Co přesně Ukrajina získala

Veřejně potvrzené minimum vypadá takto: HUR se dostala k datům o vnitřní struktuře MITT, k informacím o podřízených podnicích, které se podílejí na konstrukci, softwaru, motorech a řídicích jednotkách raketových systémů, a k seznamu téměř dvou a půl tisíce lidí s jejich rolemi v korporaci. Součástí úniku mají být i materiály k programům Start-1M (konverzní nosič pro rychlé vypouštění satelitů na nízkou oběžnou dráhu) a Tiporyad (škálovatelná vesmírná platforma s potenciálním vojenským využitím).

Co naopak veřejně potvrzeno není: kompletní technické výkresy konkrétních střel, zdrojové kódy řídicích systémů ani trajektorické tabulky. HUR detailní seznam souborů nezveřejnila, což je u zpravodajských kyberoperací standardní postup. Způsob průniku, použitý malware i délka přístupu do sítě zůstávají neveřejné. Šíře získaných dat ale naznačuje spíše hlubší a déletrvající přístup než jednorázový průnik.

Proč je MITT „srdcem“ ruských raket

Označení není nadsázka. Stačí se podívat na portfolio:

• Topol-M (RT-2PM2) – třístupňová mezikontinentální balistická raketa na tuhé palivo, délka 21,9 m, hmotnost 47,2 t, dolet přes 10 000 km. Základ ruského pozemního jaderného odstrašení.
• Jars (RS-24) – evoluční nástupce Topolu-M se třemi nezávisle naváděnými hlavicemi (MIRV), dolet kolem 10 500 km. Obě rakety sdílejí konstrukční rodinu, a tedy i vývojové zázemí v MITT.
• Iskander-M (9K720) – taktický balistický komplex s doletem 400–500 km, délka střely 7,3 m. Rusko ho trvale nasadilo i v Kaliningradu jako nástroj nátlaku na NATO a masivně ho používá proti ukrajinským městům.
• Orešnik – experimentální balistická střela střední kategorie (IRBM), kterou Pentagon popsal jako odvozeninu od RS-26 Rubež. Nese hlavice MIRV; podle odborné databáze CSIS Missile Threat byla rozmístěna i v Bělorusku.
• Bulava – námořní balistická raketa odpalovaná z ponorek třídy Borej, dolet přes 8 000 km.

Všechny tyto systémy spojuje jedno místo vzniku. MITT není jen laboratoř, je to korporace s podřízenými podniky pokrývajícími celý řetězec od návrhu přes motory až po testování řídicích prvků. A právě tuto korporaci americký úřad OFAC už dříve zařadil na sankční seznam, čímž ji vyhodnotil jako klíčový prvek ruského válečného průmyslu. Hack tedy nezasáhl anonymní instituci, ale podnik, o jehož strategickém významu nemá nikdo pochyb.

Co to mění, a co ne

Bylo by naivní tvrdit, že Ukrajina získala „kouzelné tlačítko“ na vypnutí ruských raket. Topol-M, Jars i Iskander-M jsou zavedené systémy s tvrdým hardwarem, který nelze přepsat aktualizací firmwaru. Raketa o hmotnosti 47 tun a délce téměř 22 metrů se nezmění přes noc.

Změna je jinde, a je hluboká. Únik spojil v jednom bodě selhání tři roviny, které Rusko potřebuje chránit odděleně:

Technické know-how. Detailnější znalost konstrukce, subdodavatelů a vývojových směrů umožňuje lepší modelování hrozeb. Písemné svědectví pro americký Kongres z dubna 2024 výslovně zdůrazňuje, že kvalitnější data o varování, sledování a rozlišování cílů zvyšují pravděpodobnost úspěšného záchytu střel. Orešnik s architekturou MIRV zůstává extrémně obtížný cíl, ale každý kousek znalosti zmenšuje neznámou v rovnici protiraketové obrany.

Organizační mapa. Kdo co vyvíjí, kdo to řídí, které podniky vstupují do dodavatelského řetězce, jaké nové programy běží vedle samotných střel. Pro sankční cílení, exportní kontroly a kontrašpionáž je tohle zlato.

Personální data. Téměř 2 650 identifikovaných zaměstnanců neznamená automatické sankce vůči každému z nich. Znamená to ale dramaticky vyšší zranitelnost: snadnější vízové a exportní screeningy, přesnější cílený phishing, lepší mapování vazeb v ruském zbrojním průmyslu. Pro lidi, kteří celý profesní život pracovali pod rouškou utajení, je to zásadní expozice.

Evropský a český rozměr

Pro Českou republiku a další středoevropské země NATO má únik nepřímý, ale reálný význam. Iskander-M je systém, který Rusko rutinně používalo jako nástroj nátlaku z Kaliningradu, a jeho parametry, dodavatelské vazby a operační logika jsou nyní lépe zmapované. Orešnik jako IRBM s dosahem pokrývajícím celou Evropu představuje hrozbu, jejíž pochopení se díky úniku prohlubuje.

Existuje oficiální rámec pro zpravodajské sdílení mezi Ukrajinou a Spojenými státy, potvrzený bezpečnostní dohodou z června 2024. České instituce (NÚKIB, BIS i Vojenské zpravodajství) se podílejí na společných aliančních varováních proti ruským kybernetickým kampaním. Přímé potvrzení, že Praha dostala právě tento dataset, veřejně dostupné není. Analytické závěry a varování se ale v západním zpravodajském ekosystému sdílejí, a minimálně v této podobě se poznatky z MITT s vysokou pravděpodobností dostanou i k českým bezpečnostním složkám.

Rusko silné v útoku, zranitelné v obraně

Ironii celé situace podtrhuje kontrast. Ruské státní skupiny, zejména jednotka GRU 29155, zůstávají podle britského NCSC i Microsoftu jedněmi z nejaktivnějších kybernetických útočníků na světě. Cílí na Ukrajinu, na země NATO, na kritickou infrastrukturu. Podle zprávy Microsoft Digital Defense Report 2025 tvořila Ukrajina čtvrtinu všech ruských kyberoperací. Jenže zatímco Moskva útočí, nedokázala ochránit vlastní konstrukční centrum strategických raket. Samotný fakt exfiltrace z klíčového sankcionovaného obranného podniku ukazuje na selhání některé z vrstev ochrany, ať už šlo o segmentaci sítě, správu identit, nebo zabezpečení dodavatelského perimetru.

Rusko může reagovat změnou operačních postupů, profilů odpalu, maskovacích procedur a některých softwarových vrstev. Rychle ale nezmění základní pohon, architekturu stupňů ani konstrukční logiku zavedených systémů. A budoucí projekty (Start-1M, Tiporyad, další varianty Orešniku) jsou nyní kompromitované v zárodku.

Kreml čelí situaci, kdy protivník nezískal jen střípek, ale celou mozaiku: techniku, lidi, strukturu a směr vývoje najednou. Pro zemi, která staví svou geopolitickou pozici na raketovém odstrašení, je to typ rány, která nebolí okamžitě, ale jejíž následky se budou projevovat roky.

Článek Kreml má problém: Ukrajina vykradla srdce ruských raket. Teď ví všechno o Orešniku, Iskanderu i Topolu, a to vše mění se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna 390 km: motor jako úzké hrdlo

Klíč k pochopení limitu leží v pohonné sekci střely. Dolet jakékoli rakety určuje poměr mezi hmotností paliva, mrtvou hmotností konstrukce a váhou bojové hlavice, jak připomíná i NASA ve svém základním průvodci raketovou fyzikou. Starší 9M723-1 měla motor a zásobu pohonných hmot dimenzované na určitý objem motorové sekce. A ten prostě na 500 km nestačil.

Důkaz přišel paradoxně od samotného Ruska. HUR totiž současně odhalila existenci modernizované verze střely s označením 9M723-2, přisuzované novému komplexu Bora-M. Tato varianta má podle rozvědky větší motor i větší odpalovací zařízení a dosahuje až 550 km. Pokud Rusko potřebovalo fyzicky zvětšit pohonnou sekci, aby se dostalo nad 500 km, starší konfigurace na tuto hranici logicky nemohla dosáhnout. Číslo „až 500 km“ tak bylo přinejmenším nadsazené, a podle analytiků Defense Express mohlo být záměrně udržované i kvůli někdejší Smlouvě o likvidaci raket středního a kratšího dosahu (INF), která zakazovala pozemní střely s doletem nad 500 km.

Horší na papíře, nebezpečnější v praxi

Nižší dosah starší verze by mohl vypadat jako dobrá zpráva pro Ukrajinu. Není. A to hned z několika důvodů.

Kyjev leží pouhých zhruba 90 km od běloruské hranice. I střela s dosahem 390 km tedy ukrajinské hlavní město bez problémů zasáhne při odpalu z běloruského území nebo z okupovaných oblastí. Navíc Rusko podle HUR už nasadilo i modernizovanou 9M723-2 s dosahem 550 km, poprvé při jednom z kombinovaných raketových útoků na Kyjev v létě 2026. Přesné datum nebylo veřejně upřesněno.

Iskander zůstává kvazibalistickou zbraní s terminální rychlostí přesahující pětinásobek rychlosti zvuku a schopností manévrovat v závěrečné fázi letu. Podle The Washington Post patří ruské balistické střely mezi nejtěžší cíle pro ukrajinskou protivzdušnou obranu; spolehlivě je v ukrajinské službě zachytává prakticky jen americký systém Patriot PAC-3, kterých má Kyjev omezený počet. Kratší dosah staré verze tedy sice zužuje možné odpalovací prostory a pomáhá zpravodajcům při hledání odpalovačů, ale na samotné ohrožení měst to má minimální vliv.

Srovnání se Západem: ATACMS zaostává, PrSM dohání

Pro zasazení do kontextu stojí za srovnání s americkými protějšky. Starší americká balistická střela ATACMS (MGM-140) má podle CSIS dosah do 300 km, tedy méně než i „oslabený“ Iskander. Teprve nový americký systém PrSM (Precision Strike Missile) překonává hranici 500 km a stává se tak skutečným konkurentem modernizované verze 9M723-2. Evropské armády zavedený pozemní balistický ekvivalent stejné kategorie v současnosti nemají.

Sankční mapa: 140 součástek, 35 podniků, 108 jmen

Vedle samotného dosahu přinesla HUR ještě jinou, možná strategicky důležitější informaci. Na portálu War&Sanctions zveřejnila detailní databázi výroby Iskanderu-M: identifikovala 140 komponentů, 35 výrobních podniků a 108 konkrétních osob zapojených do produkce. Širší databáze pracuje dokonce s více než 170 nalezenými součástkami, 82 ruskými a dvěma běloruskými podniky a 121 kusy zahraničního průmyslového vybavení, od obráběcích center po specializovanou elektroniku.

Jeden detail je obzvlášť výmluvný: u klíčového bloku zpracování letových informací je podle HUR ruských jen 5 ze 43 identifikovaných součástek. Zbytek pochází ze zahraničí. To ukazuje na pokračující závislost ruského zbrojního průmyslu na dovážené elektronice, a zároveň to poskytuje sankčním orgánům konkrétní cíle. Přítomnost zahraniční součástky ve střele sice sama o sobě nedokazuje vědomou dodávku výrobce do Ruska, ale vytváří stopu, kterou lze sledovat.

Co to znamená pro Česko a NATO

Na české území Iskander-M nedosáhne ani v modernizované verzi. Nejkratší vzdálenost mezi Běloruskem a Českem činí přibližně 603 km, tedy více než dosah i nové 9M723-2. Starší britský parlamentní podklad navíc uváděl, že ani 500km varianta z Kaliningradu by téměř nedosáhla na žádný cíl v ČR. Pro východní křídlo NATO (Polsko, Pobaltí, případně Švédsko) ale Iskander zůstává relevantní hrozbou, zejména z kaliningradské enklávy. Čeští vojáci nasazení v předsunutých pozicích aliance se tak s touto zbraní potenciálně mohou setkat.

Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a Iskander-M zůstává jedním z hlavních nástrojů ruských nočních balistických úderů. Slabší papírové parametry starší verze neznamenají slabší hrozbu; Rusko totiž mezitím dotlačilo stejnou rodinu střel k delšímu dosahu, a tím komplikuje jak ukrajinskou obranu, tak lov odpalovačů v ruském týlu.

Článek Ukrajinská rozvědka odhalila, že je ruský Iskander-M horší, než Rusové tvrdí. Z logického důvodu doletí max. 390 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Iskander-1000 a co už Rusko má

Než se dostaneme k hrozbě, je nutné rozplést tři věci, které se v médiích běžně zaměňují. Systém Iskander-M (v označení NATO SS-26 Stone) nese dva typy střel: balistickou 9M723 a křídlatou 9M729. Ta druhá je pozemní střela s plochou dráhou letu, kvůli které se zhroutila smlouva INF, ale nemá s dnešním tématem nic společného. Balistická 9M723 letí po kvazibalistické trajektorii, manévruje v terminální fázi a podle databáze CSIS Missile Threat dosahuje doletu kolem 500 km s bojovou hlavicí o hmotnosti 480–700 kg.

Modernizovaná 9M723-2, kterou HUR identifikovala letos v létě, představuje evoluci uvnitř téže rodiny. Větší motor, upravená schránka, delší dolet. Název „Iskander-1000″ přitom není ustálené ruské oficiální označení; jde spíš o mediální nálepku, která se rozšířila po článku webu Military Watch Magazine a následných přepisech. Veřejně doložená objednávka činí pouhých 18 střel nového typu plánovaných na rok 2025. Podle analýzy Kyiv Dialogue se „Iskander-1000″ v ukrajinských reportech objevil letos jen dvakrát. Nejde tedy o stovky kusů v ruských brigádách, ale o malou testovací sérii, kterou propaganda nafukuje na strategický převrat.

Proč je Kaliningrad tak nebezpečný

Rusko drží systémy Iskander-M v Kaliningradu trvale od roku 2018. Exkláva funguje jako předsunutá vojenská základna hluboko v prostoru NATO; od Varšavy ji dělí necelých 400 km, od Berlína kolem 550 km, od Stockholmu přibližně 650 km. Už se stávajícím doletem kolem 500 km drží Rusko pod tlakem celé Pobaltí, podstatnou část Polska včetně hlavního města a severní Německo.

Při HUR uváděném doletu 550 km se záběr rozšiřuje o jih Švédska a Dánsko. Praha by v tomto pásmu ještě zůstala mimo dosah. Teprve plně rozvinutý scénář s doletem 1 000 km (pokud by se potvrdil) by do ohrožené zóny posunul celé Česko, Slovensko, Rakousko, Maďarsko a většinu Německa. Neznamená to automaticky celou Evropu od Británie po Pyreneje, ale pro středoevropský kontext je to zásadní posun.

Klíčové přitom není jen to, kam střela doletí. Kvazibalistická trajektorie s manévrováním v terminální fázi dramaticky zkracuje varovný čas. Z Kaliningradu do Varšavy letí Iskander řádově minuty. Obránce nemá čas na rozmyšlenou, musí reagovat automaticky, s předem rozmístěnými systémy. A právě tady začíná problém.

Obrana existuje, ale je tenká a děravá

Evropa není bezbranná. Tvrzení, že „nemá odpověď“, je třeba číst jako „nemá dostatečně hustou odpověď“. Vrstvy obrany existují, ale každá má svá omezení:

• Patriot PAC-3 MSE je dnes nejpraktičtější terminální obrana proti taktickým balistickým střelám. Chráněná plocha je ale omezená a podle analýzy britského think-tanku RUSI účinnost proti modernizovaným Iskanderům kolísá. Polsko systém zavádí v rámci programu Wisła, ale pokrytí celého východního křídla NATO je daleko.
• SAMP/T s raketami Aster 30 je evropská odpověď od MBDA, nasazená i na Ukrajině. Budoucí verze SAMP/T NG s interceptorem Aster B1NT má cílit na střednědobé a vysoce manévrující hrozby, ale teprve se rozšiřuje.
• Arrow 3 je izraelsko-německý systém pro horní vrstvu obrany, schopný zásahu balistických cílů ve výšce nad 100 km. Německo dosáhlo počáteční operační schopnosti v prosinci 2025 a systém je umístěn v Bavorsku. Jenže Arrow 3 není stavěn jako hustý lokální štít pro každé město; chrání velký prostor, ale proti saturujícím salvám z krátké vzdálenosti má své limity.
• NATO BMD, alianční architektura protiraketové obrany, zahrnuje základnu Aegis Ashore v polském Redzikowie a rumunském Deveselu. Systém je ale primárně navržen proti balistickým střelám středního doletu z jihu a jihovýchodu, ne jako hustý štít proti krátkodosahové palbě z Kaliningradu.

Problém není v tom, že technologie neexistuje. Problém je v počtech, rozmístění a ceně. NATO loni oznámilo společný nákup až 1 000 střel Patriot, což je nepřímé přiznání, že současné zásoby nestačí na vysoce intenzivní konflikt. Jeden interceptor PAC-3 MSE stojí řádově desítky milionů korun. Iskander stojí zlomek toho, co obrana proti němu.

Kaliningrad jako past, i pro Rusko

Tady je ale druhá strana mince, o které ruská propaganda mlčí. Kaliningrad je sice silný nástroj nátlaku v míru, ale v otevřeném konfliktu by se stal jedním z nejexponovanějších cílů na mapě. Exkláva nemá pozemní spojení s Ruskem, je obklopena členskými státy NATO a leží v dosahu prakticky celého aliančního arzenálu přesně naváděných zbraní.

NATO disponuje prostředky pro hloubkový úder, které by kaliningradské odpalovací rampy, radary i logistické uzly zasáhly dřív, než by stihly vypálit druhou salvu:

• JASSM-ER je americká letecká střela s doletem přes 900 km, odpalovaná z bezpečné vzdálenosti mimo dosah ruské protivzdušné obrany.
• Taurus KEPD 350E je německo-švédská střela s doletem přes 500 km, navržená k průniku do zpevněných cílů.
• Storm Shadow / SCALP je britsko-francouzská střela s doletem kolem 560 km, bojově prověřená na Ukrajině.
• Tomahawk je americká námořní střela s doletem kolem 1 600 km, odpalitelná z lodí i ponorek v Baltském moři.

Kaliningrad by se v reálné válce stal ostrovem pod palbou ze všech stran. Ruské zastrašování funguje právě proto, že k válce nedochází. V okamžiku, kdy by Iskandery z exklávy skutečně začaly pálit na členské státy NATO, by se aktivoval článek 5 a s ním celá hloubka aliančního úderu.

Propaganda, nebo reálná hrozba?

Obojí. Zbraňová rodina Iskander je skutečná, bojově prověřená a pro evropskou obranu mimořádně obtížná. Poloha Kaliningradu dává Rusku unikátní geometrickou výhodu. Ale veřejně doložená sériová síla nové verze 9M723-2 je zatím malá: osmnáct objednaných střel, dvě zmínky v ukrajinských reportech, žádný zveřejněný ruský dekret o rozmístění v Kaliningradu. Mediální aura kolem „Iskanderu-1000″ pracuje ve prospěch ruského zastrašování právě proto, že se směšuje potvrzený dolet 550 km s projektovým horizontem 1 000 km.

Česká republika sama zavádí systém SPYDER jako vrstvu protivzdušné obrany krátkého dosahu, ten ale není odpovědí na balistické střely typu Iskander. Regionální odpověď leží v polských Patriotech, německém Arrow 3 a celé alianční architektuře IAMD, kterou NATO po ruské invazi na Ukrajinu výrazně posiluje.

Iskander-1000 je zatím víc hrozba než realita. Ale hrozba, kterou Evropa musí brát smrtelně vážně; ne proto, že by proti ní neexistovala žádná odpověď, ale proto, že ta odpověď je stále příliš řídká, příliš drahá a příliš pomalá na to, aby pokryla každý čtvereční kilometr, na který Rusko z Kaliningradu dosáhne.

Článek Rusové to myslí vážně, v dosahu bude většina Evropy. Ta téměř nemá na Iskander-1000 v Kaliningradu odpověď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co víme o „Iskanderu-1000″ a co ne

Standardní systém Iskander-M (9K720) patří mezi nejznámější ruské zbraně krátkého doletu. Podle referenčního profilu CSIS Missile Threat jde o mobilní balistický komplex s dosahem 400–500 km, bojovou hlavicí o hmotnosti 480–700 kg a schopností manévrovat na sestupné trajektorii, což ztěžuje zachycení protivzdušnou obranou. Raketa dosahuje rychlosti kolem 6–7 Machů (přibližně 7 350–8 575 km/h) a odpaluje se z kolového podvozku MZKT, který lze přesunout po běžných silnicích.

Modernizovaná verze 9M723-2, jak ji popisuje GUR, má větší motor a upravený odpalovací prostředek. Ukrajinská rozvědka u ní uvádí dosah až kolem 550 km. To je navýšení oproti základu, ale stále daleko od oněch tisíce kilometrů, které rezonují v titulcích. Rychlost „přes 10 Machů“ a plný tisícikilometrový dolet se v důvěryhodných otevřených zdrojích k září 2026 nepodařilo nezávisle potvrdit. Označení 9M723-S ani systémový název Bora-M, které se občas objevují, Moskva oficiálně nepotvrdila, a nemá k tomu motivaci, protože by tím otevírala otázky kolem skutečných parametrů i možného porušování starších zbrojních limitů.

Přesné datum kyjevského úderu, při němž měla být 9M723-2 poprvé nasazena, GUR neuvádí. Nezávislá fragmentová či obrazová verifikace z otevřených zdrojů zatím rovněž chybí. Informaci je proto třeba číst jako „podle ukrajinské rozvědky“, nikoli jako ruskou stranou potvrzený fakt.

Kaliningrad, Berlín, Praha: komu hrozí co

Rámec výhrůžky stojí na geografii. Kaliningradská oblast, ruská exkláva sevřená mezi Polskem a Litvou, hostí Iskandery dlouhodobě. Berlín leží od Kaliningradu vzdušnou čarou přibližně 527 km, Oslo zhruba 850 km a Praha asi 659 km. Při skutečném doletu kolem tisíce kilometrů by všechna tři hlavní města spadala do teoretického dosahu. Při veřejně doloženém dosahu 550 km by ovšem Berlín ležel na samé hranici a Oslo i Praha mimo ni.

Právě proto je klíčové rozlišovat mezi tím, co Rusko deklaruje (respektive co mu přisuzují zahraniční analytici), a tím, co je ověřené. Zastrašovací logika kolem Kaliningradu není nová. Moskva ji používá roky jako nástroj politického tlaku na evropské spojence. Samotné rozmístění raket s delším dosahem by znamenalo kratší dobu varování pro Pobaltí a Polsko, více odpalovacích geometrií a větší tlak na alianční logistiku. Ale také by to ještě víc zvýšilo strategický význam polské základny Aegis Ashore v Redzikowě, která je od léta 2024 plně operační.

Ukrajinská odpověď: balistická raketa FP-9

Slovo „konkurence“ v kontextu titulku míří na ukrajinskou firmu Fire Point a její balistickou raketu FP-9. Podle výstavních materiálů, které firma prezentovala na dubnové obranné konferenci Road to URC v polském Rzeszówě, má FP-9 tyto parametry:

• Dosah: až 850 km
• Maximální rychlost: 2 300 m/s (přibližně 6,7 Machu, tedy asi 8 280 km/h)
• Hmotnost hlavice: až 800 kg
• Deklarovaná přesnost (CEP): 20 m

Na papíře tedy FP-9 překonává to, co GUR veřejně připisuje modernizovanému Iskanderu, jak v dosahu, tak v hmotnosti hlavice. Zakladatel Fire Point Denys Štilerman v rozhovoru pro Reuters uvedl, že firma počítá s bojovým nasazením FP-9 na konci podzimu 2026. Pokud se to podaří, půjde o historický milník: poprvé by Ukrajina disponovala vlastní domácí balistickou raketou delšího dosahu.

Jenže náskok Ruska neleží v parametrech jedné střely. Leží v zavedené sériové výrobě, tisících již vyrobených kusů, provozních zkušenostech a proběhlém bojovém použití. GUR ve své srpnové zprávě identifikovala 140 komponentů, 35 zapojených podniků a přes sto pracovníků podílejících se jen na výrobě standardního Iskanderu-M, a zároveň upozornila na pokračující závislost ruské raketové výroby na zahraničních součástkách. Pro srovnání: americký ATACMS, který Ukrajina již používá z odpalovačů HIMARS, má oficiální dosah kolem 300 km s hlavicí o hmotnosti zhruba 230 kg, jde tedy o jinou výkonnostní kategorii.

Co by Rusko riskovalo útokem na stát NATO

Představa, že by Iskander, ať už v jakékoli verzi, dopadl na území členského státu Aliance, otevírá zcela jinou kapitolu. Článek 5 Washingtonské smlouvy říká jasně: ozbrojený útok na jednoho spojence se považuje za útok na všechny. Každý členský stát pak podnikne takovou akci, jakou uzná za nutnou, včetně použití ozbrojené síly.

Pro Rusko by to znamenalo skok z války proti jedné zemi do přímé konfrontace s celým blokem. A čísla mluví jednoznačně. Podle oficiálních dat NATO dosáhly alianční obranné výdaje v odhadu za rok 2025 celkem 1,404 bilionu dolarů. Rusko podle SIPRI utratilo za obranu 190 miliard dolarů; Aliance tedy vynakládá na obranu přibližně 7,4krát více. V ekonomické základně je propast ještě hlubší: agregovaný HDP členských zemí NATO přesahuje 57,2 bilionu dolarů, zatímco ruský HDP podle Světové banky činí 2,56 bilionu dolarů. Poměr je zhruba 22:1.

Aliance navíc není proti balistickým hrozbám bezbranná. Systém protiraketové obrany NATO (BMD) zahrnuje základnu Aegis Ashore v rumunském Deveselu i v polském Redzikowě, americké torpédoborce třídy Arleigh Burke ve španělské Rotě a včasný radar AN/TPY-2 v Turecku. Že nejde jen o teorii, ukázal březen 2026, kdy alianční BMD identifikovala, sledovala a úspěšně zachytila íránskou balistickou raketu mířící na Turecko. Samozřejmě, žádný protiraketový systém na světě nezaručuje stoprocentní záchyt, zvláště proti manévrujícím střelám s krátkou dobou varování a hromadným salvám. Ale představa, že by NATO nemělo čím odpovědět, je zásadně mylná.

Proč Rusko sází na balistiku právě teď

Podle GUR se balistické rakety v posledních měsících staly hlavním nástrojem ruských vzdušných útoků na ukrajinská města. Důvod je prostý: doba letu na Kyjev se počítá na minuty, což dramaticky zkracuje reakční čas protivzdušné obrany. Každý takový úder spotřebovává drahé interceptory, jejichž zásoby nejsou neomezené. Efekt je stejnou měrou vojenský jako psychologický, terorizační.

Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a Moskva hledá způsoby, jak zlomit odolnost ukrajinských měst. Modernizovaný Iskander je v tomto kontextu evoluce, nikoli revoluce. Skutečnou změnu rovnováhy nepřinese jedna nová varianta rakety, ale tempo výroby, počet dostupných střel a schopnost Ukrajiny stavět proti nim vlastní protiváhu, ať už v podobě protivzdušné obrany, nebo právě zbraní jako FP-9, které mohou poprvé obrátit logiku balistického ohrožení i druhým směrem.

Článek „Iskander-1000 už dopadá na Kyjev. Z Kaliningradu zasáhne i Berlín a Oslo,“ hrozí Rusové. Ukrajinci mají konkurenci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Rusko skutečně vylepšilo

Dne 13. srpna 2024 uzavřelo ruské ministerstvo obrany kontrakt s konstrukční kanceláří KBM na dodávku střel s označením 9M723-2F3. To je ověřitelný fakt. Co ověřitelné není, jsou konkrétní technické parametry nové varianty. Rusko žádný technický list nezveřejnilo a veškerá tvrzení o „manévrování po celé trajektorii nad limity dnešních interceptorů“ zůstávají v otevřených zdrojích nepotvrzená.

Základní řada 9M723 je ovšem sama o sobě mimořádně nepříjemný cíl. Podle RUSI střela létá po kvazibalistické dráze, nižší a plošší než klasická balistická parabola, manévruje s přetížením až 30 g, v terminální fázi strmě klesá a část variant využívá optické navedení. K tomu přidejte klamné cíle a možné rušicí prostředky. Právě v těchto oblastech je nejpravděpodobnější i další modernizace verze F3. Střela měří zhruba 7,3 metru, startovní hmotnost dosahuje přibližně 3,75 tuny a dolet se pohybuje do 500 kilometrů. Nosnost hlavice se uvádí mezi 480 a 700 kilogramy.

Pro srovnání: americký MGM-140 ATACMS, který Ukrajina sama používá, je kratší (kolem 4 metrů), lehčí a s doletem do 300 kilometrů. Není stavěn na průnik protivzdušnou obranou, nýbrž na přesné operační údery. Ekvivalent „jedna ku jedné“ v arzenálu NATO neexistuje.

Proč Patriot „nezachytí“, a co to doopravdy znamená

Říct, že Patriot Iskandery nedokáže zachytit, je propagandistická zkratka. Střela PAC-3 MSE, kterou Patriot proti balistickým cílům používá, je podle americké armády přímo určena k ničení taktických balistických střel, hypersonických hrozeb i letadel. Problém není v tom, že by systém technicky selhal. Problém je dvojí.

Za prvé, Iskander zkracuje reakční čas na minimum. Nízká dráha, manévry a strmý terminální sestup znamenají, že interceptní okno, tedy čas, kdy Patriot může zasáhnout, je extrémně úzké. Geometrie zásahu musí sedět téměř dokonale.

Za druhé, a to je pro Ukrajinu v létě 2026 klíčové, chybí střely. NATO veřejně přiznává, že jeho program PURL dodal přibližně tři čtvrtiny všech interceptorů pro ukrajinské baterie Patriot. Agentura AP v polovině července 2026 upozornila, že ukrajinské síly hlásily první sestřely balistických střel po téměř dvoutýdenní pauze. Dva týdny bez jediného zachycení balistické rakety, ne proto, že by Patriot nefungoval, ale proto, že nebylo čím střílet.

Situaci navíc zhoršuje americká válka s Íránem, která odčerpává zásoby PAC-3 MSE z amerických skladů. Ukrajina tak soutěží o tutéž munici s Pentagonem.

Ruská taktika: zahlcení, ne zázračná zbraň

Rusko v létě 2026 dramaticky zvýšilo tempo balistických úderů. Podle ukrajinské vojenské rozvědky HUR je Rusko schopno odpálit až 100 balistických střel měsíčně při stabilní úrovni zásob, přičemž plánovaná výroba střel 9M723 na rok 2026 činí kolem 700 kusů, tedy 55 až 60 měsíčně. Jenže podle dat ISW Rusko jen od začátku července 2026 vypálilo 107 balistických střel, víc, než kolik jich běžně za měsíc vyrobí. Zjevně sahá do zásob.

Logika je prostá: balistické střely mají proti oslabené ukrajinské protivzdušné obraně vyšší úspěšnost než drony nebo většina řízených střel. Dne 2. července 2026 ruský útok zabil podle prezidenta Zelenského 30 lidí a zranil asi stovku dalších. Patrioty musejí jít přednostně na balistické hrozby a na obranu nejcennějších cílů, vše ostatní řeší vrstvená obrana levnějšími systémy. Když ale interceptory docházejí, i ta nejlepší prioritizace naráží na prázdné zásobníky.

Propaganda versus realita, a co z toho plyne pro střední Evropu

Ruské vychloubání tedy nestojí na vzduchoprázdnu. Iskander je skutečně jedním z nejtěžších cílů pro zachycení a Rusko jeho rodinu dál modernizuje. Kreml ale přehání z verze „hůře zachytitelná střela proti oslabené protivzdušné obraně“ do verze „Patriot je bezmocný“. Mnohem lépe doložený je fakt, že Ukrajinu oslabuje nedostatek interceptorů a brutální intenzita útoků, nikoli nějaká zázračná nezachytitelnost nové střely.

Západ problém řeší, ale průmysl reaguje se zpožděním. Kontaktní skupina pro obranu Ukrajiny uvádí plán spoluvýroby až 1 000 střel Patriot GEM-T v Německu. Americká armáda zrychluje výrobu PAC-3 MSE. Spojenci pro rok 2026 slíbili Ukrajině vojenskou pomoc za 70 miliard eur. Jenže mezi slibem a plným zásobníkem na frontě leží měsíce, ne-li roky.

A téma se netýká jen Ukrajiny. Polský institut PISM už v lednu 2026 analyzoval bojové použití prototypu takzvaného Iskanderu-1000 s potenciálně výrazně větším doletem. Pokud by šel do sériové výroby, posílil by ruské útočné schopnosti směrem ke střední Evropě. Konkrétní dosah závisí na místě rozmístění a na parametrech, které zatím nejsou plně ověřené, ale směr vývoje je zřejmý.

Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a jedno z jejích nejtvrdších poučení zní banálně: i ten nejlepší obranný systém je k ničemu, když do něj nemáte čím nabít. Rusko to ví, a právě na tom staví svou strategii vyčerpávání.

Článek „Vylepšili jsme Iskandery, které Patriot nezachytí,“ chvástají se Rusové. „Pošlete je a uvidíte, co z nich zbyde“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se na střele změnilo

Střela 9M723, hlavní munice systému Iskander-M (v kódu NATO SS-26 Stone), získala do nosové části digitální anténní mřížku s dvanácti přijímacími prvky. Označení modulu zní Kometa-M12R-VT a podle dostupných analýz jde o chráněný satelitní navigační přijímač pracující na principu takzvané CRPA, řízené anténní soustavy s adaptivním přijímacím diagramem.

Klíčové je, že tato úprava nesouvisí s motorem, doletem ani bojovou hlavicí. Jak výslovně uvádí Army Recognition, jde čistě o změnu navedení. Starší navigační aparatura Kometa-R8, umístěná v zadní části střely a využívající dvě digitální mřížky ARP-4T, přitom podle veřejně dostupných popisů zůstává na místě. Nový modul ji tedy spíše doplňuje než nahrazuje; střela tak získává dvě vrstvy navigace pro různé fáze letu. Nosová Kometa-M12R-VT pracuje v počáteční a střední fázi, zadní Kometa-R8 přebírá v závěrečné.

Proč dvanáct prvků znamená problém pro ukrajinské rušení

Technologie CRPA funguje na jednoduchém, ale účinném principu. Více fyzicky oddělených anténních prvků umožňuje elektronice upravovat přijímací diagram tak, aby potlačila směr, odkud přichází rušení, a naopak zvýhodnila pravé družicové signály GLONASS. V odborné literatuře platí pravidlo N-1: soustava s N prvky dokáže teoreticky potlačit až N-1 nezávislých zdrojů rušení. U dvanáctiprvkového řešení to znamená schopnost vyrovnat se až s jedenácti simultánními rušiči.

Na některých vojenských kanálech se proto objevil odhad, že k potlačení jedné takto vybavené střely by bylo zapotřebí jedenáct a více systémů elektronického boje. Toto číslo je ale třeba brát jako neověřený odhad, nikoli jako potvrzený fakt; nezávislé ověření jsme nenašli. Co však říci lze s jistotou: předchozí osmiprvková Kometa-R8 měla nižší odolnost vůči rušení. Nárůst na dvanáct prvků je kvalitativní skok.

Samotná existence takové úpravy přitom silně naznačuje, že ruská strana považuje ukrajinské rušení a spoofing za reálný problém. Jinak by do navedení neinvestovala další ochrannou vrstvu. Současně ale neplatí, že rušení „přestane fungovat“; CRPA zvyšuje odolnost, nikoli imunitu. Jde o průběžný závod opatření a protiopatření.

Co znamená „ničivější“ v praxi

Střela 9M723 má podle údajů CSIS Missile Threat dolet až 500 kilometrů a nese bojovou hlavici o hmotnosti 480 až 700 kilogramů. Rychlost v terminální fázi dosahuje přibližně Mach 6–7 (zhruba 7 350–8 575 km/h), což z ní činí mimořádně obtížný cíl pro protivzdušnou obranu. Tyto parametry se nezměnily.

Co se změnilo, je pravděpodobnost, že tato hlavice dopadne přesně tam, kam má. V prostředí nasyceném ukrajinskými systémy elektronického boje dříve docházelo k degradaci navigace; střela mohla minout zamýšlený cíl o desítky až stovky metrů. Pokud nový navigační modul skutečně drží trasu i pod intenzivním rušením, stejná hlavice s identickou náloží způsobí větší škodu jednoduše proto, že zasáhne přesněji.

Pro srovnání: americký ATACMS (MGM-140/164), který Ukrajina sama používá, spoléhá na GPS-zvýšenou inerciální navigaci. Jeho varianta Block IA přidala GPS navedení právě proto, aby zvýšila přesnost hlubokých úderů. Obě strany konfliktu tedy řeší totéž: jak udržet satelitní navigaci funkční na bojišti, kde se elektromagnetické spektrum stalo zbraní.

Riziko roste hlavně pro pevné a časově citlivé cíle: velitelská stanoviště, logistické uzly, pozice protivzdušné obrany, energetickou infrastrukturu. V této válce často nerozhoduje jen výkon rakety, ale schopnost přežít elektromagnetické bojiště, a právě tam Iskander posílil.

Kolik střel a jak rychle

Zjištěná úprava by zůstala kuriozitou, kdyby se týkala jednotek kusů. Jenže kontext naznačuje opak. Ukrajinská vojenská rozvědka HUR v červnu 2026 odhadla, že ruský průmysl plánuje v roce 2026 dodat až 700 střel 9M723, tedy přibližně 55 až 60 měsíčně. Při tomto tempu může Rusko měsíčně odpalovat kolem stovky balistických raket a zároveň udržovat zásoby na stabilní úrovni.

Kolik z těchto střel už nese novou Kometu-M12R-VT, veřejně doloženo není. Fotografie trosek a analýzy potvrzují nález na části použitých střel, nikoli plošné nasazení. Ale trend je zřejmý a zapadá do širšího ruského vzorce. Výrobce navigačních modulů Kometa, podnik VNIIR-Progress v Čeboksarech, dodává podobné anténní sestavy i pro drony Šáhid, klouzavé bomby UMPK/KAB a střely s plochou dráhou letu Iskander-K. Právě proto se stal terčem ukrajinských úderů; Generální štáb Ukrajiny potvrdil zásah tohoto závodu už v červnu 2025.

Jak se bránit a co dělá NATO

Systém Patriot PAC-3, hlavní západní prostředek proti taktickým balistickým střelám, zůstává relevantní. Jde o interceptor s přímým zásahem navržený přímo pro tento typ cíle a dosavadní úprava Iskanderu míří do navigace, nikoli do kinematiky letu; střela neletí rychleji ani po jiné trajektorii. Patriot se nestává zastaralým. Ale navedení odolnější vůči rušení může zvýšit šanci, že střela doletí po správné dráze až do zóny obrany, kde na ni musí čekat dostatek interceptorů.

A právě v tom tkví problém. Interceptory jsou drahé a je jich málo. Proto Evropa reaguje nejen dodávkami, ale i systémově. Dne 13. července 2026 vznikla v Paříži Integrovaná protibalistická koalice pod kódovým označením FREYJA, do níž vstoupily Ukrajina, Francie, Německo, Itálie, Velká Británie a další státy. Cílem je rozšířit kapacity nad rámec stávajících systémů Patriot, SAMP/T, IRIS-T a NASAMS.

Na východním křídle NATO se posiluje i národními nákupy: Polsko zavádí Patriot v rámci programu Wisła, Česká republika zavádí čtyři baterie systému SPYDER jako vrstvu protivzdušné obrany, byť specializovanou protibalistickou vrstvu třídy Patriot jsme u České republiky nedoložili. Odpověď na vylepšené Iskandery tak neleží jen v rušení, ale v kombinaci radarového pokrytí, vrstvené obrany, pasivní ochrany, disperze sil a úderů na ruskou výrobní základnu.

Dvanáct anténních prvků v nose jedné střely nezní jako převratná zpráva. Ale v konfliktu, kde se o výsledku zásahu rozhoduje v elektromagnetickém spektru ještě dříve než v okamžiku dopadu, je to posun, který si Kyjev ani jeho spojenci nemohou dovolit ignorovat.

Článek Rusové tiše vylepšili Iskandery, budou ničivější než kdy dříve. Nová navigace má odolat ukrajinskému rušení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dne 23. 6. 2026 zveřejnil ruský vojensko-politický komentátor Sergej Maržeckij kalkulaci, která obletěla odborné diskuse na obou stranách fronty. Podle jeho odhadu stojí jediný odpal rakety 9M723 z komplexu Iskander-M minimálně 2,4 milionu dolarů, v přepočtu při aktuálním kurzu ČNB zhruba 51 milionů korun. Ruské zdroje paralelně uvádějí ekvivalent 176 milionů rublů. Nejde o oficiální ceník výrobce, ale o odhad citovaný ruskými médii, a právě proto stojí za to rozebrat, co se za tím číslem skrývá. Skutečný problém totiž není jen cenovka jedné rakety. Je to celý ekonomický koloběh, ve kterém útočník platí desítky milionů za střelu, a obránce musí za její zastavení zaplatit ještě víc.

Co přesně letí za 51 milionů korun

Když se řekne „Iskander“, laik si představí celé odpalovací vozidlo. Jenže Maržeckého odhad se týká jedné věci: rakety 9M723, tedy kvazibalistické střely krátkého doletu, kterou komplex 9K720 Iskander-M vystřelí ze svého mobilního odpalovacího zařízení. Podle databáze CSIS Missile Threat má raketa oficiálně deklarovaný dostřel 500 kilometrů, nese bojovou hlavici o hmotnosti zhruba 480 kilogramů (podle verze 410 až 610 kg) a v závěrečné fázi letu dosahuje rychlosti kolem Mach 6 až 7 (přibližně 7 350 až 8 575 km/h). Letí po kvazibalistické dráze, to znamená, že se nepohybuje po klasické balistické křivce, ale v závěrečné fázi manévruje, čímž výrazně komplikuje práci protivzdušné obraně.

Právě tato kombinace rychlosti, manévrovatelnosti a relativně nízké letové výšky v terminální fázi dělá z 9M723 jednu z nejnebezpečnějších konvenčních raket současného bojiště. Není nesestřelitelná. Ale je zatraceně těžko sestřelitelná.

Proráží obranu, a čísla to potvrzují

Agregovaný UA Air Defense Tracker, který vychází z denních hlášení ukrajinského letectva, eviduje u Iskanderu-M celkem 816 zaznamenaných startů a pouze 219 úspěšných záchytů. To odpovídá záchytnosti kolem 27 %. Téměř tři ze čtyř vystřelených raket tedy proletí.

Analytici z britského think-tanku RUSI navíc upozorňují, že záchytnost Iskanderů v posledních měsících klesá. Rusko podle nich provedlo úpravy rakety, které dále ztěžují zachycení i v pásmech krytých systémy Patriot. Ukrajinské ministerstvo obrany přitom označuje střely PAC-3 za jediný prokázaně účinný interceptor proti balistickým hrozbám typu Iskander. Jenže Patriotů je málo a střel PAC-3 ještě méně.

Dne 2. 6. 2026 Rusko vypálilo za jedinou noc rekordních 33 raket Iskander-M. Jak upozornil deník Le Monde, šlo o cílenou saturaci obrany; útočník věděl, že obránce nemá dost interceptorů na zastavení celé salvy. Třiatřicet raket za jedinou noc představuje zhruba 57 % odhadované měsíční produkce.

Obrana stojí víc než útok

A tady se dostáváme k jádru ekonomického paradoxu. Jeden Iskander vyjde odhadem na 2,4 milionu dolarů. Jeden interceptor PAC-3 MSE stojí podle rozpočtového dokumentu americké armády pro fiskální rok 2025 přibližně 4,19 milionu dolarů. Le Monde přitom uvádí, že na spolehlivé zničení jednoho Iskanderu mohou být potřeba dvě až tři střely PAC-3. Jednoduchá matematika: zastavení jedné ruské rakety za 51 milionů korun může obránce stát přes 8 milionů dolarů, tedy zhruba 178 milionů korun.

Pro srovnání s útočnou municí na druhé straně: americká raketa PrSM (Precision Strike Missile), která plní podobnou roli jako Iskander, vychází v produkčních položkách amerického rozpočtu na zhruba 1,6 až 2 miliony dolarů za kus. Iskander je tedy dražší i než jeho nejbližší západní protějšek.

Útočník tedy platí méně než obránce. A pokud obránce nemá dost střel, neplatí vůbec nic, protože raketa jednoduše proletí.

Ruský průmysl drží tempo

Klíčová otázka zní: jak si Moskva může dovolit střílet tak drahou munici ve velkém? Odpověď leží v rozjeté sériové výrobě. Ukrajinský vojenský analytik plukovník Oleksandr Zaruba v červnu 2026 pro Interfax-Ukraine uvedl, že ruský průmysl produkuje přibližně 60 balistických raket Iskander-M měsíčně, což odpovídá plánu kolem 700 kusů ročně. Holding Vysokotočnyje komplexy, spadající pod státní korporaci Rostech, prostřednictvím agentury TASS v lednu 2026 potvrdil, že splnil kontrakty na dodávky raket pro Iskander-M za rok 2025, a Rostech mluví o mnohonásobném navýšení vojenské produkce.

Databáze ukrajinské vojenské rozvědky HUR přitom u rakety 9M723 eviduje zahraniční komponenty pocházející mimo jiné z USA a Tchaj-wanu. Sankce tedy ruskou výrobu nezastavily; Moskva zjevně dokáže kritické součástky obcházet přes třetí země.

Pokud vezmeme 816 zaznamenaných startů a vynásobíme je Maržeckého odhadem 2,4 milionu dolarů, dostaneme se na téměř dvě miliardy dolarů, v přepočtu asi 41,7 miliardy korun. Jen za rakety Iskander-M. Jen za ty, které zachytily ukrajinské radary.

Co Ukrajina potřebuje

Prezident Zelenskyj po rekordním útoku z 2. 6. 2026 na jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem prohlásil, že balistické rakety jsou „posledním ruským argumentem ve válce“ a že Ukrajina naléhavě potřebuje rozšířit protibalistickou obranu. Ukrajinské ministerstvo obrany v únoru 2026 jednalo přímo s americkou společností RTX o zrychlení dodávek střel Patriot.

Priorita je jasná: více baterií Patriot a hlavně více střel PAC-3 MSE. Druhá vrstva spočívá v evropské spolupráci na rozšíření výrobních kapacit interceptorů, případně licenční výrobě. A třetí, často opomíjená: dostatek levnější protivzdušné obrany proti dronům a střelám s plochou dráhou letu, aby se drahé Patrioty neplýtvaly na cíle, pro které nejsou ekonomicky určeny.

Pro země NATO včetně České republiky je Iskander-M připomínkou, že dostřel 500 kilometrů z ruského či běloruského území přímo ohrožuje státy na východním křídle Aliance. K přímému dosahu na české území by musely být odpalovací prostředky posunuty výrazně blíž, ale alianční bezpečnostní architektura se tohoto systému týká bezprostředně.

Válka na Ukrajině trvá přes čtyři roky a Iskander-M zůstává jednou z nejúčinnějších zbraní v ruském arzenálu. Každý jeho odpal spolkne desítky milionů korun, a jeho zastavení ještě víc. Dokud tento poměr platí, hraje čas ve prospěch útočníka.

Článek To je hodně drahé: Ruský analytik odhalil cenu Iskanderu, který proráží ukrajinskou PVO. Jediný stojí přes 60 milionů Kč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moskva přestává být nedotknutelným zázemím

Ještě v červenci hlásil Sobjanin přes 430 dronů mířících na metropoli, což tehdy média označila za největší útok za dva roky. O šest týdnů později je číslo o čtyřicet procent vyšší. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už na obranném fóru NATO v Ankaře 7. července prohlásil, že Ukrajina „eliminovala samotnou myšlenku ruského strategického týlu“. Reportáž Le Monde přímo od ukrajinské jednotky dlouhého dosahu potvrzuje, že nejde o jednorázovou akci, ale o systematickou kampaň zaměřenou na ekonomické a logistické cíle hluboko v ruském vnitrozemí.

Kreml na tom dlouhodobě stavěl svou naraci: válka se vede „tam venku“, Moskva žije normálně. Jenže když hoří sklad největšího ruského e-shopu a trosky dronů dopadají na předměstí, tahle iluze se rozpadá. Podle analýzy AP zasáhly útoky na sklady Wildberries statisíce malých prodejců a způsobily škody v řádu miliard rublů. Válka tak poprvé masivně dopadla na peněženky běžných Rusů, ne jen na státní rozpočet.

Únava z války roste, Kreml tlumí úzkost

Nejde o obrat Kremlu, ten žádnou ochotu k jednání veřejně neprojevil. Jde o rostoucí únavu části ruské společnosti, kterou zachycují průzkumy i data z vyhledávačů. Přehled Russia Matters cituje květnový průzkum, podle něhož 81 procent Rusů podporuje konec války „už zítra“. Dotaz „kdy skončí speciální operace“ zaznamenal rekordní zájem.

Kreml na to reaguje po svém. Investigativní server Meduza zveřejnil uniklé instrukce prezidentské administrativy pro provládní média: útoky na ruské území se mají rámovat tak, aby veřejnost cítila hněv vůči Ukrajině, ne strach z vlastní zranitelnosti. Rafinérie zasažené drony? Prezentovat jako útok na řidiče a jejich peněženky, ne jako selhání obrany. Jenže když hoří sklady v Podolsku a lidé umírají v Moskevské oblasti, mediální spin má své limity.

„Iskandery Kyjev zničí“ – rétorika versus realita

Výrok z titulku se v otevřených primárních zdrojích jako doslovná citace dohledat nepodařilo. Funguje spíš jako zkratka pro eskalační rétoriku, která v ruském informačním prostoru sílí. Její logika je jednoduchá: Ukrajina nemá dost střel pro systémy Patriot, takže ruské balistické rakety typu Iskander mají volnější cestu k cílům.

A tady je jádro problému reálné. Zelenskyj opakovaně říká, že současná výroba interceptorů Patriot nestačí poptávce. V červenci jednal s firmou Raytheon o společné výrobě střel a agentura Reuters potvrdila politickou dohodu s USA o licencích. Patriot patří mezi málo západních systémů schopných ničit balistické střely, a právě ty Rusko nasazuje proti ukrajinským městům stále častěji. Část kapacit navíc odčerpává dění na Blízkém východě, jak Zelenskyj sám přiznal.

Iskandery Kyjev „nezničí“ ve smyslu vymazání města z mapy, to není realistický scénář pro žádný konvenční zbraňový systém. Jsou ale mimořádně nebezpečné jako nástroj systematického ničení infrastruktury. A právě to Rusko dělá.

Odveta přišla okamžitě

Ruská odpověď na srpnový útok na sebe nenechala čekat. Podle denního svodku ruského ministerstva obrany ze 17. srpna zasáhly ruské síly logistickou, palivovou, energetickou a dopravní infrastrukturu Ukrajiny ve 144 oblastech. AP doložila konkrétní zásahy v Kyjevě a Kryvém Rihu.

Energetický rozměr je alarmující. Naftogaz hlásí, že ruské síly jeho zařízení za poslední týden zasáhly třináctkrát a od začátku roku téměř třistakrát. Škody na výrobní kapacitě jsou podle společnosti „vážné“. Před nadcházející zimou to znamená jediné: vyšší pravděpodobnost výpadků tepla, elektřiny a vody pro miliony Ukrajinců. Rusko opět systematicky využívá zimu jako zbraň.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Bezprostřední fyzické ohrožení České republiky z dostupných zdrojů nevyplývá. Česko ale zůstává aktivním hráčem: vláda pokračuje jako koordinátor muniční iniciativy pro Ukrajinu a ministerstvo zahraničí spustilo pětiletý program humanitární a rekonstrukční pomoci. Logika je přímočará: pomoc Ukrajině je investice do vlastní bezpečnosti.

Širší evropský kontext je ale nervóznější. V debatě se už řeší dopady zbloudilých dronů na území NATO i rostoucí dronová aktivita nad evropskými státy. Přímý střet Ruska s Aliancí kvůli jedné noci nehrozí. Ale každá další eskalace posouvá hranici toho, co je v této válce „normální“, a ta hranice se posouvá směrem, který by ještě před rokem nikdo nepovažoval za pravděpodobný.

Moskva už útoky nepozoruje z bezpečné vzdálenosti. Začíná je fyzicky i psychologicky prožívat, a právě to je změna, kterou žádný kremelský spin nedokáže zakrýt.

Článek 600 dronů, Moskva čelila obřímu útoku. Rusové prosí o zastavení války, ale odpověď je jasná: „Iskandery Kyjev zničí“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Kometa-M12R-VT a proč komplikuje obranu

Kometa není žádná novinka z ničeho. Jde o rodinu rušeníodolných navigačních modulů, které vyrábí závod VNIIR-Progress v Čeboksarech. Podle sankčního profilu ukrajinské vojenské rozvědky HUR firma dodává různé verze Komety pro bezpilotní letouny, klouzavé pumy UMPK, řízené střely Kalibr i Ch-69 a pro Iskander konkrétně přijímací jednotky Kometa-R8. Nová varianta M12R-VT má dvanáct anténních prvků uspořádaných do digitálního pole, které dokáže prostorově potlačovat rušicí signály, jednoduše řečeno „vidí“, odkud rušení přichází, a elektronicky ho odfiltruje.

Starší verze s menším počtem prvků zvládaly totéž, ale v omezenější míře. Čím víc anténních kanálů, tím víc směrů rušení musí obránce pokrýt současně. Právě odtud pochází odhad z otevřených monitorovacích zdrojů, že k efektivnímu zarušení nové Komety může být potřeba více než jedenáct výkonných prostředků elektronického boje najednou. Jde o odhad, nikoli o laboratorně ověřený parametr, ale i jako odhad ukazuje na zásadní posun. Soustředit tolik rušiček přesně v místě průletu balistické střely, která letí rychlostí přes Mach 6 (přibližně 7 350 km/h), je logisticky i technicky mimořádně náročné.

Iskander-M: střela, kterou se těžko chytá i bez upgradu

Systém 9K720 Iskander-M patří k nejnebezpečnějším konvenčním zbraním v ruském arzenálu. Podle databáze CSIS Missile Threat má balistická střela 9M723 dolet 400 až 500 kilometrů, délku 7,3 metru, průměr 0,92 metru a startovní hmotnost 3 800 kilogramů. Nese bojovou hlavici o hmotnosti 480 až 700 kilogramů. Letí po snížené balistické trajektorii a během letu manévruje, což dramaticky komplikuje záchyt. Celý systém je silniční, rychle přemístitelný a určený k úderu na vysoce hodnotné cíle v operační hloubce.

Pro srovnání: americký ATACMS, který Ukrajina sama používá, má dolet kolem 300 kilometrů a spoléhá na inerciální navádění s podporou GPS. Evropský Taurus od MBDA kombinuje inerciální navigaci, GPS, obrazové a terénní navádění a výrobce ho popisuje jako odolný vůči rušení i bez trvalého GPS signálu. Iskander se od obou liší tím, že je balistický, letí strmě a rychle, což obráncům nechává výrazně kratší reakční čas.

Kometa-M12R-VT nenahrazuje celý naváděcí řetězec střely. Iskander standardně stojí na inerciální navigaci a některé varianty mají i terminální elektrooptické navádění. Satelitní navigace je doplňková vrstva, která zpřesňuje zásah. Nový modul ale zvyšuje šanci, že si střela tuto přesnost udrží i v hustě rušeném prostředí, a to je pro Ukrajinu zásadní rozdíl.

Největší problém: chybějící interceptory Patriot

Elektronické rušení bylo pro Ukrajinu relativně dostupnou obranou. Jenže čím víc se ruské střely stávají odolnějšími, tím víc roste tlak na kinetické záchyty, a tam naráží Kyjev na tvrdou zeď. Prezident Volodymyr Zelenskyj ve svém projevu ze 6. července 2026 výslovně řekl, že problém s balistickými střelami vysvětluje „nedostatečný počet interceptorů“, a zdůraznil, že to platí zejména pro systém Patriot.

Systém MIM-104 Patriot v konfiguraci PAC-3 MSE je dnes prakticky jedinou západní zbraní, která dokáže spolehlivě zachytit manévrující balistickou střelu třídy Iskander. Jedna raketa PAC-3 MSE stojí podle dostupných odhadů kolem 100 milionů korun a k záchytu jedné balistické střely jich obrana obvykle vypálí dvě. Ukrajinské ministerstvo obrany v červnu 2026 označilo přístup k Patriotům a raketám PAC-3 za klíčovou prioritu a zmínilo mechanismy PURL a JUMPSTART jako cesty k jejich získání. Americká armáda v dubnu 2026 oznámila zrychlení výroby PAC-3 MSE, protože jde o kritický interceptor nejen pro Ukrajinu, ale i pro vlastní potřeby USA a spojenců. Podle agentury Reuters projevil Raytheon zájem o společnou výrobu interceptorů přímo na Ukrajině.

Situace je ale jasná: i kdyby se dodávky zrychlily, spotřeba roste rychleji. Každá modernizace ruských střel, která snižuje účinnost levnějších protiopatření, tlačí Ukrajinu hlouběji do závislosti na vzácných a drahých raketách Patriot.

Ukrajina útočí na zdroj: závod v Čeboksarech pod palbou

Kyjev nečeká se založenýma rukama. Závod VNIIR-Progress v Čeboksarech, kde se moduly Kometa vyrábějí, se stal cílem opakovaných úderů. Ukrajinské ministerstvo obrany potvrdilo zásahy v květnu 2026 a prezident Zelenskyj ve večerním projevu z 10. června 2026 řekl, že továrnu zasáhly ukrajinské střely Flamingo. Exploze a požáry ve výrobních provozech byly potvrzeny, ale rozsah škod a rychlost obnovy výroby veřejné zdroje nedokládají.

Strategická logika úderů dává smysl: VNIIR-Progress nevyrábí Kometu jen pro Iskander, ale pro celou řadu ruských zbraní, od dronů Orlan přes klouzavé pumy UMPK až po střely Kalibr. Narušení výroby v jednom závodě tak může zasáhnout navigační schopnosti širokého spektra ruského arzenálu.

Paralelně tlačí i Evropská unie. Rada EU dne 17. července 2026 rozšířila sankce na část skupiny ABS Electro, pod kterou VNIIR-Progress spadá, právě kvůli systémům zvyšujícím odolnost ruských zbraní proti elektronickému boji. Ukrajinská analytická organizace NAKO přitom výrobce Kometa mapovala už od března 2025 a upozorňovala, že výroba spoléhá i na zahraniční strojní vybavení, tedy na další potenciální sankční páku.

Alianční rozměr: Iskander není jen ukrajinský problém

Dolet 400 až 500 kilometrů znamená, že Iskander-M rozmístěný v Kaliningradu ohrožuje síly NATO v Polsku, Pobaltí i ve Švédsku. NATO proto buduje vlastní vrstvy balistické obrany, aliance deklaruje Enhanced Operational Capability a základna Aegis Ashore v polském Redzikowu je v plném operačním stavu. Polsko samo v prosinci 2025 oznámilo plné operační schopnosti vlastního systému Patriot. Evropský SAMP/T NG od MBDA je výrobcem prezentován jako systém se schopností záchytu taktických balistických střel.

Česká republika zavádí systém SPYDER od izraelského Rafaelu s dosahem do 80 kilometrů a výškou zásahu do 20 kilometrů, doplněný radary MADR v rámci integrované protivzdušné obrany NATO. Proti Iskanderu ale SPYDER není ekvivalentem Patriotu, jeho primární role leží jinde. Přímé ohrožení českého území Iskandery z běžných ruských pozic je dnes nepravděpodobné, ale v aliančním kontextu jde o společný problém: každý interceptor Patriot, který chybí Ukrajině, chybí i v celkové rovnováze NATO.

Válka na Ukrajině trvá už déle než čtyři roky a závod mezi útokem a obranou se nezpomaluje. Kometa-M12R-VT není zázračná anténa, která by učinila Iskander nezastavitelným, ale je dalším krokem, který zdražuje obranu a prohlubuje závislost na interceptorech, kterých je zoufale málo.

Článek Rusové vyzbrojili Iskander novou anténou Kometa a Ukrajina má problém. K jejímu rušení je potřeba 11 vysílačů najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Rusové změnili

Základní parametry střely 9M723 zůstávají na papíře podobné: délka kolem 7,3 metru, průměr 0,92 metru, hmotnost přibližně 3,8 až 4 tuny a kvazibalistická trajektorie, která umožňuje manévrování v atmosféře. Podle databáze CSIS Missile Threat má základní verze dosah 400 až 500 kilometrů. Zaruba ovšem tvrdí, že novější série vyráběné od roku 2023 dostaly zcela přepracované vnitřnosti. Konkrétně jde nejméně o pět doložených změn:

• Modul 9B899 pro vypouštění klamných cílů (dipólové odražeče, klamné tepelné zdroje) v terminální fázi letu, tedy právě v okamžiku, kdy se interceptor snaží střelu zachytit.
• Aktivní skenování radarového pole a hledání slepých sektorů protivzdušné obrany: střela si v reálném čase mapuje, kudy proletět s nejmenším rizikem.
• Rychlejší procesor pro zpracování obrazu a posílená optická korelační korekce, která porovnává terén pod střelou s uloženou digitální mapou.
• Jednotky elektronické ochrany (ECM), které aktivně ruší naváděcí signály protiraketových systémů.
• Pravidelné softwarové aktualizace: Zaruba popsal cyklus, v němž Rusko na základě válečné zpětné vazby průběžně mění firmware střely, aby reagovalo na adaptaci ukrajinské obrany.

Vedle toho Zaruba zmínil integraci technických řešení ze severokorejské střely KN-23, kvazibalistické rakety vizuálně blízké Iskanderu s dosahem podle CSIS až 690 kilometrů. Nejde přitom o přímou kopii: ukrajinské ministerstvo obrany po analýze zbytků KN-23 a KN-24 konstatovalo, že vazba na Iskander existuje, ale jedná se spíše o sdílení konstrukčních principů a zjednodušení výroby pod tlakem sankcí než o licenční převzetí.

Proč si s ním Ukrajina neví rady

Mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat už v květnu 2025 veřejně přiznal, že modernizované Iskandery vypouštějí radarové pasti, které snižují efektivitu systému Patriot. O rok později, v červenci 2026, šel ještě dál: Rusko podle něj záměrně zvyšuje podíl balistických střel v útocích na Kyjev právě proto, že ví o omezeném počtu ukrajinských interceptorů PAC-3.

Tady je klíčový kontext, který ruská strana pochopitelně nezmiňuje. Problém není jen v tom, že by Iskander byl nesestřelitelný, to není. Ukrajinské ministerstvo obrany za květen 2026 uvádí deset zničených střel typu Iskander-M a KN-23. Monitor letecké války Konrad-Adenauer-Stiftung zaznamenal v květnu 2026 úspěšnost protibalistické obrany 26 %, při velkém útoku ze začátku června pak 33 %. Čísla jsou nízká, ale nenulová.

Skutečný problém je dvojí. Za prvé, každé zachycení Iskanderu stojí jednu nebo více raket PAC-3 MSE, jejichž cena se pohybuje v řádu desítek milionů korun za kus a jejichž výroba nestíhá pokrývat spotřebu. Americká armáda teprve v dubnu 2026 oznámila zrychlení produkce PAC-3 MSE. Za druhé, Patriot je dnes na Ukrajině jediný systém schopný zachytit Iskander-M, hypersonický Kinžal i střelu Zirkon. Počet baterií je omezený a každá z nich kryje jen určitý prostor. Když Rusko vypálí salvu balistických střel z různých směrů současně, obrana se dostává do situace, kdy musí vybírat, co chránit.

Podle nás je právě tato kombinace (chytřejší střela plus nedostatek interceptorů) tím, co dělá současný Iskander tak nebezpečným. Samotná modernizace by při dostatku Patriotů a raket PAC-3 byla zvládnutelná. A samotný nedostatek střel by bez modernizace znamenal vyšší, byť stále ne stoprocentní úspěšnost obrany. Obojí dohromady ale vytváří situaci, kdy každý ruský balistický útok má reálně vyšší šanci projít.

Dosah tisíc kilometrů: fakt, nebo zatím jen tvrzení?

Zaruba na svém briefingu uvedl, že nová verze Iskanderu dosahuje až tisíce kilometrů díky upravené pohonné směsi a většímu motoru. Pokud by to byla pravda, šlo by o zásadní kvalitativní skok: standardní Iskander-M se pohybuje v pásmu 400 až 500 kilometrů. Tisícikilometrový dosah by teoreticky ohrožoval cíle hluboko v ukrajinském zázemí a při nasazení z Kaliningradské oblasti by se dostal i do prostoru středoevropských členů NATO.

Je ale nutné dodat, že jde zatím o ukrajinské zpravodajské hodnocení, nikoli o nezávisle potvrzenou sériovou konfiguraci. Veřejné západní databáze tuto verzi dosud neevidují. Bezpečné je proto psát o ní jako o tvrzené schopnosti, která, pokud se potvrdí, mění strategický kalkul.

Český a alianční kontext

Česká armáda systém Patriot nevlastní. Protivzdušná obrana AČR dnes stojí na sovětském komplexu KUB a švédských systémech RBS-70, přičemž probíhá přezbrojení na izraelský SPYDER s udávaným dosahem až 80 kilometrů a dostupem do výšky 20 kilometrů. Proti balistickým střelám třídy Iskander je to nedostatečné: SPYDER je primárně určen proti letounům, vrtulníkům a řízeným střelám, nikoli proti manévrujícím balistickým cílům.

V rámci NATO drží protibalistickou schopnost především americký Patriot s raketami PAC-3 a evropský systém SAMP/T s raketami Aster 30 B1, případně připravovanou verzí B1NT, která má zvládat i manévrující a hypersonické hrozby. Technologická odpověď tedy existuje. Problém není v tom, že by NATO neumělo Iskander sestřelit, ale v tom, kolik systémů a interceptorů je k dispozici a jak rychle je průmysl dokáže vyrábět.

Co z toho plyne pro další měsíce války

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, se v oblasti protivzdušné obrany proměnila v závod mezi ruskou schopností pronikání a západní schopností zachycování. Zaruba sám přiznal, že Iskander stále obsahuje západní elektronické součástky: tvrzení o devadesátiprocentním podílu domácích komponent je třeba brát s rezervou, protože ukrajinská rozvědka GUR u Iskanderu-M i křižující verze Iskander-K nadále identifikuje zahraniční dodavatelské řetězce. Osm ze 41 podniků zapojených do výroby Iskanderu-K dokonce dosud nebylo sankcionováno žádnou zemí sankční koalice.

Modernizovaný Iskander není nezničitelný. Je ale dražší na sestřelení, chytřejší v průniku a nasazovaný ve chvíli, kdy Ukrajina nemá dost raket, kterými by ho zastavila. Právě ten nesoulad mezi tím, co střela umí, a tím, co obrana má k dispozici, z něj dělá zbraň, s níž si Ukrajinci skutečně nevědí rady.

Článek Rusové přestavěli Iskander k nepoznání. Změnil se v digitální monstrum, s nímž si Ukrajinci nevědí rady se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Iskander-K a proč budí respekt

Označení 9M727 patří řízené střele odpalované z mobilního pozemního komplexu Iskander. Podle databáze ukrajinské vojenské rozvědky GUR měří 6,02 metru, váží do 1 500 kilogramů a nese bojovou hlavici o hmotnosti 450 kilogramů. Dolet činí přibližně 500 kilometrů, cestovní rychlost se pohybuje mezi 800 a 900 km/h. Klíčová je ale výška letu: střela se drží 50 až 150 metrů nad terénem a při závěrečném přiblížení může klesnout ještě níž, podle analýzy britského think-tanku RUSI až k jednotkám metrů.

Navedení kombinuje inerciální a satelitní navigaci s terminálním radarovým či televizním senzorem, takže přesnost se udává v řádu desítek metrů. Pro obránce to znamená krátkou reakční dobu, minimální radarový odraz a velmi omezené okno pro zásah. Pro srovnání: ruská námořní střela Kalibr 3M-14 má dolet 1 500 až 2 500 kilometrů, vzdušná Ch-101 dokonce přes 2 500 kilometrů, ale obě letí pomaleji a po delší trase, což dává obraně víc času. Iskander-K startuje z mobilního odpalovače blízko fronty či hranice, a Kyjev je od linie dotyku vzdušnou čarou necelých 500 kilometrů. Varování přichází pozdě. Proto je tahle střela pro ukrajinskou protivzdušnou obranu jedním z nejtěžších cílů vůbec.

Kanón z roku 1960 proti střele 21. století

Sekundární zdroje včetně portálu UNITED24 Media identifikují zbraň na videu jako sovětský protiletadlový kanón ZU-23-2. Typ vstoupil do služby v roce 1960, v den kyjevského útoku tedy šlo o konstrukci starou 65 let. Konkrétní kus mohl být vyroben později nebo repasován, ale princip zůstává stejný od dob Chruščova.

Parametry ZU-23-2 vypadají na papíře skromně:

• Ráže: 23 mm (dvě hlavně 2A14)
• Teoretická kadence: 1 600–2 000 ran za minutu
• Praktická kadence: do 400 ran za minutu
• Účinný dosah proti vzdušným cílům: do 2,5 km
• Maximální výška zásahu: do 1,5 km
• Doba rozvinutí do palby: 15–20 sekund
• Zaměřování: vizuální, ruční

Žádný radar, žádné automatické sledování, žádná řízená střela. Obsluha musí cíl vidět, odhadnout předstih a vytvořit dostatečně hustou clonu palby v okamžiku, kdy střela prolétá koridorem širokým pár desítek metrů. Proti podzvukové střele letící rychlostí kolem 250 metrů za sekundu má posádka na reakci doslova zlomky času.

Pro kontrast: moderní námořní systém Phalanx CIWS amerického námořnictva, určený přesně k ničení přilétajících střel jako poslední vrstva obrany, střílí 4 500 ran za minutu, sám radarově detekuje, sleduje a vyhodnocuje hrozbu a automaticky zahajuje palbu. Pozemní Skynex od Rheinmetallu používá síťové senzory, řízení palby a 35mm kanóny proti dronům i řízeným střelám. Proti nim je ZU-23-2 jako prak vedle kuše, a přesto ten den fungoval.

Proč to není náhoda, ale ani norma

Brigáda sama popsala výsledek jako kombinaci „velkého štěstí a mimořádné dovednosti“. Obě slova jsou na místě. Fyzikálně je zásah možný: Iskander-K je podzvuková střela, v terminální fázi letí nízko a po omezeně manévrovatelné trase. Pokud obsluha ví, odkud střela přiletí, a stojí ve správném koridoru, šance existuje. Ale je malá.

Statistiky to potvrzují. Dne 31. července 2025 mířilo na Kyjev osm Iskanderů-K, sestřeleny byly tři. Dne 8. srpna šly na Dnipro dva, dolů spadl jeden. Při masivním útoku ze 6. na 7. září, tedy den před kanónovým zásahem, ukrajinské letectvo hlásilo devět Iskanderů-K a čtyři sestřely. Míra zachycení se pohybuje kolem 35 až 50 procent i při použití moderních systémů. Sestřelit takovou střelu ručně mířeným kanónem ze šedesátých let je proto událost mimořádná i v kontextu už tak náročného typu cíle.

Vrstvená obrana: proč Ukrajina potřebuje všechno

Tento případ není důkazem, že stará technika nahrazuje Patrioty. Je důkazem, že ve válce trvající déle než tři a půl roku rozhoduje i levná poslední vrstva obrany, pokud ji obsluha zvládne na hraně možností. Analytický report Ukraine Air War Monitor z srpna 2025 výslovně uvádí, že moderních systémů, a hlavně interceptorů, není dost pro trvalé pokrytí všech os a všech vln útoků. Jedna střela Patriot stojí řádově miliony dolarů. Salva ze ZU-23-2 stojí zlomek.

Západ dodává Ukrajině špičkové systémy (Patriot, SAMP/T, NASAMS, IRIS-T, Skynex) a NATO koordinuje další balíky. Česká republika přispěla mimo jiné 291 přenosnými protiletadlovými komplety a stovkou systémů MR-2 Viktor. Jenže ani to nestačí pokrýt každý koridor, každou vlnu, každou noc. A právě tam nastupují staré kanóny, improvizované robotické platformy jako Prometheus vyvíjený 28. mechanizovanou brigádou nebo přenosné systémy v rukou pěchoty.

Ideální obrana Kyjeva vypadá jako dort o několika vrstvách: Patriot a SAMP/T nahoře proti balistickým a řízeným střelám, NASAMS a IRIS-T uprostřed, a dole, co nejblíž zemi, kanóny, kulomety, drony a cokoli, co dokáže vytvořit clonu palby proti nízkoletícím cílům. Kyjevský sestřel z 8. září ukazuje, že i ta nejspodnější vrstva občas zachytí to, co proklouzlo všemi ostatními.

Součástky ze Západu v ruské střele

Pikantní detail, který stojí za zmínku: databáze GUR u střely 9M727 eviduje desítky západních součástek od výrobců jako Texas Instruments, Analog Devices nebo MACOM. Navzdory sankcím Rusko stále dokáže tyto komponenty získávat a montovat do zbraní, které pak míří na ukrajinská města. Střela, kterou kyjevská posádka ZU-23-2 sestřelila, tak paradoxně obsahovala technologii ze zemí, které Ukrajinu brání.

Posádka kanónu zůstává anonymní, brigáda jména nezveřejnila. Na videu jsou vidět jen hlavně, záblesky a pak tichý okamžik, kdy obsluha pochopí, že to vyšlo. Šedesát pět let starý stroj, pár sekund palby a jedna střela za desítky milionů korun v troskách. Někdy válku nerozhoduje nejdražší technologie, ale člověk, který ví, kdy stisknout spoušť.

Článek Video: Ukrajinci sestřelili hrůznou ruskou střelu Iskander-K protiletadlovým kanónem starším, než jsou jejich otcové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Severní Korea převzala

Koncepce KN-23 vychází z logiky, kterou definoval ruský operačně-taktický komplex 9K720 Iskander-M. Obě střely létají po nízké kvazibalistické trajektorii, která zkracuje reakční čas protivzdušné obrany. Obě manévrují v terminální fázi letu takzvaným „pull-up“ manévrem, prudkým stoupáním a následným strmým seskokem na cíl. Obě využívají vektorování tahu motoru a pohyblivé ocasní plochy k řízení dráhy.

Podle analýzy 38 North z března 2026 je silueta KN-23 natolik blízká ruskému originálu, že inspirace je nesporná. Ukrajinské ministerstvo obrany ovšem v dubnu 2026 po podrobném rozboru trosek uzavřelo, že nejde o přímou kopii ani o licenční výrobu střely 9M723. KN-23 používá větší a delší motor, protože pracuje s méně energetickým palivem. Zadní průměr trupu měří 110 centimetrů oproti zhruba 95 centimetrům u standardního Iskanderu. Pájení a výrobní postupy odpovídají severokorejské průmyslové praxi, nikoli ruské. Jde tedy o dopracovaný iskanderovský základ, ne o xerokopii.

Papírové parametry versus bojová realita

Tady se příběh láme. Iskander-M má na papíře vynikající přesnost: asi 200 metrů při čistě inerciálním navedení, kolem 50 metrů s korekcí přes GLONASS a pouhých 10 až 20 metrů s elektrooptickým hledačem. Britský institut RUSI uvádí u varianty s elektrooptickým hledačem dokonce 5 až 10 metrů. Katalogový dostřel činí minimálně 500 kilometrů.

KN-23 vypadá na papíře skromněji:

• Délka: cca 7,5 m
• Průměr: cca 0,95 m (zadní část 1,1 m)
• Startovní hmotnost: 3 415 kg
• Hlavice: uváděno 500 kg, podle některých ukrajinských zdrojů až 1 000 kg
• Maximální dostřel: kolem 690 km

Jenže válka neměří katalogové maximum, nýbrž reálnou odchylku dopadu od zamýšleného cíle. A právě tady severokorejská střela předvedla pozoruhodný skok. Podle agentury Reuters a ukrajinských zdrojů měly první dodávky KN-23 odchylku 1 až 3 kilometry. Prakticky nepoužitelné pro přesné údery. Novější série, které dorazily v průběhu roku 2024, se ale dostaly na 50 až 100 metrů. Takové zlepšení během měsíců je v raketovém průmyslu neobvyklé, a vysvětlení leží v Moskvě.

Ruská zpětná vazba jako dar, který se vymkl kontrole

Zpráva Multilaterálního monitorovacího týmu pro sankce (MSMT), zveřejněná japonským ministerstvem zahraničí v červnu 2025, obsahuje klíčovou větu: Rusko poskytlo KLDR zpětnou vazbu z bojového nasazení, která vedla ke zlepšení naváděcího výkonu střel. Jinými slovy, Moskva nejen nakupovala severokorejské rakety, ale aktivně pomáhala partnerovi ladit jejich přesnost.

Do začátku roku 2025 Pchjongjang podle údajů ukrajinské vojenské rozvědky GUR dodal Rusku 148 střel typu KN-23 a KN-24. Kolem února 2025 jich bylo na Ukrajinu odpáleno přibližně sto kusů. Jen za samotný leden 2026 ukrajinská protivzdušná obrana hlásila zničení 37 střel kategorie Iskander-M/KN-23, což ukazuje, že tok severokorejské munice neustává ani ve čtvrtém roce plnohodnotné ruské invaze.

Paradox je zřejmý. Kreml potřeboval balistické střely tak zoufale, že sáhl po severokorejském dodavateli. A tím mu dal něco, co si žádný raketový program nemůže koupit za peníze: reálná data z bojového nasazení proti moderní protivzdušné obraně. Pchjongjang dnes ví, jak se jeho střely chovají proti systému Patriot PAC-3, jak reagují na elektronický boj a kde selhává navedení. Každá další série může být lepší.

Co to znamená pro obranu NATO

Nízká kvazibalistická trajektorie KN-23 představuje specifickou výzvu. Analýza 38 North z roku 2020 konstatovala, že tento typ letu zhoršuje efektivitu systémů Patriot i THAAD, nikoli však natolik, aby byla střela nezachytitelná. Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 označilo interceptor PAC-3 za nejúčinnější prostředek proti balistickým střelám třídy Iskander, a tedy i KN-23.

Washingtonská deklarace NATO z července 2024 výslovně uvádí, že severokorejské exporty balistických střel do Ruska „vážně dopadají na euroatlantickou bezpečnost“. Aliance v reakci dále posiluje protiraketovou obranu: vrstvení systémů, zásoby interceptorů a radarové pokrytí. Pro Česko to znamená pokračující tlak na podporu Ukrajiny: muniční iniciativa, výcvik ukrajinských vojáků a udržení ukrajinské obranyschopnosti jsou přímým bezpečnostním zájmem Prahy.

Největší ostuda Kremlu

Srovnání s NATO nabízí ještě jeden úhel pohledu. Americký ATACMS, nejbližší západní protějšek v kategorii krátkodosahových balistických střel, má dostřel kolem 300 kilometrů a přesnost řádově v jednotkách metrů díky GPS navedení. KN-23 s dostřelem 690 kilometrů ho překonává dosahem, ale v přesnosti stále zaostává. Podstatné ale je, že se jí přibližuje, a to tempem, které umožnila válka vedená jejím hlavním zákazníkem.

Rusko se ocitlo v pasti vlastní logiky. Potřebuje severokorejské střely, protože jeho průmysl nestíhá pokrýt válečnou spotřebu. Bez dodávek z KLDR by se podle ukrajinské rozvědky ruské ostřelování propadlo zhruba na polovinu. Zároveň ale každou odpálenou KN-23 a každým předaným datovým balíčkem pomáhá budovat raketovou kapacitu režimu, který jednou může tyto zbraně nasměrovat jinam, třeba na Jižní Koreu nebo Japonsko.

Největší ostuda pro Moskvu tak nespočívá v tom, že severokorejská střela vypadá jako Iskander. Spočívá v tom, že z války na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, dnes technologicky těží i Pchjongjang, a Kreml mu k tomu sám otevřel dveře.

Článek Severní Korea zkopírovala ruské Iskandery a přidala jim přesnost, jakou originál nikdy neměl. Kreml může závidět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedna střela, dvě vlny zabíjení

Technicky jde o balistickou střelu 9M723 systému Iskander-M, vybavenou kazetovou hlavicí. Ta po dopadu rozptýlí 54 kusů submunice označené 9N730, tříštivotrhavých těles stabilizovaných křidélky, která detonují nad zemí pomocí laserového zapalovače 9E156. Tato submunice není novinka. Databáze METIS/Fenix Insight zaznamenala její první výskyt na Ukrajině už 5. října 2022 v Záporožské oblasti. Kazetový Iskander v boji existuje roky.

Co je podle eRadaru nové, je právě ono zpoždění. Submunice se po dopadu neaktivují okamžitě, ale čekají. Dvacet minut. Třicet minut. Přesně v okně, kdy se na místě shromáždí první zasahující, kolemjdoucí, rodiče hledající děti. Je třeba říct na rovinu: veřejně dohledatelný primární technický dokument, který by existenci tohoto konkrétního časovače nezávisle potvrdil, se nám při rešerši najít nepodařilo. Tvrzení pochází z ukrajinského monitoringu a převzala ho sekundární média. To ale neznamená, že je lze ignorovat, logika za ním je konzistentní s tím, co Rusko na Ukrajině prokazatelně dělá už roky.

Dvojitý úder bez druhého odpalu

Taktika „dvojitého úderu“, zasáhnout místo podruhé ve chvíli, kdy přijede pomoc, není ruský vynález, ale Rusko ji na Ukrajině zdokonalilo do systému. Zpráva HRMMU z června 2025 dokumentuje, jak operátoři FPV dronů v reálném čase cílí na ambulance, evakuační vozidla a humanitární konvoje. Pilot dronu vidí, kdo přijíždí, a vybírá si cíl.

Údajně zpožděná submunice 9N730 funguje jinak. Je méně flexibilní, nemá oči operátora, nemůže si vybrat konkrétní sanitku. Ale má dvě výhody, které dron nemá:

• Nepotřebuje druhý odpal. Celý efekt dvojitého úderu je zabalený v jediné raketě, kterou protivzdušná obrana buď sestřelí, nebo ne. Druhá šance na zásah neexistuje.
• Zamořuje širší prostor najednou. Padesát čtyři rozptýlených těles pokryje plochu, kterou by jeden FPV dron nikdy nepokryl.

Výsledek: rizikové okno se přesouvá z okamžiku dopadu do fáze záchrany. A právě v tom spočívá posun. Ne silnější raketa, ne nová munice, ale přeprogramování momentu, kdy zabíjí.

Co říkají ověřené případy

Chronologie civilních útoků kazetovým Iskanderem ukazuje eskalaci, která tvrzení eRadaru činí přinejmenším věrohodným.

Oděsa, 29. dubna 2024. Human Rights Watch identifikovala Iskander-M s kazetovou hlavicí a 54 submunicemi 9N730. Útok zasáhl civilní oblast.

Charkov, 24. července 2024. Ukrajinská policie i GUR popsaly zásah Iskanderem-M do civilního podniku. Ukrajinská Pravda citovala představitele, podle nichž kazetová varianta zasáhla lidi, kteří už na místě pomáhali, tedy klasický efekt dvojitého úderu, byť tehdy ještě nebylo veřejně řečeno, zda šlo o naprogramované zpoždění, nebo o druhou střelu.

Kryvyj Rih, 4. dubna 2025. Balistická střela detonovala ve vzduchu nad parkem a restaurací. Dvacet mrtvých civilistů, z toho devět dětí. OHCHR to zdokumentoval ve své měsíční zprávě. HRW následně zjistila, že v zasažené restauraci ani v bezprostředním okolí nebyla žádná vojenská přítomnost, nejbližší identifikovaný vojenský objekt ležel 2,5 kilometru od parku.

Samostatná statistika obětí, které zabil právě údajný zpožděný režim, veřejně vedena není. Ale vzorec je čitelný: kazetová munice na civilní cíle, absence vojenského zdůvodnění, rostoucí počet zdokumentovaných případů.

Právo, které nikdo nevymáhá

Už samotné použití kazetové munice v hustě obydlené oblasti je z pohledu mezinárodního humanitárního práva vysoce problematické, submunice jsou ze své podstaty neselektivní. Rusko není signatářem Úmluvy o kazetové munici, stejně jako Spojené státy nebo Čína. To ho nezbavuje povinností plynoucích ze Ženevských úmluv: zákaz úmyslného cílení na civilisty, povinnost rozlišování, zákaz nepřiměřených útoků.

Pokud by se potvrdilo, že zpoždění submunice je záměrně nastaveno na okno příjezdu záchranářů, šlo by podle naší interpretace o přímé cílení na chráněné osoby, zdravotníky a záchranáře. OHCHR i HRW u obdobných ruských útoků mluví o možných válečných zločinech. Materiál pro vyšetřování přibývá. Okamžitý donucovací efekt na Moskvu je ale prakticky nulový.

Česko se do kontextu zapojuje nepřímo: veřejně doložená je široká vojenská pomoc, výcvik ukrajinských vojáků i účast v odminovací koalici včetně výcviku pyrotechniků. Charita ČR aktualizovala bezpečnostní standardy pro své týmy na Ukrajině včetně školení osobní bezpečnosti. Specializovaný výcvik přímo na zpožděnou submunici 9N730 ale z otevřených zdrojů neplyne, a právě ten by teď mohl být nejcennější.

Co to znamená pro lidi na zemi

Praktický důsledek je brutálně prostý: po dopadu Iskanderu už nelze brát situaci jako uzavřený incident. Každý fragment na zemi je potenciálně živá munice. Perimetr se musí uzavřít okamžitě, civilisté nesmí vstupovat do epicentra a záchranáři by měli čekat na pyrotechnickou kontrolu. V zemi, kde lidé instinktivně běží pomáhat sousedům, je to požadavek, který stojí životy tak či tak, buď kvůli zpoždění pomoci, nebo kvůli další explozi.

Zpožděná submunice z jediné balistické střely mění pravidla hry ne na frontové linii, ale v ulicích, parcích a u restaurací. Devět dětí v Kryvém Rihu zemřelo v parku, kam šly na zmrzlinu.

Článek Rusko našlo nové dno: balistická raketa exploduje až po 20 minutách po dopadu. Čeká na hasiče a zdravotníky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co test skutečně prokázal, a co zatím ne

Časová osa projektu je krátká, ale intenzivní. Defense Express zachytil první veřejně ukázaný start balistické verze FP-7 už 28. února 2026. Koncept celého systému FREYJA pak Denys Štilerman, šéf Fire Point, představil 14. května. A červnový let FP-7.x přidal klíčový dílek: střela poprvé předvedla plně řízený manévr v letu, tedy schopnost, bez které nemůže existovat žádný interceptor.

Jenže mezi řízeným manévrem a sestřelením Iskanderu leží propast. Test neobsahoval radarové navedení na cíl, neproběhl proti simulované balistické hlavici a systém FREYJA jako celek (radar, velení, komunikace, střela) zatím nikdy nefungoval pohromadě. Štilerman v dubnovém rozhovoru pro Reuters mluvil o prvním zachycení balistické střely až na konci roku 2027. V pozdějších mediálních vystoupeních se objevil ambicióznější termín prvních systémových testů do konce roku 2026. Bojové nasazení proti Iskanderům před přelomem let 2027 a 2028 je tak zatím spíš optimistický scénář než jistota.

Proč růžová a proč levná

Růžový nátěr střely vzbudil na sociálních sítích vlnu spekulací. Fire Point barvu veřejně nevysvětlil. Defense Express nabízí dvě pravděpodobná čtení: vizuální návaznost na dřívější střelu FP-5 „Flamingo“ a praktičtější důvod, že výrazná barva usnadňuje optické sledování letu při testech i dohledávání trosek po dopadu. Jde o redakční interpretaci, ne o potvrzený výrok firmy.

Podstatnější než barva je ale ekonomika. Štilerman v rozhovoru pro Reuters deklaroval cíl dostat cenu jednoho protibalistického zásahu pod milion dolarů, tedy zhruba pod 23 milionů korun. Pro srovnání: americký systém Patriot podle něj na jeden cíl často potřebuje dvě až tři střely PAC-3 MSE, každou za několik milionů dolarů. Úsporu má zajistit kompozitní tělo interceptoru, které je lehčí a levnější než kovové, a hlavně architektura celého systému. FREYJA totiž nemá být uzavřený komplet vyvinutý od nuly. Má fungovat jako skládačka z hotových evropských komponent:

• Přehledové radary: SAAB Giraffe 8A/4A, Thales Ground Master 400 nebo Hensoldt TRML-4D
• Naváděcí radary: Leonardo KRONOS Land nebo Weibel GFTR-2100/48
• Velení a řízení: Kongsberg FDC
• Komunikace: Link 16, tedy standard NATO
• Technologická spolupráce: dohoda s německým Diehl Defence

Jde o deklarovaný cíl, ne o veřejně auditovanou finální cenu. Ale logika za ním dává smysl: místo vývoje celého systému od čistého stolu Fire Point navrhuje interceptor a integrační vrstvu, zatímco radary, senzory a velitelské systémy dodají zavedení evropští výrobci.

Proč je Iskander tak těžký cíl

Aby člověk pochopil ambici projektu FREYJA, musí nejdřív pochopit problém. Podle databáze CSIS Missile Threat létá Iskander-M po zploštělé trajektorii, která zkracuje reakční čas obrany. Hlavice manévruje s přetížením až 30 g a v terminální fázi letu přepíná na přesnější navedení. To znamená, že obránce nemůže jednoduše vypočítat bod střetu a vystřelit tam raketu; musí cíl sledovat a korigovat dráhu interceptoru v reálném čase až do okamžiku zásahu.

Fire Point proto sází na princip hit-to-kill, tedy přímý kinetický zásah bez trhavé hlavice. Stejný princip používá PAC-3 MSE v systému Patriot. Novost FREYJA tedy nespočívá ve fyzice zásahu, ale ve snaze stlačit jeho cenu. Interceptor FP-7.x má podle různých zdrojů dosahovat rychlosti 1 500 až 2 000 metrů za sekundu a doletu řádově 200 až 300 kilometrů podle varianty. Nejtěžší a nejdražší část problému ale netvoří samotná střela; je to celý řetězec od detekce přes navedení až po zásah.

Evropská skládačka, ne ukrajinský sólový projekt

Právě tady se příběh FREYJA posouvá za hranice jedné firmy. Prezident Zelenskyj 3. června 2026 na oficiálním webu prohlásil, že Ukrajina na evropských protibalistických kapacitách pracuje s Francií, Norskem, Německem, Švédskem, Dánskem, Itálií a dalšími partnery. Fire Point už má průmyslovou stopu v Dánsku; tamní ministerstvo průmyslu potvrdilo vznik výroby raketového paliva na dánském území. Diehl Defence podepsal dohodu o technologické spolupráci.

Podle nás je právě tohle skutečný příslib projektu. Ne zázračná střela, která přes noc vyřeší ruské balistické útoky, ale pokus vybudovat evropsky škálovatelnou protibalistickou vrstvu, která není plně závislá na americkém Patriotu. Vrstvu, jejíž komponenty už existují v katalozích evropských firem a kterou lze napojit na infrastrukturu NATO přes Link 16. Pokud by se koncept proměnil v nasaditelný produkt, mohl by být relevantní i pro středoevropské země; Iskandery rozmístěné v Kaliningradu jsou hrozbou i za hranicemi Ukrajiny.

Co musí ještě přijít

Cesta od řízeného manévrového letu k funkční protibalistické obraně je dlouhá. FREYJA potřebuje hlavici s vyhledávačem schopným navést střelu na manévrující cíl, integrované radarové navedení, sériovou výrobu, výcvik obsluh a opakovaně ověřenou schopnost ničit reálné balistické cíle. Fire Point rozšiřuje průmyslovou základnu, ale samotný interceptor je jen jeden dílek; bez dostupnosti partnerských radarů, licencí a exportních povolení se systém nesloží.

Červnový test FP-7.x nezmění ochranu ukrajinských měst zítra. Ale je to první veřejně doložený důkaz, že existuje cesta, jak protibalistickou obranu v Evropě zlevnit a zpřístupnit. Jestli se po ní podaří dojít až na konec, rozhodnou příští dva roky.

Článek Ruské odstřelování balistickými raketami Iskander končí. Ukrajinská růžová raketa je ztrestá přesně a „levně“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je vlastně Skat a proč mu Ukrajinci říkají jinak

Hned na úvod je třeba přiznat terminologický zmatek. Ukrajinské zdroje, včetně sdělení pohraniční služby, důsledně používají označení „Skat-450M“. Jenže ruské oficiální materiály, od Rosoboronexportu přes Rostec až po exportní katalogy, konzistentně pracují s názvem Skat-350M. Odkud se vzalo „450″, není jasné; může jít o interní ukrajinskou klasifikaci, překlep, který se ustálil, nebo záměrné rozlišení modifikace, kterou ruská strana veřejně nepřiznává. V každém případě mluvíme o stejném stroji.

A ten stroj není obyčejný. Skat-350M je hluboká modernizace platformy Supercam 350 od koncernu Kalašnikov. Vypadá jako malé létající křídlo, s rozpětím 3,2 metru a maximální vzletovou hmotností pouhých 15 kilogramů. Startuje z katapultu, přistává na padáku. Pohání ho tichý elektrický motor, díky kterému je ve výšce několika set metrů prakticky neslyšitelný. Vydrží ve vzduchu až čtyři hodiny a nese denní i termální optiku schopnou sledovat cíle v reálném čase.

Jak „oko“ navádí Iskandery

Představa, že operátor dronu joystickem řídí balistickou raketu na cíl, je zavádějící. Realita je prozaičtější, ale o to účinnější. Skat plní roli prvního článku průzkumně-úderné smyčky:

• Vyhledání — dron systematicky pročesává přidělený sektor, denní kamerou i termovizí, a hledá hodnotné cíle: dělostřelecké baterie, raketomety, logistické uzly.
• Identifikace a lokalizace — jakmile cíl najde, určí jeho přesné souřadnice a sleduje, zda se nepřesouvá.
• Předání dat — souřadnice a obrazový materiál putují po datalinku s dosahem 70 až 100 kilometrů k velitelskému stanovišti, které rozhodne o úderu.
• Kontrola po zásahu — po dopadu rakety se dron vrací nad místo a vyhodnocuje škody.

Jak to vypadá v praxi, popsal v listopadu 2025 TASS s odvoláním na koncern Kalašnikov: Skat-350M údajně odhalil v Charkovské oblasti dvě odpalovací zařízení raketometů, předal souřadnice a následoval úder raketou Iskander-M. Jde o ruské tvrzení, které nelze nezávisle ověřit, ale ilustruje přesně ten typ nasazení, kvůli kterému je pro Ukrajinu likvidace takového dronu strategicky smysluplná.

Proč je ztráta citelná, a proč ne fatální

Deset milionů korun je ukrajinský odhad ceny celého komplexu, tedy nejen samotného letounu, ale i pozemní řídicí stanice, katapultu, datalinku, softwaru a senzorové hlavice. Podle nás je právě ta hlavice spolu s odolností proti elektronickému boji to, co Skat odlišuje od levných průzkumných dronů a co jeho ztrátu dělá bolestivou.

Rostec opakovaně zdůrazňuje, že Skat-350M disponuje optickou navigací nezávislou na GPS. V prostředí nasyceném elektronickým bojem, kde obě strany masivně ruší satelitní signály, je to zásadní výhoda. Dron se neztratí, když mu Ukrajinci „vypnou“ GPS. Právě tato odolnost spolu s tichým elektrickým pohonem a operačním stropem až 5 000 metrů vysvětluje, proč je tak obtížné ho zachytit, a proč za celou válku bylo podle ukrajinských údajů zničeno méně než dvacet kusů.

Zároveň je ale důležité nepřeceňovat dopad jednoho sestřelu. Ruský průzkumně-úderný systém nestojí na jediném typu dronu. V portfoliu jsou masově nasazované Orlany-10E s výdrží přes deset hodin, Orlany-30 schopné laserového označování cílů i řada dalších senzorových platforem. Skat je cenný, ale nahraditelný, minimálně částečně a minimálně dočasně.

Srovnání: Skat mezi Orlanem a západními rivaly

Aby bylo jasné, kam Skat v hierarchii patří, stojí za to ho postavit vedle konkurence:

Proti ukrajinskému SHARK-D je Skat srovnatelný výdrží i dosahem, ale vyniká deklarovanou odolností proti rušení. Proti Orlanu-10E má výrazně kratší výdrž, ale je tišší a hůře detekovatelný. Západní systémy jako Vector AI od Quantum Systems sázejí na vertikální start a umělou inteligenci, ale mají kratší komunikační dosah. Skat tak sedí někde mezi klasickým frontovým průzkumníkem a pokročilejší západní generací, a právě v tom je jeho operační hodnota.

Lov senzorů jako strategie

Zničení jednoho Skatu nezastaví ruské raketové údery na jižní Slobožanštině. Ale každý vyřazený průzkumný dron tohoto typu znamená horší vyhledávání cílů, pomalejší předávání souřadnic a méně spolehlivé vyhodnocení škod po zásahu. Ukrajina tím nerozbíjí celý řetězec, ohlodává ho. A ekonomika je na její straně: i kdyby Strix použil k sestřelu FPV dron za pár tisíc korun, poměr nákladů vychází řádově stovky ku jedné.

Pro jednotku Strix to byl druhý potvrzený sestřel Skatu, první si připsala v březnu 2026. Jak přesně dron zničila, zveřejněné materiály neupřesňují. Jisté je, že ruské „oko“ nad jižní Slobožanštinou osleplo. A než Rusko do sektoru nasadí náhradu, budou jeho Iskandery o něco méně přesné.

Článek Ukrajinci se pomstili na navádění Iskanderů. Poslali na věčnost vzácné ruské „oko“ za 10 milionů Kč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pět dní, dva sklady OSN, jedno město

20. května 2026, pouhých pět dní před zásahem WFP, dopadla balistická střela na sklad Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ve stejném městě. UNHCR ve svém prohlášení popsal zničení 900 palet humanitárního materiálu za více než milion dolarů. Dva skladníci útok nepřežili.

Sečteno: za necelý týden Dnipro přišlo o humanitární zásoby v hodnotě přes 2,4 milionu dolarů a o dva lidské životy. Obě střely zasáhly objekty agentur OSN sloužící výhradně civilnímu účelu. Obě byly přesně naváděné.

Tady už se příběh nedá číst jako „škoda na budově“. Dnipro funguje jako logistický uzel, z něhož WFP zásobuje frontové a těžko dostupné oblasti. Opakovaný zásah tohoto uzlu zvyšuje náklady, nutí organizaci rozptylovat zásoby do náhradních lokalit a rozbíjí rytmus distribuce. Podle nás jde o soustředěný tlak na páteř humanitární logistiky, ne o náhodu.

Co přesně shořelo a koho to zasáhne

Standardní měsíční potravinový balík WFP pro Ukrajinu obsahuje mouku, těstoviny, pohanku, oves, konzervované fazole nebo maso, slunečnicový olej, cukr a sůl. Téměř veškeré potraviny program nakupuje přímo na Ukrajině, aby podpořil místní ekonomiku a zkrátil dodací řetězec. Květnový Iskander zničil zásoby určené pro 130 000 příjemců, tedy lidí, kteří na balíky čekají, protože žijí v oblastech, kam se běžný obchod nedostane.

WFP zatím veřejně neupřesnil, z jakých zásob výpadek pokryje. Po listopadovém dronovém útoku se podařilo přesunout zbývající balíky do partnerských skladů a distribuce pokračovala. Tentokrát je ale rozsah destrukce výrazně větší a organizace navíc operuje s chronickým nedostatkem peněz: k 23. březnu 2026 byla ukrajinská operace WFP financována jen z necelých 19 procent. Chybějících 1,7 miliardy dolarů znamená, že každá zničená paleta bolí dvojnásob.

Česká republika přispěla do ukrajinského portfolia WFP částkou téměř 516 000 dolarů. Přímé přiřazení zničených zásob ke konkrétním českým penězům veřejně doložit nejde; WFP netaguje zásoby podle dárce. Ale princip je prostý: české peníze pomáhají plnit stejné sklady, které Iskandery vyprazdňují.

Vzorec, který nelze přehlédnout

Samotný WFP za posledních 18 měsíců eviduje přes 84 incidentů zasahujících jeho sklady, vozidla, distribuční místa a majetek lokálních partnerů na Ukrajině. Nezávislá mezinárodní vyšetřovací komise OSN loni v září popsala systematické útoky ruských dronů na civilisty a civilní objekty v Dněpropetrovské oblasti.

Veřejně neexistuje soudní verdikt, který by květnový úder na sklad WFP právně kvalifikoval jako úmyslný útok na humanitární cíl. Existují ale fakta, z nichž úmysl vyplývá těžko jinak:

• Iskander je přesně naváděná střela; nezabloudí na sklad omylem.
• Tentýž sklad byl zasažen podruhé za šest měsíců.
• Pět dní předtím byla v témže městě zničena balistickou střelou jiná budova OSN.

Římský statut Mezinárodního trestního soudu řadí úmyslné útoky na zařízení, materiál a vozidla humanitární mise mezi válečné zločiny. Žalobce ICC je od roku 2022 zapojen do společného vyšetřovacího týmu podporovaného Eurojustem, který shromažďuje důkazy o mezinárodních zločinech na Ukrajině. Mechanismus vymáhání tedy existuje; otázkou zůstává jeho rychlost a dosah.

Co bude dál s pomocí u fronty

WFP po útoku výslovně uvedl, že navzdory rostoucím bezpečnostním rizikům dál pomáhá téměř 600 000 lidem měsíčně ve frontových regionech. Signál stahování z Ukrajiny žádná agentura OSN nevyslala. Spíš než odchod lze čekat dražší a složitější provoz: větší redundanci skladů, rozptýlení zásob do více lokalit, vyšší závislost na partnerech a ještě silnější tlak na dárce.

Jenže právě tady je háček. Operace, která je financována z necelé pětiny, nemá kam sahat. Každý Iskander, který dopadne na sklad, neničí jen palety s moukou. Ničí ochotu věřit, že pomoc dorazí včas, a to je přesně ten druh škody, který se nedá vyčíslit v dolarech.

Článek Rusové záměrně ničí humanitární pomoc Ukrajině. Na sklad OSN poslali rovnou balistickou raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Fire Point zveřejnil

Jádrem systému Freya je interceptor označený FP-7.x. Podle zveřejněných parametrů měří 7,25 metru na délku, má průměr trupu 0,53 metru a kompozitní konstrukci. Deklarovaná rychlost: 1 500 až 2 000 m/s. Pro srovnání – Iskander-M, hlavní cíl, na který Freya míří, dosahuje v terminální fázi letu rychlosti kolem 2 100 m/s.

Samotná raketa je ale jen polovina příběhu. Štilerman ukázal celou architekturu systému postavenou na principu „evropské skládačky“:

• Radary včasné výstrahy: SAAB Giraffe 8A nebo 4A, Thales Ground Master 400, Hensoldt TRML-4D
• Naváděcí/iluminační radar: Leonardo KRONOS Land nebo Weibel GFTR-2100/48
• Velitelské stanoviště: Kongsberg Fire Distribution Centre (FDC)
• Datové propojení: NATO Link 16, Asterix a vlastní datalink pro kursovou korekci za letu
• Odpalovač: lehký mobilní launcher vlastní výroby Fire Point

Zajímavý je i konstrukční rodokmen. FP-7.x vychází z logiky sovětsko-ruské střely 48N6, ale s kompozitním tělem a západními podsystémy. Právě tato kombinace – známá balistická fyzika plus hotové evropské komponenty – vysvětluje, proč Fire Point mluví současně o rychlosti vývoje i nízké ceně. Ve slidech se nicméně objevuje rozpor: na jednom místě je zmíněna infračervená hlavice (IIR), jinde poloaktivní řešení od Diehl Defence. Finální navedení zatím není jasné.

Kolik to stojí – a co „zlomek ceny“ skutečně znamená

Štilerman opakovaně uvádí cíl: stlačit cenu zachycení balistické střely pod jeden milion dolarů. Zní to abstraktně, dokud se číslo nepostaví vedle konkurence.

Americké rozpočtové dokumenty pro fiskální rok 2025 uvádějí cenu jedné střely PAC-3 MSE kolem 4,19 milionu dolarů. Jenže proti jednomu Iskanderu mohou být podle Štilermana potřeba dvě až tři střely Patriot – standardní postup pro zvýšení pravděpodobnosti zásahu. Reálná cena jednoho zachycení systémem Patriot se tak pohybuje mezi 8 a 13 miliony dolarů.

Pokud Fire Point skutečně dosáhne cíle pod milion, jde o jednu osminu až jednu třináctinu ceny zásahu. Ne „zlomek“ v marketingovém smyslu – ale měřitelný řádový rozdíl.

Důležitá poznámka: veřejně známá je zatím jen cílová cena za interceptor, respektive za jeden zásah. Kolik bude stát kompletní baterie Freya – radary, velitelský uzel, odpalovače, logistika – to Fire Point nezveřejnil. A právě tam se u západních systémů skrývají obrovské částky. Německý kontrakt na čtyři systémy Patriot měl hodnotu 1,2 miliardy dolarů. Šest palebných jednotek IRIS-T SLM s 216 střelami vyšlo Bundeswehr na zhruba 950 milionů eur. Bez srovnatelného čísla za celou sestavu Freyi je cenové srovnání neúplné.

Proč to není „ukrajinský Patriot“ – a proč to může být důležitější

Patriot je bojově prověřený systém s desetiletími nasazení. IRIS-T SLM je zavedená střední vrstva, kterou Ukrajina denně používá. Freya proti nim zatím nemá jediný doložený záchyt. Srovnávat ji s Patriotem na úrovni výkonu nedává smysl.

Kde srovnání smysl dává, je ekonomika. Interceptory PAC-3 MSE jsou nedostatkové zboží – v dubnu 2026 americká armáda podepsala kontrakt za 4,7 miliardy dolarů na zrychlení jejich výroby. Evropské armády stojí ve frontě. A právě tady se otevírá prostor pro levnější doplňkovou vrstvu.

Fire Point Freyu neprezentuje jako náhradu Patriotu, ale jako „pan-evropský protibalistický projekt“ – levnější vrstvu, která by mohla pokrýt mezery v obraně států, jež si dnes nemohou dovolit dostatek drahých interceptorů. Architektura tomu odpovídá: norské velení, evropské radary, NATO datalinky. Ukrajinské je jádro – střela a bojová zkušenost.

Podle nás je právě tohle nejzajímavější aspekt celého projektu. Pokud se cílová cena potvrdí, Freya by nemusela konkurovat Patriotu výkonem. Stačilo by, kdyby rozšířila počet zemí, které si vůbec mohou dovolit protibalistickou obranu v použitelných počtech. Dnes je to klub s velmi omezeným členstvím.

Co chybí a kdy se to rozhodne

Mezi prezentací a realitou stojí několik zásadních mezer. Fire Point zatím nedoložil kompletní systémový test. Není jasná finální konfigurace hlavice a navedení. Schopnost proti manévrujícím cílům v terminální fázi letu zůstává neověřená. A exoatmosférický záchyt nebo obrana proti hypersonickým klouzavým střelám není ani deklarována.

Klíčový milník firma sama stanovila na konec roku 2027 – první zachycení balistického cíle. Teprve po něm bude možné posoudit, jestli Freya skutečně funguje, nebo zůstane ambiciózním konceptem. Do té doby jde o projekt s testovaným nosičem, věrohodnou architekturou a atraktivní cenou, ale bez jediného důkazu, že dokáže zastavit Iskander.

Pro evropský obranný průmysl je Freya každopádně zajímavý signál. Ukrajinská firma s reálnou bojovou zpětnou vazbou skládá systém z hotových evropských komponent a nabízí ho zpět Evropě za zlomek ceny zavedených řešení. Jestli to vyjde, ukáže rok 2027.

Článek Ukrajinci poprvé prozradili architekturu protiraketové obrany, která má zachytit Iskandery. Stojí zlomek ceny západních systémů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa, která stojí na padesáti továrnách

Iskander-M není výrobek jedné linky. Ukrajinská vojenská rozvědka HUR na svém portálu War & Sanctions identifikovala nejméně padesát podniků zapojených do výrobní kooperace a 34 konkrétních komponent, z nichž řada pochází od západních a tchajwanských výrobců. Programovatelné hradlové pole FPGA, statické paměti SRAM, procesory, napěťové reference, digitální izolátory, optočleny, to vše tvoří „mozek“ střely, její naváděcí a výpočetní jádro.

Britský think-tank RUSI označuje právě tuto elektroniku za Achillovu patu systému. Střela 9M723 má dolet 500 km, startovní hmotnost 3 800 kg a bojovou hlavici o hmotnosti 410 až 610 kg, může nést kazetovou, vysoce explozivní i speciální munici. Její účinnost ale stojí a padá s kvalitou naváděcího řetězce. Bez přesné elektroniky je z balistické střely drahý kus kovu.

Kam přesně Ukrajina míří

10. března 2026 oznámil Generální štáb Ukrajiny zásah závodu Kremnij El v Brjansku. Podnik vyrábí mikročipy a elektronické moduly pro Iskandery i další zbraňové systémy, ukrajinské zdroje ho popsaly jako místo, kde se rodí „mozky“ raket. O necelé tři týdny dříve, 21. února, zasáhly ukrajinské střely FP-5 Flamingo Votkinský závod na Urale, kde podle ukrajinského ministerstva obrany byla zničena výrobní hala č. 22, místo finální montáže balistických střel 9M723-1.

Votkinsk přitom není důležitý jen pro Iskander. Připisuje se mu i výroba mezikontinentálních raket Jars, námořních balistických střel Bulava a aeroballistických Kinžalů. Jediný úspěšný zásah tak může zasáhnout víc programů najednou.

Ukrajinské ministerstvo obrany v březnovém souhrnu uvedlo, že od začátku roku 2026 síly obrany zasáhly tři velké podniky ruského vojensko-průmyslového komplexu, klíčový raketový polygon Kapustin Jar a dva velké arzenály. Prezident Zelenskyj už v červnu 2025 hovořil o zničení tří kompletních odpalovacích systémů Iskander v Brjanské oblasti, tedy nejen výroby, ale i hotové techniky v poli.

Výroba běží, ale pod tlakem

Bylo by nepřesné tvrdit, že ruský program Iskander-M je mrtvý. Není. Podle odhadu ukrajinské HUR z léta 2025 Rusko zvýšilo měsíční produkci ze 40 kusů v roce 2024 na přibližně 60 kusů v roce 2025. Analytický monitor Konrad-Adenauer-Stiftung z března 2026 pracuje s obdobným číslem. V únoru 2026 Rusko podle téhož monitoru vypálilo 118 balistických a 172 střel s plochou dráhou letu, tempo útoků na ukrajinská města neklesá.

Jenže i těch 60 raket měsíčně znamená 720 za rok. Objednávka na dva roky zní na 1 202 kusů. Pokud tempo 40 měsíčně platilo pro rok 2024, kapacita se pohybuje těsně kolem objednaného objemu, a to za předpokladu, že žádný článek řetězce nevypadne. Každý zásah do Kremnij El, každá zničená hala ve Votkinsku, každá sankce blokující dodávku západních čipů ten předpoklad narušuje.

HUR v červenci 2025 odhadovala ruské zásoby na přibližně 250 raket Iskander-M plus asi 50 severokorejských analogů KN-23 a více než 60 odpalovacích zařízení poblíž hranic. Severokorejská větev částečně kompenzuje výpadky, ale KN-23 nedosahuje přesnosti ani spolehlivosti originálu. O íránské přímé náhradě Iskanderu otevřené zdroje v letech 2025 a 2026 nemluví dostatečně konkrétně na to, aby šlo cokoli potvrdit.

Co to znamená pro Česko a NATO

Standardní dolet 500 km z Iskanderu nedělá přímou hrozbu pro české území v běžných scénářích rozmístění. Pro státy na východním křídle NATO, Polsko, pobaltské republiky a Rumunsko, je ale kalkulace jiná. A pro alianci jako celek platí, že každý funkční Iskander v ruském arzenálu zvyšuje tlak na protiraketovou obranu a na rozhodování o eskalaci.

Česko do rovnice vstupuje nepřímo, ale měřitelně. Vláda v říjnu 2025 potvrdila závazek vojenské pomoci Ukrajině v objemu zhruba 6,4 miliardy korun ročně a vyzdvihla význam muniční iniciativy. Nejde o přímý nástroj proti výrobě Iskanderů, ale o součást širšího tlaku, čím víc munice a zbraní Ukrajina dostane, tím víc kapacit pro údery do hloubky může směřovat na ruské továrny místo na obranu fronty.

Strategie úzkých hrdel

Ukrajinská logika je čitelná: nemusíte zničit celý průmysl, stačí opakovaně zasahovat jeho nejcitlivější body. Mikroelektronika, navigační moduly systému Kometa, raketová paliva, finální montáž, každý z těchto článků je úzké hrdlo, jehož výpadek se řetězí do celého systému. Zničení jednoho klíčového závodu může zpomalit výrobu účinněji než likvidace jedné odpalovací jednotky na frontě.

Efekt se neprojeví za týden ani za měsíc. Rusko má zásoby, běžící výrobu a ochotu improvizovat. Ale každý úspěšný zásah zvyšuje cenu každé další rakety, prodlužuje opravy a komplikuje doplňování. Válka o Iskandery se nevede jen na bojišti, vede se v halách, na čipových linkách a v dodavatelských řetězcích, kde má i jedna chybějící součástka cenu celé střely.

Článek Ukrajinci dávají Rusům zabrat, ničí jim výrobu zevnitř. Objednali 1 202 raket Iskander-M, ale vyrobit je nedokážou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně drony prorazily

Podle analýzy Defense Express šlo o sovětský kryt původně projektovaný pro balistické rakety R-5, konstrukce s betonovými stěnami o tloušťce zhruba 40–60 centimetrů překrytá vrstvou zeminy. Účel byl jasný: tlumit účinky leteckého úderu, střepin a tlakové vlny a zároveň techniku vizuálně maskovat před satelitním průzkumem.

Přesný bod průniku, zda šlo o strop, vrata nebo jiné konstrukčně slabší místo, ze zveřejněných záběrů jednoznačně nevyplývá. Podstatné je něco jiného: logika „schováme to pod beton a zeminu“ přestala na Krymu fungovat.

FP-2: dron stavěný na chráněné cíle

FP-2 je produkt ukrajinské firmy Fire Point, označovaný jako prostředek středního dosahu. Od svého staršího sourozence FP-1, který má dolet kolem tisíce kilometrů a slouží k hlubokým úderům, se liší hlavně komunikačními systémy a kamerou. Klíčové parametry:

• Dolet: přibližně 200 km
• Bojová část: 105 kg, po modernizaci až 158 kg
• Navedení: autonomní i operátorem řízené, denní i noční provoz
• Navigace: vývoj systému nezávislého na GPS

Podle ArmyInform Fire Point vyrábí 200 dronů denně. Pro chráněný cíl na Krymu dává FP-2 smysl právě díky kombinaci těžké hlavice a přesného terminálního navedení, nepotřebuje extrémní dolet FP-1, ale potřebuje doručit maximální energii na konkrétní bod.

Krym jako prodloužené bojiště

Útok u Ovražek nebyl izolovaný. Oficiální přehled ukrajinské Mise prezidenta pro Krym k 20. dubnu uvádí zásahy dalších iskanderových základen v Mizhhirii a Kurortnem. Kyiv Post začátkem května publikoval chronologii širší kampaně proti ruskému balistickému řetězci, od krymských odpalovacích míst přes sklady až po výrobní kapacity na ruském území.

Rusko přitom na Krymu neztratilo samotné Iskandery. Systém je silniční, mobilní, přesunutelný. Jenže každý přesun mimo poloostrov znamená delší reakční časy, složitější logistiku a pomalejší tempo přípravy odpalů. A uvnitř Krymu se „bezpečná zóna“ zjevně zužuje.

Proč Ukrajina ničí nosiče místo střel ve vzduchu

Kontext je brutálně jednoduchý. Prezident Zelenskyj v polovině dubna hovořil o kritické úrovni zásob interceptorů Patriot a naléhal na letectvo, aby urgoval slíbené dodávky od partnerů. Analýza CSIS z téhož měsíce upozorňuje, že americké zásoby klíčové munice po operaci Epic Fury budou obnovovány roky. Britský RUSI zároveň popisuje, že úspěšnost zachytávání Iskanderů 9M723 má klesající trend, raketa manévruje až při 30 g a okno pro intercept se zkracuje.

Proti tomu stojí nové kontrakty: Raytheon podepsal smlouvu za 3,7 miliardy dolarů na interceptory GEM-T pro Ukrajinu a dubnový německý balík slíbil stovky raket pro Patriot plus několik tisíc dronů středního dosahu. Ale dokud nové střely nedorazí, zůstává ničení odpalovacích míst a skladů jedním z mála způsobů, jak snižovat balistickou hrozbu ještě před odpálením.

Ruská výroba přitom podle odhadů ukrajinského poradce ministerstva obrany dosahuje zhruba 40–60 balistických střel měsíčně. Ztracené zásoby lze doplňovat v řádu týdnů. U odpalovacích vozidel TEL je tempo náhrady veřejně nejasné, ale logicky pomalejší, jde o specializovanou techniku, ne o sériovou munici.

Co to znamená pro ruský raketový program

Rusko nepřišlo o schopnost odpalovat Iskandery. Nepřišlo o mobilitu ani o disperzi. Přišlo o něco jiného: o jistotu, že maskovaný kryt na Krymu znamená bezpečí. Že stačí zajet pod beton, zavřít vrata a čekat na rozkaz k odpalu.

Tahle jistota skončila 28. dubna u Ovražek. A s každým dalším zásahem v řadě se Krym pro ruské raketové jednotky mění z týlové základny v místo, kde i chráněný cíl musí počítat s tím, že ho někdo vidí a někdo zasáhne.

Článek Rusové už jsou v koncích, neschovají se. Ukrajinské drony prorazily dokonce železobetonový kryt Iskanderů na Krymu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se u Ovražek stalo

Lokace u Ovražek ležela v relativním bezpečí, desítky kilometrů od pobřeží, stranou hlavních silnic, v prostoru, který Rusko považovalo za hluboký týl. Podle sdělení SSO odtud mohly rakety Iskander zasáhnout frontovou linii i týlová ukrajinská města během několika minut. Noční úder tuto infrastrukturu vyřadil.

Kolik přesně odpalovačů nebo raket bylo zničeno, otevřené zdroje neuvádějí. Bezpečné je říct, že šlo o zasažení raketového zázemí, ne o symbolický zásah opuštěného objektu. SSO výslovně mluví o „bázi uložení Iskanderů“, tedy o místě, kde komplexy stály, byly obsluhovány a odkud vedly palbu.

Odboj jako zpravodajská vrstva, ne jako symbolika

Slovo „navedení“ může evokovat partyzána s laserovým ukazovátkem. Realita je jiná, ale ne méně důležitá. Členové takzvaného Ruchu odporu z lokace opakovaně fixovali odpaly ruských raket, potvrzovali přítomnost techniky a předávali data ukrajinským speciálním silám. Přesný technický mechanismus předání cíle je chráněn státním tajemstvím, veřejně doložitelné je průzkumné a konfirmační stadium, nikoli řízení střely v poslední fázi.

Ministerstvo obrany Ukrajiny popisuje odpor na okupovaných územích jako rozvětvenou síť v řádu tisíců lidí, fungující od roku 2014. Řízení jde přes vrchního velitele a velitele SSO; speciální síly zakládají buňky, dávají jim schopnosti a koordinují jejich zapojení do operací. Nejde tedy o spontánní partyzánštinu, ale o organizovanou zpravodajskou vrstvu integrovanou do velitelského řetězce.

A právě tady je klíčový rozpor, který Moskva nedokáže vyřešit: síť funguje, jak samy SSO opakovaně dokládají, například při sérii zásahů v Sevastopolu, kde odpor rovněž asistoval, a přitom zůstává, slovy ukrajinského ministerstva, „téměř neviditelná“.

Represe potvrzují problém, který Rusko popírá

Pokud by odboj nefungoval, Rusko by nemělo důvod k masivní represi. Jenže čísla mluví jinak. Podle Kanceláře prezidentova zastoupení pro Krym bylo k únoru 2026 evidováno nejméně 1 672 případů perzekuce na poloostrově, stíhání za „diskreditaci armády“, údajnou spolupráci s Ukrajinou, falešné kauzy. Ministerstvo obrany mluví přímo o riziku mučení, nezákonného věznění a poprav.

Ruská bezpečnostní kontrola Krymu je represivní, nikoli absolutní. Moskva drží poloostrov vojensky a administrativně, ale existence dlouhodobého odporu schopného opakovaně sledovat vojenské objekty ukazuje, že „nepropustná“ kontrola má trhliny. A každý úspěšný zásah na základě dat z odboje ty trhliny zvětšuje, protože nutí Rusko k přesunům, rozptýlení a paranoidnímu utahování šroubů, které samo o sobě generuje odpor.

Ovražky v kontextu: systematické rozebírání ruského Krymu

Zásah u Ovražek není izolovaná akce. Dva dny předtím, 26. dubna, SBU podle vlastních tvrzení zasáhla tři lodě v Sevastopolu a cíle na letišti Belbek včetně stíhačky MiG-31. V březnu byla jednotka Alfa SBU vyhodnocena jako nejúspěšnější složka Sil obrany podle počtu zasažených cílů drony. Předchozí údery mířily na protivzdušnou obranu, letectvo a námořní prostředky, tedy na to, co chrání nebo nese ruskou sílu.

Ovražky jsou jiná kategorie. Tady šlo přímo o nástroj, kterým Rusko útočí na ukrajinská města. Ve zkratce:

• Belbek, Sevastopol → oslabení krytí a projekce síly
• Ovražky → zásah úderného „zubatého konce“ raketové soustavy

Dohromady to tvoří systematické rozebírání ruského vojenského ekosystému na Krymu po vrstvách, od protivzdušné obrany přes letectvo a lodě až po raketovou infrastrukturu.

Co to znamená pro tempo ruských útoků

Krátkodobě může zásah snížit pohodlí nasazení z konkrétní lokace a donutit Rusko k přesunům a novému maskování. Mobilní komplexy Iskander jsou ze své podstaty přemístitelné, nahradit pozici je možné, ale stojí to čas, logistiku a hlavně jistotu. Slíbit viditelný pokles celkového počtu raketových útoků na Ukrajinu by bylo nepoctivé; Rusko útočí z více směrů a z Krymu současně používá i další nosiče.

Podstatné je něco jiného. Každá úspěšná operace tohoto typu posouvá hranici toho, co je na Krymu pro Rusko bezpečné. Skrytá raketová pozice u Simferopolu, desítky kilometrů od pobřeží, v hloubce poloostrova, už bezpečná není. A pokud ji lokální síť umí opakovaně nasvítit pro ukrajinské úderné jednotky, pak žádná pozice na Krymu bezpečná být nemůže.

Jedenáct let po anexi zůstává Krym pro Moskvu místem, kde se nedá v klidu odpálit raketa, aniž by o tom někdo nevěděl. A někdo to předal dál.

Článek Krymský odboj funguje lépe, než si Rusové připouštějí. Partyzáni navedli úder přímo na základnu Iskanderů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediná střela stojí desítky milionů korun

Kolik přesně a jakých raket nebo střel je Rusko schopné vyprodukovat, je tajný údaj, ale některých určitě stovky ročně. Informace, s nimiž přišel Militarnyi na základě smluv mezi ruskou vládou a výrobci, přitom naznačují, že rozhodně nejde o levné zbraně – jeden kus stojí i desítky milionů korun. Údaje samozřejmě nelze ověřit, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že mohou svědčit o tom, že Rusko na bombardování Ukrajiny vynakládá obří sumy.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace

Příkladem může být ze země odpalovaná střela s plochou dráhou letu Iskander-K, která existuje ve dvou variantách s dosahem 500 km, a pak přes 2 000 km. První z nich má stát až 31,4 milionů korun, druhý pak až 37,6 milionů korun. V rodině Iskanderů však existují i balistické rakety, označované jsou jako Iskander-M, uvádí Wikipedia, jejichž verze se liší například hlavicí. Cenově se potom pohybují od 50 do 63 milionů korun.

Cena Kinžalu se blíží 100 milionům Kč

K dalším druhům patří střely a rakety odpalované z letadel. Nejznámější z nich je střela Ch-101 užívaná na strategických bombardérech, jejíž dolet vychází na 3 500 kilometrů, uvádí Wikipedia. Ruské letectvo přitom platí za každou 42 až 50 milionů korun. Z letounů je potom odpalovaná i pseudobalistická raketa Ch-47M2 Kinžal označovaná Ruskem za hypersonickou, která je na tom ještě hůře – cenovka totiž šplhá až na 94,1 milionů korun.

České houfnice DITA ukazují Rusům technologickou převahu. Kdysi věrný odběratel si jich objednal hned 70

Skutečnou hypersonickou zbraní je pak střela odpalovaná buď z plavidel nebo ze systému pobřežní ochrany 3M22 Zircon. Wikipedia uvádí, že má dosahovat rychlosti až Mach 9 a dolet je 1 000 kilometrů. Cena jedné ovšem dosahuje 109 až 117 milionů korun. Námořnictvo tak vyjde levněji používat podzvukové střely s plochou dráhou letu Kalibr. Jejich cena je kolem 42 milionů korun, a navíc je lze odpalovat z hladinoných plavidel i některých ponorek.

Článek Rusové to tají, ale odborníci prozradili, kolik skutečně stojí nejobávanější ruské střely Kinžal, Kalibr nebo Iskander se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kazetová munice Iskanderu je velká neznámá

Ačkoliv je na záběrech areál v zalesněné oblasti, v němž jsou různé budovy a upravená půda, což by skutečně nějakému výcvikovému středisku odpovídalo, pohyb jednotek tam vidět není. Ruské ministerstvo obrany nicméně s odkazem na zpravodajské služby uvedlo, že došlo k eliminaci 200 vojáků, ale neuvedlo, jaký počet jich byl zraněn, a jaký zabit.

Ukrajina prakticky vymazala ruské speciální jednotky SPECNAZ. Tajný dokument tvrdí, že utrpěly nejméně 95% ztráty

K útoku na ně posloužil raketový systém 9K720 Iskander, který byl dle Wikipedie zaveden teprve v roce 2006, a patří mezi nejsilnější ruské zbraně. Dosah jeho rakety je 500 km a létá rychlostí Mach 5,9; označována je za hypersonickou, což odpovídá, ovšem Armádní Zpravodaj připomíná, že je rychlost přesahující „pětku“ u takových zbraní běžná.

Hlavice takové rakety váží dle typu od 480 do 700 kg, ale Armádnímu Zpravodaj se nedaří nikde najít bližší informace o té kazetové. RUSI pouze uvádí, že by s ní raketa měla zasáhnout s přesností na 30 metrů, což v případě plošného účinku pokrývajícího desítky, možná i více než sto metrů, zcela dostačuje, a musí být smrtící pro živou sílu i lehkou techniku.

Video: Dron zcela ponížil nejlepší ruský tank T-90M zásahem do věže. Protidronová střecha ho neochránila

9K720 Iskander je mimochodem znám jako Iskander-M, což je variant pro ruské ozbrojené síly se dvěma tzv. kvazibalistickými raketami 9M723, které jsou vysoce manévrovatelné a létají rychlostí až Mach 7. Poté existuje ještě Iskander-K určený k nošení řízených střel, v současnosti zejména 9M728 s doletem až 500 km a 9M729 s doletem až 500 km, která má ničivější hlavici a lepší přesnost. Iskander-E je potom exportní verze s omezenými schopnostmi.

Úder ruského Iskanderu na ukrajinské výcvikové středisko, které pokropila kazetová munice

Článek Video: Ruský Iskander pokropil kazetovou municí výcvikové středisko. Jediným úderem eliminoval 200 vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silná zbraň rozmístěná jenom 35 km od hranic

9K720 Iskander je ruský mobilní balistický raketový systém krátkého dosahu, který byl zařazen do výzbroje v roce 2006, uvádí Wikipedia. Jednotlivé rakety mají podle verze dosah 400 až 500 km, a jsou schopny nést různé typy hlavic v hmotnosti 480 až 700 kg – od klasických vysoce explozivních až po kazetové, ale stejně tak jaderné. Díky tomu pokrývá široké spektrum cílů od infrastruktury přes vojenské základny až po shromáždění techniky na bojišti.

Tvrdá realita, která se Rusku nehodí: Proč je F-35 přes tisíc, zatímco Su-57 sotva pár desítek včetně prototypů

Armádní Zpravodaj připomíná výhodou Iskanderu – vysokou rychlost (Mach 6 až 7) a schopnost manévrovat v závěrečné fázi letu, což mu umožňuje měnit trajektorii, a PVO to ztěžuje sestřelení. Naváděcí systémy mu pak zajišťují relativně vysokou přesnost, neb se odchylka podle zdrojů pohybuje od 5 do 10 m, ale u řady raket to je až 30 m, uvádí MissileThreat.

Iskander byl dříve vnímán jako hrozba zejména pro země NATO, jelikož měl schopnost pronikat protivzdušnou obranou, ale MIM-104 Patriot ho na Ukrajině opakovaně sestřeluje. A umí to i jiné systémy, třeba francouzsko-italský SAMP/T. Nemusí to ovšem být 100%, takže jsou obavy z Iskanderu stále oprávněné, ačkoliv nedosahuje schopností, jaké Rusko deklarovalo.

Video: Leopard 2A4 přepadl ruský obrněný konvoj a rozstřílel ho za jízdy. Nedal mu šanci, údery přicházely nečekaně a přesně

Pozorovatelé z komunity CyberBoroshno přitom zjistili, že záběry pochází z dálnice E28, severně od vesnice Kudrjavcevo v Kaliningradské oblasti, přibližně 35 kilometrů od polských hranic. Též dodali, že byly rakety namířeny na Varšavu a Lublin ležící asi 170 km jihovýchodně od ní. Ačkoliv šlo pouze o cvičení, je evidentní, že šlo o snahu ukázat Západu sílu ruské armády.

The Russian Armed Forces have reportedly deployed an Iskander missile system on a highway in the Kaliningrad region, near the Polish border. pic.twitter.com/wD44t4fTM3

— Clash Report (@clashreport) September 13, 2025

Taktické balistické rakety Iskander rozmístěné v Kaliningradské oblasti

Článek Rusko rozmístilo taktické rakety Iskander v Kaliningradu. Ukázalo tak NATO, že stačí dát povel a Polsko bude hořet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zu-23-2 sestřelil Iskander během pár vteřin

9K720 Iskander je poměrně známý. Jedná se o taktický raketový systém schopný vypouštět balistické rakety krátkého dosahu, konkrétně do 500 km, s cílem ničit systémy protivzdušné a protiraketové obrany, i silně chráněné významné pozemní cíle (letiště, velitelská stanoviště, komunikační střediska apod.), popisuje Wikipedia s tím, že byl zařazen roku 2006.

Český zbrojní průmysl opět válí. Rozjíždí sériovou výrobu pro Američany, kteří oceňují české proudové motory do dronů

Velkou výhodou rakety je, že padá na cíl po balistické křivce rychlostí Mach 5,9, kvůli čemuž ji mají problém systémy PVO sestřelit, a pokud se o to vojáci pokouší hlavňovým kanonem nebo ruční zbraní, je to skoro nemožné. A přesto se to v případě na videu povedlo, i když je patrné, že měli obrovské a jenom velmi výjimečně viděné štěstí.

Svou roli měly jistě i zkušenosti, jelikož museli vědět, jak moc předsadit, aby projektily dopadly tam, kde raketa teprve bude, což při její rychlosti není snadné odhadnout. Na záběrech je nicméně patrné, jak objekt padá k zemi, zřejmě mezi stromy, i když nelze určit, zda šlo opravdu o raketu Iskander. Vojáci tím nicméně předešli obrovským škodám.

Video: Ukrajinský tank rozstřílel ruské záškodnické sabotéry DRG v týlu pomocí vysoce explozivních projektilů

Bojová hlavice balistické rakety Iskander totiž váží 480 až 700 kg, zatímco přesnost je v případě 9K720 od 1 do 30 metrů, a u vylepšené verze M od 5 do 7 metrů. Zu-23-2, která ji sestřelila, je k tomu přitom zcela nevhodná, resp. se na ni nelze spoléhat. Wikipedia upřesňuje, že do výzbroje vstoupila začátkem 60. let 20. století v SSSR, ale dostala se i do zahraničí.

Tvoří ji dvě hlavně ráže 23 mm s účinným dostřelem 1,5 km do výšky a 2,5 km do dálky, což stačilo, jelikož došlo viditelně k sestřelu nízko nad zemí. Vzhledem k tomu, že je reakční doba protiletadlového kanonu asi 30 vteřin, musela být 5 až 6členná posádka připravena, neb měla nanejvýš pár vteřin, aby se pokusila do rakety trefit. A přesto to vyšlo.

Ukrajinci ukořistili nejlepší ruský tank, T-90M Proryv-3, a nasadili ho proti okupantům. Přinesl ponaučení i velké zklamání

Podobných případů je známo jenom málo. Armádní Zpravodaj psal v červnu 2024 o sestřelení řízené střely s plochou dráhou letu s cca poloviční rychlostí oproti Iskanderu pomocí kulometu, zatímco v únoru 2024 se ukázalo, že Ukrajinci sestřelili rovněž střelu s plochou dráhou letu pomocí AK-74 a kanonu Zu-23-2, tedy stejného, jaký použili na Iskander.

Článek Video: Neuvěřitelné štěstí měla ukrajinská PVO, když sestřelila ruskou balistickou raketu Iskander starým kanonem Zu-23-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Iskander se netrefil přesně, což Neptun zachránilo

R-360 Neptun podzvuková protilodní střela ukrajinské konstrukce zařazená teprve roku 2020, uvádí Wikipedia s tím, že létá rychlostí 970 km/h do vzdálenosti až 280 km. Určena je přitom k ničení válečných lodí a jiných plavidel do výtlaku 5 000 tun, případně pozemních cílů, ale ve větším počtu dokáže pochopitelně potopit i mnohem větší.

Video: Ukrajinci zničili ruský tank dvěma protitankovými granáty RKG-3 na padáčku. První přežil, druhý ho odpálil

Dobrým příkladem je zničení raketového křižníku Moskva, svého času nejmodernější válečné lodě ruského námořnictva. Šlo částečně o náhodu, ale zasáhnout ji měly dva Neptuny, které ji nekompromisně poslaly ke dnu. Posloužit však mohou i k útokům na pozemní cíle, ačkoliv největší potenciál mají právě proti plavidlům, jež udrží stovky kilometrů od pobřeží.

9K720 Iskander potom představuje ruskou balistickou raketu krátkého doletu. Podle Wikipedie zasahuje cíle do vzdálenosti až 500 km, a její hlavice váží 480 až 700 kg – už jenom to značí, že dokáže v místě dopadu napáchat veliké škody. V případě zachyceném na videu se ovšem projevila její slabina, a to horší přesnost pohybující se v rozmezí 1 až 30 metrů.

Finské letectvo po 107 letech opouští výsostný znak, odstraní z vlajky hákový kříž. Rusko by ho mohlo brát jako důvod k invazi

Je totiž patrné, že raketa dopadla možná 20 metrů mimo R-360 Neptun. Přímý zásah by ji rozhodně zničil, ale tentokrát šlo pouze o poškození – z hlavice odlétají po dopadu fragmenty do vzdálenosti možná 100 metrů, takže muselo dojít k proděravění odpalovacího vozidla, a rovněž byl spuštěn jeden z motorů Neptunu, ale jak vidno, nebouchl.

V závislosti na rozsahu poškození je možné, že půjde R-360 Neptun opravit, případně využít na náhradní díly. Podle Armádního Zpravodaje to nicméně dokazuje, že se Rusové zlepšují v oblasti průzkumu, kdy dokáží rychle udeřit, zatímco Ukrajinci se naopak nejspíše méně hlídali a nedodrželi pravidlo rychlého přesunu hned po odpalu, i když okolnosti známy nejsou.

Článek Video: Jedna z nejsilnějších zbraní Ukrajiny, R-360 Neptun, přežila útok Iskanderu. Zradila ho bídná přesnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Víceméně shodná kopie ruského Iskanderu

Balistická raketa Sapsan je v podstatě jiné označení pro Hrim-2 (též Grim-2), o níž Armádní Zpravodaj informoval již v listopadu 2023, ale tehdy byla ještě v počáteční fázi vývoje. Válka ho však urychlila, a podle všeho dopadl vše velmi dobře – jinak by do sériové výroby zamířit nemohla. Není ale jasné, jakým tempem může v současných podmínkách vznikat.

Ukrajinci zapálili ruskou továrnu na termobarické hlavice. Je důležitější, než se zdá, může to ohrozit útoky ruské armády

Je však třeba připomenout, že její obranný průmysl roste obrovským tempem – samozřejmě za veliké západní pomoci a půjček. V červnu 2025 Armádní Zpravodaj informoval, že se jí podařilo navýšit výrobu dalekonosných zbraní 22krát, a to včetně raket a řízených střel.

Sapsan má být přitom protiváhou ruského raketového systému 9K720 Iskander. Ten má podle Wikipedie dosah až 500 km a hlavici těžkou od 480 do 700 kg, zatímco rychlost nadzvukovou. A v podstatě se zdá, že Sapsan tyto parametry kopíruje, jak vycházelo už z dřívějších zjištění. Co by to znamenalo pro Rusko? Že Ukrajinci dostřelí ze Sumské oblasti až do Moskvy vzdálené přibližně 460 km, takže by ohrozili centrum dění úplně všeho.

Na otázku, zda Sapsan může dosáhnout Moskvy, Jermak odpověděl: „Věci se hýbou velmi dobře. Myslím, že budeme schopni naše nepřátele v mnoha příležitostech překvapit.“

Výroba letounů Eurofighter Typhoon skončila. Není o ně zájem, i když budou létat ještě desítky let

„Každý Rus musí cítit, jaké to je v neustálém nebezpečí,“ řekl Andrij Jermak v reakci na další operace po útocích dronů na ruské letecké základny v rámci operace „Pavučina“, v níž došlo dle původních tvrzení k zasažení 34 % ruských strategických bombardérů, ačkoliv zcela zničeno nebo poškozeno, a tedy vyřazeno, jich bylo „pouze“ 11 %.

V minulém měsíci už měla být balistická raketa Sapsan použita a zasáhnout cíl 300 km hluboko na ruském území, ale není jasné, odkud byla vypuštěna.

Článek Ukrajina slibuje Rusku překvapení – kopii raket Iskander, které ho zničí. Už zahájila jejich sériovou výrobu, doletí do Moskvy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety Iskander pomáhá vyrábět hlavně Čína

Současný stav ruské ekonomiky, a to ani válečné výroby, nedokáže 100% odhadnout nikdo, ale všelijak je země uzavřena, informace unikají. Redaktoři KyivIndependent tak zjistili, že Rusko vyrobilo v roce 2024 asi 700 raket Iskander, což je 3násobek oproti roku předchozímu. Jak? Na to odpovídala redakce Armádního Zpravodaje už v lednu tohoto roku.

Rusko je malý krůček od sebedestrukce. Válku si může dovolit do roku 2027, poté končí, ekonomicky se zhroutí

Jak totiž ukázala studie, evropské země – včetně Německa a Itálie – vyvezly do Ruska přes různé prostředky tisíce CNC strojů k obrábění kovů na takové úrovni, jaké Rusko nedokáže samo dosáhnout. Nejvýznamnějším podporovatelem ruského válečného režimu je ovšem Čína, hned po ní Tchaj-wan, a poté Jižní Korea. Ty dodávají stroje jak vlastní výroby, jak západní, kdy vystupují jako prostředníci. Nicméně i to západní sankce zakazují.

Stálý nárůst produkce raket do raketových systémů Iskander je přitom připisován právě CNC zařízením. Z vyšetřování plyne, že se hojně angažovaly ruské firmy Ural Machine Tool Company a Kaurus Alliance. Z deseti identifikovaných smluv o dodávkách jich osm pocházelo z pevninské Číny, další zásilky pak přicházely z Tchaj-wanu a Běloruska.

Orešnik na scéně: Rusko zahajuje masovou výrobu balistické rakety středního doletu. Ale je nesmysl střílet ji na Ukrajinu

Rusko mimochodem v roce 2024 provedlo 245 raketových útoků systémy Iskander, což je 4,5krát více než v roce 2023. K polovině roku 2025 Ukrajina zaznamenala dalších 180 úderů. Je pochopitelné, že se tomu Ukrajina snaží všemožně předcházet – Armádní Zpravodaj v červnu 2025 informoval, jak zničila hned tři odpalovače raket Iskander.

9K720 Iskander patří mezi nejsilnější ruské konvenční zbraně. Vypouštěné balistické rakety mají dosah 500 km a létají nadzvukovou rychlostí, takže je těžší je zachytit, ačkoliv to není nemožné. Když se to ovšem nepodaří, jsou následky devastující – hlavice má 480 až 700 kg, což odpovídá síle středně velké letecké pumy, takže stačí i na větší objekty.

Ukrajina vrací Suchoj Su-24 zpět na bojiště. Nová letecká puma KAB rozdrtí nepřítele až na 100 km, a to velmi přesně (video)

Největší problémem ovšem je, že může v závěrečné fázi letu provádět manévry s přetížením až 30 G, a zasahovat s přesností 2 až 5 metrů. Nést přitom může několik druhů hlavic, včetně tříštivotrhavých, jaderných, kazetových a termobarických, potvrzuje Wikipedia.

Článek Rusko našlo způsob, jak opět masivně zvýšit výrobu raket Iskander. A to západním sankcím navzdory se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jde o první zaznamenané zničení odpalovače

K incidentu došlo poblíž města Klincy v Brjanské oblasti ležící na severních hranicích s Ukrajinou, když se Iskander zrovna připravoval k útoku. Patřil 26. raketové brigádě Ozbrojených sil Ruské federace, ale odpal už (naštěstí) provést nestihla. Jeden ze systémů měl být zničen kompletně, což je ze záběrů patrné, zatímco další dva poškozeny – jeden z nich je nejspíše vidět nalevo od onoho explodujícího – pouze se z něj kouří, ačkoliv část také odletěla do pole.

MiG-29 rozmetal ruské operátory dronů i s veliteli schované v jejich sídle 250kg bombou (video). Těžko někdo přežil

Pakliže bude zničení potvrzeno, půjde o první zdokumentovaný případ úspěšného zasažení ruského operačně-taktického raketového systému Iskander od začátku invaze v roce 2022. Zatím se o tom totiž nezmiňují ztráty sledované českými analytiky z Oryxu, ani jiné zdroje. Armádní Zpravodaj připomíná, že měl nedávno Iskander zničit celou baterii MIM-104 Patriot, ale nejspíše se jednalo o nepravdivou informaci, neboť měl být útok veden proti maketám.

Je však na místě uvést, že z poskytnutých záběrů nelze pořádně identifikovat, že šlo opravdu o odpalovače systém Iskander – vycházet lze pouze z informací zveřejněných ukrajinskou stranou. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se také mohlo jednat o severokorejskou raketu KN-23, která je de facto obdobou Iskanderu, ale moc o ní známo není.

Satelitní snímek potvrzuje vážné poškození Krymského mostu. Jedna z jeho klíčových částí úplně zmizela

Na druhou stranu Armádní Zpravodaj v květnu 2024 upozornil, že až v 50 % případů po odpalu spadne nebo exploduje – a to měla ambice nahradit ruský Iskander, jelikož by měla mít o něco lepší vlastnosti. 9K720 Iskander byl mimochodem zařazen do výzbroje v roce 2006 a jedná se o balistickou raketu krátkého doletu, konkrétně do 500 kilometrů, uvádí Wikipedia.

Její hlavice je těžká 480 až 700 kg a dosahuje nadzvukové rychlosti, přičemž k cíli míří po zploštělé balistické křivce, takže neopustí atmosféru. V závěrečné fázi letu může provádět manévry s přetížením až 30 G, a k navádění využívá radar, inerciální navigaci a globální družicový polohový systém GLONASS. Cíl zasáhne s odchylkou do 2,5 m, přičemž k němu může dopravit hlavici tříštivotrhavou, jadernou, kazetovou nebo termobarickou.

Článek Video: poprvé v historii vyřazeny 3 ruské raketomety Iskander najednou. Jeden z nich explodoval a vytvořil velkolepý ohňostroj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Selhání MIM-104 Patriot smetlo celou baterii

K incidentu mělo dojít 22. května 2025 na východě Ukrajiny u Ordžonikidze v Dněpropetrovské oblasti, která leží vedle okupované Doněcké oblasti. Redakcí Armádního Zpravodaje přikládá níže video identifikované jako odpovídající. Zpočátku je na nich vidět záběr pořízeny nejspíše termovizí, ale protože je z velké dálky, moc toho rozpoznat nejde.

Ukrajincům se podařil fenomenální úder: přes 40 ruských letounů hoří, včetně bombardérů Tu-22 a Tu-95. Ukázali záběry

Následně je upřesněno, že stály jednotlivé části systému poměrně blízko u sebe – konkrétně se jednalo o radar AN/MPQ-65, velitelské vozidlo a 2 odpalovací zařízení. V podstatě se tedy mohlo jednat o celou baterii. MissileDefenseAdvocacy uvádí, že má radar dosah přes 100 km a poskytuje vylepšení v rozšířených schopnostech vyhledávání, detekce hrozeb a identifikace.

Wikipedia doplňuje, že rakety PAC-2 zničí cíle jako letadla a vrtulníky do vzdálenosti až 160 km, zatímco PAC-3 do 120 km, a na poloviční vzdálenost umí sestřelit i balistické rakety. Má být tedy účinný i proti balistickým raketám systému 9K720 Iskander s doletem až 500 km. Ten je přitom určen právě k ničení protivzdušné a protiraketové obrany, či silně chráněných významných pozemních cílů (letiště, velitelská stanoviště, komunikační střediska…), uvádí Wikipedia.

Ukrajina s pomocí Německa „bodne“ ruského medvěda: 22krát zvýšila výrobu dalekonosných zbraní, které už brzy připraví k útokům

„Posádka taktického raketového systému Iskander-M provedla úder na pozici protiletadlového raketového systému Patriot u osady Ordžonikidze v Dněpropetrovské oblasti. V důsledku raketového útoku byla zničena protibateriová radarová stanice AN/MPQ-65, kabina bojového řízení a dvě odpalovací zařízení raketového systému Patriot,“ uvedlo podle agentury TASS v prohlášení ruské ministerstvo obrany.

O jak moc vzácný úspěch jde, dokazuje i dodávka izraelského systému MIM-104 Patriot, který byl nejdříve převezen do Ameriky, aby došlo k jeho opravě, a teprve poté může být poslán na Ukrajinu. Kolik přesně kterých částí systému na světě existuje, není jasné, ale mělo vzniknout nejméně 1 106 odpalovacích zařízení, z nichž bylo přes 250 vyvezeno.

Velkým problémem je nedostatek raket, kterých bylo údajně vyrobeno kolem 10 000, přičemž je jejich produkce pouhých 500 ročně. Armádní Zpravodaj ale dohledal prohlášení Lockheed Martin, že plánuje o 150 kusů zvýšit produkci varianty PAC-3, tedy té de facto nejcennější.

Článek Záběry ukazují, jak ruský Iskander-M doslova ponížil Patriot. Z americké chlouby nezbylo nic, zničena byla celá baterie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci zaútočili až daleko za Moskvou

Ruské jednotky obsluhující raketové systémy, z nichž létaly rakety na Sumy, ochutnávají vlastní medicínu. Redakce Armádního Zpravodaje uvádí na pravou míru, že s velkou pravděpodobností jenom plnily rozkazy shora, ale na výsledku to nic nemění – odpálily rakety na zastavěnou oblast, v níž byli civilisté, čehož si museli být všichni moc dobře vědomi.

Ruská výroba zdaleka nestíhá. Analytici zhodnotili data za 20 měsíců, kolik dělostřeleckých granátů dodala KLDR

Jaké škody napáchala první vlna pomsty, o níž Armádní Zpravodaj informoval, není jasné, z té druhé jsou však alespoň videa. Je na nich vidět, jak bezpilotní letouny dopadají na několika místech na stálé rozmístění ruské 112. raketové brigády ve městě Šuja v Ivanovské oblasti. Ale pozor, redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že přímo její jednotky nejspíše za útokem na Sumy nestály, jelikož leží až v Ivanovské oblasti severovýchodně od Moskvy.

Od ukrajinských hranic je tak vzdáleno asi 800 km, ale takový dosah například rakety Iskander, které má ve výzbroji, nemají. Wikipedie uvádí, že je zhruba 500 km. Navíc z prvotního vyjádření Generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny vyplývá, že útoky přicházely z obce Lezhenki v Kurské oblasti a Liski ve Voroněžská oblasti, které obě sousedí s Ukrajinou.

Hrozí rozpad největší obranné aliance světa a úplný chaos. Trump navrhuje, aby Amerika přestala financovat NATO

Armádní Zpravodaj každopádně ověřil, že 112. raketová brigáda ozbrojených sil Ruské federace skutečně ve městě Šuja sídlí. Cílem se tak nejspíše mělo stát její zázemí a skladiště, což by odpovídalo i zjištění Exilenova+, podle něhož tamní obyvatelé potvrdili, že došlo k poškození hangáru, který nejspíše sloužil ke skladování raket, vozidel nebo jiné techniky.

Studie: Rusové se měsíce připravovali a teď mění taktiku útočení. Zavádí mohutné mechanizované konvoje. Ukrajincům to hraje do karet

Místo mělo být zasaženo ukrajinskými dalekonosnými drony AN-196 Liutyi, které mají podle Wikipedie dosah 1 000 až 2 000 km a hlavici těžkou 50 až 75 kg. Vzhledem k tomu, že má mít satelitní navigaci a prvky umělé inteligence, domnívá se redakce Armádního Zpravodaje, že ho de facto nepůjde rušit. Jestliže totiž dostane zadané souřadnice, mapu a podobu místa, mohl by ho s přesností dosáhnout, i kdyby se o to nepřítel jakkoliv pokoušel.

Článek Ukrajinská vendeta pokračuje, dokonce daleko za Moskvou. Rusové z brigády, která odpalovala rakety na Sumy, trpí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Iskander-E doletí jenom 280 km

Vlastnictví taktických balistických raket dává zemi nad soupeři výhodu. Vědí totiž, že jim může zasáhnout citlivé cíle ve vnitrozemí, ovšem ubránit se jim umí jenom několik systémů protivzdušné obrany, které jsou velice nákladné a mnohé ze zemí si je nejspíše ani nemohou dovolit. Jak jsem dohledal na Wikipedii, vyvinulo Rusko exportní verzi Iskanderu s doletem omezeným na 280 kilometrů, aby vyhovělo mezinárodním dohodám.

iZdroj fotografie: Alexej Ivanov (Алексей Иванов) / Creative Commons / CC BY

Iskander-E má mít také jednodušší navádění než klasická verze užívaná ruskou armádou a rozdíl je to dost zásadní. Jak jsem vypátral na specializovaném webu MissileDefenseAdvocacy, je přesnost pouze 30 až 70 metrů, zatímco Iskander-M nabízí 5 až 7 metrů. Z toho je podle mě jasné, že nelze takovou raketu možné použít na malé bodové cíle, ale naopak spíše větší, u nichž bude větší šance zásahu. Myslím si ale, že to nemusí směrodatně platit v momentě, kdy bude obsahovat hlavici s kazetovou municí, jelikož působí plošně.

Raketa Iskander-E může v letu manévrovat

Odpalovač raket Iskander-E je stejný jako u původního vzoru, jde tedy o nákladní podvozek 8×8. Na tom mohou být umístěny dvě rakety a ty být vystřeleny v rozmezí 1 minuty, jak potvrzují informace Roe, tedy Rosoboronexportu, který zprostředkovává vývoz a dovoz zbraňových a obranných systémů. Raketa by pak měla mít hlavici o hmotnosti 480 až 700 kilogramů a během letu vystoupat do asi 50 kilometrů – za pomoci řídících ploch je pak schopna provádět i omezené manévry, což má ztížit možnost jejího sestřelení nepřítelem.

Až 50 % severokorejských balistických raket nejspíše „nedosáhne svého cíle“ a buď spadne, nebo exploduje. A to mohly nahradit Iskander-M

Iskander-E by měl být ve výzbroji tří zemí, a to Arménie, Běloruska a Alžírska. Ozbrojené síly první jmenované měly rakety údajně použít během konfliktu o Náhorní Karabach k odstřelování města Šuši, zatímco Alžírsko si je koupilo jako protiváhu systémů M142 HIMARS pořizovaných Marokem, s nímž má spory, a Bělorusko je získalo jakožto blízký ruský spojenec.

Článek Iskander-E „Eksport“ je hodně odlehčená verze pro zahraničí, navíc ne zrovna přesná. I přesto může nahánět strach se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V dosahu Iskander-1000 by bylo Česko

Vývoj balistické rakety, jakou Iskander-1000 téměř jistě je, je ze strany Ruska očekávaným krokem, protože jde o zbraň, s níž může hrozit celé řadě evropských zemí. ArmyRecognition uvádí, že pokud by byla v budoucnu umístěna třeba v Kaliningradské oblasti ležící mezi Litvou a Polskem, byla by vzhledem k doletu kolem 1000 km v dosahu řada evropských zemí včetně České republiky, námořních základen na Baltu a částí Severního moře, ale také třeba ukrajinská letiště s letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon.

Russia is nearing the launch of serial production for the Iskander-1000, a new medium-range ballistic missile within the Iskander-M system.

Reports indicate that the Iskander-1000 will maintain the classic design of the 9M723-1/K5 missiles but with key upgrades, including a… pic.twitter.com/WyilZ0dzcc

— OSINTWarfare (@OSINTWarfare) January 31, 2025

O ruské raketě je známo jenom málo informací, MilitaryWatchMagazine uvádí, že začaly poprvé „prosakovat“ na veřejnost v roce 2024, kdy byla pravděpodobně vyfotografována na základně Kabustin Jar. Ví se, že by měla vycházet z dosavadní rakety Iskander-M a pravděpodobně má používat podobné, ale vylepšené navádění, takže by měla být přesná, i když stejně veliká. Odpalovat by ji navíc bylo možné ze stejného mobilního odpalovacího zařízení.

Iskander-1000 s lepší motorem a menší hlavicí

Zvýšený dolet by měl Iskander-1000 mít díky několika úpravám. EurAsianTimes uvádí, že má disponovat inovovaným raketovým motorem, nejspíše s vyšší účinností, a druhým předpokládaným vylepšením je zvýšené množství paliva o zhruba 15 procent oproti Iskanderu-M. To si pravděpodobně vyžádalo zmenšení hlavice – lze odhadovat, že by mohla mít hmotnost mezi 300 a 400 kilogramy, což by znamenalo, že i tak bude stále velice ničivá.

Až 50 % severokorejských balistických raket nejspíše „nedosáhne svého cíle“ a buď spadne, nebo exploduje. A to mohly nahradit Iskander-M

Jestliže Rusko takovouto raketu opravdu nasadí a rozmístí u západní hranice nebo v enklávě Kaliningrad, bude to nebezpečím pro mnohé evropské členy NATO. Mnozí z nich včetně České republiky v současnosti nedisponuje žádnou zbraní schopnou balistickou raketu podobného typu zachytit a zničit. Znamenalo by to, že země budou muset investovat nemalé prostředky do protiraketové obrany, aby je Rusko nemohlo Iskanderem-1000 vydírat.

Článek Iskander-1000 dosáhne daleko za hranice svého předchůdce. Ohrozit dokáže i ČR, Rusko by tak mohlo evropské země NATO vydírat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

LTAMDS zachytí hrozby ze všech směrů

Standardním radarem pro systém MIM-104 Patriot je dlouhá léta AN/MPQ-53/65, ale je jasné, že pomalu přestal s příchodem nových hrozeb dostačovat. ArmyRecognition uvádí, že právě proto začal koncern RTX vyvíjet zcela nový typ radaru založený na technologii AESA. V kombinaci se střelami PAC-3 by měl díky tomu MIM-104 Patriot poskytovat obranu proti široké škále ruských zbraní včetně balistických, řízených a hypersonických střel.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Společnost RTX na svých stránkách uvádí, že má radar LTAMDS přibližně stejnou velikost jako stávající systémy, poskytuje ovšem dvojnásobný výkon. To pochopitelně znamená mnohem snazší zaměření cílů a na delší vzdálenost, ale zároveň byl zkonstruován tak, aby ho současní uživatelé systému MIM-104 Patriot mohli snadno integrovat do své protivzdušné obrany a i nadále využívat ty prvky, které mají. LTAMDS by měl být schopen odhalovat hrozby přicházející z jakéhokoli směru, vysokou rychlostí a také ve velmi malých výškách.

Moderní střely PAC-3 ničí cíl nárazem

Obsluha MIM-104 Patriot může cíle zachycené radarem ničit různými typy střel. Těmi nejmodernější jsou PAC-3 nebo PAC-3MSE, o nichž Wikipedia uvádí, že ničí nárazem, tedy metodou nazývanou Hit-to-kill. První z nich má dosah 80 km proti vzdušným a 40 km proti balistickým cílům. PAC-3MSE má dolet prodloužený na 120 km pro cíle vzdušné, k nimž patří třeba řízená střela Kalibr, nebo 60 km pro cíle balistické, což je např. raketa 9K720 Iskander.

„Ruský systém protivzdušné obrany S-350 Vityaz je lepší než americký Patriot,“ pochvaloval si ruský expert Alexander Michajlov

Nový radar schopnosti MIM-104 Patriotu samozřejmě vylepší, ale nelze si představovat, že sám o sobě dokáže chránit před všemi druhy útoků. Třeba proti malým dronům je nejspíše neúčinný, a i když větší sestřelit dokáže, tak za velice vysokou cenu. Na druhou stranu třeba ani ruskou raketu středního doletu Orešnik, s níž poslední dobou Rusko vyhrožuje, zvládnout nedokáže, jelikož je určen jenom proti balistickým raketám s kratším doletem.

Článek Ruské rakety jako Iskander nebo Kalibr už neprojdou. Amerika vyvinula radar LTAMDS, díky němuž je střely MIM-104 Patriot ultimátně zničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Během letu umí Pralay měnit svůj směr

Vývoj moderní indické kvazibalistické rakety Pralay krátkého doletu začal kolem roku 2015, uvádí Wikipedia, a cílem bylo vyvinout přesnou raketu schopnou překonat i moderní systémy protivzdušné obrany. Zbraň samozřejmě při letu opisuje balistickou křivku, ale protože může její návratová část měnit směr svého letu, je nazývána kvazibalistickou. To komplikuje výpočet jejího kurzu, díky čemuž je mnohem obtížněji sestřelitelnou.

Defexpo 22

As @AdithyaKM_ mentioned yesterday, the massive Pralay was awkwardly tucked away in a corner of the show. It was very difficult photographing it but we tried our best.
The medium range missile is massive and photos cannot capture its true size!!! pic.twitter.com/Dnubv96Zqn

— Vayu Aerospace Review (@ReviewVayu) October 20, 2022

Pralay lze považovat za opravdu moderní zbraňový systém. EurAsianTimes uvádí, že je svými schopnostmi srovnatelný například s ruskými raketami 9K720 Iskander-M, a rovně jde o systém krátkého doletu se schopností měnit směr. Raketa startuje z mobilního odpalovacího systému, takže je relativně obtížné ji objevit a zničit, avšak není jasné, zda je možné ji osadit i jadernou hlavici – otevřené zdroje totiž tuto možnost neuvádějí.

Pralay doletí až 500 km, exportní 300 km

Některé údaje o indické raketě se v různých zdrojích liší. Třeba TheHindu uvádí, že by měla mít dolet 350 až 500 km a nést hlavici těžkou 500 až 1000 kg, a je možné, že právě od její hmotnosti se bude odvíjet její dolet. Čím těžší bude, tím méně paliva bude mít a uletí tak kratší vzdálenost. Existuje přitom i v exportní verzi, dle ArmyRecognition má 500kg hlavici a omezený dolet na 300 km. Zbraň by si mohla od Indie koupit třeba Arménie.

Až 50 % severokorejských balistických raket nejspíše „nedosáhne svého cíle“ a buď spadne, nebo exploduje. A to mohly nahradit Iskander-M

Velmi dobrá je i přesnost rakety Pralay, udávána je na zhruba 10 m, což zajišťuje při hmotnosti hlavice alespoň 500 kg vysokou pravděpodobnost zničení cíle. Jaké přesně má však navádění, není veřejně známé, i když lze předpokládat, že bude používat inerciální navádění a nejspíše také satelitní jako GPS, případně doplněné ještě další systémem. Skutečnost, že Indie takovouto vyspělou zbraň vlastní, je důkazem pokroku jejího zbrojního průmyslu.

Článek Kvazibalistická indická raketa Pralay s až 1tunovou hlavicí může zcela úspěšně konkurovat ruskému Iskanderu-M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor objevil M270 venku a sledoval ho

Jedním z nejsilnějších raketometů současnosti je pásový M270, který dokáže vyslat silnou salvu raket na dlouhou vzdálenost, a to s vysokou přesností. Právě jeho zničení, konkrétně z výzbroje ukrajinské armády, lze vidět na videu níže. Jeho pozici se podařilo dle všeho zaměřit díky skvělé práci průzkumných dronů. Jeden z nich objevil M270 v okamžiku, kdy u něj bylo servisní vozidlo a obsluha se pokoušela vystřelit, ale něco selhalo, uvádí Twz.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Vojáci se proto vydali na cestu do úkrytu, ale dron je celou dobu sledoval, jak je na videu patrné. Raketomet se nakonec podařilo ukrýt do velké haly, v níž bylo nejspíše zázemí na jeho údržbu, a pravděpodobně i nějaká munice. Jelikož je ale sledoval dron, mohla následně na budovu zaútočit ruská raketa systému 9K720 Iskander. Výbuch byl tak silný, že nemůže být o zničení raketometu pochyb, pokud se v hale v době zásahu nacházel – což však z videa nelze ověřit. Záběry ale pravděpodobně zobrazují i některé sekundární výbuchy.

M2 má dvojnásobnou sílu než HIMARS

M270 je raketomet vyvinutý ve Spojených státech amerických a na jeho obsluhu je potřeba tříčlenná osádka. WeaponSystems uvádí, že odpaluje střely z dvou bloků, přičemž je v každém buď 6 raket GMLRS ráže 227 milimetrů, případně 1 taktická balistická raketa ATCMS s doletem až 300 kilometrů. Jde o stejné střely využívané ve známějším raketometu M142 HIMARS, ale do něj lze nabít pouze jeden raketový blok. Vzhledem k tomu, že je M270 umístěn na pásovém podvozku, není tak mobilní a rychlý jako HIMARS, ale často si vystačí.

Systém 9K720 Iskander je potom jednou z nejmodernějších ruských zbraní. Odpaluje taktickou balistickou raketu schopnou měnit dráhu svého letu, aby byla těžším cílem pro protivzdušnou obranu, a zároveň vypaluje i klamné cíle. MissileThreat uvádí, že její oficiální dosah je až 500 km a obsahuje hlavici o hmotnosti až 700 kilogramů, což bezpečně dostačuje ke zničení domu, jaký je vidět na videu. Její přesnost je udávána na 10 až 20 metrů.

Russian Forces seem to have successfully hit a Ukrainian M270/MARS II FARP(Forward Arming and Refuelling Point).

The fires indicate possible fuel and missile reserves being stored there, as for once, we saw the MLRS drive into the facility.

However the aftermath is again bad. pic.twitter.com/tzgKYCrXuW

— 🇵🇱WarVehicleTracker🇵🇱 (@WarVehicle) June 28, 2024

Pravděpodobné zničení raketometu M270

Článek Video: pokud je ruský operátor pozorný, může díky němu Iskander se 700kg hlavicí zničit vyspělý raketomet M270, i když bude v hale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa Zolfaghar vychází z Fateh-110

Jednou z nejznámějších íránských balistických raket je Fateh-110; ta je produkována zhruba od roku 2002, ale Íránci se pouze s ní nespokojili. Na jejím základě začali vyvíjet nové rakety s delším doletem a vyšší přesností, což by jim dovolilo zasahovat cíle i dále od svých hranic. Do výzbroje íránských ozbrojených sil byla nová raketa Zolfaghar zavedena v roce 2017, uvádí ArmyRecognition, a byla již nasazena třeba v Sýrii. Koupit si ji mělo i Rusko.

🇮🇷 Иран предоставил России большое количество мощных баллистических ракет, включая многие из семейства баллистических ракет малой дальности Fateh-110, таких как Zolfaghar. По словам экспертов эта ракета способна поражат на расстоянии до 700км.@as_sahwa pic.twitter.com/ElwpkESEID

— Elina Azarova (@ElinaAzarova) March 21, 2024

Reuters uvádí, že by rakety Zolfaghar měly mít dle odhadů odborníků dolet 300 až 700 kilometrů, v případě druhé hodnoty – k níž se většina zdrojů přiklání – je to o 200 kilometrů více než u ruských balistických raket 9K720 Iskander. Zolfaghar by měla mít hlavici o hmotnosti kolem 500 kg a jednou z jejích předností je také velmi vysoká přesnost, již Wikipedia odhaduje kolem 5 metrů, neboť má inerciální a satelitní navádění.

Alespoň v tomto směru je srovnatelná s ruskou, i když ta má dle Wikipedie přesnost mezi 5 a 7 metry. A ještě bych se chtěl vrátit ke zmíněnému dosahu – íránská raketa je totiž mnohem delší, což znamená, že má i mnohem více prostoru na palivo, a tak může doletět dále. Nelze tedy přímo tvrdit, že by byla lepší, pokud se bavíme o velikosti, ačkoliv všeobecně lepší je, neb Rusko podobnou s takovým dosahem nemá (a zrovna velikost mu problém nedělá).

Zolfaghar bude obtížné vypátrat

Zolfaghar je 10,3 metrů dlouhá a asi 0,6 metrů široká raketa, přičemž je jednostupňová a má raketový pohon na tuhé palivo, uvádí MissileThreat. Přepravována má být na automobilovém odpalovači, což znamená, že je velice mobilní, pro nepřítele tedy bude velice obtížné její pozici vypátrat a zničit ji. Neexistují ovšem informace o tom, že by raketa Zolfaghar byla schopna za letu měnit směr a snažit se tak znesnadnit své sestřelení.

Íránská balistická raketa Arman s dosahem bezmála 3 500 km může potrápit, i když ji mají odpalovat jen staré letouny Suchoj Su-22

I přes to není lehké se proti takové balistické raketě bránit, i když sestřelit ji jistě zvládnou systémy jako americký MIM-104 Patriot, ruský S-400 a další, ale zase jsou drahé a neexistuje jich mnoho. Raketa má mít pak i další deriváty, které mají mít podobné vlastnosti, ale delší dolet. Tím prvním je jednostupňová raketa Dezful s doletem 1 000 kilometrů, druhým dvoustupňová Qasem s dosahem 1 400 kilometrů – obě se již řadí mezi rakety středního doletu.

Článek Íránská raketa Zolfaghar výrazně překonává ruský 9K720 Iskander a stejně tak ji bude těžké vůbec lokalizovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když se konvoj zastaví, je to chyba

Video pod tímto článkem ukazuje způsob, jakým lze zničit hned dvě odpalovací části systému MIM-104 Patriot; zřejmě se jednalo o vozidla M901. Ta měla tu smůlu, že se je podařilo objevit průzkumnému dronu, který byl dle všeho vybaven kvalitní termovizí, a proto je mohl spatřit i v noci. NationalInterest uvádí, že v tomto případě dron zachytil konvoj při přesunu, a největší chybou osádky bylo, že se zastavila, i když ze záběrů není jasné, na jak dlouho.

iZdroj fotografie: Uživatel Hunini / Creative Commons / CC BY-SA

Jenomže právě kvůli této zastávce mohla na konvoj zaútočit ruská balistická raketa 9K720 Iskander. MissileThreat uvádí, že má bojovou hlavici o hmotnosti 400 až 750 kilogramů, což se dá účinkem přirovnat k explozi těžké letecké pumy, přičemž její smrtící účinek bude na desítky metrů daleko. I záběry ukazují velice silnou explozi, kdy ale nejspíše vybuchly i střely nabité v odpalovacím systému, protože jsou vidět rozlétávající se žhavé kusy.

Kdež se Patriot přesunuje, Iskander nic nezmůže

Systém MIM-104 Patriot je určen právě k ničení balistických raket, tedy včetně takových jako Iskander, a již opakovaně prokázal, že je proti nim efektivní; mimo to si poradí i s raketami Ch-47M2 Kinžal, ale takových systémů je více. Ovšem v okamžiku, kdy se přesunuje na jiné místo, není aktivní a nemůže tedy na obranu odpalovat protistřely. Zničená vozidla M901 jsou dálkově ovládané odpalovací stanice namontované na dvounápravovém návěsu M860, uvádí ArmyRecognition, a v tomto případě v nich měly být nabité střely PAC-2.

Balistické rakety KN-23B by mohly v ruské výzbroji zcela nahradit 9K720 Iskander-M, mají totiž mnohem lepší parametry

Ačkoliv není známé, jak dlouho dron stojící konvoj sledoval, zničení je důkazem, jak důležitá je rychlá součinnost průzkumu a dělostřelectva či raketových zbraní, protože zastávka jistě nebyla dlouhá. Raketa Iskander využívá pro navádění ke svému cíli inerciální, radarové a satelitní navádění GLONASS, uvádí Wikipedia, takže je tedy jasné, že za pohybu by odpalovače trefit nemohla. Dosah rakety je pak oficiálně 500 km a přesnost kolem 2 až 5 metrů.

2x 🇩🇪German Supplied M901 Launchers for the MIM-104 PAC-2 Mobile Patriot Air Defence System were destroyed by an Russian OTRK „Iskander“ Ballistic Missile near Sergeevka.

This is the first confirmed Loss of such pic.twitter.com/A3Ws49kgrp

— WarVehicleTracker (@WarVehicle) March 9, 2024

Zničení 2 odpalovacích vozidel systému MIM-104 Patriot raketou 9K720 Iskander

Článek Video: ruská balistická raketa 9K720 Iskander dokáže zničit i klidně 2 odpalovače MIM-104 Patriot, pakliže se na moment zastaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KN-23 našla inspiraci v 9K720 Iskander-M

Severní Korea se při konstrukci svých raket KN-23 inspirovala ruským systémem Iskander, takže se mu v mnohém podobá, uvádí Military-Today. Má hlavici těžkou 500 kg, dolet až 700 km, a přesnost 5 až 30 metrů. Informace o zbrani jsou vzhledem k uzavřenosti režimu velmi omezené, má být ale o něco větší než ruský Iskander. V roce 2021 se však objevila i větší verze rakety s vylepšenými vlastnostmi, která je nakonec označována jako KN-23B.

Vergessen Sie Iskander-M: Die von Nordkorea gelieferte KN-23B ist jetzt Russlands beste taktische ballistische Rakete

Am 4. Januar bestätigte der Sprecher des Nationalen Sicherheitsrates des Weißen Hauses, John Kirby, dass der US-Geheimdienst davon…https://t.co/MNDW7GXoRQ pic.twitter.com/ZxjSSFQTG1

— Ramses 🇨🇭 (@RS38900) January 6, 2024

Tato novější raketa má mít dosah až 900 kilometrů, uvádí OverClockers, což je oproti oficiálně udávaným 500 km u Iskanderu významný rozdíl. Ale nutno dodat, že třeba USA podezřívají Rusko ze zatajování dosahu rakety, údajně má být vyšší. Severokorejská KN-23B přitom dle zmíněného zdroje unese hlavici těžkou až 2 500 kilogramů, což je oproti 700 kg u 9K720 Iskander opět veliký rozdíl. Smrtící zóna takové exploze musí být v desítkách metrů. Logickým krokem ruské armády tedy může být, že si místo Iskanderu pořídí KN-23B.

KN-23B může měnit svou dráhu

MilitaryWatchMagazine upozorňuje, že by KN-23B mohla být vážným kandidátem o titul nejschopnější balistické rakety krátkého dosahu na světě. Podobně jako Iskander může létat po takzvané pseudobalistické dráze a za letu korigovat svůj směr, což ztěžuje její zneškodnění. Skutečnost, že je odpalována z mobilního zařízení také znamená, že ji lze velice těžko zaměřit a zničit na zemi, protože snadno mění pozici. Samozřejmě je otázkou, jak velkou přesnost tato raketa má, i když vzhledem k síle hlavice není nějaký ten metr tak důležitý.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Teoreticky by tak pro Rusko mohlo být opravdu výhodné přejít z domácích Iskanderů na výkonnější severokorejské KN-23B. Má to však nějaká „ale“ – tím prvním je otazník nad kvalitou rakety, druhým pak výrobní kapacita, která nemusí být dost vysoká, aby uspokojila ruské potřeby. Kdyby se totiž Rusko vzdalo výroby Iskanderu, mohlo by to mít v budoucnu vliv na jeho schopnost produkovat špičkové balistické rakety krátkého dosahu. Stát se proto závislým na nevypočitatelném severokorejském režimu by mohlo být být veliké riziko.

Článek Balistické rakety KN-23B by mohly v ruské výzbroji zcela nahradit 9K720 Iskander-M, mají totiž mnohem lepší parametry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zbraně mají zcela odlišnou dráhu letu

Mezi balistickými raketami a řízenými střelami k útokům na pozemní cíle je veliký rozdíl. Balistická raketa totiž letí po odpálení prudce nahoru, a po vyhoření zase dolů, uvádí Science-HowStuffworks – tento oblouk je nazýván balistická křivka, kterou lze předvídat, ale některé moderní rakety umí i částečně měnit směr. Naopak řízenou střelu pohání nejčastěji raketový motor po celou dobu letu, a často mívá i malá křídla a letí po ploché dráze nízko nad zemí. K tomu navíc může manévrovat a lze ji naprogramovat na konkrétní trasu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace

Řízené střely jde relativně snadno sestřelit, neboť se chovají jako nízkoletící letadla. Naproti tomu balistické střely umí sestřelovat jenom několik systémů – známý je tím třeba americký MIM-104 Patriot, ruský S-400 a čínský HQ-9. Tyto komplexy mají ale jenom některé státy, a třeba Česká republika jimi nedisponuje. Řízené střely ovšem dokáže sestřelit i většina starších systémů, a to včetně v AČR končících 2K12 Kub a systémů SPYDER, které je nahradí.

Řízené střely doletí dále

Rusko může v roli balistické rakety nasadit 9K720 Iskander-M či přepracovanou střelu protivzdušné obrany S-400 a S-300, uvádí TheDefensePost, případně i Ch-47M2 Kinžal, což je vlastně modifikovaný Iskander. Naopak moderní řízenou střelou odpalovanou z letadel je Ch-101, a v případě lodí nebo ponorek jde zase o střely rodiny Kalibr. Nevýhodou balistických raket je však jejich dosah – třeba Iskander zvládne 490 km, uvádí MilitaryToday, ovšem až 5 500 kilometrů má dosah Ch-101, která je nejlepší střelou ruského arzenálu.

Vyskytlo se přitom mnoho odhadů cen ruských řízených střel a balistických raket, a dokonce i takových, že jsou balistické rakety levnější. Naopak Defence-UA se domnívá, že levnější než moderní balistické rakety jsou naopak řízené střely. I to může být důvod, proč Rusko používá více střel než raket, neboť je prostě snazší a levnější je vyrobit. Může to ale změnit třeba nákup severokorejských balistických raket KN-23, ačkoliv je otázkou, v jakém počtu je může získat. Kdyby jich mělo „přebytek“, mohlo by nepřítele zasypávat obřími salvami.

Článek Ruské balistické rakety proniknou kdejakou protivzdušnou obranou, včetně té české; přesto je v útoku nahrazuje jiná zbraň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Atomovky jsou blíže, i nejsou

Aktuálně se mají na území Běloruska nacházet primárně balistické rakety krátkého doletu 9K720 Iskander, jak uvádí Defence-Blog, a stejně tak 10 letadel schopných nést jaderné zbraně – pravděpodobně jde o Mikoyan Gurevich MiG-31K Foxhoud vybavené hypersonickou balistickou střelu Ch-47M2 Kinžal s jadernou hlavicí. Ovšem ač to může znít hrozivě, Evropa se nemusí cítit být ohrožena ruskými jadernými zbraněmi o nic více než dříve, i když to má v případě „prodloužené ruky“ přes Bělorusko dopad také na Česko a Slovensko.

Nejsilnější jaderná zbraň v ruském arzenálu je nepředstavitelně silná, jediná by jako nic vymazala všechna krajská města ČR

A teď bych rád rozebral proč. Rusko už má totiž dávno letouny a balistické rakety schopné nést jaderné hlavice v nedaleké Kaliningradské oblasti (kdo by nevěděl, přikládám i mapu; leží mezi Litvou a Polskem). Třeba dolet 9K720 Iskander je ale podle MissileThreat asi 500 kilometrů (i když pravděpodobně o něco více), takže ani když budou na jihozápadní hranici Běloruska, Evropu jako celek nijak více neohrozí. Doletět by však dokázaly na naše Ostravsko, což z Kaliningradu možné nebylo, a na velkou část Slovenska, i když ne do Bratislavy.

Iskander je taktickou jadernou zbraní

9K720 Iskander by měl být schopen nosit hlavici o síle 5 až 50 kilotun, což by ho řadilo do kategorie taktických jaderných zbraní. U Ch-47M2 Kinžal pak některé zdroje dokonce uvádí hlavici silnou až 200 kilotun, a MissileThreat udává jeho dosah až 2 000 km – v tomto případě lze dokonce říci, že posunutí základen s letouny o pár stovek km by bylo téměř zanedbatelné – tedy z hlediska, kam střely doletí z Běloruska, a kam z Kaliningradu. Ještě jednou ale upozorňuji, že to je třeba brát v celkovém měřítku EU, byť pro ČR a Slovensko to je horší.

ASN4G jako atomová pěst Paříže: stealth hypersonická střela má uletět až 1 000 km rychlostí až Mach 8, je evropským průkopníkem

Navíc hlavními nosiči ruských jaderných zbraní nejsou 9K720 Iskander, ale mezikontinentální balistické rakety, rakety z ponorek a střely ze strategických bombardérů. Řízené střely přitom mají dosah tisíce kilometrů, a mezikontinentální rakety mohou zasáhnout jakýkoliv cíl na planetě. Takže z tohoto pohledu by bylo i pár desítek 9K720 Iskander v Bělorusku skoro bezvýznamná hrozba. I bez nich totiž mohou Rusové zaútočit, kde chtějí.

Vlastně ani nevím, o co přesně by se mohlo Rusko takovým krokem pokoušet. Ano, sice by dosáhlo o něco dále, a je pravda, že třeba AČR je proti jeho atomovkám de facto bezradná, ale většina zemí na území Evropy je v NATO, které udržuje naopak svůj jaderný arzenál v několika zemích EU, např. v Německu a Itálii. Odstrašení je tak vzájemné, a je jasné, že jakmile by atomovku odpálila jedna strana, zamířila by na ni co nevidět také. Navíc by asi bylo docela naivní si myslet, že úder na ČR by Rusku v případě konfliktu s NATO něco zásadního přinesl.

Článek Proč by to Rusko dělalo? Kdyby rozmístilo atomovky až v Bělorusku, dosáhlo by sice na ČR i Slovensko, ale nic zásadního nezískalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na Kyjev útočila minimálně jedna raketa

V listopadu 2023 provedlo Rusko první útok na hlavní město Ukrajiny za pomoci balistické rakety, jak uvedl portál Reuters. Už ale nespecifikoval, o jakou zbraň se je jednalo. Jenom to, že se ji ukrajinské obraně podařilo poblíž města sestřelit, i když třeba WioNews zase hovoří o 2 raketách, jejichž zbytky dopadly do polí. Rusko také vyslalo 31 sebevražedných dronů Shahed 136 původem z Íránu, z nichž obrana sestřelila pouze 19. Zajímavosti je, že jsou tyto bezpilotní letouny pravděpodobně licenčně vyráběny přímo v Rusku.

Reuters: RT ReutersTV: North Korea fires three balistic missiles: South https://t.co/q7tT5gfIrG pic.twitter.com/Z4hHez6i17

— Mooha Swartz (@CyberAnonymous) July 19, 2016

Nejpravděpodobnější zbraní, kterou mohla Ruská federace k útoku na Kyjev využít, byl 9K720 Iskander-M, což je moderní ruská balistická raketa s dosahem až 500 kilometrů. ArmyRecognition uvádí, že může mít bojovou hlavici o hmotnosti 480 až 700 kilogramů, a díky optickému navádění a satelitnímu GLONASS má být její přesnost 2 až 7 metrů. Raketa má být také schopna manévrů a vypouštět klamné cíle, aby se vyhnula protivzdušné obraně. Obsluha pak odpaluje 9K720 Iskander-M z podvozku nákladního vozu MZKT-7930.

iZdroj fotografie: Uživatel Hunini / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajinská obrana nejspíše nasadila proti balistické raketě americký systém MIM-104 Patriot, o němž je známo, že je umístěn právě v okolí Kyjeva. Navíc je sestrojen tak, aby si s balistickými raketami kratšího dosahu poradil, podle typu protistřel je schopen je likvidovat až do vzdálenosti 60 kilometrů. Na Ukrajině si dříve dokonce dokázal poradit s hypersonickou balistickou střelou Ch-47M2 Kinžal vyvinutou z 9K720 Iskander-M. Ukrajina má nicméně ve výzbroji i druhý systém schopný ji sestřelit, a to francouzsko-italský SAMP/T.

Raketa mohla být i severokorejská

Z jakého důvodu se Rusko rozhodlo zaútočit jednou nebo dvěma střelami, je veliká záhada. První možností je, že chtělo otestovat, jak je ukrajinská protivzdušná obrana připravená, a druhou (avšak nepotvrzenou) je test rakety, která vlastně nebyla 9K720 Iskander-M ani jiná ruská zbraň. Rusko totiž v posledních týdnech obdrželo veliké dodávky munice ze Severní Koreje, a některé zprávy naznačují, že kromě dělostřelecké munice či raket do raketometu Grad mohlo získat i severokorejské balistické rakety kratšího doletu, a právě ty v boji testovat.

Rakety a dělostřelectvo KLDR je perspektiva pro Rusko; hlavně mocný KN-09 s dosahem až 200 km a nebezpečné balistické střely

Přestávka v odstřelování Kyjeva nebo dalších měst řízenými střelami nebo balistickými raketami (v poslední době se velké masivní útoky nekonají) pak nemusí nutně znamenat, že by Rusku tyto střely došly. Je známo, že vyrábí stále nové, i když ne tak rychle, a spíše je tedy pravděpodobné, že je hromadí na nějaký masivní útok. Odborníci se obávají, že by se Rusko mohlo, stejně jak loni v zimě, pokusit ochromit ukrajinskou energetickou soustavu.

Co může Rusku přinést Severní Korea, a co Rusko nabídnout na oplátku: hlavně vyspělé severokorejské zbraně výměnou za potraviny

Vzhledem k posílení ukrajinské obrany moderními systémy od spojenců navíc nedává smysl, aby se Rusko pokoušelo o malé útoky, obrana je totiž schopna většinu střel ničit. Šanci na úspěch má tak spíše útok velkého množství střel v jednom okamžiku, který může obranu přetížit, takže některé střely a rakety proniknou. Na druhu stranu někteří ukrajinští představitelé pohrozili, že si to země nenechá líbit. Ukrajinci by si pak mohli vzít do hledáčku energetiku a podniknout sabotážní útoky na distribuci plynu a ropy, což by dopadlo na ruskou ekonomiku.

Článek 2 měsíce byl klid, a pak Kyjev čelil raketovému útoku: ten ale neměl za cíl ničit, Rusko nejspíše jenom testovalo nové zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety Iskander jako součást jaderného odstrašení

9K720 Iskander je ruský mobilní taktický raketový systém schopný útočit balistickými raketami krátkého dosahu. Vznikl jako náhrada raketového systému OTR-21 Točka a OTR-23 Oka, přičemž vývoj raket Iskander byl zahájen už na konci 80. let minulého století, ale do služby byly přijaty až v roce 2006. Tento raketový komplet má za úkol likvidaci silně chráněných pozemních cílů, systémů protiraketové a protivzdušné obrany, stejně tako objektů strategického významu.

iZdroj fotografie: Alexej Ivanov / Creative Commons / CC BY

Samotná balistická raketa má na délku 7,3 metrů a průměr 0,92 metru. Pohání ji jednostupňový raketový motor na tuhé pohonné látky a její uváděná hmotnost je 3800 kg, přičemž 480 až 700 kg tvoří výbušný náklad. Iskander po vypálení neopouští atmosféru a letí po zploštělé balistické křivce. Dosah má až 500 km v závislosti na použité verzi. Navádění střely má na starosti kombinace inerciální navigace, polohového systému GLONASS a běžného radaru, díky čemuž zasáhne raketa cíl s přesností na 5 metrů.

Velmi důležitou a nebezpečnou vlastností rakety Iskander je schopnost manévrování ve vzdušném prostoru. V závěrečné fázi letu může střela pracovat s přetížením až 30G. Rusové prohlašují, že tyto vlastnosti jim umožní prolomit téměř jakoukoliv protivzdušnou obranu, kterou mají země NATO k dispozici. Raketa může nést několik druhů hlavic, včetně jaderných, termobarických, kazetových, výbušných, a teoreticky i hlavic obsahujících smrtící biologické materiály. Rakety Iskander byly také v mnohém inspirací pro hypersonické rakety Kinžal.

Bělorusko se možná chystá na válku

Polské obavy o vlastní bezpečnost jsou zcela opodstatněné. Dle západních médií má být nový novým uživatelem systémů Iskander běloruská 465. raketová brigáda, která do té doby disponovala pouze raketomety Točka. Momentálně ale nejsou známy parametry dodaných raket, exportní verze Iskander-E má dolet zhruba 270 km, což je v souladu s mezinárodními předpisy o obchodu s podobnými systémy. Dle běloruských propagačních materiálů jsou zde ale jasně viditelné rakety 9M723 a 9M728 s doletem až 500 km, takže je v ohrožení velká část polského území.

Své ničivé kvality již rakety Iskander v minulosti prokázaly, ruská armáda je poprvé použila v roce 2008 během války v Jižní Osetii (rusko-gruzínská válka). Neznámé množství těchto systémů bylo však nasazeno i během ruské intervence v Sýrii, kdy byly rakety často používány k útokům na civilní cíle, například nemocnice. Během druhé války o Náhorní Karabach také nasadila Gruzie své exportní systémy Iskander-E, ale asi nejintenzivněji jsou Iskandery momentálně používány během války na Ukrajině.

Článek O krok blíže k ohrožení Evropy: Bělorusko dostalo rakety Iskander, ty prý dokáží díky 30G prolomit jakoukoliv vzdušnou obranu NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.