Letadla mají Katar a Pákistán krátce

Eurofioghter Typhhoon se dostal do výzbroje Kataru po uzavření dohody o jeho nákupu v roce 2017, a první letouny dostal v roce 2022, uvádí Wikipedia. Ve výzbroji je má i několik západoevropských zemí a jejich nejnovější verze patří ke špičkám 4,5. generace. J-10C je zase nejmodernější verzí tohoto čínského letounu a je řazena na stejnou úroveň. Pákistán ji přitom začal rovněž dostávat v roce 2022, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Geoffrey Lee / Creative Commons / OGL

Schopnosti obou letounů lze laicky těžko posuzovat. EurAsianTimes upozorňuje, že jde o velice dobře vybavená letadla, která mají třeba špičkové radary AESA a využívají moderní evropské a čínské střely vzduch-vzduch dlouhého doletu. Západní státy mohou z výsledků cvičných letů částečně zjistit, jak je na tom je čínské letectvo, protože jeho moderní letouny budou minimálně tak schopné jako pákistánské. Pro Pákistán je to zase možnost, jak alespoň trochu posoudit možný výsledek střetu s francouzskými Dassault Rafale ve výzbroji Indie.

Čínský letoun je lehčí a jednomotorový

Mezi stroji jsou pochopitelně rozdíly; J-10 je lehčí jednomotorový, uvádí Airforce-Technology, a naopak Eurofighter má motory dva. Čínský je o něco málo pomalejší, i když rychlost Mach 1,8 je stále více než dostačující, a evropský letoun pak dosahuje rychlosti Mach 2. A i když je J-10 delší než Eurofighter, má nižší vzletovou hmotnost, menší dostup a nižší nosnost zbraní. Naopak by ale jako lehčí letoun mohl být o něco mrštnější.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Oba letouny mohou nést řadu vyspělých zbraní včetně naváděných a klouzavých pum nebo střel vzduch-vzduch. Eurofighter má mimochodem možnost nést také řízené střely Taurus KEPD 350 a Storm Shadow, uvádí Airforce-Technology, a rovněž může být vyzbrojen nejvyspělejší radarově řízenou střelou NATO MBDA Meteor s dosahem až 200 kilometrů. J-10 může zase odpalovat čínský protějšek PL-15, ovšem u ořezané exportní verze PL-15E má dosah jenom 145 kilometrů kilometrů, doplňuje Wikipedia.

Článek Smělý souboj čínského J-10 proti Eurofighteru může poskytnout nový pohled na čínské letectvo; ale těžko říci, který letoun je lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyspělý letoun proti původně cvičnému

Letouny F-22 a FA-50 jsou téměř neporovnatelné. Ten americký je generace páté s vysokou manévrovatelností, vyspělým radarem, moderními zbraněmi, pokročilou schopností stealth a vysokou rychlostí a doletem, uvádí Airforce-Technology. Naopak jihokorejský, ačkoliv je nadzvukový, byl vyvinutý z původně cvičného KAI T-50 Golden Eagle, konstatuje Airforce-Technology. Nemá navíc schopnost stealth, jeho zbraně a detekční systémy jsou znatelně horší, a třeba radar AESA má jenom ve verzi Block 20, ale tu Filipíny nemají.

Speaking of FA-50, the Philippine Air Force published recently that it was able to do a simulated Fox 2 kill against a USAF F-22 Raptor during Exercise COPE THUNDER 2023 last July 2023. Question is if the Raptors are giving their all in the air to air combat exercise.
📷 PAF pic.twitter.com/KAvYq2Zy0s

— Max Montero (@MonteroMax) October 30, 2023

Přesto na jednom cvičení jeden FA-50 americký F-22 sestřelil, uvádí EurAsianTimes. Sestřel se mu měl povést střelou s tepelným naváděním, pravděpodobně AIM-9 Sidewinder, a jak dokládají snímky v informacích o sestřelu, vše se stalo na krátkou vzdálenost, kdy na sebe piloti letounů de facto viděli. K dispozici však nejsou žádné další podrobnosti, ani například to, v jaké situaci se k sobě letouny dostaly nebo jaké byly v tu chvíli jejich úkoly.

FA-50 by se k F-22 neměl šanci přiblížit

Výsledky souboje mezi F-22 a FA-50 mohou být nesmírně zavádějící, konstatuje NationalInterest. Jde podle něj hlavně o to, že se filipínský letoun směl k americkému přiblížit, ale v reálné situaci by se to v podstatě nemělo šanci stát. Radar F-22 by FA-50 odhalil na vzdálenost více než 100 kilometrů a pilot amerického letadla by ho byl na tuto vzdálenost schopen zničit, aniž by tomu byl druhý pilot schopen zabránit. Je tedy v podstatě vyloučeno, aby se méně vyspělý letoun v reálném souboji dostal na dohled a použil své méně vyspělé zbraně.

První jihokorejská stíhačka KAI FA-50 je menší a smrtonosnější než český Gripen, ve světě může zaujmout silné postavení

Ale i kdyby se na dohled dostal, F-22 by neměl problém se souboji vyhnout, jeho maximální rychlost je totiž Mach 2,25, uvádí Wikipedia, kdežto u FA-50 pouze Mach 1,5 až 1,7 (informace se rozcházejí). Dvoumotorový americký letoun má navíc mnohem větší stoupavost než jihokorejský, a rovněž je obratnější. Sestřel při cvičení je tedy možný spíše jenom za situace, kdy se vyspělejší letoun záměrně na krátkou vzdálenost přiblíží a palbě se vystaví, což ale neříká vůbec nic o schopnostech a výsledcích v ostrém reálném souboji.

Článek Kterak F-22 Raptor tvrdě pohořel ve vzdušném souboji, v němž ho zničil jihokorejský KAI FA-50 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na útočící Ukrajince čekaly 4 tanky

Jeden ze zaznamenaných soubojů se odehrál na polích mezi osadami Dudčany a Nová Kamianka v Chersonské oblasti ještě na podzim roku 2022. Video pod tímto článkem ukazuje sestříhané záběry, Ukrajinci nicméně vše vysvětlili i pomocí obrázků. Portál MilIn uvedl, že tam útočil 2. útočný prapor 128. horské útočné brigády s tanky 17. tankové brigády – do souboje se tak dostal 1 tank T-64BV doprovázející dvě BMP-2, přičemž ukrajinské síly v daném okamžiku útočily, a na druhé straně zase stála čtveřice tanků T-90S, což byla ruská záloha.

Ukrajinské síly měly velikou výhodu, protože měly na nebi průzkumný dron, a od operátora tak okamžité informace. Položily proto kouřovou clonu, díky níž se mohl ukrajinský tank skrýt za řadou stromů. Když potom dorazil první ruský tank, dvěma výstřely ho zlikvidoval, aniž by sám utrpěl zásah. Obě strany pak vedly palbu naslepo, protože se neviděly, ale ukrajinská osádka měla informace z dronu. Snad díky tomu se jí nakonec podařilo náhodou zasáhnout a poškodit druhý tank, který začal později hořet. Zbylé se pak raději stáhly.

Ukrajina tanky T-64 modernizovala

V souboji stál relativně starý tank T-64 ze 60. let 20 století, tedy pocházející z doby SSSR, ale ve verzi BV, což znamená, že byl na Ukrajině hluboce modernizován. Jak uvádí ArmyRecognition, pro zvýšení ochrany je vybaven reaktivním pancéřováním, přičemž má modernizace z Ukrajiny pokročilý typ. Tank potom využívá klasický sovětský kanon ráže 125 milimetrů a má tříčlennou osádku bez nabíječe s nabíjecím automatem, který byl specialitou sovětských (a dnes ruských) tanků. Ukrajinci ho ještě doplnili termovizí a dalším vybavením.

Smělý útok ruských obrněnců Ukrajinci ultimátně smetli. A není to poprvé, přesto Rusové obětují stovky vozidel pro nic

Ruský tank T-90S je pak exportní verze T-90, v Rusku bývá také označována také jako T-90A. Konstrukce pochází z 90. let 20 století a rovněž má reaktivní pancíř, tentokrát verze Kontakt-5, a je proto méně odolný než nejmodernější ruský T-90M. Tank dále disponuje dělem ráže 125 milimetrů a automatickým nabíjením. Je obecně o trochu vyspělejší než T-64BV, ale rozdíl není velký, proto v souboji rozhoduje spíše taktika a umění osádek.

Souboj tanků, hned na začátku je vidět zničení ruského T-90S (T-90A)

Článek 1 proti 4: tankový souboj ve stepích ruští vojáci prohráli, záběry ukazují, jak ukrajinský tank z 60. let dva T-90 zničil a zbylé zahnal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré F-16 mají slabé radary i střely

Ačkoliv dnes existuje velmi silná modernizace F-16, konkrétně Block 70/72, na Ukrajinu se pochopitelně nepodívá. Naopak, na pomoc napadené zemi zamíří staré verze, které pochází někdy z 80. let 20. století. Jako zastaralé je totiž vyřazují Nizozemsko, Dánsko a Norsko, což naznačuje, že již nesplňují současné požadavky, i kdyby prošly modernizací.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Slabé jsou hlavně radary AN/APG-66 s dosahem max. 150 km, kdežto ruské Suchoj Su-35 a Mikoyan MiG-31 mají výkonnější radary typu PESA, a Suchoj Su-57 a poslední Suchoj Su-35 pak údajně i ještě lepší typu AESA. Je však nutné připomenout, že těch nemá ruské letectvo velké množství, a prakticky se vším ostatním v jeho výzbroji by si měly i takto staré F-16 poradit.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Zmíněné ruské letouny mohou navíc nést střely vzduch-vzduch s mnohem větším dosahem, než jaký mají americké AIM-120 AMRAAM s doletem zhruba 160 km; nejvyspělejší je R-37M s dosahem až 398 km. Tato ruská letadla tak mají nad F-16 v boji na dlouhou vzdálenost výhodu.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Naopak boje na krátkou vzdálenost nejsou vzhledem k přesycení oblohy pozemní protivzdušnou obranou očekávané, neboť se letouny ani nevydávají do jejího dosahu. Naštěstí pro Ukrajinu ale nemá Rusko moderních letounů nadbytek, Suchoj Su-57 je asi 10, kdežto Suchoj Su-35 zhruba stovka, a stejně tak i MiG-31. Pochopitelně je to oproti F-16 stále přečíslení, nejspíše ale ničemu nepomůže a „ef-šestnáctky“ budou Ukrajině i tak pomáhat.

Výcvik Ukrajinců ještě potrvá

Jak vzájemný souboj letectev dopadne, bude jasné až za několik měsíců. Ukrajinští piloti aktuálně prochází výcvikem, do něhož se zapojily i USA. Trvat bude ještě několik měsíců, neboť se piloti musí naučit novým způsobům ovládání a taktice boje, obojí je jiné než u starých sovětských letadel, které jinak Ukrajina používá. Kromě pilotů je pak třeba vyškolit i mechaniky a další personál. Nelze tedy předpokládat, že budou F-16 na Ukrajině dříve než v zimě.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Jak již bylo naznačeno, Ukrajinci téměř jistě nevyužijí F-16 k bojům s ruskými letadly, ale pravděpodobně k bombardování pozemních cílů. Třeba klouzavými pumami se sadou JDAM mohou zasahovat cíle do vzdálenosti 80 km, díky čemuž se mohou držet mimo jejich dosah, a bude-li příležitost, dokáží odpálit protiradarové střely AGM-88 HARM proti protivzdušné obraně. Amerika může navíc dodat i střely s delším dosahem, třeba AGM-158 JASSM s doletem 370 kilometrů, s nimiž by Ukrajinci dosáhli i na Kerčský most.

Článek Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 a F-35 mají odlišnou úlohu

Ačkoliv jde v obou případech o letadla páté generace, jsou F-22 a F-35 naprosto odlišné stroje, a proto je jejich posuzování velmi ošemetné. Starší F-22 totiž Američané postavili pro vybojování vzdušné nadvlády, což je také úloha, v níž opravdu exceluje. A naopak F-35 je víceúčelový letoun, pro nějž je stíhací boj pouze jedním z mnoha úkolů – velmi dobře zvládá i útoky na pozemní cíle a protivzdušnou obranu, a stejně tak může provádět průzkum, čehož je první letoun schopen jen velmi omezeně nebo téměř vůbec.

F-22: Proklamován jako nejlepší stíhací letoun. Přitom nemá na svém kontě jedinou vyhranou leteckou bitvu

Pokud by byl tedy hodnocen pouze klasický vzdušný souboj, zvítězil by bezesporu F-22 Raptor. Ten by měl mít velmi dobrou úroveň stealth, přičemž je mimořádně ovladatelný a rychlý – jeho dva motory mu umožňují dosahovat rychlosti až Mach 2,25. Oproti menší jednomotorový F-35 dosáhne maximálně rychlosti Mach 1,6, a to s obtížemi, a navíc u něj nelze hovořit o nějaké „supermanévrovatelnosti“. Lze tedy předpokládat, že při použití stejných zbraní by na zemi skončilo mnohem více F-35.

Ruský systém S-400 dokáže „chytit“ i vyspělé letouny jako F-22, F-35 nebo F-16, může to být vážný problém hlavně pro Ameriku

Minimálně by to platilo pro takzvaný dogfighting na krátkou vzdálenost, protože rychlejší a hbitější F-22 by svého soupeře jednoznačně deklasoval. O něco vyrovnanější by byl souboj na vzdálenost delší, i když schopnost stealth u F-22 by údajně měla být o něco lepší než u F-35. Tehdy by zkrátka záleželo na tom, kdo koho dříve uvidí a také na něj vypálí. Raptor by měl ale výhodu, že má určitě vyšší šanci nepřátelskou střelu tzv. vymanévrovat.

Útoky na pozemní cíle jsou důležité

Jiná situace by nastala, pokud by byl posuzován vliv letadel na celý konflikt mezi dvěma stranami. I válka na Ukrajině ukazuje, že při silné protivzdušné obraně nemusí hrát letectvo takovou roli jako v minulosti, a nějaké velké vzdušné souboje se tak na nebi vůbec nemusí odehrávat. Výhodu by v takovém případě získala strana schopná zničit nepřátelskou protivzdušnou obranu na zemi, čímž by také měla možnost z relativně bezpečné vzdálenosti útočit na pozemní cíle. V tomto směru jednoznačně dominuje F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: Tim Laurence / Creative Commons / OGL

Současná válka je ale také o informacích, protože je třeba vědět, kde se nepřítel nachází a v jaké síle. Právě F-35 je letoun doslova napěchovaný hromadou detekčních přístrojů, díky nimž dokáže tyto informace nejen zjistit, ale i sdílet s ostatními letadly i jakýmikoliv pozemními jednotkami. Těm by to umožnilo na nepřítele s vysokou přesností a v téměř reálném čase zaútočit a eliminovat. Něco takového přitom F-22 nedokáže, a i kdyby některé F-35 na nebi zničil, jejich význam pro konečné vítězství by tím nejspíše zvrátit nedokázal.

Americký superletoun F-35A Lightning II může v blízkosti bouřky až explodovat, zrovna ten chce přitom AČR; jde o kritický problém

Je také otázkou, jak by dopadaly souboje skupin letadel. Při dobré taktice by mezi sebou totiž mohla skupina F-35 sdílet data a teoreticky tak na nepřítele pálit z různých pozic, zatímco by se všichni její členové drželi mimo dosah radaru F-22. Výsledek by však velmi závisel i na úrovni výcviku pilotů, který trvá i několik dlouhých let. Když tedy sedí nezkušený v sebelepším stroji, jehož potenciál nedokáže využít může se slabším lehce prohrát, pakliže ho ovládá kvalitně vycvičený pilot. Střet F-35 a F-22 je ale opravdu spíše teorie.

Článek F-35 dnes bezesporu překonává F-22 Raptor, i když v přímém souboji by naopak vyhrál starší letoun; snad jen proti skupině by neobstál se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Abramsy už kdysi rozdrtily sovětské tanky

Spojené státy dodají na Ukrajinu pravděpodobně 31 tanků M1A1 Abrams, což vyvolalo v Rusku nejen kritiku Američanů, ale u některých odborníků i samotných tankistů trochu paniku, nebo spíše obavy, protože i přes tvrdou ruskou propagandu je mnohým jasné, že jsou americké stroje tím nejspíše nejlepším na světě, a své kvality ostatně nejednou prokázaly, což ale o relativně nových ruských T-90M Proryv 3 tvrdit nelze.

Nejlepší ruský tank T-90M očima ruské propagandy na povzbuzení morálky: „Pohodlný, silný a pancíř vydrží i 2 americké střely Javelin“

Stojí za to připomenout, že Abramsy v roce 1991 doslova převálcovaly irácké tankové divize vybavené sovětskými tanky, ani jeden proti nim přitom nepadl. Na druhou stranu ruský T-90M je nesrovnatelně lepší, s vyspělejším vybavením, silnějším dělem a lepší ochranou, ale i tak jsou šance amerického obrněnce o něco vyšší.

iZdroj fotografie: Uralvagonzavod

Americký tank má dělo s hladkou hlavní ráže 120 milimetrů, ruský pak 125 milimetrů. Mohlo by se zdát, že vyšší ráže dává výhodu, ale nezáleží jenom na něm, americká munice je totiž mimořádně silná, a zvláště ta z ochuzeného uranu, kterou už Ukrajina zdárně „testuje“. Sovětskými stroji procházela jako nůž máslem a většinou zapálila jejich uskladněnou munici. Modernizované dělo ruského tanku dokáže pak odpalovat protitankovou munici zkonstruovanou tak, aby prorazila západní tanky; často mívá i uranový penetrátor.

Jevgenij Prigožin: ohlédnutí za brutálním „vojevůdcem“, který dokázal velké věci a s Putinovým posvěcením páchal nezměrné zlo

Pancíř amerického stroje je silnější

Rusové namontovali na tank T-90M Proryv-3 s kompozitním pancířem i reaktivní pancéřování Relikt, které výrazně zvyšuje ochranu i proti kinetickým penetrátorům. Vyšší hmotnost tanku M1 Abrams (oproti ruskému je rozdíl zhruba 20 tun) však napovídá, že bude jeho pancíř o dost silnější, ačkoliv na něm nebývá reaktivní pancéřování. Američané navíc před dodáním odstranili speciální pancéřování z ochuzeného uranu, a proto nejspíše rozhodne použitá munice a místo, do něhož který tank soupeře zasáhne.

3 000 nevyužitých tanků M1 Abrams stojí ve skladech USA, na Ukrajinu se ale jen tak nedostanou; jsou náročné a neměl by je kdo ovládat

V čem určitě exceluje americký tank je rychlost, protože má plynovou turbínu, kdežto ruský v této oblasti zaostává. Otázkou je vybavení jako zaměřovače, noční vidění, dálkoměry a další, i když americké bude téměř jistě lepší. M1 Abrams také dokáže s dobře vycvičeným nabíječem zpočátku pálit rychleji než T-90M Proryv, ale když se nabíječ unaví, převládne automatický nabíječ. Ruský tank navíc může z hlavně odpalovat i řízené protitankové střely 9K119M Refleks-M, ale jejich průraznost nemusí na přední pancíř Abramsu stačit.

AbramsX může být vrcholový predátor mezi tanky a americká „vlajková loď“, jezdit má i na elektřinu, díky čemuž nepůjde snadno zaměřit

Šance amerického obrněnce by přitom měly být vyšší, než jaké měl německý Leopard 2, který překvapivě neobstál tak, jak mnozí očekávali, ale na druhou stranu nestanul proti nepříteli 1 vs. 1. Takové situace bývají spíše ojedinělé a málokdy chtěné, spíše k nim dochází, když např. jeden z tanků ustupuje a narazí cestou na nepřátelský – pak mu mnohdy nezbývá nic jiného, než se s ním utkat jeden na jednoho. Obecně by přitom mělo platit, že M1 Abrams s dobře vycvičenou osádkou by měl nad ruským T-90M Proryv 3 dominovat.

Článek Americké tanky M1 Abrams nejspíše na Ukrajině způsobí paniku, ruské T-90M Proryv 3 jim 1 vs. 1 mohou čelit jen těžko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výhody letounu F-16

• Manévrovatelnost: F-16 je známý pro svou vysokou míru manévrovatelnosti, díky níž dokáže rychle měnit směr a provádět prudké obraty, což mu poskytuje výhodu v blízkém vzdušném souboji.
• Avionika: Letoun je vybaven moderní avionikou a elektronickými systémy, které zahrnují pokročilé radarové a senzorové systémy, díky nimž dokáže rychle získávat informace o cílech z bojiště.
• Zkušenosti z praxe: F-16 je provozován mnoha zeměmi po celém světě a byl už nasazen (a tedy otestován) v různých konfliktech, díky čemuž mají jeho piloti i instruktoři bohaté zkušenosti a nemusí se spoléhat jenom na teorii a zkušenosti ze cvičiště.

Nevýhody letounu F-16

• Omezený dolet: F-16 má ve srovnání s některými jinými moderními stíhačkami omezený dolet, což může znesnadňovat jeho operování daleko od základen.
• Pancéřování: Letadlo nemá tak robustní pancéřování jako některé jiné letouny, což ho činí zranitelnějším při přímém zásahu protiletadlovou obranou.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Výhody letounu Suchoj Su-35

• Výkonný pohonný systém: Su-35 je vybaven výkonnými motory, které mu poskytují vysokou rychlost a vertikální vzletové a přistávací schopnosti. To mu umožňuje operovat ve vysokých nadmořských výškách a provádět i prudké akrobatické manévry.
• Výzbroj: Letoun je vybaven širokou škálou moderních leteckých zbraní, včetně střel vzduch-vzduch dlouhého dosahu, což mu dává výhodu v boji na delší vzdálenosti.
• Výdrž ve vzduchu: Su-35 má poměrně dlouhý dolet, takže může zůstat ve vzduchu docela dlouho, což zvyšuje jeho operační efektivitu.

Nevýhody letounu Suchoj Su-35

• Manévrovatelnost při nízkých rychlostech: Jestliže neletí dostatečně rychle, nemusí se chovat tak agilně jako při vyšších rychlostech. To může omezovat jeho schopnosti ve vzdušném souboji na blízko, zejména pak proti letounům s vysokou manévrovatelností.
• Menší operační zkušenosti: Su-35 je relativně nový letoun, takže piloti s ním nemají tak rozsáhlou operační zkušenost jako s některými jinými letouny ve stejné třídě.

Nezáleží to jenom na letadlech

Souboj mezi americkým letounem F-16 a ruským letounem Suchoj Su-35 by byl závislý na mnoha faktorech, včetně pilotních schopností, taktiky nasazení, prostředí bojiště a dostupných zdrojů. Vzhledem k tomu, že byly oba letouny různě modernizovány a existují v několika verzích, srovnáme některé aspekty souboje v rámci jejich nejnovějších a nejpokročilejších verzí.

Při střetnutí F-16 a Su-35 by hrála klíčovou roli taktika. Pilot stíhačky F-16 by se pravděpodobně pokusil využít vyšší manévrovatelnosti a rychlosti k dosažení taktické výhody a snažil by se vyhnout přímému střetu. Využil by přitom senzorů k detekci a sledování ruského Suchoj Su-35 z bezpečné vzdálenosti a zároveň by se nejspíše držel mimo dosah nepřátelských radarů.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Téměř jistě by také využil elektronických protiopatření k rušení radarových signálů Su-35 a ke snížení jeho schopnosti zaměření. Pilotovi F-16 se také nabízí taktika, kdy by rychle vstupoval do bojové zóny a následně ji zase rychle opouštěl, aby tak prováděl útoky z nečekaných směrů. Stejně tak by ale mohl zvolit opatrnější taktiku „hit and run“, kdy by pilot F-16 zaútočil na Su-35 a obratem se začal vzdalovat, aby tím minimalizoval riziko zásahu.

Pilot Suchoj Su-35 by se naopak mohl pokusit využít výhody delšího dosahu a silnější výzbroje a jednoduše si držet odstup a pálit na nepřítele z delší vzdálenosti. Rakety ve výbavě ruského letounu totiž mají delší dosah a vysokou přesnost, a pokud by navíc k boji došlo blízko rusko-ukrajinských hranic, které má pod kontrolou spíše Rusko, mohl by vypnout svůj radar, a vyhnout se tak zaměření nepřátelským letounem.

K dispozici by měl totiž informace z pozemních radarových systémů, které mají dosah stovky kilometrů. V nějakém bližším boji by pak mohl Suchoj Su-35 využít také své vyšší rychlosti a schopnosti vystoupat výše, aby tak získal nad F-16 taktickou výhody. Samozřejmě je ale otázkou, zda by si piloti vzájemně dovolili, aby ten druhý získal takovou výhodu.

Záleželo by na konkrétní verzi strojů

Výsledek boje se každopádně může lišit i na základě modernizace letadel, neboť některé letouny obsahují lepší avioniku, senzory, zbraně i elektronická protiopatření. V závislosti na tom, jaké modernizace jsou u obou letadel nasazeny, by se také lišily jejich schopnosti a možnosti – platí, že čím mladší stroj je, tím má lepší vybavení, které je značně odlišné od toho staršího.

Americký bombardér B-52 nemá proti ruskému stíhacímu letounu Su-35S šanci: správná úvaha, k níž ale nikdy nedojde

Přesná specifikace a srovnání konkrétních verzí by nicméně vyžadovaly detailnější znalosti o daných modernizacích. Celkově je třeba mít na paměti, že souboj mezi F-16 a Su-35 je komplexní a mnohostranný a závisí na mnoha proměnných. Takže zatímco jednou může vyhrát ruský letoun, podruhé zase ten americký. Hodnoceno je navíc pouze střetnutí 1 vs. 1 a nezohledňují se počty letounů, které má jedna nebo druhá strana k dispozici.

99 % lidí nenajde na fotografii ani 1 maskovaného vojáka, natož všech 6; jsou tak precizně ukrytí, že je nespatříte ani při bližším pohledu

V reálných bojových podmínkách by pravděpodobně došlo k uplatnění různých taktik a strategií ze strany obou pilotů a výsledek by záležel na jejich schopnostech, rozhodnutích a reakcích v průběhu boje. Mnohé už sice zvládne mimořádně pokročilá elektronika, člověk je však stále rozhodujícím faktorem a za jistých okolností může vyhrát i s horším strojem, pokud proti němu vzlétne nezkušený pilot, byť s lépe modernizovaným letounem.

Článek Názor: souboj americké F-16 a ruského Su-35 by byl nejspíše vyrovnaný, oba letouny mají výhody i slabé stránky, ale rozhodl by i pilot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Klíčovou roli tanku hraje osádka

Jelikož se Leopardy 2 s moderními ruskými stroji ještě nikdy nestřetly, zajímá mnoho expertů i laiků, jak si proti sobě oba tanky povedou. V mnohém jsou odlišné, i když některé parametry mohou mít kupodivu stejné. Zásadním faktorem, který není možné vyčíst z žádných tabulek, bude úroveň výcviku a zkušeností osádek. Obecně lze říci, že pro ukrajinské tankisty půjde o nové stroje, ačkoliv projdou intenzivním výcvikem. Ruští vojáci jsou naopak na T-90 zvyklí léta, ale je nutné připomenout, že značná část (možná většina) dobře vycvičených osádek už padla.

Nasvědčují tomu ostatně i zprávy z federace, která posílá do bojů i instruktory nebo důstojníky ve výslužbě, a nové brance cvičí podobně nezkušení vojáci. V lepší „pohodě“ by přitom měly být ukrajinské osádky, neboť jsou německé tanky známé jako velmi pohodlné a přívětivé, což ale o sovětských ani ruských zásadně neplatí. Rozhodovat bude i přístrojové vybavení, v němž budou mít Ukrajinci výhodu třeba v systémech nočního vidění nebo řízení palby.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

U ruského T-90M bude záležet o jaký typ půjde. Ty modernizované před válkou mají ještě systém nočního vidění ze Západu, kdežto za války upravené mívají ruský s mnohem horšími vlastnostmi. Ale významný vliv bude mít také pohyblivost. A ačkoliv je německý tank větší a těžší než ten ruský, kupodivu to v tomto směru neznamená negativum. Jeho maximální rychlost 75 km/h je naopak díky silnému motoru vyšší, T-90M zvládá v průměru 60 kilometrům v hodině. Vyšší hmotnost může nicméně Leopardu 2, stejně jako Abramsu, bránit v použití nějakých mostů.

Zbraně obou tanků jsou srovnatelné

Klíčovou roli bude hrát v souboji také ochrana a síla zbraní. Zatímco německý tank je osazen dělem ráže 120 milimetrů, ruský má 125milimetrový kanón. Papírově má pak federativní dělo dosah 4 kilometry, kdežto německé 3,5 kilometrů, ale bude také záležet, zda půjde o Leopard s hlavní dlouhou 44, anebo 55 ráží. Obecně mají přitom nejlepší ruské i německé protitankové granáty velmi podobné výkony, ačkoliv ruské dělo může mít o něco lepší dostřel, a německé je zase pověstné svou stabilizací a řízením střelby. Lze tedy uvést, že půjde o dosti vyrovnaný souboj.

Ochrana obrněnce Leopard 2 je zajištěna vícevrstvým pancířem z keramiky a oceli, u T-90M zase z vrstev speciální slitiny a kompozitu. U německého tanku bude ale záležet na verzi, protože od A5 je pancíř významně posílený, čemuž napovídá i výrazně vyšší hmotnost. Ruský protivník má ale zase kvalitní reaktivní pancéřování, které např. zachránilo slabší T-80 před zničením po útoku dronem. O německých strojích sice kolují pověsti, jak jsou slabé v zadní části, ale to samé platí o tancích ruských, s nimiž si opakovaně poradila třeba střela Javelin.

Článek Souboj německého Leopardu 2 a ruského T-90M by byl nerozhodný, klíčovou roli tak bude hrát osádka a zřejmě i štěstí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadla F-35 a Su-57 jsou jinak veliká

Americké F-35 jsou ve výzbroji od roku 2015, Rusko své letadlo zařadilo do služby na konci roku 2022. Pro zjednodušení porovnání je třeba brát u amerického stroje jako základ variantu A pro pozemní letiště, protože verze B a C jsou specifické a jiné zase v jiných směrech. Stroj USA je každopádně jednomotorový, zatímco ruský dvoumotorový. Rozdíl je pak i ve velikosti, F-35 má na délku 15,7 metrů a Su-57 dokonce 20,1 metrů.

Výsledek souboje by závisel na tom, za jakých podmínek by se uskutečnil. Ruské letectvo zůstalo věrné svému zaměření na manévrovatelnost, proto je Felon velmi pohyblivý, vektorování tahu mu umožňuje dělat i velmi obtížné manévry. Naopak F-35 obratností tak neoplývá, a pokud by se souboj odehrál na krátkou vzdálenost a za použití kanonů, byl by jistě v nevýhodě. Navíc i maximální rychlost je výrazně vyšší u ruského stroje.

iZdroj fotografie: Dmitry Zherdin / Creative Commons / CC BY

F-35 Lightning II je koncipovaný jako stroj pro souboje na dlouhou vzdálenost a jeho radar je považován za nejlepší na světě. Ruský letoun má sice radar typu AESA, o jehož přesných schopnostech se experti dohadují, ale obecně soudí, že není tak dobrý. U obou strojů je pak stejnou neznámu i pokročilost vlastnosti stealth, ale i zde panuje shoda, že americký bude nápadný o něco méně. Měl by tedy vidět Suchoj Su-57 dříve a tím na něj i jako první zaútočit. Navíc je u amerických strojů nejspíše mnohem lepší sdílení informací mezi letouny a dalšími složkami.

Letoun Su-57 je vyzbrojen silněji než F-35

V čem má ruský stroj navrch je palebná síla, protože disponuje 12 závěsníky, zatímco americký jen 10, a také počet vnitřních hardpointů (pokud nese jen interní zbraně) zůstává zachován. Schopnost stealth je v takovém momentě ve prospěch ruského stroje v poměru 6:4, navíc střely vzduch-vzduch ruského letounu R-37M mají dosah až 400 kilometrů, kdežto nejnovější americké AIM-120 AMRAAM maximálně 180 kilometrů. I když platí, že ruský pilot by mohl svoji střelu vypálit jen za předpokladu, že bude americký stroj vidět.

Stroje F-35 byly koncipovány tak, aby mohly nést jaderné pumy B61, což jim donedávna v této oblasti dávalo převahu. Ale nejnovější verze Su-57 má být schopna odpalovat hypersonické střely Ch-47M2 Kinžál s možností osazení jadernou hlavicí, což poměr změnilo; na druhou stranu jich Rusko nemusí mít dostatek. V konečném souboji ale F-35 poráží ruský stroj tak drtivě, že jakékoli další parametry jsou asi nevýznamné. Letadel F-35 je ve službě kolem 900 kusů a lze velmi rychle vyrobit další, kdežto strojů Su-57 má federace nyní pouze 21 a letos jich přibude zhruba 10.

Článek Souboj mezi letouny F-35 a Su-57 může být velmi vyrovnaný: ruský je mnohem silnější, ale přesto by Američané střet drtivě vyhráli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.