Co je klouzavá puma a proč má vlastní oči

Označení „klouzavá“ může znít neškodně. Ve skutečnosti jde o sofistikovaný naváděcí kit s rozkládacími křídly, který se namontuje na konvenční pumu třídy 1 000 liber, typicky americkou Mk 83 nebo BLU-110 o hmotnosti zhruba 450 kilogramů. Po odhozu z letounu se křídla rozloží a puma klouzá k cíli bez vlastního motoru. Podle produktového listu Rafaelu dosáhne odstupového dosahu až 125 kilometrů s kruhovou pravděpodobnou odchylkou (CEP) pouhé 3 metry.

Klíč k přesnosti je dvoufázové navedení. V mezifázi letí puma podle inerciální navigace (INS) doplněné signálem GPS. V terminální fázi, tedy v posledních kilometrech před dopadem, přebírá řízení elektrooptický hledač s algoritmem rozpoznávání scény. Do zbraně se ještě před startem nahraje obraz cíle, úhel dopadu, azimut a další parametry. Hledač pak porovnává reálný obraz s předlohou a koriguje dráhu. Právě tato schopnost je zásadní: i kdyby GPS signál zcela vypadl, terminální navedení funguje nezávisle.

Proč je odolnost proti rušení GPS tak důležitá

Írán dlouhodobě investuje do schopnosti degradovat satelitní navigaci. Americká námořní správa (MARAD) ve svém aktivním varování pro Perský záliv a Hormuzský průliv z roku 2026 potvrzuje, že v regionu pokračuje významné rušení a podvrhování signálu GNSS spojované s íránským prostředím. Civilní lodě i letadla se s tím potýkají denně.

Pro konvenční munici typu JDAM-ER, která stojí primárně na kombinaci GNSS a INS, představuje takové prostředí reálný problém. Podle přehledové studie alianční organizace JAPCC dosahuje JDAM-ER dosahu kolem 70 a více kilometrů, ale její přesnost se při degradaci GPS výrazně zhoršuje. Ruský ekvivalent, modul UMPK montovaný na pumy řady FAB, trpí stejnou slabinou: dosah 50 až 70 kilometrů podle profilu odhozu, navedení závislé na GNSS/INS, a proto zranitelné elektronickým bojem. Právě na ukrajinském bojišti se ukazuje, jak účinné může být rušení proti těmto levným klouzavým pumám.

SPICE 1000 tuto slabinu obchází. Rafael zbraň výslovně nabízí pro prostředí bez dostupného GPS. Terminální elektrooptický hledač s porovnáním scény je pojistka, která z pumy dělá něco víc než jen chytrou bombu, dělá z ní autonomního navigátora posledních kritických vteřin letu.

F-35I Adir: izraelský stealth s vlastním mozkem

Izraelská varianta F-35 nese označení Adir a od standardního amerického Lightning II se liší v několika vrstvách. Podle magazínu Air & Space Forces a zprávy americké Kongresové výzkumné služby (CRS) Izrael na F-35I vrství vlastní systémy velení a řízení (C4I), elektronického boje a zbraňových rozhraní. Nemodifikuje přitom americký zdrojový kód, k němu nemá přístup. Místo toho využívá otevřenou architekturu a přidává izraelský softwarový overlay, který vyvíjí mimo jiné Israel Aerospace Industries.

Integrace nové zbraně na F-35 není záležitost jednoho odpoledne. Vyžaduje certifikaci bezpečného odhozu, softwarovou kompatibilitu, testovací lety a schválení v rámci americko-izraelského režimu vojenského prodeje (FMS). Právě proto trvá roky, než se izraelská munice na F-35I skutečně dostane.

Důležitý kontext přidává zpráva amerického Úřadu pro vládní odpovědnost (GAO): hardware a software standardu TR-3, nutný pro řadu schopností plánovaného upgradu Block 4, nabraly přibližně tříleté zpoždění. Zredukovaný Block 4 má být hotov nejdříve v roce 2031, přičemž první bojeschopné letouny s TR-3 umožňující část nových schopností mají přicházet od roku 2026. Integrace SPICE 1000 na F-35I do tohoto širšího kontextu zapadá, byť přesný termín operační způsobilosti konkrétně pro tuto zbraň nebyl veřejně potvrzen.

Stealth, nebo palebná síla? Otázka závěsníků

Tady narážíme na nejdůležitější otevřenou otázku. Stíhačka F-35 má dvě základní konfigurace nesení munice:

• Vnitřní pumovnice – zachovává plný stealth profil, ale pojme omezený počet a velikost zbraní.
• Vnější závěsníky – rozšiřují palebnou kapacitu, ale výrazně zvyšují radarovou signaturu letounu.

Lockheed Martin například potvrdil, že integrace střel AGM-158 JASSM a LRASM na F-35 probíhá právě pro externí nesení. Sekundární zdroje jako The War Zone dlouhodobě popisují, že Izrael usiluje o interně nesené domácí zbraně, které by stealth profil nenarušily.

Jenže z veřejně dostupných podkladů zatím nelze potvrdit, zda konkrétně SPICE 1000 na F-35I byla certifikována pro vnitřní pumovnici, vnější závěsníky, nebo obě konfigurace. Puma třídy 1 000 liber má rozměry, které interní nesení komplikují; vnitřní prostor F-35 je dimenzován primárně pro menší munici typu GBU-39 SDB nebo dvojici pum třídy 1 000 liber v těsném uložení. S rozkládacími křídly naváděcího kitu SPICE se rozměrový obrys mění.

Pokud by SPICE 1000 létala výhradně na vnějších závěsnících, F-35I by při jejím nesení ztratil podstatnou část své stealth výhody. Letoun by stále nabízel pokročilé senzory, datovou fúzi a elektronický boj, ale jeho radarová stopa by se přiblížila konvenčním stíhačkám. Podle nás je právě toto detail, který rozhoduje o tom, zda kombinace F-35I a SPICE 1000 představuje skutečný průlom, nebo „jen“ rozšíření arzenálu.

Proti čemu dává SPICE 1000 na F-35I smysl

Zpráva CRS výslovně popisuje izraelskou dělbu práce pro případný dlouhý úder proti Íránu: stealth F-35 mají ničit protivzdušnou obranu a otevírat koridory, zatímco F-15 s těžším nákladem míří na tvrdé cíle. SPICE 1000 do tohoto scénáře zapadá přesně; je ideální proti radarům, odpalovacím zařízením PVO, velitelským stanovištím, letištní infrastruktuře, skladům munice a nadzemním prvkům citlivých areálů.

Proti hluboko zapuštěným podzemním jaderným objektům má puma třídy 1 000 liber své limity. Na nejtvrdší bunkry jsou určeny těžší penetrační pumy nesené právě na F-15. SPICE 1000 na F-35I ale může vyřadit obranu, která tyto bunkry chrání, a tím otevřít cestu těžším strojům.

Íránská obrana přitom není bezmocná. Samotné rušení GPS proti SPICE nestačí, ale vrstvená obrana (odhalení nosiče před odhozem, tlak PVO na odpalovou zónu, maskování a disperze cílů, tvrdé úkryty) dokáže účinnost útoku snížit. Rovnováha sil se posouvá ve prospěch Izraele v jedné konkrétní disciplíně: v přesném potlačení protivzdušné obrany za podmínek elektronického boje. Strategický zlom to samo o sobě neznamená, ale v první vlně úderu může rozhodnout o tom, zda se otevře okno pro vše, co následuje.

Článek Izrael vyzbrojil F-35 klouzavými bombami SPICE 1000. Trefí cíl na 120 km s přesností 3 metry, i když Írán ruší GPS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Severní Korea okopírovala

Severokorejské drony řady Kumsong, jejichž pojmenování se poprvé objevilo při testech v září 2025, sdílejí s Haropem především viditelný koncept: barážující munice schopná dlouhého vyčkávání nad cílovým prostorem, elektrooptického navedení a útoku z různých směrů. Analytici z 38 North upozorňují, že KLDR umí věrně napodobit vnější tvar a aerodynamické uspořádání cizích platforem, dělá to u bezpilotních prostředků už roky. Jenže vnějšek je ta snadnější část.

To, co rozhoduje o skutečné bojové hodnotě, se skrývá uvnitř: kvalita senzorů, odolnost datalinku proti rušení, software pro rozpoznávání cílů, spolehlivost výroby. A právě tady veřejná data chybí. Fotografie z oficiálních severokorejských médií bývají cenzurované, klíčové části zakryté. Mluvit o rovnocenné kopii Haropu by bylo předčasné. Mluvit o napodobení jeho konceptu je naopak zcela na místě.

Proč i nedokonalá kopie děsí generály

Skutečná hrozba neleží v tom, zda je kopie dokonalá. Leží v tom, zda je dost levná, dost početná a dost dobrá na to, aby nutila protivníka pálit drahé interceptory. Jeden zachycený dron za pár tisíc dolarů, proti němuž letí raketa za statisíce, to je asymetrie, která láme rozpočty i nervy.

NATO si to uvědomuje. Alianční politika integrované protivzdušné a protiraketové obrany z února 2025 výslovně počítá s tím, že malé bezpilotní prostředky a salvové útoky představují novou kategorii hrozby. Experimentální program LCI-X propojuje národní systémy, komerční technologie, elektronický boj a senzory do vrstvené obrany. Samotný fakt, že se tím nejsilnější vojenská aliance světa intenzivně zabývá, ukazuje, jak vážně podobné zbraně bere.

Pro srovnání: americký Switchblade 600 má dolet přes 60 kilometrů, vytrvalost kolem 40 minut a protitankovou hlavici. Izraelský HERO 120 vydrží ve vzduchu 75 minut s hlavicí o hmotnosti 2,5 kilogramu. Harop je v jiné lize, devítihodinová výdrž z něj dělá lovce, který může trpělivě kroužit a čekat na ten správný okamžik. Pokud severokorejská verze dosáhne byť jen zlomku této vytrvalosti, pořád jde o zbraň, která dokáže zaměstnat protivzdušnou obranu.

Kde se vzalo know-how

Přímý důkaz o tom, že by Izrael přišel o konstrukční dokumentaci Haropu, veřejně neexistuje. Severokorejská cesta k napodobení je pravděpodobně kombinací několika zdrojů. Pchjongjang má dlouholetou praxi v reverzním inženýrství, stačí se podívat na jeho starší napodobeniny, které 38 North zdokumentoval už v roce 2023. Základní aerodynamické uspořádání a provozní logiku lze odvodit z veřejně dostupných materiálů a fotografií.

Nově ale přibyl zásadní akcelerátor: Rusko. Podle zprávy Multilaterálního monitorovacího týmu při OSN zahrnuje severokorejsko-ruská vojenská spolupráce nejen masivní dodávky munice, ale i transfer protivzdušných systémů třídy Pancir, prostředků elektronického boje a, což je klíčové, výcvik severokorejských vojáků v operacích s bezpilotními prostředky. Rusko přináší to, co žádné reverzní inženýrství nedodá: provozní zkušenosti z více než čtyřleté války na Ukrajině, kde se drony staly rozhodujícím faktorem.

Co znamená „masová produkce“, a co ne

Třídenní inspekce zbrojních podniků, kterou Kim Čong-un absolvoval ve dnech 16. až 18. září 2026, přinesla v oficiálním přepisu agentury KCNA důraz na rozšiřování výrobních kapacit, modernizaci procesů a zvyšování úrovně umělé inteligence u útočných i obranných systémů. Analytici CSIS potvrzují rozšiřování dronové infrastruktury u letecké základny Panghjon a pokračující výstavbu, která naznačuje přechod od prototypů k sériové logice.

Přesná čísla ale veřejně neexistují. Pro kontext: evropská MBDA u svého programu saturačních jednorázových efektorů DELUGE otevřeně mluví o kapacitě až tisíc kusů měsíčně. Tak vypadá transparentně přiznaná masová výroba. Severní Korea takovou metriku neuvádí a pravděpodobně ani uvádět nebude. Co ale víme jistě: směr je nastaven a infrastruktura roste.

Co to znamená pro region i pro nás

Pro Jižní Koreu a Japonsko je severokorejský dronový program přímá hrozba. Levné a početné barážující munice mohou v prvních hodinách krize zatížit protivzdušnou obranu, ničit radary, logistické uzly a velitelská stanoviště, aniž by Pchjongjang musel sahat po balistických střelách. V kombinaci s ruským know-how a důrazem na umělou inteligenci jde o trend, který tlačí celý region k dalším investicím do vrstvené obrany.

Pro Českou republiku je riziko nepřímé, ale reálné. Severokorejsko-ruská vojenská osa už funguje ve velkém a bariéra k dalšímu přenosu techniky je nižší než kdykoliv dřív. Tvrdý důkaz o dodání haropovských klonů na ukrajinské bojiště zatím chybí. Ale kanál, kterým by mohly proudit, je otevřený a aktivní.

Kopie nemusí být dokonalá, aby byla nebezpečná. Stačí, když jich je dost a když každá z nich nutí protivníka rozhodovat se, jestli na ni vypálit raketu za miliony, nebo riskovat, že proklouzne.

Článek Severní Korea okopírovala izraelský Harop a chrlí jeho klony v masové produkci. Této zbraně se bojí i nejlepší armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně SPICE 1000 umí a proč je to důležité

SPICE 1000 není střela s vlastním pohonem. Jde o naváděcí a křídelní kit, který se nasadí na konvenční pumu třídy 454 kg (1 000 liber) a promění ji v autonomní klouzavou munici s přesným navedením. Podle oficiálního produktového listu Rafaelu dosahuje dolet v režimu stand-off 125 km, kruhová pravděpodobná odchylka činí pouhé 3 metry a zbraň lze nasadit ve dne i v noci, za zhoršené viditelnosti.

Klíčová je terminální fáze letu. Před startem se do zbraně nahraje obrazová reference cíle. Ve střední fázi letí SPICE po vlastní navigační trajektorii, ale v závěrečném úseku přebírá řízení elektrooptický hledač s technologií porovnávání scény: srovnává aktuální obraz krajiny s uloženou referencí. Jakmile dojde ke shodě, zbraň autonomně dovede zásah do předem určeného azimutu a úhlu dopadu.

Právě tady vstupuje do hry formulace „rušení GPS jim může být ukradené“. Rafael výslovně uvádí, že SPICE 1000 je „nezávislá na dostupnosti GPS“ a „necitlivá na rušení GPS“. Neznamená to, že je zbraň magicky nezranitelná vůči jakémukoli elektronickému boji. Znamená to, že ztráta nebo degradace satelitního signálu nezničí přesnost útoku, protože finální navedení zajišťuje elektrooptický senzor, nikoli GPS. V éře, kdy rušení satelitní navigace patří k základní výbavě moderních armád, je to schopnost, která má reálnou operační hodnotu.

Proč právě Izrael, a nikdo jiný

Rodina SPICE sama o sobě není světovou novinkou. Rafael ji exportuje do více zemí, verze SPICE 1000 slouží u izraelského letectva od roku 2017. Skutečná výjimečnost leží jinde: v tom, že Izrael dokáže vlastní zbraň certifikovat a integrovat na platformu F-35.

Kongresová výzkumná služba USA (CRS) popisuje zvláštní izraelské postavení poměrně otevřeně. Izrael není plným partnerem vývojového programu F-35 a nemůže sám měnit zdrojový kód letounu, ten zůstává pod kontrolou USA a Lockheed Martinu. Současně ale získal rozsáhlý přístup k vývoji a možnost přizpůsobit letoun izraelskými systémy velení, řízení, komunikace a zpravodajství, pokud samotné kódování provádí americká strana.

Praktickým důkazem této dohody je americký vládní kontrakt z února 2018 v hodnotě téměř 148 milionů dolarů (zhruba 3,5 miliardy Kč), který výslovně financoval „certifikaci zbraní unikátních pro Izrael, modifikační kity a analýzu elektronického boje“ pro F-35. Žádný jiný exportní zákazník F-35 nemá v dohledaných veřejných zdrojích obdobný smluvní rámec. Ostatní provozovatelé, včetně České republiky, která má od ledna 2024 uzavřenou mezivládní smlouvu na 24 letounů F-35A, jedou po standardní americké certifikační lince. Cesta k národní integraci vlastních zbraní by pro ně znamenala dlouhý proces schvalování, testů a exportních povolení.

Jak si SPICE 1000 stojí vedle konkurence

Srovnání s nejbližšími západními ekvivalenty ukazuje, proč izraelská munice vyčnívá:

Americká JDAM-ER je koncepčně jiný produkt, levný křídelní kit rozšiřující dosah klasické JDAM, bez veřejně prezentovaného autonomního elektrooptického navedení. Francouzský Hammer se SPICE blíží víc, zejména v infračervené variantě a deklarované odolnosti vůči prostředí bez GNSS, ale nedosahuje stejného klouzavého doletu. V této trojici je SPICE 1000 nejsilněji stavěná na kombinaci dlouhého dosahu a plné elektrooptické autonomie v terminální fázi.

Za zmínku stojí i vnitřní srovnání rodiny SPICE. Lehčí SPICE 250 (125 kg) nabízí dolet 100 km a možnost nést čtyři kusy na jednom Smart Quad Racku, těžší SPICE 2000 pro pumu třídy 907 kg (2 000 liber) má naopak kratší dolet pouhých 60 km. Tisícová varianta představuje kompromis mezi destruktivní silou, dosahem a rozměry vhodnými pro vnitřní šachty stealth letounu.

O srovnatelně detailních ruských nebo čínských ekvivalentech s veřejně dokumentovanou elektrooptickou terminální schopností nezávislou na GPS se nám v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat dostatek informací. To neznamená, že takové systémy neexistují, znamená to, že SPICE patří mezi veřejně nejlépe zdokumentované zbraně svého typu na světě.

Součást většího plánu

Integrace SPICE 1000 do Adiru neběží izolovaně. V květnu 2026 podepsalo izraelské ministerstvo obrany kontrakt s Elbit Systems na prodloužení doletu F-35I pomocí externích nádrží. Ve stejném měsíci schválil ministerský výbor nákup dalších letounů F-35 i F-15IA, přičemž celý balík výslovně zasadil do přípravy na „náročnou bezpečnostní dekádu“. A vyhodnocení operace Rising Lion z léta 2025 potvrdilo důraz na přesné údery na velkou vzdálenost v prostředí nepřátelského elektronického boje.

Logika je zřejmá. Delší dolet letounu plus munice v režimu stand-off se 125km dosahem plus navedení nezávislé na GPS: to dohromady vytváří schopnost zasáhnout vzdálené cíle hluboko v nepřátelském území, aniž by nosič musel pronikat hustou protivzdušnou obranou. Pro zemi, která čelí hrozbám od Íránu přes Hizballáh až po šíitské milice v Iráku a Jemenu, je to existenční investice, ne technologická hračka.

Co to znamená pro ostatní, včetně Česka

Rafael podle serveru The War Zone naznačil, že SPICE 1000 by se později mohla otevřít i dalším operátorům F-35. Pokud by se tak stalo, aliance NATO by získala další přesnou munici v režimu stand-off odolnou vůči rušení satelitní navigace, tedy přesně ten typ schopnosti, který válka na Ukrajině trvající už více než čtyři roky ukázala jako kritický.

Česká republika, která své F-35A očekává v horizontu příštích let a plánuje je provozovat až do roku 2069, by teoreticky mohla být jedním z budoucích zájemců. Realisticky ale platí, že Praha je standardní zákazník amerického programu Foreign Military Sales, nikoli držitel izraelského typu privilegovaného přístupu. Jakákoli národní integrace zbraní by vedla přes zdlouhavý americko-programový proces.

Izraelská výhoda tak nespočívá jen v jedné chytré pumě. Spočívá v desetiletích budované pozici, která jedinému zahraničnímu zákazníkovi umožňuje dělat s F-35 věci, o kterých si ostatní mohou zatím jen číst v kontraktových přehledech Pentagonu.

Článek Izraelské F-35 dostanou zbraň, kterou nikdo jiný nemá. SPICE 1000 doletí 125 km a rušení GPS jim může být ukradené se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Su-22 a proč jeho vzlet tolik znamená

Suchoj Su-22 není moderní stroj. Je to sovětský stíhací bombardér s měnitelnou geometrií křídla, navržený primárně pro útoky na pozemní cíle. Vznikl v sedmdesátých letech, Asadův režim jich provozoval desítky. Dnešní význam nespočívá v technologické převaze, ta neexistuje. Spočívá v signálu.

Nová syrská vláda Ahmada al-Šary, která vznikla 30. března 2025, od začátku deklarovala obnovu „právoplatné armády“. V září 2025 syrské ministerstvo obrany zveřejnilo propagační video ze základny Šajrát, na kterém Su-22 a lehčí cvičné L-39 létaly před kamerami. Šlo o demonstraci, o PR moment. Jenže v červenci 2026 absolvovalo leteckou akademii přes tisíc kadetů, a to už je jiná kategorie. To je personální základ pro skutečné letectvo.

Když se pak Su-22 objevil nad Abú al-Duhúrem, nebyl to jen další symbolický přelet. Byl to důkaz fungujícího řetězce: opravený stroj, palivo, technici, pilot, zabezpečená základna, použitelná dráha. Právě ten řetězec Izrael přerušil.

Proč zrovna Abú al-Duhúr

Základna leží na strategickém rozhraní mezi Idlibem, Hamou a Aleppem. Kontroluje plochý terén a klíčové dopravní osy severní Sýrie. Podle starších analýz Carnegie Endowment patřila vždy mezi nejdůležitější severosyrské letecké body, a právě proto ji po pádu Asada rehabilitovalo Turecko.

A tady se příběh komplikuje. Útok totiž nebyl jen vzkazem Damašku. Byl i signálem Ankaře, která do obnovy syrské infrastruktury investuje a jejíž napětí s Izraelem kvůli Sýrii od konce roku 2024 roste. Izrael jedním úderem řekl oběma: severosyrské letectvo má u nás nulovou toleranci.

Formulace „srovnal základnu se zemí“ odpovídá tomu, co útok prakticky způsobil: vyřadil klíčovou funkci základny. Osm zásahů do přistávací dráhy znamená, že z ní v dohledné době nic nevzlétne. Kompletní fyzické zničení všech budov doloženo není, ale pro letecký provoz je rozbitá dráha stejně fatální jako zbořený hangár.

Izraelská preventivní logika a její limity

Izrael po pádu Asada otevřeně ničil strategické zbraně, aby nepadly do rukou nástupců režimu. IDF v prosinci 2024 popsaly více než 350 leteckých úderů během 48 hodin a tvrdily, že zlikvidovaly přes 90 % identifikovaných prostředků protivzdušné obrany. Tehdejší logika dávala určitý smysl: chaotický přechod moci, nejasní aktéři, riziko proliferace.

Jenže v srpnu 2026 je situace jiná. Vláda al-Šary je mezinárodně komunikující subjekt. Od ledna 2026 funguje americky zprostředkovaný deeskalační mechanismus mezi Izraelem a Sýrií. Syrský ministr zahraničí Asaad al-Šibání útok označil za „izraelskou agresi“ a porušení suverenity. Americký vyslanec Tom Barrack ho nazval „zbytečnou eskalací“ a připomněl, že Damašek opakovaně signalizoval zájem o mír.

Oficiální izraelské právní zdůvodnění konkrétně tohoto úderu v otevřených zdrojích chybí. Izrael mlčí. Ale jeho činy mluví jasně: i omezenou obnovu syrského letectva čte jako hrozbu, kterou chce potlačit v zárodku. Podle nás jde o preventivní doktrínu dovedenou do extrému: Izrael neútočí na hotovou hrozbu, ale na samotnou možnost, že by jednou mohla vzniknout.

Co to znamená pro Sýrii a region

Sýrie se dnes bránit nemůže. Asymetrie je drtivá. Žádné syrské protiakce hlášeny nebyly, jen diplomatické odsouzení. Ale to neznamená, že útok obnovu letectva definitivně zastaví. Šajrát funguje dál, kadeti jsou vycvičeni, opravené stroje existují i jinde. Zásah Abú al-Duhúru obnovu zdrží a prodraží. Nezabije ji.

Pro civilisty v Idlibu je špatná už samotná návratnost leteckého násilí do oblasti. UNHCR eviduje od prosince 2024 přes 1,6 milionu návratů uprchlíků a 1,9 milionu návratů vnitřně vysídlených. Každá nová eskalace v severozápadní Sýrii tento křehký proces brzdí. Evropská agentura pro azyl v červenci 2026 konstatovala, že bezpečnostní, ekonomické i humanitární výzvy v Sýrii přetrvávají, a izraelské bomby na idlibskou přistávací dráhu tomu rozhodně nepomáhají.

Víc než jedna rozbitá dráha

Abú al-Duhúr není jen díra v betonu. Je to test. Test toho, zda nová Sýrie smí budovat vlastní vojenské letectvo, nebo zda i pár opravených Su-22 a tisícovka čerstvých kadetů překračují práh, za kterým Izrael automaticky sahá po zbraních.

Odpověď z úterního rána je jednoznačná. Osm kráterů v přistávací dráze říká, že práh je velmi, velmi nízko.

Článek Sýrie poprvé od pádu Asada vzlétla se Suchoji Su-22. Izrael okamžitě zaútočil a srovnal základnu se zemí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Koho Izrael v Libanonu likviduje, a proč

Označení „teroristé“ v izraelském slovníku nemíří na všechny Libanonce. Cílem jsou konkrétní ozbrojené struktury Hizballáhu, především jednotka Radwan. IDF ji popisuje jako útočnou složku určenou k přeshraničním operacím proti severu Izraele, její velitele, velitelská centra, odpalovací rampy a sklady zbraní. Kampaň běží nejméně od jara 2026 a zahrnuje téměř denní údery. Březnové aktualizace izraelské armády zmiňovaly ničení velitelské infrastruktury, likvidace velitelů středního stupně a zásahy skladů.

Nejde tedy o izolovanou akci. Ansár je další bod na dlouhé časové ose, která nezačala ani neskončila jedním náletem. Americké ministerstvo financí v červnu 2026 znovu označilo Hizballáh za teroristickou organizaci a přímo spojilo jeho vliv s blokováním míru v Libanonu. V českém a evropském kontextu je na teroristickém seznamu EU vojenské křídlo Hizballáhu, jak potvrzuje i český vnitrostátní sankční seznam.

Co přesně znamená „mír“ v izraelském podání

Když Izrael mluví o míru pro region, nemá na mysli abstraktní pojem. Společné prohlášení USA, Libanonu a Izraele z 3. června 2026 stanovilo konkrétní architekturu:

• Úplné zastavení palby ze strany Hizballáhu.
• Odsun všech jeho operativců z prostoru jižně od řeky Lítání.
• Zřízení pilotních zón pod výlučnou kontrolou libanonské armády.
• Postup k širší bezpečnostní dohodě a nakonec k ukončení stavu nepřátelství.

Rámcová dohoda podepsaná 26. června 2026 tyto body formalizovala. Francie ji přivítala jako krok k obnově libanonské suverenity a monopolu státu na zbraně. Libanonský prezident Joseph Aún v rozhovoru pro CNN tlačil na pakt o neútočení a pokračování jednání. Sedm kol přímých rozhovorů proběhlo, poslední začátkem srpna v Římě.

Jenže právě po Římu se proces zadrhl. Podle Le Monde se delegace nesejdou dřív než v září. A do tohoto patu přišel sobotní nálet.

Křehké příměří, které nikdy nebylo úplné

Slovo „příměří“ v kontextu jižního Libanonu vyžaduje uvozovky. UNIFIL v červnovém briefingu konstatoval dvě věci současně: intenzita násilí oproti předchozím měsícům klesla, ale denní porušování rezoluce 1701 pokračuje. Jakákoli izraelská vojenská přítomnost severně od Modré linie je z pohledu OSN porušením této rezoluce. Světová zdravotnická organizace ve své situační zprávě z května 2026 evidovala 603 mrtvých jen za období od 17. dubna do 22. května, tedy pod předchozím rámcem zastavení palby.

Příměří zkrátka neznamená ticho. Znamená nižší hluk. A sobotní Ansár byl náhlý výbuch uprostřed tohoto relativního klidu.

Libanonský premiér odsoudil úder jako útok na civilisty. Hizballáh odmítá odzbrojení i přímé rozhovory. Na druhé straně milion vnitřně vysídlených Libanonců podle UNHCR stále čeká na návrat domů a dalších 1,12 milionu syrských uprchlíků činí zemi jednou z nejkřehčích na Blízkém východě.

Co to znamená pro Česko

Praha se k sobotnímu náletu samostatně nevyjádřila, ale její dlouhodobá linie je jasná. Česko patří k nejsilnějším spojencům Izraele v EU, na červnové obchodní konferenci v Praze to potvrdilo i odmítáním dalších evropských sankcí vůči Izraeli. Zároveň ale české ministerstvo zahraničí varuje před cestami do Libanonu, vyzývá české občany k odjezdu ze země a doporučuje cesty do Izraele jen ve zcela nezbytných případech. Registrace v systému DROZD je pro cestovatele do obou zemí nutností.

Nepřímý dopad na Evropu je hlavně humanitární. Další velká eskalace by zvýšila tlak na okolní státy (Jordánsko, Turecko, Kypr) a v důsledku i na migrační trasy směřující do EU. Pro Česko to není bezprostřední hrozba, ale ani vzdálená abstrakce.

Měřítko úspěchu není počet zabitých velitelů

Izrael má rámec, pilotní zóny a přímá jednání. Nemá ale klíčový výsledek, plné odzbrojení Hizballáhu ani stabilní zastavení útoků. Podle nás se skutečný „mír, jaký si region zaslouží“, bude měřit jinak než počtem zlikvidovaných velitelů: rozšířením pilotních zón, poklesem útoků na obou stranách Modré linie a reálným návratem statisíců vysídlených civilistů do svých domovů. Dokud se tohle neděje, zůstává mír spíš projektem než realitou, byť projektem, o který stojí za to usilovat.

Zářijové kolo jednání ukáže, jestli sobotní nálet proces pohřbil, nebo jestli ho obě strany dokážou oddělit od vyjednávacího stolu. Milion lidí bez domova čeká na odpověď.

Článek Izrael pokračuje v likvidaci teroristů v Libanonu. Chce konečně nastolit mír, jaký si celý region zaslouží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rychlost jako zbraň, ne jako luxus

Koncept CombatGuardu stojí na jednoduché premise: nejlepší ochrana je ta, kterou nepřítel nestihne použít. Nízká hmotnost a vysoká rychlost umožňují dojet na místo dřív, vyhnout se přepadu a v případě kontaktu rychle změnit pozici. Právě v tomhle parametru (rychlosti přesunu, silniční i terénní mobilitě a logistické lehkosti) dokáže CombatGuard fakticky překonat i pásová vozidla. Zvládá stoupání 70 %, brodí se do hloubky 1,5 metru a díky hmotnosti ho přepraví i lehčí letoun.

Důležitý je ale kontext: pásová BVP jako CV90 nebo ruský BMP-3 zůstávají silnější v měkkém podloží, v těžkém boji i v nosnosti výzbroje. CombatGuard je nepředčí ve všem, předčí je tam, kde rozhoduje tempo.

Co znamená „střely ho jen tak nezničí“

Základ ochrany tvoří monokoková pancéřová kapsle. Na rozdíl od klasické konstrukce s rámem a přídavným pancířem je tu samotná karoserie nosnou strukturou, což šetří hmotnost a drží nízkou siluetu. Aktuální produktový list Elbit Systems uvádí balistickou ochranu podle standardu STANAG 4569 Level 3 pro korbu a Level 3a pro spodek. Prakticky to znamená odolnost proti průbojné munici ručních zbraní ráže 7,62 mm a proti výbuchu min a improvizovaných náloží pod koly i pod podlahou.

Volitelně lze přidat systém Bright Arrow od GD-OTS/IMI, který kombinuje tři vrstvy: elektronické rušení (soft-kill), fyzickou interceptaci přilétající střely (hard-kill) a dálkově ovládanou zbraňovou stanici s kulometem ráže 5,56 nebo 7,62 mm. Výrobce ho deklaruje proti RPG a řízeným protitankovým střelám.

Ale pozor, „jen tak nezničí“ má jasné hranice. Bright Arrow není všesměrový štít. Americké vojenské manuály popisující principy aktivních ochranných systémů výslovně zmiňují směrová omezení pokrytí, zranitelnost senzorů a možnost útoku do slabších sektorů. Proti tankovým kinetickým střelám, dělostřeleckým zásahům, vícečetným salvám nebo moderní top-attack munici typu Javelin tento systém ochranu neposkytuje. Ochrana CombatGuardu je tedy velmi solidní ve své kategorii lehkých 4×4 obrněnců, ne absolutní.

Od veletržního exponátu k realističtější konfiguraci

Zajímavý příběh se skrývá v číslech, která se mezi premiérou a dneškem změnila. Dobové materiály z éry turkmenských testů v dubnu 2016 uváděly hmotnost kolem 8 tun, motor o výkonu 300 koní a maximální rychlost 150 km/h na silnici. Aktuální brožura Elbitu už pracuje s pohotovostní hmotností 11,3 tuny, silnějším 6,7litrovým dieselem o výkonu 365 koní a maximální rychlostí 120 km/h.

Tři tuny navíc a o 30 km/h méně. Co se stalo? Podle všeho přibyla realističtější úroveň pancéřování a vybavení. Premiérová konfigurace působila jako výstavní kus, maximálně odlehčená, maximálně rychlá. Dnešní verze vypadá jako vozidlo, které někdo skutečně chce nasadit do operace, kde se střílí. A to je v obranném průmyslu běžný vývoj: první čísla lákají zákazníky, finální produkt chrání vojáky.

Kdo ho koupil a jak si stojí vedle konkurence

Ve veřejně dohledatelných zdrojích je jako jediný potvrzený zahraniční zákazník uváděn Turkmenistán, který vozidlo testoval v roce 2016 a podle Army Recognition byl v říjnu 2017 označen za prvního zahraničního odběratele. Širší exportní úspěch se doložit nepodařilo, což řadí CombatGuard spíše mezi nišové produkty než mezi masově rozšířené platformy.

V porovnání s přímými konkurenty vyniká specifickým zaměřením:

• Oshkosh JLTV (USA) – americký taktický nástupce Humvee klade větší důraz na vyváženost ochrany, elektronických systémů a terénní mobility; je těžší a univerzálnější.
• BMC Kirpi 4×4 (Turecko) – klasický MRAP s V-dnem, maximální hmotností téměř 20 tun, kapacitou 13 míst a rychlostí 105 km/h. Úplně jiná filozofie: maximální pasivní ochrana za cenu hmotnosti.
• Iveco LMV (Itálie/ČR) – lehký obrněnec o hmotnosti kolem 8 tun, který česká armáda aktuálně rozšiřuje o dalších 24 kusů v konfiguraci CZ5 za zhruba 538 milionů korun. Nejbližší kategorie, podobná logika lehkého chráněného 4×4.

Česká armáda v lehké kategorii sází na unifikaci kolem platformy Iveco LMV, pro speciální síly pořizuje Supacat Extenda a těžkou pásovou část má od konce roku 2026 pokrývat právě CV90. CombatGuard se v českých akvizičních plánech neobjevuje.

Co CombatGuard skutečně ukazuje

Největší hodnota tohoto izraelského projektu nespočívá v tom, že by nahradil těžká pásová BVP, to nikdy nebylo jeho ambicí. Ukazuje ale, kam až lze dotlačit lehkou kolovou platformu, když se konstruktér rozhodne upřednostnit rychlost, nízkou hmotnost a aktivní ochranu místo centimetrů pasivního pancíře. Je to vozidlo pro průzkum, rychlé patroly, lehký doprovod a speciální operace, ne pro čelní útok na opevněné pozice.

Izraelský obranný průmysl, průběžně živený operačními zkušenostmi IDF a orientovaný na export prostřednictvím agentur SIBAT a DECA, tímto konceptem nabídl odpověď na otázku, kterou si kladou armády po celém světě: jak dostat vojáky rychle a chráněně tam, kam je potřeba, aniž by na to bylo třeba 35tunové monstrum s pásy.

Zda se tato odpověď prosadí šířeji než v turkmenských stepích, zatím zůstává otevřené. Ale samotný fakt, že jedenáctitunové kolové vozidlo dokáže nabídnout aktivní ochranu proti RPG a přitom jet stokilometrovou rychlostí po rozbitém terénu, posouvá představu o tom, co lehký obrněnec ještě zvládne.

Článek Izraelský CombatGuard 4×4 předčí i pásová vozidla. Váží 8 tun, jede 150 km/h a střely ho jen tak nezničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Davidův prak a proč ho Izrael potřebuje

Izraelská protivzdušná obrana stojí na třech hlavních vrstvách. Dole operuje Iron Dome, který zachycuje krátkodosahové rakety, minometné střely a drony. Nahoře hlídá systém Arrow, určený proti balistickým střelám ve vysokých výškách, včetně mimoatmosférických zásahů. A uprostřed, v pásmu zhruba 40 až 300 kilometrů, pracuje právě Davidův prak.

Každá baterie se skládá z odpalovací jednotky, víceúčelového radaru ELM-2084, velitelského stanoviště a interceptorů Stunner. Systém společně vyvinuly izraelský Rafael a americký Raytheon (dnes součást koncernu RTX) a operačně byl zaveden v dubnu 2017. Jeho úkolem je ničit velkorážové rakety, taktické balistické střely krátkého doletu (SRBM) i řízené střely s plochou dráhou letu, tedy přesně ten typ hrozeb, které Írán a jeho spojenci v posledních letech masivně nasazují.

Stunner sám o sobě je dvoustupňová střela pracující na principu hit-to-kill. Nemá bojovou hlavici. Cíl nerozmetá explozí, zničí ho čistou kinetickou energií přímého nárazu při rychlosti až Mach 7,5. Průběžné korekce dostává z pozemního radaru, v koncové fázi přepíná na vlastní senzory. Podle databáze CSIS Missile Threat se odhadovaná cena jednoho interceptoru pohybuje kolem 25 milionů korun.

Jak Írán propíchl izraelský štít

Formulace „namazali na chleba“ neznamená, že by Írán systém ukořistil nebo fyzicky získal. Znamená něco horšího z pohledu izraelské obrany: v konkrétních případech ji dokázal překonat.

Klíčovou roli hrají tři taktiky:

• Masové salvy smíšeného složení. Írán kombinuje drony, balistické střely a řízené střely s plochou dráhou letu v jednom úderu. Obranný systém musí v reálném čase rozhodovat, co je priorita, a při dostatečném počtu cílů dochází k saturaci.
• Kazetové hlavice. Podle Reuters z března 2026 Írán nasazuje balistické střely s kazetovou (submuniční) hlavicí, která se ve výšce 7 až 10 kilometrů rozpadne na přibližně 24 submunic. Pokud interceptor střelu nezasáhne před tímto bodem, vznikají desítky dopadových bodů, které už žádná vrstva nestíhá řešit.
• Manévrující hlavice. Část íránských balistických střel podle expertů citovaných New York Times dokáže v koncové fázi měnit dráhu, což dramaticky komplikuje výpočet průsečíku pro hit-to-kill interceptor.

Dne 22. března 2026 tyto taktiky vedly k přímým zásahům v Aradu a Dimoně. Dvě íránské střely prošly celým vícevrstvým štítem. Izraelská armáda i nezávislí analytici tehdy otevřeně přiznali, že obrana není a nemůže být hermeticky uzavřená.

Od problematického debutu k bojovému dozrávání

Příběh Davidova praku v boji nezačal triumfem. Dne 23. července 2018 systém poprvé odpálil dva Stunnery na syrské balistické střely SS-21 Točka (dosah cca 70 km, hlavice 480 kg). Po přepočtu trajektorie ale velení vyhodnotilo, že střely dopadnou na syrském území a nepředstavují hrozbu, a nařídilo samodestrukci interceptorů za letu. Jeden z nich se navíc nezničil čistě. Bojový debut tedy neskončil sestřelem, ale spíš rozpačitou demonstrací.

Od té doby systém prošel sérií upgradů. V roce 2023 během operace Shield and Arrow zaznamenal první potvrzené operační zachycení. V dubnu 2025 izraelské ministerstvo obrany oznámilo další úspěšné testy postavené na bojových lekcích z operace Rising Lion. A v únoru 2026 proběhla komplexní testovací série zaměřená na budoucí hrozby, včetně oznámení, že izraelskému letectvu byl dodán laserový systém Iron Beam, který má doplnit obranu o levnou vrstvu proti dronům a jednoduchým raketám.

Srovnání s konkurencí: Patriot i S-400 mají jiné limity

Jak si Davidův prak stojí vedle světové konkurence? Americký Patriot PAC-3 MSE sdílí filozofii hit-to-kill a je rozšířenější v rámci NATO, ale jeho veřejně uváděná obálka proti balistickým střelám je spíše terminální, podle MDAA kolem 30 kilometrů. Davidův prak pokrývá širší pásmo a od počátku byl navržen i proti velkorážovým raketám, nejen balistickým cílům.

Ruský S-400 má na papíře delší protiletadlový dosah, ale proti balistickým střelám polský Ośrodek Studiów Wschodnich (OSW) uvádí rozsah jen 5 až 60 kilometrů, a systém pracuje s tříštivou hlavicí, ne s přímým zásahem. Ruské parametry navíc nikdy nebyly ověřeny v tak intenzivním boji, jakému čelí izraelská obrana.

Za pozornost stojí i exportní potenciál. Finsko si v roce 2023 Davidův prak objednalo za přibližně 316 milionů eur (asi 7,9 miliardy korun) jako nový systém protivzdušné obrany s integrací do struktur NATO. Pro země typu České republiky by podobný nákup představoval úplně jinou finanční a organizační kategorii než běžná protivzdušná obrana krátkého dosahu, ale precedent pro nasazení v alianci už existuje.

Proč ani miliardový štít nestačí sám

Izrael si tuto lekci vzal k srdci dávno před březnem 2026. Od října 2024 na jeho území operuje americká baterie THAAD jako posila proti balistickým hrozbám. V červnu 2025 americká armáda podle Reuters přímo pomáhala ničit íránské střely mířící na Izrael vlastními pozemními prostředky. A vývoj Iron Beam, laserového systému s provozními náklady řádově v desítkách korun za výstřel, má řešit ekonomický paradox, kdy milionový interceptor sestřeluje tisícikorunový dron.

Moderní raketová obrana dnes neprohrává jedním velkým selháním. Prohrává sérií malých mezer: saturací, typem hlavice, prioritizací cílů a cenou každého výstřelu. Davidův prak zůstává jedním z nejpokročilejších systémů své třídy na světě. Ale válka, kterou Izrael vede, den za dnem dokazuje, že žádný jednotlivý systém není odpovědí. Odpovědí je vrstvení, adaptace a ochota přiznat, že i štít za miliardy má švy.

Článek Davidův prak si Íránci namazali na chleba Balistické rakety ničí rychlostí Mach 7,5, ale není neprůstřelný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co z kulometu dělá robotickou zbraň

Samotný Browning M2HB váží necelých 39 kilogramů, střílí kadencí 450 až 550 ran za minutu a jeho efektivní dostřel proti pozemním cílům dosahuje zhruba 1 800 metrů. Americká armáda ho dodnes oficiálně vede i v roli proti nízko a pomalu letícím vzdušným cílům. Mechanika zbraně se za desítky let změnila minimálně, modernizovaná verze M2A1 přidala hlavně rychlovýměnnou hlaveň, pevné nastavení headspace a timing a tlumič záblesku, který podle americké armády snižuje viditelnost výstřelu o 95 %. To je pro noční protidronovou obranu prakticky důležitější detail, než kolik let má samotná konstrukce.

Průlom přichází až s tím, co kulomet obklopuje. Rafael u rodiny SAMSON uvádí pokročilé protidronové schopnosti, automatické rozpoznávání cílů (ATR), denní i noční zaměřovací moduly s laserovým dálkoměrem a dvouosou stabilizaci. Elbit Systems u svého RCWS nabízí automatické sledování cíle, termální zobrazovač, laserový dálkoměr s dosahem až 10 kilometrů a dálkové ovládání se záložním manuálním režimem. Izraelská armáda tento typ stanice zná pod označením Katlanit a řadí ji mezi pokročilé technologické systémy pěších praporů.

Důležitá je hranice mezi automatizací a autonomií. Systém sám vyhledá cíl, zamíří, spočítá balistiku a drží zaměření i za jízdy. Rozhodnutí o zahájení palby ale podle dostupných veřejných materiálů zůstává na operátorovi, člověk sedí u obrazovky, ne za kulometem na střeše vozidla. Právě tohle z Browningu dělá „robotickou zbraň“: ne stroj, který střílí sám, ale stroj, který dělá vše kromě stisknutí spouště.

Proč zrovna starý kulomet proti novým dronům

Odpověď je překvapivě prostá: peníze. Jeden výstřel ráže 12,7 mm stojí řádově desítky korun. Řízená střela krátkého dosahu stojí statisíce až miliony. A dronů, které dnes zaplavují bojiště, jsou stovky a tisíce, od komerčních kvadrokoptér za pár tisíc korun po íránské sebevražedné stroje.

Plnohodnotný protidronový systém typu Rheinmetall Skyranger 30 kombinuje 30mm kanon s airburst municí, rakety, integrovaný radar a kompletní senzorový komplet. Německý kontrakt na prototyp a 18 sériových vozidel dosáhl hodnoty 595 milionů eur, v hrubém průměru přes 31 milionů eur na kus. Americký M-SHORAD, určený k ničení dronů skupiny 1 až 3, vrtulníků i letadel, vychází podle rozpočtu americké armády na přibližně 18,2 milionu dolarů za jednotku, tedy zhruba 430 milionů korun. Oproti tomu starší španělský kontrakt na 18 stanic Mini Samson činil 3,06 milionu eur celkem, zhruba 170 tisíc eur za stanici, tedy asi 4,2 milionu korun, a to ještě bez dnešního protidronového softwarového balíčku.

Řádový rozdíl je zřejmý. Browning v dálkově ovládaném modulu není náhrada za Skyranger ani M-SHORAD. Je to poslední tvrdá vrstva, blízká obrana tam, kde rakety a velké systémy buď nestačí kapacitně, nebo nedávají ekonomicky smysl. Proti malým a středním dronům letícím nízko a pomalu na krátkou vzdálenost nabízí vysokou hustotu palby, zavedenou logistiku a okamžitou dostupnost. Proti velkým útočným dronům typu Šáhid by šlo spíš o krajní možnost za specifických podmínek, ne o hlavní štít.

Není to izraelská výstřednost, je to trend

Stejnou cestou jdou armády po celém NATO. Norský Kongsberg nabízí u stanice PROTECTOR RS4 protidronový software kompatibilní s 12,7mm kulometem. Polsko v roce 2026 objednalo baterie SAN CUAS za 16 miliard norských korun, které kombinují efektory od 12,7 mm přes 30 a 35mm kanony až po záchytné drony. Americká armáda testuje systém SWAT-FC, pokročilé řízení palby na stanicích CROWS, které umožňuje ničit malé drony za jízdy. Paralelně běží program BLADE, který rovněž staví na existujících kulometných stanicích.

Elbit Systems v březnu 2026 otevřeně popsal mezeru v organické protidronové ochraně, kterou odhalily války na Ukrajině i v Izraeli. Jednotky na zemi, na moři i ve vzduchu podle firmy postrádají vlastní vrstvu blízké obrany proti dronům, která by je doprovázela všude. Izraelské ministerstvo obrany tento problém řeší ve zrychleném režimu; v květnu 2025 dokončilo rozsáhlé testy zhruba dvaceti protidronových technologií od průmyslových firem i startupů, navazující na první sérii zkoušek z října 2024.

Český kontext: známý koncept, nová role

Česká armáda koncept dálkově ovládané stanice s těžkým kulometem zná. Na svých stránkách uvádí Browning M2 HBQCB, modernizovanou verzi s rychlovýměnnou hlavní a vyšší spolehlivostí, nasazený v dálkově ovládané věži. Lehká obrněná vozidla Iveco LMV nesou plně stabilizovanou stanici PROTECTOR M151 A2 pro ráži 12,7 mm. Veřejně ale není doloženo, že by Armáda České republiky tyto konfigurace už provozovala ve vyloženě protidronovém režimu.

Technicky i exportně by pořízení izraelských systémů typu Samson nebo Katlanit nebylo nemožné. Rafael má exportní precedens ve Španělsku, Elbit dodává RCWS do Černé Hory i dalších zemí. Rozhodující by byla politika exportních licencí, integrace na konkrétní platformy a kompatibilita s velitelskými systémy NATO. Pro rozpočtově omezenější armády je ale podstatné hlavně to, že nemusí kupovat hotový izraelský produkt; mohou vzít stávající kulomety, stávající vozidla a investovat primárně do senzoriky, softwaru řízení palby a napojení do protidronové architektury.

Levný výstřel jako strategická výhoda

Válka dronů přepsala ekonomiku bojiště. Útočník pošle roj levných strojů za statisíce korun, obránce na ně vystřílí rakety za stovky milionů. Tento nepoměr nutí armády hledat vrstvy obrany, kde cena zásahu klesá, a právě tam se vrací kinetika těžkého kulometu. Ne jako návrat do minulosti, ale jako racionální doplněk k radarům, rušičkám, laserům a řízeným střelám.

Browning M2 oslaví brzy sto deset let od prvního návrhu. Jeho hlaveň přitom stále plní přesně tu roli, pro kterou vznikla: posílá těžké střely tam, kam mají letět. Změnil se jen mozek, který ji řídí. A ten je dnes digitální.

Článek Izrael vytáhl 80 let starý Browning a přizpůsobil ho proti dronům. Z muzejního kusu udělal robotickou zbraň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě na okraji vesmíru

Atmosféra nemá ostrou hranici, řídne postupně. Mezinárodně přijatým standardem je takzvaná Kármánova hranice ve výšce kolem 100 km, kde aerodynamický vztlak přestává stačit k udržení letu a začíná prostor, v němž platí orbitální mechanika. Arrow 3 je navržený právě pro tuto zónu a výše.

Důvod je pragmatický, ne prestižní. Balistická raketa středního nebo mezikontinentálního dosahu stoupá nad atmosféru, letí po balistické křivce a zpět se vrací obrovskou rychlostí. Pokud ji obránce dokáže zasáhnout ještě v horní fázi letu, získá tři zásadní výhody: větší manévrovací prostor pro interceptor, delší čas na rozhodnutí a opravný pokus a minimální riziko, že trosky nebo nebezpečný náklad dopadnou nad obydlené území. Bundeswehr to při zavedení systému do služby shrnul jednou větou: zásah „na okraji vesmíru“ znamená, že hrozba nikdy nedoletí k zemi.

Co znamená 2 400 km, a co ne

Číslo 2 400 km, které se v souvislosti s Arrow 3 opakuje, pochází z expertní databáze CSIS Missile Threat a představuje odhadovaný maximální dolet interceptoru k bodu zásahu. Není to poloměr neprůstřelného deštníku nad mapou.

V praxi to ale znamená obrovský kinematický obal. Interceptor má dost energie, aby dosáhl cíle vysoko nad atmosférou a daleko od odpalovací rampy, čímž vzniká to, co výrobce Israel Aerospace Industries označuje jako „velmi rozsáhlý bojový prostor“. Ten se do vojenského jazyka překládá jednoduše: víc příležitostí ke střelbě. Pokud první interceptor mine, zbývá čas na druhý pokus, a pod Arrow 3 stále čeká Arrow 2 jako nižší záchytná vrstva s fragmentační hlavicí.

Vícevrstvá architektura místo jednoho zázraku

Arrow 3 není samostatný zázračný štít. Je to vrchol čtyřpatrové izraelské protivzdušné obrany:

• Arrow 3 – exoatmosférický přímý zásah, dlouhodosahové balistické hrozby
• Arrow 2 – nižší vrstva, endo/exoatmosférická flexibilita, fragmentační hlavice, radar Green Pine
• David’s Sling – střední pásmo, taktické balistické a řízené střely
• Iron Dome – krátký dosah, rakety a minometné granáty

Síla systému nespočívá v jediném prvku, ale v tom, že každá vrstva pokrývá jiný typ hrozby a jiné výškové pásmo. Pokud Arrow 3 zachytí balistickou raketu ve vesmíru, Arrow 2 nemusí zasahovat. Pokud ne, Arrow 2 dostane druhou šanci. Tato redundance je podle nás nejsilnější argument celé architektury, a důvod, proč pouhé srovnání parametrů jednoho interceptoru s jiným (třeba americkým THAAD) nedává úplný obraz.

THAAD je rovněž systém přímého zásahu, ale primárně terminální, zachycuje cíle uvnitř atmosféry nebo těsně nad ní. Arrow 3 operuje výš a dřív. Americká strana původně tlačila Izrael k nákupu THAAD, ale Izrael se rozhodl pro spoluvývoj vlastního exoatmosférického řešení. USA nakonec do programu Arrow 3 investovaly podle zpráv Kongresové výzkumné služby nejméně 28 až 35 miliard korun a v červnu 2019 podepsaly dohodu o společné výrobě.

Německý precedent a evropský rozměr

3. prosince 2025 Bundeswehr vyhlásil počáteční operační schopnost systému Arrow pod německým označením AWS-G. Poprvé v historii tak evropská země disponuje exoatmosférickou protiraketovou vrstvou schopnou zachytit balistické střely středního a mezikontinentálního dosahu.

Německo systém pořizuje jako národní aktivum, ne jako aliančně sdílený prvek. Přesto Bundeswehr výslovně uvádí, že akvizice posiluje evropský pilíř protivzdušné a protiraketové obrany NATO. V alianci dnes existuje protiraketová architektura BMD postavená na systémech Aegis Ashore v Rumunsku a Polsku, lodích v Rotě a radaru v Turecku, ale žádný z těchto prvků nepokrývá exoatmosférickou vrstvu tak, jak to dělá Arrow 3.

Pro Česko je kontext zatím nepřímý. Česká republika je od října 2023 součástí iniciativy European Sky Shield (ESSI), která počítá se společným pořizováním interoperabilních systémů protivzdušné obrany. Arrow 3 ale není baterie, kterou stačí zapojit, vyžaduje vlastní senzorovou síť, velitelskou integraci a politický souhlas Izraele i USA. Realisticky jde pro střední Evropu spíš o nepřímé posílení bezpečnosti přes německou kapacitu než o hotový sdílený deštník.

Proč „nejlepší“, a co to znamená

Univerzální světový žebříček protiraketových systémů neexistuje. Přesto je kombinace vlastností Arrow 3 v otevřených zdrojích bezprecedentní: exoatmosférický přímý zásah bez explozivní hlavice, odhadovaný maximální dolet až 2 400 km, vrstvení s dalšími systémy a hlavně veřejně doložené bojové nasazení. Žádný jiný interceptor horní vrstvy na světě nemá takto transparentní mix úspěšných testů od roku 2013, operačního nasazení od roku 2017 a ostrých zásahů od roku 2023. U ruských a čínských systémů srovnatelné kategorie podobně otevřená data jednoduše nejsou k dispozici.

Arrow 3 nedává absolutní bezpečnost. Dává něco jiného: čas. Čas na detekci, čas na rozhodnutí, čas na druhý pokus, a to všechno v prostoru, kde trosky nikoho neohrozí.

Článek Arrow 3 sestřeluje rakety tam, kde končí atmosféra. S dostřelem 2 400 km jde o zdaleka nejlepší štít na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Paříž, veletrh Eurosatory, polovina června 2026. Na pásovém vozidle ACSV rakouského partnera FFG sedí hranatá optická hlava o hmotnosti asi 450 kilogramů. Vedle ní černá skříň s elektronikou, dalších 350 kilo. Jeden operátor, dosah kilometr, plný azimut. Firma Esh-Tech Systems z izraelského Negevu právě představuje DroneLight, pulzní laserový systém, který má řešit problém, na nějž dosavadní protidronová obrana odpovídá buď příliš draze, nebo příliš pomalu. Otázka zní: kolik z toho je fyzika, a kolik marketing.

Pulzy místo pálení: jak DroneLight funguje

Klasické laserové zbraně pracují v kontinuálním režimu: paprsek zahřívá cíl sekundy až desítky sekund, dokud materiál neselže. DroneLight jde jinou cestou. Podle CEO Ereze Riahiho, kterého cituje Breaking Defense, systém vysílá krátké pulzy o délce zhruba 10 milisekund s frekvencí 5 Hz. Každý pulz nepřehřívá povrch, ale propaluje otvor; firma mluví o „vrtacím efektu“. Na zničení dronu má stačit pět až deset takových otvorů, tedy zasažení baterie, elektroniky nebo kamery. Celý proces má trvat jednu až dvě sekundy.

Průměrný odběr systému činí podle výrobce méně než 4 kW. Jenže pozor: při 5% pracovním cyklu, tedy 50 milisekundách aktivní emise za sekundu, může být okamžitý výkon v pulzu řádově vyšší. Prostý přepočet dává ekvivalent kolem 80 kW během samotné emise. To neznamená, že DroneLight konkuruje stokW systémům v dosahu nebo spektru cílů, ale vysvětluje, proč firma věří, že nízký průměrný příkon stačí k fyzickému zničení malého dronu na kilometr.

Algoritmus, který čte atmosféru

Nejzajímavější tvrzení se netýká samotného laseru, ale softwaru. Esh-Tech říká, že systém tisíckrát za sekundu snímá obraz a hledá takzvaná atmosférická okna, krátké momenty, kdy turbulence mezi laserem a cílem klesne a paprsek projde s menšími ztrátami. Pulzy se pak neposílají v pevném rytmu, ale posouvají se o desítky milisekund, aby trefily vhodnější okno. Podle rozhovoru v EDR Magazine může čekání 50–60 ms na lepší druhý pulz zlepšit účinek o více než 50 %.

Zní to elegantně. Ale je třeba dodat, že jde výhradně o tvrzení firmy a jejího CEO. Nezávislé střelecké testy, vojskové hodnocení ani recenzovaná studie zatím veřejně neexistují. Firma nezveřejnila ani typ laseru, vlnovou délku nebo optickou účinnost, tedy parametry, bez nichž nelze údaje nezávisle přepočítat.

Kolik skutečně stojí jeden zásah

Energetická matematika dává za pravdu levnému zásahu, ale jen v úzkém smyslu. Při odběru 4 kW a době zásahu 1–2 sekundy spotřebuje systém zhruba 1,1 až 2,2 watthodiny. Při českém průmyslovém tarifu je to řádově setiny haléře. I při vojenských nákladech na generátor jde o tisíciny až setiny koruny za elektřinu.

Jenže celkové náklady na jeden sestřel zahrnují amortizaci systému, senzory, chlazení, servis a integraci do velení. Tuto cenu firma nezveřejnila. Tvrdí pouze, že celý systém stojí asi čtvrtinu ceny srovnatelného kontinuálního laseru. Bez konkrétních čísel je to neověřitelné marketingové tvrzení. Řečeno přímo: elektřina na zásah je skutečně za pár korun (a méně), ale to není totéž co cena za sestřelený dron.

DroneLight versus zbytek světa

DroneLight nevstupuje na prázdné hřiště. Izraelský Rafael už v prosinci 2025 předal armádě Iron Beam, stokW systém s dosahem do 10 km, schopný ničit rakety, minometné střely i drony. Tentýž Rafael nabízí lehčí Lite Beam v 10kW třídě na 3 km. Raytheon má 10kW a 50kW varianty HELWS, BlueHalo staví LOCUST X3 s 20–35 kW proti malým dronům a Rheinmetall škáluje moduly HEL od 10 do 100 kW v rámci systému Skynex.

Kam tedy DroneLight patří? Nikam z výše uvedeného. Podle nás je jeho skutečná ambice jinde: obsadit mezeru posledního kilometru u manévrujících jednotek, kde je raketa příliš drahá, velký laser příliš těžký a radiofrekvenční rušení stále méně spolehlivé proti novým typům dronů včetně těch řízených optickým vláknem. Pokud se parametry potvrdí, největší změnu nepřinese síla paprsku, ale poměr mobilita–cena–rychlost proti masovým levným cílům.

Co to znamená pro českou obranu

Armáda České republiky téma protidronové obrany řeší aktivně. Strakoničtí vojáci na cvičení Tobruq Arrows 2026 testovali obranu proti dronům různými zbraňovými systémy, 43. výsadkový pluk zavádí vlastní FPV drony a konference protivzdušné obrany 2026 explicitně označila bezpilotní prostředky za jednu z rozhodujících hrozeb. Česko zároveň jedná s Izraelem o systému SPYDER a buduje vícevrstvou protivzdušnou obranu.

DroneLight by koncepčně mohl doplnit nejkratší vrstvu, ochranu jednotek nebo infrastruktury proti levným FPV kvadrokoptérám. Esh-Tech veřejně nejmenuje žádného konkrétního zákazníka z NATO, ale vystavení s německým FFG v Paříži a opakované zmínky o evropském a americkém trhu jsou jasným signálem exportní ambice. CEO mluví o prvním operačním systému na podzim 2026 a desítkách kusů na začátku roku 2027; harmonogram je ale zatím čistě firemní a pohyblivý.

Jedno je jisté: válka na Ukrajině ukázala, že dron za pár tisíc korun dokáže vyřadit techniku za desítky milionů. DroneLight nabízí lákavou odpověď, levný kinetický zásah bez munice. Teď ji musí dokázat mimo firemní prezentace.

Článek Iraelský laser sestřeluje drony za pár korun a mění algoritmus za pochodu. Odpověď, na jakou svět čekal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Loď, která neměla být tam, kde byla

USS Liberty nebyla běžná válečná loď. Šlo o technický průzkumný koráb třídy AGTR, vybavený anténními poli a odposlechovou elektronikou, plnící zpravodajský úkol pro NSA a Sbor náčelníků štábů. Její mise spočívala v zachycování komunikací, egyptských i izraelských, v oblasti, kde se právě rozhodovalo o budoucnosti Blízkého východu. Dobová poznámka NSA to formuluje bez obalu: loď byla na místě, aby „špehovala pro USA“.

Klíčový detail, který celý příběh posouvá: krátce před útokem americké velení změnilo rozkaz a nařídilo Liberty držet se minimálně 185 km (100 námořních mil) od pobřeží. Zpráva ale loď nikdy nedorazila. Liberty tedy plula relativně blízko bojové zóny, aniž by její posádka věděla, že porušuje aktuální instrukce. Nebyla to svévole kapitána, byl to komunikační kolaps na americké straně.

Řetěz tří chyb, nebo záměr?

Izraelské vojenské šetření, jehož závěry americký obranný atašé v Tel Avivu přetlumočil do Washingtonu, postavilo vysvětlení na takzvaném „řetězci tří chyb“. Nejprve přišlo falešné hlášení, že pobřeží u El Aríše ostřeluje neznámá loď z moře. Poté operátoři chybně odhadli rychlost Liberty na 28 až 30 uzlů, což vylučovalo pomalý průzkumný koráb. A nakonec proběhla záměna s egyptskou zásobovací lodí El Quseir o výtlaku zhruba 2 600 tun.

Americká strana toto vysvětlení veřejně přijala. Neveřejně ho ale roztrhala na kusy.

Ministr zahraničí Dean Rusk odeslal izraelskému velvyslanci protestní nótu, v níž útok označil za „doslova nepochopitelný“. Americká vlajka i velké identifikační označení na trupu byly za denního světla dobře viditelné. Před samotným útokem nad lodí několikrát přelétla izraelská průzkumná letadla. Rusk požadoval disciplinární opatření i odškodnění.

Ještě tvrdší byl Clark Clifford, poradce prezidenta Johnsona. V memorandu pro Bílý dům z července 1967 napsal, že útok byl nevyprovokovaný, že šlo o hrubou nedbalost a že odpovědní izraelští vojáci mají být potrestáni. Záměnu Liberty za egyptskou El Quseir označil za „neuvěřitelnou“; obě lodě se lišily velikostí, siluetou i označením.

Co si myslel Johnson a co řekl nahlas

Prezident Lyndon Johnson si po útoku vyžádal zvláštní studii CIA. Ta vznikla už pět dní po incidentu a směřovala k závěru, že šlo o omyl kombinovaný s hrubou nedbalostí, nikoli o centrálně naplánovanou akci. Pevný důkaz záměru na nejvyšší izraelské úrovni se v otevřených amerických spisech dodnes nenachází.

To ale neznamená, že administrativa útok brala na lehkou váhu. Interní jazyk Ruska i Clifforda byl nesrovnatelně ostřejší než veřejná linka. Johnson navenek podržel verzi omylu, zatímco část jeho nejbližšího okolí používala slova jako „nevyprovokovaný útok“ a „hrubá nedbalost vyžadující potrestání“. Výsledek? Izrael zaplatil odškodné rodinám obětí v květnu 1968, raněným o jedenáct měsíců později a za materiální škodu na lodi až v prosinci 1980. Osobní trest nepřišel žádný.

V amerických zpravodajských kruzích přitom kolovala spekulace, že Izrael mohl chtít zabránit Liberty v zachycení komunikací o chystaném útoku na syrské Golanské výšiny, který přišel o den později. Podle oficiální historie NSA ale Liberty neměla specifický úkol zaměřený proti izraelským komunikacím. Spekulace zůstává spekulací, silnou, ale nedokázanou.

Kauza, která odmítá zemřít

Případ USS Liberty se po desetiletí pohyboval na okraji americké historické paměti. Mise byla utajená, dokumenty se odtajňovaly po dávkách a oficiální verze „omylu“ fungovala jako uzávěr. Přeživší námořníci a jejich rodiny opakovaně žádali Kongres o nezávislé vyšetření. Nikdy ho nedostali.

Ani dnes není kauza mrtvá. 8. června 2026, přesně 59 let po útoku, zazněl v americké Sněmovně reprezentantů projev připomínající výročí a volající po novém vyšetření. O tři týdny později, 30. června 2026, byla předložena rezoluce H.Res. 1406, která vyzývá k odtajnění všech zbývajících záznamů. Ke dni předložení šlo ale pouze o návrh postoupený výborům, nikoli o spuštěné závazné vyšetřování.

Stojí za zmínku, že tehdejší Československo se během šestidenní války zařadilo k ostrému odsouzení Izraele a 10. června 1967, dva dny po útoku na Liberty, s ním přerušilo diplomatické styky. Praha vnímala celý konflikt proarabskou optikou sovětského bloku.

Co případ říká o spojenectví

Útok na USS Liberty je nejkrvavějším izraelským útokem na americký cíl v historii vzájemných vztahů. A zároveň důkazem, že americko-izraelská aliance snese i extrémně těžký incident se smrtí desítek amerických vojáků, pokud se politicky zabalí do rámce chyby, omluvy a kompenzace. Limitem spojenectví nebyla samotná krvavá srážka, ale ochota Washingtonu převést ji z roviny trestu do roviny diplomatického zvládnutí.

Třicet čtyři jmen na pamětní desce, 171 zraněných životů a hromada odtajněných dokumentů, které říkají víc, než co kdy zaznělo veřejně. Po téměř šesti dekádách stále chybí jediná věc: aby se někdo zodpovídal.

Článek Izrael zaútočil na americkou loď, zabil 34 námořníků a tvrdil, že si jí nevšiml. Potrestán nikdy nikdo nebyl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Rumunsko kupuje

Nejde o jeden raketový komplet, ale o celý sedmiletý program budování spodní vrstvy protivzdušného štítu. Podle rumunského ministerstva obrany rámcová smlouva zahrnuje:

• šest integrovaných systémů SHORAD-VSHORAD,
• šest samostatných systémů SHORAD (krátký dosah),
• šest samostatných systémů VSHORAD (velmi krátký dosah),
• výcvikový a školní systém,
• simulační systém pro operátory VSHORAD,
• munici, logistickou podporu a přenos výrobních licencí do Rumunska.

Oficiální komuniké pracuje s kategorií SHORAD-VSHORAD a výrobce nejmenuje. Ve veřejných zdrojích i v kontextu české akvizice téhož typu však jde o rodinu SPYDER izraelské firmy Rafael. Verze All-in-One (AiO) kombinuje tři typy střel: Python-5 s dosahem 15 km, I-Derby SR s dosahem 20 km a I-Derby ER s dosahem až 40 km. Dostup činí podle varianty střely 6, 9 nebo 12 km. Klíčový parametr: přechod z pochodu do bojové pohotovosti trvá tři minuty a systém dokáže současně řídit palbu na čtyři cíle. Celá rodina SPYDER pokrývá podle produktového katalogu Rafaelu pásmo 20 až 80 km podle konfigurace.

Proč právě teď a proč spodní vrstva

Válka na Ukrajině trvá od února 2022 déle než čtyři roky a Rumunsko leží přímo na jejím jihozápadním okraji. Bukurešť opakovaně řešila reálné incidenty: v dubnu 2026 ministerstvo obrany potvrdilo nález trosek dronu v okrese Tulcea, v listopadu 2025 rumunské letectvo reagovalo na narušení vzdušného prostoru a vyslalo stíhačky. Nejde o abstraktní hrozbu, drony a trosky už dopadly na rumunské území.

Ministr Miruța popsal program SHORAD-VSHORAD jako „poslední vrstvu“ obrany, jakýsi ochranný plot kolem chráněného objektu. Patriot, který Rumunsko rovněž provozuje, řeší vyšší patro: balistické střely a cíle ve větších výškách a vzdálenostech. Jenže levné drony, střely s plochou dráhou letu a nízko letící munice proklouznou pod jeho optimální záběr. Právě tuto mezeru SPYDER vyplňuje. NATO samo označuje Rumunsko za strategicky klíčový stát na východním křídle a od září 2025 vede na východní hranici Aliance aktivitu Eastern Sentry, zaměřenou mimo jiné na reakci na dronové incidenty.

Proč Rusko nemá snadnou odpověď

Rusko samozřejmě disponuje řadou útočných prostředků. Protiradiolokační střela Ch-31P je navržená právě k ničení radarů protivzdušné obrany, letí rychlostí přes Mach 3 (přibližně 3 700 km/h) a navádí se na zdroj elektromagnetického záření. Jenže SPYDER umí pracovat i pasivně, přes elektrooptické senzory, aniž by vyzařoval radarový signál. A hlavně: Rumunsko nekupuje izolovaný komplet, ale článek síťově zapojené, vícevrstvé obrany NATO.

Ruský krátkodosahový ekvivalent Pancir-S1M kombinuje rakety s dosahem 20 až 30 km a 30mm kanóny účinné do 4 km, přičemž zvládá současnou palbu na čtyři cíle. Na papíře podobná kategorie. V praxi ale Pancir-S1M na Ukrajině opakovaně selhal proti rojům dronů a jeho bojová spolehlivost je přinejmenším diskutabilní. Dlouhodosahový S-400 je zase obranný systém, chrání ruské pozice, ne proráží ty nepřátelské.

Podstata titulkového tvrzení spočívá v tom, že neexistuje veřejně doložený jednoduchý ruský prostředek, který by sám o sobě spolehlivě prorazil moderní vícevrstvou obranu NATO, do níž SPYDER zapadá jako její nejspodnější, ale nezbytný článek. Armáda je tak silná jako její nejslabší vrstva, a Rumunsko právě tu nejslabší posiluje.

Český kontext: SPYDER už slouží i u nás

Podstatné je, že SPYDER není exotika. Armáda České republiky pořizuje čtyři baterie téhož systému za 13,7 miliardy korun a první z nich v roce 2024 úspěšně prošla operačním testem. SPYDER u nás nahrazuje zastaralý sovětský systém 2K12 KUB. Na integraci se podílejí české firmy RETIA a Vojenský technický ústav.

Rumunský nákup je přitom řádově větší: osmnáct systémů různých konfigurací oproti čtyřem českým bateriím. Bukurešť navíc tlačí na lokalizaci výroby; ministr Miruța v dubnu 2026 uvedl, že šedesát procent produktů pro rumunskou armádu se má vyrábět přímo v Rumunsku, včetně přenosu licencí na moderní technologie. To je ambice, která přesahuje pouhý nákup hotového zboží.

Kdy bude štít stát

Podle rámcové smlouvy mají být první dva systémy VSHORAD dodány do tří let od podpisu prvního následného kontraktu. Pokud implementace odstartovala v červnu 2026, první kusy by měly být operační orientačně kolem roku 2029. Celý program běží sedm let, plné nasazení všech osmnácti systémů se tedy dá čekat na přelomu dvacátých a třicátých let.

Rumunsko tím dokončí architekturu, která sahá od Patriotu přes střední vrstvy až po SPYDER u země. Není to superzbraň. Je to chybějící spodní patro, bez kterého by celý štít měl slepou skvrnu tam, kde jsou dnes hrozby nejčastější: nízko, pomalu a levně.

Článek Rumunsko kupuje izraelský protivzdušný štít za více než 50 miliard Kč. Sází na systém, který Rusko nemá čím překonat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co SIGMA skutečně umí

Základní parametry americké verze SIGMA, jak je uvádí Elbit America, vypadají na papíře působivě:

• Posádka: 3 vojáci v chráněné kabině
• Munice na palubě: 40 granátů ráže 155 mm
• Kadence: více než 8 ran za minutu
• Připravenost k palbě: zhruba 45 sekund od zastavení
• Palba: 360° bez přemísťování, režim MRSI (simultánní dopad více granátů)
• Deklarovaný dostřel: přes 70 km s americkou municí XM1113/XM1115

Automatika volí projektil, prachovou náplň i zapalovač. Zaměřování řídí digitální systém napojený na síť velení. „Střílí sama“ tedy neznamená, že rozhoduje o palbě bez lidí, znamená to, že tři vojáci zvládnou práci, na kterou dřív potřebovali sedmičlennou osádku. Zbytek posádky se přesouvá k logistice a zásobování baterie.

Pro izraelský kontext je to skutečně generační skok. IDF přecházely z platforem starých desítky let. Ve světovém měřítku ale SIGMA vstupuje do pole, kde laťku už nastavili jiní.

Tři filozofie jednoho kalibru: SIGMA vs. Archer vs. RCH 155

Každá z těchto houfnic představuje jinou odpověď na stejnou otázku, jak dostat 155mm granát na cíl rychleji, s menší posádkou a s menším rizikem protiúderu.

Čísla ukazují tři odlišné priority. SIGMA vede v zásobě munice, čtyřicet ran je téměř dvojnásobek Archeru. To znamená delší výdrž v palbě bez doplňování, což má v protahovaném konfliktu svou cenu. Archer naopak boduje v rychlosti reakce: méně než třicet sekund od přijetí rozkazu po první ránu, dvacet sekund na opuštění palebného postavení. V éře, kdy protibaterijní radary a dronové roje zkracují okno přežití na desítky sekund, je to parametr, který může rozhodovat o životě posádky.

A pak je tu RCH 155. Plně automatická bezosádková věž AGM, dva vojáci v kabině, nabíjení v libovolné elevaci a odměru, a hlavně schopnost střílet za jízdy bez rozepření. To nedokáže ani SIGMA, ani Archer. Německo objednalo rámcově až 500 kusů, Británie se přidala v květnu 2026. Obě země přitom zdůrazňovaly interoperabilitu a koncept „boj za pohybu“, ne absolutní zásobu munice.

Americký trumf, který nemá s balistikou nic společného

V americkém tendru SPH-M, který má podle Kongresové výzkumné služby dospět ke kontraktu v létě 2026 a k zavedení kolem roku 2030, hraje SIGMA kartou, kterou Archer ani RCH nemohou snadno překrýt. Je to americká výroba. Elbit America staví v Jižní Karolíně, deklaruje přes 300 domácích dodavatelů, podvozek dodává Oshkosh a digitální vrstvu (řízení boje, autonomní software, síťovou architekturu Lattice) přidává Anduril. Federální zákon o domácích nákupech vyžaduje pro roky 2024–2028 minimálně 65% podíl amerických komponent. SIGMA se prodává jako systém, který tuto podmínku splní.

Technologicky nejde o jednoznačného vítěze. Průmyslově a politicky je to v americkém prostředí mimořádně silná pozice. Žádný evropský konkurent nemá srovnatelné zázemí na americké půdě.

Co to znamená pro Česko

Krátká odpověď: nic bezprostředního. Armáda České republiky přezbrojuje dělostřelectvo na francouzský CAESAR 8×8, 52 kusů objednaných v rámci kontraktu z roku 2021, s dodávkami do roku 2026. Oproti stárnoucí DANA (18 km dostřel, 4 rány za minutu, pětičlenná osádka) je CAESAR výrazný skok: přes 40 km dostřelu, 6 ran za minutu, čtyřčlenná posádka a třetinová doba palebného přepadu. Nová soutěž na kolovou samohybnou houfnici typu SIGMA, Archer nebo RCH 155 není podle dostupných materiálů ministerstva obrany na stole.

SIGMA, Archer i RCH 155 přitom ukazují, kam se obor posouvá: dvou- až tříčlenné posádky, plná automatizace nabíjení, palba měřená v desítkách sekund od rozkazu a síťové řízení celé baterie. CAESAR je v tomto spektru solidní střed, modernější než cokoli, co AČR dosud měla, ale o generaci za tím, co se právě pere o americký a evropský trh.

Tři houfnice, tři filozofie, žádný jednoznačný vítěz. Revoluce v dělostřelectvu nepřišla jako jeden systém, který „převálcoval všechno“. Přišla jako závod, ve kterém se teprve rozhoduje, co moderní armády skutečně potřebují víc: objem palby, rychlost reakce, nebo schopnost střílet v pohybu.

Článek Největší revoluce v dělostřelectvu za 50 let: izraelská houfnice SIGMA střílí sama a převálcovala všechno, co existuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co vlastně znamená „14 najednou“

Údaj pochází z technických podkladů, které shrnuje CSIS Missile Threat: palebné řízení Arrow Weapon System dokáže v jedné konfiguraci současně sledovat, vyhodnocovat a přidělovat interceptory na 14 balistických cílů. Každý cíl přitom vyžaduje vlastní střelu Arrow 2, dvoustupňový interceptor s fragmentační hlavicí, naváděný v koncové fázi, letící rychlostí až Mach 9 (přibližně 11 000 km/h).

Úzké hrdlo tedy není radar. Green Pine ELM-2080 zvládá simultánně sledovat desítky hrozeb na vzdálenost kolem 500 kilometrů. Limit je v tom, kolik cílů dokáže velitelský systém jedné baterie najednou „obsloužit“, přidělit interceptor, spočítat trajektorii, odpálit a navádět. Jakmile se první interceptory spotřebují, baterie potřebuje čas na přezbrojení a přepočet. A právě ten čas je měna, kterou útočník může znehodnotit.

Duben versus říjen: dva útoky, dvě lekce

Noc z 13. na 14. dubna 2024 vypadala jako triumf izraelské obrany. Írán vypálil přibližně 170 dronů, přes 30 střel s plochou dráhou letu a více než 120 balistických raket. Podle oficiálního briefingu IDF činila úspěšnost obrany 99 %. Klíčové ale bylo, že útok přicházel ve vlnách roztažených v čase; pomalé drony dorazily hodiny po odpálení, balistické střely na konec. Obrana měla prostor reagovat vrstvu po vrstvě.

O půl roku později, 1. října 2024, přišel jiný scénář. Přes 180 balistických střel, tentokrát bez dronového „předkrmu“. Kratší varovací čas. Podle analytiků Reuters šlo zřejmě o pokročilejší typy, Fattáh-1 a Chejbaršekan, tedy střely na tuhé palivo s manévrujícími hlavicemi, které zkracují reakční okno a komplikují výpočet trajektorie. Útok byl podle dostupných informací „z větší části odražen“, ale část hlavic pronikla. Ne proto, že by Arrow 2 selhal. Proto, že na systém přišlo víc cílů v kratším čase, než kolik dokázala integrovaná obrana optimálně rozdělit a obsloužit.

Ekonomika zahlcení

Moderní protiraketová obrana nefunguje jako zeď, ale jako rozpočet. Každá baterie má omezený počet připravených interceptorů. Každý interceptor stojí řádově desítky milionů korun. Každé navedení zabere kapacitu velitelského systému. Útočník nemusí být technologicky vyspělejší; stačí, když donutí obránce střílet rychleji, než dokáže doplňovat.

Írán v říjnu 2024 přesně tohle udělal. Soustředil salvu do úzkého časového okna, nasadil střely s kratší dobou letu a manévrujícími hlavicemi, a tím zvýšil tlak na zásobu interceptorů i na rozhodovací cyklus velitelského systému. Výsledkem nebyl kolaps obrany, ale režim, ve kterém část hlavic prošla. Pro civilisty to znamenalo kryty a riziko střepin; pro vojenské plánovače potvrzení, že „nulový průnik“ nelze garantovat proti dostatečně velké a kvalitní salvě.

Víc vrstev, víc šancí

Izrael na tuto realitu reaguje tak, jak velí logika vrstvené obrany. Arrow 2 není osamocený; nad ním operuje Arrow 3, exoatmosférický interceptor typu hit-to-kill, který zachycuje hlavice ještě ve vesmíru a výrazně rozšiřuje prostor i čas pro obranu. Po říjnovém útoku navíc Pentagon 13. října 2024 oznámil vyslání baterie THAAD do Izraele, další horní vrstva, další sada interceptorů, další příležitosti k zachycení.

Téma přitom dávno přerostlo Blízký východ. Německo připravuje první rozmístění Arrow 3 na svém území, NATO v únoru 2025 schválilo politiku integrované protivzdušné a protiraketové obrany s důrazem na 360° pokrytí a schopnost reagovat na salvy ze všech směrů. Česká armáda veřejně řadí budování obrany proti balistickým střelám mezi své priority. Lekce z října 2024 čtou všichni.

Proč 3,7 miliardy dolarů nejsou vyhozené peníze

Americký příspěvek do programu Arrow přesáhl do roku 2020 částku přes 90 miliard korun. Může se zdát absurdní investovat takovou sumu do systému, který lze přehltit masovou salvou. Jenže cíl nikdy nebyla absolutní nepropustnost. Arrow 2 dramaticky snižuje škody, chrání před nejnebezpečnějšími hlavicemi a dává obránci čas: čas na evakuaci, čas na protiúder, čas na zapojení dalších vrstev. Navíc program přinesl USA konkrétní technologická data, validaci simulačních kódů, poznatky o fragmentačních hlavicích, optických technologiích navedení a interoperabilitě s americkými systémy.

Arrow 2 není nefunkční systém. Je to systém, který funguje v rámci fyzikálních a ekonomických limitů, a Írán v říjnu 2024 ukázal, že ty limity zná.

Článek 14 balistických raket najednou: izraelský Arrow 2 zachytí celou salvu, ale Íránu se ho podařilo přehltit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pulzy místo souvislého paprsku

Klasické vojenské lasery pracují kontinuálně: drží paprsek na cíli a zahřívají ho, dokud se nerozpadne. Problém je atmosféra. Turbulence, vlhkost a prach paprsek rozptylují, a tak musí být výkonnější a držet na cíli déle, někdy přes patnáct sekund. To žene spotřebu nahoru a zpomaluje reakci proti rychlým nebo početným cílům.

Esh-Tech podle vlastních materiálů volí jinou cestu. DroneLight vysílá krátké vysokoenergetické pulzy, které materiál cíle odebírají takzvaným „vrtacím“ efektem, fyzicky ho odvrtávají. Firma tvrdí, že místo přetlačování atmosféry využívá krátká okna lepšího přenosu mezi pulzy. Výsledek v číslech: 1–2 sekundy do neutralizace a deklarovaný příkon systému přibližně 4 kW. Pro srovnání: AeroVironment nabízí svůj LOCUST X3 ve třídě 20–35+ kW, americký nLIGHT představil letos řadu HADES v kategorii 70 kW. DroneLight cílí na řádově jinou energetickou stopu.

Jedno upřesnění k titulkovému přirovnání: běžná rychlovarná konvice má příkon kolem 2 000–2 400 W. Čtyři kilowatty jsou tedy víc, ne méně. Přesnější je říct, že DroneLight spotřebuje řádově jednotky kilowattů, nikoli desítky jako konkurence.

Laser na pohyblivém obrněnci

Samotné sestřelení dronu laserem není novinka. Novinka je, kde to DroneLight dělá. Systém je integrovaný na německé modulární obrněné vozidlo FFG ACSV, které se sériově dodává od roku 2021 a disponuje motorem o výkonu 460 kW. Čtyři kilowatty pro laser jsou v tomto kontextu zlomek kapacity platformy. Vozidlo má standardizovaná rozhraní pro napájení, data i hydrauliku, takže integrace nevyžaduje přestavbu.

DroneLight pokrývá 360° kolem a nad vozidlem s dosahem do jednoho kilometru. Obsluhuje ho jeden operátor, systém automaticky sleduje cíl a navádí na něj paprsek. Firma uvádí kadenci přibližně 30 neutralizací za minutu, tedy sekvenční ničení cílů jednoho po druhém; ne jeden paprsek proti celému roji naráz, ale dostatečně rychlou sekvenci na to, aby roj postupně proředila.

Důležité je odlišit, o jakou „aktivní ochranu“ jde. Nejde o klasický systém aktivní ochrany typu Trophy, který zachytí protitankovou střelu metr od pancíře. DroneLight vytváří obrannou bublinu v okruhu stovek metrů zaměřenou výhradně na drony. Je to nová vrstva, ne náhrada stávajících systémů.

Co zatím chybí

Esh-Tech na svém LinkedIn profilu mluví o úspěšných venkovních demonstracích, výběru do programu izraelského MAFAT, komerčních kontraktech s „vedoucími mezinárodními obrannými firmami“ a platících zákaznících. Jména ale nezveřejnila. Nezávisle publikovaná data ze srovnatelných testů, stejná metodika, stejné počasí, stejné typy cílů, rovněž chybí.

Největší otazník visí nad atmosférickými podmínkami. Firma sama přiznává, že turbulence a vlhkost paprsek oslabují, a tvrdí, že její pulzní architektura tento problém částečně řeší. Konkrétní výkonovou obálku pro déšť, mlhu, kouř nebo bojové zadýmení ale veřejně nepublikovala. U laserových zbraní jde o notoricky citlivou oblast a bez těchto dat nelze říct, jak se systém chová mimo ideální podmínky demonstrace za jasného dne.

Stejně tak není jasné, zda uváděné 4 kW znamenají příkon celého systému včetně senzorů a řízení, nebo jen laserového efektoru. Firma používá formulaci „spotřeba energie přibližně 4 kW“ bez bližšího rozpisu.

Český kontext: senzory ano, laser zatím ne

DroneLight měl premiéru na Eurosatory 2026 v Paříži (15.–19. června), kde má Česko rekordní zastoupení. České velvyslanectví v Paříži informovalo o inauguraci národního pavilonu 15. června v hale 5 a CzechTrade organizoval společnou expozici českých firem.

Česká armáda protidronovou obranu sleduje aktivně. Na letošním cvičení Federated Cloud 2026 se prezentovaly technologie ochrany proti dronům za přítomnosti premiéra i ministra obrany. Ministerstvo obrany označuje protidronovou obranu za prioritu a zdůrazňuje, že proti dronům nefunguje jeden zázračný prostředek, ale kombinace rušení, detekce a kinetického ničení.

Právě v detekci a rušení má český průmysl silnou pozici. Pardubická RETIA nabízí vrstvený systém ReCAS kombinující radar, elektrooptické a radiofrekvenční senzory proti dronům včetně rojů. Vojenský technický ústav prohlubuje spolupráci s resortem obrany na nových technologiích. Realistická česká role v ekosystému, do kterého DroneLight zapadá, jsou senzory, velení a řízení, elektronický boj a integrace na vozidlo. Vlastní pulzní laser z české dílny zatím na obzoru není, ale vrstva, do které by se napojil, ano.

Pokud Esh-Tech dostojí svým číslům i mimo showroom, otevře se cesta k protidronové obraně, která nepotřebuje vlastní elektrárenský vůz v konvoji. A to je změna, která se týká každé armády provozující obrněnce, českou nevyjímaje.

Článek 2 sekundy a s dronem je amen: izraelský pulzní laser je nová aktivní ochrana obrněnců a spotřebuje méně než varná konvice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zní to paradoxně: vozidlo výbuch ustojí, pancíř drží, posádka přežije, a přesto si chirurgové v polní nemocnici připravují dlahy na rozlámané kotníky a holeně. Jenže přesně takhle vypadala realita posledních dvaceti let asymetrických válek. Mina nebo improvizovaná nálož pod podvozkem nemusí prorazit dno, aby zmrzačila. Stačí, že prudce vymrští podlahu vzhůru. Chodidla, která na ní stojí, dostanou ráz jako od kladiva zespodu. Plasan se rozhodl tento problém přestat řešit jen silnějším pancířem a místo toho zasáhnout v posledních milisekundách uvnitř kabiny, tam, kde se rozhoduje o zlomenině.

Podlaha jako kladivo: proč pancíř nestačí

Vojenští inženýři tomu říkají „deck slap“. Při výbuchu pod podvozkem se dno vozidla na zlomek sekundy vymrští směrem nahoru. I když ocel nebo kompozit nepraskne, přenese obrovské zrychlení na vše, co je s podlahou v kontaktu. Nohy vojáka sedícího v přepravním prostoru jsou první na ráně.

Studie publikovaná v časopise Military Medicine, která analyzovala podvozkové výbuchy v Iráku a Afghánistánu v letech 2010–2014, dává čísla, jež mluví jasně. Mezi přeživšími s vážnými zraněními tvořily zlomeniny chodidel 13 procent všech poranění stupně AIS 2 a vyšších, zlomeniny holenní a lýtkové kosti dalších 11 procent. Přes 90 procent raněných s tímto stupněm závažnosti utrpělo alespoň jednu skeletální zlomeninu. U padlých byla tibie vůbec nejčastější evidovanou závažnou zlomeninou. Jinými slovy: vozidlo splnilo svůj úkol a udrželo posádku naživu, ale dolní končetiny zaplatily cenu, kterou pancíř nedokázal pokrýt.

Co dělá LAPS jinak než dosavadní ochrana

Dosud se problém řešil vrstvením pasivních prvků. V-tvarované dno odklání tlakovou vlnu do stran. Plovoucí podlaha odděluje podlahovou desku od trupu. Energeticky absorbující sedadla prodlužují dobu působení rázu, aby klesly špičkové síly na páteř. Speciální opěrky nohou pohlcují část energie. Plasan sám tyto vrstvy dlouhodobě nabízí, od podvozkových kitů přes sedadla řady TERRA až po opěrky T-BAR.

LAPS přidává nad všechny tyto pasivní vrstvy jednu aktivní. Podle firemních materiálů Plasanu systém funguje ve třech krocích:

• Detekce – senzory zaznamenají podvozkový výbuch.
• Diskriminace – řídicí logika vyhodnotí, zda jde o skutečný blast, a ne o běžný ráz z terénu či nárazu, čímž eliminuje falešné aktivace.
• Zdvih – mechanismus integrovaný do struktury sedadla aktivně zvedne nohy ohrožených vojáků dřív, než podlaha dorazí k chodidlům.

Celý děj se má odehrát „v řádu milisekund“. Přesnou reakční dobu ani typ pohonu Plasan veřejně nespecifikoval, ale okno je jasně dané fyzikou: jde o interval mezi detekcí výbuchu a momentem, kdy deformovaná podlaha narazí do chodidel. Výrobce navíc tvrdí, že LAPS nepřidává vozidlu významnou hmotnost ani objem, a dokonce může umožnit nižší siluetu vozidla, protože část ochrany přebírá aktivní systém místo dalších centimetrů pasivního pancíře.

Důležité je, co LAPS není. Není to náhrada V-dna, plovoucí podlahy ani absorbujícího sedadla. Je to další vrstva, která řeší úzký, ale kritický problém: kontakt nohy s podlahou v okamžiku výbuchu.

Komu je systém určen, a komu ne

Plasan v dostupných materiálech mluví výhradně o přepravovaných vojácích v zadním prostoru vozidla, nikoli o řidiči nebo veliteli. Důvod je logický: řidič má nohy na pedálech, velitel bývá vázán na ovládací prvky nebo věžové systémy. Aktivní zdvih nohou by u nich kolidoval s obsluhou vozidla. V přepravním prostoru, kde vojáci sedí a čekají na výsadek, je ergonomický prostor pro takový zásah nesrovnatelně větší.

Systém není svázán s jednou konkrétní platformou. Plasan ho prezentuje jako řešení pro obrněná bojová vozidla i taktické platformy obecně. Veřejný kontrakt na sériovou dodávku se zatím nepodařilo dohledat; po oznámení ze 4. června 2026 je LAPS ve fázi představení a pravděpodobné zákaznické integrace. Reálné nasazení bude záviset na kvalifikačních zkouškách na konkrétním typu vozidla.

Český kontext: Pandur, BVP-2, nebo CV90?

Pro českou armádu je otázka ochrany před podvozkovými výbuchy všechno, jen ne akademická. Ministerstvo obrany samo přiznává, že centrální statistiku všech zranění z afghánské mise nevede, ale hovoří o „tisících situací“, které vojáky ohrozily na životě či zdraví, včetně útoků pomocí IED. Konkrétní případy jsou veřejně doložené: v červenci 2014 zahynuli po výbuchu čtyři čeští vojáci a jeden byl těžce zraněn, v srpnu 2018 přišli o život další tři, v říjnu téhož roku výbuch převrátil vozidlo se šesti vojáky.

Pokud by se podobná technologie měla dostat do české služby, kandidáti se liší zásadně:

• Pandur II 8×8 – kolový transportér s osádkou 3 + 7 výsadkářů, výrobce rodiny Pandur uvádí oddělenou nezávislou podlahu pro protiminovou ochranu. Právě oddělená podlaha je konstrukční logika kompatibilní s další aktivní vrstvou typu LAPS. Podle nás nejrealističtější kandidát pro případný retrofit.
• BVP-2 – konstrukce ze 70. let, šestičlenný výsadek, minimální protiminová ochrana z výroby. Hluboký retrofit by byl technicky náročný a ekonomicky těžko obhajitelný u platformy, kterou AČR aktivně nahrazuje.
• CV90 – první kusy má armáda převzít od roku 2026. U nově vyráběného vozidla je integrace ochranných systémů vždy levnější a snazší než u staré flotily. Pokud by se LAPS dostal do nabídky pro CV90, šlo by o logicky nejčistší cestu.

Veřejný plán na českou integraci LAPS neexistuje. Ale směr je zřejmý: nové platformy, nové ochranné vrstvy.

Fyzika posledních milisekund

Celá dosavadní filozofie ochrany před minami se soustředila na vozidlo: silnější dno, chytřejší tvar, pružnější podlaha. LAPS poprvé přesouvá těžiště ochrany z konstrukce vozidla na lidské tělo uvnitř kabiny. Neřeší, jak zabránit výbuchu nebo jak ho rozložit v pancíři. Řeší, jak v posledním zlomku sekundy přerušit kontakt mezi nohou a podlahou.

Jestli to v praxi funguje tak spolehlivě, jak Plasan slibuje, ukážou až kvalifikační zkoušky a první operační nasazení. Jedno je ale jasné už teď: dvacet let dat z Iráku a Afghánistánu říká, že samotný pancíř na ochranu nohou nestačí. A že problém, který LAPS řeší, je skutečný.

Článek Izraelci vymysleli, jak zachránit nohy vojáků v obrněncích. Miny jim je lámaly, i když pancíř vydržel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americký základ, izraelský mozek

F-15IA vychází z nejnovější americké platformy F-15EX Eagle II, nikoli ze staršího F-15E Strike Eagle, jak se občas zjednodušuje. Rozdíl je podstatný. Eagle II přináší digitální fly-by-wire řízení, radar s aktivním elektronickým vychylováním APG-82(V)1, novou generaci systémů elektronického boje a otevřenou misi systémovou architekturu, která umožňuje rychlé vkládání nových senzorů a zbraní. Nosnost činí přes 13 300 kg (29 500 liber) a stroj dokáže nést až dvanáct řízených střel AMRAAM vzduch-vzduch najednou.

To je americká polovina příběhu. Ta izraelská je citlivější, a zajímavější. Boeing v pracovním inzerátu na pozici hlavního systémového inženýra F-15IA výslovně zmiňuje integraci „značného počtu domácích avionických systémů“ a novou výpočetní architekturu mise navrženou speciálně pro izraelskou variantu. Izraelské ministerstvo obrany mluví o „špičkových izraelských technologiích“. Přesný seznam podsystémů veřejný není, a právě v tom spočívá jádro výhody. Izrael si na americké platformě udržuje neobvykle širokou národní kontrolu nad tím, co do ní integrovat, jak rychle ji měnit a jaké zbraně na ni zavěsit.

Proč se k téhle konfiguraci nikdo jiný nedostane

Boeing sám uvádí, že F-15 nabízí přizpůsobené konfigurace i dalším spojencům, takže zakázková úprava není izraelským výsadním právem. Jenže konkrétní izraelský balík stojí na třech pilířích, které se nedají jednoduše zkopírovat:

• Politicko-smluvní rámec. Americko-izraelský vztah v oblasti obrany nemá mezi spojenci obdobu. Režim Foreign Military Sales umožňuje Izraeli míru přístupu a spoluúčasti na vývoji, jakou jiní odběratelé nedostávají.
• Domácí obranný průmysl. Izrael disponuje firmami schopnými dodat vlastní avioniku, komunikační vrstvy, systémy elektronického boje a zbraňová rozhraní na úrovni, která odpovídá americkým standardům integrace.
• Bezpečnostní klasifikace. Software, parametry elektronického boje a zbraňové integrace spadají do režimu, který vylučuje sdílení s třetími stranami.

Jiný stát může dostat skvěle vybavený F-15EX. Nedostane ale identický izraelský mozek uvnitř.

Missile truck vedle stealth průzkumníka

Proč Izrael potřebuje vedle stealth F-35 ještě „starý“ dvoumotorový stroj? Odpověď je v číslech. F-35A unese přibližně 8 160 kg (18 000 liber) výzbroje, ale jakmile chce zůstat neviditelný, musí nést zbraně výhradně ve vnitřních komorách, a tam se jich vejde výrazně méně. F-15IA žádnou stealth ambici nemá. Zato na svých závěsnících přiveze přes 13 300 kg (29 500 liber) munice, tedy o více než 60 % víc než F-35 v plné externí konfiguraci.

Operační logika je přímočará. F-35 pronikne obranou protivníka, najde cíle, fúzuje data ze senzorů a nasdílí je po síti. F-15IA se drží za hranicí dosahu nepřátelské protivzdušné obrany a doručí palebnou masu standoff zbraněmi. Druhý člen posádky, důstojník zbraňových systémů, přitom řídí komplexní víceplatformní operace, což z F-15IA dělá létající velitelské stanoviště pro řízení palby.

Pro srovnání s regionálními protějšky: ruský Su-35, exportovaný do několika blízkovýchodních a asijských zemí, uvádí maximální bojovou zátěž 8 000 kg. Čínsko-pákistánský JF-17 Block III nese 3 400 kg. F-15IA je v nosnosti v jiné lize.

Ekosystém dlouhého dosahu

Samotný letoun je jen součástí širšího systému, který Izrael buduje s výhledem na to, co ministerstvo obrany označuje za „náročnou bezpečnostní dekádu“. Vzdálenost Tel Aviv–Teherán činí vzdušnou čarou přibližně 1 588 km. Dosáhnout cílů v takové hloubce vyžaduje víc než rychlý víceúčelový bojový letoun.

Schválení z 3. května 2026 zahrnuje současně čtvrtou peruť F-35 i druhou peruť F-15IA. Den poté poprvé vzlétl tanker KC-46 „Gideon“, první ze šesti kusů vybavených izraelskými systémy. A 14. května izraelské ministerstvo obrany podepsalo smlouvu s Elbit Systems na vývoj externích nádrží prodlužujících dolet F-35 Adir. Tři kroky během dvou týdnů, všechny mířící jedním směrem.

Oficiální izraelský rámec je přitom explicitní: rozhodnutí přímo navazuje na zkušenosti z operace Roaring Lion a na desetiletý plán budování sil za 350 miliard šekelů. Nejde o reakci na jednu krizi, ale o systematickou přípravu na scénáře zahrnující Írán, Jemen i Libanon.

Co to znamená pro region, a kdy se to projeví

Dodávky první várky 25 kusů F-15IA mají podle smlouvy z listopadu 2024 začít v roce 2031 tempem čtyři až šest strojů ročně. Reálný vstup do plné operační služby tak vychází na první polovinu třicátých let. Náskok, který Izraeli F-15IA přinese, nebude jednorázový úder, ale postupné navyšování kapacity: víc standoff palebné masy na jednu misi, lepší souhra s rostoucí flotilou F-35 a tankery, větší schopnost vést simultánní operace vzduch-vzduch i vzduch-země na velkém území.

Skutečná výjimečnost Izraele podle nás spočívá právě v tom, že žádný z těchto strojů není zázračný sám o sobě. F-35 bez F-15IA nemá dost munice. F-15IA bez F-35 nemá stealth průnik. Obojí bez tankerů nedosáhne dost daleko. Teprve celý ekosystém dohromady vytváří schopnost, kterou v regionu nikdo jiný nemá, a kterou si z katalogu nekoupí.

Článek Izraelské letectvo má unikátní F-15EX v konfiguraci, k jaké se nikdo jiný nedostane. A dává mu to v boji značnou výhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Koberec s bodlinami místo ocelové klece

Kdo sledoval záběry z Ukrajiny, zná „cope cages“, improvizované ocelové klece navařené nad věže tanků a střechy transportérů. Jejich účel je prostý: přinutit hlavici FPV dronu nebo bombletu explodovat dřív a dál od pancíře, aby kumulativní proud ztratil energii. Fungují částečně, ale mají zřejmé nevýhody. Jsou těžké, vysoké, zvětšují profil vozidla a často vznikají přímo v polních podmínkách bez standardizace.

TAPS jde úplně jinou cestou. Podle prvního veřejně dohledatelného detailního popisu, který 4. června 2026 publikoval EDR Magazine, jde o lehkou „kobercovou“ vrstvu s hroty montovanou přímo nad pasivní přídavné pancéřování vozidla. Měrná hmotnost činí pouhých 17 kg/m², materiál výrobce přesně nespecifikoval, EDR odhaduje polotuhý polymerní či gumový typ. Celý prvek je nízký, přiléhající ke střeše a pochozí. Žádný metrový ocelový rám nad věží. Žádné zúžení výhledu posádky.

Co přesně bodliny dělají, Plasan veřejně neodkryl. Deklarovaný účel je ochrana proti bombletům, submunici a fragmentům přicházejícím z horní polosféry. Podle naší dedukce hroty pravděpodobně vytvářejí distanci a narušují optimální kontakt útočícího prvku se stropem vozidla ještě před detonací, to je ale úvaha, nikoli potvrzený fakt od výrobce.

Trojlístek novinek: TAPS, ATHENA a LAPS

Plasan nepřišel jen s rohožkou. Na pařížském veletrhu Eurosatory, který proběhl 15.–19. června 2026, firma představila kompletní trojici:

• TAPS – horní ochrana proti útokům shora, ve výrobě pro několik programů obrněných bojových vozidel, testovaná podle výrobce řadou západních armád.
• ATHENA – modulární přídavný pancíř proti kumulativním střelám a části kinetických hrozeb. Na rozdíl od klasické reaktivní ochrany (ERA) neobsahuje explozivní materiál. Využívá kompozitní vrstvy s expandujícími mezivrstvami, které pohltí energii dopadající hrozby. Podle Plasanu to znamená menší riziko pro pěchotu v okolí vozidla. Systém byl k červnu 2026 na úrovni technologické připravenosti TRL 7, firma očekávala první objednávku v řádu měsíců.
• LAPS – aktivní ochranný systém integrovaný do sedačky, který chrání dolní končetiny posádky při výbuchu miny nebo improvizovaného výbušného zařízení. Senzory zachytí explozi, algoritmy ji v řádu milisekund potvrdí a mechanismus zvedne nohy vojáka dřív, než deformace podlahy dorazí k chodidlům. Nejde o aktivní ochranu vozidla ve smyslu hard-kill systému, jde o ochranu těla člověka uvnitř kabiny.

Oficiální firemní verze textu se na webu Plasanu objevila až 17. června, tedy téměř dva týdny po publikaci v EDR.

Proč to není jen izraelská specialita

TAPS nezapadá do vzduchoprázdna. Ochrana horní polosféry obrněných vozidel se v roce 2026 stala samostatnou akviziční kategorií i u největších armád světa. Americká armáda ve svém rozpočtu pro fiskální rok 2026 spustila program VPS Top Attack Protection s alokací přes 2,2 miliardy korun. Oficiální popis hovoří o pasivním přídavném pancéřování nad osádkovými prostory a poklopy proti hrozbám shora, tedy o přesně stejné kategorii, do které spadá TAPS.

Analytici z IFRI ve studii o technologických lekcích z Ukrajiny popisují rozšíření ocelových cope cages jako reakci na FPV drony a shazovanou munici už od let 2021–2022. Britský RUSI doplňuje, že ruská i ukrajinská vozidla dnes běžně kombinují sítě, distanční tyčový pancíř, výplně i elektronické rušičky. Trend je jasný: horní polosféra přestala být „bezpečná zóna“ a armády hledají řešení, od improvizací po průmyslové systémy.

TAPS v tomto kontextu představuje posun od polních improvizací k platformově integrovanému prvku s definovanou hmotností a výrobní linkou. Jestli je účinnější než ocelová klec, veřejně říct nelze, Plasan nezveřejnil žádné srovnávací testy. Fér je napsat, že je konstrukčně jiný a výrazně lehčí.

Co nevíme, a proč

Kolem všech tří systémů zůstává řada otazníků. Plasan veřejně nejmenuje ani jednoho zákazníka, ani jednu konkrétní platformu. Formulace typu „numerous Western armies“ a „few AFV programmes“ jsou vágní záměrně. Firma otevřeně uvádí, že pracuje v klasifikovaných režimech až do stupně „secret“ a disponuje vlastní laboratoří přežitelnosti pro balistické a výbuchové testy. Kombinace operační bezpečnosti, ochrany duševního vlastnictví a neveřejných požadavků zákazníků vysvětluje, proč ven prosakuje spíš rámec než detaily.

V českém kontextu existuje zatím jen nepřímá stopa: v červnu 2025 navštívila česká inženýrská delegace pod záštitou velvyslanectví ČR v Tel Avivu závod Plasanu. Výstupem byla zmínka o možné spolupráci českých firem v dodavatelském řetězci. To je průmyslový kontakt, nikoli důkaz o zájmu české armády o TAPS nebo další systémy.

Všechna dostupná výkonová data pocházejí od výrobce nebo z médií, která citují výrobce. Nezávislý veřejný testovací report neexistuje. TAPS může být začátek nové generace horní ochrany, ale stejně tak může být slepá ulička, kterou odhalí až reálné nasazení.

Sedmnáct kilogramů na metr čtvereční a pochozí povrch s hroty. Zní to nepravděpodobně jednoduše na to, jak složitý problém řeší. Právě proto bude zajímavé sledovat, která armáda si jako první dovolí výsledky ukázat veřejně.

Článek Zajímává a úplně jiná ochrana než jakákoliv jiná: Izraelci vyvinuli polymerovou rohožku s bodlinami pro ochranu tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je EuroTrophy a proč se mluví o „evropském řešení“

EuroTrophy GmbH není startup z garáže. Firmu založily v březnu 2022 tři těžké váhy obranného průmyslu: německý KNDS Deutschland (výrobce Leopardů), evropský GDELS a izraelský Rafael, tvůrce původního systému Trophy. Sídlo v Německu, výroba v Evropě, zákaznická podpora pro NATO a EU. Smysl je jasný: vzít bojově prověřený izraelský produkt (přes dva miliony operačních hodin, integrace na více než sedmnácti platformách) a dát mu evropský průmyslový a logistický rámec, který sníží politické i dodavatelské bariéry.

Původní Trophy přitom není žádná novinka. Systém chrání izraelské tanky Merkava už roky, americká armáda ho integrovala na Abramsy. Jeho jádro tvoří radar WindGuard v S-pásmu od IAI/ELTA, který detekuje přilétající protitankovou střelu nebo granát a během zlomku sekundy aktivuje ochranný efektor, výbušnou nálož, která hrozbu zneškodní ještě ve vzduchu. Proti raketám a granátům funguje skvěle. Proti dronům ale S-pásmo a logika stavěná na rychlé balistické cíle nestačí.

StormGuard: nový radar pro nového nepřítele

Právě tady přichází klíčová změna představená na Eurosatory. Vedle stávajícího WindGuardu nabízí EuroTrophy novou konfiguraci s radarem StormGuard, kompaktním aktivním elektronicky skenovaným radarem v X-pásmu, označovaným v portfoliu IAI jako ELM-2135. Pokrývá 360 stupňů v azimutu i elevaci, funguje ve dne i v noci, za deště, mlhy i prachu.

Proč X-pásmo? Kratší vlnová délka umožňuje zachytit takzvaný mikrodopplerův podpis, drobné periodické změny radarového odrazu způsobené rotujícími vrtulemi dronu. Radar tak nevidí jen pohybující se tečku, ale dokáže rozlišit, že jde o vícevrtulový stroj, ne o ptáka nebo střepinu. Právě tato schopnost je pro automatickou klasifikaci cíle zásadní.

Jakmile StormGuard dron detekuje a klasifikuje, předá data do řízení palby a navede palubní zbraň, typicky dálkově ovládanou zbraňovou stanici (RWS) s kulometem nebo automatickým kanonem. Rafael dlouhodobě uvádí kompatibilitu Trophy se stanicí Samson 30, tedy s 30mm kanonem a spřaženým 7,62mm kulometem. Konkrétní typ zbraně na pařížském demonstrátoru firma veřejně nespecifikovala, ale princip je jasný: radar najde, systém zamíří, zbraň pálí. Posádka nemusí dron hledat očima ani manuálně otáčet věží.

Co přesně znamená „tank sestřelí dron sám“

Důležité je neslibovat víc, než systém umí. „Sám“ neznamená, že tank operuje bez lidí. Znamená to automatizovaný obranný řetězec: detekce, sledování, klasifikace, navedení palby, to vše proběhne bez ručního zásahu posádky v předem definovaném obranném režimu. Posádka se může soustředit na řízení boje, zatímco systém řeší přilétající hrozbu.

Nejde ani o absolutní garanci. Žádný otevřený zdroj netvrdí stoprocentní úspěšnost. Při masivním dronovém útoku (desítky strojů najednou) narazí systém na limity: konečná zásoba munice, konečná rychlost přepínání mezi cíli, konečný počet ochranných efektorů. EuroTrophy mluví o vysoké pravděpodobnosti detekce a ověření v live-fire scénářích, ale realistické očekávání je „výrazně zvyšuje šanci přežití“, ne „činí tank nezranitelným“.

Skutečná hodnota ale leží jinde než v absolutních číslech. Proti FPV dronu letícímu 120 km/h má posádka na reakci jednotky sekund. Člověk v tom čase nestihne dron zahlédnout, natož zaměřit a pálit. Automatizovaný systém ano. A právě tohle zkrácení reakčního cyklu, z desítek sekund na zlomky, je to, co může na bojišti rozhodovat mezi přežitím a ztrátou.

Český kontext: Leopardy 2A8 s ochranou v ceně

Celá věc má pro nás velmi konkrétní rozměr. Česká republika v září 2025 objednala 44 tanků Leopard 2A8 za 32,76 miliardy korun včetně DPH. Ministerstvo obrany výslovně uvádí, že cena zahrnuje „systém vlastní ochrany“, a Leopard 2A8 byl od počátku definován s integrací Trophy od EuroTrophy.

V lednu 2026 pak EuroTrophy oznámilo kontrakt v hodnotě 330 milionů eur na dodávku systémů Trophy pro leopardí programy čtyř zemí: Česka, Litvy, Nizozemska a Chorvatska. Nejde tedy o hypotetický zájem, ale o probíhající zakázku. České tanky by měly dorazit od roku 2028.

Co to znamená pro stárnoucí T-72M4CZ? Ministerstvo obrany koncem roku 2025 potvrdilo, že další technické zhodnocení těchto strojů není efektivní. Teoreticky by integrace moderního APS na T-72 byla myslitelná (Trophy se prezentuje jako adaptovatelné na různé platformy), ale ekonomicky a strategicky to nedává smysl, když armáda přechází na Leopardy.

Proč to nepřišlo dřív

Drony ničí tanky na Ukrajině od roku 2022. Proč tedy protidronová konfigurace Trophy přichází až teď? Odpověď má dvě části. Za prvé, posun nezačal na Eurosatory. Už v srpnu 2025 šéf EuroTrophy Dan Kalfus veřejně představil softwarový upgrade, který přidal protidronovou schopnost stávajícímu Trophy bez jakékoli změny hardwaru. Pařížská novinka je další krok, nová radarová větev se StormGuardem, která detekci dronů posouvá na kvalitativně vyšší úroveň.

Za druhé, původní Trophy bylo konstruováno proti úplně jiné hrozbě. Protitanková střela letí stovky metrů za sekundu po předvídatelné balistické dráze. Dron je pomalejší, ale manévruje, má jiný radarový odraz a přilétá z neočekávaných směrů, často shora. Přepracovat detekční logiku, přidat nový radar a propojit ho s palubní výzbrojí vyžadovalo čas. Ale lekce z Ukrajiny a Blízkého východu ten vývoj dramaticky zrychlily.

Srovnání s ruskou konkurencí, systémem Arena-M, je v tomto ohledu výmluvné. Zatímco EuroTrophy na Eurosatory veřejně a detailně popsalo protidronovou konfiguraci včetně typu radaru a principu navedení, u Arena-M se v otevřených zdrojích podařilo doložit hlavně deklarovanou ochranu proti střelám a granátům. O protidronových schopnostech ruský výrobce mlčí, nebo mluví jen v obecných obrysech.

Tankový boj se mění rychleji než kdykoli od zavedení reaktivního pancíře. EuroTrophy na to reaguje posunem, který je důležitější, než se na první pohled zdá: aktivní ochranný systém už nechrání jen před střelami, stává se krátkodosahovou protivzdušnou obranou přímo na korbu vozidla. A pro čtyřčlennou posádku českého Leopardu 2A8, která v roce 2028 poprvé nastartuje motor, to může být rozdíl mezi návratem na základnu a statistikou.

Článek Evropa má nové řešení, tank sestřelí drony sám. EuroTrophy má radar i kanony, které na ně pálí bez zásahu posádky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo je Ben Gvir a co skutečně řídí

Ben Gvirův resort nemá s řízením izraelské armády nic společného. Podle oficiálních stránek ministerstva spadá pod něj izraelská policie, vězeňská služba a hasiči. Rozhodnutí o leteckých úderech na Bejrút nebo pozemních operacích v jižním Libanonu přijímá premiér Netanjahu společně s ministrem obrany Israelem Kacem.

Jenže Ben Gvirův vliv je jiného druhu. Je politický a koaliční. Bez jeho strany Židovská síla by Netanjahuova vláda ztratila parlamentní většinu. To mu dává páku, kterou žádný resort sám o sobě nevysvětluje. Když Ben Gvir mluví o spálení celého Libanonu, nepřikazuje generálům útok. Normalizuje jazyk, ve kterém se o válce diskutuje, a posouvá střed debaty směrem, kde se plošná odveta vůči celé zemi stává legitimním politickým požadavkem.

Co říkají ostatní a proč to zní jinak

Ben Gvirův výrok nebyl izolovaný exces v jinak umírněné vládě. Tentýž pátek slíbil Netanjahu Hizballáhu „velmi těžkou cenu“. Ministr obrany Kac mluvil o dlouhodobém držení bezpečnostního pásma v jižním Libanonu a varoval, že při dalším útoku na sever Izraele přijde úder na jižní předměstí Bejrútu. Ministr financí Bezalel Smotrič chtěl „otevřít brány pekla“.

Rozdíl mezi Ben Gvirem a zbytkem kabinetu není ve směru. Je ve slovníku. Netanjahu už 1. června nařídil útoky na bejrútskou čtvrť Dahíja a zdůvodnil je tím, že nemůže nastat situace, kdy Hizballáh útočí na izraelská města a jeho velitelství v Bejrútu zůstává mimo dosah. Kac hrozil dalšími údery a ničením vesnic. Všichni mluví o eskalaci, jen ji balí do vojensko-bezpečnostních formulací. Ben Gvir tu obálku strhl. Řekl totéž, ale jazykem kolektivního trestu, bez rozlišování mezi Hizballáhem a Libanonem jako celkem. Právě proto jeho slova rezonují jinak. A právě proto na ně ostatní „neměli žaludek“.

Příměří, které nikdy pořádně neplatilo

Aby bylo jasné, proč válka jen tak neskončí, je třeba podívat se na chronologii posledních dvou měsíců. Příměří mezi Izraelem a Libanonem vstoupilo v platnost 16. dubna 2026. Podle Reuters ale obsahovalo klauzuli, která Izraeli ponechávala právo na „všechna nezbytná opatření v sebeobraně“. To z něj od začátku dělalo spíš rámec pro snížení intenzity než skutečné zastavení bojů.

V praxi to vypadalo takto:

• Po 16. dubnu výrazně ubyly údery na Bejrút; Reuters k 1. červnu evidoval jen dva zásahy Dahíje od podpisu dohody.
• Na jihu Libanonu ale boje pokračovaly prakticky bez přestávky. Drony, pozemní operace, izraelské pozice hluboko na libanonském území.
• V květnu bylo příměří prodlouženo, 4. června přišla nová implementační dohoda. Násilí nepřestalo.
• 19. června USA oznámily další obnovení příměří. Střety pokračovaly i po jeho vyhlášení.

Klíčový strukturální problém: Hizballáh nebyl přímou smluvní stranou žádné z těchto dohod. Poslanec Hizballáhu Alí Fajjád už v dubnu odmítl přímá jednání s Izraelem a požadoval nejprve příměří a izraelské stažení. Dohoda od Hizballáhu vyžadovala zastavení útoků, ale jeho nejdůležitější ozbrojený aktér k ní nebyl připoután vlastním podpisem. Česká ambasáda v Bejrútu ve své aktualizaci z 5. června výslovně upozorňovala, že i přes prodloužené příměří pokračují pravidelné útoky hlavně na jihu země a hrozí i zásahy u Bejrútu.

Libanon jako pojistka širší dohody

Konflikt v Libanonu přitom dávno přerostl lokální rozměr. Text americko-íránského memoranda, který 17. června zveřejnil Axios, hned v prvním bodě mluví o okamžitém a trvalém ukončení vojenských operací „na všech frontách, včetně Libanonu“. Íránský ministr zahraničí Abbás Araghčí označil příměří v Libanonu za rozhodující bod celého vyjednávání s USA.

A právě tady se kruh uzavírá. Rozhovory mezi USA a Íránem ve Švýcarsku byly 19. června odloženy kvůli bojům v Libanonu. Írán žádal splnění závazků, USA chtěly počkat, až příměří vydrží. Libanonská fronta tak není vedlejší bojiště. Je testem, na kterém závisí celá architektura americko-íránské dohody. Pokud boje pokračují, padá hlavní mezinárodní páka na oba tábory.

Česko v tom není neutrální

Zajímavou roli hraje i Česká republika. Přímou reakci české vlády na Ben Gvirův výrok z 19. června se nám ve veřejně dostupných oficiálních výstupech nepodařilo dohledat; česká diplomacie v těchto dnech komunikovala hlavně bezpečnostní a konzulární linku, varování před cestami do Libanonu a výzvy českým občanům k opuštění země.

Český ministr zahraničí Petr Macinka ale 11. června v rozhovoru pro Bloomberg News řekl, že Česká republika zablokuje případné unijní sankce proti Ben Gvirovi. O čtyři dny později šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová potvrdila, že v EU na sankcích nebyla shoda. Česko se tak fakticky postavilo na stranu toho, aby člen izraelské vlády za svou rétoriku nečelil evropským důsledkům.

Ben Gvirova slova o spálení celého Libanonu nejsou oficiální izraelskou doktrínou. Ale nejsou ani izolovanou eskalační fantazií jednoho radikála. Jsou nahlas vyřčenou verzí toho, co zbytek izraelského kabinetu formuluje opatrněji, a co příměří, které se za dva měsíce třikrát zhroutilo a třikrát obnovilo, nedokáže zastavit.

Článek Válka jen tak neskončí. „Celý Libanon musí shořet.“ Izraelský ministr řekl nahlas, na co ostatní neměli žaludek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Ben-Gvir řekl, a co ne

Ben-Gvir ve svém projevu zaznamenaném serverem Arutz Sheva mluvil o „židovském osídlení v Libanonu“ jako o ideologickém cíli. Neoznačil konkrétní území na mapě, nejmenoval obce, neuvedl harmonogram ani počet osadníků. Vyzval, aby se Izrael „neohýbal pod tlakem“ a „nebál se říkat pravdu“, a do jednoho balíku zabalil podporu emigrace z Gazy i osídlení libanonského jihu.

Zveřejněný vládní dokument, kabinetní usnesení nebo jakýkoli oficiální krokovník anexe a civilního osidlování libanonského území se k 18. května 2026 nepodařilo dohledat. To je zásadní rozlišení. Ben-Gvir jako ministr národní bezpečnosti formálně řídí policii, vězeňskou službu a hasiče, nikoli armádu, zahraniční politiku ani osadnickou agendu v cizí zemi. Rozhodnutí o anexi by muselo projít premiérem, bezpečnostním kabinetem a řadou dalších institucí.

Přesto jeho slova nezaznívají ve vzduchoprázdnu.

Vojenská realita, která dává rétorice váhu

Zatímco Ben-Gvir mluvil v ješivě, izraelská armáda reálně operovala na jihu Libanonu. IDF v březnu 2026 zahájila pozemní operace proti pozicím Hizballáhu a ministr obrany Israel Katz 24. března veřejně prohlásil, že Izrael vytvoří bezpečnostní pásmo sahající až k řece Litani, zhruba 30 kilometrů severně od hranice. V „teroristických“ oblastech podle něj nemohou zůstat domy ani obyvatelé.

Libanonský deník L’Orient Today popsal stovky čtverečních kilometrů nárazníkové zóny a zmínil extremistickou skupinu Uri Tzafon, několik rodin prosazujících trvalou izraelskou přítomnost v jižním Libanonu a posun hranice právě k Litani. Skupina je marginální, ale její požadavky se nápadně překrývají s tím, co izraelský stát už vojensky provádí.

Tady je jádro problému: Ben-Gvirova rétorika by před dvěma lety zněla jako okrajový exces. Dnes padá na půdu, kterou izraelská armáda doslova připravuje, ničí infrastrukturu, vysidluje obyvatele, drží území. Právě toto spojení ideologického tlaku s vojenskou realitou je podle nás tím, co z výroku dělá víc než pouhou provokaci.

Oficiální linie versus krajní pravice

Důležitý kontrast nabízí ministr zahraničí Gideon Sa’ar. Ten v květnu 2026 formuloval izraelské cíle v Libanonu jako čistě bezpečnostní: vytlačit Hizballáh, zničit jeho infrastrukturu a držet území jen do doby, než hrozba pomine. Žádné osady, žádná anexe. Podmíněný jazyk, podmíněná přítomnost.

Jenže izraelská politika má s podmíněností zkušenost. Stačí se podívat na precedenty:

• Golanské výšiny – vojensky obsazeny 1967, jednostranně anektovány 1981, mezinárodně široce neuznány, ale fakticky integrované do izraelského právního rámce dodnes.
• Západní břeh Jordánu – formální anexe neproběhla, ale v únoru 2026 izraelský kabinet schválil další kroky k registraci půdy, které Palestinci označili za de facto anexi. OSN mluví o nezákonné přítomnosti a povinnosti stažení.

V obou případech začala „dočasná bezpečnostní přítomnost“ a skončila trvalou realitou. Libanon je zatím o krok dřív: vojenská kontrola existuje, formální anexní akt nikoli. Ale trajektorie je čitelná.

Příměří trvá, diplomacie visí na vlásku

Ben-Gvirův projev zazněl ve chvíli mimořádně citlivé. Den poté, 15. května, oznámily Spojené státy, že Izrael a Libanon se dohodly na prodloužení příměří o 45 dní. Ve Washingtonu probíhalo další kolo zprostředkovaných jednání. Evropská unie opakovaně vyzvala Izrael k respektu k libanonské suverenitě a územní celistvosti, naposledy v závěrech Evropské rady z března 2026, které požadovaly zastavení pozemních i leteckých operací.

Velvyslankyně EU v Libanonu ještě 9. května, pět dní před Ben-Gvirovým projevem, na Dni Evropy mluvila o obnově státní autority a územní celistvosti Libanonu. Konkrétní sankční nebo jiná okamžitá reakce přímo na Ben-Gvirův výrok se ale v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Samostatné české vyjádření rovněž ne, dohledatelná je pouze obecná linie EU.

Dá se čekat, že pokud by rétorika o osídlení přerostla v jakýkoli formální krok, diplomatická reakce by byla tvrdší. Ale zatím platí vzorec, který známe z Golanských výšin i Západního břehu: mezinárodní společenství protestuje, realita na zemi se mezitím posouvá.

Co z toho plyne

Tři roviny existují vedle sebe a nesmí se zaměňovat: Ben-Gvirova ideologická výzva, oficiální izraelská bezpečnostní politika a faktická vojenská kontrola území. Žádný schválený plán osídlení Libanonu neexistuje. Existuje ale ministr, který o něm mluví nahlas, armáda, která drží terén, a historické precedenty, které ukazují, jak snadno se jedno může proměnit v druhé.

Článek Židé chtějí anektovat část Libanonu a osídlit ji. Mezinárodní právo je nezajímá, mají konkrétní plán se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč měla Merkava pověst nezničitelného tanku

Izraelská armáda Merkavu Mk4 provozuje od roku 2004 a od počátku ji prezentuje jako platformu postavenou kolem jediného principu: přežití posádky. Motor umístěný vpředu funguje jako dodatečná bariéra před kabinou řidiče. Pancéřování kombinuje kompozitní desky s reaktivními prvky. A nad tím vším bdí Trophy, aktivní ochranný systém od firmy Rafael, který detekuje přilétající střelu a odpálí proti ní protináboj dřív, než dorazí k pancíři.

Izraelské ministerstvo obrany Merkavu Mk4 označuje za jeden z nejpokročilejších tanků na světě. Trophy má podle oficiálního produktového listu pokrytí 360° v azimutu a rozšířený rozsah elevace. Klíčový detail je ale v tom, proti čemu je optimalizován: primárně proti takzvaným CE hrozbám, tedy protitankovým řízeným střelám, granátům RPG a kumulativním náložím letícím po předvídatelné trajektorii s výraznou radarovou stopou.

Dron za 400 dolarů a díra v ochranné logice

Fiber-optic FPV dron, jaký Hizballáh použil, funguje jinak než klasická protitanková střela. Podle reportáže AP stojí jeden kus 300 až 400 dolarů, v přepočtu zhruba sedm až devět tisíc korun. Je sestavený z komerčně dostupných komponent, poháněný malým elektrickým motorem a naváděný přes tenké optické vlákno, které za sebou odvíjí. Rádiový signál nepotřebuje, takže ho nelze rušit běžným elektronickým bojem.

Klíčové parametry v porovnání:

Útok shora míří do jiné zranitelnostní sady, než na kterou je Trophy primárně kalibrován. Malý rozměr, nízká rychlost, minimální odrazová plocha a vertikální sestup, to vše snižuje pravděpodobnost, že radar APS cíl včas klasifikuje a stihne odpálit protináboj. Nejde nutně o selhání jednoho konkrétního senzoru, ale o systémový nesoulad mezi ochranou navrženou proti raketám a realitou levných, masově nasaditelných dronů.

Není to jen o Merkavě, precedent z Ukrajiny

Problém není izraelský unikát. V dubnu 2024 Ukrajina stáhla americké tanky M1 Abrams z přední linie právě kvůli ruským FPV dronům. Abramsy byly příliš snadno detekovatelné a lovitelné. Hizballáh sám oznámil první nasazení fiber-optic dronů v bojové vlně začínající 2. března 2026, jde tedy o relativně čerstvou adaptaci inspirovanou ukrajinským bojištěm.

Pro českou armádu je paralela přímá. Armáda ČR aktuálně disponuje 42 tanky Leopard 2A4, které nemají integrovaný systém Trophy ani jinou známou APS. Ministerstvo obrany samo přiznává, že starší T-72M4CZ „nesplňují podmínky moderního bojiště“. Objednaných 44 kusů Leopard 2A8, jejichž dodávky mají začít od roku 2028, už podle výrobce KNDS zahrnují Trophy a explicitně i ochranu proti dronům. Otázka zní, zda samotná APS bude stačit, nebo zda se standardem stane celý ekosystém, tedy senzory, rušičky, sítě, klece a organická protidronová vrstva kolem každého tanku.

Izrael hledá odpověď, zatím ji nemá

Izraelské zdroje podle Jerusalem Post přiznávají, že proti FPV dronům neexistuje „magické“ hermetické řešení. Armáda improvizuje: na vozidla montuje drátěné klece a sítě, testuje nové detekční systémy, mění taktiku pohybu. Ale každá z těchto vrstev přidává hmotnost, náklady a složitost a žádná z nich nezaručuje stoprocentní ochranu proti roji levných dronů útočících současně z více směrů.

Největší zpráva tohoto incidentu proto není samotný zásah jednoho tanku. Je to potvrzení, že cena ochrany těžké techniky se už nedá oddělit od schopnosti přežít masový útok prostředků, které stojí méně než spotřební elektronika. Tank nepřestává mít smysl, ale přestává být samostatně odolnou platformou. Stává se uzlem v síti, která ho musí chránit shora stejně spolehlivě jako zepředu.

Osud posádky zasažené Merkavy není z otevřených zdrojů potvrzen. Cena lekce, kterou ten jeden zásah přinesl celému oboru, se teprve vyčísluje.

Článek Hizballáh poprvé sestřelil Merkavu Mk4 dronem za pár tisíc korun. Izraelský tank měl být prakticky nezničitelný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se má ukončit

Nejde o konec americko-izraelské aliance. Netanjahuův plán cílí na konkrétní finanční nástroj, Foreign Military Financing (FMF), tedy grantovou vojenskou pomoc, kterou Spojené státy poskytují Izraeli na základě desetiletého memoranda o porozumění. Současné MOU, platné od fiskálního roku 2019 do 30. září 2028, garantuje 38 miliard dolarů: 33 miliard v přímém financování a 5 miliard na protiraketovou obranu včetně systémů Iron Dome a Iron Beam.

Standardně to znamená 3,3 miliardy ročně v FMF a půl miliardy na společné protiraketové programy. Po útoku Hamásu 7. října 2023 přišly mimořádné dodatky, jen v roce 2024 dalších 3,5 miliardy v FMF a 5,2 miliardy na obranné systémy. Společný vývoj zbraní, obchodní nákupy ani technologická spolupráce ale pod plán nespadají. Netanjahu nemluví o konci vztahu. Mluví o konci jednoho jeho formátu.

Proč právě teď

Načasování není náhodné. Podle únorového průzkumu Gallupu se poprvé od roku 2001 americké veřejné sympatie nepřiklánějí víc k Izraelcům než k Palestincům. Automatická politická podpora Washingtonu přestává být samozřejmostí a grantová závislost se mění ve zranitelnost, každý rozpočtový cyklus v Kongresu se stává potenciální pákou.

Současné MOU navíc samo postupně ruší takzvaný Off-Shore Procurement, tedy možnost utrácet část americké pomoci přímo u izraelských výrobců. Do roku 2028 tato výjimka zcela skončí. Některé izraelské obranné firmy na to už reagovaly otevíráním poboček v USA nebo fúzemi s americkými partnery. Izraelský obranný průmysl se zkrátka přizpůsobuje dřív, než to politici stihli formálně oznámit.

Zajímavý je i pohled z druhé strany. Republikánský senátor Lindsey Graham po lednové návštěvě Izraele nemluvil o roztržce, ale o „neocenitelném vztahu“ a společném vývoji zbraní budoucnosti. V pro-trumpovském prostředí byl Netanjahuův plán čten jako příležitost, ne jako urážka.

Jak reálná je soběstačnost

Ambice je jedna věc. Čísla říkají něco jiného. Podle SIPRI pocházelo v letech 2021–2025 plných 68 procent izraelských dovozů hlavních zbraní z USA a dalších 31 procent z Německa. Ke konci roku 2025 měl Izrael u amerických dodavatelů objednáno nejméně 55 bojových letounů. Úplné odpojení od americké bezpečnostní infrastruktury za deset let je proto mimořádně ambiciózní scénář.

Pravděpodobnější je postupná redukce grantové závislosti, ne úplné fungování bez Ameriky. Izrael má k tomu ostatně vlastní precedent: ekonomické granty od USA přestal dostávat v roce 2008 a bezpečnostní vztah tím neskončil, naopak pokračoval v dalších, ještě štědřejších memorandech. Jednání o nástupnickém rámci po roce 2028 teprve začnou. A USA zůstávají i významným exportním trhem, 13 procent izraelského obranného vývozu směřovalo v roce 2024 právě tam; celkově Izrael vyvezl zbraně za rekordních 14,7 miliardy dolarů.

Co to znamená pro Česko

Česká stopa v příběhu existuje a není zanedbatelná. Ministerstvo průmyslu a obchodu za první pololetí 2025 eviduje do Izraele 52 licencí na vývoz vojenského materiálu v hodnotě 83,5 milionu eur, realizovaný export dosáhl 50 milionů eur. Podle dat UN Comtrade byl Izrael v celé kapitole „zbraně a munice“ čtvrtým největším odběratelem českého exportu za rok 2025 s objemem přes 59 milionů dolarů.

České velvyslanectví v Tel Avivu aktivně podporuje zapojení domácích firem do izraelských dodavatelských řetězců, letos v květnu organizovalo misi 18 českých podniků za spoluprací s koncernem RAFAEL. Pokud Izrael skutečně posílí lokální výrobu a bude hledat subdodavatele mimo americký grantový rámec, pro české výrobce komponentů a speciálního materiálu to může být příležitost. Ne náhrada amerických programů, ale vstup do nových kooperačních struktur.

Česká obranná strategie z roku 2023 ostatně sama zdůrazňuje bezpečnost dodávek a strategická partnerství se zahraničními dodavateli. Trend, který Netanjahu nastoluje, posiluje logiku, kterou Praha už přijala za vlastní.

Izrael nechce nemít s Amerikou nic společného, chce s ní mít jiný typ vztahu. Místo příjemce grantů partner ve vývoji. Místo závislosti na rozpočtových cyklech Kongresu vlastní výrobní kapacity. Jestli se to podaří za deset let, je otázka za desítky miliard dolarů, na kterou zatím nemá odpověď ani sám Netanjahu.

Článek Židé zatřesou Blízkým východem a budou se dít věci. Zcela ukončí americkou vojenskou pomoc se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mozek, který sám nestřílí

Systém Arrow chrání Izrael od roku 2000 a existuje ve dvou hlavních verzích, Arrow-2 a Arrow-3. Obě jsou určeny proti balistickým střelám krátkého, středního i přechodného dosahu, tedy přesně proti typu hrozby, kterou představuje íránský arzenál. Podle oficiální brožury výrobce IAI dokáže Arrow fungovat jak samostatně, tak v síťovém režimu napojený na další vrstvy obrany.

Citron Tree v tom řetězci zastává roli, kterou si nejsnáz představíme jako dispečink. Radar Green Pine (případně jeho vylepšená verze Super Green Pine) detekuje hrozbu a předá data do Citron Tree. Tam operátoři, nebo automatika, spočítají trajektorii, odhadnou místo dopadu, rozhodnou o prioritě a přidělí cíl konkrétnímu interceptoru. Současně podle sekundárních technických popisů sedí v centru takzvaný sky picture officer, který komunikuje s Home Front Command a na základě predikce dopadu spouští civilní varování. Systém přitom zvládá řídit až 14 záchytů najednou.

Dvě noci, které ukázaly, oč jde

Dubnový útok v roce 2024 byl první přímou íránskou salvou na izraelské území. Podle IDF dosáhla obrana 99% úspěšnosti záchytu. Jen několik balistických střel dopadlo na základnu Nevatim, škody byly označeny za menší. O půl roku později, 1. října 2024, přiletělo zhruba 200 íránských střel. Náčelník generálního štábu IDF hovořil o relativně omezených škodách.

Obě noci byly testem celého řetězce, od radaru přes Citron Tree až po interceptory ve stratosféře. I krátký výpadek koordinace by při salvovém útoku této velikosti zvýšil pravděpodobnost průniku. Když na vás letí desítky balistických střel současně, nestačí mít dost raket k odpálení. Musíte vědět, která hrozba míří na Tel Aviv a která na poušť, která je návnada a která nese bojovou hlavici. Přesně tohle Citron Tree počítá v reálném čase.

Proč nejde o jediný štít, ale o ten nejbolestivější k zasažení

Izraelská protiraketová architektura je vícevrstvá. Iron Dome pokrývá krátký dosah, David’s Sling střední vrstvu a Arrow horní patro proti balistickým hrozbám. Zničení Citron Tree by neznamenalo automatický kolaps veškeré obrany, Iron Dome by dál srážel rakety z Gazy, David’s Sling by dál chránil před střednědobými hrozbami.

Ale právě vrstva Arrow je ta, která stojí proti íránským balistickým střelám. A Citron Tree je její mozek. Výpadek tohoto uzlu by prudce oslabil schopnost rychle a koordinovaně chránit města před balistickými salvami, tedy před tím typem útoku, který Teherán dvakrát předvedl v roce 2024.

Veřejně doložený konkrétní íránský plán na zásah Citron Tree neexistuje. Ohrožení ale připadá v úvahu kinetickým úderem, kybernetickým narušením nebo přerušením komunikačních vazeb. Citron Tree je mobilní, jde o kontejner na přívěsu, ne o fixní bunkr, což mu dává určitou výhodu. Zároveň ale platí prostá logika: čím cennější uzel, tím atraktivnější cíl.

Centralizace jako nutné riziko

Oficiální politika NATO pro integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu z února 2025 výslovně staví na kombinaci centralizovaného řízení a decentralizovaného provádění, redundanci a distribuovaných velitelských uzlech. Je to odpověď na přesně ten problém, který Citron Tree ztělesňuje: centralizace šetří sekundy, zabraňuje duplicitním odpálením a drží jednotný obraz trajektorií. Čistě decentralizovaná síť by byla odolnější, ale hůř by koordinovala salvy z více směrů.

Zda Izrael provozuje záložní uzel schopný Citron Tree plně nahradit, veřejné zdroje neříkají. Architektura Arrow umožňuje samostatný i síťový režim, což naznačuje určitou pružnost. Konkrétní záložní uzel nebo doba obnovy po výpadku ale zůstávají utajeny.

Zajímavý je i český kontext. Armáda ČR provozuje izraelský systém SPYDER a nové radary MADR určené pro natovskou integrovanou obranu. Česká první baterie SPYDER v září 2025 úspěšně prošla operačním testem celého kill chainu od radaru přes „střelecký počítač“ po palebný úkol. Princip je totožný, centrální řídicí prvek rozhoduje o prioritách a přiděluje cíle. Národní ekvivalent strategického protibalistického centra typu Citron Tree ale Česko veřejně nemá.

Co se změnilo a co přetrvává

Starší popisy Citron Tree zmiňují interoperabilitu se systémem Patriot, konkrétně s radarem AN/MPQ-53. Jenže Izrael začal Patrioty v roce 2024 vyřazovat z aktivní služby, podle Times of Israel, který citoval komunikaci s IDF, měly být pryč do dvou měsíců od dubna 2024. Vazba na Patriot je tedy dnes spíš historická architektonická schopnost než běžný operační stav.

Co naopak přetrvává a roste, je tlak na civilní varování. Home Front Command používá cílené alarmy po zónách přes mobilní aplikaci, webový portál a sirény. Od dubna 2025 Izrael navíc zavedl předběžná upozornění v aplikaci pro hrozby z Jemenu, minuty před oficiálním alarmem. I tato data proudí řetězcem, jehož součástí je sky picture officer v Citron Tree.

Mobilní kontejner na přívěsu, sedm až deset lidí uvnitř, čtrnáct záchytů najednou. Není to jediná věc mezi Izraelem a katastrofou, ale je to ta, bez které by balistické střely z Teheránu neměl kdo spočítat, přiřadit a zastavit.

Článek Zlatý citron rozhoduje ve zlomku sekund a chrání města před zkázou. Kdyby ho Írán vyřadil, může zničit celý Izrael se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Hormuz není jen bod na mapě

Čísla americké Energetické informační agentury (EIA) za první polovinu roku 2025 jsou jednoznačná: průlivem procházelo 20,9 milionu barelů ropy denně a 323 milionů kubických metrů LNG denně, tedy přes dvacet procent celosvětového obchodu se zkapalněným plynem. Alternativní ropovody v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech zvládnou obejít zhruba 4,7 milionu barelů denně. To je méně než čtvrtina normálního toku.

Pro Evropu je přímá fyzická závislost menší než pro Asii. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že do Evropy směřovalo kolem 600 tisíc barelů denně, tedy asi čtyři procenta regionálních toků surové ropy přes Hormuz. Jenže trh s ropou je globální. Když vypadne pětina nabídky, cena roste všude, bez ohledu na to, odkud konkrétní barel fyzicky dorazí.

Spor o pořadí: kdo ustoupí první

Jádro diplomatického zablokování není ideologické, ale sekvenční. Írán podle zprávy AP z 27. dubna nabídl otevření průlivu jako první krok, výměnou za ukončení americké námořní blokády íránských přístavů a zastavení vojenských operací. Jaderný program, rakety a podporu proxy sil chtěl řešit až v další fázi.

Washington to odmítl. Bílý dům trvá na tom, že nelze uzavírat dílčí dohodu, která ponechává stranou existenční bezpečnostní otázky. Írán navíc odmítl přímý kontakt s americkými vyjednavači, veškerá komunikace měla probíhat přes pákistánské prostředníky. Formát označovaný jako „Islamabad Talks 2026″ tak zůstává prázdnou nádobou.

Pákistán přitom není okrajový hráč. EU mu veřejně poděkovala za zprostředkování příměří z 8. dubna a Rada EU ho výslovně označila za potvrzeného mediátora. Problém je, že mediátor nemůže překlenout propast, pokud obě strany definují úspěch protichůdně.

Co už se děje s cenami, a co teprve přijde

Cenový šok není hypotéza. Eurostat za březen 2026 zachytil meziměsíční nárůst cen dieselu v EU o 19,1 % a benzínu o 10,6 %. V Česku byl skok ještě ostřejší: nafta +27,6 %, benzín +14,6 %. Český statistický úřad uvádí březnový průměr 42 korun za litr nafty a 38,10 korun za litr Natural 95.

Česká expozice vůči Hormuzu jde primárně přes ropu. Podle statistik MPO dovezla republika v roce 2025 přes deset procent ropy ze Saúdské Arábie. Plyn už do Česka fyzicky proudí jen z Německa, takže přímé „vypnutí“ plynu nehrozí, ale globální LNG šok se přelévá do evropských velkoobchodních cen a po expiraci kontraktů se propíše i do účtů domácností.

Evropská komise v komunikaci z 22. dubna výslovně počítá s tím, že růst cen energií se postupně přenese do potravin, hnojiv, chemie a dopravy. Brusel už přešel z monitoringu do krizové koordinace, koordinační skupiny pro plyn a ropu zasedaly 24. dubna a řešily možné uvolňování strategických zásob včetně dieselu a leteckého paliva.

Ani dohoda neznamená návrat k normálu

I kdyby se zítra podařilo podepsat příměří s otevřením průlivu, normální provoz se nevrátí ze dne na den. AP cituje americké námořní velení, podle kterého může odminování Hormuzského průlivu trvat měsíce. Miny nejsou jen fyzická hrozba, jsou signálem pro rejdaře a pojišťovny. Dokud Lloyd’s a další pojistitelé neoznačí průliv za bezpečný, tankery buď nepojedou, nebo budou účtovat válečné přirážky.

Podle expertů citovaných AP navíc Írán pod tlakem blokády čelí nutnosti omezit těžbu už v řádu dvou týdnů, nemá kam ropu skladovat ani exportovat. To zvyšuje motivaci k dohodě, ale zároveň i k zoufalým krokům. Jeden incident na moři, sestřelený dron, poškozený tanker, neidentifikovaná mina, může převést krizi z diplomatické zpět do vojenské roviny.

Proč je tohle jiné než minulé hrozby

EIA ve své dubnové prognóze poprvé pracuje s uzavřením Hormuzu nikoli jako s hypotetickým scénářem, ale jako se vstupním předpokladem. Sama agentura přiznává, že takovou situaci dosud modelovat nemusela. Rozdíl proti minulým epizodám, tankerové válce osmdesátých let a íránským hrozbám v roce 2012, spočívá v kombinaci skutečné války, aktivní námořní blokády a minového rizika současně.

Hrobem světového obchodu se Hormuz nestává jedním dramatickým zavřením na mapě. Stává se jím tím, že na šestatřiceti kilometrech vody visí zároveň energetická bezpečnost, pojistná jistota lodí, cenová očekávání trhů a důvěra, že zboží dorazí včas. Když se tři z těchto čtyř pilířů otřesou najednou, výsledek se měří v korunách na pumpě, v cenách chleba a v nervozitě průmyslu, ne v počtu výstřelů.

Článek Svět na pokraji totálního chaosu. Jednání Ameriky a Íránu ztroskotala, Hormuzský průliv se může stát hrobem světového obchodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejsilnější ze všech a PVO ji neumí vždy zachytit

Chorramšahr-4, známá také jako Chajbar, je íránská balistická raketa středního doletu čtvrté generace. Její dolet jsou přibližně 2 000 kilometrů, uvádí Wikipedia s tím, že nese masivní bojovou hlavici o váze 1 500 kilogramů. Díky pokročilému motoru na kapalné palivo, které lze v raketě skladovat dlouhodobě, je systém připraven k velmi rychlému odpálení.

Kreml je v situaci, kterou už nedokáže skrývat. Supervelmoc se totálně hroutí pod ukrajinskými útoky a fronta se pro něj nevyvíjí dobře

Běžně je kapalné palivo vnímáno jako nevýhoda a přednost mívá tuhé, ale Írán u této rakety využívá technologii, kdy je „zapečetěno“ v nádržích přímo v továrně. Chorramšahr-4 tak může zůstat natankovaná a připravená k odpálení po dobu několika let, podobně jako rakety na tuhá paliva, aniž by docházelo k degradaci paliva, uvádí CAT-UXO.

Doba přípravy před odpálením je tak pouhých 15 minut. Zásadní inovací rakety je i pokročilý naváděcí systém, který umožňuje korigovat trajektorii letu také mimo atmosféru. To jí dodává vysokou přesnost a schopnost odolávat prostředkům elektronického boje, přičemž dosahuje v terminální fázi extrémních rychlostí, což z ní činí vážnou hrozbu pro stávající PVO.

Video: Ukrajinci udeřili na shromaždiště ruských vojáků, kteří se zrovna chystali k akci. Ani se nestihli bránit

Ostatně umí proniknout i tou izraelskou, která je všeobecně jednou z nejlepších na světě. Ale i ona má limity, hlavně pokud dojde k jejímu zahlcení jinými raketami a drony. Konkrétně proti balistickým raketám je určen David’s Sling (Davidův prak) nebo Arrow-2 a Arrow-3, potvrzuje Wikipedia. Ani ty ovšem nejsou 100% a nějaká jim občas proklouzne.

Článek Zkáza pro Izrael. Íránská bestie proráží jeho PVO a doručuje s přesností 1,5 tuny zkázy až na 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo neví, kde se voják s MANPADS objeví

Aktuální příměří mezi Íránem a jeho soupeři může být podle všeho využíváno ke zbrojení a přípravě na další údery. Redakci Armádního Zpravodaje nepřekvapuje, že se v Pákistánu nepodařilo dojednat ukončení války, jelikož Írán trvá na náhradě škod ze strany Ameriky, což je ale nemyslitelné, a Amerika zase chce, aby se vzdal zcela obohacování uranu.

Průser, který sráží největší pýchu i páteř ruského letectva. Továrnu na Su-35S a Su-57 zachvátil požár

TheGuardian uvedl, že americký viceprezident J. D. Vance sice označil řadu rozhovorů za přínosnou, ale k dojednání příměří nedošlo. Podmínky jsou ostatně ze strany Íránu podobně přehnané jako ze strany Ruska na Ukrajinu. Jenomže jestli opravdu nedojde k ukončení konfliktu, bude to Írán, komu zůstane totálně zdevastovaná země a chaos ve společnosti.

Ukazuje sice, že je ochotný svůj lid obětovat a nechat bombardovat naprosto vše, zatímco sám útočí na okolní země, ale tahá za mnohem kratší provaz. Ameriku stojí válka také hodně, ale může na ní profitovat i díky prodeji ropy, které má dle Donalda Trumpa přebytek a je ochotna ji ihned začít dodávat do Evropy, jak 11. dubna 2026 pronesl, uvádí AA.

Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek

Írán má totiž nadále blokovat Hormuzský průliv, a celkově to nevypadá, že by byl ochotný nastolit mír za jiných než svých podmínek. Dodávky čínských zbraní lze proto vnímat jako krok, kdy se snaží vyzbrojit, aby Američanům a Izraelcům další útoky alespoň zkomplikoval. Jaké zbraně PVO mu chce Čína dodat, není jasné, ale nabízí se několik kandidátů.

Čína vyrábí exportní verzi FeiNu (FN), která zahrnuje systém FN-6 a vylepšený FN-16. Ty jsou schopny zasahovat cíle ve výškách až 4 km a do dálky až 6 km, potvrzuje Wikipedia, přičemž je Čína dříve dodávala Íránu, Malajsii, Kambodži, Súdánu, Pákistánu, Peru, Sýrii, Bangladéši nebo Myanmaru. Íránci by se tedy nemuseli učit od začátku, jak s nimi zacházet.

Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou

Jde aktuálně o nejlepší taktiku, jakou může Írán v oblasti PVO zvolit. Velké systémy s radary totiž dokáže americká a izraelská armáda odhalit a zničit je dříve, než napáchají nějaké škody, což u MANPADS neplatí. Jejich obsluha de facto identifikuje letadla vizuálně na krátkou vzdálenost, a jelikož nemá žádný radar, není zaměřitelná nepřátelskými systémy.

Právě tak se Íráncům s největší pravděpodobností podařilo sestřelit americký F-15E Strike Eagle a A-10 Thunderbolt II, které letěly velmi nízko nad zemí. Když se ale letouny drží vysoko, ten první může vystoupat až do 18 km, uvádí Wikipedia, MANPADS je tam neohrozí. To ale zase komplikuje některé operace, takže toho piloti nemohou vždy využívat. AA uvádí, že Peking dodávku zbraní do Íránu popřel, ale to nemusí nic znamenat.

Článek Íránská taktika přitopí americkému a izraelskému letectvu pod kotlem. Čína posílá zbraně, které je dokáží srazit z oblohy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký nosič zbraní, který unese desítky zbraní

F-15E Strike Eagle je špičkový víceúčelový letoun, který vyniká obrovskou nosností zbraní a schopností útočit za každého počasí. Přestože postrádá technologii stealth, jeho síla tkví právě v kapacitě munice – má 21 závěsných bodů s celkovou nosností až 10 400 kg, vysvětluje Wikipedia, a ještě šestihlavňový rotační kanon M61A1 Vulcan s 500 náboji.

Rusové se cítili v bezpečí, když kradli, co patří Ukrajincům, a ti se je rozhodli potrestat. Poslali jim ke dnu důležitou loď

I když může nést i střely vzduch-vzduch, působí v Íránu hlavně jako bombardér pozemních pozic. K tomu má třeba 6× AGM-65 Maverick, 2× AGM-84H/K SLAM-ER nebo 2x AGM-130, a také AGM-158 JASSM. V případě leteckých pum lze zmínit 230kg Mark 82, 900kg Mark 84, laserem naváděné pumy GBU-12 Paveway II, GBU-24 Paveway III apod.

Arzenál je velmi pestrý, čítá desítky druhů zbraní, nejvíce přitom proti pozemním cílům. Pro Írán představuje F-15E smrtící hrozbu, proti které se jeho pozemní síly brání jenom těžko. To je ostatně vidět i na obrovských škodách, jaké dnes a denně působí. Íránské velení propadá až zoufalství, protože Strike Eagle likviduje klíčovou infrastrukturu.

Rusko způsobilo, co rozhodně nechtělo. Velká Británie se připravuje na válku, rozjíždí to ve velkém

Vzhledem k tomu, že íránská PVO není dostatečně efektivní, nedokáže letouny sestřelovat ani když letí nízko, ačkoliv se to začátkem dubna 2026 podařilo. Armádní Zpravodaj soudí, že k tomu posloužil přenosný systém MANPADS, jehož pozici nelze předem lokalizovat. F-15E tak může metodicky likvidovat i opevnění a raketová stanoviště bez větších vlastních ztrát.

V moderní válce přitom nefunguje F-15E jako první úderná síla, ale jako nosič zbraní. Zatímco „neviditelné“ F-35 nejprve ochromí radary a PVO, Strike Eagle nastupuje v druhé vlně, aby dokončil zkázu. Tato kombinace je pro Írán neřešitelná, protože ani starší design nebrání jeho naprosté dominanci na obloze, a íránské letectvo se mu nemůže rovnat.

Článek Írán je zcela paralyzovaný. F-15E Strike Eagle pustoší vše, co mu přijde do cesty. Obzvláště ničivé je kobercové bombardování (záběry) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok zničil minimálně 5 íránských lodí

Záběry jsou pořízené pravděpodobně z izraelských letadel nebo dronů, které akci sledovaly. Ukazují, že na velké plavidlo íránského námořnictva dopadne střela nebo puma, a následně exploduje, což se později opakuje. Útok se měl uskutečnit v přístavu Bandar Anzali a být při něm zničeno minimálně 5 vojenských plavidel, uvádí Maritime-Executive. Exploze jsou tak mohutné, že není pochyb o zničení zasažených plavidel, zcela určitě šla ke dnu.

Ukrajina konečně nasazuje zabijáky východního bojiště, tanky Abrams. Udělala je skoro nezničitelné, Rusové mají výzvu

Jedním ze zničených měla být fregata IRIS Deylaman. Armádní Zpravodaj dodává, že jde o loď stejné třídy jako IRIS Dena, kterou na začátku války potopilo torpédo z americké útočné ponorky nedaleko Srí Lanky. Jedná se o moderní plavidlo o délce 95 metrů a výtlaku 1 500 tun, které dokáže dosáhnout rychlosti 30 uzlů, uvádí Wikipedia. Vyzbrojeno je dělem ráže 76 milimetrů, 8 protilodními řízenými střelami Qader a čtveřicí protiletadlových raket Mehrab nebo Sayyad-3. Zda se posádka pokusila o obranu, ale není vůbec jasné.

Dalšími potopenými cíli se měly stát dva rychlé torpédové čluny třídy Sina. Není ale známo, o jaké konkrétní se jedná, protože jich v Kaspickém moři slouží nebo sloužilo více. Například IRIS Paykan. Jedná se o 47 metrů dlouhé plavidlo o výtlaku 275 tun a maximální rychlosti 36 uzlů, uvádí Wikipedia. Jeho hlavními zbraněmi jsou protilodní střely C-802 o dosahu až 180 kilometrů, které má na palubě 2 nebo 4, údaje o tom se rozcházejí.

Rusové ztrácí páru, jejich postup zpomalil až o 50 %. Ukrajinci na mnoha místech fronty přebírají iniciativu

Izraelský úder může být velkým zadostiučinění pro Ukrajinu, jelikož přes Kaspické moře od roku 2022 proudily z Íránu do Ruska zbraně používané Kremlem k útokům na ni. Nejznámější jsou sebevražedné drony HESA Shahed 136. Naopak po útoku USA a Izraele na Írán se tok zbraní obrátil a drony v současnosti vyráběné v Rusku, jako Geran-2, by měly proudit do Íránu. I to bude hlavní důvod izraelského útoku, který možná směřoval i na transportní pravidla.

❗️Footage of Israeli Air Force strikes on Iranian Navy ships in the waters of the naval base in the city of Bandar Anzali on the Caspian Sea coast. pic.twitter.com/Prd4PVAL7V

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) March 19, 2026

Útok na íránské lodě v Kaspickém moři (zveřejněno 19. března 2026)

Článek Video: silný úder Izraelců roztrhal 5 íránských válečných lodí na kusy. Radost mají ale hlavně v Kyjevě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Íránci přišli o letoun, kterým často létali do Ruska

Letoun Airbus A340-300 s registrací EP-IGA sloužil jako hlavní vládní speciál Íránské islámské republiky pro dálkové lety nejvyšších představitelů, uvádí IranIntl. Jeho historie je bohatá, neboť původně létal pro Air Canada, a později pro společnost Mahan Air, než byl upraven pro státní účely. Jeho provoz byl však kvůli mezinárodním sankcím technologickou výzvou, jelikož získávání originálních náhradních dílů bylo pro Írán velmi obtížné a nákladné.

Jdou na to chytře. Rusové se snaží obnovit Černomořskou flotilu, i když jim ji Ukrajinci zdevastovali

Na druhou stranu se již v roce 2023 ukázalo, že si Írán umí poradit, nejspíše domácí produkci, jelikož mu posílalo civilní letadla k opravě i Rusko, potvrzuje AA. Interiér iránského vládního speciálu prošel přitom luxusní přestavbou, která zahrnuje VIP salonky, ložnici a zabezpečené komunikační systémy odolné proti odposlechu, což je u takových letounů běžné.

Čtyřmotorová koncepce potom poskytuje vysokou míru bezpečnosti při dálkových letech nad oceány či pouštěmi, což bylo pro přepravu prezidenta a vysokých vládních činitelů klíčové. Může totiž nouzově letět i se dvěma motory. V březnu 2026 byl také často sledován při diplomatických misích do Ruska a Číny, kde Írán upevňoval své strategické spojenectví.

I z tohoto důvodu se stal ovšem přirozeným cílem amerického a izraelského letectva, a 16. března 2026 se ho také podařilo zničit na letišti Teherán-Mehrabád, uvádí Reuters nebo OSINT analytik „OSINTtechnical“. Kdysi letadlo sloužilo hlavně ajatolláhovi Alímu Chameneímu, a dnes by ho býval mohl užívat jeho syn a nástupce Modžtabá Chámeneí.

„Rusko už válku s Ukrajinou strategicky prohrálo.“ Historik vysvětluje, jak se samo prakticky zničilo

Íránský vládní speciál měl být zničen bombardováním, ale z toho nelze odhadovat, jakými zbraněmi, jelikož jich Američané i Izraelci užívají obrovské množství. Mohlo se jednat například o řízené střely nebo klouzavé pumy, třeba JDAM-ER, které doletí přes 70 km a mají hmotnost v rozmezí 500 a 2 000 kg, uvádí Wikipedia. Možností je ale spousta.

Článek Pýcha íránského ajatolláha v troskách. Izrael zničil luxusní speciál a ochromil celou vládu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor doletěl s dronem až přímo k tanku

Merkava má unikátní koncepci s motorem umístěným v přední části korby (stejně jako britský Challenger), čímž vzniká dodatečná vrstva ochrany pro posádku, která je pro Izrael absolutní prioritou. V zadní části a seshora je nicméně mnohem zranitelnější, a zásah protitankovou zbraní tam může pancíř prorazit. Nejspíše by na to stačil i granát z granátometu RPG-7.

Foto: není pochyb, Ukrajinci odpálili Flamingo. Klíčová ruská továrna na výbušniny se otřásla 900 km od Ukrajiny

Kupříkladu PG-7VL má podle Wikipedie průbojnost 500 mm RHAe, ale existuje i silnější PG-7VR, který prorazí bez reaktivního pancíře až 900 mm RHAe, s ním potom 600 mm RHAe. Oproti prvnímu je však o 1,9 kg těžší, takže ho malé FPV drony rozšířené na Ukrajině neunesou. Útok na izraelský tank ale nejspíše provedl relativně velký dron, odpovídá tomu rozpětí.

V izraelské armádě je potom nejrozšířenější Merkava Mk.3 a Mk.4, které by neměly mít systém aktivní ochrany. Ten má standardně až Mk.4M. Poradí si přitom s hrozbami dříve, než se k nim dostanou, potvrzuje Wikipedia. To se však v tomto případě nestalo, takže mohly být jeho střely již dříve vystříleny, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že šlo spíše o nějakou starší verzi. Tank se také vůbec nehýbal, což by značilo, že buď zaměřoval, aby pálil, nebo byl opuštěný.

Ukrajinci zaskočili ruské vojáky na jižní frontě bleskovou akcí. „Přestali útočit, vůbec netuší, co se děje,“ raduje se voják

Na druhou stranu nevypadá poškozený, minimálně zezadu ne, ale mohl najet na protitankovou minu nebo mít poruchu. Útok do zadní části dává každopádně smysl, protože tam je největší šance ho prorazit, a navíc tam má Merkava ve speciálních kontejnerech uloženou munici. To je rozdíl oproti většina západních tanků, u nichž dojde pří zásahu k odklonění exploze ven.

U Merkavy se ale konstruktéři spoléhají, že takový scénář vůbec nenastane, jelikož je uložena velmi nízko nad zemí, kde je statisticky nejmenší riziko zásahu, a ocelové kontejnery by měly případný zásah vydržet. Jelikož záběry končí zásahem, nelze posoudit, jak rozsáhlé poškození bylo, a nejsou k tomu dostupní ani další informace. Teoreticky mohla Merkava přežít.

For the first time, Hezbollah successfully used an FPV attack drone to target an Israeli armored vehicle, hitting a Merkava MBT. pic.twitter.com/I6wHI1HXoo

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) March 26, 2026

FPV dron teroristů z Hizballáhu naletěl na jihu Libanonu na izraelský tank Merkava zezadu, kde má nejslabší část a uloženou munici (zveřejněno 26. března 2026)

Článek Video: teroristé překvapili „nezničitelný“ izraelský tank Merkava a trefili se do černého. Objevili jeho slabinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah na poslední chvíli může napovídat o potížích

Íránské balistické rakety představují pro Izrael a arabské sousedy existenční hrozbu kvůli svému obrovskému dosahu a ničivé síle. Teokratický režim v Teheránu má zdaleka největší arzenál v regionu, přičemž dokáže zasáhnout jakékoliv místo v okruhu 2 000 km. Tato schopnost umožňuje Íránu vydírat okolní státy a šířit svůj vliv skrze strach, případně tvrdě udeřit.

Rusové zuří, Ukrajinci jim zkazili strategickou ofenzivu. Na nic se teď nezmohou

Mezi ty nejnebezpečnější patří Chajbar Šekan s doletem 1 450 km a vysokou obratností, což ztěžuje její zachycení. Váží 6,3 tun, z čehož připadá 550 kg na bojovou hlavici, uvádí Wikipedia. Za v podstatě nejsilnější lze nicméně označit Chorramšahr-4 s doletem až 2 000 km a hlavicí těžkou 1,8 tuny, potvrzuje Wikipedia.

Velmi schopná je též balistická raketa Sejjil, která využívá oproti zmíněným tuhé palivo, díky čemuž může odstartovat prakticky okamžitě. Za špičku lze ale považovat hypersonickou raketu Fattah navrženou k průniku nejpokročilejšími systémy PVO, což z ní dělá primární zbraň, které by se měl Izrael skutečně obávat, ačkoliv nebezpečné jsou i ostatní, potvrzuje Wikipedia.

„Morálku mají na nule. Rusové nám děkují, že je zajmeme.“ Ruští vojáci jsou vyčerpaní, na boj se často nezmohou

Izraelská protivzdušná obrana si s nimi sice umí poradit, ale ne vždy, a někdy až na poslední chvíli. Primárně to je úloha systémů Arrow a THAAD, které fungují na dlouho vzdálenost, ale pokud jim uniknou, zasahuje Davidův prak (David’s Sling), skrze nějž už by projít neměly. V praxi se nicméně ukazuje, že se to děje, a tak dochází dokonce k aktivaci Iron Dome.

Ten není proti balistickým raketám určen, Armádní Zpravodaj se této problematice věnoval již v červnu 2025, kdy došlo k první fázi izraelsko-íránské války. Ve výjimečných případech může být ovšem aktivován i za tímto účelem jako „poslední záchrana“, uvádí Wikipedia, což je vidět na záběrech (níže), kde zničil íránskou raketu těsně před dopadem.

Článek Video: jenom 1 vteřinu před dopadem zachytila izraelská PVO íránskou balistickou raketu. Výjimečně zasahoval Iron Dome se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Íránci se chvástají, že sestřelili B-2

Tvrzení proíránské propagandy o katastrofálních ztrátách jsou šokující. Pokud by byla pravdivá, pro Američany a Izraelce by jistě znamenala ztrátu prestiže. WioNews uvádí, že jednou z takových zpráv je údajné sestřelení strategického stealth bombardéru Northrop B-2 Spirit. Existují dokonce fotografie a videa, na nichž má být událost zaznamenána. Je to samozřejmě lež, nic takového se Íránu nepodařilo, ale pokud ano, šlo by o významnou ztrátu. TheDefensePost uvádí, že americké letectvo má v činné službě jenom 19 těchto strojů.

Iran shot down an American B-2 bomber and kidnapped the entire crew.

Iran is winning completely. pic.twitter.com/vhDASrVFAv

— Ali Deliklitaş (@Ali1765D) March 8, 2026

Sestřelením bombardéru ovšem zázračné úspěchy íránské obrany nekončí. Opakovaně se například objevily zprávy o zasažení letadlové lodi USS Abraham Lincoln operující u Íránu. NewsWeek uvádí, že informace o útoku několika raketami kolovaly i po čínských sociálních sítích. Nejde tedy pouze o propagandu zaměřenou na Íránce nebo muslimy. Zprávy íránských revolučních gard o zásahu lodi měla dokonce přinášet čínská státní televize.

Cílem Teheránu je zřejmě vytvořit chaos

Podobné zveřejňování nesmyslů o údajných ztrátách však nemusí být jenom kontraproduktivní, ale Armádní Zpravodaj soudí, že z hlediska autoritářských režimů, jakým je íránský (ale ve světě jich je mnoho), může podobná lež dávat smysl. Snaží se prostě vnést do informačního prostoru chaos a vyvolat dojem, že v podstatě nic není pravda. TheGuardian uvádí, že jedinou možnou obranou proti takovýmto manipulacím je věřit odborníkům a seriózním médiím, která zprávy ověřují, protože některé manipulace mohou být těžko rozpoznatelné.

Americká armáda přitvrzuje. Zasypala Írán salvou balistických raket ATACMS. Jedna zničila sovětskou ponorku (video)

Záleží každopádně na tom, jakým způsobem je falešná fotografie nebo video vyrobené. Problémem ale je, že se schopnosti umělé inteligence velice zlepšují. Ve spojení s tím, že lidé nemají čas jít do hloubky a neznají například vojenské schopnosti aktérů konfliktu či parametry zbraní nemusí při kvalitním zpracování falešné fotografie pravdu rozeznat. A lze předpokládat, že se situace bude jenom zhoršovat. Zvláště v okamžiku, kdy správci sociálních sítí proti takovýmto manipulacím nemají povinnost nebo motivaci zasahovat.

Breaking News. Allahu Akbar is the greatest. Live footage of the destruction of the USS Abraham Lincoln ship by Iranian ballistic missiles in Benghazi, the debris piled up in the sea, must watch this video and then comment. No channel will show you these scenes. pic.twitter.com/5jd2JK9Au3

— DR.Muhammad Ismail Kalwar (@is72455_ismail) March 13, 2026

Údajné zasažení americké letadlové lodě

Článek „Prestiž Ameriky utrpěla.“ Írán ukázal sestřelený stealth bombardér B-2 v ulicích. Zkouší oklamat svět, skočila mu na to i Čína se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Některé rakety izraelskou PVO prošly

Na videu pořízeném v nočních hodinách je vidět větší množství raket mířících na izraelské území. Některé z nich dle všeho zasahuje izraelská protivzdušná obranná, protože ve vzduchu explodují a rozpadají se, ale některé evidentně dopadnou i na zem. Není ovšem poznat, jestli se podařilo trefit nějaké cíle, protože jsou zásahy od kameramana velice vzdálené. SundayGuardianLive uvádí, že mělo na Izrael letět přibližně 100 raket a obyvatelé severních částí země museli do krytu; pravděpodobně dvě osoby při tom byly zraněny.

Video: Rusové pocítili nevídaný hněv. Ukrajinci nasadili nejlepší zbraně a vymazali ruskou základnu na doněckém letišti

Hizballáh je šíitská politická a teroristická organizace, která v roce 1982 vznikla na území Libanonu, a jejímž cílem byl boj proti Izraeli, uvádí Wikipedia. Odhaduje se, že by mohla mít ve zbrani několik desítek tisíc bojovníků a celou řadu relativně moderních zbrojních systémů, protože dostávala vojenskou podporu přímo z Íránu. Významnou část vojenských kapacit Hizballáhu ale Izrael v posledních letech poškodil, takže je v současnosti značně oslabená.

To ale neznamená, že není schopna Izraeli ublížit. Israel-Alma uvádí, že by Hizballáh v současnosti mohl disponovat až 15 000 raketami, a to především krátkého doletu, jakým jsou střely do sovětského systému BM-21 Grad s dosahem až 45 kilometrů. Má však i sofistikovanější výzbroj, třeba rakety M-302 s doletem až 200 kilometrů a hlavicí těžkou až 175 kilogramů, nebo Fateh-110 s doletem až 350 kilometrů a hlavicí o hmotnosti až 650 kilogramů.

Video: na frontu nedojel. Ukrajinci přepadli vlak s palivem a municí za jízdy. Závisel na něm postup ruských vojáků

Nebezpečí ze strany Hizballáhu si je Izrael vědom, a proto také zahájil pozemní operace na jihu Libanonu a po celé zemi opakovaně letecky útočí na různé cíle organizace. Ale asi je nedokáže zničit všechny, jsou totiž rozptýlené mezi civilisty, což je jedna ze strategií, jak se teroristé útokům brání. Může však možnosti Hizballáhu z velké části eliminovat, čímž zmenší nebezpečí na severu Izraele, a také nepřipustí přetížení své protivzdušné obrany.

Roughly 100 Hezbollah Missiles launched at Northern Israel.
by u/Baconkings in CombatFootage

Hizballáh vypustil rakety na Izrael (zveřejněno 11. března 2026)

Článek Video: Íránu přišel na pomoc očekávaný spojenec. Zasypal Izrael celou stovkou raket najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán má teroristický režim, teď ze sebe dělá oběť

Protivzdušná obrana NATO v pondělí 09. března 2026 úspěšně zneškodnila íránskou balistickou raketu mířící na jihovýchod Turecka, konkrétně na okres Şahinbey v provincii Gaziantep. Podle tureckého ministerstva obrany nebyly při incidentu hlášeny žádné oběti ani materiální škody, a administrativa to označila za vážné ohrožení bezpečnosti a územní celistvosti.

Video: Rus vyskočil z okna, aby obešel útočící ukrajinskou přesilu. Zdálo se, že uspěje, ale větší smůlu mít nemohl

Tato událost výrazně zvýšila napětí v regionu a vyvolala obavy z další eskalace konfliktu mezi Íránem, Izraelem a Amerikou. Turecko jako členská země NATO situaci konzultuje a zdůrazňuje odhodlání bránit svůj vzdušný prostor, čímž varuje před možným rozšířením válečného střetu. Událost podtrhuje zapojení Turecka do napjaté geopolitické situace.

Nešlo přitom o první incident; již 04. března 2026 systémy NATO zničily balistickou raketu odpálenou z Íránu nad Středozemním mořem, která směřovala k letecké základně Incirlik na jihu Turecka. Trosky dopadly u města Dörtyol, a ačkoliv byly důkazy jasné, Írán odpovědnost za tento útok popřel, což zvýšilo diplomatické napětí mezi oběma zeměmi, uvádí AlJazeera.

Ukrajinci zahájili mohutnou protiofenzivu a jsou blízko prolomení obrany. Rusové se museli stáhnout od Pokrovsku

Redakce ArmádníZpravodaj.cz se již legitimitě útoku na Írán věnovala, protože v diskuzích pozoruje, že ho hodně Čechů odsuzuje. Je na místě připomenout, že pohled na Írán jakožto na „oběť“ naráží na fakt, že dlouhodobě buduje „osu odporu“ a skrze své zástupné síly, jako jsou Hamás, Hizballáh nebo Húsíové, aktivně destabilizuje region.

Útoky na jeho území jsou často přímou reakcí na íránské údery nebo podporu terorismu. Vždyť i útok teroristů z Hamásu byl za podpory teheránského režimu, a nelze zapomenout, že se k němu později také sám přidal, ale během pár dní zase vycouval, protože mu židovská země zasadila ihned tvrdý úder a ukázala mu, kde je jeho místo, a že na straně vítězů to není.

Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci

Z tohoto úhlu pohledu tedy nese Teherán plnou odpovědnost za následky své agresivní politiky, kterou staví mj. na úplném zničení Izraele a židovského národa. Která jiná země je takto nenávistná vůči jiné rase nebo zemi? Která? Na druhou stranu nelze přehlížet, že údery ze strany Izraele a Ameriky zasahuje i civilní infrastrukturu, jako jsou ropná skladiště či elektrárny.

To logicky dopadá na běžné obyvatelstvo, které v totalitním systému nemá možnost politiku státu ovlivnit. Argument o oběti se tedy spíše než na režim vztahuje na íránské občany, kteří jsou rukojmími geopolitických ambicí vlastní vlády. A je to právě ona, kdo může válku zastavit. Jenže místo toho se snaží vtáhnout do konfliktu země, které s ním vůbec nesouvisí.

Článek Češi pořád tvrdí, že je Írán oběť. Ten mezitím už podruhé zaútočil na evropského člena NATO balistickou raketou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jadernou hlavici dopraví až na 1 500 km

Rodina zbraní Popeye, tedy Pepek, je relativně stará. Wikipedia uvádí, že Popeye I vstoupila do výzbroje izraelského letectva již v roce 1985. Jednalo se o raketu na tuhá paliva s dosahem 78 kilometrů a hlavicí o hmotnosti 340 kilogramů naváděnou inerciálně, pomocí televizního navádění, nebo také infračerveného senzoru. Později vznikla menší verze Popeye II a několik dalších, například určené pro export do Indie, Austrálie, Jižní Koreu atd.

V 90. letech 20. století se objevila zbraň s pojmenováním Popeye Turbo ALCM. Jde o leteckou střelu s plochou dráhu letu s proudovým motorem a dosahem 320 km. Její prodloužená verze je pak označována Popeye Turbo SLCM a je určena je pro odpalování z ponorek. Dosah má 1 500 km, odhaduje MissileTreat, a nese i jadernou hlavici, nejčastěji se mluví o výtěžnosti do 200 kilotun. Je nutné dodat, že stejně jako vlastnictví jaderné zbraně Izrael nikdy nepotvrdil, neudává ani oficiální údaje o této střele, a lze se tedy opírat jen o spekulace.

Ponorek se střelami bude mít Izrael 6

Popeye Turbo SLCM jsou schopné odpalovat izraelské ponorky třídy Dolphin, k nimž Wikipedia uvádí, že jich má námořnictvo pět v aktivní službě, a jednu další testuje. Jsou přitom dvojího typu – novější mají dokonce pohon nezávislý na vzduchu. To znamená, že jsou tiché a mohou pod hladinou vydržet i dny bez nutnosti vynoření. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že tato schopnost Izraeli umožňuje operovat s takovými ponorkami nepozorovaně, kdy nepřítel nebude tušit, odkud na něj může střela s jadernou hlavicí udeřit.

iZdroj fotografie: Ilan Rom / Creative Commons / CC BY-SA

Střelu odpaluje ponorka z torpédometu ráže 650 mm. Odhady mluví o tom, že může nést každá až 5 Popeye Turbo SLCM, ale informace jsou – jako vše kolem izraelského jaderného vyzbrojení – tajné, a tedy není nic potvrzené. Ovšem o schopnostech země nikdo nepochybuje. Je tedy jasné, že kdyby Izrael někdo napadl jadernými zbraněmi, nebo hrozilo jeho zničení, je izraelské námořnictvo schopné zasadit drtivý úder. Pro Izrael, jemuž třeba Írán nebo teroristické skupiny vyhrožovaly zničením, je to životně důležitá schopnost.

Článek Když to někdo přežene, skončí. Izraelci mají ničivou jadernou odpověď pro každého, kdo je bude chtít vymazat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael v Gaze reagoval na teroristy z Hamásu

Největší kritika se na Izrael snesla v posledních letech kvůli jeho vojenských operacích v pásmu Gazy, kde je zahájil poté, co teroristické hnutí Hamás (sunnitská islamistická organizace) 07. října 2023 zaútočilo na území židovského státu. Je nutné připomenout, že Palestinci zmasakrovali 1 195 lidí, převážné civilisty včetně žen a dětí, a odvedli s sebou 251 rukojmí, uvádí Wikipedia. Izraelská vláda se poté rozhodla, že musí hnutí Hamás v Gaze zničit, aby se nic podobného neopakovalo. Operace byla velmi kontroverzní a dodnes zcela neskončila.

Video: Rusové jsou v koncích, Ukrajinci je zuřivě vyhání z Krymu. Ve velkém je devastují na zemi i na moři

Izrael začal za svůj postup čelit tvrdé kritice. ApNews uvádí, že kritici nejčastěji poukazovali na nerozlišování mezi bojovníky Hamásu a civilisty, humanitární katastrofou nebo využívání hladu jako zbraně. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu naopak tvrdí, že tato kritika vychází z antisemitismu. Izraelci argumentují například útoky proti židům po světě nebo proti židovským studentům na univerzitách západního světa, kde jiní studenti protestovali proti válce v Gaze. Ti přitom tvrdí, že se Izrael antisemitismem ohání, aby byl nedotknutelný.

Pravdu mohou mít obě strany

Armádní Zpravodaj se domnívá, že je pravda někde v polovině. Je totiž nepopiratelné, že k útokům na židy ve světě opravdu dochází, a antisemitismus je v některých kruzích nebo státech opravdu silný. Na druhou stranu lze některé metody izraelských ozbrojených sil označit minimálně za kontroverzní a není sporu o tom, že třeba hladem lidé v Gaze opravdu trpěli. Takže pokud někdo kritizoval právě to, nejspíše to v žádném případě nelze považovat za antisemitismus – pakliže se kritik jinak antisemitisticky neprojevuje.

iZdroj fotografie: United Nations Relief and Works Agency for Palestine Refugees in the Near East / Creactive Commons / CC BY-SA

Existuje dokonce takzvaný 3D test antisemitismu, který by měl odpovědět na to, jestli je kritika Izraele oprávněná nebo antisemitistická. Wikipedia uvádí, že má 3 body. Prvním je delegitimizace židovského státu jako takového, tedy popření práva židů na sebeurčení. Druhým je démonizace Izraele, příkladem může být označováni Izraele za malého Satana ze strany íránského režimu. Posledním je pak dvojí metr, kdy je Izrael ze strany někoho kritizován za věci, za které jiné státy nebo skupiny tím samým kritikem kritizovány nejsou.

Izrael opakovaně čelí snahám o zničení

Jedním z důvodů kritiky Izraele přicházející ze západního světa může být podle názoru Armádního Zpravodaje i nepochopení jeho situace. Již od svého založení museli Izraelci čelit opakovaným útokům svých sousedů, často fanatickým a sebevražedným. Golda Mayerová, bývalá izraelská premiérka, to komentovala slovy: „Můžeme Arabům odpustit, že zabíjejí naše děti. Nemůžeme jim odpustit, že nás nutí zabíjet jejich děti. S Araby budeme mít mír, pouze když budou své děti milovat víc než nenávidí nás,“ uvádí JewishVirtualLibrary.

iZdroj fotografie: Israel Press and Photo Agency / Creactive Commons / CC BY

Izraelci prostě poznali, že pokud nebudou vůči svým oponentům, často teroristům a fanatikům, tvrdí, nemusí jejich stát přežít. To může být důvodem nejen tvrdého postupu vůči Palestincům, ale i Íránu. Ten se totiž snažil o vývoj jaderné pumy a má vyspělý program balistických raket, které by je mohly dopravit na území Izraele. V Jeruzalémě tak nejspíše dospěli k názoru, že si prostě nemohou dovolit situaci, kdy by íránský režim jadernou zbraň sestrojil. Teherán totiž opakovaně deklaroval, že jeho hlavním cílem je zničení židovského státu.

Rusko zůstalo bezmocné, šance na obranu nulová. Americká armáda omylem odhalila, co umí její hypersonické kluzáky

Izrael má rozlohu něco málo přes 22 000 kilometrů čtverečních, uvádí Wikipedia, a velká část populace je soustředěna do několika měst. Íránu by tedy stačilo jenom několik hlavic, jimiž by ho dokázal vymazat z mapy, a to Izraelci nemohli v žádném případě riskovat. I když i oni disponují jaderným arzenálem, jedinou jejich možností zůstala podle názoru Armádního Zpravodaje konvenční válka, jakkoliv může být kritizovatelná a v rozporu s mezinárodním právem. V podstatě se dá říct, že Izraelcům jde v tomto i dalších případech o holé přežití.

Přehlédnout potom nelze ani napadení Izraele ze strany Íránu, když čelil útokům teroristů z Hamásu, k nimž se posléze přidali i teroristé z libanonského Hizballáhu. Někteří duchovní vůdci, včetně toho íránského, tehdy vyzývali, aby se islamistický svět spojil proti Izraeli a zničil ho. Írán navíc dlouhodobě obě zmíněné organizace, stejně jako jemenské piráty a další, podporuje materiálně i finančně. V podstatě tak vytvořil Izraeli nepřátele všude kolem.

Israel released footage of the bombing of an underground bunker of Ali Khamenei in Tehran.
Around 50 fighter jets reportedly took part in the strike, dropping nearly 100 bombs.#iran pic.twitter.com/4vLJhIzjCg

— Chronicles (@chronicleslive) March 6, 2026

Izraelský útok na sídlo ajatolláha Alí Chameneího

Článek Izrael jako nedotknutelný stát? Kritika jeho nekompromisní politiky není antisemitismus. Pochopte ale, že bojuje o přežití se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úspěšnost obrany Izraele je přes 90%

Írán pracoval na svém balistickém programu dlouhá léta a podařilo se mu vyvinout širokou škálu raket středního doletu, s nimiž dokáže bez problémů zasahovat území Izraele. Některé lze řadit mezi opravdu vyspělé zbraně, protože jsou přesné a jejich hlavicí je manévrující návratové těleso, které je pro protivzdušnou obranu obtížným cílem. Tu si Izrael na druhou stranu vyvinul vícevrstevnou, a v současné době je dokonce v sestřelování podobných hrozeb nejlépe vybavenou zemí na světě. Úspěšnost jeho obrany má být přes 90 procent.

200 dronů zdecimovalo Rusům loďstvo. Ukrajinci mají Černomořskou flotilu přesně tam, kde chtěli

Jednou ze základních raket ohrožujících Izrael je Fattah-1, resp. její modernizovaná verze Fattah-2. Wikipedia uvádí, že má dolet 1 400 km a hlavici těžkou až 450 kg. Írán ji dokonce označoval za hypersonickou zbraň, ale odborníci zařazení odmítají, protože návratové těleso dle všeho není klasickým hypersonickým kluzákem. Armádní Zpravodaj nicméně upozorňuje, že to rozhodně neznamená, že by raketa nebyla nebezpečná.

Emad má velikou hlavici a je přesná

Ještě hrozivěji vypadá balistická raketa Emad, protože má delší dolet a je ničivější. Wikipedia uvádí, že dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 1 700 km a její hlavice má hmotnost 750 kg. Skvělá má být její přesnost, protože ta dosahuje 10 metrů, a pokud pronikne protivzdušnou obranou, vzhledem k hmotnosti hlavice a přesnosti svůj cíl s vysokou pravděpodobností zničí. Ale některé zdroje uvádí, že má přesnost pravděpodobně 50 metrů.

Kreml by se měl obávat. Ukrajinci vyvinuli balistickou raketu s doletem 200 km schopnou manévrovat. Obelstí i systém S-400

Další zbraní určenou proti Izraeli je balistická raketa Kheibar Shekan, kterou mají ve výzbroji obávané Revoluční gardy. Wikipedia uvádí, že dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 1 450 km a její hlavice je těžká 550 kg, přičemž má schopnost manévrovat, a je tedy obtížným cílem. Není se tak divit, když by ji nějaké izraelské protistřely minuly, jako se tomu stalo na videu (níže).

Základem protiraketové obrany Izraele je systém Arrow 3. Wikipedia uvádí, že ničí cíle mimo atmosféru a je účinný proti raketám středního doletu i mezikontinentálním balistickým raketám. Jeho protistřely nemají nálož, ale ničí je přímým nárazem. Na videu je ale zřejmě vidět starší systém Arrow 2, jehož protistřely ničí cíle v atmosféře. Jsou v podstatě určeny k tomu, aby se pokusily zastavit hrozbu, kterou se nepovedlo zneškodnit protistřelám z Arrow 3.

Iranian ballistic missile Direct impact on Tel Aviv , passed through 2 interceptors .. 3/3/2026
by u/Iraq_PMU in CombatFootage

Iránská raketa zasáhne Tel Aviv

Článek Video: íránská balistická raketa je extrémně ničivá. Pronikla izraelskou PVO, i když po ní střílela, a zasáhla Tel Aviv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-15IA je nový a mnohem lepší letoun

Izraelské letectvo má ve výzbroji letouny McDonnell Douglas F-15 Ra’am, a je s nimi spokojené. To je také důvod, proč si objednává F-15IA. Jde ovšem o výrazně jiné letadlo, protože nevychází z McDonnell Douglas F-15 Strike Eagle, nýbrž z nového Boeingu F-15EX Eagle II, uvádí Wikipedia. Sice by se mohlo podle označení zdát, že jde v podstatě o stejný letoun, ale jedná se o úplně nový, který je významně pozměněným derivátem toho původního. Ostatně má oproti němu řadu nových schopností, jichž nemohou starší letadla dosáhnout.

iZdroj fotografie: Tomás Del Coro / Creative Commons / CC BY-SA

F-15IA je poháněn novými motory, uvádí AeroTime, a pilot má k dispozici digitální kokpit, nový radar typu AESA AN/APG-82(V)1, systém elektronického boje nebo různá protiopatření zvyšující šanci jeho i letounu na přežití. Izraelská letadla budou mít také unikátní domácí vybavení, a vedle toho disponuje vylepšenou komunikací s letouny F-35I, což dle Armádního Zpravodaje umožní této dvojici velice efektivně operovat společně a navzájem využívat svých silných stránek. Tou je u F15IA třeba dolet a rychlost až Mach 2,5.

F-15IA unese přes 13 t na 25 závěsnících

Izraelské letectvo si na letounech F-15IA cení také veliké nosnosti, uvádí Twz, jejíž potřeba se spolu s doletem ukázala při izraelské operaci proti Íránu v létě 2025, kdy letadla musela překonávat dlouhé vzdálenosti mezi zeměmi. V podstatě se dá říci, že F-35 mohou díky svým schopnostem proniknout nad území nepřítele a pomoci eliminovat jeho protivzdušnou obranu, kdežto F-15IA zase na základě dat poskytnutých z F-35 z větší dálky zaútočí na odhalené cíle. Díky radaru a moderním střelám vzduch-vzduch však zvládnou i vzdušné souboje.

Video: „Extrémně působivý zásah.“ Ukrajinec si zachoval chladnou hlavu a brokovnicí poslal k zemi ruský dron, který ho mohl zabít

F-15IA má 25 závěsníků, na nichž může nést až 13,4 tun výzbroje a vybavení. Jedná se například o nejmodernější typy radarem naváděných střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM, ale izraelské letectvo na ně bude jistě nasazovat i domácí klouzavé pumy SPICE, které mohou podle typu zasahovat cíle do vzdálenosti až 125 kilometrů. Lze předpokládat, že do F-15IA integruje taktéž střely s plochou dráhou letu Ice Breaker. Rafael o nich uvádí, že mají dosah 300 kilometrů a létají nízko nad terénem, takže jsou obtížně sestřelitelné.

Článek Unikátní izraelský F-15IA přichází na scénu. Letectvo oceňuje jeho nadčasovost více než letouny F-35 páté generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Merkava dostane hlavně nový zaměřovač

Nejnovější modernizace tanku Merkava se týká jeho elektronických sestav. Cílem je prodloužit jejich provozní životnost a vylepšit palubní systémy, ale rovněž dostane lehký elektrooptický zaměřovač s umělou inteligencí. Osádce to umožní panoramatické pozorování okolí ve dne i v noci a nabídne pokročilé funkce detekce, zaměřování a sledování cílů. Lze předpokládat, že tank tak bude střílet mnohem přesněji a stoupne jeho šance na zničení cíle první ranou.

iZdroj fotografie: Michael Mass / Creative Commons / CC BY-SA

Merkava 4, což je tank zařazený do aktivní služby, disponuje kanonem s hladkým vývrtem ráže 120 mm. ArmyRecognition uvádí, že používá veškerou standardní západní munici a osádka z něj může dokonce odpalovat řízenou střelu Lahat, jejíž nejmodernější verze má dosah až 8 km. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že pokud ji chce osádka použít, musí samozřejmě cíl z tanku vidět, čemuž by měl modernější zaměřovač určitě napomoci.

Izrael má Merkava 4, ve skladech i „trojku“

Není jasné, kolika tanků izraelské armády se bude modernizace týkat. Wikipedia uvádí, že v aktivní službě by mělo být 400 kusů Merkava 4 různých verzí a dalších 200 je ve skladech. Tam se také nachází 700 kusů starších Merkava 3, ovšem zda dostanou inovovaný zaměřovač i ony, není vůbec jasné. Wikipedia uvádí, že začaly sjíždět z výrobních linek již v roce 1989, zatímco Merkava 4 v roce 2004. Izrael je přitom jedinou zemí, která je má ve výzbroji.

Satelitní snímek ukazuje, že Rusko už kompletně vyčerpalo zásoby transportérů MT-LB z klíčového skladiště

Ačkoliv je Merkava 4 vynikající tank, má například odolné pancéřování a dokonce prostor, kde může vézt pěchotu, což ho od ostatních tanků světa odlišuje, Izrael ho pravidelně modernizuje. Konkrétně Merkava 4 Windbreaker má být osazena systémem aktivní ochrany Trophy, zatímco poslední verzí je pak Merkava 4 Barak, která se dostala do výzbroje izraelské armády v roce 2023. Má vylepšený systém Trophy, je schopen pokročilého zpracování dat nebo elektronického boje, a velitel disponuje přilbou s průhledovým displejem.

Článek Izraelské tanky Merkava na zcela nové úrovni. Cíle zničí mnohem přesněji už první ranou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Karabina určená na krátkou vzdálenost

Indická armáda má v současnosti několik rozšířených hlavních zbraní. Mezi ty hlavní patří domácí INSAS, který vzniklo coby útočných pušek přes 100 tisíc, zatímco v podobě lehkého kulometu dokonce přes 700 tisíc, uvádí Wikipedia, ale mnohem větší zastoupení mají AK-47 a AK-103, za něž si indická armáda objednala 670 tisíc útočných pušek AK-203.

Američané oprášili přes 100 let starou technologii. Nový railgun sestřelí balistické rakety projektily rychlými Mach 6

Výzbroj se nicméně rozhodla Indie diverzifikovat, a konkrétně pro boj z blízka a v městských oblastech si zvolila izraelské karabiny CQB. Dle Wikipedie jsou ve výzbroji od roku 2000, a dosud jich vzniklo jenom něco přes 10 tisíc, což svědčí o jejich specifickém využití. Má se přitom jednat o úpravu známé americké M4A1, která se pro svou velikost nehodí pro všechny mise.

CQB má hlaveň o délce 262 mm, což umožňuje její použití ve vozidlech a kolem nich, stejně jako ve stísněných prostorech – celková délka zbraně je pak 679 mm, pakliže má složenou pažbu, s rozloženou je 762 mm. Její hmotnost vychází na 2,72 kg, což je třeba oproti AK-103 o zhruba kilogram méně, potvrzuje Wikipedia. Nahradit má nicméně primárně samopaly ráže 9×19 mm, což vychází výhradně na teprve nedávno zavedené kompaktní ASMI.

Wikipedia uvádí, že slouží právě pro boj z blízka, ale vzniklo jich od roku 2020 jenom 570, což by znamenalo, že se neosvědčily tak, jak konstruktéři zamýšleli, nebo půjde spíše o zbraně pro velmi specifické situace – s karabinami CQB se ostatně rovnat nemohou. Mají totiž větší dostřel, přesnost i brzdnou sílu v městském provozu, což snižuje nechtěné škody, a využívají nikoliv ruský, ale západní (tzn. i izraelský) standard munice 5,56 x 45 mm NATO.

Ukrajinci zajali 2 200 ruských vojáků v bojích u klíčového Pokrovsku

Efektivní dostřel mají jenom 300 metrů, což je pro potřebné úkoly dostačující. Armádní Zpravodaj to mj. považuje za další úpadek ruského vlivu, protože se indická armáda ještě před pár lety spoléhala výhradně na jeho zbraně. Ve válce na Ukrajině se však projevují jejich nedostatky, a velkou komplikací je také nízké tempo dodávek. Přitom by mohl nabídnout třeba ShAK-12 nebo AM-17, ale ani v jednom případě se zřejmě nejednalo o lákavou volbu.

Článek Izrael má obří zakázku na 425 tisíc útočných pušek. Rusové se můžou jít klouzat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izraelská Elbit Systems má opravdu široký záběr

Mezi poslední pozastavené dodávky ze strany Elbit Systems patří modernizovaná letadla IAR-99 pro rumunské letectvo, které je využívá k výcviku pilotů F-16. Jedná se o domácí dvoumístný proudový cvičný letoun s možností využít ho i jako lehký bitevník. Jeho původ sahá do 80. let minulého století, kdy měl umožňovat pilotům přechod na proudová letadla, uvádí Wikipedia.

Video: Ukrajinští vojáci předvedli precizní spolupráci. Rusové se ve strachu vzdávali po celých skupinách

Má tandemové uspořádání sedadel, zatímco podvozek je dle verze pevný nebo zatahovatelný, jednoduchou aerodynamiku vhodnou pro výcvik, a relativně odolnou konstrukci, díky čemuž může operovat z kratších a neupravených ploch. Má přitom dostatečný výkon pro akrobatické a rychlostní manévry, ale zároveň jednoduché ovládání potřebné k nácviku základních i pokročilých průletů, přiblížení se a střemhlavých manévrů, potvrzuje ACV.

V případě nutnosti poslouží IAR-99 též jako útočný letoun, jelikož může nést pumy a řízené střely, takže poslouží pro blízkou leteckou podporu a ozbrojené průzkumné mise. I když vznikly během let modernizované verze, pro moderní západní letouny nestačily, a tak se je rumunské letectvo rozhodlo již v roce 2020 nechat vylepšit právě izraelskou společností Elbit Systems.

Kanada zrušila dodávku obrněných transportérů Coyote pro Ukrajinu. Mají silnou výzbroj a vidí vojáky až na 20 km, tanky na 12 km

Ta u nich má zajistit pokročilou avioniku a vestavěný systém virtuální avioniky pro živý výcvik, stejně jako schopnosti blízké letecké podpory a boje vzduch-vzduch. Modernizace má usnadnit efektivní přechod pilotů k provozu moderních stíhacích letounů, jako je F-16. Dodávka měla být přitom splněna během 4 let, ale trvá doteď, a dodáno bylo zatím pět letounů.

Zbylé musela společnost odložit na později, protože jí bylo nařízeno, zřejmě izraelskou vládou, aby se prioritně věnovala podpoře Ukrajiny, o což se snaží Elbit Systems od samého počátku, uvádí s tím, že pomoc zajišťuje i skrze své dceřiné společnosti v Evropě. Také řada dalších zemí měla navíc odložit dodávky zbraňových systémů ve prospěch Ukrajiny.

Video: MiG-29 ukázal Rusům, že v jejich základně není bezpečno. Svrhl na ně 2 pumy a srovnal ji se zemí

Výsledkem tedy je, že získala podporu jedné z největších izraelských zbrojovek, jakož i vlády, která se v posledních letech soustředila na vlastní válku proti Hamásu, a krátce též proti Íránu, Hizballáhu a teroristickým organizacím podporujících jejich úhlavního nepřítele.

Mezi hlavní produkty společnosti patří bezpilotní prostředky (UAV) jako Hermes nebo Skylark pro průzkum, dohled a plánování úderů, též zbraně a munici včetně naváděných pum, dělostřelecké systémy a modulární odpalovací platformy, pokročilé řídicí a průzkumné moduly, dálkově řízené věže/RCWS jako UT30MK2), řešení C4I, pozorovací a zaměřovací elektro-optické přístroje, elektronické bojiště a ochranné prostředky proti naváděným zbraním, uvádí Elbit Systems.

Sestřelit, aby Rusko dostalo lekci. Jakmile naruší vzdušný prostor NATO, je třeba jednat, aby to Putin pochopil. Turecko je inspirací

Vedle toho má rozsáhlou působnost v námořních systémech, vývoji laserových protiopatření a dalších projektech (např. spolupráce na laserovém systému „Iron Beam“), které mají zlepšit obranu proti raketám, dronům a infračerveně naváděným střelám. Armádní Zpravodaj tak soudí, že ukrajinská armáda získala silného partnera, byť není známo, co všechno jí dodá.

Článek Obří izraelská zbrojovka má zelenou. Začíná tak naplno podporovat Ukrajinu, dává jí teď naprostou prioritu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sayeret Matkal má řadu úkolů

Izraelská armáda popisuje Sayeret Matkal především jako polní zpravodajskou jednotku, což znamená, že by její členové měli působit třeba hluboko v týlu nepřítele a utajeně shromažďovat cenné informace. Není to však její jediná činnost – vzhledem k izraelským problémům s terorismem a častým unášením rukojmí patří k jejím úlohám i jejich osvobozování, eliminace teroristů a dalších cenných cílů, nebo vykonávání různých černých operací.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Sayeret Matkal vnikla podle vzoru legendárních britských SAS v roce 1957, uvádí Wikipedia, a řadu let byla její existence tajná. Svým výcvikem a operacemi by se dala přirovnat nejenom k ní, ale také k americkým Delta Force a některým ruským jednotkám Specnaz. Zpočátku byly její operace hlavně zpravodajské, ale koncem 60. let, kdy vzrostlo nebezpečí terorismu, se její členové zaměřili na na protiteroristické operace a osvobozování rukojmí. Členy jednotky bylo přitom i mnoho známých izraelských osobností včetně politiků.

K jednotce se může hlásit každý

Nejslavnější z mnoha akcí této jednotky je Operace Entebbe z roku 1976, míní Armádní Zpravodaj. Teroristé tehdy unesli letadlo letící z Paříže do Tel Avivu a přistáli s tím v Entebbe v Ugandě, kde je chránil místní režim. Členové Sayeret Matkal podnikli na letišti výsadek a úspěšně osvobodili 102 ze 106 rukojmí, teroristy zlikvidovali a zničili i ugandské bojové letouny, aby je nemohly stíhat. Během akce zahynul velitel Yonatan Netanjahu. V posledních letech pak jednotka osvobozovala rukojmí v Gaze či zničila íránskou továrnu na rakety v Sýrii.

3 íránské balistické rakety jsou nebezpečnější, než se zdá: prorazit totiž mohou i nejlepší izraelskou protivzdušnou obranu

V prvních letech se mohli stát členy jednotky pouze vojáci doporučení nějakým jiným členem, ale v současnosti se mohou hlásit všichni. CombatOperators tvrdí, že musí projít náročným sítem zvaným Gimbush podobajícímu se pekelnému týdnu amerických Navy SEAL. Rekruti pak podstoupí 20 měsíců trvající trénink zahrnující pěchotní, parašutistický a protiteroristický výcvik, a mnoho dalších dovedností, po čemž následuje důstojnický kurz.

Článek Sayeret Matkal: vysoce efektivní izraelská speciální jednotka, která budí v nepřátelích strach už při pouhém vyslovení jména se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tanky zřejmě střílely vysoce tříštivé granáty

Izraelská tanková palba zabila nejméně 51 Palestinců v Chán Júnisu, což je město a přilehlý uprchlický tábor v jižní části Pásma Gazy, potvrzuje Wikipedia. Armádnímu Zpravodaji se však podařilo najít pouze všemožné záběry s následky, na žádném z nich není tvrzení vidět. Občas jsou v ulicích slyšet výstřely, ale ty nemusí patřit zmíněným tankům.

Záběry: výsadkáři na místě pohřbili 6 Rusů na motorkách, kteří chtěli prolomit obranu. Nepomohly jim ani manévry

Informace navíc poskytlo Hamásem řízené ministerstvo zdravotnictví v samotné Gaze, takže je opravdu nutné je brát s rezervou. Již mnohokrát se ukázalo, že teroristé lžou každým dnem, a v krátké izraelsko-íránské válce to nesčetněkrát potvrdil i íránský režim – třeba když tvrdil, že sestřelil několik izraelských F-35, ale jak se ukázalo, fotografie zfalšoval, a to velmi špatným způsobem, zatímco záběry ukradl z české počítačové hry Arma 3.

Ministerstvo zdravotnictví každopádně uvedlo, že bylo kromě 51 palestinských civilistů (jiné zdroje udávají 59) také stovky dalších zraněno, přičemž desítky jsou vážné případy. SkyNews s odkazem na izraelské ozbrojené síly uvádí, že si jsou si vědomy zpráv o počtu zraněných osob, a že provádí veškeré operace tak, aby nedocházelo k žádným civilním ztrátám, případně jenom k minimálním. Civilisté se údajně měli přiblížit k tankům, ale není jasné proč.

Rusko našlo způsob, jak opět masivně zvýšit výrobu raket Iskander. A to západním sankcím navzdory

Izrael měl údajně provést letecký útok na nedaleký dům v blízkosti místa distribuce humanitární pomoci, a poté vypálit dva tankové granáty tímto směrem. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že má ve výzbroji domácí tanky Merkava, které patří k nejodolnějším na světě. Schopnostmi by měly být na úrovni M1 Abrams, Leopard 2 a Challenger 2.

Wikipedia potvrzuje, že tank používá celou řadu granátů, včetně vysoce výbušných (HEAT), ale okolnosti nejsou známy. Není tedy možné určit, o jaký typ se jednalo. Pakliže by byl útok veden přímo proti živé síle, čemuž na druhou stranu napovídají údajné desítky mrtvých a stovky zraněných, pálil by tank nejspíše tříštivotrhavý granát (HE – High-Explosive).

Orešnik na scéně: Rusko zahajuje masovou výrobu balistické rakety středního doletu. Ale je nesmysl střílet ji na Ukrajinu

Teoreticky by také mohlo jít o kanikulární munici (HE-FRAG), což je kombinace výbušného a tříštivého účinku s větší fragmentací oproti klasickému HE granátu. Efektivní je proti skupinám pěchoty v otevřeném terénu – humanitární pomoc je obvykle rozdávána na prostorných místech i desítky metrů od zástavby, takže by nejspíše použít šla.

Hamás zasel vítr, a teď sklízí bouři

Redakce Armádního Zpravodaje útoky na civilisty ani nelidské metody boje neschvaluje, ale je na místě připomenout, že tuto válku odstartoval teroristický Hamás ve velkém podporovaný mnoha „civilisty“ z Pásma Gazy, a velmi brzy se k nim přidali také Hizballáh a Írán. Toto islamistické uskupení se rozhodlo zničit Izrael a jeho lid, ale přecenilo své síly.

Železná opona se vrací: 5 zemí NATO nastraží podél celých hranic s Ruskem smrtící zbraně. Pro armádu nebude možné, aby prošla

Izraelská armáda patří k nejmodernějším na světě, a všichni obyvatelé země prochází vojnou. Kromě početné profesionální armády jsou pak k dispozici stovky tisíc záložníků, rovněž velmi dobře vycvičených, s jejichž schopnostmi se zkrátka nemohou teroristé vyzbrojení povětšinou starými zbraněmi a bez pořádného výcviku rovnat. Také nutno zdůraznit, že kdyby Izrael neměl dobrou PVO, byly by následky útoků z Íránu a Hizballáhu mnohem horší.

Když přitom Hamás na začátku povraždil stovky civilistů a další desítky vzal do zajetí, bylo teroristům úplně jedno, kolik utrpení tím působí. Bez slitování dle ABC povraždili 378 lidí, a dalších 44 odvlekli do Pásma Gazy, kde mnohé mučili. Hněv Izraelců si neumíme představit, jelikož pro ně je to boj o přežití, který tam svádí od počátku osídlení.

Článek Záběry: izraelské tanky v Gaze střílely do civilistů, když dostávali jídlo, a desítky jich zabily. Hamás zasel vítr, sklízí bouři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 je určena k obraně vzdušného prostoru

V jednom je nutné s lídrem české opozice souhlasit – Česká republika opravdu potřebuje značně posílit svou protivzdušnou obranu a postavit ji jako vícevrstevnou. Ale dělat to na úkor F-35 je dle Armádního Zpravodaje nesmysl hlavně z toho důvodu, že i vyspělý bojový letoun je součástí protivzdušné obrany. Hájení vzdušného prostoru je jednou z jeho úloh, neslouží jenom pro útoky. Wikipedia uvádí, že má kanon ráže 25 mm a různé typy střel vzduch-vzduch, tedy zbraně, s nimiž lze zničit nepřátelská letadla, drony nebo řízené střely (jako pozemní PVO).

iZdroj fotografie: Minsterstvo obrany Slovenské republiky

Tuto schopnost má i letoun F-16V pořizovaný Slovenskem, a švédský letoun Gripen E samozřejmě také. I když by byly oba nejspíše o něco levnější než F-35, mají oproti ní celou řadu nevýhod. Lockheed Martin ji popisuje jako stroj plnící vzdušné, pozemní, námořní, vesmírné a kybernetické operace s cílem vést boj a poskytovat rozhodující výhodu. Má mít i bezkonkurenční schopnost shromažďovat, zpracovávat a sdílet data, a je připravený na kooperaci s drony, čehož letouny 4. generace v takové kvalitě prostě schopné nejsou.

19 íránských balistických raket může znít hrozivě, ale pro Patriot je to jenom předkrm a ani se nezapotí. Sestřelit jich může 100 %

Další důvodem je stealth – podle názoru Armádního Zpravodaje jde o klíčovou schopnost, jak bojovat s nepřátelskou protivzdušnou obranou. To je ve válce jedna z hlavních výhod, jak ukázala třeba operace Izraele proti Íránu. Právě díky F-35 dokázal PVO totálně rozvrátit, což mu umožnilo dělat si na obloze, co chtěl. Naopak Rusko na Ukrajině, kde v roce 2022 nasadilo své početné letectvo s letouny 4. generace, nic takového nedokázalo. Výsledkem je zamrzlá pozemní válka s masovým využitím dronů, což by za situace vzdušné převahy nenastalo.

Proti F-35 nemá F-16 příliš šancí

F-35 Block 4, tedy verze, kterou bude české letectvo používat, bude mít ve svém nitru nový víceúčelový radar AN/APG-85. Twz uvádí, že bude mít výrazně vylepšený dosah a rozlišení, a jako víceúčelový zvládne detekovat i pozemní cíle ve vysokém rozlišení, což z letadla dělá jedinečný průzkumný stroj v kvalitě, jakou F-16V nemá. S jeho pomocí také letoun jako F-16V nebo ruský Suchoj Su-35 Flanker E uvidí na vzdálenost, kdy jejich radary naopak soupeře 5. generace vůbec nezaznamenají, a může je zničit svými střelami s dlouhým dosahem.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Další důvod pro pořízení F-35 je pak ekonomický, i když to nemusí vzhledem k jeho vysoké ceně na první pohled dávat smysl. Jak uvádí Wikipedia, ve světě vzniká několik letounů 6. generace, třeba Chengdu J-36, Boeing F-47 a další, které vstoupí do služby ve 30. letech 21. století. Kolem roku 2040 budou tedy letouny 4. generace jako F-16V zastaralé, a bude je třeba nahradit. Opět by tedy bylo nutné vynaložit nemalé peníze na letoun 5., nebo ještě větší na 6. generace. Ale ti, kdo budou mít F-35 s možností modernizace, to nebudou muset řešit.

Dosud „nejagresivnější“ modernizace F-35 se prodraží, ale schopnosti zvýší neskutečně. Dostanou ji i ty objednané Českem

Za zcela nesmyslnou potom redakce Armádního Zpravodaje považuje i myšlenku F-35 prodat Izraeli. Jednak ČR bez souhlasu Američanů nebude smět letouny prodat, komu chce, což je dnes standardní ujednání, ale za hlavní důvod lze považovat, že Izrael používá F-35I Adir vybavený domácí avionikou, systémy a zbraněmi. Sice vypadá jako budoucí český F-35, ale uvnitř jde o zcela jiné letadlo. Pro izraelské letectvo by tak české letouny neměly žádné využití.

Článek Babiš by prodal F-35 Izraeli, ale je to nesmysl – jde o úplně jiné letouny. Navíc nedává smysl, aby je AČR nahradila F-16 nebo Gripeny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-5 se chystala na misi, ale už nevzlétla

O akci informovala izraelská armáda 22. června 2025 v dopoledních hodinách s tím, že vedla údery na letiště Dezful v jihozápadní části Íránu, výsledkem čehož bylo zničení dvou íránských stíhaček F-5, ale na záběrech je vidět pouze jedno. Jedná se přitom o první ohlášenou ztrátu íránského letectva, které jinak letouny schovává a nevystavuje nebezpečí.

Analýza, která vyráží dech: Rusko vyrobí překvapivě až 300 tanků T-90M ročně. A to jich mělo zvládnout sotva pár desítek

Ze záběrů je patrné, že měla F-5 na koncích křídel připravené rakety AÏM-9 Sidewinder, ale redakce Armádního Zpravodaje připouští, že mohlo jít o íránské ekvivalenty, jelikož je režim pochopitelně nemůže získat oficiální cestou. Dle Wikipedie byly zavedeny roku 1956, ale je nepravděpodobné, že by měly tak dlouhou životnost.

Není ovšem jasné, co s nimi letectvo zamýšlelo, jelikož je nesmysl, aby F-5 čelila kterémukoliv letounu z výzbroje Izraele, ať už jde o starší F-16 a F-15, nebo o nejvyspělejší F-35. Možná ale měly zasahovat proti dronům, kdy jsou min. ty průzkumné de facto bezbranné. Na druhou stranu se zatím Íránu podařilo sestřelit snad jenom jediný, a to Hermes 900.

Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo

Je také dobré upřesnit, že i když Írán disponuje stíhačkami F-5 Tiger II, má též z nich odvozené HESA Saeqeh, které jsou druhou generací íránských stíhacích letounů Azarakhsh, uvádí Wikipedia. Zavedeny byly teprve v roce 2007 a oproti F-5E má vizuální rozdíly v podobě dvou vertikálních ocasních stabilizátorů namísto jednoho, přídavných křídlových nosníků, a jiného sání trysek, zatímco zbytek je nejspíše shodný – alespoň to tak vypadá.

Zničení íránské F-5 na letišti Dezful, když byla připravována na misi

Článek Video: první potvrzené zničení íránského letounu F-5, který na ranveji doslova explodoval, když měl startovat k misi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protivzdušná obrana

Izraelská protivzdušná a protiraketové obrana je označována za nejlepší na světě, a pravdou je, že dokáže zachytit naprostou většinu střel, raket nebo dronů. Je tří, respektive čtyřvrstvá, a dochází k jejímu neustálemu vylepšování. BBC uvádí, že vrstvou nejdelšího dosahu je systém Arrow schopný vypořádat se s balistickými raketami, a to i těmi středního dosahu a mezikontinentálními. Další vrstvou je potom David’s Sling proti balistickým raketám krátkého dosahu a řízeným střelám, ale zvládá i letouny, když je potřeba.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Nejznámější vrstvou je však Iron Dome vytvořený s cílem zachytit střely a granáty s dosahem do 70 kilometrů. Používán byl a stále je hlavně k eliminaci různých střel používaných teroristickými organizacemi k odstřelování izraelského území. Doplnit ho má brzy systém Iron Beam založený na laserové technologii, jehož výhodou má být také nízká cena provozu.

Jericho III

Mezikontinentální balistická raketa určená k dopravě jaderné hlavice, k níž Wikipedia uvádí, že je dvou nebo třístupňová a může nést hlavici o výtěžnosti až 400 kilotun. Její schopnosti jsou hlavně odhadované, nejčastěji se mluví o dosahu až 6 500 kilometrů, ale některé zdroje tvrdí, že s menším zatížením zvládne až 11 500 kilometrů.

Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD

Jaderné zbraně

Izrael, ač to nikdy oficiálně nepřiznal, je jadernou velmocí. Wikipedia uvádí, že je jeho arzenál odhadován na 90, ale možná až 400 hlavic. Nejspíše jsou různého typu od taktických až po těžké, což lze odvodit z prostředků schopných je doručit k cíli. Izrael disponuje kompletní jadernou triádou, tedy schopností je použít na letadlech, ponorkách i raketách či střelách.

ICE BREAKER

Přesná řízená střela odpalovaná z letounů, vrtulníků, plavidel nebo pozemních platforem. Rafael ji popisuje jako střelu s hmotností pod 400 kilogramů a hlavicí těžkou 113 kilogramů. Má vyspělé navádění a automatické rozpoznávání cíle, díky čemuž je schopná přesně zasáhnout i v oblasti s rušeným satelitním naváděním. Její dolet je přitom až 300 kilometrů.

Video: pilot poskytl detailní pohled na vnitřek bombardéru B-2 Spirit. Zajímavá je ovšem i samotná konstrukce (fotografie)

F-35I Adir

Izraelské letectvo disponuje letounem Lockheed Martin F-35 Lightning II v konfiguraci, kterou nikdo jiný nemá. Je označována jako F-35I Adir a jde o letadlo 5. generace vybavené izraelskou avionikou, systémy a zbraněmi. Opakovaně prokázalo, že si umí poradit s protivzdušnou obranou sovětského, respektive ruského typu, a že v okolí nemá konkurenci.

iZdroj fotografie: Public Domain

Harop

Dron dlouhého dosahu IAI Harop umožňuje zasahovat cíle do vzdálenosti až 1 000 kilometrů a ve vzduchu vydrží 6 hodin, uvádí Wikipedia. V jeho nitru je bojová hlavice o hmotnosti 16 kilogramů a díky vyspělému navádění má přesnost lepší než 1 metr, přičemž dokáže zničit třeba postavení protivzdušné obrany, dělostřelecké pozice, ale i řadu dalších cenných cílů.

Merkava IV

Nejnovější verze izraelského tanku Merkava, k níž ArmyRecognition uvádí, že je vyzbrojena kanonem ráže 120 mm, a kromě čtyřčlenné osádky má prostor pro až 8členný výsadek vojáků. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že je proslulá zejména svou mimořádnou odolností, a to i na střeše, čímž je uzpůsobena k boji v městské zástavbě; vydržela dokonce zásah protitankovou střelou. Kromě toho disponuje systémem aktivní ochrany Trophy.

Ponorky třídy Dolphin

Izraelské ponorky založené na třídě německých ponorek 209 či 212 existují ve 2 variantách, přičemž novější jsou větší a mají pohon nezávislý na vzduchu, takže mohou zůstat pod hladinou i řadu dní. Jsou velmi nenápadné a vybavené torpédy, ale odpalují i řízené střely Popeye Turbo s doletem 1 500 km a schopností nést jadernou hlavici, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Ilan Rom / Creative Commons / CC BY-SA

Mosad

Izraelská zpravodajská služba je zaměřená na činnost rozvědky a různé speciální operace, vysvětluje Wikipedia, a je považována za jednu z nejefektivnějších a nejvýkonnějších na světě. Proslula řadou operací, jako byl únos nacistického zločince Adolfa Eichmanna, likvidace teroristů zapletených do vraždy izraelských olympioniků, a v novější době také eliminace teroristů nebo ničení cenných cílů na území nepřítele.

Německá armáda testuje protidronové sítě na Leopardech 2A7. Zatím vypadají velice „chabě“, ale tank nejspíše i tak ochrání

Sayeret Matkal

Speciální průzkumná jednotka špičkově vycvičených vojáků izraelského generálního štábu zaměřená nejen na průzkum za nepřátelskými liniemi, ale i na záchranu rukojmí, boj proti teroristům či hybridní a černé operace. Většina jejích činnosti je přísně tajná, uvádí Wikipedia, ale jednotka se podílela třeba na záchraně některých rukojmí unesených do Gazy.

Článek 10 nejsilnějších zbraní Iraele, proti nimž by chtěl bojovat jenom blázen. Ne vždy jde o techniku, mocná je i rozvědka a speciální jednotky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obří raketa s pronikne izraelskou PVO

Jestli se íránské armádě něco zdárně povedlo, tak rozvinout program balistických raket, z nichž jsou známé třeba Shahab-3, Sejil nebo Qasem Basir. Za v podstatě největší lze ale považovat právě Chorramšahr-4, která váží 19,5 tun a měří 13 m, v průměru pak 1,5 m (plus až 4m hlavice). Její provozní dosah jsou až 2 000 km a unese hlavici těžkou 1 800 kg.

CV90 pro ČR jsou extrémně drahá, armáda mohla ušetřit 45 milionů na každém BVP, kdyby zvolila ASCOD. Byl ovšem horší

Nedávno se také objevily informace o nové 2tunové hlavici, která by měla být instalovatelná rovněž na Chorramšahr, a také na Emad – tehdy by ale dolet nejspíše klesl, i když v případě odpálení na Izrael by to stačilo, neboť je nejkratší vzdálenost mezi zeměmi 1 724 km. K úderu má být přitom raketa připravena už za 12 minut, potvrzuje Wikipedia.

Využívá totiž tzv. hypergolické palivo, které vydrží i několik let, a není tedy nutné ho před odpálením doplňovat. Už samotná rychlost balistické rakety je přitom schopna napáchat při dopadu obrovské škody, s téměř 2tunovou hlavicí pak pochopitelně stoupají.

Slabinou je ovšem přesnost, jelikož podle MissileThreat dosahuje cca 1 500 m, ale jsou známy i případy, kdy bylo vybaveno návratovým vozidlem, které ji mělo zlepšit. Na druhou stranu, i kdyby zasahovalo cíle s odchylkou stovek metrů, je vážným nebezpečím a de facto vhodná spíše k terorizování náhodných cílů. Takových má ale Írán ve výzbroji více.

Írán poprvé odpálil ultratěžkou balistickou raketu Sejil s kazetovou municí. Jediná pokryla území o průměru 16 km

Chorramšahr-4 měl Írán použít již dříve, ale znovu po amerických útocích 22. června 2025, vysvětluje NDTV s odkazem na íránskou státní televizi. Tehdy strategické bombardéry B-2 Spirit shodily nejsilnější průbojné bomby světa, GBU-57A/B, na íránská jaderná zařízení. Jaké škody napáchaly, informoval Armádní Zpravodaj poté, co nalezl satelitní snímky.

Článek Chameneí nechal odpálit nejsilnější balistickou raketu z výzbroje Íránu. Chorramšahr-4 nese hlavici těžkou 1,8 t a létá rychlostí Mach 16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kazetová munice škodí i desítky let po dopadu

V řadě už dvanáctá vlna operace „Pravdivý příslib 3“, kterou Írán započal krátce po izraelských útocích, začala odpálením ultratěžkých dvoustupňových raket Sejil dlouhého doletu. O jaké přesně se jednalo, jasné není, ale existují ve třech variantách – Sejil-1, Sejil-2 a Sejil-3, potvrzuje Wikipedia. K útoku na Izrael by však mohla posloužit kterákoliv z nich.

Estonsko buduje stálé opevnění na hranicích s Ruskem – je poučeno historií, kterou nechce opakovat. Žádný ruský tank neprojede

Základem je totiž „jednička“ s dosahem až 2 400 km o hmotnosti 22,5 tun, z čehož tvoří bojová hlavice až 1 500 kg, ale může být i menší – zřejmě ke zvýšení doletu. Nejkratší vzdálenost mezi Izraelem a Íránem je přitom necelých 1 400 km, takže je jasné, že není potřeba dolet hnát do maxima. U „dvojky“ potom nejsou známy žádné podrobnosti ani rozdíly, ale možná jde jenom o návazné testování základního modelu, a rovněž by měla být dvoustupňová.

„Trojka“ je potom třístupňová a mnohem monstróznější, jelikož může vážit až 38 000 kg a její dolet je udáván na 4 000 km, což znamená, že ho zvládne až do Evropy. To však není aktuální a nedávalo by smysl ji nasazovat proti Izraeli, ledaže by se tenčily zásoby ostatních raket. Přesnost je zřejmě stejná u všech z nich, tedy kolem 50 metrů, což vůbec není špatná hodnota.

Bombardéry B-2 Spirit letěly k Íránu celých 37 h, svědek zachytil přelet v doprovodu F-15. Donald Trump svolil k útoku už v pátek

Zajímavé přitom je, že kromě klasické hlavice u ní měl Írán použít také kazetovou, která se dle velitelství Izraelských obranných sil roztrhla ve výšce přibližně 7 kilometrů) a uvolnila odhadem asi kusů 20 submunice, uvádí theTimesOfIsrael. Každá z ní obsahovala asi 25 kg výbušnin a byla roztroušena v oblasti o průměru přibližně 16 km.

To vychází na zhruba 0,8 submunice na každý kilometr, což je obrovské riziko nejenom pro vojáky, ale také pro civilisty. Její zachycení bylo velký problém, Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že mnohé země kazetovou munici právě z tohoto důvodu zakázaly, jelikož se může nacházet teoreticky kdekoliv, přičemž ne vždy po dopadu exploduje. Nebezpečí může tím pádem představovat i desítky let po dopadu hlavně pro civilisty.

Článek Írán poprvé odpálil ultratěžkou balistickou raketu Sejil s kazetovou municí. Jediná pokryla území o průměru 16 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrstvy se překrývají, každá je na něco jiného

Protivzdušná obrana Izraele se skládá ze tří, respektive ze čtyř vrstev, i když ta poslední je podle dostupných informací v plenkách. BBC konstatuje, že tou nejdelšího dosahu je systém Arrow doplněný zapůjčeným americkým systémem THAAD, další potom tvoří David’s Sling – česky známý i jako Davidův prak. Následuje asi nejznámější systém, a sice Iron Dome neboli Železná kopule. Ve vývoji je nicméně ještě čtvrtá laserová vrstva Iron Beam, v překladu Železný paprsek, ale ta je teprve ve fázi testování a nemá nějaký dopad na dnešní bojiště.

Simulace: 26tunová izraelská balistická raketa Jericho II by v íránském Teheránu zdevastovala přes 6 milionů lidí

Důležité je, že je každá z vrstev schopna zachytit jiný typ hrozeb, a v některých případech se mohou překrývat. Ale i takováto obrana, a redakce Armádního Zpravodaje zdůrazňuje, že žádný jiný stát ničím podobným nedisponuje, může být překonána. Prvním faktorem je účinnost zbraní, a platí, že žádná obrana není stoprocentní. I když se tomu ta izraelská blíží, v reálných podmínkách nejspíše není možné takové účinnosti dosáhnout.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Druhou možností je obranu přehltit – nepřítel jako Írán může zvolit taktiku vln raket, shoduje se Npr, kdy se možnosti obrany přepínají na maximum, protože radary dokáží zachytit v jeden okamžik jenom omezený počet cílů, a stejně tak je omezen počet protistřel připravených v odpalovacích zařízeních a schopných zasáhnout v jeden okamžik. To samé ovšem platí pro útočníka – i on má omezený počet odpalovacích stanovišť raket, řízených střel nebo dronů, které může do salvy nasadit, aby se o přehlcení izraelské obrany pokusil.

Balistické rakety zvládá hlavně Arrow

Druhým limitem izraelské obrany je druh zbraní nasazených do útoku. Arrow a THAAD zvládají hlavně balistické rakety středního a krátkého doletu, uvádí Wikipedia, ovšem neumí – a byl by to i ekonomický nesmysl – zasahovat proti dronům. David’s Sling je víceúčelový, popisuje výrobce Rafael, a zvládá tak balistické rakety krátkého doletu s doletem do 300 km, ale to nejsou ty přilétající z Iránu. Účinný je však i proti řízeným střelám nebo větším dronům.

Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD

Naopak Iron Dome je proti raketám a granátům s dosahem do 70 km, uvádí Wikipedia, ale zvládat by měl i drony a možná také řízené střely. Používán je údajně i k ničení velkých trosek sestřelených balistických raket, ale každopádně existuje ještě jeden limit obrany, a to je počet protistřel. Izraeli by mohly dojít hlavně protistřely systému Arrow, varuje TimesofIsrael. Na druhé straně má vždy protivník limitované zásoby balistických raket i dalších zbraní, a bude záležet na tom, čí zásoby jsou větší, případně kolik se jich v konfliktu podaří zničit.

Článek Izraelská PVO je sice nejlepší na světě, ale existuje spolehlivá taktika, jak ji prorazit a zasadit zničující údery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny se daly do pohybu už v pátek večer

Spojené státy americké provedly masivní úder na tři íránská jaderná zařízení – pevnost Fordó to schytala 5 nebo 6 bombami GBU-57A/B z bombardérů B-2 Spirit, jak uvedl Donald Trump, zatímco Natanzu a Isfahán čelila útoku 30 střel Tomahawk vypuštěných z ponorek. Údajně byla všechna zničena, ale na vyhodnocení následků je třeba ještě počkat.

B-2 Spirit je nejdražší letadlo světa, cenu druhého překonává bezmála 6krát. Američané s ním zaútočili na Írán, jiným to nešlo

Ačkoliv přitom americký prezident prohlásil, že nikdo neví, co přesně udělá, bylo nejpozději v pátek jasné, že vydal rozkaz k útoku – a to i přesto, že chtěl dát Íránu dva týdny na rozmyšlení. Ale je jasné, že útok nejenom plánoval – ostatně redakce Armádního Zpravodaje již krátce po začátku izraelsko-íránské války psala, že Donald Trump útok připouští, a později také schválil plány, jak by měl probíhat, načež přesunul letadlovou loď USS Nimitz k Íránu.

Strategické bombardéry B-2 Spirit, které jsou nejdražšími letouny v historii, startovaly zřejmě v pátek v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách, aby mohly v neděli časně z rána udeřit na íránská jaderná zařízení. Armádnímu Zpravodaji se podařilo zachytit záběry, jak B-2 Spirit letí (na neznámém místě) za doprovodu dvou F-15E Eagle.

Írán sestřelil izraelské F-35 pomocí 60 let staré čínské taktiky, kdy je „přepadl zezadu“. Zní to věrohodně, má to ovšem velké „ale“

Stojí za připomínku, že měly bombardéry odpálit bomby GBU-57A/B, které jsou chybně zaměňovány za matku všech bomb – to je ovšem GBU-43/B. Ta první zmíněná je dejme tomu její obdoba, akorát navržená speciálně k pronikání hluboko do velmi odolných objektů – tedy přesně do takových, jakým je, nebo spíše bylo, íránské Fordó až 90 m pod zemí.

Článek Bombardéry B-2 Spirit letěly k Íránu celých 37 h, svědek zachytil přelet v doprovodu F-15. Donald Trump svolil k útoku už v pátek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Íránská jaderná zařízení jsou minulostí

Cílem amerických bombardérů se stala jaderná zařízení Fordó, Natanzu a Isfahán, z nichž první je považováno za de facto nedobytnou podzemní pevnost. Armádní Zpravodaj už na začátku izraelsko-íránské války upozorňoval, že proti ní židovská země žádá nejsilnější bombu s nejadernou hlavicí na světě, a sice matku všech bomb, která by zničila přístupové tunely, i když by nedokázala proniknout do jejího nitra chráněného skálou.

Umístění íránských jaderných zařízení – Fordó (nahoře), Natanz (napravo) a Isfahán (dole)

K tomu je určena GBU-57A/B se speciálně navrženou hlavicí, jejíž řízená detonace účinkuje v jednom směru, a nikoliv plošně jako matka všech bomb (jinak označována GBU-43/B). Čím byl vlastně útok veden, bylo upřesněno Donaldem Trumpem v rozhovoru pro FoxNews s tím, že mělo být odpáleno několik bomb GBU-57A/B, konkrétně pět nebo šest,

Írán sestřelil izraelské F-35 pomocí 60 let staré čínské taktiky, kdy je „přepadl zezadu“. Zní to věrohodně, má to ovšem velké „ale“

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že váží 13 600 kg, z čehož připadá 2 082 kg na průbojnou hlavici. Výbušnin má tedy několikrát méně než matka všech bomb (8,5 tun), ovšem disponuje pláštěm z ocelové slitiny Eglin s vysokou hustotou, která je navržena tak, aby vydržela extrémní namáhání při hlubokém průniku před detonací, uvádí Wikipedia.

V případě, že bylo jenom na Fordó svrženo 5 nebo 6 bomb, znamená to, že bylo odolnější, než se předpokládalo, anebo GBU-57A/B není tak průrazná. Původní odhady totiž uváděly, že pronikne nespecifikovaným materiálem do hloubky 60 m, než exploduje, případně do 18 m betonu. Íránská pevnost Fordó byla nicméně 80 až 90 metrů pod zemí, kdy ji kromě skalního masivu chránila zemina a několik metrů železobetonu zevnitř.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

GBU-57A/B může přitom nést jediný letoun světa, a to těžký strategický bombardér B-2 Spirit se stealth konstrukcí. Vzhledem k hmotnosti může nést bomby pouze dvě, takže je patrné, že musely bombardéry útočit nejméně tři – zásoby GBU-57A/B jsou navíc velmi omezené, ale je možné, že Američané vyrobili další, aniž by o tom veřejně informovali.

B-2 Spirit je přitom mimořádně vzácný, jelikož vznikl pouze v počtu 21 kusů. Do výzbroje byl začazen v roce 1997 a jeho výroba skončila po 13 letech v roce 2000. Jediný kus by měl vycházet až na 2,2 miliardy dolarů, tedy v přepočtu na 48,4 miliard korun, uvádí Wikipedia, ale tento údaj je platný k roku 1998, takže je dle Armádního Zpravodaje jeho dnešní hodnota výrazně vyšší. Už jenom proto, že není ve výrobě, a tedy ho nelze ničím nahradit.

Existuje jenom jeden důvod, proč Izrael zaútočil na Írán a vyvolal válku. Slabý režim ho dříve neohrozil, ale do budoucna mohl

Vedle toho ale Donald Trump sdělil, že americké ponorky odpálily ještě 30 raket Tomahawk proti jaderným zařízením Natanzu a Isfahánu. Jedná se o podzvukovou střelu s plochou dráhou letu zavedenou do výzbroje už v roce 1983, ale pro své schopnosti je užívána dodnes. Váží 1 300 kg, z čehož tvoří 450 kg konvenční hlavice, uvádí Wikipedia, ale též může nést jadernou s výtěžností od 5 do 200 kilotun TNT (ta však použita nebyla).

Nejlepší varianta BGM-109 Tomahawk, tedy Blok II TLAM-N, doletí do vzdálenosti až 2 500 km, ta horší, Blok III TLAM-C, pak zasahuje do 1 700 km. Není jasné, kde se americké ponorky nacházely, ale i kdyby nevpluly do Perského zálivu a zůstaly v Arabském moři, mohly použít i variantu s kratším dosahem, jelikož by zdolávala cca 1 500 km.

Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem

Donald Trump uvedl, že byly jaderné komplex zcela zničeny, ale zároveň by neměla v okolí unikat radiace, což by znamenalo, že byly údery vedeny velmi přesně a tak, aby nezpůsobily větší katastrofu. Íránský ministr zahraničí Abbas Araghchi nicméně dle CNN uvedl, že budou mít tyto údery „věčné následky“, a že si není jistý, kolik prostoru ještě zbývá na diplomacii. Zdůraznil přitom, že byl íránský jaderný program mírový a neměl za cíl vyrábět zbraně.

Americký prezident rovněž varoval před jakýmkoliv pokusem o odvetu s tím, že v Íránu ještě zbývá „mnoho cílů“. Zda budou útoky pokračovat, nelze v tuto chvíli odhadovat – íránská administrativa je zcela zatlačena do kouta a nemůže se jakkoliv bránit. Sice dříve vyhrožovala, že „donutí Američany odejít z regionu“, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že kdyby cokoliv zkusila, sklidila by bídu, jakou si neumí představit (a raději by ani neměla chtít).

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

Íránský ministr obrany, brigádní generál Aziz Nasirzadeh, již na začátku války uvedl, že pokud se Amerika vloží, mohou to odnést její základny na Blízkém východě, kterých je 19, jak uváděl Armádní Zpravodaj. A netrvalo ani týden od jeho prohlášení, než mu odpověděla tak, jak to umí – ultimátní silou. Je však na místě připomenout, že Spojené státy americké bombardují mnohonásobně slabšího nepřítele, který se nemá jak bránit.

Článek Američané zaútočili na Írán B-2 Spirit, bombardováním mu zcela zničili 3 jaderná zařízení. Použili 6 nejsilnějších bomb světa GBU-57A/B se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úder „do zad“ je chytrý, ale zřejmě neproběhl

Když pár dní po začátku izraelských útoků oznámila íránská média sestřelení nepřátelských F-35, mnozí tomu uvěřili a považovali to za bernou minci, aniž by si pořádně prohlédli důkazy – za hlavní byla považována fotografie s troskami F-35 poblíž obytných domů, jejíž velikost byla však něco přes 100 metrů – zkrátka velmi nepovedená lež íránských grafiků.

Lépe na tom pak nebyly ani záběry s údajným sestřelením F-35. Jak totiž redakce Armádního Zpravodaje zjistila, nejenom, že pochází z českého herního simulátoru Arma 3, ale dokonce na nich je vidět ruský Suchoj Su-57, nikoliv americký letoun páté generace. Ale přesto Írán stále tvrdí, že F-35 sestřelil, a Čínská akademie vysvětluje, že k tomu měl použít starou čínskou taktiku – neznamená to však, že by sestřelení nějak potvrzovala.

Íránská státní televize PressTV tvrdí, že domácí armáda nastražila řadu maket simulujících systémy protivzdušné obrany, aby izraelské letectvo zmátla. To je mělo ničit a ničit, a později se cítit bezpečněji a polevit v ostražitosti – a právě tehdy měly udeřit pravé systémy PVO, z nichž je zřejmě nejvyspělejší Bavar-373, který je údajně lepší náhradou za ruský S-400.

Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že došlo k ničení íránské protivzdušné obrany již dříve, kdy se režim snažil podpořit Hamás v boji proti Izraeli, ale když mu byly odvetně zdevastovány baterie S-300, velmi rychle zařadil zpátečku a přistoupil na příměří. Jenomže i toto bylo údajně součástí taktiky, jak nepřátelské letectvo přechytračit.

Jakmile totiž nebyly delší dobu detekovatelné žádné systémy protivzdušné obrany, zejména tedy na základě radarů, začali být piloti méně pozorní – alespoň tak to vysvětluji íránská státní média. A právě tehdy vystoupila PVO ze stínu, když nechala přeletět izraelské F-35 nad její pozicí, a poté, co se ocitla za nimi, vystřelila a poslala je k zemi.

Existuje jenom jeden důvod, proč Izrael zaútočil na Írán a vyvolal válku. Slabý režim ho dříve neohrozil, ale do budoucna mohl

Někomu to nemusí přijít jako nic světoborného, Číňané však údajně tuto taktiku vyvinuli v roce 1962, kdy konkrétně 9. září její PVO úspěšně sestřelila americké výzvědné letadlo Lockheed U-2 Dragon Lady, které spadalo do nejpřísněji utajovaných zbrojních programů Spojených států amerických a bylo částečně v působnosti CIA, uvádí Wikipedia. Později pak měla země draka sestřelit ještě tři, a právě Írán se měl inspirovat.

Kdyby se to potvrdilo, jednalo by se o první sestřel tohoto letounu 5. generace, ale Armádní Zpravodaj ještě jednou zdůrazňuje, že doposud nepředložil jakýkoliv věrohodný údaj. Jedná se spíše o propagandu tamního režimu, který chce zřejmě zvýšit morálku svých ozbrojených sil, ačkoliv je od počátku patrní, že mohutně prohrávají, a jediné, co představuje nebezpečí, jsou jejich balistické rakety, protože jsou reálně schopné pronikat izraelskou PVO.

Článek Írán sestřelil izraelské F-35 pomocí 60 let staré čínské taktiky, kdy je „přepadl zezadu“. Zní to věrohodně, má to ovšem velké „ale“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hlavním důvodem války jsou íránské atomovky

Mezi židovským Izraelem a muslimským Íránem to vře od revoluce roku 1979, kdy se v Íránu chopil moci ajatolláh Rúholláh Chomejní – šíitský duchovní, který se stal vůdcem hnutí proti šáhovi. Když zburcoval obyvatele k islámské revoluci, bylo výsledkem svržení tehdejšího monarchistického režimu šáha Mohammada Rezy Pahlavího, uvádí Wikipedia. Jeho syn, Reza Pahlaví, se snaží podle BBC obnovit moc své dynastie a burcuje ke svržení ajatolláha.

Američané zaútočili na Írán B-2 Spirit, bombardováním mu zcela zničili 3 jaderná zařízení. Použili 6 nejsilnějších bomb světa GBU-57A/B

Zda se mu to podaří, není jasné, ale údajně má plán na prvních 100 dní po pádu současného režimu, stejně jako na stabilizaci země a její vedení k demokracii a prosperitě. Redakce Armádního Zpravodaje tuto možnost nezavrhuje, jelikož je Írán dlouhodobě nepřátelský ke všemu „západnímu“ a ideologie jeho duchovního vůdce je z velké části založena na nenávisti vůči židovskému světu – nutno zdůraznit, že její rozsah my nepochopíme.

Země se každopádně změnila v roce 1979 z monarchie na teokratický režim (náboženský stát), kde drží hlavní moc nejvyšší duchovní vůdce (Velký vůdce) – tehdy Chomejní. Jeho nástup k moci poté inspiroval řadu dalších islamistických hnutí na Blízkém východě. Nechme teď stranou, že se režim zbavil jakéhokoliv vlivu Spojených států amerických, které udělaly v regionu řadu neodpustitelných tahů, například invazi do Iráku v roce 2003.

Simulace: 26tunová izraelská balistická raketa Jericho II by v íránském Teheránu zdevastovala přes 6 milionů lidí

O mnoho let později přiznal britský ex-ministr, že to byla jedna z největších chyb Západu, jelikož byl vpád neoprávněný. Redakce Armádního Zpravodaje má za to, že zejména zavedení práva šaría a omezování lidských svobod, hlavně u žen, je pro tamní obyvatelstvo mnohem horší než dřívější režim. Současné chování tamních představitelů každopádně není tím důvodem, proč Izrael na Írán zaútočil – je jím nekontrolovaný jaderný program.

Spojené státy americké se několikrát pokoušely s íránskými vůdci dohodnout, aby nevyráběli jaderné zbraně a omezili program zejména na civilní sféru, např. výstavbu elektráren, potvrzuje CFR, i když by nejspíše nevadilo ani využití v sektoru vojenském, pokud by šlo třeba o pohon plavidel. To však tamní režim opakovaně odmítl a cítil se být vojensky dostatečně silný, aby ho nikdo nemohl nutit k ústupkům – nehledě na to, že to Západ nechtěl znovu riskovat.

GBU-57A/B: jediný „louskáček“ světa, který zničí íránský bunkr 90 m pod zemí. Nepleťte si ji s matkou všech bomb, funguje jinak

Armádní Zpravodaj je názoru, že pokud by znovu vpadl do nějaké země Blízkého východu bez závažného důvodu, například aniž by docházelo k páchání zvěrstev na civilním obyvatelstvu ve velkém měřítku, nedokázal by si to obhájit. Na pomoc by navíc nemohl jenom tak přijít ani Izraeli, pokud by byl napaden, jelikož není součástí NATO. Zřejmě jediný, kdo toho je schopen a má k tomu důvody, je Amerika, s níž je dlouhodobým spojencem.

Ovšem nejenom politickým, na izraelských inženýrech přímo závisí i vývoj nejlepších zbraní světa, které mají ve výzbroji USA. Jejich ztráta by tedy byla naprosto fatální, pročež je redakce Armádního Zpravodaje názoru, že nenechají Izrael padnout. Ostatně už se mají připravovat k úderům na Írán, k čemuž dal podle všeho svolení Donald Trump už před několika dny. Zda k tomu skutečně dojde, není jasné – sám řekl, že nikdo neví, co udělá.

Írán má spojence mocnější, než se může zdát: Hamás a Hizballáh jsou jenom „hrstka“, ale vojensky mu nepomohou

Íránský jaderný program chce každopádně zničit Izrael i Amerika z jednoho prostého důvodu, a sice kvůli již zmíněné hrozbě výroby jaderných hlavic. Aktuálně je totiž schopen vyrábět tzv. obohacený uran na několika úrovních, vysvětluje Wikipedia:

• 3–5 %: pro jaderné elektrárny (běžné civilní použití)
• 20 %: pro lékařské izotopy (výzkumné a zdravotnické účely)
• 60 % a více: velmi blízko ke zbrojní úrovni

První dvě úrovně by byly zcela v pořádku, ale není žádný technický důvod obohacovat uran na 60 %, pokud nejde o zbraňové použití, i když Írán tvrdí, že to dělá pro mírové účely.

Írán mohutně zbrojil, ale stejně byl slabý

Ajatolláh, vůdce íránského lidu, vyhrožuje židovskému lidu dlouhodobě, ale nikdy neměl prostředky ho významněji ohrozit. To se sice začalo měnit s rozšiřujícím programem balistických raket (za zmínku stojí i dalekonosné drony Shahed), z nichž má být třeba Qasem Basir opravdu vyspělá, ale z toho si Izrael „nesedl“, protože byl stále násobně silnější.

Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle

To ostatně prokazuje i od úderů od 13. června 2025, kdy zcela ovládá nebe a provádí téměř beztrestně útoky kdekoliv se mu zlíbí. O síle Izraele a Íránu vypovídá nejlépe srovnání, které redakce Armádního Zpravodaje provedla za účelem nastínění, kdo má jakou šanci:

• Izraelská armáda vs. íránská armáda
• Izraelské letectvo vs. íránské letectvo
• Americká námořní pěchota vs. íránská armáda

Samozřejmě nelze počítat, že by do útoku vstoupily celé ozbrojené složky daných zemí, jelikož musí zajišťovat úkoly na mnoha jiných místech, a konkrétně izraelská armáda má stále plné ruce práce s Hamásem a jeho podporovateli. Vedle toho by to nejspíše ani nebylo potřeba, jelikož je Írán mnohonásobně slabší než Izrael, natož pak, pomůže-li ho Amerika.

Článek Existuje jenom jeden důvod, proč Izrael zaútočil na Írán a vyvolal válku. Slabý režim ho dříve neohrozil, ale do budoucna mohl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nepřesný úder měl stanoviště i tak zničit

Zasáhnout vozidlo s drony Shahed, v tomto případě 136, není jednoduché, jelikož je vysoce mobilní a může tak často měnit svou polohu. Tentokrát ovšem izraelský dron vysledoval hned dvě z nich, načež přišel úder – jistě letectva, které je hlavní údernou silou proti Íránu – ale nikoliv přesně, nýbrž v těsné blízkosti jednoho z nich. Relativně velký požár ho však nejspíše zničil, i když to na záběrech vidět není – ani to, že by hořel.

Záběry: 2 rakety izraelské PVO při startu bouchly, ale přesto vzlétly. Po chvíli však spadly blízko letecké základny s F-35 a F-16

Na internetu se však měly objevit fotografie ohořelých trosek odpovídajících právě těmto vozidlům. Nebyly v nich však zpozorovány žádné zbytky dronů, což dle redakce Armádního Zpravodaje naznačuje, že se je podařilo zničit až poté, co byly vypuštěny. Zničeno pak bylo i přilehlé stanoviště, nejspíše stany s velitelstvím a možná i zásobou letounů.

Shahed 136 je přitom tzv. vyčkávací munice (bezpilotní sebevražedný dron) s dosahem v rozmezí 1 000 až 2 000 km, potvrzuje Wikipedia, což znamená, že bez problémů doletí až do Izraele. I když není tak nebezpečný jako balistická raketa, dokáže napáchat svou 40 až 50kg hlavicí značné škody, a mimo to zaměstnává PVO. Ta proti němu bojuje třeba vrtulníky AH-64 Apache, které ho mohou zničit střelami, ale i automatickým kanónem.

Článek Video: Izrael zničil stanoviště 2. nejnebezpečnější íránské zbraně, která ho terorizuje z dálky až 2 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Způsobů jaderného útoku může být více

Jakými jadernými zbraněmi Izrael disponuje, není veřejně známo, uvádí BBC. Dle odhadů má zhruba 90 hlavic, ale může jich být i více, a známa není ani jejich výtěžnost, ale vzhledem ke schopnostem některých nosičů to může být spektrum od taktických hlavic až po těžké. Izrael disponuje balistickými raketami, a to i mezikontinentálními, pumy nebo střely s jadernými hlavicemi mohou nést i jeho letadla, a střely má pravděpodobně i na ponorkách.

iZdroj fotografie: NukeMap

Armádní Zpravodaj se domnívá, že nejsilnější úder, který by byl schopen Izrael zasadit, by byl raketou Jericho II s hlavicí o výtěžnosti 1 megatuny. V tomto případě aplikace NukeMap na portále NuclearSecrecy uvádí, že by při explozi hlavice v centru Teheránu zahynulo asi 2,4 milionu lidí a 3,7 milionu by jich bylo zraněno. Většina budov v poloměru 7 kilometrů by byla zničena, a silné popáleniny by lidé měli ještě 12 kilometrů od epicentra.

Jericho II může udeřit kdekoliv v Íránu

Armádní Zpravodaj soudí, že by použití rakety Jericho II dávalo větší smysl než mezikontinentální Jericho III. Wikipedia uvádí, že 26 tun těžká Jericho II má dolet kolem 2 800 km, což by stačilo k zásahu celého území Íránu. Používá raketový pohon na tuhé palivo a unese náklad o hmotnosti 1 tuny, což by mohlo odpovídat zhruba megatunové hlavici. Írán by byl bezmocný, ve své výzbroji nemá žádný systém schopný balistickou raketu zastavit.

Američané zaútočili na Írán B-2 Spirit, bombardováním mu zcela zničili 3 jaderná zařízení. Použili 6 nejsilnějších bomb světa GBU-57A/B

Není však vyloučeno, že by Izraelci při útoku na Írán mohli volit i jinou taktiku. Při použití taktické hlavice o síle 50 kilotun by byl počet obětí v Teheránu 281 tisíc mrtvých a asi 856 tisíc zraněných. Vyloučeno ale není ani to, že by Izrael zvolil pouze taktické jaderné údery na vojenské cíle spojené s jaderným programem a balistickými raketami, nebo na vojenské základny a úkryty vrchních představitelů režimu – počet obětí lze pak ale těžko odhadovat.

Článek Simulace: 26tunová izraelská balistická raketa Jericho II by v íránském Teheránu zdevastovala přes 6 milionů lidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Matka všech bomb (GBU-43/B) funguje jinak

Některé zdroje se zmiňují o této bombě jakožto o matce všech bomb, ale to je zcela chybné označení – tou je totiž GBU-43B MOAB (zkratka pro Massive Ordnance Air Blast bomb, ale též by šlo použít „Mother of All Bombs“), která je nejsilnější nejadernou bombou světa. Její hmotnost je 9,5 tun, z čehož připadá 8,5 tun na výbušnou náplň.

AČR ihned stahuje 1 500 balistických vest, údajně v polovině životnosti. Jdou prostřelit, ale podle armády je to normální

Wikipedia s odkazem na výzkumnou laboratoř Letectva Spojených států amerických uvádí, že existuje dokonce i 14tunová verze, ale o té moc zmínek není. GBU-43/B má přitom poloměr výbuchu 137,61 m, ale masivní tlaková vlna vytvořená výbuchem je schopná zničit oblast o velikosti 9 městských bloků (zhruba 15 fotbalových hřišť).

Z toho je patrné, že ničí zejména plošně (do stran), a nikoliv do hloubky, takže není v pronikání do odolných bunkrů vhodná. Izrael by ji sice použít chtěl, ale ke zničení přístupových tunelů a větracích šachet, čímž by Fordó de facto zasypal a jaderný program v ní uvěznil.

K proniknutí do hloubky poslouží GBU-57A/B

Jestliže by chtěl Izrael, respektive Amerika zničit íránský jaderný program úplně včetně všeho vybavení, musel by svrhnout bombu GBU-57A/B MOP (zkratka pro Massive Ordnance Penetrator, v překladu jako „Masivní penetrační munice“), která je těžší – váží 13,6 t, ale váha výbušné výplně je pouze 2 082 kg, uvádí Wikipedia – ano, i přesto je v pronikání do hloubky lepší.

Záběry: 2 rakety izraelské PVO při startu bouchly, ale přesto vzlétly. Po chvíli však spadly blízko letecké základny s F-35 a F-16

Hlavice je totiž navržena tak, aby vydržela extrémní nárazové síly při průrazu, a je plná vysoce účinných výbušnin optimalizovaných pro řízenou detonaci ve stísněných prostorách. Jediný letoun, který ji dokáže nést, je mimochodem těžký bombardér B-2 Spirit, který vlastní jedině americké letectvo – právě ono by ji tedy muselo odpálit, ale pravděpodobně by jenom jedna nestačila – redakce Armádního Zpravodaje soudí, že alespoň dvě.

Článek GBU-57A/B: jediný „louskáček“ světa, který zničí íránský bunkr 90 m pod zemí. Nepleťte si ji s matkou všech bomb, funguje jinak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obří dron primárně zajišťuje průzkum

Elbit Systems Hermes 900 Kochav je izraelský bezpilotní letoun operující ve výšce až 9 000 m, a to až po dobu 36 hodin. Slouží především k průzkumným, monitorovacím a zpravodajským účelům, ale rovněž může být vyzbrojen protitankovými a protipěchotními raketami Spike, jak uvádí Wikipedia. Jejich nejnovější verze NLOS by měla při odpalování ze vzduchu zasahovat cíle vzdálené až 50 km, tvrdí Rafael, ale není potvrzeno, že je má Hermes 900.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Rozpětí křídel Hermesu 900 je 15 metrů a na délku měří 8,3 metrů, zatímco jeho užitečné zatížení je až 450 kg. Vzhledem k jeho velikosti ho lze tedy přirovnat k letadlu, i když nosností pochopitelně ne. Íránská protivzdušná obrana by k tomu mohla použít třeba domácí systém Bavar-373, ačkoliv má i jiné, které v omezené míře používá.

Trosky jsou značně poničené dopadem letounu na zem, každopádně nejeví známky po zásahu šrapnely, ale redakce Armádního Zpravodaje zjistila, že Ozbrojené síly Izraele později potvrdily sestřelení neupřesněného bezpilotního letounu Íránem, uvádí TimesOfIsrael, který k tomu měl použít raketu země-vzduch, což znamená, že má některé systémy PVO stále funkční.

Izrael ho každopádně silně bombarduje a například už mu zničil mnoho platforem pro odpalování balistických raket, ale i jednu z jejich největších výroben. K už tak vyhrávajícímu Izraeli by se přitom mohli brzy přidat Američané, kteří přesouvají k Íránu vojenské kapacity, a Donald Trump údajně schválil plány útoku, který by mohl proběhnout o víkendu.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Ve hře je také zničení íránského jaderného programu soustředěného v pevnosti Fordó desítky metrů pod zemí, k čemuž by židovská země ráda použila nejsilnější nejadernou bombu světa známou jako „matku všech bomb“ (jinak GBU-43B). Ta by ho přitom měla de facto zasypat, ale kdyby měl být zničen úplně, bylo by potřeba proniknout až cca 80 pod zem, k čemu má Amerika speciální penetrační bombu známou jako HBU-57A/B.

Iranian state television has broadcast footage of the wreckage of a Hermes 900 unmanned combat aerial vehicle (UCAV) reportedly shot down over Esfahan last night. pic.twitter.com/QcXFJHgnbT

— NOELREPORTS 🇪🇺 🇺🇦 (@NOELreports) June 18, 2025

Trosky sestřeleného izraelského dronu Hermes 900

Článek Záběry: Írán si připsal malé vítězství, sestřelil supermoderní izraelský dron velikosti letadla, který může útočit raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není jasné, proč k výbuchu raket došlo

Izrael čelí poměrně masivnímu íránskému útoku balistickými raketami, jichž měl odrazit stovky, ale některé jeho protivzdušnou obranou pronikají. Armádní Zpravodaj vybral tři, které jsou toho schopné, zatímco vysloužilý americký generál uvedl, že se jedná o největší nebezpečí, jakému může Izrael ze strany Íránu čelit, i když dalším jsou drony Shahed.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Redakce Armádního Zpravodaje představovala, jak vypadá boj izraelské PVO proti balistickým raketám, a vyvracela často prezentovaný omyl, že ji má na starosti asi nejznámější tamní systém Iron Dome. Ten je totiž určen proti cílům na kratším vzdálenost, zatímco proti raketám létajícím z velké dálky zasahuje Arrow, případně americký THAAD.

Je proto zřejmé, že raketa, která na záběrech při výstřelu bouchla, patřila právě Arrow. Baterie protivzdušné obrany se nacházela v Negevské poušti, údajně poblíž letecké základny Nevatim izraelského letectva, kde jsou umístěny stíhačky, včetně F-35A a F-16. Ty jsou pro zemi v boji proti Íránu klíčové, takže je logické, že je bude vehementně bránit.

Záběry ukazují, jak obří íránská výrobna balistických raket shořela poté, co na ni zaútočilo izraelské letectvo. Údajně jde o podvrh

Redakci Armádního Zpravodaje se nicméně nepodařilo dohledat oficiální zprávy, co za výbuchem raket stálo, ačkoliv je zřejmé, že šlo o technickou závadu, jak by to komentovalo pravděpodobně také izraelské ministerstvo obrany. I když to nevypovídá o celkové kvalitě izraelských systémů PVO, které jsou všeobecně vnímány jako nejlepší na světě, je to důkaz, že žádná zbraň není 100% a může selhat – třeba v důsledku častého užívání.

Arrow, hlavní ničitel balistických raket

Pokročilý protiraketový obranný systém Arrow (hebrejsky „Chec“) byl vyvinutý za spolupráce Izraele a Spojených států amerických. Navržen je k zachycení a ničení balistických raket dlouhého doletu mimo atmosféru ve stadiu jejich sestupné dráhy. Vývoj začal už v 80. letech 20. století jako reakce na rostoucí raketovou hrozbu v regionu, zejména z Íránu.

F-35 přišla o obrovskou zakázku na desítky letounů. Vyšachoval ji stále neexistující turecký TAI TF Kaan v novém designu

Arrow se skládá z několika klíčových komponent – přehledového radaru Green Pine, řídicího centra Citron Tree, a především ze střel Arrow-2 a Arrow-3. Zatímco Arrow-2 ničí cíle v horních vrstvách atmosféry, novější Arrow-3 dokáže zasahovat hrozby ve vesmíru. Je přitom součástí vícevrstvé izraelské protiraketové obrany, kterou doplňují systémy Iron Dome (pro krátký dolet) a David’s Sling (pro střední dolet), oba jsou ale určené proti jiným cílům.

Článek Záběry: 2 rakety izraelské PVO při startu bouchly, ale přesto vzlétly. Po chvíli však spadly blízko letecké základny s F-35 a F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela proti pozemním i námořním cílům

Tvůrcem střely ICE BREAKER je izraelská společnost Rafael. Popisuje ji jako zbraň schopnou zničit vysoce cenné pozemní i námořní cíle – v tomto případě se dle Armádního Zpravodaje bude jednat o protilodní verzi označovanou SEA BREAKER. Střela má řadu výhod, třeba schopnost fungovat v oblastech s rušeným signálem GPS, neboť má pokročilý elektrooptický infračervený vyhledávač s funkcí porovnávání scény a automatického rozpoznávání cílů.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Střela je určena pro různé typy letadel, ale použít ji mohou i vrtulníky. Izrael ji může třeba proti Íránu odpálit z bojových letounů McDonnell Douglas F-15I Ra’am, který jich unese sedm, a General Dynamics F-16I Sufa, na nějž lze umístit čtyři. Ale unikátní je, že se ICE BREAKER vejde i do pumovnice letounu F-35, uvádí EdrMagazine. To znamená, že si letoun zachovává schopnost stealth, takže ji může odpálit relativně nepozorovaně a značně nepřítele překvapit.

ICE BREAKER lze velmi obtížně sestřelit

ICE BREAKER je zhruba 4 metry dlouhá, má hmotnost necelých 400 kg, a pohání ji nespecifikovaný typ proudového motoru vysokou podzvukovou rychlostí do vzdálenosti až 300 km. Jelikož létá nízko nad terénem a má unikátní tvar, lze ji velmi obtížně detekovat a sestřelit. Její trasu lze také naprogramovat, aby se vyhnula místům s nepřátelskou PVO. Hmotnost hlavice je 113 kg, což je síla menší letecké pumy, ale vzhledem k mimořádné přesnosti dokáže zničit i odolnější cíl, jelikož dopadne přesně do místa, kam je potřeba.

Izraelská letecká převaha: F-35, F-15I Ra’am a F-16I Sufa proti íránskému letectvu, v němž je nejlepší americký F-14A Tomcat a ruský MiG-29

Výhodou střely je také to, že nemusí být odpalována jenom z letadel a vrtulníků, ale startovat může rovněž z plavidel a pozemních platforem. Wikipedia uvádí, že se s Rafale dohodl i americký koncern General Atomics Electromagnetic Services, který má produkovat americkou verzi pod označením Bullseye. Kromě výše zmíněných vlastností má být schopna odpalu z lodního vertikálního systému Mk 41 nebo z raketometů M270 a M142 HIMARS.

Článek Jednu z nejlepších izraelských zbraní nese skrytě F-35: řízená střela ICE BREAKER přesně eliminuje hodnotné cíle a nelze ji rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejtěžší Spice 2000 má 900 kg

Izraelské pumy typu Spice patří do kategorie tzv. klouzavých pum, které vznikají jednoduchou montáží konverzních sad na běžné gravitační pumy, uvádí Wikipedia. Díky nim pak mohou po odhození klouzat, naváděcí část soupravy jim umožní přesně zasáhnout cíl. Spice 1000 je vyrobena z pumy Mk.83 o hmotnosti 453 kilogramů a Spice 2000z Mk.84 o hmotnosti 907 kilogramů. Konstrukcí se tak mohou podobat třeba americkému systému JDAM.

iZdroj fotografie: Uživatel Bin im Garten / Creative Commons / CC BY-SA

Díky možnosti klouzat po odhození z letadla zasahují cíle na vzdálenost desítek kilometrů, což je skvělá ochrana před nepřátelskou PVO. Airforce-Technology uvádí, že lehčí puma dokáže od místa shozu uletět vzdálenost až 125 kilometrů, těžší pak 60 kilometrů. Vzhledem k hmotnosti hlavice (202 a 429 kg) tak pumy při úderu svůj cíl, např. íránský, doslova zdevastují. Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že Spice 2000 je schopna strhnout i blok domů.

Navádění pumy Spice může být autonomní

Izraelské pumy Spice mají oproti jiným podobných zbraním jednu neocenitelnou schopnost, a tou je vysoká přesnost. Stejně jako JDAM využívají satelitní navádění, ale nejenom to, což jim umožňuje úspěšně působit tam, kde je signál GPS rušený. Výrobce, společnost Rafael, je popisuje jako autonomní a schopné vyhledat zvolený cíl. Jedna puma si jich dokáže zapamatovat až stovku, a navíc ji v případě potřeby může navádět i pilot nebo operátor z paluby letounu.

Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD

Kombinace těchto faktorů znamená, že je přesnost pumy uváděna na tři metry – při hmotnosti 450 nebo 900 kg to kdejaký cíl spolehlivě zničí. Izrael má ve výzbroji dostatek letounů schopných tyto pumy svrhávat – zcela jistě to zvládají General Dynamics F-16I Sufa a McDonnell Douglas F-15I Ra’am, ale pravděpodobně i nejvyspělejší Lockheed Martin F-35I Adir. Jejich velkou výhodou také je, že jsou mnohem levnější než řízené střely a jiné sofistikované zbraně, takže je lze rychleji produkovat, a také jich tím pádem více používat.

Článek Izraelská bomba Spice 2 000 je „primitivní“ nástroj, který zdevastuje nepřítele na 60 km. Vychrlit ji lze ve vysokých počtech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Khojir vyrábí to nejlepší, čím Írán disponuje

Ačkoliv je mnoho balistických raket ve výzbroji íránských revolučních gard zastaralých, stejně tak v něm lze najít ty opravdu moderní – jmenovitě jde o Qasem Basir, které vznikají právě v zasažené továrně v Khojiru. Jedná se nejspíše o nejlepší a nejpřesnější, jakou aktuálně má, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že nikoliv ve vysokých počtech.

Zasahovat má s přesností 1 metru, zatímco Shahab-3 se trefí s odchylkou až 2,5 km – může však sloužit k terorizování měst, pokud mu je prakticky jedno, kam dopadne. Za zmínku pak stojí také rodina balistických raket Sejil, která má přesnost 50 m a hlavici těžkou 1 500 kg. Nedávno navíc Írán vydal prohlášení, že vyvinul 2tunovou bojovou hlavici instalovatelnou na současné rakety. Pro Izrael je proto důležité zničit vše, co s nimi jakkoliv souvisí.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Záběry výše ukazují mohutný požár vycházející dle svědků od výrobního komplexu Khojir, což komentuje theTimesOfIsrael s tím, že nebyl útok přímo potvrzen, ačkoliv právě pro tuto oblast vydaly izraelské ozbrojené síly varování k evakuaci. Redakce Armádního Zpravodaje našla na internetu záběry, podle nichž jenom izraelští agenti pálí pneumatiky, ale věrohodnost tohoto tvrzení ověřit nelze. Írán navíc válku nezpochybnitelně prohrává.

طهران: عملاء الموساد يعمدون إلى إحراق اطارات بكثافة لاظهار أن تعرضت لغارات إسرائيلية! pic.twitter.com/W2CwWz4iP6

— Leb Now (@leb_now) June 17, 2025

Záběry mají ukazovat, jak agenti Izraele pálí pneumatiky, přičemž požár vydávají za úder na zařízení související s vojenskou výrobou

Článek Záběry ukazují, jak obří íránská výrobna balistických raket shořela poté, co na ni zaútočilo izraelské letectvo. Údajně jde o podvrh se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejsilnější letouny světa Írán neodrazí

Včera 18. června 2025 informoval Armádní Zpravodaj, že Spojené státy americké přesouvají letadlovou loď USS Nimitz do Arabského moře na jih Íránu, a že Donald Trump připustil, že by se mohla Amerika přidat na stranu Izraele, jelikož íránský jaderný program „nesmí“ produkovat bojové hlavice (elektrárny a jiné projekty nikdo zakazovat nechtěl).

Bývalý plukovník NATO schválil útok na Írán, podle něj byl „žádoucí“. Jaderná válka ale nehrozí, tvrdí Mark Rutte

A jak se zdá, americký úder je skutečně blíže, než se zdálo, o čemž ale musely ozbrojené složky vědět mnohem dříve; už 17. června 2025 se totiž začaly objevovat zprávy o hromadném přesunu amerických vojenských letounů z Evropy na Blízký východ, o čemž informoval analytik „OSINTdefender“ s tím, že jde o tankery doprovázené F-15, F-16, F-22 a F-35.

Bloomberg upozornil, že by mohlo dojít k americkému útoku na Írán o víkendu, ale zdůraznil, že se to také může změnit, jelikož oficiálně (veřejně) nic potvrzeno nebylo. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že pokud se to stane, íránský režim bude nucen kapitulovat. V opačném případě se stane neživotaschopným během několika dní. Ve hře je také odpálení nejsilnější nejaderné bomby světa na pevnost Fordó, v níž je jaderný program země.

Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že působí plošně a není určena k pronikání do hloubky – na to má americká armáda jinou bombu, a sice GBU-57A/B, jejíž ničivost ukazují i záběry. Když byl Donald Trump ve středu dotázán novináři, odpověděl typicky po svém: „To nemohu říct. Možná to udělám, možná ne. Nikdo neví, co udělám.“

Na druhou stranu už měl schválit plány útoku na Írán, což naznačuje, že jenom sbírá čas pro tak náhlý přesun armádních sil, jelikož o akci Izraele údajně nevěděl. Amerika má každopádně důvod na Írán zaútočit – vedle jaderného programu, kdy se odmítal vzdát vývoje bojových hlavic, je to také možnost ukázat sílu americké armády, jelikož íránský ministr obrany v prvních dnech války pohrozil, že pokud se Amerika zapojí, donutí ji „odejít z regionu“.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Když redakce Armádního Zpravodaje porovnala jenom sílu americké námořní pěchoty, která by byla první údernou silou, pakliže by chtěli Američané podniknout i pozemní invazi, je jasné, že by to byl pro Írán nerovný souboj. To ale platí i pro Izrael, jelikož je technologicky mnohem vyspělejší a proti jeho letectvu de facto nemá šanci. Pokud se k němu tedy připojí ještě to americké, skončí hlavní město i vojenské cíle naprosto zdevastované.

Jestliže americké letectvo skutečně přesouvá do oblasti hned dva letouny páté generace, jimž budou sekundovat letouny generace čtvrté, půjde o rychlý proces. Íránské letectvo nemá ani na to, aby se rovnalo izraelskému, natož pak, bude-li podpořeno americkým:

F-35 Lightning II

F-35 je víceúčelový stíhací letoun páté generace vyvinutý firmou Lockheed Martin s důrazem na stealth technologii, síťové propojení a pokročilé senzory. Vyráběna je ve třech variantách (A, B a C) pro potřeby pozemního letectva i námořnictva. Pilotům poskytuje výraznou informační převahu a schopnosti, a v její výzbroji pochopitelně nechybí pokročilé zbraňové systémy.

F-22 Raptor

F-22 je stíhací letoun páté generace vyvinutý firmou Lockheed Martin ve spolupráci s Boeingem. Navržený byl pro vybojování vzdušné nadvlády, přičemž kombinuje stealth technologii, nadzvukovou rychlost bez přídavného spalování (supercruise), extrémní manévrovatelnost a pokročilé senzory. I když je jeho výroba již ukončena, zůstává jedním z nejvýkonnějších stíhacích letounů světa, a vedle vzdušných soubojů dokáže útočit i na pozemní cíle.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

F-16 Fighting Falcon

F-16 je jednomotorový víceúčelový stíhací letoun čtvrté generace vyvinutý General Dynamics (nyní Lockheed Martin). Na nebi se sice prohání od roku 1974, ale díky své obratnosti, nízké ceně a neustálé modernizaci se stal jedním z nejrozšířenějších na světě. Je určen jak pro vzdušné souboje, tak pro útoky na pozemní cíle, a nechybí mu moderní avionika ani široká výzbroj.

F-15 Eagle

F-15 je dvoumotorový stíhací letoun vyvinutý firmou McDonell Douglas (nyní Boeing) určený k získání vzdušné nadvlády. Jeho první let se uskutečnil v roce 1972, a díky své výjimečné rychlosti, doletu a schopnostem v boji vzduch-vzduch se stal legendou. Verze F-15E Strike Eagle přidává schopnosti pro údery na pozemní cíle, což z něj dělá univerzální platformu.

Článek Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Balistické rakety neničí Iron Dome

Video, které můžete vidět níže, ukazuje útok z Íránu odpálených balistických raket na Izrael a též snahu obrany o jejich likvidaci. V tomto případě je prezentován jako činnost izraelského systému Iron Dome, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že jde o omyl. BBC uvádí, že je určený k likvidaci raket krátkého doletu či granátů s dosahem od 4 do 70 km, ale vzhledem k tomu, že z Íránu je to do Izraele více než 1 000 km, jde o balistické rakety středního doletu, k jejichž eliminaci tedy není Iron Dome určen – k tomu existují Arrow a THAAD.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Írán mohl použít k útoku zachycenému na videu celou škálu balistických raket, jichž má s potřebným dosahem hned několik. Wikipedia uvádí, že jde například o raketu Shahab-3 s doletem kolem 1 300 kilometrů, která má pohon na kapalné palivo a je zastaralá a nepřesná, ale rozhodně zůstává nebezpečná – hlavně proti městům plným civilistů. Třeba moderní raketa Sejil-2 má potom dolet dokonce 2 000 kilometrů a používá tuhé raketové palivo, přičemž je i přesná a může zničit nebo alespoň poškodit i nějaký zvolený strategický cíl.

Obranu zajišťuje Arrow a THAAD

Izrael si je nebezpečí útoku balistickými raketami vědom, a proto od 80. let 20. století pracoval na obraně. Výsledkem je systém Arrow, k němuž Wikipedia uvádí, že je určen proti raketám delšího doletu, tedy přesně zbraním, jakými může útočit Írán. Skládá se z radarů schopných zachytit nepřátelské hrozby na vzdálenost zhruba 500 kilometrů a používá dva typy protistřel označovaných jako Arrow-2 a Arrow-3, právě ty proti balistickým raketám nejspíše startují.

Zbraně budoucnosti: íránské drony Shahed vs. izraelské Harop – hrubá síla proti preciznosti, kdy obojí vyhrává úplně jinak

Arrow-2 je starší typ protistřely – létá rychlostí až Mach 9 a cíl ničí ve vzdálenosti asi 100 km výbuchem hlavice o hmotnosti 150 kg. Arrow 3 je potom větší a rychlejší, je schopen zničit rakety s ještě delším dosahem, a to v oblastech mimo zemskou atmosféru. Oba typy interceptorů mají radarové navádění, ale mnohé informace o nich jsou pochopitelně klasifikované.

Spojené státy americké navíc Izraeli poskytují baterii systému THAAD, aby protiraketovou obranu svého spojence vyztužily. Lockheed Martin ho popisuje jako systém určený na boj s balistickými raketami krátkého a středního doletu a také jeho střely jsou schopné lokalizované nepřátelské rakety zničit mimo zemskou atmosféru na vzdálenost zhruba 150 až 200 km.

Článek Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Země mají podobné počty letadel

Na základě početního srovnání bojových letounů vypadají letectva Izraele a Íránu velmi podobně. Wikipedia uvádí, že Izrael disponuje v oblasti těch bojových 285 letadly, zatímco Íránu pak seznam na Wikipedii i po započtení taktických bombardérů přisuzuje dokonce 298 letadel. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že tyto počty však zdaleka neodráží to, kolik jich je letuschopných a nasaditelných do boje, což je problém hlavně na straně Íránu.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Nehledě na to, že že jsou technologicky i více generací od sebe. Už pouhý pohled na typy letadel prozrazuje, že ta íránská patří nejčastěji do 2. a 3 generace, a jsou desítky let stará. Jenom u několika novějších lze mluvit o generaci 4. – do té konkrétně patří Mikoyan MiG-29 Fulcrum. Izraelské letouny naopak patří do generace 4. nebo 5. a jsou mnohem mladší, mnohé z nich dokonce velice nové. Co je také důležité, tak že jsou udržovány na špičce, dokonce patří k nejlépe vybaveným na světě, a piloti mají kvalitní výcvik i bohaté bojové zkušenosti.

iZdroj fotografie: Izraelské letectvo / Creative Commons / CC BY

Izrael se může opřít hlavně o letoun 5. generace Lockheed Martin F-35I Adir. Jde o verzi americké stealth (radarem obtížně zaměřitelné) F-35A Lightning II, ale s izraelskou avionikou a dalšími úpravami. Twz uvádí, že je značně upravená a jako jediná na světě nese vysokou hmotnost různých zbraní pro pozemní údery pod křídly. Vybavena je moderním radarem AESA s dlouhým dosahem i výkonnými radarově naváděnými střelami vzduch-vzduch.

Íránský F-14 Tomcat je desetiletí starý

Nejvýkonnějším letounem v íránské výzbroji je Grumman F-14A Tomcat, který Írán získal v druhé polovině 70. let 20. století, takže je už téměř 50 let starý. Wikipedia uvádí, že Írán již nemá původní střely vzduch-vzduch AIM-54 Phoenix a používá místo ní Fakour-90 kombinující technologie okopírované z Phoenixu a MIM-23 Hawk. Jde tak o nemoderní zbraň, a ve spojení se starým typem radaru na Tomcatu nemá jak se izraelským F-35 vyrovnat.

iZdroj fotografie: Shahram Sharifi / Creative Commons / CC BY-SA

Totéž ale platí i proti izraelským letounům 4. generace – prvním z nich je McDonnell Douglas F-15I Ra’am, což je upravená F-15 Eagle. NationalInterest ho popisuje jako opravdovou bestii schopnou dosáhnout vzdušné převahy i provádět údery proti pozemním cílům na dlouhé vzdálenosti. Využívá přitom různé typy moderních střel a bomb, a minimálně některé z izraelských F-15I by již měly mít i moderní radary AESA s dlouhým dosahem.

Nejpočetnějším typem izraelského bojového letadla je však General Dynamics F-16I Sufa, což je upravená verze F-16 Block 50/52. Pochází ze začátku 21. století, uvádí Airforce-Technology, a i když má třeba starší typ radaru, rozhodně je lepší než íránské letouny, což platí také o výzbroji. Izraelci ji mimo to vybavili i speciálními přídavnými nádržemi, čímž jí prodloužili dosah, aby mohla snáze operovat na dlouhou vzdálenost, především proti Íránu.

Článek Izraelská letecká převaha: F-35, F-15I Ra’am a F-16I Sufa proti íránskému letectvu, v němž je nejlepší americký F-14A Tomcat a ruský MiG-29 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok na Írán byl oprávněný a „žádoucí“

Ne každý by asi čekal, že se Izrael pustí do války s Íránem, když se do té doby soustředil na boj proti teroristům z Hamásu, Hizballáhu a dalším podporovatelům. Měl k tomu však podle tamních představitelů vážný důvod, a sice íránský jaderný program, který byl blízko k produkci zbraní. Než to riskovat, rozhodla se židovská země, že udeří preventivně.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Silné výhrůžky ze strany íránských představitelů byly ovšem hodně vzdálené realitě, jelikož jejich země mohutně prohrává. Izrael ji díky letecké převaze zcela rozdrtil a ovládá celé nebe, z něhož provádí převážně strategické bombardování vojenských cílů a objektů souvisejících s íránským jaderným programem. Aktuálně se dokonce plaví k jihu Íránu druhá americká letadlová loď USS Nimitz, a D. Trump pronesl, že je „úder velmi blízko“.

A ačkoliv mnozí izraelský preventivní útok odsuzují, například zmíněný Darius Jauniškis s ním nemá moc problém: „Zjevně nebyla jiná možnost než zasáhnout íránská jaderná vývojová zařízení, protože bylo nutné je zastavit,“ řekl dle LRT v rozhovoru v úterý 17. června 2025. „Nepochybně to není na nás, abychom rozhodli. Jejich zpravodajské služby pravděpodobně měly určité informace, které vedly k těmto rozhodnutím,“ dodal.

Redakce Armádního Zpravodaje informovala již před několika týdny, že k tomu může dojít, jelikož americké rozvědce unikly tajné dokumenty, podle nichž Izrael tento útok připravoval již delší dobu. Jiného názoru, než že je útok Izraele oprávněný, je však generálního tajemník NATO, Mark Rutte: „Byla to jednostranná akce Izraele. Takže si myslím, že je zásadní, aby mnoho spojenců, včetně Spojených států, pracovalo, zatímco zde hovoříme, na deeskalaci. Vím, že to dělají,“ řekl podle agentury Anadolu, a vyvrátil riziko jaderné války.

Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády

Izrael de facto nemá důvod použít atomovky, když nepřítele naprosto „zválcoval“ konvenčně, a pokud je nepoužije nikdo jiný, podle Armádního Zpravodaje to tak téměř jistě i zůstane. Sice Pákistán, který je spojencem Íránu, pohrozil, že pokud Izrael odpálí jaderné zbraně na Írán, odpálí je Pákistán na Izrael, ale k tomu nejenom nedojde, ale zároveň je zřejmé, že by se tím tamní režim ohrozil, jelikož má co dělat s hrozbou střetu s Indií.

Článek Bývalý plukovník NATO schválil útok na Írán, podle něj byl „žádoucí“. Jaderná válka ale nehrozí, tvrdí Mark Rutte se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nebezpečím jsou íránské balistické rakety

Izrael ovládá vzdušný prostor nad Íránem v podstatě od prvních hodin, a není jasné, zda se vůbec letectvo napadené země pokusilo o nějaké souboje. Ale redakce Armádního Zpravodaje hodnotí, že i kdyby ano, bylo by to k ničemu, jelikož disponuje maximálně MiG-29 a F-14, tedy již značně zastaralými konstrukcemi, které se nemohou s izraelským F-35.

Židovská země má sice i F-16 a starší F-15, ale ty slouží primárně k bombardování a létají až v druhé vlně, kdy jim nehrozí nebezpečí ani ze strany protivzdušné obrany. Vysloužilý americký generál Steve Anderson zhodnotil, že největším nebezpečím zůstávají pro Izrael balistické rakety Šaháb-3, kterých může mít Írán kolem 2 000, ale jisté to není.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připomíná, že je íránský program balistických raket velmi rozsáhlý, a určitě má i několik takových, které by mohly proniknout izraelskou PVO. Na druhou stranu už v pondělí 16. června 2025 informoval theJerusalemPost s odkazem na izraelskou armádu, že se podařilo zničit 1/3 íránských odpalovacích ramp pro balistické rakety.

Údery přitom pokračují, takže je zcela reálné, že i kdyby Írán zásoby měl, ani je nestihne využít. Balistická raketa Šaháb-3 je podle Wikipedie ve výzbroji asi od roku 1998, a existuje ve třech verzích – Šaháb-3A s doletem 1 300 km, Šaháb-3B s doletem 2 000km, a Šaháb-3C s doletem dokonce 2 200 km – všechny jsou tedy schopné zasáhnout izraelské území.

Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády

V závěrečné fázi letu dosahuje rychlosti Mach 7 a na cíl udeří hlavicí těžkou až 1 200 kg, nebo místo ní pět hlavic s kazetovou municí, kdy může být každý zaměřena na jiný cíl. Její přesnost je ovšem 2 500 metrů, takže je de facto nemožné, aby trefila opravdu přesně požadovaný cíl, ale na druhou stranu může sloužit k terorizování měst a zahlcení PVO.

Boj na Blízkém východě není podle Steva Andersona vůbec vyrovnaný, Izrael má podle něj jasně navrch, což ostatně dokazuje od počátku války s Hamásem, do níž se pokoušel vstoupit také Írán, ale po pár odvetných úderech si to velmi rychle rozmyslel. Aktuálně navíc pluje do Arabského moře druhá americká letadlová loď USS Nimitz, která má údajně bránit Izrael před hrozbami, ale zároveň Donald Trump připustil, že je úder na Írán „blízko“.

Nejtěžší kalibr ukazuje video: skutečný zabiják íránských bunkrů je americká GBU-57A/B, kterou nosí jediný bombardér světa

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že má Izrael kupříkladu přesně zmapovaný íránský bunkr Fordó, v němž je soustředěn jaderný program, který je také důvodem, proč vlastně k válce došlo. Zpravodajské informace jsou ve válce klíčové, a Izrael opakovaně dokazuje, že v jejich shromažďování vyniká. Ostatně i proto se mu podařilo zabít již několikátého nejvyššího generála íránských ozbrojených sil, který byl ve funkci teprve 4 dny.

Srovnání izraelské a íránské pozemní armády

Ačkoliv je íránská armáda o dost početnější a může se spolehnout i na organizace, jakou je třeba polovojenský Basij, na tu izraelskou ztrácí i přesto, že je aktuálně ve válce s Hamásem, a ještě se věnuje eliminaci hrozeb v Talibanu a Sýrii. Izraelci jsou špičkově vycvičení, jelikož musí odolávat arabskému světu po mnoho desetiletí, a de facto jim nic jiného nezbývalo.

Izraelská armáda má nesrovnatelně lepší a odolnější tanky, které patří k nejlepším na světě, zatímco Írán má nejmodernější modernizované T-72 Karrar, které Armádní Zpravodaj hodnotil, a potom M60 Zulfiqar, jejichž základem je tank z roku 1959, potvrzuje Wikipedia.

Srovnání izraelského a íránského letectva

V oblasti letectva má Írán nejmodernější MiG-29, ale to už je hodně stará konstrukce, která se nemůže rovnat ani s F-16 Sufa ve výzbroji Izraele, natož pak s F-35. Írán sice zveřejnil údajné autentické záběry, na nichž má být sestřelení dvou těchto letounů páté generace, ale redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala, že pochází z českého herního simulátoru.

Článek „Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V Arabském moři vznikne obří síla

Americká letadlová loď USS Nimitz spolu se svými devíti letkami a doprovodnými silami, tedy včetně pěti torpédoborců opouští Jihočínské moře, aby se připojila k úderné skupině v Arabském moři vedené první „letadlovkou“ v oblasti, a sice USS Carl Vinson. Americký ministr obrany, Pete Hegseth, to sice neupřesnil, ale Reuters má údajně informace od vysokých úředníků s tím, že na Blízký východ míří také tankovací letouny.

Nejtěžší kalibr ukazuje video: skutečný zabiják íránských bunkrů je americká GBU-57A/B, kterou nosí jediný bombardér světa

Vedle nich se mají přesouvat k Íránu další americké ozbrojené síly, ale jaké nebo kolik, známo není. USS Nimitz, označovaný též jako CVN-68, je každopádně poměrně stará letadlová loď, která působí ve službách amerického námořnictva od roku 1975, a je dnes nejstarší svého druhu ve výzbroji. Díky jadernému pohonu má však skoro neomezený dosah.

Nést přitom může až 90 letadel a vrtulníků, konkrétně víceúčelové stíhací F/A-18E/F Super Hornet určené k vybojování vzdušné nadvlády, útokům na pozemní cíle, potlačení PVO a průzkumu, ale také E-2D Advanced Hawkeye pro včasné varování a řízení vzdušných operací. Z vrtulníků je to MH-60R Seahawk na protiponorkový a protilodní boj, a víceúčelový MH-60S Seahawk. Hlavními letouny jsou však Super Hornety, potvrzuje Wikipedia.

Írán vyhrožuje Americe, že jí zničí 19 vojenských základen, když podpoří Izrael. Neuvědomuje si, co by na sebe přivolal

USS Carl Vinson, k níž se má USS Nimitz v Arabském moři jižně od Íránu připojit, je pak rovněž třídy Nimitz, ale do služby vstoupila o sedm let později v roce 1982. Její kapacita je shodná, ale kromě letounů F/A-18E/F Super Hornet nese také mnohem modernější F-35C páté generace, potvrzuje F-35. Vedle toho potom EA-18G Growler pro zjištění elektronického boje a letoun včasné výstrahy a řízení E-2D Hawkeye, stejně jako vrtulníky MH-60R/S.

Američané skutečně mohou na Írán udeřit

Zda k útoku na íránský režim, jehož země se po několikadenním bombardování izraelským letectvem zmítá v chaosu, dojde, není jasné, ale redakce Armádního Zpravodaje to v žádném případě nevylučuje. Ostatně i Donald Trump dle theEconomist nedávno připustil, že je úder na Írán „blízko“. Izrael nedávno žádal, aby se Američané připojili s „matkou všech bomb“, která dokáže coby jediná nejaderná bomba světa zničit íránský jaderný bunkr.

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Redakce Armádního Zpravodaje také zhodnotila sílu íránské armády a americké námořní pěchoty, která by nesla hlavní tíhu bojů v případě, že by došlo k vylodění jednotek na pobřeží. Zatím se ale oficiálně zdá, že dojde „pouze“ k eliminaci vzdušných hrozeb. Z těch největších jde o balistické rakety, z nichž Armádní Zpravodaj vybral tři, které jsou schopné proniknout izraelskou PVO. Írán mimochodem také vyvinul raketu s 2tunovou hlavicí.

Článek Americký útok na Írán je blízko, připouští Trump: vyslal k němu obří letadlovou loď USS Nimitz – údajně zatím na obranu Izraele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní pěchota silnější než celý Írán

Situace se mění několikrát denně, a s ní i postoj Američanů. Některé zdroje naznačují, že by mohli poslat do Izraele 10tunovou matku všech bomb, aby definitivně zničili podzemní bunkr Fordó (Fordow) umístěný asi 90 metrů hluboko, v němž je soustředěn íránský jaderný program. Právě ten je hlavním důvodem, proč Izrael na zemi zaútočil – údajně totiž byla blízko vyrobení asi 15 jaderných hlavic, což zkrátka nechtěl riskovat. Jiné zdroje zase říkají, že Donald Trump nechce válku eskalovat, ale zároveň požaduje kapitulaci Íránu.

Redakce Armádního Zpravodaje připravila lehké srovnání íránské armády a americké námořní pěchoty, která ačkoliv má násobně méně členů, disponuje nesrovnatelnou technologickou převahou. Padla by na ni počáteční tíha bojů, kdy by musela dobýt a zajistit íránské pobřeží, aby se na něm mohla následně vylodit klasická armáda, která je schopnější v provádění pozemních operací. Pochopitelně by následně mohli nastoupit i výsadkáři a další.

Útoku by se nejspíše nezúčastnila ani polovina americké námořní pěchoty, ale ani tak by íránská armáda v podstatě neměla šanci – a nutno připočítat, že by Američané jistě využili také bombardéry a další prostředky, které mohou rozmístit v Izraeli a na svých základnách na Blízkém východě. Právě obrovská technologická převaha by byla hlavní výhodou, díky níž by ani nemuselo docházet k tolika pozemním střetům mezi vojáky.

Jak dlouho by takový prvotní útok na pobřeží Íránu trval, lze těžko odhadovat, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že by došlo k obsazení hlavních míst nejpozději do 48 hodin, některých 100% v řádech jednotek hodin. Neznamenalo by to však úplnou výhru s možností zemi obsadit – to by bylo mnohem komplikovanější a vzhledem ke smýšlení tamního obyvatelstva, které se může rychle zformovat do radikálních uskupení, skoro nemožné. Ale to Armádní Zpravodaj rozebíral už dříve, včetně potencionálních možností a hrozeb.

Nutno zdůraznit, že by se námořní pěchota pochopitelně nepokoušela hned vylodit, aniž by si pobřeží „nepřipravila“. K ničení íránských obranných systémů, zbraní, ale i pozemních stanovišť a jednotek, by využila primárně své silné letectvo, případně i palbu z plavidel, z nichž dokáže udeřit i na cíle vzdálené až 1 600 km, ale to už by nešlo o zajištění pobřeží.

Článek Amerika by smetla Írán do 48 h: srovnání americké námořní pěchoty coby první úderné síly a mnohem početnější íránské armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izraelskou PVO je možné zahltit

Židovská země má nejspíše nejschopnější protivzdušnou obranu na světě, jíž je schopna sestřelovat všechny typy hrozeb. Proti balistickým raketám je speciálně vyvinutý systém Arrow, uvádí Wikipedia, s několika verzemi střel, a na kratší vzdálenosti mu sekundují ještě systémy David’s Sling a Iron Dome. Tato obrana je pak doplněna americkým THAADem. I přes to by ale mohl Írán impozantní hradbou proniknout. Systémy totiž nefungují 100% a v případě odpalu více raket, střel i dronů, je možné ji zahltit, takže protistřely nějaké hrozby nezachytí.

iZdroj fotografie: Ali Rafiei / Creative Commons / CC BY

Írán přitom vyvinul několik typů raket schopných z jeho území do Izraele doletět, ale pokud by došlo k jejich odpalu, je podle redakce Armádního Zpravodaje hlavní otázkou, kolik jich dokáže najednou odpálit a jaké má jejich zásoby. Ale to platí i v případě izraelských protistřel. Těmi nejnebezpečnějšími balistickými raketami jsou pro Izrael každopádně Shahab-3, Sejil a Qassem Bassir, ačkoliv nejde o jediné rakety schopné do něj doletět.

Trio nebezpečných íránských raket

Íránská raketa Shahab-3 je odvozená od severokorejské No Dong 1, uvádí MissileTreat, a jelikož je na kapalné palivo, je s ní složitější a zacházení. Základní verze má dolet 1 300 km a unese hlavici o hmotnosti až 1 200 kg; má však děsivě malou přesnost 2,5 km. Hodí se tak k terorizování měst, ale také k tomu, aby zahltila obranu a udělala tím prostor vyspělejším raketám. Existovat však mají i vyspělejší verze s delším doletem a nejspíše i lepší přesností.

Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400

Rodina raket Sejil je potom velmi vyspělá a používá tuhé palivo, takže je mnohem snazší ji odpálit, a navíc nemusí být ani ve svislé poloze, uvádí Wikipedia. Existovat mají tři verze – ta základní je dvoustupňová a její dosah činí 2 400 km, ale nejlepší je Sejil-3, což má být dokonce raketa třístupňová s dosahem až 4 000 kilometrů. To znamená schopnost zasáhnout i většinu území Evropy nebo nemalou část Afriky, ale to jsou nepravděpodobné cíle.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Co je na raketě nebezpečné, je její přesnost, dosahovat má totiž kolem 50 metrů. To sice nestačí k nějakému preciznímu ničení cíle bez vedlejších škod, ale vzhledem k hmotnosti hlavice až 1 500 kilogramů ho zásah minimálně vážně poškodí. V případě, že by Írán vyvinul jadernou pumu a dokázal hlavici zmenšit, raketa by mohla být velmi schopným a logickým nosičem.

A nakonec poslední přírůstek v teheránském arzenálu, raketa Qasem Basir, která má zasahovat s přesností 1 metru za pomoci optického navádění, a ke všemu je údajně schopna manévrovat, což ztěžuje její sestřelení. Dosah může být 1 200 až 1 400 km, ale není potvrzený, zatímco hlavice být těžká 0,5 t. Vzhledem k tomu, že byla její existence oznámena v květnu 2025, bude těchto raket jenom minimum, a možná ještě ani nevstoupily do služby.

Článek 3 íránské balistické rakety jsou nebezpečnější, než se zdá: prorazit totiž mohou i nejlepší izraelskou protivzdušnou obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velikostně jsou si drony docela podobné

Už na první pohled jsou Shahed a Harop tvarově v mnoha ohledech odlišné, ačkoliv velikostně tolik ne. Wikipedia uvádí, že íránský dron má na délku 3,5 metru a rozpětí jeho křídel činí 2,5 metru, kdežto izraelský dron má délku 2,5 metru, je tedy kratší, ale má zase větší rozpětí křídel, a to 3 metry. Oba jsou přitom shodně poháněné tlačnou vrtulí.

Rozdílů je však mnohem více, a tím prvním je hmotnost bojové hlavice. Wikipedia ji u Haropu udává 16 kg, i když v jiných zdrojích lze najít i údaj 23 kg. Shahed ji má o dost větší, a to 52 kg, nebo dokonce až 90 kg, má-li zkrácený dolet. Na druhou stranu je přesnost izraelského dronu lepší než 1 metr, čehož íránský dron hlavně při rušení satelitní navigace nemůže dosáhnout. Při precizním zaměření tak menší nálož může napáchat zásadnější škodu.

Dolet má lepší Shahed, rychlost Harop

V čem se mohou drony opět lišit, je dolet. U Haropu jde o zhruba 1 000 kilometrů, což znamená, že z Izraele nedokáže zasáhnout celé území Íránu, upozorňuje Armádní Zpravodaj, zatímco u Shahedu s menší hlavicí je udávána až 2 500 km, ale může jít o nadsazený údaj. Je však bezesporu prokázáno, že doletí do výrazně větší vzdálenosti, než je 1 000 kilometrů. Harop má pak zase výhodu vyšší rychlosti 417 km/h oproti pouhým 185 km/h u Shahedu.

„Nositel vítězství“ zvaný Fattah je první íránská hypersonická raketa v historii, třeba Evropu ale zdaleka neohrozí

Rozdílná budou také střeva obou strojů. Shahed používá inerciální a satelitní navigaci, což Harop také, ale Israel Aerospace Industries ho popisuje jako dron schopný operovat v prostředí s rušeným signálem satelitní navigace. Ovládat ho může operátor, ale dokáže i samostatně detekovat a rozpoznávat cíle, což z něj dělá velice nebezpečnou zbraň. Kvůli tomu bude pravděpodobně i výrazně dražší než Shahed, ale zase efektivnější.

Článek Zbraně budoucnosti: íránské drony Shahed vs. izraelské Harop – hrubá síla proti preciznosti, kdy obojí vyhrává úplně jinak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

„Matka všech bomb“ by Fordó rozmetala na kusy

Ještě než dojde k eskalaci konfliktu do takové míry, že se do něj vojenským způsobem vloží Spojené státy americké, chce Donald Trump řešit záležitost mírovou cestou namísto bombami, ale zároveň prý nemá náladu s Íránem o příměří vyjednávat a očekává jeho úplnou kapitulaci. Zároveň upozornil, ať si nezahrává: „Pokud (Íránci) něco udělají našim lidem, půjdeme na to tvrdě, ‚shodíme rukavice‘. Myslím, že ví, že se nemá dotýkat našich vojáků.“

Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde

Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že Donald Trump dle vysokého amerického představitele považuje za klíčové zničit masivní bunkr ve Fordó, v němž je lokalizováno íránské podzemní zařízení na obohacování uranu. Byla by to podle něj páka, jak přimět režim k uzavření dohody, která vy ho zavazovala k nešíření jaderných zbraní – právě to má být totiž důvod, proč Izrael zaútočil – ostatně už týdny dopředu věděl, že je blízko k jejich vyrobení, ale spoléhal se, že dojde k uzavření uspokojivé jaderné dohody mezi Íránem a Amerikou.

I když to nebylo z oficiálních zdrojů potvrzeno, nabízí dle redakce Armádního Zpravodaje jediná možnost, jak nejaderným způsobem rozbít íránskou pevnost Fordó – GBU-43/B MOAB známá také jako matka všech bomb. Nebylo by přitom nutné rozmetat celou skálu. Jak podle theGuardian uvedl americký fyzik David Albright, prezident Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost, Izrael má bunkr Fordó velmi dobře zmapovaný, takže ví, kam udeřit.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

Stačilo by podle něj zničit přístupové tunely a systémy ventilace, aby bylo zařízení vyřazeno z provozu. GBU-43/B (MOAB) má podle Wikipedie hmotnost 9 850 kg, z čehož tvoří 8 500 kg trhavina, jejíž výtěžnost je 11 tun TNT. Jenom pro srovnání, Američané měli kdysi historicky nejmenší a nejslabší jadernou bombu W54 s výtěžností 10 až 20 tun TNT, uvádí Brookings, což je srovnatelné s matkou všech bomb GBU-43/B, ale ve výzbroji už není.

Záběry níže ukazují na začátku test matky všech bomb americkým letectvem v roce 2003, a poté její dopad na jeskynní a tunelové systémy v okrese Achin v provincii Nangarhár ve východním Afghánistánu v 19:32 tamního času 13. dubna 2017. Je nepochybné, že by několik z nich dokázalo íránský bunkr zdevastovat, ale není jasné, kolik jich existuje. GBU-43/B mohou přitom nést letouny C-130 Hercules, konkrétně varianty MC-130E Combat Talon I nebo MC-130H Combat Talon II, ale ty má pouze americké letectvo.

Článek Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael mohl využít několik střel vzduch-země

Ve funkci vydržel Alí Šadmání sotva 4 dny, jelikož byl jmenován teprve v pátek 13. května 2025, kdy byl eliminován jeho předchůdce Gholam Alí Rašíd. Izraelské ozbrojené síly v prohlášení uvádí, že zahynul při úderu v ústředí íránského režimu v centru Teheránu. Ačkoliv nebylo upřesněno, jak přesně, dle Armádního Zpravodaje šlo o letecký útok.

Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem

Právě v této oblasti má totiž Izrael jednoznačnou dominanci, a ačkoliv Írán opakovaně tvrdil, že se účinně brání a sestřelil už několik židovských F-35, redakce Armádního Zpravodaje záběry i fotografie identifikovala jako falešné. Protivzdušná obrana íránského režimu je totiž velmi slabá, a i když by měla zahrnovat také systém Bavar-373, který je schopnostmi údajně lepší než ruský S-400, nejspíše jde jenom o velmi přehnaná tvrzení.

Izraelské letouny, zejména pak F-35, provádí údery na íránské pozice de facto beztrestně, a jakmile není v oblasti PVO, mohou tam působit i starší F-16 a F-15. Ty jsou mj. nosiči řízených střel s plochou dráhou letu ICE BREAKER, které podle Rafaelu doletí až 300 km a jsou určeny proti vysoce hodnotným cílům, které drzí hlavicí těžkou 113,3 kg. Ale nejspíše je odpalovala F-35, která může díky stealth pronikat blíže k místu odpalu.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připouští, že mohla být teoreticky použita i raketa Paveway, jejíž nejsilnější varianta vyvinutá z průbojné pumy s volným pádem BLU-109 má hlavici těžkou 250 kg, potvrzuje Wikipedia, případně raketa Rampage s hlavicí o hmotnosti 150 kg. Její přesnost je ale dle Wikipedie pouze 10 m, což se pro přesný úder moc nehodí. Lepší by proto byla střela Popeye, u níž výrobce udává přesnost 1 až 3 metry, ale podrobnosti úderu zůstávají utajeny, takže lze jenom odhadovat, čím vlastně Izrael na ústředí udeřil.

Článek Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Katastrofa, o jakou nikdo nestojí (doufejme)

Důvod, proč Izrael zaútočil na Írán, měly být právě jaderné zbraně – islámská země byla údajně jenom několik dní od postavení 15 atomových hlavic – a to je hrozba, jakou nechtěli mít židé „za dveřmi“ zejména poté, co na ně íránský režim neváhal na podporu Hamásu zaútočit. Kdyby totiž dopadla, byť jediná jaderná zbraň na území Izraele, následky by to byly na několik desetiletí, jelikož se zamoření de facto nejde zbavit.

Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57

Tento problém ovšem zdánlivě přetrvává, jelikož pákistánští představitelé nejenom, že vyjadřují podporu svému „bratrskému íránskému lidu“, jak sdílelo tamní ministerstvo obrany, ale také vyzývají k jednotě islámského světa proti tomu židovskému. Tato tvrzení podpořili výhrůžkami, že pokud Izrael odpálí na Írán atomové zbraně, může očekávat totéž od nich.

Redakce Armádního Zpravodaje je ale přesvědčena, že by Izrael nic takového neudělal, i kdyby mu Pákistán nevyhrožoval. Jednalo by se totiž o následky, z nichž by byl viněn ještě dlouho, a už teď mnozí západní politici odsuzují jednání izraelských ozbrojených sil. Navíc má Izrael obrovskou technologickou a konvenční převahu, takže nepotřebuje používat atomovky.

Akcie výrobce F-35 silně klesají poté, co Írán oznámil jejich sestřelení. Je to krásná ukázka, jak lidé věří dezinformacím

„Pákistán nám řekl, že pokud Izrael použije jaderné rakety, zaútočíme na něj také jadernými zbraněmi,“ sdělil podle EconomicTimes generál Mohsen Rezaee, vysoký důstojník íránských Islámských revolučních gard (IRGC) a člen Rady národní bezpečnosti.

O jaké přesně by se jednalo, upřesněno nebylo, ale Armádní Zpravodaj ověřil, že má dle různých zdrojů ve výzbroji kolem 170 jaderných hlavic. Wikipedia doplňuje, že nejsilnější z nich zaznamenaná měla výtěžnost 40 kilotun, a to už v roce 1974, ale není známo, že by Pákistán prováděl testování i silnějších hlavic. K jejich dopravě ovšem potřebuje nosiče.

Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400

Těmi by byly pravděpodobně balistické rakety, i když nad nimi zůstává otazník. Ze seznamu pákistánského arzenálu se totiž nezdá, že by měl ve výzbroji lepší nosič než Šahín III, který dosáhne 2 750 km, ale z Pákistánu do Izraele je to zhruba 3 200 km, takže by tam nedoletěla. Je však možné, že by došlo k přisunutí balistických raket do Íránu.

Článek Pákistán drží Izrael v šachu: hrozí, že na něj pošle atomovku kvůli Íránu. Ale je nepravděpodobné, že k tomu dojde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2tunová hlavice pasuje na současné rakety

V rozhovoru 11. června 2025 sdělil íránský ministr obrany, že jeho země minulý týden úspěšně otestovala balistickou raketu s hlavicí o hmotnosti 2 tun, což označil za výrazný krok vpřed v oblasti obranných schopností. „Dosáhli jsme dobrého pokroku v obranných záležitostech,“ řekl Aziz Nasirzadeh a zdůraznil, že jsou íránské ozbrojené síly plně vybaveny a mají navrch v každém konfliktu, což je podle Armádního Zpravodaje dosti silné tvrzení.

Největší vítězství Íránu je lež: sestřelil už třetí izraelskou F-35, ale důkazy jsou chabé. Jeho vlastní systém PVO to údajně zvládne až na 45 km

Armádní Zpravodaj dohledal vyjádření tureckého experta na obranu a kosmonautiku, Abbase Kharabafa, který pozorně sledoval íránský vývoj raket, aby se dozvěděl více o testování íránské dvoutunové hlavice. V rozhovoru pro TehranTimes uvedl:

„Zachování strukturální integrity při nesení 2tunového nákladu hypersonickou rychlostí vyžaduje průlomy v oblasti materiálové vědy, aerodynamiky a pohonu. Skutečnost, že toho Írán dosáhl s technologií vyvinutou doma, vypovídá o jeho rostoucích leteckých schopnostech.“ Zajímavé je, že může být hlavice nasazena na stávajících íránských balistických raketách středního a dlouhého doletu, včetně systémů Chorramšahr a Emad.

Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400

Viditelnost rakety na radaru má být zásadně snížena, zatímco sofistikované systémy tepelné ochrany jí umožňují odolat extrémnímu teplu při hypersonické rychlosti. Hlavice má mít navíc manévrovatelné návratové vozidlo (MiRV), což jí umožňuje upravit svou trajektorii v konečné fázi letu, aby se vyhnula antiraketám a dopadla na cíl s vyšší přesností.

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že má Írán ve výzbroji například balistickou raketu Zolfagar, která překonává ruský 9K730 Iskander, nebo balistickou raketu Arman s dosahem až 3 500 km odpalovanou ze Suchojů Su-22. Zřejmě největší hrozbou by však měla být balistická raketa Qasem Basir s optickým naváděním a přesností 1 metr, o níž Írán už dříve prohlásil, že je schopna obratně proniknout izraelskou protivzdušnou obranou.

Video: Rusové lhali. Suchoj Su-25 si sestřelili sami druhým Su-25, když v jeho těsné blízkosti odpálil rakety

Otestování hlavice, byť úspěšné, nicméně ještě neznamená, že je okamžitě připravena k použití, ačkoliv je zřejmé, že pokud jsou íránští představitelé s jejími výsledky spokojeni, mohou zařazení do výzbroje urychlit – a otestovat v reálných válečných podmínkách.

Článek Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelení dvou F-35 pochází z české hry

Na záběrech níže je zdánlivě reálná akce, kdy letoun nad městem vypouští světlice, aby zmátl tepelné navádění rakety, a současně po ní na velmi krátkou vzdálenost střílí kanonový pozemní systém PVO neznámého typu. Záhy jedna z raket F-35 těsně mine a vybouchne, ale druhá ji pronásleduje a po dvou zatáčkách ji nakonec dostihne a posílá k zemi.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Video pokračuje sestřelením druhé F-35, která svůj boj prohrála mnohem snáze, neboť ji poslal k zemi kanonový systém, když mu de facto sama vletěla do poslední rány nebo dvou. Akorát, že vůbec. Redakce Armádního Zpravodaje měla podezření, že jde o uměle vytvořené záběry, jelikož tak v některých místech vypadají, a navíc se letouny chovají nestandardně.

Kupříkladu let druhého z nich byl v podstatě přímý i přes probíhající palbu, ale v reálu by se pilot 100% pokusil o úhybné manévry – které by navíc nebyly v tomto případě tak složité. Na sociálních sítích se pak podařilo zjistit, že bylo video identifikováno jako produkt simulátoru Arma 3, a zveřejněno již 18. května 2025, tedy dříve, než Izrael zaútočil. Jednat se má navíc o ruský Suchoj Su-57 páté generace, nikoliv o F-35, čemuž odpovídají i tvary.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Arma 3 je česká vojenská hra, jejíž děj se odehrává okolo roku 2035, kde proti sobě bojují síly NATO a Íránu. Hráč se ocitá uprostřed fiktivního konfliktu na ostrovech Altis a Stratis, které jsou inspirovány skutečnými řeckými ostrovy. Arma 3 se vyznačuje realistickým pojetím války, uvádí Wikipedia. Důraz je kladen na taktiku, spolupráci, balistiku, autentické zbraně, vozidla a vojenské vybavení, a nakonec i na pokročilou grafiku, čehož Írán zneužil.

Článek Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán žádnou F-35 téměř jistě nesestřelil

Z grafu „Google Finance“ je vidět, že akcie v posledních týdnech spíše rostly – k prudkému propadu došlo oprávněně 11. června 2025 poté, co americké ministerstvo obrany oznámilo, že v následujícím roce jednotlivé ozbrojené složky odeberou až o 50 % méně letounů všech variant, o čemž Armádní Zpravodaj informoval následující den.

Rusko zachránilo továrnu nejsilnějších íránských zbraní, jaké má. PVO útok odrazila, ale škody byly stejně obrovské

Následně začala hodnota akcií opět stoupat, ale 16. června 2025 se opět prudce propadla. Z původních 486,45 dolarů (10 418,3 Kč) na 467,06 dolarů (10 003,024 Kč) za akcii. Je zjevné, že se jedná o reakci trhu na nedávno ohlášené sestřelení izraelských F-35 íránskou protivzdušnou obranou. Redakce Armádního Zpravodaje zhodnotila, že má papírově systém, který je toho schopen, ale už dříve se ukázalo proti S-300, jak jsou F-35 schopné.

iZdroj fotografie: Google Finance

Íránem předložené důkazy – fotografie údajně sestřelené F-35, a video, na němž je vidět údajný sestřel F-35 – jsou navíc lživé. Napovídá tomu už jenom obří velikost letounu, který je na snímku mnohonásobně než domy, zatímco záběry pochází ze simulátoru.

Je to však ukázka, jak snadné je někoho dezinformovat, a že tomu zjevně věří i vzdělaní lidé, ačkoliv může akcie Lockheed Martin vlastnit de facto kdokoliv. A to ani nebyly „důkazy“ vypuštěné Íránem nijak sofistikované a šlo je snadno prohlédnout.

Článek Akcie výrobce F-35 silně klesají poté, co Írán oznámil jejich sestřelení. Je to krásná ukázka, jak lidé věří dezinformacím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bavar-373 vidí stealth F-35 až na 120 km

Armádní Zpravodaj se rozhodl blíže prozkoumat íránský systém PVO poté, co tamní vládní agentura IRNA oznámila, že od 13. do 16. června 2025 zničila Izraeli hned tři letouny F-35 páté generace. Sice k tomu nepředložila žádné věrohodné důkazy, ale podceňovat nepřítele není na místě, ačkoliv je pravděpodobné, že svá tvrzení nadsazuje.

Německá armáda testuje protidronové sítě na Leopardech 2A7. Zatím vypadají velice „chabě“, ale tank nejspíše i tak ochrání

Informací je o íránském systému PVO velmi málo a v podstatě lze vycházet jenom z tvrzení íránské strany, což znamená, že je třeba je brát s velkou rezervou. Na druhou stranu je pravda, že tamní průmysl dokáže produkovat velmi schopné zbraně – příkladem je dron Shahed-136, který si připisuje v rukách ruských vojáků na Ukrajině velké úspěchy.

A zmínit lze také balistickou raketu s optickým navádění zvanou Qasem Basir, která má údajně zdolat i nejlepší izraelské systémy protivzdušné obrany a zasáhnout cíl s přesností na 1 metr. Bylo by proto bláhové podceňovat íránský systém PVO Bavar-373, hlavně pak jeho vylepšenou verzi. Tu mimochodem Írán vyvinul proto, že se mu ruský S-400 nezdál tak schopný.

Vzácná varianta F-16 ADF: sovětské bombardéry z ní měly oprávněnou hrůzu, ale naštěstí (pro ně) se s ní nikdy nestřetly

Zda skutečně k sestřelení tří F-35 došlo, není jasné, protože Írán nepředkládá jasné důkazy. Na sociálních sítích se sice objevují nějaké fotografie, ale Armádní Zpravodaj je nepovažuje za věrohodné. Íránský režim je navíc známý vypouštěním dezinformací.

iZdroj fotografie: IRNA

Systém Bavar-373 dlouhého dosahu je každopádně domácí produkce, uvádí Wikipedia s tím, že byl zařazen teprve v roce 2016, a má být přímým ekvivalentem ruského S-300. Ta ale nejspíše tak nebezpečná nebude, jelikož izraelské letectvo už dříve ukázalo, že dokáže zničit řadu jeho baterií právě letouny F-35, aniž by ho jakkoliv ohrozily.

Za mnohem nebezpečnější lze ale považovat vylepšenou verzi představenou v roce 2022, která se má zase, dle tvrzení Íránu, vyrovnat novějšímu ruskému S-400. Z toho mála dostupných informací je známo to, že má odpalovat rakety Sajjád, které mají různý dosah. Wikipedia udává u Sajjád-2 rozsah od 60 do 120 km do dálky a do 30 km do výšky. Sajjád-3 potom zvládne rozsah od 120 do 150 km do dálky, a do výšky to je až 30 km.

Rusko spustilo na vodu obří výsadkovou loď. Jde o největší moderní loď, jakou kdy postavilo, operovat zvládne na 6 500 km a nese Ka-52

Největším nebezpečím bude ovšem Sajjád-4 ve verzi B, má údajně dosah až 400 km do dálky a celých 40 km do výšky, což by na F-35 stačilo. Redakce Armádního Zpravodaje ověřila u britského královského letectva, že konkrétně F-35 verze A – tedy té, jakou má ve výzbroji Izrael s označením Adir, jelikož prošla řadou domácích úprav – vystoupá do výšky až 15 240 metrů. Ale to pochopitelně není jediný parametr, který rozhoduje.

Bavar-373 má mít potom detekční dosah stealth cílů až 120 km, a zničit je má být schopen už na vzdálenost 45 km. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že to je velmi obecná informace. Už jenom proto, že není stealth jako stealth – například ruská Suchoj Su-57 má všeobecně velmi nízkou úroveň, zatímco F-35 nejspíše nejvyšší ze všech letounů na světě.

Modernizace T-64 z Uzbekistánu vypadá jako tank budoucnosti. Půjde však jenom o „hezký kabát“ s minimálním zlepšením

To ostatně potvrdila, když pod taktovkou Američanů útočila na cíle radikálních Hútíů, kteří na ni vypálili ze systémů protivzdušné obrany v momentě, kdy byla už jenom několik kilometrů od nich – a díky úhybným manévrům přežila bez újmy. Ale tam čelila podle všeho mnohem horším zbraním, ačkoliv jich má hnutí mnoho právě z Íránu.

Ve výsledku tedy nevypadá tvrzení Íránu o sestřelení izraelských letounů F-35 zcela věrohodně, ačkoliv to neznamená, že to není možné. Pokud se uváděné informace alespoň trochu blíží realitě, potenciál na to Bavar-373 rozhodně má. Zároveň je ale nutné připomenout, že patří k prioritním cílům izraelského letectva právě z důvodu, aby mělo bezpečnější působení při dalších akcích, které budou dle Izraele trvat tak dlouho, jak to bude nutné.

Článek Analýza: íránský systém PVO Bavar-373 údajně vidí stealth letoun F-35 až na 120 km. Vyvinutý byl jako lepší náhrada ruského S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán má údajně systém PVO, který vidí F-35

Zda skutečně k sestřelení letounů došlo, není jasné, protože Írán nepředkládá jasné důkazy. Na sociálních sítích se sice objevují nějaké fotografie, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že jsou upravené a nevěrohodné, a nebylo by to poprvé, co Írán záměrně dezinformuje. Možná proto, že tahá za podstatně slabší provaz, ačkoliv to neznamená, že není nebezpečný.

Partyzáni paralyzovali ruské dronaře v hloubi okupovaného území. Udeřili nečekaně a rychle na systém elektronického boje

Armádní Zpravodaj zachytil také vyjádření izraelské strany: „Falešná íránská média,“ řekl plukovník Avichay Adraee, mluvčí Izraelských obranných sil, a dodal: „Tyto zprávy šířené íránskými médii jsou zcela nepodložené.“ Pokud by se sestřelení, byť jediné F-35 mělo potvrdit, šlo by o první případ od zavedení tohoto letounu 5. generace do výzbroje.

Zda má vůbec ještě Írán schopnosti k sestřelení takového letounu, je diskutabilní. V jeho výzbroji má být například domácí systém protivzdušné obrany Bavar-373, který je veden jako dlouhého dosahu, uvádí Wikipedia s tím, že byl zařazen teprve v roce 2016, a má být přímým konkurentem starého ruského S-300. Vznikla však i vylepšená verze představená v roce 2022, která se má zase, dle tvrzení Íránu, vyrovnat novějšímu ruskému S-400.

Rusko zachránilo továrnu nejsilnějších íránských zbraní, jaké má. PVO útok odrazila, ale škody byly stejně obrovské

Odpalovat by měl rakety Sajjád, uvádí Wikipedia, z nichž nejnovější, Sajjád-4B, má údajně dosah až 400 km, což by bylo velmi slušné. Bavar-373 má mít potom detekční dosah stealth cílů až 120 km, a zničit je má být schopen už na vzdálenost 45 km. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že i kdyby byly údajně pravdivé, ne všechny systémy je budou mít, a navíc se jedná pouze o tvrzení íránského režimu, které může být stejně nadsazené jako v případě toho ruského.

Již dřívější střety totiž ukázaly, že je S-300 proti F-35 de facto neschopný. Izraelské letectvo zničilo hned několik baterií bez jediného rizika. Novější S-400 by měl být pochopitelně o dost schopnější, ale jelikož proti F-35 ještě nikdy nestál (a Írán ho ve výzbroji nemá), nelze to posoudit. Bylo by třeba, aby Írán předložil jasné důkazy, že F-35 sestřelil. Údajně měl také zajmout dva piloty, ale ani to izraelské letectvo nepotvrdilo.

Příkladná fotka, že jsou tvrzení Íránu vykonstruovaná. Armádnímu Zpravodaji není známo, že by F-35 dosahovala délky možná i více než 100 metrů – srovnání s domy nalevo poskytuje dostatečný důkaz, jak se tamní propaganda snaží světu lhát v neprospěch Izraele.

Článek Největší vítězství Íránu je lež: sestřelil už třetí izraelskou F-35, ale důkazy jsou chabé. Jeho vlastní systém PVO to údajně zvládne až na 45 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok na íránský jaderný program hrozil už dříve

Náznaky, že k tomu může dojít, sdílel Armádní Zpravodaj už 23. května 2025, kdy americké zpravodajské službě unikly přísně tajné informace, že Izrael nejspíše chystá útok proti íránské jaderné infrastruktuře. Protože ale stále probíhala jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a íránským prezidentem Masúdem Pezeškjánem, resp. tamní vládou.

„Rusko se v dalších letech pokusí rozvrátit NATO,“ varuje rozvědka. Otestuje, jestli by Amerika pomohla Evropě

Cílem mělo být pozastavení vývoje jaderných hlavic, protože jak Amerika, tak Izrael – ale jistě ani další země, zejména ty v blízkém okolí – nechtějí, aby měl agresivní a nevyzpytatelný íránský režim k dispozici zbraně, jimiž by mohl zabít i tisíce lidí jediným úderem, a dalším zničit životy a domovy na desítky let. Jak silná je vlastně taková atomovka – i když není známo, jakou vyvíjí Írán – ukázala redakce Armádního Zpravodaje v simulaci v lednu 2023.

Nejspíše by nebyly tak silné, jako třeba ruská bestie RS-28 Sarmat, která by velikostně smazala jakékoliv krajské město ČR a jeho blízko okolí, ale i tak je jaderná hlavice obrovskou hrozbou. Jak moc velkou, to dokazuje i válka na Ukrajině – ačkoliv je Rusko největší jadernou velmocí světa, jak Armádní Zpravodaj v prosinci 2022 připomínal, nedovolí si tyto zbraně použít.

Rozhovor: Rusko bude mít hodně velký problém, pokud Německo dodá Ukrajině svou nejlepší zbraň. Zničila by symbol jeho moci

Obavy, že nepřítel, který přeje smrt všem židům, získá atomovky, mají proto pro Izraelce zcela jiný rozměr, než dokáží mnozí pochopit – čímž Armádní Zpravodaj neschvaluje útoky na civilní infrastrukturu – o život měl totiž přijít nejenom velitel íránských revolučních gard, Generál Hossein Salami, ale také nejvyšší íránský vojenský důstojník, generálmajor Mohammad Bagheri.

Informace sdílela CNN, a dle dalších zdrojů měli přijít o život také inženýři, kteří jsou pro íránský jaderný program klíčoví – někteří se přitom měli nacházet ve svých domovech, když na ně Izrael udeřil – o život tak přišli i někteří civilisté, potvrzuje BBC s odkazem na íránská státní média. Útoky proti íránským cílům mají pokračovat tak dlouho, jak to bude nutné.

Článek Izrael nečekaně zaútočil na Írán a rozpoutal válku: 200 letouny mu v noci zdevastoval tajnou výrobu atomovek a zabil generály se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael buduje domácí protivzdušnou obranu

MIM-104 Patriot patří mezi nejvyspělejší protivzdušné systémy na světě. Wikipedia potvrzuje, že si dokáže poradit s letadly, vrtulníky i řízenými střelami na vzdálenost až 100 km, a dokonce také s balistickými raketami, ale s těmi na dálku 30 km. Konkrétně na Ukrajině už nejednou prokázal své kvality, a dokonce sestřelil ruskou hypersonickou balistickou raketu Ch-47M2 Kinžal, jak Armádní Zpravodaj upozornil už v srpnu 2023, když hodnotil i jeho typy střel.

Ve výrobně motorů pro ruské balistické rakety Yars a Topol vypukl požár. Jejich produkce může být v ohrožení

Těchto systémů je po celém světě silný nedostatek, respektive nikdo nepočítal s jejich masovým nasazením, a tak není ani jejich produkce příliš vysoká. Už v květnu 2025 nicméně Armádní Zpravodaj zjistil, že Izrael převede nejméně jeden MIM-104 Patriot do Ameriky (není ovšem jasné, o kolik vozidel se jednalo, ačkoliv lze předpokládat, že minimálně o velitelské a radarové, a také aspoň jedno odpalovací, ale těch posledních bylo nejspíše více).

V podstatě tak nevstoupil do války na Ukrajině přímo, ale jelikož neznemožnil převod právě jí, a dokonce věděl, že ho dostane, lze to za jisté zapojení považovat, i když převezení zprostředkovává Amerika. Židovská země může mimochodem pomoci mnohem více, ačkoliv je sama ve válce. Z výzbroje totiž vyřazuje zastaralé obrněné transportéry M113, neb je nahrazuje lepšími.

Záběry: mohutná detonace muničního skladu na ruském letišti Brjansk zničila vrtulník Mi-8 a poškodila Mi-35

Koncem května 2025 Armádní Zpravodaj informoval, že jich může Ukrajině dodat až 6 000, i když ne zadarmo – někdo, klidně i ona sama, je bude muset koupit. V případě Patriotu jde však o úplně jiný druh pomoci, jehož cílem je ochránit důležitá místa, včetně měst. „Souhlasili jsme s jejich přesunem na Ukrajinu. Bohužel se o tom příliš nepsalo. Ale když lidé říkají, že Izrael neposkytl vojenskou pomoc, není to pravda,“ uvedl Mychajl Brodskij v rozhovoru.

Je přitom možné, že jich bude do budoucna více. Armádní Zpravodaj ověřil, že stále probíhá vyřazování několika baterií MIM-104 Patriot z izraelské výzbroje, kde je nahrazuje domácí a novější konstrukce David’s Sling a Iron Dome, jak uvedly TimesOfIsrael s odkazem na armádu.

Článek Rusko v problémech, Izrael posílá na Ukrajinu systémy Patriot, které zničí všechno, co má ve výzbroji. Sám je vyřazuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M113 budou prodány ve stavu, v jakém jsou

Obrněný transportér M113 je ve vojenských kruzích legendou, který vstupovala do výzbroje od roku 1960. Jde tedy na dnešní poměry o silně zastaralý stroj, jehož hliníkový pancíř odolá zbraním do ráže 7,62 mm a střepinám z granátů, uvádí Wikipedia, ačkoliv je možné na něj přidat ještě pancíř proti nášlapným minám. Jeho největší výhodou je i dnes vysoká nosnost cestujících, těch může být dle verze 11 až 15 (+2 členové obsluhy), nebo je lze nahradit nákladem. Stejně tak existují i vyzbrojené verze, nejčastěji těžkým kulometem M2 Browning.

Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku

S maximální rychlostí 67,6 km/h patří navíc k poměrně hbitým obrněným transportérům, které se dokonce mohou plavit rychlostí až 5,8 km/h. Ačkoliv tedy nejde o „zázrak moderní techniky“, určitě jsou M113 lepší než nic, protože vojáky i náklad pro ně je třeba přepravovat dnes a denně do různých oblastí. Nedávno se mimochodem rozhodla Itálie, že daruje Ukrajině 400 těchto obrněných transportérů, jak redakce Armádního Zpravodaje informovala.

iZdroj fotografie: Uživatel IDFonline / Creative Commons / CC BY-SA

Už to je značné posílení, ale v případě Izraele by bylo ještě mnohonásobně vyšší. Po Spojených státech amerických jde totiž o jejich druhého největšího uživatele – ve výzbroji jich má mít dokonce kolem 6 000 kusů v různých variantách, takže pokud by došlo k jejich dodání, posílení by to bylo vskutku nemalé. Je však třeba zdůraznit, že je Izrael prodává ve stavu, v jakém jsou, bez záruk a jakýchkoliv nároků na reklamaci, s čímž musí zájemci počítat.

Přihlášky na jejich koupi mohou posílat až do 25. června 2025, a během července se pak mohou na technický stav vozidel podívat osobně. Vzhledem k tomuto je zřejmé, že budou některé v nepříliš dobrém technickém stavu, což znamená, že bude jejich oprava zdlouhavější a nákladnější, případně ani nebude možná, ale kusy alespoň poslouží na náhradní díly. Prodej bude muset schválit kromě izraelské vlády ještě americká, jelikož jde původně o její techniku.

Na rozdíl od Ruska nechce Bělorusko provokovat a ukazuje „vlídnou tvář“. Vojenské cvičení odsune dále od hranic s NATO

Ačkoliv zatím není známo, kdo se vůbec do tendru přihlásí, redakce Armádního Zpravodaje soudí, že to budou 100% některé evropské země, aby mohly obrněné transportéry koupit v rámci pomoci Ukrajině. Ty provozuschopné by jí mohly být dodány rovnou, ale není jasné, kdo a kde by měl provést opravu a případnou modernizaci těch ostatních. Kupec si bude muset také zajistit logistiku a všechny náklady s tím související.

Článek Izrael může poprvé za válku extrémně posílit Ukrajinu: dodá jí až 6 000 obrněných transportérů M113 během pár měsíců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo nechce, aby Írán vyráběl jaderné zbraně

Íránský jaderný program má kořeny až v 50. letech 20. století, kdy byl podporován Spojenými státy americkými. Když ale v zemi došlo v roce 1979 k revoluci, spolupráce skončila. Írán ovšem v jaderném programu pokračoval, ačkoliv dělá výraznější pokroky až v poslední době. Wikipedia přitom uvádí, že má výzkumná místa, dva uranové doly, výzkumný reaktor a zařízení na zpracování uranu, která zahrnují tři známé závody na obohacování uranu.

Donald Trump nemohl rozdělit Západ více a udělat Rusku větší radost. Věří, že ve válce s Ukrajinou vyhrává

Západní země, ale ani ty vyspělé v okolí Íránu, pochopitelně nechtějí, aby měl vlastní jaderné zbraně, jelikož by tím nejenom získal velikou páku při jednáních, ale teoreticky by jimi mohl vést válku proti okolním zemím, které nejsou v silné alianci, jakou je NATO. Armádní Zpravodaj připomíná, že se americký prezident Donald Trump zasazuje o to, aby Írán skutečně žádné jaderné zbraně neměl. A podle CNN je údajně velmi blízko dohodě, jejíž podmínky akceptuje.

Pokud na ni íránská vláda přistoupí, pravděpodobně by neměla samotné nukleární zbraně vyrábět, i když program nejspíše zcela neukončí. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že musí mít tyto informace Izrael k dispozici, takže je s podivem, že i přesto údajně připravuje útok na íránská jaderná zařízení, přičemž se zdroj obeznámený se zpravodajskými službami řekl CNN, že se pravděpodobnost útoku v posledních měsících výrazně zvýšila.

Rusko má utrum, Francie mu pluje naproti. V Baltském moři proti němu poprvé nasadí vojenskou loď Dupuy de Lôme

Jelikož totiž zmíněná dohoda nezahrnuje odstranění veškerého íránského uranu, je útok ještě pravděpodobnější. Samo americké ministerstvo obrany (Pentagon) to však odmítlo komentovat. Je patrné, že se Izrael v mnoha otázkách rozhoduje sám a nepodléhá tlaku západních zemí. Jeho praktiky se totiž mnoha politikům ani odborníkům nezamlouvají.

Stojí za to připomenout, že když se Írán vložil do války s Hamásem a zaútočil na Izrael, schytal to mnohonásobně více. Během chvíle například přišel o celou protivzdušnou obranu – Armádní Zpravodaj nedávno hodnotil, že byl ruský S-300 proti F-35 zcela k ničemu. Do konfliktu vstoupil také Hizballáh ze sousedního Libanonu, ale dopadl snad ještě hůře. Armádní Zpravodaj hodnotil boje v lednu 2025, když došlo k uzavření příměří, které však dlouho nevydrželo.

Článek Unikly přísně tajné informace: rozvědka zjistila, že Izrael připravuje útok na íránská jaderná zařízení. Může způsobit katastrofu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán měl přijít hned o čtyři baterie S-300

Do vzájemného střetu se F-35 a S-300 již dostaly. Wikipedia uvádí, že v říjnu 2024 Izrael při útoku na Írán zničil téměř všechny jeho systémy S-300, přičemž disponoval jeho 4 bateriemi – jednat se mělo konkrétně o relativně moderní exportní verzi PMU2. V říjnu byly zničeny 3 z nich, a v dubnu 2024 pak jedna, uvádí TimesOfIsrael. Izrael k tomu použil letouny F-35I Adir, což je verze s izraelskou avionikou a dalším domácím vybavením.

Dassault Rafale F5 vs. F-35 Block 4: oba letouny jsou solidní, ovšem ten francouzský vyhrává pouze v jedné nevýznamné oblasti

O tom, jak se to Izraeli povedlo, stále nejsou žádné podrobné informace, ale Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že si lze vytvořit alespoň základní obrázek. Wikipedia uvádí, že je S-300PMU2 systém se střelami s dosahem až 195 kilometrů a radarem 64N6E2 pro sledování a detekci, a 30N6E2 k navádění palby, i když jdou zapojit nejspíše i další typy ruských radarů. Aby mohl S-300 střely použít, musí radary pochopitelně letoun odhalit a zaměřit.

iZdroj fotografie: Uživatel .:Ajvol:. / Public Domain

Letoun F-35 má ale stealth. Wikipedia vysvětluje, že je to schopnost snižování radarových odrazů, a to tvarem konstrukce a použitým materiálem. Neznamená to, že je nezachytitelný, ale že je zachytitelný obtížně, a platí, že čím je dále, tím je obtížnější ho zachytit a zaměřit. V podstatě to znamená, že radary S-300 do jisté vzdálenosti F-35 nezaznamenají a nemohou na něj navést palbu, ale čím je blíže, tím riziko jeho odhalení stoupá.

Letoun F-35 zničí radary, a potom zbytek

F-35 disponuje zbraněmi, jimiž je schopná na stanoviště PVO zaútočit z velké dálky; nejdůležitější je protiradarová střela AGM-88 HARM. ArmyRecognition uvádí, že detekuje emise radaru, na něž se zaměří – její dosah klasifikovaný, ale odhadován je na 150 kilometrů u moderních verzí, ale ve vývoji je i střela s dvojnásobným doletem. Když hlavice explozí zničí radar, tedy „oči PVO“, vyřadí ji z provozu, i když to neznamená, že je celý systém zničený – jenom je slepý.

Jednu z nejsilnějších zbraní má Ukrajina od SSSR a Rusko proti ní neumí bojovat. Při jednom pokusu si dokonce odpálilo vlastní radar S-300

F-35 má po oslepení S-300 několik možností, jak ho zničit, i když to vyžaduje za pomoci průzkumu odhalit pozice odpalovacích stanovišť, případně velitelského vozidla. Použít k tomu lze třeba řízené střely, přičemž konkrétně Izrael disponuje třeba střelou Delilah s přesností 1 metr a doletem 250 km, uvádí Wikipedia. Možností jsou ale i klouzavé pumy JDAM, které v nejlepších verzích zasahují na vzdálenost přes 70 km a jsou také vysoce přesné.

Článek Válka ukázala, že je ruský systém S-300 proti americké F-35 úplně k ničemu. A to má patřit mezi nejschopnější na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok je možný mimo dosah íránské PVO

Střela JASSM byla do výzbroje amerického letectva zařazena v roce 1998. Wikipedia uvádí, že ji používají mnohá z jeho letadel, např. General Dynamics F-16 Fighting Falcon, Lockheed Martin F-35 Lightning II, strategický bombardér Boeing B-52 Stratofortress a další. Některá z nich přitom provozuje i Izrael. V základním provedení má střela dosah 370 kilometrů, takže by letounům umožnila odpálit ji mimo dosah íránské protivzdušné obrany.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Nejnovější verze střely má i vylepšené navádění, a to včetně ochrany proti rušení GPS – měla by tedy být velice přesná, o což se zasluhuje i terminální infračervené navádění a schopnosti rozpoznávání cíle. Osazena je potom hlavicí o hmotnosti 450 kilogramů se speciálním penetrátorem. Armádní Zpravodaj předpokládá, že zvládne u zodolněné cíle jako bunkry a další, takže je obtížné se před ní ukrýt. Na druhou stranu mají být prvky íránského jaderného programu často tak hluboko pod zemí, že ani tato střela by na mnohé nemusela stačit.

Střela JASSM létá velmi nízko

AGM-158 JASSM je dlouhá 4,26 metrů a těžká 1 023 kilogramů. ArmyRecognition uvádí, že ji pohání proudový motor rychlostí asi Mach 0,7, přičemž má létat velmi nízko nad zemí a zároveň mít některé schopnosti stealth, takže je obtížně sestřelitelná, i když to samozřejmě možné je. Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že i tato střela by mohla posloužit hlavně v první vlně k ničení protivzdušné obrany a udělat tak cestu pro vlny další.

Foto: i kulometem lze sestřelit ruskou střelu s plochou dráhou letu rychlou 1 000 km/h, má-li voják pevnou ruku a dávku štěstí

Existuje navíc i střela označovaná jako JAASM-ER. Její dosah je až 925 kilometrů, což je vhodné třeba pro strategické bombardéry, aby se mohly držet mimo dosah stíhacích letadel. Dle předpokladů jich mohou mít Američané k dispozici několik tisíc, takže by dokázali Írán rozhodně zasypat. Lockheed Martin navíc v roce 2024 oznámil spuštění nové továrny s robotickým provozem, díky níž je schopen produkci střel razantně navýšit.

Článek Íránská PVO bez šance: americká střela JASSM s plochou dráhou letu trestá až na 370 km a schovat se před ní skoro nelze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina dostane původně izraelský MIM-104 Patriot

Zásoby systémů jsou spíše skromné a země, které je využívají, teď dbají hlavně na svou obranu. A přesto se jeden „volný“ našel; theNewYorkTimes s odvoláním na své anonymní zdroje uvádí, že má během léta obdržet Ukrajina jeden MIM-104 Patriot, který vyřadil Izrael a renovovaly Spojené státy americké. Zatím s neznámým výsledkem potom jednají některé západní země, aby poskytly další systémy Německo a Řecko, ale minimálně první z nich to asi neudělá.

Polsku došla trpělivost a zdvihá Rusku prostředníček – jeho provokace na hranicích NATO už nebude tolerovat. Tvrdě proti nim zasáhne

Na Ukrajinu už totiž Německo poslalo 3 ze svých 10 systémů, a je nepravděpodobné, že bude ještě více snižovat obtahu svého území. Ke všemu, když dosud neobdrželo za dodávku náhradu. Již v říjnu 2023 upozornila agentura Reuters, že se dodávky pro Německo zpožďují. Redakce Armádního Zpravodaje také ověřila v prohlášení Bílého domu, že prezident Donald Trump slíbil v polovině března 2025 najít pro Ukrajinu další systémy MIM-104 Patriot.

Armádní Zpravodaj v srpnu 2023 rozebíral, jaké střely pro MIM-104 Patriot existují a proti čemu jsou určeny, a mj. také připomněl, že se mu podařilo sestřelit již zmíněnou raketu Ch47M2 Kinžal. A to i přesto, že ji Rusko prezentovalo jako nesestřelitelnou – Armádní Zpravodaj je názoru, že zejména z důvodu její vysoké rychlosti, ačkoliv ani ta jí nepomohla.

Rusko se chystá na Moldavsko a uchýlilo se k naprosté ubohosti. Už zahájilo první fázi – chce vzít prezidentce moc

Je však třeba uvést na pravou míru, jak k tomu došlo – někteří tvrdí, že to není možné, jelikož žádná střela ze systémů zdaleka nedosahuje rychlosti Kinžalu, což je pravda – jenomže nemusí, protože ji nepronásleduje. Jakmile ji MIM-104 Patriot zaměří, vypočítá, kam má vyslat protistřelu, a ta de facto letí Kinžalu naproti, načež ho zničí nárazem, event. výbuchem.

Článek Komplikace pro Rusko na obzoru: Ukrajina dostane z Izraele systém MIM-104 Patriot, který zničí i hypersonické rakety Kinžal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-55 mělo pojmout až 10 vojáků

Armádnímu Zpravodaji se podařilo dohledat fotografii vozidla na základě T-55 označovaného jako jako BMP-55. Defence-Blog uvádí, že mělo být vyvinuté Charkovským závodem na opravy obrněných jednotek, ale údajně se nikdy neúčastnilo bojových operací. Má být přitom schopné odolat reaktivním granátům z RPG-7, a kromě tříčlenné osádky pojme 10 vojáků, kteří mohou vystupovat zadní rampou. Není však přesně jasné, jak je vozidlo vyzbrojené.

Rare BMP-55 prototype somewhere in Ukraine. The BMP-55 was an attempt to create a heavy APC on T-55 chassis. The engine was moved to the front and the entire vehicle was uparmored to be RPG-resistant (except for the rear), never mass produced #ArmoredWarfare pic.twitter.com/zSEoIF5lbr

— Armored Warfare (@ArmoredWar) April 22, 2025

Podle dostupných zpráv bylo BMP-55 projektem, jak možným zájemcům zajistit bojová vozidla s poměrně slušným stupněm ochrany – rozhodně vyšším, než poskytuje třeba sovětské široce rozšířené BMP-1 nebo BMP-2. Nakonec ho ovšem nikdo nekoupil, i když existuje jedno podobné vozidlo, které je ve výzbroji a účastnilo se s úspěchem bojových operací. Jde o izraelský Achzarit vyrobený z tanků T-55 ukořistěných během válek s arabskými sousedy.

Izraelci povýšili šrot na novou úroveň

Tank T-55 byl vyráběn od 50. let 20. století a vyprodukován byl v obrovském množství, přičemž se ocitl ve výzbroji mnoha zemí odebírajících sovětskou výzbroj. WeaponSystems uvádí, že má čtyřčlennou osádku a jeho hlavní zbraní je kanon ráže 100 milimetrů. V současnosti jde již o zastaralou zbraň neschopnou prorazit pancíř moderních tanků, a navíc ani ochrana tvořená ocelovým pancířem již nedostačuje současným požadavkům.

Poctivý kus sovětského dědictví, tank T-55, slouží jako základ pro těžce obrněný izraelský transportér Achzarit; má tak rychlost i prostupnost

Izrael z něj odstranil věž, což je i u BMP-55, a změnil uložení motoru. Wikipedia uvádí, že na trup pak instaloval reaktivní pancéřování, a v přední části má vydržet i zásah z kanonu ráže 125 milimetrů. Uvnitř izraelské modifikace je kromě tříčlenné osádky prostor pro 7 vojáků. Ve výzbroji má Achzarit 3 kulomety a opakovaně se osvědčil i v bojích v městském terénu, kde hrozí nebezpečí od bojovníků s protitankovými zbraněmi.

Článek BMP-55 byl unikátní ukrajinský prototyp BVP na základě starého tanku T-55. Úspěchu se nedočkal, i když vypadal slibně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zboží kupovalo Rusko přes prostředníky

Sice jsou na Ruskou federaci uvaleny sankce, které zakazují přímý prodej takového zboží, ale to ještě neznamená, že se do ní nemá jak dostat. Od začátku války došlo jenom ke změně tras. Často vedou třeba přes Čínu, ale i další země – hlavně ty postsovětské, které jsou dodnes ve sféře ruského vlivu. To je i případ dodávek izraelských společností.

Švýcarsko se F-35 nevzdá, je to nejlepší volba, jakou udělalo. Američané ho ale drží pod krkem, i když si nadiktovalo podmínky

Vyšetřování ukázalo, že do Ruska v roce 2024 vyvezly kovoobráběcí nástroje v hodnotě více než 10 milionů dolarů (asi 5,53 miliard korun). Jednalo se o frézy, vrtáky, soustružnické nástroje, držáky nástrojů (včetně těch vyrobených ze supertvrdých slitin a cermetů), stejně jako o nástroje na broušení a drážkování, ale rovněž o další typy vysoce přesných zařízení.

Najevo to vyšlo analýzou ruských celních údajů, z nichž je patrné, že byla největším dodavatelem izraelská společnost ISCAR. Ta je přitom součástí nadnárodní korporace se sídlem ve Spojených státech amerických. Dodávala hlavně soustružnické nástroje a další nástroje pro obrábění kovů, mnohdy určených pro stroje CNC užívané v obranném průmyslu.

Rusko čeká armagedon: Německo na něj chce zvýšit tlak, tak Ukrajině dodá řízené střely Taurus. Ale má podmínku

Jiné komponenty zase dodávala přímo výrobci zbraní a munice, včetně té kazetové, která byla produkována například v Sýrii. K dalším společnostem vyvážejících zboží do Ruska patří Vargus, člen německé průmyslové skupiny NEUMO Ehrenberg Group. O něco menším, avšak stále významným dodavatelem, byla potom společnost Carmex.

K těm menším patří EROJET prodávající hlavně řezné nástroje, a podle analýzy díky tomu firma zaznamenala rychlý růst. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že to zdaleka nejsou jediné společnosti přímo nebo nepřímo podporující ruskou válečnou produkci. V lednu 2025 totiž naše redakce upozorňovala, že jí ve velkém dodávají také evropští výrobci.

Článek Vyšetřování ukázalo, že Izrael významně podpořil Rusko ve válce na Ukrajině. Zbrojnímu průmyslu dodával, co potřeboval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Bullseye pro různé platformy

Střela Bullsey je společným plánem izraelské společnosti Rafale a americké General Atomics. Ta na svých stránkách uvádí, že má být výsledkem přesně naváděná střela s dlouhým doletem, i když tento údaj nijak nespecifikuje. Výhodou má být její použitelnost na různých platformách, ať jde o vzdušné – tedy letadla, drony nebo vrtulníky, přes plavidla, až po nějaký typ pozemního odpalovače. A také dostupná cena, ale opět není jasné, kolik by střela stála. Západní země by ji mohly použít proti Rusku, Číně a dalším potencionálním nepřátelům.

Peklo je nový hybrid řízené střely a dronu, který může Rusku ďábelsky zavařit – zvládne hlavně taktické údery

Specifikace Bullsey nejsou veřejné známé, ale Twz odhaduje, že by mohla měřit kolem 4 metrů a mít hmotnost pod 450 kg, zatímco dolet by měl být větší než 300 km. V podstatě by to znamenalo, že bude dosah podobný jako u střel odpalovaných ze vzduchu, např. Storm Shadow a AGM-158 JASSM. Jejich hmotnost je však přes 1 tunu a jsou i o něco delší.

Bullsey by měla menší hlavici

O tom, jak ničivá by Bullsey byla, lze jenom spekulovat. Storm Shadow či AGM-158 JASSM mají hlavici o hmotnosti 450 kg, uvádí Wikipedia, a je tedy jasné, že by na nové střele musela být výrazně menší, soudí Armádní Zpravodaj. To samozřejmě neznamená, že by nedokázala napáchat veliké škody, třeba standardní letecké pumy mívají 230 až 250 kg – a přesto jsou dostatečně ničivé. Záležet bude i na navádění, které není specifikované, ale má být přesné.

General Atomics, Rafael team up on Bullseye strike missile https://t.co/4AWYFWE1Bm pic.twitter.com/yEq1zPL5qw

— FlightGlobal (@FlightGlobal) April 8, 2025

Střela Bullsey má mít nějaký typ proudového pohonu, což je u podobných zbraní standardní, takže se bude nejspíše pohybovat vysokou podzvukovou rychlostí nízko nad zemí, aby ji bylo obtížné zaměřit. Pokud ji bude možné odpalovat nejenom z letadel, ale i lodí nebo ze země, dala by jednotkám nevídanou sílu bez nutnosti žádat o zásah letectvo. Armádní Zpravodaj si dokáže představit její odpálení třeba z raketometu, jakým je M142 HIMARS.

Článek Bullseye přinese levnější smrt všemu ruskému a čínskému, co zasáhne. Nová přesná střela dlouhého doletu zastoupí třeba Storm Shadow se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardování se v Sýrii nemohli bránit

Nějaké střety probíhají na syrsko-izraelských hranicích již delší dobu. Tamní letectvo například ke konci března informovalo, že „pokropilo“ neupřesněný počet teroristů v jižní Sýrii, kteří stříleli na izraelské příslušníky. Technologicky i vojensky mnohem vyspělejší Izrael se to snaží řešit také údery na strategické objekty, kupříkladu na vojenskou infrastrukturu.

Fotografie omylem vyzradila tajné americké dodávky unikátního vozidla ukrajinským speciálním jednotkám

Tu totiž mohou v některých případech používat právě teroristé, proti nimž tamní režim nedokáže bojovat. Armádní Zpravodaj ověřil, že došlo k úderům například na vojenské výzkumné centrum v Damašku, hlavním městě Sýrie, nebo na základnách Hamá a T4 (též Tiyas) ležících na západě země. Druhé z nich by se mimochodem rádo zmocnilo Turecko, potvrzuje Wikipedia.

#Syria: Israel just bombed #Damascus.
Area struck is in the NE. district of Barzah, which once hosted a Military Research Center. pic.twitter.com/OT1cKbFaWX

— Qalaat Al Mudiq (@QalaatAlMudiq) April 2, 2025

Následky úderů zachycuje například video níže, které je kompilací záběrů. Izraelská armáda navíc neupřesnila, jaké letouny k akci použila – jednat se však mohlo třeba o F-16, jíž redakce Armádního Zpravodaje začátkem srpna 2024 hodnotila s tím, že se od všech ostatních ve světě významně liší. Stejně tak se ale mohlo jednat o letouny F-35, a také v jejich případě má Izrael k dispozici konfiguraci, jaká nemá ve světě obdoby, jak Armádní Zpravodaj rozebíral.

Analýza satelitních snímků: mocné Rusko čeká velká krize. Vyčerpalo zásoby tanků a nestíhá vyrábět nové ani modernizovat staré

Zásahy zmíněných vojenských kapacit potvrdila sama izraelská armáda s tím, že bude pokračovat v činnosti, aby odstranila jakoukoliv hrozbu pro izraelské civilisty. Z některých zdrojů pak vychází, že se staly cíli i radary a ropné sklady – nejspíše ty, které měly sloužit vojenským účelům. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že v Sýrii de facto nejsou žádné systémy protivzdušné obrany schopné se izraelskému letectvu bránit, takže působí víceméně bez rizika.

Článek Izraelské letectvo bombarduje Sýrii, aby jí zdevastovalo vojenskou infrastrukturu. Obrana ani neproběhla (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Iron Dome si poradí s ruským Gradem

Od roku 2011, od kdy izraelský systém Iron Dome funguje, prokázal při zachycení tisíců raket, střel nebo dronů, že je velice efektivní, a zachránil tak pravděpodobně nemalý počet životů obyvatel Izraele a uchránil zemi před škodami. Je určen hlavně proti střelám s doletem od 4 do 70 kilometrů, uvádí Wikipedia, a dokáže efektivně zachycovat teroristy vyrobené rakety a střely, jakými jsou třeba ty z ruského, resp. sovětského raketometu BM-21 Grad a dalších.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Iron Dome je nicméně připravován na budoucí možné a mnohem sofistikovanější hrozby. Jeho výrobce, společnost Rafael, na stránkách uvádí, že úpravy a série testů prokázaly, že je toho schopný. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jsou myšleny především sofistikované drony, ale možná i některé řízené střely nebo naváděné rakety kratšího doletu. Jde asi hlavně o ty z Íránu a zbraně, které mohl získat nebo vyvinout s pomocí Ruska. Přesné hrozby ale společnost ani vládní protiraketová agentura IMDO ve svém videu nespecifikovala.

Střela Tamir je vysoce manévrovatelná

Systém Iron Dome se skládá ze dvou hlavních částí. Tou první je radar, v základu vždy EL/M-2084, zatímco druhou je střela Tamir. ArmyRecognion ji popisuje jako 3 metry dlouhou raketu o hmotnosti 90 kilogramů, přičemž je vysoce manévrovatelná a dokáže zničit téměř jakoukoliv raketu vypalovanou teroristy. Systém je naprogramovaný tak, aby vyhodnotil trajektorii každé hrozby a ignoroval střely, které míří do neobydlených oblastí.

1 důvod, proč i nejlepší izraelské zbraně jako Iron Dome a David’s Sling neustojí útok několika tisíc raket, i když přesně proto existují

Armádní Zpravodaj nicméně upozorňuje, že ačkoliv je Iron Dome velice efektivní a dokáže zničit většinu hrozeb, ukázaly se i jeho slabiny. V případě odpálení velkého počtu raket v jednom okamžiku je možné ho lokálně přetížit, takže některé zachytit nedokáže. Střely Tamir jsou navíc velice drahé, takže nejsou proti levným a slabším hrozbám tak efektivní. Izrael proto pracuje na doplnění Iron Dome třeba o laserové systémy, jejichž provoz by byl mnohem levnější, a navíc dokáží při dostatku energie pálit na téměř neomezený počet cílů.

Článek Ani ruské a íránské střely a rakety už neprolomí zřejmě jedinou slabinu, jakou systém PVO Iron Dome z Izraele trpěl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hamás musí být sražen na kolena silou

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu a jeho nový národně-bezpečnostní tým plánují velkou pozemní ofenzívu v Pásmu Gazy doufajíc, že obsadí a udrží jednotlivá území a konečně tak porazí palestinskou islamistickou militantní skupinu Hamás. Redakce Armádního Zpravodaje se ztotožňuje s tvrzením, že musí být poražena silou. K údajné ofenzivě však nejsou žádné bližší informace, což je ale vzhledem k válečnému stavu zcela logické.

Ukrajinci u Doněcku smetli mimořádně cenný ruský systém podpořený tankem. Kdyby neuspěli, mohli na místě prohrát (video)

Ani jedno z politických jednání dosud nebral příliš vážně, snad s výjimkou 2měsíčního příměří, během něhož mělo dojít k propuštění všech rukojmí výměnou za palestinské vězně, připomíná BBC. Nakonec to byl ovšem Izrael, kdo jej definitivně porušil, když 18. března 2025 zahájil masivní letecké útoky na cíle v Pásmu Gazy, což si také politicky zdůvodnil.

Hamás totiž podle všeho odmítl návrhy předložené na rozhovorech vyjednavači a zvláštním vyslancem amerického prezidenta Stevenem Witkoffem, takže Armádní Zpravodaj soudí, že izraelští představitelé nejspíše nabyli dojmu, že taková jednání nikam nevedou, a rozhodli se k řešení silou. Ostatně asi k jedinému kroku, na který teroristé slyší.

Pro Rusy konečná. Ukrajinský bombardér shodil několikapatrovou budovu na vojáky, kteří se v Torecku schovali do sklepů (video)

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že válka začala 7. října 2023, když Hamás nečekaně zaútočil na hudebním festivalu Nova na jihu země, přičemž zabil 810 civilistů, včetně 36 dětí, a 380 příslušníků bezpečnostních sil, zatímco dalších 251 lidí (civilistů i vojáků) bylo uneseno do Pásma Gazy jako rukojmí, uvádí Wikipedia. Šlo o mimořádně brutální čin, nejspíše politicky motivovaný. Hamás je od té doby likvidován doslova na každém kroku.

Článek Izrael připravuje ofenzivu, aby Hamásu zasadil konečnou ránu a ukončil válku. Udělá to silou, protože jednání selhala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schválně ohrozil civilisty, aby ochránil sebe

Někteří lidé s úderem nesouhlasí, neboť byl proveden v civilní zástavbě, navíc na nemocnici. Jak je u příslušníků Hamásu běžné, schválně se ukrývají mezi běžným obyvatelstvem – Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že i mnozí z nich s teroristickou organizací sympatizují a přímo nebo nepřímo ji podporují – doufajíc, že na ně izraelská armáda díky tomu nezaútočí.

Ukrajinci u Doněcku smetli mimořádně cenný ruský systém podpořený tankem. Kdyby neuspěli, mohli na místě prohrát (video)

Incident z 24. března 2025 však dokazuje, že jsou údery prováděny i za cenu civilních ztrát, což sice není dle konvencí správné, ale zjevně to bylo pro izraelské ozbrojení síly menší riziko, než že jim významný vůdce Hamásu unikne. O jeho smrti informoval theTimesOfIsrael s odkazem na izraelské ozbrojené síly a tamní státní bezpečnostní Šin bet.

„Barhoum byl klíčovou postavou v politbyru Hamásu a byl aktivně zapojen do vojenského rozhodovacího procesu, který přímo ovlivnil operace Hamásu,“ stojí ve společném prohlášení zmíněných organizací, které citoval theTimesOfIsrael.

Ismail Barhoum se měl zrovna nacházet na operačním sále v Násirově nemocnici ve městě Chán Júnis na jihu Pásma Gazy, a údajně tam měl být na lékařském ošetření poté, co před čtyřmi dny utrpěl zranění při přechozím útoku. Armádní Zpravodaj dohledal záběry z incidentu, na nichž je vidět u zkáza způsobená uvnitř nemocnice – úder byl zjevně velmi přesný.

Pro Rusy konečná. Ukrajinský bombardér shodil několikapatrovou budovu na vojáky, kteří se v Torecku schovali do sklepů (video)

Zvenčí totiž nejsou viditelné výrazné škody, ačkoliv uvnitř došlo k totální devastaci místnosti a nejspíše také chodby. Spolu s Ismailem Barhoumem měl zemřít i 16letý chlapec, ale není jasné, zda šlo o civilistu, nebo stoupence Hamásu. Od vůdců teroristické organizace to není první takový krok – izraelská armáda je každopádně likviduje i mezi civilisty.

Jaký letoun na nemocnici udeřil, není jasné, Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že se mohlo jednat o F-16I Sufa, která může nést širokou škálu zbraní a pohybovat se nad Pásmem Gazy skoro neohroženě, jelikož Hamás nemá systémy protivzdušné obrany, nanejvýš MANPADS.

Následky útoku na Ismaila Barhouma, vysokého vůdce Hamásu

Článek Izrael neměl na výběr. Na nemocnici letecky zaútočit musel, aby zabil vysokého vůdce Hamásu. Ale úspěch je to mimořádný (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zákazník si u ATMOS vybere podvozek

Dělostřeelcký systém ATMOS je dílem izraelské společnosti Elbit Systems. Ta ho popisuje jako houfnici namontovanou na automobilovém podvozku, což jí zajišťuje vysokou mobilitu s rychlou schopností reakce – užívány jsou podvozky 6×6 nebo 8×8, to záleží na přání zákazníka. Jde vlastně o stejnou nabídku, jakou poskytují Francouzi s houfnicí CAESAR, kdy je domácí podvozek 6×6, ale česká armáda bude mít tatrovácký 8×8.

iZdroj fotografie: Elbit Systems

Systém ATMOS využívá dělostřeleckou hlaveň ráže 155 milimetrů, uvádí Wikipedia, což je pochopitelné, jelikož má izraelská armáda výzbroj kompatibilní s NATO – i munice do děla bude tedy shodná. Systém je nabízen s hlavní délky 39 až 52 ráží, přičemž větší hodnota je ta dnes standardní a opět shodná s houfnicemi jako CAESAR, ale i dalšími západními. Dosah je 41 kilometrů, což opět koresponduje s tou nejmodernější západní výzbrojí.

Obsluha zůstává při střelbě nekrytá

K obsluze systému ATMOS je zapotřebí 4 až 6členná osádka, která se během přesunu přepravuje v pancéřované kabině. Ta jí bude pravděpodobně poskytovat ochranu proti palbě z ručních zbraní a střepinám, ovšem při střelbě se pohybuje venku stejně, jako je tomu u houfnice CAESAR. Pokud by tedy došlo k odvetné palbě nebo třeba útoku dronem, znamenalo by to vysoké riziko smrti. K dispozici má přitom moderní počítačově ovládaný a zaměřovací systém, uvádí Army-Technology, což zaručuje vysokou pravděpodobnost zásahu cíle.

„Houfnice CAESAR se rychle rozpadají a nejsou vhodné pro vojenské akce na Ukrajině,“ myslí si francouzský ex-výsadkář Xavier Moreau

Hmotnost ATMOS 2000 na podvozku Tatra 6×6 je kolem 22 tun a rychlost až 80 km/h, naložit ji přitom lze do větších typů transportních letadel. Od roku 2001, kdy se objevila první verze ATMOSU, s ním Izrael slaví veliký úspěch. Nejenže je zaváděn do izraelských ozbrojených sil namísto amerických M109 Paladin, ale daří se ho také exportovat. Ve výzbroji ho má třeba Thajsko, Filipíny nebo Kamerun, ze zemí NATO si ho pak objednalo Dánsko.

Článek Izraelský ATMOS 2000 je moderní houfnice podobná CAESARU, který pořizuje AČR. Obsluha však při střelbě podstupuje smrtelné riziko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj střely začal z nouze nejvyšší

Potřebu mít ve výzbroji kvalitní protilodní střely, poznal Izrael na vlastní kůži v roce 1967, kdy ve střetu s egyptským námořnictvem přišel o torpédoborec Eilat potopený sovětskými střelami P-15 Termit umístěnými na egyptských plavidlech. Začal proto pracovat na své vlastní verzi takové zbraně, a na začátku 70. let 20. století zavedl do výzbroje střelu Gabriel-1. Tu postupně modernizoval až na současnou variantu Gabriel-5, kterou kromě Izraele používá i finské námořnictvo, uvádí Wikipedia. Mohla by tedy mířit i na ruská plavidla.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Cíle dokáže zasahovat velice spolehlivě. NationalInterest ji dokonce označil za možná nejlepší střelu svého druhu na světě. A má se čím pochlubit – jde například o excelentní dolet udávaný až na 400 km u verze s prodlouženým dosahem, ta běžná ho má poloviční. Během letu pak nedrží přímý směr, ale mění ho, čímž je mnohem obtížnější ji zneškodnit. Aktivní radarový vyhledávač zase zajišťuje velkou pravděpodobnost zásahu a zničení či poškození cíle.

Gabriel-5 může mít až 240kg hlavici

Gabriel-5 by mohla být až 5,5 metrů dlouhá a disponovat hlavicí o hmotnosti až 240 kilogramů. To by mohlo stačit na potopení nebo vážné poškození i větších plavidel, jakým je například fregata nebo torpédoborec. Střela by měla být na korvetách Sa’ar 5, uvádí MissileTreat, a také na nejnovějších izraelských lodích třídy Sa’ar 6, což z nich dělá velice nebezpečná plavidla.

Legendární protilodní střely Exocet jsou nebezpečím pro každou ruskou loď. Jsou dost silné a není snadné se jim ubránit

Izrael v současné době nemá v blízkosti nepřítele schopného ohrozit jeho námořnictvo – s dříve nepřátelským Egyptem má už dlouhou dobu korektní vztahy a rozvrácená Sýrie moderním námořnictvem nedisponuje. Není však vyloučeno, že by se izraelští námořníci museli v případě konfliktu vypořádat s íránskými plavidly, i když ta by musela připlout z Perského zálivu.

Článek Izraelská protilodní střela Gabriel-5 vznikla, protože sovětská P-15 Termit zabodovala. Dnes je nejlepší na světě a ohrozit může i ruské lodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když je Izrael stranou, Ukrajině pomáhá

Jak vysvětloval velvyslanec Michale Brodsky, Izrael vojensky Ukrajinu nepodporuje, ačkoliv jí v mnoha směrech pomáhá – např. humanitárně a technologicky – v rozhovoru pro RadioSvoboda potvrdil, že jí pomáhal třeba s varovným systémem, ale se slovy, že neví, jak ho využila. Odpovědi na mnohé otázky přitom uváděl velmi stroze, jelikož podle něj nejsou hodny veřejné diskuze.

Země NATO dostaly od Izraele zelenou: Estonsko může dodat na Ukrajinu protitankové střely Spike. Mění Izrael postoj k Rusku?

Komentovat otázku, proč Izrael nepomáhá, příliš nechtěl ani opakovaně: „Vraťme se tedy k hlavním bodům. Za prvé, pokud jde o postoj Izraele, je jednoznačný – podporujeme Ukrajinu a odsuzujeme válku, odsuzujeme ruskou agresi. Veřejně to odsuzujeme, odsuzujeme to v Organizaci spojených národů, takže nemůžeme mluvit o žádné neutralitě,“ a pokračoval:

„Pokud jde o otázku vojenské podpory Ukrajině, ano, Izrael jí vojenskou podporu neposkytuje. Z různých důvodů jsou hlavními hledisky neochota narušit naše kontakty s Ruskem a neochota ohrozit naši bezpečnost, protože chápeme, že to může vést k velmi vážným důsledkům.“

Rusko je stále vlivné, což Izrael respektuje

Nutno podoktnout, že vztahy Izraele a Ruska jsou na relativně dobré úrovni od roku 2000, kdy nastoupil k moci více proizraelský ruský prezident Vladimir Putin a více proruský izraelský vůdce Ariel Šaron, který zemi vedl mezi roky 2001 a 2006, vysvětluje Wikipedia.

Vztahy mezi oběma zeměmi se sice zhoršily po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022, ale po návratu Benjamina Netanjahu se opět zlepšily, ačkoliv jsou chladnější než dříve. Izrael přitom odmítl uvalit na Ruskou federaci sankce nebo vyslat obranné zbraně na Ukrajinu. Vztahy se ale znovu vyostřily během války mezi Izraelem a Hamásem.

Teroristé zaútočili na Izrael a zasáhli hlavní město. Jedna z nejlepších protivzdušných obran na světě naprosto selhala

„Máme poměrně obtížný vztah, vzhledem k ruskému postoji k naší situaci na Blízkém východě, k Hamásu. Víte, že po 7. říjnu, o několik dní později, bylo vedení Hamásu pozváno do Moskvy. To nás samozřejmě nemohlo potěšit,“ uvedl Michael Brodsky pro HlasAmeriky s tím, že Izrael a Rusko často nemají stejné názory, a navíc v OSN mnohdy hlasuje proti němu.

Michal Brodsky to ještě ve zmíněném rozhovoru dovysvětlil: „Zároveň je Rusko vlivnou zemí na Blízkém východě, a i když dnes jeho vliv v Sýrii klesá, neznamená to, že ho zcela ztratilo na Blízkém východě – to je historický vliv, to je historická role Ruska od dob Sovětského svazu, takže to při budování našich vztahů s Ruskem nemůžeme ignorovat.“

Válka v Gaze skončila, dočasně. Izrael porazil Hamás, Hizballáh i Írán. Po téměř 1,5 roce došlo k podpisu příměří, ale vyhráno není

Navíc je podle Brodského židovská komunita v Rusku velmi početná, takže si Izrael nemůže dovolit, aby jí byla způsobena jakákoliv škoda. Například Institut pro výzkum židovské politiky (Institute for Jewish Policy Research | JPR) uvádí, že z celkového počtu asi 147 milionů obyvatel je zhruba 123 000 židů, kteří se nehlásí k žádnému jinému náboženství.

Ovšem právo nárokovat si izraelské občanství, což znamená, že má v Rusku žijící člověk alespoň jednoho z prarodičů židovského původu, má více než 322 000 lidí. Velikost jádra židovské populace v Rusku je pak v celosvětovém srovnání na 8. místě, přičemž na 1 000 obyvatel v zemi připadá 0,84 židovského původu. Je tedy zřejmé, proč je Izrael nechce ohrozit.

Evropa musí Ukrajinu ve válce podporovat, jak to jenom bude možné. V opačném případ to bude válka nás všech, tvrdí Němci

Konkrétně v Sýrii ovšem začalo Rusko ztrácet vliv poté, co tam padl režim Bašára al-Asada. Ten dříve zachránila právě ruská armáda, když podnikla 30. září 2015 intervenci v rámci syrské občanské války, připomíná Wikipedia. Kromě přímého se zapojení do ozbrojeného konfliktu také zásobovala tamní a turecké vojáky, přičemž rozšířilo bombardování pouze vojenských cílů i na nemocnice a zdravotnická zařízení, což si vyžádalo až 6 000 obětí.

Článek Izrael vysvětlil, proč si nechce narušit vztahy s Ruskem a proč Ukrajinu vojensky nepodpoří. Bojí se o svou bezpečnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trophy už funguje na řadě tanků

Izraelský systém aktivní ochrany je umístitelný na různé obrněné platformy. Jeho výrobce, společnost Rafael, na svých stránkách uvádí, že byl otestován na tancích M1 Abrams, Merkava, Challenger a Leopard 2, ale i třeba na různých BVP nebo obrněných transportérech. Velmi aktivně ho používá izraelská armáda a již v mnoha případech v reálných bojových situacích dokázal obrněnce ochránit před zničeným a zachránit tak život osádce.

iZdroj fotografie: Uživatel Ishaiabigail / Creative Commons / CC BY-SA

Trophy byl původně zkonstruován jako ochrana proti řízeným protitankovým střelám a reaktivním granátům, avšak dle Twz vyvinul Rafael jeho novou verzi schopnou zasáhnout i proti dronům. Účinná má být jak proti sebevražedným, tak proti těm určeným ke shazování různých granátů a pum z výšky. Že umí Trophy ničit nejen protitankové střely, ale i drony, ukazuje propagační video umístěné níže, i když praxe se může vždy do nějaké míry lišit.

Hrozbu zničí Trophy protistřelami

Systém Trophy si izraelská armáda objednala poprvé v roce 2007, uvádí Wikipedia. Složený je z radaru typu AESA zachycujícího cíle blížící se k tanku z jakéhokoliv směru, přičemž jeho software vše rychle vyhodnotí a na základě dat odpálí obranné protistřely ze dvou otočných odpalovačů, aby hrozbu eliminovaly. A podle všeho konstruktéři upravily systém tak, že dokáže spočítat i ohrožení představované drony a zastavit je.

76 německých tanků Leopard 2A8 by AČR významně posílilo. Stejně jako desítky starších Leopardů 2A4 coby „sekundantů“

AČR má v plánu pořídit si až 77 tanků Leopard 2A8, uvádí na stránkách české ministerstvo obrany. I ty by měly v základu disponovat systémem Trophy, ale není jasné, zda verzí schopnou postarat se i o drony – nicméně vzhledem k nebezpečí, jaké představují, by bylo více než logické ji požadovat. Záležet bude i na tom, jak se projekt vyvine, protože velení armády upozorňuje, že na nákup Leopardů není dostatek peněz, ačkoliv je možné, že to nějak vyřeší.

Článek I české Leopardy 2 by mohly být odolné proti největší současné hrozbě na bojišti. Systém aktivní ochrany Trophy dokáže ničit i drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci se stáhnou, rukojmí budou propuštěni

Dohoda o příměří se zdá být uspokojivá pro obě strany. Americký prezident Joe Biden ji oznámil s tím, že boje utichly a bude docházet k postupnému propouštění izraelských rukojmí, stejně jako 1 000 palestinských vězňů. „Více než 15 měsíců teroru pro rukojmí, jejich rodiny a izraelský lid. Více než 15 měsíců utrpení pro nevinné lidi v Gaze. Boje v Gaze skončí. A brzy se rukojmí vrátí domů ke svým rodinám,“ poznamenal Joe Biden podle MilIn.

Video: když bojovník Hizballáhu vystřelí na izraelský tank Merkava IV, může ho zachránit systém Trophy, který chce i AČR

Hamás by měl držet 94 lidí, ale v Izraeli věří, že jich zůstalo naživu pouze 60, informuje BBC s připomínkou, že teroristé zaútočili na jihu Izraele 7. října 2023 a zabili při tom 1 200 lidí, zatímco dalších 251 zajali (byli mezi nimi příslušníci různých států). Celkem si však vojenské operace v Pásmu Gazy vyžádaly na 46 000 obětí, připomíná BBC.

Katarský předseda vlády a současně i ministr zahraničí, Mohammed bin Abdulrahman bin Jassim Al Thani, podle CNN oznámil: „Katar, Egypt a Spojené státy americké s potěšením oznamují úspěch společného zprostředkovatelského úsilí poté, co válčící strany v Gaze dosáhly dohody o výměně zajatců a rukojmích.“ Totéž potvrdil i Joe Biden na svém Twitteru (X).

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Státu Izrael

V prohlášení Bílého domu pak stojí několik připomínek, jak bylo tohoto příměří dosaženo:

„Je to důsledek nejen extrémního tlaku, kterému je Hamás vystaven, a změně regionálních poměrů po příměří v Libanonu a oslabení Íránu – ale také zarputilé a pečlivé americké diplomacie. Moje diplomacie nikdy nepřestala usilovat o to, aby toho dosáhla.“

Izrael vyhrál válku proti celému uskupení

Když začala izraelská armáda oplácet Hamásu jeho ohavné činy, zapojilo se do bojů proti ní například libanonské teroristické hnutí Hizballáh, jehož porážka byla podle SETA klíčová. I s tím totiž Izrael nakonec podepsal příměří poté, co mu cíleně likvidoval především vysoce postavené vůdce, ačkoliv mu díky vyspělé armádě zasadil i mnoho dalších ran.

Íránská balistická raketa Arman s dosahem bezmála 3 500 km může potrápit, i když ji mají odpalovat jen staré letouny Suchoj Su-22

STIMSON pak připomíná, že byl Hamás, stejně jako Hizballáh a jeho další spojenci, financován a podporován Íránem. V pozdějších měsících války se pak dokonce rozhodl podnikat vojenské operace proti Izraeli, připomíná TimesOfIsrael s tím, že mu to židovská země oplatila sérií úderů zasazovaných zejména letectvem, proti němuž se Írán nemohl efektivně bránit.

V podstatě lze tedy považovat izraelské vítězství za mnohem významnější, jelikož došlo k porážce hned několika armád. Izrael měl sice materiální podporu například od Američanů, kteří se také zasloužili třeba o zastavování pašeráckých lodí a zajistili námořní blokádu Pásma Gazy, ale bojů se účastnila výhradně kvalitně vycvičená armáda židovské země.

Článek Válka v Gaze skončila, dočasně. Izrael porazil Hamás, Hizballáh i Írán. Po téměř 1,5 roce došlo k podpisu příměří, ale vyhráno není se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odpověď na letecký útok a možná gradace

Íránští zástupci se nechali slyšet, že byl úder reakcí na letecký úder izraelského letectva provedený 19. prosince 2024 na přístavy a energetickou infrastrukturu v částech Jemenu kontrolovaných Hútíi. Izraelská vláda a ministerstvo obrany pak uvedly, že budou údery v případě další konfrontace pokračovat, ale ve větší síle a rozsahu, uvedl MilIn.

K útoku došlo 21. prosince 2024 a níže jsou dokonce vidět záběry z velké vzdálenosti, na nichž lze jasně vidět let obou zmíněných protiraket a následný úder rakety Hútíů. K jejímu zničení měla posloužit střela Arrow-3, kterou Izrael vyvinul společně se Spojenými státy americkými, vysvětluje Wikipedia. Jak je ale patrné z videa, evidentně ji minuly, což je pro izraelskou protivzdušnou obranu docela neúspěch, jelikož patří k nejlepším na světě.

Dopad do parku dost možná naznačuje, že Hútíové úmyslně mířili na civilní místo, ale podle DH nejsou hlášeny žádné ztráty na životech. Došlo však k lehkému zranění 14 lidí, kteří byli převezeni do nemocnice. Žádné bližší informace nejsou známy, nejednalo se však o první vypětí.

Článek Teroristé zaútočili na Izrael a zasáhli hlavní město. Jedna z nejlepších protivzdušných obran na světě naprosto selhala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M113 se silnějšími zbraněmi a pancířem

M113 je standardně vybaven hliníkovým pancířem, který chrání osádku a vezené vojáky před palbou z ručních zbraní, jak uvádí Wikipedia, ale zcela mu schází ochrana shora. Většinou bývá vyzbrojen kulometem M2 Browning ráže 12,7 mm, což je sice daleko za parametry bojového vozidla pěchoty, ale řecké plány se odvíjí od izraelského prototypu M113 RCWS-30 Rafael, uvádí MilIn. Díky tomu dostane vozidlo jak větší míru ochrany, tak větší palebnou sílu.

Video: ani tank nemusí ruské armádě přinést úspěch, pakliže musí čelit zarputilým obráncům, jimž se podaří vletět dronem do BMP-2

Takovou změnou se stává z M113 bojové vozidlo pěchoty, a i když ho nejspíše nelze srovnat s moderním strojem, jakým je třeba CV90 pořizovaný českou armádou, je podle všeho je schopné vyrovnat se třeba ruskému BMP-2. Disponovat totiž bude podobnou palebnou silou i podobnou a v některých ohledech možná i vyšší mírou ochrany. Zničit může dokonce i jakýkoliv tank, jelikož je vyzbrojeno moderními izraelskými řízenými protitankovými střelami Spike, které mají ve verzi LR2 dosah až 5,5 km, uvádí Army-Technology.

Věž má západní kanon Bushmaster II

Změnu výzbroje bojového vozidla pěchoty vzniklého z M113 zajišťuje dálkově ovládaná věž Samson Mk.1 Remote, na níž je kromě protitankových střel Spike i kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů, což je standardní zbraň mnoha západních protějšků. Její efektivní dosah je až 3 km a kadence až 200 ran za minutu. Věž bude dost možná osazena i moderním řízením palby a pravděpodobně i termovizí a dalšími systémy.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Kromě toho má vozidlo na některých místech přídavné pancéřování zvyšující odolnost až proti munici ráže 30 milimetrů, nicméně ve všech místech by měla být min. proti ráži 12,7 mm. Izraelský prototyp M113 RCWS-30 Rafael dostal mimochodem i moderní systém aktivní ochrany Trophy, ne každé BVP z M113 ho ale musí mít. Zatím také není jasné, kolik členů výsadu se do vozidla vejde – ve standardním M113 jich může být až 15 a k obsluze stačí 2 členové osádky.

Článek Starý americký „šrot“, transportér M113, může chytit nový dech díky izraelské modernizaci na BVP. Vyrovná se ruskému BMP-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.