Podvozků pro Leopard 2A8 může být až 300

Podstatou smlouvy mezi Tatra Defence a KNDS je dohoda o výrobě podvozků tanků Leopard 2A8, popisuje ji CSG, což je skupina, do níž Tatra Defence spadá. Smlouva zatím zaručuje, že bude v Česku vyrobeno celkem 150 podvozků tohoto tanku, ale obsahuje i doložku o případné výrobě dalších 150 kusů. Podvozek je přitom jednou z nejdůležitějších částí obrněnce – druhou je potom jeho věž osazená kanonem a dalšími systémy.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Přenesení výroby do Tatra Defence rozhodně není žádný jednoduchý krok. DefenseMagazine uvádí, že česká společnost bude muset zvládnout velmi náročné svařování trupu tanků, což je mimořádně sofistikovaný proces, a bude velmi přísně kontrolovaný. Do nových hal a výrobních procesů, které budou i silně automatizované a robotické, by měla CSG investovat až 1 miliardu korun. Zároveň by výroba trupů měla vytvořit zhruba 300 nových pracovních míst. Armádní Zpravodaj soudí, že mnohá z nich budou vysoce specializovaná a ceněná.

Trupů bude více než chce AČR

Z kontraktu mezi KNDS a Tatra Defence je jasné, že v České republice rozhodně nebudou vyráběny jenom trupy pro tanky v budoucnu používané českou armádou. Ministerstvo obrany uvádí, že Česká republika zatím objednala 44 tanků Leopard 2A8, ale v plánu je objednání ještě další várky specializovaných strojů. Ovšem i při maximálních plánech je počítáno s tím, že armáda neodebere více než 77 tanků v 6 verzích, i když pravděpodobně jich bude o něco méně. Z toho je jasné, že KNDS trupy použije při dodávkách jiný armádám.

Video: ukrajinští dělostřelci podlomili morálku ruských vojáků. Zmocnil se jich strach a beznaděj, metlou byla kazetová munice

Leopard 2A8 je nejmodernější verze tohoto německého tanku. DefenseNews uvádí, že úplně první hotový převedla KNDS na podzim roku 2025, ovšem objednalo si ho hned několik armád. Jeho konstrukce reaguje i na poznatky z války na Ukrajině, takže má tedy mnohem vyšší stupeň ochrany a systém aktivní obrany schopný ničit protitankové střely a drony. Vybavený je nejmodernějšími detekčními systémy 3. generace, zatímco kanon ráže 120 milimetrů o délce hlavně 55 ráží by s moderní municí měl být schopen zničit jakýkoliv existující tank.

Článek Železná páteř Evropy: česká Tatra sehraje klíčovou roli v bezpečnosti Evropy. Zajistí základ stovek tanků Leopard 2A8 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Turecká zbraň na českém podvozku

Projekt na výrobu zbraně proti dronům je společným podnikem české skupiny CSG, konkrétně její firmy Excalibur Army, a turecké Aselsan. CSG vysvětluje, že by se mělo jednat o turecký systém protivzdušné obrany Korkut, který bude umístěn na kolovém podvozku 6×6 Tatra Force. Společný podnik by měl přitom výrobu spustit v Česku a na Slovensku.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Korkut je moderní turecký systém protivzdušné obrany využívající dvojici rychlopalných kanónů ráže 35 milimetrů, uvádí Wikipedia, a lze ho doplnit i protiletadlovými střelami krátkého dosahu, jako jsou FIM-92 Stinger. V podstatě se jedná o věž umístitelnou na různé typy podvozků s vlastním radarovým systémem. S ním je schopný detekovat cíle do vzdálenosti až 70 kilometrů, a lze předpokládat, že bude zvládat i malé cíle, tedy drony, ale stejně tak může samozřejmě objevit letadla, vrtulníky nebo řízené střely.

Integrace do AČR by byla snazší

Kadence systému Korkut je 1 100 ran za minutu a využívá munici ráže 35 x 228 milimetrů, a to včetně programovatelné, jakou je například turecká ATOM. Jde tedy o úplně stejnou, jakou využívají německé rychlopalnéh samohybné protiletadlové kanony Gepard. Wikipedia uvádí, že se na Ukrajině velice osvědčily proti dronům, a Armádní Zpravodaj na jejich akci upozorňoval. Dokázal si poradit i s moderní ruskou střelou s plochou dráhou letu Ch-101. Dá se předpokládat, že moderní turecký systém bude mít možná ještě lepší schopnosti.

Rusové se bojí, jakmile se objeví nad Ukrajinou. Francie pošle osvědčené letouny, které je devastují

Umístění na kolovém podvozku Tatra může přinášet několik výhod. Např. to znamená vysokou mobilitu, kdy by zbraň mohla bez problémů doprovázet jednotky při přesunu po silnicích a měnit pozici podle potřeby. Tatra navíc na podvozek montuje pancéřovou kabinu, což zaručuje solidní úroveň ochrany osádky. Podobná zbraň může být také díky kolovému podvozku levnější než ta umístěná na pásovém BVP nebo kolovém transportéru. Pro českou armádu by mohlo být přínosem, že podvozky Tatra používá a mohla by je tedy snadno udržovat.

Článek Zbrojní velmoc přihrála zakázku na systém PVO Čechům, je zajímavý i pro AČR. Výroba proběhne v ČR a na Slovensku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tatra 111 byla válečný oř s předválečnými kořeny

Základem „sto jedenáctky“ se stala Tatra 81 z roku 1938. Ta měla legendární tatrovácký koncept – centrální nosné roury s výkyvnými polonápravami. Její náhon byl 6×4 a pohon zajišťoval vodou chlazený motor. To však konstruktér Hans Ledwinka změnil a náklaďák značně vylepšil.

Sovětský pilot MiG-29 uspal vojenskou základnu dortem, aby uletěl na Západ: Příběh nejodvážnějšího útěku ze Sovětského svazu

V první řadě dostala Tatra 111 náhon 6×6, což z ní udělalo opravdového tygra v terénu, a druhým trumfem byl nový motor. Vzduchem chlazený dvanáctiválcový diesel Tatra V910 s výkonem 184 kW (210 koní) byl pro náklaďák na východní frontu jako ulitý. Vodou chlazené motory totiž měly v mrazu velký problém, na který doplácela i jiná technika.

iZdroj fotografie: Uživatel Aktron / Creative Commons / CC BY-SA

V třeskutých ruských mrazech v nich totiž chladící kapaliny zamrzaly a ničily motor, což u vzduchem chlazené novinky nehrozilo a běžela jako hodinky i při nejnižších stupních. Na silnici to pak Tatra dokázala rozpálit až na 75 km/h, a redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že to někteří pováleční kaskadéři dokonce dokázali s prázdnou rozjet až na stovku.

Nevyužitý potenciál, kterého si všiml SSSR

Délka „sto jedenáctky“ byla 8,55 metrů, šířka 2, 5 metru a výška 2,57 metru, zatímco její pohotovostní hmotnost 8,5 tun. Ledwinka chápal dobu, v níž žije, konstrukčně ji proto náležitě zjednodušil a předimenzoval, a navíc mohla být vyráběna z deficitních materiálů. Objevila se v ní dokonce stavební ocel, a to bez vlivu na jízdní nebo technické kvality vozu.

Rusko rádo zapomíná, že SSSR v 2. světové válce vyhrát nemusel, i když nesl hlavní tíži bojů. Obří americká pomoc pro něj byla stěžejní

Původní kabina řidiče byla dřevěná a potažená plechem, avšak s postupem války začaly být kabiny vyráběny celodřevěné. Změnila se nakonec i nosnost vozu – z původních 6,5 tun šlo jednoduchou úpravou odpružení zvýšit kapacitu na 8 tun, a později na konečných 10 tun. To dělalo z Tatry 111 opravdového tahouna hodného uznání.

iTatra 111 jako jeřáb

První sériové vozy začaly sjíždět z výrobní linky v roce 1942 a většina z nich šla na východní frontu, ale několik kusů se objevilo i ve službách Afrikakorpsu. I přes kvality a poměrně nízké provozní náklady, kdy spotřeba byla 34 l nafty na 100 km, bylo do konce války dodáno Wehrmachtu jenom 1 445 strojů. Již krátce po osvobození se však objevil nový odběratel – SSSR.

Tatra 111 nezamrzla ani na Sibiři

Sověti už z ukořistěných kusů pochopili, co za zázrak mají pod rukama. Již na konci roku 1945 putovaly první kusy do SSSR, a jejich domovem se stala Sibiř. Došlo i k technickým úpravám – nosnost se ustálila na 10 t, výkon motoru byl snížen, což snižovalo jeho opotřebení, a kabina byla nejdříve původní, tedy dřevo potažené plechem, ale později celokovová.

Hitlerova Ahnenerbe hledala dědictví předků, které mělo být důkazem čisté germánské rasy a základem 1 000leté árijské říše

Nová kabina pocházela z nepovedené Tatry 128 a vyznačovala se tím, že mělo čelní sklo negativní uhel, aby na sebe odleskem neupozorňovalo nepřátelská letadla. Vedle Tatry 111 byl vyráběn i těžký tahač Tatra 141 a sklápěčka Tatra 147. Celkem bylo mezi lety 1942 až 1962, kdy výroba skončila, dodáno 33 690 Tater 111, 4 983 Tater 141 (výroba do roku 1970), a 500 Tater 147.

iZdroj fotografie: Adam Hauner/ Creative Commons / CC BY-SA

Testem kvality Tater byla Sibiř. Cesta z přístavu Magadan dlouhá 2 000 km přes celou Kolymu až na Čukotku byla zkouškou nejen pro ni, ale i pro řidiče. Ti museli nejdříve strávit rok v dílnách, aby znali své tatrovky do posledního šroubku, neb by jim v případě poruchy nikdo nepomohl. V roce 1973 se dokonce stal z jedné z vděčnosti místních v Berelechu pomník.  

Článek Hitler s ní chtěl dobývat Rusko, ale Rusové s ní dobyli Sibiř. Tatra 111 byla mistrovským dílem kopřivnických techniků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tatra 815 uchvátila ČSSR, a ještě více SSSR

Dne 24. února 2025 sjel z montážní linky v kopřivnické Tatře poslední kus legendárního nákladního automobilu Tatra 815. Po dlouhých 42 letech výroby tak skončil kus historie jedné z nejstarších automobilek světa. Cesta „osm set patnáctky“ na vrchol přitom nebyla vůbec jistá a v 90. letech 20. století dokonce hrozil konec nejen výroby této legendy, ale i celé společnosti.

3. generace Tatra 815-7 Force je variabilní a vejde se do letadla. Sloužit bude i jako základ pro AČR kupované houfnice CAESAR

Historie 815 se začala psát již v 60. letech minulého století. Tehdy Tatra 148 pomalu zastarávala a bylo potřeba vyvinout jejího nástupce – roku 1970 tak byly vyrobeny první prototypy. Do celého vývoje byl zapojen i Sovětský svaz, který měl s typy 111 a 148 skvělé zkušenosti a dodnes na Sibiři dokonce stojí i pomník věnovaný staršímu typu.

iZdroj fotografie: Armáda České republiky

V roce 1978 začaly na Sibiři ostré testy předsériových strojů a Tatra byla dopilována k dokonalosti. Výroba se rozjela v lednu 1983 a vedle naší armády a socialistického hospodářství se stal největším odběratelem Sovětský svaz. Byl to velký úspěch, ale s pádem východního bloku se Tatra ocitla v krizi a byla jí zasažena natolik, že jí hrozilo úplné uzavření. Kvalita se však prosadila a výroba se opět rozjela na plné obrátky.

V AČR slouží 2 700 „základů“ 815

„Osm set patnáctka“ byla moderním náklaďákem na klasickém podvozku Tatry, tedy páteřovém rámu („nosné roury“), který v Kopřivnici používají již od roku 1923. Tato konstrukce dovoluje prodloužit podvozek z verze 4×4 na 6×6, 8×8, 10×10 a 12×12. Na rozdíl od modelu 148 bylo u 815 standardně také centrální dohuštění ovládané řidičem z kabiny, což dovoluje u verze 4×4 jízdu s jedním zničeným kolem, u vícekolek jich potom může být více.

Video: odpálení ukrajinské protilodní střely Neptun, která měla potopit křižník Moskva; systém je na českém podvozku Tatra 815-7

Tatra 815 byla vybavena klasickým vzduchem chlazeným motorem, ale později bylo možné na přání zákazníka osadit téměř jakýkoliv typ motoru včetně vodou chlazeného. Pod kapotou se ocitl osmiválec i dvanáctiválec s monstrózním obsahem 19 litrů, k dispozici jsou jak dieselové, tak benzínové motory, ale i speciály schopné pracovat na letecký petrolej nebo různé palivové směsi.

iZdroj fotografie: Uživatel VoidWanderer / Creative Commons / CC BY-SA

Armáda České republiky byla od roku 2007 příjemcem Tatry 815-7 s pohonem 4×4, jejíž délka je 9,47 metrů, šířka 2,55 metru a výška 3,24 metrů. Pohotovostní hmotnost tohoto modelu pak dosahuje 13 300 kg. S motorem Tatra T3C-928-90 V8 zvládne maximální rychlost 115 km/h a s nádržemi na 420 litrů má dojezd až 700 kilometrů. V dnešní době slouží v naší armádě dohromady 2 700 podvozků Tatry 815 s různými nástavbami.

Tatra 815 je v armádách po celém světě

Česká armáda rozhodně není jediná, kdo Tatru 815 využívá. Vedle ní si je objednaly například Sýrie, Saudská Arábie, Srí Lanka, Rumunsko, Malajsie, ale také Izrael a Indie. Na podvozku vznikla celá řada specializovaných vozidel, která mají často k originálnímu náklaďáku na hony daleko, ovšem jejich služba v boji je více než viditelná.

Zrozena v mrazu Sibiře uchvátila Tatra 815 i Sovětský svaz, a absolutní světovou špičkou je dodnes nejenom ve službách AČR

U nás vznikly na podvozku Tatry 815 už za komunismu samohybné dělo Dana a raketomet RM-70, na Slovensku pak samohybné dělo Zuzana s ráží 155 mm. Ve spolupráci s Francií vzniklo zase obrněné vozidlo Titus, kdežto Izraelci umístili na platformu dělo ATMOS a raketomet Spyder. Na Ukrajině byla Tatra použita pro převoz protilodního systému Neptun, který zasáhl mnoho ruských lodí – Armádní Zpravodaj připomíná třeba zničení křižníku Moskva.

iZdroj fotografie: uživatel Ereshkigal1 / Creative Commons / CC BY-SA

Mezi léty 1983 a 2025 vzniklo v Kopřivnici celkem 158 065 Tater 815. Poslední z nich bude ještě mnoho desítek let sloužit u hasičů v Klatovech, kde jistě odvede dobrou službu a pomůže zachránit mnoho životů. S výrobou tohoto modelu končí jedna kapitola v dějinách kopřivnické automobilky, i přesto ale jede přes všechny překážky dále.

Článek Legenda dojela po 42 letech do cíle: ohlédnutí za Tatrou 815, kterou proslavila nejenom česká armáda, Dakar, Sibiř a dřina na stavbách se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tatra „porazila“ Škodu velmi nekale

Klíčový se stal v celém projektu rok 1950, kdy komunistická strana držela moc pevně v rukou a poroučela větru i dešti. V boji o novou „třítunku“ se sešla Škoda s prototypem V3T a Tatra, ale kopřivničtí byli značně pozadu – o to sebevědomější však byli. Podle vzpomínek inženýra Oldřicha Meduny, vedoucího konkurenčního projektu, neváhali tatrováci korumpovat generály novými osobními vozy a vyhrožovat konkurentům postihem, ba dokonce bolševickou šatlavou. A povedlo se, protože nakonec zakázku dostali, stojí v knize Utajené projekty Škoda.

iZdroj fotografie: Adam Hauner / Creative Commons / CC BY-SA

Prototyp Tatry 128 byl vyvinut a postaven za pouhých 72 dní. Hojně při tom bylo využito dílů z legendární Tatry 111 včetně kabiny, která byla jenom mírně upravena a zkrácena. Třeba brzdy potom přišly z trolejbusu Tatra 400 a vzduchem chlazený osmiválcový motor Tatra 108 byl zase zkrácený dvanáctiválec Tatra 111A, který byl původně určen pro autobus Tatra 500 HB známý též jako Habešan. Výroba začala v roce 1951, uvádí kniha Utajené projekty Škoda.

Práce horkou jehlou a bez rozvahy

Dvounápravový nákladní automobil Tatra 128 byl zkonstruován na kopřivnické „klasice“, tedy na centrální páteřové rouře, která měla spolu s vysokou světlou výškou a náhonem 4×4 zajistit skvělé jízdní vlastnosti v terénu. Rozměry stodvacetosmičky byly na délku 6,5 m, na šířku 2,27 m a na výšku 2,8 m, uvádí Wikipedia. Převodovka pak byla pětistupňová s jednou rychlostí vzad. Srdcem se stal motor Tatra 108 s výkonem 96 kW (130 koní) udělující vozidlu na silnici rychlost až 80 km/h. Spotřeba však dosahovala až enormních 21,5 litrů na 100km.

GAZ-69 „Gazík“ byl milovaný povoz s nadčasovou konstrukcí, s níž může sloužit dodnes. Povedla se i díky Američanům, ale v boji propadla

Co lámalo Tatře 128 vaz, byla její hmotnost. Prázdná vážila 6 360 kg (bez navijáku pak „pouhých“ 6 020 kg). Na vině bylo použití těžkých dílu ze sto jedenáctky, které byly dimenzovány na jiné parametry, takže byla schopna pohybu pouze v mírném terénu a na silnici. Tatrováci se proto snažili své dítko vylepšit zdvojením kol na zadní nápravě či dodáním dalšího páru kol.

Utnuto průšvih z rozhodnutí strany

Soudruzi nakonec rozhodli šalamounsky a výroba byla v roce 1952 po 4 062 dodaných kusech ukončena. Stroje dosloužily ve službách letectva a protiletadlové ochrany, tedy tam, kde se předpokládalo, že do terénu nevyrazí. Mnoho Tater 128 bylo tedy přestavěno na cisterny, dílenské vozy nebo na tahače letadel, ale již na konci 50. let 20. století jich bylo mnoho odprodáno do civilního sektoru, kde jako náklaďáky sloužily zdárně.

iZdroj fotografie: RomanM82 / Creative Commons / CC BY-SA

Jednalo se podle řidičů o spolehlivé stroje, které však měly velmi tuhé řízení a špatné větrání kabiny, takže se měnila v saunu. Účet za Tatru 128 byl obrovský, erár za její vývoj a výrobu zaplatil podle Ing. Meduny 1,8 miliard tehdejších Kčs, stoí v knize Utajené projekty Škoda, načež „pomohla“ k vyvolání měny roku 1953. Jejím nástupcem se ve stejném roce stala Praga V3S.

Článek Kde udělali soudruzi chybu? Tatra 128 měla vládnout nejhoršímu terénu, ale často nezvládla ani silnice. Zakázku přinesla korupce a vyhrožování se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skoro stovka houfnic Bohdana 4.0 ročně

S vývojem houfnice Bohdana začali ukrajinští technici někdy ve druhém desetiletí 21. století a prvními palebnými zkouškami pak prošla v roce 2018, uvádí Wikipedia, ale zdaleka ještě nebyla hotová. Do výroby se ji podařilo zavést až na začátku roku 2023 a na jeho konci již armáda disponovala 30 kusy. Výroba však dle všeho stoupá, DefenseMagazine v dubnu 2024 uvedl, že vzniká 8 kusů měsíčně, z čehož by mohlo vycházet, že jenom za rok 2024 by jich mohla být skoro stovka, což by mohly mnohé země jenom závidět.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Ani přes spuštěnou výrobu se přitom nezastavil vývoj a současná Bohdana 4.0 se od počátečních kusů v mnoha detailech liší, ArmyRecognition uvádí, že byly především vylepšeny systémy zaměřování a dosah, a že má rychlejší možnosti nasazení. Umístěna je pak na kolovém podvozku – po testování několika typů nakonec konstruktéři preferují český podvozek Tatra Phoenix 8×8. Kromě skvělé průchodnosti terénem ho osadili i pancéřovanou kabinou.

Možná z ní bude exportní artikl

Bohdana se v mnohém koncepčně podobá francouzským houfnicím CAESAR, jež má také ve výzbroji a pořizuje si je i česká armáda. Jde o zbraň západní ráže 155 milimetrů s poloautomatickým nabíjením, které umožňuje rychlost střelby až 5 ran za minutu. Se standardním střelivem je houfnice schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 42 kilometrů, s raketově poháněnými projektily pak dokonce kolem 50 kilometrů.

Kromě toho, že Bohdana 4.0 umožňuje používat standardní západní munici ráže 155 mm, což pomáhá k přestavbě ukrajinského dělostřelectva na západní systémy, zvládá i naváděné střelivo jako M982 Excalibur, jehož dosah bývá i více než 50 km. V současné době sice potřebuje Ukrajina všechny dělostřelecké systémy, které je schopna vyrobit, ale není vyloučeno, že by mohla být bojem osvědčená Bohdana 4.0 v budoucnu i exportním artiklem.

Článek Bohdana 4.0 se stala klíčovou houfnicí ve výzbroji Ukrajiny. Rychlost produkce lze závidět, jednou může být exportním artiklem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tatra slouží brazilským ženistům

Ve službách brazilské armády najdete v současné době minimálně 14 vozidel Tatra 815-2 a Tatra 815-7. Wikipedia uvádí, že tam slouží jako nosiče systému Improved Ribbon Bridge System v inženýrských brigádách, což je nejspíše označení brazilských ženijních jednotek. Tamní vojáci mají o vozidla zájem i do budoucna, jelikož by se jim hodila pro ženijní účely.

#BrazilianArmy Launches International #Tender for Special Engineering Vehicles Based on #TATRA T-815 Chassishttps://t.co/qO7p85tU3t

— Army Recognition (@ArmyRecognition) July 26, 2024

ArmyRecognition uvádí, že Brazilci chtějí 18 vozidel s parametry vozidla Tatra 815 typ 7T3R41 s konfigurací pohonu 8×8.1. Využít je chtějí na přepravu mostních dílů a manévrovacích člunů i dalšího vybavení k výstavbě provizorních mostů. Vzhledem ke skutečnosti, že má Brazílie rozsáhlá území porostlá pralesy a protkaná mnoha vodními toky, musí být její ozbrojené síly schopné je rychle překonávat, a to za jakékoliv situace.

Tatru 815 může přepravovat C-130 Hercules

Tatra 815 typ 7T3R41 s pohonem 8×8.1 je nákladní vozidlo s hákovým nakladačem, uvádí Tatra Defence na internetových stránkách, na němž jsou přepravované vojenské plošiny a nástavby. Zařízení umožňuje obsluze vozidla manipulaci s různými platformami do hmotnosti až 16,5 tun. Vycvičená obsluha může nějakou plošinu či podobný náklad naložit na korbu a pak složit do 5 minut; výhodou je přepravitelnost v letounech Lockheed C-130 Hercules.

3. generace Tatra 815-7 Force je variabilní a vejde se do letadla. Sloužit bude i jako základ pro AČR kupované houfnice CAESAR

Celková nosnost vozidla je přitom až 18,1 tun. Na silnici pak dosahuje rychlosti do 115 km/h, kdežto v terénu je to samozřejmě výrazně méně, a na plnou nádrž může ujet až 750 kilometrů. Tatra dokáže pracovat do provozních teplot 49 stupňů Celsia a obsahuje i klimatizační jednotku, takže může být provozována i v tropických oblastech. V případě požadavku zákazníka může být kabina též pancéřovaná, v jejím vnitřku jsou pak i úchyty na zbraně.

Článek Tatra-815 může zaválet až v daleké Brazílii, do tamních podmínek je zřejmě nejlepší volbou, jelikož zvládá i extrémní terén se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tatra má v nabídce hned několik podvozků

Standardní vozidlo Tatra 815-7 Force je na podvozku 6×6, ale podle přání zákazníka mohou být dodány i podvozky 4×4 a 8×8, uvádí ArmyRecognition, a existuje dokonce podvozek 10×10; mimo to lze nabídnout i další uspořádání. Klasický nákladní automobil má nepancéřovanou dvoudveřovou nebo čtyřdveřovou kabinu, a lze ji dodat také pancéřovanou. Nová generace automobilu má pak vylepšený interiér a digitalizovanou palubní desku.

The TATRA FORCE 815-7 8×8 chassis is excellent in combat in Ukraine. I would be very surprised if JELCZ did not take advantage of the cooperation with TATRA on 4×4 WARAN and did not develop 6×6, 8×8 or even 10×10 vehicles using the wonderful TATRA chassis. pic.twitter.com/NDdzhFkCoF

— Junsupreme (@RyszardJonski) December 15, 2022

Společnost Tatra Trucks ve své tiskové zprávě uvádí, že je nová generace vozidla vybavena motory Cummins nebo Catepillar a má automatizované nebo plně automatické převodovky. Oproti předchozím generacím nabízí možnost alternativní montáže motoru pod přední částí kabiny nad přední nápravou, případně pod zadní částí kabiny za přední nápravou. Umožňovat to má snížení výšky kabiny, ale to samozřejmě záleží na přání zákazníka.

Tatru lze naložit do letounu Hercules

Pro ozbrojené síly je rovněž výhodné, že lze vozidla řady Tatra 815 přepravovat v rozšířených letounech Lockheed C-130 Hercules, uvádí Wikipedia; a ceněna je i samotná konstrukce podvozku. Ta je založena na centrální nosné rouře s výkyvnými nezávisle zavěšenými polonápravami, což zaručuje dobré jízdní vlastnosti na různých površích, zvládá i nadprůměrné hodnoty nájezdových úhlů, a má velmi dobrou průchodnost těžkým terénem a jízdní stabilitu.

Bez nich by se armády zastavily: 5 nejpoužívanějším vojenským těžkým náklaďákům na světě dominuje česká Tatra

Výhodou vozidla Tatra 815-7 Force je, že ho lze využít v mnoha úlohách a ne pouze jako klasický nákladní automobil. – umísťovány jsou na něj i různé zbraňové platformy. Třeba Česko na něm bude používat nově pořizované houfnice CAESAR, ale známé je také použití v ukrajinských ozbrojených silách, kde je tatrovácký podvozek využíván například pro protilodní střely R-360 Neptun nebo houfnice 2S22 Bohdana ráže 155 milimetrů.

Článek 3. generace Tatra 815-7 Force je variabilní a vejde se do letadla. Sloužit bude i jako základ pro AČR kupované houfnice CAESAR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozidel Tatra Force je vícero variant

Společnost Tatra Trucks v současné době produkuje pro potřeby ozbrojených sil vozidla řady Tatra Force T-815-7. Na svých internetových stránkách uvádí, že jsou ve variantách 4×4, 6×6, 8×8 až 10×10 s řízením čtyř náprav. Vybaveny mohou být různými druhy motorů, automatickou převodovkou, pancéřovanou kabinou dle norem STANAG, ale i dalším vybavením. Na korbu lze přidělat různou techniku či zbraňové systémy a velikostně jsou vozidla postavena tak, aby je bylo možné převážet v transportních letounech Lockheed C-130 Hercules.

Po 70 letech konečně výměna: vejtřasky nahradí špičková vozidla TITUS s podvozkem Tatra 6×6, vojáci je chválí od prvního dne

Ukrajina se rozhodla využívat vozidla Tatra až v roce 2020, kdy na podvozek 8×8 tamní podnik Ukroboronprom začal montovat odpalovací zařízení 9P140 pro rakety ráže 220 mm, uvádí MilIn. Jedná se o Ukrajinou modernizovaný sovětský těžký raketomet BM-27 Uragan, který původně býval umístěný na podvozku ZIL-135LM, dodává ArmyRecognition. Je na něm 16 odpalovacích tubusů, přičemž rakety mají max. dosah až 70 km. Vyloučit pak nelze, že stane na podvozku Tatra i moderní ukrajinský raketomet Vilcha ráže 300 mm.

Tatra přepravuje i rakety, co potopily Moskvu

Podvozek 8×8 použila Ukrajina také pro jednu ze svých nejmodernějších a nejznámějších zbraní, jíž je protilodní systém R-360 Neptune. Ten byl původně umístěn na podvozku KrAZ-7634НЕ, který ovšem nebyl tak spolehlivým, a tak se tamní armáda rozhodla pro lepší český.

🇺🇦🇺🇦🇺🇦 #Ucrania – La empresa ucraniana Shepetivka Repair Plant ha anunciado que producirá el MLRS Bureviya de 220 mm sobre chasis Tatra T-815-7 8×8.

➡️ Reemplazará al antiguo BM-27 Uragan de fabricación soviética.

➡️ El mismo anuncio se hizo hace algo más de un año. pic.twitter.com/4WqocwvqBB

— Revista Ejércitos (@REjercitos) December 28, 2021

V kombinaci s účinnými střelami tak vznikl velice silný systém, který dokáže raketami s podzvukovou rychlostí potopit i plavidla do střední velikosti. Stal se doslova bičem na ruské lodě a zničil v Černém moři dokonce i křižník Moskva, svého času nejvyspělejší plavidlo v ruském námořnictvu. I díky nim je ukrajinské pobřeží v bezpečí před různými útoky, a to dokonce i tehdy, kdy ukrajinské námořnictvo nemá žádná plavidla, případně jenom minimum.

Vedle toho je tatrovácký podvozek použitý třeba pro některé ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana ráže 155 mm, a rovněž na něm stanul ukrajinský multifunkční radarový komplex Mineral-U sloužící k detekci cílů do vzdálenosti 500 až 600 kilometrů. Podvozek 10×10 je potom zvažován pro odpalování vyvíjených balistických raket Grіm-2, o nichž jsme na ArmádnímZpravodaji psali. Tatrovácké podvozky lze v ukrajinské armádě najít také u systémů RM-70 Vampire pořízených z Česka, ale také u houfnic ShKH vz. 77 DANA nebo CAESAR z Dánska.

Zrozena v mrazu Sibiře uchvátila Tatra 815 i Sovětský svaz, a absolutní světovou špičkou je dodnes nejenom ve službách AČR

Úspěch českých podvozků Tatra ve světě dokládá, že ani zdaleka nejde o v ČR protežovanou techniku. Naopak se dostala do vojenské služby mnoha armád pouze a jedině pro své schopnosti i vysokou kvalitu, a právem je považována za to nejlepší, co si mohou pořídit.

Článek I Tatra přispěla k potopení ruského křižníku Moskva. Je výdobytkem ukrajinské armády nejvyšší úrovně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

815 odebírala ČSLA i Sovětský svaz

„Osmsetpatnácka“ vznikla ještě za hlubokého socialismu, a vývoj a provozní testy probíhaly i na Sibiři. To zajistilo novému náklaďáku provozuschopnost v nejtvrdším klimatu a průchodnost nejnáročnějším terénem. Do výroby se potom Tatra 815 dostala v roce 1983, a do konce komunismu jí bylo vyrobeno 16 000 kusů, z nichž jich většinu vedle ČSLA odebral Sovětský svaz. Byl to veliký úspěch, ale přesto výrobce prodělal v 90. letech 20. století krizi – dnes však jede výroba 815 na plné obrátky. V letech 1998 a 2010 navíc došlo k její modernizaci.

iZdroj fotografie: Armáda České republiky

„Kostra“, tedy podvozek na základě páteřového rámu („nosné roury“), který je symbolem značky již od roku 1923, zůstala zachována. Roura dovoluje prodloužit podvozek ze standardních verzí 4×4, 6×6 a 8×8 až na 10×10 a 12×12. A přibylo také centrální dohuštění ovládané řidičem z kabiny, což dovoluje jízdu s jedním (4×4) nebo více zničenými koly. Klasický tatrovácký vzduchem chlazený motor lze potom na přání zákazníka nahradit vodou chlazeným.

Legenda, která nahradila legendu

Na začátku nového století hledala AČR moderní náhradu spolehlivé a předpotopní Pragy V3S, o jejímž působení ArmádníZpravodaj rovněž psal. Požadavek byl na lehčí vozidlo schopné přepravy v letounu C-130 Hercules. To splňovala modernizovaná Tatra 815-7 4×4 a do výzbroje AČR se dostala v roce 2007. Její délka je 9,47 m, šířka 2,55 m, a výška 3,24 m, zatímco pohotovostní hmotnost 13 300 kg. S motorem Tatra T3C-928-90 V8 zvládne maximální rychlost 115 km/h, a s nádržemi na 420 litrů má dojezd až 700 kilometrů, jak udává AČR.

Bez nich by se armády zastavily: 5 nejpoužívanějším vojenským těžkým náklaďákům na světě dominuje česká Tatra

Velice zajímavá je potom nová kabina, která byla vyvinuta s firmou Ligne, a vedle vlastního pancíře existuje i možnost jejího dodatečného pancéřování. Posílena je také střecha, na níž lze mimo pancíře namontovat i různá střeliště s mnoha typy zbraní, případně pozorovací věžičky. Od roku 2023 je k dispozici i verze se 4 dveřmi, a jelikož jsou kabiny vysoce izolované, dovolují instalovat filtraci vzduchu proti zbraním hromadného ničení.

Podvozek se k modifikacím přímo nabízí

Tatra 815 je po světě široce rozšířena, takže se přímo nabízí k různým přestavbám a modifikacím – k těm nejčastějším přitom patří úprava na vozidla MRAP. Velice známý je výsledek spolupráce firem Nexter a Tatra označená jako Titus; od nás ale pochází i Vega nebo Husar, z Izraele třeba Wildcat, a z exotického Nigeru zase Ara. Tatra také často nese zbraně, časté jsou její úpravy na nosiče děl – u nás je to DITA a CEASAR, na Slovensku pak Zuzana 2. Ukrajinci pak používají Tatry jako nosiče protilodních střel Neptun a raketometů Burevij.    

iZdroj fotografie: Armáda České republiky

Na podvozku 8×8 potom vznikly i dvě velmi zajímavé modifikace, které našim vojákům dávají mnoho nových možností. První z nich je vyprošťovací vozidlo zkonstruované pro manipulaci s poškozenými obrněnci Pandur II, kdy byla Tatra 815-7 dovybavena silným navijákem a radlicí. Nechybí jí ani pancéřovaná kabina, jíž využívá i druhý speciál, Tatra 817-5 PRAM. Ten nese na korbě minomet vz. 82 PRAM-L ráže 120 mm se zásobou munice.

Článek Zrozena v mrazu Sibiře uchvátila Tatra 815 i Sovětský svaz, a absolutní světovou špičkou je dodnes nejenom ve službách AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1) Sovětský nákladní automobil Ural-4320

Tažný kůň sovětské a ruské armády byl představen již v roce 1977, přesto se na odpočinek rozhodně nechystá. Vyznačuje se výbornými jízdními vlastnostmi v terénu a nenáročnou údržbou. Během let prošlo vozidlo Ural-4320 celou řadou modernizací, na nichž se podílely i západní firmy, například Iveco. Základní model má náhon 6×6, hmotnost 8 tun a maximální rychlost 80 km/h.

iZdroj fotografie: Andrew Butko / Creative Commons / CC BY-SA

Nosnost sovětského nákladního vozidla je pak 6,8 tun s možností táhnout další vozidlo o hmotnosti až 4,2 tuny. Místo nákladu může Ural-4320 vézt 24 vojáků. Ruská armáda má (měla) ve výzbroji kolem 8 000 těchto strojů, ale mnohé z nich v poslední době na Ukrajině ztratila, anebo padly do rukou protistrany. Mírovou cestou se dostaly Uraly do výzbroje například Řecka, Filipín nebo Číny.

2) Ukrajinský nákladní automobil KrAZ-6322

„Protivníkem“ (a nutno uvést, že silnějším) vozidla číslo jedna je ukrajinský KrAZ-6322, těžký nákladní automobil s hmotností 12 tun, náhonem 6×6 a nosností 10 tun, přičemž za sebou může táhnout dalších až 30 tun. Představen byl sice již v roce 1994, ale první sériové kusy sjely z pásů automobilky v Kremenčuku až o 5 let později. Vozidlo se vyznačuje klady sovětské konstrukční školy, má tedy skvělé jízdní vlastnosti v terénu a je jednoduché na údržbu.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Ukrajiny

Ukrajincům se podařilo i díky instalaci moderních motorů Ford, nebo od roku 2019 čínských Weichai, omezit spotřebu na 27 l/100 km, přičemž je zachována maximální rychlost 80 km/h. Ukrajinci také upravili KrAZ-6322 na obrněné vozidlo nebo nosič protilodních střel Neptun. „Žlutomodrá“ armáda však není největším uživatelem těchto gigantů, tím je s 6 152 kusy egyptská armáda následovaná Iráčany s 2 150 stroji.

3) Německý nákladní automobil MAN SX

Tento německý armádní speciál vznikl nejen pro přepravu nákladu ve verzi SX44 6×6, ale především jako stroj SX45 v konfiguraci 8×8 schopný nést těžké vojenské nástavby jako pontony, mostovky nebo i raketomety a protiletadlové systémy, a přitom držet krok s postupující armádou. Verze SX44 6×6 má hmotnost 10,9 tuny a uveze až 9 tun nákladu. Maximální rychlost dosahuje 88 km/h a dojezd vychází až na 800 kilometrů.

iZdroj fotografie: Alf van Beem / Creative Commons / CC0

MAN SX může operovat v extrémních klimatických podmínkách od -32 až po +50 °C. Náklaďák byl přitom speciálně navrhnut s ohledem na možnost letecké přepravy, a díky konstrukci kabiny s motorem pod ní jej lze snadno přepravovat letadlem C-130 Hercules. Hlavními uživateli série SX jsou německý Bundeswehr a britská armáda.

4) Americké střední taktické vozidlo FMTV

„Family of Medium Tactical Vehicles“ (FMTV), tedy rodina středních taktických vozidel, je série variabilních náklaďáků a podvozků pro americkou armádu, které byly vyvinuty původně roku 1988 rakouskou firmou Steyer. Dnes však stroje vyrábí americká firma Oshkosh, která mj. stojí za novým BVP nahrazujícím Humvee. Existuje celkem 13 variant vozidla, včetně verze MRAP nebo nosiče raketometu HIMARS.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Základní verze FMTV jsou ovšem 4×4 s nosností 2,5 tuny a 6×6 s možností přepravy až 10 tun nákladu. Maximální rychlost je 94 km/h s dojezdem 483 km. Celkem bylo vyrobeno více 110 000 vozidel a podvozků FMTV, a vedle armády USA je používá celá řada ozbrojených složek jiných států; například Izrael, Tchaj-wan nebo Kanada.

5) Český nákladní automobil Tatra 815

Je to už přes 40 let, co se rozjela výroba československé legendy Tatra 815, která se ani přes svůj věk o důchodu nechystá. Naopak! Konstrukce je neustále modernizována a drží krok s dobou. Zákazník si může vybrat od středního náklaďáku 4×4 s nosností 7,8 tuny až po monstrózní speciály 12×12. Maximální rychlost strojů se pohybuje kolem 80 km/h a katalog firmy obsahuje nepřebernou řadu konfigurací.

iZdroj fotografie: uživatel Ereshkigal1 / Creative Commons / CC BY-SA

Do roku 1983 vzniklo přes 153 000 vozidel. Většina z nich byly civilní verze, ale nezanedbatelné číslo šlo i armádám po celém světě. Vedle české a slovenské armády je hlavním uživatelem Indie, kde dlouhou dobu běžela i licenční výroba. Tatra se však stala skutečnou vládkyní Blízkého východu. Vedle Izraele ji do své výzbroje zařadila i Sýrie a Spojené arabské emiráty. Mnoho strojů je ale rovněž ve výzbroji USA, Francie nebo Rumunska.     

Článek Bez nich by se armády zastavily: 5 nejpoužívanějším vojenským těžkým náklaďákům na světě dominuje česká Tatra se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MT-55A a VT-55A

Speciální obrněná vozidla vyráběná na podvozku tanku T-55A. Ten byl sice sovětské konstrukce a v Československu se vyráběl licenčně, ale nástavby na něm jsou domácím počinem. MT bylo označení pro mostní tank, který umožňoval položit přemostění dlouhé 18 metrů. Udrželo zátěž až 50 tun. VT byl vyprošťovací tank sloužící k vyproštění těžké techniky. Byl ve velkém exportován do států Varšavské smlouvy a používá se i dnes.

Obrněný transportét OT-810

OT-810 byl československý polopásový obrněný transportér založený na německém typu Sd.Kfz. 251 (HKL6p). Tento transportér byl v Protektorátu vyráběn v licenci ve Škodových závodech. Po ukončení války vznikl ve Škodovce projekt OT-810, který měl být pokračováním německého Hanomagu, avšak nebyl uskutečněn. Až v 50. letech bylo rozhodnuto o obnovení projektu OT-810 v podniku Tatra.

Zkoušky zmodernizovaného „československého Haklu“ se uskutečnily roku 1959 a stroj dostal název OT vz. 59, ale nový obrněný transportér se stejně dál označoval jako OT-810. V letech 1958 a 1959 proběhla výroba ověřovací série v Podpolianských strojírnách Detva. Ve své době byl pravděpodobně jediným polopásovým obrněncem ve výrobě na světě. Ve své základní úloze – přepravě střeleckého družstva – začal být nahrazován v roce 1963 transportéry OT-62 u tankových jednotek a od roku 1964 OT-64 u motostřelců.

iZdroj fotografie: David Merrett / Creative Commons / CC BY

Nejdéle se udržel v nasazení jako podpůrné technické vozidlo u tankových jednotek (technická dílna, spojovací vůz) a se zvýšenou pancéřovou nástavbou jako sanitní specializovaná verze. Do roku 1962 bylo vyrobeno kolem 1 500 kusů různých obměn. Poslední kusy OT-810 byly vyřazeny ze skladů Armády České republiky v roce 1995.

Řada OT-810 skončila ve vlastnictví sběratelů, kteří je mnohdy upravují do podoby válečných Sd.Kfz.251. OT-810 často také tento typ zastupuje jako rekvizita ve filmech s druhoválečnou tematikou (např. Stalingrad, Zánik) a v této roli je velmi populární i u zahraničních produkcí filmů. V Česku ho dodnes mohou fanoušci vojenské techniky v akci vidět při rekonstrukcích bitev a setkáních příznivců vojenské historie.

Samohybný protiletadlový dvojkanón vz.53/59 „Ještěrka“

Protiletadlový dvojkanón vz. 53/59 ráže 30 milimetrů postavený na podvozku nákladního automobilu Praga V3S. Ten mu díky svým kvalitám umožňoval skvělou mobilitu a průchodnost terénem, i když výkon motoru nebyl zcela dostačující. Rychlost na silnici byla 60 kilometrů v hodině, dojezd 500 kilometrů. Vozidlo mělo pancéřovanou kabinu, která posádku chránila před palbou z ručních zbraní.

Kanóny byly schopny zasáhnout cíle do vzdálenosti až 3 kilometrů a mohly být používány i v pozemních bojích. Kromě Československa se zbraň dostala i do Libye a Jugoslávie. V srbských ozbrojených silách slouží dodnes, byla jimi nasazena velmi úspěšně (z hlediska srbských sil) v bojích v Jugoslávii a byla tam i modernizována.

iZdroj fotografie: Uživatel RomanM82 / Creative Commons / CC BY-SA

Podle pamětníků měl tento stroj jednu nebezpečnou vlastnost – neměl totiž dobrou aretaci pancéřových dveří kabiny posádky a bylo třeba být velmi opatrný při manipulaci s nimi. Jinak to pravidelně odnesly prsty neopatrného vojáka.

OT-62 TOPAS

Projekt obojživelného pásového transportéru Československa a Polska. Sloužil především k dopravě vojáků, které proti palbě lehčích zbraní chránil pancíř o síle až 17 milimetrů. Transportér vycházel ze sovětského BTR-50, ale je v mnoha parametrech lepší. Dovnitř se vejde až 16 vyzbrojených vojáků. Dojezd transportéru je až 450 kilometrů.

Rychlost je pak 60 kilometrů v hodině na silnici a 11 kilometrů v hodině na vodě. Kromě pro síly domácí armády a některých států Varšavské smlouvy se exportoval také do Íránu, Sýrie, Alžírska a dalších zemích, v nichž se mnohdy používá dodnes. Je zajímavé, že ukořistěné stroje tohoto typu používal i Izrael.

OT-64 SKOT

Další úspěšná československo-polská spolupráce na obrněném transportéru, tentokrát kolovém. V době svého uvedení patřil mezi absolutní světovou špičku. Byl obojživelný a umístěný na osmikolovém podvozku. Býval vyzbrojen kulometem do ráže 14,5 milimetrů. Podle verze mohl kromě posádky uvézt až 18 osob. Exportován byl zhruba do asi 20 států, jako byl Egypt, Indie, Uruguay a další. V mnoha stále zůstává ve výzbroji. Vozidlo v sanitních verzích také slouží ve světě u jednotek OSN.

iZdroj fotografie: Uživatel 270862 / Creative Commons / CC BY-SA

Houfnice DANA

Československý projekt samohybné kanónové houfnice ShKH vz. 77 ráže 152 milimetrů postavený na podvozku Tatra 815. Ve své době šlo o revoluční koncepci umožňující vysokou mobilitu a díky otočné věži se zásobníkem dobrou efektivitu střelby. Díky pancéřované kabině poskytuje posádce velmi slušnou ochranu. Dosah zbraně je až 20 kilometrů. Houfnice slouží v několika státech, například v Gruzii či Ázerbájdžánu. Modernizovaná verze M2 se úspěšně účastní i současného konfliktu na Ukrajině.

Článek Obrněná vozidla socialistického Československa se prosadila ve světě. Některá slouží s úspěchem dodnes se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj dospěl k terénním vozidlům

V 19. století převzaly od koní hlavní objemy logistiky vlaky. To platilo až do konce druhé světové války. V jejím průběhu se začaly stále více prosazovat nákladní automobily. Zvyšovaly sice závislost armád na ropných produktech, ale měly osmnáctkrát vyšší efektivitu ve srovnání s koňským spřežením, a to již ve druhé polovině 30. let.

Železnice sice představovala největší objem přepravovaného materiálu, navíc s nejnižšími náklady na tunokilometr, avšak koleje, nádraží a mosty lze účinně napadat. Většina konfliktů po druhé světové válce však probíhala v oblastech, kde se železnice vyskytovaly jen řídce, pokud vůbec. Nepřehlédnutelným problémem železničního transportu je rovněž nakládání a vykládání materiálu, které zůstává bez ohledu na mechanizaci z vojenského hlediska pomalé.

Vyšší rychlosti lze dosahovat pouze ve specializovaných terminálech, které jsou však nákladné, rozměrné a zranitelné. Pomineme-li nákladný letecký transport, je terénní nákladní automobil nejjistějším prostředkem logistického zabezpečení bojující armády. Problém tvoří především vysoká zranitelnost vozu, a to jak řidiče, tak hořlavého motoru a palivové soustavy.

Již v období druhé světové války proto po vzoru námořnictva docházelo k vytváření automobilových konvojů, které doprovázela různá obrněná vozidla. V případě napadení se do boje zapojovaly rovněž osádky automobilů, jež byly v řadě případů vybaveny kulomety lafetovanými u poklopu velitele.

Dvě formy konstrukčního provedení pancéřování

Problémy s ohrožením řidičů a dalších vojáků v kabině aut se objevily už v průběhu druhé světové války. Proto se kromě výzbroje staly realitou různé, obvykle improvizované způsoby zajištění balistické ochrany kabin nákladních automobilů, počínaje slavnými Jeepy, které spadají rovněž do kategorie nákladních aut (1/4t truck). Ohrožení silničního transportu se opakovalo i v jiných válkách.

Především pak ve Vietnamu, kde ochranu francouzských a později amerických konvojů posilovaly mimo tanků a obrněných transportérů rovněž nákladní automobily palebné podpory, takzvané Gun Trucky, a nepřímo vrtulníky. Situace gradovala v době druhé války v Čečensku a v první polovině války v Iráku od roku 2003. Jak ruská, tak americká armáda začala ve svých polních dílnách i rukama samotných řidičů vyrábět různé formy improvizované ochrany kabin nákladních vozidel.

Dalším krokem byla v rámci amerických ozbrojených sil objednávka různých sad pro zesílení balistické ochrany kabin u rozdílných výrobců. Následovala sériová výroba pancéřových kabin nákladních automobilů na základě specializovaného vývoje, a to přímo pro konkrétní typy vozidel v řadě států. Zde je třeba uvést, že existují dvě formy konstrukčního provedení pancéřových kabin. První je vizuálně výrazná, druhá skrytá pod běžným typem kabiny a nazývá se diskrétní.

Kabiny pro tatrovky

Naše armáda má z hlediska ochrany řidičů poměrně dlouhou praxi. Můžeme si připomenout obrněnou Pragu V3S jako podvozek samohybného protiletadlového dvojkanónu vzor 53/59, stejně tak 122mm raketomet vzor 70. Do třetice se jedná o vozidlo TATRAPAN, jehož vývoj byl zahájen v Československu, ale dokončen na Slovensku po rozdělení republiky. Na vývoji kabin pracovalo několik výrobců, přičemž výsledkem je například kabina pro některá vozidla řady Tatra T810.

Tatra dala nakonec přednost spolupráci s izraelskou společností Plasan, jež má pobočku v USA a dlouhodobou praxi v oboru od roku 1948. Tehdy se objevily na bojišti v Izraeli improvizované obrněné nákladní automobily známé jako sendviče. Pro automobily Tatra 815 Force byla vyvinuta kabina, kterou jsme mohli vidět v posledních letech na známých prezentacích AČR, PČR, případně HZS pro veřejnost, jako jsou Bahna, Dny NATO nebo zbrojařské veletrhy IDET a Future Forces.

iZdroj: Tatra Trucks / Public domain

Uvedená kabina má bezkonkurenční odolnost 3–2a/3b podle normy NATO STANAG 4569, tedy na úrovni obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty. Vyrábějí se dvě verze kabiny, a to základní pro tři vojáky a dlouhá pro pět. Zcela nové konstrukční řešení obsahuje integrované prvky ochrany proti výbuchu protitankové miny. Pancéřování je modulární a skládá se z více vrstev s různou balistickou odolností. Ergonomické řešení zajišťuje pohodlí osádky, stejně tak prostor pro vezení osobních zbraní a výstroje.

Těžké dveře se pohodlně otevírají pomocí hydropneumatického zařízení. Omezení působnosti tlakové vlny na organizmus přepravovaných osob při explozi pod vozidlem zajišťují antišokové sedačky. Kabina je rozměrově řešena tak, že umožňuje transport automobilu Tatra Force letouny C-130 Hercules a A400 Atlas. Automobily Tatra s touto kabinou mohou rovněž sloužit jako platformy zbraňových systémů. Typickým příkladem je samohybné dělo CAESAR 8×8, vyráběné ve spolupráci společností NEXTER a CSG/Tatra.

Možnost modernizace ukrajinské armády

Automobily Tatra815-7 Force s kabinou Plasan jsou reálnou odpovědí na aktuální požadavky současného bojiště a dokladem toho, že jak Holding CSG, tak AČR nezaspaly. Patří ke světové špičce a dále zvyšují hodnotu automobilů Tatra, které jsou světovou jedničkou z hlediska průchodivosti v terénu.

Dalším krokem ve vývoji je v podstatě čerstvá konstrukce pancéřové kabiny pro nákladní automobily řady Tatra Phoenix. Tento nákladní vůz je obecně méně známý, což je škoda. Má jak vojenské, tak civilní verze a jedná se o vysoce univerzální typ. Na vývoji těchto vozidel se podílela nizozemská společnost DAF Truck. Pro Belgickou armádu zajišťuje Tatra Defence Vehicles dodávku vozidel CF Military na základě typu Phoenix se zcela novou verzí pancéřových kabin.

iZdroj: Tatra / Public domain

Bezpečnost zvyšuje bojovou morálku vojáků a podle vojenských klasiků „pancíř šetří krev“. Terénní nákladní automobily Tatra s pancéřovými kabinami mohou být rovněž reálným prostředkem modernizace ukrajinské armády, přičemž klasické automobily Tatra lze považovat za ideální z hlediska rekonstrukce této země po válce.

Zdroj: TatraDV, autorský komentář MVK

Článek Česká Tatra Defence Vehicles nespí. Pro svá vozidla vyvinula špičkové pancéřové kabiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina nevyrábí vhodná vozidla na rekonstrukci

Země je sice známá hlavně jako výrobce vojenských vozidel, nicméně nepřehlédnutelná je produkce zaměřená mimo ozbrojené složky. Kromě toho i vojenská vozidla lze použít pro nevojenské účely, především různé stavební, ženijní a další modifikace. Mnohaúčelovost produkce Tatry jako součásti Holdingu CSG dává dobré podmínky pro podíl na rekonstrukčních pracích téměř kdekoli.

Ukrajina sice vyrábí, či vyráběla dobré tanky a obrněné transportéry, avšak nemá s výjimkou společnosti KRAZ a jejích obrovitých a nepříliš efektivních nákladních automobilů průmysl, jenž by byl schopný dodávat mnohaúčelové typy středních a velkých nákladních aut. Tamní armáda používá z velké části starší ruské typy. V důsledku vojenských operací těchto vozidel značně ubylo.

iZdroj fotografie: Uživatel Aktron / Creactive Commons / CC BY-SA

Provoz železnic je z velké části omezený, pokud vůbec fungují, jsou poničené i trakční systémy pro dodávky elektrické energie. Rovněž jsou poškozené nebo zničené komunikace a mosty na východní, jižní a částečně i střední části území. Rekonstrukce země proto bude z velké části záviset nejen na financích, ale z praktického hlediska rovněž na nákladních automobilech schopných dopravovat velké objemy materiálu, a to i mimo komunikace. Naše republika může nabídnout různé verze nákladních a dalších automobilů Tatra T815, T810 a T158.

Evergreen Tatra T815

Zde je možná vhodné připomenout, že Holding CSG, do něhož slavná značka Tatra (Tatra Defence Vehicles a Tatra Trucks) patří, se může podílet na rekonstrukci v oboru železničních systémů, ale i dalšími produkty. V současném krizovém období je to zároveň jedna z možností udržování výroby a exportu, tudíž pracovních míst v obranném a strojírenském průmyslu. Obecně může Tatra nabídnout vozidla tří hlavních výrobních řad, avšak i další, a to jak hotová vozidla, tak podvozky a nosiče různých nástaveb a zařízení.

Jedná se především o těžký typ Tatra T815 Force v řadě verzí a konfiguraci 4×4 až 12×12. Není příliš známé, že existují nejen vojenské, ale rovněž civilní verze. Z hlediska průchodivosti v terénu se jedná o bezkonkurenční vozidla, která používají modernizovanou verzi osvědčeného podvozku Tatra Terr No 1 a odpružení King Frame Lite s nezávisle zavěšenými polonápravami. Základem modulární koncepce podvozku jsou řiditelná náprava, neřiditelná náprava a spojovací nosníky.

iZdroj fotografie: Uživatel Pibwl / Creactive Commons / CC BY-SA

Z historického hlediska můžeme připomenout, že T815 je nástupcem světoznámého těžkého terénního automobilu T813 Kolos. V současnosti slouží podvozky Tatra jako základ nejen terénních automobilů, ale rovněž dvou verzí raketometu, samohybných kanonových houfnic Dana, Dita a Eva, kolového obrněného vozidla TITUS kategorie MRAP a samohybného děla Caesar. Jako zajímavost lze uvést například hasičské automobily s pancéřovou kabinou, mostní automobily AM-70 a vyprošťovací vozidla.

Vysoká univerzálnost vozidel Tatra

Tatry T815 lze dodávat také se špičkovými pancéřovými kabinami Plasan. T815 uveze až 20 tun různého materiálu. Na žádost zákazníka může být vybavena buď motory a převodovkami Tatra, nebo komponenty od zahraničních výrobců. Zahraničními uživateli jsou armády Izraele a Sjednocených arabských emirátů. Tatra T815 může sloužit jako specializované vozidlo s mnoha stavebními a technickými mechanizmy, případně jako nosič kontejnerů společnosti KARBOX, která patří do Holdingu CSG.

Takováto specializovaná vozidla používají jak záchranářské, tak stavební jednotky resortů Obrany a Vnitra, ale rovněž civilní organizace. Tatra může pro rekonstrukci Ukrajiny nabídnout taktéž ekonomický víceúčelový střední terénní nákladní automobil T810 Tactic, jenž je vyvinutý ve spolupráci s automobilkou Renault, používaný naší armádou. Uveze náklad 2 850–5 000 kg.

iZdroj fotografie: Uživatel Aktron / Creactive Commons / CC BY-SA

Vojenské i civilní verze lze při rozsáhlejších objednávkách upravit na základě požadavků zákazníka. Rovněž je možné tato vozidla vybavit na žádost objednavatele pancéřovými kabinami. T810 používají také armády Saúdské Arábie a Sjednocených arabských emirátů. Podvozek má konfiguraci 4×4 až 6×6. Poslední, nicméně rovněž nepřehlédnutelnou nabídkou je T158 Phoenix.

Opět se jedná o víceúčelový nákladní automobil. U nás je méně známý, i když se vyrábí déle než 10 let. Jedná se o modulární koncepci vyvinutou ve spolupráci se zahraničním zákazníkem, konkrétně společnostmi DAF a PACCAR. Vozidlo je známé spíše ve své civilní verzi. Pro vojenské účely lze T158 vybavit kabinou s diskrétním pancéřováním. Podvozek může mít konfiguraci 4×4 až 14×8.

Jak by se Tatra mohla prosadit v rámci rekonstrukce Ukrajiny?

Zdroj: Tatra, autorský komentář MVK

Článek Je třeba myslet na budoucnost. Tatra Trucks má velkou šanci uplatnění svých vozů při poválečné rekonstrukci Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tatra získala na Ukrajině objemnou zakázku

Již před válkou disponovala Ukrajina dosti silným zbrojním zázemím. Ukrajinský obranný průmysl dodával vojenskou techniku z pozemního, leteckého i námořního sektoru armádám po celém světě. Během posledních 25 let, díky rozsáhlé geografické spolupráci, tak ukrajinské zbrojovky rozšířily své zbrojní obchodní dodávky do více než 30 zemí, a to v nejrůznějších regionech světa. Válka však dala exportu přísnou stopku, přičemž Ukrajina samotná nyní investuje zejména do importu zbraní ze západních zemí.

#Ukraine: A very rare Ukrainian Bureviy multiple rocket launcher is currently deployed in combat – this is a Ukrainian modification of the Soviet BM-27 Uragan 220mm MRL system, but mounted on an armored Tatra T815-7T3RC1 chassis and with a modern digital fire control system. pic.twitter.com/Qm988zoFdL

— 🇺🇦 Ukraine Weapons Tracker (@UAWeapons) June 8, 2022

Zatímco ukrajinské zbrojovky soustředí téměř všechnu pozornost na produkci zbraní pro domácí vojsko. Po nedávném nasazení hlavního bojového tanku T-84 Oplot ukrajinské výroby a samohybných houfnicích 2S22 Bohdana 6×6 ráže 155 mm posílil první linie také raketový systém Burevij. Jedná se o jeden z nejnovějších bojových systémů vyvinutých Ukrajinci, na kterém se z části podílí také česká automobilka. První vozy dodala Tatra ukrajinským ozbrojeným silám na konci minulého roku pro objednaných 16 prvních sériově vyráběných raketometů.

Hovoří se ale o tom, že česká firma získala na Ukrajině rozsáhlejší zakázku na dodávku blíže neurčeného počtu kolových podvozků. Ty by měly podle informací ukrajinských zpravodajských služeb v budoucnu tvořit jádro vozového parku ukrajinských ozbrojených sil. Jen pro zajímavost – Ukrajina uzavřela s českou firmou také smlouvu na podvozky protilodního systému Neptun. Ten byl původně umístěn na platformě vyráběné ukrajinskou společností KrAZ, která však zkrachovala.  

Ukrajinský raketomet s českým podvozkem

Burevij (ukrajinsky: Буревій nebo Ураган, česky: Orkán) byl vyvinut v roce 2020 a nyní je vyráběn a kompletován v Šepetivském opravárenském závodě ve městě Šepetivka (známém i jako Šepetovka). Mimochodem, pro znalce historie 2. světové války je toto město známé jako jedno z míst velké sovětské proskurovsko-černovické ofenzívy v roce 1944 a jako místo, kudy putovali a kde se krátce zastavili čs. vojáci plk. Svobody po ústupu z Polska do SSSR v roce 1939.

Protože původní domácí dodavatel podvozků firma AutoKrAZ ukončil svoji činnost úpadkem, z popudu ukrajinského ministerstva obrany zahájil Šepetivský opravárenský závod jízdní a střelecké zkoušky s 220mm raketometem Burevij usazeným zkušebně na podvozku Tatry 815-7T3R41 8×8 1R. Podvozek se osvědčil a pro sériové raketomety byl proto objednán podvozek Tatra, ještě modernější, než měl zkušební prototyp. Samotný raketomet je vybaven odpalovacím zařízením pro celkem 16 raket ráže 220 mm a podobá se sovětskému BM-27 Uragan.

Je to logické, díky tomu může Burevij odpalovat téměř všechny standardní neřízené rakety ráže 220 mm, což je, vzhledem k velkému množství sovětské techniky a střeliva v zemi, pro ukrajinské jednotky velkou výhodou. Do výbavy však dostal i novější rakety se zvýšeným doletem nebo s jiným typem hlavice. Rakety s prodlouženým doletem vyvíjela Konstrukční kancelář Južnoje (КБ Южное). Jejich dosah se nyní místo původních 40 km pohybuje mezi 35 km až 65 km.   

Komplet je vybaven sofistikovaným digitálním systémem pro řízení palby, který je napojen on-line do informačního systému pro vedení a řízení boje. Znamená to, i když to nebylo uvedeno, že raketomet musí mít ve své výbavě přesný navigační systém na bázi GPS vojenské přesnosti k zaměření vlastní polohy. Což operátorům umožňuje přijímat a využívat informace od on-line připojených průzkumných systémů. Například od moderních průzkumných bezpilotních letounů Bayraktar TB2.

Podvozek Tatry je opět zcela zásadní

Muničním vozidlem určeným k přebíjení 220mm raketometu Burevij je poněkud obstarožní ZiL-135LMP. Pro nás je asi největší zajímavostí samotný podvozek. Burevij sedí na platformě nejnovější generace podvozku vojenského nákladního vozu Tatra T 815-7T3RC1 8×8.1R, který navrhla a vyrobila kopřivnická automobilka Tatra. Dle objednávky 23. prosince 2021 obdržel Šepetivský opravárenský závod z Česka první dodávku 16 podvozků Tatra pro raketomet Burevij s novou pancéřovanou kabinou společnosti EXCALIBUR ARMY.

Nová pancéřovaná kabina poskytuje vysokou úroveň ochrany proti minovým i balistickým hrozbám. Vůz je poháněn vzduchem chlazeným osmiválcovým do V čtyřdobým vznětovým motorem Tatra T3C-928-90 s přímým vstřikováním paliva o výkonu 300 kW, zatímco turbodmychadlo má být spojeno s manuální 14stupňovou převodovkou s poloautomatickým rozvaděčem. Jenže některé informace hovoří o tom, že nakonec byla použita plnoautomatická převodovka Allison.

iZdroj fotografie: Ministry of Defence Ukraine

Maximální rychlost vozu je 105 km/h a maximální dojezd se pohybuje kolem 700 km. Maximální hmotnost plně připraveného a nabitého vozidla je 41,3 tuny, délka 10,72 m, šířka 2,55 m a výška v transportní podobě 3,42 m. Vůz je koncipován dle standardních modelů a disponuje unikátními vlastnostmi vozů Tatra, jejichž funkčnost se během posledních 90. let osvědčila v nepříznivých bojových podmínkách již nesčetněkrát.

Jak velké nebezpečí představují nové ukrajinské raketomety pro ruské jednotky?

Zdroj: ArmyRecoginition, Military-Today

Článek Nejmodernější ukrajinský raketový systém Burevij na podvozku české Tatry likviduje na frontě ruské obrněnce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dany byly ve své době převratnou zbraní

V 70. letech 20. století začal československý zbrojní průmysl vyvíjet doslova revoluční dělostřeleckou zbraň, která dostala pojmenování Dana neboli dělo automobilní nabíjené automaticky. Na podvozek Tatra 8×8 byla umístěna pancéřová věž s houfnicí ráže 152 milimetrů. Pancéřovaná byla i kabina osádky. Vyráběla se v Dubnici nad Váhem a bylo jí nakonec vyrobeno 858 kusů. Zcela nahradila v čs. armádě tažené těžké dělostřelectvo. V letech 1987–1989 dokonce stačil nakoupit i tehdejší SSSR 126 těchto houfnic pro potřeby Sovětské armády.

Sovětské Dany skončily po odsunu z Československa ve skladech v Kazachstánu, kde zůstaly i po rozpadu SSSR. Po rozpadu Československa Slovensko v projektu pokračovalo, a vznikl tak systém používající munici ráže 155 milimetrů nazvaný Zuzana. Nejnovějším projektem je Zuzana 2 s vylepšenou hlavní kanónové houfnice a menší posádkou. V roce 1998 slovenská armáda do výzbroje přijala nejprve 16 houfnic typu Zuzana, později si zbraň objednal i Kypr.

Byla podobné konstrukce jako Dana, ale samozřejmě s mnoha vylepšeními a hlavně s dělem standardní ráže NATO 155 mm s hlavní o délce hlavně 45 ráží. Firma Konštrukta Defence se ale ve vývoji nezastavila a přišla s ještě vylepšeným systémem Zuzana 2, jehož prototyp vznikl v roce 2008 a armádními testy prošel v roce 2009. Slovenské ozbrojené síly si po určité době váhání objednaly 25 kusů za 175 mil. euro s DPH (dnes asi 4,3 miliardy Kč) s termínem dodání do konce roku 2022, první z nich začaly dostávat v květnu 2020. Jde tedy o velmi moderní systém.

Posádka je chráněná ve vnitřních prostorách

Asi největší změnou na Zuzaně 2 je nová hlaveň, která je proti svým předchůdcům delší, a to 52,9 ráží. Delší hlaveň u dělostřeleckých zbraní většinou znamená možnost většího dostřelu a větší přesnost. Zuzana 2 tak může dostřelit 32,5 km (munice 155-OFdMK), nebo až do vzdálenosti 41 km (náboj ERFB-BB), nebo s nábojem s prodlouženým dostřelem v pomocným raketovým pohonem (někdy označovaným jako 155-OFdM3-DV) až 51,5 km. Její minimální dostřel je pak 5 km (některé zdroje udávají 2 000 m při nepřímé palbě).

Odměr zbraně je 360°, tj. možná je kruhová přímá palba (v případě nutnosti), při nepřímé střelbě ale musí být odměr hlavně maximálně +- 60° od podélné osy vozidla. Náměr je -3° až +70°, umožňuje tedy nepřímou i přímou palbu na cíl. Zásobník nabíjecího automatu pojme každou dělostřeleckou munici ráže 155 mm standardu NATO (tj. do délky 1 000 mm). Houfnici vždy doprovází muniční vozidlo Tatrapan 8×8 se zásobou 120 kusů střel a stejným počtem prachových náplní.

iZdroj fotografie: 270862 / Creative Commons / CC BY-ND

Zuzana 2 je také schopna střelby salvou MRSI (Multiple Round Simultaneous Impact), kdy na cíl současně dopadne více střel odpálených rychle za sebou. Striktním požadavkem slovenské armády bylo, aby houfnice byla schopná z pochodové konfigurace zaujmout palebné postavení a zahájit palbu do dvou minut, což při zkouškách prokázala. V případě nutnosti je možné snížení počtu členů posádky ze čtyř na tři. Řidič má nyní kabinu umístěnou v ose vozidla a je jednomístná, zbytek osádky je v bojovém modulu – střelecké věži.

Posádka je chráněna ve vnitřních prostorách děla proti přímým zásahům vozidla projektily do ráže 14,5 mm a proti střepinám. Při zkouškách byla prokázána balistická odolnost věže z čela a v sektoru ±30° na úrovni STANAG 4569 Level 3 a protiminová ochrana podle STANAG 4569 Level 1. Na střeše věže má posádka k dispozici protiletadlový kulomet M2HB-QCB, nebo NSV ráže 12,7 mm. Tento kulomet je možné používat i na pozemní cíle.

Zuzana má automatický zásobník, střílí tedy rychle

Možnost snížit počet členů posádky vznikla díky rozsáhlé automatizaci systému. Již od Dany má tento typ houfnice automatické nabíjení, i když v případě poruchy lze zbraň nabíjet i ručně – samozřejmě s dopadem na rychlost střelby. V zásobníku Zuzany 2 je 40 střel. Houfnice dokáže za první minutu vypálit šest ran. Při nepřetržité palbě je rychlost pět ran za minutu, i když to samozřejmě znamená, že po osmi minutách palby se zásobník vyčerpá.

Jak bylo řečeno, zbraň je umístěna na podvozku Tatra 8×8. Je 12,97 metru dlouhá (s hlavní dopředu), 3,1 metru široká a 3,6 metru vysoká. Její bojová hmotnost je 32,4 tuny. Kolový podvozek dává systému možnost velké pohyblivosti, zvláště na silnici na dlouhé vzdálenost. Oproti pásovému podvozku, který je u věžových houfnic častější, má kolová platforma obvykle menší průchodnost terénem. Ale tatrovácké podvozky díky svému specifickému technickému řešení zvládají i velmi náročné terénní podmínky.

iZdroj fotografie: Excalibur Army

Čtyřnápravový podvozek Tatra 815-7T3B42 8×8.1R s jednoduchou montáží kol je základní částí vozidla. Je vybavený systémem huštění pneumatik s volitelným tlakem v pneumatikách podle rozhodnutí řidiče i během jízdy. Pohon vozidla zabezpečuje motor Tatra T3D-928-70, což je vidlicový vzduchem chlazený přeplňovaný vznětový osmiválec o obsahu 12 667 ccm a výkonu 325 kW při 1 800 otáčkách za minutu.

Podle zájmu zákazníka ho lze nahradit pohonnou jednotkou MAN obdobné výkonnosti. Rychlost vozidla je na silnici až 90 km/h, v terénu průměrně 25 km/h, a dojezd na plnou nádrž 600 km. Zuzana 2 je schopna přebrodit vodní tok hluboký až 1,2 m a přejet příkop o šířce 2,1 m. Zuzana 2 byla i jedním z uchazečů o novou samohybnou houfnici české armády, nahrazující zastaralé Dany, ale česká strana si nakonec po určitém delším váhání (což se negativně podepsalo na výsledné ceně) vybrala francouzské CAESAR.

Ty byly sice levnější, ale na rozdíl od slovenské zbraně neposkytují posádce ochranu před nepřátelskou palbou. Zuzaně 2 navíc pravděpodobně v České republice roste konkurence v podobě houfnice Dita. Jako pokračovatele slavné Dany prototyp před více než rokem představila společnost Excalibur Army. Jde opět o věžovou houfnici na tatrováckém podvozku s dělem ráže 155 milimetrů, tentokrát o délce hlavně 45 ráží. Dostřel má být 39 kilometrů.

Jak si povedou slovenské Zuzana 2 oproti jiným dělům v ukrajinském konfliktu?

Zdroj: ArmyRecognition, ArmedConflicts

Článek Ukrajinci dostanou osm kanónových houfnic Zuzana 2 ze Slovenska. Umístěné jsou na podvozku Tatra 8×8 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejlepší nákladní vůz wehrmachtu

Německé ozbrojené síly měly o automobil, který se začal vyrábět v roce 1942, velký zájem. Byl totiž svojí konstrukcí, podobně jako jiné náklaďáky od Tatry, určený do těžkého terénu. Měl i velikou nosnost. Proto se doslova hodil do terénu, s nímž se wehrmacht potýkal na sovětské frontě. Bylo to nejen díky skvělé konstrukci jeho podvozku, ale i motoru, který dokázal fungovat i v drsné ruské zimě. Mnozí němečtí vojáci ho považovali za nejlepší nákladní vůz, jenž mají.

iZdroj fotografie: Uživatel OlliFoolish / Creative Commons / CC BY-SA

V té době používané nákladní automobily měly převážně vodou chlazený benzinový motor. To mohlo být v podmínkách Ruska obrovská komplikace, protože tam byla často taková zima, že chladicí kapalina zkrátka zamrzala, i když se do ní použily nemrznoucí přísady. Ovšem Tatra 111 dostala do vínku vzduchem chlazený dieselový dvanáctiválec. O chlazení se starala dvojice ventilátorů, nikoli voda. Pokud motor zamrzl, dal se pod ním dokonce rozdělat oheň a jelo se dál.

iZdroj fotografie: Ondrej Ertl / Creative Commons / CC BY-SA

Tatry 111 pro wehrmacht měly zpočátku plechovou kabinu vycházející z typu Tatra T 81, ale válečná nouze donutila tatrovku osazovat svoje válečné T 111 novou budkou pro řidiče a spolucestující Holzfahrerhaus vyrobenou ze dřeva a sololitu, ne nepodobnou kabinkám například na nákladních železničních vagónech, jež v té době tatrovka pro Německo také produkovala ve velkém množství.

Vhodný do těžkého terénu

Skvělý byl i podvozek automobilu. Zatímco jiná auta měla v té době tuhé nápravy, Tatra použila výkyvné polonápravy. To znamenalo, že automobil byl vhodný do opravdu těžkého terénu. Měl také pohon na všechna kola, což bylo výhodné třeba v blátě při ruské rasputici. Ale jeho řidič mohl například na pevné silnici pohon předních kol vypnout.

iZdroj fotografie: Uživatel KapitanT / Creative Commons / CC BY-SA

Auto bylo schopné uvézt náklad 8 tun, později až přes 10 tun, případně za sebou táhnout valník o hmotnosti 22 tun. Vůz byl přes 8,5 metrů dlouhý, na šířku měl 2,5 metrů a na výšku téměř 2,6 metrů. Po silnici se dokázal pohybovat rychlostí až 75 kilometrů v hodině, později ale byla rychlost záměrně zredukována na 62 kilometrů v hodině. Na 100 kilometrů spotřebovala T 111 v průměru kolem 30 litrů nafty.

iZdroj fotografie: Uživatel Aktron / Creative Commons / CC BY-SA

První Tatry T 111 se dostaly do sovětských rukou jako kořistné ještě za války. Existují zajímavé fotografie z roku 1945 a 1946 z Kyjeva, kde byla v té době vystavena ukořistěná technika německé armády a letectva. Na fotografiích lze nalézt například Pragu RN a především několik kusů Tatry T 111 v německých barvách. (A také několik letadel Letov Š-328!)

Po druhé světové válce výroba Tatry 111 pokračovala. Byla i upravována, aby se zlepšily některé její vlastnosti. Byla samozřejmě používána i v československé armádě, ale uplatnění našla v civilní sféře, na různých stavbách, v lesích a jinde. Bez sklápěček T 111 by se těžko tak rychle postavilo tolik přehrad na Vltavě.

iZdroj fotografie: Uživatel cs:ŠJů / Creative Commons / CC BY-SA

Tatry T 111 měly různé druhy nástaveb. Byla ve velkých počtech vyvážena například do Číny a SSSR, kde se mimořádně osvědčila v těžkých podmínkách Sibiře. Ve městě Susumat jí tam byl postaven i pomník. Výroba skončila v roce 1962. Vyrobeno bylo přes 33 500 Tater 111.

Pokud jste se někdy projeli s Tatou 111, jak ji hodnotíte?

Zdroj: Ww2-history

Článek Tatra 111 byl těžký nákladní automobil, na který nedali dopustit ani vojáci wehrmachtu, ani Sověti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spolupráce s HSW je pro Tatru velkou šancí na opravdu velkou zakázku

Nové taktické vozidlo bylo vyvinuto především s ohledem na požadavky polské armády a v nadcházející soutěži je favoritem. Pokud by si polské ozbrojené síly tento koncept skutečně vybraly, silně by z toho profitovala i Tatra. Především proto, že na jejím podvozku by se následně realizovaly i dodávky dalších specializovaných vozidel. Výroba by samozřejmě probíhala v Polsku, dodávky Tatry zahrnující základní platformu, která přímo navazuje na Patriot II by však byly velmi významné.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Spolupráce s koncernem HSW je pro Tatru dobrou volbou, neboť se jedná o významného dodavatele pro polskou armádu. Jeho portfolio zahrnuje tanky Leopard 2PL, minomety RAK nebo BVP Borsuk. Vzhledem k tomu, že polská armáda preferuje nákupy u domácích výrobců, šance na úspěch v tendru je opravdu velká.

Taktické obrněné vozidlo s „tatrováckým“ podvozkem v základní verzi

Ve své základní verzi, tj. té pro přepravu vojáků, pojme vozidlo kromě dvou členů posádky i šest vojáků s plnou výzbrojí. Ty bude chránit balistická i protiminová ochrana až na úrovni 4, resp. 3a/3b. Vozidlo má pohotovostní hmotnost 13 tun, maximální hmotnost je potom 18 tun.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Maximální rychlost vozidla je 110 km/h a dojezd má až 700 km. Vozidlo by mělo bez větších problémů překonat 0,9 m široké příkopy, půlmetrové kolmé stěny a 1,2 metrů hluboké brody. Stroj zřetelně navazuje na prototyp Patriot II 4×4 představený na veletrhu IDET v roce 2019.

Zdroj: Defence24, Milmag

Článek Polsko-česká spolupráce na vývoji taktického obrněného vozidla 4×4 je velkou šancí na úspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V sázce bylo mnohé, tak musela Tatra o kus dál

Vývoj a výroba těžké výzbroje se v průběhu třicátých a následně v padesátých a šedesátých letech minulého století přesunuly z velké části na Slovensko. Důvodem bylo zvětšení vzdálenosti od tehdy nepřátelské německé, později západoněmecké hranice, a do určité míry i potřeba vyšší úrovně industrializace Slovenska.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

Především v období po druhé světové válce tak vzniklo několik velkých zbrojovek zaměřených na licenční výrobu tanků (T-34, T-54/55, T-72), samohybných děl (SD-100), obrněných transportérů (BTR-50 v modernizované verzi OT-62) a bojových vozidel pěchoty (BVP-1 a BVP-2). Souběžně se rozběhl vývoj domácích konverzí výše uvedené techniky a vlastních konstrukcí obrněných transportérů (OT-810, OT-64) a samohybných dělostřeleckých systémů (122mm RM vz. 70, 152mm ShKH DANA). U kolových typů se používaly podvozky Tatra vyvinuté a vyráběné v Kopřivnici.

Vznik nového obrněného transportéru

Již počátkem osmdesátých let minulého století se specialisté tehdejší československé lidové armády (ČSLA) dopracovali k názoru, že bude třeba obměnit kolové obrněné transportéry OT-64 SKOT novým typem obdobné kategorie. Početná armáda používala také ještě zastaralé polopásové obrněné transportéry OT-810. Nabídka sovětských kolových OT BTR-70, případně BTR-80 byla odmítnuta pro koncepční zastaralost.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

Reálný vývoj byl zahájen v polovině osmdesátých let, přičemž se na něm podílely Výzkumný ústav 010 ve Vyškově, Tatra Kopřivnice, Podpoljanské strojárně Detva a Závody ťažkého strojárstva Martin. Vývoj vedl v počáteční fázi Ing. Václav Pěchouček z VÚ 010. Vozidlo dostalo název TATRAPAN podle kódu vývojového programu založeného na VTERu (Vědecko-technický ekonomický rozbor). Základní šasi v podstatě netvořilo problém. Kolové podvozky Tatra s kyvnými nezávislými polonápravami byly a stále jsou z hlediska průchodivosti v terénu nejlepší na světě.

Podvozek terénního nákladního automobilu Tatra T-815 6×6 bylo třeba pouze mírně upravit. Vývoj se poněkud táhl, takže prototyp byl testován ve Vyškově až koncem osmdesátých let. Tamní náročný polygon absolvoval roku 1993 bez větších připomínek zkušební komise. Prototyp byl prezentován již v roce 1990, spolu s další novou výzbrojí na výstavě v Praze Kbelích pro zahraniční vojenské přidělence.

Nový kolový obrněný transportér měl sloužit rovněž jako specializované velitelské, štábní, spojovací a sanitní vozidlo. O menší počty měla zájem rovněž policie. Počínaje rokem 1990 však začala, mimo jiné, likvidace značné části československého obranného průmyslu. Rozdělení republiky na přelomu let 1992 a 1993 omezilo či zastavilo řadu slibných projektů. Jedním z nich byl i kolový obrněný transportér TATRAPAN.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

Z nejasných důvodů česká strana odstoupila od dalšího vývoje vozidla, který pokračoval na Slovensku. Bez ohledu na rozdělení republiky pokračovala spolupráce ve zbrojním průmyslu, jež byla završena propojením některých firem v rámci Holdingu CSG (Czechoslovak Group), jehož součástí je rovněž slavná společnost Tatra, a to jak Tatra Defence, tak Tatra Truck. Slovenská armáda je vedle polské jedním z hlavních uživatelů různých automobilů Tatra a vozidel využívajících podvozky Tatra.

Na Slovensku pak Tatra zase o něco pokročila

Vývoj TATRAPANu byl dokončen ve formě druhého (slovenského) prototypu s upraveným tvarem sklopné přední kabiny a připraven do sériové výroby ve spolupráci společností VAB SIPOX, Konštrukta Defence Trenčín a PPS Detva Holding. Podvozek Tatra 815 VP 6×6 s osmiválcovým, vznětovým, vzduchem chlazeným motorem o výkonu 265 kW, mechanickou převodovkou 8/2 a přídavnou dvoustupňovou elektropneumatickou převodovkou byl zachován.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

První TATRAPANy převzala slovenská armáda v roce 1994 s označením TATRA 815 6×6 TATRAPAN. V následujících pěti letech bylo vyrobeno 50 vozidel v několika verzích. Část z nich koupila řecká armáda. Modernizovaná verze s německými motory Deutz BF6M 1015C o výkonu 310 kW a automatickou převodovkou se dostala do výzbroje roku 2000 jako TATRAPAN MOD MARTAN, podle výrobního závodu v Martině.

Poté pokračovaly vývoj a výroba dalšími verzemi. TATRAPANy doprovázely slovenské vojáky v rámci misí KFOR (Kosovo), UNMEE (Eritrea), UNTSO (Golanské výšiny), UNFICYP (Kypr), a ISAF (Afghánistán). Dostaly se rovněž do Iráku, kde plnily na základně v Hile úkoly přepravy pyrotechnických specialistů EOD (Explosive Ordnance Disposal) a jejich robotů bez vážnějších připomínek. Dalším zahraničním uživatelem se stala Indonésie.

Výzbroj a odolnost nové Tatry

Standardní výzbroj tvoří kulomet ráže 7,62, nebo 12,7 mm lafetovaný na stropě přední kabiny. Pro zahraniční mise lze používat dálkově ovládanou zbraňovou stanici ZSRD 07 s kulomety ráže 7,62, nebo 12,7 mm. Na předku a zádi vozidla lze upevnit zadýmovací granátomety. Základní odolnost proti nastřelení je na úrovni Level 1 STANAG 4569, přičemž ji lze zesílit montáží zesilovacích bloků na Level 2. Dvojité dno vozidla má odolnost Level 2 proti explozi min, nebo improvizovaných výbušných systémů.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

Odolnost rovněž zvyšuje tvar pancéřové korby a způsob umístění její zadní bojové části. Odolnost oken lze dále zvýšit montáží sklopných rámů s pancéřovými žaluziemi. Kabina a bojový prostor jsou vybaveny klimatizačním, komunikačním a filtroventilačním zařízením. Vozidlo lze přepravovat transportními letouny C-130. TATRAPAN rozhodně není posledním produktem spolupráce obranného průmyslu v Česku a na Slovensku.

Základní verze TATRAPANu

• T1/Z1 – základní verze která je určena jako obrněný transportér pro přepravu osob
• ZASA – upravená verze T1 určená pro působení v pouštních podmínkách
• PVO – mobilní velitelské stanoviště protivzdušné obrany
• AMB – mobilní sanitní a evakuační vozidlo
• BAZUS, VPG – velitelské vozidlo dělostřeleckého systému ZUZANA
• VP, VŠRV, VŠRV 2, VESPRA, VESPRA M – velitelské vozidlo ve třech provedeních
• MOD – štábní vozidlo s možností nasazení i v extrémních klimatických podmínkách
• DELSYS a DELOSYS – velitelská a štábní vozidla dělostřelectva
• ASTRAPAN, VP (MCP-B) – velitelská vozidla PVO
• CC – osmikolová verze určená pro přepravu kontejnerů s hmotností 18,8 t, schopností přepravovat náklad 17 t a táhnout přívěs 16 t.

Takticko-technická data TATRAPANU ZASA

• Hmotnost: 22,5 t
• Počet přepravovaných osob: 2+10-12
• Délka: 8 400 mm
• Šířka: 2 500 mm
• Výška: 2 700 mm
• Světlost: 400 mm
• Maximální rychlost: 120 km/h
• Dojezd: 1 000 km
• Zákop: 1,1 m
• Brod: 1,4 m
• Stěna: 0,6 m

Zdroj: Autorský článek MVK

Článek Tatra pod Tatrami: Legenda, jež vyčnívala v sovětské výzbroji a zanechala nesmazatelný otisk ve světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šlo o jeden z nejžádanějších vozů

Víceúčelový automobil Tatra T72, známý rovněž jako Tatra 72, nebo jen T72, vyráběný od roku 1933 patřil k nejúspěšnějším speciálním vozidlům meziválečného období. Primárně byl určen pro ozbrojené síly. Jednalo se o modernizaci automobilu Tatra T26/30 z roku 1931. Obě vozidla měla konfiguraci 6×4, což znamená, že měla šest kol, a z toho čtyři (zadní) hnaná. Tatra 26/30 se vyráběla v několika verzích, přičemž některé z nich používala rovněž armáda.

iZdroj fotografie: Tatra

Mimo armádu se používala především jako střední nákladní automobil. Výhodou byla koncepce podvozku s rourovým páteřovým rámem a nezávislými zadními kyvnými polonápravami, kterou realizoval v Evropě konstruktér a později ředitel společnosti Tatra, inženýr Hans Ledwinka, a to poprvé u osobního automobilu Tatra T11 (4×2) roku 1923.

Vozidla Tatra s uvedeným podvozkem byla jednodušší, odolnější a levnější, než konkurenční typy s klasickými rámy podvozku. Navíc si dokázala velmi dobře poradit s jízdou v těžším terénu, samozřejmě podle tehdejších měřítek. Tatra T26/30 posloužila rovněž při vývoji obrněného automobilu OA vz. 30.

Testy T26/30 v pražském Vojenském technickém a leteckém ústavu (VTLÚ) vedly k požadavku na výrobu nového automobilu stejné kategorie, tedy nákladního s nosností 1,5 tuny, avšak se zesíleným podvozkem. Novinkou byly například americké hydraulické brzdy Lockheed. V období 1933-1936 dodala automobilka armádě údajně 328 vozidel Tatra T72 v několika verzích a mezi zákazníky se rovněž objevila policie.

iZdroj fotografie: Tatra

V publikované statistice výrobce je uváděno pouze 320 armádních T72, plus 75 podvozků pro sériové obrněné automobily OA vz. 30. Těch však bylo vyrobeno pouze 51. V období 1933-1935 však armáda dostala pouze 270 kusů T72, takže v počtech je jistý zmatek. Armáda používala dvě verze velitelského otevřeného vozidla (break), které se lišily délkou, dále nákladní, telefonní a světlometný automobil. Odvozená prototypový podvozek T71 sloužil k testům polopásového provedení, kdy bylo možné nasadit na zadní diska místo pneumatik pás, a lyže na přední kola v zimě.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

T72 break nakoupila v menším počtu rovněž policie. Mimo armádu se T72 používala jako nákladní a hasičský automobil a menší otevřený vyhlídkový autobus. Manželé Baumovi realizovali s T72 vybavenou skříňovou nástavbou v letech 1934-1939 cestu kolem světa, jež posloužila rovněž jako reklama automobilky Tatra.

Vyspělost Tatry oslovila i francouzskou armádu

Francie patřila od počátků automobilismu k zemím na technologické špičce tohoto průmyslového odvětví. Přesto se společnost Lorraine–Dietrich, běžně známá pouze jako Lorraine, rozhodla vyrábět v licenci T72 pro francouzské ozbrojené síly. Důvodem byl fakt, že Francie v meziválečném období dlouhodobě zanedbávala modernizaci výzbroje a potřebu mobilní bojové činnosti. Tamní politici a generálové se opírali o statickou defenzivní doktrínu založenou na opevněných hraničních pásmech.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Koncem třicátých let však prudce vzrostla poptávka po vojenských automobilech, takže se vyplatilo koupit i licenci osvědčeného zahraničního typu. Tatra T72 byla předváděna ve Vincennes již roku 1934. Podle poměrně skoupých dosažitelných informací se první Tatry dostaly jako velitelská vozidla do výzbroje francouzského letectva až roku 1939 v rámci programu lehkých spojovacích terénních automobilů VLIT (les Voitures de Liaison Tous Terrain) přičemž nesla označení Lorraine 72 podle jména výrobní společnosti, která sídlila v Lunéville na severozápadě Francie.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Viditelnou konstrukční úpravou všech licenčních vozidel byl držák se dvěma menšími opěrnými koly na přední části podvozku. Sloužila jako pomocné opory při překonávání zákopů. Dochovaly se doklady o čtyřech vyráběných verzích, konkrétně velitelský break, zkrácené velitelské vozidlo, ženijní skříňové vozidlo pro demoliční družstvo a 500 kg trhavin a skříňové velitelské vozidlo. Poslední typ se dochoval, pravděpodobně jako poslední z licenčních tater a je vystavován ve francouzském tankovém muzeu v Saumuru.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Vozidla Lorraine 72 sloužila u pozemních sil i letectva. Počet vyrobených kusů není zcela jasný. Objednáno bylo celkem 1 317 vozidel kategorie VLIT, z nichž bylo útvarům dodáno 972, plus 87 do zálohy. Problém je v tom, že do uvedené kategorie spadala tři vozidla, a to polopásový Citroen-Kegresse P 19 B, Lorraine 72 6×4 a Laffly/Hotchkiss S15R 6×6. Lorraine 72 byla nejmenší a nejlehčí. Přesný počet vyrobených kusů uvádějí francouzské zdroje pouze u Citroen-Kegresse, a to 400.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Pierre Touzin

U Laffly/Hotchkiss bylo objednáno 813 vozidel (324 Laffly a 489 Hotchkiss), nicméně dodáno bylo do vypuknutí války pouze 320. Počet vyrobených Lorraine 72 se nepodařilo zjistit. Vyjdeme-li z publikovaných čísel, mohlo se jednat až o 339 automobilů. Nelze rovněž vyloučit, že jednoduché licenční tatry nahradily i část složitých francouzských vozidel, na jejichž pomalé výrobě se podepsaly protiválečné sabotáže levicových odborů řízených z Moskvy.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Pierre Touzin

Rovněž nelze vyloučit, že českoslovenští vojáci, ať už příslušníci pozemních sil, nebo letci, kteří bojovali ve Francii, se mohli setkat s automobily Lorraine 72. Je však velmi nepravděpodobné, že by se podařilo tuto zajímavou stránku české automobilové historie doložit bez hloubkového a nejistého pátrání ve francouzských vojenských archivech.

Jak na tom byla Tatra T72 technicky

Vozidlo poháněl zážehový, čtyřválcový, vzduchem chlazený motor Tatra 52, převzatý z typu T26/30 o objemu 1,91 l a výkonu 22,8 kW. Točivý moment přenášela pětilamelová suchá třecí spojka, čtyřstupňová mechanická převodovka (3/1) a dvoustupňová přídavná redukce. Přední náprava byla tuhá, zadní nezávisle zavěšené kyvné. Hmotnost vozidla v základním provedení break dosahovala 1,5 tuny.

iZdroj fotografie: Tatra

Vnější rozměry se lišily podle verze, konkrétně délka 4 370/ 4 800/5 280 mm, šířka 1 600/1 850 mm a výška 1 970/2 050 mm. Světlost 220 mm lze sotva označit za ideální. Výška breaku se měřila po vrch zdvižené plátěné střechy. Maximální rychlost byla 60 km/h, průměrná spotřeba benzínu na 100 km činila 18 litrů a k tomu 0,2-0,3 litru oleje.

Poděkování za odbornou podporu a poskytnutí grafických podkladů

Děkujeme Karlu Rosenkranzovi, historikovi v důchodu a bývalému vedoucímu propagace automobilky Tatra.

Zdroj: Autorský článek MVK

Článek Tatry úspěšně bojovaly za Francii během světových válek. Moc se o nich nemluví, přesto odvedly kus práce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bylo zapotřebí zvýšit ochranu řidičů

Světové války, stejně jako války ve Vietnamu, Afghánistánu a Iráku potvrdily, že bez dostatečné logisticko-transportní podpory nelze zvítězit. Vítězní bojovníci doslova stojí na ramenech logistiků. Tytéž války potvrdily, že roste ohrožení řidičů nákladních automobilů. Většina vozidel, která se pohybují po frontových komunikacích současnosti, jsou nákladní automobily.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

V případě přerušení automobilního transportu může vypomáhat letectvo, ale to obvykle nedisponuje dostatečnými kapacitami z hlediska objemu a hmotnosti materiálu, tím méně dostatečným počtem letišť. V případě využití vrtulníků jsou náklady ještě podstatně vyšší, než u letadel s pevnou nosnou plochou a vrtulníky operující z polních letišť jsou výborným a extrémně drahým cílem.

V mnoha zemích Asie a Afriky je minimální síť železnic, a pokud ano, jsou v době válek nefunkční. Páteří transportu, nejen pro potřeby armády zůstávají nákladní automobily.

Od husitských vozů k válkám třetího tisíciletí

Historicky první obrněné dopravní prostředky byly husitské fasuňkové vozy. Nákladní automobily s pancéřovanou kabinou se objevily sporadicky v období první světové války. V malém množství rovněž v sovětské, německé, britské a francouzské (svobodní Francouzi) armádě v době druhé světové války. Jednalo se většinou o malosériové improvizace.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Po vyhlášení státu Izrael roku 1948 byly komunikace spojující města a kibucy (zemědělské osady socialistického typu) vzájemně zásobovány pomocí nákladních automobilů. Vzhledem k teroristickým útokům bylo nutné zajistit ochranu řidičů i vezeného materiálu. Vznikaly improvizované obrněné náklaďáky, známé podle vícevrstevného pancéřování jako „sendviče.“

Nákladní automobily s různým, většinou improvizovaným pancéřováním nasadili jako první Francouzi za válek ve Vietnamu a Alžíru, kde jako první použili tvarování dna vozidel do V s cílem snížení účinku min a nástražných výbušných systémů. První moderně konstruované, nicméně opět improvizované nákladní automobily s vysokou balistickou odolností začali používat farmáři v Rhodesii na obranu před levičáckými teroristy z ANC.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Následovali je Američané ve Vietnamu a Sovětská armáda v Afghánistánu, později v Čečensku. Improvizovaná obrněná vozidla na bázi nákladních aut se objevila rovněž za občanských válek v Jugoslávii. Také v prvních létech války v Iráku se dostaly na komunikace různé, místy stále improvizované konstrukce. Teprve v průběhu válek po 11. 9. 2001 v Afghánistánu a Iráku se postupně prosadily velkosériově vyráběné pancéřové kabiny pro nákladní vozidla.

Již v bývalé ČSSR se objevily pancéřované nákladní automobily. Jako první lze uvést vozidlo Praga V3S s pancéřovou kabinou, která sloužila jako podvozek samohybného protiletadlového dvojkanónu PlDvK vzor 53/59, známý jako Ještěrka. V případě spuštění zbraně na zem, sloužilo vozidlo jako obrněný náklaďák. Roku 1970 následoval samohybný raketomet vzor 70, mnohdy nesprávně označovaný jako GRAD s pancéřovou kabinou pro obsluhu, využívající podvozek Tatra T813.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Koncem osmdesátých let se objevil prototyp těžkého nákladního automobilu Tatra T815 pro ženijní vojsko, opět s pancéřovou kabinou. Jednalo se o kombinovaný zatarasovací systém Križan a přepravník zodolněného velitelského stanoviště. Ve stejné době probíhal vývoj víceúčelového kolového obrněného transportního vozidla na podvozku Tatry T815 s označením TATRAPAN.

Vývoj byl po rozdělení republiky dokončen na Slovensku a vozidlo je ve více verzích zařazeno do výzbroje ASR. Poslední verze 8×8 CC na podvozku Tatra T815-7 slouží k transportu kontejnerů, a to jak nákladních, tak například velitelského stanoviště radarového systému protivzdušné obrany.

Tatra a Plasan

Česká armáda se v devadesátých letech minulého století začala zúčastňovat na misích mimo Evropu. Zkušenosti z Afghánistánu a Iráku potvrdily potřebu nákladních vozidel s balisticky odolnou kabinou. Proto byl realizován společností Tatra mezifiremní vývoj takových kabin pro automobily TatraT815-7 Force, a později novější T810 Tactic.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Tatra Force kombinuje s pancéřovou kabinou bezkonkurenční průchodivost v terénu se špičkovou ochranou. Výhody jsou modulární systém konstrukce podvozku, vysoká torzní a ohybová tuhost podvozku, kardanové hřídele chráněné v centrální rouře páteřového podvozku, regulace světlé výšky (světlost) podvozku v případě vybavení vzduchovými vaky, vysoká průchodivost a přepravní rychlost v náročném terénu a vysoká stabilita při jízdě v zatáčkách a ve svazích.

Vozidla s touto pancéřovou kabinou jsou ve výzbroji naší, polské, izraelské i dalších armád. Verzi s podvozkem 4×4 lze přepravovat transportními letouny C-130 Hercules.

Vývoj dalšího typu pancéřové kabiny byl realizován ve spolupráci s izraelskou společností Plasan, která sídlí v kibucu Sasa. Zkušenosti počínající rokem 1948 se zúročily ve vývoji pancéřování a pancéřových kabin pro kolová a pásová vozidla armád i bezpečnostních sil po celém světě. Ostřílení kibucníci se za šedesát let propracovali od pěstování citrusů na poušti k technologiím 21. století. Společnost má pobočky v USA, kde rovněž realizuje vývojovou i výrobní činnost.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Pro automobily Tatra Force byla vyvinuta kabina s bezkonkurenční odolností 3-3a/3b, což je úroveň srovnatelná s pancéřováním současných obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty podle normy NATO STANAG 4569. Základní verze této kabiny je určena pro tři vojáky. Roku 2015 byl ukončen vývoj takzvané dlouhé verze pro pět osob. Uvedená pancéřová kabina má zcela nové a původní konstrukční řešení, které obsahuje integrované prvky ochrany proti výbuchu protitankové miny.

Má modulární systém pancéřování, který se skládá z více vrstev s různou balistickou odolností. Vzhledem k ergonomickému řešení nedošlo k omezení pohodlí osádky, ani užitných vlastností kabiny. Dveře se otevírají pomocí hydropneumatického zařízení. Antišoková sedadla pohlcují energii tlakové vlny při explozi miny, nebo nástražného výbušného systému pod vozidlem.

iZdroj fotografie: Se souhlasem MVK

Automobily s touto kabinou lze rovněž přepravovat transportními letouny C-130 Hercules a A400 Atlas. Mohou sloužit nejen jako nákladní vozidla, ale rovněž jako platforma různých zbraňových systémů, především dělostřeleckých a raketových. Kombinace bezkonkurenční průchodivosti a balistické ochrany tvoří z automobilů Tatra T815-7 Force s kabinou nejen špičkovou součást vybavení naší armády a policie, ale rovněž úspěšný exportní produkt.

Bez nadsázky lze konstatovat, že automobily Tatra T815-7 Force s pancéřovými kabinami jsou královnami frontových komunikací.

Zdroj: MVK

Článek Auta s odolností BVP a královny frontových komunikací. Takové jsou české Tatry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zázrak jménem Tatra 87 a příchod válečných let

Tatra 87 spatřila světlo světa v roce 1936, o rok později byla představena veřejnosti a v roce 1938 se rozběhla sériová výroba. To se již však nad Československem stahovala mračna, došlo k podpisu Mnichovské dohody a země ztratila část svého území. V březnu 1939 nacistické Německo dokonalo zničení Československa a absorbovalo i jeho průmysl, včetně toho automobilového.

iZdroj fotografie: Oliver Kurmis / Creative Commons / CC BY-SA

Výroba Tatry 87 nejenže pokračovala, ale auto se stalo oblíbeným vozidlem vysokých německých důstojníků. Důvodů bylo několik. Svoji roli hrál samozřejmě neotřelý design, fakt, že vozidlo bylo už ze své podstaty spíše luxusní, a samozřejmě i vysoká rychlost, díky níž se jim po německé dálniční síti dobře cestovalo. I Tatra 87 ale měla své mouchy.

Tatra 87: česká pomsta

Jednou z legend, které se k Tatře 87 vážou, je ta, podle níž v ní zemřelo více německých generálů, než kolik jich padlo na frontách 2. světové války v boji. To je samozřejmě poněkud (resp. opravdu hodně) nadnesené. Ve druhé světové válce padlo přímo v boji přes 200 generálů Wermachtu a další pravděpodobně patřili k jiným ozbrojeným složkám. Tolik jich v Tatře 87 rozhodně nezahynulo.

iZdroj fotografie: Pixabay

Je nicméně pravdou, že když se v roce 1939 po obsazení zbytku Československa otevřela německé vojenské elitě cesta k Tatře 87, vysocí důstojníci toho rádi využili (Tatru v průběhu války používal např. Erwin Rommel). Stejně tak je pravdou, že ve vysokých rychlostech nebylo auto příliš dobře ovladatelné a havárií bylo poměrně dost. A to i proto, že řidiči nebyli na parametry Tatry zvyklí, ale současně jejích schopností rádi využívali. Již v prvním týdnu po obsazení Československa tak zahynulo při dopravních nehodách na 7 německých důstojníků.

Tatra 87 po válce

Tatra 87 se vyráběla až do roku 1950. Často ji využívali komunističtí straničtí pohlaváři a v neposlední řadě s ní Hanzelka se Zikmundem procestovali velkou část světa. V šedesátých letech potom soudy uznaly nárok Tatry na odškodnění za to, že Ferdinand Porsche se „osmasedmdsátkou“ nechal inspirovat při návrhu designu svého „Brouka“.

Tatru 87 vlastní v současné době třeba populární americký moderátor Jay Leno. Právě on výrok o tom, že Tatra zabila „více německých generálů než akce“, široce zpopularizoval.

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek Československé auto, které zabilo více německých generálů než všechny bojové akce druhé světové války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Navíc jsou speciálně školeni pro zvládání kritických situací a nemělo by je proto vyvézt z míry naprosto nic. K tomu je mimo odborných a kvalifikačních předpokladů nezbytně nutný také dobrý psychický i fyzický stav a množství nasbíraných zkušeností právě z těchto speciálních výcviků.

Příprava na krizové situace

Každý výcvik je pro armádní řidiče vždy jiný a nabízí řadu úprav a vylepšení tak, aby tyto řidiče dokonale připravil na jakoukoliv možnou situaci, které by mohli čelit. Letošní březnový výcvik byl proto zaměřen právě na komplikace v terénu. Celkem 45 řidičů tedy čekaly vozy Tatra T-815 a Landrover 110, krom toho však také pěkně náročná terénní cesta a ztížené klimatické podmínky.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Trasa, která byla jeden kilometr dlouhá nabízela až 8 různých stupňů zátěže v podobě extrémního stoupání i klesání, maximálního bočním náklonu, couvání ve stísněném prostoru a mnoho dalšího. Celý výcvik probíhal pod vedením špičkových a vysoce kvalifikovaných učitelů armádní autoškoly, kteří výkony jednotlivých řidičů hodnotili ihned z místa kabiny spolujezdce. Při výcviku byly rovněž dodrženy veškeré hygienické opatření, včetně dezinfekce vozů a nošení roušek.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Jako na horské dráze

Tento výcvik je velmi dobře hodnocen nejen z hlediska účinnosti a přípravy na různé situace, ale i samotní účastníci tvrdí, že čím náročnější a extrémnější podmínky, tím je to více baví a více jim to přinese. Nejrůznější výmoly, hrboly, příkopy, prudké rozdíly v stoupání a klesání, kamenité úseky a mnoho dalšího tedy podle jejich slov ve spojení s prudkým venkovním mrazem a vrstvou sněhu připomínaly dokonce horskou dráhu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

V konečném hodnocení tento výcvik každý z účastníků zvládnul velmi dobře a opět své možnosti a schopnosti, nejen v řízení ozbrojených vozidel, ale také v jejich údržbě, posunuli na vyšší stupeň. Podle slov kapitána Martina Machytky, který je učitelem vojenské autoškoly již 15 let, jsou tyto výcviky nesmírně důležité. Jízdní vlastnosti vojáků totiž musí být zcela dokonalé a bezchybné a musí umět vojenský vůz držet dokonale pod kontrolou.

Zdroj: MOČR, AČR

Článek V Libavé se vojenští řidiči účastnili speciálního výcviku, který je má připravit na nejtěžší situace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj fotografie: tatra

Většina vozidel mířila do zahraničí

Celkově v roce 2020 Tatra vyrobila 1 181 a prodala 1 186 vozů. 60 % produkce putovalo do zahraničí. Zbylých 40 % vyrobených vozů zůstalo v České republice a na Slovensku. Podle slov generálního ředitele Pavla Lazara Tatra v loňské roce dokonce mírně překročila svoje plány.

Pro rok 2021 plánuje Tatra podobnou produkci jako v roce 2020. Hlavním cílem pro letošní rok je akvizice nových významných zákazníků a rozšíření portfolia projektů. Podle slov generálního ředitele i letošní rok do výroby zasáhnou koronavirová opatření, která pozastaví nebo zpomalí některé projekty.

iZdroj fotografie: tatra

Významná zakázka od německých hasičů

Významným loňským projektem Tatry je výroba 41 hasičských vozů Tatra Force 4×4 pro hasiče spolkové země Braniborsko. Na této zakázce Tatra spolupracovala se závodem THT Polička. V loňském roce dodala Tatra ve spolupráci s Excalibur Army i dva vozy českým hasičům:

• cisternovou zodolněnou stříkačku CZS 15 Triton,
• velkoobjemovou cisternu CV 40.

Kopřivnická Tatra Trucks byla jedním z mála automobilových závodů, která během pandemie Covid-19 nezastavila svoji výrobu. Koronavirus měl obecně na automobilový průmysl velký dopad. Výroba Tatry se ale nezastavila a produkce byla po celý rok na 100 %. Vše za účastní přísných hygienických opatření.

Článek Tatře se vloni dařilo. Prodala přes 1 100 vozů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.