Co přesně Finsko kupuje

TREMOS není žádný „superminomet“ s revoluční ráží. Jde o hladkohlavňový minomet kalibru 120 mm, tedy standardní těžký minomet NATO, usazený do modulárního rámu s hydropneumatickým zákluzem, který se montuje přímo na korbu vozidla. Obsluhu tvoří tři až čtyři lidé. Kadence dosahuje 12 až 15 ran za minutu, dostřel přesahuje 7 kilometrů podle typu munice.

Klíčové parametry systému:

• Ráže: 120 mm (kompatibilní i s 81 mm)
• Kadence: 12–15 ran/min, první 3 rány za 15 sekund
• Dostřel: 7+ km
• Obsluha: 3–4 osoby
• Čas do zahájení palby: pod 60 sekund
• Nosné platformy: kolové 4×4, 6×6, 8×8 i lehké pásové

Slovo „hodně těžký kalibr“ v kontextu minometů dává smysl: 120mm tříštivotrhavá mina váží kolem šestnácti kilogramů a její účinek proti živé síle, lehkým polním úkrytům a protitankovým stanovištím je devastující. Nejde o extrém typu sovětských 160 nebo 240 mm, ale o nejsilnější standardní minometnou ráži, kterou pěchotní jednotky NATO běžně používají.

Vystřel a zmiz, logika, kterou diktuje Ukrajina

Válka na Ukrajině, trvající už více než čtyři roky, ukázala jednu věc naprosto nekompromisně: kdo po výstřelu zůstane na místě, zemře. Moderní dělostřelecké radary dokážou z dráhy střely dopočítat místo odpalu během sekund. Drony přidávají oči tam, kde radar nestačí. Odvetná palba přichází v řádu minut, někdy i dříve.

Finská armáda to pojmenovala otevřeně: nový systém vznikl právě proto, aby minometná četa mohla pálit z nepřipravené pozice a okamžitě po posledním výstřelu odjet. TREMOS nepotřebuje při střelbě opěrnou desku zaráženou do země, střílí přímo z vozidla. A pokud nosné auto dostane zásah nebo se porouchá, celý modul lze přeložit na jiný podvozek. To je zásadní rozdíl oproti klasickému taženému minometu, který musí obsluha nejdřív složit, naložit a teprve pak odvézt.

Podle vyjádření inspektora pěchoty plukovníka Ariho Mureho z velitelství finských pozemních sil dokáže minometná rota vybavená systémem TREMOS z rozptýlených postavení vyslat na cíl až 144 těžkých granátů za minutu a stáhnout se ještě ve chvíli, kdy střely letí. Pro útočící pěchotu je to noční můra.

Rusko jako pojmenovaná hrozba

Samotná akviziční smlouva Rusko nejmenuje. Finské vládní a obranné dokumenty ale mluví zcela jasně. Parlamentní pracovní skupina pro obranu ve své závěrečné zprávě z června 2026 označuje Rusko za dlouhodobou, nepředvídatelnou a trvající bezpečnostní hrozbu pro Finsko i celé NATO. Vládní obranná zpráva z prosince 2024 počítá s tím, že příštích deset až patnáct let se má výrazně soustředit na modernizaci pozemních sil.

Finsko sdílí s Ruskem hranici dlouhou přes 1 340 kilometrů. Po vstupu do NATO v dubnu 2023 se z něj stala země, která musí být schopna nejen bránit vlastní území, ale i plnit alianční závazky. Rozprostření více než stovky těžkých minometných systémů od jihu po nejsevernější Laponsko je přesně ten typ schopnosti, který dává smysl v zemi s obrovským odpovědným územím, hustými lesy, tisíci jezery a arktickými podmínkami, kde tažený minomet hůř reaguje na rychlé přesuny.

Jak si TREMOS stojí ve srovnání

Nejbližší ruský ekvivalent je 2S12A Sani: stejná ráže 120 mm, kadence 10–15 ran za minutu, maximální dostřel 7,2 kilometru, ale šestičlenná obsluha a výrazně pomalejší cyklus zaujetí a opuštění pozice. Finská výhoda neleží ve „větším výbuchu“, ale v přežitelnosti obsluhy.

V rámci NATO existuje několik srovnatelných systémů:

TREMOS záměrně obsazuje mezeru mezi levným taženým minometem a dražším pancéřovaným věžovým řešením typu NEMO. Výrobce to říká otevřeně: nenahrazuje NEMO, doplňuje ho. A právě díky nižší složitosti vychází jednotková cena pod 12,5 milionu korun za systém; při přepočtu stropu smlouvy na více než sto kusů je skutečný průměr ještě nižší.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká armáda provozuje starší samohybný minomet PRAM a v koncepčních dokumentech vede zavedení nového 120mm samohybného minometu jako samostatný modernizační projekt. V červenci 2026 Ministerstvo obrany ČR oznámilo, že se začne zabývat možným společným pořízením slovenského systému SAM-120. Finský nákup tak ukazuje směr, kterým se ubírá celé severní a východní křídlo aliance: rychlá, mobilní, rozprostřená palebná podpora za rozumnou cenu.

Silnější finská teritoriální obrana na severním křídle NATO nepřímo odlehčuje i ostatním spojencům. Každý ruský plán, který by musel počítat s tím, že finské lesy ukrývají stovky mobilních minometů schopných zasypat útočící jednotky těžkými granáty a okamžitě zmizet, je dražší a riskantnější. A přesně o to jde.

První sériové kusy TREMOS mají opustit výrobní linku Patrie už na podzim 2026, dodávky poběží do roku 2028. Pokud Finsko využije opci na stovky dalších systémů, stane se z 120 KRH M3 páteřní modul těžké minometné podpory napříč celou armádou, od Hanko až po laponskou tundru.

Článek Jakmile ruští vojáci vyrazí do útoku, začnou létat do vzduchu po částech. Finsko nasadí 100 minometů hodně těžkého kalibru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sedm a půl kila s dostřelem přes kilometr

LMP-2017 vyvinuly a vyrábějí Zakłady Mechaniczne Tarnów (ZMT). Jde o lehký pěchotní minomet ráže 60 mm s hlavní dlouhou 650 milimetrů. Plná bojová hmotnost se pohybuje mezi 6,5 a 7,5 kilogramu podle konfigurace. Dostřel: 120 až 1 300 metrů. Obsluha: dva vojáci, v nouzi jeden. Polská armáda ho zavedla do výzbroje kontraktem na 780 kusů, první sériové dodávky proběhly už v roce 2019.

Čísla sama o sobě nevypadají dramaticky, dokud je člověk nedá do kontextu boje na úrovni družstva. Malá pěší skupina si nese vlastní nepřímou palbu bez vozidla, bez logistického ocasu, bez velké akustické stopy. Rozvine zbraň, vypálí krátký přepad a změní pozici dřív, než protivník lokalizuje zdroj palby. Při certifikačních zkouškách vystřelili z jednoho kusu 500 min bez servisního zásahu; defektoskopie poté neodhalila poškození hlavně, závěru ani opěrné desky. Deklarovaná minimální životnost je 1 500 výstřelů.

Proč je „tichý“ a co to vlastně znamená

Samotný minomet nemá žádný tlumič ani speciální odhlučnění hlavně. ZMT zdůrazňuje kompatibilitu se standardem STANAG 4425.2, tedy s běžnou NATO municí ráže 60,7 mm. „Tichost“ je vlastnost letu, ne zbraně.

Klíč leží v munici a jejím balistickém profilu. Leták GD-OTS k pokročilé 60mm munici MAPAM uvádí úsťovou rychlost 76 až 250 m/s. Rychlost zvuku ve vzduchu je zhruba 343 m/s. V nižších režimech tedy mina letí podzvukově a odpadá charakteristický hvizd, který vojáci znají z těžších ráží. Takže varovná lhůta, v níž by se pěchota stihla schovat, se dramaticky zkracuje.

Přidejte k tomu kadenci 25 ran za minutu při krátkém přepadu a 10 ran za minutu s korekcí zamíření. Pět ran v otevřeném terénu za dvanáct sekund proti shlukované pěchotě, to je účinek, který ruské zdroje popsaly jako problém hodný varování. Snadno si tak poradí i s celou útočnou jednotkou.

Ekosystém, ne izolovaná zbraň

LMP-2017 by byl jen zajímavý kus železa, kdyby za ním nestál rostoucí polský muniční ekosystém. V prosinci 2025 podepsal Dezamet kontrakt na dodávku několika desítek tisíc kusů 60mm minometné munice. V únoru 2025 rozjela Grupa Niewiadów výrobu 60,7mm munice v NATO standardu. Polsko tak buduje průmyslovou základnu, která dokáže zásobovat nejen vlastní armádu, ale potenciálně i zahraniční odběratele.

O předání LMP-2017 Ukrajině se jednalo už 4. února 2022 při návštěvě tehdejšího premiéra Morawieckého v ZMT. Přesný počet dodaných kusů polská vláda veřejně nerozepsala; oficiální souhrn pomoci uvádí dělostřelecké systémy souhrnně. Že zbraň na Ukrajině bojově funguje, potvrdily paradoxně nejlépe ruské zdroje: v březnu 2023 Rossijskaja Gazeta citovala prohlášení, že ruští vojáci „našli metody“ proti skupinám s tichými minomety. Samotné přiznání problému je výmluvnější než jakýkoli exportní leták.

Kde hraje a kde ne: srovnání s ANTOS, RAK i DITA

Nabízí se otázka, jak si LMP-2017 stojí vedle domácího minometu ANTOS. Srovnání v lehké třídě vypadá takto:

ANTOS LR-2 je těžší a delší, ale střílí víc než dvakrát dál. LMP-2017 je lehčí a vhodnější pro blízké přepady s okamžitou změnou pozice. Jiná filozofie, stejná ráže.

Srovnávat LMP-2017 s polským 120mm věžovým systémem RAK (dostřel 10 km, automatické nabíjení, 46 ran na palubě), finským Patria NEMO (120 mm, MRSI do pěti ran, pancéřová ochrana) nebo českou houfnicí DITA (155 mm na podvozku Tatra 8×8) nedává smysl jinak než jako ilustrace kategorií. LMP-2017 nehraje ligu obrněných minometných vozidel. Hraje ligu pěšáka, který potřebuje nepřímou palbu tady a teď.

Proč trestá špatnou taktiku

Ruská pěchota na východní Ukrajině opakovaně čelila problému shlukování: vojáci se drží příliš blízko sebe, přesuny trvají příliš dlouho, krytí shora je nedostatečné. Přesně na tyto chyby je LMP-2017 optimalizován. Není to zbraň, která zastaví armádu. Je to zbraň, která trestá každou sekundu váhání na odkrytém místě.

Obrana existuje, ale stojí disciplínu: větší rozptyl, kratší setrvání na pozicích, důslednější dronový průzkum, rychlejší reakce na malé manévrové skupiny. Nic z toho není technologicky náročné. Všechno z toho je náročné na výcvik a velení, tedy na to, co se v zákopové válce opotřebovává nejrychleji.

Sedm a půl kila plastu a oceli v rukou dvou vojáků. Žádná zázračná zbraň. Jen minomet, který dorazí dřív než zvuk vlastních granátů.

Článek Tichý polský minomet je metlou ruské pěchoty: granáty neslyší, dopadají tiše a kosí celé jednotky za pár sekund se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minomet, ne houfnice, a proč na tom záleží

Houfnice má drážkovanou hlaveň, střední úsťovou rychlost a kombinuje přímou i obloukovou palbu. Minomet je krátká, zpravidla hladkostěnná zbraň s nízkou úsťovou rychlostí a extrémně strmou trajektorií, přesně tak, jak to definuje Encyclopaedia Britannica. Tulipán nese hladkostěnný minomet 2B8 ráže 240 milimetrů na pásovém podvozku o bojové hmotnosti 27,5 tuny. Elevace hlavně se pohybuje od +50° do +80°. Mina tedy letí téměř svisle nahoru a dopadá téměř svisle dolů.

Superlativ „nejtěžší minomet světa“ se přitom nevztahuje na hmotnost vozidla; 27,5 tuny je méně než u řady západních houfnic. Jde o ráži. Dvě stě čtyřicet milimetrů je největší kalibr mezi aktivně nasazovanými samohybnými minomety na planetě. Žádná armáda NATO nic srovnatelného v inventáři nemá.

Co letí hlavní a jak vysoko

Základní tříštivotrhavá mina 3OF-864 váží 130 kilogramů a doletí na 9,65 kilometru. Aktivně-reaktivní munice s přídavným raketovým motorem má hmotnost 228 kilogramů a dostřel se podle typu uvádí na 18 až 20 kilometrů. A pak je tu řízená mina 1K113 Smelčak: 134,2 kilogramu, z toho 32 kilogramů výbušniny, laserové navedení na cíl a úsťová rychlost 358 metrů za sekundu.

Stratosféra začíná zhruba v 10 kilometrech nad zemí. Při úsťové rychlosti Smelčaku a elevaci blízké 80° vychází teoretický vrchol balistické dráhy ve vakuu kolem šesti až šesti a půl kilometru. V reálné atmosféře s odporem vzduchu ještě méně. Jde tedy o extrémně vysoký oblouk, výrazně strmější než u jakékoli houfnice, ale fyzikálně ne o stratosféru. Co z toho plyne prakticky: mina dopadá téměř kolmo shora, proniká horním krytem bunkru nebo úkrytu a exploduje uvnitř. Právě proto Tulipán existuje.

Proč ho Rusko nevyřadilo, ale opravuje

Odpověď je pragmatická. Vyvinout nový 240mm nosič s novou municí a logistikou uprostřed války je drahé a pomalé. Vytáhnout ze skladu existující šasi, provést generální opravu a doplnit moderní elektroniku je řádově levnější. Podle ruské agentury TASS odešla první modernizovaná série do vojsk v listopadu 2016. V letech 2017–2019 přibyly nové zaměřovací komplexy, radiostanice a navigační vybavení. A ještě v roce 2023 Rostec potvrdil dodávku dalších opravených kusů vybavených moderními komunikačními prostředky.

Klíčová změna není ve zbrani samotné, ale v tom, co je kolem ní. Ruský model takzvaného průzkumně-palebného cyklu propojuje bezpilotní letouny, digitální velení a dělostřelectvo do jednoho řetězce. Dron najde cíl, souřadnice putují do taktického systému, Tulipán dostane palebná data, dron koriguje dopad. U Smelčaku může finální navedení zajistit laserové označení cíle přímo z dronu. Padesát let starý minomet tak funguje jako koncový článek digitálního řetězce, a právě to mu dává smysl na moderním bojišti.

Srovnání, které ukazuje místo Tulipánu

Čísla mluví jasně o tom, kde Tulipán vyniká a kde zaostává:

Německý PzH 2000 vystřelí deset ran za minutu na čtyřicet kilometrů. Americký M109A7 operuje z bezpečnější vzdálenosti a s přesnou municí Excalibur zasáhne bodový cíl na desítky kilometrů. Tulipán se musí přiblížit na méně než deset kilometrů od cíle, vystřelí jednu ránu za minutu a jeho pásové šasi se přesouvá pomalu. Proti protibaterijní palbě a dronům je zranitelný.

Jenže ani PzH 2000, ani M109 nevyšlou na cíl stokilogramovou hlavici pod úhlem 80°. Když potřebujete prolomit strop betonového bunkru nebo zničit opěrný bod na opačném svahu kopce, 155mm granát to zvládne, ale potřebujete přesnou naváděnou munici za mnohonásobek ceny. Tulipán to řeší hrubou silou a fyzikou oblouku.

Kolik jich je a co to mění

RIA Novosti v roce 2019 uváděla asi 40 aktivních kusů a přibližně 390 na skladě. TASS o tři roky dříve psal o zhruba 500 kusech celkem. Čísla kolísají, ale řádově jde o stovky potenciálně obnovitelných strojů. I kdyby Rusko opravilo jen zlomek, posílí tím jednu konkrétní schopnost: ničení tvrdých, krytých a městských cílů, které odolávají běžné objemové dělostřelbě.

Pro NATO to není strategický převrat. Tulipán je krátkodosahová taktická zbraň, ne systém měnící rovnováhu v Evropě. Ale je to signál. Rusko systematicky obnovuje staré těžké systémy a zapojuje je do digitálního řízení palby podpořeného drony, a to je trend, který se týká plánování obrany i v Česku.

Stokilogramová mina padající téměř svisle z šesti kilometrů výšky nepotřebuje stratosféru, aby udělala díru ve stropě bunkru. Stačí jí fyzika.

Článek Sovětská houfnice 2S4 Tulpan: nejtěžší minomet světa, který střílí náboje obloukem do stratosféry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je na nových RAKech jinak

Starší sériová verze M120K, kterou polská armáda provozuje a kterou v roce 2023 poslala na Ukrajinu, má hlaveň dlouhou tři metry, kadenci šest až osm ran za minutu a dostřel kolem deseti kilometrů. V zásobníku veze 46 kusů munice. Čísla solidní, ale ne výjimečná.

Nová objednávka přináší oficiálně potvrzený modernizovaný automat nabíjení. Odborné zdroje jako Defence24 a polský Radar Rzeczpospolité ji spojují s modernizovanou věží MSSW-120, interně označovanou M69. Ta mění parametry zásadně:

• Hlaveň: 33 ráží (cca 4 metry) místo dosavadních 25 ráží
• Kadence: přibližně 10–12 ran za minutu oproti 6–8
• Dostřel: kolem 13 kilometrů místo 10
• Zásoba munice: až 60 kusů oproti 46
• Věž: nižší profil, lepší balistická ochrana, přepracovaná ergonomie

Důležité upřesnění: veřejně dostupné kontraktní materiály potvrzují modernizovaný automat nabíjení, ale detailní sériová specifikace všech 64 kusů nebyla při podpisu zveřejněna. Že půjde o plnou konfiguraci MSSW-120, je podle specializovaných zdrojů velmi pravděpodobné, nikoli stoprocentně jisté.

Proč záleží na každé ráně za minutu

Při srovnání dolní hranice staré verze (6 ran/min) s horní hranicí nové (12 ran/min) jde skutečně o dvojnásobek. Při konzervativnějším srovnání 8 versus 10 ran je nárůst o čtvrtinu. Pravda leží někde mezi, a i ten menší skok mění pravidla hry.

Na současném bojišti, kde protibateriové radary a průzkumné drony zkracují bezpečné okno pro palbu na desítky sekund, rozhoduje jediná veličina: kolik střel minomet vyplivne, než musí ujet. RAK je od počátku stavěný jako systém „vystřel a zmiz“, pancéřovaný Rosomak zaujme palebné postavení, automat nabíjení vysype salvu a vozidlo okamžitě odjíždí. Víc ran v kratším čase znamená víc zásahů na cíl dřív, než protivník stihne odpovědět.

Zároveň platí, že RAK není a nemá být náhradou těžkého dělostřelectva. Houfnice Krab ráže 155 mm nebo objednaná německá RCH 155 s dostřelem přes 50 kilometrů hrají v úplně jiné lize. RAK pokrývá blízkou palebnou podporu mechanizovaných praporů, tu vrstvu boje, kde se rozhoduje o přežití jednotek v prvních minutách střetu.

Ukrajinská zkušenost jako katalyzátor

Polsko v dubnu 2023 dodalo Ukrajině 24 minometů RAK starší verze a 12 velitelských vozidel. Převzala je 44. samostatná mechanizovaná brigáda. Zpětná vazba z fronty byla podle dostupných analýz jednoznačně pozitivní, ukrajinské posádky oceňovaly především rychlost zaujetí a opuštění palebného postavení, ochranu pancéřované věže a spolehlivost automatického nabíjení.

Právě tato bojová zkouška usnadnila argumentaci pro další domácí nákupy. Polsko neobjednává neprokázaný prototyp, ale vylepšenou verzi systému, který prošel nejtvrdším možným testem. A nová série má být ve všech klíčových parametrech výrazně lepší než to, co už na Ukrajině funguje.

Polské zbrojení v číslech, která mluví za vše

Šedesát čtyři minometů samo o sobě nezmění rovnováhu sil na východním křídle NATO. Ale zasaďte je do kontextu: tentýž den podepsané kontrakty zahrnují bojová vozidla pěchoty Borsuk, houfnice Krab, vozidla pro jihokorejské K9 i raketomety Homar-K. Celková hodnota? Téměř 60 miliard zlotých, v přepočtu přes 350 miliard korun.

NATO odhaduje polské obranné výdaje pro rok 2025 na 4,48 % HDP, nejvíc mezi evropskými spojenci. Pro srovnání: Česko je na dvou procentech. Český rozvojový koncept armády sice počítá s projektem samohybného 120mm minometu, ale jako s plánovanou položkou, ne s rozběhnutou sériovou výrobou. Průmyslová spolupráce mezi oběma zeměmi přitom existuje, Huta Stalowa Wola už v roce 2020 podepsala dohodu s českou Tatra Export na obrněném vozidle 4×4.

Odstrašující efekt nevytvářejí samotné minomety. Vytváří ho tempo, objem a systematičnost, s jakou Polsko buduje pozemní sílu, která nemá ve střední Evropě konkurenci. Šedesát čtyři RAKů je jeden dílek mozaiky, ale dílek, který zahušťuje přesně tu vrstvu obrany, kde se boje vyhrávají a prohrávají.

Huta Stalowa Wola má s výrobou RAKů zkušenosti a první kontrakt splnila bez zpoždění. Tentokrát ale souběžně táhne Borsuky, Kraby i další zakázky. Termín do roku 2030 je realistický. Tlak na kapacity bude mimořádný.

Článek „Jestli se přiblíží, nic z nich nezbyde“. Polsko objednalo vylepšené samohybné minomety, které pokosí Rusy dvakrát rychleji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Věž z Nona-S umístěná na MT-LB

Podle všeho se zdá, že ruští vojáci měli k dispozici věž ze samohybného minometu Nona-S, jehož klasický podvozek BTR-D pravděpodobně nefungoval, a proto ji umístili na pásový tahač MT-LB. Nespokojili se ovšem pouze s tím, celou zbraň doslova uzavřeli do klece z různých mříží a pletiva, zatímco strany pak chránili pryžovými závěsy. Cílem takovéto konstrukce bude zamezit zničení sebevražedným dronem, ale nevypadá až tak odolně.

Nikdo neví, co se děje. Rusko oznámilo bojové nasazení prvního pluku protivzdušných systémů S-500

Minometná věž z Nona-S je sama o sobě velice zajímavou zbraní. Wikipedia uvádí, že v sobě snoubí možnosti klasického těžkého minometu a dělostřelectva, jelikož může projektily odpalovat buď po balistické křivce jako u minometu, případně lze hlaveň sklonit a použít ji k přímé palbě. Dosah takové zbraně je 8,8 kilometrů, ale pokud používá raketově poháněné projektily, může zasáhnout cíl až do vzdálenosti 12,8 kilometrů.

MT-LB moc ochrany neposkytuje

Vozidlo MT-LB je původně pásový tahač dělostřelectva, ale slouží v mnoha úlohách včetně obrněného transportéru. ArmyRecognition uvádí, že se pohybuje na pásech rychlostí až 62 km/h, a jeho nevýhodou je relativně nízká míra ochrany, protože pancéřování chrání jenom proti palbě z ručních zbraní. To může být samozřejmě i jedním z důvodů, proč se ruští vojáci tak snažili zvýšit ochranu proti dronům, které jsou dnes největším nebezpečím.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Druhou bude podle názoru Armádního Zpravodaje i relativně malý dosah zbraně, což znamená, že musí být blízko fronty, a tedy v dosahu ukrajinských sebevražedných dronů. Je tedy otázkou, jak moc je systém funkční a jak dlouho má šanci na bojišti přežít. Nelze také říci, jak se výstřel z hlavně ráže 120 milimetrů projeví u podvozku, který nebyl na takovou zátěž postaven. Není vůbec vyloučeno, že se po pár ranách konstrukce začne doslova rozpadat.

Článek Rusové silně improvizovali a spojili těžký minomet s MT-LB, který na to není stavěn. Po pár ranách se může rozpadnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký minomet střílí 10 až 12 ran za minutu

Oficiální označení severokorejské zbraně je M1982 a konstrukčně je založena na čínském W76. ArmedConflicts uvádí, že vyžaduje 5člennou obsluhu a váží v palebné poloze 230 kg (jinak 355 kg), což znamená, že musí být přepravován za nějakým vozidlem, ale jeho přesun zvládnout na krátkou vzdálenost i samotní vojáci. Jedná se o jednoduchou, avšak účinnou zbraň.

Video: radar ruského S-500, který vidí F-35 až na 2 000 km, vyřazen jednou ranou. Systém je chloubou ruské armády

Rychlost palby je velmi vysoká, pohybuje se totiž kolem 10 až 12 ran za minutu, takže je jasné, že jakmile minomet někde operuje, znamená to pro protistranu velkou nepříjemnost. Během několika minut to může schytat desítkami projektilů, což nicméně vyžaduje, aby je měla obsluha k dispozici – není zvykem, že bych jich měl k dispozici velké množství.

Tyto typy minometů mají však velikou slabinu v podobě krátkého dosahu, což znamená, že musí být blízko bojové linie. Severokorejský M1982 střílí konkrétně 5 až 8 km daleko, závisí to na použité munici. Je tak možné k němu relativně rychle doletět dronem, což se v tomto případě také zjevně stalo, jelikož k němu zamířil sebevražedný typ.

Rusko stanovilo stěžejní podmínku, za jaké zastaví válku proti Ukrajině. Je na kolenou, ekonomicky vyčerpané

O jaký šlo, poznat není, ale vzhledem ke stylu letu se zjevně jednalo o kvadrokoptéru, na níž je běžně umístěna nějaká hlavice, která po nárazu exploduje. Často se jedná o granát z RPG-7, a třeba PG-7VL s HEAT hlavicí těžký 2,7 kg obsahuje 730 g trhaviny, uvádí Wikipedia, což na zničení minometu bohatě stačí. Jak vidno, naletěl mu přímo do hlavně, a ač tím záběry končí, je de facto jisté, že byl M1982 zničen nebo silně poškozen, a tedy vyřazen.

Článek Video: Hodně těžký 140mm minomet už vojáky na frontě trápit nebude. Jednou ranou byl poslán na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V okolí transportéru dopadala palba

Zrychlené video, které můžete vidět níže, ukazuje ruský obrněný transportér v bojové zóně. Armádní Zpravodaj soudí, že se může dokonce jednat o nejmodernější ruský transportér BTR-82A. Pohybuje se evidentně rychle, na silnici totiž zvládá rychlost až 80 km/h, uvádí ArmyRecognition, ale v terénu na záběrech jede jistě pomaleji. Spěchu řidiče se nelze divit, v okolí vozidla dopadá zřejmě minometná palba, a dostat se ze smrtící zóny je jediná šance, jak se vyhnout přímému zásahu a zachránit tak život svůj i vezených vojáků (pokud v něm byli).

Ukrajinský MiG-29 bombardoval ruské vojáky v Kurské oblasti. Jediným náletem je všechny pohřbil na místě, kde se šikovali (video)

Nakonec měl však smůlu, protože najel na nastraženou minu, která ho zničila. Mohlo se jednat třeba o sovětskou TM-62, v jejímž nitru je 7,5 kilogramů výbušniny, uvádí Wikipedia, a dokáže si poradit i s tankem. Ačkoli má BTR-82A zesílenou podlahu, aby byl proti minám odolnější, takovou explozi ustát nemůže. TM-62 bývá často jenom položená a mohla by být vidět, ovšem ne v případě vysoké rychlosti, a když řidič transportéru používá pouze průzory.

Ujíždějící transportér, zřejmě BTR-82A, který pod minometnou palbou najel na minu

Článek Video: nejmodernější ruský transportér BTR-82A ujížděl plnou rychlostí minometné palbě, když náhle najel na minu a „skončil“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minomet neobvyklé ráže 140 milimetrů

Jeden z typů minometů dodaných Severní Koreou do Ruska má atypickou ráži 140 milimetrů; jde o ne moc známou zbraň. Wikipedia ji například neuvádí ani v přehledu výzbroje severokorejské armády – jsou tam jenom minomety ráže 120 a 160 mm používané Sovětským svazem již za 2. světové války. Ovšem severokorejský režim je tak uzavřený, že mohl těžký minomet vyvinout vlastně téměř nepozorovaně, soudí Armádní Zpravodaj.

Jihokorejská KAI KF-16 je jednou z nejlepších verzí na světě. Letouny Severokorejců by nejenom v přímém střetu roznesla

Munice do severokorejského minometu ráže 140 mm, který zatím nemá oficiální označení, má hmotnost 36,7 km, uvádí GlobalDefenseCorp. Náplň projektilu obsahuje 3,52 kg výbušniny, což bude dle Armádního Zpravodaje smrtící hlavně pro skupinu pěšáků, neboť může střepinami zabít nebo zranit mnoho vojáků, a poradí si jistě zvládne i s opevněním nebo vozidly.

Minomet lze relativně snadno přemístit

Hmotnost minometu je 230 kg, uvádí Defence-Ua, tedy asi čtvrtinová oproti minometu M1943 ráže 160 mm, takže s ním půjde mnohem snáze manipulovat. Umístěn je na kolovém podvozku, takže je pravděpodobně přepravován za nějakým vozidlem. Je ale jasné, že s ním může manipulovat i sama obsluha a v případě potřeby ho přemístit na jinou pozici.

In addition to 60mm mortars, North Korea has also begun supplying 140mm mortars to Russia. https://t.co/MPdfprUZMM https://t.co/oZ2eM2OaWC pic.twitter.com/iJYOaXukJS

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) June 3, 2025

Jeho dosah činí 8 km, což je u těžkého minometu běžná hodnota. Znamená to, že musí být relativně blízko bojové linie a určitě v dosahu naprosté většiny nepřátelských dronů. Při jeho nasazení tedy bude muset obsluha dbát na pečlivé maskování, ale to je úděl všech těžších minometů. Výhodou může být snazší změna pozice, což může ochranu zlepšit.

Článek Extrémně brutální 140mm severokorejské minomety ve výzbroji Ruska, o nichž není známo téměř nic, byly vyvinuty v utajení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M1943 používá munici ráže 120 mm

Rudá armáda začínala druhou světovou válku s těžkým minometem M1938, ale během jejího průběhu byl upraven na verzi M1943, uvádí Wikipedia. Číslovka 1943 je tedy zároveň rokem, kdy byl zaveden do výzbroje. Používá přitom munici ráže 120 milimetrů, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že existuje ještě další sovětský minomet označovaný jako M1943, ale ten má mnohem větší ráži 160 milimetrů a je známý také jako MT-13.

iZdroj fotografie: Ralf Roletschek / Creative Commons / CC BY-SA

M1943 používá hlavně explozivní nebo vysoce fragmentační projektily, uvádí MilitaryFactory, a i díky tomu je velice účinný proti nekryté pěchotě, i když si jistě poradí také s lehčím opevněním a dalšími měkkými cíli. Projektily z něj zasahují cíle do vzdálenosti až 5,7 kilometrů a dobře vycvičená 6členná obsluha s ním dokáže pálit kadencí až 9 ran za minutu.

Minomet lze táhnout za autem

Hmotnost M1943 je 275 kilogramů a WikiWand uvádí, že se dá rozložit na 3 části – hlaveň, dvojnožku a základní desku, aby se s ním obsluze snáze manipulovalo a mohla ho přemisťovat. Druhou možností je celý smontovaný minomet umístit na dvoukolový vozík a táhnout ho za automobilem. V sovětské armádě k tomu nejčastěji sloužil GAZ-66.

GAZ-69 „Gazík“ byl milovaný povoz s nadčasovou konstrukcí, s níž může sloužit dodnes. Povedla se i díky Američanům, ale v boji propadla

Minomet M1943 byl kromě druhé světové války používán v celé řadě konfliktů, protože ho SSSR masivně vyvážel, a zejména v armádách chudších zemí zůstal ve výzbroji dodnes. Zasáhl mimochodem třeba do války ve Vietnamu, Koreji a Afghánistánu, ovšem i dalších. Čína vyráběla jeho kopii jako Type 53, i když je o něco těžší než originál. V Egyptě byl pak produkován upravený model známý pod označením Helwan Model UK 2.

Článek SSSR kdysi vyvinul velmi účinnou zbraň, které se bál snad každý pěšák. Minomet M1943 udeří až 9krát/min. a dodnes je postrachem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3 ruští vojáci se hnali přes pole, ale nedoběhli

K incidentu bylo zveřejněno jenom málo informací a není tak ani jasné, co ruské jednotky k takovému kroku donutilo. Riskantní je totiž i pro silně pancéřované tanky – v červenci 2024 například naše redakce poukazovala na útok několika ruských obrněnců včetně tanků, s nimiž ale nesklidila o nic větší úspěch, jelikož je Ukrajinci zničili protitankovými střelami.

Ukrajinci dali Rusům ochutnat vlastní medicínu. Odpálili jim „pekelný“ raketomet, který je vždy potřeba okamžitě zničit

V momentě, kdy na obloze hlídá průzkumný nebo jiný dron (průzkumný má však zpravidla lepší senzory a kamery), je pro nepřítele velice obtížné se jeho sledování vyhnout, a tedy podniknout překvapivý útok. To ostatně dokazuje i video, které Státní pohraniční služba Ukrajiny zveřejnila 07. 03. 2025 s tím, že se okupanti chtěli přiblížit k ukrajinským pozicím.

Pocházet má ze Sumské oblasti a vidět na něm jsou tři ruští vojáci, jak se snaží přeběhnout přes otevřené pole. Zpozoroval je ovšem dron jednotky „RUBpAK Prime“, který na ně naváděl minometnou palbu. Je zjevné, že došlo k zásahům v těsné blízkosti jednotek – což je asi důvod, proč jsou záběry místy rozostřené, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje.

Stařičký protiletadlový kanón z 50. let s trasovací municí překazil Rusům útok, když poslal jejich dron k zemi východně od Kyjeva (video)

O jaké minomety se jednalo, není zřejmé a k odhadům chybí informaci. Nedávno však Armádní Zpravodaj poukazoval, jak dostaly ruské jednotky na východním bojišti výprask, když je tam zasypávaly 120mm minomety, ovšem rovněž neznámého typu.

Článek Odvážný útok přes pole se ruským vojákům šeredně vymstil. Rozmetaly je minomety, které trefovaly zcela přesně (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký ukrajinský minomet střílí z úkrytu

Všechna palebná postavení, ať už je v nich dělo, houfnice, minomet nebo jiná zbraň, se stávají přirozeným cílem nepřítele, který se je snaží co nejrychleji zničit. Dává proto smysl je ukrýt, a pro případ, že by je nepřítel přece jenom objevil, tak zaopatřit. Ve videu je vidět, jak Ukrajinci schovali těžký minomet do zákopu, který má posuvnou střechu.

Ruské opatření selhalo. Ukrajinci zničili cenný systém, který je sledoval 24/7 a nedalo se mu uniknout. Podlehl však až 3. ráně (video)

Když tedy vystřelí, ihned ji zatáhnou, což je nejenom skryje, ale zároveň ochrání před dopady projektilů, například z dronů, ačkoliv se zdá být dřevěná, což znamená, že rozhodně nevydrží mnoho. Ruské jednotky čelí odstřelování přenosného 120mm minometu, což je jeden z nejtěžších ve své kategorii, jak dokazují i následky k vidění na záběrech.

O jaký přesně minomet se jedná, ukrajinská jednotka z brigáda Forpost neudává. V prohlášení Státní pohraniční služby Ukrajiny nicméně stojí: „120mm minomet je mocná zbraň, jejíž každý výstřel má strategický význam pro zajištění bezpečnosti naší země. Vojáci pracují s vysokou přesností a odhodláním, plní složité bojové mise a na frontě prokazují neporazitelnost.“

Dnešní ukrajinské ztráty jsou nevídané – ačkoliv proběhlo o 40 % méně bojů, mrtvých a raněných přibylo (05. 03. 2025)

Na záběrech jsou rozhovory s vojáky i ukázka zázemí, kdy například připravují minometné projektily nebo je odpalují. Nechybí pak ani ukázka několika případů, jak obrovské škody může jediný zásah napáchat. V tomto případě by měla jednotka působit kdesi na východním bojišti, kde podporuje akce ostatních vojáků, kteří se brání nepříteli nebo na něj útočí.

Jeden z vojáků popisuje, že ničí pomocí těžkých 120mm minometů různé nepřátelské cíle, ať jde o živou sílu ukrytou v zákopech nebo zemljankách, tak vozidla a další techniku.

Článek Rusové dostali na východním bojišti výprask. Zdecimovaly je tam těžké 120mm minomety, které dokonce pokácely stromy (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové se pokoušeli drony sestřelit, ale marně

Video níže ukazuje sestříhané záběry, na nichž je vidět několik úderu na ruský zákopový systém v oblasti Vovčansku, což je dnes válkou zcela zničené město, které však nadále představuje významný opěrný bod severovýchodně od Charkova. Na svědomí je mají bojovníci jednotky „Škorpión“ brigády „Hart“, kteří využili kombinaci minometů a dronů.

Státní pohraniční služba Ukrajiny k incidentu uvádí, že když ruští obránci spatřili na obloze jejich bezpilotní letouny, pokoušeli se je sestřelit ručními zbraněmi, avšak marně. Armádní Zpravodaj mimochodem upozorňoval v říjnu 2024 na kuriózní výcvikovou taktiku, kdy se ruské jednotky učí házet po dronech své útočné pušky, což naše redakce označila za holý nesmysl.

Rusové ztrácí dech, jejich postup 3. měsíc v řadě výrazně slábne, tvrdí analytici. Dobyli žalostně málo území

V tažení proti ukrajinským zákopům bylo nakonec neutralizováno 14 ruských vojáků. Jaký byl následný postup, není zveřejněné, záleží to na situaci – ukrajinské jednotky teď mohou zákopy hlídat a pouze odstřelovat další ruské vojáky, kteří se je pokusí opětovně zabrat, případně (pokud je to bezpečné) se o to mohou pokusit samy.

Článek Ukrajinští „strážci hranic“ ukázali, jak vymlátili minomety ruský zákop se 14 ruskými vojáky a zkazili jim tím taktický tah u Charkova se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minomety mají být přesné a silné

Nové turecké minometné systémy, které jsou řazené mezi dělostřelecké zbraně, mají disponovat moderními systémy řízení palby, vysvětluje AsianMilitaryReview. To z nich má činit velice přesné zbraně, rozhodně tedy přesnější než starší typy minometů. Obrana proti nim je velice obtížná, jejich projektily zvládají zachytit jenom některé specializované systémy. Navíc mají vysokou šanci zásahu první ranou, což pomáhá šetřit munici a mezi vojáky zasévá hrůzu.

🇹🇷 @aselsan will introduce the Alkar 100/81 and Alkar 110/81 81mm mobile mortar systems for armoured vehicles at #IDEX2025. pic.twitter.com/uj4aoga3ij

— Defence 360° (@Defence360) February 14, 2025

V obou případech se jedná o systémy s ráží 81 milimetrů, uvádí na stránkách výrobce, společnost Alsesan. Minomety tak mohou využívat standardní munici obvyklou u středních minometů zavedených ve výzbroji západních zemí. Na druhou stranu v případě ALKAR 110 existuje i verze 120, což je systém ráže 120 milimetrů, tedy klasifikovaný jako minomet těžký.

Minomet určený pro mobilní platformy

ALKAR 100/81 je minomet určený pro montáž na různé kolové platformy, uvádí informační brožura výrobce, z čehož plyne, že bude tedy sloužit jako minomet mobilní. Disponuje mechanismem ke snížení zpětného rázu, což je u takového typu zbraně důležité, a může mít manuální i automatické režimy střelby. Dosah je potom od 100 do 5 800 metrů.

I přes válku na Ukrajině chce Turecko koupit další části ruského protivzdušného systému S-400, celá transakce je trochu záhada

ALKAR 110/81 je zase podle dokumentace speciální elektronický systém montovaný na minomety klasické konstrukce, údajně ho lze instalovat na všechny existující. Jeho obsluha může s jeho pomocí provést velice rychlý výpočet a poté vystřelit na zvolený cíl s vysokou pravděpodobností jeho zničení, nebo alespoň zásahu. Systém dokáže zohlednit mnoho faktorů působících na vystřelený projektil, třeba počasí detekované meteorologickou stanicí.

Článek Novodobé turecké minidělostřelectvo ráže 81 mm zaseje mezi vojáky na bojišti strach. Obrana je proti němu téměř nemožná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Scorpion usazený na Toyotě Land Cruiser

Mobilní těžký minomet Scorpion z výzbroje ukrajinské armády je americkou složeninou dvou jednotek. Jedná se o španělský minometný systém označovaný Alakran od společnosti Milanion NTGS, který je namontovaný na terénním vozidle Toyota Land Cruiser, uvádí ArmyRecognition. Díky tomu má schopnost nejenom zasypat nepřítele velmi těžkou palbou, ale také ho může obsluha rychle sbalit a přemístit někam jinam. Podvozek přitom umožňuje nasazení v těžkém terénu a zároveň na silnici dosahovat velice solidní rychlosti.

„Scorpion“ Self-Propelled 120mm Mortar (On Toyota Land Cruiser chassis) in service with Ukrainian GUR forces. pic.twitter.com/EnOVXw0Pmm

— B-AREV (@trip_to_valkiri) October 16, 2024

Jednou z jeho hlavních předností je právě vysoká mobilita, hodnotí zbraň Defence-Ua, přičemž může být Scorpion připraven k palbě 30 sekund poté, co vozidlo dorazí na místo určení. Osádka pak potřebuje jenom 20 sekund na to, aby vše sbalila a mohla zase odjet. To je skvělé hlavně za situace, kdy nad bojištěm a v jeho okolí vládnou drony, protože to umožňuje vystřelit několik ran a odjet dříve, než se nepříteli podaří zbraň zaměřit a navést na ni útok.

Scorpion z Ukrajiny má ráži 120 mm

Minometný systém Scorpion může používat zbraně ráže 81 mm, tedy střední minomet, nebo 120 m, což je těžký minomet, uvádí GlobalOrdnance. V případně Ukrajiny jde přitom o druhou možnost. Zbraň dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti přes 8 km a v první minutě vypálit 12 ran, ale nepřetržité palba je možná rychlostí 4 rány za minutu. Ve vozidle je zásoba munice na 40 ran, i když existuje i muniční varianta vozidla schopná systém doprovázet.

100% ukrajinské 120mm minometné granáty jsou mimořádně silné, ruské jednotky i auta rozmetají; výroba má probíhat v ČR

Velikou předností minometu je také jeho systém řízení palby, který je schopen provádět vše automaticky, takže obsluha jenom čeká na pokyn ke střelbě – předem lze mimochodem naprogramovat až tisícovku různých cílů. Systém zároveň zaručuje vysokou přesnost, a to s odchylkou menší než 2 metry na každý kilometr vzdálenosti od cíle. To dělá ze Scorpionu dozajista velmi obávanou zbraň schopnou velmi rychle zničit cíl a změnit svou pozici.

Článek Díky těžkým americkým minometům Scorpion jsou Ukrajinci v bezpečí. Mohou totiž nepřítele zasypat a ujet dříve, než je odhalí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testován, dokud nevzešel ten nejlepší

Minometů Rak existuje několik typů, tím nejznámější je ale M120K, což je minomet ráže 120 mm umístěný na podvozku obrněného transportéru Rosomak. MilIn uvádí, že je zařazen ve výzbroji polské armády, která s ním ovšem opakovaně experimentovala a pokoušela se ho umístit na různé podvozky, třeba na podvozek HSW nebo německý BVP Marder. Nejnovější verze G nakonec využívá nové polské BVP Borsuk.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Nová verze minometu Rak se však od předchozích typů neliší jenom podvozkem. ArmyRecognition uvádí, že má vylepšenou věž a zejména delší hlaveň. K tomu Wikipedia připomíná, že starší verze dokázaly projektily odpalovat do vzdálenosti až 12 km, ale jestli znamená delší hlaveň i větší dostřel nebo zlepšení přesnosti, není jasné. Změnil se ovšem systém nabíjení, díky němuž střílí minomet kadencí 10 až 12 ran za minutu namísto 6 až 8 ran.

Minomet Rak M120G zvládne i plavat

Instalace zbraně do pásového bojového vozidla znamená několik výhod – posádce pravděpodobně poskytne vyšší míru ochrany než podvozek kolového transportéru a také zvládne těžší terén. Na druhou stranu se nemůže pásové vozidlo samo přesouvat na dlouhé vzdálenosti. Hodně důležité pak je, že i když je na Borsuku těžká věž s minometnou hlavní, zůstala zachována možnost plavby, uvádí MilMag. Země je totiž bohatá na vodní toky a jde tak o nezbytnost. Ve věži je mimochodem zásoba munice na 20 ran a v trupu na dalších 40.

Polské obojživelné BVP Borsuk je náhradou starých BWP-1 na základě sovětského vzoru. Výzbroj je podobná jako u českých CV90

Rak M120G se může pochlubit ještě dalšími vymoženostmi. Má mít třeba systém aktivní ochrany, ale není specifikováno, jakého typu, a také disponuje moderním řízením palby s balistickým počítačem systému TOPAZ s termovizní kamerou a laserovým dálkoměrem. Chybět mu pak nemá ani zaměřovací systém pro přímou střelbu nebo dálkově ovládaná stanice na věži, na níž je možné namontovat kulomet pro obranu.

Článek Síla v podání Polska: modernizovaný samohybný minomet M120G Rak střílí o 50 % rychleji než předchůdce a ještě umí plavat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2S4 Tulpan byl zneškodněn prvním dronem

Na videu níže můžete vidět, jak lze zničit opravdu těžký samohybný minomet 2S4 Tulpan (de facto nejsilnější svého druhu na světě). Poblíž frontové linie ho objevil průzkumný dron, k čemuž MilIn uvádí, že operátor ihned povolal do útoku sebevražedné FPV drony, aby se o nebezpečnou zbraň postaraly – podařilo se to hned prvnímu jediným úderem, načež následovala exploze, což minomet zneškodnilo. Záběry však nakonec ukazují i další údery, jejichž cílem bylo zničit ho natolik, aby ho už nepřítel nemohl odtáhnout a opravit.

Ukrajinci „ulovili“ velmi vzácný těžký minomet 2S4 Tulpan, znovu: je nejtěžší svého druhu, Rusko ho má jenom pár kusů

2S4 Tulpan je velice nebezpečná zbraň. InformNapalm uvádí, že jde o minomet ráže 240 milimetrů, do něhož jsou používány třeba vysoce výbušné projektily 53-F-864 HE o hmotnosti 130 kilogramů. Jeden takový projektil je schopen po explozi usmrtit nekryté osoby na desítky metrů daleko od místa dopadu. Samozřejmě i samotný minomet je velice těžký, pročež je umístěn na pásovém podvozku. Wikipedia uvádí, že standardních granátů s sebou veze 40 a je schopen je odpálit do vzdáleností téměř 10 km, takže musí být blízko linie.

Článek Video: hodně těžký minomet 2S4 Tulpan rozmetává vojáky na desítky metrů od dopadu projektilu. Sám ale nevydrží ani jediný zásah se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

120mm minomet je na robotickém vozidle

Nová ruská robotická zbraň, respektive může jít zatím o prototyp, je tvořena těžkým minometem 2B11 namontovaným na robotickém vozidle Quadriga, uvádí ArmyRecognition, a jde o první podobnou ruskou kombinaci. Jejím cílem je poskytnout vojákům na bojišti palebnou podporu se schopností vysoké mobility. Vozidlo má být schopné fungovat autonomně a zvládat i velice obtížný terén, i když pohon není pásový; je na něm zásoba munice na 16 ran.

Nástupce starého MT-LB bude nová ruská generace obrněného vozidla. Vypadá slibně a má být mnohem schopnější

Vozidlo však nemusí být tak robotické, jak se zdá. KyivPost upozorňuje, že na dostupných fotografiích není zřetelný žádný automatický systém nabíjení minometu, což odporuje tvrzení o robotické zbrani. A pravděpodobně i zaměřování je nutné dělat manuálně v místě, kde systém zastaví. Navíc je na vozidle i zřetelné sedadlo pro lidskou obsluhu, což vypadá, že ji zbraň potřebuje, a ta je pravděpodobně plně vystavena nepřátelské palbě.

Minomet může střílet během 2 minut

Zbraní na robotickém vozidle je těžký minomet 2B11 Sani původem ještě ze Sovětského svazu. Používá klasickou východní munici ráže 120 mm a jeho dosah je 7,1 km, uvádí WeaponSystems. Původní zbraň je umístěna na jakémsi dvoukoláku a její hmotnost je v palebném postavení 210 kg. Pokud je ovšem umístěna na vozidlo, stává se z jinak těžkopádné zbraně velice pohyblivá a jenom za 2 minuty po dosažení místa určení může zahájit střelbu.

#Russia Launches First #Robotic 120mm Self-Propelled #Mortar System.https://t.co/uq1cibLClW pic.twitter.com/BeTyutMDhr

— Army Recognition (@ArmyRecognition) August 21, 2024

Nejvyšší rychlost vozidla Quadriga s minometem je 30 km/h a dojezd až 800 km. Pomineme-li, že nijak nechrání osádku, může být podobný systém na bojišti užitečný v tom, že může někam přijet, vystřílet vezenou munici a odjet. Alespoň na cestě, kde může být vozidlo zranitelné třeba drony, by na něm asi nemusel být žádný člověk. Na druhou stranu max. rychlost neumožňuje nějaký rychlý přesun jako třeba u obrněných aut s minometem.

Vypadá to tak spíše na levnou konstrukci, kterou dokáže Rusko produkovat ve vyšších počtech, a jelikož má i početnou armádu, dokáže ji snadno osazovat vojáky.

Článek Ochrana vojáků až na posledním místě: 1. ruský robotický samohybný 120mm minomet Quadriga vyvolává otázky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minometu nepomohly stromy ani maskovací síť

Ani nejlépe ukrytý samohybný minomet nemusí být schovaný natolik dobře, aby ho nedokázala objevit zkušená obsluha průzkumného dronu. Video pod tímto článkem ukazuje, že se podařilo lokalizovat zbraň doslova zavrtanou mezi stromy a maskovanou ještě za pomoci maskovacích sítí. MilIn uvádí, že se jednalo o ruský samohybný minomet 2S23 Nona-SVK. Z videa je patrné, jak na něj nejdříve zaútočil jeden sebevražedný dron a zasáhl ho, ale ačkoliv se z něj valil dým, musel přiletět ještě druhý a dílo dokonat, aby ho nebylo možné opravit.

Neobvyklý sovětský hybrid mezi houfnicí a minometem Nona-K je silný jako dělo a zvládá používat i Západní munici, šlo o sovětský záměr

Nona-SVK je poměrně vzácná zbraň. Jde o modifikaci 2S9 Nona, což je minomet ráže 120 milimetrů umístěný na pásovém podvozku, uvádí Wikipedia. Může pálit nejen obloukem při nepřímé střelbě, ale i přímo na viditelný cíl a její dosah je téměř 9 kilometrů při použití klasické munice, ale lze ho prodloužit raketově poháněnými projektily. U Nona-SVK je nicméně věž s hlavní umístěna na podvozku transportéru BTR-80, uvádí WeaponSystems, což jí dává samozřejmě mnohem větší pohyblivost i relativně solidní průchodnost terénem.

Článek Video: i když se vzácný ruský minomet 2S23 Nona-SVK zcela „zavrtá“ mezi stromy a odolá prvnímu dronu, přežít nemusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ANTOS-LR má prodloužený dosah

Český lehký minomet ANTOS-LR je produkt státního podniku Vojenský technický ústav a jde vlastně o pokračování lehkého minometu ANTOS. Oproti němu je o něco větší a těžší, ale vojákům to poskytuje mnohem větší dosah. Minomet je vyroben z vysoce pevných slitin hliníku a titanu a plastů, uvádí ArmyRecognition, což jeho hmotnost významně snižuje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Vojenský technický ústav na svých stránkách uvádí, že ANTOS-LR slouží hlavně k posílení palebné síly výsadkářů, průzkumných jednotek a speciálních jednotek, a je užíván na úrovni čety, přičemž dokáže zasahovat proti pěchotě a palebným postavením v nechráněných zákopech. Jednotka ho ale může použít např. i ke zničení barikád, pozorovacích bodů či shromáždění jednotek, a rovněž může být účinný proti nepancéřovaným vozidlům.

Minomet zvládne t i některou munici NATO

Minomet ANTOS-LR má ráži 60 mm a lze do něj použít minometnou munici vyráběnou v ČR, stejně jako a vybrané minometné projektily stejné ráže z výzbroje NATO. Takovéto minomety většinou používají vysoce explozivní munici, která ničí cíle v místě dopadu explozí a střepinami. Existuje však i speciální munice, například kouřová.

Česká zbrojovka stvořila BREN 3, který pomáhaly vylepšit i speciální jednotky. Snad bude mít ve světě úspěch jako předchozí

Aby mohli vojáci minomet snadno přenášet, musí být co nejlehčí. Wikipedia uvádí, že jeho celková hmotnost je i se zaměřovačem menší než 15,6 kg a dosah jeho střelby je 2,9 km, ale některé údaje udávají téměř 3,1 km, což je na lehký minomet velmi dobrá hodnota. Ve výzbroji ho má česká armáda a hlavně speciálním jednotkám poskytuje v boji velikou výhodu. Minomet má ale šanci uchytit se i ve výzbroji jiných armád NATO.

Článek Český lehký minomet ANTOS-LR z výzbroje AČR má na svou kategorii velmi dobré hodnoty a poskytne slušnou palebnou sílu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lehký minomet potlačí třeba živou sílu

Minomet KTH1 poskytuje vojákům podporu nablízko a umožňuje obsluze provádět rychlé a efektivní výstřely díky lehké a snadné instalaci. MilIn uvádí, že třeba ukrajinští vojáci, kteří ho mají ve výzbroji, ho využívají k ničení nebo potlačení nepřátelské živé síly a palebné síly umístěné na otevřeném prostranství, v zákopech, na opačných svazích nebo v soutěskách.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Minomet používá munici ráže 60 milimetrů, uvádí TextyOrg, a vzhledem k tomu, že je Turecko členem NATO, lze předpokládat, že zvládá munici používanou západními státy. Jedná se hlavně o explozivní, existují však i typy s vysokou fragmentací, což znamená, že mohou na otevřeném prostranství doslova smést skupinu vojáků.

KTH1 vypálí až 15 ran za minutu

Minomet KTH1 je lehká zbraň; Cmendustri uvádí, že je jeho hmotnost pouhých 7,8 kilogramů. Cíle pak může zasahovat ve vzdálenosti od 100 do 1 800 metrů a vycvičený voják ho dokáže připravit ke střelbě během velice krátké chvíle. Jeho kadence je 10 až 15 ran za minutu a jeho zaměřovač umožňuje velmi rychlou střelbu na různé cíle.

Granátomety Fort-600 ve výzbroji Ukrajiny jsou skladné a jednoduché, ale přesto velmi ničivé. Nosit je u sebe může každý voják

Podobných minometů existuje ve výzbroji různých armád světa celá řada. Podobnou zbraní ve výzbroji českých vojáků je lehký minomet ANTOS-LR z VOP Šternberk, k němuž Wikipedia uvádí, že má také ráži 60 milimetrů. Oproti turecké zbrani je ale těžší, hmotnost činí 15,6 kg. Má však mnohem větší dosah, cíle zasáhne do vzdálenosti až 2 900 metrů.

Článek Turecké minomety KTH1 Komando ve výzbroji Ukrajiny lze přenášet snadno. Výstřelem zmasakrují i skupinu vojáků až na 1 800 m se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Méně schopná náhražka za 2S31 Věna

Ruskému dělostřelectvu zůstal z dob SSSR značný počet samohybných houfnic 2S1 Gvozdika ráže 122 milimetrů, které vstoupily do výzbroje na začátku 70. let 20. století, uvádí ArmyRecognition, a v současné době, i když jsou stále používané, patří mezi zastaralé. Konstruktéři proto na jejich základě začali vyvíjet novou zbraň, která je dnes známá jako 2S4 Chosta, a krátce byla podle Gvozdiky označovaná i jako 2S1M, uvádí WeaponSystems.

iZdroj fotografie: Uživatel AlfvanBeem / Creative Commons / CC0

K její konstrukci byly využity i některé komponenty extrémně vzácného těžkého kompletu 2S31 Věna, který je minometem i houfnicí. 2S34 Chosta je proto také považována za jeho levnější, ale méně schopnou alternativu, uvádí MilitaryToday. Na podvozek Gvozdiky bylo totiž namontováno minometné dělo 2A80-1 ráže 120 mm, což umožňuje pálit nejenom jako minomet, ale také přímo na viditelný cíl. 2S34 Chosta je vyráběna od roku 2012, ale ruská armáda ji nejspíše má jenom několik desítek kusů, takže je docela vzácná.

2S34 Chosta vystřelí i některé střelivo NATO

Minometné dělo systému 2S34 Chosta je vybavené automatickým nabíjením, což osádce umožňuje udržovat vysokou kadenci střelby. ArmyRecognition uvádí, že může používat všechny ruské typy granátů ráže 120 mm na vzdálenost 0,5 až 14 km, a dokonce i některé granáty standardu NATO. Navíc dokáže odpalovat naváděnou munici jako laserem naváděnou střelu 3VOF112 Kitolov-2. Uvnitř vozidla je přitom zásoba munice na 40 ran a výzbroj doplňuje kulomet.

Ochrana a parametry vozidla zůstaly stejné jako u 2S1 Gvozdika, takže 2S34 Chosta obsluhuje osádka složená ze 4 vojáků, které pancíř chrání proti palbě z ručních zbraní a střepinám. Vozidlo je 7,57 metrů dlouhé a 2,58 metru široké, zatímco jeho hmotnost činí 16 tun. Má pásový podvozek, což zaručuje dobrou pohyblivost v těžkém terénu, jeho maximální rychlost na silnici je 60 km/h a na plnou nádrž může urazit až 500 kilometrů.

Článek Veliká vzácnost, 2S34 Chosta je skoro ohrožený druh, přitom dokáže silně udeřit jako houfnice i minomet, a zvládne i střelivo NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minomet nešlo ze vzduchu vidět

Drony dokáží na ukrajinském bojišti objevit ze vzduchu téměř cokoliv, a osádka minometu nad sebou navíc potřebuje mít volný prostor. Již od první světové války jsou proto stanoviště různě maskována, například za pomoci maskovacích sítí, ačkoliv zrovna stanoviště minometu je i tak ze vzduchu dobře vidět. Video pod tímto článkem však ukazuje způsob, jak problém vyřešili ruští vojáci. Jde o kryté stanoviště s jakousi okenicí pokrytou větvemi, kterou obsluha ihned po výstřelu zavře a i spolu s minometem se dokonale skryje.

Rheinmetall has been commissioned by Germany to produce around 100,000 mortar shells for Ukraine. The delivery of the 120 millimeter caliber bullets is scheduled to begin “in the short term” and “take place within the next two years.” You read that right, two years!#Ukraine pic.twitter.com/3slDT3BbwI

— Andreas Holger 🇺🇦 (@andreasholger22) November 8, 2023

Web MilIn uvedl, že Rusové umístili do zákopu těžký minomet ráže 120 milimetrů, a okenice pokryli větvemi. V momentě, kdy potřebovali vystřelit, okenici otevřeli, odpálili granát, a hned poté ji zase zavřeli. Místo pak na záběrech z ukrajinského dronu vypadalo jen jako hromada větví, takže lze maskování označit za účinné. Operátor dronu ale stanoviště rozpoznal v okamžiku, kdy osádka střílela, načež na něj navedl palbu dělostřelectva.

Minomety operují i v dosahu menších dronů

Rusové a Ukrajinci se snaží kvůli dronům o různé experimenty, ale stanoviště maskované okenicí může být relativně úspěšné. Pokud nad ním totiž není dron zrovna v době výstřelu, je opravdu neviditelné. Stanoviště minometů musí být přitom blízko frontě – například těžký minomet 2B11 Sani používaný ve velkých počtech ruskou armádou má dosah 7,1 kilometrů, uvádí portál WeaponSystems, což je v dosahu i menších komerčních dronů.

Improvizace v akci: Ukrajinci sestrojili protitankového robota, který zničí cíl a rychle se ztratí. Připomíná traktor, ale je mimořádně účinný

Zaměřit takto skrytý minomet může být potom obtížné i radarem, tedy pakliže je obsluha opatrná a nestřílí nepřetržitě. Okenice může v případě potřeby poskytnout i ochranu před svrženým granátem nebo sebevražedným dronem, tedy podobně jako různě budované klece nad vojenskou technikou v blízkosti fronty. Podobný kryt pro minomet s posuvnou střechou přitom měli zkoušet i Ukrajinci. Je tak možné, že jich bude na frontě mnohem více v různých podobách, jenom se je obě strany snaží udržet skryté, což se jim zřejmě i daří.

Článek Na Rusko až překvapivě důmyslná kamufláž: vojáci maskují minomet na bojišti pomocí zavírací okenice, od okolí nejde rozeznat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kombinace zbraní na jednom vozidle

Flyer 72 je univerzální vozidlo z dílny obou společností, u něhož je předpokladem konfigurace možná dle přání zákazníka. Varianta The Beast v sobě podle tiskové zprávy Flyer Defense integruje několik pokročilých systémů, jejichž úkolem je protivzdušná obrana, radarové detekce, a zároveň možnost silné palebné podpory. Díky umístění na platformu Flyer 72 jde o velmi mobilní systém, který mohou přepravit těžké vrtulníky Boeing CH-47 Chinook a Sikorsky CH-53 Sea Stallion, a samozřejmě i různé typy transportních letounů.

iZdroj fotografie: Flyer Defense

Jako zbraň palebné podpory má vozidlo v zadní části těžký minomet ráže 120 milimetrů, na korbě je pak zásoba munice na 42 ran. Zbraní může být minometný systém Scorpion Shoot nebo Scoot. První z nich má dosah kolem 8 kilometrů a v první minutě je schopen odpálit až 12 projektilů. Účinek podobného projektilu se často vyrovná síle toho z houfnice ráže 155 milimetrů, což z něj činí velmi nebezpečnou zbraň proti pěchotě a měkčím cílům.

S nepřátelským dronem lze i přistát

The Beast má také integrovaný víceúčelový hemisférický radar Leonardo DRS, s jehož pomocí může monitorovat vzdušný prostor kolem vozidla a odhalovat různé druhy hrozeb, například drony. Proti nim pak může použít systém D-Fend EnforceAir Anti-Drone System, podle D-Fendsolutions umožňuje dokonce převzetí kontroly nad nějakým dronem a přistát s ním. Druhou možností je jeho zničení pomocí dálkově ovládané zbraňové stanice Kongsberg, na obrázku je vybavena kulometem M2 Browning ráže 12,7 milimetrů.

Video: nové JLTV je silnější, odolnější, svižnější; prostě lepší než Humvee. Přesto ho Američané nechtějí nahrazovat ve velkém

Samotné vozidlo Flyer 72 je univerzální platforma o délce 4,62 metrů a šířce zhruba 2 metry, umístěna je přitom na podvozku 4×4 s nezávisle odpruženými koly, což jí dává velmi dobrou průchodnost terénem. Na silnici je vozidlo schopné maximální rychlosti až 153 km/h, i když při plném naložení a vyzbrojení bude nejspíše o něco pomalejší. Na plnou nádrž může urazit vzdálenost až 800 kilometrů. Vozidla Flyer 72 mívají i pancéřovaný prostor pro osádku, pravděpodobně bude ale odolný jenom proti palbě z ručních zbraní a střepinám.

Visit Flyer Defense in booth 313 at #AUSA2023 pic.twitter.com/BV3k4ZNLpm

— Flyer Defense (@FlyerVehicle) October 9, 2023

Článek Flyer 72 „The Beast“ je opravdu bestie, dokáže střílet těžké minometné projektily silné jako houfnice i ukrást dron nepříteli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron dokázal minomet minimálně poničit

Jedním z opravdu cenných systémů je nejnovější přírůstek ruské armády v oblasti samohybných minometů, a sice 2S40 Floks. Na videu pod tímto článkem je vidět situace, kdy se ho nejspíše podaří zničit ukrajinským sebevražedným dronem – záběry jsou ale pořízené pouze z pohledu útočícího stroje, jehož kamera samozřejmě v okamžiku nárazu a výbuchu nesené hlavice přestala fungovat. Podle Defence-Blog se nedá se říci, zda byl minomet Floks zcela zničen, ale podobné útoky dokáží velmi často vyřadit i tank.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Zajímavé je, že se obsluze ukrajinského dronu podařilo vzácný ruský minomet zachytit v okamžiku jeho přesunu na nějaké cestě, a to v nočních hodinách. Řidič vozidla si během přesunu na cestu pochopitelně svítil, čímž ze sebe ovšem udělal ještě snazší a viditelnější cíl. Minomet 2S40 Floks dokáže jet na silnici rychlosti až 85 km/h, ale i když se nejspíše pohyboval pomaleji, je jasné, že i malý komerční dron ho dokáže dohonit a zaútočit na něj.

Střílí jako minomet, i jako houfnice

2S40 Floks je poměrně nová zbraň, MilitaryToday uvádí, že byla veřejnosti poprvé představena v roce 2016, a jeho vojenské zkoušky byly dokončeny až v roce 2021. Lze proto předpokládat, že nebude zaveden v nějakých vysokých počtech. Vybaven je minometnou hlavní ráže 120 milimetrů, tedy stejnou, jaká je na pásovém samohybném minometu 2S9 Nona-S. Střílet pak dokáže do maximální vzdálenosti 13 kilometrů jako minomet, ale zvládá i střelbu jako houfnice, případně dokonce střelbu přímou.

Neobvyklý sovětský hybrid mezi houfnicí a minometem Nona-K je silný jako dělo a zvládá používat i Západní munici, šlo o sovětský záměr

Kromě klasických explozivních projektilů tak může pálit i kumulativní granáty určené proti obrněné technice, ale i přesně naváděnou munici Kitolov-2M. Systém je umístěn na podvozku nákladního automobilu Ural-63704-0010 s pancéřovanou kabinou, která chrání proti střelbě z ručních zbraní a střepinám. Na vozidle je zásoba munice na 80 ran, rychlost střelby je až 10 ran za minutu. Kromě toho má 4členná osádka k dispozici kulomet ráže 12,7 mm.

Вперше уражено російский «аналоговнєт» САУ Флокс💥

Днями росіяни розповіли, що вони починають передачу у армію нову розробку — 2С40 Флокс, яка є і мінометною, і артилерійською установкою одночасно.

І ось вже 12 друзів Оушена на Херсонщині вдарили по ній дроном, який ви… pic.twitter.com/9tsH2kiSsA

— Serhii Sternenko ✙ (@sternenko) October 6, 2023

Článek Video: ani úplně nový ruský minometný systém 2S40 Floks není o nic odolnější než jiné. Dohnal ho a vyřadil malý ukrajinský dron se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2S31 Věna je ve výzbroji jen několik let

Ačkoliv válka mezi Ruskem a Ukrajinou probíhá již více než jeden a půl roku, první zmínka o nasazení systému 2S31 Věna se objevila až na konci léta 2023. Podle portálu Militarnyi zveřejnila ruská média videozáznam, na němž vojáci tento systém používají. Jde o relativně moderní zbraň, která byla poprvé byla představena v roce 1997, ale do výzbroje zavedena až roku 2013. Její unikátností je, že v sobě kombinuje vlastnosti těžkého minometu a houfnice. Rusko má pak ve výzbroji i starší typ podobné zbraně, a to 2S9 Nona-S.

Very rare look at Azerbaijan’s 2S31 Vena SPM system. Rare system with only a select few manufactured, it utilizes a BMP-3 base chassis and fires 120mm mortars. pic.twitter.com/rEmExwJUAT

— Hovhannes (@JughaFedayi) December 2, 2022

Oba systémy používají hlaveň ráže 120 milimetrů a využívají i stejné střelivo. 2S31 Věna má ale mnohem větší dosah, podle MilitaryToday je schopná s běžným minometným střelivem zasáhnout cíle do vzdálenosti až 13 km, a pokud používá střelivo s raketovým posilovačem, tak i dále. Explozivní projektily jsou přitom velmi silné, jejich účinek se v místě dopadu vyrovná těm z houfnice ráže 152 milimetrů. Zbraň může ale střílet vysokým obloukem jako minomet, určena je však i pro přímou střelbu, a to dokonce protipancéřovými projektily.

Dobrou mobilitu zajišťuje podvozek z BVP

Samotná zbraň je umístěna na podvozku ruského bojového vozidla pěchoty BMP-3, což Věně zajišťuje vysokou mobilitu. Na silnici je schopna pohybovat se rychlostí až 70 km/h a její dojezd je kolem 600 km. I s hlavní je délka systému 7,4 m a má hmotnost 19,5 tun. Čtyřčlenná obsluha je díky pancíři chráněna proti palbě z běžných ručních zbraní a dělostřeleckým střepinám, a v případě ohrožení se může bránit dálkově ovládaným kulometem ráže 7,62 mm na střeše. Třeba pro drony je ale BMP-3 snadným cílem, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali.

2S31 Věna je vybavena i velmi vyspělým řízení palby, což jí zajišťuje mimořádnou přesnost, a v mnoha případech stačí ke zničení cíle pouze jediný výstřel, což není zejména u zbraní se sovětským (ale mnohdy ani ruským) základem příliš běžné. K dispozici je pro ni i laserově naváděná munice a vycvičená osádka dokáže vypálit až 10 projektilů za minutu. Samohybných minometů 2S31 Věna vzniklo jen velmi málo, a 13 z nich bylo ještě vyvezeno do Ázerbájdžánu. Ruská armáda tak pravděpodobně disponuje jen několika kusy.

Článek Rusové používají i extrémně vzácný těžký komplet 2S31 Věna, který je minometem i houfnicí. Je přesný, ke zničení cíle stačí 1 střela se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minomet na vozidle pro výsadkáře

Samohybný minomet Drok je spojením středního minometu ráže 82 milimetrů a obrněného vozidla K-4386 Typhoon-VDV – jde o obrněný automobil na podvozku 4×4 využívaný ruskými výsadkovými jednotkami. Jeho výhodou je, že ho lze přepravit transportním letounem jako Iljušin Il-76 Candid nebo transportním vrtulníkem Mil Mi-26 Halo. Poměrně mobilní vozidlo osazené středním minometem je tak docela silnou zbraní, která může udeřit vmžiku.

iZdroj fotografie: Rosoboronexport

Podle údajů ruské státní společnosti Rosoboronexport je instalovaný minomet schopen zasahovat cíle do vzdálenosti až 6 kilometrů, zatímco minimální vzdálenost dopadu min je 100 metrů. Zbraň může používat klasickou munici pro sovětské střední minomety, ale i moderní typy s prodlouženým dosahem. Vedle toho je vybavena moderním systémem řízení palby, což jí zajišťuje vyšší přesnost a tedy šanci na zasažení cíle.

Osádku chrání nepříliš silný pancíř

Osádka 4 vojáků může provádět všechny operace z vnitřku vozidla a ven vůbec nemusí, mnohé z nich jsou navíc automatizované. Vojáci mají ochranu proti zbraním do ráže 14,5 milimetrů a výbuchům min i nástražných náloží do ekvivalentu 8 kilogramů TNT. Hmotnost vozidla je 14,5 tun, takže není ani pro východní bojiště příliš těžké, a na silnici je pak schopné dosahovat rychlosti až 100 km/h. Rusko jinak využívá samohybné minomety spíše starších konstrukcí, které bývají na pásových podvozcích, a jsou tedy těžší a méně pohyblivé.

100% ukrajinské 120mm minometné granáty jsou mimořádně silné, ruské jednotky i auta rozmetají; výroba má probíhat v ČR

Na obranu proti pěchotě je vozidlo vybaveno i kulometem ráže 7,62 milimetrů, ale osádka má uvnitř k dispozici ještě běžný minomet ráže 82 milimetrů, který může v případě potřeby instalovat venku, a palebnou sílu tak vlastně zdvojnásobit. V samohybném minometu 2S41 Drok se může nacházet až 64 nábojů do minometu a 500 do sekundárního kulometu, a mimo nich jsou na něm nainstalované i vrhače dýmovnic.

Článek Ruský samohybný minomet 2S41 Drok na obrněném vozidle výsadkářů „létá“ až 100 km/h a svou palebnou sílu dokáže i zdvojnásobit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Česko a Ukrajina mají o výrobě smlouvu

Jestli Ukrajina vyrábí těžkou minometnou munici v Česku, není stoprocentně jasné, protože jde o utajované informace – mnoho náznaků tomu ale nasvědčuje, jelikož obě země v listopadu 2022 podepsaly dohodu o výrobě munice. Tu mají přitom zajišťovat přímo ukrajinští dělníci. Jisté je, že výroba běžet musí, protože Ukrajinci na sociálních sítích a telegramových kanálech informují, že již tuto munici do minometů používají na frontě.

Ukrajinská armáda má řadu typů těžkých minometů, některé jsou sovětské nebo ukrajinské konstrukce, ale další dostala od Západních zemí, případně obdržela Američany zabavené íránské zbraně původně určené povstalcům v Jemenu. Známé je například používání finských minometů 120 KRH 92, které dokáží pálit rychlostí až 15 ran za minutu, a jejich dosah je 7,3 kilometrů. U některých jednotek lze najít i původem francouzské minomety MO-120-RT. Jejich dosah s běžnou municí je 8 100 metrů, a s raketově poháněnou kolem 12 km.

Granáty kosí pěchotu a ničí automobily

Ukrajinská munice má být velice účinná – dle dostupných údajů létají střepiny z exploze do vzdálenosti až 250 metrů, i když vysoce efektivní jsou většinou na vzdálenost 25 až 60 metrů. Minometné granáty jsou vhodné především proti pěchotě na otevřeném prostranství, a to možná lepší než dělostřelecké granáty. Díky své síle s však dokáží zničit i slabě pancéřovaná vozidla, čehož si jsou také ukrajinští vojáci vědomi a nebojí se na ně pálit.

Jaká je produkce minometných granátů, však není známo, ale zřejmě zatím nepůjde o vysoká čísla. Podle dostupných zpráv je ukrajinské dělostřelectvo – které má primárně těžké minomety k dispozici – schopno vypálit asi 6 tisíc ran za den. Granátů by ale Ukrajina potřebovala více, protože Rusko jich vypálí i několikanásobně více. Kromě munice do těžkých minometů má pak Ukrajina v zahraničí vyrábět i granáty ráže 82 mm do středních minometů.

Článek 100% ukrajinské 120mm minometné granáty jsou mimořádně silné, ruské jednotky i auta rozmetají; výroba má probíhat v ČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minomet lze umístit na více druhů podvozku

Za vývojem systému stojí polská zbrojní společnost HSW, na minometu začala pracovat v roce 2006. Vlastní zbraní je univerzální věž vybavená minometem ráže 120 milimetrů s hladkou hlavní o délce 25 ráží. Tuto věž je přitom možné umístit na různé druhy podvozků, během vývoje byla namontována na pásovém „Opalu“, a dokonce spatřila světlo světa i verze na podvozku německého bojového vozidla pěchoty Marder.

Ve finálním řešením byl jako podvozek pro polské zbrojené síly zvolen obrněný transportér KTO Rosomák. Jde o v Polsku vyráběný transportér 8×8 na základě licence finského vozidla Patria AMV. Rosomáků používají polské ozbrojené síly již více než tisícovku, což značně ulehčuje údržbu a logistiku samohybných minometů. Na silnici pak může RAK dosahovat rychlosti až 80 km/h, a jeho dojezd na plnou nádrž činí 500 kilometrů.

iZdroj fotografie: Jarosław Wolski / Creative Commons / CC BY-SA

Hmotnost celého systému M120K RAK je 24,5 tun, přičemž je 7,7 metrů dlouhé a 2,8 metrů široké, a k jeho obsluze je potřeba čtyřčlenná osádka. Kromě vysoké mobility poskytuje korba obrněného transportéru a pancéřovaná věž ochranu proti lehkým pěchotním zbraním a střepinám dělostřeleckých granátů. Tedy žádný zázrak, ale ani „papír“. Na svou velikost se jedná o poměrně ničivou zbraň, která rozmetá jednotky, budovy i nějakou techniku.

RAK může rychle začít střílet i opustit pozici

Minomet je kompatibilní s obdobnými zbraněmi, jaké jsou používány v zemích NATO, ale může využívat i upravenou straší munici z polských skladů. Uvnitř vozidla je zásoba 46 granátů, které může zbraň vypalovat rychlostí až 10 ran za minutu. Osádka dokáže začít s palbou již 30 sekund po zaujetí palebné pozice, a místo zvládne opustit do 15 sekund, což je výhodné k obraně proti nepřátelské protipalbě. Dostřel systému je až 12 kilometrů, což je méně než u houfnice Gvozdika, ale vše vynahrazuje rychlost a efektivita palby

Minomet je totiž vybaven moderním digitálním systémem řízení palby, laserovým dálkoměrem nebo termokamerou, a také dokáže spolupracovat s průzkumným dronem FlyEye. Systém přitom většinou nepůsobí samostatně, ale v jednotce s průzkumnými, velitelskými a logistickými vozidly. Jedna základní jednotka by se měla skládat z 8 minometů a 4 řídících vozidel. Polsko také slíbilo poslat 3 takové jednotky jako pomoc Ukrajině.

Článek Polský samohybný minomet M120K RAK ráže 120 mm zasype nepřítele 10 ranami za minutu, „ničivý drobek“ dokáže bránit i útočit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minomet může být naváděn dronem

Minomety mohou být nasazeny v mnoha rolích, a v případě potřeby je lze soustředit na jediný cíl, klidně i vojáka. Na videu pořízeném praporem K-2 z ukrajinské 54. brigády je vidět, jak může taková spolupráce minometu a dronu vypadat. V jakémsi pruhu lesa nebo remízku objevil dron jediného ruského vojáka, jak se přehrabuje ve věcech jiného (nejspíše padlého spolubojovníka). Lesní porost bez listí byl evidentně v minulosti poškozen těžkou palbou, a nedokázal ho tedy skrýt – naopak mu pahýly stromů a větví komplikovaly pohyb.

Na úrovni praporu ukrajinské jednotky pravděpodobně používají střední minomety ráže 82 milimetrů. Armáda napadené země jich má ve výzbroji celou řadu typů, pro příklad původně sovětské 2B14 Podnos. Jedná se o zbraň s hmotností přes 41 kilogramů, k jejíž obsluze jsou zapotřebí 4 vojáci. Dokáže střílet rychlostí až 30 ran za minutu do minimální vzdálenosti 80 metrů, maximálně pak 4,27 kilometrů daleko, přičemž hmotnost jejího projektilu dosahuje 3,14 kg.

Ukrajinská armáda pak dostala i mnohé zahraniční minomety, zajímavé mohou být íránské HM-19. Nekoupila je nicméně přímo z Íránu, jedná se zbraně zabavené americkým námořnictvem při pokusu propašovat je do Jemenu. Další zbraní jsou původně jugoslávské minomety M69, do nichž je užíváno podobné střelivo jako sovětské, případně zvládne ráži 81 milimetrů používanou státy NATO. Minomet váží přes 47 kilogramů a jeho maximální dosah činí 4,9 km.

Palba z minometu dokáže pěchotu rozhodit

Z videa je patrné, že když minomet začne střílet do oblasti, ruský voják nejspíše ztratí zájem o věci mrtvého spolubojovníka, a dá se na útěk. V jednom okamžiku pak dopadne granát nedaleko od něj, načež spadne na zem a vypadá jako mrtvý, ale po několika sekundách se zvedne a utíká dále. Na místě přitom zanechá batoh s věcmi a pravděpodobně dvě lahve, které se snažil odnést. V tomto okamžiku se ani nezdá, že by byl zraněný, protože dokáže běžet.

Pokusí se dokonce využít zbytků rozstříleného lesa k tomu, aby se před palbou z minometu schoval, někdy je totiž možné se pozorovatelům v porostu ztratit. Exploze jednoho projektilu nedaleko něj ho však nakonec vyřídila; po zásahu zůstal ležet na zemi. Výhodou minometných granátů je, že při dopadu a explozi se střepiny z výbuchu rozletí rovnoměrně kolem, a to do vzdálenosti až desítek metrů. Třeba dělostřelecká munice se ale chová jinak, největší počet střepin totiž směřuje dopředu.

Článek Video: ani les nemusí vždy poskytnout bezpečný úkryt prchajícímu vojákovi, zejména když po něm pálí těžké ukrajinské minomety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obří minomet měl pálit i jaderné granáty

Sovětská (a dodnes i ruská) strategie byla od druhé světové války založena na masivním nasazení dělostřelectva. To mělo nepřítele zasypat silnou palbou na dlouhou vzdálenost, a pokud to bylo nutné, tak i opakovaně. Ale jelikož ještě nebyla raketová technologie v 50. letech 20. století dostatečně vyspělá, jevila se právě konstrukce samohybného minometu velké ráže na pásovém podvozku jako velmi dobrý nápad. Zbraň navíc neměla pálit jenom klasické granáty, ale i jadernou munici.

Konstruktéři proto sestrojili hlaveň ráže 420 milimetrů o délce těsně nad 20 metrů; měla být schopna odpalovat granáty o hmotnosti 750 kilogramů. Se standardním střelivem vycházel dosah kolem 25 kilometrů, a s raketově poháněným dokonce dvojnásobný. V takovém případě by tedy ani použití jaderného projektilu, resp. jeho následný výbuch, neohrožovalo obsluhu. Síla konvenčního projektilu by se přitom mohla rovnat síle velké letecké pumy.

Střelba podvozek 2B1 Oka ničila

Pro takto těžkou zbraň museli konstruktéři vyvinout speciální podvozek, který dostal značení Objekt 273, a využit byl motor používaný v tanku T-10. Výsledný systém měl hmotnost překračující 55 tun, a jelikož byl katastrofálně podmotorovaný, byl i velmi těžkopádný. Nejednalo se však o jediný problém, zbrani chyběl mj. systém eliminace zpětného rázu, takže musel sílu úderu absorbovat podvozek. To ale znamenalo, že docházelo velmi často k jeho poničení – některé části se doslova rozpadaly, i když byly speciálně zesílené.

Minomet měl také velmi nízkou rychlost střelby, mohl vypálit jen jednu ránu za pět minut. Projektily přitom obsluha nenabíjela vrchem, ale speciální závěrem ze strany. Vzhledem ke značným komplikacím, které se nepodařilo konstruktérům odstranit, nakonec vznikly pouze 4 prototypy 2B1 Oka, a vývoj byl ale v roce 1960 zastaven. Raketová technologie byla tou dobou dostatečná, takže úkoly, které měl původně plnit právě těžký minomet, mohly převzít taktické balistické rakety.

Článek Kolosální minomet 2B1 Oka byl pravým sovětským monstrem: přes 20 m dlouhá hlaveň měla už tehdy dostřelit až 50 km, ničila ale sama sebe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modul s možností instalace na různá vozidla

Samohybný minomet Alkar představila turecká společnost Aselsan v roce 2017. Jde vlastně o speciální platformu, kterou lze nainstalovat na různá kolová nebo pásová vozidla. Jedná se o modul využívající těžký minomet ráže 120 milimetrů s drážkovanou hlavní, ale existuje i menší verze s minometem ráže 81 milimetrů. Umístěn je na otočné plošině, což zbrani po instalaci na vozidlo umožňuje střílet do libovolného směru.

iZdroj fotografie: Aselsan

Pro potřeby turecké armády byly minomety umístěny na domácí obrněné vozidlo typu MRAP označované jako BMC Vuran 4×4. Na představených exemplářích je zbraň namontována v zadní části vozidla s otevíratelnou střechou. Turecká společnost BMC ho světu představila v roce 2019, přičemž je 3,2 metru dlouhé a osádce zajišťuje ochranu proti projektilům z těžkého kulometu i výbuchu min. Auto se pohybuje rychlostí 60 kilometrů v hodině a jeho dosah je 1000 kilometrů.

Vše probíhá v automatickém režimu

Výhodou zbraně je skutečnost, že minometná platforma je plně automatická; obsluha ji tedy ovládá z vnitřku vozidla. Automatické je i nabíjení, turecký minomet dokáže používat standardní projektily ráže 120 milimetrů zavedené v zemích NATO. Moderní řízení palby má pak zajišťovat i vysokou přesnost, systém umí například automaticky vyhodnocovat vliv počasí nebo další okolnosti.

Výrobce ve svých materiálech tvrdí, že má být Alkar schopen palby minutu poté, co osádka s vozidlem zaujme pozici. Nabití dalšího projektilu by systému mělo trvat méně než 10 sekund. Turecký minomet může zasahovat cíle do vzdálenost až 8 kilometrů, minimální vzdálenost pro střelbu je pak 1 500 metrů.

Článek Turecký samohybný minomet Alkar je excelentní zbraň: pálit dokáže automaticky do všech směrů, a to i projektily NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mnohem více střepin než u starších typů munice

Podle tvrzení ukrajinské firmy má být výhodou nového druhu munice dva až dvaapůlnásobně vyšší počet střepin, když se po zásahu cíle rozletí. To je nesmírně důležité, protože právě střepiny jsou to, čím podobná munice nejvíce ohrožuje nepřítele, především pak nekryté pěší vojáky. Minometný granát se díky trajektorii projektilu rozlétne na střepiny do všech stran, smrtelné jsou i ve vzdáleností větší než 15 metrů.

Zajímavostí u nové munice je, že ji ukrajinská firma nevyrábí na Ukrajině, ale v nejmenované zemi NATO. A podle neoficiálních informací se s největší pravděpodobností jedná o Českou republiku. Není to tak překvapující, protože představitelé Česka a Ukrajiny podepsali dohody, které podobné projekty umožňují. Dalšími kandidáty jsou každopádně i Polsko, Francie nebo Dánsko.

Střední minomety jsou velmi početné

Munice do minometů ráže 82 milimetrů je pro ukrajinskou armádu nesmírně důležitá. Má ve své výzbroji i lehké minomety ráže 60 milimetrů a těžké minomety ráže 120 milimetrů, ale střední minomety ráže 82 milimetrů jsou zdaleka nejpočetnější. Vybaveny jimi bývají menší jednotky, které díky nim mají velmi rychlou palebnou podporu těžších zbraní, aniž by musely čekat. Granáty do takových minometů jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 4,5 kilometru.

Střední minomety má Ukrajina ještě ze sovětské nebo vlastní produkce, ale dostala je například i ze Srbska a Ázerbájdžánu, a kupodivu má i minomety íránské. Nedostala je ale z Teheránu, kde sídlí režim přátelský Kremlu, a odkud také do Ruska proudí například drony a nejspíše i další vybavení. Íránské minomety mají pocházet z dodávky zabavené americkým námořnictvem na lodi směřující k povstalcům do Jemenu. Spojené státy dle všeho nakonec zbraně poslali Ukrajincům, aby je využili v bojích s Rusy.

Článek Ukrajinská a mimořádně smrtící munice do minometů je úplnou novinkou: a zřejmě ji pro válečné akce vyrábí Česká republika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tažený minomet 2S4 Tulpan byl velmi těžký

Tulpan je docela extrémní zbraň, neboť se jedná o minomet ráže 240 milimetrů M-240. Jeho vznik se datuje až do druhé světové války, ačkoliv do výzbroje sovětských sil se v tažené formě dostal teprve na počátku 50. let. Problémem minometu byla však jeho hmotnost i velikost projektilů, protože tím ztratil možnost vysoké mobility a jednoduché obsluhy. Připravit ho ke střelbě zabralo 11členné obsluze celých 25 minut. Ale protože se jednalo o tak výkonnou zbraň, hledali konstruktéři možnost, jak její mobilitu zvýšit.

Nabízela se montáž na nějaký podvozek, k čemuž byl zvolen stejný typ, jaký byl užíván pro samohybná děla 2S1 Gvozdika. Záhy ale inženýři zjistili, že je příliš slabý a nezvládá silný zpětný ráz. Nakonec proto upravili podvozek používaný pro větší houfnice 2S3 Akacija, s nímž se podařilo 2S4 Tulpan úspěšně spojit, a tak mohla sériová výroba v roce 1974 začít. Minomety však byly před několika lety modernizovány, aby na dnešním bojišti obstály.

2S4 Tulpan je vozidlo o délce 8,5 metru a šířce 3,2 metru, a jeho hmotnost se pohybuje kolem 30 tun. Motorizace vyřešila problém mobility a je schopen se pohybovat rychlostí až 62 km/h, kdežto dojezd vychází kolem 450 kilometrů. Dokonce se podařilo zredukovat obsluhu, která je nyní pouze 5členná, ačkoli většinou bývá minomet 2S4 Tulpan doprovázen obrněným transportérem s pomocnou obsluhou. Vozidlo je navíc vybaveno radlicí, s jejíž pomocí může osádka vyhloubit okop pro umístění zbraně.

Minomet 2S4 Tulpan střílí i jadernou munici

Tohle „malé monstrum“ dokáže odpalovat miny o hmotnosti 130 kilogramů s obsahem 32 kilogramů výbušniny do vzdálenosti až 10 kilometrů. Existují však i projektily o hmotnosti 228 kilogramů s pomocným raketovým pohonem a dosahem 18 kilometrů, ale v tomto případě jsou velmi nepřesné. Za studené války mohla zbraň dokonce odpalovat projektily s jadernou hlavicí o síle 2 kilotun. Existují pak i další projektily s průbojnými granáty nebo kazetovou municí, která je ale ve většině zemí zakázanou zbraní, i když zrovna Ruska se to netýká.

Minomet 2S4 Tulpan má pak rychlost palby jednu ránu za minutu. V minulosti měla ve výzbroji 4 Tulpany i československá armáda, ale v roce 1991 byly vyřazeny. Aktuálně by ovšem měla vlastnit 24 minometů armáda v Sýrii, která je také roku 2012 nasadila při odstřelování Homsu. Vzhledem k tamním bojům ale není pravděpodobné, že by je Sýrie poskytla. Samo Rusko by nicméně mohlo mít ve skladech až 400 starších verzí, ale otázkou je, v jak použitelném jsou stavu. Federace se nicméně nebojí nasazovat ani tanky z dob SSSR.

Článek Ukrajinci „ulovili“ velmi vzácný těžký minomet 2S4 Tulpan, znovu: je nejtěžší svého druhu, Rusko ho má jenom pár kusů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.