Co přesně generál potvrdil

Helfrich ve své funkci Portfolio Acquisition Executive for Fighters and Advanced Aircraft řídí vývoj, výrobu a modernizaci všech stíhacích letounů amerického letectva. Na zářijovém vystoupení u Mitchell Institute popsal tři klíčové body. Program F-47 už běží ve fázi inženýrského vývoje a výroby (EMD), Boeing vyrábí malý počet testovacích letounů a první let zůstává naplánovaný na rok 2028. Třetí bod je průmyslový: Spojené státy mají podle Helfricha jen tři aktivní výrobní linky na stíhací letouny a linka F-47 bude doplňkem výrobní kapacity, tedy nepřestaví existující provoz, ale přidá zcela novou kapacitu.

Důležité je, co z toho neplyne. Sériová výroba ještě neběží. Hotové letouny pro bojové jednotky jsou otázkou začátku třicátých let. Pokrok ale spočívá v tom, že program nepřešlapuje na místě; testovací kusy se staví podle harmonogramu, který Air Force Times popsal už v červenci 2026.

Dvě peněženky, jeden cíl

Formulace „investice desítek miliard“ vyžaduje rozmotat dva oddělené peněžní toky. Boeing ze svého financuje masivní rozšíření areálu v St. Louis ve státě Missouri. Firemní materiály uvádějí investici 1,8 miliardy dolarů, tedy zhruba 43 miliard korun. Stavba přidá přes 100 000 metrů čtverečních výrobních ploch a téměř zdvojnásobí regionální průmyslovou stopu firmy. Práce poběží v etapách od roku 2026 do roku 2030 a Boeing je výslovně spojuje s výrobou pokročilých bojových letounů včetně F-47.

Druhá peněženka je federální. Pentagon ve fiskálním roce 2026 vyčlenil na program F-47 částku 3,5 miliardy dolarů, tedy asi 84 miliard korun. Pro fiskální rok 2027 rozpočtová žádost počítá s více než 5 miliardami dolarů. Oficiální rozpočtový dokument americké vlády výslovně uvádí, že peníze mají zajistit „rychlý vývoj a výrobu F-47″ s dosažením prvního letu v roce 2028.

Sečteno: jen za dva fiskální roky a Boeingovu tovární investici se dostáváme k částce přesahující 10 miliard dolarů, v korunách více než 240 miliard. A to nezahrnuje předchozí roky utajených demonstrátorů ani budoucí nákupy sériových strojů.

Co má F-47 umět a proč se mu říká šestá generace

Pátá generace amerických stíhaček, F-22 Raptor a F-35 Lightning II, stojí na stealth technologii, senzorové fúzi a síťovém boji. F-47 k tomu přidává několik vrstev navíc:

• Bojový rádius přes 1 850 km (více než 1 000 námořních mil), což je zhruba dvojnásobek oproti F-22.
• Rychlost nad Mach 2, tedy přes 2 450 km/h.
• Vyšší úroveň stealth než u dosavadních stíhacích letounů.
• Otevřená architektura umožňující rychlé softwarové i hardwarové modernizace bez nutnosti přestavovat celý letoun.
• Role velitele pro bezpilotní spolupracující letouny CCA (Collaborative Combat Aircraft), které mají F-47 doprovázet jako autonomní wingmani.

Právě kombinace extrémního doletu, adaptability a schopnosti řídit roj dronů odlišuje šestou generaci od páté. Americké letectvo plánuje pořídit minimálně 185 kusů F-47 jako náhradu za stárnoucí flotilu F-22, jejíž výroba skončila v roce 2011 po pouhých 187 strojích. Starší odhad Kongresové rozpočtové kanceláře z roku 2018 hovořil o ceně kolem 300 milionů dolarů za kus, ale aktuální oficiální jednotková cena zveřejněna nebyla.

Pro srovnání: F-35A stojí dnes kolem 80 milionů dolarů za kus a Lockheed Martin jen v roce 2025 dodal rekordních 191 letounů, přičemž globální flotila se blíží 1 300 strojům. Program F-15EX Eagle II, který Boeing rovněž vyrábí v St. Louis, má pod kontraktem 120 kusů s tempem dvou letounů měsíčně. F-47 bude řádově menší flotilou než F-35, ale řádově dražší za kus, a právě proto potřebuje vlastní linku.

Proč Pentagon tlačí tempo a co to znamená pro závod s Čínou

Rychlost programu F-47 není náhoda. Americké vládní materiály otevřeně popisují, že letoun cílí na „nejschopnějšího protivníka“, a Čína podle amerických zdrojů už testovala vlastní nový bojový letoun. Poctivě řečeno, z veřejně dostupných dat nelze uzavřít, kdo je ve schopnostech šesté generace napřed. Americká strana ale staví argument na tom, že roky neveřejně létala demonstrátory ještě před výběrem vítěze soutěže, a program proto vstoupil do EMD s neobvyklou zralostí.

Helfrich tuto logiku doplnil průmyslovým argumentem. Spojené státy si nemohou dovolit čekat, až jedna linka dokončí jeden program a pak se přestaví na další. Potřebují paralelní kapacity. Proto Boeing přesunul centrálu své divize Defense, Space & Security zpět do St. Louis, kde zaměstnává přes 18 000 lidí, a proto tam investuje historicky nejvyšší objem vlastních prostředků. Firma v roce 2024 celkově vložila 6 miliard dolarů do výzkumu, vývoje a kapitálových výdajů, a rozšíření pro pokročilou výrobu bojových letounů bylo jednou z hlavních položek.

Riziko ovšem zůstává. Analytici Kongresové výzkumné služby (CRS) výslovně upozorňují na otázky ceny, harmonogramu i budoucí provozní koncepce. Koncentrace kapitálu do jednoho náročného programu v době, kdy Boeing řeší problémy i u dalších pevnocenových vývojových kontraktů, je sázka s vysokými výnosy i vysokou nejistotou.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Pro českou armádu a většinu evropských spojenců NATO zůstává F-47 zatím vzdálenou budoucností. Žádný veřejný exportní plán neexistuje, program je popisován čistě jako americká náhrada F-22. Relevantní platformou pro evropské vzdušné síly zůstává F-35, jehož globální flotila roste a jehož víceletý kontrakt na dalších 296 kusů zajišťuje dodávky pro spojence. Česká republika, která provozuje gripeny a zvažuje budoucí modernizaci, se bude orientovat podle páté generace, nikoli podle rané šesté.

Nová výrobní linka F-47 v St. Louis navíc nekonkuruje výrobě F-35, která běží na jiném závodě v texaském Fort Worth pod hlavičkou Lockheed Martin. Dostupnost F-35 pro Evropu bude určovat rytmus tamního programu, ne kapacity Boeingu v Missouri.

Skutečný strategický dopad F-47 na evropskou bezpečnost přijde nepřímo: pokud letoun splní slib extrémního doletu a spolupráce s drony, posílí americkou schopnost operovat v indo-pacifickém prostoru, a tím uvolní zdroje i pozornost pro evropský pilíř NATO. To je ale scénář pro třicátá léta, ne pro dnešek.

Boeing staví továrnu, Pentagon podepisuje šeky a generál Helfrich mluví o výrobní lince, která „není daleko.“ V americkém obranném průmyslu to znamená, že F-47 přestal být powerpointovou prezentací a stal se kusem kovu. Kolik ten kov nakonec bude stát a kdy poletí v bojové formaci, to zatím neví s jistotou nikdo.

Článek Generál amerického letectva potvrzuje pokrok ve výrobě F-47 šesté generace. Ale chtělo to investici desítek miliard se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě zakázky, jedna firma, stovky miliard

Samotná vývojová zakázka na F/A-XX přesahuje podle Air & Space Forces 20 miliard dolarů, tedy zhruba půl bilionu korun. Podobnou částku představuje i vývojový kontrakt na F-47, který Boeing získal v březnu 2025. „Půl bilionu“ v titulku ovšem není hodnota jediné smlouvy, je to redakční součet dlouhodobého potenciálu obou programů. Agentura Reuters u obou linií pracuje s horizontem desítek let a hovoří o objednávkách za stovky miliard dolarů, pokud se započítá sériová výroba, modernizace, náhradní díly a provoz. V přepočtu na koruny se tak skutečně dostáváme k částce přesahující půl bilionu, a to jen za vývojovou fázi. Celkový životní cyklus obou programů může tuto sumu ještě výrazně překonat.

Rozpočtová cesta přitom nebyla hladká. Administrativa se pokusila přesunout už přidělené prostředky pro F/A-XX jinam a v návrhu rozpočtu na fiskální rok 2027 požadovala pro tento program pouhých 140,6 milionu dolarů. Kongres ale zasáhl, v předchozím roce vytáhl financování námořní stíhačky téměř na 1,7 miliardy dolarů a další návrhy počítaly s 915 miliony. Bez tohoto zásahu by program reálně zamrzl.

Co vlastně F/A-XX umí a proč je jiná

Technické detaily zůstávají utajené, Boeing to ve své tiskové zprávě říká přímo. Přesto veřejné zdroje nabízejí obrys budoucího stroje, který je výrazně ambicióznější než pouhý nástupce Super Hornetu:

• Dosah: Kontradmirál Donnelly z námořnictva hovořil o minimálně 25% nárůstu operačního dosahu oproti současným palubním strojům. Pro kontext: bojový poloměr F/A-18E/F Super Hornet činí zhruba 720 km; F/A-XX by se tak měla dostat výrazně za tisícikilometrovou hranici.
• Stealth: Výrazně vyšší úroveň snížení radarového odrazu než u současné generace, navržená od počátku pro prostředí hustých protivzdušných systémů.
• Elektronický boj: Stroj má částečně převzít roli EA-18G Growleru, specializovaného letounu pro elektronický boj. Growler dnes létá výhradně v americkém námořnictvu a jeho schopnosti nemají v NATO přímý ekvivalent.
• Velení dronům: Pilot F/A-XX nebude operovat sám. Bude řídit bezpilotní spolubojové letouny CCA (Collaborative Combat Aircraft), kterým bude přidělovat úkoly: průzkum, rozšíření senzorového pokrytí, nesení dalších střel. Námořnictvo tento koncept už testuje; v simulacích piloti F-35 ovládali více CCA přes tablety a virtuální F/A-18 vedl autonomní drony jako velitel mise.
• Otevřená architektura: Boeing výslovně zmiňuje otevřenou architekturu misijních systémů, tedy modulární systém, do kterého půjde v budoucnu snáze integrovat nové senzory, zbraně i software.

Oproti F-47, který je „suchozemský“ víceúčelový bojový letoun vzdušné nadvlády s veřejně uváděným doletem přes 1 850 km a rychlostí nad Mach 2 (přibližně 2 450 km/h), musí F/A-XX řešit navíc katapultový start, přistání na palubě letadlové lodě, korozní námořní prostředí a integraci do celého palubního leteckého svazu včetně tankeru MQ-25 Stingray.

Kdo prohrál a proč to není náhoda

Ve finále soutěže o F/A-XX prohrál Northrop Grumman. Lockheed Martin, výrobce F-35 a dosavadní dominantní hráč amerického stíhacího průmyslu, byl podle Reuters vyřazen ještě před finálním soubojem. Oficiální zdůvodnění zveřejněno nebylo. U F-47 Boeing porazil přímo Lockheed Martin.

Výsledek je pozoruhodný. Lockheed Martin, firma, která posledních dvacet let definovala americké stíhací letectvo programem F-35 Lightning II, nevede ani jeden z programů příští generace. Boeing naopak prošel v posledních letech hlubokou krizí: ztráty z fixních vývojových kontraktů přesáhly v roce 2024 pět miliard dolarů, obchodní divize nesla dopady problémů kolem modelu 737 a management ještě v září 2026 přiznával, že výrobní stabilita není tam, kde by chtěl.

Právě proto je koncentrace obou programů v jedné firmě nejen triumfem, ale i rizikem. Pentagon sám řešil, zda americká průmyslová a inženýrská základna zvládne paralelní vývoj dvou stíhaček 6. generace najednou. Boeing měl na konci prvního čtvrtletí 2025 celkový backlog zakázek ve výši 545 miliard dolarů, a F-47 v něm tehdy ještě ani nebyl započítán.

Závod s Čínou a signál pro NATO

Americké programy 6. generace nevznikají ve vakuu. Čína rozšiřuje vlastní stealth flotilu tempem, které západní analytici označují za znepokojivé; na vojenských přehlídkách ukazuje stíhačky páté generace J-20 i námořní J-35 a podle Air & Space Forces západní experti identifikovali nejméně dva nové stealth demonstrátory či prototypy, jejichž přesné parametry ale Peking oficiálně nepotvrdil. Rusko je podle analýzy CSIS z července 2026 průmyslově soustředěné na válečnou výrobu, obnovu zásob a bezpilotní systémy; transparentně rozjetý ekvivalent dvou amerických pilotovaných programů 6. generace nemá.

Pro NATO a potažmo Českou republiku je americký dvojprogram důležitý nepřímo, ale zásadně. Schopnost USA držet vzdušnou dominanci, potlačovat protivzdušnou obranu a vést síťové operace posiluje odstrašení na evropském i globálním bojišti. České Gripeny patří do jiné váhové kategorie; F/A-XX je extrémní špička trendu, kde pilotovaný stroj řídí roj dronů, nese vlastní prostředky elektronického boje a operuje v prostředí, kam se současná generace nedostane. Ale právě proto, že tato špička existuje, může zbytek Aliance fungovat.

Kdy F/A-XX vzlétne

Přesné milníky zůstávají utajené. Veřejně známý rámec hovoří o postupném nahrazování Super Hornetů v průběhu třicátých let. Pro srovnání: F-47 je výrazně dál, první drak je podle dostupných informací už ve výrobě a první let se plánuje na rok 2028.

Boeing teď stojí před úkolem, který v americkém obranném průmyslu nemá obdobu. Musí současně dovést k úspěchu dva nejsložitější stíhací programy na planetě, a to v době, kdy se jeho vlastní výrobní kultura teprve vzpamatovává. Pokud uspěje, přepíše pravidla amerického leteckého průmyslu na příští půlstoletí. Pokud selže, bude to nejdražší sázka v dějinách vojenského letectví.

Článek Boeing ovládl budoucnost amerického letectva. Po F-47 získal zakázku na palubní stíhačku 6. generace F/A-XX za půl bilionu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se rozpadl evropský sen

Program FCAS (Future Combat Air System) nikdy nebyl jen o jedné stíhačce. Šlo o celý ekosystém: pilotovaný letoun nové generace označovaný NGF, bezpilotní doprovodné prostředky zvané remote carriers a síťová architektura, která je měla propojit. Jenže právě u toho nejviditelnějšího prvku, stíhačky samotné, se celý projekt zasekl.

Trappier před senátory popsal, jak vstup španělské divize Airbusu narušil původní rovnováhu mezi Dassaultem a německým Airbusem. Spor se netýkal jen peněz, ale něčeho zásadnějšího: kdo bude mít architektonickou autoritu nad celým strojem, kdo určí jeho DNA. Pokus o smír selhal. Státy podle Trappiera rozhodly program zastavit, i když smluvně-právní ukončení v létě 2026 ještě formálně dobíhalo. Airbus ze své strany mluví diplomatičtěji o „patové situaci jednoho pilíře“ a naznačuje, že by se dal FCAS reorganizovat, třeba i s variantou dvou různých stíhaček. Výsledek je ale stejný: Evropa ztratila roky a nemá v ruce nic, co létá.

Zbývá GCAP, britsko-japonsko-italský program, který v červenci 2026 dostal společnou vývojovou smlouvu za zhruba 140 miliard korun. Cíl služby kolem roku 2035 stojí. Ale tempo? Japonsko tlačí na zrychlení, protože mu dochází čas: stíhačky F-2 začne vyřazovat v polovině příští dekády a čínská hrozba nečeká. Lorenzo Mariani z italského Leonarda to na konci července potvrdil slovy o „japonské citlivosti na harmonogram kvůli Číně“.

Dva prototypy, které nikdo nečekal

V prosinci 2024 se na čínských sociálních sítích objevily záběry, které analytiky obranného průmyslu vytrhly z vánočního klidu. Nad městem Čcheng-tu letěl obří bezocasý stroj se třemi motory, něco, co svět u bojového letounu nikdy neviděl. Téměř současně se nad Šen-jangem ukázal druhý, menší prototyp odlišné koncepce. Dva různé programy, dva různé výrobci, dvě různé filozofie boje.

Ten větší, analytiky označovaný jako J-36, je podle rozboru Janes kolos o délce asi 23 metrů a rozpětí kolem 24,8 metru. Pro srovnání: americký F-22 Raptor měří necelých 19 metrů. Novější záběry z roku 2026 odhalily i dvoumístný kokpit s piloty vedle sebe, což je u bojových letounů naprosto neobvyklé řešení. The War Zone v září 2026 konstatoval, že se J-36 nevejde do klasické kategorie „stíhačka versus bombardér“; jde spíš o těžký dlouhodosahový bojový uzel.

Menší stroj, označovaný různě jako J-XD, J-XDS nebo J-50, se blíží spíše klasickému stíhači. Dohromady tvoří obě platformy něco, co si žádná jiná země nemůže dovolit: paralelní vývoj dvou zcela odlišných cest k budoucí vzdušné převaze.

Důležitá poznámka: žádné z těchto označení není oficiálně potvrzené Pekingem. Veškeré technické parametry vycházejí z analýz otevřených zdrojů a satelitních snímků. Čína k programům mlčí, a právě to mlčení je samo o sobě výmluvné.

Předběhla Čína opravdu Ameriku?

Odpověď závisí na tom, co měříme. Ve veřejně viditelné rovině ano. Od prosince 2024 existují opakované záběry létajících čínských prototypů nové generace. Americký program NGAD, nyní nesoucí označení F-47, je v jiné situaci: americké letectvo potvrdilo, že demonstrátor v plném měřítku létal už v roce 2020, ale veřejnost ho nikdy neviděla. V březnu 2025 dostal program jméno F-47 a výrobní kontrakt, náčelník štábu USAF hovořil o stovkách hodin letových zkoušek experimentálních strojů.

Amerika tedy nebyla pasivní. Byla neviditelná. A v tom je zásadní rozdíl. Čína si zvolila opačnou strategii, a tady se dostáváme k tomu, co je na celém příběhu nejzajímavější.

V zemi s jedním z nejtvrdších režimů mediální cenzury na světě záběry prototypů přežívají na sociálních sítích týdny i měsíce. Jak upozorňuje Council on Foreign Relations, čínské zákony o státním tajemství jsou formulovány tak vágně, že úřady mohou smazat prakticky cokoliv. Když to neudělají, je to signál. Podle nás jde o tolerované, možná polořízené odhalení: ukázat světu technologický skok, aniž by Peking musel cokoliv oficiálně přiznat nebo prozradit skutečné parametry.

Ambice, které přesahují jeden letoun

Nejdůležitější zpráva není, že Čína ukázala nový prototyp. Nejdůležitější je, co ten prototyp naznačuje o celém systému.

Britský think-tank RUSI v lednu 2026 popsal u J-36 kombinaci vlastností, která dává smysl jen v jednom scénáři: dlouhý operační dosah, velmi velké vnitřní zbraňové šachty schopné pojmout i těžké střely typu PL-17 (s odhadovaným dostřelem přes 300 km) a komunikační architektura pro řízení doprovodných bojových dronů. Nejde o klasickou stíhačku, která se pere o vzdušnou převahu nad bojištěm. Jde o platformu, která operuje stovky kilometrů před frontovou linií, koordinuje roj bezpilotních prostředků, spojuje jejich senzory do jednotného taktického obrazu a drží lidského pilota v relativním bezpečí.

Proč dvě platformy současně? Pravděpodobně se doplňují. J-36 jako těžký dlouhodosahový uzel pro operace v hloubce, menší J-XDS jako agilnější prvek bližšího boje. Dohromady tvoří rozvrstvení, které kopíruje americkou logiku páru F-22/F-35, ale posouvá ji o generaci dál.

A za tím vším stojí čísla, která mluví sama. Kolem roku 2020 mělo čínské letectvo zhruba 50 strojů J-20, tehdy ještě ne plně vyzrálých, s výrobním tempem kolem 20 kusů ročně. Ke konci roku 2025 to bylo podle RUSI asi 300 letounů J-20A/S ve službě a tempo přes 120 strojů ročně. Šestinásobný nárůst výroby za pět let. To není jen technologický skok, to je průmyslová demonstrace síly.

Celý program zapadá do strategie, kterou Si Ťin-pching formuloval už v roce 2017: dokončit modernizaci armády do roku 2035 a vybudovat z PLA světovou armádu do poloviny století. Nové prototypy nejsou solitérní senzace. Jsou vrcholem trendu.

Co to znamená pro Evropu a Česko

NATO ve své strategii pro vzdušnou sílu počítá s prostředím, kde vzdušná převaha nebude automatická ani trvale udržitelná. Čínské prototypy tuto prognózu potvrzují rychleji, než kdokoliv čekal.

Pro Českou republiku je dopad krátkodobě omezený. Praha nestavěla svou budoucnost na FCAS, ale na F-35 Lightning II; prvních 24 strojů má dorazit v letech 2031 až 2034, plných operačních schopností má systém dosáhnout v roce 2035 a ministerstvo obrany počítá s provozem až do roku 2069. Proti čínské šesté generaci to nebude „stejná liga“, ale F-35 není technologický relikt; rozhodovat budou sítě, elektronický boj, protivzdušná obrana a propojení se spojenci.

Nepřímý dopad je ale závažnější. Evropa má po kolapsu FCAS o jednu cestu k vlastní budoucí bojové platformě méně. GCAP žije, ale jeho cílový termín 2035 je ambiciózní a každý měsíc zpoždění zvětšuje mezeru. Analytik Justin Bronk z RUSI přitom upozorňuje na důležitý nuanc: obří pilotované stroje šesté generace dávají největší smysl v Indo-Pacifiku, kde se bojuje o tisíce kilometrů oceánu. Evropa může část odpovědi hledat jinde, v modernizaci stávajících Eurofighterů a Rafalů, v tankerech, v elektronickém boji a v bezpilotních systémech.

Jenže i to vyžaduje tempo. A právě tempo je to, v čem Čína všechny předběhla.

Nad čínským vnitrozemím létají dva stroje, které ještě nemají ani potvrzené jméno. Nad Evropou létá spor o to, kdo bude mít na příští stíhačce napsáno své logo. Ten kontrast říká o stavu světové bezpečnosti víc než jakákoliv bílá kniha.

Článek Evropa pohořela s vlastní stíhačkou budoucnosti, Čína mezitím vyrostla a předběhla i Ameriku. Její ambice jsou ale větší, než vidíme se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je FCAS „mrtvý“ a co to vlastně znamená

Označení „mrtvý“ neznamená, že někdo podepsal úmrtní list celého programu. Znamená to, že původní podoba pilotovaného jádra budoucího systému, takzvaného NGF v rámci širšího NGWS, je fakticky rozbitá. Spory o řízení projektu, rozdělení průmyslové práce, exportní podmínky a odlišné operační požadavky tří zemí vedly podle francouzských parlamentních rozpočtových zpráv až k tomu, že Dassault zvažoval odchod z programu a vývoj suverénního letounu.

Samotný FCAS přitom není jen stíhačka. Podle oficiální francouzské odpovědi jde o „systém systémů“, který zahrnuje budoucí pilotovaný letoun, doprovodné bojové drony, komunikační sítě i stávající platformy jako právě Rafale. Airbus dnes otevřeně mluví o „nové průmyslové architektuře“ a o národních týmech „Team Gen 6″. Německo si staví vlastní průmyslovou strukturu, Španělsko totéž. Kooperativní fáze 1B má formálně doběhnout do konce roku 2026, ale společný pilotovaný stíhač šesté generace v původní podobě je v klinické smrti.

Jádro problému? Francie trvá na jaderné roli letounu a jeho navalizaci pro letadlové lodě. Německo řeší interoperabilitu s americkými systémy. A průmyslové dělení práce podle principu „každý dostane svůj díl“ stojí proti francouzskému požadavku na princip „best athlete“, tedy že práci dostane ten, kdo ji umí nejlépe.

Co přesně je Rafale F5 a proč nejde o kosmetiku

Rafale F5 není pouhý softwarový update. Je to hluboká přestavba celé platformy, která má z letounu čtvrté generace plus vytvořit stroj schopný operovat v prostředí, kde protivník nasazuje moderní vícevrstvou protivzdušnou obranu.

Klíčové pilíře modernizace:

• Motor M88 T-Rex od Safranu zvedá tah z dnešních 7,5 tuny na 9 tun na motor, tedy nárůst o 20 %. Pro srovnání: Eurofighter Typhoon disponuje tahem přibližně 9,2 tuny (90 kN) na motor EJ200, americký F/A-18E/F Super Hornet jen asi 7,7 tuny. Rafale F5 by se tak motorově dostal na úroveň Typhoonu a výrazně nad Super Hornet. Vyšší tah není samoúčelný; senátní rozpočtová zpráva výslovně uvádí, že jedním z důvodů je hmotnost budoucí hypersonické jaderné střely ASN4G.
• Radar RBE2-XG od Thalesu přechází na technologii GaN (nitrid galia), která přináší výrazně vyšší vysílací výkon a lepší odolnost proti elektronickému rušení. Podle výroční zprávy Thalesu má první sestavený radar vzniknout v roce 2027, první let proběhne v roce 2028 a plný funkční obsah bude hotový v roce 2031.
• Stealth UCAS, bezpilotní bojový letoun s nízkou radarovou odrazivostí, který má Rafale F5 doplňovat v takzvaném kolaborativním boji. Dassault oznámil start tohoto programu současně se studiemi F5 v říjnu 2024. Dron má sloužit jako průzkumný a úderný multiplikátor, nikoli jako náhrada pilota.
• Vylepšený systém SPECTRA pro elektronický boj a pasivní senzor FSO pro infračervenou detekci doplňují celkový obraz situačního povědomí.

V praxi „radar uvidí úplně všechno“ samozřejmě neznamená doslovnou vševědoucnost. Znamená to ale kvalitativní skok v detekci na delší vzdálenosti, schopnost sledovat více cílů současně, výrazně lepší práci v elektromagneticky zarušeném prostředí a těsnější propojení s pasivními senzory i s doprovodným dronem. Thales sám mluví o „bezkonkurenční úrovni detekce“. Bez přístupu k utajovaným parametrům nelze uvést konkrétní kilometry dosahu, ale architektura GaN radaru v kombinaci s celým senzorovým balíkem posouvá Rafale do kategorie, kde má šanci přežít i v prostoru bráněném systémy typu S-400 nebo S-500.

Jak si F5 stojí vedle konkurence a proč Rusko nemůže spát klidně

Srovnání s americkým F-35 Lightning II je nevyhnutelné, ale je třeba ho brát s rezervou. Radar AN/APG-81 na F-35 je zavedený multifunkční systém s aktivním elektronickým řízením paprsku, schopný i elektronického útoku. Jenže výhoda F-35 nespočívá jen v radaru, je to celý stealth drak, distribuovaný aperturní systém DAS, elektrooptický zaměřovací systém EOTS a především bezprecedentní fúze dat ze všech senzorů. Rafale F5 s novým radarem může zmenšit elektronickou mezeru, ale z Rafale neudělá letoun páté generace se sníženou odrazivostí. To ani není cíl.

Oproti ruskému Su-57 Felon je srovnání ještě komplikovanější. Veřejně ověřitelné parametry ruského radaru N036 Bělka nejsou v otevřených zdrojích dostatečně transparentní a ruské oficiální materiály mají silný propagandistický nádech. Bezpečnější je proto srovnávat architekturu a roli: Su-57 existuje v řádu jednotek kusů a jeho sériová výroba zaostává za plány, zatímco Rafale létá v osmi exportních zemích s více než 530 objednanými kusy.

Pro Rusko je znepokojivější než samotný radar celý ekosystém, který kolem F5 vzniká. Kombinace lepšího elektronického boje, stealth dronu, střel dlouhého dosahu a datového propojení zvyšuje schopnost NATO pronikat do hustě bráněného vzdušného prostoru. A Francie tuto schopnost už reálně nasazuje na východním křídle Aliance; tři Rafale byly nasazeny v Polsku poté, co ruské drony pronikly do polského vzdušného prostoru.

Britsko-italsko-japonský program GCAP (dříve Tempest) míří na zavedení od roku 2035 jako čistě nový stroj šesté generace. Rafale F5 s prvním kusem v roce 2033 dorazí dříve a s menším technologickým rizikem. Francie sází na jistější mezikrok, zatímco trojice GCAP podstupuje dražší, ale ambicióznější skok do neznáma.

Co to znamená pro Česko a pro NATO

Česká republika má vlastní cestu už rozhodnutou; ministerstvo obrany počítá s pořízením 24 letounů F-35A Lightning II s plnými operačními schopnostmi do roku 2035, přičemž do té doby mají sloužit pronajímané Gripeny. Kolaps původní podoby FCAS českou debatu přímo neovlivní.

Nepřímo ale ano. Každé kvalitativní posílení francouzských vzdušných sil na východním křídle NATO se počítá, zejména v období, kdy Česko vlastní stíhačky páté generace ještě nemá. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala, že moderní protivzdušná obrana, elektronický boj a schopnost hloubkových úderů nejsou akademické koncepty, ale denní realita. Právě proto Trappier před parlamentem spojoval F5 s potřebou lépe čelit moderní PVO a vést údery proti chráněným cílům.

Jaderný rozměr: ASN4G jako skrytý motor celého programu

Za celým příběhem F5 se skrývá ještě jedna vrstva, o které se mluví méně: francouzská jaderná věrohodnost. Hypersonická střela ASN4G má nahradit současnou ASMPA-R jako vzdušnou složku francouzského jaderného odstrašení. Její zavedení se očekává kolem roku 2035 a právě její hmotnost je jedním z hlavních důvodů, proč Safran vyvíjí silnější motor T-Rex. Rafale F5 tak není jen exportní upgrade nebo taktická modernizace. Je to přímo součást obnovy francouzské schopnosti doručit jadernou hlavici kamkoli, kam bude potřeba.

Francie neutíká od budoucího letectva. Kupuje si čas na vlastních podmínkách a pojišťuje se proti tomu, aby příští francouzský bojový letoun vznikal podle cizí průmyslové logiky. Pokud se NGF jednou přece jen vrátí k životu, Paříž u jednacího stolu zasedne s funkčním motorem, radarem i dronem v rukou. A to je vyjednávací pozice, kterou si žádný partner nemůže dovolit ignorovat.

Článek FCAS je mrtvý, Francie spouští plán B. Urychluje modernizaci Rafale F5, radar uvidí úplně všechno se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč letoun bez ocasu a co to vlastně znamená

Klasická stíhačka má svislou a vodorovnou ocasní plochu, stabilizátory, které zajišťují stabilitu a ovladatelnost. Jenže právě tyto prvky patří k nejhorším nepřátelům stealth designu. Svislé ocasní plochy vytvářejí pro radar snadno čitelné odrazy, takzvané rohové odražeče, a každá další hrana zvyšuje radarový průřez letounu. Odstranit je znamená dramaticky snížit zjistitelnost, ale zároveň to vyžaduje zcela jiný přístup k řízení letu.

Bezocasý stroj je přirozeně nestabilní. Pilot ho neovládá přímo, ale přes počítač, který stokrát za sekundu koriguje polohu pomocí elevonů, kanárů nebo vektorování tahu motorů. Softwarové zákony řízení letu musí být dokonalé, jediná chyba znamená ztrátu letounu. Odborná studie z roku 2026 publikovaná v korejském vědeckém indexu KCI výslovně popisuje řízení bezocasé konfigurace jako jednu z klíčových technologických bariér šesté generace.

V otevřených zdrojích zatím veřejně létající pilotované bezocasé stealth prototypy ukázala pouze Čína, konkrétně stroje označované jako J-36 a J-50. Americký F-47, oficiálně oznámený jako první stíhačka šesté generace na světě, dosud nebyl veřejně zachycen ve vzduchu a jeho detailní konfigurace zůstává utajená. Evropské programy GCAP a FCAS jsou stále ve fázi konceptů a demonstrátorů.

Co přesně Korea požaduje, a proč je to tak tvrdé zadání

Parametry, které podle citací důvěryhodných sekundárních zdrojů vyplývají ze zadání DAPA, čtou jako seznam přání z učebnice pokročilého stealth designu:

• Bezocasé uspořádání pro minimální radarový průřez
• Interní zbraňové šachty, žádná vnější závěsníková výzbroj narušující stealth profil
• Širokopásmový stealth pokrývající radarová pásma L (1–2 GHz), S (2–4 GHz) i X (8–12 GHz)
• Serpentinové vzduchové vstupy (S-duct) zakrývající čelní plochu motoru před radarem
• Dvojice adaptivních motorů se schopností supercruise, nadzvukového letu bez přídavného spalování

Právě požadavek na širokopásmový stealth je mimořádně ambiciózní. Většina dnešních stealth letounů páté generace, včetně F-35 nebo F-22, je optimalizována primárně proti radarům v pásmu X, tedy proti palubním a naváděcím radarům protivníka. Pásma L a S používají typicky pozemní přehledové radary s delší vlnovou délkou, proti nimž klasický stealth tvar nemusí fungovat stejně dobře. Geometrie, materiály i velikost detailů se chovají jinak v každém frekvenčním rozsahu. Splnit všechna tři pásma najednou je konstrukční rébus, který dosud nikdo veřejně nevyřešil v sériové produkci.

Koncept, který ADD ukázala v Tädžonu, podle sekundárních korejských zdrojů vypadá jako dvoumotorový stroj s dvojitým delta křídlem, kanáry, třemi interními šachtami, S-vstupy a vektorováním tahu. Odhadovaná délka činí asi 16 metrů, rozpětí kolem 11 metrů, tedy kompaktnější platforma než to, co naznačují čínské prototypy J-36 a J-50.

Motorový oříšek: adaptivní pohon nemá nikdo

Adaptivní motor je svatý grál moderního vojenského letectví. Na rozdíl od klasického proudového motoru dokáže měnit obtokový poměr za letu; v jednom režimu se chová jako úsporný vysokoobtokový motor pro dlouhý dolet, v druhém jako nízkoobtokový motor pro maximální tah a rychlost. Výsledkem je letoun, který letí dál, rychleji a s menší spotřebou paliva než cokoli současného.

Problém? Ani Spojené státy nemají adaptivní motor blízko vstupu do služby. Pratt & Whitney vyvíjí motor XA103 a GE Aerospace pracuje na XA102; oba jsou stále ve fázi pozemních demonstrátorů s testy očekávanými až v závěru této dekády. Korea mezitím buduje vlastní leteckou motorovou základnu: DAPA a ADD představily domácí motory pro bezpilotní prostředky a veřejně deklarují cíl dostat korejský proudový motor i do příštího pilotovaného stíhače. Agentura Jonhap cituje korejské představitele, kteří letecký motor označují za „poslední díl skládačky“ domácího obranného průmyslu. Realistický horizont pro větší korejský motor ale sahá až k roku 2040.

Podle nás bude právě motor největší brzdou celého programu. Korea může navrhnout sebelepší drak, ale bez pohonné jednotky odpovídající ambicím zůstane na papíře, nebo bude závislá na americkém dodavateli, což by podkopalo celou myšlenku strategické autonomie.

Skok přes generaci: od KF-21 k čisté šestce

Aby bylo jasné, jak velký krok Korea plánuje: stávající KF-21 Boramae, který KAI vyvíjel s výrazným zahraničním podílem, není čistá pátá generace. Nemá interní zbraňové šachty (alespoň ne v současné verzi Block 1), jeho stealth schopnosti jsou omezené a korejské zdroje ho dlouhodobě popisují jako přechodový, evoluční typ mezi čtvrtou a pátou generací. Přesto jde o obrovský úspěch: Korea dokázala dovést domácí nadzvukovou stíhačku od návrhu k výrobě, což zvládne jen hrstka států na světě.

Nový program ale míří jinam. Nejde o vylepšení KF-21, nýbrž o pokus o návrh od čistého stolu s parametry, které mají konkurovat tomu nejlepšímu, co vyvíjejí Spojené státy, Čína a Evropa. Pro srovnání: britsko-italsko-japonský program GCAP cílí na zavedení do služby v roce 2035 a francouzsko-německo-španělský FCAS počítá s plnou schopností kolem roku 2040. Oba mají silnější institucionální rámec, vyšší rozpočty a jasnější harmonogramy, ale ve veřejně dostupných popisech staví primárně na konceptu „systém systémů“, síťovém vedení boje, spolupráci s bezpilotními wingmany a postupném zrání schopností. Korejský přístup je agresivnější v samotné geometrii a požadavku na nízkou zjistitelnost.

Důležitá indicie, že nejde jen o powerpointovou prezentaci: Aviation Week uvádí, že ADD, KAI a Korean Air společně pracují na programu Full-Scale Stealth Fighter Demonstrator, zahájeném v listopadu 2025, jehož cílem je létající testbed v horizontu čtyř let.

Co to znamená pro rovnováhu sil, a pro Česko

Krátkodobě korejský program nic nemění na operační rovnováze v Indo-Pacifiku. Dlouhodobě ale vysílá jasný signál: Soul nechce po KF-21 zůstat jen u role „dokončovatele“ licencovaných technologií, ale míří do exkluzivního klubu států schopných generovat vlastní špičkové letecké know-how. Pro Peking je to důležitá informace, další sousední stát investuje do schopností, které mohou narušit čínskou vzdušnou převahu v regionu. Pro Pchjongjang je podstatnější samotná existence jihokorejského leteckého programu nejvyšší úrovně než konkrétní tvar budoucího stroje.

Pro Česko je téma relevantní nepřímo, ale reálně. Česká strategie pro Indo-Pacifik výslovně uvádí, že dění v regionu je přímo důležité pro zájmy ČR a EU, a Korejskou republiku řadí mezi partnery propojené s NATO prostřednictvím skupiny AP4. Pokud Korea zvládne stealth demonstrátory a klíčové subsystémy, může se střednědobě stát nejen konkurentem, ale i potenciálním průmyslovým partnerem pro evropské země hledající alternativy k dražším americkým platformám.

Korejská stíhačka šesté generace dnes existuje jako sada požadavků, výzkumný koncept a čtrnáctiměsíční studie za 15 milionů korun. Ale právě tak začínal i KF-21, a ten dnes létá.

Článek Jižní Korea chce stíhačku 6. generace bez ocasních ploch, která překoná i F-47. Zatím to dokázala jen Čína, nikdo další se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva stroje, dvě cesty, žádná konkurence v dohledu

Klíčové není, že Čína testuje jeden nový bojový letoun. Klíčové je, že testuje dva najednou, a oba mají radikálně odlišnou koncepci. Větší stroj pochází od rivala z Chengdu Aircraft Corporation, disponuje třemi motory a podle satelitních snímků dosahuje rozpětí kolem 20 metrů a délky přibližně 19 metrů. Analytici mu přisuzují roli těžkého úderného letounu s dlouhým dosahem, něco na pomezí stíhače a stealth bombardéru.

Šenjangský stroj je jiný. Menší, dvoumotorový, rozměrově bližší třídě těžkého stíhače. Odhady rozpětí se pohybují kolem 15 metrů, tedy víc než americký F-22 Raptor se svými 13,6 metru, ale výrazně méně než čchengtuský kolos. Právě tady se rýsuje logika celého podniku: Čína nestaví jeden univerzální superstroj, ale zkouší dvě různé cesty k budoucímu bojovému letectvu. Větší typ pro strategické mise, menší pro širší nasazení a potenciálně nižší cenu.

Z veřejně dostupných zdrojů dnes nikdo jiný takovou dvojici pilotovaných bezocasých bojových letounů ve vzduchu nemá. Spojené státy mají oficiálně rozběhnutý program F-47 ve fázi inženýrského vývoje, Británie pracuje na létajícím demonstrátoru pro program Tempest s cílem nasazení kolem roku 2035 a evropský FCAS míří na horizont 2040. Žádný z těchto programů ale dosud nepředstavil veřejně zachycenou srovnatelnou dvojici létajících strojů.

Bez ocasu, bez jistoty, a přesto ve vzduchu

Formulace „bez ocasních ploch“ zní jako technický detail. Ve skutečnosti jde o zásadní konstrukční rozhodnutí, které mění celou filozofii letu. Klasický stíhač, ať už F-16, Su-35 nebo J-20, spoléhá na svislý kýl se směrovkou pro stabilitu v bočním směru a na vodorovné ocasní plochy pro podélné řízení. Šenjangský stroj nemá ani jedno.

Proč to někdo dělá? Odpověď je stealth. Svislé ocasní plochy jsou jedním z nejvýraznějších radarových odražečů na konvenčním stíhači. Jejich odstranění dramaticky snižuje radarový odraz, ale zároveň připravuje letoun o přirozenou stabilitu. Stroj se bez nich chová jako šíp bez opeření: chce se točit, klouzat, vybočovat. Veškerou stabilizaci a řízení musí převzít digitální systém fly-by-wire, koordinace rozdělených řídicích ploch po celém křídle a možná i pohyblivé konce křídel.

Podle serveru Janes z dostupných záběrů nelze bezpečně potvrdit, jaké konkrétní řídicí prvky Shenyang používá, zda jde o spoilery, štěrbinové klapky, vektorování tahu motorů, nebo jejich kombinaci. Jisté je jen to, že stroj opakovaně vzlétá, letí a přistává. A to je samo o sobě inženýrský výkon, který si zaslouží pozornost.

Prototyp, demonstrátor, nebo něco mezi?

Tady narážíme na jednu z největších neznámých celého příběhu. Oficiální čínské označení stroje nebylo zveřejněno. Názvy J-XDS, J-50 nebo J-XD jsou pracovní označení západních analytiků a médií, žádný z nich nepotvrdil Peking. A stejně nejasný je i status letounu.

Magazín Air & Space Forces cituje experty, kteří šenjangský stroj označují spíš jako „technologický demonstrátor s lambda křídlem“. Naproti tomu Military Watch Magazine spekuluje o budoucí sériové roli a možné náhradě starších typů Su-30MKK a J-11B v čínském letectvu. Pravda je, že bez oficiálního čínského vyjádření nelze s jistotou říct, zda jde o prototyp budoucího sériového stíhače, čistý technologický demonstrátor pro ověření konceptu, nebo něco na pomezí obojího.

Nejpoctivější formulace zní: létající zkušební exemplář. A právě ta nejistota je součástí příběhu. Čína už neukazuje makety na výstavách ani počítačové rendery. Ukazuje stroj, který opakovaně létá nad pouští, a nechává zbytek světa hádat, co přesně s ním zamýšlí.

Čínská „Oblast 51″ roste před očima satelitů

Základna u Lop Nuru, kterou západní analytici přirovnávají k americké Oblasti 51, není náhodné místo. Leží v nehostinné poušti daleko od zvědavých očí, disponuje dráhou dlouhou přes pět kilometrů a historicky sloužila k citlivým zkušebním programům včetně kosmických projektů. Jenže v posledních měsících se tam děje něco nového.

Komerční satelitní snímky z let 2025 a 2026 ukazují:

• Nové hangáry a rozšířené odstavné plochy
• Prodloužené pojezdové dráhy
• Další podpůrnou infrastrukturu naznačující dlouhodobý zkušební provoz

Oba bezocasé stroje, šenjangský i čchengtuský, byly zachyceny na této základně společně, což naznačuje, že Lop Nur se mění z izolovaného testovacího letiště na plnohodnotné centrum zkoušek pokročilých leteckých systémů. Tempo výstavby je přitom samo o sobě signálem: Čína se zjevně nechystá na pár zkušebních letů, ale na systematický a dlouhodobý program.

Co to znamená pro NATO a pro Česko

Přímá hrozba pro evropské nebe z jednoho čínského zkušebního letounu dnes neexistuje. Stroj je ve fázi zkoušek, chybí ověřená data o radaru, motorech, senzorech i výzbroji. Strategický kontext ale ignorovat nelze. NATO ve svém strategickém konceptu z roku 2022 výslovně označuje čínské ambice a donucovací politiku za bezpečnostní výzvu pro Alianci.

Pro Českou republiku je debata o bojových letounech formálně uzavřená: vláda schválila nákup 24 strojů F-35A Lightning II, kontrakt byl stvrzen v lednu 2024 a první letouny mají dorazit v roce 2031, plný počet do roku 2035. Parametry F-35A (rozpětí 10,7 metru, maximální rychlost 1,6 Machu, tedy přibližně 1 975 km/h, pokročilý senzorový komplex s radarem AN/APG-81 a schopnost síťového boje) z něj dělají stroj projektovaný právě pro prostředí, kde protivník nasazuje stealth technologie. Čínský vývoj tak zpětně posiluje logiku, s níž Praha argumentovala pro pořízení platformy páté generace s výhledem za rok 2035.

Vůči Rusku Čína v oblasti nových bojových letounů působí výrazně dynamičtěji: Moskva žádný srovnatelný bezocasý stroj ve vzduchu nemá a její program Su-75 Checkmate zůstává v raných fázích. Vůči Spojeným státům je verdikt předčasný: americký F-47 přešel do oficiální vývojové fáze a o čínských klíčových subsystémech víme příliš málo na to, abychom mohli mluvit o jasném předstižení.

Síla tohoto příběhu nespočívá v tom, že by Čína měla hotový sériový stíhač šesté generace. Spočívá v tom, že si může dovolit současně letově ověřovat dvě radikálně odlišné konfigurace, a dělá to tempem, které nutí i Washington přepočítávat své harmonogramy.

Článek Čína testuje druhý stíhač 6. generace, který nemá ve světě obdoby. Bez ocasních ploch létá jako žádný jiný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přechodové okno, které se nechce zavřít

Příběh začíná rozhodnutím Pentagonu z července 2024. Ministerstvo obrany tehdy oznámilo modernizační plán taktického letectva v Japonsku: staré F-15C/D Eagle, které na Kadeně sloužily desítky let jako páteř vzdušné obrany, půjdou pryč. Trvalou náhradou se stanou nové F-15EX Eagle II. Mezitím měla základna fungovat na rotacích letounů čtvrté i páté generace.

Jenže „mezitím“ se protáhlo. V lednu 2026 na Kadenu dorazila dvanáctka F-16C Block 30 Fighting Falcon od 120. stíhací perutě Colorado Air National Guard. Původně měli gardisté zůstat do května. Pobyt se ale prodloužil zhruba o šest týdnů, mimo jiné kvůli celoleteckým požadavkům spojeným s operací Epic Fury a konfliktem s Íránem. Část personálu z Kadeny byla dokonce vyslána na podporu operací Centrálního velitelství na Blízkém východě. Pacifická základna tak doplácela na krizi na druhém konci světa.

Veteráni s rostoucími náklady

Stroje F-16C Block 30 jsou jednomotorové víceúčelové bojové letouny čtvrté generace. Dosahují maximální rychlosti kolem dvojnásobku rychlosti zvuku, operační strop mají nad 15 kilometry a nesou kanon M-61A1 Vulcan ráže 20 milimetrů. Když byly nové, vyžadovaly přibližně šest až osm člověkohodin údržby na jednu letovou hodinu. Dnes je to podle velitelů coloradského detachmentu patnáct až dvacet člověkohodin, tedy zhruba trojnásobek.

Praktický dopad je tvrdý: méně letounů připravených k okamžitému vzletu, větší tlak na technický personál, vyšší citlivost na strukturální závady. Na základně, která má odstrašovat nejrychleji rostoucí vojenskou mocnost světa, to není ideální vizitka.

Důležité zpřesnění ale zní: Kadena v první polovině roku 2026 nebyla „holá základna bez páté generace“. Oficiální materiály 18. křídla dokládají současnou přítomnost rotačních F-35A Lightning II vedle coloradských F-16. Problém tedy není nulová přítomnost moderních strojů, nýbrž absence stabilního permanentního stavu. Kadena žije z rotací a provizorií, zatímco sousední základna Misawa už v březnu 2026 zahájila přechod na trvale dislokované F-35A.

Proč tam nejsou letouny páté generace natrvalo

Odpověď sahá hluboko do historie amerického letectva. Program F-22 Raptor, jediného amerického stíhacího letounu vzdušné nadvlády páté generace, skončil po pouhých 187 vyrobených kusech. Kombinace vysoké ceny, ekonomické situace a změny priorit po studené válce vedla k předčasnému ukončení výroby. Tak nízký počet zjevně nestačil na plošnou náhradu starších typů napříč všemi exponovanými základnami.

Pentagon proto zvolil pro Kadenu jiný plán: nové F-15EX Eagle II. Nejde o pátou generaci, F-15EX je nejnovější bojový letoun čtvrté generace. Ale rozdíl oproti starým F-16C Block 30 je propastný. Boeing udává nosnost přes 13 tun výzbroje, kapacitu až dvanácti střel AMRAAM, pokročilý radar s aktivním elektronickým řízením paprsku a systém elektronického boje EPAWSS. Tam, kde F-16C Block 30 slouží jako univerzální pracant, F-15EX funguje jako „nosič střel“ schopný síťové spolupráce s letouny páté generace. Kdy přesně Kadena přejde z rotačního provizoria na plně ustálený permanentní stav, ale z veřejných zdrojů nelze spolehlivě určit.

Čínský tlak zrychluje, na obou stranách

Na druhé straně průlivu se situace vyvíjí tempem, které Washington znervózňuje. Čínské letectvo masově zavádí J-20, operačně zavedený stealth letoun páté generace, který Pentagon popisuje jako platformu s plánovanými dalšími upgrady. Ve srovnání s F-16C Block 30 favorizuje J-20 kombinace nízké zjistitelnosti, delšího dosahu a napojení do širší čínské architektury protipřístupové obrany. Analytický institut RUSI konstatuje, že čínský růst už zásadně zhoršil americkou svobodu působení v první ostrovní linii.

A Peking míří dál. Pentagon ve své zprávě pro Kongres z roku 2025 zmiňuje dva nové čínské stealth demonstrátory s bezocasými prvky, které západní analytici pracovně označují jako J-36 a J-50. Přesné oficiální čínské označení ani termín zavedení do služby Peking veřejně nepotvrdil. Odhady se liší: RUSI připouští první kusy nové generace kolem roku 2030, analytici Janes upozorňují, že dřívější výroky z čínského průmyslu mířily spíše k horizontu roku 2035. Velká část toho, co o těchto strojích víme (širokopásmový stealth, vysoký dolet, adaptivní motory, spolupráce s bezpilotními wingmany), zůstává analytickým odhadem, nikoli potvrzeným faktem.

Zásadní je ale dovětek: Spojené státy svou odpověď už oficiálně rozjely. V březnu 2025 americké letectvo zadalo Boeingu fázi inženýrského vývoje programu NGAD, který nese označení F-47. Jde o první americký stíhací letoun šesté generace. Experimentální prototypy už v předchozích letech nalétaly stovky hodin. Že by Amerika „nic nechystala“, tedy rozhodně neplatí. Problém je v tempu a v tom, že přechod mezi generacemi na klíčové základně probíhá pomaleji, než si geopolitická situace žádá.

Co to znamená pro odstrašení, a pro Evropu

Selhání amerického letectva u Tchaj-wanu není o ztrátě schopnosti bojovat. Paparo před Kongresem tvrdil, že americké síly v Indo-Pacifiku zůstávají připraveny „bojovat a zvítězit“. Selhání je v tempu modernizace a v signálu, který vysílá základna běžící na provizoriu proti soupeři, jenž každým rokem přidává. Pro Českou republiku se to může jevit jako vzdálený problém, ale logika je přenositelná: omezené americké špičkové kapacity se musí dělit mezi Pacifik a Evropu. České ministerstvo obrany samo argumentuje nákupem F-35 tím, že budoucí úkoly pokryje jen pátá generace; první české Lightning II mají přilétat od roku 2031. Stárnutí flotil není americký unikát, ale na Kadeně má jednu výjimečnou vlastnost: odehrává se na dohled od místa, kde se může rozhodnout o budoucnosti celého Pacifiku.

Problém pro Washington není absence špičkových projektů na papíře. Je to fakt, že na základně vzdálené necelých osm set kilometrů od Tchajwanského průlivu běží přechod mezi generacemi ve chvíli, kdy si Čína žádné přechodové okno nedopřává.

Článek Americké letectvo u Tchaj-wanu selhává. Na klíčové základně má veterány z 80. let, zatímco Čína chystá stíhačky 6. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvojnásobek výzbroje F-35: požadavek, ne hotová specifikace

Tvrzení o dvojnásobné interní výzbroji oproti F-35A pochází z oficiálního podcastu Team Tempest britského Královského letectva, kde Group Captain přezdívaný „Bill“ popsal požadavek jako „zhruba dvojnásobek toho, co unese F-35A“. Sekundární odborné zdroje to přepočítávají zhruba na 5 170 kilogramů (11 400 liber) čistě interní výzbroje.

Pro srovnání: F-35A Lightning II má podle oficiálního factsheet USAF celkový payload 8 160 kilogramů, ale to zahrnuje i externí závěsníky. Interní zbraňové šachty F-35A pojmou výrazně méně, typicky dvě řízené pumy JDAM kalibru 900 kg plus dvě střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. Právě tady je klíčový rozdíl: GCAP má nést veškerou výzbroj uvnitř trupu, a přesto jí pobrat víc než F-35A celkem na vnějších i vnitřních závěsnících.

Důležité je ale říct, že jde zatím o deklarovaný požadavek z fáze konceptu, nikoli o ověřenou tabulkovou specifikaci sériového letounu. Přesné rozměry interních šachet ani maximální hmotnost nákladu veřejně zveřejněny nebyly.

Přes Atlantik na vlastní palivo, a proč to dává smysl

Ze stejného podcastového vystoupení pochází i ambice doletu: „snad ekvivalent přeletu Atlantiku do Ameriky na interní palivo.“ Vzdálenost z Londýna do New Yorku činí zhruba 5 570 kilometrů. Pokud by GCAP skutečně dosáhl takového přepravního doletu bez tankování, šlo by o dramatický skok oproti F-35A, jehož bojový rádius na interním palivu přesahuje 2 200 kilometrů.

Proč tak obrovský dosah? Odpověď leží v indo-pacifické geografii a v měnící se povaze vzdušného boje. Japonsko potřebuje letoun schopný operovat nad rozlehlými mořskými prostory bez závislosti na tankerech, které se v prostředí moderních protivzdušných systémů stávají zranitelnými. Britská strana zase počítá s tím, že v budoucích konfliktech nemusí být k dispozici blízké základny ani bezpečné koridory pro vzdušné doplňování paliva. Podle autorů z RAF a japonských vzdušných sil zapojených přímo do programu GCAP nemá nahrazovat F-35, ale doplňovat ho tam, kde menší letoun naráží na limity dosahu a kapacity.

Nová konfigurace představená na leteckém veletrhu ve Farnborough v roce 2024 ukázala výrazně větší rozpětí křídel oproti starším konceptům, logický důsledek požadavku na více paliva a větší interní šachty.

Cena: sedminásobek F-35A, a to je jen odhad

Tady začíná ta nepříjemná část. Oficiální kusová cena GCAP neexistuje. Britský parlamentní výbor ve své zprávě ke GCAP výslovně uvádí, že celkové náklady programu dosud nejsou vyčísleny. Částka kolem 600 milionů dolarů za jeden letoun, která koluje v odborných médiích, je neoficiální odhad.

I tak jde o číslo, které bere dech. Průměrná cena F-35A za výrobní série 15 až 17 činí podle výrobce 82,5 milionu dolarů. Pokud by se GCAP skutečně pohyboval kolem 600 milionů, mluvíme o více než sedminásobku. V přepočtu na koruny by jeden stroj stál zhruba 14 miliard Kč.

Co cenu žene nahoru? Už samotné zadání. Velký drak s velkým křídlem pro dlouhý dolet. Objemné interní šachty pro těžkou výzbroj. Pokročilá senzorová soustava. A hlavně role, kterou autoři programu popisují jako „rozehrávač“: GCAP nemá být jen stíhačkou, ale létajícím velitelským uzlem, který řídí roje bezpilotních prostředků, sdílí data v reálném čase a nese výpočetní výkon srovnatelný se serverovou skříní. Ve vlastním pojetí programu totiž „payload“ neznamená jen bomby a rakety, ale pět složek: kinetické efekty, nekinetické efekty (elektronický boj), senzory, konektivitu a výpočetní kapacitu.

Kdo to zaplatí a kolik to spolkne

Základní financování nesou veřejné rozpočty všech tří partnerských států. Britská vláda v roce 2026 potvrdila 8,6 miliardy liber na GCAP v horizontu čtyř let. Japonské ministerstvo obrany vyčlenilo na fiskální rok 2026 celkem 206,6 miliardy jenů na vývoj stíhačky nové generace včetně příspěvku do společné organizace GIGO. Průmysl navíc podle britského parlamentu investoval dalších 600 milionů liber z vlastních zdrojů.

Pro český kontext: rozpočet ministerstva obrany na rok 2026 činí necelých 155 miliard korun. Jediný letoun za odhadovaných 14 miliard by spolkl téměř desetinu celého ročního rozpočtu resortu. Pořízení GCAP je pro Česko v dohledné budoucnosti mimo reálnou úvahu, ale jako člen NATO profitujeme z toho, že spojenci budují špičkovou vzdušnou sílu schopnou operovat v nejnáročnějších scénářích.

Britský parlament přitom sám varuje: program bude po celé příští desetiletí ukusovat významný díl obranného rozpočtu a udržitelnost jednotkové ceny stojí na dvou podmínkách, dostatečném domácím financování velkých partnerů a úspěšném exportu.

Závod o šestou generaci: GCAP není sám

Spojené státy v březnu 2025 udělily kontrakt na vlastní stíhačku šesté generace, F-47 v rámci programu NGAD. Čína podle analýzy Aviation Week z počátku roku 2025 testuje dva bezocasé demonstrátory, které už skutečně létají, i když jejich přesné výkonové parametry zůstávají nepotvrzené. Právě absence svislých ocasních ploch u čínských prototypů vyvolává otázky, proč si je GCAP ponechává. Přímé oficiální vysvětlení neexistuje, ale konstruktéři zjevně hledají kompromis mezi stealth vlastnostmi, aerodynamickou stabilitou, výrobním rizikem a termínem zavedení do služby v roce 2035.

Označení „šestá generace“ je u GCAP oficiální, ale univerzální definice tohoto pojmu neexistuje. Veřejně dostupné důkazy zatím dokládají spíš ambici a systémovou architekturu než hotově prokázanou generační převahu. Program má smluvní rámec, peníze a průmyslovou základnu; teď musí dokázat, že dokáže dodat to, co slibuje, za cenu, kterou si jeho provozovatelé mohou dovolit.

Článek Nová stíhačka GCAP unese dvakrát víc zbraní než F-35 a přeletí Atlantik bez tankování. Ale cena je astronomická se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolik toho o J-50 skutečně víme

Překvapivě málo. Veřejně ověřitelná je samotná existence letounu a fakt, že létá. Označení J-50, status šesté generace, námořní určení, pohon, dolet, výzbroj ani stealth parametry, nic z toho nemá oporu v oficiálním čínském prohlášení. Hongkongský deník South China Morning Post výslovně připomněl, že čínské úřady autenticitu řady snímků nepotvrdily.

Bezocasá konfigurace obecně naznačuje důraz na nízkou radarovou odraznou plochu a delší dolet, protože absence svislých stabilizátorů výrazně snižuje radarový odraz. Srovnání s americkým protějškem F/A-XX, budoucím palubním víceúčelovým bojovým letounem šesté generace pro US Navy, ale kulhá na obě nohy: o J-50 víme víc o tvaru, o F/A-XX víme víc o požadovaných funkcích. Americké námořnictvo veřejně popsalo F/A-XX jako koordinátora týmu pilotovaných i bezpilotních prostředků s delším dosahem, vyšší rychlostí a pokročilými senzory. K J-50 nic takto konkrétního venku není.

Proč Západ znervózňuje víc než jeden prototyp

Děsivé není jedno záhadné letadlo s nejasným rozpětím. Děsivé je tempo, s jakým Čína skládá dohromady celý systém. Výroční zpráva Pentagonu za rok 2025 popisuje, že třetí čínský letadlový nosič Fu-ťien dokončil první námořní zkoušky a má nést stealth stíhačky J-35, modernizované J-15T a J-15D pro elektronický boj, letoun včasné výstrahy KJ-600 a různé bezpilotní prostředky. Čína přitom míří k šesti letadlovým lodím do roku 2035 a celkově až k devíti.

Paralelně s tím Peking testuje hned dva prototypy nové generace, vedle J-50 i čchengduský J-36, a na leteckém salonu v Ču-chaji v roce 2024 ukázal model dvoumístné J-20 schopné řídit bezpilotní „věrné wingmany“ pomocí umělé inteligence. Akademické týmy z Pekingské univerzity letectví a kosmonautiky a státního koncernu AVIC zároveň otevřeně publikují výzkum řízení spolupráce pilotovaných a bezpilotních letounů pomocí velkých jazykových modelů.

Podle naší redakční syntézy se rýsuje architektura, v níž J-20 funguje jako velitelsko-senzorový uzel, J-35 jako námořní stealth pracovní kůň, J-50 jako budoucí těžší prvek vzdušné převahy a J-36 jako průnikový úderný letoun s dlouhým dosahem. Není to potvrzená čínská doktrína, ale jednotlivé střípky do sebe zapadají příliš přesně na to, aby šlo o náhodu.

Tchaj-wan, ostrovní linie a skutečná sázka

Veškerý tento zbrojní program má konkrétní geografický cíl. Podle analýzy AMTI/CSIS chtějí čínští plánovači odepřít soupeři operace uvnitř takzvané První ostrovní linie, pásu ostrovů od Japonska přes Rjúkjú, Tchaj-wan a Filipíny k Indonésii. Kdo kontroluje prostor kolem Tchajwanského průlivu a přístupy skrz tuto linii, ten otevírá nebo zavírá dveře do širšího Pacifiku.

Americká zpravodajská komunita ve výroční hrozbové zprávě pro rok 2026 uvádí, že Peking nyní neplánuje invazi v roce 2027 a nemá pevný harmonogram sjednocení s Tchaj-wanem. Zároveň ale konstatuje, že čínská armáda „stále, i když nerovnoměrně“ buduje schopnosti pro případný útok. Pokud se J-50 dostane z fáze prototypu do operační služby, zahustí čínské možnosti vzdušného krytí, průniku a nátlaku kolem ostrova, ne jako zázračná zbraň, ale jako další uzel v síti, která rok od roku houstne.

Co to znamená pro Česko

Může se zdát, že bezocasá stíhačka nad čínskou pouští nemá s Prahou nic společného. Oficiální Strategie ČR k Indo-Pacifiku ale výslovně říká, že dění v Indo-Pacifiku může přerůst hranice regionu a stát se globálním konfliktem a že euroatlantická a indo-pacifická bezpečnost jsou neoddělitelné. Ministerstvo zahraničí označuje Čínu za systémovou výzvu. Nehrozí přímý útok J-50 na Evropu, hrozí ale tlak na spojenecké kapacity, dodavatelské řetězce, technologie a případné přesměrování americké vojenské pozornosti z Evropy do Pacifiku. Pro zemi, která je členem NATO a spoléhá na americký bezpečnostní deštník, to není akademická debata.

Nakonec nezáleží na tom, jestli má J-50 rozpětí patnáct, nebo čtyřiadvacet metrů. Záleží na tom, že Čína staví nosiče, testuje stealth prototypy, cvičí bezpilotní roje a dělá to všechno najednou.

Článek Čína staví palubní stíhačku J-50 šesté generace s rozpětím křídel 24 metrů. Západ se děsí, co přijde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je na záběru vidět

Noční termální záznam ukazuje průlet stroje, jehož silueta se vymyká všemu, co je v americkém inventáři veřejně katalogizované. Klíčový moment nastává kolem času 49:34 plného videa. Na snímku vyniká neobvykle široký přídový tvar, původně interpretovaný jako takzvaná příď ve tvaru dvojitého šípového hrotu. The War Zone po analýze celého klipu ale upozorňuje, že část tohoto dojmu může být artefaktem termální optiky, a reálně může jít o hladší lopatkovitý nos známý z renderů F-47.

Věrohodnost záběru podpořil Anders Otteson z komunity Uncanny Expeditions. The Aviationist cituje jeho vyjádření, že týmu Project Fear radil s výběrem techniky i lokací, byť u samotného natáčení přítomen nebyl. Otteson zároveň uvedl konkrétní model kamery a vysvětloval, proč na termálním snímku nemusí být patrný výfuk. Podle něj jde o něco, co „dosud zachyceno nebylo“. Důležitá poznámka: datum zveřejnění není totožné s datem pořízení. Kdy přesně stroj nad Groom Lake proletěl, veřejně známo není.

Stíhačka F-47, nebo čtyřicet let starý „vánoční stromek“?

Dvojí interpretace záběru stojí na dvou odlišných, ale překvapivě propojených stopách.

Stopa F-47. Velké kachní plochy, bezocasá konfigurace a celková planforma připomínají oficiální vizualizace stíhačky F-47, kterou americké letectvo představilo jako výsledek programu NGAD. Jenže F-47 podle vyjádření náčelníka štábu USAF Davida Allvina z března 2025 ještě neletěl. První let se očekává v roce 2028. Co ale létá už pět let, jsou experimentální stroje (X-planes), které pro F-47 ověřují technologie a koncepty a nalétaly stovky hodin. Už v září 2020 tehdejší šéf akvizic USAF Will Roper veřejně potvrdil, že program NGAD má ve vzduchu plnorozměrný demonstrátor.

Stopa DP-21. Druhá linie vede k Daroldu Cummingsovi, konstruktérovi, který v červnu 1983 u Northropu navrhl koncept označený DP-21 a přezdívaný „Christmas Tree“, tedy vánoční stromek. Cummings na svém profilu na LinkedIn popisuje, že šlo o pokus vtěsnat stíhačku do takzvané čtyřbodové stealth logiky, tedy principu, na kterém stojí i bombardér B-2 Spirit: radarové odrazy jsou soustředěny do pouhých čtyř úzkých směrů a mimo ně je stroj prakticky neviditelný. DP-21 měl výrazné šípovité hrany vedené pod 55° po celé délce trupu. Problém? Nad deseti stupni úhlu náběhu se stal neovladatelným. Cummings sám říká, že jej tehdy nepovažoval za reálného kandidáta. Dodává ale, že dnešní systémy řízení letu by tuto překážku zvládly.

Právě tady se obě stopy protínají. Záběr z Groom Lake ukazuje stroj, který sdílí znaky obou koncepcí: stealth planformu blízkou filozofii B-2 i přední plochy typické pro moderní rendery NGAD. Podle nás nejpravděpodobnější čtení není „unikl sériový F-47″, ale spíš „veřejnost zahlédla kus vývojové větve, ze které F-47 vyrůstá“.

Proč to nemusí být jen záležitost letectva

Existuje ještě třetí možnost, o které se mluví méně. The War Zone výslovně připouští, že zachycený stroj může souviset i s námořním programem F/A-XX, budoucí náhradou Super Hornetu a Growleru pro americké námořnictvo. Podle agentury Reuters z března 2025 v soutěži F/A-XX pokračovaly Boeing a Northrop Grumman, zatímco Lockheed Martin vypadl. Oficiální námořní publikace potvrzuje, že nový víceúčelový bojový letoun příští generace má začít nahrazovat stávající typy v průběhu třicátých let.

Protože Boeing figuruje v obou programech, jak v NGAD pro letectvo, tak ve F/A-XX pro námořnictvo, samotná tvarová podobnost záběru s rendery F-47 nerozliší, ke které větvi stroj patří. Mezi oběma programy navíc existuje alespoň částečný technologický průnik. Jinými slovy: demonstrátor nad Groom Lake mohl testovat řešení použitelná pro obě služby.

Co záběr prozrazuje o amerických stealth kompromisech

I bez potvrzené identity stroje je záběr informačně cenný. Ukazuje tvarový směr, který americký průmysl zjevně testuje v reálném letu, a ten směr vypovídá o kompromisech, které konstruktéři řeší.

• Stealth versus ovladatelnost. Čtyřbodová radarová logika à la B-2 nabízí extrémně nízkou zjistitelnost zepředu i zezadu, ale za cenu inherentní nestability. Právě proto Cummingsův DP-21 v roce 1983 neprošel. Že se podobný tvar dnes testuje, naznačuje, že moderní systémy fly-by-wire konečně dohnaly aerodynamickou ambici.
• Dosah versus hmotnost. Bezocasá konfigurace s velkým rozpětím maximalizuje poměr vztlaku k odporu, tedy dosah, což je klíčový parametr pro operace v Pacifiku, kde vzdálenosti mezi základnami měří tisíce kilometrů.
• Utajení versus signalizace. The Aviationist upozorňuje, že je nepravděpodobné, aby si Area 51 nevšimla lidí kempujících v okolí. Pokud byl let tolerován v dosahu civilního pozorování, riziko zřejmě bylo akceptované. Možná i záměrně: kontrolovaný únik tvaru může protivníkovi sdělit „máme něco“, aniž by prozradil skutečné parametry.

Oficiální rendery F-47 jsou podle specializovaných zdrojů záměrně upravené kvůli utajení. Termální záběr z pouště tak paradoxně může být blíž skutečnosti než grafika, kterou Pentagon sám zveřejnil.

Demonstrátor, ne hotová stíhačka

Časová osa mluví jasně. Will Roper oznámil létající demonstrátor NGAD v září 2020. Generál Allvin v březnu 2025 potvrdil pět let testů a stovky nalétaných hodin. Sériový F-47 má poprvé vzlétnout nejdříve v roce 2028. Mezi demonstrátorem a operačním strojem leží roky zkoušek, certifikací a výrobních rozhodnutí.

Co kanál Project Fear zachytil nad Groom Lake, je s největší pravděpodobností právě ten mezistupeň: létající laboratoř, která ověřuje, jestli principy navržené před čtyřiceti lety konečně fungují i za hranicí deseti stupňů úhlu náběhu. Odpověď na otázku, zda z ní vyroste F-47, F/A-XX, nebo něco úplně jiného, zatím zná jen hrstka lidí s bezpečnostní prověrkou. Nevadská poušť ale právě prozradila víc, než měla.

Článek Nad Oblastí 51 nečekaně natočili neznámý letoun. Možná jde o 40 let starý koncept „vánočního stromku“ nebo F-47 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je na záznamu vidět

Termální silueta ukazuje stroj bez klasického ocasního stabilizátoru, s nápadně širokým špičatým nosem a velkými předními plochami, které připomínají canardy. Křídlo má zalomený tvar označovaný v leteckém žargonu jako „cranked kite“ a odtoková hrana nese pilovitý vzor typický pro stealth konstrukce. Část komentátorů z rozložení tepelné stopy vyvozuje dvoumotorovou konfiguraci, ale kvalita jediného termálního pohledu na definitivní závěr nestačí.

Autenticitu záznamu potvrdil pro obě specializovaná média Anders Otteson, který s týmem Project Fear spolupracoval a ukázal jim pozorovací pozice u perimetru Oblasti 51. Otteson není v oboru nováček, už v lednu 2026 publikoval termální záznam jiného neobvyklého stroje trojúhelníkového tvaru ze stejné lokality. Podle jeho vyjádření letoun prolétl relativně nízko a blízko, proto jsou na záběru čitelné aerodynamické prvky. Absence viditelné výtokové stopy motorů přitom sama o sobě nepředstavuje důkaz podvrhu; u moderních stealth konstrukcí s maskovaným výfukem je to očekávatelné.

Proč se mluví o F-47, a proč opatrně

Kombinace výrazných canardů, bezocasé konfigurace a celkové stealth siluety vede řadu analytiků ke srovnání s veřejně známými vizuály programu F-47, tedy amerického letounu šesté generace z programu NGAD. The War Zone označuje právě canardy za nejvýraznější spojovací znak.

Jenže tady je zásadní háček. Podle Air & Space Forces Magazine jsou veřejné obrázky F-47 záměrně zkreslené; americké letectvo je označuje za pouhé „zástupné ilustrace“, které nemají ukazovat skutečný tvar stroje. Jakékoli tvrzení „sedí to na F-47″ se tedy opírá o shodu s orientačními znaky, které Pentagon vypustil do veřejného prostoru, nikoli o potvrzenou reálnou podobu letounu.

Nejpoctivější čtení záběru proto zní: nad Groom Lake prolétl stroj, který nápadně zapadá do vizuálního okruhu kolem NGAD/F-47, ale jeho identita zůstává nepotvrzená. The War Zone výslovně připouští i alternativu, že mohlo jít o bezpilotní bojový prostředek; americké letectvo paralelně rozvíjí program Collaborative Combat Aircraft a už označilo dva prototypy jako YFQ-42A a YFQ-44A.

Časová osa: co víme o F-47

Program NGAD má za sebou roky utajeného vývoje. Americké letectvo potvrdilo, že experimentální letouny (v množném čísle) nalétaly v rámci programu stovky hodin ještě před oficiálním oznámením. Klíčové milníky:

• 21. března 2025 – Boeing získává kontrakt na fázi Engineering and Manufacturing Development. Letectvo označuje F-47 za „první stíhač šesté generace na světě“.
• Únor 2026 – generál Dale White potvrzuje, že program míří k prvnímu oficiálnímu letu v roce 2028.
• Duben 2026 – přibližné datum pořízení termálního záznamu u Groom Lake.

Pokud záznam skutečně vznikl v dubnu 2026, časově spadá do období mezi přidělením kontraktu Boeingu a předletovou fází budoucího sériového F-47. To ale nevylučuje, že šlo o starší technologický demonstrátor, bezpilotní platformu nebo zcela jiný utajený projekt.

Za pozornost stojí i jiná časová shoda. Od 25. března 2026 uzavřel americký Úřad pro správu veřejných pozemků (BLM) téměř 9 300 hektarů (23 000 akrů) kolem vyhlídky Tikaboo Peak, posledního veřejně přístupného bodu s výhledem na Groom Lake. Oficiální důvod: ochrana osob a majetku. Přímá vazba na zvýšenou testovací aktivitu je spekulace, ale načasování je přinejmenším nápadné.

Závod o šestou generaci se čte z pouště, ne z renderů

Termální záběr z nevadské pouště je zajímavý sám o sobě, ale jeho skutečná hodnota spočívá v širším kontextu. Závod o šestou generaci stíhacích letounů se už nedá sledovat jen podle ilustračních grafik a tiskových konferencí; probíhá na testovacích základnách v reálném čase.

Čína v listopadu 2025 ukázala na satelitních snímcích hned dva prototypy: velký třímotorový J-36 s modifikovaným delta křídlem a štíhlejší dvoumotorový J-XDS s křídlem tvaru lambda. Oba stroje se od zachyceného letounu nad Oblastí 51 liší, chybí jim výrazné canardy a celková silueta je odlišná. Ale samotný fakt, že obě supervelmoci současně testují stroje nové generace, posouvá debatu z roviny „jestli“ do roviny „jak rychle“.

Pro Česko a NATO je to zatím vzdálená, ale relevantní realita. Česká republika řeší vlastní modernizaci letectva; první F-35 má dorazit v roce 2031, piloti se budou školit společně s německými kolegy. Český bezpečnostní rámec stojí na aliančním systému protivzdušné obrany NATINAMDS a na air policingu, ne na přímé účasti v programech šesté generace. Americká vzdušná převaha ale tvoří páteř odstrašení, na kterém celá aliance stojí. Každý krok k F-47 je proto nepřímo krokem i k bezpečnosti středoevropského nebe.

Co záběr říká a co ne

Podle nás je nejsilnější poselství termálního záznamu z Groom Lake prosté: nad Oblastí 51 létá něco, co veřejnost dosud neviděla, a jeho tvar se pohybuje v prostoru, který Pentagon kolem F-47 vytyčil. Zda jde o samotný F-47, jeho předchůdce, bezpilotní variantu nebo něco úplně jiného, dnes nedokáže potvrdit nikdo mimo utajené programy amerického letectva.

Jedno je ale jisté: éra, kdy se šestá generace dala sledovat jen na powerpointových snímcích, skončila. Teď se čte z infračervených pixelů nad pouští.

Článek Termokamera zachytila nad Oblastí 51 letoun, který nikdo nikdy neviděl. Tvar odpovídá F-47 šesté generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se 8. června rozpadlo

Francie a Německo oznámily konec společného vývoje pilotovaného jádra programu FCAS, stíhačky nové generace označované jako NGF (Next Generation Fighter). Spor mezi Airbusem a Dassaultem se táhl roky. Šlo o vedení projektu, rozhodovací pravomoci, dělbu práce i duševní vlastnictví. Podle Reuters Dassault požadoval větší podíl, než bylo původně domluveno; z francouzské strany je zase doložená neochota rozmělnit vedení návrhu. Kancléř Merz a prezident Macron nakonec uznali, že firmy společnou řeč nenajdou.

Důležité je ale to, co nepohřbili. Obě vlády mluví o pokračování takzvaného Combat Cloudu, datové a síťové vrstvy, která měla propojovat pilotované i bezpilotní stroje. A právě tady Airbus vidí svůj prostor. Evropa přišla o společný drak šesté generace. Nepřišla ale nutně o všechny síťové a dronové prvky, které pod značkou FCAS vznikaly.

Dvoustupňový plán: Valkyrie teď, Ravenstorm za pár let

Airbus nereaguje improvizací. Jeho „plán B“ stojí na dvou nohách a obě existovaly dřív, než NGF definitivně padl. Už v roce 2024 představil na ILA koncept Wingman, bezpilotní doprovod pro Eurofighter. V červenci 2025 oznámil partnerství s americkým Kratosem na platformě XQ-58A Valkyrie. Ravenstorm a Valkyrie proto nejsou kresbou z čistého stolu po 8. červnu, ale urychleným převzetím připravené dronové větve původní roadmapy.

Krok jedna, U740 Valkyrie: Letově prověřená americká platforma, kterou Airbus osazuje vlastním evropským mission systémem MARS. První dva kusy s tímto systémem mají vzlétnout ještě v roce 2026. Cíl je operační schopnost pro německé letectvo do roku 2029. Eurofighter přitom slouží jako velitelský stroj.

Krok dva, U760 Ravenstorm: Evropský bojový dron vyšší váhové třídy s rozpětím 10 metrů a délkou 13 metrů. Určený pro údery vzduch-země, obranu vzduch-vzduch i elektronický boj. Dostupnost na počátku třicátých let. Na ILA 2026 zatím jako maketa 1:1, bez zveřejněného pohonu, stealth parametrů nebo ceníku.

Klíč k „evropské suverenitě“ se přitom přesouvá z draku do softwaru. Valkyrie stojí na americké platformě, ale Airbus ji prodává přes evropský MARS, autonomní řízení MindShare a suverénní datovou vrstvu. Méně záleží na tom, kdo vyrobil křídlo. Víc na tom, kdo řídí misi.

Nahradit piloty? Spíš jim změnit práci

Ravenstorm piloty neruší. Mění jim popis práce. Airbus používá princip „zadej úkol, neleť za něj“ (tasked, not flown): dron nedostává povely krok za krokem jako dálkově řízený model. Dostane úkol a sám si spočítá trasu, pracuje se senzory, provede rutinní nebo vysoce rizikovou misi. Pilot v Eurofighteru zadává cíle a úroveň autonomie. Zůstává finální autoritou.

Systém MARS funguje jako otevřená architektura s rychlými softwarovými aktualizacemi a standardizovanou integrací senzorů i zbraní. MindShare pak umí koordinovat celé skupiny platforem najednou. Airbus výslovně mluví o „nahrazení chybějícího pilota“ na úrovni mission systému, ne o vyřazení člověka z rozhodovací smyčky.

Pro evropské vzdušné síly to znamená posun ve výcviku. Poroste význam datového managementu, taktiky člověk-stroj a velení roji. Piloti se spíš stanou veliteli mise, než že by rychle mizeli z kokpitů.

Americký náskok a evropská mezera

Srovnání s americkým programem CCA ukazuje, kde Evropa stojí. General Atomics má svůj YFQ-42A, koncepčně blízkého bratrance Ravenstormu, ve fázi reálných letových zkoušek. Oficiální označení dostal v březnu 2025, poprvé vzlétl v srpnu 2025 a v únoru 2026 absolvoval první semiautonomní misi. Ravenstorm je k červnu 2026 stále maketa.

Rozpočtové okno se přitom otevírá. V roce 2025 všechny státy NATO splnily alespoň dvouprocentní cíl podílu HDP na obranu, evropské státy a Kanada investovaly přes 14 bilionů korun. Evropská obranná agentura odhaduje výdaje EU na obranu v roce 2025 na 381 miliard eur, tedy 2,1 % HDP. Peníze na nové akvizice existují. Co chybí, je veřejná cena Ravenstormu a finální obchodní model.

Pro Česko je téma zatím koncepčně relevantní, nikoli akviziční. Modernizace českého letectva stojí na 24 strojích F-35A od roku 2031; koncepční dokumenty obecně počítají se synchronizovaným působením osádkových a robotických prostředků, ale bez konkrétního programu loyal wingman.

Ne náhrada stíhačky, ale náhrada logiky

Airbus po krachu NGF neprodává jednu stíhačku místo jiné stíhačky. Prodává jinou architekturu boje, síťovanou, škálovatelnou, rychleji nasaditelnou. Ravenstorm může vyplnit mezeru v elektronickém boji, úderech a rozšíření bojové hmoty. Nemůže ale sám nahradit pilotované jádro šesté generace. To bude vyžadovat novou politickou koalici, nový průmyslový model, možná i novou míru pokory na obou stranách Rýna.

Porážka jedné konkrétní francouzsko-německé governance neznamená konec evropské obranné spolupráce. Znamená ale přiznání, že Evropa teď hledá rychlost přes hybridní model (americká platforma, evropský mozek) místo čistě evropského draku od nuly. Jestli to stačí na strategickou autonomii, rozhodne až okamžik, kdy Ravenstorm přestane být maketou a poprvé vzlétne.

Článek Evropský superstíhač se rozpadl, Airbus tasí plán B: bojový dron Ravenstorm má nahradit piloty i celý program FCAS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se staví a proč to není „nový Typhoon“

FCAD je pilotovaný nadzvukový demonstrátor, který má ověřit klíčové technologie pro budoucí sériový program GCAP (Global Combat Air Programme). Na GCAP spolupracují Velká Británie, Itálie a Japonsko a cílem je mít hotový bojový letoun ve službě od roku 2035. Demonstrátor ale není zmenšenou kopií budoucího sériového stroje. Slouží k tomu, aby inženýři odchytili chyby v konstrukci, stealth řešeních, letových řídicích systémech a výrobních postupech dřív, než budou drahé v hlavním programu.

Podle BAE Systems je vyrobeno zhruba 75 % demonstrátoru měřeno objemem. Hlavní sekce trupu vznikaly posledních dvanáct až osmnáct měsíců. Spojení trupu s křídly a svislými ocasními plochami má proběhnout v roce 2027, rollout i první let míří na závěr téhož roku. Piloti už mají za sebou přes 215 hodin v digitálním simulátoru, kde testují fly-by-wire software a chování letounu v různých letových režimech.

Jedním z technologických průlomů je spoj nasávacího kanálu motoru s trupem, vyrobený jako jeden celek aditivní výrobou, tedy 3D tiskem z kovu. BAE výslovně uvádí, že takový díl by klasickými metodami vzniknout nešel. Pro stealth je to podstatné: hladší geometrie a méně spojů v radarově citlivé oblasti kolem vstupu vzduchu znamená menší odrazovou plochu.

Dvakrát více zbraní než F-35: co to doopravdy znamená

Americký F-35A Lightning II, jednomotorový stealth letoun páté generace s délkou 15,7 metru a rozpětím 10,7 metru, nese ve svých dvou vnitřních šachtách standardní výzbroj dvou řízených střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM a dvou pum GBU-31 JDAM o celkové hmotnosti asi 2 600 kilogramů. Šachty F-35 jsou konstrukčně mělké, protože letoun musel zůstat kompaktní.

FCAD je viditelně větší. Podle novinářské prohlídky u BAE, jejíž zjištění publikoval Aviation Week, mají dvě hluboké vnitřní šachty demonstrátoru přibližně dvojnásobný objem oproti F-35. To je důležitý rozdíl: větší objem neznamená automaticky dvojnásobek kilogramů výzbroje. Znamená to prostor pro více střel, munici většího průměru nebo flexibilnější kombinace zbraní a paliva, to vše při zachování stealth profilu, tedy bez vnějších závěsníků, které zvyšují radarový odraz.

Oficiální certifikovaná nosnost zbraní pro sériový GCAP dosud zveřejněna nebyla. Tvrzení o „dvakrát více zbraních“ se tedy opírá o fyzický odhad kapacity šachet, nikoli o potvrzený parametr. Přesto jde o signál, který nelze přehlédnout: budoucí letoun je koncipován tak, aby v jednom stealth průletu dokázal zasáhnout výrazně více cílů než dnešní pátá generace.

Éra Eurofighterů nekončí ze dne na den

Formulace „éra Eurofighterů má skončit“ je přesná v dlouhodobém horizontu, nikoli jako zpráva o blížícím se uzemnění flotily. Eurofighter Typhoon, dvoumotorový letoun čtvrté generace plus s maximální rychlostí Mach 2 (přibližně 2 450 km/h) a bojovým doletem kolem 1 400 kilometrů, zůstává páteří britské, italské, německé i španělské protivzdušné obrany.

Britská vláda v lednu 2026 oznámila investici půl miliardy liber do modernizace Typhoonů, včetně nového radaru ECRS Mk2 s aktivním elektronicky řízeným polem. Typhoon má v RAF sloužit minimálně do čtyřicátých let. Současně Británie pokračuje v nákupu dalších F-35 a podle Defence Investment Plan z června 2026 alokuje na GCAP 8,6 miliardy liber, na Typhoon 1,1 miliardy, na F-35 dalších 2,2 miliardy a 300 milionů na autonomní spolupracující bojové prostředky.

Británie tedy nesází na jednu kartu. Buduje vrstvený systém, kde čtvrtá, pátá a šestá generace fungují souběžně, doplněné bezpilotními nosiči. GCAP má od roku 2035 postupně přebírat schopnosti Typhoonu, ale plná náhrada celé flotily se realisticky odehraje až ve čtyřicátých letech.

Závod šesté generace: kde stojí konkurence

GCAP není jediný program šesté generace na světě. Americké letectvo v březnu 2025 přidělilo Boeingu kontrakt na vývoj letounu F-47 v rámci programu NGAD (Next Generation Air Dominance). Podle Congressional Research Service má F-47 nabídnout bojový dosah přes 1 850 kilometrů a fungovat jako jádro „rodiny systémů“ s autonomními wingmany. Formálně je NGAD nejdál v rozhodnutí o sériovém vývoji.

Na druhé straně spektra stojí čínský J-36, jehož letové prototypy zachytily satelitní snímky a videa z otevřených zdrojů. Analytici z britského think-tanku RUSI odhadují velký dolet a prostornou vnitřní šachtu, ale oficiální čínské parametry neexistují.

Evropský konkurent FCAS, společný francouzsko-německo-španělský program, se v červnu 2026 podle zpráv Euronews a AFP dostal do krize, když se rozpadla původní spolupráce mezi Dassaultem a Airbusem na stíhací větvi. GCAP tak v tuto chvíli působí organizačně soudržněji než jeho evropský protějšek.

Co to znamená pro Česko

Česká republika řeší vstup do páté generace, nikoli šesté. Vláda v březnu 2024 potvrdila nákup 24 letounů F-35A Lightning II, první stroje mají dorazit v roce 2031 a plné operační schopnosti získat do roku 2035. Do té doby překlenují ochranu vzdušného prostoru pronajímané Gripeny JAS-39C/D, jejichž smlouva běží rovněž do roku 2035.

GCAP tedy české plány přímo nemění. Ukazuje ale směr, kam se alianční bojové letectvo posouvá, k síťovému boji, datové integraci pilotovaných a bezpilotních platforem a ke schopnosti nést více výzbroje uvnitř trupu. Česko s 24 letouny F-35 bude v NATO interoperabilní s pátou generací. Šestá generace bude téma pro dobu po roce 2040, a právě tehdy se ukáže, jestli demonstrátor, který dnes leží rozpracovaný v anglické hale, splnil svůj účel.

Program GCAP už není powerpointová prezentace ani politický slib. Má fyzicky rozestavěný pilotovaný stroj, mezinárodní kontrakt za 4,6 miliardy liber a tři státy, které se zavázaly dotáhnout ho do konce roku 2027 k prvnímu letu. Jestli z toho vzejde letoun, který skutečně nahradí Typhoon a změní rovnováhu sil, se rozhodne ve vzduchu, ne na papíře.

Článek Éra Eurofighterů má skončit. Už je skoro hotový demonstrátor letounu 6. generace, který unese dvakrát více zbraní než F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co víme – a co zůstává za utajením

Veřejně potvrzené parametry F/A-XX jsou překvapivě skromné na program, kolem kterého se točí miliardy dolarů. Zpráva sněmovního výboru pro rozpočet k obranným výdajům na fiskální rok 2026 uvádí čtyři klíčové přínosy: větší operační dolet, vyšší rychlost, pokročilý stealth a lepší přežití v boji oproti stávajícím F/A-18E/F Super Hornet. Nic víc. Senzory, architektura avioniky, motorické řešení, výzbroj, případná spolupráce s drony – to vše zůstává za utajením.

Přesto i těch pár slov říká hodně. Super Hornet má bojový rádius kolem 740 km, což je v éře čínských protilodních raket stále kratší vzdálenost, než by si admirálové přáli. F/A-XX má být odpovědí na otázku, jak dostat palubní letectvo do boje dřív, než se letadlová loď dostane do dosahu nepřátelských střel.

Dva uchazeči, jeden ostrý výrok

Od března 2025, kdy byl ze soutěže vyřazen Lockheed Martin, zbývají dva finalisté: Boeing a Northrop Grumman. Boeing přitom už drží kontrakt na vývoj F-47, víceúčelového bojového letounu šesté generace pro vzdušné síly – oznámení padlo v březnu 2025. To mu dává referenci, ale zároveň otevírá otázku kapacity.

Právě sem míří Caudleho výrok. Admirál ho formuloval s důrazem na opatrnost: „Check twice, cut once.“ O čtyři dny později už Aviation Week referoval o stejné obavě měkčeji – jako o riziku, že jeden z dodavatelů „nemusí zvládnout“ harmonogram. Námořnictvo zjevně nechtělo veřejně předjímat probíhající výběr.

Northrop naopak tlačil na pilu. Warden na výsledkové konferenci zdůraznila:

• rozšiřování výrobní infrastruktury,
• nábor a přípravu pracovní síly,
• přímou zkušenost z programu B-21, kde firma prokazuje schopnost dodat složitý stealth letoun.

Podle nás je to klíčový posun v tom, jak se dnes soutěž veřejně vede. Nejde o to, kdo naslibuje víc na papíře. Jde o to, kdo přesvědčí námořnictvo, že jeho „mnohem více“ skutečně dorazí na palubu letadlové lodi dřív, než Super Hornety doslouží.

Rozpočtový boj: Kongres versus Pentagon

Skutečný příběh F/A-XX se ale neodehrává jen v hangárech. Odehrává se v tabulkách rozpočtu – a tam je kontrast zarážející.

Pentagon v rozpočtu pro fiskální rok 2026 požadoval pro F/A-XX pouhých 74,3 milionu dolarů. Kongres to odmítl. Sněmovní zpráva výslovně konstatuje, že požadavek námořnictva na šestou generaci se nezměnil, že F/A-XX není zaměnitelný za F-47 a že zastavení programu by riskovalo „nebezpečné oslabení“ v budoucím konfliktu vysoké intenzity. Výsledek? Kongresové dorovnání zvedlo financování na řádově vyšší úroveň – podle Defense One se pro FY2026 jednalo o téměř 1,7 miliardy dolarů v součtu.

Administrativa tedy brzdí, Kongres tlačí. A námořnictvo stojí uprostřed s harmonogramem, který počítá s výběrem vítěze v srpnu 2026.

Co „lepší než kdokoliv jiný“ skutečně znamená

Pokud má F/A-XX začít nahrazovat Super Hornety a Growlery na palubách v polovině až druhé polovině třicátých let, podpis smlouvy ve třetím čtvrtletí 2026 je teprve startovní čára. Žádný letoun se nezrodí přes noc – a u programu, kde Pentagon sám váhal s financováním, je riziko dalšího skluzu reálné.

Převaha, o které Northrop mluví, proto dnes nestojí na zveřejněné tabulce parametrů. Stojí na argumentu, že firma zvládne rozběhnout program bez dalšího zdržení, aniž by rozbila už tak napjatou průmyslovou kapacitu amerického obranného sektoru. Je to argument o důvěře, ne o specifikacích.

Pro americké námořnictvo je sázka vysoká. Pokud vybere správně, dostane vlastní šestou generaci oddělenou od letectva – a palubní křídlo schopné operovat v prostředí, kde dnešní stroje přežijí stále hůř. Pokud vybere špatně, ztratí roky, které už nemá.

Rozhodnutí má padnout za necelé čtyři měsíce. A v tuto chvíli je nejsilnějším veřejným argumentem pro „lepší než kdokoliv jiný“ nikoli to, co letoun umí na papíře, ale to, že někdo věří, že ho dokáže skutečně postavit.

Článek Lepší než kdokoliv jiný. Stíhačka 6. generace od amerického giganta má nabídnout mnohem více se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je F-47 a proč „šestá generace“

Označení F-47 dostala nová stíhačka 21. března 2025, kdy americké letectvo oznámilo výběr Boeingu jako vítěze soutěže o program NGAD, Next Generation Air Dominance. Letectvo ho označilo za „world’s first sixth-generation fighter aircraft“. Co to v praxi znamená?

Univerzálně uznaná definice šesté generace neexistuje. USAF ji ale rámuje kombinací vlastností, které žádný současný stroj nenabízí pohromadě: stealth nové úrovně, pokročilá fúze senzorů, dosah přes tisíc námořních mil, modulární architektura a od počátku zabudovaná schopnost řídit bezpilotní wingmany, takzvané kolaborativní bojové drony CCA. F-47 nemá být osamělý lovec. Má být velitelský uzel celé sítě.

Proti F-22 Raptor, který nahrazuje, je rozdíl markantní. Raptor vstoupil do služby v roce 2005 s bojovým dosahem kolem 1 000 kilometrů. F-47 má podle analýzy Kongresové výzkumné služby operovat s bojovým dosahem přes 1 800 kilometrů, tedy téměř dvojnásobným. A zatímco u F-22 i F-35 zůstaly klíčové systémy v rukou výrobce, u F-47 americké letectvo poprvé vlastní misijní architekturu. Upgrady mají jít rychlostí softwaru, ne rychlostí vyjednávání s dodavatelem.

Proč nejde jen o letadlo, ale o celý ekosystém

Skutečná americká sázka se jmenuje „family of systems“. F-47 je její nejdražší a nejviditelnější součástí, přičemž odhad Kongresového rozpočtového úřadu mluví o ceně až 300 milionů dolarů za kus. Vedle něj ale vzniká flotila přes tisíc bezpilotních CCA, jejichž cena má být zlomková.

Tempo je hmatatelné. V březnu 2025 dostaly první dva typy CCA oficiální označení YFQ-42A a YFQ-44A. V květnu začaly pozemní testy. A v srpnu 2025 YFQ-42A poprvé vzlétl. To není plán na papíře. To je hardware ve vzduchu.

Logika je jednoduchá: pilotovaný F-47 pronikne do nejnebezpečnějšího vzdušného prostoru jako koordinátor, zatímco levnější drony rozšíří jeho dosah, ponesou zbraně a přijmou riziko, které by pro pilotovaný stroj bylo nepřijatelné. Pentagon tomu říká „affordable mass“, dostupná masa. Jde o odpověď na otázku, jak čelit protivníkovi s numerickou převahou, aniž byste zbankrotovali.

Kde stojí konkurence

Rusko se v roce 2024 stále potýkalo s rozběhem výroby Su-57, své stíhačky páté generace. Podle Defense News sankce zasáhly dodavatelské řetězce avioniky i motorů a do srpna 2024 nebyly potvrzeny žádné dodávky za daný rok, přestože kontrakt počítal se 76 kusy do konce roku 2027. Rusko tedy bojuje o pátou generaci ve chvíli, kdy Amerika staví šestou. Strukturální propast je obrovská.

Relevantnější soupeř je Čína. Výroční zpráva Pentagonu z prosince 2025 uvádí, že Čína od konce roku 2024 testuje dvě šestigenerační prototypové platformy a operační způsobilost odhaduje kolem roku 2035. Veřejně zachycené záběry existují. Jenže mezi prototypem a zavedeným programem je propast:

• USA: EMD kontrakt, rozestavěný první kus, cíl prvního letu v roce 2028, plán přes 185 strojů, ekosystém CCA s prvním letem za sebou, státem vlastněná architektura.
• Čína: Dva prototypy v rané fázi testů, žádný veřejně potvrzený plán nákupu, odhadované zavedení v roce 2035.
• Evropa: Program FCAS s prvním letem demonstrátorů plánovaným na roky 2028/2029, ale bez srovnatelné systémové hloubky.
• US Navy: Paralelní program F/A-XX, výběr vítěze se čeká v srpnu 2026.

Podle metriky „veřejně viděné prototypy“ je Čína blízko. Podle metriky „institucionalizovaný, rozpočtově ukotvený a průmyslově podepřený program“ vedou Spojené státy.

Co to znamená pro Evropu a NATO

F-47 v nejbližších letech nezmění taktické plánování české armády ani evropských spojenců. Je to vysoce utajený, drahý program vzdušné převahy bez veřejně komunikované exportní linky. Ale jeho odstrašující efekt je okamžitý.

Pro alianci je podstatné hlavně to, co F-47 signalizuje: Amerika investuje do vzdušné dominance další generace a hodlá si ji udržet. Pro evropské partnery bude v dohledné době důležitější interoperabilita, tedy schopnost napojit se na americkou síťovou architekturu, sdílet data v reálném čase a případně adoptovat standardy spolupráce člověk–stroj. Pokud se vliv F-47 do českého prostředí někdy propíše, bude to přes alianční protokoly a datové propojení, ne přes přímou nabídku letounu.

Tři roky, ne hotový systém

Důležité je rozlišení: rok 2028 znamená první let testovacího kusu, ne zavedený bojový systém. Fáze EMD počítá s malým počtem testovacích letounů, kontrakt obsahuje opce na počáteční malosériovou výrobu a rozhodnutí o základnách mají přijít v dalších letech. Realistický odhad operačního nasazení míří spíš do první poloviny třicátých let.

Přesto je to víc, než má kdokoli jiný. Boeing tvrdí, že do programu NGAD vložil největší investici v historii své obranné divize. Americké letectvo tvrdí, že experimentální letouny X-planes nalétaly při dozrávání klíčových technologií stovky hodin. A CCA už létají.

F-47 zatím nemá motor s veřejně známými parametry, nemá potvrzený finální tvar a nemá datum vstupu do služby. Má ale něco, co žádný konkurent na světě v tuto chvíli nemá: kontrakt, továrnu, harmonogram a celý ekosystém, který kolem něj roste.

Článek Amerika předbíhá svět, Rusové ji nikdy nedoženou. Do tří let stvoří F-47, první letoun šesté generace na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozhodnutí o letadle ještě nepadlo

Program KFS byl ve Švédsku spuštěn v roce 2024, ale neznamená to, že by už padlo definitivní rozhodnutí o postavení letadla 6. generace. NationalInterest uvádí, že v první fázi Saab a jeho partnerská společnost GKN musí nejdříve určit, jaké technologie budou k vývoji letounu potřebovat, jak se dopracovat k demonstrátoru, a řadu dalších věcí. V druhé fázi pak začnou technologie vyvíjet, a pravděpodobně by se měl objevit demonstrátor. Až na začátku 30. let 21. století má Švédsko definitivně rozhodnout, zda letoun postaví nebo ne.

Rusové těžce prohrávají a nasazují rezervy. Marně, Ukrajinci se derou vpřed a sráží je na kolena na jihu i východě

Pokud se tak stane, plány počítají s 10 lety stavby a testování, takže by měl být hotový kolem roku 2040, uvádí MilitaerAktuell. Samozřejmě jde o předběžné plány, konkrétní realizace může být i později, ačkoliv má Švédsko na jeho vývoj pospíchat. Na druhou stranu Armádní Zpravodaj upozorňuje, že takovýto program většinou trvá více než 10 let. Není navíc jasné, zda by se jednalo skutečně o plnohodnotný letoun, mluví se totiž také o možnosti nepilotovaného letounu, tedy bojového dronu, jemuž mohou letectva dávat přednost.

Švédský letoun by měl být menší

Bližší informace o tom, co by měl švédský letoun, případně dron 6. generace umět, nejsou. Mělo by se nicméně jednat o menší typ s jedním motorem. Ostatně i Gripen je menší jednomotorové letadlo. Je jasné, že bude mít pokročilou schopnost stealth, umět spolupracovat s doprovodnými drony a celou řadu dalších schopností, které budou letouny 6. generace charakterizovat. Nutno dodat, že žádný takový dosud neexistuje, max. demonstrátory.

Saab sees Canada as ‚great‘ partner to design next-generation fighter jets. Sweden among many countries working on ‚6th-generation‘ military systems, @danlebla reports
https://t.co/rPYMYS7aN2

Find out more at https://t.co/1zbPY5GAhV pic.twitter.com/lFwIdVDGlk

— National Newswatch (@natnewswatch) March 4, 2026

Je zřejmé, že je vývoj letounů 6. generace finančně náročný a nelze odhadnout, zda na něj Švédsko bude mít dostat peněz. AeroTime uvádí, že nabídlo spolupráci na vývoji Kanadě, která stále zvažuje, zda bude pokračovat v nákupu amerických Lockheed Martin F-35 Lightning II, nebo se vydá jinou cestou. Vyloučena by nemusela být ani spolupráce s Německem nebo Španělskem, pokud by se země s Francií neshodly na letounu z programu FCAS.

Článek Nástupce Gripenu přijde do roku 2040. Švédsko dává prioritu vývoji letounu budoucnosti, který má srazit ruské letectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prototyp J-36 obsahuje významné změny

Snímky letícího druhého prototypu J-36 se objevily na čínských sociálních sítích, a Armádní Zpravodaj se domnívá, že stejně jako u dalších podobných úniků, jde i tady i záměrné zveřejnění. FlightGlobal potvrzuje, že na něm je možné zaznamenat mnoho změn, například na podvozku, tryskách pohonu a nasávání vzduchu. To rozhodně svědčí o tom, že konstruktéři nezahálí a pro Čínu je vývoj letounu 6. generace velkou prioritou.

Ruské speciální služby napadly člena NATO. Sabotáž polské železnice narušuje dodávky zbraní na Ukrajinu

Snímky by dokonce mohly svědčit o tom, že nastává období vzdušné převahy Číny, domnívá se EconomicTimes s odvoláním na některé analytiky. Armádní Zpravodaj ale musí konstatovat, že vlastně není jasné, o jaký typ prototypu se v případě J-36 jedná. To podobné platí i o letounu 6. generace Shenyang J-50, jehož snímky se též opakovaně objevily. Na druhou stranu nedostatek zpráv o americkém letounu 6. generace Boeing F-47 může svědčit o dvou věcech – buďto o velkém utajení, nebo – což je horší – o zaostávání.

Těžký a univerzální letoun se 3 motory

J-36 je těžký třímotorový bezocasý letoun, čímž se od jiných bojových letadel odlišuje, protože ta mívají jeden, nebo častěji dva motory. Wikipedia uvádí, že jeho úlohou bude v budoucnu získání vzdušné převahy, různé údery, zachycení nepřítele, velení a řízení týmových operací letadel a dronů. Bude se jednat o stroj s pokročilou schopností stealth vybavený moderními zbraněmi a senzory a spolupracující s drony; další parametry však známy nejsou.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Změny v designu každopádně svědčí o tom, že letadlo ještě není hotové a připravené na výrobu, shoduje se Twz. Za zásadní přitom považuje změnu trysek motoru, které jsou – na rozdíl od prvního prototypu – pravděpodobně vertikálně vektorovatelné, a mohu sloužit i ke zlepšení stability. Zásadně přepracovaný byl také podvozek, konstrukce by měla mít například menší kryty, a jiné je i sání motoru. Většina těchto úprav pravděpodobně bude mít dopad na schopnost stealth, takže bude letoun velmi špatně zaměřitelný radary

Článek Číňané utíkají světu. Do vzduchu se úspěšně vznesl druhý prototyp těžkého stíhacího letounu J-36 šesté generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Snímky o J-50 prozrazují podrobnosti

J-50 je jeden ze dvou známých letounů 6. generace, na nichž Čína pracuje; tím druhým je těžký třímotorový Chengdu J-36. Tento je menší dvoumotorový, uvádí Wikipedia, a poprvé se svět o jeho existenci dozvěděl v prosinci 2024. I když nové snímky prozrazují některé podrobnosti, žádné specifikace známy nejsou. Navíc stále není jasné, zda se jedná o demonstrátor či dokonce létající prototyp, čímž by se Čína dostávala před americký Boeing F-47.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Že jde o J-50, se shoduje většina kanálů, neb má charakteristické znaky. Kromě dvou motorů jde o bezocasou konstrukci a otočné řídící plochy na konci křídel, popisuje NationalSecurityJournal. Nové snímky jsou o něco detailnější než předchozí, takže lze vidět i trysky motorů, pravděpodobně s 2D vektorováním tahu směrem nahoru a dolu, což využívá třeba americký Lockheed Martin F-22 Raptor. V přední část je pak elektrooptický zaměřovací systém.

Fotografovi jakoby nikdo nebránil

Záhadou zůstává, i když vlastně tolik ne, proč Čína podobné fotografie vypouští. Letoun měl být údajně zachycen na letišti společnosti Shenyang Aircraft Corporation, a Armádnímu Zpravodaji se nezdá, že by se nějaký nadšený fotograf mohl k takovému, nejspíše zabezpečenému zařízení, v přísném čínském režimu jen tak přiblížit a volně fotografovat citlivý vojenský materiál. Navíc mezi ním a letounem ani není vidět nějaký plot či jiná překážka.

Armáda opět lapá po dechu, tak Putin nadělil Rusům vánoční dárek dříve. Opět vyhlásil velké odvody, aby doplnil ztráty

Na skutečnost, že nemusí jít o autentické fotografie letounu, upozorňuje i Twz, i když je naprosto neznámý důvod, proč to čínský režim dělá. Může jít o jakési ukazování svalů vůči Americe a dalším možným soupeřům, a naopak lákání nějakých odběratelů. A možná jde také o neznámou hru se světovým i domácím míněním. Každopádně není vyloučeno, že Čína ve vývoji letadel 6. generace nabrala takovou rychlost, že se jí brzy nikdo nebude schopen vyrovnat.

Článek Nová fotografie ukazuje dříve neznámé podrobnosti o čínské stíhačce 6. generace, asi J-50. Vývoj je tak rychlý, že mu nikdo nemusí stačit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-36 bude veliký třímotorový letoun

O tom, jakou roli bude hrát umělá inteligence v J-36, lze samozřejmě hlavně spekulovat, protože vlastně neexistují žádné oficiální informace. Wikipedia uvádí, že tak analytici označují čínský třímotorový letoun, jehož záběry se opakovaně objevily na sociálních sítích, ale zřejmě jde o cílené úniky informací řízené čínskou propagandou. Podle nich půjde o rozměrný letoun odpovídající těžkému stíhači, případně stíhacímu bombardéru. Snímky také odhalily, že by mohl být dvoumístný, a tedy mít místo pro pilota a operátora zbraní.

Chengdu J-36 #Stealth pic.twitter.com/HMF4CW66gO

— Fiona Antonella martinez (@Fiona75975939) August 30, 2025

Že bude mít J-36 prvky umělé inteligence, je více než jasné, protože to je pro letouny 6. generace stěžejní. Ale otázkou je, co bude umět. Scmp s odkazem na konstruktéry uvádí, že by určitě měla pomáhat pilotovi s přistáváním na letadlových lodích, čímž vlastně prozradil, že i přes veliké rozměry bude moci operovat z nosičů, což ještě zvyšuje jeho nebezpečnost pro případné soupeře. Lze navíc očekávat, že bude mít veliký dolet, a nejspíše tři vnitřní prostory pro nesení zbraní, mezi nimiž mohou být třeba vyspělé protilodní střely.

S desítkami dronů by si člověk neporadil

Vzhledem k netradiční bezocasé konstrukci je jasné, že bude J-36 nestabilní, a při řízení budou jistě pomáhat počítače, což dělají již u dnešních letounů. Twz uvádí, že bude mít i pokročilé velitelské a řídicí schopnosti, přičemž určitě zvládne řídit skupiny autonomních dronů, což je také u 6. generace nezbytné, a lze předpokládat, že v tom bude umělá inteligence velmi nápomocná, neb koordinovat činnost i desítek z nich by člověk nezvládal. Armádní Zpravodaj soudí, že může pomáhat také s vyhodnocováním dat ze senzorů.

Ukrajinci pomáhají ve světě, jak mohou. Vyslali vysokokapacitní letecký speciál Antonov k hašení lesního požáru v Černé Hoře

Umělá inteligence nebude samozřejmě jenom doménou čínských letadel, intenzivně na její integraci pracují na celém světě. ApNews uvádí, že třeba v USA pilotovala letoun General Dynamics F-16 Fighting Falcon, byť ji preventivně hlídal pilot, který mohl vždy převzít řízení. Nešlo ale jenom o let, ale třeba i o přesnou navigaci bez GPS a další úlohy. Co ale američtí odborní naprosto vylučují, je používání zbraní – to má být stále rozhodnutím člověka.

Článek Chengdu J-36: Čínský letoun 6. generace bude tak složitý, že by s ním člověk bez umělé inteligence ani nedokázal bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-50 má unikátní konstrukci a dva motory

O tom, co má čínský letoun umět, není známo nic oficiálního, a vlastně ani to, zda jde o nějaký demonstrátor technologií nebo již létající prototyp. Twz konstatuje, že dostupné informace vychází z fotografií, které se objevily na sociálních sítích, a to samé platí také o druhém projektu letounu 6. generace Chengdu J-36. Ten se jeví jako větší a opatřený trojicí motorů, zatímco menší J-50 má mít pohonné agregáty jenom dva.

Video: Ukrajinské letectvo provedlo přesný úder velkou 447kg pumou a uvěznilo ruské vojáky v suterénu budovy

Wikipedia popisuje menší čínský letoun jako bezocasou konstrukci s lambda křídlem, který byl poprvé spatřen v prosinci 2024. Mezi jeho konstrukční zvláštnosti patří otočné konce křídel, což pravděpodobně slouží k řízení namísto ocasu. Motory mají vektorování tahu, podle čehož Armádní Zpravodaj usuzuje, že by mohl být schopný v manévrování. Je také jasné, že bude nadzvukový, ale o maximální rychlosti, dostupu či doletu informace neexistují.

SAC J-50(?) 6th Gen Fighter Jet Testing Flight pic.twitter.com/JwSv6G2Zmo

— David Wang (@Nickatgreat1220) April 4, 2025

Moderní pravděpodobně bude i avionika a další vybavení J-50, ale opět neexistují žádné podrobnosti, což platí i o jeho výzbroji. Armádní Zpravodaj si je ovšem jistý, že bude disponovat vnitřními prostory pro zbraně, aby byla zachována schopnost stealth. Rovněž není pochyb o tom, že bude Čína na letounu používat nejmodernější dostupné střely a zbraně, díky nimž by mohl být nebezpečným zabijákem amerických strojů. Na fotografiích byl mimochodem identifikován elektronický zaměřovací systém a určitě bude mít i radar typu AESA.

Úniky fotografií nebudou náhoda

Jak je na tom Čína s vývojem letounu J-50, to lze obtížně odhadovat. Své zbraně odhaluje režim cíleně, upozorňuje 19FortyFive, a začíná jakoby náhodnými úniky rozmazaných, z dálky pořízených fotografií letadel. V pozdější fázi se pak objeví fotografie s většími detaily, ale bez podrobností a oficiálních vyjádření. Proto lze předpokládat, že jsou i tyto úniky řízené čínskou propagandou a nejde o náhodná odhalení. O důvodech lze jenom spekulovat.

Murmansk-BN anuluje největší výhodu NATO: Údajně nedá šanci F-35 ani F-22. Sotva vzlétnou, může je až na 8 000 km rušit

Může jít o hru hlavně vůči Americe, protože ta finišuje s projektem letounu Boeing F-47, ačkoliv ani u něj nelze konstatovat žádné podrobnosti nebo rok jeho zavedení do výzbroje. Úplně na vodě je pak údajný vývoj ruského letounu Mikoyan MiG-41, který nejspíše bude v realitě hodně pozadu. Ve světě však existují i další projekty, ale Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že o prvním letounu 6. generace v aktivní službě se rozhodne mezi Amerikou a Čínou.

Článek Shenyang J-50 má být čínským letounem 6. generace, který zpochybní vzdušnou převahu Američanů. Totální zabiják všeho na nebi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-41 má nahradit nejrychlejší bojový letoun

Rusko chce is od MiG-41 slibuje nahrazení stárnoucích nejrychlejších bojových letounů současnosti – Mikoyanů MiG-31 Foxhound. NationalSecurityJournal vysvětluje, že jde o záchytné stíhače, tedy letadla v jiných zemích nepotřebná. Rusko je však mít musí, aby dokázalo chránit své rozsáhlé území, kde nemůže být rozmístěna protivzdušná obrana, ale je nutné ho chránit před bombardéry, řízenými střelami, a nově i před hypersonickými zbraněmi.

The legendary Soviet fighter MiG‑31BM still holds the record for fastest (3000 km/h) and top altitude (25000 m) level flight. It will be supersed by its being-designed successor MIG-41. 🧵⬇️ pic.twitter.com/9wPHpptZ6I

— Ivan (@Pika777111) June 12, 2025

K tomu má sloužit MiG-41, na němž se oficiálně pracuje již někdy od 90. let 20. století, a nakonec z něj vznikl projekt letounu 6. generace. Wikipedia uvádí, že by se mělo jednat o letoun s rychlostí Mach 4 až 4,3, ale některé zdroje uvádí až Mach 5. Měl by být schopen operovat na pokraji vesmíru, používat střely vzduch-vzduch dlouhého doletu i protisatelitní rakety, nebo být vybavený obranným laserem, a disponovat pokročilou schopností stealth.

O MiG-41 se Rusko téměř nezmiňuje

Zatímco v Americe a Číně je o projektech letounu 6. generace stále více zmínek, a dokonce byly spatřeny létající prototypy a animace, v případě Ruska příliš takových věcí neexistuje. Armádní Zpravodaj se proto domnívá, že se Rusko k prototypu ani neblíží a má ho jenom na papíře, neb zřejmě nedokáže vyřešit řadu problémů. 19FortyFive uvádí, že jedním může být nový typ motoru schopný dodat MiG-41 požadovanou extrémní rychlost.

Video: Rusové odtáhli viditelně nepoškozený ukořistěný tank Abrams. K ničemu jim nejspíše nebyl

Navíc faktem zůstává, že má Rusko stále problém s letounem 5. generace Su-57 Felon. Jeho výroba je extrémně pomalá a existují pochybnosti o jeho schopnostech stealth. Superrychlý MiG-41 by také potřeboval povrch ze speciálních materiálů odolných proti extrémnímu žáru, což se zase nemusí shodovat s požadavky materiálů pro stealth. Ruský průmysl má ovšem problém i s některými pokročilými technologiemi, a dovézt je nemusí být možné. Také je zde otázka peněz, jelikož má ruská ekonomika problémy a armáda jiné priority.

🇷🇺 MiG-41 concept pic.twitter.com/apq9rkieEk

— Leandro Romão 🇵🇹 (@leandroOnX) June 8, 2025

Animace možné podoby ruského letounu 6. generace MiG-41

Článek MiG-41 má být superletoun 6. generace s rychlostí Mach 5, ale Rusko zatím neukázalo nic kromě odvážných slibů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoká rychlost a dlouhý dolet F-47

O budoucím americkém letounu vlastně není příliš známo. Wikipedia uvádí, že bude schopný se pohybovat rychlostí Mach 2 s doletem 1 900 km, což je více, než čeho jsou schopné současné americké Lockheed Martin F-22 Raptor páté generace, jichž bude F-47 nástupcem, a Lockheed Martin F-35 Lightning II. Armádní Zpravodaj se domnívá, že dlouhý dolet souvisí hlavně s orientací Ameriky na Pacifik, kde je v rozlehlých územích nutností.

Ruský vesmírný přepadový stíhací letoun MiG-41 6. generace s rychlostí Mach 5 zní úžasně. Ale nejspíše zůstane jenom snem

Americké letectvo ve své zprávě tvrdí, že má F-47 integrovat stealth technologie nové generace, fúzi senzorů a údery na dlouhou vzdálenost. Schopnosti se velmi obtížně posuzují, neboť připouští, že bude vybavovaný teprve vznikajícími technologiemi. Může se jednat třeba o laserové zbraně na obranu proti střelám, ale i o nové střely vzduch-vzduch s dlouhým dosahem nebo přesné řízené střely proti pozemním a hladinovým cílům.

Čína vyvíjí hned dva letouny 6. generace

AirAndSpaceForces s odvoláním na představitele ozbrojených sil uvádí, že by měla být F-47 prvním skutečným letounem 6. generace. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je to hlavně reakce na čínský vývoj, protože země připustila jakoby náhodný únik informací o hned dvou projektech 6. generace, na nichž pracuje. Jedná se o letadla označovaná jako Chengdu J-36 a Shenyang J-50. Vzhledem k vojenskému utajování a řízeným únikům informací o jejich schopnostech a porovnání s F-47 však nelze říci prakticky vůbec nic relevantního.

Ruský sen, Suchoj Su-75, má stát jenom 40 % ceny F-35; zájem o něj může přece jenom být, a to dokonce v rozvojové Nigérii

F-47 by měla být v provozu do roku 2029, ale pravděpodobně tím je myšlena série prototypů procházející zkouškami; reálně bude v aktivní vojenské službě možná kolem roku 2035. Ve světě probíhají i další závody o sestrojení letounu 6. generace, ale ty se pravděpodobně za americkým a čínským o nějaký rok opozdí. Reálné jsou společné projekty Velké Británie, Japonska a Itálie, případně Francie, Španělska a Německa, méně pak ruský MiG-41.

Článek Nebude nikoho, kdo by se mu mohl postavit: Boeing F-47 má Americe zajistit totální vzdušnou převahu už za 10 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dassault by prý zvládl 6. generaci sám

Náklady na vývoj letounu šesté generace jsou obrovské, a proto se některé země spojily, aby je sdílely. Každá ovšem vznáší nějaké požadavky, co by měl splňovat, s čímž jiné nesouhlasí a projekt tak drhne. V Evropě je to FCAS (Future Combat Air System), na němž se dle Wikipedia podílí Francie, Španělsko a Německo, které však už dříve hrozilo, že se vydá vlastní cestou.

Rusko přichází o svůj nejcennější zdroj příjmů, výsledky jsou pro jeho ekonomiku děsivé. Válkou se úplně decimuje

S tím, jak to v projektu je, jsou zřejmě nespokojeni všichni už jenom proto, že si ho chce z většiny nárokovat Francie, která touží po 80% podílu. Šéf francouzské letecké společnosti Dassault Aviation, Eric Trappier, přitom v minulosti několikrát upozornil, že podle jeho názoru může postavit novou stíhačku 6. generace bez podpory třetích stran.

Kdyby totiž Francie nedosáhla v programu svého, je alternativou její odstoupení. Armádní Zpravodaj je však názoru, že na takovou podmínku ostatní země nepřistoupí, min. Německo, které je samo evropskou zbrojní velmocí, a není pravděpodobné, že by se chtělo nechat připravit o dodávání klíčových systémů do vyspělého evropského letounu.

Armádní Zpravodaj je názoru, že v tom Francie vidí obrovskou příležitost, jak posílit postavení na evropském zbrojním trhu. O to se pokouší i alternativou k americkému raketometu M142 HIMARS, ale její vývoj se zřejmě zpožďuje, a konkurenci letounu 6. generace by pak mohlo nabídnout několik dalších zemí. V nějaké fázi na něm pracuje švédský Saab.

Záběry ukazují, jak operátor zaútočil velmi netradiční zbraní – dronem s granátometem – na ruského vojáka

Co všechno by měl bojový letoun 6. generace umět, není v tuto chvíli přesně definované. De facto ve všech směrech by měl ovšem být lepší než generace 5., a to zejména v oblasti stealth, aby byl těžko zaměřitelný radary. Samozřejmostí jsou pak vyspělé radary a další senzory, stejně jako spolupráce s doprovodnými drony, které mu mohou být velikostí podobné. Armádní Zpravodaj hodnotil, že by měl mít FCAS dokonce podobnost s ruským Su-57.

Článek Francie chce vyvinout stíhačku 6. generace úplně sama. Je to obrovská výzva, do společného projetu FCAS „hází vidle“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není jasné, co pád dronu Anka-3 způsobilo

Z dostupných informací není vůbec jasné, co se stalo. Turecké ministerstvo národní obrany mělo uvést, že dron provedl „řízené přistání“, přičemž zjevně stihl vysunout podvozek, aby nebyl náraz tak tvrdý. Ze záběrů se zdá, že zůstal trup neporušen, ale mohlo dojít k vnitřním škodám, a inženýři budou muset vyhodnotit, zda je schopen dalšího letu.

Ukrajina vrací Suchoj Su-24 zpět na bojiště. Nová letecká puma KAB rozdrtí nepřítele až na 100 km, a to velmi přesně (video)

Anka-3 se zřítil do pole a vypadá to, že je jediným poškozením levé křídlo – zda o něj přišel ještě ve vzduchu, nebo až na zemi, není známo. Za nehodou může být ztráta komunikace, ale také technická závada motoru. K testování dronu přitom dochází od roku 2023, kdy také poprvé vzlétl, a Armádní Zpravodaj v listopadu 2024 informoval, že úspěšně pokračují, a také se je daří propojit s pilotovanými letouny, jimž by měly sekundovat.

Dron by měl v budoucnu nejspíše spolupracovat s tureckým letounem 5. generace TAI KF Kaan, který je vyvíjen i ve dvoumístné verzi, z čehož Armádní Zpravodaj usuzuje, že by mohl jeho druhý pilot ovládat jeden nebo více doprovodných dronů, i když mu s tím pochopitelně bude ve velké míře pomáhat počítač; těžko by to zvládal pilot, ačkoliv to vyloučit nelze – lze připustit, že to možné je, pokud by byl Anka-3 vysoce automatizovaný.

Rusko našlo způsob, jak opět masivně zvýšit výrobu raket Iskander. A to západním sankcím navzdory

Informací je o dronu stále velmi omezené množství. Twz uvádí, že by měl mít dvojici vnitřních prostorů k nesení munice, například pum Mk82 o hmotnosti 450 kg – vybavené konverzní sadou se navíc stávají naváděné a klouzavé. Armádní Zpravodaj ale soudí, že bude jistě zvládat i moderní střely, jimiž by např. ničil systémy protivzdušné obrany – pilotovaný letoun by se tak nemusel vystavovat riziku, a mohl by útočit na více cílů během jedné mise.

Konya’da Anka-3 İHA gerçekleştirilen test uçuşu esnasında kontrollü uçuşla yere yaklaşım yaptı.

Teknik ekipler, olayın tüm yönleriyle değerlendirilmesi için saha çalışmalarını başlatmış, olayın sebeplerine ilişkin incelemeler titizlikle yürütülmektedir. pic.twitter.com/ATC5A1Q5gy

— Trafik Konya (@trafik_konya) June 25, 2025

Turecký dron Anka-3 po „řízeném přistání“ u města Konya

Článek Záběry: turecký úspěch skončil nezdarem. První dron světa pro pátou generaci letadel ovládaný 100% z nich se zřítil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny 5. i 6. generace spolupracující s drony

Experimentální jednotka amerického letectva funguje pod 53. křídlem na základně Nelis. Její úkol je jednoduchý – vyvinout a otestovat koncepty spolupráce mezi různými drony a letouny 5. a 6. generace – s drony mají spolupracovat Lockheed Martin F-22 Raptor, Lockheed Martin F-35 Lightning II a chystaný letoun 6. generace Boeing F-47. Objevily se však spekulace, že nakonec nemusí vzniknout, i když je nějaký pokročilejší rozhodně potřeba.

iZdroj fotografie: Public Domain

Jednotka by měla zajistit, že budou systémy vzdušného boje za využití letounů a dronů nasaditelné, spolehlivé a okamžitě účinné, tvrdí ArmyRecognition. V podstatě to znamená, že piloti, operátoři dronů a další odborníci musí vytvořit doktríny a taktiky toho, aby byla spolupráce funkční a přinášela výsledky, domnívá se Armádní Zpravodaj. Jimi ověřené postupy budou potom zaváděny do praxe u pilotů a operátorů dronů.

Několik druhů dronů už existuje

Američané dělají na vývoji dronů schopných spolupracovat s letadly již delší dobu. Příkladem může být výkonný Kratos XQ-58 Valkyrie, nebo třeba v Austrálii vyvinutý Boeing MQ-28 Ghost Bat. Americké letectvo také již nějakou dobu rozvíjí program spolupráce letadel a dronů nazvaný Collaborative Combat Aircraft, uvádí Airforce-Technology.

Kdyby Čína zaútočila, zkomplikovala by jí cestu k pobřeží tchajwanská bezpilotní ponorka. Ta jistě dokáže potopit i větší lodě

V podstatě se předpokládá, že letectvo bude nasazovat velké množství různých autonomních dronů s pilotovanými letadly. Spolupráce má zahrnovat umělou inteligenci, nové zbraně, senzory či systémy řízení bitev. Drony by navíc měly být mnohem levnější než stále dražší bojová letadla, a v nebezpečných situacích by riskovaly hlavně ony. Tím by se omezilo riziko ztráty drahého letounu i špičkově vycvičeného pilota (a života), kdežto dron by šlo snáze nahradit.

Článek Budoucnost na dosah: experimentální bezpilotní letka amerického letectva oznámila testování spolupráce letadel a dronů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F/A-XX má nahradit F/A-18 Super Hornet

Stojí za to připomenout, že americké námořnictvo vzneslo poprvé požadavky na letoun 6. generace už v roce 2008. Nahradit má letouny Boeing F/A-18E/F Super Hornet, uvádí Wikipedia, a plán počítal s tím, že by z palub amerických lodí ve 30. letech 21. století operovaly letouny F/A-XX spolu s Lockheed Martin F-35C Lightning II. Američané již rozhodli, že budou mít letoun 6. generace Boeing F-47, ale ten je určen pro operace ze země a nemá být vhodný pro námořnictvo – i když asi letouny budou řadu vyvinutých technologií sdílet.

(Ne)chtěné vyzrazení podoby americké stíhačky 6. generace NGAD: co je o ní vlastně známo a v čem bude její největší síla

Tedy za předpokladu, že F/A-XX vznikne, protože se nad ním vznáší mnoho otazníků. Vývoj je drahý a Pentagon chce údajně využít peníze na něj vyčleněné jinde, i když námořnictvo nesouhlasí. Rozhodnutí ještě nepadlo, ale pokud by byly prostředky na program odkloněny, v podstatě by to znamenalo jeho zrušení, spekuluje Twz. Vývoj námořního letounu 6. generace pro námořnictvo by tak nejspíše musel začít znovu, což by znamenalo zpoždění.

Fungovat by mohlo s pilotem i bez něj

Letoun F/A-XX by měl americkému námořnictvu přinést komplexní skok ve schopnostech v několika oblastech, upozorňuje ArmyRecognition. Třeba pokročilé stealth, kdy je počítáno s takzvanou bezocasou konstrukcí. Měl by také disponovat pokročilými senzory, dlouhým doletem a přizpůsobivostí. Možné by mělo být i nasazení zbraní s řízenou energií, jakou je laser. A co víc, měl by umožňovat pilotování, a stejně tak fungovat jako nepilotovaný, tedy dron.

Navy doesn’t want Canard！ Personal concept image of F/A-XX！😸 #F47 #Fighters #NGAD#F/A-XX pic.twitter.com/wQ1xYwTjzo

— Tomcat fan & Love of airplanes (@tomcat_fans) March 28, 2025

Armádní Zpravodaj se domnívá, že pokud by americké námořnictvo o program F/A-XX přišlo, nebo se výrazně zpozdil, mohlo by přijít o dominanci na světových oceánech. Největší soupeř USA, tedy Čína, totiž intenzivně pracuje na letounech 6. generace, a protože by k případnému střetu pravděpodobně došlo v oblasti Pacifiku, bylo by americké námořnictvo tváří v tvář čínským strojům 6. generace, které by mohly startovat nejen z pevniny, ale možná i z letadlových lodí, oslabené. To by snížilo jeho údernou sílu, která je dnes jeho hlavním trumfem.

Článek Budoucí stíhačka F/A-XX amerického námořnictva: výjimečný letoun má zajistit dominanci na moři; ale vůbec nemusí vzniknout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Už o nejnovější Gripen je malý zájem

Švédsko má vcelku vyspělý letecký průmysl, jehož posledním výtvorem jsou letouny Saab Jas-39 Gripen používané v současnosti i českým letectvem. Jsou čtvrté generace, ale existují i v nové verzi Jas-39E/F označované za evropskou F-35, což je vyspělá 4,5. generace. Ale pro Švédsko znamenal dlouho veliký neúspěch, i když jde papírově o dobrý letoun. Kromě domácího letectva si ho objednala Brazílie, uvádí Wikipedia, a též Kolumbie. To pro Saab konečně znamená obchodní úspěch, ale kupců by nejspíše bylo třeba více.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

I přesto se tamní inženýři pustili do letounu 6. generace, a tedy by podobně jako mnozí další výrobci, tu 5. přeskočili. Saab totiž v březnu 2024 v tiskové zprávě oznámil, že dostal od státu zakázku na koncepční studii budoucích stíhacích systémů. To si Armádní Zpravodaj nemohl přeložit jinak než jako studii na letoun šesté generace, přičemž soudil, že se mělo jednat o vývoj jak letounu, tak dronu, s nímž je úzká spolupráce předpokládána.

Švédové společný projekt opustili

Uvažování Švédska o možném samostatném vývoji letounu šesté generace mohlo být překvapivé. V minulosti se totiž zapojilo do britsko-italského programu letounu Tempest od BAE Systems, ale země se nakonec spojily s Japonskem v programu Global Combat Air Programme (GCAP). Důvodem jsou dle všeho vysoké finanční náklady, takže si je země mohou rozdělit. Švédsko ale pozici pozorovatele v programu opustilo, uvádí Airforce-Technology.

iZdroj fotografie: Královské letectvo (Royal Air Force)

Je velikou otázkou, zda Švédsko, ať jde bezesporu o bohatou zemi, bude schopné letoun šesté generace samo vyvinout, a také kdy. Zadání studie nicméně znamená, že ještě není rozhodnuto – může ukázat i to, jak je program náročný, a Švédsko by se pak teoreticky mohlo opět připojit do GCAP nebo jiného programu. Na druhou stranu je zřejmé, že jde švédské vládě o zachování leteckého průmyslu. Ten by měl však perspektivu jenom tehdy, pokud by se švédská letadla dařilo prodávat po světě ve větších počtech.

Článek Saab se nejspíše pustil do vývoje stíhačky 6. generace, ale může to být další neúspěch. Jiné země se naopak spojily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lockheed Martin prohrál soutěž

Společnost Lockheed Martin byla spolu s Boeingem účastníkem o dodavatele letounu 6. generace NGAD pro americké letectvo. Soutěž ale vyhrál Boeing, který tak dodá F-47. Jenomže aby měl teď už poražený soupeř v soutěži co nabídnout, musel vyvinout velké množství technologií, a nejspíše je i testovat na demonstrátorech. Nechce je tak po prohře hodit do koše, ale využít je při modernizaci stávajících letounů F-22, a hlavně F-35.

Litva bere hrozící válku s Ruskem vážně. Předložila plán na evakuaci hlavního města, pokud by zaútočilo

Jde o letouny 5. generace a jejich vylepšení dává smysl. Třeba F-35 již bylo vyrobeno kolem 1 150 kusů, uvádí Wikipedia, a fronta zájemců je stále dlouhá. Lockheed Martin toho chce využít a tvrdí, že je schopen do nich v příštích modernizacích namontovat řadu technologií vyvinutých pro letoun 6. generace. Ten by pak měl získat zhruba 80 procent schopností budoucího F-47. Mluví se třeba o radaru, systému infračerveného zaměřování IRST a dalších, konstatuje TheAviationist. Takový letoun je prozatím pracovně označovaný za F-35+.

Cenovka bude poloviční než u F-47

Výhod umístění technologií z letounu 6. generace do F-35 by bylo bezesporu více. Její cena by měla být poloviční než u F-47, uvádí DefenseOne, přičemž je dnes cenovka letounu 6. generace odhadována na 300 milionů dolarů (6,6 miliard Kč), což si mnohé země prostě nemohou dovolit. Ani poloviční částka není rozhodně nijak nízká, ale stále by se jednalo o významnou úsporu a za nižší cenu by bylo možní získat téměř srovnatelný letoun.

Americká armáda je v rozkladu, má silný nedostatek vojáků a noví se nehlásí. Řešením má být i cizinecká legie

Armádní Zpravodaj se domnívá, že je to skvělá zpráva i pro uživatele F-35, k nimž bude patřit také Česká republika. Lockheed Martin jistě nabídne možnou modernizace starších letounů na variantu F-35+. Spolu s možným prodloužením životnosti by pak mohly vydržet ve službě ještě déle, než bylo dosud představitelné, neb by s vylepšeními byly stále na nebi konkurenceschopné. Tím by mohly armády rovněž ušetřit prostředky na obranu.

Článek Americký technologický zázrak: nová F-35+ bude mít 80 % schopností F-47, ovšem za poloviční cenu. Těžit z toho může i ČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-47 je zatím jenom na kresbách

Jak bude vypadat a co přesně dokáže americký letoun 6. generace F-47, nikdo neví, zatím existují jenom animace zveřejněné letectvem – jsou součástí tohoto článku. Náčelník štábu amerického letectva, David Allvin, ve svém prohlášení pouze prozrazuje, že je letoun navržen tak, aby předběhl, vymanévroval a překonal každého protivníka. Je tedy jasné, že tím myslí ruský letoun 5. generace Suchoj Su-57 Felon a čínské letouny Chengdu J-20 Mighty Dragon a Shenyang J-35, nepočítaje stroje generace čtvrté, které jsou na obloze stále nejpočetnější.

Trumpův sen o nadřazenosti končí. Amerika se zlobí na Evropu, že už přestává kupovat její zbraně. Může to nastartovat náš průmysl

Americké letectvo ve své zprávě uvádí, že F-47 představuje významný pokrok oproti Lockheed Martin F-22 Raptor, což je dnes nejlepší stíhací letoun (5. generace) na světě. Má mít pokročilejší stealth nové generace, vyspělou fúzi senzorů a schopnost operovat na dlouhé vzdálenosti. Jak daleko doletí a co přesně dokáže, není dnes známé, protože ho nikdo veřejně neviděl a pravděpodobně ani neexistuje, soudí Armádní Zpravodaj. Není navíc určeno datum jeho zařazení do výzbroje, ale odhadem to může být rok 2035.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Co však existovat má, jsou koncepty nebo demonstrátory, které David Allvin nazývá X-plany. Ty měly v posledních 5 letech odlétat stovky zkušebních hodin, a právě na nich pravděpodobně Boeing i další společnosti, agentura DARPA a letectvo, testovaly technologie, které budou využité při konstrukci F-47. Podle všeho se dá očekávat, že by v poměrně krátké době mohl být hotový prototyp a také začít létat, aby se vše otestovalo v praxi.

F-47 může být vyzbrojena i lasery

O tom, co bude F-47 umět, lze jenom teoreticky spekulovat na základě toho, jak odborníci letoun 6. generace charakterizují. Wikipedia uvádí, že kromě pokročilého stealth bude využívat umělou inteligenci, fúzi dat, prvky kybernetické války nebo větší součinnost mezi strojem a člověkem. Vybavený by měl být motory s proměnným cyklem, zbraněmi dlouhého dosahu a zbraněmi s řízenou energií, jako jsou lasery. Ty by mohly být využitelné nejenom k útoku, ale také k sebeobraně proti přilétajícím střelám.

Smutná náhrada za ruský stealth bombardér PAK DA je modernizovaný starší letoun, ačkoliv i ten je silný

Ačkoliv se o F-47 často mluví jako o stíhačce, redakce Armádního Zpravodaje soudí, že půjde s větší pravděpodobností o víceúčelový bojový letoun schopný vést útoky i proti pozemním a námořním cílům, a také bude sloužit k průzkumu. Díky pokročilému stealth by mělo být obtížné ho sestřelit jak jinými letadly, tak systémy PVO, jakými jsou S-400 nebo HQ-9. F-47 by je naopak měl být schopen detekovat a útočit na ně z relativně bezpečné vzdálenosti, čímž by mohl otevřít nebe pro útoky méně vyspělých letounů, například 4. generace.

On Dec 26, Mao’s birthday, China revealed its 6th generation fighter jets!

When you have amazing manufacturing and millions of engineers, you can get ahead of your competitors. pic.twitter.com/oeoXWk2Ihw

— S.L. Kanthan (@Kanthan2030) December 26, 2024

Nejspíše jedinou zbraní, která by na F-47 mohla platit, bude jiný letoun 6. generace. Zdá se přitom, že již létá i čínský letoun 6. generace, i když i ten odhaduje Armádní Zpravodaj na nějaký typ demonstrátoru, jakým mají být americké X-plany. Na projektu letounu 6. generace pracují ještě společně Italové, Britové a Japonci, na dalším pak Francie, Německo a Španělsko. Samostatně má projekt letounu 6. generace Rusko, jde o Mikoyan PAK DP. Ale vzhledem k tomu, jaké problémy má se Suchojem Su-57, bude nejspíše výrazně pozadu.

Článek Americká F-47, nejsmrtonosnější stíhačka všech dob, bude generačním skokem. Rusko už si může nechat o soubojích jenom zdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořnictvo má jiní požadavky než letectvo

Armádní Zpravodaj dohledal, že snad úplně první zmínky o programu letounu 6. generace pro americké námořnictvo se objevily v roce 2008, potvrzuje Wikipedia. Na letadle 6. generace pracuje přitom v rámci programu NGAD také americké letectvo, ale jde o oddělený program, který se navíc aktuálně potýká s problémy. Požadavky námořnictva na letoun budoucnosti, jehož úlohou bude někdy ve 30. letech 21. století začít nahrazovat Boeing F/A-18E/F Super Hornet a sloužit po boku Lockheed Martin F-35C Lightning II, jsou totiž odlišné.

Armádní Zpravodaj nicméně upozorňuje, že je v tuto chvíli velikou neznámou, jak bude F/A-XX vypadat, a dohledal například domněnku TheAviationist, že bude muset zvládat boj vzduch-vzduch, útoky na pozemní cíle, průzkum, blízkou vzdušnou podporu, ale i elektronický boj. Třeba rozsah jeho detekčních schopností by měl být větší než u současné F-35, a také se očekává jeho úzká spolupráce s ostatními pilotovanými letouny i drony.

F/A-XX nepostaví Lockheed Martin

Hodně podrobných vlastností letounu F/A-XX je v současnosti utajováno, upozorňuje BreakingDefense, takže se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo dohledat třeba fotografie, které unikly (nebo spíše byly vypuštěny) zřejmého létajícího demonstrátoru čínského letounu 6. generace. Jediné, co je oficiální, tak že ze soutěže vypadl americký zbrojní gigant Lockheed Martin a dodavatelem bude Boeing nebo Northrop Grumman. Níže je sice příspěvek a také video o možné podobě letounu, ale aktuálně nelze brát ani jedno jako bernou minci.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Některé schopnosti letounu lze ale odvodit z obecných informací. Jasné je, že bude muset mít zesílený trup a podvozek, aby zvládl starty a přistání na letadlové lodi. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je též téměř jistá schopnost supercruise, tedy let nadzvukovou rychlostí bez přídavného spalování, a dlouhý dolet, aby se omezila nutnost častého tankování za letu, pokročilá schopnost stealth, a vyloučena není ani schopnost aktivní obrany.

Možná podoba a vlastnosti budoucího letounu F/A-XX

Článek Americký bojový letoun F/A-XX 6. generace má možnou podobu. Vzlétat má z letadlových lodí, ale informací je málo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hned 2 vyfotografovaná čínská letadla

O vývoji čínského bojového letounu 6. generace nejsou žádné podrobné informace, takže lze vycházet jenom z náhodně pořízených fotografií – čínská vláda by nicméně mohla jejich zahlédnutí a vyfotografování plánovat. Twz uvádí, že se může jednat hned o dva letouny, z nichž první a větší označené J-36 vypadá jako dílo společnosti Chengdu Aircraft Corporation, kdežto druhý je menší a pravděpodobně za ním stojí Shenyang Aircraft Corporation.

pic.twitter.com/6zmbQ2vZaf

— OedoSoldier (@OedoSoldier) December 26, 2024

Oba letouny mají mnoho společného, například tzv. bezocasou konstrukci, díky níž by měly mít mnohem pokročilejší schopnost stealth než letouny s klasickými ocasními plochami. MilIn upozorňuje, že to však nejspíše znamená horší manévrovatelnost, i když na druhou stranu u současných (a nejspíše i budoucích) letadel se nepředpokládá klasický souboj na krátkou vzdálenost a tedy na tom nemusí tolik záležet. O čínských letadlech ale nelze říci, zda jsou to prototypy, spíše půjde o létající demonstrátory k testování technologií.

Motor je zřejmě stejný jako u J-20

U letounu 6. generace odborníci předpokládají několik charakteristik. Tou první je pokročilé stealth, což by ty čínské splňovat mohly, a jako další uvádí Wikipedia motor s proměnným cyklem – ale třeba u J-36 se zdá, že používá stejné motory jako čínský letoun 5. generace Chengdu J-20 Mighty Dragon – je proto lepší se přiklonit k tomu, že se jedná o demonstrátor. Věci jako zapojení umělé inteligence a další pak nelze posoudit, ale není sporu, že Čína postupuje.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Největším rivalem je jí přitom Amerika s projekty NGDA a námořním F/A-XX. Demonstrátor prvního měl vzlétnout již v roce 2020, ale podrobnosti nejsou jasné, i když je známo, že se projekt potýká s problémy a některé jeho části mají být dokonce pozastaveny – podobné potíže může mít i námořní program. Ve světě však existují ještě projekty dvou skupin států – první jsou Japonsko, Velká Británie a Itálie, druhou Německo, Francie a Španělsko, a dalším adeptem je Rusko. Ale ani v jednom případě nejspíše ani demonstrátor neexistuje.

pic.twitter.com/BKHGVbRIbn

— OedoSoldier (@OedoSoldier) December 26, 2024

Pravděpodobný demonstrátor čínského letounu 6. generace

Článek Jako první na světě: čínská stíhačka 6. generace už může létat, ukazuje video. Amerika i Rusko mohou být extrémně pozadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Létající křídlo v raných fázích testování

Prototyp, nebo spíše demonstrátor, byl spatřen nad vnitrozemským městem Čcheng-tu (Chengdu), kde působí státní společnost Chengdu Aircraft Industry Group. Právě z jejího letiště v doprovodu stíhačky J-20 odstartoval a provedl testovací let. Žádné podrobnosti o něm ale nejsou k dispozici, takže nelze přesně potvrdit, že šlo o demonstrátor letounu 6. generace, ackoliv ma existovat ve dvou kusech (na záběrech je jeden po boku J-20 generace páté).

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Napovídají tomu nicméně dostupné informace o jeho vývoji a testování v této době by dávalo smysl. MilIn informuje, že měl letoun ve tvaru létajícího křídla navíc po celou dobu vysunutý podvozek, což je v raných fázích testování typické. Konstrukce poskytuje vysoký poměr užitečného zatížení ku celkové hmotnosti, ale je hůře manévrovatelný.

To by mu sice ztížilo případný vzdušný souboj, ale na druhou stranu na tom dnes už tak nezáleží, jelikož by k němu velmi pravděpodobně ani nedošlo. Odehrávat se totiž obvykle bude na desítky až stovky kilometrů, čemuž napomůže i vlastnost stealth, kdy je letoun špatně zaměřitelný na radaru, připomíná theIndependent s tím, že jí napovídají i trysky motoru nad trupem, díky čemuž výrazně klesá tepelné záření a šíření hluku vzhledem.

pic.twitter.com/IZ9BlwjoOc

— Justin Bronk (@Justin_Br0nk) December 26, 2024

Článek Čína je první na světě, kdo otestoval stíhačku 6. generace, Amerika ani Rusko tak daleko nejsou. Svědci zveřejnili záběry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z dvou programů se stal jeden

CGAP začal vlastně jako dvojice programů na letoun 6. generace, z nichž prvním byl Tempest zahrnující Velkou Británii, Itálii a Švédsko, a druhým pak japonský Mitsubishi FX, uvádí Wikipedia. Na konci roku 2022 se ale oba programy spojily v jeden nazvaný GCAP, ovšem bez účasti Švédska. Není nicméně vyloučeno, že se k němu časem opět připojí, a teoreticky je v něm místo i pro další partnery s dostatkem peněz, např. pro Saudskou Arábii.

UK reveals progress on next-generation fighter demonstrator, as build work advances https://t.co/a8LkJWFE6n pic.twitter.com/0cLX5Xs90c

— FlightGlobal (@FlightGlobal) July 24, 2024

Vývoj letounu jakým je CGAP je velice náročný a vyžaduje mnoho kroků. Tím prvním je návrh, následně model a po něm demonstrátor, který už je schopný letu. MilIn uvádí, že by se mohl vznést do vzduchu již v roce 2027. Ale demonstrátor neznamená, že by byl letoun hotový, slouží hlavně k ověření koncepce a k testům, aby bylo jasné, zda je vlastně smysluplné a možné ho úspěšně postavit. Na základě výsledků pak mohou konstruktéři provést změny vedoucí k prototypu, u něhož bude opět docházet k celé řadě testů.

CGAP může být ve výrobě v roce 2035

Plány na letoun CGAP předpokládají, že by se mohl dostat do sériové výroby někdy kolem roku 2035, uvádí na stránkách jeden z hlavních partnerů, a sice britská společnost BAE Systems. Letoun by měl disponovat inteligentním zbraňovým systémem a interaktivním kokpitem řízeným softwarem, a rovněž do něj budou nainstalované různé senzory a výkonný radar nové generace schopný poskytnout 10 000krát více dat než současné systémy.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Od letounů 6. generace se očekává, že budou operovat spolu s vyspělými drony s pokročilými schopnostmi. Disponovat by měly rovněž vyspělou schopností stealth, a to minimálně na úrovni 5. generace. Zajímavé jsou mimochodem úvahy o využití laserových aktivních obranných systémů schopných sestřelovat rakety mířící na letadlo. Vybaveno by mělo být i novým typem motoru s proměnným cyklem, ale to není jisté. Třeba u amerického projektu NGAD existují obavy, že budou vývoj i výroba finančně neúnosné.

Článek Celosvětově první evropský „průkopník“ stíhačky 6. generace GCAP míří do výroby. Rozhodne, zda má letoun smysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letounů F-22 je málo a nemají náhradu

F-22 Raptor je v mnoha směrech pořád nepřekonatelný, ačkoliv už jde o relativně starý letoun. Wikipedia uvádí, že jeho konstrukce pochází z 90. let 20. století a do služby byl zařazen v roce 2005. Vyniká skvělou manévrovatelností, vysokou rychlostí nebo pokročilým stealth, které je lepší než u jiných letadel 5. generace, a také možností používat velice účinné zbraně. Je ale velmi drahý, takže si americké letectvo pořídilo jenom 187 kusů. Některých F-22 se sice chtělo zbavit, ale nakonec to neudělalo, protože musí případně čelit Číně a Rusku.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Plány amerického letectva předpokládaly, že F-22 nahradí ve 30. letech 21. století letoun 6. generace NGAD. DefenseNews, uvádí, že to ale vůbec není jisté. Jeho konstrukce se totiž ukazuje jako velice drahá a jeden by mohl stát až 300 milionů dolarů (6,94 miliard Kč), zatímco Lockheed Martin F-22 Raptor stojí 125 milionů dolarů (2,9 miliardy Kč). Ani Spojené státy americké si nejspíše nemohou takovou cenu dovolit a nad celým programem se tak vznáší mnoho otazníků. Na druhou stranu F-22 zestárne a náhradu určitě potřebovat bude.

Největší překážkou je pokročilý motor

Konstruktéři se nejspíše budou muset zamyslet nad tím, jak udělat NGAD levnější. PopularMechanics se domnívá, že jednou z cest je nestavět nový motor s adaptivním cyklem, protože je nesmírně drahý. Na druhou stranu by měl zajistit mnohem nižší spotřebu paliva, a to i v okamžicích, kdy letoun dosahuje nadzvukové rychlosti. Jenomže pokud NGAD dostane nějaký běžný proudový motor, bude spotřebovávat více paliva, aby měl požadovaný dolet, čímž ale bude mnohem větší a nemusel by tak splňovat další požadované parametry.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Někteří odborníci mohou však spoléhat na program Collaborative Combat Aircraft, jehož cílem je vytvořit plnohodnotný bojový dron pro doprovod bojových letounů. Twz uvádí, že měl být součástí NGAD a s letounem spolupracovat, jenomže pokud NGAD nevznikne a vznikl by pouze dron, mohl by sice doprovázet starší typy letounů, ale hodnota spolupráce by asi byla mnohem méně pokročilá. Chybné jsou pak zřejmě i úvahy, že by dron mohl NGAD dokonce nahradit, v mnoha situacích by totiž lidský prvek mohl scházet.

Článek Americké letectvo aktuálně nemá žádnou náhradu za F-22 Raptor, který dodnes neporazilo Rusko ani Čína. A možná ani mít nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NGAD by mohl stát až 7 miliard korun

Již současný americký letoun Lockheed Martin F-35 Lightning II je považován za velmi nákladný, jelikož vychází na více než 80 milionů dolarů (asi 1,9 miliardy Kč). To ale dle všeho není nic proti tomu, kolik by měl stát budoucí letoun NGAD – odhady amerického letectva říkají, že by cenovka za jeden kus mohla činit více než trojnásobek F-35, konkrétně tedy 250 až 300 milionů dolarů (5,8 až 7 miliard Kč), uvádí Twz. To jsou náklady, které si nemůže dovolit téměř žádná ekonomika, a dle všeho budou mít na vývoj letounu zádadní vliv.

iZdroj fotografie: Public Domain

Jednou z možností, co s programem udělat, je zrušit ho nebo významně omezit. Kromě NGAD totiž americké letectvo pracuje i na programu kolaborativního bojového letadla CCA, což by mělo být nepilotované letadlo, tedy dron, jehož primárním úkolem by bylo doprovázet jiná bojová letadla a účastnit se přímo bojových akcí. Ovšem ani ten není levný. BreakingDefense navíc upozorňuje, že to je riziko, jelikož by CCA bez letounu NGAD nemusel mít takové bojové schopnosti. Ačkoliv jde AI kupředu, prostě by na obloze chyběl lidský prvek.

Vypustit nový motor nebo něco osekat

Program NGAD lze zachovat a udělat ho smysluplným, stačí najít levnější způsob konstrukce. DefenseNews uvádí, že jednou z možností by bylo vypuštění plánovaného adaptivního motoru, který má mít sice lepší výkony než současné typy motorů, ale ukazuje se jako nákladný. Osekat by jistě bylo možné i další schopnosti letounu, ale pak by hrozilo, že by se dostal na úroveň letounů generace 5. a vlastně by nemělo smysl ho vyvíjet ani kupovat.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Úplné zrušení NGAD nebo jeho drastické osekání by také mohlo mít velmi neblahé důsledky na budoucnost USA i NATO. Dlouhodobě se totiž spoléhají na svou vzdušnou nadvládu. Ovšem i jiné velmoci, především Čína, pracují na letounech 6. generace, stejně tak jako například evropské země, Japonsko a další. Pokud by tedy ony své projekty úspěšně dokončily, což třeba v případě Číny určitě nelze vyloučit, ocitla by se Amerika najednou na druhé koleji.

Článek Americký letoun 6. generace nemusí vzniknout, neb je drahý. Nahradit ho vyspělými drony je však riziko, Amerika by zaostala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo neví, kam vlastně Devil (Ďábel) patří

Projektem možného německého letounu nové generace je stroj označovaný jako DLR-FFD Devil, česky Ďábel, a pracuje na něm tým vědců z German Aerospace Center DLR, uvádí MilitaryView. Objevily se i fotografie makety možné podoby, ale vše je zahaleno do mnoha nejasností. O letadle informuje hned několik portálů, ale samotné centrum o něm na svých internetových stránkách nemá ani slovo. Přitom jde o instituci placenou německou vládou, a ta se oficiálně podílí na programu FCAS, o čemž informace neskrývá.

DLR Aerospace Center, baru-baru ini telah mengungkapkan sosok konsep jet tempur generasi ke-6 Jerman yang dijuluki sebagai Devil. pic.twitter.com/Ev4sbsfXNw

— Sawiyya Sikumbang (@RBS_Sawiyya) March 29, 2024

TechWp spekuluje, že může jít o nezávislou spolupráci Německa na programu Global Combat Air Programme známém i jako GCAP, na němž spolupracují Japonsko, Velká Británie a Itálie. Tvary každopádně naznačují, že půjde o letoun se schopností stealth, takže bude buď 5. generace, na níž v Evropě nikdo nepracuje (nepočítáme-li Turecko), nebo by se muselo jednat už o letoun generace šesté. V jeho vývoji ale ještě zůstává nejasná cesta Švédska.

„Ďábelský“ letoun má dosahovat rychlosti Mach 2,6

Z prezentovaných údajů vychází, že by měl mít letoun Devil nosnost zbraní kolem 8 tun, z čehož by mohlo být 1,8 tuny uloženo ve vnitřním prostoru letadla, aby byla zachována schopnost stealth. Jeho dolet by mohl být až 2 000 kilometrů, a efektivní, i když nižší dostup kolem 15 kilometrů. Maximální rychlost by pak měla činit Mach 2,6, uvádí EssaNews, což by z něj dělalo jeden z nejrychlejších bojových letounů na světě.

Britové vyvíjí vlastní stíhačku 6. generace Tempest: bude tím nejlepším ve světovém žebříčku, její havárie bude téměř nemožná

Z pouhého modelu ale nelze v žádném případě nic vyvozovat – neznamená to, že vývoje skutečného letounu opravdu začne, ani že bude vypadat stejně. Je ale možné, že chce mít Německo alternativní řešení pro přípa, že by selhal jeho společný projekt s ostatními zeměmi. Další možností pak je, že se jedná jen o jakýsi vědecký výzkum, jehož výsledky pak mohou být přetavené právě do vývoje budoucího evropského letounu 6. generace.

Článek Futuristická stíhačka „Ďábel“ může být sólovým řešením 6. generace z Evropy, i když není jasné, k čemu vlastně projekt slouží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testovaný evropský model nemá ocas

Jak bude evropský letoun vypadat, mohou napovědět záběry z testování modelu zvaného „Superman“ z aerodynamického tunelu společnosti Onera. TopWar upozorňuje, že se model podobá koncepcí ruskému letounu Suchoj Su-57 Felon, neboť jde o takzvaný bezocasý letoun. Nelze samozřejmě v žádném případě tvrdit, že by se evropští výzkumníci po Rusech tzv. opičili; mnohé koncepty letadel se často velmi podobají, jelikož vědci mají nějaké zadání a zároveň stejné znalosti či materiály, a proto dojdou i k podobnému řešení.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Použití takového konceptu vlastně není překvapivé, Twz vysvětluje, že bezocasá konstrukce poskytuje mnohé výhody. Jednou z nich je velmi pokročilá schopnost stealth proti mnoha typům radarů, a to z více úhlů. Takový tvar má také snížený aerodynamický odpor, což letounu umožňuje velmi rychlý let, a pochopitelně i nižší spotřebu paliva. Na druhou stranu může tvar ovlivnit manévrovatelnost, ale to se dá kompenzovat různými technologiemi.

Bezocasá konstrukce i v Americe a Číně

Ve světě vznikají i další letouny 6. generace. Na jednom pracují v USA, (ne)chtěné vyzrazení podoby stíhačky 6. generace NGAD ze strany Lockheed Martin ukazuje rovněž letoun bez ocasu. Podobně je na tom pak i čínský projekt letounu 6. generace, který se podobá tomu americkému. Opět nelze předpokládat, že by Číňané něco kopírovali, jejich schopnosti zkonstruovat letouny 5. generace dokazují, že je jejich letecký průmysl dostatečně vyspělý.

Britové vyvíjí vlastní stíhačku 6. generace Tempest: bude tím nejlepším ve světovém žebříčku, její havárie bude téměř nemožná

Na konečnou podobu letounů 6. generace si ale budeme muset ještě několik let počkat, alespoň dokud se neobjeví první létající prototypy. Ty budou určitě podrobeny testům, během nichž se ještě mohou parametry i vzhled mírně měnit. Evropské plány na letoun FCAS počítají s tím, že by měl být zaveden do výzbroje kolem roku 2040, uvádí Airbus. Rychlejší však asi budou Američané, jejich letoun by mohl být zařazen do služby již o 5 let dříve.

Článek Ruský Suchoj Su-57 a budoucí evropská stíhačka nové generace FCAS sdílí „překvapivou“ podobnost, ale o kopírování Rusů nejde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hypersonická rychlost a ničení satelitů

Nový letoun MiG-41 by měl být nástupcem Mikoyan MiG-31 Foxhound, a výše zmíněný ruský server ho dokonce označuje za vesmírný stíhač. Navržen má být tak, aby dokázal operovat v blízkém vesmíru, i když není jasné, jak vysoko by měl vyletět. Létat by pak měl hypersonickou rychlostí, tedy alespoň Mach 5, a Rusové prý tvrdí, že bude schopen zasáhnout satelity a další kosmické lodě hypersonickými střelami dlouhého doletu.

MODERN WARSHIPS: Naval Battles Information

Hello everyone.

A limited-time package of „Su-75“ and „MiG-41“ has appeared.
It will be available for in-game purchase from April 10th to 17th.
Please look forward to the release.

From dev. pic.twitter.com/I2JfawnfLI

— MODERN WARSHIPS: Naval Battles (@ModernWarships) April 10, 2023

Kdy by měla tato neuvěřitelná stíhačka vlastně létat, však není jasné ani orientačně, informace jsou omezené. EurAsianTimes uvádí, že ruští představitelé v minulosti označovali jako možné datum prvního vzletu roky 2024 až 2025, a vstup do služby už v roce 2028. To je ale zřejmě naprostý nesmysl. Rusko teprve před nedávnem začalo sériově vyrábět letoun páté generace Suchoj Su-57 Felon, a i když se Suchoj Su-75 Checkmate (ten je stejné generace) chlubí patentovaným maskovacím nátěrem, je mu k ničemu, protože nejspíše nevzlétne.

Rychlost Mach 5 představuje výzvu

Zkonstruovat letadlo s parametry MiG-41 je nesmírně obtížné a drahé. Rychlost Mach 5 by mu měl údajně dodávat náporový motor, ale NationalInterest upozorňuje, že to má několik háčků. Tím prvním je, že k dosažení a udržení takové rychlosti je třeba veliké množství paliva, takže by měl letoun malý dolet nebo by musel stále tankovat. Navíc by bylo třeba vyřešit problémy s teplem vznikajícím při tření ve vysokých rychlostech. Měl je ostatně i legendární Lockheed SR-71 Blackbird, který nakonec létal „jen“ max. rychlostí Mach 3,3.

Ruský sen, Suchoj Su-75, má stát jenom 40 % ceny F-35; zájem o něj může přece jenom být, a to dokonce v rozvojové Nigérii

Vysoká rychlost by také znamenala problémy se stealth, silné motory by pravděpodobně produkovaly ohromné množství tepla, které by nešlo zamaskovat. Dalším problémem by byly zbraně, protože současné typy by letoun při tak vysoké rychlosti asi používat nemohl, a bylo by třeba vyvinout nové, zřejmě hypersonické. Ovšem bez snadného přístupu k nejmodernějším světovým technologiím a dostatku peněz je takový letoun v dohledných letech zbožným přáním. Blíže k plnění takových úkolů je spíše americký raketoplán Boeing X-37B.

Rusko mimochodem pracovalo i na bombardéru 6. generace, který označuje PAK DA (podobnost s PAK DP tak není vůbec náhodná, stojí za ním totiž stejná společnost), ale od toho nejspíše na nějakou dobu upustilo, když ho nahradilo modernizovanými bombardéry Tu-160M2.

Článek Ruský vesmírný přepadový stíhací letoun MiG-41 6. generace s rychlostí Mach 5 zní úžasně. Ale nejspíše zůstane jenom snem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Samokřídlo je preferovaný tvar bombardéru

I když byl B-21 Raider 6. generace představen veřejnosti už v loňském roce, není o něm skoro nic známo. Konstrukčně se jedná o létající samokřídlo, tedy podobně jako u Northrop Grumman B-2 Spirit, což ale velké překvapení není, neboť právě tento tvar je vhodný pro vlastnosti stealth. I to bude důvod, proč ho podle dostupných informací zvolili Číňané u připravovaného bombardéru Xian H-20, stejně jako Rusové v projektu bombardéru označovaném jako Tupolev PAK DA.

Z amerických fotografií je pak stále více zřejmé, že se B-21 Raider nejenom tvarem podobá svému předchůdci, ale že by měl být oproti němu asi o 1/3 menší, ačkoliv jeho přesné rozměry známy nejsou. Jednou z hlavních otázek zůstává, jaký bude mít dolet a nosnost zbraní, ale vzhledem k tomu, že bude moci tankovat ve vzduchu díky „neviditelnému“ tankeru, bude dolet teoreticky neomezený. Z dostupných informací plyne, že by měl být pilotovaný, ale údajně je počítáno i s dálkovým ovládáním. Na snímku je vidět možné srovnání B-2 Spirit (vlevo) s B-21 Raider.

Na rozdíl od B-2 Spirit ale nebude jeho nástupce pouhým bombardérem, sloužit bude i pro sběr zpravodajských informací, případně jako velící, nebo dokonce stíhací, letoun. Mohl by totiž nést nejenom pumy a řízené střely (včetně budoucích hypersonických), ale třeba i připravované protiletadlové AIM-260 JATM dlouhého dosahu, jimiž by mohl útočit právě na nepřátelská letadla. Vyloučena však není ani instalace aktivní ochrany proti střelám.

Název bombardéru pochází z Doolittlova náletu

Název stroje vychází ze slavného náletu amerických letounů North American B-25 Mitchell, který se odehrál 18. dubna 1942. Šlo o vůbec první bombardování japonského území. Bombardéry tehdy odstartovaly z letadlové lodi Hornet a zasadily tvrdou ránu, což značně pozvedlo morálku Američanů. Podle velitele akce, jímž byl James Doolittl, je událost nazývána jako Doolittle Raid (Doolittlův nálet). Na letoun inspirovaný touto akcí si ale americké letectvo ještě pár let počká. I když vzlétne už v roce 2023, do výzbroje nebude zaveden dříve než v roce 2027.

Jak jsou na tom soupeři B-21 Raider není vůbec jasné. Čínská média v létě 2022 tvrdila, že je prototyp bombardéru H-20 již připravený k letu, ale od té doby už se žádné relevantní informace o projektu neobjevily. Je přitom jasné, že má v zemi draka vysokou prioritu, neboť současné strategické bombardovací letectvo má zastaralé. O ruském bombardéru PAK DA je více spekulací než potvrzeného, nicméně federace tvrdí, že prototypy postaví v letech 2023 až 2026.

Článek Co je známo o novém strategickém bombardéru B-21 Raider z USA: moc ne, ale na rozdíl od soupeřů existuje; design prozrazují fotky a video se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O čínském letadle je velmi málo informací

Že chtějí mít Číňané letoun 6. generace jako první, není pochyb. Ovšem v jaké jsou aktuálně fázi lze jen velmi těžko posoudit, protože všude ve světě jsou takové projety zahaleny tajemstvím; a pro uzavřenou zemi draka to platí dvojnásob. Spoléhat se dá jen na státem kontrolovaná média nebo jakési úniky na sociální sítě, ale popravdě jde i v těchto případech s největší pravděpodobností jenom o řízené akce vlády, nikoliv o žádné náhlé úniky. Testované stroje je nicméně možné i náhodně vyfotografovat třeba z komerčních družic.

Každopádně snímky na sociálních sítích prezentované čínskou společností lze brát jako oficiální informaci a budou pravděpodobně představovat koncept, proto se výsledná podoba letadla může výrazně lišit. I když vyloučit nelze ani záměrné dezinformování. Zveřejněné animace ukazují letoun bez ocasu a se 2 motory, což je stejný koncept jaký dle všeho volí Lockheed Martin v americkém programu NGAD. Nemusí se ale jednat o žádné kopírování, konstruktéři se totiž řídí stejnými zákony a mohou docházet k velmi podobným řešením.

Samozřejmě ale není vůbec jasné, jak může být čínská společnost daleko. V její prospěch hraje zkušenost s letouny páté generace Chendu J-20, které se jí daří vyrábět ve velmi slušných počtech. Na druhou stranu budou letadla 6. generace vyžadovat mnoho technologických inovací a je otázkou, jak je čínský průmysl dokáže zvládnout. Například se zdá, že má dlouho problémy s konstrukcí nového strategického bombardéru Xian H-20, který ani přes avizované zprávy nejspíše stále nevzlétl.

Nikdo neví, co vše musí letoun 6. generace umět

Je také otázkou, jaké ve skutečnosti parametry letadla označovaného za 6. generaci budou, ale odborníci se shodují, že by mělo mít motory s proměnným cyklem, schopnost rychlého přenosu dat a jejich sdílení ve velkém, prvky umělé inteligence, možnost spolupráce s drony, a nejspíše také schopnost využívat energetické zbraně (například k aktivní obraně). Třeba s motory sice mívali Číňané dlouhodobé problémy, ale zdá se, že už potřebné technologie zvládli.

V pomyslném souboji jsou ale stále asi favoritem Spojené státy, protože mají s konstrukcí vyspělých letadel přece jenom více zkušeností, z nichž mohou čerpat. Americké letectvo mluví u letounu 6. generace o horizontu do roku 2030, ačkoliv její strategický bombardér 6. generace má vzlétnout už letos, Čína pak oficiálně o roku 2035. Do závodů o prvenství mohou nicméně zasáhnout i některé nečekané události, které dnes není nikdo schopen předpovědět. A nutno zmínit, že letoun 6. generace vzniká také v Evropě.

Článek Z Číny „unikly“ náčrty připravovaného bojového letadla 6. generace. Podobá se americkým návrhům, ale zřejmě jde o vlastní konstrukci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stíhačky Tempest budou číst myšlenky

Zní to možná trochu nadsazeně, ale v podstatě tomu tak je. Nově vyvíjená stíhačka nese označení Tempest a je součástí nového britského projektu British Future Combat Air System. Tedy volně přeloženo jako „Britský vzdušný bojový systém budoucnosti“. Tato vysoce pokročilá zbraňová platforma bude vybavena technologiemi, které budou samy reagovat na extrémní a nezvyklé situace, s nimiž se pilot bude potýkat.

Součástí celého systému bude i nová senzorická přilba, která bude jak sledovat celkovou kondici pilota, tak zkoumat jeho mozkové vlny, reakce a zvyky. Během opakovaných letů pak budou tyto informace ukládány a dále zpracovávány. Tím dojde nejenom ke zmapování specifických vlastností pilota, ale také dopomohou k individuálnímu zkvalitnění výcviku, což se projeví v bojové efektivitě.

Celý systém bude schopen autonomního jednání

Tím ale výčet nekončí. Jednou ze stěžejních vlastností umělé inteligence systému je ochrana pilota v kritických situacích. Například pokud systém vyhodnotí, že pilot není schopen kontroly nad strojem, převezme jeho ovládání sám. Navíc dokáže určit důvod imobility pilota a zvládne i podobnou situaci předpovědět z aktuálních lékařských dat. Tím se samozřejmě sníží možnost fatálního selhání lidského faktoru a počet případných nehod klesne na minimum.

izdroj fotografie: flickr

Nelze však zapomenout, že půjde hlavně o bojový prostředek. Přesný seznam bojových schopností umělé inteligence je pochopitelně utajen, s určitostí je však možné říci, že půjde hlavně o zlepšení zaměřovacích systémů, a dokonce by mohlo dojít i k přímému převzetí kontroly nad vystřelenými raketami. Takto kontrolované střely by se staly přesnějšími a hlavně (ne)bezpečnějšími. Třeba v případě mylné identifikace cíle by bylo možné již vystřelenou raketu deaktivovat ještě za letu. Alespoň malý vhled do budoucnosti dává Královské letectvo pomocí 3D modelu.

Na vývoji se podílí špičkové firmy

Jelikož se jedná o vysoce utajenou, atraktivní a nákladnou činnost, bylo k celému projektu připuštěno jen několik vybraných společností. Kromě firmy BAE Systems, která celé akci poskytla technické zázemí, jde ještě o MBDA UK, Leonardo UK, a také o tradičního dodavatele pohonných jednotek, firmu Rolls-Royce. Každá z těchto společností představuje to nejlepší, co může britský průmysl nabídnout. Vedle toho se ale vyrojily i zmínky o ruském nadzvukovém bombardéru PAK DA nebo o rovněž federativní stíhačce 6. generace Mig-41.

Článek Britové vyvíjí vlastní stíhačku 6. generace Tempest: bude tím nejlepším ve světovém žebříčku, její havárie bude téměř nemožná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.