Proč 60 kilometrů mění všechno

Klíčem k deklarovanému dostřelu není žádná revoluční fyzika, ale důsledná inženýrská práce na třech frontách najednou. Hlaveň má ráži 155 milimetrů a délku 58 ráží; oproti dnes standardním 52 rážím je to téměř o metr delší trubka, v níž má střela víc času nabrat rychlost. K tomu přidává KNDS větší spalovací komoru a systém až osmi modulárních prachových náplní místo šesti, které používá například CAESAR. Třetím pilířem je zcela nová rodina munice, kterou vyvíjí KNDS France v závodech v Bourges přímo pro tuto zbraň.

Pierre Septfons, inženýr KNDS France, to v rozhovoru pro Defense News vysvětlil přímočaře: cílem bylo dostat 60 kilometrů z běžného tříštivotrhavého granátu, ne ze specializované a drahé raketově asistované munice. Starší 52rážové granáty zůstávají kompatibilní, ale delší dostřel z nich automaticky neplyne. Jde tedy o systém navržený jako celek, hlaveň, náboj i náplň musí hrát dohromady.

Proč je to důležité? Protože 60 kilometrů s konvenční municí posouvá klasickou houfnici do pásma, kde dosud operovaly výhradně raketomety. A dělostřelecký granát stojí zlomek ceny řízené rakety. KNDS navíc argumentuje tím, že dnes neexistuje polní obranný systém, který by klasický dělostřelecký granát spolehlivě zachytil. Raketu zachytíte. Granát ne.

Jak se schovat před drony, když je vidí všechno

Žádný zázračný silový štít kolem houfnice neexistuje, a KNDS nic takového ani netvrdí. Ochrana stojí na jiné logice, kterou válka na Ukrajině trvající déle než čtyři roky brutálně ověřila.

Americká vojenská studie analyzující poučení z roku 2023 popisuje, jak levné komerční i vojenské drony dramaticky zkrátily cyklus „najít, zaměřit, zničit“. Ruská barážující munice Lancet má dosah kolem 40 kilometrů. FPV drony operují typicky do 10 až 15 kilometrů od linie dotyku. Houfnice s dostřelem 40 kilometrů tak musí střílet z pozic, kde je Lancet může zasáhnout a FPV drony je mohou najít. LORAS s dostřelem přes 60 kilometrů odsune baterii za tuto hranici, ne do absolutního bezpečí, ale do pásma, kde většina dnešních frontových bezpilotních prostředků jednoduše nedolétne.

K tomu přidejte další vrstvy přežití:

• Bezosádková věž – v dělostřeleckém modulu AGM nesedí nikdo, posádka dvou lidí zůstává v chráněné části korby.
• Střelba bez podpěr – žádné rozložení opěrných noh, žádné minuty navíc v odkryté pozici.
• Rychlé opuštění pozice – pásový podvozek Boxer Tracked umožňuje okamžitý odjezd po výstřelu, klasický postup „vystřel a ujeď“.
• Maskování a sebeobrana – kouřové prostředky, maskovací systém Barracuda, volitelná dálkově ovládaná zbraňová stanice pro obranu proti pěchotě i lehkým dronům.

Proti hlubšímu průzkumu, satelitům nebo dlouhodosahové barážující munici to absolutní ochranu neposkytuje. Ale na dnešním bojišti, kde většinu ztrát dělostřelectva způsobují právě FPV drony a Lancety, je to zásadní posun.

Proč ruské dělostřelectvo vypadá vedle LORAS staře

Rusko má silnou dělostřeleckou tradici a obrovskou masu hlavní. Jenže právě ta masa je problém. Páteří ruského dělostřelectva zůstávají systémy jako 2S19 Msta-S, samohybná houfnice ráže 152 milimetrů se standardním dostřelem kolem 29 kilometrů. Podle odborné studie publikované v Canadian Army Journal je i nejmodernější ruská samohybná houfnice 2S35 Koalicija-SV uváděna s dostřelem 40 kilometrů se standardní municí. Koalicija má bezosádkovou věž, tříčlennou posádku a impozantní kadenci až 16 ran za minutu; na papíře solidní stroj.

Jenže 2S35 není a v dohledné době nebude standardní houfnicí ruské armády. Vznikla v malých počtech a válka na Ukrajině její masovou výrobu neurychlila. Většina ruských baterií stále pracuje s technikou, jejíž základní dostřel končí tam, kde LORAS teprve začíná.

Srovnání klíčových parametrů:

Nejde o to, že by Rusko neumělo stavět moderní děla. Jde o to, že LORAS posouvá laťku tak vysoko, že naprostá většina ruské provozované trubkové artilerie (a to jsou tisíce kusů) vypadá vedle něj jako předchozí generace. A právě v tom je síla konceptu: nemusí porazit jeden ruský prototyp, stačí, že přeskočí celou ruskou dělostřeleckou masu.

Kdy a pro koho

LORAS zatím existuje jako demonstrátor. Podle Septfonse KNDS cílí na sériovou výrobu v rozmezí let 2032 až 2035. Střelecké zkoušky se mají podle části zdrojů rozběhnout ještě během roku 2026. Vývoj firma financuje z vlastních prostředků, startovní zákazník zatím oznámen nebyl.

Do té doby ponesou tíhu dělostřelectva NATO zavedené systémy: Panzerhaubitze 2000 s dostřelem kolem 54 kilometrů podle typu munice, CAESAR 8×8, švédský Archer a kolová verze RCH 155. Britská vláda to řekla explicitně: Archer bude přechodovým řešením do nástupu RCH 155.

Česká armáda mezitím řeší vlastní přechod z 48 kusů zastaralých 152mm houfnic vz. 77 DANA na 155mm systém CAESAR 8×8 na podvozku Tatra. O LORAS se v českých oficiálních zdrojích nemluví, ale samotný směr, který KNDS ukazuje, definuje, co bude za deset let standard.

Víc než houfnice, ekonomický argument

KNDS nepředstavila LORAS jako jednu houfnici, ale jako celou rodinu. Nová 58rážová zbraň má být montovatelná na kolové i pásové platformy různých výrobců. Jde o modulární architekturu, která má umožnit armádám vybrat si podvozek podle svých potřeb a rozpočtu, ale sdílet stejnou hlaveň, munici a palebný výkon.

A pak je tu ten nejprostší argument: granát je levnější než raketa. Pokud houfnice dokáže zasáhnout cíle v hloubce 60 až 100 kilometrů, přebírá část úkolů, které dnes plní raketomety typu HIMARS nebo M270, za zlomek ceny za výstřel a s municí, kterou žádný dnešní polní systém protivzdušné obrany spolehlivě nezachytí.

LORAS možná na ukrajinské bojiště přijde příliš pozdě. Ale směr, který ukazuje (dál, rychleji, s menší posádkou a hlouběji v týlu), je přesně ten, který válka trvající přes čtyři roky vynutila. A pro každého, kdo dnes velí ruské dělostřelecké baterii s dostřelem 29 kilometrů, je to zpráva, která klidné spaní nepřinese.

Článek Ruské dělostřelectvo vypadá rázem úplně zaostale. Superdělo LORAS z Německa dostřelí 60 km a drony ho nedostanou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co SIGMA skutečně umí

Základní parametry americké verze SIGMA, jak je uvádí Elbit America, vypadají na papíře působivě:

• Posádka: 3 vojáci v chráněné kabině
• Munice na palubě: 40 granátů ráže 155 mm
• Kadence: více než 8 ran za minutu
• Připravenost k palbě: zhruba 45 sekund od zastavení
• Palba: 360° bez přemísťování, režim MRSI (simultánní dopad více granátů)
• Deklarovaný dostřel: přes 70 km s americkou municí XM1113/XM1115

Automatika volí projektil, prachovou náplň i zapalovač. Zaměřování řídí digitální systém napojený na síť velení. „Střílí sama“ tedy neznamená, že rozhoduje o palbě bez lidí, znamená to, že tři vojáci zvládnou práci, na kterou dřív potřebovali sedmičlennou osádku. Zbytek posádky se přesouvá k logistice a zásobování baterie.

Pro izraelský kontext je to skutečně generační skok. IDF přecházely z platforem starých desítky let. Ve světovém měřítku ale SIGMA vstupuje do pole, kde laťku už nastavili jiní.

Tři filozofie jednoho kalibru: SIGMA vs. Archer vs. RCH 155

Každá z těchto houfnic představuje jinou odpověď na stejnou otázku, jak dostat 155mm granát na cíl rychleji, s menší posádkou a s menším rizikem protiúderu.

Čísla ukazují tři odlišné priority. SIGMA vede v zásobě munice, čtyřicet ran je téměř dvojnásobek Archeru. To znamená delší výdrž v palbě bez doplňování, což má v protahovaném konfliktu svou cenu. Archer naopak boduje v rychlosti reakce: méně než třicet sekund od přijetí rozkazu po první ránu, dvacet sekund na opuštění palebného postavení. V éře, kdy protibaterijní radary a dronové roje zkracují okno přežití na desítky sekund, je to parametr, který může rozhodovat o životě posádky.

A pak je tu RCH 155. Plně automatická bezosádková věž AGM, dva vojáci v kabině, nabíjení v libovolné elevaci a odměru, a hlavně schopnost střílet za jízdy bez rozepření. To nedokáže ani SIGMA, ani Archer. Německo objednalo rámcově až 500 kusů, Británie se přidala v květnu 2026. Obě země přitom zdůrazňovaly interoperabilitu a koncept „boj za pohybu“, ne absolutní zásobu munice.

Americký trumf, který nemá s balistikou nic společného

V americkém tendru SPH-M, který má podle Kongresové výzkumné služby dospět ke kontraktu v létě 2026 a k zavedení kolem roku 2030, hraje SIGMA kartou, kterou Archer ani RCH nemohou snadno překrýt. Je to americká výroba. Elbit America staví v Jižní Karolíně, deklaruje přes 300 domácích dodavatelů, podvozek dodává Oshkosh a digitální vrstvu (řízení boje, autonomní software, síťovou architekturu Lattice) přidává Anduril. Federální zákon o domácích nákupech vyžaduje pro roky 2024–2028 minimálně 65% podíl amerických komponent. SIGMA se prodává jako systém, který tuto podmínku splní.

Technologicky nejde o jednoznačného vítěze. Průmyslově a politicky je to v americkém prostředí mimořádně silná pozice. Žádný evropský konkurent nemá srovnatelné zázemí na americké půdě.

Co to znamená pro Česko

Krátká odpověď: nic bezprostředního. Armáda České republiky přezbrojuje dělostřelectvo na francouzský CAESAR 8×8, 52 kusů objednaných v rámci kontraktu z roku 2021, s dodávkami do roku 2026. Oproti stárnoucí DANA (18 km dostřel, 4 rány za minutu, pětičlenná osádka) je CAESAR výrazný skok: přes 40 km dostřelu, 6 ran za minutu, čtyřčlenná posádka a třetinová doba palebného přepadu. Nová soutěž na kolovou samohybnou houfnici typu SIGMA, Archer nebo RCH 155 není podle dostupných materiálů ministerstva obrany na stole.

SIGMA, Archer i RCH 155 přitom ukazují, kam se obor posouvá: dvou- až tříčlenné posádky, plná automatizace nabíjení, palba měřená v desítkách sekund od rozkazu a síťové řízení celé baterie. CAESAR je v tomto spektru solidní střed, modernější než cokoli, co AČR dosud měla, ale o generaci za tím, co se právě pere o americký a evropský trh.

Tři houfnice, tři filozofie, žádný jednoznačný vítěz. Revoluce v dělostřelectvu nepřišla jako jeden systém, který „převálcoval všechno“. Přišla jako závod, ve kterém se teprve rozhoduje, co moderní armády skutečně potřebují víc: objem palby, rychlost reakce, nebo schopnost střílet v pohybu.

Článek Největší revoluce v dělostřelectvu za 50 let: izraelská houfnice SIGMA střílí sama a převálcovala všechno, co existuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od taženého děla k chráněné platformě

M777 je lehká tažená houfnice, která kanadské armádě slouží přes dvě dekády. Podle oficiálního popisu kanadské armády jde o digitálně řízený systém s výbornou transportovatelností, dá se přepravit vrtulníkem. Jenže právě „taženost“ je v moderním konfliktu problém. Dělo potřebuje tahač, rozvinutí zabere čas a po výstřelu se posádka stává terčem protibaterijní palby dřív, než stihne sbalit a odjet.

Ukrajina to ukázala v přímém přenosu. Tažené houfnice přežívají jen díky neustálému přesunu, a i tak jsou ztráty vysoké. Kanadská modernizační strategie z roku 2025 to říká otevřeně: armáda už nemůže spoléhat na spojence v kritických schopnostech, mezi nimi výslovně jmenuje samohybné dělostřelectvo. Program Indirect Fires Modernization počítá s pořízením 80 až 98 samohybných houfnic ráže 155 mm. Odhadovaná cena? Přes 170 miliard korun. A zatím bez přiděleného rozpočtu.

Co Grizzly umí, a co zatím nevíme

Srdcem Grizzly je modul AGM od KNDS, plně automatizovaná bezosádková věž s hlavní délky 52 ráží. Výrobce uvádí kadenci až 9 ran za minutu a dostřel až 54 kilometrů v závislosti na munici. Klíčový marketingový argument zní „palba za jízdy“, schopnost vést palbu za pohybu díky autonomní navigaci, stabilizaci a automatizovanému nabíjení.

Nejde jen o efektní frázi. Praktický smysl je v tom, že houfnice nemusí klasicky zastavit, rozvinout opěry, vystřelit a zase sbalit. Čím kratší je okno, kdy stroj stojí na místě, tím menší šanci má nepřítel na protibaterijní úder. Většina současných konkurentů komunikuje spíš extrémně rychlý cyklus zastav–vystřel–odjeď; palba za pohybu je ambice, kterou si zatím dovolí málokdo.

Přesné parametry samotného Grizzly (hmotnost, počet vezených granátů, úroveň pancéřové ochrany, velikost osádky) GDLS-C veřejně neupřesnila. Víme, že podvozek vychází z rodiny LAV, kterou Kanada vyrábí a provozuje v tisícových sériích. Deset kol místo obvyklých osmi naznačuje potřebu unést těžší náklad a rozložit hmotnost automatizované věže.

Konkurence nespí: Archer, CAESAR, K9

Grizzly nevstupuje do prázdného pole. Kanadský tendr přitahuje nejsilnější hráče světového dělostřeleckého trhu.

BAE Systems na CANSEC 2026 aktivně nabízela Archer přímo kanadskému publiku. Hanwha u své nabídky K9 pro Kanadu hovořila o prvních dodávkách od roku 2032 při kontraktu uzavřeném v roce 2026. Každý z konkurentů má silnější provozní historii než Grizzly, který je zatím kandidátem bez veřejně oznámeného kontraktu.

Pro Grizzly ale hraje něco, co žádný zahraniční dodavatel nemůže snadno replikovat: společné díly s tisíci LAV, které kanadská armáda už provozuje, a domácí výrobní stopa. Navíc stejnou architekturu, modul AGM na podvozku rodiny Piranha/LAV, si v listopadu 2024 typově vybralo i Švýcarsko pro vlastní armádu. To je silný validační signál: kombinace prošla přísným státním hodnocením jinde, než se vůbec ukázala v Ottawě.

Český kontext: stejný směr, jiná cesta

Česká armáda řeší totéž co kanadská, přechod na kolovou samohybnou houfnici ráže 155 mm NATO. AČR pořizuje 52 systémů CAESAR na podvozku Tatra 8×8; první čtyři kusy vzniknou ve Francii, zbylých 48 přímo v Česku. Sériová výroba v ČR má podle KNDS odstartovat v červnu 2025.

Přímá vazba českého průmyslu na kanadský program Grizzly neexistuje. Nepřímá ano, přes ekosystém KNDS, se kterým české ministerstvo obrany spolupracuje i na tancích Leopard 2A8. Pokud by Grizzly uspěl a KNDS posílil pozici svého modulu AGM na světovém trhu, česká výrobní kapacita v dělostřeleckém řetězci by z toho mohla těžit. Ale to je zatím spíš systémová logika než konkrétní obchodní případ.

Od veletrhu ke smlouvě je daleko

Grizzly technologicky dává smysl: domácí podvozek plus ověřené německé jádro znamená nižší vývojové riziko a silnější průmyslovou suverenitu, než kdyby Ottawa kupovala hotový zahraniční systém. Jenže program Indirect Fires Modernization je zatím v etapě analýzy variant a bez přiděleného financování. Mezi plachtou staženou na veletrhu a první houfnicí v kasárnách leží roky soutěže, politických rozhodnutí a rozpočtových bojů. Kanada ukázala, že umí postavit věrohodného kandidáta. Teď musí dokázat, že ho umí i koupit.

Článek Rusko si může nechat zdát. Kanada vytáhla vlastní houfnici 10×10, která střílí za jízdy. Nahradí zastaralé M777 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slovensko odebere 16 houfnic EVA

Slovenská armáda si zatím měla u Konštrukta Deference objednat 16 houfnic Eva, uvádí FutureArmy. O tom, že jsou již v sériové výrobě, svědčí i zprávy ze společnosti Koval Systems, která pro ně dodává komponenty, a to konkrétně nástavby, tedy části, do nichž přijdou dělostřelecké hlavně, a toto je následně umístěno na podvozky nákladních automobilů. Konkrétně se bude jednat o Tatra 815 v provedení 6×6, ale možností je i podvozek 8×8.

iZdroj fotografie: Konštrukta Defence

Houfnice je založena na technologiích vyvinutých pro předchozí houfnici ZUZANA 2, uvádí Wikipedia. Rozdílem je, že je Eva lehčí, což jí zajišťuje vyšší mobilitu. Na Ukrajině se totiž opakovaně ukázalo, že právě mobilita je jedním z klíčových faktorů moderních houfnic. V ostatních parametrech se má EVA ZUZANĚ 2 značně podobat. Je tedy přesná a má dosah 41 kilometrů, se speciálními projektily přes 50 kilometrů. Což je pro Slovensko naprosto revoluční konstrukce, která splňuje vše, co si lze od moderního dělostřeleckého systému přát.

Za minutu vypálí EVA 5 ran

EVA používá hlaveň západní ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, což je parametr všech moderních západních dělostřeleckých systémů. Konštrukta Defence uvádí, že disponuje automatickým nabíjením s 12 projektily a výmetnými náplněmi pro ně. V první minutě přitom vypálí 5 ran, případně v prvních 2 minutách 9, a po vystřelení 12 ran je nutné, aby osádka vystoupila a z podvozku dobila dalších 12 projektilů a náplní, které jsou zde uložené.

Rusové spustili jarní ofenzivu. Ukrajinci je totálně vypráskali: „Masivní ztráty je uzemnily, největší útok měl přes 500 vojáků“

Na obsluhu stačí 3 vojáci, kteří standardně sedí v pancéřované kabině. Houfnice je totiž vybavena vysokým stupněm automatizace, takže při střelbě není nutné vystupovat, dokud je v zásobníku ještě munice. Podvozek Tatra potom umožňuje jízdu i ve velmi těžkém terénu a nabízí na silnici maximální rychlost 90 km/h. Armádní Zpravodaj se domnívá, že zkušenosti s Ukrajiny ukazují výhodu vysoké mobility, protože se tak může dělostřelecký systém relativně snadno bránit nepřátelské protibaterijní střelbě nebo riziku útoku dronů

Článek Slovensko zahajuje výrobu samohybných houfnic EVA. Revoluce, na jakou jsme dlouho čekali. Už mají zákazníka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

DITA se zapojila do obrany Ukrajiny

Česká houfnice DITA se ještě jako prototyp poprvé objevila v lednu 2021, uvádí Army-Technology, a výrobce, společnost Excalibur Army, tehdy potřebovala provést celou řadu testů. A vlastně to stihla tak, že se DITA mohla stát jednou z moderních dělostřeleckých houfnic, které se dostaly na Ukrajinu, a zapojila se do boje s ruskými agresory. Získat jich měla alespoň 15 kusů, a to hlavně dělostřelecká jednotka známé ukrajinské brigády Azov.

iZdroj fotografie: Excalibur Army

Ukrajinští dělostřelci mají na houfnici DITA oceňovat především její automatizaci, čímž značně překonává ruské protějšky. Defence-Ua uvádí, že k její obsluze stačí osádka složená ze 2 vojáků – velitele a řidiče. Vzhledem k tomu, že má automatické nabíjení, všechny úkony lze dělat z pancéřované kabiny. O zaměření se podle zadaných dat postará počítač, a samotná zbraň je schopná zasáhnout cíle na vzdálenost až 39 kilometrů. Na druhou stranu, pokud automatika vypadne, s pomocí třetího vojáka lze z houfnice střílet i manuálně.

Tatrovácký podvozek poskytuje řadu výhod

DITU její výrobce popisuje jako moderní dělostřeleckou zbraň využívající standardní munici NATO ráže 155 milimetrů umístěnou na podvozku Tatra. Ten jí umožňuje vysokou průchodnost těžkým terénem, a zároveň schopnost rychlého opuštění pozice. To je výhoda v době používání dělostřeleckých radarů a dronů, protože protiútok může přijít velmi rychle. Délka hlavně je 45 ráží, což je méně než 52 ráží u nejmodernějších houfnic, ale dosah je téměř totožný. V zásobníku má potom česká DITA munici na 40 ran.

Video: Rusové na frontě zůstali rázem bez paliva. Ukrajinci jim zasáhli největší ropný logistický uzel v oblasti

Ačkoliv si houfnice neobjednala česká armáda, neboť si pořizuje francouzské CAESARY, což by mohlo být pro její reputaci nevýhodou, dokázala se DITA prosadit. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se na tom podepsala i praxe z Ukrajiny. Ale nejen proto si Ázerbájdžán objednal 70 kusů, jak uvádí ArmyRecognition. Budou za tím i zkušenosti s předchůdcem dodaným z Česka, a sice s DANA-M1. Tato houfnice ještě využívala sovětskou ráži 152 mm, ale Ázerbájdžán přechází na západní standardy – i proto tak významná a velká objednávka.

Článek České houfnice DITA ukazují Rusům technologickou převahu. Kdysi věrný odběratel si jich objednal hned 70 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

120 obratných houfnic s vysokou rychlostí střelby

CAESAR je francouzská kolová samohybná houfnice ráže 155 mm, tedy dle standardu NATO, a vyvinuta bylo pro rychlé nasazení a podporu pozemních sil i odstřelování nepřátelských pozic. Její hlaveň má délku 52 ráží, starší verze 39 ráží, a usazena je na podvozku 6×6 nebo 8×8), potvrzuje Wikipedia. Má plně digitální palebné řízení, inertní/gnss navigací a napojení na C4I sítě, díky čemuž lze rychle vypočítat korekce, vystřelit salvu a okamžitě se přesunout.

Izrael má obří zakázku na 425 tisíc útočných pušek. Rusové se můžou jít klouzat

S konvenčními projektily má běžně dostřel až o 42 km, zatímco s těmi s raketovým pohonem zasáhne i na více než 50 km. CAESAR má též vysokou okamžitou kadenci v režimu rychlé salvy, kdy dokáže vypálit až 3 rány během 18 vteřin, ale při konzistentní střelbě to je 6 až 8 ran v minutě, potvrzuje ArmyRecognition, což patří k vyššímu standardu.

Hlavními výhodami v boji jsou mobilita a „shoot-and-scoot“ schopnost, kdy nízká hmotnost a kolový podvozek umožňují rychlé nasazení, odpálení projektilů a okamžitý přesun, což CAESAR chrání před protidělostřeleckou palbou.

Rusové se plácají po zádech, Putin překypuje nadšením. Test tsunami torpéda, jemuž se nelze bránit, byl úspěšný

Díky modernímu řízení palby a umělé inteligenci má velmi dobrou přesnost, avšak přesná hodnota není udávána. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že má i nevýhody, zejména omezenou ochranu posádky a menší průchodnost v těžkém terénu oproti pásovým samohybným houfnicím, menší kapacitu munice přímo na vozidle, a rychlejší opotřebení hlavní.

Rusko, ačkoliv má početné dělostřelectvo, nemá moc srovnatelných systémů. Kolové postrádá úplně, a z hlediska dostřelu lze jmenovat třeba 2S35 Koalitsiya-SV, což je silně modernizovaná verze zavedená teprve v roce 2023, jejíž max. dostřel je 80 km s raketovými projektily, ovšem s normálními zhruba 40 až 60 km, uvádí Wikipedia s tím, že existuje pár kusů.

Video: Rusové nevysvětlitelně zaútočili na zahraniční filmový štáb. Smrt přilétající z nebe pohotově sestřelil tiskový mluvčí

Páteří ruského dělostřelectva je stále 2S19 Msta-S, která dostřelí max. 24,7 km, kdežto s raketově poháněným projektilem do 36 km, potvrzuje Wikipedia. V terénu jsou navíc obě dvě mnohem méně pohyblivé, jelikož váží v prvním případě 48 tun, v druhém pak 42 tun. Oproti tomu CAESAR pouze na podvozku 6×6 jenom 17,7 tun, a na podvozku 8×8 pak až 30,2 tun.

Článek Rusko jenom žasne, do čeho se namočilo. Na Ukrajině bylo rozmístěno 120 francouzských houfnic CAESAR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AS-90 umí silně udeřit a rychle změnit místo

Již v květnu 2025 se ukázalo, že Velká Británie dokončila dodávky houfnic AS-90 na Ukrajinu, kdy jí měla darovat všechny, a sama je tak definitivně z výzbroje vyřadit. Tehdy mnohé zdroje hovořily o čísle 68, ale jak vidno, nakonec bylo o skoro polovinu vyšší. Uvedlo to tamní ministerstvo obrany na základě žádosti FOIA (Freedom of Information Act, tedy zákona o svobodném přístupu k informacím), podle nějž šlo o 99 houfnic AS-90 po britské armádě.

Video: Speciální operace se povedla, Rusko krvácí tam, kde ho to bolí. Ukrajinci zasáhli důležitý ropovod u Moskvy

Všechny měly být v provozuschopném stavu, ale dokument hovoří ještě o dalších 37, které čekaly na likvidaci, a zřejmě posloužily jako zdroj náhradních dílů. Vedle toho dokument uvádí, že Velká Británie poslala na Ukrajinu 28 amerických samohybných M109A4BE Paladin, nebo 54 tažených L119 ráže 105 mm. Celkem šlo tedy o příspěvek 181 houfnicemi.

AS-90 je přitom britská pásová samohybná houfnice ráže 155 mm vyvinutá k podpoře pozemních sil rychlou a přesnou palbou. Má otočnou věž s dlouhým hlavňovým spřežením, pancéřování proti střepinám a lehkým zbraním, a posádku tvořenou 5 členy (velitel, střelec, nabíječ, nastavovač elevace a řidič), uvádí Wikipedia. Do výzbroje britské královské armády vstoupila v 90. letech jako základní prvek dělostřelecké podpory, ale dnes již nevyhovuje požadavkům.

Rusové mění taktiku. Fotografie a video ukazují, že vytváří 2krát větší „carské tanky“, které nezdolají ani desítky dronů

Koupila si místo ní švédské L-52 Archer, kterých má prozatím 12, což je oproti stovce předchůdců značné oslabení, ale i v této oblasti nadále investuje. AS-90 přitom umí střílet jednotlivé granáty i v dávce, a to ve formě přímého i nepřímého zaměření – první tři vystřelí pod 10 sekund, zatímco dlouhodobě udrží kadenci 2 rány za minutu, což dnes není příliš dobré.

Standardem je totiž u moderních houfnic 5 až 6 ran v minutě, a některé zvládnou i více. Ani dostřel už navíc není tak dobrý, protože vychází se standardním střelivem na 24,7 km, pakliže má hlaveň o délce 39 ráží, a na 30 km, má-li hlaveň o délce 52 ráží. S raketově poháněným je delší, ale to je pro většinu úkolů drahé. Její předností je tak především rychlost.

@Jeff21461 in response to a FOIA request, the UK MoD confirmed it had donated to Ukraine „all 99 of it’s remaining AS-90s“ mentioned in the 2021 UN ROCA report (unclear what happened to the 37 awaiting disposal at the time. Spare parts?)
Also confirms the delivery of the 28 M109s pic.twitter.com/KyfBbclQ4k

— John Felix (@NedSnow2019) November 3, 2025

Dokument od britského ministerstva obrany upřesňující, kolik houfnic AS-90 (a jiných) bylo dodáno na Ukrajinu

Článek Dokument odhaluje, že Britové poslali Ukrajině skoro 100 „královských“ houfnic AS-90, a k tomu přes 80 dalších se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ve válce se lépe osvědčily menší a rychlejší houfnice

Zuzana, respektive Zuzana 2, není z hlediska parametrů zase tak špatná. Wikipedia uvádí, že má standardní dostřel 41 km, s raketově poháněnými projektily i přes 50 km, což jsou solidní hodnoty, a střílí rychlostí až 5 ran v minutě. To je srovnatelné s ukrajinskými 2S22 Bohdana, ovšem i řadou dalších. Za její nevýhodu je nicméně považována nízká mobilita.

Česko chce Ukrajině předat desítky tanků T-72M4CZ. Úpravy stojí stovky milionů, aby byly bojeschopné

Její hmotnost je 32 tun, což je například o 4 tuny více oproti 2S22 Bohdana, uvádí Wikipedia, ale zase o 7 tun méně ve srovnání se skoro 40tunovou německou RCH 155, potvrzuje Wikipedia. Problémem je nicméně nízká mobilita i přesto, že dosahuje, stejně jako řada protějšků, rychlosti na silnici až 90 km/h, zatímco v terénu až 30 km/h, a dojezd má 600 km.

Zákazníci podle všeho také preferují menší systémy. Zuzana 2 měří 14,2 m na délku, 3,02 m na šířku, a 3,52 m na výšku, zatímco třeba RCH 155 měří na délku pouze 10,50 m, na šířku 2,99 m, a na výšku 3,61 m. Vedle toho chtějí hlaveň v automatické věži a obsluhu mít vpředu v pancéřované kabině, aby nebyla na bojišti vystavena takovému riziku třeba ze strany dronů.

V Zuzaně je ovšem operátor zbraně ve věži blízko munice, takže má při jejím zásahu prakticky nulové šance na přežití. A výrobce Konštrukta – Defence to všechno věděl, protože v průběhu dostával od ukrajinských vojáků připomínky. Ty ovšem nechtěl nebo nedokázal zapracovat, a tak je nepravděpodobné, že by měl ještě o houfnici Zuzana 2 někdo zájem.

Engels-2: Kdysi domov nejlepších strategických bombardérů, jaké Rusko má, dnes už jenom připomínka upadající síly

Aktuálně ji ostatně používá dobrovolně jenom slovenská armáda, zatímco ukrajinská ji má spíše z nouze, jelikož lačnila, a stále lační, prakticky po všem, co je možné vyrobit. Má jich přitom ještě několik dostat v novém slovenském balíčku pomoci, ale jinak dává přednost ostatním systémům, zejména potom domácí 2S22 Bohdana, jejíž výrobu také silně navyšuje.

Článek Hrozí konec výroby slovenských houfnic Zuzana 2. Na Ukrajině se plně ukázalo, že jsou neschopné, a výrobce s tím nic neudělal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M110A2 mají nejlepší za sebou, tak doslouží

Ukrajina má dostat od řeckého ministerstva obrany 60 samohybných houfnic M110A2, které jsou výsledkem modernizace původní M110A1. Do výzbroje byly zařazeny roku 1977, jde tedy o velmi letitou konstrukci, která rozhodně nesplňuje požadavky dnešního bojiště, ale v době nedostatku takových systémů si ukrajinská armáda nemůže vybírat a bere doslova cokoliv.

Rusko už nebude nikdy v bezpečí. Ukrajinci obešli Západ a vytvořili střelu tak mocnou, že mu zasadí rány na 3 000 km

Jedná se původně o americké dělo s hmotností 31,2 tun, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že bude na Ukrajině o něco vyšší, protože ji vybaví nějakou přídavnou ochranou, aby ji nebylo tak snadné zničit. Její předností je ráže 203 mm, což znamená, že budou projektily v místě dopadu opravdu ničivé, ale na druhou stranu má poměrně krátký dosah.

Wikipedia vysvětluje, že vychází s běžnými projektily na 16,8 až 25 km, s raketový poháněnými potom na 30 km, ale ani jedno dnes není uspokojivá hodnota. Houfnice tak bude muset armáda používat relativně blízko fronty, což znamená vyšší riziko jejich zničení drony, event. děly, a to včetně tažených, protože třeba ruská D-30 dostřelí přes 20 km, uvádí Wikipedia.

Spolu s houfnicemi do nich má Ukrajina dostat také 150 000 granátů, z nichž bude 30 tisíc tzv. kazetových M509A1, kdy každý obsahuje 180 kusů submunice. Účinné jsou hlavně proti živé síle a málo pancéřované technice, ať už pozemní nebo letecké, pakliže je zaparkovaná. Transport má přitom proběhnout přes Českou republiku, ale bližší informace nejsou známy.

Video: Silná rána pro ruský ropný průmysl i armádu. Ukrajinci na 800 km zasáhli 2. největší ropnou rafinerii, zpracuje 6,4 % produkce

Houfnice je jinak vhodná k ničení pevněných pozic, velitelských stanovišť, muničních skladů a dalších strategických cílů. V zemích NATO byla od roku 2000 vyřazována jako zastaralá, a Řecko je de facto poslední zemí Evropy, která ji ještě používá. Jelikož jich má mít ve výzbroji 145, je zřejmé, že s nimi ještě nějakou dobu počítá, ačkoliv je rovněž nahrazuje lepšími.

Článek Slušná posila: Řecko pošle přes ČR na Ukrajinu dosloužit 60 těžkých houfnic ráže 203 mm, a přidá k nim i kazetovou munici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

D-20 usazená na nákladním automobilu KamAZ

Informací je známo jenom málo, ale zanedlouho by mělo proběhnout oficiální představení prototypu. Soudě podle toho, že houfnici vyvíjela společnost Viettel Dne, tedy stejná, jaká stojí za PTH105 založené na 105mm amerických dělech M101 a PTH130 na bázi 130mm sovětských houfnic M-46, lze označení děla na základě D-20 odhadovat na PTH152.

Rusko vyvinulo jadernou střelu Burevestnik s neomezeným dosahem. Její testování může proběhnout brzy

Její ráže je totiž 152 mm. Někdy je mimochodem nazývána M1955 podle roku zavedení do výzbroje, resp. roku, kdy byla představena (ale současně zavedena), a dodnes ji užívají desítky zemí. Mezi nimi i Vietnam, potvrzuje Wikipedia, ale není známo, v jakém počtu. Aktuálně je každopádně nejspíše nenakupuje, a určitě nemá licenci k jejich výrobě.

Na samohybné houfnice má tak čerpat armádní skladové zásoby, které osazuje na nákladní automobil KamAZ-6560 s pancéřovanou kabinou a otočnou instalaci dělostřelecké jednotky, díky čemuž vypadá relativně moderně, ačkoliv samotné parametry houfnice nejspíše lepší nejsou. Rychlost střelby tak nejspíše zůstává kolem 5 ran za minutu (nebo 65 za hodinu), a dosah s normálním střelivem 17,4 km, zatímco s raketovým až 24 km.

Video: Ukrajinci vzali Rusům protitankový louskáček Kornet a zasáhli jim nejlepším tank T-90M. Poté ho zasypaly napalmové bomby

Armádní Zpravodaj proto soudí, že nejde o žádnou převratnou zbraň, která by se snad mohla rovnat západním, ruským nebo čínským systémům, ale určitě jde o zajímavé využití tažených houfnic, jejichž nasazení může být v některých případech nebezpečné. Samohybná houfnice je naopak nesnadným cílem se schopností rychlého přesunu.

KamazExport uvádí, že nákladní vozidlo, na němž je usazena, jezdí rychlostí až 80 km/h, ale jedná se o údaj pro silnici – v terénu bývá nižší, zhruba do 50 až 60 km/h. Konstrukce houfnice pak nasvědčuje, že se bude posádka skládat nejméně z řidiče, nabíječe a střelce, jelikož to na přítomnost automatických systémů nevypadá, ale více řekne pozdější prezentace.

Shots of the Viettel self-propelled howitzer – Same credit.

From the look of it, there is enough space inside the turret to accommodate pieces larger than D-20 so weapon change is an option. Also, there is a mount for heavy machine gun on top of the cabin. pic.twitter.com/t5eFB4zqoS

— Lee Ann Quann (@AnnQuann) August 25, 2025

Článek Vietnam oživil stařičké sovětské dělo D-20. Udělal z něj samohybnou houfnici s malým dosahem, ale využití najde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moderní houfnice s docela omezeným dosahem

2S43 Malva má být zcela novou třídou dělostřeleckých systémů pro ruské ozbrojené síly, uvádí Wikipedia s tím, že byla zavedena teprve v říjnu 2023. Armádní Zpravodaj je názoru, že nabízí slušnou kadenci 7 ran za minutu, a efektivní dostřel je se základním střelivem pouze 24,5 km, což není moc, s řízeným projektilem Krasnopol-M2 však přes 50 km.

Putinův pes dostal obojek: Rusko se kaje, jaderné výhrůžky Americe přehnalo, zní z Kremlu. Konečně pocítilo, že není tak mocné

Není ale žádoucí používat ve velkém množství drahou munici, takže mají vojáci k dispozici primárně tu základní, což v případě 2S43 Malva znamená, že musí být relativně blízko fronty. Tím se ovšem stává zranitelnější, jelikož ji mohou snáze objevit průzkumné drony, což se také v případě na videu stalo, a následně operátor předal souřadnice dělostřelectvu.

To na ruskou samohybnou houfnici zaútočilo pomocí M142 HIMARS, což je sice salvový raketomet, ale dokáže pálit i jednotlivé projektily. V tomto případě použil viditelně kazetovou munici, která pokropila rozsáhlé území. Armádní Zpravodaj to odhaduje na raketu M30, která obsahuje 404 kusů submunice, které v místě dopadu samostatně vybuchují.

Video: Ruský BMPT Terminator se zničit nepodařilo. A opakovaným náletům dronů odolal i tank, který ho odtahoval

Její dosah je dle Wikipedie 15 až 92 km, takže může být HIAMRS ve větším bezpečí, a zajímavé je, že byla výroba této munice v roce 2009 ukončena ve prospěch M30A1, která obsahuje více než 180 tisíc wolframových kuliček – jelikož hlavice nevybuchuje, nepředstavuje nebezpečí pro civilisty, jako je tomu u „kazetovky“, u níž nemusí všechna submunice vybouchnout.

Ze záběrů je patrné, že S243 Malva hoří, zhruba někde uprostřed, což ale ještě samo o sobě nemusí znamenat její zničení. Video navíc končí pohledem na nezničenou houfnici, z čehož je zřejmé, že došlo pouze k poškození – minimálně musela být převezena ke zhodnocení techniky a výměně zasažených částí, což mohla být otázka i několika týdnů.

Článek Video: Nejnovější ruská houfnice, 2S43 Malva, přežila zásah kazetovou municí z raketometu HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úderu kazetové munice se nedalo vyhnout

M142 HIMARS vstoupil do služby teprve roku 2010, uvádí Wikipedia, ačkoliv jeho návrh probíhal od 90. let 20. století. Osvědčil se přitom v několika válkách – v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, a nakonec také na Ukrajině, kde podal řadu skvělých výkonů. Za jeden z nich lze označit právě i zničení trojice houfnic M1979 Koksan ve stejný čas jednou ranou.

Video: Bombardovací dron skvěle využil vítr ke zničení ruského tanku. Pumy se k němu ladně snesly a proměnily ho ve šrot

Armádní Zpravodaj odhaduje, že k tomu konkrétně posloužila raketa M30A nebo M31A1 ráže 227 mm, která nese 404 kusů submunice DPICM M101. Její dosah je 15 až 92 km, díky čemuž ji může odpálit mimo dosah naprosté většiny nepřátelských dělostřeleckých systémů a dronů. Na záběrech nicméně nejsou vidět následky úderu, například výbuch.

Z jakého důvodu jsou useknuté, není jasné, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že vzhledem k hustotě zásahů na pozicích houfnic musel k jejich zničení dojít. Nejsou totiž nijak pancéřované, takže na ně stačí i slabší výbuch – to dokazuje jiný případ, kdy to M1978 schytala dronem, následkem čehož zřejmě explodovala její munice a celá shořela.

Video: Voják počkal, než ruský vrtulník Ka-52 přeletí, a pak ho zezadu ztrestal desítky let starou střelou. Ale k zemi nešel hned

M1978 je potom velmi těžké samohybné dělo severokorejského původu, přičemž číslo v jeho označení značí rok zavedení do výzbroje. Ráže 170 mm na dnešní poměry atypická – zatímco v zemích NATO je standard 155 mm, v Rusku a postsovětských státech to je 152 mm. Její dostřel je potom až 60 km, ale efektivní se pohybuje mezi 40 a 50 km, uvádí Wikipedia.

Za její velký handicap považuje redakce Armádního Zpravodaje nízkou rychlost střelby, neboť vychází na pouhé 1 až 2 rány za 5 minut, zatímco třeba ruská Msta-S zavedená roku 1989 střílí dokonce 6 až 8 ran v minutě, zatímco vylepšená M2 až 10 ran za minutu, potvrzuje Wikipedia. Když má ale armáda nedostatek systémů, je to rozhodně lepší než nic.

Zničení tří severokorejských houfnic M1978 Koksan jednou raketou s kazetovou municí z M142 HIMARS

Článek Video: 1 střela s kazetovou municí z M142 HIMARS naprosto přesně zničila 3 supertěžké houfnice najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M109A7 má příliš krátkou hlaveň

Americká samohybná houfnice M109 Paladin byla zavedena do výzbroje již v roce 1963. Wikipedia uvádí, že došlo opakovaně k její modernizaci, a současná nejmodernější verze M109A7 v americké armádě slouží od roku 2015. Má standardní západní ráži 155 milimetrů, takže používá stejné střelivo jako jiné houfnice v zemích NATO, ovšem délka její hlavně je pouze 39 ráží. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jiné západní protějšky mají délku 52 ráží, což jim zaručuje delší dosah a větší přesnost, než je maximálních 40 kilometrů u M109A7.

Staré houfnice M109 Paladin jsou pro ruské střelce „příliš mazané“. I přes své stáří se ukazují jako nepolapitelné záškodnice

Ovšem i M109 by nakonec mohla dlouhou dělostřeleckou hlaveň dostat. ArmyRecognition uvádí, že by se konkrétně mělo jednat o Rheinmetall 155 mm L52, tedy stejnou, jakou užívají třeba německé houfnice PzH 2000 nebo RCH 155. Její výhodou je mnohem lepší dosah a přesnost než třeba u ruské houfnice 9S19 Msta-S. Její konstrukce pochází z roku 1989, takže je mnohem mladší než základní M109, ale ta by ji po modernizaci jasně překonala.

Nová hlaveň zvládne i 67 km

Vylepšení M109 Paladin má na starosti společnost BAE System, a redakce Armádního Zpravodaje odhaduje, že by nakonec mohla nést označení A8 a její schopnosti, myšleno dostřel a přesnost, by se přinejmenším vyrovnaly PzH 2000 – ale instalací vylepšeného řízení palby a dalších inovací by ji možná dokázala i překonat. Německá houfnice s nejmodernějším raketově poháněným projektilem dokázala zasahovat cíle do vzdálenosti 67 kilometrů, uvádí Wikipedia, a jistě by to zvládla i americká. Dosah Msta-S je však jenom 36 kilometrů.

iZdroj fotografie: 7th Army Training Command / Creative Commons / CC BY

Modernizace M109 na standardně dlouhou hlaveň by mohla americké armádě přinést několik výhod. Teoreticky by mohla přestavět své současné M10A7 na nový standard, neb jsou relativně nedávno postavené na podvozku vycházejícího z BVP Bradley, což poskytuje výhody při údržbě. Modernizace by také byla levnější než nákup nových děl, a spolu s inteligentní municí používanou západním dělostřelectvem stále častěji by šlo o nebezpečnou zbraň.

Článek Nová modernizace vrátí americkou houfnici M109 Paladin na bojiště. Značně překoná ruskou Mstu-S, a možná i německou PzH 2000 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dana-M2 je modernizovaná ShKH vz. 77 DANA

Z bezpečnostních důvodů nebylo upřesněno, kolik přesně systémů ukrajinská armádě obdržela, ale zajímavé je, že přesně o DANA-M2 uvažovala ještě před válkou. Wikipedia uvádí, že ještě v roce 2020 tamní ministerstvo obrany oznámilo, že zakoupí 26 kusů. Jejím předchůdcem je přitom československá ShKH vs. 77 DANA, která je dnes vyráběna na Slovensku.

Belgie potvrdila, že dodá Ukrajině 30 letounů F-16. Ale nejspíše až v roce 2026, závisí to na F-35, které už jsou ve výrobě

Kupříkladu modernizovanou ZUZANU a ZUZANU 2 produkuje zbrojovka Konštrukta Defence a. s. Trenčín, a jedná se parametry o vcelku povedenou konstrukci. Její dostřel je přes 41 km a dokáže pálit rychlostí až 5 ran za minutu. Za velikou výhodu Armádní Zpravodaj považuje, že je obsluha schována uvnitř a nemusí vylézat, což neplatí třeba po Českem kupované houfnice CAESAR, kdy je posádka vystavena zejména nebezpečí ze strany bezpilotních letounů.

ZUZANA 2 mimochodem koncem února 2025 při testování explodovala, jak Armádní Zpravodaj informoval. Nejednalo se však o selhání samotné houfnice.

Polské letectvo muselo vyprovodit ruský taktický bombardér Su-24, jelikož dělal nad Baltským mořem nebezpečné manévry

Modernizovaná DANA M2 je potom produktem české zbrojovky Excalibur Army, která ji poprvé představila veřejnosti v roce 2018 s tím, že nejviditelnější úpravou je nová kabina velitele a řidiče, zatímco nejpodstatnější jsou vylepšení systémů ovládání, navigace, řízení palby, komunikace a záložního napájení. Její dostřel má být ovšem pouze kolem 20 km, se speciální municí pak 25 km, takže musí být blíže frontě – některé moderní houfnice zvládají 30 až 40 km.

Houfnici obdržela 122. brigáda územní obrany, jejíž členové aktuálně prochází výcvikem, který zahrnuje kupříkladu přesun do palebnou pozici, rychlé rozmístění, získání souřadnic cíle, určení počtu nábojů, zahájení palby, a poté zase urychlené opuštění pozice. Vojáci si podle všeho houfnice DANA M2 velmi pochvalují a těší se, až ji vyzkouší v ostrém boji.

Článek Ukrajina dostává další české houfnice DANA M2. Vojáci tvrdí, že jsou velice efektivní a nemohou se dočkat, až je nasadí proti Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo dodalo už 9 houfnic Zuzana 2

Zdaleka nejde o první dodávku, ačkoliv byla z hlediska těchto houfnic největší. Jejich celkový počet dodaných Německem na pomoc napadené zemi je od počátku války devět. V boji proti militantní ruské armádě jde sice o relativně zanedbatelné číslo, ale nejde o jediné houfnice, které Ukrajina dostává. Z těch německých má také RCH 155 patřící k nejlepším na světě.

Rusko je na válku s Evropou připraveno: „Jak ukončí boje na Ukrajině, může do 1 roku pokračovat,“ tvrdí nizozemská rozvědka

Dodaná Zuzana 2 je každopádně produktem slovenské společnosti Konštrukta Defence, která o ní uvádí, že je určena k ničení útoků taktickými zbraněmi, boji s dělostřelectvem a minomety, stejně jako k neutralizaci a ničení živé síly a střílejících objektů, velitelských stanovišť, komunikačních zařízení nebo vybavení v odlehlejších oblastech, a k řadě dalšího.

Armádní Zpravodaj ověřil v několika zdrojích její dostřel, a ačkoliv se o pár kilometrů liší, samotný výrobce udává 41+ kilometrů při střelbě až 5 ran za minutu – tím je myšleno v první minutě, poté je rychlost snížena na 13 za 3 minuty, což je stále velice dobré. Po příjezdu na místo je přitom houfnice Zuzana 2 připravena k boji za méně než 2 minuty, a pozici dokáže opustit za méně než minutu. Znamená to teda, že jí stačí 4 minuty k vypálení 5 ran, a poté může ujet.

Video a galerie: velkolepá oslava vítězství v 2. světové válce v Moskvě. Rusko ukázalo vojáky i techniku, která chybí na frontě

Jedná se o efektivní ochranu proti dronům i protibaterijní palbě, protože než ji stihnou objevit, je dávno pryč. Je přitom schopna fungovat v teplotách od -32 do +49 °C, takže ji nezastaví ani pořádná zima pro Ukrajinu typická. Po silnici se potom dokáže pohybovat až 80 km/h; v terénu je to pochopitelně méně. Ujet má na plnou nádrž až 750 km, uvádí Wikipedia.

Článek Slušné posílení: Ukrajina dostala 3 slovenské houfnice Zuzana 2. Rusy ztrestají na více než 40 km až 5krát za minutu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 36 houfnic 2S22 Bohdana měsíčně

Informace nejsou oficiálně potvrzené, ale vychází z vlastních zdrojů redaktorů ArmyTechnology, podle nichž agentura pro obranné zakázky uvedla, že je produkce vyšší než 20 kusů měsíčně, ale jiný zdroj naopak řekl, že již bylo během jednoho měsíce dodáno až 36 systémů. Tempo je to reálné, jelikož redakce Armádního Zpravodaje informovala již v listopadu 2024, tedy před zhruba půl rokem, že Ukrajina vyrábí až 20 houfnic 2S22 Bohdana měsíčně.

Čína ukazuje, kdo je pánem. Zabrala malý ostrov 5 km od filipínské vojenské základny a vyslala vzkaz Americe i jejím spojencům

A jelikož produkci neustále navyšuje, což je aktuální potřeba z důvodu ruské invaze, je možné, že už dosáhla téměř dvojnásobku. Jedná se navíc o zbraně světové úrovně, jak redakce Armádního Zpravodaje v červenci 2024 zhodnotila. A co více, Ukrajina tím přímo podporuje domácí zbrojní průmysl a ekonomiku. Sice nakupuje houfnice i ze zahraničí, ale jejich spotřeba je natolik velká, že i kdyby se jí podařilo produkci ztrojnásobit, stačit to zřejmě nebude.

Velká ztráta: Rusové sestřelili F-16 a zabili jejího pilota během bojové mise. Ukrajinské letectvo ale mlčí

Jenom pro srovnání, redakce Armádního Zpravodaj nedávno informovala, že francouzský Nexter navýšil měsíční výrobu houfnice CAESAR na trojnásobek, což odpovídá pouhým 6 kusům. Oproti Ukrajině je to tedy až směšné číslo, ačkoliv je o ně stále větší zájem. 2S22 Bohdana je přitom velmi nový systém – navržen byl teprve 2016 a sériově je vyráběn od roku 2023, uvádí Wikipedia, a parametry se vyrovná nejlepším západním houfnicím.

Článek Ukrajinci nasadili brutální tempo, s jakým se svět nemůže rovnat. Vyrábí skoro 40 houfnic 2S22 Bohdana měsíčně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francie chtěla houfnici ráže 155 mm

Francouzské armádě bylo již v 60. letech 20. století jasné, že potřebuje nové silné dělostřelectvo, protože v té době používala děla ráže 105 mm, připomíná DefenseMagazine, ale standardem NATO se tehdy stávala děla ráže 155 mm. Na začátku 70. let proto padlo rozhodnutí takovou zbraň získat. Měla mít podobu otočné věže v rozsahu 360 stupňů posazené na podvozku tanku AMX-30; a podařilo se, do výzbroje vstupovala AMX-30 AuF1 od roku 1977.

iZdroj fotografie: Ludovic Hirlimann / Creative Commons / CC BY-SA

Houfnice využívá dělostřeleckou hlaveň ráže 155 mm o délce hlavně 39 ráží. To byl v té době standard, stejnou měla třeba americká M109 Paladin. Zbraň se nakonec osvědčila, požita byla třeba ve válce v bývalé Jugoslávii. Její dosah je se standardními projektily 23 km a s raketově poháněnými 28 km, uvádí Military-History, což je v současnosti nedostačující, upozorňuje Armádní Zpravodaj – moderní houfnice pálí na téměř dvojnásobnou vzdálenost.

AMX-30 AuF1 má automatické nabíjení

Houfnice AMX-30 AuF1 má automatický systém nabíjení a v jejím vnitřku je zásoba munice na 42 ran. Obsluha ji může střílet kadencí až 8 ran za minutu, ovšem v případě, že musí používat ruční nabíjení, je rychlost maximálně 3 rány za minutu. K obsluze je přitom nutná osádka 4 vojáků, uvádí Wikipedia, kteří mají k dispozici také těžký kulomet k obraně na krátkou vzdálenost. Vozidlo, i když je těžké až 43,5 tun, se zvládne pohybovat na silnici rychlostí až 60 km/h.

Nejspíše je zcela roznese a předčí: jihokorejská houfnice s dostřelem až 70 km vyzve německou RCH 155 a francouzskou CAESAR

Houfnic AMX-30 AuF1 bylo vyrobeno kolem 400 a kromě Francie je má ve výzbroji Saúdská Arábie, v minulosti pak také Irák a Kuvajt. „Mateřská země“ však nejspíše plánueje do konce roku 2026 zbývající kusy přeřadit do rezervy, neboť je nahrazují kolové houfnice CAESAR. Ty sice nechrání osádku, ale jsou pohyblivější, přesnější a hlavně mají mnohem delší dosah.

Článek AMX-30 AuF1: francouzská houfnice zocelená válkami slouží dodnes. Jako jedna z nejlepších měla odrazit útok varšavského paktu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Projektily pro M110 váží přes 91 kg

S myšlenkou nejtěžší mobilní houfnice přišla americká armáda v 50. letech 20. století. Nakonec se podařilo sestrojit systém na pásovém podvozku, kde se ocitla modifikovaná verze hlavně tažené houfnice M115 ráže 203 mm, uvádí Wikipedia. To umožňovalo vystřelovat projektily o hmotnosti větší než 91 kilogramů, což znamenalo velikou ničivou sílu, přičemž zbraň sloužila k ničení hodnotných pozic nepřítele. Později pak vznikly verze i s větším dosahem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Nizozemí

Na svou dobu měla houfnice slušný dosah – třeba s tříštivým projektilem M106 o hmotnosti 92,53 kg byl až 16 800 m. Pozdější verze houfnice M110A1 a A2 však dostaly delší hlaveň, čímž stoupl dosah na 22 900 metrů, uvádí Army-Guide. S raketovým projektilem M650 však mohla zasahovat cíle do vzdálenosti až 30 km, a existoval i jaderný raketově poháněný projektil. Kadence houfnice byla 3 rány za 2 minuty, i když ji bylo možné krátkodobě i zvýšit.

Zbraň doprovázelo vozidlo s municí

Houfnice M110 je umístěna na pásovém podvozku, který je shodný houfnicí M107 spadající do stejné rodiny. Její celková bojová hmotnost byla 26,5 tun, uvádí WeaponSystems. Na samotném vozidle je potom 5 členů obsluhy, ale dalších 7 jich cestovalo na doprovodném vozidle s municí, protože samotná houfnice měla zásobu pouze na 2 rány, což hodnotí Armádní Zpravodaj jako velkou slabinu. Vozidlo na silnici vyvinulo max. rychlost 56 km/h.

Zbraň se nakonec dočkala velice značného rozšíření v armádách amerických spojenců, i když někteří, jako byl Írán, se od Ameriky později oddělili. Mnoho armád, včetně americké, již M110 nepoužívá, ačkoliv v aktivní službě zůstává třeba v Řecku, Egyptě nebo na Tchaj-wanu. Dočkala se mimochodem nasazení v řadě konfliktů – Američané ji použili například ve Vietnamu nebo v Iráku, a v několika konfliktech ji použil Izrael a Írán ve válce s Irákem.

Článek Kdysi nejtěžší houfnice v americké výzbroji: brutální M110 rozsévala zkázu a nic jí nedokázalo odolat. Na ruskou zdaleka neměla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Důvod exploze stále není známý

K incidentu došlo na cvičišti Vojenského technického a zkušebního ústavu Záhoří a slovenská policie uvedla, že při něm byli zraněni dva technici státní společnosti Konštrukta, která za vývojem a výrobou systému stojí. Jeden z nich utrpěl lehčí zranění, zatímco druhý vážnější, ale jejich rozsah nebyl upřesněn. Oba dva jsou každopádně ve stabilizovaném stavu, a tedy mimo ohrožení života. Příčina výbuchu nebyla zpočátku známa.

Český analytik zhodnotil, kolik letounů ztratilo ukrajinské letectvo od začátku války. Číslo je 7krát nižší, než uvádí ruské ministerstvo

Slovenská policie v aktualizovaném prohlášení na Facebooku uvedla, že zahájila trestní stíhání ve věci trestného činu všeobecného ohrožení, přičemž v objasňování okolností pokračuje. Dle původních předpokladů se mohlo jednat o závadu na prachové náplni, munici nebo samotném zařízení, ale zřejmě šlo o první možnost. Armádní Zpravodaj požádal o vyjádření slovenské ministerstvo obrany, které upřesnilo chybějící informace a nejasnosti.

„Podpředseda vlády a ministr obrany SR Robert Kaliňák po středečním jednání vlády informoval veřejnost a média, že nedošlo k výbuchu samotné munice. V takovém případě by asi byly oběti na životech. Podle dostupných informací došlo ke shoření bimodulární prachové náplně, což není primárně až tak devastační, ale na požáru se následně podílely i palivové nádrže. Exploze byla menšího rozměru, díky tomu oba účastníci incidentu přežili a jejich zdravotní stav se zlepšuje,“ uvedlo slovenské ministerstvo obrany pro Armádní Zpravodaj.

Slovenský ministr obrany Robert Kaliňák na tiskové konferenci řekl, že docházelo k zátěžovým zkouškám houfnice, při nichž podle všeho nedošlo k výbuchu munice, ale k požáru, který vznikl hořením zůstatkové prachové náplně během čtvrtého výstřelu, zatímco první tři se obešly bez komplikací. Na ohni se pak měly podílet také plné palivové nádrže.

„K incidentu došlo při tormentačních zkouškách, při kterých se munice testuje na hranici únosnosti a s největšími tlaky, které mají zbraňové systémy snést. Detaily selhání prokáže až samotné vyšetřování,“ dodalo slovenské ministerstvo obrany pro Armádní Zpravodaj.

Analýza: polská armáda bude jediná v Evropě schopná konfliktu vysoké intenzity a přímého válčení s Ruskem

„Z důvodu zachování objektivity vyšetřování a zároveň aby nedošlo k jeho ohrožení, bližší informace poskytneme, až pokud to procesní situace ve vyšetřování umožní,“ dodala slovenská policie. Diskutující, pravděpodobně z blízkého okolí areálu, v němž k explozi došlo, avizují, že se jednalo o sérii několika výbuchů, z nichž poslední dva byly extrémně silné.

Článek Tragédie na Slovensku, houfnice Zuzana 2 při testování explodovala, dle svědků několikrát po sobě. Munice však nevybuchla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SH16A se mohla inspirovat RCH 155

Čínská houfnice SH16A se nápadně podobá německé RCH 155, s níž má i mnoho shodných nebo podobných parametrů. Euro-Sd uvádí, že je namontovaná po podvozku obrněného vozidla 8×8, ale rozhodně nejde o kopii – je totiž postavena na čínských komponentech. Spíše to dokazuje, že se Čína dokáže inspirovat a za pomoci domácích dílů vyrobit srovnatelný systém. Třeba podvozek poskytuje ochranu i mobilitu, takže je obtížné takový systém zničit.

تسلح:

خلال معرض آيدكس 2025 عرضت شركة „نورينكو“ الصينية مدفع الهاوتزر ذاتي الحركة الجديد „SH16A“ عيار 155ملم على هيكل بعجلات 8×8 وهو مصمم للتنقل والحماية والقوة النارية الدقيقة. صرحت نورينكو الشركة أنه تم تطويره بالكامل وجاهز للإنتاج عند تلقي الطلبات. pic.twitter.com/Gfcqbg4SvQ

— Kanaan Ahmed (@KanaanAhmed5) February 21, 2025

Houfnice SH1A je vybavena dělovou hlavní ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, potvrzuje ArmyRecognition, čímž se podle mého může rovnat modernímu západnímu dělostřelectvu, protože to má naprosto stejné parametry, a navíc je čínská houfnice pravděpodobně schopna pálit západní municí. To může být výhodou u zemí třeba na Blízkém východě, kde armády používají západní děla. Dosah SH16A má být u munice s posilovačem až 56 kilometrů, ale záleží vždy na jejím typu. I to je opět srovnatelné s moderními západními děly.

Konkurence pro západní i ruské zbrojovky

Základem je vozidlo VN23, což naznačuje, že by se mělo jednat o prodlouženou verzi obrněného vozidla VN22, které je umístěno na 6, nikoliv na 8 kolech. Wikipedia uvádí, že poskytuje ochranu proti munici ráže do 14,5 milimetrů, minám a dalším hrozbám, takže se mi jeví jako zřejmé, že bude mít SH16A shodné parametry. Její nejvyšší rychlost má pak být 110 km/h.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Srovnání s RCH 155 může vycházet i z vybavení automatickým nabíjením se zásobou munice na 30 ran. Ale německá zbraň se pyšní i tím, že při střelbě nemusí zastavovat, jak Armádní Zpravodaj psal. Jestli to dokáže i její čínský ekvivalent, není známé, bude to záležet třeba na schopnostech systému řízení palby. Přesto lze říci, že Čína může v některých oblastech světa svou SH16A znamenat velikou konkurenci pro západní, ale i ruské zbrojovky.

中国兵器工业集团有限公司的SH16A型155mm新一代火炮首次公开展出。无人化炮塔、自动化操作、新一代8×8轮式底盘，凶猛迅捷，还能实现远程遥控射击。 pic.twitter.com/9Ki6AzInOc

— DS北风（风哥） (@WenJian0922) November 11, 2024

Prezentace houfnice SH16A

Článek Evropské a americké zbrojovky v ohrožení, čínská houfnice SH16A je špička. Dostřelí až 56 km, zasáhnout ji je přitom téměř nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

LAHAB je mobilní a rychle střílí

Houfnice LAHAB je produktem společnosti Calidus známé hlavně výrobou různých obrněných vozidel. Tentokrát dala ale vzniknout výrobku, který GlobalTenderNews označuje za revoluční samohybný dělostřelecký systém pro moderní válčení. Má kombinovat vysokou mobilitu, možnost rychlého nasazení a vysokou palebnou sílu, konstrukčně se přitom podobá německé RCH 155, protože disponuje stejnou ráží i podobným charakterem podvozku.

IDEX 2025: Calidus unveils LAHAB self-propelled field artillery systemhttps://t.co/T34FJdCszw pic.twitter.com/xPn96UIt4Z

— Roni Sontani (@Roni_Sont) February 21, 2025

LAHAB používá dělostřeleckou hlaveň ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží, popisuje EdrMagazine, což znamená, že je nejspíše schopná používat dělostřeleckou munici standardů NATO. Má automatické nabíjení a v zásobníku munici na 28 ran, které dokáže pálit kadencí až 8 ran za minutu. Maximální dosah je 56 kilometrů, i když údaje se podle zdrojů liší – může se jednat o informace pro určité typy munice třeba s prodlouženým dosahem.

Houfnice používá podvozek Wahash

Základem houfnice LAHAB je věž, nejspíše umístitelná na více typů podvozků, ale Calidus pochopitelně zvolil svůj produkt, a to víceúčelové obrněné vozidlo Wahash 8×8. Army-Technology uvádí, že ve verzi obrněného transportéru má délku 8,5 metrů a hmotnost 32,1 tun, s dělostřeleckou věží potom hmotnost vzrůstá na 36 tun. Vozidlo by mělo být schopné odolat dělostřeleckým střepinám a projektilům do ráže 14,5 milimetrů.

Jedna z nejlepších houfnic světa by Ukrajinu značně posílila: RCH 155 pokosí nepřítele až na 54 km a to ani nemusí zastavovat

Pro blízkou ochranu je osádka LAHAB vyzbrojena ještě kulometem ráže 12,7 mm, a to buď ručně obsluhovaným, nebo v dálkově ovládané věži. Jak se houfnice osvědčí, bude záležet na jejích přesných schopnostech daných třeba řízením palby, ale o něm zatím nejsou informace dostupné. Pokud se vyrovná dělostřeleckým systémům běžným v zemích NATO, může mít Calidus velice konkurenční produkt, o nějž mohou mít zájem třeba okolní arabské země.

Článek Až překvapivě povedená houfnice LAHAB ze SAE by mohla vyzbrojit arabský svět. Je srovnatelná se západními protějšky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zákazník si u ATMOS vybere podvozek

Dělostřeelcký systém ATMOS je dílem izraelské společnosti Elbit Systems. Ta ho popisuje jako houfnici namontovanou na automobilovém podvozku, což jí zajišťuje vysokou mobilitu s rychlou schopností reakce – užívány jsou podvozky 6×6 nebo 8×8, to záleží na přání zákazníka. Jde vlastně o stejnou nabídku, jakou poskytují Francouzi s houfnicí CAESAR, kdy je domácí podvozek 6×6, ale česká armáda bude mít tatrovácký 8×8.

iZdroj fotografie: Elbit Systems

Systém ATMOS využívá dělostřeleckou hlaveň ráže 155 milimetrů, uvádí Wikipedia, což je pochopitelné, jelikož má izraelská armáda výzbroj kompatibilní s NATO – i munice do děla bude tedy shodná. Systém je nabízen s hlavní délky 39 až 52 ráží, přičemž větší hodnota je ta dnes standardní a opět shodná s houfnicemi jako CAESAR, ale i dalšími západními. Dosah je 41 kilometrů, což opět koresponduje s tou nejmodernější západní výzbrojí.

Obsluha zůstává při střelbě nekrytá

K obsluze systému ATMOS je zapotřebí 4 až 6členná osádka, která se během přesunu přepravuje v pancéřované kabině. Ta jí bude pravděpodobně poskytovat ochranu proti palbě z ručních zbraní a střepinám, ovšem při střelbě se pohybuje venku stejně, jako je tomu u houfnice CAESAR. Pokud by tedy došlo k odvetné palbě nebo třeba útoku dronem, znamenalo by to vysoké riziko smrti. K dispozici má přitom moderní počítačově ovládaný a zaměřovací systém, uvádí Army-Technology, což zaručuje vysokou pravděpodobnost zásahu cíle.

„Houfnice CAESAR se rychle rozpadají a nejsou vhodné pro vojenské akce na Ukrajině,“ myslí si francouzský ex-výsadkář Xavier Moreau

Hmotnost ATMOS 2000 na podvozku Tatra 6×6 je kolem 22 tun a rychlost až 80 km/h, naložit ji přitom lze do větších typů transportních letadel. Od roku 2001, kdy se objevila první verze ATMOSU, s ním Izrael slaví veliký úspěch. Nejenže je zaváděn do izraelských ozbrojených sil namísto amerických M109 Paladin, ale daří se ho také exportovat. Ve výzbroji ho má třeba Thajsko, Filipíny nebo Kamerun, ze zemí NATO si ho pak objednalo Dánsko.

Článek Izraelský ATMOS 2000 je moderní houfnice podobná CAESARU, který pořizuje AČR. Obsluha však při střelbě podstupuje smrtelné riziko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tažená houfnice na korbě náklaďáku

Súdánská armáda se podle všeho snaží získat levné samohybné dělostřelectvo již delší dobu. Původním projektem z rodiny Khalifa byla Khalifa-1 označovaná jako Khalifa GHY02. ArmyRecognition uvádí, že byla představena na IDEX 2013 ve Spojených arabských emirátech a v podstatě nejde o nic jiného než o sovětskou houfnici D-30 upravenou k použití na korbě vozidla Kamaz 43118 6×6. Je to tedy improvizace, ale dle všeho sofistikovanější.

D-30 + Ural-4320 = CAESAR ?
Only in Sudan. Soon in #Russia. #neimeetanalogov. Yet. 😂
Khalifa GHY03/Khalifa-2. pic.twitter.com/8WTaIRMJjD

— JR2 (@JanR210) January 13, 2023

Ovšem podle příspěvku na síti X existuje i nástupce označovaný jako Khalifa-2 nebo také Khalifa GHY03. Využité je stejné dělo, ale tentokrát na podvozku ruského automobilu Ural-4320 6×6. Opět přitom nejde jenom o přišroubování děla, provedeny byly i další úpravy. Ani tak ji ale v žádném případě nelze srovnávat třeba s kolovou houfnicí, jakou je francouzská CAESAR, i když základní funkci, tedy mobilní dělostřeleckou podporu, systém bezesporu plní.

Spojení, které přináší maximum

Houfnice D-30 je sovětská zbraň, která vstoupila do služby již na začátku 60. let 20. století, uvádí WeaponSystems – nelze ji tedy považovat za nějak moderní. Má ráži 122 milimetrů a kadenci 7–8 ran za minutu. Se standardní municí má být její dosah až 15,4 km, ale existují i druhy s prodlouženým dosahem, třeba čínský raketově poháněný projektil údajně doletí až 21,9 km. Lze předpokládat, že podle druhu munice to platí i pro tento systém.

Rusko má ve výzbroji i lepší pumy než až 3tunové FAB: třeba speciálně navržená D-30SN pro Suchoj Su-34 zničí cíl až na 90 km

Ural-4320 je rovněž původně sovětský a dnes v Rusku vyráběný univerzální terénní nákladní automobil. Podle typu může nést náklad o hmotnosti 5 až 6 tun, uvádí Wikipedia, a jeho maximální rychlost je až 82 km/h. Zvládá i jízdu v náročném terénu, což je pro samohybnou houfnici ideální, navíc se díky tomu může snadno přesunovat po cestách. V podstatě se dá říci, že jeho spojením s D-30 vytěžili Súdánci z obou platforem možné maximum.

Sudan 🇸🇩: Video showing a locally made 122 mm Khalifa GHY03/Khalifa-2 self propelled howitzer of the Rapid Support Forces. pic.twitter.com/9AZXxR66In

— Hammer Of War (@HammerOfWar5) February 6, 2025

Houfnice Khalifa-2 v Súdánu

Článek Súdánská samohybná houfnice Khalifa-2 je šikovná improvizace, která vdechuje život 60letým sovětským legendám D-30 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starší hlaveň na novém systému

Nová ruská samohybná houfnice je postavena na podvozku BAZ-6010-027, tedy jako 2S43 Malva, a dle všeho využívá i shodné nebo podobné prvky, např. naváděcí a zaměřovací systém, uvádí MilIn. Liší se ale použitou dělovou hlavní – zatímco její vzor má dělo 2A64 použité třeba na houfnici 2S19 Msta-S, nový systém používá hlaveň ráže 152 mm ze staršího sovětského děla 2A36 Giatsint-B, uvádí Tsn, a zároveň je osazen výkonnými rušičkami dronů.

Video: ani 18 obrněných vozidel není zárukou, že útok vyjde, když proti nim stojí koordinovaní obránci s drony a těžkým minometem

Užití staršího typu děla není vůbec na škodu, má totiž větší dosah než novější 2A64, a použití moderních zaměřovacích systémů mu zaručuje slušnou přesnost; s reaktivně poháněnými projektily umí zasáhnout na vzdálenost až 33,1 km. použít do něj lze navíc i speciální nový typ munice s dosahem až 50 km, upozorňuje ArmyRecognition, což z houfnice rázem dělá zbraň schopnou svými parametry překonat i řadu západních dělostřeleckých systémů.

Odpálí i Krasnopol, v akci možná už brzy

Obsluha může do děla nabíjet také přesně naváděnou munici typu Krasnopol, k níž Wikipedia uvádí, že je určena pro děla ráže 152 milimetrů a disponuje laserovým naváděním. To znamená, že musí cíl ozářit buď operátor ze země, případně nějaký letoun nebo dron ze vzduchu a laserový paprsek na něm udržet. Následně je projektil schopen zasáhnout s vysokou přesností, a to dokonce i pomaleji se pohybující cíle. Základní verze má dosah 20 kilometrů, ale Rusko údajně vyvinulo i typy s prodlouženým dosahem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Umístění houfnice na kolovém podvozku sice neumožňuje nasadit ji v tak těžkém terénu jako jiné ruské pásové houfnice, ale zaručuje jí možnost velmi rychlého přesunu po silnicích. To ji může spolu s velkým dosahem ochránit proti protibaterijní palbě a/nebo dronům – stejně tak jako protidronové rušičky. Ovšem jak nebezpečnou zbraň ruští konstruktéři vyrobili, se ukáže při jejím ostrém nasazení, což nemusí trvat dlouho.

Článek Rusko má zjevně ve výzbroji i neznámý dělostřelecký systém, který dokáže rozmetat cíl až na 50 km. Překonává mnoho západních se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice je koncepcí podobná Moraně

O izraelské houfnici Roem jsou k dispozici jenom kusé informace, ale koncepčně jde o dělostřelecký systém na těžkém kolovém podvozku s otočnou věží, automatickým nabíjením a pancéřovanou kabinou. Defence-Blog uvádí, že používá munici západního typu ráže 155 mm. Kdo by chtěl její konstrukci k něčemu přirovnat, pak je velice podobná české houfnici Morana od Excalibur Army a je možné, že si mohou na trhu v budoucnu i konkurovat.

New artillerie canon for the IDF.

The ROEM pic.twitter.com/mX6TciOf91

— Eretz Israel (@EretzIsrael) June 5, 2024

Dělostřelecký systém SIGMA 155 Roem využívá hlaveň o délce 52 ráží, což je parametr těch nejmodernějších houfnic západního typu, tedy včetně Morany. Zaručuje velice dobrou přesnost a zároveň i velmi solidní dosah projektilů. O schopnostech izraelské houfnice se toho příliš neví, ovšem její dosah by mohl být až 80 kilometrů ve verzi určené pro Evropu, soudí ArmyRecognition, což je skvělý parametr. Izraelská verze by měla mít dosah menší.

SIGMA 155 Roem se může rychle přemístit

Izraelské dělostřelectvo se nyní opírá o americké pásové houfnice M109 s kratší hlavní, jejichž dosah je tak menší. I když pásový podvozek umožňuje překonávat náročný terén a kolový takovou průchodnost nemá, může se snadno pohybovat po vlastní ose po silnici a cestách. M109 se tak zvládne dostat na místo určení velice rychle, a hlavně sama. Podvozek Oshkosh HEMTT 10×10, na němž stojí, umožňuje rychlost až 100 km/h, uvádí Wikipedia.

Davidův prak „aka“ Kouzelná hůlka má 2násobný dosah než americký Patriot, na uzdě udrží i ruské bombardéry Tupolev Tu-160 a Tu-95

Systém Roem má automatické nabíjení, což znamená, že stačí k jeho obsluze osádka složená ze 3 vojáků, uvádí JPost, a při dosažení místa určení je dělo schopné zaujmout postavení a zahájit palbu během velice krátké doby. V první minutě je schopné vypálit 8 projektilů a lze předpokládat, že jeho systém řízení palby dokáže zajistit dopad několika z nich na zvolený cíl v jednom okamžiku. V případě potřeby pak vozidlo téměř okamžitě pozici opustí.

Článek Budoucí izraelská houfnice Roem s dostřelem až 80 km by mohla konkurovat české Moraně. Určena bude i pro Evropu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice na Humvee je velmi lehká

Tvůrcem zbraně Humvee 2-CT Hawkeye MHS je americká společnost AM General, a jak napovídá název, dělo je umístěno na podvozku legendárního terénního automobilu HMMWV přezdívaného Humvee. Celý dělostřelecký systém je tak velmi malý a jeho hmotnost s vozidlem dosahuje jenom 6 395 kilogramů, uvádí na svých internetových stránkách společnost AM General. Jenom pro srovnání, francouzská houfnice CAESAR, kterou si objednává AČR, na klasickém podvozku 6×6 váží 17,7 tun a na tatrováckém 8×8 kolem 30 tun.

iZdroj fotografie: AM General

Houfnice na Humvee je oproti těm klasickým výrazně menší, namísto ráže 155 mm u velkých děl má ráži 105 mm, což je standard v NATO u lehčích typů západních houfnic. Neznamená to však, že není účinná a neumí velmi tvrdě udeřit. Twz uvádí, že zatímco tažená americká houfnice M119 ráže 105 mm má hmotnost přes 1 900 kilogramů, odlehčené dělo na vozidle pouhých 519 kilogramů. Navíc má malý zpětný ráz, který umožnila revoluční technologie měkkého zpětného nárazu označovaná jako SRT, uvádí Army-Technology.

Humvee 2-CT Hawkeye MHS udeří až na 19,5 km

Systém Hawkeye MHS má pochopitelně menší dosah než moderní děla ráže 155 mm – granát s raketovým posilovačem a vysoce účinnou explozivní hlavicí může zasahovat cíle do vzdálenosti až 19,5 km. V prvních 3 minutách může dělo pálit kadencí až 8 ran za minutu, a při setrvalé palbě 3 rány za minutu. Není však jasné, jaká je na vozidle zásoba munice, ale na základě Humvee existuje ještě druhé, tentokrát muniční vozidlo.

Video: když na obránce v domech útočí Humvee s těžkým kulometem, který prorazí i beton, mohou být vojáci značně bezbranní

Ačkoliv musí mini-houfnice blíže nepříteli, neb má menší dosah, má řadu výhod. Je vysoce mobilní a lehčí než větší zbraně, takže může snadno měnit pozici. Díky malé velikosti ji také může až 4členná obsluha mnohem snáze maskovat, což je v případě rozměrných zbraní problém a jsou objevitelné všudypřítomnými průzkumnými drony. S digitálním řízením palby pak zbraň vojákům zaručuje vysokou pravděpodobnost zničení cíle.

Článek 105mm mini-houfnice na Humvee vypadá až neškodně, přitom je revoluční a dokáže tvrdě udeřit na skoro 20 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice zachráněná zastřešeným krytem

Běžná situace, při níž mohou vojáci dělo ztratit, nastává v okamžiku, kdy ho objeví průzkumný dron. Jeho operátor pak může přivolat dron sebevražedný a sledovat cíl do doby, než dojde k jejímu zničení. Video pod tímto článkem však ukazuje případ, kdy se obsluze podařilo houfnici zachránit. Millin uvádí, že se jednalo o původem britskou samohybnou houfnici AS-90, jejíž obsluha ji schovala do krytu vybaveného ochranným pletivem.

iZdroj fotografie: Militarnyi (Ukrajinské vojenské centrum)

Na záběrech je vidět, jak houfnice poté, co splní svůj úkol, zajíždí do výkopu překrytého střechou. Záběry z ruského průzkumného dronu ale dokazují, že o ní operátor neztratil přehled a povolal sebevražedný dron ZALA Lancet. Tomu se podařilo do úkrytu přesně trefit, ale byl zakrytý jakýmsi pletivem (na kameře dronů nebylo pořádně vidět). Lancet explodoval, ale fotografie dokazují, že pouze na dřevěném sloupku, takže pletivu ani houfnici výbuch nic neudělal.

Houfnice AS-90 nemá nijak extrémní dosah

Britská armáda na svých internetových stránkách uvádí, že AS-90 je pásová samohybná houfnice využívající standardní západní ráži 155 milimetrů. Její hlaveň je dlouhá 39 ráží, což znamená, že má menší dosah než moderní západní zbraně o délce hlavně 52 ráží. Se standardním střelivem tak může tato houfnice zasahovat cíle do vzdálenosti 24,7 kilometrů, a nezbývá tedy než ji umístit blíže frontě, čímž je více zranitelná než děla s větším dostřelem. Vybudovat pro ni proto úkryt pokrytý pletivem dává smysl – a je vidět, že se jedná o účinné řešení.

„Královská“ houfnice AS-90 je stále dostatečně výkonná, ačkoliv má i významný handicap. Bývala mohla patřit k nejlepším

Dron ZALA Lancet je docela známá ruská zbraň, která existuje v několika variantách s různým dosahem a různě těžkou hlavicí. Wikipedia uvádí že standardní dron Lancet-3 je vybaven hlavicí o hmotnosti 3 kilogramy, což je dostatečné i ke zničení tanku. Na obloze vydrží až 40 minut a pohybuje se rychlostí 80 až 110 km/h, což znamená, že dokáže zasáhnout cíle i dále za frontou. Rozpoznatelný je podle charakteristických křídel a kormidel umístěných do X, přičemž opakovaně prokázal schopnost ničit různou techniku, a to i tu nejtěžší.

Článek Video: správně udělaný kryt s pletivem dokáže houfnici AS-90 ochránit i před ruským dronem Lancet, který má na svědomí mnohé cíle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útoku dronem nezabránilo ani rušení

Video pod článkem ukazuje, jak se konkrétně podařilo zničit ruskou samohybnou houfnici 2S1 Gvozdika. Na záběrech je ale vidět až závěrečný útok sebevražedného dronu, takže není jasné, jak se podařilo houfnici objevit. Ačkoliv je video dosti zrnité – pravděpodobně se jedná o následek ruského rušení signálu – zdá se, že je houfnice maskovaná. Stojí totiž v jakémsi okopu a kolem ní jsou nejspíše maskovací sítě. Ale i tak je z oblohy viditelná.

iZdroj fotografie: Uživatel AlfvanBeem / Creative Commons / CC0

Pro obyčejný FPV dron nepředstavují zbraně jako Gvozdika žádný velký problém, protože nejsou příliš pancéřované, a stačí i běžná kumulativní hlavice. Jak zachycuje video, po útoku začala houfnice silně hořet, kčemuž MilIn uvádí, že v ní s největší pravděpodobností explodovala uskladněná munice – což prakticky vždy znamená „konečnou“. Na záběrech je dokonce vidět, že houfnici odlétla věž. A co se stalo s osádkou, to zřejmé není.

Houfnice 2S1 Gvozdika nedostřelí daleko

Gvozdika je samohybná houfnice vyvinutá ještě v Sovětském svazu a do výzbroje armády byla zavedena v roce 1972, uvádí Wikipedia. Její dělo je založeno na tažené houfnici D-30 ráže 122 milimetrů, která ve své době patřila k výkonným zbraním, ale v současnosti již za moderním dělostřelectvem zaostává – především pak dosahem, protože s běžným střelivem zasáhne cíle do vzdálenosti max. 15,3 kilometrů, s raketově poháněným pak 21,9 kilometrů, což je dnes nedostatečné a nutí to vojáky přisouvat houfnice příliš blízko frontě.

Sovětské houfnice D-30 a 2S1 Gvozdika jsou královny bojiště. I přes značné stáří je v bojích na Ukrajině používají obě strany

Zbraň je umístěna na pásovém podvozku, což dává 2S1 Gvozdice velmi dobrou pohyblivost i v těžkém terénu. Na její obsluhu je potřeba osádka složená ze 4 vojáků, která je uvnitř chráněná pancířem schopným odolat palbě z ručních zbraní, uvádí WeaponSystems. Hmotnost houfnice je 15,7 tun a dokáže se pohybovat rychlostí 62 km/h, nebo 5 km/h, když plave, a její dojezd je 500 kilometrů. Ačkoliv je již dnes zastaralá, stále zůstává ve výzbroji řady zemí.

Článek Video: ani když je ruská houfnice 2S1 Gvozdika pečlivě zamaskovaná, nemusí být v bezpečí, a po zásahu jí dokonce může odletět věž se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2 hlavně by zajistily vysokou kadenci, ale…

Možná se to zdá být zvláštní, ale dvouhlavňová Koalice-SV opravdu dává z některých pohledů smysl. OverClockers uvádí, že jednou z jeho výhod byla vysoká rychlost střelby, a to přesto, že houfnice nedokázala střílet z obou hlavní naráz, ale jednou pálila levná, a potom zase pravá, díky čemuž byla kadence až 16 ran za minutu, což žádný jiný takový systém na světě nedokáže. V podstatě by to znamenalo, že by osádka mohla během velmi krátké doby zasypat cíl hustou palbou, a pak změnit pozici, aby se vyhnula nepřátelské protibaterijní palbě.

Early prototype of a 2S35 (Koalitsiya-SV). 2S19 (‚Msta-S‘) chassis with modified turret, fitted with an over-and-under dual autoloaded 152mm howitzer pic.twitter.com/oc7kSVPB1r

— Vladimir Karpov 🇧🇷 🇷🇺 (@makotolover1866) December 16, 2020

Zdálo by se proto logické takový systém postavit, ale TopWar upozorňuje, že má Koalice-SV automatické nabíjení, což by vyžadovalo umístit dovnitř dvojitý nabíjecí systém. Ten je ale složitý a zabírá místo, takže by bylo nutné postavit systém větší, případně zmenšit zásobu střeliva, což by zase u děla s vysokou kadencí nemělo logiku. Složitý mechanismus také znamenal vyšší pravděpodobnost poruchy, a nevýhodou byl i nárůst hmotnosti, který by se projevil na mobilitě a mohl ztížit přepravu po mostech nebo na návěsech.

Koalice-SV by vydržela déle než ostatní

Výhodou je nicméně dle obou výše zmíněných zdrojů nižší opotřebení hlavní. U děl se po určitém počtu výstřelů opotřebují, i když jsou dělané z kvalitních materiálů, což má vliv na přesnost i bezpečnost děla. To pak musí na složitou výměnu a schází na bojišti. Ovšem díky dvěma hlavním by Koalice-SV dokázala pálit dvojnásobek ran, a ty by potom bylo možné vyměnit v jednom kroku najednou, což by ušetřilo práci a snížilo absenci na bojišti.

Ruská houfnice 2S35 Koalice-SV se vyrovná i nejlepším západním dělům. Její dostřel je až 80 km a opustila sovětské standardy

Nakonec ale převážil názor udělat houfnici jednohlavňovou. Více hlavní přitom nebyla originální myšlenka, Military-History uvádí, že Němci už v 70. letech 20. století postavili prototypy dvouhlavňového tanku Versuchsträger s dvěma děly 105 nebo 120 mm, a americký stíhač tanků M50 Ontos používaný ve válce ve Vietnamu měl dělových hlavní hned šest. TankHistoria však uvádí, že se v tomto případě jednalo o bezzákluzová děla ráže 106 mm. Za zmínku pak stojí i „5hlavý“ sovětský tank T-35, ale ten měl kromě vysokého počtu děl i několik věží.

Dvouhlavňová 2S35 Koalice-SV

Článek 2hlavňová ruská houfnice Koalice-SV by měla nejvyšší kadenci na světě i další plusy, ale nevýhody nakonec převážily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dlouhý dostřel je i dnes velmi dobrý

Vývoj nové zbraně schopné překonat dosavadní dělostřelecké zbraně ve výzbroji SSSR začal již v 60. letech 20. století, a do výzbroje sovětské armády vstoupila v roce 1976. Na svou dobu se jednalo o úctyhodnou zbraň, tedy hlavně pokud šlo o dostřel. S klasickým střelivem ráže 152 milimetrů totiž dokázal Hyacint-S zasahovat cíle do vzdálenosti až 28,4 kilometrů, uvádí ArmyRecognition, což byla v 70. letech velmi dobrá hodnota. Navíc ale existovaly i projektily s raketovým pohonem a doletem až 37 kilometrů.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

I dnes jde přitom o poměrně dobré parametry, takže není divu, že se v případě války stává takové dělo vcelku cenným cílem, ačkoliv samozřejmě existují i zbraně mnohem lepších parametrů. Na videu pod tímto článkem lze vidět zničení jednoho z nich, a to pravděpodobně střelou ze systému M142 HIMARS. Pásový podvozek Hyacint-S má přitom 15 milimetrů silný pancíř, který dokáže chránit jenom před střepinami nebo projektily z ručních zbraní, ovšem ne proti přímému zásahu raketometem, který zapálí v něm uloženou munici, doplňuje Defence-Blog.

Kdysi existovala i jaderná munice

Ačkoliv má 2S5 Hyacint-S ráži 152 milimetrů, která je v sovětském dělostřelectvu standardní, používá speciální variantu s větší silu. Rychlost střelby má až 6 ran za minutu a zajímavé je, že dříve do děla existovaly i jaderné granáty o síle až 2 kilotuny. Jestli existují dodnes, není jisté, některé informace však mají naznačovat, že Rusko jejich zásoby zlikvidovalo, uvádí MilitaryToday. Tato munice byla přitom „výsadou“, takže si ji nechával SSSR (a později Rusko) pro sebe, a k dalším uživatelům jako Etiopii, Eritree, Ukrajině, Finsku nebo Bělorusku se nedostala.

Video: ruské těžké dělo 2S5 Hyacint ze 70. let rozhodně nepatří do šrotu, nepřítele efektivně zdecimuje i dnes na vzdálenost až 40 km

Zajímavý je i podvozek 2S5 Hyacint-S, konstruktéři využili ten z protivzdušného systému 2K11 Krug, do něhož se vejde 5 až 6členná osádka a zásoba munice na 30 ran. Další zásoba 30 ran je pak na doprovodném vozidle, které by mělo jezdit s houfnicí všude. Systém nemá věž a při používání je osádka nekrytá venku. Vozidlo má hmotnost 28,2 tun, na silnici se dokáže pohybovat rychlostí až 62 km/h, a jeho dojezd na plnou nádrž je 500 km.

Článek Video: Ukrajinci vyhodili do povětří ruskou těžkou houfnici 2S5 Hyacint-S. Je to velký úspěch, i dnes totiž dokáže velmi silně udeřit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zkoušky 2S35 Koalice-SV trvaly 8 let

Na ruském těžkém dělu, které se v mnoha ohledech těm západním zcela vyrovná, začal ruský obranný průmysl pracovat v novém tisíciletí, a v roce 2006 se objevil první demonstrátor. MilitaryToday uvádí, že měl dokonce 2 hlavně a střílel kadencí až 16 ran za minutu, a to postupně z obou hlavní, aby se příliš nezahřívaly. Konečný prototyp z roku 2013 už měl však hlaveň pouze jednu. Předsériové kusy pak dostala armáda v roce 2015, a jejich vojskové zkoušky trvaly až do roku 2023, kdy se také rozeběhla sériová výroba 2S35 Koalice-SV.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Na první pohled se může Koalice-SV podobat starší sovětské houfnici 2S19 Msta-S, v níž se také konstruktéři v mnohém inspirovali, ale i tak jde o zcela jinou zbraň. Umístěna je na pásovém podvozku, konkrétně jde o upravený podvozek tanku T-90. Na něm je otočná věž osazená dělem 2A88 ráže 152 mm a těžkým kulometem. Houfnice je vybavena digitálními displeji, moderním řízením palby, a má jednotný automatizovaný taktický velitelský systém, což jí umožňuje palbu za každých povětrnostních podmínek, uvádí Defence-Blog.

Dosah i rychlost palby je velmi dobrá

Některé informace se ohledně nové ruské houfnice v různých zdrojích liší. Většina se ale shoduje, že s běžným střelivem zasáhne cíle na zhruba 40 kilometrů, což je srovnatelné se západními děly, z nichž lze jmenovat třeba špičkovou německou houfnici PzH 2000. Se speciálními projektily je pak údajně 2S35 Koalice-SV schopna zasahovat cíle na 70 až 80 km, což je v případě pravdivosti úctyhodný výkon. Rychlost střelby je až 10 ran za minutu, čímž se německé zbrani rovněž vyrovnává. Zásoba munice by pak měla mít na 60 až 70 ran.

K obsluze ruské houfnice stačí osádka 3 vojáků, která je chráněna pancířem proti střepinám dělostřelecké palby. 2S35 Koalice-SV se přitom umí pohybovat rychlostí až 60 km/h. Relativně vysoká rychlost a dobrá průchodnost terénem ve spojení s dalekým dostřelem tak ruským dělostřelcům umožní zůstávat od bojů dále než jejich starší děla. To je zásadní v době, kdy jsou největší hrozbou drony, protože zůstane pro mnohé mimo dosah. Zvýšená přesnost pak umožní zasahovat cíle s vyšší efektivitou a šetřit cenné střelivo.

Článek Ruská houfnice 2S35 Koalice-SV se vyrovná i nejlepším západním dělům. Její dostřel je až 80 km a opustila sovětské standardy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I osamělé útoky Ukrajinci zpozorovali

Jedním z příkladů neúspěšného ruského útoku je pokus prorazit u Kupjansku v Charkovské oblasti na severovýchodě země. Dobře ho zdokumentoval dron, díky němuž ukrajinští vojáci o technice nepřítele věděli daleko dopředu a mohli se na ni připravit. Portál MilIn uvádí, že během tohoto útoku přišla ruská armáda o trojici tanků a podařilo se ji zneškodnit 14. mechanizované brigádě ukrajinských ozbrojených sil, která je pověřena obranou úseku. Během dne si pak navíc připsala i další skalp v podobě samohybné pásové houfnice.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Jak se zdá, ruské tanky vstupovaly do útoku po jednom a na různých místech – záběry neukazují žádnou obrněnou kolonu, v níž se Rusové běžně pokouší útočit. Jenomže průzkumný dron je všechny odhalil a navedl na ně palbu, pravděpodobně nějakou protitankovou střelou, neboť je ve všech případech vidět jediný zásah a kolem nejsou žádné výbuchy. Na videu také není možné spatřit ani jeden sebevražedný dron narážející do některého z obrněnců. Typ ruských tanků ale není možné na nepříliš kvalitních záběrech rozeznat.

Zamaskovat houfnici je v zimě těžké

Jiným způsobem se potom ukrajinským vojákům podařilo zničit ruskou samohybnou houfnici 2S1 Gvozdika. Rusové ji schovali do okopu obklopeného stromy a keři a nejspíše se ji tak pokusili zamaskovat – jenomže v začínající zimě chybí na porostu listy, a navíc v jejím okolí ležel sníh, takže byla snáze viditelná. K její likvidaci pak posloužil sebevražedný dron, jehož hlavice pronikla po nárazu dovnitř a pravděpodobně v něm zapálila uskladněnou munici.

Video přímo z akce: ukrajinští vojáci útočí pomocí termobarických granátů z protitankového RPG-7 na ruskou opevněnou jednotku

Houfnice Gvozdika vstoupila do služby už na začátku 70. let 20. století, uvádí ArmyRecognition, a i přes její stáří ji ve válce na Ukrajině používají obě strany. Jde o dělostřelecký systém ráže 122 mm s dosahem 15,2 km, který je umístěn na pásovém podvozku odvozeném od transportéru MT-LB. Čtyřčlenné obsluze poskytuje ochranu proti palbě z ručních zbraní, ovšem pro dron s hlavicí nepředstavuje problém. Pohybuje se max. rychlostí 62 km/h a je schopna plavat po vodě, což se na východním bojišti více než hodí.

Článek Video: pouze 4 ranami zneškodnili Ukrajinci 3 tanky a 1 houfnici a přeměnili tak ruský tankový útok v neúspěšný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice Malva prošla armádními testy

Zavést kolovou samohybnou houfnici do výzbroje zvažovala armáda již v době Sovětského svazu; dobrý příklad měla ostatně i v československé ShKH vz. 77 DANA. Přesto přišel první projekt podobného typu až v posledních letech. O houfnici 2S43 Malva informoval její výrobce, Rostec, v roce 2019, a o rok později už představil její prototyp. Ten za sebou má i úspěšné armádní zkoušky, ale ruská armáda si zbraň dosud neobjednala, a ani není jasné, zda tak učiní.

Russia 🇷🇺 learned from western self-propelled wheeled howitzers…

Rostec reports that the Malva wheeled self-propelled gun has passed state tests and is preparing to enter the army.

ACS 2S43 “Malva” was created on the basis of the BAZ chassis with an 8×8 wheel formula, a… pic.twitter.com/3pQNjGgVLz

— chris__759 (@chris__759) July 28, 2023

2S43 Malva využívá stejné dělo jako 2S35 Koalice, má tedy standardní ruskou ráži 152 milimetrů. Zatím není jasné, jaké má systém parametry, ale vzhledem k použité hlavni lze předpokládat, že by mohly být podobné jako u zmíněné Koalice. Některé zdroje přitom tvrdí, že by měl být dosah zbraně se standardním střelivem jenom 24,5 kilometrů, což je ale mnohem méně než kolik Rusko udává u houfnice Koalice. Je tedy možné, že to ve skutečnosti bude mnohem více, což by i odpovídalo trendům v moderním dělostřelectvu.

Na korbě Malvy je munice na 30 ran

Celý systém je umístěný na podvozku 8×8 BAZ-6010-027, takže by měl být schopen dosahovat na silnici rychlosti kolem 80 km/h, a dojezd mít až 1 000 kilometrů. Obsluhu zbraně má pak tvořit 5 vojáků. Na korbě je místo na munici pro 30 ran, systém ji může odpalovat rychlostí až 7 ran za minutu. Prototyp neměl žádnou obrannou výzbroj, ale není vyloučené, že by v případě sériové výroby houfnice dostávala kulomet, a také pancéřovanou kabinu.

Ruský samohybný minomet 2S41 Drok na obrněném vozidle výsadkářů „létá“ až 100 km/h a svou palebnou sílu dokáže i zdvojnásobit

Při hmotnosti 32 tun by se vešla 2S43 Malva i do transportního letounu Iljušin Il-76. Kolové houfnice by se bezesporu ruské armádě hodily i v současných bojích na Ukrajině, kde musí děla velmi často měnit pozice kvůli radarům odhalujícím jejich pozice, stejně jako z důvodu všudypřítomných dronů. Kolová houfnice by podle dřívějších zpráv z Ruska mohla v budoucnu nahradit nemoderní tažené zbraně, třeba 2A65 Msta-B nebo 2A36 Hyacint-B.

Článek Ruská samohybná 152mm houfnice 2S43 Malva je ruskou „anomálií“, jako jediná má kolový podvozek; hodila by se na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dělo má využít podvozku z BMP-3

Kurganmashzavod je především dodavatelem bojových vozidel pěchoty BMP-3 a obojživelných vozidel BMD-4, případně jejich modernizovaných verzí. Právě první z jmenovaných se přitom konstruktéři pokusili již v 80. letech 20. století použít pro výrobu samohybné houfnice označované 2C18 Pat-S. Vznikl však jen jediný exemplář, a kvůli nevyhovujícím výkonům byl odmítnut. Podle ruských médií by ale mohl dostat druhou šanci; Rusko se možná nechce spoléhat jen na současné typy zbraní, ale zkusit i technologicky méně náročné a levnější.

Kurganmashzavod will reportedly restart development of the 2S18 Pat-S self-propelled 152-mm howitzer based on a BMP-3 chassis. https://t.co/KVc8dn0erThttps://t.co/miD5uP5InD pic.twitter.com/YZbCrmeL1G

— Rob Lee (@RALee85) May 21, 2023

Lze předpokládat, že společnost opět využije vozidlo BMP-3, ale nejspíše upravené o dodatečné pancéřování ve formě odklopných bočních zástěn s antikumulativními mřížkami, a případně mu dá i další vylepšení z modernizovaného vozidla BMP-3M. Pokud by si podvozek zachoval své parametry, mohl by dosahovat rychlosti až 72 km/h a osádku chránit před projektily ráže až 30 milimetrů. Kolik členů by měla obsluha mít, je zatím neznámý údaj.

Původní verze měla malý dosah

Verze Pat-S stará 40 let byla vybavena dělem 2A63 ráže 152 mm, a není jisté, jestli bude zachováno – ale ráže pravděpodobně ano, protože ruské ozbrojené síly standardně využívají dělostřeleckou munici právě tohoto typu. Původní zbraň měla dosah jenom kolem 15 km, což ani před 40 lety nebylo nijak úctyhodné číslo, a naopak bylo důvodem k odmítnutí. Současné typy munice však mají delší dosah, takže by měl být dostřel o něco lepší.

Lze také předpokládat, že by současná konstrukce dostala modernější vybavení, a nejspíše by se zvýšila přesnost střelby. Dělo by také pravděpodobně mohlo používat munici typu Krasnopol s laserovým naváděním a dosahem až 25 kilometrů. Informace o oživení projektu každopádně svědčí o tom, že může mít ruské dělostřelectvo problém s doplňováním ztrát. Rusko totiž v minulosti mluvilo o tom, že chce své samohybné dělostřelectvo začít přezbrojovat na moderní houfnice 2S35 Koalice, ale dosud zbraň testuje a ani ji nenasadilo na Ukrajině.

Článek Oživení 40 let starého 152mm dělostřeleckého systému Pat-S vychází z dříve odmítnutého propadáku, Rusko ale potřebuje nové zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.