Tři tuny na tři vojáky

FAB-3000 je sovětská volně padající puma ráže 3 000 kg, kterou Rusko opatřilo modulem UMPK, sadou sklopných křídel a satelitního navádění, díky níž se z hloupé bomby stává klouzavá střela s dosahem odhadovaným na desítky kilometrů. Nosičem je zpravidla taktický bombardér Su-34 „Fullback“, letoun s maximální bojovou zátěží 8 500 kg, což znamená, že jediná FAB-3000 s kitem zabere podstatnou část jeho kapacity a prakticky vyloučí nesení dalších zbraní ve stejném letu.

Proti velkým pevným cílům, budovám, skladům, betonovým fortifikacím, dává taková zbraň smysl. Exploze třítonové hlavice dokáže srovnat celý blok zástavby. Jenže ukrajinská obrana se v průběhu roku 2025 a 2026 posunula jinam. Brigádní generál Vasyl Syrotenko v rozhovoru pro Forbes popsal přechod k systému malých rozptýlených jednotek v nízkopodpisových postaveních, úzkých zákopech, liščích norách a zesílených úkrytech, které jsou z výšky prakticky neviditelné. Prostor mezi uzly kontrolují drony, nikoli souvislé linie pěchoty.

Výsledek je prostý: FAB-3000 zničí obrovský kus terénu, ale v něm často není nic, co by za třítonovou pumu stálo.

Proč Rusko neútočí masivně

Logická odpověď na rozptýlenou obranu by byla soustředit větší počet Su-34 nad jeden úsek fronty a v krátkém čase doručit takový objem pum, aby ruská strana přesytila ukrajinskou PVO a dosáhla místního zhroucení obrany. Něco jako letecký ekvivalent dělostřelecké přípravy. K tomu ale nedochází, a důvody jsou tři.

Za prvé, ztráty. Ukrajinské ministerstvo obrany výslovně uvádí Su-34 mezi cíli sestřelenými systémy Patriot. Databáze Oryx eviduje u Su-34 desítky vizuálně potvrzených ztrát a poškození od začátku invaze. Každý ztracený Fullback je nenahraditelný v horizontu měsíců; Rusko sice průběžně doplňuje flotilu, ale tempo výroby nestačí na to, aby si mohlo dovolit riskovat velkou formaci v jednom časovém okně.

Za druhé, přehled. Letouny NATO AWACS podnikly od začátku války stovky letů podél východního křídla Aliance a průběžně monitorují vzdušný prostor nad Ukrajinou. Velká formace Su-34 by byla detekována dávno před dosažením odpalovací vzdálenosti, což ukrajinské PVO dává čas na přípravu.

Za třetí, vrstvená obrana. Vedle Patriotů disponuje Ukrajina i francouzsko-italskými systémy SAMP/T. Podle společné francouzsko-ukrajinské deklarace z roku 2026 Francie a Itálie urychlily dodávky střel Aster 30 a dočasně vyslaly dva komplexy SAMP/T. Jeden odpalovač Patriot pojme buď čtyři střely PAC-2, nebo šestnáct střel PAC-3, to znamená, že i relativně malý počet baterií dokáže v krátkém čase zpracovat více cílů najednou.

Rusko tak zůstává u opatrného modelu: Su-34 vypouštějí klouzavé pumy ze vzdálenosti 30 až 90 kilometrů od cíle, v malých formacích, a vracejí se. Bezpečné, ale nedrtivé.

Kladivo hledá hřebík, který neexistuje

Studie britského think-tanku RUSI o taktickém vývoji války popisuje dilema, v němž se ukrajinská pěchota ocitá: statická ochrana proti FPV dronům vyžaduje zakopání, ale zakopané pozice jsou zranitelnější vůči klouzavým pumám, protože se nemohou rychle přesunout. Ukrajina na to reaguje právě rozptýlením, čím menší a četnější pozice, tím méně se vyplatí na každou z nich použít těžkou pumu.

Pro srovnání: izraelská přesně naváděná munice SPICE 250 od firmy Rafael váží 125 kg, má dosah kolem 100 km a udávanou přesnost (CEP) 1–3 metry. Na jednom nosném racku se vejdou čtyři kusy. Jeden letoun tak může v jednom letu zasáhnout čtyři oddělené malé cíle s chirurgickou přesností a minimálními vedlejšími škodami. FAB-3000 představuje opačnou filozofii, jeden obří zásah s obrovským destrukčním poloměrem. Proti liščí noře se třemi vojáky je relevantnější víc lehkých přesných zásahů než jedna bomba, která změní půl hektaru v kráter.

Rusko teoreticky dokáže vyvinout lehčí přesnou klouzavou munici, průmyslová a nosičová báze existuje a UMPK kity se vyrábějí ve velkém. Tempo, s jakým by ale Moskva zvládla škálovat přesné navádění odolné proti rušení a integrovat ho na menší munici, zůstává z otevřených zdrojů neznámé.

Střely, bez kterých to padne

Celý systém ukrajinské obrany proti ruskému letectvu stojí a padá s průběžným doplňováním interceptorů. Ukrajinská vláda uvádí, že přibližně 95 % střel Patriot k ní proudí přes mechanismus PURL (Priority Ukraine Requirements List). Na červnovém Ramsteinu 2026 bylo do tohoto kanálu přislíbeno zhruba 25 miliard korun na střely PAC-3 a Německo zvlášť přidalo přes 5 miliard korun na další munici pro Patrioty.

Česká republika v tomto systému hraje jinou roli. Ve veřejně odtajněných přehledech české vojenské pomoci Patriot nefiguruje; Praha se profiluje hlavně přes tanky, bojová vozidla pěchoty, houfnice a především velkorážovou dělostřeleckou munici v rámci české muniční iniciativy. České ministerstvo obrany pouze potvrdilo, že v listopadu 2022 poslalo do USA žádost o informace k možnému pořízení Patriotů pro vlastní armádu. Naproti tomu Polsko veřejně přiznalo darování střel do systému Patriot.

Přesný počet funkčních baterií a skladové zásoby interceptorů na Ukrajině jsou z pochopitelných důvodů neveřejné. Jisté je, že dokud rakety proudí, ruské letectvo zůstává na distanc. Jakmile by tok vyschl, Su-34 by získaly svobodu pronikat hlouběji, a tehdy by i FAB-3000 znovu našla své cíle.

Co to znamená pro frontovou linii

Neschopnost Ruska přetavit ničivou sílu třítunových pum do rychlého průlomu neznamená, že fronta zamrzla. Boje pokračují, malé ruské útočné skupiny po dvou až třech lidech infiltrují podél lesních linií, dělostřelectvo dál pracuje a drony obou stran loví všechno, co se pohne. Posuny se ale měří na stovky metrů, ne na kilometry, a každý z nich stojí nepřiměřené ztráty.

Rusko má stále ničivou sílu. V roce 2026 ji ale neumí levně a bezpečně přetavit v rychlý průlom proti obraně, která se záměrně rozpadla na cíle příliš malé na třítunovou bombu a příliš četné na to, aby je šlo zasáhnout všechny najednou.

Článek Ruské třítunové bomby jsou proti ukrajinské taktice k ničemu. Bojí se vyslat desítky Su-34 a udeřit drtivě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě Su-34 a proč právě Alžírsko

Suchoj Su-34 (v exportní verzi Su-34E/ME) je podle britského Královského institutu obranných studií (RUSI) primární ruský taktický úderný letoun, stroj určený pro hluboké údery za frontovou linií. Nejde o strategický bombardér typu Tu-160, ale o těžký dvoumístný letoun s obrněnou kabinou, který nese až 8 500 kilogramů bomb a řízených střel, dosahuje rychlosti Mach 1,5 (přibližně 1 850 km/h) a maximálního dostupu 15 350 metrů. Maximální vzletová hmotnost činí 45 100 kilogramů.

Alžírsko jej pořizuje jako náhradu za stárnoucí sovětské Su-24M, frontové bombardéry z éry studené války navržené pro průnik v nízkých výškách. Oproti nim Su-34 nabízí podstatně vyšší bojové zatížení, modernější integraci přesně naváděné munice a lepší schopnost operovat v noci i za špatného počasí. Generační skok je srovnatelný s tím, jako kdyby některá evropská země vyměnila Tornado IDS za F-15E Strike Eagle.

Proč Rusko pustilo tak citlivý typ právě do Alžírska? Odpověď tkví v desetiletích vzájemné závislosti. Alžírsko je dlouhodobě největším severoafrickým dovozcem zbraní a Rusko zůstává jeho hlavním dodavatelem. Logistika, výcvik pilotů, náhradní díly, celý ekosystém je nastavený na ruskou techniku. Studie NATO Allied Command Transformation výslovně popisuje Alžírsko jako osvědčeného ruského partnera, přes nějž Moskva posiluje vliv v celém regionu. A investigace Defense News z dubna 2026 ukázala, že Alžírsko slouží i jako uzel pro ruské nákladní lety a logistické operace; nejde tedy o jednorázový kontrakt, ale o rostoucí strategickou přítomnost.

Proti komu se Alžírsko zbrojí

Hlavní odpověď nesměřuje k Evropě. Směřuje přes hranici na západ, k Maroku.

Podle dat stockholmského institutu SIPRI vydalo Alžírsko v roce 2025 na obranu 25,4 miliardy dolarů (zhruba 570 miliard korun), což je nejvíc v celé Africe. Maroko ve stejném roce utratilo 6,3 miliardy dolarů. SIPRI výslovně spojuje růst výdajů obou zemí s dlouhodobým napětím kolem Západní Sahary, sporného území, které Maroko kontroluje a kde Alžírsko podporuje tamní separatistickou Frontu Polisario.

Alžírsko v posledních dvou letech skládá komplexní ruský letecký balík: Su-35 pro vzdušnou převahu (satelitně potvrzené od jara 2025), Su-34 pro hluboké údery a podle neoficiálních zdrojů i Su-57 jako prvek s nízkou pozorovatelností. Každý typ plní jinou roli. Dohromady vytvářejí letectvo schopné nejen bránit vlastní vzdušný prostor, ale i promítat sílu za hranice.

Že to není jen teorie, ukázalo nasazení v Nigeru. Na konci srpna 2026 vyslalo Alžírsko dvě hlídky Su-30MKA na podporu nigerské armády, což byla první významná demonstrace zahraničního bojového nasazení alžírského letectva. Oficiálně to potvrdila alžírská tisková agentura APS s odkazem na pokyn prezidenta Tebbouna. Alžírské letectvo už není jen obranný štít nad Saharou. Je to nástroj regionální projekce.

Co to znamená pro Evropu

Tady je potřeba pracovat s mapou a kalkulačkou, ne s emocemi.

Vzdálenost z alžírského pobřeží do klíčových evropských měst:

• Marseille – přibližně 752 km
• Řím – přibližně 994 km
• Praha – přibližně 1 735 km

Bojový rádius Su-34 se podle otevřených zdrojů pohybuje mezi 600 a 1 100 kilometry v závislosti na zátěži. S přídavnými nádržemi dosahuje akční rádius až kolem 1 700 kilometrů. Marseille a Řím jsou tedy v dosahu i při plném bojovém zatížení. Praha je na hraně až za hranou běžného operačního profilu; bez tankování za letu a bez použití střel dlouhého dosahu by zásah cílů ve střední Evropě nebyl realistický.

Pro srovnání: americký F-15E Strike Eagle, nejbližší západní ekvivalent Su-34, dosahuje rychlosti přes Mach 2,5 (přibližně 3 060 km/h) a přepravního doletu 3 840 kilometrů. Novější F-15EX pak unese až 13 381 kilogramů výzbroje. Ruský stroj je pomalejší a nese méně, ale v kontextu severní Afriky nemá žádného regionálního konkurenta srovnatelné kategorie.

Podle nás je klíčové vnímat tuto dodávku ne jako bezprostřední hrozbu útoku na Evropu, ale jako zásadní změnu schopností na jižním okraji Středomoří. Ruská pokročilá úderná platforma poprvé kotví mimo ruské území, a to v zemi, která je zároveň partnerem NATO v rámci Středomořského dialogu. Právě tento kontrast, formální partnerství s Aliancí a současné prohlubování nákupů ruské techniky, by měl evropské plánovače znepokojovat nejvíc.

Tichá reakce Aliance a energetický paradox

Veřejně dohledatelná specifická reakce NATO nebo EU na dodávky Su-34 do Alžírska neexistuje. To je samo o sobě pozoruhodné. Aliance v únoru 2026 svolala jednání seniorních představitelů k bezpečnostním výzvám v jižním sousedství, ale reaguje spíše systémově než na jednotlivé kontrakty. Alžírsko zůstává součástí Středomořského dialogu NATO a nikdo jej veřejně neoznačuje za protivníka.

Důvod ticha je pragmatický. Evropská unie je největším obchodním partnerem Alžírska; v roce 2024 zajišťovala kolem 48 procent jeho zahraničního obchodu. Směrem do Evropy proudí zhruba 80 procent alžírského plynového exportu a Evropská komise řadí Alžírsko mezi tři největší dodavatele plynu do EU. V době, kdy Evropa stále hledá alternativy k ruským energiím, si nemůže dovolit eskalovat vztah se zemí, která jí pomáhá plnit zásobníky.

Obě strany tak hrají dvojí hru. Alžírsko nakupuje ruské zbraně a zároveň prodává Evropě plyn. Evropa kritizuje ruský zbrojní průmysl a zároveň potřebuje alžírské uhlovodíky. Dokud tento paradox trvá, bude reakce na Su-34 v Alžírsku spíše diplomatickým šepotem než strategickým křikem.

Poprvé v historii ruský hlavní taktický úderný letoun operuje mimo Rusko, a to na místě, odkud vidí na evropské pobřeží. Není to signál k panice. Je to signál k tomu, aby Evropa začala brát jižní směr stejně vážně jako ten východní.

Článek Evropa by měla zpozornět, desítky nejlepších ruských bombardérů zamíří do Alžírska. Je jediné mimo Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Rusko přiznalo a co zamlčelo

Od roku 2022 UAC systematicky nezveřejňuje počty ani sériová čísla nově dodávaných bojových letadel. Praktický důvod je nasnadě: přesné údaje by protivníkovi i západním analytikům umožnily měřit tempo výroby, mapovat doplňování ztrát a sledovat přesuny ke konkrétním jednotkám. Červencové oznámení proto mluví jen o neurčité „dávce“ obou typů a zdůrazňuje modernizaci avioniky, elektronického boje a výzbroje u Su-30SM2 a „zvýšenou přesnost úderů na stovky kilometrů“ u Su-34.

Jenže registrace RF-81920 zachycená na oficiálních záběrech říká víc, než chtěl Rostec sdělit. Sekundární analýza ruského leteckého webu porovnala toto číslo s dříve známými registracemi RF-81777 a RF-81778 a odhadla, že mezi květnem 2022 a červencem 2026 mohlo být dodáno zhruba 145 nových bojových letounů několika typů: Su-34, Su-35S, Su-57 i Su-30SM2. To odpovídá přibližně 35 strojům ročně napříč celým spektrem frontového letectva. Není to málo, ale není to ani tempo, které by pohodlně vyrovnávalo ztráty a zároveň rozšiřovalo flotilu.

Ztráty, které nové stroje mají nahradit

Databáze vizuálně potvrzených ztrát Oryx eviduje u ruského letectva minimálně 21 zničených či poškozených Su-30SM a 43 strojů řady Su-34/Su-34M. Slovo „minimálně“ je klíčové: Oryx započítává pouze případy doložené fotografií nebo videem, skutečný počet bývá vyšší. Část strojů byla sestřelena ve vzduchu, část zasažena na zemi ukrajinskými drony a raketami, několik dalších se stalo obětí nehod.

Právě Su-34 označuje Rostec za jeden z nejžádanějších typů ruských vzdušných sil. Není divu. Jde o dvoumístný úderný letoun generace 4+ s maximální rychlostí 1 500 km/h ve výšce, bojovým zatížením až 8 500 kg, akčním rádiem kolem 1 700 km s přídavnými nádržemi a vytrvalostí letu až 10 hodin. V ruské doktríně plní roli, kterou v NATO částečně zastávají specializované úderné verze víceúčelových letounů, s tím rozdílem, že Su-34 je výrazně těžší a nese více munice.

Su-30SM2 je naopak dvoumístný víceúčelový bojový letoun, evoluce staršího Su-30SM. Výrobce u něj uvádí modernizovanou palubní elektroniku, výkonnější radar s delším dosahem detekce, moderní komplex elektronického boje a integraci nových typů výzbroje včetně prostředků dlouhého dosahu. Koncepčně se blíží západním dvoumotorovým víceúčelovým platformám, byť přímé srovnání s americkým F-16 Fighting Falcon (kompaktní jednomotorový letoun s úderným doletem přes 860 km a zatížením do 9G) nebo evropským Eurofighterem Typhoon (maximální rychlost Mach 2,0, tedy přibližně 2 450 km/h, tah 180 kN) kulhá, každý z těchto strojů byl navržen pro jinou doktrínu a jiný způsob nasazení.

Doplňování, nebo skutečný růst?

Podle nás červencová dodávka spíš udržuje ruské frontové letectvo v provozu, než aby sama o sobě měnila strategickou rovnováhu. Pokud UAC dodává zhruba 35 bojových letounů ročně napříč několika typy a jen u Su-34 evidujeme minimálně 43 vizuálně potvrzených ztrát za celou válku, prostor pro skutečné rozšiřování flotily je úzký. Rostec sice v prosinci 2025 tvrdil, že rok 2025 byl jedním z nejproduktivnějších v počtu dodaných taktických letadel, ale bez konkrétních čísel jde o tvrzení, které nelze nezávisle ověřit.

Samotné tajení počtů je přitom výmluvné. Moskva chce světu, a vlastní veřejnosti, ukázat, že nové stroje předává. Současně ale nechce protivníkovi umožnit snadno spočítat, zda skutečně dohání ztráty, nebo jen zaplňuje nejkritičtější díry. Fakt, že se tato snaha rozpadá na vlastních propagandistických fotkách, ukazuje limity ruského informačního managementu.

Co to znamená pro NATO a Česko

Jedna neurčitá dávka taktických letounů sama o sobě bezpečnostní situaci nad střední Evropou nepřeklopí. Podstatné je ale to, co potvrzuje: Rusko si i po více než čtyřech letech intenzivní války udržuje schopnost průběžně obnovovat bojové letectvo. Pro státy NATO včetně České republiky je to argument pro pokračující posilování východního křídla Aliance, od aktivit typu Enhanced Vigilance a bojových skupin po integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu.

Ukrajina mezitím dokazuje, že nové ruské stroje nejsou nedotknutelné. Databáze Oryx zahrnuje i letouny zničené nebo poškozené na zemi, což svědčí o schopnosti ukrajinských sil zasahovat ruské letectvo přímo na základnách. Každý čerstvě dodaný Su-34 tak vstupuje do prostředí, kde jeho životnost závisí nejen na kvalitě avioniky, ale i na tom, jak daleko od fronty ho Rusko zaparkuje.

Tajemství kolem červencové dodávky nakonec prozrazuje víc než samotné počty. Rusko potřebuje nové stroje natolik, že je předává i za cenu rizika, že si analytici z jediné čitelné registrace dopočítají zbytek. A to je pro Moskvu nepříjemná rovnice, protože válka na Ukrajině letouny spotřebovává rychleji, než je ruský průmysl dokáže nahradit.

Článek Ruské letectvo tají počet nových Su-30SM2 a Su-34, ale prozradilo se fotkami. Na Ukrajině utrpělo těžké ztráty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hotelový pokoj o rozměrech titanové kapsle

Označení „levný hotel“ koluje mezi leteckými nadšenci roky a má reálný základ, jen ne takový, jaký si většina lidí představí. Kabina Su-34 je obrněná titanová kapsle, ve které sedí pilot a navigátor vedle sebe, podobně jako v předchůdci Su-24. Zásadní rozdíl je v prostoru za sedadly. Posádka tam může vstát, protáhnout se, a při dlouhé misi se dokonce položit přes vstupní průlez.

Oficiální stránka výrobce OAK/UAC spojuje komfortní kabinu s nepřerušeným letem až deset hodin. A právě pro takovou vytrvalost dostal Su-34 dvě vymoženosti, které se v populárních článcích pravidelně nafukují do absurdních rozměrů:

• „Toaleta“ — ve skutečnosti nouzový hygienický kontejner, nikoli záchod v civilním smyslu. Řešení odpovídající spíš kosmickému programu než hotelovému pokoji.
• „Kuchyňka“ — jednoduchý ohřívač jídla, ne mikrovlnná trouba. Posádka si ohřeje příděl, nevaří oběd.

Jsou to bojově utilitární nouzovky. Jejich smysl není komfort, ale udržení výkonu dvou lidí, kteří mají po mnoha hodinách letu stále přesně navádět zbraně. V měřítku taktického bojového letounu je to přesto výjimečné; žádný západní protějšek nic podobného nenabízí.

Vstup přes podvozek a další konstrukční kuriozity

Su-34 je plný řešení, která na první pohled nedávají smysl, dokud si člověk neuvědomí, že vznikl křížením stíhačky s bombardérem. Do kabiny se posádka nedostává po žebříku zvenku, ale zespodu přes šachtu předního podvozku, po integrovaných schůdcích. Řešení chrání posádku před nepřízní počasí na polních letištích a zrychluje nástup.

Další zvláštností je zaměřovací systém Platan, ukrytý v zatahovacím pouzdře mezi vstupy motorů. Zatímco západní letouny typu F-15E Strike Eagle nesou zaměřovací kontejnery na vnějších závěsnících, Suchoj vsadil na interní řešení. Výhoda: čistší aerodynamika a volný závěsník navíc. Nevýhoda podle analýz RUSI i CNA: horší zorné pole, nižší rozlišení a absence plnohodnotné termovize pro noční operace. Západní zaměřovací kontejnery jsou v praxi flexibilnější.

A pak je tu záhadný zvětšený ocasní výběžek, „žihadlo“, které roky živilo spekulace o zadním radaru. Doložená je pomocná energetická jednotka a prvky sebeochrany. Část zdrojů mluví o zadním varovném radaru, jiné jeho přítomnost v sériových strojích popírají. Jisté je, že výběžek dává Su-34 nezaměnitelnou siluetu a přidává prostor pro výmetnice klamných cílů i systém elektronického boje Chibiny.

Stíhač, bombardér, průzkumník, a přesto ne špička

Su-34 nese až 8,5 tuny zbraní na dvanácti závěsnících, dosahuje rychlosti kolem Mach 1,5 (přibližně 1 850 km/h) a s přídavnými nádržemi má bojový rádius až 1 100 kilometrů. S tankováním za letu se vzdálenost prodlužuje výrazně dál. Radar Š-141 s pasivní fázovanou anténou je optimalizovaný na pozemní cíle a umožňuje mapování terénu i navádění protilodních střel.

Jenže ve srovnání se západním měřítkem, americkým F-15E Strike Eagle, se ukazují generační limity:

Radar AN/APG-82 je generačně vyspělejší; aktivní elektronické řízení paprsku umožňuje současné sledování a identifikaci většího počtu cílů na delší vzdálenost. Raytheon při jeho uvedení uváděl více než dvacetinásobnou spolehlivost oproti staršímu typu APG-70. Su-34 je nebezpečný nosič zbraní, ale v senzorice a přesném navádění je západní standard výš.

Válka na Ukrajině a budoucnost typu

Od roku 2022 je Su-34 hlavním ruským nástrojem taktických úderů. Zpočátku nesl konvenční volně padající pumy, od roku 2024 ale masově shazuje klouzavé pumy ze vzdáleností mimo účinný zásah ukrajinské protivzdušné obrany. Studie RUSI z ledna 2026 konstatuje, že ruské vzdušné síly jsou dnes v některých ohledech nebezpečnější než na začátku invaze, a Su-34 je v tom klíčová platforma.

Ztráty přitom nejsou zanedbatelné. Přesná čísla se liší podle zdrojů, ale Rusko je kompenzuje zvýšenou výrobou; Rostec v říjnu 2025 potvrdil další dodávku a avizoval další várky do konce roku. Paralelně běží modernizační program Su-34M, který má podle sekundárních zdrojů přinést vylepšenou avioniku, nové přesně naváděné zbraně a trojici průzkumných kontejnerů v rámci programu Syč. Klíčové je, že Su-34M má dostat i externí zaměřovací kontejner, což implicitně přiznává, že interní Platan na moderní bojiště nestačí.

Su-34 zůstává strojem z jiné školy myšlení. Rusové u něj vsadili na vytrvalost posádky, pancéřování a vlastní ochranu místo špičkové senzoriky. Ten „levný hotel“ v titanové kapsli není marketingový vtip, je to inženýrská odpověď na otázku, jak udržet dva lidi funkční po deseti hodinách nad nepřátelským územím.

Článek Su-34 je pro ruské piloty jako levný hotel. V unikátním hybridu jim nechybí toaleta ani kuchyňka. Zvláštnosti tím ale nekončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se na letounu změnilo

Nejde o novou podvěšenou zbraň ani o úpravu přídě s radarem. Změna se týká siluety samotného draku: na horním hřbetě trupu, bezprostředně za zadní hranou kabiny, přibyl kryt, který mění obrys stroje viditelný i na nekvalitních záběrech. Podle Defence Blog pracují analytici s několika hypotézami:

• Satelitní komunikační anténa (SATCOM) – umožnila by přenos cílových dat i mimo přímou radiovou viditelnost.
• Datalinkový terminál – robustnější spojení mezi letounem a pozemním velením, případně mezi letounem a municí.
• Modul elektronického boje – posílení vlastní ochrany nosiče v prostředí ukrajinského rušení.

Žádná z variant nebyla oficiálně potvrzena. Ruské veřejné materiály o Su-34 mluví obecně o „modernizaci na základě bojových zkušeností“, ale tento konkrétní prvek nezmiňují. Formální modernizační program Su-34M existuje od kontraktu z roku 2019, kdy Interfax psal o rozšířených bojových možnostech díky nové výzbroji a vylepšené avionice. Jenže pro hřbetní kryt z roku 2026 chybí jakékoli přiřazení k sériové verzi. Nejpoctivější je proto mluvit o pozorované bojové modifikaci, pravděpodobně válečném retrofitu uvnitř širšího modernizačního programu, nikoli o polní improvizaci jedné základny.

Proč právě přesnost klouzavých bomb

Aby kryt dával smysl, je třeba pochopit, co Su-34 dnes na frontě dělá. Stroj je hlavním ruským nosičem bomb FAB-500, FAB-1000 a FAB-1500 osazených sadou UMPK, modulem, který z volně padající pumy udělá naváděnou klouzavou munici s křídly a GPS navigací. Měřítko nasazení je obrovské. Podle studie britského RUSI zaznamenaly ukrajinské ozbrojené síly 3 370 úderů UMPK v únoru 2025, 4 800 v březnu a přes 5 000 v dubnu. Výroba naváděcích kitů měla vzrůst z několika tisíc kusů v roce 2023 na 40 000 v roce 2024 a cílových 70 000 v roce 2025.

Problém je, že přesnost těchto bomb kolísá. RUSI přímo uvádí, že závisí na výkonu ukrajinského elektronického boje proti naváděcím modulům Kometa, které tvoří jádro navigačního systému UMPK. Ukrajina tyto moduly systematicky ruší a Rusko v reakci průběžně upravuje verzi Kometa-M. Organizace Conflict Armament Research, která zkoumá dopadlou munici přímo v terénu, doložila postupný vývoj naváděcí elektroniky UMPK mezi jednotlivými sériemi. A ukrajinská policie v Charkovské oblasti po nálezu nevybuchlého modulu v roce 2024 mluvila o „nízké kvalitě“ a rozpadajících se komponentech.

Tady vstupuje do hry nový kryt. Pokud obsahuje SATCOM anténu nebo datalinkový terminál, může zlepšit přenos navigačních dat před shozem, zpřesnit výpočet bodu odpoutání bomby a posílit odolnost celého řetězce proti rušení. Nemusí jít o delší dolet samotné munice. Stačí stabilnější navigace nosiče a spolehlivější komunikace v okamžiku shozu. Podle nás je právě tohle nejpravděpodobnější čtení: kryt je prostředek ke zpřesnění, nikoli naváděcí prvek bomby.

Stand-off řetězec a co proti němu funguje

Su-34 dnes shazuje UMPK ze vzdálenosti zhruba 50 až 70 kilometrů od cíle. Ukrajinské terénní odhady u některých dopadů mluví až o 100 kilometrech. To je vzdálenost, která už překračuje dosah krátkých vrstev protivzdušné obrany; systém IRIS-T SLS má efektivní dosah kolem 12 kilometrů, střední vrstva IRIS-T SLM přibližně 40 kilometrů. Proti samotnému nosiči v okamžiku shozu tak realisticky zasáhne hlavně dlouhá vrstva typu Patriot, případně stíhací letectvo v hlídkovém režimu.

Ukrajina proto řeší celý řetězec najednou: hustší síť pasivních senzorů pro detekci nosičů, agresivní rušení GNSS proti samotným bombám a tlak na získání dalších dlouhodosahových systémů PVO. Už v roce 2023 ukrajinský ArmyInform shrnoval, že nejúčinnější odpovědí jsou právě dlouhodosahové prostředky PVO a západní letouny, které odtlačí ruské bombardéry dál od fronty.

Český kontext je v tomto ohledu specifický. Podle souhrnu MO ČR z října 2025 leží hlavní česká role v dodávkách munice, výcviku a zprostředkování techniky. Dlouhodosahová protivzdušná obrana, která by přímo čelila stand-off útokům Su-34, je doménou spíš Německa nebo USA. To neznamená, že česká pomoc je irelevantní; každá munice a každý vycvičený voják posiluje celkovou odolnost. Ale přímý protihráč nového krytu na Su-34 to není.

Západ to umí jinak, a veřejně

Zajímavý je kontrast se západními platformami stejné kategorie. Americký F-15E Strike Eagle má automatické předávání cílových dat na GPS a laserem naváděné pumy. U zbraně StormBreaker (GBU-53/B) americké letectvo veřejně popisuje datalink, možnost přesměrování bomby za letu a síťovou schopnost přes Link-16. Novější F-15EX je oficiálně prezentován jako stand-off platforma s komunikací za přímou radiovou viditelností.

Rozdíl není jen technologický, ale i kulturní. Západ tyto schopnosti integruje jako součást deklarované síťové architektury a veřejně o nich mluví. Rusko naopak přidává neoznačený kryt na hřbet letounu a nechá analytiky hádat. To samo o sobě vypovídá o tom, jak citlivou schopnost nový prvek představuje, a jak moc Moskvě záleží na tom, aby protivník neznal přesné parametry.

Co říká „hrb“ o ruské adaptaci

Samotný kryt možná není převratný. Ale to, co symbolizuje, ano. Rusko zjevně nedolaďuje jen jednu součástku; upravuje celý řetězec stand-off úderu současně: nosič, spojení, naváděcí moduly munice i taktiku nasazení. Od roku 2023 prošly UMPK několika generacemi elektroniky, Su-34 dostává průběžné retrofity a měsíční počty shozů rostou řádově. Je to klasický příklad válečné adaptace, kde žádná jednotlivá změna nevyhraje, ale jejich součet mění rovnováhu.

Nejdůležitější otázka proto nezní, co je pod záhadným krytem. Zní, jak rychle dokáže Ukrajina, a její spojenci, reagovat na každý další krok v tomto cyklu.

Článek Rusové tiše přestavěli Su-34 přímo za kokpitem. Záhadný kryt může změnit přesnost klouzavých bomb se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je Su-34 páteří ruských úderů

Su-34 není strategický jaderný bombardér. Je to taktický nosič, který den co den shazuje na ukrajinské pozice a města klouzavé pumy s modulem UMPK, včetně třítunek vážících FAB-3000. Sám ruský Rostec ve svých materiálech popisuje, že Su-34 díky UMPK dosahuje vyšší přesnosti, spotřebuje méně munice a potřebuje méně vzletů k dosažení požadovaného efektu. Právě proto je pro ukrajinskou stranu prioritním cílem: každý vyřazený kus znamená méně dostupných nosičů nejničivějších konvenčních úderů.

FlightGlobal ve svém přehledu World Air Forces 2025 uvádí 142 aktivních Su-34 v ruském letectvu. Databáze Oryx, která započítává výhradně vizuálně doložené případy, eviduje minimálně 40 ztrát tohoto typu od začátku invaze. Poměr je výmluvný, a i při vědomí, že Rusko průběžně dodává nové kusy, jde o erozi, kterou nelze přehlédnout.

Tisíc kilometrů dosahu a 75 kilogramů trhaviny

Kreml čelí problému, pro který nemá systémovou odpověď. Ukrajinský státní podnik Ukroboronprom už v říjnu 2022 veřejně deklaroval program hlubokého úderného dronu s dosahem 1 000 km a 75kg bojovou hlavicí. Dron typu Ljutyj, který podle ukrajinských zdrojů zasáhl Marinovku, do tohoto rámce zapadá.

Tradiční protivzdušná obrana přitom proti takovým prostředkům naráží na strukturální limity. Studie RAND cituje ruské vojenské debaty, v nichž sami analytici přiznávají, že malé levné drony mohou unikat senzorům a saturací zahlcovat obranu. Pancir-S1, systém s raketovým dosahem až 20 km, je koncipován jako bodová ochrana objektů, ale jeho efektivita proti rojům levných bezpilotníků zůstává v otevřených zdrojích neprokázaná.

Západní armády přistupují k problému jinak. Rheinmetall u systému Skyranger uvádí účinný dostřel 3–4 km s airburst municí přímo optimalizovanou proti malým cílům. Síťový Skynex je výslovně prezentován jako odpověď na rojové útoky. Německý MANTIS chrání základny automatickou reakcí kanónů rychlostí 17 ran za sekundu. Česká armáda provozuje RBS-70NG, který při zkouškách podle vlastního vyjádření zničil oba dronové cíle. Žádný z těchto systémů není všelék, rozhoduje hustota senzorů, vrstvení obrany a rozptýlení letadel. Ale koncepčně jsou blíž řešení problému, který Rusko zatím nezvládá.

Kampaň proti dvěma vrstvám letectva

Marinovka není izolovaný incident. Zapadá do širší ukrajinské kampaně proti nepřátelskému letectvu, která míří na obě jeho vrstvy. Operace Spider Web podle SBU zasáhla 41 strategických letadel na čtyřech ruských letištích během jediné koordinované akce. Marinovka šla po taktických Su-34 a po infrastruktuře, která je drží ve vzduchu.

Britský think-tank RUSI ve svém komentáři k logice hlubokých úderů výslovně jmenuje muniční sklady a servisní body úderného letectva jako smysluplné cíle, jejichž ničení může snižovat ukrajinské ztráty a přispívat ke stabilizaci fronty. Ukrajina tuto logiku zjevně aplikuje systematicky.

Výroba nestačí na iluzi bezpečí

Rostec potvrzuje průběžné dodávky nových Su-34, v roce 2024 oznámil minimálně dvě dávky. Přesné tempo výroby ale veřejně nezveřejňuje, takže spolehlivý poměr výroba versus ztráty z otevřených zdrojů spočítat nelze. Co spočítat lze: 28 % vizuálně potvrzených ztrát vůči aktuálnímu aktivnímu stavu je číslo, které žádná armáda na světě nepovažuje za udržitelné bez důsledků pro operační tempo.

A hlavně: problém není jen v počtu zničených draků. Čím dál Rusko letadla stáhne od fronty, tím delší je přelet, horší tempo vzletů a složitější logistika. Při deklarovaném dosahu ukrajinských dronů přes tisíc kilometrů kategorie „mimo dosah“ přestává spolehlivě existovat.

Ruské letectvo neztrácí jen stroje. Ztrácí předpoklad, na kterém stála celá jeho operační koncepce: že letiště v hlubokém týlu jsou bezpečná.

Článek Ruské letectvo přichází o své nejnebezpečnější bombardéry a Kreml tomu nedokáže zabránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci zajistili desítky zničených Su-34

O tom, že i přes relativně solidním míru ochrany lze stíhací bombardér Su-34 sestřelit, se Rusové přesvědčili na Ukrajině mnohokrát. Wikipedia uvádí, že v létě 2025 bylo vizuálně potvrzeno minimálně 41 sestřelů, což znamená, že jich ruské letectvo mohlo dokonce ztratit více – jedná se totiž o zaručeně ověřené údaje. Z toho je jasné, že tyto letouny mají relativně vysoké ztráty, a pokud se dostanou do dosahu ukrajinských zbraní PVO, jsou značně ohrožené.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Pancéřování kokpitu letounu Su-34 mělo být jednou z jeho předností. TfiGlobalNews uvádí, že jde vlastně o jakousi titanovou vanu, v níž sedí pilot a jeho operátor. Její zvláštností je, že dvoučlenná osádka není za sebou jako u většiny bojových letounů, ale vedle sebe. Stěna této vany má mít sílu až 38 milimetrů a měla by být schopná odolat projektilům ráže až 30 milimetrů, což je solidní parametr, ale na druhou stranu platí, že moderní protivzdušná obrana proti letadlům často nepoužívá hlavňové zbraně, ale naváděné protiletadlové rakety.

Střely míří na motory, ne na kokpit

Důvodem vysokých ztrát Su-34 na Ukrajině může být i přes sílu pancéřování kokpitu skutečnost, že je sice dobré chránit osádku, ale pokud nejsou chráněné i jiné systémy, letoun může skončit v troskách. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že například střely z MANPADS, ale i jiné, jsou naváděné pomocí infračerveného naváděče, tedy na teplo vycházející z motorů. Nemíří tak na kokpit, ale na motory, jejichž zničení samozřejmě znamená zkázu letounu. Na druhou stranu osádka může zásah přežít a má šanci se katapultovat.

Putin dopustil, co se nikomu nepodařilo. Ukrajinci devastují ruské letectvo a ztráty jsou opravdu těžké

Spáše než pancéřovaný kokpit může být pro přežití letounu mnohem důležitější obrana proti protiletadlovým střelám. VoltaRenheit uvádí, že Su-34 disponuje systémy elektronické ochrany a dávkovači světlic, ale ukazuje se, že i přes ruské vychvalované přednosti systému L-175V Chibiny jsou radary schopné letoun detekovat a zaměřit pro střely naváděné radarově. Moderní tepelně naváděné střely pak umí ignorovat většinu různých návnad.

Článek Pancéřovaný bombardér Su-34 měl přežít moderní válku. Realita nad Ukrajinou je tvrdší, často končí v troskách se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-34 lze až příliš snadno zaměřit

Mezi nevýhody Su-34 patří, že není stealth a je velký. Jeho délka je 23,34 m a rozpětí křídel 14,7 m, uvádí Wikipedia, což znamená, že ho radary nepřítele vidí na dlouhou vzdálenost a nemůže nikoho překvapit, takže je jasné, že když se objeví na obloze, zaměří se na něj protiletadlové zbraně. Má sice systém na ochranu systém L-175V Chibiny, ale ten se ukázal jako nedostatečný. Je tady velmi snadno zranitelný a nemůže nepřátelské střely mást.

Úder na 1 400 km nikdo nečekal, Flamingo zasáhlo Rusům strategickou továrnu. Putin ví, že má problém větší, než zvládne

Předností letounu potom je, že unese až 14 tun výzbroje. CentcomCitadel uvádí, že jsou to mnohdy jenom takzvané hloupé pumy, s nimiž by měl podporovat pozemní jednotky. Ačkoliv byly zaznamenány i modernější zbraně, fakt, že ho takto Rusko vyzbrojovalo, byl jednou ze základních chyb. Při použití takovýchto zbraní musí totiž letoun létat nízko, což se ukázalo jako fatální. Třeba na Ukrajině proti němu při takové taktice mohli zasahovat vojáci vyzbrojení MANPADS, a proto není divu, že ruské letectvo zaznamenalo vysoké ztráty.

Velký letoun je neohrabaný

Velikost letounu má nicméně negativní dopady i na jeho letové schopnosti. 19FortyFive uvádí, že oproti běžným víceúčelovým letounům se musel spokojit s kompromisy, takže je oproti nim mnohem méně obratný, což mu škodí v okamžiku, kdy se potřebuje vyhnout nějakému nebezpečí. Problém však může být i skutečnost, že má pouze radar typu PESA – ten je sice relativně výkonný, ale nedosahuje kvalit moderního radaru AESA, který redakce Armádního Zpravodaje vidí ve výzbroji vyspělých letectev stále častěji.

Malá ukrajinská komanda otřásla základem ruské válečné doktríny. Začalo to jako improvizace, skončilo jako výhra

S tím souvisí i poslední možná slabina, a tou jsou omezené schopnosti v protiletadlovém boji. „Su-34 může nést všechny tři nejrozšířenější typy protiletadlových řízených střel ruského letectva, R-27, R-73 i R-77. Ze srovnatelných strojů (Su-24, F-111) má bezesporu nejlepší protiletadlové vlastnosti i vzhledem ke svému původu v letounu Su-27. Zároveň to však není dedikovaný protiletadlový stroj a v současném leteckém boji mu bude překážet předpokládaná velká radiolokační odrazová plocha,“ komentuje jeho schopnosti vojenský analytik Jiří Vojáček

Zároveň dodává, že se v minulosti v tisku objevily informace o možné protiletadlové verzi, která by byla ověšená moderními střelami vzduch-vzduch. Ta ale zatím nevznikla. „Souboj indického a pákistánského letectva nad Kašmírem vloni v létě však ukázal, že taktika odpálit salvu PLŘS na velkou vzdálenost může mít smysl, takže možná se vysloveně stíhací varianty Su-34 ještě někdy dočkáme. Ten stroj podle mě rozhodně neřekl poslední slovo,“ doplnil Vojáček.

Článek Rusové to mysleli dobře, ale Su-34 nedokáže využít svého potenciálu. „Je to nedoceněný letoun,“ míní analytik Vojáček se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Záběry ze začátku působí věrohodně

Nehoda ruského stíhacího bombardéru Suchoj Su-34 Fullback, při níž se katapultovala jeho dvoučlenná osádka, je skutečná, stala se v prosinci 2025. AeroTime uvádí, že se nešťastnou náhodou aktivoval katapultovací systém v okamžiku, kdy byl stále zaparkovaný v hangáru – pilot i navigátor byli v sedadlech vymrštěni směrem ke stropu, a síla nárazu byla tak veliká, že ani jeden nepřežil. A právě tuto událost má zachycovat video níže.

Video: Rusové se shromáždili k útoku na Pokrovsk. Ukrajinci jim zasadili ránu raketometem, který dostřelí skoro 100 km

Na první pohled vypadají záběry z nešťastného odpálení osádky letadla velice věrohodně. Letoun opravdu působí jako Su-34, i když lze při bližším pohledu odhalit, že mu schází takzvaná kachní křídla, na něž AI zapomněla. Armádní Zpravodaj se shoduje, že tak vypadá spíše jako kombinace Su-34 a staršího Su-30. Jde nicméně o detail, který nemusí laik vůbec zachytit, protože jinak vypadá letadlo zcela normálně, a ani nejde o hlavní informaci videa.

V jednu chvíli byla odmrštěna kabina letounu a oba členové osádky se katapultovali. V tomto případě již udělali autoři, resp. umělá inteligence, zásadní chybu. Wikipedia uvádí, že v Su-34 sedí pilot a operátor vedle sebe, ovšem na záběrech jsou zobrazeni za sebou. Druhou zásadní chybou je pak skutečnost, že ač jsou vystřeleny obě sedačky, po rozplynutí dýmu je vidět, jak zadní člen osádky stále sedí v kabině, i když předtím i se sedadlem mířil ke stropu.

F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání

A přehlédnout nelze ani další hrubou chybu, kdy pilot, který dopadl na zem, ze sedadla lehce vstal a odcházel po svých, což je v podstatě naprostý nesmysl. Otázkou je, proč se někdo pokouší takové to záběry publikovat. Armádní Zpravodaj se domnívá, že může být hlavním důvodem snaha získat lajky a návštěvnost, ale také o ukázku skutečných událostí, byť nešťastně. Nejspíše nepůjde o záměr zmást veřejnost a podstrčit jí falešné informace, jelikož se událost opravdu stala, ale jasně jasně to ukazuje, že je potřeba je řádně vyhodnocovat.

Článek Video: ruská posádka Su-34 se katapultovala v hangáru. Tvrdý náraz do střechy vystřídal ještě tvrdší dopad na zem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V dosahu byla střela jenom několik vteřin

Ukrajinský voják, konkrétně šlo o Volodymyra Pshenychniaka, velitele kulometné jednotky Haličsko-volyňské radiotechnické brigády, využil k sestřelení 9K38 Igla typu MANPADS. Jedná se o systém zařazený do výzbroje již v roce 1981, uvádí Wikipedia s tím, že dostřelí v základu do vzdálenosti 5 km, a v nejlepší verzi do 6 km, ale nejde jenom o pozemní zbraň.

Ukrajinské Flamingo zaujalo zahraniční investory. Oceňují efektivní a levný nástroj, který děsí Kreml

Byla totiž upravena i pro použití na vrtulnících nebo na lodích, ač dnes existují lepší alternativy. Ukrajinský voják měl střílet na střelu s plochou dráhou letu, která sice není na záběrech, zřejmě z mobilního telefonu, zřetelná, ale v dáli je vidět její zásah a exploze, a následně i nalezené trosky, podle nichž se Armádní Zpravodaj domnívá, že šlo o Ch-101 nebo Ch-55.

Obě jsou velmi nebezpečné, přičemž ta první má dosah 3 500 km, uvádí Wikipedia s tím, že dosahuje rychlosti Mach 0,6 až 0,78, přičemž váží 2 400 kg. Ta druhá je potom její předchůdce s horšími, ovšem stále velmi slušnými parametry. Zasahuje až na 2 500 km, ale váží 1 650 kg, zatímco rychlost má stejnou, potvrzuje Wikipedia. Odpalována je přitom, stejně jako Ch-101, z bombardérů Tu-95MS a Tu-160, a oproti ní také z frontového Su-34.

Ukrajinci provedli hluboký úder v ruském týlu. Bezradná PVO propustila jejich útoky na vojenské letiště 500 km od fronty

Vzhledem k tomu, že je rychlost obou asi 200 m/s, nemá střela z 9K38 Igla problém ji dohnat, jelikož dosahuje 600 m/s, a někdy až 800 m/s. Je zřejmé, že byla ruská střela nasměrována proti významnému cíli, k čemuž je určena. Jejím sestřelením tak mohl voják ochránit velitelské centrum, letiště, bunkr, ale také muniční sklad nebo výrobní podnik.

Sestřelení ruské střely s plochou dráhou letu, nejspíše Ch-101 nebo Ch-55, systémem 9K38 MANPADS (zveřejněno 13. prosince 2024)

Článek Video: Ukrajinský důstojník měl jenom chvíli. Ale přesto se chopil staré Igly a sestřelil ruskou střelou s plochou dráhou letu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko tají, kolik nyní Suchojů Su-34 má

Vzhledem k současné situaci nikdo neví, kolik Rusko letounů Su-34 má. SlashGear jich na začátku léta 2025 uváděl 143, ale jde o odhady, protože ruské letectvo v posledních letech nějaké nejen ztratilo, ale také z výroby dostává nové. Naposledy obdrželo jejich dodávku v září 2025, ale není jasné, v jakém počtu, protože tyto údaje nezveřejňuje. Ovšem vzhledem ke složitosti, náročnosti i ceně letounu se pravděpodobně jednalo o 1 nebo 2 kusy.

iZdroj fotografie: GoodFon

Su-34 vychází konstrukčně ze Suchoje Su-27 Flanker, ale je větší. Na délku má 23,24 metrů a rozpětí křídel činí 14,7 metrů, zatímco díky dvojici motorů dosahuje rychlosti až Mach 1,8, uvádí Wikipedia, což je vyrovnané s mnoha víceúčelovými bojovými letouny, ale oproti nim není tak manévrovatelný. I když disponuje radarem typu PESA, kdy je schopen zaměřovat své soupeře i na větší dálku a používat radarem naváděné střely jako R-77, jsou jeho schopnosti leteckého boje omezené. Pro svou velikost je navíc snáze detekovatelný.

Letoun unese značné množství výzbroje

Za největší přednost Suchoje Su-34 považuje redakce Armádního Zpravodaje vysokou nosnost zbraní, která činí až 14 tun na 12 závěsnících, čemuž se žádný klasický bojový letoun na světě nemůže rovnat – nosnost bývá zhruba kolem 8 tun, u některých i výrazně méně. Vzhledem ke své veliké nosnosti může přitom využívat i těžké pumy, a to dokonce třítunové se sadou UMPK, díky čemuž je jako klouzavé odhazuje ze vzdálenosti desítek kilometrů. Je také nosičem různých řízených střel jako Ch-59, protilodních P-800 Oniks a mnoha dalších.

AČR má šanci zajistit bezpečnost země jako v 21. století českými radary. Detekují za horizontem až na 700 km a nepřítel to neví

Ačkoliv ruské letectvo počítalo s tím, že bude Su-34 podporovat jednotky na frontě klasickými pumami, neřízenými střelami S-8, S-13 a dalšími, v této úloze mu neslouží. NationalInterest v srpnu 2025 odhadoval, že jich v bojích na Ukrajině ztratilo alespoň 38, neb se ukázaly velice zranitelné ze strany systémů protivzdušné obrany krátkého a středního dosahu. Letouny totiž spoléhají na systémy elektronického boje, které dle všeho nejsou tak účinné.

Článek Ruské letectvo posíleno o nejlepší frontové bombardéry současnosti. Jediné na světě unesou až 14 tun výzbroje, ale jsou i zklamáním se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok Su-34 ve spolupráci dronem Geran-2

Záznam má ukazovat útok letounu Suchoj Su-34 Fullback a dronu Geran-2 na tanky M1A1 Abrams a bojové vozidlo pěchoty M2 Bradley. Zda se jedná opravdu o tuto techniku, není možné zjistit, protože záběry ukazují jenom nějaké nerozeznatelné obrněnce schované v zalesněném terénu, ale v podstatě se může jednat o cokoliv včetně nafukovacích maket. Pokud je to však opravdu popisovaná technika, je hodnotná a její zničení velký úspěch.

Video: Ukrajinský voják zevnitř natočil a popsal ukořistěný ruský tank T-90S, který se na frontu vůbec neměl dostat

Abrams je americký tank poháněný plynovou turbínou, ačkoliv verze A1 patří k těm starším. Disponuje kanonem ráže 120 mm a 4člennou osádkou, uvádí ArmyRecognition, a známý je svou odolností, i když kusy dodané na Ukrajinu postrádají doplňkový pancíř z ochuzeného uranu. M2 Bradley je pak americké BVP s kanonem ráže 25 mm a protitankovými střelami BGM-71 TOW. Určené je k doprovodu tanků a uveze výsadek až 6 vojáků, uvádí Weaponsystems.

Z videa i jeho popisku je jasné, že Suchoj Su-34, což je dvoumístný stíhací bombardér, uvádí Wikipedia, svrhl nějakou munici na pozice, kde se technika nacházela. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se jednalo o pumy UMPK, což jsou gravitační pumy s konverzní sadou měnící je na klouzavé a přesně naváděné. Používají satelitní navigaci, a pokud se technika nehýbe, mohou ji zasáhnout s mimořádnou přesností. Záběry by mohly naznačovat, že se to povedlo, ale vzhledem k mnoha ruským nepravdám to nelze věrohodně potvrdit.

Video: Ukrajinec pohlédl smrti do očí a vlezl přímo před tankový kanon, aby trefil druhý granátometem RPG-7 zezadu

Podivné je tvrzení o nasazení dronu Geran-2, což je kopie íránského HESA Shahed 136, tedy dronu určeného na dálkové zásahy v týlu nepřítele, nikoliv k přesným zásahům techniky u bojiště. K tomu ruská armáda disponuje mnohem vhodnějšími drony, např. typu ZALA Lancet. Je samozřejmě možné, že Rusové použili nějaký upravený dron s kamerou a dodatečným řízením k průzkumu, ale i zde platí, že k tomu mají hodně o dost lepších strojů.

Článek Video: Ruský Su-34 zničil s pomocí dronu ukrajinský tank M1A1 Abrams a bojové vozidlo pěchoty M2 Bradley se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mohutné kryty dávají pro obranu smysl

Suchoj Su-34 je vysoce moderní letoun. Do služby byl přijat teprve v roce 2014, vysvětluje Wikipedia s tím, že vychází z konstrukce Su-27, oproti níž je ovšem značně upravený. Jedná se v podstatě o zcela novou kategorii letounů, jelikož jde o hybrid stíhacího bombardéru a útočného stíhače, ale nejméně v druhé roli moc schopný není.

Video: Ukrajinci jediným úderem odrovnali celý ruský systém S-400 na Krymu. Zasáhli mu tu nejcennější součást – radar

Je pochopitelné, že pokud je letadlo zaměřené pouze na jednu roli, dosahuje lepších výsledků, a zrovna ruské letectvo má pro vzdušné souboje nejlepší Su-35S. „Třicet-čtyřka“ zvládne spíše nějaké starší soupeře, ale na moderní rozhodně nestačí. Kde ale podle Armádního Zpravodaje vyniká, je pozice frontového bombardéru, jelikož unese 12 až 14 tun zbraní.

Aktuálně se jedná nejspíše o nejlepší frontový bombardér ruského letectva, ale vzhledem ke své moderní konstrukci je také velmi drahý – třeba KyivPost udává cenovku 36 milionů dolarů (tj. asi 774 milionů korun), ale některé zdroje ji směřují až k 50 milionům dolarů (v přepočtu tedy asi 1,075 miliardy korun). Su-34 navíc vznikl k roku 2024 jenom v počtu 163 kusů (včetně testovacích kusů), z nichž mělo ovšem ruské letectvo 25 % ztratit.

Video: Havárie polské F-16 naznačuje, že pilot nezvládl manévr. Narazil přímo do země, katapultovat se nestihl

Pochopitelně se tak snaží letouny všemožně ochránit, a protože nemá dostatek systémů PVO, rozhodlo se je dle satelitních snímků zavírat do mohutných krytů. Z těch je vytahuje až v momentě, kdy míří do útoku, zatímco údržba, vyzbrojování, tankování apod. probíhá uvnitř, kam drony neproniknou, potažmo by jich muselo být použito několik.

I kdyby byla střecha z tenkého plechu, sebevražedný dron by zneškodnila, takže by se až k letounu nedostal. Sice by na něj mohly dopadnout nějaké trosky, ale není jisté, že by ho to alespoň výrazně poškodilo. Možností je tedy použít silnější zbraně, třeba řízené střely, nebo nasadit více dronů, kdy některé udělají v krytu díru, a další do ní vletí.

Video: F-16 zničila MiG-29 pomocí 430kg kazetové bomby. Úspěch se dostavil okamžitě

To bude ovšem vyžadovat násobně více dronů, takže není jasné, jak si Ukrajinci s tímto poradí. Kryty, nebo též hangáry, byly pomocí satelitu odhaleny koncem srpna 2025 na letecké základně Morozovsk v Rostovské oblasti ležící východně od hranic s Ukrajinou.

Článek Satelitní snímky: Rusové našli způsob, jak na zemi ochránit své nejlepší frontové bombardéry, Suchoje Su-34 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velmi drahá ztráta Su-34, který zabolí i velké Rusko

Suchoj Su-34 je svým způsobem impozantní letoun, a i když vychází ze starého Su-27, rozhodně patří k těm nejmodernějším. Založil přitom zcela novou kategorii, jelikož se jedná o hybrid mezi stíhacím bombardérem a útočným stíhačem, což se mohlo zdát jako dobrý nápad. Jenomže v praxi se opakovaně ukázalo, že proti moderním stíhačkám prostě neobstojí.

Tažení Napoleona ani Němců už nikdo nezopakuje a Rusko se dobývat nepokusí. Bude-li v koutě, může do 30 minut zničit celý svět

A je jedno, zda se jedná přímo o letouny stíhací, nebo stíhací víceúčelové, rovnat se s většinou z nich nedokáže, i když nese i velmi dobré zbraně vzduch-vzduch, třeba střelu R-77 s dosahem v rozmezí 80 až 193 km, nebo R-73 s doletem až 40 km, potvrzuje Wikipedia. Jenomže vzdušné souboje jsou vedeny i na delší vzdálenosti, k čemuž má Rusko střelu R-37, uvádí Wikipedia, u níž je dosah až 400 km, ale Su-34 ji odpalovat neumí (zvládá to Su-35S, MiG-31 a Su-57).

Vedle toho disponuje hlavním radarem Leninec V004 s detekčním dosahem 200 až 250 km proti cílům pozemním, zatímco ty vzdušné velikosti stíhačky vidí na max. 120 km, a taktéž disponuje schopností sledovat až 10 vzdušných cílů. Později měl Su-34 dostat lepší radar Pika-M komplexu BKR-3 s dosahem až 300 km, ale stále je testován pouze u několika kusů.

Nejtragičtější havárie v historii vrtulníků: V obrovi Mi-26 zahynulo 127 vojáků, Rusové ignorovali pravidla a podcenili nepřítele

Armádní Zpravodaj ho nicméně oceňuje v roli frontového bombardéru, protože nic lepšího nejspíše neexistuje. Na 12 závěsnících unese 12 až 14 tun, přičemž jedna ze zbraní může vážit čtyři tuny, ale nejtěžší je zřejmě FAB-3000 s hmotností 3 tuny. Často však odhazuje lehčí varianty, případně používá střely – nést může i Ch-36 nebo Ch-55 s plochou dráhou letu.

K začátku roku 2024 mělo být sériově postavených lehce přes 160 kusů, ale několik už jich bylo tou dobou zničených, potvrzuje Oryx s tím, že Rusko přišlo za poslední roky o 25 % z nich. Což je vzhledem k ceně opravdu citelné – má se jednat o nejméně 50 milionů dolarů (v přepočtu o zhruba 1,07 miliardy korun), uvádí tNV s odkazem na Jurije Ihnata, mluvčího leteckého úřadu ozbrojených sil Ukrajiny. Některé zdroje však uvádí částku o 70 % vyšší.

Polsko zásadně modernizuje své F-16. Sic nebudou nejlepší, ale Rusko nemá prakticky nic lepšího

Jenom pro srovnání, frontový taktický bombardér Suchoj Su-24 z roku 1974, jak potvrzuje Wikipedia, unese na 9 závěsnících až 8 000 kg výzbroje a vznikl v počtu cca 1 400 kusů, takže ho má zejména ruské letectvo k dispozici mnohem více, a dle AeroCorner stojí asi 25 milionů dolarů, tedy zhruba 537 milionů korun, což je rozdíl opravdu znatelný.

Ztráta hned 39 letounů Su-34, z čehož bylo 35 zcela zničeno, zatímco zbytek poškozen, tak znamená škodu nejméně 40 miliard korun. Výrobní kapacita je navíc v řádech jednotek kusů za rok, což je u takových letadel sice běžné, ale nahrazovat je rychle zkrátka nelze. I nejmodernější frontový bombardér má zkrátka velké ztráty, ačkoliv má mít řadu protiopatření a elektronických systémů, které ho údajně ochrání a pilota zavčasu varují, aby se připravil.

Článek Ostuda, jakou Rusko přiznává nerado: Ztratilo 25 % bombardérů Su-34, impozantních hybridů s nedomyšlenou konstrukcí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-34 se zřítil přímo na bytový dum

Ruský stíhací bombardér Su-34 je odvozeninou známého sovětského bojového letounu Suchoj Su-27 Flanker, ale je samozřejmě značně upravený, aby unesl mnohem více výzbroje, a to až 14 tun. Vývoj probíhal již v 90. letech 20. století, ale jeho výroba začala teprve v roce 2006, uvádí Wikipedia. Ve větších počtech pak začal do ruského letectva přicházet po roce 2015; dodnes pravděpodobně vzniklo necelých 200 kusů.

iZdroj fotografie: Public Domain

I když není letounů mnoho, jsou spjaty s několika nehodami, ale nic se nevyrovná tomu, co se stalo ve městě Jejsk v říjnu 2022. AeroTime uvádí, že při stoupání z letiště vzplál Su-34 motor, načež se zřítil do dvora obytného domu. A protože v něm bylo až 11 tun paliva, okamžitě vzplál. Nehoda si na místě vyžádala 13 mrtvých a 19 zraněných. Statistiky však uvádí konečný počet 15 mrtvých, takže Armádní Zpravodaj za to, že dva ze zraněných zemřeli později v nemocnici.

Někdo zanedbal údržbu

Za nehodou byla podle všeho lidská chyba, a to konkrétně zanedbání údržby. Alespoň to je tvrzení ruské strany – tamní agentura Tass uvádí, že kvůli tomu odpovědné orgány začaly stíhat odpovědné osoby, ale konečné výsledky vyšetřování či informace o trestu nelze ve veřejných zdrojích dohledat. Stíhaný tak může být technický personál na letišti, ale i dva členové osádky. Ti nehodu přežili, protože se jim podařilo z letadla úspěšně katapultovat.

Rusko se odvážilo přiletět s nejlepšími strategickými bombardéry Tu-160 až k Velké Británii, která je odklonila na poslední chvíli

Štěstí bylo, že Suchoj Su-34 nenesl žádnou výzbroj, protože jich může mít v podvěsu až 14 000 kg včetně pum těžkých až 3 tuny. Běžně bývá vyzbrojen i různými typy raket a střel proti pozemním cílům, nebo střelami vzduch-vzduch. Na to, že je 23,34 metrů dlouhý a má vzletovou hmotnost až 45,1 tun, jde o rychlý stroj. Dvojice motorů mu dokáže udělit rychlost až Mach 1,8 a dostat ho do výšky až 17 kilometrů, zatímco bojový dosah je s 12 tuny výzbroje 1 100 kilometrů.

Článek Chlouba ruského letectva tragicky havarovala: když Su-34 spadl na obytný dům, zabil 15 lidí. Na vině byla zanedbaná údržba se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západní letadla nosnost jako Su-34 nemají

Letoun Su-34 sice dokáže vést i vzdušný boj, ale jenom omezeným způsobem, a jeho hlavní úlohou je nesení různých pum, raket a střel. Wikipedia uvádí, že se může jednat až o 14 tisíc kilogramů výzbroje a vybavení, což je téměř dvojnásobek toho, co mohou nosit běžné víceúčelové letouny tvořící páteř letectev Severoatlantické aliance. V síle útoku proti pozemním cílům tak Su-34, s výjimkou strategických bombardérů, nemá konkurenci.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Paleta pro něj určených zbraní je velice široká, alle existuje minimálně jedna, která svou silou všechny ostatní předčí – jde o pumu FAB-3000 UMPK. Twz uvádí, že je vyrobena z běžné gravitační pumy FAB-3000 o hmotnosti 3 tisíce kilogramů, a svou explozí dokáže strhnout třeba celý blok domů. Armádní Zpravodaj odhaduje její smrtící účinek v řádech desítek metrů, zraňovat ale může i dále. Navíc je velmi přesná, což ji činí ještě ničivější.

Proti klouzavé pumě je obtížná obrana

Ruské letectvo využívá při konstrukci nejničivější zbraně pro Su-34 konverzní sadu, která z ní dělá klouzavou a přesně naváděnou. Výhodou je, že ji dvoučlenná osádka bombardéru může svrhnout ze vzdálenosti desítek kilometrů od cíle, což záleží hlavně na výšce letadla. To se tak drží v bezpečí mimo dosah protivzdušné obrany, ale naváděcí systém umožní cíl zasáhnout přesně. Proti takové zbrani je jenom velmi obtížná obrana, a navíc ani není drahá.

Video: ruský tank T-90M naposledy vystřelil, načež ho ve zlomku vteřiny rozmetala jediná střela. Špatně se proti ní nastavil bokem

Pravdou ale je, že FAB-3000 UMPK není nejtěžší zbraň nesená letounem Su-34, tou je ze vzduchu odpalovaná balistická raketa Ch-47M2 Kinžal. MissileTreat uvádí, že její hmotnost je zhruba 4,3 tuny, z čehož má hlavice hmotnost 480 kg, a není tedy tak ničivá jako třítunová puma – velkou část hmotnosti rakety totiž tvoří palivo – a navíc je mnohem dražší. Kinžal je pak schopen doletět do vzdálenosti asi 2 000 km, a i on je velice přesný a obtížně sestřelitelný.

Článek Nejsilnější zbraň ruského bombardéru Suchoj Su-34 je 3t monstrum, které rozmetá, na co dopadne, a obrana je velmi obtížná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-34 je moderní, ale pneumatiky ho neochrání

Letiště Borisoglebsk leží v ruské Voroněžské oblasti východně od Ukrajiny, a nachází se na něm moderní letouny včetně Su-34, Su-35S a Su-30SM. Armádní Zpravodaj zpozorňoval začátkem července 2025 na satelitní snímky, které ukázaly zkázu po útocích ukrajinských dronů, ale letiště jim čelí opakovaně, a jak je patrné, armáda ho nedokáže ochránit.

Blitzkrieg: NATO má plán na okamžité zničení Kaliningradu. Rusko by nemělo nejmenší šanci útok ustát, padlo slovo o rozhodující zbrani

To bude také důvod, proč se o to vojáci pokouší sami jakýmikoliv prostředky, pneumatikami nevyjímaje. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že to nejenom proti zkušenému operátorovu dronu nefunguje, jelikož dokáže udeřit tak, aby letoun stejně zapálil, ale zároveň to snižuje jeho operační připravenost, kdy je nejdříve nutné pneumatiky sundat.

Ačkoliv není možné tvrzení ověřit, měla Ukrajina zničit v posledních dnech na několika základnách čtyři Suchoje Su-34; několik jich skutečně Rusko ztratilo, jak potvrzují čeští analytici z Oryxu. Armádní Zpravodaj upozorňoval na taktiku schovávání letounů pod pneumatiky již v září 2023, kdy se tak ruské letectvo snažilo ochránit strategické bombardéry.

Mocné Rusko ruší největší zbrojní veletrh Armija-2025. Bojí se Ukrajiny, které by se nedokázalo ubránit

Suchoj Su-34 je pokročilý letoun navržený jako stíhací bombardér a útočný stíhač, přičemž ani v jedné roli přímo neexceluje, ale nosnost zbraní má slušnou. Na 12 závěsnících unese 12 až 14 tun, uvádí Wikipedia, přičemž nejtěžší munice může vážit až 4 000 kg. O to se zasluhuje dvojice motorů Saturn AL-31FM1, s nimiž mj. dosahuje maximální rychlosti Mach 1,8+.

K jeho zavedení došlo teprve v roce 2014 a k roku 2024 existoval ve 163 kusech, takže stále nejde o příliš rozšířený letoun – v ruském letectvu lze najít početnější. Jeho konstrukce, která přitom vychází ze Suchoje Su-27, má opakovaně závadu podvozku, kvůli níž nedávno jeden havaroval během cvičeného letu. Produkce nových je navíc velmi pomalá.

Článek Nepoučitelní Rusové opět „chránili“ stíhačky pneumatikami. Nebylo to nic platné, o nejméně čtyři Su-34 přišli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva skvělé letouny, které nejsou tak ruské

Zpráva nazvaná „ČÁSTI PROBLÉMU: Sledování západních technologií v nejnebezpečnějších tryskových letadlech Ruska“, kterou připravilo Mezinárodní partnerství pro lidská práva (IPHR) ve spolupráci s Nezávislou protikorupční komisí (NAKO) a Hunterbrook Media, identifikovala a vystopovala původ 1 115 z 1 119 elektronických součástek použitých v těchto letadlech, tedy ve stíhacích bombardérech Suchoj Su-34 a stíhacích letounech Su-35S.

Na truc ruským obdivovatelům. Americké zbraně budou proudit na Ukrajinu více, než kdy dříve, oznámil Trump

Armádní Zpravodaj připomíná, že jde v obou případech o chloubu ruského letectva, v druhém pak dokonce o jeho páteř. Jedná se o nejvyšší modernizaci letounu z roku 2007, která vstoupila do služby o sedm let později. Díky své konstrukci s dvěma silným motorům vyniká vysokou manévrovatelností, uvádí Wikipedia, což je nebezpečné zejména pro boje na blízko – k těm ale dnes nedochází, naopak jsou vedeny na vzdálenost desítek, ale i přes 100 km.

K tomu má nicméně Su-35S střelu R-37M, jejíž dosah je 400 km, tedy na světě ze všech největší, ale v praxi to nikdy potvrzeno nebylo. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že letoun ani nemůže její potenciál využít, jelikož nemá dostatečně výkonný radar, a zejména stealth soupeře nedokáže dostatečně rychle zaměřit. Su-35S je ale budoucností, neboť slouží jako přemosťovací platforma na letouny 5. generace (ne, že by se Rusku s jeho Su-57 zatím moc dařilo, byť ho nedávno opět vylepšilo, a to včetně stealth).

NATO došla trpělivost. F-35 budou startovat z Polska proti Rusku, aby mu připomnělo hranice. To nemá adekvátní odpověď

Suchoj Su-34 je potom stíhací bombardér a útočný stíhač, což je světový unikát, ale jeho hybridní konstrukce má řadu nevýhod. Na druhou stranu nabízí vysokou nosnost zbraní, což se poblíž fronty hodí. Na 12 závěsnících jich totiž unese 12 až 14 tun, přičemž nejtěžší munice může vážit až 4 000 kg, potvrzuje Wikipedia, což jiný letoun v ruském letectvu aktuálně nenabízí. O to horší je zjištění, že by, stejně jako Su-35S, bez Západu nelétal.

Elektronika v něm pochází ze společností jako Texas Instruments, Analog Devices, Intel, Murata, Maxim, OnSemi, Vicor a dalších, přičemž hlavní dodavatelé pochází ze Spojených států amerických, Německa, Japonska, Tchaj-wanu a Jižní Koreje:

• v Su-34 je 68 % elektroniky z USA, 16,2 % z Japonska, 7 % ze zemí Evropské unie, 4,4 % ze Švýcarska, 3,1 % z Tchaj-wanu, 0,9 % z Jižní Koreje, a 0,9 % z ostatních zemí
• v Su-35S je potom 62,3 % z USA, 18,4 % z Japonska, 7,7 % ze zemí Evropské unie, 4,7 % ze Švýcarska, 1,8 % z Velké Británie, 1,6 % z Číny, a 3,5 % z ostatních zemí

Rozhovor: prezident Pavel si nemyslí, že Rusko vyhrává válku. Jeho argumentům coby bývalý generál vůbec nevěří

Je zřejmé, že nebýt západních komponent, Su3-35S ani Su-34 by dosahovaly horších výsledků, a je velmi pravděpodobné, že tomu tak u nových šarží skutečně je. Rusko sice může díly pašovat nebo kupovat přes prostředníky, ale stejně tak je nahrazovat alternativami z Číny a jiných zemí. Ty však na takové úrovni nejsou, což dokazuje už to, že si Rusko původně zvolilo komponenty ze Západu. Jeho průmysl tím každopádně opět utrpěl.

Článek Potupa ruského vojenského průmyslu: Su-34 a Su-35S mají zásadní podíl západních dílů, odhalila studie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Způsobený požár se nepodařilo uhasit

Letiště Borisoglebsk se stalo v noci ze 04. na 05. července 2025 cílem ukrajinských dronů, a dle kontroly požáru přes službu NASA FIRMS na něm hořelo více než jeden den. I když nejdříve armáda nepotvrdila, co bylo zasaženo, srovnávací analýza snímků umožňuje dojít k závěru, že se v zasažené oblasti nacházely zavěšené palivové nádrže, stejně jako další letecká technika, pravděpodobně včetně řídicích modulů pro letecké pumy UMPK.

Video ukazuje urputnou bitvu řadových ruských vojáků s ukrajinskými speciálními jednotkami, kterou prohráli

Ty přeměňují hloupé pumy na přesně naváděné a prodlužují jim dosah; například FAB-500 díky nim doletí až 70 km, potvrzuje Wikipedia, což letounům umožňuje, aby je odhazovaly z bezpečné vzdálenosti, aniž by je ohrozila nepřátelská PVO. S přídavnými palivovými nádržemi pak zase letouny pochopitelně doletí dále, takže mohou startovat dále od fronty.

Borisoglebsk by měla být domovem asi 10 stíhacích bombardérů Suchoj Su-34, které jsou v poslední době stále častějším cílem. Nedávno se například Ukrajincům podařilo tři z nich úplně zničit a další dva poškodit, zatímco v jiném případě ruské letectvo o jeden přišlo kvůli technické závadě na podvozku, která stroj trápí opakovaně.

Slovensko vybírá nový tank: ve hře je těžký polský K2PL a lehký švédský CV90120, dva zcela rozdílné stroje vyžadující jinou taktiku

Wikipedia uvádí, že je Suchoj Su-34 navržen jako stíhací bombardér a útočný stíhač, přičemž ani v jedné roli přímo neexceluje, ale nosnost zbraní má slušnou. Na 12 závěsnících jich totiž unese 12 až 14 tun, přičemž nejtěžší munice může vážit až 4 000 kg. O to se zasluhuje dvojice motorů Saturn AL-31FM1, s nimiž mj. dosahuje maximální rychlosti Mach 1,8+.

iZdroj fotografie: CyberBoroshno

Článek Satelitní snímky ukazují zkázu na ruském letišti s 10 bombardéry Suchoj Su-34 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Citelná ztráta pro celé ruské letectvo

Suchoj Su-34 je navržen jako stíhací bombardér a útočný stíhač, přičemž ani v jedné roli přímo neexceluje, ale nosnost zbraní má slušnou. Na 12 závěsnících jich unese 12 až 14 tun, uvádí Wikipedia, přičemž nejtěžší munice může vážit až 4 000 kg. O to se zasluhuje dvojice motorů Saturn AL-31FM1, s nimiž mj. dosahuje maximální rychlosti Mach 1,8+.

Partyzáni důmyslně sabotovaly ruské vlaky na východě Ukrajiny. Fronta rázem přišla o zásobování (video)

K jeho zavedení došlo teprve v roce 2014 a k roku 2024 existoval ve 163 kusech, takže stále nejde o příliš rozšířený letoun – jako bombardér je navíc poměrně drahý, BusinessInsider jeho cenu odhadl na 36 milionů dolarů, tedy asi 774 milionů korun. Ve výzbroji má však ruské letectvo rozhodně levnější a početnější alternativy, jejichž ztráta by tolik nebolela.

Čeští analytici z Oryxu navíc zdokumentovali už 40 ztrát těchto letounů během války na Ukrajině, a jelikož je jejich produkce pouze v jednotkách ročně, je jasné, že se zásoby ruského letectva tenčí. O to mimořádnější je pak zničení hned tří z nich, ale za úspěšné lze považovat i jejich poškození, jelikož je to zkrátka vyřadí z provozu na nejméně několik měsíců.

Krym pod palbou: satelitní snímky potvrzují zničení 3 ruských vrtulníků Mi-8, Mi-26 a Mi-28, a jako bonus i systému PVO

O dalším přírůstku na pohřebiště Su-34 nelze pochybovat, potvrzují to i satelitní snímky od analytiků CyberBoroshno, na nichž je vidět požár přesně v místech, kde jsou další den vraky a poškozené konstrukce letounů. Zničeny byly přitom pomocí dronů, ale typ upřesněn nebyl. Lze k tomu použít třeba UJ-26 Bober s doletem až 1 000 km a 20kg hlavicí, uvádí Militarnyi.

iZdroj fotografie: CyberBoroshno

Článek Rachot na ruském letišti. Rusové vyzradili, že bylo zasaženo pět z jejich nejcennějších letadel, bombardérů Su-34 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

4 letouny ze hry, schytaly to na stovky km

Incident se odehrál na letišti Marinovka ležící v ruské Volgogradské oblasti asi 300 km od východních hranic s Ukrajinou. Speciální jednotky měly ve spolupráci se Službou bezpečnosti Ukrajiny použít drony dlouhého dosahu, jimiž na letouny udeřily. V důsledku vypukl požár také v technické a provozní části nepřátelského letiště, které je jeho kritickou infrastrukturou. Jaké další letouny to odnesly, však upřesněno nebylo – možná byly „menší“ hodnoty.

Hybridní konstrukce Su-34 má kompromisy

Suchoj Su-34 je trochu kontroverzní letoun. Rusko ho totiž vyvinulo jako stíhací bombardér a útočný stíhač, jenomže ani v jedné roli není vyloženě nejlepší, potažmo je-li nějaký letoun zaměřen pouze na jednu z těchto rolí, dosahuje lepších výsledků. Armádní Zpravodaj hodnotil Su-35 již v červnu 2023 s tím, že zkrátka nelze konstrukci hodnotit jako zdařilou.

Partyzáni důmyslně sabotovaly ruské vlaky na východě Ukrajiny. Fronta rázem přišla o zásobování (video)

Tomu ostatně nasvědčuje i to, že ruské letectvo vysílá do oblastí, kde hrozí ozbrojený vzdušný střet, mnohem lepší letoun, a sice Suchoj Su-35S. Začátkem června 2025 se nicméně ukázalo, že i tu měla sestřelit ukrajinská F-16 – sice nejsou okolnosti známy, ale z dostupných informací to tomu opravdu odpovídá. Je tedy nemyslitelné, aby Rusko nasadilo do takového souboje horší Su-34, pokud by nemuselo. Dnes tak slouží výhradně jako bombardér.

Na 12 závěsnících na křídlech a trupu unese 12 000 až 14 000 kg výzbroje, což určitě není málo. Například mnohem starší Suchoj Su-24 klasifikovaný jako taktický bombardér má podle Wikipedie nosnost až 8 000 kg na 9 závěsnících – srovnání se nemusí zdát relevantní, ale i tento letoun je stále hojně používán, přičemž vznikl v počtu více než 1 400 kusů.

Krym pod palbou: satelitní snímky potvrzují zničení 3 ruských vrtulníků Mi-8, Mi-26 a Mi-28, a jako bonus i systému PVO

Oproti němu má tedy Suchoj Su-34 výrazně navrch, ale vzhledem ke složité konstrukci je trochu „smutné“, že nakonec slouží výhradně ke shazování řízených leteckých pum. Na druhou stranu je zřejmě nejlepší možnost, pokud jde o působení blízko fronty – třeba víceúčelový letoun Suchoj Su-35S má nosnost až 8 000 kg na 12 závěsnících, uvádí Wikipedia, a též víceúčelový Suchoj Su-30 je na tom stejně, potvrzuje Wikipedia

Článek Ukrajinské speciální síly vyřadily 4 ruské „hybridní“ bombardéry Suchoj Su-34 stovky kilometrů od hranic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun po rozhodnutí havaroval, kde měl

Suchoj Su-34 je navržen jako stíhací bombardér a útočný stíhač, přičemž ani v jedné roli přímo neexceluje, ale nosnost zbraní má slušnou. Na 12 závěsnících unese 12 až 14 tun, uvádí Wikipedia, přičemž nejtěžší munice může vážit až 4 000 kg. O to se zasluhuje dvojice motorů Saturn AL-31FM1, s nimiž mj. dosahuje maximální rychlosti Mach 1,8+.

Britové odmítají Ukrajině poslat stovky vyřazených BVP FV510 Warrior a nechávají je hnít ve skladech. Lidé podepisují petici

K jeho zavedení došlo teprve v roce 2014 a k roku 2024 existoval ve 163 kusech, takže stále nejde o příliš rozšířený letoun – v ruském letectvu lze rozhodně najít početnější. Vzhledem k jeho nové konstrukci, která nicméně vychází ze Suchoje Su-27, je závada podvozku poměrně nepříjemnou záležitostí, která se navíc projevila již v březnu tohoto roku.

Suchoji Su-34 rovněž nešel zcela vysunout podvozek, což vedlo k jeho přistání na trupu; asi netřeba dodávat, že ho to vyřadilo z provozu. V tomto případě ale posádka tolik štěstí neměla a na základě pokynů letového provozu navedla letoun do neobydlené oblasti, kde jej nechala havarovat, zatímco se katapultovala. Žádné další škody tak nevznikly, ale bohužel chybí z akce jakékoliv video nebo fotografie – ruská agentura ho neposkytla.

Těžké škody na krymské PVO: video ukazuje, jak 1 útok vyřadil 3 ruské radary a systém PVO, a navíc ještě Suchoj Su-30

Armádní Zpravodaj objevil i OSINT analytika Baza, že k havárii došlo u vesnic Veletma a Kulebaki, tedy asi 12 km od letiště Savasleika, na němž se nachází 4. státní středisko pro výcvik a vojenské zkoušky leteckého personálu. Odtud byl pravděpodobně proveden cvičný let Su-34, jelikož jsou letouny na základně trvale umístěny (po boku MiG-31K a MiG-31).

Článek Banální závada poslala ruský bombardér Suchoj Su-34 k zemi. Nezvládl přistávání a havaroval. Potrápila ho porucha podvozku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice staré letouny, ale stále schopné a drahé

O útoku na vojenskou leteckou základnu Savasleyka v oblasti Nižnij Novgorod ležící asi 700 km od ukrajinských hranic, je jenom málo informací. Zajistit ho měly jednotky speciálních operací v koordinaci s dalšími složkami obranných sil, které si vzaly na mušku letouny, jimiž agresor útočí na území Ukrajiny – odpalovat mohou dokonce hypersonické Ch-47M2 Kinžal.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Ty byly zařazeny do provozu teprve v roce 2018, potvrzuje Wikipedie, a jejich deklarovaná rychlost je až Mach 10, takže je pro mnoho systémů protivzdušné obrany obtížné ji zachytit, a těch, které to dokáží, je málo. Armádní Zpravodaj vybral v prosinci 2023 šest systémů, které to umí. Dosah rakety Kinžal je přitom až 2 000 km, pokud ji nese stíhací letoun MiG-31K, a 3 000 km, pokud ji nese bombardér Tupolev Tu-22M3, ale ten na záludně Savasleyka není.

Vzhledem k tomuto je zřejmé, že mohly dopadat hluboko na ukrajinské území, a tedy se snadno vyhnout místům s dobrou PVO. V květnu 2023 se však ukázalo, že je produkce Kinžálů velmi nízká, ale Rusko se ji pochopitelně snaží neustále navyšovat. Alespoň eliminace jejich nosičů tak dává smysl, jelikož bez nich jsou letectvu k ničemu a zůstávají nevyužité.

Rusko připravilo 50 000 vojáků, včetně speciálních jednotek a elitních výsadkářů, k letní ofenzivě ze severu

Jaké přesně letouny byly na ruské základně zničeny, není zcela jasné, ale běžně z ní startuje již zmíněný MiG-31, a pak Suchoj Su-30 a Suchoj Su-34. Ukrajinci uvedli, to odnesl jeden z prvních jmenovaných, zatímco druhý se nepodařilo určit, ale má se jednat o jeden z uvedených Suchojů. „Podle předběžných informací byly zasaženy dva kusy nepřátelské letecké techniky (pravděpodobně letouny MiG-31 a Su-30/34),“ uvedl Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny.

Ve všech případech by šlo o citelnou ztrátu, ačkoliv jsou letouny staré. MiG-31 vstoupil do služby v roce 19831, potvrzuje Wikipedia, a i když je veden jako stíhací záchytný letoun, na dnešní letecké souboje nestačí, takže slouží (aspoň proti Ukrajině) jako bombardér. Totéž platí pro Suchoj Su-34, který je ovšem přímo stíhacím bombardérem – od pohledu zajímavá kombinace, ale Armádní Zpravodaj už roku 2023 hodnotil, že kvůli tomu není dobrý ani v jednom.

Švédsko chce mír, rozhodlo se proto masivně zbrojit – na obranu vydá 5 % HDP. Rusku ukáže, jak je silné a odhodlané

Wikipedia upřesňuje, že vstoupil do služby až v roce 2014, takže jde o de facto moderní letoun. A pokud by to měl odnést Suchoj Su-30 klasifikovaný dle Wikipedie jako víceúčelový letoun, šlo by nejspíše o ztrátu o něco větší, přestože vstoupil do služby v roce 1996. Jeho cena je totiž až 990 milionů korun, zatímco Su-34 stojí 750 milionů Kč, a MiG-31 dokonce 1,2 miliardy korun.

Článek Speciální jednotky zničily ruský MiG-31 a Su-30 nebo Su-34 na letišti. Útočily na vzdálenost až 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jenom dva Suchoje Su-34; ztráty to nedoplní

Ruská státní společnost Rostec, která sdružuje stovky zbrojních společností a dodavatelů, uvedla na svém Telegramu 19. dubna 2025, že předala ruskému letectvu dva letouny Suchoj Su-34. Jde o první várku v tomto roce (průběžně by mělo dostat ještě další) a došlo k ní na továrním letišti závodu Novosibirsk Chkalov Aircraft Production Association Plant, který je součástí United Aircraft Corporation (UAC). Jde o standardní počet letounů, ale…

Švýcarsko žádá okamžité zrušení nákupu F-35, které jsou až zbytečně drahé a americké. Podporuje to 80 % občanů

Vzhledem ke ztrátám Suchojů Su-34 za více než tři roky trvající válku na Ukrajině je to velmi nízké číslo. Čeští analytici z Oryxu zdokumentovali, že jich bylo zničeno 37, a Armádní Zpravodaj ověřil, že některé zdroje udávají ještě vyšší číslo – v tomto případě jsou však všechny ztráty zdokumentované a podložené, a tedy o nich nelze nijak pochybovat.

Že došlo k předání pouze dvou letounů dokazuje i oficiální video (ke zhlédnutí níž), a Armádní Zpravodaj připomíná, že jde o stejný počet jako v minulém a předminulém roce touto dobou. Z údajů na Wikipedii potom vyplývá, že mělo mít ruské letectvo k roku 2024 asi 163 těchto letounů, z toho 7 testovacích – zbytek už pocházel ze sériové výroby.

86 % Francouzů chce zpět povinnou vojnu, ale ženy hlavně pro muže. Celý národ by tak mohl do války s Ruskem

I přes dodávky nových je tedy patrné, že jejich zastoupení stále klesá. Na druhou stranu není úplně jasné, zda jsou zrovna Suchoje Su-34 Fullback takovou výhrou. Redakce Armádního Zpravodaje je v říjnu 2023 zhodnotila jako schopné nést silnou výzbroj, ale s tím, že neobstávají pořádně ani v roli stíhače, ani bombardéru – na obojí má Rusko lepší stroje.

Článek Ruské letectvo dostalo první Suchoje Su-34 v tomto roce. Ale opět ve směšném počtu, který ztráty zdaleka nenahradí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su šel k zemi, ale neznámo jaký a kde

Informací je extrémně málo. Redakci Armádního Zpravodaje se podařilo dohledat jenom krátké vyjádření Jurije Ihnata, šéfa komunikačního oddělení velitelství vzdušných sil Ukrajiny, které poskytl tamním novinářům ze Suspilne Media. Systém SAMP/T měl údajně sestřelit ruský Su, ale neupřesněného typu; uvedeno navíc nebylo ani místo, kde k tomu došlo.

Ukrajinský MiG-29 bombardoval ruské vojáky v Kurské oblasti. Jediným náletem je všechny pohřbil na místě, kde se šikovali (video)

A jelikož ze situace nepochází ani žádné veřejně dostupné fotografie nebo videa, nelze je ověřit ani podložit. Na druhou stranu nelze tvrdit, že k tomu dojít nemohlo, sestřelů mnoha letounů již bylo ve válce na Ukrajině více a SAMP/T toho rozhodně schopný je.

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jde o poměrně rozsáhlou rodinu vojenských letounů. Mezi nejpoužívanější z nich, zejména k bombardování, však patří Su-30 Flanker-C, Su-34 Fullback či třeba Su-35 Flanker-E. Jenom těžko by šlo ovšem o nejmodernější Su-57, ten si totiž Ruská federace velmi hlídá, neboť by bylo jeho sestřelení fatální ranou jeho „prestiži“.

Rusové se znovu, ale marně snaží obklíčit Ukrajince v Kurské oblasti. Všechny jejich pokusy selhaly, nepřítel je drží na uzdě

Jakou střelou byl ruský letoun zničen, rovněž není známo. Armádní Zpravodaj se však domnívá, že se mohlo jednat jak o Aster 15 s dosahem 30 km, tak Aster 30 s dosahem 120 km, jelikož SAMP/T odpaluje dle potřeby obě, potvrzuje Wikipedia. Zejména druhá z nich mohla zasáhnout nepřítele i dále od hranic, jelikož se k nim obvykle musí přiblížit na desítky kilometrů.

Velmi často totiž shazují na nepřátelské pozice klouzavé pumy FAB, obvykle FAB-250 a FAB-500, když číslo udává jejich celkovou hmotnost. Díky konverzní sadě UMPK mají dolet až 70 km, což je dost na to, aby se vyhnuly některým systémům PVO, ale ne těm s dlouhým dosahem.

Článek Ukrajinci sestřelili ruský letoun Suchoj Su, jde o první takový případ za 3 roky války. Informace však obratně zatajují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun Su-34 unese až 14 tun výzbroje

Suchoj Su-34 byl sice navržen tak, aby mohl vést i vzdušný souboj, ale jde spíše o podružnou schopnost. Jeho největší devizou je veliká nosnost pum a střel, Wikipedia uvádí, že to může být náklad o hmotnosti až 14 tun na 12 závěsnících, i když na některých mohou samozřejmě být třeba přídavné nádrže a nějaké externí systémy. Této schopnosti ruské letectvo v případě potřeby využívá, a pokud jediný plně vyzbrojený Suchoj Su-34 udeří na stejné místo, může zdevastovat rozsáhlé území nebo odolné objekty.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Výzbroj letounu Su-34 je rozmanitá, zahrnuje střely typu vzduch-vzduch, ale hlavně řízené střely a pumy včetně naváděných a klouzavých. Twz uvádí, že byly také zaznamenány případy, kdy nesl pumu KAB-3000 přeměněnou konverzní sadou na klouzavou – jak název napovídá, má hmotnost 3 tuny a její exploze dokáže zničit vše v okolí desítek metrů, klidně i bunkr. V podstatě není způsob, jak její úder přežít. Suchoj Su-34 ale nosí běžně menší pumy, které může odhazovat desítky kilometrů od cíle a zůstat tak mimo dosah systémů PVO.

Ulovit Suchoj Su-34 není jednoduché

Bombardér Suchoj Su-34 patří vzhledem ke svým schopnostem mezi prioritní cíle, uvádí MilIn, ale není jednoduché ho zasáhnout. Povede se to většinou jen v případě, že pilot zariskuje a přiblíží se na kratší vzdálenost, případně lze na něj letoun nastražit past, kdy se systémy protivzdušné obrany dlouhého dosahu vysunou do blízkosti fronty, kde na něj číhají. Na druhou stranu tím samy riskují, protože mohou být objevené a zničené. Je tedy v otázkou, zda se takový risk vyplatí, ale Rusko již o několik desítek Su-34 pravděpodobně přišlo.

Legenda, co těžce zklamala; zase: stíhací bombardér Su-34 pohořel, ale Rusko už má novou a „ještě lepší“ verzi

Konstrukčně vychází Su-34 ze sovětského Suchoje Su-27 Flanker, ale byl výrazným způsobem pozměněn. Je přitom docela velký, neboť měří 23,34 metrů na délku a rozpětí křídel vychází na 14,7 metrů. Zajímavé je, že je dvoumístný a pilot i operátor sedí vedle sebe, aby měli lepší přehled. Pohání ho pak dvojice motorů, s níž se dokáže pohybovat rychlostí až Mach 1,8. A v případě, že nese náklad 12 tun výzbroje, je jeho operační dolet 1 100 kilometrů.

Článek Ruský bombardér Suchoj Su-34 unese pumu, jejíž dopad není možné přežít ani v bunkru. Ukrajina ho však dokáže přelstít a ulovit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová puma D-30SN doletí až o 30 km dále

Užívání klouzavých pum se stalo pro ruské letectvo standardem, protože jinak jsou jeho letouny ohroženy systémy protivzdušné obrany středního a delšího doletu; masivní ztráty si přitom dovolit nemůže. Pumy UMPK mají max. dolet zhruba 65 km, což je umožňuje shazovat mimo dosah většiny protivzdušných systémů, ale ne všech. Řešit by to měla D-30SN označovaná i jako UMPB, kterou má o 20 až 30 kilometrů delší dolet, uvádí EurAsianTimes.

UMPB D-30SN en un Su-34 pic.twitter.com/qNF3LgxbP6

— charly015 (@charly0153) September 3, 2024

Přesný dosah není znám, ale většina zdrojů se shoduje na 90 km, i když některé ho udávají dokonce až 120 km. Defence-Ua uvádí, že jsou pumy svrhávány ze stíhacích bombardérů Suchoj Su-34 Fullback, na čemž se shodují i další zdroje. Není však jasné, zda je zvládnou i jiné, např. Suchoj Su-35 Flanker-E. Teoreticky by to mělo být možné, Rusko by totiž mělo používat standardizované závěsníky a jeho letouny mají dostatečnou nosnost.

Puma D-30SN není žádná improvizace

Rozdíl mezi UMPK a D-30SN v doletu a dalších parametrech je v tom, že se nejedná o improvizaci s konverzní sadou, ale přímo navrženou klouzavou pumu. ArmyRecognition uvádí, že byla navržena s cílem zvýšit dosah a smrtelnost úderů, i když se zdroje nezmiňují o tom, nakolik je přesná – lze předpokládat, že to budou jednotky metrů. Naváděna je pak pomocí GLONASS a existují i zmínky o přídavném raketovém motoru, což by mohl být důvod většího doletu.

Výbuch a tlaková vlna ruské bomby FAB-500 M62 má ničivé následky, třeba s terénním autem doslova „mrští“; a ke všemu je velmi přesná

Puma má disponovat hlavicí o hmotnosti 100 kg, což by mělo být dostatečné ke zničení menších staveb nebo bunkrů. Existují i náznaky, že by mohla být montována na rakety odpalované raketometem BM-30 Smerč, což by dávalo další možnosti využití. Oproti pumám UMPK bude mít D-30SN jedinou nevýhodu, a tou je cena její výroby, která prostě bude vyšší než namontování konverzních sad na gravitační pumy – těch má navíc Rusko spoustu ve skladech.

Článek Rusko má ve výzbroji i lepší pumy než až 3tunové FAB: třeba speciálně navržená D-30SN pro Suchoj Su-34 zničí cíl až na 90 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Část dronů pronikla obranou letiště

Dobrým příkladem využití sebevražedných dronů dlouhého doletu je útok na letiště Morozovsk, kde má ruské letectvo stíhací bombardéry Suchoj Su-34 Fullback, které mohou sloužit třeba k bombardování pomocí naváděných klouzavých pum. Když ale na letiště zaútočilo několik desítek sebevražedných dronů, povedlo se některým obranou proniknout, a MilIn uvádí, že byl jeden bombardér zničen a dva další pravděpodobně poškozeny.

😎💥 💥 Su-34 destroyed, several Su-34s damaged and minus the composition of the BC — new official details of the defeat at the airfield „#Morozovsk“ from the GUR.

The enemy’s aviation arsenal was completely destroyed. ⬇️1/ pic.twitter.com/cbN4NP08vC

— Jane 🇩🇰🇺🇦 (@jane_sinding) August 5, 2024

Nakolik byl úder zničující dokládají i publikované snímky přiložené výše. Ukrajinské ministerstvo obrany na stránkách uvádí, že byl letoun zničen v důsledku požáru, takže není tedy jasné, zda ho nějaký dron přímo zasáhl nebo jeho dopad zažehl plameny a teprve ty Su-34 zničily. V případě dalších dvou letadel drony dle všeho explodovaly v sousedství a pravděpodobně je poničily, ale asi je bude možné opravit; poškozená byla i letištní infrastruktura.

Bombardér Su-34 unese 14 tun nákladu

Ztráta letounu Su-34 je pro ruské letectvo citelná za každého období, jelikož je nejmodernější svého druhu ve výzbroji. Wikipedia uvádí, že jde o dvoumotorový stíhací bombardér s dvoučlennou osádkou a maximální rychlostí Mach 1,8. Unese přitom náklad o hmotnosti až 14 tun, který bývá složený z různých bomb a střel včetně střel vzduch-vzduch, protože může v případě nutnosti bojovat i s nepřátelskými letadly. Pokud chce ruské letectvo další letouny ochránit, musí je umístit buď do úkrytu nebo přesunout mimo dosah dronů.

Video: když Ukrajincům dojdou klasické sebevražedné drony dlouhého dosahu, mohou udělat mnohem ničivější z ultralightu

Drony však musely k letišti urazit vzdálenost zhruba 300 kilometrů, což není pro současné modely veliký problém. HiSutton uvádí, že Ukrajina jich má ve své výzbroji celé spektrum, ale není jasné, jaké byly k útoku na letiště použity. Třeba UJ-22 Airborne připomíná svou konstrukcí ultralight a je schopen zdolat až 800 kilometrů a nést několik 20kg pum; UJ-26 Bobr má pak sice jenom hlavici o hmotnosti 20 kilogramů, ale dolet kolem 1 000 kilometrů.

The charred remains of a Russian Su-34 fighter bomber at Morozovsk Airbase, destroyed in a Ukrainian drone attack over the weekend. pic.twitter.com/Dx4SYxB82Y

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) August 6, 2024

Náletem dronů zničený ruský Suchoj Su-34

Článek Satelitní snímky ukazují, jak mohou skončit 3 ruské stíhací bombardéry Suchoj Su-34, pokud jsou na základně zasaženy drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-34 podlehl plamenům

Následky útoku na vojenský letoun zaparkovaný na letištní ploše můžete vidět na videu níže. MilIn k tomu uvádí, že zachycuje ruský stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback poté, co na letiště zaútočila skupina sebevražedných dronů, z níž některé pronikly a způsobily požár, ač není jasné, zda přímo zásahem do cíle nebo něčeho jiného, od čehož pak letadlo vzplanulo. Na záběrech je však vidět, že je zcela zničené a neopravitelné, což je pro ruské letectvo těžká ztráta; KyivPost uvádí, že cena jednoho Suchoje Su-34 je 36 milion dolarů (829 milionů Kč).

⚡️The 🇺🇦UkrJet company is engaged in the development and production of the UAV-kamikaze „Beaver“ — the drone was named UJ-26 „Beaver“.

This is not the first time that UkrJet has made a kamikaze drone, at the beginning of this year, the UJ-22 „Airborne“ drone, which was initially… pic.twitter.com/Bw3lwzR18Y

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) September 14, 2023

K ničení cílů je přitom velmi dobrý, unese totiž až 14 tun pum nebo různých typů střel, a rovněž může bojovat s jinými letouny. K jeho zničení stačil v tomto případě obyčejný dron neznámého typu, ale mohlo se jednat třeba o UJ-26 Bobr. Ten je schopen překonat vzdálenost až 1 000 km a v jeho útrobách je 20 kg výbušnin. To na zničení relativně křehkého bojového letadla více než dostačuje, a zajímavé je porovnání cen – zatímco moderní bojové letadlo stojí zmíněných 829 milionů korun, tento dron kolem 2,3 milionu korun, uvádí ArmyRecognition.

Článek Video: pokud je ruský bombardér Suchoj Su-34 nechráněn na letišti, může ho dron zapálit takovým stylem, že už nepůjde opravit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-34 byl sestřelen systémem Patriot

Unikátní záběry, které pravděpodobně pochází z mobilního telefonu člena osádky letounu sestřeleného protiletadlovou střelou, můžete vidět na videu pod tímto článkem. MilIn uvádí, že byl konkrétně zničen ruský stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback a z oblohy ho měla sundat střela z amerického systému protivzdušné obrany MIM-104 Patriot. Zmíněný letoun je přitom nejmodernější ruský nadzvukový bombardér s dvoučlennou osádkou, uvádí Airforce-Technology, který používá různé typy střel a pum, a to včetně naváděných a klouzavých.

iZdroj fotografie: Hennie Keeris / Creative Commons / CC0

Na záběrech je vidět údajně pilot sestřeleného Su-34, jak se snáší na padáku, přičemž se mu podařilo zachytit padající letoun, i když kvůli vzdálenosti nepříliš zřetelně – je však vidět, jak z něj šlehají plameny. Podivuhodný je klid, s jakým pilot video pořídil, jelikož je normálně během katapultáže vystaven značnému přetížení, a nebýt konstrukce sedadla, mohl by se i těžce zranit. Na druhou stranu má jistotu, že se zachránil a snáší se na území ovládané Ruskem.

Protiletadlová střela s dlouhým dosahem

Ruské letectvo většinou neposílá letouny Su-34 nad nepřátelské území, protože jim tam hrozí sestřelení protivzdušnou obranou, a odpalují proto střely nebo klouzavé pumy na desítky kilometrů od bojové linie. Ani to však v tomto případě nepomohlo, neboť byl MIM-104 Patriot blízko fronty, a navíc mají jeho střely PAC-2 dosah až 160 km, uvádí Wikipedia. Suchoj Su-34 navíc nemá schopnost stealth, takže je na radarech dobře vidět; má sice protiopatření Chibiny, avšak i to ukázalo v rušení protivzdušné obrany jako nepříliš efektivní.

Článek Video: pokud je ruský letoun Su-34 sestřelen a pilot se katapultuje, může padající vrak natočit, zatímco se snáší na padáku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I vojenské letouny se mohou porouchat

Za zřícením letounu jako Suchoj Su-34 (pokud nepočítáme jeho možné sestřelení v bojové situaci) mohou být v podstatě dva faktory. Tím prvním je lidská chyba – nejčastěji pilota, druhým pak nějaký typ technické závady. Té se nedá 100% předejít ani při té nejlepší údržbě, neb je vojenský letoun složitý a hnaný k těm nejvyšším výkonům. Technická závada je tak pravděpodobná příčina pádu Su-34 na cvičném letu ve Volgogradské oblasti, uvádí MilIn, přičemž se pilotům podařilo katapultovat a navést letoun do lesa, takže nikdo nezemřel.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Technická závada může rovněž za pád letadla stejného typu v říjnu 2022 ve městě Jejsk, kdy mu začal po startu hořet motor, uvádí CNN. Tehdy však pilot neměl šanci zareagovat a navést ho mimo obytnou zónu; osádka se stačila katapultovat, ale když letoun plný paliva dopadl do obytné oblasti, napáchal obrovské škody, zabil 14 lidí a mnoho dalších zranil.

Su-34 unese velký náklad pum nebo střel

Ztráta letounu, jakým je Suchoj Su-34, je velice citelná, jelikož jde o moderní stíhací bombardér schopný nést až 14 tun nákladu, a to včetně řízených střel, přesných klouzavých pum a dalších druhů zbraní. Má navíc i omezené možnosti stíhacího boje, přičemž používá různé typy střel vzduch-vzduch včetně radarem naváděných, jelikož je osazen radarem typu PESA. Jedná se o dvoumístný a poměrně veliký stroj o délce 23,34 metrů a rozpětím křídel 14,7 metrů, uvádí Wikipedia. Přesto může díky dvojici motorů dosáhnout rychlosti až Mach 1,8.

Článek Když se ruský stíhací bombardér Suchoj Su-34 zřítí k zemi, může za to zřejmě technická závada či pilot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hangáry nejsou proti dronům stavěny

Mnohé letecké základny nebyly a stále nejsou připraveny na možnost, že na ně zaútočí drony. Ukazují to i satelitní snímky ruské základny Moroziovsk poté, co na ni zaútočila skupina dronů. Zdá se, že byl poškozen hangár s 2 letouny, načež z něj musela být demontována střecha, a také ukazují letoun se žlutým povlakem, zřejmě poškozený, uvádí MilIn. Hangár zřejmě nedokázal ochránit stíhací bombardéry Suchoj Su-34 Fullback.

Budanov: Na ruskou leteckou základnu Morozovsk v noci zaútočilo více než 70 dronů – Budanov

Šéf Hlavního zpravodajského ředitelství ukrajinského ministerstva obrany Kirill Budanov prozradil, že ukrajinské síly použily v noci na 14. června nejméně 70 bezpilotních letounů k útoku… pic.twitter.com/leyL0TPDfW

— Jiri Jicha (@jirik957) June 15, 2024

Útok na leteckou základnu byl zjevně masivní; KyivPost uvádí, že se ho mělo zúčastnit kolem 70 sebevražedných dronů. To je jeden z důvodů, proč mohl být úspěšný – desítky dronů, zvláště pokud se někde objeví v jeden okamžik, mohou totiž zahltit protivzdušnou obranu, což zapříčiní, že nedokáže všechny sestřelit a alespoň některé tak projdou až k cíli. Pro obránce to znamená, že buď musí letouny „uklidit“ někam dále, případně stáhnout k letišti protivzdušnou obranu a oslabit tak jiné místo, například prostor nad bojištěm.

Uspět mohou i lehké hlavice

Jaké drony byly k útoku použity, není jasné, ale podobné typy dronů nosí obvykle jenom malé hlavice, maximálně desítky kilogramů těžké. Pokud tedy letadla stojí na ploše a ne v betonových bunkrech, mohou je i takové významně poškodit – odolných krytů je přitom málo a rychle postavené plechové hangáry nemusí být schopné letouny ochránit.

Fotky: když není obrana letiště připravena, může za cíl padnout třeba ruská dvojice nejrychlejších bojových letounů světa

Když se podaří poškodit bombardér Su-34, je to významný úspěch, neboť nevznikl v mnoha kusech a je drahý. Airforce-Technology uvádí, že jde o dvoumotorový letoun s dvoučlennou osádkou, jehož délka činí 23,34 m. Létá nadzvukovou rychlostí a unese značný náklad pum, včetně klouzavých a naváděných, řízených střel, ale také střel pro boj s jinými letouny. Jeho schopnost vzdušného boje je ale omezená, využíván je hlavně k útokům na pozemní cíle.

Článek Satelitní snímek ukazuje, jak může dopadnout ruské letiště po zásahu dálkových sebevražedných dronů, pokud je PVO nezvládne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstranění nedostatků a prodloužení doletu

Společnost Suchoj již vyrobila minimálně 156 sériových stíhacích bombardérů Su-34, uvádí Wikipedia, z nichž všechny obdrželo ruské letectvo. Jejich výroba stále pokračuje a aktuálně se do výzbroje dostává modernizovaná verze označovaná jako Su-34M, která existuje od roku 2021. Ale v roce 2024 na ní konstruktéři provedli další úpravy, uvádí TopWar – jednat se má o změny dle bojových zkušeností, které odstraňují některé nedostatky a zvyšují dolet.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Nejzásadnější změnou Su-34 má být v roce 2024 speciální žáruvzdorný plech s titanových povrchem. Focus uvádí, že měli technici jeho instalací odstranit konstrukční slabinu bombardéru, konkrétně přehřívání křídel způsobené startem nesených raket. Důvodů k přehřívání mohlo být více, nejenom spaliny z raketových motorů, ale třeba i elektronika, tření vzduchu při vysokých rychlostech a další. Titan s vysokým bodem tání to však má vyřešit.

Suchoj Su-34 odpaluje řízené střely

Bombardér Su-34 je dvoumotorový, má délku 23,34 m a rozpětí křídel 14,4 m. I při své velikosti však dokáže dosahovat maximální rychlosti Mach 1,8, což teoreticky může nějaké zahřívání způsobit. Unese až 14 tun výzbroje, mezi jinými řízené střely Ch-38 a Ch-59. Kromě klouzavých pum jsou podobné zbraně odpalovány z bombardéru často, protože ho pomáhají udržovat mimo dosah protivzdušné obrany, čímž je možné zamezit jeho sestřelení.

Letoun byl zkonstruovaný i k tomu, aby užíval pumy nebo střely s krátkým dosahem, ale ukázalo se, že je Su-34 nejsnadnějším cílem ze všech ruských letadel, přičemž ho neochrání ani elektronická protiopatření. Takže jediným řešením, jak zamezit ztrátám, je držet ho z dostřelu protiletadlových raket. Nová verze má i novou přídavnou nádrž, což zvyšuje její dolet, a je tedy snazší ji držet na vzdálenějších letištích, aby nebyla v dosahu dronů.

Článek Zajímavý problém ruských Suchojů Su-34: když odpalují rakety, křídla se jim přehřívají. Konstrukční slabinu je ale možné vyřešit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Ch-38M je stará více než 15 let

Ruské letectvo disponovalo po zániku Sovětského svazu střelami, s jejichž pomocí mohly letouny zasahovat cíle na kratší vzdálenosti – jednalo se hlavně o střely Ch-29 nebo Ch-25. Potřebovalo však modernější, takže začali konstruktéři pracovat na střele Ch-38M s větším dosahem a vyšší přesností. Ta byla poprvé představena v roce 2007, uvádí Military-History, ale ještě několik let trvalo, než byla zavedena do výzbroje. Zprávy o jejím masivnějším nasazení ale přichází až v poslední době, i když testována měla být již v Sýrii.

Interesting photo, posted on a Russian Telegram channel earlier this month, showing what appears to be a Kh-38ML air-to-surface missile affixed to an AKU-58-series airborne ejection unit under a VKS Su-34 strike fighter.

Source:https://t.co/veDhafe87s pic.twitter.com/ijZOEH7619

— Guy Plopsky (@GuyPlopsky) May 9, 2024

Střela Ch-38M je určena pro stíhací bombardéry Suchoj Su-34 Fullback, ale používat ji může i ruský letoun 5. generace Suchoj Su-57 Felon. Twz uvádí, že se na sociálních sítích v poslední době objevila sada snímků a videí ukazující její použití, přičemž byla nesena právě pod křídly zmíněného letounu Su-34. Raketa měla být například použita ke zničení mostu. Oproti klouzavým pumám má výhodu v mnohem větší přesnosti, ale na druhou stranu je jistě její výroba náročnější a nákladnější než výroba naváděcí sady pro gravitační pumu.

Ch-38M má dosah 40 km a různou hlavici

Defence-Ua uvádí, že ruské letectvo využívá variantu střel Ch-38ML, což je verze s laserovým naváděním. Ta dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 40 km od místa odpálení a během letu se pohybuje nadzvukovou rychlostí Mach 2,2. Hmotnost samotné střely je 520 kilogramů a disponuje hlavicí o hmotnosti 250 kilogramů. Hlavice může být explozivní, ale existuje také průrazná, případně kazetová – volba konkrétní hlavice záleží na typu cíle.

„Přesně“ naváděné střely Ch-55 se trefují jen stěží: embargo „vypnulo“ jejich navigaci, spoléhají se tak na prastarou technologii ze SSSR

Jelikož je Ch-38ML laserově naváděná, musí být její cíl ozářený laserovým značkovačem. Nejčastěji se to děje za pomoci ruského průzkumného dronu Orlan-10, takže by střela teoreticky měla být schopna zasáhnout i laserem označený pohyblivý cíl, ale takový případ zatím nebyl zaznamenán. Rakety z rodiny Ch-38M však mohou mít i další druhy navádění – jednou z možností je satelitní navádění, další potom infračervený nebo radarový vyhledávač. O použití těchto typů střel ruským letectvem ale nejsou žádné relevantní důkazy.

Článek Zřejmě dosud nejlepší pohled na ruské rakety Ch-38M, které jsou dosti ničivé a mohou zasahovat cíle s vysokou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3tunové bombě jen tak něco neodolá

FAB-3000 pochází konstrukčně ze Sovětského svazu, i když ten měl ve výzbroji i těžší pumy, o nichž není jasné, zda stále zůstávají ve skladech Ruska. To ale opět vyrábí FAB-3000, která je vzhledem k hmotnosti 3 tuny určena pro strategické bombardéry Tupolev Tu-22 Backfire. K jejímu shazování by nicméně mohl posloužit i stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback, i když nebyl k jejímu nesení navržen, uvádí Defence-Ua.

„Evil empire „has launched production of 3-ton“ Tsar bombs “ Fab-3000. pic.twitter.com/hDyy7Ly6fE

— Mykhailo Rohoza (@MykhailoRohoza) March 31, 2024

Kdyby Rusko začalo tyto těžké pumy opravdu znovu využívat a podařilo se mu je nějakým způsobem vylepšit, mělo by v rukách velmi destruktivní zbraň. ArmyRecognition uvádí, že puma FAB-3000 obsahuje 1 400 kg výbušnin, jejichž síla je tak veliká, že exploze dokáže roztrhat pancíř do vzdálenosti 42 metrů od místa výbuchu, kdežto smrtící střepiny létají až 260 metrů daleko. Takové síle by nebyla schopna odolat většina bunkrů, zvláště těch stavěných v bitevní linii.

FAB-3000 možná může být klouzavá

Možností, jak může Rusko pumu FAB-3000 vylepšit, je změnit ji na klouzavou, soudí Forbes. Ruští konstruktéři s tím již mají zkušenosti, a to za pomoci konverzní sady nazývané UMPK. Její podstatou je připevnění jakýchsi výklopných křídel a řídicích ploch na pumu, která tak po odhození nepadá přímo dolů, ale klouže. Sada navíc obsahuje naváděcí hlavici využívající satelitní navádění, takže je puma většinou navedena na zvolený cíl s přesností několika metrů.

Rusko útočí na Ukrajinu i 1,5tunovým „klouzavým“ monstrem, které otřese i nejsilnějšími bunkry a obrana je proti němu skoro nemožná

Rusko už takto upravuje pumy o hmotnosti 250 a 1 500 kilogramů, a otázkou je, zda je to možné také u třítunového monstra, protože čím těžší puma je, tím je úprava obtížnější. Puma ale nemusí mít po odhození takový dosah, což je ovšem nutné, aby se letoun držel mimo dosah protivzdušnou obranu. Vyloučeno však není, že by konstruktéři mohli pumu vybavit ještě nějakým přídavným pohonem, čímž by se dala vzdálenost letu o něco prodloužit.

Článek Neuvěřitelná síla ruské 3tunové bomby zabíjí až 260 metrů od místa dopadu, neodolá jí většina bunkrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Oheň nemusí letounu vůbec ublížit

Dobrým příkladem odolávání moderního letadla plamenům je video pod tímto článkem, na němž je vidět sabotážní útok na ruský stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback. Sabotérům se dle všeho podařilo oheň založit v nasávání jednoho ze dvou motorů, a když se od letounu vzdalovali, začaly plameny sílit. Není však jasné, zda v důsledku použité hořlaviny, nebo šlo o nějaký hořlavý materiál na letounu, i když takový by tam být neměl, případně by mělo být potřeba vyššího žáru. Nejspíše je tak pravděpodobnější první možnost.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Malý oheň bez výbuchu paliva teoreticky nemusí letounu vůbec ublížit, ovšem i kdyby přežil netknutý, musel by pravděpodobně projít pečlivou preventivní prohlídkou. Portál MilIn ale dokonce naznačuje, že může v takovém případě dojít až k deformaci trupu. Z hlediska bezpečnosti je jasné, že by bez kontroly bylo riskantní s takovým letadlem vzlétnout, protože v bojových situacích bývá jeho trup vystaven silnému přetížení. A pokud by povolil, mohlo by to pro letoun i jeho dvoučlennou osádku dopadnout katastrofálně.

Výbuch paliva už by byl fatální

Ačkoliv video moc neprozrazuje, je možné, že sabotéři velmi dobře věděli, co dělají. TheDrive upozornil, že je v oblasti plamenů veliká vnější palivová nádrž, takže kdyby se podařilo vznítit vysoce hořlavé letecké palivo v ní, je jasné, že Su-34 dolétal. Následné plameny a výbuch by dozajista poškodily mnohé systémy a rozvody, a integrita trupu by pravděpodobně byla porušena tak, že by letoun nebyl ani s novým vnitřkem dostatečně odolný.

Houževnatí ukrajinští partyzáni znemožňují Rusům ovládnout oblasti a pomalu je ničí, jednou jich dokonce zemřelo 400 najednou

Ztráta letounu jako je Suchoj Su-34 by přitom byla citelná, neboť se celosvětově jedná o jeden z nejschopnějších k útokům na pozemní cíle, a zároveň je schopen omezeně vést i vzdušný souboj. Unese až 14 tun nákladu, uvádí Wikipedie, jednat se může třeba o řízené střely pro boj s jinými letouny, střely pro útoky na pozemní cíle, radary nebo lodě, případně pumy včetně klouzavých a přesně naváděných. Rychlost Su-34 je až Mach 1,8 a jeho bojový dolet 1 100 km, ve výzbroji ho má přitom pouze Rusko, a ho koupilo možná Alžírsko.

Článek Záběry ukazují, jak moc dokáže oheň v sání motoru poškodit ruský bombardér Suchoj Su-34, který patří k nejlepším na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zatímco Patriot vidí, letouny ne

Americký MIM-104 Patriot byl koncipován na ochranu vzdušného prostoru – v prvních letech existence hlavně proti letadlům a řízeným střelám – ale postupně byl zdokonalován i v boji proti balistickým raketám. Jeho předností je sada výkonných radarů schopných detekovat cíle až na několik stovek kilometrů daleko, i když přesné údaje veřejně známé nejsou, a také různé typy střel. Každá z nich je přitom vhodnější pro jiný cíl, takže si může obsluha vybrat tu nejvhodnější a zajistit nejefektivnější pravděpodobnost zničení.

„Ruský systém protivzdušné obrany S-350 Vityaz je lepší než americký Patriot,“ pochvaloval si ruský expert Alexander Michajlov

I díky tomu je jediná baterie MIM-104 Patriot schopna sestřelit hned 5 vzdušných cílů během 5 minut, uvádí Forbes. V tomto případě se jednalo o moderní letouny, konkrétně o víceúčelový stíhací stroj Suchoj Su-35 Flanker-E, stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback, a trojici vrtulníků Mil Mi-8. Sestřel se navíc povedl dálku desítek kilometrů, a min. v jednom případě byl vrtulník ve verzi Mi-8MTPR-1 nesoucí systém Rychag-AV na rušení radarů. Systémy elektronického boje mají i letadla, ale proti moderní technice jsou evidentně neúčinné.

Až 8 odpalovacích vozidel v baterii

Schopnost zničit několik cílů není až tak překvapivá, běžná baterie MIM-104 Patriot se totiž skládá z 6 až 8 odpalovacích vozidel, jak uvádí MissileThreat. Na každém z nich může přitom být 4 až 16 střel, záleží na typu. Systém obsahuje řídicí stanoviště, do něhož proudí všechna data z radarových systémů, a následně obsluha rozhodne, jakou střelu na jaký cíl a z jakého odpalovacího zařízení vyšle. Některé z nich musí během letu řídit, další nikoliv.

Davidův prak „aka“ Kouzelná hůlka má 2násobný dosah než americký Patriot, na uzdě udrží i ruské bombardéry Tupolev Tu-160 a Tu-95

Zda bude sestřel opravdu úspěšný, záleží i na typu střely. Například PAC-2 dokáží zasahovat proti vzdušným cílům do vzdálenosti až 160 kilometrů a zničí je výbuchem a následnou sprškou šrapnelů. Vybaveny jsou přitom poloaktivním naváděním, takže je řídí velitelské středisko. Novější PAC-3 MSE pak mají dosah 120 kilometrů, ale zase aktivní radarové navádění, přičemž cíl zničí přímým dopadem. Některé schopnosti střel nejsou veřejně známé, ale mají být velmi rychlé a obratné – uniknout jim je tedy neobyčejně obtížné.

Článek Video: za pouhých 300 sekund systém MIM-104 Patriot zničil ruský bombardér Su-34, stíhačku Su-35 a 3 vrtulníky Mi-8 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dodávky Su-34 mají pokračovat

Během války na Ukrajině přišlo Rusko minimálně o desítku letadel Su-34, ale pravděpodobně jich bude mnohem více, počty ztrát totiž nejdou věrohodně ověřit. Dle Defence-Blog však ruské letectvo zároveň dostává letouny nové, dodala mu je společnost United Aircraft Corporation, a další předá i v roce 2024. Je tedy patrné, že se Rusko alespoň z části dokázalo vyrovnat s embargem moderních západních technologií a potřebné díly pro moderní letouny zajistit – dost možná v Číně, ale není jasné, zda dosahují srovnatelných kvalit.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Suchoj Su-34 je dvoumístný stíhací bombardér, z čehož vyplývá, že je schopen nejen bombardovacích misí, ale i boje s nepřátelskými letouny, ačkoliv v tomto směru je velmi omezen. Podle MilitaryToday vstoupil do služby v ruském letectvu v roce 2014, kdy byli jeho úkolem především nahradit taktické nadzvukové bombardéry Suchoj Su-24 Fencer. Letoun byl postaven tak, aby měl nejen vysokou nosnost, ale i schopnost přežít v oblasti s protivzdušnou obranou. Ovšem nasazení na Ukrajině ukazuje, že toto očekávání spíše nesplnil.

Velké letadlo s nadzvukovou rychlostí

Stíhací bombardér Su-34 pohání dvojice motorů, která je schopna mu dodat rychlost až Mach 1,8. Jedná se o relativně veliký stroj o délce 23,34 metrů, rozpětím křídel 14,7 metrů a maximální vzletovou hmotností přes 45 tun. Bojový dosah je pak 1 300 kilometrů, ale dolet s přídavnými nádržemi činí až 4 500 kilometrů. Letoun má dvoučlennou osádku a zajímavostí je, že v kokpitu sedí vedle sebe, což jí usnadňuje spolupráci. Su-35 je vybaven výkonným radarem typu PESA a systémem elektronických protiopatření Chibiny.

Ruský Suchoj Su-34 měl být nejlepším stíhacím bombardérem světa, jako stíhač i bombardér ale docela hodně pohořel

Ve výbavě má mj. kanon ráže 30 milimetrů se zásobou 180 nábojů, ale jeho největším kladem je nosnost nákladu zbraní o hmotnosti až 14 tun, a to na 12 závěsnících pod křídly a trupem. Může na ně umístit střely vzduch-vzduch včetně radarem naváděných R-77, ale i jiné, i když většinou nosí různé pumy, jejichž max. hmotnost může být až 1 500 kg – některé bývají vybaveny kitem, který je mění na naváděné klouzavé bomby. Vedle toho odpaluje Su-34 mnohé druhy řízených střel proti pozemním cílům, radarům nebo lodím.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Ačkoliv nelze jisté kvality Su-34 popřít, v praxi se už nejedno ukázalo, že ztrácí jak jako bombardér, tak jako stíhací letoun. V obou směrech ho zkrátka překonávají protějšky, které jsou specializované pouze na jednu z těchto úloh. A ruské letectvo si to jistě uvědomuje, jenomže teď zřejmě nemá žádnou lepší (nebo levnější) alternativu – proti cílům na Ukrajině na druhou letouny bohatě stačí, potažmo převyšují vše, co má nyní odpůrce k dispozici, ačkoliv dodávka F-16 by to měla změnit, potažmo by měly být letouny přibližně vyrovnané.

Článek Výroba má drhnout, ale i přesto dostává ruské letectvo další stíhací bombardéry Suchoj Su-34; i když těžko říci, zda jsou vlastně výhrou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ochranný systém Chibiny není zázračný

Za velkými ztrátami letounu Su-34 Fullback je několik objektivních skutečností, a možná i přehnaná očekávání konstruktérů a ruského letectva. Letouny mají být proti protivzdušné obraně chráněny moderním systémem elektronických protiopatření Chibiny, přičemž se z Ruska nechali slyšet, že vytváří kolem letadla jakýsi štít, který ho chrání proti zaměření radary i radarově naváděným střelám. Jak se ale ukázalo, armáda možnosti systému přecenila – překonat ho totiž dokázaly i protiletadlové zbraně ze sovětské éry.

iZdroj fotografie: State Emergency Service of Ukraine / Creative Commons / CC BY

Druhým důvodem vysokých ztrát je pak i samotný letoun – jako stroj 4. generace není obtížně zaměřitelný radarem, spíše naopak, takže jednoduše nedokáže tak dobře unikat „zraku nepřítele“. Suchoj Su-34 je veliké letadlo o délce 23,34 metrů a rozpětím křídel 14,7 metrů, přičemž unese náklad až 14 tun zbraní. To je téměř dvojnásobek toho, co zvládá bojový letoun Suchoj Su-35 Flanker-E. Taková masa musí být na radarech velmi dobře vidět, a navíc není takto veliký a těžký letoun příliš mrštný, i když dosahuje rychlosti Mach 1,8.

Bombardování je pro Su-34 nebezpečné

Ruské letectvo vysílá letouny Suchoj Su-34 pro jejich nosnost na bombardovací mise, k čemuž jsou ostatně také primárně určeny. Jejich piloti se s nimi tak musí často přiblížit těsně k cíli, aby se operátoři dokázali lépe trefit. To je ovšem vystavuje mnohem většímu nebezpečí ze strany protivzdušné obrany, a to nejen té delšího dosahu. Existuje ostatně i několik případů, kdy došlo k sestřelení těchto strojů systémem typu MANPADS, jehož dosah bývá zhruba 5 kilometrů, což jenom podtrhuje, jak blízko se stroje dostávají.

Ruský Suchoj Su-34 měl být nejlepším stíhacím bombardérem světa, jako stíhač i bombardér ale docela hodně pohořel

Zaznamenané byly údajně i sestřely ukrajinskými stíhacími letouny, které jsou sice konstrukčně starší než Su-34, ale mají jednostranné zaměření. Suchoj Su-34, ačkoliv je označován jako stíhací bombardér, prostě stíhacím letounem není, a jeho schopnosti v této oblasti jsou velmi omezené – šanci tak může mít spíše na delší vzdálenost. Ruské letectvo se nyní snaží letadla co nejvíce chránit např. používáním klouzavých pum s naváděním GLONASS, které mohou být vyhozeny i několik desítek kilometrů od cíle a piloti se tak mohou držet daleko od nebezpečí.

Článek Z moderních ruských letounů je Suchoj Su-34 nejsnadnějším cílem, neochrání ho ani zázračný štít kolem celé konstrukce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun nezapadá ani do jedné role

Americký vojenský expert Kris Osborn například ve své analýze stroje soudí, že vlastně není jasné, čím přesně Suchoj Su-34 Fullback je. Označován bývá jako těžký stíhací bombardér, ale ani přes svou relativně dobrou nosnost neunese tolik výzbroje jako plnohodnotné bombardéry. Není ale ani stíhacím nebo víceúčelovým letounem, neboť je k takovému účelu příliš veliký a nedostatečně obratný, což mu může v souboji s jinými letadly přinášet nevýhody.

iZdroj fotografie: Dmitry Terekhov / Creative Commons / CC BY-SA

Suchoj Su-34 přitom vychází konstrukčně ze sovětského bojového letounu Suchoj Su-27 Flanker (oproti němu je ale značně upraven), který je známý svou manévrovatelností. Se svou délkou 21,9 m je ale přece jenom o 1,44 m kratší než Su-34, což je znát. „Třicet čtyřka“ je však alespoň schopna dosahovat rychlosti Mach 1,8, což není málo a je to srovnatelné s ostatními. Uplatní se ale hlavně při soubojích na dlouhou vzdálenost, kdy může použít třeba dvojici střel dlouhého dosahu R-77 a svůj radar PESA; na nejnovější bojová letadla to ovšem nestačí.

Relativně těžké ztráty na Ukrajině

Ruský letoun Su-34 unesse až 14 tun výzbroje, což je více než třeba víceúčelové letouny Suchoj Su-35 Flanker-E nebo i americké McDonnell Douglas F-15 Eagle. I přesto to však dle mnoha analýz není dostatečné, aby dokázal nahradit větší strategické bombardéry s vyšší nosností. To ostatně dokazuje i praxe, Rusko totiž využívalo (a stále využívá) letoun k bombardovacím misím na Ukrajině, kde je vidět, že je i přes moderní protiopatření velmi zranitelný.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Výsledkem jsou tak rovněž jeho velmi vysoké ztráty; Rusové pro něj nicméně v poslední době našli jinou a vhodnější úlohu. Letadla jsou totiž schopna svrhávat i klouzavé pumy se satelitním naváděním, které zasáhnou cíle i několik desítek kilometrů od místa shozu. Jde o taktiku, k níž se ruské letectvo uchyluje stále častěji, neboť se tak snaží předejít ztrátám působených silnou ukrajinskou protivzdušnou obranou. Su-34 mohou díky své nosnosti svrhávat i velmi těžké klouzavé pumy o hmotnosti 1 500 kg, které jsou pověstné svou ničivou silou.

Článek Ruský Suchoj Su-34 měl být nejlepším stíhacím bombardérem světa, jako stíhač i bombardér ale docela hodně pohořel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letectvo hledá i mezi veterány ve výslužbě

Jednotku po vzoru pozemních SPECNAZ se ruské letectvo podle všeho vytvořit snaží, přičemž do ní verbuje nejlepší piloty v celém státě. Nábor probíhá nejen mezi současnými letci, ale i mezi veterány ve výslužbě. Zájem je především o piloty označované jako pilot-sniper, což jsou ti s nejvyššími dosaženými kvalifikacemi, a pokud se takových podaří najít dostatek, měli by provádět speciální úderné mise ve válce na Ukrajině. Lze tedy předpokládat, že půjde o ty nejdůležitější, a mnohdy zároveň také nejnebezpečnější.

iZdroj fotografie: Artem Katranzhi / Creative Commons / CC BY-SA

Z dostupných informací vychází, že by mohla být jednotka označována jako „Bouře“ a sestávat ze 3 letek se 14 až 18 stroji. Jedna by byla vyzbrojena stíhacími bombardéry Suchoj Su-34 Fullback, druhá nadzvukovými taktickými bombardéry Suchoj Su-24 Fencer, a třetí pak bitevními helikoptérami Mil Mi-28 Havoc. I z toho je jasné, že by jednotka sloužila k útokům na pozemní cíle, což většinou vyžaduje přiblížení se k frontě, případně je nutné vletět do ukrajinského vzdušného prostoru (což už je vzhledem k husté obraně opravdu „o život“).

I moderní Su-34 šly na Ukrajině k zemi

Nejmodernějším letounem v „Bouři“ by byl Suchoj Su-34 uzpůsobený tak, aby mohl provádět taktické údery, ale zároveň měl dostatek protiopatření na svou obranu. Tento stroj unese náklad těžký až 14 tun, jednat se může o pumy, rakety, ale i zbraně k boji proti vzdušným cílům. Pravdou ale zůstává, že Ukrajina již řadu těchto letadel sestřelila, a ani přes různá protiopatření nejsou vůči protivzdušné obraně imunní. Situaci by navíc mohlo zkomplikovat, že Ukrajina dostane letadla F-16 Fighting Falcon, s nimiž by mohla útočící stroje mnohem snáze napadat.

Velikou otázku také zůstává, v čem by měl být nový letecký pluk jiný – tedy kromě toho, že z ruského letectva vysaje ty nejzkušenější piloty a operátory – což může paradoxně vést k oslabení jiných jednotek. Stejně tak nelze předpokládat, že bude ruský průmysl schopen vyrobit dostatečný počet nových strojů a vybavení, takže hrozí, že by obojí opět pocházelo ze stávajících jednotek, z nichž jsou mnohé už tak oslabené kvůli ztrátám.

Článek V Rusku by mohla vzniknout speciální letecká jednotka jako SPECNAZ, plnit by měla „zvláštní úkoly“ třeba pomocí Su-34 a Mil Mi-28 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pumy spadly dvě, explodovala jen jedna

O událostech v Belgorodu jsou informace dostupné hlavně z ruských médií, která ovládá stát, takže jde o oficiální stanovisko ministerstva obrany. A podle něj stíhací bombardér Su-34 vypustil munici nad městem náhodně. Jedna bomba pak dopadla na městskou křižovatku a po několika sekundách explodovala, čímž udělala 20 metrů široký kráter, zranila 3 lidi a rozbila auta i další majetek. Později vyšlo najevo, že ale z letadla odpadla i druhá puma, která však nevybuchla; při jejím zneškodňování úřady preventivně evakuovaly 3 tisíce lidí.

Podobný incident není rozhodně dobrou vizitkou ruského letectva, i když tamní úřady nikdy asi přesně neřeknou, co mohlo být důvodem takové nehody, která si jen náhodou nevyžádala lidské životy. Jasné každopádně je, že se ruské letectvo nezdráhá posílat letadla naložená ostrou municí přes hustě zastavěnou oblast. Vzhledem k tomu, že Belgorod leží asi 40 km severně od Ukrajiny (a cca 80 od Charkova), letěl stroj nejspíše do oblasti bojů. Nejedná se přitom o žádné malé městečko, ale o aglomeraci, v níž žije zhruba 370 tisíc obyvatel.

Další neradostnou zprávou může být, že zrovna Suchoj Su-34 patří k tomu nejmodernějšímu, co může ruské letectvo nasadit. Jde o letadlo vyvinuté jako nástupce taktických bombardérů a bitevních letounů, do výzbroje byly stroje zařazeny teprve před 9 lety. Mělo by tedy platit, že obsluhy těchto letadel jsou těmi nejlepšími v letectvu. Ale jak tato nehoda, tak havárie jiného letounu Su-34 v říjnu 2022 ve městě Jejsk, při níž zahynulo minimálně 13 lidí, ukazuje, že tomu tak být nemusí. Alespoň ne v každém jednotlivém případě.

Bombardér může nést i extrémně těžké pumy

Jaké pumy na Belgorod dopadly, ruské úřady nijak nespecifikovaly. Nosnost Suchoj Su-34 je až 14 tun zbraní, přičemž může mít v podvěsu celou škálu pum a raket, a to včetně bomb o hmotnosti 1,5 tuny. Podle toho, jaké škody napáchala puma na křižovatce, se ale o tento „těžký kalibr“ pravděpodobně nejednalo; kdyby ano, byla by devastace mnohem větší. Jednou z nejčastěji používaných ruských pum jsou bomby o hmotnosti půl tuny, na letounu Su-34 jich může být až 16. Existují v provedeních od klasických gravitačních, až po přesně naváděné.

Kolem nehody se ale vyskytly i docela divoké spekulace. Podle některých se nemusí jednat o nehodu, chybu člověka nebo techniky, ale o záměr. Mezi analýzami se objevily i názory, že ruští vojáci – v tomto případě letci – jsou frustrovaní z průběhu války na Ukrajině, a takto chtěli demonstrativně protestovat. Na druhou stranu by za takový čin mohl hrozit osádce letadla velmi přísný trest, proto jsou tato tvrzení nejspíše dost přitažená za vlasy.

Být letcem v současné válce na Ukrajině každopádně není nijak jednoduché. Třeba ze strany napadené země téměř k žádným vzletům nedochází, neboť má ruské letectvo ve vzduchu jednoznačnou převahu. To se ale naopak nevydává nad území nepřítele, neboť ten zase disponuje velmi silnou protiletadlovou obranou. Obvykle tak jenom dochází k vypouštění různých střel a bomb z bezpečné vzdálenost. Ostatně pokud se nějaké ruské letadlo musí nad Ukrajinu vydat, může to „schytat“ i ze systému MANPADS, s nímž mohou být vojáci de facto kdekoliv.

.

Článek Stačí trocha nepozornosti a ruské válečné letadlo může bombardovat vlastní město. I „průměrná“ puma přitom udělá kráter 20 m široký se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko už ztratilo dvacítku bombardérů Su-34

Letouny Suchoj Su-34 jsou pro ruské letectvo nesmírně cenné, neboť byly do služby zavedeny teprve v roce 2014, a na začátku války na Ukrajině jich mělo k dispozici pouze 146. Z nich přitom ztratilo minimálně 20, což jsou ale pouze potvrzené případy a nelze vyloučit, že jich bylo ve skutečnosti více. Poslední sestřel Su-34 byl ohlášen 3. března 2023 u města Doněck, a podle mnoha zdrojů ho nemají na svědomí ukrajinští vojáci, ale sama ruská protiletadlová obrana. Federace ale střelbu do vlastních řad nepotvrdila.

Ztráta je to nicméně citelná, a to tím spíše, že měla být sestřelena modernizovaná varianta Su-34M, jejíž první verzi dostalo letectvo teprve v létě 2022. Stíhací bombardér má mít novou avioniku, radarové, zaměřovací a komunikační systémy, a využívat může vícero druhů munice. Podle některých zpráv by měla být tato letadla schopna nosit i moderní řízené střely Ch-101, které Rusko používá k útokům na cíle po celé Ukrajině, ale dříve je odpalovalo výhradně ze strategických bombardérů.

iZdroj fotografie: State Emergency Service of Ukraine / Creative Commons / CC BY

Bombardér Suchoj Su-34 je odvozeninou od bojového letounu Suchoj Su-27 Flanker, i když se od něj v mnoha ohledech odlišuje. Jeho vývoj začal již v Sovětském svazu a poprvé se letoun vznesl v roce 1990, ale na další vylepšení se čekalo velmi dlouho. Do budoucna by jím chtěla federace nahradit taktický bombardéry Suchoj Su-24 Fencer, a dokonce i strategický Tupolev Tu-22M Backfire. Aktuálně ho má ve výzbroji jenom jen Rusko, i když mělo zájem i Alžírsko.

Bombardér Su-34 nabízí osádce i toaletu

Letoun je poměrně veliký, na délku má 23,34 metrů a rozpětí jeho křídel dosahuje 14,7 metrů. K pohonu slouží dvojice motorů, které mu dokáží udělit maximální rychlost Mach 1,8 a vynést ho do výšky 17 kilometrů. Obsluhu zajišťuje dvoučlenná osádka, a zajímavé je, že nesedí za sebou, ale vedle sebe, což jí umožňuje mnohem lepší spolupráci. V kabině mají piloti i pisoár a speciální zařízení na ohřev jídla.

Stroj byl postaven tak, aby mohl nést velkou zátěž v podobě výzbroje, a to v hmotnosti až 14 tun. Zbraně mohou být zavěšeny až na 12 hardpointech, často jsou jimi střely vzduch-vzduch dlouhého i krátkého dosahu, s nimiž se může Su-34 úspěšně utkat i s bojovými letouny. Použít je možné i různá pouzdra s neřízenými raketami, řízené střely, naváděné i nenaváděné pumy, stejně jako protilodní nebo protiradarové střely. Vše doplňuje rychlopalný kanon ráže 30 milimetrů se zásobou 180 nábojů.

Článek Rusové sestřelili svůj stíhací bombardér Su-34M, vysoce modernizovaný stroj z roku 2022. Jde o opakované selhání protiletadlové obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.