Z kamikaze člunu mateřskou lodí

Rodina MAGURA prošla za poslední roky pozoruhodnou evolucí. Starší varianty, především MAGURA V7, se proslavily jako hladinové úderné drony, které narazily do boku ruských válečných lodí. Ukrajinské zdroje připisují těmto člunům podíl na poškození či potopení více než desítky ruských plavidel. Jenže už v roce 2025 se na záběrech objevila MAGURA-7 osazená raketami AIM-9 Sidewinder, což naznačilo, že Ukrajinci chtějí z námořních dronů víc než jednorázové torpédo.

MV11 je logickým vyvrcholením tohoto trendu. Oproti MV7 narostla téměř na dvojnásobek délky (12 metrů proti 7,8 m), její nosnost stoupla z 650 kg na 2 200 kg a vytrvalost se vyšplhala až na sedm dní. Deklarovaný dosah přesahuje 3 700 km (2 000 námořních mil). UFORCE ji výslovně označuje jako „mobilní námořní základnu pro další bezosádkové systémy“. Pojem „plovoucí základna“ tedy neznamená letadlovou loď v miniaturním provedení, znamená vyčkávací nosič, který se přesune tam, kde je potřeba, a ze svých kontejnerů vypustí interceptory proti hrozbám ve vzduchu.

Sting: lovec Šáhidů nad hladinou

Klíčovou zbraní celé sestavy je interceptor Sting od ukrajinské firmy Wild Hornets. Nejde o klasickou řízenou střelu, ale o dron-stíhač navržený přímo proti pomalým a nízko letícím bezpilotním prostředkům typu Šáhid-136/Geraň-2.

Základní parametry Stingu:

• Maximální rychlost: 280 km/h
• Operační strop: 7 000 m
• Jednosměrný dolet: až 37 km
• Taktický poloměr s návratem: přibližně 18,5 km
• Uváděná zásahovost: 80–90 %

Na palubě MV11 jsou Stingy uloženy v boxech se čtyřmi vodicími trubkami pro vertikální start. Podle záběrů zveřejněných počátkem září 2026 nesla ukázaná konfigurace celkem 18 interceptorů. To je dost na to, aby jeden nosič dokázal pokrýt celou vlnu útočných dronů, která typicky čítá jednotky až nízké desítky kusů.

Pro srovnání: ruský Šáhid-136 (v ruské nomenklatuře Geraň-2) létá rychlostí kolem 180 km/h a jeho letová výška se pohybuje v řádu stovek metrů až nízkých tisíců. Sting je tedy výrazně rychlejší a dokáže operovat ve výškách, kde se Šáhidy běžně pohybují. Podobný koncept, specializovaný dron-interceptor proti pomalým bezpilotním prostředkům, zatím nemá v otevřených zdrojích potvrzený operační ekvivalent u Ruska ani u zemí NATO, ačkoli americká DARPA v programu NOMARS pracuje na velkých bezosádkových plavidlech s autonomními schopnostmi.

Proč to Rusům komplikuje život

Dosud Rusko vypouštělo Šáhidy s vědomím, že ukrajinská protivzdušná obrana je soustředěna kolem měst a kritické infrastruktury na pevnině. Drony startovaly z jihu, letěly dlouhé hodiny nad Černým mořem a teprve v závěrečné fázi letu se stáčely k pobřeží, kde na ně čekaly systémy jako Gepard, Buk nebo mobilní skupiny s FPV drony.

Sestava MV11 + Sting tuhle logiku narušuje. Nosič se může přesunout desítky až stovky kilometrů od břehu a vytvořit obrannou bublinu přímo nad mořem, v akumulační fázi letu, kdy jsou Šáhidy nejzranitelnější: letí v předvídatelných formacích, nemají manévrovací schopnost a nemají žádný doprovod. Praktický dopad potvrdily už ukrajinské Síly bezosádkových systémů (USF), které 19. dubna 2026 oznámily historicky první sestřel Šáhidu z bezosádkové námořní platformy. Akci provedla námořní jednotka 412. brigády Nemesis. Podle Kyiv Independent šlo o průlomový moment, po kterém následovaly další jarní zásahy; jejich přesný počet ale výrobce dosud veřejně nerozepsal.

Pro ruské plánovače to znamená zásadní nejistotu. Mobilní vypouštěcí bod nelze předem lokalizovat tak snadno jako pevnou radarovou stanici. Trasy Šáhidů se musí měnit, výšky přizpůsobovat, případně nasazovat klamné cíle, a to vše zvyšuje náklady a snižuje efektivitu útoků.

Komunikace, která drží vše pohromadě

Celá sestava by nefungovala bez spolehlivého spojení na velké vzdálenosti. Tady vstupuje do hry systém Hornet Vision a jeho řídicí varianta Hornet Vision Ctrl, rovněž od Wild Hornets. Jde o digitální komunikační vrstvu s nízkou latencí, která umožňuje operátorovi řídit interceptor na dálku; podle testů až na vzdálenost kolem 2 000 kilometrů, přičemž bojově ověřené řízení přesahuje 500 km.

Pro námořní prostředí byla klíčová úprava antény: všesměrová 360° anténa se instaluje přímo na pohybující se nosič bez potřeby otočného mechanismu. Wild Hornets uvádějí, že systém prošel úpravami pro „obzvláště drsné podmínky“ na moři, tedy vlnobití, solný aerosol a proměnlivý horizont. Hornet Vision Ctrl byla oficiálně zavedena do ukrajinských obranných jednotek v březnu 2026 a v červnu téhož roku prošla kodifikací podle standardů NATO.

Právě tohle spojení mění MV11 z pouhého nosiče v ucelený bojový systém. Operátor nemusí sedět na palubě ani na pobřeží v dosahu ruské palby. Může řídit interceptor z bezpečného zázemí stovky kilometrů od místa zásahu.

Kam to může vést

UFORCE je zakládajícím členem EU–Ukraine Drone Alliance, kterou Evropská komise spustila v červenci 2026 pro společný vývoj a výrobu dronových a protidronových technologií. Paralelně firma rozvíjí variantu MV7 v britských vodách, přizpůsobenou podmínkám Atlantiku a severní Evropy. Koncept plovoucího nosiče s interceptory tak má potenciál přesáhnout Černé moře, ať už v Baltu, Středomoří, nebo jinde. Zatím jde o průmyslový výhled, ne o potvrzené zavedení do aliančních struktur, ale směr je zřejmý.

Přímou českou účast na vývoji nebo financování MV11 se ve veřejně dostupných materiálech nepodařilo doložit. Evropský rámec spolupráce ale existuje a rozšiřuje se.

Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, opakovaně ukazuje, že inovace mění pravidla rychleji než tradiční zbrojní programy. MAGURA MV11 nedělá z Ukrajiny námořní velmoc. Dělá ale z Černého moře prostor, kde ruské drony už neletí bez rizika, a to je posun, který se měří v zachráněných životech na pobřeží.

Článek Ukrajinská úprava dá Rusům dost zabrat. MAGURA se změnila v plovoucí základnu, loví nepřítele hned nad vodou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „finské“ rakety, když je střela švédská

Rodina protilodních řízených střel RBS-15 je produktem švédského koncernu Saab. Jenže to, co se objevilo na ukrajinských záběrech, není nejnovější exportní verze Mk3, nýbrž starší pobřežní konfigurace, kterou finské námořnictvo provozuje pod označením MTO 85M. Rozdíl je podstatný. Finský oficiální list MTO 85M uvádí dosah kolem 100 kilometrů, délku střely 4,3 metru, průměr 500 milimetrů a rychlost přibližně 300 metrů za sekundu. Saab pro modernější Mk3 přitom pracuje s dosahem přes 200 kilometrů, bojovou hlavicí kolem 200 kilogramů a rychlostí 0,9 Machu (přibližně 1 100 km/h). Ukrajinský komplet odpovídá té finské, nikoli nejnovější švédské verzi, a právě proto se v kontextu této dodávky mluví o „finských“ raketách.

Finsko obsah svých vojenských balíků pro Ukrajinu záměrně nezveřejňuje. Helsinky v únoru 2024 výslovně uvedly, že detailní obsah, způsob dodání ani harmonogram pomoci se z operačních důvodů nepublikují. Švédsko je v tomto transparentnější; Stockholm otevřeně přiznává dodávky protilodních střel RBS17 i dalšího materiálu, ale veřejné potvrzení transferu právě RBS-15 dohledatelné není.

Střela, která letí metr nad vlnami

Co dělá RBS-15 nebezpečnou pro ruské lodě, není jediný parametr, ale kombinace vlastností. Střela letí extrémně nízko nad hladinou, čímž minimalizuje čas, po který ji lodní radar dokáže zachytit. Disponuje aktivním radarovým navedením a je konstruována pro práci v prostředí silného elektronického rušení, přesně v tom, které ruské námořnictvo v Černém moři intenzivně používá.

Základní parametry finské verze MTO 85M v porovnání s dalšími protilodními systémy v ukrajinském arzenálu:

Pro ruské námořnictvo je klíčové, že každý z těchto systémů používá odlišný profil letu a typ navedení. Univerzální obrana proti všem neexistuje. Ruský pobřežní komplex Bal-E, který je nejbližším protějškem RBS-15, operuje podle exportních materiálů Rosoboronexportu s dosahem 5 až 130 kilometrů v základní verzi, kvalitativně srovnatelná kategorie. Těžší ruský systém Bastion s raketami Jachont je v jiné váhové třídě, ale i proti němu platí, že hůře předvídatelná a méně známá zbraň je pro protivníka vždy nepříjemnější než ta, na kterou se už připravil.

Útok na plošinu Syvaš: první bojový test

Dne 6. dubna 2026 ukrajinské síly provedly koordinovaný úder na těžební plošinu Syvaš v Černém moři. Sekundární zdroje a následné analýzy záběrů spojují tento útok právě s nasazením RBS-15. Otevřené oficiální zdroje přesnou bilanci škod neuvádějí, ale zásah plošiny je potvrzen. Šlo o první veřejně identifikované bojové použití tohoto systému, tři měsíce předtím, než jej Zelenskyj oficiálně ukázal světu v Oděse.

Plošiny v Černém moři nejsou jen ekonomické objekty. Rusko je využívá jako senzorové a komunikační body, které pomáhají sledovat ukrajinský námořní provoz. Jejich zasažení proto není jen symbolické, narušuje ruskou schopnost monitorovat severozápadní sektor moře.

Širší obraz: ukrajinská „zóna nejistoty“ roste

Samotná jedna baterie RBS-15 válku na moři nepřevrátí. Síla této zprávy je jinde. Ukrajina do začátku roku 2026 podle svého ministerstva obrany zničila nebo vážně poškodila zhruba 30 procent bojových aktiv ruské Černomořské flotily. Kombinace domácích Neptunů, amerických Harpoonů, norských NSM, námořních dronů a nyní i finských RBS-15 vytváří vrstvený systém pobřežní obrany, který nutí ruské lodě držet stále větší odstup od ukrajinského pobřeží.

Ekonomický rozměr je stejně důležitý jako vojenský. Ukrajinské přístavy od začátku roku 2026 odbavily přes 15 milionů tun nákladu a od spuštění námořního koridoru v září 2023 jím prošlo téměř 179 milionů tun zboží. Kdo drží severozápadní část Černého moře alespoň na úrovni odstrašení, drží i exportní tepnu celé země.

Co to znamená pro Rusko

Pravděpodobným důsledkem není dramatický zlom, ale další vrstva opatrnosti. Ruské námořnictvo bude muset počítat s tím, že Ukrajina disponuje širší paletou pobřežních střel, než dosud veřejně přiznávala. Cennější lodě budou muset operovat dál od pobřeží, víc spoléhat na protivzdušnou obranu a elektronický boj a méně riskovat přiblížení k exponovaným objektům. Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a Černé moře se za tu dobu proměnilo z prostoru ruské dominance v prostor, kde je každý přesun kalkulací rizika.

Česká republika se v podpoře Ukrajiny profiluje jinak, přes muniční iniciativu, opravy obrněné techniky a výcvik pilotů, nikoli přes pobřežní raketové systémy. Finsko po vstupu do NATO v dubnu 2023 svou pomoc naopak postupně institucionalizovalo a v březnu 2025 podepsalo s Kyjevem memorandum rozšiřující spolupráci na materiál, výzkum, inovace i průmyslové projekty. Odpalovač na podvozku Sisu v Oděse je tichým, ale výmluvným důkazem, kam ta spolupráce sahá.

Každá nová střela v ukrajinském arzenálu nemusí být nejmodernější ani nejdelšího dosahu. Stačí, aby byla jiná, s odlišným profilem letu, odlišným navedením, odlišnou signaturou. Právě nepředvídatelnost je to, co ruské plánovače trápí nejvíc.

Článek Ukrajinci poprvé ukázali finské protilodní střely RBS-15, které děsí „Rusáky“. Jednou už zasáhly plošinu v Černém moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Asymetrie, která měla rozhodnout za víkend

Čísla z února 2022 vypadala jednoznačně. Podle FlightGlobal disponovala Ukrajina 43 stroji MiG-29, 26 Su-27, 17 Su-25 a 12 Su-24, dohromady zhruba 98 bojových letouny. Rusko jich mělo přes čtrnáct set. Na Černém moři operovalo 18 velkých ruských válečných lodí s dalšími posilami, zatímco ukrajinská flotila sestávala z jedné větší lodi a přibližně tuctu hlídkových plavidel. Reuters tehdy shrnul, že ukrajinské síly se v živé síle, technice i zkušenostech nemohou s Ruskem měřit.

Americké odhady počítaly s tím, že Rusko shromáždilo asi 70 % síly potřebné pro plnou invazi a že Kyjev může padnout během dnů. Předpoklad stál na jednoduché logice: ruské letectvo rychle zlomí ukrajinskou obranu, pozemní síly obsadí klíčová města, námořnictvo uzavře Černé moře. Jenže první předpoklad selhal téměř okamžitě.

Proč ruská převaha nefungovala

Analytici z RUSI už v březnu 2022 popsali, proč ruské letectvo nepřetavilo početní a technickou převahu do vzdušné nadvlády. Chyběla koordinace komplexních leteckých operací, piloti neměli dostatek hodin na přesných úderech a potlačení ukrajinské protivzdušné obrany se nepovedlo v prvních kritických hodinách. Rusko mělo letouny. Neumělo je ale použít jako systém.

Do vzniklého vakua Ukrajina vtlačila model, který RUSI označuje jako „ztratitelnou masu“ levných platforem. Taktické FPV drony za orientačně nízké desítky tisíc rublů za kus převzaly část úderné letecké podpory. Dlouhodosahové bezpilotní prostředky nahradily část drahých raketových kapacit. A bezposádkové hladinové prostředky donutily ruskou černomořskou flotilu k rozptýlení a opatrnějšímu působení, bez jediné klasické námořní bitvy.

Donbas se v únoru 2026 podle RUSI proměnil v prostor vedený „téměř úplně drony“, s pětikilometrovou zónou smrti, kde je pohyb lidí i techniky extrémně riskantní. Fronta se stala trvale sledovaným bojištěm, na němž jsou drony hlavní vrstvou pozorování i ničení.

Co Rusové dlouho nechápali, a co už ano

Formulace, že Rusové drony „nechápou“, potřebuje zpřesnění. Technicky i provozně je Moskva v roce 2026 výrazně dál než na začátku války. Problém byl systémový. CSIS popisuje počáteční nepřipravenost na všech úrovních: chyběl hardware, strukturovaný výcvik i doktrinální rámec. Velitelé formovaní staršími konflikty reagovali pomalu. Až s odstupem měsíců a let začala Moskva improvizace formalizovat do výcvikových center, organizačních struktur a stabilnějšího zásobování.

Ruské protidronové schopnosti jsou dnes podle RUSI jedny z nejsilnějších na světě: široce integrovaný elektronický boj, krátkodosahové rušiče, systémy SHORAD, fyzické úpravy techniky, lov operátorů. Jen malá část obrovského objemu ukrajinských dronů skutečně zasáhne cíl. Jenže to nestačí. Levné drony dál fungují díky poměru cena/výkon a díky tomu, že ukrajinská iterace a diverzita řešení běží rychleji, než lze plošně zavádět obranu.

Současně Ukrajina otevřela další vrstvu. Operace typu Spider’s Web zasáhly ruské strategické letecké základny hluboko v týlu. Analytik Justin Bronk z RUSI upozorňuje na méně zjevný, ale zásadní sekundární efekt: hluboké dronové údery nutí Rusko rozptylovat protivzdušnou obranu od fronty, čímž se otevírá prostor pro další střednědobé útoky. Začarovaný kruh, z něhož se Moskva těžko vymaňuje.

Lekce pro českou armádu

Koncepce výstavby Armády ČR 2035 výslovně reaguje na zkušenosti z Ukrajiny: zmiňuje hromadné nasazování bezpilotních prostředků, nutnost ochrany kritické infrastruktury a změnu charakteru války. Ministerstvo obrany v dubnu 2026 oznámilo pět zakázek na pořízení téměř 3 000 dronů do roku 2028. Cvičení Ghost Hunters 2026 už procvičovalo bezpilotní prostředky, elektronický boj i protidronovou obranu. Strakoničtí vojáci testovali levnější způsoby ničení dronů, protože obrana proti levným dronům nemůže stát jen na drahých raketách.

Přesto hlavní finanční osa modernizace zůstává u klasických platforem:

• F-35 – stíhací letouny páté generace
• CV90 – bojová vozidla pěchoty
• Leopard 2A8/2A4 – hlavní bojové tanky
• C-390 – transportní letouny

A to dává smysl. RUSI výslovně varuje před představou, že drony nahradí tradiční palebnou sílu. Ukrajina je v bezpilotních systémech světová špička, přesto dál nese těžké ztráty a Rusko ji místy pomalu tlačí. Správná lekce nezní „konec tanků a letadel“. Zní: tanky, letectvo, protivzdušná obrana, dělostřelectvo, elektronický boj a drony musí fungovat v jednom systému. Bez levné masy dronů, dat a pružné výroby už samy o sobě nerozhodnou.

Závislost, o které se nemluví

Každý dron v této válce stojí i na komponentových řetězcích silně navázaných na Čínu. CSIS i RUSI upozorňují, že bez externích komponent, financí a průmyslové opory by Ukrajina zřejmě udržela improvizaci, ale ztratila by tempo, objem a část kvality dronové kampaně. Ukrajinský model není snadno kopírovatelná šablona: vyžaduje rychlou iteraci, propojení armády s průmyslem, výcvik operátorů a odolný dodavatelský řetězec. Bez toho všeho je to jen hezká teorie.

Ukrajina nenahradila letadla a lodě kus za kus. Změnila pravidla hry tak, že jich tolik nepotřebovala. Rusko se čtyři roky snaží ta nová pravidla pochopit, a pokaždé, když se přiblíží, Kyjev přidá další vrstvu.

Článek Ukrajina bez letadel, bez lodí a bez peněz otočila válku, kterou měla prohrát za tři dny. Rusové drony doteď pořádně nechápou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Malý dron, velký koncept

TLK-150 měří přibližně 2,5 metru a nese nálož odhadovanou na 20 až 50 kilogramů. Dolet? Kolem 100 kilometrů. Na první pohled skromné parametry, zvlášť vedle hladinových útočných dronů, které už potopily nebo poškodily řadu ruských válečných lodí. Jenže podstata Toloky není v síle výbuchu, je v tom, kde se pohybuje.

Tělo dronu jede těsně pod hladinou. Nad vodou zůstává jen tenký stožár osazený GPS, komunikačním zařízením, denní kamerou a termovizí. Radar ho zachytí mnohem hůř než hladinový člun. Vizuálně je prakticky neviditelný. A hlavně: zasahuje loď pod čarou ponoru, tedy tam, kde je trup nejzranitelnější a kde dosavadní obrana proti námořním dronům nepočítala s hrozbou.

Analytik H. I. Sutton z webu Covert Shores přitom upozorňuje, že Toloka není klasická miniponorka. Je to poloponorný systém, který kombinuje výhody podvodního profilu s možností udržovat spojení a navigaci přes stožár nad hladinou. V praxi to znamená, že operátor může dron v závěrečné fázi navádět vizuálně, podobně jako u hladinových kamikaze člunů, ale s výrazně nižší šancí na včasnou detekci.

Proč Rusko nestíhá reagovat

Ruská Černomořská flotila se od roku 2022 učila bránit proti dvěma typům hrozeb: protilodním střelám a hladinovým dronům. Obrana Sevastopolu se stala učebnicovým příkladem improvizované fortifikace; Naval News v dubnu 2023 popsal šest vrstev plovoucích bariér, hlídkové čluny, vrtulníkové patroly, protipotápěčské prvky a palebná postavení na molech. Většina těchto opatření ale cílí na objekty na hladině nebo nad ní.

Toloka vnucuje Rusku další vrstvu problému. Bariéry zastaví hladinový člun, ale poloponorný dron s profilem torpéda pod nimi může proklouznout. Kulometná palba z hlídkového člunu funguje proti cíli, který vidíte; stožár o průměru několika centimetrů na vzdálenost stovek metrů vidíte sotva. A hlavně: každá nová vrstva obrany stojí peníze, čas a lidi, zatímco útočník přidává další levný jednorázový systém.

Podle britské doktrinální publikace UK Maritime Power z roku 2025 Ukrajina kombinací bezosádkových prostředků a střel dosáhla toho, že Rusko přesunulo většinu lodí a ponorek z Krymu do Novorossijsku a zhruba třetina bojové síly Černomořské flotily byla vyřazena nebo poškozena. Toloka tuto logiku prohlubuje: i „bezpečnější“ přístavy dále na východě se stávají potenciálně zranitelnými.

Brave1: továrna na asymetrické zbraně

Za Tolokou nestojí velký zbrojní koncern, ale ekosystém malých firem napojených na státní platformu Brave1. Ta byla spuštěna 26. dubna 2023 jako koordinační uzel propojující ministerstva, generální štáb a Radu národní bezpečnosti a obrany. Její logika je prostá: zkrátit cestu od nápadu k frontovému uživateli.

Do roku 2025 Brave1 uváděla přes 1 500 firem v ekosystému a více než 540 udělených grantů v celkové hodnotě 2,2 miliardy hřiven. Funguje přitom i jako tržiště, kde si vojenské jednotky mohou přímo vybírat řešení a uzavírat dohody s výrobci. Právě tento model vysvětluje, proč se TLK-150 mezi roky 2023 a 2025 viditelně proměnila z hrubého prototypu v konstrukčně dospělejší stroj; iterace probíhají rychle, protože zpětná vazba z bojiště jde přímo k vývojáři.

Pro srovnání: Velká Británie v srpnu 2022 dodala Ukrajině podvodní drony, ale šlo o protiminová vozidla určená k detekci min v mělkých vodách. Společná je kategorie bezpilotních podvodních prostředků. Mise je ale zásadně odlišná: Toloka je útočný jednorázový systém, ne průzkumný nástroj.

Co přijde po TLK-150

Výrobce veřejně komunikuje i větší varianty: TLK-400 s doletem až 1 200 kilometrů a náloží 500 kilogramů a TLK-1000 s doletem 2 000 kilometrů a náloží pět tun. Pokud by se tyto parametry podařilo realizovat, šlo by o prostředky schopné ohrozit cíle hluboko v ruském zázemí, od přístavní infrastruktury po námořní základny.

Zatím ale jde spíš o koncepční návrhy než o hotové zbraně. Ani u TLK-150 není veřejně potvrzeno bojové nasazení; dostupné zdroje dokumentují technický vývoj a prezentace, nikoli operační výsledky. Skok k větším variantám navíc znamená řádově složitější energetiku, komunikaci a logistiku. Podle nás je realistické očekávat, že TLK-150 projde bojovým ověřením jako první a teprve její výsledky určí tempo dalšího vývoje.

Širší obraz: moře, které Rusko ztrácí

Toloka není zázračná zbraň, která sama změní válku. Je ale dalším dílem skládanky, kterou Ukrajina od roku 2022 systematicky sestavuje. Hladinové drony donutily ruské lodě schovávat se v přístavech. Protilodní střely omezily jejich pohyb v otevřeném moři. A teď přibývá podhladinová vrstva, která komplikuje i samotnou obranu přístavů.

Analytici z RUSI to shrnují jednoznačně: bezosádkové platformy byly klíčové pro ukrajinský úspěch v Černém moři. Ukrajina bez jediné velké válečné lodi dosáhla faktického odepření moře protivníkovi, stavu, kdy nepřítel nemůže volně operovat ve vodách, které dříve považoval za své. Černé moře přitom není lokální kuriozita; jde o prostor zásadní pro evropskou bezpečnost, obchod i ruskou schopnost promítat sílu směrem na západ.

Rusko netrpí tím, že by o Toloce nevědělo. Trpí tím, že každá ukrajinská inovace přidává další levnou hrozbu, na kterou musí odpovědět drahou a pomalou adaptací obrany, a než ji dokončí, přijde další vrstva.

Článek Protiútok z hlubin: podvodní ukrajinský dron „Toloka“ přepisuje pravidla námořních bitev, která Rusové neumí pochopit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odkud se příběh vzal

Celý narativ má jednu výchozí linku: anonymní „zdroj v ruských silových strukturách“, kterého citovala agentura RIA Novosti už 5. června 2026. Tehdy ruský zdroj tvrdil, že 35. a 39. brigáda námořní pěchoty byly nasazeny na úsek Monačynivka–Nečvolodivka severozápadně od Kupjansku. Jako příčiny údajných těžkých ztrát uváděl řízené letecké pumy FAB-250 a FAB-500, dělostřelectvo a „obrovské množství dronů“.

O měsíc později, 4. července, přidal vlastní číselnou osu náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov při hlášení Putinovi. Podle Interfaxu tvrdil, že od 10. května 2026 bylo na celém kupjanském směru „zničeno“ přibližně 2 500 ukrajinských vojáků, z toho přes 550 příslušníků námořní pěchoty. A konečně 8. července Rossijskaja gazeta přidala tvrzení o odvolání Pržehalinského, opět s odkazem na anonymní zdroj přes RIA.

Žádný z těchto textů nepředkládá seznamy ztrát, jednotkové dokumenty ani vizuální důkazy v rozsahu, který by odpovídal tvrzení o „tisících“ padlých z jedné brigády.

Co je doložené a co ne

Tvrdé boje u Kupjansku jsou reálné. To potvrzuje i ukrajinská strana. Mluvčí Viktor Trehubov 25. května 2026 pro ArmyInform popisoval vysokou intenzitu střetů na levém břehu Oskilu, masivní nasazení dronů a trvalý ruský tlak. Začátkem července pak tentýž zdroj uvedl, že se Rusové snaží rozseknout ukrajinské levobřežní předmostí. Nikdo nepopírá, že kupjanský úsek je krvavý.

Co ale doložené není:

• Odvolání velitele. Ukrajinské veřejné potvrzení neexistuje. Oficiální náborová stránka Vojenského námořnictva ZSU ještě při posledním dostupném crawlu uváděla Pržehalinského jako velitele 39. brigády.
• „Tisíce“ padlých z jedné brigády. Gerasimov mluvil o 2 500 ukrajinských vojácích na celém kupjanském směru a 550 mariňácích, tedy z obou brigád námořní pěchoty dohromady, ne výhradně z 39. brigády. A i tato čísla jsou ruská tvrzení, nikoli nezávisle ověřený údaj.
• Brigádní rozpad ztrát. Veřejné zdroje nedodávají žádnou rozčlenitelnou bilanci, která by umožnila přiřadit konkrétní počet padlých konkrétní jednotce.

Databáze Oryx, na kterou se analytici často odvolávají, eviduje výhradně vizuálně potvrzené ztráty techniky. Personální ztráty touto metodou ověřit nelze.

Proč mariňáci bojují stovky kilometrů od moře

Může zarazit, že námořní pěchota operuje hluboko ve vnitrozemí. Sám Pržehalynskyj to vysvětloval v rozhovoru pro Hromadske Radio v květnu 2025: moderní válka nutí mariňáky plnit klasické pěchotní úkoly na souši stejně jako operace přes vodní překážky. Nasazení u Kupjansku tedy není anomálie, je to běžná praxe konfliktu, kde se elitní jednotky posílají tam, kde je fronta nejtvrdší.

Samotná 39. brigáda vznikla v Oděse v březnu 2022, bojovala v Mykolajivské a Chersonské oblasti a teprve 1. března 2026 byla oficiálně přejmenována z brigády pobřežní obrany na brigádu námořní pěchoty. Proto se v různých zdrojích může objevovat pod dvěma různými názvy, jde o tutéž jednotku.

Jak Moskva z lokálního boje dělá důkaz kolapsu

Tady je jádro celého příběhu. Ruská informační linie funguje podle osvědčeného vzorce: vezme reálně těžký úsek fronty, nafoukne čísla, přidá personální změnu a výsledek prezentuje jako důkaz systémového rozpadu ukrajinské obrany.

ISW a Critical Threats Project tento mechanismus popsaly 3. července 2026 jako součást ruské „kognitivní války“: Putin, Gerasimov a ruské ministerstvo obrany pravidelně zveličují územní zisky i nepřátelské ztráty. Už 16. května 2026 ISW výslovně označil Gerasimovovy výroky o kupjanském směru za nepravdivé a přehnané, a to i ve srovnání s tím, co uváděly ruské ultranacionalistické zdroje. Ukrajinské obranné linie podle této analýzy držely.

Personální změna velitele do tohoto rámce zapadá dokonale. Stačí anonymní zdroj, státní média převezmou, a z lokálního problému, byť reálného, se stane symbol „katastrofy“. Bez ukrajinského potvrzení, bez nezávislých dat, bez ověřitelných čísel.

Jak číst zprávy o ztrátách od jedné válčící strany

Tři základní filtry, které bychom měli aplikovat na každé podobné tvrzení:

• Kdo je původce? V tomto případě anonymní ruský zdroj a ruský generální štáb, tedy přímo válčící strana s motivací prezentovat úspěchy.
• Co je skutečně doložené? Tvrdé boje u Kupjansku ano. Brigádní „tisíce mrtvých“ ne.
• Jaká je metodika? Ruská čísla nejsou podložena ničím, co by šlo nezávisle ověřit. Oryx umí potvrdit zničený tank na fotografii, ne počet padlých v zákopech.

Kupjanský směr je skutečně jedním z nejintenzivnějších úseků fronty a ukrajinské jednotky tam platí vysokou cenu. Ale „hrob tisíců mariňáků z 39. brigády“ není zpráva, je to ruské rámování, které z krvavé reality dělá propagandistický příběh o nevyhnutelné porážce Ukrajiny.

Článek „Velitele odvolali, Kupjansk se stal hrobem tisíců mariňáků z ukrajinské 39. brigády námořní pěchoty,“ hlásá ruská armáda se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trimaran s anténou Starlinku a střelami na zádi

SIRENA je bezpilotní hladinový prostředek v trimaranové konfiguraci: tři trupy vedle sebe zajišťují stabilitu i při vyšším vlnobití a umožňují rychlost až 90 km/h. Podle údajů prezentovaných na Eurosatory 2026 má dron operační dosah 800 kilometrů, výdrž až 24 hodin a užitečné zatížení do 300 kilogramů. Na přídi sedí plochá anténa systému Starlink, vzadu záložní toroidní komunikační anténa. Plavidlo zvládá autonomní, poloautonomní i dálkově řízený režim, a to i bez přímé radiové viditelnosti na operátora.

Srdcem elektronické výbavy je systém Scorpion V5, určený pro elektronický průzkum i aktivní rušení v pásmu 300 až 6 000 MHz. Vývojáři uvádějí efektivní dosah potlačení nepřátelské komunikace, navigačních signálů GNSS a řídicích kanálů dronů až do 30 kilometrů. Scorpion má přitom vytrvalostní parametry, které naznačují roli dlouhodobě číhajícího rušicího uzlu: pohotovostní režim až deset dní, aktivní provoz sto hodin. Proti útočným dronům typu Šáhid-136, íránské konstrukci s rozpětím 2,5 metru, doletem kolem 2 500 km a navigací závislou na GNSS a autopilotech, může být právě takové rušení nad otevřenou vodou mimořádně účinné, protože dron nemá kde se schovat za terén.

Sidewinder z hladiny: jak funguje Sea Dragon

Protivzdušnou roli zajišťuje palubní odpalovací systém Sea Dragon se dvěma lištovými odpalovači LAU-73D Mod 2. Nese dvojici střel AIM-9M Sidewinder, případně ruské R-73; probíhá i integrace modernější verze AIM-9X. Doba připravenosti k odpalu činí 120 sekund, aktivní autonomní režim trvá osm hodin a pohotovostní režim čtrnáct dní. Systém je použitelný do stavu moře 3, tedy při vlnách kolem 1,25 metru.

AIM-9M Sidewinder je infračervená střela krátkého dosahu o hmotnosti zhruba 86 kilogramů, délce 2,87 metru a průměru 127 milimetrů. Podle amerického letectva má celoaspektovou schopnost (dokáže napadnout cíl z libovolného úhlu), vylepšenou odolnost proti infračerveným klamným cílům a bezdýmný raketový motor. V letecké konfiguraci na stíhačce dosahuje dosahu přes 18 kilometrů; v námořní konfiguraci Sea Dragon vývojáři uvádějí 15 kilometrů. Rozdíl je logický: střela startuje z nulové výšky a bez počáteční rychlosti letounu, takže ztrácí kinetickou energii, kterou by jinak dostala zadarmo.

Převod letecké infračervené střely do námořní obrany přitom není v NATO neznámý. Americký systém RIM-116 Rolling Airframe Missile (RAM), nasazený na torpédoborcích třídy Arleigh Burke i na německých fregatách, přímo vychází z komponentů Sidewinderu, používá jeho raketový motor a bojovou hlavici. Rozdíl je v měřítku: RAM sedí na válečné lodi o výtlaku tisíců tun, Sea Dragon na bezpilotním trimaranu. SIRENA tak v principu dělá totéž, jen za zlomek ceny a bez jediného námořníka na palubě.

Proč je SIRENA víc než pařížský model

Skeptik by mohl namítnout, že jde o pouhý exponát z veletrhu. Jenže SIRENA nestojí ve vzduchoprázdnu. Ukrajinská vojenská rozvědka HUR už veřejně připsala námořním dronům řadu zásahů proti leteckým cílům, které ještě před třemi lety nikdo nepovažoval za reálné.

31. prosince 2024 zasáhla Magura V5 střelami R-73 ruský vrtulník Mi-8 u mysu Tarchankut na Krymu. HUR později upřesnila bilanci na dva zničené Mi-8 a jeden poškozený. A šlo dál: podle oficiálního prohlášení rozvědky sestřelila Magura V7 (varianta se dvěma střelami Sidewinder) dva ruské víceúčelové bojové letouny Su-30SM nad Černým mořem. Su-30SM je přitom dvoumotorový stroj o prázdné hmotnosti přes 18 tun s maximální rychlostí kolem 2 120 km/h, tedy kategorie srovnatelná s americkým F-15E. Že ho dokázal ohrozit bezpilotní člun, je samo o sobě průlomové.

Magura V5, předchůdkyně SIRENY v této evoluční linii, měří 5,5 metru, dosahuje rychlosti přes 80 km/h a unese 250 kilogramů nákladu. SIRENA je o generaci dál: větší dolet, delší výdrž, integrované rušení a vlastní radar Pelican V1 pro detekci vzdušných cílů. Podle nás je nejzajímavější právě kombinace všech tří rolí v jednom trupu: rušení, průzkum a bodová protivzdušná obrana. Z malého hladinového dronu se tak stává levný „protivzdušný deštník“ pro pobřeží i pro roje jiných námořních dronů, které samy nesou výbušniny proti lodím.

Český kontext a zájem NATO

Na Eurosatory 2026 vystavovaly i české firmy. RETIA tam měla světovou premiéru systému velení a řízení ReCUBE gbad pro pozemní protivzdušnou obranu a skupina CSG nabízela VSHORAD Module s radarem ReVisor pro detekci malých, pomalých a nízko letících cílů včetně dronů. Přímý protějšek SIRENY, malý námořní dron s kombinací elektronického boje a střel, v českém portfoliu zatím není, ale technologická příbuznost v oblasti senzorů a řízení palby proti dronům je zřejmá.

Širší kontext přidává NATO. Aliance v Baltském moři provozuje program Task Force X-Baltic, v němž flotila bezpilotních hladinových prostředků podle oficiálních údajů zajišťovala srovnatelné pokrytí přibližně za třetinu nákladů oproti fregatám. Aktivita Baltic Sentry využívá námořní drony pro dohled a ochranu podmořské infrastruktury: kabelů, plynovodů, datových spojů. Zatím jde hlavně o průzkum a hlídky. SIRENA by do takového prostředí přidala vrstvu, kterou alianční bezpilotní plavidla dosud nemají: aktivní rušení a schopnost sestřelit nízko letící hrozbu.

17. ledna 2026 navštívil český prezident Petr Pavel základnu HUR, kde mu rozvědka představila rodinu Magura V5, V6 a V7 jako systémy schopné ničit lodě i letectvo protivníka. Pro Česko, které nemá námořnictvo, ale má strategický zájem na bezpečnosti východního křídla NATO, je tahle technologická linie relevantní: ukazuje, jak relativně levné bezpilotní prostředky mění ekonomiku námořní přítomnosti.

Co SIRENA znamená pro ruské letectvo

Pro ruské vrtulníky, hlídkové letouny a útočné drony nad Černým mořem je nebezpečnější než samotná SIRENA už prostá nejistota. Každý malý bezpilotní člun na hladině může být průzkumník, může nést výbušninu proti lodi, a nově může nést i rušičku a střely proti letadlům. Ruský pilot, který dostal rozkaz zaútočit na skupinu ukrajinských námořních dronů, dnes neví, jestli některý z nich nestřelí zpět. Právě tato asymetrie (nutnost počítat s hrozbou, i když není jisté, kde přesně číhá) je podstatou toho, proč se SIRENA může stát problémem dřív, než bude masově nasazena.

Přímý ekvivalent SIRENY, malý bezpilotní hladinový prostředek kombinující elektronický boj a infračervené střely, se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat ani v ruském, ani v čínském arzenálu. Rusko samozřejmě disponuje výkonnými systémy elektronického boje na větších platformách a lodní protivzdušnou obranou na fregatách a korvetách. Jenže fregata stojí stovky milionů dolarů a má posádku desítek až stovek lidí. SIRENA je koncipovaná jako spotřební, rozptýlená a nahraditelná. Ve válce, která trvá už více než čtyři roky a ve které Ukrajina potopila vlajkovou loď ruské černomořské flotily bezpilotním člunem za zlomek její ceny, je to logika, která funguje.

SIRENA zatím nemá veřejně doložený bojový záznam a její sériová výroba nebyla oznámena. Ale totéž platilo o Maguře V5, než z ní vystřelila první R-73 proti ruskému vrtulníku. Ukrajinská cesta od výstavního modelu k bojovému nasazení bývá v této válce překvapivě krátká.

Článek Nový postrach ruského letectva. Ukrajina představila námořní dron SIRENA, který ruší signál na 30 km a odpaluje Sidewindery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela, která se neozve, dokud neudeří

NSM není jen další protilodní raketa. Je to zbraň navržená tak, aby lodní obranu maximálně zatížila. Podle výrobce Kongsberg střela letí celou trasu pasivně, nevyzařuje žádný signál, který by loď mohla zachytit. Drží se těsně nad hladinou, v závěrečné fázi manévruje a cíl rozpoznává autonomně pomocí technologie ATR (Autonomous Target Recognition). Dolet přesahuje 300 kilometrů.

Pro ruskou loď to znamená noční můru v několika krocích. Nejdřív ji nevidí na radaru, protože střela sama nic nevysílá. Pak ji zachytí pozdě, protože letí metr dva nad vlnami. A když ji konečně detekuje, zbývá minimum času na reakci, protože NSM v terminální fázi mění kurz. Není to „nesestřelitelná“ zbraň, taková neexistuje. Ale je to střela, která dělá obranu extrémně obtížnou.

Proč o ní nikdo nevěděl, a proč se to mění právě teď

Utajení dává smysl. Dokud protivník neví, že systém existuje, nemůže proti němu plánovat. Chrání se tím dopravní trasa, místo rozvinutí, počet odpalovačů i zapojení do bojové sítě. Přesný okamžik dodání zůstává neznámý, ale časová osa nabízí indicie. Norsko od 1. ledna 2024 povolilo přímé prodeje zbrojních produktů Ukrajině a norský exportní report za rok 2024 u Ukrajiny uvádí i položky v raketové kategorii ML4, bez názvu konkrétního systému. Zda jde přímo o NSM, z toho vyčíst nejde. Spekulace o polské dodavatelské trase existovaly už v roce 2023, jenže ukrajinský odpalovač na zveřejněných záběrech se vizuálně liší od známé polské konfigurace. Původ dodávky tak zůstává otevřený.

Odhalení 4. července působí jako kontrolované zveřejnění. Zelenskyj ocenil konkrétně 65. a 68. samostatný pobřežní raketový divizion 360. samostatné pobřežní raketové brigády a řekl, že Harpoon a Neptun „účinně čelí ruské flotile“. NSM v jeho řeči přímo nezazněl, ale stál za ním na fotografiích. Systém zjevně dosáhl stadia, kdy jeho ukázání nepředstavovalo bezprostřední operační riziko, a naopak mohlo posloužit jako signál.

Jak NSM chrání pobřeží, a proč nejde jen o jednu střelu na jednu loď

Pobřežní verze NSM CDS (Coastal Defence System) není izolovaný odpalovač. Skládá se z velitelsko-palebného centra, mobilních odpalovacích vozidel a napojení na radary i externí datové zdroje. Umí střílet přes horizont, plánovat více současných zásahů a v síťovém režimu se až čtyři velitelsko-palebné uzly dokážou koordinovat na až 48 různých cílů najednou.

V praxi to znamená systém odstrašení proti vstupu do prostoru. Každá ruská loď, která se přiblíží k ukrajinskému pobřeží, musí počítat s tím, že ji může zasáhnout střela, kterou neviděla přilétat. Ohroženy nejsou jen hladinové lodě na moři, ale i výsadková plavidla, hlídkové čluny, a dokonce i cíle na pevnině, přístavní sklady, velitelská stanoviště, senzory protivzdušné obrany.

Srovnání s konkurencí pomáhá zasadit NSM do kontextu:

• Harpoon Block II – ověřená americká střela s aktivním radarovým navedením, těžší 227kilogramovou hlavicí a doletem přes 124 kilometrů. Robustní a masově rozšířená, ale snáze detekovatelná kvůli aktivnímu radaru v závěrečné fázi.
• P-800 Oniks/Bastion (ruský) – střela s náporovým motorem letící nadzvukovou rychlostí s doletem kolem 300 kilometrů. Rusko sází na rychlost a kinetickou energii zásahu. NSM naopak na neviditelnost a manévrování.
• Neptun (ukrajinský) – domácí protilodní střela, která se proslavila potopením křižníku Moskva. Kratší dolet, ale důkaz, že Ukrajina umí provozovat vlastní pobřežní raketový ekosystém.

NSM do této mozaiky přidává západní vrstvu s důrazem na nízkou pozorovatelnost a autonomii navedení. Podle nás jde o nejsofistikovanější protilodní střelu, kterou Ukrajina aktuálně prokazatelně vlastní.

Ruská flotila už teď operuje opatrněji, NSM ten tlak zvyšuje

NSM nepřevrací situaci v Černém moři ze dne na den. Spíš posiluje trend, který běží už měsíce. Mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk koncem května 2026 uvedl, že Rusko za poslední měsíc použilo lodě k odpalu řízených střel z moře jen jednou a jinak je na moři často vůbec nedrželo. Kombinace Neptunů, Harpoonů, námořních dronů a úderů na přístavní infrastrukturu donutila ruské námořnictvo k opatrnosti, která by byla ještě před dvěma lety nemyslitelná.

NSM přidává do rovnice další proměnnou. Loď, která se dosud cítila relativně bezpečně ve vzdálenosti 200 kilometrů od pobřeží, teď musí počítat s pasivní střelou s doletem přes 300 kilometrů. A protože jde o mobilní systém na nákladním podvozku, ruská strana nemůže jednoduše zaměřit pevnou pozici, baterie se přesouvá.

Co to znamená pro širší bezpečnost

Pro NATO je ukrajinská pobřežní obrana víc než regionální záležitost. Aliance označuje prostor od Arktidy po Černé moře za součást svého východního křídla. Silnější ukrajinské odstrašení v Černém moři snižuje prostor pro ruský nátlak na jihovýchodní spojence, především Rumunsko a Bulharsko. Polsko přitom provozuje vlastní pobřežní NSM v rámci Morska Jednostka Rakietowa a americká námořní pěchota testuje pozemní variantu NMESIS na bezosádkovém nosiči. Ukrajina se tak de facto zapojuje do stejné doktríny pobřežního odstrašení, kterou NATO buduje po celém východním křídle.

Přímá česká vazba na ukrajinské NSM z veřejných zdrojů nevyplývá. Ale každý kilometr, o který se ruská loď musí vzdálit od ukrajinského pobřeží, je kilometr, který nemusí řešit alianční plánovači jinde.

Čtyřicet osm cílů najednou, střela, která se neozve, dokud neudeří, a flotila, která se už teď bojí vyplout. Námořníci v Oděse neukázali Zelenskému zázrak, ukázali mu další důvod, proč ruské lodě raději zůstávají v přístavu.

Článek Námořníci ukázali Zelenskému zbraň, o které nikdo nevěděl, a Rusové se jí děsí. Střela NSM už chrání pobřeží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je Kinburn tak cenný

Kdo drží Kinburn, ovlivňuje přístupy ke dvěma klíčovým ukrajinským přístavům a zároveň kontroluje palebný dosah na pobřeží Mykolajivské oblasti. Podle analýzy ISW z listopadu 2022 je poloostrov strategicky cenný právě tím, že jeho špička leží pouhé čtyři kilometry od Očakova. Ruské pozice odtud mohou ostřelovat ukrajinské pobřeží, blokovat námořní pohyb v limanu a komplikovat jakékoli operace na levém břehu Dněpru.

Pro Ukrajinu to znamená jediné: dokud je Kinburn ruský, jižní křídlo nemá klid. A naopak, jeho osvobození by odsunulo ruskou palebnou hrozbu, otevřelo bezpečnější přístupy do limanu a vytvořilo nástupiště pro další akce směrem k levému břehu.

Co se změnilo oproti dřívějším pokusům

Dosavadní ukrajinské operace na Kinburnu měly charakter raidů, průzkumných výpadů a epizodických průniků malých skupin. Šlo o akce pod operačním tichem, bez ambice vytvořit trvalé předmostí. Koncem června 2026 ale Kyiv Independent informoval, že ukrajinští vojáci vztyčili na kose vlajku, přičemž mluvčí námořnictva Dmytro Pletenčuk upřesnil, že boje pokračují a situace zůstává dynamická.

Nový rozměr přináší několik faktorů najednou:

• Sborová struktura. 30. sbor námořní pěchoty se podle oficiálního oznámení z března 2026 rozšířil o tři brigády a zavedl specifický desantní výcvik. To je organizační skok, který dřívější raidy neměly.
• Dronový ekosystém. Ověřeným prvkem je bezosádkový katr Barracuda, modulární plavidlo s prvky umělé inteligence, schopné nést různé typy výzbroje, nasazovat miny i sloužit jako nosič FPV dronů. Podle ArmyInform ho provozuje 40. brigáda pobřežní obrany.
• Protiminové kapacity. Ukrajinské ministerstvo obrany popisuje přebírání minolovných prostředků třídy Alkmaar od Nizozemska, přičemž výslovně zmiňuje rozminování pobřežních pásů před desantem. Nová loď nese jméno Heničesk, po plavidle ztraceném v bojovém úkolu právě u Kinburské kosy v červnu 2022.

Pokud by se za tímto tlakem skutečně skrýval systematicky připravovaný obojživelný svaz, šlo by o kvalitativně jinou fázi než cokoli, co Kinburn dosud zažil.

Rusové to vidí, ale logistika jim hoří

Formulace „nemůžou to zastavit“ neznamená absolutní bezmoc ruské armády. Znamená konkrétní, doloženou situaci na konkrétním úseku: ruské síly na Kinburnu čelí problémům, které nedokážou rychle vyřešit.

Už v únoru 2023 ukrajinská mluvčí Natalija Humeniuková upozorňovala, že ruské dělostřelectvo na výběžku je zranitelné protibateriovou palbou. Od té doby se situace pro obránce zhoršila. Červnová analýza ISW zachycuje tlak na ruskou logistiku na Kinburnu, možné stahování pozic a oslabení zásobování. Podle odhadu vojenského analytika Denyse Popovyče se na Kinburské a části Tendrovské kosy nachází přibližně 2 500 ruských vojáků, jenže jejich doplňování vázne.

A problém sahá dál než jen ke kose. Velitel ukrajinských Sil bezpilotních systémů Robert Brovdi v červnu 2026 uvedl, že dronové údery snížily ruský vojenský nákladní provoz na trase Mariupol–Berďansk–Melitopol–Simferopol o 71 %. Mluvčí námořnictva Pletenčuk k tomu dodal, že železniční trajekty pro Krym po ukrajinských úderech nefungují a běžné trajekty takovou kapacitu nenahradí. Ruská armáda na jihu tak řeší systémový logistický deficit, který se na izolovaném výběžku jako Kinburn projevuje nejdříve a nejtvrději.

Prvek překvapení je navíc na tak krátkém úseku ze své podstaty omezený. Obě strany se sledují drony, dělostřeleckým průzkumem i vizuálně. Rusové hrozbu vidí. Jenže vidět ji a spolehlivě ji pokrýt palbou, doplnit munici a udržet plně obsazenou obranu, to jsou dvě různé věci.

Co by úspěch znamenal, a co ne

Obsazení Kinburnu by samo o sobě válku neukončilo. Nešlo by o strategický zlom srovnatelný s velkou pozemní ofenzívou. Šlo by ale o citelný operační průlom, který by přeskupil síly v severozápadní části Černého moře.

Tři hlavní efekty by byly:

• Odsunutí ruské palebné hrozby od Očakova a mykolajivského pobřeží.
• Větší kontrola nad vstupem do Dněpru a Jižního Bugu a nad přístupy k přístavům Mykolajiv a Cherson.
• Výhodnější nástupiště pro další ukrajinské akce směrem k levému břehu.

V kombinaci s už probíhajícím tlakem na jižní logistické koridory by to pro Rusko znamenalo další vrstvu komplikací v zásobování sil na celé jižní ose. Pro Česko je Kinburn relevantní nepřímo, přes stabilitu černomořského prostoru a ukrajinského jihu, na jehož podpoře se česká vláda podílí programem s alokací miliardy korun ročně.

Čtyři kilometry vody, písečný výběžek a kolabující zásobování. Ruská armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, na tomto úseku nedokáže spolehlivě udržet ani to, co vidí přicházet. A právě v tom je podstata situace na Kinburnu, ne v absolutní bezmoci, ale v neschopnosti levně a rychle reagovat na hrozbu, která roste na dohled.

Článek Ukrajinci shromáždili vojáky a chystají vylodění na Kinburnu. Mohou změnit rozložení sil na celém jihu Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od výbušného člunu k platformě, která se vrací

Původní Sea Baby, jehož parametry zveřejnila fundraisingová platforma UNITED24 v únoru 2024, byl v jádru jednorázový úderný prostředek: tisíc kilometrů doletu, rychlost až devadesát kilometrů v hodině a 850 kilogramů výbušniny; mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk to přirovnal k síle dvou ruských střel Kalibr. Trup z materiálu obtížně zjistitelného radarem, cena kolem 8,5 milionu hřiven za kus, tedy zhruba pět milionů korun. Proti lodi za miliardy dolarů smrtící poměr cena a efekt.

Nová generace představená na podzim 2025 ale posunula Sea Baby jinam. Dolet narostl o polovinu, nosnost se víc než zdvojnásobila a klíčová změna je koncepční: člun se má vracet. Už to není sebevražedné plavidlo, ale znovupoužitelná víceúčelová platforma. Může nést nálož, raketomety, kulomet s automatickým rozpoznáváním cíle i systém identifikace přítele a nepřítele s podporou umělé inteligence. Jeden trup zvládne víc misí, klesá cena za výjezd a roste flexibilita: průzkum, patrola, úder.

Co znamená „vyhnat flotilu“

Černomořská flotila nezmizela. Stále existuje a podle britské námořní doktríny zůstávají její zbylé síly věrohodnou hrozbou. Změna je ale zásadní v tom, kde a jak operuje.

Britská doktrinální publikace JDP 0-10 z ledna 2025 popisuje situaci bez diplomatických obálek: Rusko přesunulo většinu lodí a ponorek ze Sevastopolu do východočernomořského Novorossijsku. Důvodem byly opakované údery na plavidla, přístavní infrastrukturu na Krymu i Kerčský most. Výsledek? Rusko ztratilo volný pohyb v západní a střední části Černého moře. Britové pro to používají termín sea denial, tedy odepření moře: Ukrajina sice moře neovládá, ale dokáže protivníkovi znemožnit, aby v něm bezpečně působil.

Prakticky to vypadá tak, že flotila, která měla být pánem Černého moře, se chová jako ohrožený cíl. Lodě se drží blízko přístavu, vyjíždějí opatrně, operují rozptýleně. Klasický model námořní převahy, kde velké hladinové lodě kontrolují prostor, nahradil model, v němž levné bezposádkové platformy diktují, kam se drahé lodě nesmějí vrátit.

Obilí místo raket

Strategický dopad sahá za frontovou linii. Britská doktrína výslovně uvádí, že přesun flotily snížil ruskou schopnost zasahovat do pohybu obchodních lodí od Oděsy. Ukrajina toho využila: v srpnu 2023 spustila vlastní námořní koridor a do roku 2025 jím prošlo 120 milionů tun nákladu. Bezpečnost plavby v severozápadní části Černého moře si zajišťuje sama.

Pro Česko to není abstrakce. Ukrajinské obilí a olejniny proudí přes černomořské přístavy na světové trhy. Čím stabilnější je tento export, tím menší tlak na evropské ceny krmiv a potravin. Sea Baby tak paradoxně chrání i cenovky v českých supermarketech, nepřímo, ale měřitelně.

Proč zrovna tajná služba staví čluny

Sea Baby není projekt námořnictva. Stojí za ním SBU, konkrétně prostředí vojenské kontrarozvědky a speciálních operací. Dává to smysl: rychlý, utajený vývoj bez klasického zbrojního tendru lépe odpovídal naléhavosti prvních měsíců války než standardní námořní akvizice. Část financí navíc přišla z veřejných sbírek; UNITED24 vyhlásila kampaň na 35 kusů, prezident Zelenskyj později uvedl, že na námořní drony celkem směřovalo přes 500 milionů hřiven z crowdfundingu.

Ukrajina dnes mluví o exportu zbraní a formátu Drone Deal s nejméně deseti kontrakty a spoluvýrobou v zahraničí. Konkrétní exportní povolení přímo pro Sea Baby ale zatím veřejně potvrzeno není. Zájem ze strany spojenců se dá čekat, bojově ověřený systém s takovým poměrem ceny a efektu nemá v otevřených zdrojích doložený ekvivalent.

Lekce pro všechny flotily světa

Britská námořní doktrína už případ Ukrajiny používá jako učebnicový příklad kumulativního opotřebování protivníka levnými prostředky. Nejde jen o jednu zbraň. Vedle Sea Baby operuje Magura V5, menší, rychlejší a manévrovatelnější dron vojenské rozvědky HUR, stavěný přímo na lov válečných lodí na otevřeném moři. Dohromady vytvářejí ekosystém, který nutí státy po celém světě přehodnocovat, kolik miliard má smysl investovat do velkých hladinových lodí, když je dokáže ohrozit člun za pět milionů korun.

Největší převrat Sea Baby nespočívá v jedné explozi. Spočívá v tom, že flotila za desítky miliard dolarů se dnes chová tak, jako by moře patřilo někomu jinému.

Článek Ukrajinské námořní drony Sea Baby: plastové čluny, které změnily námořní doktrínu a vyhnaly Černomořskou flotilu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně hořelo u Kurortne

Pozice jižně od Kurortne je ve veřejně dostupných databázích vedená jako stanoviště systému S-300 nebo S-400. Monitoring Crimean Wind, na nějž odkazuje Ukrinform, na místě dříve zaznamenal naváděcí radary typu 30N6E a 92N6E i vzácnější přehledový radar Kasta-2E2. Právě tyto komponenty jsou pro fungování celého protiletadlového komplexu klíčové; bez radarů je baterie slepá.

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR to koncem června 2025 formulovala bez diplomatických obálek: při jiném potvrzeném zásahu do S-400 na Krymu výslovně uvedla, že radary jsou „oči“ systému a bez nich se celý komplex stává nebojeschopným. Tehdy šlo o dvě radiolokační stanice 92N2E, dvě stanice 91N6E a jednu odpalovací jednotku. Požár u Kurortne zapadá do stejného vzorce, cíleného lovu nejcitlivějších prvků ruské protivzdušné obrany.

Přesný rozsah škod ale zůstává otevřený. Systém NASA FIRMS potvrzuje, že v daném bodě vznikl významný tepelný zdroj; satelitní senzory VIIRS s rozlišením 375 metrů ho zachytily do tří hodin od přeletu. To stačí k potvrzení požáru. Nestačí to k tvrzení, že shořel konkrétní radar nebo odpalovací vůz. Bez snímků před a po nebo oficiálního vyhodnocení škod je přesnější říct „pravděpodobně zasaženo“ než „zničeno“.

Vojenská základna v Kerči není kasárna, je to železniční tepna

Druhý cíl nočního úderu vyžaduje vysvětlení, protože „vojenská základna v Kerči“ zní obecně. Podle investigativního mapování Centra novinářských investigací jde o areál 630. samostatného železničního praporu (vojenská část 98546), součást 39. železniční brigády. Objekt leží v severní Kerči u historické pevnosti Jeni-Kale.

Úkolem praporu je:

• oprava a provozní zajištění železniční infrastruktury,
• střežení klíčových železničních objektů,
• podíl na výstavbě a ochraně železniční části Kerčského mostu.

Nejde tedy o běžná kasárna bez vazby na zásobování. Je to jednotka, která drží v chodu koleje, a koleje jsou pro ruskou armádu na Krymu životně důležité. Munice, palivo, náhradní díly pro techniku, to vše proudí přes železnici. Zasáhnout prapor, který ji udržuje, znamená útočit na samotnou schopnost Ruska zásobovat poloostrov.

Proč právě východní Krym a proč teď

Většina medializovaných ukrajinských úderů na Krym mířila do Sevastopolu nebo na Kerčský most. Východní Krym stál spíš v pozadí. Jenže právě kerčský poloostrov je místo, kde se protivzdušná obrana a logistika protínají na malém prostoru. Kromě zasažené baterie u Kurortne investigativní zdroje mapují v oblasti i pozice 18. protiletadlového raketového pluku a 3. radiotechnického pluku. Hustá síť, a právě proto lákavý cíl.

Podle rozhovoru agentury Reuters s velitelem ukrajinských bezpilotních sil Robertem Brovdim je strategickým záměrem Kyjeva „izolovat Krym od Ruska“ systematickými údery na zásobovací trasy a protivzdušnou obranu. Noční zásah do protivzdušné obrany a železničního zázemí na kerčském poloostrově do této logiky přesně zapadá. Nejprve oslepíš obranu, pak máš volnější cestu k dalším cílům.

Co víme jistě, a co ne

Transparentnost vyžaduje přiznat limity. Veřejně dostupná data ukazují požár na známé pozici protivzdušné obrany a nasvědčují zásahu vojenského areálu v Kerči. Co ale ve veřejných zdrojích chybí:

• Původce útoku. Přímé oficiální přihlášení ukrajinského námořnictva k tomuto konkrétnímu zásahu se nepodařilo dohledat. Pracovní verze zmiňují raketový úder, objevuje se i zmínka o střelách Storm Shadow, ovšem bez potvrzení.
• Přesné datum. Veřejně dohledatelné zdroje spojují požár u Kurortne hlavně s přelomem června a července 2025; pro jiná uváděná data je doložení slabší.
• Rozsah destrukce. NASA FIRMS potvrzuje tepelnou anomálii, nikoli seznam zničené techniky. Bez satelitních snímků před a po zůstává hodnocení škod na úrovni „pravděpodobně poškozeno“.

Ruská strana k požárům na kerčském poloostrově konkrétně nereagovala. Ministerstvo obrany v Moskvě prostřednictvím agentury Interfax pouze uvedlo, že v příslušnou noc sestřelilo 32 ukrajinských dronů, z toho jeden u pobřeží Krymu. O stanovišti S-400 ani o železničním areálu ani slovo.

Co to znamená pro ruskou obranu poloostrova

Jeden zasažený bod protivzdušné obrany neznamená „Krym bez ochrany“. Na kerčském poloostrově operují další radarové a protiletadlové jednotky a ruská armáda má schopnost přesouvat techniku. Znamená to ale mezeru v překryvu, oslabení severovýchodních a azovských přístupů, kudy mohou přiletět další ukrajinské střely nebo drony. A každá taková mezera zvyšuje cenu, kterou Rusko platí za udržení poloostrova.

Ukrajina v červnu 2025 prokázala, že dokáže systematicky lovit nejcennější komponenty S-400 přímo na Krymu. Kerčský poloostrov přestal být bezpečným týlem. Stal se frontovou linií ruské protivzdušné obrany, a ta linie hoří.

Článek Ukrajinské námořnictvo v noci nečekaně udeřilo na Krym. Ráno hořela stanoviště S-400 i ruská vojenská základna v Kerči se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se stalo v Kerčském průlivu

Ukrajinské námořnictvo oznámilo útok ráno 30. dubna 2026. V nočních hodinách námořní dron zasáhl dva ruské čluny operující v ochranné zóně Kerčského mostu: Sobol (projekt 12200) a Grachonok (projekt 21980). Obě plavidla námořnictvo označilo za zničená.

Ruská strana útok bezprostředně nekomentovala. Až o několik dní později se na telegramovém kanálu objevila fotografie pamětní tabule s osmi jmény, údajně celá posádka Sobolu. Sekundární média informaci převzala jako fakt. Jenže starší oborový zdroj FlotProm uvádí standardní posádku projektu 12200 na devět lidí. Rozpor může znamenat, že jeden člen v osudnou noc na palubě nebyl, nebo že se údaje liší mezi jednotlivými kusy série. Jisté je jedno: ztráty byly masivní.

Sobol: malý, rychlý, důležitý

Na papíře Sobol nevypadá jako válečná loď, která by stála za pozornost. Délka necelých 28 metrů, plný výtlak 58,5 tuny, autonomie tři dny. Spíš hlídkový skútr než fregata. Ale právě v tom je pointa.

Klíčové parametry třídy Sobol:

• Rychlost až 50 uzlů (přes 90 km/h)
• Posádka 9 osob (dle FlotProm)
• Primární určení: pobřežní hlídkování, protidiverzní operace, celní kontrola
• Provozovatel: pohraniční služba FSB

Tyto čluny netvoří údernou sílu flotily. Tvoří její oči a uši v nejcitlivějších bodech, a právě proto je jejich ztráta u Kerčského mostu tak bolestivá. Sobol nebyl náhodná oběť. Byl součástí vícevrstvé obrany, kterou Rusko kolem mostu budovalo roky: bargové bariéry, sítě, boomy, protivzdušná opatření, kouřové clony a hlídkové čluny.

Jak se dá proniknout do chráněné zóny

Ukrajinské námořnictvo konkrétní typ dronu nepojmenovalo. Nejpravděpodobnějším kandidátem je platforma Magura V5, kterou GUR veřejně prezentuje od roku 2024, nese nálož kolem 300 kilogramů výbušniny, operuje na vzdálenost až 800 kilometrů a komunikuje přes zabezpečené kanály odolné proti ruskému elektronickému boji.

Klíčová inovace posledních měsíců: roj návnadových dronů. Několik levných bezposádkových člunů zahlcuje obranné systémy a prostředky elektronického boje protivníka, zatímco úderný kus proniká k cíli. Proti padesátiuzlovému člunu s posádkou, která musí v noci reagovat na více kontaktů současně, je to asymetrie ve prospěch útočníka.

GUR v květnu 2025 uvádělo 17 zasažených ruských vojenských námořních cílů, z toho 15 zničených. Námořní drony už dávno nejsou experiment. Jsou systémovou zbraní.

Součást dubnové kampaně, ne izolovaný incident

Ukrajinské ministerstvo obrany zařadilo zásah Sobolu a Grachonoku do dubnového souhrnu hlubokých úderů, který zahrnoval 14 rafinérií a terminálů, dva průmyslové závody, dvě velké výsadkové lodě, fregatu a další námořní cíle. Duben 2026 byl měsícem, kdy Ukrajina systematicky ničila ruskou logistiku od Uralu po Kerčský průliv.

V tomto kontextu Sobol není největší materiální ztráta. Ale je nejpřesnějším úderem do prestiže: Rusko investovalo obrovské prostředky do ochrany mostu, a přesto ukrajinský dron pronikl až k hlídkovému plavidlu a zničil ho i s posádkou. Každá taková ztráta nutí Moskvu přesouvat další techniku a lidi do pasivní obrany, a právě to je strategický efekt, který přesahuje tonáž potopené lodi.

Co to znamená pro Kerčský most

Most nestojí bez ochrany. Rusko má v záloze další čluny, podle dostupných odhadů kolem jedenácti kusů typu Sobol v černomořsko-azovské oblasti, a vícevrstvá obrana zahrnuje i statické prvky, které námořní dron neodstraní. Ale psychologický a operační efekt je reálný: posádky dalších hlídkových plavidel teď vědí, že slouží jako terče v první linii, a nahradit vycvičenou osádku je těžší než nahradit člun.

Česká diplomacie v lednu 2026 při návštěvě ministra Macinky v Kyjevě diskutovala mimo jiné právě ukrajinskou dronovou expertizu. Praha dlouhodobě zastává pozici, že udržitelný mír vyžaduje vojensky silnou Ukrajinu. Útoky jako ten z 30. dubna ukazují, proč: každý zásah do ruské logistiky a ochranné infrastruktury zvyšuje cenu, kterou Moskva platí za držení Krymu.

Osm jmen na pamětní tabuli. Jeden bezposádkový člun. A otázka, kterou si teď musí klást každý velitel ruské hlídky v Kerčském průlivu: kdo bude další.

Článek Jeden úder, velký úspěch: ukrajinský námořní dron zabil všech 8 členů posádky ruské hlídkové lodi Sobol. Chránila Kerčský most se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přístavní tepna, která nesmí přestat bít

Oděský přístav není jen symbolické „obilní molo“. Má 56 kotevních míst, roční kapacitu přes 50 milionů tun a odbavuje kontejnery, sypké náklady, ropné produkty i rostlinné oleje. Spolu s dalšími přístavy takzvané Velké Oděsy tvoří páteř ukrajinského námořního koridoru, který Kyjev provozuje a chrání vlastními silami od léta 2023.

Čísla mluví jasně. Do ledna 2026 koridorem prošlo přes 100 milionů tun samotného obilí a v širším součtu více než 130 milionů tun nákladu. V roce 2025 ukrajinské přístavy odbavily 82,2 milionu tun zboží, což představuje přes 95 procent plánu, a exportovaly do 55 zemí. To vše za situace, kdy na přístavní infrastrukturu Oděské oblasti od července 2023 dopadlo přes 80 ruských úderů a region zažil více než 800 leteckých poplachů jen za rok 2025.

Útok jednoho bezposádkového člunu tedy nemířil na bezvýznamný bod na mapě. Mířil na infrastrukturu, jejíž výpadek by zdražil pojištění lodí, zpomalil nakládku a zkomplikoval globální dodávky potravin.

Proč Moskva sahá po námořních dronech

Odpověď je prostá: protože nemá jinou námořní možnost. Mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk v lednu 2026 řekl, že ruská černomořská flotila minimalizovala výjezdy na otevřené moře a námořní blokáda Ukrajiny je za současných podmínek nemožná. Koridorem do té doby proplulo přes 6 500 lodí.

Jenže vzdát se tlaku na Oděsu by znamenalo přiznat, že Černé moře Moskva ztratila. Námořní drony nabízejí levnější, spotřebovatelnou alternativu – nevyžadují posádku, nemusí se vracet a stačí, když občas projdou. Pletenčuk sám v březnu 2026 varoval, že hrozbu ruských námořních dronů považuje za reálnou a obrana se na ni aktivně připravuje. Nejde tedy o směšnou hračku. Jde o kategorii, ve které se Rusko teprve snaží dohnat Ukrajinu.

Učeň versus mistr: srovnání námořních dronů

Kontrast přitom stojí za pozornost. Zatímco u ruského kusu z Oděsy neznáme ani model, ani bojovou nálož, ukrajinská strana své systémy veřejně prezentuje a jejich výsledky jsou ověřitelné.

• Magura V5/V6P/V7 – rodina dronů vojenské rozvědky DIU, která podle oficiálních údajů zasáhla 17 ruských cílů a 15 z nich zničila.
• Sea Baby – systém SBU s dosahem až 1 500 km, nosností do 2 000 kg, rozpoznáváním cílů s podporou umělé inteligence a modulární výzbrojí včetně raketometu a stabilizované kulometné věže.

Rusko se v námořních dronech pohybuje ve fázi pokusů. Ukrajina má bojově prověřené platformy s prokazatelnou bilancí. Jeden zničený bezposádkový člun u Oděsy tento odstup potvrzuje, ale neznamená, že příští pokus dopadne stejně.

Dubnová eskalace: ne jeden útok, ale kampaň

Incident z 23. dubna nestojí osamoceně. Zapadá do série, která ukazuje, jak Rusko v dubnu 2026 stupňuje tlak na černomořskou přepravu různými prostředky najednou:

• 14. dubna – drony zasáhly přístav Izmajil, poškodily panamskou loď Lady Maris mířící do Čornomorsku pro kukuřici.
• 22. dubna – úder na infrastrukturu oděského přístavu poničil mola, sklady a železniční zázemí. Zahynul železničář. Provoz přístavu ale pokračoval.
• 24. dubna – zasažen zahraniční sypný nákladní člun směřující koridorem k přístavu v oblasti Velké Oděsy. Dva mrtví.

Vzdušné útoky drony Šahed, střelami a balistikou zatím bolí víc než námořní drony. Ale kombinace obou vytváří vrstvený tlak, který zdražuje pojištění, komplikuje logistiku a testuje odolnost obrany. Le Monde v lednovém reportáži z Oděské oblasti popsal systém ochrany přístavů jako vícevrstvý: kanony, raketové systémy, drony-interceptory, letadla, vrtulníky, elektronické rušení. Funguje. Ale každý nový vektor útoku ho nutí se rozprostřít o kousek dál.

Zničený bezposádkový člun u oděského přístavu je malá epizoda velké války o Černé moře. Rusko hledá způsob, jak vrátit do hry námořní hrozbu bez lodí, které si už nemůže dovolit ztratit. Ukrajina zatím odpovídá rychleji, než Moskva stíhá inovovat. Otázka není, jestli přijde další pokus, ale kdy – a kolik jich přijde najednou.

Článek Rusové jsou vzteky bez sebe. Chtěli z moře udeřit na přístav v Oděse, ale Ukrajinci jejich „zázrak“ rozstříleli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové pomalu nasazují vlastní drony

Rusko doufá, že mu vývoj různých námořních dronů pomůže vrátit se na hladinu Černého moře, shoduje se ArmyInform. Jeho problémem ovšem je, že jeho hladinová plavidla nemohou operovat bez rizika napadení ukrajinskými drony. Proto je muselo stáhnout do přístavu, a to dokonce do Novorossijsku, protože Sevastopol se ukázal jako nebezpečný. Dnes zřejmě počítá s variantou, že proti ukrajinským dronům také nasadí drony.

Video: ruští velitelé si udělali základnu v podzemí. Ukrajinci to vzali jako výzvu a poslali jim „chirurgické monstrum“

Rusové už mají zkušenosti s vývojem leteckých i pozemních dronů, takže není pochyb, že jsou schopni zvládnout i drony námořní. AspiStrategist uvádí, že to dokázali již v srpnu 2025, kdy ruský námořní dron potopil ukrajinskou výzkumnou loď Simferopol nedaleko Dunaje. O ruských námořních dronech jsou sice známé jenom kuse informace, ale některé z nich by měly údajně být schopné nést náklad o hmotnosti až 500 kilogramů.

Drony mohou jít po nákladních lodích

Je otázkou, co všechno chtějí Rusové za pomoci námořních dronů v Černém moři dělat, protože Ukrajina prakticky velká plavidla nemá. Mohli by se samozřejmě zaměřit na nákladní dopravu, ale to by mohlo být kontraproduktivní a vést k eskalaci útoku i na nákladní lodě s ruským zbožím. NationalInterest uvádí, že je znám příklad ruského dronu Sirius 82, který umisťoval miny v oblasti Dněpru. Vyloučeno samozřejmě není, že by se nakonec mohly utkávat ruské a ukrajinské drony navzájem, stejně jako tomu je ve vzduchu nebo na zemi.

„Rusko už válku s Ukrajinou strategicky prohrálo.“ Historik vysvětluje, jak se samo prakticky zničilo

Skutečnost, že Rusko masivně vyvíjí i námořní drony, by neměla rozhodně uniknout námořnictvům NATO, protože musí být připravena se s takovou situací vypořádat. Aliance nejenže ovládá významnou část Černého moře, kde Rusové primárně své drony nasazují, ale využít by je mohli i v moři Baltském. Obě jsou totiž dostatečně malá a relativně klidná, a pro takové operace tedy vhodná. Pokud ovšem alianční námořnictva situaci zanedbají, mohl by to být podobný problém, jako například současná situace v oblasti leteckých dronů.

Russian Defense Ministry released footage of what it says shows the moment of a USV strike on the Ukrainian reconnaissance ship „Simferopol“ in the Danube delta last night. https://t.co/9U9GUAxDlk pic.twitter.com/9AzR7E5ON0

— Status-6 (War & Military News) (@Archer83Able) August 28, 2025

Ruský námořní dron ničí ukrajinskou loď Simferopol

Článek Jdou na to chytře. Rusové se snaží obnovit Černomořskou flotilu, i když jim ji Ukrajinci zdevastovali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrana byla připravena, Rusové nemohli uspět

Jedná se o starou událost z roku 2024, kdy ještě ukrajinská armáda držela pozice v ruské Kurské oblasti, čímž roztříštila agresorské útočné síly, potvrzuje Wikipedia. Stejný scénář je však možné pozorovat dodnes – ruská armáda pošle mechanizovaný útok, aby pronikl k bráněným pozicím, ale často to končí naprostým fiaskem a bezproblémovou výhrou Ukrajinců.

Orešnik dal Ukrajincům ochutnat, co dokáže. Sdílené záběry ukazují mnohonásobný úder 60 km od Polska

V tomto případě se vydaly ruské jednotky přes zaminovanou cestu, což už by je samo o sobě zastavilo, ale obránci si to pojistili ještě sebevražednými drony, a v nejméně jednom případě také protitankovou střelou. Její typ sice nelze odhadnout, ale Wikipedia uvádí, že mají mariňáci z 36. brigády námořní pěchoty, kteří pozice bránili, FGM-148 Javelin.

Ten je v podstatě páteří protitankových sil NATO, ačkoliv existují z hlediska průraznosti i mnohem silnější zbraně, třeba ukrajinská Stugna-P nebo ruský Refleks. FGM-148 Javelin zvládá probít asi 760 mm RHAe, uvádí Wikipedia, ale jeho největší síla spočívá v útoku seshora. Tedy do místa, kde má obrněnec nejslabší pancéřování, a žádný tak nedokáže odolat.

Video: důležitý ruský vlak na frontu nedojel. Ukrajinci ho napadli na hlavní tepně, když se dal do pohybu

Účinné proti němu přitom nejsou ani klecové nástavby a podobná řešení. V tomto případě se nicméně jednalo o zásah ze strany, čehož je FGM-148 Javelin také schopný. Vojáci toho mohou využít v momentě, kdy nemá střela dostatek času vystoupat vysoko, případně to z nějakého důvodu není žádoucí. Rovněž však funguje v módu „vystřel a zapomeň“.

Střela se tak na cíl navede sama, takže může voják ihned po odpalu změnit pozici. Na ruské útočníky útočily ale také sebevražedné drony, ačkoliv jejich typ není možné určit. Obrněnce to nejspíše schytávaly protitankovými granáty, např. RPG-7 prorazí přes 500 mm RHAe, potvrzuje Wikipedia, zatímco pěchota spíše fragmentačními a improvizovanými náložemi.

Video: Rusové spustili rozsáhlý útok, ale ukrajinští výsadkáři jim vpadli do boku. Dokonalý manévr rozhodl o jejich neúspěchu

Zničit se podařilo konkrétně čtyři BMD-2, což jsou bojová vozidla pěchoty pro výsadkáře, která mají k dispozici kanon ráže 30 mm nebo 7,62mm koaxiální kulomet, uvádí Wikipedia, ačkoliv nejsilnější jsou střely Konkurs. Jejich nevýhodou je velmi nízká ochrana, mina nebo jakákoliv protitanková zbraň je bez velkých problémů zničí, ale zase jsou rychlá a obratná.

Ukrajinští mariňáci roznesli čtyři, a s nimi i 17 ruských vojáků. Někteří nejspíše padli ještě ve vozidlech, ale na záběrech je jasně vidět, jak z jiných po zásahu vybíhají. Nebylo jim to ovšem nic platné, protože se na ně zaměřily sebevražedné bezpilotní letouny.

Článek Video: ruští výsadkáři zběsile najížděli na ukrajinskou obranu. Do cesty jí stoupli mariňáci se zbraní, proti níž nemohli uspět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačil jeden úder dronem a Tor-M2DT trpěl

Tor-M2 je jedním z nejznámějších systémů PVO v ruské armádě. Zaveden byl v roce 1986, uvádí Wikipedia s tím, že je typu TELAR, což znamená, že má radar a jiné detekční systémy, odpalovač raket i zaměřování na jednom vozidle, a nepotřebuje tedy ke své činnosti např. samostatný radar, jako je tomu u S-300, S-400 apod., ačkoliv může pracovat i v baterii.

Kreml je vzteky bez sebe. Ukrajinci pohřbili Beriev A-100LL, který je budoucností ruských letounů včasného varování

Zahrnuje přitom 8 střel 9M331 nebo 16 raket 9M338 s větší výškou a doletem, jimiž dokáže zasahovat do vzdálenosti až 16 km a výšky 10 km max. rychlostí 1 000 m/s. Výhodou je, že umí odpalovat střely téměř za pohybu, kdy se zastaví, během 2 až 3 vteřin zaměří a vystřelí, a poté pokračuje v jízdě, ale k tomu dle zkušeností Armádního Zpravodaje moc nedochází.

Ostatně i na záběrech je patrné, že Tor-M2 stojí na místě. Jedná se ale o verzi DT do arktických podmínek skládající se ze dvou vozidel, která tvoří jeden komplet – v prvním je posádka zajišťující velení a radar, zatímco v druhém odpalovač s raketami, ačkoliv klasický Tor-M2 má vše na jednom vozidle. Předností je, že umí DT pracovat v prostředí do -50 °C.

Záběry, které se neměly dostat ven. Rusko v problémech, balistická raketa budoucnosti, RS-28 Sarmat, při testování vybouchla

Ukrajinská armáda ho měla odrovnat u letiště Saki na Krymu, které hlídal. Využila k tomu zjevně dronů, ačkoliv není jasné, o jaké se jednalo. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že hlavně v posledních měsících využívají Ukrajinci často FP-2, což je zmenšený FP-1 s doletem 200 km a hlavicí těžkou 105 kg, potvrzuje theDefender. Na mnohé cíle však často míří i An-196 Liutyi, jimiž lze doletět do vzdálenosti až 600 km, nesou-li 50kg hlavici, uvádí Wikipedia.

Armádní Zpravodaj z ruských médií zjistil, že ačkoliv si měla ruská armáda objednat 24 systémů protivzdušné obrany Tor-M2DT, k roku 2018 jich byla pouze polovina, uvádí ODIN. Oryx také doplňuje, že došlo za válku na Ukrajině ke zničení pouze dvou kusů, což podtrhuje, o jak moc vzácný systém se jedná. Jeho ztráta musí ruskou armádu jednoznačně bolet.

Útok na ruský systém Tor-M2DT je vidět hned na začátku videa; později jsou jiné údery na poloostrově Krym (zveřejněno 28. listopadu 2025)

Článek Video: Ukrajinské námořnictvo zničilo hodně vzácný ruský systém protivzdušné obrany Tor-M2DT se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silně zanedbané námořnictvo Ukrajiny „povstává“

Ukrajinské námořnictvo má stovky let dlouhou historii. Podle Wikipedie sahá do roku 1600, ale pro novodobé dějiny je vhodné zmínit jeho rozmach během ruské revoluce v roce 1917, a poté hlavně po rozpadu SSSR v roce 1991. V podstatě první lodí se stala fregata Otaman Bilyi třídy Petja (dříve šlo o sovětskou strážní loď SKR-112), která vyplula roku 1967.

Izrael má obří zakázku na 425 tisíc útočných pušek. Rusové se můžou jít klouzat

Nutno zdůraznit, že Ukrajina získala tuto i další lodě de facto „vzpourou“, respektive docházelo k rozdělování, stejně jako u jiných zbraní, jelikož získala nezávislost a přestala být podřízena Moskvě. Její námořnictvo však nemělo dlouhého trvání, od roku 1997 byla totiž většina plavidel sešrotována nebo špatně udržována, protože na ně nebyl dostatek financí.

V podstatě jedinou moderní lodí, kterou ukrajinské námořnictvo na začátku války s Ruskem disponovalo, byla domácí fregata Hejtman Sahajdačnyj. Tu si však 04. března 2022, asi dva týdny po zahájení invaze, samo potopilo, aby nepadla do zajetí, uvádí Wikipedia. Až na pár výjimek v podobě malých plavidel, často pro pobřežní stráž, tak dnes Ukrajina lodě nemá.

Rusové se plácají po zádech, Putin překypuje nadšením. Test tsunami torpéda, jemuž se nelze bránit, byl úspěšný

Na druhou stranu to není pro válku nezbytné, protože ruská Černomořská flotila, ačkoliv je silnější, nedokáže vyplouvat a provádět rozsáhlejší operace. Na uzdě ji totiž drží ukrajinské drony, například Sea Baby, ale také Magura V5 a řada dalších. Ty navíc Rusy terorizují až za Krymem, kde napadají i statické cíle – třeba ropný terminál v Tuapse, a Černé moře tak ovládají.

Z tohoto důvodu přímo nevypotřebuje válečné lodě, ačkoliv jich několik dostalo nebo koupilo od západních spojenců, aby bylo schopno zajišťovat bezpečnost civilních nákladních lodí. Pro tyto i další operace pak Ukrajina nedávno dostala od Švédska a Norska novou šarži Combat Boat 90 (CB90), ale neznámo, v jakém počtu – ve výzbroji měla mít lodě už dříve.

Ukrajina chce být leteckou velmocí. Jedná o pořízení francouzských Rafale, s nimiž si Putin poradí jenom těžko

Jedná se o švédský rychlý výsadkový člun navržený pro operace v mělčinách a pobřežních vodách vhodný pro výsadek vojáků, útočné operace i doprovod lodí. Wikipedia upřesňuje, že unese přibližně „půl čety“ vojáků, tedy okolo 18 osob, měří 15,9 m, a má velmi malý ponor, asi 0,9 m. Díky dvojici výtokových trysek a nízké hmotnosti dosahuje rychlosti přes 40 uzlů (74 km/h) a má extrémně dobrou manévrovatelnost, kdy dokáže prudce zatáčet i rychle zpomalit.

Standardní výzbroj tvoří tři těžké kulomety ráže 12,7 mm doplněné o 40mm granátomet na otočných pozicích, a též může CV90 klást námořní a hlubinné miny. Kromě vyzbrojené verze jsou plavidla dostupná ve verzi s pancéřováním, speciálními komunikačními systémy či možností nést protizemní střely a miny, potvrzuje Saab. CB90 je poměrně úspěšná, jelikož slouží u několika námořnictev, včetně Švédska, Norska, Mexika, Ukrajiny a dalších.

Video: Rusové vsadili na masivní útok s desítkami obrněnců. Zastavovat je muselo dělostřelectvo i tanky

Nelze si myslete, že by ani několik takových lodí jakkoliv změnilo rozložení sil v Černém moři, proti velkým válečným plavidlům jsou víceméně bezbranné, ale jak už redakce Armádního Zpravodaje vysvětlovala, k tomu ani nejsou určeny. Držet se budou mimo jejich dosah, zatímco je budou usměrňovat námořní drony, s nimiž si stále neumí efektivně poradit.

Článek Rozprášené ukrajinské námořnictvo znovu povstává, dostalo švédské válečné lodě. S ruskou Černomořskou flotilou ani nepohnou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron zaútočil desítky kilometrů od fronty

Záběry pořízené kamerou dronu patřícího ukrajinskému námořnictvu, dle letu a manévrů je jasné, že se jedná o kvadrokoptéru, ukazují zničení ruského salvového raketometu BM-21 Grad. To by ještě nebylo tak překvapující, podobných akcí za sebou mají drony spoustu – nezvyklé je, že k tomu došlo 55 km od linie bojů, kde raketomet BM-21 Grad určitě nebojoval.

Video: Voják vyběhl v pantoflích, aby Javelinem zachránil ukrajinský tank. Ruský obrněnec zasáhl zcela přesně

Jde o ničivý, ale starší systém z dob Sovětského svazu, který byl do výzbroje zaveden již v roce 1963, uvádí Wikipedia. Tomu odpovídají i jeho schopnosti. Rakety ráže 122 milimetrů, celkem jich je 40, mají většinou dosah kolem 20 kilometrů, i když některé moderní typy o něco delší. Je tedy jasné, že se Rusové s raketometem někam přesouvali, pravděpodobně směrem k frontě. Dronu se ho tak nejspíše podařilo na cestě objevit náhodou.

Otázkou však je, jak se dostal tak daleko, protože rozhodně nemůže uletět 55 kilometrů. Armádní Zpravodaj se domnívá, že nejspíše odstartoval z námořního dronu patřícího ukrajinskému námořnictvu, který operoval poblíž pobřeží. Již v roce 2024 ukrajinské námořnictvo představilo námořní dron, jehož součástí je hangár minimálně se 4 malými FPV drony, uvádí NavalNews. Není tedy vyloučeno, že se jedná o příklad jeho praktického využití.

Rusko už nebude nikdy v bezpečí. Ukrajinci obešli Západ a vytvořili střelu tak mocnou, že mu zasadí rány na 3 000 km

Takový námořní dron nejspíše neslouží jenom jako nosič, ale je přes něj veden i signál k operátorovi kvadrokoptéry. V podstatě to znamená, že několik kilometrů od pobřeží neexistuje bezpečná zóna, kde by se mohla technika a vojáci pohybovat, ačkoliv jsou hluboko ve svém týlu (alespoň po pevnině). Podobný útok je může zaskočit a nelze předpokládat, že by Rusko mělo dostatek prostředků, aby dokázalo pobřeží proti dronům zabezpečit.

Článek Video: Ukrajinci překvapili Rusy 55 km za frontou novou taktikou úderu od moře. Zničili jim starý, ale stále schopný raketomet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní dron unikl palbě a zasáhl ropný terminál

I když ukrajinské námořnictvo prakticky neexistuje, potažmo nemá válečná plavidla, jimiž by bylo schopné bojovat s těmi ruskými, paradoxně ovládá Černé moře. Díky námořním dronům dokáže totiž poslat ke dnu i ty největší kolosy, jaké může nepřítel nasadit, a co více, zaútočit jimi také v přístavech – ať už na plavidla, nebo cíle, jakými jsou mola a ropné terminály.

Francouzská pěst se přiblížila k Moskvě: Putin nešťastně sleduje, jak Rafale schopné nést jaderné střely přistály v Polsku

Zejména ve druhém případě to zapadá do ukrajinského tažení proti ruskému vývozu ropy, z níž má země značné finanční příjmy. Vyřadit terminál pro její nakládku přitom znamená, že není možné plnit tankery, které ji pak vyváží do celého světa. Armádní Zpravodaj z několika zdrojů ověřil, že ten v Tuapse patří mezi největší v celém Rusku, takže jde o citelnou škodu.

Jeden dron pochopitelně nestačí na úplné překažení nakládky, ostatně terminálů je tam několik, ale minimálně se jedná o zpoždění vývozu – oprava může trvat i několik dní, ne-li déle. Jaký dron byl k útoku použit, není jasné, ale soudě dle tvaru a vysoké manévrovatelnosti šlo o Sea Baby, eventuálně Magura V5. První z nich unese podle Wikipedie až 850kg výbušnou hlavici a pohybuje se rychlostí až 90 km/h, zatímco jeho provozní dosah vychází do 1 000 km.

Ruské vojenské letouny přeletěly nad německou fregatou. Nesestřelila je, ale mohla. Jenomže by rozpoutala něco hrozného

Na doplutí do Tuapse v Krasnodarském kraji to stačí, i když je to skoro na hranici maxima, pokud je dron vypuštěn z okolí Oděsy. Z tohoto důvodu to pravděpodobně nebyl Magura V5, i když vypadá podobně. Dle Wikipedia má dosah do 800 km, zatímco rychlost až 78 km/h. Vedle toho je častěji využíván v jiných rolích, třeba k průzkumu, i když může být i sebevražedný.

Ruská armáda chránící přístav se viditelně snažila po dronu pálit, ale marně. Vzhledem k velikosti projektilů se mohlo jednat o nějaký kanon menší ráže, o útočnou pušku pravděpodobně ne, ale míření nebylo příliš přesné a palba dostatečně hustá, takže operátor skrze ni kličkoval bez větších problémů, a poté, co se ztratil za tankerem, přišla exploze terminálu.

Článek Video: Střelba byla marná. Ukrajinské námořní drony zničily jeden z největších ropných terminálů na pobřeží Černého moře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Loď doplula ke břehu, i když hořela

Kdy přesně k incidentu došlo, není jasné, ale viceadmirál Oleksij Nejižpapa, velitel námořnictva ozbrojených sil Ukrajiny, sdílel video 24. června 2025. Stát se měl v Chersonské oblasti, která je stále dějištěm intenzivních bojů, a na mnoha místech působí spíše malé úderné skupiny. Ani to jim ovšem nezajistí, že uniknou zrakům nepřítele, který oblast monitoruje.

Chameneí nechal odpálit nejsilnější balistickou raketu z výzbroje Íránu. Chorramšahr-4 nese hlavici těžkou 1,8 t a létá rychlostí Mach 16

Zjevně k tomu nasazuje průzkumné drony, kdy také z jednoho pochází záběry. Na záběrech je vidět několik ruských člunů střední velikosti, z nichž to měl ale odnést pouze jeden – zjevně ho něco zasáhlo do zadní části, následkem čehož začal doutnat, a později vzplanul. Vojáci se s ním ještě stačili dostat ke břehu, a je pravděpodobné, že se vylodili.

Člun měl podle Oleksije Nežijpapaa patřit ruské Černomořské flotile, jejíž síla je všeobecně velmi nevyužitá, protože kdyby vyslala nějaké větší plavidlo, okamžitě by čelilo ukrajinským námořním dronům, stejně jako systémům pobřežní obrany, zejména R-360 Neptun. O jaký člun se v tomto případě jednalo, se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo určit.

CV90 pro ČR jsou extrémně drahá, armáda mohla ušetřit 45 milionů na každém BVP, kdyby zvolila ASCOD. Byl ovšem horší

Dost možná se ani nejedná o původně vojenské plavidlo – obě strany totiž z důvodu nouze používají i civilní. Známo pak není ani to, jak ho Ukrajinci zasáhli – záběry jsou sestříhané, ale nejspíše šlo o sebevražedný dron, v tomto případě by stačil i s menší hlavicí. Zda následně vojáci zničili i další plavidla, je možné, minimálně aby neposloužila k úniku.

Za mnohem hodnotnější lze sice považovat zničení lodí jako Project 1176 Akula, kterážto je označována také jako třída Ondatra, nebo Project 11770 známé též jako Serna. Ta však ruská armáda víceméně přestala používat, protože nejsou na moři v bezpečí.

Článek Video: ukrajinské námořnictvo zničilo Rusům výsadkovou loď. Než se potopila, stihla ještě doplout ke břehu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Černé moře ovládají Ukrajinci, ne Rusové

Ačkoliv patřila ruská černomořská flotila ještě na začátku války na Ukrajině k relativně silným a nejenom symbolem její moci, ale celého ruského námořnictva, patřil raketový křižník Moskva, od počátku silně trpěla. Její největší chloubu se totiž podařilo potopit, i když jak Armádní Zpravodaj zjistil a v dubnu 2025 informoval, bez souhlasu Američanů k tomu dojít nemělo.

Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3

K tomu posloužily střely R-360 Neptun, zatímco jiná plavidla to schytávala hlavně od námořních dronů. Třeba výsadková loď Olenengorsky Gornyak třídy Ropucha, ale i řadu dalších. Výsledkem je, že už plavidla raději nevyplouvají z opevněných přístavů, a když, ne moc daleko. Rusko sice černomořskou flotilu průběžně posiluje, např. koncem prosince 2024 dostala malou, ale silně vyzbrojenou raketovou lodí Tucha, ačkoliv to na situaci nic nemění.

Již v září 2023 bylo jasné, že Ukrajina ovládá Černé moře, ačkoliv sama námořnictvo de facto neměla. A svou dominanci potvrzuje dnes a denně. V květnu 2025 Armádní Zpravodaj upozornil na případ, kdy se poprvé v historii podařilo sestřelit letoun z námořního dronu. Konkrétně šel k zemi ruský Suchoj Su-30, což ještě více omezilo i činnost letectva.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Ukrajinské operace se nicméně zaměřují i na další cíle v této oblasti. Záběry níže ukazují, jak to kombinovaným útokem odnesla ruská těžební plošina, která získávala plyn. Měl na níž totiž být umístěn radar Něva sloužící k monitorování vzdušné a pozemní situace, potvrzuje RadarTutorial. Zda se jednalo o variantu Něva-B bez záložních radarových jednotek, nebo Něva-B2M s nimi, není jasné, ale to nebylo podstatné. Jeho dosah má být každopádně 45 km.

Bezpečnostní služba Ukrajiny uvedla, že se o zničení postaralo 13. hlavní ředitelství odboru vojenské kontrarozvědky pod ní spadající, a to pomocí námořního a leteckého dronu. Ačkoliv není ze záběrů patrné, k jak rozsáhlým škodám došlo, domnívá se redakce Armádního Zpravodaje, že byla činnost těžařské plošiny přerušena, i když k úplnému zničení nejspíše nedošlo.

Ruská odplata v Baltském moři: zadržení řeckého tankeru jako projev moci a důkaz, že dohody nic neznamenají

Vedle toho mělo dojít ke zničení skladovacích prostor a obytného bloku. „V rámci jedné speciální operace použili specialisté SSU dva typy dronů, které demonstrovaly efektivitu spolupráce v tandemu. Znovu jsme nepříteli připomněli, že v Černém moři nemají žádné ruské odpadky místo,“ uvedla k operaci Bezpečnostní služba Ukrajiny.

Článek Ukrajinci potvrdili dominanci v Černém moři: zaútočili na ruskou plošinu pro těžbu plynu. „Není tu místo pro ruský odpad,“ vzkázali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelit letoun nejspíše nebylo v plánu

Informací je k incidentu pomálu, ale podle všeho měl jít letoun k zemi po kontaktu s námořními drony, které útočily na námořní základnu Novorossijsk. Není ale známo, s jakým letadla posádka letěla. Armádní Zpravodaj nicméně ověřil, že bylo z leteckého útočného pluku, což naznačuje, že se pravděpodobně jednalo o letoun Su-24 nebo Su-30, které mají dvoumístnou konfiguraci a jsou součástí 43. vzdušného útočného pluku ruské Černomořské flotily.

Záběry ukazují obří explozi, která otřásla Íránem a ohrozila jeho jaderný program. Více než 40 mrtvých a přes 1 000 zraněných

V případě, že by to byla pravda, mohlo se nejspíše jednat o Suchoj Su-30, u něhož byl skutečně 02. května 2025 potvrzen sestřel právě nad Černým mořem, a to pomocí námořního dronu Magura V5, který byl nejspíše vybaven raketami R-73 s dosahem několika kilometrů. Armádní Zpravodaj o tom informoval s tím, že šlo o první takový úspěch na světě.

Když k něčemu takovému dojde, je možné zachránit přeživší pomocí vrtulníku – tentokrát ale ne, jelikož by to pravděpodobně schytaly od námořních dronů také. A podobně by nejspíše dopadlo i vojenské plavidlo, takže byla civilní nákladní loď víceméně jediná, kdo je mohl zachránit.

Velká sláva se nekonala, první bulharská F-16 se porouchala. Nevydržela ani měsíc a už ji museli uzemnit

Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že nebyl útok na ruský letoun plánovaný, ale spíše souhrou náhod. V noci z 02. na 03. května 2025 totiž podnikla Ukrajina rozsáhlý kombinovaný útok na Novorossijsk a nasadila do něj nejméně 170 bezpilotních letounů, 14 námořních dronů, a také 3 rakety Neptun a 8 raket Storm Shadow, uvedl Jürgen Nauditt.

Článek Ruské letectvo ztratilo letoun nad Černým mořem. Neustál ukrajinský kombinovaný útok na Novorossijsk. Pilot i operátor ale přežili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30 to zřejmě schytal raketou R-73

O incidentu informovalo Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny v příspěvku zveřejněném 02. května 2025. Došlo k němu nad Černým mořem, kde mělo sice vládnout příměří, o němž Armádní Zpravodaj informoval 27. března 2025, ale nevydrželo ani 14 dní, jelikož ho Rusko porušilo, když záměrně zaútočilo střelami Kalibr na ukrajinské cíle.

3 ruští vojáci neuposlechli rozkaz a stihl je extrémně krutý trest. Jejich důstojník je zavřel do klece a odpálil granátem

Boje v Černém moři tak pokračují, což ale pro Ruskou federaci není zrovna žádoucí, jelikož je v této oblasti de facto od počátku ve slabší pozici. A to právě kvůli dronům, které zdevastovaly její místní námořnictvo natolik, že vyplouvá z opevněných přístavů jenom ojediněle. Jinak je tomu ovšem s letouny, které v nějaké míře působí i nadále, i když také opatrně.

Tentokrát se to ale ruskému Suchoji Su-30 vymstilo definitivně. S přítomností ukrajinského dronu Magura V5 se zbraní schopnou ho zničit nejspíše nikdo nepočítal, a tak se k němu dokázal přiblížit dostatečně blízko. Redakci Armádního Zpravodaje se sice nepodařilo dohledat, jak přesně zničení dosáhl, ale z dřívějšího analyzování zmíněného dronu usuzuje, že to mohlo být raketou známou jako R-73, jejíž dosah bude nejspíše jenom několik kilometrů.

Rusko se chystá na Moldavsko a uchýlilo se k naprosté ubohosti. Už zahájilo první fázi – chce vzít prezidentce moc

„Dne 2. května 2025 speciální jednotka Obranného zpravodajství Ukrajiny ve spolupráci s Bezpečnostní službou Ukrajiny a Obrannými silami Ukrajiny zlikvidovala v Černém moři ruský Su-30, což bylo první zničení bojového letounu námořním dronem na světě,“ uvedlo v prohlášení Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny.

Již dříve se přitom podařilo podobným způsobem sestřelit ruské vrtulníky. Je tedy patrné, že Ukrajina opět posunula hranice dříve nemyslitelného, a že už ani nemusí nasazovat proti ruským letounům standardní systémy PVO, ba ani svá letadla, ale postačí i takovéto improvizované. Je však zřejmé, že si na ně Rusové budou dávat větší pozor a držet se dále.

Článek Nemyslitelné se stalo realitou – úplně poprvé ukrajinský námořní dron sestřelil ruský letoun – Suchoj Su-30 (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kapitulace dávala mariňákům větší smysl než boj

Informací je k incidentu pomálu a lze vycházet prakticky jenom z vyjádření velitelství vzdušných útočných sil, podle něhož byli ruští vojáci součástí 810. gardové brigády námořní pěchoty, která má základnu na dočasně okupovaném Krymu. Rozhodli se přitom, že nechtějí zemřít v nečestném boji, ale nebylo upřesněno, co přesně je tím myšleno.

Ukrajinské letectvo opakovaným útokem definitivně rozmetalo sídlo ruských operátorů dronů blízko hranic. Konečně je klid

Redakce Armádního Zpravodaje se nicméně domnívá, že by čelili přesile – jak kvantitativní, tak ve směru použitých zbraní, proti čemuž by de facto neměli šanci. Kapitulace jim tak dávala větší smysl, ačkoliv je možné, že budou po návratu domů opět vysláni do bojů.

„Nejprve souhlasili s tím, že budou hájit iluzorní fantazie kremelského diktátorského režimu, ale nakonec si vybrali zajetí a vzdali se ukrajinským vojákům – další přírůstek do výměnného fondu ukrajinských vzdušných útočných sil v Kurské oblasti,“ stojí v prohlášení vydanému k rozhovoru s ruskými příslušníky námořní pěchoty, který je ke zhlédnutí níže.

Britské královské letectvo vyprovodilo hned tři ruské letouny, které kroužily nad Pobaltím. Včetně dvou těžkých stíhačů

Ruští propagandisté rádi tvrdí, že se ukrajinské obranné síly z Kurské oblasti stáhly, ale opak je pravdou. Sice tam utrpěly značné ztráty, když je nepřítel vytlačil ze Sudži a mnoha okolních obcí, ale i nadále tam působí a komplikují mu postup. V polovině dubna 2025 například Redakce Armádního Zpravodaje popisovala neúspěšný ruský útok v Kurské oblasti vedený tankem, který ani nedojel k ukrajinským pozicím, neboť byl rozprášen z dálky.

Článek Ukrajinci nabídli kapitulaci skupině 9 ruských mariňáků, která ji s díky přijala. Odmítala už hájit kremelské iluze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Alligator-9 by mohl útočit i zkoumat

O novém námořním dronu je k dispozici minimum informací, hlavně těch technických, takže ani není známé, jak je veliký nebo jaký má dosah, a ani další podobné specifikace. Defence-Blog ho popisuje jako víceúčelovou námořní bezpilotní platformu, jejímž úkolem budou přesné údery a operace elektronického boje proti námořním hrozbám, myšleno samozřejmě ruským.

Un hélicoptère russe aurait pris en photo un drone naval Ukrainien Magura, équipé de ce qui semble être un missile R-73 (AA-11 Archer).
C’est un missile Air-Air qui n’est normalement tiré que d’un avion (Mig et SU).
La question : qu’ont ils prévu de faire avec croisement… pic.twitter.com/BdbWqBVGhM

— gewurztraminer (@benabarr) May 6, 2024

Armádní Zpravodaj se domnívá, že by Alligator-9 mohl být nebezpečný hlavně pro menší ruská plavidla, ale i pro drony, a vyloučeno není ani jeho zasahování proti vrtulníkům nebo působení v oblasti průzkumu. Vyzbrojený má být nějakým typem malých torpéd, United24Media mluví o torpédovém dronu Alligator-5 ToD nebo o verzi vybavené pro elektronický boj. Vyloučit nelze ani osazení protiletadlovými střelami R-73, jimiž už ukrajinské drony vybavené jsou.

Laser Alligator-9 zvládne třeba drony

Zajímavou zbraní, jíž má dron nést, je ukrajinský laser Tryzub schopný ničit drony i klouzavé pumy, vysvětluje Defence-Ua. Třeba vzdušné drony je schopen sestřelit na vzdálenost 5 kilometrů, a na vzdálenost dvojnásobnou je oslepit. Proti klouzavým pumám nebo balistickým raketám by pak měl být účinný na 3 kilometry, což je stále poměrně dost. Nelze ale vyloučit ani to, že by mohl laserem bojovat proti případným soupeřovým námořním dronům.

Ruský námořní kamikadze dron Oduvančik viditelně kopíruje ukrajinský Sea Baby. Je rychlejší, ale výrazně slabší a nedopluje daleko

Co Alligator-9 odlišuje od většiny současných ukrajinských námořních dronů, je skutečnost, že není sebevražedný, ale měl by se vracet na základnu. Na nepřítele bude útočit z větší vzdálenosti, takže je menší riziko, že bude zničen. Konstruktéři do něj tedy mohou teoreticky použít dražší technologie, protože není tak pravděpodobné, že jimi budou plýtvat.

Článek „Game-changer“ v rozložení námořní síly: vyzbrojený ukrajinský dron Alligator-9 zničí ruské lodě i drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani domy ruské vojáky neochránily

K incidentu je velice málo informací a vycházet lze výhradně z příspěvku, který zveřejnila na svém profilu 10. 04. 2025 obranu zajišťující 36. samostatná brigáda námořní pěchoty pojmenovaná po kontradmirálu Mychajlu Bilynském. Komentář je ovšem v podstatě nulový, jenom že se jednalo o Mykolajevské mariňáky, kteří ruským útočníkům překazili pokus o průnik.

„Polsko by dnes vydrželo proti Rusku bez spojenců 2 týdny“, obává se polský generál

Záběry vyobrazují tři čtyřkolky, na nichž pravděpodobně cestoval stejný počet vojáků. Běžně jich uvezou minimálně dvojnásobek, ale Armádní Zpravodaj soudí, že měli tentokrát zřejmě za úkol rozmístit nějaké vybavení. To je ostatně vidět i na některých záběrech, kdy přenáší nějaký kufr, ale co bylo jeho obsahem, známo není – možná těžší zbraň, možná anténa.

Daleko ovšem nedošli, jelikož je po celou dobu sledoval nejméně bezpilotní letoun, který na ně také naváděl letouny sebevražedné. Je vidět několik případů, jak nalétají do už tak zničených budov, přičemž nejspíše působily tak silnou explozi, že ruské vojáky, byť střepinami, alespoň zranily. Těla sice na záběrech vidět nejsou, ale je to velmi pravděpodobné.

Ukrajinci odvrátili pád Pokrovsku. Celý měsíc bojovali o strategickou obec, která by Rusům umožnila postup. Zničili i jejich sabotéry

Není to přitom poprvé, co se ruské jednotky pokusily překročit ukrajinské hranice s cílem získat tam opěrné body. Konkrétně Basivka je jejich cílem opakovaně, a například v půlce března 2025 Armádní Zpravodaj informoval o podobném útoku pomocí čtyřkolek. A i když byl mnohem početnější, nejspíše šlo až o 16 vojáků, dopadl úplně stejným fiaskem.

Článek Ukrajinští mariňáci překazili Rusům překročení hranic a nedali jim šanci přežít. Na stejném místě, jako už několikrát (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani rychlost ruské vojáky neochránila

K incidentu bylo sdíleno málo informací. Vycházet lze z příspěvku sdíleného 36. samostatnou brigádou námořní pěchoty pojmenované po kontradmirálu Mychajlu Bilynském (kontradmirál je nejnižší z admirálských hodností, avšak vyšší než námořní kapitán nebo komodor, ale níže než viceadmirál; v pozemních silách je srovnatelná s generálmajorem, uvádí Wikipedia).

Rusko se jenom směje! Britské královské námořnictvo je v troskách. Má více admirálů než lodí, z nichž většina ani není schopna boje

Na záběrech jsou patrné dvě ruské čtyřkolky, z nichž každá veze po třech vojácích. Vzhledem k takové volbě Armádní Zpravodaj soudí, že chtěla být jednotka rychlá a nenápadná, a spoléhala se, že se dokáže vyhýbat případným úderům ze vzduchu, což se místy i dařilo. Od počátku je přitom sledoval průzkumný dron, který na ně naváděl drony útočné.

Ty se několikrát pokusily zaútočit pomocí pum, které vždy dopadly do těsné blízkosti čtyřkolek. Jednu z nich nejspíše výbuch poškodil, jelikož se z ní kouřilo, ale přesto ujížděla dále. Celá skupina pak nejspíše dorazila na místo určení – jedna ze čtyřkolek viditelně sama zastavila, načež z ní seskákali vojáci a snažili se zaujmout postavení v rozbořených domech.

Největší dodavatel náklaďáků a platforem PVO pro ruskou armádu se topí v miliardových dluzích. Propady neberou konce

I tam si je ovšem našly drony, a to jak bombardovací, tak sebevražedné. O všechny vojáky se zřejmě postaraly, vidět je několik mohutných výbuchů, a nakonec i zničené čtyřkolky – zjevně ale až poté, co byly odstaveny. Nakonec jsou vidět ještě záběry na zákopový systém, ale není jasné, zda se nachází poblíž domů, v nichž se ruští vojáci pokusili ukrýt.

Článek Ukrajinská námořní pěchota „pokosila“ ruské úderné komando, které překročilo hranice v Sumské oblasti (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silně vyzbrojený Katran dopluje až 1 000 km

Konstrukce dronu je zatím zahalena tajemstvím. Asi nejlepší informace o něm přináší příspěvek ukrajinského ministra pro digitální transformaci, Mychajla Fedorova. Podle něj půjde o silně vyzbrojený dron, a to kulometem, minigunem, torpédy a protiletadlovými raketami systému MANPADS. Doplout by měl minimálně 1 000 kilometrů a je jasné, že se počítá s jeho návratem na základnu, kdy bude po dozbrojení znovu vyslán do akce.

iZdroj fotografie: Ukrinform

Katran by měl mít řadu autonomních funkcí a využívat umělé inteligence, ale není jasné, zda by přímo dokázal identifikovat cíle a zaútočit na ně. Redakce Armádního Zpravodaje o tom spíše pochybuje, protože by hrozilo napadení cíle, který není nepřátelský, třeba civilního plavidla. Dron by měl mít maximální rychlost 130 km/h, uvádí United24Media, ale cestovní bude z důvodu úspory paliva či energie mnohem nižší. Typ jeho pohonu ovšem není známý.

Katran by mohl mít M2 Browning

Z toho, co je o dronu známo, redakce Armádního Zpravodaje usuzuje, že může být instalovaným kulometem M2 Browning. Jedná se o kulomet ráže 12,7 milimetrů s dosahem až 6 800 metrů, uvádí Military, i když efektivní dostřel má asi 2 kilometry. Mohl by sloužit proti menším člunům, vrtulníkům, dronům nebo lehčím cílům na pobřeží. V případě minigunu není typ znám, ale zdá se, že je na plavidle nainstalovaný napevno. Známý potom není ani typ torpéd.

Video: pokud se Rusové usadí v průmyslových budovách, mohou je z nich vyhnat drony a dorazit nájezd pod palbou M2 Browning

Proti letadlům, nebo spíše vrtulníkům, by mohl sloužit MANPADS Piorun, který má dle Wikipedie tepelné navádění a dosah až 6,5 kilometrů. Kombinace zbraní zaručuje, že by Katran mohl na plavidla útočit na vzdálenost kilometrů díky torpédům a sám tak teoreticky zůstat v bezpečí před jejich kulomety a rychlopalnými kanony. Zároveň by se ale mohl bránit pro něj nebezpečným útokům ze vzduchu, zejména tedy vrtulníkům a dronům.

Článek Budoucí námořní dron z Ukrajiny je futurismus s raketou, kulometem a rotačákem, který napadne jakoukoliv ruskou loď i vrtulník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina určila hranice, kam už Rusko nesmí

Jednání z 24. března 2025, které se opět odehrálo v saudskoarabském Rijádu mezi americkou a ruskou delegací, zahrnovalo mj. jednání o obilné iniciativě. Ta má zajistit nejenom bezpečnou plavbu nákladních lodí, ale také hlídání, aby nebyly využívány k vojenským účelům, například tedy k pašování zbraní. Plavidlům na obou stranách by to mělo přinést bezpečí.

Video: Ukrajinci nepodcenili situaci a zničili extrémně dobře ukryté dělo poblíž fronty. Rusové nemohli udělat nic lépe

Ukrajinský ministr obrany, Rustem Umerov, ve vyjádření sdělil, že se všechny strany dohodly na zajištění bezpečné plavby lodí v Černém moři, a zdůraznil následky za porušení:

„Ukrajinská strana zdůrazňuje: pohyb ruských vojenských plavidel mimo východní část Černého moře bude považován za porušení této dohody a bude považován za porušení závazků (Ruska) zajistit svobodu plavby v Černém moři a za hrozbu pro národní bezpečnost Ukrajiny. V tomto případě bude mít Ukrajina plné právo uplatnit své právo na sebeobranu.“

Rusko by se mělo krotit, proti Evropě by nemělo šanci. „Jestli zaútočíte, přijde zničující reakce,“ zdůraznilo NATO

V této souvislosti byl ukrajinskou stranou vytyčen koridor, za který nesmí jak ruská plavidla, tak tam zřejmě nesmí být směřovány útoky – zda dohoda zahrnuje i ochranu přístavů, není jasné, ale redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že by to dávalo smysl. Důležité nicméně je, že už by nemělo docházet k útokům na civilní cíle, k nimž se rádo uchyluje hlavně Rusko. Armádní Zpravodaj upozornil v březnu 2025, jak zasáhlo nákladní loď balistickou raketou.

To je totiž asi tak jediné, na co se zmohlo. Naše redakce hodnotila již v září 2023, že Ukrajina v podstatě terorizuje ruské lodě v Černém moři a nedělá jí problém zničit ani veliká plavidla jako Olenengorsky Gornyak třídy Ropucha. Její největší zbraní je dron Sea Baby, proti němuž je velmi těžká obrana a má na svědomí jak plavidla, tak například Krymský most. Jako mimořádně schopný se ovšem později ukázal i Magura V5, který má historické prvenství.

Hodně tvrdá rána pro Rusko. Ukrajinští speciálové mu zničili 4 vrtulníky najednou, včetně Ka-52 Alligator (video)

Jeho ochranu se snažilo Rusko zajistit od července 2022, ale nakonec byl stejně několikrát po sobě zasažen právě námořními drony, což ho přimělo k vytvoření bariéry formou potápění plavidel a natažení sítí. Zdá se ovšem, že další obavy o plavidla pod ruskou vlajku, která raději ani neopouštěla opevněné přístavy, alespoň na nějakou dobu končí.

Stejně jako se musí dohodou řídit Ruská federace, se jí musí řídit také Ukrajina, takže ani ona tedy nesmí operovat za vytyčeným koridorem, a to ani námořními drony.

Článek Rusko s Ukrajinou dost prohrávalo a nedokázalo to zvrátit, tak ještě rádo přijalo dohodu, kterou ochrání své lodě v Černém moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 5tunová hlavice zničí kdejakou loď

Toloka není jediný stroj, ale jedná se spíše o rodinu dronů různé velikosti a s rozdílnými schopnostmi. NavalNews uvádí, že je základním typem Toloka TLK-150 o délce 2,5 metru, po němž by měl následovat TLK-400, jehož délka se má pohybovat mezi 4 až 6 metry. Největší známý je potom TLK-1000 o délce až 12 metrů a také s nejvyšší nostností.

Rusko výrazně posílilo zbídačenou Černomořskou flotilu malou, avšak hodně silnou lodí. Ponese i hypersonické střely Zirkon

Rozdílná velikost bude znamenat i rozdílné schopnosti. U největšího plavidla, TLK-1000, se předpokládá, že dokáže urazit vzdálenost kolem 2 000 kilometrů, což znamená, že z území Ukrajiny dopluje kamkoliv v Černém moři a zase se vrátí zpět. Uvézt má náklad o hmotnosti 5 tun, uvádí Defence-Ua, takže pokud by zaútočil na jakoukoliv ruskou loď, tak by vzhledem k síle hlavice a faktu, že by explodoval pod čarou ponoru, nejspíše šla okamžitě ke dnu. Ale cílem mohou být i objekty jako mosty nebo důležitá přístavní zařízení.

Rychlost podvodního dronu nebude vysoká

O dronech Toloka je toho známo jenom málo. Nejmenší TL-150 má elektromotor, ale podobný typ pohonu lze předpokládat i u větších verzí. Známé však není například to, jakou se pohybují rychlostí, což je hlavně při útoku na pohybující se plavidla důležité. Ovšem skutečnost, že jsou téměř celé pod vodou, bude dle Armádní Zpravodaje znamenat, že nebudou kvůli odporu vody tak rychlá vysoká jako třeba drony hladinové, ale zase je bude obtížné spatřit.

#UkraineRussiaWar #Pokrovsk#Kupyansk #ChasovYar#Kurakhove #Oreshkin #Kursk

Do you remember some Russian ships flown in the Mediterranean?
We already know what the cause was!

Ukrainian developers of the underwater drone Toloka have demonstrated its updated smallest version.… pic.twitter.com/xjN8ePaO9B

— Koba (@Roberto05246129) February 25, 2025

Asi by ale bylo chybou nazývat podvodní dron Toloka ponorkou. Podle známých konfigurací alespoň nejmenšího TLK-50 má zhruba metr vysoký stožár, jehož konec ční z vody. Armádní Zpravodaj zjistil na Hi-Sutton, že jsou na něm senzory a komunikační přístroje. Vlastní tělo dronu tedy nebude více než metr pod hladinou, a je také možné, že má nějaké autonomní schopnosti, ale pravděpodobně nebude schopný samostatně útočit. Naše redakce se domnívá, že riziko omylu a zasažení nějaké civilní nebo vlastní lodě by bylo příliš vysoké.

Článek Jak se někde objeví ukrajinský podvodní dron Toloka, mají ruské lodě na kahánku. „Naprat“ je dokáže až 5tunovou hlavicí na 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-59 je rychlá a nízko letící střela

Video níže ukazuje zničení ruské řízené střely Ch-59 odpalované z různých letadel včetně toho nejmodernějšího v ruské výzbroji, a sice Suchoje Su-57 Felon. Záběry jsou zelené, pravděpodobně jde o zaměřovací systém z VAMPIRE, ale je vidět i exploze a nakonec trosky střely Ch-59. Ta je dlouhá 5,37 metrů a její dolet činí až 285 km, uvádí ArmyRecognition s tím, že se pohybuje rychlostí 900 až 1 050 km/h nízko nad zemí. Zachytit ji tedy není vůbec jednoduché, ke všemu z plavidla – VAMPIRE měl být totiž na neznámém ukrajinském plavidle.

Video: i nemožné se může stát – má-li ukrajinská vojačka štěstí, může hned napoprvé sestřelit ruskou střelu i zastaralou „jehlou“

Společnost L3Harris na svých stránkách uvádí, že VAMPIRE používá střely APKWS, jejichž verzi odpaluje i F-16, jak ArmádníZpravodaj nedávno psal. Jde o upravenou střelu Hydra 70, kdy je mezi hlavici a motor namontován laserově naváděný zaměřovací systém, uvádí Wikipedia. To znamená, že se obsluze muselo podařit dostat Ch-59 do zaměřovače, posadit na ni laserový záměrný bod a udržet ho do zásahu APKWS. Vše muselo být otázkou pouhých několika sekund, což svědčí o kvalitě zbraně, umění obsluhy a štěstí, že Ch-59 letěla poblíž.

The Ukrainian Navy has released footage of a ship-mounted VAMPIRE SAM system successfully intercepting a Russian Kh-59 short range cruise missile.

This appears to be the first footage of a L3Harris VAMPIRE intercepting a Russian cruise missile with an APKWS laser-guided rocket pic.twitter.com/zPYCDlsfiJ

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) January 25, 2025

Sestřelení ruské Ch-59 systémem VAMPIRE

Článek Video: ukrajinská loď může rozdrtit i ruskou střelu Ch-59 odpálenou ze Suchoje Su-57. Ale je třeba štěstí, má na to několik vteřin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní drony napáchaly Rusům značné škody

O jak vážný problém se od začátku války na Ukrajině jedná, dokazují mnohé případy. Například v dubnu 2024 ArmádníZpravodaj informoval, že došlo k opakovanému zasažení ruské hlídkové lodi Sergej Kotov třídy Projekt 22160, která se v důsledku potopila. V dalším šly zase ke dnu dvě výsadkové lodě, jedna třídy Project 1176 Akula, druhá třídy Project 11770.

Analýza tvrdí, že Rusové nepřestávají u Pokrovsku útočit ani na jediný den a mají úspěch. Někdy se je ale podařilo zastavit

Začátkem března také ArmádníZpravodaj poukazoval na zničení ruské výsadkové lodi Ropucha, která zkrátka nemohla útok několika ukrajinských námořních dronů ustát. Černomořská flotila nicméně trpí od samého počátku a dlouho se jí nedařilo ochránit lodě ani v přístavech. Poukázali jsme však také na případ, kdy byl dron sestřelen z ruského vrtulníku.

Raketové drony mohou být v obraně úspěšnější

Žádná z dosud užívaných metod nebyla příliš efektivní, což dokonce způsobilo, že se ruské lodě v Černém moři na nějakou dobu přestaly plavit. Jednou z prvních rad bylo přitom potopení křižníku Moskva, jehož příčinu ArmádníZpravodaj rozebíral začátkem ledna 2023, i když to zrovna nebyla zásluha námořních dronů. Ty měly na svědomí třeba most na Krym, který se poté ruské námořnictvo rozhodlo chránit potopením lodí a natažením sítí.

Zelenskyj: Putin znovu potvrdil, že se bojí vyjednávání a dělá vše pro to, aby prodloužil válku, kterou vede už od roku 2014

Ukrajincům se však v útocích stále velmi dobře dařilo, což přimělo Rusko vyzkoušet novou metodu obrany – drony Kronstadt Orion nesoucí střely, které na námořní drony odpalují, uvedli analytici z Institutu pro studium války (ISW) s tím, že by to mohlo naznačovat vývoj nových metod boje proti ukrajinským námořním dronům v Černém moři.

Ruští blogeři pak podle Pravdy vyzývají ruské úřady, aby zvýšily výrobu zbraní podobných raketám X-UAV (TKB-1030) k účinnému boji proti ukrajinským námořním dronům.

Článek Ukrajinci mají v Černém moři utrum, Rusko má novou metodu, jak bojovat s jejich námořními drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsluha Pancir-S1 zřejmě dron neviděla

Video níže ukazuje, jak dron ukrajinského námořnictva ničí systém Pancir-S1. MilIn uvádí, že byl zrovna v palebném postavení a teoreticky si tak mohla posádka nepřátelského stroje všimnout. Ale jelikož se tak nestalo, není nejspíše schopen ty menší zachytit. Pancir-S1 je přitom vybaven vlastním radarem s dosahem přes 30 km, uvádí ArmyRecognition, zatímco dvojice automatických děl ráže 30 mm by pak měla křehký cíl snadno zničit.

„Natřel“ to Rusku a zapsal se do historie jako první námořní kamikadze dron, který potopil válečnou loď v boji; to je ukrajinský Magura V5

Nakonec to ale dopadlo opačně. Obsluha dronu zamířila do míst, kde sedí operátoři Pancir-S1, a zasáhla naprosto přesně. Jediný úder je nejspíše zabil, ale jestli totálně zničil i celý systém, není ze záběrů poznat. Použitý dron byl nejspíše klasické konstrukce s křídly, což naznačuje i profil letu. Mohlo se jednat třeba o Warmate, jehož vylepšená větší verze Warmate 2 má hlavici o hmotnosti 5 kilogramů a je schopná prorazit pancíř o síle až 400 milimetrů RHAe, uvádí Wikipedia. Tomu není slabě chráněný systém PVO schopen odolat.

Článek Video: zaměří-li se na ruský protivzdušný systém v palebném postavení ukrajinské námořnictvo, může mu „popravit“ obsluhu jednou ranou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Magura V5 potopila vícero vojenských lodí

Vývoj sebevražedného námořního dronu Magura V5 začal na Ukrajině na podzim 2022, ačkoliv mu předcházely některé pokusy s jinými čluny. Wikipedia uvádí, že byl poprvé veřejnosti představen v létě roku 2023, i když nejspíše již na podzim toho roku potopil dvě malá výsadková plavidla. Do historie se však zapsal až v únoru 2024, kdy se stal prvním dronem, který na volném moři poslal pod hladinu skutečnou plnohodnotnou bojovou loď nepřítele.

Defense Intelligence: Ukrainian Magura V5 drones hit 18 Russian ships in a year and a half

According to the intelligence service, the Ukrainian-made Magura V5 maritime attack drone has a range of more than 800 kilometers.

Its speed is 80 kilometers per hour and the warhead… pic.twitter.com/m4frhezDO1

— NEXTA (@nexta_tv) August 16, 2024

Obětí se mu stala výsadková loď třídy Ropucha Tsezar Kunikov. RussianShipsInfo uvádí, že šlo o plavidlo dlouhé 112,5 metrů s výtlakem přes 4 tisíce tun, které sloužilo k přepravě techniky a vojáků a jejich vylodění na pobřeží. Ačkoliv byla vyzbrojena dělem a rychlopalnými rotačními kanony AK-630M ráže 30 milimetrů, skupinovému útoku člunů Magura V5 se nedokázala ubránit. A stejně dopadla i rychlá korveta třídy Tarantul-III Ivanovets.

Dron s dosahem 800 km a autonomií

Námořní dron Magura V5 je dlouhý jenom 5,5 metrů a na délku má 1,5 metru, přičemž se dokáže pohybovat rychlostí 42 uzlů a jeho operační dosah činí 800 km, uvádí ArmyRecognition. Disponuje pokročilou navigací, kamerami i komunikačními systémy, díky nimž ho může operátor řídit na dálku, ale zároveň má autonomní funkce. Nese až 200 kg výbušnin, což stačí na vážné poškození lodě menší a střední velikosti; několik zásahů je většinou pošle ke dnu.

Námořní dron Magura V5 je skvělý ukrajinský počin a další krok k úplnému ovládnutí Černého moře, Rusové už nejspíše nevyplují

Vzhledem k tomu, že je Magura V5 většinou z kompozitních materiálů a vystupuje jen několik desítek centimetrů nad hladinu, je velice obtížné ho zachytit na radarech i zpozorovat, zvláště v noci. Jako dobrá obrana se proti němu ukázaly vrtulníky, které ho jsou schopné zničit palbou z kulometu. Ukrajinští konstruktéři na něj však nainstalovali upravenou protiletadlovou střelu R-73, s jejíž pomocí již Magura V5 sestřelil minimálně 1 vrtulník Mil Mi-8 Hip.

Článek „Natřel“ to Rusku a zapsal se do historie jako první námořní kamikadze dron, který potopil válečnou loď v boji; to je ukrajinský Magura V5 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký kulomet je nebezpečný i pro vrtulník

Na videu níže lze vidět akci námořního dronu vybaveného těžkým kulometem, k němuž MilIn uvádí, že má ráži 12,7 mm a sofistikované dálkové ovládání. Jednat se mohlo třeba o americký M2 Browning, což je jedna z nejdéle sloužících zbraní na světě – do výzbroje americké armády byla zařazena již v roce 1933, uvádí PopularMechanics, ale dnes je používána i jinde. Jako spolehlivá se ukázala k použití na pozemních stanovištích, plavidlech i letadlech, a díky svému výkonnému střelivu s dlouhým dosahem se hodí i proti letícím cílům.

Video: ani úplně nový ruský minometný systém 2S40 Floks není o nic odolnější než jiné. Dohnal ho a vyřadil malý ukrajinský dron

Video ukazuje, jak ukrajinský námořní dron Sea Baby, jehož rychlost je až 90 km/h a dosah kolem 1 000 kilometrů, jak uvádí Wikipedia, používá namontovaný kulomet proti různým cílům, nejčastěji letícím vrtulníkům. Ty se sice dle záběrů nepodařilo sestřelit, ale minimálně jeden byl zasažen a došlo ke zranění osádky, která už se nemohla přiblížit natolik, aby zvládla vést protiútok. Podobně přitom dopadl i na záběrech viditelný letoun, a krom toho zvládli operátoři dronu zničit za pomoci kulometu minimálně jeden nepřátelský člun.

Článek Video: narazí-li ruský vrtulník na kulometem vyzbrojený námořní dron, může to po „schytání“ několika ranami raději vzdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obyčejný skútr s kamerami a výbušninami

Příkladem, jak lze využít komerční plavidlo k vytvoření námořního sebevražedného dronu, je neznámý stroj pravděpodobně z Ukrajiny. Videa a fotografie dostupné na sociálních sítích, z nichž jsou některé zobrazeny i v tomto článku, ukazují plavidlo vycházející z vodního skútru, na němž jsou umístěné kamery nebo jakýsi elektrooptický systém, a rovněž na něm byly nalezeny výbušniny, uvádí Iha. Není ovšem známé, jaká byla jejich hmotnost.

***UPDATE***

Weaponized Yamaha jet ski with two warheads found on Turkish beach, likely #Ukrainian. Sensible design.

Update on Covert Shores pending. #OSINT #RussiaUkraineWar pic.twitter.com/mKxHUgy7F8

— H I Sutton (@CovertShores) July 25, 2024

Konstruktéři využili k vytvoření vodní skútr Yamaha WaweRunner, uvádí Twz, a kromě kamer k mapování prostoru kolem něj je na něm i satelitní komunikační anténa a další typy antén nebo neznámé typy elektronických přístrojů. Naopak taková sedačka byla odstraněna. Kolem plováku skútru je pak jakýsi nafukovací blatník zvětšující výtlak – konstruktéři se tak nejspíše pokoušeli zvýšit nosnost, aby dron unesl větší hlavici nebo více paliva.

Rychlost dronu možná přesahuje 100 km/h

Na délku nebude dron nijak veliký, odhadem má zhruba 3 m, a Wikipedia uvádí, že třeba Pobřežní hlídka USA považuje za skútry plavidla do délky 3,7 m, nicméně přesné parametry upraveného stroje nejsou známé, i když obecně uvezou skútry Yamaha WaweRunner 2 nebo 3 dospělé osoby, takže si lze udělat obrázek o jeho nosnosti. Existuje přitom v mnoha typech a JetDrift uvádí, že stojí od 183 do 479 tisíc korun a dosahují rychlost od 80 do 108 km/h.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Není pochyb o tom, že by byl podobný námořní dron schopen poničit i vojenskou loď, i když na potopení většího plavidla by pravděpodobně jeden nestačil. Jeho výhodou může však být velikost a rychlost, neb je menší a asi rychlejší než třeba známý ukrajinský dron Magura V5. To mu může ulehčit proniknutí obranou nějakého plavidla, ale na druhou stranu bude mít takový dron pravděpodobně menší dosah než speciálně vyrobený.

Very interesting: An unmanned jetski, believed to be loaded with explosives and presumed to belong to Ukrainian forces, was discovered on the Çatalca Coast of Istanbul, Türkiye. pic.twitter.com/zUXQwhewZk

— Clash Report (@clashreport) July 25, 2024

Námořní dron z vodního skútru

Článek Neznámý námořní dron z výzbroje Ukrajiny je vyroben z vodního skútru. K potopení velké ruské lodi by však téměř jistě nestačil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nevelká loď s výkonnými systémy

Korveta Hetman Ivan Mazepa není obřím plavidlem, jeho délka činí 99,56 metrů a výtlak má 2 300 tun, uvádí Wikipedia. Jedná se o adaptaci turecké třídy korvet Ada, ale oproti tureckým plavidlům se v mnoha detailech liší. Na vodu byla přitom spuštěna již v roce 2022 a je velice univerzální, potažmo schopna boje s nepřítelem na hladině i pod ní, a vybavena je také moderním systémem protivzdušné obrany a výkonnými senzory.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Hlavní údernou silou korvety jsou protilodní střely, pravděpodobně by jich měla nést osm; Defence-Ua uvádí, že však není jasné, jakého budou typu. Jednat se může o americké protilodní střely RGM-84 Harpoon, ale s jistotou to tvrdit nelze. Stejně tak nelze vyloučit, že ji Ukrajina nebude chtít osadit svými střelami R-360 Neptun, ačkoliv je známa jenom jejich verze odpalovaná ze země (navalizovaná nikoliv). Možností jsou nicméně i turecké střely Atmaca, které by zajistily možnost útoku na nepřátelská plavidla na více než 200 kilometrů.

Silná protivzdušná obrana i několik děl

Hlavňovou výzbroj korvety pak tvoří dělo ráže 76 mm firmy OTO Melara, uvádí MilIn, které doplňuje protiletadlové dělo Korkut ráže 35 mm od společnosti Aselsan. Loď také disponuje dvojicí dálkově ovládaných kulometů ráže 12,7 mm a prostor kolem lodi stráží francouzský systém MICA VL s 8 střelami schopnými zasahovat cíle do vzdálenosti 20 km. Proti ponorkám jsou zase určena dvě lehká francouzsko-italská torpéda MU90 ráže 324 mm.

Ukrajinské námořnictvo je velmi slabé. O mnoho lodí a vybavení přišlo s okupací Krymu, nedávno ztratilo vlajkovou loď

Hetman Ivan Mazepa disponuje i moderními senzorovými systémy, jejichž základem je radar SMART-S od Thales s dosahem až 250 km, a nechybí ani moderní sonar a řada dalších vyspělých systémů. S dosahem 6 500 km a vytrvalostí až 21 dní je korveta ideálním plavidlem pro vnitrozemské Černé moře. Na druhou stranu je ruské námořnictvo stále silnější a nelze si představit, že by se s ním jediná loď pustila do nějakého agresivního boje.

Článek Ukrajinská korveta Hetman Ivan Mazepa by se mohla postavit kdejakým ruským plavidlům. Takovou loď ještě Ukrajina neměla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cena je nižší než u jiných dronů

Jednou z výhod ukrajinského námořního dronu je jeho cena. Portál HiSutton uvádí, že je kolem 60 tisíc dolarů (1,4 milionu korun), což je levnější než třeba Magura V5 nebo Sea Baby – ten stojí dle Wikipedie zhruba 5,5 milionů korun, zatímco k prvnímu z nich uvádí skoro 7 milionů. Oproti nim je jedním z rozdílů, že dron pohání klasický lodní motor pověšený na zádi, jako je tomu například u motorových člunů. Nejspíše proto lze využít mnoho dostupných komerčních dílů, zatímco komunikace s operátorem je zajištěna přes Starlink.

New Ukrainian ‘Stalker’ Sea #Drone Unveiled in #Odesa

An Odesa based media outlet reported the unveiling of a new Ukrainian maritime drone, “Stalker 5.0,” on Sunday at the Black Sea Security Forum 2024https://t.co/lIV4VpCgru

— KyivPost (@KyivPost) June 17, 2024

Stalker 5.0 je plavidlo schopné několika úloh – může být sebevražedné, kdy uveze 150 kg výbušnin, což pravděpodobně stačí na menší plavidla, ač v případě hromadného útoku i na větší. V jeho nákladním prostoru lze také uložit zásoby a poslat ho přes vodu k nějakým jednotkám – nabízí se třeba vojáci na východním břehu Dněpru v Chersonské oblasti. KyivIndependent pak uvádí, že je určen i k průzkumu a hlídkování u pobřeží nebo na řekách.

Stalker 5.0 může plout až 75 km/h

Oproti známějším ukrajinským námořním dronům má nejspíše Stalker 5.0 jiný dosah, dle MilIn je to konkrétně kolem 600 kilometrů, což by odpovídalo i plánům na jeho nasazení na řekách nebo v pobřežních oblastech. Jeho cestovní rychlost je potom 55 km/h, ale v případě potřeby ji může zvýšit až na 75 km/h – v takovém případě však pravděpodobně spotřebuje mnohem více paliva a deklarovaný dosah bude mnohem menší.

Námořní dron Magura V5 je skvělý ukrajinský počin a další krok k úplnému ovládnutí Černého moře, Rusové už nejspíše nevyplují

Velikostně se nejedná o veliké plavidlo, jeho délka je 5 m a šířka 1,2 m. Fotografie ukazují, že bude mít velmi nízkou siluetu, ostatně námořní drony ční běžně nad hladinou jenom pár desítek centimetrů, aby je bylo obtížné zahlédnout. Jedinou vyvýšenou částí je konstrukce osazená kamerami, aby bylo z dronu dobře vidět. Lze předpokládat, že kromě klasické denní kamery bude též disponovat termovizí či podobnou technologií pro plavbu v noci.

Článek Ukrajinský námořní dron Stalker 5.0 je opravdu levný díky lodním šroubům. Urazí až 600 km a zabezpečí moře i řeky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina má dostat lodě od spojenců

I přes konec obilné dohody, který zajišťovala lodím s obilím bezpečnost i před ruskými útoky, lodě z ukrajinských přístavů vyplouvají. Hrozí jim ale nebezpečí, jelikož Rusko nectí konvence a útočí i na civilní plavidla, jak jsme na ArmádnímZpravodaji informovali. Vedle toho ale hrozí i nebezpečí ze strany min, které v moři rozmístily obě strany. Ukrajina chce proto lodím poskytovat ochranu, a to prostřednictvím lodí od spojenců, uvádí MilIn.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Není přesně jasné, jaká plavidla má Ukrajina obdržet. Aktuálně má ve službě dvojici minolovek, Černihiv a Čerkasy, kterou dostalo v létě 2023 od Velké Británie, napsal NavalNews. Jde o plavidla britské třídy Sandown speciálně zkonstruovaná k vyhledávání a likvidaci min. Jsou 52,5 metrů dlouhá a mají výtlak 500 tun, a dosahují rychlosti pouhých 13 uzlů. K boji se příliš nehodí, jejich nejsilnější zbraní je rychlopalný kanon ráže 30 milimetrů.

Ukrajina bude mít alespoň jednu korvetu

Mnohem lepší je k ochraně moderní korveta Ivan Mazepa, což je plavidlo turecké třídy Ada postavené pro Ukrajinu v Turecku. NavyRecognition uvádí, že bylo na vodu spuštěno v říjnu 2022, ale zatím zřejmě není dokončené. Poté by se však mělo stát vlajkovou lodí ukrajinského námořnictva. Jedná se o loď dlouhou 99,5 m a s výtlakem 2 300 tun. Vyzbrojena má být protilodními střelami RGM-84 Harpoon a protiletadlovými střelami MICA.

iZdroj fotografie: Nicholas Stevenson / Creative Commons / OGL

O tom, jaké další lodě může mít Ukrajina k dispozici, nejsou informace, sama disponuje jenom několika hlídkovými čluny. Za současné situace by asi nebyl problém ochránit trasu nákladních lodí před minami ani ruskými plavidly, neboť je země dokáže udržet z dosahu pomocí střel z pobřeží. Pokud by je ale chtěla chránit i před leteckými útoky, potřebovala by buď kvalitní stíhací letouny, jimiž ale slíbené General Dynamics F-16 Fighting Falcon nebudou, nebo nějaká plavidla s protivzdušnou obranou středního či dlouhého dosahu.

Mimo nich by ale mohla problém do jisté míry vyřešit umístěním systému protiletadlové obrany. Sice aktuálně nemůže postrádat ani jeden jediný, ale jelikož se nedávno spojilo hned 20 zemí, které chtějí Ukrajině v tomto směru pomoci, je reálné, že se situace brzy změní. I tak by ale byla nejlepší kombinace i s lodí, která by mohla plavidla efektivně chránit i daleko od pobřeží.

Článek Ukrajina může ruskému terorismu zvednout prostředníček, nákladní lodě v Černém moři ochránit dokáže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Podvodní dron dlouhý asi 6 metrů

Informace o ukrajinském podvodním dronu Marichka jsou skoupé, a lze tedy vycházet převážně ze zveřejněných a částečně zastřených snímků na sociálních sítích. Ty ukazují jakési velké torpédo nebo malou ponorku o délce zhruba 6 m a průměru 1 m, o pohon se má pak starat 6listá vrtule, a v zadní části jsou kormidla. Další specifikace však nejsou oficiálně známy, ale nejspíše by sloužil jako dálkově naváděné torpédo. Jeho cena je 10 milionů korun.

Ukraine revealed a new naval drone called Marichka
If you want to know more about the project: https://t.co/CfOUIRrOxC pic.twitter.com/Geay2mWHmD

— Saint Lancet (@LancetSain3697) September 30, 2023

Vzhledem k tomu, že na zveřejněných snímcích nejsou vidět žádné otvory pro přísun vzduchu, lze předpokládat, že je pohon Marichky čistě elektrický, ale otázkou je, jak může být rychlá. Její konstruktéři tvrdí, že má operační dosah až 1 000 kilometrů, což by znamenalo, že by se dron mohl dostat do jakékoliv oblasti Černého moře. Ruské lodě by se tak před ním nemohly schovat, max. v uzavřeném přístavu. I na takový by s ním však mohli Ukrajinci zaútočit, a případně ho využít i k další destrukci důležitého Kerčského mostu.

Navádění pod vodu je obtížné

Vyvinout podobný dron rozhodně není jednoduché, protože pokud se bude pohybovat pod hladinou, není snadné s ním udržovat komunikaci, aniž ho řídit. Vyloučeno tak není, že budou komunikační systémy umístěny na nějakém stožáru, což ale není vzhledem k vlnobití na moři jednoduché řešení, a navíc by to mohlo polohu dronu prozrazovat, a ruským námořníkům tak umožnit jeho zničení. Plavba pod hladinou je přitom největší devizou Marichky, dokázala by se tak efektivně skrýt před odhalením a kdykoli zaútočit.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Takové ponorné plavidlo by mj. umožnilo i útoky na přístavy nebo chráněná místa, ruské námořnictvo totiž mnohá zabezpečilo překážkami proti hladinovým dronům. Marichka by je ale teoreticky mohla podeplout. I tomu se dá sice bránit, ale pro ruské námořnictvo by to znamenalo vynaložit další zdroje a úsilí. Ukrajinci naznačují, že by Marichka mohla sloužit i jako průzkumný dron, který by nahradil ponorky, jimiž nedisponují. Jiným typem využití by mohlo být zásobování speciálních jednotek na pobřeží, například na Krymu.

Ačkoliv platí, že lze každou zbraň zničit (a u těchto ukrajinských dronů tomu nebude jinak), je potřeba na některé vynaložit značné úsilí. Navíc je pravděpodobně nutné bojovat proti takovým levnější zbraní, a neriskovat lodě, ponorky nebo jiná plavidla. Nelze si příliš představit, že by se jakékoliv ruské plavidlo v Černém moři ještě odvážilo vůbec vyplout z chráněného přístavu, i když ani ten není zárukou bezpečí, jak zjistila třeba ponorka Rostov na Donu.

Článek Zatím nejlepší pohled na ukrajinský ponorkový dron „Marichka“, který drží ruským lodím „kudlu na krku“ – už jednoduše nevyplují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.