Co přesně záběry ukazují a proč jsou výjimečné

Čínská lidová osvobozenecká armáda standardně nezveřejňuje delší nekomentované záznamy z taktického výcviku. Materiály z ledna a května 2026, které odvysílala CCTV, jsou pečlivě sestříhané a komentované, jde o řízenou sebeprezentaci, ne o nekontrolovaný únik. Přesto ukazují několik věcí, které si zaslouží pozornost.

Především jde o smíšené formace. J-20 necvičí sama, ale v koordinaci s víceúčelovými J-16 (těžký dvoumotorový stíhací bombardér s radarem AESA) a lehčími J-10C. Scénáře zahrnují elektronický boj, podporu letounů včasné výstrahy a simulované vzdušné souboje. Velitelé podle CCTV opustili rigidní skripty a přešli k volnějším cvičením, kde posádky musí reagovat na měnící se situaci v reálném čase.

Je fér dodat, že jde o státní výstupy, tedy i o nástroj strategické komunikace. Nezávisle ověřit výkony, taktická omezení ani případné ztráty z těchto záběrů nelze. Přesto, i po odečtení propagandistického lesku, záběry potvrzují trend, na který upozorňují západní analytici už několik let.

Čísla, která by Pentagonu neměla dát spát

Klíčový údaj přinesl John Venable na konferenci Asociace amerického letectva v září 2025. Čínští stíhací piloti podle něj nalétají kolem 200 hodin ročně. Jejich američtí kolegové? Pod 120 hodin. Přitom hranice 150 hodin bývala v USA dlouhodobě považována za minimum potřebné k udržení bojové použitelnosti.

Konzervativnější mediální srovnání pracuje s čísly 200 versus 150 hodin, ale i to je pro Američany nepříjemné. Aktuální realita je podle Air & Space Forces Magazine ještě horší, skutečný rozdíl může přesahovat 80 hodin ročně. A nejde jen o kvantitu. Britský think-tank RUSI v analýze Justina Bronka z ledna 2026 popisuje, že čínský výcvik je od roku 2020 výrazně sofistikovanější: větší formace, složitější scénáře, soutěžní formáty typu Zlatá přilba, kde se jednotky měří v simulovaném boji.

Pro srovnání: ruské letectvo VKS operuje s průměrem 100 až 120 hodin ročně, u stíhacích jednotek spíše pod stovkou. Bojová zkušenost z více než čtyři roky trvající války na Ukrajině sice dala ruským pilotům reálnou praxi, ale strukturálně je dál omezuje slabší výcvik, menší komplexita cvičení a horší simulátorové zázemí.

Proč nejde jen o letadlo, ale o celý systém

Samotný J-20, dvoumotorový stealth letoun páté generace s radarem AESA, vnitřní zbraňovou šachtou a plánovanou kapacitou až šesti střel PL-16, je bezpochyby technologicky ambiciózní platforma. Rozpětí křídel kolem 13 metrů, odhadovaná maximální rychlost přes Mach 2 (přibližně 2 450 km/h) a konstrukční důraz na nízkou radarovou odrazivost ji řadí do stejné kategorie jako americký F-22 Raptor nebo F-35 Lightning II.

Jenže podstatný příběh není o jednom typu letounu. Je o třech souběžných trendech:

• Výrobní tempo. Kolem poloviny roku 2025 bylo ve službě asi 300 kusů J-20. RUSI odhaduje produkční tempo na zhruba 120 strojů J-20A a dvoumístných J-20S ročně. Při tomto tempu se odhad tisíce kusů do roku 2030 nejeví jako fantazie.
• Motorová nezávislost. Modernizovaná verze J-20A má být osazena domácím motorem WS-15, který slibuje vyšší tah, lepší schopnost supercruise a konec závislosti na dříve používaných ruských nebo přechodových pohonných jednotkách. Přesné parametry WS-15 nejsou veřejně nezávisle potvrzené, ale podle analýzy Pentagonu i South China Morning Post jde o klíčový krok k plně zralé konfiguraci.
• Reforma pilotní přípravy. Nadzvukový cvičný letoun JL-10 s digitálním kokpitem a systémem fly-by-wire umožnil přeskočit mezistupeň výcviku a zkrátit přípravu pilotů pro moderní stíhačky téměř na polovinu oproti stavu kolem roku 2010. Studie China Aerospace Studies Institute popisuje tento posun jako systémovou změnu, která uvolňuje bojové jednotky pro pokročilejší výcvik.

Jak si J-20 stojí vedle F-35 a co to znamená pro NATO

Srovnání je ze své podstaty asymetrické. Lockheed Martin u F-35A uvádí rychlost Mach 1,6, motor Pratt & Whitney F135 s maximálním tahem přes 190 kN a plánovaný Block 4 se zvýšenou kapacitou výzbroje. Parametry J-20 Čína veřejně nepublikuje v ověřitelné podobě.

Co víme: F-35 má prověřenou interoperabilitu v rámci NATO, hluboké zasazení do alianční datové architektury a transparentní vývojový program. J-20 sází na větší platformu, dvojici motorů a čínskou architekturu dlouhodosahového ničení cílů. Obě strany mají radary AESA, obě investují do stealth konfigurace, obě budují síťově propojený ekosystém.

Pro Evropu a Česko je dopad hlavně nepřímý. RUSI výslovně píše, že v Evropě zůstává primární hrozbou Rusko, zatímco v Indo-Pacifiku čínský růst stále více váže americké kapacity. Pentagon sice hodnotí, že čínské letectvo „ještě není rovnocenným soupeřem“ USAF v plném spektru, ale tradiční západní vzdušná převaha v indo-pacifickém prostoru už podle Bronka není zaručená. To znamená větší tlak na evropské členy NATO, aby nesly větší díl odstrašení samy, včetně rychlého zavádění F-35, sdílení dat a budování muničních zásob.

Proč Peking záběry zveřejnil právě teď

Když materiály vysílá CCTV a šíří je agentura Sin-chua, nejde o náhodu. Cílem je podle všeho demonstrovat tři věci najednou: technologickou zralost J-20A, profesionalizaci výcviku a schopnost Číny vyrábět i provozovat stealth flotilu ve velkém měřítku. Na přelomu let 2025 a 2026 Peking paralelně ukazoval výroční materiály k patnácti letům programu J-20, záběry modernizované verze A a cvičení s více typy letounů. Jde o řízenou komunikaci, a možná i o propagandu. Ale i propaganda, která stojí na reálně rostoucí flotile a měřitelně lepším výcviku, si zaslouží, aby ji Západ bral vážně.

Tisícovka stealth stíhaček do roku 2030 by neznamenala automatickou čínskou převahu. Znamenala by ale výrazně vyšší cenu za každý den, kdy chce Amerika udržet volný přístup k prostoru kolem Tchaj-wanu, tankerům a předsunutým základnám. A právě o tu cenu Pekingu jde.

Článek Vzácné záběry ukazují elitní čínské stíhačky J-20 při tréninku soubojů. Piloti předbíhají Američany a rozdíl rapidně roste se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva stroje, dvě cesty, žádná konkurence v dohledu

Klíčové není, že Čína testuje jeden nový bojový letoun. Klíčové je, že testuje dva najednou, a oba mají radikálně odlišnou koncepci. Větší stroj pochází od rivala z Chengdu Aircraft Corporation, disponuje třemi motory a podle satelitních snímků dosahuje rozpětí kolem 20 metrů a délky přibližně 19 metrů. Analytici mu přisuzují roli těžkého úderného letounu s dlouhým dosahem, něco na pomezí stíhače a stealth bombardéru.

Šenjangský stroj je jiný. Menší, dvoumotorový, rozměrově bližší třídě těžkého stíhače. Odhady rozpětí se pohybují kolem 15 metrů, tedy víc než americký F-22 Raptor se svými 13,6 metru, ale výrazně méně než čchengtuský kolos. Právě tady se rýsuje logika celého podniku: Čína nestaví jeden univerzální superstroj, ale zkouší dvě různé cesty k budoucímu bojovému letectvu. Větší typ pro strategické mise, menší pro širší nasazení a potenciálně nižší cenu.

Z veřejně dostupných zdrojů dnes nikdo jiný takovou dvojici pilotovaných bezocasých bojových letounů ve vzduchu nemá. Spojené státy mají oficiálně rozběhnutý program F-47 ve fázi inženýrského vývoje, Británie pracuje na létajícím demonstrátoru pro program Tempest s cílem nasazení kolem roku 2035 a evropský FCAS míří na horizont 2040. Žádný z těchto programů ale dosud nepředstavil veřejně zachycenou srovnatelnou dvojici létajících strojů.

Bez ocasu, bez jistoty, a přesto ve vzduchu

Formulace „bez ocasních ploch“ zní jako technický detail. Ve skutečnosti jde o zásadní konstrukční rozhodnutí, které mění celou filozofii letu. Klasický stíhač, ať už F-16, Su-35 nebo J-20, spoléhá na svislý kýl se směrovkou pro stabilitu v bočním směru a na vodorovné ocasní plochy pro podélné řízení. Šenjangský stroj nemá ani jedno.

Proč to někdo dělá? Odpověď je stealth. Svislé ocasní plochy jsou jedním z nejvýraznějších radarových odražečů na konvenčním stíhači. Jejich odstranění dramaticky snižuje radarový odraz, ale zároveň připravuje letoun o přirozenou stabilitu. Stroj se bez nich chová jako šíp bez opeření: chce se točit, klouzat, vybočovat. Veškerou stabilizaci a řízení musí převzít digitální systém fly-by-wire, koordinace rozdělených řídicích ploch po celém křídle a možná i pohyblivé konce křídel.

Podle serveru Janes z dostupných záběrů nelze bezpečně potvrdit, jaké konkrétní řídicí prvky Shenyang používá, zda jde o spoilery, štěrbinové klapky, vektorování tahu motorů, nebo jejich kombinaci. Jisté je jen to, že stroj opakovaně vzlétá, letí a přistává. A to je samo o sobě inženýrský výkon, který si zaslouží pozornost.

Prototyp, demonstrátor, nebo něco mezi?

Tady narážíme na jednu z největších neznámých celého příběhu. Oficiální čínské označení stroje nebylo zveřejněno. Názvy J-XDS, J-50 nebo J-XD jsou pracovní označení západních analytiků a médií, žádný z nich nepotvrdil Peking. A stejně nejasný je i status letounu.

Magazín Air & Space Forces cituje experty, kteří šenjangský stroj označují spíš jako „technologický demonstrátor s lambda křídlem“. Naproti tomu Military Watch Magazine spekuluje o budoucí sériové roli a možné náhradě starších typů Su-30MKK a J-11B v čínském letectvu. Pravda je, že bez oficiálního čínského vyjádření nelze s jistotou říct, zda jde o prototyp budoucího sériového stíhače, čistý technologický demonstrátor pro ověření konceptu, nebo něco na pomezí obojího.

Nejpoctivější formulace zní: létající zkušební exemplář. A právě ta nejistota je součástí příběhu. Čína už neukazuje makety na výstavách ani počítačové rendery. Ukazuje stroj, který opakovaně létá nad pouští, a nechává zbytek světa hádat, co přesně s ním zamýšlí.

Čínská „Oblast 51″ roste před očima satelitů

Základna u Lop Nuru, kterou západní analytici přirovnávají k americké Oblasti 51, není náhodné místo. Leží v nehostinné poušti daleko od zvědavých očí, disponuje dráhou dlouhou přes pět kilometrů a historicky sloužila k citlivým zkušebním programům včetně kosmických projektů. Jenže v posledních měsících se tam děje něco nového.

Komerční satelitní snímky z let 2025 a 2026 ukazují:

• Nové hangáry a rozšířené odstavné plochy
• Prodloužené pojezdové dráhy
• Další podpůrnou infrastrukturu naznačující dlouhodobý zkušební provoz

Oba bezocasé stroje, šenjangský i čchengtuský, byly zachyceny na této základně společně, což naznačuje, že Lop Nur se mění z izolovaného testovacího letiště na plnohodnotné centrum zkoušek pokročilých leteckých systémů. Tempo výstavby je přitom samo o sobě signálem: Čína se zjevně nechystá na pár zkušebních letů, ale na systematický a dlouhodobý program.

Co to znamená pro NATO a pro Česko

Přímá hrozba pro evropské nebe z jednoho čínského zkušebního letounu dnes neexistuje. Stroj je ve fázi zkoušek, chybí ověřená data o radaru, motorech, senzorech i výzbroji. Strategický kontext ale ignorovat nelze. NATO ve svém strategickém konceptu z roku 2022 výslovně označuje čínské ambice a donucovací politiku za bezpečnostní výzvu pro Alianci.

Pro Českou republiku je debata o bojových letounech formálně uzavřená: vláda schválila nákup 24 strojů F-35A Lightning II, kontrakt byl stvrzen v lednu 2024 a první letouny mají dorazit v roce 2031, plný počet do roku 2035. Parametry F-35A (rozpětí 10,7 metru, maximální rychlost 1,6 Machu, tedy přibližně 1 975 km/h, pokročilý senzorový komplex s radarem AN/APG-81 a schopnost síťového boje) z něj dělají stroj projektovaný právě pro prostředí, kde protivník nasazuje stealth technologie. Čínský vývoj tak zpětně posiluje logiku, s níž Praha argumentovala pro pořízení platformy páté generace s výhledem za rok 2035.

Vůči Rusku Čína v oblasti nových bojových letounů působí výrazně dynamičtěji: Moskva žádný srovnatelný bezocasý stroj ve vzduchu nemá a její program Su-75 Checkmate zůstává v raných fázích. Vůči Spojeným státům je verdikt předčasný: americký F-47 přešel do oficiální vývojové fáze a o čínských klíčových subsystémech víme příliš málo na to, abychom mohli mluvit o jasném předstižení.

Síla tohoto příběhu nespočívá v tom, že by Čína měla hotový sériový stíhač šesté generace. Spočívá v tom, že si může dovolit současně letově ověřovat dvě radikálně odlišné konfigurace, a dělá to tempem, které nutí i Washington přepočítávat své harmonogramy.

Článek Čína testuje druhý stíhač 6. generace, který nemá ve světě obdoby. Bez ocasních ploch létá jako žádný jiný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Křídlo, které se vymyká všemu známému

Novější analýza publikovaná The War Zone v září 2026 přinesla klíčový detail: tvar křídla WZ-X je zásadně odlišný od čehokoli, co dosud létalo. Klasické létající křídlo, jako právě B-2, má křídla, která se od trupu plynule zužují směrem ke koncům. WZ-X funguje jinak. Vnitřní část křídla je výrazně širší a robustnější, pak následuje ostrý přechod do mnohem užší vnější sekce. Odtoková hrana navíc působí polozubatě, stupňovitě.

Proč je to důležité? Úzké vnější části křídla zvyšují takzvanou štíhlost, tedy poměr rozpětí k hloubce profilu. Vysoká štíhlost snižuje indukovaný odpor a umožňuje hospodárný let ve velkých výškách, přesně tam, kde je vzduch řídký a konvenční křídla ztrácejí účinnost. Širší vnitřní sekce zase nabízí prostor pro palivové nádrže, senzory nebo jiné systémy. Jde o kompromis, který dává smysl pro stroj konstruovaný k extrémně dlouhým letům ve stratosféře.

Co víme jistě, a co je zatím odhad

Tady je nutné být přesný. Satelitní snímky potvrzují tři věci: WZ-X existuje, je obrovský a má neobvyklý tvar křídla. To jsou fakta podložená obrazem.

Všechno ostatní, včetně údajné letové výšky přes 20 kilometrů a doletu přes 19 000 kilometrů, jsou analytické odhady. Konkrétní čísla pocházejí od Andrease Rupprechta, respektovaného analytika čínského vojenského letectví, kterého cituje The War Zone. Sám zdroj ale výslovně upozorňuje, že tyto parametry zůstávají nepotvrzené. Čína oficiálně nepotvrdila ani název stroje, ani jeho výrobce, typ pohonu nebo určení mise.

Jsou tyto odhady fyzikálně reálné? Jako referenční bod poslouží americký RQ-4 Global Hawk, dnes nejznámější dron kategorie HALE (High Altitude, Long Endurance):

• Rozpětí: 39,8 m (WZ-X odhadem 52 m)
• Operační dostup: 18 288 m (WZ-X odhadem přes 20 000 m)
• Vytrvalost: přes 34 hodin
• Dolet: přes 22 780 km

Global Hawk ovšem není stealth platforma. Právě v tom spočívá potenciální průlom WZ-X: ne v samotné výšce nebo doletu, ale v kombinaci těchto parametrů s nízkou radarovou zjistitelností.

K čemu by Monstrum z Malanu sloužilo

Automatická asociace „obří stealth dron = nový čínský bombardér“ je lákavá, ale podle dostupných indicií nepřesná. Proporce WZ-X (extrémně dlouhé křídlo, absence zjevných zbraňových šachet na satelitních snímcích, celková geometrie optimalizovaná pro vytrvalost) ukazují spíš na průzkumnou a síťovou platformu.

Stroj tohoto typu by mohl operovat jako stratosférické „oko“: sbírat zpravodajská data ze senzorů, fungovat jako komunikační uzel pro přenos signálu mezi jednotkami, nebo mapovat protivníkův vzdušný prostor a protivzdušnou obranu, to vše v režimu, kdy ho radary obtížně zachytí. Právě role síťového uzlu je v moderní válce mimořádně cenná. Dron, který vydrží desítky hodin ve výšce přes 18 kilometrů a přitom zůstává neviditelný, dokáže propojovat bojové formace na obrovských vzdálenostech.

Na stejné základně Malán byl přitom spatřen i další velký stealth dron, označovaný jako GJ-X, s odlišnou geometrií křídla typu „cranked kite“ a menším rozpětím kolem 42 metrů. Ten vypadá univerzálněji, s větším potenciálem pro údernou roli. Čína tedy zjevně testuje paralelně víc velkých bezpilotních platforem s různým určením.

Širší kontext: ne kuriozita, ale trend

WZ-X není izolovaný experiment. Výroční zpráva amerického ministerstva obrany o vojenském vývoji Číny za rok 2025 konstatuje, že Peking v roce 2024 představil velké množství nových vojenských letounů a bezpilotních systémů a pokračuje v rychlém rozšiřování celého portfolia.

NATO na tento trend reaguje. Aliance provozuje pět strojů RQ-4D Phoenix a v roce 2026 oznámila záměr posílit svou zpravodajskou a průzkumnou jednotku NISRF až o pět námořních dronů MQ-4C Triton. Alianční doktrína integrované protivzdušné a protiraketové obrany počítá s hrozbami ze všech směrů, ve všech výškách a rychlostech, včetně bezpilotních systémů. Samotná výška přes 20 kilometrů z dronu nedělá nedotknutelný cíl; problém by byl spíš v kombinaci výšky, stealth vlastností, vytrvalosti a schopnosti pracovat se senzory a datovými spoji.

Pro Českou republiku představuje WZ-X spíš nepřímou hrozbu, nikoli ve smyslu útočné zbraně mířené na střední Evropu, ale jako součást rostoucí čínské schopnosti provádět strategický průzkum a síťovou podporu na obrovské vzdálenosti, a to i v blízkosti vzdušného prostoru NATO.

Co satelity umí, a co ne

Případ WZ-X výborně ilustruje sílu i limity komerční satelitní analýzy. Snímky od Planet Labs dokázaly odhalit existenci stroje, jeho přibližné rozměry, neobvyklý tvar křídla i fakt, že na základně Malán probíhá testování více typů současně. To je obrovská hodnota; před dvaceti lety by takové informace zůstaly výhradně v rukou státních zpravodajských služeb.

Zároveň ale satelitní snímky neumí říct, co je uvnitř. Neznáme pohon, senzorovou výbavu, datové spoje, míru stealth ani skutečné letové výkony. Nevíme, v jaké fázi je program, jde o prototyp, předsériový kus, nebo stroj blízký operačnímu nasazení? Právě tato nejasnost je pro čínský vojenský projekt sama o sobě výhodou.

Monstrum z Malanu existuje, je obrovské a má tvar, jaký svět dosud neviděl. Co přesně dokáže, ví zatím jen Peking.

Článek Satelity odhalily neobvyklý design tajného čínského letounu. „Monstrum z Malanu“ má létat přes 20 km vysoko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přechodové okno, které se nechce zavřít

Příběh začíná rozhodnutím Pentagonu z července 2024. Ministerstvo obrany tehdy oznámilo modernizační plán taktického letectva v Japonsku: staré F-15C/D Eagle, které na Kadeně sloužily desítky let jako páteř vzdušné obrany, půjdou pryč. Trvalou náhradou se stanou nové F-15EX Eagle II. Mezitím měla základna fungovat na rotacích letounů čtvrté i páté generace.

Jenže „mezitím“ se protáhlo. V lednu 2026 na Kadenu dorazila dvanáctka F-16C Block 30 Fighting Falcon od 120. stíhací perutě Colorado Air National Guard. Původně měli gardisté zůstat do května. Pobyt se ale prodloužil zhruba o šest týdnů, mimo jiné kvůli celoleteckým požadavkům spojeným s operací Epic Fury a konfliktem s Íránem. Část personálu z Kadeny byla dokonce vyslána na podporu operací Centrálního velitelství na Blízkém východě. Pacifická základna tak doplácela na krizi na druhém konci světa.

Veteráni s rostoucími náklady

Stroje F-16C Block 30 jsou jednomotorové víceúčelové bojové letouny čtvrté generace. Dosahují maximální rychlosti kolem dvojnásobku rychlosti zvuku, operační strop mají nad 15 kilometry a nesou kanon M-61A1 Vulcan ráže 20 milimetrů. Když byly nové, vyžadovaly přibližně šest až osm člověkohodin údržby na jednu letovou hodinu. Dnes je to podle velitelů coloradského detachmentu patnáct až dvacet člověkohodin, tedy zhruba trojnásobek.

Praktický dopad je tvrdý: méně letounů připravených k okamžitému vzletu, větší tlak na technický personál, vyšší citlivost na strukturální závady. Na základně, která má odstrašovat nejrychleji rostoucí vojenskou mocnost světa, to není ideální vizitka.

Důležité zpřesnění ale zní: Kadena v první polovině roku 2026 nebyla „holá základna bez páté generace“. Oficiální materiály 18. křídla dokládají současnou přítomnost rotačních F-35A Lightning II vedle coloradských F-16. Problém tedy není nulová přítomnost moderních strojů, nýbrž absence stabilního permanentního stavu. Kadena žije z rotací a provizorií, zatímco sousední základna Misawa už v březnu 2026 zahájila přechod na trvale dislokované F-35A.

Proč tam nejsou letouny páté generace natrvalo

Odpověď sahá hluboko do historie amerického letectva. Program F-22 Raptor, jediného amerického stíhacího letounu vzdušné nadvlády páté generace, skončil po pouhých 187 vyrobených kusech. Kombinace vysoké ceny, ekonomické situace a změny priorit po studené válce vedla k předčasnému ukončení výroby. Tak nízký počet zjevně nestačil na plošnou náhradu starších typů napříč všemi exponovanými základnami.

Pentagon proto zvolil pro Kadenu jiný plán: nové F-15EX Eagle II. Nejde o pátou generaci, F-15EX je nejnovější bojový letoun čtvrté generace. Ale rozdíl oproti starým F-16C Block 30 je propastný. Boeing udává nosnost přes 13 tun výzbroje, kapacitu až dvanácti střel AMRAAM, pokročilý radar s aktivním elektronickým řízením paprsku a systém elektronického boje EPAWSS. Tam, kde F-16C Block 30 slouží jako univerzální pracant, F-15EX funguje jako „nosič střel“ schopný síťové spolupráce s letouny páté generace. Kdy přesně Kadena přejde z rotačního provizoria na plně ustálený permanentní stav, ale z veřejných zdrojů nelze spolehlivě určit.

Čínský tlak zrychluje, na obou stranách

Na druhé straně průlivu se situace vyvíjí tempem, které Washington znervózňuje. Čínské letectvo masově zavádí J-20, operačně zavedený stealth letoun páté generace, který Pentagon popisuje jako platformu s plánovanými dalšími upgrady. Ve srovnání s F-16C Block 30 favorizuje J-20 kombinace nízké zjistitelnosti, delšího dosahu a napojení do širší čínské architektury protipřístupové obrany. Analytický institut RUSI konstatuje, že čínský růst už zásadně zhoršil americkou svobodu působení v první ostrovní linii.

A Peking míří dál. Pentagon ve své zprávě pro Kongres z roku 2025 zmiňuje dva nové čínské stealth demonstrátory s bezocasými prvky, které západní analytici pracovně označují jako J-36 a J-50. Přesné oficiální čínské označení ani termín zavedení do služby Peking veřejně nepotvrdil. Odhady se liší: RUSI připouští první kusy nové generace kolem roku 2030, analytici Janes upozorňují, že dřívější výroky z čínského průmyslu mířily spíše k horizontu roku 2035. Velká část toho, co o těchto strojích víme (širokopásmový stealth, vysoký dolet, adaptivní motory, spolupráce s bezpilotními wingmany), zůstává analytickým odhadem, nikoli potvrzeným faktem.

Zásadní je ale dovětek: Spojené státy svou odpověď už oficiálně rozjely. V březnu 2025 americké letectvo zadalo Boeingu fázi inženýrského vývoje programu NGAD, který nese označení F-47. Jde o první americký stíhací letoun šesté generace. Experimentální prototypy už v předchozích letech nalétaly stovky hodin. Že by Amerika „nic nechystala“, tedy rozhodně neplatí. Problém je v tempu a v tom, že přechod mezi generacemi na klíčové základně probíhá pomaleji, než si geopolitická situace žádá.

Co to znamená pro odstrašení, a pro Evropu

Selhání amerického letectva u Tchaj-wanu není o ztrátě schopnosti bojovat. Paparo před Kongresem tvrdil, že americké síly v Indo-Pacifiku zůstávají připraveny „bojovat a zvítězit“. Selhání je v tempu modernizace a v signálu, který vysílá základna běžící na provizoriu proti soupeři, jenž každým rokem přidává. Pro Českou republiku se to může jevit jako vzdálený problém, ale logika je přenositelná: omezené americké špičkové kapacity se musí dělit mezi Pacifik a Evropu. České ministerstvo obrany samo argumentuje nákupem F-35 tím, že budoucí úkoly pokryje jen pátá generace; první české Lightning II mají přilétat od roku 2031. Stárnutí flotil není americký unikát, ale na Kadeně má jednu výjimečnou vlastnost: odehrává se na dohled od místa, kde se může rozhodnout o budoucnosti celého Pacifiku.

Problém pro Washington není absence špičkových projektů na papíře. Je to fakt, že na základně vzdálené necelých osm set kilometrů od Tchajwanského průlivu běží přechod mezi generacemi ve chvíli, kdy si Čína žádné přechodové okno nedopřává.

Článek Americké letectvo u Tchaj-wanu selhává. Na klíčové základně má veterány z 80. let, zatímco Čína chystá stíhačky 6. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je na snímcích vidět

Fotografie, které jako první rozebral server Army Recognition, ukazují J-35 s vysoce reflexním povrchem pokrývajícím velkou část draku. Na rozdíl od amerických testovacích strojů, kde byly patrné dlaždicové segmenty a vynechaná místa kolem senzorů a přístupových panelů, působí čínská úprava jako souvislejší, plošnější vrstva. Nelze z toho vyčíst, zda jde o stejný materiál, stejnou technologii, nebo zcela odlišné řešení se shodným vizuálním výsledkem.

Tři hlavní hypotézy, které v otevřených zdrojích kolují:

• Experimentální nízkozjistitelná vrstva zaměřená na radarovou nebo infračervenou signaturu.
• Ochranný či výrobní film, který chrání povrch při přesunech nebo zkouškách a nemá se stealth výkonem nic společného.
• Přechodová fáze povrchové úpravy, tedy meziprodukt, který bude ještě překryt finálním nátěrem.

Žádná z nich zatím nemá důkaz silnější než samotný vzhled.

Americká paralela: F-22A a F-35C jako měřítko

Podobný „zrcadlový“ efekt veřejnost poprvé zaregistrovala na konci roku 2021, kdy spotteři u základny Nellis zachytili F-22A Raptor s reflexní vrstvou. Raptor je přitom stroj, který americké letectvo oficiálně prezentuje jako špičkový stealth letoun pro vybojování vzdušné nadvlády, dvoumotorový koncept s maximální rychlostí kolem Mach 2,25 (přibližně 2 410 km/h), bojovým rádiem přes 750 km a radarovou odraznou plochou řádově menší než u konvenčních stíhaček.

O necelý rok později se totéž objevilo na F-35C Lightning II, palubní variantě amerického víceúčelového bojového letounu páté generace, konkrétně u testovací jednotky VX-9 na základně Point Mugu. Stroj F-35C (délka 15,7 m, rozpětí 13,1 m, rychlost Mach 1,6, tedy přibližně 1 960 km/h) je prvním stealth letounem navrženým přímo pro katapultové starty a přistání na háku. Na některých snímcích z roku 2025 byly vidět i poškozené či odloupané segmenty reflexní vrstvy, což naznačovalo, že úprava prochází zátěžovými testy, nikoli rutinním nasazením.

Výsledky těchto amerických experimentů nikdy nebyly zveřejněny. Důvod je téměř jistě bezpečnostní, šlo by o citlivá data k zjistitelnosti, infračervené stopě a životnosti stealth povrchů. Veřejně tedy víme, že USA testovaly, ale nevíme, co zjistily.

Proč povrch letounu není kosmetika

Na první pohled se může zdát paradoxní, že vysoce lesklý povrch by mohl zlepšovat neviditelnost. Vizuální nápadnost a radarová zjistitelnost jsou ale dvě zcela odlišné veličiny. Radarový stealth stojí primárně na tvarování draku, úhlech hran, konstrukci vzduchových vstupů a vlastnostech materiálů absorbujících záření. Letoun může být pro lidské oko výrazný a přitom řešit jinou část elektromagnetického spektra, třeba infračervenou stopu.

Právě infračervená signatura je v moderním námořním boji klíčová. Pasivní senzory, které nevysílají žádný signál a tím se samy neprozrazují, dokážou sledovat tepelný otisk letounu na desítky kilometrů. Vrstva, která by snížila vyzařování tepla z povrchu, by proto měla reálný taktický dopad.

K tomu přistupuje tvrdý provozní problém. Program F-35 v květnu 2025 oficiálně přiznal, že zavedl novou povrchovou vrstvu kvůli zabarvení, korozi a degradaci stealth povlaků v námořním prostředí. Mořská voda, oleje, provozní kapaliny, výfukové plyny, to vše stealth nátěr ničí. Každý katapultový start a každé přistání na háku znamená extrémní mechanické namáhání. Údržba povrchů palubního stealth letounu je samostatná inženýrská disciplína, ne vedlejší položka.

J-35 v kontextu čínského nosičového letectva

Letoun J-35 není izolovaný prototyp. Podle zprávy agentury AP je součástí leteckého křídla budovaného kolem letadlové lodi Fu-ťien, kde probíhají katapultové zkoušky společně s modernizovaným J-15T a letounem včasné výstrahy KJ-600. Čína tedy nestaví jen bojový letoun, buduje kompletní palubní sestavu srovnatelnou s americkým leteckým křídlem.

Otevřené odhady, například ze studie tchajwanského Institutu pro výzkum národní obrany a bezpečnosti, přisuzují J-35 délku kolem 17,3 m, rozpětí přibližně 11,5 m, dvoumotorovou koncepci, rychlost v rozmezí Mach 1,8 až 2,2 (přibližně 2 200 až 2 700 km/h) a bojový rádius odhadovaný na 1 200 až 1 350 km. Oproti jednomotorovému F-35C by tedy mohla být rychlejší a s delším dosahem, ale americký stroj má transparentněji doloženou senzorovou fúzi, prověřenou logistiku a roky reálného palubního provozu. Pentagon v prosinci 2024 veřejně odmítl k J-35 uvádět detaily nad rámec výroční zprávy o čínské vojenské síle.

Proč jsou obavy oprávněné, a kde končí jistota

Skutečná obava nespočívá v tom, že čínský letoun vypadá jako zrcadlo. Spočívá v tom, že Čína zjevně experimentuje přesně v té oblasti, kde se potkává nízká zjistitelnost, řízení infračervené stopy a provozní odolnost na letadlové lodi. To je průsečík, na kterém pracují i Spojené státy, a kde ani ony dosud veřejně neprezentovaly hotové řešení.

Pokud by se ukázalo, že jde o funkční multispektrální vrstvu, dopad by pocítily především státy v západním Pacifiku: USA, Japonsko, Tchaj-wan a jejich spojenci. Schopnější palubní stealth letoun by ztížil včasnou detekci čínských úderných svazů, zvýšil tlak na průzkumné a tankovací prostředky a zkomplikoval obranu v tchajwanském průlivu. NATO ve své washingtonské deklaraci z roku 2024 označuje čínskou vojenskou modernizaci za systémovou bezpečnostní výzvu, a silnější nosičové letectvo je přesně ten typ schopnosti, kterou má Aliance na mysli.

Pro Českou republiku z toho neplyne přímé a bezprostřední ohrožení. Nepřímý dopad je ale reálný: čím víc amerických kapacit váže Indo-Pacifik, tím víc se mění rovnice evropské bezpečnosti.

Jedna fotografie nedokazuje průlom. Ale signál je dost silný na to, aby se J-35 přestala odbývat jako „další snímek z čínských sociálních sítí“. Klíčové bude sledovat, zda se reflexní povrch objeví na dalších kusech, zda přežije katapultové starty z Fu-ťienu a zda Peking k úpravě někdy promluví. Do té doby zůstáváme u experimentu, jenže právě experimenty jsou místa, kde se rodí budoucí převaha.

Článek Čínská J-35 se ukázala se zrcadlovým povrchem, jaký dosud testovaly jen nejlepší americké letouny. Obavy jsou na místě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně letělo a proč na tom záleží

Xian H-6N je speciální varianta rodiny H-6, která vychází ze sovětského Tu-16 z padesátých let. Konstrukce je stará, ale úpravy nikoliv. Pentagon ve svých výročních zprávách o čínské vojenské síle z let 2024 a 2025 popisuje dvě klíčové odlišnosti H-6N od ostatních verzí: sondu pro tankování za letu, která dramaticky prodlužuje dolet, a zapuštěnou úpravu trupu umožňující vnější nesení vzdušně odpalované balistické střely (ALBM). Bojový radius H-6K/N americké ministerstvo obrany odhaduje na přibližně 3 500 kilometrů, a to bez započítání dosahu samotné střely.

Právě ta střela je jádrem celé sestavy. Jinglei-1 (zkratkou JL-1, nezaměňovat se starší ponorkovou raketou Julang-1) je první čínská vzdušně odpalovaná balistická střela s jadernou způsobilostí. Čínská státní televize CCTV ji po přehlídce v září 2025 označila za „dálkovou vzdušnou jadernou střelu“ a citovaný expert odhadl její dosah na 5 000 až 8 000 kilometrů. Server The War Zone zachytil, že státní komentář při přehlídce hovořil o přibližně 8 000 kilometrech. Jde ovšem o čínská tvrzení, nikoli nezávisle ověřené parametry. I tak platí, že kombinace bojového radiusu bombardéru a dosahu střely vytváří zbraňový systém schopný zasáhnout cíle v celém indo-pacifickém prostoru.

Proč tam byly dvě „neviditelné“ stíhačky

Označení „neviditelná“ je novinářská zkratka. Chengdu J-20 je stealth letoun, tedy stroj s výrazně sníženou radarovou odrazivostí, nikoli doslova neviditelný. Sama čínská státní televize u J-20 používá výraz „stealth“ (隐身) a popisuje ji jako těžkou jednomístnou víceúčelovou stíhačku s důrazem na přesný úder, situační povědomí a manévrovatelnost.

Přímé oficiální vysvětlení, proč sestavu doprovázely právě dvě J-20, se nám nepodařilo dohledat. Logika je ale čitelná: stealth stíhačka poskytuje nosiči průnikovou ochranu proti nepřátelským stíhačům, včasné odhalení hrozeb díky vlastním senzorům a vizuálně demonstruje síťové propojení mezi strategickým bombardérem a doprovodem páté generace. Peking tím ukazuje, že H-6N nepočítá s průletem nepřátelským prostorem sám.

Srovnání s americkými protějšky pomáhá zasadit J-20 do kontextu. Americký F-22 Raptor je stealth stíhačka s důrazem na vzdušnou nadvládu a schopností supercruise, nadzvukového letu bez přídavného spalování. F-35A Lightning II je víceúčelový stealth letoun postavený kolem senzorové fúze. J-20 se rolí blíží spíše F-22 velikostí a ambicí v boji vzduch-vzduch, ale čínské vymezení ji posouvá i do víceúčelového rámce. Přesná technologická parita s americkými stroji z otevřených dat doložit nejde; nezávisle ověřená data o radarové signatuře, motorech a avionice J-20 veřejně chybějí.

Čínská triáda: z teorie do praxe

Jaderná triáda znamená schopnost odpálit jaderné zbraně ze tří nezávislých platforem: z pevniny, z ponorek a ze vzduchu. Smysl je prostý: protivník nemůže jedním úderem vyřadit všechny tři složky najednou, čímž se garantuje schopnost odvetného úderu.

Čína svou triádu budovala postupně. Pozemní složka dnes zahrnuje podle Pentagonu přibližně 400 mezikontinentálních balistických raket. Námořní složka stojí na šesti raketových ponorkách třídy Jin vyzbrojených střelami JL-2 a JL-3. Vzdušná složka, historicky nejslabší článek, je nyní reprezentována právě H-6N s Jinglei-1. Analytická společnost Janes vyhodnotila přehlídku ze září 2025 jako první veřejnou demonstraci kompletní čínské triády.

Srpnové záběry jdou o krok dál. Nepředstavují statický exponát na přehlídkovém voze, ale letovou formaci, která naznačuje operační připravenost. Vzkaz Pekingu není „máme něco tajného“, ale „máme dost sebevědomí to ukázat jako součást hotové odstrašující architektury“.

Jak si H-6N stojí vedle B-52 a Tu-160

H-6N není čínský B-52 ani čínský Tu-160. Americký B-52H Stratofortress je klasický těžký strategický bombardér s nosností přes 31 700 kilogramů, doletem kolem 14 000 kilometrů a schopností nést širokou paletu jaderné i konvenční výzbroje. Ruský Tu-160 Blackjack je nadzvukový nosič střel s plochou dráhou letu typu Ch-55 (dolet střely přibližně 2 500 km), který operuje jako platforma pro větší počet jaderných střel.

H-6N je proti oběma menší a koncepčně odlišný. Jeho hodnota nespočívá v množství nesené munice ani v surové nosnosti, ale ve specifické roli nosiče jedné vysoce cenné balistické zbraně. Balistická dráha Jinglei-1 je přitom pro protivníka obtížněji zachytitelná než střela s plochou dráhou letu: letí rychleji a ve vyšší výšce, což klade větší nároky na protiraketovou obranu.

Co to znamená pro NATO a Česko

NATO oficiálně konstatuje, že Čína rychle rozšiřuje jaderný arzenál a vyvíjí stále sofistikovanější nosiče bez odpovídající transparentnosti. Skupina pro jaderné plánování Aliance v červnu 2026 znovu zdůraznila, že strategické jaderné síly NATO zůstávají nejvyšší zárukou bezpečnosti spojenců. Generální tajemník Mark Rutte už v dubnu 2025 řekl, že vůči Číně „nelze být naivní“.

Pro Česko je bezprostřední dopad minimální. Obranná strategie ČR z roku 2023 konstatuje, že riziko přímého vojenského ohrožení zůstává nízké a obrana stojí na vlastních schopnostech a členství v NATO a EU. Nepřímý dopad ale existuje: posílená čínská triáda zvyšuje složitost aliančního plánování, nutí k těsnější koordinaci s indo-pacifickými partnery a komplikuje rozdělení americké pozornosti mezi Evropu a Pacifik.

Čína neukázala zbraň budoucnosti. Ukázala, že budoucnost, před kterou Pentagon varoval v tabulkách a grafech, už létá ve formaci.

Článek Čína poprvé ukázala novou hrozvu, bombardér H-6N s jadernou střelou pod trupem. Doprovázely ho dvě neviditelné stíhačky J-20 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co znamená „vypnout stealth“

Formulace „vypnutí stealth“ je zjednodušení, které ale vystihuje podstatu. Stealth u letounu páté generace není přepínač. Tvarování draku, speciální nátěry pohlcující radarové vlny, vnitřní zbraňové šachty, to vše je součástí konstrukce a nedá se prostě odpojit. Co se ale dá udělat, je připevnit na letoun Lünebergovu čočku, tedy pasivní radarový reflektor, který záměrně zvětší radarový průřez stroje. Podle záběrů zveřejněných CGTN používá čínské letectvo tento prvek při výcviku i při nevojenských přeletech, kdy nechce, aby stealth letoun zmizel z civilních radarů. Když se v roce 2021 objevily záběry J-20 bez čočky, analytici to interpretovali jako signál přechodu k plné bojové připravenosti.

Proč J-16 potřebuje handicapovaného soupeře

Společné cvičení J-20 a J-16 není jen prestižní ukázka. Má konkrétní taktický účel. Podle čínského deníku China Daily je J-20 v čínské doktríně nasazován jako „průlomový“ stroj; jeho úkolem je proniknout nepřátelskou obranou, získat vzdušnou převahu a vyčistit cestu pro J-16 a J-10C, které pak provádějí údery na pozemní a námořní cíle. Při boji na velkou vzdálenost, kde rozhoduje první detekce a první výstřel, má stealth letoun drtivou výhodu. Piloti J-16 by v takovém scénáři bez umělého zhoršení parametrů J-20 neměli šanci protivníka vůbec zachytit na radaru, natož na něj reagovat. Výcvik by se tak degradoval na opakované „sestřely“ bez jakékoli zpětné vazby pro obránce.

Tvrzení o „drtivé převaze“ přitom není jen čínská propaganda. Americké ministerstvo obrany ve své výroční zprávě China Military Power Report 2024 řadí J-20 mezi operačně zavedené stealth typy a potvrzuje jeho pokračující modernizaci včetně přechodu na výkonnější motory WS-15, které mají přinést schopnost supercruise, tedy nadzvukový let bez použití přídavného spalování.

J-16 není zastaralý, je nenahraditelný

Dominance J-20 v radarovém souboji neznamená, že by J-16 směřoval do šrotu. Právě naopak. Tento těžký víceúčelový bojový letoun generace 4+ plní úkoly, pro které stealth letoun není ideální:

• Nosič objemné výzbroje. Na rozdíl od J-20, který nese rakety ve vnitřních šachtách s omezenou kapacitou, J-16 unese výrazně větší externí náklad na jedenácti závěsnících.
• Platforma pro PL-17. Podle amerického ministerstva obrany je J-16 potvrzeným nosičem velmi dlouhodosahové střely PL-17, jejíž dosah se odhaduje na přibližně 400 kilometrů. Tato zbraň je navržena primárně proti velkým a méně obratným cílům, tankovacím letounům, letadlům včasné výstrahy typu AWACS nebo námořním hlídkovým strojům. Nejbližší západní analogií je americká AIM-174B odvozená z rodiny Standard Missile, jejíž přesný dosah zůstává utajený.
• Elektronický boj ve variantě J-16D. Tato specializovaná verze nese na koncích křídel prvky elektronického boje a čtyři velké rušicí kontejnery. Britský institut RUSI ji označuje za téměř přímou analogii amerického EA-18G Growler, který je dnes považován za světovou špičku v této kategorii. Growler má nicméně na své straně dekádu bojových nasazení a vyzrálý komplex ALQ-218/ALQ-99 s přechodem na systém nové generace ALQ-249.

Právě kombinace J-20 a J-16D vytváří pro protivníka problém větší než samotný stealth letoun. Zatímco J-20 proniká obranou, J-16D může rušit nepřátelské radary a komunikace, čímž stealth stroji ještě rozšiřuje operační prostor.

Stovky strojů a tempo, které znervózňuje Západ

Čínské letectvo už dávno neprovozuje J-20 jako technologický demonstrátor. Podle RUSI bylo v polovině roku 2025 ve službě kolem 300 kusů a výrobní tempo dosahovalo přibližně 120 strojů ročně. Analytici The War Zone na základě sériových čísel a satelitních snímků odhadují, že v polovině roku 2026 mohlo být dodáno už kolem 500 kusů. Pro srovnání: Spojené státy vyrobily 195 kusů F-22 Raptor a výrobní linku uzavřely. Program F-35 sice pokračuje, ale americké letectvo provozuje zhruba 450 strojů verze F-35A.

Západní analytici přitom upozorňují, že čísla nejsou všechno. Studie China Aerospace Studies Institute poukazuje na přetrvávající slabiny: menší zkušenost čínských pilotů s dynamickými bojovými scénáři, problémy s životností motorů a nižší důraz na manévrový vzdušný boj ve srovnání s americkým výcvikem. F-22 Raptor zůstává etalonem vzdušné nadvlády s oficiálním supercruise nad Mach 1,5 (přibližně 1 850 km/h), vektorováním tahu a interní výzbrojí šesti raket AIM-120 a dvou AIM-9. F-35 zase staví na mimořádně silné fúzi senzorů a síťovém sdílení dat, které nemá v současnosti obdobu.

Proč by to mělo zajímat i Česko

Téma čínského letectva se může zdát jako vzdálená asijská záležitost. Není. NATO na svých stránkách výslovně uvádí, že vývoj v Indo-Pacifiku může přímo ovlivnit euroatlantickou bezpečnost. Generální tajemník Mark Rutte v dubnu 2025 řekl, že bezpečnost obou regionů je propojenější než kdykoli dříve, mimo jiné proto, že Čína materiálně podporuje ruské válečné úsilí na Ukrajině. Pro Česko to prakticky znamená jediné: pokud by část amerických leteckých kapacit musela být prioritně vázána v Pacifiku, tlak na evropské členy aliance, včetně investic do protivzdušné obrany, zásob řízené munice a interoperability, ještě vzroste.

Čínské letectvo už nestaví na jednom prestižním typu. Buduje vrstvený systém, kde stealth špice, objemové nosiče a platformy elektronického boje fungují jako celek. A právě ten fakt, že při výcviku musí svému nejlepšímu stroji záměrně přidávat radarový reflektor, aby měl zbytek sestavy vůbec šanci reagovat, říká o vyspělosti J-20 víc než jakékoli propagandistické video.

Článek J-20 je tak dominantní, že mu čínská armáda při cvičení schválně vypíná stealth. Jinak nemá J-16 žádnou šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od stíhačky k bojovému uzlu

Klasická logika vzdušného boje stojí na jednoduchém vzorci: jeden letoun nese vlastní radar, vlastní střely a vlastní riziko. Pilot řeší průzkum, rozhodování i útok současně. J-20 v původní jednomístné verzi tenhle vzorec dodržovala, byť jako stealth stroj páté generace s pokročilou avionikou.

Zlom přišel v listopadu 2024, kdy mluvčí státního leteckého gigantu AVIC na salonu v Ču-chaji poprvé oficiálně potvrdil existenci dvoumístné varianty J-20S. Zadní sedadlo neobsadil navigátor ani operátor zbraní v tradičním smyslu. Nová role zní jinak: taktické velení a řízení, elektronický boj, situační přehled a koordinace bezpilotních křídelníků. Člověk vzadu se stává manažerem mise celé sestavy, ne jen druhým párem očí.

Pokud tohle funguje v praxi, protivník už neřeší jeden stealth letoun. Řeší síť, ve které drony letí dopředu do rizikové zóny, sbírají data, matou protivzdušnou obranu a nesou část munice, zatímco J-20S zůstává rozhodovacím mozkem v bezpečnější vzdálenosti.

Co je doložené a co zatím ne

Čínská státní televize CCTV definovala koncept bezpilotního křídelníku už v říjnu 2021 jako skupinu bezpilotních strojů doprovázejících pilotovanou stíhačku. GJ-11, stealth útočný dron od AVIC, je v aktivní službě od roku 2019 a na modelech byl prezentován se dvěma pumovnicemi po čtyřech kusech munice. Další stroj, FH-97A, byl v roce 2022 představen jako doprovodný bezpilotník s průzkumnou a palebnou podporou.

Jenže mezi výstavním modelem a bojovou realitou leží propast. Výroční zpráva Pentagonu z prosince 2025 výslovně upozorňuje, že většina čínských tvrzení o umělé inteligenci a rojových schopnostech z Airshow China 2024 byla „aspirativní“ nebo se týkala úzce omezených aplikací. Studie China Aerospace Studies Institute z dubna 2025, která čerpá přímo z čínských odborných textů, dodává, že u FH-97A neexistuje veřejný důkaz letu ani zavedení do jednotek.

A klíčový údaj, kolik dronů dokáže J-20S současně řídit a na jakou vzdálenost, v otevřených zdrojích k dnešnímu dni jednoduše chybí. „Desítky najednou“ odpovídá širším čínským konceptům rojového nasazení, ale jako ověřený parametr konkrétního letounu to zatím nikdo nedoložil.

Člověk na smyčce, ne mimo ni

Čínská odborná literatura, jak ji shrnuje CASI, popisuje preferovaný model jako „human-on-the-loop“: drony zajišťují senzoriku, výpočty a datové propojení, ale kritické rozhodnutí o kinetickém úderu dává člověk. Zadní operátor J-20S v tomto schématu nepilotuje každý dron zvlášť, přiděluje úkoly a schvaluje palbu.

Krátkodobě to dává smysl. V prostředí silného elektronického boje, kde se datové linky mohou rozpadnout, je člověk u rozhodovací smyčky pojistka. Dlouhodobě ale škáluje lépe vyšší autonomie. Druhý operátor zvládne složitou misi s několika křídelníky. Opravdu masový roj desítek strojů by vyžadoval úroveň strojové autonomie, kterou Čína veřejně neprokázala.

A právě odolnost spojení je podle nás ta nejdůležitější neznámá. Konkrétní technické řešení ochrany datových linek mezi J-20S a drony veřejně popsané není. Dá se čekat kombinace šifrování, předprogramovaného chování při ztrátě signálu a lokální autonomie, ale v reálném boji proti protivníkovi se silným elektronickým bojem to bude zkouškou, ne samozřejmostí.

Západ nespí, ale jde jinou cestou

Americký program Collaborative Combat Aircraft je v otevřených materiálech dál v testovacím cyklu. V březnu 2025 USAF oficiálně označilo dva prototypy, YFQ-42A a YFQ-44A, a v únoru 2026 pokročily integrační zkoušky zbraní. Americký přístup sází víc na otevřenou modulární architekturu poloautonomních bojových dronů napojených na širší rodinu systémů, méně na dedikovaného zadního operátora.

Evropa jde cestou programu FCAS a konceptu vzdálených nosičů: Airbus otevřeně popisuje spolupráci pilotovaných a bezpilotních prostředků jako klíčový pilíř budoucího vzdušného boje. NATO mezitím buduje federovaný systém AFSC a v implementačním plánu autonomie řeší interoperabilitu, ochranu proti interferenci a pravidla nasazení.

Pro Česko to neznamená čínskou hrozbu nad Prahou. Znamená to tlak na to, aby alianční letectvo, senzory a protivzdušná obrana fungovaly proti síťovanému protivníkovi, který rozloží útok do více os najednou.

Proč nejde jen o stíhačku

Skutečný posun u J-20 není v tom, že by Čína postavila „lepší F-35″, takové srovnání veřejná data neumožňují. Posun je v tom, že jeden pilotovaný stroj přestává být jednotkou a stává se uzlem. Senzory, rušení, klamání i část palebné kapacity se přesouvají na levnější a postradatelnější bezpilotní doprovod. Pro protivníka to znamená víc cílů k řešení, víc útočných os a složitější rozhodování, i kdyby žádný jednotlivý dron nebyl sám o sobě špičkový.

Pentagon to vidí jasně: čínské letectvo už dnes disponuje velkým počtem pokročilých letounů schopných operovat proti Tchaj-wanu bez tankování. Spolupráce pilotovaných a bezpilotních prostředků by tento tlak znásobila, aniž by úměrně rostlo riziko pro čínské piloty.

Otázka tedy nezní, jestli J-20 „přepíše pravidla“. Pravidla se přepisují už tím, že se o konceptu mluví a investuje do něj. Otázka zní, jestli Čína dokáže v reálném boji udržet datové linky, autonomii a elektronický boj dost spolehlivě na to, aby z vizí na leteckém salonu udělala bojovou rutinu. Na to zatím odpověď nemá nikdo, včetně Pekingu.

Článek Čínský J-20 může přepsat pravidla leteckého boje. Velí roji dronů a dokáže jich vyslat desítky najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od FC-31 k J-35: jak se z demonstrátoru stala rodina

Původní FC-31 byl v čínském kontextu anomálie. Shenyang Aircraft Corporation ho financovala z vlastních zdrojů, bez jasného závazku čínské armády. Šlo o exportní demonstrátor, letoun, který měl na veletrzích oslovit země toužící po stealth technologii, ale bez přístupu k americkému F-35. Rané prototypy létaly s ruskými motory RD-93 a kouřily jako dieselový autobus. Neoficiální označení „J-31″ se uchytilo v open-source komunitě, oficiálně ho ale Peking nikdy nepoužil.

Zlom přišel kolem roku 2021, kdy Pentagon zaznamenal první let námořní varianty J-35, určené pro nové čínské letadlové lodě. A v listopadu 2024 Čína veřejně odhalila pozemní J-35A na letecké přehlídce v Ču-chaj. Analytik Rick Joe z The Diplomat po debutu upozornil, že jde o zásadní posun: program se přesunul z kategorie „možná jednou“ do kategorie „aktivně zaváděný“. Zároveň ale dodal, že stroj v té chvíli ještě nevstoupil do aktivní služby.

Kopie F-35? Podobnost není náhoda

Že J-35A vypadá jako F-35, není jen internetový mem. Náčelník amerického letectva David Allvin v listopadu 2024 prohlásil, že podobnost je „zcela zjevná“. Základní silueta, konfigurace křídel, ocasních ploch i bočních vstupů vzduchu se nápadně shodují.

Za tou podobností stojí víc než jen inspirace z veřejně dostupných fotografií. Americká justice v posledních letech řešila několik špionážních kauz přímo napojených na čínské snahy získat technologie programu F-35. Případ Su Bina se týkal odcizených dat k letounům F-22 a F-35. Kauza Jü Lunga zahrnovala dokumenty k motorům F119 a F135, které pohánějí právě tyto americké stroje. Přímý důkaz typu „tato konkrétní součást J-35 pochází z ukradeného dokumentu“ veřejně neexistuje. Ale vzorec čínské technologické špionáže v leteckém sektoru je zdokumentovaný dostatečně na to, aby slovo „inspirace“ znělo jako eufemismus.

Co z J-35A dělá víc než jen stealth stíhačku

Hlavní konstruktér Wang Jung-čching v rozhovoru pro China Daily z května 2025 popsal J-35A nikoli jako klasický stíhač, ale jako uzel protivzdušné sítě. Podle jeho slov má letoun:

• detekovat nepřátelské stealth cíle včetně letounů a střel,
• zamknout cíl a předat jeho souřadnice jiným zbraňovým systémům v reálném čase,
• vlastním radarem navádět prostředky odpálené z jiných platforem.

Čínská armáda při debutu zdůraznila také domácí motor, signál, že závislost na ruských pohonných jednotkách z rané fáze programu je minulostí. Zmíněna byla vysoká obratnost a pilotně přívětivé rozhraní. Veřejně ověřitelné parametry jako radarový odraz, přesný dolet nebo kapacita výzbroje ale Peking neposkytl. „Superzabiják“ je zatím spíš ambice než prokázaná schopnost.

Proč je to pro NATO problém, a co s tím dělá Česko

Skutečná hrozba neleží v jednom konkrétním letounu. Leží v tom, že Čína už provozuje těžký stealth J-20 a zároveň buduje druhou, potenciálně početnější a flexibilnější stealth linii. Pentagon v prosinci 2024 stále uváděl, že FC-31 je nabízen na export, byť bez doložených prodejů. Jenže situace se mění rychle: Pákistán v červnu 2025 potvrdil záměr J-35 pořídit a čínský AVIC na singapurském aerosalonu v únoru 2026 letoun aktivně propagoval jako levnější alternativu k F-35. Pokud se export rozběhne, stealth schopnost se poprvé dostane i k zemím, které nemají přístup k západním platformám.

Pro Česko je odpovědí přesně to, co už ministerstvo obrany dělá. Podpis akvizice 24 letounů F-35A v lednu 2024 není jen nákup stíhačky; resort výslovně popisuje F-35 jako „extrémně výkonný senzor“ schopný detekovat a ničit cíle daleko před územím republiky. Strategické projekty AČR počítají s postupným dosažením operační a plné bojové způsobilosti v následujících letech. A cvičení Steadfast Deterrence 2025 testovalo právě multidoménové obranné plány NATO, kde 5. generace funguje jako koordinátor celé sestavy, od PVO přes elektronický boj po starší letouny s modernizovanou výzbrojí.

Exportní ambice: levnější F-35 pro zbytek světa?

AVIC staví marketingový příběh J-35 na jednoduché premise: ne každý si může dovolit F-35, ale každý chce stealth. Cena západní platformy přesahuje dvě miliardy korun za kus a přístup k ní podléhá přísnému americkému schvalovacímu procesu. Čínská nabídka slibuje podobnou kategorii schopností bez politických podmínek Washingtonu.

Zatím ale chybí potvrzený uzavřený kontrakt. Pákistánský záměr je nejdál, co otevřené zdroje ukazují. Další potenciální zájemci, státy Blízkého východu, jihovýchodní Asie a severní Afriky, zůstávají v rovině spekulací. Podle nás je ale klíčové už samotné tempo: od samofinancovaného demonstrátoru bez kupce k aktivně nabízené stealth rodině za necelých deset let. I kdyby první export přišel až za několik let, samotná existence nabídky mění dynamiku zbrojního trhu.

J-35 nemusí být lepší než F-35, aby byl nebezpečný. Stačí, aby byl dostatečně dobrý a dostatečně dostupný, a přesně tím směrem program míří.

Článek Nejdříve to byla kopie F-35, dnes je J-31 reálná hrozba nejenom pro letectvo NATO. Čína vyvinula superzabijáka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně říká ta simulace s 95 %

Číslo pochází z čínské akademické studie publikované v odborném časopise Systems Engineering and Electronics, kterou v listopadu 2024 podrobně popsal SCMP. Scénář: digitální souboj jednoho J-20 proti jednomu F-22 v prostoru severně od Tchaj-wanu. J-20 měl v simulaci záměrně nastavené horší technické parametry než jeho americký protějšek. Klíčem k výsledku nebyl samotný letoun, ale spolupráce se dvěma až třemi drony, kteří rozšířili senzorový dosah, přidali střelecké kanály a fungovali jako návnady i rušiče.

Není to tedy příběh o zahlcení celé americké letky jedním strojem. Je to příběh o tom, jak dva až tři relativně levné autonomní wingmany dokážou v simulačním prostředí převrátit poměr sil. Plná sada vstupních parametrů studie veřejně k dispozici není, reálné schopnosti F-22 jsou utajené a šestistupňová simulační platforma s algoritmem strojového učení realitu boje zjednodušuje. Číslo 95 % proto ukazuje směr čínské doktríny, ne spolehlivou předpověď skutečného poměru ztrát.

Dron FH-97A: senzor, muniční sklad i návnada v jednom

Srdcem celého konceptu je autonomní wingman FH-97A, kterého v roce 2022 představil hlavní konstruktér Teng Šuaj z vývojářské skupiny Feihong spadající pod CASC. Teng ho tehdy popsal třemi rolemi: senzor, muniční sklad a inteligentní asistent pilota. Interní zbraňová šachta má pojmout až osm menších střel vzduch-vzduch. Dron může nést i rušicí nebo průzkumné kontejnery a propojit se datalinkem nejen s mateřským J-20S, ale i s dalšími drony ve formaci a s různými typy letadel.

Mechanismus zahlcení protivníka pak vypadá takto:

• Senzorové rozšíření — drony letí vpředu, detekují hrozby a předávají data pro řízení palby zpět velitelskému stroji.
• Násobení střeleckých kanálů — místo jednoho letounu s omezeným počtem raket útočí na cíl tři až čtyři platformy současně.
• Elektronický boj a návnady — wingmani mohou imitovat radarový odraz stíhačky nebo aktivně rušit nepřátelské senzory.
• Rozhodovací přetížení — protivník musí najednou sledovat a prioritizovat více cílů, z nichž některé jsou postradatelné.

Kolik kusů FH-97A reálně slouží u čínského letectva, z otevřených zdrojů zjistit nelze. Čína stroj veřejně profiluje a prezentuje, ale důkaz o sériovém zavedení v konkrétních počtech chybí.

USA nejsou zaskočené, ale závod běží

Pentagon ve zprávě o čínské vojenské síle za rok 2024 výslovně zmiňuje rostoucí počet čínských autonomních systémů a konceptů pro rojení v rolích vzduch-vzduch i vzduch-země. Americká odpověď ale už existuje a nabírá tempo.

V březnu 2025 USAF oficiálně označilo dva prototypy kolaborativních bojových letounů jako YFQ-42A a YFQ-44A. O půl roku později, v říjnu 2025, letoun F-22 Raptor v letovém testu přímo řídil bezpilotní MQ-20 Avenger, což byl první veřejně doložený americký teaming pilotovaného a bezpilotního letounu se stealth platformou. Kratos se svou XQ-58 Valkyrie uvádí spolupráci s F-35, F-22, F-15EX i F/A-18 a dolet přes 5 560 km (3 000 námořních mil). Australský Boeing MQ-28 Ghost Bat už absolvoval provozně relevantní demonstrace s RAAF a řízení z letounu včasné výstrahy E-7A.

V Evropě Airbus od léta 2024 veřejně ukazuje koncept Wingman a program FCAS počítá s Remote Carriers a plným teamingem pilotovaných a bezpilotních letounů od raných třicátých let. Česko v tomto kontextu staví na dvou pilířích: pořízení 24 letounů F-35 s plánovaným příchodem v roce 2031 a plnými operačními schopnostmi kolem roku 2035, a paralelně na budování bezpilotních kapacit přes 533. prapor bezpilotních systémů. Vlastní český program bojového wingmana pro taktické letectvo veřejně doložen není.

Proč v kokpitu zůstává člověk

Nabízí se otázka: když drony řídí algoritmus, proč J-20S potřebuje druhého člena posádky? Čínská oficiální média mu přisuzují komunikaci s wingmany, správu situačního přehledu, elektronický boj a taktické velení celé formace. Americký program DARPA ACE, který řeší totéž z druhé strany Pacifiku, dává odpověď obecněji: autonomie zvládá lokální taktické chování a manévry, ale vyšší úroveň rozhodování, tedy prioritizace cílů, volba efektu a adaptace na měnící se situaci, zůstává u člověka.

Kdo v čínském řetězci velení nese odpovědnost za chybný autonomní zásah dronu, veřejné zdroje neříkají. Je to díra, kterou Peking zatím neosvětlil, a v éře, kdy se autonomní bojové systémy blíží reálnému nasazení, je to díra podstatná.

J-20S oficiálně potvrdili v listopadu 2024, na přehlídce se ukázal v září 2025, podrobnosti o jeho doktrinální roli přišly v lednu 2026. Jde tedy o fázi veřejného profilování, ne o prokázanou masovou bojovou schopnost. Ale směr je jasný a závod o to, kdo první plně integruje člověka a roj dronů do jedné bojové sítě, už běží na obou stranách Pacifiku naplno.

Článek Jediný čínský J-20 dokáže zahltit celou americkou letku. Předělala ho na velitelství roje dronů, proti F-22 vyhraje v 95 % případů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „oslepit“ neznamená sestřelit stíhačku

Klíč k pochopení hrozby J-20 neleží v představě dogfightu nad Jihočínským mořem. Leží v tom, co letí za stíhačkami, a co je drží pohromadě.

Americká úderná skupina letadlové lodě stojí a padá s letounem E-2D Advanced Hawkeye. Námořnictvo ho oficiálně nazývá „oči flotily“: turbovrtulový stroj s mohutným radarovým diskem, který zajišťuje širokoplošné pokrytí, velení a řízení a prodlouženou vytrvalost díky vzdušnému tankování. Bez něj palubní letectvo ztrácí včasnou výstrahu, koordinaci a podstatnou část bojového přehledu. Úderná skupina se fakticky stává krátkozrakou.

J-20 je navržen právě pro tento typ úderu. Už v roce 2012 popisoval americký analytik Andrew Erickson z Naval War College čínský stealth letoun jako platformu určenou k útočnému potlačení vzdušných sil zaměřenému na letouny včasné výstrahy a tankery. Kombinace nízké radarové pozorovatelnosti a dlouhého doletu, přičemž veřejné odhady se pohybují od 1 200 do 2 700 km, dává J-20 šanci dostat se na vzdálenost odpalu dřív, než ho podpůrné letouny vůbec zachytí. Vytlačit nebo vyřadit E-2D z operačního prostoru znamená oslepit celou letku, aniž by padl jediný výstřel na stíhačku.

Číselná převaha, která dává smysl až v kontextu

Srovnání 250 operačních J-20 s americkou flotilou F-22 vypadá na první pohled jednoznačně. Americké vzdušné síly uvádějí celkový inventář 183 Raptorů; jiné oficiální texty připomínají strop 187 operačních kusů a 195 celkem včetně testovacích strojů. GAO navíc dlouhodobě upozorňuje, že míra bojové připravenosti taktického letectva nedosahuje stanovených cílů. Papírový počet a reálně nasaditelné stroje jsou dvě různé věci, a to na obou stranách.

Přesto je trend výmluvný. Pentagon odhaduje, že čínské továrny dokážou zařazovat zhruba 48 až 60 nových J-20 ročně. Americká výroba F-22 skončila v roce 2011, politicky ořezaná kombinací vysoké ceny za kus, postchladnoválečných priorit a ekonomické situace. USA vsadily na model malé elitní flotily Raptorů doplněné masovější produkcí F-35. Čína teď buduje J-20 v období, kdy přímo soupeří o regionální vzdušnou převahu v západním Pacifiku.

A pak je tu ruský Su-57. Část analytiků zpochybňuje, zda vůbec dosáhl plného standardu páté generace; CRS u něj zmiňuje vývojové problémy. Zatímco Su-57 bývá popisován jako platforma s důrazem na manévrovatelnost a vektorování tahu, J-20 je koncipován jako stealth interceptor zasazený do čínského síťového „systému systémů“. Početně i doktrinálně je v jiné lize.

Okno zranitelnosti: roky 2026 až začátek třicátých let

Americké námořnictvo dnes na palubách letadlových lodí provozuje F-35C Lightning II, stealth letoun páté generace se špičkovou avionikou a schopností fungovat jako síťový uzel celého leteckého křídla. To není zanedbatelná odpověď. Ale F-35C byl navržen jako univerzální úderný letoun, ne jako specializovaný protějšek dlouhodosahového interceptoru.

Skutečná generační odpověď se jmenuje F/A-XX, palubní víceúčelový letoun šesté generace, který námořnictvo teprve vyvíjí. Podle přehledu Congressional Research Service by mohl vstoupit do služby až ve třicátých letech, po boku bezpilotních collaborative combat aircraft. Konkrétní datum počáteční operační způsobilosti veřejně potvrzené není.

Mezi dneškem a nástupem F/A-XX leží okno, v němž Čína rychle navyšuje kapacity a americké námořnictvo se opírá o vylepšování stávající sestavy: E-2D s prodlouženou vytrvalostí, F-35C s postupně modernizovaným softwarem, stávající palubní letecké křídlo. Pentagon krátkodobě sází na zmírňování rizik, ne na skokovou náhradu.

Co to znamená pro NATO a Česko

Washingtonská deklarace NATO z července 2024 výslovně říká, že ambice a nátlakové politiky Číny zpochybňují zájmy, bezpečnost a hodnoty Aliance. Pro Českou republiku se to nepromítá do automatického nasazení do Pacifiku, ale do aliančního plánování, protivzdušné obrany, zpravodajského pokrytí, logistiky a obranného průmyslu. Velmocenská soutěž drží globální poptávku po moderních zbraňových systémech pod tlakem. CRS upozorňuje na zpoždění klíčové modernizace F-35 (TR-3/Block 4) a problémy v dodavatelském řetězci. Úzké místo je zatím spíš v softwaru a hardwarovém upgradu než v přímém přesměrování dodávek z Evropy do Pacifiku, ale tlak roste.

Největší hrozba J-20 nakonec není v samotném letounu. Je v tom, že nutí Američany bránit oči a nervy svého svazu, a že na tu obranu zatím nemají na palubách lodí nic, co by patřilo do příští generace.

Článek Americké námořnictvo nemá odpověď. Čína vlastní už 250 stealth letounů J-20, s nimiž dokáže oslepit celou letku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od ruských AL-31 k vlastnímu srdci letounu

První prototypy J-20 „Mighty Dragon“ vzlétly s ruskými motory AL-31, stejnými, jaké pohánějí ruské Su-27. Šlo o pragmatické řešení: Čína uměla postavit drak, avioniku i stealth tvarování, ale spolehlivý vysoce výkonný turbofan jí chyběl. Pentagon to v roce 2020 popsal bez obalu: Čína neumí vyrábět spolehlivé vysoce výkonné letecké motory a spoléhá na západní a ruské dodavatele. O tři roky později americká zpráva doplnila formulaci o „dlouhodobé závislosti“ na ruských a ukrajinských pohonných jednotkách pro letouny i vrtulníky.

Mezikrok přišel kolem roku 2021, kdy se na Airshow China ukázaly J-20 s domácím motorem WS-10. Ten sice zbavil Peking nutnosti kupovat AL-31, ale nebyl konstruován pro pátou generaci. Byl to přechodový motor: funkční, ale bez ambice dodat letounu supercruise, tedy nadzvukový let bez přídavného spalování. Teprve WS-15 je od počátku navržený jako nízkoobjemový turbofan s přídavným spalováním, vektorováním tahu a tahovou třídou, která se veřejně uvádí mezi 15 a 18 tunami. Právě tahová rezerva má J-20 posunout z letounu, který „vypadá jako pátá generace“, na stroj, který se tak i chová.

Co WS-15 mění a co zatím ne

Srovnání s americkým etalonem je nevyhnutelné. Motor F119 od Pratt & Whitney, který pohání F-22 Raptor, má veřejně potvrzenou tahovou třídu přibližně 156 kN (35 000 liber) na motor, dvourozměrné vektorování tahu a prokázaný supercruise v operačním nasazení. WS-15 se papírově přibližuje: tahová ambice i cíl supercruise jsou deklarovány. Jenže papír a operační zralost jsou dvě různé věci. Ve veřejných zdrojích chybí tvrdé potvrzení o skutečné rychlosti supercruise, životnosti lopatek, spolehlivosti v sériové výrobě i o tom, jak motor pracuje s tepelnou signaturou letounu.

Co je naopak doložené: Pentagon už v roce 2020 psal, že rostoucí flotila J-20 a J-16 spolu s letouny včasného varování KJ-500 umožní Číně delší operace vzdušné převahy a potlačení protivzdušné obrany napříč západním Pacifikem. Zpráva z roku 2023 tento obraz potvrzuje a doplňuje, že moderní čínské letouny pravděpodobně zpochybní americké a spojenecké síly v konfliktu. Formulaci „globální hrozba“ Pentagon v souvislosti s J-20 a WS-15 přímo nepoužívá. Je to spíš extrapolace z trendu: soběstačná výroba, rostoucí dosah, vyšší tempo přezbrojení. Každý z těchto faktorů sám o sobě není zlomový. Dohromady posouvají rovnováhu.

Proč to není jen pacifické téma

Mohlo by se zdát, že Tchaj-wanská úžina je příliš daleko na to, aby se nás týkala. NATO však ve Washingtonské deklaraci z července 2024 výslovně uvádí, že ambice a nátlaková politika Číny ohrožují zájmy, bezpečnost a hodnoty Aliance, a dodává, že vývoj v Indo-Pacifiku může přímo ovlivnit euroatlantickou bezpečnost. Mechanismus je prostý: čím silnější je čínská vzdušná síla, tím více amerických kapacit váže Pacifik a tím větší díl kolektivní obrany v Evropě padá na evropské spojence.

Pro Česko to neznamená náhlý nový nákup ani přepisování obranných plánů. Spíš potvrzení kurzu, který už běží. Ministerstvo obrany má schválených 24 letounů F-35, první převzetí v USA proběhne v roce 2029, přesun do České republiky od roku 2031 a plná operační připravenost je plánována na rok 2035. Gripeny mezitím slouží jako přemosťovací řešení: smlouva na jejich pronájem byla prodloužena právě do roku 2035 s argumentem, že budoucí bojiště zvládne plnit jen letoun páté generace. J-20 s WS-15 je jedním z důvodů, proč ten argument drží.

Americká odpověď: F-47 a závod, který nekončí

Spojené státy nestojí. V březnu 2025 americké letectvo zadalo Boeingu fázi inženýrského vývoje programu NGAD, označeného F-47. Oficiální oznámení mluví o delším dosahu, větší míře stealth a schopnosti čelit nejvyspělejším protivníkům v prostředí zpochybněné vzdušné převahy. Přímou vazbu ve smyslu „urychlili jsme F-47 kvůli WS-15″ veřejné zdroje neobsahují, ale hrozbový rámec, kterým Pentagon program obhajuje, míří jednoznačně na Čínu jako takzvaný pacing threat.

Závod mezi Washingtonem a Pekingem tak vstupuje do nové fáze. Čína už nemá jen drak a avioniku: má i motor. Otázka teď nezní, jestli J-20 „dorovnal“ F-22. Zní, jak rychle dokáže Čína WS-15 sériově vyrábět, jak spolehlivý bude po tisících letových hodin a jestli tempo čínského přezbrojení předběhne příchod F-47 do operačního nasazení.

Motor je hotový. Závod ne.

Článek Závislost na Rusku je minulostí, Čína stvořila globální hrozbu. Konečně osadila J-20 vlastním motorem WS-15 s brutálním tahem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od prázdného stolu k prvnímu letu

Chengdu J-10 nevznikl na zelené louce, vznikl na louce, kde ještě nerostla tráva. Čínský letecký průmysl v polovině osmdesátých let masově vyráběl kopie sovětských strojů druhé generace a skok k plně vlastnímu letounu čtvrté generace znamenal překonat propast v aerodynamice, materiálech, avionice i řízení letu. Podle China Aerospace Studies Institute prošel J-10 více než 10 000 testy ve větrných tunelech a program nesl mimořádně vysoký podíl zcela nových technologií, včetně systému elektronického řízení letu (fly-by-wire), který Čína dosud nezvládala.

Určitou roli sehrála i zahraniční pomoc. Americká National Defense University uvádí, že program čerpal z izraelské konstrukční asistence spojené se zkušenostmi z projektu Lavi, ale výslovně dodává, že J-10 není klon Lavi. Spíš šlo o přenos know-how v oblasti avioniky a radaru, který urychlil jinak bolestně pomalý vývoj.

První prototyp se odlepil od ranveje v březnu 1998, dvanáct let po schválení programu. V roce 2003 začaly kusy proudit k armádě ještě během probíhajících zkoušek, neobvyklý krok, který ukazuje, jak naléhavě Peking nový typ potřeboval. Plný operační stav přišel v roce 2006.

Paradox ruského motoru

Tady se příběh láme do absurdity, která říká o čínském průmyslu víc než jakýkoli technický parametr. Letoun navržený s ambicí překonat ruské stíhačky poháněl ruský motor AL-31FN, derivát pohonné jednotky ze Su-27. Čína zvládla dřív navrhnout drak, vyvinout řízení letu a integrovat avioniku než postavit spolehlivý domácí proudový motor.

Původní plán počítal s motorem WS-10 Taihang. Nebyl ale včas připraven. Problémem byla především materiálová věda: výroba žáruvzdorných lopatek turbíny vyžadovala metalurgické kompetence, které čínský průmysl teprve budoval. Jak upozorňuje CSIS, motory zůstávaly dlouho nejslabším článkem čínské letecké soběstačnosti a ruská strana si toho byla dobře vědoma. V roce 2019 si představitelé Rostecu veřejně stěžovali na čínské napodobování ruské motorové technologie.

Podle nás je právě tento paradox klíčem k pochopení celého příběhu. Čína nekopírovala hotové letadlo, postavila vlastní stroj, ale na jeho srdce si musela sáhnout do kapsy protivníka.

Z dohánění k předjíždění: J-10B a J-10C

Základní J-10 z roku 2006 byl solidní stíhačka čtvrté generace, srovnatelná s ranými bloky F-16. Ale pořád to byl stroj, který teprve dorovnával laťku nastavenou MiGem-29 a Su-27 o dvě dekády dříve. Skutečný kvalitativní skok přišel s variantami B a C.

J-10B přinesl vstup vzduchu typu DSI (divertorless supersonic inlet), řešení, které zlepšuje proudění při vysokých rychlostech a snižuje radarový odraz. J-10C, který vstoupil do bojové služby 16. dubna 2018, pak dostal to podstatné:

• Radar s aktivní elektronicky řízenou anténní soustavou (AESA), standard moderních stíhaček generace 4.5
• Integrovaná sada prostředků elektronického boje (ECM), pravděpodobně vlastní čínský vývoj
• Modernizovaná zbraňová integrace, schopnost nést a řídit nejnovější čínské řízené střely

V tomto bodě se původní sovětský benchmark stal irelevantní. Základní MiG-29 a Su-27 z osmdesátých let používaly mechanicky řízené radary a analogovou avioniku. J-10C operuje v jiné technologické vrstvě. Nejde o výsledek jednoho souboje, jde o programový výsledek, kdy se referenční cíl změnil v překonaný odrazový můstek.

Důležitý detail: poznatky z J-10 nezůstaly uzavřené v jednom programu. Radarová a aerodynamická řešení z J-10 se podle CASI promítla i do vývoje stealth stíhačky J-20, která vstoupila do bojové služby v únoru 2018. Oba typy dnes létají vedle sebe: J-20 jako špička, J-10 jako početní pracant čínského letectva.

Export a strategický přesah

J-10 není jen domácí záležitost. Pákistán od roku 2020 objednal celkem 36 kusů J-10C a podle FlightGlobal měl k roku 2025 dvacet aktivních strojů a dalších pět na cestě. Pákistánská vláda při slavnostním zařazení v březnu 2022 mluvila o schopnosti zasáhnout cíl řízenou střelou za hranicí vizuálního dosahu jako první (tzv. first shot BVR capability).

Pro kontext: Česká republika provozuje švédské Gripeny C/D a počítá s nimi do roku 2035. Gripen i J-10C patří do stejné výkonnostní ligy jednomotorových víceúčelových bojových letounů generace 4/4.5. Bez přímých srovnávacích zkoušek nelze říct, který je „lepší“: Gripen staví na interoperabilitě v rámci NATO a schopnosti operovat z rozptýlených základen, J-10C na čínské avionice a ceně, která ho činí atraktivním pro země mimo západní alianci.

Fakt, že Čína dokáže exportovat vlastní stíhačku poháněnou vlastní elektronikou (byť stále s otazníky kolem plné motorové soběstačnosti), je sám o sobě strategický milník. Ještě zpráva amerického ministerstva obrany z roku 2024 zmiňovala přetrvávající čínskou závislost na ruských a ukrajinských motorech. O rok později tatáž instituce popisuje J-10 jako exportní produkt s desítkami dodaných kusů.

Co J-10 říká o čínském leteckém průmyslu

Příběh J-10 není příběhem jednoho letounu. Je to příběh průmyslové transformace, která trvala déle, než kdokoli v Pekingu plánoval, stála víc kompromisů, než se hodí přiznat, a přinesla výsledek, který v roce 1986 vypadal jako sci-fi. MiG-29 a Su-27 dnes nestojí na druhé straně pomyslného ringu jako soupeři, stojí tam jako exponáty éry, kterou J-10C nechal za sebou.

Článek Čínský J-10 měl od začátku jediný úkol: porazit ruský MiG-29 a Su-27. Nakonec je zcela deklasoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě filozofie, jedno nebe

F-35 nebyla navržena jako nejrychlejší letoun na obloze. Byla navržena jako něco jiného, víceúčelová platforma, která má nahradit celou řadu starších typů od F-16 po AV-8B, a přitom zůstat neviditelná, propojená a schopná zasáhnout cíl dřív, než protivník vůbec zjistí, že je v boji. Program od počátku mluví o vyváženém přístupu mezi přežitelností, smrtonosností, konektivitou a provozními náklady. U jedné z variant rodiny musel konstruktér vyřešit i krátký vzlet a vertikální přistání pro námořní pěchotu. Nižší maximální rychlost není chyba. Je to cena za šíři zadání.

J-20 vstoupila do služby s jinou ambicí. Podle výroční zprávy amerického ministerstva obrany z prosince 2024 jde o operačně zavedený typ, žádný prototyp, s plánovanými upgrady včetně motorů WS-15, které by mohly přinést schopnost supercruise, tedy nadzvukový let bez přídavného spalování. Větší drak, delší dosah, vyšší rychlost. Mitchell Institute odhaduje bojový dosah J-20 na přibližně 2 000 km (1 080 námořních mil) a maximální dolet na přibližně 6 000 km (3 240 námořních mil). F-35A má oficiálně přes 1 090 km (590 námořních mil) bojového radiusu a přes 2 220 km (1 200 námořních mil) doletu na interní palivo. J-20 je zkrátka větší a kinematicky „delší“ platforma.

Kde rychlost rozhoduje, a kde ne

Moderní vzdušný boj se odehrává převážně za hranicí vizuálního kontaktu. Rakety dlouhého dosahu, elektronický boj, fúze dat z radaru, infračervených senzorů, systému DAS a externích zdrojů, to vše posouvá rozhodující okamžik daleko před chvíli, kdy by se dva letouny honily v přímce. Technická dokumentace Lockheed Martin popisuje systém fúze dat F-35 jako řešení, které skládá taktický obraz z desítek zdrojů do jediného displeje. Pilot nemusí interpretovat surová data. Vidí odpovědi.

Studie CASI při americké Air University z července 2025 přitom výslovně varuje před zjednodušením, že větší radar J-20 automaticky znamená lepší letoun. Delší detekční vzdálenost neznamená vzdušnou nadvládu, pokud ji nedoprovází odpovídající stealth, elektronická ochrana a taktika.

Jenže existují scénáře, kde rychlost stále mluví hlasitě. Přepad, únik po odpalu, vynucení výhodné geometrie pro vlastní střelu, práce s energií v závěrečné fázi souboje. Čím víc se střet blíží klasickému zachycení a pronásledování, tím víc je deficit 0,4 Machu hmatatelný. Čím víc jde o síťovou válku vedenou na dálku, tím méně rozhoduje samotné maximum.

Co to znamená nad Tchaj-wanským průlivem

Blízko čínského pobřeží hraje J-20 do karet geografie. CASI naznačuje, že letoun může být optimalizován pro vytvoření jakési ochranné stěny s dlouhým čelním dosahem radaru, tedy pro obranu vlastního prostoru, ne nutně pro expedici přes oceán. Dál od pobřeží, bez tankerů, se dosahová výhoda zmenšuje.

Výsledek případného střetu by neurčovalo „Mach 2 versus Mach 1,6″. Rozhodoval by celý kill chain: kdo koho uvidí první, kdo má lepší elektronický boj, kdo přežije ztrátu tankerů a letounů včasného varování, kdo má víc dlouhodosahových střel a kdo je lépe síťově propojený. F-35 v tomto řetězci hraje roli „mozku“, informačního uzlu, který vidí, třídí a řídí. J-20 má papírově silnější „nohy“.

Český rozměr: 24 letounů a co dál

Česká republika podepsala nákup 24 kusů F-35A s prvním příletem v roce 2031. Do té doby zůstávají v provozu pronajímané Gripeny, jejichž smlouva byla prodloužena do roku 2035. Bezpečnost českého nebe ale nestojí na jednom typu letounu. NATO Air Policing je součástí širší architektury integrované protivzdušné a protiraketové obrany, s řídicími centry, pozemními radary a letouny několika spojeneckých zemí. Britské RAF otevřeně popisuje, jak F-35B operuje bok po boku s Eurofighterem Typhoon. Smíšené flotily jsou norma, ne výjimka.

Pro Česko z rychlostní mezery neplyne závěr, že F-35 je špatná volba. Plyne z ní ale připomínka, že žádný jednotlivý parametr jednoho letounu nenahrazuje systém.

Rozdíl 0,4 Machu existuje a žádné marketingové rámování ho nesmaže. Americká sázka na to, že informační převaha vyváží kinematický deficit, je promyšlená, ale zůstává sázkou. Ověřit ji může až skutečný boj, a ten si nikdo nepřeje.

Článek Čínská J-20 letí rychlostí Mach 2,0 a americká F-35 ji nemá šanci dohnat. Prý to nevadí, ale čísla mluví jinak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani letadlo, ani loď

Bohai Sea Monster patří do kategorie, pro kterou čeština nemá zažitý název. Anglicky se říká WIG craft (wing-in-ground-effect vehicle), česky nejčastěji ekranoplán. Mezinárodní námořní organizace ho definuje jako multimodální plavidlo, které v hlavním režimu letu využívá přízemní efekt nad vodní hladinou. Konstrukčně připomíná letadlo, provozně ale spadá i pod námořní kolizní pravidla.

Princip je prostý: křídlo letící těsně nad povrchem generuje výrazně méně indukovaného odporu než ve volné atmosféře. Podle letové příručky FAA klesá indukovaný odpor zhruba o 25 %, když se křídlo pohybuje ve výšce odpovídající čtvrtině svého rozpětí, a až o 50 % při výšce jedné desetiny rozpětí. Výsledek? Stroj se nese nad hladinou s překvapivě malým výkonem, rychleji než loď a úsporněji než klasické letadlo. Přesná provozní výška Bohai Sea Monster není veřejně potvrzena; bezpečně lze říct, že jde o řád jednotek metrů.

Co přesně je na nových snímcích nové

Loňské záběry z léta 2025 ukazovaly trup létajícího člunu ve vojenském nátěru, ale detaily pohonu a výzbroje zůstávaly nejasné. Květnová série 2026 mění obraz ve třech bodech:

• Turbovrtule místo proudových motorů. Dříve se spekulovalo o proudovém pohonu; nyní jsou jasně vidět čtyři turbovrtulové jednotky. To mění odhad rychlosti i spotřeby.
• Závěsné pylony pod křídly. The War Zone identifikuje závěsníky pro odhoz nákladu, analytici pracují s variantou čtyř pylonů celkem. Potvrzená výzbroj neexistuje, ale jako možnosti se objevují protilodní střely, torpéda, senzorové kontejnery, záchranné moduly nebo vypouštěné drony.
• Vysunutý podvozek na záběru s jeřábem. Detail, který naznačuje, že stroj nemusí být čistě vodní, a mohl by operovat i z pevného zázemí.

Stále chybí oficiální označení, jméno výrobce, potvrzení operátora i jakýkoli důkaz o zařazení do čínské armády. The Aviationist i The War Zone pracují s variantou, že jde o zmenšený demonstrátor technologie pro budoucí větší typ. Na nových snímcích se stroj jeví menší, než se v létě 2025 předpokládalo.

Proč je pro obranu nepříjemný, a proč ne neporazitelný

Formulace „radary ho nevidí“ je zkratka, která potřebuje kontext. DARPA ve svém programu Frosty výslovně uvádí, že současné mikrovlnné radary limituje zemský horizont; nízko letící cíle zachycují později a hůř. Stroj řítící se několik metrů nad vlnami se na radarové obrazovce objeví pozdě a v šumu odrazů od hladiny, takzvaném mořském clutteru. To zkracuje reakční čas obránce na minimum.

Neznamená to ale neviditelnost. Americké námořnictvo provozuje specializovaný radar AN/SPQ-9B navržený právě pro detekci nízko letících protilodních střel a malých cílů v pobřežním prostředí. Letouny včasné výstrahy, vrtulníky, drony i satelity dokážou senzor „zvednout“ nad horizont a řetězec detekce a zásahu výrazně zkrátit. Jakmile je ekranoplán odhalen, stává se relativně pomalým a zranitelným cílem pro stíhače, lodní protivzdušnou obranu nebo systémy blízké obrany.

Podle nás je přesnější popis takový: Bohai Sea Monster není zázračná stealth zbraň, ale velmi nepříjemný příbřežní nástroj. Rychlé zásobování ostrovních základen, přesun menších výsadkových týmů, protiponorkové hlídkování v mělkých vodách, případně omezený úder proti příležitostným cílům na moři; to jsou scénáře, které dávají smysl v pásmu první ostrovní linie a v Jihočínském moři. Ne na otevřeném Pacifiku.

Čína staví, Amerika zastavila

Srovnání s americkým programem Liberty Lifter je výmluvné. DARPA v červnu 2025 práci na svém projektu ekranoplánu ukončila; simulace a materiálové testy podle ní prokázaly životaschopnost konceptu, ale fyzický demonstrátor už nepostavila. Čína mezitím dotáhla hardware do prototypu na vodě a přidala pylony.

Rozdíl v přístupu je zřejmý. USA vnímaly ekranoplán primárně jako logistický experiment pro přepravu těžkých nákladů. Čína v něm testuje i vojenský příbřežní nástroj, a politická bariéra pro pokračování je v Pekingu nižší než ve Washingtonu, kde každý prototyp prochází rozpočtovým kolečkem Kongresu. Naval News označil čínský stroj za nejambicióznější skutečně postavený ekranoplán posledních dekád. O náskoku v operační schopnosti ale zatím mluvit nelze.

Pro kontext: Čína paralelně dokončuje i obojživelný letoun AG600, oficiálně civilní stroj pro hašení a námořní záchranu s délkou téměř 39 metrů, maximální vzletovou hmotností 60 tun a doletem 4 500 kilometrů. AG600 v červnu 2025 dostal zelenou k sériové výrobě. Bohai Sea Monster je něco úplně jiného; menší, taktičtější, bez certifikace a se závěsnými pylony místo hasicích nádrží.

Co to znamená za první ostrovní linií

NATO výslovně uvádí, že vývoj v Indo-Pacifiku může přímo ovlivňovat euroatlantickou bezpečnost. Pro Českou republiku nejde o přímou územní hrozbu. Jde o další dílek do čínské mozaiky odepření přístupu, která komplikuje život americkým, japonským a australským silám v regionu, tedy partnerům, s nimiž Aliance spolupráci prohlubuje.

Sovětské ekranoplány typu Luň nesly šest raketových tubusů a létaly tři až pět metrů nad vodou. Byly to obří útočné platformy studené války. Čínský přístup je jiný: menší stroj, turbovrtulový pohon, víceúčelový záměr a (pokud jde skutečně o demonstrátor) otevřená cesta k většímu nástupci. Typický čínský model kontrolované neprůhlednosti: žádná oficiální prezentace, občasné úniky na sociálních sítích a protivník, který musí hádat parametry i účel.

Příšera z Pochajského moře zatím není hotová zbraň. Je to ale prototyp, který poprvé ukazuje, kam Peking s ekranoplány míří, a míří jinam než kdokoli jiný.

Článek Čínská „příšera z Pochajského moře“ se vrátila s pylony na zbraně. Řítí se pouhý metr nad hladinou a radary ho nevidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Časová osa, kterou šlo složit ze tří snímků

Klíčové není jedno foto, ale posloupnost. Dne 14. května 2025 zachytil komerční satelit na Malanu velký dron s půdorysem létajícího křídla, který OSINT komunita začala označovat jako WZ-X neboli „Monster of Malan“. Odhadované rozpětí: zhruba 52,7 metru, tedy přibližně jako americký B-2 Spirit. O tři měsíce později, 14. srpna 2025, se na stejné základně objevil odlišný typ s půdorysem „cranked kite“ a rozpětím kolem 41,8 metru.

Březnový snímek z roku 2026 pak ukázal obě platformy současně mimo hangáry. Menší „cranked kite“ podle analýzy The War Zone pojížděl od hangárového komplexu směrem k hlavní dráze. Na stojánce stál i stealth bezpilotní stroj s konfigurací blízkou stíhačce, jehož testování v posledních měsících podle téhož zdroje výrazně zrychlilo. Za necelý rok se Malan posunul od izolovaných pozorování jednotlivých prototypů k paralelní aktivitě několika pokročilých programů v jeden den.

Co je na snímku vidět, a co už je interpretace

Přímo prokazatelné jsou tvary, velikosti a pozice letounů na ploše. WZ-X vypadá jako extrémně vytrvalá stealth platforma kategorie HALE pro dálkový průzkum a navádění. Menší „cranked kite“ je podle The War Zone univerzálnější, hodí se pro průzkum, ale i jako nadrozměrný bezpilotní bojový letoun pro velmi dlouhý těžký úder. Stroj s konfigurací blízkou stíhačce na záběru připomíná konfiguraci J-XDS, kterou analytici připisují společnosti Shenyang Aircraft Corporation.

Co veřejné zdroje k polovině května 2026 nepotvrzují:

• Přesné oficiální označení ani jednoho z obou velkých dronů s půdorysem létajícího křídla
• Výrobce WZ-X a „cranked kite“
• Zda jde o jeden koordinovaný program, nebo o souběh nezávislých projektů

The War Zone navíc upozorňuje na důležitý detail: Čína dobře ví o průletech komerčních i vojenských satelitů. Pokud by chtěla, mohla by část aktivit skrýt. Záběr proto nemusí být bezpečnostní selhání, může jít o kontrolované „nechání se vidět“.

Jak daleko je Čína za Amerikou, a jak rychle dohání

Srovnání s americkým programem RQ-180 ukazuje zajímavý kontrast. Aviation Week už v listopadu 2019 napsal, že RQ-180 byl připraven k operačním misím nejpozději od roku 2017. Letošní záběry stroje na řecké základně Larissa naznačují reálné nasazení v souvislosti s Íránem. Přesto USAF k začátku roku 2026 podle IISS Strategic Dossier existenci RQ-180 oficiálně stále nepotvrdila.

Čína má veřejně zdokumentovaný WZ-X teprve od května 2025. Americký program má patrně o dekádu delší maturitu. Jenže tempo čínského posunu je mimořádné: ještě v prosinci 2019 satelitní snímky Malanu ukazovaly pestrou „výstavku“ menších typů, GJ-11, Tian Ying, WZ-8. Žádný z obřích dronů s půdorysem létajícího křídla tam tehdy nebyl. Za šest let přešla Čína od šíře portfolia k paralelnímu testu několika velmi ambiciózních stealth platforem na jednom místě.

Proč by to mělo zajímat Evropu, a Česko

Čínské stealth drony nezítra nepřeletí nad NATO. Ale posun v čínské schopnosti stealth průzkumu, navádění a případně dlouhého úderu v indo-pacifickém prostoru mění globální rovnováhu, na které stojí i evropská bezpečnost. NATO ve Strategické koncepci 2022 označilo ČLR za aktéra, který zpochybňuje zájmy a bezpečnost Aliance. A reaguje konkrétně:

• APSS (Allied Persistent Surveillance from Space), největší mnohonárodní investice do kosmického sledování v historii NATO, přes miliardu dolarů, 17 zapojených států. Česko mezi nimi zatím není.
• AFSC, budoucí vícedoménový sledovací systém systémů integrující i bezpilotní technologie.
• C-UAS testy v Lotyšsku, v březnu 2026 spuštěna první alianční testovací kampaň proti dronům.
• LCI-X, iniciativa NATO ACT pro vrstvenou protidronovou obranu na východním křídle, inspirovaná ukrajinskými zkušenostmi.

Česká armáda na WZ-X jmenovitě nereaguje, ale KVAČR 2035 počítá se spoluprací pilotovaných a bezpilotních prostředků, posílením C-UAS i vrstvené protivzdušné obrany. Ministerstvo obrany označuje protivzdušnou obranu za prioritu a AČR už testovala pasivní detekci dronů systémem VERA-NG. Od roku 2020 funguje 533. prapor bezpilotních systémů.

Strategické okno, ne prokázaný záměr

Formulace, že Čína „využívá, že svět válčí“, je podle nás obhajitelná jako interpretace strategického načasování, ne jako prokázaný motiv Pekingu. Ve veřejných zdrojích neexistuje důkaz, že by testovací tempo na Malanu bylo přímo navázáno na konkrétní konflikty. Ověřitelné je něco jiného: Peking zjevně pokračuje ve zbrojním tempu v době, kdy jsou USA a NATO zatíženy Ukrajinou, Blízkým východem a adaptací na dronovou válku. A výsledek je vidět na satelitních snímcích, doslova.

Malan už není základna s jedním zajímavým prototypem. Je to místo, kde se rodí celá generace čínského stealth letectva najednou, a rychlost, s jakou se tam plní stojánky, je nejsilnější zpráva, kterou ty snímky nesou.

Článek Čína využívá, že svět válčí. Na tajné základně se sešly obří stealth drony. Testování podle snímků nabírá rychlé tempo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co říká Pentagon, a co ne

Výroční zpráva amerického ministerstva obrany o čínské armádě z prosince 2025 zařadila H-6K/N s YJ-21 do mapy konvenčních úderných systémů a připsala celé sestavě operační dosah 4 000 až 5 500 km. Samotné střele analytici odhadují dolet na 1 000 až 1 500 km, průměrnou rychlost kolem Mach 6 a terminální rychlost, tedy v závěrečné fázi letu, až Mach 10. Pentagon zároveň konstatuje, že Čína disponuje „světově předním arzenálem hypersonických střel“.

Co zpráva neříká: jaká je skutečná přesnost zásahu, typ navedení v terminální fázi ani pravděpodobnost průniku protivzdušnou obranou. Čínská státní televize CCTV v listopadu 2024 citovala vojenského experta, který YJ-21 označil za „vysoce přesnou“, ale nezávislé ověření těchto parametrů v otevřených zdrojích neexistuje. Veřejně doložená je existence systému, jeho nasazení na bombardéru a přibližný dosah. Zbytek stojí na oficiálních čínských tvrzeních a odhadech západních analytiků.

Nápadná podoba s Kinžalem, a její limity

Vizuální i koncepční podobnost s ruským Ch-47M2 Kinžal je zřejmá na první pohled. Obě střely sdílejí kónickou přední část, aeroballistický profil letu a odpal z leteckého nosiče. Obě jsou spojovány s rychlostmi kolem Mach 10 v části trajektorie. Obě mají za cíl ztížit zachycení kombinací rychlosti a manévrování.

Rozdíly se ale ukazují v detailech:

Z otevřených zdrojů neplyne důkaz, že by YJ-21 byla přímou kopií ruské zbraně. Pravděpodobnější vysvětlení: podobná mise, zasáhnout loď nebo pozemní cíl z velké vzdálenosti a vysokou rychlostí, vede k podobné architektuře. Čína navíc prokazatelně postupovala vlastní vývojovou linií: nejprve lodní verze zachycená v roce 2022, pak exportní model YJ-21E na salonu v Ču-chaji, následně potvrzení vzdušné varianty u letectva. Spíš než kopírování to připomíná konvergentní vývoj pod tlakem stejného operačního zadání.

Proč vzdušný odpal mění pravidla víc než rychlost

Dosavadní logika čínské protilodní hrozby stála převážně na střelách odpalovaných z pobřeží nebo z lodí, tedy ze sektorů, které protivník dokáže relativně předvídat a pokrýt radary. Bombardér tuto rovnici přepisuje. H-6K s bojovým doletem kolem 3 500 km může přiblížit střelu z azimutu, se kterým obránce nepočítal, mimo dosah sektorových radarů a daleko od čínského pobřeží.

Praktický důsledek pro americký námořní svaz operující západně od první ostrovní linie: kratší varovný čas, víc směrů, z nichž může přiletět salvo hypersonických střel, a větší tlak na protivzdušnou obranu, která musí pokrýt širší horizont. CSIS u Kinžalu výslovně upozorňuje, že právě mobilita a směr nosiče komplikují obranu víc než samotná rychlost střely. Stejná logika platí pro YJ-21 na H-6, s tím rozdílem, že bombardér je pomalejší než MiG-31K, ale může nést víc střel najednou. Jde méně o sprint nosiče, více o objem salva.

Čína tím fakticky rozšiřuje svou takzvanou bublinu A2/AD, tedy zónu, v níž dokáže odepřít protivníkovi přístup, i do vzdušné domény a posouvá ji stovky kilometrů dál do Pacifiku.

Existuje obrana? A kde je v tom Evropa?

Na otázku, zda lze střelu letící Mach 10 zachytit, neexistuje jednoduchá odpověď. Analytická služba amerického Kongresu (CRS) v únoru 2025 upozornila, že hypersonické zbraně bývají odhaleny pozdě v letu a obránci pak zbývá minimum času na reakci. Současná senzorová architektura je podle amerických činitelů nedostatečná pro spolehlivé sledování celé třídy těchto zbraní. NATO v únoru 2025 přijalo novou politiku integrované protivzdušné a protiraketové obrany, která hypersonické hrozby výslovně zahrnuje, což samo o sobě ukazuje, že jde o oblast probíhající adaptace, ne o vyřešený problém.

Pro srovnání: americký program vzdušně odpalované hypersonické střely AGM-183A ARRW je podle zprávy DOT&E za fiskální rok 2024 stále ve fázi prototypu. Dva letové testy včetně operační demonstrace proběhly, ale úřad konstatoval nedostatek dat pro posouzení přesnosti a letality s vysokou statistickou jistotou. Čína tak v tuto chvíli působí, že operační vzdušně odpalovaný hypersonický systém už zavedla, zatímco USA u ARRW teprve sbírají validační data.

Pro Evropu a Česko je hrozba nepřímá, ale reálná. Nejde o zbraň, která by přepsala evropské bojiště, primárním prostorem nasazení zůstává Indo-Pacifik, okolí Tchaj-wanu a první i druhá ostrovní linie. Dopad na evropskou bezpečnost je jiný: roste tlak na NATO, aby investovalo do protihypersonické obrany, a zároveň se prohlubuje dilema rozdělení americké pozornosti mezi dva oceány. Hypersonická hrozba už zkrátka není jen ruské téma.

Peking záběry z dubna 2025 neposlal světu proto, aby se svět dozvěděl technické parametry. Poslal je proto, aby si každý admirál v Pacifiku spočítal, kolik minut mu zbývá mezi detekcí a nárazem.

Článek Čínská hypersonická střela mění pravidla, řítí se Mach 10. Až nápadně se podobá ruskému Kinžalu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozhodnutí, které se vrací jako bumerang

V květnu 2009 představil tehdejší ministr obrany Robert Gates rozpočtový rámec pro fiskální rok 2010. Mezi řádky balíku nazvaného „Reshape and Modernize the Force“ stálo jasné rozhodnutí: ukončit výrobu F-22 na 187 plánovaných strojích. Nešlo o technické selhání programu. Šlo o rozpočtově-strategickou volbu, peníze měly jít jinam, především do Joint Strike Fighter F-35, dronů a protiteroristických kapacit.

K tomu se přidával Obeyův dodatek z roku 1997, který zakázal Kongresu schválit export F-22 zahraničním zákazníkům. Argument zněl logicky: neprodávat technologii, do které USA nalily desítky miliard právě proto, aby si udržely exkluzivní náskok. Výsledkem ale bylo, že žádný spojenec nepřispěl k rozšíření výrobní série. Raptor zůstal americkou záležitostí, a americkým limitem.

Poslední stroj opustil linku v prosinci 2011. Lockheed Martin tehdy uváděl 195 vyrobených kusů celkem, z toho 187 operačních pro USAF. Dnes je inventář 183 letounů. Linka neexistuje, náhradní díly se komplikují, a co je nejhorší, žádný nástupce ještě nelétá.

Čínská odpověď: od prototypu k sériové produkci

Zatímco Washington počítal úspory, Čcheng-tu letěl. Chengdu J-20 poprvé vzlétl v lednu 2011, tedy ještě před tím, než poslední Raptor opustil montážní halu. Zpočátku šlo o prototyp s ruskými motory a nejistou budoucností. Západní analytici ho roky podceňovali.

Dnes je situace jiná. Studie IISS z roku 2024 uváděla přes 230 dodaných J-20. Britský think-tank RUSI v lednu 2026 shrnuje otevřené odhady na přibližně 300 strojů ve službě k polovině roku 2025. A tempo roste, dřívějších zhruba 20 kusů ročně se podle RUSI u novějších verzí vyšplhalo na odhadovaných 120 letounů za rok. Pokud tento trend vydrží, projekce počítají s flotilou kolem tisíce J-20 různých variant do roku 2030.

Hrubý poměr? Asi 1,6 : 1 ve prospěch Číny už dnes. A každý měsíc se nůžky rozevírají.

Co J-20 umí, a co ne

Bylo by nepoctivé tvrdit, že J-20 je ve všem lepší než F-22. Není. Raptor nabízí ověřený stealth standard na špičkové úrovni, supercruise, vektorování tahu a extrémní obratnost v blízkém vzdušném boji. Patnáct let operačního provozu přineslo integrované avionické fúze, které jsou v reálném nasazení prověřené.

J-20 je jiný stroj s jiným optimem. Větší drak, delší, těžší, s důrazem na dolet a schopnost zasáhnout cíle na velkou vzdálenost. Kombinuje nízkou pozorovatelnost, pasivní senzory, radar AESA a střely dlouhého dosahu. RUSI ho označuje za méně agilní než F-22, ale kvalitativně výrazně nebezpečnější hrozbu než cokoli, co čínské letectvo dosud provozovalo. Jeho úloha v čínské doktríně není honit se za Raptory v dogfightu. Je to vytlačit americké tankery, výzvědné platformy a podpůrné letouny daleko od bojiště, a tím ochromit celý řetězec americké projekce síly v západním Pacifiku.

V tom spočívá skutečná hrozba. Ne v přímém souboji jeden na jednoho, ale v systémovém efektu stovek stealth stíhaček, které mohou operovat v prostoru, kde USA spoléhají na podpůrnou infrastrukturu.

Americká odpověď: F-47 a dlouhý most přes 30. léta

Pentagon Čínu jako hlavní strategickou výzvu rozpoznal dávno. Národní obranná strategie z roku 2022 ji označuje za „pacing challenge“, tedy soupeře, který buduje síly s cílem vyvážit americké výhody. Nové není uvědomění. Nová je urgence.

V březnu 2025 získal Boeing kontrakt na fázi EMD programu F-47, jádra systému NGAD. První let se plánuje kolem roku 2028. Jenže operační nasazení? V březnu 2026 předseda podvýboru HASC pro taktické letectvo veřejně přiznal, že F-47 nebude k dispozici dříve než v polovině 30. let. Do té doby musí stárnoucí Raptory držet pozici, doplněné o bezpilotní spolupracující drony CCA, které jsou samy zatím ve vývoji.

Mezitím Čína v roce 2025 ukázala nejméně dva demonstrátory nové generace, označované jako J-36 a J-50. Jsou v prototypové fázi, ale signál je jasný: Peking nečeká, až J-20 zastará.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Formálně nic z toho neoslabuje článek 5 NATO. Americká obranná strategie výslovně zmiňuje závazek k robustnímu odstrašení ruské agrese i spolupráci s aliancí. Prakticky ale přesun amerického těžiště do Indo-Pacifiku zvyšuje tlak na evropské spojence, aby sami nesli větší díl břemene.

Česká republika dnes provozuje 12 pronajatých Gripenů s horizontem do roku 2035 a paralelně se připravuje na příchod 24 letounů F-35. V konfliktu vysoké intenzity by ale jak české stroje, tak většina regionálních letectev čtvrté generace závisely na amerických podpůrných prostředcích, tankerech, letounech včasné výstrahy a datových sítích. Právě ty jsou cílem, na který je J-20 optimalizován.

Skutečná cena rozhodnutí z roku 2009 se neměří kvalitou posledních Raptorů. Měří se dekádou, kterou musí Amerika překlenout s flotilou, jejíž velikost nemůže navýšit, zatímco soupeř na druhé straně Pacifiku přidává desítky nových stealth stíhaček každý čtvrtrok.

Článek Čínský drak se ujímá vedení a Američanům to dochází. Výrobu F-22 zavřeli už dávno, teď je válcuje čínský J-20 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Svazy se strategickými bombardéry

Typickým příkladem společného působení Ruska a Číny v oblasti Pacifiku je událost s prosince 2023. Defence-Blog uvádí, že se ke vzdušnému prostoru Japonska nebo Jižní Koreje přiblížil rusko-čínský svaz tvořený strategickými bombardéry Tupolev Tu-95 Bear a Xi’an H-6. Ten navíc doprovázely bojové letouny Suchoj Su-35 Flanker-M nebo Shenyang J-16 Hiden Dragon, a byly tam i hlídkové letouny Tupolev Tu-142 nebo Shaanxi Y-8.

Foto: není pochyb, Ukrajinci odpálili Flamingo. Klíčová ruská továrna na výbušniny se otřásla 900 km od Ukrajiny

Japonci i Jihokorejci k nim poslali své bojové letouny, aby je vyprovodily. NewsUsni uvádí, že nenarušili vzdušný prostor těchto států, ale na druhou stranu je pravdou, že jde o oblast reakce protivzdušné obrany, tedy místo, kde již ozbrojené síly na podobné akce reagují. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se tak Rusko a Čína snaží jednak ukázat svaly vůči možným soupeřům, a zároveň mohou testovat reakce států, což se jim může v případě konfliktu hodit.

Společné hlídkování začalo v roce 2019

Podobné hlídky nejsou výjimečné. Wikipedia uvádí, že je Rusko a Čína začaly provádět v roce 2019, a to opakovaně. Platí také, že v poslední době jejich počet narostl. Lze to přičítat napjatým vztahům, které obě země mají se Spojenými státy i Japonskem, případně Jižní Koreou, což jsou nejvýznamnější američtí spojenci v oblasti. Na druhou stranu stále platí, že Rusko s Čínou neporušily žádné konvence, protože nevletěly do vzdušného prostoru.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Japonska / Wikimedia Commons / CC BY

AppliedGeoPolitics se domnívá, že tím Rusko s Čínou vysílají signály ostatním státům, protože jde o spornou oblast – obě země tam mají s jinými teritoriální spory. Problémem může být skutečnost, že se hlídek účastní strategické bombardéry schopné nést jaderné zbraně. I když je na palubě pravděpodobně nemají, představují zdvižený prst. Zároveň však mohou vést podobné akce k tomu, že Jižní Korea i Japonsko, což jsou bohaté státy, mohou reagovat navýšením zbrojních výdajů a posílením svých obranných i útočných schopností.

Článek Japonské a jihokorejské letouny musely do vzduchu. Rusko „prudí“ i během války s Ukrajinou. Čína ho v tom podporuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prototyp J-36 obsahuje významné změny

Snímky letícího druhého prototypu J-36 se objevily na čínských sociálních sítích, a Armádní Zpravodaj se domnívá, že stejně jako u dalších podobných úniků, jde i tady i záměrné zveřejnění. FlightGlobal potvrzuje, že na něm je možné zaznamenat mnoho změn, například na podvozku, tryskách pohonu a nasávání vzduchu. To rozhodně svědčí o tom, že konstruktéři nezahálí a pro Čínu je vývoj letounu 6. generace velkou prioritou.

Ruské speciální služby napadly člena NATO. Sabotáž polské železnice narušuje dodávky zbraní na Ukrajinu

Snímky by dokonce mohly svědčit o tom, že nastává období vzdušné převahy Číny, domnívá se EconomicTimes s odvoláním na některé analytiky. Armádní Zpravodaj ale musí konstatovat, že vlastně není jasné, o jaký typ prototypu se v případě J-36 jedná. To podobné platí i o letounu 6. generace Shenyang J-50, jehož snímky se též opakovaně objevily. Na druhou stranu nedostatek zpráv o americkém letounu 6. generace Boeing F-47 může svědčit o dvou věcech – buďto o velkém utajení, nebo – což je horší – o zaostávání.

Těžký a univerzální letoun se 3 motory

J-36 je těžký třímotorový bezocasý letoun, čímž se od jiných bojových letadel odlišuje, protože ta mívají jeden, nebo častěji dva motory. Wikipedia uvádí, že jeho úlohou bude v budoucnu získání vzdušné převahy, různé údery, zachycení nepřítele, velení a řízení týmových operací letadel a dronů. Bude se jednat o stroj s pokročilou schopností stealth vybavený moderními zbraněmi a senzory a spolupracující s drony; další parametry však známy nejsou.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Změny v designu každopádně svědčí o tom, že letadlo ještě není hotové a připravené na výrobu, shoduje se Twz. Za zásadní přitom považuje změnu trysek motoru, které jsou – na rozdíl od prvního prototypu – pravděpodobně vertikálně vektorovatelné, a mohu sloužit i ke zlepšení stability. Zásadně přepracovaný byl také podvozek, konstrukce by měla mít například menší kryty, a jiné je i sání motoru. Většina těchto úprav pravděpodobně bude mít dopad na schopnost stealth, takže bude letoun velmi špatně zaměřitelný radary

Článek Číňané utíkají světu. Do vzduchu se úspěšně vznesl druhý prototyp těžkého stíhacího letounu J-36 šesté generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Propagační video ukazuje schopnosti Číny

Záběry, nejspíše z čínského propagačního videa, ukazují řadu schopností čínského letectva; spolupráce dronu GJ-11 a letounu J-20 je jenom jednou z nich. Podle všeho se jedná o nějaký typ testu nebo akci určenou k pořízení daných záběrů, což samozřejmě nejde nijak poznat. Dvojici letounů přitom během operace doprovází ještě jeden další. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jde o Shenyang J-15 Flying Shark, ale není jasné, jaká je jeho úloha.

Video: Ukrajinští speciálové překvapili ruskou skupinu u Charkova a pokropili ji lehkým kulometem. Ani nestihla klást odpor

GJ-11 je podle tvaru dron se schopností stealth. Wikipedia uvádí, že se poprvé objevil v roce 2021, a měl by být určený k provádění přesných úderů a průzkumných misí. Startovat má být přitom schopen i z letadlových lodí a obojživelných útočných lodí Type 076. Na délku měří 12,2 metrů a má jeden motor, který mu zřejmě uděluje vysokou podzvukovou rychlost. Unést má pak 2tunový náklad, pravděpodobně různé typy střel a pum.

J-20 je potom dvoumotorový letoun 5. generace, který funguje v čínském letectvu několik let, a dle odhadů existuje v počtu převyšujícím 300 ks. Wikipedia uvádí, že dosahuje rychlosti Mach 2 a je vybavený moderním radarem typu AESA a řadou špičkových čínských střel, pum a dalších zbraní do hmotnosti až 11 tun. Lze předpokládat, že mezi ním a dronem probíhá nepřetržitá výměna dat, a pilot letadla tak může dronu zadávat různé úkoly.

Ukrajinci a Britové chtěli unést ruský MiG-31K s raketou Kinžal. Chtěli provokovat u základny NATO a získat technologii

Jak přesně spolupráce J-20 a GJ-11 vypadá, není známo – stejně jako to, v jaké fázi se projekt v současnosti vlastně nachází. Čína se ale rozvojem takovýchto schopností pochopitelně přibližuje schopnostem amerického letectva, které je považováno za nejsilnější na světě a jejího pravděpodobného soupeře. Američané testují jako doprovodný dron třeba YFQ-42, ale ve vývoji jich je mnohem více; a podobnou cestou se vydala i jiná letectva.

New video out from the People’s Liberation Army Air Force (PLAAF) of China shows the new GJ-11 stealth drone (UCAV), and also the J-20 stealth fighter firing a live PL-15 air-to-air missile: pic.twitter.com/wraDqyMOht

— The STRATCOM Bureau (@OSPSF) November 11, 2025

Video ukazující spolupráci dronu GJ-11 s letounem J-20 (zveřejněno 11. listopadu 2025)

Článek Video: Čína předvedla smrtící kombo, které jí zajistí vzdušnou převahu. Stealth letoun J-20 doprovodil neviditelný dron se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na výrobní lince je vidět několik J-35

Čína mnoho svých vojenských technologií a postupů pochopitelně utajuje, ale vůbec poprvé zveřejnila tamní média velmi krátké pohledy na místa, kde je letoun J-35 a jeho varianty vyráběn. DefenceSecurityAsia uvádí, že jsou na nich vidět vnitřní prostory výrobních hal společnosti Shenyang Aircraft Corporation, přičemž se na jejích linkách evidentně nachází několik draků, což svědčí o tom, že se jí podařilo rozběhnout sériovou výrobu. Postupy se (celkem logicky) podobají těm, jaké jsou známé třeba z výroby Lockheed Martin F-35 Lightning II.

New images of the carrier-borne J-35 from the Fujian deck have just emerged. pic.twitter.com/iJB3K1CYA8

— International Defence Analysis (@Defence_IDA) September 29, 2025

A právě čínský letoun by měl být jejím největším světovým konkurentem a pravděpodobně soupeřem. Wikipedia uvádí, že J-35C je určen pro start z letadlových lodí – tedy je protějškem F-35C – kdežto J-35A je pro změnu určen pro provoz z pozemních základen, a nemá na rozdíl od J-35C skládací křídla – jde o protějšek F-35A. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že existuje ještě F-35B s krátkým vzletem a kolmým přistáním, ale takový stroj Čína nepředstavila.

J-35 je rychlý a skvěle vyzbrojený

Letoun J-35 je dvoumotorový, čímž se odlišuje od menšího a jednomotorového F-35, ale schopnosti budou v mnoha ohledech podobné. Ten čínský je jednomístný a dosahuje rychlosti Mach 1,8, což je více než jeho americký protějšek, a unese 8 tun výzbroje a vybavení, v čemž si jsou velice podobné. Určený je třeba pro moderní čínské střely vzduch-vzduch jako PL-15 nebo zbraně proti pozemním i námořním cílům, a nechybí mu ani radar AESA.

Rusové se jim smáli, ale F-16 na Ukrajině excelují. Plní 80 % bojových misí, nejlepší piloti mají přes tisíc sestřelů

Čínský letoun má mít i vynikající stealth. GlobalTimes uvádí, že podle čínské propagandy je jeho radarový průřez menší než lidské ruky, i když toto tvrzení zatím nelze ověřit. Pokud je to ovšem pravda, vyrovná se v tomto parametru americkým letounům. A protože bude Čína minimálně J-35A vyvážet – prvním odběratelem bude Pákistán, a zájem má třeba Egypt – lze čekat, že se v budoucnu mohou J-35 a F-35 nakonec někde střetnout.

Článek Čína ukázala výrobu konkurenčního letounu F-35. Může s ním udělat díru do světa, první zájemci už se hlásí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-36 bude veliký třímotorový letoun

O tom, jakou roli bude hrát umělá inteligence v J-36, lze samozřejmě hlavně spekulovat, protože vlastně neexistují žádné oficiální informace. Wikipedia uvádí, že tak analytici označují čínský třímotorový letoun, jehož záběry se opakovaně objevily na sociálních sítích, ale zřejmě jde o cílené úniky informací řízené čínskou propagandou. Podle nich půjde o rozměrný letoun odpovídající těžkému stíhači, případně stíhacímu bombardéru. Snímky také odhalily, že by mohl být dvoumístný, a tedy mít místo pro pilota a operátora zbraní.

Chengdu J-36 #Stealth pic.twitter.com/HMF4CW66gO

— Fiona Antonella martinez (@Fiona75975939) August 30, 2025

Že bude mít J-36 prvky umělé inteligence, je více než jasné, protože to je pro letouny 6. generace stěžejní. Ale otázkou je, co bude umět. Scmp s odkazem na konstruktéry uvádí, že by určitě měla pomáhat pilotovi s přistáváním na letadlových lodích, čímž vlastně prozradil, že i přes veliké rozměry bude moci operovat z nosičů, což ještě zvyšuje jeho nebezpečnost pro případné soupeře. Lze navíc očekávat, že bude mít veliký dolet, a nejspíše tři vnitřní prostory pro nesení zbraní, mezi nimiž mohou být třeba vyspělé protilodní střely.

S desítkami dronů by si člověk neporadil

Vzhledem k netradiční bezocasé konstrukci je jasné, že bude J-36 nestabilní, a při řízení budou jistě pomáhat počítače, což dělají již u dnešních letounů. Twz uvádí, že bude mít i pokročilé velitelské a řídicí schopnosti, přičemž určitě zvládne řídit skupiny autonomních dronů, což je také u 6. generace nezbytné, a lze předpokládat, že v tom bude umělá inteligence velmi nápomocná, neb koordinovat činnost i desítek z nich by člověk nezvládal. Armádní Zpravodaj soudí, že může pomáhat také s vyhodnocováním dat ze senzorů.

Ukrajinci pomáhají ve světě, jak mohou. Vyslali vysokokapacitní letecký speciál Antonov k hašení lesního požáru v Černé Hoře

Umělá inteligence nebude samozřejmě jenom doménou čínských letadel, intenzivně na její integraci pracují na celém světě. ApNews uvádí, že třeba v USA pilotovala letoun General Dynamics F-16 Fighting Falcon, byť ji preventivně hlídal pilot, který mohl vždy převzít řízení. Nešlo ale jenom o let, ale třeba i o přesnou navigaci bez GPS a další úlohy. Co ale američtí odborní naprosto vylučují, je používání zbraní – to má být stále rozhodnutím člověka.

Článek Chengdu J-36: Čínský letoun 6. generace bude tak složitý, že by s ním člověk bez umělé inteligence ani nedokázal bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

J-50 má unikátní konstrukci a dva motory

O tom, co má čínský letoun umět, není známo nic oficiálního, a vlastně ani to, zda jde o nějaký demonstrátor technologií nebo již létající prototyp. Twz konstatuje, že dostupné informace vychází z fotografií, které se objevily na sociálních sítích, a to samé platí také o druhém projektu letounu 6. generace Chengdu J-36. Ten se jeví jako větší a opatřený trojicí motorů, zatímco menší J-50 má mít pohonné agregáty jenom dva.

Video: Ukrajinské letectvo provedlo přesný úder velkou 447kg pumou a uvěznilo ruské vojáky v suterénu budovy

Wikipedia popisuje menší čínský letoun jako bezocasou konstrukci s lambda křídlem, který byl poprvé spatřen v prosinci 2024. Mezi jeho konstrukční zvláštnosti patří otočné konce křídel, což pravděpodobně slouží k řízení namísto ocasu. Motory mají vektorování tahu, podle čehož Armádní Zpravodaj usuzuje, že by mohl být schopný v manévrování. Je také jasné, že bude nadzvukový, ale o maximální rychlosti, dostupu či doletu informace neexistují.

SAC J-50(?) 6th Gen Fighter Jet Testing Flight pic.twitter.com/JwSv6G2Zmo

— David Wang (@Nickatgreat1220) April 4, 2025

Moderní pravděpodobně bude i avionika a další vybavení J-50, ale opět neexistují žádné podrobnosti, což platí i o jeho výzbroji. Armádní Zpravodaj si je ovšem jistý, že bude disponovat vnitřními prostory pro zbraně, aby byla zachována schopnost stealth. Rovněž není pochyb o tom, že bude Čína na letounu používat nejmodernější dostupné střely a zbraně, díky nimž by mohl být nebezpečným zabijákem amerických strojů. Na fotografiích byl mimochodem identifikován elektronický zaměřovací systém a určitě bude mít i radar typu AESA.

Úniky fotografií nebudou náhoda

Jak je na tom Čína s vývojem letounu J-50, to lze obtížně odhadovat. Své zbraně odhaluje režim cíleně, upozorňuje 19FortyFive, a začíná jakoby náhodnými úniky rozmazaných, z dálky pořízených fotografií letadel. V pozdější fázi se pak objeví fotografie s většími detaily, ale bez podrobností a oficiálních vyjádření. Proto lze předpokládat, že jsou i tyto úniky řízené čínskou propagandou a nejde o náhodná odhalení. O důvodech lze jenom spekulovat.

Murmansk-BN anuluje největší výhodu NATO: Údajně nedá šanci F-35 ani F-22. Sotva vzlétnou, může je až na 8 000 km rušit

Může jít o hru hlavně vůči Americe, protože ta finišuje s projektem letounu Boeing F-47, ačkoliv ani u něj nelze konstatovat žádné podrobnosti nebo rok jeho zavedení do výzbroje. Úplně na vodě je pak údajný vývoj ruského letounu Mikoyan MiG-41, který nejspíše bude v realitě hodně pozadu. Ve světě však existují i další projekty, ale Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že o prvním letounu 6. generace v aktivní službě se rozhodne mezi Amerikou a Čínou.

Článek Shenyang J-50 má být čínským letounem 6. generace, který zpochybní vzdušnou převahu Američanů. Totální zabiják všeho na nebi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-35S je mnohem větší než J-10C

Už první pohled na oba letouny prozrazuje, že mají zcela rozdílné konstrukce. Ačkoliv se oba řadí do 4,5. generace, Armádní Zpravodaj je názoru, že budou mít jiné vlastnosti. Wikipedia popisuje Su-35S jako těžký dvoumotorový letoun se supermanévrovatelností, a naopak J-10C je jenom jednomotorový středně těžký s delta křídlem, uvádí Wikipedia. Rozdílná je také jejich dálka – 21,9 m u ruského letadla je dokonce o 5 m více než u čínského.

iZdroj fotografie: Toshi Aoki – JP Spotters / Creative Commons / CC BY-SA

V čem ruský letoun ještě vyniká, je nosnost zbraní, protože jich může mít až 8 tun, zatímco čínský jenom 5,6 tun. To by hrálo roli hlavně v okamžiku, kdy by sloužily k bombardování, přičemž oba zvládají naváděné a klouzavé pumy, ale Su-35S by jich mohl svrhnout při jednom letu více. Rusko pro něj má také mnoho druhů střel proti pozemním, námořním a dalším cílům; u čínského letounu uváděny nejsou, i když to nemusí znamenat, že neexistují.

Čínský letoun má lepší radar než ruský

Zajímavý by byl ovšem souboj obou letadel. Su-35S je stavěný na boj na blízkou vzdálenost, kdy by mohl mít výhodu, ale zase by k tomu vůbec nemuselo dojít. ArmyRecognition uvádí, že může používat střely R-37M s doletem až 400 kilometrů, a že disponuje radarem typu PESA. J-10C má ovšem radar typu AESA, tedy lepší než PESA, upozorňuje redakce Armádního Zpravodaje, takže by zřejmě větší ruský letoun zachytil dříve než on jeho, což je veliká výhoda.

Chengdu J-10 už se nikdo nesměje. Kdysi nevyspělá stíhačka pokořila pýchu Francie a stojí jenom 1/4 toho, co Rafale

Útočit by pak mohl čínskými střelami PL-15, které používá, uvádí TheGuardian, s dosahem až 300 km. Nutno dodat, že hodnoty platí pro verze užívané Čínou a Ruskem, exportní verze jsou ořezané a s menším doletem, takže by se hodnoty měnily podle toho. V případě samotného střetu Ruska a Číny by asijská velmoc měla ale jinou výhodu, a to vlastnictví 24 letounů Su-35, které koupila. Není pochyb, že by čínští piloti proti nim měli natrénováno.

Článek J-10C vs. Su-35S: čínský letoun má nad ruským obrovskou výhodu a dík lepšímu radaru by ho viděl dříve. Ale má i nedostatky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zpočátku šlo jenom o „levnou kopii“

Vývoj J-10 začal již v roce 1988, potvrzuje Wikipedia. Čína si to značně usnadnila tím, že použila jako základ pro vývoj své vzdušné pýchy projekt zrušené izraelské stíhačky IAI Lavi. To, jak se plány dostaly do jejích rukou, je dodnes předmětem spekulací, přičemž Armádní Zpravodaj soudí, že je vedle špionáže nejpravděpodobnější tajné odprodání přímo Tel Avivem.

Ruská podomácku vyrobená obrněná vozidla vyvolávají rozpaky. Jenže v izolovaném Podněstří nemají na vybranou

Motor naopak původně pochází z Ruska. Jednalo se o Saturn AF-31 N s tahem s přídavným spalováním až 132, 5 kN, jímž byly vybaveny testovací verze A a B. Z toho čínští inženýři vyvinuli domácí motor WS-10 B s tahem až 152 kN, kterým je vyzbrojena poslední verze C, a do budoucna je počítáno se zabudováním motoru WS-10 G s vektorováním tahu.

iZdroj fotografie: mil.ru / Creative Commons / CC BY-SA

Prototyp poprvé vzlétl v roce 1998 a do výzbroje čínského letectva byla verze A zaváděna od roku 2003. Po ní následovala verze B, na které bylo provedeno mnoho desítek změn a vylepšení – například na sání vzduchu a celkové aerodynamice. Stále byla ovšem považována za levnou kopii neschopnou rovnat se západním protějškům.

Teprve céčko změnilo v roce 2018 hru

V roce 2018 se však na nebi objevila nová hvězda – J-10 C, což je víceúčelový stíhač s tzv. kachními křídly. Délka trupu je 16,9 metrů, výška 5,7 metrů a rozpětí 9,8 metrů. Maximální vzletová hmotnost potom 19 227 kilogramů a maximální rychlost Mach 1,8 (s novějšími motory by měla být až Mach 2,2), zatímco dostup dosahuje 18 000 metrů, potvrzuje Wikipedia.

F-55 má být dvoumotorové letadlo na základě F-35. Jde ale o nereálné bláboly šířené americkým prezidentem. Technicky to není možné

Dolet na vnitřní nádrž s obsahem až 4 950 litrů je 1 850 km, ale může být prodloužen jak podvěsnými nádržemi, tak tankováním za letu. Avionika je nejmodernějšího typu fly-by-wire, kokpit pak plně ve „skle“ vybavený třemi dotykovými displeji, a navíc má pilot promítání dat do štítu přilby, což mu značně usnadňuje přehled a zrychluje reakce.

iZdroj fotografie: mil.ru / Creative Commons / CC BY-SA

Co se senzorové výbavy týče, má J-10C radar s aktivní fázovou anténou s dosahem až 140 km a možností sledovat až 20 cílů. Nechybí ani opticko-satelitní systémy pro boj v pasivním módu bez radaru, ani integrované rušičky. Integrovány jsou navíc prvky technologie stealth, kdy mý stíhačka speciálně upravené tvary a je potažena speciální absorpční látkou.

Drak s ostrými zuby a nízkou cenou

Jedinou pevnou zbraní J-10 C je dvouhlavňový kanón ráže 23 mm GŠ-23, uvádí Techi, ovšem pod křídly a trupem má pak 11 pylonů. Čínští zbrojaři nabízí celou řadu velmi zajímavých produktů, které pod ně lze podvěsit. Přestože je J-10 především stíhačka, bohatá výbava z ní dělá opravdu lákavého univerzála s nosností až 7 260 kg.

Belgická fregata Louise-Marie je malý zabiják ruských lodí. Poradí si s nimi až na 250 km a problém pro ni nejsou ani ponorky

Proti pozemním cílům má řízené střely KD-88, klasické pumy a neřízené 90mm rakety. Na vybojování námořní převahy zase protilodní střely YJ-91. Nejdůležitější jsou však protiletadlové střely – skutečnou perlou jsou rakety PL-15 se středním doletem 300 km (asi 170 km pro exportní verzi) s aktivním radarem, infračerveným vyhledáváním a rychlostí až Mach 5.

iZdroj fotografie: Z3144228 / Creative Commons / CC BY-SA

A právě tyto střely mají stát za triumfem Pákistáncům, kterým se podařilo poslat k zemi tři francouzské Rafale indického letectva, uvádí Reuters s odkazem na své zdroje. Jim, Eurofigterům, Grippenům, a především poslední verzi F-16, je J-10C protějškem. V jedné věci už ovšem vítězí na plné čáře – zatímco Rafale vyjde na zhruba 130 až 200 milionů dolarů (2,9 až 4,5 miliardy Kč), tvrdí DefenseNews i další zdroje, do nichž Armádní Zpravodaj nahlédl, J-10 C na pouhých 50 milionů dolarů (1,1 miliardy Kč), uvádí SCMP. A to z něj může udělat skutečný světový trhák.

Článek Chengdu J-10 už se nikdo nesměje. Kdysi nevyspělá stíhačka pokořila pýchu Francie a stojí jenom 1/4 toho, co Rafale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dělostřelecký projektil s konverzní sadou

Čínská konverze dělostřeleckých granátů na malé klouzavé letecké pumy se týká munice ráže 152 a 155 milimetrů. Na běžný levný projektil je namontována konverzní sada složená z křidélek, řídících ploch a naváděcí soustavy založené na satelitním navádění, pravděpodobně systému Beidou, které je čínskou alternativou americké GPS. Tato munice svržená z výšky 5 až 6 kilometrů má dosah kolem 50 kilometrů, uvádí Militarnyi, přičemž je použitelná na dronech, ale se speciálním držákem by ji zřejmě mohlo nést ve větším počtu i letadlo.

Český holding Excalibur Army nabízí modernizovanou verzi legendárního raketometu RM-70 Vampire, který byl dodán na Ukrajinu

Armádní Zpravodaj soudí, že je účinností takováto mikropuma srovnatelná s M982 Excalibur, což platí i o přesnosti, neboť užívá satelitní navádění, a stejný je navíc i dosah, jelikož Excalibur doletí z běžného děla také zhruba 50 kilometrů. Jeho cena je však přes 100 tisíc dolarů (2,17 milionu korun), uvádí Wikipedia, zatímco cena čínského řešení bude výrazně nižší, protože jej tvoří jenom obyčejný dělostřelecký projektil a levná konverzní sada.

Jeden dron může nést více mikropum

Hmotnost jedné čínské mikropumy s konverzní sadou může být kolem 50 kilogramů, protože třeba projektil 152 mm HE ER-BB pro děla ráže 152 milimetrů má hmotnost 43,56 kilogramů, uvádí výrobce MSM Group. Je v něm přitom 7,9 kilogramů výbušnin. Armádní Zpravodaj soudí, že tak Čína může třeba na svůj bezpilotní letoun Chengdu GJ-1 Wing Loong 1 umístit až 4 takové mikropumy, protože má nosnost 200 kilogramů, potvrzuje Wikipedia. Ten navíc vydrží ve vzduchu až 20 hodin, během nichž může být kdykoliv připraven k zásahu.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Armádní Zpravodaj soudí, že typickým příkladem nasazení dronu s dělostřeleckými mikropumami může být situace, kdy je po objevení cíle, třeba systému PVO, okamžitě kontaktován jeho operátor, který klouzavý projektil vyšle na zvolený cíl ze vzdálenosti až 50 km, tedy mimo dosah naprosté většiny systémů protivzdušné obrany, a jediným úderem ho zničí. Zaútočit by tak mohl během mise až na 4 cíle namísto toho, aby je dělostřelci zkoušeli zasáhnout mnoha ranami nebo museli použít drahou naváděnou munici.

Článek Čína získala jednoduchým a levným způsobem letecké dělostřelectvo. Klouzavý projektil se silou i přesností vyrovná Excaliburu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KD-21 je balistická, ne hypersonická

Letoun H-6 je v současnosti jediným strategickým bombardérem v čínské výzbroji. 19Fortyfive uvádí, že byl v posledních letech modernizovaný, aby dokázal nést různé typy moderních zbraní, tedy včetně hypersonických a řízených střel. Raketa KD-21 by dle všeho měla být jednou z nich. Armádní zpravodaj upozorňuje, že se o ní velmi často mluví jako o hypersonické balistické raketě, což je vlastně nepřesnost, protože balistické rakety sice hypersonické rychlosti dosahují, ale mezi hypersonické zbraně řazené nebývají.

That‘s interesting: AFAIR it is the first time confirmed, to see the KD-21 ALBM being carried by an operational bomber.

Here a H-6K assigned to the 10th Bomber division carries two KD-21s during the ongoing exercise.

(Images via @太湖军I名 from Weibo) pic.twitter.com/EszNyGrPd9

— @Rupprecht_A (@RupprechtDeino) April 1, 2025

KD-21 nesená bombardérem je každopádně ohrožením pro západní země, hlavně pak pro Ameriku. Wikipedia uvádí, že má jít o variantu protilodní balistické rakety YJ-21 upravené tak, aby dokázala zasahovat nejenom lodní, ale také pozemní cíle. Její dolet se odhaduje na 1 500 km, rychlost až Mach 6. Přesnost není známa, ale pravděpodobně bude velmi dobrá. V podstatě by měla fungovat podobně jako ruská Ch-47M2 Kinžal, jejíž dosah je udávaný na až 2 000 km, přičemž jde o upravenou balistickou raketu 9K720 Iskander.

Bombardér s raketou je nebezpečný

Starý bombardér H-6, nebo spíše z jeho modernizovaná varianta H-6K, se stává díky raketě KD-21 mimořádně nebezpečným. Je kopií sovětského letounu Tupolev Tu-16 Badger z 50. let 20. století, uvádí Wikipedia, a zhruba před 15 lety začala jeho modernizace, byť ani po ní rozhodně není nějakým výkřikem moderní techniky – na druhou stranu to není nezbytné. Podobná výzbroj totiž umožňuje osádce držet se dostatečně daleko od jakéhokoliv nebezpečí představovaného protivzdušnou obranou nebo nepřátelskými stíhačkami.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

Kombibace H-6K a rakety KD-21 (ArmyRecogntion odhaduje, že může nést až 4 kusy) ohrožuje hlavně americké základny v Pacifiku, například ostrov Guam. Čína by mohla letku vyslat někam nad moře a zaútočit na něj z dálky. Redakce Armádního Zpravodaje však upozorňuje, že mají takové základny na druhou stranu silnou protiraketovou obranu složenou ze systémů MIM-104 Patriot, THAAD a lodí se systémem Aegis. Třeba Patriot prokázal schopnost sestřelit ruský Kinžal a čínská raketa je mu hodně podobná; ale obranu lze přehltit.

Článek Amerika v ohrožení: Čína má sice jediný strategický bombardér, ale zvládá i hypersonické balistické rakety KD-21 s dosahem 1 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zprvu letoun pro čínské letadlové lodě

Čínský letoun J-35 je jiný než J-20, v několika směrech by se dal spíše přirovnat k americkému F-35, ale rozhodně nejde o jeho kopii, a existuje i mnoho odlišností – třeba použití dvou motorů u čínského stroje. Vzniknout by měl dle všeho v několika variantách, i když je stále trochu zmatek v tom, jak je označovat – a nejspíše bude přetrvávat, dokud nebude letoun zavedený do výzbroje. Podle NationalInterest je s ním počítáno jako s palubním letounem pro letadlové lodě, ale existovat bude i varianta pozemní, a pak nejspíše upravená exportní.

J-35 (Naval Version) pic.twitter.com/ksfP8Pgt4g

— International Defence Analysis (@Defence_IDA) February 5, 2025

Oproti J-20 je J-35 menší. Wikipedia uvádí, že měří na délku 17,3 metrů a rozpětí křídel má 11,2 metrů, používá dvojici motorů Guizhou WS-21 a měl by létat rychlostí až Mach 1,8 – bude tedy o něco rychlejší než americká F-35. Bojový dosah je potom 1 250 kilometrů, s přídavnými nádržemi až 2 000 kilometrů, ale v této kombinaci by pravděpodobně neměl schopnost stealth. Podle současných informací bude jednomístný, o dvoumístné verzi zmínky nejsou.

J-35 ponese i vyspělou střelu PL-15

Velmi důležitá bude u čínského letounu 5. generace i jeho výzbroj. Ve vnějším prostoru bude schopen nést šest střel – v této variantě by zůstávala zachována jeho schopnost stealth – což ale neplatí, ponese-li dalších šest na vnějších závěsnících pod křídlem. Jednou z jeho zbraní by měla být vyspělá radarově aktivně naváděná střela vzduch-vzduch PL-15, jejíž operační dosah je až 300 kilometrů, uvádí stránky americké armády, což je více než u amerických střel. Nést může však i pumy nebo střely k útokům na pozemní nebo námořní cíle.

Čínský J-20 se ukazuje jako horký kandidát k nahrazení F-35, ale ne vždy musí dostat přednost, když je ve hře evropský letoun

J-35 je osazen radarem typu AESA, a dle předpokladů by mohl svými schopnostmi dokonce konkurovat radaru F-35. Má mít i pokročilé sdílení dat a další technologie, ale není příliš jasné, na jaké úrovni budou. Také lze předpokládat, že exportní verze, o níž je už oficiálním zájemcem Pákistán, budou mít některé schopnosti omezené. I tak ovšem půjde o letouny 5. generace, které budou schopné získat země, jimž by Amerika neprodala F-35.

Článek Čínský Shenyang J-35 bude druhou čínskou protiváhou F-35. Zaujmout může i tam, kde Američané zájem nemají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 a J-20 jsou podobně veliké

Predikovat, jak by dopadl souboj letadel Su-57 a J-20, je velice obtížné – i vzhledem k tomu, že mnohé z jejich schopností nejsou veřejně známé. Lze ale vycházet z některých obecných údajů, kdy mají letouny mnoho společného a jsou třeba podobně veliké. Su-57 má na délku 20,1 metrů, kdežto jeho čínský protějšek je o 20 cm delší, ale zato má o něco menší rozpětí křídel, uvádí DefenseMirror. Oba dva letouny jsou dvoumotorové, ale liší se konstrukčně; viditelným rozdílem mohou být třeba výrazné kachní plochy u čínského J-20.

Souboj letounů 4. generace: ukrajinské F-16 se klidně mohou postavit ruským Su-35S, ale střet je vysoce nepravděpodobný

Jednou ze schopností, kterou ovšem posoudit lze, je vlastnost stealth. NationalInterest uvádí, že je Su-57 obecně přisuzována nejnižší úroveň ze všech letounů 5. generace, a lze předpokládat, že v tomto klíčovém aspektu by čínský letoun vyhrál. Jestliže ale budou mít oba dva zhruba podobně schopné radary, čínský pilot by svého ruského soupeře nejspíše viděl dříve a mohl na něj také dříve zaútočit. Ruské střely R-37M a čínské PL-21 mají mít srovnatelný dosah, takže by souboj na dlouhou vzdálenost nejspíše vyhrál letoun J-20.

Su-57 vyniká manévrovatelností, ale ne počty

Letouny J-20 i Su-57 mají maximální rychlost Mach 2, uvádí Wikipedia, takže v tomto jsou vyrovnané. Motory obou pak umožňují vektorování tahu, což znamená vysokou manévrovatelnost. Su-57 byl ale pro souboje na krátkou vzdálenost přímo stavěn a je tedy v tomto směru o něco lepší – kdyby tedy čínský pilot udělal chybu a nechal soupeře, aby přiblížil, dal by mu tím výhodu, i když by to pochopitelně záleželo i na kvalitě výcviku.

Rusko plánuje modernizaci víceúčelového stíhacího Su-57. Letoun s technologií stealth dostane schopnost odpalovat balistické střely

Existuje ale jeden aspekt, v němž Su-57 oproti svému čínskému soupeři drtivě prohrává. Je tím počet letounů, které jsou obě země schopné nasadit – u Ruska panuje předpoklad, že vlastní něco přes 30 kusů, a to včetně prototypů, zatímco vyrábí jenom několik nových ročně. V Číně je však situace jiná, jelikož již v polovině roku 2024 Janes odhadl, že za 11 měsíců vyrobila zhruba 70 kusů, a v současnosti se může jejich celkový počet blížit 300. Lze proto tvrdit, že jenom prostými počty by čínské letouny 5. generace ty ruské prostě převálcovaly.

Článek Souboj letounů 5. generace: čínský Chengdu J-20 vs. ruský Suchoj Su-57 má jasného vítěze. Rozdíly jsou nejenom ve stealth se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun KJ-3000 s typickou talířovou anténou

Informace o novém čínském letounu včasného varování a řízení jsou velice omezené. Twz uvádí, že je založen na transportním letounu Xi’an Y-20 Kunpeng, ale je značně přepracovaný – největší změnou je instalace konformního radarového systému, což je typická talířová anténa umístěná nad letadlem. A jelikož je přímo součástí konstrukce trupu, neklade takový odpor a umožňuje hladší let i velice slušný dosah. Senzorů však bude mít letoun určitě více.

Čína je první na světě, kdo otestoval stíhačku 6. generace, Amerika ani Rusko tak daleko nejsou. Svědci zveřejnili záběry

Největší otázkou samozřejmě je, jaký bude mít KJ-3000 detekční dosah, v tom se zdroje značně liší. EurAsianTimes uvádí, že má mít pokrytí v oblasti 360 stupňů a dosah 360 až 500 kilometrů, zatímco ArmyRecognition mu přisuzuje až neuvěřitelné vlastnosti, a sice dosah detekce 1 000 kilometrů, přičemž letouny se schopností stealth by měl vidět do 360 kilometrů. Není jasné, kde portál k těmto údajům přišel – pokud by ovšem byly pravdivé, znamenalo by to, že KJ-3000 uvidí americké stealth letouny na opravdu dlouhou vzdálenost.

KJ-3000 vznikl z transportního letounu

Využití draku letounu Y-20 ke konstrukci stroje typu AEW&C je bezesporu rozumné řešení. Samotný transportní letoun totiž nabízí dostatečnou velikost i další důležité parametry. Wikipedia uvádí, že je 47 m dlouhý a pohání ho čtveřice motorů WS-20 max. rychlostí Mach 0,75, ale má i veliký dolet, který lze navíc zvýšit instalací systému tankování paliva za letu. Uvnitř je pak dost prostoru pro obsluhu všech přístrojů a velitelské centrum k řízení operací.

Alleged image of new Chinese KJ3000 AWACS based on Y-20B aircraft. pic.twitter.com/EAwi6FNe33

— Defence Matrix (@Defencematrix1) December 27, 2024

Kdy Čína začne KJ-3000 vyrábět, není jasné. Poprvé vzlétl v listopadu 2024, takže bude ještě vyžadovat řadu testů – až se tak stane, bezesporu to čínské letectvo značně posílí. Lze očekávat, že bude KJ-3000 spolupracovat s čínskými letadly Chengdu J-20 Mighty Dragon i dalšími, a není vyloučeno, že dostane samotné AEW&C do výzbroje i třeba střely PL-17 s radarovým naváděním a dosahem kolem 400 km, což by mu poskytlo možnosti sebeobrany.

Článek Americké stealth stíhačky mohou ztratit svou největší výhodu. Čína proti nim nasadí letouny KJ-3000, které je spatří na stovky km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hned 2 vyfotografovaná čínská letadla

O vývoji čínského bojového letounu 6. generace nejsou žádné podrobné informace, takže lze vycházet jenom z náhodně pořízených fotografií – čínská vláda by nicméně mohla jejich zahlédnutí a vyfotografování plánovat. Twz uvádí, že se může jednat hned o dva letouny, z nichž první a větší označené J-36 vypadá jako dílo společnosti Chengdu Aircraft Corporation, kdežto druhý je menší a pravděpodobně za ním stojí Shenyang Aircraft Corporation.

pic.twitter.com/6zmbQ2vZaf

— OedoSoldier (@OedoSoldier) December 26, 2024

Oba letouny mají mnoho společného, například tzv. bezocasou konstrukci, díky níž by měly mít mnohem pokročilejší schopnost stealth než letouny s klasickými ocasními plochami. MilIn upozorňuje, že to však nejspíše znamená horší manévrovatelnost, i když na druhou stranu u současných (a nejspíše i budoucích) letadel se nepředpokládá klasický souboj na krátkou vzdálenost a tedy na tom nemusí tolik záležet. O čínských letadlech ale nelze říci, zda jsou to prototypy, spíše půjde o létající demonstrátory k testování technologií.

Motor je zřejmě stejný jako u J-20

U letounu 6. generace odborníci předpokládají několik charakteristik. Tou první je pokročilé stealth, což by ty čínské splňovat mohly, a jako další uvádí Wikipedia motor s proměnným cyklem – ale třeba u J-36 se zdá, že používá stejné motory jako čínský letoun 5. generace Chengdu J-20 Mighty Dragon – je proto lepší se přiklonit k tomu, že se jedná o demonstrátor. Věci jako zapojení umělé inteligence a další pak nelze posoudit, ale není sporu, že Čína postupuje.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Největším rivalem je jí přitom Amerika s projekty NGDA a námořním F/A-XX. Demonstrátor prvního měl vzlétnout již v roce 2020, ale podrobnosti nejsou jasné, i když je známo, že se projekt potýká s problémy a některé jeho části mají být dokonce pozastaveny – podobné potíže může mít i námořní program. Ve světě však existují ještě projekty dvou skupin států – první jsou Japonsko, Velká Británie a Itálie, druhou Německo, Francie a Španělsko, a dalším adeptem je Rusko. Ale ani v jednom případě nejspíše ani demonstrátor neexistuje.

pic.twitter.com/BKHGVbRIbn

— OedoSoldier (@OedoSoldier) December 26, 2024

Pravděpodobný demonstrátor čínského letounu 6. generace

Článek Jako první na světě: čínská stíhačka 6. generace už může létat, ukazuje video. Amerika i Rusko mohou být extrémně pozadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínské cvičení Tchaj-wan zcela odřízlo

Komunistická Čína má jednoduchý nástroj, jak Tchaj-wan a jeho obyvatele terorizovat a blokovat za pomoci série vojenských cvičení. Stačí, aby vyslala námořnictvo, letectvo i další síly cvičit kolem ostrova a doslova tak zablokovala přístup na něj i z něj – jak po moři, tak vzduchem. Jak uvádí CNN, Čína vydala na podporu posledního cvičení také video, které představilo použitou výzbroj – a nezapomněla doplnit, že je kdykoliv připravena bojovat.

🇹🇼Taiwan’s defence ministry said on Tuesday it had detected a record number of 153 Chinese military aircraft participating in China’s war games around the island the previous day.

China said the one-day drill, designated „Joint Sword-2024B“, was a warning against „separatist… pic.twitter.com/YnyZDUkQh3

— WORLD AT WAR (@World_At_War_6) October 15, 2024

Podobná cvičení lze interpretovat několika způsoby. Čína může trestat Tchaj-wan za to, že s ní nechce mluvit o připojení, tedy o podřízení se Pekingu. Stejně tak jde ovšem o ukázku síly, aby tchajwanská a americká armáda viděla, co všechno je schopna u ostrova nasadit. Určitě se ale jednalo i o testování toho, co jsou Tchajwanci a Američané ochotni Číně tolerovat. Zde jde podle mě o mimořádně nebezpečné testování a v budoucnu mohla zajít ještě dále a překročit nějakou červenou hranici, což už by mohlo vést až k ostré střelbě.

Reakce musí být nadmíru zdrženlivé

V okolí Tchaj-wanu se může při takovém cvičení pohybovat i čínská letadlová loď, jakou je třeba Liaoning, uvádí MilIn, což je přestavěné sovětské plavidlo, na němž může sloužit až 40 letadel a vrtulníků. Není sice schopna vyrovnat se americkým protějškům, které jsou mnohem větší, s větším leteckým křídlem a jaderným pohonem, ale vzhledem k tomu, jak blízko je to na Tchaj-wan od čínské pevniny, jde opět spíše o gesto a varování.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Jakékoliv takové cvičení pochopitelně vyvolává na Tchaj-wanu tu nejvyšší pohotovost ozbrojených sil, potvrzuje BBC. Ale jak nakonec může ukazování svalů dopadnout, bude záležet hlavně na trpělivosti tchajwanské armády, resp. jejím velení. Ono totiž je v silách Tchaj-wanu na čínské provokace odpovědět, má k tomu odpovídající výzbroj – o plavidla se může postarat třeba tchajwanská protilodní střela Hsiung Feng III s dosahem přes 400 kilometrů, uvádí Wikipedia, ale silnou a moderní má ostrov i protivzdušnou obranu.

Článek Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Harbin Z-21 má být hodně těžký vrtulník

Čína již má moderní bitevní vrtulník, a to Changhe Z-10. Ten je ovšem střední kategorie, zatímco všechny kusé informace o novém čínském Z-21 naznačují, že půjde o kategorii těžkou. EurAsianTimes uvádí, že by mohl mít mnohem těžší pancéřování a také těžší výzbroj, než jakou má Z-10. To by mu zajistilo nejenom větší palebnou sílu, ale nejspíše i odolnost, což je u relativně zranitelných vrtulníků operujících v blízkosti bojiště důležité.

Oh😯… if legit another surprise!
Huitong has updated his Blog and again if this image is real, then this is maybe the new heavy attack helicopter Z-XX; he mentions Z-21 (?).

However it looks more based on the Z-20 and very much like an AH-64 than promised by some rumours. 🤔 pic.twitter.com/bcoO1Y0jGS

— @Rupprecht_A (@RupprechtDeino) March 21, 2024

ArmyRecognition doplňuje, že Z-21 působí jako vrtulník inspirovaný čínským víceúčelovým vrtulníkem Harbin Z-20, což je čínská kopie amerického Sikorsky S-70 C-2 (nebo civilní verze Sikorsky UH-60 Black Hawk), uvádí Wikipedia. Jenomže trup čínského bitevního vrtulníku je mnohem štíhlejší, má tandemové uspořádání pro osádku a kapotáž velice se podobající AH-64 Apache. Na stejném místě pod přídí jako on má pak i kanon.

Vrtulník by byl skvělý k podpoře útoku

Technické detaily čínského bitevního vrtulníku nejsou veřejně dostupné, ale pravděpodobně disponuje kanonem ráže 23 mm, uvádí TheAviationist. Na každém křídle jsou potom zřejmě tři závěsné body na různé typy výzbroje – určitě se bude jednat o řízené protitankové střely, neřízené rakety, protiletadlové střely a podobnou výzbroj. Nad hlavním rotorem je ještě senzor působící jako radar – jeho podobné umístění má opět i AH-64 Apache.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Vrtulník existuje v současnosti nejspíše jenom v podobě prototypu, ale není vyloučeno, že ho Čína během relativně krátké doby začne vyrábět. Zrovna takový by se jí totiž hodill třeba při invazi na Tchaj-wan, neboť by její vyloďující se jednotky potřebovaly podporu proti obrněným jednotkám a dělostřelectvu, k čemuž by byla odolná helikoptéra více než vhodná – zvláště pokud by disponovala zbraněmi s dlouhým dosahem a držela se tak dále o MANPADS.

Z-21(?) Attack Helicopter Testing in Early This Year

In This Certain Distance, Engine Sound Prominently Noticeable

Helicopter has Three Noise Sources
– Engine Noises
– Rotors & Tail Rotors Aerodynamic Noises
– Tail Drive Train(Mainly Decelerator) Noises pic.twitter.com/1TEFgADwHV

— David Wang (@Nickatgreat1220) September 18, 2024

Let pravděpodobně čínského bitevního vrtulníku Z-21

Článek Okopírovala Čína úspěšný americký vrtulník AH-64 Apache? První veřejné záběry ukazují, že mu je čínský Z-21 nápadně podobný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čína se chtěla vyrovnat Rusku a Americe

Projekt velkého transportního letounu spustila Čína v roce 2007 a první let se uskutečnil v roce 2013, uvádí Wikipedia. Jeho cílem bylo vytvořit letoun, který se vyrovná americkému Boeingu C-17 Globemaster III nebo ruskému Iljušinu Il-76 Candid, s nimiž oběma je možné Xi’an Y-20 srovnávat. Mimochodem, také české letectvo bude pořizovat transportní letouny, a to brazilské Embraer C-390 Millennium, jak uvádí české ministerstvo obrany na svých stránkách. Y-20 ale spadá do kategorie velkých letadel, kdežto C-390 je pouze středně velké.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace

Nosnost čínského transportního letounu je 60 až 65 tun nákladu a vzletovou hmotnost má 220 tun, uvádí ArmyRecognition. Vejde se do něj celá řada vojenského vybavení včetně tanků, obrněných vozidel, bojových vrtulníků jako Changhe Z-10, a lze v něm přepravovat i vojáky nebo náklad určený ke shození na padácích. Aby se vše do trupu dobře vešlo, má bachratý tvar a proto mu také někdy přezdívají Baculatá dívka.

Dolet Y-20 je solidních až 10 tisíc km

Na délku měří letoun Xi’an Y-20 Kunpeng 47 metrů a rozpětí jeho křídel je 50 metrů, takže je o něco málo menší než americký Globmaster III. Pohání ho přitom čtveřice motorů WS-20,s nimiž dosahuje cestovní rychlosti 630 km/h a pohybuje se ve výšce do 13 km. Náklad o hmotnosti 16,5 tuny dokáže s plnými nádržemi přepravit na vzdálenost až 10 tisíc kilometrů, těžší náklad však dolet pochopitelně snižuje, ale i to lze označit za velice solidní výkon.

Čína vyvíjí hypersonické letadlo 3krát rychlejší než Concord. Model motoru již údajně funguje, létání by netrvalo déle než 2 hodiny

Čína má pro letoun jistě řadu využití. Umím si představit, že by s jeho pomocí dokonce mohla přepravit výsadkáře a jejich zásoby při útoku na Tchaj-wan. Existuje navíc i ve formě leteckého tankeru, což čínskému letectvu poskytuje schopnost operovat i hluboko v Pacifiku, a další variantou je letoun včasného varování. Čína se také netají snahou prorazit s ním na světových trzích a být konkurentem hlavně amerických, ruských a evropských protějšků.

Článek Čínský letoun „Baculatá dívka“ se vyrovnává americkému i ruskému monstru. A nabídl by více než Českem pořizovaný C-390 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S konstrukcí Z-10 měli pomoci Rusové

Na moderním bitevním vrtulníku začali Číňané pracovat na konci 90. let 20. století a jako pomocníky si přizvali konstruktéry z ruské kanceláře Kamov. Na rozdíl od jejích typických dvourotorových strojů má však klasické uspořádání s menším rotorem umístěným na ocasu. První let vrtulníku označeného Z-10 se uskutečnil v roce 2003, uvádí Wikipedia, a poprvé byl představen v roce 2012; exportně vylepšená varianta ME pak v roce 2018.

iZdroj fotografie: Uživatel 3GO*CHN-405/mjordan_6 / Creative Commons / CC BY-SA

Na první pohled vrtulník v mnohém připomíná americký AH-64 Apache, i když jde o originální konstrukci. Vybaven je dvěma motory a jeho max. rychlost činí 270 km/h. EurAsianTimes uvádí, že je zkonstruovaný tak, aby dokázal létat i ve vysokohorském terénu, což mu umožňuje operovat třeba v horských oblastech u hranic s Indií, a stejně tak ho může používat Pákistán, který vrtulník z Číny koupil. Jeho dostup je údajně až 6 400 m a dolet 800 km.

Z-10 má silnou výzbroj a schopný radar

Coby bitevní vrtulník je Z-10 silně vyzbrojen. Na přídi má kanon ráže 23 mm s tříštivou nebo protipancéřovou municí, ale měl by jít namontovat i kanon ráže 25 mm. ArmyRecognition uvádí, že je dále vybaven 4 závěsnými body na výzbroj o hmotnosti až 3 tun – tu může tvořit až 16 protitankových střel, neřízené rakety, střely vzduch-vzduch nebo malé typy pum. Jednou ze střel má být třeba CM-502KG s dosahem až 25 km a přesným naváděním.

Víceúčelový vrtulník Harbin Z-20: Čínská kopie amerického UH-60 Black Hawk je od roku 2019 páteří čínského vrtulníkového letectva

Důležité je každopádně i přístrojové vybavení vrtulníku – lze předpokládat, že je vybaven přístroji, které mu umožňují operace v noci nebo za snížené viditelnosti. Čína ho prezentuje i s namontovaným radarem nad jeho rotorem, což je řešení používané na protějšcích AH-64 Apache. S jeho pomocí má být osádka schopna zaměřovat střely na dlouhé vzdálenosti, nicméně přímo v boji Z-10 dosud nasazený nebyl. Jsou-li však prezentované schopnosti pravdivé, lze o něm nejspíše podle mého názoru mluvit jako o světové špičce.

Článek Z-10 je čínský protějšek amerického vrtulníku AH-64 Apache, jemuž se směle vyrovná. Stvořit ho pomáhali Rusové, ale to typické mu nedali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prototyp J-20A má několik odlišností

V současné době testuje čínské letectvo prototyp letounu J-20A, o jehož přesných schopnostech jsou k dispozici jenom velice kusé informace. TheAviationist uvádím, že ho lze od ostatních rozeznat podle tvaru trysky, protože jsou její konce zubaté, což předchozí motory WS-10 nevyžadovaly. Nějaké detaily o letounu pomohly odtajnit fotografie, které unikly na sociální sítě – je na nich vidět testovaný žlutý prototyp ve vysokém rozlišení.

First Images of #J20A Stealth #Fighter Prototype Equipped with #WS15 #Engine https://t.co/ul4oToeqAX

— Army Recognition (@ArmyRecognition) September 13, 2024

ArmyRecognotion uvádí, že snímky ukazují přepracovaný kryt a mírně zvýšený kokpit, ale mohutnější se zdá i trup, což by mohlo naznačovat instalaci nějakého nového avionického vybavení a možná také větší kapacitu paliva. Spolu s novým motorem s vyšším tahem by měl být letoun J-20A schopen supercruise, tedy nadzvukového letu bez přídavného spalování. To vše Čína dělá proto, aby se vyrovnala americkým letounům 5. generace Lockheed Martin F-22 Raptor, stejně jako Lockheed Martin F-35 Lightning II, jimž chce minimálně konkurovat.

Čína produkuje rychle, ale údajně „v horší jakosti“

Je nepochybné, že má Čína v podobě J-20A, případně jeho předchůdce J-20, k dispozici vyspělé letouny se schopností stealth, vnitřním prostorem pro nesení zbraní a vyspělými senzory. Vedle toho je schopna vyrábět letoun ve značných počtech – v současnosti může mít J-20 více než 200 a jejich produkce je odhadována na možná až 100 ročně, případně i více. Je proto jasné, že čínské letectvo stahuje náskok, který před ním má letectvo americké.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Schopnosti letounu J-20A dnes nikdo přesně nezná, jelikož je Čína tají. NationalDefenseMagazine však uvádí, že se většina odborníků shoduje, že americké letouny budou stále vyspělejší než čínské. Za jejich nedostatky označují celkovou velikost a vysokou hmotnost, a prý ani nemají být příliš obratné. Jejich senzory pak nejspíše nedosahují kvality amerických, a zaostávat za nimi mají i ve stealth. Je ale nutné předpokládat, že Čína bude v příštích letech letouny 5. generace vylepšovat, na což bude muset Ameirka reagovat.

Článek První snímky čínské stealth stíhačky J-20A ukazují, co se změnilo. Má jít o konkurenta americké F-22 i F-35, ale odborníci pochybují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely PAC-2 jsou lepší proti klasickým cílům

Systém MIM 104 Patriot byl zaveden do výzbroje v 80. letech 20. století, ale postupně docházelo k jeho vylepšování, uvádí MissileThreat. V současnosti se tak od původního liší a existuje v několika variantách, což platí i pro střely – jejich základními typy jsou PAC-2 a PAC-3 a obecně platí, že první z nich je určen spíše proti klasickým vzdušným cílům a má větší dosah, zatímco ten druhý je spíše proti hbitým cílům, jakými jsou balistické rakety a nejspíše i hypersonické zbraně. Neznamená to, že by střely neuměly ničit i ostatní cíle, jen ne tak efektivně.

🇺🇸🇩🇪🇺🇦 The NATO Support and Procurement Agency has awarded Raytheon a $478 million contract for PAC-2 GEM-T missiles. This is to replace the Bundeswehr’s stocks, which have been depleted due to donations to Ukraine.

Denmark, the Netherlands & Norway are participating in the… pic.twitter.com/4IE1uMm9tg

— Colby Badhwar 🇨🇦🇬🇧 (@ColbyBadhwar) August 6, 2024

Tchajwanské letectvo by mělo disponovat větším počtům raket PAC-2, i když objednalo i střely PAC-3. Wikipedia udává, že PAC 2 je schopna zasahovat cíle na vzdálenost až 160 kilometrů, ačkoliv v reálných situacích to bývá méně. Má přitom poloaktivní radarové navádění a cíl ničí výbuchem fragmentační hlavice. Nebezpečná může být i pro vyspělé letouny 4. generace, jakými jsou čínské Shenyang J-16 Hidden Dragon nebo Shenyang J-11.

Nikdo neví, jaký je MIM-104 Patriot proti stealth

Že dokáže systém MIM-104 Patriot sestřelovat i cenné stroje, bylo opakovaně prokázáno v praxi – má například na svědomí sestřelení ruského letounu včasné výstrahy Berijev A-50, uvádí Twz, a vzhledem ke vzdálenosti sestřelu byly s největší pravděpodobností použity střely PAC-2. Otázkou nasazení na Tchaj-wanu zůstává, jak by si střely vedly proti stealth letounu Chengdu J-20 Mighty Dragon, tedy zda by ho radary vůbec dokázaly zaměřit a radarový přijímač střely by zvládl navzdory slabému signálu zaměření udržet. Nikdo to oficiálně neví.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Tchaj-wan by měl mít ve výzbroji celkem 7 baterií systému Patriot, uvádí Wikipedia, a jeho výhodou je, že v něm lze střely kombinovat, a to nejen v baterii obsahující několik odpalovacích platforem, ale i jedno odpalovací vozidlo nese často různé typy střel, aby mohla obsluha vybrat tu nejlepší proti konkrétnímu cíli. Je jasné, že by Čína v případě útoku narazila na silnou obranu, a pokud by nad ostrov poslala letadla, nejspíše by utrpěla nemalé ztráty.

Článek Tchaj-wan má ve výzbroji účinné rakety PAC-2 systému MIM-104 Patriot, které by i vyspělým čínským letounům hodně zavařily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stealth dron ve tvaru létajícího křídla

Existenci dronu Sharp Sword, v překladu tedy Ostrý meč, odhalila Čína v roce 2019 na vojenské přehlídce, uvádí EurAsianTimes. Není ale jisté, zda je již v současné době vyráběn nebo jde stále o prototyp. Z konstrukce tzv. létajícího křídla je jasné, že se jedná o dron s vlastností stealth, ale pokročilost této schopnosti bude záležet i na použitých materiálech. Dron by měl sloužit ve funkci doprovodu čínských letadel páté generace i v dalších úlohách.

🇨🇳 Chinese Stealth Drone GJ-11 pic.twitter.com/RarmJRZWWE

— Pemon🇺🇸 (@L1N7lMAIE9T2Aqm) May 8, 2024

Čína dle všeho počítá s tím, že bude operovat i z letadlových lodí, jelikož byl spolu s dalšími letadly umístěn na pozemní maketě paluby letadlové lodě, uvádí Twz. Tu Čína používá k testování technologií a strojů pro letadlové nosiče, a podle všeho bude GJ-11 potřebovat ke svému vzletu katapult, který sice dvojice aktivních čínských letadlových lodí nemá, ale je jím vybavena třetí letadlová loď, Fujian, která je aktuálně testována. Existují však i zprávy o možném využití dronu na palubě vrtulníkových výsadkových lodí Type 075.

GJ-11 bude nejspíše vysoce podzvukový

Specifikace dronu jsou neznámé, ale Wikipedia uvádí, že by mohl být dlouhý 12,2 m a rozpětí jeho křídel dosahovat 14,4 m; velikostí by se tak vyrovnal menším bojovým letounům. K jeho pohonu slouží neznámý typ turboventilátorového motoru a s největší pravděpodobností bude podzvukový, ale vzhledem k plánu používat ho v roli doprovodu bojových letounů bude rychlost vysoce podzvuková, a dosah by měl být jako u běžných letadel.

Kratos XQ-58 Valkyrie je nejvýkonnější bezpilotní letoun světa, který může sekundovat F-35. Jeho cenovka ale překvapí, je „nízká“

Odhalené informace naznačují, že má dron dva vnitřní prostory k nesení zbraní o hmotnosti zhruba 2 000 kg. V nich může pravděpodobně nést přesně naváděnou munici pro útoky na pozemní cíle, např. klouzavé pumy, a teoreticky by mohl být vyzbrojen i střelami vzduch-vzduch. Není jasné, zda má vlastní radar nebo by využil data z letadel, která doprovází. Podobný dron by ale mohl sloužit i v roli průzkumné či být upravený jako létající tanker.

Článek Čínský stealth dron „Ostrý meč“ vypadá jako futuristická vesmírná loď, která dokáže startovat z letadlových lodí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety je vidět na videu, ale bez informací

Informace o čínské balistické raketě jsou velice omezené. Vycházet se dá pouze ze záběrů publikovaných čínskou armádou, na nichž je vidět odpal nové rakety z bombardéru H-6, uvádí Janes. Svým uspořádáním se střela nápadně podobá konstrukci ruské rakety Kinžal odpalované z letounů Mikoyan MiG-31K Foxhound nebo strategických bombardérů Tupolev Tu-22M Backfire. Informace o schopnostech a parametrech rakety ale nejsou známé.

If I’m not mistaken then is is the first footage of a H-6K firing – or at least dropping – a KD-21/YJ-21 (known is so far only the designation 2PZD-21) Air launched ballistic missile. pic.twitter.com/lilwVKB2Qm

— @Rupprecht_A (@RupprechtDeino) May 1, 2024

Twz uvádí, že je raketa podobná střele vystavené na Airshow China v Zhuhai v listopadu 2022. Na jejím boku je nápis 2PZD-21, což by napovídalo, že se jedná o střelu označovanou jako KD-21 nebo YJ-21. To je sice protilodní balistická raketa, má však zřejmě schopnost zasahovat i pozemní cíle, nebo může být upravena. Lze předpokládat, že v případě odpálení střely z bombardéru je její dosah díky výšce a rychlosti větší, než kdyby startovala ze země nebo lodi.

Raketa YJ-21 původně startovala z lodi

Čínská protilodní balistická raketa YJ-21 má dosahovat hypersonické rychlosti a mít schopnost manévrovat, přičemž nese konvenční hlavici, uvádí Wikipedia. Odpalována má potom být z velkých čínských torpédoborců Type 055 a odvozena má být z protilodních balistických střel DF-21D odpalovaných ze země. Odhady mluví o tom, že je YJ-21 schopna rychlosti Mach 6 až 10 a její dolet je 1 500 kilometrů – tedy v případě odpálení z lodi. Ale informace o tom, jakým druhem navádění disponuje nebo jak velikou má hlavici, neznáme.

Davidův prak „aka“ Kouzelná hůlka má 2násobný dosah než americký Patriot, na uzdě udrží i ruské bombardéry Tupolev Tu-160 a Tu-95

Strategický bombardér Xi’an H-6 je licenční kopie starého sovětského bombardéru Tupolev Tu-16 Badger, v Číně se začal vyrábět v roce 1968, uvádí MilitaryFactory. Jde o zastaralou konstrukci se dvěma motory, ale Čína ji modernizovala; při odpalování raket na dlouhou vzdálenost na designu nezáleží. Dosahuje rychlosti až 1 050 km/h a jeho bojový dosah je 1 800 km, přičemž unese až 12 tun pum, ale častěji bývá vyzbrojen různými typy střel.

5月1日メーデー特番内に登場したH-6K爆撃機。
2PZD-21 ALBMの実弾発射シーンがあります。 pic.twitter.com/68uxH3Eazz

— お砂糖wsnbn (@sugar_wsnbn) May 1, 2024

Záběry z odpálení balistické rakety z bombardéru H-6

Článek Čínská hypersonická raketa je nápadně podobná ruskému Kinžalu: létat má až Mach 10 a odpalovat ji mohou staré bombardéry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská balistická raketa YJ-21 proti lodím

Čínská balistická raketa YJ-21 je novou zbraní; Wikipedia o ní uvádí, že je ve výzbroji čínských ozbrojených sil teprve od roku 2022, přičemž jsou o ní jenom velmi omezené informace. Její odpalovací platformou je veliký moderní torpédoborec Type-055, ač v americké klasifikaci je toto plavidlo spíše křižníkem. Na rozdíl od běžných protilodních střel však neletí YJ-21 u hladiny moře, ale po balistické křivce. Některé zdroje ji označují za hypersonickou, ale hypersonických rychlostí běžně dosahují všechny balistické rakety.

極超音速ミサイルYJ-21の空中発射型の配備が確認されたか https://t.co/KLm1dHUI8a

— Levia (@Iosif_S) March 30, 2024

Velkou zajímavostí je skutečnost, že čínští konstruktéři dle všeho raketu upravili tak, že ji lze odpalovat z bombardéru Xi’an H-6, uvádí Defence-Blog. Existují fotografie toho, jak má letoun tuto raketu v podvěsu. H-6 je čínský strategický bombardér založený na starém sovětském bombardéru Tupolev Tu-16 Badger, uvádí MilitaryFactory. I přes modernizace je sice tento dvoumotorový bombardér zastaralý, ale jako nosič raket a střel postačí.

Rychlost YJ-21 může být až Mach 10

O samotné raketě YJ-21 se toho příliš neví, je kolem 8,3 metrů dlouhá a její maximální rychlost dosahuje Mach 6 až 10. ArmyRecognition uvádí, že by měla mít dolet 1 500 kilometrů, ale není jasné, zda to platí i pro případ, kdy je odpalována z letadla – tehdy by mohl být její dosah ještě větší. Vysoká rychlost (a pravděpodobně i schopnost alespoň částečně měnit směr letu) by ji měla činit těžkým cílem pro protivzdušnou obranu. I když podobně fungující Ch-47M2 Kinžal dokáže z oblohy sestřelit třeba americký systém MIM-104 Patriot.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Neznámou zůstává hmotnost hlavice, i když již jen její velikost by byla pro loď dost destruktivní. Jelikož jde o protilodní raketu, ač mohou nejspíše být její cíle i pozemní, musí mít i jiný typ navádění než Kinžal, který se spoléhá na satelitní. Na pohybující se lodě v závěrečné fázi letu navádí nejčastěji radar, i když způsob zaměření může být i jiný. Pokud opravdu raketa funguje, je hrozbou hlavně pro americké letadlové lodě – ačkoliv asi jediná žádnou z nich přímo nepotopí, může ji přinejmenším významně poškodit a tím i vyřadit.

Článek Nová čínská hypersonická balistická raketa YJ-21 s dosahem 1 500 km může létat až Mach 10, hrozbou je hlavně pro americké lodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Číňané sílu letadel 5. generace viděli

Zajímavý náhled do toho, jak uvažovalo čínské vedení o svém budoucím letectvu, předkládá studie z roku 2003, která se dostala na veřejnost. Ukazuje, že dospělo k názoru o jednoznačné nadřazenosti letadel páté generace nad letouny generace čtvrté, jimiž bylo čínské letectvo tehdy vyzbrojeno. Nejmodernějším letadlem byl sovětský Suchoj Su-27 Flanker, případně jeho čínské adaptace, a bylo jasné, že se v žádném ohledu nemůže vyrovnat americkému Lockheed Martin F-22 Raptor, ale ani pozdějšímu Lockheed Martin F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: uživatel N509FZ / Creative Commons / CC BY-SA

Vyvinout vlastní letoun páté generace znamenalo pro čínské konstruktéry velikou výzvu. Museli zvládnout nové typy materiálů a technologií, neboť to vyžadovala schopnost stealth, a potřebovali také výkonný radar typu AESA nebo motor se schopností supercruise. V počátečních fázích se spolehli třeba na ruské motory, i když nakonec vyvinuli vlastní WS-15. WarriorMaven tvrdí, že část technologií také Číňané ukradli z amerického programu Joint Strike Fighter, z něhož vzešel F-35. Průmyslová špionáž se měla týkat avioniky a elektroniky.

Aktuálně už je J-20 zcela čínský

Vývoj letounu J-20 začal v Číně na konci 90. let 20. století a jeho první let se uskutečnil v roce 2011, uvádí Airforce-Technology. Během zkoušek se podle všeho změnily i některé tvarové charakteristiky, a do služby nakonec začal přicházet v roce 2017. Velká změna pak přišla v roce 2023, když Čína začala vyrábět vlastní motory WS-15, takže lze o letounu tvrdit, že je postavený na čínských technologiích, což ukazuje pokrok čínského leteckého průmyslu.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Vzhledem k tomu, že je Rusko schopné jenom velmi malé produkce Su-57, je soupeřem J-20 americký F-22, a hlavně F-35. BusinessInsider se domnívá, že J-20 stále nad těmito letadly nedominuje, ale zároveň dodává, že Číně více než dostačuje k tomu, aby mohla držet americké protějšky dále od svého území a zájmové oblasti západního Pacifiku a Tchaj-wanu. Vývoj přitom neustále pokračuje a letoun je v masové výrobě.

Článek Dnes konkuruje F-35 i F-22, i když nad nimi nedominuje. Ovšem geneze čínského letounu Chengdu J-20 5. generace možná překvapí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O čínský J-31 jistě bude ve světě zájem

Letoun J-31 ještě dle všeho není v sériové výrobě, ale nemá k tomu daleko. Jeden z tradičních odběratelů čínských letadel, tedy Pákistán, již dokonce avizoval, že si ho chce koupit, jak uvádí ShephardMedia. Nahradit by tak měl staré verze General Dynamics F-16 Fighting Falcon, ale i další. Na konstrukci letadla začali Číňané pracovat někdy kolem roku 2008, poprvé vzlétlo v roce 2012, a o pět let později se objevil vylepšený prototyp, upřesňuje MilitaryToday.

iZdroj fotografie: Užovatel Heavenly Sword 2 / Creative Commons / CC BY-SA

Hlavním bojovým letounem 5,. generace čínského letectva je Chengdu J-20 Mighty Dragon, který je dokonce rychlejší a obratnější než F-35. Původně proto nemělo o projekt J-31 zájem, ale zdá se, že převládla potřeba vytvořit ve světě konkurenci pro americké letouny. Ten čínský by mohl být levnější, ale hlavně bez podmínek, jaké běžně kladou USA. Zajímat se o něj navíc začalo i čínské námořnictvo, které by ho chtělo v označení J-35 na nové letadlové lodě. K tomu by musel být pochopitelně vybaven zesílenou konstrukcí a přistávacím hákem.

Zásadní upgrade tchajwanských F-16 umožňuje odhalit i čínské stealth letouny Chengdu J-20, 100% vítězství ale nepřinese

Jak bude vypadat srovnání letounů F-35 a J-31 je obtížné soudit, neboť o tom čínském je málo informací. Má mít však stealth, i když je otázkou, jak pokročilou, a zda např. u exportních verzí nebude o něco horší než u domácích. Jasné ani není, jestli bude srovnatelný v oblasti fúze dat a jejich sdílení, i když bude mít moderní radar typu AESA. Vyzbrojený potom bude čínskými zbraněmi, které jsou v mnoha oblastech srovnatelné se světovou špičkou.

J-31 má dvojici motorů

Na rozdíl od jednomotorového F-35 bude J-31 vybaven dvojicí motorů. Jeho délka bude zhruba 16,9 metrů a rozpětí křídel 11,5 metrů, uvádí Airforce-Technology. To by znamenalo, že bude jenom o něco málo větší než jeho americký konkurent. Oproti němu bude ale rychlejší, protože se má pohybovat rychlostí až Mach 1,8. Navíc je možné, že bude mít lepší manévrovatelnost, protože této schopnosti si Číňané u svých letounů obvykle dost cení.

Woah ! Somehow missed this 👀
J-31 (歼-31) is the Official AVIC designation now, not FC-31

But J is assigned to operational fighters, A hint towards Airforce induction 🤔 https://t.co/IlAiNo5aHb pic.twitter.com/TtBqs47nzL

— Húrin (@Hurin92) February 9, 2024

Letoun J-31 má mít celkovou nosnost zbraní kolem 8 tun, což je s F-35 srovnatelné, a vybavený bude nejspíše i kanonem. Ve vnitřních prostorech má pak místo pro 4 střely, a dalších 6 závěsníků je na křídlech. Ale jen pokud jsou zbraně ve vnitřním prostoru letadla, zůstává zachována schopnost stealth. Ponese přitom střely vzduch-vzduch, různé typy pum včetně naváděných, ale i další zbraně. Třeba vyspělé čínské střely PL-15 s dosahem až 300 km mají však v exportní verzi dosah jen 145 km, uvádí Wikipedia, což se může týkat i dalších zbraní.

Ve světě létá už přes 1 000 letounů F-35: jsou právem tak vychvalované, nebo mnozí přehání? Pojí se s nimi i negativa

Schopnosti letounu budou záležet i na jeho radaru a dalších systémech, které v něm budou namontované. Přesně je bude možné posoudit, až budou letadla ve vzduchu, a ještě lépe, až se objeví u jiného než čínského letectva. Jejich produkce bude znamenat, že se v některých částech světa může změnit rovnováha sil ve vzduchu, protože hlavně pro bohatší státy bez možnosti získat F-35 bude čínský letoun velikým lákadlem.

Článek Konkurence pro F-35, čínská stealth stíhačka J-31 5. generace ji může i předčít a vzít postavení ve světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínští průzkumníci v prostoru Tchaj-wanu

Asi nejvážnější hrozbou je pro stabilitu regionu opakované vnikání čínského letectva do tchajwanského vzdušného prostoru. Portál Defence-Blog např. informoval, že se kolem Tchaj-wanu zdržovalo hned několik čínských letadel, a my zase, jak narušují tchajwanský prostor i 103krát za den. Dvě z nich, a to průzkumný dron Harbin BZK-005 a letadlo Shaanxi Y-8 ASW, vnikla do vzdušného prostoru odštěpeneckého ostrova, jehož ozbrojené síly vyslaly na místo pohotovostní letadla a aktivovaly další obranu, ale útokem nereagovaly.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshio / Creative Commons / CC BY-SA

Vniknutí letounů je přitom vážná hrozba; dron BZK-005 využívá čínská armáda pro námořní dohled a bude vybaven celou řadu průzkumných prostředků – při své délce 9 metrů unese až 150 kilogramů zatížení a ve vzduchu vydrží až 40 hodin. Letoun Y-8 ASW je pak rovněž hlídkový a jde o modifikaci sovětského Antonov AN-12 – v této verzi má na palubě například radar nebo detektor magnetických anomálií určený k lokalizaci ponorek.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Tchaj-wan se snaží zaujímat k provokacím Číny dlouhodobě zdrženlivě, takže vždy jenom aktivuje obranu, ale nepouští se do žádných agresivních akcí jako je sestřelování čínských letounů. Opatrně pak konal i v okamžicích, kdy čínské námořnictvo provádělo kolem ostrova sérii cvičení a doslova ho odřízlo od světa. Podle všeho se tchajwanská vláda snaží na provokace nereagovat, napětí zbytečně neeskalovat a nedat Číně záminku k další akci.

Tchajwanská armáda stále zbrojí

Relativní pasivitu tchajwanských ozbrojených sil by ale bylo chybné vysvětlovat jako zbabělost, jde spíše o pragmatický přístup. Odborníci sice upozorňují, že Čína ještě není vojensky připravena na ostrov zaútočit, neboť jde o složitou operaci přes 150 kilometrů širokou mořskou úžinu, ale některé ostrovy náležící Tchaj-wanu leží blízko pevniny, a právě tam by se Číňané mohli o něco pokusit. Ostrov se ale snaží získat čas na přípravu, aby Čínu odradil, mj. i modernizací svých F-16, spolu s níž kupuje i verzi Block 70/72, jak jsme dříve psali.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshio / Creative Commons / CC BY-SA

Portál BBC uvedl, že se Spojené státy americké snaží v poslední době Tchaj-wan co nejlépe vyzbrojit tak, aby si čínské vedení nemohlo být úspěchem jisté – nehledě na to, že by taková invaze mohla rozpoutat 3. světovou válku. Je jasné, že samotný ostrov se obrovské Číně ubránit nedokáže, ale s americkou pomocí by toho schopen být mohl. I proto Američané poprvé za 40 let bezprecedentně dodají Tchaj-wanu zbraně, které zaplatí ze svého. Sice jde zatím pouze o částku 1,84 miliardy korun, ale v dalších letech by mohla dosáhnout až 230 miliard korun.

I jediný miniostrov může Američanům de facto zabránit v útoku na jih Číny: ta moc dobře ví, co dělá, a jak „hrát“ ve svém teritoriu

Tchaj-wan se v minulosti soustředil hlavně na letectvo a námořnictvo, posílit potřebují i jeho pozemní síly. Mluví se například o dodávkách protiletadlových střel FIM-92 Stinger na sestřelování letounů i dronů nebo protitankových FGM-148 Javelin. Ostrov potřebuje i moderní mobilní dělostřelectvo, protože se stále z větší části spoléhá na zbraně u období války ve Vietnamu. Další bezprecedentní akcí má být výcvik 2 praporů tchajwanské armády přímo v USA. Získat mají nové dovednosti včetně poznatků vycházejících z probíhající války na Ukrajině.

Článek Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SAE dříve kupovaly západní letadla

Díky těžbě ropy se bohaté emiráty v minulosti orientovaly na západní techniku, o čemž může svědčit jejich vybavení letouny jako General Dynamics F-16 Fighting Falcon, stejně jako objednání francouzských Dassault Rafale nebo využívání cvičných italských Aermacchi MB-339. V minulosti však jevily zájem také o ruské letouny páté generace Suchoj Su-75 Checkmate, jejichž vývoj také měly z části investovat. Ovšem nejspíše i kvůli nespolehlivosti Ruska se z projektu stáhly a rovněž si nepořídily ruské cvičné letouny Jakovlev Jak-130.

Ruský sen, Suchoj Su-75, má stát jenom 40 % ceny F-35; zájem o něj může přece jenom být, a to dokonce v rozvojové Nigérii

Čínský letoun L-15A Falcon se přitom tomu ruskému velice podobá, na jeho vývoji se ostatně podíleli konstruktéři z Jakovlevu, jak upozornil portál MilitaryToday. Poprvé se přitom vznesl v roce 2006 a ve výzbroji čínského letectva slouží pod označením JL-10 od roku 2013. Využíván je hlavně pro výcvik pilotů bojových letadel 4. generace, například těch odvozených od Suchoj Su-27 a čínských Chengdu J-10 Vigorous Dragon. Zároveň ale může sloužit jako lehký bojový letoun. SAE si jich koupily 12, ale mají opci na dalších 36, uvedl Defence-Blog.

Letadlo L-15A pohání ukrajinské motory

Čínský stroj patří mezi menší letadla, jeho délka je jen 12,27 metrů, rozpětí křídel 9,48 metrů, a vzletová hmotnost 9,5 tun. Pohání ho ale dvojice motorů, konkrétně ukrajinských AL-222K-25F. Ta může letadlu dodat rychlost až Mach 1,4, i když některé verze nemají mít přídavné spalování a jsou podzvukové. Čína má ale údajně v plánu motory nahradit domácími, protože má nyní kvůli svému postoji k ruské invazi s Ukrajinou napjaté vztahy. Jako cvičný je přitom letoun dvoumístný a jeho bojový rádius je přes 550 kilometrů.

iZdroj fotografie: Uživatel mjordan_6 / Creative Commons / CC BY-SA

Mnohým zemím může vyhovovat, že lze letoun i relativně silně vyzbrojit, a to i radarem naváděnými střelami vzduch-vzduch, protože je osazen radarem typu PESA. Na 7 nosnících může nést výzbroj o hmotnosti až 3,5 tuny, navíc včetně čínských střel PL-12 středního dosahu s doletem 100 kilometrů, případně střel PL-8 krátkého doletu. Zároveň může používat různé typy pum, dokonce i satelitem naváděné LS-6. Tohle všechno může být výhodné pro země, které jednoduše nechtějí, aby jim při nákupu zbraní někdo diktoval podmínky.

Ruský sen, Suchoj Su-75, má stát jenom 40 % ceny F-35; zájem o něj může přece jenom být, a to dokonce v rozvojové Nigérii

Na druhou stranu, ten „zlý Západ“ si udržuje přísným postojem jistou nadvládu a jistotu, že mu nevyroste podobně silný soupeř, v tomto případě v Africe. Své zbraně tak prodává výhradně spojencům, mezi něž patří zejména Evropa. Ovšem v momentě, kdy vzniknou další země s početnou a silnou armádou, může dojít k narušení současného rozložení vojenských sil. Někdo to sice může vítat, ale třeba válka na Ukrajině jasně ukazuje, že silnější země svého postavení snadno zneužije a bez milosti začne masakrovat obyvatele jiné.

Článek Kde mohlo být Rusko, je dnes Čína: arabská země převzala letouny Hongdu L-15A Falcon. Čínský vliv tím opět výrazně roste se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásadní vylepšení letadel F-15 Eagle

Historie F-15EX začíná již v v 70. letech 20. století u letounu McDonnell Douglas F-15 Eagle, z něhož v 80. letech 20. století právě F-15E Strike Eagle vznikl. Ve své době se jednalo o jeden z nejlepších víceúčelových letounů světa s vysokou rychlostí a opravdu silnou výzbrojí. Postupem doby však přirozeně zastarával, a když americké letectvo hledalo moderní silný dvoumotorový letoun, který by ale nemusel být tak schopný a drahý jako Lockheed Martin F-22 Raptor, přišel Boeing se zásadním vylepšením F-15EX.

iZdroj fotografie: Boeing

Konstrukce draku letadla zůstala stejná, ale změnil se motor, elektronika a vnitřní vybavení, což udělalo z F-15EX jeden z nejsilnějších a nejrychlejších bojových letounů světa. Podle papírových předpokladů měl být vyrovnaným nebo lepším soupeřem pro všechny stoje 4,5. generace, například čínskému Shenyang J-16, ale dostal i vybavení, jež by mělo zvyšovat šance na střet s letouny 5. generace. Indonésie tak bude mít jedno z nejsilnějších letectev v jihovýchodní Asii, protože F-15EX doplní ještě moderní francouzské Dassault Rafale.

F-15EX léta dvaapůlkrát rychleji než zvuk

Letoun Boeing F-15EX je dlouhý 19,45 metrů a rozpětí jeho křídel činí 13,05 metrů; většinou je dvoumístný, ale může mít i jednočlennou osádku. Vybaven je dvojicí nových motorů General Electric F110-GE-129 dodávajících mu rychlost až Mach 2,5. Zvládá operovat ve výšce až 18 kilometrů a jeho bojový dosah vychází na 1 272 kilometrů. Má pokročilou avioniku a řadu vybavení srovnatelnou se stroji 5. generace, i když nemá schopnost stealth.

Americký orel: Legendární stíhací letoun F-15 zdobí nebe již půl století. V posledním vzdušném souboji se utkal se sovětskými MiG-25

Mezi jeho další výhody patří velmi výkonný radar typu AESA AN/APG-82(V)1 nebo systém IRST detekující teplo letounů a střel, což má pomoci v boji právě se stealth stroji páté generace. Letoun dokáže nést až 22 střel vzduch-vzduch a je připraven na integraci nyní vyvíjené radarem naváděné střely AIM-260 JATM s dosahem přes 200 kilometrů. Kromě toho může nést i pumy a různé rakety o celkové hmotnosti až 13,4 tun.

Článek Boeing F-15EX Eagle II může Indonésie s klidem poměřit s čínskými letouny, má i schopnosti 5. generace a patří mezi nejlepší na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kvůli potížím výroba F-35 zaostává

Z dostupných informací vychází, že by letos měla společnost Chengdu Aerospace Corporation vyrobit kolem 120 strojů J-20. Oproti tomu Lockheed Martin se naopak potýká s potížemi při zavádění nové modernizace F-35 označované jako TR-3, při níž letadla dostanou nový software a hardware, což značně vylepší jejich schopnosti. Technické problémy znamenají, že společnost nebude schopna vyrobit 150 plánovaných F-35, ale jenom 100 až 120, tedy až o 33,3 % méně; v prvním pololetí 2023 jich přitom zvládla pouze padesátku.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

Ačkoliv tedy bude produkce letounů vyrovnaná, platí, že J-20 Mighty Dragon je určen pouze pro čínské ozbrojené síly. Ty jich přitom mají v současné době k dispozici již více než 200, a jak vidno, jejich počty budou rychle stoupat, což je poznat i podle toho, jak často je letectvo nasazuje. Naopak z produkce F-35 Lightning II půjde americkým ozbrojeným silám jen asi 48 strojů, zbytek je určen pro spojence. A situace údajně nemá být o moc lepší ani v roce 2024. Na druhou stranu je nutné zmínit, F-35 existuje aktuálně zhruba 900, tedy 4,5krát více než J-20.

Chengdu J-20 je rychlejší a obratnější

Papírově se může navíc zdát, že jsou americké stroje slabší než čínské, ačkoliv patří F-35 ke zdaleka nejvyspělejším na světě. J-20 je ale rychlejší a obratnější a unese i více zbraní, přičemž je větší a dvoumotorové, kdežto americké jednomotorové. Čínské radarově naváděné střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu mají také větší dolet než americké. Experti ovšem tvrdí, že má F-35 oproti tomu lepší detekční schopnosti i úroveň stealth, takže je otázkou, nakolik spolehlivě a kdy dokáže Chengdu J-20 protivníka jako F-35 zaměřit.

Čínský J-20 bude zblízka nebezpečný protivník. Vektorováním tahu předvedl úžasnou manévrovatelnost. Využije to v moderním souboji?

Čína má také v blízké době spustit výrobu dalšího letounu páté generace, konkrétně Shenyang FC-31 Gyrfalcon, i když některé kusy by nejspíše měly být určeny k exportu. Existovat má navíc i varianta označovaná jako J-35 pro letadlové lodě. Lockheed Martin naopak uvedl, že by mohl produkci F-35 v budoucnu navýšit na více než 200 letadel ročně, produkci by ale opět dělil mezi americké letectvo a spojence. USA, Čína i další státy ke všemu intenzivně pracují na strojích 6. generace, které se nejspíše objeví ve 30. letech 21. století.

Článek Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.