Co přesně znamená „satelitní řízení v reálném čase“

Představa, že někdo sedí u konzole a joystickem pilotuje střelu přes satelit, je lákavá, ale nepřesná. Navigaci TESEO MK2/E obstarává autonomní soustava: inerciální navigace, GPS a radarový výškoměr. Satelitní spoj slouží jako komunikační kanál, kterým operátor posílá aktualizace: nové souřadnice cíle, přesměrování na jinou loď, nebo příkaz k přerušení útoku. MBDA v oficiálních materiálech mluví o „řízení střely za letu prostřednictvím satelitního datalinku“ a potvrzuje tři klíčové funkce: aktualizaci cíle, přeřazení na jiný cíl a přerušení mise.

Praktický dopad je zásadní. Loď může odpálit střelu, i když nemá kompletní přehled o situaci za horizontem. Jakmile průzkumný prostředek (letoun, dron, spojenecká fregata) dodá čerstvá data, operátor je pošle střele za letu. Cíl se přesune o desítky kilometrů? Střela změní kurz. Objeví se hodnotnější terč? Střela přepne prioritu. Hrozí zásah vlastních sil? Mise se přeruší. Tohle není sci-fi, ale logický vývoj síťového boje, který NATO rozvíjí už dvě dekády.

AESA seeker: malý radar, velký rozdíl

Zkratka AESA znamená aktivně elektronicky vychylované pole. Na rozdíl od klasického radaru s mechanicky otáčenou anténou tvoří AESA pole stovek až tisíců miniaturních vysílacích a přijímacích modulů, z nichž každý pracuje nezávisle. Paprsek se vychyluje elektronicky, bez pohyblivých částí, prakticky okamžitě. Jak vysvětluje americká agentura DARPA, právě tato architektura dává radaru robustnost v zarušeném elektromagnetickém prostředí.

V hlavici protilodní střely to znamená konkrétní výhody:

• Rychlejší obnovování obrazu – seeker dokáže scénu „osvěžovat“ mnohonásobně rychleji než mechanický radar.
• Lepší práce proti rušení – elektronické vychylování umožňuje techniky elektronické ochrany, které klasický seeker nezvládne.
• Přesnější rozlišení cíle – v clutteru mořské hladiny, kde se odrazy od vln mísí se signálem od lodě, je to klíčové.

TESEO MK2/E navíc kombinuje radarový AESA seeker s elektrooptickým senzorem. Dvoukanálová hlavice znamená, že i kdyby protivník dokázal zarušit radarový kanál, střela má záložní „oči“. Nejde o velký lodní radar přenesený do rakety, jde o kompaktní, ale technologicky vyspělý seeker v těle střely o průměru 350 milimetrů a délce pod pět metrů.

Proč je TESEO MK2/E pro obránce noční můra

Představte si situaci z pohledu velitele ruské fregaty. Na radaru se objeví kontakt letící těsně nad hladinou: nízká radarová signatura, vysoká podzvuková rychlost. Nevíte, jestli míří na vaši loď, na sousední křižník, nebo na pobřežní radar za vašimi zády. Střela manévruje s vysokým přetížením v terminální fázi. A co hůř: pokud Italové odpálili salvu v režimu současného dopadu na cíl, dorazí více střel současně z různých směrů.

Podle datasheetu MBDA střela váží 700 kilogramů na začátku plavební fáze a pokrývá kruh o poloměru přes 350 kilometrů, to je plocha téměř 385 tisíc čtverečních kilometrů. Celé východní Středomoří se tak dostává do dosahu z jediné italské fregaty.

Srovnání s konkurencí ukazuje, kde TESEO stojí:

Americký LRASM je filozoficky nejbližší, taky cílí na přežití v těžce rušeném prostředí, ale záměrně minimalizuje závislost na externích linkách a GPS. Norský NSM sází na úplnou pasivitu. Ruský Oniks je rychlejší, ale výrazně větší, těžší a podle analytických zdrojů CSIS postrádá veřejně doloženou schopnost změny cíle za letu. TESEO stojí mezi nimi: kombinuje delší dosah, aktivní i pasivní senzory a satelitní přesměrování do jednoho balíku.

Od papíru k palebné síle: cesta k roku 2028

Vývojový kontrakt podepsala MBDA s italským námořním zbrojním ředitelstvím 17. března 2021. První odpal proběhl 4. listopadu 2024 a ověřil nové komponenty včetně aerodynamiky a AESA seekeru. 29. září 2025 následovala smlouva na sériovou výrobu. A v září 2026 přišla validační střelba, při které střela letěla přes dvacet minut a potvrdila plný dosah.

Pět let od kontraktu k validaci není pomalý vývoj, je to realistický. Největší technologickou výzvou není samotný drak střely, ale sladění nové dvoukanálové hlavice, plánovače mise, softwaru pro změny mise za letu a integrace na více lodních tříd. Právě ta šíře integrace je ambiciózní: TESEO MK2/E má vybavit víceúčelové hlídkové lodě PPA, fregaty FREMM, torpédoborce třídy Horizon, budoucí torpédoborce DDX i připravované FREMM EVO, jejichž první dva kusy Fincantieri plánuje dodat v letech 2029 a 2030.

Italské námořnictvo přitom průběžně roste. Organizace OCCAR v červnu 2025 potvrdila předání prvních čtyř lodí PPA a stavbu dalších. Nejde tedy o demonstrátor pro jednu třídu, jde o budoucí standard hlavních bojových lodí Itálie.

Co to znamená pro NATO a pro Rusko

Oficiální materiály MBDA Rusko ani Čínu nejmenují. Parametry střely ale přesně odpovídají tomu, co Aliance potřebuje proti vyspělým námořním protivníkům s rozvinutou protivzdušnou obranou a schopnostmi elektronického boje. Delší dosah, odolnost vůči rušení, útok v zahlceném prostoru, síťové řízení, to je slovník, kterým NATO popisuje požadavky na budoucí námořní úder.

Pro Středomoří je dopad přímý a okamžitý. Itálie získá schopnost zasáhnout cíl daleko za horizontem vlastní lodě, a to jak na moři, tak na pevnině. Pro širší alianci je důležitá i průmyslová rovina: MBDA už po prvním testu v roce 2024 propojila program s francouzsko-britsko-italským projektem FC/ASW, tedy s budoucí generací protilodních střel pro celou západní Evropu. Exportní potenciál MBDA otevřeně zmiňuje: systém je podle výrobce adaptovatelný pro mezinárodní zákazníky a připravený i jako pobřežní obranný komplex.

Ruské námořnictvo, které ve Středomoří operuje s omezeným počtem hladinových lodí a spoléhá na starší protivzdušnou obranu, by se s TESEO MK2/E potýkalo obtížně. Střela, která mění cíl za letu, přilétá těsně nad vlnami a v terminální fázi manévruje s vysokým přetížením, klade na obranu nároky, které starší systémy typu Štil nebo Kaštan zvládají jen s velkými obtížemi. A pokud jich přiletí víc najednou z různých směrů, prostor pro reakci se dramaticky zužuje.

První dodávky italskému námořnictvu míří na rok 2028. Do té doby zbývá kvalifikace softwaru, integrace na konkrétní lodní systémy a závěrečné testy. Ale validační střelba ze září 2026 ukázala, že program není na papíře, letí.

Článek Rus ani nepochopí, co se děje. Itálie ukázala protilodní střelu s AESA radarem. Řídí ji satelit v reálném čase, zasáhne na 350 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se stalo a co bylo ověřeno

Podle oficiální zprávy Radio Pakistan provedla PNS/M Hangor první ostrou střelbu v historii celé nové třídy ponorek. Pákistánské námořnictvo střelu veřejně nepojmenovalo, mluvilo pouze o „protilodní řízené střele“. Odborný server Quwa ji na základě analýzy zveřejněných záběrů a výzbrojní logiky programu identifikoval jako CM-708UNB, exportní variantu čínské rodiny YJ-82 s udávaným dostřelem kolem 290 kilometrů.

Co přesně test ověřil? Funkčnost celého bojového řetězce: senzory ponorky, systém řízení palby, integraci střely s nosičem a schopnost zasáhnout cíl na velkou vzdálenost. Pákistánská strana ani Naval News neuvedly přesnou vzdálenost k cíli ani datum samotného odpalu, ale obě strany test interpretují jako potvrzení bojové připravenosti ponorky. Formulace o „dokonalém fungování“ vychází z toho, že první veřejně oznámená ostrá střelba nové platformy podle všech dostupných informací proběhla bez hlášené závady a střela zasáhla určený cíl. Nezávislé ověření pochopitelně chybí, jde o vojenský test suverénního státu.

Ponorka, která přepisuje pákistánskou podhladinovou doktrínu

Třída Hangor je odvozena od čínského exportního typu S26, který sám vychází z osvědčené platformy Type 039B. Nejde o malý pobřežní člun. Základní parametry podle Karachi Shipyard & Engineering Works:

• Délka: 76 metrů
• Šířka: 8,4 metru
• Ponor: 6,2 metru
• Výtlak: 2 800 tun
• Maximální rychlost: 20 uzlů (cca 37 km/h)
• Pohon: dieselelektrický s AIP (na bázi Stirlingova cyklu)
• Výzbroj: šest torpédometů pro torpéda, protilodní střely a případně další munici

Klíčovou technologií je AIP, systém pohonu nezávislý na vnějším vzduchu. Stirlingův motor umožňuje ponorce zůstat pod hladinou celé týdny bez nutnosti vynořit se nebo použít šnorchl, což dramaticky ztěžuje její detekci. Starší pákistánské ponorky třídy Agosta 90B (třída Khalid) sice AIP také mají, ale používají francouzský systém MESMA. Hangor je navíc zhruba o 700 tun těžší než Agosta a je stavěný pro delší oceánské patroly, nikoli primárně pro operace v pobřežních vodách.

Pro srovnání: indické ponorky třídy Kalvari, postavené na francouzské platformě Scorpène, mají výtlak kolem 1 775 tun a délku 67,5 metru, jsou tedy výrazně menší. Švédská třída Blekinge (A26), jedna z nejmodernějších evropských AIP ponorek v rámci NATO, měří 66,1 metru při výtlaku 1 925 tun. Hangor je rozměrově spíše oceánská platforma. Srovnání s americkými jadernými ponorkami třídy Virginia by bylo zavádějící, jde o zcela jinou kategorii plavidel určených pro jiný typ nasazení.

Osm ponorek, dvě loděnice, jeden strategický cíl

Program třídy Hangor počítá s celkem osmi kusy v konfiguraci 4+4. První čtyři ponorky vznikají v čínské loděnici CSOC, zbývající čtyři se budou stavět v Karáčí v režimu transferu technologií. Karachi Shipyard pro tento účel vybudoval modernizované zázemí, nejde tedy jen o nákup hotových plavidel, ale o systematické budování domácí průmyslové kompetence.

Časová osa čínské části programu:

• Duben 2026: zařazení první ponorky PNS/M Hangor do služby v čínském přístavu San-ja
• Červen 2026: připlutí Hangoru do domovského přístavu Karáčí
• Září 2026: první ostrá střelba protilodní střelou

Druhá ponorka PNS/M Shushuk byla spuštěna na vodu v březnu 2025, třetí v srpnu 2025 a čtvrtá v prosinci 2025. Program nabral oproti původnímu harmonogramu zpoždění; Quwa zmiňuje problémy s dodavatelským řetězcem, pandemické výpadky i vynucenou výměnu motoru. Přesto se výroba reálně rozběhla a první člun je už v aktivní službě.

Závislost Pákistánu na čínských zbrojních dodávkách je přitom enormní. Podle dat stockholmského institutu SIPRI pocházelo v letech 2021–2025 plných 80 procent pákistánských dovozů hlavních zbraňových systémů z Číny. Nejde o jednorázový obchod, čínsko-pákistánské dokumenty dlouhodobě hovoří o „strategickém partnerství za každého počasí“ a o prohlubování obranně-technologické spolupráce.

Koho by měl test znepokojovat

Oficiální pákistánská rétorika mluví o odstrašení, ochraně námořních komunikačních linek a regionální stabilitě. Admirál Ašraf při slavnostním zařazení Hangoru do služby výslovně spojil novou třídu s bezpečností námořních komunikačních linek v Arabském moři a širším Indickém oceánu. Diplomatický jazyk ale nemění podstatu: hlavním adresátem signálu je Indie.

Indické námořnictvo musí nově počítat s tím, že v severním Arabském moři operuje rostoucí počet moderních AIP ponorek schopných zůstat pod hladinou celé týdny a odpalovat protilodní střely s dostřelem stovek kilometrů. Každý takový člun zvyšuje náklady na protiponorkový boj; Indie potřebuje víc fregat, víc protiponorkových vrtulníků, víc sonarových bójí a víc letového času námořních hlídkových letounů. Pokud Pákistán dokončí celý osmikusový program a přičte k němu tři starší Agosty, bude disponovat jedenácti konvenčními ponorkami s AIP. To je flotila, kterou nelze ignorovat.

Jméno Hangor přitom není náhodné. Navazuje na slavnou pákistánskou ponorku PNS Hangor, která v indo-pákistánské válce roku 1971 potopila indickou fregatu INS Khukri, šlo o první potopení válečné lodi ponorkou od druhé světové války. Symbolika je záměrná a čitelná.

Co to znamená pro zbytek světa

Pro Českou republiku a její spojence v NATO nemá test bezprostřední bezpečnostní dopad. Nepřímý význam ale existuje: Arabským mořem a Indickým oceánem vedou klíčové obchodní a energetické trasy, na nichž závisí globální ekonomika. Rostoucí pákistánské podhladinové schopnosti v tomto prostoru mění kalkulaci pro všechny, kdo tam operují nebo tudy přepravují zboží.

Důležitější než jeden úspěšný test je trend. Čína systematicky exportuje pokročilou vojenskou technologii do regionu, buduje průmyslové vazby a posiluje spojence, kteří jí pomáhají rozšiřovat vliv v Indickém oceánu. Pákistánský ponorkový program je toho nejviditějším příkladem, a střela, která v září zasáhla cíl v Arabském moři, je jeho nejnovější vizitkou.

Článek Video: Pákistánská ponorka třídy Hangor poprvé odpálila protilodní střelu. Čínská technologie funguje dokonale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden tahač, celá baterie

Srdcem komplexu byl podvozek MAZ-543M, těžký osmikolový speciál s pohonem všech kol, který původně vznikl pro strategické raketové síly. Na jeho korbě seděla samohybná odpalovací jednotka 3P51, a ta v sobě nesla prakticky všechno, co pobřežní baterie potřebuje. Vlastní přehledový radar s kódovým označením Harpoon, bojovou kabinu s výpočetní technikou, energetickou jednotku i dva přepravně-odpalovací kontejnery KT-161 se střelami P-15M Termit. Rubež tak nepotřeboval žádné pevné betonové postavení, žádný vnější zdroj zaměřovacích dat, žádnou složitou koordinaci s nadřízeným velitelstvím. Vyjel na palebnou pozici, rozvinul se a mohl střílet autonomně. Právě tato soběstačnost z něj dělala noční můru plánovačů výsadkových operací, protože baterii, která se po výstřelu přesune o pár kilometrů dál, se hledá nesrovnatelně hůř než pevná instalace na známých souřadnicích.

Střela, která změnila námořní válku

Samotný Termit, v západním označení SS-N-2 Styx, patří k nejslavnějším protilodním střelám historie. Verze P-15M měla dostřel kolem 80 kilometrů, letěla podzvukovou rychlostí přibližně 320 m/s a nesla konvenční bojovou hlavici o hmotnosti 513 kilogramů. To samo o sobě stačilo k potopení fregaty nebo torpédoborce. Otevřené technické přehledy ale uvádějí i variantu s jadernou náloží o síle 15 kilotun, tedy zhruba v kategorii raných štěpných zbraní, schopnou zdevastovat nejen jednu loď, ale celé kotviště nebo přístavní zázemí.

Konstruktéři navíc mysleli na odolnost proti obraně. Každé vozidlo Rubež neslo zpravidla kombinaci dvou typů navedení: jednu střelu s aktivní radarovou hlavicí (označení P-21) a druhou s infračervenou hlavicí Snegir-M (P-22). Smíšená salva nutila posádku cílové lodi reagovat ve dvou zcela odlišných spektrálních pásmech současně, a v sedmdesátých letech na to většina hladinových lodí nebyla připravena.

Eilat jako varování, jomkipurská válka jako zlom

Skutečný strach ze střely Termit nezačal u pobřežních baterií, ale na moři. 21. října 1967 egyptské raketové čluny vypálily několik střel P-15 na izraelský torpédoborec Eilat. Loď se potopila a námořní svět si uvědomil, že éra, kdy malý člun nemohl ohrozit velkou válečnou loď, definitivně skončila.

Jenže právě tato katastrofa spustila v Izraeli intenzivní vývoj protiopatření. Když o šest let později, v říjnu 1973, syrské a egyptské raketové čluny znovu pálily Styxy na izraelské lodě, výsledek byl diametrálně odlišný. Izraelské námořnictvo nezasáhla ani jediná střela. Jak to dokázalo?

Jak Izrael „odčaroval“ Termit

Izraelské raketové čluny třídy Sa’ar nasadily kombinaci několika vrstev obrany, která se stala učebnicovým příkladem elektronického boje na moři. Rušiče analyzovaly parametry radaru přilétající střely a vracely signál na stejné vlnové délce tak, aby vytvořily falešné cíle; radar Termitu pak zamířil na přízrak místo na skutečnou loď. Současně posádky vypouštěly plevy, oblaka drobných kovových proužků, která na radarové obrazovce vytvářela další klamné odrazy.

Samotná elektronika by ale nestačila. Izraelci k ní přidali agresivní manévr: čluny prudce měnily kurz a rychlost, čímž dál komplikovaly navedení. A klíčový byl i taktický rozměr: velitelé zjevně dobře pracovali s odhadem drah nepřátelských lodí a s načasováním okamžiku odpalu, takže rušení a manévr nepoužívali naslepo, ale koordinovaně. Jakmile proběhli „raketovým pásem“, zónou, kde Styx ještě letěl, přiblížili se na dostřel vlastních střel Gabriel a zahájili palbu.

Výsledek námořní bitvy u Latákíje a dalších střetů roku 1973 nebyl jen izraelským vítězstvím. Byl zároveň prvním praktickým důkazem, že protilodní střelu lze systematicky neutralizovat kombinací měkkých a tvrdých prostředků, a tato lekce dodnes formuje námořní doktrínu NATO.

Od plev k vrstvené obraně

Dnešní válečné lodě Aliance staví na principu, který Izrael v primitivnější podobě předvedl před více než padesáti lety, jen každou vrstvu posunuly o generaci dál. Měkká vrstva zahrnuje aktivní klamné cíle typu Nulka a modernizované systémy elektronického boje SEWIP s aktivním radarovým rušením. Střední vrstva spoléhá na střely ESSM, navržené přímo proti rychlým a nízko letícím protilodním hrozbám. A jako poslední záchrana slouží rotační kanón Phalanx CIWS, schopný chrlit tisíce střel za minutu na cíl, který prorazil všemi předchozími vrstvami.

Sám Rubež mezitím zestárl. Ruská pobřežní obrana dnes staví na systému Bastion-P s nadzvukovou střelou Oniks; dosah kolem 300 kilometrů, rychlost přes Mach 2 (přibližně 2 450 km/h), terminální let těsně nad hladinou. Západní protějšky, norský NSM Coastal Defence System nebo francouzský Exocet MCDS se střelou MM40 Block 3c s doletem ve třídě 250 kilometrů, zase sází na síťové řízení boje, hybridní navigaci a nízkou pozorovatelnost. Proti nim vypadá Termit se svými 80 kilometry a velkým radarovým průřezem jako relikvie.

Přesto několik zemí systém Rubež stále vede v inventáři, prokazatelně Vietnam, historicky Rumunsko ještě po vstupu do NATO. Stará sovětská koncepce nebyla k ničemu; jen přestala stačit světu, který se naučil její střely rušit, klamat a sestřelovat dřív, než dolétnou k cíli.

Článek Pobřežní komplex Rubež se střelou Termit naháněl lodím NATO strach. Mohla nést jadernou hlavici o síle 15 kilotun se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Švédsko koupilo, a co zatím ne

Kontrakt, který potvrdila švédská akvizační agentura FMV, má hodnotu přibližně 47 miliard švédských korun, tedy zhruba 103 miliard Kč. Zahrnuje čtyři fregaty s konkrétními jmény a termíny dodání:

Potvrzená výzbroj je sama o sobě impozantní. Protilodní střely RBS15 od Saabu s dosahem přes 200 až 300 km podle verze, protivzdušné systémy Aster 30 a CAMM-ER zajišťující vícevrstvou obranu proti letadlům i střelám a protiponorková torpéda Torped 47. Švédská vláda mluví o ztrojnásobení protivzdušné kapacity námořnictva oproti současnému stavu.

A pak je tu MdCN. Francouzská střela s plochou dráhou letu, kterou MBDA označuje jako jedinou rychle dostupnou evropskou námořní zbraň pro hluboké údery. Její integrace do švédských fregat je veřejně diskutovaná a politicky naznačená; fregaty třídy FDI jsou konstrukčně připraveny na odpalovací systém Sylver A70, který MdCN vyžaduje. Oficiálně zveřejněné smluvní podklady ale samostatný nákup těchto střel zatím nepotvrzují. Podle dostupných informací jde spíše o budoucí opci než o hotovou položku kontraktu. Francie nicméně poprvé jasně otevřela politický prostor pro jejich export, což je samo o sobě bezprecedentní krok.

Střela, kterou si Paříž dosud nechávala pro sebe

MdCN, v exportním označení NCM, někdy také SCALP Naval, je podzvuková řízená střela o délce 6,5 metru a hmotnosti 1 400 kilogramů. Odpaluje se z hladinových lodí i ponorek. Výrobce MBDA oficiálně uvádí dosah „více než 1 000 km“; sekundární databáze jako CSIS Missile Threat pracují s rozpětím 1 000 až 1 400 km. Střela je navržena k průniku nepřátelskou obranou a přesnému zásahu pozemních cílů z moře.

Ve srovnání s přímými protějšky:

• Tomahawk (USA): dosah zhruba 1 250 až 2 500 km podle verze, u Block IV kolem 1 600 km. Bojově prověřený v desítkách konfliktů, masově vyráběný.
• Kalibr (Rusko): odhadovaný dosah 1 500 až 2 500 km. Rusko jej nasazuje z lodí i ponorek, intenzivně ho používá ve válce proti Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky.
• MdCN (Francie): kratší veřejně uváděný dosah, ale čistě evropský původ, nezávislost na amerických dodávkách a schopnost odpalu z lodí i ponorek.

Právě ta nezávislost je klíčová. Evropa dosud neměla vlastní námořní střelu s plochou dráhou letu srovnatelnou s Tomahawkem, kterou by mohla nabídnout spojencům bez amerického souhlasu. Francie si MdCN dlouhodobě držela jako citlivou suverénní schopnost, vstupovala s ní do exkluzivního klubu států schopných provádět hluboké údery z moře. Změna přišla v kontextu evropského přezbrojování po ruské invazi na Ukrajinu a v rámci recipročního obchodu: Francie koncem roku 2025 koupila od Saabu letouny včasné výstrahy GlobalEye a Macron ve svém stockholmském projevu explicitně mluvil o obousměrném průmyslovém partnerství a evropské suverenitě.

Proč ruské námořnictvo na Baltu ztrácí prostor

Tvrzení, že „cokoliv ruského na moři nepřežije“, se neopírá primárně o jednu střelu. Opírá se o celou platformu. Fregaty třídy Luleå budou schopny současně bránit vzdušný prostor, lovit ponorky a ničit hladinové cíle. Digitální architektura FDI, kterou Naval Group popisuje jako „chytrou a racionální“, umožňuje integraci různých zbraňových systémů a senzorů do jednoho taktického obrazu.

Pro ruské Baltské loďstvo to znamená zásadní komplikaci. Švédsko, které vstoupilo do NATO teprve v roce 2024, dosud disponovalo omezenou námořní silou zaměřenou hlavně na pobřežní obranu. Čtyři moderní fregaty s vícevrstvou protivzdušnou obranou a protilodními střelami promění švédské námořnictvo v sílu schopnou kontrolovat námořní prostor daleko za vlastním pobřežím. V kombinaci s aliančními operacemi Baltic Sentry a posíleným východním křídlem NATO se Balt pro ruské válečné lodě stává stále těsnějším prostorem.

A pokud by se v budoucnu přidaly střely MdCN, rozšířila by se hrozba i na ruské zázemí na pevnině, přístavy, sklady, velitelství. Dosah přes tisíc kilometrů z paluby fregaty operující v centrálním Baltu pokryje prakticky celý severozápadní okraj Ruska včetně Kaliningradu i Petrohradu.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika nemá moře, ale její bezpečnost stojí na funkčním severovýchodním křídle Aliance. Bezpečnější Balt znamená spolehlivější logistické trasy, chráněnou podmořskou infrastrukturu a robustnější zázemí pro případné posilové operace. Švédské fregaty budou chránit námořní komunikace, po kterých by v krizové situaci proudil materiál i jednotky.

Podle nás je nejsilnější rámec tohoto příběhu právě v tom, že Rusko na Baltu nedostává jednoho nového protivníka s jednou „zázračnou střelou“. Dostává nový severoevropský námořní uzel, francouzsko-švédské partnerství, které kombinuje lodě, střely, letouny včasné výstrahy a průmyslovou spolupráci. A které má potenciál své schopnosti po roce 2030 dále rozšiřovat.

První fregata HMS Luleå by měla vstoupit do služby za necelé čtyři roky. Pro ruské admirály na Baltu začíná odpočítávání.

Článek Cokoliv ruského už na moři nepřežije. Švédové získali francouzské řízené střely MdCN s dosahem 1 400 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se Harpoonům říká zabijáci lodí

Označení není nadsázka. Střela Harpoon vznikla v sedmdesátých letech jako odpověď amerického námořnictva na potřebu zasáhnout nepřátelskou loď za horizontem, aniž by útočník musel cíl vidět vlastníma očima. Verze Block II, kterou Tchaj-wan pořizuje, tuto schopnost posouvá dál. Kombinuje aktivní radarové navedení s navigací GPS/INS, díky čemuž dokáže operovat i v komplikovaném příbřežním prostředí plném radarových odrazů od pevniny a mělčin. Letí nízko nad hladinou, takzvaným profilem sea-skimming, a v závěrečné fázi provádí terminální manévry, které ztěžují obranu cíle.

Hlavice o hmotnosti zhruba 227 kilogramů stačí k vážnému poškození nebo potopení vyloďovacího plavidla i menší válečné lodi. Americké námořnictvo ji popisuje jako zbraň schopnou zasáhnout cíl za každého počasí a za jakýchkoli podmínek na moři. Boeing u verze Block II zdůrazňuje schopnost útočit i na lodě kotvící v přístavu nebo manévrující v blízkosti pobřeží. Právě tohle je pro obranu Tchaj-wanu klíčové, protože čínská flotila by se musela přiblížit k západnímu pobřeží ostrova na vzdálenost, kde se Harpoon stává akutní hrozbou.

Dolet střely se v otevřených zdrojích pohybuje kolem 120–140 kilometrů, přesná hodnota pozemní verze HCDS není oficiálně publikována. Rychlost je vysoká podzvuková, zhruba Mach 0,85 (přibližně 1 050 km/h). Není to nejrychlejší ani nejdalekonosnější protilodní střela na světě. Je to ale jedna z nejspolehlivějších, ve službě desítek námořnictev po celém světě, s reálnými bojovými zásahy v historii.

Balík za 55 miliard a nové základny na jihu

Oficiální americké oznámení z prosince 2020 popisuje prodej v rozsahu, který nemá v tchajwanských zbrojních nákupech obdobu. Celkem 100 systémů HCDS, 400 střel RGM-84L-4, čtyři cvičné střely, 100 odpalovacích transportních vozidel, 25 radarových vozů a 411 logistických kontejnerů, to vše za odhadovanou cenu 2,37 miliardy dolarů, tedy přibližně 55 miliard korun. Washington v dokumentaci výslovně uvádí, že systém má pomoci „odradit nebo čelit“ námořní agresi, pobřežní blokádě i obojživelným útokům.

Důležité upřesnění: v médiích se občas objevuje číslo přes 2,8 miliardy dolarů, ale to vzniká sečtením HCDS s dalšími samostatnými balíky střel Harpoon, které nejsou součástí pobřežního obranného programu. Samotný HCDS je ten, který mění pravidla hry na pobřeží.

Tchaj-wan mezitím buduje infrastrukturu pro nové raketové jednotky. Vládní zadávací dokumentace odhalila projekty v oblastech Tainan, Kaohsiung a Pingtung, tedy na jihozápadě a jihu ostrova. Konkrétně jde o lokality v okrese Guantian u Tainanu, čtvrť Cuoying v Kaohsiungu a několik míst v Pingtungu. Volba není náhodná. Jihozápadní pobřeží kryje nejpravděpodobnější přístupové trasy čínské flotily, oblast kolem Cuoyingu zahrnuje klíčovou námořní infrastrukturu a Pingtung umožňuje manévr směrem k jižnímu výběžku ostrova i k východním vodám.

Armáda přitom zdůrazňuje, že Harpoon je mobilní systém. Základny slouží jako výchozí body, nikoli jako pevné pozice. V bojové situaci mají odpalovací vozidla rychle vyjíždět na předem připravená taktická palebná postavení, odkud odpálí salvu a přesunou se. Část infrastruktury má být hotová do roku 2027, plné dodávky amerického balíku mají skončit do konce roku 2028.

Harpoon není sám, ostrov se mění v ježka

Právě tady začíná příběh, který dělá z vylodění na Tchaj-wan operaci hraničící se sebevraždou. Harpoon Block II je jen jedna vrstva v systému, kterému analytici říkají „strategie ježka“. Ostrov se má stát tak nebezpečným, aby se útočník raději nepřibližoval.

Vedle amerických Harpoonů stojí domácí tchajwanské střely:

• Hsiung Feng II – podzvuková protilodní střela s doletem přes 100 kilometrů, aktivním radarovým a infračerveným navedením, nasazovaná z mobilních pobřežních baterií i z lodí.
• Hsiung Feng III – nadzvuková protilodní střela s integrovaným náporovým motorem (ramjet), rovněž s doletem přes 100 kilometrů, navržená tak, aby svou rychlostí prorazila protivzdušnou obranu eskortních lodí.

Podle odhadu tchajwanských obranných činitelů z března 2026 může ostrov po dokončení domácí výroby a dodání všech Harpoonů disponovat až 1 400 protilodními střelami. To je číslo, které mění charakter jakéhokoli vyloďovacího pokusu. Útočník by musel počítat s tím, že jeho lodě budou zasypány střelami různých typů, rychlostí a naváděcích principů, podzvukovými i nadzvukovými, s aktivním radarem i pasivním navedením. Nasytit obranu flotily takovým mixem je nesrovnatelně těžší než čelit jedinému typu hrozby.

Tchaj-wan navíc reorganizoval pobřežní raketové síly pod nově zřízené velitelství pro pobřežní boj (Littoral Combat Command), které má koordinovat nasazení všech protilodních prostředků v jedné síti. Harpoony tak neoperují izolovaně, jsou napojeny na radarový průzkum, domácí střely a další prvky pobřežní obrany.

Proč by vylodění bylo sebevražda

Pentagon ve své výroční zprávě Kongresu z prosince 2024 popisuje plnohodnotnou obojživelnou invazi na Tchaj-wan jako jednu z nejsložitějších vojenských operací, jakou si lze představit. Útočník musí nejprve získat vzdušnou a námořní převahu nad Tchajwanským průlivem širokým zhruba 130 kilometrů. Pak musí prorazit nebo obejít vrstvenou pobřežní obranu. Následně vybudovat předmostí na západním pobřeží, v městské zástavbě, pod soustavnou palbou, a bez přerušení zásobovat desítky tisíc vojáků na břehu.

Každý z těchto kroků je sám o sobě mimořádně náročný. Dohromady tvoří řetěz, v němž selhání jediného článku může zhroutit celou operaci.

Respektovaný americký think-tank CSIS provedl v roce 2023 rozsáhlou válečnou simulaci čínské invaze. Ve většině scénářů invaze selhala, ale za cenu extrémních ztrát na obou stranách. Klíčový závěr pro Peking: i „úspěšná“ invaze by znamenala ztrátu desítek válečných lodí, stovek letadel a tisíců vojáků. Politické důsledky takového krveprolití by mohly destabilizovat samotný čínský režim.

Harpoony tento kalkul dále zhoršují. Každé odpalovací vozidlo, které přežije první čínský úder, představuje hrozbu pro vyloďovací plavidla plná vojáků a techniky. Mobilita systému znamená, že Čína by musela najít a zničit desítky rozptýlených, maskovaných a přesunujících se jednotek, a to ještě před zahájením vlastního vylodění.

Jak si Harpoon stojí ve srovnání s konkurencí

Harpoon Block II není nejmodernější protilodní střelou na světě. Čínská YJ-18, nasazovaná na lodích, ponorkách i pozemních nosičích, dosahuje podle databáze CSIS odhadovaného doletu 220 až 540 kilometrů, letí podzvukově v cestovní fázi a v terminální zrychluje na Mach 2,5 až 3 (přibližně 3 000 až 3 700 km/h). Norská střela NSM od firmy Kongsberg, používaná v několika zemích NATO, nabízí dolet přes 300 kilometrů, pasivní navedení a důraz na minimální detekovatelnost.

Harpoon má proti nim kratší ruku i nižší rychlost. Jeho síla leží jinde: v osvědčenosti, masovém nasazení a v tom, že útočník musí přijít k němu, ne naopak. Čínská flotila nemůže vylodit vojáky ze vzdálenosti 500 kilometrů. Musí se přiblížit k pobřeží, vstoupit do zóny, kde Harpoon operuje nejlépe. A právě tam se z něj stává smrtelná hrozba.

Jakýkoli vážný konflikt kolem Tchaj-wanu by zasáhl i Českou republiku, nikoli vojensky, ale ekonomicky. Ostrov je klíčovým výrobcem polovodičů, na nichž závisí český průmysl od automobilek po elektroniku. Každá střela Harpoon, která zvyšuje cenu čínské invaze, tak nepřímo chrání i dodavatelské řetězce na druhé straně planety.

Srpnový test amerického námořnictva v roce 2026, při němž Harpoon odpálený ze země úspěšně zasáhl cílové plavidlo v příbřežních vodách, potvrdil, že pobřežní konfigurace HCDS není teoretický koncept. Je to funkční zbraň, připravená k nasazení na ostrově, který se systematicky mění v pevnost obklopenou protilodními střelami. Peking nemusí měnit svůj cíl, ale s každou dodávkou Harpoonů roste cena, kterou by za něj zaplatil.

Článek Vylodění téměř nemožné, byla by to sebevražda. Tchaj-wan rozmisťuje zabijáky lodí Harpoon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „finské“ rakety, když je střela švédská

Rodina protilodních řízených střel RBS-15 je produktem švédského koncernu Saab. Jenže to, co se objevilo na ukrajinských záběrech, není nejnovější exportní verze Mk3, nýbrž starší pobřežní konfigurace, kterou finské námořnictvo provozuje pod označením MTO 85M. Rozdíl je podstatný. Finský oficiální list MTO 85M uvádí dosah kolem 100 kilometrů, délku střely 4,3 metru, průměr 500 milimetrů a rychlost přibližně 300 metrů za sekundu. Saab pro modernější Mk3 přitom pracuje s dosahem přes 200 kilometrů, bojovou hlavicí kolem 200 kilogramů a rychlostí 0,9 Machu (přibližně 1 100 km/h). Ukrajinský komplet odpovídá té finské, nikoli nejnovější švédské verzi, a právě proto se v kontextu této dodávky mluví o „finských“ raketách.

Finsko obsah svých vojenských balíků pro Ukrajinu záměrně nezveřejňuje. Helsinky v únoru 2024 výslovně uvedly, že detailní obsah, způsob dodání ani harmonogram pomoci se z operačních důvodů nepublikují. Švédsko je v tomto transparentnější; Stockholm otevřeně přiznává dodávky protilodních střel RBS17 i dalšího materiálu, ale veřejné potvrzení transferu právě RBS-15 dohledatelné není.

Střela, která letí metr nad vlnami

Co dělá RBS-15 nebezpečnou pro ruské lodě, není jediný parametr, ale kombinace vlastností. Střela letí extrémně nízko nad hladinou, čímž minimalizuje čas, po který ji lodní radar dokáže zachytit. Disponuje aktivním radarovým navedením a je konstruována pro práci v prostředí silného elektronického rušení, přesně v tom, které ruské námořnictvo v Černém moři intenzivně používá.

Základní parametry finské verze MTO 85M v porovnání s dalšími protilodními systémy v ukrajinském arzenálu:

Pro ruské námořnictvo je klíčové, že každý z těchto systémů používá odlišný profil letu a typ navedení. Univerzální obrana proti všem neexistuje. Ruský pobřežní komplex Bal-E, který je nejbližším protějškem RBS-15, operuje podle exportních materiálů Rosoboronexportu s dosahem 5 až 130 kilometrů v základní verzi, kvalitativně srovnatelná kategorie. Těžší ruský systém Bastion s raketami Jachont je v jiné váhové třídě, ale i proti němu platí, že hůře předvídatelná a méně známá zbraň je pro protivníka vždy nepříjemnější než ta, na kterou se už připravil.

Útok na plošinu Syvaš: první bojový test

Dne 6. dubna 2026 ukrajinské síly provedly koordinovaný úder na těžební plošinu Syvaš v Černém moři. Sekundární zdroje a následné analýzy záběrů spojují tento útok právě s nasazením RBS-15. Otevřené oficiální zdroje přesnou bilanci škod neuvádějí, ale zásah plošiny je potvrzen. Šlo o první veřejně identifikované bojové použití tohoto systému, tři měsíce předtím, než jej Zelenskyj oficiálně ukázal světu v Oděse.

Plošiny v Černém moři nejsou jen ekonomické objekty. Rusko je využívá jako senzorové a komunikační body, které pomáhají sledovat ukrajinský námořní provoz. Jejich zasažení proto není jen symbolické, narušuje ruskou schopnost monitorovat severozápadní sektor moře.

Širší obraz: ukrajinská „zóna nejistoty“ roste

Samotná jedna baterie RBS-15 válku na moři nepřevrátí. Síla této zprávy je jinde. Ukrajina do začátku roku 2026 podle svého ministerstva obrany zničila nebo vážně poškodila zhruba 30 procent bojových aktiv ruské Černomořské flotily. Kombinace domácích Neptunů, amerických Harpoonů, norských NSM, námořních dronů a nyní i finských RBS-15 vytváří vrstvený systém pobřežní obrany, který nutí ruské lodě držet stále větší odstup od ukrajinského pobřeží.

Ekonomický rozměr je stejně důležitý jako vojenský. Ukrajinské přístavy od začátku roku 2026 odbavily přes 15 milionů tun nákladu a od spuštění námořního koridoru v září 2023 jím prošlo téměř 179 milionů tun zboží. Kdo drží severozápadní část Černého moře alespoň na úrovni odstrašení, drží i exportní tepnu celé země.

Co to znamená pro Rusko

Pravděpodobným důsledkem není dramatický zlom, ale další vrstva opatrnosti. Ruské námořnictvo bude muset počítat s tím, že Ukrajina disponuje širší paletou pobřežních střel, než dosud veřejně přiznávala. Cennější lodě budou muset operovat dál od pobřeží, víc spoléhat na protivzdušnou obranu a elektronický boj a méně riskovat přiblížení k exponovaným objektům. Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a Černé moře se za tu dobu proměnilo z prostoru ruské dominance v prostor, kde je každý přesun kalkulací rizika.

Česká republika se v podpoře Ukrajiny profiluje jinak, přes muniční iniciativu, opravy obrněné techniky a výcvik pilotů, nikoli přes pobřežní raketové systémy. Finsko po vstupu do NATO v dubnu 2023 svou pomoc naopak postupně institucionalizovalo a v březnu 2025 podepsalo s Kyjevem memorandum rozšiřující spolupráci na materiál, výzkum, inovace i průmyslové projekty. Odpalovač na podvozku Sisu v Oděse je tichým, ale výmluvným důkazem, kam ta spolupráce sahá.

Každá nová střela v ukrajinském arzenálu nemusí být nejmodernější ani nejdelšího dosahu. Stačí, aby byla jiná, s odlišným profilem letu, odlišným navedením, odlišnou signaturou. Právě nepředvídatelnost je to, co ruské plánovače trápí nejvíc.

Článek Ukrajinci poprvé ukázali finské protilodní střely RBS-15, které děsí „Rusáky“. Jednou už zasáhly plošinu v Černém moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se změnilo oproti základní Ch-31A

Nejlepší způsob, jak pochopit, proč se o Ch-31AD mluví jako o „pekelné verzi“, je podívat se na konkrétní čísla vedle sebe. Oficiální exportní karty Rosoboronexportu uvádějí následující srovnání:

K tomu sekundární technické databáze doplňují, že Ch-31AD má delší trup a přidané inerciální navedení ve střední fázi letu, které střelu vede k oblasti cíle bez nutnosti vnějšího řízení. Teprve v závěrečné fázi se aktivuje vlastní radarová hlavice, která si loď najde sama. Prakticky to znamená, že nosič (typicky Su-30MK, Su-35, MiG-29K nebo MiG-35) může odpálit střelu z podstatně větší vzdálenosti než u starší verze a okamžitě se stáhnout.

Proč exploduje až uvnitř lodi

Princip zásahu je u rodiny Ch-31 konstrukčně konzistentní. U základní Ch-31A výrobce výslovně uvádí průbojnou bojovou část a kontaktní zapalovač se zpožděním. To v praxi znamená, že střela při dopadu nejprve pronikne pancéřováním nebo trupem plavidla a teprve poté, s řízeným zpožděním, detonuje uvnitř. Tlaková vlna, střepiny a oheň se tak šíří v uzavřeném prostoru, kde mohou zasáhnout kabeláž, pohonné systémy, muniční sklady nebo palivové nádrže. Sekundární exploze paliva či munice pak dokáže způsobit škody nesrovnatelně větší než samotná hlavice.

U Ch-31AD veřejná karta hovoří obecněji o „univerzální“ bojové části a kontaktním zapalovači, ale konstrukční logika celé rodiny a sekundární technické popisy stále pracují se stejným principem průniku a vnitřní detonace. Není důvod předpokládat, že by modernizovaná verze s těžší hlavicí tento osvědčený koncept opustila; spíše ho posiluje.

Proč je obrana pod takovým tlakem

Rychlost kolem tisíce metrů za sekundu, tedy přibližně 3 600 km/h, řadí Ch-31AD do vysoké nadzvukové kategorie. Nejde o hypersonickou zbraň v přísném slova smyslu, ale pro posádku napadené lodi je výsledek prakticky stejný: extrémně krátké rozhodovací okno.

Střela letí v závěrečné fázi velmi nízko nad hladinou, takže se nad radarovým horizontem lodi objeví pozdě. Od okamžiku detekce zbývá obránci jen několik desítek sekund na to, aby cíl klasifikoval, přidělil mu zbraňový systém, vystřelil a v případě minutí stihl druhý pokus. Při salvovém útoku více střel současně se toto okno prakticky uzavírá.

Neznamená to, že je Ch-31AD nezastavitelná. Znamená to, že obrana musí být vrstvená a automatizovaná. Mezi konkrétní systémy, které NATO a jeho spojenci nasazují právě proti tomuto typu hrozby, patří americký RAM/SeaRAM pro blízkou obranu, britský Sea Ceptor od MBDA pro lokální protivzdušnou ochranu eskort a australsko-americký klamný cíl Nulka, který láká radarově naváděné střely na falešný signál mimo loď. Každá vrstva snižuje pravděpodobnost zásahu, ale žádná z nich sama o sobě nezaručuje stoprocentní ochranu.

Kde stojí Ch-31AD mezi konkurencí

Zajímavé je zasadit Ch-31AD do kontextu ostatních protilodních střel, ruských i aliančních.

• Norská NSM (Naval Strike Missile) od Kongsbergu sází na opačnou filozofii: pasivní infračervené navedení, nízkou radarovou odraznost a manévry v koncové fázi. Dosah přesahuje 300 km, ale rychlost je podzvuková. NSM vyhrává neviditelností, Ch-31AD časem doletu.
• Americký Harpoon Block II od Boeingu je nejrozšířenější západní protilodní střelou s dosahem přes 120 km a aktivním radarovým navedením doplněným GPS/INS. Je pomalejší než Ch-31AD, ale bojově ověřený a nasazený desítkami námořnictev.
• Ruská Ch-35UE představuje lehčí podzvukovou alternativu s dosahem 260 km, bojovou částí 144 kg a aktivně-pasivním radiolokačním navedením doplněným satelitní navigací. Jiná rychlostní kategorie, jiný taktický koncept.
• P-800 Oniks je naopak těžší strategická zbraň o hmotnosti kolem 2,5–3 tun, s dosahem 300 km a rychlostí kolem Mach 2–2,2 (přibližně 2 450–2 700 km/h). Ch-31AD je proti němu lehčí a rychlejší, ale nese menší hlavici.

Ch-31AD tak sedí v unikátní nice: je rychlejší než většina konkurentů, lehčí než těžké protilodní střely a díky modernizovanému dosahu 120–160 km dává nosiči slušný odstup od cíle.

Co to znamená pro NATO a černomořský kontext

Námořní strategie NATO z října 2025 výslovně hovoří o ochraně námořních zásobovacích tras, kritické infrastruktury a o nutnosti neutralizovat protivníkovy schopnosti odepření přístupu. Ch-31AD je přesně typ zbraně, který toto plánování ospravedlňuje. V Černém moři je hrozba nejcitelnější pro Ukrajinu a přímořské členy Aliance; průchod dalších aliančních válečných lodí tureckými úžinami přitom omezuje režim Montreuxské úmluvy, který Ankara po roce 2022 uplatňuje restriktivně. V Baltském moři je situace jiná, ale NATO i tam identifikuje ruské vojenské posilování jako přímou bezpečnostní výzvu.

Česká republika sice neprovozuje námořní protivzdušnou obranu, ale bezpečnost námořních tras se jí týká nepřímo, skrze zásobování spojenců, energetickou infrastrukturu a kolektivní závazky v rámci Aliance.

Nejúčinnější obranou proti Ch-31AD nakonec není ani RAM, ani Sea Ceptor, ani Nulka; je to zničení nosiče dřív, než stihne střelu odpálit. Jakmile Su-35 vypustí salvu a odletí, čas pracuje výhradně pro útočníka.

Článek „Pekelná verze“ střely Ch-31: Prorazí trup lodi a exploduje až uvnitř. Protivzdušná obrana ji v rychlosti 3800 km/h nestíhá zachytit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela, která nepotřebuje GPS ani velitelství

AGM-158C LRASM, celým názvem Long Range Anti-Ship Missile, je zbraň navržená pro jeden konkrétní účel: zasáhnout velkou válečnou loď z odstupu stovek kilometrů v prostředí, kde protivník aktivně ruší komunikaci, GPS signál i radarové sítě. Podle oficiálního popisu NAVAIR střela dokáže pracovat s méně přesným počátečním navedením na cíl a v terminální fázi letu si cíl dohledá sama pomocí vlastních senzorů a algoritmů.

Právě v tom spočívá zásadní posun oproti starší americké protilodní střele AGM-84 Harpoon, která slouží od roku 1977. Harpoon je podzvuková střela s dosahem podle variant zhruba 90 až 240 km, naváděná aktivním radarem a bojovou hlavicí o hmotnosti 224 kg. Proti moderní protivzdušné obraně, jakou dnes disponuje čínské námořnictvo, už nestačí. LRASM představuje generační skok: delší dosah, nižší pozorovatelnost a schopnost operovat i tehdy, když nepřítel odřízne datové linky.

Zajímavý je i kontrast s ruskou a čínskou školou protilodních střel. Ruský P-800 Oniks podle databáze CSIS Missile Threat dosahuje rychlosti kolem Mach 2 až 2,2 (přibližně 2 450 až 2 700 km/h) a doletu přibližně 300 km. Sází na to, že cíl prostě nestihne zareagovat. Čínský YJ-12 sleduje podobnou filozofii nadzvukové rychlosti. Americká LRASM jde jinou cestou. Místo brutální rychlosti volí nenápadnost, autonomii a schopnost přežít v elektronicky rušeném prostředí. Dvě odlišné odpovědi na tutéž otázku: jak potopit nepřátelskou loď.

Dvě potopené lodě a třicet států kolem

Cvičení RIMPAC 2026 probíhalo od 24. června do 31. července v okolí Havajských ostrovů. Účastnilo se ho 30 států, přes 30 hladinových lodí, pět ponorek, více než 206 letadel a 30 tisíc vojáků. Mezi účastníky nechyběli evropští spojenci z NATO: Dánsko, Německo, Řecko, Itálie, Nizozemsko, Polsko, Španělsko a Spojené království.

Jádrem celého cvičení byl takzvaný SINKEX, tedy potápěcí cvičení s ostrými zbraněmi. 12. července šel ke dnu vyřazený raketový křižník USS Mobile Bay třídy Ticonderoga. O pět dní později ho následovala obojživelná útočná loď USS Peleliu třídy Tarawa, plavidlo o výtlaku přes 39 000 tun, tedy rozměrově srovnatelné s menší letadlovou lodí. Právě velikost Peleliu dává celému cvičení váhu. Amerika necvičila střelbu na malý člun. Cvičila potopení lodě, která svými rozměry odpovídá tomu, co Čína staví ve svých loděnicích.

Do potápěcího cvičení proti Peleliu startovaly Super Hornety z námořní letecké základny MCAS Kaneohe Bay. Pozoruhodný je detail, že se cvičení účastnila i testovací letka VX-9 „Vampires“ z China Lake, jednotka, jejímž úkolem je operační testování a vyhodnocování nových zbraní, senzorů a taktik elektronického boje v realistických podmínkách. Přítomnost VX-9 naznačuje, že nešlo jen o rutinní výcvik, ale o sběr dat pro další vývoj a zdokonalování celého řetězce od detekce cíle po jeho zásah.

Proč právě teď a proč právě Čína

Americký Pentagon ve své výroční zprávě o čínských vojenských schopnostech otevřeně píše, že Čínská lidová osvobozenecká armáda směřuje k tomu, aby nejpozději do roku 2027 získala schopnost rozhodujícího vítězství nad Tchaj-wanem. Zpráva popisuje varianty od námořní blokády přes obojživelnou invazi až po přímé údery na americké síly v Pacifiku. Rozpočtový dokument Pacific Deterrence Initiative pak výslovně označuje Čínu jako hlavní strategickou výzvu, podle které USA nastavují investice do odstrašení v Indo-Pacifiku.

V tomto kontextu přestává být RIMPAC pouhým mezinárodním cvičením dobré vůle. Když třicet států společně cvičí potápění velkých válečných lodí ostrými zbraněmi, je to současně odstrašující sdělení. Říká Pekingu: koalice umí koordinovat útok na vaše lodě a pravidelně si to ověřuje.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Podle nás je klíčové, že RIMPAC 2026 nebyl čistě americko-pacifickou záležitostí. Osm evropských členů NATO u Havaje cvičilo vedle australských, japonských a jihokorejských sil. Typ boje, který LRASM představuje (útok na vysoce chráněné hladinové cíle v elektronicky rušeném prostředí), je přenositelný i do Atlantiku, Středomoří nebo severní Evropy.

Pro Českou republiku má pacifický scénář překvapivě přímé důsledky. Pokud by se americká pozornost a kapacity přesunuly do Indo-Pacifiku, vzrostl by tlak na evropské členy NATO, aby nesli větší díl odstrašení na vlastním kontinentu. Současně by stoupla poptávka po munici, elektronice, opravách a subdodávkách obranného průmyslu, tedy přesně po tom, co český sektor nabízí.

17. července 2026 u Kauai nešla ke dnu jen stará americká loď. Ke dnu šla iluze, že velká námořní válka v Pacifiku je jen hollywoodský scénář. Washington na ni cvičí systematicky, koaličně a s ostrými zbraněmi.

Článek Super Hornet ukázal u Havaje střelu, která potopí čínskou loď na stovky kilometrů. Amerika cvičí na velkou válku v Pacifiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela, která se neozve, dokud neudeří

NSM není jen další protilodní raketa. Je to zbraň navržená tak, aby lodní obranu maximálně zatížila. Podle výrobce Kongsberg střela letí celou trasu pasivně, nevyzařuje žádný signál, který by loď mohla zachytit. Drží se těsně nad hladinou, v závěrečné fázi manévruje a cíl rozpoznává autonomně pomocí technologie ATR (Autonomous Target Recognition). Dolet přesahuje 300 kilometrů.

Pro ruskou loď to znamená noční můru v několika krocích. Nejdřív ji nevidí na radaru, protože střela sama nic nevysílá. Pak ji zachytí pozdě, protože letí metr dva nad vlnami. A když ji konečně detekuje, zbývá minimum času na reakci, protože NSM v terminální fázi mění kurz. Není to „nesestřelitelná“ zbraň, taková neexistuje. Ale je to střela, která dělá obranu extrémně obtížnou.

Proč o ní nikdo nevěděl, a proč se to mění právě teď

Utajení dává smysl. Dokud protivník neví, že systém existuje, nemůže proti němu plánovat. Chrání se tím dopravní trasa, místo rozvinutí, počet odpalovačů i zapojení do bojové sítě. Přesný okamžik dodání zůstává neznámý, ale časová osa nabízí indicie. Norsko od 1. ledna 2024 povolilo přímé prodeje zbrojních produktů Ukrajině a norský exportní report za rok 2024 u Ukrajiny uvádí i položky v raketové kategorii ML4, bez názvu konkrétního systému. Zda jde přímo o NSM, z toho vyčíst nejde. Spekulace o polské dodavatelské trase existovaly už v roce 2023, jenže ukrajinský odpalovač na zveřejněných záběrech se vizuálně liší od známé polské konfigurace. Původ dodávky tak zůstává otevřený.

Odhalení 4. července působí jako kontrolované zveřejnění. Zelenskyj ocenil konkrétně 65. a 68. samostatný pobřežní raketový divizion 360. samostatné pobřežní raketové brigády a řekl, že Harpoon a Neptun „účinně čelí ruské flotile“. NSM v jeho řeči přímo nezazněl, ale stál za ním na fotografiích. Systém zjevně dosáhl stadia, kdy jeho ukázání nepředstavovalo bezprostřední operační riziko, a naopak mohlo posloužit jako signál.

Jak NSM chrání pobřeží, a proč nejde jen o jednu střelu na jednu loď

Pobřežní verze NSM CDS (Coastal Defence System) není izolovaný odpalovač. Skládá se z velitelsko-palebného centra, mobilních odpalovacích vozidel a napojení na radary i externí datové zdroje. Umí střílet přes horizont, plánovat více současných zásahů a v síťovém režimu se až čtyři velitelsko-palebné uzly dokážou koordinovat na až 48 různých cílů najednou.

V praxi to znamená systém odstrašení proti vstupu do prostoru. Každá ruská loď, která se přiblíží k ukrajinskému pobřeží, musí počítat s tím, že ji může zasáhnout střela, kterou neviděla přilétat. Ohroženy nejsou jen hladinové lodě na moři, ale i výsadková plavidla, hlídkové čluny, a dokonce i cíle na pevnině, přístavní sklady, velitelská stanoviště, senzory protivzdušné obrany.

Srovnání s konkurencí pomáhá zasadit NSM do kontextu:

• Harpoon Block II – ověřená americká střela s aktivním radarovým navedením, těžší 227kilogramovou hlavicí a doletem přes 124 kilometrů. Robustní a masově rozšířená, ale snáze detekovatelná kvůli aktivnímu radaru v závěrečné fázi.
• P-800 Oniks/Bastion (ruský) – střela s náporovým motorem letící nadzvukovou rychlostí s doletem kolem 300 kilometrů. Rusko sází na rychlost a kinetickou energii zásahu. NSM naopak na neviditelnost a manévrování.
• Neptun (ukrajinský) – domácí protilodní střela, která se proslavila potopením křižníku Moskva. Kratší dolet, ale důkaz, že Ukrajina umí provozovat vlastní pobřežní raketový ekosystém.

NSM do této mozaiky přidává západní vrstvu s důrazem na nízkou pozorovatelnost a autonomii navedení. Podle nás jde o nejsofistikovanější protilodní střelu, kterou Ukrajina aktuálně prokazatelně vlastní.

Ruská flotila už teď operuje opatrněji, NSM ten tlak zvyšuje

NSM nepřevrací situaci v Černém moři ze dne na den. Spíš posiluje trend, který běží už měsíce. Mluvčí ukrajinského námořnictva Dmytro Pletenčuk koncem května 2026 uvedl, že Rusko za poslední měsíc použilo lodě k odpalu řízených střel z moře jen jednou a jinak je na moři často vůbec nedrželo. Kombinace Neptunů, Harpoonů, námořních dronů a úderů na přístavní infrastrukturu donutila ruské námořnictvo k opatrnosti, která by byla ještě před dvěma lety nemyslitelná.

NSM přidává do rovnice další proměnnou. Loď, která se dosud cítila relativně bezpečně ve vzdálenosti 200 kilometrů od pobřeží, teď musí počítat s pasivní střelou s doletem přes 300 kilometrů. A protože jde o mobilní systém na nákladním podvozku, ruská strana nemůže jednoduše zaměřit pevnou pozici, baterie se přesouvá.

Co to znamená pro širší bezpečnost

Pro NATO je ukrajinská pobřežní obrana víc než regionální záležitost. Aliance označuje prostor od Arktidy po Černé moře za součást svého východního křídla. Silnější ukrajinské odstrašení v Černém moři snižuje prostor pro ruský nátlak na jihovýchodní spojence, především Rumunsko a Bulharsko. Polsko přitom provozuje vlastní pobřežní NSM v rámci Morska Jednostka Rakietowa a americká námořní pěchota testuje pozemní variantu NMESIS na bezosádkovém nosiči. Ukrajina se tak de facto zapojuje do stejné doktríny pobřežního odstrašení, kterou NATO buduje po celém východním křídle.

Přímá česká vazba na ukrajinské NSM z veřejných zdrojů nevyplývá. Ale každý kilometr, o který se ruská loď musí vzdálit od ukrajinského pobřeží, je kilometr, který nemusí řešit alianční plánovači jinde.

Čtyřicet osm cílů najednou, střela, která se neozve, dokud neudeří, a flotila, která se už teď bojí vyplout. Námořníci v Oděse neukázali Zelenskému zázrak, ukázali mu další důvod, proč ruské lodě raději zůstávají v přístavu.

Článek Námořníci ukázali Zelenskému zbraň, o které nikdo nevěděl, a Rusové se jí děsí. Střela NSM už chrání pobřeží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně umí a jak letí

Dvoustupňový motor na tuhé palivo vynese střelu na hypersonickou rychlost. Po vyhoření druhého stupně začíná nehnaný klouzavý let, takzvaný boost-glide profil. Oficiální indický materiál rozlišuje špičku Mach 10 (přibližně 12 250 km/h) a průměrnou rychlost Mach 5 (přibližně 6 125 km/h) s opakovanými odskoky od horních vrstev atmosféry. To je zásadní detail: LR-AShM neletí celou trasu desetinásobkem rychlosti zvuku.

I tak jsou čísla působivá. Vzdálenost 1 500 km překoná střela při průměrném Machu 5 zhruba za 14,7 minuty. Při špičkovém Machu 10 by to teoreticky bylo 7,3 minuty. Reakční okno protivníka se tak dramaticky smršťuje oproti čemukoli, co dnes nabízí nadzvuková třída BrahMos, která letí kolem Mach 2,8 s oficiálním doletem do 290 km. Skok z BrahMosu na LR-AShM je jako přesednutí z regionálního autobusu do nadzvukového letadla.

Klíčová je terminální fáze. Střela nese vlastní senzory určené k zásahu pohyblivých cílů na moři, manévruje a po většinu trajektorie se drží v nízké výšce, kde ji podle indického ministerstva obrany nepřátelské radary „nemohou detekovat“. Celá avionika je domácí výroby.

Opravdu nezastavitelná?

Formulace „žádná obrana ji nezastaví“ je silná. Veřejná data ji podporují jen částečně, přesněji řečeno, zachycení je mimořádně obtížné, nikoli nemožné.

Americký vládní kontrolní úřad GAO ve zprávě z roku 2022 potvrzuje, že hypersonické klouzavé cíle jsou těžko sledovatelné a porazitelné, a proto USA vyvíjejí specializovaný Glide Phase Interceptor. Zatím není nasazený. Americká námořní střela SM-6 už veřejně doložila terminální zásah balistické střely středního doletu a U.S. Navy označuje svou námořní terminální obranu za „rozvíjející se schopnost“ i proti regionálním hypersonickým hrozbám. Izraelský Arrow-3 je zase oficiálně určen k exoatmosférickým zásahům dlouhodosahových balistických cílů, nikoli k zachycení manévrujícího klouzavého cíle uvnitř atmosféry.

Skutečná změna je podle nás jinde než v absolutní „neporazitelnosti“. Protivník musí držet své lodě dál od indického pobřeží, investovat do dražší a vrstvenější obrany a počítat s tím, že reakční čas se měří v jednotkách minut. To je podstata odstrašení.

Indie staví vlastní zeď A2/AD

Zkratka A2/AD, anti-access/area denial, popisuje schopnost odepřít protivníkovi přístup do určené zóny. Čína ji v západním Pacifiku buduje roky pomocí systémů jako DF-21D s doletem přes 1 500 km. Indie teď skládá obdobnou vrstvu pro severní Indický oceán.

Oficiální materiály protivníka nejmenují, ale analytická dedukce je přímočará. V prvním sledu jde o pákistánské námořnictvo v Arabském moři, v širším kontextu o čínské hladinové svazy PLAN, které stále častěji operují směrem do Indického oceánu. Samotná střela ovšem nestačí, rozhodující je celý kill chain: průzkum, sledování cíle v reálném čase, předání dat a terminální navedení na pohyblivou loď stovky kilometrů daleko. Tyto prvky veřejné indické materiály detailně nerozkrývají.

Pro srovnání s konkurencí: ruský Kinžal je letecky odpalovaná balistická střela z MiGu-31, čínský DF-17 je pozemní systém s klouzavou hlavicí. LR-AShM se od obou liší deklarovanou rolí, jde výhradně o pobřežní protilodní zbraň. Zda je vyspělejší, dnes nelze poctivě říct. Indie zatím nemá za sebou srovnatelně dlouhou sérii operačních testů.

Dvě cesty k hypersonice

DRDO jede paralelně dvěma větvemi. Klouzavá, boost-glide, je dál. Má za sebou úspěšný letový test, veřejnou premiéru a blížící se zkoušky. Scramjetová větev, kde motor po celou dobu letu spaluje vzduch nasávaný za hypersonické rychlosti, je technologicky ambicióznější, ale stále ve fázi motorových testů. V září 2020 Indie předvedla demonstrátor HSTDV s letem kolem Mach 6 po dobu přes 20 sekund. V květnu 2026 DRDO oznámila přes 1 200 sekund běhu plnohodnotné scramjetové spalovací komory, což je základ budoucí hypersonické střely s pohonem.

Boost-glide je zkrátka jednodušší cesta k první nasaditelné zbrani. Nevyžaduje udržet vzduchodechý motor stabilně pracující v hypersonickém režimu po celou bojovou fázi letu. Scramjet slibuje víc, ale potřebuje víc času.

Proč by to mělo zajímat Česko

Indický oceán se může zdát daleko. Jenže česká Indo-pacifická strategie výslovně říká, že dění v Indo-Pacifiku má přímé implikace pro evropskou bezpečnost i diverzifikaci dodavatelských řetězců. EU označuje volné námořní trasy v regionu za klíčové a v rámci Strategic Compass posílila důraz na námořní bezpečnost, včetně operace ASPIDES v Rudém moři. Nová indická pobřežní hypersonická vrstva nemění každodenní realitu českých vojáků, ale spoluurčuje stabilitu tras, po kterých pluje zboží do evropských přístavů.

Veřejný harmonogram zavedení LR-AShM do výzbroje zatím neexistuje. Kamatovo „poměrně brzy“ je jediný oficiální časový údaj. Jisté je, že Indie už není v hypersonickém klubu nováčkem a její pobřeží právě získává zuby, se kterými musí počítat každý, kdo chce připlout blíž.

Článek Nová generace dálkových úderů z Indie: střela LR-AShM uletí 1 500 km rychlostí Mach 10 a žádná obrana ji nezastaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od Falkland k Block 3C: co se změnilo

U Falkland šlo o leteckou variantu AM39 s dosahem kolem 70 kilometrů, odpalovanou z argentinských Super Étendardů. Dnešní MM40 Block 3C je lodní střela s dosahem v kategorii 250 km, hybridní inerciální a satelitní navigací, trojrozměrnými průletovými body a schopností útočit i na pozemní souřadnice. Společné mají název, filozofii sea-skimmingu a princip „vystřel a zapomeň“. Jinak jde o zbraň z jiné technologické epochy.

Klíčové rozdíly oproti falklandské generaci:

• Dosah: přibližně 70 km (AM39, 1982) → kategorie 250 km (MM40 B3C, 2024)
• Navigace: čistě inerciální → hybrid INS/GNSS + 3D waypoints
• Naváděcí hlava: starší aktivní radar → pokročilý J-band RF seeker s adaptivními vyhledávacími vzory a vylepšenou odolností proti elektronickým protiopatřením (ECCM)
• Hlavice: konvenční trhavina → necitlivá hlavice s optimalizovaným tříštivě-trhavým účinkem, nárazový i proximitní zapalovač
• Koordinace: samostatný zásah → schopnost koordinovaného terminálního útoku více střel současně

Francouzská agentura DGA v roce 2024 potvrdila dodatečnou objednávku Block 3C pro fregaty první linie Marine nationale. Zavádění probíhá v rámci vojenského programového zákona LPM 2024–2030 a střela je kompatibilní s existující infrastrukturou starších verzí MM40, což dramaticky snižuje náklady na přezbrojení.

Proč je obrana tak těžká

Spojení „je pozdě“ z titulku není absolutní pravda, ale ani prázdná nadsázka. Popisuje situaci, kdy střela letí autonomně těsně nad hladinou, radar bráněné lodě ji zachytí pozdě kvůli zakřivení Země a mořskému clutteru a v závěrečné fázi se zapne aktivní naváděcí hlava, která si cíl drží sama. Obránce má k dispozici vrstvený systém, elektronický boj, protiletadlové řízené střely typu SEASPARROW a hlavňové systémy blízké obrany jako Phalanx. Britský parlament ostatně zavedení Phalanxu do Royal Navy přímo spojuje s lekcí z Falkland.

Jenže Block 3C je navržen právě pro toto prostředí. MBDA deklaruje „vylepšenou detekci, selektivitu a odolnost proti elektronickým protiopatřením“ (ECCM): naváděcí hlava lépe rozlišuje skutečný cíl od klamných stop a funguje i v silně rušeném elektromagnetickém poli. Koordinovaný útok více střel z různých směrů pak obranné systémy saturuje. Obrana je možná, ale vyžaduje bezchybný, vrstvený a extrémně rychlý reakční řetězec. Každá chyba v tomto řetězci znamená zásah.

Exocet versus Neptun: dvě filozofie, jeden cíl

Když ukrajinská střela R-360 Neptun v dubnu 2022 potopila křižník Moskva, svět si připomněl, že protilodní střely rozhodují námořní konflikty i ve 21. století. Srovnání s Exocetem Block 3C nabízí zajímavý kontrast:

Neptun je silně ukotvený v pobřežní obraně a prokázal se v boji. Exocet působí vyspěleji v oblasti elektronické odolnosti a v ekosystému platforem: létá z lodí, letadel i ponorek a operuje ho přes 35 námořnictev. Podle nás je to rozdíl mezi specializovaným nástrojem a systémovou zbraní, která se přizpůsobuje různým scénářům.

Proč nekončí: evoluce místo revoluce

MBDA paralelně vyvíjí nástupce, program FC/ASW (budoucí protilodní střela pro 30. léta), a už představila SM40, ponorkovou variantu s naváděcí hlavou odvozenou od Block 3C. Exocet se nemodernizuje proto, že by Francie neměla ambice na novou generaci. Modernizuje se proto, že je rozšířený, provozně zavedený a upgrade stojí zlomek ceny úplné náhrady. Pro více než 35 námořnictev je to pragmatická volba: nová elektronika v osvědčeném těle.

V evropském bezpečnostním kontextu, kde se ruské námořní síly pohybují v Baltském moři, Středomoří i Atlantiku, představuje Block 3C konkrétní zvýšení rizika pro každou hladinovou loď bez moderní vrstvené obrany. Sám o sobě strategickou rovnováhu nepřepisuje; k tomu potřebuje nosiče, senzory a cílová data. Ale jako součást systému zvedá laťku obrany na úroveň, kterou ne každé námořnictvo zvládne.

Exocet není zázračná zbraň. Je to zbraň, která se padesát let učí být o krok napřed před obranou, jež vznikla jako reakce na ni samotnou. A zatím jí to vychází.

Článek Jakmile si vezme Rusy na mušku, je pozdě. Francouzská střela Exocet potápí válečné lodě už desítky let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko testovalo systémy Bal a Bastion

Nedávné cvičení baterií Pobřežní ochrany Ruska bylo zaměřené na severovýchodní námořní přístupy NATO, uvádí ArmyRecognition. Zapojené do něj byly baterie systému 3K60 Bal a 3K55 Bastion schopné zasahovat lodě na vzdálenost stovek kilometrů. Ruské velení poté konstatovalo, že cvičení dopadlo na výbornou, i když je samozřejmě otázkou, co to může znamenat. Každopádně lze usuzovat, že chce Rusko dát alianci a evropským zemím okolo Baltu najevo, že je tam silné a případný konflikt by byl problematický.

[Système 3K60 Bal] Dans la région de Kaliningrad, les équipages des systèmes de missiles côtiers Bal se sont entraînés à détruire de navires ennemis.
Le scénario est classique
Marche vers une zone désignée
Déploiement et camouflage et tir simulé.https://t.co/y4uaPmcxA1 pic.twitter.com/POyEcJdIjX

— La souris (@La_souris_DA) February 16, 2026

Oba použité systémy lze zařadit mezi moderní zbraně. WeaponSystems uvádí, že Ball byl vyvinutý v 90. letech 20. století a používá protilodní střely Ch-35. V baterii jsou dvě odpalovací vozidla, každé s 8 střelami. Cíle umí zasahovat do vzdálenosti až 120 kilometrů a létají nízko nad hladinou moře rychlostí Mach 0,8. Střely mají hlavici o hmotnosti 145 kilogramů, což dokáže dle Armádního Zpravodaje poškodit i středně velikou vojenskou loď.

Rusko má i nadzvukové střely

Obávanější zbraní je potom Bastion známý i jako K-300P Bastion-P. Wikipedia uvádí, že do služby vstoupil v roce 2011 a používá nadzvukové protilodní střely P-800 Oniks. Jejich dolet je až 300 kilometrů, což znamená, že jsou schopné ovládat de facto celé Baltské moře, zvláště pokud jsou umístěné v Kaliningradské oblasti. Pohybují se rychlostí až Mach 2,9 a mají hlavici o hmotnosti až 250 kilogramů, i když údaje se v různých zdrojích o něco liší. Je nicméně jasné, že dokáží významně poškodit i větší typy plavidel.

Rusko to samo nezvládá, tak nasadilo početnou kubánskou legii. A nejde o žádnou trošku

Ačkoliv Rusko dává podobnými cvičení najevo, že by působilo v případě konfliktu v Baltském moři problémy, tahalo by za kratší provaz. Protilodní střely na pobřeží mají totiž i státy NATO, a společně jsou schopné ovládat celou hladinu Baltského moře. V podstatě se dá říci, že by byly schopné zničit jakékoliv ruské hladinové plavidlo v okamžiku, kdy by vyplulo z přístavu. Navíc platí, že aliance může jednoduše zablokovat dánské úžiny a zamezit tím vstupu nebo opuštění jakékoliv z ruských lodí z Baltu na světové oceány.

Článek Rusko simulovalo útok pobřežní obrany na lodě NATO v Baltském moři. Pochválilo se, že dopadl úspěšně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pobřežní obrana využívá zbraně z lodí

Švédsko zřídilo nový prapor na jaře 2025, a ArmyRecognition uvádí, že je vybaven protilodními střelami Saab RBS15 Mk2. Zajímavostí je, že to vlastně nejsou nové zbraně, jelikož Švédsko využilo výzbroj, respektive komponenty, z vyřazovaných plavidel třídy Stockholm a Göteborg. Tím se samozřejmě podařilo ušetřit nemalé finanční prostředky.

Ruský Iljušin Il-20 se nehlásil a nespolupracoval s NATO. Piloti polských MiG-29 ho s chladnou hlavou zahnali

Systém RBS15 je švédský a jeho hlavní částí jsou protilodní střely dlouhého dosahu působící v režimu vystřel a zapomeň, uvádí Wikipedia, ačkoliv zvládají i přesné zásahy pozemních cílů. Systém existuje ve verzi určené pro plavidla i pro odpalování z pozemních stanovišť, a ve výzbroji se poprvé objevil v roce 1984, ale byl pravidelně modernizován. Má přitom hlavici o hmotnosti 200 kilogramů, podle čehož se Armádní Zpravodaj domnívá, že dokáže jediný zásah potopit nebo významně poškodit jakoukoliv loď ruské flotily v Baltu.

Nejnovější RBS15 má dolet 300 km

Možná trochu zvláštní je skutečnost, že Švédsko použilo verzi Mk2, protože ta má oproti novější omezené možnosti – hlavně v dosahu, protože se má jednat o 70 kilometrů, i když i to je v případě malého Baltského moře relativně dost. Na druhou stranu existují i modernější verze Mk3 a Mk4 Gungnir. Saab je popisuje jako střely s dosahem přes 200 km, respektive přes 300 km, přičemž dosahují rychlosti Mach 0,9 a pohání je proudový motor.

Americká armáda se na východním křídle NATO přeskupuje. V klíčovém regionu má chybět celá brigáda

Je nutné si uvědomit, že protilodní pobřežní baterie ze zemí NATO nemá na pobřeží jenom Švédsko. Shodnými se střelami RBS15 disponuje též Finsko, zatímco Polsko má norský systém Naval Strike Missile, a podobný se rozhodlo pořídit i Lotyšsko. Estonsko zase disponuje izraelským Blue Spear. V podstatě se dá říci, že pokud ruská loď vypluje z přístavu na východě Baltu nebo z Kaliningradu, může být okamžitě v hledáčku nějaké alianční střely.

Článek Švédsko zamíchalo Putinovi kartami. Aktivovalo raketový prapor, který změnil rozložení baltských sil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kormoran odpaluje Panavia Tornado

Konstrukce německé střely Kormoran je relativně stará. Její vývoj probíhal v 60. letech 20. století, uvádí Wikipedia, a první verze označovaná jako Kormoran 1 byla zavedena do výzbroje v roce 1973, její vylepšená verze Kormoran 2 pak v roce 1991. Jde o raketu odpalovanou z letadel, přičemž ji Německo a Itálie, které ji mají ve výzbroji, nasadily na letouny Lockheed F-104 Starfighter, a později také na Panavia Tornado, které ji nosí dodnes.

iZdroj fotografie: Uživatel Cobatfor / Creative Commons / CC BY-SA

Co je ovšem na střele Kormoran zajímavé, je její hlavice – má zpožďovač, což znamená, že neexploduje okamžitě po nárazu do plavidla. GlobalSecurity uvádí, že dokáže prorazit dovnitř plavidla ocelí silnou až 90 milimetrů, přičemž první verze má hlavici o hmotnosti 165 kilogramů, druhá pak o hmotnosti 225 kilogramů. To stačí na potopení menšího typu plavidla, kdežto v případě většího, jakým je ruský křižník, by podle názoru Armádního Zpravodaje bylo třeba zásahů více; ačkoliv exploze uvnitř trupu jistě dokáže nadělat značné škody.

Kormoranu má nízký dosah, ale má to smysl

Co může také zaujmout, je dosah, ale nikoliv v dobrém – první verze doletí až 23 km, druhá pak 35 km. Oproti jiným střelám odpalovaných z letadel je to malá vzdálenost. MissileryInfo vysvětluje, že to je dané zaměřením střely na útoky ve stísněných podmínkách Baltského a Severního moře, a též v oblasti různých úžin. To by smysl dávalo, pak totiž není větší dosah potřebný, ale na druhou stranu to může často letoun přivést do oblasti dosahu PVO dané lodě.

Satelitní snímky: Rusové našli způsob, jak na zemi ochránit své nejlepší frontové bombardéry, Suchoje Su-34

Střela má raketový motor na tuhé palivo a rychlost mezi Mach 1 až 2, takže k cíli poletí jenom velmi krátkou dobu, což znamená i málo času na její likvidaci. V závěrečné fázi letu má radarové aktivní navádění odolné proti různým typům protiopatření, a tedy vysokou pravděpodobnost zásahu. Není ale znám její jediný případ použití, a tak nelze soudit její schopnosti z praxe.

Článek Speciální hlavice se nejdříve zavrtá, až poté detonuje: německá střela AS.34 Kormoran pošle ke dnu jakoukoliv ruskou loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Původní YJ-15 je určena proti lodím

První střelou označovanou jako YJ-15 je dle všeho nadzvuková protilodní zbraň vyvinutá na základě předchozí protilodní střely YJ-12. Wikipedia ji popisuje jako střelu s náporovým motorem, doletem až 500 km, a s pravděpodobnou možností nést hlavici o hmotnosti až 500 kg. Odpalovaná je z lodí, letadel i pozemních stanovišť, takže lze předpokládat, že bude nová střela podobná, jenom s nějakými vylepšenými schopnostmi.

Various new missiles (ship UVLS launch?) confirmed, my 2c on roles:
– YJ-15, ramjet compact supersonic?
– YJ-17, waverider hypersonic glide?
– YJ-19, ?maybe scramjet hypersonic?
– YJ-20, biconical hypersonic/aeroballistic? Possibly seen before from 055..

Via REautomaton, SDF pic.twitter.com/9061QDAi09

— Rick Joe (@RickJoe_PLA) August 17, 2025

Druhá zbraň označovaná jako YJ-17 je podle všeho hypersonický kluzák, jelikož mu chybí vstupní otvory pro nasávání vzduchu, a zřejmě tedy nebude mít vlastní pohon. V tomto případě by byl vynesen nějakou balistickou raketou do veliké výšky, a pak by díky svému tvaru klesal vysokou rychlostí po nepředvídatelné dráze k zemi. DefenceSecurityAsia uvádí, že může jít o protilodní zbraň, ale není vyloučeno ani její použití proti pozemním cílům.

Balistická raketa může být hybridní

V případě YJ-19 se dle všeho jedná o hypersonickou střelu s plochou dráhou letu s náporovým nebo podobným typem motoru, ale nic více o ní známo není. YJ-20 pak vypadá jako vícestupňová balistická raketa – připomíná zbraň v minulosti zaznamenanou na velkém čínském torpédoborci Type 055, uvádí Twz, a odpalovaná by mohla být i z ponorek. Může se jednat o protilodní zbraň i raketu určenou proti pozemním cílům, přičemž jisté prvky naznačují, že by mohla mít některé schopnosti hypersonického kluzáku, takže jde o jakýsi hybrid.

Video: Skytští gryfové zničili mimořádně odolnou ruskou „tankovou boudu“. Podceňovaná konstrukce vydržela hodně

Takovéto zbraně ve výzbroji Číny jsou jistě výzvou pro Ameriku, neboť naznačují snahu mít schopnost vysoce přesných dálkových a obtížně sestřelitelných úderů. Armádní Zpravodaj soudí, že v případě konfliktu by se mohly stát cíli americká vojenská plavidla v Pacifiku, která např. spěchají a pomoc napadenému Tchaj-wanu, případně klíčová americká vojenská infrastruktura na ostrově Guam nebo na území jeho spojenců v blízkosti konfliktu.

Článek Čína vyvinula novou řadu hypersonických a nadzvukových útočných střel. Mohly by být klíčové při střetu s Tchaj-wanem a Amerikou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CM-401 je balistická protilodní raketa

Protilodní CM-401 je pozoruhodná zbraň, protože se jedná o balistickou raketu, uvádí Wikipedia, a nikoliv řízenou střelu, jakou je třeba slavná ukrajinská R-360 Neptun, která si připsala řadu úspěchů. To jí dává výhody, ale možná i nevýhody – třeba složitost zaměření a zasažení menšího pohybujícího se cíle, i když země draka to nejspíše vyřešila aktivním radarovým naváděním. V boji ji nicméně ještě neměla šanci vyzkoušet. Při sestupu k cíli je každopádně raketa rychlá, a tedy velice obtížně zničitelná, i když to není nemožné.

#AirshowChina2018: CASIC unveils CM-401 anti-ship missile system https://t.co/W0spJ589Rd @AirshowsChina pic.twitter.com/NwxlB62gYB

— Janes (@JanesINTEL) November 12, 2018

Raketa se má pohybovat rychlostí Mach 4 až 6, uvádí Twz, a i když je někdy označovaná za hypersonickou, je to u balistické rakety zavádějící, jelikož rychlostí nad Mach 5 létá většina balistických raket, upozorňuje Armádní Zpravodaj. CM-401 při sestupu mění směr, což ztěžuje její zaměření, a už samotná rychlost je při dopadu na palubu lodě dosti ničivá – pro menší plavidla to může být fatální, ale třeba velké americké letadlové lodě by jeen zásah potopil těžko, byť by je vážně poškodil; dokonce na ně nemusí stačit ani 10 ruských Zirkonů.

Dolet čínské rakety CM-401 je kolem 300 km

CM-401 se může spolehnout nejen na vysokou rychlost, ale má i bojovou hlavici o hmotnosti 290 kg, zatímco její dolet je pak udáván na 300 km, uvádí ArmyRecognition. Již to předčí výše zmíněnou střelu Neptun, protože ta je nejenže podzvuková, ale její dosah je udáván od 200 do 300 km. Její hlavice má navíc jenom 150 kilogramů, ačkoliv je známo, že dva zásahy stačily na potopení křižníku Moskva, takže bude nepochybně ničivá i čínská zbraň.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Čínská raketa je většinou prezentována na vozidle, takže může může být použita jako základ nějakého pobřežního obranného systému, ale zároveň má být použitelná i na letadlech – Armádní Zpravodaj se domnívá, že v takovém případě bude nejspíše její dolet větší. Odpálit ji potom lze i z lodí – existují spekulace o jejím možném umístění na velký čínský torpédoborec třídy Type 055. Čína ji chce také exportovat; pozemní systém by mohl sloužit jako dobrá zbraň pro země, které nemají silné námořnictvo a potřebují odradit soupeře.

Článek Lepší než ukrajinská R-360 Neptun, ale bez bojových zkušeností: čínská protilodní raketa CM-401 „pocuchá“ jakoukoliv americkou loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sea Venom zničí cíl do velikosti korvety

Střela Sea Venom je britsko-francouzská zbraň vyvinutá koncernem MBDA (ANL je její francouzské označení). Výrobce ji popisuje jako inteligentní protilodní střelu schopnou provádět přesné úderné mise v hustě osídleném pobřežním prostředí. Má být schopna zasahovat i rychlé cíle, přičemž zvládne zničit plavidlo do velikosti korvety, tedy lodě často zařazené třeba v ruském námořnictvu. Disponuje ovšem i schopností zasahovat statické cíle na pobřeží.

iZdroj fotografie: Britské královské námořnictvo

Nejedná se o žádnou obří zbraň, její délka je 2,5 metru a hmotnost je 120 kilogramů, a podle Wikipedie z toho připadá 30 kilogramů na bojovou hlavici. Ta přitom může explodovat se zpožděním po dopadu – nejspíše proto dokáže při explozi uvnitř plavidla způsobit mnohem větší škody. Létá potom rychlostí kolem Mach 0,85 a její dolet je větší než 20 kilometrů, ale přesné hodnoty nejsou veřejně známé. Operátor zbraně ji v případě potřeby může díky datovému spojení a obrazu řídit, a dokonce během letu zvolit alternativní cíl.

Odpalovat ji lze z pobřeží i ze vzduchu

Střela má být určena pro různé platformy – umístit jde na menší hlídková plavidla, vrtulníky, drony, letouny, ale lze ji použít i jako základ pobřežní baterie. Britské námořnictvo ve své zprávě informovalo, že ji odpálilo z útočné helikoptéry Leonardo AW159 Wildcat, která tak může ničit plavidla, s nimiž si dosud nebyly osádky schopné poradit. Francie zase počítá s jejím nasazením na vrtulnících AS565 Panther nebo NHIndustries NH90.

„Sestřelit Ch-47M2 Kinžal není možné“ – veliký omyl lidí, kteří tomu asi jenom nechtějí věřit. Nejenom MIM-104 Patriot to dokáže

Ačkoliv je Sea Venom již hotová, stále není plně integrovaná do výzbroje – všechny testy a úpravy mají být hotové v roce 2026. Armádní Zpravodaj se domnívá, že z ní může být zbraň vhodná k ochraně pobřežních oblastí, ale možná i proti různým typům námořních sebevražedných dronům. Ty totiž prokázaly schopnost zničit i vojenská plavidla větší velikosti, a je proti nim obtížná obrana. Navíc umí nosit protiletadlové střely, takže na ně nelze útočit z blízka.

Článek Pěstí na menší ruské lodě bude francouzsko-britská protilodní střela Sea Venom. Uniknout jí nezvládnou ani ty opravdu rychlé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ostrovní obrana pobřeží bude silná

Tchajwanské ozbrojené síly budují kvalitní pobřežní ochranu složenou z protilodních střel, aby Čínu od myšlenek na invazi odradily. TheDefensePost vysvětluje, že ji má tvořit protilodní systém složený právě z amerických střel Harpoon a domácích Hsiung Feng a samozřejmě bude muset být doplněný i radary a dalšími technologiemi. Armádní Zpravodaj se domnívá, že bude schopný detekovat a zaútočit na každé plavidlo v Tchajwanském průlivu.

iZdroj fotografie: Marinens Biblioteks Arkiv / Public Domain

V Americe si Tchaj-wan objednal 400 střel Harpoon a 100 odpalovacích zařízení doplněných 25 radary. V současné době by mělo být hotových 5 odpalovacích vozidel a 1 radar, které dorazí přímo na ostrov do poloviny roku 2025, a do konce roku jsou pak v plánu další dodávky. Všechny objednané součásti má Tchaj-wan dostat v roce 2028, což se zdá relativně brzy, ale čínské akce kolem ostrova probíhají již nyní. NationalInterest upozorňuje, že by Čína k invazi mohla být připravena v roce 2027, takže lze dodávky amerických zbraní hodnotit jako pomalé.

Dosah střely Harpoon je až 148 km

Střela Harpoon, která bude tvořit základ pobřežní obrany Tchaj-wanu, existuje v mnoha verzích a odpalována je ze země, plavidel, ponorek i letadel. ArmyRecognition uvádí, že RGM-84L-4 Block II by měla mít dosah 148 kilometrů, a tedy být schopná v nejužším místě průlivu doletět až k pobřeží Číny. Na druhou stranu platí, že Čína nejkratší cestu na ostrov zvolit nemusí a systém bude nejspíše muset chránit přístupy k ostrovu ze všech světových stran.

Harpoon je podzvuková střela létající rychlostí zhruba Mach 0,71, uvádí Wikipedia, přičemž se pohybuje těsně nad vodní hladinou, aby byla co nejhůře detekovatelná, a v závěru se na svůj cíl navede za pomoci integrovaného radaru. Uvnitř střely je také hlavice o hmotnosti 221 kilogramů – jenom pro srovnání, ukrajinská střela R-360 Neptun má hlavici těžkou jenom 150 kilogramů a dva její zásahy potopily ruský křižník Moskva. Armádní Zpravodaj je tak přesvědčený, že zásah Harpoonem by jakoukoliv čínskou loď minimálně vážně poškodil.

Článek Udělají-li čínské lodě chybu, že vplují do Tchajwanského průlivu, jdou ke dnu. Na uzdě je mohou držet americké střely Harpoon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NMESIS používá osvědčenou střelu

V současnosti existující pobřežní systémy jsou schopné zasahovat plavidla na dlouhou vzdálenost, a většinou jsou založené na protilodních řízených střelách. Ty jsou relativně veliké, protože potřebují dostatek paliva ke startu, překonání vzdálenosti desítek až stovek kilometrů, a pak ještě hlavici schopnou zničit i větší typ vojenského plavidla. Jednou z takových střel je Naval Strike Missile o délce 3,96 metrů a hmotnosti i s posilovačem 400 kilogramů, uvádí Wikipedia. A právě ta se stala základem systému NMESIS.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Námořní pěchota ale potřebuje velmi mobilní a nepříliš těžký systém, aby byl schopný rychlého a snadného vylodění. Proto byly dvě střely umístěny na autonomní podvozek taktického vozidla JLTV, uvádí ArmyRecognition, jehož výhodou je, že se může pohybovat samostatně a relativně rychle – navíc není veliký. Samotný odpal střely pak provádí lidská obsluha. Střela má hlavici o hmotnosti 120 kg a dolet až 200 km, takže dokáže zničit ruské, čínské i další lodě střední velikosti. Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že zvládne klidně torpédoborec.

Zaměřování cíle střely NMESIS je tajné

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že je NMESIS jenom odpalovací vozidlo, ale ke své činnosti potřebuje i data, aby bylo jasné, na jaký cíl má střela mířit. Ta má sice vlastní navádění včetně GPS a infračerveného zobrazovače, ale potřebuje nasměrovat do oblasti, kde se nepřítel nachází. Zapojena je tak do jakési senzorové sítě a námořní pěchota konstatuje, že jsou systémy a metody užívané k lokalizaci námořních cílů klasifikované. Lze tedy předpokládat, že půjde o celou škálu senzorů – od radarů možná až po družicový průzkum.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Střela Naval Strike Missile je podzvuková, její maximální rychlost dosahuje Mach 0,93, přičemž má létat nízko nad zemí a není pro ni problém překonávat členitý terén; navíc k cíli vůbec nemusí směřovat po přímé trase, což ji činí velmi obtížně lokalizovatelnou a sestřelitelnou. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že lze v podstatě tvrdit, že již samotná existence systému NMESIS je pro protivníka takovou hrozbou, že si pravděpodobně jakékoliv hladinové operace v oblasti, kde se může nacházet, raději rozmyslí – v opačném ho čeká boj o přežití.

Článek NMESIS: malý zabiják čínských a ruských lodí – kde se objeví, tam v rukách americké námořní pěchoty sjedná pořádek až na 200 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané o útoku na křižník Moskva nevěděli

Moskva byla raketovým křižníkem, jehož stavba trvala od roku 1976. Na vodu byl spuštěn už o tři roky později a do služby uveden v roce 1982, takže se plavil poměrně dlouho. Necelé dva měsíce od vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu byl 13. dubna 2022 zasažen ukrajinskými protilodními střelami R-360 Neptun, které jsou mimochodem na českém podvozku Tatra.

Trumpův sen o nadřazenosti končí. Amerika se zlobí na Evropu, že už přestává kupovat její zbraně. Může to nastartovat náš průmysl

Z oficiální ukrajinské verze vyplývá, že se loď po zásahu potopila následující den, zatímco ruská tvrdí, že to bylo následkem požáru – na klasická propaganda s cílem zastřít realitu, aby náhodou neutrpěla ruská pověst. Jenomže ta stejně utrpěla a je snad nemyslitelné, aby kdokoliv věřil pohádce, že došlo k náhodnému požáru zrovna den po ohlášeném zásahu.

Redakce Armádního Zpravodaje však připomíná, že to byla nejspíše velká náhoda. Raketový křižník Moskva totiž podle všeho plul mimo dosah ukrajinských radarů, jenomže se jejich paprsky nejspíše odrážely od mraků, díky čemuž viděly dále. Jiná verze zase uvádí, že pomohli s identifikací Američané, když sdíleli s Ukrajinci zpravodajské informace – ti údajně odpověděli: „To je Moskva! Děkujeme. Na shledanou,“ a hovor ukončili, aniž by řekli, že plánují zaútočit.

Analýza satelitních snímků: mocné Rusko čeká velká krize. Vyčerpalo zásoby tanků a nestíhá vyrábět nové ani modernizovat staré

Následně odpálili střely R-360 Neptun, které mají dosah až 280 km a obsahují bojovou hlavici těžkou 150 kg, což min. na těžké poškození stačí. Že byl zásah úspěšný se ovšem dozvěděli až poté, co vyplul na záchrannou akci remorkér z Krymu. Administrativa tehdejšího prezidenta Joea Bidena přitom nechtěla, aby došlo k útoku, nebo snad zničení, takto mocného symbolu ruské moci. A to přesto, že s Ukrajinci sdílela zpravodajské informace.

„Američané měli hněv, protože jim Ukrajinci ani nesdělili, že útok provedli. Překvapením bylo navíc i to, že Ukrajina vlastnila rakety schopné zasáhnout loď; a panika, protože Bidenova administrativa neměla v úmyslu umožnit Ukrajincům zaútočit na tak mocný symbol ruské moci,“ vysvětluje theNewYorkTimes v rámci „tajemství historie války na Ukrajině“.

Nizozemsko povstává, aby bránilo Evropu proti Rusku. Už za 5 let chce skoro 3násobnou armádu

Je tedy zjevné, že tehdejší administrativa doufala v nějaké brzké narovnání vztahů, aniž by došlo k výrazným ztrátám a škodám, což by jinak mohlo Rusko použít jako záminku k pokračování války. Armádní Zpravodaj připomíná, že ani další osud Černomořské flotily nebyl dobrý a dnes je de facto nepoužitelná, ačkoliv dostala koncem roku 2024 významnou posilu.

Článek Odhalení tajemství: nejhorší ztráta lodě od 2. světové války. K potopení křižníku Moskva došlo i přesto, že to Amerika zakazovala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravit Harpoon pro F-16 je snadné

Americké letectvo má ve výzbroji více než 700 letounů F-16, uvádí Wikipedia, a další jsou třeba ve výzbroji národní gardy. Je tedy logické, že se tuto sílu pokouší využít. Konkrétně testovalo, jak lze rychle na F-16 integrovat protilodní střely Harpoon. V tiskové zprávě americké letectvo informuje, že to je možné pouhou úpravou softwaru, což je relativně snadné a nejsou třeba nějaké složité práce, potažmo fyzická úprava pylonů.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Harpoon je standardní protilodní střelou ve výzbroji Ameriky, přičemž pro odpalování z letadel jde o variantu označovanou jako AGM-84 Harpoon, zatímco při vypouštění z plavidel a pevniny jde o RGM-84 Harpoon, z ponorek pak o UGM-84 Harpoon. Nejnovější verze této střely může čínské, ruské, ale i další lodě zničit na vzdálenost až 220 km hlavicí těžkou 221 kg, uvádí Wikipedia. Pohybuje přitom se vysokou podzvukovou rychlostí těsně nad vodní hladinou, takže je velmi obtížně detekovatelná a nesnadno sestřelitelná.

Jiné země Harpoon již používaly

Wikipedia uvádí, že F-16 unese dvě střely Harpoon, přičemž TheAviationist doplňuje, že se tento údaj týká některých zahraničních uživatelů – americké letectvo totiž tyto zbraně na svých F-16 nikdy nepoužívalo. Armádní Zpravodaj vysvětluje změnu přípravou na možný střet s Čínou, proti níž by potřeboval maximální údernou sílu. Je prostě nesmysl mít stovky schopných bojových strojů bez toho, aniž by mohly zasahovat vojenské lodě nepřítele.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

Nelze ovšem očekávat, že by F-16 byly hlavní bojovou silou USA v Pacifiku – v případě konfliktu však mohou působit z některých pozemních základen třeba na Guamu, ale i z Japonska, Jižní Koreje a dalších. Netýká se to ale jenom Číny, podobně se mohou hodit třeba při problémech s Ruskem, Íránem nebo Severní Koreou. Všechny tyto země mají relativně početná námořnictva a někdy by mohl být letoun F-16 tím, kdo bude moci zasáhnout jako první.

Článek Americké F-16 budou vážným nebezpečím i pro ruské a čínské lodě. Zasáhnou je až na 220 km a ubránit se bude těžké, ne-li nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj střely začal z nouze nejvyšší

Potřebu mít ve výzbroji kvalitní protilodní střely, poznal Izrael na vlastní kůži v roce 1967, kdy ve střetu s egyptským námořnictvem přišel o torpédoborec Eilat potopený sovětskými střelami P-15 Termit umístěnými na egyptských plavidlech. Začal proto pracovat na své vlastní verzi takové zbraně, a na začátku 70. let 20. století zavedl do výzbroje střelu Gabriel-1. Tu postupně modernizoval až na současnou variantu Gabriel-5, kterou kromě Izraele používá i finské námořnictvo, uvádí Wikipedia. Mohla by tedy mířit i na ruská plavidla.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Cíle dokáže zasahovat velice spolehlivě. NationalInterest ji dokonce označil za možná nejlepší střelu svého druhu na světě. A má se čím pochlubit – jde například o excelentní dolet udávaný až na 400 km u verze s prodlouženým dosahem, ta běžná ho má poloviční. Během letu pak nedrží přímý směr, ale mění ho, čímž je mnohem obtížnější ji zneškodnit. Aktivní radarový vyhledávač zase zajišťuje velkou pravděpodobnost zásahu a zničení či poškození cíle.

Gabriel-5 může mít až 240kg hlavici

Gabriel-5 by mohla být až 5,5 metrů dlouhá a disponovat hlavicí o hmotnosti až 240 kilogramů. To by mohlo stačit na potopení nebo vážné poškození i větších plavidel, jakým je například fregata nebo torpédoborec. Střela by měla být na korvetách Sa’ar 5, uvádí MissileTreat, a také na nejnovějších izraelských lodích třídy Sa’ar 6, což z nich dělá velice nebezpečná plavidla.

Legendární protilodní střely Exocet jsou nebezpečím pro každou ruskou loď. Jsou dost silné a není snadné se jim ubránit

Izrael v současné době nemá v blízkosti nepřítele schopného ohrozit jeho námořnictvo – s dříve nepřátelským Egyptem má už dlouhou dobu korektní vztahy a rozvrácená Sýrie moderním námořnictvem nedisponuje. Není však vyloučeno, že by se izraelští námořníci museli v případě konfliktu vypořádat s íránskými plavidly, i když ta by musela připlout z Perského zálivu.

Článek Izraelská protilodní střela Gabriel-5 vznikla, protože sovětská P-15 Termit zabodovala. Dnes je nejlepší na světě a ohrozit může i ruské lodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vietnam nebude potřebovat ruské střely

V ochraně svého dlouhého a členitého pobřeží Jihočínského moře se Vietnam dosud spoléhal převážně na zbraně z dob SSSR, případně modernější ruské. Ale jako jiní ruští odběratelé zbraní se v poslední době snaží o větší nezávislost a více se zaměřuje na domácí průmysl. Jednou z cest má být protilodní střela označovaná jako VSM-01A. MilIn uvádí, že by měla být vyvinuta z předchozí VSM-01 postavené na exportní verzi ruské Ch-35E.

iZdroj fotografie: Duc Thinh / Creative Commons / CC BY-SA

Vietnamská zbraň má dolet 80 kilometrů, pohánění ji domácí proudový motor VJE-01. Počítá se s ní hlavně jako s náhradou za zastaralé sovětské P-15/P-20 Termit, uvádí NusantaraNews. Hmotnost vietnamské střely je 600 kilogramů a délka zhruba 5 metrů, je lehčí než třeba známá ukrajinská R-360 Neptun, jíž padl za oběť ruský křižník Moskva. Dá se tedy předpokládat, že jejím primárním cílem by měla být menší plavidla do velikosti fregaty. Tedy přesně taková, na jaká Čína spoléhá při své expanzi v Jihočínském moři.

Střela je základem ochrany pobřeží Vietnamu

VSM-01A je primárně určena pro systém pobřežní obrany VCS-01 a jedna jeho baterie by se měla skládat z 8 odpalovačů na nákladním automobilu – každý bude mít 4 nebo 8 střel, uvádí NavalNews. Zároveň je systém složen z dalších mobilních částí jako je radar a velitelské, technické nebo přebíjecí vozidlo. Když dorazí na místo, že je schopen činnosti za několik desítek minut; přebití 4 střel do prázdného odpalovače pak trvá asi 40 minut.

Krvavá řež o Hue roku 1968. Největší a nejtvrdší bitva války ve Vietnamu skončila vítězstvím Američanů. Nakonec však slavili komunisté

Podle zatím nepotvrzených zpráv Vietnam také umístil střely VSM-01A na některé své raketové čluny, a ještě pracuje na verzi s mnohem delším doletem. Větší podrobnosti o jeho nové zbrani, jako je třeba velikost bojové hlavice nebo důležité detaily o jejím naváděcím systému, však nejsou známy. Pokud ale bude celkově na dobré úrovni, mohlo by její rozšíření, že budou mít čínské lodě mít v oblastech sporného území často ztíženou úlohu.

Článek Čínské lodě budou mít velký problém. Vietnam vyvíjí vlastní protilodní střelu VSM-01A, nepřímo s tím pomohlo Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

RBS15 je univerzální a stále vylepšována

Švédská společnost Saab začala s výrobou protilodní střely RBS15 v 80. letech 20. století a cílem bylo vytvořit zbraň s lepšími paramentry, než jaké měla americká Harpoon, uvádí Wikipedia. Stala se přitom velmi populární hlavně pro svou univerzálnost, protože ji lze odpalovat z lodí a letadel, a u novějších verzí i ze země. Kromě Švédska ji do výzbroje zařadilo Německo, Finsko, Polsko a další státy; navíc je neustále modernizovány a vylepšována.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Současná nejnovější verze je označována jako RBS15 Mk3. Saab na svých stránkách tvrdí, že je schopna zasahovat cíle na vzdálenost větší než 200 kilometrů, což v podstatě znamená, že lze ze švédských břehů zasáhnout třeba ruskou loď plující na většině plochy Baltského moře. Střela má disponovat hlavicí o hmotnosti 200 kilogramů, což zaručuje, že může z hladiny smést nejenom menší plavidla, ale nebezpečná je i pro torpédoborce a křižníky, když je dobře trefí. Navíc je proti ní těžká obrana a zvládá i drsné klimatické podmínky, uvádí MilIn.

Na nákladním automobilu je Mk3 mobilní

Výhodou verze Mk3 je také její vysoká mobilita na zemi – odpalovací modul je na nákladním automobilu, což ho umožňuje velmi rychle přemístit na potřebnou pozici na pobřeží. Podle zveřejněných obrázků by měly být v modulu až 4 střely o hmotnosti 820 kilogramů vybavené proudovým motorem – k cíli se přibližují vysokou rychlostí až Mach 0,9.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Důležité je potom na protilodní střele RBS15 i její navádění, jelikož musí být schopna na dlouhou vzdálenost zasáhnout relativně rychle se pohybující plavidlo. Využívat má kombinaci inerciálního navádění a GPS a v konečné fázi ji pak na cíl navede radarový systém. Vzhledem ke známé kvalitě švédských zbraní lze předpokládat, že bude zaručovat vysokou pravděpodobnost zásahu.

Článek Švédské protilodní střely RBS15 Mk3 potopí kdejakou ruskou loď. Stačí, aby se dobře trefily. Obrana je proti nim skoro nemožná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nasr 1 mohou zničit kdejakou menší loď

K vlastnictví střel Nasr 1 se v některých příspěvcích sám Hizballáh hlásí – jako ve videu níže. ArmyRecognition pak uvádí, že je dokonce využil k útoku třeba na předměstí Tel Avivu, významného města v Izraeli. A podobně jako jiné vyspělé střely i Nasr 1 má Hizballáh schovávat v podzemních krytech, aby ji bylo těžké objevit a ničit.

Hizballáh může využít situace a zaútočit na Izrael – ten by ho ovšem „přejel“, i když je o dost silnější než teroristé Hamásu

Nasr 1 je přitom primárně protilodní střela. Wikipedia uvádí, že jde podle všeho o íránskou kopii čínské protilodní střely C-704 a měla by být schopna zničit plavidla o výtlaku až 1 500 tun. To znamená, že by její zásah mohl přežít kupříkladu moderní torpédoborec nebo velká fregata, ale jinak je tomu u menších korvet a podobných plavidel. Třeba izraelské korvety třídy Sa’ar 6 mají výtlak 1 900 tun, starší Sa’ar 5 ale jenom 1 275 tun.

Střela Nasr 1 zvládá také pozemní cíl

TodayLorientLejour uvádí, že Hizballáh označuje Nasr 1 jako střelu zem-zem, tedy určenou k zasahování pozemních cílů, což je u protilodních střel velmi často jejich druhá možná role, i když nemusí být tak přesné. Zaměřována by měla být za pomoci televizního navádění a milimetrového radaru, ale není samozřejmě vyloučeno, že mohla být upravena, aby dokázala použít i navádění za pomoci GPS, jelikož má mít přesnost úctyhodných 5 metrů.

Údaje o střele Nasr 1 se však v mnohém různí. Její dolet je udáván od 35 do 100 kilometrů a hmotnost hlavice od 100 do 150 kilogramů. Je tedy možné, že existuje v různých verzích s některými úpravami, ale její vlastnictví dává každopádně teroristickému hnutí možnost útočit na cíle na moři i na souši na desítky kilometrů a způsobit tak významné škody.

WATCH ⚡️

Hezbollah in a new documentation: showcasing “Fadi” missiles and “Nasser 1” missiles. pic.twitter.com/haGISiYULi

— Open Source Intel (@Osint613) November 9, 2024

Útok za pomoci střel včetně Nasr 1

Článek Íránská protilodní střela Nasr 1 ve službách Hizballáhu je monstrózní a přesná na 5 m. Zásah by přežila jenom velká plavidla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protilodní střely obchodní loď „nedá“

Rusko vysílá nad Černé moře třeba strategické bombardéry Tupolev Tu-22 Backfire, protože jde o letouny určené mj. k nesení protilodních střel. Takže pokud zaznamenají nějaké plavidlo, jsou schopné ho jimi zničit. Pálit by sice měly jenom na nepřítele, ale pokud cíl špatně identifikují, je na neštěstí doslova zaděláno. Kupříkladu obchodní lodě nemají proti střelám určeným k ničení vojenských lodí žádnou šanci, takže je lze při zásahu snadno potopit. Kromě lidských životů je pak ohroženo i životní prostředí třeba únikem ropných produktů.

iZdroj fotografie: Public Domain

Šance na záměnu cíle je přitom relativně vysoká. MilIn uvádí, že min. v jednom případě ruská osádka bombardéru Tu-22M odpálila střelu Ch-22 na civilní loď, a to jen proto, že si pořádně neověřila cíl. Měla totiž obavu z raket protivzdušné obrany a nechtěla se zdržovat v rizikovém prostoru, takže raději střely odpálila, aby se mohla co nejrychleji vrátit do bezpečí. Takováto nezodpovědnost může samozřejmě vést k obrovské tragédii.

Sovětský bombardér, ale modernizovaný

Ačkoliv je bombardér Tu-22M relativně starý – poprvé byl do výzbroje sovětského letectva zařazen v roce 1972, uvádí Wikipedia, jde o velice nebezpečný letoun. Rusko navíc část flotily modernizovalo a stále se dokáže pohybovat nadzvukovou rychlostí až Mach 1,88. Na druhou stranu při jeho velikosti, kdy má na délku 42,46 metrů, představuje velice snadný cíl. Pokud ho tedy zaměří nějaká protiletadlová střela, má jenom malou šanci uniknout.

P-500 Bazalt je dodnes sloužící sovětská těžká protilodní střela, která vznikla jako nezastavitelný zabiják amerických letadlových lodí

Protilodní střela Ch-22, které může nést bombardér až 3 ks, je také sovětská zbraň. ArmyRecognition uvádí, že byla navržena k ničení letadlových lodí a civilní plavidlo je tedy proti ní bezmocné. Cíl umí zasíhnout do vzdálenosti 600 km a pohybuje se rychlostí až Mach 4,6. Osazena je pak hlavicí těžkou 1 000 kg a je tu nebezpečí z důvodu jejího stáří – radarové navádění může být poruchové, takže nelze vyloučit, že ji osádka vypálí správně, ale trefí jiný cíl.

Článek Pokud má pilot ruského bombardéru Tupolev Tu-22M obavu z vlastního sestřelení, může odpálit 1tunovou střelu proti obchodní lodi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zircony zatím útočily jenom na pozemní cíle

Admiral Isakov ještě není v činné službě, zatím byl jenom spuštěn na vodu a počítá se s ním v roce 2027. V té době už bude možná i jasné, co vlastně střely 3M22 Zircon dokáží – ačkoliv jsou již ve výzbroji, Rusko dosud na veřejném cvičení neukázalo, že by byly schopné zasáhnout nějakou loď – jenom tvrdí, že to zvládají, což je ale velice obtížný úkol. Nasazeny již byly, ale jejich cíl byl pozemní, uvádí Reuters s tím, že to prokázala analýza trosek.

#Frigate #AdmiralIsakov launches fourth #warship of #Russia ‚s #Project22350 hits water https://t.co/Q67jZh8oy4 pic.twitter.com/Oyn6ffgHxv

— Navy Recognition (@NavyRecognition) September 30, 2024

O střele 3M22 Zircon jsou dostupné jenom kusé údaje publikované Ruskem. Její dosah má být 1 000 km, uvádí MissileDefenseAdvocacy, a rychlost hypersonická, takže má být téměř nesestřelitelná. Ale i kdyby to byla pravda, nemusí být zabijákem letadlových lodí, jelikož se proti ní dokáží bránit jednoduše tak, že letadly zničí její nosič, jakým je Admiral Isakov dříve, než se dostanou na dostřel. Navíc hypersonické střely sestřelit jdou, i když obtížně.

Admiral Isakov má ve výzbroji i další zbraně

Fregata třídy Projekt 22350, jakou je Admiral Isakov, je spíše menším plavidlem – na délku má 135 metrů a výtlak 5 400 tun, uvádí Wikipedia. Jde o zhruba poloviční výtlak, než jaký mají nejnovější americké torpédoborce třídy Arleigh Burke. Její max. rychlost je pak 29,5 uzlů a operovat může po dobu 30 dní. Na její palubě složí osádka složená z 250 námořníků.

Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská

3M22 Zircon jsou umístěny ve dvou vertikálních odpalovačích, z nichž je v každém 8 buněk na střely. Kromě těch do nich lze nabít i protilodní střely P-800 Oniks nebo 3M54-1 Kalibr určené k útokům na pozemní cíle, a loď má rovněž dělo ráže 130 mm, 32 střel systému Redut, což je námořní verze systému protivzdušné obrany S-350, a dále systém Palash na blízkou protiraketovou obranu. Fregata může také bojovat s ponorkami za pomoci protiponorkových torpéd.

The frigate Admiral Isakov(Pr. 22350) being built for the Russian Pacific Fleet was launched at the PJSC Shipbuilding plant Severnaya verf.
The frigate will join the Russian Navy in 2027. pic.twitter.com/z1EoShunWb

— Massimo Frantarelli (@MrFrantarelli) September 27, 2024

Křtění ruské fregaty Admirál Isakov

Článek Ruské hypersonické střely Zircon nejsou pro americké „letadlovky“ zdaleka takovým nebezpečím, jak by se mohlo zdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely mohou Čínu od útoku odradit

Čína se snaží ostatní různými způsoby odradit, aby Tchaj-wanu vyspělé zbraně prodávali nebo darovali, ale ten si vyvinul i řadu svých systémů. Defence-Blog uvádí, že k těm nejobývanějším patří Hsiung Feng III, Sky Bow III a Wan Chien, a tchajwanská armáda počty těchto systémů navyšuje, aby byla schopna se případné čínské invazi bránit. Jejich dostatečný počet je i zárukou, že bude čínské velení o plánech na útok pochybovat, neboť by střely způsobily útočníkům vážné ztráty, a je otázkou, zda je budou komunisté ochotní obětovat.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshisei / Creative Commons / CC BY

Hsiung Feng III je nadzvuková protilodní řízená střela, ale je schopna zasahovat i pozemní cíle, uvádí MissileTreath. Disponuje přitom hlavicí těžkou 225 kg, takže je tedy hrozbou i pro vojenská plavidla střední velikosti. Dosah má mít kolem 400 km, ale s posilovačem bude prodloužen až na 1 500 kilometrů – to nejspíše v případě útoku na pozemní cíle. Střela má také aktivní radarové navádění a odpalována je z lodí nebo pozemních platforem.

Čína by musela počítat s odvetou

Útokům ze vzduchu může Tchaj-wan čelit i systémem Sky Bow III, který využívá střely Tien-Kung. MissileDefenseAdvocacy uvádí, že je určen k likvidaci letadel, řízených střel nebo protiradarových raket, a že nejnovější střela Tien-Kung III zvládá i některé balistické rakety. Vybavena je radarem a dosah má až 200 km, takže může teoreticky zničit letoun či střelu ještě nad čínským územím. Umístěna je pak na pozemních platformách a lodích.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Pokud by Čína začala odpalovat střely a rakety na cíle na Tchaj-wanu, musela by očekávat odvetné údery na cíle na svém území, a to i střelami Wan Chien. Wikipedia uvádí, že jde o střely odpalované z letadel, konkrétně z bojových letounů AIDC F-CK-1 Ching-kuo, z nichž může každý nést dvě střely. Schopnostmi by šlo střelu přirovnat známé Storm Shadow, která má hlavici o hmotnosti 350 kilogramů a může být i kazetová. Naváděna je pak prostřednictvím GPS a její dolet je až 250 kilometrů, ale pracuje se i na variantě s dosahem 400 km.

Článek Trio tchajwanských střel by mohlo Čínu od útoku odradit, jinak by jí přineslo nedozírné škody: zničí letadla, střely, lodě i pozemní cíle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Japonsko vyvíjí nové protilodní zbraně

Stejně jako u mnoha zbraňových systémů si i ochranu pobřeží rozhodlo Japonsko zařídit po svém. Wikipedia uvádí, že v 80. letech 20. století zavedlo do výzbroje pobřežní systém Type 88, přičemž společnost Mitsubishi Heavy Industries pokračovala s jeho vývojem, aby v roce 2012 přišla s mnohem schopnějším Type 12. Ten měl větší dosah a hlavně mnohem lepší rozlišování cílů, ale ani jeho vývojem to neskončilo – týká se to hlavně střel s ještě větším doletem.

P1 is Upgraded Type 12 SSM that withstood various tests on the ground (Prototype)【Courtesy of Mitsubishi Heavy Industries, Ltd.】https://t.co/OfVj3Ch9gU pic.twitter.com/yaOGdnQZII

— 笑脸男人 (@lfx160219) July 12, 2024

Systém Type 12 lze označit za zabijáka lodí, protože jsou jeho střely odpalované z mobilního odpalovače umístěném na podvozku nákladního automobilu schopné zasáhnout lodě na vzdálenost stovek kilometrů. Původní střely SSM-2 přitom zvládají zasahovat cíle na vzdálenost 200 km, a pokud jde o variantu odpálenou z letadla, tak údajně až 400 km. Nová střela SSM-3 má však mnohem delší dosah a zvládá cíle vzdálené asi 1 000 km, uvádí Defence-Blog.

Střelu zachytí radary jenom obtížně

Modernizovaná střela pro Type 12 má mít i mnohem menší radarový průřez, uvádí NavalNews, což ji spolu s tím, že se pohybuje nízko nad vodní hladinou, činí obtížněji sestřelitelnou. Starší typ střely má mít hmotnost 700 kg a je naváděna za pomoci GPS, přičemž cíl vyhledává moderním systémem s radarem AESA. Další parametry však nejsou známé, ale lze odvodit, že bude mít hlavici mezi 150 až 250 kg, což stačí i na vojenské lodě střední velikosti.

Japonsko se může vůbec poprvé vzdát „uzavřenosti“ a poskytnout své tanky Type 74 jiné zemi. Filipínám, které mají problémy s Čínou

Moderní pobřežní systém s protilodními střelami potřebuje Japonsko hlavně kvůli Číně, s níž má teritoriální spory třeba o ostrovy Senkaku, a nějaké vede i s Ruskem. Se střelami s dosahem 1 000 kilometrů se ostrovy dostanou na dosah systémů rozmístěných na hlavních japonských ostrovech, takže nemusí být tedy jenom na ostrovech menších. Střely Japonsku umožňují střílet na cíle v téměř celé rozloze Žlutého a Východočínského moře, a v případě sporu tak může ničit čínská plavidla vyplouvající z pobřeží severní a střední části země draka.

Článek Vylepšený japonský zabiják lodí Type 12 zasáhne z pevniny jakoukoliv čínskou loď na 1 000 km v celém Žlutém a Východočínském moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Exocet je stará a používají ji desítky zemí

Vývoj protilodní střely Exocet začal již na konci 60. let 20. století a jejím výrobcem se následně stal francouzský koncern MBDA. Wikipedia uvádí, že do služby vstoupila v roce 1975, a od té doby byla postupně modernizována. Různé verze nyní používá několik desítek zemí, přičemž jde o střely, které je možné odpalovat z lodí, pobřeží a letadel. Nejnovější MM40 Block 3C začala do výzbroje francouzského námořnictva přicházet teprve v roce 2022.

iZdroj fotografie: Japonské námořní síly sebeobrany

Defence-Blog uvádí, že nejnovější Exocet má být umístěn na francouzských fregatách, např. na plavidlech nejmodernější třídy Aquitaine. Společnost MBDA na svých stránkách uvádí, že je u střely vylepšena přesnost nového navigačního balíčku a v závěreční fázi letu spoléhá na sofistikovaný aktivní hledač. To by mělo činit nejnovější Exocet mimořádně odolný proti rušení, takže by třeba při střetu s Ruskou federací měl být schopen zasáhnout jakoukoliv její loď, ačkoliv by nasadila nějaký systém elektronického boje.

Střela Exocet dokáže zničit třeba křižník

O nejnovější variantě střely Exocet je známo, že má oproti těm předchozím prodloužený dolet na více než 200 km a pohybuje se v nízké výšce, v níž letí vysokou podzvukovou rychlostí. Střela je 780 kilogramů těžká a disponovat má hlavicí o hmotnosti 165 kilogramů. Pro srovnání, střela R-360 Neptun, jejíž 2 zásahy potopily ruský křižník Moskva, má hlavici o hmotnosti 150 kilogramů. Exocet by tedy měl být schopen potopit plavidlo do velikosti křižníku.

Jaderný raketový křižník Petr Veliký byl chloubou ruského námořnictva, dnes se ale „mořský“ obr nevyplatí a musí ustoupit jiným

Moderních fregat třídy Aquitaine má francouzské námořnictvo ve výzbroji 8, nejnovější z nich je Lorraine zařazená do služby v roce 2023. Wikipedia uvádí, že má délku 142 metrů, výtlak přes 6 tisíc tun a nese celkem 8 střel Exocet MM40 Block 3C. Ale nejsou to její jediné zbraně, kromě nich disponuje 32 protiletadlovými a protiraketovámi střelami Aster 15 a Aster 30, dvěma protiponorkovými torpédy a námořním dělem ráže 76 milimetrů.

Článek Legendární protilodní střely Exocet jsou nebezpečím pro každou ruskou loď. Jsou dost silné a není snadné se jim ubránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schopnostmi Zirconu se Rusko rádo chlubilo

Ačkoliv přesné specifikace střely Rusko utajovalo, mnohými parametry se chlubila hlavně ruská státem kontrolovaná média. Wikipedia uvádí, že má být Zircon střelou s náporovým motorem létající rychlostí až Mach 9, zatímco její dosah je až 1 000 kilometrů a má mít hlavici o hmotností 100 až 150 kilogramů. Kromě hlavice by pak měla lodě ničit i kinetickou energií, a díky extrémní rychlosti ji existující systémy protivzdušné obrany nemají být schopné zachytit.

Russia changed the game again with mass production of the Zircon missile

Spotting plane takeoffs is useless, it can hit anywhere in Ukraine before Zelensky even blinks pic.twitter.com/QMtN88tsoc

— What the media hides. (@narrative_hole) March 26, 2024

Opak je ale pravdou – v praxi se ukázalo, že střelu Zircon mohou zachytit třeba systémy MIM-104 Patriot a SAMP/T, upozornil Defence-Ua. A pokud to dokáží tyto systémy, je více než zřejmé, že by to uměly i lodě se systémem Aegis nebo střelami Aster. Možné to je, protože nejnovější analýzy sice potvrzují hypersonickou rychlost střely, ale nemá být Mach 9, ovšem „pouze“ kolem Mach 5,5, ač při klesání z velké výšky o něco vyšší. V závěrečné fázi letu ale střela zpomaluje na rychlost Mach 4,5, s čímž so už moderní zbraně poradí.

Hlavice střely Zircon je velice malá

Analýzy také ukazují, že Zircon není až tak ničivý, jak se z prezentovaných materiálů a odhadů mohlo zdát. KyivPost uvádí, že analyzované vzorky sestřelených Zirconů odhalily velmi nízkou hmotnost hlavice, a to 40 kilogramů, což je hodně pod avizovanými 100 až 150 kg. V podstatě se dá říci, že to střelu vylučuje jako zabijáka letadlových lodí, protože tak malá hlavice plavidlo o výtlaku 100 tisíc tun vážně poškodit nemůže. A neobstojí ani argument s kinetickou energií, protože by střela do lodi nenarazila ani hypersonickou rychlostí.

Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská

Ze zmíněných parametrů ale nelze konstatovat, že by Zircon nebyl nebezpečnou zbraní – ruským konstruktérům se bezpochyby podařilo vytvořit zbraň s hypersonickou rychlostí po většinu dobu letu. Ale nepřišli s nějakým revolučním nápadem na zaměřování v hypersonické rychlosti – střela naopak musí zpomalit, což ji činí zranitelnou. Zircony jsou navíc drahé, cena jednoho je odhadována na až 250 milionů korun, a jsou i náročné na konstrukci. Rusko navíc dle všeho nemá kapacity na to, aby je mohlo produkovat masově.

Článek Ruská hypersonická střela Zircon měla být nezastavitelná, ale v reálu má při útoku pouze 1/2 rychlost a sotva by poškodila loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská balistická raketa YJ-21 proti lodím

Čínská balistická raketa YJ-21 je novou zbraní; Wikipedia o ní uvádí, že je ve výzbroji čínských ozbrojených sil teprve od roku 2022, přičemž jsou o ní jenom velmi omezené informace. Její odpalovací platformou je veliký moderní torpédoborec Type-055, ač v americké klasifikaci je toto plavidlo spíše křižníkem. Na rozdíl od běžných protilodních střel však neletí YJ-21 u hladiny moře, ale po balistické křivce. Některé zdroje ji označují za hypersonickou, ale hypersonických rychlostí běžně dosahují všechny balistické rakety.

極超音速ミサイルYJ-21の空中発射型の配備が確認されたか https://t.co/KLm1dHUI8a

— Levia (@Iosif_S) March 30, 2024

Velkou zajímavostí je skutečnost, že čínští konstruktéři dle všeho raketu upravili tak, že ji lze odpalovat z bombardéru Xi’an H-6, uvádí Defence-Blog. Existují fotografie toho, jak má letoun tuto raketu v podvěsu. H-6 je čínský strategický bombardér založený na starém sovětském bombardéru Tupolev Tu-16 Badger, uvádí MilitaryFactory. I přes modernizace je sice tento dvoumotorový bombardér zastaralý, ale jako nosič raket a střel postačí.

Rychlost YJ-21 může být až Mach 10

O samotné raketě YJ-21 se toho příliš neví, je kolem 8,3 metrů dlouhá a její maximální rychlost dosahuje Mach 6 až 10. ArmyRecognition uvádí, že by měla mít dolet 1 500 kilometrů, ale není jasné, zda to platí i pro případ, kdy je odpalována z letadla – tehdy by mohl být její dosah ještě větší. Vysoká rychlost (a pravděpodobně i schopnost alespoň částečně měnit směr letu) by ji měla činit těžkým cílem pro protivzdušnou obranu. I když podobně fungující Ch-47M2 Kinžal dokáže z oblohy sestřelit třeba americký systém MIM-104 Patriot.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Neznámou zůstává hmotnost hlavice, i když již jen její velikost by byla pro loď dost destruktivní. Jelikož jde o protilodní raketu, ač mohou nejspíše být její cíle i pozemní, musí mít i jiný typ navádění než Kinžal, který se spoléhá na satelitní. Na pohybující se lodě v závěrečné fázi letu navádí nejčastěji radar, i když způsob zaměření může být i jiný. Pokud opravdu raketa funguje, je hrozbou hlavně pro americké letadlové lodě – ačkoliv asi jediná žádnou z nich přímo nepotopí, může ji přinejmenším významně poškodit a tím i vyřadit.

Článek Nová čínská hypersonická balistická raketa YJ-21 s dosahem 1 500 km může létat až Mach 10, hrozbou je hlavně pro americké lodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bastion-P hlídá zejména kritická místa

Vývoj moderního systému pobřežní obrany začal v Rusku v 90. letech 20. století, a první Bastion-P dostaly jeho ozbrojené síly v roce 2010, uvádí MilitaryToday. Písmeno P v jeho označení říká, že není nikde postaven napevno, ale je mobilní, neboť je umístěn na vozidle. Rusko ho považuje za špičkový a v posledních letech ho nasazuje na důležitých místech, která by z jeho hlediska mohla být napadena. Jedním z nich je od roku 2014 okupovaný poloostrov Krym, a dále třeba Kurilské ostrovy, o něž se od konce druhé světové války pře s Japonskem.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Bastion-P je založen na nadzvukové protilodní střele P-800 Oniks, která byla vyvinuta v 90. letech 20. století, a původně byla určena pro lodě a ponorky, uvádí MissileTreat. Je 8,6 metrů dlouhá a asi 3 tuny těžká. Nejprve je přitom vystřelena pomocí raketového motoru, a poté používá motor náporový. Většinou vystoupá do výšky až 14 km, ale před cílem klesne těsně k mořské hladině, aby ji bylo obtížné zasáhnout. Dosah má 300 kilometrů, ale pokud celou dobu letí nízko nad vodou (třeba z důvodu silné obrany nepřítele), tak jen asi 120 kilometrů.

Rychlá střela zničí i větší loď

Jednou výhodou střely systému Bastion je její rychlost až Mach 2,5 ve vysoké výšce, i když při pohybu u hladiny je nižší. Raketa je typu vystřel a zapomeň a v první fázi letu se řídí satelitní navigací, ovšem v konečné ji pak na cíl navede v ní instalovaný radarový systém. Její hlavice je těžká 200 až 250 kilogramů, což jistě stačí na zničení středně velké lodi, ale např. letadlovou by jenom poškodila. Místo konvenční je také možné namontovat hlavici jadernou.

Ukrajinské rakety Neptun jsou doslova bičem na ruské lodě: ke dnu poslaly křižník Moskva i zrekvírovanou loď, Rusové se bojí přiblížit

Typická baterie Bastion-P se skládá ze 4 odpalovacích vozidel s 2 střelami, 1 až 2 velitelských vozidel, a obvykle jsou k součástí i podpůrná vozidla a překladače. Založena jsou na podvozku MZKT-7930, uvádí NavyRecognition. Systém může jet rychlostí až 80 km/h a urazit vzdálenost až 1 000 kilometrů, a po zaujetí pozice je odpalovací vozidlo schopné odpálit raketu do 5 minut od zastavení. Kromě útoku na námořní cíle mohou střely z Bastion-P zasahovat i cíle pozemní, i když zde budou mít pravděpodobně o něco menší přesnost.

Článek Ruský systém Bastion-P chrání pobřeží před největšími hrozbami. Střelu má tak silnou, že potopí i velkou loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela P-500 Bazalt pro křižníky i ponorky

S vývojem těžké protilodní střely s dlouhým dosahem začali sovětští konstruktéři v 60. letech 20. století, a poprvé byla instalována v roce 1975 na některé jaderné ponorky, uvádí Missilery, a poté i na letadlové křižníky třídy Kyjev a křižníky třídy Slava. Ovšem asi nejznámější lodí, která měla P-500 Bazalt ve výzbroji, byl křižník Moskva potopený v dubnu 2022 v Černém moři, na jehož dno ho poslaly ukrajinské střely. Těžké protilodní střely zůstaly po rozpadu SSSR jenom ve výzbroji Ruska, které je sice stále užívá, ale postupně nahrazuje modernějšími typy.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

P-500 Bazalt dosahuje opravdu velikých rozměrů, a třeba na křižnících Slava jsou její odpalovače jedním z dominantních prvků. Jak uvádí Wikipedia, střela je 11,7 metrů dlouhá, v průměru má 88 centimetrů, a má malá křídla s rozpětím 2,6 metry. Její celková hmotnost je 4,8 tuny, a jenom pro srovnání, americká protilodní střela RGM-84 má hmotnost 684 kg. Na hmotnost hlavice P-500 z toho připadá až 1 tuna, aby byla schopna vážně poškodit i velikou letadlovou loď, případně může nést jadernou hlavici o síle až 350 kilotun.

P-500 Bazalt je nadzvuková střela

O pohon střely se stará proudový motor, který je schopen ji dopravit do vzdálenost až 550 kilometrů, což mělo kompenzovat výhodu letadel operujících z paluby letadlové lodě. Střela se po odpálení pohybuje ve velké výšce až rychlostí Mach 2,5, a před dosažením cíle klesne k mořské hladině. Tam se poté pochybuje rychlostí Mach 2, což má spolu s nízkou výškou znesnadnit její sestřelení. V konečné fázi pak používá aktivní radarové navádění.

Ruský letoun Suchoj Su-57 může zničit jakoukoliv moderní loď nepřítele díky vyspělé protilodní střele Ch-35UE, zaznělo z Ruska

WeaponSystems však upozorňuje, že při letu ve vysoké výšce byla střela zranitelná útoky stíhacích letounů s protiletadlovými střelami, a rovněž protivzdušnými systémy dlouhého dosahu. Na druhou stranu, strategie použití střel počítala s odpálením mohutné salvy, čímž by došlo k zahlcení obrany nepřítele. I jeden zásah by tedy mohl být vzhledem k velikosti hlavice fatální. Jak by si P-500 Bazalt vedla v boji se svazem letadlové lodě, který proti ní měl jistě strategii obrany, je jenom teorie, neboť k podobnému střetu nikdy nedošlo.

Článek P-500 Bazalt je dodnes sloužící sovětská těžká protilodní střela, která vznikla jako nezastavitelný zabiják amerických letadlových lodí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská střela zasáhla liberijské plavidlo

Hned po ukončení dohody začalo Rusko cílit na ukrajinskou infrastrukturu související z vývozem obilí. Zprvu se přitom vyhýbalo lodím, ale i to se nakonec změnilo. Portál MilIn uvedl, že na počátku listopadu 2023 zasáhla ruská střela nákladní loď plující pod liberijskou vlajkou v okamžiku, kdy vplouvala do přístavu v Oděské oblasti, a poničila její nástavbu. Jeden člověk byl přitom zabit a 4 další zraněni – jeden z nich musel být hospitalizovaný v nemocnici.

Russians have hit a commercial cargo ship with national flag of Liberia as it headed into the port of Odesa with a cruise missile.

Captain dead, 3 crew members injured. pic.twitter.com/q3mIdVd89N

— Jay in Kyiv (@JayinKyiv) November 8, 2023

Za útokem měl stát ruský letoun, který odpálil střelu Ch-31. Ta je nejčastěji využívána na útoky proti radarům, ale existují i její protilodní verze, uvádí Military-History. Střela je kolem 600 kilogramů těžká a v protilodní verzi má mít dosah 50 km, i když některé zdroje uvádí o 20 km větší. Ch-31 se pohybuje vysokou nadzvukovou rychlostí a určena je hlavně pro útoky na menší plavidla do velikosti torpédoborce. Pro obchodní lodě bez možnosti jakékoliv obrany představuje přirozeně veliké nebezpečí, což si Rusko jistě dobře uvědomuje.

Prodej obilí je pro Ukrajinu důležitý

Útoky na obilnou infrastrukturu mohou mít hned několik důvodů. Jedním z nich je je bezesporu skutečnost, že prodej zemědělských produktů je významným příjmem Ukrajiny, a Rusko se tím snaží oslabit její ekonomiku. Druhým významným důvodem může být snaha přenést válku do jiných zemí. Ukrajinské obilí odebírají hlavně země v Africe a na Blízkém východě, jeho nedostatek však může vést k hladu a vysokým cenám potravin, což zase může obyvatele těchto zemí přimět k emigraci. Nejčastěji přitom do evropských zemí podporujících Ukrajinu.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Rusko se ale rovněž může tímto krokem ucházet o přízeň některých afrických zemí. Ostatně také ohlásilo, že dodá 6 africkým státům zdarma 200 tisíc tun svého obilí, uvádí Reuters. Jejich náklonost se může Kremlu hodit v mezinárodním společenství, třeba při hlasování v OSN. I Ukrajina ale může útočit na lodě s ruským obilím, neboť má námořní sebevražedné drony schopné operovat po celém Černém moři. Pro nákladní plavidla by byly smrtelným nebezpečím, ale Ukrajinci, na rozdíl od Rusů, dodržují konvence, a na civilní lodě neútočí.

Článek Na rozdíl od Ukrajiny nectí Rusko konvence a neváhá zaútočit ani na civilní nákladní loď, i když při tom zabije nevinné lidi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely NSM používají také Američané

Střely Naval Strike Missile označované i zkratkou NSM jsou produktem norské společnosti Kongsberg Defense & Aerospace, která využila při jejich vývoji zkušenosti s předchozí velmi úspěšnou protilodní střelou Penguin. Zrod NSM začal někdy na počátku 21. století a jako první je do výzbroje zavedlo norské námořnictvo v roce 2012, konkrétně ve verzi odpalované z plavidel. O tom, že jde o moderní systém, svědčí i to, že je do výzbroje zavedlo také nejsilnější námořnictvo světa, tedy americké; Polsko pak první střely objednalo hned v roce 2013.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany USA

Výhodou NSM je podle Defence-Blog i to, že je lze odpalovat z plavidel i pozemních odpalovačů, což z nich dělá skvělou zbraň na obranu pobřeží. Běžná NSM má dosah kolem 200 kilometrů, a verze s raketovým posilovačem až 250 kilometrů. To v podstatě znamená, že jenom samotné Polsko může Rusku tímto systémem odepřít námořní přístup do jeho enklávy Kaliningrad (ponorky by teoreticky proplnout mohly), ale i do západní části Baltského moře, protože střely bez problému pokryjí vzdálenost mezi polským a švédským pobřežím.

Polsko má disponovat 4 bateriemi

Náš severní soused umístil odpalovače střel na automobily Jelcz, přičemž každý nese 4 rakety NSM. Systém je dále doplněn radary a vozidly se střediskem řízení palby. Podle dostupných informací by mělo Polsko aktuálně disponovat 4 bateriemi, přičemž by v každé z nich měla působit vozidla s až 48 střelami. Část systému má být navíc vyráběna v Polsku, takže bude vybaven polským komunikačním systémem a dalšími domácími úpravami.

Ukrajinské rakety Neptun jsou doslova bičem na ruské lodě: ke dnu poslaly křižník Moskva i zrekvírovanou loď, Rusové se bojí přiblížit

Střela NSM má hmotnost 350 kilogramů, v případě verze s posilovačem pak 400 kilogramů. Je schopna pohybovat se v malé výšce rychlostí až Mach 0,93, přičemž použité materiály a tvar zajišťují i vlastnost stealth, a kombinace několika zaměřovacích systémů zase vysokou přesnost. Střela má 120 kilogramů těžkou hlavici v titanovém plášti s vysokou fragmentací, což její ničivou sílu zvyšuje. Kromě námořních cílů ji lze použít i k útokům na cíle pozemní.

Článek Přiblíží se ještě někdy ruské lodě k polskému pobřeží? Chránit ho mají osvědčené střely, které udeří až 250 km daleko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na zničení lodi stačí 1 nebo 2 střely

Lodí zasažených moderními protilodními zbraněmi není mnoho, i když výjimkou je především zničení ruského křižníku Moskva v Černém moři v dubnu 2022. Stačily na něj 2 protilodní střely Neptun s hlavicí o hmotnosti 150 kilogramů, ale svou roli sehrálo v jeho potopení počasí (spíše ale z hlediska jeho zviditelnění). Účinnost torpéd pak zase mohla proti skutečné lodi vyzkoušet britská ponorka v roce 1982, kdy z ní odpálené torpédo poslalo ke dnu argentinský křižník General Belgrano; byl ale postaven ještě za druhé světové války.

#USSThach: The #Frigate that wouldn’t #sink! (#video)https://t.co/q9AD069949 pic.twitter.com/q9bBnWa2fc

— Proto Thema English (@eprotothema) February 24, 2019

Vzácný pohled na odolnost lodí však nabídlo cvičení RIMPAC 2016, kdy si americké námořnictvo a jeho spojenci zvolilo za cíl vyřazenou fregatu USS Thach třídy Oliver Hazard Perry. Na videu je vidět, jak ji nejprve zasáhla protilodní střela, pravděpodobně RGM-84 Harpoon, ale fregata zásah ustála, ačkoliv měla v trupu díru nad čarou ponoru. Bližší pohled pak ale ukázal značně vystouplou palubu pro vrtulník, což svědčí o vnitřních škodách. Na lodi na druhou stranu nebylo palivo ani střelivo, takže nemohla explodovat.

Torpédo loď zničí, ale potopení trvá

Velké škody na plavidlech pak dokáží napáchat torpéda, což mohla otestovat jedna z ponorek. Ta pravděpodobně použila standardní americké torpédo Mark 48, u něhož je hmotnost bojové hlavice 293 kilogramů. Exploze plavidlo jakoby nadzvedla a udělala do jeho trupu pod čarou ponoru obří díru. Přesto vrak fregaty ke dnu rychle neklesal, což svědčí o její odolnosti, a dávalo by to přeživší posádce šanci na záchranu.

Používání skutečných lodí jako cílů je ale dnes spíše výjimečné, záběry jsou tak svým způsobem poměrně vzácné. Když už je ale někdo za cíl zvolí, musí z nich nejprve odstranit všechny nebezpečné látky, aby nebyly problém pro životní prostředí, ale i tak to může být riskantní. V minulosti však byly využívány docela běžně, po 1. světové válce kupříkladu posloužily některé německé lodě jako cíle pro testy leteckého bombardování, po 2. světové válce pak zase byla vyřazená plavidla nasazena při testech jaderných zbraní, třeba u atolu Bikiny.

Článek Video: ani výbuch nemusí válečnou loď potopit, i po tvrdých zásazích se může nějakou dobu udržet nad vodou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadel Su-57 má Rusko jenom desítky

Federace má v současné době ve výzbroji pravděpodobně pouze 21 letounů Su-57, z toho je ale desítka prototypů (asi 10 jich má ale letos ještě obdržet). Do roku 2027 by pak mělo letectvo dostat 76 letadel, jejichž výroba v současné době nabírá tempo (i když pomalé). Během několika let začnou přebírat hlavní roli v ruském letectvu a vystřídají současné páteřní letouny Suchoj Su-35 Flanker-E. V současné době si je Rusko evidentně šetří a nepouští je ani nad Ukrajinu, od počátku působí pouze z bezpečí ruského vzdušného prostoru.

iZdroj fotografie: Uživatel Allocer / Creative Commons / CC BY-SA

Suchoj Su-57 Felon je nadzvukový stroj létající rychlostí Mach 2, verze s novým motorem je ale nejspíše ještě rychlejší. Ve výbavě má radar typu AESA a může nést nejmodernější ruské zbraně, třeba střely vzduch-vzduch, řízené rakety, naváděné pumy nebo protilodní střely. Mezi nimi je třeba nadzvuková Ch-31, a nyní i nejnovější ruská protilodní střela Ch-35UE. Podle dostupných údajů může mít letoun v podvěsu dvě takové rakety.

Protilodní střela Ch-35 má dosah 300 kilometrů

Střela Ch-35 je podzvuková protilodní zbraň, s jejímž vývojem konstruktéři začali ještě v době SSSR, ale dokončena byla až po jeho rozpadu. První verze byly vyrobeny na export pro Indii , sama federace je do výzbroje zařadila až v roce 2003. Střela je 520 kg těžká a má hlavici o hmotnosti 145 kg. Dosahuje podzvukové rychlosti Mach 0,85 a dolet nejnovější verze UE je 300 kilometrů. Pohybuje se jen několik metrů nad vodní hladinou, aby byla obtížně zachytitelná.

Výhodou verze UE je dvojí typ navádění, jeden je aktivní radarový, ale zbraň disponuje i pasivním, kdy se navádí pomocí signálů vysílaných cílem. Pokud střela nemusí zapínat aktivní navádění, je o to hůře detekovatelná prostředky nepřítele. Použití Ch-35 však znamená pro letouny Su-57 jeden handicap. Může je nést pouze na externích závěsnících, což ale znamená, že ztrácí schopnost stealth, které ostatně stejně věří jenom Rusko, která je zachována pouze při umístění zbraní v trupu. Su-57 bude v tomto případě detekovatelný stejně jako jakýkoliv jiný letoun.

Článek Ruský letoun Suchoj Su-57 může zničit jakoukoliv moderní loď nepřítele díky vyspělé protilodní střele Ch-35UE, zaznělo z Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Neptun zničila loď mířící na ostrov

Podle dostupných informací zasáhla tehdy raketa malé civilní plavidlo využívané ruskými vojáky, kteří ho údajně měli pro své účely někde zabavit. V době zničení mířila loď na jeden z Potěmkinových ostrovů na Dněpru, který se nachází nedaleko ústí Dněpru do Černého moře jižně od Chersonu, z něhož se ruská armáda stáhla. Ukrajinská armáda k incidentu uvedla, že zde není ochotna nechat ruské síly operovat.

iZdroj fotografie: Kancelář ukrajinského prezidenta / Creative Commons / CC BY

Střely Neptun jsou ale určeny hlavně proti vojenským lodím menší a střední velikosti. Jde o systém, s jehož intenzivním vývojem Ukrajina začala po anexi Krymu v roce 2014, protože přišla o většinu svého námořnictva a potřebovala se nějak proti ruské přesile bránit. Je postaven na designu sovětské protilodní střely Ch-35, ale oproti ní má značná vylepšení.

Rusové možná systém Neptun sabotovali

Ještě jako testovací se první střely dostaly do výzbroje ukrajinských sil v roce 2022, tedy těsně přes ruskou invazí. V prvních týdnech se však měly potýkat s potížemi, a to pravděpodobně způsobenými ruskou diverzí. Odstranit se je podařilo celkem rychle, proto také střelám Neptun padl za oběť už v dubnu téhož roku křižník Moskva. Ukrajinské straně tehdy mělo velmi pomoci počasí, ale i bezstarostnost ruských námořníků.

Rakety využívané do systému Neptun jsou přes 5 metrů dlouhé a mají hmotnost 870 kilogramů; z toho 150 kg připadá na bojovou hlavici. Jejich dolet vychází až na 280 kilometrů a pohybují se podzvukovou rychlostí 900 kilometrů v hodině. V závěreční fázi letí těsně nad vodní hladinou, aby je bylo obtížné odhalit a zničit. Odpalovače střel jsou nově umístěné na českých nákladních vozech Tatra T815-7.

Článek Ukrajinské rakety Neptun jsou doslova bičem na ruské lodě: ke dnu poslaly křižník Moskva i zrekvírovanou loď, Rusové se bojí přiblížit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská střela Ch-22 má obrovskou sílu

Ch-22 jsou velmi velké, jejich hmotnost dosahuje 5 820 kilogramů a samotná konvenční hlavice má hmotnost plných 1 000 kilogramů. Může na nich být umístěna i jaderná hlavice, ale ty Rusko proti Ukrajině nepoužívá. Už sovětské testy v 60. letech, tedy kdy střela vznikala, odhalily, že speciálně tvarovaná hlavice vyhloubí otvor o průměru 5 a hloubce 12 metrů. Jen pro představu, americké střely ATACMS požadované Ukrajinou do raketometů HIMARS, mají hlavice o hmotnosti „jen“ 230 kilogramů.

Nelze se proto divit, že když 14. ledna 2023 raketa zasáhla velký panelová dům v Dnipru, napáchala obrovské škody. O život připravila 44 lidí, dalších 79 zranila, a zničila možná i desítky bytů. Ale není to jediný případ, kdy tento typ střely zasáhl civilní budovu. V červnu jedna taková střela poničila obchodní centrum v Kremečuku a zabila 21 lidí. Na přelomu června a července 2022 pak trojice raket zasáhla bytový dům a rekreační středisko v Serhiivce.

Otázkou je, zda Rusko (ne)míří na obytné budovy záměrně; federace to pochopitelně odmítá a je možné, že jde o nešťastné omyly. Střely Ch-22 mají inerciální a radarové zaměřování a v podstatě se dá říci, že inerciální navádění střele řekne, že se blíží ke zvolenému cíli. V tu chvíli se zapne radarové navádění, jehož technologie je již desetiletí stará. Navržena byla na vyhledávání velkých lodí, ale samozřejmě je možné s ní zaměřit i velkou budovu. Pokud je ale budov v oblasti více, může se střela snadno splést. Navíc její přesnost je udávána mezi 100 až 300 metry.

Rusko na možný omyl patrně nehledí

Ruské velení i piloti si musí být takových výsledků dobře vědomi. Mohou samozřejmě mířit na nějaký cíl, jakým je například elektrárna, i když ničení infrastruktury potřebné k životu civilistů je podle Ženevských úmluv válečný zločin. Pokud se ale v jejím okolí nachází jiné velké stavby, přičemž panelový dům se železobetonovou konstrukcí musí na zaměřovacím radaru doslova zářit, tak si střelci zkrátka nemohou být jistí, co nakonec trefí.

Ačkoli je střela dlouhá 11,65 metru, což je mimochodem délka menšího letadla, nemá Ukrajina jak Ch-22 sestřelit. Létají přitom do vzdálenosti 600 kilometrů vysokou rychlosti až Mach 4,6, na níž současná ukrajinská protivzdušná obrana nestačí. Je proto zcela nesmyslné ruské tvrzení, že střelu sestřelila ukrajinská obrana, jelikož nemá čím. Situaci by měly v budoucnu změnit slíbené systémy MIM-104 Patriot a SAMP/T, ale v současnosti na Ukrajině ještě rozmístěné nejsou.

Článek Video: ruská protilodní raketa Ch-22 „omylem“ zničila velký panelový dům, její hlavice váží celou tunu. Ale prý za to může sama Ukrajina se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.