Sedm trubek na elektrickém podvozku

Ravlyk v této konfiguraci vypadá jako překřížení golfového vozíku s raketometem. Podvozek 6×6 s elektrickým pohonem se pohybuje rychlostí do dvanácti kilometrů za hodinu a na jedno nabití ujede přes padesát kilometrů. Tichý. Nízký. Bez tepelného podpisu spalovacího motoru. Na jeho zádi sedí modul FZ800 Mod.1, sedm odpalovacích trubek pro 70mm munici řízených digitálním palebným systémem, pro který firma podle vlastních slov musela napsat specializovaný software.

Klíčová je munice. Nenaváděné 70mm rakety standardů FFAR a WA jsou levné a vhodné pro plošné potlačení: střelbu do pásma zákopů, lehkých krytů nebo prostoru s rozptýlenou pěchotou. Naváděná FZ275 LGR je jiná liga: poloaktivní laserové navádění, délka zhruba 1,8 metru, hmotnost 12,7 kilogramu, bojová hlavice o váze 4,1 kilogramu. Oficiálně uváděný dostřel činí 1,5 až 7 kilometrů s přesností CEP pod jeden metr na šesti kilometrech. Důležitý detail: výrobce u FZ275 LGR výslovně uvádí i režim střelby ze země na zem, takže pozemní odpálení z UGV není improvizace mimo deklarovanou obálku zbraně.

Proč pěchota „zdrhá“ a co to reálně znamená

Veřejně dostupné zdroje zatím nedokládají konkrétní bojový záznam, ve kterém by právě tato raketová verze Ravlyku vyhnala ruskou pěchotu z pozic. Tvrzení ale stojí na solidní taktické logice. Salva 70mm raket dopadající na lehký kryt nebo zákop nutí živou sílu zalehnout, rozptýlit se nebo pozici vyklidit. Efekt je lokální, ale pro družstvo v kontaktu může být rozhodující, zvlášť když palbu dodává stroj, jehož ztráta nestojí ani jednu lidskou oběť.

A právě v tom spočívá smysl formulace „bojuje do úplného konce“. Ravlyk není nesmrtelný ani plně autonomní. Operátor ho řídí na dálku, ovládá raketový modul přes digitální systémy a stroj funguje, dokud má spojení, energii a munici. Jakmile o některou z těchto tří věcí přijde, mise končí. Rozdíl oproti osádkovému vozidlu je ale zásadní: nikdo uvnitř neumírá. Robot je ztrátový prostředek navržený tak, aby absorboval riziko místo člověka. Může jet jako první do smrtící zóny, může střílet z pozice, kterou by živý střelec opustil po první protiakci. Ukrajinská armáda s tímto přístupem pracuje systematicky; podle zprávy KSE Institute z března 2026 jsou bezosádková pozemní vozidla na frontě rutinní součástí operací s desítkami tisíc misí ročně.

Ravlyk v kontextu: co umí rodina a co je nové

Rodina Ravlyk není na scéně nová. Starší konfigurace platformy UMP-3 se objevily už na pařížském Eurosatory 2026 v červnu, kde firma prezentovala logistickou, evakuační a krycí palebnou variantu. Podle oborového média Breaking Defense propagační materiály uváděly, že Ravlyk slouží frontovým jednotkám téměř dva roky. Bojové zkušenosti platformy tedy existují, ale v jiných rolích.

Raketová verze s FZ800 Mod.1 je čerstvá integrace. Modul podle firmy stále prochází zkouškami a veřejně není doložená sériová výroba ani frontové nasazení ozbrojené varianty. Premiéra na MSPO 2026, které proběhlo od 8. do 11. září v Kielcích, byla spíš demonstrací směru než oznámením hotového produktu. Firma zároveň podepsala memorandum o spolupráci s dánskou společností Vidar Industries; cílem je průmyslová výroba pod dánskou správou podle evropských standardů kvality a exportních regulací. Jde o signál, že Ravlyk míří za hranice Ukrajiny nejen jako exponát, ale jako potenciální exportní produkt.

Jak si stojí proti konkurenci

Srovnání s protějšky z NATO ukazuje, kde Ravlyk vyniká a kde zaostává.

Estonský THeMIS je těžší, rychlejší a univerzálnější; už prošel integračními zkouškami s ukrajinskou zbraňovou stanicí BURIA a má za sebou ostré střelby na Ukrajině. Americký MUTT od General Dynamics je koncipovaný primárně jako „robotický mezek“ pro odlehčení pěšákům, s bojovými moduly teprve ve výhledu. Ravlyk je v tomto srovnání lehčí, jednodušší a méně chráněný, ale má dvě výhody: elektrickou tichost a přímou frontovou zpětnou vazbu, kterou západní výrobci teprve získávají.

Na ruské straně existují projekty Uran-9 a Marker, ale otevřené zdroje neukazují, že by Rusko rutinně nasazovalo malá kolová UGV s raketovou výzbrojí v režimu srovnatelném s ukrajinskými roboty. Analytici Defence Ukraine konstatují, že ruská armáda za ukrajinskou v tempu nasazení UGV zaostává a častěji spoléhá na ničení nepřátelských robotů pomocí FPV dronů, min a elektronického boje.

Český kontext: armáda staví polygon, průmysl se dívá

Česká armáda není stranou. Resort obrany v létě 2026 schválil koncepci systematického zavádění bezosádkových pozemních systémů a v Lipníku nad Bečvou dokončuje specializovaný testovací polygon NATEP UGV pro výcvik, testování a ověřování schopností s ambicí certifikace NATO. Na pražském Future Forces Forum 2026 se mají objevit robotické platformy i ukrajinští či česko-ukrajinští vystavovatelé, například firmy ABRIS DG a FIRE POINT. Konkrétní spolupráce AČR právě s Ukrainian Unmanned Technologies nebo nákup Ravlyku ale veřejně doložené nejsou.

Ravlyk sám frontu nezmění. Ale ukazuje směr, kterým se válka na Ukrajině, a s ní celá pozemní taktika, posouvá už čtvrtým rokem: víc palby a víc rizika přechází z člověka na stroj. Průzkum, zásobování, evakuace raněných a teď i část přímé palebné podpory se odehrávají kilometry před nejbližším živým vojákem. Pro ruskou pěchotu v zákopu to znamená jedinou věc: to, co se k ní blíží, nemá strach.

Článek Objeví se na bojišti a ruská pěchota zdrhá. Ukrajinský robot Ravlyk po ní střílí 70 mm rakety a bojuje do úplného konce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je TerMIT 2.0 a proč ho Ukrajina potřebuje

Válka na Ukrajině trvá už přes čtyři roky a za tu dobu se zákopová linie na mnoha úsecích proměnila v hustou síť betonových úkrytů, improvizovaných bunkrů a opevněných budov. Likvidace takových pozic tradičně padá na pěchotu s jednorázovými plamenomety na rameni, a právě ti vojáci platí nejvyšší cenu. Tencore proto vyvinul plně elektrickou modulární pásovou platformu TerMIT 2.0, která umí převzít nejnebezpečnější část úkolu.

Základní parametry platformy:

• Pohon: plně elektrický
• Hmotnost: závisí na konfiguraci modulu
• Nosnost: až 400 kg
• Maximální rychlost: 15 km/h
• Dojezd: až 40 km
• Režim řízení: dálkové ovládání operátorem s asistencí AI (člověk velí)

Nejde o žádný papírový koncept. Platforma už na frontě funguje v kulometných, granátometných, logistických i evakuačních konfiguracích a podle ukrajinského ministerstva obrany zvládly bezosádkové pozemní systémy od ledna do začátku června 2026 přes 50 000 misí. Nový plamenometný modul s osmi RPV-16 je dalším krokem v této robotizaci, zatím veřejně potvrzeným ve fázi testování.

Osm termobarických ran bez přebíjení

Srdcem nové konfigurace je bojový modul osazený osmi odpalovači RPV-16 ráže 93 mm. Každý z nich vystřelí termobarickou střelu, jejíž účinek ukrajinská armádní reportáž popisuje takto: po dopadu se rozptýlí aerosolový oblak o průměru zhruba 7–8 metrů, asi po 0,2 sekundy dojde k detonaci a vznikne ohnivý oblak o objemu až 120 m³ s teplotou dosahující 2 500 °C. K tomu se přidává střepinový účinek přes 25 metrů. Fugasní síla jedné střely podle ukrajinské státní agentury odpovídá dělostřeleckému granátu velké ráže.

Účinná mířená vzdálenost činí 600 metrů, maximum pak kolem jednoho kilometru. A právě v tom spočívá klíčová výhoda: voják nemusí nést jedenáctikilogramový jednorázový plamenomet přímo k linii dotyku. Robot přiveze osm připravených ran, odpálí je na vzdálenost stovek metrů a operátor celou dobu zůstává v relativním bezpečí. Proti pěchotě v uzavřených prostorech, bunkrech, sklepech, zákopových uzlech, je termobarický účinek devastující. Kombinace extrémního tlaku, žáru a spotřeby kyslíku v omezeném prostoru nedává prakticky žádnou šanci na únik.

Jak si stojí proti ruské konkurenci

Rusko má vlastní ambice v oblasti bojových robotů. Nejznámějším je Uran-9, na papíře výrazně těžší a silnější platforma s 30mm automatickým kanonem 2A72, protitankovými řízenými střelami Ataka a termobarickými plamenomety Šmel-M. Dosah optiky až 5 km ve dne, 3 km v noci. Jenže realita se od katalogu liší zásadně.

Po testech v Sýrii vypluly na povrch závažné problémy: operátoři podle norského technického serveru tu.no ztratili spojení s Uranem-9 sedmnáctkrát, spolehlivé řízení fungovalo jen na 300–500 metrů a analýza Modern War Institute při West Pointu konstatovala, že stroj nebyl připraven na přímý boj. Uran-9 je „větší zbraňový katalog“. TerMIT 2.0 zatím působí jako praktičtější řešení pro bezprostřední frontovou zónu, menší, lehčí, levnější a hlavně reálně nasazovaný.

Bližší srovnání v rámci NATO nabízí estonský THeMIS od Milrem Robotics, rovněž pásový modulární bezosádkový pozemní prostředek určený pro logistiku, evakuaci i bojové moduly. Ukrajina se tedy nepohybuje mimo světový trend. Přidává do něj ale frontově odzkoušenou a agresivnější termobarickou konfiguraci, kterou západní výrobci zatím nenabízejí.

Česká stopa a budoucnost výroby

Zajímavá je i česká vazba. Pražská firma Cyber Drone Solutions zařadila TerMIT 2.0 do svého portfolia. Paralelně český resort obrany v červnu 2026 schválil koncepci zavádění bezosádkových pozemních systémů do Armády ČR a otevřel specializovaný testovací polygon. A na FEL ČVUT ve spolupráci s VOP CZ pokračuje vývoj domácí platformy TAROS 6×6. Robotizace pozemního boje se tak netýká jen Ukrajiny, dotýká se přímo i české armády a průmyslu.

Samotná výroba TerMITů se navíc rozšiřuje za hranice Ukrajiny. Koncem srpna 2026 oznámila finská společnost Insta společný podnik s Tencore na finském území. Důvod je pragmatický: výrobní kapacita mimo dosah ruských úderů, přístup k širší průmyslové síti a rychlejší dodávky. Veřejně se mluví o cíli 320 kompletů TerMIT 2.0 pro ukrajinské ozbrojené síly, byť není jasné, kolik z nich ponese právě plamenometný modul.

Inteligence proti rušení

Každý pozemní robot na ukrajinské frontě čelí jednomu společnému nepříteli: elektronickému boji. Ruská armáda masivně nasazuje rušičky signálu a TerMIT 2.0 s tím musí počítat. Tencore proto vyvíjí AI KIT, softwarový balík, který platformě umožňuje pokračovat v pohybu i při zhoršeném signálu. Při úplné ztrátě spojení se robot otočí o 180° a vrátí se po původní trase. Operátor může kdykoli převzít ruční řízení.

Plnohodnotná integrace AI KIT pro boj v prostředí intenzivního elektronického rušení je podle výrobce stále ve vývoji. Stejně tak nejsou veřejně rozepsány detaily víceúrovňového bezpečnostního mechanismu, který má zabránit nechtěnému odpálení termobarické střely. Podle nás ale samotná existence záložní logiky a režimu „člověk velí“ ukazuje, že Tencore nepouští na frontu nekontrolovatelný stroj, jde o nástroj v rukou operátora, ne o autonomního zabijáka.

Osm termobarických ran na pásovém nosiči samo o sobě válku neotočí. Ale každý takový robot znamená jednoho vojáka, který nemusí běžet s plamenometem na rameni posledních šest set metrů k ruskému bunkru. A v zákopové válce, kde se počítají životy na metry, je to rozdíl, který se měří v přežití.

Článek Rusové nemají kam utéct, Ukrajinci nasadí bojového robota s 8 plamenomety. Termobarickou salvu vypálí na 600 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará skořápka, nový mozek

Původní BRDM-2 vstoupil do výroby v šedesátých letech jako lehký kolový obrněnec pro průzkum. Čtyřkolový obojživelník s pancéřováním do 14 milimetrů sloužil desítkám armád Varšavské smlouvy, včetně československé. Česká armáda provozovala specializovanou verzi BRDM-2rch pro radiační a chemický průzkum a oficiálně ji nahrazuje novými vozidly S-LOV-CBRN, protože originál trpí nedostatkem náhradních dílů a kriticky zastaralou elektronikou.

Ukrajina má podle odhadů vývojářů přibližně 300 až 500 těchto strojů, které v původní podobě na dnešním bojišti nedávají smysl. Slabý situační přehled, archaické přístroje, žádná ochrana proti dronům. ArmSpetsTechnology z nich ale zachovala to nejcennější, obrněný korpus schopný zastavit střepiny a palbu z lehkých zbraní, a všechno ostatní vyměnila. Nový motor, nová převodovka, vnitřní ocelový rám, dvanáct pancéřovaných průzorů a kompletní kamerový systém pro řízení na dálku. Kapacita interiéru pojme dva členy osádky a až šest přepravovaných vojáků, pokud se vozidlo výjimečně nasadí v klasickém režimu.

Ekonomická logika je přímočará. Podle sekundárních zdrojů stojí základní přestavba kolem 4 milionů hřiven (zhruba 2,3 milionu korun) a bojový modul dalších až 3 miliony hřiven. To je zlomek ceny nového obrněného vozidla a výrazně méně, než kolik stojí vývoj specializovaného těžkého logistického podvozku od nuly.

Kulomet, který střílí bez střelce

Na střechu BRDM-2M firma osadila vlastní dálkově ovládaný bojový modul MBU-1 s kulometem Browning M2 ráže 12,7 × 99 mm NATO. Browning je legenda mezi těžkými kulomety; ve službě od dvacátých let minulého století, účinný dostřel kolem 1 800 metrů, kadence přibližně 450 až 600 ran za minutu. Modul MBU-1 k němu přidává termovizi, denní i noční kameru a laserový dálkoměr s dosahem tří kilometrů. Kulomet lze přebíjet zevnitř vozidla, ovládat ho může operátor přímo z kabiny i vzdáleně z řídicího stanoviště.

Při předvedení modul držel zaměřený sektor přibližně 20 × 20 metrů na vzdálenost sta metrů i během manévrování. Nejde o plnohodnotnou dvouosou stabilizaci moderních bojových modulů, jakou mají třeba izraelské systémy Rafael Samson nebo český TURRA 30, ale pro sebeobranu logistického prostředku a omezenou palebnou podporu to stačí. Hlavní role BRDM-2M není nahrazení bojového vozidla pěchoty. Je to obrněný kurýr, který se umí bránit.

Součástí projektu je i aktivní ochrana proti FPV dronům, systém se 32 vypouštěči sítí rozmístěnými po obvodu vozidla. Při polygonových testech zachytil přilétající dron ještě před dopadem. Vývoj trvá zhruba půl roku a podle Defense Express jde o první hardwarově otestovaný aktivní ochranný systém proti FPV dronům na Ukrajině. Na demonstračním vozidle byly zatím přípravy pro montáž, nikoli finální sériová instalace, ale směr je jasný.

Člověk ve smyčce, ne v kabině

Pojem „bezpilotní“ může evokovat plně autonomní stroj. Realita je střízlivější a v mnoha ohledech rozumnější. BRDM-2M funguje v režimu, který Telearmy (estonský startup dodávající řídicí technologii) označuje jako „human-in-the-loop teledriving“. Člověk vozidlo řídí na dálku přes kombinaci 3G/4G sítě, Starlinku a šifrovaného radiolinku. Paralelní komunikační kanály zajišťují odolnost proti ruskému elektronickému boji.

Existuje i hybridní režim: řidič doveze stroj do relativně bezpečné zóny a pak předá řízení operátorovi u vzdáleného pultu, který vozidlo provede posledním, nejnebezpečnějším úsekem. Právě tento „poslední kilometr“ je klíčový. Zásobovací trasy v blízkosti kontaktní linie jsou pod neustálým dronovým dohledem a palba FPV dronů dokáže zničit pickup s posádkou během sekund. Když stejnou trasu projede obrněný stroj bez lidí uvnitř, nejhorší možný výsledek je ztráta techniky, ne životů.

Testy proběhly v červnu 2026 u 7. sboru desantně-úderných vojsk, který zkoušel dálkově řízený BRDM-2M společně s civilním Nissanem Navara upraveným pro stejný účel. Prioritou bylo ověřit logistiku, dovoz materiálu na přední pozice a evakuaci raněných.

Součást většího příběhu

BRDM-2M není osamělý experiment. Zapadá do masivní vlny robotizace ukrajinské frontové logistiky, která v roce 2026 nabírá průmyslové rozměry. Ukrajinské ministerstvo obrany v dubnu 2026 oznámilo cíl převést až sto procent frontové logistiky na bezosádková řešení a v prvním pololetí plánovalo uzavřít 25 000 kontraktů na pozemní robotické systémy. Od ledna do začátku června 2026 tyto systémy vykonaly přes 50 000 logistických a evakuačních misí a počet jednotek, které je používají, vzrostl ze 117 na 230.

Většina těchto robotů jsou ale lehké kolové platformy. Ukrajinský PROTECTOR má nosnost do 700 kilogramů a dojezd 400 kilometrů. Estonský THeMIS nese 750 kilogramů (maximálně 1 200), jede dvacítkou a řízení funguje na přímou viditelnost do 1,5 kilometru. Německý Rheinmetall Mission Master v těžší verzi CXT2 uveze tunu na 450 kilometrů. Všechno užitečné stroje, ale žádný z nich nemá pancéřování, kulomet a schopnost vzít šest raněných najednou.

BRDM-2M je těžší, složitější a dražší. Průměrná cena jednoho objednaného UGV v ukrajinském systému DOT-Chain Defence činila k polovině května 2026 zhruba 640 000 hřiven, desetkrát méně než kompletní přestavba BRDM. Ale tam, kde lehký robot neprojede nebo nepřežije, může projít sedmitunový obrněnec s aktivní ochranou proti dronům.

Český přesah

Česká armáda trend sleduje. V červnu 2026 byla schválena Koncepce zavádění bezosádkových pozemních systémů do AČR a v Lipníku nad Bečvou se otevřel specializovaný polygon NATEP UGV pro testování a výcvik robotických prostředků. Konkrétní český projekt těžkého obrněného logistického UGV ve stylu BRDM-2M se v otevřených zdrojích zatím neobjevil, ale infrastruktura a strategický rámec už existují.

Válka na Ukrajině ukazuje, že budoucnost frontové logistiky nepatří odvážným řidičům v kabinách pickupů, ale operátorům u obrazovek. Starý sovětský obrněnec, který měl dávno skončit ve šrotu, se stal nástrojem této proměny; ne proto, že by byl nejlepší, ale proto, že byl dostupný, obrněný a dostatečně velký na to, aby odvezl raněného vojáka zpět do bezpečí. Bez jediného člověka, který by kvůli tomu musel riskovat život.

Článek Žádná posádka, žádné ztráty: Ukrajinci proměnili starý BRDM v bezpilotní zásobovací stroj s kulometem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakev na kolech, která zachraňuje životy

MAUL není létající dron. Je to bezosádkový pozemní prostředek (UGV) postavený na podvozku typu ATV se spalovacím motorem. Na první pohled připomíná nízkou čtyřkolku, na které místo sedačky leží uzavřená pancéřovaná kapsle s tlumením a úchyty pro fixaci raněného. Podle výrobce, ukrajinské firmy AidronesUA, dosahuje rychlosti až 40 km/h a dojezd se pohybuje v desítkách kilometrů v závislosti na konfiguraci a terénu. Obsluhu zajišťují dva operátoři na dálku prostřednictvím více komunikačních kanálů: optického vlákna, satelitu, LTE i Wi-Fi.

Celý systém vznikl z bezprostřední potřeby 1. samostatného zdravotnického praporu ukrajinských ozbrojených sil. Nešlo o zakázku z ministerstva ani o akademický projekt. Zdravotníci v první linii potřebovali způsob, jak dostat raněné z míst, kde každá minuta strávená posádkou sanitky znamená další potenciální oběti. Pod neustálým dohledem FPV dronů a dělostřelectva je totiž nejdražší položkou na bojišti lidská osádka, nikoli samotné vozidlo.

Operace GVER: důkaz z bojiště

Že nejde o papírový koncept, dokládá případ, který v listopadu 2025 oficiálně popsala kancelář ukrajinského prezidenta. Během operace označené jako GVER ujel pozemní evakuační robot celkem 64 kilometrů. Cestou k raněnému najel na protipěchotní minu. Na zpáteční cestě ho zasáhla munice shozená z nepřátelského dronu. Pancéřovaná kapsle přesto ochránila raněného vojáka, který evakuaci přežil. Vojáci 1. zdravotnického praporu za tuto operaci obdrželi státní vyznamenání.

Tenhle příběh ukazuje podstatu celé myšlenky. MAUL nenahrazuje obrněnou sanitku s medikem na palubě, nemá plnohodnotný zdravotnický prostor, nese jednoho pacienta a neposkytuje ošetření během převozu. Jeho úloha je jiná: pokrýt nejnebezpečnější úsek evakuace, takzvaný „poslední míli“, kde by klasická osádka riskovala, že místo jednoho raněného budou dva mrtví.

Švédská stopa: výroba mimo dosah ruských raket

Během veletrhu Eurosatory 2026 v Paříži podepsala AidronesUA memorandum se švédskou firmou Njord Technology AB o společné výrobě systému MAUL ve Švédsku. Podle vyjádření citovaného Ukrajinskou Pravdou má většina vyprodukovaných kusů směřovat zpět na Ukrajinu. Logika je přímočará: přesunout výrobní linku mimo dosah pravidelných ruských dálkových úderů, které opakovaně ničí ukrajinskou průmyslovou infrastrukturu.

Švédsko přitom není náhodný partner. V lednu 2026 stockholmská vláda oznámila investici přes 4 miliardy švédských korun (zhruba 8,5 miliardy Kč) do bezosádkových systémů pro vlastní ozbrojené síly. Spolupráce na MAUL tak zapadá do širšího švédského trendu budování robotických a dronových kapacit. Veřejně ovšem zatím není potvrzena přímá objednávka švédské armády; doložená je výrobní a technologická role, nikoli hotová akvizice. Švédská strana chce tuto schopnost rozvíjet a vyrábět, protože bezosádková evakuace řeší problém, na který klasická technika v zóně pod drony nestačí.

Postaveno na Ukrajině: export místo závislosti

MAUL je součástí širšího modelu, který Kyjev nazývá Build with Ukraine. Nejde o charitativní pomoc ani o klasický zbrojní export. Ukrajinské firmy dodávají bojově ověřené know-how a zkušenosti z fronty, zahraniční partneři poskytují kapitál, továrny, certifikaci a bezpečné prostředí. Podle analýzy polského Centra pro východní studia (OSW) iniciativa od léta 2025 postupně otevírá výrobní linky v evropských zemích. Vedle švédského projektu MAUL je veřejně doložena i výroba ukrajinských dronů v Nizozemsku.

„Rozjíždění“ ukrajinského zbrojního průmyslu tedy neznamená soběstačnost bez Západu. Znamená posun od role pasivního příjemce pomoci k roli spoluautora a vývozce řešení, která prošla tím nejtvrdším testem, skutečným bojem. Západ dál zůstává zdrojem financí a průmyslové kapacity, ale Ukrajina přináší něco, co žádná západní armáda nemá: čtyři roky nepřetržité bojové zkušenosti s technologiemi, které mění pravidla hry.

Kde je MAUL v kontextu NATO a české armády

MAUL není osamělý experiment. Estonská firma Milrem Robotics dodala svůj systém THeMIS v evakuační variantě na Ukrajinu už v roce 2022. Německý Rheinmetall nabízí rodinu Mission Master, kde evakuace raněných patří mezi deklarované mise. Rozdíl je v tom, že THeMIS i Mission Master vznikly v laboratořích a na testovacích polygonech. MAUL vznikl přímo na frontě a jeho parametry formovala realita, ne specifikace z tendru.

Pro český kontext je podstatné, že Armáda ČR v červnu 2026 schválila koncepci zavádění bezosádkových pozemních systémů a otevřela specializovaný polygon NATEP pro jejich testování. České firmy jako CZUB a Sellier & Bellot už mají memoranda o obranně-průmyslové spolupráci s Ukrajinou a podle průzkumu CzechInvestu z března 2026 více než 80 % oslovených českých firem vnímá obranný sektor jako strategickou příležitost. Přímé zapojení do projektu MAUL veřejně doložené není, ale prostor pro podobnou kategorii techniky si česká armáda právě otevírá.

Nízká čtyřkolová platforma s pancéřovanou kapslí pro raněného nevypadá jako budoucnost války. Vypadá jako improvizace, která funguje. A právě proto si jí všímají armády, které se na příští konflikt teprve připravují.

Článek Ukrajinský zbrojní průmysl se rozjíždí. Švédská armáda chce odvážet vojáky z bojiště v „rakvích na kolech“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Vepr umí a kde už jezdí

Vepr je kompaktní pozemní robotický komplex: 136 centimetrů na délku, 112 na šířku, 138 na výšku. Váží kolem 350 kilogramů a stejnou hmotnost unese. Dojezd činí téměř 40 kilometrů, maximální rychlost přesahuje 7,5 km/h. Na první pohled neokázalá čísla, jenže na frontě rozhoduje něco jiného než sprint.

Modernizovaná verze, která vzešla ze zpětné vazby vojáků po nasazení od roku 2024, zvládá pět klíčových rolí:

• Logistika – doprava munice, vody, jídla a materiálu na pozice pod palbou.
• Evakuace raněných – odvoz jednoho až dvou zraněných ze smrtící zóny.
• Dálkové odminování – průjezd minovým polem bez rizika pro ženisty.
• Kamikaze úder – v krajním případě se stroj stává jednorázovou zbraní.
• Odtah techniky – vytažení poškozeného vozidla nebo jiného robota.

Oproti starší verzi z léta 2024, která byla prezentována hlavně jako odminovací a logistický stroj s nosností 300 kilogramů, je dnešní Vepr širší modulární platforma. Přibyla evakuační role, kamikaze varianta i schopnost odtahu. Konkrétní bojová epizoda, která upgrade spustila, zveřejněna nebyla; oficiální zdroje mluví obecně o „reálném bojovém nasazení a zpětné vazbě“.

25 000 robotů, ale ne 25 000 Veprů

Číslo 25 000 pochází z dubnového oznámení ukrajinského ministerstva obrany a označuje souhrnný cíl pro pozemní robotické komplexy všech typů, které má resort nakontrahovat v první polovině roku 2026. Přes platformu DOT-Chain Defence je aktuálně vedeno 33 různých modelů: kolové logistické, pásové logistické, bojové, minovací i kamikaze platformy. Vepr je jedním z nich, byť jedním z nejviditelnějších.

Cíl je ambiciózní: převést až sto procent frontové logistiky na robotizované systémy. Čísla ukazují strmý růst. V lednu 2026 ukrajinská armáda provedla přes 7 000 misí UGV, v březnu už přes 9 000 a v dubnu 10 281. Ještě před půl rokem byla evakuace raněných přes robota spíše sporadická. Dnes je rutinní.

Klíčové přitom je, že „bez vojáků“ neznamená bez člověka v řetězci. Vepr je dálkově řízený; operátor sedí u pultu v bezpečné vzdálenosti, sleduje pohyb stroje a řídí ho přes několik typů spojení. Plný autopilot Vepr podle veřejně dostupných materiálů nemá, na rozdíl třeba od jiného ukrajinského UGV UNEX, u kterého ministerstvo autopilot výslovně uvádí. Člověk z procesu nezmizí. Zmizí jen z místa, kde umírá.

Jak se z experimentu stává systém

Skutečný zlom neleží v jednom stroji. Leží v tom, že Ukrajina kolem robotů buduje celý ekosystém. V prosinci 2025 se v bojovém digitálním systému DELTA spustilo samostatné plánování a vykazování misí UGV. Za dva týdny se zapojilo 82 jednotek, bylo ověřeno 4 300 logistických misí a zhruba 60 evakuačních operací. Systém automaticky generuje report a přiděluje body; mise se dá zpětně vyhodnotit, škálovat, opakovat.

Paralelně běží výcvik. Už v listopadu 2025 certifikovalo ministerstvo obrany prvních sedm soukromých škol pro operátory pozemních robotů. Kurzy zahrnují navigaci, rádiové spojení, maskování i práci s napájecím a komunikačním vybavením. Masové nasazení strojů bez masového školení lidí nedává smysl, a Kyjev to zjevně chápe.

Rusko nezůstává pozadu, NATO se dívá

Robotizace frontové logistiky není jednostranná. Podle ruských oficiálních zdrojů nasazuje Moskva vlastní platformy: Kuriér pro střelbu, minování, evakuaci a zásobování; Varan s flexibilním řízením přes satelit, rádio i optické vlákno; těžší Impulse s nosností 500 kilogramů a tahem až 1,5 tuny. Vepr se vedle nich profiluje spíš jako univerzální „frontový mezek“, lehčí, víceúčelový, s důrazem na evakuaci. Ruské platformy jsou v propagaci častěji tlačené do role ozbrojených nebo těžších logistických nosičů.

NATO téma sleduje systematicky. Analytický dokument NATO JALLC z roku 2026 označuje logistiku pod palbou a evakuaci raněných za nejperspektivnější role pozemních robotů. Zároveň ale upozorňuje, že UGV jsou stále méně rozšířené než létající drony a zůstávají zranitelné terénem, minami, přímou palbou a barážující municí. Nejsou to terminátory. Jsou to nástroje, které fungují tam, kde mají nahradit člověka v jedné konkrétní fyzické úloze.

Český kontext: polygon v Lipníku a širší spolupráce

Česká armáda reaguje. V červnu 2026 otevřelo Velitelství pozemních sil v Lipníku nad Bečvou polygon NATEP UGV pro testování autonomních a dálkově řízených pozemních prostředků, výcvik operátorů a tvorbu hodnoticí metodiky. Přímá vazba na ukrajinský Vepr veřejně doložená není, ale ministerstvo obrany ČR uvádí, že díky podpoře Ukrajiny probíhá výměna informací a zkušeností aplikovaných do výcviku. Česko-ukrajinská spolupráce v bezpilotních technologiích je širší; zahrnuje dodávky dronů, prostředků elektronického boje i výrobu bezpilotních prostředků v ČR na základě ukrajinských lekcí.

Praktický dopad pro západní armády přitom není jen nákup strojů. Je to financování celého balíku: spojení odolného proti elektronickému boji, řídicích systémů, průběžných softwarových aktualizací, výcvikových kapacit a zkušebních polygonů. Robotické systémy jsou softwarové platformy s průběžnými náklady, ne jednorázová akvizice hardwaru.

Ukrajinská fronta se mění v testovací laboratoř, kde se každý měsíc odehraje přes deset tisíc robotických misí. Vepr je jedním z 33 modelů v katalogu, ale princip, který za ním stojí, je univerzální: tam, kde dříve šel voják a riskoval život, dnes jede stroj o 350 kilogramech oceli a elektroniky.

Článek Ukrajinci chtějí 25 000 konkrétních robotů: Vepr už vůbec nepotřebuje vojáky, nahrazuje je v nejhorším pekle fronty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak funguje oslepení: čísla místo superlativů

Granát 3D6, základní munice systému Tucha, váží kolem 2,4 kilogramu a po elektrickém odpálení doletí až 300 metrů od nosiče. Po dopadu začne intenzivní aerosolizace, podle ukrajinské odborné publikace trvá 60 až 130 sekund, přičemž souvislá clona o délce přibližně 30 metrů vznikne za 7 až 16 sekund. Jiný technický zdroj uvádí rozmezí 10 až 20 sekund. Maskovací efekt přetrvává zhruba 2,5 minuty.

Co přesně dým „oslepí“? Aerosol z 3D6 má doložený maskovací účinek v pásmu 0,4 až 1,5 mikrometru. To pokrývá lidské oko, běžné denní kamery, blízké infračervené spektrum a část elektrooptických prostředků, tedy přesně ty kanály, kterými operátor FPV dronu navádí svůj útok. Proti moderním dlouhovlnným termovizím pracujícím v pásmu 8–14 μm už ale starší aerosol tak spolehlivě nefunguje. Není to neviditelnost. Je to přerušení nejběžnějšího způsobu, jakým dnes na frontě umírají lidé.

Proč starý sovětský systém a proč zrovna teď

Systém 902 Tucha byl konstruován jako vozidlový: odpalovače pod úhlem 45°, elektrické dálkové spouštění, standardní konfigurace po čtyřech, šesti, osmi nebo dvanácti kusech na věži či korytě tanku. Patnáct odpalovačů na jedné pásové platformě je nestandardní polní integrace, ne tovární katalogové provedení, ale válečná improvizace.

Právě jednoduchost systému umožňuje tuto adaptaci:

• Elektrické odpálení nevyžaduje složitou mechaniku, stačí spoušťový obvod a napájení z baterie robota.
• Munice 3D6 a kompatibilní 3D17 existují v postsovětských zásobách v dostatečném množství.
• Celá integrace se redukuje na nosný rám, uchycení odpalovačů a kabeláž.

Výsledek: platforma, která stojí zlomek ceny obrněnce, a přitom plní tutéž taktickou funkci, vytáhne kouř tam, kde by jinak musel zastavit tank nebo vyběhnout voják s ruční dýmovnicí.

Limity, o kterých se nemluví

Dýmová clona není všelék. Americký polní manuál pro dýmové operace jasně uvádí, že vítr nad 32 km/h (20 mph) činí kouř prakticky neúčinným. Při silném bočním větru se clona trhá a rozpadá během sekund. Terén, vlhkost, teplota, to vše ovlivňuje, jak dlouho a jak hustě aerosol drží.

A pak je tu taktický paradox: samotná clona prozradí záměr. Obránce vidí, kde se kouří, a ví, že právě tam se chystá pohyb. Pokud má předsunuté drony, boční pozorovatelny nebo jednoduše vyčká 2,5 minuty na rozpad, může se na směr útoku připravit. Kouř kupuje čas, ale zároveň ukazuje směr.

Třetí limit je spektrální. Moderní systémy typu ROSY, které například estonská firma Milrem integrovala na bezosádkový podvozek THeMIS, pracují jako multispektrální, cíleně ruší televizní, elektrooptické, infračervené i laserové kanály. Proti nim je 3D6 generačně pozadu. Ale také řádově levnější.

Trend, ne izolovaný nápad

Ukrajina není jediná, kdo kombinuje robotiku s maskováním kouřem. Podle ruského vojenského zdroje z ledna 2026 začaly i ruské jednotky používat pozemní roboty k dálkovému zakládání kouřových clon, právě kvůli hrozbě FPV dronů. A v únoru 2026 americká armáda při cvičení Spartan Focus testovala dronově koordinované kouřové clony k ochraně bojových vozidel Bradley.

Na opačném konci spektra stojí ruské TDA-3, těžká vozidla schopná vytvořit aerosolový oblak dlouhý dva kilometry a zakrýt plochu kolem 2,5 km². To je ale jiná kategorie: velkoplošné maskování přesunů celých kolon, ne taktická clona pro jednu útočnou skupinu.

Ukrajinský robot s Tuchou sedí přesně uprostřed: je příliš malý na strategické maskování, ale dostatečně rychlý a levný na to, aby pěší skupině koupil dvě a půl minuty života v prostoru, kde každá vteřina bez krytí znamená riziko zásahu shora.

Co z toho plyne pro frontovou realitu

Tvrdá data o tom, že právě tato platforma měřitelně snížila ztráty při konkrétních útocích, veřejně neexistují. Nejde o prokázaný výsledek, ale o taktický předpoklad: přesunutí nejrizikovějšího úkonu z člověka na stroj by mělo snížit expozici. Nejsilnější efekt ale vidíme jinde, v samotné logice, kterou toto řešení reprezentuje. Stará munice, jednoduchá platforma, nulová posádka. V dronové válce, kde opticky naváděné FPV drony byly podle monitorovací mise OSN v lednu 2025 nejnebezpečnější zbraní v blízkosti fronty, je i dvě a půl minuty slepého okna pro protivníka hodnota, za kterou se vyplatí poslat robota.

Patnáct sovětských granátů na levném pásu. Žádná superzbraň, jen chytrá odpověď na otázku, kdo má vyjet do prostoru, kde létají drony.

Článek Nenápadný ukrajinský dron během pár sekund dokonale oslepí nepřítele. Využívá staré sovětské granáty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně robot dělal a jak dlouho vydržel

DevDroid TW 12.7 nefungoval jako pasivní strašák. Podle ArmyInform šlo o aktivní kulometnou potlačovací palbu, kdykoli se ruská pěchota pokusila o infiltraci, stroj zahájil palbu a pokus udusil. Operátoři NC13 ho řídili na dálku, sledovali okolí kamerami a rozhodovali o každém výstřelu.

Důležitá nuance: 45 dní neznamená 45 dní bez přestávky. CNN v dubnu 2026 upřesnila, že robot byl přibližně každé dva dny stažen na lehkou údržbu a dobití baterie. Pak se vrátil. Celkový efekt ale zůstává: po dobu šesti týdnů na daném úseku fronty nebyl přítomen jediný voják a sektor zůstal neprůchodný.

Proč Rusové neměli odpověď

Na moderním bojišti, kde FPV drony loví každý pohyb, je člověk v otevřené pozici snadný cíl. Robot tento problém eliminuje hned v několika rovinách:

• Žádný lidský cíl — i kdyby Rusové pozici zasáhli, nezískají nic strategicky cenného. Operátor žije dál.
• Malý profil — pozemní robot je výrazně menší a hůře detekovatelný než obrněné vozidlo nebo skupina pěšáků.
• Nahraditelnost — zničení jednoho kusu nestojí životy, jen peníze a čas na výrobu dalšího.
• Odolnost vůči počasí — na rozdíl od leteckých dronů funguje i za podmínek, kdy by FPV zůstaly na zemi.

Velitel NC13 Mykola Zinkevych to v rozhovoru pro CNN shrnul pragmaticky: Ukrajina nikdy nebude mít víc lidí než Rusko. Musí tedy výhodu získat technologií. Robot na palebné pozici je přesně ten druh asymetrie, která šetří to nejcennější, životy.

Dva milníky, dva různé stroje

Prosincová mise TW 12.7 nebyla první robotickou operací NC13. Už v červenci 2025 brigáda oznámila, že její roboty pomohly zajmout ruské vojáky bez přítomnosti ukrajinské pěchoty v kontaktní zóně. Jenže šlo o jiný systém: roboty řady Targan, které plnily útočný úkol, zatímco DevDroid TW 12.7 prokázal schopnost dlouhodobé obrany.

Rozdíl je podstatný. Útok s roboty je efektní demonstrace. Držení pozice po šest týdnů je důkaz spolehlivosti a systémové integrace, stroj musí fungovat den za dnem, v dešti, mrazu i pod palbou.

Škálování, které mění pravidla

Ukrajina už dávno nepředvádí jednotlivé experimenty. Čísla mluví jasně:

• Do roku 2025 pořídila téměř 15 tisíc pozemních robotických systémů.
• V prvním čtvrtletí 2026 UGV absolvovaly přes 22 tisíc misí, z toho více než 9 tisíc jen v březnu.
• Ministerstvo obrany v dubnu 2026 oznámilo plán nasmlouvat dalších 25 tisíc robotických systémů v první polovině roku za 19 kontraktů v hodnotě 11 miliard hřiven.

Od února 2025 navíc vznikají v rámci brigád specializované jednotky zaměřené výhradně na robotickou techniku. Nejde o marketingový tah jedné brigády, je to systémová politika státu pod vedením ministra obrany Mychajla Fedorova, jmenovaného 14. ledna 2026.

Limity, které je třeba vidět

Analytici britského think-tanku RUSI upozorňují, že pozemní roboty zachraňují životy a mění taktiku, ale samy o sobě území dlouhodobě neudrží. Bez pěchoty, která prostor obsadí, zajistí a koordinuje, zůstávají UGV palebným nástrojem, byť mimořádně účinným. Nahradit střelce v zákopech komplexně je podle Ukrajinské pravdy stále „nejtěžší meta“ celé robotizace.

Česká armáda tento trend sleduje zblízka. V dubnu 2026 dokončovala unikátní testovací polygon pro bezosádková pozemní vozidla a NATO přes centrum JATEC v polské Bydhošti systematicky přenáší ukrajinské poznatky do aliančního výcviku.

DevDroid TW 12.7 nenahradil celou rotu. Nahradil ale jednoho člověka na jednom z nejsmrtelnějších míst na frontě a udržel ho tam šest týdnů. V zákopové válce roku 2025 je to víc, než se zdá.

Článek Ukrajinský robot s kulometem držel pozici 45 dní bez jediného vojáka. Rusové neměli šanci ho zastavit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

25 tisíc kontraktů za půl roku

23. dubna 2026 ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo převzetí nového bezpilotního pozemního vozidla Bizon-L – pásové platformy s nosností 300 kilogramů a dosahem 50 kilometrů. Samo o sobě by to byla rutinní tisková zpráva. Jenže ve stejném dokumentu stojí čísla, která rutinní nejsou:

• 19 kontraktů na pozemní roboty uzavřených k tomuto datu
• 11 miliard hřiven (přes 6 miliard Kč) jejich celková hodnota
• 25 tisíc kusů kontraktovaných jen v prvním pololetí 2026
• Veřejně oznámený cíl: minimálně 50 tisíc do konce roku

Pro srovnání: celý rok 2025 přinesl méně než polovinu tohoto objemu. Ministerstvo v lednu 2026 konstatovalo, že loňský plán dodávek pozemních robotických systémů byl splněn na více než 100 procent požadavku armády – ale šlo o řádově nižší čísla. Rok 2026 je přechod od experimentu k průmyslovému běhu.

Co roboty skutečně dělají

Představa robotické armády dobývající zákopy je zatím sci-fi. Realita je prozaičtější, ale pro přežití vojáků zásadnější. Pozemní bezpilotní vozidla dnes na ukrajinské frontě plní tyto úkoly:

• Zásobování – dovoz munice, vody, jídla a materiálu na poslední úsek pod palbou
• Evakuace raněných – odvoz z míst, kam by sanitka neprojela a nosičům hrozí smrt
• Minování a kladení překážek – robot položí nálože bez rizika pro ženisty
• Komunikační relé – nesení antén a vybavení pro elektronický boj do předsunutých pozic
• Omezená palebná podpora – zbraňová stanice s kulometem ráže 12,7 mm

Jen v březnu 2026 provedly ukrajinské bezpilotní pozemní vozidlo přes 9 tisíc misí. Každá z nich je situace, kdy do nejnebezpečnější zóny šel stroj místo člověka. Ministerstvo obrany deklaruje cíl převést na robotické systémy až 100 procent frontové logistiky. To neznamená frontu bez lidí – znamená to frontu, kde lidé nemusí umírat při přepravě bedny s granáty.

Proč to mění rovnici pro Rusko

Ruská taktika posledních dvou let stojí mimo jiné na systematickém ničení ukrajinské logistiky v posledním úseku. Drony sledují zásobovací trasy, dělostřelectvo a FPV drony likvidují posádky vozidel, nosiče i sanitní skupiny. Každý zničený zásobovací běh znamená nejen ztrátu materiálu, ale hlavně ztrátu vycvičeného člověka.

Pokud se kontraktační plán naplní, Rusko bude čelit hustší a levněji doplňované logistické síti. Zničený robot za statisíce hřiven je nahraditelný během dnů. Zničený voják ne. Podle Defense News v ekosystému Brave1 operuje kolem 300 firem zaměřených na pozemní drony, uděleno bylo 175 grantů a ministerstvo už kontraktuje i rok 2027, aby výrobcům stabilizovalo výrobní plán. Srovnatelně konkrétní ruský program s veřejně doloženými objemy a termíny se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat.

Česká stopa v robotické válce

Český kontext není okrajový. Brněnská firma LPP Holding uvádí, že na Ukrajinu dodala stovky dronů řízených umělou inteligencí odolných proti rušení, a na veletrhu IDET 2025 představila vlastní ozbrojené pozemní vozidlo s kulometem M249 a integrací barážující munice. Firma plánuje vývojově-výrobní centrum s izraelským Elbit Systems v Pardubicích a mluví o ambici stát se evropským lídrem v tomto segmentu.

Menší, ale symbolicky výrazná je stopa firmy Spark. Ta podle informací iDNES zpětně zkonstruovala ukořistěný ruský FPV dron s optickým vláknem a vyrábí českou verzi nazvanou Jan Žižka. První série čítala 200 kusů, crowdfundingová sbírka „Dárek pro Putina“ cílí na dalších 500 s rozpočtem kolem 15 milionů korun. Je to kusová až nižší stovková linka – ale ukazuje, že i malá česká firma dokáže reagovat na frontovou poptávku rychleji než tradiční zbrojní průmysl.

Limity robotické revoluce

Analytická studie CSIS z března 2025 upozorňuje, že Ukrajina nemá formální legislativní definici autonomie ani autonomních zbraňových systémů. V praxi to znamená, že rozhodnutí o použití síly zůstává u člověka – stroj veze, naviguje, rozpoznává, ale nestřílí sám. Plná autonomie není na dohled a mezinárodní rámec pro ni teprve vzniká.

Zpomalit škálování může i průmyslová kapacita. Padesát tisíc kusů do konce roku znamená zhruba šest tisíc měsíčně ve druhém pololetí. Otevřené zdroje nepotvrzují, že taková výrobní kapacita už existuje. A pak je tu válka sama: Rusko trend zná, bude se adaptovat a hledat protiopatření.

Přesto je směr jasný. Ukrajina z pozemních robotů nedělá zázračnou zbraň, ale levnější a rychleji nahraditelný spotřební mezistupeň mezi zázemím a nulovou linií. Pro vojáka, který ještě před rokem nesl bednu s municí pod dronem, je to rozdíl mezi životem a smrtí – i když se to v titulcích čte méně dramaticky než „robotická armáda“.

Článek Lidé z fronty mizí, Rusové teprve zažijí těžké časy. Ukrajinci je rozcupují, nasadí 50 tisíc pozemních robotů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci obvykle nemohou pozemnímu dronu čelit

Droid TW-7,62 je ukrajinský dálkově ovládaný pozemní robot (UGV) vyvinutý pro přímou podporu pěchoty. Hlavní výzbroj tvoří kulomet PKT ráže 7,62 mm, jenž je umístěn na otočné a stabilizované věži, uvádí výrobce DevDroid. Systém umožňuje vojákům vést palbu z bezpečného úkrytu, čímž eliminují nutnost vystavovat se přímému riziku nepřátelské palby.

Češi pořád tvrdí, že je Írán oběť. Ten mezitím už podruhé zaútočil na evropského člena NATO balistickou raketou

Díky nízkému profilu a tichému elektrickému pohonu je Droid TW-7,62 v terénu jen obtížně viditelný a slyšitelný. Sám je vybaven pokročilou optikou s nočním viděním a termovizí, což mu umožňuje efektivně střežit perimetr nebo provádět léčky i za úplné tmy. Nasazení těchto dronů v „šedé zóně“ radikálně zvyšuje šanci na přežití obránců v první linii fronty, potvrzuje Ministerstvo obrany Ukrajiny s tím, že jejich počet v ukrajinské armáda roste.

I když je místo a datum neznámé, incident dokazuje, že bezpilotní pozemní drony přebírají ty nejnebezpečnější úkoly na frontě. Každá taková mise totiž představuje skutečné snížení rizik pro personál a posiluje bojové schopnosti jednotek. Armádní Zpravodaj připomíná, že si běžní pěšáci často nemohou s takovým soupeřem poradit, protože na to nejsou vybavení.

Video: ruský velitel zmateně vítal ukrajinské výsadkáře, odpověděli mu střelbou. Nečekal, že je obejdou a udeří zezadu

Robotické vozidlo je totiž na kritických částech natolik chráněné, že mu střelba z běžných ručních zbraní neublíží, a potřeba by byl alespoň těžký kulomet, lépe pak nějaký granát či protitankový granát shozený z dronu apod. Jelikož se ale Droidu TW-7,62 v tomto případě podařilo připravené drony toho schopné eliminovat, neměli už ruští vojáci zřejmě žádný další.

Ve výsledku tak robot pomohl jejich útok odrazit, a i když není vidět, zda nějaké zasáhl, a tedy vyřadil z boje, měli se dát ostatní na ústup. Což je dobře i pro Ukrajince, protože je vidět, že už vystřílel více než 80 % nábojů. Těch mívá standardně 500, a i když pálí díky pokročilým systémům přesně a rozvážně, zásoby při intenzivním střetu rychle ubývají.

Článek Video: ruští vojáci narazili na nečekaný odpor, který nedokázali zdolat. Ukrajinci je překvapili zbraní budoucnosti a zahnali je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani cihlové zdi neposkytnou vojákům bezpečí

Pozemní drony, jakým je ukrajinský Droid TW 12,7, přináší do války revoluční změnu, která zásadně zvyšuje šanci na přežití vlastních vojáků, jelikož mohou převzít ty nejrizikovější úkoly, ať se jedná o průzkum nebo přímou palebnou podporu. Ukrajinská armáda je nasazuje tam, kde by vyslání lidských vojáků znamenalo téměř jistou smrt pod palbou ruských nepřátel.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Droid TW 12,7 přitom vyniká svou modulární konstrukcí, která mu umožňuje nést různu výzbroj včetně těžkého kulometu nebo protitankového granátometu. Velmi známá je verze osazená legendárním M2 Browning ráže 12,7 mm, potvrzuje Wikipedia, před níž je extrémně těžké se schovat, jelikož prostřelí dokonce cihlové zdi, o balistické ochraně vojáků nemluvě.

V boji proti ruské pěchotě se osvědčuje jako tichý a nenápadný lovec, který se dokáže připlížit k jejich pozicím a zahájit ničivou palbu vzdálenosti desítek až stovek metrů, na něž obvykle nemají šanci ho zaregistrovat, natož se bránit. O to se zasluhuje i pokročilé řízení palby a systémy, díky nimž je dokáže zaměřit s mimořádnou přesností i v noci, potvrzuje výrobce DevDroid.

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Operátor ale zůstává v bezpečí i několik kilometrů daleko. Droid TW 12,7 navíc dokáže operovat v náročném terénu, jelikož má pásový podvozek. Ruská armáda přitom na podobné stroje reaguje jenom velmi obtížně, protože jejich malý tepelný i vizuální podpis ztěžuje včasnou detekci, a tedy eliminaci. Na tu přitom určitě stačí jediný zásah malým FPV dronem.

V celkovém měřítku mění pozemní drony dynamiku pozemního boje směrem k bezkontaktní válce. Efektivně ničí nepřátelskou živou sílu i lehká opevnění, aniž by ukrajinská armáda riskovala drahocenné životy svých vojáků. Tato technologická asymetrie navíc vyčerpává ruské zdroje a na mnoha místech bere nepříteli iniciativu, shoduje se DW.

Ukrajinský pozemní dron, nejspíše Droid TW 12,7, útočí na ruské vojáky

Článek Video: Ukrajinci přepadli ruské vojáky, kteří jim vešli do pasti. Vůbec se s nimi nestřetli a stejně je rozdrtili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protector je univerzální pozemní dron

Na první pohled připomíná ukrajinský pozemní dron Protector terénní pick-up. Tamní ministerstvo obrany ho popisuje jako vozidlo s výkonným spalovacím motorem, které má být schopné plnit celou řadu úkolů, jako je přeprava munice a vojenského vybavení, evakuace raněných osob z bojové zóny, průzkum, a případně může být také vyzbrojené. Vlastně se jedná o jakousi univerzální platformu, kterou lze upravit podle aktuálních potřeb vojáků.

Mají se Rusové bát? Britové je důrazně varovali, že tvrdě zakročí, pokud si ještě dovolí napadnout jejich letadlo

Posledním počinem je vyzbrojení dálkově ovládaným bojovým modulem Tavrija-12.7. EuroMaidanPress uvádí, že je osazen slavným americkým těžkým kulometem Browning M2 s digitálním systémem řízení palby, přičemž by měl být operátor schopen lokalizovat cíle na zemi i ve vzduchu a zahájit na ně přesnou palbu. Jejím cílem se mohou stát ruští vojáci, ale také drony. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to bude záležet právě na zaměřovacím systému.

Osvědčený kulomet využívaný přes 100 let

M2 Browning je těžký kulomet vyráběný od roku 1921. Užíván byl nejenom ve statických pozicích a na obrněných vozidlech, ale také při výzbroji letadel. Wikipedia uvádí, že střílí munici kalibru .50 BGM, což je ráže 12,7 x 99 milimetrů, a má efektivní dosah 1 800 metrů, ale projektily mohou doletět do vzdálenosti až 7 kilometrů. Jde o velice silnou zbraň, která je užívána nejen proti živé síle, ale také proti slaběji obrněné technice a vzdušným cílům.

Video: Rusové si ani nevšimli, že na ně útočí. Ukrajinská rozvědka jim zasáhla taktický bombardér

Ukrajinský dron Protector může být skvělou zbraní proti ruským vojákům i technice, ale stejně tak sloužit k přepravě materiálu, jelikož uveze až 700 kilogramů nákladu. Může tedy sloužit k zásobování jednotek v bojové oblasti bez rizika, že by při útoku ruského dronu nebo třeba dělostřelectva jeho osádka zahynula. Na jednu nádrž dokáže ujet vzdálenost až 400 kilometrů a pohybuje se rychlostí do 60 km/h. Má být navíc odolný proti palbě z ručních zbraní a jeho pneumatiky fungovat i v případě, že jsou prostřelené.

Dron Protector s bojovou věží

Článek Ukrajinci stvořili Protector. Osadili ho legendárním těžkým kulometem M2 Browning, aby mohli lovit Rusy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Komodo pro civilní i vojenské využití

Tvůrcem dronu Komodo je chorvatská společnost DOK-ING. Ta ho popisuje jako robotický systém schopný fungovat v extrémních podmínkách, a i když byl původně navržen hlavně pro tuto činnost, stává se z něj i vozidlo využitelné při bojových akcích. Na základě spolupráce s německých zbrojním gigantem Rheinmetall vzniká pokročilé bezosádkové vozidlo určené k podpoře a ochraně obrněných sil na bojišti, uvádí Defence-Industry.

96 amerických útočných vrtulníků AH-64E Apache Guardian sousední letectvo hodně posílí. Účelově je jako ruský Ka-52, ale lepší

Prvním produktem by mělo být vozidlo schopné v prostoru bojiště rozptylovat miny, při čemž by mělo schopno stačit standardním obrněným jednotkám. Ovšem jako univerzální platforma může nejspíše plnit i řadu dalších úkolů. Armádní Zpravodaj si dokáže představit jeho osazení celou řadou zbraní, třeba rychlopalným kanonem, protitankovými nebo protiletadlovými střelami, ačkoliv by mohlo sloužit i pro převoz těžkého vybavení.

Komodo váží pouhých 17 tun

Společnost zatím přesné specifikace dronu Komodo nezveřejnila, ale z dostupných fotografií – některé jsou součástí tohoto článku – se zdá, že by dron mohl dosahovat velikosti bojového vozidla pěchoty. Je umístěn na pásech, má disponovat hybridním pohonem, a jeho hmotnost je 17 tun, tvrdí ArmyRecognition. Jeho rychlost by měla dosahovat až 60 km/h, ale dosah není znám – pravděpodobně se bude jednat o několik stovek kilometrů.

iZdroj fotografie: DOK-ING

Jestli se Komodo nakonec uplatní v armádách a na bojišti, lze obtížně říci, i když podle názoru Armádního Zpravodaje mohou být velké pozemní drony způsobem, jak chránit životy vojáků ve válce, kde hrají velkou roli drony letecké, které mohou techniku zničit. Pokud by byl nasazen jako bojový, bude potřebovat i ochranu, jako je pancéřování či systém aktivní ochrany. Nakonec by mohl být i efektivní náhradou či doplňkem klasické obrněné techniky.

Článek Obrněná monstra se vrací na bojiště: Komodo je supertěžký pozemní dron, který může zajistit palebnou podporu i kladení min se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cestu až k cíli si HORNET najde sám

Pozemní dron HORNET je produktem české společnosti LPP. Ta ho popisuje jako autonomní dron určený pro logistické mise v neznámém terénu, což znamená, že dokáže přepravit různé druhy nákladu bez zásahu člověka i v oblasti, kterou jeho systém nezná. Za pomoci moderních senzorů se dokáže vyhnout překážkám a nalézt cestu do zadaného cíle.

iZdroj fotografie: LPP

HORNET má za sebou i nasazení ve válce na Ukrajině. Militarnyi uvádí, že je nejčastěji používán k dodávkám munice nebo evakuaci raněných, ale lze ho použít například i k průzkumu. Armádní Zpravodaj soudí, že dron bez obtíží dokáže dopravit náklad do prostoru odstřelovaného nepřítelem a na zpáteční cestě odvézt raněného. Zachrání tak život nejen jemu, a skutečnost, že nepotřebuje obsluhu, umožňuje neriskovat životy dalších vojáků.

Český HORNET uveze i více vojáků

Stroj je 2,82 metru dlouhý a 1,52 metru široký, a na své korbě uveze náklad o hmotnosti až 350 kilogramů, takže se na něj teoreticky vejdou 2, a možná dokonce 3 zranění. Má elektrohybridní pohon, ale jeho nejsilnější stránkou je pokročilý řídící systém, a osazený je inerciální jednotkou a lidarem. S jejich pomocí dokáže spolehlivě rozpoznat různé druhy překážek, těm se vyhnout nebo je nejlepším způsobem překonat, a pokračovat k cíli.

Video: minami zcela „nezastavitelné“ ruské BMP-3 není o tolik odolnější než jeho předchůdci, ač je nejmodernější v ruské výzbroji

HORNET každopádně není prvním pozemní dronem určeným pro ozbrojené síly vyvinutým v Česku. Redakce Armádního Zpravodaje dohledala, že se Vojenský opravárenský podnik chlubí tím, že česká armáda používá jím vyrobený pozemní dron TAROS SOM 6. Je poloautonomní a vojenská policie ho využívá třeba ke střežení některých armádních objektů.

Článek Český autonomní dron HORNET může zachránit život mnoha vojákům. Do bojové zóny i z ní se dopraví sám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Liut přiměl ruské protivníky ustoupit

Ukrajinský dron Liut je kompaktní robotické vozidlo vyzbrojené kulometem ráže 7,62 milimetrů, popisuje ho ukrajinské ministerstvo obrany. Určený je hlavně jako palebná podpora pěchotních jednotek a díky kvalitnímu optickému vybavení je schopen operovat i v noci. Video níže ukazuje, jak se tento robot utkal s ruskou pěchotou a delší dobu ji odstřeloval, čímž jí nejenom neumožnil postoupit, ale nakonec ji přiměl k ústupu a některé asi i zlikvidoval.

This is Liut (Rage), a ground robotic complex in service with the Ukrainian army.

It can be used for evacuating the wounded soldiers, delivering ammunition and supplies. Additionally, a machine gun can be installed to eliminate enemy infantry. pic.twitter.com/ASJ38N6MSz

— In Ukraine (@InUKRofficial) January 15, 2025

Zbraní dronu je původně sovětský kulomet PKM zařazený do výzbroje již v roce 1969. Jde o široce využívanou zbraň s efektivním dostřelem kolem 1 000 metrů a kadencí 600 až 800 ran za minutu, uvádí Wikipedia. Dokáže tedy pěšáky doslova přibít k zemi a bránit jim v jakékoliv akci. Není ale známo, kolik munice je na vozidle pro zbraň k dispozici.

Trefit dron Liut není tak jednoduché

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že nebyl boj vozidla tak jednostranný, jelikož se ho ruská pěchota pokoušela zničit. Pravděpodobně na něj vystřelila několikrát z protitankového granátometu, možná šlo o RPG-7, ale není to jisté. Liut však nedostal přímý zásah – projektily explodovaly vedle něj a neublížily mu. Je totiž pancéřovaný a ArmyRecognition uvádí, že vydrží zásahy z běžných ručních zbraní a střepin. Ač nejsou přesné rozměry veřejné, působí jako malé vozidlo, takže Armádní Zpravodaj soudí, že není snadné ho protitankovou zbraní trefit.

Ukrajina ukáže Rusku, co znamená moderní armáda 21. století. Zavádí na frontě robotické jednotky, s nimiž se nebude radno utkat

Pohon robotického vozidla je potom elektrický a má být schopné urazit vzdálenost až 20 kilometrů, ovšem v pohotovostním režimu vydrží až 3 dny. Ovládání je dálkově, jeho operátor může být vzdálen až 2 kilometry. Liut má podvozek vybavený 4 velikými koly, což mu má zajistit pohyb v těžkém terénu a zároveň solidní stabilitu. Při hmotnosti 330 kilogramů ho není problém přemístit například ani v obyčejném automobilu, takže může být teoreticky nasazen naprosto kdekoliv i bez užití těžké vojenské nákladné techniky.

Článek Záběry, jak dokáže ukrajinský pozemní dron Liut doslova přibít ruské vojáky k zemi těžkým kulometem a nakonec je donutit k ústupu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dlouhé testování Ripsaw M3 armádou

Vozidlo Ripsaw M3 je jedním z rodiny robotů Ripsaw, s jejichž vývojem začala americká firma Textron již před více lety. Wikipedia pak uvádí, že ho americká armáda testuje již od roku 2013, přičemž je vybaveno i dálkově ovládanou stanicí M153 CROWS umožňující užívání celého spektra zbraní. Teoreticky tak může být Ripsaw M3 vyzbrojený různými typy systémů.

iZdroj fotografie: Textron

V základní verzi by měl disponovat rychlopalným kanonem ráže 30 mm, dvojicí kulometů a protitankovými střelami FGM-148 Javelin, uvádí TurDef, ale Armádní Zpravodaj kulomety na fotografiích vozidla nenašel. S pomocí zbraní se může Ripsaw M3 pustit do boje s různými typy nepřítele. Javelin například zvládne zasáhnout cíl, jakým je tank, na vzdálenost až 4,5 kilometrů, uvádí MissileTreat. Útočí na něj přitom seshora, takže zničí na ránu v podstatě každý obrněnec. Rychlopalný kanon zase poslouží proti pěchotě i slaběji pancéřovaným vozidlům.

Chinook přepraví robota kamkoli

Vozidlo Ripsaw M3 má mít rychlost až 48 kilometrů v hodině a dojezd téměř 300 kilometrů, takže dokáže fungovat velice dlouhou dobu – v úsporném režimu dokonce až 19 hodin. Jelikož je na pásech, zvládne jistě i těžší typy terénu. Armádní Zpravodaj dohledal popis výrobce Textron, podle něhož má hmotnost 8 165 kg, což má umožňovat jeho přepravu v podvěsu pod vrtulníkem Boeing CH-47 Chinook. Ten ho může rychle vysadit tam, kde bude zapotřebí síla, a zároveň má být snadné měnit jeho vybavení, takže může plnit celou řadu misí.

Ukrajina ukáže Rusku, co znamená moderní armáda 21. století. Zavádí na frontě robotické jednotky, s nimiž se nebude radno utkat

Hmotnost vozidla dle redakce Armádního Zpravodaje naznačuje, že nebude pancéřované nebo bude mít ochranu jenom proti palbě z ručních zbraní. Ale jak se osvědčí, to ukáže zřejmě až reálné nasazení v boji. Některé podobné systémy již v minulosti zklamaly, jiné se naopak ukazují jako užitečné. Na základě praktických zkušeností je možné, že se parametry Ripsaw 3 budou měnit, což by mělo být díky otevřené architektuře snadné.

Článek Americká armáda vstoupí do 21. století: pozemní robot Ripsaw M3 rozmetá vojáky kanonem a tanky pošle na věčnost jedinou ranou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Droid TW vyzbrojený těžkým kulometem

Pozemní dron Droid TW je na pásech a vyzbrojený kulometem ráže 12,7 milimetrů, uvádí na stránkách ukrajinské ministerstvo obrany, takže je jasné, že je určen k nasazení v boji – pravděpodobně jako palebná podpora pěchoty. Samozřejmě ale nelze vyloučit situace, kdy bude do boje vyslán samotný, například do střetu s jiným dronem nebo k průzkumu.

iZdroj fotografie: DevDroid

Zbraní namontovanou na dronu je americký M2 Browning, jeden z nejpoužívanějších kulometů na světě, který vznikl již před druhou světovou válkou. Wikipedia uvádí, že je účinný proti pěchotě, lehkým obrněným vozidlům, plavidlům i lehkým opevněním (včetně třeba cihlových budov), a v této úloze bude sloužit i na pozemním dronu. Cíle dokáže smést kadencí až 850 ran za minutu, zásobu má mít na 300 ran, a cíle dokáže zaměřovat na vzdálenost až 1 km.

Autonomní schopnosti a nízká cena

Droid TW působí jako stroj s jednoduchou konstrukcí. Jeho výrobce DevDroid na stránkách uvádí, že je schopný fungovat i v náročných klimatických podmínkách a terénu a jeho dosah je 14 kilometrů – řízený je za pomoci Starlinku nebo zařízení LTE, kdy má operátor tablet a jakýsi druh joysticku. Zároveň má Droid TW disponovat autonomními schopnostmi, a to včetně možnosti rozpoznávat své cíle bez pomoci člověka.

Improvizace v akci: Ukrajinci sestrojili protitankového robota, který zničí cíl a rychle se ztratí. Připomíná traktor, ale je mimořádně účinný

Jeho konstrukce se zdá nepancéřovaná, proto se Armádní Zpravodaj domnívá, že by ho teoreticky mohla zastavit i palba z ručních zbraní. Cenově má jeho pořízení vycházet na zhruba 675 tisíc korun, což rozhodně není tak vysoká částka, aby se jeho nasazení a případné riziko ztráty nevyplatilo více než ztráta vycvičených vojáků. Jeho kulomet si navíc může poradit také s cíli, s nimiž může mít pěšák s obyčejnou útočnou puškou problém.

Článek Ukrajinský úderný dron Droid TW zničí nepřítele těžkým kulometem i skrze zeď, ani nemrkne. Vzhledem k ceně ho bude možné „obětovat“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Volya-E uveze těžký, až 150kg náklad

Pozemní dron Volya-E je univerzální ukrajinskou platformou, kterou lze využít k mnoha činnostem. Gagadget ho popisuje jako vozidlo schopné nést náklad o hmotnosti až 150 kg, což nabízí využití k přepravě nákladu, nějaké osoby, ale i k mnohým speciálním úkolů. Pohynuje se na pásech, takže zvládá i obtížný terén, a dosahuje rychlosti až 12 km/h.

Experimentální mobilní pozemní odpalovací zařízení Oshkosh 4×4 LRFL umí vypouštět Tomahawk, který může ovládnout souš i moře

Jednou z možných úprav představených telegramovým kanálem Chortycký vítr je jeho využití coby nosiče a pokladače protitankových min. To znamená, že s nimi může zajet mezi bitevní linie obou stran a miny naklást například v noci, kdy o něm nikdo neví. Když se pak do oblasti dostanou obrněná vozidla, nečekaně na ně narazí a jejich útok to naruší nebo zastaví.

TM-62 je ničivá, ale voják ji nespustí

Upravený dron Volya-E může nést až 8 protitankových min TM-62, k nimž Wikipedia udává, že jsou sovětské konstrukce a užívá je dodnes řada armád. Jedna má průměr 320 mm a hmotnost 9,5 kg, z toho 7,5 kg tvoří vlastní explozivní náplň. Spouštěna je tlakem minimálně 150 kilogramů, takže ji nedokáže odpálit voják, pokud na ni stoupne. Při nakladení dronem je navíc jenom pokládána na povrch a člověk by ji zvláště za dne snadno viděl – z tanku je to ale obtížné. Mina přitom stačí na to, aby ho minimálně vážně poškodila.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Drony jsou ve spojení s protitankovými minami používány stále častěji, protože to pomáhá chránit životy vojáků. Nemusí se ale jednat jenom o robotická vozidla, použít lze i drony létající, a to nejenom ke kladení min. Těžké bombardovací drony dokonce umí doručit protitankové miny na střechu obrněných vozidel, jak Armádní Zpravodaj upozorňoval v červenci 2024. Když se správně trefí a mina se úspěšné odpálí, je zničení jisté.

Článek Kde se objeví Volja-E, tam je životu nebezpečno a ruská technika to má nakloněné – v podstatě jí hrozí okamžitá destrukce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pozemní drony zastanou na Ukrajině řadu úkolů

Z Ukrajiny se stala od počátku ruské invaze zahájené 24. února 2022 dronová velmoc. Zpočátku vzdušná a postupně i pozemní. Různé systémy testovala velmi intenzivně, a to přímo v boji, což je možnost, kterou většina výrobců nemá. I díky tomu se jí povedlo navrhnout a vylepšit řadu platforem, z nichž jsou ale mnohé v principu velice jednoduché a často i levné.

Trump rozmluvil Putina i Zelenského a je na dobré cestě: „Vedeme velmi konstruktivní rozhovory,“ tvrdí

Bezpilotní pozemní drony opakovaně prokázaly, že dokáží provádět útočné a obranné operace, logistickou podporu jednotek, evakuovat raněné z bojiště nebo zajišťovat odminování území. Ukrajinský ministr přitom nejmenoval žádný konkrétní, což dle mého jasně znamená, že hovořil o všech dostupných možnostech, a tak zmíním alespoň některé.

Armádní Zpravodaj psal už v prosinci 2022 o protitankovém robotovi, který je v podstatě malým traktorem s protitankovou střelou. Zpovzdálí ho ovládá operátor a pálí až v momentě, kdy sám uzná za vhodné. Na stejném principu pak funguje třeba dron CRAB vyzbrojený kulometem a granátometem, který může zároveň vézt náklad a odvážet raněné.

Analýza: jako první na světě používá Ukrajina „tisícilibrovky“, jimiž bombarduje Rusko. To má ovšem více jak 3krát silnější odpověď

Ukrajina dlouhodobě testovala také pozemní drony sebevražedné, kdy například vyhodila do povětří most protitankovou minou T-62 umístěnou na nízké čtyřkolové platformě. Kromě těch bezdrátových má ukrajinská armáda i drátové, jejichž výhodou je, že je nelze rušit. Systémy má v nějaké míře i Rusko, Ukrajina mu zničila třeba ten k pokládání min.

„Pokračujeme v transformaci ozbrojených sil Ukrajiny na moderní armádu, která má technologickou výhodu nad nepřítelem. Naším cílem je vytvořit armádu, kde inovativní technologie pomáhají plnit ty nejnebezpečnější úkoly a zachraňují životy našich obránců,“ uvedl ukrajinský ministr obrany na svém Facebooku k příležitosti zavádění dronů do armády.

Článek Ukrajina ukáže Rusku, co znamená moderní armáda 21. století. Zavádí na frontě robotické jednotky, s nimiž se nebude radno utkat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pozemní dron má 10kilometrový kabel

Nový typ ukrajinského pozemního dronu od týmu Dronarium má tu výhodu, že je naváděn za pomoci optického kabelu. EuroMaidanPress uvádí, že je díky tomu imunní vůči rušení; obsahuje speciální cívku o hmotnosti 2,3 kg, na níž je kabel o délce 10 km, po němž mohou procházet řídící a další data (včetně videa z kamery dronu) rychlostí až 1 000 Mbps.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

MilIn uvádí, že zkušení operátoři zvládnou s dronem jezdit i v náročném terénu, a to včetně couvání a dalších manévrů. K tomu pomáhá i jeho pohon založený na jakýchsi pásových kolech, ale přesné specifikace stroje nejsou známy. Může mít každopádně vícero využití – jednám z nich je průzkum, případně může nést i minu nebo nějakou nálož. Operátor pak může s takovým dronem najet na potřebné místo, například k bunkru, a ten explozí zneškodnit.

Německý Goliath fungoval již před desetiletími

Zmíněný pozemní dron vlastně není koncepčně žádnou novinkou, protože existuje již desítky let. Tím nejznámějším je zřejmě německý Sd.Kfz. 302 (303 Goliath) používaný za druhé světové války. I ten byl řízen pomoci drátu, i když tehdy se nejednalo o optické vlákno. Wikipedia uvádí, že měl zajet k nějakému opevnění, stavbě či pod nepřátelský obrněnec, a tam explodovat.

Video: ani 3krát zopakovaný obrněný útok nemusí přinést ruské armádě úspěch, pakliže naráží na houževnatou dělostřeleckou obranu

Ačkoliv má řízení po drátě výhodu v tom, že ho nelze rušit (a navíc je levnější než šifrované radiové spojení), má i několik nevýhod. Jednou z nich je riziko poškození samotného kabelu, který se může například i zamotat, čemuž lze předcházet používáním pevných a chráněných kabelů a pečlivým výcvikem operátora. I tak ovšem platí, že je dron s omezen délkou kabelu, ačkoliv pro použití přímo na frontě nejspíše těch 10 kilometrů dostačuje.

Článek Ukrajinci vytvořili efektivní pozemní dron, který nelze rušit. K nepříteli dojede a prostě ho odpálí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice s malým zásobníkem nedaleko operátora

Myšlenkou systému D-30 na MTS-15 Klever je umístění klasické tažené houfnice na robotické pásové vozidlo. Defence-Blog uvádí, že myšlenka spočívá ve vytvoření dálkově ovládaného dělostřeleckého systému. Pásového robota MTS-15 má být operátor schopen ovládat na vzdálenost až 500 metrů, což není zase tolik. Houfnic e D-30 byla pro jeho potřeba upravena, a to tak, že je k ní připojen automatický nabíjecí systém se čtyřmi granáty. Teoreticky tak vozidlo působí jako platforma schopná sama dojet na určené místo a odpálit čtyři rány.

🇷🇺 Remote-controlled D-30 howitzer on MTS-15 will be presented during this year Army2024 expo. #Russia #Russian #Russians #Today #Exhibition #Military #Army #Drone #D30 #MTS15 #Howitzer #Cannon #Artillery #Army2024 pic.twitter.com/1l19veRa2Q

— TheGreyPatriot (@TheGreyPatriot_) August 9, 2024

Defence-Ua však upozorňuje, že jsou i lepší systémy, jelikož tento by bylo nutné docela často dobíjet. Sice by s ním mohla jet i obsluha, ale v takovém případě by v mnoha situacích postrádalo smysl, že je robotický. Hlavní myšlenkou by totiž mělo být předcházení ztrátám na lidských životech. Jak by ho ruská armáda nasazovala, však není jasné.

Dosah děla je jenom trochu přes 15 km

Houfnice D-30 je původem sovětská zbraň ráže 122 mm zavedená v mnoha státech světa, i když je již zastaralá. ArmyRecognition uvádí, že je schopna střílet do vzdálenosti 15,3 km a lze předpokládat, že to samé platí i pro zbraň na robotickém podvozku. Na současné poměry bojiště jde o relativně malou vzdálenost, kvůli níž se bude muset systém pohybovat v dosahu nepřátelských dronů, takže ho půjde relativně snadno odhalit a zničit.

Sovětské houfnice D-30 a 2S1 Gvozdika jsou královny bojiště. I přes značné stáří je v bojích na Ukrajině používají obě strany

Výhodou může být, že je D-30 na MTS-15 připravena k palbě 30 sekund od dosažení místa, zatímco rozložení nebo složení klasické houfnice trvá kolem 2 minut, uvádí MilIn. Zbraň tedy může snáze měnit svou pozici a nemusí ani čekat na tahač, ale na druhou stranu je s pásovým podvozkem větší a nápadnější než obyčejné tažené dělo. Její rychlost 12 km/h je přitom dost nízká, takže nelze předpokládat, že by mohla nějak rychle ujet. Jestli je koncept životaschopný nebo úplný nesmysl, se asi ukáže jenom při jeho nasazení v ostrém boji.

🇷🇺 #Russia unveils the MTS-15 Detelina, a 122mm unmanned self-propelled howitzer, at Army-2024. Set for combat testing in #Ukraine, it marks a new step in unmanned artillery. Featuring a D-30 howitzer on a robotic platform, it’s remotely controlled up to 500m away with a… pic.twitter.com/HefNwFOPv5

— Caliber English (@CaliberEnglish) August 16, 2024

Houfnice D-30 na MTS-15 Klever

Článek Bezpilotní ruská houfnice D-30 na pásech je jedinečná, ale zároveň působí jako zoufalý výkřik do tmy s řadou omezení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Polský dron PIAP Hunter je univerzální

PIAP Hunter se veřejnosti poprvé představil v roce 2020, a jeho výrobce Lukasiewicz – PIAP Institute ho na svých stránkách prezentoval jako platformu na ochranu vybraných oblastí, monitorování státní hranice, hlídkování a průzkum nebo podporu vojáků. Jeho výhodou je hybridní pohon, schopnost pohybovat se v terénu a vyhýbat se překážkám, přičemž operace provádí v autonomních nebo poloautonomních režimech.

#Poland🇵🇱 Deploys #PIAP #Hunter Next-Gen Unmanned Ground Vehicle #UGV

More details here…⬇️https://t.co/IHC7BpehyH

— Army Recognition (@ArmyRecognition) June 10, 2024

Vozidlo má již ve výbavě polská armáda, například 2. střelecká brigáda, a to dokonce v ozbrojené verzi. ArmyRecognition uvádí, že je na něm nainstalovaná bezpilotní věž Arex ZMU-03 vybavená těžkým kulometem ráže 12,7 mm a vrhači kouřových granátů. Věž také disponuje pokročilou stabilizací, má denní kamery i termokamery a laserový dálkoměr a může být ovládána buď z panelu na vozidle, případně operátorem s dálkovým ovládáním.

PIAP Hunter může zapnout bezhlučný režim

Hybridní pohon dronu tvoří generátor energie spojený s trakčními elektromotory, což mu poskytuje dlouhou výdrž a v případě potřeby může používat výhradně bezhlučné elektromotory, uvádí Defence24, čímž může maskovat svůj pohyb. Jeho max. rychlost je 50 km/h a pohon 4×4 mu umožňuje pohyb i v náročném terénu. PIAP Hunter je vybaven přední a zadní kamerou, a po dvou má na každém boku i na zábradlí, což poskytuje skvělý přehled o okolí.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

PIAP Hunter je 470 cm dlouhý a 220 cm široký, a jeho hmotnost dosahuje 3,5 tun – není však jasné, jestli může vézt i nějaký náklad. Spolupracovat pak dokáže s leteckým dronem, pro něhož může mít nainstalovanou plošinu. Zkušenosti z nasazení podobných dronů ukazují, že mohou účinně bojovat například s pěchotou, a výhodné je, pokud jsou chráněné alespoň proti střelbě z ručních zbraní, což ale dostupné informace o Hunteru nikde neuvádí.

Článek Polské bezpilotní pozemní vozidlo PIAP Hunter nové generace dokáže operovat i samo, na nepřítele může mít kulomet i letecký dron se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Robotický dron Zubilo má pomoci s logistikou

Zařadit někam ruský pozemní dron Zubilo je velice obtížné. Na první pohled totiž vypadá jako čtyřkolový obrněný transportér, a NeewsWeek uvádí, že by měla být jeho hlavním úkolem logistika, jelikož má úložný prostor. Teoreticky by se do něj však mohli vtěsnat i vojáci. Vozidlo by se mohlo také účastnit bojů, neboť je poměrně dobře vyzbrojené, a nepochybně může při mnoha misích ušetřit nespočet lidských životů, což je nanejvýš žádoucí.

Russia preps autonomous, armored, drone-charging truck for Ukraine war https://t.co/nSpvqqZQ9X

— Skyline_News (@Digi_Squared) April 2, 2024

Poprvé se objevilo v létě roku 2023, ale jeho současná verze má být upravená. Dostupné fotografie na sociálních sítích ukazují, že je na jeho korbě namontované protiletadlové dělo ZU-23-2, což je dvouhlavňová zbraň ráže 23 milimetrů určená nejen proti vzdušným, ale i pozemním cílům. Má kadenci až 2 000 ran za minutu, uvádí Wikipedia, ale Defence-Ua upozorňuje, že zbraň na fotografiích nemá zaměřovací zařízení a její využití by tedy mohlo být sporné. Možná ale bude nějak řízeno softwarem přes čidla a kamery, těžko říci.

Zubilo váží zhruba jako obrněný transportér

Výhodou vozidla je fakt, že je umístěno na sériovém čtyřkolovém podvozku KamAZ, což zjednodušuje jeho výrobu. EssaNews uvádí, že má dosahovat rychlosti až 100 km/h a unést 3 tuny nákladu. Samotná hmotnost Zubila je pak 16 tun, což odpovídá hmotnosti některých obrněných transportérů, a nejspíše tak bude i podobně veliké.

Záběry ukazují ruské robotické vozidlo BMP-3 Sinitsa, které sice ještě neprošlo testy, ale vypadá velice schopně a ušetří život 3 vojáků

Jeho čelní pancíř by měl odolat střelám ráže 30 milimetrů, což je hodnota odpovídající moderním transportérům či BVP. Jestli ale bude Zubilo něčeho schopné, je veliká otázka – dozajista ho lze naprogramovat a vystavět tak, aby jednotky doprovázelo, ovšem vzhledem k jeho velikosti bude lehce odhalitelným a snadným cílem pro protitankové zbraně, miny nebo sebevražedné drony – tedy stejně, jako tomu je u jiných obrněných vozidel. Na druhou straně nejspíše nebude tak drahý jako obrněný transportér, ale jistě nebude ani levný.

Článek Zubilo je pochybný ruský pozemní dron s protiletadlovým dělem bez zaměřování. Nejspíše by mohl šetřit životy vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Robotické vozidlo zničí klidně most

Jednou z možností, jak pozemní dron využít, je doprava výbušniny k nějakému objektu, přičemž si ho díky nízké siluetě nemusí nepřítel všimnout. A pokud si ho přece jenom všimne a zničí ho, jde sice o ztrátu, ale mnohem méně bolestivou, než jakou by znamenalo zranění či zabití vojáka. Třeba video pod článkem ukazuje, jak lze robotické vozidlo využít ke zničení mostu, což samozřejmě znamená nepříjemnost pro logistiku nepřítele.

Ukrainian land-based drone ‚Ratel S‘ put into serial production #drones #RatelS #russia #Ukraine #warhttps://t.co/hLmg158cOk pic.twitter.com/4RtNdPFwoR

— Українська Трибуна (@U_Tribune) October 24, 2023

Vozidlem využitým k akci byl menší ukrajinský robot Ratel S, uvádí MilIn, a nutno dodat, že nebyl tím prvním, s čím vojáci na most zaútočili, protože byl již evidentně poničen, konkrétně v něm byl viditelný otvor. A právě do něj obsluha minou naložený dron navedla, načež následovala exploze. I když se zdá, že se most ani tentokrát zcela nezřítil, je zjevné, že zůstal poškozen natolik, aby po něm nemohla jezdit vojenská technika.

Ratel S má omezení, ale postačuje

Pozemní dron Ratel S je menší dron vybavený 4 koly. BusinessInsider uvádí, že ho ovládá operátor vybavený speciálními brýlemi poskytující mu takzvaný pohled první osoby, přičemž má v ruce ovladač podobný tomu u herní konzole. Konstrukce dronu napovídá, že nejspíše nezvládne opravdu náročný terén, případně ho nelze používat v zasněžené krajině. Na druhou stranu je nenáročná. ArmyRecognition uvádí, že je Ratel S schopen provozu po dobu až 2 hodin, dosahovat rychlosti až 24 km/h, zatímco dojede do vzdálenosti cca 6 km.

Improvizace v akci: Ukrajinci sestrojili protitankového robota, který zničí cíl a rychle se ztratí. Připomíná traktor, ale je mimořádně účinný

Podle všeho existuje robot v několika modifikacích. V jeho útrobách je místo pro protitankovou minu TM-62, takže může zajet pod nepřátelský tank či jiné vozidlo a to vyhodit do vzduchu. Další modifikace ho ukazuje s dvojicí minometných granátů, nejspíše ráže 120 mm. Když je uvnitř i protitanková mina, je taková kombinace vhodná třeba k ničení nějakých struktur, tedy včetně mostu. Existuje pak i varianta se skluzavkou s dvěma protitankovými minami, které může robot umístit a vrátit se, takže není vždy sebevražedný.

Článek Video: i když nemusí jediný malý ukrajinský pozemní dron k odpálení mostu stačit, zvládne nepříteli znemožnit postup se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GRC Lyut je dron vyzbrojený kulometem

O novém robotickém vozidle GRC Lyut mluví Defence-Blog jako o ukrajinském minitanku, ale to je velice nadnesené. Jednak není na pásech a má čtyřkolový podvozek, přičemž jsou kola veliká a se vzorkem, což má pravděpodobně usnadnit pohyb v těžkém terénu. Na rozdíl od tanku pak nemá ani žádný kanon a jeho hlavní zbraní je kulomet ráže 7,62 milimetrů, uvádí OruzjeOnline, do něhož má zásobu munice na 550 ran.

iZdroj fotografie: Dons Robotics

Výrobcem pozemního dronu je ukrajinská společnost Dons Robotics, která na svých internetových stránkách uvádí, že má GRC Lyut hmotnost 330 kilogramů, což potvrzuje, že se nemůže jednat o žádné veliké vozidlo. Poháněn je přitom elektřinou a ovládán rádiovým signálem. Měl by být údajně i relativně odolný na bojišti rušeném prostředky elektronického boje a v tomto případě by ho měl být operátor schopen ovládat až na vzdálenost 700 metrů.

GRC Lyut vydrží střelbu z ručních zbraní

V autonomním režimu by měl být ukrajinský dron schopen pracovat až 72 hodin, neboť tak dlouho vydrží jeho baterie. To ale pravděpodobně předpokládá, že se nebude pohybovat, protože jinak je schopen dojet 20 kilometrů během 3 hodin. Vybaven je dvěma zaměřovacími kamerami, s jejichž pomocí by operátor mohl rozpoznávat cíle do vzdálenosti až 1 200 metrů a zaměřit je potom až na 800 metrů. GRC Lyut je také lehce pancéřovaný, kdy vydrží střelbu běžnou municí z ručních zbraní, nikoliv však speciální municí protipancéřovou.

Improvizace v akci: Ukrajinci sestrojili protitankového robota, který zničí cíl a rychle se ztratí. Připomíná traktor, ale je mimořádně účinný

Podobné drony mohou sloužit například jako doprovod při útoku pěších jednotek a střílet místo nich na opevněná stanoviště a držet tak nepřítele při zemi. V jiných případech zase mohou krýt ústup a být tím posledním bojovníkem opouštějícím pozici. Nejedná se ovšem o jediný ukrajinský dron, se skupinou nepřátelských vojáků si to už rozdal dron Ironclad zařazený do výzbroje, konstrukčně je GRC Lyut i trochu podobný.

Článek Ukrajinský robotický „minitank“ GRC Lyut je asi budoucností. Nepřítele může zasypat střelami a obětovat se, aby zachránil své vojáky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neuniknou ani malá vozidla

Na začátku války na Ukrajině mířily většinou útoky provizorních sebevražedných dronů na velká vozidla, zejména tedy tanky, obrněné transportéry nebo nákladní automobily. Někdy se ji podaří zachytit nehybné, jindy je potřeba ji pronásledovat, protože se nepřítel nechce dát, jak jsme v ArmádnímZpravodaji psali. Ale kdo chce na dnešním bojišti přežít, musí se přizpůsobit a v dosahu dronů se zdržovat co nejméně. Někdy se přitom nedokáží zásahu vyhnout ani menší a rychlejší dodávky jako UAZ-452 Buchanka, i když se snaží vytrvale ujíždět.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Milityrnyj)

Ještě větším důkazem mistrovských schopností operátorů dronů je pak video níže, které ukazuje malé ruské robotické vozidlo, jímž je vojáci snaží dopravit zásoby do ruské linie. Ovšem ani tak malé rozměry evidentně nejsou dostatečnou zárukou úspěchu, a operátor dronu, v tomto případě ukrajinský, se do něj dokáže trefit dokonce i za pohybu. Ujet dronům v terénu je přitom také skoro nemožné, jsou totiž poměrně rychlé. Např. společnost DJI na svých stránkách u velmi rozšířeného dronu DJI Mavic-3 uvádí max. rychlost 75 km/h za bezvětrného počasí.

Ukrajina vděčí dronům za mnohé

Video níže je zároveň důkazem, že se armády snaží na nebezpečí dronů nějak adaptovat. Třeba k zásobování sloužily dříve typicky nákladní vozy a obrněné transportéry, ale jak upozorňuje DefenseNews, na Ukrajině je stále častěji nahrazují robotická pozemní vozidla, a vojáci tak neriskují své životy. Evidentně bývají často sestrojena různými kutily, ale o nějaká se pokouší i samotné armády. Menší vozítka jsou logická, neboť jsou hůře zpozorovatelná i zasažitelná, a navíc i levnější než velká. Takže když jsou zničena, lze je celkem rychle nahradit.

Video: ukrajinský tank T-64BM Bulat odolal hned 2 zásahům ruských sebevražedných dronů

Až ve válce na Ukrajině se přitom ukázalo, jak moc mohou být drony prospěšné – třeba když Ukrajinci shazovali granáty ruským tankům do otevřeného poklopu. Z velké části jim lze navíc přisuzovat, jakých úspěchů napadená země dosáhla. Obě strany se sice jejich hrozbám přizpůsobují a v některých případech už možná tak účinné nejsou, ale i tak mají stále obrovský význam. Nehledě na to, že Ukrajina vyvinula také námořní dron Sea Baby, s nímž zasáhla dokonce most na Krym, jak jsme v ArmádnímZpravodaji psali.

Článek Video: ukrajinský dron spolehlivě zničil velice malé ruské robotické vozidlo, které zrovna vezlo zásoby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Arion-SMET zvládne až 100km cestu

Podle Defence Blog je Arion-SMET vozidlo o hmotnosti 2 tun umístěné na podvozku 6×6 a jeho délka činí 2,95 metrů, zatímco šířka 1,5 metru. Má elektrický pohon a na silnici dosáhne rychlosti až 43 km/h, na nezpevněných cestách pak 34 km/h. Jako plně dobité urazí vzdálenost zhruba 100 kilometrů, což záleží na jeho zatížení a náročnosti terénu.

The 6×6 Arion-SMET unmanned ground vehicle (UGV) developed by Hanwha Defense has been chosen for joining the U.S. military’s field tests under the Department of Defense’s Foreign Comparative Testing (FCT) program. https://t.co/IyS2OM7FGl pic.twitter.com/hTQE3A0zFa

— Junsupreme (@RyszardJonski) October 12, 2022

Vozidlo je určeno hlavně k převážení nákladu, na jeho korbu mohou vojáci naložit až 550 kilogramů různých zásob a vybavení. Využito by však mohlo být i jako vozidlo, na které bude možné možné naložit raněné vojáky a transportovat je do bezpečí, a stejně tak v roli dohledových strojů – v tomto případě by pravděpodobně byl robotický Arion-SMET vybaveny nějakými kamerami a senzory, možná i výzbrojí – na prezentačních materiálech je osazen kulometem. V případě nebezpečné zóny by nasazení takového vozidla šetřilo životy vojáků.

Problémem je terén a schopnosti stroje

Ačkoliv se zdá být konstrukce takového vozidla velmi jednoduchá, opak je pravdou. Musí být totiž postavené tak, aby zvládalo i velmi náročný terén, v němž budou jednotky působit, a druhým důležitým aspektem je vyspělost jeho autonomního systému. Musí umět reagovat i na neobvyklé situace, vyhýbat se různým překážkám, volit nejlepší cestu a přesně plnit úkoly zadané obsluhou, aniž ho musela nějak významně hlídat.

Nástupce jihokorejského tanku K2 Black Panther bude „neviditelný“ a ovládne drony, zničit by ho neměla ani severokorejská střela Bulsae-5

Jihokorejské vozidlo Arion-SMET už na podzim rou 2022 z tohoto důvodu testovala dle Korea Times americká armáda na základně Camp Humphreys v Pchjongtcheku, a testy s ním provádí i námořní pěchota. Pokud se ukáže jako schopné, nelze vyloučit, že by se mohlo objevit i ve výzbroji některých zemí NATO. Jižní Korea je čím dál častějším dodavatelem zbrojních technologií nejen do evropských zemí a její systémy jsou hodnoceny velmi pozitivně.

Článek Střípek budoucnosti: jihokorejské robotické bojové vozidlo Arion-SMET samo přepravuje a eliminuje nepřítele, testuje ho i Amerika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron Targan uveze náklad 30 kg

Konstruktéři bezpilotního stroje se vydali cestou nepříliš komplikované konstrukce, spíše se tedy snažili vytvořit jednoduché a víceúčelové vozítko. To má být schopné pohybovat se i v náročnějším terénu, zároveň být snadno ovladatelné a nést různé druhy nákladu do hmotnosti až 30 kilogramů. A jelikož je dron Targan vyrobený z běžně dostupných materiálů, je i levný a nenáročný na výrobu, může vznikat ve vyšších počtech.

Jednou z prezentovaných možností je využití dronu k pokládání min – videa ukazují, že je schopen vézt minimálně jednu, ale podle tvaru nosiče možná i dvě protitankové miny TM-62. Dron by tak bylo možné vyslat tam, kde by bylo pro vojáka položení miny obtížné nebo nebezpečné. Jeho dosah je 1,5 km, což moc není, ale v případě bojiště by to mohlo stačit. Mina z dronu po odjištění sklouzne a stroj může pokračovat dále. Na jakémsi rameni má pak nejspíše umístěnu kameru, takže obsluha dobře vidí na cestu před ním.

Targan by mohl zajet i pod tank

Jinou možností pozemního dronu je pak jeho přeměna v sebevražedný – minu nebo nálož by v takovém případě mohl dopravit přímo pod vozidlo, jakým je tank, případně na nějakou nepřátelskou pozici, a tam by se odpálil. Vlastně by se jednalo o jakousi konstrukci inspirovanou německým sebevražedným vozítkem Goliath z 2. světové války, i když německý nosič byl pásový, kdežto ukrajinský se pohybuje na 4 kolech.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Targan by ale bylo možné použít podle jeho autorů i jako zásobovací, a to třeba pro jednotky na pozicích pod palbou. Dokázal by jim dopravit střelivo, potraviny a další materiál. Vzhledem ke své nízké konstrukci by bylo i menší riziko, že ho nepřítel spatří. Ovšem i kdyby se tak stalo a nakonec ho zničil, ztráta levného dronu by byla méně bolestivá než například vojáka, který by se pokusil zásoby pod palbou na pozice dopravit.

Článek Ukrajinské „švábí drony“ Targan navazují na 2. světovou válku: jsou levné, nenápadné a všestranné – mohou klást miny i zaútočit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.