Od obrněnců k pěšákům: proč Rusko mění taktiku

Mechanizovaný útok v prostředí nasyceném drony je sebevražda. Ruské velení si to u Charkova ověřilo krvavě. Kolony techniky se stávaly snadným cílem průzkumných i úderných bezpilotníků, ztráty rostly a teritoriální zisky zůstávaly minimální. Výsledek: přechod na infiltrační skupiny o několika vojácích, kteří se snaží využít terén, vegetaci a špatné počasí k tomu, aby proklouzli pod dronovým dohledem.

Intenzita útoků přitom neklesla. Syrskyj na svém Telegramu mluvil o více než 150 útocích severně od Charkova jen za první polovinu května. Frekvence je vysoká, ale jednotlivé údery jsou slabší. Ukrajina odpovídá aktivní obranou a podle velitelů z oblasti si drží technickou převahu v úderných pozemních dronech. Ruský postup brzdí, i když se nezastavil úplně.

Drony, které mění geometrii bojiště

Nejde o jeden konkrétní model, ale o nový způsob nasazení FPV dronů, který posouvá ohrožení hluboko za frontovou linii.

• Nosiče typu Gerbera — větší dron, který nese a shazuje menší FPV více než 30 km od hranice. Poradce ukrajinského ministerstva obrany Serhij Beskrestnov informaci zveřejnil 7. května na Telegramu; podle komentářů mohlo jít o okolí Charkova, ale přesná lokalita potvrzena nebyla.
• FPV drony vedené optickým vláknem jsou prakticky imunní vůči elektronickému rušení. Už v únoru 2026 podle Beskrestnova jeden takový doletěl na severní okraj Charkova, 23,4 km od hraniční linie.

Velitel ukrajinských Sil bezpilotních systémů Robert Brovdi v rozhovoru z poloviny května popsal nebezpečnou zónu o hloubce 25 km jako pásmo pravidelných a hustých zásahů, ne jednorázový extrém, ale nový standard. Velitel z oblasti Kostjantynivka–Družkivka o čtyři dny později mluvil už o třiceti kilometrech.

Co to znamená prakticky? Silnice zásobování, evakuační trasy, předsunuté sklady, pozice dronařů, vše, co se musí opakovaně pohybovat v otevřeném prostoru, je v ohrožení. Logistika „posledního kilometru“ se prodražuje a zpomaluje. Roste tlak na přesuny za tmy nebo špatného počasí, na kryté trasy a hlavně na robotické platformy, které nahrazují lidskou posádku. Podle studie Kyiv School of Economics z března 2026 jsou ukrajinská bezpilotní pozemní vozidla klíčová právě pro snižování ztrát personálu v tomto rozšířeném koridoru smrti.

Makrokontext je ještě výmluvnější. Syrskyj 8. května uvedl, že Rusko plánuje v roce 2026 vyrobit 7,3 milionu FPV dronů a 7,8 milionu bojových hlavic pro různé typy bezpilotníků. Problém u Charkova není lokální anomálie, je to průmyslové škálování dronové války.

Kartapolov ven, Lapin dovnitř: co se děje v Moskvě

Paralelně s taktickým přestavováním na frontě se v ruském politickém zákulisí odehrává personální přesun, který analytici čtou jako další díl Putinova systému rotací. Podle Kommersantu z 15. května se generálplukovník Alexandr Lapin chystá převzít obranný výbor Státní dumy. Muž, kterého po ztrátě Lymanu na podzim 2022 veřejně napadl čečenský vůdce Ramzan Kadyrov, by tak dostal viditelnou civilně-politickou funkci.

Na druhé straně stojí dosavadní šéf výboru Andrej Kartapolov. Ještě 2. dubna prohlásil, že do parlamentních voleb „jednoznačně“ půjde. Jenže Kommersant 15. května zjistil, že jeho karta na stranických primárkách Jednotného Ruska po vypršení termínu 14. května chybí. Deník Vedomosti ho přitom už dříve označil za člověka bývalého ministra obrany Sergeje Šojgua a ISW výslovně spojuje jeho možné odstavení s kampaní na oslabení Šojguova vlivu.

Důležitá poznámka: k 19. 5. 2026 neexistuje veřejně potvrzený prezidentský dekret o výměně. Jde o spekulaci opřenou o ruské mediální zdroje a analytickou interpretaci. Vzorec je ale čitelný: Putin opakovaně přesouvá velitele s problematickou bojovou bilancí do jiných rolí místo toho, aby je odstranil úplně. Lapin není výjimka, je pravidlo.

Co to znamená pro Charkov, a pro válku

Považujeme za klíčové oddělit dvě věci. Personální rošáda v Dumě sama o sobě nezmění situaci na frontě. Lapin v čele obranného výboru může zesílit militarizovaný jazyk ruské politiky a poskytnout legislativní krytí pro další mobilizační opatření, ale operace u Charkova řídí jiní lidé. Pokud se přesun potvrdí, bude to spíš signál politického přerámování neúspěchu než důkaz, že Moskva našla vojenské řešení.

Skutečný posun je technologický. Fronta se „rozlévá“ do týlu a mění pravidla hry pro obě strany. Ukrajina na to odpovídá pozemními drony a podle Syrského roste její převaha ve FPV sektoru. Ale 25 až 30 km hluboká zóna, ve které se pravidelně umírá, je nová realita, a ta se bude jen rozšiřovat.

Pro země NATO včetně Česka to neznamená bezprostřední vojenskou hrozbu. Aliance ji tak neoznačuje a drží posílený východní flank. Ohrožena je „poslední míle“ logistiky u fronty, ne tranzitní osy ze západní Evropy. Tlak ale roste jinak: na vyšší obranné výdaje, na výrobu a na připravenost, která už není abstraktní.

Válka u Charkova se nezastavila. Změnila tvar.

Článek Ruská armáda u Charkova selhává, Putin dělá nečekané čistky ve velení. Experti varují před novou zbraní v zázemí fronty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci postoupili, a sami skoro vše ubránili

Několik let měla iniciativu ruská armáda. Sice za obrovských ztrát při minimálních územních ziscích, ale nějak postupovala. Zabírala zhruba 500 čtverečních kilometrů měsíčně, což udělalo za rok cca 0,6 % z celkové rozlohy Ukrajiny. A to je žalostně málo. O to horší pro ni potom je, když Ukrajinci na přelomu prosince 2025 a ledna 2026 spustili protiofenzivu.

Výkon ruského Iskanderu na Ukrajině dává světu velké poučení. Putin vůbec není nadšený, jak se mu Číňané vysmáli

Původně se mělo jednat o stabilizační tažení jižní fronty, ale ukázalo se, že tam jsou Rusové tak oslabení, protože se soustředili na Pokrovsk, že by byla chyba toho nevyužít. Později navíc přišli o Starlink a zakázali Telegram, na čemž závisela jejich armádní komunikace, takže vojáci často neměli rozkazy a prostě zůstávali na místě, aniž by věděli, co dělat.

Ne, neznamená to, že by Ukrajinci všude vítězili – na mnoha místech jsou stále v defenzivě a ruské hordy pomalu postupují – což sami přiznávají a soustředí se proto na oblasti, kde mají větší šanci na úspěch. Jedná se hlavně o jižní frontu, tedy o Dněpropetrovskou oblast, kterou už de facto celou získali, a oblasti Záporožskou a Doněckou, které s ní sousedí.

Ukrajina útočí na Rusy v Africe. Každá jejich prohra je fatální pro Kreml i válku na Ukrajině

Několik dní zpět úspěšně postoupili směrem k Huljajpole, které je jejich zřejmým cílem, neboť se jedná o klíčovou logistickou křižovatku. Zabrali však také u Kupjansku a Pokrovsku, kde pro ně byla situace velmi kritická. Rusové proto dle očekávání využili velikonoční příměří hlavně k přeskupení sil, což by za normálního stavu možné nebylo.

Upřednostňují přitom útočné operace ve směru Huljajpole před obranou proti ukrajinským protiútokům ve směru na Oleksandrivku, ale navzdory této prioritě nedosahují západně od něj významných postupů. Ale nějakých přece jenom ano. Kupříkladu jižně od Novohryhorivky (jihovýchodně od Oleksandrivky), ačkoliv útočili i na řadě jiných míst.

Průser, který sráží největší pýchu i páteř ruského letectva. Továrnu na Su-35S a Su-57 zachvátil požár

Rusové měli zároveň sáhnout do svých rezerv – jde zejména o pozemní techniku jako tanky, BVP a transportéry, aby pozice na Ukrajině posílili, ale nezdá se, že by je poslali do kriticky zasažených oblastí. Naopak ukrajinští vojáci postupovali například ve směru Kosťantynivka-Družkovka asi 40 km severovýchodně od Pokrovsku. Jde o dvě obce, které chce Vladimir Putin dobýt do konce dubna 2026, ale moc to nevypadá.

Ve výsledku to vypadá, že i když se Rusové snažili využít velikonoční příměří k přeskupení lidí, techniky i zásob, stejně jako k opevnění současných pozic, velkých úspěchů nedosáhli, a naopak musí opět přecházet do defenzivy, ale ani ta se jim nedaří. Potvrzuje to personální potíže, s nimiž se potýkají – už 4 měsíce po sobě mají ztráty větší než nábor.

Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou

Armádní Zpravodaj připomíná, že to je za více než 4 roky trvající válku poprvé, co Ukrajinci na některých místech převzali iniciativu a připisují si nemalé úspěchy. I oni sice jedou nadoraz, ale díky velkému odhodlání a moderním technologiím, hlavně dronovým, se jim daří nepřátelskou přesilu v některých místech zatlačovat, což je pro druhou největší armádu světa (ruskou) velmi hanebné. A to bez přehánění, neboť by měla být násobně silnější než ukrajinská.

Článek Rusové těžce prohrávají a nasazují rezervy. Marně, Ukrajinci se derou vpřed a sráží je na kolena na jihu i východě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velký zvrat stojí Rusy dlouho dobývané pozice

Navzdory neustálým útokům na východní frontě začíná ruská armáda narážet na úplné dno svých lidských i materiálních rezerv. Tempo ztrát těžké techniky je neudržitelné a nová výroba zdaleka nestačí pokrývat masivní odpisy v první linii. Což platí i pro lidskou sílu, protože se nedaří plnit náborové cíle pomocí dobrovolníků ani přes štědré odměny.

Staré Su-24 měly potupit Američany jako nikdo. „Íránci letěli riskantně 24 metrů nad mořem, a pak je tvrdě vybombardovali“

Klíčovým zjištěním je pak potvrzený nepoměr v tankových soubojích. Data ukazují, že na jeden nově vyrobený jich připadá pět zničených v boji, což nutí Kreml k nasazování stále starších modelů ze sovětských skladů, které jsou však pro moderní drony a přesnou munici snadným cílem. Efektivita ruských pozemních vojsk tak prudce klesá.

Situaci doplňuje personální krize, kdy počet padlých vojáků již několik měsíců po sobě převyšuje schopnost Ruska nabírat nové rekruty. Tento souběh nedostatku lidí i techniky vytváří pro Ukrajinu strategickou příležitost. Pokud se podaří udržet stávající dynamiku, může dojít k vyčerpání ruských útočných kapacit ještě do léta.

Rusové se ještě budou divit, čeho jsou Ukrajinci schopní. Měli by se připravit, že budou v Kaspickém moři trpět

Ono to zní možná příliš optimisticky, ale je nutné si uvědomit, že od přelomu prosince 2025 a ledna 2026 ukrajinská armáda hodně zabrala a začala podnikat strategické protiofenzivy všude tam, kde to je jednodušší. Tedy zejména na jižní frontě, kde osvobodila asi 500 čtverečních kilometrů okupovaného území, a dokonce se žene zpět k Huljajpole.

Ukrajinské protiútoky právě tam nebo ve směru na Oleksandrivku mají přitom nejenom okamžitý dopad, kdy Rusové přichází o území, ale zároveň jim to narušuje úsilí jinde na frontě, včetně Pokrovsku, Kupjansku, Slavjansku, a celkově v oblasti Pevnostního pásu, což je systém opevnění na Donbase, který nedokáže ruská armáda zdolat.

Ruské letectvo se bez Ukrajiny ocitlo v hluboké krizi. Uniklé interní dokumenty odhalují neřešitelné problémy obřích rozměrů

Takže nejenom, že Vladimir Putin nedobude Donbas do dvou měsíců, jak sebevědomě uvedl, ale bude mít co dělat, aby vůbec udržel, co doteď získal. Rusové se snaží nedostatečný počet vojáků látat, jak to jenom jde – žoldáky ze zahraničí, náborem trestanců, povoláváním rezerv z oblasti civilistů a polovojenských organizací s vojenským výcvikem apod.

Je to přitom vůbec poprvé, že se Ukrajincům podařilo získat takovou iniciativu. Může za to jak jejich příprava a vysoké odhodlání, tak moderní technologie, hlavně drony, a opravdu hodně jim pomohlo, že Rusové přišli o Starlink a zakázali Telegram, na nichž závisela komunikace armády. A než se jim to podaří vyřešit, můžou o hodně přijít.

Článek Do léta může být vše jinak. Ukrajinci postupují u Pokrovsku, Kupjansku i Huljajpole. Drtí profesionály i rezervisty a nejde je zastavit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ztráta komunikace znemožňuje Rusům jednat

Armádní Zpravodaj upozorňoval na úspěchy ukrajinské armády již v polovině března 2026, tedy krátce poté, co z většiny osvobodila Dněpropetrovskou oblast, resp. těch cca 400 kilometrů čtverečních okupovaných ruskými vojáky. Ukázalo se, že šlo o dlouho plánovanou akci, což přineslo ovoce, a i když se to Rusové snažili později zvrátit jarní ofenzivou, totálně pohořeli.

Rusové na jižní frontě znovu prohráli. Ukrajinci si berou zpět to, co jim právem náleží

Zejména v posledních týdnech mělo přitom pomoci s porážkou ruské armády vypnutí satelitů Starlink, na něž se od počátku války spoléhala ve velkém. Ukázalo se tak, jak moc je závislá na cizím řešení, a že je sama neschopná vyvinout adekvátní náhradu, ačkoliv Reuters uvedla, že se o to Rusko pokouší dopravením vlastních satelitů na oběžnou dráhu.

„Někde něco okupují, někde jen sedí, zatímco nepřítel nechápe, co se děje, a nedokáže zorganizovat správnou obranu, protože je klamán,“ uvedl major Ivan Siekachov, vedoucí komunikační sekce 110. samostatné mechanizované brigády. „Všechno bylo provedeno správně a včas, takže nepřítel ani nevěděl, co má dělat. Je destabilizovaný,“ zdůraznil.

Aktuálně se to Rusové snaží řešit hromadnou instalací antén, jimiž chtějí propojit bojiště. Jejich nevýhodou ovšem je, že vyžadují anténní posilovač zhruba každý kilometr, a pokud dojde k vyřazení jedné antény, zhroutí se celý systém. Ruští vojáci na mnoha pozicích tak nevědí, co mají dělat, zatímco ti ukrajinští plánují akce bez omezení a mají nad nimi výhodu.

Video: Rusové chtěli odpálit hypersonický Zirkon, ale na poslední chvíli se jim v cestě zjevili Ukrajinci

Ivan Siekachov také vysvětlil, že operace na jižní frontě původně nebyly plánovány jako protiofenzíva, ale s cílem stabilizace poté, co nepřítel pronikl do týlových oblastí. Karta se ovšem obrátila a do defenzivy musela přejít ruská armáda. Podobná situace je i na jiných úsecích fronty, ale Ukrajinci přiznávají, že nemají dost jednotek, aby tam jednali stejně.

Článek Ukrajinci zaskočili ruské vojáky na jižní frontě bleskovou akcí. „Přestali útočit, vůbec netuší, co se děje,“ raduje se voják se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci zabrali a Rusové ztratili „páru“

Kancelář prezidenta Ukrajiny zveřejnila 16. března 2026 projev Volodymyra Zelenského, který v něm poděkoval vojákům, že brání Záporožskou, Charkovskou a Sumskou oblast, stejně jako celý Doněck, tedy v podstatě všechny, přes něž se táhne asi 1 200 km dlouhá fronta. Komentoval to přitom s tím, že ukrajinské obranné síly překazily ruskou strategickou ofenzivu.

„Morálku mají na nule. Rusové nám děkují, že je zajmeme.“ Ruští vojáci jsou vyčerpaní, na boj se často nezmohou

Ta měla být plánována na březen, a jelikož neupřesnil, kde přesně k ní mělo dojít, lze se domnívat, že v nějaké míře po celé její délce, ačkoliv největší nátlak by pravděpodobně vznikal ve směru na Pokrovsk, který se snaží Rusové dobýt už zhruba 1,5 roku. Armádní Zpravodaje se domnívá, že jim zamíchaly kartami hlavně ztráty pozic na jihu Ukrajiny.

Obránci tam totiž získali zpět asi 400 kilometrů čtverečních v Dněpropetrovské oblasti, což představuje cca měsíční postup ruské armády. Zároveň se také ukázalo, že má velký problém s doplňováním ztrát, jelikož se jí hlásí asi o 20 % méně sil, než jich potřebuje. Z toho Armádní Zpravodaj usuzuje, že jednoduše nemá dostatek personálu, a též musela řešit hrozící prolomení obrany v Záporožské oblasti, kde Ukrajinci zahájili v lednu protiofenzivu.

Silné obvinění Zelenského: „Írán zaútočil na Ukrajinu stovkami dronů ve jménu Ruska“

Situace je tam pro Rusy natolik špatná, že tam dokonce museli přesunout značnou část sil z pokrovského směru, což pro ně znamená kritické oslabení operací v této oblasti, která je pro ně ovšem klíčová. Volodymyr Zelenský dodal, že i když se snaží ruská armáda pozice v Záporožské oblasti posilovat, daří se je ničit a postupovat v osvobozování území.

Článek Rusové zuří, Ukrajinci jim zkazili strategickou ofenzivu. Na nic se teď nezmohou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boje trvaly měsíc, oběti má ruská armáda velké

Pokrovsk, který je už několik měsíců cílem ruských okupantů, představuje strategický bod, a ukrajinská armáda ho zkrátka potřebuje udržet. Boje přitom probíhají jenom několik kilometrů od něj, často o malé vesnice a další opěrné body – tak jako v případě Ševčenka, které se ruské armádě podařilo v posledních měsících dobýt a přiblížit se tak k Pokrovsku.

„Polsko by dnes vydrželo proti Rusku bez spojenců 2 týdny“, obává se polský generál

Jenomže ukrajinská armáda na ni zahájila 03. března 2025 pečlivě připravovanou ofenzivu. V té doby mělo obec bránit asi 300 ruských jednotek, ale tlaku útočníků neodolaly. Ti nejdříve spustili palbu z tanků, ale nejspíše i dalších zbraní, zejména dělostřelectva a dronů, načež průzkumné jednotky na čtyřkolkách pronikly až k obci, aby vyčistily přístupovou cestu.

Díky tomu se mohla těžká technika, zejména tanky a BVP, přiblížit až k okupantům, s nimiž byly sváděny několikadenní boje. Teprve 09. března 2025 se podařilo osvobodit hlavní část obce, ale postupně začala ukrajinská armáda kontrolovat i zbytek území. Od té doby probíhaly ze strany nepřítele neustálé útoky trvající nejméně do 03. dubna 2025.

Ruský zbrojní průmysl valí na plné obrátky. Zaměstnává 4,5 milionu lidí, z toho se jich 1/4 věnuje vývoji, uvádí studie

Skupina ruských sabotérů se navíc podle všeho infiltrovala v přestrojení za ukrajinské vojáky do týlu, kde měla eliminovat operátory dronů, ale nakonec byla odhalena a rozprášena. Celkem měl útočník přijít o 1 100 vojáků (padlí i ranění), načež ofenzivu vzdal. Armádní Zpravodaj připomíná, že to ale nemusí trvat dlouho a může dojít k obnovení útočných operací.

Jedná se každopádně o veliký úspěch, který pomohl odvrátit útok na samotný Pokrovsk. Ruská armáda tím totiž ztratila významný výchozí bod ležící asi 8 km jihovýchodně od města.

Sestřih některých bojů o Ševčenko, včetně eliminace ruských sabotérů

Článek Ukrajinci odvrátili pád Pokrovsku. Celý měsíc bojovali o strategickou obec, která by Rusům umožnila postup. Zničili i jejich sabotéry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové podcenili nepřítele i přírodu

Ruské velení pravděpodobně větší akce za Dněprem nepředpokládalo, neboť je řeka přirozenou a velmi obtížně překonatelnou překážkou. Obraně kolem ní tak nevěnovala přílišnou pozornost, čehož nakonec využili Ukrajinci a vylodili v lokalitě tolik sil, že ruské okupanty v některých místech vytlačili. Těm proto nezbývá, než přisunout posily a zásoby – jenomže konvoje jsou cíli, na něž je relativně jednoduché, a hlavně nesmírně účinné, útočit. Video pod článkem ukazuje jeden z ukrajinských útoků na konvoj v obci Hladkivka v okrese Skadovsk.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Ze záběrů a dostupných informací je vidět, že ruská armáda vyslala do oblasti konvoj složený z 11 nákladních automobilů, pravděpodobně šlo o Ural a Kamaz, které tvoří základ její logistiky – všechny byly viditelně naložené vojáky, municí i zásobami. A když jeho velitel neprozřetelně zastavil, neušlo to pozornosti ukrajinského průzkumného dronu. Výsledkem byl útok, na jehož konci byllo dle Defence-Blog zničeno 8 automobilů, zabito 25 vojáků a dalších 20 zraněno; Ukrajinci naopak při útoku z dálky nikoho neztratili.

Útok zasáhl první a poslední vozidlo

Zrušení konvoje v Hladkivce bylo takřka ukázkové – na zastavená vozidla zaútočili Ukrajinci tak, že nejprve zasáhli vůz stojící vpředu, a bezprostředně poté další až úplně vzadu, popsal Forbes. Tím vlastně konvoj uzavřeli a navíc na nich začala explodovat munice, což způsobené škody znásobilo, ačkoliv několika vozům se nakonec ujet podařilo. V panice se také pokoušeli ruští vojáci utíkat po svých, ale mnohým se to nepodařilo.

Houževnatí ukrajinští partyzáni znemožňují Rusům ovládnout oblasti a pomalu je ničí, jednou jich dokonce zemřelo 400 najednou

Jelikož konvoj zastavil, mohla ukrajinská armáda použít zbraně přesně naváděné za pomoci GPS, kdy souřadnice dodal dron. Konkrétně se jednalo o rakety M30 z raketometu M142 HIMARS nebo M270 – poznat to lze z detailu záběru, na němž je vidět mnoho obláčků prachu na cestě v okolí výbuchu. Jde o dopad wolframových kuliček, jichž je v hlavici 182 tisíc, a v okolí výbuchu působí jako obří brokovnice. Raketa přitom dokáže zasáhnout i cíle vzdálenější než 80 km.

A HIMARS strike on a Russian convoy in the occupied Kherson region near the village of Hladkivka. pic.twitter.com/iNsRfbgSfP

— NOELREPORTS 🇪🇺 🇺🇦 (@NOELreports) November 11, 2023

Článek Video: Rusové podcenili nepřítele i přírodu a při jediném útoku přišli o skoro 50 vojáků a 8 vozů. Ukrajinci ale neztratili ani vojáka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci postoupili maximálně 17 km

Nepříliš velký úspěch ofenzivy připouští i ukrajinští představitelé, i když samozřejmě nemluví o debaklu. Portál Economist citoval asi nejotevřenějšího z nich, a sice generála Valerie Zalužného, vrchního velitele ozbrojených sil. Ten přiznává, že se ukrajinské armádě podařilo za 4 měsíce postoupit max. o 17 km, ale upozorňuje na skutečnost, že ruská armáda potřebovala na dobytí území u Bachmutu o velikosti 6×6 kilometrů plných 10 měsíců.

Válka na Ukrajině tak podle Zalužného – ale i mnoha dalších expertů – potřebuje nějaký výrazný technologický posun. Otázkou samozřejmě je, co to bude muset být. Pravděpodobně nepůjde o novou zbraň, ale spíše o celou řadu systémů ve spojení s inovativní taktikou. Ruská i ukrajinská armáda má totiž dnes k dispozici hluboké obranné pásmo s kvalitními zákopy, bunkry a překážkami, před nimiž jsou rozsáhlá minová pole. Vojáci je navíc dokáží zaminovat opakovaně a hlavně rychle i na dálku, a ženisté je pak odstraňují velmi zdlouhavě.

Photos possibly from that failed assault earlier this week south of Mala Tokmachka of what looks like 2 Leopard 2A6 tanks, 2 Bradley M2, a Bergepanzer ARV, a MaxxPro, and 3 Leopard 2R breaching vehicles, and other destroyed/abandoned Ukrainian vehicles.https://t.co/tvU6kurNwu pic.twitter.com/iMc4uW4lGf

— Rob Lee (@RALee85) June 11, 2023

Ukrajinský útok ze začátku léta přitom ukázal, že proti takové linii neuspějí ani moderní západní obrněnci, zejména pak tanky Leopard 2 a Challenger 2. Ale také Rusko se pokouší opakovaně útočit, výsledkem jsou však pouze veliké ztráty vojáků a techniky – jmenovitě jsme na ArmádnímZpravodaji informovali třeba o mohutném útoku na Vuhledar na přelomu října a listopadu 2023, nebo o ukrajinském protiútoku na ruské obrněnce v březnu 2023.

O něco úspěšnější jsou jenom útoky malých pěších jednotek proti jednotlivým zákopům. Znamená to ovšem posílat pěšáky přes miny k opevnění, kde musí svádět boj o každý metr. Ale ani když uspějí, není zdaleka vyhráno, nepřítel se totiž stáhne do nedalekých zákopů (obvykle bývají stovky km od sebe) a situace se opakuje. Postup je pak doslova hlemýždí.

Rusku zatím vojáci nedochází

Obě strany mají ve válce veliké ztráty, i když Rusko pravděpodobně mnohem větší – a to jak na životech, tak na technice. I tak ale portál TheGuardian uvedl, že je ruská armáda dle všeho schopna každý měsíc nabrat do první linie kolem 20 tisíc nových vojáků a toto tempo udržet (za rok to tak znamená bezmála 1/4 milionu jednotek). Ruská veřejnost je totiž k vysokým ztrátám až apatická, v jiných zemích by přitom dávno vedly k masovým protestům a zastavení bojů. Nelze tedy doufat, že by Rusko v dohledné době zlomily právě ztráty.

Na Rusko až překvapivě důmyslná kamufláž: vojáci maskují minomet na bojišti pomocí zavírací okenice, od okolí nejde rozeznat

Rusko je i přes ekonomické a technologické sankce schopné vyrábět relativní dostatek zbraní a munice, aby udrželo válku v chodu, a platí to také o nesmírně důležité dělostřelecké munici, kterou naopak Evropa nedokáže pro Ukrajinu vyprodukovat ani v počtu 1 milionu granátů. Navíc v posledních týdnech uzavřelo dohodu se Severní Koreou, od níž dostává dostává dělostřeleckou a raketovou munici, což mu umožňuje vést silnou obrannou palbu, případně se pokoušet o útoky. Ani v této oblasti nemůže Ukrajina doufat, že by mohla síla Ruska ochabnout.

Specifikem války na Ukrajině je pak využívání dronů. Obě strany doslova v přímém přenosu vidí, co dělá nepřítel, a jakékoli překvapení je tedy takřka nemožné. Drony lze také použít k ničení techniky nebo shazování granátů a malých pum, což je často velmi efektivní a jako první s tím přišli Ukrajinci. Jenomže ani drony nemohou Ukrajině pomoci zvrátit přesilu Ruska ve vzduchu. Letectvo sice nemá v těchto bojích zásadní úlohu, ale může být v některých situacích rozhodující – hlavně při přesném bombardování pozemních cílů z veliké dálky.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska / Creative Commons / CC BY

Samotným Ukrajincům přitom takové možnosti chybí, neboť mají k dispozici pouze starší letouny, které buď nevyletí do potřebné výšky, případně si to nemohou dovolit z důvodu silné ruské protiletadlové obrany. Změnit by to nicméně měla dodávka F-16, o nichž je už teď víceméně jasné, jak je Ukrajina využije. Nejsou sice všemocné a v Rusku mají silné konkurenty v podobě Suchoj Su-57 a Suchoj Su-35, na přímé souboje ale nedojde. Sloužit budou zejména k bombardování ruských pozic, které by mohly letouny efektivně prorazit.

Ukrajinci stále pomalu postupují

Ačkoliv se zdá, že ofenziva Ukrajiny uvázla na mrtvém bodě, přičemž se Rusko začalo u Bachmutu a Avdijivky tvrdě útočit, nelze říci, že by ukrajinská ofenziva zcela ustala. Armáda neustále, byť velmi pomalu, postupuje v oblasti Verbového a Novoprokopivky, a překvapivě úspěšná je v předmostí na východním břehu Dněpru v Chersonské oblasti. To se Ruské federaci nedaří zlikvidovat a ukrajinští vojáci ho naopak rozšiřují.

Velice čerstvá je pak zpráva, že ukrajinská armáda nejspíše pronikla přes řeku Dněpr a vytlačila ruské okupanty 3 až 8 km od jejího břehu, cituje NewsBox mluvčí ukrajinské armády. Navíc utrpěli značné ztráty na životech i technice, i když ani to není výhra. Jestliže jsou informace pravdivé, umožní to sice Ukrajincům snáze postupovat na jih, i tam jsou ale opevněné ruské pozice, a navíc velmi bažinaté prostředí, které je pro těžkou techniku nevhodné.

Vlastní armáda by je dost možná zabila, zajetí ukrajinskou gardou tak zachránilo ruským vojákům život

Ukrajině na začátku roku 2024 nejspíše pomohou dodávky letounů F-16 Fighting Falcon, jak jsem již zmínil, což by mohlo zmenšit ruskou přesilu ve vzduchu, ale určitě potřebuje co nejvíce dělostřelecké munice, stejně jako nějakou technologii k překonávání min, eliminaci dronů, a více přesných střel s dalekým dosahem pro útoky na ruskou logistiku. Ale pokud takovou pomoc nezíská, lze očekávat, že se válka hodně potáhne. Rusko navíc nejspíše doufá, že v roce 2024 vyhraje v USA volby Donald Trump, s nímž by se mohl Putin nějak dohodnout.

Článek Velká ukrajinská protiofenziva nakonec selhala a nepřinesla skoro nic, zlom může ale přijít až začátkem roku 2024 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nehledě na ztráty, útoky jsou stejné

Využití útoku obrněných kolon zkusili Rusové na Ukrajině již mnohokrát, a snad nikdy se jim to nevyplatilo. Na začátku ofenzivy v létě 2023 sice zkusili tu samou taktiku také Ukrajinci, ale nebylo to jiné, takže od ní po vysokých ztrátách nakonec upustili. Jenomže to ruští velitelé jakoby se nepoučili, a ukrajinskou obranou zkouší tvrdošíjně pronikat stále stejně. Např. web agentury Reuters uvedl, že podle představitelů ukrajinské armády se zdá, jakoby ruskému velení nezáleželo na životech vojáků – opakovaně totiž útočí bez ohledu na ztráty.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Portál MilIn pak kupříkladu popisuje opakované snahy ruské armády prorazit linie u silně opevněné Avdijivky v Doněcké oblasti. Velitelé tam do útoku mnohokrát poslali kolony obrněné techniky včetně tanků, obrněných transportérů a bojových vozidel, ale výsledky byly katastrofální, protože z kolon zůstaly jen trosky. Zasloužila se o to minové pole zpomalující pohyb jednotek, ale hlavně útoky dělostřelectva, protitankových řízených zbraní a dronů, zejména sebevražedných. Následkem jsou až stovky zničených vozidel a tisíce ztracených vojáků, a to vše jenom ve zmíněné oblasti, kde patří boje k nejintenzivnějším.

Každý útok odhalí nebeští pozorovatelé

Na papíře vypadá zmíněná taktika dobře, navíc ruská armáda nasazuje před útokem početné dělostřelectvo a raketomety. Ty dokáží ukrajinské pozice poničit, ovšem ne zlikvidovat, a ke všemu už nejsou útoky tak masivní jako v roce 2022, protože ruští vojáci evidentně nemají tolik munice – ano, pořád jí mají relativně dost, ale nikoliv přebytek. I proto Rusko odebírá ze Severní Koreje munici a zbraně, a směňuje je za potraviny a technologie.

„Nikdy nevíme, který výstřel bude poslední. Ne pro ně, ale pro nás.“ Rusko dodává svým vojákům místo munice regulérní šrot

Když potom vyšlou ruští velitelé do útoku obrněnce a vojáky, ukrajinské jednotky o nich hlavně díky průzkumným dronům vědí téměř okamžitě, a ve správnou chvíli na ně spustí palbu. Především jejich děla západního původu mají často delší dosah a jsou přesnější než děla ruská, a mohou se tak snadno držet mimo dostřel ruského dělostřelectva.

Fotky: jak udělat nepříteli radost? Stačí, aby nekompetentní velitel nakupil desítky kusů techniky na 1 místě a nechal je naráz zničit

Ukrajinská armáda přitom přešla na jinou taktiku po nevydařeném útoku již na začátku letní ofenzivy, kdy nenasazuje kolony, ale malé skupiny pěšáků podporované dělostřelectvem. Ty posílá vyčistit minová pole, a pak jeden po druhém ruské zákopy. Tato taktika přináší menší ztráty, ale také doslova hlemýždí postup. Někteří ruští velitelé se snaží o obdobnou taktiku rovněž a začínají se spoléhat na skupiny o 30 až 40 mužích. Jestli to některé armádě přinese úspěch, bude vzhledem vyrovnané síle obou stran jasné asi až za mnoho měsíců.

Článek Smělý útok ruských obrněnců Ukrajinci ultimátně smetli. A není to poprvé, přesto Rusové obětují stovky vozidel pro nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trénink Ukrajinců byl zkrácený

Ukrajinské osádky začaly cvičit na tanky Abrams zhruba koncem května 2023, přičemž trval jejich trénink přes 3 měsíce. Může se to zdát hodně, ale například americká národní garda uvádí, že základní výcvik osádky tohoto tanku trvá 10 týdnů, pokročilý pak dalších 22, což znamená, že ukrajinští tankisté prošli nějakou hodně zkrácenou, avšak intenzivní, formou. Na druhou stranu se jedná o vojáky s nějakými znalostmi tankového boje – i když jezdili se stroji sovětského typu, mnohé základy a zkušenosti i z bojiště pravděpodobně měli.

M1A1 Abrams tanks equipped with anti-mine rollers. Currently in Germany. Soon to be in Ukraine. ✊ pic.twitter.com/Ohh3a848Dd

— Igor Sushko (@igorsushko) July 14, 2023

Nejde ale pouze o osádky, vojáků totiž v Německu trénovalo kolem 200. Vzhledem k tomu, že osádka M1A1 Abrams je 4členná, stačí jich vzhledem ke slíbenému počtu tanků jen 124, ale jistě budou i nějací náhradníci, a další vojáci by měli být mechanici a členové obslužného personálu. Ti se musí naučit řadu novinek, například o plynové turbíně tanku zajišťující mu rychlost až 72 km/h. Mimo to ale obsahuje i mnoho moderních systémů.

M1A1 Abrams má i zařízení proti minám

Lze předpokládat, že budou ukrajinští tankisté zvládat i pokročilé taktiky nasazení. Na sociálních sítích se například objevily fotografie tanků s minovými válci v jejich přední čísti. Strojům by měly umožňovat průjezd minovým polem, což je pro ukrajinskou armádu v současnosti asi největší problém. Až praxe ale ukáže, jak se osvědčí, protože minová pole vytvořená na Ukrajině ruskými vojáky jsou mimořádně hustá.

Americké tanky M1 Abrams nejspíše na Ukrajině způsobí paniku, ruské T-90M Proryv 3 jim 1 vs. 1 mohou čelit jen těžko

Ukrajinští tankisté se museli pochopitelně naučit mnoho nových věcí, tanky M1A1 Abrams mají třeba pozici nabíječe, což ukrajinské (potažmo sovětské) ne, jelikož disponují automatickým nabíjením. Museli si také zvyknout nejen na vyšší rychlost stroje, ale také na jeho vyšší hmotnost, která u verze M1A1 přesahuje 63 tun, zatímco staré sovětské tanky mají zhruba 50 tun. První Abramsy by se mohly teoreticky zapojit do bojů na Ukrajině ještě v září 2023, a následně se naplno projeví, co se osádky stihly naučit.

Éra Stalinových tanků končí a nastává „věk T-90M“; tedy pokud jim osádky 60letých T-55 odsouzené k smrti získají čas

V případě, že byl výcvik opravdu tak intenzivní, že si během něj alespoň částečně osvojily to, co se jiní učí i celé roky, mohou být na bojišti značnou silou. Třeba Rusko o většinu svých zkušených tankistů dávno přišlo (ačkoliv i Ukrajina jich ztratila dost) a ani jeho nejmodernějších tank T-90M Proryv-3 nemusí být v rukách nedostatečně vycvičených vojáků tak schopný. Odolat M1A1 Abrams pro něj navíc bude dosti obtížné, bude totiž čelit i munici z ochuzeného uranu.

Článek První ukrajinské osádky tanků M1A1 Abrams stihly výcvik skoro 3krát rychleji než je běžné, budou asi tím nejlepším na bojišti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mír za území by znamenal obětovat 1/5 země

Scénář výměny území za mír a vstup do NATO je jenom teoretický, a nutno říci, že ukrajinská vláda (a pravděpodobně i většina populace) takovou myšlenku kategoricky odmítá. Znamenalo by to totiž obětování pětiny své země, což je přes 120 000 čtverečních kilometrů. Už taková představa je „bláznivá“, a tím spíše, že se jedná o jednu z nejúrodnějších oblastí Evropy, v níž se rovněž nachází cenné nerostné suroviny a sídlí v ní řada významných podniků. Rusko by to však považovalo za splnění své „speciální vojenské operace“.

iZdroj fotografie: Ministerstvo vnitra Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Ukrajina by přitom postoupením území přišla nejenom o souši, ale také o teritoria v Azovském a Černém moři. Všechna jsou přitom strategicky důležitá, zejména Krym pak pro námořní síly i obchod. Navíc do moře zasahuje i výlučná ekonomická zóna – jak v moři, tak pod okupovanou pevninou jsou velká naleziště zemního plynu. Mnozí analytici spekulují, že by právě plyn mohl být jedním z hlavních důvodů ruské invaze, protože se Ukrajina spolu se západními firmami chystala na jeho těžbu, což by v budoucnu ohrozilo ruský plyn v Evropě.

NATO by ukázalo světu svou slabost

Riziko takové dohody, tedy pokud by na ni tlačily představitelé a členské státy Severoatlantické aliance, by však bylo značné i pro ně. Jiným mezinárodním aktérům by to totiž mohlo naznačit, že NATO prostě není příliš ochotné bojovat, a to ani při flagrantním porušení mezinárodních konvencí a zvyklostí, a že se raději smíří s jejich porušením a pak uzavře nějakou dohodu jenom proto, aby zajistilo mír, ačkoliv je výhodný jen pro agresora.

V reakci na invazi Ruska do Ukrajiny posiluje NATO obranné pozice na východě: Francie rozmístila raketové systémy MAMBA v Rumunsku

V největší zemi světa by to navíc mohli vnímat jako potvrzení její současné politiky prosazované silou, a poté, co by se ruská armáda oklepala ze ztrát na Ukrajině, mohla by se vyzbrojit mnohem lépe a podobný scénář zopakovat proti někomu jinému. Navíc by to mohlo povzbudit Čínu v jejích zájmech o znovuobsazení Tchaj-wanu, protože by si mohla říci, že slib USA ostrov bránit, není tak silný. Co kdo udělá však odhadovat nelze, Amerika chce každopádně vybudovat předsunutou základnu na ostrově Guam, z něhož bude Čína na dostřel.

Pokud by Rusko uspělo na Ukrajině, další na řadě může být Moldavsko. Pod stejnou záminkou podpory separatistického Podněstří

Nejspíše by to také znamenalo ještě větší šikanu sousedních zemí v Jihočínském moři, které si v rozporu s mezinárodním právem téměř celé nárokuje pro sebe, a chová se v něm velmi agresivně. Na druhou stranu je nutné připomenout, že je to právě americká v armáda, v níž mnozí vrcholní představitelé připustili možnost budoucího střetu se zemí draka, na což se mají také připravovat. Není to však jednoduché, čínská ekonomika chrlí podstatně rychleji bojové letouny, námořní plavidla i další vojenské prostředky.

Ztráta východu Ukrajiny = prohra i pro NATO

Ovšem ještě „na skok“ zpátky k Ukrajině, která by nejspíše přišla postoupením tak rozsáhlého území třeba o charkovský závod na výrobu tanků a traktorů, v Doněcku je zase několik sléváren a desítky strojírenských nebo potravinářských závodů. Což je ale vzhledem k již zmíněné úrodné půdě (a oblasti celkově) logické. Ukrajina patří navíc mezi obilnice Evropy, a některé názory tvrdí, že by jenom její produkce uživila až polovinu členských států EU.

Rusko nesmí „mocně prohrát“: jak by vypadalo případné zapojení NATO do války s Ruskem, a jaké by to mělo dopady

Ztráta východních území by tak byla obrovská prohra jak ekonomická, tak vojenská, a to jak pro samotnou Ukrajinu, tak pro Evropu a celé NATO. To je přitom dohromady mnohem silnější než Ruská federace, kterou by konvenčně doslova převálcovalo, ačkoliv jako jednotlivec by proti němu nejspíše neobstál žádný z členských států. Vedle toho jsou hranice Severoatlantické aliance omezené, takže zajišťují mír de facto pouze Evropě, USA a Kanadě, ostatní země poblíž Ruska, byť s jeho politikou nesouhlasí, takto silné spojence nemají.

„Rusko na Ukrajině nedosáhne vojenského vítězství,“ predikoval americký generál Mark Milley

Kdyby se tedy největší země světa v budoucnu rozhodla, že by podnikla invazi do jiného státu (pravděpodobně i za pomoci Čečenska a Běloruska), např. do Kazachstánu nebo Moldavska (to sice po souši leží až za Ukrajinou, ale zároveň u Černého moře, odkud může Rusko provést výsadek), těžko říci, kdo by těmto zemím v potřebném rozsahu pomáhal. Ambice Ruska jsou bohužel evidentně větší, než si někteří připouští, a pokud nebude zastaveno už na Ukrajině, kde musí nakonec utrpět porážku, mohlo by nejspíše rozpoutat i třetí světovou válku.

Článek Kdyby se Ukrajina vzdala svých východních území, nenávratně by to zahanbilo NATO a Rusku i Číně nejspíše dodalo odvahu „povstat“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Díky F-16 bude boj více vyrovnaný

Bojové letouny F-16 patří i přes své stáří bezesporu k těm nejmodernějším na světě (tedy pakliže mají modernizaci), a dokáží zastávat celou řadu úloh. Jako víceúčelové se prosadily v boji proti jiným letadlům, ale unesou i širokou škálu zbraní pro útoky na pozemní nebo hladinové cíle. Ačkoliv bude záležet na tom, jakou verzi Ukrajina dostane, každá dostupná je lepší než to, co má její letectvo k dispozici nyní.

Mnohým ruským letounům tak budou zhruba vyrovnané, případně je převýší; tedy snad jenom s výjimkou několika letounů páté generace. Těch má ale ruské letectvo opravdu pomálu, konkrétně se jedná pouze o 21 kusů Suchoj Su-57, které nejsou špatné, ale v takovém počtu neudrží všechny potencionálně dodané F-16 v šachu, a navíc je může ohrožovat protiletadlová obrana.

Ukrainian pilots will start training on F-16 fighter jets in August 2023

This was announced by Volodymyr Zelenskyy at a meeting with heads of Ukraine’s foreign diplomatic institutions.

„F-16. This month will begin training of our Ukrainian pilots. Now it is worth working 100%… pic.twitter.com/rdmWYMHcVC

— NEXTA (@nexta_tv) August 2, 2023

Spojenci ale dodávky F-16 Fighting Falcon z několika důvodů dlouho odmítali: 1) prvním byla snaha neprovokovat Rusko, ale toto přesvědčení nejspíše se stále trvající válkou a ruskými válečnými zločiny končí; 2) druhou byla náročnost výcviku, a to nejen pilotů, ale i ostatního personálu; 3) a posledním důvodem pak také skutečnost, že F-16 potřebuje kvalitní letištní plochy, kterých je na Ukrajině jenom několik, a jelikož o nich Rusko dobře ví, mohlo by na ne zaútočit a minimálně tak poškodit samotné ranveje.

Zničit F-16 asi Rusko nedokáže

Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že Ukrajina průběžně dostává řadu moderních systémů protivzdušné a protiletadlové ochrany, takže by měla být schopna F-16 dostatečně chránit, i když to nelze dělat 100%. Problém tak bude spíše výcvik, ale i proto budou letadla dodána na Ukrajinu nejspíše až někdy koncem roku 2023 nebo později. Největším argumentem je pak velmi pomalý postup ukrajinské ofenzivy, což několik desítek letounů nezmění, neboť hlavním problémem jsou miny a zákopy; ale mohou v mnoha směrech pomoci.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Rusko totiž používá svá letadla a vrtulníky i k obraně, ale drží je v bezpečí mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany. F-16 ale mohou její dosah prodloužit a Rusy trochu „vytrestat“, případně jejich operace omezit. Americké stroje dokáží také používat různé druhy přesných zbraní i s delším dosahem, pumy nebo střely lze použít třeba k útokům na odolné ruské cíle, mezi něž patří sklady munice, bunkry a další. Pokud se díky nim podaří omezit ruskou logistiku a velení, mohou mít pozemní jednoty větší šanci prorazit, navíc za cenu menších ztrát.

Článek Dodávka F-16 Ukrajině je nezbytná, a i když to nebude „game changer“, může Rusy vytrestat a pomoci k vítězné ofenzivě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Aktivní ochrana T-90M má být kvalitní

Tank T-90M Proryv-3 má oproti přechozí verzi vylepšenou ochranu – disponuje reaktivním pancéřováním typu Relikt, které je účinné nejen proti kumulativním střelám, ale i proti kinetickým penetrátorům. Vedle toho má mít zesílené pancéřování kolem automatického nabíjení, což je jinak citlivá část sovětských a ruských tanků, a rovněž má disponovat systémem aktivní ochrany Arena-M. Otázkou ale je, jaké má schopnosti, protože se ukrajinským silám daří tanky ničit. Stejnou neznámou pak je, kolik T-90M má Rusko k dispozici.

A beautiful shot of a tank column led by a T-90M. pic.twitter.com/UeRn2537xo

— Polash (@Lu3mbFjShR64WSi) June 13, 2023

Za rovnocenné soupeře aktuálně nejlepšího ruského sériově vyráběného tanku lze považovat Leopard 2 z Německa a Challenger 2 z Velké Británie, které už na Ukrajině nějakou dobu jsou. Oba stroje jsou přitom také velmi odolné, mají kompozitní pancíř a lze jim nainstalovat i pancéřování reaktivní. V čem ale budou mít oproti T-90M Proryv 3 jistě výhodu, je rychlost. Ačkoliv má „ruská chlouba“ nový silnější motor, aby zvládl nárůst hmotnosti na téměř 50 tun, jsou oba typy Západních tanků rychlejší i přesto, že je jejich hmotnost vyšší.

Ruský tank má i munici z ochuzeného uranu

V souboji strojů bude záležet hlavně na úrovni výcviku osádky a výzbroji; T-90M Proryv 3 disponuje vylepšeným dělem 2A46M-5 ráže 125 mm, což mu umožňuje používat nejnovější typy ruské protitankové munice – dokonce i ty z ochuzeného uranu navržené tak, aby pronikly tanky Západu. Ve výbavě má také spřažený kulomet PKTM (6P7K) ráže 7,62 mm a protiletadlov kulomet Kord MT (6P49MT) ráže 12,7 mm, ale ty nehrají v tankovém boji roli.

Leopard 2 má naopak dělo nižší ráže, konkrétně 120 mm, ale munice do něj je výkonná a na ruské tanky stačí. Challenger 2 pak disponuje dělem také ráže 120 mm, ale to má na rozdíl od německého i ruského tanku drážkovanou hlaveň, a jeho protitanková munice typu HESH nemusí na T-90M Proryv 3 stačit. Je ale možné, že nebude nasazován jako hlavní palebná síla, tu by mohl plnit spíše Leopard 2, který bude později doplněn americkými tanky M1 Abrams.

Britská pomoc Ukrajině je jednou z největších, vojáci už se učí s tanky Challenger 2; ty umí zničit osádku nepřítele „zevnitř“

Díky drážkované hlavni je ale dělo britského tanku přesnější na velkou vzdálenost, což platí i pro německý tank. Ruský T-90M Proryv zase dokáže naopak odpalovat ze svého děla protitankové řízené střely, a ačkoliv má i vylepšené řízení palby a termovizi, podle dostupných údajů je vybavení Západních tanků v této oblasti lepší. I proto je pro Ukrajinu lepší vést útoky v noci, kdy jednoduše mají technologickou výhodu.

Článek Co je známo o nejlepším sériovém ruském tanku T-90M Proryv-3, který si dokáže poradit i s tanky jako Leopard 2 a Challenger 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jaké ztráty z protiofenzivy jsou známy

Mezi nejvýznamnější ztráty vojenské techniky patří na straně Ukrajiny zničení několika západních tanků, zejména pokud jde o Leopardy 2 (padly jak klasické, tak ženijní verze), nebo nejméně pěti modernizovaných tanků T-64 a osmi obrněných transportérů BTR-4. Poměrně nově jsou však hlášeny i ztráty ženijního pásového vozidla IMR-2 nebo obrněného vyprošťovacího vozidla Bergepanzer. Například britský Challenger-2 ale zatím nepadl ani jediný.

Na straně separatistů podporovaných Ruskem jsou pak ztráty srovnatelné, nebo možná o něco méně bolestivé, jednat se má o minimálně čtyři tanky T-72 a několik kusů dělostřelecké techniky, především o samohybné houfnice 2S1 Gvozdika. Rusko navíc nasadilo v oblasti své nejlepší tanky T-90M a oznámilo, že při odrážení neúspěšných ukrajinských útoků zničilo nejméně 7 tanků Leopard 2, uvádí Reuters, ačkoliv informaci nelze ověřit.

Co reálně mohou Ukrajinci zapojit do velké ofenzivy proti Rusku: vyčerpaní vojáci jsou stále odhodlaní, techniky mají (ne)dostatek

Ztráty jsou ale také na lidských životech. Ukrajinské ministerstvo obrany je ze strategických důvodů nezveřejňuje, zatímco protistrana hlásí denně zhruba 500 až 1 000 „vyřazených“ (v čísle jsou jak mrtví, tak ranění a tedy neschopní dalšího boje). Čísla ale nelze nijak doložit, a jak je u Ruska zvykem (což je zkrátka fakt, žádná zaujatost), rádo výsledky zkresluje, neboť bývá realita mnohdy mnohem horší. Úplnou pravdu se ale nejspíše nedozvíme nikdy.

Ukrajinci už dobyli první území

Pokud jde o územní zisky, ukrajinské síly zaznamenaly významný pokrok, a to zejména v regionu Donbas. Získaly zpět kontrolu nad klíčovými obcemi jižně od města Velyka Novosilka, které byly od roku 2014 pod kontrolou separatistů. Tyto obce mají v konfliktu strategickou roli a jejich dobytí tedy představuje pro ukrajinskou stranu významný úspěch. Byť se to nemusí zdát jako velké vítězství, tak je, neboť ještě donedávna fronta na všech místech stagnovala, podotýká Politico.

Přestože Ukrajina zaznamenala určitý úspěch, její ofenziva je teprve v začátcích. V současnosti se zdá, že zaměřuje své úsilí na jih, resp. směrem k městu Mariupol, které je také důležitým přístavem a v současnosti pod kontrolou separatistů. V nadcházejících týdnech by to mohlo znamenat zvýšení intenzity konfliktu, ale jak bude situace v blízké budoucnosti vypadat, nelze odhadovat.

Když Rusko změní přístup, může vyrábět až 1 000 nových tanků T-90M Proryv za rok. Mohlo by to znamenat zásadní změnu v rozložení sil

Ukrajina navíc prozatím nezapojila vše, aktuálně většina jejích jednotek vyčkává, což platí také o technice. Dosud ve větším nevypustila ani tisíce a tisíce dronů, jimiž by dokázala doslova zahltit nepřátelskou protivzdušnou i protiletadlovou obranu, stejně jako eliminovat mnohá vozidla a celé skupiny vojáků. Možná, že když se podaří Ukrajincům dostatečně postoupit, donutí to konečně protistranu zasednout k jednacímu stolu namísto vojenskému plánování.

Článek Aktuální vývoj ukrajinské ofenzivy: útok přinesl strategická území, ale vyžádal si nemalé ztráty, padly i západní tanky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina postavila a vycvičila nové brigády

Některé zprávy informují, že by Ukrajinci mohli do chystané ofenzivy vrhnout kolem 50 tisíc vojáků. Z velké části se má přitom jednat o jednotky vycvičené ve spojeneckých evropských zemích, a to včetně České republiky. Některé budou vybaveny i Západní technikou, jiné dostanou k ruce ukrajinskou nebo ruskou, neboť se také povedlo napadenému státu velký počet zbraní od útočníka ukořistit. Mediálně nejzajímavější jsou nejspíše Západní tanky Leopard 2 a Challanger 2, americký M1 Abrams by měl dorazit až později.

Vodítko mohou poskytnout třeba i dokumenty uniklé v USA, v nichž jsou o některých jednotkách zmínky, i když je samozřejmě otázkou, nakolik jsou věrohodné. Ukrajina měla podle nich vystavět 9 nových brigád, a by mohly mít k dispozici minimálně 250 tanků a téměř 400 bojových vozidel pěchoty a pásových transportérů. Mezi nimi se má nacházet třeba přes 100 amerických bojových vozidel Bradley, dále německá BVP Marder, neurčité množství britských „Spartanů“ a další. Jelikož dosud nebyly na frontě vidět, Ukrajinci si je dle všeho i s další technikou šetří.

Rusko má stále hodně lidské síly

Útočící armáda už sice ztratila mnoho vojáků i techniky, ale určitě není poražena. Loňská mobilizace jí přinesla kolem 300 tisíc vojáků, ovšem v reálu jich může být i více, a odvody mohou kdykoliv začít znovu (na druhou jsou vážné pochybnosti o jejich výcviku). Ztratila navíc mnoho moderní techniky, třeba tanků T-90, modernizovaných T-80 a T-72, což chtějí Rusové nahradit přestavbou mnoha skladových tanků a výrobou nových T-90. Ztráty dle podle všeho armáda doplňovat nestačí, protože se objevují zprávy o používání opravdu starých tanků T-55.

Rusové také začali budovat linie zákopů a protitankových překážek na nejpravděpodobnějších trasách ukrajinského útoku, což může postup ofenzivních sil značně zpomalit. Použity budou určitě i miny – o jejich účinnosti, pokud jsou umístěny správně – se mohli naopak přesvědčit Rusové, když zkoušeli útočit na Vuhledar. Relativně nedotčené je pak ruské letectvo, to ale roto, že se drží zpátky kvůli silné protiletadlové obraně Ukrajiny. Ta však může při rychlém postupu ofenzivy za jednotkami zaostávat, což by mohla být pro ruské letce příležitost.

Klíčová bude na obou stranách zásoba munice, protože jí musí být dostatek, zvláště pak té dělostřelecké a raketové. Ukrajinci mohou nasadit nějaké nové přesné zbraně dlouhého doletu, jejich dodání slibovala Velká Británie. Ukrajinci je možná šetří k překvapivému útoku na ruské sklady a velitelská centra těsně před ofenzivou. Kanály federace zase varují, že Ukrajinci možná mají připravených k ofenzivě desetitisíce sebevražedných dronů. Rusko se navíc může pokusit rušit systém Starlink; neznámých je před důležitou fází války mnoho.

Článek Co reálně mohou Ukrajinci zapojit do velké ofenzivy proti Rusku: vyčerpaní vojáci jsou stále odhodlaní, techniky mají (ne)dostatek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.