Ariete: tank, který zestárl příliš rychle

Ariete C1 vstoupil do služby v roce 1995 s kanonem ráže 120 mm a délkou hlavně 44 ráží, hmotností kolem 54 tun a motorem o výkonu přibližně 917 kW (1 247 koní). Na svou dobu šlo o solidní stroj. Problém je, že ta doba skončila dávno. Zatímco Německo své Leopardy 2 průběžně modernizovalo přes varianty A5, A6, A7 až po dnešní A8, Francie posunula Leclerc na standard XLR a Rusko zavedlo T-90M „Proryv“ jako aktuální sériový typ, italský Ariete zůstal prakticky zamrzlý.

Podle opakovaně citovaných odhadů je z původních zhruba dvou set kusů provozuschopných jen asi padesát. Samotné italské ministerstvo obrany ve svých dokumentech přiznává nutnost řešit zastarávání dílů, nedostatečnou ochranu, zastaralé systémy velení a řízení, slabý průzkum i omezenou mobilitu. To je prakticky seznam všeho, co moderní tank potřebuje.

Mezikrokem má být varianta Ariete C2, modernizace až 125 kusů s novým motorem o výkonu 1 103 kW (1 500 koní), digitalizovaným velitelským systémem, kulometem ráže 12,7 mm a vylepšenou komunikací. Jenže C2 je záchranná operace, ne řešení. Přemosťuje období, než dorazí skutečná náhrada.

NMBT: víc než přebarvený Panther

Na veletrhu Eurosatory 2026 představil společný podnik LRMV demonstrátor nového tanku. Pozorný divák si všiml, že korba patřila staršímu Leopardu 2A4, a právě tady je klíčové rozlišení. Podle odborného serveru Janes má sériová verze dostat zcela novou korbu s vyšší odolností dna proti minám, výkonnějším motorem s cílem až kolem 1 324 kW (1 800 koní) a architekturou připravenou na budoucí přechod z kanonu 120 mm L55 na ráži 130 mm.

Nejde tedy o situaci, kdy by Itálie jen koupila hotový německý produkt a nalepila vlastní logo. Leonardo v rámci LRMV zastává roli hlavního systémového integrátora a do platformy vnáší vlastní elektroniku, senzory, obranné subsystémy a řídicí systémy. Rheinmetall přispívá korbou, věží, hlavňovou výzbrojí a svými zkušenostmi s těžkými platformami. Výroba má z velké části probíhat na italském území.

Právě průmyslový rozměr vysvětluje, proč Itálie nešla jednodušší cestou. Leonardo v červnu 2024 oficiálně oznámilo konec vyjednávání s konsorciem KNDS, které vyrábí Leopardy. Důvod? Řím nechtěl být pouhým zákazníkem cizího řešení. Chtěl být spoluautorem.

Srovnání, které zatím nelze uzavřít

Ruský T-90M „Proryv“ je dnes zavedená sériová platforma: kanon 2A46M-5 ráže 125 mm, aktivní ochranný systém, modernizovaný systém řízení palby s termovizí a hmotnost kolem 48 tun. Na ukrajinském bojišti se ukázal jako schopnější než starší ruské typy, byť ani on není nezranitelný.

Ariete C1 se s ním skutečně měřit nemůže. Zastaralá elektronika, absence aktivního ochranného systému, slabší motor, to vše staví italský tank do pozice, kde by v přímém střetu tahal za kratší konec. Modernizace C2 některé nedostatky zmírní, ale generační skok nepřinese.

NMBT má ambici být odpovědí jiného kalibru. Přímé tabulkové srovnání s T-90M ale zatím nelze férově uzavřít, italský tank je stále ve vývoji a sériová konfigurace není finální. Z veřejně ukázaných parametrů nicméně vyplývá směr: vyšší výkon, digitální architektura na úrovni standardů NATO, růstový prostor pro těžší výzbroj a perspektivně i aktivní ochranný systém. Proti hotovému ruskému produktu stojí ambicióznější, ale zatím nedokončená platforma.

Pro kontext: Leopard 2A8, který si pořizuje i Česká republika (minimálně 61 kusů s prvními dodávkami od roku 2028), nabízí kanon 120 mm L55A1, modulární pancéřování a přípravu pro systém aktivní ochrany Trophy. Je to bezpečnější volba „teď“. NMBT je sázka na větší potenciál „pak“.

Proč to trvalo tak dlouho

Itálie není jedinou zemí NATO, která modernizuje těžkou obrněnou techniku. Výjimečná je ale hloubkou zpoždění. Zatímco Česko už má finančně i politicky ukotvený program financovaný mimo jiné z evropské půjčky SAFE, Německo dodává A8 spojencům a Francie už provozuje modernizované Leclercy, Itálie teprve rozjíždí vývojový program, jehož sériové dodávky se očekávají nejdříve ve třicátých letech.

Kombinace politických odkladů, neúspěšných jednání s KNDS a snahy udržet domácí průmyslový podíl způsobila, že italská armáda zůstala s tanky, které koncepčně patří do studené války. Válka na Ukrajině, trvající už více než čtyři roky, přitom jasně ukázala, že těžké obrněné síly nejsou reliktem minulosti, jsou nezbytností.

Co to znamená pro jižní křídlo NATO

Program NMBT není jen o jednom tanku. Vedle 132 hlavních bojových tanků zahrnuje i 140 odvozených specializovaných vozidel na stejné platformě: ženijní, velitelské a podpůrné varianty, které tvoří páteř těžké brigády. Itálie tím buduje kompletní ekosystém, ne izolovanou zbraň.

Riziko zpoždění je reálné; v polovině roku 2026 existoval pouze demonstrátor a finální konfigurace zůstává otevřená. Pozitivní je, že program stojí na průmyslové základně dvou největších evropských obranných firem a na politické vůli podpořené rozpočtem přesahujícím 125 miliard korun.

Pro jižní křídlo Aliance je to signál, že Řím přestává být v těžké pozemní obraně jen symbolickým přispěvatelem. Jestli se ten slib naplní, rozhodne příští dekáda, ale směr je poprvé za třicet let jasný.

Článek Itálie zahajuje obří nákup tanků nové generace za 125 miliard. Nahradí ubohé Ariete, které se nemohou s ruskými T-90M měřit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Norsko nakoupilo a proč

Norská agentura Forsvarsmateriell podepsala v červnu 2023 kontrakt na osm ženijních vozidel WiSENT 2 AEV a tři vyprošťovací WiSENT 2 ARV. Před touto smlouvou měla norská armáda šest ženijních a šest vyprošťovacích kusů. Po dodávkách plánovaných na roky 2026–2027 bude mít čtrnáct ženijních a devět vyprošťovacích vozidel, tedy téměř dvojnásobek původní kapacity.

Část objednávky přímo nahrazuje stroje darované Ukrajině: tři z osmi AEV a jedno ze tří ARV. Zbytek představuje čistý nárůst schopností. Celková hodnota kontraktů činí přibližně 2,7 miliardy korun, orientačně kolem 250 milionů korun za jeden ženijní kus a 240 milionů za vyprošťovací. Nejde o levnou techniku. Ale jde o techniku, bez které se ta drahá nehne.

Stroj, který není tank, ale vypadá jako tank

WiSENT 2 stojí na podvozku hlavního bojového tanku Leopard 2. Váží až 69,5 tuny, pohání ho motor o výkonu 1 100 kW a po silnici se rozjede na 68 km/h. Posádku tvoří tři lidé. Pancéřování odpovídá standardu NATO STANAG 4569, balistická ochrana na úrovni Level 5, protiminová na Level 4. Na střeše sedí dálkově ovládaná zbraňová stanice Kongsberg s těžkým kulometem ráže 12,7 mm.

Tím ale podobnost s tankem končí. Místo kanónu nese WiSENT 2 v ženijní variantě hydraulické rameno s dosahem přes devět metrů, schopné kopat do hloubky 4,4 metru a přesouvat 260 kubíků zeminy za hodinu. Součástí výbavy je plnošířkový minový pluh, systém značení bezpečných koridorů, řezací a svařovací nástroje i drtič betonu. Ve vyprošťovací variantě disponuje jeřábem o nosnosti 32 tun a hlavním navijákem s tahem 40 tun.

Klíčová je modularita. Výrobce FFG Flensburg uvádí, že přestavba mezi ženijní a vyprošťovací rolí trvá méně než pět hodin i v polních podmínkách. Obě varianty sdílejí až 95 % náhradních dílů. Pro logistiku armády, která už provozuje Leopardy 2, je to zásadní výhoda, nemusí budovat paralelní zásobovací řetězec.

Proč se o těchto schopnostech nemluví

Odpověď je prostá: ženijní vozidlo nikoho nenadchne. Nestřílí na desítky kilometrů, nesbíjí drony, nevytváří efektní záběry. Jenže válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala něco, co vojenští plánovači věděli dávno: minová pole a překážky dokážou zastavit celou ofenzívu. Ukrajinská protiofenzíva v létě 2023 narazila na hustě zaminované pásy, kde se technika kumulovala na úzkých průchodech a stávala se snadným cílem. Bez ženijních strojů schopných rychle otevřít koridor se i nejmodernější tank mění v nehybný terč.

Norsko si to zjevně uvědomuje. Část nových WiSENT 2 nahrazuje právě ty kusy, které poslalo na Ukrajinu, tedy stroje, jejichž hodnotu ověřil reálný boj. A zbytek objednávky rozšiřuje kapacitu Brigade Nord, norské těžké brigády na severním křídle Aliance, která od dubna 2026 přebírá i nové tanky Leopard 2A8 NO.

Severní křídlo NATO a širší kontext

Norsko ve své Národní bezpečnostní strategii otevřeně konstatuje, že čelí nejvážnější bezpečnostní situaci od druhé světové války. Jako přímý soused Ruska vnímá jeho chování jako agresivní a nepředvídatelné. Brigade Nord, dislokovaná v severním Norsku, je páteří norské pozemní obrany a zároveň klíčovým prvkem pro příjem a podporu spojeneckých posil.

Tanky bez ženijní podpory jsou v arktickém a subarktickém terénu zvlášť zranitelné. Úzké údolí, podmáčený terén, skalní průsmyky, všude tam platí, že jeden zaminovaný úsek nebo jeden vyřazený stroj blokující cestu dokáže paralyzovat celou kolonu. Právě proto je navýšení z dvanácti na třiadvacet podpůrných vozidel víc než administrativní položka v rozpočtu. Je to podmínka, aby těžká brigáda skutečně fungovala jako těžká brigáda.

Jak si stojí srovnání s konkurencí

V rámci NATO existuje několik srovnatelných platforem. Německý Pionierpanzer Dachs na podvozku Leopardu 1 váží 43 tun, má motor o výkonu 619 kW (830 koní) a jezdí do 62 km/h, jde ale o starší generaci s užší škálou úkolů. Vyprošťovací Büffel (Buffalo) od Rheinmetallu na podvozku Leopardu 2 je naopak specializovaný čistě na vyprošťování s 32tunovým jeřábem, bez ženijní univerzálnosti WiSENTu.

Na ruské straně plní podobnou roli IMR-3M na podvozku T-90. Podle dostupných otevřených zdrojů váží necelých 51 tun, pohání ho motor o výkonu 627 kW (840 koní) a maximální rychlost dosahuje 50 km/h. Posádku tvoří dva lidé, výzbroj představuje kulomet ráže 12,7 mm. Ve srovnání s WiSENTem 2 jde o lehčí, pomalejší a úžeji specializovaný stroj, a hlavně o stroj, kterého má ruská armáda chronický nedostatek, stejně jako většiny ostatní techniky.

Česká armáda zatím těžkou pásovou ženijní vrstvu leopardí třídy teprve buduje. Ministerstvo obrany v roce 2024 uvedlo záměr pořídit 61 Leopardů 2A8 v šesti modifikacích včetně ženijního tanku, mostního tanku a vyprošťovacího vozidla. Logicky se nabízí, že AČR půjde cestou leopardího ekosystému, a WiSENT 2 nebo jeho přímý konkurent by v takovém případě patřil mezi hlavní kandidáty.

Norská objednávka není velká zpráva. Není to nová stíhačka ani hypersonická střela. Je to jedenáct těžkých strojů, které kopou, táhnou, prorážejí a čistí. Právě proto stojí za pozornost, protože bez nich se ta velká zpráva nikdy neodehraje.

Článek NATO posiluje schopnosti, o kterých se nemluví, protože nejsou tak zajímavé. Norsko objednalo další tanky WiSENT 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Polsko získalo

Jádrem dohody je transfer technologií pro takzvaný režim MRO 4, tedy nejhlubší úroveň údržby, oprav a remontů motorů DV27K, které pohánějí tanky K2. Nejde o výměnu oleje nebo filtrů. Jde o schopnost rozebrat, diagnostikovat, opravit a znovu sestavit 27litrový vidlicový dvanáctiválec o výkonu 1 500 koní (1 119 kW), který žene 56tunový tank rychlostí až 70 km/h na vzdálenost 450 kilometrů.

Součástí transferu jsou licence, technická dokumentace, software i školení polských techniků přímo korejskou stranou. Už v lednu 2024 probíhaly v Koreji technické konzultace mezi WZM a Hyundai Rotem. Zářijové oznámení z roku 2026 je tedy výsledkem více než dvou let příprav, nikoli náhlým gestem.

Důležité je rozlišit, co tato dohoda pokrývá a co ne. Polsko nezískalo autonomii nad celým tankem K2 najednou. Motorový MRO je jeden, byť klíčový, dílek skládačky. Širší soběstačnost nad celou platformou se buduje paralelně: v prosinci 2025 byly podepsány licenční smlouvy pro MRO celého tanku, v dubnu 2026 subdodavatelská smlouva k rozjezdu výrobní linky K2PL v závodě Bumar-Łabędy v Gliwicích. Dvě města, dvě role: Poznaň servisuje motory, Gliwice budou montovat tanky.

Proč je motor srdcem celé věci

Motor DV27K si zaslouží pozornost nejen jako předmět dohody, ale i jako technologický artefakt. Srovnání s konkurencí v rámci NATO ukazuje, proč je jeho servisní zvládnutí tak podstatné:

Nominální výkon je u všech tří strojů prakticky totožný. Rozdíl je v architektuře a v tom, co z výkonu dokáže platforma vytěžit. K2 je lehčí než Abrams o šestnáct tun, a přesto nabízí srovnatelný nebo lepší dojezd. Dieselový motor je navíc logisticky jednodušší než plynová turbína Abramsu, spotřebuje méně paliva a nevyžaduje tak specifickou infrastrukturu. Právě proto je schopnost opravit tento motor doma, bez čekání na korejské specialisty, tak zásadní pro bojovou připravenost celé flotily.

Čísla, která mluví za vše

Polsko dnes provozuje jednu z nejrychleji rostoucích tankových flotil v Evropě. Z prvního kontraktu bylo dodáno všech 180 tanků K2GF, poslední dorazil v listopadu 2025. Druhý kontrakt přidává dalších 180 kusů: 116 tanků K2GF v letech 2026–2027 a 64 tanků v polské variantě K2PL v letech 2028–2030. Podle odborného portálu Altair bylo po srpnové dodávce 2026 v Polsku už 208 tanků K2.

A to není konec. Rámcová dohoda počítá s až tisíci tanky K2 a K2PL. Při takových počtech přestává být domácí servis pohodlnou volbou a stává se provozní nutností. Představte si flotilu stovek tanků, kde každý motor vyžadující generální opravu musí putovat zpět do Koreje nebo čekat na korejský tým. Logistická noční můra.

Polské ministerstvo obrany to ostatně řeklo otevřeně už v roce 2023: moderní technika má být minimálně servisována a opravována v Polsku, ideálně i vyráběna v Polsku. Motorová dohoda s WZM je přímým naplněním tohoto principu.

Co z toho má Korea, a co Evropa

Nabízí se otázka, proč Hyundai Rotem a HD Hyundai Infracore vůbec souhlasily s předáním citlivé motorové technologie. Odpověď není politická, ale obchodní. Korea nechce Polsko jen jako zákazníka. Chce z něj udělat evropský hub programu K2, místo, odkud se bude servisovat, a časem možná i exportovat korejská tanková technologie do dalších zemí. Hyundai Rotem mluví o „Polish Solution“ a o první zahraniční výrobě K2 vůbec. HD Hyundai Infracore už v roce 2022 popisovala polský export motorů jako příležitost získat další zakázky v Evropě a na Blízkém východě.

Polský model přitom není ojedinělý. Podobnou cestou lokalizace jdou i další korejské programy v Polsku: lehké bojové letouny FA-50 mají v Polsku vlastní servisní centrum, raketový systém HOMAR-K počítá s transferem technologií pro servis modulů a výrobu náhradních dílů. K2 ale jde nejdál.

Pro zbytek Evropy je to signál. České ministerstvo obrany v září 2026 otevřeně hovořilo o jihokorejských řešeních pro protivzdušnou obranu a zdůrazňovalo model s českým partnerem, společným podnikem a lokalizací výroby v Česku. Debata o servisní závislosti, kterou Polsko právě řeší, by při případném českém výběru korejské techniky byla stejně relevantní.

Poznaň jako strategická pojistka

Celý příběh má ještě jednu rovinu, která se snadno přehlédne. Nejde jen o to, že polští technici budou umět opravit korejský motor. Jde o to, kdo určuje tempo. Dokud klíčové kompetence drží zahraniční partner, bojová připravenost tankové flotily závisí na jeho kapacitách, jeho prioritách, jeho dodacích lhůtách. Přesunem motorového MRO do Poznaně si Polsko bere zpět kontrolu nad tím, jak rychle se poškozený tank vrátí do služby. Oficiální zdroje mluví o zkrácení dodavatelských řetězců a času oprav; konkrétní čísla nezveřejňují, ale logika je jednoznačná.

Podle aktuálního harmonogramu by sériová výroba polské varianty K2PL v Gliwicích měla začít nejdříve v roce 2028. Pokud se termíny udrží, Polsko bude mít do konce dekády nejen stovky tanků K2, ale i kompletní domácí infrastrukturu pro jejich údržbu a výrobu. Od závislého zákazníka k suverénnímu provozovateli, a možná i k exportérovi.

Varšava si nekoupila jen tanky. Koupila si právo nenechat jejich bojeschopnost viset na cizím rozhodnutí.

Článek Polsko se zbavuje závislosti na Jižní Koreji. Motory tanků K2 si bude servisovat samo, podařilo se mu získat technologii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Francie boří, a proč teď

Dosavadní standard francouzské těžké kavalerie je čitelný a prověřený: tankovou četu tvoří čtyři Leclercy a čtyři vozidla VBL, které dohromady manévrují pod velením poručíka. Stejný princip sdílí i Bundeswehr se svým Panzerzugem o čtyřech Leopardech 2, i americká armáda. Funguje to desítky let. Jenže válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, ukázala, že každé větší seskupení obrněnců se na „transparentním bojišti“ stává magnetem pro průzkumné drony, FPV kamikadze a dálkovou palbu. Velký shluk tanků dnes neznamená sílu, znamená cíl.

Francouzi proto zkouší rozdělit četu na menší moduly. Původně testovali buňku o jednom Leclercu a jednom VBL. Vyhodnotili ji jako příliš malou, zranitelnou a takticky omezenou. Pracovní verze, se kterou brigáda operovala během Orionu, je dvojice tanků a dvojice VBL. Klíčový rozdíl oproti běžnému dělení čety na poloviny spočívá v tom, že tyto bloky nemají být nouzovým řešením, ale základním stavebním prvkem pro různé typy úkolů, od průzkumu po průlom.

Leclerc XLR: těžké jádro lehké buňky

Tank Leclerc ve verzi XLR zůstává srdcem každé bojové buňky. Nejde o to, že by Francie tank opouštěla. Jde o to, jak ho používá.

Základní parametry Leclercu XLR podle výrobce KNDS France:

• Hlavní zbraň: hladkohlavňový kanón ráže 120 mm / délka hlavně 52 ráží, automatické nabíjení
• Osádka: 3 členové (velitel, řidič, střelec)
• Motor: 1 500 koní (1 103 kW), maximální rychlost kolem 72 km/h
• Digitální architektura: SCORPION, síťové propojení s ostatními vozidly a velitelskými stanovišti
• Doplňková výzbroj: dálkově ovládaná zbraňová stanice
• Nová úprava: protidronová klec nad věží, už se vyrábí a dodává jednotkám

Pro srovnání: německý Leopard 2A7, hlavní západoevropský konkurent, má rovněž 120mm kanón (L/55), ale čtyřčlennou osádku a manuální nabíjení. Leclerc je díky automatickému nabíjení a tříčlenné posádce kompaktnější, což v modulární buňce o dvou tancích znamená menší logistickou stopu. Na druhou stranu menší osádka klade vyšší nároky na každého jednotlivce, a právě to je jeden z důvodů, proč nová doktrína tolik zdůrazňuje autonomii nižších velitelů.

Průlom v éře dronů: rozptýlit se, a pak udeřit

Náčelník francouzské armády Pierre Schill v červnovém rozhovoru pro Defense News popsal budoucí bojiště jako prostor nasycený senzory, drony, elektronickým bojem a dálkovými údery. Odpovědí nemá být návrat k zákopům, ale kombinace pěti principů: rychlost, klam, disperze, saturace a znovuobnovení manévru.

Právě tady vstupuje do hry „ruská obrana budoucnosti“. Nejde o vyhlášený plán útoku na Rusko. Jde o doktrinální koncept: Francie se připravuje na prolomení obrany, která vypadá jako ta, kterou Rusko buduje na Ukrajině, tedy vrstvy minových polí, dronový dohled v hloubce desítek kilometrů, elektronické rušení a schopnost zasáhnout jakýkoli větší cíl dálkovou palbou. Klasický tankový nájezd v četové síle by v takovém prostředí skončil dřív, než by dosáhl první linie.

Nová taktika proto staví na jiné logice. Malé buňky se rozptýlí po širokém prostoru, každá z nich je pro protivníkovy senzory méně atraktivní cíl než čtyři tanky pohromadě. Teprve v rozhodujícím okamžiku se více bloků rychle soustředí k jednomu bodu průlomu. Do Tran k tomu dodává, že přímá palba „kanón proti kanónu“ může ustupovat, větší díl palebné síly přebírají dělostřelectvo a drony. Tanky ale budou dál potřeba k vytvoření taktického průlomu a jeho využití. Nekončí tank, končí stará představa, že průlom obstará hlavně hromadný čelní nájezd.

Limity, které Orion odhalil

Cvičení Orion 2026 nebylo jen triumfální přehlídkou nového konceptu. Odhalilo i praktické problémy. Do Tran přiznává, že kvůli mírovým a právním omezením se obrněnce pohybovaly převážně po silnicích, takže brigáda nemohla plně procvičit disperzi a opětovnou koncentraci v terénu. Le Monde ve své reportáži z konce dubna doplňuje, že i protidronový boj a nasazení vlastních dronů mimo základny narážely na limity „mírového času“.

Druhá výzva je lidská. Modulární buňka vyžaduje, aby poddůstojník, typicky seržant velící dvojici tanků, chápal záměr velitele, dokázal převzít iniciativu bez přímé přítomnosti poručíka a fungoval v rozptýleném, informačně přesyceném prostředí. Francouzské velení to nazývá „velením záměrem“. Prakticky to znamená víc autonomie, vyšší rozhodovací jistotu a schopnost pracovat s grafickými rozkazy posílanými datalinkem přes systém SCORPION. Výcvik takových velitelů teprve začíná.

Do Tran navíc nepřenáší princip lego bloků jen na tanky. Stejnou modularitu zavádí i u velitelského stanoviště brigády, které rozděluje do pěti samostatně fungujících částí. Menší stopa velení, rychlejší tok informací, těžší cíl pro protivníkovy drony a rakety. Nejde o izolovanou tankovou novinku, je to širší proměna způsobu, jakým francouzská armáda velí a bojuje.

Co to znamená pro NATO, a pro Česko

Francouzský experiment se neodehrává ve vakuu. 7. obrněná brigáda současně vede alianční battlegroup v rumunském Cincu a NATO procvičuje rychlé posílení předsunutých uskupení na východním křídle až na úroveň brigády. Právě tam dává smysl ověřovat disperzi, interoperabilitu a rychlé znovusoustředění, protože právě tam by se nová doktrína mohla poprvé uplatnit naostro.

Pro českou armádu je to relevantní nepřímo, ale výrazně. Přáslavický prapor letos dokončil převzetí 42 tanků Leopard 2A4, 7. mechanizovaná brigáda se přezbrojuje na moderní těžkou brigádu určenou pro alianční úkoly. Veřejně dostupné české zdroje zatím nehovoří o francouzském typu modulárních buněk, ale reakce na dronovou hrozbu je zřejmá: cvičení Drone Shield 2026 testuje obranu proti bezpilotním prostředkům, armáda prioritně nakupuje dvě stě menších dronů pro taktické jednotky a strakoničtí vojáci určení pro brigádní úkolové uskupení už cvičí ničení dronů různými zbraňovými systémy. Lekce z Ukrajiny mění i alianční armády mimo Francii, jen každá z nich na ně reaguje vlastním tempem.

Francie neříká, že tank končí. Říká něco důležitějšího: bez nové organizace, dronů, klamu a autonomie malých velitelů už samotný tank průlom nezajistí. A pokud se tato teze potvrdí, čtyřtankovou četu jako základní stavební kámen západních armád čeká proměna, jakou nezažila od konce studené války.

Článek Francie boří tankovou doktrínu, testuje novou průlomovou taktiku s Leclercem v čele. Chce zničit ruskou obranu budoucnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank už nemíří přes průzor. Ukazuje mu dron

Nepřímá palba znamená, že osádka nevidí, na co střílí. Granát letí obloukem, údaje o cíli přicházejí zvenčí a tank pracuje jako dělo ukryté za terénem. Britský institut pro obranná studia RUSI v analýze taktického vývoje z února 2025 popisuje, že obrněná vozidla na ukrajinské frontě slouží k přímé i nepřímé palbě a kvůli hrozbě malých dronů se musí ukrývat a ke střelbě jen vyrážet. Jde o drony, které operátor řídí přes kameru, jako by v nich seděl. „Obrněná vozidla se používají k nepřímé i přímé palbě,“ píší autoři Jack Watling a Nick Reynolds.

Den tankisty připadl v Rusku na druhou neděli v září, tedy na 13. září 2026, a debata o budoucnosti tanku se rozjela znovu. Pro českého čtenáře má cenovku: Armáda ČR má od roku 2028 dostávat hlavní bojový tank Leopard 2A8, nejnovější verzi německého stroje, který tvoří páteř evropských tankových jednotek.

Ruský analytik Alexandr Timochin ve svém textu tvrdí, že starý T-55, sovětský střední tank z padesátých let s kanónem ráže 100 mm, dostřelí s odpovídajícím řízením palby až na 20 kilometrů. Otevřená příručka americké vojenské rozvědky o Severní Koreji z května 1997, do které redakce Armádního Zpravodaje nahlédla, uvádí u téhož typu maximální dostřel 16,8 kilometru a účinný dostřel při přímé střelbě 1 500 metrů. Dvacet kilometrů zůstává tvrzením autora. Podstatnější je poměr: i doložených 16,8 kilometru je 11,2krát dál, než kam tank spolehlivě zasáhne, když míří sám.

Důvod, proč tanky slezly z otevřeného pole a začaly se skrývat, má přitom podle ruských zdrojů stát méně než motor do Lady.

Účet, který nesedí. Dron za cenu motoru, tank za 778 milionů

Kňaz Vandal Novgorodskij, v překladu kníže Vandal Novgorodský, je ruský útočný dron ovládaný přes kameru, jehož signál neběží rádiem, ale po odvíjeném optickém vlákně. Rušení rádiového signálu, které srazí běžné drony, na vlákno nezabírá. Podle Timochinova textu stojí takový stroj méně než motor do Lady.

Bilance škod, které mu ruská strana připisuje, rostla rychleji než výroba. Kommersant uvedl jednu částku v lednu 2025, Vedomosti o pět měsíců později sedmkrát vyšší.

Všechny tři částky jsou tvrzení ruské strany, ne auditovaná bilance. Přepočet na koruny by jim dal falešnou přesnost.

Na druhé straně účtu stojí čísla podložená smlouvou. Ministerstvo obrany uvádí za 44 tanků Leopard 2A8 včetně systému vlastní ochrany, protiminové ochrany a logistické podpory 32,76 miliardy Kč s DPH, za národní úpravy dalších 1,49 miliardy Kč s DPH. Celkem 34,25 miliardy Kč, tedy zhruba 778 milionů Kč na jeden stroj se vším, co k němu patří. Nepoměr ale nekončí u ceny. RUSI k dronům řízeným přes kameru dodává, že mají vysokou míru selhání a samy na výsledek nestačí; nejvíc škody působí ve spojení s dělostřelectvem.

Otázka tedy nezní, co je levnější, ale čím lze to druhé vůbec nahradit.

Zabít tank je snadné. Nahradit ho neumí nikdo

ANALÝZA Když je dron tak levný a tank tak drahý, proč se žádná armáda tanků nevzdala? Americké analytické centrum CSIS, které se zabývá strategickými a mezinárodními studiemi, píše, že ukrajinští představitelé považují tanky dál za zásadní. Důvod v téže analýze formuluje plukovník americké armády Scott Pence: „Tanky s pěchotou dělají to, co letectvo, nepřímá palba a drony samy nedokážou: dobývají a drží území.“ Tank tedy nedrží pozici tím, že by byl nezranitelný, ale tím, že za něj není náhrada.

Dron umí tank zničit. Neumí obsadit metr země, neodveze pěchotu přes otevřený prostor a nedonese k ní palebnou sílu, která funguje okamžitě. Tank ztratil roli beranidla a získal roli chráněného děla, které přežije tam, kde měkké vozidlo shoří.

Ukrajina neukázala konec tanku, ale konec osamělého tanku. CSIS uvádí, že kde obě strany poslaly tanky bez pěchotní podpory, staly se snadným cílem dronů a protitankových zbraní. RUSI k tomu popisuje, jak se zmenšily sestavy: ruské jednotky často postupují ve skupinách po osmi lidech, větší útoky mají do 30 osob a jedno nebo dvě bojová vozidla pěchoty, ukrajinské útočné oddíly zřídka přesahují 20 lidí. Základní bojovou jednotkou přestává být stroj a stává se jí sestava, ve které tank, dron, pěchota a dělostřelectvo pracují jako jeden celek.

Zdrojový ruský text tvrdí, že na tanku, který by tomuhle odpovídal, se nikde na světě nepracuje. V katalogu jednoho německého výrobce takový stroj přitom stojí.

Čtvrté sedadlo, zkosená střecha a munice, která se stala problémem

Timochin navrhuje, aby v tanku budoucnosti seděl operátor dronů jako čtvrtý člen osádky. V produktové brožuře k tanku KF51 Panther, německému vývojovému stroji nové generace, který dosud žádná armáda nezavedla, dohledala redakce Armádního Zpravodaje pravý opak jeho tvrzení. Rheinmetall tam popisuje tříčlennou osádku a k ní „volitelné stanoviště určené pro velitele roty, operátora dronu nebo pilota doprovodného bezosádkového prostředku.“

Druhá změna je v pancíři. Ruský text popisuje korbu, jejíž horní čelní deska plynule přechází do střechy, aby shora zbylo co nejméně plochy. Důvod je prostý: dron útočí seshora, kde má každý tank pancíř nejtenčí. A munice uložená v zadní nice věže, tedy ve výstupku za osádkou, se z dlouho chválené výhody stala slabinou. Řešení, které mělo výbuch pustit vzhůru, dnes míří přesně tam, odkud přilétá nebezpečí.

Zbývá ochrana. Podle technického listu KNDS má Leopard 2A8 čtyřčlennou osádku, kanón ráže 120 mm L55 A1 a možnost integrace aktivní ochrany Trophy. Výrobce ji popisuje jako obranu proti protitankovým střelám, ručně odpalovaným pancéřovkám typu RPG-7 a hrozbám shora, nikoli jako univerzální štít proti všem dronům. Rheinmetall u Pantheru uvádí kanón ráže 130 mm, samostatný systém ochrany proti útoku shora a dálkově ovládanou zbraňovou stanici Natter určenou i k obraně proti dronům; maďarská varianta KF51 EVO má mít kanón 120 mm L55A1. Jeden stroj je zavedený a Česko ho kupuje, druhý zatím existuje jako projekt.

Účet za tenhle rozdíl dorazí do českých posádek v roce 2028.

Za 34 miliard kupuje Česko stroj, který se bude muset učit za pochodu

Z dokumentů Ministerstva obrany, které redakce Armádníh oZpravodaje porovnala s tiskovou zprávou výrobce KNDS z 11. září 2025, vyplývá, že pevnou částí zakázky je 44 tanků v bojové a velitelské verzi, opce pokrývá dalších 14 strojů a rámcová dohoda dovoluje jít až na 58 kusů. Ministerstvo počítá navíc až s 19 tanky ve čtyřech podpůrných verzích: ženijní, vyprošťovací, mostní a pro výcvik řidičů. První stroje má armáda dostat v roce 2028, dodávky mají běžet do roku 2031 a u mostní verze do roku 2032. Česko bere stejnou konfiguraci jako Bundeswehr, což znamená sdílené náhradní díly, výcvik i modernizace; podle KNDS je třetí zemí společného programu a Leopard 2 slouží v 15 evropských zemích.

V otevřených dokumentech ministerstva stojí u tanků systém vlastní ochrany a protiminová ochrana. Samostatná položka pro obranu proti dronům se v nich neobjevuje. Stroj objednaný podle zkušeností roku 2025 přitom nastoupí do prostředí roku 2028 a dalších let. Rozhodovat nebude tloušťka pancíře, ale rychlost, s jakou půjde doplnit nová ochrana, nové senzory a spolupráce s bezpilotními prostředky, a jestli armáda vycvičí i lidi, kteří k tanku patří, ale nesedí v něm.

Tank se z beranidla stal lukostřelcem. Rozhoduje teď to, jak dobré má oči, a ty už dávno nejsou na věži.

Článek Drony měly tanky pohřbít, ale válka na Ukrajině ukazuje opak. Jak budou v budoucnosti vypadat a proč mají smysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě K2 a proč tak rychle

Příběh polských K2 začal v květnu 2022, tři měsíce po ruské invazi na Ukrajinu. Polsko tehdy hledalo způsob, jak rychle nahradit sovětskou techniku poslanou Kyjevu, a evropské výrobní fronty nestíhaly. Jihokorejský Hyundai Rotem dokázal něco, co západoevropský průmysl nedokázal, dodat první tanky ještě v prosinci téhož roku.

K2 Black Panther je hlavní bojový tank s kanonem ráže 120 mm a délkou hlavně L/55, automatickým nabíjením a tříčlennou osádkou. Motor o výkonu 1 500 koní (1 119 kW) žene 56tunový stroj rychlostí až 70 km/h po silnici s dojezdem kolem 450 kilometrů. To jsou parametry, které ho řadí na úroveň nejlepších západních tanků, a v některých ohledech je překonávají.

První prováděcí smlouva pokryla 180 tanků a byla dokončena. Druhá, podepsaná 1. srpna 2025, přidává dalších 180 kusů: 116 ve verzi K2GF dodávaných přímo z Koreje a 64 v polonizované verzi K2PL, která se bude montovat v závodě WZM Poznań. Celkový počet pevně objednaných K2 tak dosáhl 360, a rámcová dohoda z roku 2022 stále počítá až s tisícovkou.

Víc než jen kanony na pásech

Osmadvacet tanků samo o sobě bitvu nevyhraje. Ale polský program K2 není o jedné dodávce. Je o systému.

Druhá smlouva nezahrnuje jen tanky. Součástí kontraktu je i 81 podpůrných vozidel na platformě K2, konkrétně 31 vyprošťovacích, 25 ženijních a 25 mostních. Tankový prapor bez vyprošťováku je v moderní válce bezmocný, jakmile mu první stroj uvízne v bahně nebo narazí na minu. Polsko tohle ví a nakupuje celý ekosystém, ne jen hlavně.

Navíc verze K2PL má podle polských obranných médií dostat vylepšení přímo inspirovaná válkou na Ukrajině: aktivní ochranný systém, antidronová opatření a přídavné pancéřování. Varšava nekupuje statický exportní model. Kupuje platformu, kterou přizpůsobuje aktuálním hrozbám.

Nové stroje míří ke konkrétní jednotce, 9. obrněné brigádě v rámci 16. mechanizované divize, přezdívané „Bursztynowa“ (Jantarová). Jeden tankový prapor čítá 56 vozidel. Brigáda na severovýchodě Polska postupně dostává výzbroj, se kterou se dá reálně bránit.

Suwałský koridor: místo, kde se láme chleba

Proč zrovna severovýchod Polska? Stačí se podívat na mapu. Mezi ruskou exklávou Kaliningrad na severu a Běloruskem na jihu vede úzký pás polského a litevského území široký zhruba 65 kilometrů. Říká se mu Suwałský koridor a je to jediné pozemní spojení mezi Pobaltím a zbytkem NATO.

Kdyby Rusko tento koridor přeťalo, Litva, Lotyšsko a Estonsko by byly odříznuty od spojenecké pomoci po zemi. Právě proto tu Aliance soustředí mnohonárodní struktury, proto sem směřují předsunuté bojové skupiny, a proto sem Polsko posílá své nejtěžší jednotky. Jak uvádí polské ministerstvo obrany, bezpečnost koridoru stojí na přítomnosti vojáků a techniky přímo v regionu.

Generální tajemník NATO Mark Rutte při návštěvě Varšavy v březnu 2025 označil Polsko za lídra Aliance a pochválil jeho obranné výdaje ve výši 4,7 % HDP. Žádná jiná velká evropská země neutratí za obranu tak velký podíl svého hospodářství.

Jak si K2 stojí proti konkurenci

Srovnání s dalšími hlavními bojovými tanky ukazuje, proč Polsko nesáhlo vedle:

Přesné hodnoty průbojnosti munice ani ekvivalentní tloušťky pancéřování výrobci ani armády veřejně nepublikují, takže férové srovnání se musí opírat o architekturu, mobilitu a známé ochranné prvky. Zkušenosti z Ukrajiny nicméně jasně ukazují, že západní tanky nabízejí lepší ochranu posádky a výrazně menší riziko katastrofické detonace munice než stroje sovětské konstrukční školy, T-90M s karuselovým automatem nevyjímaje. Ruský tank je lehčí a má delší dojezd, ale v přímém střetu platí osádka vyšší cenu za každý zásah.

Co to znamená pro Česko a zbytek Aliance

Polské zbrojení není jen polská záležitost. Česká republika má mandát umožňující vyslat až 2 000 vojáků na východní hranici NATO včetně Polska a Praha už deklarovala ochotu pomoci Varšavě konkrétní jednotkou. Podle Ministerstva obrany ČR jde o praktický závazek, ne jen diplomatickou frázi.

Česko samo prochází tankovou transformací. Na Ukrajinu poslalo 62 tanků sovětské výroby, za které získalo od Německa Leopardy 2A4 a nyní nakupuje 44 moderních Leopardů 2A8. Přechod od sovětské školy k západní platformě je bolestivý (přechodové období znamená pestrou flotilu a logistické komplikace), ale směr je jasný.

Celá Aliance se na východním křídle posouvá od symbolické přítomnosti k těžkému, průmyslově udržitelnému odstrašení. Belgický náčelník obrany Frederik Vansina v únoru 2025 varoval, že Rusko má na Ukrajině zhruba 600 tisíc vojáků a Putin míří k armádě o síle 1,5 milionu. Starší varování admirála Hofmana z téhož belgického štábu znělo ještě naléhavěji: Rusko obnoví svůj válečný stroj a Evropa se musí připravit dřív, než k tomu dojde. Válka na Ukrajině trvá už déle než čtyři roky a nic nenasvědčuje tomu, že by Kreml své ambice mínil omezit.

Polsko staví obrněný štít ne proto, že by chtělo válku, ale proto, aby ji nikdo nezačal. Kdo podceňuje tempo, objem a geografii tohoto programu, podceňuje celé východní křídlo NATO. A to je přesně ten druh naivity, který si Moskva nemůže dovolit.

Článek Rusové jsou naivní, jestli si myslí, že projdou přes novou obrněnou páteř NATO. Polsko přijímá další várku K2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „nejradikálnější za 50 let“ není nadsázka

Konstrukční základ Abramsu sahá do 70. let minulého století. Od té doby prošel desítkami modernizací, od verze M1 přes M1A1 po M1A2 SEPv3, ale vždy šlo o vylepšení uvnitř stejné logiky: čtyřčlenná osádka, konvenční turbínový motor, osádkou obsluhovaná věž, přidávané vrstvy pancíře a elektroniky. Každý upgrade přidal tuny. Poslední verze SEPv3 váží přes 73 tun, což je na hranici únosnosti mostů, přepravních letounů i zásobovacích koridorů.

Army Science Board už v roce 2019 popsal M1 jako platformu postavenou na „50 let staré technologii“ a varoval, že další přilepování modulů nepřinese generační skok. Právě proto M1E3 mění všechno najednou:

• Hmotnost: cíl kolem 60 tun, tedy úspora přes 13 tun oproti SEPv3.
• Pohon: hybridní dieselelektrický pohonný řetězec místo plynové turbíny Honeywell AGT1500. Menší spotřeba paliva, nižší tepelná i akustická stopa, větší elektrický výkon pro senzory a aktivní ochranu.
• Osádka: tři členové místo čtyř díky automatickému nabíječi a bezosádkové nebo výrazně zmenšené věži.
• Ochrana: integrovaný systém aktivní ochrany (APS) a protidronová obrana (C-UAS) zabudované od návrhu, nikoli jako dodatečná sada.
• Digitální architektura: otevřená softwarová platforma umožňující rychlé aktualizace a síťové propojení s drony, průzkumnými prostředky i dalšími vozidly.

Žádná z těchto změn by sama o sobě nebyla revoluční. Jejich souběh ale představuje nejhlubší zásah do koncepce západního hlavního bojového tanku od vzniku samotného Abramsu.

Co je čínský Type 100 a proč je měřítkem

V září 2025 projel pekingskou přehlídkou stroj, který okamžitě přitáhl pozornost západních analytiků. Type 100, nový čínský tank, se na první pohled liší od všeho, co čínská armáda dosud provozovala. Bezosádková věž, pravděpodobně 105mm kanón, aktivní ochranný systém s radarem, hybridní pohon a schopnost spolupracovat s bezpilotními prostředky v síťovém režimu.

Čínský státní deník China Daily ho označil za „nejlepší tank na Zemi“. Takové tvrzení je třeba brát s rezervou, jde o hodnoticí narativ státní propagandy, nikoli o nezávisle ověřený závěr. Podstatnější je americká analytická odpověď: studie U.S. Army War College nepopisuje Type 100 jako „čínský Abrams“, ale jako lehčí až střední, rychle nasaditelnou platformu nové generace propojenou s podpůrným vozidlem, drony a sítí senzorů. Jinými slovy: Čína nepostavila těžší a silnější tank. Postavila jiný druh tanku.

A právě to je důvod, proč se mluví o „dohánění“. Nejde o to, že by americká armáda přiznala technologickou podřadnost. Jde o to, že Čína jako první ukázala ucelený balík řešení pro bojiště, kde dominují drony, přesně naváděná munice a senzorová dominance, tedy přesně pro typ války, jaký od roku 2022 probíhá na Ukrajině. Americká armáda teď potřebuje ukázat, že dokáže nabídnout totéž, a ideálně víc.

Lekce z Ukrajiny: proč starý Abrams nestačí

Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, přinesla tvrdou zpětnou vazbu. Podle vizuálně potvrzené evidence projektu Oryx ztratila Ukrajina minimálně 25 z 31 dodaných tanků M1A1 Abrams. Americká armáda veřejně neříká „děláme M1E3 kvůli ztrátám na Ukrajině“, ale její rozpočtové dokumenty mluví jasnou řečí: „pozorování ze současných bojišť a zpravodajských hlášení“ dokazují naléhavost transformace.

Hrozby, na které M1E3 přímo reaguje, jsou přitom přesně ty, které Abramsy na Ukrajině potkaly: FPV drony útočící shora na nejslabší pancíř věže, protitankové řízené střely s tandemovou hlavicí, dělostřelecké granáty s přesným naváděním a všudypřítomné průzkumné drony, které odhalí tepelnou stopu turbínového motoru na kilometry. Hybridní pohon, integrovaná aktivní ochrana, protidronový systém a menší silueta, to vše jsou přímé konstrukční odpovědi na tyto hrozby.

Proč testuje právě 1. jezdecká divize

Prototypy M1E3 mají na podzim 2026 zamířit k 1. jezdecké divizi, jedné z nejslavnějších a největších obrněných formací americké armády, dislokované ve Fort Hoodu v Texasu. Nejde o náhodný výběr. Divize už prochází rozsáhlou transformací směrem k datově řízenému kombinovanému boji a armáda ji využívá jako experimentální velkou obrněnou jednotku.

Plán je konkrétní: vojáci dostanou prototypy M1E3 společně s novým bojovým vozidlem pěchoty XM30, začnou na nich cvičit a následně je vezmou do National Training Center ve Fort Irwin v Kalifornii, nejnáročnějšího výcvikového prostředí americké armády. Tam budou „střílet, jezdit a komunikovat“ a dávat vývojářům zpětnou vazbu, která rozhodne o finální konfiguraci. Konfigurace totiž ještě není definitivně uzamčená. Kongresová výzkumná služba (CRS) výslovně upozorňuje na vývojové riziko automatického nabíječe a na to, že vojáci mají tank vyzkoušet a teprve potom rozhodnout, co přesně potřebují.

Srovnání: M1E3 versus zbytek NATO i Čína

Aby bylo jasné, jak daleko M1E3 koncepčně zachází, stojí za to podívat se na to, co dělají spojenci. Německý Leopard 2A8, tedy tank, který si pořizuje i Česká republika jako budoucí páteř své těžké brigády, je kompletní novovýroba, ale stále klasický tank: čtyřčlenná osádka, kanón Rheinmetall L55A1 ráže 120 mm s efektivním dostřelem přes 5 000 metrů, sériově integrovaný systém aktivní ochrany Trophy a moderní digitální integrace. Britský Challenger 3 jde podobnou cestou: nová věž, hladký 120mm kanón L55A1, APS a digitální senzory, ale pořád klasická architektura.

Němci a Britové modernizují „nejlepší klasický tank“. Američané se pokoušejí změnit samotnou architekturu. A Čína tu architekturu ukázala jako první.

Český kontext: co to znamená pro naši armádu

Pro Českou republiku není M1E3 přímou akvizicí, Armáda České republiky vsadila na platformu Leopard. Přáslavický 73. tankový prapor v létě 2026 dokončil převzetí celé flotily 42 kusů Leopardů 2A4 a strategický projekt počítá s přechodem na Leopardy 2A8.

Nepřímý dopad ale bude zásadní. Pokud americká armáda přejde na architekturu s menší osádkou, hybridním pohonem a organickou obranou proti dronům, změní se i alianční standardy a požadavky na interoperabilitu. Česká těžká brigáda, budovaná právě pro plnění aliančních závazků, se bude muset přizpůsobit, ne nutně stejným tankem, ale stejnou logikou boje: síťové propojení, ochrana proti bezpilotním hrozbám, menší logistická stopa.

Pilotní výroba M1E3 má podle rozpočtových dokumentů začít ve fiskálním roce 2027, původní projekce plné operační způsobilosti mířila k roku 2030. Na podzim 2026 se ale bavíme teprve o četě prototypů a zkouškách, ne o přezbrojení celých brigád. Tank, který má dohnat čínský Type 100, zatím musí přesvědčit vlastní vojáky, že funguje.

Článek Nejradikálnější proměna západního tanku za 50 let má dohnat čínský Type 100. Otestuje ho vysoce elitní jednotka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se vrací na frontu

Leopard 2 je západoněmecký hlavní bojový tank, který dnes tvoří páteř obrněných sil řady evropských armád. Varianty A5 a A6, které procházejí litevským servisem, váží kolem 60 až 62,5 tuny, nesou hladkohlavňový kanon ráže 120 mm, dosahují maximální rychlosti 68 km/h a mají dojezd přibližně 280 kilometrů. Osádku tvoří čtyři lidé: velitel, střelec, nabíječ a řidič.

Strv 122 je švédská verze téhož tanku. Stockholmská vláda ji sama označuje za národní variantu německého Leopardu 2, vybavenou rovněž 120mm kanonem, dvěma kulomety ráže 7,62 mm a dýmovnicemi. Švédsko stroje Strv 122 stále považuje za relevantní platformu; zbývajících 66 kusů modernizuje a paralelně pořizuje 44 nových Leopardů 2A8. Pro Ukrajinu je podstatné, že oba typy sdílejí společný základ, což zjednodušuje logistiku, zásobování náhradními díly i výcvik osádek.

Ve srovnání s ruskými protějšky řady T-72, T-80 a T-90 nabízejí leopardí platformy zásadní konstrukční výhodu: munici nemají uloženou pod věží v automatickém nabíječi, jak je tomu u sovětsko-ruské koncepce. Právě tento autoloader s municí v karuselu je podle analytiků RUSI hlavní příčinou katastrofických explozí ruských tanků po průniku střely do trupu. Ruský T-72B3M sice disponuje 125mm kanonem 2A46M-5 s teoreticky větší ráží, ale přežitelnost osádky po zásahu je u něj výrazně nižší.

Opravárna, která je důležitější než dodávka

Samotná dvojice tanků frontovou linii nezmění. Skutečný příběh je jinde: Evropa si konečně buduje infrastrukturu, bez které by se i kvalitní západní obrněnce na ukrajinském bojišti postupně vyčerpaly a skončily jako neopravitelné vraky.

Lithuania Defense Services funguje od října 2023 jako litevsko-německý servisní uzel. Podle tehdejšího vyjádření šéfa LDS šlo u variant Leopard 2A5 a A6 o jediný takový hub v regionu; jiné leopardí modifikace se opravují v Polsku. První dvojice opravených tanků byla veřejně představena už v prosinci 2023 a od té doby odcházejí další várky průběžně, byť kumulativní počet firma nezveřejňuje.

Projekt ale nekončí u oprav. V Kaunasu vzniká montážní závod, kde má KNDS sestavovat až 41 tanků Leopard 2A8 pro litevskou armádu, včetně garantované logistické podpory po dobu pěti let od dodání prvního stroje. Samotná LDS plánuje do projektu investovat kolem 50 milionů eur. Litva tak nestaví jen opravárnu, ale celý ekosystém schopný tank udržet při životě, od příjmu poškozeného stroje přes opravu až po dlouhodobou údržbu.

Pro kontext: litevský obranný rozpočet na rok 2026 dosáhl rekordních 4,79 miliardy eur, tedy 5,38 % HDP. Součástí je i pokračující podpora Ukrajiny ve výši 0,25 % HDP ročně. Tankový program tedy není izolované gesto, ale součást širší strategie země, která sdílí region s Ruskem a Běloruskem.

Kdy tank v éře dronů přežije, a kdy ne

Masové tankové útoky ve stylu druhé světové války jsou na dnešním ukrajinském bojišti sebevraždou. Bojiště je pod téměř nepřetržitým dohledem průzkumných dronů, FPV drony útočí na jednotlivá vozidla a souřadnice se v reálném čase předávají dělostřelectvu. Znamená to ale, že je tank zbytečný? Ne. Znamená to, že se změnila pravidla jeho nasazení.

Analytická studie RUSI z roku 2025, založená na pozorování ukrajinských postupů, popisuje nový model útoku v několika fázích:

• Izolace prostoru – drony a dělostřelectvo odříznou cílový úsek od posil a zásobování.
• Degradace a fixace – průzkumné a úderné drony identifikují a fixují obránce, potlačují palebné body.
• Přiblížení útočných sil – pěchota, ženisté a obrněnce se přesouvají pod ochranou elektronického boje a protidronových systémů.
• Závěrečný útok – teprve v této fázi vstupují tanky. Přímou palbou ničí opevněná postavení, kryjí pěchotu a odvádějí nepřátelskou palbu.

Klíčová podmínka: tank nesmí operovat sám. Potřebuje pěchotu, obrněné transportéry, ženisty, elektronický boj a vlastní dronovou ochranu. Ideální okno pro nasazení nastává v období takzvaného thermal crossover, tedy za podmínek, kdy se zhoršuje výkon termovizí a senzorů bezpilotních prostředků, nebo jednoduše za špatného počasí, mlhy či deště.

Podle RUSI mohou vhodně upravené obrněnce přežít deset až patnáct zásahů FPV drony s opravitelným poškozením. To je číslo, které zásadně mění optiku: zasažení tanku dronem už není konec stroje, ale očekávaný provozní stav. A právě proto je opravárenská kapacita typu LDS tak důležitá; ne proto, že vrací dva tanky, ale proto, že umožňuje cyklus boj–poškození–oprava–návrat opakovat znovu a znovu.

Náčelník Generálního štábu AČR Karel Řehka to při oznámení českého nákupu Leopardů 2A8 shrnul přímo: tanky mají i na moderním bojišti „nezpochybnitelné místo“.

Česko v leopardím ekosystému

Litevský model není v regionu ojedinělý, i když je v tuto chvíli nejdál. Česká republika přes agenturu AMOS zprostředkovala servis ukrajinské obrněné techniky už od jara 2022; prvním kontraktem byly opravy tanků T-64 ve firmách skupiny Czechoslovak Group. Novější česko-ukrajinská memoranda z roku 2025 počítají se spoluprací v opravách a údržbě těžké techniky včetně tanků, houfnic a raketometů.

Praha navíc sama přechází na Leopard 2A8, čímž vstupuje do stejného západního tankového ekosystému jako Litva, Německo, Švédsko či Norsko. Na battlegroup v Litvě se podílejí i čeští vojáci. Každý opravený leopardí tank, který se vrátí na ukrajinskou frontu, tak nepřímo posiluje i bezpečnost střední Evropy: drží válku dál od hranic NATO a zároveň testuje a vylepšuje platformu, na kterou česká armáda sází svou budoucnost.

Nejde o počet, ale o cyklus

Dva tanky samy o sobě území nedobudou. Ale v roce 2026 už nerozhoduje „lepší tank“ ani „víc tanků“. Rozhoduje rychlost, s jakou se poškozený stroj vrátí do služby, schopnost celé soustavy (od dronu přes elektronický boj po obrněnec) fungovat jako koordinovaný celek a ochota spojenců investovat nejen do dodávek, ale i do infrastruktury, která je udrží naživu. Litevská Jonava je důkazem, že tahle ochota existuje.

Článek Ukrajina dostane slušnou posilu v podobě Leopardů 2 a Strv 122. V éře dronů jsou klíčové pro znovudobytí území se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je „protiletadlový tank“ a proč se mu tak říká

Označení zní dramaticky, ale vystihuje podstatu. Rheinmetall vzal korbu osvědčeného tanku Leopard 1 (podle otevřených zdrojů nejčastěji identifikovanou jako varianta 1A5BE) a místo tankové věže na ni posadil plně digitalizovanou protiletadlovou věž Oerlikon Skyranger 35. Výsledek vypadá jako tank, jezdí jako tank a má pancéřování tanku, jenže jeho hlavní zbraní není kanón pro boj s obrněnci.

Ve věži sedí 35mm revolverový kanón Oerlikon KDG s kadencí 1 000 ran za minutu a účinným dosahem palby do 4 kilometrů. K tomu 252 nábojů připravených k okamžité palbě, vyhledávací radar AESA s instrumentovaným dosahem 35 kilometrů, sledovací radar v pásmu Ku se stejným dosahem a elektrooptický blok. Celý systém dokáže automaticky vyhledávat a sledovat cíle i za jízdy. Nejde tedy o modernizovaný protiletadlový kanón z druhé světové války, ale o autonomní střelecký prostředek s vlastními „očima“ a „mozkem“.

Munice AHEAD: mrak wolframu místo jehly

Klíčem k účinnosti proti dronům je programovatelná munice AHEAD. Při každém výstřelu systém změří skutečnou úsťovou rychlost střely, v reálném čase naprogramuje časovou roznětku a náboj ve správném bodě (zhruba 10 až 40 metrů před cílem) vyvrží mrak wolframových subprojektilů. Obsluha nemusí trefit dron „jehlou“. Stačí vytvořit ničivý oblak fragmentů v jeho dráze.

Proti malým komerčním dronům, rojovým útokům i barážující munici je to zásadní výhoda. Šéf Rheinmetallu Armin Papperger v rozhovoru pro ZDF uvedl, že jeden Skyranger 35 dokáže pokrýt prostor přibližně 4 × 4 kilometry. Ukrajinské pozemní síly systém řadí do vrstvy, která chrání jednotky, kritickou infrastrukturu i civilní obyvatelstvo před hrozbami od malých bezpilotníků po střely s plochou dráhou letu.

Proč starý Leopard 1 a kdo to platí

Rheinmetall zdůrazňuje, že věž Skyrangeru je platformově nezávislá, lze ji osadit na kolové i pásové podvozky. Proč tedy pro Ukrajinu padla volba na desítky let starý Leopard 1? Odpověď je pragmatická. Rheinmetall tyto korby pro ukrajinské zakázky už dříve opravoval a připravoval, jak dokládá tisková zpráva firmy z listopadu 2023. Podvozky existují, jsou levné, dostupné a prověřené. V situaci, kdy Ukrajina potřebuje systémy rychle, ne za pět let, je to logická volba.

Financování je zajímavé samo o sobě. Podle oficiální tiskové zprávy Rheinmetallu systémy hradí nejmenovaná země EU z výnosů ze zmrazených ruských aktiv. Výrobu a integraci zajišťuje Rheinmetall Italia v Římě. Nejde tedy o přímou německou vládní objednávku, i když německá firma celý projekt řídí. Přesný počet dodaných kusů ani potvrzená jednotková cena zveřejněny nebyly. Papperger v hovoru s analytiky zmínil orientační cenu vozidla se Skyrangerem v rozmezí 10 až 15 milionů eur, tedy zhruba 250 až 375 milionů korun. Částka 290 milionů korun tak odpovídá spíše oborovému odhadu než ceníkové ceně.

Gepard, Tunguška a nástup nové generace

Skyranger 35 není první samohybný protiletadlový kanón, který Ukrajina od Německa dostala. Tím byl Gepard, rovněž na podvozku Leopardu, rovněž s 35mm výzbrojí, ale o generaci starší. Gepard má dvě hlavně a bojový dosah kolem 5 až 5,5 kilometru, jenže jeho senzory a řízení palby pocházejí z éry studené války. Skyranger 35 má jednu hlaveň, kratší účinný dosah, ale výrazně modernější radary, digitální architekturu a munici AHEAD stavěnou přímo na malé drony.

Na ruské straně stojí ve stejné kategorii systémy Tunguška a Pancir. Tunguška kombinuje kanóny s raketami, Pancir rovněž. Přímé srovnání parametrů ukrajinské varianty Tungušky se Skyrangerem se z otevřených zdrojů nepodařilo dohledat, ale rozdíl je generační: digitální architektura, programovatelná munice a automatické sledování cílů za pohybu řadí Skyranger do jiné třídy.

Bojová reference, kterou žádná střelnice nenahradí

Tady se příběh stává průmyslově pikantním. Bundeswehr měl ještě v únoru 2025 k dispozici pouze ověřovací model lehčí verze Skyranger 30, se sériovými dodávkami plánovanými až na roky 2027 a 2028. Ukrajina tak systém Skyranger 35 veřejně ukázala v ostrém boji dřív, než ho Německo zavedlo do vlastní výzbroje. A v červnu 2026 Rumunsko objednalo 24 kusů Skyrangeru 35 na platformě Lynx KF41.

Rheinmetall nikde veřejně neřekl, že by ukrajinské nasazení sloužilo jako „exportní test“. Ale bojová reference z reálné války má v obranném průmyslu hodnotu, kterou žádný polygon nedokáže vytvořit. Česká republika se mezitím vydala vlastní cestou: ministerstvo obrany v červnu 2025 oznámilo záměr pořídit 24 kolových obrněných vozidel MARS s integrovaným systémem RBS 70 NG, s dodávkami plánovanými na roky 2028 až 2030. Jiná platforma, jiné efektory, ale stejná lekce z Ukrajiny: mobilní protivzdušná obrana krátkého dosahu není luxus, je nutnost.

Skyranger 35 sám průběh války neotočí. Ale každý dron, který spadne do čtyřkilometrové bubliny jeho wolframového mraku, je dron, na který nemusela startovat raketa za desítky milionů korun. A právě v tom je jeho smysl.

Článek Německo testuje na Ukrajině proti Rusům „protiletadlový tank“ za 290 milionů korun. Chce vědět, co zvládne v boji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Tchaj-wan ničí vlastní obrněnce

Formulace „obětování tanků“ zní dramaticky, ale logika za ní je chladně pragmatická. Armáda letos potvrdila, že všech přibližně sto kusů tanků CM12 už bylo vyřazeno z aktivní služby a odesláno do opravárenského střediska k rozebrání na náhradní díly. Vedle nich slouží jako terče i vyřazovaná muniční obrněná vozidla CM24, určená původně pro přepravu granátů ráže 155 a 203 milimetrů. Žádný z těchto strojů už nemá bojovou hodnotu, jejich hodnota je teď výcviková.

A právě ta je obrovská. Skutečný tank dává pilotovi FPV dronu něco, co žádný simulátor nedokáže: realistickou siluetu, skutečné pancéřové plochy, problematická místa, kde se hlavice může odrazit nebo kde naopak pronikne. Tchajwanští operátoři podle oficiálního zpravodajství armády nacvičují čelní, boční i střemhlavé útoky, a to jak jednotlivě, tak v koordinovaných dvojicích. Právě dvojitý útok je klíčový: první dron odhalí nebo poškodí klecovou ochranu, druhý zasáhne odkryté slabé místo. Proti kleci na střeše tanku, která má zachytit útok shora, je to jediný spolehlivý postup.

Co přesně přišlo z Ukrajiny

Důležité upřesnění: „zbraně z Ukrajiny“ neznamená, že by Kyjev fyzicky dodával drony na Tchaj-wan. V otevřených zdrojích nic takového doložené není. Přenos je jiného druhu, a možná cennější než samotný hardware.

Tchajwanské ministerstvo obrany výslovně odkazuje na lekce z rusko-ukrajinské války. Analytická studie britského think-tanku RUSI podrobně popisuje, jak se na Ukrajině FPV drony proměnily z improvizovaného doplňku v masově vyráběný nástroj opotřebování. Vznikla takzvaná „stěna dronů“, hustá vrstva bezpilotních prostředků, která dokáže zpomalit, kanalizovat a decimovat obrněné kolony ještě dřív, než dosáhnou kontaktní linie. Nasazování tanků v otevřeném terénu prudce kleslo. Klecové ochrany, které Rusové improvizovaně montují na T-72 i T-90, někdy přerostly do absurdních „želví“ konstrukcí, které sice zvyšují šanci přežít zásah, ale omezují otáčení věže i mobilitu.

Tchaj-wan z toho všeho extrahoval principy: levný modulární FPV nosič s kumulativní hlavicí, shozové drony útočící na horní plochy vozidel, důraz na výcvik proti klecově chráněným cílům a především myšlenku, že tisíce levných dronů mohou asymetricky vyvážit převahu v těžké technice.

Nová architektura obrany ostrova

Nejde jen o jednu zbraň. Jde o přepsání celé obranné logiky.

V dubnu 2026 Tchaj-wan zřídil specializované Velitelství pro výcvik bezpilotních systémů, jehož úkolem je vzdělávání operátorů, testování, výzkum a vývoj. Současně běží masivní akviziční program: podle oficiálních údajů ministerstva obrany Tchaj-wan plánuje domácí pořízení 208 200 útočných dronů čtyř typů, 1 446 průzkumných dronů a 1 320 malých sebevražedných bezpilotních člunů. Samotná čísla jsou impozantní, ale ještě důležitější je kontext, do kterého zapadají.

Ministr obrany Koo v květnu 2026 popsal novou doktrínu jako vrstvené opotřebování invazních sil. Při čínském obojživelném útoku, tedy scénáři, na který se Tchaj-wan primárně připravuje, by obrana fungovala takto:

• Námořní fáze: Masové nasazení útočných dronů a sebevražedných bezpilotních člunů proti vyloďovacím plavidlům a logistickým lodím ještě před dosažením pobřeží.
• Pobřežní fáze: FPV drony s protipancéřovými hlavicemi proti čerstvě vysazeným obrněncům, kombinované s přesnou dělostřeleckou palbou a protitankovými řízenými střelami.
• Pozemní fáze: Mobilní zdržovací operace, přenosné protidronové systémy a těžké tanky M1A2T Abrams pro ničení protivníka přímo na pláži.

Právě Abrams jsou důležitou součástí příběhu. Tchaj-wan objednal 108 kusů M1A2T o hmotnosti přibližně 63 tun, a tyto stroje v nové doktríně drony nenahrazují. Doplňují je. Tank zůstává klíčovou silou pro přímý boj na pobřeží, ale už nemá výsadní roli. Dron je levnější, postraditelnější a v počáteční fázi invaze potenciálně účinnější.

Dokážou FPV drony zastavit čínské tanky?

Otázka, která visí nad celým konceptem: obstojí levný dron proti moderní čínské obrněné technice? Odpověď není jednoznačná.

Čínský hlavní bojový tank Type 99A kombinuje kompozitní pancíř, reaktivní pancéřování a systém měkkého ničení JD-3 určený k rušení naváděných střel. Podle některých sekundárních analýz novější varianta Type 99B směřuje k systému aktivní ochrany GL-6, který by teoreticky mohl zachytit i dron. Jenže, a to je podstatné, rozsah skutečného zavedení těchto systémů v jednotkách čínské armády není nezávisle ověřen. Lehčí Type 15 se 105mm kanónem, určený pro horský a jižní terén, žádnou prokazatelně zavedenou ochranu proti FPV dronům podle otevřených zdrojů nemá.

Samy o sobě FPV drony moderní tank pravděpodobně nezastaví. Ale to ani není záměr. Tchajwanská doktrína je staví do role nástroje opotřebování: zdržet, poškodit, kanalizovat, zlevnit ničení jinými prostředky. Koordinovaný dvojitý útok dronem, následovaný zásahem protitankové řízené střely nebo přesnou dělostřeleckou palbou, to je kombinace, proti které nemá spolehlivou odpověď žádná armáda na světě. Ukrajina to dokázala v praxi.

Tchaj-wan není sám, a není první

Podobný institucionální posun probíhá napříč západními armádami. Americká námořní pěchota letos zřídila specializovaný útočný dronový tým právě kvůli šíření ozbrojených FPV dronů. Americká armáda v roce 2026 předvedla protitankový FPV systém v rámci výcviku 1. pěší divize. Kanadští vojáci v Lotyšsku cvičí boj v prostoru formovaném FPV drony a elektronickým rušením.

Česká armáda zatím veřejně akcentuje spíš výcvik na simulátorech, integraci dronů do širších operací a protidronovou obranu; experimentální cvičení Drone Shield 2024 se zaměřilo na detekci a rušení. Ostré FPV útoky na vyřazené obrněnce po tchajwanském vzoru v českém prostředí zatím veřejně dokumentovány nejsou. Rozdíl je pravděpodobně ve fázi zavádění a v tom, že Česko (na rozdíl od Tchaj-wanu) nečelí bezprostřední hrozbě obojživelné invaze.

Tchaj-wan je ale zajímavý právě tím, že ukrajinskou improvizaci nepřejímá jako improvizaci. Dělá z ní systém, s vlastním velitelstvím, rozpočtem, průmyslovou základnou a doktrínou. A to je posun, který by čínské plánovače obojživelného útoku měl znepokojovat víc než jakýkoli jednotlivý dron.

Článek Tchaj-wan obětuje vlastní tanky, aby se naučil ničit ty čínské. Zbraně z Ukrajiny změnily celou taktiku obrany ostrova se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč padly Leopardy

Řecko nabídlo Kypru vyřazované tanky Leopard 1A5. Podle médií šlo o 75 až 90 kusů, které měly posloužit přinejmenším jako přechodné řešení, než dorazí něco modernějšího. Kyperská národní garda na to kývla, ale jen do chvíle, než její delegace dorazila na osobní inspekci do Řecka.

Verdikt byl tvrdý. Jak informoval Philenews, nabízené kusy nesplňovaly operační požadavky ani jako dočasný mezikrok. Nešlo o politické gesto proti Německu nebo NATO. Šlo o stav konkrétních vozidel. Leopard 1A5 je tank s kanonem ráže pouhých 105 mm, hmotností kolem 42 tun a motorem o výkonu 818 koní (610 kW). I po modernizaci řízení palby systémem EMES 18 a přidání termovize zůstává platformou ze šedesátých let. Bez kvalitní renovace, náhradních dílů a kompletního podpůrného balíku nedává Kypru žádnou jistotu. Ukrajinská zkušenost to potvrzuje, tam k dodávkám Leopardů 1A5 Rheinmetall připojuje logistiku, výcvik i údržbu. Samotné převzetí starých korb nestačí.

Merkava: tank, který Izrael nikdy nepustil ven

A tak se Nikósie vrátila k původní preferenci. K izraelské Merkavě.

Merkava není jen „další západní tank“. Je to stroj, který Izrael vyvinul od nuly právě proto, aby nebyl závislý na cizích dodavatelích. Program vznikl po zkušenostech z válek, kdy se zahraniční partneři ukázali jako nespolehliví. Izraelské ministerstvo obrany označuje současnou verzi Mk IV za jeden z nejpokročilejších tanků na světě. A právě tady leží jádro problému: Izrael svůj nejcennější tank nikdy nikomu neprodal.

Technicky existuje precedent, do Filipín zamířila dvě obrněná mostní vozidla AVLB odvozená od podvozku Merkavy. Ale věžový hlavní bojový tank v čisté tankové konfiguraci? Ten veřejně potvrzeného zahraničního provozovatele dosud nemá.

Přitom se k tomu Izrael už jednou přiblížil. V červnu 2023 šéf divize SIBAT na izraelském ministerstvu obrany Jair Kulas potvrdil pokročilá jednání se dvěma zeměmi o prvním exportu použitých Merkav. Pak přišel říjen 2023 a válka v Gaze. V listopadu téhož roku izraelské ministerstvo obrany jednání oficiálně zmrazilo, IDF tanky akutně potřebovaly doma.

Tři tanky, tři světy

Pro pochopení toho, proč Kypr tak tvrdošíjně trvá na Merkavě, stačí položit vedle sebe tři stroje:

Leopard 1A5 je nejstarší a nejslabší článek. T-80U je rychlý a kompaktní, ale uvězněný v ruském muničním a servisním ekosystému, který se pro Kypr stává nedostupným. Merkava, ať už Mk3 nebo Mk4, představuje generační skok. Těžší pancéřování, modulární ochrana, západní ráže 120 mm kompatibilní se standardy NATO, moderní systém řízení boje. U Mk4 navíc aktivní ochranný systém Trophy, který v praxi prokázal schopnost zachytit protitankové střely.

Pro Kypr je klíčová ještě jedna věc. Merkava byla od začátku navržena pro obranný boj v regionu, který je klimaticky i terénně blízký východnímu Středomoří. Na malém ostrově, kde kyperská doktrína počítá s obranou proti početně silnějšímu protivníkovi, je to relevantní faktor.

Izraelské dilema: prodat, nebo si nechat?

V létě 2026 se téma Merkav pro Kypr vrátilo na stůl. Podle deníku Phileleftheros, citovaného dalšími kypersko-izraelskými médii, Nikósie obnovila jednání poté, co varianta s Leopardy definitivně padla. Izraelský ekonomický deník Globes popsal vnitřní spor v izraelském bezpečnostním establishmentu: zastánci prodeje argumentují posílením strategického partnera ve východním Středomoří, odpůrci varují, že IDF tanky stále intenzivně nasazuje v Gaze i Libanonu a nemůže si dovolit oslabovat vlastní zálohy.

Podle nás je nejreálnější variantou export starších Merkav Mk3. Izrael v roce 2025 schválil program na rozšíření domácí výroby nejnovější verze Mk4 Barak, což postupně uvolňuje starší kusy. Plně vybavené Mk4 s nejcitlivějšími technologiemi by si Izrael s největší pravděpodobností ponechal pro sebe, případně by nabídl exportně upravenou konfiguraci. Přesná cena ani počet tanků pro Kypr veřejně potvrzeny nejsou.

Obranné partnerství obou zemí přitom už běží na plné obrátky i mimo tanky. Kypr v roce 2024 převzal část izraelského systému protivzdušné obrany BARAK MX, což podle AP vyvolalo ostrou reakci Ankary. Turecké ministerstvo obrany sleduje kypersko-izraelské zbrojní sbližování nervózně, a případný příchod Merkav by tuto dynamiku ještě prohloubil.

Co to znamená pro rovnováhu na ostrově, a pro Česko

Samotný nákup tanků mocenskou rovnováhu na Kypru nepřeklopí. Květnová zpráva citovaná Cyprus Mail jasně uvádí, že vojenská převaha na ostrově nadále patří Turecku. Ale strategický signál je jednoznačný: Kypr se odpoutává od ruského obranného dědictví a zakotvuje se v izraelsko-západním ekosystému.

Česká republika stejný přechod prakticky dokončila. V červenci 2026 Armáda ČR oznámila kompletní převzetí tanků Leopard 2A4, čímž skončila éra východní tankové provenience. Ministerstvo obrany současně nahrazuje zastaralá BVP-2 ze sedmdesátých let 246 vozidly CV90. Kyperský příběh je tak dalším dílem evropské mozaiky, v níž země jedna po druhé opouštějí postsovětskou logistiku, munici a servis.

Přechod z ruské ráže 125 mm na západní 120 mm znamená pro Kypr výměnu celého zásobovacího řetězce: nové sklady munice, nový výcvik osádek i techniků, nové servisní návyky. Krátkodobě to bude stát peníze i čas. Dlouhodobě ale ostrov získá něco, co mu stárnoucí T-80U už dát nemohou: udržitelnou budoucnost těžkých pozemních sil, která nestojí na dobré vůli Moskvy.

Teď je tah na Izraeli. Pokud řekne ano, zapíše se Kypr do historie jako první země, která provozuje věžovou Merkavu mimo izraelské hranice. A Izrael udělá něco, co za půl století existence tohoto programu neudělal nikdy.

Článek Kypr odmítl německé Leopardy a tlačí Izrael k něčemu, co dosud nikdy neudělal. Chce jeho nejlepší tanky Merkava se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odkud se bere číslo 30 a co přesně vzniklo

Číslo třicet pochází z projevu ministra Chrenina ze září 2025, v němž uvedl, že na 140. opravném závodě probíhá generální oprava a modernizace třiceti tanků T-72 na standard T-72BM2. Nejde tedy o novou výrobu, nýbrž o přestavbu starších sovětských T-72B a T-72B1, které běloruská armáda provozuje od osmdesátých let. Specializovaný polský server ZBiAM následně popsal, že běloruská mechanizovaná brigáda má dva tankové prapory po jednatřiceti tancích; třicítka tedy odpovídá zhruba jednomu prapornímu kompletu. Kolik kusů dorazilo do Slonimu v první fyzické várce, Minsk transparentně nerozepsal; na oficiálních snímcích z předávacího ceremoniálu je vidět pět strojů.

Co modernizace přidala

Označení BM2 skrývá poměrně rozsáhlý zásah do elektroniky a ochrany, i když základní platforma zůstává totožná. Hlavní zbraní je stále 125mm kanon 2A46 schopný pálit všechny typy munice včetně řízené střely 9M119 Refleks s dosahem kolem pěti kilometrů; příslušníci 11. brigády už s ní podle telegramového kanálu jednotky aktivně cvičí. Motor o výkonu 840 koní (627 kW) posouvá čtyřicetitunový stroj na maximální rychlost kolem šedesáti kilometrů v hodině s dojezdem přibližně pět set kilometrů.

Hlavní novinky jsou jinde:

• Zaměřovač Sosna-U – vícekanálový systém s termovizí a televizním kanálem, který umožňuje palbu ve dne i v noci.
• Nový balistický počítač se soustavou meteorologických a balistických čidel.
• Režim řízení palby z místa velitele, takzvaný hunter-killer, kdy velitel předává cíl střelci bez ztráty času.
• Autonomní napájecí agregát, díky němuž tank může provozovat elektroniku bez běžícího hlavního motoru, což snižuje tepelnou a akustickou signaturu.
• Digitální radiostanice nové generace.
• Dynamická ochrana domácí výroby s protikumulativními clonami, která podle běloruského Státního vojensko-průmyslového výboru pokrývá větší plochu korby a věže než u ruského T-72B3.

Právě poslední bod Minsk rád zdůrazňuje. Výbor tvrdí, že T-72BM2 „prakticky nezaostává“ za ruským T-72B3 a v některých ohledech jej překonává. Vizuálně bloky dynamické ochrany připomínají ruský systém Relikt, přesné balistické parametry ale Bělorusko nezveřejnilo, takže jde spíš o deklaraci než o ověřitelný fakt.

Co na tancích chybí, a proč je to problém

Tady přichází klíčový rozpor. Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, zásadně přepsala pravidla přežití obrněné techniky. Podle analýzy britského think-tanku RUSI z roku 2025 je bojiště přetvořené miliony FPV dronů a ruská vozidla dnes běžně dostávají přídavné mříže, síťování a krátkodosahové elektronické rušiče. Útok shora, ať už od FPV dronu, nebo od střely s horním náletem, se stal jednou z nejčastějších příčin ztrát tanků.

Na oficiálních záběrech sériových T-72BM2 z roku 2026 přitom není vidět žádná střešní klec, žádná síť, žádný rušič a žádný aktivní ochranný systém typu hard-kill. Pro srovnání: americký Abrams ve verzi SEPv3 je dnes nabízen s izraelským systémem Trophy APS, který dokáže zachytit a zničit přilétající projektil ještě před dopadem. Německý Leopard 2A7 staví na kombinaci pasivní a kompozitní ochrany s možností integrace aktivních systémů. Běloruský BM2 nic takového nenese.

Vedle absence protidrónové ochrany analytici pracující s oficiálními fotografiemi upozorňují i na mezery v samotné dynamické ochraně. Bloky zřejmě plně nepokrývají horní čelní část korby, okolí věnce věže a horní čelní část věže, tedy přesně ty partie, kam míří moderní střely s horním náletem i FPV drony útočící ze strmého úhlu. Přímé vysvětlení z Minsku nezaznělo. Spíš než o konstrukční chybu jde podle všeho o vědomý kompromis: v těchto místech se střetává potřeba zachovat náměr hlavně, výhled posádky a volný pohyb věže s požadavkem na maximální pokrytí. Prioritu zjevně dostaly řízení palby, optika a klasická reaktivní ochrana, nikoli plná adaptace na drony.

Širší kontext: Bělorusko jako ruské předpolí

Dodávka jednoho praporního celku modernizovaných tanků sama o sobě nepřepisuje bezpečnostní rovnováhu na východním křídle NATO. Důležitější je, do jakého obrazu zapadá. Podle Výzkumné služby Kongresu z ledna 2026 je Bělorusko stále těsněji integrováno do ruské vojenské architektury: sdílí protivzdušnou obranu, pravidelně pořádá společná cvičení a asi dvě třetiny běloruského obchodu směřují do Ruska. Investigace OCCRP navíc odhalila, že běloruské firmy dodávají ruskému zbrojnímu průmyslu klíčové komponenty (optiku, zaměřovače, podvozky) a ruská závislost na běloruské optoelektronice je podle ukrajinské rozvědky mimořádně vysoká.

Samotný T-72BM2 je v tomto kontextu praktický způsob, jak levně prodloužit život stárnoucí flotile bez nákupu zcela nových strojů. Pro Minsk je to politicky i ekonomicky průchodnější cesta než pořízení tanků nové generace. Ale „modernizovaný“ neznamená totéž co „plně připravený na současné bojiště“.

Co to znamená pro NATO, a pro Česko

Pro Alianci je přítomnost vylepšených tanků sto kilometrů od polské hranice spíš potvrzením trendu než překvapením. Bělorusko systematicky posiluje své západní velení a T-72BM2 je toho nejnovějším projevem. Pro Česko jako člena NATO to není důvod k okamžité změně plánů, ale další argument pro pokračování v posilování východního křídla Aliance.

Tank, který vidí lépe a střílí přesněji než jeho předchůdce, je nepochybně nebezpečnější než holý T-72B z osmdesátých let. Jenže v éře, kdy levný dron za pár tisíc korun dokáže zničit stroj za desítky milionů, je modernizace bez protidrónové ochrany jako nový zámek na dveřích bez střechy.

Článek Bělorusko dostalo 30 modernizovaných tanků T-72BM2, aby střežilo hranice NATO. Klíčovou ochranu ale konstruktéři vynechali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý vlk z osmdesátých let: proč vede T-80U

Nečekaným lídrem žebříčku není žádná novinka. Je jím T-80U, sovětský tank, jehož konstrukce sahá do poloviny osmdesátých let. Britský armádní manuál z roku 1996 uvádí jeho bojovou hmotnost 46 tun a měrný tlak pouhých 0,93 kg/cm². To je hodnota, se kterou se dnes nemůže měřit žádný z hlavních konkurentů.

Proč tak dobré číslo? Kombinace nízké hmotnosti, širokých pásů a dlouhé styčné plochy s terénem. Prostě konstrukční proporce, které v éře bez přídavného reaktivního pancíře, protiminových kitů a digitálních systémů velení nemusely řešit každou další tunu navíc. Švédské odtajněné terénní zkoušky z let 1993–1994 potvrzují, že T-80U byl za denního světla v těžkém terénu mimořádně rychlý a překonával překážky s přehledem. Ovšem za tuto výhodu platil jinde: švédští hodnotitelé kritizovali žalostnou couvací rychlost, noční řízení prakticky naslepo a extrémní spotřebu plynové turbíny. Nízký tlak na půdu tedy rozhodně není zadarmo.

T-90M versus západní těžké váhy: čísla mluví jasně

Novější ruský T-90M Proryv váží přibližně 51 tun. Podle zrcadleného technického manuálu dosahuje měrného tlaku 1,04 kg/cm², a toto číslo sedí i na nezávislý přepočet ze šířky pásu 580 mm a délky opěrné plochy 4 290 mm. Oproti T-80U je to zhruba o 12 % horší výsledek. Pět tun navíc v podobě modernějšího pancíře a elektroniky se v bahně prostě projeví.

Jak si vedou západní stroje? Přehled klíčových hodnot:

Americký M1A2 Abrams s hodnotou 1,08 kg/cm² (15,4 psi) končí v tomto srovnání poslední. U Leopardu 2A7V oficiální stránka KNDS potvrzuje hmotnost pod 69 tun, ale měrný tlak přímo neuvádí. Náš přepočet z veřejně dostupné geometrie pásů (šířka 635 mm, délka styku 4,95 m) a hmotnosti 66,5 tuny dává přibližně 1,06 kg/cm². Souboj s T-90M je tedy těsný, ale ruský stroj vychází o chlup lépe.

Zvláštní případ je francouzský Leclerc. Starší verze s hmotností 55,6 tuny dosahovala skvělých 0,90 kg/cm², tedy ještě lépe než T-80U. Jenže dnešní modernizace XLR je výrazně těžší a oficiální datasheet KNDS France pro ni měrný tlak vůbec neuvádí. Prezentovat starý údaj jako platný pro současnou verzi by bylo zavádějící.

Každá tuna přídavné ochrany se v bahně vrátí jako účet

Proč jsou moderní tanky tak těžké? Odpověď je jednoduchá: ochrana. Přídavné reaktivní pancíře, protiminové kity, systémy aktivní ochrany, digitální velení, pomocné generátory, to vše přidává tuny. Leopard 2A7V oproti původnímu A4 přibral řádově deset tun. Abrams ve verzi SEPv3, kterou právě přebírá Polsko, se pohybuje kolem 65–70 tun podle konfigurace. Každý kilogram navíc zlepšuje přežitelnost posádky, ale zhoršuje fyzikální rovnici v měkkém terénu.

A to není akademická debata. Analýza CSIS připomíná, že ukrajinská rasputice, období jarního tání, proměňuje krajinu doslova v moře bahna. Americká vojenská univerzita ve svém přehledu z roku 2024 popisuje, jak po oblevě v roce 2022 byly ruské kolony tlačeny na silnice, protože i pásová technika měla v podmáčených polích vážné problémy. Jakmile se mechanizovaná jednotka kanalizuje do několika průjezdných koridorů, stává se snadným cílem pro miny, dělostřelectvo a drony. Ve válce, která na Ukrajině trvá už více než čtyři roky, je tohle každodenní realita.

Co to znamená pro středoevropské armády

Česká armáda letos v červenci dokončila přezbrojení 73. tankového praporu na Leopard 2A4. Polsko přebírá M1A2 SEPv3, Slovensko získalo patnáct Leopardů 2A4 výměnou za BVP-1 pro Ukrajinu a Maďarsko zavedlo 44 kusů Leopard 2A7HU. Visegrádská čtyřka tedy provozuje právě ty stroje, které v disciplíně měrného tlaku na půdu vycházejí hůř.

Znamená to, že armády NATO udělaly chybu? Ne. Britský think-tank RUSI ve své analýze z roku 2025 zdůrazňuje, že pancíř zůstává pro útočné operace nepostradatelný, a západní tanky nabízejí moderní optiku, digitální systémy velení, programovatelnou munici a celkově vyšší přežitelnost posádky. Ukrajinské posádky podle téže studie oceňují přežitelnost západních strojů, ale velitelé kritizují jejich hmotnost a obtížnější opravitelnost v polních podmínkách. Rozumný závěr není zbavit se těžkých tanků, ale držet jejich hmotnost pod kontrolou, investovat do vyprošťovacích kapacit a pečlivě volit, jaké přídavné pancéřové balíky skutečně potřebují.

Fyziku neoklamou ani nejdražší modernizace. Starý T-80U to dokazuje pokaždé, když jeho pásy přejedou bahno, ve kterém by novější a těžší stroj už hledal pomoc ženistů.

Článek Fyzika rozhodla: T-90M prohrál v průchodnosti terénem s nečekaným lídrem, ale Abrams i Leopard 2 si namazal na chleba se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se britský tank dostal do Sovětského svazu

Chieftain Mk5P byl exportní verzí tanku, který The Tank Museum označuje za jeden z nejdůležitějších britských poválečných strojů. Británie ho dodávala Íránu jako součást rozsáhlých zbrojních kontraktů ještě za vlády šáha. Po vypuknutí íránsko-irácké války se ale tyto tanky ocitly v přímém boji a některé padly do rukou iráckých vojáků. Irák jako sovětský spojenec předal ukořistěný kus do SSSR.

Veřejně dostupný sovětský materiál neuvádí přesnou bitvu ani datum předání. Jisté je, že v roce 1983 už sovětští inženýři měli k dispozici kompletní stroj o hmotnosti 54,8 tuny, z čehož samotný pancíř korby a věže tvořil 29 tun, tedy 53 % celkové váhy. Už to samo o sobě vypovídá o britské konstrukční filozofii: ochrana a palebná síla na prvním místě, mobilita až za nimi.

Co přesně Sověti měřili a počítali

Sovětská studie nebyla pouhým ostřelováním. Šlo o systematické balistické vyhodnocení. Inženýři změřili tloušťky a sklony pancéřových desek, zkoumali metalurgii litých i válcovaných částí a na základě těchto dat vypočítali průbojnost konkrétních sovětských střel na konkrétních vzdálenostech. Výsledkem byla podrobná tabulka zahrnující munici ráží 100 mm, 115 mm a 125 mm.

Horní čelní část korby a čelo věže Chieftainu vykazovaly horizontální ekvivalent nepřesahující 250 mm homogenní oceli. Na svou dobu to bylo hodně, víc než u amerického M60 s čelem věže kolem 250 mm a výrazně víc než u německého Leopardu 1, jehož pancíř se pohyboval mezi pouhými 10 a 70 mm. Chieftain byl zkrátka v rámci západních ocelově pancéřovaných tanků jedním z nejtvrdších čelních cílů.

Jenže Sověti zároveň konstatovali zásadní slabinu: tank neměl žádnou skutečnou protikumulativní ochranu. Boční a zadní partie nabízely jen ochranu proti střepinám a pěchotním zbraním. Britská škola vědomě soustředila hmotnost do čelní projekce, kde očekávala hlavní zásahy; zbytek obětovala.

Kanón T-55 proti čelu Chieftainu: marný pokus

Tank T-55, páteř sovětských obrněných sil od konce padesátých let, nesl 100mm kanón D-10T. Sovětská studie pracovala se dvěma typy kinetické munice, průbojnou střelou BR-412B a podkaliberní BM-8. Závěr byl jednoznačný: čelní pancíř Chieftainu zajišťuje ochranu proti oběma typům na vzdálenost 500 metrů.

V praxi to znamenalo, že T-55 by v čelním souboji Chieftain neprorazil ani na přímý dostřel. Britský tank přitom disponoval 120mm rýhovaným kanónem L11A5 s efektivním dostřelem přes dva kilometry, mohl tedy T-55 zasáhnout dávno předtím, než by se sovětský stroj dostal do jakékoli užitečné vzdálenosti.

Důležitá korekce ale zní: toto platí výhradně pro čelní střet s kinetickou municí. Sověti ve studii výslovně píší, že všechny zvažované kumulativní (HEAT) střely mohou Chieftain prorazit na všech realistických bojových vzdálenostech. Takže T-55 „neměl šanci“ čelně s průbojnými střelami, ale s kumulativní municí nebo při zásahu do boku či zádě už situace vypadala jinak.

T-62 jako přechodný soupeř a T-72 jako konečná odpověď

Tank T-62 se 115mm hladkým kanónem U-5TS a podkaliberní střelou BM-6 představoval mezistupeň. Sovětský závěr říká, že čelo Chieftainu drží proti této munici zhruba do 1 600 metrů. Pod touto hranicí už měl T-62 reálnou šanci na čelní průnik. Chieftain tedy zůstával tvrdým cílem, ale už ne nedotknutelným.

A pak přišel T-72 se 125mm hladkým kanónem 2A46 (označovaným také D-81TM), schopným kadence šest až osm ran za minutu díky automatickému nabíječi. Sovětská tabulka uvádí dvě podkaliberní střely, 3BM-9 a 3BM-15 typu APFSDS (průbojné s oddělovací objímkou a stabilizované šípovými křidélky). Závěr studie je drtivý: ochrana Chieftainu proti těmto střelám není zajištěna a tank lze prorazit ze vzdálenosti větší než 3 000 metrů.

Tři kilometry. To je vzdálenost, na které se tankový souboj teprve začíná. Chieftain by byl zranitelný dřív, než by vůbec mohl efektivně odpovědět. Právě tady leží faktický základ tvrzení, že T-72 ho „roztrhal“; nejde o doslovné roztrhání, ale o balistický přebytek tak výrazný, že čelní pancíř Chieftainu přestal plnit svou základní funkci.

Od homogenní oceli ke Chobhamu: generační skok

Sovětská studie z roku 1983 vlastně dokumentuje konec jedné éry. Chieftain nebyl špatný tank, byl vrcholem toho, co šlo vytěžit z homogenního ocelového pancíře. Ale moderní 125mm APFSDS střely definitivně překonaly i ten nejtlustší ocelový štít.

Britové si toho byli vědomi. Nástupce Challenger 1, který vstoupil do služby v roce 1983, už nesl kompozitní ochranu typu Chobham (později označovanou Pageant). Princip spočíval v narušení penetrátoru podkaliberní střely a rozptýlení kumulativního paprsku pomocí vrstev keramiky, kovu a dalších materiálů. Byl to přesně ten skok, který Chieftain potřeboval, a který přišel právě ve chvíli, kdy sovětská studie potvrzovala, že ocelový pancíř už nestačí.

Zajímavé je i to, jak se výsledky podobných testů šířily v rámci Varšavské smlouvy. Podle Vojenského historického ústavu pracovaly československé jednotky při cvičeních jako DUNAJ-86 se společnými výcvikovými plány, studovaly bojové možnosti pravděpodobného nepřítele a dokumentace se zpracovávala v ruštině. Československo navíc patřilo k hlavním výrobcům sovětské tankové techniky pro celý blok. Je proto velmi pravděpodobné, že závěry o zranitelnosti západních tanků se promítaly i do výcviku československých tankistů, i když přímý dokument odkazující zrovna na test Chieftainu se nám dohledat nepodařilo.

Chieftain Mk5P zůstává fascinujícím svědectvím o tom, jak rychle se ve studené válce měnila rovnováha mezi pancířem a střelou. Tank, který ještě suverénně odolával celé generaci sovětských strojů, se během necelého desetiletí stal zranitelným cílem; ne proto, že by byl slabý, ale proto, že protivník nezůstal stát na místě.

Článek Sověti ukořistili britský tank Chieftain a ostřelovali ho vlastními děly. Kanón z T-55 neměl šanci, ale T-72 ho roztrhal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak to funguje: ne kouř, ale vícespektrální maskování

Označení „kouřová clona“ je zjednodušení, které systému trochu křivdí. S-KAPS Counter Drone pracuje s municí rodiny Galix, kterou Lacroix vyvíjí už desítky let. Nejde o klasický dýmový granát, ale o aerosolovou směs navrženou tak, aby blokovala viditelné světlo, infračervené záření i milimetrové vlny. Cílem je přerušit elektrooptický kontakt mezi dronem a vozidlem, v praxi to znamená, že operátor FPV dronu nebo automatický naváděcí systém ztratí obraz cíle v rozhodujícím okamžiku terminální fáze útoku.

Detekci hrozby zajišťují dva čistě pasivní senzory. Modul HADDES od MC2 Technologies zachycuje rádiofrekvenční emise dronu, aniž by sám cokoliv vysílal, žádný radar, žádný signál, který by prozradil pozici vozidla. Druhý senzor, PeriSight Top Attack od Bertin Technologies, je pasivní infračervený detektor s 360° pokrytím horní hemisféry, navržený specificky proti útokům shora. Výrobce u něj uvádí shodu s vojenskými normami MIL-STD-810-G a STANAG 4370, což naznačuje, že nejde o pouhou veletržní maketu, ale o hardwarově zralý produkt.

Jakmile senzory identifikují přilétající hrozbu, řídicí jednotka spustí odpal maskovací munice Galix. Vozidlo se zahalí do aerosolu a dron, pokud je závislý na vizuálním nebo infračerveném navedení, přijde o cíl. Posádka mezitím dostane čas na manévr, změnu pozice nebo aktivaci dalších obranných vrstev.

Co výrobci neprozradili, a proč je to podstatné

Zní to elegantně. Problém je v tom, co ve veřejných materiálech chybí. Výrobci nepublikují, jak dlouho aerosolová clona vydrží. Neuvádějí reakční dobu od detekce po odpal. Nezmiňují, kolik granátů Galix jedna konfigurace nese ani jak rychle se doplňují v bojových podmínkách. A hlavně nikde neexistují veřejně dostupná data o úspěšnosti systému v reálném boji.

Francouzské konsorcium uvádí, že systém prošel demonstracemi pro francouzský zbrojní úřad DGA už v roce 2024, následovaly ukázky na cvičení Scorpion Days a demonstracích NATO v roce 2025. To potvrzuje, že S-KAPS Counter Drone není narychlo slepený exponát pro veletržní stánek. Zároveň ale demonstrace pro zadavatele a skutečný boj proti FPV dronům řízeným zkušeným operátorem na ukrajinské frontě jsou dvě zásadně odlišné věci.

Další otázka míří na autonomní drony. Modul HADDES zachytává rádiofrekvenční emise; pokud ale dron v závěrečné fázi letu nevysílá žádný signál a letí autonomně na základě inerciální navigace nebo strojového vidění, hlavní detekční výhoda HADDES odpadá. Bertin Technologies tvrdí, že PeriSight Top Attack si poradí i s drony naváděnými přes optické vlákno, které rovněž nevysílají RF signál. Veřejně dostupné zdroje ale toto tvrzení nijak kvantifikovaně nedokládají.

Proč „jen oslepit“ nemusí být málo

Na první pohled působí soft-kill přístup jako rezignace. Proč dron nezničit, když existují systémy, které to dokážou? Odpověď je pragmatičtější, než by se zdálo.

Izraelský Trophy od firmy Rafael je dnes asi nejznámější hard-kill systém aktivní ochrany. Radarově detekuje příchozí hrozbu a fyzicky ji ničí vlastní protimunicí. Aktuální materiály Rafaelu už uvádějí i schopnosti proti útokům shora a proti dronům. Britská armáda testuje Trophy pro své tanky Challenger 3. Jenže hard-kill systém aktivní ochrany má vlastní limity: aktivní radar prozrazuje pozici vozidla, zásoby protimunice jsou omezené a integrace na platformu je složitá a drahá.

Francouzský přístup jde opačnou cestou. Žádné vlastní vyzařování, žádná protimunice, která může dojít po několika zásazích. Místo toho diskrétnost a snaha koupit posádce sekundy. Na moderním bojišti, kde válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a kde jediný FPV dron za pár tisíc korun dokáže zničit tank za desítky milionů, mohou i tři sekundy navíc znamenat rozdíl mezi životem a smrtí osádky.

Americká firma BAE Systems představila v květnu 2026 vlastní soft-kill systém ROOK pro americkou armádu, postavený na podobné logice: soft-kill šetří zásobu hard-kill protiopatření a doplňuje je. Nejde tedy o francouzskou excentricitu, ale o širší trend v NATO.

Vrstvená obrana: žádný systém nestačí sám

Americká studie „Small Drones, Big Problems“ publikovaná v červnu 2026 to říká bez obalu: narušení funkce dronu bez jeho fyzického zničení nefunguje jako samostatné řešení. Musí být integrováno, natrénováno a kombinováno s dalšími vrstvami. Plně autonomní drony mohou být tímto přístupem zasaženy méně spolehlivě.

Trend v NATO proto směřuje k vrstvení. Britové integrují hard-kill systém Trophy na Challengery 3. Nizozemsko modernizuje své kolové transportéry Boxer o dálkově ovládané zbraňové stanice se schopností boje proti dronům přímo na vozidle a zároveň pořizuje 22 mobilních protiletadlových systémů Skyranger 30 na pásovém podvozku pro ochranu celých brigád. Nikdo nesází na jednu kartu.

Česká armáda zatím veřejně akcentuje jinou cestu. Systém MANPACK G slouží k elektronickému rušení komerčních i improvizovaných dronů včetně FPV. Opavský 53. pluk předváděl elektromagnetickou eliminaci dronu a má dostat mobilní systémy elektronického boje ES-RA. Palubní aerosolový systém typu S-KAPS v českých akvizičních plánech veřejně nefiguruje, prioritou je elektronický boj a mobilní protidronová ochrana.

Co S-KAPS Counter Drone skutečně je, a co není

Nejpoctivější popis systému zní takto: je to francouzská odpověď na problém, který nemá jednoduché řešení. Několik sekund maskování, během kterých posádka může manévrovat a další obranné vrstvy mohou zasáhnout. Není to zázračný štít. Není to definitivní odpověď na FPV drony, barážující munici ani na budoucí autonomní roje. Je to jedna vrstva v systému, který jich potřebuje několik.

Výrobci to ostatně sami naznačují. Oficiální článek Eurosatory uvádí, že se „zvažují i další metody“. Francouzské konsorcium neprodává iluzi neprůstřelnosti. Prodává čas, pár vteřin, během kterých se aerosol rozptýlí, ale posádka už nemusí být tam, kam dron mířil.

Na bojišti, kde o přežití rozhodují zlomky sekund, to může být dost. Ale jen tehdy, když to není jediné, co tank chrání.

Článek Francouzi chtějí chránit tanky před ruskými drony kouřovou clonou. Neničí je, jen je na chvíli „oslepí“ a doufají v nejlepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Francie skutečně ztratila, a co si zachovala

Jádro ruského posměšku stojí na reálném faktu. Podle Le Monde byla výrobní linka na nové tanky Leclerc uzavřena v roce 2007 kvůli nedostatku dalších objednávek; po dokončení francouzských a emirátských sérií prostě nebylo pro koho vyrábět. Francie dnes skutečně neumí rychle rozjet sériovou produkci nových Leclerců z aktivní národní linky.

Absolutní výklad „Francie neumí tanky“ je ale propagandistická zkratka. Společnost KNDS France průběžně modernizuje stávající Leclercy na standard XLR a na veletrhu Eurosatory 2026 představila koncept CAPINT, zcela nový tank s bezosádkovou věží ASCALON, protidronovou ochranou, otevřenou digitální architekturou a napojením na robotické wingmany. Háček? Podvozek už není francouzský. KNDS pro CAPINT zvolila korbu německého Leopardu 2A8. Francie si drží věže, kanony, digitalizaci a systémovou integraci, ale jako základ bere německou platformu. To je přesně ten paradox, který ruská média přehlížejí, protože se jim nehodí do narativu.

MARTE: eurotank, který není jen slogan

Zkratka MARTE znamená Main ARmoured Tank of Europe a jde o projekt financovaný z Evropského obranného fondu. Oficiálně odstartoval 1. prosince 2024 jako dvouletá studie a návrh nové evropské tankové platformy. Koordinátorem je německý Rheinmetall a v konsorciu sedí 51 subjektů z jedenácti členských států EU plus Norsko. Mezi podporujícími ministerstvy obrany jsou vedle Německa i Estonsko, Itálie, Řecko, Polsko a další.

Proč je důležité, že projekt vede Rheinmetall, a ne KNDS? Protože Francie v MARTE nefiguruje, ani mezi ministerstvy obrany, ani v konsorciu. Současně Paříž a Berlín v červenci 2026 na společné radě obrany fakticky odepsaly původní francouzsko-německý program MGCS. Podle závěrů Elysejského paláce byl MGCS převeden do čistě výzkumného režimu a proof-of-concept pro kolaborativní boj a autonomní systémy. Cesta k jednomu společnému francouzsko-německému tanku se tak rozplynula.

Podle nás to znamená jediné: Francie z evropské tankové hry nezmizela, ale z pozice výrobce kompletního národního tanku se posouvá do role partnera, který nabízí subsystémy a přechodová řešení. Vlastní sériový stroj zatím nemá.

Estonci nejsou do počtu

Na první pohled působí účast Estonska v projektu budoucího těžkého tanku absurdně, země s populací 1,3 milionu a armádou čítající tisíce vojáků. Jenže MARTE není jen o svařování korby. Estonsko je přítomné dvojím způsobem: estonské ministerstvo obrany patří mezi jedenáct resortů, které projekt podporují jako budoucí zákazníci, a v konsorciu jsou tři estonské firmy (CAFA Tech, Rantelon a Wayren). Jejich přesné pracovní balíky zatím nejsou veřejné, ale v projektu zaměřeném na senzory, síťovou architekturu a subsystémy dává účast technologických firem z pobaltské země dobrý smysl. Pro malý stát na hranici s Ruskem je klíčové být u definice standardu, ne nutně vyrábět celý tank.

Do března 2026 projekt MARTE dokončil operační koncept (CONOPS) a harmonizované požadavky jedenácti armád. Míří na předběžný konstrukční přezkum. To je víc než politický slogan, i když k prototypu je ještě daleko; cíl hovoří o novém tanku kolem roku 2035.

Jak si MARTE stojí ve světovém kontextu

Současný Leopard 2A8, který si objednalo i Česko v počtu 44 kusů s rámcem až 77 strojů, nabízí kanon ráže 120 mm L55A1, čtyřčlennou osádku, zásobu 42 kusů munice, hmotnost kolem 62–64 tun, silniční rychlost do 60 km/h a dojezd pod 400 kilometrů. Tvrdá čísla k MARTE zatím zveřejněna nejsou, ale směr je čitelný z evropských demonstrátorů: menší osádka, vyšší automatizace, bezosádková věž, protidronová vrstva a otevřená digitální architektura.

Podobnou logikou se řídí i americký M1E3, nástupce Abramsu, který zdůrazňuje nižší hmotnost, menší logistickou stopu, ochranu proti dronům a nástroje umělé inteligence. Na opačném konci spektra stojí ruský T-14 Armata se 125mm kanonem 2A82 a bezosádkovou věží, ikona „tanku budoucnosti“, která ale po více než dekádě existuje jen v mizivém počtu kusů a do sériové výroby se nikdy pořádně nedostala. Právě Armata ukazuje, že mít ambiciózní koncept nestačí. Důležité je dotáhnout ho do série. A to je výzva, která čeká i MARTE.

Co to znamená pro Česko

Česká republika v programu MARTE nefiguruje. Praha se v letech 2025–2026 jasně ukotvila v leopardí větvi podpisem závazné objednávky na Leopardy 2A8 s dodávkami plánovanými od roku 2028 do roku 2031. Pro českou armádu, která dosud provozuje stárnoucí T-72M4 CZ a starší Leopardy 2A4, je to zásadní modernizační skok.

MARTE může být pro Česko relevantní až jako velmi vzdálený nástupce, evropský standard někdy po roce 2040. Rozbíjet právě podepsanou leopardí trajektorii kvůli projektu, který je zatím ve fázi studie, by nedávalo smysl. Pokud ale MARTE skutečně dospěje k sériovému tanku, Česko jako provozovatel leopardí platformy bude mít k přechodu blíž než země s úplně jinou technikou.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, do celého procesu tlačí urgenci. Drony, útoky shora, síťové sdílení dat, to vše mění pravidla hry a požadavky MARTE výslovně zahrnují poučení z probíhajících konfliktů. Rusko se může Francii vysmívat, ale samo nedokázalo dostat Armatu do série. Evropa má aspoň plán, a tentokrát i jedenáct armád, které ho chtějí zaplatit.

Článek „Francie neumí vyrobit jediný tank, výrobní linky zavřela,“ vysmívají se Rusové. Nový „eurotank“ vzniká s Estonci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je klecová ochrana a proč ji Rusové montují

Klecová ochrana, v ukrajinském žargonu „mangal“, je přídavná mřížová konstrukce z ocelových prutů nebo plechů, montovaná nad věží, na střeše nebo kolem zadní části vozidla. Princip je jednoduchý: narušit funkci kumulativní hlavice tím, že ji buď poškodí ještě před dopadem na hlavní pancíř, zničí její zapalovač, nebo vyvolá detonaci v nevhodném okamžiku a geometrii. Americký vládní dokument o programu pozemních bojových vozidel výslovně uvádí, že klecová ochrana není stoprocentní: při určitém úhlu zásahu může hlavice fungovat normálně, a větší odstup od pancíře jí paradoxně může i pomoci.

Důležité je, že klece nejsou jen „ruský bizár“. Francouzská armáda v červnu 2026 veřejně ukázala tank Leclerc s protidronovou střešní klecí, tedy stejný koncept, který byl ještě nedávno na sociálních sítích terčem posměchu. Klec jako taková není mrtvá myšlenka. Problém nastává ve chvíli, kdy protivník přestane spoléhat na klasickou kumulativní nálož a nasadí něco, proti čemu mříž z ocelových prutů jednoduše nepomůže.

EFP hlavice: jiný princip, jiný problém pro obrněnce

Klasická kumulativní hlavice vytváří při detonaci vysokorychlostní proud roztaveného kovu, který propaluje pancíř. Její účinnost je ale citlivá na správný odstup od cíle a na geometrii dopadu. Právě tady klecová ochrana může zasáhnout: naruší geometrii, změní odstup, poškodí zapalovač.

Hlavice typu EFP funguje jinak. Místo úzkého proudu vytváří při výbuchu kompaktní kovový projektil, „úderné jádro“, letící vysokou rychlostí. Tento projektil je podstatně méně citlivý na to, jestli cestou proletí mřížovinou, nebo ne. Klec ho nezastaví, nerozladí a neodchýlí. Právě proto výrobce UB80D10-EFP výslovně zmiňuje schopnost zasahovat techniku vybavenou „mangaly“.

Podle údajů zveřejněných v reportu z akce Brave1 Advantage má hlavice průbojnost 50 mm pancíře. To není číslo, které by znamenalo čelní průnik hlavního bojového tanku: čelní horní deska T-72M má složenou tloušťku přes 200 mm a efektivní ochranu proti kumulativním hlavicím až kolem 450 mm ekvivalentu válcovaného pancíře. Jenže strop věže téhož tanku má tloušťku přibližně 45 mm, místy kolem 65 mm. A právě strop je místo, kam FPV dron při útoku shora míří. Padesát milimetrů průbojnosti tedy není argument na čelní souboj s tankem, ale je to velmi reálná hrozba při útoku na horní plochy a na veškerou lehce obrněnou techniku, která tvoří páteř ruských mechanizovaných kolon: BMP, BTR, MT-LB a další.

Parametry UB80D10-EFP: co umí a co ne

Samotná platforma je 25cm FPV dron (10 palců), tedy kategorie, kterou dnes na ukrajinské frontě používají obě strany v tisících kusů denně. Odlišuje ho výbava:

• Bojová část: 3 kg, hlavice s výbušným úderným jádrem (EFP) a tříštivotrhavým účinkem
• Průbojnost: 50 mm pancíře dle výrobce
• Dosah (rádiová verze): až 30 km
• Dosah (optické vlákno): 25–30 km, s výhledem na 40 km
• Rychlost: 130 km/h
• Kamera: denní i noční
• Spojení: analogové i digitální
• Modularita: možnost osazení i 82mm minou; plánován modul automatického navedení na cíl

Optické vlákno je klíčový detail. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala, že elektronický boj dokáže rádiově řízené drony spolehlivě rušit. Ukrajinské testy nové generace FPV dronů na optickém vlákně přitom prokázaly schopnost zasáhnout cíl i pod intenzivním rušením na vzdálenost přes 25 km. Nevýhoda je logistika cívky a riziko fyzického přerušení kabelu, ale výhoda, praktická imunita vůči elektronickému boji, to v současném prostředí daleko převažuje.

Není to osamocený experiment

Důležitý kontext: koncept „levný FPV dron plus specializovaná protipancéřová hlavice“ už dávno není jen ukrajinská improvizace. Americká armáda veřejně popsala modulární bojový náklad Shank pro FPV mise, který využívá existující schopnost EFP hlavic. V květnu 2026 vojáci 1. pěší divize předvedli levný FPV dron se SLAM municí určenou pro útok shora na obrněné cíle. Trend je jasný: to, co Ukrajina vyvíjí pod tlakem denního boje, armády NATO začínají institucionalizovat.

Pro srovnání s jiným ukrajinským dronem: VYRIJ 15 od stejnojmenné firmy drží podle oficiálního webu výrobce rekord zásahu na 82 km, přičemž čerstvý červencový report mluví už o 110 km s navedením pomocí umělé inteligence a odnímatelným křídlem. Jenže VYRIJ 15 nese hlavici o hmotnosti 850 gramů a míří na hlubší dosah. UB80D10-EFP je opačná filozofie: kratší dolet, ale tříkilogramová bojová část optimalizovaná na průnik pancíře. Každý z těchto dronů řeší jinou taktickou potřebu.

Cesta na frontu: kodifikace jako klíč

Ani sebelepší prototyp neznamená nic, dokud se nedostane do rukou vojáků. Na Ukrajině k tomu vede proces kodifikace, tedy formální certifikace, bez které dron nemůže vstoupit do oficiálního katalogu a být běžně objednáván armádou. Ukrajinské ministerstvo obrany letos tento proces zjednodušilo a oddělilo ho od formálního potvrzení urgentní potřeby, což cestu od prototypu k objednávce výrazně zkracuje.

Výrobce Ukrainian Armor uvedl, že objednávky budou možné jeden až dva měsíce po dokončení kodifikace. Přesné datum kodifikace zveřejněno nebylo, stejně jako výrobní kapacita firmy. Při hladkém průběhu se dá realisticky počítat s dostupností nejdříve na konci léta nebo na začátku podzimu 2026.

V Česku přitom tento vývoj pozorně sledujeme. Kolínská firma U&C patří k největším evropským producentům bezpilotních prostředků, pardubická Explosia disponuje know-how v oblasti výbušnin a munice, RETIA vyvíjí protidronové systémy a v Písku letos vzniklo první profesionální výcvikové středisko pro operátory dronů. Veřejně potvrzený český program FPV s EFP hlavicí sice zatím neexistuje, ale průmyslový základ pro něj ano.

Klecová ochrana nezmizí ze střech ruských tanků přes noc: je levná, rychle montovatelná a proti části hrozeb stále něco znamená. Jenže s každou další generací FPV hlavic se z ní stává tenčí a tenčí pojistka. UB80D10-EFP je přesně ten typ zbraně, který tuto pojistku dál oslabuje, ne proto, že by tanky učinil bezbranné, ale proto, že improvizovaná mříž z ocelových prutů proti údernému jádru letícímu stovky metrů za sekundu prostě nestačí.

Článek Klecová ochrana ruských tanků je k ničemu. Ukrajinci vyvinuli dron s průbojnou hlavicí, která ji hravě proráží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Ukrajina naučila francouzské generály

Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, přepsala učebnice obrněného boje. Francouzská DGA před poslanci pojmenovala tři klíčové lekce. Za prvé: ekonomická neudržitelnost situace, kdy drahá řízená střela ničí levný dron za pár tisíc korun, a takových dronů přilétají tisíce denně. Za druhé: nutnost masové a rychlé adaptace, Ukrajinci spotřebovávají miliony dronů ročně a technika zastarává v řádu měsíců. Za třetí: návrat ženijního průlomu jako kritické schopnosti, protože hustá minová pole dokážou zastavit i nejmodernější obrněnce dřív, než se dostanou na dostřel.

Leclerc XLR je přitom na papíře vynikající stroj. Hladkohlavňový kanón ráže 120 mm s délkou hlavně 52 ráží, automatické nabíjení, tříčlenná osádka, motor o výkonu 1 100 kW (1 500 koní), modulární ochrana proti RPG, minám i improvizovaným náložím a plná digitální integrace v systému Scorpion. Jenže ukrajinská zkušenost ukazuje, že i špičkový tank je zranitelný, pokud nad ním permanentně visí průzkumné a útočné drony, před ním leží kilometry zaminovaného terénu a kolem dopadá přesná dělostřelecká palba. Tank potřebuje ekosystém, a právě ten Francie dosud nemá.

CAPINT: most přes propast

Koncept CAPINT, jak ho KNDS představilo na Eurosatory, není pouhá maketa z veletrhu. Podvozek vychází z osvědčeného Leopardu 2A8, pohání ho dieselový motor o výkonu 1 100 kW (1 500 koní). Hlavní zbraní je bezosádková věž ASCALON se 120mm hladkohlavňovým kanónem a automatickým nabíjením, přičemž KNDS uvádí, že demonstrátor už v lednu 2026 v Portugalsku absolvoval dynamické střelby s přibližně 300 vystřelenými ranami. To je podstatný detail: znamená to, že technologie věže už opustila fázi powerpointových prezentací.

Klíčové ale je, co CAPINT přidává oproti klasickému hlavnímu bojovému tanku. Integrovaný systém obrany proti dronům (C-UAS), otevřená digitální architektura umožňující napojení na robotické „wingmeny“ (tedy bezpilotní pozemní prostředky, které tank doprovázejí) a celková koncepce počítající s tím, že tank je součástí sítě, nikoliv osamělý predátor.

Na lehčím pólu téže debaty stojí FENRIS od John Cockerill Defense a Arquus. Šestikolové vozidlo o hmotnosti pouhých 26 tun s motorem o výkonu 370 kW (500 koní), věží Cockerill 3105 a vysokotlakým 105mm kanónem. Přepravitelné letounem A400M, tedy strategicky mobilní. A hlavně: s nativně integrovanou protidronovou sebeobranou v zaměřovači velitele Hornet-S, který kombinuje radar a kulomet ráže 7,62 mm. Právě tato vlastnost nejlépe ilustruje, jak hluboko se ukrajinská lekce o všudypřítomných dronech propsala do konstrukčního myšlení.

Není to jen marketing, čísla z rozpočtu mluví jasně

Kdo by chtěl CAPINT a FENRIS odbýt jako veletržní exponáty bez reálného zázemí, narazí na tvrdá čísla z aktualizace francouzského vojenského programového zákona (LPM) na období 2024–2030. Francie v něm počítá s udržením flotily 200 tanků Leclerc, z toho 160 renovovaných do standardu XLR do roku 2030. Studie nástupce Leclercu, tedy právě onoho přechodného tanku, mají být spuštěny do konce roku 2026.

Vedle toho LPM explicitně navyšuje kapacity, které přímo reagují na ukrajinské lekce:

• Nejméně 36 obrněných vozidel Serval v protiletadlové verzi LAD s 30mm kanónem do roku 2030, celkem 48 do roku 2035
• 50 systémů PROTEUS s 20mm kanónem pro mobilní protidronovou obranu
• 5 bojových ženijních strojů (engins du génie de combat) a až 42 systémů bréchage pro průlom minovými poli

Tohle není katalogový sen. Tohle je zapsaná rozpočtová linka v dokumentu francouzského Národního shromáždění.

Jak si stojí svět: Booker padl, Lynx roste, Česko sází na Leopardy

Francie není jediná, kdo přepočítává roli obrněnců. Spojené státy v červnu 2025 zastavily pořizování M10 Booker, lehkého 105mm vozidla s motorem o výkonu 600 kW (800 koní), které armáda oficiálně klasifikovala jako „obrněné vozidlo pěchotní podpory“, nikoliv tank. Americká armáda tak de facto přiznala, že ani ona nemá jasno v tom, jak má vypadat lehčí přímá palebná podpora.

Naproti tomu německý Rheinmetall s Lynxem KF41 expanduje. Pásové bojové vozidlo pěchoty o hmotnosti až 50 tun, standardně s 30mm kanónem, motorem o výkonu 850 kW a modulární ochranou. V lednu 2026 převzala první kusy italská armáda v rámci programu A2CS a první Lynxy míří i na Ukrajinu, kontrakt byl podepsán v prosinci 2025. Lynx ale zůstává primárně BVP, nikoliv přímý konkurent CAPINT v roli přechodného tanku.

Česká republika jde vlastní cestou: Armáda ČR pořizuje tanky Leopard 2A8, v první fázi 44 kusů, celkem minimálně 61 a maximálně 77 strojů v šesti verzích, s prvními dodávkami od roku 2028. Financování zahrnuje i evropskou půjčku SAFE. Pro Česko je francouzská debata relevantní především jako varování: vedle samotných tanků je třeba budovat i protidronovou obranu, ženijní kapacity a logistické zázemí. Tank bez ekosystému je na moderním bojišti ohrožený druh.

Střední tank 21. století není ten z učebnic

Pojem „střední tank“ může evokovat T-34 nebo Sherman, stroje, které ve druhé světové válce tvořily páteř obrněných sil jako kompromis mezi ochranou, palebnou silou a počtem. Dnešní debata je jiná. Nejde o návrat ke staré kategorii, ale o hledání nové váhové a ekonomické rovnováhy pro bojiště, na kterém je každé vozidlo nepřetržitě sledováno a loveno. CAPINT se svou bezosádkovou věží, robotickými doprovody a protidronovou obranou je spíš uzlem v síti než osamělým ocelovým kolosem. FENRIS se svými 26 tunami a strategickou přepravitelností zase odpovídá na otázku, jak dostat palebnou podporu tam, kam 60tunový kolos prostě nedojede včas.

Francie neodepisuje Leclerc a neříká, že hlavní bojový tank je mrtvá kategorie. Říká něco subtilnějšího: že válka, kterou od února 2022 sleduje v přímém přenosu z Ukrajiny, vyžaduje víc než jeden typ obrněnce. Vyžaduje ekosystém, a ten teprve staví.

Článek Francie vrací do hry střední tanky. Ukrajina ukázala, proč samotný Leclerc v nové válce nestačí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý koncept, nový stroj

Sovětský PT-76 vstoupil do služby v roce 1951 jako lehký obojživelný tank určený k překonávání vodních překážek bez mostních souprav. Motor o výkonu 240 koní (179 kW) ho po silnici táhl rychlostí 44 km/h, ve vodě pak dvojice proudových trysek zvládala asi 10 km/h. Vietnam tyto stroje provozoval desítky let a znal jejich limity důvěrně: slabý pancíř, manuální nabíjení 76mm kanónu, zastaralá optika.

T-1 z tohoto konceptu přebírá to podstatné: lehkou konstrukci, schopnost plavby vlastním pohonem a ráži 76 mm. Všechno ostatní je jiné. Korba je delší, hmotnost narostla z přibližně 14 tun na udávaných 18,6 tuny, motor dodává 470 koní (351 kW). Deklarovaná maximální rychlost na silnici činí 79–80 km/h. U pásového obojživelného stroje je to číslo, které stojí za srovnání.

Osmdesát kilometrů v kontextu

Čínský Type 15, dnes nejznámější asijský lehký tank, dosahuje podle dostupných údajů maximálně 70 km/h a nese 105mm kanón s automatickým nabíječem. Americký M8 AGS, který zůstal v prototypové fázi, měl strop na 72,4 km/h (45 mph) a rovněž 105mm hlavní výzbroj. Původní PT-76 se svými 44 km/h patřil do zcela jiné éry.

Důležitá poznámka: u T-1 jde zatím o hodnoty z otevřených zdrojů, nikoli o publikovaný testovací protokol. Přesto i jako deklarace ukazují, kam Vietnam míří, k nejrychlejšímu stroji v kategorii, který navíc umí plavat.

Digitální výbava za zavřenými dveřmi

Označení „digitální amfibie“ nestojí jen na rychlosti. Podle odborného serveru Asian Military Review nese T-1 digitální systém řízení palby, nezávislý panoramatický zaměřovač velitele a dálkově ovládanou zbraňovou stanici s 12,7mm kulometem. Automatické nabíjení hlavního kanónu odstraňuje pozici nabíječe a zmenšuje posádku. V některých zdrojích se objevují zmínky o laserových detektorech a reaktivním pancéřování, ale ty zatím spadají spíš do kategorie hlášených možností než potvrzené konfigurace prototypu.

Kdo přesně dodal optiku, řídicí elektroniku nebo software, veřejně známo není. Oficiální vietnamská linie mluví o koordinaci závodu Z125 s dvanácti armádními jednotkami a důrazu na domácí výrobu komponent. Žádný zahraniční partner nebyl jmenován. To může znamenat skutečnou soběstačnost, ale stejně tak i záměrnou diskrétnost.

Tank pro zemi řek a delt

Proč Vietnam nesáhne po hotovém zahraničním stroji? Částečně proto, že už to dělá: v arzenálu slouží ruské T-90S/SK a starší modernizované typy. Jenže těžký hlavní bojový tank řeší jiný problém než lehká amfibie. Vietnam má na severu deltu Rudé řeky, na jihu rozvětvenou deltu Mekongu a mezi nimi stovky kilometrů pobřežní nížiny protkané vodními toky. Rýžová pole se v období dešťů mění v bažiny, kde čtyřicetitunový kolos uvázne.

T-1 je odpovědí na tuto geografii. Se 76mm kanónem a hmotností pod dvacet tun nepůjde do čelního souboje s moderními hlavními bojovými tanky. Ale o to nejde. Jeho role je palebná podpora pěchoty, ničení lehce obrněných cílů a především rychlý přesun přes terén, kde jiné stroje potřebují ženijní mosty. Municí mají být převážně tříštivé a kumulativní střely, nástroje pro boj v deltách, ne pro tankový duel na pláních.

Prosinec v Hanoji

Organizátoři Vietnam Defence Expo 2026 slibují, že letošní ročník nebude jen statická přehlídka. Oficiální web výstavy zmiňuje společná cvičení a polní demonstrace. Pokud se T-1 do programu dostane, mohl by předvést víc než jen stání na betonové ploše. Registrace pro veřejné návštěvníky už běží, i když detailní harmonogram se ještě může měnit.

T-1 sám o sobě neukončí vietnamskou závislost na zahraničních dodavatelích obrněné techniky. Ale dokazuje něco jiného: že země, která desítky let pouze provozovala sovětské stroje, dokáže vzít starý operační koncept, osadit ho současnou elektronikou a postavit prototyp, který se parametry tlačí na špičku své třídy. Jestli prosincová ukázka v Hanoji potvrdí udávaných osmdesát kilometrů v hodině a hladkou plavbu přes řeku, bude to víc než průmyslové cvičení. Bude to vizitka.

Článek Z muzejního kusu udělali digitální amfibii. Vietnamci postavil tank, který jezdí 80 km/h a plave přes řeky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od T-72 k Leopardu: co se vlastně změnilo

Dne 21. prosince 2022 převzal prapor v Přáslavicích první Leopard 2A4 z německé kompenzační dodávky. Symbolicky tím skončila éra výhradní závislosti českého tankového vojska na sovětské technice. Přezbrojení ale běží po etapách: nejprve čtrnáct darovaných tanků a jedno vyprošťovací vozidlo Büffel, poté druhý německý balík ve stejném rozsahu a nakonec nákup dalších čtrnácti kusů. Výsledkem má být 42 bojových tanků Leopard 2A4 a dvě vyprošťovací vozidla.

Rozdíl mezi oběma stroji není jen v označení na věži. T-72M4 CZ, česká modernizace sovětského základu, má tříčlennou osádku s automatem nabíjení a 125mm kanón 2A46. Leopard 2A4 přináší čtyřčlennou osádku s nabíječem, hladkohlavňový 120mm kanón Rheinmetall L44 s efektivním dostřelem přes 3 000 metrů, motor MTU MB 873 Ka-501 o výkonu 1 500 koní (1 119 kW) a bojovou hmotnost 55,15 tuny. Jenže klíčový posun neleží v číslech na papíře. Leží v celé „škole“ použití: jiná organizace osádky, jiná údržba, jiný systém velení, jiná logistika, a především plná kompatibilita s NATO. Od 1. července 2024 přešly tři tankové roty na čtyřčlenné osádky, což samo o sobě změnilo dynamiku uvnitř věže i způsob výcviku.

Proč by stará taktika znamenala smrt

Suchý v rozhovoru nejmenuje abstraktní hrozby. Popisuje dvě konkrétní vrstvy změny, které udělaly ze sovětského modelu nasazení tanků smrtelnou past.

První vrstva je konec účinnosti masových tankových náporů. Ukrajinské bojiště opakovaně ukázalo, že kolony obrněné techniky bez ženijní podpory končí v minových polích. Bez schopnosti prorážet zátarasy roste riziko zničení dramaticky, a právě tuto schopnost prapor přechodem z T-72 na Leopard 2A4 dočasně ztratil, protože česká konfigurace Leopardu zatím odminovací zařízení nemá. Armáda potřebu uznává, veřejný harmonogram návratu schopnosti ale dosud nezveřejnila.

Druhá vrstva je průhlednost bojiště. Drony, termovize a elektronický průzkum zkrátily okno, ve kterém se tank může bezpečně pohybovat a pálit. Velitel čety dnes musí řešit rozptyl, maskování, termální disciplínu, bezpečnost komunikace a koordinaci s pěchotou, ženisty i protivzdušnou obranou. Prostor pro „sólo“ akce tanků se dramaticky zmenšil. Suchý to shrnuje jednoznačně: nasadit tankový prapor samostatně, bez podpory ostatních druhů vojsk, by bylo mylné a nesprávné.

Nejde přitom o odsudek starých tankistů. Jde o varování: kdo se nepoučí z Ukrajiny, zaplatí krví.

Leopard 2A4 jako mezistupeň, ne provizorium

Bylo by snadné odbýt Leopard 2A4, stroj z osmdesátých let, jako dočasnou záplatu. Suchý to ale vidí jinak a nazývá ho „krásným mezistupněm“. Základní obsluha je podle něj podobná budoucímu Leopardu 2A8, takže osádky si zvykají na západní platformu, aniž by musely čekat na dodávky nejmodernější verze.

A ty dodávky mají svůj vlastní příběh. Politicky se mluví o zavedení Leopardů 2A8 „od roku 2028″, jenže projektová karta strategických projektů AČR rozepisuje fyzické dodávky do ČR jinak: šestnáct kusů v roce 2029, dalších šestnáct v roce 2030, osmnáct v roce 2031 a jedenáct v roce 2032. Celkem 61 vozidel Leopard 2A8 v šesti modifikacích, přičemž první smlouva kryje 44 velitelských a bojových tanků. Oproti současnému Leopardu 2A4 přinese verze 2A8 kanón Rheinmetall L55A1 s delší hlavní a vyšší úsťovou rychlostí, digitální datovou komunikaci, třetí generaci termovizí, dálkově ovládanou zbraňovou stanici a výrazně silnější modulární pancéřování. Skok bude obrovský, ale bez mezikroku přes 2A4 by osádky neměly na čem se učit.

Jeden prapor pro celou armádu

Česká republika soustřeďuje veškerou tankovou schopnost do jediné jednotky. Na české poměry a model jedné těžké brigády to dává doktrinální smysl; prapor je určen k samostatnému působení i k boji v sestavě 7. mechanizované brigády. Naplněnost na 85 procentech tabulkových míst Suchý označuje za „hezké číslo“, což v praxi znamená, že zhruba každé šesté až sedmé místo zůstává neobsazené. Solidní stav pro růst, nikoli však plná bojová síla.

Pro srovnání: Polsko už převzalo 180 tanků K2 Black Panther z první smlouvy a na léta 2026–2030 má nasmlouvaných dalších 180 kusů K2/K2PL. Česká tanková kapacita je tedy řádově jinde; jeden prapor proti ambicím obrněného vojska regionální velmoci. Koncentrace celé schopnosti do jednoho útvaru zároveň znamená absenci zálohy: pokud by prapor utrpěl těžké ztráty, náhrada neexistuje.

Proč velitel odmítá „českou cestu“

Suchý v rozhovoru říká přímo: u leopardí platformy si Česko nemůže dovolit razit vlastní cestu. Leopard používá většina armád NATO a přebírání systému Bundeswehru není ztrátou samostatnosti, ale zrychlením interoperability. Prapor přejímá německé výcvikové standardy, logistické postupy i organizační strukturu, a zároveň se učí z ukrajinského bojiště v maskování, ochraně komunikace a nutnosti ženijní podpory. Čtyři konkrétní poučení, která Suchý jmenuje: konec masových tankových náporů, důraz na maskování a termální disciplínu, zásada, že tank nikdy nebojuje sám, a návrat požadavku na prorážení zátarasů.

Přeměna 73. tankového praporu není jen o novém železe v hangárech. Je to přechod od sovětského myšlení k západnímu způsobu boje, vynucený realitou bojiště, kde drony vidí všechno a minová pole zastaví cokoliv. Leopard 2A4 je první krok. Ten rozhodující přijde s verzí 2A8, pokud armáda stihne připravit lidi stejně rychle jako techniku.

Článek 73. tankový prapor AČR přesedlal z T-72 na Leopardy 2A4 a velitel přiznává: „Stará taktika s ruskými tanky by dnes znamenala smrt“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Koberec s bodlinami místo ocelové klece

Kdo sledoval záběry z Ukrajiny, zná „cope cages“, improvizované ocelové klece navařené nad věže tanků a střechy transportérů. Jejich účel je prostý: přinutit hlavici FPV dronu nebo bombletu explodovat dřív a dál od pancíře, aby kumulativní proud ztratil energii. Fungují částečně, ale mají zřejmé nevýhody. Jsou těžké, vysoké, zvětšují profil vozidla a často vznikají přímo v polních podmínkách bez standardizace.

TAPS jde úplně jinou cestou. Podle prvního veřejně dohledatelného detailního popisu, který 4. června 2026 publikoval EDR Magazine, jde o lehkou „kobercovou“ vrstvu s hroty montovanou přímo nad pasivní přídavné pancéřování vozidla. Měrná hmotnost činí pouhých 17 kg/m², materiál výrobce přesně nespecifikoval, EDR odhaduje polotuhý polymerní či gumový typ. Celý prvek je nízký, přiléhající ke střeše a pochozí. Žádný metrový ocelový rám nad věží. Žádné zúžení výhledu posádky.

Co přesně bodliny dělají, Plasan veřejně neodkryl. Deklarovaný účel je ochrana proti bombletům, submunici a fragmentům přicházejícím z horní polosféry. Podle naší dedukce hroty pravděpodobně vytvářejí distanci a narušují optimální kontakt útočícího prvku se stropem vozidla ještě před detonací, to je ale úvaha, nikoli potvrzený fakt od výrobce.

Trojlístek novinek: TAPS, ATHENA a LAPS

Plasan nepřišel jen s rohožkou. Na pařížském veletrhu Eurosatory, který proběhl 15.–19. června 2026, firma představila kompletní trojici:

• TAPS – horní ochrana proti útokům shora, ve výrobě pro několik programů obrněných bojových vozidel, testovaná podle výrobce řadou západních armád.
• ATHENA – modulární přídavný pancíř proti kumulativním střelám a části kinetických hrozeb. Na rozdíl od klasické reaktivní ochrany (ERA) neobsahuje explozivní materiál. Využívá kompozitní vrstvy s expandujícími mezivrstvami, které pohltí energii dopadající hrozby. Podle Plasanu to znamená menší riziko pro pěchotu v okolí vozidla. Systém byl k červnu 2026 na úrovni technologické připravenosti TRL 7, firma očekávala první objednávku v řádu měsíců.
• LAPS – aktivní ochranný systém integrovaný do sedačky, který chrání dolní končetiny posádky při výbuchu miny nebo improvizovaného výbušného zařízení. Senzory zachytí explozi, algoritmy ji v řádu milisekund potvrdí a mechanismus zvedne nohy vojáka dřív, než deformace podlahy dorazí k chodidlům. Nejde o aktivní ochranu vozidla ve smyslu hard-kill systému, jde o ochranu těla člověka uvnitř kabiny.

Oficiální firemní verze textu se na webu Plasanu objevila až 17. června, tedy téměř dva týdny po publikaci v EDR.

Proč to není jen izraelská specialita

TAPS nezapadá do vzduchoprázdna. Ochrana horní polosféry obrněných vozidel se v roce 2026 stala samostatnou akviziční kategorií i u největších armád světa. Americká armáda ve svém rozpočtu pro fiskální rok 2026 spustila program VPS Top Attack Protection s alokací přes 2,2 miliardy korun. Oficiální popis hovoří o pasivním přídavném pancéřování nad osádkovými prostory a poklopy proti hrozbám shora, tedy o přesně stejné kategorii, do které spadá TAPS.

Analytici z IFRI ve studii o technologických lekcích z Ukrajiny popisují rozšíření ocelových cope cages jako reakci na FPV drony a shazovanou munici už od let 2021–2022. Britský RUSI doplňuje, že ruská i ukrajinská vozidla dnes běžně kombinují sítě, distanční tyčový pancíř, výplně i elektronické rušičky. Trend je jasný: horní polosféra přestala být „bezpečná zóna“ a armády hledají řešení, od improvizací po průmyslové systémy.

TAPS v tomto kontextu představuje posun od polních improvizací k platformově integrovanému prvku s definovanou hmotností a výrobní linkou. Jestli je účinnější než ocelová klec, veřejně říct nelze, Plasan nezveřejnil žádné srovnávací testy. Fér je napsat, že je konstrukčně jiný a výrazně lehčí.

Co nevíme, a proč

Kolem všech tří systémů zůstává řada otazníků. Plasan veřejně nejmenuje ani jednoho zákazníka, ani jednu konkrétní platformu. Formulace typu „numerous Western armies“ a „few AFV programmes“ jsou vágní záměrně. Firma otevřeně uvádí, že pracuje v klasifikovaných režimech až do stupně „secret“ a disponuje vlastní laboratoří přežitelnosti pro balistické a výbuchové testy. Kombinace operační bezpečnosti, ochrany duševního vlastnictví a neveřejných požadavků zákazníků vysvětluje, proč ven prosakuje spíš rámec než detaily.

V českém kontextu existuje zatím jen nepřímá stopa: v červnu 2025 navštívila česká inženýrská delegace pod záštitou velvyslanectví ČR v Tel Avivu závod Plasanu. Výstupem byla zmínka o možné spolupráci českých firem v dodavatelském řetězci. To je průmyslový kontakt, nikoli důkaz o zájmu české armády o TAPS nebo další systémy.

Všechna dostupná výkonová data pocházejí od výrobce nebo z médií, která citují výrobce. Nezávislý veřejný testovací report neexistuje. TAPS může být začátek nové generace horní ochrany, ale stejně tak může být slepá ulička, kterou odhalí až reálné nasazení.

Sedmnáct kilogramů na metr čtvereční a pochozí povrch s hroty. Zní to nepravděpodobně jednoduše na to, jak složitý problém řeší. Právě proto bude zajímavé sledovat, která armáda si jako první dovolí výsledky ukázat veřejně.

Článek Zajímává a úplně jiná ochrana než jakákoliv jiná: Izraelci vyvinuli polymerovou rohožku s bodlinami pro ochranu tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pět vrstev, na které Moskva nemá veřejnou odpověď

Síla Challengeru 3 nespočívá v jednom zázračném prvku, ale v kombinaci pěti technologických vrstev, které dohromady dramaticky zvyšují cenu každého přímého tankového střetu pro protivníka.

• 120mm hladkohlavňový kanón L55A1, konec britské rýhované tradice. Přechod na standard NATO otevírá přístup k nejnovějším kinetickým penetrátorům i programovatelné víceúčelové munici. Britská armáda u prototypu uvádí vyšší úsťovou rychlost a větší průbojnost oproti Challengeru 2.
• Digitální věž a zaměřovací systémy Thales, panoramatické a střelecké zaměřovače s HD obrazem, automatická detekce a sledování cílů (video tracking, WASAD). Osádka najde a drží cíl rychleji, přesněji a za horších podmínek.
• Modulární pancíř nové generace, vyvinutý britskou laboratoří DSTL a firmou RBSL. Výrobce mluví o „zásadním skoku v přežitelnosti“ oproti předchůdci.
• Aktivní ochranný systém Trophy, izraelský hard-kill systém, který detekuje a ničí přilétající rakety a střely za méně než sekundu. Kontrakt za zhruba 500 milionů korun podepsala britská armáda v roce 2023.
• Upravený pohon a podvozek, lepší stabilizace pro přesnou střelbu za jízdy, řešení vibrací a hluku, které starší Challenger 2 limitovaly.

Žádná z těchto vrstev není sama o sobě unikátní. Unikátní je jejich integrace do jednoho stroje, a právě tady začíná problém pro ruskou stranu.

Proč ruské tanky zaostávají v ochraně

T-90M, nejrozšířenější moderní ruský tank v aktivní službě, má podle oficiálních zdrojů Rostecu „celoaspektovou ochranu“ a vysoce automatizovaný systém řízení palby. Na papíře to zní solidně. Jenže v jedné klíčové disciplíně zeje mezera: aktivní ochranný systém.

Ruská Arena-M existuje jako koncept už roky. Agentura TASS ještě v dubnu 2023 citovala představitele obranného průmyslu, kteří mluvili o „budoucí instalaci“ a „rozjezdu sériové výroby“. Žádný otevřený ruský zdroj od té doby nedoložil plošné zavedení hard-kill APS do hlavních tankových flotil. Trophy je přitom už integrovaný nejen do britského, ale i do německého Leopardu 2A8 a amerického Abramsu SEPv3. Západní trend je jasný a společný. Rusko za ním veřejně doložitelně zaostává.

Neznamená to, že Challenger 3 je nezničitelný, žádný tank není. Znamená to, že ruský střelec s protitankovou řízenou střelou čelí vrstvě obrany, kterou jeho protějšek v T-90M podle dostupných informací nemá. A to mění kalkulaci celého střetu.

Přesnost jako systém, ne jako marketingové číslo

Veřejně nejsou dostupné procentní výsledky zásahů z květnových testů. „Extrémně přesný“ je proto odvozený závěr, ne zveřejněné číslo. Opírá se ale o měřitelné parametry: nová hlaveň L55A1 s vyšší úsťovou rychlostí, digitální řízení palby, automatické sledování cílů a stabilizace podvozku pro střelbu v pohybu.

Podle nás je podstatné právě to slovo „systém“. Přesnost Challengeru 3 není jen o hlavni, je o tom, že zaměřovač Thales najde cíl, software ho automaticky sleduje, stabilizace drží hlaveň a munice letí rychleji než u předchůdce. Každý článek řetězce zvyšuje pravděpodobnost zásahu na první ránu. V tankové válce, kde o přežití rozhodují sekundy, je tohle rozdíl mezi výstřelem a výstřelem, který zasáhne.

Kdy vlastně Challenger 3 „nastupuje“

Důležitá korekce: Challenger 3 zatím není ve výzbroji. Program je ve fázi demonstrace. Z výrobní linky sjelo osm prototypů, první prošel zkouškami, po ověření má následovat dalších 140 kusů. Britská armáda uvádí počáteční operační schopnost v roce 2027 a všech 148 tanků ve službě do konce roku 2030. Stroj má sloužit minimálně do roku 2040.

Pro kontext: T-90M je zavedený a bojově provozovaný. Challenger 3 je v testech. Konstrukčně míří nad T-90M v ochraně i situačním přehledu, ale bez bojového ověření zůstává papírová převaha papírovou. To je férové přiznat.

Co ale férové přiznat také, je alianční rozměr. NATO na východním křídle udržuje devět předsunutých bojových uskupení. Britové vedou bojovou skupinu v Estonsku, čeští vojáci působí na Slovensku, v Lotyšsku i v Polsku. Challenger 3 má být jádrem britských obrněných brigádních bojových týmů a britského příspěvku k odstrašení. Až vstoupí do služby, stane se součástí obranné architektury, která se přímo dotýká i bezpečnosti České republiky.

Nepříjemný protivník, ne zázračná zbraň

Dá se čekat, že ruská propaganda Challenger 3 bagatelizuje, stejně jako bagatelizovala Leopardy a Abramsy na Ukrajině. Jenže čísla a systémy mluví jinak. Challenger 3 není zázračný tank. Je to ale velmi promyšlený balík palebné síly, senzoriky a ochrany, který zvyšuje cenu každého přímého střetu pro protivníka. A právě to je typ odpovědi, kterou Moskva zatím veřejně nedokládá.

Článek Challenger 3 nastupuje a ruská armáda se konečně bojí, protože nemá odpověď. Zničit téměř nejde a střílí extrémně přesně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „polský“ tank a co to znamená

Označení „polský“ v tomto případě nemá nic společného s polskými vojáky na frontě. Jde o původ stroje. Polsko od jara 2022 oficiálně dodalo Ukrajině 280 tanků řad T-72M, T-72M1 a T-72M1R ze svých armádních zásob, byl to jeden z nejrychlejších a nejmasivnějších transferů těžké techniky v celé válce. Potvrzuje to přímo polské Národní bezpečnostní byro, které zároveň uvádí, že polská zařízení dodnes servisují ukrajinské Leopardy, T-72 i PT-91 Twardy.

Prokremelský zdroj, který video zveřejnil, tvrdí, že konkrétní kus byl opraven ve Lvově. Bez sériového čísla nebo servisního záznamu to ale nelze ověřit, jde o nepodložené tvrzení šířené spolu s propagandistickým narativem. Co ověřit lze: tank nese vizuální znaky polských T-72M1, včetně charakteristické reaktivní ochrany a úprav korby.

Otevřený poklop: chyba, nebo nutnost?

Proč by posádka nechala poklop otevřený v prostředí, kde nad hlavou krouží drony? Přímé svědectví osádky k dispozici není. Nejpravděpodobnějších vysvětlení se ale nabízí hned několik: lepší rozhled v nepřehledném terénu, ventilace přehřátého interiéru, nebo příprava na rychlý výstup po předchozím zásahu. V praxi jde o dilema, které řeší tankisté na obou stranách fronty denně.

Problém je v tom, že otevřený poklop z taktické nevýhody dělá katastrofální zranitelnost. Studie Army University Press z roku 2025 popisuje zásah do otevřeného poklopu jako opakující se vzorec, nikoli ojedinělou nehodu. FPV dron za zhruba 12 500 Kč dokáže znehodnotit stroj za desítky milionů. A pokud najde cestu dovnitř přes poklop, obejde veškerou vnější ochranu: reaktivní pancíř, mříže, dokonce i aktivní systémy.

Sekundy místo minut: nová logika přežití tanku

Klíčové na celém incidentu není zničení dalšího kusu techniky. Těch eviduje databáze Oryx vizuálně potvrzených minimálně 125 u samotných T-72M/M1(R), 28 u Leopardů 2A4 a 13 u Leopardů 2A6, a skutečné ztráty budou vyšší. Podstatné je něco jiného: po odhalení průzkumným dronem a prvním zásahu dnes tank nebojuje o vítězství. Bojuje o sekundy pro únik posádky.

Právě v Charkovské oblasti Rusko od začátku roku 2026 masivně nasazuje FPV drony na optickém vlákně, které jsou odolné proti elektronickému rušení. Ukrajinský vojenský operátor v květnu 2026 popsal pro Gwara Media, jak se oblast jejich nasazení rozšířila natolik, že optovláknový dron v únoru 2026 poprvé zasáhl cíl přímo ve městě Charkov. Proti takovému dronu klasické rušičky nepomůžou. Zbývá maskování, rychlý manévr, a pokud selže obojí, okamžitý únik z vozidla.

Česko ve stejné rovnici

Nejde jen o polské tanky. Česká republika v roce 2022 odtajnila dodávku 38 tanků na Ukrajinu a následně ve spolupráci s USA a Nizozemskem zajistila renovaci dalších 90 kusů T-72 v českém obranném průmyslu. Tyto stroje čelí na frontě identickým hrozbám. Žádný tank, ať už český T-72, polský T-72M1, nebo německý Leopard 2, není v prostředí nasyceném FPV drony imunní. Rozdíly v úrovni pancéřování existují, ale střecha, boky, záď a především otevřený poklop zůstávají slabinami napříč typy.

Právě proto se pomoc spojenců posouvá od čistých dodávek strojů směrem k náhradním dílům, servisní podpoře, elektronické ochraně a protidronovým opatřením. V okolí Charkova se nad některými komunikacemi instalují dokonce fyzické sítě proti dronům, názorný důkaz, jak hluboko hrozba FPV pronikla z frontové linie do týlu.

Co z toho plyne pro tankové posádky

Praktický výstup z tohoto incidentu se dá shrnout do několika bodů, které dnes platí pro obě strany konfliktu:

• Zavřené poklopy v ohrožené zóně, i za cenu horší ventilace a rozhledu.
• Minimální doba stání na místě, stojící tank je mrtvý tank.
• Spolupráce s vlastními průzkumnými drony, které odhalí hrozbu dřív, než hrozba odhalí vás.
• Důsledné maskování a přesuny po chráněných trasách.
• Po odhalení okamžitý manévr, nebo (pokud je pozdě) opuštění stroje.

Proti optovláknovým dronům, které v Charkovské oblasti tvoří stále větší podíl útoků, klasické elektronické rušení spolehlivě nefunguje. Zbývá fyzická ochrana a rychlost reakce.

Posádka zasaženého T-72M1 udělala v rozhodujícím momentu to nejdůležitější: opustila stroj včas. Tank je nahraditelný. Vycvičená osádka ne.

Článek Video: Polský T-72 na Ukrajině dojezdil, Rusové ho trefili do otevřeného poklopu. Posádka utekla hrobníkovi z lopaty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Škola u Prochorovky: konec hry na válku

Brjuchov sám datuje svůj skutečný začátek války nikoli ke Kursku, ale k průzkumu bojem na orlovském směru krátce poté. Z jeho tří tanků dva shořely, z celého čety zůstali naživu dva lidé. „Po tomto boji jsem začal opravdu válčit,“ řekl v rozsáhlém rozhovoru pro projekt Iremember. Mladická bezstarostnost skončila. Nahradil ji respekt k tomu, co T-34 v čelním útoku vydrží, a hlavně co nevydrží.

Technická realita byla tvrdá. Sovětské zkoušky ukořistěného Pantheru ukázaly, že jeho čelní pancíř byl pro tehdejší 76mm kanon T-34 prakticky neprostřelitelný. Bok byl jiná věc, tam ho šlo prorazit zhruba do tisíce metrů. Jenže dostat se na bok znamenalo manévrovat, využít terén, vystřelit první. A k tomu potřeboval tankista něco víc než odvahu.

Mechanik-řidič jako klíč k přežití

Brjuchov opakovaně zdůrazňoval jednu věc, kterou válečné filmy obvykle přehlížejí: nejdůležitějším členem osádky nebyl střelec ani velitel, ale mechanik-řidič. Zkušený řidič uměl tank postavit pro výstřel, vybrat plošku, schovat stroj za kryt, a to všechno v sekundách, pod palbou. Špatný řidič znamenal smrt celé posádky.

Vzorec přežití po zásahu vypadal vždy stejně: okamžitý rozkaz k výskoku, pád z věže na křídlo tanku, skok na zem, odplazení do kráteru. Velitel a nabíječ obvykle stihli ven první. Radiotelegrafista byl na tom nejhůř, často nestihl vylézt. U Prochorovky se Brjuchov po výskoku z hořícího stroje bránil v kráteru palbou z osobní zbraně, zatímco kolem něj hořely desítky tanků obou stran.

Nové posádky, které přicházely jako doplnění, měly zlomek šancí veteránů. Brjuchov to věděl a slabé velitele čet nahrazoval zkušenými lidmi z rezervy praporu. Přežití nebylo individuální, bylo systémové.

Od velitele tanku k veliteli praporu

Trasa, kterou Brjuchov za válku prošel, čte se jako atlas východní fronty: po Kursku boje na směru Orel–Brjansk, podzim 1943 až únor 1944 na 2. pobaltském frontu, pak přesun k 170. tankové brigádě a boje na pravobřežní Ukrajině. Následovala Jašsko-kišiněvská operace, postup přes Rumunsko, Debrecínská a Budapešťská operace v Maďarsku, obranné boje u Balatonu a nakonec Vídeňská útočná operace. Válku zakončil v Rakousku.

Z poručíka, velitele jednoho tanku, vyrostl ve velitele roty a od konce roku 1944 velel celému praporu. V prosinci 1944 se jeho prapor odtrhl od hlavních sil, zastavil silnou německou kolonu, zajal štábní důstojníky a získal mapy plánovaného protiúderu u Székesfehérváru. Nebyl to jen střelec tanků, byl to velitel s operačním dopadem.

Za boj u maďarské Battonyi byl navržen na titul Hrdina Sovětského svazu. Nedostal ho. Nejvyšší ocenění přišlo až o půl století později, v roce 1995 mu Ruská federace udělila titul Hrdina Ruské federace.

Čísla, která je třeba číst opatrně

Institucionální souhrny uvádějí 28 zničených německých tanků. Sám Brjuchov ale v rozhovoru upozorňuje, že hlášení o zničených cílech se na frontě běžně nadsazovala a pak „půlila“ po velitelských stupních. Stejně tak číslo „čtyři zničené T-34″ zachycuje jen jasně rekonstruovatelné ztráty, dva stroje u Prochorovky, jeden mezi Orlem a Brjanskem, jeden v útoku u Vasilek. Biografické databáze ale mluví o devíti opuštěných podbitých tancích, což zahrnuje i stroje vyřazené bez požáru.

Rozdíl není kosmetický. Hořící tank znamenal sekundy na únik a reálnou šanci na smrt. Podbitý tank mohl znamenat přerušený pás nebo zaseklou věž, situaci vážnou, ale přežitelnou. Brjuchov prošel oběma kategoriemi mnohokrát.

Ne eso, ale řemeslník

Slovo „eso“ z názvu jeho české memoárové knihy Tankové eso východní fronty svádí k představě osamělého lovce. Realita byla jiná. Brjuchov přežil proto, že se rychle učil, vybíral si lidi do osádky, respektoval limity svého stroje a proti technicky lepším protivníkům nehrál jejich hru. Proti Pantherům nešel čelně. Proti Ferdinandům spoléhal na kombinaci s pěchotou. A když mu tank hořel pod nohama, věděl přesně, kolik sekund má na to, aby z něj vypadl.

Po válce zůstal v armádě, vystudoval vojenské akademie a odešel do výslužby jako generálporučík. Zemřel jako jeden z mála sovětských tankistů, kteří mohli vyprávět o tom, jak vypadá válka zevnitř věže T-34, ne jako legenda, ale jako řemeslo s velmi úzkou tolerancí chyb.

Článek Sovětský tankista přežil 4 zničené T-34 a prošel od Kursku až do Rakouska. Vypořádal se s Tigery i Panthery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Evropská panika má jméno, a není to T-90M2

Guardian v únoru 2024 citoval estonského obranného plánovače slovy, že ruská výrobní kapacita je „výrazně vyšší, než kdokoli čekal“. Uralvagonzavod jel v nepřetržitém režimu, tři směny denně. O deset dní později tentýž list shrnul, že evropský obranný průmysl je „příliš malý“ a že i při politické vůli a penězích by dodávky ve velkém měřítku trvaly roky. Strach, který se line evropskými redakcemi, tedy není strachem z jednoho konkrétního prototypu. Je to strach z tempa a z vlastní pomalosti. Spojení „EU se bojí T-90M2″ je ve skutečnosti zkratka pro hlubší problém: Rusko obnovuje tankové stavy rychleji, než Evropa stíhá přezbrojovat.

Akademická studie publikovaná v European Journal of International Security navíc varuje, že ruská oficiální čísla často směšují skutečně novou výrobu s reaktivací skladové techniky. Nové série nemusí být automaticky kvalitnější, sankce totiž omezují přístup ke klíčovým komponentům.

Co vlastně víme o T-90M2

Překvapivě málo. Veřejně ověřený technický list neexistuje. Bezpečný základ je to, co známe z předchůdce T-90M: nová věž, silnější motor, vícekanálový zaměřovač a schopnost výměny dat v reálném čase. Rostec v květnu 2025 uvedl, že za tři roky války provedl na sériích T-90M a T-72B3M zhruba 200 úprav: rušičky proti dronům, ochranné sítě proti FPV, dodatečné pancéřování věže i motorového prostoru. Část toho, co bývá připisováno T-90M2, se tedy průběžně objevuje už u pozdějších sérií T-90M.

Na veletrhu IDEX 2025 Rusko představilo exportní T-90MS s novými podkaliberními a tříštivými střelami s dálkovou detonací. To naznačuje směr, kterým se rodina T-90 ubírá. Ale „naznačuje“ není „potvrzuje“. U T-90M2 chybí cokoli srovnatelného s oficiální brožurou, jakou má západní konkurence.

Leopard 2A8: průhledně doložený a technologicky vyspělejší

Právě ta brožura je jednou z největších výhod Leopardu 2A8. Jeho schopnosti jsou veřejně popsány do detailu:

• Kanón: 120mm L55 A1, bojový dosah přes 5 000 metrů, programovatelná tříštivá munice
• Elektronika: samostatné termovize 3. generace pro velitele i střelce, režim hunter-killer, digitální C4I, systém SPECTUS pro řidiče
• Ochrana: modulární pancéřování, spall liner, konfigurace navázaná na integraci aktivního obranného systému Trophy
• Mobilita: 1 103 kW (1 500 koní), zpátečka 28 km/h, detail, který v ruské tankové tradici nemá obdobu
• Munice: 42 kusů v zásobě

Konfigurace A8 přitom není kosmetický facelift. KNDS ji představil v červnu 2023 jako novou referenční konfiguraci pro sériovou výrobu. Na úrovni jednotlivého stroje je Leopard 2A8 průhledněji doložený a technologicky vyspělejší než cokoli, co zatím víme o T-90M2.

Jenže tank sám válku nevyhraje. A tady začíná problém.

Český rozměr: peníze, čas a 73. tankový prapor

Česká armáda už provozuje 42 Leopardů 2A4 a dva vyprošťovací Büffel 3 u 73. tankového praporu. V září 2025 ministerstvo obrany podepsalo závaznou objednávku na 44 Leopardů 2A8 za 32,76 miliardy korun s DPH. K tomu přibývá 1,49 miliardy za „bohemizaci“ (národní úpravy komunikačních systémů, kamufláže a označení) a pětimiliardová inflační a kurzová rezerva. Stropově tedy 39,25 miliardy za první balík.

Rámcová dohoda umožňuje pořídit 61 až 77 Leopardů 2A8 v šesti verzích. Pro 61 kusů resort odhadoval 39,8 miliardy, pro 77 kusů 52,1 miliardy. V přepočtu na vozidlo to vychází na zhruba 652 milionů korun v menším balíku, respektive 677 milionů ve větším, ale v ceně jsou i služby, školení a příslušenství.

Důležité je, že AČR kupuje stejnou konfiguraci jako německý Bundeswehr. Žádná „osekaná“ verze pro východní křídlo.

První dodávky mají přijít v roce 2028, poslední do roku 2031. Kdy ale bude Leopard 2A8 skutečně operačně použitelný? Oficiální datum plné způsobilosti zveřejněno nebylo. Po vojskových zkouškách, výcviku osádek a rozběhu logistiky dává smysl počítat s reálnou akceschopností nejdříve na přelomu let 2028 a 2029. Plná kapacita? Spíš blíž roku 2031.

Závod, který se nevyhrává jedním tankem

Finský vojenský představitel citovaný Critical Threats upozornil, že Rusko posílá na frontu „téměř žádné“ nově vyrobené tanky, spíš je hromadí. Po případném příměří na Ukrajině by mohlo mít významnou bojovou sílu volnou během měsíců. Francie mezitím teprve v květnu 2026 přiznala zpoždění společného evropského tanku budoucnosti MGCS a začala tlačit studie nové těžké kapacity s průmyslovým horizontem kolem roku 2030.

Pointa tedy není v tom, že by T-90M2 byl zázračný stroj schopný převálcovat Leopard 2A8 v přímém souboji. Dostupná data naznačují spíš opak. Skutečná hrozba je v asymetrii času: Rusko může doplnit tankové stavy dřív, než Evropa stihne dodat vlastní moderní stroje v potřebném počtu. A to je problém, který se nedá vyřešit jednou smlouvou na 44 tanků, byť sebelepších.

Článek „Rusko nás převálcuje.“ EU se bojí modernizovaného ruského tanku T-90M2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je EuroTrophy a proč se mluví o „evropském řešení“

EuroTrophy GmbH není startup z garáže. Firmu založily v březnu 2022 tři těžké váhy obranného průmyslu: německý KNDS Deutschland (výrobce Leopardů), evropský GDELS a izraelský Rafael, tvůrce původního systému Trophy. Sídlo v Německu, výroba v Evropě, zákaznická podpora pro NATO a EU. Smysl je jasný: vzít bojově prověřený izraelský produkt (přes dva miliony operačních hodin, integrace na více než sedmnácti platformách) a dát mu evropský průmyslový a logistický rámec, který sníží politické i dodavatelské bariéry.

Původní Trophy přitom není žádná novinka. Systém chrání izraelské tanky Merkava už roky, americká armáda ho integrovala na Abramsy. Jeho jádro tvoří radar WindGuard v S-pásmu od IAI/ELTA, který detekuje přilétající protitankovou střelu nebo granát a během zlomku sekundy aktivuje ochranný efektor, výbušnou nálož, která hrozbu zneškodní ještě ve vzduchu. Proti raketám a granátům funguje skvěle. Proti dronům ale S-pásmo a logika stavěná na rychlé balistické cíle nestačí.

StormGuard: nový radar pro nového nepřítele

Právě tady přichází klíčová změna představená na Eurosatory. Vedle stávajícího WindGuardu nabízí EuroTrophy novou konfiguraci s radarem StormGuard, kompaktním aktivním elektronicky skenovaným radarem v X-pásmu, označovaným v portfoliu IAI jako ELM-2135. Pokrývá 360 stupňů v azimutu i elevaci, funguje ve dne i v noci, za deště, mlhy i prachu.

Proč X-pásmo? Kratší vlnová délka umožňuje zachytit takzvaný mikrodopplerův podpis, drobné periodické změny radarového odrazu způsobené rotujícími vrtulemi dronu. Radar tak nevidí jen pohybující se tečku, ale dokáže rozlišit, že jde o vícevrtulový stroj, ne o ptáka nebo střepinu. Právě tato schopnost je pro automatickou klasifikaci cíle zásadní.

Jakmile StormGuard dron detekuje a klasifikuje, předá data do řízení palby a navede palubní zbraň, typicky dálkově ovládanou zbraňovou stanici (RWS) s kulometem nebo automatickým kanonem. Rafael dlouhodobě uvádí kompatibilitu Trophy se stanicí Samson 30, tedy s 30mm kanonem a spřaženým 7,62mm kulometem. Konkrétní typ zbraně na pařížském demonstrátoru firma veřejně nespecifikovala, ale princip je jasný: radar najde, systém zamíří, zbraň pálí. Posádka nemusí dron hledat očima ani manuálně otáčet věží.

Co přesně znamená „tank sestřelí dron sám“

Důležité je neslibovat víc, než systém umí. „Sám“ neznamená, že tank operuje bez lidí. Znamená to automatizovaný obranný řetězec: detekce, sledování, klasifikace, navedení palby, to vše proběhne bez ručního zásahu posádky v předem definovaném obranném režimu. Posádka se může soustředit na řízení boje, zatímco systém řeší přilétající hrozbu.

Nejde ani o absolutní garanci. Žádný otevřený zdroj netvrdí stoprocentní úspěšnost. Při masivním dronovém útoku (desítky strojů najednou) narazí systém na limity: konečná zásoba munice, konečná rychlost přepínání mezi cíli, konečný počet ochranných efektorů. EuroTrophy mluví o vysoké pravděpodobnosti detekce a ověření v live-fire scénářích, ale realistické očekávání je „výrazně zvyšuje šanci přežití“, ne „činí tank nezranitelným“.

Skutečná hodnota ale leží jinde než v absolutních číslech. Proti FPV dronu letícímu 120 km/h má posádka na reakci jednotky sekund. Člověk v tom čase nestihne dron zahlédnout, natož zaměřit a pálit. Automatizovaný systém ano. A právě tohle zkrácení reakčního cyklu, z desítek sekund na zlomky, je to, co může na bojišti rozhodovat mezi přežitím a ztrátou.

Český kontext: Leopardy 2A8 s ochranou v ceně

Celá věc má pro nás velmi konkrétní rozměr. Česká republika v září 2025 objednala 44 tanků Leopard 2A8 za 32,76 miliardy korun včetně DPH. Ministerstvo obrany výslovně uvádí, že cena zahrnuje „systém vlastní ochrany“, a Leopard 2A8 byl od počátku definován s integrací Trophy od EuroTrophy.

V lednu 2026 pak EuroTrophy oznámilo kontrakt v hodnotě 330 milionů eur na dodávku systémů Trophy pro leopardí programy čtyř zemí: Česka, Litvy, Nizozemska a Chorvatska. Nejde tedy o hypotetický zájem, ale o probíhající zakázku. České tanky by měly dorazit od roku 2028.

Co to znamená pro stárnoucí T-72M4CZ? Ministerstvo obrany koncem roku 2025 potvrdilo, že další technické zhodnocení těchto strojů není efektivní. Teoreticky by integrace moderního APS na T-72 byla myslitelná (Trophy se prezentuje jako adaptovatelné na různé platformy), ale ekonomicky a strategicky to nedává smysl, když armáda přechází na Leopardy.

Proč to nepřišlo dřív

Drony ničí tanky na Ukrajině od roku 2022. Proč tedy protidronová konfigurace Trophy přichází až teď? Odpověď má dvě části. Za prvé, posun nezačal na Eurosatory. Už v srpnu 2025 šéf EuroTrophy Dan Kalfus veřejně představil softwarový upgrade, který přidal protidronovou schopnost stávajícímu Trophy bez jakékoli změny hardwaru. Pařížská novinka je další krok, nová radarová větev se StormGuardem, která detekci dronů posouvá na kvalitativně vyšší úroveň.

Za druhé, původní Trophy bylo konstruováno proti úplně jiné hrozbě. Protitanková střela letí stovky metrů za sekundu po předvídatelné balistické dráze. Dron je pomalejší, ale manévruje, má jiný radarový odraz a přilétá z neočekávaných směrů, často shora. Přepracovat detekční logiku, přidat nový radar a propojit ho s palubní výzbrojí vyžadovalo čas. Ale lekce z Ukrajiny a Blízkého východu ten vývoj dramaticky zrychlily.

Srovnání s ruskou konkurencí, systémem Arena-M, je v tomto ohledu výmluvné. Zatímco EuroTrophy na Eurosatory veřejně a detailně popsalo protidronovou konfiguraci včetně typu radaru a principu navedení, u Arena-M se v otevřených zdrojích podařilo doložit hlavně deklarovanou ochranu proti střelám a granátům. O protidronových schopnostech ruský výrobce mlčí, nebo mluví jen v obecných obrysech.

Tankový boj se mění rychleji než kdykoli od zavedení reaktivního pancíře. EuroTrophy na to reaguje posunem, který je důležitější, než se na první pohled zdá: aktivní ochranný systém už nechrání jen před střelami, stává se krátkodosahovou protivzdušnou obranou přímo na korbu vozidla. A pro čtyřčlennou posádku českého Leopardu 2A8, která v roce 2028 poprvé nastartuje motor, to může být rozdíl mezi návratem na základnu a statistikou.

Článek Evropa má nové řešení, tank sestřelí drony sám. EuroTrophy má radar i kanony, které na ně pálí bez zásahu posádky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtvrtstoletí bez kupce

CV90120 debutoval na pařížském veletrhu Eurosatory v roce 1998. BAE Systems Hägglunds ho od té doby pravidelně ukazovala na výstavách, vylepšovala po kouscích a čekala. Marně. Ještě 22. června 2024 na dalším ročníku Eurosatory Tarkan Turkcan z BAE otevřeně přiznal, že tank stále nemá zákazníka. „Svět ještě nebyl připravený,“ řekl pro European Security & Defence.

Důvody nikdy nikdo oficiálně nesepsal do seznamu, ale logika je čitelná. V éře expedičních misí v Afghánistánu a Iráku armády buď chtěly těžké Abramsy a Leopardy s maximální ochranou posádky, nebo lehké kolové transportéry. CV90120 seděl přesně mezi dvěma židlemi: nabízel palebnou sílu hlavního bojového tanku, ale bez jeho pancéřování. Pro konvenční válku se zdál příliš lehký, pro asymetrické konflikty příliš těžký a drahý. A tak zůstával demonstrátorem. Prototypem bez domova.

Co se změnilo na podzim 2025

Zlom přišel rychle a ve dvou krocích. 17. září 2025 slovenská firma Koval Systems oznámila rozšíření spolupráce s BAE Systems Hägglunds: začíná vyvíjet samočinný nabíječ pro novou verzi CV90120. Firma ho popisuje jako „superrychlý autoloader“, který připraví další náboj během několika sekund. Zásobník v zádi věže pojme 16 ran. O necelé tři týdny později, 8. října 2025, podepsala BAE dohodu s Rheinmetallem na integraci nového 120mm kanónu L44A1 Low Recoil, kompatibilního se standardní municí NATO včetně průbojných i programovatelných střel DM11.

Jenže nejde jen o kanón a nabíječ. Celý tank přesedlal na podvozek CV90 MkIV, tedy na nejnovější generaci platformy, kterou BAE aktuálně dodává právě Slovensku v podobě bojových vozidel pěchoty. To znamená:

• Motor o výkonu až 746 kW (1 000 koní)
• Aktivní tlumení podvozku
• Nová elektronická architektura
• Těžší převodovka dimenzovaná na vyšší hmotnost
• Systém aktivní ochrany (APS)
• Hmotnost do 38 tun, zhruba o třetinu méně než Leopard 2A8

Z letitého demonstrátoru se rázem stal stroj sestavený ze tří evropských průmyslových pilířů: švédská platforma, německý kanón, slovenský autoloader.

Proč zrovna Slovensko, a proč zrovna teď

Slovensko není náhodný cíl. BAE tam už má hluboce zakořeněný dodavatelský řetězec. V únoru 2026 firma při slavnostním představení prvního slovenského CV9035 MkIV uvedla, že na programu se podílí téměř 30 slovenských firem a více než 40 % hodnoty kontraktu míří do domácího průmyslu. Koval Systems v tom hraje klíčovou roli, od dubna 2023 kompletně montuje věže CV90 a vyrábí jejich mechanické komponenty.

Slovenský ministr obrany Robert Kaliňák 23. září 2025 veřejně potvrdil, že rezort zvažuje dvě lehčí tankové alternativy, které mají být o 40 až 50 procent levnější než těžké hlavní bojové tanky a „více vyrobené na Slovensku“. Zároveň dodal, že oba kandidáti jsou stále ve vývoji a tanky nebudou připravené na nasazení ještě tři až čtyři roky. Rozhodnutí zatím nepadlo.

Tím druhým kandidátem je CFL-120 Karpat, střední tank na platformě Kaplan MT, který na bratislavském veletrhu IDEB 2026 představila česká skupina CSG ve spolupráci s tureckou FNSS. Karpat váží do 34 tun, nese věž Leonardo HITFACT MkII se 120mm kanónem kompatibilním s municí NATO a nabízí volbu mezi ručním a automatickým nabíjením. Jede až 70 km/h s dojezdem kolem 450 kilometrů.

Co to znamená pro trh, a pro Česko

Pokud Slovensko CV90120 vybere, bude to pro BAE historický zlom. Poprvé za 25 let existence projektu by tank získal referenčního uživatele. A v obranném průmyslu platí, že první zákazník odemyká dveře dalším: nikdo nechce kupovat stroj, který nikdy nikdo nenasadil.

Podle nás ale samotný slovenský autoloader trh nezmění. Změní ho kombinace: nižší hmotnost než u klasických MBT, nižší pořizovací i provozní náklady, kompatibilita s široce rozšířenou rodinou CV90 a ověřený model lokalizace výroby. Pro menší evropské armády, které si nemohou dovolit šedesátitunové Leopardy ani jejich logistiku, je to poprvé skutečně uvěřitelná nabídka, ne prototyp na výstavě, ale průmyslově poskládaný produkt.

Česko jde zatím jinou cestou. V září 2025 objednalo 44 tanků Leopard 2A8 s opcí na dalších 14 kusů, dodávky mají běžet od roku 2028 do roku 2031. Na programu se podílí minimálně 11 českých firem s průmyslovou spoluprací za nejméně 1,9 miliardy korun. Aktivní český program na lehký tank kategorie CV90120 v otevřených zdrojích neexistuje. Ale princip je stejný: lokalizace výroby a domácí průmyslový podíl jsou dnes standardní podmínkou velkých evropských obranných nákupů, ne slovenskou výjimkou.

Autoloader jako vstupenka, ne jako zázrak

Koval Systems u projektu CV90120 nedělá jen sériovou montáž podle cizích výkresů. Firma sama zdůrazňuje, že dostává základní podklady od BAE a dopracovává je do produkční podoby, jde tedy o skutečný vývoj, ne o pouhý offset. Investice Kovalu do projektu přesahují 10 milionů eur. Pro slovenskou firmu bez veřejně doložené předchozí historie autoloaderových projektů je to ambiciózní skok, ale opřený o tři roky práce na věžích CV90.

Přesnou technickou architekturu nabíječe (schéma podávání, bezpečnostní logiku, přesný nabíjecí cyklus) firma veřejně nezveřejnila. Víme, že zásobník pojme 16 ran v zádi věže a že systém má být výrazně rychlejší než starší řešení, které sám BAE v roce 2024 označil za zastaralé. Detaily přijdou s tím, jak se projekt posune z vývojové fáze blíž k případné sériové výrobě.

Čtvrtstoletí je v obranném průmyslu neobvykle dlouhá doba na to, aby stroj čekal na svůj moment. CV90120 ho možná právě dostává, ne díky jedné součástce, ale díky tomu, že se svět konečně posunul tam, kde na něj ten tank celou dobu čekal.

Článek Švédský lehký tank 25 let nikdo nechtěl. Teď dostal slovenský automat na 16 ran a může změnit trh se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Karusel pod zadkem a ruce v dráze mechanismu

Abychom pochopili, o čem se vlastně mluví, je třeba nahlédnout dovnitř věže T-72M4CZ. Střelec sedí vlevo od kanonu, velitel vpravo. Pod nimi se otáčí karuselový zásobník s 22 kusy munice rozdělenými na střely a nábojky. Když střelec na pultu zvolí typ munice a stiskne tlačítko, karusel se pootočí na správnou pozici, hydraulický zvedák vyzvedne kazetu do roviny nabití a zasouvací řetěz pošle střelu i nábojku do závěru kanonu. Celý cyklus trvá šest až osm sekund.

Problém je prostor, respektive jeho nedostatek. Pohyblivé části mechanismu pracují v bezprostřední blízkosti dvou členů osádky. Americký odborný časopis ARMOR už v roce 1990 popisoval rané zprávy o tom, že autoloader T-64 dokázal „sežrat“ ruku střelce, pokud se dostala do dráhy závěru. Tentýž zdroj ale upozorňoval, že část těchto hlášení mohla být nadsazená a pozdější varianty mechanismu riziko výrazně snížily. Kolařík ve svém textu motiv utržené ruky nerozváděl. Mířil jinam.

Munice všude kolem, pancéřová přepážka nikde

Jádro české kritiky nebylo o jednotlivém úrazu při nabíjení. Bylo o tom, co se stane, když do věže pronikne protitankový projektil. U sovětské koncepce sedí osádka nad karuselem plným munice a další granáty jsou uložené přímo v bojovém prostoru. Průnik pancíře tak často spouští řetězovou explozi a záběry z Ukrajiny to potvrzují desítkami případů, kdy věž T-72 odletí desítky metrů od trupu.

Leopard 2 řeší totéž zásadně jinak. Munice je uložená v zadní části věže, oddělená od posádky pancéřovou přepážkou. Pokud dojde k detonaci, výbuchové panely odvedou energii ven a nahoru, pryč od osádky. Čtyřčlenná posádka má navíc větší vnitřní prostor a vzájemnou zastupitelnost; když vypadne nabíječ, může ho nahradit jiný člen. U T-72 porucha automatu znamená dramatický pád bojeschopnosti celého tanku.

České srovnání přitom netvrdí, že Leopard je nezničitelný. Tvrdí něco skromnějšího a důležitějšího: dává posádce výrazně vyšší šanci přežít zásah a dostat se z tanku živá.

Proč to Rusy tak rozhodilo

Reakce TopWar ze 13. listopadu 2023 nebyla oficiálním stanoviskem Kremlu ani ruského ministerstva obrany. Šlo o polemiku na vojensko-publicistickém webu. Přesto její tón prozrazoval, že Kolařík netrefil detail, ale nerv.

Český text totiž neútočil na jeden konkrétní typ nebo jednu závadu. Zpochybnil celou filozofii sovětského tankového designu: menší silueta, nižší hmotnost, tříčlenná osádka, to vše za cenu horšího přežití posádky. Autoloader nebyl podle Kolaříka primárně o rychlosti střelby; praktická kadence bývá srovnatelná s ručním nabíjením, někdy i nižší. Šlo o to, aby se tank vešel do menších rozměrů. A právě tento kompromis, přijímaný od šedesátých let jako geniální sovětské řešení, český autor označil za zásadní slabinu.

TopWar to zarámoval jako součást české snahy obhájit přezbrojení na techniku NATO. V komentářích se mísily výsměšné i obranné reakce. Jenže fakta z ukrajinského bojiště mluví jasně, a to i pro ruské čtenáře.

Od T-72M4CZ k Leopardům: česká cesta

Česká armáda provozovala modernizované T-72M4CZ jako páteř svých tankových sil. Ministerstvo obrany ale v prosinci 2024 při podpisu smlouvy na 14 kusů Leopard 2A4 výslovně uvedlo, že tyto stroje „již nesplňují podmínky moderního bojiště“ a jejich ochrana osádky je pro intenzivní boj značně omezená.

Časová osa přechodu vypadá takto:

• Květen 2023 – MO poprvé oficiálně zmínilo možnost připojit se k pořízení Leopardů 2A8.
• Červen 2024 – vláda schválila přistoupení k dohodě o společném nákupu Leopardů 2A8.
• Prosinec 2024 – podepsána smlouva na 14 přechodových Leopardů 2A4 z německých zásob.
• Jaro 2025 – 73. tankový prapor certifikoval první české střelce, nabíječe a velitele Leopardů 2A4 po zhruba tříměsíčním výcviku pod dohledem Bundeswehru.

Důvody přezbrojení jsou širší než jen ochrana posádky: interoperabilita s aliančními partnery, jednotná ráže 120 mm, dostupnost náhradních dílů a budování těžké brigády NATO. Ale když se čeští tankisté poprvé posadili do Leopardu, jedna věc jim podle dostupných rozhovorů udělala největší dojem: prostor uvnitř a vědomí, že munice není přímo pod nimi.

Stará debata, nová naléhavost

Spor o autoloader není nový. Už koncem šedesátých let, kdy Uralvagonzavod vyvíjel budoucí T-72 jako alternativu k problémovému T-64, byly obtíže s automatickým nabíjením dobře známé. Sovětští konstruktéři je vědomě přijali výměnou za menší a lehčí tank. Půl století to vypadalo jako rozumný kompromis.

Ukrajina ukázala jeho cenu. Ne v utržených rukách při nabíjení, ale v odletujících věžích a mrtvých osádkách. Kolařík to napsal, Rusové se ohradili, a čeští tankisté mezitím přesedlali do strojů, kde mají mezi sebou a municí kus pancíře.

Článek Nabíjecí automat T-64 a T-72 občas „sní“ ruku střelce. Český expert konstrukční slabinu sepsul a Rusové se mohli pominout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se míří celým tankem

Klasický tank otáčí věží doleva a doprava, hlavní zvedá a sklápí. Strv 103 nic z toho nemá. Směr palby do stran nastavuje natočením celého trupu: pásy se roztočí proti sobě a vozidlo se otočí na místě. Výškový náměr řeší hydropneumatické odpružení: olej se přepouští mezi předními a zadními válci podvozku, čímž tank zvedá nebo sklápí příď. Kanón se nehýbe. Hýbe se celý stroj.

Zní to pomalu, ale americké zkoušky ve Fort Knox v letech 1975–1976 ukázaly něco jiného. Při průměru zhruba 400 výstřelů potřeboval Strv 103B k otevření palby 13,1 sekundy, proti 12,7 sekundy u věžového M60A1. Rozdíl statisticky zanedbatelný. Při střelbě z krátkého zastavení nebyl mezi oběma systémy zásadní odstup. A 180° otočku zvládl S-tank za pouhé dvě až tři sekundy.

Couvání jako bojová disciplína

Třetí člen osádky, zadní řidič a radista, nebyl doplněk. Byl klíčem k celé taktice. Po výstřelu z kryté pozice mohl S-tank okamžitě couvat plnou rychlostí, aniž by nepříteli nastavil tenčí boční pancíř. Už švédská studie z roku 1961 to považovala za konkrétní taktickou výhodu: tank vystřelí, stáhne se za terénní záhyb a změní pozici, zatímco protivník míří na místo, kde už nikdo není.

Švédská doktrína nepočítala s pasivním zakopáním v lese. Obrněné brigády se Strv 103 měly vést protiútoky proti výsadkům a předmostím. Rychlý ústup čelem k nepříteli nebyl defenzivní gesto, byl součástí agresivního manévrového boje na krátkých vzdálenostech ve skandinávském terénu.

Kde koncepce narážela na limity

Bezvěžový design přinášel extrémně nízkou siluetu, jednodušší automatické nabíjení a fakt, že střelec-řidič nemusel předávat cíl nikomu dalšímu: kdo ho viděl, ten střílel. Jenže za to se platilo.

• Střelba za jízdy byla prakticky nemožná nad 200 metrů. Centurion ve švédské službě směl pálit za pohybu do zhruba 800 metrů.
• Výcvikové nároky byly paradoxně vyšší než u složitějšího věžového systému. Americká zpráva z Fort Knox výslovně konstatovala, že „jednoduchý“ S-tank vyžaduje víc tréninku, ne méně.
• Přesnost nebyla inherentně horší, to testy vyvrátily. Ale z čistě stacionární polohy potřeboval S-tank na větší úhly o pět až šest sekund navíc oproti M60A1.

Švédská studie z roku 1961 přitom argumentovala, že tehdejší stabilizace kanónů šetřila při střelbě za pohybu nad 500 metrů jen minimálně. V logice šedesátých let to dávalo smysl. Jakmile se v dalších dekádách prosadila kvalitní stabilizace a střelba za pohybu se stala standardem, výhody pevné lafetace přestaly většině armád vyvažovat její omezení.

Tank, ne stíhač tanků

Nálepka „stíhač tanků“ provází S-tank dodnes, kvůli vzhledu i kvůli omezení střelby za jízdy. Švédské prameny ji ale výslovně odmítají. Strv 103 sloužil v obrněných brigádách ve stejné roli jako Centurion, pod společným polním předpisem pro tankovou četu. Pohonná soustava kombinující vícepalivový diesel Rolls-Royce K60 s plynovou turbínou Boeing dávala vozidlu mobilitu srovnatelnou se soudobými hlavními bojovými tanky. Švédsko na této architektuře stavělo část své tankové síly přes tři desetiletí: verze 103B sloužila do roku 1988, modernizovaná 103C až do roku 2001, kdy ji nahradily Leopardy 2.

Stridsvagn 103 nebyl tank navzdory absenci věže. Byl tankem postaveným pro jiný způsob boje, a v podmínkách, pro které vznikl, fungoval. Že ho nikdo nezkopíroval, nevypovídá o jeho selhání. Vypovídá to o tom, jak úzce byl šitý na švédskou doktrínu, švédský terén a švédskou představu o tom, jak se má válčit.

Článek Stridsvagn 103 (S-Tank): švédský unikát bez věže, který mířil celým svým tělem a pozpátku jel stejně rychle jako dopředu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč tank neumřel

Francouzský Institut pro mezinárodní vztahy (IFRI) to ve své únorové studii shrnuje jednoznačně: odpovědí na masové ničení tanků drony není tank opustit, ale hluboce adaptovat techniku i taktiku. Tankové souboje, klasické duely věž proti věži, tvořily v roce 2024 méně než pět procent tankových ztrát. Tank se vrátil ke svému původnímu poslání z první světové války: přiblížit se, potlačit a umožnit pěchotě dobýt pozici.

Rob Lee, jeden z nejcitovanějších analytiků konfliktu, to říkal už na podzim 2022 na stránkách War on the Rocks: velká část ruských ztrát byla důsledkem špatné logistiky, chybějící pěchoty a nekoordinovaného postupu, ne důkazem, že tank přestal být užitečný. Totéž potvrzuje britská RUSI, americký FPRI i ukrajinská bojová praxe. Jádro ruského tvrzení o odolnosti tanků je tedy obhajitelné, propagandistický je spíš způsob podání.

Bojiště, kde útok trvá deset dní

Drony nezměnily smysl tanku. Změnily cenu a tempo jeho nasazení. Britský think-tank RUSI popisuje úspěšný útok na jednu pozici jako sedmifázovou operaci trvající pět až deset dní:

• Průzkum – nepřetržité mapování nepřátelských pozic drony a dalšími senzory.
• Izolace – přerušení zásobování a posil cíle dělostřelectvem a údernými UAV.
• Degradace – systematické ničení nepřátelského ISR, elektronického boje a protivzdušné obrany.
• Fixace – přišpendlení obránce palbou, aby nemohl přeskupit síly.
• Potlačení – bezprostřední palba na pozice těsně před útokem.
• Přiblížení a dobytí – teprve tady vjíždí tanky a obrněné transportéry s pěchotou.
• Konsolidace – zajištění dobyté pozice proti protiútoku.

Tank vstupuje až v šesté fázi. Ale bez něj se ta fáze komplikuje fatálně, pěchota bez pancéřové ochrany a těžké přímé palby se na připravenou pozici dostává jen za extrémních ztrát. Reuters cituje vojáky, kteří popisují drony „ve vzduchu pořád“. V takovém prostředí je tank jedinou platformou, která posádku při přiblížení reálně chrání.

Klec nestačí, rušička taky ne

Obě strany improvizují. Ruské „želví“ a „barbecue“ úpravy starších tanků maximalizují šanci přežít krátký úsek pod drony; podle IFRI může takto upravený stroj vyžadovat přes padesát zásahů FPV k zastavení, pokud útočník nemá po ruce vhodnější zbraň. Ukrajinská praxe u západních tanků míří jinam: dodatečná reaktivní ochrana a síťování, ale se zachováním bojové role. Velitel ukrajinského Abramsu v rozhovoru s Robem Leem a Michaelem Kofmanem popsal, jak jeho tank přežil čtyři až šest přímých zásahů díky oddělené munici a výfukovým panelům, něco, co u tanků řady T-72 často končí výbuchem věže a smrtí posádky.

Jenže ani klece, ani rušičky nestačí proti nejnovější hrozbě. Drony s optickým vláknem, které se na frontě masově rozšířily v roce 2025, jsou vůči elektronickému rušení imunní, signál jde po kabelu, ne vzduchem. IFRI k tomu dodává, že odpovědí musí být celá vrstvená architektura: senzory, elektronický boj, systémy aktivní ochrany proti dronům, samohybné protiletadlové prostředky a brigádní řízení elektromagnetického spektra. Podle nás budoucnost nevypadá jako „tank s větší klecí“, ale jako „tank s vlastním protidronovým štítem“.

Co z toho plyne pro Česko

Praha z ukrajinské války nevyvodila konec tanků, právě naopak. V září 2025 ministerstvo obrany podepsalo objednávku na 44 tanků Leopard 2A8 s výhledem na 61 až 77 kusů v šesti verzích. Náčelník generálního štábu Karel Řehka tehdy výslovně řekl, že tanky mají na moderním bojišti „nezpochybnitelné místo“.

Česko zároveň patří k nejvýznamnějším dodavatelům tanků Ukrajině. Podle zveřejněného přehledu ministerstva obrany putovalo na Ukrajinu do února 2025 celkem 62 tanků, 38 v roce 2022 a 24 v roce 2023. Už v dubnu 2023 bylo v trilaterálním projektu s USA a Nizozemskem předáno 37 modernizovaných T-72. A Řehka v říjnu 2025 uvedl záměr doporučit vládě darování i tanků T-72M4CZ po nezbytných úpravách. Tahle pomoc dává smysl, ale jen pokud je doplněna municí, náhradními díly, drony a ochranou proti nim.

Nevítězí víc tanků, ale lepší okno

Fronta se v roce 2026 neposouvá podle počtu tanků v prvním sledu. Ruské rozšíření specializovaných dronových jednotek přes celé skupiny vojsk nepřineslo rozhodující průlom, jak dokumentuje FPRI. Vítězí strana, která tanku dokáže vyrobit krátké okno přežití koordinací UAV, elektronického boje, dělostřelectva a protivzdušné obrany na desítkách kilometrů do hloubky. Tank zůstává. Jen už nikdy nepojede sám.

Článek „Nic nevíte. Tanky jsou nejodolnější jednotky bojiště.“ Rusové mají jasno, drony ne drony, tanky zůstávají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je na sérii vzor 2025 skutečně nové

Označení „vzor 2025″ není mediální nálepka. OSINT databáze Oryx, která vizuálně dokumentuje ztráty ruské techniky na Ukrajině, už tuto sérii vede jako samostatnou kategorii, což znamená, že je rozpoznatelně odlišná od starších variant B3M.

Klíčový rozdíl oproti předchozím sériím spočívá v tom, že protidronová ochrana není improvizací z fronty, ale součástí tovární konfigurace. Podle oficiální zprávy Rostecu z května 2025 prošel T-72B3M za tři roky války zhruba dvěma sty konstrukčních úprav. Sériově se instalují:

• systémy elektronického boje proti dronům,
• sítě zachycující FPV drony,
• gumou zesílená ochrana zádi věže a motorového prostoru,
• rozšířené bloky ERA Relikt na střeše věže a korbě.

Zástupce Uralvagonzavodu na veletrhu IDEX 2025 v únoru zmínil i sériové zavádění systému aktivní ochrany Arena-M. Na libyjských záběrech se ale jeho přítomnost potvrdit nedá, buď tam není, nebo ho zakrývá další výbava.

Tanky, které Rusko nemá nazbyt

Dodávka do Libye vypadá paradoxně ve chvíli, kdy ruská armáda sama naráží na výrobní strop. Studie publikovaná v European Journal of International Security v roce 2026 dochází k závěru, že skutečná produkce modernizovaných T-72B3 byla výrazně nižší, než naznačovaly oficiální odhady. Rusko stojí hlavně na opravách poškozených strojů a na vytahování starších T-72 a T-80 ze skladů, jejichž zásoby se rychle tenčí.

Série vzor 2025 je přitom na Ukrajině reálně nasazovaná a reálně ztrácená. Oryx už eviduje konkrétní vizuálně potvrzené ztráty právě této nejnovější varianty.

Několik kusů odeslaných do Libye tedy neznamená, že Moskva dosáhla přebytku. Znamená to, že část omezené produkce vědomě vyčleňuje pro spojence, kterého považuje za strategicky cennějšího, než odpovídá počtu odeslaných tanků.

Proč zrovna Libye stojí za ty tanky

Východní Libye pod kontrolou maršála Chalífy Haftara plní pro Moskvu trojí roli. Je oporou pro Libyjskou národní armádu, která v květnu 2026 předvedla na velkém cvičení přes 25 000 vojáků. Je logistickým uzlem, základna Al Khadim slouží podle OSINT analýzy All Eyes on Wagner jako tranzitní bod pro ruské operace ve Středoafrické republice a dalších afrických státech. A je potenciální námořní branou: v lednu 2026 zakotvila v přístavu Tobruk sankcionovaná ruská loď Mys Zhelaniya, kterou analytici spojují s vojenským nákladem pro Africa Corps.

Libye není jediným hráčem, který Haftarovi dodává zbraně navzdory platnému embargu OSN. Reuters v dubnu 2026 informoval o pravděpodobné přítomnosti čínských a tureckých bojových dronů u jeho sil. Rozdíl je v tom, co Rusko posílá: ne drony nebo munici, ale nejnovější standard těžké obrněné techniky s úpravami odvozenými přímo z probíhající války.

Operace EU NAVFOR MED IRINI přitom embargo dál monitoruje, jen v březnu 2026 sledovala 62 podezřelých letů a kontrolovala 25 letišť a 16 přístavů. Účinnost vymáhání má ale zjevné limity.

Evropský rozměr: migrace a stabilita

Pro Česko a EU není libyjská vojenská rovnováha abstraktní záležitost. Podle diskusního podkladu Rady EU z února 2026 směřovalo 89 % nelegálních odjezdů na centrální středomořské trase právě z Libye, v roce 2025 šlo o více než 66 000 vstupů do Itálie a na Maltu. Z východní Libye navíc přes východní středomořskou podtrasu dorazilo na Krétu a Gavdos dalších téměř 17 000 lidí.

Posilování Haftarova bloku moderní technikou nemusí automaticky znamenat nárůst migrace. Může ale brzdit sjednocení libyjských institucí a stabilizovat ruské logistické trasy na jižním břehu Středozemního moře, tedy přesně v prostoru, kde se pro EU překrývá bezpečnost, zbrojní embargo a migrační politika.

Co z toho plyne

Celkový rozsah dodávky T-72B3M do Libye zveřejněn nebyl. Veřejně doložené jsou nejméně tři kusy. Ale pointa není v počtu. Moskva i při prokazatelně omezené výrobní kapacitě a rostoucích ztrátách na Ukrajině vědomě alokuje nejnovější techniku spojenci, který jí drží dveře do Afriky a pozici ve Středomoří. Několik tanků v libyjském písku vypovídá o ruských prioritách víc než tucet kremelských prohlášení.

Článek Na frontě Rusku chybí, ale do Libye posílá nejnovější tanky T-72B3M z roku 2025 upravené dle zkušeností z Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co vlastně „konec éry“ znamená

V publicistickém textu serveru Cargrad, blízkého prokremelské mediální scéně, zazněla v červenci 2025 neobvykle ostrá sebereflexe. Tank přestal spolehlivě plnit úkol, pro který byl stvořen: masový průlom obrany. Nové T-72B3 a T-90M podle textu opouštějí výrobní linky v zásadě se stejnou improvizovanou ochranou jako v roce 2022, se svařovanými klecemi, gumovými rohožemi a občas elektronickou rušičkou. Průmysl i velení se podle autora odmítají přizpůsobit.

Nejde o tezi „tank skončil“. Studie francouzského Institutu pro mezinárodní vztahy (IFRI) z února 2026 uzavírá, že ani Rusko, ani Ukrajina tanky neopouštějí. Místo toho mění taktiku, rozestupy, maskování i způsob nasazení. Tank ale přestal být predátorem. Bez organické protidrónové ochrany se z hlavního nástroje průlomu mění na drahou podpůrnou platformu, pomalu se pohybující cíl, který drony najdou dřív, než stihne vystřelit.

Americká odpověď: ne jedna věž, ale celá síť

Když se mluví o „americké záchraně“, nemyslí se tím zázračná technologie namontovaná na věž. Jde o koncept, který armáda USA testuje pod názvem Golden Shield. V dubnu 2026 ho zkoušela 1. jezdecká divize v reálných podmínkách a princip je jednoduchý ve slovech, složitý v provedení: autonomní senzor na jednom vozidle detekuje dron, klasifikuje ho a předá palebný příkaz zbraňové stanici na jiném vozidle. Celá formace se tak stává jednou protidrónovou bublinou.

Jednotlivé komponenty už existují. Firma Allen Control Systems nabízí autonomní zbraňovou stanici Bullfrog schopnou ničit malé drony tříd 1 až 3. Echodyne dodává kompaktní radary EchoGuard a EchoShield, které dokážou sledovat i miniaturní cíle a navádět na ně zbraňové systémy. Americká armáda současně dramaticky zrychluje modernizaci tanku Abrams; v dubnu 2025 oznámila cíl dostat novou variantu k jednotkám během 24 až 30 měsíců.

Klíčový posun spočívá v tom, že záchrana tanku se přesouvá z úrovně jednoho vozidla na úroveň celé jednotky. Jeden tank se neubrání. Síťovaná formace s rozloženými senzory, kinetickými i elektronickými efektory a automatizovaným řetězcem detekce, rozhodnutí a zásahu už šanci má.

Proč Rusko zaostává, i když má frontovou zkušenost

Bojová zkušenost sama nestačí, pokud ji neabsorbuje akvizice, doktrína a sériová výroba. Ruský komentář jako příklad uvádí BMPT Terminátor, stroj, který měl být odpovědí na městský boj, ale roky narážel na to, že ho hlavní správa obrněné techniky neuměla začlenit do tankových jednotek. Nikdo nevěděl, kam ho organizačně zařadit.

Stejný problém se opakuje s protidrónovou ochranou. Zatímco americká strana veřejně testuje síťovaná řešení a iteruje mezi cvičením a vývojem, ruský průmysl podle vlastních kritiků pokračuje ve výrobě toho, co už umí. Elektronické rušičky, které dnes tvoří páteř ruské obrany proti dronům, navíc ztrácejí účinnost. Americký odborný text v časopise Armor přímo konstatuje, že systémy typu Drone Buster se stávají irelevantními s rozšířením FPV dronů řízených přes optické vlákno, signál prostě není co rušit.

Co to znamená pro Česko

Debata o budoucnosti tanku není akademická ani vzdálená. Velitelství pozemních sil AČR letos otevřeně přiznalo, že starší obrněnce Pandur postrádají adekvátní protidronovou ochranu i aktivní ochranné systémy. Právě to je jeden z argumentů pro novou platformu 8×8; nejde jen o stáří podvozku, ale o schopnost přežít na bojišti, kde létají desítky levných dronů.

Česká armáda se protidronové obraně věnuje: cvičení Drone Shield 2024, testování scénářů, systém RBS-70NG s deklarovanou schopností ničit bezpilotní prostředky. Jenže oficiální materiály zároveň říkají, že stoprocentní protidronová ochrana je dnes nedosažitelná. Pro východní křídlo NATO z toho plyne jasný závěr: obrana už nestojí na počtu tanků, ale na schopnosti je udržet naživu v prostoru přesyceném drony.

Otázka za miliardy

Klíčová otázka dneška nezní, jestli tank přežije. Přežije, žádný jiný systém zatím nepřevzal celou jeho sadu úkolů: průlom, odminování, přímou palebnou podporu, psychologický efekt obrněné pěsti. Otázka zní jinak: kolik senzorů, softwaru, radarů a doprovodných platforem bude potřeba, aby tank za desítky milionů korun nebyl zničen dronem za pár tisíc?

Na masové proměnění bojiště je americký koncept stále spíš v horizontu let než měsíců. Ale směr je daný. Tank budoucnosti není silnější pancíř, je to uzel v síti, která vidí, rozhoduje a střílí rychleji než roj dronů letící proti němu. Kdo tuhle síť postaví první, ten rozhodne, jestli éra tanků skutečně končí, nebo jen mění podobu.

Článek „Zažíváme konec éry tanků,“ přiznává ruský expert. Zachránit je mohou už jenom Američané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lehčí, menší, radikálnější

Současný americký M1A2 SEPv3 Abrams váží přes 73 tun. Leopard 2A8, který si Česko objednalo jako páteř budoucích tankových sil, se pohybuje mezi 61,5 a 64,3 tunami. Type 100 má podle dostupných analytických rozborů vážit kolem 40 tun. Pokud to odpovídá realitě, znamená to o více než 30 tun méně než Abrams a prakticky jiný logistický svět: jednodušší přeprava po železnici, menší tlak na mosty, rychlejší strategická i taktická mobilita.

Jenže nižší hmotnost má svou cenu. Čtyřicet tun nedovoluje nést stejnou tloušťku pasivního pancíře jako šedesátitunový Leopard. Type 100 proto sází na kombinaci: aktivní ochranný systém GL-6, elektronický boj, 360° senzorický obraz a nízkou signaturu. Čínská státní televize CCTV při zářijové přehlídce výslovně mluvila o „tichém přiblížení“ a o propojení aktivní a pasivní ochrany. Tank má být těžší uvidět, těžší zasáhnout, a když už ho něco zasáhne, má to zachytit APS dřív, než střela dorazí k pancíři.

Drony, osádka a to, co zdroje skutečně říkají

Realita je složitější a poctivost vyžaduje přiznat, kde končí fakta a začíná interpretace.

Oficiální čínské zdroje z CCTV nepřipisují bezpilotní prostředky přímo tanku Type 100, ale podpůrnému vozidlu 100, které má vlastního operátora pro UAV a bezpilotní průzkumné vozidlo. Xinhua celý systém rámuje jako páteř budoucího uspořádání „člověk + bezpilotní prostředky, země + vzduch, síť + senzory“. Drony tedy patří do ekosystému kolem Type 100, ne nutně do samotného tanku.

Podobně je to s osádkou. Starší koncepční stopy odkazují na dvoučlennou posádku, ale Defence Blog po rozboru květnových záběrů z roku 2026 identifikoval tři členy osádky v korbě. Otevřené primární čínské materiály přesný počet neuvádějí. Jisté je, že bezosádková věž počet lidí uvnitř radikálně snižuje, ať už na dva, nebo tři. Pro srovnání: Leopard 2A8 má čtyřčlennou osádku, americký M1E3 míří na tři.

Západ nespí, jen mluví tišeji

Bylo by snadné z Type 100 udělat důkaz, že NATO zaspalo. Jenže americká armáda už v září 2023 oficiálně přiznala, že Abrams narazil na hmotnostní strop a potřebuje novou architekturu. V lednu 2026 představila raný prototyp M1E3, tank, který má být podle náčelníka štábu americké armády o 25 % lehčí, modulární, softwarově definovaný, s integrovaným APS a tříčlennou osádkou. Leopard 2A8 zase už dnes stojí na kombinaci ověřené palebné síly kanónu L55A1, digitálního velení a systému Trophy APS.

Type 100 tedy není „jediný tank budoucnosti“. Je to velmi agresivně komunikovaná varianta trendu, kterým se ubírají všichni. Rozdíl je v tom, že Čína ukázala hotově vypadající stroj na cvičišti, zatímco americký M1E3 je zatím raný prototyp a evropský MGCS existuje převážně na papíře. Vizuální dojem radikálnosti je reálný. Prokázaná bojová převaha nikoli.

Co říká Ukrajina, a proč je to podstatnější než specifikace

Nejtvrdší test moderního tanku neprobíhá na čínském cvičišti, ale na Ukrajině. Oryx k květnu 2026 evidoval 154 vizuálně potvrzených ztrát ruského T-90M Proryv, stroje, který Rostec prezentoval jako špičku ruské tankové techniky. Ruský výrobce sám v únoru 2026 přiznal, že nové série T-90M dostávají elektronický boj proti dronům a sítě proti FPV dronům podle bojové zpětné vazby. Ani moderní tank bez soustavně vrstvené ochrany nepřežívá dronovou válku snadno.

Studie RUSI o ochraně sil před bezpilotními systémy označuje schopnosti protidronové ochrany u pozemních sil NATO za urgentní operační požadavek, ne za vzdálenou budoucnost. Ukrajinští velitelé podle RUSI považují nadměrně těžké západní tanky za obtížně opravitelné; dostupnost jim rychle klesá. Tank zůstává užitečný, ale musí být opravitelný, mobilní a připravený na opakované zásahy během jediné operace.

A právě tady je nejsilnější argument pro architekturu Type 100. Ne samotný kanón nebo pancíř, ale to, že stroj je od prvního náčrtu navržen pro prostředí, kde hlavní hrozbu představují FPV drony, munice útočící shora a elektronický boj. Zda čínská implementace skutečně funguje, nikdo mimo čínskou armádu neví.

Co to znamená pro Česko

Český akviziční směr je daný: 61 Leopardů 2A8 v šesti modifikacích s opcí na dalších 16 kusů, dodávky mezi lety 2028 a 2032, přechod na jednotnou platformu do konce roku 2030. Type 100 toto rozhodnutí nepřepíše. Může ale ovlivnit to, co se kolem tanků dokoupí a nacvičí, systémy aktivní ochrany, vrstva protidronové ochrany od čety po brigádu, síťové propojení a integrace dronů do bojového postupu. Leopard 2A8 s Trophy APS je solidní základ. Otázka zní, jak rychle kolem něj vyroste ekosystém, který Type 100 slibuje už z výroby.

Type 100 není důkaz, že Čína vyhrála tankovou budoucnost. Je to ale nejhlasitější upozornění, že budoucnost tanku neleží v silnějším pancíři, ale v síti, která ho obklopuje. A kdo tu síť postaví dřív, bude mít navrch, bez ohledu na to, kolik jeho tank váží.

Článek Abrams i Leopard vypadají jako minulost. Čínský Type 100 má 40 tun, dva drony a pouze dvoučlennou osádku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Věž, která se vymyká ruské tradici

Klasické ruské tanky mají nízkou, kompaktní věž s karuselovým automatem nabíjení pod podlahou bojového prostoru. Munice tam leží v kruhovém zásobníku přímo pod osádkou. Při průrazu pancíře hoří všechno najednou, posádku nevyjímaje. Válka na Ukrajině tuto slabinu ukázala stovkami videí odletujících věží.

Burlak šel jinou cestou. Věž je výrazně delší, s mohutnou zadní nikou, takzvaným transportně-nabíjecím kontejnerem, kde je munice oddělena od osádky. Konstruktéři přidali dvouproudý automat nabíjení: jeden proud podává střely z hlavní zásoby v zadní nice, druhý umožňuje práci s municí uloženou blíže ke kanónu. Výsledkem měla být vyšší kadence, možnost používat delší podkaliberní střely, které se do starého karuselu nevešly, a hlavně lepší šance osádky přežít zásah do muničního skladu.

Vizuálně věž připomíná spíš západní koncepci se zadním muničním modulem než tradiční sovětskou siluetu. Kdo zná profil T-72 nebo T-90, toho Burlak na první pohled zmate.

Pancíř nasazený obráceně

Na fotografiích z roku 2021, připisovaných vojenskému komentátorovi Alexeji Chlopotovovi, zaujal odborníky ještě jeden detail. Bloky reaktivního pancíře na věži jsou orientovány opačně než u standardního ruského řešení Kontakt-5, vystupují zdola nahoru, nikoli shora dolů. Nejde o kosmetickou úpravu. Geometrie uložení reaktivních bloků ovlivňuje, pod jakým úhlem a s jakou účinností dokážou narušit proudnici kumulativní střely nebo jádro podkaliberního projektilu.

Systém nesoucí označení Kaktus měl být modulární, snímatelné bloky přizpůsobitelné konkrétní hrozbě. Jenže Kaktus zůstal ve zkušební fázi. Ruská armáda nakonec pro sériovou výzbroj přijala v roce 2006 systém Relikt, který podle dostupných technických materiálů zvýšil překrytí čelní projekce věže T-90 z přibližně 45–55 % u Kontaktu-5 na zhruba 60–68 %. Kaktus sliboval víc, ale nikdy nedostal šanci to v sériové výrobě prokázat.

Proč Burlak skončil ve slepé uličce

Od roku 2005 běžely v Rusku dvě souběžné modernizační větve. Omský KBTM tlačil Burlak jako univerzální řešení pro celou tankovou flotilu. Jenže v Nižním Tagilu pracoval konkurenční Uralvagonzavod na vlastní modernizaci, z níž nakonec vzešla linie T-90M „Proryv“, tank, který dnes Rusko skutečně vyrábí a nasazuje. Podle textu vojenského publicisty Chlopotova tagilská větev vyhrála a omský program zamrzl, oficiálně kvůli finančním problémům.

Když se v dubnu 2021 fotografie prototypu rozšířily po internetu, spekulace o tajné zbrani nabraly na síle. Ale žádný otevřený zdroj nedokládá, že by program byl po roce 2021 skutečně obnoven, že by existovala objednávka nebo harmonogram sériové výroby. Upravený prototyp mohl být známkou dalšího rozpracování, stejně dobře ale jen oprášeným exponátem.

Co to znamená pro dnešek

Burlak je technicky pozoruhodný právě tím, co odhaluje o slabinách ruské tankové školy: konstruktéři věděli, že karuselový automat limituje délku munice, že munice pod osádkou je smrtelná past a že stárnoucí flotila potřebuje modulární upgrade. Navrhli řešení. Nedostali peníze ani politickou podporu, aby ho dotáhli.

Pro českou armádu, která právě opouští sovětské T-72M4CZ a přechází na Leopardy 2A4 s objednávkou 44 kusů Leopard 2A8, je Burlak spíš historická ilustrace než aktuální hrozba. NATO dnes na východním křídle udržuje osm mnohonárodních bojových uskupení a od roku 2025 cvičení Eastern Sentry. Odpověď na ruské tankové ambice nestojí na jednom prototypu, a nestojí na něm ani ruská odpověď.

Burlak zůstává tím, čím byl od začátku: důkazem, že ruští inženýři uměli diagnostikovat problém. A zároveň důkazem, že diagnóza a lék jsou v ruském obranném průmyslu dvě velmi odlišné věci.

Článek 16 let tajilo Rusko tajný tank Burlak: má věž, jakou svět u ruských tanků nikdy neviděl, a pancíř obráceně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Německo nechce čekat na MGCS

Main Ground Combat System, společný německo-francouzský nástupce Leopardu 2 i Leclercu, má oficiální cíl zavedení kolem roku 2040. Realita je jiná. Francouzský parlament letos otevřeně přiznal, že program nabírá zpoždění řádově o deset let, a přímo z toho odvodil potřebu „capacité intermédiaire“, tedy mezikapacity. Samotná MGCS Project Company vznikla v Kolíně nad Rýnem teprve 10. dubna 2025. Program je tedy stále ve fázi budování průmyslové struktury, zatímco NATO ve washingtonské deklaraci z července 2024 označuje Rusko za nejvýznamnější a přímou hrozbu pro bezpečnost spojenců.

Bundeswehr si nemůže dovolit dekádu bez modernizačního skoku. Právě proto BAAINBw zadal technické studie s termínem dokončení do konce roku 2026. Teprve poté má padnout přesnější konfigurace tanku a rozhodnutí o programu. Zavedení se čeká nejdříve ve 30. letech.

Co má Leopard 3 přinést navíc

Základ srovnání je Leopard 2A8, dnes nejnovější sériová konfigurace se 120mm kanónem L55A1 a aktivní ochranou Trophy. Přechodové řešení přezdívané Leopard 3 má oproti němu přinést změny ve čtyřech klíčových oblastech:

• Palebná síla: Přechod na 130mm ráži. Rheinmetall ukazoval vývojový 130mm kanón už na veletrhu AUSA v roce 2019, tedy dávno před ruskou plnohodnotnou invazí na Ukrajinu. Výrobce u něj hovoří o více než padesátiprocentním nárůstu účinnosti oproti 120mm systémům, jde ale stále o vývojový systém bez doloženého bojového nasazení.
• Mobilita: Nový motor s pracovním označením OLYMP. Přesné parametry nejsou veřejně známé; doloženo je zadání studie.
• Ochrana: Nový ochranný balík, který má reagovat na moderní protitankové řízené střely a hrozby budoucího bojiště.
• Přesnost: Automatická polní justáž pro vyšší přesnost zásahu v reálných podmínkách.

Prakticky řečeno: 120mm L55A1 na Leopardu 2A8 je zavedená, logisticky ověřená jistota. 130mm směr je slibovaný overmatch, tedy větší průraznost na delší vzdálenost, ale zatím bez sériové muniční základny.

Leopard 3 versus konkurence: KF51 Panther a A-RC 3.0

Na stole neleží jen jedna varianta. Rheinmetall v červnu 2022 představil KF51 Panther, hotověji vypadající průmyslovou nabídku se 130mm Future Gun System, automatem nabíjení a vlastním digitálním bojovým konceptem. KNDS o dva roky později ukázal Leopard 2 A-RC 3.0 s bezosádkovou dálkově řízenou věží, automatickým lineárním nabíječem, volitelnou ráží 120 až 140 mm, 30mm sekundární zbraní a přesunem celé posádky do chráněné kapsle v korbě.

Bundeswehr si nezvolil ani jeden demonstrátor přímo. BAAINBw zadal studie konkrétních subsystémů pro vlastní přechodové řešení, což je konzervativnější cesta přes ověření klíčových technologií, nikoli přímé převzetí hotového konceptu. To neznamená, že by A-RC 3.0 nebo Panther vypadly ze hry; jejich technologie mohou do finální konfigurace vstoupit. Ale rozhodující slovo má stát, ne průmysl.

A co zbytek NATO? Americká armáda provozuje M1A2 SEPv3 jako základ pro další upgrady Abramsu. Britské ministerstvo obrany loni provedlo ostré střelby s Challengerem 3. Leopard 3 tedy nebude tank bez konkurence napříč celou aliancí. Jeho skutečná síla je jinde.

Evropský standard, ne jen německý tank

Tady se příběh láme. Leopard 2 dnes provozuje přes dvacet armád. KNDS v dubnu 2026 začal předávat Leopardy 2A8 Bundeswehru a Norsku. K jednotnému evropskému pořizovacímu procesu se připojily Litva, Nizozemsko a Česká republika.

Český kontext je výmluvný. Armáda ČR provozuje 42 Leopardů 2A4 a v září 2025 podepsala závaznou objednávku na 44 kusů Leopardu 2A8 s opcí na dalších 14 systémů a zahájením dodávek od roku 2028. Česko se tím stalo třetí zemí ve společném pořizovacím programu s Německem. V Litvě navíc KNDS staví montážní závod s kapacitou až 41 Leopardů 2A8 ročně.

Tohle není jen nákup tanků. Je to průmyslová a logistická gravitace, která svazuje střední a severní Evropu s německou tankovou větví na celé dekády. Leopard 3, ať už dostane jakékoli finální označení, se do tohoto ekosystému narodí jako přirozený upgrade pro celou uživatelskou základnu. Společná munice, společné díly, společný výcvik. Právě v tom spočívá skutečná převaha: ne v jednom tanku, ale v platformě, kterou sdílí desítky armád a kterou lze modernizovat najednou.

Co to znamená pro východní křídlo

Leopard 3 není krátkodobý štít. Ten dnes tvoří stávající Leopardy 2, rozběhnuté dodávky A8, litevská výrobní linka a širší odstrašení NATO. Přechodové řešení přezdívané Leopard 3 je střednědobá pojistka, která má zabránit tomu, aby se v druhé polovině 30. let otevřela schopnostní mezera mezi dosluhujícími tanky a stále nedoraženým MGCS.

Pokud se studie do konce roku 2026 promění v plnohodnotný program, Německo nastaví nový evropský benchmark pro každou armádu, která dnes jezdí na Leopardu. Ne absolutně bezkonkurenční stroj pro celé NATO, ale referenční tank, kolem kterého se bude točit evropská pozemní obrana příštích třicet let. A to je odpověď na kremelské ambice, která má váhu i bez jediného vystřeleného náboje.

Článek Odpověď na kremelská snažení dříve, než k nim dojde: Němci vyvíjí Leopard 3, tankisté NATO nebudou mít konkurenci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Duel, který B1bis vyhrával

Stonne, malá obec v Ardenách, přecházela v květnu 1940 z rukou do rukou sedmnáctkrát. Billotteho průjezd patří k nejlépe zdokumentovaným epizodám francouzské kampaně. Podle archivů francouzského ministerstva obrany zničil jeho B1bis 13 nepřátelských tanků a podle sekundárních biografických zdrojů i 2 protitanková děla. Panzer IV Ausf. D vypálil na čelo „Eure“ dvacet ran bez jediného průniku.

Nebyl to ojedinělý případ. Parametry mluví jasně:

Francouzský 47mm kanon SA 35 prorážel 40 mm pancíře na 400 metrů. Proti raným Panzerům III a IV to znamenalo smrtelné nebezpečí čelně na běžných bojových vzdálenostech. Němci potřebovali bok, záď, zásah pásu, nebo štěstí. Standardní protitankový kanon PaK 36 ráže 37 mm si u německých vojáků vysloužil přezdívku „klepátko na dveře“. Proti B1bis oprávněně.

Konstrukční koncepce z jiné války

Char B1bis nevznikl pro blitzkrieg. Jeho kořeny sahají do dvacátých let, kdy francouzská armáda plánovala průlomový tank pro statickou frontu. Hlavní zbraní měla být korbová 75mm houfnice, pevně uložená, mířená otáčením celého tanku prostřednictvím hydrostatického mechanismu Naëder. Řidič používal volant řízení a zvláštní volant jemného zaměřování; motor musel běžet i při samotném míření. Systém vyžadoval výcvik, správné provozní kapaliny a neustálou údržbu, při použití nevhodného ricinového oleje docházelo k degradaci funkce.

Věž? Jednočlenná, stísněná, odvozená z myšlenky „univerzální“ malé odlévané věže použitelné na více typech tanků. Velitel v ní současně vyhledával cíle, mířil, nabíjel, pálil a velel celému tanku. V boji u Stonne to fungovalo, protože šlo o krátký, intenzivní průjezd. V hodinách a dnech manévrové kampaně to bylo vyčerpávající až ochromující.

Šest hodin a dost

Čtyři sta litrů benzínu. Udávaná autonomie kolem 130 kilometrů, reálně při vyšším tempu spíš 120 km, tedy asi šest hodin jízdy. Pak musel B1bis zastavit a čekat na zásobovací kolonu. V kampani, kde německé tankové divize ujížděly desítky kilometrů denně a francouzské velení zoufale přesouvalo rezervy, znamenala každá zastávka ztrátu iniciativy.

K tomu se přidávala servisní náročnost:

• Složitý pohon a převodovka vyžadovaly časté mazání a kontroly.
• Podvozek s mnoha pojezdovými koly kladl vysoké nároky na polní údržbu.
• Výroba byla pomalá, z 1 144 objednaných kusů bylo do června 1940 dodáno jen 369.
• V červnu 1940 chyběly věže APX 4 natolik, že kusy č. 505, 506 a 507 byly zavedeny do služby bez věže.

Měsíční produkce stoupla z pouhých 3 tanků na 41 v květnu 1940. Příliš pozdě.

Prohrát tempo, prohrát válku

Německá převaha nespočívala v lepších tancích. Spočívala v pětičlenných osádkách s jasně rozdělenými úkoly, v radiovém spojení mezi vozy, v koncentraci tankových svazků a v operačním tempu, které francouzská strana nedokázala kopírovat. B1bis byl rozptýlen po menších jednotkách, často bez pěchotního doprovodu, s přetíženými veliteli a logistikou, která nestíhala.

Verze B1ter měla problémy řešit: 75mm pancíř, plánovaná dvoumístná věž, 75mm kanon s bočním odměrem. Vznikly tři prototypy. Dva hotové kusy zmizely při potopení transportní lodi během evakuace. Do série program nikdy nepřešel.

Druhý život v cizích rukou

Němci ukořistili 161 kusů B1bis. Přeznačili je jako Panzerkampfwagen B2 740(f) a opravovali v závodech v Boulogne-Billancourt. Na frontovou službu se nehodily, příliš pomalé, příliš žíznivé, příliš náročné na údržbu. Sloužily jako výcvikové stroje, plamenometné verze a podvozky pro samohybné houfnice s 10,5cm leFH 18/3. Jeden kus skončil na Jersey, kde ho dnes vystavuje Tank Museum v Bovingtonu. V letech 1944–1945 se část ukořistěných B1bis dostala zpět do francouzských rukou; 13. dragounský pluk je znovu nasadil a typ ve francouzské armádě dožíval až do roku 1950.

Char B1bis nebyl poražen v kategorii, pro kterou vznikl, v přímém střetu pancíře proti pancíři zůstal až do konce kampaně prakticky nepřekonatelný zepředu. Porazila ho kategorie, která v jeho zadání z dvacátých let neexistovala: rychlá manévrová válka, kde vyhrává ten, kdo ujede víc kilometrů mezi dvěma zastávkami u cisterny.

Článek Francouzský tank Char B1 válcoval německé Panzery, ale jeden zásadní problém ho srazil na kolena se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Inženýr, který se dostal až k carovi

Nikolaj Lebeděnko nebyl žádný podivín z garáže. Vedl soukromou technickou laboratoř, plnil zakázky pro ruské vojenské resorty, pohyboval se v leteckých a inženýrských kruzích a ovládal několik jazyků. Právě jeho vazby na vojenské a technické elity mu otevřely dveře, které by zůstaly zavřené komukoli jinému. Přes knížete Lvova se na přelomu ledna a února 1915, přesné datum se v historických zdrojích liší, dostal na audienci k caru Mikuláši II.

Lebeděnko s sebou přinesl dřevěný model poháněný gramofonovým pérkem. Hračka prý na koberci carova kabinetu vesele přejížděla hromádky knih. Panovník byl nadšený. Projekt dostal zelenou a financování.

Dnes to zní absurdně. Jenže v roce 1915 ještě neexistoval žádný „správný“ způsob, jak postavit tank. Zákopová válka na západní frontě požírala statisíce životů a každý nápad, který sliboval průlom, měl šanci na vyslyšení. Lebeděnkův slib zněl odvážně: zlomit frontu během dnů.

Devítimetrová kola a logika, která dávala smysl

Na papíře měl Car-Tank svou logiku. Přední kola o průměru zhruba devíti metrů měla překračovat zákopy, ostnatý drát i krátery, ne je objíždět, ale prostě přes ně přejít. Vysoká pozice výzbroje měla dát osádce palebnou převahu. A samotná silueta stroje, přezdívaného také „Netopýr“, měla působit psychologickým šokem na nepřátelskou pěchotu.

Technické parametry byly na svou dobu ambiciózní:

• Délka: cca 17,8 m
• Šířka: cca 12 m
• Výška: cca 9 m
• Hmotnost: kolem 60 tun
• Pohon: dva motory Maybach, každý o výkonu 240 koňských sil (asi 179 kW)
• Projektovaná rychlost: asi 17 km/h

Pohon fungoval neobvykle: menší automobilová kola přenášela energii třením na ráfky obřích předních kol. Vzadu seděl řídicí válec o průměru pouhých 1,5 metru, který měl nést zhruba třetinu celkové hmotnosti a zajišťovat směrové řízení. Právě tady se skrýval konstrukční hřeb do rakve.

Jeden test, jeden konec

Zkouška proběhla 27. srpna 1915 podle starého ruského kalendáře. Car-Tank se nejprve pohyboval po připravené dřevěné cestě a skutečně lámal stromy. Vypadalo to slibně. Jenže jakmile sjel na přirozený měkký terén, zadní řídicí kolo se okamžitě zabořilo. Hmotnost byla rozložena fatálně špatně: obří přední kola nedokázala vytáhnout zadek stroje z bahna.

Nebyly to zákopy, co ho zastavily. Byl to měkký lesní terén a nepoměr mezi devítimetrovými předními koly a půldruhametrovým zadním válcem. Nikdo z přítomných nedokázal stroj vyprostit. Projekt byl ještě v roce 1915 zastaven, prototyp zůstal stát v lese a v roce 1923 ho rozřezali na šrot.

Pochybnosti přitom existovaly už předem. V dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat formální technickou oponenturu, která by stavbu zablokovala, ale pozdější memoárové záznamy naznačují, že skepticismus v odborném okolí panoval. Nepřevážil. Válečná nouze a patronátní vazby zvítězily nad opatrností.

Britové zkoušeli totéž a rychleji to vzdali

Car-Tank nebyl osamělá ruská bizarnost. I Britové v letech 1915 a 1916 procházeli obdobím divokého experimentování. Kolové koncepty, obří válce, nejrůznější mechanické podivnosti: raný vývoj obrněných vozidel byl na obou stranách metodou pokus a omyl.

Rozdíl spočíval v rychlosti iterace. Britští konstruktéři dospěli k závěru, že řešením terénu plného zákopů, parapetů a granátových kráterů jsou souvislé pásy, které rozloží hmotnost po celé délce stroje. Výsledkem byl Mark I, který 15. září 1916 vstoupil do boje na Sommě. Vážil 28 tun, vyrobili jich 150 kusů a nebyl dokonalý, ale fungoval. Podle patentového popisu uchovaného v The Tank Museum měl nový stroj explicitně řešit terén se zákopy a překážkami pomocí nekonečných pásových řetězů.

Car-Tank vsadil na opačný princip: místo rozložení hmotnosti chtěl překážky přeskočit výškou kol. Sázka nevyšla. Méně efektní, ale funkční technika zvítězila.

Co zbylo po kolosu v lese

Lebeděnko po revoluci odešel k Bílému hnutí, přes Konstantinopol a Bělehrad se dostal do Berlína, kde roku 1948 zemřel. Jeho dva mladí spolupracovníci dopadli jinak. Alexandr Mikulin se stal jedním z klíčových sovětských konstruktérů leteckých motorů. Boris Stečkin vyrostl v zakladatelskou osobnost teorie proudových motorů a akademika. Už během práce na Car-Tanku společně řešili motor AMBeS: problém výkonu a pohonu, který je profesně formoval víc než samotný kolos.

Prototyp selhal. Laboratoř, kterou představoval, ale fungovala jako škola extrémního inženýrského myšlení. Z šedesáti tun zrezivělé oceli v podmoskevském lese nevzešel tank: vzešli z ní dva muži, kteří o generaci později pomáhali stavět motory sovětských bojových letounů.

Car-Tank dnes snadno zapadá do řady ruských „car-“ artefaktů vedle Car-zvonu a Car-děla, kolosálních věcí, které nikdy nesplnily svůj účel. Jenže na rozdíl od zvonu, který nikdy nezazvonil, protože praskl při odlévání, Car-Tank praskl až při střetu teorie s blátem. A právě v tom je jeho hodnota: připomíná okamžik, kdy ještě nebylo rozhodnuto, jak má vypadat moderní válka, a kdy jediný test v měkkém lese rozhodl za celou jednu vývojovou větev.

Článek Car-Tank: kolosální ruské monstrum z roku 1915 mělo vyhrát válku. Kola měřila 9 metrů, ale zastavil ho první příkop se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyři osy, ne jedna: jak hodnotíme

Srovnávat tanky podle jediného parametru, ráže hlavně, tloušťky pancíře nebo maximální rychlosti, je jako hodnotit bojový letoun podle délky křídla. Naše metodika proto staví na čtyřech osách současně:

• Palebná síla — ráže, délka hlavně, řízení palby, schopnost hunter-killer, kvalita munice, rychlost prvního zásahu.
• Ochrana — pasivní pancíř, aktivní ochranný systém (APS), odolnost proti minám a IED, přežitelnost posádky.
• Mobilita — výkon motoru, hmotnost, terénní průchodnost, strategická přepravitelnost.
• Bojová zkušenost a logistická vyzrálost — doložené operační nasazení, servisní ekosystém, počet uživatelských zemí, dostupnost munice a náhradních dílů.

Právě čtvrtá osa dělá rozdíl. Bez ní by K2 i T-14 stály výš. S ní se propadají, ne proto, že by byly špatné, ale proto, že jejich sliby zatím nemají razítko skutečného bojiště.

Trojice vítězů: Abrams, Leopard, Merkava

M1A2 Abrams SEP v3 nese 120mm hladkohlavňový kanón s datovým linkem munice a pokročilou municí, plynovou turbínu o výkonu 1 500 k (1 119 kW) a od nedávna i systém Trophy jako aktivní ochranu proti řízeným střelám. Jeho bojová historie sahá k operaci Pouštní bouře v roce 1991 a od té doby prošel každou velkou americkou operací. V květnu 2025 Polsko převzalo první sériovou dodávku 28 kusů SEP v3, Rumunsko žádá dalších 54. To není akademická debata, je to nákupní realita východního křídla NATO.

Leopard 2A7+/2A8 disponuje kanónem 120mm L55A1, programovatelnou municí a ochranou proti minám a IED. Jeho největší zbraní je ale ekosystém: přes 3 500 kusů u 22 armád znamená sdílenou logistiku, munici a výcvik v měřítku, které žádný konkurent nemá. Česká armáda pořizuje 44 kusů verze 2A8 za 32,76 miliardy korun, čímž vstupuje do těžké ligy NATO.

Merkava Mk 4 Barak je tank navržený kolem jednoho principu: posádka musí přežít. Izraelská linie maximalizuje přežitelnost v městském a asymetrickém boji, Barak přidává umělou inteligenci, nové senzory a chytrý řídicí počítač mise. V červnu 2025 izraelské ministerstvo obrany oznámilo první operační nasazení systému Barak, čímž přestal být vývojovým projektem a stal se bojově ověřenou platformou. Systém Trophy, který Merkava nese od verze Mk 4, má podle Rafaelu přes 500 000 provozních hodin a je prezentován jako jediný bojově prověřený APS na světě.

Proč K2 a T-14 ztrácejí

Jihokorejský K2 Black Panther je technicky vynikající: autoloader, kanón 120mm/55, hmotnost 56 tun, rychlost 70 km/h, vlastní APS i bojový informační systém. Hyundai Rotem ho exportně ukotvuje v Polsku, kde se bude vyrábět lokálně. Problém? Žádná veřejně doložená bojová kampaň. K2 je jako závodní auto, které nikdy nejelo závod, může být nejrychlejší, ale nevíte to jistě.

T-14 Armata je jiný případ. Bezosádková věž, oddělená obrněná kapsle pro posádku, systém Afghanit, automatizované nabíjení, na papíře revoluční koncept. Rostec tvrdí „absolutní převahu“. V otevřených primárních zdrojích ale chybí robustní veřejné ověření bojových výsledků. Existují tvrzení o omezeném nasazení na Ukrajině, avšak bez silné nezávislé evidence. Vyšší závislost na senzorech a elektronice navíc znamená, že při poškození sítě může být situační přehled křehčí než u klasické osádkové věže. T-14 je technologická hvězda, rok 2026 ale odměňuje prověřené systémy, ne prototypy.

Co přijde po roce 2026

Špička se nezastavila. USA vyvíjejí M1E3 Abrams s integrací APS přímo do návrhu korby. Německo a Francie založily v dubnu 2025 společnou společnost MGCS Project Company, nástupce Leopardu 2 a Leclercu má být realitou kolem roku 2040, mezikroky zahrnují demonstrátor se 140mm kanónem ASCALON. Rheinmetall prosazuje KF51 Panther se 130mm hlavní nové generace. A Hyundai Rotem už veřejně představuje tank nové generace se 130mm dělem, spoluprací osádkových a bezosádkových prostředků a umělou inteligencí.

Pro Česko je klíčový horizont bližší: 44 Leopardů 2A8 nahradí dosluhující T-72M4CZ, které podle samotného ministerstva obrany „již nesplňují podmínky moderního bojiště“. Vstup do klubu 22 leopardích armád přinese nejen lepší tank, ale i sdílenou munici, výcvik a servis v rámci aliance.

Nejmocnější tank roku 2026 není ten s největším dělem. Je to ten, který kombinuje ochranu posádky, aktivní obranu, digitální přehled a vrátil se z boje, aby o tom mohl podat zprávu.

Článek Nejmocnější tanky světa podle palebné síly, pancíře i bojových zkušeností. Rok 2026 má jasné vítěze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Sullivan Cup a proč na něm záleží

Sullivan Cup pořádá U.S. Army Armor School jednou za dva roky. Nejde o klasickou střeleckou soutěž, organizátoři ji navrhli jako víceoborový maraton, který testuje celou šíři toho, co tanková posádka musí zvládnout v boji. Střelba je jen jedna disciplína. Vedle ní stojí manévr v terénu, zabezpečení pozice, fyzická zdatnost celé čtyřčlenné posádky, znalost technických systémů a, což je klíčové, údržba a příprava tanku pod tlakem.

Právě údržbové úlohy a komunikace uvnitř posádky letos podle amerických organizátorů rozhodovaly nejvíc. Plukovník Justin Harper z Armor School to po vyhlášení výsledků řekl přímo: pokud si zahraniční týmy vedly dobře, znamená to, že americký výcvikový systém funguje. Brigádní generál Chad Chalfont všechny účastníky veřejně pochválil. Označení „nejtěžší soutěž světa“ je redakční zkratka, ale fakticky jde o jednu z mála mezinárodních soutěží, kde se tankové posádky z různých armád měří v americkém hodnoticím rámci na americké půdě. To jí dává váhu, kterou domácí cvičení nemají.

Dva roky, pět míst nahoru

V roce 2024 polská posádka skončila sedmá z jedenácti tankových týmů. Všechny zahraniční posádky tehdy jely na zapůjčených amerických M1A2 SEPv2, tedy na platformě, kterou Poláci v té době teprve poznávali. I tak předvedli moment, který obletěl sociální sítě: při střelecké disciplíně zasáhli dva cíle jedním nábojem. Efektní, ale na celkové pořadí to nestačilo. Za Nizozemskem skončili, Německo a Kanadu nechali za sebou.

Co se změnilo mezi lety 2024 a 2026? Přímý seznam změn ve výcviku 1. brigády veřejně dostupný není. Dohledatelné jsou ale tvrdé milníky:

• Polsko dokončilo převzetí všech 116 kusů M1A1 Abrams, objednaných jako rychlé přemostění po předání starší techniky Ukrajině.
• V lednu 2025 dorazila do Polska první várka 28 kusů nejnovějších M1A2 SEPv3; v červenci 2025 je jako první polská jednotka dostala právě 1. Varšavská obrněná brigáda.
• Pokračovala Abrams Academy, výcvikový program, který Polsko s americkou armádou rozběhlo už v roce 2022.
• Před soutěží proběhl další intenzivní výcvik na americké platformě.

Nešlo o jednu revoluční změnu, ale o kumulaci hodin na Abramsu. Víc střeleb, víc údržby, lepší sehranost posádky. Přesně to, co Sullivan Cup měří.

Proč dva typy Abramsu

Polská tanková modernizace má dvoustupňovou logiku. Prvních 116 kusů M1A1 FEP slouží jako rychlé doplnění schopností, starší, ale funkční stroje s komunikačními a řídícími systémy kompatibilními s novější verzí. Hlavní zakázka na 250 kusů M1A2 SEPv3 představuje dlouhodobou páteř. SEPv3 přináší vylepšenou ochranu, pomocnou energetickou jednotku pod pancířem, datové propojení pro moderní munici a silnější elektrickou architekturu pro palubní systémy.

Polské ministerstvo obrany nákup od začátku rámovalo jako posílení obrany východního křídla NATO a jako krok ke kompatibilitě s americkou armádou. Sullivan Cup 2026 je první veřejně měřitelný důkaz, že tato investice přináší výsledky nejen na papíře. Pozor ale na proporce: soutěž měří špičkovou posádku v kontrolovaném prostředí, ne celkovou bojovou sílu všech polských tankových jednotek.

Co to znamená pro NATO, a pro Česko

Pro alianci je polský výsledek signál, že velká armáda na východním křídle umí rychle vstřebat americkou těžkou techniku a výcvikové standardy. Interoperabilita s U.S. Army není jen heslo v dokumentech, je měřitelná a Polsko ji předvedlo v přímé konkurenci s americkými profesionály.

Česká armáda jde jinou cestou. V září 2025 závazně objednala 44 tanků Leopard 2A8, první kusy dorazí až v roce 2028 a dodávky poběží do roku 2031. Polský příklad ukazuje, že výsledky přicházejí až po několika letech souvislého výcviku na nové platformě, ne hned po podpisu kontraktu. Pokud Česko chce jednou dosáhnout podobné úrovně na Leopardu, hodiny na tanku musí začít nabíhat co nejdřív, ideálně ještě před příjezdem prvních strojů, třeba na zapůjčených kusech od spojenců.

Stříbro, ne zlato, a přesto průlom

Čtyřka z Fort Carson vyhrála zaslouženě a s jasným náskokem. Polská posádka na ni nestačila napříč disciplínami, ne jen v jedné slabé části. Přesto je druhé místo pro zemi, která Abramsy provozuje teprve tři roky, mimořádný výkon. Irská posádka navíc ve stejném týdnu vyhrála soutěž v kategorii bojových vozidel pěchoty Bradley, takže Polsko nebylo jediný spojenec, který na americké půdě překonal domácí konkurenci.

Nejdůležitější zpráva z Fort Benningu není samotné stříbro. Je to rychlost, s jakou Polsko převedlo nákup Abramsů do měřitelného výkonu v americkém hodnoticím systému. Většina evropských armád potřebuje na absorpci nového hlavního bojového tanku podstatně déle, než aby její posádka za tři roky ohrozila americkou špičku na jejím domácím hřišti.

Článek Polští tankisté s Abramsem porazili elitní Američany i Brity. Za rok poskočili ze 7. místa na 2. v nejtěžší soutěži světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně studie spočítala

Autoři pracovali se třemi scénáři: ruská oficiální tvrzení, odhady západních expertů (IISS, RUSI, CSIS) a vlastní model založený na otevřených zpravodajských zdrojích, korigovaný bayesovskou inferencí. Výsledky třetího, nejpřísnějšího scénáře:

• 2022: přibližně 150 nově vyrobených hlavních bojových tanků
• 2023: přibližně 250 kusů
• 1. pololetí 2024: 187 kusů, tedy při anualizaci zhruba 300 za celý rok

To je dramaticky méně, než tvrdí Moskva, ale i méně, než uváděly dosavadní západní expertní odhady. U typu T-72B3, páteře ruských tankových jednotek na Ukrajině, autoři konstatují, že skutečná novovýroba mohla být až desetkrát nižší, než naznačovaly dřívější předpoklady. Největší shoda panuje u T-90M, kde výrobní linky v Uralvagonzavodu běží viditelně a ztráty na frontě odpovídají nasazení nových kusů.

Kde přesně Kreml manipuluje

Klíčový trik spočívá v jednom slově. Ruská komunikace systematicky používá termín „výroba“ (proizvodstvo), který jazykově i kontextuálně označuje výrobu nových kusů. Jenže do výsledného čísla Rostec i Uralvagonzavod zjevně počítají i hluboké modernizace starších strojů, reaktivace tanků vytažených ze sovětských skladů a běžné opravy poškozené techniky vrácené z fronty.

Studie tuto záměnu považuje za záměrnou. Kreml potřebuje obraz průmyslového giganta, jednak pro domácí publikum, jednak jako odstrašení Západu. Realita je jiná: válku na obrněné frontě drží nad vodou především opravárenský a skladový polštář, ne masová novovýroba. A ten polštář není neomezený. Podle autorů zůstává v použitelném stavu už jen „několik set“ tanků T-80 a T-72. Při pokračování dosavadního tempa ztrát se bavíme o rezervě na jednotky let.

Proč se mýlili i západní analytici

Brněnský tým se nevymezuje jen proti Kremlu. Otevřeně říká, že i respektované západní instituce ruskou výrobní kapacitu nadhodnocovaly, v roce 2022 až trojnásobně. Nabízí tři vysvětlení:

1. Metodicky je extrémně těžké oddělit novou výrobu od modernizací a skladových reaktivací, pokud nemáte přístup k továrním datům.
2. Veřejně dostupná průmyslová data z Ruska jsou záměrně mlhavá.
3. Část západních odhadů mohla ruská tvrzení přebírat příliš doslova, paradoxně i proto, že politická potřeba mobilizovat vlastní veřejnost a elity vyžadovala obraz silného protivníka.

Právě v tom je podle nás studie v European Journal of International Security nejcennější: neříká jen „Rusko lže“, ale i „Západ se nechal nachytat“.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Nižší reálná ruská produkce neznamená, že Západ může zpomalit. Znamená, že může zbrojit cíleněji a s lepším odhadem protivníka. Česká vláda v březnu 2025 schválila růst obranných výdajů na nejméně 3 % HDP do roku 2030. V dubnu 2026 Česko získalo v rámci evropského nástroje SAFE možnost čerpat až 2,06 miliardy eur na obranné investice.

Evropská obranná bílá kniha z roku 2025 přitom mezi prioritami výslovně jmenuje munici, dělostřelectvo, drony a pozemní bojové schopnosti, tedy přesně oblasti, kde studie ukazuje ruské slabiny. Ruská roční produkce kolem 250–300 tanků je podle autorů „zhruba srovnatelná“ s kapacitami západoevropských států. To je pro Kreml nepříjemné srovnání: válčí sám, ale vyrábí jako jeden středně velký evropský stát.

Nejde jen o tanky

Studie neřeší pouze hlavní bojové tanky. Stejný rozpor mezi propagandou a realitou autoři nacházejí u bojových vozidel pěchoty i samohybných houfnic. Problém není sektorový, je strukturální. Ruský vojensko-průmyslový komplex nedokáže nahrazovat ztráty novou výrobou a maskuje to směsí repasí, skladových zásob a manipulativní komunikace.

Až sklady dojdou, žádná tisková zpráva Rostecu to nezakryje. A brněnští vědci právě ukázali, že ten moment je blíž, než se dosud předpokládalo.

Článek Čeští vědci z Masarykovy univerzity spočítali, kolik tanků Rusko opravdu vyrábí. Kreml lže, jak když tiskne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Palebná síla těžkého tanku v balení o poloviční hmotnosti

Čísla, která CSG zveřejnila, vypadají na první pohled jako trik: bojová hmotnost do 34 tun, maximální rychlost 70 km/h na silnici, dojezd kolem 450 kilometrů. Jenže žádný trik se nekoná. Leopard 2 A7 váží pod 69 tun, Karpat je tedy na zhruba 49 % jeho hmotnosti. Proti novějšímu Leopardu 2 A8, který se pohybuje mezi 61,5 a 64,3 tuny, vychází poměr na 53 až 55 %. Slogan o „polovině Leopardu“ drží.

Rychlost 70 km/h sama o sobě rekord neláme, stejnou hodnotu uvádí i KNDS u Leopardu 2 A7. Rozdíl je v tom, co za tu rychlost zaplatíte. Karpat nepotřebuje těžký tahač na přepravu, nezatěžuje mosty jako šedesátitunový kolos a jeho provozní logistika je řádově jednodušší. Pro armády, které operují na infrastrukturně slabších územích, to není detail. Je to zásadní operační výhoda.

Co se skrývá ve věži

Srdcem palebné síly je věž Leonardo HITFACT MkII s hladkohlavňovým kanonem ráže 120/45 mm s nízkým zpětným rázem. Právě nízký zpětný ráz je klíčový, umožňuje osadit plnohodnotnou 120mm výzbroj na střední platformu, aniž by se rozpadl podvozek nebo se zhoršila přesnost střelby.

Kanon je kompatibilní s veškerou standardní municí NATO včetně moderních kinetických i víceúčelových střel. Nabíjení může být ruční i automatické, munice je oddělená od prostoru osádky. To poslední není jen technický parametr, je to přímá odpověď na jednu z nejtvrdších lekcí z Ukrajiny, kde detonace munice uvnitř věže zničila desítky tanků i s posádkou.

Sekundární výzbroj zahrnuje koaxiální kulomet a volitelně dálkově ovládanou zbraňovou stanici s kulometem ráže 12,7 mm nebo 40mm granátometem. Senzorická výbava odpovídá současnému standardu: konfigurace hunter-killer, systém řízení palby s BMS, laserové varovné systémy a volitelný systém aktivní ochrany účinný proti dronům, řízeným střelám i protitankovým projektilům.

Karpat není „nový český Leopard“ — a to je pointa

Je potřeba říct jasně, co Karpat je a co není. Není to náhrada těžkého hlavního bojového tanku. Ochrana odpovídá modulárnímu přídavnému pancéřování podle STANAG 4569, nikoli plnohodnotné pasivní ochraně šedesátitunového hlavního bojového tanku. Konkrétní úroveň balistické odolnosti výrobce nezveřejnil a srovnávat ji s Leopardem by bylo zavádějící.

Podle nás je nejsilnější argument Karpatu právě v tom, že nechce být Leopardem. FNSS dlouhodobě popisuje střední tanky jako most mezi hlavními bojovými tanky a lehčími obrněnci, jako platformu pro armády, které potřebují 120mm přímou palbu, ale nemohou nebo nechtějí provozovat park těžkých tanků za stovky milionů za kus. A takových armád je na světě hodně.

CSG cílí na Evropu a vybrané země v Asii, na Blízkém východě a v Africe. Konkrétní zákazník ani harmonogram sériové výroby zatím oznámen nebyl. Průmyslové riziko ale snižuje fakt, že podvozek Kaplan MT není papírový koncept, FNSS ho už dovedla do sériové výroby pro Indonésii.

Kde stojí Karpat na mapě konkurence

Na trhu středních a lehčích 120mm platforem není Karpat sám. BAE Systems nabízí CV90120 o hmotnosti do 38 tun s automatickým nabíjením a volitelnou schopností odpálit protitankovou řízenou střelu hlavní. KNDS představil demonstrátor EMBT, ten ale s 61,5 tuny spadá spíš do těžké kategorie a směřuje jinam, k budoucímu evropskému hlavnímu bojovému tanku.

Karpat se svými 34 tunami stojí v nejlehčím segmentu 120mm pásových platforem. Soupeří o zákazníky, kteří hledají mobilní přímou palbu za nižší pořizovací i provozní cenu. A právě tady má CSG jako skupina s tržbami 6,7 miliardy eur za rok 2025, čtrnácti tisíci zaměstnanci a třiceti sedmi výrobními závody průmyslovou kapacitu, aby nabídku podepřela reálnou výrobou.

Co to znamená pro Česko a Slovensko

Ani česká, ani slovenská armáda při premiéře neoznámila zájem o pořízení Karpatu. Česko má rozjetý program Leopard 2 A8 a již podepsanou smlouvu na 14 kusů Leopard 2 A4. Slovensko převzalo Leopardy 2 A4 v rámci německé kompenzace. Obě země jdou cestou těžkého hlavního bojového tanku, a ministryně obrany Jana Černochová v roce 2024 výslovně uvedla, že zkušenosti z Ukrajiny potvrzují nezbytnost tanků v těžké brigádě.

Karpat je proto primárně exportní projekt. Pro CSG ale znamená zásadní průlom: vstup do segmentu pásových bojových vozidel, kde skupina dosud nepůsobila. A pro slovenský obranný průmysl je to příležitost posunout se od subdodávek k finální montáži bojové techniky.

12. května v Bratislavě se neodhalil jen nový tank. Odhalila se ambice středoevropské zbrojní skupiny hrát v kategorii, kde dosud seděli jen ti největší.

Článek CSG představila v Bratislavě nový tank Karpat se 120mm kanonem. Váží polovinu Leopardu 2 a jezdí 70 km/h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva případy, které se míchají dohromady

Lednové video z roku 2025 a únorová reportáž z roku 2026 kolují internetem často jako jeden příběh. Nejsou. V prvním případě šlo o stroj, který po sérii zásahů nakonec znehybněl a vzplanul. Stav posádky nebyl veřejně potvrzen, sekundární zdroje pouze soudí, že intervaly mezi zásahy pravděpodobně umožnily evakuaci. Ve druhém případě je situace zdokumentovaná přímo jednotkou: po celodenním „dobíjení“ drony nastal klid, tankisté přiběhli z krytu, nastartovali a odvezli stroj. Později ho opravili.

Formulace „Rusové to vzdali“ není doslovná citace z žádného zdroje. Doložitelné je něco jiného: opakované zásahy dlouho nevedly k rychlému zničení. V únoru 2026 útočníci nasazovali jeden FPV za druhým, jeden útočil, další korigoval, pak přiletěl další, a cyklus se opakoval hodiny. To ukazuje na vysokou frustraci z odolnosti cíle, ne na rychlé vyřazení jedním zásahem.

Co chrání čtyřicet let starý tank před moderními drony

Leopard 1A5 váží 42,2 tuny, má motor o výkonu 830 koní (asi 619 kW) a 105mm kanon L7A3. Podle stránky výrobce KNDS jde o poslední velkou modernizaci původního západoněmeckého Leopardu 1. Základní pancíř nikdy nebyl navržen proti kumulativním náložím útočícím z horní polosféry. Přesto ukrajinské kusy přežívají. Důvod je ve vrstvách:

• „Mangal“ / cope cage — ocelová mříž nad věží, která detonuje nálož FPV v bezpečné vzdálenosti od pancíře.
• Boční sítě a řetězy — zachycují drony mířící na boky korby.
• ERA (dynamická ochrana) — reaktivní bloky na čele, bocích i věži; při zásahu explodují směrem ven a rozptylují kumulativní paprsek.
• Ochrana motorového prostoru — přídavné kryty zadní části, kam drony nejčastěji míří po vyřazení systémů elektronického boje.
• Systém „Ježek“ — trny a překážky, které lámou vrtule kvadrokoptér dřív, než donesou nálož k pancíři.
• Krytá pozice — tank střílí z uzavřeného postavení na vzdálenost kolem 12 km, ne v otevřeném průlomu.

K tomu část strojů disponuje systémy elektronického boje (REB). Ale právě tady začíná problém.

Optické vlákno: odpověď na rušení

Sborník tezí ukrajinského Ministerstva obrany popisuje typický ruský postup proti Leopardům 1A5. Nejprve přiletí optovláknový FPV dron, ten nelze rušit, protože nepřijímá rádiový signál. Nese tříštivo-trhavou hlavici a míří na věž, konkrétně na oblast „mangalu“ a antény systémů elektronického boje. Cílem je vyřadit elektronickou obranu. Teprve potom následují klasické kumulativní FPV na motor a další části.

Optovláknové drony jsou ruskou odpovědí na ukrajinské jammery. A jsou důvodem, proč samotný elektronický boj nestačí. Univerzální obrana neexistuje, to říká přímo ukrajinský oficiální materiál. Ale vrstvení fyzických a elektronických prvků dramaticky prodlužuje dobu, po kterou musí útočník „dobíjet“ cíl. A čas je na frontě měna.

Leopard 1A5 versus moderní tanky: srovnání, které kulhá

Papírově je Leopard 1A5 v jiné lize. Jenže v dronové válce papírové parametry klamou. Těžší tanky jsou pomalejší při vyprošťování, logisticky náročnější a stejně zranitelné shora, protože ani kompozitní pancíř nebyl navržen proti desítkám levných FPV útočících z horní polosféry. Leopard 1A5 má výhodu v pohyblivosti, jednodušší údržbě a nižší logistické stopě. Po ukrajinských úpravách se v přežitelnosti přibližuje, i když nativní ochranu moderních bojových tanků nenahrazuje.

Pro srovnání: ruská agentura TASS v březnu 2026 citovala velitele T-80BVM, podle nějž jeho tank přežil 18 zásahů FPV. Ukrajinský Defense Express ale upozornil, že extrémně těžký ruský „ježový“ kryt ničí mobilitu a převodové ústrojí a že podobně chráněné T-80 stejně padaly.

Co se mění na frontě

Prapor, který Leopardy 1A5 provozuje, zavádí na prvních deseti strojích sestavu čtyř termokamer a monitoru o úhlopříčce asi 25 cm pro přehled v celém okolí. Obraz jde přes Starlink i na velitelské stanoviště. Cena jedné sestavy: asi 40 tisíc hřiven, v přepočtu necelých 25 tisíc korun. Zároveň jednotka čeká na výsledky testů belgické věže Cockerill 3105, která by měla zvýšit účinnou palebnou vzdálenost z 12 na 18 kilometrů.

Německo dosud dodalo 103 Leopardů 1A5 s náhradními díly, dalších 22 je v přípravě. Munice pro 105mm kanon stále proudí. Trend je jasný: Leopard 1A5 na Ukrajině neumírá jako koncept, mění roli. Místo průlomového tanku je to přesná palebná podpora z krytých pozic, obalená improvizovanou ochranou a kamerami.

Případ dvanácti ani dvaapadesáti zásahů nedokazuje nezničitelnost. Dokazuje něco užitečnějšího: že i čtyřicet let starý stroj může v dronové válce fungovat, pokud ho někdo přestane používat jako tank ze studené války a začne ho používat jako platformu, která se skrývá, střílí přesně a přežívá díky vrstvám, ne díky tloušťce pancíře.

Článek Rusové vzteky bez sebe a celí zoufalí. Ukrajinský tank Leopard 1A5 přežil tucet úderů. Raději to potom vzdali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank, který Němci nechtěli potkávat

Somua S-35 vznikla v polovině třicátých let jako kavalérní tank pro nově formované lehké mechanizované divize (DLM). Její konstrukční filozofie byla na svou dobu ambiciózní: litý pancíř místo nýtovaných plátů, výkonný motor o 190 koních (asi 140 kW) a hlavňový 47mm kanon, který Musée des Blindés v Saumuru označuje za nejlepší protitankovou zbraň své kategorie v roce 1940.

Pro srovnání: většina německých tanků, které v květnu překročily belgické a francouzské hranice, byly lehké Panzer I a Panzer II, v podstatě obrněné kulomety na pásech. Ani rozšířenější Panzer III s 37mm kanonem neměl proti čelnímu pancíři S-35 snadnou práci. Panzer IV tehdy sloužil primárně jako podpůrný tank s krátkým 75mm kanonem a nebyl koncipován pro tankové duely.

Německý generál Heinrich Eberbach po válce přiznal, že S-35 představovala pro jeho obrněnce reálnou hrozbu. Nebyl sám.

Hannut: důkaz kvality, ne obratu

Mezi 12. a 14. květnem 1940 se u Hannutu v Belgii odehrál jeden z největších tankových střetů západní kampaně. Francouzské DLM nasadily své Somua proti německému XVI. tankovému sboru. V přímých duelech se S-35 osvědčily: jejich pancíř držel, jejich kanon prorážel.

Jenže Hannut nebyl Sedan. Zatímco francouzské kavalérní divize vázaly Němce v Belgii, sedm panzerových divizí se protlačilo přes Ardeny k řece Meuse. 13. května prorazily u Sedanu. A tam se rozhodlo všechno.

Francouzské velení reagovalo pozdě. Obrněné zálohy byly rozptýlené, komunikace selhávala. Čtyři pětiny francouzských tanků neměly radiostanici. Rozkazy putovaly po motocyklových spojkách, zatímco německé tankové roty koordinovaly manévry v reálném čase přes rádio.

Jednomístná věž: génius i prokletí

Somua S-35 měla jednu konstrukční slabinu, která se na papíře nezdá fatální, ale na bojišti ano. Ve věži APX 1 CE seděl jediný muž, velitel. Ten musel současně pozorovat bojiště, velet osádce, mířit kanon, střílet a nabíjet.

Německé střední tanky měly ve věži tři muže: velitele s kopulí pro rozhled, střelce a nabíječe. Velitel se mohl soustředit výhradně na taktickou situaci. Výsledek? Německá četa reagovala rychleji, střílela plynuleji a koordinovala se lépe.

Plánovaný nástupce S-40 měl tento problém řešit, ale první objednaná série padesáti kusů počítala ještě se starou věží APX 1 CE. Nová svařovaná věž ARL 2C s dvou- až tříčlennou osádkou existovala jen na výkresech. I kdyby S-40 dorazila včas, přetížení velitele by v první vlně nezmizelo.

Systém porazil stroj

Francouzská porážka v roce 1940 nebyla porážkou techniky. Byla porážkou doktríny.

• Rozptýlené nasazení: Tanky sloužily primárně k podpoře pěchoty, ne ke koncentrovaným průlomům.
• Absence rádia: Bez spojení nemůže existovat koordinace, bez koordinace nemůže existovat operační tempo.
• Doktrinální setrvačnost: Francouzský generální štáb ignoroval i Guderianovo Achtung Panzer! z roku 1938 a nepřizpůsobil se konceptu mobilní války.
• Pozdní reakce na Schwerpunkt: Hlavní německý úder přes Ardeny byl identifikován příliš pozdě na to, aby obrněné zálohy stihly protiútok.

Němci po kapitulaci ukořistili 297 strojů Somua S-35. Zavedli je jako PzKpfw 35-S 739(f) a používali pro výcvik i vnitřní bezpečnost. Část vydržela ve službě až do roku 1944, a paradoxně se některé vrátily do francouzských rukou po osvobození, aby bojovaly proti izolovaným německým posádkám na atlantském pobřeží.

Co z toho zbylo jako poučení

Porážka Francie přepsala tankovou doktrínu pro zbytek války. Tři principy, které z ní vyplynuly, dodržovala každá úspěšná obrněná síla dalších pěti let: velitel musí být uvolněn od obsluhy zbraně, rádio je standard, ne luxus, a tank bez soustředěné formace je jen ocelová krabice uprostřed pole.

Francii v květnu 1940 nechyběl dobrý tank. Chyběla jí schopnost proměnit jeho kvality v operační výhodu. Somua S-35 to dokazuje nejlépe ze všech: byla pravděpodobně nejlepším středním tankem na bojišti, a přesto skončila jako válečná kořist.

Článek Francie měla v roce 1940 víc tanků než Německo. Somua S-35 je předčila snad ve všem, ale nezachránilo ji to se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Sověti věděli dopředu

Populární verze říká: špionážní síť „Lucy“ ve Švýcarsku prozradila Moskvě celý plán operace Citadela. Realita je složitější. Historik Timothy Mulligan ukázal, že Sověti skládali obraz z více kanálů, vlastní frontové rozvědky, zachycených signálů i zahraničních varování. Síť Lucy, operující z neutrálního Švýcarska a potvrzená deklasifikovanými dokumenty NSA, byla významná, ale nebyla jediným zdrojem. Klíčové je, že sovětské velení mělo dost času a dost důvěry v informace na to, aby zvolilo vědomou defenzivu, a budovalo ji měsíce.

Výsledek: pět obranných pásem do hloubky desítek kilometrů, extrémní hustota protitankových prostředků a za vším Stepní front jako strategická rezerva, připravená zasáhnout tam, kde by obrana praskla.

Tank proti tanku: proč T-34 prohrával na distanc

Titulek „naráželi do německých tanků“ zní jako karikatura. Ale popisuje reálnou taktiku, která měla svou logiku. Sovětský T-34/76 byl v létě 1943 stále páteří obrněných sil Rudé armády, rychlý, spolehlivý, vyráběný v obrovských počtech. Na delší vzdálenost ale ztrácel proti novým německým strojům.

Důvody byly konkrétní:

• Osádka a ergonomie: T-34/76 měl čtyřčlennou posádku, kde velitel současně obsluhoval kanon nebo plnil další úkoly. Mezitanková komunikace probíhala často jen vizuálně, praporky nebo pohyby věže.
• Optika a řízení palby: Panther disponoval přímými mířidly do 1 500 metrů, Tiger binokulárním zaměřováním. Sovětské zaměřovače byly jednodušší.
• Průbojnost: 76mm kanon T-34 nedokázal na střední a větší vzdálenost spolehlivě prorazit čelní pancíř Pantheru (85 mm ve sklonu) ani Tigeru (přibližně 100 mm na věži).

Na kratší vzdálenost se část německé výhody mazala. Proto sovětští velitelé vědomě zkracovali bojovou distanci, ne z neznalosti, ale proto, že na 400–500 metrech měl T-34 šanci, zatímco na kilometr ji prakticky neměl. Dobové spojenecké technické rozbory tuto asymetrii dokumentují detailně.

Miny, dělostřelectvo a hloubka: co Němce skutečně zastavilo

Německá ofenziva neztroskotala na jedné velké tankové bitvě. Zastavila ji soustavná eroze útočné síly v každém obranném pásmu. David Glantz ve své studii pro U.S. Army Combat Studies Institute uvádí čísla, která mluví jasně: jen na severním úseku Sověti během bitvy položili 35 000 nových protitankových min. Výsledek: 420 německých tanků a samohybných děl zničených nebo vyřazených minami.

K tomu masivní dělostřelecká palba, protitankové uzly a neustálé přesouvání záloh. Němci postupovali, místy pronikli hluboko, ale každý kilometr je stál víc strojů a mužů, než si mohli dovolit. Panther, na který Wehrmacht sázel jako na technologický trumf, selhal jinak než v boji: před Kurskem měl 45 identifikovaných mechanických závad. Z 184 Pantherů nasazených 5. července jich o dva dny později bojovalo jen 40. Zbytek stál s rozbitými převodovkami, hořícími motory nebo prasklými palivovými pumpami.

Prochorovka: slavná, ale ne tak jednoznačná

12. července 1943 se u Prochorovky střetly stovky tanků na obou stranách. Sovětská historiografie z toho udělala „největší tankovou bitvu dějin“. Novější výzkumy tento superlativ zpochybňují, přesnější je mluvit o jedné z největších a nejslavnějších tankových bitev druhé světové války. Sověti tam utrpěli těžké ztráty, ale splnili účel: zastavili postup II. tankového sboru SS a zabránili operačnímu průlomu.

Celková bilance kurské kampaně ukazuje paradox, který definuje celou válku na východě. Sověti ztratili víc lidí i techniky. Ale splnili svůj cíl, absorbovali útok, opotřebili německou ofenzivní špičku a přešli do protiútoků. Němci naopak nesplnili nic: neprorazili, neobklíčili, nepřekvapili. A co hůř, ztratili elitní pancéřové jednotky, které už nikdy nedoplnili na plnou sílu.

Proč se z toho Wehrmacht nevzpamatoval

Kursk nebyl jen prohra v jedné bitvě. Byl to konec německé schopnosti diktovat, kde a kdy se bude bojovat. Hitler odmítl Mansteinův návrh pružné obrany s protiúderem a vsadil na přímý útok do nejsilněji opevněného bodu fronty. Prohrál sázku a s ní i strategickou iniciativu na východě, definitivně.

Rozhodující nebyly absolutní počty ztrát, ale jejich struktura. Německo přišlo o zkušené osádky těžkých tanků, o provozuschopné Panthery a Tigery, o čas. Sovětský průmysl chrlil T-34 v tisících měsíčně. Německý nedokázal nahradit ani zlomek toho, co Kursk spolkl. Od léta 1943 Wehrmacht na východě už jen ustupoval, někdy pomalu, někdy rychle, ale vždy směrem na západ.

Kursk tak nejlépe funguje jako důkaz jedné věci: technická převaha v části výzbroje nestačí, pokud protivník připraví bojiště, ví o vašich plánech a dokáže zaplatit vyšší cenu než vy. Němci u Kurska ještě uměli udeřit. Ale už neměli čím vyhrát válku.

Článek Bitva u Kurska, v níž měli Rusové hodně na mále, ale dosáhli strategického vítězství. Němci se z porážky už nikdy nevzpamatovali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rok 1979 neznamená techniku z roku 1979

Platforma Leopard 2 skutečně vznikla na konci sedmdesátých let: první kusy převzal Bundeswehr na podzim 1979. Jenže mezi tehdejším strojem a dnešním Leopardem 2 A7V nebo A8 je propast srovnatelná s rozdílem mezi prvním iPhonem a současným modelem. Kontinuální modernizační linie přinesla kanon L55A1 s dostřelem přes pět kilometrů, digitální systém řízení palby s režimem Hunter-Killer, moderní optroniku a u verze A8 i aktivní ochranný systém Trophy proti řízeným střelám a útokům shora.

Důležitější než samotná technika je ekosystém: Leopard 2 provozuje přes dvacet zemí, KNDS garantuje dlouhodobou OEM podporu a standardizace umožňuje sdílet munici, náhradní díly i výcvik. To je infrastruktura, kterou nelze postavit za dekádu, a kterou T-14 nemá.

Armata: silný koncept, slabý program

Bylo by nepoctivé tvrdit, že T-14 postrádá moderní prvky. Bezosádková věž, obrněná kapsle oddělující posádku od munice, aktivní ochranný systém Afghanit, síťová architektura: to vše Rostec prezentuje jako „absolutní převahu“. Na papíře jde o odvážnou konstrukci.

Problém je jinde:

• V březnu 2021 ministr Šojgu hovořil pouze o „pilotní dávce“ pro rok 2022 a pokračujících státních zkouškách.
• Akademická analýza Juliana Coopera pro RUSI z roku 2024 shrnuje novou ruskou tankovou výrobu jako „T-90 a několik T-14 Armata“.
• Čemezov v březnu 2024 otevřeně řekl, že armáda raději koupí levnější T-90, protože Armata je na ukrajinský konflikt příliš drahá.

Přesný počet vyrobených kusů není veřejně doložen. Bezpečné je říct: jde o nízké desítky v pilotní fázi, nikoli o stovky v aktivní frontové službě. Větší bojové nasazení na Ukrajině nebylo spolehlivě potvrzeno.

Proč rozhoduje systém, ne specifikace

Válka na Ukrajině ukázala, že bojiště je dnes „transparentní“: drony, senzory a rychlá akvizice cílů znamenají, že izolovaný tank bez pěchoty, elektronického boje a dělostřelecké podpory je snadný cíl bez ohledu na to, kolik milimetrů pancíře nese. CSIS ve své analýze z roku 2025 potvrzuje, že tanky zůstávají relevantní, ale výhradně jako součást kombinovaných operací.

V tomto kontextu je výhoda Leopardu 2 systémová:

Rusko tak nemůže spoléhat, že Armata obrátí poměr sil v klasickém tankovém střetu. Ne proto, že by šlo o špatný nápad, ale proto, že nápad bez sériové výroby, servisu a prověřené doktríny není schopnost. Je to prezentace.

Český rozměr: od sovětských typů k aliančnímu standardu

Pro Českou republiku má téma přímou relevanci. Armáda ČR v prosinci 2024 potvrdila smlouvu, po jejímž naplnění bude disponovat 42 tanky Leopard 2A4 a dvěma vyprošťovacími stroji Büffel 3. V září 2025 ministerstvo oznámilo pořízení 44 Leopardů 2A8 s opcí na dalších 14: celkový rámec počítá s 61 až 77 kusy nejnovější verze v šesti variantách.

Nejde jen o nákup železa. Přechodem na Leopard 2 se české tankové vojsko napojuje na logistický, výcvikový a muniční ekosystém hlavních aliančních uživatelů. Resortní časopis A report přitom detailně popisuje, jak západní koncepce skladování munice: pancéřovaný box s výbušnými panely směřujícími explozi ven z tanku, zásadně snižuje riziko katastrofického zničení posádky oproti sovětské karuselové konstrukci.

Technologická vitrína versus válečný nástroj

Podle nás je nejsilnější argument proti T-14 Armata paradoxně ten, který nepochází ze Západu, ale z úst šéfa Rostecu. Když člověk zodpovědný za ruský obranný průmysl říká, že jeho nejmodernější tank je příliš drahý na to, aby šel do války, která zuří za hranicemi jeho země, není co dodávat k otázce bojové relevance.

Rusko může Armatu dál vozit po přehlídkách a používat ji jako symbol technologické parity. Ale v konfliktu vysoké intenzity rozhoduje T-90M vytažený ze skladu: ne výkladní skříň, na kterou si nikdo netroufne napsat cenovku.

Článek T-14 Armata je tak špatná, že ji překonává Leopard 2 zavedený v roce 1979. Rusové nemohou na tankové souboje ani pomyslet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně KNDS postavil

Leopard 2A-RC 3.0 není sériový tank. Je to vývojový demonstrátor, který KNDS označuje za přemostění mezi dnešními Leopardy 2 a budoucím evropským tankem MGCS (tisková zpráva KNDS). Klíčové parametry podle oficiálního datového listu:

• Osádka: 3 členové, všichni v chráněné buňce v korbě
• Věž: bezosádková, dálkově ovládaná, extrémně plochá
• Hlavní výzbroj: 120mm L44 nebo L55, s možností přechodu na 130/140 mm
• Sekundární výzbroj: 30mm kanon + protitankové řízené střely
• Autoloader: 3 rány za 10 sekund
• Výška: 2,44 m ke střeše věže, 2,84 m k periskopickému zaměřovači PERI
• Zranitelná obsazená plocha: snížena o 30 %

Poslední bod si zaslouží zpřesnění. Často citovaných „30 % snížení profilu“ neznamená, že tank je o třetinu nižší než klasický Leopard 2. Oficiální formulace KNDS zní „snížení obsazené zranitelné plochy o 30 %“ — jde o zmenšení té části siluety, kde sedí lidé. Mechanismus je dvojí: extrémně plochá věž bez posádky plus nižší usazení osádky v kompaktním prostoru korby. Pro srovnání: Leopard 2A8 měří k PERI 3,18 metru, A-RC 3.0 jen 2,84 metru. Rozdíl je reálný, ale není to třetina celkové výšky.

Proč je to relevantní pro českou armádu

AČR dnes provozuje 14 tanků Leopard 2A4 a po naplnění smluv jich má mít 42. Současně běží kontrakt na 44 kusů Leopard 2A8 za 32,76 miliardy korun s DPH, s rámcem až 77 vozidel v šesti modifikacích. Dodávky osmičkové verze mají začít od roku 2028. Tohle je pevně daný plán a A-RC 3.0 ho nenahrazuje, protože zatím neexistuje jako objednatelný produkt.

Kde ale koncept začíná dávat smysl, je budoucnost těch 42 kusů 2A4. Ministerstvo obrany samo počítá s tím, že po příchodu 2A8 budou starší čtyřky postupně přesunuty do aktivní zálohy, výcviku nebo mobilizační rezervy. KNDS přitom výslovně deklaruje, že „jakákoli varianta Leopardu 2 v současné službě může být upgradována“ na standard A-RC 3.0. Česko tedy nemusí kupovat novou platformu, teoreticky může část stávajících korb přestavět.

Právě tohle považujeme za nejzajímavější scénář: po roce 2030 vzít část leopardích korb 2A4, které by jinak stárnuly v hangárech, a povýšit je na stroje s bezosádkovou věží, menší osádkou a integrovanou ochranou proti dronům. Ne jako náhradu osmičky, ale jako doplněk, levnější „druhou linii“ s moderní architekturou.

Nižší silueta nestačí, ale pomáhá

Zkušenosti z Ukrajiny ukázaly, že nízký profil sám o sobě tank nezachrání. Analytici RUSI připomínají, že sovětské tanky T-72 a T-80 měly historicky nižší siluetu než západní protějšky, ale jejich karuselový autoloader pod věží se stal smrtící pastí: zásah ze strany nebo shora vede k detonaci munice a odtržení věže.

KNDS u A-RC 3.0 volí jinou filozofii. Osádka je kompletně oddělena od věže v chráněné buňce v korbě. Věž je bezosádková, takže i při jejím průniku nehrozí přímá ztráta na životech posádky. K tomu přidává aktivní ochranný systém a 30mm zbraň schopnou ničit drony a přilétající střely. Detailní architektura uložení munice a existence výbuchových panelů ale veřejně popsány nejsou, takže kategoricky tvrdit, že problém ruských tanků je zde vyřešen, zatím nelze.

Co říct lze: kombinace nižší obsazené plochy, oddělení osádky od věže a aktivní obrany je v součtu výrazně odolnější koncept než pouhé snížení výšky.

Kdy a za kolik — otázky bez odpovědi

K dnešnímu dni neexistuje veřejně oznámený sériový kontrakt na Leopard 2A-RC 3.0. Žádná armáda ho oficiálně neobjednala. KNDS ho označuje jako „ve vývoji“ a zasazuje do dekády 2030+. Cena konverze ze stávajícího Leopardu 2 nebyla zveřejněna. Vzhledem k rozsahu přestavby, nová věž, autoloader, přemístění osádky, změna architektury ochrany, nepůjde o levnou dílčí modernizaci, ale o hlubokou rekonstrukci srovnatelnou spíš s pořízením nového subsystému než s běžným upgradem.

Pro kontext: 14 Leopardů 2A4 stálo Česko 3,98 miliardy korun bez DPH včetně munice a příslušenství. Jeden Leopard 2A8 vychází zhruba na 745 milionů korun s DPH. Konverze na A-RC 3.0 se cenově pravděpodobně pohybuje někde mezi těmito hodnotami, ale bez oficiálních čísel je jakýkoli odhad spekulací.

Konkurence: Panther KF51

A-RC 3.0 není jediný koncept nové generace. Rheinmetall nabízí KF51 Panther, rovněž s tříčlennou osádkou a autoloaderem, ale s novým 130mm kanonem Future Gun System a hmotností pod 59 tun. Panther je ale zcela nová konstrukce bez zpětné kompatibility se stávajícími Leopardy. Pro armádu, která už investovala miliardy do leopardí logistiky, výcviku a muničních zásob, je modernizační cesta od KNDS přirozenější volbou.

Leopard 2A-RC 3.0 dnes není tank, který si AČR může objednat. Je to ale nejkonkrétnější ukázka toho, kam se platforma, na které Česko staví celou svou těžkou brigádu, může posunout v příští dekádě. A právě proto stojí za to ho sledovat dřív, než bude v katalogu.

Článek Řešení pro AČR, které stojí za úvahu. Leopard 2A-RC 3.0 je revoluční, profil má snížený o 30 % se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Munice u nohou: konstrukční dědictví, které nelze přemalovat

Sovětská konstrukční škola od T-64 přes T-72 až po T-90 staví na carousel autoloaderu, otočném zásobníku munice umístěném pod podlahou věže, tedy v bezprostřední blízkosti posádky. T-90M Proryv je nejmodernější ruský sériově vyráběný tank, jak potvrzuje studie francouzského IFRI z února 2026, a přinesl lepší pancéřování, novou věž i modernizovaný systém řízení palby Kalina. Jenže architektura uložení munice zůstala.

Abrams řeší totéž radikálně jinak. Munice sedí v oddělené schránce v zadní části věže, opatřené výbuchovými panely, při detonaci se energie odvede ven, pryč od posádky. Výsledek vidíme na ukrajinském bojišti nepřímo: snímky odhozených věží sovětských tanků dokumentují právě efekt „jack-in-the-box“, kdy exploze munice vymrští věž do vzduchu. RUSI ve své analýze z dubna 2022 potvrzuje, že tato slabina je konstrukčně inherentní celé sovětské rodině.

Důležitá poznámka: efekt jack-in-the-box není jediný faktor, který rozhoduje o osudu tanku. Ale je to faktor, který rozhoduje o osudu posádky. A vycvičená posádka je dražší než ocel.

Zaměřování: ne generace termovize, ale systémová kvalita

Původní text The National Interest přisuzuje SEPv3 termovizi třetí generace. Jenže rozpočtová dokumentace U.S. Army pro tento program uvádí Block 1 Second Generation FLIR. Třetí generaci dostává až SEPv4. Mediální srovnání tedy zaměnilo generace a čtenář, který si to neověří, odchází s falešným dojmem technologické propasti.

Výhoda Abramsu v zaměřování přesto existuje, jen stojí jinde:

• Stabilizace za pohybu — RUSI upozorňuje, že ruské tanky střílí za pohybu jen omezeně a s menší jistotou než západní konstrukce. Abrams nemusí zastavovat, aby přesně zasáhl.
• Ergonomie a systémová integrace — západní řízení palby je navržené tak, aby osádka pracovala rychleji a s menší kognitivní zátěží.
• Osvědčenost v provozu — americká armáda SEPv3 provozuje od roku 2017, systém prošel iteracemi a opravami, které ruská strana u Kaliny teprve dohání.

T-90M má modernizovanou optiku a termální kanály, ale IFRI výslovně uvádí, že západní sankce zasáhly právě oblasti komunikací, optiky a nočního vidění. Jaká je reálná kvalita sériových přístrojů vyrobených po roce 2022, zůstává nejisté.

Polské Abramsy: proč nejde jen o geografickou vsuvku

Polsko objednalo 250 kusů M1A2 SEPv3 v dubnu 2022. Dne 10. 7. 2025 převzala 1. varšavská obrněná brigáda prvních 28 strojů, zbytek má dorazit do roku 2026. Polské ministerstvo obrany přitom uvádí, že konfigurace je totožná s tou, kterou používají americké ozbrojené síly, žádná exportní degradace.

Pro středoevropský kontext to znamená, že na východním křídle NATO stojí identický stroj, jaký by v hypotetickém duelu čelil T-90M. Česká armáda je v jiné fázi: po kontraktu z prosince 2024 směřuje k 42 Leopardům 2A4 a v září 2025 podepsala objednávku na 44 Leopardů 2A8, jejichž první dodávky přijdou až v roce 2028. Obě země opouštějí postsovětskou techniku, ale Polsko je v procesu o roky napřed a v objemu několikanásobně výš.

Hypotetický duel vs. realita bojiště

Přímý střet M1A2 SEPv3 proti T-90M nikdy neproběhl. Ukrajinská válka dodává jen nepřímé indicie a ty mluví spíš o prostředí než o izolovaném souboji dvou věží. RUSI v říjnu 2025 popisuje, že rutinní nasazování tanků na Ukrajině kleslo; v srpnu 2025 ukrajinské zpravodajství zaznamenalo pouhých 23 ruských tanků do 70 km od fronty. Drony, miny a dělostřelectvo změnily pravidla.

Přesto: kdyby k duelu došlo se srovnatelně vycvičenými posádkami, podle nás by měl výhodu Abrams. Ne proto, že by měl zázračně silnější kanon nebo neprůstřelný pancíř, ale proto, že je konstrukčně méně trestající pro vlastní osádku. Po zásahu má posádka vyšší šanci přežít, tank vyšší šanci zůstat opravitelný, ne katastroficky zničený. Západní filozofie přežití posádky se v éře drahého výcviku a omezeného počtu profesionálních tankistů ukazuje jako strategicky správnější volba.

Samotný The National Interest svůj starý text uzavírá tím, že vyhraje spíš tank s lépe vycvičenou posádkou. To je poctivější rámec než absolutní verdikt. Ale i při rovném výcviku dává architektura Abramsu jednu šanci navíc a v boji je jedna šance navíc někdy všechno.

Limity i na západní straně

I Abrams naráží na strop. Americká armáda v září 2023 oznámila program M1E3, lehčího a udržitelnějšího nástupce, protože 73 tun SEPv3 je pro evropské mosty a logistiku na hraně. Produkce SEPv3 pokračuje jako přechodové řešení, ale budoucnost patří jiné hmotnostní třídě. „Lepší tank“ dnes neznamená jen silnější pancíř, znamená stroj, který se dá reálně nasadit, opravit a udržet v poli.

T-90M není špatný tank. Je to nejlepší, co Rusko sériově vyrábí. Ale jeho konstrukční DNA nese kompromis, který v éře přesných zbraní a drahých posádek stojí víc než kdykoli dřív, a právě ten kompromis by v přímém střetu s Abramsem rozhodl.

Článek Souboj titánů by Rusové projeli: T-90M má slabinu, která by proti polským M1A2 SEPv3 Abrams rozhodla celý souboj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank, který řešil včerejší problém

Black Night vznikl v době, kdy hlavní hrozbou pro tank byly protitankové řízené střely a granátomety. Iron Fist od General Dynamics nabízel 360stupňové krytí s vysokým elevačním úhlem, přesně proti těmto klasickým hrozbám. Noční senzory měly dát posádce rozhodující převahu za tmy, kdy protivník vidí hůř.

Jenže Ukrajina od roku 2022 ukázala něco jiného. Noc přestala být bezpečným časem. Termální kamery na dronech, průzkumné bezpilotníky s nepřetržitým dohledem a FPV drony s nočním viděním udělaly z tmy stejně transparentní prostředí jako ze dne. Black Night řešil zastarávání a noční boj. Bojiště mezitím přešlo na problém levných útoků shora a permanentního odhalení.

Pět minut od odhalení ke zničení

5. září 2023 BBC potvrdila první zničený Challenger 2 na Ukrajině. Sekvence byla brutálně jednoduchá: tank najel na minu, zastavil se a ruský Lancet ho dorazil. Žádná sofistikovaná protitanková operace. Kombinace, kterou zvládne koordinovat i malá jednotka s dronem a rádiem.

Tohle není příběh jednoho smolného tanku. Je to systémový řetězec ničení, který Rusové zdokonalovali měsíc po měsíci:

• Průzkumný dron odhalí tank a předá souřadnice.
• Minové pole nebo terénní překážka ho fixuje na místě.
• FPV dron nebo Lancet provede útok shora, kam je pancíř nejslabší.
• Elektronický boj zablokuje komunikaci posádky s velením.
• Naváděná dělostřelecká palba doráží cokoli, co přežilo.

Celý cyklus od odhalení k vyřazení trvá minuty, ne hodiny. Na transparentním bojišti může být tank zničen během první bojové periody po nasazení. A Iron Fist na demonstrátoru Black Night? Pro FPV drony s optickým vláknem, které obcházejí běžné rušení a útočí shora, nemáme veřejně doložené bojové ověření.

Challenger 3: jiná logika, menší ambice

Británie sama fakticky opustila logiku Black Nightu. V květnu 2021 ministerstvo obrany oznámilo program Challenger 3, zahrnující novou digitální architekturu, novou věž a hladkostěnný kanón Rheinmetall L55A1. Ale jen pro 148 kusů místo původních 227 Challengerů 2 v inventáři. Počáteční operační schopnost má přijít v roce 2027, plné zavedení do konce roku 2030.

Náklady vyrostly. Původní kontrakt zněl na 800 milionů liber, parlamentní odpověď z dubna 2025 uvádí schválenou rozpočtovou hladinu 1,9 miliardy liber. A přesto ani Challenger 3 sám o sobě neřeší to, co Ukrajina odhalila jako skutečný deficit.

Analytici z RUSI v říjnu 2024 napsali jasně: britské armádě chybějí strukturované schopnosti obrany proti bezpilotním systémům. Žádné jediné řešení, ani systém aktivní ochrany, ani rušička, ani laserová zbraň, nefunguje univerzálně. Tank potřebuje vrstvenou ochranu od úrovně čety výš, organický elektronický boj, schopnost sestřelit dron přímou palbou, rychlé vyproštění a opravy v poli a ženijní průchod přes minová pole.

Problém není slabý tank, ale osamělý tank

Abrams dopadl na Ukrajině podobně. AP v dubnu 2024 oznámila, že americké tanky byly staženy z přední linie kvůli ruským dronům. Leopardy 2 si vynutily budování celé opravárenské infrastruktury, Rheinmetall otevřel servisní centrum přímo na Ukrajině. Zranitelnost není specialitou Challengeru. Je to problém celé západní tankové logiky, která počítala s tím, že tank operuje v prostředí vzdušné převahy a informačního náskoku.

Česká republika to zřejmě pochopila. Vláda v červnu 2024 schválila přistoupení k dohodě o společném pořízení Leopardů 2A8 a v prosinci uzavřela smlouvu na 14 kusů Leopard 2A4. V obou případech ministerstvo obrany zdůrazňuje nejen samotný tank, ale interoperabilitu v rámci NATO, sdílení kapacit, dostupnost dílů a servisní ekosystém. Přesně to, co ukrajinská zkušenost ukázala jako stejně důležité jako tloušťka pancíře.

Co zbylo z Black Nightu

Získané znalosti nezapadly úplně. V lednu 2019 BAE a Rheinmetall založily společný podnik RBSL, který dnes vyrábí Challenger 3. Desítky milionů liber investované do hodnoticí fáze programu zaplatily studie, digitální modely a demonstrátory, část toho se přelila do nového programu. Samostatná cena samotného demonstrátoru Black Night zveřejněna nebyla.

Skutečná lekce z Ukrajiny ale není „tank skončil“. Ukrajinské jednotky považují tank na úrovni čety za nepostradatelný pro palebnou podporu a krytí pěchoty. Problém je jinde: tank bez vrstvené ochrany, bez rychlé opravárenské smyčky a bez organické obrany proti dronům ztrácí svou hodnotu rychleji, než ji stihne prokázat. Black Night řešil, jak tank uvidí v noci. Ukrajina ukázala, že důležitější je, aby tank nebyl vidět.

Článek Black Night Challenger 2 měl vydržet do roku 2035. Rusové ale ukázali, že by se nedožil rána se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kde přesně Ariete stojí

Dvě konkrétní místa, obě veřejně doložená italskou armádou. Na jihovýchodní ose vede Itálie mnohonárodní bojovou skupinu v Bulharsku, tanky Ariete tam v roce 2024 absolvovaly první zahraniční ostré nasazení od Iráku. Velení si předávaly tankové pluky brigády Ariete, což znamená rotaci živých posádek, ne papírový závazek.

Na severovýchodní ose cvičily Ariete u Camp Ādaži v Lotyšsku v rámci operace Baltic Guardian. Dvě osy, dva sektory, jeden tank. Itálie navíc v období července 2025 až června 2026 drží velení pozemní složky Allied Reaction Force, síly určené k velmi rychlému posílení ohroženého úseku.

Brzda, ne kladivo

Ariete C1 vstoupil do služby mezi lety 1995 a 2002. Má 120mm kanón, stabilizované míření, čtyřčlennou osádku a vícevrstvé pancéřování. Na svou dobu solidní stroj. Jenže „svou dobou“ je devadesátková Evropa bez reálné hrozby konvenčního konfliktu.

T-90M, který Rusko průběžně dodává jednotkám a v září 2025 nasadilo při cvičení v Leningradské oblasti, nabízí jinou generační výbavu:

• 125mm kanón s možností odpálení řízené střely Refleks do 5 km
• reaktivní pancéřování Relikt
• modernější systém řízení palby s režimem hunter-killer

Ariete C1 proti tomu nemá veřejně doložený ekvivalent reaktivního pancéřování ani aktivní ochranný systém. V izolovaném duelu, tank proti tanku, rovná pláň, žádná podpora, je papírově starší. Ale válka se nevede na papíře a na rovné pláni.

Proč „zdržet“ stačí

NATO nestaví obranu východního křídla na jednom typu tanku. Staví ji na vrstvách. Předsunuté bojové skupiny jsou první zadržovací vrstva, kupují čas. Za nimi stojí možnost škálovat uskupení na brigádní úroveň, Allied Reaction Force s velmi krátkou pohotovostí a další spojenecké síly včetně amerických Abramsů, které už dnes cvičí v Polsku.

Pro Ariete to znamená jednoduchou rovnici: nemusí vyhrát hodinový tankový souboj s T-90M. Musí přežít dost dlouho na to, aby alianční architektura zareagovala. V tom kontextu je i technologicky starší tank s vycvičenou osádkou a znalostí terénu reálnou hodnotou, ne muzejním exponátem.

Česká armáda přitom nestojí mimo hru. Přispívá do bojové skupiny na Slovensku a v roce 2026 vyslala vrtulníkovou jednotku na ochranu polského vzdušného prostoru. Od Baltu po Balkán jde o jedno spojité operační pásmo.

Cesta od C1 k budoucnosti

Itálie si zpoždění uvědomuje a řeší ho dvoukolejně. Krátkodobě běží upgrade na Ariete C2, první kus byl předán 18. 7. 2025. Sériový kontrakt pokrývá 90 tanků s opcí na dalších 35; širší obranný plánovací dokument rámuje modernizaci 125 kusů. Rozdíl v číslech není chyba, jde o kontrakt versus programový rámec.

Co C2 přináší:

• motor o výkonu 1 500 koní (přibližně 1 100 kW) oproti 1 200 koním (přibližně 890 kW) u C1
• digitální systém řízení palby
• nová optronika
• moderní komunikační systémy včetně softwarově definovaného rádia a satelitní komunikace
• vylepšená ochrana osádky

Střednědobě pak Itálie staví úplně nový hlavní bojový tank ve společném podniku Leonardo a Rheinmetall, oznámeném v listopadu 2025. Samotné italské ministerstvo obrany popisuje C2 jako přechodové řešení. To je důležité: modernizace zaceluje nejkritičtější mezery, ale nedělá z Ariete tank příští generace.

Kolik jich vlastně jezdí

Z původní flotily 200 kusů se v roce 2023 veřejně citovalo asi 50 provozních tanků. Novější oficiální číslo Itálie nezveřejnila. I kdyby dnes jezdilo 60 nebo 70 strojů, jde o malou národní flotilu, a právě proto je každý modernizovaný kus na východním křídle důležitější, než by naznačoval jeho mediální profil.

Ariete dnes není tank, který vyhraje válku sám. Je to tank, který koupí hodiny, možná dny, pro alianční mašinérii. A v logice obrany východního křídla NATO jsou ty hodiny přesně to, co předsunutá vrstva má dodat.

Článek O italských Ariete není moc slyšet, přitom by zastavovaly ruskou invazi na východním křídle NATO. Dokud by nedorazily T-90M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sedm kilo, jeden výstřel, žádná údržba

AT4 HEAT je jednorázová protitanková zbraň ráže 84 mm s hmotností 6,7 kg. Bojový dosah se pohybuje mezi 20 a 400 metry, průbojnost přesahuje 420 milimetrů válcovaného homogenního pancíře. Po odpálení střelec tubu zahodí. Žádné nabíjení, žádné čištění, žádná logistika zpětného svozu.

Právě jednorázovost je klíčem k pochopení, proč je AT4 tak rozšířený. Saab uvádí, že celková produkce rodiny AT4 překročila milion kusů a systém slouží ve více než patnácti armádách. Výrobce zároveň zdůrazňuje, že voják může dosáhnout použitelné úrovně ovládání během jednoho až dvou dnů. Pro srovnání: americká armáda u řízeného systému Javelin pracuje s osmdesátihodinovým kurzem. AT4 tak není zbraň pro specialisty. Je to zbraň pro každého pěšáka v četě, a čím víc hlavní je v poli, tím horší je situace pro cokoli obrněného na druhé straně.

Co probije a co ne

Tady je potřeba být přesný, protože AT4 není univerzální zabiják tanků. Ukrajinský odborný sborník Národní akademie pozemních sil to říká otevřeně: základní AT4 HEAT neprobije čelní pancíř moderních tanků. Proti BTR, BMP, MT-LB nebo samohybným houfnicím je ale vysoce účinný.

Náš pohled: proti starším strojům typu T-62 nebo T-72 bez modernizace může být AT4 nebezpečný i z boku či zezadu. Proti T-72B3, T-80BVM nebo T-90M zepředu nikoli. Jenže v reálném boji, v zástavbě, v přepadu, v koloně, se málokterý zásah odehrává čelně. A právě tam AT4 exceluje.

Rodina AT4 navíc zahrnuje i specializované varianty:

• AT4CS HP/ER – schopnost střelby z uzavřeného prostoru, optimalizovaná proti pancíři
• AT4CS RS – snížená průbojnost (350 mm), ale použitelná v budovách
• AT4CS AST – určená proti konstrukcím a opevněním
• AT4CS HE – tříštivá hlavice proti pěchotě s airburstem

Jak vypadá přepad s AT4

Ukrajinský manuál pro nácvik bojových úkolů malých jednotek popisuje přepadovou sestavu překvapivě střízlivě. Žádné hollywoodské scénáře. Klíčové prvky jsou:

• Bezpečnostní skupina mimo hlavní ruběž, kryje ústupové trasy
• Předem stanovená kritéria – kdy útočit, kdy se stáhnout
• Maximálně otevřená perspektiva pro střelce s AT4, ideálně na bok nebo záď cíle
• Podpůrný a útočný prvek s rozdělenými sektory palby
• Okamžitý přesun po odpalu – střelec odhodí tubu a mizí

AT4 v takovém scénáři funguje jako spouštěč celé akce. Jeden nebo dva střelci zasáhnou první zranitelný cíl, podpůrná skupina kryje palbou, celá sestava se stáhne dřív, než protivník zorganizuje odpověď. Bojovník Mezinárodní legie obrany Ukrajiny popsal mise s AT4 proti ruským tankům na vzdálenost kolem 600 metrů, tedy již na horní hranici praktického dosahu. Přežití podle něj stojí na terénu, překvapení a disciplíně po odpalu.

Tisíce kusů v ukrajinských rukou

Podle oficiálního souhrnu americké vojenské pomoci z dubna 2022 dorazilo na Ukrajinu minimálně 6 000 kusů AT4 již v prvních týdnech války. Pozdější balíky pomoci AT4 opakovaně zmiňují, ale bez rozpisu počtů. K lednu 2025 Pentagon uvádí přes 120 000 „dalších protipancéřových systémů a munice“ dodaných Ukrajině – AT4 do této kategorie spadá, ale přesné číslo zůstává neveřejné.

Pro úplnost: Armáda ČR AT4 ve své výzbroji veřejně nepotvrzuje. Disponuje jednorázovým RPG-75 a víceúčelovým Carl Gustavem M3 stejné ráže 84 mm, který je ale opakovací zbraň s výrazně vyšší hmotností. V roce 2023 se Česko zapojilo do společného nákupu munice Carl Gustaf přes Evropskou obrannou agenturu.

Proč se tankisté bojí víc počtů než parametrů

Průbojnost 420 milimetrů nezní proti modernímu tanku nijak děsivě. Jenže AT4 nemusí probíjet čelní kompozit, aby byl smrtelně nebezpečný. Stačí, když v četě nese jednorázovku šest nebo osm vojáků místo jednoho specialisty s Javelinem. Stačí, když posádka tanku neví, z kolika směrů může přiletět střela. Stačí, když se kolona zastaví v zástavbě a boky jsou odkryté.

Pro ruskou posádku je nejhorší kombinace tří věcí: levná zbraň, kterou má kdokoli. Krátká reakční doba, která nedovoluje odpovědět. A nejistota, kolik dalších střelců je schovaných za další zdí. AT4 není technologický zázrak. Je to průmyslově vyráběný strach z každého rohu.

Článek Noční můra ruských tankistů. Jenom se modlí, aby je nepřepadlo komando s AT-4 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Příběh T-14 Armata je příběhem propasti mezi státní propagandou a frontovou realitou. Státní holding Rostec o ní v roce 2020 psal jako o „absolutní převaze“: bezosádková věž, aktivní ochrana Afganit, 360° kamerový přehled, síťově vedené bojiště. O pět let později tentýž holding dodává armádě modernizované T-72B3M a T-90M s navařenými sítěmi proti FPV dronům. Armata zůstává ve vitríně.

Jedno tvrzení, žádný důkaz

Jediný dohledatelný ruský claim o nasazení T-14 na Ukrajině pochází z článku agentury RIA Novosti z 25. dubna 2023. Text tvrdí, že Armaty v „zóně speciální operace“ pálily na ukrajinské pozice. Současně ale výslovně uvádí, že tanky nešly do přímých útočných akcí. Žádný nezávislý vizuální důkaz, satelitní snímek, geolokovaný záběr ani troska, se od té doby neobjevil.

Šlo tedy nanejvýš o propagandistický signál: ukázat, že nejdražší tank existuje i mimo přehlídkovou trasu. Signál, který o necelý rok později popřel sám šéf Rostecu.

Čemezov přiznal, co analytici věděli dávno

4. března 2024 řekl generální ředitel Rostecu Sergej Čemezov agentuře RIA Novosti větu, která by v jiné armádě znamenala konec programu: Armata je pro válku na Ukrajině příliš drahá a armáda raději pořídí T-90. Není to západní kritika, není to spekulace OSINT komunity. Je to přiznání z úst muže, který za program odpovídá.

Britská delegace na OBSE přitom už v březnu 2023 označila T-14 za „white elephant“, tedy bílého slona, který sotva zvládne přehlídku, natož bojiště. Čemezovův výrok o rok později jen potvrdil, že Londýn měl pravdu.

Maketa, která není troska

V dubnu 2026 začal na sociálních sítích kolovat obraz vozidla prezentovaného jako „zbytky Armaty“, věž připomínající T-14 na podvozku BRM-1K či BMP. Jenže velmi podobná replika existuje prokazatelně mimo bojiště. Komerční tankový areál u Moskvy tanksdriving.com nabízí jízdy na „Armatě“ postavené právě na starém podvozku BRM. Další provozovatel, Armata Tour, provozuje totéž pro turisty.

Nezávislou geolokaci dubnového obrazu se nám nepodařilo ověřit. Nelze tedy tvrdit, že jde o trosku zničeného T-14 ani o záměrný frontový klam proti dronům. Dá se ale říct, že virální „maketa“ živí přesně ten reputační problém, který Armatu provází od začátku: nikdo nedokáže odlišit skutečný stroj od atrapy, protože skutečný stroj na bojišti nikdo spolehlivě neviděl.

Co Rusko skutečně posílá na frontu

Zatímco Armata zůstává tématem pro sociální sítě, Uralvagonzavod dál zásobuje armádu tím, co funguje:

• T-72B3M — modernizovaný sovětský základ s novou optikou a dynamickou ochranou.
• T-90M Proryv — nejmodernější sériově nasazený ruský tank; databáze Oryx u něj eviduje už 154 vizuálně potvrzených ztrát, což paradoxně dokazuje, že typ na frontě skutečně je.
• Asi 200 konstrukčních úprav za tři roky — rušičky proti FPV, sítě, dodatečné pancéřování věže a motorového prostoru.

Pro srovnání: USA schválily Ukrajině 31 tanků Abrams, Británie dodala 14 Challengerů 2 a drží eskadronu téhož typu v Estonsku v rámci NATO Enhanced Forward Presence. Leopard 2A6 s kanónem L55 a hmotností 65 tun slouží v aliančních armádách desítky let. Žádný z těchto strojů nesliboval revoluci, ale všechny prokazatelně fungují tam, kde mají.

Ostuda průmyslová, ne vojenská

Vojensky Rusko Armatu nepotřebuje. Má dost T-72 a T-90, aby jimi zásobovalo frontu ještě roky. Ostuda je jinde: v miliardách rublů investovaných do programu, který měl demonstrovat technologickou převahu nad NATO a skončil jako exponát. V propagandistických textech o „prvním SMART tanku“, které dnes svět čte vedle Čemezovova přiznání, že je to příliš drahé. V tom, že nejprestižnější ruský obrněný program roku 2026 generuje hlavně memy s replikou na podvozku BMP.

NATO opírá odstrašení o sériově provozované a bojově ověřené platformy. Rusko svůj nejdražší tank schovává, aby ho neztratilo. Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy říká o stavu ruského obranného průmyslu víc než jakákoli technická specifikace.

Článek Rusko nasadilo proti Ukrajině svůj nejtěžší kalibr, T-14 Armatu. Zbyla po ní maketa a nekonečná ostuda se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Replicator a proč nejde o jeden dron

Replicator není zbrojní program v klasickém smyslu. Není to nová stíhačka ani nový torpédoborec. Je to akcelerační iniciativa Pentagonu, která využívá existující rozpočty, pravomoci a průmyslové kapacity k tomu, aby se autonomní a poloautonomní systémy dostaly do výzbroje v řádu měsíců, ne let. Horizont první fáze: 18 až 24 měsíců, cíl tisíce kusů napříč doménami, vzduch, moře, země.

Jedním z konkrétních systémů, které do tohoto rámce zapadají, je barážující munice Switchblade 600 od firmy AeroVironment. A právě na ní se ukazuje, proč se charakter obrněného boje mění zásadněji, než by naznačoval pouhý pohled na jeden létající projektil.

60 kilometrů a tank vás nevidí

Podle aktuálního oficiálního datasheetu má Switchblade 600 prokázaný dosah přes 60 kilometrů. S takzvaným forward pass, předáním řízení bližšímu operátorovi nebo uzlu, se dosah posouvá nad 90 kilometrů. Munice nese protipancéřovou hlavici, disponuje elektrooptickými a infračervenými senzory, vydrží ve vzduchu přes 40 minut a dokáže zasáhnout cíle mimo přímou viditelnost. Operátor může útok v poslední chvíli odvolat a munici přesměrovat na jiný cíl.

Novější verze Block 2, na kterou americká armáda v únoru 2026 zadala objednávku za 186 milionů dolarů, přidává automatické rozpoznávání cílů a odolnější komunikační kanály. Zaměřuje se výslovně na obrněné a vysoce hodnotné cíle.

Pro posádku tanku to znamená zásadní posun. Hrozba nepřichází z protějšího kopce, kde stojí nepřátelský tank s viditelnou věží. Přichází z desítek kilometrů, z místa, které posádka nemá šanci spatřit. Varování se přesouvá z očí velitele na senzory, síť a protivzdušnou obranu. A pokud ta chybí, tank se stává cílem, který o svém ohrožení neví.

Attritable neznamená levný jako FPV

Slovo „attritable“, v překladu zhruba „postradatelný“ nebo „ztrátový“, je klíčové pro pochopení celé logiky. Neznamená ale totéž co „levný“. Switchblade 600 není frontový FPV dron za pár set dolarů, jaké Ukrajina nakupuje v miliardových tendrech po tisících kusů od desítek výrobců. Je to standardizovaná vojenská munice s vlastním řídícím systémem, integrovanými senzory a schopností operovat na vzdálenostech, o kterých se FPV dronům nezdá.

Pro ilustraci cenové hladiny: tchajwanský balík 720 kusů menšího Switchblade 300 včetně řídících stanic, výcviku a logistiky byl americkou agenturou DSCA oceněn na 60,2 milionu dolarů. Hrubým dělením vychází horní strop kolem 83 tisíc dolarů na kus, a to u menší varianty. Switchblade 600 bude dražší. „Attritable“ tedy znamená: dost levný na to, abyste jich mohli ztratit stovky ve srovnání s cenou stíhačky nebo torpédoborce. Ne dost levný na to, abyste je házeli do boje jako jednorázové FPV.

Právě tady je podstata Replicatoru. Nejde o to vyrobit nejlevnější dron. Jde o to vyrobit jich dost na to, aby masa autonomních systémů převážila tradiční výhodu protivníka v počtu konvenčních platforem.

Tank nekončí, ale tankový duel ano

Říct, že tanky jsou mrtvé, by bylo přehnané, a fakta to nepotvrzují. Česká armáda v roce 2024 schválila nákup tanků Leopard 2A8 s dodávkami mezi lety 2028 a 2031. Náčelník generálního štábu Karel Řehka při té příležitosti řekl, že tanky mají na moderním bojišti „nezpochybnitelné místo“. Koncepce výstavby AČR 2035 drží projekt hlavního bojového tanku pro 73. tankový prapor a současně rozvíjí protidronovou obranu, C-RAM a koncept spolupráce osádkových a robotických prostředků.

Co ale končí, nebo přinejmenším zásadně slábne, je představa tankového duelu jako středobodu obrněného boje. Představa, že se dvě tankové formace střetnou na dohled a rozhodne přesnost střelby, tloušťka pancíře a rychlost otáčení věže. Smrtonosný zásah se přesouvá do hloubky bojiště, mimo optický kontakt posádky. A tank, který nemá kolem sebe vrstvenou protivzdušnou a protidronovou ochranu, je zranitelnější než kdykoli předtím.

Pentagon škáluje útok i obranu současně

Zajímavé je, že Pentagon si tuto dynamiku uvědomuje z obou stran. V září 2024 ministr obrany Lloyd Austin podepsal memorandum o Replicatoru 2, který se už nezaměřuje na útočné drony, ale na obranu proti malým bezpilotním systémům u klíčových základen a koncentrací sil. Stejná instituce tedy současně škáluje útočnou i obrannou stranu dronové války.

NATO jde podobným směrem. Nová politika integrované protivzdušné a raketové obrany z února 2025 výslovně pokrývá hrozby od malých, nízko a pomalu letících dronů až po hypersonické střely. Na východním křídle Aliance běží iniciativa Eastern Sentry, která přidává protivzdušnou obranu, průzkum a inovativní technologie. A AeroVironment mezitím dodává Switchblade nejen americké armádě, ale i Litvě, Rumunsku a Švédsku, s kontraktem plněným do poloviny roku 2026.

Zda Pentagon skutečně splní cíl tisíců systémů do léta 2025, jak na podzim 2024 tvrdil, zatím veřejně ověřit nelze. Průmyslové škálování ale běží a zakázky přibývají. Směr je jasný, a pro tankové posádky bez vrstvené ochrany znepokojivý.

Článek Tankové bitvy, jak je známe, končí. Americký program Replicator je zničí, aniž by je tankisté viděli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od sovětské korby k natovskému kanónu

Původní T-55 vážil kolem 36 tun, nesl 100mm kanón a elektroniku odpovídající době Sputniku. Slovinský program M-55S z něj udělal něco podstatně jiného. Stomilimetrový kanón nahradil britský 105mm L7, standard NATO, ke kterému existuje široká paleta moderní munice. Přibyl digitální systém řízení palby s laserovým dálkoměrem, laserové varování s automatickým odpalováním dýmových granátů a reaktivní pancíř. Hmotnost stoupla na 38 tun, motor zůstal na 580 koních (přibližně 430 kW), maximální rychlost na silnici dosahuje 50 km/h.

Není to Leopard 2A6, ten váží přes 60 tun, nese 120mm hladký kanón a disponuje motorem o výkonu 1 100 kW. Ale M-55S nikdy neměl Leopard nahrazovat. Měl dát Slovinsku levný, udržovatelný tank pro vlastní obranu. A pak přišel únor 2022.

Tři roky na frontě: od Kreminny po 159. brigádu

Slovinsko oficiálně potvrdilo darování 28 kusů v listopadu 2022. Tanky nejprve zamířily k 47. mechanizované brigádě. V létě 2023 se objevily v bojích u Kreminny a právě tam přišly první ztráty. Dne 22. 7. 2023 byl jeden M-55S zničen dělostřeleckým zásahem. Další stroj dostal o několik dní dříve těžký zásah, ale odjel po vlastní ose.

Pak se M-55S stáhly z hlavního reflektoru. V březnu 2024 se vynořily u 5. tankové brigády, v lednu 2025 potvrdil server MilitaryLand přesun k 159. mechanizované brigádě. Na jaře 2026 polský portál WP Tech doložil, že stroje stále slouží, s veřejně dostupnými záběry z výcvikových bloků zaměřených na obsluhu a součinnost s pěchotou.

Časová osa přesunů vypovídá o taktické logice. M-55S se nehodí jako průlomový tank elitní brigády. Hodí se jako palebná podpora pěchoty, střelba z krytějších pozic, omezeně i nepřímá palba s korekcí dronem. Právě v této roli dává šedesát let starý podvozek pořád smysl.

Propagandistický zmatek: když Rusové „zničí“ vlastní T-90M

Vzácný typ přitahuje propagandistickou pozornost. M-55S je na ukrajinské frontě exotický, 28 kusů je kapka v moři tisíců obrněnců. Každý údajný zásah má proto mediální cenu.

Ruské vojenské kanály opakovaně hlásily úspěšné zničení slovinských tanků. Nejabsurdnější případ přišel v srpnu 2023: kanály triumfálně sdílely záběry údajně zničeného M-55S. Analytici z Defence Express i serveru The New Voice of Ukraine ale rychle identifikovali, že na záběrech je vlastní ruský T-90M Proryv zasažený dronem Lancet. Podobný vzorec se opakoval i u dalších případů, poškozený tank, který odjel, byl prezentován jako definitivní zásah.

Konzervativní odhad ztrát? Bezpečně doložen je minimálně jeden zničený kus. Sekundární přehledy odkazující na databázi Oryx uvádějí k březnu 2026 čtyři ztracené stroje, ale detailní rozpad všech případů není v otevřených zdrojích stejně silný. Z 28 dodaných kusů je to tak či tak nízké číslo a svědčí o opatrném nasazení.

Co z toho plyne pro střední Evropu

Slovinský model, vzít starou korbu, hluboce ji modernizovat a darovat, zní lákavě. Ale má limity. Slovinsko samo výměnou za M-55S získalo od Německa 35 těžkých taktických vozidel 8×8 a pět vodních cisteren, což pro malou armádu dávalo okamžitý smysl. Jenže flotila čítala jen 28 strojů. Masové řešení to není.

Česká republika tudy nepůjde. Armáda ČR provozuje T-72M4 CZ, ale ministerstvo obrany v prosinci 2025 oznámilo, že další zhodnocování této platformy není efektivní, nahrazují ji Leopardy 2A4 a následně 2A8. Český přínos Ukrajině je reálnější v opravárenské kapacitě, munici a logistice než v oživování vlastních „muzejních“ tanků.

Stáří oceli nerozhoduje, logistika a role ano

M-55S je podle nás nejlepší důkaz jednoho principu současné války: nerozhoduje datum výroby, ale kombinace optiky, munice, logistiky a správně zvolené taktické role. Pokud tank nejezdí do čelních střetů s T-90M, ale střílí z rozumné vzdálenosti, podporuje pěchotu a využívá drony pro korekci, může být pořád užitečný. Limit nepřijde od zrezivělé oceli. Přijde ve chvíli, kdy dojde 105mm munice, náhradní díly pro malou sérii nebo kdy někdo pošle M-55S tam, kam nepatří, do přímého kontaktu s moderními protitankovými systémy.

Na jaře 2026 slovinské „vykopávky“ stále jezdí. Dvacet osm kusů nezmění průběh války. Ale dvacet osm kusů, které po třech letech služby pořád střílí, mění představu o tom, co je na bojišti ještě použitelné.

Článek Rusové nevěří, co se stalo. Slovinsko vzalo sovětské „vykopávky“ T-55 a proměnilo je v překvapivě účinné pomocníky pro Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Kornet umí, a co ne

Základní exportní verze Kornet-E, kterou Rosoboronexport otevřeně nabízí, nese tandemovou kumulativní hlavici s udávanou průbojností 1 000 až 1 200 mm ocelového ekvivalentu za reaktivním pancířem (ERA). Dosah ve dne činí 100 až 5 500 metrů, v noci se zkracuje na 4 500 metrů. Střela je naváděna laserovým paprskem, obsluha musí cíl držet v zaměřovači po celou dobu letu.

Modernizovaný Kornet-EM posouvá laťku výš. Průbojnost tandemové hlavice stoupá na 1 100 až 1 300 mm RHA za ERA, dosah protitankové střely roste na 8 000 metrů a termobarická varianta dolétne až na 10 000 metrů. Vozidlová verze navíc umí současně napadat dva různé cíle a výrobce ji prezentuje i jako prostředek proti nízko letícím pomalým vzdušným cílům.

Čísla působí drtivě. Jenže je třeba dodat kontext: přesné hodnoty čelní ochrany nejnovějších tanků NATO, Leopardu 2A8 a Abramsu SEPv3, jsou utajované. Tvrzení, že Kornet „automaticky prostřelí cokoli“, proto neobstojí. Co obstojí, je fakt, že slabší zóny tanků, boky, záď a střecha jsou v dosahu této hlavice jednoznačně ohrožené. A právě tam většina zásahů v reálném boji míří.

Libanon 2006: laboratoř protitankové války

Nejlépe zdokumentovanou ukázkou toho, co Kornet dokáže v rukou motivovaného obránce, zůstává libanonská válka v létě 2006. Hizballáh tehdy disponoval Kornety dodanými přes Írán a Sýrii a nasadil je v připravených palebných postaveních, takzvaných kill zónách. Nešlo o jednotlivé střelce s raketou na rameni. Šlo o systém: zamaskované pozice, předem zaměřené sektory, koordinovaná palba z několika směrů.

Podle amerického odborného bulletinu Armor bylo zasaženo zhruba deset procent nasazených izraelských tanků Merkava různými hrozbami, přičemž méně než polovina zásahů vedla k plné penetraci. Rozhodující nebyla samotná raketa, ale kombinace ATGM, protitankových min a promyšlené taktiky. Kornet v tomto mixu fungoval jako „dlouhá ruka“, prostředek, který zasáhl tank dřív, než se dostal do efektivního dostřelu vlastních zbraní.

Od té doby se systém rozšířil do desítek zemí a k dalším nestátním aktérům. Na ukrajinském bojišti je standardní součástí ruské protitankové výzbroje a stojí proti technice, kterou tam provozují ukrajinské pozemní síly, včetně Leopardů, Abramsů, Bradley i CV90. Přesné, kusově ověřené statistiky, kolik zničil právě Kornet, ale veřejně dostupné nejsou; bojující strany často nerozlišují mezi různými typy ATGM, dronů a min.

Proč silnější pancíř není odpověď

Americká armáda to řekla přímo: další přidávání hmotnosti na M1 Abrams už naráží na konstrukční limity. Tank, který váží přes sedmdesát tun, má problémy s mosty, logistikou i mobilitou. Odpověď proto musí být vrstvená.

První vrstvou je aktivní ochranný systém (APS). Izraelský Trophy, testovaný na Abramsech, podle hodnocení amerického DOT&E zachytil „většinu“ příchozích hrozeb, slovo „většinu“, ne „všechny“. KNDS mezitím integroval Trophy i na německý Leopard 2A7 a nový Leopard 2A8 je od základu stavěn s přídavným pancířem, spall linerem a kouřovými prostředky jako platforma vrstvené ochrany. Iron Fist na Bradley naopak procházel odstraňováním nedostatků, APS není řešení typu plug-and-play.

Druhá vrstva je taktická: průzkum proti týmům s ATGM, pěchota postupující s tanky, ženijní krytí, kouřová clona, rozptýlení. Třetí je strategická, detekce a ničení palebných postavení dřív, než obsluha stihne vystřelit. Žádná z těchto vrstev sama o sobě nestačí. Dohromady ale mění rovnici zásadně.

Co to znamená pro českou armádu

Armáda České republiky stojí uprostřed generační výměny. Stále provozuje modernizované T-72M4 CZ, konstrukčně vycházející z platformy T-72, a čtrnáctitunová BVP-2, která jsou proti moderním tandemovým ATGM zvlášť citlivá. Současně přechází na Leopard 2A8 a CV90 MkIV od BAE Systems.

Ministerstvo obrany samo zdůrazňuje, že zkušenosti z Ukrajiny potvrdily relevanci tanků ve válce vysoké intenzity a že moderní západní stroje dokážou chránit osádku i proti novým hrozbám. Platforma CV90 je modulární a výrobce ji nabízí s možností integrace aktivní ochrany, konkrétní konfigurace pro českou armádu ale zatím nebyla veřejně detailně specifikována.

Česko navíc samo koordinovalo dodávky modernizovaných T-72 pro Ukrajinu, kde tato technika čelí Kornetům v přímém boji. Hrozba tedy není teoretická. Pro české mechanizované jednotky na východním křídle NATO je moderní tandemový ATGM přesně ten typ rizika, který nutí řešit nejen kalibr kanonu, ale celý ekosystém přežitelnosti, od APS přes průzkumné drony po výcvik osádek.

Kornet versus Javelin a NLAW: jiná filozofie, jiná role

Srovnání s nejznámějšími západními protitankovými systémy ukazuje, proč je Kornet obávaný právě v určitém typu boje. Javelin je fire-and-forget, střelec zamkne cíl, vystřelí a okamžitě mění pozici. Útočí shora, kde je pancíř nejslabší. NLAW od Saabu je ještě jednodušší: dosah 20 až 800 metrů, určený pro blízký boj v zástavbě, jeden výstřel.

Kornet je jiná kategorie. Těžší, dálkovější, vázaný na laserové navádění, obsluha musí zůstat na pozici, dokud střela nedoletí. To je nevýhoda v mobilním boji. Ale v připravené obraně, s maskovanými pozicemi a předem zaměřenými sektory, se z této nevýhody stává síla: obsluha drží cíl na vzdálenost, kde tank nemá šanci reagovat vlastní palbou. Přesně tak ho použil Hizballáh v Libanonu. Přesně tak ho používají ruské protitankové jednotky na Ukrajině.

Kornet není konec tanků. Je to ale tvrdá připomínka, že éra, kdy obrněnec spoléhal hlavně na centimetry oceli, definitivně skončila.

Článek Ruský Kornet budí hrůzu v tankových vojskách NATO. Moc proti němu nezmohou, má brutální průbojnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Poláci opravili

Slabiny T-72M1 byly dobře známé: pasivní noční zaměřovače prakticky nepoužitelné za šera, čelní pancíř nedostatečný proti moderním střelám APFSDS, motor o výkonu 780 k sotva stačící na 45tunový stroj v terénu. Bumar-Łabędy v Gliwicích na to odpověděl čtyřmi zásahy najednou:

• Systém řízení palby Drawa – digitální balistický počítač, laserový dálkoměr, termovizní kanál. Střelec poprvé viděl cíl v noci a trefil ho na první ránu.
• Reaktivní pancíř ERAWA – domácí polská ERA pokrývající čelo korby i věže. Účinná proti kumulativním střelám i kinetickým penetrátorům.
• Systém varování před laserovým ozářením Obra – tank věděl, že ho někdo zaměřuje, dřív než dorazila střela.
• Silnější motor S-12U (850 k) / S-1000 (1 000 k) – lepší zrychlení, vyšší průchodnost terénem, menší námaha pro posádku.

Podle Bumaru šlo o kombinaci, která řešila všechny hlavní nedostatky T-72M1 současně. Ne jednu slabinu, ale celý balík.

Proč se to Rusům nelíbilo

Skutečná „ostuda“ pro ruskou stranu neleží v jedné bitvě. Leží v tom, že Poláci z licenčního T-72M1, tedy z tanku, který Sovětský svaz sám považoval za exportní zboží druhé kategorie, udělali smysluplnější balík úprav dřív a levněji, než Rusko nabídlo srovnatelný upgrade vlastním jednotkám.

Reakce přišla hlavně mediální. Ruská státní Rossijskaja gazeta v září 2023 popisovala PT-91 jako „špatnou modernizaci T-72″ a zdůrazňovala jeho ztráty na ukrajinské frontě. Klasický propagandistický manévr: shazovat to, co vás překvapilo.

Důležité zpřesnění: Twardy „deklasoval“ především původní T-72M1, z něhož vycházel. Automaticky překonávat všechny pozdější ruské verze T-72B3 nebo T-80BVM z dostupných dat tvrdit nelze. Ale právě proto je polský přístup tak výmluvný: nestavěli úplně nový tank, jen opravili starý lépe než ti, kdo ho navrhli.

Bojové ověření na Ukrajině

V létě 2022 Polsko oficiálně potvrdilo dodávku PT-91 Ukrajině. Celkem šlo podle materiálu polského Národního bezpečnostního úřadu z února 2025 o 60 kusů PT-91 v rámci širšího balíku přes 350 tanků všech typů.

Ukrajinské posádky si stroj pochvalují. Rozhovor ArmyInform s jednou z posádek PT-91 z počátku roku 2025 zmiňuje přesnější palbu, lepší ochranu a kvalitní výcvik, který Poláci k dodávce přibalili. Vozidla navíc na frontě dostávala další ERA, rušičky a protidronové klece.

Oryx eviduje 12 vizuálně potvrzených ztrát PT-91 na ukrajinské straně. Číslo samo o sobě nic neříká bez kontextu nasazení, na ruské straně jdou tankové ztráty do tisíců. Spíš než „nezničitelný tank“ je PT-91 na Ukrajině „užitečný a bojově relevantní stroj“, který svou roli plní.

Český kontext: T-72M4CZ a konec jedné éry

Česká armáda šla podobnou cestou. T-72M4CZ je domácí hluboká modernizace téhož základu, kterou ministerstvo obrany popisuje jako kompletní posun na úroveň 3. generace. Technicky tedy srovnatelný pokus jako PT-91.

Jenže v prosinci 2025 české ministerstvo obrany oznámilo, že další zhodnocování T-72M4CZ není efektivní, problémy se systémem řízení palby a paralelní přechod na Leopardy 2A4 a 2A8 projekt pohřbily. Z třiceti modernizovaných kusů a plánovaných dalších 33 se stala slepá ulička. Poláci svůj přechodový stroj stihli vyrobit ve větší sérii, exportovat do Malajsie a nasadit v boji. Češi se zasekli na půl cesty.

Most mezi Sovětským svazem a NATO

PT-91 nikdy nebyl zamýšlen jako finální řešení. Polsko to vědělo od začátku. Už v letech 2002–2003 převzalo 128 Leopardů 2A4 z německých přebytků. Od prosince 2022 přicházejí jihokorejské K2, které v brigádách přímo nahrazují PT-91. A od roku 2025 proudí Abramsy M1A2 SEPv3.

Přesto Twardy ještě nesloužil naposledy. Polský kontingent v Lotyšsku v rámci NATO eFP jezdí na PT-91 s mandátem prodlouženým do 30. června 2026. Tank, který vznikl jako přechodový, slouží třetí dekádu a stále dává smysl.

Právě v tom je pointa celého příběhu. Poláci nepostavili lepší tank než Rusko. Ukázali ale, jak z postsovětského dědictví udělat smysluplný most do západní éry: disciplinovaně, včas a s exportním potenciálem, který Moskva u svých licenčních strojů nikdy nenabídla.

Článek Poláci vytřeli Rusům zrak, a to se jim nelíbilo. Twardy deklasoval jejich „ošuntělé“ T-72 a ukázal, jak se to má dělat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Ukrajina dostala

Slovo „hybrid“ nezazní v žádném katalogu výrobce. Je to redakční zkratka pro to, co vznikne, když na podvozek čtyřicet let starého tanku posadíte bezosádkovou věž s 105mm kanonem, automatickým nabíjením a elevací hlavně až +42°. Pro srovnání: hlavní kanon nejnovějšího Leopardu 2A8 má elevaci +17,4°. Cockerill tedy nabízí kladný náměr zhruba 2,4× vyšší. To není kosmetický rozdíl, je to jiná balistická křivka, jiná taktika, jiná role na bojišti.

Veřejně doložitelná je zatím dodávka jednoho testovacího kusu. John Cockerill ve svém přehledu za rok 2025 potvrdil, že dodal první věž Cockerill 3105 v rámci evropské podpory Ukrajiny. Podle serveru Defense Express byl modernizovaný Leopard 1A5BE ještě v březnu 2026 na Ukrajině ve zkouškách a měl směřovat s jednotkou na frontu. O sériové dodávce více kusů veřejné informace neexistují.

Proč +42° mění pravidla hry

Běžný západní tank střílí nízko a rovně. Hlavní kanon Leopardu 2A8 se zvedne na +17,4°, což stačí na přímou palbu na velkou vzdálenost, ale nestačí na to, abyste z úkrytu za kopcem poslali granát po vysoké trajektorii na cíl za dalším kopcem. Americká armádní analýza výslovně řadí vysokou elevaci mezi specifické požadavky tanku pro městský boj, nikoli standardního MBT.

Cockerill 3105 s +42° tohle mění. Podle sekundárních zdrojů se dostřel z krytých pozic posouvá až na 18 kilometrů. Už dnes přitom ukrajinské Leopardy 1A5 s původní věží fungují jako improvizované samohybné kanony, střílí z krytých postavení na zhruba 12 km a podle reportáže z fronty ničí cíle třemi až čtyřmi ranami tam, kde sovětské tanky potřebují šest až sedm. Nová věž tento koncept posouvá z improvizace do systémového řešení.

Důležitý detail: nezaměňovat s dálkově ovládanou sekundární stanicí Leopardu 2A8, která má elevaci až +70°. To je ale kulometná věžička, ne hlavní kanon. Cockerill dává vysoký náměr přímo 105mm hlavni.

Tři lidé místo čtyř, a co to znamená

Věž Cockerill 3105 je dvoučlenná s automatickým nabíjením 12 až 16 nábojů. Celá osádka vozidla tak klesá na tři lidi. V armádě, která bojuje třetím rokem a trpí nedostatkem personálu, je to argument sám o sobě.

Jenže automatické nabíjení má i druhou stranu. Velitel ukrajinského Leopardu 1A5 v rozhovoru pro server Mezha tvrdí, že jeho nabíječ zvládne ruční nabití za 3–4 sekundy, zatímco s automatem to z jeho zkušenosti bývá 6–8 sekund. Tři muži šetří personál, ale neznamenají automaticky rychlejší bojovou obsluhu. Navíc chybí čtvrtý člen pro údržbu, hlídkování a redundanci. V pozičním boji, kde se střídá palba s opravami a přesuny, to není zanedbatelné.

Na druhou stranu automat nabíjí konzistentně, neúnaví se, neudělá chybu po dvacáté hodině v tanku. A kompaktnější bojový prostor znamená menší siluetu věže.

Jeden kus frontu nezmění. Koncept ano

Řekněme to rovnou: jeden prototyp válku nepřevrátí. Ale kontext je jiný, než jak vypadá na první pohled. Německý oficiální seznam vojenské pomoci k dubnu 2025 uváděl 103 dodaných Leopardů 1A5 pro Ukrajinu a dalších 22 v přípravě, v rámci širšího projektu s Dánskem a dalšími partnery. To je potenciální základna pro cockerillovskou modernizaci.

Výrobce upgrade aktivně nabízí. Čas ani cena přestavby celé flotily ale veřejně známé nejsou a Defense Express výslovně upozorňuje, že přestavba může vyžadovat zásah do korby a prstence věže. Nejde o výměnu kola u auta.

Přesto je směr jasný. Ukrajina nepotřebuje další kategorii těžké techniky, potřebuje z toho, co už má, vytěžit víc. Leopard 1 je lehčí, hůř chráněný a na přímý tankový souboj s moderními ruskými stroji krátký. Ale jako mobilní palebná podpora, která z kryté pozice zasáhne cíl na 18 km a pak se přesune dřív, než dorazí odvetný úder, dává smysl. Zvlášť na bojišti, kde drony odhalí statickou houfnici během minut.

Český kontext: Leopard 1 u nás nehledejte

Česká armáda Leopardy 1 nikdy neprovozovala. Podle oficiálního přehledu výzbroje k lednu 2022 vedla u tanků pouze T-72. Dnes přezbrojuje na Leopard 2A4 a jedná o nákupu Leopardů 2A8. Jediný Leopard 1 v Česku je muzejní exponát darovaný Řeckem Vojenskému historickému ústavu v roce 2009. Cockerillovská věž je tedy téma pro Ukrajinu a případně další provozovatele starých Leopardů 1, nikoli pro českou armádu.

Belgický demonstrátor neukazuje budoucnost tankového boje jako takového. Ukazuje něco praktičtějšího: že stará platforma s chytrou věží dokáže zaplnit mezeru mezi klasickým tankem a mobilní houfnicí. A právě v téhle mezeře se dnes na východní frontě rozhoduje víc, než by Rusové čekali.

Článek Rusové jsou trochu mimo. Ukrajinci dostali belgický hybrid Leopard 1A5BE. Funguje jako tank, dělo i palebná podpora najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Většina tanků je modernizovaných, ne nových

Ruský zbrojní průmysl v roce 2026 potvrzuje neschopnost držet krok s tempem moderní opotřebovávací války. Ač závody v čele Uralvagonzavodem pracují v nepřetržitém provozu, na každý jeden nově vyrobený tank jich připadá pět zničených na frontě. Tento kritický nepoměr vede k rychlému a nevratnému vysychání zbývajících operačních rezerv, potvrzuje ISW.

Do léta může být vše jinak. Ukrajinci postupují u Pokrovsku, Kupjansku i Huljajpole. Drtí profesionály i rezervisty a nejde je zastavit

Kdysi bezedné sovětské sklady se podle satelitních snímků z jara 2026 ocitají na historickém dně. Většina techniky, kterou Rusko nyní posílá do bojů, jsou jen narychlo opravené zastaralé tanky jako T-62, které postrádají moderní ochranu i optiku, a v boji proti dronům a přesným zbraním nemají šanci obstát, což jenom více roztáčí spirálu ztrát.

Vážným problémem je i kvalita výroby nových tanků T-90M. Kvůli sankcím a nedostatku západních čipů dochází k improvizacím, které snižují jejich spolehlivost, což je dávno potvrzený fakt, že jsou ruské obrněnce bez západní techniky výrazně horší. V některých případech by v podstatě ani nestačily vystřelit, zatímco by se samy ocitly pod palbou.

AČR zvolila více než dobře. Stačí dodržet pravidlo 60/60/40 a vojáci s francouzskými houfnicemi CAESAR ovládnou bojiště

Ruská armáda tak naráží na realitu, kdy papírové plány Kremlu na masivní přezbrojení drtí každodenní realita na bojišti, kde moderní technika hoří rychleji, než nová sjede z linky. Je bez nadsázky možné tvrdit, že je vojenský potenciál Ruska v troskách, a stává se závislým na aktuální produkci, která ovšem nepokryje ani zlomek měsíčních ztrát.

Bez schopnosti radikálně navýšit výrobu nebo najít masivního externího dodavatele hrozí ruským tankovým vojskům v blízké době totální kolaps, který donutí armádu k ústupům nebo k boji v čistě pěších formacích. Což se ostatně už asi rok na mnoha místech děje. Rusko totiž upustili od velkých obrněných konvojů, které se ukázaly jako neefektivní.

Staré Su-24 měly potupit Američany jako nikdo. „Íránci letěli riskantně 24 metrů nad mořem, a pak je tvrdě vybombardovali“

Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že to nebude hlavním důvodem. Tím bude právě vyčerpání zásob, které už zkrátka nejde doplňovat. A z toho, co Rusko nově vyrobí, si musí stále udržovat určitou zásobu jak pro obranu pozic na frontě, tak pro zajištění bezpečnosti země. Nemůže zkrátka do boje vrhnout úplně vše, co má k dispozici.

Zastánci Ruska rádi tvrdí, že tak jenom využívá uskladněnou techniku, která alespoň najde uplatnění, a může být v budoucnu nahrazena modernější. Ano i ne – nedává totiž smysl posílat na bojiště něco horšího, co má mnohem menší šanci na úspěch než moderní alternativy. Mnoho zdrojů se shoduje, že Rusko zkrátka nevyrobí nových tanků dostatek.

Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů

Uralvagonzavod má mít aktuálně potenciál vyrobit až 280 tanků T-90M ročně, potvrzuje MilitaryWatchMagazine dřívější zjištění Armádního Zpravodaje, což je asi 23 měsíčně. To je docela kritické, a proto se Rusko vedle toho rozhodlo obnovit výrobu T-80BVM, a dokonce ve velkém modernizovat staré tanky T-72A, údajně dokonce na verzi B3M.

V roce 2024 mělo přitom Rusko ztratit až 3 000 tanků, uvádí analýza ISW, zatímco v roce následujícím mělo číslo klesnout až na polovinu. I při tomto nejoptimističtějším údaji by to ale znamenalo ztráty 5,3krát větší, než kolik sjede z linky nově vyrobených tanků. Ale pochopitelně je nutné vnímat, že tyto tanky nebojují jako jediné, většinou jde o modernizované.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Kupříkladu v roce 2024 jich mělo Rusko zmodernizovat ze starších typů asi 1 500, uvádí analýza IISS, což je asi polovina oproti ztrátám. Což je naprosto nedostačující, a je logické, že ruská armáda musela upustit od velkých obrněných konvojů. Nahradila je obvykle jednotkami na motorkách a čtyřkolkách, ale v menší míře používá stále i BVP, transportéry a tanky.

Článek Ruská armáda v troskách, naráží na úplné dno svých rezerv. Za jeden vyrobený tank jich na frontě ztratí více než pět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GL-6 mají jednotky proti Tchaj-wanu

Skutečnost, že se systém aktivní ochrany GL-6 začal objevovat na tancích Type 96A, potvrdily záběry státních médií, uvádí ArmyRecognition. Ukázaly konkrétně tanky působící u 71. skupiny armády. Zajímavé je, že jde o armádní jednotky, které by pravděpodobně byly určené k invazi směrem na Tchaj-wan. Lze proto předpokládat, že se Čína snaží tyto útvary co nejlépe vybavit proti všem hrozbám. Systém aktivní ochrany je postavený tak, aby k tanku nebo jinému obrněnému vozidlu nepustil protitankové řízené střely, a nově ani drony.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

GL-6 má být vybavený radary a infračervenými nebo elektrooptickými detektory schopnými zaměřit blížící se hrozbu z jakéhokoliv směru. Na vozidle je pak umístěn odpalovací systém projektilů, jejichž úkolem je tuto hrozbu zlikvidovat před tím, než se dostane k tankovému pancíři. Defence-Blog uvádí, že se GL-6 objevil již v minulosti na jiných obrněných vozidlech, a lze tedy předpokládat, že je odzkoušený a zcela funkční.

Type 96A je modernizovaný tank

Type 96A není nejmodernějším čínským tankem, ale armáda má disponovat zhruba 2 500 kusy. Základ je asi 30 let starý, nicméně Type 96A je modernizace představená v roce 2006, uvádí Wikipedia. Je vybavená modulární pancéřováním, které má zvyšovat odolnost, a tank měl také dostat novou elektroniku, pravděpodobně zaměřování, balistický počítač a další, srovnatelnou s nejmodernějšími čínskými tanky Type 99.

Video: ukrajinský voják neváhal, ale útočil s rozmyslem. Kleknul si s Javelinem na rameni a vyslal Rusům poslední ránu

Pro čínskou armádu je velmi důležitý, protože je lehčí než jeho modernější protějšek, upozorňuje Scmp. Je tedy mnohem vhodnější k přepravě výsadkovými plavidly v případě, kdy by prováděla útok směrem na Tchaj-wan. Systém aktivní ochrany přitom bojovou hodnotu tanků výrazně zvyšuje. Tchajwanská armáda má totiž moderní protitankové zbraně, a Armádní Zpravodaj předpokládá, že si určitě pořizuje i významné množství dronů, s nimiž by čínské invazi čelila. Peking tedy musí s takovou hrozbou evidentně počítat.

Článek Video: zatímco svět válčí, Čína předvedla účinnou ochranu tanků proti dronům a střelám. Nemají šanci se k nim dostat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové se nebránili, tank ničil bez ohrožení

Zničit tank se zdá být v posledních letech relativně snadné. Hlavně sovětské konstrukce totiž trpí slabinou v podobě karuselového nabíječe, který má část munice uloženou v prostoru pro posádku, a pokud hlavice pronikne dovnitř – nejjednodušší to je ve spoji mezi věží a podvozkem, kde je ochrana nejnižší – může ji odpálit, načež její výbuch rozerve tank zevnitř.

Kopačka Putinovi: Ukrajina verbuje Wagnerovce, kteří zradili Rusko. „Vrací se bojovat za své ideály, ne pro peníze“

Tento jev má dokonce vlastní pojmenování, a sice Jack-in-the-box effect („efekt čertík v krabičce“), uvádí Wikipedia. Stejně tak si s tanky poradí tradiční protitankové zbraně, např. 9K113 Konkurs, pokud jde o ruskou armádu, nebo o Stugna-P, jde-li o ukrajinskou. Ale existuje jich celá řada méně i více účinných. V tomto případě však Rusové zjevně žádnou neměli.

Alespoň tedy není vidět, že by se o použití nějaké pokusili. Ale možná se také báli, že kdyby se objevili naproti tanku, dostal by je buď blízký výbuch granátu z kanonu, nebo střelba z kulometu, a tak zkrátka nedokázali reagovat. Navíc prorazit tank zepředu není nejjednodušší ani u staršího modelu, protože tam má zpravidla nejvyšší ochranu přesahující i 1 300 mm RHAe.

Video: lov byl úspěšný. Elitní jednotka na jihu vystopovala a zničila vzácný ruský systém elektronického boje za 430 milionů

Vojáci proto napadají tank zásadně ze strany nebo zezadu, kde je obrana mnohem nižší. To ale v tomto případě asi nebylo možné. Sice jsou hned vedle zákopy, ale v těch není vidět žádný pohyb. Rusové se měli ukrýt v pevnůstkách, na něž tank útočí, i když ani tam není vidět pohyb. Jejich zničení každopádně dává smysl, aby je nemohli využít, pokud by pozici zase dobyli.

Jaký tank útočil, nelze odhadnout, je totiž celý překrytý protidronovou zábranou. Ukrajinská armáda disponuje kupříkladu tanky T-64 v různých modernizacích, z nichž je nejvyšší BM2 Bulat, i když nejpočetnějšími jsou různé verze T-72. Z těch nejlepší jde o M1R nebo B3. Má ale rovněž výkonnější T-80 nebo T-90, které vzala Rusům, a rovněž mnoho západních.

Video: ruský voják neohroženě střílel po Ukrajincích z luku. Na šíp si přidělal granát

Wikipedia jmenuje například německé Leopardy 2A4 a 2A6 nebo americké M1A1 Abrams, ale v případě takto mohutné protidronové nástavby šlo nejspíše o nějaký starší sovětské konstrukce, jelikož ty západní obvykle mívají elegantnější „kapuce“, které dokonce okopírovalo Rusko.

Článek Video: ukrajinský tank střílí z bezprostřední blízkosti na pevnůstky obsazené ruskou pěchotou. Každá se na ránu rozletěla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve to schytal střelou, poté se zasekl

Vzhledem k tomu, že se dostal ruský tank až k ukrajinskému zákopu, byl tou dobou nejspíše prázdný, tedy bez obránců, a podle všeho ani nebyla cesta k němu zaminovaná. Což by mohlo znamenat, že byla dříve vyčištěna a šlo o dočišťovací útok, nebo se mohlo jednat o ruský zákop, který Ukrajinci dobyli, ale nepřítel se ho rozhodl získat zpět a vyslal tank.

Na takový boj běžně nejsou komanda vybavena protitankovými zbraněmi, např. RPG-7, protože nést s sebou cokoliv těžšího by značně ztěžovalo pohyblivost, maskování i bojeschopnost. Na druhou stranu nebe hlídal dron, který útok tanku natočil. Soudě dle reaktivního pancéřování se mohlo jednat o T-73B3, tedy nejrozšířenější v ruské armádě, potvrzuje Wikipedia.

Neměl nicméně žádnou protidronovou ochranu, takže se může jednat o velmi staré záběry, kdy ještě nebyla technika na tuto hrozbu adaptována. Když se tank hnal k zákopu, schytal to do levé strany, nejspíše protitankovou střelou, a poté se zasekl. Řidič se zjevně snažil vycouvat, ale to se nedařilo, a navíc začal doutnat, což značí proniknutí hlavice do jeho vnitřku.

Osádka se proto uchýlila k rychlé evakuaci, která jí nejspíše vyšla jenom těsně, a schovala se v zákopu. Tank začal hořet ještě v době, kdy byla poblíž, a nakonec vybouchnul. To je běžný jev, protože má munici uloženou v prostoru pro posádku, a jakmile je zasažena, rozerve tank zevnitř. Vojáci krčící se v zákopech měli být následně zničeni také, ale to vidět není.

S ní i tankem si poradila 1. prezidentská brigáda operačního pověření „Bureviy“, která má dle Wikipedie působit na severní frontě. V roce 2025 byla spatřena u Kupjansku v Charkovské oblasti, zatímco dříve se účastnila hlavních bitev v Severodoněcku a Lysychansku, stejně jako obrany Luhanské oblasti. Jde o zkušené vojáky, v jejichž řadách jsou i „azovští“.

Článek Video: ruský tank vjel do ukrajinského zákopu. Paniku však nevyvolal, prezidentská brigáda ho zkušeně nechala vybouchnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor doletěl s dronem až přímo k tanku

Merkava má unikátní koncepci s motorem umístěným v přední části korby (stejně jako britský Challenger), čímž vzniká dodatečná vrstva ochrany pro posádku, která je pro Izrael absolutní prioritou. V zadní části a seshora je nicméně mnohem zranitelnější, a zásah protitankovou zbraní tam může pancíř prorazit. Nejspíše by na to stačil i granát z granátometu RPG-7.

Foto: není pochyb, Ukrajinci odpálili Flamingo. Klíčová ruská továrna na výbušniny se otřásla 900 km od Ukrajiny

Kupříkladu PG-7VL má podle Wikipedie průbojnost 500 mm RHAe, ale existuje i silnější PG-7VR, který prorazí bez reaktivního pancíře až 900 mm RHAe, s ním potom 600 mm RHAe. Oproti prvnímu je však o 1,9 kg těžší, takže ho malé FPV drony rozšířené na Ukrajině neunesou. Útok na izraelský tank ale nejspíše provedl relativně velký dron, odpovídá tomu rozpětí.

V izraelské armádě je potom nejrozšířenější Merkava Mk.3 a Mk.4, které by neměly mít systém aktivní ochrany. Ten má standardně až Mk.4M. Poradí si přitom s hrozbami dříve, než se k nim dostanou, potvrzuje Wikipedia. To se však v tomto případě nestalo, takže mohly být jeho střely již dříve vystříleny, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že šlo spíše o nějakou starší verzi. Tank se také vůbec nehýbal, což by značilo, že buď zaměřoval, aby pálil, nebo byl opuštěný.

Ukrajinci zaskočili ruské vojáky na jižní frontě bleskovou akcí. „Přestali útočit, vůbec netuší, co se děje,“ raduje se voják

Na druhou stranu nevypadá poškozený, minimálně zezadu ne, ale mohl najet na protitankovou minu nebo mít poruchu. Útok do zadní části dává každopádně smysl, protože tam je největší šance ho prorazit, a navíc tam má Merkava ve speciálních kontejnerech uloženou munici. To je rozdíl oproti většina západních tanků, u nichž dojde pří zásahu k odklonění exploze ven.

U Merkavy se ale konstruktéři spoléhají, že takový scénář vůbec nenastane, jelikož je uložena velmi nízko nad zemí, kde je statisticky nejmenší riziko zásahu, a ocelové kontejnery by měly případný zásah vydržet. Jelikož záběry končí zásahem, nelze posoudit, jak rozsáhlé poškození bylo, a nejsou k tomu dostupní ani další informace. Teoreticky mohla Merkava přežít.

For the first time, Hezbollah successfully used an FPV attack drone to target an Israeli armored vehicle, hitting a Merkava MBT. pic.twitter.com/I6wHI1HXoo

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) March 26, 2026

FPV dron teroristů z Hizballáhu naletěl na jihu Libanonu na izraelský tank Merkava zezadu, kde má nejslabší část a uloženou munici (zveřejněno 26. března 2026)

Článek Video: teroristé překvapili „nezničitelný“ izraelský tank Merkava a trefili se do černého. Objevili jeho slabinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-72 zdaleka nemá ochranu, jaká by odolala

Stugna-P je dlouhodobě nejsilnější protitankovou zbraní ve výzbroji ukrajinské armády, resp. mají její střely nejvyšší průbojnost. Wikipedia upřesňuje, že tandemová kumulativní hlavice 130mm střely RK-2S prorazí až 800 mm homogenního pancíře, kdežto 152mm střela RK-2M-K si poradí s hodnotou až 1 100 mm homogenního pancíře, takže si poradí s čímkoliv.

Rusové křísí unikátní loď, která mohla zaútočit na Ukrajinu z Baltského moře. Schytala to na více než 1 000 km

Kupříkladu nejlepší ruský tank, T-90M, má sice zepředu odolnost dokonce 1 550 mm RHAe, uvádí Wikipedia, ale tam by mu vojáci logicky neútočili. Buď si vyberou boční část, případně zadní, kde je ochrana výrazně slabší. Zajímavostí je, že na rozdíl od FGM-148 Javelin neútočí seshora, ale přímo, event. po mírně lomené dráze. Spoléhá se tak hlavně na sílu.

Vedle tandemové hlavice pak může být střela vybavena explozivní střepinovou proti pěchotě a opevnění, jde tak prakticky o velmi univerzálního ničitele. Stugna-P dostřelí od 100 do 5 000 m za dne, zatímco v noci je max. dosah 3 000 m. Ale vzhledem k tomu, že je nebe hlídáno drony, může být dostatek času 104kg komplet Stugna-P přemístit, kam bude třeba.

Video: Rusové na východní frontě pohořeli. Nepomohla jim ani velmi těžká technika, Ukrajinci ho proměnili v trosky

Ukrajinci si měli vzít na mušku tank T-72, ale protože má nějakou přídavnou protidronovou obranu, nelze určit jeho model. Do služby původně vstoupil ještě v Sovětském svazu roku 1973 a vznikl v počtu přesahujícím 25 tisíc kusů, z nichž je největším uživatelem Rusko. To ho postupně modernizovalo až na schopnou verzi B3M, ale hojně užívá i starší B3, uvádí Wikipedia.

V případě, že byl tank vybaven reaktivním pancéřováním Kontakt-5, které podle Wikipedie poskytuje ochranný účinek 200 až 250 mm proti APFSDS, a též 600 mm proti tvarovým náložím (HEAT), neměla ochrana T-72 sebemenší šanci střelu zastavit. Po zásahu se z něj začalo kouřit, což značí, že pronikla dovnitř a zažehla tam uloženou munici.

Video: ukrajinští odstřelovači pokropili ruskou pěchotu na 300 metrů. Do některých vojáků stříleli i na zemi

Stugna-P se přitom začala od roku 2024 objevovat i ve vylepšené verzi, která dostala lepší optiku a termovizi pro čistější obraz a přesnější zaměření cílů v noci nebo za husté mlhy. Laserový naváděcí systém byl zase vylepšen tak, že je hůře detekovatelný ruskými varovnými systémy, a nová tandemová kumulativní hlavice si má lépe poradit s ERA typu Relikt.

Článek Video: Ukrajinci překvapili ruský tank T-72 modernizovanou Stugnou. Stačil jediný zásah a byl minulostí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MARTE je asi v polovině vývoje

Projekt MARTE, zvaný také Hlavní evropský bitevní tank, se údajně dostal do poloviny, uvádí HartPunkt. Hotový by měl být komplexní operační koncept a kompletní soubor požadavků na budoucí systém hlavního bojového tanku. Následovat mají konstrukční a architektonické práce. Je jasné, že je cílem vytvořit tank, proti němuž by byly ruské protějšky zcela zastaralé.

Video: „Když ho viděl, bylo už pozdě.“. Rus rezignovaně hleděl na dron a nesnažil se bránit, ani neutíkal. Jenom se nechal zepředu trefit

Projekt by měl být spoluprací KNDS Deutschland, Rheinmetall a dalších subjektů; Dsm uvádí, že sdružuje 51 právnických osob z 12 členských států EU a Norska. Financovaný je pak z Evropského obranného fondu a příspěvků některých států. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že se teď nedá říci, jak bude tank vypadat a jestli půjde do výroby, zatím je to studie. Lze však očekávat, že do něj budou promítnuty poznatky z války na Ukrajině.

Francie a Německo mají MGCS

V Evropě však neexistuje jenom projekt MARTE. Wikipedia uvádí, že Německo a Francie pracuji již několik let na projektu tanku MGCS. Zajímavé je, že na něm opět spolupracují společnosti KNDS nebo Rheinmetall, a zapojen má být i francouzský Nexter. Na druhou stranu mají existovat mezi Německem a Francií určité rozpory a není jasné, zda tank vznikne. Vzhledem k zapojení evropských zbrojovek není vyloučeno ani spojení mezi MARTE a MGCS.

„Přiletěl z Ruska a trefil důležitou elektrárnu člena NATO.“ Vše je ale „odpuštěno“, Rusové za to nemohou

Skutečná podoba hlavního evropského bitevního tanku je tedy velkou neznámou, i když některé parametry lze nejspíše odhadovat. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by mohl mít větší kanon, než jaký nesou současné tanky, pravděpodobně ráže 130 nebo 140 milimetrů. Jistě také bude muset být osazen nějakým systémem aktivní ochrany a umět spolupracovat s drony. Vyloučeno není ani částečně zeslabení pancíře, které by mohlo zajistit mnohem větší pohyblivost, kdy by se tank více spoléhal na rychlost a technologie.

Článek Hlavní evropský bitevní tank: rodí se nový kolos, který překoná jakékoliv ruské sny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přestavba je levnější než nový tank

Modernizaci tanků T-72A musel Uralvagonzavod zahájit především z důvodu vyčerpání zásob kvalitnějších a novějších T-72B. TechWp uvádí, že by měly být přestavěny podle standardu T-72B3M, o čemž svědčí i skutečnost, že na ně má být ve výrobě montován reaktivní pancíř Relikt třetí generace, což má významně zvýšit jejich ochranu. Celkem by mělo takovými úpravami projít kolem 800 kusů. Přestavba je podle všeho levnější a rychlejší než čekat na nové tanky, jakými jsou vyráběné T-90M nebo T-80BVM, jejichž výrobu Rusko nedávno obnovilo.

Video: Zelenský se dojel vysmát Putinovi. „Rusové připravují ofenzivu v Doněcké oblasti,“ varoval s jasným vzkazem Kremlu

T-72A jsou druhou verzí rodiny tanků T-72. ArmyRecognition uvádí, že byly do výzbroje zavedeny v roce 1979, přičemž měly lepší typ ochrany, ale například věž je z litého ocelového pancíře. Takováto ochrana je v současné době nedostatečná a dle Armádního Zpravodaje nedokáže nahradit kvalitu kompozitního pancéřování. Osádka je pak standardně tříčlenná, jelikož jsou tanky vybaveny kanonem ráže 125 milimetrů s automatickým nabíjením.

Z T-72A nemůže být plnohodnotný T-72B3M

Ačkoliv ruské zdroje tvrdí, že by tanky T-72A měly být přestavěny na T-72B3M, je otázka, zda opravdu budou dosahovat jejich parametrů. ArmyRecognition uvádí, že T-72B3M vznikl z T-72B, který měl vyspělejší kompozitní pancéřování, což u T-72A nelze najít. Ani s reaktivním pancéřováním Relikt proto nemůže být úroveň ochrany stejná. Otázkou také zůstává, jaké vnitřní vybavení nové tanky dostanou, neboť T-72B3M má mít nový motor, panoramatický zaměřovač s termovizí a mnoho dalších inovací zlepšujících jeho schopnosti.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Není jasné, zda bude u tanků vyměněna jejich zbraň, protože T-72B3M disponují kanonem 2A46M5, který má větší dostřel než předchozí verze, a také může používat protitankovou řízenou střelu 9K119M Refleks-M. Výměna pravděpodobně možná je, ale na druhou stranu by to znamenalo, že tanky budou muset projít opravdu zásadní přestavbou, která bude časově náročná a nebude levná. Není tedy vyloučeno, že se Rusko, které tanky potřebuje hlavně rychle, může spokojit jenom s částečnou a levnější modernizací.

Článek Zásoby sice rychle ubývají, ale Rusko má plán, jak masivně obnovit svá tanková vojska. Modernizuje dávno zapomenuté se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Polsko chce 1 370 tanků do roku 2030

V současné době má polská armáda disponovat více než 640 tanky, ale na této hodnotě se nehodlá zastavit. Geekweek uvádí, že v roce 2030 by měla mít k dispozici 1 370 moderních tanků tří typů – tím nejpočetnějším bude K2PL, což je polonizovaná verze korejského K2 Black Panther, dále americké tanky M1A1 a M1A2 Abrams, a německé Leopard 2PL (vychází z 2A4). Bude to více tanků, než má dohromady Velká Británie, Německo, Francie a Itálie dohromady.

Rusové si zoufají, Ukrajinci jim zničili skladiště se 6 000 drony v týlu. „Bezpečí“ je pro ně navždy pojem minulosti

Pořízení jihokorejských tanků, jichž bude celkem tisícovka, není žádné nouzové rozhodnutí. Polsko totiž s Jižní Koreou úzce spolupracuje a nakupuje celou řadu její výzbroje. Wikipedia uvádí, že K2 má kanon ráže 120 milimetrů schopný používat standardní západní munici, zatímco osádka je tříčlenná, protože disponuje automatickým nabíjením. Ovšem bez rizika exploze munice v jejím prostoru, což je známá slabina sovětských konstrukcí. Většinu tanků si přitom v licenci vyrobí samo Polsko, a navíc jsou osazeny různými polskými technologiemi.

3 typy tanků jsou určitou komplikací

I když jsou všechny jmenované tanky dobré, tři typy mohou být pro polské ozbrojené síly výzvou, ačkoliv mají stejnou munici. Problémem jsou rozdílné technologie, například v pohonu. ArmyRecognition uvádí, že americký M1A2 Abrams je poháněný plynovou turbínou, což je rozdíl oproti klasickému pohonu Leopardu 2 nebo jihokorejského K2. Navíc je celý náročný na údržbu. Armádní Zpravodaj také upozorňuje, že není jasné, jestli budou mít všechny polské tanky systémy aktivní ochrany, což se dnes ukazuje jako naprostá nezbytnost.

Rusové se bojí, jakmile se objeví nad Ukrajinou. Francie pošle osvědčené letouny, které je devastují

Nutno dodat, že polské ozbrojené síly nebudou stát jenom na tancích, doplní je i řada jiných zbraní. Wikipedia uvádí, že nakupují třeba jihokorejské houfnice K9 Thunder a raketomety K239 Chunmoo spolu s americkými M142 HIMARS. Stejně tak budou mít nová bojová vozidla a obrněné transportéry, zatímco polské letectvo zase dostává letadla 5. generace F-35 Lightning II, a rovněž Poláci budují vlastní protidronovou obranu a posilují své námořnictvo.

Článek Nejsilnější západní tankové vojsko Evropy vznikne do 4 let. Jestli Rusové pomyslí na útok, odsoudí se k neúspěchu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1) Plynová turbína jako logistické peklo

Srdcem T-80BVM je plynová turbína GTD-1250, která mu poskytuje vysokou mobilitu, rychlou akceleraci a spolehlivost v extrémní zimě. Tyto výhody jsou však draze vykoupeny – zejména má extrémně vysokou spotřebu paliva, a to jak při jízdě, tak při chodu na místě. Ve srovnání s dieselovým tankem T-72B3 může T-80BVM spotřebovat až dvojnásobek paliva.

Armáda tak musí v rámci logistiky zajistit více cisteren, ale také častější tankování, kvůli čemuž se musí vojáci buď vydat do bojové linie, nebo se z ní tank stáhnout, aby mohl doplnit PHM. Turbína je navíc citlivá na prach, vyžaduje častou údržbu, což je technicky náročné. Při dlouhodobém provozu v polních podmínkách to hodnotu T-80BVM značně snižuje.

2) Automatický nabíječ přináší katastrofické následky

T-80BVM sdílí se svými předchůdci, T-72 a T-64, zásadní konstrukční problém, a sice umístění munice. „Autoloader“ tanku je totiž konstruován jako karusel pod věží, v němž jsou granáty i prachové nálože uskladněny kolem posádky, která od nich není nijak oddělena. Tato koncepce sice snižuje počet obsluhy o jednoho (nemusí být nabíječ), ale při zásahu do prostoru posádky dochází často k odpálení munice a její okamžité explozi a odhození věže.

Výroba se zastavila, ruské letectvo nedostalo ani jeden nový Suchoj Su-57. Dává to smysl, nepotřebuje je

Zejména operátoři dronů se proto rádi trefují do spoje mezi věží a podvozkem, aby prorazili dovnitř. Ani modernizace BVM tak nepřinesla oddělené muniční schránky, protiexplozivní panely nebo alespoň systém odklonu tlaku v případě, že minuce exploduje. Západní tanky naopak tato opatření mají a v bojích se ukazují jako schopná zachraňovat životy.

3) 2krát odolnější reaktivní pancíř není všude

Reaktivní pancéřování Relikt je oproti Kontaktu-5 velkým posunem, ale nepokrývá celý tank, což odhaluje jeho slabá místa. Nejvíce má chráněnou věž a přední část podvozku (korby), zatímco z boku chránila původní verze jenom vpředu, uvádí ArmyRecognition. Postupně bylo instalováno po celé délce a prázdná místa na věži, zezadu i pod okraji věže zastiňuje klec.

4) Zastaralá konstrukce trupu limituje modernizaci

Konstrukčně je T-80 odvozen ze 70. let minulého století a nese si s sebou řadu limitů, které se ani při modernizaci BVM odstranit nepodařilo, ačkoliv některé zakrývá. Jde o relativně tenký základní pancíř, omezený vnitřní prostor pro moderní elektroniku, absenci robustního uchycení pro APS systémy, a starší geometrií trupu, která neodpovídá současným hrozbám. Modernizace může zlepšit senzory a pancéřování, ale samotný „skelet“ T-80BVM je problematický.

Ne jestli, ale kdy. „Pád Pokrovsku je otázkou času,“ přiznává odborník. Ukrajinci ale pořád drží až 30 % města

5) Nedostatečná spolehlivost při dlouhodobém nasazení

Vysoká mobilita je velkou předností T-80BVM, ale při dlouhodobém nasazení má spolehlivost horší než tanky s dieselovými agregáty. Armádní Zpravodaj zjistil, že si posádky opakovaně stěžují na problematický start turbíny v prašném prostředí, přehřívání při dlouhé jízdě nízkou rychlostí, vyšší poruchovost motorů a rychlejší opotřebení převodovky a filtrů.

6) Optika na úrovni modernizace, nikoliv skutečně moderního tanku

T-80BVM dostal moderní zaměřovací systém Sosna-U, který proti původnímu T-80BV zvýšil několikanásobně kvalitu nočního vidění, ale přesto má stále daleko ke standardům západních tanků jako Leopard 2A7 nebo Abrams M1A2SEP. Slabiny zahrnují nižší rozlišení termovizí, kratší identifikační dosah, pomalejší „auto-tracking“, absenci plnohodnotného „hunter-killer“ režimu, a velitel má také horší přehled, který je ale dnes nezbytný ve všech směrech.

Šokující cena války proti Ukrajině. Rusko se topí ve výdajích, které silně nezvládá. A bude hůře

7) Nízká ochrana proti dronům a munici útočící seshora

Současné bojiště je ovládáno drony, toulavou municí a naváděnými dělostřeleckými projektily, pokud jde o útoky na obrněnce. Ty ovšem mají extrémně slabý pancíř na střeše, který nezvyšují nijak zásadně ani přídavné bloky ERA v některých částech, a už vůbec klec. T-80BVM postrádá plnohodnotný systém aktivní obrany a systém detekce přibližujících se dronů. Silnější pancíř by to nejspíše nevyřešil, prorazit by ho šlo nejspíše stále stejnými zbraněmi.

Článek Proč modernizace nestačí: T-80BVM a jeho 7 kritických technických slabin, které se naplno projevují v reálném boji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněné monstrum, které zdolávají desítky dronů

Carský tank, známý také jako ježčí tank (nebo zkráceně ježek), je jakousi evolucí tanku želvího, který se poprvé objevil v dubnu 2024, uvádí Wikipedia s tím, že nejčastěji tvoří jeho základ starší tanky T-62, T-72 a T-80 v různých modernizacích. Stejně jsou na tom i upgradované carské, ale nabízí proti nim násobně vyšší ochranu, což s sebou však nese i úskalí.

Ruská pýcha padla, Ukrajinci poprvé zasáhli radar detekující stealth letadla včetně F-35 na stovky kilometrů

Je pravdou, že carské tanky představují pro Ukrajince velkou výzvu. Na jejich zničení musí často nasadit i desítky dronů, což jde ruku v ruce se snahou vyčerpat jejich obranu. Z tohoto důvodu dokonce přeměňují tanky na želví pomocí lodních kontejnerů. Ačkoliv mají obranu mnohem vyšší, kvůli přetěžování se rozbíjí hlavně převodovky a tanky moc daleko nedojedou.

Na druhou stranu mají jediný úkol – prorazit cestu k ukrajinským pozicím, kdy na ně obránci vyplýtvají drony, případně mívají i odminovávací pluh. Po jeho trase pak může pokračovat další technika, včetně tanků, BVP, obrněných transportérů, náklaďáků s vojáky atd. Zkrátka koncept to není špatný a ukazuje se jako efektivní, ale má své slabiny a nedostatky.

Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km

Souboj s carským tankem přitom často končí jeho zničením, což je dáno i tím, že ho Ukrajinci ničí v bojové zóně. Je tak docela překvapivé, že se jeden, na základě T-80BVM, podařilo ukořistit, čemuž nejspíše předcházelo, že byl nějak znehybněn, nejspíše protitankovou minou, což ale není vidět, načež ho posádka opustila v místě, odkud bylo bezpečné ho odtáhnout.

Je evidentní, že jakmile ho ruští technici prozkoumají, bude nasazen proti ruské armádě, jelikož nedošlo k takovému poškození a je nadále bojeschopný. Armádní Zpravodaj nicméně připouští, že nejspíše dojde k odstranění protidronové ochrany sestávající z trčících drátů, a Ukrajinci ji nahradí mnohem kompaktnější, avšak účinnou „kapucí“, což je koncept, který jim Rusové také ukradli a začali používat na svých tancích, jelikož je poměrně efektivní.

Ukořistěný ruský carský tank na základě T-80BVM zůstal bez viditelného poškození (zveřejněno 13. ledna 2026)

Článek Ukrajinci ukradli Rusům carský tank, který jim měl prolomit pozice. Nasadí ho proti nim se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani reaktivní pancéřování ruský tank neochránilo

Stugna-P je opravdový zabiják tanků, ale není úplně snadné to připravit. Podle Wikipedie totiž celý komplet váží 104 kg, takže je k jeho přepravě zapotřebí i několika vojáků, ačkoliv obsluhu zvládají dva. Samotná střela má potom 37 kg a průbojnost až 1 200 mm RHAe, a to na vzdálenost až 5 500 metrů, ačkoliv v tomto případě letěla nejspíše tak polovinu svého maxima.

19 ruských generálů padlo. Ukrajinci se utrhli ze řetězu, kosí velení ruské armády jako na běžícím páse

V podstatě s ním tak vojáci zaujímají nějaké stálejší postavení. Na mobilní operace je mnohem lepší FGM-148 Javelin, který je ještě účinnější, ačkoliv má menší průbojnost 760 mm RHAe, uvádí Wikipedia. Na obrněnce však útočí seshora, kde mají nejslabší pancíř, a zdaleka ne vždy je na ně možné umístit reaktivní pancéřování, i když i s ním si poradí.

Nelze nijak určit, jaký tank Stugna-P zasáhla, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že ruská armáda využívá nejčastěji T-72, a poté T-80 a T-90, všechny v různých modernizacích. I úplně nejslabší z nich, T-73B3, má přitom reaktivní pancéřování. Wikipedia uvádí, že jde o Kontakt-5, které poskytuje ochranný účinek (ekvivalent RHAe) 200 – 250 mm proti APFSDS, a 600 mm proti formovaným nábojům (HEAT), což na Stugnu-P nestačí.

Fotografie: novináři poprvé ukázali komponenty rakety Orešnik, které se podařilo získat. A zjevně má velké problémy

Jak vidno, zasáhla ho naprosto přesně a pronikla dovnitř, což vyvolalo detonaci munice. Tento jev pozorovatelný u sovětských, resp. ruských tanků, má i vlastní pojmenování, a sice Jack-in-the-box efekt. Část munice je totiž uložena v prostoru pro posádku, takže pokud hlavice pronikne dovnitř, má velkou šanci ji odpálit a tank totálně roztrhat.

Článek Video: Ukrajinci dali ruskému tanku zakusit svou nejlepší střelu. Projela pancířem jako nůž máslem a roztrhla ho zevnitř se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čeští technici pracují i v Přáslavicích

Tanky Leopard 2A4 české armády opravují technici ze společnosti VOP CZ, která na sociálních sítích oznámila, že se poprvé její zaměstnanci vydali do Přáslavic, aby tam potřebné práce provedli. Ale doprovázeli je ještě technici z německé společnosti Rheinmetall, s níž má česká firma dohodu o údržbě českých tanků. Je to přitom vůbec poprvé, co se česká společnost stará podobným způsobem o pozemní techniku západní výroby.

Fotografie: novináři poprvé ukázali komponenty rakety Orešnik, které se podařilo získat. A zjevně má velké problémy

Způsob, jakým jsou Leopardy 2A4 české armády udržovány, je takový, že vojáci uzavřeli smlouvu s Rheinmetallem, a ten se dohodl s VOP CZ. Ta uvedla, že tato dohoda s německým partnerem platí po dobu 7 let. Čeští technici byli v Německu již v roce 2025, aby si tam potřebné dovednosti osvojili. Česká firma s údržbou obrněné techniky zkušenost má, ale německá je samozřejmě odlišná hlavně od sovětské, na které se v minulosti zaměřovala.

AČR bude mít 42 tanků Leopard 2A4

Česká armáda by v budoucnu měla mít celkem 42 tanků Leopard 2A4, z nichž 28 z nich získala jako kompenzaci za vojenské dodávky Ukrajině. Ministerstvo obrany uvádí, že dalších 14 si pak ČR koupila, přičemž nahrazují T-72M4CZ, které jsou zastaralé, a hlavně existují problémy s jejich údržbou. Dále si pak česká armáda koupí zcela nové tanky Leopard 2A8. Jejich údržbu bude zajišťovat také česká společnost, v jejich případě Excalibur Army.

iZdroj fotografie: Picryl

Leopard 2A4 není nic moderního, do výzbroje byl zaveden v 80. letech 20. století. ArmyRecognition uvádí, že jde o nejrozšířenější verzi Leopardu 2, má čtyřčlennou osádku a je osazený kanonem ráže 120 milimetrů o délce hlavně 44 ráží. Jeho hmotnost je 62 tun a dokáže se pohybovat rychlostí až 72 km/h. Má nicméně i slabiny, například na některých místech nemá dostatečné pancéřování. Lze je však odstranit případnou modernizací.

Článek Historický milník nastal, Češi budou samostatní. Naučili se udržovat a opravovat tanky Leopard 2A4 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nový tank bude mít senzory a jinak poklopy

Snímky zveřejněné americkými ozbrojenými silami ukazují dva částečné pohledy na M1E3 Abrams. Twz uvádí, že lze vidět některé změny oproti současnému Abramsu, i když třeba tvar věže vypadá velmi podobně. Vedle kanonu je ale jakési okénko, které současné tanky nemají. Nejspíše bude sloužit pro nějaké typy senzorů. Pohled také odhaluje, že bude tank mít v přední části dva poklopy, ovšem současný Abrams má jediný, a ostatní jsou pak ve věži.

Tradiční odběratel zbraní zasazuje Rusku opakovanou ránu. Připravil ho o desítky miliard v jediné zakázce

Na záběrech je vidět i kanon, teoreticky by se mohlo jednat o stejný, jaký užívá i současný M1A2 Abrams. Ten má hlaveň ráže 120 milimetrů o délce 44 ráží, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by se mohlo jednat o zbraň dočasnou, kdy konečná verze dostane lepší. Jednat se může o stejnou ráži, ale s delší hlavní, jakou používají třeba nové verze tanku německých tanků Leopard 2. Vyloučit však nelze ani větší ráži schopnou proniknout pancířem i budoucích lépe chráněných obrněnců, ale zase by to vybočovalo ze standardů.

Osádka bude tříčlenná a hmotnost nižší

Mnohé podrobnosti o M1E3 Abrams jsou stále záhadou. MilitaryTimes uvádí, že zveřejnění snímků nedoprovázely žádné technické specifikace ani odhady finančních nákladů, takže lze vycházet jenom z toho, co bylo zveřejněno v minulosti. Například z faktu, že by tank měl mít systém automatického nabíjení, a tím pádem tříčlennou osádku. Má být rovněž mnohem lehčí než současné Abramsy, přičemž armáda požaduje maximálně 60 tun.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Významnou změnou by měl být nový typ pohonu, konkrétně hybridního namísto plynové turbíny. NationalSecurityJournal uvádí, že by měl mít o 40 % menší spotřebu paliva, což by znamenalo buď delší dojezd tanku, nebo možnost zmenšit palivové nádrže a ušetřené místo a hmotnost využít jinak. Počítáno je také s pokročilou obranou proti dronům například v podobě systému aktivní ochrany, a osádka má disponovat mimořádně dobrým přehledem o situaci na bojišti. Navíc bude tank umožňovat sdílení dat a mnoho dalšího.

Článek Americká armáda představuje první (před)prototyp nové generace tanku M1E3 Abrams a prozrazuje podrobnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velký požár potvrzuje, že Ukrajinci uspěli

Ukrajinci dobře vědí, co dělají, když útočí Rusku na vše, co souvisí s ropou, protože je na ní silně závislé, ať se jedná o její vývoz nebo soběstačnost průmyslu civilního, ale též vojenského. Právě armáda je v posledních letech velikým konzumentem, jelikož ji potřebuje k pohonu „hladových“ tanků, dělostřeleckých systémů, BVP, transportérů, ale i letadel, dronů nebo lodí, stejně jako k pohánění generátorů, výrobě zbraní atd., uvádí Wikipedia.

Totální propadák bez šance na konkurenci. Stealth ruského Su-57 je až tisíckrát menší než u americké F-35

V podstatě každá ztráta je při válečném stavu velkým problémem, jelikož omezí dostupnost jak pro civilní, tak pro armádní sektor, a to nejenom v bezprostřední blízkosti. Mnohé jednotky jsou zásobovány ze vzdálenějších míst, což může být jak důsledek častých útoků na ta blíže u fronty, tak důsledek všeobecného nedostatku ropných produktů v zemi.

Armádní Zpravodaj zjistil od ruské agentury Astra, která se odkazuje na svědectví civilistů, že došlo k zapálení ropného skladiště, potažmo nádrže. Na záběrech je sice vidět jenom požár, ale soudě podle jeho velikosti a stoupajícího dýmu to opravdu vypadá na hořící ropnou nádrž. Je evidentní, že ruská PVO zcela selhala, i když to není tak daleko od fronty.

Video: na frontu Rusové nedojeli. Sabotéři vyhodili do vzduchu celou jednotku, když ji vezl náklaďák

K ochraně takového objektu před drony by měl pochopitelně sloužit nějaký krátkodosahový systém, pravděpodobně založený na kanonech nebo kulometech, ale stejně tak by to zvládl MANPADS, byť střílí o něco dráže než zmíněné zbraně. Ukrajinci využili drony, uvádí Exilenova+, ale neznámo, v jakém počtu. Teoreticky by stačil na takový požár i jediný.

Vzhledem ke vzdálenosti to Armádní Zpravodaj odhaduje na An-196 Liutyi, který unese na dálku až 600 km hlavici těžkou až 75 kg, uvádí Wikipedia, případně mohlo jít o též velmi oblíbený FP-1. Ten je o něco větší a těžší, jelikož nese až 120kg hlavici až na 1 600 km, přičemž platí, že čím kratší vzdálenost letí, v tomto případě přes 240 km, tím bude větší, uvádí Miliatarnyi.

Článek Video: ruská PVO to nezvládla a nebe zrudlo. Ukrajinci silně udeřili na ropné skladiště 240 km za hranicemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osádka T-95 měla být uzavřena v kapsli

Novinky z konstrukce tanku T-95 odhaluje únik informací na kanále Armchair Military Review. Tříčlenná posádka měla sedět v jakési pancéřované kapsli, díky čemuž by byla oddělena od munice nebo paliva, což by jí zřejmě zajistilo vyšší ochranu. Podobná konstrukce je použita u tanku T-14 Armata, u něhož vzniklo několik prototypů, ale ani ten Rusko prozatím není schopné vyrábět. Projekt tanku T-95 byl přitom zrušený v roce 2010.

Kreml si 2krát rozmyslí, jestli něco zkusí, šance by měl mizivé. Německo kupuje stovky nejlepších houfnic světa

Defence-Blog uvádí, že byl projekt T-95 nahrazen Armatou hlavně z finančních důvodů. Armádní Zpravodaj se proto domnívá, že nebylo v ekonomických nebo technických možnostech Ruské federace takový supertank dokončit, což není první ani poslední projekt. Uzavření osádky v kapsli by navíc znamenalo, že by byla odkázána na moderní elektroniku, což je velká slabina ruského průmyslu. Ani v současnosti se jeho moderní zbraně neobejdou bez dovážených komponentů, hlavně ze Západu, i když je nahrazují i čínské.

Obří kanon, solidní ochrana i rychlost

Mnohé parametry by udělaly z T-95 ve své době nejsilnější tank světa, a pravděpodobně by to platilo i dnes. Wikipedia uvádí, že měl být vybaven tankovým kanonem s hladkou hlavní ráže 152 milimetrů, což dodnes žádný tank na světě nemá, a nejspíše by z něj odpaloval i řízené protitankové střely. V podstatě by tak T-95 měl být schopen prorazit pancíř jakéhokoliv soupeře. Jeho výzbroj měl potom doplňovat rychlopalný kanon ráže 30 milimetrů.

Т-95: музейний експонат «танка майбутнього», який так і залишився макетом
/T-95: a museum exhibit of the „tank of the future“, which remained a model

Читати далі/Read: https://t.co/jhgPtvd5Pb pic.twitter.com/B5R9NMwbN0

— CGTAnalytics (@cgt_analytics) December 23, 2025

Jeho hmotnost měla dosahovat až 60 tun, takže měl disponovat i silným pancéřováním doplněným o reaktivní, pravděpodobně Kontakt-5, případně modernějším Relikt. I přesto měl tank dosahovat na ruské poměry solidní rychlosti až 75 km/h, a jeho dojezd by byl 500 kilometrů, což by z něj dělalo jeden z nejrychlejších obrněnců světa. Lze jenom spekulovat, nakolik by byl zranitelný současnými drony, jelikož tehdy nebylo počítáno se systémem aktivní ochrany. S jeho konstrukcí má ale Rusko i nyní dlouhodobý problém.

Článek Nečekaný únik odhaluje nové podrobnosti o tanku T-95. Rusové navrhli zdaleka nejsilnější tank na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

PVO zřejmě dron ani nezaregistrovala

Ropa je pro Rusko klíčovou komoditou, ať se jedná o její vývoz, tak o soběstačnost jak průmyslu civilního, tak vojenského. Právě armáda je v posledních letech velikým konzumentem, jelikož ji potřebuje zejména k pohonu „hladových“ tanků, BVP, transportérů, ale též letadel, dronů a lodí, stejně jako k pohánění generátorů, výrobě zbraní atd., uvádí Wikipedia.

Kreml žasne, Ukrajinci chystají proti jeho hordám mimořádně dobrou zbraň. Vytvoří si raketomet pro přesné údery

Armádní Zpravodaj ověřil, že má ropný sklad celkem 9 nádrží, a mohutnost požáru naznačuje, že nejméně jedna z nich vytrvale hořela. Obvykle ji přitom nelze uhasit a je nutné počkat, než veškerá ropa dohoří. Objekt přitom patří Kaluganefteproduktu, dceřiné společnosti Rosneft, a je v něm skladováno palivo, konkrétně benzín AI-92, AI-95, a nafta.

Jelikož je na záběrech vidět až hořící skladiště, nelze říci, jakým dronem k zásahu došlo, ale není to zase tak těžké odhadnout. Redakce Armádního Zpravodaje registruje, že k podobným útokům ukrajinská armáda často využívá An-196 Liutyi, který unese až 75kg hlavici, pakliže letí na vzdálenost 600 km, případně 50kg až na 2 000 km, vysvětluje Wikipedia.

Video: Ukrajinský důstojník měl jenom chvíli. Ale přesto se chopil staré Igly a sestřelil ruskou střelou s plochou dráhou letu

Velmi pravděpodobný je pak také FP-2 s odletem až 200 km, na něž unese 105kg hlavici, uvádí Militarnyi, takže je schopen napáchat o něco větší škody, a z ukrajinského území by rovněž ke skladu doletěl. Poukazuje to přitom na děravou ruskou PVO, která nebyla schopna dron v průběhu asi 180 km vyřídit; dost možná se jí ho ani nepodařili lokalizovat.

The oil depot in the village of Lyudinovo continues to burn after the arrival of a festive unmanned aerial vehicle. https://t.co/Xh0V0VHBJ6 pic.twitter.com/lINPFLewXP

— Exilenova+ (@Exilenova_plus) December 31, 2025

Požár ruského ropného skladiště u města Ljudinovu v Kalužské oblasti (zveřejněno 31. prosince 2025)

Článek Video: Ukrajinci způsobili mohutný požár ropného skladiště. Ruská PVO tomu za skoro 200 km nedokázala zabránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank explodoval až poté, co z něj Rusové utekli

FGM-148 Javelin je jednou z nejlepších protitankových střel světa a dnes také páteří NATO v oblasti ničení tanků. Podle Wikipedie má průbojnost 760 mm RHAe a lze ji odpálit rovně, což se děje v případě, že je cíl blízko, ale její hlavní síla spočívá v tom, že umí udeřit seshora, a to buď kolmo, nebo v ostrém úhlu (záleží na situaci), kde je pancíř obrněnců nejslabší.

Video: Storm Shadow zasáhly jednu z největších ropných rafinerií v jižním Rusku. Šlo o mimořádně důležitý cíl

V této části navíc není reaktivní pancéřování na všech místech, což ale na záběrech vidět není, protože je tank zakrytý nějakou plachtou a protidronovou střechou. Ta je nicméně proti střele odpalované z FGM-148 Javelin zcela k ničemu, jelikož skrze ni hravě pronikne. Na záběrech to není patrné, protože nejsou kompletní – dva členové posádky vyskakují a shazují nějakou hořící část, možná kus plachty, a tank vypadá víceméně v pořádku.

Jenom několik vteřin poté nicméně tank mohutně exploduje, o což se měl postarat právě FGM-148 Javelin, ale není jasné, zda tedy tank zasáhl už na počátku, nebo až v tomto momentě. Armádní Zpravodaj se nicméně domnívá, že až poté, co z něj vojáci vyskočili, protože tomu odpovídá náhlá exploze umocněná výbuchem vezené munice.

Satelitní snímek: Tajemství padlo, poloha obávaného ruského Orešniku odhalena. Evropě to dává obrovskou výhodu

Není moc pravděpodobné, že by vojáci vyskočili z tanku poté, co do něj pronikl Javelin, neboť by je zabila už jeho exploze. Je přitom patrné, že se jednalo o velmi důležitý cíl, jelikož přes sebou tlačil odminovávací válec – jistě tak čistil cestu ostatním obrněncům, ale misi nedokončil. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se stal tank zprvu cílem dronu, možná bombardovacího, který však nedokázal pancéřování neurčitého typu tanku prorazit.

Článek Video: Rusové utekli hrobníkovi z lopaty. Jejich tank zasáhl Javelin a o pár vteřin později explodoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj měl původně trvat 6 až 7 let

Dodávku prototypu tanku M1E3 měl potvrdit generál Randy George, náčelník štábu americké armády, uvádí DefenseDaily. Podle něj odborníci původně předpokládali, že by vývoj nového hlavního bojového tanku mohl trvat 6 až 7 let, ale urychlená dodávka nasvědčuje, že mají práce mnohem svižnější tempo. Již v příštím roce by tak měla armáda dostat další 3 prototypy, podle čehož lze předpokládat, že je náležitě otestuje. Záležet bude i na penězích.

Kreml zuří, „nepřátelská akce“ hned za hranicemi. Soused spustí výrobu dělostřelecké munice dle standardů NATO

ArmyRecognition se domnívá, že pokud chce armáda nový tank dostat rychle, musí existovat koordinace mezi vojáky a výrobcem. Pokud tedy tankisté při testování narazí na nějaký problém nebo nedostatek, předají ho ihned do GDLS, aby na něm konstruktéři mohli začít pracovat. Jinak zkrátka nemůže přání na rychlý vývoj a spuštění výroby vyjít. Plán totiž počítá se zařazením prvních bojeschopných tanků do výzbroje během 24 až 30 měsíců.

M1E3 bude mít hybridní pohon

Tank M1E3 reaguje na mnohá zjištění z války mezi Ruskem a Ukrajinou. Ačkoliv se jmenuje Abrams jako předchozí typ, je velmi odlišný. Twz uvádí, že místo plynové turbíny by měl mít hybridní pohon, tedy spojení elektrického a klasického. Zajistit by mu měl mnohem úspornější jízdu než žíznivá plynová turbína, a tím i větší dojezd. Navíc umožní tanku v případě nutnosti použít tichý elektrický chod, což může být proti nepříteli značná výhoda.

iZdroj fotografie: Uživatel Abovfold / Creative Commons / CC BY-SA

Nový tank by měl mít maximálně 60 tun, takže bude lehčí než stávající Abramsy, ale zároveň by měl poskytovat lepší stupeň ochrany. Plně integrovaný do něj navíc bude systém aktivní ochrany proti protitankovým střelám a dronům. Osazen by pak měl být kanonem ráže 120 mm, a pravděpodobně bude disponovat automatickým nabíjením. Počítáno je také s velmi úzkou spoluprací s drony, instalací vyspělého řízení palby a moderních detektorů.

Článek Americká armáda obdržela prototyp nejnovějšího tanku M1E3 Abrams se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obávaný T-62 byl, ale před 60 lety

T-62 je tank z doby studené války – do výzbroje sovětské armády se dostal v roce 1961, uvádí Wikipedia. Ve své době patřil k velmi obávaným, o čemž by mohla vyprávět izraelská armáda, která se s ním musela utkat při válkách se svými sousedy. Měl nízkou siluetu, relativně solidní pancéřování, a hlavně na svou dobu velmi silný kanon ráže 115 milimetrů, i když jeho nevýhodou byla malá elevace. V současnosti už jde však o velice zastaralý stroj.

iZdroj fotografie: Public domain

Ostatně i Rusko už ho dávno vyřadilo z výzbroje, ale mělo ho ve skladech, a protože mu zřejmě nezbývalo nic jiného, vytáhlo ho do bojů na Ukrajině. ArmyRecognition uvádí, že ho začalo používat i jako náhradu dělostřelectva, pravděpodobně kvůli ztrátám klasických děl. Ačkoliv dokáže T-62 pálit přesně zhruba na vzdálenost 1 kilometru, již při jeho konstrukci počítali inženýři s tím, že by mohl obloukem pálit až na 6 kilometrů, pokud kanon nadzvedne. Má k tomu dokonce indikátory, které osádce umožňují lépe mířit.

Kanon ráže 115 mm se houfnici nevyrovná

Jak je tank T-62 v roli samohybného dělostřelectvo úspěšný, se velice špatně odhaduje. Vzhledem k malé ráži, která se rozhodně nedokáže vyrovnat houfnicím ráže 152 milimetrů, asi nenapáchá tak velké škody, a navíc se musí kvůli dostřelu pohybovat v blízkosti bitevní linie. Armádní Zpravodaj se proto domnívá, že je takové pohyblivé dělostřelectvo vlastně snadným cílem pro ukrajinské sebevražedné drony. Když začne střílet, prozradí svou pozici, načež může přiletět dron s hlavicí z RPG-7, která ho bez problémů zničí.

Video: Rusové netušili, co se děje, a tak to také vypadalo. Tým rychlé reakce a zahraniční dobrovolníci neměli slitování

Tanky T-62 rozhodně na Ukrajině ztráty mají. UkraineToday uvádí, že na jaře roku 2025 narostly 2,5krát, přičemž hlavním důvodem je právě jejich masivnější nasazení namísto novějších typů tanků, jakými jsou T-80 nebo T-90. Není však jasné, zda se jedná o ztráty tanků používaných jako dělostřelectvo nebo v klasické úloze. V každém případě to poukazuje na nedostatek modernější techniky, protože jinak nedává smysl nasazovat místo ní starší.

Článek Sami Rusové cítí, že už jsou tanky T-62 k ničemu. Nasazují je proto jako dělostřelectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdysi nejlepší verze T-72, jaká existovala

T-72M4CZ je hlubokou modernizací původně sovětského T-72, který se rozhodli čeští inženýři zhotovit namísto nákupu nových, na něž armáda neměla peníze. Armádní Zpravodaj ho již dříve hodnotil jako nejlepší variantu „té-sedmdesát-dvojky“ ve své době, ačkoliv dnes ji v některých směrech překonává například ruská T-72B3M. Stále je však velmi schopná.

Rusové to nepřiznají, ale vědí to. Polsko si v noci přivezlo to nejlepší, co se může na bojišti objevit. Přes 30 amerických tanků

Její předností je sovětský kanon 2A46M ráže 125 mm, z nějž lze střílet i vysoce průbojný projektil APFSDS-T, který probije na vzdálenost až 2 000 m pancíř o síle 500 mm RHAe, tvrdí Wikipedia. To postačuje asi na většinu obrněných vozidel vyjímaje tanků, kdy to minimálně zepředu ustojí i ty mnohé starší, ale například z boku nebo zezadu by mohly mít vážný problém.

(Ne)výhodou je potom třeba automatické nabíjení, které sice snižuje počet členů posádky o nabíječe na tři namísto čtyř typických u valné většiny západních protějšků, ale zároveň kvůli tomu trpí obrovskou slabinou sovětské konstrukce, a sice rizikem výbuchu munice v prostoru pro osádku. Výsledkem bývá její okamžitá smrt a naprosté zničení tanku zevnitř.

Video: Rusové zaútočili 2 tanky na strategické opevnění u Pokrovsku. Ukrajinci je spálili na popel

Ukrajinská armáda je přitom na sovětské tanky zvyklá, takže by neměla prakticky žádný problém je zařadit a ihned používat; tedy pokud by je dostala. Ministerstvo obrany ČR totiž rozhodlo, jak informovalo 02. prosince 2025, že smlouvu z roku 2020 na modernizaci T-72M4CZ pozastavuje, potažmo ruší, protože byly zjištěny technické překážky, které nelze vyřešit.

Kontrolní zkoušky ukázaly problém s tzv. rektifikací, tedy s přesností střelby tanků. Způsoben byl chybovostí vybraných elektronických komponentů systému řízení palby, které původně nebyly předmětem zhodnocení, a jejich oprava není technicky možná, což potvrdil i jejich italský výrobce. Jedinou možností by tak byla kompletní výměna systému řízení palby, a tedy investici.

Tajná akce odpálila ropovod Družba, pro ruskou ekonomiku i Evropu jde o citelnou ztrátu. Ukrajinci si to ještě drze natočili

Ta byla však vyhodnocena jako neefektivní, jelikož se jedná o zastaralou platformu, kterou AČR do budoucna nepotřebuje. Armádní Zpravodaj připomíná, že přechází na německé tanky Leopard 2, z nichž už má verzi A4. Tu obdržela v počtu 14 ks od Německa jako náhradu za pomoc Ukrajině, přičemž aktuálně provozuje již dvě celé roty – třetí dostane do konce roku 2026.

V srpnu 2025 byl potom schválen také nákup nejmodernějších A8, což znamená, že pokud by sama česká armáda ještě provozovala T-72M4CZ, měla by je pravděpodobně pouze uskladněné. V případě převozu na Ukrajinu by tedy měly okamžité uplatnění, ale vzhledem k problémům s nimi už počítat nemůže, což je v vhledem k více jak 30 kusům vcelku citelná ztráta.

Článek ČR zrušila modernizaci tanků T-72M4CZ pro Ukrajinu. Ukázalo se, že jsou nefunkční a oprava drahá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tanky zůstaly stát na místě, drony je zničily

Myrnohrad je jako trnem v oku ruské armádě, která se snaží už bezmála rok dobýt Pokrovsk, na nějž se v posledních týdnech intenzivně valí z několika směrů. A v postupu do jeho severní a východní části brání právě kousek vzdálený Myrnohrad, potvrzuje LiveUAmap, který je součástí strategického opevnění – do protitankového příkopu ostatně jeden z tanků zapadl.

Tajná akce odpálila ropovod Družba, pro ruskou ekonomiku i Evropu jde o citelnou ztrátu. Ukrajinci si to ještě drze natočili

Jenom několik metrů za ním potom zůstal stát druhý, což může mít několik důvodů. Buď je zastavila tzv. rasputica, což je silně rozbahněný nezpevněný terén typický právě pro Ukrajinu a Rusko, případně šlo o práci protitankových min nebo dronů, a možná také o kombinaci několika faktorů. O jejich úplné zničení se každopádně postaraly bezpilotní letouny.

Není jasné, jak byl zapálen druhý z tanků, z nějž šlehají od počátku záběrů plameny, ale do toho druhého narazil viditelně sebevražedný dron. Podle stylu letu šlo určitě o kvadrokoptéru, která umožňuje rychlé a obratné manévry, setrvání na místě apod., díky čemuž si můžete operátor najít nejlepší místo, do něhož narazí – v tomto případě šlo o otevřené dveře v protidronové konstrukci, a je pravděpodobné, že bylo potřeba útok ještě několikrát zopakovat.

Evropa nastavuje Rusku tvrdou pěst a AČR bude u toho. CV90 se stává novým základem mechanizovaných sil NATO

Želví tank, v tomto podání velmi improvizovaný, protože se konstrukce skládá z plechů a mříží, se skládá právě z nástavby přidělané na původní pancíř, k němuž se díky ní hlavice nesená dronem nedostane napřímo, potvrzuje Wikipedia. Armádní Zpravodaj připomíná, že sebevražedné drony mají často proti obrněncům protitankové granáty z granátometu RPG-7.

Wikipedia potvrzuje, že jednostupňový PG-7VL vážící 2,6 kg prorazí asi 500 mm RHAe. Sice existuje i silnější PG-7VR s průbojností asi 900 mm RHAe, ale ten váží 4,5 kg a malé drony, které se běžně pohybují na bojišti, ho neunesou. Přídavný pancíř jistě účinek hlavice skutečně zmírnil, takže bylo potřeba útok zopakovat do stejného místa, dokud nezačal tank hořet.

Článek Video: Rusové zaútočili 2 tanky na strategické opevnění u Pokrovsku. Ukrajinci je spálili na popel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úplné zničení se nekonalo, ale T-90M dobojoval

T-90M je aktuálně nejlepším ruským tankem, ačkoliv už existuje jeho nástupce T-90M2 Ryvok-1, který by měl brzy sjíždět z výrobních linek. Do výzbroje byl zařazen teprve roku 2019, potvrzuje Wikipedia s tím, že jedná o hluboce modernizovaný T-90, což je zase silně vylepšený T-72. Jde tedy v základu o starou konstrukci, která přebírá i pověstné neduhy.

Putin může akorát trucovat, Ukrajina se území nikdy nevzdá. Nemůže

Tím největším je riziko zničení celého tanku vybuchnutím munice po zásahu, protože je z části vezena v prostoru pro posádku. To sice umožňuje automatické nabíjení, ale není v tomto směru vůbec řešeno dobře. Nezdá se nicméně, že by došlo v případě ve videu k úplnému zničení, spíše došlo u T-90M k zasažení motorové části, a nejspíše i té přední.

Nelze tak hovořit vyloženě o zničení, ačkoliv ho to rozhodně vyřadilo z boje. Jakou úlohu plnil, však není jasné. Vzhledem k tomu, že je umístěn ve vykopaném zákrytu a pod maskovací plachtou, mohl být na pozici skrytý a čekat na výjezd, event. takto čekat na projíždějící jednotky ukrajinské armády, nebo být nasazen v roli dělostřelectva, které v oblasti chybělo.

Revoluční PVO proti dronům přichází z Íránu a zdá se efektivní. Ukázal první protidronovou minu, která je zničí až na 350 metrů

Vzhledem k rozsahu poškození se zdá, že to schytal spíše slabšími granáty, ale určitě ne z houfnice ráže 152 nebo 155 milimetrů. Ukrajinci k tomu mohli nasadit třeba bombardovací dron známý jako Baba Jaga, který unese až 15 kg, uvádí Wikipedia, ale také menší. Ty sice nezvládnou odolný tankový pancíř na většině míst prorazit, ale mohou poškodit motorovou část a pásy.

To je nejspíše také důvod, proč posádka nakonec T-90M opustila. Poklopy jsou viditelně otevřené, což by umožnilo jeho úplné zničení jedinou pumou vhozenou dovnitř, ale je možné, že se ho nakonec ukrajinská armáda zmocnila, aby ho zařadila do své výzbroje, takže by nedávalo smysl dílo dokonat. Vyřazení T-90M z boje v každém případě velmi cenné.

Článek Video: Voják si došel natočit, co zbylo ze zasaženého T-90M. Nejlepší tank ruské armády skrytě číhal, ale neuspěl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francouzský tank má klecovou nástavbu

Zveřejněné fotografie na sociálních sítích (níže) ukazují francouzský tank Leclerc XLR s jakousi klecovou nástavbou. Wikipedia uvádí, že jde o konstrukci z kovových mříží, případně bývá používáno pletivo nebo další podobné materiály. Jejím smyslem je chránit hlavně slabá místa tanku proti útoku dronů, které jsou vybavené kumulativními hlavicemi. Pokud pak operátor dronu takové slabé místo zná, může v podstatě zničit jakýkoliv tank.

Trumpův mírový plán sepsali Rusové, ale nelze jim věřit. Uvrhl by tím na Evropu i celé NATO ještě větší nebezpečí

Klecová nástavba na tanku Leclerc XLR je nad jeho věží a v zadní části věže, což jsou podle všeho slabá místa, která nechrání ani reaktivní pancéřování – naopak tam, kde je, například na věži, již mříž není. Zdá se také, že konstrukce za věží je protažená dozadu, aby chránila střechu podvozku, kde se většinou nachází motor. Také podvozek je pak v zadní části obklopen mříží. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že ta již byla na základním modelu jako ochrana proti protitankovým střelám. Ke slabým místům tanku se tak dron dostane obtížně.

Systém aktivní ochrany zřejmě chybí

Leclerc XLR je modernizovaná verze francouzského tanku Leclerc. Wikipedia uvádí, že jeho základní konstrukce zůstala stejná, ale bylo zesíleno pancéřování a vylepšeny přístroje, stejně jako osazena dálkově ovládaná věž s kulometem. Lze však těžko říci, zda a nakolik její funkci ovlivňuje instalace protidronových zábran. Leclerc XLR je vyzbrojen kanonem ráže 120 milimetrů s hladkou hlavní, a je jedním z mála západních tanků s automatickým nabíjením, pročež má jenom tříčlennou osádku. Francie má těchto tanků objednáno 200.

The French Army’s 5th Dragoon Regiment headed to Hinterrhein in live-fire exercises, alongside the Swiss 17th Mechanized Battalion.
One of the Leclerc XLR tanks is equipped with an experimental configuration, featuring an anti-drone cope cage and anti-RPG/mine additional armor. pic.twitter.com/azytAIshK6

— Ronkainen (@ronkainen7k15) November 18, 2025

Specifikace tanku neuvádí, že by byl vybaven systémem aktivní ochrany, což je dnes trend, jak obrněnce chránit proti protitankovým střelám a dronům. Francie se tak nejspíše absenci tohoto systému snaží řešit právě klecovou nástavbou. Tank má také být vybavený rušičkou proti aktivaci různých nastražených improvizovaných náloží. Není tak vyloučeno, že dostane i nějaké zařízení schopné rušit spojení mezi operátorem a útočícím dronem.

Článek Francie odpovídá na ruské drony. Tanky Leclerc XLR vybavila ochranou, kterou nemají projít – ale možná ji přeceňuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Merkava dostane hlavně nový zaměřovač

Nejnovější modernizace tanku Merkava se týká jeho elektronických sestav. Cílem je prodloužit jejich provozní životnost a vylepšit palubní systémy, ale rovněž dostane lehký elektrooptický zaměřovač s umělou inteligencí. Osádce to umožní panoramatické pozorování okolí ve dne i v noci a nabídne pokročilé funkce detekce, zaměřování a sledování cílů. Lze předpokládat, že tank tak bude střílet mnohem přesněji a stoupne jeho šance na zničení cíle první ranou.

iZdroj fotografie: Michael Mass / Creative Commons / CC BY-SA

Merkava 4, což je tank zařazený do aktivní služby, disponuje kanonem s hladkým vývrtem ráže 120 mm. ArmyRecognition uvádí, že používá veškerou standardní západní munici a osádka z něj může dokonce odpalovat řízenou střelu Lahat, jejíž nejmodernější verze má dosah až 8 km. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že pokud ji chce osádka použít, musí samozřejmě cíl z tanku vidět, čemuž by měl modernější zaměřovač určitě napomoci.

Izrael má Merkava 4, ve skladech i „trojku“

Není jasné, kolika tanků izraelské armády se bude modernizace týkat. Wikipedia uvádí, že v aktivní službě by mělo být 400 kusů Merkava 4 různých verzí a dalších 200 je ve skladech. Tam se také nachází 700 kusů starších Merkava 3, ovšem zda dostanou inovovaný zaměřovač i ony, není vůbec jasné. Wikipedia uvádí, že začaly sjíždět z výrobních linek již v roce 1989, zatímco Merkava 4 v roce 2004. Izrael je přitom jedinou zemí, která je má ve výzbroji.

Satelitní snímek ukazuje, že Rusko už kompletně vyčerpalo zásoby transportérů MT-LB z klíčového skladiště

Ačkoliv je Merkava 4 vynikající tank, má například odolné pancéřování a dokonce prostor, kde může vézt pěchotu, což ho od ostatních tanků světa odlišuje, Izrael ho pravidelně modernizuje. Konkrétně Merkava 4 Windbreaker má být osazena systémem aktivní ochrany Trophy, zatímco poslední verzí je pak Merkava 4 Barak, která se dostala do výzbroje izraelské armády v roce 2023. Má vylepšený systém Trophy, je schopen pokročilého zpracování dat nebo elektronického boje, a velitel disponuje přilbou s průhledovým displejem.

Článek Izraelské tanky Merkava na zcela nové úrovni. Cíle zničí mnohem přesněji už první ranou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvakrát se tank trefil, potřetí minul

Jak moc jsou tanky zranitelné, ukazuje dobře případ ruského T-90M, který ačkoliv je moderní a velice dobře chráněný, má své slabiny, jichž umí operátoři dronů využívat. Stejně jako u ostatních tanků sovětské, resp. ruské konstrukce, se jedná o nevhodně uloženou munici v prostoru pro osádku, která když exploduje, doslova obrněnec roztrhá zevnitř.

Putin silně riskuje. Nechal přisunout 16 strategických bombardérů Tu-22M3 blíže k Ukrajině. Snadno o ně může přijít

Operátoři se přitom naučili trefovat tanky do slabého místa nechráněného reaktivním pancířem, a to do spoje mezi věží a podvozkem. To s klidem prorazí i starý protitankový granát RPG-7, který stačí na cca 500 mm RHAe, potvrzuje Wikipedia, pakliže ho nese dron. Existuje však i těžší, který si poradí dokonce s 900 mm RHAe, ale ten malý dron neunese (velký ano).

Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že každý zásah neznamená zničení, obvykle jde o sestříhané záběry, na nichž je vidět až zničení. Útoky je však třeba často opakovat, protože se operátoři netrefí správně, musí si poradit s protidronovými zábranami, rušením apod. A například nedávno zavedený Leopard 2A8 si má poradit i s malými drony – navíc schopnosti obrany proti nim v budoucnu ještě porostou, a je tedy možné, že se mnohé stanou nepoužitelnými.

Video: MiG-29 neměl slitování. Udeřil na ruskou základnu 2 pumami. Kus jí doslova rozmetal zevnitř

Kupříkladu silné rušení, přítomnost systémů PVO, systémy aktivní ochrany apod. budou práci dronů výrazně komplikovat, přičemž není vždy možné nasadit jich v dané oblasti dostatek. Což je právě případ, kdy se hodí velká palebná podpora i ochrana, jakou poskytuje tank. Samozřejmě ho může pěchota zničit protitankovými zbraněmi, ale ty u sebe zdaleka nemá vždy.

To všechno potom v bitvě nahrává tanku, který nad vojáky doslova dominuje. Na záběrech je vidět, jak dvakrát střílí na pozice na okraji zalesněného pásu, a napotřetí mine, načež se rozjede jejich směrem. Není jasné, co bylo cílem, ale pravděpodobně ruská pěchota, která tam mohla mít i nějaký zbraňový systém, například taženou houfnici nebo minomet.

Putinovi se nebude líbit, jak mu v Německu odpověděli. Požadavek zní jasně: „Vyzbrojit Evropu taktickými jadernými zbraněmi“

Rozstřílet ji měl tank Leopard, ale nelze určit, o jaký šlo. Ukrajinská armáda má k dispozici jak starší 1A5, tak novější 2A4 a 2A6, potvrzuje Wikipedia, což jsou dnes všechno zastaralé modely, ale minimálně „dvojky“ jsou srovnatelné s nejlepšími ruskými protějšky, např. T-72B3M a T-90M, což je vzhledem k tomu, že jsou mnohem starší, pro Rusy docela potupné.

Článek Video: Mnozí mají tanky za mrtvé, ale ukrajinský Leopard rozstřílel ruské pozice a jasně ukázal opak, i když v jednom případě minul se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejspíše jde o uskladněné tanky

Výroba Challengerů 2 již řadu let neprobíhá, takže by mohlo navýšení počtu v řadách britské armády naznačovat, že ji britské ministerstvo obrany znovu rozběhlo, ačkoliv oficiálně nic nesdělilo. MilitaryWatchMagazine uvádí, že se bude nejspíše jednat o tanky, které byly vyřazené z výzbroje, ale uskladněné. Tedy že je vojáci ze skladů vytáhli, zrenovovali a uvedli do stavu, v nichž se mohou účastnit vojenských operací.

Video: Rusové se v Kupjansku opevnili a cítili se v bezpečí. Ukrajinští speciálové jim do základny hodili protitankové miny

Tank Chlalenger 2 byl zkonstruován na přelomu 80. a 90. let 20 století a vyráběn v letech 1993 až 2002, uvádí Wikipedia. Celkem vznikl v počtu 447, a kromě Velké Británie jich 38 koupil Omán. Britové pak nejspíše 14 ks dodali jako vojensku pomoc na Ukrajinu. Stále je považován za možná nejlépe chráněný tank světa, ale i tak se ho Rusům údajně podařilo zničit. Jeho nevýhodou je třeba drážkovaný typ kanonu či starší verze termovize.

Challenger 2 používá vlastní munici

Konstrukce tanku Challenger 2 se podobá většině západních – má čtyřčlennou osádku a kvalitní pancíř typu Chobham, ovšem jeho hlavní zbraní je kanon ráže 120 milimetrů s drážkovanou hlavní – využívá tedy jinou munici než ostatní západní protějšky s hladkou hlavní. Má však díky tomu i nezvyklé střely typu HESH, a doplňuje ho pak dvojice kulometů ráže 7,62 mm. Pohybovat se dokáže rychlostí až 59 km/h a dojezd má na silnici 550 kilometrů.

iZdroj fotografie: Si Longworth / Creative Commons / OGL

Britská armáda si je vědoma, že Challenger 2 již zastaral, a proto ho chce postupně vyměnit za Challenger 3. Nejde však o novou konstrukci, ale o rozsáhlou modernizaci, nebo spíše přestavbu „dvojky“. Wikipedia uvádí, že dostane novou věž a bude mít vylepšený trup, ale změní se i jeho hlavní výzbroj, a to na standardní západní kanon ráže 120 milimetrů s hladkou hlavní. Britská armáda jich plánovala mít 148, ale Armádní Zpravodaj nevylučuje, že se nakonec rozhodne pořídit jich více, protože tanky Challenger 2 na přestavbu evidentně má.

Video: Rusové se usadili na západě Pokrovsku. Ukrajinci okamžitě vyslali komando, které je zneškodnilo

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že mnozí označují tanky pro budoucnost za přežitek, jelikož je mohou relativně snadno zničit mnohonásobně levnější drony. To je ovšem pravda pouze do určité míry – jsou-li nasazeny v kombinaci se správnou ochranou, ať už jde o systémy PVO nebo systémy aktivní ochrany, rušičky apod. – nabízí stále obří palebnou sílu i ochranu, s jakou se nemůže jiná technika na bojišti rovnat.

Článek Britové chápou, že jsou tanky pro budoucí boje stále důležité. Výrazně proto rozšiřují flotilu o Challengery 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Turecký tank vychází z K2 Black Panther

Vývoj tanku Altay, který je založený na jihokorejském K2 Black Panther, probíhal v Turecku přes 15 let; Wikipedia uvádí, že od roku 2008. Mělo se jednat o takto dlouhou dobu mimo jiné proto, že na něm provedlo zásadní úpravy a instalovalo řadu zařízení domácího původu. Výsledkem má být tank, který začal v roce 2025 sjíždět z výroby, a to více přizpůsobený podmínkám Turecka a údajně s vyšší úrovní ochrany, než má K2 Black Panther.

NATO se po desetiletích konečně vzchopilo a vyrábí více munice než Rusko. Opotřebovávací válku by nevyhrálo

Hlavní zbraní Altaye je kanon ráže 120 milimetrů s délkou hlavně 55 ráží využívající standardní munici NATO. Je vlastně srovnatelný s kanonem, jakým disponuje nejnovější německý Leopard 2A8, a lepší než kanon amerického M1A2 Abrams, protože ten má délku jen 44om ráží. Výzbroj pak doplňuje koaxiální kulomet ráže 7,62 milimetrů a dálkově ovládaná stanice s kulometem 12,7 nebo 7,62 milimetrů, uvádí DefenseNews, což je standard západních tanků.

iZdroj fotografie: Aselsan

Altay má být tank se čtyřčlennou osádkou, takže je jasné, že na rozdíl od K2, stejně jako Abrams a Leopard 2, nebude mít automatické nabíjení, ale lidského nabíječe, upozorňuje Armádní Zpravodaj. Systém řízení palby, velení a další pak pochází od turecké společnosti Alsesan. Je samozřejmě otázkou, jaké bude kvality, ale turecké zbrojovky dokáží vyprodukovat mnoho moderních systémů srovnatelných se západními, a proto budou podobné.

Altay má systém aktivní ochrany

Turecký tank by měl mít i velice solidní úroveň ochrany. Vychází z konstrukce K2, ale je vylepšena o balíček turecké společnosti Roketsan, a má být lepší. Zahrnovat má i reaktivní pancéřování a slat mříže. Altay má také disponovat systémem aktivní ochrany AKKOR. ArmyRecognition uvádí, že je schopný ničit protitankové střely přilétající ze všech stran, a to i seshora. Není ale nikde uvedeno, zda má schopnost vypořádat se i se sebevražednými drony.

Beautiful close-up shot of the recently inducted Altay Main Battle Tank.
📸On Image https://t.co/kRbbCTyQ3D pic.twitter.com/Dj9jbjbbkF

— International Defence Analysis (@Defence_IDA) October 29, 2025

Hmotnost tanku je 65 tun, což ho klade zhruba na roveň s německými a americkými protějšky. Jeho nejvyšší rychlost pak 65 km/h, tedy o něco méně než u Leopardu 2 a Abramsu, ale rozdíl je nejspíše nepodstatný. První Atlaye budou ještě používat motor vyrobený v Jižní Koreji, u dalších ale bude použita turecká pohonná jednotka. Dojezd má potom být 450 kilometrů.

Video: Když taktika zvítězí, Pokrovsk může být pro Rusy pastí. Ukrajinští vojáci vytvořili blokády, aby je obklíčili

Turecko má objednáno 250 tanků, ale v budoucích letech by jich armáda měla dostat až 1 000. Navíc má v plánu stavět až vylepšené typy, a vyloučena není ani varianta s bezosádkovou věží. O Altay už přitom projevil zájem Katar s objednávkou 100 kusů. Vzhledem k tomu, že je Turecko stále větším dodavatelem zbraní po světě, hlavně do muslimských zemí, i když nejenom tam, určitě se objeví i další zájemci. Nabízí se třeba Ázerbájdžán.

Článek Turecko spustilo sériovou výrobu vlastních tanků Altay. Ročně jich dají skoro 100, Abrams i Leopard 2 mají velkou konkurenci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý tank, který má v Rusku velké zastoupení

T-72 byl zaveden do výzbroje již v roce 1973, uvádí Wikipedia, ale od té doby prošel řadou modernizací, což ho umožňuje používat i proti některým současným hrozbám, ačkoliv se dnes a denně projevují jeho slabiny. Jeho nejrozšířenější verzí – která je zřejmě na záběrech – je B3, zatímco nejlepší B3M. V podstatě ji lze označit za nízkonákladový T-90.

Video: Když taktika zvítězí, Pokrovsk může být pro Rusy pastí. Ukrajinští vojáci vytvořili blokády, aby je obklíčili

Ten z něj ostatně také vychází, ale je oproti němu hluboce modernizovaný – na druhou stranu se ruská armáda stále snaží udržovat i T-72, protože jsou zkrátka levnější. B3 má přitom výkonnější motor V-92S2F o výkonu 830 kW, vylepšené řízení palby včetně zaměřovače Sosna-U, a jeho hlavní zbraní je 125mm kanon 2A46M-5 s hladkým vývrtem, uvádí ArmyRecognition.

O ochranu se pak stará pokročilý dynamický pancíř Relikt, který je dle Wikipedie 2krát účinnější než Kontakt-5 poskytující ochranný účinek (ekvivalent RHAE) 200 až 250 mm proti APFSDS, stejně jako 600 mm proti tvarovým náložím (HEAT). Na záběrech je také patrná protidronová střecha, ale pouze nad věží, což naznačuje model z roku 2023 až 2024.

NATO se po desetiletích konečně vzchopilo a vyrábí více munice než Rusko. Opotřebovávací válku by nevyhrálo

Právě v tuto dobu se totiž začaly ruské tanky objevovat s továrními nadstavbami proti donům, ale velmi rychle se ukázaly jako nedostatečné – kryly totiž max. proti přímému bombardování věže, ale nikoliv ze stran proti sebevražedným dronům, kam mířily nejčastěji. V tomto případě se přitom operátor zaměřil na pojezdová kola, aby tank znehybnil, což mu vyšlo.

V levé zadní části je viditelně poškozený a hoří, a je zřejmé, že ho vojáci ve spěchu opustili, jelikož zůstávat v něm by pro ně téměř jistě znamenalo smrt. Je zvykem, že protistrana útoky opakuje, dokud ho zcela nezničí. To jí ovšem usnadnili, protože za sebou nezavřeli poklop, jímž se dovnitř podařilo vhodit granát, který odpálil munici, jejíž detonace T-72B3 roztrhala.

Článek Video: Sotva ruský tank T-72 vyjel, museli z něj vojáci vyskákat. Svou chybou ho pak umožnili kompletně zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O vyřazení tanku se nejspíše postaral dron

M1 Abrams je už relativně stará konstrukce, do služby byla zavedena toku 1980, ale od té doby prošla řadou úprav, potvrzuje Wikipedia, a i přesto se dodnes vyrovná mnohem mladším protějškům. Dobrým příkladem je verze A1, kterou dostala v desítkách kusů právě Ukrajina, a to ze Spojených států amerických a Austrálie – ta jich dodala desítky v létě 2025.

Video: Když taktika zvítězí, Pokrovsk může být pro Rusy pastí. Ukrajinští vojáci vytvořili blokády, aby je obklíčili

Tato modernizace dostala přetlakový systém NBC, zadní nosič pro lepší uložení zásob a věcí posádky, přepracované odfukovací panely a kanon M256 ráže 120 mm s hladkým vývrtem hlavně, který může střílet nové typy munice. Součástí je také pokročilá elektronika, řízení palby a motoru, digitální displeje, systém pro zvýšení situačního povědomí osádky apod.

Z hlediska pancíře je to však pro složitější – Amerika na ni instalovala ten s prvky z ochuzeného uranu, jenomže ten nevyváží, takže si musela Ukrajina poradit sama. To je také důvod, proč se někteří komentující pod videem domnívali, že nejde o Abrams – redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že jde, ale je pokrytý reaktivním pancéřováním Kontakt-1.

Kdysi civilní karabina FLARM F4 se slovenskými díly se ukázala jako skvělá přímo do první linie. Ukrajinci si ji velmi chválí

Je to sice lepší než nic, ale na dnešní poměry jde o zastaralou ochranu, což svědčí o nedostatku vyšší úrovně. Wikipedia uvádí, že byla zavedena již roku 1985, tehdy na tanku T-64BV, a později se rozšířil na T-55, T-62, T-72 a T-80, u nichž je k nalezení dodnes. Jedná se o první sovětský reaktivní pancíř ve tvaru „cihel“, které chrání před tvarovanými náložemi.

Výbušná vložka je totiž vysoce necitlivá, aby neexplodovala střelami nebo fragmentací, takže je účinná jenom proti penetrátorům (HEAT hlavicím) – což je dnes nejdůležitější, neb je používají protitankové střely a drony. Nástupcem Kontaktu-1 je potom Kontakt-5, případně Relikt, zatímco na ukrajinské straně to je Nizh, event. lepší generace Duplet-2M, potvrzuje Wikipedia.

EU má plán pro Ukrajinu, aby nemusela platit za Gripeny E. Zakázku za více než 1/4 bilionu korun chce zaplatit

Z jakého důvodu se podařilo ruským vojákům ukrajinský Abrams ukořistit, není jasné, ale na začátku je vidět pochroumaná a ohořelá levá část věže a protidronové nástavby na ní, což může znamenat, že to schytal dronem – možná spíše o zadní motorové části, což ho znehybnilo. Vojáci pak byli nuceni tank opustit, a je velmi pravděpodobné, že přežili.

M1 Abrams s ukrajinským reaktivním pancířem Kontakt-1, který museli vojáci opustit (zveřejněno 21. srpna 2025)

Článek Video: Rusové získali téměř nepoškozený tank Abrams s ukrajinskou úpravou. Ne každý ho poznal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrovské navýšení hmotnosti tanky nezvládají

Konstruktéři si dlouho nevěděli s ochranou proti dronům rady, a zejména Rusové mají v této oblasti opravdu velikou představivost. Za příklad lze uvést prvotní želví tanky, které se objevily až začátkem dubna 2024, uvádí Wikipedia, a sklidily úspěchy. Často se přitom jednalo o improvizace posádek, než vyrazily na bojiště nežli o konstruktéry schválené řešené.

Zdánlivý problém vyřešen. Obří německá zbrojovka vyrobí nejméně 1 000 systémů PVO. Zničí skoro všechno, čím může Rusko zaútočit

Za příklad poslouží želví tank, na jehož klec byly přidělány obyčejné vlnité plechy. Odolnost mu to zvýšilo, protože na něj obránci museli nasadit několik dronů, ale nestačilo to. Ruští vojáci proto zkusili vytvořit monstrózního „ježka“, na jehož zdolání už padlo letounů dokonce 60, a podle všeho se je rozhodli nasazovat častěji, aby jimi vyčistili cestu pro ostatní obrněnce.

Svým způsobem inovativní a účinné řešení, které má však v praxi zásadní slabiny. Takovýto obrněnec je prakticky nebojeschopný, střílet může maximálně v jednom směru, ale věž neotočí, což by nicméně tak nevadilo, jelikož má sloužit opravdu hlavně k vyčištění cesty. Posádka z něj má nicméně špatný výhled, takže může snadno nějakou hrozbu přehlédnout.

Video: Ukrajinci u Pokrovsku bombardovali ruskou základnu. Jediný úder mikropumou zničil půlku domu

Za největší problém lze ovšem považovat, jak sdělil v rozhovoru ruský tankista, že takto zvýšená hmotnost poškozuje převodovku tanku někdy už po několika kilometrech jízdy. Když přitom vojáci namontují klece přímo na věž, selhávají pohony jejího otáčení a záložní ruční otáčení se stává nemožným. Zejména na bojišti jde potom o neřešitelné problémy.

„Podvozek přežije, ale převodovka ani jednotlivé boční převodovky ne. V jedné společnosti vyrobili klecovou nástavbu z drátů, ale neujelo to ani 10 km, když selhala jedna z bočních převodovek. Zatížení komponent je velmi vysoké a selhávají mnohem rychleji. A pokud namontujete klec na věž místo na korbu, pohony věže se spálí – na ruční otáčení můžete zapomenout,“ upřesnil ruský tankista, který si přál zůstat v anonymitě.

Studie: Trvalo to, ale Rusko se žene do krize. Již vyčerpalo více než 60 % zásob obrněných vozidel a dělostřelectva

Armádní Zpravodaj je proto názoru, že se mnohé želví, nebo s robustnější ochranou carské tanky, na bojiště ani nedostanou, protože tam prostě nedojedou. Bude proto nezbytné provádět jejich úpravy v těsné blízkosti, případně je co nejblíže dopravit jiným způsobem, například tažením za jinou technikou.

Článek Ruský tankista promluvil: „Naše řešení ochrany tanky ničí“. Převodovky selhávají, někdy neujedou ani 10 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odolají i desítkám dronů a prorazí cestu linií

Želví tanky se začaly poprvé objevovat na začátku dubna 2024, uvádí Wikipedia, když si ruská armáda už nevěděla rady proti ukrajinským dronům, které jí ničily jednu obrněnou techniku za druhou. Zpočátku se jednalo hlavně o tanky T-62, T-72 a T-80, ale později aplikovala stejný koncept na jiných obrněncích, hlavně MT-LB a BMP-2, jichž má dostatek.

Zájem ruské armády zřejmě klesá. Uralvagonzavod, největší tankový výrobce, oznámil rozsáhlé propouštění

Jedná se v podstatě o mohutnou navařenou kovovou konstrukci, mezi níž a vlastním pancířem vozidla je v některých místech nejméně několik desítek centimetrů prostoru. To má za následek, že jakmile do ní narazí sebevražedný dron s průbojnou hlavicí, exploduje již na oné konstrukci, a její výbuch, ačkoliv pronikne skrze ni, nemá již sílu prorazit hlavní ochranu.

Obrana to je primárně proti malým dronům, které běžně nesou zbraně jako granát z RPG-7. Ten má dle Wikipedie průraznost kolem 500 mm RHAe, což při trefě do spoje věže a podvozku stačí, a stejně tak to tank znehybní nebo zničí při náletu zezadu a seshora. Bezradné jsou pak proti želvím tankům také drony bombardovací, jelikož mají ještě slabší zbraně.

Video: Ukrajinské speciální jednotky zatřásly Krymem. Zničily Rusům dva vlaky a hned několik ropných skladů v jedné akci

Proti čemu však konstrukce téměř nefunguje, jsou sofistikované protitankové střely, například typu FGM-148 Javelin. Ty totiž útočí seshora a mají průraznost přes 760 mm RHAe, uvádí Wikipedia, a průnik skrze klec jim nedělá problém. Želví tanky mohou mít i jinou podobu, často se objevují hodně improvizované koncepty, kdy jsou obložené plechy.

Je-li někde očekáván opravdu tvrdý odpor, vymyslela ruská armáda také tzv. carské tanky, které připomínají obří ježky. Jejich základem je rovněž klecová konstrukce, ale z té trčí nejméně vyšší stovky kovových drátů, což způsobuje, že pokud do nich narazí dron, exploduje možná až 2 metry od hlavního pancíře. Takové tanky jsou ale určeny výhradně k vyčištění cesty.

Je to vážné, Belgie požádala NATO o ochranu vojenských základen. Obává se dalších letounů

Mívají totiž odminovávací zařízení, a jakmile je to možné, následují je další obrněnce. Armádní Zpravodaj připomíná, že jsou málokdy bojeschopné, střílet mohou teoreticky pouze jedním směrem, neboť jim konstrukce neumožňuje příliš otáčet věží. A když zrovna nečistí cestu, slouží k přepravě výsadku a vyčerpání obránce, který na ně vyplýtvá i desítky dronů.

Zda se v tomto směru inspiruji i další, zejména západní armády, není jasné. Třeba Německo sice otestovalo protidronové klece a sítě, ale protože jsou blízko pancíře, nezdají se moc účinné. Mnohé se zatím spoléhají spíše na aktivní ochranu a doprovod mobilními systémy PVO, které by ani nenechaly drony k obrněncům přiletět, ale jak to bude. odhadovat nelze.

Běloruský želví tank na cvičišti

Článek Smáli se jim, a teď Rusko udalo nový směr. Tankové „boudy“ se pomalu stávají standardem. Budí rozpaky, ale na bojišti fungují dobře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

30 let starý tank potřeboval vylepšení

Ariete C1 zavedla italská armáda do výzbroje už před 30 lety, uvádí Wikipedia. Jednalo se tehdy o moderní západní konstrukci, tedy se čtyřčlennou osádkou bez automatického nabíjení, s kanonem ráže 120 mm o délce hlavně 44 ráží. Italové se domnívali, že se jim s tankem podaří prorazit i na zbrojním trhu, ale neuspěli, tak vznikl v počtu pouze 200 kusů pro domácí armádu. Po 30 letech však začal zastarávat, a proto jich nechají část modernizovat.

iZdroj fotografie: Iveco Defence Vehicles

Na variantu C2 by mělo být přestavěno minimálně 90 tanků verze C1, i když existuje i opce na dalších 35. Iveco Defence Vehicles ji popisuje jako stroj s významným vylepšením trupu a věže, lepší mobilitou oproti předchozí verzi, lepší dostatečnou pancéřovou ochranu i solidní palebnou silou. Armádní Zpravodaj ale nezaznamenal informaci, že by měl mít třeba systém aktivní ochrany či nějakou možnost bojovat s drony, což by byla nevýhoda.

Nové pásy C2 způsobovaly problémy

Jednou z hlavních změn na tanku C2 je nový a silnější motor, převodovka a pásy, díky nimž se zmenšil měrný tlak na povrch. EdrMagazine však uvádí, že právě kvůli nim se modernizace potýkala s velikými problémy, protože se při jejich instalaci objevily různé vibrace, a bylo tak nutné vše přepracovat, aby ustaly. Na tank je možné přidělat i kity zvyšující ochranu boků a ochranu proti minám. Při jejich plném využití to zvýší hmotnost tanku z 55 na 63,5 tun.

„Program F-35 je extrémně neuspokojivý,“ rozčilují se Britové. Nasazení je schopných pouze 40 % letounů

Vylepšené jsou v Ariete C2 i mnohé vnitřní systémy. Dostal například nový systém řízení palby, inovovaný systém velení, navigace nebo komunikace, zatímco pokročilý optoelektronický systém má osádce poskytnout lepší možnosti zjistit, co se děje v okolí tanku, a větší šanci zaměřit nepřítele. Třeba kanon zůstane stejný – nemá sice moderní hlaveň o délce 55 ráží, ale používá moderní západní munici, a s ruskými tanky by si tedy měl poradit.

Článek Itálie odpovídá na nejlepší ruské tanky, T-90M. Po 30 letech zařazuje hluboce modernizované Ariete C2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zdál se to být docela dobrý nápad

Koncepce manévrovacího, nebo také průlomového tanku, pocházela ze zkušeností z Velké války z Velké Británie, kde vyvinuli i pozdějšímu T-28 velmi podobný Medium Tank Mark III. Jeho idea požadovala stroje dobře pancéřované, rychlé a s obrovskou palebnou silou schopnou palby ve více azimutech, aby udržela nepřítele v uctivé vzdálenosti.

NATO ukazuje laxní přístup. Belgičanům kroužily drony nad taktickou základnou s jadernými pumami, ale nesestřelili je

To by byl úkol těžký i pro dnešní inženýry, natož pro ty sovětské před sto lety. Ale přesto se nevzdali, a tak vzniklo opravdové monstrum o velikosti menšího domu. T-28 měřil na délku 7,44 metrů, na výšku 2,87 metru, a na šířku 2,82 metru. Jeho největším problémem se nakonec ukázala hmotnost, která zprvu dosahovala 25 tun. Jinak velmi moderní a kvalitní podvozek byl ovšem navržen do maximálního zatížení 16 tun.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Pancíř byl potom z homogenní válcované oceli s maximální silou 30 mm v čele, boky měly 20 mm, záď 10 až 20 mm, strop 10 mm, a podvozek 15 až 18 mm. Pohon zajišťoval dvanáctiválec Mikulin M-17 s výkonem 370 kW (500 koní), s nímž mohla na silnici vyvinout rychlost až 40 km/h, a v terénu pak teoreticky 20 až 25 km/h, zatímco dojezd byl až 220 km.

Ruský drak se třemi hlavami

Velice zajímavé bylo rozložení výzbroje T-28. Jelikož jeho koncepce počítala s rychlým postupem bez podpory pěchoty, musela být masivní a schopna palby na více cílů zároveň. Proto byla rozložena do tří věží – v té hlavní, velitelské, byl kanon ráže 76,2 mm KT-28, jehož nevýhodou bylo, že nebyla účinná proti pancíři, ale pouze proti živé síle a opevněním. Ve verzi 1939 byl proto nahrazen vhodnějším kanonem L-10, který si poradil i s obrněnci.

Video: Ukrajinské speciální jednotky nasadily nové těžké drony se 105kg hlavicemi a ničily jednu ruskou základnu po druhé

Ve věžičkách pak byly lafetovány kulomety DT ráže 7,62 mm; dva byly i v hlavní věži. Měly přitom zásobu 8 000 nábojů, zatímco kanon 69 granátů. Posádku pak tvořilo šest mužů, a nutno dodat, že byly v tanku použity na tu dobu i velmi moderní prvky. Všechny měly vysílačku, posádky k dispozici interkom a hasící systém, a většina T-28 měla na věži protiletadlový kulomet.

iZdroj fotografie: Richard Allen / Creative Commons / CC BY-SA

Vývoj a výroba probíhala od roku 1932 v Leningradském Kirovově závodě. Tempo bylo sovětsky zběsilé, neboť prvních 10 z nich mělo být předvedeno na přehlídce k 1. máji 1933. Celkem pak bylo do roku 1941 vyrobeno 503 tanků všech verzí – poslední z nich, 111 kusů T-28C, měly posílené pancéřování po zkušenosti ze ztrát v Zimní válce v letech 1939 až 1940 s Finskem.  Vznikla dokonce i plamenometná verze či prototyp samohybného děla.

Stalinova poštovní schránka

Už ve 30. letech se projevily obrovské problémy s podvozkem. V terénu se po hodině jízdy doslova rozpadal a maximální rychlost byla omezena na 30 km/h. Prvním velkým konfliktem, který T-28 zvládly vcelku dobře, byly pohraniční boje s Japonskem. To totiž nemělo kvalitní protitankové zbraně, tak docházelo k jejich vyřazení jenom v důsledku mechanických poruch.

Rusové mění taktiku. Fotografie a video ukazují, že vytváří 2krát větší „carské tanky“, které nezdolají ani desítky dronů

Opravdový masakr však nastal ve Finsku během Zimní války. Rudá armáda do ní nasadila 482 tanků T-28, z čehož jich bylo poškozeno a muselo být opraveno plných 386. Největším nepřítelem se stal protitankový kanon Bofors ráže 37 mm. Finové přezdívali T-28 dle jeho velikosti „činžák“ nebo „poštovní schránka“. Podle legendy se jim dokonce podařilo ukořistit jeden, v němž byla zrovna dodávka pošty pro celou divizi sovětské armády.

iZdroj fotografie: Balcer~commonswiki / Creative Commons / CC BY-SA

Úplné ztráty byly však překvapivě malé – Rudá armády přišla jenom o 32 tanků (30 jich vyhořelo a 2 byly ukořistěny) – o rok a půl později se však blížil jejich definitivní konec. Během roku 1941 je čekalo vyřazení, a při operaci Barbarossa nebyly připraveny k boji. Několik jich také zajali Němci, a poslední z nich dosloužily v roce 1944 v blokovaném Leningradu. Dodnes je zachováno pouze pět muzeálních kusů – dva v Rusku, a tři ve Finsku.     

Článek Stalinův tříhlavý drak: Průlomový tank T-28 měl dominovat za bojovou linií, ale moc se nepovedl. SSSR to naplno zjistil až ve válce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Robustní konstrukce přivede dron k výbuchu

Rusové improvizují v ochraně proti dronům od samého počátku, ale často bez uspokojivého výsledku. Jinak tomu však bývá v některých případech, kdy – obvykle na tanky – přidělají různé stěny z plechu, pletiva a drátů – taková konstrukce je zpravidla odolnější než klasický pancíř, ale také jim bere bojeschopnost a výhled, a vojáci z ní unikají jenom těžko.

Video: Ukrajinské jednotky metodicky vyčistily okraj města od ruských vojáků. Věděli přesně, co dělat, a v podstatě jim nedali šanci

Jako mnohem účinnější se pak ukázal „carský tank“, jemuž dali někteří přezdívku podle toho, že je veliký a vysoce odolný, což je pravda. V jednom případě bylo potřeba k jeho zničení 60 dronů, zatímco standardně stačí dokonce i na nejmodernější T-90M jeden, pokud se dobře trefí. Rusové se tak zjevně rozhodli, že vytvoří takových bláznivých konstrukcí více.

Od pohledu vypadají jako ježci nebo extrémně husté koruny stromů – mají na sobě ocelové dráty, které tank z většiny překrývají, ale třeba kolem kanonu je natažena síť. V přední části podvozku se pak objevily nějaké pláty a robustnější kovová síť, zatímco na vrcholu tanku jakýsi buben, což bude podle Armádního Zpravodaje zřejmě rušička proti dronům.

Smyslem dlouhých drátů je, že poškodí vrtule dronů, jejichž hlavice exploduje dostatečně daleko od samotného pancíře tanku, což platí i v momentě, že bude náraz zamýšlený. Prakticky k němu ve většině případů ani nepronikne, a pakliže se nepodaří proletět sítí v přední části, není při útoky drony jiná možnost, než opakovaně udeřit do stejného místa a ochranu oslabit.

Rovnováha sil na východním křídle NATO se mění a Putin to ví. Lotyšsko spustilo výrobu BVP ASCOD 2

Jeden z tanků má konstrukci zcela černou, druhý je barevně hnědo-žluto-zelený, což má zjevně odpovídat podzimní přírodě. Oba obrněnce pak mají odminovávací zařízení – to dává smysl, neb je bude extrémně náročné zastavit – v prvním případě jde o TMT-K na tanku T-80BVM, což jde z černého tanku celkem špatně rozpoznat, ale odpovídají tomu zmíněné pláty a síť.

Army-Guide uvádí, že ničí miny protipásové i protidronové s kontaktními a bezkontaktními magnetickými pojistkami, a stejně tak „anti-side“ miny s bezkontaktními seismicko-optickými roznětkami, ale také dráty vedoucí k dálkové detonaci. Pracuje přitom při max. rychlosti 15 km/h, takže je jedno, že mohutná a těžká ježčí konstrukce snižuje rychlost tanku.

Rusové demoralizují vlastní vojáky, jak to Ukrajinci neumí. Omylem je bombardují, za rok na ně shodili skoro 130 bomb

V druhém případě jde potom o KMT-7 na tanku T-72B3M, který je podle Forbes nedokáže zničit miny s magnetickými, akustickými nebo seizmickými pojistkami, a problém má i s těmi hluboko zakopanými většími náložemi. Obě verze obrněnců jsou přitom nejvyšší modernizací dané řady, potvrzuje Wikipedia, což svědčí o vysokém významu takto stvořených ježků.

Velikostně jsou přitom viditelně asi 2krát větší než klasické konstrukce. Pochopitelně je to dělá viditelnějšími a prakticky nelze pomýšlet na nějaký úkryt nebo maskování pomocí plachet apod., ale to ani není záměrem – naopak mají být v oblastech s vysokou působností dronů, aby udělaly cestu ostatním (nejenom obrněným) vozidlům směrem k ukrajinským pozicím.

Článek Rusové mění taktiku. Fotografie a video ukazují, že vytváří 2krát větší „carské tanky“, které nezdolají ani desítky dronů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

První prototyp M1E3 již po půl roce

Ještě nedávno to vypadalo, že nový tank dostane americká armáda až za několik let, ale události ve světě a potřeba moderní verze to urychlily. TheDefensePost uvádí, že první prototyp M1E3 by měla společnost GDLS dodat koncem roku 2025, a spíše než za prototyp ho mnozí označují za předprototyp. Jelikož na něj dostala kontrakt teprve v červnu, je jasné, v jak horečném tempu vývoj probíhá, ačkoliv přebere mnoho z dřívějšího projektu AbramsX.

Putin s obavami sleduje slib Francouzů. Jsou připraveni Ukrajině dodat Rafale v nejvyšší modernizaci

Na co se bude muset výrobce zaměřit, je vysoká ochrana proti moderním hrozbám, tedy zejména proti protitankovým střelám a dronům. Je jasné, že to nepůjde zesilováním pancíře, i když ten by měl být odolný a modulární. Aktuálně nejlepší americký M1A2 SEPv3 má přitom hmotnost 78 tun, ale budoucí M1E3 bude vážit jen 60 tun, uvádí Twz. Bude se totiž spoléhat na pokročilý systém aktivní obrany, stejně jako na umělou inteligenci a další vylepšení. Lze tedy počítat s tím, že bude obrana probíhat automaticky a stane se velice efektivní.

Nový tank dostane hybridní pohon

Velkou novinkou tanku M1E3 bude také jeho hybridní pohon, uvádí Wikipedia – nahradí velmi drahou a žíznivou plynovou turbínu – spotřeba by měla klesnout o 40 procent. Navíc má pohon využívat komponenty produkované v civilní sféře, takže bude i výrazně levnější. Jaké rychlosti s ním tank dosáhne, není jasné, ale Armádní Zpravodaj soudí, že si americká armáda jistě bude chtít udržet výhodu vysoké rychlosti, takže lze předpokládat až 70 km/h.

S-400 je zabiják ukrajinských F-16, ale Rusové ho proti nim prakticky nemohou použít. Potvrzen není jediný sestřel

Vyloučeno není ani použití nového kanonu, který by měl být schopen odpalovat například střely a rakety, a zároveň mít automatické nabíjení. Tím by klesl počet členů osádky na 3, což by mohlo vést ke zmenšení věže i siluety tanku, čímž by klesla celková hmotnost. Samozřejmostí mají být i další technologie jako vylepšené sdílení dat nebo řízení bojiště. Vzhledem k prudkému rozvoji dronů, leteckých i pozemních, pak bude muset nejnovější americký tank umět úzce spolupracovat i s nimi, kdy budou takovými jeho prodlouženými chapadly.

Článek Americká armáda dostane prototyp M1E3 Abrams. Tank nové generace bude skoro nezničitelný a rozhodne o budoucnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O desítky tanků přišla, ale desítky jich stále má

Ukrajinská armáda dostala americké tanky Abrams v několika vlnách, naposledy z Austrálie, která jich poskytla desítky. Konkrétně M1A1, takže nemá nejmodernější vybavení, uvádí Wikipedia, a postrádá například tajné pancéřování z ochuzeného uranu, ale to exportní obrněnce stejně nedostávají, má ho pouze americká armáda. Hlavní výzbrojí je přitom 120mm kanon s hladkým vývrtem, která je schopna zasahovat do vzdálenosti až 5 km.

Video: Rusové nevysvětlitelně zaútočili na zahraniční filmový štáb. Smrt přilétající z nebe pohotově sestřelil tiskový mluvčí

Obdobná situace platí pro německé Leopardy 2, které dostala ve verzích 2A4 a 2A6, a to hned od několika západních zemí. Jejich hlavní zbraní je rovněž kanon ráže 120 mm s hladkým vývrtem, uvádí Wikipedia, zatímco pancéřování je zhruba srovnatelné. V obou případech však Ukrajinci osazují tanky ještě reaktivním, které jim odolnost proti různým hrozbám zvyšuje.

Ukrajina přitom bojuje dlouhodobě s nedostatkem munice na všech úrovních, ačkoliv je nejspíše nejznámější nedostatek té dělostřelecké, pro níž také vznikla česká iniciativa, která má jenom v roce 2025 zajistit až 1,8 milionu kusů. Jsou mezi ní i tankové projektily, které se nicméně rozhodla Ukrajina vyrábět i sama díky technické dokumentaci Czechoslovak Group (CSG).

Ta tam zároveň postavila výrobní závod na dělostřeleckou munici, jejíž výrobu si však zajišťuje ukrajinské ministerstvo obrany samo. CSG zajišťuje kromě licence a technologie také různé komponenty včetně prachových náloží, rozbušek a dalších klíčových prvků. „Jsme hrdí na to, že jsme jednou z prvních západních společností, která úspěšně přesunula výrobu velkorážové munice na Ukrajinu,“ oznámil David Chour, místopředseda představenstva CSG.

Video: Rusové vsadili na masivní útok s desítkami obrněnců. Zastavovat je muselo dělostřelectvo i tanky

Armádní Zpravodaj připomíná, že dochází k výstavbě výrobních závodů přímo na Ukrajině hlavně z důvodu logistiky, která je jinak komplikovaná a nákladná, což munici prodražuje, a rovněž z důvodu, že má Ukrajina adostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří v Evropě chybí. Má totiž velmi dlouhou zbrojní historii od dob SSSR, na níž postupně sama navázala.

Článek Mysleli si, že už Ukrajině žádné nezbyly – ta teď zahajuje vlastní výrobu munice pro tanky Abrams a Leopard 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tanky T-90M budou mít řadu nedostatků

Novou várku tanků T-90M měli vojáci obdržet i v září 2025, ale kolik jich bylo, není možné zjistit. MilitaryWatchMagazine uvádí, že by měla být oproti starším vylepšená, i když nelze oficiálně nic potvrdit. Je však jasné, že na ni Rusko montuje různé typy protidronové ochrany, jako jsou klece, sítě, a někdy i protidronové rušičky. Tanky mají také reaktivní pancéřování Relikt, které je však umístěno jenom na části povrchu, takže má slabiny.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Tanky by též měly být osazeny systémem aktivní ochrany Arena-M, což je modernizovaný Arena, uvádí Wikipedia, který se v minulosti potýkal s řadou problémů. Údajně by měl být schopen zničit i střely jako Javelin, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že není taková schopnost reálně prokázána, takže ruské vojáky nic chránit nemusí. Také není jasné, jak inženýři nahradili západní komponenty v tanku, třeba termovizi postavenou na technologii od francouzského Thales. Je pravděpodobné, že místo ní používá systémy horší kvality.

Munice tanku stále vybuchuje

Tank T-90M je modernizací T-90A, do výzbroje byl zaveden teprve v roce 2017. Má vylepšený kanon ráže 125 mm, uvádí Wikipedia, z něhož může vystřelovat ruskou moderní protitankovou munici i protitankové střely. Měl by mít též částečně vyřešenu slabinu munice vybuchující v prostoru osádky, ale jenom částečně, protože se stále vyskytuje. Mnoho tanků T-90M navíc nemusí být nových, ale pouze modernizovaných T-90A.

Chyba, která stála životy: Američtí vojáci se utopili ve vyprošťovacím kolosu Hercules na východním křídle NATO

Rusko každopádně počítá s produkcí těchto tanků i v budoucnu. Defence-Blog uvádí, že uniklé plány počítají s produkcí i ve 30. letech 21. století, takže lze odvodit, že T-14 Armata z linek stále sjíždět nebude. Spíše půjde o modernizovaný T-90 doplněný o novou verzi T-90M2 Ryvok-1. Měl by mít vylepšenou převodovku a zřejmě rychlejší couvání než dosavadní tanky, a osádky získají také veliké displeje, což zlepší jejich operační povědomí.

Článek Nová várka vylepšených tanků T-90M pro ruskou frontovou brigádu ukazuje na velké problémy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rušička přeruší spojení dronu a operátora

Mít vlastní rušičku, lépe řečeno systém elektronického boje, je pro mnohé tankisty výhra. Wikipedia uvádí, že má protivníkovi odepřít přístup do elektromagnetického spektra, a v případě dronů jde o to, aby přerušila rádiové spojení mezi nimi a operátory. V takovém případě s nimi pochopitelně nemohou na tank zaútočit, případně jim to minimálně ztíží práci, protože jim přeskakuje obraz, zatímco jindy zase řádně nefunguje řízení.

⚡️🇺🇦😱😱Ukraine specialists complain the first ever totally impenetrable Russian tank has appeared. Piled two stories high with EW no drone on the face of the earth can penetrate this monster:

„A column of armor entered. Our FPVs were dropping like flies at all frequencies… pic.twitter.com/uuE1WfdPa7

— SIMPLICIUS Ѱ (@simpatico771) April 5, 2024

Ruští tankisté jsou z dronů oprávněně tak zoufalí, že se snaží získat ochranu jakkoliv. Twz popisuje výše zmíněný případ, kdy na tank T-72B3 přidělali rušičku dosti provizorně. Zařízení skládající se z několika modulů prostě poskládali na obyčejnou dřevěnou paletu používanou k převozu různých nákladů, a vypomohli si také dřevěnými deskami. To vše pak na střechu doslova křížem přivázali provazy nebo silným drátem. Armádní Zpravodaj usuzuje, že takové řešení je nejen velmi komické, ale navíc i dost zranitelné, a ještě zvyšuje siluetu tanku.

Rušení nefungovalo, dron udeřil přesně

T-72B3M je relativně schopný tank a jedná se o nejlepší ruskou modernizaci původně sovětského T-72B. ArmyRecognition uvádí, že má reaktivní pancéřování typu Relikt, tedy výrazně účinnější než předchozí Kontakt-5, a disponuje i moderním zaměřovačem, termovizí a dalšími vylepšeními. Mnohé tanky, včetně toho s přivázanou rušičkou, mají tzv. gril neboli klecovou ochranu chránící některé horní partie tanku před útokem dronu.

Trvalo to 10 let, ale švédské letectvo dosáhlo zásadního milníku. První z 60 objednaných Gripenů E vstupuje do výzbroje

Video zachycující poškození tanku s rušičkou, později byl ukořistěného ukrajinskou armádou, ukazuje, že na něj dron stejně zaútočil. Záběry z jeho kamery jsou relativně čisté, jen občas se přes ně mihne nějaký šum. Z toho lze vyvozovat, že přidrátovaná rušička buď nefungovala, nebo dron používal signál, který rušit nezvládla. Určitě se přitom nejednalo o dron s optickým kabelem, letí totiž relativně vysoko, kdežto ten s kabelem se pohybuje u země.

Video of FPV strikes by Ukraine’s 60th Mechanized Brigade on a Russian BTR-82AT and a T-72B3M obr 2022 tank with a large improvised EW system. The system reportedly was effectively countering a large number of FPVs operating with different frequencies before it was stopped.… pic.twitter.com/vgTQJqgWlA

— Rob Lee (@RALee85) April 5, 2024

Útok na ruský tank T-72B3M s přidrátovanou rušičkou

Článek Rusové si s tím hlavu nelámali. Systém elektronického boje hodili i s paletou na střechu tanku T-72 a křížem krážem ho přivázali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

120mm kanon rozlouskne i některé tanky

Jaký přesně typ Leopardu 2 je na záběrech vidět, není jasné, rozpoznat to pro jejich nízkou kvalitu nelze, ale Wikipedia potvrzuje, že má Ukrajina ve výzbroji A4 a A6, event. jejich variace, např. Strv ze Švédska. Leopard 2A4 byl zaveden roku 1985 a jedná se o jeho nejpočetnější verzi. Ačkoliv by se mohlo zdát, že má nejlepší za sebou, ale opak je pravdou; a totéž platí pro 2A6.

Trvalo to 10 let, ale švédské letectvo dosáhlo zásadního milníku. První z 60 objednaných Gripenů E vstupuje do výzbroje

Ten byl do výzbroje zařazen v roce 2001, uvádí ArmyRecognition, a jeho největší změnou je lepší kanon Rheinmetall L/55 s hladkým vývrtem ráže 120mm, zatímco 2A4 má sice ráži stejnou, ale jedná se o kratší hlaveň L44, kvůli čemuž je méně přesná a má nižší úsťovou rychlost, a stejně tak nemůže používat novější typy střeliva. I tak je nicméně velmi schopný.

Leopardy 2A4 i 2A6 jsou dokonce i na dnešní poměry tak dobré, že Armádní Zpravodaj hodnotil již v roce 2023, že by se mohly utkat s nejmodernějším ruským tankem T-90M Proryv-3, proti němž by sice neměly jednoznačnou převahu, i když v řadě směrů ano, ale rozhodně by si s ním mohly poradit, což je ostuda, neboť byl zařazen teprve roku 2019, uvádí Wikipedia.

Satelitní snímky ukazují žalostný stav nejpočetnějších ruských BVP. Putin teď lituje, že je špatně skladoval

Na jaké obrněné vozidlo ruské armády měl Leopard 2 na videu útočit, nelze rozpoznat, ale ta užívá velmi často bojová vozidla pěchoty BMP-2 a starší BMP-1, spíše méně pak BMP-3, zatímco k přepravě vojáků zase BTR-82A nebo MT-LB, což je původně dělostřelecký tahač, ale dnes slouží hlavně k převozu vojáků, jich uveze až 11 (+2 členy posádky), uvádí Wikipedia.

Ani tank by přitom nemusel nutně zásah Leopardu 2 ustát, i když má rozhodně větší šance než slabě pancéřované obrněné vozidlo. Rusové dlouhodobě tuto oblast zanedbávají, a tak mívají i novější modely odolnost proti ručním zbraním a těžkým kulometům, resp. do ráže 14 mm, byť se někdy objeví i lepší ochrana, ale ani tak nemá šanci odolat tankovému zásahu.

Článek Video: Leopard 2 přímým zásahem ze 150 m rozstřelil ruský obrněnec. Opakovat útok nebylo třeba, explodoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modernější tanky pravděpodobně došly

Nutnost posílat na renovaci tanky T-72A mají dokládat satelitní snímky z okolí podniku Uralvagonzavod, což je hlavní dodavatel tanků pro ruské ozbrojené síly. Zatímco v minulosti tam byly k vidění hlavně navezené tanky T-90, T-80 a T-7BB, v současnosti jde o T-72A. Jenomže problémem je, že jde o starší a mnohem horší typ ve srovnání s T-72B. Důvod, proč ho Rusko shromažďuje, je pravděpodobně jediný – lepší tanky již na skladech nejsou.

And just like that, there are a lot of likely T-72As parked in the yards outside UVZ now. Probably some T-72Bs from the 1311th as well. Surely they’ll be refurbished sooner or later. Kudos to @Ath3neN0ctu4 and @waffentraeger for pointing it out. https://t.co/Qv5gYpNw1s pic.twitter.com/EM3XwSkEXz

— Jompy (@Jonpy99) August 6, 2025

T-72A je předchůdcem dříve používaného T-72B, z něhož vznikly i ruské modernizace T-72B3 a T-72M. Defence-Ua uvádí, že byl vyráběn v letech 1979 až 1985, přičemž má slabší pancéřování než T-72B, litou věž, méně výkonný motor, horší systém zaměřování palby, a postrádá termovizi i další přístroje. Armádní Zpravodaj se domnívá, že pokud bude nasazen v bojích, má nízkou šanci proti nepříteli uspět, a je velice náchylný ke zničení.

Při modernizaci může T-72A dostat ERA

ArmyRecognition uvádí, že T-72 je tank s tříčlennou osádkou vybavený automatickým nabíjením, i když některé informace naznačují, že může být poruchové. Osazený je kanonem ráže 125 milimetrů se schopností přímé palby na vzdálenost až 4 kilometrů, avšak nemá možnost z hlavně odpalovat protitankové řízené střely. Ačkoliv má již některé prvky kompozitního pancéřování, je ochrana mnohem slabší něž u modernějších protějšků. Také neměl reaktivní pancéřování, i když není vyloučeno, že ho při rekonstrukci dostane.

Pomoc Ukrajině se ČR vyplatila. Sice vydala přes 17 miliard, ale vrátilo se jí to s tučnými úroky. Získala i nezaplatitelné zkušenosti

Velikou otázkou je, v jakém stavu tanky T-72A vlastně jsou. TechWp uvádí, že byly desetiletí skladované ve venkovních skladech, kde jistě utrpěly. Proto může být jejich rekonstrukce velmi náročná, ačkoliv není vyloučeno, že s nimi Rusko již jako s tanky nepočítá. Jejich trupy může například použít jako základ bojového obrněného vozidla BMPT Terminator, které nemá klasickou tankovou věž a kanon, ale dvojici rychlopalných kanónů ráže 30 milimetrů, kulomety a řízené protitankové střely, a někdy disponuje také granátomety.

Článek Satelitní snímky jsou jasným důkazem, že Rusku dochází tanky. Smutně lapá po dechu, shromažďuje k modernizaci T-72A se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolová tank nebo samohybná houfnice

Severokorejský kolový tank je velkou neznámou stejně jako mnohé zbraně tohoto uzavřeného režimu. Vlastně ani není jisté, zda jde o tank nebo houfnici. AsianMilitaryReview uvádí, že dělová hlaveň nápadně připomíná hlaveň sovětské houfnice D-30 nebo její čínské kopie Type 96. Šlo by tedy o zbraň ráže 122 mm s dosahem až 15,3 kilometrů. V tom případě by se ale nejednalo o tank, nýbrž o kolovou samohybnou houfnici, ale potvrdit nelze ani jedno.

Ukrajina dostane metlu ruských dronů a řízených střel, která jen tak něco nepustí. Paradoxně ji zaplatí Rusové

Mnohem více je známo o osmikolovém podvozku, na němž se pohybuje. Armádní Zpravodaj se domnívá, že připomíná sovětský nebo ruský transportér BTR-80; několik z nich Severní Korea před lety dostala, a nakonec začala vyrábět jejich kopii nazvanou M2010. Tanks-Encyclopedia uvádí, že dosahuje rychlosti až 80 km/h a má dojezd až 600 kilometrů a schopnost plavby, což pravděpodobně bude platit i v případě tohoto systému.

Uplatnění mají, ale moc jich dnes není

Kolový tank není úplně neznámou konstrukcí, ve světě existuje podobných konceptů více, třeba americký M1128 nebo úspěšný italský Centauro, ale rozhodně není běžný. Wikipedia uvádí, že je Centauro vyzbrojený tankovým kanonem ráže 105 mm, ale nová verze Centauro 2 má kanon ráže 120 mm, a jeho hlavní předností je vysoká rychlost, což je asi nejprospěšnější v místech, kde je kvalitní silniční síť, po níž se tank může snadno a rychle pohybovat. Zvládne však i těžší terén, ale jako kolové vozidlo ne tak těžký, s jakým si poradí pásové podvozky.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Kolový tank, i ten severokorejský (pokud se jedná o tank), používá specifickou taktiku. Má slabé pancéřování, třeba M2010 má zepředu ochranu jenom proti projektilům ráže 12,7 milimetrů, takže se nemůže pouštět do přímého souboje s klasickými tanky. Taktika proto spočívá v ukrytí se, následného úderu na nepřítele ze zálohy, a okamžitém využití vysoké rychlosti ke změně pozice. To samozřejmě může v současnosti fungovat i jako ochrana proti dronům, a nelze tedy vyloučit, že se podobné zbraně dočkají jakési renesance.

Článek Kolové tanky jsou zpět: Severokorejci vyvinuli rychlého zabijáka, který vyžaduje specifickou taktiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mina nejspíše ruský tank jenom znehybnila

T-72 už hodně letitý tank, ale jelikož vznikl v počtu přesahujícím 25 tisíc kusů, z čehož je zdaleka největším uživatelem ruská armáda, slouží dodnes. Zasluhují se o to hlavně modernizace, z nichž lze jako povedené jmenovat B3 a B3M, které jsou ostatně také nejrozšířenější v Ozbrojených silách Ruské federace, potvrzuje Wikipedia, i když mají i mnohem lepší.

Ukrajinská střela Flamingo je budoucností NATO. Prokázala, že pronikne ruskou PVO, a je výrazně levnější než Tomahawk

Konkrétně B3 model 2016, též známý jako B3M, dostal výbušné reaktivní pancéřování Relikt po stranách, boční pancíř s měkkým reaktivním pancířem a lamelové clony, kanon 2A46M-5 s novou municí, systém řízených střel 9K119M Refleks-M nebo motorem V-92S2F o výkonu 840 kW a automatickou převodovku, stejně jako digitální displej a zadní kameru.

Ano podvozek vylepšené verze však nedokáže odolat protitankové mině, jakou je TM-62, v níž se nachází 7,5 kg trhaviny, upřesňuje Wikipedia. A právě na tu nejspíše ruský tank T-72 najel, přičemž mělo dojít dle komentáře k jeho zničení, ale to nelze potvrdit. Na záběrech je po výbuchu mračno prachu, ale plameny viditelné nejsou, takže to je nepravděpodobné.

Putin zlomil Rusku vaz: Celému světu ukázal, jak je slabé. Kdysi druhá nejsilnější armáda, dnes naprostá ostuda

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že protitanková mina obvykle tank znehybní, ale nezničí. Sice jsou známy i takové případy, ale její výbuch se musí trefit nejlépe do uložené munice, kterou tak odpálí. Obvykle ale dojde k proražení dna nebo roztržení pásů a zničení pojezdových kol. Na takto znehybněný obrněnec pak útočí dělostřelectvo nebo drony.

Článek Video: Ukrajinci ukázali, jak efektivně položit protitankové miny. Ruský tank T-72 na ně najel a vmžiku bylo po něm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osvědčená klasika T-72 i domácí verze PT-91

Během tří let, tedy od roku 2022 do roku 2024 (včetně) předalo polské ministerstvo obrany na obranu ukrajinské armádě celkem 318 tanků. Primárně se jednalo o T-72M/M1, modernizované T-72M1R, domácí PT-91 Twardy, což je modernizace T-72M1, a Leopard 2A4. První z nich jsou nejrozšířenější v ruské armádě od dob SSSR a dobře známé i Čechům.

Ukrajinská střela Flamingo je budoucností NATO. Prokázala, že pronikne ruskou PVO, a je výrazně levnější než Tomahawk

T-72M1 je v polské licenci vyráběný sovětský T-72, který byl později vylepšen o boční gumové pláty nebo odpalovače kouřových granátů 902W Tucha, a pozdější sériové modely dostaly rovněž přídavný 16mm ocelový plát přivařený na horním zkoseném plátu nebo keramické pískové tyče „kwartz“ v dutině věže pro zvýšení odolnosti, vysvětluje Wikipedia.

PT-91 Twardy je přitom docela povedená modernizace, která je až o 70 % odolnější než ruská alternativa T-73B3, s níž je asi nejvíce srovnatelná. Využívá vlastní reaktivní pancéřování ERAWA, potvrzuje Wikipedia s tím, že je rozmístěné na přední části tankové věže a trupu, ale i tak mají být tanková děla ráže 120 milimetrů schopná do PT-91 Twardy prorazit.

Sám je vyzbrojen dělem ráže 125 milimetrů s automatickým nabíjením odvozeným od sovětského děla, a k tomu dostal nový stabilizátor a nový systém řízení palby, který značně zlepšuje jeho schopnosti. Tank také získal silnější motor, což mu vylepšuje pohyblivost, ačkoliv max. rychlost zůstala 60 km/h, a nedošlo ani k vyřešení pomalého couvání rychlostí cca 5 km/h.

Ukrajina již vyhlíží další F-16, které jsou hrozbou i pro páteř ruského letectva. Belgie dostala první F-35 a může splnit slib

Leopard 2 byl potom zastoupen nejméně, potvrzuje Wikipedia; Ukrajina dostala 14 kusů. Jedná se o jeho nejrozšířenější variantu A4, která přinesla automatizovaný systém potlačení požáru a výbuchu, plně digitální systém řízení palby schopný zvládnout nové typy munice, stejně jako vylepšenou věž s plochým titanovým/wolframovým pancířem.

Článek Nejvíce tanků ze zemí NATO poskytlo ukrajinské armádě Polsko. Starou sovětskou klasiku, domácí PT-91, i osvědčené Leopardy 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.