protiletadlový systém S-400 – ArmádníZpravodaj.cz

Rusové se chlubili novou střelou pro S-400. Teď neochotně přiznávají, že celá systém neumí zastavit balistické rakety

Aleš Kratochvíl — Sun, 19 Jul 2026 07:21:00 +0000

Ruský deník Izvestija přinesl článek, který měl oslavit schopnosti protiletadlového systému S-400 Triumf a jeho nejnovější střely 40N6. Autoři popsali, jak interceptor zasahuje balistické rakety, a právě tím mimoděk odhalili, že S-400 v této konfiguraci nemá šanci balistickou střelu spolehlivě zastavit před dopadem její bojové hlavice. Jak upozornil Defense Express, klíčová formulace o „kovových fragmentech“ prozrazuje, že 40N6 nepoužívá přímý kinetický zásah, ale detonuje v blízkosti cíle a spoléhá na střepiny. A to je zásadní rozdíl.

Co přesně Rusko propagovalo

Střela 40N6 není ve skutečnosti úplná novinka. Podle agentury TASS byla oficiálně přijata do výzbroje už v září 2018. „Nová“ je spíš v tom smyslu, že Moskva v posledních letech rozjela její masovou výrobu a objednala více než tisíc kusů v horizontu tří let. Parametry na papíře vypadají impozantně:

Dosah proti aerodynamickým cílům: až 380 km
Průměrná rychlost: 1 190 m/s (přibližně 3,5 Machu)
Výškový dosah: 10 metrů až 35 kilometrů
Navedení: aktivní a semiaktivní radarové

Ruská média prezentovala 40N6 jako střelu, která posouvá S-400 nad západní konkurenci. Tisícikusová objednávka měla demonstrovat, že Rusko dokáže svou protivzdušnou obranu nejen modernizovat, ale i masově vyzbrojit. Jenže v zápalu propagandistického nadšení se autoři článku v Izvestijích pustili do popisu, jak přesně střela ničí balistické cíle. A právě tam se příběh láme.

Fragmenty místo přímého zásahu, a proč to je problém

Klíčový detail, který ruská média nechtěně odhalila, se týká mechanismu zásahu. Střela 40N6 nepoužívá princip přímého kinetického nárazu do cíle. Místo toho detonuje svou hlavici v blízkosti balistické rakety a spoléhá na to, že kovové fragmenty nosič poškodí natolik, aby přestal fungovat.

Zní to rozumně, dokud se člověk nezamyslí nad fyzikou dopadu. Oficiálně uváděný dosah S-400 proti balistickým cílům činí pouhých 15 kilometrů. To znamená, že systém zachytává balistickou raketu až v úplně poslední fázi letu, kdy se řítí téměř kolmo k zemi obrovskou rychlostí. V takové vzdálenosti od cíle poškození trupu nebo řídicích ploch nosiče ještě vůbec neznamená, že bojová hlavice nedopadne. Může pokračovat po balistické dráze dál, poškozená, možná s oslabenou detonací, ale stále smrtelně nebezpečná.

Tuto lekci svět už jednou dostal. Během války v Perském zálivu v roce 1991 americký Patriot PAC-2 používal stejný princip, fragmentační hlavici s bezdotykovým zapalovačem. Americký kontrolní úřad GAO ve svém auditu z roku 1992 zjistil, že pouze asi 9 % zásahů bylo podloženo nejsilnějšími důkazy o skutečném zničení bojové hlavice nepřátelské rakety. Patriot irácké Scudy často zasáhl, poškodil je, rozlámal, ale jejich hlavice stejně dopadly. Právě proto USA vyvinuly PAC-3 s čistě kinetickým principem zásahu.

Západní systémy ukazují, jak to jde jinak

Srovnání s moderními západními protiraketovými systémy odhaluje propast mezi tím, co S-400 nabízí, a tím, co dnes představuje skutečnou protibalistickou obranu.

Patriot PAC-3 MSE je podle rozpočtových dokumentů americké armády klasifikován jako „vysokorychlostní interceptor s přímým kinetickým zásahem“. Nedetonuje v blízkosti cíle, přímo do něj naráží kinetickou energií. Je určen proti taktickým balistickým raketám, řízeným střelám s plochou dráhou letu i dalším hrozbám. Polsko tento systém zavádí v rámci programu Wisła a v Rumunsku probíhá konverze stávajících baterií na standard PAC-3 MSE.

David’s Sling s izraelskou střelou Stunner jde ještě dál. Podle výrobce RTX/Raytheon Stunner nemá klasickou bojovou hlavici vůbec, cíl ničí čistě nárazem vlastního těla. Izraelské ministerstvo obrany v dubnu 2025 potvrdilo, že systém prošel pokročilými testy modernizace a zůstává klíčovou vrstvou víceúrovňové protiraketové obrany.

U evropského SAMP/T se střelou ASTER 30 je situace zajímavě nejednoznačná. Výrobce MBDA marketingově hovoří o „schopnosti přímého kinetického zásahu“, ale oficiální datasheet současně uvádí bezdotykový zapalovač a tříštivě-trhavou hlavici. ASTER 30 dosahuje rychlosti kolem 4,5 Machu a dosahu přes 100 kilometrů, schopnost proti balistickým hrozbám deklaruje, ale technicky nejde o stejně čistou kinetickou kategorii jako PAC-3 nebo Stunner.

Rozdíl je tedy zásadní. Zatímco moderní západní a izraelské interceptory se snaží balistickou hlavici fyzicky rozmetat přímým nárazem, ruská 40N6 ji v lepším případě posype střepinami patnáct kilometrů nad zemí.

Co to znamená pro zákazníky S-400

Turecko i Indie za S-400 zaplatily miliardy. Ankara systém pořizovala jako řešení protivzdušné a protiraketové obrany, Dillí ještě v červnu 2025 řešilo dodávky dalších komponentů. Z veřejně dostupných parametrů přitom omezená protibalistická schopnost S-400 vyplývala už dávno, stačilo porovnat 380 kilometrů dosahu proti letadlům s pouhými 15 kilometry proti balistickým raketám. Profesionální zákazník to musel vidět. Co přesně obsahovala neveřejná technická dokumentace, z otevřených zdrojů doložit nelze, ale čísla mluví jasně.

Pro NATO je tato informace spíš potvrzením toho, co analytici tušili. Alianční protiraketová obrana stojí na vlastních vrstvách: od polské základny Aegis Ashore v Redzikowie, která je od července 2024 plně operační, přes polské a rumunské Patrioty až po integrovaný systém velení IBCS. Česká republika zavádí izraelský systém SPYDER jako protivzdušnou obranu krátkého dosahu; nejde o protibalistickou vrstvu, ale o posílení základního pilíře PVO.

Propagandistický vlastní gól

Celá situace má ironický nádech. Ruská státem kontrolovaná média chtěla ukázat, jak je S-400 se střelou 40N6 nadřazený západním systémům. Místo toho vlastním popisem mechanismu zásahu odhalila konstrukční limit, který Moskva dosud raději nezmiňovala. Nešlo o plánované technické přiznání, šlo o přeřeknutí v záchvatu sebechvály.

S-400 zůstává nebezpečným systémem. Proti letadlům, letounům včasné výstrahy, vzdušným tankerům a letounům elektronického boje představuje reálnou hrozbu s dosahem stovek kilometrů. Jako nástroj odepření vzdušného prostoru ve válce na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, plní svou roli. Ale jako štít proti balistickým raketám? Tam je S-400 spíš pozdním zásahovým pokusem než spolehlivou ochrannou stěnou, a Rusové to teď, byť neochotně, řekli sami.

Článek Rusové se chlubili novou střelou pro S-400. Teď neochotně přiznávají, že celá systém neumí zastavit balistické rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské S-400 budou chránit americké základny před Íránem. Turecko je prodalo výměnou za F-35 a zrušení sankcí

Oto Dufek — Sun, 12 Jul 2026 20:11:00 +0000

Dne 7. července 2026 stál Donald Trump v Ankaře a veřejně oznámil, že Spojené státy chtějí z Turecka sejmout sankce a zvážit dodávku stíhaček F-35. O dva dny později turecká novinářka Hande Fıratová z deníku Hürriyet přinesla klíčový detail: Turecko hodlá ruské systémy S-400 fyzicky prodat třetí zemi v Perském zálivu. Nejde o symbolické gesto. Jde o pokus vyřešit šest let trvající krizi jedním obchodem, přesunout ruskou zbraň z území členské země NATO tam, kde by paradoxně mohla chránit americké vojenské základny proti íránským raketám a dronům.

Co umí S-400 a proč je o něj takový zájem

S-400 „Triumf“ je ruský mobilní protiletadlový raketový systém dlouhého dosahu. Podle oficiální exportní stránky Rosoboronexportu dokáže ničit aerodynamické cíle (letouny, drony, řízené střely) na vzdálenost až 380 kilometrů a balistické rakety do 60 kilometrů. Komplet zahrnuje velitelské stanoviště 55K6E, přehledový radar 91N6E, víceúčelový radar 92N6E a odpalovací zařízení. Jde o vícekanálový systém schopný sledovat a napadat více cílů současně.

V Perském zálivu by takový systém dával vojenský smysl. V katarské základně Al Udeid sídlí Combined Air Operations Center, řídící středisko amerických vzdušných operací pro celý region CENTCOM. Ve Spojených arabských emirátech na základně Al Dhafra operuje 380th Air Expeditionary Wing. Obě lokality čelí rostoucí hrozbě íránských balistických raket a útoků bezpilotních prostředků. S-400 by zde mohl fungovat jako další vrstva protivzdušné obrany, tentokrát s ruským rodným listem, ale ve službách amerických bezpečnostních zájmů.

Proč pouhé vypnutí nestačilo

Kořen celého sporu sahá do roku 2019, kdy Turecko převzalo první dodávku S-400 od Ruska. Washington reagoval okamžitě: vyřadil Ankaru z programu F-35. V prosinci 2020 přišly sankce podle zákona CAATSA, namířené konkrétně proti tureckému Úřadu pro obranný průmysl (SSB) a čtyřem jeho funkcionářům. Opatření zahrnovala zákaz amerických exportních licencí pro SSB, zákaz úvěrů od amerických finančních institucí nad 10 milionů dolarů ročně, blokaci podpory Export-Import Bank a povinnost USA vetovat úvěry pro SSB v mezinárodních finančních institucích.

Klíčové je ale kongresové ustanovení, které váže případný převod F-35 Turecku na jednu jedinou podmínku: Ankara nesmí S-400 vlastnit. Ne provozovat. Ne aktivovat. Vlastnit. Podle vyjádření Fıratové turecká strana v průběhu let nabízela různé varianty: deaktivaci systému, rozebrání, uskladnění pod americkým dohledem přímo v Turecku. Žádná z nich americké právní požadavky nesplňovala. Jediné řešení, které zbývalo, bylo fyzické odstranění S-400 z tureckého území. Prodej do třetí země.

A právě tady vstupuje do hry Perský záliv. Podle zdrojové linie Hürriyet je kupcem stát v tomto regionu; turecká média ukazují na SAE, Reuters z 10. července hovoří o „nejmenované zemi v Zálivu“. Oficiální potvrzení ale zatím chybí.

Co za to Turecko dostane, a co zatím nedostalo

Slib je na stole. Trump 7. července řekl doslova: „Sankce sundáme.“ K F-35 dodal, že jde o „něco, co určitě zvážíme.“ Jenže mezi slibem a právní realitou zeje propast. Kongresové ustanovení stále platí. Šest tureckých F-35, které Ankara zaplatila ještě jako člen konsorcia, zůstává uskladněno v USA. Podle Congressional Research Service je v amerických rukou stále zhruba 44 miliard korun, které Turecko do programu vložilo.

Pro Ankaru tedy nejde jen o stíhačky. Jde o průmyslové zapojení do největšího zbrojního programu v historii, o návrat investice a o signál, že Turecko je znovu plnohodnotným partnerem v západním obranném ekosystému. Časová osa posledních dnů ukazuje, jak rychle se věci hýbou:

7. července 2026 – Trump v Ankaře oznamuje záměr zrušit sankce a zvážit F-35.
9. července 2026 – Hande Fıratová přináší informaci o prodeji S-400 do Perského zálivu.
10. července 2026 – Reuters zachycuje reakci Kremlu: mluvčí Peskov označuje situaci za „extrémně citlivou“ a potvrzuje, že Moskva s Ankarou jedná.

Moskva mlčí, ale neeskaluje

Ruská reakce je sama o sobě výmluvná. Kreml zatím nezvolil cestu otevřené konfrontace. Peskov neoznačil přeprodej za porušení smlouvy, nemluvil o odvetě. Řekl jen, že Rusko je s tureckou stranou v kontaktu a bude v něm pokračovat. To neznamená souhlas; ruské zbrojní kontrakty standardně obsahují závazky koncového uživatele, které přeprodej třetí straně bez souhlasu Moskvy komplikují.

Reputačně je to pro Rusko nepříjemná situace. Vlajkový exportní systém, který měl demonstrovat tureckou strategickou nezávislost na Západu, se může proměnit v nástroj ochrany americké vojenské infrastruktury proti Íránu, tedy proti státu, s nímž Moskva udržuje blízké vztahy. Kreml si ale zjevně spočítal, že otevřená roztržka s Ankarou by stála víc než tichá diplomacie.

Co to znamená pro NATO a pro Česko

Pro Severoatlantickou alianci by odsun S-400 z tureckého území odstranil chronický problém. Pentagon i Kongres roky argumentovali, že ruský systém na území členské země NATO představuje riziko pro interoperabilitu a bezpečnost dat, zejména v kombinaci s F-35, jejichž stealth vlastnosti by mohly být kompromitovány ruskými radary. Pokud S-400 z Turecka skutečně zmizí, padá nejviditelnější cizorodý prvek v západním obranném ekosystému.

Pro Českou republiku je dopad nepřímý, ale reálný. Silnější a koherentnější NATO je v českém bezpečnostním zájmu. A precedent, že i politicky toxický problém lze vyřešit pragmatickým obchodem, může být důležitý pro budoucí situace, kdy se alianční jednota střetne s národními zájmy jednotlivých členů.

Zbraň pořízená jako demonstrace turecké nezávislosti na Západu tak možná skončí v poušti Perského zálivu, kde bude radarovým štítem nad americkými letouny. Geopolitická ironie v čisté podobě, a důkaz, že v mezinárodní politice nemá žádný symbol trvanlivost delší než aktuální kalkulace.

Článek Ruské S-400 budou chránit americké základny před Íránem. Turecko je prodalo výměnou za F-35 a zrušení sankcí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko si po roce 1991 zničilo protivzdušnou obranu, a teď platí účet. „Ukrajinské drony si dělají, co se jim zlíbí,“ stěžují si Rusové

Oto Dufek — Sun, 12 Jul 2026 19:06:00 +0000

Na konci osmdesátých let disponovalo sovětské Vojsko protivzdušné obrany přes 500 tisíc lidí, 1 400 strategických odpalovacích stanovišť protiletadlových řízených střel a zhruba 10 tisíc pozemních přehledových radarů. Šlo o nejhustší síť protivzdušné obrany na planetě, navrženou tak, aby viděla a zasáhla prakticky cokoliv nad celým územím. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se tahle mašinérie začala rozpadat, ne výbuchem, ale postupným škrtáním rozpočtů, slučováním struktur a tichým přiznáním, že na všechno nejsou peníze. V roce 1998 Moskva sloučila PVO s letectvem, v srpnu 2000 velitel vzdušných sil Anatolij Kornukov oznámil, že část raketových jednotek přestane držet trvalou bojovou pohotovost. Z plošného systému, který hlídal celé nebe, se stal užší, levnější model ochrany toho, co Kreml považoval za nejdůležitější. Teď, uprostřed války s Ukrajinou, se tahle volba vrací jako účet s vysokým úrokem.

Od plošné sítě k ostrůvkům ochrany

Sovětská PVO fungovala jako samostatný druh vojsk s vlastním velením, vlastní doktrínou a vlastní kulturou. Její smysl byl jasný: vidět všechno, všude, pořád. Když se v devadesátých letech rozpočet propadl a personál klesl zhruba na 200 tisíc lidí, Rusko udělalo pragmatické rozhodnutí: přestalo se snažit hlídat celý vzdušný prostor a soustředilo zbývající kapacity kolem strategických sil, jaderných zařízení a Moskvy. Analýza Army University Press výslovně konstatuje, že ruské protiletadlové systémy jsou účinné v bodové obraně, ale mají omezenou schopnost projekce síly do širšího prostoru. Jinými slovy: Rusko si nezničilo protivzdušnou obranu tím, že by přestalo mít rakety. Zničilo si schopnost hlídat celé nebe.

Sloučení PVO s letectvem v roce 1998 rozpustilo specializovanou kulturu velení v širší struktuře. A oznámení z roku 2000 o utlumení trvalé pohotovosti části jednotek znamenalo, že i ty systémy, které zůstaly, nebyly vždy připravené reagovat. Tím vznikla architektura, která na mapě vypadá impozantně (bubliny S-400 s dosahem stovek kilometrů), ale v praxi nechává obrovské kusy území bez spolehlivého pokrytí.

Proč ani S-400 nezastaví dron letící padesát metrů nad zemí

Exportní materiály systému S-400 Triumf uvádějí dosah proti aerodynamickým cílům až 380 kilometrů a minimální výšku zásahu 10 metrů. Na papíře to zní drtivě. Jenže papír neřeší fyziku.

Pozemní radar nevidí skrze zakřivení Země. Technický manuál americké Národní geoprostorové zpravodajské agentury vysvětluje, že dosah proti nízko letícím objektům limituje radarový horizont, který závisí na výšce antény a výšce cíle. Americký Kongresový rozpočtový úřad uvádí, že povrchový radar proti cíli letícímu ve výšce kolem 90 metrů má horizontem omezený dosah zhruba 40 kilometrů. U dronu letícího 30–50 metrů nad terénem je to ještě méně. Dlouhý dosah S-400 proti vysoko letícímu bombardéru je v takovém scénáři irelevantní.

K fyzikálnímu limitu se přidává problém zahlcení. Krátkodosahový systém Pancir, určený právě k obraně proti malým cílům, dokáže současně ostřelovat jen omezený počet dronů. Sám Rostec, ruský státní zbrojní konglomerát, přiznává vývoj nové varianty s až 48 miniraketami místo dosavadních 12, právě proto, že masové dronové nálety přesahují kapacitu stávajícího systému. Když pošlete desítky levných dronů na jeden objekt, obránce musí na každý z nich vydat střelu, která stojí násobně víc. A když mu střely dojdou, další drony projdou.

Účet: rafinerie, letiště, bombardéry

Důsledky se měří v konkrétních škodách. V červnu 2026 agentura Reuters informovala o útoku na největší rafinerii zásobující moskevský region, který vedl k zastavení provozu. V březnu téhož roku musel přerušit provoz závod Kirishi, rafinerie, která v roce 2024 zpracovala 17,5 milionu tun ropy, tedy 6,6 procenta celkové ruské rafinační kapacity. Reuters zároveň uváděl, že od začátku roku 2026 se ukrajinské útoky na rafinerie zdvojnásobily a tlačí dolů výrobu benzínu, nafty i leteckého paliva.

Nejde přitom jen o paliva. V červnu 2025 provedla Ukrajina operaci Spider’s Web, koordinovaný dronový útok na ruské letecké základny hluboko v týlu, při kterém byly zasaženy strategické bombardéry. Žádné zázemí už není automaticky bezpečné.

Analytický server Meduza v červnu 2026 shrnul proč: Rusko stále nemá integrovaný celostátní systém proti bezpilotním prostředkům. Chybí pokrytí všech pohraničních regionů i hlubšího týlu, chybí automatické sdílení dat mezi senzory a prostředky ničení. Obrana je založena na bodové ochraně jednotlivých objektů, kterou lze snáz zahltit větším počtem cílů.

Rusové to cítí, a říkají to nahlas

Frustrace se šíří napříč ruskou společností. Jamestown Foundation v červnu 2026 zaznamenala, že jen za první tři a půl měsíce roku novináři napočítali asi 2 000 hlášení o přeletech dronů nad ruskými regiony. Loajalistický vojenský expert Rustem Klupov konstatoval, že počet bezpilotních prostředků zasahujících Rusko od začátku roku vzrostl o 250 procent. V dubnu 2026 byl poprvé zasažen Jekatěrinburg, město vzdálené přes 1 500 kilometrů od ukrajinské hranice. I zastánci války začali připouštět, že žádné zázemí už neexistuje.

Čísla z průzkumů to potvrzují. VCIOM v dubnu 2026 uváděl 25 procent respondentů v tísnivé či úzkostné náladě. Levada Center v červnu 2026 naměřila 64 procent podpory přechodu k mírovým jednáním, výrazný nárůst oproti 35 procentům v únoru 2025. Dronové útoky samy o sobě Kreml nezlomí, ale systematicky zvyšují domácí tlak a zhoršují komfortní zónu, ve které Moskva vyjednává.

Lekce, která se týká i NATO

Ruský problém není unikátní, je jen nejviditelnější. Sestřelovat dron za pár tisíc korun raketou za miliony je dlouhodobě neudržitelné pro každou armádu. Státy NATO už proto nakupují levné interceptory: Defense News v květnu 2026 popisoval nákup systému Merops za zhruba 375 tisíc korun za kus, jehož jediným smyslem je narovnat nákladovou asymetrii. Izrael mezitím testuje integraci laserového systému Iron Beam do společného velení s Iron Dome, aby mohl levně ničit drony i rakety ve velkých objemech.

Praktický závěr je prostý: vrstvit senzory, elektronický boj, levné interceptory a sdílení dat. Nespoléhat na jednu „velkou“ protiletadlovou bublinu. Přesně to, co Rusko po roce 1991 přestalo dělat, a co mu teď ukrajinské drony každý den připomínají.

Moskva se pokouší mezery zacelit za pochodu: nové varianty Panciru, hustší senzorové sítě, improvizované protidronové hlídky. Jenže vybudovat integrovanou architekturu obrany celého vzdušného prostoru uprostřed probíhající války je jako opravovat střechu v bouřce. Bouřka nečeká.

Článek Rusko si po roce 1991 zničilo protivzdušnou obranu, a teď platí účet. „Ukrajinské drony si dělají, co se jim zlíbí,“ stěžují si Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sever Krymu je po útoku na rozvodnu v blackoutu. A jako bonus Ukrajinci zasáhli přímo u Kerče stanoviště S-300/S-400

Jindřich Svěcený — Fri, 03 Jul 2026 11:59:00 +0000

Ve 02:20 místního času 29. června 2026 zaznamenaly satelity NASA první tepelnou anomálii na severu Kerčského poloostrova, v prostoru, kde stojí připravené pozice systémů S-300 a S-400. O necelé dvě hodiny později, kolem čtvrté ranní, hlásili obyvatelé vesnice Marianivka černý kouř stoupající nad místní rozvodnou 220/35 kV a úplný výpadek elektřiny. Dva údery za jednu noc, dva různé typy cílů, jeden společný záměr: systematicky rozebírat infrastrukturu, na které stojí ruská kontrola nad poloostrovem.

Čtyři rozvodny za jednu noc

Marianivka nebyla osamocený zásah. Ukrajinský 413. pluk „Raid“ 1. července oznámil, že v noci na 29. června zasáhl drony domácí výroby Fire Point celkem čtyři rozvodny na Krymu, kromě Marianivky ještě Oleksandrivku, Vypasne a Džankoj. Právě Marianivka ale vyčnívá. Podle schématu ruského systémového operátora patří mezi uzly magistrálního severního směru krymské sítě, který propojuje Simferopol přes Džankoj až ke Krasnoperekopsku na hranici s pevninskou Ukrajinou. Nejde o lokální transformátor na okraji vesnice. Jde o páteřní uzel, jehož výpadek se přenáší jako dominový efekt.

A přesně to se stalo. Tři dny po útoku, 2. července, přiznal místopředseda okupační vlády Jurij Gocanjuk rozsáhlé výpadky na magistrálních sítích. Bez proudu zůstaly Armjansk, Krasnoperekopsk, Džankoj s celým rajónem, Jevpatorije, Černomorský rajón i Saky. Tedy sever, severozápad a kus západního pobřeží. Ne celý poloostrov, ale podstatná část jeho severní poloviny.

Energetika pod opakovaným tlakem

Gocanjuk mluvil o „vnějším vlivu“ na magistrální sítě a slíbil částečné obnovení během dne, s výhradou, že termín se může posunout. Formulace zní povědomě. Už 25. června přiznal šéf okupační správy Sergej Aksjonov poškození energetické infrastruktury a zavedení dočasných odpojování po celém Krymu. Den před noční operací proti Marianivce, 28. června, zasáhly ukrajinské drony sackou teplárnu o výkonu 149,4 MW, hlavní zdroj tepla a elektřiny pro město Saky.

Rozdíl mezi Saky a Marianivkou je zásadní. Sacká teplárna je výrobní kapacita: spaluje palivo, vyrábí megawatty. Marianivka je přenosový uzel: nic nevyrábí, ale bez ní se vyrobená elektřina nedostane ke spotřebitelům na severu. Ukrajina tak v rozmezí dvou nocí zasáhla obě vrstvy, výrobu i distribuci. Pro ruské energetiky na Krymu to znamená improvizaci: přepojování zátěže, řízené blackouty v režimu tři hodiny se světlem a tři bez, nouzový roaming mobilních sítí v severních okresech. O pohodlné rezervě nemůže být řeč.

Požáry na pozicích protivzdušné obrany

Druhý cíl noční operace ležel na opačném konci poloostrova. Monitorovací kanál Crimean Wind lokalizoval požár do oblasti Bolšoj Kamyšlyk na severním pobřeží Kerčského poloostrova u Azovského moře, kde se nacházejí připravené pozice systémů S-300 a S-400. Satelitní systém NASA FIRMS zaznamenal tepelnou anomálii ve 02:20 místního času, tedy ještě před zásahem Marianivky.

Důležitá poznámka k důkazní síle: FIRMS pracuje se snímky družic MODIS a VIIRS, rozlišení činí 375 metrů u VIIRS a jeden kilometr u MODIS. Systém spolehlivě potvrdí, že na daném místě vznikl tepelný jev. Neřekne ale, co přesně hořelo, zda odpalovač, radar, muniční sklad, nebo pomocná technika. Proto je přesnější mluvit o zasaženém stanovišti PVO a požárech v prostoru rozmístění než o potvrzeném zničení celé baterie.

Ztenčující se ochranný deštník

I s touto opatrností ale kerčský zásah zapadá do delší série, která ruskou protivzdušnou obranu na Krymu viditelně oslabuje. Jen tři dny předtím, 26. června, oznámila ukrajinská SBU zásah výzbroje a radiolokační stanice S-400 v oblasti Kerčského průlivu. V únoru 2026 hlásily Síly speciálních operací potvrzené zničení odpalovače S-400, radaru 92N6E a systému Pancir, škody tehdy vyčíslily na miliardu dolarů. A v březnu zasáhlo ukrajinské námořnictvo v Sevastopolu servisní zázemí firmy Almaz-Antěj, která systémy S-400 a S-300 opravuje.

Každý takový úder zvyšuje náklady na obranu Kerčského mostu, přístavu i loděnic. Neříkáme, že ochranný deštník nad průlivem zmizel, ale ztenčuje se. A Ukrajina na to evidentně sází: nejdřív oslepíš radar, pak zasáhneš to, co radar chránil.

Drony vlastní výroby, západní ekosystém

Pluk „Raid“ u operace proti rozvodnám výslovně uvedl drony Fire Point ukrajinské výroby. Nejde tedy o přímé nasazení západních zbraňových systémů, ale západní podpora hraje roli o patro výš. Mezinárodní dronová koalice vedená Lotyšskem a Velkou Británií, jejímž členem je i Česká republika, buduje bezpečný dodavatelský řetězec komponentů. Británie v dubnu 2026 oznámila dosud největší dronový balík, nejméně 120 000 kusů včetně dálkových úderných systémů. Konkrétní český komponent v této operaci veřejné zdroje nejmenují, ale ekosystém, ve kterém Fire Point vzniká, stojí i na západních dílech a penězích.

Krym se ocitá v kleštích, které se pomalu svírají: energie ubývá shora, protivzdušná obrana zespodu. A každá další noc přináší riziko, že se kleště sevřou o další otočku.

Článek Sever Krymu je po útoku na rozvodnu v blackoutu. A jako bonus Ukrajinci zasáhli přímo u Kerče stanoviště S-300/S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové ztrácí vliv, a tentokrát to bolí hodně. Indie si staví vlastní S-400, ale lepší a za zlomek ceny

Vít Lukáš — Mon, 22 Jun 2026 18:20:00 +0000

Když v květnu 2025 šéfové státní firmy Bharat Electronics Limited (BEL) na konferenčním hovoru s investory otevřeně mluvili o „indigenous S-400″, nebyla to jen marketingová fráze. Za ní stojí konkrétní program, konkrétní radary a konkrétní harmonogram. Project Kusha je třívrstvý dlouhodosahový systém protivzdušné obrany, na kterém BEL spolupracuje s indickou agenturou pro obranný výzkum DRDO. Interceptory mají pokrývat pásma kolem 150, 250 a 350 kilometrů. Podle zprávy Janes z listopadu 2023 se počítá s operačním nasazením kolem let 2028–2029 a odhadovaná cena za pět jednotek přesahuje 2,5 miliardy dolarů. Nejde o kopii ruského systému. Jde o pokus vymanit se z modelu, ve kterém za špičkovou protivzdušnou obranu platíte cizí zemi nejen při nákupu, ale i desítky let poté.

Co přesně Indie staví

Kusha není jeden typ rakety. Je to architektura. Tři vrstvy interceptorů pokrývají různá pásma dosahu a výšky, aby systém dokázal reagovat na stealth letouny, balistické střely, střely s plochou dráhou letu, přesně naváděnou munici i drony. BEL v přepisu investorského hovoru z května 2025 potvrdila, že společně s DRDO vyvíjí „mainly all type of radar“ a různá řídicí centra. Prototyp má být hotový do jednoho až půldruhého roku, následovat budou zkoušky v délce dvanácti až čtyřiadvaceti měsíců, v některých scénářích i třiceti šesti.

Důležité je, co v tom výčtu chybí: zahraniční hlavní dodavatel. Radary, velitelská centra, integrace, to vše má být domácí. Přesný seznam všech komponent, u kterých by Indie mohla být závislá na dovozu, otevřené zdroje neprozrazují. Ale směr je jednoznačný: Nové Dillí chce mít pod kontrolou nejen střely, ale celou nervovou soustavu systému.

Proč to Rusko bolí víc než ztráta jednoho kontraktu

Prodej zbraňového systému typu S-400 není jednorázový obchod. Je to vstupní brána do desetiletí servisních smluv, modernizačních balíčků, náhradních dílů a školení. Každý další regiment, každá softwarová aktualizace, každý nový typ interceptoru, to všechno generuje příjmy a udržuje strategickou závislost kupujícího na dodavateli.

Právě tento řetězec Indie programem Kusha přeřezává. BEL už mluví o potenciálním objemu zakázky kolem 40 000 crore rupií pro domácího integrátora. Když si představíte, že tyto peníze místo do ruských státních podniků potečou do indického průmyslového ekosystému, pochopíte, proč nejde jen o prestiž. Rusko přichází o referenčního zákazníka na jednom z největších obranných trhů světa, a to v segmentu, kde dosud nemělo v Indii reálnou konkurenci.

Širší kontext je ještě výmluvnější. Indická obranná výroba ve fiskálním roce 2024–2025 dosáhla hodnoty 1,51 lakh crore rupií, což je rekord. Politika „Aatmanirbharta“, tedy soběstačnosti, není jen slogan. Je to průmyslová strategie s reálnými čísly. Kusha do ní zapadá jako vlajková loď, ne jako izolovaný experiment.

Válka na Ukrajině a sankce uvalené na Rusko v tom podle nás hrají roli, i když otevřené indické zdroje to explicitně neříkají. Když váš hlavní dodavatel vede vyčerpávající válku a jeho průmysl je pod sankcemi, diverzifikace přestává být luxusem. Stává se nutností.

Jak si Kusha stojí ve světovém srovnání

Indie není první zemí, která se pokouší vybudovat vlastní dlouhodosahovou protivzdušnou obranu. Srovnání se dvěma dalšími programy ukazuje, kam Kusha patří:

Turecko — SİPER: Domácí dlouhodosahový systém vyvíjený konsorciem ASELSAN–ROKETSAN–TÜBİTAK SAGE pod státním zadáním. Průmyslový model je podobný indickému: stát řídí architekturu, domácí firmy dodávají klíčové subsystémy. Turecko ale zároveň provozuje ruský S-400, což mu způsobilo diplomatické komplikace se Západem. Indie se tomuto paradoxu snaží vyhnout tím, že domácí alternativu buduje paralelně.
Izrael — vícevrstvý štít: Iron Dome pro krátký dosah, David’s Sling pro střední, Arrow-2 a Arrow-3 pro balistické střely. Izrael nevsadil na jeden univerzální systém typu S-400, ale na specializované vrstvy, kde každá kryje jiný typ hrozby. Kusha se blíží spíše této filozofii, tři třídy interceptorů pro různá pásma, ale ambicí je pokrýt je v rámci jednoho programu.

Zásadní rozdíl: Izrael svůj vícevrstvý štít budoval dekády a s masivní americkou podporou. Indie chce srovnatelnou schopnost v kratším čase a s větší mírou průmyslové nezávislosti. Je to ambiciózní. Jestli to vyjde, ukáže až operační nasazení.

Co zatím nevíme, a co to znamená

Z otevřených zdrojů nelze bezpečně tvrdit, že Kusha je v tvrdých technických parametrech, jako jsou přesnost, reakční doba nebo schopnost zachytit hypersonické cíle, prokazatelně lepší než S-400. Doložit lze něco jiného a v dlouhodobém horizontu možná důležitějšího: domácí kontrolu nad vývojem, integrací a výrobou. Přesnou srovnávací cenu indického kontraktu na S-400 se v otevřených primárních zdrojích nepodařilo dohledat, takže formulace „za zlomek ceny“ vychází z dostupných odhadů, ne z ověřeného porovnání.

Systém ještě neprošel ostrými zkouškami. Prototyp se teprve rodí. Mezi prezentací na investorském hovoru a funkční baterií v operační službě leží roky testování, ladění a politických rozhodnutí. Indie ale už dnes buduje něco, co žádná dodávka ze zahraničí nemůže nahradit, vlastní průmyslovou páku v segmentu, který dosud ovládala Moskva.

Pokud se Kusha osvědčí u indických vzdušných sil, otevře se další kapitola: export. Země hledající alternativu k ruskému S-400 by měly kam se obrátit. A Rusko by ztratilo nejen zákazníka, ale i konkurenta na trzích, které dosud považovalo za své.

Článek Rusové ztrácí vliv, a tentokrát to bolí hodně. Indie si staví vlastní S-400, ale lepší a za zlomek ceny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinské námořnictvo v noci nečekaně udeřilo na Krym. Ráno hořela stanoviště S-400 i ruská vojenská základna v Kerči

Lubomír Vávra — Sun, 21 Jun 2026 20:36:00 +0000

Satelitní data zachytila výraznou tepelnou anomálii jižně od vesnice Kurortne poblíž mysu Zjuk, přesně v místě, kde monitoring otevřených zdrojů dříve identifikoval odpalovací zařízení a naváděcí radary ruské protivzdušné obrany. Druhý požár propukl v severní Kerči, v areálu, který podle investigativního mapování odpovídá zázemí 630. samostatného železničního praporu. Dva oddělené cíle, jeden společný jmenovatel: východní Krym jako provázaný uzel obrany a logistiky dostal během jedné noci dvojitý úder.

Co přesně hořelo u Kurortne

Pozice jižně od Kurortne je ve veřejně dostupných databázích vedená jako stanoviště systému S-300 nebo S-400. Monitoring Crimean Wind, na nějž odkazuje Ukrinform, na místě dříve zaznamenal naváděcí radary typu 30N6E a 92N6E i vzácnější přehledový radar Kasta-2E2. Právě tyto komponenty jsou pro fungování celého protiletadlového komplexu klíčové; bez radarů je baterie slepá.

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR to koncem června 2025 formulovala bez diplomatických obálek: při jiném potvrzeném zásahu do S-400 na Krymu výslovně uvedla, že radary jsou „oči“ systému a bez nich se celý komplex stává nebojeschopným. Tehdy šlo o dvě radiolokační stanice 92N2E, dvě stanice 91N6E a jednu odpalovací jednotku. Požár u Kurortne zapadá do stejného vzorce, cíleného lovu nejcitlivějších prvků ruské protivzdušné obrany.

Přesný rozsah škod ale zůstává otevřený. Systém NASA FIRMS potvrzuje, že v daném bodě vznikl významný tepelný zdroj; satelitní senzory VIIRS s rozlišením 375 metrů ho zachytily do tří hodin od přeletu. To stačí k potvrzení požáru. Nestačí to k tvrzení, že shořel konkrétní radar nebo odpalovací vůz. Bez snímků před a po nebo oficiálního vyhodnocení škod je přesnější říct „pravděpodobně zasaženo“ než „zničeno“.

Vojenská základna v Kerči není kasárna, je to železniční tepna

Druhý cíl nočního úderu vyžaduje vysvětlení, protože „vojenská základna v Kerči“ zní obecně. Podle investigativního mapování Centra novinářských investigací jde o areál 630. samostatného železničního praporu (vojenská část 98546), součást 39. železniční brigády. Objekt leží v severní Kerči u historické pevnosti Jeni-Kale.

Úkolem praporu je:

oprava a provozní zajištění železniční infrastruktury,
střežení klíčových železničních objektů,
podíl na výstavbě a ochraně železniční části Kerčského mostu.

Nejde tedy o běžná kasárna bez vazby na zásobování. Je to jednotka, která drží v chodu koleje, a koleje jsou pro ruskou armádu na Krymu životně důležité. Munice, palivo, náhradní díly pro techniku, to vše proudí přes železnici. Zasáhnout prapor, který ji udržuje, znamená útočit na samotnou schopnost Ruska zásobovat poloostrov.

Proč právě východní Krym a proč teď

Většina medializovaných ukrajinských úderů na Krym mířila do Sevastopolu nebo na Kerčský most. Východní Krym stál spíš v pozadí. Jenže právě kerčský poloostrov je místo, kde se protivzdušná obrana a logistika protínají na malém prostoru. Kromě zasažené baterie u Kurortne investigativní zdroje mapují v oblasti i pozice 18. protiletadlového raketového pluku a 3. radiotechnického pluku. Hustá síť, a právě proto lákavý cíl.

Podle rozhovoru agentury Reuters s velitelem ukrajinských bezpilotních sil Robertem Brovdim je strategickým záměrem Kyjeva „izolovat Krym od Ruska“ systematickými údery na zásobovací trasy a protivzdušnou obranu. Noční zásah do protivzdušné obrany a železničního zázemí na kerčském poloostrově do této logiky přesně zapadá. Nejprve oslepíš obranu, pak máš volnější cestu k dalším cílům.

Co víme jistě, a co ne

Transparentnost vyžaduje přiznat limity. Veřejně dostupná data ukazují požár na známé pozici protivzdušné obrany a nasvědčují zásahu vojenského areálu v Kerči. Co ale ve veřejných zdrojích chybí:

Původce útoku. Přímé oficiální přihlášení ukrajinského námořnictva k tomuto konkrétnímu zásahu se nepodařilo dohledat. Pracovní verze zmiňují raketový úder, objevuje se i zmínka o střelách Storm Shadow, ovšem bez potvrzení.
Přesné datum. Veřejně dohledatelné zdroje spojují požár u Kurortne hlavně s přelomem června a července 2025; pro jiná uváděná data je doložení slabší.
Rozsah destrukce. NASA FIRMS potvrzuje tepelnou anomálii, nikoli seznam zničené techniky. Bez satelitních snímků před a po zůstává hodnocení škod na úrovni „pravděpodobně poškozeno“.

Ruská strana k požárům na kerčském poloostrově konkrétně nereagovala. Ministerstvo obrany v Moskvě prostřednictvím agentury Interfax pouze uvedlo, že v příslušnou noc sestřelilo 32 ukrajinských dronů, z toho jeden u pobřeží Krymu. O stanovišti S-400 ani o železničním areálu ani slovo.

Co to znamená pro ruskou obranu poloostrova

Jeden zasažený bod protivzdušné obrany neznamená „Krym bez ochrany“. Na kerčském poloostrově operují další radarové a protiletadlové jednotky a ruská armáda má schopnost přesouvat techniku. Znamená to ale mezeru v překryvu, oslabení severovýchodních a azovských přístupů, kudy mohou přiletět další ukrajinské střely nebo drony. A každá taková mezera zvyšuje cenu, kterou Rusko platí za udržení poloostrova.

Ukrajina v červnu 2025 prokázala, že dokáže systematicky lovit nejcennější komponenty S-400 přímo na Krymu. Kerčský poloostrov přestal být bezpečným týlem. Stal se frontovou linií ruské protivzdušné obrany, a ta linie hoří.

Článek Ukrajinské námořnictvo v noci nečekaně udeřilo na Krym. Ráno hořela stanoviště S-400 i ruská vojenská základna v Kerči se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci naklonovali ruský S-400 a překonali ho, jeho výrobu si navíc z většiny lokalizovali. Střely jsou lehčí, rychlejší a lépe manévrují

Aleš Kratochvíl — Mon, 15 Jun 2026 19:12:00 +0000

Denys Štilerman, šéf Fire Pointu, v polovině května 2026 zveřejnil na síti X prezentaci interceptorové střely FP-7.x a systému, který kolem ní staví. Tvrdí, že raketa je lehčí, rychlejší a manévrovatelnější než její ruský předobraz, střela 48N6 používaná v kompletu S-400. Kompozitní tělo z uhlíkových materiálů, rychlost 1 500 až 2 000 metrů za sekundu, délka 7,25 metru a téměř kompletní výroba na Ukrajině. Čísla zní ambiciózně. Jenže první ostrý zásah balistického cíle firma plánuje až na konec roku 2027. Mezi prezentací a funkčním protibalistickým štítem leží ještě hodně práce, a právě v tom prostoru se odehrává skutečný příběh projektu Freya.

Východní raketa, západní mozek

Označení „klon S-400″ je zkratka, která sedí jen napůl. Fire Point nepřevzal celý ruský komplet, radary, velení, datové spoje. Převzal konstrukční logiku samotné střely. Základ FP-7.x stojí na sovětsko-ruské rodině 48N6, tedy na raketě, jejíž aerodynamický koncept je v postsovětském prostoru dobře známý a technicky dostupný. Všechno ostatní je jiné.

Radary mají být evropské, v prezentaci se objevují Saab Giraffe 8A, Thales Ground Master 400, Hensoldt TRML-4D, Leonardo KRONOS Land nebo dánský Weibel GFTR-2100. Velitelské centrum stojí na norském Kongsberg FDC, integrace běží přes Link-16 a formát ASTERIX. Výsledkem je hybridní architektura: ukrajinský efektor zasazený do NATO-kompatibilního ekosystému. Právě tohle odlišuje Freyu od pouhého reverzního inženýrství.

Co je ověřené a co zatím jen slib

Fire Point veřejně sdělil několik parametrů FP-7.x: rychlost, délku, materiál těla a dosah kolem 300 kilometrů. Štilerman v rozhovoru pro Defense News zároveň uvedl cíl srazit cenu jednoho interceptu pod milion dolarů, zlomek toho, co stojí americký PAC-3 MSE.

Co veřejně doložené není:

Přesná hmotnost střely a číselné srovnání manévrovacího přetížení s ruskou 48N6.
Reálná obálka zásahu ověřená nezávislým testem.
Jakýkoli ostrý zásah balistického cíle.

V podcastu s Janinou Sokolovou z 18. května 2026 Štilerman řekl, že FP-7.x má „plný výrobní cyklus kromě jednoho detailu“. Ten jediný importovaný díl firma nejmenuje, neznáme ani jeho povahu, ani zemi původu. Zároveň ale Fire Point otevřeně přiznává, že v radarech, naváděcích hlavicích a komunikačních systémech expertizu nemá a hledá evropské partnery. Téměř plná lokalizace se tedy týká samotné rakety, nikoli celého systému Freya.

Proč Ukrajina staví vlastní štít

Odpověď je prostá: Patriotů je málo a jsou drahé. Ukrajinský vicepremiér Mychajlo Fedorov v únoru 2026 vyzval evropské partnery ke společným protibalistickým projektům. Argument zní logicky: Evropa sama nemá dostatek kapacit proti balistickým hrozbám typu Iskander-M a americké systémy nejsou škálovatelné v potřebném objemu.

Fire Point do tohoto rámce zapadá. V dubnu 2026 při návštěvě Německa podepsala firma technologickou dohodu s německým Diehlem, jednu ze dvou, které oficiálně potvrdila Kancelář prezidenta Ukrajiny. Freya tak přestala být startupovým nápadem a posunula se na úroveň státem podporovaného průmyslového projektu. Francie podle květnového jednání Zelenského s Macronem rovněž deklarovala ochotu pracovat na protibalistických schopnostech, i když přímé napojení na Freyu veřejné zdroje nepotvrzují.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Freya míří do kategorie, kterou Evropa zoufale potřebuje: škálovatelná protibalistická vrstva za přijatelnou cenu. Pokud Fire Point splní vlastní harmonogram a na konci roku 2027 předvede funkční intercept, vznikne produkt, který by mohl doplnit existující systémy SAMP/T nebo Patriot tam, kde jich není dost.

Česká stopa v projektu se zatím ve veřejných zdrojích neobjevuje. Doložení partneři jsou z Německa, Norska a Francie a od firem jako Saab, Thales či Hensoldt. Česko nicméně samo označuje protivzdušnou obranu za modernizační prioritu a Ukrajině už dodávalo systémy kratšího dosahu, například prostředek Viktor od Excalibur Army. Ten ale operuje v úplně jiné vrstvě. Viktor je systém protivzdušné obrany krátkého dosahu (SHORAD) proti dronům a letadlům. FP-7.x míří na balistické střely letící rychlostí přes Mach 4. Jsou to komplementární, nikoli konkurenční systémy.

Ambice versus realita: horizont 2027

Největší síla projektu Freya nespočívá v tom, že Ukrajina „zkopírovala Rusko“. Spočívá v modelu: vzít známý raketový základ, obalit ho evropskými senzory a velením a vyrobit z toho exportovatelný protibalistický produkt za zlomek ceny amerických řešení. Největší slabina je symetrická: zatím jde o architekturu na slidech a raketu bez veřejně doloženého ostrého testu.

Štilerman sám říká konec roku 2027. Do té doby je FP-7.x příslib, ne zbraň. Ale příslib, za kterým už stojí státní dohody, evropští partneři a válkou vynucená motivace, jakou žádný západní zbrojní startup nemá.

Článek Ukrajinci naklonovali ruský S-400 a překonali ho, jeho výrobu si navíc z většiny lokalizovali. Střely jsou lehčí, rychlejší a lépe manévrují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko chce na Ukrajinu odpálit skoro 500 raket ze systémů S-300 a S-400. Nic netrefí, ale zasévají strach v lidech

Aleš Kratochvíl — Tue, 09 Jun 2026 15:57:48 +0000

Tempo je podle odpovědi ukrajinské vojenské rozvědky GUR pro server Ukrainska Pravda až 50 kusů měsíčně. K prosinci loňského roku měla Moskva na skladě přes 400 těchto střel, takže nejde o improvizaci posledních týdnů, ale o stabilizovanou výrobní linku. RM-48U je přestavěná protiletadlová raketa, původně navržená, aby sestřelovala letadla, teď namířená na pozemní cíle. Přesnost je mizerná. Ale právě v tom spočívá problém: Rusko ji nepotřebuje přesnou.

Co je RM-48U a proč létá špatně

RM-48U vychází ze starších střel rodiny 5V55 a 48N6, které tvoří páteř protiletadlových systémů S-300PM a S-400. Původní účel byl jasný, zasáhnout letoun nebo řízený prostředek ve vzduchu s pomocí radarového navedení. Hlavice váží podle varianty 133 až 180 kilogramů tříštivotrhavé nálože.

Problém nastane ve chvíli, kdy takovou střelu vypustíte po balistické trajektorii na pozemní cíl. Bez přesného koncového navádění raketa ztrácí to jediné, v čem vynikala, schopnost trefit bod. Analytická zpráva CSIS označuje tyto přestavěné střely za „nevhodné“ pro pozemní útok. Část z nich míjí cíl o stovky metrů. Jenže 143kilogramová hlavice, která dopadne kamkoli do města, nezůstane bez následků.

Kalkulace, která dává smysl jen Kremlu

Rusko letos podle GUR plánuje dodat až 700 raket Iskander-M a k tomu přes 480 RM-48U. Dohromady to znamená kapacitu přesahující tisíc balistických střel ročně. Iskander je přesný, drahý a Moskva si ho šetří na vojenské cíle. RM-48U je levnější doplněk, a jeho role je trojí:

Saturace protivzdušné obrany. Každá RM-48U letící po balistické dráze nutí Ukrajinu reagovat. Proti balistickým hrozbám jsou podle ukrajinského ministerstva obrany nejúčinnější střely PAC-3 pro systém Patriot. Jedna záchytná raketa PAC-3 stojí násobně víc než přestavěná protiletadlová střela. Aritmetika je krutě jednoduchá.
Plošné škody na civilní infrastruktuře. Nepřesná raketa s hlavicí přes 130 kilogramů dopadající do obytné zástavby ničí domy, přerušuje dodávky energie, zabíjí lidi.
Psychologický tlak. Mluvčí GUR Andrij Jusov to popsal přímo: samotná stálá hrozba masivního ostřelování je součástí psychologického nátlaku na ukrajinskou společnost.

Čísla, která mluví za sebe

Při masivním útoku z noci z 1. na 2. června Rusko vypustilo celkem 729 cílů, raket i dronů. Ukrajinské letectvo neutralizovalo 642 z nich. Z 33 balistických střel vedených jako Iskander-M se ale podařilo sestřelit jen 11. Třetinová úspěšnost proti balistice ukazuje, jak zranitelná je obrana i s Patrioty v sestavě.

V některých sekundárních interpretacích se objevuje odhad, že část balistické salvy mohly tvořit právě RM-48U. Oficiální hlášení ukrajinského letectva to veřejně nerozlišilo.

Civilní dopady jsou měřitelné. Podle mise OSN pro lidská práva na Ukrajině bylo jen za leden až duben 2026 ověřeno 815 zabitých a 4 174 zraněných civilistů, meziroční nárůst o 21 %. V lednu tvořily útoky raketami a drony dlouhého dosahu 39 % všech civilních ztrát. Šlo převážně o města daleko od frontové linie. OSN mluví výslovně o záměru „vzbuzovat strach a trauma“.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro českou pomoc

Zelenskyj v únoru řekl, že střely letící po balistické trajektorii lze zachytit jen Patrioty. Každá další RM-48U v ruském arzenálu tak zvyšuje tlak na nejcennější vrstvu ukrajinské obrany. Česká republika dodala Ukrajině dva komplety 2K12 Kub se střelami, příspěvek reálný, ale v kategorii protivzdušné obrany jiné třídy, než jakou balistická hrozba vyžaduje. Česká muniční iniciativa, z níž podle informací Financial Times citovaných ČT24 odstoupila polovina přispívajících zemí, řeší primárně velkorážní munici, tedy jinou část problému.

Rusko nemusí trefit konkrétní budovu, aby dosáhlo svého. Stačí, že 480 raket ročně dopadá do měst, vyčerpává Patrioty a drží miliony lidí v permanentním strachu. Přesnost je volitelná. Teror ne.

Článek Rusko chce na Ukrajinu odpálit skoro 500 raket ze systémů S-300 a S-400. Nic netrefí, ale zasévají strach v lidech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko na Ukrajině přichází o jeden systém za druhým, Indie chce překvapivě dalších pět baterií S-400

Aleš Kratochvíl — Sun, 17 May 2026 12:52:00 +0000

Na první pohled to nedává smysl. Ukrajinské síly od léta 2023 opakovaně zasahují ruské komplety S-400 na Krymu i v přilehlých oblastech, radary, odpalovače, celé palebné prvky. Ruské zbrojní exporty za poslední pětiletku spadly o 64 %. A Nové Dillí přesto přichází s objednávkou, která má zdvojnásobit počet těchto systémů v indické výzbroji. Klíč k pochopení neleží v tom, jestli je S-400 univerzálně „dobrý“ nebo „špatný“. Leží v tom, pro jakou válku a do jaké sítě ho Indie kupuje.

Co Ukrajina dokázala se S-400 udělat

Ukrajinská rozvědka 23. srpna 2023 oznámila zničení celého kompletu S-400 na okupovaném Krymu. Šlo o první velký, veřejně potvrzený zásah do systému, který Rusko prezentovalo jako páteř své protivzdušné obrany. Nebyl poslední.

V dubnu 2024 přišla další vlna. Podle ukrajinské rozvědky, kterou citoval Reuters, byly u Džankoje zničeny nebo kriticky poškozeny čtyři odpalovače S-400 a tři radarové stanice. V listopadu 2024 pak ukrajinské ministerstvo obrany hlásilo zničení radaru S-400 a dvou nízkovýškových radarů Podlet, které slouží jako cílové senzory pro celou rodinu S-300/S-400. Právě ztráta radarů je pro systém často fatálnější než ztráta odpalovače, bez senzorů je komplet slepý.

Tempo ztrát není každodenní, ale přichází ve vlnách. Ukrajina kombinuje průzkumné drony, balistické střely a údery na emisní zdroje. V dlouhé opotřebovávací válce, kde protivník systematicky loví radarovou infrastrukturu, se i špičkový systém protivzdušné obrany stává zranitelným cílem.

Proč Indii ukrajinské ztráty neodradily

Indický Defence Acquisition Council 27. března 2026 schválil pořízení dalších pěti systémů S-400 pro indické letectvo. V oficiálních dokumentech Indie mluví o „systems“ či „squadrons“, nikoli o „bateriích“, terminologie, která odráží, že jde o komplexní sestavu radarů, velitelských stanovišť a odpalovačů, ne o izolovaný kus techniky.

Načasování schválení není náhodné. Předcházela mu operace Sindoor, krátký, ale intenzivní konflikt s Pákistánem na přelomu dubna a května 2025. Podle oficiální indické komunikace systémy protivzdušné obrany během operace fungovaly „ve výjimečné synergii“ díky propojení přes síť IACCS (Integrated Air Command and Control System), která spojila všechny prvky protivzdušné obrany do jednoho obrazu bojiště. Indie tedy nehodnotila S-400 izolovaně, ale jako jednu vrstvu v síťově propojené architektuře, kde data sdílí s izraelskými systémy Barak-8/MRSAM, domácím C4ISR a dalšími senzory.

Podle nás je tohle jádro celého paradoxu. Na Ukrajině je S-400 loven v měsíce trvající kampani zaměřené na jeho radarovou stopu. V Indii fungoval jako součást domácí obrany v krátkém konfliktu, kde ho chránila vrstvená síť a kde nepřítel neměl čas ani prostředky na systematický lov senzorů. Dvě odlišná bojiště, dva odlišné výsledky.

Dodávky, které se táhnou, a přesto se objednává znovu

Původní kontrakt na pět systémů S-400 podepsala Indie s Ruskem 5. října 2018. Dodávky měly být dokončeny do roku 2023. Nestalo se. Čtvrtý systém podle Times of India dorazil teprve v květnu 2026, pátý se očekává do konce roku. Skluz činí zhruba tři roky.

Důvody jsou systémové. Data Stockholmského institutu SIPRI ukazují, že ruské exporty velkých zbraní mezi obdobími 2015–2019 a 2020–2024 propadly o 64 %. Válka na Ukrajině žere výrobní kapacitu, náhradní díly i hotové systémy. Ruský velvyslanec v Indii Denis Alipov přesto průběžně ujišťuje, že jednání o dalších kusech pokračují.

Pro Indii z toho plyne dvojí realita:

Vyjednávací páka: 38 % ruských zbrojních exportů v posledním pětiletém období směřovalo právě do Indie. Moskva si nemůže dovolit ztratit svého největšího zákazníka.
Logistické riziko: Pokud by druhý balík pěti systémů běžel podobným tempem jako první, část dodávek se může potkat s obdobím, kdy bude Indie chtít zavádět domácí alternativu, vyvíjený systém Kusha s deklarovaným dosahem 400 km.

Indie navíc nechce jen platformy. Podle Times of India schválení zahrnuje i 280 střel S-400 na doplnění spotřeby z operace Sindoor a vytvoření strategické rezervy. Příběh se tak posouvá z roviny „kupujeme radary a odpalovače“ do roviny „budujeme zásoby munice pro příští konflikt“.

Síť, ne jednotlivá zbraň

Indická strategie protivzdušné obrany stojí na vrstvení. S-400 pokrývá dlouhý dosah, deklarovaných 250 až 400 km podle typu střely a cíle. Barak-8/MRSAM obstarává střední pásmo do zhruba 70 km. Pod nimi operují krátkodosahové systémy. Celou architekturu spojuje IACCS a širší infrastruktura C4ISR, kterou indické ministerstvo obrany označuje jako „Akashteer“, systém sdílení senzorových dat mezi armádou, letectvem a námořnictvem.

Bharat Electronics Limited, státní indický podnik, na svém řešení C4IS Trinetra výslovně popisuje integraci senzorů a zbraňových systémů do jedné operační architektury. Propojení S-400 s izraelskými systémy by mělo zvýšit účinnost hlavně ve sdílení obrazu bojiště a přidělování cíle vhodnější střele, nikoli v „magickém“ zlepšení jednoho systému.

Indie přitom postupně diverzifikuje. Podíl Ruska na indických dovozech zbraní sice zůstává na 36 %, ale Francie výrazně posílila a domácí výroba roste. S-400 je v tomto kontextu přechodová vrstva, stále hodnotná, ale nikoli věčná.

Co Indie pravděpodobně ví a my ne

Z veřejných zdrojů nelze rekonstruovat radarové záznamy, záznamy o zásazích ani spotřebu střel z operace Sindoor. Fakt, že Nové Dillí bezprostředně po konfliktu schválilo zdvojnásobení počtu systémů S-400 a objednávku stovek střel, je ale sám o sobě signálem. Interní vyhodnocení zjevně dopadlo pozitivně, natolik, že převážilo reputační škody z Ukrajiny i riziko dalšího zpoždění ruských dodávek.

Indie nekupuje S-400 navzdory tomu, co se děje na Ukrajině. Kupuje ho kvůli tomu, co se stalo nad jejím vlastním územím, v jiné válce, v jiné síti, proti jinému protivníkovi. Otázka není, jestli je S-400 nezranitelný. Otázka je, jestli Rusko dokáže dalších deset systémů vyrobit a dodat dřív, než je Indie přestane potřebovat.

Článek Rusko na Ukrajině přichází o jeden systém za druhým, Indie chce překvapivě dalších pět baterií S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ukrajinci měli velké štěstí. Rusové udělali fatální chybu a nechali je rozmetat baterii S-400, které je páteří PVO

Vít Lukáš — Wed, 15 Apr 2026 04:28:00 +0000

Základem protivzdušné obrany Ruska je systém dlouhého dosahu S-400, v podstatě jde o její páteř. Rusové na něj spoléhají hlavně při likvidaci těch nejpreciznějších cílů, například střel s plochou dráhou letu a balistických raket. Ukrajinci se ho proto snaží ničit nebo významně poškodit, aby udělali do ruské obrany díru a připravili ji o zásadní schopnosti. Stačí k tomu precizní úder na radary baterie S-400. Podobnou akci redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala na videu (níže), kde Rusko nejspíše baterii rozmístilo velice špatně.

Vozidla S-400 stála blízko u sebe

Záběry ani popisek k nim nijak neprozrazují, kde se ruská baterie, na níž Ukrajina zaútočila, nacházela. Úder měl nicméně zasáhnout radar systému S-400, i kyž není vyloučeno, že jich zničil nebo poškodil více, případně že se poškození týkají dalších částí, jako je velitelské a řídící vozidlo. Rusové totiž podle všeho udělali chybu a několik vozidel S-400 umístili na jedno místo. Přesně to pak Ukrajina zasáhla, exploze je vidět uprostřed. Vyhnula se jen dvěma odpalovacím vozidlům, která stála nedaleko, tedy mimo dosah výbuchu.

Takový úder je podle názoru Armádního Zpravodaje pro baterii S-400 vážný. Na svých radarech totiž závisí, a používá jich větší množství – každý k něčemu jinému. Ty nejlepší z nich dokáží detekovat cíle do vzdálenosti až 600 kilometrů, slouží hlavně jako přehledové, kdežto jiné zase k detekci cílů letících v extrémně nízké výšce, uvádí Wikipedia, což se týká třeba střel s plochou dráhou letu. Bez radarů ale nemůže obsluha na cíle střílet.

Dosah střel z S-400 je potom až 400 km, a proto může v obraně vzniknout díra až na takovou vzdálenost. I když v realitě, pokud jich je dostatek, bývají baterie blíže, aby se překrývaly, protože na maximální vzdálenost nepálí. Vyřazení i jediné z nich je pro Rusko bolestivé, protože jich nemá dostatek. NewsWeek uvádí, že na začátku 20. let 21. století jich bylo pravděpodobně 56, ale vzhledem ke ztrátám jich bude možná o desítky méně.

Není jasné, jakou zbraň Ukrajinci proti S-400 použili. Vzhledem k tomu, že video neukazuje dron, který by na skupinu vozidel udeřil, bude to nejspíše raketa nebo střela. Armádní Zpravodaj nevylučuje použití M142 HIMARS schopného zasahovat na dlouhé vzdálenosti. Wikipedia uvádí, že střela GLSDB, tedy raketa vynášející klouzavou pumu GBU-39 SDB, může zasáhnout cíl na vzdálenost 150 kilometrů, a k podobnému úderu je více než vhodná.

Zničení baterie S-400 (zveřejněno 7. října 2025)

Článek Video: Ukrajinci měli velké štěstí. Rusové udělali fatální chybu a nechali je rozmetat baterii S-400, které je páteří PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Vít Lukáš — Mon, 02 Mar 2026 04:28:00 +0000

Jednou z oblastí, na něž Ukrajina po začátku ruské agrese v únoru 2022 útočí, je poloostrov Krym. Na něm mají nebo měly ruské ozbrojené síly celou řadou klíčových vojenských zařízení, a stejně tak hlavní kotviště černomořské flotily, což znamená řadu velice cenných vojenských cílů. Ukazuje se přitom, že je tam Rusko nedokáže plnohodnotně bránit a má veliké škody, a to i na protivzdušné obraně, která by měla ochranu zajišťovat. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že to dokazuje i video (níže), kde jsou vidět právě útoky na ruskou PVO.

Rusko obsadilo Krym již v roce 2014

Krym není ruským územím, ale patří podle mezinárodních norem Ukrajině. Wikipedia však uvádí, že ho již v roce 2014 anektovalo a označuje ho za své území. Důvodů k tomu bylo několik – mnoho obyvatel Krymu bylo proruských a připojení si opravdu přálo, ale zejména má strategickou polohu. Kupříkladu je tam Sevastopol, v němž kotvila Černomořská flotila, kdysi nejspíše nejsilnější námořnictvo v celém Černém moři.

Na poloostrově jsou také rozmístěné systémy protivzdušné obrany, například S-400, a Ukrajina často cílí právě na ně. Je schopna přesně ničit odpalovací systémy, radary i další části, které jsou základem ruské obrany dlouhého dosahu – ta má zvládat sestřelovat letouny, střely s plochou dráhou letu i balistické rakety krátkého doletu, uvádí Wikipedia. Ukazuje se ovšem, že například na drony nestačí, a tak S-400 pravidelně zasahují. Mezer může pak využít Ukrajina k útokům na další cíle, třeba na velitelství černomořské raketové divize.

Krym je hlavně v dosahu dronů

Ukrajina může k útokům na Krym použít celou škálu zbraní, protože je relativně blízko. Na severu i v jeho středu může útočit drony FP-2, k nimž United24Media uvádí, že unesou až 105kg hlavici a doletí do vzdálenosti až 200 km. Pokud by to nestačilo, lze použít drony FP-1 s dosahem až 1 600 km, které unesou hlavici o hmotnosti 60 kg, a při kratší vzdálenosti až dvojnásobnou, uvádí Militarnyi. Ta na zničení protivzdušné obrany více než dostačuje.

Útoky na Krym mají podle všeho dvojí účel – jsou tam vojenská zařízení, a také dislokované jednotky, které slouží v bojích na Ukrajině. Jejich oslabení či poškození však snižuje útočné schopnosti Ruska a může to narušit zásobování fronty. Druhá rovina bude pak morální a propagandistická. Útoky mohou Rusům dokázat, že se Ukrajinci s anexí rozhodně nesmíří, a ukrajinské veřejnosti to, že jsou tam její ozbrojené síly schopné způsobovat škody.

Útok na části ruského systému S-400 na Krymu

Článek Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: stačilo několik vteřin a ruská PVO v klíčové oblasti vykrvácela. Ukrajinci provedli přesný úder

Vít Lukáš — Thu, 19 Feb 2026 04:28:00 +0000

Ukrajinská armáda doslova pase po nejlepších systémech ruské protivzdušné obrany, které se snaží zničit. Ta tím přichází nejenom o možnost bránit se protiútokům řízených střel, dronů a dalších zbraní, ale zároveň utrpí velké škody, je-li zasažen cenný systém jako S-400. Redakce Armádního Zpravodaje na videu (níže) zaznamenala, že má ruská armáda systém rozmístěný mj. v Belgorodské oblasti, kde je doslova na ráně.

S-400 chrání zásadně cenné oblasti

Ruský systém S-400 je určený k ničení letounů, střel s plochou dráhou letu, balistických raket nebo dalších podobných cílů na dlouhou vzdálenost, uvádí Wikipedia. Je tedy základem ruské protivzdušné obrany dlouhého dosahu, a proto je používán hlavně v klíčových oblastech. Belgorod je jednou z nich, protože tudy proudí na severní část ukrajinské fronty podstatná část zásob a posil, a pokud by je Rusové nepřikryli protivzdušnou obranou, jsou zranitelné.

To ovšem platí rovněž o systému S-400. Ačkoliv je sofistikovaný a patří k těm nejlepším na světě, má hned několik slabin. Jednou z nich je neschopnost lokalizovat malé drony, což umožňuje na jeho jednotlivé části útočit, a další je zranitelnost v okamžiku, kdy baterie nebo její části mění pozici. V tomto okamžiku radary nebo odpalovací vozidla umístěná na podvozku nákladních automobilů nemají možnost žádné obrany, a zároveň nemohou být zamaskována, takže je lze velice snadno objevit a následně na ně navést útok.

Možnosti, jak zaútočit na přesouvající se odpalovací i jiná vozidla, je použít drony s dostatečným dosahem. Takové odpalovací vozidlo nemá žádnou ochranu, a stačí tedy i nějaký s relativně malou hlavicí, která ho během několika sekund poškodí. Když ho navíc trefí do tubusů, v nichž jsou střely užívané k eliminaci cílů, je jeho zničení téměř jisté. Při takovém útoku se může totiž snadno vznítit raketové palivo a také explodovat hlavice střel.

Ukrajina má relativně širokou škálu dronů, jimiž může proti S-400 zaútočit, ovšem pokud letí až do Belgorodské oblasti, nemohou to být malé FPV drony, protože ty nemají dosah a Rusko pochopitelně přímo u fronty S-400 neumisťuje, na to je moc cenný a zranitelný. Využít tak může dron středního dosahu, jakým je například RAM-2X, s nímž je úspěch téměř zaručen. Wikipedia uvádí, že má dosah až 150 kilometrů, a i když disponuje hlavicí o hmotnosti pouhé 3 kilogramy, zásah bohatě stačí k tomu, aby odpalovací vozidlo zničil.

Ukraińskie drony rozpoznawcze wykryły dwie rosyjskie wyrzutnie S-400 poruszające się 50 km w głąb rosyjskiego obwodu biełgorodzkiego i wystrzeliły drony. Obie wyrzutnie zostały trafione i zniszczone. pic.twitter.com/Qmo0DDLNlF
— Belarus ⬜️🟥⬜️🤝Ukraine 🇺🇦 (@Propeertys) December 18, 2025

Ukrajinské drony ničí odpalovací vozidla systému S-400

Článek Video: stačilo několik vteřin a ruská PVO v klíčové oblasti vykrvácela. Ukrajinci provedli přesný úder se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válka nadobro vyvrátila ruské mýty o S-400. Super-systém PVO selhává jeden po druhém

Vít Lukáš — Sun, 08 Feb 2026 04:02:00 +0000

Rusko dlouhá léta tvrdilo, že má nejlepší systém protivzdušné obrany na světě, a dlouho to tak i vypadalo. S-400 měl být schopen zničit jakýkoliv letoun, střelu, a dokonce balistickou raketu kratšího doletu, ale i další cíle, s mimořádně vysokou účinností. Nelze popřít, že mnohé opravdu sestřelit dokáže, ale zároveň se ukázalo, že má své velké limity a určité slabiny, které ho rozhodně nečiní tak zázračným. Redakce Armádního Zpravodaje je přesvědčena, že je S-400 zbraň srovnatelná s podobnými systémy, oproti nimž nijak nevybočuje.

S-400 selhal hned v několika případech

Nedostatky systému S-400 se začaly ukazovat hlavně po ruské invazi na Ukrajinu, ale také v indickém střetu s Pákistánem. Ačkoliv byl okupovaný Krym chráněný bateriemi S-400, Wikipedia uvádí, že ho třeba v září 2023 zasáhly střely Storm Shadow, z čehož vyplývá hned několik slabin. Tou první je, že má značný problém se zasahováním cílů letících velice nízko nad zemí, což je případ těchto britsko-francouzských střel. K dalším lze přičíst, že pokud útočí více cílů, lze ho relativně snadno přehltit. I když tedy nějaké zasáhne, zbylé nakonec projdou.

S-400 zklamal také v dalších úlohách. Když Ukrajina dostala raketomet M142 HIMARS, ukázalo se, že je zcela bezmocný proti jeho střelám GMLRS, uvádí Euro-Sd, ačkoliv Rusko tvrdilo opak. Nedobře si pak vedl i proti taktickým balistickým raketám MGM-140 ATACMS. Některé Rusové sestřelili, ale mnohé obranou prošly, což o zázračných schopnostech S-400 nesvědčí. Stejně tak bezmocný je proti menším typům dronů. Ukrajina opakovaně ničí odpalovací vozidla a radary menšími drony, zatímco S-400 proti nim nedokáže zasáhnout.

S-400 lze relativně snadno rušit

Nedobře si vedl S-400 i v konfliktu mezi Indií a Pákistánem. ThinkTank uvádí, že se ukázala jeho pomalá odezva zvláště proti rychle letícím cílům, které navíc mají některé schopnosti stealth. Pákistánci měli navíc zjistit, že je náchylný k různým typům elektronického rušení, takže lze tedy relativně snadno mást jeho radary a snížit tak jeho efektivitu. Radary jsou navíc další slabinou, protože jsou externí a spoléhá na ně celá baterie. Když se je tedy podaří zničit nebo vážně poškodit, je rázem celá baterie naprosto slepá a nefunkční.

Střely do S-400 také vyžadují pokročilou elektroniku, ale Rusko musí mnohé komponenty dovážet ze zahraničí, což výrobu omezuje a prodražuje. Zvláště za situace, kdy musí v mnoha případech překonávat embargo. Dosah střel je navíc pravděpodobně nižší, než ruském uváděných 400 km. Idrw sice uvádí, že indický S-400 sestřelil pákistánský Saab 2000 Erieye na vzdálenost 314 kilometrů, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to není potvrzené z nezávislých zdrojů, a navíc je to stále o pětinu méně než údajně největší dosah.

Článek Válka nadobro vyvrátila ruské mýty o S-400. Super-systém PVO selhává jeden po druhém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko mělo přebytek střel pro systémy S-300 a S-400, tak je přestavělo a historicky poprvé jimi zasypalo Ukrajinu. Nesou až 180kg hlavice

Jindřich Svěcený — Tue, 20 Jan 2026 16:16:00 +0000

Ukrajina čelí ruskému bombardování téměř každý den, a 20. ledna 2026 bylo opravdu mohutné, o čemž svědčí množství o sofistikovanost některých zbraní. Redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že se mezi nimi vůbec poprvé objevily také střely RM-48U, což jsou přestavěné střely ze systémů protivzdušné obrany S-300 a S-400 se 120kg hlavicemi. Není jasné, jak velkou měly úspěšnost, ale minimálně některé se podařilo ukrajinské armádě sestřelit.

Střely umí útočit na pozemní cíle od počátku

Ačkoliv jsou systémy S-300 a S-400 primárně určeny k protivzdušné obraně, umí omezeně také útočit na pozemní cíle. Sice o tom byly informace již dříve, ale dlouho panovaly nejasnosti. Až v roce 2011 na to veřejně upozornila běloruská armáda, když S-300 testovala. Střely jsou ovšem relativně drahé a rozhodně mají větší hodnotu při využití v roli protivzdušné obrany.

Telegramový kanál „Plukovník generálního štábu“ upozornil, že ruská armáda konkrétně použila k útokům na Ukrajinu 20. ledna 2026 střely RM-48U, o nichž je jenom málo informací. Postaveny jsou na základě 5V55 určených pro S-300PM nebo 48N6DM určených pro S-400, a určeny jsou k výcviku. Jelikož jim ale končila životnost, rozhodli se je Rusové zužitkovat takto.

Existovat by jich přitom mohlo přes 400 kusů, což představuje pro ukrajinskou PVO velkou výzvu, jelikož určitě nedokáže sestřelit všechny. Není ovšem jasné, jaké přesně mají parametry, oproti původním se mohou v něčem lišit. Střely 5V55 existují v několika modernizacích. Jejich hlavice je těžká 130 nebo 133 kg a dolet od 47 do 90 km, potvrzuje Wikipedia.

iZdroj fotografie: Náčelník generálního štábu

Sestřelená střela RM-48U během ruského útoku na Ukrajinu 20. ledna 2026

Oproti tomu střely 48N6DM (nebo též 48N6E3) doletí až 240 km, ačkoliv některé zdroje uvádí dosah o 40 km delší, a nesou 180kg hlavici, uvádí Wikipedia. Má přitom poloaktivní radarové navádění, zatímco střely pro S-300 mají některé tzv. povelové, kdy závisí na pozemním systému, a některé poloaktivní radarové, kdy se částečně navádí samy, ale stále potřebují pomoc.

Ruská armáda měla použít neznámý počet střel RM-48U, ovšem 20. ledna mělo letět na Ukrajinu celkem 18. balistických raket, což zahrnuje i tyto střely, jelikož dopadají na cíl po balistické křivce. Armádní Zpravodaj také zjistil, že ukrajinská rozvědka v prosinci 2025 uvedla, že by mělo mít Rusko více než 400 střel RM-48U, což představuje značnou sílu.

Článek Rusko mělo přebytek střel pro systémy S-300 a S-400, tak je přestavělo a historicky poprvé jimi zasypalo Ukrajinu. Nesou až 180kg hlavice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km

Jindřich Svěcený — Tue, 13 Jan 2026 16:58:00 +0000

Ještě před několika lety bylo nepředstavitelné, aby Ukrajina prováděla údery v hloubi ruského týlu. To se ovšem v posledních letech změnilo hlavně díky dalekonosným dronům, a později dostala od západních podporovatelů také řízené střely. Nemá jich však dostatek a Rusové se proti nim umí do jisté míry bránit. To bude také dle redakce Armádního Zpravodaje jeden z důvodů, proč se pro ni Velká Británie rozhodla vyvinout balistické rakety.

Odchylka do 5 metrů a dosah až 500 km

Balistická raketa se pohybuje po tzv. balistické křivce, kdy nejdříve vystoupá hodně vysoko, a potom zamíří k cíli, na nějž dopadá pod ostrým úhlem. Poháněna je zpravidla v počáteční fázi letu, potažmo než dosáhne potřebné výšky, ale na zem dopadá bez pohonu. Největším plusem je, že tak nabírá vysokou rychlost, pročež ji mnohá PVO nedokáže zachytit.

Wikipedia doplňuje, že se tak zásadně liší od řízené střely, která je poháněna po celou dobu letu. V případě balistické rakety, kterou chce Velká Británie vyvinout pro Ukrajinu, se bude jednat o tzv. taktickou, jelikož má mít dosah pouze 500 km. Umožní to zasahovat cíle v ruském týlu, i když ne v celém, ale i tak se bude jednat o velmi slušnou posilu.

Vláda Velké Británie uvádí, že má nést 200kg hlavici a má být navržena pro operace s vysokým rizikem velkého elektromagnetického rušení, díky čemuž ji bude těžké zmást, aby i tak zasáhla zamýšlený cíl s odchylkou max. 5 m. Zamýšleno je odpalování z různých vozidel v těsném časovém rozestupu, aby dopadlo více raket na stejné místo po několika minutách.

Projekt nazvaný Nightfall má zajistit efektivní balistickou raketu s cenou 800 tisíc liber za kus, tedy v přepočtu asi 22,36 milionů korun, zatímco jich má měsíčně vznikat 10. Britský ministr obrany John Healey řekl, že jeho země odmítá tolerovat Putinovu nelegální válku, v níž schválně zasahuje civilní oblasti a odmítá dosáhnout míru diplomatickou cestou.

Armádní Zpravodaj je názoru, že britská vláda s vývojem spěchá, jelikož podepsala dohodu na návrh balistické rakety se třemi firmami, které ho mají podat do 09. února 2026, zatímco smlouva na postavení prototypu má být zadána o měsíc později. Půjde nicméně pouze o jeden z prostředků dlouhého dosahu, nikoliv o nějaký dominantní.

Rusko má přitom k zachytávání balistických raket řadu systémů, zejména S-500, který byl také nedávno nasazen do bojové pohotovosti, ale nejspíše stráží hlavně Moskvu. Zvládat je pak mají rovněž S-400 a S-300, jehož verze VM (S-300VM) se stala prvním systémem na světě, který dokázal současně zasahovat řízené střely, letadla i balistické cíle, uvádí Wikipedia. Zvládat by to však měl také S-350, který je hlavně určen k doplňování S-400.

Článek Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ukrajinci zasadili tvrdou ránu ruské PVO. Vyřadili jí dokonce vzácný radar S-350 Vitaz

Jindřich Svěcený — Thu, 01 Jan 2026 14:40:00 +0000

Z ruské protivzdušné obrany jsou nejčastěji zmiňovány systémy S-400 a S-300, event. Tor nebo také Buk. A právě poslední dva zmíněné má postupně nahrazovat S-350, ačkoliv to jistě nebude hned. Nebezpečný je až na 120 km, a stejně jako u kteréhokoliv jiného platí, že bez radaru prakticky nic nevidí. Vyřadit ho přitom lze i poškozením, což dle redakce Armádního Zpravodaje ukazují záběry (níže), na nichž je vidět, jak na něj Ukrajinci zaútočili.

PVO evidentně drony vůbec neviděla

S-350 je systém protivzdušné obrany středního dosahu. Nejčastěji využívá střely 9M96, které má také S-400, a dostřelí s nimi od 1,5 do 120 km, uvádí Wikipedia. Vedle toho má ještě 9M100 s dosahem 10 až 15 km, ale nebezpečný je pochopitelně hlavně s prvními. Slouží v podstatě jako doplněk S-400 a S-500, přičemž nahrazuje 9K37 Buk a Tor.

Alespoň to byl tedy záměr, ale soudě dle jeho složitosti k tomu nejspíše hned tak nedojde. A to i z důvodu, že se skládá z několika vozidel, min. z velitelského, radarového a odpalovacího, což znamená, že potřebuje relativně hodně prostoru. Oproti systémům TELAR, které kombinují vše zmíněné na jednom vozidle, to pro ně představuje značný handicap.

Součástí systému může nicméně být radarů několik, přičemž každý sleduje jiný typ cílů a na jinou vzdálenost. Zničit každý jeden z nich může ukrajinské armádě poskytnout výhodu, jelikož jí to otevře nebe k útokům jak klasickými pilotovanými letouny, tak velkými drony, stejně jako řízenými střelami. S-350 si přitom poradí i s těmi ve velmi nízké výšce.

Ukrajinci zasáhli radar sebevražedným dronem, podle typu letu měl klasickou letadlovou konstrukci. Armádní Zpravodaj to odhaduje na FP-2, který nese 105kg hlavici až na 200 km, uvádí Militarnyi. I když není jasné, kde k zásahu došlo, postarala se o něj dronová jednotka známá jako Maďarovi ptáci, která působí poblíž Chersonu, uvádí Wikipedia.

Zasáhnout se podařilo také Tor-M2, který umí udeřit na vzdálenost až 10 km ve výšce až 10 km, a jeho velkou výhodou je, že dokáže vypálit během 2 až 3 vteřin od zastavení, uvádí Wikipedia. Ovšem jak vidno, v tomto případě stál na místě, díky čemuž se stal mnohem snazším cílem. Ani u něj není potvrzen žádný dron, ale Armádní Zpravodaj to opět odhaduje na FP-2.

Zničení systému Tor-M2, a následně vzácného radaru S-350 (zveřejněno 01. ledna 2025)

Článek Video: Ukrajinci zasadili tvrdou ránu ruské PVO. Vyřadili jí dokonce vzácný radar S-350 Vitaz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ukrajinci zasadili těžkou ránu ruské PVO. Když to nečekala, zničili jí S-400 na cestě

Vít Lukáš — Fri, 26 Dec 2025 04:28:00 +0000

Zničit části moderního ruského systému protivzdušné obrany S-400 je vždy úspěch, jelikož to nejenom způsobí velké materiální škody, ale také jde o velmi cenný systém, který bude chybět. Ukrajinci proto počkali na okamžik, kdy ho Rusové začali přesouvat a jeho části se na cestách staly velmi zranitelnými drony. Pochopitelně ale museli mít naprosto přesné informace, že se tak stalo. Redakce Armádního zpravodaje takový koordinovaný úder zaznamenala na videu (níže), při němž ukrajinská armáda způsobila té ruské obrovské škody.

Rusové zkusili S-400 přesunout v noci

Záběry ukazují konvoj složený pravděpodobně z dvojice odpalovacích vozidel systému S-400, jak se přesouvá po cestě. Vzhledem k tomu, že drony používají termovizní kameru, nejspíše se to událo v noci. Rusko se je totiž snažilo přesunout v Belgorodské oblasti asi 50 km od ukrajinské hranice maximálně nepozorovaně. Nepřátelský průzkum tak musel být velmi pozorný, protože zkoordinovat útok na tak velkou vzdálenost není jednoduché.

Útoku se měla zúčastnit šestice dronů, ale není přesně jasné, jakých. Armádní Zpravodaj odhaduje, že se mohlo jednat o některý z ukrajinských Middlestrike dronů schopných útočit na střední vzdálenosti. Pravda uvádí, že jedním z takových, který v minulosti posloužil třeba k útokům proti radarům PVO, je Rubaka. Ten unese hlavici těžkou několik kilogramů a dokáže útočit na vzdálenost až 200 km, což by ke zničení ruského systému stačilo.

S-400 je systém PVO dlouhého dosahu. Wikipedia uvádí, že má být schopen likvidovat letouny, vrtulníky, řízené střely, a dokonce i balistické rakety. Rusko ho prezentovalo jako nejlepší na světě, jenomže v praxi se ukázalo, že sice dokáže mnohé z cílů sestřelit, ale rozhodně není schopen zadržet koordinovaný útok moderními zbraněmi. Sám se také stává častým cílem ukrajinských úderů zejména bezpilotními letouny, proti nimž je bezradný.

Ani v tomto případě se S-400 nemohl v žádném případě bránit, protože byl v pohybu. Drony měly zasáhnout obě vozidla, kdy jedno zničily, čemuž napovídá zaznamenaná mohutná exploze, a druhé pak vážně poškodily, a nelze říct, zda ho bude možné opravit. Ruská armáda přišla při útoku také o čtveřici střel 48N6DM, které umí zasahovat cíle do vzdálenosti až 240 kilometrů, což z nich činí velmi nebezpečné zbraně. Jejich ztráta není nezanedbatelná.

Zničený ruský konvoj S-400 (zveřejněno 18. prosince 2025); zdroj videa: DefenseDigest

Článek Video: Ukrajinci zasadili těžkou ránu ruské PVO. Když to nečekala, zničili jí S-400 na cestě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Nejlepší ruská PVO byla úplně bezradná. Ukrajinci bodovali několikanásobně, když rozmetali celou baterii S-400

Vít Lukáš — Mon, 08 Dec 2025 04:28:00 +0000

Ačkoliv Ukrajinci útočí například na ruské ropné rafinerie a jiné cíle, aby způsobili ekonomické škody, zaměřují se primárně na ty vojensky významné. Jedním z takových je baterie moderního systému ruské protivzdušné obrany S-400, která je běžně určena k ochraně nějakého důležitého prostoru, ale s drony si poradit nedokáže. Redakce Armádního Zpravodaje to může doložit videem (níže), na němž je vidět zničení celé baterie právě jimi.

Zničené byly 2 radary a 4 odpalovače

Na záběrech je vidět, jak vypadají následky útoku ukrajinských dronů na baterii systému S-400, které natočil nějaký z obyvatel ruského přístavního města Novorossijsk. Vidět jsou na něm v dálce šlehající plameny a výbuchy, pravděpodobně od dopadajících sebevražedných dronů. Během útoku měly být zničeny 2 radary a 4 odpalovací systémy, uvádí KyivIndependent, přičemž byly části baterie evidentně u sebe a jejich zničením v podstatě přestala existovat.

Baterie pravděpodobně hlídala vojenskou základnu a místní přístav, který se stal po nutnosti opustit Sevastopol sídlem Černomořské flotily, upozorňuje Armádní Zpravodaj. Systém S-400 je právě k takovýmto úkolům určen. Wikipedia uvádí, že je schopen likvidovat letadla do vzdálenosti až 400 kilometrů, ale jeho radary vidí často ještě dále, zatímco z řad řízených střel a balistických raket zvládne nejspíše jenom ty krátkého dosahu.

Ukrajinci měli k útoku použít sebevražedné drony FP-1, k nimž Wikipedia uvádí, že jsou určeny k zásahům na dlouhou vzdálenost, kdy mohou urazit až 1 600 kilometrů. Nesou přitom hlavici o hmotnosti 60 až 120 kilogramů, což bude pravděpodobně záležet na tom, na jakou letí vzdálenost. V případě, že musí urazit dlouhou, bude hlavice menší, když drony naopak ponesou více paliva pro své motory pohánějící vrtuli. Vybaveny měly přitom být kamerami, takže je nejspíše navedli operátoři přímo na stanoviště S-400.

Ačkoliv je S-400 vyspělý systém, má i své slabiny. Jednou z nich je, že nedokáže zachytit menší drony, zvláště pokud budou vyrobeny z nějakých kompozitních materiálů. Může to být i případ FP-1, i když podrobnosti k němu nejsou veřejné. Je ale evidentní, že obsluha baterie neměla tušení, že na ni útočí, případně to věděla, ale její rakety byly k ničemu. Chybou je, že takový cenný systém nechrání jiná protivzdušná ochrana, která by byla schopná si s drony poradit.

Útok na ruský systém S-400 v Novorossijsku (zveřejněno 14. listopadu 2025)

Článek Video: Nejlepší ruská PVO byla úplně bezradná. Ukrajinci bodovali několikanásobně, když rozmetali celou baterii S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ruská protivzdušná obrana utrpěla těžkou ztrátu. Obří exploze proměnila kus S-400 v trosky

Jindřich Svěcený — Tue, 25 Nov 2025 10:24:00 +0000

Ačkoliv je ruská PVO považována za jednu z nejsilnějších na světě, válka s Ukrajinou opakovaně ukazuje, že má slabiny. Tou největší je neschopnost zachytit malé drony, což je podle redakce Armádního Zpravodaje nejspíše také důvod exploze odpalovacího vozidla S-400 na záběrech (níže). Vzhledem k následkům v něm musely být nabité střely, což je umocnilo. Systém je sice schopen fungovat i nadále, ale jeho schopnosti boje jsou tím omezeny.

O zničení S-400 se nejspíše postaral dron

S-400 je nejlepším systémem protivzdušné obrany v ruské armádě a prakticky tvoří jeho páteř. Má ostatně velmi slušné deklarované parametry, a to detekční dosah až 400 km, zatímco střely zasahují cíle maximálně do stejné vzdálenosti, ačkoli záleží na jejich druhu, stejně jako na tom, co mají v hledáčku, protože některé zvládají jenom desítky kilometrů.

Wikipedia vysvětluje, že se baterie S-400 běžně skládá z jednoho velitelského vozidla a nejméně jednoho radaru, ale vždy, když to je možné, má jich více, například panoramatický a multifunkční. I těch nicméně existuje několik druhů, takže se jejich dosah různě liší. Nezbytnou součástí jsou pak odpalovací vozidla, jichž může být zahrnuto v baterii až 72 s 384 raketami, ale S-400 je běžně rozdělen do praporů, v němž jich je nanejvýš devět.

Vzhledem k tomu, že se Ukrajincům podařilo mnohé součásti S-400 ruské armády zničit, potvrdili analytici z Oryxu, bývají baterie mnohem menší a pokrývají stále menší území. Výroba systémů je velmi náročná časově i finančně, což se Rusku aktuálně nehodí. V případě záběrů Armádní Zpravodaj odhaduje, že bylo největší pravděpodobností zničeno odpalovací vozidlo.

Odpovídá tomu mohutnost exploze a odlétající trosky – odpáleny byly nabité střely, jelikož hlavice dronu, který S-400 zasáhl, by něco takového nedokázal. O jaký se jednalo, nelze určit, ale jelikož mělo ke zničení dojít na Krymu, odpovídalo by to například FP-2 s dosahem 200 km, uvádí Militarnyi, případně An-196 s dosahem 600 km, nese-li 75kg hlavici, uvádí Wikipedia.

Kdyby k útoku došlo dnes, mohlo by se jednat také o velkou kvadrokoptéru, kterou tam ukrajinská armáda dostala za pomoci tzv. mateřského dronu, například GOGOL-M, event. námořního jako Magura W6P. Ten totiž může sloužit jako základna pro vzlet vzdušných dronů, jimž potom stačí dolet i v desítkách kilometrů. Je zřejmé, že ruská PVO touto ztrátou značně utrpěla.

Zničení odpalovacího vozidla ruského systému S-400 (zveřejněno 24. srpna 2023); zdroj videa: Bloomberg-News

Článek Video: Ruská protivzdušná obrana utrpěla těžkou ztrátu. Obří exploze proměnila kus S-400 v trosky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ruská PVO trpěla, ukrajinští „Duchové“ zničili na Donbasu tři moderní systémy včetně S-400

Jindřich Svěcený — Tue, 18 Nov 2025 12:52:00 +0000

Protivzdušná obrana je pro ruskou armádu ve válce proti Ukrajině velmi důležitá, protože drží její letadla v dostatečné vzdálenosti alespoň od některých míst. Sama je však zranitelná hlavně drony, což dle redakce Armádního Zpravodaje dobře ukazují záběry (níže), na nichž je vidět, jak jednotka ukrajinské rozvědky známá jako „Duchové“ ničí hned tři moderní systémy. Jasně to prokazuje, nakolik jsou zranitelné proti současně největším hrozbám.

Schytala to PVO na dlouhou i krátkou vzdálenost

Zničení několika ruských systémů PVO je výsledkem jednotky ukrajinské obranné rozvědky, která působí na Donbase na východě země. Dojít k tomu mělo v průběhu dvou týdnů, takže nejde o jedinou akci, a ve všech případech se jedná o velmi cenné systémy, jejichž absence narušuje schopnosti PVO. Viditelně se podařilo zasáhnout část S-400, Buk-M3 a Tor-M1.

S-400 je aktuálně nejmodernější systém protivzdušné obrany v ruské armádě a v podstatě tvoří její páteř. Jeho detekční dosah je až 400 km, uvádí Wikipedia, i když podle jiných zdrojů dosahuje asi o 50 % více. Střely jsou potom schopné dle typu zasahovat až do 400 km, ale často to bývá proti mnohým cílům v desítkách kilometrů, například proti stealth a střelám. V tomto případě to evidentně odneslo velitelské vozidlo, což znamená problém pro celou baterii.

Buk-M3 je nejvyšší modernizací systému 9K37 středního dosahu, který chrání jednotky na frontě do vzdálenosti 70 km. Zasahovat dokáže rovněž letadla, vrtulníky, řízené střely a pumy, a střely i radar mohou být na jednom vozidle, tzv. TELAR, uvádí Wikipedia. To zvyšuje jeho mobilitu, takže ho lze nasazovat více operativně, a rovněž má o něco menší velikost. Neznamená to však, že by byl ve větším bezpečí, protože má rovněž problém zaznamenat malé drony.

Tor-M1 představuje svou první generaci krátkého dosahu. Na vzdálenost až 25 km umí detekovat letadla, vrtulníky, střely nebo pumy, a rovněž balistické rakety, které sestřelí od 1,5 do 25 km v minimální výšce 10 metrů, potvrzuje Wikipedia. Stejně jako Buk-M3 funguje jako TELAR, kdy má radar i střely na jednom vozidle, ale existují i čistě odpalovací nebo radarová.

Ukrajinci využili největší slabiny všech jmenovaných systémů, a to neschopnosti detekovat malé bezpilotní letouny. Velitelské vozidlo S-400 se přitom podařilo zasáhnout do boku, což znamená, že nemuselo dojít k úplnému zničení, ale minimálně ho to vyřadilo a bude vyžadovat opravu. Ve výsledku tím utrpěla celá baterie, které přestalo přerozdělovat příkazy.

Rovněž do boku to zjevně schytal i Tor-M1, u něhož platí totéž – často přitom bývají cílem střely, jejichž odpálení může ihned zničit celý systém. V případě Buk-M3 byl potom úder veden do radaru, který je vysoce náchylný na poškození, a znamená to tedy vyřazení celého vozidla, i když také nemuselo dojít k jeho úplnému zničení (to však ze záběrů pozorovat nelze).

K útokům posloužily ve všech případech drony neznámého typu, ale podle stylu letu se téměř jistě jednalo o kvadrokoptéry. Jejich čtyři rotory umožňují skvělou manévrovatelnost, a třeba DJI Mavic větších velikostí unesou až 3 kg, což stačí třeba na protitankový granát PG-7VL z RPG-7 o hmotnosti 2,6 kg s obsahem 730 gramů trhaviny, vysvětluje Wikipedia.

Ukrajinská jednotka „Duchové“ zničila na Donbasu tři moderní systémy PVO (S-400, Buk-M3 a Tor-M1)

Článek Video: Ruská PVO trpěla, ukrajinští „Duchové“ zničili na Donbasu tři moderní systémy včetně S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ukrajinské speciální jednotky ukázaly, jak dlouhé mají prsty. Zničily Rusům kus systému S-400 na Krymu

Jindřich Svěcený — Sun, 09 Nov 2025 15:05:00 +0000

Jelikož má ruská armáda poměrně hodně systémů PVO, nemůže ta ukrajinská provádět řadu operací tak efektivně. Konkrétně S-400 je přitom nejvyspělejší z nich a drží na uzdě jak letadla a vrtulníky, tak střely a velké drony. Dává proto smysl zničit každou jeho část vždy, když se k tomu naskytne příležitost. Jeho slabinou jsou ale malé letouny, což dle redakce Armádního Zpravodaje dobře ukazují záběry (níže), na nichž to odnesl odpalovač S-400.

Útok pomocí dronu, který S-400 zkrátka nevidí

S-400 je mobilní raketový systém země-vzduch (SAM) vyvinutý v 90. letech 20. století, potvrzuje Wikipedia s tím, že v provozu je od roku 2007. Účinný má být na velkou vzdálenost proti letadlům, vrtulníkům a střelám s plochou dráhou letu, a dokonce má zvládat i stealth letouny, ale nejspíše na max. desítky kilometrů, a také o tom panují vážné pochybnosti.

Kupříkladu předchůdce, tedy S-300, si ani neškrtnul proti izraelským F-35, a ohrozit je nedokázal dokonce ani Bavar-373, což má být íránská obdoba S-400, ale tady Armádní Zpravodaje zdůrazňuje, že bude nejspíše mnohem více přechválený než ruský systém. Jeho detekční dosah má nicméně být proti některým cílům až 400 km, a to dokonce i v případě stealth.

Střely je potom mohou zasahovat na cca stejnou vzdálenost. Nic platné to nicméně není, pokud se na S-400 zaměří menší drony, které vůbec nevidí – a to v tomto případě nešlo o ty úplně nejmenší. Ukrajinské speciální jednotky použily FP-2, který vychází z FP-1, oproti němuž má dosah snížený na 200 km, a přitom nese hlavici těžkou přes 100 kg, uvádí theDefender.

Zaměřit se měl na odpalovač S-400, bez něhož sice systém dokáže nadále fungovat, ale rovněž je to pro něj oslabení, jelikož nemusí mít v oblast čím pálit, pakliže ji nepokrývají další vozidla. V době útoku se v jeho blízkosti kouřilo, ale on samotný poškozen nebyl – pozdější záběry pomocí termovize nicméně ukazují, jak mohutně hoří, takže byla eliminace úspěšná.

S-400 je přitom hlavním systémem ruské protivzdušné obrany, který doplňuje S-500. Ten sice zvládne stejné cíle jako on, ale s menší efektivitou – primárně je určen proti balistickým raketám, satelitům na nízké oběžné dráze Země, nebo hypersonickým orbitálním platformám, vysvětluje Wikipedia. Ukrajinští speciálové měli odpalovač S-400 zasáhnout na Krymu, a jako bonus si potom připsali ještě útok na muniční sklad, ale jeho výbuch vidět není.

Zničení odpalovače ruského S-400 na Krymu (zveřejněno 09. listopadu 2025, ale ke zničení došlo již 06. října); zdroj videa: Velení sil speciálních operací ozbrojených sil Ukrajiny

Článek Video: Ukrajinské speciální jednotky ukázaly, jak dlouhé mají prsty. Zničily Rusům kus systému S-400 na Krymu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-400 je zabiják ukrajinských F-16, ale Rusové ho proti nim prakticky nemohou použít. Potvrzen není jediný sestřel

Vít Lukáš — Sun, 02 Nov 2025 04:52:00 +0000

K útokům na ruské pozice používá ukrajinské letectvo mj. letouny, a to včetně darovaných General Dynamics F-16 Fighting Falcon, jimiž ničí řadu méně i více významných cílů. Rusko je přitom známo tím, že má vyspělé systémy protivzdušné obrany dlouhého dosahu, z nichž je nejlepší S-400, takže by se teoreticky mělo být schopné těmto útokům bránit. Realita je však jiná. Redakce Armádního Zpravodaje je přesvědčena, že to je dáno taktikou ukrajinských pilotů, používanými zbraněmi, a též nemožností Ruska systémy držet na frontě.

Ztráty F-16 jsou malé a nepotvrzené

Ukrajinské letectvo dostává F-16 od spojenců, jako je Nizozemí nebo Norsko. Jejich přesný počet znám není, ale dle odhadů jsou to dnes zhruba tři desítky, a další mají dorazit později. Většinou jde o letouny F-16 MLU, k nimž Wikipedia uvádí, že už jsou starší, ale byly modernizované. Ukrajinci je přitom aktivně používají nejen proti dronům nebo řízeným střelám, ale také s nimi útočí na cíle na frontě. A přesto se zdá, že Rusko proti nim není schopno zasáhnout – ztráty jsou ostatně maximálně 3 letadla, a to jde o nepotvrzené údaje.

Rusko má proti takovým hrozbám hlavně systémy S-400. Wikipedia uvádí, že jejich nejlepší střely mají dosah až 400 kilometrů a přehledové radary ještě mnohem větší, ale přesto neexistují zprávy o tom, že by ukrajinské F-16 posílaly k zemi, ačkoliv by teoreticky měly být doslova jejich zabijáky. Už jenom proto, že F-16 nemají stealth, takže je radary mají schopnost zaměřit a radarově naváděné střely zase zničit. Ale neděje se tak.

Ukrajinci se totiž mohou proti S-400 relativně dobře chránit. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jedním z důvodů, proč ruská PVO nevykazuje výsledky, je používání klouzavých pum, jako jsou JDAM. Americká armáda je popisuje jako klouzavé a naváděné pumy vytvořené z gravitačních. Shazovány jsou z větší vzdálenosti, někdy více než 70 km od cíle, což pomáhá letounům jako F-16 držet si od ruské protivzdušné obrany relativně solidní odstup.

Ten je navíc ještě prodloužen tím, že Rusko nemůže mít S-400 přímo u frontové linie, jelikož by je mohly objevit a zničit ukrajinské drony. Proto jsou odpalovací zařízení a radary desítky, a někdy až stovky kilometrů od ní, takže na F-16 s klouzavými pumami prostě nedosáhnou. Ty ke všemu létají nízko, aby je radary nedokázaly zachytit, a do výšky vzlétnou jenom v okamžiku, kdy pumy odhazují, a pak se zase vrátí nízko. Vedle toho mají systémy elektronického boje, jakými jsou AN/ALQ-131, které dokáží účinnost S-400 významně narušit.

Ruský systém S-400

Článek S-400 je zabiják ukrajinských F-16, ale Rusové ho proti nim prakticky nemohou použít. Potvrzen není jediný sestřel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko našlo způsob, jak ochránit systém S-400 před drony. Nasadí k němu Morpheus, ale zavedení odkládá už 10 let

Vít Lukáš — Sat, 25 Oct 2025 04:02:00 +0000

Jednou z hvězdných zbraní Ruska, s níž se rádo chlubilo po světě, je systém protivzdušné obrany dlouhého dosahu S-400. Prezentovalo ho jako téměř zázračný a schopný se vypořádat s cíli od letadel přes řízené střely až některé balistické rakety, ale praxe jednoznačně ukázala, že je hodně zranitelný. A to nejenom střelami a raketami, které má ničit, ale zejména drony. Redakce Armádního Zpravodaje objevila důkazy, že chce Rusko již řadu let zavést systém 42S6 Morpheus právě na ochranu S-400, ale pravděpodobně se tak nikdy nestalo.

Morpheus má ničit na krátkou vzdálenost

Myšlenka systému 42S6 Morpheus je vlastně jednoduchá. Protože je S-400 systém dlouhého dosahu, má pochopitelně problém si poradit s malými cíli a hrozbami na krátkou vzdálenost, jelikož je ani nedetekuje, natož aby odpálil střely. Wikipedia uvádí, že je krátkého dosahu a specializuje se právě na ničení podobných hrozeb. Ruská PVO ho chtěla nasadit po boku S-400, a tuto dvojici ještě doplnit systémem středního dosahu S-350 Vityaz.

Systém Morpheus je vyvíjen od roku 2007, uvádí Deagel, takže je jasné, že si Rusko muselo být i přes proklamované vychvalování S-400 dlouhodobě vědomo jeho zranitelnosti. Zavedení jeho ochránce do výzbroje však odkládalo, a nakonec byl stanoven rok 2015. Armádnímu Zpravodaji se ani přesto nepodařilo dohledat jedinou zprávu o tom, že by se tak stalo. Vzhledem k tomu, že Ukrajina zničila několik systémů S-400, zdá se, že je nic nechrání.

Střely systému zřejmě s dosahem 5 km

Morpheus měl být postaven na základě střel krátkého doletu 9M338K nebo RZV-MD používaných v systému Tor-M2, jejichž dosah měl být zhruba 5 kilometrů. GlobalSecurity uvádí, že odpalovací vozidlo mělo s největší pravděpodobností obsahovat 24 raket, ale nevylučuje ani 12 nebo dokonce 48; též měl systém Morpheus používat moderní radar typu AESA.

Pokud by Rusko skutečně Morpheus k ochraně S-400 mělo, určitě by to znamenalo velikou překážku v útoku na něj. Střely s menším doletem by pravděpodobně byly schopné postarat se i o sebevražedné drony, které při jejich velikostech dle všeho S-400 nedokáže detekovat nebo zaměřit. Navíc by byly jistě výrazně levnější než střely do S-400. Otázkou je, zda má Rusko v současnosti kapacity, aby takový systém do výzbroje zavedlo.

Článek Rusko našlo způsob, jak ochránit systém S-400 před drony. Nasadí k němu Morpheus, ale zavedení odkládá už 10 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ukrajinci ponížili nejlepší PVO na světě. Jediným útokem oslepili celou baterii S-400, která si o to říkala

Jindřich Svěcený — Sun, 19 Oct 2025 17:20:00 +0000

Ukrajinské letectvo se ve válce na Ukrajině drží zpátky, protože má ruská armáda silnou PVO, z níž je nejlepším systémem S-400. Sestřelovat dokáže i na stovky kilometrů, takže je automatickým cílem vždy, když se objeví. K jeho vyřazení přitom stačí relativně málo – za příklad dává redakce Armádního Zpravodaje záběry (níže), na nichž je vidět, jak Ukrajinci zaútočili na radarovou stanici systému S-400, která byla v těsné blízkosti několika dalších vozidel.

Jeden z nejlepších systémů PVO vyřadil dron

S-400 je aktuálně součástí ruské protivzdušné obrany, a i když má jisté nedostatky a zdaleka není tak „neprůstřelný“, jak ho Vladimir Putin i další politici prezentovali, lze ho označit za schopný a nebezpečný. Cíle zasahuje do vzdálenosti až 400 km, zatímco detekční dosah radarů je podobný, ale v některých případech i větší (v jiných zase menší), potvrzuje Wikipedia.

Součástí je hned několik radarů, například multifunkční 92N6E, panoramatický 91N6E, radar a zařízení detektoru vysokých výšek 96L6, nebo nízkoúrovňový radarový detektor 96L6E. Baterii pak doplňuje velitelské centrum PBU 55K6E, stejně jako několik, obvykle až osm, samohybných odpalovacích zařízení 5P85TE2 nebo odpalovacích přívěsů 5P85SE2.

Označení se v praxi liší v závislosti na typech a modernizacích součástí systému, takže nejde vždy jenom o ty vyjmenované. Jeden S-400 skládající se z maximálně osmi divizí (praporů) může však ovládat až 72 odpalovacích zařízení s maximálním počtem 384 raket (včetně raket s doletem menším než 250 km, přičemž nejnižší dosah vychází na 120 km).

Na uzdě udrží S-400 prakticky všechny ukrajinské letouny, ať jde o starší MiG-29 nebo novější a modernizované F-16 a Mirage-2000-5. Celou baterii lze přitom ochromit vyřazením radaru, bez nějž je jednoduše slepá – když nefunguje, nemůže detekovat cíle a navádět na ně střely. Ze záběrů to nevypadá, že by došlo k úplnému zničení, ale ono ho stačí jenom poškodit.

Radar je vysoce citlivé zařízení, jehož oprava může trvat týdny i měsíce. Armádní Zpravodaj se domnívá, že na něj Ukrajinci zaútočili dronem s lehčí hlavicí, odpovídala by tomu velikost exploze. Často se jedná o granát z RPG-7, který má průraznost cca 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia, ale v tomto případě to nehraje roli, neboť cíl není, hlavně anténa, pancéřovaný.

Rusové navíc udělali tu chybu, že rozmístili několik vozidel v těsné blízkosti – vedle radaru se nejspíše nacházelo velitelské stanoviště, a poté možná vozidlo s nějakým zázemím. Tím to ovšem neskončilo, jelikož se opodál nacházela ještě dvojice odpalovacích vozidel. V dnešní době, kdy oblohu kontrolují drony, jde o silnou nezodpovědnost a nahrávání nepříteli.

Zásah radaru ruského S-400, nejspíše pomocí dronu (zveřejněno 06. října 2025)

Článek Video: Ukrajinci ponížili nejlepší PVO na světě. Jediným útokem oslepili celou baterii S-400, která si o to říkala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ukrajinci využili velké slabiny ruského S-400 a zasáhli mu střely. Spustili tak ničivou řetězovou reakci

Jindřich Svěcený — Wed, 08 Oct 2025 12:49:00 +0000

I když válka na Ukrajině ukázala, že má ruská protivzdušná obrana nějaké mezery, stále patří mezi nejlepší na světě. Stojí přitom na systému S-400, který sice drží na uzdě ukrajinské letectvo, ale má obrovskou slabinu, že nevidí menší drony. To umožňuje ho relativně snadno ničit, což podle redakce Armádního Zpravodaje dobře ukazují záběry (níže), na nichž je vidět, jak explodovala neznámá část S-400, ale pravděpodobně se jednalo o odpalovací vozidlo.

Jeden zásah zřejmě zničil i druhý odpalovač

S-400 je aktuálně nejvyspělejším systémem protivzdušné obrany v ruské výzbroji, což pro něj platí i v celosvětovém měřítku. Wikipedia vysvětluje, že si má poradit s letadly, vrtulníky, střelami s plochou dráhou letu a také s balistickými střelami. Jeho detekční dosah je až 600 km, zatímco dosah střel až 400 km, ale třeba proti posledním zmíněným zbraním do 60 km.

Současně může sledovat až 36 cílů a navádět až 72 střel (při použití dvou na jeden cíl), pakliže je zapojena celá baterie, která obvykle sestává z velitelského vozidla, až osmi odpalovacích vozidel a nejméně jednoho radaru, ale může jich být i několik (panoramatický 91N6E, 96L6 pro detekci vysokých výšek, multifunkční 92N6 atd.), což závisí na sledovaných cílech.

Aktuálně tvoří S-400 doslova páteř ruské PVO, kterou doplňuje starší S-300 s mnohem horšími vlastnostmi, avšak stále poslouží zejména proti letadlům, vrtulníkům a střelám přibližně ze stejného období, zatímco S-500 se sice může zdát jako nástupce, ale není tomu tak. Wikipedia potvrzuje, že je určen primárně proti balistickým raketám a hypersonickým střelám.

Funguje tak jako doplněk S-400, byť zvládá i cíle jako on. Zaznamenaný případ přitom dokazuje, jak moc je systém zranitelný malými drony, které prakticky vůbec nevidí. Není se čemu divit, v době navrhování s nimi nikdo nepočítal, takže jakmile je objeven, má prakticky nulovou šanci na přežití. Soudě podle exploze Armádní Zpravodaj soudí, že byly zasaženy dva odpalovače.

Neznámo proč totiž ruská armáda rozmístila pravděpodobně celou baterii, skládající se možná až z 13 vozidel, hned vedle sebe. Kolik dronů na ni letělo, není jasné. Obvykle to odnese radar, bez něhož nedokáže systém fungovat, ale tentokrát Ukrajinci zřejmě vsadili na odpalovací vozidlo proto, že když zasáhnou jedno, může napáchat škody i těm ostatním.

Jeden dron nejspíše odpálil střely prvního odpalovače, které zasáhly sousední a zničily ho také (zveřejněno 24. srpna 2023)

Článek Video: Ukrajinci využili velké slabiny ruského S-400 a zasáhli mu střely. Spustili tak ničivou řetězovou reakci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Světlé časy pro ruský zbrojní průmysl. Jeden z tradičních odběratelů zbraní se od něj odvracel, ale teď zvažuje koupi S-400 a S-500

Jindřich Svěcený — Tue, 30 Sep 2025 19:19:00 +0000

Jméno ruského zbrojního průmyslu v posledních letech značně utrpělo, a u mnoha jeho zbraní se ukázalo, že jsou režimem přechválené. I proto se od něj začali někteří odběratelé, včetně těch tradičních, odvracet, i když za to může i nespolehlivost a rušení dodávek kvůli válce. Jiní ovšem svůj dřívější postoj přehodnocují a vrací Rusy zpět do hry – za příklad má redakce Armádního Zpravodaje indickou armádu, která zvažuje posílení PVO systémy S-400 a S-500.

Moc na výběr není, ruské systémy PVO jsou ale dobré

Indická protivzdušná obrana není vůbec slabá, ale vzhledem k rozsáhlému území a rostoucí technické vyspělosti největšího rivala, tedy Pákistánu, ale stejně tak Číny, která mu dodává zbraně, potřebuje posílit. Už dnes se opírá o ruské S-400, kterých má 3 pluky, tj. 48 odpalovacích vozidel, plus odpovídající počet radarů a velitelských vozidel pochopitelně.

Vedle toho má i řadu dalších systémů, ale na mnohem kratší vzdálenost. Proti letadlům, střelám a podobným cílům to je třeba indicko-izraelský Barak-8 nebo izraelský SPYDER, zatímco proti balistickým raketám zase Prithvi nebo AAD s dosahem do 150 km, potvrzuje Wikipedia. Dává tedy smysl, že chce možnosti své obrany posílit, hlavně pak na dlouhou vzdálenost.

S-400 je aktuálně páteří ruské protivzdušné obrany, a patří všeobecně mezi nejlepší na světě, byť má své nedostatky, resp. schopnosti horší, než Rusko prezentovalo. V provozu je od roku 2007 a dosah jeho raket vychází až na 400 km, ale má i řadu dalších v rozmezí 40 až 240 km. Sestává rovněž z několika radarů, které mají opět dosah až 400 km, potvrzuje Wikipedia. Zachytit umí jak letadla a vrtulníky, tak střely s plochou dráhou letu nebo velké drony.

S-500 potom zajišťuje obranu proti balistickým raketám a hypersonickým střelám, ale zvládne i letadla a střely s plochou dráhou letu, ačkoliv proti těm je určen hlavně S-400, event. starší S-300, na kratší vzdálenost pak jiné systémy. Zasahovat dokáže až 600 km do dálky a 200 km do výšky, uvádí Wikipedia, takže zničí hlavně rakety tak, že ani po sestřelu nezpůsobí škody.

O záměru nakoupit více systémů PVO informoval thePrint s odvoláním na své zdroje na indickém ministerstvu obrany s tím, že v roce 2018 podepsalo opci na pět systémů, což mu je umožňuje v budoucnu nakoupit za dohodnutou cenu jako kdysi. Armádní Zpravodaj připomíná, že Indie zvažuje rovněž koupit letounů Su-57, jelikož Pákistán dostává čínské J-35A.

Článek Světlé časy pro ruský zbrojní průmysl. Jeden z tradičních odběratelů zbraní se od něj odvracel, ale teď zvažuje koupi S-400 a S-500 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ukrajinci nočními údery zdevastovali páteř ruské PVO na Krymu

Jindřich Svěcený — Tue, 23 Sep 2025 17:35:00 +0000

Ani stovky kilometrů od bojové linie není dnes vojenská technika v bezpečí. Za příkladné dává redakce Armádního Zpravodaje záběry (níže), na nichž je vidět legendární jednotka „Duchové“, jak devastuje ruskou protivzdušnou obranu na Krymu. Jedná se o součásti systému S-400, tedy toho nejlepšího, na němž prakticky stojí, jelikož drží na uzdě letadla nebo řízené střely. Jenomže to odnesly i ty nejcennější části, bez nichž se stává nefunkční celá baterie.

Největším úspěchem je vyřazení radarů S-400

S-400 Triumf je ruský mobilní systém PVO zavedený do výzbroje roku 2007, potvrzuje Wikipedia. Určen je nejen k ničení letadel, ale také bezpilotních prostředků, řízených střel a některých balistických raket na vzdálenost až 400 km, což závisí na typu střely a cíle. Tvoří ho přitom více součástí – přehledové a naváděcí radary, velitelské stanoviště a odpalovací vozidla – dohromady jde o baterii schopnou sledovat desítky cílů a vést proti nim souběžné útoky.

Ochrana, kterou S-400 poskytuje, spočívá v kombinaci různých druhů raket s krátkým, středním i dlouhým dosahem, čímž vytváří vícevrstvou protivzdušnou obranu. Nasazován je především k ochraně strategicky významných oblastí, velkých měst nebo vojenských základen, a je považován za jednu z nejmodernějších součástí ruské PVO, potvrzuje theDailyJagran.

Jeho slabinou je ovšem neschopnost vidět malé objekty, primárně drony. A právě ty ukrajinská jednotka známá jako „Duchové“ k ničení jeho součástí použila. Zasáhnout měla dva multifunkční řídicí radary 92N2E, dva detekční radary 91N6E, a nakonec i jedno odpalovací vozidlo. Všechny útoky jsou přitom hezky viditelné, respektive jak se drony k objektům blíží.

Záběry v tu chvíli končí, což je pochopitelné, jelikož sebevražedné drony zasáhly cíl, na který mířily, a jelikož šlo o akce v hloubi nepřátelského území, nebylo možné je natočit průzkumným dronem. Zejména na vyřazení radarů přitom stačí, že dojde k jejich poškození. Jsou vysoce citlivé, a jakmile se S-400 ocitne bez nich, jednoduše oslepne, protože nemá data.

Nepřátelské cíle pak nelze lokalizovat, a tedy na ně ani navádět palbu. Oprava radarů může navíc trvat i několik měsíců, pakliže nedošlo k jejich úplnému zničení. U odpalovacího vozidla potom záleží, zda došlo k odpálení střel, protože pokud ano a explodovaly, vozidlo muselo být zcela zdevastováno. Jinak je tomu u velitelského vozidla, ale poškození nelze odhadovat.

Ukrajinci přitom útočili v noci, což je patrné podle záběrů pořízených s pomocí termovize, čímž se vyhnou vizuálnímu odhalení mnoha systémy i vojáky, kteří by jinak mohli po dronech střílet i z útočných pušek a jiných ručních zbraní. V některých případech je ostatně patrné, že byli zaskočeni, neboť si jich všimli až na poslední chvíli.

Ukrajinská jednotka „Duchové“ zdevastovala páteř ruské PVO na Krymu (zveřejněno 26. června 2025)

Článek Video: Ukrajinci nočními údery zdevastovali páteř ruské PVO na Krymu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Pohroma dostihla ruskou baterii S-400 stovky kilometrů od fronty. Ukrajinci ji rozložili a oslepili

Jindřich Svěcený — Sat, 20 Sep 2025 15:54:00 +0000

Vzhledem ke všudypřítomným dronům dnes není bezpečno ani stovky kilometrů od fronty, což platí dvojnásobně pro PVO dlouhého dosahu. Redakce Armádního Zpravodaje dává za příklady záběry (níže), na nichž je vidět zničení radaru ruského S-400, tedy té nejdůležitější součásti, bez níž je celá baterie prakticky nepoužitelná. Jedná se přitom o páteř současné ruské PVO, bez níž mohou na ukrajinské straně snáze působit letadla, vrtulníky i různé střely.

Když není radar, celá baterie S-400 oslepne

S-400 je systém dlouhého dosahu určený k ochraně vzdušného prostoru proti letadlům, dronům a balistickým střelám, vysvětluje Wikipedia s tím, že kombinuje velitelský vůz, řadu odpalovacích vozidel s různými typy střel umožňujícími zasáhnout cíle na vzdálenostech od 40 do 400 km, a pak několik radarů – panoramatický 91N6E s dosahem 340 km a multifunkční 92N6E se shodným dosahem – v baterii může být přitom pouze jediný z nich, záleží na struktuře.

Umístěn přitom bývá jinde než ostatní vozidla, aby se celá baterie nestala příliš snadným cílem. Je sice možné zničit i odpalovací vozidla, což se také dle Sil speciálních operací ozbrojených sil Ukrajiny v jednom případě stalo, ale na videu to vidět není. Navíc může baterie fungovat i bez něj, protože jich celkem mívá až osm, ale může to být dle potřeb i méně.

Jenomže dojde-li k vyřazení radaru, celá baterie je prakticky vyřazena z boje, neboť tím ztrácí možnost detekce cílů, jakož i navádění střel. Na záběrech sice není vidět, jak hoří, neb končí těsně před nárazem sebevražedného dronu, což ovšem značí, že ho skutečně zasáhl. I jeho poškození je ovšem fatální, protože ho to vyřadí. Oprava pak může trvat nejméně týdny, ale i měsíce, případně, nepodaří-li se požár uhasit, může být potřeba výroba zcela nového.

Vzhledem k zasažení poblíž Kalugy vzdálené asi 280 km od ukrajinských hranic, kde je severní fronta, byl nejspíše použit dron An-196 Liutyi. Ten má dosah až 2 000 km, ale na kratší vzdálenost, konkrétně do 600 km, unese větší 75kg hlavici namísto 50kg, potvrzuje Wikipedia. Navíc ho nelze vždy dobře rušit, a pro systém jako S-400 je prakticky neviditelný (zvládá větší cíle).

Zničení radaru ruského systému S-400 pomocí dronu (zveřejněno 29. srpna 2025)

Článek Video: Pohroma dostihla ruskou baterii S-400 stovky kilometrů od fronty. Ukrajinci ji rozložili a oslepili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko chce zpět S-400, které prodalo východnímu členovi NATO. Ve válce mu schází

Jindřich Svěcený — Mon, 15 Sep 2025 05:32:00 +0000

V současné válce proti Ukrajině má sice Rusko v mnoha směrech navrch, ostatně jde také o jednu z vojensky nejsilnějších zemí světa, ale rozhodně nelze tvrdit, že by ho to nevyčerpávalo. Opak je pravdou, což pociťuje také v oblasti PVO. Hlavně proto chce dle redakce Armádního Zpravodaje získat z Turecka před lety prodané systémy S-400, informuje Nefes. jimiž by doplnilo vlastní stavy. Jedná se přitom o jeden z hlavních důvodů, proč země byla vyřazena z programu F-35.

Zájem o odkup poukazuje na nedostatek vlastních S-400

S-400 je aktuálně nejlepším systémem protivzdušné obrany ve výzbroji Ruska, a vlastně i jeden z nejschopnějších na světě. Wikipedia uvádí, že je v provozu od roku 2007, ale od té doby byly jeho jednotlivé části různě modernizovány, díky čemuž dostřelí raketami až 400 km, zatímco detekční dosah radarů je v některých případech podobný, v jiných i delší.

Součástí systému je přitom hned několik radarů, například multifunkční 92N6E, panoramatický 91N6E, radar a zařízení detektoru vysokých výšek 96L6, nebo nízkoúrovňový radarový detektor 96L6E, stejně jako velitelské centrum PBU 55K6E, a pak několik, obvykle až osm, samohybných odpalovacích zařízení 5P85TE2 nebo odpalovacích přívěsů 5P85SE2.

Čeští analytici z Oryxu přitom vizuálně potvrdili, že ruská armáda přišla o nejméně dvě velitelská centra S-400, stejně jako o 18 odpalovacích zařízení, 6 zaměřovacích radarů 92N6A, 4 akviziční radary 96L6-TsP nebo o jeden přehledový a sledovací radar 91N6A. Jiné zdroje však uvádí, že jde o mnohem vyšší počty, ale ne vždy existují z jejich zničení fotografie a videa.

Kolik přesně systémů S-400 má ruská protivzdušná obrana k dispozici, není jasné, jelikož toto číslo nikdy nezveřejnila, ale NewsWeek i další zdroje poukazují na studii, podle níž to bylo ještě začátkem 20. let 21. století asi 16 až 18 praporů, přičemž se jeden skládá z osmi odpalovacích zařízení s 32 raketami a mobilního velitelského stanoviště, uvádí ArmyRecognition.

Je tedy zřejmé, že Rusko ztratilo nejméně dva celé prapory, zatímco další částečně, ale prakticky je lze v mnoha případech považovat za vyřazené nebo neschopné boje, za což může zejména ztráta radarů. Ty nelze jednoduše nahradit, a i když jich má baterie více, tak přijde-li např. o ten k monitoringu v nízkých výškách, stává se v tomto směru nepoužitelnou a musí být spojena s jinou, eventuálně počkat na nový, což může být otázka nejméně několika měsíců.

Turecko má přitom dvě baterie S-400 skládající se z nejméně dvou velitelských vozidel a radarů různých typů, stejně jako z odpalovacích vozidel neznámého počtu, ale nejspíše by jich mohlo být, vzhledem k běžné velikosti praporu, šestnáct. Země údajně nevyužívá všechny části, a právě ty neaktivní by Rusko chtělo získat zpět – není ovšem jasné, o které jde.

Kvůli nákupu ruského systému PVO bylo také Turecko vyřazeno z programu F-35, ačkoliv nešlo o jediný důvod (Američané např. rádi podmiňují dodávky politikou v zemi a dodržováním lidských práv). Jde tak o jednoho z nejsilnějších členů NATO, jak potvrzuje Wikipedia, který nemá k letounům přístup, ale na druhou stranu vyvíjí vlastní KAI TF Kaan.

Článek Rusko chce zpět S-400, které prodalo východnímu členovi NATO. Ve válce mu schází se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Putinova špičková PVO zůstala po útoku ukrajinských elitních jednotek slepá. Celá baterie S-400 zůstala bezradná

Vít Lukáš — Mon, 15 Sep 2025 04:28:00 +0000

Nejlepším způsobem, jak kompletně vyřadit baterii moderního systému protivzdušné obrany, je udeřit jí na více částí. Tou nejdůležitější jsou přitom oči, tedy radary, bez nichž je vlastně zbytek k ničemu. A jelikož je radarů u ruského S-400 více, je třeba na ně udeřit koordinovaně, a pokud možno v jeden čas, aby se nestačily přemístit. Jako na záznamu (níže) zhodnoceném redakcí Armádního Zpravodaje, kde drony značně poškodily ruskou špičkovou PVO.

Zpravodajské ředitelství má speciální jednotky

Na videu je vidět akce speciální jednotky „Duch“ spadající pod ukrajinskou službu GUR, k níž Wikipedia uvádí, že jde o zpravodajské ředitelství ukrajinského ministerstva obrany. Neprovádí však jenom zpravodajské operace, má totiž i jednotky provádějící přímo bojové operace, často v týlu nepřítele a za využití netradičních metod a moderní techniky. Ve výzbroji má i vyspělé drony, jimiž se tentokrát její členové zaměřili na ruský systém S-400.

Hlavními cíli se staly dva multifunkční radary 92N2E. Wikipedia uvádí, že jde o zařízení s dosahem až 340 kilometrů, a dle Armádního Zpravodaje jsou pro funkci systému protivzdušné obrany S-400 pravděpodobně klíčová, protože v takového vzdálenosti a kratší, kam samozřejmě vidí také, se nejčastěji nachází cíle, na něž budou protistřely z S-400 mířit.

Cílem se však staly i dva detekční radary 91N6E. EditVerse uvádí, že by měly zachytit až 300 cílů na vzdálenost do 600 km, a dle všeho poskytují obsluze baterie všeobecný přehled o dění na dlouhou vzdálenost, třeba o blížících se letadlech, raketách a střelách. Na základě těchto dat se pak mohou vojáci připravit zničit cíle v okamžiku, kdy se dostanou na dosah.

Protistřely vylétají z odpalovacích vozidel, na nichž jsou po čtyřech, i když existují i vozidla se s poloviční kapacitou. Jedno z těchto vozidel se dronům podařilo zasáhnout také, čímž ho jistě vyřadily. Na rozdíl od radarů, které jsou drahé, těžce nahraditelné a klíčové pro fungování, není odpalovací vozidlo tak zásadní, jelikož jich baterie většinou obsahuje několik.

Ničení částí protivzdušného systému S-400 (zveřejněno 26. června 2025)

Článek Video: Putinova špičková PVO zůstala po útoku ukrajinských elitních jednotek slepá. Celá baterie S-400 zůstala bezradná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Poslední vteřiny života zbývaly ruskému S-400 Triumf, když na něj vyletěly balistické rakety, které má právě on ničit

Vít Lukáš — Tue, 02 Sep 2025 04:28:00 +0000

Moderní systémy protivzdušné obrany jsou velice cenné a účinné bojové prostředky, pročež se je protivníkovivyplatí zničit vždy, když je objeví. Často drony, ale může k tomu použít i relativně drahé a vzácné rakety a střely, jakými jsou americké taktické balistické rakety MGM-140 ATACMS. I proti ruskému systému S-400 Triumf jsou velmi účinné, ačkoliv je určen právě k jejich ničení. V případě větší salvy, jakou redakce Armádního Zpravodaje objevila na záznamu (níže), ale asi nebude tato ruská zbraň schopna přežít, byť má být z nejlepších na světě.

Rakety ATACMS mířily na části S-400

Odpáleno bylo minimálně 6 taktických balistických raket ATACMS nasazených proti ruskému systému S-400, a ačkoliv není na záběrech vidět, jak ho ničí, údajně měly být úspěšné. Lze předpokládat, že rakety mířily především na cenné radarové systémy a velitelské stanoviště, a protože jich bylo tolik, je pravděpodobné, že zničily i část odpalovacích systémů.

Armádní Zpravodaj se domnívá, že byly proti S-400 byly použity rakety M39 nebo M39A1. Je to především proto, že mají kazetovou hlavici, uvádí Wikipedia, ovšem liší se například doletem. Ta první má dosah 165 km, a druhá 300 km, a také obsahuje podle všeho více paliva a méně munice, protože je v hlavici 300 kusů submunice, zatímco M39 jich má 950. A1 je však díky satelitnímu navádění přesnější, takže nepotřebujete takový plošný rozsah.

Rakety byly pravděpodobně vypáleny z raketometu M142 HIMARS nebo M270, případně z obou systémů. A zatímco první umožňuje odpálit jenom jednu ATACMS, uvádí Wikipedia, a pak musí dobít novou, větší pásový M270 naopak odpaluje dvě, a protože se zdá, že minimálně jednou odstartovaly dvě rakety z jednoho místa – napovídají tomu jejich stopy na obloze – byly při útoku pravděpodobně nasazeny obě zbraně.

Jaké části systému S-400 rakety zničily, není jasné. ArmyRecognition uvádí, že se skládá z velícího centra, radarů, kterých může být několik, a také několika odpalovacích stanovišť. Nejcennějšími cíli jsou radary a velitelské stanoviště, jejichž vyřazení dokáže systém totálně zneschopnit. Pokud je ale vyřazena jenom část z několika odpalovacích vozidel, může S-400 i nadále fungovat, jenom bude mít k dispozici méně střel.

Rakety ATACMS startují k útoku na ruský S-400 (zveřejněno 02. srpna 2024)

Článek Video: Poslední vteřiny života zbývaly ruskému S-400 Triumf, když na něj vyletěly balistické rakety, které má právě on ničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: Ukrajinci jediným úderem odrovnali celý ruský systém S-400 na Krymu. Zasáhli mu tu nejcennější součást – radar

Jindřich Svěcený — Fri, 29 Aug 2025 15:50:00 +0000

Protivzdušná obrana Ruské federace je všeobecně považována za vysoce účinnou, což sice zdaleka neplatí ve všech případech, ale rozhodně je nebezpečná a bylo by nezodpovědné ji jakkoliv podceňovat. Lze ji však relativně snadno ničit drony, což dle redakce Armádního Zpravodaje skvěle ukazují záběry (níže), na nichž je vidět vyřazení radaru 91N6. Ten je klíčový pro fungování systému S-400 a bez něj se v podstatě stává nepoužitelným.

Radar S-400 je extrémně citlivý na poškození

Systém PVO může být jakkoliv dobrý, ale pokud nemá radar (nebo radary – v bateriích jich je běžně několik, i když to není pravidlem – záleží na aktuálních potřebách a možnostech), stává se prakticky slepým. Bez jeho informací nemá velitelské středisko jak rozhodovat a střely na co pálit, takže pokud je vyřazen, jako by s ním „umřela“ celá baterie.

Wikipedia potvrzuje, že se skládá z velitelského střediska, nejméně jednoho radaru, jakým je právě 91N6 (ale může jít také o jiné), a pak o několik odpalovacích vozidel. Těch může být třeba šest, ale také více nebo méně, což závisí na tom, kolik jich má armáda zrovna k dispozici, a kolik jich je nutné nasazovat. S-400 je přitom považován za jeden z nejlepších na světě.

Údajný dosah jeho nejlepších raket je až 400 km, ale k dispozici má i s kratším dosahem, což záleží i na typu cíle. Detekční dosah je nicméně mnohem delší, aby podle toho mohl zaměřit a odpálit střely – třeba proti stealth cílům bývá ovšem naopak menší. Konkrétně 91N6 je přitom panoramatický radarový detekční systém s dosahem 340 km a ochranou proti rušení, ale i ze záběrů je zjevné, že je zranitelný proti dronům, hlavně těm menším.

K jeho vyřazení totiž stačil úder jediným sebevražedným, ale nelze odhadovat, o jaký se jednalo. Armádní Zpravodaj odhaduje, že byl nejspíše vyslán z území Ukrajiny, takže to měl na Krym možná i nižší stovky kilometrů, a proto se mohlo jednat o hojně užívaný Liutyi ukrajinské konstrukce. Wikipedia uvádí, že doletí až 2 000 km a unese hlavici od 50 do 75 kg.

Na úplné zničení radaru to nejspíše nestačí, ale vzhledem k tomu, že se jedná o velmi citlivé zařízení, které prakticky nelze nijak chránit, protože by jakákoliv překážka omezovala jeho detekční schopnosti, musel ho výbuch desítek kilogramů trhaviny minimálně silně poškodit, a tedy vyřadit z provozu. Je tedy možné, že tím přestala fungovat celá baterie.

Radar 91N6 ruského systému S-400 zasažen ukrajinským sebevražedným dronem (zveřejněno 29. srpna 2025)

Článek Video: Ukrajinci jediným úderem odrovnali celý ruský systém S-400 na Krymu. Zasáhli mu tu nejcennější součást – radar se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: celá baterie ruského systému S-400 koordinovaně podlehla. Nejbolestivější jsou radary, bez nichž je prakticky slepá

Vít Lukáš — Tue, 19 Aug 2025 04:28:00 +0000

Pokud se pokouší jedna strana válečného konfliktu té druhé vyřadit moderní systém protivzdušné obrany, rozhodně k tomu nestačí jeden útok. Musí jít o koordinovaný úder na více součástí, jelikož se třeba S-400 skládá z několika vozidel. Cílem by měly být hlavně nákladné a obtížně nahraditelné radary, bez nichž neodhalí cíle, ale i další části baterie. Ukázkový útok pozorovala redakce Armádního Zpravodaje na záznamu (níže), na němž je vidět, jak to S-400, nejmodernější systém svého druhu v ruské výzbroji, několikrát schytal.

S-400 čelil útoku dronů v noci, bránit se nemohl

Záběry ze zničení ruské baterie S-400, respektive jejích podstatných částí, byly podle všeho pořízeny v noci, protože je útočící sebevražedné drony zaznamenaly za pomoci termovize. Wikipedia uvádí, že jde o zařízení využívající rozdílu teplot předmětů, díky čemuž lze snadno části systému rozeznat i za úplné tmy. Charakter letu dronů také ukazuje, že šlo o stroje s křídly, a nikoliv o kvadrokoptéry, které ostatně většinou ani nemají tak daleký dosah.

Nejčastějším cílem dronů se staly radarové systémy. Zaznamenané je například zničení dvou radarů 91N6E a dvou 92N2E. První z nich je panoramatický radar, který dokáže přesně zacílit střely na vzdálenost až 150 km – ovšem cíle, aniž by ně přesně vypálil, vidí v případě balistických raket na 200 kilometrů, a letouny bez schopnosti stealth asi na 340 kilometrů, uvádí Wikipedia. Bude však nejspíše záležet také na tom, v jaké výšce letí.

Radar 92N2E je pak multifunkční zařízení s dosahem 340 km. U baterie S-400 je většinou používán větší počet radarů sloužící k zachycení konkrétních typů cílů – to proto, aby si baterie byla schopna poradit se širokým spektrem hrozeb. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že vyřazení těchto radarů ji zcela odstaví z provozu, čímž přestane být bojeschopná.

Jeden z dronů se trefil i do odpalovacího vozidla se střelami. MissileDefenseAdvocacy uvádí, že systém používá několik typů střel s různým dosahem a specializací – zničení jednoho vozidla je cenné, ale baterie jich obsahuje mnohem více, takže vyřazení jednoho její činnost nepřeruší, ale bude mít k dispozici méně střel a nejspíše i pokryté menší území.

Zničení částí baterie S-400 (Publikováno 26. 6. 2025)

Článek Video: celá baterie ruského systému S-400 koordinovaně podlehla. Nejbolestivější jsou radary, bez nichž je prakticky slepá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: celá baterie ruského systému S-400 může shořet v plamenech, pokud je nezodpovědně ponechána bez ochrany

Vít Lukáš — Sun, 06 Jul 2025 04:28:00 +0000

Rusko má celou řadu systémů na ochranu svého vzdušného prostoru, ale jeho páteří je vyspělý systém dlouhého dosahu S-400. Jde o velmi cennou zbraň, o níž v minulosti stálo mnoho států. Ale ukazuje se také, že je velice zranitelná, pokud se podaří objevit její stanoviště. Zničit ji pak mohou sebevražedné drony. Armádní Zpravodaj takovou situaci zaznamenal v příspěvku uživatele Ivanov White, kde se jim podařilo hned několik zásahů.

Drony s termovizí zaútočily v noci

Na videu níže lze vidět útoky na několik částí baterie systému S-400. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že je vykonávají drony s křídly, což lze vyvodit z charakteristiky jejich letu – přesný typ není znám, ale jsou vybavené termovizí a útok nejspíše probíhal v noci. Minimálně jeden z útoků zasáhl radar systému, možná i dva, ze záběrů se to spatně identifikuje. Podle všeho se jednalo o radar 92N6, k němuž ArmyRecognition uvádí, že je užíván k navádění střel a může najednou sledovat až 100 cílů do vzdálenosti 360 kilometrů.

Další zásahy pak schytala odpalovací vozidla. Wikipedia uvádí, že na nich jsou dvě nebo čtyři rakety, což záleží na tom, jaký typ střel používají – do S-400 jich existuje více typů. S malými drony si však poradit nedokáží, a proto je systém tak zranitelný. Jediným řešením by bylo chránit ho systémem krátkého dosahu schopným detekce i malých letounů. Záběry ale dokazují, že nic takového ruská armáda v oblasti rozmístěného neměla.

Několik částí systémů S-400, na něž útočí drony; Zdroj videa: Ivanov White

Článek Video: celá baterie ruského systému S-400 může shořet v plamenech, pokud je nezodpovědně ponechána bez ochrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Satelitní snímek: ruský S-400 údajně silně (ne)pohořel. Indie zveřejnila, jak si vedl proti Pákistánu, který tvrdí, že ho zničil

Jindřich Svěcený — Fri, 23 May 2025 07:19:00 +0000

Nedávný konflikt mezi Pákistánem a Indií neměl dlouhého trvání, ale škody byly na obou stranách vskutku nemalé. Země Orientu přitom ztratila i jeden z nejvyspělejších systémů protivzdušné obrany na světě, a sice ruský S-400, potažmo jednu z jeho součástí. Alespoň tak to tvrdí Pákistán, zatímco Indie to vyvrací. Redakce Armádního Zpravodaje shromáždila několik zmínek, z nichž je však patrní, že pákistánské letectvo nejspíše opravdu uspělo.

Vyvrácení indického premiéra nepůsobí věrohodně

Krátce po střetech, v nichž hrálo hlavní roli letectvo (a tedy i protivzdušná obrana), obletěla svět zpráva, že se pákistánské stíhačce JF-17 Thunder čínského původu podařilo zasáhnout klíčovou součást indického systému S-400 ruského původu. TheHindu hned 10. května 2025 s odkazem na své zdroje v armádě informovalo, že to indické ozbrojené síly popírají.

Na podporu tvrzení dokonce odletěl indický premiér Narendra Modi na leteckou základnu Adampur, kde má být systém protivzdušné obrany umístěn, a vydal prohlášení stojíc před jednou z jeho součástí, aby světu ukázal, že Pákistán lhal, uvádí TimesOfIndia. Jenomže teady nastává nesrovnalost – indický premiér „pózoval“ před odpalovacím zařízením, zatímco pákistánské letectvo tvrdilo, že zasáhlo velitelské stanoviště, což by dávalo větší smysl.

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že bez odpalovacího zařízení může systém nadále fungovat. Jeden prapor S-400 se totiž běžně skládá z 8 odpalovacích zařízení s 32 raketami, velitelského vozidla a radaru, takže dává největší smysl vyřdit právě velitelské vozidlo, případně radar. Bez obojího pak může zůstat zbytek systému slepý a neschopný dalších akcí.

iZdroj fotografie: Pákistánské letectvo (PAF)

Satelitní snímek Pákistánem údajně zničeného S-400

Indická státní tisková agentura (PIB) také 10. května 2025 zveřejnila, že je zničení S-400 tzv. fake, a že zůstává nedotčen a v plném pohotovostním režimu. Redakce Armádního Zpravodaje našla, že se také objevily záběry, na nichž je vidět pravděpodobně munice zasahující nějaké cíle, ale nelze je jakkoliv spojit se zničením S-400, jelikož ten na nich vůbec vidět není.

Ve vojenském komuniké pákistánské Inter-Services Public Relations (ISPR) stojí, že pákistánské letectvo provedlo přesný úder na leteckou základnu Adampur pomocí hypersonických střel CM-400AKG odpálených z čínských letadel JF-17 Thunder, čímž vyřadilo z provozu nejpokročilejší indické zařízení protivzdušné obrany. Jako důkaz sdílelo i satelitní snímek základny před a po úderu, z nějž je patrné, že něco skutečně zasaženo bylo.

Indický premiér navštívil leteckou základnu Adampur, na níž pózoval před systémem S-400

Článek Satelitní snímek: ruský S-400 údajně silně (ne)pohořel. Indie zveřejnila, jak si vedl proti Pákistánu, který tvrdí, že ho zničil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Satelitní snímky ukazují, že Rusku dochází systémy S-400 a S-300. Snaží se to maskovat desítkami nafukovacích atrap

Jindřich Svěcený — Wed, 21 May 2025 14:47:02 +0000

Válka na Ukrajině dává zabrat oběma stranám, a ačkoliv si mnozí mysleli, že má Rusko skoro až neomezené zásoby všemožné techniky, opak je pravdou. Nejenom, že jí nemělo (a nemá) dost k pokryti celého svého území, ale také jí byla mnohá zničena – jenomže výroba nové nejde tak rychle. To je případ i systémů S-400 a S-300, které ruské armádě dochází. Redakce Armádního Zpravodaje vychází ze satelitních snímků (výše), na nichž je vidět instalace nafukovacích atrap. To samo o sobě není nic nového, ale je zřejmé, že se tím snaží maskovat realitu.

Rozmístění klamných cílů lze snadno prohlédnout

Jednotlivé součásti systémů S-400 a S-300, natož pak jako celek, jsou velmi drahé a na výrobu časově náročné, zatímco jejich produkce bude jistě nízká. Kolik přesně jich Ruská federace měla nebo má k dispozici, neupřesnila, ale Armádní Zpravodaj na základě zjištění NewsWeek usuzuje, že nestíhá doplňovat ztráty. Koncem roku 2015 měla mít totiž 11 praporů vyzbrojených S-400, a plány počítaly do roku 2020 s navýšením na 56. Jeden prapor S-400 se mimochodem skládá z 8 odpalovacích zařízení s 32 raketami, velitelského vozidla a radaru.

Zda k tomu došlo, není jasné. Armádní Zpravodaj se domnívá, že spíše ne, jelikož je v Rusku zcela běžné, že jsou tvrzení hodně nadsazená – příkladem je také tank T-14 Armata nebo letoun Suchoj Su-57, z nichž se ani jeden na ukrajinské bojiště neodváží. Ani zamýšleným počtům proto nelze důvěřovat. Ve válce navíc Rusko o mnoho součástí S-400 a S-300 přišlo – čeští analytici z Oryxu odkazují na nejméně 18 zničených odpalovacích zařízení a 10 radarů, i řadu dalšího.

Z dalších zdrojů však vyplývá, že mohou být ztráty mnohem vyšší. V lednu 2025 například redakce Armádního Zpravodaje ukazovala zničení radaru 92N6, čímž mohlo dojít k oslepení celého systému, v březnu 2025 pak na eliminaci odpalovacího vozidla S-400/S-300 pomocí raketometu M142 HIMARS. A takových případů je za celou válku na Ukrajině spousta.

Lze se proto domnívat, že má ruská protivzdušná obrana k dispozici méně systémů než na začátku války, což musí pochopitelně řešit. Krom navýšení výroby to je jejich přesouvání z míst, kde nejsou tak potřebné – což se také pravděpodobně děje. OSINT analytik AS-22 zveřejnil satelitní snímky z Dálného východu, na nichž je patrné nahrazení součástí systémů S-400 a S-300 nafukovacími atrapami, a to v počtu několika desítek kusů.

Vyplývá z nich, že jsou například dva klamné cíle umístěny u 1533. gardové protiletadlové divize, ale prozrazuje je už absence radaru. U 1534. protiletadlového raketového pluku byla instalována návnada odpalovacího vozidla S-300PS 5P85S, ale opět v okolí schází radar. U 24. protiletadlové raketové brigády se pak objevily tři klamné cíle, které mají věrnější podobu odpalovacích zařízení, ale znovu jde i ze satelitních snímků poznat, že jde o nafukovací atrapy.

Těch by se přitom měly objevovat desítky jak na stanovištích dříve obsazených reálnými systémy, tak na ukrajinském bojišti. Armádní Zpravodaj znovu připomíná, že v případě bojiště jde o běžnou praxi provozovanou oběma stranami, a Ukrajina má dokonce české nafukovací tanky. Podezření ovšem vyvolává jejich přesun, jelikož to poukazuje na nedostatek. Je však zřejmé, že bude Rusko postupně vyvíjet sofistikovanější atrapy, aby se pokusilo nepřátele zmást.

Článek Satelitní snímky ukazují, že Rusku dochází systémy S-400 a S-300. Snaží se to maskovat desítkami nafukovacích atrap se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Foto: jelikož nelze ruský radar systému S-400 pořádně ukrýt, může se stát snadným cílem. Při jeho vyřazení vzniká obrovské riziko

Vít Lukáš — Sun, 11 May 2025 04:28:00 +0000

Vzdušná převaha patří k největších předpokladům, jak může armáda získat výhodu a dominanci v konfliktu. Tomu se druhá strana samozřejmě snaží zabránit, třeba nasazením vlastního letectva, ale v současné době se používá spíše sofistikovaná protivzdušná obrana. Letouny proti ní nemají příliš velkou šanci, ale neznamená to, že by byla nezranitelná. Platí to hlavně pro radary; Armádní Zpravodaj zanalyzoval takový útok v příspěvku kanálu Dosye Shpiona.

Radar je součástí systému S-400

V příspěvku je popsán útok na ruský radar protivzdušné obrany 91N6 a doplněný je i několika fotografiemi, které jsou součástí tohoto článku. Armádní Zpravodaj ověřil, že je radar 91N6 nejčastěji používán u S-400, což je jedna z nejmodernějších zbraní v ruském arzenálu PVO. Jde o systém dlouhého dosahu používající různé typy střel – ty s nejdelším dosahem jsou schopné zničit cíl ve vzdálenosti až 380 kilometrů a mají radarové navádění, uvádí Wikipedia. Poradit by si měly i s některými balistickými raketami a dalšími cíli.

Radar měly v tomto případě zasáhnout 3 ukrajinské sebevražedné drony, přičemž záběry ukazují výrazné poškození jeho antény. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že když radar pracuje, nelze ho ukrýt. Není pochyb, že byl po útoku nefunkční, a pokud nebyl zničený, jeho oprava bude min. časově náročná. Užíván je ke sledování cílů, najednou by jich měl být schopen detekovat až 300, uvádí RadioTutorial, a jeho nejmodernější verze mají dosah až 600 km. Pokud je zničený, systém S-400 se musí spoléhat na jiné radary a minimálně má omezenou účinnost.

Článek Foto: jelikož nelze ruský radar systému S-400 pořádně ukrýt, může se stát snadným cílem. Při jeho vyřazení vzniká obrovské riziko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci napadli klíčovou továrnu na výrobu ruských S-300 a S-400. Ale nejspíše neuspěli, PVO je odrazila

Jindřich Svěcený — Thu, 01 May 2025 11:45:05 +0000

Ve válce na Ukrajině je velmi obtížné používat jakékoliv letouny, zejména pak letadla a vrtulníky, které se musí držet mimo dosah protivzdušné obrany. A podobně tomu je se střelami s plochou dráhou letu nebo balistickými raketami. Dává proto smysl zničit systémy PVO už v zárodku, tedy aby ideálně ani nevznikly. Redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala, že se to do jisté míry nejspíše povedlo ukrajinským ozbrojeným silám, když zaútočily na ruskou továrnu Kremnij El v Brjansku, která vyrábí mikroelektroniku, a to mj. i pro systémy S-300 a S-400.

Továrna nejspíše ani nepřerušila provoz

Ukrajina se snaží ochromit ruské ozbrojené síly vedením útoků proti strategickým cílům, třeba ropným rafineriím, které jim dodávají pohonné hmoty, maziva a další produkty. Armádní Zpravodaj upozornil koncem ledna 2025 třeba na útok na velký petrochemický závod na západě země, a jenom o pár dní dříve na jeden z největších v zemi asi 200 km od Moskvy.

V tomto případě si ale vzala na mušku továrnu Kremnij El v Brjansku ležícího 120 km od hranic s Ukrajinou. V Rusku patří mezi největší výrobce mikroelektroniky, která je užívána v raketových systémech jako S-300 a S-400, stejně jako v bezpilotních letounech různých typů. K incidentu došlo v noci z 27. na 28. dubna 2025, jak potvrdil poručík Andrij Kovalenko, předseda ústředního výboru pro rozvoj NSDC (Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny).

Redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že měli očití svědci potvrdit 10 až 15 explozí, přičemž na útočící drony reagovala ruská protivzdušná obrana. „První exploze začaly asi v 1:40 ráno. Podle místních obyvatel začalo na parkovišti v ulici Krasnoarmejskaja hořet několik aut. Guvernér oblasti, Alexander Bogomaz řekl, že protivzdušná obrana útok odrazila,“ uvádí Shot.

Není to přitom poprvé, co byl tento závod napaden. Ukrajina na něj cílí opakovaně, k velkému útoku došlo například v říjnu 2024. Andrij Kovalenko ve svém prohlášení také uvedl, že musely být v důsledku úderů opakovaně pozastaveny práce, nebo alespoň jejich část. Informace o rozsahu škod známy nejsou, takže je možné, že k žádným významným nedošlo.

Ukrajinský dronový útok v Brjansku poblíž továrny Kremnij El

Článek Ukrajinci napadli klíčovou továrnu na výrobu ruských S-300 a S-400. Ale nejspíše neuspěli, PVO je odrazila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: ačkoliv je ruský S-400/S-300 ukrytý v lese, může ho jednou dobře mířenou ranou rozmetat střela z HIMARS

Vít Lukáš — Sun, 23 Mar 2025 04:28:00 +0000

Průzkumné drony v bojové oblasti i dále za ní téměř neustále pátrají po cenných cílech, a jedním z těch vůbec nejlepších může být systém protivzdušné obrany dlouhého dosahu, jakým je třeba ruský S-300 nebo S-400. Armádní zpravodaj soudí, že se v tu chvíli vyplatí přesměrovat všechny dostupné zdroje a zasypat ho, jak to jenom jde, aby byl zničen. Tomu pak často nemusí pomoci ani to, že je klidně desítky kilometrů za bojovou linií.

S-400 dokáže ničit i balistické rakety

Armádní Zpravodaj objevil video (níže, na němž je vidět, jak se podařilo zničit v lesním pásu ukryté odpalovací vozidlo systému protivzdušné obrany. Naše redakce ho identifikovala jako S-400, což potvrzuje i příspěvek na X. Jedná se o ruský systém PVO dlouhého dosahu, který má být schopen likvidovat letadla, řízené střely, ale také balistické rakety, uvádí ArmyRecognition, a jeho střely jsou dle typu schopny zasahovat cíle až do vzdálenosti 400 km. Objevit se ho zjevně podařilo průzkumnému dronu, který předal informace dělostřelcům.

Zbraní použitou ke zničení S-400 byla s největší pravděpodobností střela ze systému M142 HIMARS. Její dosah je dle výrobce Lockeed Martin minimálně 70 kilometrů, takže není problém, aby zničila cíl i daleko za frontovou linií. Zásah raketou naváděnou prostřednictvím GPS byl naprosto přesný, přičemž Armádní Zpravodaj soudí, že exploze odpálila i jednu ze střel S-400, čímž zkázu ještě zvětšila. Ale není čemu se divit, Wikipedia uvádí, že může mít hmotnost až 1 863 kilogramů, kdy většinu z toho tvoří raketové palivo a explozivní hlavice.

Zničení ruského odpalovacího vozidla systému S-400

Článek Video: ačkoliv je ruský S-400/S-300 ukrytý v lese, může ho jednou dobře mířenou ranou rozmetat střela z HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Exkluzivně: ruský radar S-400 skončil během jízdy v plamenech, ovšem neznámo proč. Jde o velmi ojedinělý případ (video)

Jindřich Svěcený — Tue, 04 Mar 2025 17:26:00 +0000

Ve válce je jedním z cílů jedné i druhé strany, aby protivník přicházel o techniku dříve, než s ní dokáže napáchat nějaké škody. A přesně to se stalo s radarem ruského systému S-400, jehož požár Armádní Zpravodaj zaznamenal při přesunu po Jevpatorijské dálnici na Krymu. Zajímavé je, že příčina plamenů není známá a pravděpodobně za to nemohou Ukrajinci.

Radar S-300 / S-400 začal hořet během přesunu

O incidentu se opravdu málo informací, Armádní Zpravodaj dohledal v podstatě jen příspěvek na Telegramu z kanálu „Krymský vítr“, který také sdílel záběry hořícího radaru (k náhledu níže). Jednat se mělo o 96L6E schopný detekovat nepřátelské cíle ve všech výškách, což je opravdu citelná ztráta. Jeho cena má být v přepočtu ve stovkách milionů korun.

Zatím není známé, z jakého důvodu k jeho vzplanutí došlo. Nejspíše se nejednalo o ukrajinský útok, ale není to jisté, jelikož Armádní Zpravodaj dohledal na Crimea-Platform, že je nedaleké vojenské letiště Saky dlouhodobě okupované, což je nejspíše také důvod, proč do oblasti mířil právě radar, který dokáže kooperovat s protiletadlovými systémy S-300 a S-400.

Video prozrazuje jediné, a to ohnisko požáru v kabině nebo těsně za ní – kdyby ale na radar zaútočil dron, domnívá se Armádní Zpravodaj, že by velice pravděpodobně mířil na samotnou anténu, eventuálně jiných modulů v zadní části. Za kabinou se však nachází motor, takže je možné, že šlo o nějakou závadu právě na něm, následkem čehož vypukl požár.

Článek Exkluzivně: ruský radar S-400 skončil během jízdy v plamenech, ovšem neznámo proč. Jde o velmi ojedinělý případ (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americká F-16 může někdy ruský S-400 maximálně poškodit – sama to od něj ale může tvrdě schytat až na 400 km

Vít Lukáš — Mon, 03 Feb 2025 04:52:00 +0000

V současném vzdušném souboji hraje významnou roli ohrožování systémů protivzdušné obrany ze strany bojových letounů. Sice byly postaveny proto, aby takové hrozby eliminovaly, ale rozhodně to nemají tak jednoduché, jelikož na ně mohou letadla rovněž zaútočit a významně je poškodit, eventuálně rovnou zničit. Vyrovnaný by byl třeba souboj ruského systému S-400 a amerického bojového letounu General Dynamics F-16 Fighting Falcon.

S-400 teoreticky zasáhne na 400 km

V případě, že bychom proti sobě postavili letoun F-16 a systém S-400, předvídat výsledek souboje je de facto nemožné – záleží totiž na mnoha okolnostech. Jednodušší je to asi posoudit ze strany pozemního systému protivzdušné obrany, jehož úloha je jednoduchá – musí svými radary letoun zaměřit a poté na něj odpálit střely. ArmyRecognition uvádí, že jeho nejlepší střely mají dosah až 400 kilometrů, ačkoliv v praxi na tak velkou vzdálenost cíle nezasahují. Nejlepší radary je pak mohou vidět zhruba na 600 kilometrů, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Odpalovací vozidla systému S-400

Ani odpálení střel na F-16 však v žádném případě neznamená, že ji zasáhnou a zničí. Northrop Grumman na svých stránkách uvádí, že je vybavena systémem elektronického boje, který je schopen radary nebo střely s radarovým naváděním – což je případ těch odpalovaných z S-400 – různým způsobem zmást. Díky varovnému systému navíc pilot ví, že na něj nějaká střela letí, a může tedy adekvátním způsobem reagovat. Například se může pokusit se jí vyhnout, ale nejenom z tohoto důvodu bývají standardně na cíl odpalovány dvě.

AGM-88 z F-16 se na radar navede sama

F-16 disponuje hned několika způsoby, jakými může S-400 zničit, i když přesnější by bylo spíše říci poškodit. Ruský systém se totiž skládá z více jednotlivých a oddělených částí, od radaru přes velitelské centrum až po několik odpalovacích vozidel, přičemž ani nemusí být na jednom místě. Vyřazení jedné části tak neznamená zničení systému, ale jeho poškození, ale i tak může často fungovat a bojovat. Třeba ke zničení radaru používá F-16 protiradarovou střelu AGM-88 HARM, která se navádí na signál radaru a její dolet je 160 km, uvádí Wikipedia.

Ovšem letoun může zaútočit jinak, i když v tomto případě musí znát přesnou pozici S-400, respektive nějaké jeho části. K útoku lze použít například řízenou střelu AGM-158 JASSM. Naváděná je prostřednictvím GPS a je velice přesná. Existuje ve více variantách, nejschopnější verze má dolet až 1 600 kilometrů, uvádí MissileThreat. Letoun tak střelu může odpálit mimo dosah raket z S-400. Na druhou stranu je možné střelu nejspíše zmást systémy na rušení signálu GPS, což dává PVO jakousi šanci na přežití. Může ji i sestřelit.

Ruský systém protivzdušné obrany S-400 v akci

Článek Americká F-16 může někdy ruský S-400 maximálně poškodit – sama to od něj ale může tvrdě schytat až na 400 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský S-400 může zůstat naprosto slepý, dojde-li ke zničení jeho klíčové součásti, radaru 92N6, který vidí cíle až na 600 km

Vít Lukáš — Wed, 22 Jan 2025 04:02:00 +0000

Moderní systémy protivzdušné obrany, s výjimkou některých určených na krátké vzdálenosti, využívají k detekci cílů radary. Ty nejsofistikovanější, mezi něž můžeme řadit i ruský S-400, jich do baterie mívají zapojeno i několik, aby měly lepší pokrytí v různých výšek, vzdáleností a cílů. Stačí však, aby jeden vypadl a schopnosti systému zásadně klesnou.

Bez klíčového radaru je S-400 téměř k ničemu

Dobrým příkladem, jak zneschopnit baterii S-400, je vyřazení radaru 92N6 nebo jeho verze 92N6E. ArmyRecognition uvádí, že je pro fungování Ruskem opěvované zbraně klíčový, a v podstatě by se dalo říci, že bez něj je téměř slepá. Dokáže totiž detekovat a identifikovat cíle na dlouhé vzdálenosti, předávat data v reálném čase a navádět protistřely.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Odpalovací vozidlo systému S-400

Dosah radaru 92N6 je až 600 km, uvádí MilitaryWatchMagazine. Tento údaj platí pro velká letadla, střely nebo balistické rakety, ale jiný bude pochopitelně třeba u menších typů dronů často vyrobených z různých kompozitních materiálů, což platí i pro stealth letouny. Zde je tedy otázkou, na jakou vzdálenost je umí zaměřit, což není veřejně známý údaj.

Střela se může na radar navést sama

Vyřazení radaru, jakým je 92N6, je možné několika způsoby. Například lze použít protiradarovou střelu, jakou je AGM-88 HARM. Twz uvádí, že se sama navede za pomoci signálu vysílaného radarem a její nejnovější typy by měly mít dosah až 300 km. Radar ale mohou lokalizovat i drony a zaútočit na něj jak drony, tak řízenými střelami či taktickými balistickými raketami. Jde přitom o hodnotný cíl, jehož vyřazení může na čas otevřít oblohu v oblasti.

Rusko radar 92N6 aktivně používá, kromě systému S-400 může spolupracovat i se starším S-300 nebo 9K37 Buk, ale i dalšími. Na druhou stranu znamená jeho časté používání i velké opotřebení a je otázkou, jak se ruské armádě daří ho udržovat. Západní státy si navíc dávají pozor, aby Ruské federaci neposkytovaly možnost trénovat s radarem a systémem S-400 proti letounům, jakým je třeba Lockheed Martin F-35 Lightning II.

Ruský radar 92N6

Článek Ruský S-400 může zůstat naprosto slepý, dojde-li ke zničení jeho klíčové součásti, radaru 92N6, který vidí cíle až na 600 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Agresivní provokace? Ruský S-400 zaměřil na francouzský letoun radar k navádění protiletadlových střel

Jindřich Svěcený — Sun, 19 Jan 2025 15:37:00 +0000

Ruský systém S-400, který patří mezi nejvyspělejší na světě, se 15. ledna 2025 zaměřil na letoun francouzského letectva, když prováděl kontrolní let nad Baltským mořem. Jeho radar ho sledoval daleko za ruskými hranicemi, a ještě docházelo ke snaze narušit jeho systémy. Incident se naštěstí obešel bez další eskalace, generál NATO ho ale označil za velmi vážný.

Kontrolní let zneužili Rusové k provokaci

Francouzské letadlo Atlantique 2 se vzneslo na 5hodinovou misi, během níž byl přítomen novinář agentury AP, aby zkontrolovalo více než 200 plavidel v Baltském moři, obvykle civilních. Dělo se tak v reakci na celkem nedávné poškození podmořských kabelů.

Toho však využila obsluha ruského systém S-400 a zaměřila na letoun radar sloužící k navádění protiletadlových raket. Současně byl přitom prováděn elektronický boj k pokusu narušit činnost systémů letadla, informuje MilIn, ale ten zřejmě nakonec nebyl úspěšný. Sébastien Lecornu, ministr ozbrojených sil Francie uvedl, že je takové chování nepřijatelné.

„Skutečnost, že jsou naše letadla v mezinárodních vodách zaměřována radarem, naznačuje agresivní akce. Rusko tímto způsobem demonstruje své nepřátelství. Přesto nám profesionální chování (francouzské) posádky umožnilo vyhnout se jakékoli eskalaci,“ vysvětlil plukovník Guillaume Vernet, mluvčí generálního štábu francouzské armády, uvádí LeFigaro.

Poznamenal také, že ruská armáda ale nemá zájem jakékoliv hrozby naplnit, protože by útok na letadlo NATO mohl způsobit náhlou a vážnou eskalaci vztahů. A to si Rusko v této chvíli určitě nemůže dovolit, jelikož má sotva dostatek prostředků k válce na Ukrajině.

Nehledě na to, že mu velké letecké cvičení Ramstein Flag 24 ukázalo sílu aliančního letectva, s níž by se nemohlo rovnat, jak ArmádníZpravodaj koncem října 2024 informoval s tím, že má NATO jasnou převahu také na moři a přinejmenším kvalitativně i na souši.

Článek Agresivní provokace? Ruský S-400 zaměřil na francouzský letoun radar k navádění protiletadlových střel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německá Luftwafe bude schopná odpálit střely Taurus v počtech, že je ani věhlasné ruské S-400/S-300 nezastaví

Vít Lukáš — Sat, 18 Jan 2025 04:52:00 +0000

Mezi nejnebezpečnější zbraně ve výzbroji Německa patří řízené střely Taurus KEPD-350, které umožňují útoky na dlouhé vzdálenosti a jsou schopné proniknout obranou a poradit si i s velmi odolnými cíli. Mohou je však nosit jenom stárnoucí letouny Panavia Tornado, které jsou však určeny k vyřazení z výzbroje. Zastoupit je mají Eurofightery Typhoon.

Zastavit Taurus je velmi obtížné

Německo disponuje v současné době asi 600 střelami Taurus. Jde o velmi obávané zbraně, keré mají dle Wikipedie integrované prvky stealth, takže je velice obtížné je zaměřit a sestřelit. Dokonce i systémy jako S-300 a S-400 by s tím mohly mít problém a při odpálení většího počtu střel by jich značnou část nemusely vůbec zastavit. Německo by však potřebovalo pro takový typ útoku i dostatek letadel; volba padla na Eurofighter Typhoon.

iZdroj fotografie: MBDA

Eurofighter Typhoon se střelami KEPD 350 Taurus

V současnosti nosí německé Taurusy letouny Panavia Tornado, a MilIn uvádí, že v rámci modernizace P4E získají tuto možnosti i Typhoony. Balíček vylepšení je však mnohem obsáhlejší, schopnost používat nové typy zbraní je pouze jednou z částí. Airforce-Technology uvádí, že se jedná o zásadní modernizaci letounů tak, aby byly schopné operovat do 60. let 21. století, přičemž získají třeba i vylepšené zpracování dat ze svého radaru.

Letouny se mohou držet mimo PVO

Taurus je relativně veliká střela, jejíž délka je 5,1 m a hmotnost 1 400 kg, takže i když mají Typhoony nosnost zbraní a vybavení až 9 tun, je pravděpodobné, že unesou jenom dvě. Nicméně vzhledem k tomu, že mají dolet až 500 km, mohou na cíle zaútočit, aniž by se vystavily protivzdušné obraně nepřítele. Díky speciálně zkonstruované hlavici o hmotnosti 480 kilogramů je pak střela schopna zničit i velmi odolné cíle, jako jsou bunkry.

Ačkoli má Německo 600 střel Taurus, část z nich pravděpodobně není v provozuschopném stavu. I to se ale má změnit. EdrMagazine uvádí, že Německo je všechny chce nechat zrenovovat a modernizovat, což bude hlavně znamenat prodloužení životnosti minimálně do roku 2045. Navíc existuje projekt lepších a ničivějších střel Taurus Neo schopných zasáhnout i Moskvu.

Útok střelou Taurus KEPD-350

Článek Německá Luftwafe bude schopná odpálit střely Taurus v počtech, že je ani věhlasné ruské S-400/S-300 nezastaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko neumí držet slib. Jeden z největších odběratelů jeho zbraní ho proto opouští. Srbsko vsadí na Čínu a Francii, už má náhradu S-400

Jindřich Svěcený — Wed, 15 Jan 2025 10:54:00 +0000

Srbsko patří k dlouhodobým odběratelům sovětských a ruských zbraní, ale postupně začíná dohodnuté kontrakty s ruskými zbrojovkami rušit. Důvodem je jejich neschopnost dodávat potřebné zbraně a náhradní díly, které jsou k udržení ozbrojených sil Srbska nezbytné. Dočasně sice zkoušelo řešit problém jinak, ale nakonec se rozhodlo najít nové dodavatele. Není to ovšem poprvé, co ruský vojenský průmysl tímto způsobem výrazně utrpí.

Některé dodávky byly zrušeny, jiné odloženy

V naději, že budou ruské zbrojovky opět schopny závazky plnit, došlo u některých kontraktů k odložení, zatímco třeba náhradní díly nakupovalo Srbsko v zemích, které je vyrábí v licenci. Jak se však ukázalo, k pokrytí výpadků to nestačilo, a navíc Rusko nedokáže v tuto chvíli garantovat ani dodávku nových systémů, uvádí MilIn, ačkoliv jsou pro srbské ozbrojené síly nezbytné.

Jednat se má například o systémy protivzdušné obrany Pancir-S1, jejichž nákup oznámily ještě v roce 2021, a pravděpodobně také o protitankové systémy Kornet. Náčelník generálního štábu srbské armády, generál Milan Mojsilović, uvedl v rozhovoru pro VečernjeNovosti, že je potřeba zajistit obranným silám plnou bojeschopnost bez výpadků v dodávkách.

iZdroj fotografie: Vojska Srbije / Creative Commons / CC BY

Ruský systém Pancir-S1 (nalevo) a čínský systém FK-3 (napravo) ve výzbroji srbské armády

Vidět to je například v oblasti protivzdušné obrany, kdy nahrazuje ruský S-400 čínským FK-3, což je jeho ekvivalent. Srbsko je podle theDefensePost první v Evropě, kdo systém využívá. Již loni se navíc rozhodlo nahradit i zastaralé letouny MiG-29 francouzskými Dassault Rafale, uvádí Reuters. V obměně dalších zbraní bude zřejmě pokračovat, ačkoliv některé kontrakty s ruskými dodavateli odložila armáda na později v naději, že se je podaří splnit, byť po termínu.

Článek Rusko neumí držet slib. Jeden z největších odběratelů jeho zbraní ho proto opouští. Srbsko vsadí na Čínu a Francii, už má náhradu S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský radar Podlet-K1 by měl vidět prakticky cokoliv, dokonce i F-35. Ale otázkou je, zda nejsou tvrzení přehnaná

Vít Lukáš — Sat, 07 Dec 2024 04:52:00 +0000

V letecké válce se v současnosti odehrává souboj mezi moderními letouny a protivzdušnou obranou tvořenou zejména prostředky pozemními, ale i vzdušnými. Jedním z nejdůležitějších aspektů přitom zůstává, jak zvládnou radarové systémy obrany letouny nepřítele zachytit, a jak ty se proti tomu naopak budou bránit. Rusko například opakovaně tvrdilo, že umí jeho špičkové systémy jako radar 48Ya6-K1 Podlet-K1 zachytit i letouny typu stealth.

Efektivita radaru je víceméně neznámá

Podlet K-1 je jedním z radarů používaných moderními systémy ruské protivzdušné obrany S-400, případně staršími S-300 PMU-2. Jde o moderní přístroj zavedený do výzbroje v roce 2018, přičemž by měl sloužit k zachytávání cílů ve velmi malých výškách; jeho dosah má být podle konkrétních podmínek 200 až 300 kilometrů, uvádí Twz. Umístěn je na jakémsi ramenu instalovaném na nákladním automobilu, díky čemuž má anténu ve větší výšce.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Lockheed Martin F-35A Lightning II

Dosah 200 až 300 kilometrů je mimochodem údaj uváděný pro běžná letadla, případně střely s plochou dráhou letu pohybující se v malých výškách. Rusko ale tvrdilo, že radary systému S-400 zvládají třeba i letoun Lockheed Martin F-35 Lightning II disponující schopností stealth. Jestli je to pravda, je obtížné říci, protože jde pochopitelně o velmi utajované informace. Umět to sice může, ale záležet bude na tom, na jakou vzdálenost.

Stealth neznamená pro radar neviditelný

Schopnost stealth je u letadel mnohdy laicky a nesprávně považována za takzvanou radarovou neviditelnost. Wikipedia ale vysvětluje, že jde o vlastnost snižující odraz, případně jiné emise, takže to neznamená, že by ho nebylo možné radarem zachytit – jenom je to obtížné, jelikož má takový letoun malý radarový průřez. A obecně platí, že čím blíže je letoun radaru, tím lépe ho lze nejenom zaznamenat, ale i na něj navést protiletadlové střely.

Při detekci stealth letounu musí radar pracovat naplno a vysílá radarové vlny, kvůli čemuž ale doslova svítí na různých detekčních přístrojích. Letouny jako F-35 proto bývají vyzbrojeny protiradarovými střelami, konkrétně AGM-88, které mají v nejnovější verzi G dolet až 300 km a rychlost až Mach 4, uvádí TheDefensePost. Pilot je tak může odpálit mnohem dříve, než ho radar zaznamená, a v okamžiku, kdy jsou radary PVO vyřazeny, mu přestane hrozit nebezpečí.

Moderní radary ruské PVO

Článek Ruský radar Podlet-K1 by měl vidět prakticky cokoliv, dokonce i F-35. Ale otázkou je, zda nejsou tvrzení přehnaná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice to není nemožné, ale pro Rusko obtížné – ani opěvovaný S-400 si nedokáže vždy poradit se střelami SCALP-EG, které má i Ukrajina

Vít Lukáš — Tue, 26 Nov 2024 04:02:00 +0000

Jednou ze zbraní, které by se mělo Rusko v případě konfliktu obávat, je britsko-francouzská řízená střela Storm Shadow/SCALP-EG. Její konstrukce, přesnost i způsob, jakým se přibližuje, ji dělají velice efektivní a je obtížné se proti ní bránit – dokáže tak zničit téměř vše, na co se zaměří. Jediné, čím se může Rusko uklidňovat, je existence pouze omezeného množství střel – takže kdyby měly být nasazeny, bylo by nutné pečlivě vybírat, k jakému cíli zamíří.

Navádění střely SCALP-EG nejde vyrušit

Střela Storm Shadow (britské označení) / SCALP-EG (francouzské označení) je britsko-francouzským projektem a až na pár detailů je identická. MissileTreat uvádí, že jde o střelu odpalovanou z bojových letounů, mezi jejíž přednosti patří navádění – využívá nejen GPS, ale také terénní mapování a infračervený hledač. Díky tomu je odolná proti rušení a může cíl zasáhnout naprosto přesně. Jednat se může o sklad, vojenské velitelství, ale třeba i část systému S-400, ačkoliv jsou proti němu vhodné jiné zbraně, třeba raketa MGM-140 ATACMS s kazetovou hlavicí.

iZdroj fotografie: MBDA

Střela SCALP-EG zavěšená na letadle

Střela se pohybuje velice nízko nad zemí, aby byla obtížně zaměřitelná radary protivzdušné obrany. Wikipedia uvádí, že je naprogramovaná před startem a její trasa většinou vede mimo dosah systémů PVO, proto je velice obtížné se proti ní bránit. Rusko sice má systémy schopné Storm Shadow/SCALP-EG sestřelit, ale praxe ukazuje, že s tím má problém i opěvovaný S-400. Mnoho střel je tak schopných ruskou protivzdušnou obranou projít.

Hlavice SCALP-EG prorazí i silné opevnění

Výrobce střely Storm Shadow/SCALP-EG, koncern MBDA, na svých stránkách uvádí, že je 5,1 metrů dlouhá a má hmotnost 1 300 kilogramů. Její dolet je pak větší než 250 kilometrů a nejmodernější verze by měla překonávat i 500 kilometrů. Obsahuje pak hlavici o hmotnosti 400 kilogramů určenou k likvidaci odolných cílů a při nárazu může explodovat se zpožděním, aby vybuchla třeba uvnitř nějakého opevněného skladiště nebo bunkru.

V případě Francie je SCALP-EG odpalována z letadel Dassault Mirage 2000 nebo Dassault Rafale, v případě Velké Británie zase nesou Storm Shadow letadla Panavia Tornado nebo Eurofighter Typhoon. Ukrajina pak upravila k jejímu odpalování své staré sovětské bitevníky Suchoj Su-24 Fencer, i když pro západní střely pochopitelně původně vůbec nebyly určeny. Schopnost odpalovat tuto střelu mají mít i letouny Saab JAS-39 Gripen.

Schopnosti střely Storm Shadow/SCALP-EG

Článek Sice to není nemožné, ale pro Rusko obtížné – ani opěvovaný S-400 si nedokáže vždy poradit se střelami SCALP-EG, které má i Ukrajina se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konec se téměř jistě blíží: může se jednat o poslední ruský S-400, který Indie odebere. Může k tomu mít nejméně 2 vážné důvody

Vít Lukáš — Tue, 29 Oct 2024 04:52:00 +0000

Indie se jakožto tradiční odběratel ruských zbraní obrátila na Moskvu před několika lety s tím, že hledá moderní systém protivzdušné obrany dlouhého dosahu. Nakonec zvolila S-400, v té době prezentovaný jako nejlepší svého druhu na světě. Poslední objednanou baterii by měla dostat v roce 2025, a existuje veliká pravděpodobnost, že bude poslední, jelikož už by nemusela mít o systémy protivzdušné obrany, ale ani další ruské zbraně, zájem.

I přes problémy má Rusko S-400 dodat

Ruské dodávky 6 baterií S-400 měly původně skončit v roce 2024, ale protáhnou se do roku 2025, uvádí ArmyRecognition. V současné situaci je však i toto docela podivuhodné, uplatnění by totiž měly doma – ale podle mě to svědčí o tom, nakolik je indický trh pro Moskvu důležitý. Na druhou stranu nemusí ani toto gesto stačit, jelikož Indie už pravděpodobně další systémy PVO odebírat nebude. V posledních letech totiž dává přednost větší diverzifikaci dodavatelů, a co je hlavní, chce co nejvíce zbraní vyrábět doma.

First set of S400 Air defense battery arrives in India.
Understand ‚Darr ka mahaul hai‘ in Paxtan Air Force. pic.twitter.com/9o6w8FIFdE
— Manoj Rawat🇮🇳 (@SeaSkipper) December 20, 2021

Indie by ráda měla vlastní systém se schopnostmi S-400, a EurAsianTimes uvádí, že by měl být řešením projekt nazývaný Kusha. Jeho střely by měly mít dosah až 400 km, což je hezké, ale v tuto chvíli zdaleka není hotový a může ještě řadu let trvat, než bude funkční. Indie má však možnost obrátit se i na jiné dodavatele – pokud by nechtěla Ameriku, může to být Francie nebo Jižní Korea. Důvodem mohou být nejen problémy s opožděnými dodávkami, ale i skutečnost, že se během testování S-400 ukázalo, že je funkční jen z 80 procent.

Indickému rivalovi by mohla pomoci Čína

Baterie indického systému S-400 mají být určeny hlavně k ochraně vzdušného prostoru u hranice s Pákistánem. Wikipedia uvádí, že střely 40N60, které si Indie také pořizuje, mají mít dosah až 380 kilometrů, přičemž Rusko deklaruje, že S-400 dokáže likvidovat letouny, vrtulníky a řízené střely, a dokonce by se měl vypořádat i s balistickými raketami kratšího doletu – je však otázkou, s jakou úspěšností. Na Indii totiž míří podobné rakety schopné nést i jadernou z Pákistánu, ačkoliv je tomu samozřejmě pro vyrovnání sil i naopak.

Systém protivzdušné obrany, ať jde o S-400 nebo nějaký jiný – třeba budoucí indický – by nicméně mohl narušit rovnováhu sil mezi oběma jadernými velmocemi. Na druhou stranu Pákistán úzce spolupracuje s Čínou, od níž v posledních letech odebírá řadu zbraní, např. vyspělé letouny JF-17. Lze si tak představit, že by mohl vyspělé systémy PVO získat právě od ní – třeba HQ-9, což je vlastně čínský ekvivalent S-400 vyvinutý na základě S-300.

Indie dostává ruský systém S-400

Článek Konec se téměř jistě blíží: může se jednat o poslední ruský S-400, který Indie odebere. Může k tomu mít nejméně 2 vážné důvody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: útočník může ve vteřině vyřadit prapor 8 odpalovacích ruských vozidel S-400, zůstane-li jejich radar skrytý jenom pomyslně

Vít Lukáš — Sun, 20 Oct 2024 04:28:00 +0000

Systém protivzdušné obrany S-400 disponuje hned několika typy radarů, a pokud byť jediný z nich zničí třeba sebevražedný dron, je to veliký problém. Bez patřičného vybavení totiž nemůže celý komplet pracovat dobře, jelikož nezvládá detekovat cíle a navádět na ně střely. Vyřadit takový radar je proto velmi účinný způsob, jak na nějakou dobu eliminovat činnost moderního systému protivzdušné obrany v oblasti.

Bez radaru zůstane S-400 bezmocný

Na videu níže můžete vidět případ, při němž dron zničil ruský radar 96L6, uvádí MilIn s tím, že slouží k detekci cílů v rámci systémů S-400 nebo S-300, a pokud je zničen, jsou bez něj oba dva odsouzeny k dlouhé nečinnosti. To zejména otevírá nebere například pro působení velkých dronů a řízených střel, ovšem i dalších podobných zbraní. Radar, jakým je zmíněný 96L6, bývá většinou součástí praporu S-400, a ArmyRecognition uvádí, že ho většinou tvoří 8 odpalovacích vozidel, a pak samozřejmě i vozidlo velitelské a řídící.

Obsluha zaparkovala radar poblíž zalesněného pásu – nejspíše ho tak chtěla ukrýt. Záhy ho však objevil průzkumný dron Shark a přivolal na útok neznámý typ sebevražedného protějšku. Když přitom radar pracuje, nelze ho moc ukrýt, protože by pak nemohl detekovat cíle, k čemuž potřebuje volný prostor. Jde ale o vyspělou zbraň, GlobalSecurity uvádí, že radar 96L6 může najednou sledovat až 100 různých cílů do vzdálenosti až 300 km.

Článek Video: útočník může ve vteřině vyřadit prapor 8 odpalovacích ruských vozidel S-400, zůstane-li jejich radar skrytý jenom pomyslně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: jestliže se podaří zasáhnout radar, může být rázem celý ruský „zabiják“ letounů a střel S-400 slepý a de facto k ničemu

Vít Lukáš — Mon, 07 Oct 2024 04:28:00 +0000

Chce-li armáda vyřadit nepříteli systém protivzdušné obrany dlouhého, případně středního dosahu, má dvě možnosti. Tou první je soustředit se na odpalovací zařízení, protože u velké většiny takových kompletů fungují samostatně a jsou napojena do sítě obsahující ještě radar a velitelské stanoviště. A pak je tu druhá možnost, a to soustředit se přímo na radar, protože bez něj je celý systém v podstatě slepý a nemůže fungovat, zatímco při zničení odpalovacího stanoviště může baterie pracovat i nadále, i když v omezenějším režimu.

Útok na radar S-400 zasáhl i jeho obsluhu

Útok na radar moderního systému protivzdušné obrany ukazuje video níže. MilIn uvádí, že se v tomto případě jednalo o radar 96L6E sloužící ruskému S-400, a jak jde vidět, jeho pozici odhalil průzkumný dron, z něhož také pochází záběry ze zničení. K jeho likvidaci byla použita střela ze systému M142 HIMARS, která zasáhla naprosto přesně a celý systém tak rázem oslepila. Uvnitř vozidla s radarem měla být i obsluha, jíž zásah zabil nebo aspoň zranil.

Radar 96L6E slouží k detekci cílů ve všech výškových hladinách, uvádí MissileryInfo; jeho dosah je zhruba 300 kilometrů. Není přitom používán jenom u systému S-400, ale i u starších S-300. Umístěn je na kolovém podvozku a proti střelám z raketometu nemá žádnou ochranu. Zasáhla ho pravděpodobně raketa M31, jejíž dosah je 90 kilometrů a je naváděna pomocí GPS. Wikipedia uvádí, že nese hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, což na takový cíl bohatě stačí.

Zničení radaru 96L6E

Článek Video: jestliže se podaří zasáhnout radar, může být rázem celý ruský „zabiják“ letounů a střel S-400 slepý a de facto k ničemu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indické testování ruského systému S-400 bylo úspěšné na 80 %. Rusko ho evidentně přechválilo

Vít Lukáš — Wed, 14 Aug 2024 04:52:00 +0000

I když se to nemusí zdát, patří Indie v mnoha směrech mezi světové velmoci, a pokud chce armádu udržovat konkurenceschopnou, potřebuje i kvalitní systémy protivzdušné obrany, jimiž dokáže zastavit celou škálu hrozeb, ať jde o letouny nebo balistické rakety. Vzhledem k dlouhodobé spolupráci s ruským zbrojním průmyslem se nakonec rozhodla pořídit systém S-400 Triumf, který potřebuje hlavně z důvodu rivality s Čínou a Pákistánem, což jsou stejně jako ona jaderné velmoci. Indové již mají S-400 připravené k použití.

S-400 zničil 80 % cílů, což není špatné, ale…

Dohodu o nákupu systému S-400 uzavřela Indie s Ruskem již v roce 2018, přičemž nakoupila celkem 5 baterií, uvádí ArmyRecognition, a první dodávky dorazily v roce 2021. Indie už je má plně integrované do systému protivzdušné obrany a opakovaně je testuje – během cvičení sestřelily 80 procent cílů představujících letadla, což není špatné, ale S-400 má mít mnohem více schopností – cíli mohou být rovněž větší drony, řízené střely a balistické rakety, tedy běžné zbraně obsažené ve výzbroji již zmíněných rivalů a tedy potencionálních nepřátel.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Radar 96N6A pro systém S-400

Rusko přitom u S-400 deklaruje schopnost sestřelovat i balistické rakety, ale je otázkou, jak úspěšně. DailyWrap upozorňuje, že se při reálném použití ukázalo, že je na tom o něco hůře – největší problémy má podle všeho se zachycením balistických cílů, jakými jsou třeba rakety MGM-140 ATACMS. A ne vždy je úspěšný také proti nízko letícím střelám s prvky stealth, např. Storm Shadow. Neznamená to ale, že by S-400 nefungoval, jenom není tak účinný, a třeba nejnovější verze amerického MIM-104 Patriot mohou být lepší.

Cíle má sestřelovat až na 400 kilometrů

Systém S-400 je vlastně pokračovatelem S-300, na nějž přímo navazuje a využívá mnoho stejných komponentů. MissileThreat uvádí, že byl do výzbroje v ruské armádě zaveden v roce 2007, ale dnes ho provozuje vícero zemí. Jeho střely jsou schopné likvidovat cíle do vzdálenosti 250 až 400 km, což záleží na typu střely; balistické cíle je pak schopen ničit do vzdálenosti až 60 km, přičemž jsou odpalovače mobilní díky podvozkům nákladních automobilů.

Systém S-400 netvoří jenom odpalovače střel, jeho mozkem je řídící stanoviště a očima pak několik typů radarů od všeobecných přehledových až například po speciálnív určené k zachycení cílů v extrémně nízkých výškách; zachytit údajně umí cíle do vzdálenosti větší než 400 km. V případě Indie lze předpokládat, že bude většina systémů nasazena u hranic Číny a Pákistánu, jelikož 5 baterií rozhodně nemůže pokrýt rozsáhlé indické území.

Indie má systém S-400

Článek Indické testování ruského systému S-400 bylo úspěšné na 80 %. Rusko ho evidentně přechválilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: pokud se raketám ATACMS podaří přežít protistřely a ruský S-400 zasáhnout, může to být ohňostroj desítky metrů vysoký

Vít Lukáš — Fri, 07 Jun 2024 04:52:00 +0000

Systém protivzdušné obrany S-400 je po léta vyzdvihovanou zbraní nezřídka označovanou za tu nejlepší svého druhu na světě. Schopen má být zasahovat na dlouhé vzdálenosti nejen letadla, vrtulníky nebo řízené střely, ale také hypersonické zbraně nebo balistické rakety, ačkoliv praxe ukazuje, že rozhodně není tak dobrý, jak se o něm snažilo Rusko referovat. Když na baterii S-400 zaútočí balistické rakety, nedokáže ochránit ani sám sebe.

Baterii S-400 zasáhla submunice s ATACMS

Video pod tímto článkem ukazuje, jak vypadá obrana a zároveň útok na baterii systému S-400. Defence-Blog uvádí, že na něj zaútočily balistické rakety MGM-140 ATACMS, přičemž záběry ukazují, že raketa (nebo možná dvě – v explozích kazetové submunice se to těžko rozeznává) zasáhla rozmístěnou baterii naprosto přesně, načež její části explodovaly a začaly z nich létat rakety jako při ohňostroji. Je trochu s podivem, že obsluha systému rozmístila všechny části tak blízko sebe (což není nutné), protože se tak staly snadným cílem.

iZdroj fotografie: Armáda USA

Odpálení rakety MGM-140 ATACMS

Obsluha S-400 o přilétajících balistických raketách dle všeho dobře věděla a pokusila se je sestřelit, což by systém měl podle papírových parametrů dokázat. Video ukazuje, že z baterie odstartovalo minimálně šest protistřel, ale není jasné, zda se jim nějaké rakety ATACMS podařilo zasáhnout. Jisté však je, že systém nebyl schopen sestřelit všechny a proto byl nakonec zničen. Jednoznačně to dokazuje, že není žádnou nepřekonatelnou superzbraní.

S-400 má balistické rakety zvládat

Systém S-400 byl do výzbroje ruské armády zaveden v roce 2007 jako náhrada S-300, z něhož vychází. ArmyRecognition uvádí, že je navržen k likvidaci letadel, řízených střel a balistických raket až středního doletu. Jeho protistřely mají být schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 400 km a výšky 30 km, přičemž užívá několik druhů protistřel s různým dosahem a schopnostmi, a součástí baterie bývá i velitelské centrum a několik typů radarů.

Americká taktická balistická raketa MGM-140 ATACMS byla navržena tak, aby ji bylo možné odpalovat z raketometů M270 a M142 HIMARS. MissileThreat uvádí, že její starší verze má dosah 165 km, novější pak až 300 km. Starší verze má 560kg kazetovou hlavici, novější pak explozivní nebo kazetovou těžkou 247 kg. Je ovšem mnohem přesnější, a proto ke zničení cíle dostačuje i slabší hlavice. Jaká verze raket byla při útoku použita, však nelze odvodit.

Zničení baterie ruského systému S-400

Článek Video: pokud se raketám ATACMS podaří přežít protistřely a ruský S-400 zasáhnout, může to být ohňostroj desítky metrů vysoký se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fotky: když není obrana letiště připravena, může za cíl padnout třeba ruská dvojice nejrychlejších bojových letounů světa

Vít Lukáš — Sat, 01 Jun 2024 04:45:00 +0000

Zničit nepřátelskou základnu i spolu s cennou vojenskou technikou je v ozbrojeném konfliktu vždy velikým úspěchem. Může se například jednat o letiště a na něm umístěná bojová letadla, případně i další techniku. I proto bývá od nepřítele vzdáleno tak, aby na něj většina zbraní nedosáhla, a proti těm, které to dokáží, bývá přítomna obrana. Ovšem ani ta nebývá 100%, takže byť jde o nejvyspělejší systémy protivzdušné obrany, nemusí bezpečí zajistit.

S-400 má zřejmě s ATACMS problém

Vojenské letiště je velmi cenným cílem, a tím spíše, pokud na něm jsou umístěna bojová letadla. Ta jsou totiž jak nebezpečná, tak drahá, a jejich ztráta hodně bolí. Na letiště lze útočit například taktickými balistickými raketami – jako v případě letiště Belbek, kde se konkrétně jednalo o MGM-140 ATACMS, uvádí Twz. Zásah tam zničil minimálně dvojici letounů Mikojan MiG-31 Foxhound a nejspíše i další letadla, jak ukazují fotografie na sociálních sítích. Základna byla přitom chráněna systémem S-400, který měl podobnou hrozbu zneškodnit.

First MIG-31 losses to American weapons in history ? pic.twitter.com/mEbQ3RM3wS
— John Marston 🇮🇪🇺🇦🇪🇺 (@Marston1889) May 17, 2024

Ruský systém S-400 má mít deklarovanou schopnost ničit nejenom letadla nebo řízené střely, ale také balistické rakety krátkého a středního doletu, uvádí ArmyRecognition. Má k tomu několik typů střel, z nichž nejlepší by měly být schopny zničit cíl ve výšce až 35 km. Radary je pak umí detekovat do vzdálenosti kolem 400 km. Zkušenost ale ukazuje, že proti americkým raketám ATACMS toho S-400 zřejmě schopen není.

Raketa ATACMS mívá kazetovou hlavici

Balistická raketa MGM-140 ATACMS není žádnou supermoderní novinkou. MissileThreat uvádí, že byla do výzbroje zavedena již v roce 1986, i když její nejnovější verze je značně vylepšena. Odpalována bývá z raketometu M270 nebo M142 HIMARS a její dosah je až 300 kilometrů. Může mít přitom hlavici o hmotnosti přes 500 kilogramů, i když rakety s delším doletem ji mají menší a je v nich naopak více paliva. Často přitom bývá hlavice kazetová, takže působí v cíli plošně, díky čemuž dokáže třeba na letišti zničit více techniky najednou.

Zasažené MiG-31 jsou původně sovětské letouna vyvinuté jako stíhače dlouhého dosahu určené k ochraně rozsáhlého sovětského vzdušného prostoru. Wikipedia uvádí, že jde v současnosti o nejrychlejší bojové letadlo na světě – jeho max. rychlost je až Mach 2,83. Má také výkonný radar a bývá vyzbrojeno radarově naváděnými střelami vzduch-vzduch, ale existuje i verze, která dokáže odpalovat hypersonickou balistickou raketu Ch-47M2 Kinžal.

Letoun MiG-31

Článek Fotky: když není obrana letiště připravena, může za cíl padnout třeba ruská dvojice nejrychlejších bojových letounů světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: ačkoliv má ruský S-400 rakety z M142 HIMARS likvidovat, v praxi tomu tak vždy není. Někdy mu proklouzne i celá salva

Vít Lukáš — Mon, 27 May 2024 04:06:00 +0000

Moderní systémy protivzdušné obrany, hlavně ty delšího dosahu, dnes nejsou tvořeny jediným vozidlem s raketami, s jejichž pomocí ničí cíle. Jde o propojený komplet několika zařízení a odpalovací vozidla jsou jenom jednou z částí. Tou další velmi důležitou jsou radary, které umožňují protivzdušné obraně odhalovat cíle a navádět na ně rakety. Mozkem takového systému je pak řídící a velitelské stanoviště, z něhož vychází pokyny.

Úder zničil radar i velitelské centrum

Zničit mozek a oči moderního ruského systému protivzdušné obrany S-400 je rozhodně velikým úspěchem. Takový je zaznamenaný i na videu pod článkem, kdy se podařilo zlikvidovat nejenom jeden z radarů onoho kompletu, ale zasaženo mělo být i velitelské stanoviště a další technika, uvádí MilIn. Ze záběrů z větší vzdálenosti nelze bohužel poznat, jaký typ radaru byl konkrétně zničen, protože jich S-400 používá několik a jsou si velmi podobné.

iZdroj fotografie: Národní garda Severní Karolíny

Odpálení střely z M142 HIMARS

Útok se pravděpodobně odehrál v okamžiku, kdy průzkumný dron objevil radar a velitelské stanoviště rozestavěné na poli. Ani jedna část zřejmě nebyla chráněna a ze vzduchu šla dobře vidět, takže na ni mohla být navedena palba raket ze systému M142 HIMARS. Na zničení byla potřeba téměř celá salva, video totiž zobrazuje minimálně 5 explozí počínaje zásahem cíle ve větší vzdálenosti od radaru a dalších vozidel; M142 HIMARS má 6 raket.

S-400 má rakety z M142 HIMARS zvládat

Zasažený radar mohl být multifunkční radar 92N6E, k němuž Wikipedia uvádí, že jde o zařízení se skutečným dosahem detekce kolem 340 km, a na jehož fungování jsou závislé střely ze systému S-400, ale přesně to určit nelze. Má plochou anténu umístěnou na vozidle podvozku 8×8, ale velmi podobně vypadá i výškový radar 96L6E schopný detekovat až 20 cílů ve velkých výškách a jehož dosah má být 300 km, případně mohlo jít o radar 92N2.

M142 HIMARS zasáhl radar a velitelské stanoviště pravděpodobně raketami M31 – na videu se totiž zdá, že jsou exploze klasické výbuchy explozivních hlavic. Wikipedia uvádí že takovéto střely mohou zasahovat cíle až do vzdálenosti 92 km a naváděné jsou prostřednictvím systému GPS, kdy má každá raketa hlavici o hmotnosti 91 kg. Rusko v minulosti uvádělo, že S-400 zvládá střely raketometu M142 HIMARS likvidovat, praxe ale ukázala, že tomu tak není vždy.

Zničení radaru a velitelského stanoviště S-400

Článek Video: ačkoliv má ruský S-400 rakety z M142 HIMARS likvidovat, v praxi tomu tak vždy není. Někdy mu proklouzne i celá salva se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video: stačí pár raket z HIMARS a ruské velitelské stanoviště S-300 / S-400 nerozvážně „vystavené“ na poli může být minulostí

Vít Lukáš — Thu, 23 May 2024 04:07:00 +0000

Když chce moderní systém protivzdušné obrany dlouhého dosahu, jakým je například S-300 nebo S-400, hlídat nebe a být schopen zneškodňovat různé typy z cílů, musí je nejenom vidět, ale také potřebuje velení. V řídícím centru se rozhoduje o tom, jaké rakety, kolik a odkud budou na daný cíl vypáleny, a též pomáhá s jejich naváděním. Bez tohoto centra je takovýto propojený systém v podstatě nefunkční, a proto se ho vždy vyplatí zneškodnit.

Nerozvážně nekryté centrum na poli

Objevit velitelské centrum systému protivzdušné obrany určitě nebude jednoduché, protože se jej nepřítel snad vždy snaží ukrývat. To se ale nejspíše nestalo v případě zachyceném na videu pod tímto článkem, kde můžete vidět zničení řídícího centra ruského systému S-300 nebo S-400, uvádí MilIn. Umístěno bylo na nějakém poli a spolu s ním byl zničen i radar, pravděpodobně se jednalo o 92N6E. Nelze to ale říci přesně, protože systém používá několik velmi podobných radarů a záběry nejsou příliš ostré; na výsledku to nicméně nic nemění.

Photo evidence have emerged, proving that a Russian command post of the S-400 Triumph air defense system 55K6E was HIMARSed in the Kherson region around 10 days ago.

🇺🇦 pic.twitter.com/pL8LzFPBVq
— Visegrád 24 (@visegrad24) May 30, 2023

Zbraní použitou k likvidaci řídícího stanoviště a radaru byl raketomet M142 HIMARS, ale na cíl rozhodně nestačila jedna raketa – obsluha raketometu jich vypálila minimálně pět. Jednalo se o střely M30A1 se speciálním hlavicí obsahující 182 tisíc wolframových kuliček. Tyto kuličky působí po explozi hlavice plošně a jsou schopné provrtat i slabší pancíř. Střela je pak naváděna za pomoci GPS, a Wikipedia uvádí, že má dolet až 92 kilometrů.

Řídící stanoviště plné specialistů

Wikipedia uvádí, že je řídící stanoviště označované jako 55K6E umístěno na podvozku nákladního automobilu Ural-5323 a obsluha z něj může velet celému praporu S-400 složeného z několika radarů dodávajících potřebná data a odpalovacích vozidel. Jednotlivé části praporu mohou být od řídícího stanoviště vzdálené až 100 kilometrů, a na tomto velitelském stanovišti by měli rovněž sloužit vysoce vyškolení specialisté.

Radar 92N6E je pro práci systému S-400 klíčový, protože slouží k zaměřování střel na cíle. RadarTutorial uvádí, že je dokáže detekovat do vzdálenosti 340 až 400 kilometrů a je umístěn na podvozku nákladního automobilu MZKT-7930 8×8, což mu zajišťuje relativně vysokou mobilitu. Zničit takovýto radar asi není pro raketu nijak obtížné, jde o citlivé zařízení a není ani jasné, jestli je vůbec alespoň kabina pro osádku pancéřovaná.

Zničení řídícího stanoviště S-400

Článek Video: stačí pár raket z HIMARS a ruské velitelské stanoviště S-300 / S-400 nerozvážně „vystavené“ na poli může být minulostí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Foto: byť se zdá ruský radarový systém 92N6E jenom poškozený, uvnitř může být doslova na kaši, zasáhne-li ho raketa z HIMARS

Vít Lukáš — Sun, 19 May 2024 04:03:00 +0000

Boj s vyspělou protivzdušnou obranou je velice obtížný a zároveň nesmírně potřebný, a zničení každé části je velikým úspěchem. Útočit lze mnoha způsoby, ale nejlepší je takový, aby zajistil její totální zničení. Kupodivu se nemusí jednat ani o silný výbuch, stačí, pokud ji šrapnely nebo fragmenty dokonale poškodí. Existují k tomu i speciální hlavice.

Cenný radar zasáhla raketa z M142 HIMARS

Na fotografii v tomto článku publikované na síti X lze vidět, jak dopadl útok na ruský radar protivzdušné obrany 92N6E. Jde o velmi cenný systém, protože je používán spolu se systémy S-400, případně S-300. K útoku na něj byla použita raketa vypálená z raketometu M142 HIMARS, uvádí Defence-Blog, a ze záběru je jasné, že se útok velice dobře povedl, ačkoliv byly nakonec potřeba 4 střely, jak ukazuje video údajně zobrazující útok.

The cabin of the 92N6E multifunctional radar (code-named ‚Grave Stone‘) of the Russian S-400 air defense system shows signs of damage following a strike by HIMARS. pic.twitter.com/wKkcIPaqrC
— Military Cognizance (@MiliCognizance) April 24, 2024

Na fotografii se sice zdá, že jsou v radaru jenom malé dírky, ale jinak vypadá téměř v pořádku. Zdání však může velice klamat, protože uvnitř bude téměř jistě vše úplně na kaši, a to doslova. Právě dírky viditelné v kabině naznačují, že obsluha raketometu využila k zásahu speciální raketu M30A1, jejímž nejničivějším prvkem je 182 000 wolframových kuliček uvnitř bojové hlavice. V místě cíle působí jako jakási obří brokovnice, přičemž jsou projektily schopné proletět i slabšími typy pancíře a uvnitř techniky poté nadělat naprostou paseku.

Radarový systém 92N6E uřídí až 12 střel

Multifunkční radar 92N6E je primárním radarem hlavně u systému S-400. RadarTutorial uvádí, že je umístěn na podvozku nákladního automobilu MAZ-7910 8×8, což mu zajišťuje velice slušnou mobilitu, a dosah ploché radarové antény má být kolem 320 km. Radar má pak být schopen navádět až 12 střel 40N6 proti 6 různým cílům najednou. Takové střely teoreticky dokáží zasahovat cíle vzdálené až 400 kilometrů, i když v praxi to je mnohem méně.

V případě videa musela obsluha umístit radar relativně nedaleko bojové linie, neb dosah střel M30A1 je maximálně 92 km, uvádí Wikipedia, ale většinou se udává vzdálenost kolem 80 km. Střela je naváděna prostřednictvím GPS, takže je velice přesná, ale na druhou stranu je toto navádění možné rušit a mást. Vyvinuta byla jako náhrada střely z kazetovou hlavicí, jejíž submunice nemusela v některých případech explodovat a zůstat tak nebezpečná.

Zničení radaru 92N6E

Článek Foto: byť se zdá ruský radarový systém 92N6E jenom poškozený, uvnitř může být doslova na kaši, zasáhne-li ho raketa z HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský systém S-500 údajně vidí až 2 000 km daleko. Skvělý má být proti letadlům, balistickým raketám i hypersonickým zbraním

Vít Lukáš — Fri, 17 May 2024 04:54:00 +0000

Rusko si vždy velmi zakládalo na kvalitních systémech protivzdušné obrany – jeho chloubou byl po dlouhá léta systém S-400 někdy označovaný za nejlepší ve světě ve své třídě. Může jít sice do jisté míry o ruské přehánění, ale nelze mu upřít, že je opravdu velice dobrý. Ovšem ani u něj se vývoj nezastavil, Rusko doplňuje S-400 ještě vyspělejším systémem S-500 Prometheus s větším dosahem střel i radaru a možností zasahovat proti dalším typům cílů.

S-500 se nejspíše nachází u Moskvy

Vývoj systému S-500 začal kolem roku 2010, uvádí MissileThreat, a cílem bylo získat zbraň schopnou se ještě lépe než předchozí systémy vypořádat s moderními letouny 5. generace, likvidovat přilétající balistické rakety, řízené střely a hypersonické zbraně, a také zasahovat satelity na nízké oběžné dráze. Sériová výroba S-500 začala v Rusku nejspíše v roce 2021 a zatím nebylo pozorováno jeho nasazení, ale několik kusů je nejspíše u Moskvy.

🔸الصواريخ الخاصة 🚀 بمنظومة S-500
صاروخ 40N6M من منظومة S-400 وكذلك صاروخ 77N6-N الجديد وهو نسخة من صاروخ 9M82 من منظومة S-300V ولكن بمرحلة أولى أكثر قوة. مهمة 40N6 هي إسقاط الأهداف الديناميكية الهوائية على مدى 380 كيلومترًا اما 77N6-N بمدى 600 كم مضاد للباليستية و الفرط صوتي pic.twitter.com/WNDeClNIPJ
— LaCqUitté Z 🇩🇿🇷🇺🇵🇸🇪🇭🇨🇺 (@l_acquitter) April 26, 2024

Systém se částečně podobá staršímu S-400, ale má samozřejmě mnohá vylepšení. Má přitom dva typy odpalovacích zařízení, která se doplňují. První se skládá ze čtyř raket dlouhého doletu s plochou dráhou letu 40N6M, zatímco druhý ze dvou interceptorů 77N6 v tubusech, uvádí NationalInterest. Střely 40N6M používané také u S-400 jsou určené hlavně proti letadlům a řízeným střelám, zatímco druhý typ primárně proti balistickým raketám.

Dosah střel S-500 má být až 600 km

Střely určené proti letadlům by měly mít dosah až 400 km, druhý typ pak až 600 km, a výškový dosah proti balistickým raketám by měl být až 200 kilometrů. ArmyRecognition uvádí, že v únoru 2024 Rusko úspěšně otestovalo S-500 proti balistické raketě R-29RMU2 Sineva odpálené z ponorky. Ke svému fungování pak pochopitelně potřebuje také moderní radary, kterých používá několik typů podle toho, jaké cíle zrovna lokalizuje – jejich dosah má být až 800 kilometrů, a některé zdroje mluví dokonce o radaru s dosahem 2 000 km.

Kolik systému S-500 má Rusko v současné době k dispozici, není veřejně známý údaj, ale pravděpodobně se bude jednat jenom i velice nízký počet. Výrobce Almaz-Antey se navíc musí více soustředit na produkci systému S-400, který je páteří ruské protivzdušné obrany, a ke všemu je S-500 jakožto modernější jistě dražší a náročnější na výrobu. DefenseNews také upozorňuje, že jeho klíčové komponenty pravděpodobně často pochází ze západních zemí a vztahuje se na ně embargo, což může produkci komplikovat.

Test systému S-500

Článek Ruský systém S-500 údajně vidí až 2 000 km daleko. Skvělý má být proti letadlům, balistickým raketám i hypersonickým zbraním se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský S-400 je bezmocný, pákistánský zabiják ho zničí na stovky km a má i skvělou přesnost. Viditelně tak kráčí po stopách M142 HIMARS

Vít Lukáš — Thu, 01 Feb 2024 04:50:00 +0000

Vzájemná rivalita Indie a Pákistánu vede dlouhodobě obě země k tomu, aby kupovaly nebo samy vyvíjely nové zbraně schopné zničit protivníkovy systémy a de facto získat dominantní postavení. I to byl důvod, proč si Indie pořídila ruské systémy protivzdušné obrany S-400 považované za jedny z nejlepších na světě. Zneškodnit zvládnou letadla, ale i různé typy střel a balistických raket na dlouhou vzdálenost. Na straně druhé potom přirozeně vznikají zbraně, které by takovou obranu zdolaly, a třeba pákistánskou odpovědí jsou rakety Fatah-II.

Vícenásobný raketomet na čínském podvozku

Systém Fatah-II je podle dostupných informací raketomet typu GMLRS se střelami schopnými přesného zásahu. Podobný je například americkému M142 HIMARS či ukrajinskému Vilcha-M. Jeho přesné specifikace sice známy nejsou, avšak jde o vícenásobný odpalovací systém na čínském podvozku Taian TAS5450 s pohonem osmi kol, uvádí DefenseNews. Smyslem zbraně má být zdolání indické obrany založené na systému S-400, který se např. proti M142 HIMARS ukázal být bezzubý, a v podobných stopách chce jít i Pákistán.

🚀💥 #FatahII Sparks Debates!

The successful test of Pakistan’s Fatah-II missile sparks strategic discussions. 🇵🇰 Analyst Umair Aslam sees it as a potential game-changer, suggesting a strategy against India’s S-400 launchers with saturation attacks. 🎯🔒🌐🗣️ pic.twitter.com/Ix2JeACUkv
— DRDO Defence Updates 🇮🇳 (@DRDO_Updates) January 20, 2024

Vyvinutý raketa Fatah-II k tomu má mít všechny předpoklady; jde přitom o dvoustupňovou střelu s plochou trajektorií letu, TheDiplomat uvádí, že má být schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 400 km s přesností lepší než 10 metrů. Jenom pro srovnání, střely M31 do systému HIMARS mají dosah kolem 80 kilometrů, ale zase jsou mnohem přesnější, konkrétně zhruba na 1 metr. Sice lze z amerického raketometu vypálit i MGM-140 ATACMS s dosahem 300 km, ale to je balistická raketa, proti níž by měl být schopen S-400 účinně zasahovat.

Fatah-II může zničit i S-400

Ačkoliv ještě není jasné, kdy bude Fatah-II zařazen do výzbroje, jeho vlastnictví dá Pákistánu strategickou výhodu, neboť se proti němu Indie nejspíše nedokáže 100% bránit. Ano, sice lze i střely Fatah-II zneškodnit třeba systémy kratšího dosahu, ale není to jednoduché. Navíc je dosah 400 km opravdu excelentní a spolu s relativně slušnou přesností to může pákistánské armádě umožnit účinné útoky na velitelská centra či logistiku indické armády, ale třeba i ničit samotné systémy S-400 v případě odhalení jejich pozic.

Menší ze znesvářených zemí má sice i balistické rakety podobného dosahu, avšak mobilní vícenásobný raketomet má výhodu v mnohem větší flexibilitě a může na cíl pálit téměř okamžitě. Neznámou otázkou však zůstává typ a síla bojové hlavice, stejně jako princip navádění. Nejspíše půjde o satelitní navigaci, takže možná GPS, ale vzhledem k vazbám pákistánské armády na Čínu není vyloučeno, že to bude Beidou. Je přitom jasné, že Indie už jistě pracuje na systému, případně ho poptává ve světě, který by hrozbu zastavil.

Odpal rakety Fateh-II

Článek Ruský S-400 je bezmocný, pákistánský zabiják ho zničí na stovky km a má i skvělou přesnost. Viditelně tak kráčí po stopách M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útočit ruským S-400 na pozemní cíle je degradace i barbarství, a navíc i bezvýsledný počin, když je proti němu MIM-104 Patriot

Vít Lukáš — Tue, 09 Jan 2024 04:58:00 +0000

Když se řekne „systém protivzdušné obrany S-400“, mnozí si představí jednu z nejmodernějších zbraní na ochranu vzdušného prostoru na světě. Kdo trochu zná, tak ví, že pochází z Ruska, a slouží nejenom k sestřelování letadel, vrtulníků, řízených střel nebo dronů (i když ne těch malých, to by bylo drahé) – zvládat má i balistické rakety krátkého dosahu. Takové schopnosti má přitom jenom několik systémů na světě, a dělá to z něj velice cennou zbraň. Ne každý už ale ví, že může S-400 zrovna tak sloužit k útokům na pozemní cíle.

K útokům slouží S-300 i S-400, ale…

Užít systém S-400 k útoku na pozemní cíl je popravdě řečeno velké plýtvání jeho potenciálem, ale i tak to Rusko dělá. Stejně jako se systémem S-300, z něhož S-400 vychází, ale to by bylo pochopitelnější, neboť jde o méně vyspělou zbraň, do níž má mít Rusko na skladech dost střel. U S-400 je to ovšem spíše plýtvání – raket pravděpodobně tolik není, a musí být i poměrně drahé. Na druhou stranu, pokud země nemá pro střelu jiné cíle, event. v lokalitě k dispozici jinou zbraň k útoku na pozemní cíl, může to být spíše využití z nutnosti.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Jedna z verzí střely 48N6 pro S-400

Střela ze systému S-400 při útoku na pozemní cíle pravděpodobně létá po balistické křivce, neb DefenseMirror popisuje její mohutný útok na Kyjev jako balistický. A ačkoliv k překonání vzdálenosti zhruba 280 km potřebuje střela 48N6 přibližně 2 minuty, kdy letí rychlostí 1 300 m/s, není nezastavitelná. Naopak, americký systém protivzdušné obrany – MIM-104 Patriot – s nímž bývá ruský S-400 srovnáván, si s ní snadno poradí.

Střely do S-400 není příliš přesná

Střela 48N6 je 7,5 metrů dlouhá a její hmotnost je kolem 1 800 kilogramů, uvádí WeaponSystems, z čehož má hlavice hmotnost 143 kilogramů, a není pochyb, že její exploze dokáže nadělat rozsáhlé škody. Různé zdroje se shodují, že jako střela k zásahu pozemního cíle má dosah výše zmíněných 280 kilometrů, a různé verze střely mají aktivní nebo poloaktivní navádění, které ovšem funguje jenom proti vzdušným cílům. Kdy je použita proti pozemním, je nutné ji nějak přeprogramovat, a pravděpodobně využívá navádění inerciální.

V takovém případě se ale rozhodně nedá mluvit o nějaké přesné střele, její rozptyl bude nejspíše v desítkách metrů, ne-li více. Z tohoto důvodu se nedá než konstatovat, že použití takovéto střely na pozemní útok je nejen neefektivní a drahé, ale i barbarské, protože může snadno zasáhnout civilní cíl. Na druhou stranu, pokud je cílem ruské armády zastrašit a terorizovat civilní obyvatelstvo, může k něčemu takovému 48N6 velmi dobře posloužit.

Odpálení střel z S-400

Článek Útočit ruským S-400 na pozemní cíle je degradace i barbarství, a navíc i bezvýsledný počin, když je proti němu MIM-104 Patriot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-400 Triumf: neopodstatněná očekávání, která podtrhávají až příliš časté ztráty; nejlepší na světě zdaleka není

Vít Lukáš — Thu, 05 Oct 2023 06:01:00 +0000

Protivzdušný systém S-400 Triumf měl být – tedy alespoň podle Ruska – schopný vypořádat se s téměř každou hrozbou na obloze. Zvládat měl vše od letadel a vrtulníků, přes řízené střely až po balistické rakety, a poradit si měl dokonce i s hypersonickými střelami. Někdo to nebude číst rád, ale nelze popřít, že S-400 opravdu patří k tomu nejlepšímu, co ve světě existuje, ale jeho schopnosti rozhodně nejsou takové, jak je Rusko prezentovalo. Ostatně i praxe ukazuje, že lze zničit i takové cíle, které hlídá právě tento systém, a že v bezpečí není ani on samotný.

Systém S-400 detekuje cíle na 400 km

Ruská federace vyvinula systém S-400 hlubokou modernizací staršího sovětského předchůdce S-300, což mj. umožnilo odpalovat nové typy střel s lepšími schopnostmi i delší dosahem. Oba systémy mají shodných řadu částí, tedy nejen některé střely, ale například i radary, jichž je více druhů, aby byl S-400 schopen zachytit různé typy cílů v různých vzdálenostech. Dosah některých radarů by měl být i 400 kilometrů, a další mají zase umět lokalizovat cíle letící jenom jednotky metrů nad terénem. Nejlepší střely mají mít dosah až 380 kilometrů.

#Ukraine: A Russian S-400 system was recently targeted by the Ukrainian army, allegedly using GMLRS – as a result a 5P85SM2-01 TEL and a 92N6A multi-functional radar were destroyed.

h/t @aloha9916 pic.twitter.com/CvrwkWuzAF

— 🇺🇦 Ukraine Weapons Tracker (@UAWeapons) July 10, 2023

Jestliže se ale podíváme na působení S-400 v praxi, konkrétně ve válce na Ukrajině, je jasné, že i přes kvality jsou jeho výkony zklamáním. Již v roce 2022 vyšlo najevo, že je bezmocný třeba proti střelám z amerického M142 HIMARS, a ukrajinská armáda pak dokázala i několik těchto systémů zničit. Příkladem může být úspěšný útok, údajně střelami Neptun, na postavení S-400 na Krymu, nebo zničení některých částí S-400 v Chersonské oblasti v létě 2023.

A právě na poloostrově anektovaném na jaře 2014 se velmi dobře ukazuje, že S-400 rozhodně není všemocný (ano, každý systém jde snáze nebo hůře zničit, ale tady jde spíše o to, jak snadno lze někdy ruský S-400 „obelstít“, ačkoliv měl být dle slov řady ruských představitelů téměř nepřekonatelný). Takže i když stráží Krym, není to v podstatě hlavní překážka – už nejednou mu totiž ukrajinská armáda některé části zničila, a to i pomocí dronu, který jinak vidí.

Dalším příkladem může být útok na loděnice v Sevastopolu nebo na velitelství flotily v tom samém městě. Ukrajinské armádě tam stačilo vyslat více střel, dronů, a pravděpodobně zapojit i speciální jednotky, díky čemuž nakonec některé vypálené střely pronikly a své cíle zasáhly. Způsobené škody byly veliké, včetně zničení moderní ponorky a možného zabití velitele černomořské flotily, o jehož osudu se stále debatuje.

S-400 zvládne odpálit až 72 střel

S-400 Triumf je velmi komplexní systém, který se většinou skládá z několika odpalovačů střel umístěných na kolových podvozcích. Na jednom přitom bývají umístěny 4 střely, a vozidla jsou od sebe obvykle vzdálená i několik kilometrů. Doplňuje je přitom hned několik typů radarů a středisko řízení palby ovládající celý systém. S-400 dokáže najednou sledovat až 36 cílů a odpálit na ně až 72 střel ve stejném okamžiku. Ty mají aktivní nebo poloaktivní radarové navádění, což záleží na typu, a liší se také velikostí a dosahem.

Systém S-400 nemá ve výzbroji jenom Rusko, protože ho úspěšně vyvezlo, ačkoliv exportní verze mají mít tradičně některé schopnosti omezené. Velkým odběratelem se stala Čína nebo Indie, a zajímavostí je, že ta jich část nasadila u hranic s Čínou, s níž má dlouhodobé spory. Nejznámější je ale prodej S-400 do Turecka, tedy členovi NATO, což přimělo Ameriku k jeho vyřazení z programu letounů 5. generace F-35 Lightning II. Obávaly se totiž, že by Rusko mohlo z dat tureckých systémů získávat informace, což se také později částečně potvrdilo.

Naopak mnohé západní systémy se ukázaly být mnohem účinnější, ačkoliv ani ty nejsou všemocné. Kupříkladu americký MIM-104 Patriot však dokázal zastavit i ruské hypersonické střely CH47-M2 Kinžal, když letěly na Kyjev, a třeba i německé IRIS-T SLM nebo norské NASAMS se prokázaly jako mimořádně schopné a svůj „křest“ zvládly na výbornou.

Systém S-400 v akci

Článek S-400 Triumf: neopodstatněná očekávání, která podtrhávají až příliš časté ztráty; nejlepší na světě zdaleka není se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útoky na Krym nedokáže zastavit ani systém S-400. Přehlédne totiž i ukrajinský dron, který nad ním beztrestně koordinuje útok

Vít Lukáš — Sun, 17 Sep 2023 14:33:02 +0000

Chce-li Rusko ochránit nějakou oblast před útoky ze vzduchu, použije k tomu mnohdy cenný systém protivzdušné obrany S-400 považovaný za jeden z nejschopnějších na světě (jistě, na Ukrajině několikrát selhal, ale k ničemu rozhodně není). A pochopitelně ho má i na Krymu, který je častým cílem ukrajinských útoků. Ty jsou přitom stále sofistikovanější a dokáží dnes docela najisto zničit minimálně část tohoto systému a vytvořit tak alespoň dočasně díru v protivzdušné obraně poloostrova, jíž mohou proniknout třeba drony.

S-400 má chránit i před řízenými střelami

Možnosti Ukrajiny útočení na Krym ukazuje i video zveřejněné ukrajinskou tajnou službou GUR (Hlavní zpravodajská správa Ministerstva obrany), které je přiloženo pod článkem. Dokladuje zničení části ruského protivzdušného systému S-400 umístěného na mysu Tarkhankut na severozápadě poloostrova, kde chrání prostor ve směru od Oděsy, což je jedna z možných tras, kudy mohou na Krym mířit útoky dronů nebo řízených střel. A právě proti nim by měl být S-400 s dosahem až 250 kilometrů velmi schopný.

On Wednesday, Ukraine’s military intelligence agency said it had destroyed a Russian S-400 air defense system in Crimea at around 10 a.m. local time at Cape Tarkhankut, on the western edge of the peninsula. The GUR shared footage of the strike. pic.twitter.com/rLwBXsbYKZ

— tommy hernandez (@tommy3861) August 23, 2023

Video ale ukazuje, jak část systému – pravděpodobně odpalovací zařízení střel – exploduje. Nutno dodat, že systém tvoří několik takových odpalovacích vozidel, a dále i řídicí centrum a několik typů radarů. Vyřazení jednoho odpalovacího vozidla tedy neznamená zničení celého systému, ale jeho oslabení ano. Zajímavé je, že záběry z akce pochází z dronu na obloze, což svědčí o tom, že jsou Ukrajinci schopni průzkumu přímo nad špičkovým ruským systémem protivzdušné obrany, aniž by došlo k jejich odhalení.

Systém mohly zničit různé zbraně

Záhadou ovšem zůstává, jakou přesně zbraň mohla Ukrajina ke zničení S-400 použít, neboť ji nijak nespecifikovala. Jednou z možností je řízená střela Storm Shadow/SCALP-EG, ale právě proti té by měl být S-400 účinný. Druhou možností je sebevražedný dron, který sice na záběrech vidět není, ale ukazovalo by to, že ruská protivzdušná obrana neodhalila nejen dron průzkumný, ale ani útočící. Jednat se však mohlo také o akci nějakého speciálního komanda či tamních partyzánů složených z obyvatel nesouhlasících s ruskou okupací.

Ruské telegramové kanály dokonce spekulovaly, že Ukrajina pro účely útoku upravila protilodní střely AGM-184 Harpoon nebo R-360 Neptun. To je sice možné, ale pro přesný útok by to vyžadovalo úpravu velmi rozsáhlou. Navíc Ukrajina střely potřebuje, aby odrazovala ruské námořnictvo od akcí u pobřeží. Jak moc přitom útok obranu Krymu narušil, není jasné, ale není to zdaleka první případ, kterých bude jistě nadále přibývat.

Zničení části systému S-400 na Krymu

Článek Útoky na Krym nedokáže zastavit ani systém S-400. Přehlédne totiž i ukrajinský dron, který nad ním beztrestně koordinuje útok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I „nejlepší“ systém protivzdušné obrany na světě, ruský S-400, může shořet na popel, pokud se na něj zaměří HIMARS

Vít Lukáš — Tue, 01 Aug 2023 15:39:08 +0000

Jednou z chloub ruských ozbrojených sil je systém protivzdušné obrany S-400, který he někdy označovaný za nejlepší na světě ve své třídě. Dokáže se vypořádat s celou řadou vzdušných hrozeb, od letadel až po balistické rakety. Rusko ho ale používá nejen k ochraně nebe, ale v trochu nevděčné roli i k útokům na pozemní cíle. Pokud ho ale z těchto důvodů přisune blíže k frontě, tedy na dosah ukrajinského průzkumu a zbraní, hrozí mu nebezpečí.

Střely z S-400 zasáhnou i pozemní cíl

Využívat vyspělý systém protivzdušné obrany S-400 k útokům na pozemní cíle je možná trochu zoufalství a svědčí o tom, že Rusko nejspíše nemá dostatek jiných prostředků k podobnému úkolu, ale možná jenom zkouší jeho účinnost. Střela 40N6E, v současnosti běžně využívaná v odpalovačích S-400, toho každopádně schopna je, i když má problém s přesností. Její hlavice o hmotnosti 180 kilogramů dokáže napáchat veliké škody, a pokud trefí například sklad munice nebo velitelské stanoviště, může být úder doslova devastující.

The Armed Forces of Ukraine report that HIMARS destroyed the S-400 missile system Russia used to strike a cafe in Kramatorsk resulting in 12 people including 3 children losing their lives and 60 wounded.

„According to the data available at the Center for Strategic… pic.twitter.com/7TzLuwaGB6

— Natalka (@NatalkaKyiv) July 15, 2023

Ukrajina přitom ukázala, že pokud Rusko umístí odpalovací vozidlo S-400 kvůli podobnému úkolu blíže frontě, dokáže na něj citlivě udeřit. Podařilo se jí tak střelami z raketometu HIMARS zničit třeba odpalovací systém, který odpálil střely na město Kramatorks a zabil několik lidí včetně dětí. Americká zbraň přitom využívá k navádění GPS, takže museli Ukrajinci přesnou polohu S-400 nejdříve zjistit, a to nejspíše dronem. Klasickými střelami ho pak mohli zasáhnout na vzdálenost 80 km, ale pokud využili střely GLSDB, měli dosah až 150 km.

Střely z S-400 jsou velmi efektivní

Systém S-400 je velmi efektivní při zachytávání vzdušných cílů, přičemž střely 40N6E mají zvládat zásahy až do vzdálenosti 380 kilometrů, i když na tak velkou vzdálenost ještě zásah zaznamenán nebyl. Mají aktivní radarové navádění, což šanci na zásah zaměřeného cíle značně zvyšuje. Účinné jsou i proto cílům letícím v extrémně nízkých výškách, a měly by být schopné si poradit třeba i s britskými střelami Storm Shadow, pakliže se je podaří zaměřit radarovému systému z S-400. Rusko v něm používá hned několik typů radarů.

Například Turci tvrdí, že jejich z Ruska zakoupený systém S-400 dokázal detekovat i americká letadla F-35 prolétající nad jejich zemí, ale není jasné, na jakou vzdálenost a za jakých okolností. Ve válce na Ukrajině se ovšem ukázalo, že systém zdaleka neumí vše, co jeho výrobce a armáda deklarují. Selhal například proti raketám odpalovaných ze systému HIMARS, což v roce 2022 vedlo ke značnému ruskému zklamání, ale přesto ho nelze podceňovat.

Článek I „nejlepší“ systém protivzdušné obrany na světě, ruský S-400, může shořet na popel, pokud se na něj zaměří HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský systém S-400 dokáže „chytit“ i vyspělé letouny jako F-22, F-35 nebo F-16, může to být vážný problém hlavně pro Ameriku

Vít Lukáš — Sat, 24 Jun 2023 05:14:00 +0000

Když Turecko před několika lety oznámilo, že od Ruska kupuje systém protivzdušné obrany S-400, vyvolalo to mezi ním a Spojenými státy veliké napětí. A to až tak velké, že Američané vyřadili Turky z programu letounů 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II, ačkoliv šlo o významného partnera. Báli se totiž, že by systém mohl poskytovat informace o schopnostech letounu Rusku; podezření ostatně stále existují a nemusí být nereálná.

Data mohou získat třeba technici

Problém představuje to, že je systém S-400 špičkovou ruskou zbraní, který byl postaven tak, aby se dokázal vypořádat s moderními letouny NATO, jelikož Rusko tahá z hlediska síly letectva za kratší provaz. Nikdo to sice nemůže přímo prokázat, ale je velmi pravděpodobné, že se Rusko dokáže dostat k datům, která sbírá turecký systém, a analyzovat je. A to například v okamžicích, kdy ruští technici provádí jeho údržbu. Data mohou následně sloužit k tomu, aby byl S-400 upraven (zdokonalen) a dokázal se tak lépe vypořádat s letouny Západu.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Odpalovací vozidlo systému S-400

Turecko provedlo například zátěžový test proti letounům General Dynamics F-16 Fighting Falcon, které má rovněž ve výzbroji. Jedná se přitom o něco, co Rusko proti západním strojům provést nemůže, jelikož je nemá. Test údajně ukázal, že S-400 umí americká letadla odhalit a odpálit proti nim střely dříve, než mohou nasadit protiradarové střely. Není to ale až takové překvapení, F-16 není stealth letoun, a navíc je dosah radarů S-400 stovky km, zatímco střel až 400 km; oproti tomu dolet nejlepších protiradarových střel je max. 300 km.

Turecko může testovat na letadlech spojenců

Větší problém je ale pro Spojené státy americké možné zachycení letadel 5. generace, třeba Lockheed Martin F-35 Lightning II nebo Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor. Turecko je prý už za pomoci ruského systému S-400 „chytilo“, i když není známo, na jakou vzdálenost a za jakých podmínek. Nejednalo se samozřejmě o žádný plnohodnotný test, ale pouze o situace, kdy letouny přelétaly ze spojeneckých zemí NATO. Přesto mají zejména v Pentagonu veliké obavy, že končí data ze systému na stolech ruských generálů.

Jestliže by to byla pravda, mohlo by to znamenat i zmaření plánů na dodávku západních letounů Ukrajině, která žádala třeba o General Dynamics F-16 Fighting Falcon nebo McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Ruští technici totiž mohli na základě získaných dat schopnosti S-400 upravit přímo proti těmto strojům, čímž by se staly zranitelnější. Na druhou stranu Ukrajina stále používá sovětské letouny, proti nimž může Rusko trénovat kdy chce, a přesto se daří určité části ukrajinských strojů díky specifické taktice přežívat, i když to znamená omezení.

Turecké S-400

Článek Ruský systém S-400 dokáže „chytit“ i vyspělé letouny jako F-22, F-35 nebo F-16, může to být vážný problém hlavně pro Ameriku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

protiletadlový systém S-400 – ArmádníZpravodaj.cz

Rusové se chlubili novou střelou pro S-400. Teď neochotně přiznávají, že celá systém neumí zastavit balistické rakety

Co přesně Rusko propagovalo

Fragmenty místo přímého zásahu, a proč to je problém

Západní systémy ukazují, jak to jde jinak

Co to znamená pro zákazníky S-400

Propagandistický vlastní gól

Ruské S-400 budou chránit americké základny před Íránem. Turecko je prodalo výměnou za F-35 a zrušení sankcí

Co umí S-400 a proč je o něj takový zájem

Proč pouhé vypnutí nestačilo

Co za to Turecko dostane, a co zatím nedostalo

Moskva mlčí, ale neeskaluje

Co to znamená pro NATO a pro Česko

Rusko si po roce 1991 zničilo protivzdušnou obranu, a teď platí účet. „Ukrajinské drony si dělají, co se jim zlíbí,“ stěžují si Rusové

Od plošné sítě k ostrůvkům ochrany

Proč ani S-400 nezastaví dron letící padesát metrů nad zemí

Účet: rafinerie, letiště, bombardéry

Rusové to cítí, a říkají to nahlas

Lekce, která se týká i NATO

Sever Krymu je po útoku na rozvodnu v blackoutu. A jako bonus Ukrajinci zasáhli přímo u Kerče stanoviště S-300/S-400

Čtyři rozvodny za jednu noc

Energetika pod opakovaným tlakem

Požáry na pozicích protivzdušné obrany

Ztenčující se ochranný deštník

Drony vlastní výroby, západní ekosystém

Rusové ztrácí vliv, a tentokrát to bolí hodně. Indie si staví vlastní S-400, ale lepší a za zlomek ceny

Co přesně Indie staví

Proč to Rusko bolí víc než ztráta jednoho kontraktu

Jak si Kusha stojí ve světovém srovnání

Co zatím nevíme, a co to znamená

Ukrajinské námořnictvo v noci nečekaně udeřilo na Krym. Ráno hořela stanoviště S-400 i ruská vojenská základna v Kerči

Co přesně hořelo u Kurortne

Vojenská základna v Kerči není kasárna, je to železniční tepna

Proč právě východní Krym a proč teď

Co víme jistě, a co ne

Co to znamená pro ruskou obranu poloostrova

Ukrajinci naklonovali ruský S-400 a překonali ho, jeho výrobu si navíc z většiny lokalizovali. Střely jsou lehčí, rychlejší a lépe manévrují

Východní raketa, západní mozek

Co je ověřené a co zatím jen slib

Proč Ukrajina staví vlastní štít

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Ambice versus realita: horizont 2027

Rusko chce na Ukrajinu odpálit skoro 500 raket ze systémů S-300 a S-400. Nic netrefí, ale zasévají strach v lidech

Co je RM-48U a proč létá špatně

Kalkulace, která dává smysl jen Kremlu

Čísla, která mluví za sebe

Co to znamená pro Ukrajinu a pro českou pomoc

Rusko na Ukrajině přichází o jeden systém za druhým, Indie chce překvapivě dalších pět baterií S-400

Co Ukrajina dokázala se S-400 udělat

Proč Indii ukrajinské ztráty neodradily

Dodávky, které se táhnou, a přesto se objednává znovu

Síť, ne jednotlivá zbraň

Co Indie pravděpodobně ví a my ne

Video: Ukrajinci měli velké štěstí. Rusové udělali fatální chybu a nechali je rozmetat baterii S-400, které je páteří PVO

Vozidla S-400 stála blízko u sebe

Krize, jakou Rusové nezažili. Ukrajinci je ženou tak svižně, že přitlačili na skrytou mobilizaci, aby se jim fronta nesesypala

Video: hněv pocítili Rusové na 800 km. Útok na jeden z největších chemických závodů jim vzal 6 % produkce amoniaku

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Rusko obsadilo Krym již v roce 2014

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Krym je hlavně v dosahu dronů

Izraelské F-35I Adir vyškolily íránskou protivzdušnou obranu. Klíčový systém měl být lepší než ruský S-400, ale selhal

Video: stačilo několik vteřin a ruská PVO v klíčové oblasti vykrvácela. Ukrajinci provedli přesný úder

S-400 chrání zásadně cenné oblasti

Video: ukrajinské speciální jednotky zničily ruský Iskander ráže 920 mm, který terorizoval jejich zemi

Putin dobře ví, jaké komplikace mu Francouzi působí. Zvýšení produkce leteckých pum pro něj bude mít fatální následky

Válka nadobro vyvrátila ruské mýty o S-400. Super-systém PVO selhává jeden po druhém

S-400 selhal hned v několika případech

Video: „Extrémně působivý zásah.“ Ukrajinec si zachoval chladnou hlavu a brokovnicí poslal k zemi ruský dron, který ho mohl zabít

S-400 lze relativně snadno rušit

Invence ruských inženýrů po 4 letech bojů je brutální. Střepinová 30mm munice má zamést s největší hrozbou bojiště

Rusko mělo přebytek střel pro systémy S-300 a S-400, tak je přestavělo a historicky poprvé jimi zasypalo Ukrajinu. Nesou až 180kg hlavice

Střely umí útočit na pozemní cíle od počátku

Rusové testují „miniaturní TOS-1A“. Termobarický raketomet Malvina se dvěma raketami ráže 220 mm

Ukrajinci našli u padlého Rusa legendární nůž ze 70. let, který je zároveň střelnou zbraní

Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km

Odchylka do 5 metrů a dosah až 500 km

Satelitní snímky: ruské pohřebiště 670 km od Ukrajiny se plní, více než 70 vrtulníků už není schopných boje

Ukrajinští výsadkáři vynalezli nový způsob, jak zachytit drony pomocí rybářského prutu. V praxi ho natočili

Video: Rusové chtějí prorazit ukrajinské pozice v záchodových stanech. Doufají, že tak nebudou vidět