Proč velký zákop přestal chránit

Klíčový paradox odhalila už analýza Institutu pro studium války (ISW) z roku 2024: samotná hlavní Surovikinova linie nebyla nakonec nejdůležitější částí ruské obrany. Větší roli sehrála hloubka, tedy minová pole, rozptýlené pozice v remízcích, navázaná dělostřelecká palba na kanalizované cíle a elektronický boj. Viditelný zákop plný vojáků paradoxně usnadňoval protivníkovi práci: stačilo ho najít a souřadnice už šly rovnou na dělostřelectvo nebo FPV dron.

Právě drony celou rovnici převrátily. FPV stroje s kumulativní náloží odvozenou od granátometu RPG-7 (ráže 40 mm, účinný dostřel v řádu jednotek kilometrů, ale u dronové varianty prakticky neomezený směr náletu) dokážou zasáhnout jednotlivce v zákopu, vstup do krytu i zásobovací vozidlo. Bombardovací drony shazují granáty přímo do otevřených pozic. Průzkumné stroje propojené s dělostřelectvem přenášejí souřadnice v reálném čase. Výsledek: co je vidět, je zasaženo. Co je velké, je vidět vždycky.

Zóna smrti: pás, kde přežití závisí na neviditelnosti

Pojem „zóna smrti“ popisuje prostor podél linie dotyku, v němž drony a navázaná palba dokážou rychle najít a zasáhnout téměř jakýkoli pohyb. Estonské Mezinárodní centrum pro obranu a bezpečnost (ICDS) ve své analýze z roku 2025 popisuje, jak se tato zóna postupně rozšiřovala. V létě 2023 sahala pět až deset kilometrů od předního okraje. Agentura Reuters v reportáži z července 2025 zachytila koridor přibližně deseti kilometrů na každou stranu linie dotyku, kde malé ruské útočné skupiny (často tří až pětičlenné) postupovaly pěšky nebo na motocyklech, protože jakékoli větší vozidlo přitahovalo okamžitý úder. Associated Press ve stejném období popsala prostor až dvaceti kilometrů od fronty, kde FPV drony zásadně komplikovaly evakuaci raněných: popáleniny, střepinová zranění, amputace, a k tomu čas do ošetření prodloužený na hodiny místo minut.

V roce 2026 Reuters zachytil situaci, kdy ukrajinský velitel projížděl patnáct kilometrů zónou smrti, aby vyzvedl raněné, za neustálého dronového ohrožení. ICDS odhaduje, že bezpečný týl deset až patnáct kilometrů od kontaktu v podstatě mizí a celá obranná hloubka se posouvá k desítkám kilometrů. Přesná vzdálenost se liší podle úseku fronty, počasí, kvality elektronického boje i zkušeností dronových operátorů, ale směr je jednoznačný: zóna smrti se rozšiřuje.

Nová pravidla: menší, hlubší, neviditelnější

Obě strany konfliktu dospěly ke stejnému závěru, byť každá jinou cestou. Velké opěrné body pro třicet až sto vojáků se mají nahradit sítí malých postavení pro tři až osm lidí. ICDS formuluje konkrétní parametry nového modelu opevňování:

• Obranná hloubka 25 až 40 kilometrů místo dřívějších několika vrstev v pásmu jednotek kilometrů.
• Rozestupy 400 až 600 metrů mezi liniemi pozic.
• Silné stropní krytí odolné proti dopadu dronů a střepin.
• Členění zákopů přepážkami, aby jeden zásah nezabil celou posádku.
• Maskované vstupy a výstupy, kryté přístupové trasy, ukrytí v přirozeném porostu.
• Logistické úkryty podél zásobovacích cest, rovněž maskované.
• Propojení hlavní pozice s alternativní, nikoli mezi sebou navzájem, aby ztráta jednoho bodu neodhalila celou síť.
• Nejméně polovina všech objektů má být klamná, tedy prázdné, ale věrohodné pozice, které nutí protivníka plýtvat municí a drony.

Právě ten poslední bod nejlépe vystihuje, jak radikálně se změnila logika opevňování. Moderní „pevnost“ musí protivníka hlavně mást. Skutečný kryt je malý, tichý a co nejméně nápadný. Připomíná spíš lovecký posed než zákop z první světové války.

Rusko k podobným závěrům došlo přes praxi: elastická obrana, minová pole, rozptýlené pozice a malé útočné skupiny, které mají v dronovém prostředí menší stopu než klasické soustředěné útoky. Ukrajina kolem konce roku 2024 formálně přenesla odpovědnost za nové fortifikace na Státní speciální dopravní službu a začala druhé linie stavět podle potřeb pěchoty, která v dronové válce skutečně bojuje.

Co to znamená pro NATO a českou armádu

Zkušenosti z Ukrajiny nejsou jen ukrajinské. NATO Allied Command Transformation výslovně uvádí, že konflikt potvrzuje jednoduchou logiku: co je viditelné, lze zasáhnout; co je propojené, lze rušit; co je předvídatelné, lze obejít. Alianční centrum JALLC systematicky zpracovává poznatky z války pro oblasti manévru, logistiky, velení i obrany proti dronům.

Česká armáda reaguje. Cvičení Drone Shield 2026 testovalo integrovanou protidronovou obranu, tedy detekci, sledování, rušení i kinetické ničení. Ghost Hunters 2026 prověřoval velení a průzkum pod silným rušením a bez jistoty zázemí. Hradba 2025 pracovala s optickými drony, rušičkami a sítěmi přímo podle ukrajinských zkušeností. Veřejně dostupná konkrétní česká norma nového polního opevnění zatím není dohledatelná, ale trend je zřejmý: AČR zkušenosti z Ukrajiny ověřuje a promítá do výcviku. Obranná strategie ČR z roku 2023 ostatně počítá s přípravou na dlouhodobý vysoce intenzivní konflikt.

Pro středoevropský prostor přitom platí, že lesnatý nebo urbanizovaný terén nevrací „neviditelnost“, jen mění podobu krytí a zranitelných uzlů. Tlak na rozptýlení, maskování, odolné spojení a ochranu přesunů zůstává univerzální.

Srovnání, které se nabízí, a kde kulhá

Surovikinovy linie bývají přirovnávány k Maginotově linii. Srovnání je lákavé, ale nepřesné. Maginotova linie byla strategická státní pevnostní soustava z betonu a oceli, budovaná roky. Surovikinovy linie byly polní obranné pásy vybudované v řádu měsíců. Podobnost spočívá jinde: v obou případech samotná „hlavní linie“ nerozhodla válku. Maginotovu linii Němci obešli přes Ardeny. Surovikinovu linii drony nepřelétly, ony ji prostě učinily čitelnou, a tím zranitelnou.

Historický posun je ale hlubší. Opevnění druhé světové války i studené války chránilo hlavně před dělostřelectvem, pěchotou a obrněnou technikou. Nový model musí počítat s tím, že protivník téměř nepřetržitě vidí shora, okamžitě přenáší souřadnice a útočí i na jednotlivce. Zákop nezmizel. Jen se zmenšil, zanořil a rozpadl do sítě malých, maskovaných bodů, z nichž polovina je prázdná, a právě ta prázdná polovina může rozhodovat o přežití té druhé.

Článek Surovikinovy linie jsou minulostí, změnily se v zóny smrti. Ukrajina i Rusko musely přepsat pravidla opevňování se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Příkopy, ježky a pásy překážek za zlomek ceny tanku

Označení „levné“ není nadsázka. Na dodatečná opatření pro roky 2026–2030 počítá Litva s rozpočtem kolem 50 milionů eur, tedy přibližně 1,2 miliardy korun. Za tuto částku vznikají blokovací zemní příkopy pro techniku, prohlubují se odvodňovací kanály a podél pohraniční patrolní cesty se budují pásy ženijních překážek, standardně v šířce 20 metrů do vnitrozemí, na operačně klíčových úsecích až 150 metrů. Součástí jsou i takzvané ženijní parky: soustředěné skupiny betonových „zubů draka“, ocelových ježků a masivních bloků rozmístěných v předem vytipovaných koridorech.

Projekt přitom nezačíná od nuly. Už do konce roku 2025 Litva zřídila 26 ženijních parků, 18 rezervních překážek na státních silnicích a na devíti mostech instalovala konstrukce pro uchycení výbušnin. Nový plán tento základ rozšiřuje a doplňuje o dvě dosud chybějící vrstvy: mokřady a systémovou přípravu veškeré mostní infrastruktury.

Mokřady jako přírodní protitanková zbraň

Tank nezničí, ale zastaví ho spolehlivěji než lecjaký příkop. Obnovený mokřad s plně obnoveným hydrologickým režimem se během několika let promění v terén, kterým se těžká technika bez složitých ženijních řešení neprobije. Litevská vláda i ministerstvo životního prostředí potvrzují, že mokřady byly zvoleny záměrně, dokonce místo původně zvažované výsadby stromů, která by přinesla efekt až za desítky let.

Smysl je strategický: podmáčený terén nejen brání průjezdu, ale hlavně kanalizuje pohyb útočníka do předvídatelných směrů. A předvídatelný směr znamená snazší cíl pro protitankové střely, dělostřelectvo i letectvo. Termín dokončení obnovy mokřadů je stanoven na 31. prosince 2030, přičemž environmentální resort plánuje realizaci projektů na rašeliništích už v letech 2026–2029.

Mosty připravené k demolici, ne panika, ale inženýrský kalkul

Formulace „chystá mosty k odstřelu“ zní dramaticky, ale ve skutečnosti jde o chladný inženýrský kalkul. Litva do vybraných mostů instaluje, a u všech nových a rekonstruovaných mostů hodlá nařídit, speciální konstrukce určené k připevnění výbušnin. Trhaviny na mostech v míru trvale uložené nejsou. Podstatou je zkrátit čas mezi rozhodnutím a fyzickou demolicí: odpadá improvizované přizpůsobování konstrukce, stačí osadit nálože do předem připravených míst.

Změny stavebních předpisů pro mosty mají vstoupit v platnost do konce roku 2026. Projektanti a zhotovitelé budou muset demoliční prvky zahrnout už do návrhové fáze. Přesný technický standard zatím veřejně publikován nebyl a seznam konkrétních mostů určených k přípravě logicky zůstává utajený.

Baltská obranná linie: tři státy, tři přístupy

Litevský plán je součástí širšího projektu Baltic Defence Line, na kterém spolupracují všechny tři pobaltské státy i Polsko. Každý z nich ale volí jiný důraz:

• Estonsko staví síť rozptýlených opěrných bodů a plánuje až 600 družstevních bunkrů doplněných sklady překážek a podpůrnými příkopy.
• Lotyšsko kombinuje protitankové příkopy vyztužené bloky a „zuby draka“ se sklady min, uzávěrami na silnicích a mostech a v říjnu 2025 přijalo zvláštní zákon umožňující rychlejší výstavbu i vyvlastnění pozemků.
• Litva se odlišuje právě důrazem na hydrologii, obnovu mokřadů, a na systémovou přípravu mostů pro demolici už ve fázi projektování.

Společným jmenovatelem je vrstvená obrana: pasivní překážky nemají nahradit moderní zbraně, ale doplnit je. Litva současně investuje do tanků Leopard 2A8 (německý hlavní bojový tank čtvrté generace se 120mm kanónem Rheinmetall L/55), protiletadlových systémů NASAMS a mostních tanků s kladečem LEGUAN. Příkopy a mokřady mají drahou techniku doplnit, ne nahradit, vytvořit čas a prostor, ve kterém se moderní zbraně mohou uplatnit s maximální účinností.

Proč to dělají a co to znamená pro NATO

Litevské zpravodajské služby v hodnocení hrozeb pro rok 2026 označují Rusko za hlavní bezpečnostní riziko a upozorňují na posilování ruských schopností v Kaliningradské oblasti. Ministerstvo vnitra v červnu 2026 otevřeně připustilo, že nelze vyloučit ruské provokace proti strategickým objektům v Pobaltí. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala, že i technologicky slabší obránce dokáže zastavit silnějšího útočníka, pokud má připravený terén a čas.

Pro NATO má litevský plán praktický dopad: připravené překážky zpomalí případného útočníka a vytvoří lepší podmínky pro nasazení mnohonárodních uskupení včetně německy vedené brigády v Litvě, kde slouží i čeští vojáci. Česká republika sama obdobný systém pohraničních bariér nebuduje, jako tranzitní země řeší spíš vojenskou mobilitu a přípravu území pro přesuny spojeneckých sil. Litevský přístup ale ukazuje směr, kterým se obrana východního křídla NATO ubírá: od prvního metru hranice, ne až od příjezdu posil.

Největší posun tohoto plánu nespočívá v samotném kopání příkopů. Spočívá v tom, že Litva systematicky mění mosty, odvodnění a terén z běžné civilní infrastruktury na plánovanou součást obrany státu. Každý nový most, každý obnovený mokřad, každý metr příkopu je od teď dvojí infrastrukturou, civilní i vojenskou.

Článek Litva vytváří levné, ale velmi účinné protitankové příkopy a mokřady na hranicích s Ruskem. Mosty chystá k odstřelu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

„Chceme občanům zvýšit životní úroveň“

Přímo na obranné výdaje má v roce 2026 vynaložit Česká republika necelých 155 miliard korun, tedy asi 1,73 procenta HDP. Podle Tomia Okamury nelze dát více. „Na zbrojení nejsou v českém rozpočtu peníze. Naše vládní koalice je před volbou, zda podlehnout tlaku ze zahraničí a tomu, co naslibovala Fialova vláda, nebo pomoci českým občanům a zvýšit životní úroveň jim. A my si vybrali české občany. Ti jsou pro nás na prvním místě,“ uvedl Tomio Okamura v rozhovoru pro Novinky. Hrozbu Ruska pak odráží tím, že nechápe, proč by na nás útočilo.

Video: velká ruská kolona dorazila mířila k ohroženému Huljajpole, ale nedojela. Ukrajinci ji přivítali HIMARSem

Tvrdí dokonce, že vládní odborníci spočítali, že by na kvalitní obranu České republiky měla stačit 2 procenta, i když ani to vláda nesplní. Vysloužila si za to už opakovanou kritiku od spojenců, naposledy od Matthewa Whitakera, amerického velvyslance při NATO. „Všichni spojenci musí nést svůj díl odpovědnosti a dodržet Haagský závazek v oblasti obrany. Tyto hodnoty nejsou náhodné. Jde o to odpovědět na současnou situaci – a ta vyžaduje, aby standardem bylo 5 procent. Žádné výmluvy, žádné výjimky,“ uvedl nekompromisně na síti X.

Česko svůj závazek splnit chce, ale…

Čeští vládní představitelé tvrdí, že se cítí být vázáni hlavně závazkem 2 %. Stránky Severoatlantické aliance však uvádí, že je tento závazek již z roku 2014 a očekávalo se, že ho všichni splní v roce 2025. Nyní už existuje nový, a to do roku 2035 dávat na obranu 5 procent HDP. Na přímé obranné výdaje by přitom mělo jít 3,5 procenta a zbývajících 1,5 procenta na kritickou infrastrukturu. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to vláda v žádném případě neplní.

Video: na frontu nedojel. Ukrajinci přepadli vlak s palivem a municí za jízdy. Závisel na něm postup ruských vojáků

Třeba ministr obrany Jaromír Zůna za SPD v rozhovoru pro Novinky potvrdil, že chce Česko nyní plnit závazek 2 procenta, ačkoliv zároveň připustil, že ctí i nové závazky. Podle něj ale ještě na jejich splnění zbývá 10 let, a Česká republika tak bude teprve muset najít způsob, jak se s plány Severoatlantické aliance vypořádat a splnit je. To je ovšem něco jiného, než zaznívá od Tomia Okamury, ale i předsedy vlády Andreje Babiše z ANO.

Armádě by 2 procenta mohla stačit

Vojenský analytik Jiří Vojáček redakci Armádního Zpravodaje sdělil, že by Česku měla 2 %, tedy asi 150 miliard Kč, stačit. „Pokud bude fungovat plánování na odborné bázi a jeho závěry budou dodržované, je to hodnota, která naší armádě umožní zacelit podfinancovanost z minulosti a zajistit další rozvoj. Důležité je zdůraznit, že to se bavíme o penězích, které jdou přímo do armády. Tedy platy vojáků, udržování infrastruktury, nákupy techniky. Nad ta 2 procenta by mělo být ještě alespoň 0,5 procenta na státní infrastrukturní projekty dvojího užití,“ uvedl.

Video: na frontu nedojel. Ukrajinci přepadli vlak s palivem a municí za jízdy. Závisel na něm postup ruských vojáků

Soudí, že závazky vůči NATO jsou spíše politická proklamace a zdůrazňuje, že situace v České republice je jiná než například v Polsku nebo v Pobaltí, protože tyto země jsou přímo na linii s Ruskem, a jsou tedy mnohem více ohrožené. Proto také dávají na obranu větší procento HDP. Kritizuje pak i některá armádní rozhodnutí, třeba provozování drahého výsadkového pluku, který podle něj ČR ve struktuře NATO nepotřebuje, nebo nákup výzbroje pro letouny F-35 Lightning II, kdy si Česko pořizuje střely vhodné pro boj před desítkami let.

Článek „Peníze dáme Čechům. Proč by na nás měli útočit Rusové?“ nechápe Okamura. Výdaje na obranu vláda nezvýší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci nemohli přežít, MiG-29 odpálil řízenou pumu

MiG-29MU1 je ukrajinská modernizace sovětského víceúčelového letounu, která se zaměřila na zvýšení bojové efektivity v moderním konfliktu. Hlavním vylepšením je podle Wikipedie instalace výkonnějšího radaru s větším dosahem a modernizovaný navigační systém včetně satelitního přijímače. Pro ukrajinské letectvo jde i přes stáří o klíčový letoun k obraně i útoku.

Izrael jako nedotknutelný stát? Kritika jeho nekompromisní politiky není antisemitismus. Pochopte ale, že bojuje o přežití

I když je samotný letoun velmi starý, modernizace MU1 byla zavedena teprve v roce 2009, a krom jiného umožňuje lepší integraci s digitálním bojištěm a dává vyšší šanci na přežití v prostředí nasyceném ruskou PVO. Pro ukrajinské piloty je MiG-29 nepostradatelný, neb představuje páteř letectva schopnou operací z poškozených nebo provizorních letišť.

Zásadním průlomem v nasazení MiG-29MU1 je pak schopnost nést západní přesnou munici, v tomto případě konkrétně francouzské chytré pumy AASM Hammer. Mají raketový pohon, což jim umožňuje zasahovat ruské pozice na vzdálenost až 72 km, a dík kombinaci inerciálního (INS), satelitního (GPS) a infračerveného navádění také s chirurgickou přesností.

Video: Rusové jsou v koncích, Ukrajinci je zuřivě vyhání z Krymu. Ve velkém je devastují na zemi i na moři

Samotná AASM Hammer je potom původně americká gravitační puma rodiny Mark 80, na níž francouzská zbrojovka Safran přidělává konverzní sadu s naváděcím modulem, křidélky a raketovým pohonem, potvrzuje Wikipedia, a má několik velikostí (125, 250, 500 a 1 000 kg), ale starý víceúčelový letoun MiG-29 unese maximálně půltunovou verzi.

Její kvality pocítili ruští vojáci na záběrech naplno, protože je zřejmé, že to schytali s naprostou přesností. Nasazení letectva přitom znamená, že se pozice nedařilo dobýt po zemi, případně by to stálo až příliš mnoho životů. Ke zhodnocení situace to ovšem nestačí. Vidět lze pouze tolik, že se pozice nacházela blízko obranné linie z tzv. dračích zubů proti technice.

Článek Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 udeřil na ruské vojáky u obranné linie. Jedna rána stačila, konec nastal okamžitě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3 000 km dlouhá linie zastaví všechno

Nové obranné linie proti ruským agresorům mají být dlouhé 3 000 kilometrů a vícevrstevné, a jejich část můžete vidět na videu (níže). GeekWeek uvádí, že je taková linie složena z dračích zubů, protitankových příkopů, hliněných valů a dalších opatření, která však nejsou z taktických důvodů vidět. Půjde minimálně o ostnatý drát a miny, ale i jiná. Jde o impozantní strukturu, která může být až 200 metrů široká a chrání nejen proti vozidlům, ale i pěchotě.

Výstavba linie stála podle RfuNews asi dvě miliardy dolarů (41 miliard Kč), což se může zdát jako obrovská suma, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že ukrajinské armádě pravděpodobně nic jiného nezbývalo. Ta ruská totiž vsází na neustálé útoky malých pěchotních skupin a vysílá je i přes obrovské ztráty. Přímé boje s nimi si ovšem Ukrajinci nemohou dovolit, jelikož oproti ní nemají dostatek živé síly. Musí se tedy spolehnout na linii, technologie a taktiku, která ruskou doktrínou doslova rozbije a způsobí v nepřátelských řadách obří ztráty.

Oblast chrání dělostřelectvo a drony

Takovýchto linií zbudovala Ukrajina hned několik, takže i kdyby se podařilo překonat jednu, hned za ní bude další. Nashaniva uvádí, že taktikou ukrajinských obránců je v podstatě dostat ruské vojáky do jakýchsi čtverců, v nichž nenajdou ani jednoho z jejich vojáků, na něhož by zaútočili. Budou tam však miny, překážky a ostnatý drát bránící v plynulém pohybu. Na útočníky se pak snese přesná dělostřelecká palba koordinovaná z dronů a údery sebevražedných a bombardovacích dronů, případně lze využít i ozbrojená robotická vozidla.

Video: ukrajinské speciální jednotky zničily ruský Iskander ráže 920 mm, který terorizoval jejich zemi

Jde o impozantní linii a The-Express uvádí, že je viditelná z vesmíru. Teoreticky by ji šlo přirovnat myšlence velké čínské zdi, ačkoliv se o zeď nejedná. Lze předpokládat, že toto opevnění nejspíše vytyčí hranici mezi Ukrajinou a Ruskem a celý konflikt se na ní zastaví. Ruská armáda nemá dostatek zdrojů na to, aby takovou obrannou linii překonala, ale stejně platí, že ani Ukrajinci nemají zdroje, aby Rusy vytlačili ze zhruba 20 % svého území, které nyní okupují.

❗️The work on constructing fortifications continues in 6 frontline regions — 🇺🇦Ukraine’s Minister of Defense Shmyhal pic.twitter.com/57hrLim17E

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) December 20, 2025

Ukrajinská obranná linie je dlouhá 3 000 km a široká 200 metrů; má být dokonce vidět z vesmíru

Článek Jak tam Rus vstoupí, bez boje zahyne. Ukrajinci ukázali 3 000 km dlouhé obranné linie viditelné z vesmíru, které nejde zdolat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schodek rozpočtu je každý rok větší

Oficiálně hospodařilo Rusko v roce 2025 se schodkem větší než 1,5 bilionu korun, uvádí Tass, což znamená deficit ve výši 2,6 procenta HDP. Otázkou samozřejmě je, jestli jsou čísla relevantní, protože tamní úřady již dlouhou dobu mnohé ekonomické a statistické údaje nezveřejňují. I tak to ale svědčí o problémech, s nimiž se potýká. Důvodem je válka na Ukrajině, která spolyká obrovské množství peněz, jelikož Rusko musí nahrazovat ztráty, platit náborové příspěvky, odškodné a další. Schodek přitom oproti roku 2024 opět stoupl.

Svědek natočil tajnou zbraň, o které se Američané nezmínili. Pomohla deklasovat venezuelskou armádu

Výdaje Kremlu na válku jsou enormní. GeekWeek uvádí, že v roce 2025 na ně státní rozpočet dal 3,1 bilionů korun, což je o 30 % více než v roce předchozím. Za téměř 4 roky války se dokonce měly obranné výdaje zečtyřnásobit. Vynaložená suma je 39 % veškerých státních výdajů Ruska. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to samozřejmě znamená osekání všeho, co stát platí. Týká se toho třeba zdravotnictví, školství, sociálních služeb, ale i investic do vědy, inovací a dalšího, což bude v budoucnu znamenat zaostávání Ruska za světem.

Zdánlivě vysoká produkce Rusko drtí

Ačkoliv se zdají být ruské částky na obranu enormní, neznamená toho, že by jeho průmysl doslova chrlil zbraně, i když jich samozřejmě nevyrábí málo. UkrinForm odhaduje, že v roce 2025 byl schopný vyprodukovat 57 bojových letadel, což je ovšem ve srovnání s produkcí amerických nebo čínských letadel relativně nízké číslo. Výrobní linky opustilo rovněž přibližně 250 nově vyrobených tanků T-90M a 1 100 bojových vozidel pěchoty nebo obrněných transportérů, stejně jako zhruba 2 500 raket nebo střel s plochou dráhou letu.

Česko nabízí Ukrajině bojová letadla. „Jsou mimořádně efektivní,“ zhodnotil Petr Pavel. Mají ovšem slabý radar

Otázkou zůstává, jak dlouho může ruský rozpočet situaci ustát. Tass uvádí, že jeho plánovaný schodek na rok 2026 je necelý 1 bilion korun, ale tomuto číslu věří málokdo. Naopak lze předpokládat, že bude mnohem vyšší, což se ukázalo i v předchozích letech. Rusko je přitom závislé na vývozu surovin, hlavně ropy, jejíž cena je nízká a dopadají na ni sankce. Je tedy otázkou, jak dlouho ještě může ruský rozpočet financování nákladných bojů vydržet.

Článek Šokující cena války proti Ukrajině. Rusko se topí ve výdajích, které silně nezvládá. A bude hůře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Civilisty by Norové ruské armádě nenechali

V Norsku se na možný útok Ruska nepřipravuje jenom armáda. Vg s odvoláním na šéfku civilní obrany Elisabeth Aarsætherovou uvádí, že by v takovém případě byli z ohrožených oblastí evakuování civilisté. Na to se norské úřady připravují vzhledem ke zkušenostem z Ukrajiny, kde se Rusové na okupovaných územích chovají k civilistům velmi brutálně, mučí je a zabíjí, nebo unáší děti. Norsko má přitom s Ruskem hranici na severu Evropy.

Norwegian K9 VIDAR howitzer and K10 ammo resupply vehicle. pic.twitter.com/luX3ixmTgV

— rayanali khan (@khan_rayan146) October 20, 2025

Ovšem připravena musí být i armáda, případně jednotky NATO, jehož je Norsko členem. EaDaily uvádí, že se norská armáda v roce 2005 rozhodla koupit dalších 24 samohybných houfnic K9 Thunder ke svým 28, které již má ve výzbroji. Moderní jihokorejské dělostřelectvo je určené pro brigádu Finnmark budovanou právě v oblasti u hranice s Ruskem. Armádní Zpravodaj se domnívá, že cílem je jediné – ukázat Kremlu, že se útok setká s rozhodnou obranou.

Kvůli Rusku se připravuje celá Evropa

Hrozbu ze strany Ruska si uvědomují i další evropské země, a tak nelení s přípravami ani ony. Členové NATO zvyšují výdaje na obranu, nakupují nové zbraně a budují nové jednotky. LadBible uvádí, že v Norsku obnovují staré kryty a bunkry, v Německu zase počítají s tím, že každá nově postavená budova v zemi by měla mít nějaký typ krytu pro civilisty, a ještě militarizuje společnost. Jiné země včetně České republiky doporučily občanům, aby si pro případ nějaké krizové situace včetně války s Ruskem připravili nouzové záchranné balíčky.

Video: Ukrajinci nasadili u Pokrovsku nejlepší tanky. Abramsy ruské vojáky děsí a vězní je ve městě

Nejviditelnější přípravy na možný ruský útok jsou pak v Pobaltí a v Polsku, protože tam mají s Ruskem špatné zkušenosti a jejich území se pro útok přímo nabízí. Military uvádí, že Poláci na hranicích s Ruskem a Běloruskem staví obrannou linii, a podobné investice provádí i vlády všech tří pobaltských zemí. Spojenci, například Německo, tam též plánují posilovat obranné jednotky. Jejich cílem má být zamezení přetnutí takzvaného Suwalského koridoru směrem z Běloruska do Kaliningradu, o což by se Rusové nejspíše pokusili.

Článek Norsko na nic nečeká a připravuje obyvatelstvo na ruský útok. Nechce dopustit scénář z Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na přímou obranu ČR půjde 3,5 % HDP

Závazek zemí NATO, tedy i ČR, dávat 5% svého HDP na obranu do roku 2035, přijal summit aliance v červnu 2025. Znamená to, že výdaje na obranu porostou zásadně, přičemž české ministerstvo obrany uvedlo, že v roce 2024 vynaložilo na obranné výdaje 2,09% HDP. Na druhou stranu to podle všeho nebude znamenat, že zbrojní výdaje vzrostou o téměř 3 procentní body. EuropeanWesternBalkans totiž vysvětluje, že přímo na obranu půjde 3,5% HDP, a 1,5% má být na kritickou infrastrukturu, tedy třeba na mosty, silnice a další.

Video: Ukrajinci ukázali Rusům, že vzdálenost neznamená bezpečí. Zapálili jim ropnou rafinerii 1 300 km od hranic

V minulosti přitom vydávalo Československo ještě více, než dnes požaduje NATO, a to přímo na obranu. Třeba v 80. letech 20. století šlo přímo na ni 5 až 6 procent hrubého domácího produktu, tedy někdy až pětina rozpočtu státu. Ještě větší byly výdaje v období před 2. světovou válkou. Historik Tomáš Řepa v iROZHLAS uvedl, že v roce 1938, tedy v době ohrožení Německem, musela země na obranu dát 21 procent svých celkových výdajů.

Bude to hodně, ale rekordy nepadnou

Struktura české ekonomiky se od prvorepublikového i socialistického Československa pochopitelně liší, ale Armádní Zpravodaj dovodil, že ani 5 % HDP na obranu nedosáhne takového zatížení po výdajové stránce jako v minulosti. Celkové HDP České republiky totiž v roce 2024 dosáhlo zhruba 7,9 bilionů korun, tedy podle tehdejšího kurzu dolaru, uvádí Focus-Economics, a schválený rozpočet státu pak počítal s výdaji 2,19 bilionu korun.

Video: MiG-29 vybombardoval 4 pumami shromáždění ruské armády. Škody byly tak obrovské, že nemohla na útok pomyslet

Celkových 5 % HDP by tedy tvořilo zhruba 18,1 procenta veškerých výdajů státu, což je méně, než kolik ze svého rozpočtu vynakládalo v kritických letech Československo. Pokud by navíc byly zohledněny jenom přímé náklady, které půjdou na zbrojení a chod ozbrojených sil, tedy 3,5 % HDP, bude se jednat zhruba o 13 % celkových výdaj státu. Nelze upřít, že i tak to bude vysoká částka, ale ne taková, aby Česko zruinovala. Obrana je navíc základní úlohou státu, protože pokud ji nezajistí, mohou lidé o jakékoliv výdobytky, které mají, lehce přijít.

Článek Češi jsou naštvaní, že má ČR dávat 5 % HDP na obranu kvůli NATO, ale Československo dávalo až 20 % státního rozpočtu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NATO musí zbrojit, ale Evropa možná po svém

Bezpečnostní situace v Evropě je velmi napjatá a vysocí představitelé věří, že by mohlo Rusko do zhruba 5 let zaútočit. Hlavně proto začaly mnohé země navyšovat investice do obrany, které Armádní Zpravodaj zhodnotil už v březnu 2024 s tím, že stouply meziročně o 4,5 %, ale v dalším roce ještě porostou. Jenomže problém je, že je provádí jenom několik zemí, zatímco jiné jsou stále spíše v pozadí a dlouho nedokázaly vydávat ani stanovené 2% minimum.

Německo chce militarizovat celý národ, na válku s Ruskem připravuje i děti – pokud přijde, ruská armáda tvrdě narazí

V roce 2024 jich bylo 18, což není plný počet, ale oproti předchozímu šlo o nárůst o 7 zemí. Ani to by ovšem nemuselo stačit, jelikož ruská válečná mašinerie mohutně zbrojí a investuje do toho značné prostředky. Armádní Zpravodaj upozorňoval již v lednu 2025 na proslov ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, podle něhož by měly země NATO vydávat na zbrojení nekompromisně 5 % HDP, pakliže chtějí být připravené na válku s Ruskem.

Kupříkladu Česká republika investovala v roce 2024 do obrany 159 miliard korun, což je ve srovnání s rokem 2014 zhruba 3násobný nárůst. Mnohem větší výpovědní hodnotu má ovšem poměr k HDP, který za těch 10 let stoupl z 1 % na 2,1 %, jak Armádní Zpravodaj upozorňoval. Je tedy patrné, že výdaje rostou, ale očividně ne dostatečným tempem.

Účinnost ruského dělostřelectva klesla o 50 %. Česko dokáže Ukrajině zajistit měsíční dodávky munice na 5 měsíců

Navíc není jasné, do čeho přesně bude Evropa investovat. Vzhledem ke skřípajícím vztahům s Amerikou, jejíž současný prezident Donald Trump hází silnými slovy na všechny strany, se třeba Francie rozhodla nabízet nejenom evropským, ale i dalším zemím, svůj letoun Rafale namísto amerických F-35, ačkoliv se jim v oblasti stealth nemůže rovnat. A totéž platí pro novou verzi systému PVO známou jako SAMP/T NG, která by měla nahradit MIM-104 Patriot.

Rusko to nevydrželo ani 2 týdny a hrubě porušilo příměří v Černém moři. Zaútočilo střelami Kalibr, většinu jich Ukrajinci sestřelili

Američané už se ostatně začínají zlobit, nakolik se některé země začaly odklánět od nákupu jejich zbraní. Redakce Armádního Zpravodaje například nedávno upozorňovala, že přehodnocuje koupi amerických F-35 třeba Portugalsko, a pokud se k němu přece jenom přidají i další země, tak tím tamní zbrojní průmysl utrpí mnohem více, než kolik mu Donald Trump přinese. Nehledě na jiné obří objednávky z Evropy, třeba Polsko kupuje 500 raketometů HIMARS.

Článek NATO chce navýšení výdajů na obranu o 50 % pro všechny. Kvůli Rusku si zjevně všichni v Evropě pořádně připlatí, ČR nevyjímaje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozsáhlé investice mají vzpružit britskou armádu

Ozbrojené síly ostrovní země nejsou v příliš dobrém stavu a zájem o povolání vojáka upadá, jak Armádní Zpravodaj informoval v prosinci 2024 s tím, že z nich odešel rekordní počet lidí. Velké investice do armády však pokračují, rostou odměny i výdaje na modernizaci. Aktuálně nejvíce od konce studené války, která skončila v roce 1991, připomíná Wikipedia.

Tragédie na Slovensku, houfnice Zuzana 2 při testování explodovala, dle svědků několikrát po sobě. Munice však nevybuchla

Armádní Zpravodaj dohledal vyjádření britského premiéra Keira Starmera, který oznámil, že jeho země zvýší od dubna 2027 investice do armády na 2,5 % HDP (ze současných 2,3 % HDP), s ambicí dosáhnout v příštím období rovných 3 %, pokud to tedy ekonomické podmínky dovolí. Chce tím zajistit bezpečnost pro příští generace obyvatel Velké Británie.

V loňském roce činily výdaje 53,9 miliard britských liber (asi 1,634 bilionu korun), od roku 2027 to má potom být o 13,4 miliard britských liber více (asi o 406 miliard korun více). Nějaké peníze má armáda získat i díky snížení britské zahraniční pomoci z 0,5 % HDP na 0,3 % HDP.

Velká Británie by byla proti Rusku klíčová

Není přitom žádným tajemstvím, že Velká Británie patří od počátku ruské invaze k největším podporovatelům Ukrajiny, které dodala třeba své tanky Challenger 2, jak Armádní Zpravodaj informoval v květnu 2023, nebo řízené střely Storm Shadow, s nimiž si dle našeho hodnocení nedokáže ve všech případech poradit ani ruský systém S-400.

Český analytik zhodnotil, kolik letounů ztratilo ukrajinské letectvo od začátku války. Číslo je 7krát nižší, než uvádí ruské ministerstvo

Poměrně nedávno také podepsala Velká Británie s Ukrajinou smlouvu o 100leté spolupráci, která jí má nejenom pomoci při vývoji a aplikování moderních technologií, ale také v obraně. Je evidentní, že má na zastavení ruské agrese velký zájem, a dokonce navrhla, že bude ukrajinské nebe chránit letouny Eurofighter Typhoon, upozorňoval nedávno Armádní Zpravodaj.

V srpnu 2024 také naše redakce hodnotila celkový stav britské armády ve srovnání s ruskou a došla k závěru, že by v případném střetu sehrávala významnou roli. Na přímý konflikt by měla být připravena během 3 let a mít k dispozici třeba tanky Challenger 3, přes stovku letounů Eurofighter Typhoon nebo přes třicítku F-35B na dvou letadlových lodích.

Analýza: polská armáda bude jediná v Evropě schopná konfliktu vysoké intenzity a přímého válčení s Ruskem

Zásadní roli by každopádně sehrávalo i britské královské námořnictvo, které by zejména drželo na uzdě ruské lodě a ponorky. Zhruba před měsícem bylo mimochodem v pohotovosti, neboť se Rusko rozhodlo provádět špionáž speciální lodí v blízkosti jejího pobřeží.

Článek Velká Británie se probouzí a masivně investuje do obrany – nejvíce za posledních 34 let. Obává se Ruska, proti němuž by hrála zásadní roli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci ukrytí v budovách mívají dobrou pozici

Velice dobrou ukázkou skvěle provedeného a úspěšného útoku proti obráncům v domech ukazuje video pod tímto článkem. Je na něm vidět výsadek provedený dvojicí vozidel HMMWV známých také jako Humvee. Důležité bylo, aby se okupanti neměli možnost v těchto domech uchytit, a cílem útoku bylo je zlikvidovat, uvádí MilIn. Z měst a obcí se silně poničenými domy mohou být skvělá opěrná místa, protože trosky vojáky dobře brání.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota US

Jedním z předpokladů úspěchu je rychlost, přičemž obě Humwee přijela do těsné blízkosti opevněných domů a provedla výsadek. Každé z vozidel bylo vyzbrojené, zřejmě těžkým kulometem M2 Browning, v němž je velmi silná munice ráže 12,7 mm, která prorazí i ocelový pancíř o síle 18 mm a beton silný 13 cm, uvádí PopularMechanics. Stěna z tvárnic pro něj tedy nepředstavuje problém, a střelci tak dokázali pěchotu v útoku účinně krýt.

Výsadek vyhodil domy do vzduchu

Jak je z videa patrné, pěšáci se nakonec s vojáky schovanými v domech dokázali vypořádat za pomoci výbušnin, které naházeli dovnitř budov, rychle nastoupili do aut a z místa krytí kulometnou palbou ujeli. Záběry pořízené dronem vypadají, že exploze mohla jeden z Humvee dokonce zasáhnout, jelikož byl hodně blízko, ale po chvilce jsou vidět obě rychle odjíždějící vozidla. Z útočící jednotky tak pravděpodobně nikdo nezahynul.

Letecké neřízené střely Hydra 70 na vozidlech Humvee jsou „vzácné“ a velmi efektivní, snadno zdecimují vozidla i bunkry

Humvee je lehké vojenské nákladní vozidlo, ale existují i verze s poměrně silným pancéřováním a nějakou výzbrojí, třeba M1114 a M1116, ale i mnoho dalších, uvádí Wikipedia. V základní verzi poskytuje obrněné Humvee ochranu proti palbě z ručních zbraní, nicméně jsou také mnohem silněji pancéřované typy. Vozidlo může mít osádku složenou z řidiče a 4 vojáků a jeho maximální rychlost je 113 km/h.

Článek Video: když na obránce v domech útočí Humvee s těžkým kulometem, který prorazí i beton, mohou být vojáci značně bezbranní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zákopy mají střechy nebo tunely

Zákopová válka je nesmírně náročná na zdroje, a v podstatě zvítězí strana schopná doplňovat lépe ztráty, ať jde o lidské nebo materiální. Extrémem byla v tomto směru již zmíněná první světová válka, ačkoliv i v moderních konfliktech jsou zákopy využívány – třeba velmi promyšlená Surovikinova linie, o níž ArmádníZpravodaj psal. Součástí takovýchto opevněné bývají tunely či různé stropy, pod nimiž se mohou jednotky účinně skrývat. Ale jejich budování bývá mnohem náročnější než když jde o obyčejný zákop.

Russians are trying to improve their trench networks with metal frames and ceilings, to protect against mainly FPV drones while also hiding any movement inside the trenches. pic.twitter.com/oqPCUR8IGK

— NOELREPORTS 🇪🇺 🇺🇦 (@NOELreports) December 10, 2023

Využívání zákopových tunelů není vůbec ničím novým, zdokumentováno bylo již za první světové války, z níž je nejlepším příkladem nález Wintenbergského tunelu nedaleko Remeše (severovýchod Francie). Německé armádě tam sloužil k zásobování a přísunu posil zákopů v první linii, uvádí BBC. Archeologové přitom v tunelu nalezli těla minimálně 270 vojáků, kteří v něm byli zasypáni, když se vchody zhroutily pod náporem dělostřelby. Taková stavba tedy může vojáky skrýt, ale evidentně se i snadno změnit ve smrtelnou past.

Tehdy se nicméně jednalo o tunely, které byly místy i pár metrů pod zemí, takže vůbec nebylo snadné se z nich ani do nich dostat. Existují nicméně i „střechy“ nasazované na běžné zákopy, a v případě potřeby je jistě lze i poměrně snadno rozebrat a kdykoliv prostor opustit.

Kde je strop, tam dron nevidí

Zakrývat zákopy je účinným řešením i v současné době, a důležitost takových krytů možná i roste. Vojáci to pochopitelně dělají, aby své jednotky skryly hlavně před drony, uvádí BusinessInsider. Nad moderním bojištěm jich totiž může kroužit velké množství, aby non-stop mapovaly pohyb jednotek. Kvůli tomu je nemožné nepříteli něco utajit, neboť si dokáže spočítat, kolik má protistrana v obranných pozicích sil, nebo kolik tam přesunujete vojáků. Jedná-li se ovšem o kryté zákopy a tunely, je vzdušný průzkum de facto „slepý“.

Video přímo z helmy: obsazování ruského zákopu může místy vypadat jako z apokalypsy, nic než spoušť a létající granáty

Střechu (nebo jiné překrytí) zákopu dokáže samozřejmě eliminovat útok sebevražedným dronem, ale i když ji prorazí, nikdo neví, zda opravdu někoho zasáhl, protože mohou být zakryté i stovky metrů, a někdy až kilometry. Na druhou stranu je budování takových opevnění náročné a vyžaduje více prostředků, a stejně tak je nejspíše těžší z něj vést obranu. Pokud jsou navíc takové zákopy v přední linii a nepřítel obsadí všechny východy, změní se v past, z níž nemusí být snadné uniknout. Obráncům mohou naopak sloužit i ke snazšímu ústupu.

Zbudování takto krytých zákopů musí být nicméně dopředu promyšlené a musí být jisté, že se armádě vyplatí. Nejlépe dlouhodobě. Jestliže ale válka probíhá stylem, že jedna strana té druhé neustále nějaké zákopy zabírá, pak nemusí dávat takové úsilí smysl.

Článek Rusové instalují „příkopové stropy“. Nejsou však výmyslem moderní doby, a kromě výhod mají i nevýhody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bezpečnostní týmy zcela selhaly

Lidé žijící v kibucech (zemědělská, ale také průmyslová osada v Izraeli, která hospodaří formou kolektivního vlastnictví) nedaleko Gazy si byli vždy vědomi nebezpečí nějakých útoků, pročež pro ně byly zřízeny lokální bezpečnostní týmy. Většina se ovšem spoléhala, že se teroristé nemohou dostat přes stanoviště armády, a nebyly proto nijak zvlášť připravené. Když proto vypukl útok Hamásu, většina členů buď spala nebo se je teroristům i díky zpravodajským informacím od jiných Palestinců podařilo dokonale zaskočit.

She is 25yo security coordinator of Kibbutz Nir Am (next to Gaza strip) – Inbar Lieberman.

She & her 12member security team hold the Hamas trrst entering the village for almost 4hrs in a fierce gun battel, kiIIing 20+ of trrsts, until IDF reached the spot. Lieberman herself… pic.twitter.com/UGXLSmEfff

— The Hawk Eye (@thehawkeyex) October 11, 2023

V kibucu Nir Am ovšem narazili na pohotovou pětadvacetiletou koordinátorku místního bezpečnostního týmu Inbar Liebermanovou, uvedl DailyMail. Ta nezaváhala a spolu s 12členným týmem na ně byla dokonale připravena. Během 4hodinové bitvy, kterou pak skupina s teroristy svedla, jich přes 20 zabila. Jenom rukou Liebermanové prý zahynulo celkem 5 útočníků, a na rozdíl od jiných kibuců v okolí zůstal ten její nedotčen a lidé v něm útok přežili.

Teroristé neměli nejmenší šanci

Hlavní devizou mladé izraelské hrdinky byla skutečnost, že nezmatkovala a byla rychlá. Když 7. října zaslechla střelbu, uvědomila si, že jde o něco jiného než o obvyklé raketové útoky, a okamžitě proto zburcovala ostatní členy bezpečnostního týmu, otevřela zbrojnici a vydala jim zbraně s dostatkem munice. Tým potom rozmístila na strategická místa kibucu a čekala na útok. Když začal, neměli teroristé proti připravené obraně šanci, a její přístup pochválili dle Maariv i mnozí odborníci, ale zejména pak veřejnost.

Video: do Gazy pronikly izraelské jednotky bez problémů, to nejhorší je ale teprve čeká. Mají však taktiku, jak si s tunely Hamásu poradit

Příběh pětadvacetileté ženy, která se zachovala mnohem pohotověji než mnozí vycvičení profesionální vojáci, má v Izraeli veliký dosah, i když i ona má za sebou službu v izraelské armádě. Mnoho lidí volá po tom, aby po skončení války dostala nějaké vysoké vyznamenání, neboť zachránila mnoho životů. Izraelská armáda v současnosti postupně obsazuje Gazu a snaží se zlikvidovat co nejvíce členů Hamásu a osvobodit unesená rukojmí.

Článek Izraelská hrdinka, která zachránila osadu před masakrem: díky ní padlo 20+ teroristů, vedla si lépe než profesionální vojáci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci postoupili maximálně 17 km

Nepříliš velký úspěch ofenzivy připouští i ukrajinští představitelé, i když samozřejmě nemluví o debaklu. Portál Economist citoval asi nejotevřenějšího z nich, a sice generála Valerie Zalužného, vrchního velitele ozbrojených sil. Ten přiznává, že se ukrajinské armádě podařilo za 4 měsíce postoupit max. o 17 km, ale upozorňuje na skutečnost, že ruská armáda potřebovala na dobytí území u Bachmutu o velikosti 6×6 kilometrů plných 10 měsíců.

Válka na Ukrajině tak podle Zalužného – ale i mnoha dalších expertů – potřebuje nějaký výrazný technologický posun. Otázkou samozřejmě je, co to bude muset být. Pravděpodobně nepůjde o novou zbraň, ale spíše o celou řadu systémů ve spojení s inovativní taktikou. Ruská i ukrajinská armáda má totiž dnes k dispozici hluboké obranné pásmo s kvalitními zákopy, bunkry a překážkami, před nimiž jsou rozsáhlá minová pole. Vojáci je navíc dokáží zaminovat opakovaně a hlavně rychle i na dálku, a ženisté je pak odstraňují velmi zdlouhavě.

Photos possibly from that failed assault earlier this week south of Mala Tokmachka of what looks like 2 Leopard 2A6 tanks, 2 Bradley M2, a Bergepanzer ARV, a MaxxPro, and 3 Leopard 2R breaching vehicles, and other destroyed/abandoned Ukrainian vehicles.https://t.co/tvU6kurNwu pic.twitter.com/iMc4uW4lGf

— Rob Lee (@RALee85) June 11, 2023

Ukrajinský útok ze začátku léta přitom ukázal, že proti takové linii neuspějí ani moderní západní obrněnci, zejména pak tanky Leopard 2 a Challenger 2. Ale také Rusko se pokouší opakovaně útočit, výsledkem jsou však pouze veliké ztráty vojáků a techniky – jmenovitě jsme na ArmádnímZpravodaji informovali třeba o mohutném útoku na Vuhledar na přelomu října a listopadu 2023, nebo o ukrajinském protiútoku na ruské obrněnce v březnu 2023.

O něco úspěšnější jsou jenom útoky malých pěších jednotek proti jednotlivým zákopům. Znamená to ovšem posílat pěšáky přes miny k opevnění, kde musí svádět boj o každý metr. Ale ani když uspějí, není zdaleka vyhráno, nepřítel se totiž stáhne do nedalekých zákopů (obvykle bývají stovky km od sebe) a situace se opakuje. Postup je pak doslova hlemýždí.

Rusku zatím vojáci nedochází

Obě strany mají ve válce veliké ztráty, i když Rusko pravděpodobně mnohem větší – a to jak na životech, tak na technice. I tak ale portál TheGuardian uvedl, že je ruská armáda dle všeho schopna každý měsíc nabrat do první linie kolem 20 tisíc nových vojáků a toto tempo udržet (za rok to tak znamená bezmála 1/4 milionu jednotek). Ruská veřejnost je totiž k vysokým ztrátám až apatická, v jiných zemích by přitom dávno vedly k masovým protestům a zastavení bojů. Nelze tedy doufat, že by Rusko v dohledné době zlomily právě ztráty.

Na Rusko až překvapivě důmyslná kamufláž: vojáci maskují minomet na bojišti pomocí zavírací okenice, od okolí nejde rozeznat

Rusko je i přes ekonomické a technologické sankce schopné vyrábět relativní dostatek zbraní a munice, aby udrželo válku v chodu, a platí to také o nesmírně důležité dělostřelecké munici, kterou naopak Evropa nedokáže pro Ukrajinu vyprodukovat ani v počtu 1 milionu granátů. Navíc v posledních týdnech uzavřelo dohodu se Severní Koreou, od níž dostává dostává dělostřeleckou a raketovou munici, což mu umožňuje vést silnou obrannou palbu, případně se pokoušet o útoky. Ani v této oblasti nemůže Ukrajina doufat, že by mohla síla Ruska ochabnout.

Specifikem války na Ukrajině je pak využívání dronů. Obě strany doslova v přímém přenosu vidí, co dělá nepřítel, a jakékoli překvapení je tedy takřka nemožné. Drony lze také použít k ničení techniky nebo shazování granátů a malých pum, což je často velmi efektivní a jako první s tím přišli Ukrajinci. Jenomže ani drony nemohou Ukrajině pomoci zvrátit přesilu Ruska ve vzduchu. Letectvo sice nemá v těchto bojích zásadní úlohu, ale může být v některých situacích rozhodující – hlavně při přesném bombardování pozemních cílů z veliké dálky.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska / Creative Commons / CC BY

Samotným Ukrajincům přitom takové možnosti chybí, neboť mají k dispozici pouze starší letouny, které buď nevyletí do potřebné výšky, případně si to nemohou dovolit z důvodu silné ruské protiletadlové obrany. Změnit by to nicméně měla dodávka F-16, o nichž je už teď víceméně jasné, jak je Ukrajina využije. Nejsou sice všemocné a v Rusku mají silné konkurenty v podobě Suchoj Su-57 a Suchoj Su-35, na přímé souboje ale nedojde. Sloužit budou zejména k bombardování ruských pozic, které by mohly letouny efektivně prorazit.

Ukrajinci stále pomalu postupují

Ačkoliv se zdá, že ofenziva Ukrajiny uvázla na mrtvém bodě, přičemž se Rusko začalo u Bachmutu a Avdijivky tvrdě útočit, nelze říci, že by ukrajinská ofenziva zcela ustala. Armáda neustále, byť velmi pomalu, postupuje v oblasti Verbového a Novoprokopivky, a překvapivě úspěšná je v předmostí na východním břehu Dněpru v Chersonské oblasti. To se Ruské federaci nedaří zlikvidovat a ukrajinští vojáci ho naopak rozšiřují.

Velice čerstvá je pak zpráva, že ukrajinská armáda nejspíše pronikla přes řeku Dněpr a vytlačila ruské okupanty 3 až 8 km od jejího břehu, cituje NewsBox mluvčí ukrajinské armády. Navíc utrpěli značné ztráty na životech i technice, i když ani to není výhra. Jestliže jsou informace pravdivé, umožní to sice Ukrajincům snáze postupovat na jih, i tam jsou ale opevněné ruské pozice, a navíc velmi bažinaté prostředí, které je pro těžkou techniku nevhodné.

Vlastní armáda by je dost možná zabila, zajetí ukrajinskou gardou tak zachránilo ruským vojákům život

Ukrajině na začátku roku 2024 nejspíše pomohou dodávky letounů F-16 Fighting Falcon, jak jsem již zmínil, což by mohlo zmenšit ruskou přesilu ve vzduchu, ale určitě potřebuje co nejvíce dělostřelecké munice, stejně jako nějakou technologii k překonávání min, eliminaci dronů, a více přesných střel s dalekým dosahem pro útoky na ruskou logistiku. Ale pokud takovou pomoc nezíská, lze očekávat, že se válka hodně potáhne. Rusko navíc nejspíše doufá, že v roce 2024 vyhraje v USA volby Donald Trump, s nímž by se mohl Putin nějak dohodnout.

Článek Velká ukrajinská protiofenziva nakonec selhala a nepřinesla skoro nic, zlom může ale přijít až začátkem roku 2024 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko poblíž seskupilo značné síly

Velká ofenziva ruské armády začala u Avdijivky v Doněcké oblasti již v druhém říjnovém týdnu roku 2023. Sama ukrajinská armáda tehdy přiznala, že to bylo trochu překvapení, protože je město velmi silně opevněné – boje tam ostatně probíhaly už v roce 2014, a ukrajinská armáda měla možnost za tu dobu vybudovat celou síť betonových opevnění. Přesto se zdá, že je město pro Rusko z mnoha důvodů důležité. Portál Telegraph potom uvádí, že může mít útočník v oblasti připravených kolem 40 tisíc vojáků a množství techniky.

Ruskou ofenzivu u Vuhledaru odrazili ukrajinští vojáci s přehledem, útočník se opět dopustil stejné chyby jako v minulosti

Říjnové útoky proběhly podle klasického ruského scénáře, tedy za použití obrněných kolon, což si opět vyžádalo obrovské ztráty na technice i lidských životech. Přesto se na několika místech podařilo ruské armádě postoupit, a dle všeho hodlá v taktice pokračovat. Netlačí ovšem tolik na samotné město, což je v podstatě pevnost, i když v něm prý nezůstala jediná nezasažená budova. Snaží se naopak útočit po jeho stranách, aby ho sevřela do kleští a přinutila obránce stáhnout se, případně je chce obklíčit, popsal události portál TheMoscowTimes.

iZdroj fotografie: Policie Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Ukrajinská obrana stále prvně drží, i když se kleště kolem města stále více svírají. Ačkoliv jsou tam linie velice silné, obecně platí, že pokud je jedna strana ochotná obětovat obrovské množství zdrojů, dá se i silně bráněná pozice prolomit – to ostatně ukázala ruská armáda už u Bachmutu, kde padlo až 40 000 jejích vojáků, byť pouze vězňů. V současné době je boj u Avdijivky ve fázi, že uspěje ten, kdo vydrží ztráty. Ty má Rusko jakožto útočící strana obrovské, ale i ukrajinské armáda musela přijít o mnoho vojáků a techniky, ačkoliv jako obránce jistě o méně.

Dobytí Avdijivky by byl propagandistický úspěch

Otázkou je, o co vlastně Rusku při ofenzivě na silně opevněné město jde. Jedním z cílů může být snaha zabezpečit město Doněck, protože Avdijivka leží v jeho blízkosti a může být nástupním prostorem pro nějaký ukrajinský útok. Stejně tak je ale ve hře, že se Rusové, kteří nemohli od dobytí Bachmutu ohlásit jediný úspěch, mohou snažit o propagandistické vítězství. Pomáhat jim může skutečnost, že v posledních týdnech dostali i mnoho dělostřelecké munice ze Severní Koreje, a mohou tak vést silnou dělostřeleckou a raketovou palbu.

In the Russian offensive on Avdiivka, Ukraine 🇺🇦 destroyed over 100 Tanks, 250 Armored Vehicles, ~50 Artillery Systems, and 7 Su-25 Fighter Jets, according to the Commander-in-Chief of the Ukrainian Armed Forces General Valerii Zaluzhnyi pic.twitter.com/LuvS6fwihY

— Ukraine Battle Map (@ukraine_map) November 10, 2023

Z propagandistických důvodů však drží obranu Avdijivky i ukrajinské strana. Té se totiž příliš nepovedla letní ofenziva a ztráta města by mohla být další ranou a narušením důvěry ve velení. To se přitom může snažit, stejně jako u Bachmutu, soustředit ruské síly na jednom místě a způsobit jim tak velké ztráty, což může být výhodné pro další vývoj. Ačkoliv by ztráta Avdijivky nebyla strategicky žádná katastrofa, na průběhu války by patrně nic nezměnila a znamenala by ani ztrátu možnosti úspěšně zaútočit na Doněck z velmi silných obranných pozic.

Smělý útok ruských obrněnců Ukrajinci ultimátně smetli. A není to poprvé, přesto Rusové obětují stovky vozidel pro nic

O výsledku bojů o Avdijivku rozhodne několik faktorů. Prvním je počasí, protože hlavně podzimní rasputica může operace značně narušit. Druhým pak bude ochota obou stran snášet vysoké ztráty v boji o jediné nevelké město. Z ruského pohledu také mohou útoky nutit Ukrajinu přisunovat na místo síly a nesoustředit se tolik na Záporoží a předmostí na východní straně Dněpru. Ukrajina zase může doufat ve vázání a oslabování rusých sil, z nichž Rusko některé stáhlo třeba z Luhanské oblasti, a pokusit se o nečekanou akci na nějakém jiném místě.

Článek Druhý Bachmut, dost možná hrozí mohutný ruský útok na strategicky nevýznamnou Avdijivku. Ukrajince by mohlo udolat až 40 000 vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nehledě na ztráty, útoky jsou stejné

Využití útoku obrněných kolon zkusili Rusové na Ukrajině již mnohokrát, a snad nikdy se jim to nevyplatilo. Na začátku ofenzivy v létě 2023 sice zkusili tu samou taktiku také Ukrajinci, ale nebylo to jiné, takže od ní po vysokých ztrátách nakonec upustili. Jenomže to ruští velitelé jakoby se nepoučili, a ukrajinskou obranou zkouší tvrdošíjně pronikat stále stejně. Např. web agentury Reuters uvedl, že podle představitelů ukrajinské armády se zdá, jakoby ruskému velení nezáleželo na životech vojáků – opakovaně totiž útočí bez ohledu na ztráty.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Portál MilIn pak kupříkladu popisuje opakované snahy ruské armády prorazit linie u silně opevněné Avdijivky v Doněcké oblasti. Velitelé tam do útoku mnohokrát poslali kolony obrněné techniky včetně tanků, obrněných transportérů a bojových vozidel, ale výsledky byly katastrofální, protože z kolon zůstaly jen trosky. Zasloužila se o to minové pole zpomalující pohyb jednotek, ale hlavně útoky dělostřelectva, protitankových řízených zbraní a dronů, zejména sebevražedných. Následkem jsou až stovky zničených vozidel a tisíce ztracených vojáků, a to vše jenom ve zmíněné oblasti, kde patří boje k nejintenzivnějším.

Každý útok odhalí nebeští pozorovatelé

Na papíře vypadá zmíněná taktika dobře, navíc ruská armáda nasazuje před útokem početné dělostřelectvo a raketomety. Ty dokáží ukrajinské pozice poničit, ovšem ne zlikvidovat, a ke všemu už nejsou útoky tak masivní jako v roce 2022, protože ruští vojáci evidentně nemají tolik munice – ano, pořád jí mají relativně dost, ale nikoliv přebytek. I proto Rusko odebírá ze Severní Koreje munici a zbraně, a směňuje je za potraviny a technologie.

„Nikdy nevíme, který výstřel bude poslední. Ne pro ně, ale pro nás.“ Rusko dodává svým vojákům místo munice regulérní šrot

Když potom vyšlou ruští velitelé do útoku obrněnce a vojáky, ukrajinské jednotky o nich hlavně díky průzkumným dronům vědí téměř okamžitě, a ve správnou chvíli na ně spustí palbu. Především jejich děla západního původu mají často delší dosah a jsou přesnější než děla ruská, a mohou se tak snadno držet mimo dostřel ruského dělostřelectva.

Fotky: jak udělat nepříteli radost? Stačí, aby nekompetentní velitel nakupil desítky kusů techniky na 1 místě a nechal je naráz zničit

Ukrajinská armáda přitom přešla na jinou taktiku po nevydařeném útoku již na začátku letní ofenzivy, kdy nenasazuje kolony, ale malé skupiny pěšáků podporované dělostřelectvem. Ty posílá vyčistit minová pole, a pak jeden po druhém ruské zákopy. Tato taktika přináší menší ztráty, ale také doslova hlemýždí postup. Někteří ruští velitelé se snaží o obdobnou taktiku rovněž a začínají se spoléhat na skupiny o 30 až 40 mužích. Jestli to některé armádě přinese úspěch, bude vzhledem vyrovnané síle obou stran jasné asi až za mnoho měsíců.

Článek Smělý útok ruských obrněnců Ukrajinci ultimátně smetli. A není to poprvé, přesto Rusové obětují stovky vozidel pro nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ochránit vše není Rusko schopné

Ukrajinské ozbrojené síly jsou hlavně v posledním půlroce v útocích na ruské cíle daleko od fronty velice aktivní. Na rozdíl od agresora se však soustředí na cíle vojenské nebo vládní, civilním se striktně vyhýbá. A i když Rusko sice mnoho útoků zmaří, zdaleka ne všechny. Cílů je totiž tolik, že prostě nemá dostatek prostředků na ochranu úplně všech, a ke všemu používají ukrajinští vojáci taktiku, s níž dokáží ruskou protivzdušnou obranu narušit. Pozitivem pak také je, že zbraně nasazené na obranu týlu chybí Rusku na frontě.

Ukrajinský člunový dron Sea Baby může ovládat celé Černé moře, prokázal to při útocích na Krym; Rusko je proti němu bezradné

Ukrajina dokonce zaútočila i na cíle v Moskvě, ale zdá se, že se v poslední době soustředí na cíle jako jsou letiště. S pomocí dronů se jí tak například podařilo zasáhnout hned několik letišť se strategickými bombardéry a několik jich zničit nebo poškodit (i to znamená jejich vyřazení). Výsledkem je, že Rusko raději cenné letouny stáhlo mnohem hlouběji do vnitrozemí, případně se je snaží všemožně chránit, např. na ně položit pneumatiky. Ukrajinské drony také zničily i několik transportních letadel Iljušin Il-76 Candid, ale i mnohou další techniku.

Západní střely na Rusko nemíří

Ukrajinské snažení má však jedno omezení týkající se zbraní s delším dosahem, konkrétně těch, které dodali západní spojenci. Jde například o střely Storm Shadow. Ukrajinci jimi totiž nesmí útočit na cíle v Rusku, ale pouze na ty na okupovaném území. Ale přesto jimi dokázali třeba na Krymu zasáhnout loděnice a zničit výsadkovou loď i ponorku. Před takovými útoky se obvykle snaží vyřadit protivzdušnou obranu, jíž tvoří třeba systém S-400, a během útoku zahltí zbylou obranu pomocí střel a dronů, z nichž pár vždy proletí.

Schovat strategické bombardéry pod vrstvu obyčejných pneumatik je spíše zoufalý pokus Ruska, ne účinná taktika

Útoky se netýkají jen cílů na pevnině, ale i v Černém moři. Za pomoci námořních dronů Ukrajina poničila třeba klíčový most přes Kerčskou šíji (Krymský most), kudy vede hlavní zásobovací tepna na poloostrov. Dokázala však poškodit i několik plavidel, a to i ve velmi dalekém Novorosijsku, což znamená, že pro ruské lodě není na Černém moři místo, kde by byly zcela v bezpečí. Podobné výpady Rusku značně komplikují další postup i obranu proti ofenzivě. A i když nejsou střely dlouhého dosahu pro vítězství tím hlavním, mohou k němu významně přispět.

Na Ukrajině umírají i Američané s nejlepším výcvikem: dohromady přitom čítá legie zahraničních „žoldnéřů“ přes 60 000 vojáků

Celé je to nejspíše trochu paradox. Ještě donedávna byla ruská armáda považována za druhou nejsilnější na světě, a ta ukrajinská se jí zdaleka nemohla rovnat. I po více než 1,5 roce trvající invazi však odolává, a co víc, na některých místech přebírá iniciativu a vytláčí agresora pryč ze své země. Ano, sice s pomocí Západu, ale ta je výhradně materiální (zbraně, systémy, výstroj, humanitární pomoc atd.) a finanční. Vojáky má Ukrajina své, ale nutno zmínit, že za ni bojuje i relativně početná mezinárodní legie čítající kolem 50 až 60 tisíc vojáků.

Článek Je vůbec ještě Rusko v bezpečí? Ukrajinci ničí jeden cíl za druhým a Rusko nic moc nezmůže, takové síle se nemá šanci plošně bránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký úděl černomořské flotily

Původní odhady ruského námořnictva byly takové, že jeho vojenským lodím v Černém moři nehrozí prakticky žádné nebezpečí. Ukrajinské námořnictvo bylo krátce po začátku invaze v podstatě zdecimováno – mnoho lodí mu zničily ruské bomby, jiná plavidla raději potopili sami Ukrajinci, aby nepadla do rukou nepřítele. Nicméně poté, co se ukrajinská armáda vzpamatovala z prvotních útoků, rozpoutala v Ruskem ovládaných vodách hotové peklo.

Už v dubnu 2022 dokázali Ukrajinci potopit raketový křižník Moskva, vlajkovou loď černomořské flotily. Podle dostupných informací k tomu použily ukrajinské síly turecký dron Bayraktar TB2, který odvedl pozornost protiletadlové obrany plavidla, a následné dílo zkázy dokonaly protilodní střely R-360 Neptun. Jednalo se přitom o první potopenou ruskou vlajkovou loď od roku 1905. Celá situace se hrubě podepsala na prestiži ruského námořnictva, silně zamávala s morálkou invazních sil, a zdiskreditovala celou ruskou armádu.

Ruské přístavy opakovaně v plamenech

Co trvá ruská invaze, jsou ruské nebo Ruskem okupované přístavy pod pravidelnými útoky, k nimž Ukrajina využívá drony nebo sabotážní jednotky. Obě tyto skupiny již způsobily ruské armádě nemalé ztráty. Obvyklým terčem útoků je krymský přístav Sevastopol, ruský Novorossijsk, případně i přístavy v okupovaných částech Ukrajiny.

Improvizovaná bariéra z potopených lodí je poměrně účinná a Krymský most může ochránit, i tato stará taktika má ale slabiny

Ruská armáda musela na stále se zvyšující počty útoků reagovat. Uzavřela proto přístavy pro civilní plavidla a posílila námořní hlídky, namontovala radary, přesunula protiletecké systémy, a u kriticky ohrožených míst dokonce potápí vlastní plavidla, mezi nimiž pak natahuje sítě, aby tak zabránila útoku podvodních a hladinových dronů. Ale ani taková bezpečností opatření nezabránila ukrajinským dronům pokračovat v nájezdech na zakotvená plavidla.

V srpnu 2023 byla během dalšího koordinovaného útoku námořních dronů v blízkosti ruského přístavu Novorossijsk značně poškozena výsadková loď třídy Ropucha Olenengorsky Gornyak. To způsobilo, že se část ruských plavidel rozptýlila po Černém moři. V září 2023 pak byla podobným způsobem poškozena i ponorka Rostov na Donu třídy Kilo, která je na odpis, a cílem byla i výsadková loď Minsk, tedy plavidlo třídy Ropucha.

Ukrajinské „Dítě moře“ straší ruské námořníky

Kyjev ušel na poli vývoje bezpilotních prostředků během krátké doby opravdu velký kus cesty. Ukrajinské bezpilotní kamikadze plavidlo Sea Baby (česky Dítě moře) je toho důkazem. Již na první pohled vychází ze stejné koncepce jako mimořádně pokročilý ukrajinský námořní dron MAGURA V5, ale přesné specifikace Sea Baby jsou samozřejmě tajné. Dle odhadů je však jeho délka stejná jako u MAGURA V5, tedy 5,5 metrů, a šířka kolem 1,5 metrů. Maximální rychlost má pak dosahovat zhruba 70 km/h.

Ruská Černomořská flotila je zranitelná i v samém nitru, dron může napadnout její lodě kdykoliv a minimálně je na měsíce poškodit

Podle šéfa Bezpečnostní služby Ukrajiny (SSU) Vasylie Maliuka nesly drony během útoku na Olenengorsky Gornyak 450 kg výbušniny, přičemž každý dron unese až 850 kg trhaviny na vzdálenost až 833 námořních mil. Jak je dron ovládán, však neupřesnil, ale pravděpodobně je v režii operátora, ačkoliv nelze vyloučit ani určitou míru autonomního řízení. Olenengorsky Gornyak zasáhly dva ukrajinské drony a způsobily mu v trupu otvory o velikosti 4×3 m. Ruské plavidlo zachránilo jenom to, že nebylo na otevřeném moři a dostalo se včas do přístavu.

Článek Zkáza je to bolestivá, ruské lodě v Černém moři nejsou v bezpečí nikde. Ukrajinský dron si podá i obra jako Olenengorsky Gornyak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.