Vojáka nezachránilo ani předstírání smrti

Na ukrajinském bojišti se musí odstřelovač maskovat lépe než kdy dříve, protože je celé poseto drony, které ho mohou nejenom objevit, ale také na něj navést palbu, případně jsou-li samy sebevražedné, tak na něj rovnou zaútočit. Vedle toho by měl být chráněn alespoň rušičkami, lépe pak také vlastními drony a jinou PVO, která by zneškodnila vše, co by se k němu dostalo.

V takovém případě se stává odstřelovač lovcem, proti němuž nemá pěchota vyslaná k zabrání pozice šanci. Natož v noci, kdy ani nedokáže odhadnout, kde se může nacházet. Není sice jasné, jakou odstřelovací puškou je ukrajinský voják v tomto případě napadal, ale podle všeho byla samonabíjecí (automatická). Wikipedia potvrzuje, že jich má armáda celé spektrum.

Z těch známějších lze jmenovat například UAR-10 (Zbroyar Z-10) ráže 7,62 × 51 mm NATO, která se stala hlavním nástupcem sovětské SVD (Dragunov). V roce 2026 je už pro odstřelovače v mnoha jednotkách jistým standardem. Oceňována je přitom pro svou modularitu, přesnost nebo možnost snadné montáže západní optiky a termovizí, vysvětluje Wikipedia.

Teoreticky se mohlo jednat také o UAR-15, což je sice primárně útočná puška ráže 5,56 mm, ale verze s delší hlavní jsou využívány pro přesnou střelbu na střední vzdálenosti. Vedle těchto ukrajinských konstrukcí mohlo jít třeba o americkou M110 SASS / SR-25 ráže 7,62 mm, kterážto vyniká extrémní přesností a spolehlivostí v náročných podmínkách, uvádí Wikipedia.

Možností je nicméně celá řada, a to tím spíše, že šlo nejspíše o střelbu na nižší stovky metrů. A to velmi přesnou, jelikož stačil na některé vojáky jediný projektil. Jeden z nich se nicméně pokusil předstírat smrt a desítky vteřin vyčkávat, načež se chtěl ztratit, ale odstřelovač ho stále sledoval a vystřelil pod něm znovu, což už nejspíše znamenalo jeho definitivní konec.

Článek Video: ukrajinský odstřelovač měl mimořádně pevnou ruku. Ruskou útočnou skupinu zlikvidoval několika výstřely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S Rusy bojuje již od roku 2014

Roman Trochymec patří k lidem, kteří bojují s ruskými agresory již od začátku, tedy od roku 2014. Wikipedia uvádí, že když v tomto roce okupovali Krym a vyvolali povstání na Donbase, vstoupil do pluku Azov. Po skončení bojů pak pracoval jako realitní makléř, ale když v roce 2022 Rusko opět zaútočilo, vrátil se do boje. Obranu Ukrajiny považuje za svůj úkol.

33 b-day
To keep from going insane, I stopped asking why I survived after fighting for so long.
Instead, I ask myself: what for was this life preserved in such conditions?
Maybe it sounds harsh, but if I survived — it probably means I still have a mission and work to do on this… pic.twitter.com/sDfyjlZlKo

— Roman Trokhymets (@RomanTrokhymets) June 7, 2025

Důvodů, proč je ochoten se mu postavit a riskovat pro svou vlast život, má mnoho. Například v roce 2023 seděl v restauraci v Kramatorsku, kterou zasáhla ruská raketa. O život tam přišlo 13 civilistů a další byli zraněni. V rozhovoru pro Aol přiznává, že tato situace byla úplně jiná než bojiště. Viděl totiž i zraněné děti, a to je podle něj naprosto odlišné. Dokonce se kvůli tomuto traumatickému zážitku musel léčit, ale pak se zase vydal zabíjet ruské agresory.

Rusové ho několikrát zranili, ale nezabili

Během svých bojových nasazení byl Roman Trochymec opakovaně raněn. Minimálně čtyřikrát měl utrpět otřes mozku, zvláště tehdy, když ho zasáhly nedaleké exploze dělostřeleckých granátů. Jako odstřelovač se samozřejmě pohybuje, pokud možno, skrytě, ale je známou praxí, že pokud se Rusům podaří zjistit alespoň přibližnou polohu snipera, snaží se ho zlikvidovat. I to může být důvod, proč na něj tak často mířily různé útoky; ale vždy přežil.

Video: perfektní reakce pilota. Ruský voják zaútočil pomocí MANPADS na ukrajinský vrtulník, když letěl pár metrů nad zemí

Skutečnost, že je odstřelovačem, ale neznamená, že by se účastnil jenom skrytých bojů. Censor uvádí, že například při masivním útoku někdejších Wagnerovců musel ze své pušky vypálit za 3 hodiny 130 ran, aby se se spolubojovníky vypořádal s neustále novými nepřáteli. Takováto kadence je pro odstřelovače neobvyklá, a sám si dělá legraci, že pušku používal dokonce jako kulomet. Jeho příspěvky na sociálních sítích lze najít dodnes. Může to být i cesta, jak pomáhá udržovat ukrajinskou morálku ve více než 4 roky trvající válce.

Volunteer day
Ultimate respect and thanks for you
Those, who provides the army with everything it needs. Despite all the difficulties. All your efforts cannot be counted.
But you are the ones the army fights for
On this video tiny example, how you are affect on frontline… pic.twitter.com/GNHSwHl1fC

— Roman Trokhymets (@RomanTrokhymets) December 5, 2025

Roman Trochymec publikuje záběry ze života na frontě

Článek „Pušku jsem použil jako kulomet.“ Kdysi realitní makléř, dnes noční můra Rusů. Neodpouští a ničí je s chirurgickou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstřelovači mohou rozhodnout o výsledku

Současné působení odstřelovačů na ukrajinském bojišti je poměrně náročné, jelikož oblohu ovládly drony. Jsou-li však dobře maskovaní a mají dobré podmínky, například kdy oblohu hlídají vlastní drony a působí rušičky, mohou zůstat neobjevení. Tehdy mohou zůstat téměř neviditelní, natož v noci, kdy je nelze vidět ani na desítky metrů, natož na stovky.

„Situace v ruské armádě je kritická“. Přiznává, že bez žoldnéřů se může s útokem na Pokrovsk rozloučit

Zásadní výhodu jim navíc poskytuje noční vidění a termovize, které z nich dělají predátory. Takže zatímco lidské oko ve tmě tápe, termovizní zaměřovač vykreslí teplo nepřátelského vojáka proti chladnému okolí s děsivou jasností, potvrzuje Wikipedia. Vojáci v lesním porostu se potom stávají snadnými cíli, protože jejich tepelná stopa doslova „svítí“ i přes maskování.

Efektivita odstřelovačů také roste v kombinaci s drony, které jim slouží jako oči pro vyhledávání cílů. Pokud má střelec dobrou pozici a techniku, dokáže zastavit postup celé jednotky dříve, než si nepřítel uvědomí, odkud palba přichází. V éře digitální války tak klasické řemeslo spojené s nejmodernější optikou stále rozhoduje o výsledku lokálních střetů.

Video: „Když ho viděl, bylo už pozdě.“. Rus rezignovaně hleděl na dron a nesnažil se bránit, ani neutíkal. Jenom se nechal zepředu trefit

To je ostatně na záběrech jasně vidět. Redakce ArmádníZpravodaj.cz se nicméně domnívá, že nešlo o střelbu na dlouhou vzdálenost, ale na zhruba 200 až 300 m. Navíc nikoliv odstřelovacími puškami, ale spíše puškami útočnými. Jakými přesně, není jasné, ale ukrajinská armáda k tomu má třeba UAR-15 (Zbroyar Z-15), M4-WAC-47, CZ BREN 2 nebo Fort-221.

Wikipedia potvrzuje, že mají efektivní dostřel ve stovkách metrů a umožňují instalaci vybavení, jakým je právě termovize. Útočným puškám odpovídá také rychlost střelby a přebíjení. Na pušky UAR-15 si vojáci často instalují termovizní zaměřovač iRay RICO Mk1, zatímco u jiných využívají také digitální kolimátor jako Holosun DRS-TH kombinovaný s termovizí.

Článek Video: ukrajinští odstřelovači pokropili ruskou pěchotu na 300 metrů. Do některých vojáků stříleli i na zemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstřelovač zabíjel Rusy v lese

Záběry z akce speciální jednotky v Kurské oblasti jsou složené z více úderů konaných přibližně ve stejnou dobu. Hned na začátku je vidět práce ukrajinského odstřelovače, který si za cíl vybral ruskou jednotku někde v lese. Podle toho, jak záběry vypadají, je na nějaké vyvýšené pozici, a díky termovizi ji velice dobře vidí. V podstatě je jednoho po druhém doslova kosí, zatímco oni nejspíše ani netuší, odkud na ně palba přichází.

Video: ruští vojáci vzali Ukrajincům transportér M113 a nasadili ho proti nim. Nenechali si to líbit

Ukrajinská armáda má ve výzbroji širokou paletu odstřelovacích pušek. Voják tak mohl použít například Zbroyar Z-10, k níž Wikipedia uvádí, že jde o domácí produkci, avšak využívající standardní munici NATO ráže 7,62×51 milimetrů. Má přitom zásobník na 10 nábojů, čemuž by i odpovídala střelba na několik cílů během velice krátkého okamžiku. Lze na ni také přimontovat přídavné vybavení, jaké střelci vyhovuje, včetně zaměřovače s termovizí.

Záběry dále ukazují, že se ukrajinským vojákům nebo dronům během útoku podařilo zničit i obrněný transportér. Armádní Zpravodaj podle věže odhaduje, že se bude jednat o BTR-82A. ArmyRecognition uvádí, že je to modernizovaná verze kolového transportéru BTR-80, která má tříčlennou osádku a uveze výsadek sedmi vojáků. Existuje velká pravděpodobnost, že někteří z nich zahynuli, protože je vozidlo zcela vyhořelé.

Rusové si mysleli, že srazí Kyjev na kolena. Ale ani hypersonických Mach 9 nestačilo, všechny Zirkony sestřeleny

V jednom případě také ukrajinští vojáci nastražují minu. Nejspíše se jedná o protipěchotní typu OZM, například OZM-72, která má hmotnost 5 kilogramů a fragmentační nálož. Pokud ji vojáci spustí, vybuchne a její fragmenty zasahují až do vzdálenosti 50 metrů, uvádí Wikipedia. Ukrajinská jednotka pak prošla všechny pozice a zkontrolovala usmrcené Rusy, aby je identifikovala a asi i hledala různé dokumenty, které by prozradily něco o jejich plánech.

Článek Video: jedna rána přesnější než druhá, Rusové se ani nestihli rozkoukat. Ukrajinská speciální jednotka je přepadla v lese se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský odstřelovač se zajetí nebránil

Záběry ukazují ukrajinské vojáky při čištění domů v bojové zóně, což je poznat i z toho, že jsou poškozené střelbou. Jednotka tvořená min. třemi vojáky vstoupí do poničeného domu a začne ho prohledávat místnost po místnosti. Asi si je vědoma, že tam mohou být Rusové, protože pokaždé nové místo nejdříve pokropí palbou. Asi aby přinutila protivníka se přikrčit a tím omezila riziko, že ji při vstupu do zasáhne; nakonec se jí tam podaří zajmout dva nepřátele.

Generálmajor vysvětlil, jak zkostnatělá ruská armáda modernizuje. Dělá to sice pomalu, ale o to více vsadí na „nas mnogo“

První z nich tvrdí, že je odstřelovač, druhý má být potom spojař. Není jasné, zda se jedná o spolupracující skupinu, ale Rbth uvádí, že ruští odstřelovači často působí s podpůrným týmem, který může mít až 10 lidí. Tvoří ho vlastní odstřelovač, pozorovatelé, a někdy i spojař pro komunikaci s velením. Armádní Zpravodaj ale nevylučuje, že v bojích na Ukrajině mohou ruští velitelé na frontu poslat odstřelovače klidně samotného.

Zbraň ruského odstřelovače není na videu vidět, ale mohl být vyzbrojený například puškou SV-98. Wikipedia uvádí, že byla zavedena do výzbroje v roce 1998, ale později ji vylepšili. Používá standardní ruskou puškovou munici ráže 7,62×54 milimetrů, i když existují i verze pro jinou munici včetně západní. S optikou je s ní střelec schopen přesně zasahovat cíle do vzdálenosti 1 kilometru, a lze na ni přidělat i přístroje pro střelbu v noci.

Video: ukrajinská PVO ukázala, jak Patriot sestřeluje balistické rakety nad Kyjevem

O tom, že ruský odstřelovač nemusel být součástí nějaké skupiny nebo nebyl ani kvalitně vycvičený, může svědčit skutečnost, že se vůbec nebránil. Kvalitní armádní snipeři totiž bývají vycvičení k tomu, aby uměli nejen střílet a byli nenápadní, ale také, aby se zvládli bránit a opustit prostor v případě ohrožení. Není vyloučeno, že ruská armáda prostě jen vybere vojáky, kteří mají dobrou mušku, dá jim pušku a pošle je bez dalšího na frontu.

In the Donetsk region, Ukrainian border guards from the 10th Separate Operational Response Detachment „DOZOR“ captured a Russian sniper and signalman from the 25th Combined Arms Army. Published January 27, 2026
byu/iDnLk2GtHiIJsLkThTst inCombatFootage

Zajetí ruského odstřelovače a spojaře ukrajinskou jednotkou (zveřejněno 27. ledna 2026)

Článek Video: ruský odstřelovač si myslel, že má navrch. Ukrajinci se k němu proplížili a odvedli ho do zajetí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinský voják vystrčil hlavu

Na videu je vidět skupina ukrajinských vojáků v boji v nějaké zastavěné oblasti; nebo spíše v ruinách, které zbyly. Kryjí se za zdí, ale jeden z nich si stoupne tak, že se mu hlava dostane do nekrytého prostoru v díře ve zdi. Krátce poté mu „ucukla“, a po chvíli vojáci na záběrech detailně ukazují, že má helma zepředu i zezadu průstřel projektilem. Voják ale přežil, hlavu mu pouze „štrejchnul“, je vidět krvavá rána, ale ne nijak výrazně.

Video: ruský voják si zapálil poslední cigaretu a obětoval svého bratra ve zbrani. Ukrajinci ale neměli slitování ani s ním

Helmu ukrajinského vojáka odhaduje Armádní Zpravodaj na americkou PASGT. Wikipedia uvádí, že je vyrobena z 19 vrstev kevlaru a poskytuje ochranu proti střepinám i proti různým projektilům. Záběry ukazují, že jednotlivé vrstvy ale neodolaly a střela prošla skrz nasrkz. Není jasné, zda to mohlo být nekvalitním provedením helmy nebo silou použitého projektilu. Každá helma má nicméně jiný stupeň ochrany a rozhodně neodolá všemu.

Vojáka pravděpodobně zachránila skutečnost, že helmy nejsou posazené přímo na hlavě, ale mají jakousi vnitřní vrstvu, která je drží. Díky ní je mezi helmou a hlavou mezera, a ruská střela pravděpodobně prošla přesně skrze ni. Je možné že odstřelovač neviděl celou hlavu, ale pouze vršek helmy, a prostě zkusil štěstí. Stejně tak není vyloučeno, že v okamžiku, kdy stiskl spoušť, se ukrajinský voják pohnul. I to je důvod, proč odstřelovači běžně na hlavu nemíří, ale v tomto případě nejspíše neměl střelec žádnou jinou možnost.

Video: ukrajinský protitankový tým zničil střelou ruský tank na 4,5 km. Chtělo to pevnou ruku i nervy, ale štěstí jim přálo

Ruský odstřelovač mohl použít pušku SV-98 vyráběnou koncernem Kalašnikov. Wikipedia ji popisuje jako zbraň využívající munici ráže 7,62×54 milimetrů, která je používána například ve známých puškách Mosin–Nagant nebo v různých typech kulometů. Puška přitom dokáže zasahovat do vzdálenost 1 000 metrů, je-li vybavena teleskopickým zaměřovačem. Má přitom zásobník na 10 nábojů a často mívá tlumič pro tišší střelbu.

Článek Video: voják schytal střelu do hlavy, oklepal se a vrátil do boje. Ukrajinec zázračně přežil zásah, který měl být smrtící se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boj mimo specializaci zvládli vojáci na jedničku

Video je směsí výpovědí ukrajinských vojáků a záběrů přímo z bojiště – převážně pochází z kamer na helmách, díky čemuž jsou zcela autentické. Vidět je obsazování zákopů nebo budovy, střelba z těžkého kulometu, ale také samotný postup, při němž museli odstřelovači odložit své typické zbraně a chopit se útočných pušek, granátů a dalšího, co bylo dostupné.

Ukrajinská armáda nasadila nejnovější tanky M1 Abrams a určila jim hlavní jednotku. Rusko nic lepšího nemá

Pozorovat lze nejméně jeden útok ruského dronu, který ukrajinské speciální jednotky přečkaly v zákopu pod přístřeškem, takže se jim nic nestalo, ale jejich pozice mělo zasypávat zejména dělostřelectvo – to ovšem vidět není. Díky skvělé koordinaci se nakonec odstřelovačům ve spolupráci s dalšími jednotkami podařilo nepřátele vytlačit a pozice udržet.

Ze záběrů nelze určit, jakými zbraněmi ukrajinští odstřelovači bojovali, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že mají k dispozici jak sovětské, resp. ruské, tak mnoho zahraničních. Pro velkou jednoduchost a domácí výrobu dle desítky let zajetých standardů je však stále velmi rozšířenou útočná puška AK-74, uvádí Wikipedia, případně její deriváty, i když u speciálních jednotek lze očekávat lepší výbavu; navíc do zákopů, ale to záleží, nakolik se mohly připravit.

Video: Skytští gryfové zničili mimořádně odolnou ruskou „tankovou boudu“. Podceňovaná konstrukce vydržela hodně

Již v říjnu 2023 například Ukrajina oznámila, že si bude sama v licenci vyrábět české útočné pušky CZ BREN 2, ale ty využívají i řadoví vojáci. Speciálové mají třeba IPI Maljuk, což je Bullpup verze Kalašnikovu, nebo Fort-221, což je opět v licenci vyráběná izraelská IWI Tavor. Za zvážení stojí také americká karabina M4 určená na Ukrajině výhradně speciálním jednotkám.

Stejný otazník visí také nad zmíněnými granáty, bez nichž se zákopový boj neobejde. Ukrajina má opět domácí, potažmo po SSSR – kupříkladu F-1 nebo RGD-5, ale speciální síly mohou mít opět k dispozici něco lepšího, třeba německý DM51. Ty všechny jsou tříštivé, zatímco někdy jsou třeba i termobarické, z nichž má Ukrajina výhradně domácí RTG-27.

Článek Video: Ukrajinští speciální odstřelovači se dostali do velmi nepříjemné pozice. Masivní ofenzivu museli odrážet z pár metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstřelovač trefil 2 vojáky v budově

Na videu je vidět akce natočená nejspíše pozorovatelem odstřelovače, což je pozice, která pro něj vyhledává cíle a pomáhá mu s jejich zaměřením. Odstřelovač se podle doprovodného komentáře trefil do okna, kde zasáhl dva vojáky stojící za ním, nejspíše v nějaké průmyslové budově, a výstřelem je zabil. Vzdálenost mezi jeho zbraní a cílem byla 4 kilometry. Pomáhat mu v tom přitom měl zaměřovací přístroj využívající umělou inteligenci.

Video: Ukrajinské letectvo provedlo přesný úder velkou 447kg pumou a uvěznilo ruské vojáky v suterénu budovy

Zbraní použitou k zasažení ruských vojáků byla puška Snipex Alligator, což je ukrajinská antimateriálová zbraň využívající střelivo ráže 14,5×114 milimetrů, uvádí Wikipedia. Jde o mohutnou pušku o hmotnosti 25 kilogramů a délce 2 metry určenou ke střelbě na dlouhou vzdálenost, a to nejen do lidských cílů. Její projektil využívaný třeba v těžkém kulometu KPV, jak uvádí Wikipedia, dokáže prorazit i slabší druhy pancéřování.

Ani při použití takové zbraně a silné munice však není zásah na vzdálenost 4 km jednoduchý. Na projektil totiž působí řada vlivů od zemské gravitace, větru, teploty vzduchu a dalších, upozorňuje Armádní Zpravodaj, což musí střelec zohlednit, a i když mu v tom pomůže umělá inteligence, určitě to není jednoduchá a výsledek bude záležet na zkušenostech a štěstí. Již jen kvůli tomu, že projektil letí dráhu několik sekund, a kdyby se cíl pohnul, tak se netrefí.

Video: Ukrajinské letectvo provedlo přesný úder velkou 447kg pumou a uvěznilo ruské vojáky v suterénu budovy

Zásahy cíle na velmi dlouhé vzdálenosti jsou extrémně vzácné, ale v posledních letech se rekord několikrát posouval. Wikipedia uvádí, že v roce 2017 nejmenovaný kanadský odstřelovač zlikvidoval v Iráku cíl na 3 540 m, a v roce 2023 ho překonal Ukrajinec Vjačeslav Kovalskij se střelbou na vzdálenost 3 800 m. Ale nový rekord 4 kilometry nemusí být nejdelším skutečným zásahem, ne každá akce odstřelovačů ve světě se musí do statistik dostat.

Článek Video: Ukrajinský odstřelovač překonal světový rekord. Jednou ranou zasáhl dva Rusy na vzdálenost 4 000 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sovětských odstřelovaček byly 2 tisíce

V Rudé armádě sloužily dle dostupných informací na pozici odstřelovaček min. 2 000 žen, uvádí Mashable. Je to nejspíše největší počet na této pozici v ozbrojených silách zapojených do druhé světové války, a možná i v historii. Mnohé z nich dokázaly překonat své mužské kolegy a nacistům během bojů krutě zatápět. Jejich jména se stala dokonce světově známými.

Ministerstvo obrany ČR schválilo nákup tanků Leopard 2A8 v 6 verzích. Zaplatí i jejich bohemizaci dle potřeb AČR

Nejznámější sovětskou odstřelovačkou je Ludmila Pavličenková. Wikipedia uvádí, že má na kontě 309 eliminovaných nepřátel – zastřelila je hlavně během obrany Oděsy a Sevastopolu, kde byla dokonce i těžce zraněna a sovětské velení ji nechalo evakuovat ponorkou. Jako velice známá vojákyně se nakonec zúčastnila i propagační cesty po Americe, kde se dostala do hledáčku světového tisku. Po jejím konci se už na frontu nevrátila, sloužila jako instruktorka.

Schopná odstřelovačka zemřela na konci války

Nina Petrovová během své kariéry odstřelovačky zlikvidovala 122 nepřátel. Wikipedia uvádí, že se účastnila již sovětské invaze do Finska v zimě 1940 až 1941, a po nacistickém útoku na SSSR se podílela na obraně Leningradu a dalších vojenských operacích. Patří pritom mezi odstřelovačky, které svou vojenskou kariéru zaplatily životem. Padla těsně před koncem války 1. května 1945, když na její odhalenou pozici dopadla minometná palba.

iZdroj fotografie: Franco Atirador / Creative Commons / CC BY-SA

Známá je i dvojice odstřelovaček Natálie Kovšová a Maria Polimanová. Armádní Zpravodaj je záměrně uvádí společně, protože sloužily jako dvojice, tedy odstřelovač a pozorovatel. Wikipedia uvádí, že se jim společně podařilo eliminovat více než 300 nepřátel. V srpnu 1942 však jejich jednotka čelila německému útoku a většina jejích členů byla zabita. Obě odstřelovačky byly zraněny, a když na jejich pozici vstoupili němečtí vojáci, Kovšová měla odpálit připravené granáty a výbuchem smést nejen nepřátele, ale zabít i sebe a svou kolegyni.

Článek Úkaz hrdého národa využitý k propagandě: Ani sovětské ženy nezůstaly stranou a hrdinně jako odstřelovačky terorizovaly nacisty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron to schytal vojenským střelivem .308

Video pochází od 3. roty praporu „Materik“ ukrajinského letectva, jehož odstřelovač si vzal na mušku nepřátelský dron. Vzhledem k rozechvěnému obrazu je zřejmé, že po něm střílel na velkou dálku – ta sice nebyla upřesněna, ale mohlo se jednat klidně o kilometr. Ukrajinští vojáci nejednou ukázali, že jsou schopni likvidovat na dlouhé vzdálenosti.

Video: M142 HIMARS zničil kazetovou municí extrémně vzácný ruský radar Zoopark-1, který je na bojišti velkou výzvou

V dubnu 2025 například redakce Armádního Zpravodaje psala o případu, když se podařilo eliminovat ruského vojáka na vzdálenost 1,5 km pomocí velkorážní pušky. V tomto případě ale není jasné, jaká zbraň k tomu byla použita, pouze střelivo .308, což je vojenská verze známé munice .308 Winchester, oproti níž je o 0,013 mm větší, uvádí Wikipedia. Jedná se o nábojnici ráže 7,62 × 51 mm NATO, jejíž standard udává a kontroluje sama aliance.

Ukrajina má ve výzbroji hned několik pušek vhodných pro toto střelivo. Jmenovitě připomíná Armádní Zpravodaj třeba Fort-301, Zbroyar Z-008, UAR-10, ale také M24, z nichž jsou první tři ukrajinské produkty, zatímco poslední americká – jde o upravenou verzi Remington Model 700 pro policii a armádu, potvrzuje Wikipedia s tím, že vznikla roku 1988.

Velká rána pro F-35A, zájemce už je nechce. Padla tím obří zakázka, která mohla Americe přinést vliv u souseda Číny

Je ovšem docela jedno, jaká zbraň má dron na svědomí, důležitý je výsledek – na druhou ránu se rychle zřítil k zemi. Z jakého důvodu ho ničil zrovna odstřelovač, není jasné, ale nejspíše to mohlo být z důvodu, že se nepřátelský letoun nepodařilo rušit, případně zničit jinak. Jedná se nicméně o projev skvělého ovládnutí své zbraně, a možná i jistou dávku štěstí.

Článek Video: vzácný úspěch, odstřelovač od letectva druhou ranou sestřelil ruský dron. Je to ukázka skvělého ovládnutí zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úder odstřelovače zastavil i celou jednotku

Rudá armáda patřila v meziválečném období k jedné z mála, které intenzivně cvičila odstřelovačské jednotky. Není divu, velitelé si pamatovali, co dokázali němečtí odstřelovači za první světové války, nebo finští během války zimní, a chtěli zkrátka mít stejné možnosti. Sovětští odstřelovači zářili hlavně v letech 1941 až 1943 při obranných bojích, uvádí Wikipedia. Soustředili se třeba na velitele, spojaře a další velmi cenné cíle, čímž často jedinou ranou dokázali zneschopnit celou jednotku. Navíc jejich činnost nepřítele demoralizovala.

Rusko rádo zapomíná, že SSSR v 2. světové válce vyhrát nemusel, i když nesl hlavní tíži bojů. Obří americká pomoc pro něj byla stěžejní

Asi nejznámějším sovětským odstřelovačem je Vasilij Zajcev, a to hlavně díky americkému velkofilmu Nepřítel před branami. Působil především během bitvy o Stalingrad, a mezi 10. listopadem 1942 a 17. prosincem 1942 zabil 225 nepřátelských vojáků včetně 11 odstřelovačů, popisuje HistoryHit, a později cvičil další odstřelovače. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že ačkoliv byl Zajcev skutečná postava, jeho německý filmový soupeř Erwin König, údajně nejlepší německý odstřelovač, je výmyslem sovětské propagandy, potvrzuje Wikipedia.

Sidorenko má 500 potvrzených zabití

Nejlepším dohledatelným sovětským odstřelovačem 2. světové války je pak dle známých záznamů Ivan Sidorenko. Wikipedia uvádí, že si připsal 500 potvrzených zabití, a během svých akcí používal klasickou ruskou pušku Mosin-Nagant vybavenou teleskopickým zaměřovačem. Byl několikrát zraněný a nakonec mu velitelé v roce 1944 zakázali účastnit se bojových akcí, aby mohl své dovednosti předat nové generaci odstřelovačů.

Video: 1/3 otevřeného poklopu na milimetry přesně shozený ruční granát proměnil ve šrot ruský tank T-80

Mezi sovětskými odstřelovači ale zářily i ženy, z nichž mnohé dokázaly překonat své mužské kolegy. Nejznámější z nich je Ludmila Pavličenková. Wikipedia jí připisuje 309 zabitých nepřátel. Proslavila se hlavně při obraně Sevastopolu, kde byla i zraněna a evakuována ponorkou. Sověti ji již na frontu neposlali, a naopak ji vyslali do Ameriky a Kanady na propagační cestu, kde se setkala i s prezidentem Frankliken D. Rooseveltem a jeho manželkou, a těšila se přízni západního tisku. Na frontu se již nevrátila a také se stala instruktorkou.

Článek Lovci ve stínu: elitní sovětští odstřelovači, kterým stačil jeden výstřel na změnu celé bitvy. Němci z nich trnuli hrůzou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Projektil uvidí cíl a navede se na něj

Munice I-SMART francouzsko-německého výzkumného ústavu Saint-Louis je velice ambiciózní. EdrMagazine ji popisuje jako snahu zkonstruovat opticky naváděný projektil 12,7×99 milimetrů, což by mělo dle Armádního Zpravodaje v podstatě znamenat, že by po opuštění hlavně během letu viděl svůj cíl a dokázal automaticky měnit směr tak, aby ho zasáhl. Na vzdálenost 2 kilometrů by měl být schopen svou dráhu korigovat asi o 50 metrů.

Nebezpečné se stane realitou: na drony bude možné pálit z kulometu i tam, kde to dříve nešlo. Díky munici s plastovými projektily

Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že to neznamená vývoj projektilu, který by svůj cíl pronásledoval; ale i tak jde o velice náročný úkol. Munice 12,7×99 milimetrů známá i jako .50 BMG je používána v antimateriálových puškách nebo těžkých kulometech, uvádí Wikipedia, přičemž je asi 54 milimetrů dlouhá a její průměr činí 12,7 milimetrů. Musí se do ní ovšem vejít optický a navigační systém, nějaký zdroj energie a zařízení na korekci dráhy střely. Celek navíc musí vydržet veliké zrychlení při samotném výstřelu.

Projektil by měl letět asi 3 sekundy

Puškou, která by v budoucnu mohla munici I-SMART využívat, je třeba Barrett M82 zavedená v mnoha západních armádách. WeaponSystems uvádí, že je to antimateriálová puška účinná i proti personálu, jejíž účinný dosah je 1 800 metrů. Projektil opouští její hlaveň rychlostí 853 m/s, ale protože během letu o něco zpomalí, může 2 kilometry urazit za zhruba 3 sekundy. V případě korekce směru letu by byla taková střelba nejspíše přesná, i kdyby odstřelovač něco opomenul, například špatně spočítal vliv větru a dalšího.

iZdroj fotografie: Uživatel Metrónomo / Creative Commons / CC BY-SA

Kolem munice je nicméně ještě mnoho neznámých. Armádní zpravodaj odhaduje, že by nejspíše fungovala tak, že by prostřednictvím zaměřovače pušky získala obraz cíle a ten uložila do navigační části projektilu – během letu by ho potom porovnávala s obrazem získaným zabudovanou optikou. Druhou otázkou je, jak by byl takový projektil průrazný a zda by se dal použít i jako protimateriálový, nebo jenom proti živé síle. I tak by ale svou přesností znamenal doslova revoluci, jelikož by se mu vojáci vyhýbali jenom opravdu těžko.

Článek Odstřelovači už prakticky neminou: vyvíjená opticky naváděná munice zasáhne cíl s odchylkou až 50 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zřejmě velmi dobrá trefa; nebo propaganda

Z testování odstřelovačské pušky je jenom několik fotografií, které zveřejnila tamní Korejská lidová armáda. Na jedné z nich je vidět nejspíše údajný výsledek střelby Kim Čong-una, který se trefil naprosto přesně do samého středu. Zda jde o skutečnost, není jasné, může to být propaganda, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že je „vůdce“ absolventem vojenské akademie, do níž vstoupil poté, co se vrátil ze studií ve Švýcarsku, uvádí Wikipedia.

NATO chce navýšení výdajů na obranu o 50 % pro všechny. Kvůli Rusku si zjevně všichni v Evropě pořádně připlatí, ČR nevyjímaje

Nejenom se svým výsledkem, ale i se samotnou puškou byl zjevně velmi spokojený, jelikož se na fotografii dosti usmívá. Více informací však nebylo zveřejněno. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se na tvorbě SSG 08 podíleli profesionální odstřelovači z rakouské protiteroristické jednotky EKO Cobra, kteří byli konkrétně zapojeni do vývoje jako konzultanti.

Německo chce militarizovat celý národ, na válku s Ruskem připravuje i děti – pokud přijde, ruská armáda tvrdě narazí

Výsledkem je moderní, vysoce přesná odstřelovací puška s účinným dostřelem až 1 500 metrů. V severokorejské armádě bude sloužit speciálním jednotkám, které tak získají velice dobrou zbraň. Její hmotnost je 5,5 kg, pokud jde o verzi s 510mm hlavní pro náboje .308 Winchester, zatímco u verze s 690mm hlavní pro náboje .338 Lapua Magnum dosahuje 6,01 kg, uvádí Wikipedia (v obou případech jde o váhu v nenabitém stavu a bez příslušenství, které je volitelné).

Článek Foto: sám velký vůdce Kim Čong-un otestoval rakouskou odstřelovací pušku a trefil velmi přesně. Získal ji i přes sankce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský voják byl odstřelen velkorážní puškou

Trefit cíl na dlouhou vzdálenost není vůbec snadné a někdy si to vyžádá i vícero pokusů, ale rozhodně to není nemožné. Redakce Armádního Zpravodaje psala již v prosinci 2022, tedy zhruba 3/4 roku po začátku ruské invaze na Ukrajinu, jak ukrajinský odstřelovač zasáhl nepřítele na dálku dokonce 2,7 km. Tehdy držel světový rekord kanadský protějšek známý jako Wali. Ten v roce 2017 dostřelil, potažmo zastřelil vojáka, na neuvěřitelných 3 540 metrů.

Ukrajinci rozmetali životně důležité ruské zásobování. Záběry ukazují, jak nechali zmizet skoro 40 kamionů a náklaďáků

V listopadu 2023 však Armádní Zpravodaj informoval, že ho překonal jiný ukrajinský odstřelovač, když uštědřil nepříteli zásah na téměř 4 kilometry. V případě viditelném na videu se jednalo o vzdálenost 1 450 metrů, což je stále velice dobré. Posloužit k tomu měla velkorážní puška PGW LRT-3 s nábojem 12,7×99 mm, která má docela silný zpětný ráz.

„Obecně puška funguje a v našem případě úspěšně fungovala jak na obrněná vozidla, tak na nepřátelskou živou sílu. Příklad toho druhého můžete vidět ve videu výše,“ shrnuje odstřelovač, který zásah nepřítele zajistil. Záběr byl pořízen dalekohledem SAFRAN JIM LR s laserovým dálkoměrem a zhruba v jeho polovině je vidět, jak se voják kácí k zemi.

Uniklý snímek dokazuje, že Rusové používají zakázanou chemickou munici známou jako „kapky“. Mají na krku válečný zločin

Kdy přesně k incidentu došlo, není jasné, ale údajně se má jednat o archivní záběr – vzhledem k počasí nejspíše z léta nebo blížícího se podzimu. To však není podstatné. Je přitom podivné, že byl ruský voják na planině úplně sám, a není jasné, co bylo jeho úkolem.

Zásah ruského vojáka na 1 450 metrů ukrajinským odstřelovačem

Článek Ukrajinský odstřelovač zlikvidoval ruského vojáka na 1,5 km pomocí velkorážní pušky (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na zničení dronu může puška stačit

Na videu níže lze vidět, jak se povedlo ukrajinskému odstřelovači zlikvidovat malou ruskou kvadrokoptéru. Příspěvek na Facebooku uvádí, že k tomu použil pušku s municí .308 Winchester, což je civilní verze munice 7,62×51 mm NATO. Ukrajinská armáda má několik odstřelovačských zbraní této ráže, mohlo se jednat třeba o finskou Sako TRG-22, kterou mají mimochodem ve výzbroji i čeští vojáci, jak Armádní Zpravodaj koncem ledna připomínal. Má teleskopický zaměřovač a dokáže zasahovat cíle na 800 metrů, uvádí Wikipedia.

Video: „naprosté nabrání“ tanku T-72B3 na střechu MRAP obrněného vozidla MaxxPro aneb Ne vždy reverzní manévr vyjde

Záběry dokazují, že trefit malý létající dron není nic jednoduchého. Střelec po něm vypálil celkem čtyřikrát, než se trefil. Armádní Zpravodaj se nicméně domnívá, že to i tak svědčí o jeho umění nebo štěstí. Sice není nijak poznat, na jakou vzdálenost ho zasáhl, ale i tak rozměr dronu, jakým je třeba široce používaný DJI Mavic 3, činí 347,5 × 283 × 107,7 milimetrů, uvádí Wikipedia. Navíc se pohybuje rychlostí až 75 km/h, což úkol ještě více znesnadňuje.

Článek Video: je to celkem ojedinělé, ale ruský dron může sestřelit i ukrajinský odstřelovač. Nejspíše to vyžaduje obrovské štěstí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravená puška pro munici NATO

K přesné střelbě na kratší a střední vzdálenost dříve využívaly speciální síly Bundeswehru pušku Heckler & Koch G28, ale po letech ji chtějí nahradit. Jejich požadavkem byla zbraň používající náboje ráže 7,62×51 milimetrů, teda stejná, jaká je nabíjena do starších pušek. Jde o munici standardizovanou pro armády NATO, a Wikipedia k ní uvádí, že slouží do různých typů odstřelovačských pušek nebo třeba univerzálních kulometů, jakým je M240.

Popular Airsoft Weekend Feature:

Heckler & Koch Bags Contract To Supply The German Army With The Semi-Automatic Sniper Rifle G210

Read the full story: https://t.co/3NeOXGDFBQ #airsoft pic.twitter.com/IUO30NW0yj

— PopularAirsoft (@popularairsoft) August 31, 2024

Němečtí vojáci nakonec zvolili G210 od Heckler & Koch, což nemusí být překvapení, neboť je tato společnost tradičním dodavatelem ručních zbraní pro německé ozbrojené síly. ArmyRecognition uvádí, že jde o tzv. poloodstřelovací pušku, tedy zbraň určenou pro přesnou střelbu na kratší vzdálenosti. Odvozena je od modelu MR308A6, ale upravena byla dle požadavků speciálních sil německé armády, a představena pak na začátku roku 2024.

Puška G210 slibuje přívětivou ergonomii

Oproti G28 má nová zbraň nabízet mnohem lepší ergonomii, zvýšenou přesnost a lepší pohodlí při manipulaci třeba tím, že má mechanismus bočního nabíjení. Jde o pušku o hmotnosti 4,4 kg v nenabitém stavu, vybavena je přitom hlavní o délce 425 mm, uvádí TheFireArmBlog. MR308 má zásobníky na 10 a 20 nábojů a podobné to bude nejspíše i u této zbraně. K dispozici je na ní i lišta umožňující instalaci vybavení, např. optiky, a to i s nočním viděním.

Zakázané německé útočné pušky Haenel MK556 má ve výzbroji Ukrajina, kde evidentně porušení zákona nevadí

Celkem bude mít Bundeswehr k dispozici 500 pušek G210, z čehož je jasné, že půjde o zbraň určenou jenom pro velmi úzký okruh specialistů, hlavně tedy příslušníky speciálních jednotek. Taková poloodstřelovací puška by se mohla hodit např. pro boj v hustě zastavěném městském terénu, kde není vidět na kilometry daleko. Svými vlastnostmi je k tomu více než vhodná.

Článek Speciální síly německé armády si po letech vyžádaly modernizaci. Vsadí na poloodstřelovací pušku G210 a dostane ji pouze pár stovek vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Každý odstřelovač první ranou minul

Zajímavý souboj odstřelovačů ukazuje video níže. MilIn uvádí, že se odehrál na vzdálenost 1 240 metrů a záběry jsou pravděpodobně zaznamenané buď zařízením na pušce ukrajinského střelce, případně jeho pozorovatele. K výstřelu se jako první dostal ruský odstřelovač, ale minul, což ovšem na záběru vidět není. Ten ukrajinský palbu opětoval, ale napoprvé se také netrefil – zachoval však klid a využil přesnosti své zbraně a výcviku a druhou ranou již neminul.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

O souboji je známo to, že ukrajinský střelec použil munici .338 Lapua Magnum, ale již neznáme typ zbraně, zatímco ruském vojákovi nevíme vůbec nic. Wikipedia uvádí, že .338 Lapua Magnum je finská munice vyvinutá v 80. letech 20. století pro vojenské odstřelovače a užívána je hlavně na střední a dlouhé vzdálenosti. Vystřelený projektil dokáže překonat i standardní balistickou ochranu a je potvrzené, že s ní odstřelovač zasáhl cíl na vzdálenost 2 450 m. V jiném případě pak ukrajinský voják zasáhl nepřítele na skoro 4 km puškou domácí výroby.

Sako TRG používá i .338 Lapua Magnum

Není vůbec vyloučeno, že ukrajinský sniper z videa použil finskou odstřelovací pušku Sako TRG, kterou má ukrajinská armáda ve výzbroji, zatímco munice .338 Lapua Magnum je v ní také využívána. Výrobce na svých stránkách uvádí, že jde o jednu z nejpřesnějších pušek dostupných na současném trhu a používá se na dlouhé vzdálenosti. Je přitom modulární, takže na ni lze připevnit spoustu vybavení. Má také různé typy hlavní, dle verze váží 4,7 až 7 kg.

Článek Video: když si to ruský odstřelovač „rozdá“ s ukrajinským a oba dva se vzájemně minou, může rozhodnout chladná hlava se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstřelovač správně nemá mířit na hlavu

Využití střelné zbraně na blízko je zdokumentované řadou případů – pistolí byl například z blízka zastřelen následník trůnu František Ferdinand v Sarajevu. I atentát na protektora Reinharda Heydricha chtěli čeští parašutisté vyslaní Londýnem provést za pomoci samopalu Sten, ale v tom se zasekl náboj a nevystřelil, uvádí Wikipedia – proto také přišla na řadu bomba. Odstřelovací puškou byl pak zastřelen třeba americký prezident John Fitzgerald Kennedy.

iZdroj fotografie: Public Domain

O tom, jestli se útok puškou povede, rozhoduje výcvik a štěstí. Trénovaný odstřelovač – pokud se dostane na vhodné a nehlídané místo – nejspíše nemine. Ale pokud je nevycvičený, tak i když umí střílet, může udělat řadu chyb, což oběti nahrává. Jednou z nich je mířit na hlavu jako v nějakém holywoodském filmu. Článek o odstřelovačích na stránkách amerického ministerstva obrany jasně říká, že na hlavu se nemíří, protože je malá a pohybuje se – míří se na dvě trojúhelníkové oblasti na těle, a to od hrudníku po krk, a pak a od kyčelních kostí po pánev.

Ani rychle letící projektil není zárukou

Vedle zmíněného záleží i na vzdálenosti a použité zbrani; pokud útočník disponuje třeba útočnou puškou, jakou je AR-15, použije náboj ráže 5,56×45 mm. Wikipedia uvádí, že podle délky hlavně se může projektil pohybovat u ústí hlavně rychlostí i 900 m/s, což znamená, že vzdálenost 150 m urazí za pouhých 0,16 s. Ale ani to nezaručí, že se střelec trefí přesně tam, kam míří, pokud se jeho cíl v posledním okamžiku pohne, zvlášť když míří třeba na malou hlavu.

Atentát na Heydricha: Zabití důstojníka SS rozpoutalo na území Protektorátu Čechy a Morava doslova peklo

Na druhou stranu mířit na trup může být risk, pokud má cíl balistickou ochranu. Většinou jde ale o nějakou skrytou, protože nosit těžkou by nepůsobilo dobře (třeba na voliče). Většina dostupných vest pro skryté nošení má level ochrany IIIA, což znamená ochranu proti pistolovým rážím včetně SIG .357 a Magnum .44, uvádí Velmet. Projektil z útočné nebo odstřelovací pušky by nejspíše nezastavila, jenom zpomalila, i když není ani vyloučeno, že mají ti nejdůležitější špičkovou a běžně nedostupnou ochranu.

🇺🇸 O atirador de Trump já estava na mira, e foi abatido imediatamente após os tiros sobre o candidato. Como se explica isto? pic.twitter.com/5MhYkFxk72

— geopol.pt (@GeopolPt) July 14, 2024

Pokus o atentát na Donalda Trumpa

Článek Když někdo střílí na politika a míří mu na hlavu jako odstřelovač v holywoodském filmu, v podstatě mu tím může zachránit život se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neznámý sniper se trefil na 3 800 metrů

Jméno nového nejlepšího snipera světa veřejnost nezná. Známo je o něm pouze to, že je členem speciální jednotky Alpha spadající pod Bezpečnostní služby Ukrajiny (zkráceně SBU). Portál Defence-Blog uvedl, že se mu podařilo zasáhnout ruské vojáky na vzdálenost 3 800 metrů – video ze zásahu můžete vidět níže. Dosavadní rekord byl přitom 3 450 metrů, zásah se povedl v roce 2017 neznámému kanadskému odstřelovači během mise v Iráku.

Ukrainian sniper uses ‘Horizon’s Lord’ rifle to take out Russian soldier from 2.5 miles away https://t.co/grutKGDXOq pic.twitter.com/c0SNodSIA1

— New York Post (@nypost) November 21, 2023

Nový rekordman střílel antimateriálovou puškou Horizon’s Lord (též Volodar Obriyu) ukrajinské výroby. Na videu je vidět, jak namířil do oblasti, kde se nacházeli tři ruští vojáci, a zhruba po 10 sekundách od výstřelu se jeden z nich zhroutil a další schovali do zákopu. Je však otázkou, zda ukrajinský střelec opravdu mířil na konkrétního vojáka, anebo na celou skupinu a doufal, že jeho střela někoho zasáhne. Ale i tak jde o mistrovskou trefu. Vzhledem k síle projektilu je pravděpodobné, že je zasažený Rus mrtvý nebo minimálně těžce zraněný.

Puška využívá speciální střelivo

Horizon’s Lord je vcelku nová zbraň, poprvé byla představena v roce 2021, a vyvinul ji ukrajinský zbrojařský závod MAYAK, uvedl ArmyRecognition. Využívá přitom nový speciálně zkonstruovaný náboj označovaný jako 12,7x114HL, který vznikl z náboje 14,5×114 mm. Do vzdálenosti 2 700 m se má dokonce pohybovat nadzvukovou rychlostí. Samotná puška je 1,82 metru dlouhá a její hmotnost je přes 15 kg. Slouží hlavně k eliminaci nepřátelských odstřelovačů, velkorážních kulometů, protitankových systémů a lehce obrněných vozidel.

Video: Téměř světový rekord ukrajinského odstřelovače. Svůj cíl zasáhl na 2,7 kilometru, jde o skoro nemožný úspěch

Vzhledem k intenzitě bojů na Ukrajině a moderním západním i ukrajinským zbraním je ale možné, že se žebříček odstřelovačů do konce války ještě změní. Další ukrajinský odstřelovač je aktuálně na 4. místě se zásahem na vzdálenost 2 710 metrů – v jeho případě toho dosáhl ukrajinskou antimaterálovou puškou Snipex Alligator, o čemž jsme na ArmádnímZpravodaji též psali. V žebříčku nejlepších sniperů ale nefiguruje žádný Rus. Není ale jasné, zda je to tím, že by Rusko nemělo tak kvalitní pušky, nebo spíše tím, že své zásahy nehlásí.

Článek Světový rekord překonán o 350 metrů, ukrajinský odstřelovač trefil ruského vojáka na skoro 4 km puškou domácí výroby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kalkulátor FN Elity je extrémně lehký

Výrobcem přístroje je známá belgická zbrojovka FN Herstal, která ho představila v roce 2021. Jeho výhodou je hmotnost pouhých 400 gramů, což je několikanásobně méně než u jiných zařízení podobného druhu. Ostřelovačům to umožňuje nasazení přímo na zbraň a mít tak údaje z kalkulátoru k dispozici téměř okamžitě.

Francouzští vojáci měli nové balistické kalkulátory testovat několik měsíců, používali je hlavně na puškách FN SCAR-H PR a PGM Hécate II. První zbraň je variantou pušky FN SCAR s hlavní délky 20 nebo 16 palců, která je kombinována s dalekohledem Schmidt & Bender. Jde o poloautomatickou pušku využívající střelivo 7,62×51 milimetrů NATO, a druhá ze zbraní je pak těžká antimateriálová puška ráže 12,7 milimetrů.

Na projektil působí řada vlivů

Problémem odstřelovačů bývá, že se záměrný bod hlavně na delší vzdálenosti neshoduje s místem dopadu střely. Záleží to na mnoha proměnných: jednou je typ střely, i když střelec většinou ví, jak obecně provést korekci. Problémem ovšem je, že na projektil působí mnoho různých vlivů – od větru po teplotu nebo vlhkost. Se všemi jevy musí přitom odstřelovač počítat a složitými výpočtu určit, jak přesně zaměření upravit.

Aktuálně odstřelovači často nosí přenosné meteostanice, aby potřebné údaje k výpočtům zjistili, ale balistický kalkulátor dokáže zastoupit obojí. Vše je totiž integrováno v jednom malém zařízení vybaveném laserovým dálkoměrem s dosahem 1 750 metrů, a podle francouzských vojáků byl vliv kalkulátoru na střelbu velmi znatelný. Přesnost odstřelovačů skokově vzrostla o zhruba 25 procent.

Článek Francouzští odstřelovači dostali „nefér lifehack“, balistický kalkulátor FN Elity zvyšuje přesnost střelby až o 25 % na téměř 2 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Snipex Alligator je silnější než slavná puška Barrett

Jedná se o relativně novou zbraň, veřejnosti byla poprvé představena v roce 2020. Sloužit dokáže jako odstřelovačská puška, ale ukrajinští vojáci ji využívají převážně proti ruským obrněným vozidlům a další technice. Je totiž silnější než asi nejznámější antimateriálová puška americké výroby, a sice M107 Barrett. Ukrajinská zbraň si za určitých okolností dokáže poradit i s bojovým vozidlem pěchoty a problém pro ni nejsou ani běžné ruské obrněné transportéry.

iZdroj fotografie: Sergej Voronkov / Creative Commons / CC BY-SA

Její síla je zajištěna především vysokou ráží, využívá totiž střelivo ráže 14,5 milimetrů, zatímco M107 a jiné antimateriálové pušky mají většinou menší ráži 12,7 milimetrů. Náboje do ukrajinského Aligatoru jsou stejné, jaké byly používány do sovětských protitankových pušek PTRS a PTRD a kulometu KPV. Projektil s ocelovým jádrem dokáže na vzdálenost 500 metrů proniknout 30 milimetry pancíře, speciální střelivo s wolframovým jádrem je pak ještě silnější.

Střelba z pušky Snipex Alligator výhradně vleže

Síla zbraně je vykoupena její hmotností, dosahuje plných 25 kilogramů a není ji tedy jednoduché ani přenášet, natož z ní střílet. Při transportu je puška Snipex Alligator většinou rozdělena na 2 části, neboť pro svou délku 2 metrů ani není moc skladná. Své přitom dělá i tlumič, který slouží primárně k maskování záblesku výstřelu, nikoliv k utlumení zvuku (ale i to do jisté míry zvládá). Odstřelovačská puška má také velmi výraznou úsťovou brzdu, izolátor zpětného rázu nebo polstrování pažby, aby střelec co nejméně pociťoval mohutnou sílu výstřelu.

Ukrajinští odstřelovači tvrdí, že je Snipex Alligator mimořádně účinný proti obrněným transportérům typu BTR, jichž má ruská armáda velmi vysoké množství, ale obstojí i proti další technice. Používají je proto nejenom proti vozidlům, ale také proti lidem s balistickou ochranou nebo přístrojům jako jsou radary. Efektivní dostřel pušky je udáván na 2 kilometry, v listopadu 2022 ale dosáhl jeden z vojáků zasáhnout a zničit cíl na vzdálenost 2 710 metrů.

Střelba puškou Snipex Alligator

Článek Ukrajinský „lovec“ zneškodňuje ruské protivníky monstrem Snipex Alligator: puška domácí výroby patří k nejsilnějším na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dragunov SVD má náboje z dob carského Ruska

Zmíněný konstruktér je spoluzakladatelem společnosti zabývající se modernizací různých zbraní, a tak se nakonec pustil i do legendární odstřelovačské pušky Dragunov SVD. Získat se mu podařilo civilní verzi pušky, která používá starý náboj 7,62 x 54 milimetrů vyvinutý ještě v době carského Ruska. Je však velmi výkonný, proto je vlastně používán dodnes. Navíc je levnější než .308 Winchester, případně jeho vojenský ekvivalent 7,62 x 51 milimetrů užívaný NATO.

Aby mohl zbraň modernizovat, musel z ní odstranit, co se dalo. Je jasné, že její vnitřní části ani hlaveň měnit nelze, ovšem vše ostatní ano. Je ale třeba dát pozor, protože nevhodné uchycení a další prvky mohou vést například ke vzniku nechtěných vibrací, nevyváženosti a dalším negativním jevům. O něco jednodušší je to s pažbou, zde je změna možná, a to za nějakou moderní a lépe vyhovující střelcům, například i s možností nastavení pro konkrétního jedince.

Z SVD zbylo jen pouzdro a hlaveň

Valentin Vlasenko nakonec „očesal“ pušku tak, že z ní zbyla jenom holá hlaveň. Prvním pokusem bylo umístění do upraveného pouzdra z Heckler & Koch HK417, což nebylo špatné, protože šlo ze zbraně opravdu střílet. Do výsledného návrhu však ještě řada úprav chyběla; zejména bylo potřeba, aby puška nebyla těžká a střelce nijak neomezovala. Na zbrani se objevila i univerzální lišta Picatinny o délce 460 milimetrů, na níž bylo možné instalovat různé vybavení. Puška s 24palcovou hlavní má přitom hmotnost pouhých 4,2 kilogramů.

Díky oné liště lze na pušku umístit různé druhy optiky, a to včetně termovizního zaměřovače. Vybavena může být i kompaktním balistickým kalkulátorem Vampire ST s možností doplnění o laserový dálkoměr, což může střelci značně usnadnit zaměření cíle a přesnost. Z Dragunova SVD se tak stala zbraň, která údajně může v mnoha parametrech konkurovat moderním odstřelovačským zbraním. Oproti modernější HK417 je prý téměř 4krát levnější a přitom srovnatelná výkonem.

Článek Vzkříšení legendy: modernizovaná 60letá ruská odstřelovačská puška Dragunov SVD se vyrovná dnešním zbraním, je však 4krát levnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bez maskování to nejde

Že je třeba působit nepozorován si uvědomuje každý odstřelovač už do doby, co na svět přišly zbraně s přesným dlouhým dosahem. Třeba stovky metrů se sice mohou zdát jako dálka, ale mnohdy tomu tak není. Odstřelovač navíc musí zaujímat takovou pozici, aby z ní dobře viděl cíl, ale zároveň on sám viděn nebyl. Prozrazený odstřelovač se totiž jinak může stát lovnou zvěří.

Pro maskování platí několik zásadních pravidel vycházejících ze schopností lidského zraku. Lidské oko například velmi dobře rozeznává různé siluety nebo geometrické tvary a dokáže také identifikovat nějaké odlišnosti okolí. A právě proto je třeba vše takové rozbít. Samozřejmě platí, že velmi dobře viditelné jsou lesklé předměty, ale například i světlá lidská kůže. Co není na obrázcích vidět, ale odstřelovače může prozradit, je i hluk, a má-li nepřítel vycvičené psy, tak i pach.

Snipeři používají hejkala

Odstřelovač se také musí flexibilně přizpůsobit pozici, na níž se nachází. Může se totiž stát, že v případě změny pozice jen o několik metrů nebude jeho původní maskování funkční. Proto snipeři, včetně českých, při maskování v přírodě používají speciální oblek nazývaný hejkal. Ten je opatřen síťovinou, k níž jsou přichyceny různé maskovací materiály, a to jak umělé, tak přírodní. Obecně platí, že během maskování je na takovém obleku o něco méně materiálu umělého a více přírodního, poměr a vzor si volí sám odstřelovač.

iZdroj fotografie: Irish Defence Forces / Creative Commons / CC BY

Ovšem ani to nestačí, odstřelovač si musí být vědom například toho, jakým směrem, tedy od země nahoru, roste okolní vegetace, a na hejkala přírodní materiály umístit ve správním směru, jinak bude maskování neúčinné. Když navíc změní svou polohu, je třeba materiál okamžitě upravit. Nutností je zatmavení kusů kůže, aby se neleskly, rozbitá silueta zbraně nebo zamezení odlesku optiky a hodinek. Může se ale jednat i o jiné prvky. Třeba úspěšný odstřelovač druhé světové války Simo Häyhä (přezdívaný bílá smrt) si do úst v zimě dával sníh, aby ho neprozradila kondenzace při výdechu.

Článek Málokdo je odhalí: zkuste na fotkách najít odstřelovače, kteří se umí maskovat tak dobře, že nejsou vidět ani tehdy, kdy o nich víte se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SVD neboli Dragunov

Odstřelovací puška sovětského původu. Do výzbroje byla zavedena již v roce 1963 a patřila ke standardním odstřelovacím zbraním východního bloku. Využívá náboje ráže 7,62 × 54 milimetrů v zásobníku na 10 ran. Má optická mířidla se čtyřnásobným zvětšením a její efektivní dostřel je 800 metrů. Puška byla ve výzbroji Ukrajiny ve velkých počtech. V posledních letech je postupně jako zastaralá vyřazována z výzbroje, ovšem v rukách zkušeného střelce může být i přes své stáří velmi nebezpečná.

M82 Barrett

Asi nejznámější antimateriálová puška světa amerického původu, někdy také označovaná jako M107. Jde o zbraň využívající střelivo .50 BMG, jaké je běžně užíváno například v těžkých kulometech M2. Váží zhruba 14 kilogramů, ale zvládá účinně eliminovat zpětný ráz, což umožňuje velmi přesnou střelbu. Náboje jsou umístěny většinou v zásobníku na 5 ran, její efektivní dostřel je až 1 800 metrů. Prorazit je schopna i pancíř lehčích obrněných vozidel, ovšem používána je i proti živé síle. Proti projektilu nepomůže vojákům ani balistická ochrana.

Sako TRG-22

Finské odstřelovací pušky řady TRG jsou jedny z nejčastěji používaných zbraní své kategorie. Verze 22 je uzpůsobena pro střelbu náboji 7,62 × 51 milimetrů, i když některé typy mohou být komorovány i pro jinou munici. Puška má zásobník na 5 ran a její efektivní dostřel je zhruba 800 metrů. Může být vybavena různými typy zaměřovačů a dalším příslušenstvím pro přesnější střelbu a případně také lepší krytí pozice střelce. Výhodou je i relativně nízká hmotnost kolem 5 kilogramů.

Zbroyar Z-10

Ukrajinský zbrojní průmysl ale umí produkovat i odstřelovačské pušky vlastní konstrukce, dobrým příkladem je Zbroyar Z-10 inspirovaný americkou AR-10. Ukrajinští vojáci je dostali již kolem roku 2015, několik jich pro armádu koupil z vlastního tehdejší prezident Petr Porošenko. Do výzbroje byly zavedeny v roce 2018. Využívají náboje 7,62 × 51 milimetrů umístěné v odnímatelném zásobníku na 10 ran a jejich efektivní dostřel je 800 metrů. Na pušku je možné nainstalovat různé druhy pažby nebo zaměřovače. Nedávno se také podařilo jednomu ukrajinskému odstřelovači téměř dosáhnout na světový rekord.

Článek Video: ukrajinští odstřelovači ukazují, jak eliminují i 2 nepřátele jednou ranou. Tohle jsou nejpoužívanější pušky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstřelovač vystřelil nejspíše třikrát

Z důvodu bezpečnosti ukrajinská armáda neinformovala, kdo záhadným střelcem skutečně je, a ponechala si pro sebe také informace o použité zbrani. Zveřejnila však video zobrazující celou akci v termálním zaměřovači. Ten totiž umožňuje nahrávat to, na co se střelec dívá, a je tedy snadné ověřit tvrzení o zásazích. Z videa je zřejmé, že po prvním výstřelu se ruský voják ještě dokázal pohybovat, ale byl (pravděpodobně) raněný. Střelec použil k jeho zneškodnění celkem tři rány, přičemž jeden projektil letěl k cíli asi 2 sekundy.

Oproti tomu světový rekordman, kanadský odstřelovač Wali, svoji mistrnou ránu vypálil v Iráku v červnu 2017, kdy po boku Kurdů bojoval proti Islámskému státu. Použil tehdy antimateriálovou pušku McMillan TAC-50. Zajímavostí je, že na jaře letošního roku se vydal na Ukrajinu, aby jí pomohl v boji s Rusy. Ovšem vydržel tam jen několik týdnů a údajně za celou dobu vypálil jen 2 rány; a to na zastrašení. Podle po misi poskytnutých rozhovorů mu vadilo, že si musel vše shánět sám, a trápila ho také neprofesionalita jeho spolubojovníků.

Nejasnosti o druhém místě

Ukrajinský ostrostřelec měl z druhého místa odsunout Angličana Craiga Harrisona s jeho ranou z roku 2009. Ten tehdy zasáhl cíl na vzdálenost 2 475 metrů v Afghánistánu a použil při tom pušku Accuracy International L115A3, jejíž původ je ve Velké Británii. Je ovšem možné, že byl Harrison až třetí. Existují totiž zprávy o australském odstřelovači z roty Delta 2. pluku Commandos a jeho ráně na vzdálenost 2 815 metrů. Vystřelit ji měl z americké antimateriálové pušky M82A1 Barrett v Afghánistánu v roce 2012.

Ať je zásah ukrajinského odstřelovače druhým nebo třetím nejlepším na světě, jde každopádně o mistrovský kousek. Do statistiky bude zbývat doplnit hlavně typ použité zbraně. Nabízí se hned několik kandidátů, protože Ukrajina dostala ze západu celou řadu pušek. Je známo, že její vojáci určitě používají jak americké M82A1 Barrett, tak britské Accuracy International.

Článek Video: Téměř světový rekord ukrajinského odstřelovače. Svůj cíl zasáhl na 2,7 kilometru, jde o skoro nemožný úspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Teplo lidského těla cíl prozradí

Princip termovize je založen na detekci vyzařovaného tepla ve vztahu k pozadí. Obecně se dá říci, že různé předměty mají různou teplotu, což technice umožňuje jejich zobrazení. Vzhledem k tomu, že lidské tělo má obvykle teplotu mezi 36 až 37 stupni Celsia, na pozadí země a okolních předmětů v noci září jako vánoční stromeček. Moderní přístroje takové vyzařování tepla dokáží zachytit i na vzdálenost jednoho kilometru.

Jak ukazují některé záznamy z Ukrajiny, kde probíhají intenzivní boje mezi ruskými útočníky a ukrajinským obránci, nemusí jít ani o specializované vojenské vybavení. Kvalitní termovizní zaměřovače jde koupit i jako lovecké, tedy civilní vybavení. Nejsou levné, dobrý zaměřovat stojí i více než 100 tisíc korun. Zobrazují cíle s rozlišením 640 x 480 pixelů, ale existují i zaměřovače s ještě lepším rozlišením. Dobrému střelci se rozhodně vyplatí do takové technologie investovat.

Ochrana neexistuje, spásou je pouze mlha

Některé kvalitnější zaměřovače dokonce mají balistické počítače, které dokáží střelci pomoci s odhadem směny směru projektilů způsobených třeba větrem nebo jinými vlivy. Před takovým moderním vybavením je prakticky nemožné se schovat. Žádné maskování na těle vojáka nepomůže, vyzařování tepla nejde nezastavit. Lze použít plachty ze speciálních materiálů, ovšem jen na statických pozicích. Za pohybu může být jediným krytím voják mlha. Podle své hustoty totiž dokáže výkon termovize výrazně ovlivnit.

Někteří střelci jsou schopni za pomoci zbraní s termovizí dosáhnout fenomenálních výsledků. Mnohdy jsou díky záznamovému zařízení i zdokumentovány. Na sociálních sítích je dostupné i video, na kterém ukrajinský odstřelovač za pomoci termovize zlikvidoval za 19 sekund 4 Rusy. Musel k tomu použít nějakou poloautomatickou pušku se zásobníkem. Například ukrajinskou Zbroyar Z-10. Má desetiranný zásobník a efektivní dostřel 800 metrů. V rukách zkušeného střelce jde o vražednou zbraň.

Článek I v noci jako lovná zvěř: 4 mrtví pod 20 sekund, přesný zásah až na 1 km díky termoviznímu zaměřovači i pevné ruce odstřelovače se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Carské a sovětské stálice

Rozhodně nejstarší zbraní, kterou mají ve výzbroji ukrajinské i ruské síly, je Mosin-Nagant 1891. Zbraň zařazená do výzbroje za vlády cara Alexandra III. má stále velkou roli. Maximální dostřel ráže 7,62 mm je sice 2 000 metrů, ale nejčastěji se používá na cíle do jednoho kilometru, kde vyniká v přesnosti. Kromě jednoduchosti je velkým plusem i dostatek munice. Obě strany dokonce Mosina modernizovaly, a tak často dostává o století mladší tlumiče a optiky.    

Další sovětskou legendou nasazenou oběma stranami je SVD (Snajperskaja Vintóvka systémy Dragunova – Ostřelovačská puška systému Dragunov). Puška zavedená již v roce 1963 má mnoho konstrukčních prvků shodných s řadou útočných pušek AK. Na poloautomatickou zbraň se zásobníkem na 10 nábojů 7,62 mm je k dispozici i noční vidění. Maximální dostřel činí 1 300 metrů. Je velice rozšířená a obě strany ji modernizovaly. Ruská SVDM je vybavena tlumičem a značně odlehčena.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Opravdovou specialitu z dílen sovětských zbrojířů představuje Vintovka Snajperskaja Spetsialnaja, tedy zkráceně Vintorez. Tato unikátní zbraň pro speciální jednotky má plně integrovaný tlumič, lze zvolit i plně automatický režim a střílí těžkou podzvukovou munici ráže 9×39 mm. Dostřel zbraně je kolem 400 metrů a palba z ní je téměř bezhlučná. Vintorez se začala vyrábět roku 1987, a proto jich Ukrajincům mnoho nezůstalo. Naopak Rusko v jejich výrobě pokračuje dodnes.

Ukrajinská západní cesta

Po vypuknutí konfliktu na Donbase a po začátku války v únoru 2022 se na Ukrajinu dostala celá řada západních odstřelovačských pušek. Z Velké Británie například přišla Accuracy International Arctic Warfare, poloautomatická puška 7,62 mm NATO s maximálním dostřelem 3,9 km, jež byla speciálně vyvinuta pro boj v extrémním chladu. Vedle toho byly dodány speciály firmy Sauer, Remington Model 700, Barrett Model 98B nebo finské SAKO.

Ukrajina se však snaží být co nejméně závislá, a proto spustila výrobu několika vlastních vysoce zajímavých odstřelovaček. Fort-301 je licenční verze legendární izraelské pušky Galil. ArmaLite AR-10 se stal předlohou pro pušku Zbroyar Z-10 (UAR-10). Samonabíjecí zbraň vážicí 5,5 kg má opět ráži 7,62 mm NATO a efektivní dostřel 800 metrů. Vedle ní je do výzbroje zařazena i originální ukrajinská konstrukce Zbroyar Z-008. 

iZdroj fotografie: KONEVA NV / Creative Commons / CC BY-SA

Největší pozornost v poslední době ovšem vyvolala protimateriální puška Snipex Alligator. Tento samonabíjecí „drobek” koncepce bullpup se zásobníkem na 5 nábojů, měřící 2 000 milimetrů a vážící 25 kilogramů, má ráži 14,5 milimetru. Jedná se o jednu z nejvýkonnějších zbraní své kategorie, která má maximální dostřel kolem 7 000 metrů, efektivní okolo 2 000 metrů. Byl z ní ovšem hlášen zásah na 4 000 metrů.

Ruské speciality pana Lobaeva

I když většinu zbraní stejně jako u Ukrajinců tvoří u ruské armády dědictví po rudém impériu, ani Moskva nelenila. Protějškem Snipex Alligator je VSSK Vychlop. Velkorážní zbraň s podzvukovým nábojem 12,7 mm, schopným na 600 metrů vyřadit i lehce pancéřované vozidlo, byla vyrobena jen v několika desítkách kusech. Ve výzbroji je mají pouze jednotky Specnas. Jeden kus se podařilo ukořisti i Ukrajincům.

Opravdové speciality dodává ruské armádě firma Lobaev Arms, jež byla založena roku 2003 bratry Lobaevovi. Ta přesídlila do Ruska ze Spojených Arabských Emirátů teprve v roce 2014. Mezi speciality firmy patří řada DXL. Opakovačky používají munici od .338 LM (DXT-3 Vozmezdije) přes .408 CT (DXL-4 Sevastopol) až po munici 12×7 mm (DXL-5 Opustošitel). Zbraně jsou vybaveny tlumičem a mají extrémní efektivní dostřel až 2 800 metrů. Řada DXL je označována jako protiodstřelovačské speciály.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Mistrovským kusem, jak sám o něm mluví Lobaev, je puška SVLK-145 Sumrak (Soumrak). Jednoranná puška na náboj. 408 CT (10.36×77 mm) je skutečný dálkový speciál s dostřelem přes 3 000 metrů. Roku 2017 s ní její tvůrci dokázali v ideálních podmínkách a se speciální municí zasáhnout cíl 1×1 metr na vzdálenost 4 210 metrů. Ani to však Lobaevovi nestačí a tvrdí, že pracuje na zbrani s dostřelem 6 až 7 kilometrů. Lze pochybovat, zda takovou zbraň půjde nasadit v dohledné době na bojiště.

Článek S čím bojují odstřelovači ve válce na Ukrajině? Vedle muzeálních kusů a dědictví po Sovětech se objevují i supermoderní pušky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Simo Häyhä – 505 zabití

Finský odstřelovač, jenž bojoval za zimní války, ve které na přelomu let 1939 a 1940 Sovětský svaz napadl Finsko. Země se mu v počátečních fázích velmi úspěšně bránila a Häyhä na tom má nemalý podíl. Jeho výhodou bylo nejen střelecké umění, ale i malá postava, díky níž se dokázal snadno maskovat.

Používal bílou kombinézu, v zasněženém terénu se pohyboval na lyžích a do úst si dával sníh, aby mu nekondenzoval dech. Střílel z pušky bez optických mířidel, přesto dosáhl 505 potvrzených zabití. V březnu 1940 byl však vážně zraněn do tváře. Jeho spolubojovníci jej zachránili, dlouhé měsíce pak strávil v nemocnici.

iZdroj fotografie: Public Domain

Fjodor Matvejevič Ochlopkov – 429 zabití

Nejúspěšnější sovětský odstřelovač sloužící za druhé světové války, i když jeho proslulost zastínila jiná jména, která sovětská propaganda více prosazovala. Je o něm známo velmi málo údajů. Ví se, že Ochlopkov se rozhodl stát odstřelovačem, aby mohl pomstít smrt svého bratra.

Během bojů byl několikrát raněn, v červnu 1944 do hrudníku tak vážně, že musel do konce války zůstat v nemocnici. I tak má potvrzeno 429 zabití. Přes tyto úspěchy mu však nebyl za války udělen titul Hrdina Sovětského svazu, údajně kvůli jeho původu. Této pocty se měl dočkat až v roce 1955. Dožil se 60 let.

Francis Pegahmagabow – 378 zabití

Kanaďan indiánského původu, který se vyznamenal během bojů v první světové válce. Se svými 378 zářezy na pažbě je považován za nejlepšího odstřelovače tohoto konfliktu. Do kanadského expedičního sboru se přihlásil již v roce 1914. Ačkoli měl indiánský původ (indiáni zpočátku nebyli příliš vítáni), přijali jej.

Podle dochovaných záznamů používal Rossovu pušku, která sice byla problematická v zákopové válce, ale naopak si ji pro její přesnost oblíbili mnozí odstřelovači. Byl také mnohokrát vyznamenán. Po válce se vrátil do Kanady, kde se velmi aktivně zapojil do indiánské politiky a dalších aktivit.

Ljudmila Pavličenková – 309 zabití

Čtvrtou nejúspěšnější odstřelovačkou historie se stala žena, která sloužila v sovětské armádě během druhé světové války. Po napadení SSSR se přihlásila jako dobrovolnice v Oděse. I když chtěli, aby se stala ošetřovatelkou, zvolila si odstřelovačský kurs. Poté se vrhla do obrany Oděsy, kde zaznamenala 187 zásahů.

iZdroj fotografie: Public domain

Když město padlo, podílela se na obraně Sevastopolu. Během těchto bojů se opět velmi vyznamenala, avšak nakonec byla těžce zraněna a evakuována ponorkou. Po zotavení se již nevrátila na frontu, ale naopak byla vyslána na propagační jízdu po USA, kde se jí říkalo Lady Smrt.

Článek Skrytá smrt z rukou odstřelovače může na bojišti přijít kdykoli. Ti nejlepší dokázali zlikvidovat stovky nepřátel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trénink nočního střelce je náročný

Jestliže odstřelovači procházejí velmi náročným tréninkem, pro jedince, kteří mají jako zaměření noční střelbu, to platí dvojnásob. Takový odstřelovač musí znát vše jako kolega střílející za denního světla. Plus mít řadu dalších znalostí, jak používat noční zaměřovače, jež mu jeho práci umožňují. Ty jsou různých typů, záleží na tom, jakou techniku má daná armáda k dispozici. Například je známo, že ruské a nejspíše i čínské systémy nočního vidění jsou horší než ty západní.

Jako první se objevily zaměřovače zesilující světlo, jež lze v noci využít, protože ve venkovních prostorách nic takového jako absolutní tma neexistuje. Samozřejmě při jejich použití záleželo i na počasí. Nejsilnějšími přirozenými zdroji nočního světla jsou měsíc a hvězdy. Pokud je měsíc ve fázi novu a je pod mrakem, šance na spatření cíle takovýmto typem zaměřovače jsou menší než za jasné oblohy a úplňku.

Zaměřovače využívající tepla

Mnohem sofistikovanějším systémem jsou avšak termovize. Ty využívají skutečnosti, že různé objekty mají různou teplotu a obraz pak vykreslují podle této veličiny. Jelikož lidské tělo má běžně teplotu 36 až 37 stupňů Celsia, což je mnohem více než okolní terén v nočních hodinách, člověk v takovémto termovizním zaměřovači svítí jako vánoční stromeček. Před takovým přístrojem je možná těžší se skrýt než za plné viditelnosti za dne. Zde žádná maskovací uniforma nepomůže.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

To však neznamená, že by s takovými přístroji měli odstřelovači nějakou jednoduchou práci. Termovize mají třeba omezené rozlišení. Samozřejmě záleží na typu zaměřovače, jeho stáří a kvalitě. Rozlišení přístrojů se totiž stále zlepšuje. Ale i tak na větší vzdálenosti, zvláště u starších přístrojů, cíl může pokrývat jen několik pixelů na zobrazovacím displeji. Trefit se zbraní do takového cíle, který se může jevit jakoby rozmazaný, není rozhodně jednoduché.

V poslední době se vyskytují stále sofistikovanější systémy, které mají třeba laserový dálkoměr, meteostanici, GPS, balistický počítač a další vymoženosti. Na základě údajů mohou nočnímu střelci v mnohém pomoci. I když samozřejmě platí, že vlivy, jako je rychlost větru, musí sniper nakonec posoudit sám a zaměření podle toho náležitě upravit. Ale už se vyvíjejí systémy, jež by pomáhaly tyto údaje vyhodnocovat. Je tedy možné, že se dočkáme doby, kdy zaměřovač s počítačem bude nakonec přesnější než sebelépe vytrénovaný střelec.

Zdroj: TechInsider

Článek Práce odstřelovače v noci je nesmírně komplikovaná. Není možná bez speciálních zaměřovačů a tréninku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Znáte nějaké další způsoby maskování?

Zdroj: TechInsider

Článek Armádní test všímavosti: Maskované odstřelovače speciálních jednotek najdete na fotografiích jen těžko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Napsaný projev zachránil prezidenta

Ovšem otázkou je, co projektil takové ráže dokáže zastavit. Nadšenci se například pokusili zjistit, jak by si s ním poradil papír. Samozřejmě ne jeden, ale celý stoh klasického kancelářského papíru. Může se to zdát neuvěřitelné, ale je to možné. Například se traduje historka, že amerického prezidenta Theodora Roosevelta zachránil před kulkou atentátníka projev, který byl napsaný na 50 stranách.

Papír, ač se to nezdá, je hustý materiál a při dostatečné vrstvě nebude lehké jej prostřelit. Již několik listů papíru je obtížné roztrhat. Když nadšenci testovali, jak to zvládne revolver kalibru .22, tedy velmi slabá zbraň, a jiný, používající extrémně silné náboje .500 S&W Magnum, rychle se to ukázalo. Slabá střela neprolétla ani prvním balíkem s 500 listy kancelářského papíru. Silný projektil se zastavil ve třetím balíku.

Silný projektil prorazí i 25 milimetrů oceli

Ovšem náboje do antimateriálových pušek jsou zcela něco jiného, než střelivo do revolverů, jejich síla je nepopiratelně větší. Byl po první světové válce vyvinut Johnem Browningem především do protiletadlových zbraní, ale brzy našel i jiné využití. Na 200 metrů dokázal prorazit 25 milimetrů homogenní válcované oceli a byl proto použitelný proti obrněným vozidlům i tehdejším lehkým tankům.

iZdroj fotografie: Richard C. Wysong II / Public domain

Papír samozřejmě není ocel a tak ho je třeba více. Přesto se ukázalo, že běžný celoplášťový projektil se zastavil v sedmém kancelářském balíku. K jeho zastavení tedy bylo zapotřebí 3 000 až 3 500 listů papíru gramáže 80. Možná trochu překvapením mohl být výsledek protipancéřového projektilu. Papír se evidentně chová jinak. I zde se tato střela zastavila v sedmém balíku. Takže je jasné, že papír je schopen pomoci, ale kdybyste si z něho chtěli udělat vestu, asi byste se pěkně pronesli a byli neohrabaní.

Jaký běžný materiál by podle vás dokázal zastavit kulku antimateriálové pušky?

Zdroj: Techinsider

Článek Kolik listů papíru zastaví projektil ráže .50? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Technologie umožňuje postavit výkonné konstrukce

Není to úplně originální nápad. Elektrické motorky využívají i někteří američtí speciálové. Jejich nespornou výhodou je, že na rozdíl od těch s motorem jsou zcela nehlučné. Proto se s nimi vojáci dokáží dostat na místo bez toho, aby se o nich nepřítel jakkoli dozvěděl. Technologie elektrovozidel již dnes pokročila natolik, že dokáží být relativně rychlá, poradit si s náročným terénem a mají i dostatečný dojezd.

Podobně je chce využít velitel ukrajinských Gruzínců. Podle něho se jeho odstřelovači potřebují pohybovat rychle a hlavně být schopni neprodleně opustit prostor, ze kterého vedli palbu na nepřítele. I když se Rusům často nepodaří najít přesnou pozici odstřelovače, znají směr a jeho přibližné umístění. Proto jejich obrana často spočívá v tom, že na oblast navedou dělostřeleckou palbu. To trvá pět až deset minut. Elektrokolo by mělo pomoci k tomu, aby odstřelovač zmizel, než granáty začnou dopadat.

Výhodou je, že se potřebná technika nemusí shánět někde v zahraničí. Na Ukrajině existuje domácí výrobek, který je pro tuto úlohu vhodný. Je jím elektrokolo Atom od ukrajinské společnosti Eleek. Ta produkuje různé druhy elektrokol. Před nedávnem představila i upravenou verzi svého modelu Atom, který by mohl být vhodný pro armádu.

Atom by měl zvládat i náročný terén

V tomto případě jde spíše o motorku, protože na rozdíl od většiny společností vyráběných elektrokol na představeném modelu nejsou vidět žádné pedály na šlapání. Ovšem na sociálních sítích existují i fotografie s pedály. Vozidlo má i relativně široké pneumatiky a odpružení, které by si mělo být schopné poradit i s náročným terénem. Pro armádu vyrobený model byl představený v kombinaci černé a hnědozelené barvy, aby byl co nejméně nápadný.

Podle dostupných parametrů by měl Atom požadovaný úkol bez problému zvládnout. Může dosahovat rychlosti 90 kilometrů v hodině. Na jedno nabití by měl ujet vzdálenost až 150 kilometrů a zároveň je schopen unést téměř 150 kilogramů. To je dostatečná rezerva pro vzrostlého muže i s armádní výstrojí. Nabíjet se údajně dá i přes USB, doba nabití je zhruba pět hodin.

Několik Atomů již má mít armáda Ukrajiny ve své výzbroji. Jsou nasazovány k různým úkolům, například k průzkumu, kde se také využívá jejich schopnost být zcela nehlučné. Dalším jejich využitím by mohla být kurýrní služba v oblastech, kde ruská vojska ruší komunikaci a nelze použít vysílaček. Zde opět lze využít jejich nehlučnosti a rychlosti na to, aby se kurýr nepozorovaně pohyboval v těsné blízkosti bitevních linií.

Jak dobrým nápadem je podle vás využívat nehlučná elektrovozidla v armádě?

Zdroj: Thedrive

Článek Velitel gruzínské legie na Ukrajině by rád získal speciální terénní elektrokola Atom pro své odstřelovače se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Inspirací byla americká AR-10

Příležitosti se zhruba před deseti lety chopila ukrajinská společnost Zbroyar LLC. Za vzor si vzala americkou pušku AR-10, z jejíž konstrukce vyšla. V květnu 2012 představila vlastní zbraň nazvanou Z-10, zprvu s nábojem .308 Wichester, vzápětí i se standardním střelivem NATO 7,62x51mm. Nová ukrajinská karabina byla vybavena například lištou Picatinny, což je standardizovaný montážní systém používaný na ručních střelných zbraních pro montáž optických zaměřovačů a dalšího příslušenství v armádách NATO.

Lišta je také označována MIL-STD-1913 rail nebo STANAG 2324. Část dílů nové pušky musela její finální výrobní firma zpočátku dovážet ze zahraničí, a to hlavně ze Španělska a USA, avšak podíl dílů a součástek zhotovených ve firmách domácích výrobců na Ukrajině se stále zvětšoval. Zlatá éra zbraně přišla v roce 2014 po vypuknutí konfliktu na Donbasu, kdy se na Ukrajině státní orgány konečně začaly více zajímat o domácí produkci zbraní.

Zjistily, že puška Z-10 sériově vyráběná od roku 2012 je velice podařenou a výkonnou zbraní, kterou by ukrajinská armáda rozhodně potřebovala. Přesto kvůli ekonomickým potížím státu ještě chvíli trvalo, než se nová zbraň dostala do rukou ukrajinských vojáků ve větším množství. V říjnu 2015 byly zveřejněny fotografie z použití dvou pušek Z-10 vybavených optickými mířidly, dvojnožkami, pažbami Luth-AR a rukojetí Ergogrip vojáky 79. samostatné letecké útočné brigády.

iZdroj fotografie: Uživatel VoidWanderer / Creative Commons / CC BY-SA

Standardní verzi nové pušky si kupovali i obyčejní příslušníci vojenského personálu, pohraničníci a zaměstnanci Bezpečnostní služby Ukrajiny z vlastních prostředků, a dokonce i civilisté, aby se s nimi mohli jako dobrovolníci zapojit do bojů. 82 pušek Z-10 vojákům 3. samostatného pluku speciálních sil koupil někdy v roce 2017 na vlastní náklady i tehdejší ukrajinský prezident Porošenko.

V té době již výrobce garantoval, že zhruba 85 % všech komponentů nové zbraně se vyrábí na Ukrajině. Puška se v konfliktu osvědčila, a v roce 2018 ukrajinská armáda konečně zbraň zařadila do výzbroje masověji a pod označením 7,62 mm samonabíjecí odstřelovací puška UAR-10 jí s dodáním v roce 2019 objednala 600 kusů. Dodávka byla splněna s předstihem.

Střílí klasické náboje armád NATO

Jedná se o karabinu moderní konstrukce, která ve většině verzí používá střelivo 7,62 x 51 NATO. Ale existují i varianty, které jsou komorované na střelivo .243 Winchester, .260 Remington, 7mm-08 Remington či 6.5×47mm Lapua. Zbraň je vybavena desetiranným zásobníkem. Střílet může pouze jednotlivými ranami.

Puška se vyrábí v několika verzích s různými délkami hlavně. Nejdelší má 1 140 milimetrů s délkou hlavně 610 mm, a tato zbraň váží 5,5 kilogramu. Puška má účinný dostřel 800 metrů, maximální pak 2 kilometry. S kratšími hlavněmi klesá hmotnost, ale zmenšuje se účinný mířený dostřel.

Zbraň je možné rozložit na dva kusy, aby se snadněji přepravovala. Je ji možné opatřit tlumičem. Standardem je pažba MagPul PRS s nastavitelnou lícnicí a výsuvnou tlumící vložkou – opěrkou do ramene. Alternativně lze nainstalovat pažbu FAB nebo MagPul CTR.

Jak moc se ukrajinská odstřelovací puška vyrovná moderním zbraním?

Zdroj: TheFirearmBlog

Článek Ukrajinci zkonstruovali vlastní odstřelovačskou pušku Zbroyar Z-10. Proti ruským okupantům jich používají minimálně stovky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nechal práce u počítače a vyrazil pomoci

Wali měl na Ukrajinu dorazit 9. března spolu s dalšími bývalými vojáky. Už se údajně zapojil do bojů a má mít na kontě šest mrtvých ruských okupantů, ačkoli tyto zprávy se nedají ověřit z nezávislých zdrojů. Čtyřicetiletý muž, který se po odchodu z armády živí jako počítačový inženýr, je mezi světovými odstřelovači považován za opravdovou elitu.

Ačkoli jeho skutečné jméno není známé, vystupoval v minulosti i na veřejnosti. Ví se, že má manželku a jednoročního syna. Když prý uslyšel výzvu prezidenta Volodymyra Zelenského, neváhal a rozhodl se nabídnout pomoc, stejně jako mnoho dalších bývalých vojáků. Do cizinecké legie se podle dostupných údajů hlásí asi 20 tisíc bojovníků včetně Čechů.

Již je zjevné, že tato pomoc je velmi vítaná, protože z mnohých dobrovolníků se stávají instruktoři, kteří pomáhají odvedencům s osvojením potřebných dovedností. Navíc nepochybně zvedají morálku těchto mužů, kteří se tak mohou učit od zkušených vojáků a v neposlední řadě přispívají k vědomí, že v tom Ukrajina v žádném případě není sama.

Sloužil v Afghánistánu nebo Iráku

Legendární kanadský sniper má celou řadu zkušeností. Byl příslušníkem 22. kanadského královského pluku. Dvakrát měl být nasazen v Afghánistánu a bojoval i v Iráku. Byl součástí elitní jednotky JTF-2. Údajně se dobrovolně účastnil i bojů po boku Kurdů. Svého legendárního zásahu dosáhl v červnu roku 2017, kdy na 3 540 metrů zasáhl bojovníka Islámského státu.

Jeho umění ukazují i počty zabitých nepřátel. Dobrý odstřelovač podle odborníků zvládne za den zastřelit kolem pěti protivníků. Ti hodně dobří se dostávají na hodnoty kolem 10 a více zastřelených. Ovšem Wali má mít ve svých záznamech prokázáno zabití i 40 nepřátel denně, což ho řadí mezi opravdovou špičku. Rusové se tedy v oblasti, kde bude nasazen, mají opravdu čeho obávat.

Vliv sniperů na bojující jednotky je nezpochybnitelný a oni sami jsou často primárním terčem protivníka. Dle zpravodajství, které hovoří o vysokých ztrátách Rusů v důstojnickém sboru, lze předpokládat, že Ukrajinci využívají vlastní odstřelovače. Význam Kanaďana je nepochybně hlavně psychologický. Již tak demoralizované ruské jednotky mají dalšího a velmi nebezpečného nepřítele, navíc jednoho z mnoha ze zahraničí.

Jak může zkušený sniper pomoci Ukrajině?

Zdroj: RepublicWorld, SsbCrackExams

Článek Ukrajincům pomáhá elitní kanadský sniper přezdívaný Wali. Už má mít na kontě první zářezy, nemluvě o vlivu na morálku Rusů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fotograf se inspiroval slavným kulometem

Jejím otcem je Ronie Barrett, zakladatel společnosti Barrett Firearms Manufacturing. Původním povoláním byl fotograf a při své práci si na začátku 80. let všiml kulometu M2 Browning cal .50. Začal uvažovat, jaké by to bylo, kdyby existovala odstřelovačská puška, které by mohla využívat toto výkonné kulometné střelivo.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Jelikož odstřelovači většinou využívali do té doby jen ráži 7,62 milimetrů, účinný dostřel jejich odstřelovačských pušek končil na vzdálenosti maximálně jeden kilometr. Střely z těžkého kulometu 12,7 mm ale doletí mnohem dále. Spojil se s konstruktérem Bobem Mitchellem a po několika měsících vytvořili pušku používající náboje .50 BMG (12,7 mm). Vybavili ji systémem, který tlumil značný zpětný ráz. Tento systém byl později ještě vylepšen.

iZdroj fotografie: Greg Hubbard / Creative Commons / CC BY-SA

Nová puška dostala zásobník na 10 nábojů. Když ji nabídli k prodeji, objednávky se jen hrnuly. Zbraně si také všimla CIA, která v 80. letech posílala zbraně mudžahedínům bojujícím v Afghánistánu proti Sovětům, a proto jich několik dostala. Silný náboj nejen létal daleko, ale dokázal ničit i vozidla včetně těch lehce pancéřovaných.

První si je objednalo Švédsko

Vycvičený střelec dokáže s puškou Barrett M82 zasáhnout cíl i na vzdálenost 1 800 metrů. Musí ale počítat s gravitací, která dráhu střely zakřivuje dolů. Silný náboj může mít smrtící účinek do vzdálenosti až čtyř kilometrů, i když pravděpodobnost mířeného zásahu je na tuto vzdálenost v podstatě nulová.

Barrett měl štěstí, protože zbraň se stávala mezi odborníky stále známější. A když v roce 1989 přišla první armádní objednávka ze Švédska, o rok později si zbraně objednala i americká námořní pěchota.

iZdroj fotografie: Uživatel MathKnight / Creative Commons / CC BY

V současné době má pušky Barrett v různých verzích ve výzbroji svých ozbrojených sil asi 60 zemí včetně České republiky. Protimateriálové pušky začaly vyrábět i další země, například Rusko (Arma 2) nebo Čína. Puška Barrett byla nasazena v mnoha konfliktech od Iráku až po Afghánistán a potvrdila svoji vysokou účinnost. Bohužel i v rukou teroristů, když v 90. letech s ní teroristická IRA zabíjela britské vojáky.

Jakou odstřelovačskou pušku dneška považujete za nejlepší?

Zdroj: Nationalinterest

Článek Nápad fotografa Barretta na odstřelovačskou pušku znamenal zavedení zcela nové kategorie zbraní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vášnivý lovec od dětských let

Hathcock se narodil a vyrůstal v Arkansasu. Již od raných let se věnoval střelbě a lovu, zčásti proto, aby pomohl uživit svoji rodinu. Při lovu v lese předstíral, že zabíjí japonské vojáky. Lovil s puškou J. C. Higgins ráže 22. Hathcock celé dětství snil o tom, že se stane mariňákem, a tak se 20. května 1959 ve věku 17 let přihlásil do americké námořní pěchoty.

iZdroj fotografie: USMC Archives / Creative Commons / CC BY

V roce 1966 byl Hathcock nasazen ve vietnamské válce jako vojenský policista a poté se stal odstřelovačem. Během vietnamské války měl Hathcock 93 potvrzených zabití příslušníků PAVN (Vietnamské lidové armády) a Vietkongu. Sám Hathcock odhadoval, že zabil 300 až 400 nepřátelských vojáků. Mezi jeho četná ocenění patří Purpurové srdce (Purple Heart), udělované za zranění či smrt v boji proti nepříteli či Stříbrná hvězda (Silver Star Medal) za chrabrost v boji proti nepříteli.

Bílé pírko bez kapky krve 

Carlos Hathcock dostal od nepřátel přezdívku “White Feather” (“Bílé pírko”) kvůli pírku, které nosíval ve výstroji. Bylo výzvou pro protivníky, kteří he nebyli schopní eliminovat. Když Vietkong nasadil na likvidaci Carlose skupinu odstřelovačů, jeho spolubojovníci si nasadili pírka také, aby oklamali nepřítele. Na počest Hathcocka byla pojmenována “White Feather” komerční verze odstřelovací pušky M25.

iZdroj fotografie: USMC Archives / Creative Commons / CC BY

PAVN vypsala na Hathcocka odměnu 30 000 USD (přes 670 000 Kč). Odměny vyplácené za americké odstřelovače ze strany PAVN se obvykle pohybovaly od 8 do 2 000 USD (180 Kč do 45 000 Kč). Hathcock držel rekord v nejvyšší odměně a zabil každého známého vietnamského střelce, který se ho snažil dostat.

Své kvality dal jasně najevo

Se svým pozorovatelem, Johnem Burkem, dokázali bějem 5 dnů zlikvidovat celou rotu NVA. Podle neobnošených uniforem se jednalo o nováčky, kteří neměli s sebou žádný komunikační prostředek. Hathcock zastřelil důstojníka v přední části čety, zatímco Burke zlikvidoval zadního důstojníka. Odstřelovači doslova přitiskli vietnamské vojáky na dna zákopů a postupně eliminovali celou jednotku.

iZdroj fotografie: USMC Archives / Creative Commons / CC BY

Tímto kouskem se Hathcock dostal do hledáčku NVA, která si byla dobře vědoma jeho kvalit a rozhodla se ho odstranit. Poslala na něj svého odstřelovače, “Kobru”. Při prvním pokusu udělal vietnamský odstřelovač chybu a zastřelil seržanta dělostřeleckého sboru námořní pěchoty, který zemřel Hathcockovi přímo před očima. Z úkolu zabít Kobru se stala osobní záležitost.

Souboj mezi odstřelovači

Vzájemný boj mezi odstřelovači provázela i další klopýtnutí a to doslova, když Hathcock při pronásledování zakopl o kořeny stromu, dal Vietnamci šanci vystřelit. Střela však Hathcocka minula a trefila jeho čutoru s vodou. V průběhu boje si obě strany prohodily své pozice a Vietnamec se dostal do pozice přímo proti slunci.

iZdroj fotografie: USMC Archives / Creative Commons / CC BY

Hathcock si všiml slunečního odrazu soupeřova zaměřovače, který tak prozradil svou pozici. Zaměřil a vystřelil. Když šel Hathcock zkontrolovat, zda je Kobra mrtvý, zjistil, že jeho střela čistě prošla protivníkovým teleskopickým zaměřovačem a trefila ho do oka. Hathcock se zmocnil pušky mrtvého odstřelovače v naději, že si ji přinese domů jako trofej, ale poté, co ji odevzdal a označil, byla ukradena ze zbrojnice. 

Nelítostný ochránce mariňáků 

Další drama se odehrálo mezi Hathcockem a členkou Vietkongu Apache. Apache sloužila ve válce dlouho předtím, než do Vietnamu přišel Hathcock. Apache byla známá pro své sadistické mučení mariňáků. Jednoho z nich zaživa stahovala z kůže den a půl, poté ho nechala odejít, zemřel krátce poté, co se dostal zpět ke svým ke svým liniím. Hathcock, který cítil sounáležitost se všemi svými spolubojovníky, se s ní rozhodl skoncovat.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený BT (@madisonarms)

Jednou byl na pravidelné hlídce, když narazil na skupinu Vietkongu. Byla mezi nimi i Apache. Když se zastavila, aby vykonala potřebu, využil odstřelovač příležitosti. Ovšem nespokojil se s jedním výstřelem, jako u ostatních cílů. Druhou kulku do ní vpálil, aby se ujistil, že je skutečně mrtvá.

Nejvýznamnější mise

Carlos Hathcock bral často nejnebezpečnější mise sám na sebe. Jednou z nich bylo odstranit vysoce postaveného důstojníka NVA, s čímž se pojila nutnost infiltrovat základnu. Namísto toho, aby podnikl dvoukilometrový přesun nepřátelským územím na svém břiše, rozhodl se použít loveckou taktiku plazení po boku, protože to minimalizovalo stopy, které po něm zůstaly. Během pohybu se musel vyhýbat hlídkám a proklouznout kolem dvou kulometných hnízd.

iZdroj fotografie: The U.S. Army / Creative Commons / CC BY

NVA neočekávala, že by na základnu vtrhl jediný muž, a když kolem něj prošli vojáci NVA, věděl, že vstoupil nepozorovaně. Palebnou pozici vytvořil asi 640 metrů od místa, kde odhadoval, že uvidí svůj cíl. Vystřelil, zlikvidoval důstojníka a odplazil se pryč, protože vojáci na základně neběželi k němu, ale spíše do okolní džungle hledat úkryt. Jako by věděli, komu čelí.

Roku 1967 dosáhl nejvyšší vzdálenosti ověřeného zásahu, přibližně 2300 metrů. Použil upravený kulomet M2 Browning s optikou. 16. 9. 1969 najel jako řidič na minu, zůstal nezraněn, ale z hořícího vozu vytáhl sedm vojáků a utrpěl popáleniny na 90 procentech těla. Za tento čin odmítl Stříbrnou hvězdu s tvrzením, že jen konal svou povinnost. Zemřel v roce 1999. Heslo: Jeden výstřel, jeden zásah.

Patří snipeři v současnosti mezi klíčové muže pozemních jednotek?

Zdroj: WarHistoryOnline, GunDigest, Grunt, Military

Článek Sám infiltroval nepřátelskou základnu a prostřelil protivníkovu optiku. Carlos Hathcock alias Bílé pírko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skrytí střelci, kteří děsí nepřítele

Zkušený odstřelovač dokáže do značné míry ovlivnit vývoj na bojišti a je proto velice cennou součástí vojenských útvarů.  Je schopný eliminovat taktické cíle na velkou vzdálenost s precizní přesností, provádí pozorování, sbírá informace a jeho přítomnost na bojišti značně snižuje morálku nepřátel. Komu by se chtělo bojovat, s vědomím, že na vás v dálce číhá nepozorovaný střelec s prstem na spoušti, čekající až vystrčíte hlavu z úkrytu.

iZdroj fotografie: USMC Archives / Creative Commons / CC BY

Odstřelovači americké námořní pěchoty hráli důležitou roli napříč mnoha konflikty historie. Nepozorovaně likvidovali nepřátele od bojišť druhé světové války, až do dnešní doby. Problémem po dlouhou dobu byla skutečnost, že neexistoval žádný ucelený program pro předávání zkušeností mladým aspirujícím sniperům. Vše se změnilo až s Válkou ve Vietnamu.

Carlos N. Hathcock, profík, na kterého vypsali odměnu

Carlos Hathcock, rodák z Arkansasu, dorazil do Vietnamu v roce 1966. Měl zde sloužit jako příslušník vojenské policie. Jelikož se však již v minulosti osvědčil jako znamenitý střelec, stáhl ho k sobě Edward J. Land. Land, který byl také talentovaný odstřelovač, byl pověřen mimo jiné vytvořením výcvikového odstřelovačského programu a Hathcock se mu skvěle hodil. Hathcock se díky svým následným úspěchům stal legendou. Ve Vietnamu mu bylo připsáno 93 potvrzených zabití a několik stovek dalších nepotvrzených.

iZdroj fotografie: Extrastory / Public Domain

V roce 1967 dokonce překonal rekord ve smrtelném zásahu na nejdelší vzdálenost, a to na úctyhodných 2,25 kilometru. Nasadil tím laťku tak vysoko, že tento „rekord“ nebyl překonán více než 30 let. Hathcock byl pro nepřátele takovým trnem v patě, že na něj vypsali odměnu ve výši 30 000 amerických dolarů, což ho dostalo do hledáčku řady vietnamských odstřelovačů, lačnících po jeho hlavě. Jedním z jeho neznámějších počinů byl souboj s odstřelovačem, zvaným „Kobra“.

iZdroj fotografie: Pixabay

Kobra operoval blízko základny, na které Hathcock působil a likvidoval americké vojáky tak dlouho, dokud nevyprovokoval k souboji svůj cíl, samotného Hathocka. Jejich střet nakonec skončil Hathcockovým vítězstvím, když díky odrazu světla v puškohledu protivníka dokázal Kobru zneškodnit jen vteřiny předtím, než by mu pravděpodobně sám padl za oběť. I přes své úspěchy zůstával Hathcock skromným mužem, a když musel kvůli zraněním Vietnam opustit, pokračoval alespoň v předávání svých zkušeností nováčkům.

Eric R. England, skromný a téměř neznámý sniper

O vojenské kariéře Erica Englanda se toho moc neví, kromě faktu, že měl ještě více potvrzených likvidačních zásahů, než Hathcock a že z toho nedělal velkou vědu. England se již před válkou projevil jako výborný střelec, když exceloval na střeleckých soutěžích. Ve skvělých střeleckých výkonech pokračoval i ve válce, jako člen 3. divize námořní pěchoty. Během pouhých 7 měsíců služby, nasbíral tento rodák z Georgie neuvěřitelných 98 potvrzených zásahů a stovky nepotvrzených.

iZdroj fotografie: Uživatel Venko555 / Armorama / Public Domain

England o své službě nikdy moc nemluvil. Ze svých úspěchů nedělal velkou vědu, protože jak říkal, nebojoval pro slávu. Považoval se však za nadprůměrného vojáka, neboť jak pravil: „Dobré výstřely dělají lepšího mariňáka“ a on střílel lépe než většina. I přes své značné úspěchy není mimo americkou komunitu odstřelovačů příliš znám, sám Hathcock ho však velmi oceňoval slovy: „Eric je skvělý muž, skvělý střelec a skvělý mariňák.“

Charles „Chuck“ B. Mawhinney, sloužil, aby chránil své kolegy

Chuck Mawhinney byl nejsmrtonosnějším odstřelovačem v historii americké námořní pěchoty. Ve Vietnamu strávil téměř rok a půl a během svého působení dosáhl 103 potvrzených smrtelných zásahů protivníka, a dalších 216 možných. Ačkoliv i pro něj byl Vietnam peklem, záměrně zůstával ve službě, aby mohl díky svým schopnostem pomoci chránit své přátele a kolegy.

iZdroj fotografie: Marca / Public Domain

Po konci služby se držel v ústraní a celých 20 let nikdo, kromě jeho kolegů, o jeho úspěších nevěděl. Až roku 1991, když jeho přítel a bývalý kolega Joseph Ward, publikoval knihu, v níž popisoval a velmi oceňoval Mawhinneyho činnost jako snipera, měla veřejnost možnost se s jeho příběhem seznámit. Teprve poté se Mawhinney rozmluvil o podrobnostech své služby a svých počinech.

Jsou příkladem pro moderní odstřelovače

Vietnamská válka byla základem pro stvoření moderních odstřelovačských výcvikových programů v USA. Činy mužů, jako byli Mawhinney, England a Hathcock zvýraznily přínosy odstřelovačů ve všech vojenských ohledech. Průměrná spotřeba munice na zabití nepřítele byla pro běžné pěšáky 50 000 nábojů, pro odstřelovače to činilo průměrně 1,3 náboje. Úspěchy legendárních odstřelovačů inspirovaly mnoho mužů a podnítily jejich snahu jít v jejich šlépějích.

iZdroj fotografie: U.S. Indo-Pacific Command / Public Domain

Výcvik odstřelovače je dnes velice náročný, ale umí produkovat elitní profesionály. Kromě fyzických a psychických dovedností, musí však každý odstřelovač americké námořní pěchoty podrobně znát své vynikající předchůdce, studovat jejich techniku střelby a jejich způsoby střelecké přípravy. Všem je dnes jasné, že odstřelovačský program v americké armádě existuje dodnes zejména díky úspěchům, kterých předchůdci dnešních sniperů ve Vietnamu dosáhli.

Jak pohlížíte na úspěchy těchto 3 odstřelovačů vy?

Zdroj: Wearethemighty

Článek Tiší zabijáci z vietnamské války: Legendární trojice odstřelovačů rozsévala strach v řadách protivníka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Denně zastřelil až osm nepřítel

Není jím Rus Vasilij Zajcev, kterého veřejnost zná díky filmu Nepřítel před branami. Jedná se o Fina jménem Simo Häyhä, jemuž se podařilo zastřelit asi dvojnásobný počet nepřátel než slavnému Zajcevovi. A to během pouhých tří měsíců, kdy se účastnil války. V průměru zvládl zastřelit denně kolem pěti až osmi nepřátelských vojáků. Jeho bilance se nakonec vyšplhala na 505 zabití.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jeho příběh začal v prosinci roku 1939. Tehdy Sovětský svaz během takzvané zimní války napadl svého severního souseda Finsko. Häyhä sloužil v armádě již od roku 1925. Pro jeho skvělé střelecké výsledky v roce 1938 prošel výcvikem odstřelovače. Když pak začala válka, byl nasazen na frontě. Finové byli oblečení do bílé maskovací uniformy, která je skvěle kryla. Sovětští vojáci takovou výhodu neměli.

Bez teleskopického hledí

V boji používal pušku M28/30, což byla finská verze slavné pušky Mosin-Nagant. Býval také ozbrojený samopalem Suomi KP / -31. Zajímavé je, že Häyhä neměl na své zbrani namontovaný teleskopický zaměřovač. Používal klasická mířidla, se kterými se uměl bez problému trefit na vzdálenost 600 metrů. Klasická mířidla mu umožňovala zůstat při míření blíže k zemi. Nehrozilo ani, že by se od dalekohledu odrazilo světlo.

iZdroj fotografie: Uživatel Klokster / Creative Commons / CC BY-SA

Zásadně operoval sám mezi liniemi nebo na sovětské straně fronty. Byl však 6. března 1940 při přestřelce zasažen tříštivým nábojem do tváře a skončil v bezvědomí v nemocnici. Podstoupil mnoho operací a kvůli zranění se nemohl účastnit ani pokračovací války. Po válce se stal lovcem kachen a zemřel ve věku 96 let. Během války o něm často psaly noviny, které mu daly přezdívku Bílá smrt.

Zdroj: History Extra

Článek Největší odstřelovačské eso historie rozsévalo hrůzu mezi sovětskými vojáky. Postřílelo přes 500 nepřátel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Muž s přesnou muškou

Každopádně Vasilij Zajcev není vymyšlená, ale skutečná postava. Sloužil u námořnictva a když Německo napadlo Sovětský svaz, tak dobrovolně narukoval na frontu. V září roku 1942 byl nasazen ve Stalingradu, o který vedli Sověti a nacisté úporné boje. Tehdy sloužil jako klasický střelec, ale velitelé si velmi brzy všimli dovednosti zabít nepřátelské vojáky na dlouhé vzdálenosti. Proto se stal odstřelovačem s puškou Mosin-Nagat vybavenou dalekohledem.

iZdroj fotografie: Franco Atirador / Creative Commons / CC BY-SA

S ní dosahoval neuvěřitelných výsledků. Podle zaznamenaných údajů mezi 10. listopadem a 17. prosincem 1942 zabil 225 nepřátelských vojáků. Vyvinul si vlastní metodu boje. Dlouho dokázal čekat ve skrytých pozicích, odkud pak pálil. Ve Stalingradu zaučoval i jiné odstřelovače a byl na ně velmi přísný. Používali taktiku nasazení tří dvoučlenných týmů tvořených střelcem a zvědem. Ta je dodnes ruskými odstřelovači praktikována.

Glorifikace propagandou

Zajcevových úspěchů si brzy všimli tvůrci sovětské propagandy a jeho příběhy začaly plnit sovětský tisk. Tak podle všeho vnikla i legenda o jeho souboji s velitelem německé odstřelovačké školy Erwinem Königem. Případně Heinzem Thorvaldem, o kterém mluví některé prameny. Ovšem historikům se existenci těchto velitelů v německých ozbrojených silách nepodařilo věrohodně doložit. Mnozí je považují za mýtus a výplod propagandy.

iZdroj fotografie: Konstantin Dorokhin / Creative Commons / CC BY-SA

Každopádně ruské zdroje legendu označují za pravdivou. Například v Muzeu ozbrojených sil v Moskvě mají údajný dalekohled z Königovy pušky. Na souboj s elitním německým odstřelovačem ve svých pamětech vzpomíná i sám Zajcev. Není ale jasné, zda publikace nebyla poplatná sovětské propagandě. To nijak nesnižuje Zajcevovy schopnosti. Je doloženo, že zabil minimálně 11 německých sniperů.

V lednu 1943 byl Zajcev při minometném útoku raněn . Musel na léčení, ale nakonec se vrátil zpět na frontu a sloužil do konce války. V únoru 1943 získal titul Hrdina Sovětského svazu. Po válce pracoval jako inženýr a byl dokonce ve vazbě kvůli vykonstruovaným obviněním ze špionáže. Zemřel v prosince 1991 ve věku 76 let. V roce 2006 byl s vojenskými poctami pochován u Mamájevovy mohyly ve Volgogradu.

Zdroj: Historyhit, Stalingradfront

Článek Po kom střílel legendární odstřelovač Vasilij Zajcev? Jeho protivníka halí tajemná rouška záhad se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará láska nerezaví

Karabiner 98k vychází z pušky Gewehr 98, která byla standartní výzbrojí německé armády v první světové válce. Firma Mauser ji začala vyrábět v roce 1898, nicméně vzhled pušky existoval už rok předtím. I když se na pušku dalo spolehnout a vojáci si ji pochvalovali, provozní analýzy konané po roce 1918 dokázaly, že puška byla příliš dlouhá a rozměrná. Gewehry 98b, které se Němcům po odevzdání válečného materiálu podařilo uchovat, se tak v rámci modernizace modifikovaly na Karabiner 98b.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Slovo karabiner v němčině znamená karabina, nicméně nelze říct, že by Karabiner 98b obsahovala typické prvky karabiny. Jediné, co se změnilo, byla rukojeť závěru, čepy pro popruhy a schopnost využívání vylepšené munice. Zmatek mezi názvem originálu a novější verze nikdy nezmizel.

Vývoj války ovlivnil výrobu

Karabiner 98b se sice používala v celé válce, německá armáda ale v roce 1939 jako standartní pušky zvolila Karabiner 98k. Zkratka „k“ (kurz – krátký) u Kar 98 označovala, že puška měla kratší hlaveň než verze „b“. I tak ale nedosahovala platných rozměrů, aby mohla být označena jako karabina. Podle komerčního modelu Mauser se tyto pušky mezi válkami vyráběly v Československu, Belgii, ale i v Číně. Produkce německé verze odstartovala v roce 1935 a od té doby se vyráběla ve velkých počtech.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Kvalita výroby byla pochopitelně na excelentní úrovni, ale s blízkým koncem války rapidně klesala. Pušky tak potom měly dřevěný základ pouze laminován nebo byl tvořen z nekvalitního materiálu. Některé prvky jako držák bajonetu se úplně vynechaly.

Na výrobním vrcholu existovaly pro pěšáky libujících si v dodatečných aparátech zařízení pro odpalování granátů, zaměřovače nebo sklápěcí pažby, určené zejména parašutistům. Patrně nejpoužívanější byly teleskopické zaměřovače pro odstřelovače. Na výběr měli menší typy, umístěné v přední části hlavně, a velké, nasazené na závěrový mechanismus.

Kar 98k a odstřelovači

Německo se rozhodlo využít jak nové, tak přebytkové zaměřovače z první světové války. Ty se přidávaly na původní Kar 98b i na nové pušky Kar 98k. Mezi roky 1939 až 1940, mělo několik jednotek Heer (Armáda) k dispozici směsici různých variant odstřelovačích pušek. To přispělo k výrobě několika typů zaměřovačů s postranním držákem a klepetovým úchytem. Nejpoužívanějším zaměřovačem byl Zielfernrohr 39 se 4násobným přiblížením.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Karabiner 98k byla jen jedna z mála pušek, která se dočkala odstřelovačské verze. Požadavky vydané OKH (Nejvyšší velení německé armády) v roce 1936 nařizovaly, že všech 5 střel ze zásobníku pušek se po střelbě muselo nacházet v 18centimetrovém kruhu ve vzdálenosti 300 metrů. Pokud toto nebylo splněno, puška se vrátila na rekalibraci. Bohužel, tohle nemohlo fungovat ve válečné době a způsobilo to akorát výrobní nesnáze.

Už do roku 1942 poptávka na obyčejné Kar 98k převyšovala nabídku a na konverze jiných pušek na odstřelovačské verze zkrátka nebyl čas. Odstřelovači byli z počátku války i tak velmi vzácní. Až válka na východě přiměla Němce, aby rozšířili nábor do odstřelovačského tréninku. Díky tomu mělo Německo do roku 1943 (vyjma Sovětského svazu) největší počet odstřelovačů než jakákoliv jiná země.

Kvalitní německý výrobek

Do dnes se debatuje, zda byly pušky Mauser servisně lepší než pušky Lee-Enfield, M1903 Springfield nebo M1 Garand. I když Mauserům chyběl celkový půvab jako měly spojenecké pušky, německé armádě přinesly dlouhou a spolehlivou službu. Mnoho jich je stále ceněno jako sběratelské kousky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Technické specifikace Kar 98k

• Ráže: 7, 92 mm
• Délka: 1,1075 m
• Délka hlavně: 600 mm
• Váha: 3,9 kg
• Úsťová rychlost: 755 m/s
• Zásobník: schránka na 5 nábojů

Zdroj: Autorský text

Článek Nejvěrnější přítel německého pěšáka, puška Karabiner 98k. Kvůli oblibě se nestíhala vyrábět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.