Žebříček, který mluví jasně

Deset největších exportérů zbraní za období 2021–2025 vypadá takto:

Pět největších dodavatelů drží 70 % světového exportu. Severní Amerika a západní Evropa dohromady tvoří 74 %, před pěti lety to bylo 62 %. Samotné členské státy EU se podílejí 28 %, což je čtyřnásobek Ruska. V první desítce sedí hned čtyři unijní země.

Kam míří americké, francouzské a ruské zbraně

Čísla v tabulce jsou jen polovina příběhu. Druhá polovina je v tom, kdo zbraně přijímá, protože dodávka stíhačky nebo fregaty není jednorázový obchod. Je to začátek desetiletí servisních smluv, výcviku, náhradních dílů a politické gravitace.

USA poprvé za dvě dekády poslaly největší podíl svého exportu do Evropy (38 %), nikoli na Blízký východ (33 %). Hlavní příjemci: Saúdská Arábie 12 %, Ukrajina 9,4 %, Japonsko 8,9 %. Asie a Oceánie odebraly 26 %.

Francie těží z diverzifikovaného portfolia. Indie odebírá 24 % francouzského exportu, Egypt 11 %, Řecko 10 %. Paříž si tak buduje vazby současně v indo-pacifickém prostoru, na Blízkém východě i na východním křídle NATO.

Rusko je dnes závislé na třech odběratelích: Indie 48 %, Čína 13 %, Bělorusko 13 %. Tři čtvrtiny exportu do tří zemí, to je křehká pozice. A i ta se tenčí: indický podíl ruských zbraní klesl z 51 % v období 2016–2020 a ze 70 % v období 2011–2015. Indie objednává francouzské bojové letouny a německé ponorky.

Německo směřuje 24 % exportu na Ukrajinu, 14 % do Egypta a 10 % do Izraele. Čína posílá 61 % do Pákistánu, což z obou zemí dělá de facto obranné partnery. Itálie zaznamenala největší růst v první desítce (+157 %) a 59 % jejího exportu míří na Blízký východ: Katar 26 %, Kuvajt 17 %, Indonésie 12 %.

Proč Rusko padá a co to znamená

Propad ruského exportu o 64 % není jen statistická kuriozita. V první desítce bylo Rusko jediným státem, kterému export klesl. SIPRI identifikuje několik příčin, které se navzájem posilují.

Už před plnou invazí na Ukrajinu byly ruské dodávky v letech 2020 a 2021 neobvykle nízké, Čína a Indie objednávaly méně. Po únoru 2022 se přidala priorita zásobování vlastní armády, multilaterální sankce a systematický tlak Washingtonu na tradiční ruské odběratele, aby přešli k jiným dodavatelům. Hlavní propadové trhy v období 2021–2025: Alžírsko, Čína, Egypt.

Menší export znamená i slabší dlouhodobé vazby. Kdo nedodává náhradní díly a munici, ztrácí vliv u servisního pultu, a nakonec i u jednacího stolu. Podle SIPRI je navíc objem rozpracovaných ruských exportních zakázek nízký, takže obrat v dohledné době nepřijde.

Česko: 17. exportér a velký zákazník Západu

Česká republika se v datech SIPRI objevuje na 17. místě mezi světovými exportéry hlavních zbraní s podílem 0,4 %. Celých 69 % českého exportu v této metodice šlo na Ukrajinu, 14 % do Vietnamu, 9 % do Maďarska. Od roku 2022 Česko předalo Ukrajině 390 kusů nepotřebné vojenské techniky a desítky tisíc kusů velkorážové munice v účetní hodnotě 5,77 miliardy korun. Rozvíjí se i společná česko-ukrajinská výroba munice a montáž ručních zbraní.

Na dovozní straně je obraz ještě výmluvnější. Česko nakupuje od tří ze čtyř největších světových exportérů:

• Z USA: Kontrakt na 24 letounů F-35A za necelých 5 miliard dolarů včetně munice a výcviku, dříve 12 vrtulníků H-1. Podle výroční zprávy MPO za rok 2024 tvořily USA přes 43 % využitých českých dovozních licencí na vojenský materiál.
• Z Francie: 62 houfnic CAESAR za 10,3 miliardy korun s DPH.
• Z Německa: 14 tanků Leopard 2A4 za 3,98 miliardy korun bez DPH, dalších 28 kusů jako dar za pomoc Ukrajině a připravovaný vstup do programu Leopard 2A8 v rámci 39,8 až 52,1 miliardy korun.

Pro českou armádu je to skok v kompatibilitě se spojenci v NATO. Zároveň ale roste závislost na americkém a evropském dodavatelském řetězci, od náhradních dílů po munici a softwarové aktualizace.

Mapa zbraní jako mapa vlivu

Žebříček SIPRI se čte jako geopolitický rentgen. Tam, kde proudí zbraně, proudí i instruktoři, servisní týmy, zpravodajské vazby a politické závazky. USA si touto optikou upevnily pozici v Evropě, na Blízkém východě i v indo-pacifickém prostoru současně. Francie roste jako alternativa pro státy, které nechtějí být závislé jen na Washingtonu. A Rusko? To dnes vyzbrojuje hlavně vlastní frontu.

Kdo dodává zbraně, ten si kupuje vztah na dekády dopředu. Čísla za období 2021–2025 ukazují, že tento vztah si dnes kupuje především Západ.

Článek Největší exportéři zbraní světa a kam je posílají. První má 42% podíl, Rusko předběhla i Francie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od experimentu k průmyslovému měřítku

Zlom popisuje výroční zpráva Pentagonu za rok 2024 vydaná v prosinci téhož roku. Chengdu Aircraft Industry Group od roku 2023 rozšiřuje výrobní kapacitu J-20 a staví novou montážní továrnu, která má produkci ještě zrychlit. Současně probíhá krok, který analytici roky označovali za úzké hrdlo celého programu: přechod z ruských motorů AL-31F na domácí pohonné jednotky WS-10. Tím Čína odbourává závislost na Moskvě a získává volné ruce pro další škálování.

Pentagon zároveň zmiňuje, že se chystají upgrady, více střel ve stealth konfiguraci, vektorování tahu a vývoj výkonnějšího motoru WS-15. Na letecké show v Ču-chaji koncem roku 2024 se navíc objevil model dvoumístné varianty J-20, navržené pro řízení autonomních dronů typu „loyal wingman“. Čína tedy neakceleruje jen počet draků, posouvá i koncept jejich nasazení.

Srovnání s USA: pravdivé jen v úzkém výřezu

Tady je potřeba být přesný. CASI ve své analýze připouští, že čínské tempo 48 až 60 kusů ročně je na horní hraně vyšší než tehdy plánovaných 51 letounů F-35A pro americké letectvo ve fiskálním roce 2024. Jenže ve stejném dokumentu stojí důležitá věta: celková výroba a zavádění všech variant F-35 napříč americkými službami, tedy včetně námořnictva a námořní pěchoty, čínský J-20 stále převyšuje.

Čísla to potvrzují:

• J-20: odhad 160–200 kusů, jedno výrobní centrum, jedna služba (PLAAF).
• F-35: přes 1 000 dodaných kusů globálně k srpnu 2024, tři americké služby plus spojenci. V srpnu 2025 USAF přivítalo svůj 500. kus F-35.
• F-22: oficiální factsheet USAF stále uvádí 183 strojů v celkové síle.
• USAF celkem 5. generace: CASI v dubnu 2024 odhadovalo 630 letounů globálně.

Srovnání „Čína předběhla Ameriku“ je tedy pravdivé jen tehdy, když vezmete jednu konkrétní akviziční linii jedné služby. Celkový americký stealth ekosystém je stále výrazně větší. Ale, a to je podstatné, mezera se zužuje tempem, které před pěti lety nikdo nečekal.

U Ruska je situace odlišná. Su-57 se v otevřených zdrojích nedaří doložit srovnatelným výrobním tempem; veřejně známé počty dodaných kusů se pohybují v řádu jednotek, maximálně nižších desítek. Tady je čínský náskok nesporný.

Proč to dělají: Tchaj-wan a regionální kalkul

Čísla výroby nedávají smysl bez kontextu, ve kterém mají být použita. Pentagon ve zprávě za rok 2025 píše, že rostoucí inventář pokročilých letadel včetně J-20 „pravděpodobně“ zkomplikuje působení USA a spojenců v případném konfliktu kolem Tchaj-wanu. Tchajwanské ministerstvo obrany v únoru 2025 hlásilo další čínské společné bojové hlídky s průniky přes středovou linii Tchajwanského průlivu a reagovalo nasazením letounů, lodí i pobřežních systémů.

Sousedé na to odpovídají konkrétně, ne jen diplomatickými nótami. Japonsko v září 2024 potvrdilo ostré přepadové starty F-15 a F-35 při narušení vzdušného prostoru; v listopadu pak proběhlo společné cvičení japonských F-35 a F-2 s americkými F-16. Jižní Korea v květnu 2025 oznámila dosažení klíčového milníku sériové výroby vlastního víceúčelového bojového letounu KF-21, s plánovaným předáním prvního kusu letectvu ve druhé polovině roku 2026. Japonský ministr obrany na jednání s čínským protějškem v listopadu 2024 formálně vyjádřil vážné obavy z rostoucí čínské vojenské aktivity a zdůraznil význam stability v Tchajwanské úžině.

V praxi se v západním Pacifiku odehrává regionální zbrojní závod v letectvu a protivzdušné obraně. J-20 je jeho nejviditelnějším symbolem.

Co to znamená pro Evropu a NATO

Z evropského pohledu nejde o přímou a okamžitou hrozbu, ale ani o vzdálenou abstrakci. NATO ve washingtonské deklaraci z července 2024 výslovně uvedlo, že Indo-Pacifik je pro Alianci důležitý, protože vývoj v regionu přímo ovlivňuje euroatlantickou bezpečnost. Ambice a nátlakové politiky Číny podle Aliance zpochybňují zájmy, bezpečnost a hodnoty spojenců.

Dopad je hlavně nepřímý: pokud USA musí současně zvládat evropské odstrašení vůči Rusku a asijské napětí s Čínou, roste tlak na průmyslovou kapacitu, zásoby munice a obranné výdaje, včetně těch evropských. Čínské stealth letouny nepoletí nad Prahou. Ale účet za svět, ve kterém jich přibývá, dorazí i sem.

Vedlejší příběh: korupce uvnitř programu

Pentagon ve zprávě za rok 2025 přidal pozoruhodný detail: hlavní konstruktér J-20 a generální manažer firmy Chengdu byli v lednu 2025 vyšetřováni. Čínské protikorupční čistky v obranném průmyslu nejsou novinkou, ale zásah přímo do vedení nejprestižnějšího leteckého programu země naznačuje, že ani tempo, které ohromuje analytiky, neběží bez tření.

Nejsilnější zpráva z celé analýzy není samotné číslo vyrobených J-20. Je to fakt, že Čína už stealth kapacitu nevyvíjí jako technologickou ukázku, ale vyrábí ji jako dlouhodobý nástroj nátlaku. A tempo, jakým to dělá, mění bezpečnostní matematiku celého Indo-Pacifiku.

Článek Něco se děje, Čína zbrojí jako o život. Tempo výroby stealth letounů J-20 je závratné, Američané ani Rusové ho nestíhají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trojka na špici drží, ale náskok taje

Spojené státy, Čína a Rusko zůstaly v roce 2025 na prvních třech příčkách. Amerika utratila 954 miliard dolarů, Čína 336 miliard, Rusko 190 miliard. Jenže relativní dominance USA slábne rychleji, než by se z absolutních čísel zdálo. Americký podíl na světových vojenských výdajích mezi lety 2024 a 2025 klesl o 4,3 procentního bodu, hlavně proto, že Kongres neschválil novou finanční vojenskou pomoc Ukrajině a výdaje meziročně klesly o 7,5 %. Zbytek světa přitom přidal 9,2 %.

Poměr amerických a čínských výdajů se zúžil z 3,2násobku na 2,8násobek za jediný rok. To neznamená, že Washington přestává udávat tón. Znamená to, že ostatní přidávají rychleji.

Kdo koho sesadil a proč

Skutečné přesuny v žebříčku se odehrály pod stupni vítězů. Německo vyskočilo z páté na čtvrtou příčku se 114 miliardami dolarů a meziročním nárůstem 24 %. Indie se posunula z šesté na pátou pozici (92,1 miliardy). Ukrajina stoupla ze sedmé příčky na sedmou s 84,1 miliardy, a to uprostřed čtvrtého roku plnohodnotné války. Španělsko poskočilo z 17. na 15. místo díky padesátiprocentnímu meziročnímu skoku.

Nejrychleji rostoucí hráči roku 2025:

• Španělsko +50 %
• Německo +24 %
• Polsko +23 %
• Ukrajina +20 %
• Tchaj-wan +14 %
• Japonsko +9,7 %

Top pětka světa se proměnila. Ještě nedávno ji tvořily USA, Čína, Rusko, Spojené království a Saúdská Arábie. Dnes jsou to USA, Čína, Rusko, Německo a Indie. Patnáct největších zbrojících států dohromady představuje 80 % všech vojenských výdajů planety. Evropští členové NATO sami utratili 559 miliard dolarů, celá aliance pak 1,581 bilionu, tedy 55 % světového součtu.

Česko na hraně dvou procent

Česká republika podle odhadu NATO vynaložila na obranu 167,8 miliardy korun, tedy přesně 2,00 % HDP. Závazek splněn, ale jen těsně. SIPRI pracuje s odlišnou metodikou a pro Česko vychází na 7,1 miliardy dolarů a 1,8 % HDP; rozdíl plyne z toho, co která instituce do obranných výdajů počítá.

V evropském srovnání je české plnění spíše ve spodním patře:

Polsko utratilo víc než dvojnásobek českého podílu, a to je stát se srovnatelnou historickou zkušeností s východním sousedem. Pokud má Česko obranný podíl dále zvyšovat bez nových příjmů, tlak se nevyhnutelně projeví uvnitř rozpočtu, ať už vyššími daněmi, nebo přesuny z jiných kapitol. Dánsko to vyřešilo zrušením státního svátku a vyšším daňovým výnosem, Německo a Polsko sáhly po dluhu.

Šedesátkrát méně na hlad než na zbraně

Podle zprávy SOFI 2025 pěti agentur OSN zažilo v roce 2024 hlad 673 milionů lidí, tedy 8,2 % světové populace. Dalších 2,3 miliardy čelilo mírné nebo vážné potravinové nejistotě. Humanitární apel OSN pro rok 2025 požaduje přes 47 miliard dolarů pro téměř 190 milionů nejpotřebnějších. To je 1,6 % toho, co svět utratil za armády.

Reálně vykázaná humanitární pomoc donorských zemí OECD v roce 2024 činila 24,2 miliardy dolarů, stodvacetkrát méně než vojenské výdaje roku 2025.

Přímý účetní převod „ze zbraní do chleba“ samozřejmě neexistuje, bezpečnostní výdaje a humanitární pomoc mají odlišné rozpočtové logiky. Ale kontrast je brutálně výmluvný. Stačilo by přesunout necelá dvě procenta z globálních vojenských rozpočtů a humanitární apel OSN by byl pokrytý celý.

Souběh krizí, ne jedna příčina

Jedenáct let nepřetržitého růstu nelze vysvětlit jedním konfliktem. SIPRI výslovně jmenuje válku na Ukrajině a evropské přezbrojování, čínskou vojenskou modernizaci, napětí kolem Tchaj-wanského průlivu, regionální konflikty na Blízkém východě i turecké operace. V roce 2020 svět utrácel 1,981 bilionu dolarů. O pět let později je to o 906 miliard víc, nárůst téměř 46 %.

Ekonomický strop přitom neexistuje jako univerzální pravidlo. Rusko v roce 2025 věnovalo armádě 7,5 % HDP a SIPRI popisuje rostoucí rozpočtové napětí, vysokou inflaci i tlak na efektivitu výdajů. Írán naopak musel reálně škrtat kvůli 42% inflaci. Každý stát naráží na jiný limit, ať přes dluh, inflaci, nebo vytlačování sociálních výdajů.

Svět nepřerozděluje jen peníze. Přerozděluje vojenskou váhu rychleji, než stíhá financovat základní potřeby těch, kteří nemají co jíst. A to je číslo, které žádný žebříček nezachytí.

Článek Někteří nemají co jíst, ale mocnosti daly na zbrojení jen v roce 2025 přes 60 bilionů. Stálice sesazují nově probuzené velmoci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od protiteroristických misí k velké válce

Francouzská pozemní armáda strávila dvě dekády v režimu expedičních operací. Mali, Sahel, Středoafrická republika, lehké úkolové uskupení GTIA, protivník bez letectva, bez dělostřelectva, bez elektronického boje. Tento model fungoval, ale nepřipravoval armádu na to, co strategická vize náčelníka štábu nazývá „conflit majeur“, střet s rovnocenným protivníkem disponujícím masou, přesnými palbami a schopností zasáhnout hloubku.

Zlom přišel v roce 2014. Francie spustila SCORPION jako generační výměnu pozemních platforem spojenou se zavedením síťového velení (systém SICS), novou doktrínou velení mise a reorganizací útvarů směrem k diviznímu boji. Nejde o jednorázový nákup techniky. Jde o přezbrojení tisíců vozidel, změnu výcviku a budování schopností, jejichž plná maturita se očekává kolem roku 2035.

Čísla, která mluví

Kde přesně je Francie dnes? Podle desetiletého shrnutí programu SCORPION je ve službě více než 1 000 vozidel nové generace, Griffony, Jaguáry, Servaly. Jen v roce 2026 mají pozemní síly dostat dalších 242 kusů:

• 122 Griffon (víceúčelový obrněnec)
• 30 Jaguar (průzkumné a bojové vozidlo)
• 70 Serval (lehký obrněnec)
• 20 MEPAC (mobilní minometný systém)
• 21 renovovaných tanků Leclerc XLR

K tomu přibývá nová brigáda logistiky, jejímž cílem je do roku 2027 zajistit podporu 19 000 vojáků v režimu vysoké intenzity, tedy zásobování, opravy, zdravotnické zabezpečení a přesuny v tempu, které vyžaduje divizní nasazení. Finanční rámec celé transformace drží zákon LPM 2024–2030 s rozpočtem 413,3 miliardy eur pro všechny složky ozbrojených sil.

Alianční stopa: Rumunsko a velení ARF

Argument o tom, že Rusové netuší, nestojí na představě tajné superarmády. Stojí na rychlosti projekce a alianční roli, kterou Francie reálně plní.

Mise AIGLE v Rumunsku je toho nejviditelnějším důkazem. Od května 2022 tam Francie funguje jako nation-cadre mnohonárodního uskupení s mechanismem škálování z praporu na brigádu. A od 1. 7. 2026 do 30. 6. 2027 převezme velení pozemní složky Allied Reaction Force, poprvé v historii. To není cvičení na papíře. Je to operační odpovědnost za aliační síly rychlé reakce v době, kdy většina evropských armád teprve znovu objevuje, co znamená divize.

Pro srovnání: Británie slibuje modernizovanou bojovou divizi do roku 2030, ale její klíčový průzkumný program Ajax nabral roky zpoždění a podle auditu National Audit Office rozvrací logiku celé restrukturalizace. Švédsko a pobaltské státy jsou silnější v mobilizačním a rezervním modelu, Estonsko drží válečnou organizaci přes 43 000 pozic, ale nemají francouzskou schopnost velet velkému svazku a promítat sílu stovky kilometrů od vlastních hranic.

Co ještě chybí

Bylo by nepoctivé tvrdit, že Francie je hotová. Parlamentní zprávy obou komor francouzského parlamentu opakovaně upozorňují na tři slabiny:

• Munice. Zásoby zůstávají omezené, zvláště po dodávkách Ukrajině. Přesná délka výdrže v plnohodnotném vysokointenzivním boji je klasifikovaná, ale zákonodárci mluví o nutnosti dalšího doplňování.
• Logistická flotila. Vozidla pro přesuny a zásobování jsou v degradovaném stavu; program FTLT začne hmatatelně pomáhat až od let 2027–2028.
• Kvantitativní růst výcviku. Část plánovaného navýšení připravenosti se podle kontrolní zprávy Senátu posouvá k roku 2028.

Přesnější rámec tedy zní: věrohodná transformace v běhu, nikoli hotová armáda pro dlouhou opotřebovací válku. Program TITAN, který má po roce 2040 přinést novou generaci těžké techniky včetně společného francouzsko-německého tanku, je ještě daleko za horizontem.

Co to znamená pro Česko

Česká KVAČR 2035 mluví stejným jazykem, příprava na válku velkého rozsahu, těžká mechanizovaná brigáda, zásoby, digitalizace velení, vícedoménové operace. Směr je podobný, měřítko jiné. Česká armáda nemá francouzské divizní ambice ani stopu nation-cadre na východním křídle. Ale bezpečnostní logika je sdílená: francouzská schopnost velet a promítat sílu zvyšuje věrohodnost celého aliančního odstrašení, na němž závisí i Praha.

Francie nedokazuje, že je neporazitelná. Dokazuje, že evropská armáda může systematicky pracovat na přechodu z expedičního modelu k velkému konvenčnímu boji, a že to jde, pokud se začne včas a drží se linie. Dvanáct let po startu SCORPION je výsledek viditelný v hangárech, na cvičištích i v rumunské stepi.

Článek Rusové netuší, s čím si zahrávají. Francie se vzchopila a přebudovala armádu na bojovou sílu pro velkou válku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně říká pravidlo 65/35

Článek 16 nařízení SAFE stanoví, že náklady na komponenty pocházející mimo EU, státy EEA-EFTA a Ukrajinu nesmějí přesáhnout 35 % odhadované ceny komponentů finálního produktu. Zbylých 65 % musí mít evropský nebo asociovaný původ. Pokud dodavatel tuto podmínku nesplní, jeho nabídka se hůře kvalifikuje na financování z nástroje.

Pravidlo se vztahuje na vymezené prioritní kategorie:

• munice a řízené střely
• dělostřelectvo a pozemní bojové systémy
• protivzdušná a protiraketová obrana
• drony a antidrony
• námořní schopnosti
• kybernetická obrana a ochrana kritické infrastruktury
• vojenská mobilita
• strategické podpůrné prvky, vesmírná aktiva, umělá inteligence a elektronický boj

Důležité: nejde o univerzální povinnost pro každý národní tendr. Stát se do SAFE musí zapojit dobrovolně a typicky jde o společný nákup alespoň dvou zemí. Existující podepsané kontrakty, například český nákup 24 letounů F-35 autorizovaný v roce 2023, tím samy o sobě rušeny nejsou.

Tři vrstvy, které se často pletou

Mediální zkratka „65 % z Evropy“ zakrývá složitější architekturu. EU ve skutečnosti staví tři na sebe navazující patra:

Princip 65% obsahu přitom není úplná novinka. Velmi podobný práh měla už pravidla EDIRPA, účinná od října 2023. SAFE ho rozšiřuje a finančně násobí, ze stovek milionů na 150 miliard.

Proč teď: Trump, SIPRI a eroze důvěry

Únor 2024. Donald Trump na předvolebním mítinku prohlásil, že by „nechránil“ spojence neplnící výdajový cíl a Rusko by „povzbudil, ať si dělá, co chce“. Nebyla to oficiální politika Washingtonu, ale signál, který v evropských hlavních městech rezonoval víc než jakýkoli bruselský dokument.

Data SIPRI za období 2021–2025 potvrzují, že USA dodaly 58 % veškerých dovozů zbraní evropským členům NATO. Analytici stockholmského institutu přímo pracují s „nejistotou ohledně závazku USA bránit evropské spojence“ jako s faktorem rostoucí evropské poptávky po vlastní výrobě. Frank Slijper z organizace PAX v červnu 2025 mluví bez obalu o „nespolehlivých USA“.

Evropská odpověď není emotivní gesto. Je to kalkulace: pokud se nedá spolehnout na americký deštník, musí existovat alternativa. A alternativa potřebuje průmysl.

Kde to funguje, a kde ne

Pravidlo 65 % vytvoří největší tlak tam, kde Evropa už dnes umí dodat: munice, dělostřelectvo, pozemní systémy, řízené střely, radary, drony. Firmy jako Rheinmetall, KNDS, MBDA, Thales, Leonardo, Airbus nebo Saab mají výrobní kapacity uvnitř EU a přirozeně splní obsahovou podmínku.

Nejmenší dopad bude tam, kde technologická závislost na USA přetrvává. Bojové letouny páté generace? Evropa nemá ekvivalent F-35. Dlouhodosahová protivzdušná obrana? Částečně ano, SAMP/T a IRIS-T existují, ale plné pokrytí bez amerických systémů zůstává otázkou let, ne měsíců.

Pro české firmy je situace dvojsečná. Ministerstvo obrany eviduje 11 projektů průmyslové spolupráce s Lockheed Martin a 3 s Pratt & Whitney pro celkem 13 českých podniků. To je cenné zapojení do amerického programu, ale není to totéž co SAFE-kompatibilní evropský finální produkt. Naopak české subdodavatele v evropských řetězcích nová pravidla zvýhodňují.

Emancipace s otevřenými dveřmi

SAFE není hermetické uzavření trhu. Text nařízení výslovně mluví o prohlubování transatlantické spolupráce a komplementaritě s NATO. V prosinci 2025 se Kanada stala prvním neevropským účastníkem nástroje. Ukrajina a státy EEA-EFTA jsou zapojeny za stejných podmínek jako členové EU.

Zároveň ale platí, že kontrola vývozu zbraní zůstává v rukou jednotlivých států. EU nemá jednotné licenční centrum, COARM funguje jako koordinační platforma, ne jako federální úřad. Dubnová revize 2025 posílila konvergenci pravidel, ale licenční pravomoc na Brusel nepřenesla.

Evropská obranná emancipace je reálný směr, ne pouhé heslo. Ale zatím žije víc v pravidlech a finančních nástrojích než v plné výrobní soběstačnosti. Otočit poměr 78 ku 22 bude stát roky investic, nových výrobních linek a politické vůle. Prvních 150 miliard je na stole.

Článek Američané „utřou“, přijdou zakázky. Tak dlouho Evropě vyhrožovali, až se postavila na vlastní nohy: 65 % zbraní teď musí být z Evropy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

6 nových muniček nebo výroba vrtulníků

Příkladem toho, jak se Velká Británie snaží o samostatnost ve zbrojní výrobě, je plán na podporu výstavby muničních továren. UkDefenceJournal uvádí, že má britská vláda v plánu podpořit výstavbu muniček na 6 místech. Není ale jasné, zda se jedná o munici dělostřeleckou, určenou do klasických zbraní, nebo například o rakety. Investoři by přitom mohli získat podporu ve výši až 50 % investice, maximálně však do výše 1,25 miliardy korun.

Rusům to konečně začíná docházet – prohrávají. A pokud nepřijmou hanebný mír, Ukrajinci je přejedou. Oni to vědí

Britům ale nejde jenom o munici. Třeba italská společnost Leonardo staví továrnu v jihozápadní Anglii, konkrétně v Yeovilu, kde by měla vyrábět vrtulníky pro britskou armádu. Reuters uvádí, že jich bylo objednáno celkem 23, a v budoucnu jsou předpokládány další zakázky. Britské ozbrojené síly by podle dostupných informací měly odebrat AgustaWestland AW149. Jde o helikoptéry schopné nést až 15 vojáků, a osazené mohou být různým typem výzbroje včetně střel AGM-114 Hellfire II k ničení obrněných cílů, opevnění a vozidel.

Lasery pro torpédoborce a „vesmír“

Velká Británie také hodlá investovat prostředky nebo podporovat vývoj technologií potřebných pro moderní válku. Britská pobočka MBDA získala například zakázku na laserový systém DragonFire. TomsHardware uvádí, že by měl být v roce 2027 instalovaný na torpédoborcích královského námořnictva, aby se vypořádala s útoky dronů, a pravděpodobně i řízených střel. Její výhodou má být skutečnost, že jeden výstřel stojí jen několik stovek korun.

Video: bylo potřeba 1,5 tuny výbušnin. Měsíce most odolával letectvu i raketometům. Ukrajinci nakonec zvolili jednoduché řešení

V myšlení Britů se promítá i hrozba ochlazení spolupráce s USA, kterou v posledních době Bílý dům pod vedením Donalda Trumpa hrozí. Armádní Zpravodaj se domnívá, že i to je důvodem, proč chce britská vláda podporovat kosmické technologie a být v této oblasti nezávislá. InnovationNewsnetwork uvádí, že podporuje domácí vesmírné komunikační technologie, především pak výrobu komponentů pro satelitní sítě provozované na nízké oběžné dráze.

Článek Rusko způsobilo, co rozhodně nechtělo. Velká Británie se připravuje na válku, rozjíždí to ve velkém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo má ambice i nejsilnější ekonomiku

Zmínky o posilování armády přichází z Německa každou chvíli. Některé jsou v reakci na požadavky Severoatlantické aliance, jiné vychází z iniciativy tamní vlády. V dohledných letech se má proto jenom počet vojáků rozrůst o desítky tisíc, zatímco pozemní jednotky mají obdržet tisíc tanků Leopard 2 nebo 8 500 dalších obrněnců, ale posilování je všeobecné.

Video: Ruský tank z 20 metrů odstřelil ukrajinské pozice a při úhybném manévru přejel vlastního vojáka

Armáda se má rozrůst na zemi, ve vzduchu i na vodě, a to do takové míry, že se opět stane nejsilnější na kontinentu. Do roku 2041 chce ostatně německá vláda investovat 350 miliard eur, tedy v přepočtu asi 8,575 bilionů korun, do jejího celkového posílení. V tomto roce přitom vydá „pouze“ 8,2 miliard € (201 miliard Kč), v příštím už 22,3 miliard € (546,3 miliard Kč).

Vedle toho je třeba připočítat, že samotný Bundeswehr investuje ze zvláštního fondu již v tomto roce dalších 24 miliard eur, tj. 588 miliard korun), a v příštím 25,5 miliard eur, což vychází v přepočtu na 624,7 miliard korun, zatímco pro rok 2027 je vyčleněno 27,4 miliard eur, tedy zhruba 671,3 miliard korun. V tom současném už přitom německá armáda investovala ze svého fondu jenom do konce května 28 miliard eur (686 miliard korun).

Ostuda, jakou Rusko přiznává nerado: Ztratilo 25 % bombardérů Su-34, impozantních hybridů s nedomyšlenou konstrukcí

K největším položkám patří telekomunikační zařízení (15,9 miliard eur), vozidla a příslušenství (20,8 miliardy eur), bojová vozidla (52,5 miliardy eur), munice (70,3 miliardy eur), polní vybavení a proviantní vybavení (20,9 miliardy eur), lodě, čluny a námořní vybavení (36,6 miliardy eur), letadla a rakety (34,2 miliardy eur) a satelitní komunikace (13,3 miliardy eur).

Nejrozsáhlejší položky závazků jsou potom plánovány na roky 2029 a 2030, kdy má být v každém případě vyplaceno více než 52 miliard eur (1,27 bilionu korun). Armádní Zpravodaj soudí, že ještě není jisté, zda se zrovna německá armáda stane nejšílenější, ale prostředky a ambice k tomu rozhodně má, jelikož jde o někdejší vojenskou velmoc a nejsilnější evropskou ekonomiku, na níž jsou také kladeny největší požadavky ze strany NATO.

Rusko to nezvládá, tak pro něj Severní Korea staví největší vojenskou továrnu v historii. Masivní zbrojení zjevně jen tak neskončí

Je na místě připomenout, že si jako první nakročilo k postu nejsilnější evropské armády Polsko, které přímo sousedí s Ruskem a jeho nejbližším vazalem, Běloruskem. Na druhé straně potom s Německem, což by znamenalo v případě napadení z východu relativně rychlou pomoc a spojení dvou nejsilnějších armád, ačkoliv je nutné počítat také s Francií.

Ta je sice od východní hranice NATO mnohem dále, ale má na evropské poměry velmi silné ozbrojené složky, které rovněž razantně posiluje. Tyto tři země ostatně mají také na zbrojení a zvětšování armád velké zdroje, ať už finanční nebo lidské. Je pochopitelné, že se jednotlivě žádná z nich nevyrovná Rusku, i když možná Německo k tomu bude mít blízko, ale je důležité vnímat, že jsou to spojenci, kteří by si v případě napadení přišli na pomoc.

Článek Německo investuje do zbrojení 8,5 bilionů, aby znovu povstalo. Do 16 let chce nejsilnější armádu v Evropě. Možná samo překoná i tu ruskou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indie na své zbraně kupcům dokonce půjčí

Indická vláda se snaží podporovat nejenom rozšiřování domácího zbrojního průmyslu, ale i jeho exportní možnosti. Třeba novým programem, v jehož rámci státní banka Export-Import Bank, známá i jako EXIM, nabízí potenciálním kupcům výhodné půjčky na indické zbraně. V plánu je v roce 2029 vyvážet zbraně v hodnotě 9 miliard dolarů (198 miliard Kč) ročně.

iZdroj fotografie: Uživatel OsamaK / Creative Commons / CC BY

Armádní Zpravodaj se domnívá, že je Indie v unikátní pozici, protože v minulosti nakupovala nejenom zbraně z Ruska, ale také západní, a její ozbrojené síly i zbrojní průmysl jsou založené na ruských i západních systémech. Může tedy uspokojovat zájemce z řad uživatelů ruských i západních zbraní. Výhodou také je, že indický zbrojní průmysl doslova vstřebal mnoho ruských technologií při licenční výrobě ruských zbraní. EurAsianTimes uvádí jako příklad v Indii vyrobené tanky T-90S nebo bojové letouny Suchoj Su-30 MKI.

Vyvezené střely založené na ruských

Indie má co nabídnout a také nabízí – v mnoha oblastech jsou totiž její zbraně špičkové. Příkladem může být protilodní střela BrahMos založená na ruské střele P-800 Oniks. Systém schopný zasahovat hladinové cíle do vzdálenosti až 400 kilometrů a létající rychlostí až Mach 2,8 se podařilo prodat na Filipíny, uvádí Inquirer, a zájem mají projevovat i další země.

Indie má vlastní protitankový raketový systém MPATGM, který zničí jakýkoliv tank – jako FGM-148 Javelin a Spike-LR z výzbroje AČR

Dalším příkladem vyspělé a exportně úspěšné zbraně je systém protivzdušné obrany Akash s dosahem 30 km. Wikipedia uvádí, že si ho v Indii objednala Arménie, tedy tradiční odběratel ruských systémů, a dalším možným kupcem je Súdán. Ale Armádní Zpravodaj soudí, že má indický zbrojní průmysl možnost nabídnout i další systémy, třeba moderní taženou houfnici Dhanush či kolový transportér DRDO WhAP, jehož uživatelem by se mělo stát Maroko.

Článek Nad ruským zbrojním průmyslem se stahují mračna. Indie ho chce ve světě nahradit na trhu se zbraněmi. Možnosti k tomu má se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NATO musí zbrojit, ale Evropa možná po svém

Bezpečnostní situace v Evropě je velmi napjatá a vysocí představitelé věří, že by mohlo Rusko do zhruba 5 let zaútočit. Hlavně proto začaly mnohé země navyšovat investice do obrany, které Armádní Zpravodaj zhodnotil už v březnu 2024 s tím, že stouply meziročně o 4,5 %, ale v dalším roce ještě porostou. Jenomže problém je, že je provádí jenom několik zemí, zatímco jiné jsou stále spíše v pozadí a dlouho nedokázaly vydávat ani stanovené 2% minimum.

Německo chce militarizovat celý národ, na válku s Ruskem připravuje i děti – pokud přijde, ruská armáda tvrdě narazí

V roce 2024 jich bylo 18, což není plný počet, ale oproti předchozímu šlo o nárůst o 7 zemí. Ani to by ovšem nemuselo stačit, jelikož ruská válečná mašinerie mohutně zbrojí a investuje do toho značné prostředky. Armádní Zpravodaj upozorňoval již v lednu 2025 na proslov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, podle něhož by měly země NATO vydávat na zbrojení nekompromisně 5 % HDP, pakliže chtějí být připravené na válku s Ruskem.

Kupříkladu Česká republika investovala v roce 2024 do obrany 159 miliard korun, což je ve srovnání s rokem 2014 zhruba 3násobný nárůst. Mnohem větší výpovědní hodnotu má ovšem poměr k HDP, který za těch 10 let stoupl z 1 % na 2,1 %, jak Armádní Zpravodaj upozorňoval. Je tedy patrné, že výdaje rostou, ale očividně ne dostatečným tempem.

Účinnost ruského dělostřelectva klesla o 50 %. Česko dokáže Ukrajině zajistit měsíční dodávky munice na 5 měsíců

Navíc není jasné, do čeho přesně bude Evropa investovat. Vzhledem ke skřípajícím vztahům s Amerikou, jejíž současný prezident Donald Trump hází silnými slovy na všechny strany, se třeba Francie rozhodla nabízet nejenom evropským, ale i dalším zemím, svůj letoun Rafale namísto amerických F-35, ačkoliv se jim v oblasti stealth nemůže rovnat. A totéž platí pro novou verzi systému PVO známou jako SAMP/T NG, která by měla nahradit MIM-104 Patriot.

Rusko to nevydrželo ani 2 týdny a hrubě porušilo příměří v Černém moři. Zaútočilo střelami Kalibr, většinu jich Ukrajinci sestřelili

Američané už se ostatně začínají zlobit, nakolik se některé země začaly odklánět od nákupu jejich zbraní. Redakce Armádního Zpravodaje například nedávno upozorňovala, že přehodnocuje koupi amerických F-35 třeba Portugalsko, a pokud se k němu přece jenom přidají i další země, tak tím tamní zbrojní průmysl utrpí mnohem více, než kolik mu Donald Trump přinese. Nehledě na jiné obří objednávky z Evropy, třeba Polsko kupuje 500 raketometů HIMARS.

Článek NATO chce navýšení výdajů na obranu o 50 % pro všechny. Kvůli Rusku si zjevně všichni v Evropě pořádně připlatí, ČR nevyjímaje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jihokorejci nabízí kvalitní ponorku i letoun

Kanada, která používá některé americké zbraně – ale nutno přiznat, že má systémy i od jiných dodavatelů, případně domácí – dokládá, nakolik se mohou špatné vztahy snadno promítnout do zbrojních zakázek. Armádní Zpravodaj zjistil, že kanadská vláda intenzivně jedná s dodavateli z Jižní Koreje, od nichž by mohla získat celou řadu vyspělých zbraní západních standardů, třeba ponorku KSS-III, upozorňuje ArmyRecognition. Tu naše redakce mimochodem v září 2023 hodnotila s tím, že je velmi tichá a silně vyzbrojená a patří na světovou špičku.

Tato ponorka má kanadským požadavkům vyhovovat, a navíc má pohon nezávislý na vzduchu a vydrží pod hladinou až 3 týdny, přičemž může nést torpéda, ale i balistické rakety. Není to však jediný systém. Například kanadské letectvo dnes využívá americký letoun McDonnell Douglas CF-18 Hornet, uvádí Wikipedia, a Armádní Zpravodaj hodnotí, že bude potřebovat nahradit – v úvahu přicházel Lockheed Martin F-35 Lightning II – ale Jihokorejci mají nový KAI KF-21 Boramae, z nějž hodlají udělat plnohodnotný stroj 5. generace, který by mohl Kanadě vyhovovat.

Evropa povzbudí svoje zbrojovky

Naše redakce se domnívá, že by mohly podobný postoj zaujmout i evropské země. Evropská komise totiž ve své zprávě uvádí, že hodlá uvolnit 800 miliard eur (asi 20 bilionů korun) na zbrojní investice, a třeba Francie prosazuje, aby peníze zůstávaly v Evropě, takže lze očekávat, že budou mít domácí zbrojovky v příštích letech mnoho zakázek a budou investovat do rozvoje výroby i vývoje nových zbraní. Tehdy by evropské armády nejspíše méně nakupovaly v Americe a více právě v Evropě, která navíc může chtít produkty v budoucnu vyvážet.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Třeba Francie už má s exportem dobrou zkušenost, příkladem může být Dassault Rafale pro Spojené arabské emiráty, ale uchytil se i letoun Eurofighter Typhoon nebo tank Leopard 2 z jiných států. Mnohé evropské i jihokorejské zbraně sice potřebují některé komponenty z USA, lze však předpokládat, že by evropský průmysl u většiny zvládl vyvinout podobné ekvivalenty a americké zbrojovky by tak mohly za pár let pociťovat značnou konkurenci.

Článek Amerika si může silně zabít zbrojní průmysl. Jestli se Evropa probere a „zabere“, může jí zdevastovat postavení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejvíce na obranu z hlediska poměru k HDP

V roce 2024 dává Polsko na svou obranu přes 940 miliard korun, ale ani to není dle všeho dostatečné. AP uvádí, že premiér Donald Tusk oznámil další navýšení rozpočtu na 1,1 bilionu korun, takže vzrostou polské výdaje z letošních 4,1 % o další 0,6 procentního bodu na 4,7 % HDP, což nemá v NATO konkurenci. Polská vláda to odůvodňuje hlavně zhoršenou bezpečnostní situací v Evropě vyvolanou agresivním chováním Ruska.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Polska

Nejviditelnějšími investicemi do obrany jsou nákupy techniky, které Polsko provádí, kde se dá. Jeho ministerstvo obrany na svých stránkách uvádí, že realizuje veliké nákupy například ve Spojených státech amerických, kde si objednalo hned ty nejvyspělejší zbraně. Už nyní je provozovatelem třeba tanků M1 Abrams, ale nakupuje i letouny 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II, z nichž u první dostalo, ale polští piloti zatím v Americe trénují. Objednalo si přitom i vrtulníky Boeing AH-64 Apache nebo těžké raketomety M142 HIMARS.

Polsko se spoléhá také na Jihokorejce

Ve velkém dodává polské armádě také Jižní Korea a podle všeho je jejím největším evropským zákazníkem. BreakingDefense uvádí, že se již ve výzbroji Polska objevily nebo objeví tanky K9 Black Panther, samohybné houfnice K9 Thunder nebo těžké raketomety K239 Chunmoo . Polské letectvo pak objednalo nadzvukové bojové letouny KAI FA-50 Golden Eagle.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

Polsko však bude rovněž mnohé jihokorejské zbraně vyrábět v licenci na domácí půdě, což značně pomůže jeho zbrojnímu průmyslu. Ten každopádně dokáže produkovat celou řadu zajímavých zbraní, ať už sám nebo ve spolupráci se zahraničními zbrojovkami – příkladem může být nové bojové vozidlo pěchoty BWP Borsuk, kterých by měla mít polská armáda až 1 400, uvádí Wikipedia. Ve spolupráci s finskou Patrií pak země produkuje kolová vozidla Rosomak, a polští vojáci rovněž přechází na domácí útočné pušky MSBS Grot.

Článek Polsko navýší v roce 2025 výdaje na obranu na 4,7 % HDP, hlavně kvůli Rusku. Půjde o největší investice v poměru k HDP v celém NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z Ukrajiny se stala dronová velmoc

Vývoj zbrojních technologií ze strany ukrajinských zbrojovek lze nejlépe dokumentovat na leteckých dronech. Zatímco v roce 2022 byl nejlepším modelem v ukrajinské výzbroji z Turecka dovezený Bayraktar TB2, v současnosti země produkuje doslova celou škálu dronů – od jednoduchých FPV až po sebevražedné dlouhého doletu. HiSutton uvádí, že díky nim může útočit na letiště, zařízení na produkci ropy i protivzdušnou obranu, což jí dává proti Rusku možnosti, ačkoliv má vzdušné síly silnější početně i kvalitativně (Su-34, Su-57, Tu-22 atd.).

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Obdobný vývoj lze pozorovat i na ukrajinských námořních dronech, jichž je rovněž několik druhů – nejznámějšími jsou Sea Baby a Magura V5. Ukrajinskou armádu však můžeme označit za průkopníka i v taktice jejich použití; hlavně drony Magura V5 dokázaly potopit i velká vojenská plavidla, a to včetně výsadkové lodě nebo korvety, uvádí Wikipedia. Vybavit je navíc lze i protivzdušnou obranou a útočit jimi na cíle na pobřeží nebo hlídkovat. Opět přitom platí, že třeba ruské námořnictvo dle všeho takovými schopnostmi ve větší míře nedisponuje.

Rychlý vývoj Neptunu i úprava navádění

Vývoj se týká i sofistikovaných zbraní, jakými jsou protilodní střely R-360; na začátku roku 2022 se jednalo o systém vstupující do výzbroje po několikaletém testování. Defence-Ua uvedl, že na konci roku 2023 pak technici pracovali na odvozené variantě k zasahování pozemních cílů s doletem kolem 400 km a 150kg hlavicí. Střela má mít termovizní naváděcí systém schopný navést ji na cíl nahraný do paměti, což zajišťuje velmi přesný zásah.

Ukrajinci možná brzy vrátí Rusku úder, nová modifikace řízené rakety Neptun, Dlouhý Neptun, má dosáhnout skoro k Moskvě

Ze zkušeností Ukrajiny mohou těžit i západní zbrojovky – příkladem mohou být praktické zkušenosti se zbraněmi naváděnými pomocí GPS, jako jsou pumy JDAM. Twz uvádí, že se v prostředí silného rušení ukázaly jako nepřesné, což vedlo výrobce k úpravám, aby takového situace zvládaly – půjde např. o integraci dalších typů hledačů tak, aby byly systémy kombinované a tedy odolnější. Západní armády tak budou připravené i na takovou situaci.

Článek Vliv zkušeností Ukrajiny na obranný průmysl je obrovský. Dokonce i nad Ruskem má obrovskou výhodu, ale pomáhá to také Západu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neutralita ochránila zemi před válkami

Švýcarská neutralita trvá již od roku 1815, uvádí Wikipedia, a od té doby se země opravdu neúčastnila žádného konfliktu. Neutralita ji ochránila i od obou světových válek probíhajících v sousedství, i když v obou případech existovaly plány na to, jak švýcarskou neutralitu narušit. Nakonec ale válčící státy usoudily, že by to pro ně nebylo z mnoha důvodů výhodné, a Švýcary to naopak utvrdilo v názoru, jak je jejich neutralita důležitá a drží si ji dodnes.

iZdroj fotografie: Rheinmetall

Mohou však existovat důvody, proč by Švýcarsko mohlo chtít zákon o neutralitě pozměnit, i když je s tímto statusem dle průzkumu spokojeno 91 % obyvatel, uvádí Time. Neutralita znamená, že Švýcarsko válčícím stranám ani nedodává zbraně, což je pro mohutný švýcarský zbrojní průmysl nevýhodné. Není proto vyloučeno, že se země nepokusí prosadit prodej zbraní přes třetí státy, třeba na Ukrajinu, která by je mohla odebírat ve velkém.

Švýcarsko vyrábí mnoho zbraní

Možná se to nezdá, ale Švýcarsko je na svou velikost zbrojní velmocí – v exportu zbraní zaujímá 14. místo na světě. Reuters ale uvádí, že jeho neutrální postoj znamená ekonomické ztráty pro zbrojařské firmy, v roce 2023 klesl jejich export o 27 %. Armádám má přitom Švýcarsko co nabídnout, je zde třeba známý výrobce ručních zbraní Sig Sauer, vyrábí se zde obrněné vozy MOWAG nebo protiletadlové zbraně Oerlikon, byť spadají pod německý Rheinmetall.

Obchází Švýcarsko svou neutralitu? Desítky tanků Leopard 2 prodá Německu, to je ale může „vyměnit“ a poslat Ukrajině

Kdyby ovšem zákon povolil přeprodej zbraní ze Švýcarska třeba přes třetí státy, mohlo by to sice narušit dlouhodobou neutralitu, ale naopak zemi pomoci ekonomicky. Švýcarsko by však mohlo ztratit i pozici jakéhosi mediátora v různých konfliktech, přičemž v této úloze již mnohokrát uspělo; na druhou stranu by to neohrožovalo jeho bezpečnost, jelikož má moderní a dobře vycvičené ozbrojené síly, a hlavně je obklopeno malými neutrálními státy nebo státy NATO. Aliance tak vlastně bezpečnost neutrálního Švýcarska zajišťuje.

Článek Kdyby Švýcarsko změnilo zákon, mohlo by nepřímo dodávat zbraně i na Ukrajinu. Neutralita je pro něj částečně nevýhodná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyprodukovat dost dělostřelecké munice je nemožné

Evropský zbrojní průmysl na tom byl (a stále je) během posledních let velice špatně. Reuters s odkazem na mnohé analytiky uvádí, že prostě není připraven na nějaké veliké výzvy, a nejlepším příkladem je současná zvýšená poptávka po dělostřelecké munici. Ani s maximálním vypětím všech fungujících provozů prostě Evropa není schopna dostatek munice vyprodukovat, a postavit nové provozy je otázkou let, nehledě na problém s financováním.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

Nejde však jenom o munici, nízká je i produktivita zbraní – např. nové tanky se v posledních letech v Evropě nevyrábí, a i další těžké zbraně vznikají jenom v malých počtech. Třeba houfnice CAESAR pořizované českou armádou produkovala společnost Nexter rychlostí 2, a později 6 kusů za měsíc, ač má výroba stoupnout na 12 kusů, uvádí ArmyRecognition. Jenom malá česká armáda si jich ale objednala 62, což je počet, na který bude výrobce i přes očekávané zvýšení potřebovat téměř půl roku, a pomiňme, kolik by jich chtěla třeba Ukrajina.

iZdroj fotografie: Public Domain

Není proto divu, že se mnohé evropské armády obracejí jinam – samozřejmě nejčastěji k největšímu exportérovi zbraní ve světě, tedy k USA. Příkladem mohou být nákupy letadel jako Lockheed Martin F-35 Lightning II, i když se na výrobě podílí i některé evropské země. V tomto případě nicméně konkurenční evropský letoun ani neexistuje. Německo například koncem roku 2023 objednalo 15 letounů Eurofighter Typhoon EK pro elektronický boj, uvádí PopularMechanics, ale přesto zároveň z mnoha důvodů musí koupit americké F-35.

Významné je nicméně i pořizování amerických tanků M1 Abrams Polskem, které jich chce hned několik stovek, ačkoliv u něj se jedná zejména o snahu co nejrychleji svou armádu vyzbrojit, a mnohem více nakupuje v Jižní Koreji. Vedle toho je možné, že se zkusí Američané prodat tanky Rumunsku, čímž by svůj vliv ještě významněji rozšířili.

Nákup zbraní pro AČR je diverzifikovaný

Také česká armáda pořizuje v určitých segmentech americkou výzbroj, neb to je možná nejjednodušší. Jedná se především o leteckou techniku, tedy o letouny F-35 a vrtulníky Bell AH-1Z Viper a Bell UH-1Y Venom. Další nákupy už jsou však více strukturované – protivzdušná obrana je z Izraele, bojová vozidla pěchoty ze Švédska, ruční zbraně jsou české, dělostřelectvo z Francie, obrněné transportéry v licenci vyráběné v Česku, a jedná se o německých tancích.

iZdroj fotografie: Adam Hauner / Creative Commons / CC BY-SA

Situace evropského zbrojního průmyslu je v tak obtížné situaci, že se jí dokonce začala zabývat Evropská komise. V tiskové zprávě uvádí, že vypracovala první evropskou strategii obranného průmyslu, jejím smyslem má být zvýšení jeho konkurenceschopnosti, aby evropské země v budoucnu nebyly nějakým konfliktem překvapeny. A samozřejmě je také cílem snížit závislost na Americe. Motivem je jednak agresivita Ruska, ale i některé postoje USA, a nejspíše také obavy ze zvolení mnohdy nevypočitatelného Donalda Trumpa prezidentem.

Evropské armády by například měly dělat veliké nákupy společně a měly by tvořit 40 % jejich nákupů, což by mohlo zlevnit zakázky a zároveň dát zbrojním firmám záruku dlouhodobých velkých kontraktů. V roce 2030 by pak evropské země měly utratit 50 % svých rozpočtů na veřejné zakázky na obranu v Evropě a obchodovat 35 procent zboží určeného na obranu mezi zeměmi EU. V dalších letech by se dokonce mohl podíl ještě navýšit.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Myslím, že je v zájmu celé Evropy, nebo minimálně EU, aby si opět vybudovala soběstačný obranný průmysl. A to jsem zmínil jenom zlomek z toho, co všechno evropské země „zaplavuje“, a co naopak dokáží samy vyprodukovat. Jenom v Německu vznikl velice kvalitní tank KF51 Panther, a špičkové zbraně vyrábí také český průmysl.

Článek Evropa se stává až příliš závislá na amerických zbraních. Ale neměla by se raději vydat vlastní cestou a být samostatná? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Setkání s manažery velkých zbrojovek

Ve Washingtonu se setkal prezident Volodymyr Zelenskyj se zástupci zbrojních gigantů jako Boeing, Lockheed Martin, BAE Systems, ale i řadou dalších. Chtěl jim nejenom poděkovat za výrobu zbraní a vybavení, díky němuž může Ukrajina vzdorovat ruské invazi, ale hlavně je nalákat ke spolupráci a budování zbrojní výroby přímo na Ukrajině, případně ke koupi podílu v ukrajinských zbrojovkách. Ty jsou mimochodem zastřešeny podnikem Ukroboronprom, pod něhož spadá třeba Antonov nebo Charkovské závody (pozn. redakce).

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ukrajiny

Podle ukrajinského prezidenta je Ukrajina na vybudování obranného uzlu velmi vhodná: „Jsme připraveni jednat rychle a už jsme s tím začali, protože nemáme jiný způsob, jak změnit systém, když jsme ve válce,“ uvedl Zelenskyj, a slíbil, že by ukrajinské úřady co nejvíce omezily byrokracii, aby mohly projekty co nejrychleji začít. Zaručil také, že by ukrajinské ozbrojené síly zadávaly těmto podnikům zakázky, což by mělo nejspíše zaručit rychlou návratnost investic.

Ukrajina má zájem, aby zbrojovky produkovaly na jejím území hlavně dělostřeleckou munici, systémy protivzdušné obrany, děla a raketomety. Jedná se tak o další možnou podporu napadené země, která je v boji proti Rusku na Západu závislá. ArmádníZpravodaj také informoval, že jí nedávno zablokoval financování na další 4 roky maďarský premiér Viktor Orbán, a stejně tak Volodymyr Zelenskyj nepochodil v Americe.

Článek Zelenskyj představil své požadavky americkým zbrojovkám. Chtěl by, aby vyráběly na Ukrajině. Slíbil jim rychlou návratnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely NSM používají také Američané

Střely Naval Strike Missile označované i zkratkou NSM jsou produktem norské společnosti Kongsberg Defense & Aerospace, která využila při jejich vývoji zkušenosti s předchozí velmi úspěšnou protilodní střelou Penguin. Zrod NSM začal někdy na počátku 21. století a jako první je do výzbroje zavedlo norské námořnictvo v roce 2012, konkrétně ve verzi odpalované z plavidel. O tom, že jde o moderní systém, svědčí i to, že je do výzbroje zavedlo také nejsilnější námořnictvo světa, tedy americké; Polsko pak první střely objednalo hned v roce 2013.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany USA

Výhodou NSM je podle Defence-Blog i to, že je lze odpalovat z plavidel i pozemních odpalovačů, což z nich dělá skvělou zbraň na obranu pobřeží. Běžná NSM má dosah kolem 200 kilometrů, a verze s raketovým posilovačem až 250 kilometrů. To v podstatě znamená, že jenom samotné Polsko může Rusku tímto systémem odepřít námořní přístup do jeho enklávy Kaliningrad (ponorky by teoreticky proplnout mohly), ale i do západní části Baltského moře, protože střely bez problému pokryjí vzdálenost mezi polským a švédským pobřežím.

Polsko má disponovat 4 bateriemi

Náš severní soused umístil odpalovače střel na automobily Jelcz, přičemž každý nese 4 rakety NSM. Systém je dále doplněn radary a vozidly se střediskem řízení palby. Podle dostupných informací by mělo Polsko aktuálně disponovat 4 bateriemi, přičemž by v každé z nich měla působit vozidla s až 48 střelami. Část systému má být navíc vyráběna v Polsku, takže bude vybaven polským komunikačním systémem a dalšími domácími úpravami.

Ukrajinské rakety Neptun jsou doslova bičem na ruské lodě: ke dnu poslaly křižník Moskva i zrekvírovanou loď, Rusové se bojí přiblížit

Střela NSM má hmotnost 350 kilogramů, v případě verze s posilovačem pak 400 kilogramů. Je schopna pohybovat se v malé výšce rychlostí až Mach 0,93, přičemž použité materiály a tvar zajišťují i vlastnost stealth, a kombinace několika zaměřovacích systémů zase vysokou přesnost. Střela má 120 kilogramů těžkou hlavici v titanovém plášti s vysokou fragmentací, což její ničivou sílu zvyšuje. Kromě námořních cílů ji lze použít i k útokům na cíle pozemní.

Článek Přiblíží se ještě někdy ruské lodě k polskému pobřeží? Chránit ho mají osvědčené střely, které udeří až 250 km daleko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.