Co přesně Rusko ukázalo, a co ne

Oficiální telegram Uralvagonzavodu, výrobce obou vozidel, po cvičení výslovně oddělil dvě bezposádkové konfigurace na šasi T-72B3M od klasického osádkového BMPT „Spiridon“, který na cvičení zajišťoval krytí útočné skupiny. Jedna bezosádková varianta nese zkrácený 125mm kanon 2A46M, zkrácení hlavně souvisí s patentovou dokumentací Uralvagonzavodu, kde se mluví o „útočném tanku“ určeném pro boj v zástavbě a omezeném prostoru, včetně buldozerového vybavení. Druhá varianta přišla s dvojicí 30mm automatických kanonů 2A42, tedy ve výzbrojní logice blízké bojovému vozidlu podpory tanků BMPT.

Důležité je, co veřejně doloženo není: výrobní počty, harmonogram zavedení do jednotek ani potvrzení, že by vozidla prošla reálným bojovým nasazením. Podle Army Recognition sekundární analýza spojuje dvoukanonovou věž s patentovou dokumentací ruského úřadu FIPS, ale plný původní dokument se nepodařilo nezávisle ověřit. Stav k říjnu 2026 odpovídá spíš fázi rozšiřovaných demonstrátorů než sériově zavedené rodině v útvarech.

Proč dvě 30mm hlavně a proč to není jen „Terminátor bez lidí“

Klasický BMPT Terminátor, který ruská armáda nasadila i na Ukrajině, je osádkový stroj s pětičlennou posádkou. Nese dvojici 30mm kanonů 2A42 (kadence každého až 550 ran za minutu, efektivní dostřel proti pozemním cílům kolem 4 km), čtyři protitankové řízené střely Ataka-T, spřažený kulomet PKTM ráže 7,62 mm a dva automatické granátomety AG-17D. Jde o plnohodnotné vozidlo palebné podpory, které má chránit tanky před pěchotou, lehkou technikou a nízkoletícími hrozbami.

Předvedený Šturm ve verzi podobné BMPT sdílí palebnou logiku (vysoká kadence, hustota palby, potlačování prostoru), ale mění architekturu zásadně:

• Neobydlená věž s nižším profilem, tedy menší cíl na bojišti.
• Žádná posádka uvnitř, operátor sedí v odděleném řídicím vozidle.
• Závislost na datovém spojení, zranitelnost se přesouvá z lidí na antény, optiku a komunikační linku.

Veřejně dostupné záběry zatím nepotvrzují, že by bezosádková verze nesla i raketovou a granátometnou výzbroj Terminátoru. Nejde tedy o prostou kopii bez lidí, ale o novou odnož stejného taktického myšlení: kontinuální potlačovací palba proti pěchotě, zákopům a lehce obrněným cílům, tentokrát bez rizika ztráty posádky v prvním sledu.

Rodina na starém podvozku: pragmatismus, ne revoluce

Program Šturm nebyl vymyšlen včera. Analýza lotyšského obranného resortu a estonského ICDS z roku 2021 popisovala koncepci čtyř variant na bázi T-72B3:

• Se zkráceným 125mm kanonem (útočný tank).
• S dvojicí 30mm kanonů (palebná podpora ve stylu BMPT).
• S raketometem / reaktivním plamenometem Šmel-M.
• S nosičem 220mm termobarických raket.

Veřejně fyzicky ukázané jsou zatím dvě z nich. Zbývající dvě zůstávají v rovině koncepce a patentových dokumentů.

Volba podvozku T-72B3M není náhoda. Tank T-72 v různých verzích tvoří páteř ruské obrněné masy už desítky let, je početný, servisně zvládnutý, průmyslově dostupný a relativně levný. Patentové texty Uralvagonzavodu výslovně zmiňují modernizace na bázi existujících tanků T-72, T-80 i T-90, ale právě sedmdesátdvojka je logický „nosič rizika“: stroj, který je cennější jako postradatelná platforma v prvním sledu než jako muzejní exponát na dvoře kasáren. Ušetřit tříčlennou osádku a obětovat starý podvozek, to je kalkulace, která dává ekonomický i lidský smysl ve válce trvající už více než čtyři roky.

Západní a ukrajinská odpověď: jiná cesta, stejný směr

Západ nepracuje na „robotickém hlavním bojovém tanku“ ve třídě 40+ tun. Estonský Milrem MRCV/Type-X váží kolem 12,5 tuny bez nákladu, nese kanon ráže 25–30 mm a deklaruje komunikační dosah do 40 km. Americký Textron RIPSAW M5 je modulární hybridní UGV o hmotnosti zhruba 10,5 tuny, schopný nést střední kanon nebo ženijní nástavby. Oba jdou cestou lehčích, modulárních nosičů, ne přestavbou starých tanků.

Ukrajina volí masovost. Od začátku roku 2026 podle oficiálních údajů ukrajinského resortu obrany zakontrahovala přes 22 000 bezosádkových pozemních vozidel, převážně logistických a ženijních. Mezi ozbrojenými příklady vyniká Zmij Droid 12.7 s dálkově ovládaným 12,7mm modulem, ale hmotnostně i palebně jde o jinou kategorii než Šturm.

Česká armáda na trend reaguje systematicky. V červnu 2026 schválila koncepci zavádění bezosádkových pozemních vozidel, buduje specializovaný polygon NATEP UGV a na cvičení Drone Shield 2026 v Lipníku nad Bečvou testovala desítky pozemních robotů za účasti firem z NATO. Domácí VOP CZ představil čtvrtou generaci UGV TAROS s obojživelnou schopností a nosností až 1 000 kg. Nejde o těžkou bojovou platformu srovnatelnou se Šturmem, ale o budování ekosystému, který umožní na podobné hrozby reagovat.

Co z toho plyne pro bojiště

Skutečná hodnota Šturmu neleží v samotné „robotizaci tanku“, ta je technicky zvládnutelná už roky. Leží v tom, že Rusko se pokouší proměnit svůj nejpočetnější a nejdostupnější tankový podvozek v postradatelný první sled, kde operátor zůstává v relativním bezpečí tři kilometry vzadu. Verze se 125mm kanonem má prolomit opevnění, verze se dvěma 30mm kanony má potlačit prostor a chránit útočící pěchotu. Jedna varianta je úder, druhá doprovodná palebná clona.

Limity jsou ale zřejmé. Dálkové řízení na vzdálenost tří kilometrů je v prostředí nasyceném elektronickým bojem, FPV drony a dělostřeleckým tlakem extrémně křehké. Zranitelnost se přesouvá z osádky na datové linky, senzory a velitelské vozidlo, a právě to se stává prioritním cílem. Neověřené zprávy z následných reportů navíc naznačují, že při ukázce na Čebarkulu docházelo k problémům se spojením a mobilitou vozidla, byť tyto informace nemají nezávislé potvrzení.

Program Šturm je reálně existující demonstrátor s ambicí stát se rodinou, ne prokázaná nová převaha. Ale podcenit ho by bylo chybou, protože na moderním bojišti rozhoduje ten, kdo dokáže poslat stroj tam, kam by člověka poslat nemohl.

Článek Rusko ukázalo bezposádkový T-72B3M se dvěma 30mm kanony ve stylu BMPT. Z robota buduje rodinu bojových strojů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě delta a proč právě teď

Rumunsko nereaguje na abstraktní hrozbu z učebnice. Oficiální data rumunského ministerstva obrany mluví tvrdou řečí: od začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 zaznamenalo Rumunsko přes sto útoků na ukrajinské cíle v bezprostřední blízkosti své hranice, dvacet devět neoprávněných průniků ruských dronů do národního vzdušného prostoru a zhruba padesát případů, kdy se trosky bezpilotních prostředků zřítily na rumunské území. Jen za rok 2026 šlo o třiatřicet útoků u hranice a patnáct vzdušných narušení.

Delta Dunaje přitom není jen přírodní rezervace. Evropská komise označuje dolní Dunaj za vitální exportní trasu pro Ukrajinu, obilí, ruda a paliva proudí přes dunajské přístavy ke Konstantě a dál koridorem Rýn–Dunaj až do střední Evropy. Bezpečnost plavby v této oblasti se tak přímo dotýká i české ekonomiky, protože tentýž koridor vede přes Bratislavu až k Praze.

Co AAV-7 umí a co ne

Označení AAVP-7A1 skrývá pásové obojživelné výsadkové vozidlo s hmotností kolem 23 tun. Tříčlenná osádka (velitel, řidič a střelec) obsluhuje věž s těžkým kulometem M2HB ráže 12,7 mm a automatickým granátometem Mk 19 ráže 40 mm. Motor o výkonu 525 koní (392 kW) žene stroj po souši rychlostí až 72 km/h; na vodě dosahuje přibližně 13 km/h, tedy kolem sedmi uzlů. Klíčový parametr je kapacita: do útrob se vejde jednadvacet mariňáků s plnou výstrojí.

Platforma není nová, americká námořní pěchota ji provozuje od sedmdesátých let a postupně nahrazuje modernějším ACV (Amphibious Combat Vehicle) od BAE Systems. Kolový ACV 8×8 nabízí lepší balistickou ochranu díky trupu odolnému proti výbuchu, vyšší silniční rychlost přes 105 km/h a rezervu pro budoucí modernizace, ale veze „jen“ třináct vojáků. Pro rumunskou deltu, kde se technika brodí bahnitými lagunami a říčními rameny, má pásový podvozek AAV-7 s velkou přepravní kapacitou stále praktický smysl.

Nejde přitom o „obrněné autobusy do vody“. Americká kongresová notifikace z roku 2023 odhaluje skladbu prvního balíku: šestnáct výsadkových AAVP-7A1, tři velitelské AAVC-7A1 a dva vyprošťovací AAVR-7A1. Rumunsko tedy kupuje ucelenou miniflotilu schopnou nejen přepravy, ale i velení a udržitelného provozu v poli. Celkový program počítá s pětašedesáti kusy ve dvou etapách (jednadvacet plus čtyřiačtyřicet) s dodávkami rozloženými do roku 2031. Cena prvního balíku činí v přepočtu zhruba tři miliardy korun.

Jak by AAV-7 ztížily Rusku život

Smysl nové techniky je obranný a odstrašující. Úkoly 307. pluku zahrnují průzkum a dohled nad pobřežními sektory, ochranu kritické infrastruktury včetně přístavů, podporu říčních sil, neutralizaci nepřátelských prvků ve fluvio-maritimní a lagunární zóně a obranu proti nepřátelskému výsadku. Právě poslední bod je klíčový: AAV-7 umožňují rychle přesunout četu námořní pěchoty do místa, kam se běžná kolová technika nedostane, a uzavřít sektor dřív, než ho protivník stihne obsadit.

Ruská Černomořská flotila přitom už nepůsobí se stejnou volností jako na začátku invaze. Analytici z britského think-tanku RUSI popisují, jak ukrajinské námořní drony a protilodní střely donutily Rusko stáhnout téměř všechna hlavní plavidla do Novorossijsku a omezit hlídkování. Schopnost úderů střelami s plochou dráhou letu ale zůstává, stejně jako tlak přes miny a útoky na dunajskou infrastrukturu. Právě proti takovým scénářům (diverzním průnikům, šedozónovým operacím, pokusům o výsadek v nepřehledném terénu delty) dává rumunská investice smysl.

Nejde o improvizaci, ale o dlouhý plán

Rumunská námořní pěchota necvičí s americkými obojživelníky od včerejška. Oficiální zdroje dokládají soustavný výcvik s U.S. Marine Corps od roku 2011 a dlouhou řadu mnohonárodních obojživelných cvičení právě v Babadagu. Letos v červnu se 307. pluk zapojil do cvičení Sea Breeze 26.1, kde nacvičoval simulovaný obojživelný přepad. Americký balík navíc zahrnuje výcvik, technická data, manuály, logistickou podporu a technickou asistenci, nejde tedy o pouhé předání klíčků.

Otázka, zda jsou dodávané kusy nové, nebo převáděné z amerických zásob, zůstává bez jednoznačné odpovědi. BAE Systems sám označuje AAV za „legacy“ platformu a otevřené zdroje nasvědčují spíše převodu starších amerických vozidel než novovýrobě. Přesný technický stav a rozsah případné renovace se z veřejně dostupných dokumentů nepodařilo ověřit. Pro Rumunsko je ale podstatné něco jiného: dostává osvědčenou techniku přesně pro terén, který musí v případné krizi držet, a dostává ji s kompletním zázemím pro provoz.

Co to znamená pro střední Evropu

Česká armáda investuje jinam, do pásových bojových vozidel pěchoty CV90 a kolových transportérů Pandur II. Obojživelná výsadková technika typu AAV-7 je pro vnitrozemní stát bez námořní pěchoty logicky nerelevantní. Stabilnější rumunské pobřeží a bezpečnější delta Dunaje ale mají pro Česko nepřímý, systémový význam: koridor Rýn–Dunaj propojuje Černé moře s vnitrozemím EU a každé narušení bezpečné plavby v jeho dolní části se promítá do obchodních toků a spojenecké logistiky směrem do střední Evropy.

Prvních devět AAV-7 v Babadagu není štítová zeď. Je to základ schopnosti, která bude růst s každou další dodávkou, s každým dalším výcvikovým cyklem a s hlubší integrací do alianční obrany východního křídla NATO. Pro Rusko, které u rumunské hranice testuje trpělivost spojence už čtvrtým rokem, je to signál, že delta Dunaje přestává být měkký bok.

Článek Rumunsko posiluje obranu delty Dunaje i pobřeží Černého moře. Obojživelné obrněnce AAV-7 by daly Rusku zabrat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Kyjev sahá po technice z šedesátých let

Válka na Ukrajině vstoupila do fáze, kdy se obrněná technika spotřebovává rychleji, než ji dokáže nahradit domácí výroba i západní pomoc dohromady. Vizuálně potvrzené ztráty BTR-60PB podle databáze Oryx dosahují nejméně 54 kusů, a to jde pouze o zdokumentované případy; skutečný počet bude vyšší. Bulharsko schválilo bezplatné poskytnutí stovky starých BTR z majetku ministerstva vnitra. Ukrajinské ministerstvo obrany samo přiznává, že v jednotkách slouží kolem dvaceti různých zahraničních typů obrněných transportérů a bojových vozidel pěchoty, což vypovídá o extrémní roztříštěnosti vozového parku.

Česká republika dodala jen za první rok války 89 tanků a 226 bojových a obrněných vozidel, jak uvádí oficiální souhrn české pomoci. Přes agenturu AMOS navíc Praha otevřela opravy ukrajinské obrněné techniky v českých a slovenských podnicích, výhledově i pro rodiny BTR a BRDM. Excalibur Army modernizuje tanky T-72 a servisuje východní techniku včetně BVP. Ani to ale nestačí pokrýt tempo spotřeby.

Naše redakční dedukce je proto jasná: nejde o jednorázový výstřelek, ale o strukturální nedostatek obrněných nosičů. Kyjev vytahuje ze skladů vše, co má použitelnou korbu a podvozek.

Mouchy, které nikdo nezastírá

Základní BTR-60PB má slabiny, které ani jeho zastánci nepopírají. Podle staršího amerického referenčního materiálu FAS jde o tři hlavní problémy:

• Tenká ochrana. Svařovaná ocelová korba zastaví lehkou pěchotní palbu, ale střepiny těžší ráže, protitankové střely a moderní drony představují smrtelné nebezpečí.
• Výsadek přes horní poklopy. Vojáci při opouštění vozidla lezou nahoru a ven, čímž se na kritické vteřiny vystavují palbě. Na dnešním bojišti plném FPV dronů je to noční můra.
• Dvojice benzínových motorů. Dva šestiválce GAZ-49B, každý o výkonu kolem 66 kW (90 koní), zvyšují provozní složitost i požární riziko. Benzín hoří ochotněji než nafta.

Samotná firma Praktika, která stojí za nejambicióznější modernizací Chorунžyj, ve svém firemním materiálu výslovně uvádí, že technické zastarávání a nízká úroveň ochrany původního BTR-60 neumožňují efektivní nasazení v moderní válce bez radikální přestavby. Upřímnost výrobce, který na přestavbě vydělává, paradoxně dodává jeho řešení věrohodnost.

Tři cesty, jak ze starého udělat použitelné

Pod jedním označením „BTR-60″ se dnes na Ukrajině schovává několik zásadně odlišných strojů.

Nouzové opravy a levné remotorizace. Varianty jako BTR-60MK nebo BTR-60T zachovávají základní architekturu vozidla, ale vyměňují benzínové motory za diesely. BTR-60MK používá dvojici agregátů Cummins o souhrnném výkonu 172 kW (234 koní). BTR-60T slibuje rychlost až 100 km/h a dojezd 650 kilometrů, oproti 500 km u originálu. Snižuje se riziko požáru, zlepšuje logistika, ale korba zůstává v zásadě stejná.

Hluboká přestavba Chorunžyj. Tady už z původního BTR-60 podle Praktiky zůstává jen spodní část korby. Nová horní stavba je z finské pancéřové oceli Miilux, motor je vpředu, výsadek vzadu, tedy přesně naopak než u originálu. Protiminová sedadla mají vydržet ekvivalent 6 kg TNT. Výzbroj lze volit mezi kulometem KPVT ráže 14,5 mm a kanonem ráže 30 × 113 mm. Dne 2. září 2024 ukrajinské ministerstvo obrany oficiálně schválilo Chorunžyj k dodávkám pro ozbrojené síly, a to v šesti verzích: lineární transportér, personální nosič, sanitně-evakuační vůz, vyprošťovací a opravárenské vozidlo, velitelsko-štábní varianta a samohybný minometný nosič.

Zahraniční dodávky. Stovka bulharských BTR představuje další zdroj trupů, byť jde o staré kusy bez hluboké modernizace.

Proč se Rusové klidí z cesty

Nebezpečnost modernizovaného BTR-60 nespočívá v tom, že by šlo o špičku obrněné techniky. Spočívá v něčem prozaičtějším. Kulomet KPVT ráže 14,5 × 114 mm má efektivní dostřel kolem 2 000 metrů a dokáže prorazit lehké opevnění i obrněná vozidla s tenčím pancířem. Spřažený PKT ráže 7,62 mm přidává palebnou hustotu proti živé síle. Osmikolový podvozek je obojživelný a dokáže převézt výsadek pod ochranou pancíře, i když tenkou, pořád lepší než korba pickupu.

Pro ruskou pěchotu v zákopu je příjezd obrněného transportéru s těžkým kulometem a krytým výsadkem hrozba, zvlášť pokud čekala měkké cíle. A právě v tom tkví ekonomická logika nasazení: BTR-60 je levný, nahraditelný a šetří cennější techniku. Každý úkol, který splní starý osmikolák, je úkol, na který nemusí jet BTR-4 nebo západní obrněnec.

Srovnání s americkým M113, který Ukrajina rovněž provozuje, ukazuje rozdílnou filozofii. M113 je pásový, spolehlivý a oblíbený pro jednoduchost obsluhy, ale nemá vlastní těžkou výzbroj a Ukrajina pro něj teprve zavádí nové věžové moduly. BTR-60 přijíždí s kulometem připraveným k palbě. Na krátkou vzdálenost a v překvapivém kontaktu to může rozhodnout.

Co z toho plyne pro další měsíce války

Přesný počet použitelných BTR-60 v ukrajinských skladech je neveřejný. Otevřené zdroje ale ukazují na stovkové množství potenciálně využitelných trupů, když se sečtou domácí zásoby a zahraniční dodávky. Problém Ukrajiny není jen v počtu kusů, ale v tempu ztrát, v logistice dvaceti různých typů a v tom, že spojenci často posílají přebytkové platformy různých rodin místo jednotného standardu.

Modernizovaný BTR-60 na tom nic zásadního nezmění. Ale válka se nevyhrává jen špičkovou technikou, vyhrává se i tím, že má každá jednotka aspoň nějaký chráněný transport místo holé korby civilního auta. Zuřivý Zenyk není zázračný stroj. Je to ale stroj, který jezdí, střílí a vozí pěchotu. A na frontě, kde se počítá každý kus, to stačí k tomu, aby se mu protivník raději vyhnul.

Článek Ukrajina nemá na výběr, vrací na bojiště Fury Zenik. Mají své mouchy, ale Rusové vědí, proč se jim klidit z cesty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Afghánistán odhalil díru v sovětské doktríně

Před invazí do Afghánistánu v prosinci 1979 byla sovětská armáda vyladěná na jednu věc: masivní mechanizovaný útok proti NATO nebo Číně. Tanky, BMP, dělostřelectvo a protivzdušná obrana měly pracovat jako soukolí proti pravidelné armádě. Mudžáhidé ale žádnou pravidelnou armádu neměli. Bojovali ze záloh, z výšin, v malých skupinách vyzbrojených RPG-7 a protitankovými řízenými střelami. A sovětská technika na to nebyla stavěná.

BMP-1 s kanonem 2A28 „Grom“ ráže 73 mm měla nízkou úsťovou rychlost střely a hlavně malý náměr; v horách prakticky nedokázala ostřelovat cíle nad sebou. Sověti proto začali nasazovat BMP-2 s automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm, který nabízel lepší náměr i kadenci, a dokonce protiletadlovou samohybku ZSU-23-4 Šilka s čtveřicí 23mm hlavní v roli pozemní podpory. Šilka uměla doslova „vyčistit“ svah, ale její lehký pancíř ji činil extrémně zranitelnou. Jak popisuje analýza The Soviet-Afghan War, problém nebyl v jednom konkrétním vozidle; problém byl v tom, že žádné z nich nedokázalo současně nabídnout tankovou ochranu a vícekanálovou palbu.

Čeljabinsk staví bestii

Řešení přišlo z Čeljabinského traktorového závodu (ČTZ). Pod vedením hlavního konstruktéra V. L. Veršinského vznikl projekt BMPT (bojového vozidla podpory tanků) na podvozku T-72B. Označení Objekt 781 zastřešovalo minimálně dvě odlišné zkušební konfigurace, které se v otevřených zdrojích dodnes často zaměňují.

Varianta A vážila přibližně 46,4 tuny a vsadila na dvě nezávislé platformy, z nichž každá nesla automatický kanon 2A72 ráže 30 mm. Ke kanonům byly spřažené kulomety, vpředu seděly dva automatické granátomety a vzadu dálkově ovládaný kulomet. Součástí výzbroje byly i protitankové řízené střely Konkurs s dostřelem kolem čtyř kilometrů. Osádka čítala sedm mužů.

Varianta B byla o něco těžší (asi 46,7 tuny) a šla jinou cestou. Převzala hlavní blok zbraní blízký BMP-3: kombinaci kanonu 2A70 ráže 100 mm a automatického kanonu 2A72 ráže 30 mm, doplněnou o další kulomety a granátomety.

Právě v součtu všech palebných prostředků obou variant se skrývá oněch pět kulometů, dva kanony a šest PTŘS. Otevřené zdroje se v přesných počtech rozcházejí podle toho, kterou variantu popisují a zda počítají odpalovače, nesenou zásobu, nebo jednotlivé palebné pozice. Smysl stroje byl ale jednoznačný: rozdělit palbu do co nejvíce směrů současně. Varianta A nabízela podle tehdejšího hodnocení šest kanálů pozorování a pět kanálů palby, varianta B dokonce sedm kanálů pozorování a šest kanálů palby. Pro srovnání: běžný tank T-72B měl v zásadě dva, hlavní kanon a spřažený kulomet ovládaný střelcem, plus protiletadlový kulomet velitele.

Základ T-72B přinášel to nejdůležitější: čelní kompozitní pancíř doplněný reaktivním pancířem Kontakt-1, motor V-84 o výkonu 618 kW (840 koní) a masově zvládnutou výrobní platformu, která unesla přidanou hmotnost. Nízká silueta tanku zůstala zachována, což bylo v horském terénu klíčové.

Testy ukázaly překvapivý výsledek

Oba prototypy prošly zkouškami koncem osmdesátých let. A výsledky nebyly jen o technice, byly i o taktice. Při experimentálním nasazení, kdy se testovaly různé kombinace BMPT, tanků T-72B a BMP-3, vyšla jako optimální sestava jedna BMPT mezi dvěma tanky. Takové uspořádání zvyšovalo počet zasažených cílů až o třetinu oproti klasické kombinaci tanku s BVP.

Podle hodnocení padla volba na variantu A a ČTZ začal připravovat dokumentaci pro ověřovací sérii. Jenže byl rok 1989. Sovětská armáda se stahovala z Afghánistánu, politická situace se měnila rychleji než výrobní plány a kolem let 1990–1991 přišla direktiva převádět vojenskou výrobu na civilní produkci. Krátce nato se rozpadl celý Sovětský svaz. Objekt 781 zůstal prototypem.

Od Objektu 781 k Terminátorovi, a na Ukrajinu

Myšlenka ale nezemřela úplně. Po neúspěšném pokusu pod šifrou „Rámka“ v roce 1991 přišla koncem devadesátých let nová etapa: Hlavní automobilová a obrněná správa (GABTU) zadala Uralskému konstrukčnímu byru práci pod označením „Rámka-99″. Výsledkem se stal Objekt 199, poprvé představený v roce 2000, základ pozdějšího Terminátora. Oproti čeljabinské bestii šel Terminátor cestou zjednodušení: menší osádka (pět mužů místo sedmi), centralizovaná nízkoprofilová věž, sériovější konstrukce. Méně ambiciózní, ale výrobně reálnější.

Rusko Terminátory skutečně nasadilo i na Ukrajině, kde válka trvá již déle než tři roky. Praktický dopad je ale skromný. Databáze vizuálně potvrzených ztrát Oryx eviduje minimálně tři vizuálně doložené ztráty BMPT Terminátor: jeden kus zničený, dva poškozené. Jde o potvrzené minimum, nikoli úplnou bilanci, ale samo o sobě to naznačuje, že nasazení bylo spíš okrajové než masové. Terminátor se na Ukrajině neprojevil jako „zázračná zbraň“, ale jako specializovaný prostředek v omezeném počtu kusů.

Armády NATO kategorii BMPT jako takovou nepoužívají. Česká armáda aktuálně pořizuje 246 vozidel CV90 MkIV v sedmi verzích; jde o moderní bojové vozidlo pěchoty s automatickým kanonem, pokročilými senzory a digitálním propojením, ale s výsadkem a jinou taktikou nasazení. Západní odpovědí na problém, který řešil Objekt 781, není jedno supervozidlo, ale lepší integrace tanku, BVP a pěchoty.

Správná myšlenka ve špatný čas

Skutečná síla Objektu 781 nikdy nespočívala v jednom „superdělu“. Spočívala v pokusu rozdělit palbu do více směrů a nechat tank dělat to, v čem je nejsilnější: ničit těžké cíle, zatímco BMPT vedle něj potlačuje všechno ostatní. Testy to potvrdily, logika to potvrdila, ale dějiny měly jiný plán.

Čeljabinská bestie se nikdy nedostala z polygonu na bojiště. Zůstala důkazem, že sovětští konstruktéři problém viděli správně, jen ho viděli příliš pozdě.

Článek SSSR vyvinul Objekt 781 jako odpověď na afghánské peklo. Bestie na bázi T-72 měla 5 kulometů, 2 kanony a 6 PTŘS najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Norsko nakoupilo a proč

Norská agentura Forsvarsmateriell podepsala v červnu 2023 kontrakt na osm ženijních vozidel WiSENT 2 AEV a tři vyprošťovací WiSENT 2 ARV. Před touto smlouvou měla norská armáda šest ženijních a šest vyprošťovacích kusů. Po dodávkách plánovaných na roky 2026–2027 bude mít čtrnáct ženijních a devět vyprošťovacích vozidel, tedy téměř dvojnásobek původní kapacity.

Část objednávky přímo nahrazuje stroje darované Ukrajině: tři z osmi AEV a jedno ze tří ARV. Zbytek představuje čistý nárůst schopností. Celková hodnota kontraktů činí přibližně 2,7 miliardy korun, orientačně kolem 250 milionů korun za jeden ženijní kus a 240 milionů za vyprošťovací. Nejde o levnou techniku. Ale jde o techniku, bez které se ta drahá nehne.

Stroj, který není tank, ale vypadá jako tank

WiSENT 2 stojí na podvozku hlavního bojového tanku Leopard 2. Váží až 69,5 tuny, pohání ho motor o výkonu 1 100 kW a po silnici se rozjede na 68 km/h. Posádku tvoří tři lidé. Pancéřování odpovídá standardu NATO STANAG 4569, balistická ochrana na úrovni Level 5, protiminová na Level 4. Na střeše sedí dálkově ovládaná zbraňová stanice Kongsberg s těžkým kulometem ráže 12,7 mm.

Tím ale podobnost s tankem končí. Místo kanónu nese WiSENT 2 v ženijní variantě hydraulické rameno s dosahem přes devět metrů, schopné kopat do hloubky 4,4 metru a přesouvat 260 kubíků zeminy za hodinu. Součástí výbavy je plnošířkový minový pluh, systém značení bezpečných koridorů, řezací a svařovací nástroje i drtič betonu. Ve vyprošťovací variantě disponuje jeřábem o nosnosti 32 tun a hlavním navijákem s tahem 40 tun.

Klíčová je modularita. Výrobce FFG Flensburg uvádí, že přestavba mezi ženijní a vyprošťovací rolí trvá méně než pět hodin i v polních podmínkách. Obě varianty sdílejí až 95 % náhradních dílů. Pro logistiku armády, která už provozuje Leopardy 2, je to zásadní výhoda, nemusí budovat paralelní zásobovací řetězec.

Proč se o těchto schopnostech nemluví

Odpověď je prostá: ženijní vozidlo nikoho nenadchne. Nestřílí na desítky kilometrů, nesbíjí drony, nevytváří efektní záběry. Jenže válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala něco, co vojenští plánovači věděli dávno: minová pole a překážky dokážou zastavit celou ofenzívu. Ukrajinská protiofenzíva v létě 2023 narazila na hustě zaminované pásy, kde se technika kumulovala na úzkých průchodech a stávala se snadným cílem. Bez ženijních strojů schopných rychle otevřít koridor se i nejmodernější tank mění v nehybný terč.

Norsko si to zjevně uvědomuje. Část nových WiSENT 2 nahrazuje právě ty kusy, které poslalo na Ukrajinu, tedy stroje, jejichž hodnotu ověřil reálný boj. A zbytek objednávky rozšiřuje kapacitu Brigade Nord, norské těžké brigády na severním křídle Aliance, která od dubna 2026 přebírá i nové tanky Leopard 2A8 NO.

Severní křídlo NATO a širší kontext

Norsko ve své Národní bezpečnostní strategii otevřeně konstatuje, že čelí nejvážnější bezpečnostní situaci od druhé světové války. Jako přímý soused Ruska vnímá jeho chování jako agresivní a nepředvídatelné. Brigade Nord, dislokovaná v severním Norsku, je páteří norské pozemní obrany a zároveň klíčovým prvkem pro příjem a podporu spojeneckých posil.

Tanky bez ženijní podpory jsou v arktickém a subarktickém terénu zvlášť zranitelné. Úzké údolí, podmáčený terén, skalní průsmyky, všude tam platí, že jeden zaminovaný úsek nebo jeden vyřazený stroj blokující cestu dokáže paralyzovat celou kolonu. Právě proto je navýšení z dvanácti na třiadvacet podpůrných vozidel víc než administrativní položka v rozpočtu. Je to podmínka, aby těžká brigáda skutečně fungovala jako těžká brigáda.

Jak si stojí srovnání s konkurencí

V rámci NATO existuje několik srovnatelných platforem. Německý Pionierpanzer Dachs na podvozku Leopardu 1 váží 43 tun, má motor o výkonu 619 kW (830 koní) a jezdí do 62 km/h, jde ale o starší generaci s užší škálou úkolů. Vyprošťovací Büffel (Buffalo) od Rheinmetallu na podvozku Leopardu 2 je naopak specializovaný čistě na vyprošťování s 32tunovým jeřábem, bez ženijní univerzálnosti WiSENTu.

Na ruské straně plní podobnou roli IMR-3M na podvozku T-90. Podle dostupných otevřených zdrojů váží necelých 51 tun, pohání ho motor o výkonu 627 kW (840 koní) a maximální rychlost dosahuje 50 km/h. Posádku tvoří dva lidé, výzbroj představuje kulomet ráže 12,7 mm. Ve srovnání s WiSENTem 2 jde o lehčí, pomalejší a úžeji specializovaný stroj, a hlavně o stroj, kterého má ruská armáda chronický nedostatek, stejně jako většiny ostatní techniky.

Česká armáda zatím těžkou pásovou ženijní vrstvu leopardí třídy teprve buduje. Ministerstvo obrany v roce 2024 uvedlo záměr pořídit 61 Leopardů 2A8 v šesti modifikacích včetně ženijního tanku, mostního tanku a vyprošťovacího vozidla. Logicky se nabízí, že AČR půjde cestou leopardího ekosystému, a WiSENT 2 nebo jeho přímý konkurent by v takovém případě patřil mezi hlavní kandidáty.

Norská objednávka není velká zpráva. Není to nová stíhačka ani hypersonická střela. Je to jedenáct těžkých strojů, které kopou, táhnou, prorážejí a čistí. Právě proto stojí za pozornost, protože bez nich se ta velká zpráva nikdy neodehraje.

Článek NATO posiluje schopnosti, o kterých se nemluví, protože nejsou tak zajímavé. Norsko objednalo další tanky WiSENT 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od průzkumníka ke střelci

Fennek ve své současné protiletadlové verzi SWP váží kolem deseti tun, pohání ho motor o výkonu 177 kW a na jednu nádrž ujede zhruba tisíc kilometrů. Tříčlenná osádka obsluhuje odpalovací zařízení se čtyřmi střelami Stinger, infračerveně naváděnými raketami s dosahem přibližně osm kilometrů proti letadlům a vrtulníkům. Proti roji levných FPV dronů o velikosti dlaně je ale Stinger jako kanón na vrabce: drahý, pomalý v přebíjení a konstruovaný na jiný typ cíle.

Právě proto KNDS na svých Media Days 2026 představilo studii, která počítá s přestavbou osmnácti nizozemských Fenneků SWP. Klíčovou změnou je instalace dálkově ovládané věže ARX 30 ve verzi C-UAS. Nejde o upgrade celé flotily, hlavní modernizační program MLU se týká 322 vozidel a běží samostatně. Těchto osmnáct strojů do něj nepatří a KNDS pro ně navrhuje zcela jinou cestu.

Co přesně ARX 30 C-UAS umí

Srdcem nového systému je kanon 30M781 MPG ráže 30 × 113 mm, stejná munice, jakou používají například francouzské bitevní vrtulníky Tiger. Kadence, stabilizace a především speciální munice s proximity a airburst zapalovači dělají z tohoto kanonu účinný nástroj proti mini a mikrodronům na vzdálenost až 1 500 metrů.

Samotná zbraň by ale nestačila. ARX 30 C-UAS integruje:

• Radar pro včasnou detekci přilétajících hrozeb
• RF senzory schopné zachytit řídicí signály dronů
• Elektrooptiku pro identifikaci a sledování cíle
• 360° pokrytí s možností palby za jízdy

Celý řetězec, detekce, identifikace, sledování, zásah, probíhá v jednom vozidle. Osádka nemusí čekat na informaci z nadřazené protiletadlové vrstvy, nemusí volat o podporu. Fennek si poradí sám.

Pro srovnání: německý Bundeswehr provozuje lehký protiletadlový systém Ozelot na podvozku Wiesel 2, který nese rovněž čtyři Stingery s dosahem do šesti kilometrů a radarové řízení přes systém AFF. Ozelot ale zůstává klasickým nosičem řízených střel. Americký M-ATV od Oshkoshe byl v demonstraci osazen 30mm kanonem M230LF s přesnou palbou do dvou kilometrů, jenže M-ATV je těžší MRAP platforma zaměřená na přežití při přejezdu min, nikoliv na tichý průzkum. Fennek s ARX 30 by stál někde mezi: lehčí a nízkoprofilovější než M-ATV, senzorově komplexnější než Wiesel, ale primárně zaměřený na lov dronů v předním pásmu.

Proč zrovna teď a proč zrovna KNDS

KNDS není náhodný uchazeč. Společnost je původním výrobcem Fenneku a zároveň drží kontrakt na modernizaci celé nizozemské flotily; smlouvu uzavřelo ještě tehdejší KMW v roce 2020 pro 322 vozidel. První sériově modernizovaný Fennek byl dodán v roce 2022, dokončení celého programu nizozemská armáda odhaduje na rok 2028, i když projektový přehled nizozemské vlády z května 2026 přiznává prodloužení kvůli prioritizaci podpory Ukrajiny a problémům v dodavatelském řetězci.

Přímý výrok, že návrh je reakcí na ztráty průzkumných vozidel na Ukrajině, se ve veřejných materiálech KNDS ani nizozemského ministerstva obrany neobjevuje. Shoda indicií je ale natolik silná, že ji nelze ignorovat. KNDS na Eurosatory 2026 představilo celý ekosystém vícevrstvé ochrany proti dronům pod označením TARGAS. Současně ukazuje Boxer jako „mateřskou loď“ pro drony a tlačí koncept digitálního zkracování řetězce senzor-střelec napříč všemi svými platformami. Fennek není izolovaný nápad, je součástí architektury, ve které každé vozidlo v sestavě přispívá k protidronové obraně.

Důležité je dodat, že veřejně potvrzená objednávka Haagu na tuto konkrétní přestavbu zatím dohledatelná není. Jde o průmyslový návrh, studii, kterou KNDS předkládá jako logické rozšíření schopností vlastní platformy. Rozhodnutí je na nizozemské straně.

Česko jde jinou cestou, ale ke stejnému cíli

Česká armáda Fenneky neprovozuje. Její odpověď na stejnou výzvu, jak chránit manévrové jednotky před drony, se rýsuje jinde. Velitelství pozemních sil v roce 2026 otevřeně popsalo požadavky na budoucí kolovou platformu 8×8: aktivní ochrana, protidronové schopnosti, pokročilá optika a role „mateřské lodi“ pro průzkumné i útočné drony. V rámci pásového programu pak ministerstvo obrany potvrzuje osmnáct průzkumných CV90 z celkového balíku 246 nových bojových vozidel pěchoty, která musejí plnit alianční požadavky NATO Capability Targets.

Vzdušné síly AČR současně rozvíjejí mobilní protiletadlové systémy SPYDER a RBS-70 NG s důrazem na interoperabilitu v rámci integrované protivzdušné obrany NATO. Logika je totožná: více organické protidronové ochrany, více síťového velení, více autonomie předsunutých jednotek. Liší se jen platforma.

Bojiště, kde průzkumník nesmí být jen očima

Evropské obranné výdaje od roku 2020 vzrostly podle Evropské komise o téměř 63 % na odhadovaných 381 miliard eur v roce 2025. Za tímto číslem stojí konkrétní změna: armády NATO se připravují na boj, ve kterém je každý metr čtvereční pod dohledem dronů, kde barážující munice kroužící nad pozicí dokáže zasáhnout cokoli, co se nehýbe, a často i to, co se hýbe.

V takovém prostředí je průzkumné vozidlo, které umí jen pozorovat a nahlásit, polovinou řešení. Druhá polovina je schopnost okamžitě reagovat vlastní palbou. Přesně tohle KNDS navrhuje pro osmnáct nizozemských Fenneků SWP: posun od pasivního pozorovatele k aktivnímu uzlu, který detekuje, identifikuje a ničí vzdušnou hrozbu dřív, než ta stihne zasáhnout jeho nebo jednotku, kterou chrání.

Malé, tiché vozidlo, které dosud bylo očima armády, by se mělo stát i jejím reflexem. V éře, kdy FPV dron za pár tisíc korun dokáže zničit techniku za desítky milionů, je to logika, která dává smysl, a která se z Ukrajiny šíří do zbrojních studií po celé Evropě.

Článek Fenneky nizozemské armády se změní v lovce. KNDS jim chce dát systém, který změní pravidla bitev se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je UAT-SPIDER a co umí

Vpředu nakládací lžíce, vzadu bagrovací rameno, uprostřed kabina obložená pancéřováním. Tak vypadá stroj, který v září 2026 oficiálně prošel kódifikací u Ministerstva obrany Ukrajiny. Hmotnost přesahuje deset tun, nominální nosnost činí 3,2 tuny a maximální rychlost se pohybuje kolem 38 až 40 km/h. Podvozek je zesílený, přední kola lze podle modifikace nahradit většími pro lepší průchodnost terénem.

Seznam úkolů, které ministerstvo i výrobce uvádějí, odpovídá přesně tomu, co ženijní jednotky na frontě potřebují denně:

• budování a úprava bojových pozic a stanovišť,
• kopání zákopů a kotloven,
• výstavba a obnova vojenských cest,
• práce ve stísněném prostoru a na těžko dostupných místech,
• budování bodů velení a další logistické úkoly.

Podle serveru Defense Express stroj existuje ve více modifikacích přizpůsobených konkrétním typům úkolů, přesný seznam variant ale výrobce dosud nezveřejnil.

Ochrana podle NATO: co Level 1 skutečně znamená

Kabina a klíčové uzly včetně motoru splňují standard STANAG 4569 Level 1. Zní to impozantně, ale je důležité rozumět, co to v praxi obnáší. Veřejně dostupné dokumenty navázané na tento standard popisují Level 1 jako ochranu proti střelám ráže 7,62 × 51 mm NATO Ball a 5,56 × 45 mm NATO M193 při definovaných testovacích podmínkách. Ukrajinské zdroje k tomu přidávají základní odolnost proti lehčím minovým a fragmentačním hrozbám.

Není to ochrana srovnatelná s vozidly kategorie MRAP nebo s bojovým vozidlem pěchoty. Pro srovnání: samotný UkrArmoTech vyrábí obrněné vozidlo GYURZA-02 s ochranou Level 2/3 a podlahovou odolností proti osmikilogramové mině, to je výrazně vyšší třída. UAT-SPIDER je chráněný pracovní stroj, ne bojový obrněnec. Ale oproti civilnímu bagru, jehož kabina zastaví nanejvýš déšť, je to rozdíl mezi životem a smrtí obsluhy.

První svého druhu, ale ne první obrněný bagr na Ukrajině

Formulaci „první svého druhu“ je třeba číst přesně. Jde o první domácí ukrajinský obrněný bagr-nakladač, který prošel kódifikací a vstoupil do katalogu předmětů dodávek s nomenklaturním číslem NATO. Ukrajina ale už dříve, v listopadu 2024, zavedla do služby obrněné bagry-nakladače JCB HMEE britské výroby, jednu z nejrozšířenějších platforem tohoto typu na světě, kterou používá mimo jiné americká armáda.

Skutečná novost spočívá v něčem jiném. Ukrajina po více než čtyřech letech války přechází od improvizace a dovozu k vlastní sériové výrobě specializované ženijní techniky. Firma UkrArmoTech, která za strojem stojí, uvádí přes dva tisíce zaměstnanců, vlastní konstrukční a zkušební základnu a roční kapacitu až 2 600 vozidel různých typů. Po začátku plnohodnotné invaze firma rychle přeorientovala portfolio na vojenskou produkci a UAT-SPIDER je jedním z výsledků.

Ani pro nás to není vzdálená záležitost. Armáda České republiky sama veřejně pracovala se zakázkou na pořízení pěti balisticky zodolněných zemních strojů HMEE pro vlastní ženijní jednotky. Potřeba obrněné ženijní techniky tedy není specifikem ukrajinského bojiště, ale doloženou schopnostní mezerou i ve středoevropských armádách.

Proč záleží na minutách, ne na kalibru

Americká armáda u svých HMEE uvádí, že dokáží vyhloubit bojové postavení během minut. Právě v tom tkví hodnota stroje typu UAT-SPIDER. Na současné frontě, kde drony a dělostřelectvo monitorují každý pohyb, je čas strávený bez krytu smrtelně nebezpečný. Každá minuta, o kterou se zkrátí budování zákopu nebo stanoviště, je minuta, kdy pěchota nemusí ležet pod otevřeným nebem.

Civilní bagr tuto práci zvládne technicky stejně dobře. Jenže jeho obsluha sedí v nechráněné kabině a stroj nemá žádnou odolnost proti střepinám. Výsledek: ženisté buď riskují životy, nebo pracují jen v noci a daleko od přední linie, což zpomaluje budování pozic právě tam, kde jsou nejpotřebnější.

Podle agentury Interfax-Ukrajina by ženijní jednotky měly stroj dostat „brzy“; přesné počty objednaných kusů ani termín prvních dodávek ale zveřejněny nebyly. Výrobce deklaruje připravenost k sériové výrobě.

UAT-SPIDER frontu sám nezmění. Ale v konfliktu, kde se obranné linie budují a přebudovávají každý den, může změnit tempo a cenu, kterou za to platí lidé v zákopech.

Článek Ukrajinci vyvinuli obrněný bagr, první svého druhu. Pozice vybuduje přímo na frontě a pěchotu ochrání dle standardů NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „první svého druhu“ není prázdná fráze

Označení „první na světě“ vyžaduje přesnou definici. Vzdušně vysaditelné obrněnce existovaly i na Západě: americký lehký tank M551 Sheridan sloužil od roku 1966 a dalo se s ním shazovat metodou LAPES (nízkovýškový výhoz z transportního letounu). Jenže Sheridan byl průzkumné a útočné vozidlo se 152mm kanónem/odpalovačem, nikoli bojové vozidlo pěchoty určené k přepravě výsadkového družstva. Podle materiálů Fort McCoy plnil úplně jinou taktickou roli.

BMD-1 oproti tomu vzniklo výhradně pro Vozdušno-děsantnyje vojska (VDV) jako organická obrněná palebná podpora výsadkářů. Vážilo pouhých 8,2 tuny, téměř o pět tun méně než příbuzné BMP-1, které ve verzi BVP-1 sloužilo i v Československé lidové armádě a dnes je k vidění ve sbírkách Vojenského historického ústavu v Praze. Za tu úsporu hmotnosti zaplatili konstruktéři drasticky: trup ze svařované hliníkové slitiny odolával pouze střelám ráže 7,62 mm a střepinám. Posádku tvořili tři členové osádky a čtyři výsadkáři, tedy poloviční kapacita oproti osmi vojákům v BMP-1. Výzbroj ale zůstala srovnatelná: 73mm kanón 2A28 Grom, spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm a odpalovač protitankových řízených střel Maljutka (AT-3 Sagger) s dostřelem kolem tří kilometrů.

Seskok s živou posádkou: světové prvenství, které přišlo až později

Samotné zavedení BMD-1 do výzbroje v roce 1969 ještě neznamenalo, že se s ním posádka automaticky shazovala. Vozidlo se zpočátku vysazovalo na speciálních platformách s vícekupolovým padákovým systémem z letounů An-12, zatímco vojáci seskakovali zvlášť na vlastních padácích. Teprve 5. ledna 1973 Sověti poprvé předvedli seskok BMD-1 s lidmi uvnitř, a právě tohle byl moment, který neměl ve světě obdoby.

Šlo o vysoce rizikový postup. Celá bezpečnost závisela na spolehlivosti výsadkového kompletu: platforma, padáky, systém tlumení nárazu při dosednutí. Veřejně dostupné zdroje nepopisují žádný samostatný záchranný mechanismus pro posádku během sestupu. Pokud selhaly padáky, selhalo všechno. Statistiku nehod Sověti nikdy nezveřejnili, což samo o sobě leccos naznačuje.

Smysl celého manévru byl přitom jasný: odstranit kritické minuty mezi dopadem techniky a shromážděním rozptýlených výsadkářů. V teorii mělo BMD-1 po dosednutí přejít do boje v řádu desítek sekund. Podle nás právě tenhle slib, okamžitá obrněná palebná podpora hned v prvním sledu výsadku, byl tím, co z BMD-1 udělalo legendu.

Afghánistán: tvrdá srážka teorie s realitou

Když v prosinci 1979 sovětská armáda zahájila invazi do Afghánistánu, BMD-1 tam bylo. Ale ne tak, jak si to představovali tvůrci doktríny. Podle amerického vládního dokumentu z řady Foreign Relations of the United States přepravily transportní letouny prapory vybavené BMD-1 vzdušným mostem na letiště v Kábulu a Bagrámu. Vozidla pak vyjela z letadel po vlastní ose a přesunula se k obsazení klíčových objektů: ministerských budov, rozhlasu, paláce.

Žádný věrohodný primární zdroj nepotvrzuje, že by v Afghánistánu proběhl ostrý bojový padákový výsadek BMD-1 přímo do akce. Revoluční seskok s posádkou uvnitř zůstal doménou cvičení a demonstrací. V praxi se ukázalo něco jiného: BMD-1 fungovalo jako rychle přepravitelný lehký obrněnec, který výsadkářům poskytl palebnou podporu v prvních hodinách operace. A právě v tom byla jeho skutečná hodnota.

Jenže pak přišel dlouhý pozemní boj. Hliníkový pancíř, který stačil na střepiny, nestačil na zásahy z těžkých kulometů DŠK ráže 12,7 mm ani na všudypřítomné granátomety RPG-7 v rukou mudžáhidů. Americká analytická studie dostupná přes govinfo.gov uvádí, že BMD-1 byly z afghánské služby nakonec staženy kvůli mechanické nespolehlivosti a nedostatečné ochraně. Stroj navržený pro bleskovou operaci v evropských rovinách se v horách střední Asie ocitl v roli, na kterou nebyl stavěný.

Odkaz, který přežil samotný stroj

Západní armády sovětský koncept nikdy přímo nezkopírovaly. Důvody byly pragmatické: extrémně nízká hmotnost znamenala extrémně slabou ochranu, nosnost tehdejších transportních letounů limitovala velikost výsadku a hlavně NATO stále méně věřilo, že masové padákové operace přežijí moderní protivzdušnou obranu. Proč shazovat obrněnce na padácích, když je protivník sestřelí ještě v letadle?

Přesto BMD-1 změnilo vojenské myšlení trvale. Sovětský svaz na jeho základě vybudoval první plně mechanizovanou výsadkovou sílu v dějinách; výsadkové divize disponovaly řádově stovkami obrněných vozidel. Z BMD-1 vyrostla celá rodina: vylepšené BMD-2 s 30mm automatickým kanónem 2A42 a nakonec moderní BMD-4M, které dnes tvoří páteř ruských VDV a bojují na Ukrajině, kde se opět ukazují stejné limity slabého pancéřování, tentokrát proti dronům a protitankovým střelám Javelin. Kruh se uzavírá.

Dnešní armády NATO řeší v podstatě totéž co sovětští konstruktéři v šedesátých letech: jak dostat obrněnou palebnou podporu k rychle nasaditelným silám co nejdříve. Jen to řeší jinými prostředky, strategickou leteckou přepravou kolových obrněnců typu Stryker nebo Boxer místo padákových seskoků. BMD-1 nedalo světu univerzální odpověď, ale položilo otázku, kterou vojenští plánovači řeší dodnes.

Článek První svého druhu na světě a dodnes je inspirací. Sovětské BMD-1 na padáku sneslo celou posádku a hned mohlo udeřit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pancíř, kulomet a tepelné štíty v jednom balíku

Patentový popis je překvapivě podrobný v tom, co má tahač chránit a jak. Kabina karosářského typu je celá svařovaná z pancéřových plechů. Za ní stojí oddělený motorový prostor, rovněž obrněný, přístupný přes boční dvířka a servisní průlezy. Na střeše kabiny je opěrně-otočné zařízení, věžička s poklopem, kam lze instalovat kulomet. Patent ovšem neuvádí konkrétní typ zbraně ani ráži. Může jít o těžký kulomet Kord ráže 12,7 mm, ale stejně tak o lehčí PKT ráže 7,62 mm nebo dálkově ovládanou zbraňovou stanici. Bez dalších podkladů je jakýkoli odhad spekulací.

Zajímavější je maskování. Tepelné štíty jsou rozmístěné na schůdcích kabiny, stěnách motorového prostoru, bateriích, vzduchových filtrech, krytu olejové nádrže hydrauliky řízení i na tlumičích výfuku s jiskrojemníky. Cíl je jasný: zakrýt „horká místa“, která by v termovizi dronu vytvářela kontrastní skvrny vůči okolnímu terénu. Součástí návrhu jsou navíc úchyty pro maskovací síť a konzoly pro upevnění seřezané vegetace, tedy polní maskování, jaké znají armády celého světa.

Proč „jen na papíře“ neznamená podvod

Formulace „existuje jen na papíře“ může znít jako výtka, ale v patentovém právu je to naprosto běžný stav. Světová organizace duševního vlastnictví WIPO výslovně uvádí, že k udělení patentu není potřeba fyzický prototyp, stačí dostatečně jasný a úplný technický popis, aby odborník dokázal řešení zhotovit a použít. Patent chrání nápad v rané fázi, zajišťuje prioritu a funguje jako pojistka pro budoucí vývoj.

BAZ navíc není firma bez historie. Závod se sídlem v Brjansku je od roku 2015 součástí koncernu Almaz-Antěj, klíčového hráče ruské protivzdušné a protiraketové obrany. Na svém firemním webu uvádí, že pokrývá celý životní cyklus od vývoje přes zkoušky až po sériovou výrobu speciálních kolových podvozků a tahačů. Evropská unie ho v sankčním rozhodnutí z roku 2025 označuje za jediného ruského výrobce speciálních kolových podvozků, které tvoří základ pro systémy protivzdušné, protiraketové a kosmické obrany. Americký Federal Register ho řadí přímo do ruské vojenskoprůmyslové základny. Jde tedy o podnik, který má kapacity i motivaci podobný tahač skutečně postavit. Že to zatím neudělal, nebo to alespoň veřejně nedoložil, je fakt, nikoli důvod patent ignorovat.

Ostatně nejde o první patentový počin závodu. Už v roce 2019 BAZ zaregistroval patent RU2679275C1 na jiný sedlový tahač, což ukazuje na dlouhodobou konstrukční a patentovou praxi, ne na jednorázové gesto.

Válka dronů nad ruskými zásobovacími trasami

Patent nedává smysl ve vzduchoprázdnu. Dává smysl ve válce, která už více než čtyři roky systematicky odhaluje zranitelnost ruské logistiky. Analytici z britského think-tanku RUSI opakovaně popisují, jak ukrajinské údery míří na zásobovací trasy směřující na Krym i do dalších okupovaných oblastí, na kamiony, kolony, mosty a náhradní pontonové přechody. Datová organizace ACLED pak dokumentuje systematickou ukrajinskou dronovou kampaň proti ruské logistické síti na jihu okupované Ukrajiny, včetně útoků na cisterny, konvoje a dopravní uzly.

V takovém prostředí má obrněný tahač se sníženou tepelnou stopou logiku. Posádka má vyšší šanci přežít zásah střepin nebo lehkých zbraní, kulomet na střeše umožňuje alespoň základní obranu proti pomalým dronům a tepelné štíty zkracují vzdálenost, na kterou termovizní senzor vozidlo odhalí. Patent tedy ukazuje, že Rusko už neřeší jen ochranu tanků a obrněnců na frontové linii, ale i otázku, jak pod dronovou hrozbou vůbec udržet těžkou logistiku v pohybu.

Západ to řeší jinak, ale řeší to taky

Kombinace obrněné logistiky a maskování není ruský vynález. Americký Oshkosh HEMTT A4 v konfiguraci 8×8 nabízí kabinu připravenou na pancéřování, integrovanou ochranu podvozku a montáž pro kulomet. Motor o výkonu přibližně 373 kW, nosnost kolem 9 780 kg u varianty M977A4 Cargo a maximální rychlost 100 km/h z něj dělají páteř americké těžké logistiky, a na rozdíl od ruského patentu jde o tisíce vyrobených kusů s desítkami let provozní historie.

Německý Rheinmetall HX3 jde ještě dál: obrněná kabina, modulární zvýšení ochrany, volitelné aktivní systémy ROSY (kouřové granáty) a ADS (aktivní obrana proti střelám) a takzvaný digitální stealth mód. Švédský Saab pak se svým systémem Barracuda MCS dodává multispektrální maskování, které snižuje tepelnou signaturu vozidel v infračerveném spektru. Klíčový rozdíl: západní řešení jsou modulární. Armáda si na existující vozidlo namontuje pancíř, zbraňovou stanici a maskovací systém podle aktuální potřeby. Ruský patent to balí do jednoho integrovaného návrhu, což může být výhoda i past, záleží na tom, zda se podaří celý balík skutečně vyrobit a udržovat.

Změní jeden tahač válku? Sotva

I kdyby BAZ prototyp postavil zítra, samotné vozidlo situaci na bojišti neobrátí. Problém ruské logistiky je síťový: týká se tras, mostů, eskort, protivzdušné obrany, elektronického boje, rozptylu a tempa přesunů. Ukrajina neútočí jen na jednotlivé kamiony, útočí na celé dopravní uzly, náhradní trasy a přepravní kapacity. Jeden chráněný tahač bez širšího systému ochrany je jako neprůstřelná vesta na vojákovi, který stojí uprostřed minového pole.

Přesto má patent svou hodnotu jako signál. Říká, že ruský obranný průmysl problém vidí, pojmenoval ho a hledá technické řešení. Od papírového patentu k funkční sérii je ale dlouhá cesta, a sankce, nedostatek specializovaných komponent i nutnost ověřit celý koncept v reálném terénu ji prodlužují víc, než by si konstruktéři v Brjansku asi přáli.

Článek Rusové si patentovali obrněný tahač s kulometnou věží a maskováním před drony. Existuje jen na papíře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Průzkumná laboratoř na pásech

IRM „Žuk“ nebyl tank ani bojové vozidlo pěchoty. Šlo o ženijní průzkumný prostředek určený výhradně pro jednu věc, zjistit, kudy může projet vojenská kolona. Motor UTD-20 o výkonu 300 koní (224 kW) ho po silnici dostal na 53 km/h, na vodě pak dosahoval rychlosti kolem 12 km/h. A to je klíčový detail: nešlo o pouhé brodivé vozidlo, které se protlačí mělčinou. „Žuk“ skutečně plaval na hladině, i když na rozdíl od svého předchůdce IPR neuměl jezdit pod vodou.

Výzbroj tvořil pouze kulomet PKT ráže 7,62 mm, boj nebyl jeho úkolem. Celá hodnota stroje spočívala v tom, co nesl uvnitř a na sobě:

• Minohledač RŠM-2 – dvě indukční hlavice na hydraulicky vysouvaných tyčích před vozidlem, záběr přes celou šířku trasy. Při detekci kovové miny stroj zastavil, zacouval a ženisté polohu upřesnili ručně. Limit systému: miny v dřevěném nebo plastovém těle nezachytil.
• Echolot a hloubkoměrné vybavení – pro vyhodnocení brodů, sklonů břehů a hustoty dna.
• Radiometr-rentgenometr DP-3B a chemický přístroj VPHR – měření radiační a chemické kontaminace terénu.
• Filtroventilační systém – ochrana posádky v zamořeném prostoru.

Sovětská logika za tím vším byla prostá a brutálně pragmatická: ženisté na čele postupujícího svazku měli bez sesedání z vozidla vyhodnotit celou trasu (miny, brody, bahno, zamoření) a nebrzdili tak tempo operace.

Raketové motory, které měly vytáhnout brouka z bláta

Nejexotičtějším prvkem „Žuku“ byly tuhopohonné raketové motory 9M39 určené k samovytažení z měkkého terénu. Lehké plovoucí vozidlo o necelých 18 tunách se v rozbahněném prostoru snadno zahrabalo, a čekat na vyprošťovací techniku pod palbou nepřicházelo v úvahu.

Koncept je doložený: muzejní popis na webu Národní univerzity obrany Ukrajiny uvádí, že motory 9M39 byly testovány při jarních zkouškách, ale na sériových vozidlech se většinou neobjevovaly. Naproti tomu analytický web Oryx v popisu techniky v Podněstří zmiňuje dvě schránky se 16 motory 9M39 jako součást výbavy. Zdroje si tedy protiřečí. Bezpečné je říct, že „Žuk“ raketové samovytažení prokazatelně zkoušel a část popisů ho uvádí i jako výbavu hotového vozidla, ale zda šlo o běžnou sériovou instalaci, zůstává nejasné.

Šlo každopádně o záměrnou inovaci, ne o provizórium. Jednorázový raketový impuls měl řešit velmi konkrétní problém: dostat průzkumníka z bahna dřív, než ho dostane nepřítel.

Proč o něm svět neví

Odpověď není tajemství, ale statistika. Vzniklo jen kolem 80 kusů, než se Sovětský svaz rozpadl. Oryx ho označuje za jeden z „nejhůře uchopitelných“ sovětských obrněnců, ne proto, že by byl přísně utajený, ale proto, že sloužil v extrémně úzké roli ženijního průzkumu a nikdy se nedostal do masové výroby jako BMP nebo T-72.

Rozhodnutí nahradit starší podvodní průzkumník IPR novým plovoucím strojem padlo už koncem sedmdesátých let. Zkoušky prototypu s krycím názvem „Berkut“ probíhaly od konce roku 1978, tedy ještě před sovětskou invazí do Afghánistánu v prosinci 1979. Přímá vazba na afghánský konflikt v dostupných zdrojích potvrzená není, spíš šlo o plánovanou doktrinální náhradu příliš složitého předchůdce.

Pro kontext: Československá lidová armáda podobný komplexní stroj ve výzbroji neměla. Dobový článek ve Vojenských rozhledech z roku 1989 přímo konstatuje, že technické vybavení ženijního průzkumu „není plně dostačující“. Místo jednoho univerzálního vozidla ČSLA používala sestavu prostředků, obrněné transportéry OT-65/R, potápěčskou výbavu a ruční průzkumné nástroje.

„Žuk“ na dnešním bojišti

Překvapivě nejde jen o muzejní exponát. Databáze Oryx eviduje minimálně jeden ruský IRM „Žuk“ mezi vizuálně doloženou technikou ve válce na Ukrajině a zároveň vede jeden ukrajinský kus jako ukořistěnou ztrátu. Jde o naprosté rarity, na frontě, která trvá déle než čtyři roky, dominují jiné ženijní stroje. Například v červnu 2025 Ukrinform informoval o zničení ruského IMR-2 ukrajinskými drony.

Zajímavé je i srovnání se Západem. Země NATO dnes provozují víceúčelové ženijní stroje jako britský Terrier nebo švýcarsko-německý Kodiak AEV3, oba umí odminovat, budovat průlomy a pracovat na dálkové ovládání. Jenže ani jeden z nich nekombinuje plavbu, hydrografický průzkum a měření radiace v jednom lehkém vozidle. Západní přístup sází na těžší ochranu a průlomovou sílu, sovětský „Žuk“ vsadil na rychlost a šíři průzkumných dat.

Právě v tom spočívá jeho skutečný význam. Ne jako zázračná zbraň, ale jako dokonalý odraz sovětské doktríny: postupovat rychle, i přes miny, bahno a radioaktivní spad, a nezastavit se ani na minutu.

Článek Sovětský „Žuk“ IRM uměl plavat, hledat miny i měřit radiaci. Dokonce dostal raketové motory, ale svět o něm neví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sajgak-1: obrněnec, co jezdí jako osobák

Sajgak-1 je lehké obrněné vozidlo 4×4 s pohotovostní hmotností 3,5 tuny. Vypadá jako pick-up, ale uvnitř sedí posádka dva plus tři výsadek, obklopená pancéřováním s protiminovou ochranou STANAG úrovně 1. Čísla, která uvádí veletržní katalog MSPO, jsou na lehkou kategorii pozoruhodná:

• Motor: diesel 240 koní
• Maximální rychlost: 140 km/h
• Dojezd: 600 km
• Spotřeba: 10–16 l/100 km

K tomu RunFlat pneumatiky, automatické hašení, kamerový systém, klimatizace a topení. Filozofie je jasná: nahradit běžné neochráněné SUV a pick-upy, v nichž se na frontě přesouvají průzkumné a logistické týmy. Každý den, bez fanfár, bez mediálního pokrytí. A právě tam padá nejvíc ztrát. Sajgak-1 má být dostatečně rychlý, aby unikl, dostatečně lehký, aby nezabředl, a dostatečně levný, aby ho šlo vyrábět v sérii.

Varta-3: těžší bratr s minovou odolností

Varta-3 je jiná liga. Jde o těžší transportní vozidlo typu MRAP pro přepravu dvou členů posádky a osmi vojáků v prostředí s vysokou minovou hrozbou. Oficiální specifikace uvádějí balistickou a protiminovou ochranu STANAG 4569 úrovně 3a/3b, tedy odolnost proti střelám 7,62×54R B32 s průbojným jádrem. Protiotřesová sedadla, V-podlaha proti výbuchu pod koly a možnost osadit dálkově ovládaný bojový modul Tavrija v ráži 12,7 nebo 7,62 mm.

Právě tady ale narážíme na zajímavý rozpor. Ukrajinský server RBC s odkazem na firemní Facebook uvádí, že Varta-3 stojí na podvozku Mercedes-Benz Unimog, váží 14,8 tuny, má motor o výkonu 326 koní a maximální rychlost 100 km/h. Katalog MSPO přitom publikuje odlišné parametry a podvozek nejmenuje. Dojezd 625 km se shoduje, zbytek ne. Pro potenciálního zákazníka to znamená, že finální specifikace se ještě mohou měnit, nebo že existují dvě konfigurační varianty. Výrobce zatím rozpor veřejně nevysvětlil.

Pro srovnání: česká armáda u svých obrněnců TITUS komunikuje balistickou ochranu STANAG 3 a u lehkých obrněných vozidel Iveco protiminovou ochranu 2a/2b. Varta-3 míří v minové odolnosti výš.

Proč zrovna Polsko a proč teď

Vladyslav Belbas, šéf Ukrainian Armor, na LinkedIn před veletrhem napsal, že MSPO je pro firmu „tradiční platforma pro odhalování novinek navržených z reálné bojové zkušenosti“. Důvody jsou ale i pragmatické. Polsko je logisticky dostupné, bezpečnější než jakékoli výstavní prostředí na Ukrajině a MSPO patří mezi největší obranné veletrhy ve střední a východní Evropě, tedy přesně v regionu, kde armády horečně nakupují.

Načasování není náhodné ani z legislativního hlediska. Od 1. července 2026 Ukrajina spustila mechanismus kontrolovaného exportu obranných výrobků, který výrobcům umožňuje uzavírat přímé kontrakty se zahraničními kupci. Minimální hodnota kontraktu činí 15 milionů hřiven, rozhodnutí u zjednodušeného režimu má padnout do 30 dnů. Ukrainian Armor tak v Kielcích neprezentuje jen prototypy, nabízí zboží, které je poprvé systémově exportovatelné.

Ukrajina jako výrobce, ne jen příjemce

Tady se láme klíčový narativ. Ukrajina se na evropských veletrzích už nepředstavuje jako země, která potřebuje pomoc. Představuje se jako země, která vyrábí. Podle ukrajinského ministerstva obrany tvoří domácí produkce přes 40 % zbraní na frontě, obranný ekosystém zahrnuje téměř 900 podniků a kapacita pro rok 2025 byla odhadnuta na 35 miliard dolarů.

Samotná Ukrainian Armor už dávno není jen „firma na obrněnce“. V říjnu 2025 spustila s Czechoslovak Group licenční výrobu 155mm a 105mm munice přímo na Ukrajině. V červnu 2026 podepsala s evropským gigantem MBDA memorandum o spolupráci na systémech hlubokého úderu a protidronové obrany. Na stánku v Kielcích vedle Sajgaku a Varty stálo i bezpilotní pozemní vozidlo Protector, drony a munice. Obranný integrátor, ne garáž s jedním produktem.

Co z toho plyne pro NATO

Žádná alianční objednávka na Sajgak-1 ani Vartu-3 veřejně neexistuje. Ale obě platformy řeší přesně typ úloh, které by na východním křídle byly kritické: chráněný přesun malých týmů, patrolování, rozvoz materiálu, pohyb v zaminovaném terénu. A řeší je s argumentem, který západní výrobci těžko kopírují, s reálnou frontovou iterací. Sajgak-1 nevznikl na základě simulací, ale na základě toho, kolik lidí zahynulo v nechráněných pick-upech. Varta-3 nestaví protiminovou ochranu na teoretických modelech, ale na datech z tisíců explozí.

Cenově se pohybujeme v jiném světě než u západních ekvivalentů. Předchůdce Varta-2 byl v lednu 2026 uváděn za zhruba 11,5 milionu korun, konkurenční Novator 2 ještě o 30–40 % levněji. Oshkosh JLTV nebo Rheinmetall Survivor R stojí násobky. V éře, kdy evropské armády potřebují stovky a tisíce kusů chráněných vozidel rychle, je cena argument, který přebíjí i kratší servisní historii.

Dva obrněnce v polské výstavní hale samy o sobě válku nevyhrají. Ale ukazují něco, co si Evropa teprve zvyká vnímat: Ukrajina už nesedí na straně poptávky. Sedí na straně nabídky a má v ceníku položky, které si západní armády zatím neumějí vyrobit tak rychle ani tak levně.

Článek Ukrajinci představili v Polsku obrněnce, které by NATO potřebovalo na válku s Ruskem. Sajgak-1 a Varta-3 mají esa v rukváu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč BMP-3 přestává stačit

Ruské bojové vozidlo pěchoty BMP-3 má na papíře působivou palebnou sílu: kombinaci 100mm kanónu 2A70, 30mm automatického kanónu 2A72 a spřaženého 7,62mm kulometu PKT. Váží přibližně 18,7 tuny, dosahuje rychlosti kolem 70 km/h na silnici s dojezdem asi 600 km a umí plavat. Jenže právě nízká hmotnost, která obojživelnost umožňuje, jde ruku v ruce se slabším pancéřováním.

Problém není jen v balistické ochraně. Vnitřní dispozice BMP-3 ztěžuje rychlý únik posádky při zásahu, protiminová odolnost zaostává za současnými západními standardy a vozidlo postrádá moderní síťové propojení, laserové či akustické varovné systémy i automatický hasicí systém nové generace. Na ukrajinském bojišti, kde válka trvá už přes čtyři roky, se tyto nedostatky projevují denně, a Kypr si je dobře uvědomuje.

Ještě v roce 2024 přitom kyperská armáda soutěžila náhradní díly pro T-80 i BMP-3. Odklon od ruské techniky tedy nepřišel ze dne na den. Spíš se postupně sešly tři faktory: sankční zatížení dodavatelského řetězce, rostoucí náklady na údržbu a otevření evropského finančního okna.

Co Jaguar nabízí a proč je to skok generací

EBRC Jaguar je šestikolové průzkumné a bojové vozidlo, které ve francouzské armádě postupně nahrazuje starší AMX-10RC a ERC-90 Sagaie. Podle oficiálního datového listu KNDS má tyto klíčové parametry:

• Bojová hmotnost: 23,34 tuny (se standardním přídavným pancířem)
• Motor: 500 koní (373 kW)
• Rychlost na silnici: až 90 km/h
• Dojezd: 800 km
• Hlavní výzbroj: 40mm kanón CTA International, dálkově ovládaný 7,62mm kulomet, dva připravené protitankové řízené střely Akeron MP a dva v zásobě
• Ochrana: vysoká odolnost proti balistickým hrozbám, minám, IED a RPG, automatický protipožární systém, CBRN ochrana, rušič IED, laserové a akustické varovné senzory
• Elektronika: nativní napojení do sítě SCORPION přes systémy SICS a CONTACT

Srovnání s BMP-3 ukazuje, v čem spočívá onen generační skok. Nejde primárně o ráži hlavní zbraně, tam má ruské vozidlo se svým 100mm kanónem na papíře navrch. Zásadní rozdíl je v šanci posádky přežít zásah, ve schopnosti vidět protivníka dřív a sdílet informaci s celou jednotkou v reálném čase. Belgická armáda, která Jaguary rovněž zavádí, to říká přímo: hlavní inovací systému SCORPION nejsou samotná vozidla, ale informační systémy, které je propojují.

Peníze z Evropy a kyperský plán

Modernizaci umožňuje evropský nástroj SAFE (Supporting the Ammunition and Firepower of Europe). Rada EU schválila pro Kypr maximální úvěr ve výši 1 181 503 924 eur a předfinancování 177 225 588,60 eur. Evropská komise už v červnu 2026 potvrdila první vyplacenou tranši 177,2 milionu eur, celková alokace činí zaokrouhleně 1,2 miliardy eur, tedy zhruba 30 miliard korun.

Podle informací francouzského listu La Tribune, které převzal kyperský en.philenews, se s financováním SAFE přímo pojí akvizice přibližně 80 obrněných transportérů Griffon, asi 100 lehčích Servalů a modernizace zhruba 80 starších vozidel VAB. Jaguar je v tomto rámci uváděn jako žádaná a zvažovaná součást širší přestavby, nikoli jako už podepsaný kontrakt. Kyperský deník Phileleftheros v srpnu 2026 upřesnil, že by nešlo o masovou náhradu všech stávajících obrněnců, ale o doplňkovou vrstvu v sestavě sil.

Paralelně Nikósie tlačí na Izrael kvůli tankům Merkava. Tam je ale situace složitější: izraelské ministerstvo obrany po válce „Meče železa“ schválilo zrychlení domácí výroby tanků a obrněnců za více než 5 miliard šekelů právě pro potřeby IDF a jakýkoli export podléhá přísné státní kontrole agentury DECA. Kyperské zdroje navíc uvádějí, že v Izraeli panují rozdílné názory, zda Merkavy uvolnit, nebo je držet pro vlastní rezervy.

Proč to trvá tak dlouho, a co mezitím

Kyperský tisk sám přiznává, že rozhodnutí o modernizaci obrněných sil se výrazně zdrželo. Ještě v červnu 2026 zkoušel Kypr mezikrok přes řecké tanky Leopard 1A5, ale kyperská delegace je po osobní inspekci v Řecku odmítla. Generální štáb Národní gardy nebyl spokojen s jejich technickým stavem a dospěl k závěru, že nesplňují operační požadavky ani jako dočasné řešení.

Velké obrněné programy se reálně čekají až od roku 2028. Důvod je prostý: globální poptávka po výzbroji je po ruské invazi na Ukrajinu obrovská a výrobní kapacity nestačí. Francouzská armáda sama má zatím 128 Jaguarů a dalších 30 očekává letos. Kypr tedy nemůže čekat rychlé dodávky.

Belgická zkušenost se zaváděním systému SCORPION navíc ukazuje, že nejde jen o nákup vozidel. Belgie kvůli Griffonům a Jaguarům staví nové údržbové a garážové zázemí, buduje simulační komplex včetně věžového simulátoru Jaguaru, školí vojáky ve Francii a mění taktickou přípravu od úrovně pěchotní školy. Plná logistická a jednotková integrace podle belgického harmonogramu zabere dva až tři roky od dodání prvních kusů.

Český kontext: jiná cesta, stejný cíl

Česká republika volí odlišnou cestu modernizace. Jádrem přezbrojení mechanizovaných jednotek je pásové bojové vozidlo pěchoty CV90 navázané na tanky Leopard 2. Z francouzské produkce Praha pořizuje samohybné houfnice CAESAR a už dříve zavedla velitelsko-spojovací vozidla TITUS, ale nejde o vstup do stejné obrněné architektury Jaguar–Griffon–Serval/SCORPION, jakou řeší Kypr nebo Belgie. Přesto obě země řeší totéž: jak přejít od izolovaných platforem k propojenému boji, kde každé vozidlo sdílí data s celou jednotkou.

Kyperský případ je zajímavý i z finančního pohledu: alokace SAFE ve výši 1,2 miliardy eur jde částečně z prostředků, na nichž se podílejí všichni členové EU. Jak přesně Nikósie peníze mezi jednotlivé platformy rozdělí, zatím veřejně známé není.

Kypr stojí před přechodem, který nemá v jeho novodobé historii obdobu: vyměnit celý obrněný ekosystém od ruského dodavatele za západní. Jaguar v tom hraje roli průzkumného oka a palebné pěsti, která má posádce dát to, co BMP-3 nedokáže: šanci vidět nepřítele dřív, sdílet informaci okamžitě a v případě zásahu přežít.

Článek Sbohem, ruské BMP-3, které je jak pojízdná rakev. Kypr zvažuje násobně lepší francouzský Jaguar se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně znamená „podle standardů NATO“

Marketingová zkratka „standardy NATO“ zní dobře, ale sama o sobě neříká nic. Konkrétní odpověď dává norma STANAG 4569, kterou aliance používá k měření balistické a protiminové odolnosti obrněných vozidel. Varta 2 podle ministerstva obrany Ukrajiny i výrobce splňuje balistickou úroveň Level 3 a protiminovou úroveň 3a/3b.

Co to znamená v praxi:

• Balistika Level 3: pancéřování vydrží zásah střelou ráže 7,62×54 mm, včetně průbojně-zápalné varianty B32, vystřelenou z krátké vzdálenosti. Jde o standardní munici ruských kulometů PKM i odstřelovacích pušek SVD.
• Protiminová ochrana 3a: vozidlo má přežít výbuch protitankové miny o ekvivalentu až 8 kg TNT pod kolem.
• Protiminová ochrana 3b: totéž platí pro výbuch pod trupem vozidla.

Konstrukčně tomu pomáhá V-tvarované dno, které odklání tlakovou vlnu do stran, zavěšená podlaha oddělená od trupu a protivýbuchová sedadla, která absorbují energii exploze dřív, než se přenese na páteř vojáka. Nezničitelné to vozidlo nedělá, proti těžké protitankové řízené střele nebo přímému zásahu dělostřeleckým granátem nepomůže žádný MRAP na světě. Ale proti nejčastějším hrozbám současného bojiště, tedy minám, improvizovaným náložím a přepadové palbě z pěchotních zbraní, nabízí ochranu, která reálně zachraňuje životy.

Nástrahy dnešního bojiště: miny, drony, přepady

Slovo „nástrahy“ v kontextu rusko-ukrajinské války pokrývá široké spektrum hrozeb. Ruská armáda masivně využívá minová pole, jak klasické protitankové a protipěchotní miny, tak improvizované výbušné nálože ukryté v troskách budov, na cestách i v terénu. K tomu přibývá stále intenzivnější hrozba FPV dronů, které dokážou zasáhnout i pohybující se cíl s přesností na desítky centimetrů.

Šéf Ukrainian Armor Vladyslav Belbas v květnu 2025 otevřeně řekl, že dnešní bojiště je „dronové“ a že samotný pancíř nestačí. Proto firma u Varty 2 kladla důraz nejen na pasivní ochranu, ale i na mobilitu: motor Cummins o objemu 6,7 litru a výkonu 265 kW (360 koní), nezávislé zavěšení všech kol a maximální rychlost 110 km/h při hmotnosti kolem 14 tun. Rychlost a průchodnost terénem jsou proti dronům často účinnější než centimetry pancíře navíc. Vůz navíc počítá s možností integrace doplňkových ochranných systémů, ať už jde o rušičky, nebo mřížové clony.

Před sériovým předáním Varta 2 prošla i frontovými zkouškami u 12. brigády Azov, kde vojáci testovali právě průchodnost terénem a chování v prostředí intenzivní dronové aktivity.

Tři konfigurace a ambiciózní výzbroj

Ministerstvo obrany Ukrajiny schválilo tři konfigurace Varty 2:

• Základní verze: bez výzbroje, určená pro chráněný transport osádky a pěchoty.
• Verze s obrněnou věží: osazená kulometem ráže 12,7 mm (ekvivalent amerického M2 Browning nebo sovětského DŠK).
• Verze s dálkově ovládanou zbraňovou stanicí: kompatibilní s rážemi 12,7 mm, 14,5 mm, nebo dokonce 30 mm.

Právě ta poslední varianta je pro MRAP nezvykle ambiciózní. Třicetimilimetrový kanón je výzbroj, kterou běžně nesou bojová vozidla pěchoty typu BMP nebo Bradley, ne transportéry. Umožňuje ničit lehce obrněné cíle, opevněné pozice i další obrněná vozidla na vzdálenost přes dva kilometry. Důležitá nuance: první dva předané kusy byly bez výzbroje. Palebná síla je zatím vlastností platformy a schválených konfigurací, nikoli konkrétně dodaných vozidel.

Jak si Varta 2 stojí ve srovnání s konkurencí

Zasadit nový ukrajinský MRAP do kontextu pomáhá tabulka klíčových parametrů:

*BMC u Kirpi neuvádí na otevřené stránce konkrétní číselnou úroveň STANAG.

Proti ruskému Tajfunu-K, který Rosoboronexport deklaruje s protiminovou ochranou do 6 kg TNT, vypadá Varta 2 papírově lépe právě v odolnosti proti minám. Je výrazně lehčí, což jí dává výhodu v mobilitě a průchodnosti terénem, což je klíčový faktor na rozbitých ukrajinských cestách. Český Patriot II od Excalibur Army cílí na podobnou ochrannou úroveň, ale Varta 2 se od něj odlišuje především možností nést až 30mm zbraňový modul.

Oproti původní Vartě, která měla motor o výkonu 199–221 kW (270–300 koní), ochranu proti střelám 7,62 mm a protiminovou odolnost do 6 kg TNT, představuje dvojka generační skok: silnější pohon, vyšší ochrana, modernější podvozek a výrazně širší paleta výzbroje.

Co to znamená pro frontu a pro Česko

Dva vozy frontu neobrátí. To je fakt, který nemá smysl zastírat. Ale MRAP není tank; jeho úlohou není prolamovat obranné linie, nýbrž bezpečně přepravit vojáky do boje a zpět. Na úrovni konkrétního úseku, kde rota dosud přesouvala lidi v nechráněných dodávkách nebo obrněných vozidlech z osmdesátých let, může jediná Varta 2 okamžitě změnit počet vojáků, kteří se z mise vrátí živí.

Výrobce avizuje další várku v blízké době a sériová výroba byla povolena už v květnu 2025. Mezi kodifikací v červnu 2025 a prvním předáním v srpnu 2026 uplynulo přes rok, tempo, které odpovídá tomu, že Ukrainian Armor u vozidel pro Národní gardu standardně zavádí delší testovací a připomínkový cyklus, jak ukázal i předchozí model Novator 2.

Z českého pohledu má téma přímou vazbu. Česká vláda od roku 2022 dodala Ukrajině obrněná kolová vozidla a vycvičila bezmála deset tisíc ukrajinských vojáků. Každé posílení ukrajinské schopnosti držet ruské síly dál od západní hranice zvyšuje bezpečnostní rezervu i pro střední Evropu.

Varta 2 není stroj, který by sám rozhodl válku. Je to stroj, který rozhoduje, jestli se z ní vojáci vrátí domů.

Článek Ukrajinská národní garda si poradí s ruskými okupanty i jejich nástrahami. Obrněnce Varta 2 dle standardů NATO jen tak nezničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obětovat plech, zachránit životy

Blatníky Saxonu nebyly masivní ocelové kryty kol, jaké si člověk představí u těžkého obrněnce. Šlo o lehké plechové díly nad koly, navržené s jediným záměrem: při detonaci miny pod kolem nebo v jeho blízkosti se utrhnout a odletět. Princip je překvapivě jednoduchý. Kdyby blatník držel pevně, stal by se „mostem“ pro tlakovou vlnu, tuhým povrchem, přes který se energie výbuchu opře přímo do hlavní pancéřované korby. Lehký, snadno odtržitelný díl tohle nedovolí. Zdeformuje se, utrhne a při tom spotřebuje část kinetické energie exploze. Plyny a střepiny se rozptýlí do volného prostoru místo toho, aby pracovaly proti chráněnému prostoru posádky.

Odborná literatura k takzvaným obětovatelným strukturám popisuje dva klíčové mechanismy: absorpci energie deformací a odpor vůči přenosu hybnosti. Saxon oba využíval v té nejprostší možné podobě, kusem levného plechu, který nevyžadoval žádnou elektroniku, žádnou údržbu a žádnou obsluhu. Stačilo, aby tam byl. A aby v pravou chvíli nebyl.

Víc než jen blatníky

Samotné odlétající blatníky by ovšem posádku nespasily. Saxon je kombinoval s dalšími pasivními ochrannými prvky, které dohromady tvořily promyšlenou soustavu. Spodek korby měl tvar písmene V, takzvané protiminové dno, které tlakovou vlnu od miny nesměrovalo přímo nahoru do podlahy, ale odchylovalo ji do stran. K tomu přidejte vyšší světlou výšku než u běžných transportérů té doby, díky které mezi výbuchem a podlahou zůstalo víc prostoru pro rozptýlení energie.

Podle sekundárních zdrojů opřených o referenční příručku Jane’s Armour and Artillery byly při výbuchu „obětovatelné“ nejen blatníky, ale i celé okolní stanice kol. Většina automobilních komponentů přitom byla uložena uvnitř pancéřované korby, takže exploze nemusela nutně vyřadit celé vozidlo. Svařovaná ocelová korba pak chránila posádku, uváděnou v rozmezí osmi až deseti vojáků plus dvoučlenná osádka, před ručními zbraněmi a střepinami.

Levný „battle taxi“ pro studenou válku

Saxon vznikl jako soukromý projekt firmy GKN Sankey, nikoliv na státní objednávku. Prototyp se objevil už v roce 1976, ale britská armáda si ho vybrala až o sedm let později. V parlamentních záznamech z listopadu 1983 se poprvé mluví o objednávce prvních padesáti kusů pro pěchotu určenou k posílení BAOR. V lednu 1984 pak ministerstvo obrany potvrdilo výrobní kontrakt na soukromě vyvinuté vozidlo.

Proč tak dlouhé čekání? Saxon nebyl technicky opožděný, armáda prostě neměla jasně definovanou doktrínu a rozpočet pro tento typ stroje, dokud se neukázala konkrétní potřeba rychle přepravit pěchotu na kontinent. Teprve hrozba sovětského průlomu a potřeba masově posílit BAOR daly Saxonu smysl. A právě proto musel být levný: žádné titanové slitiny, žádná sofistikovaná elektronika, jen osvědčené díly z Bedfordu a chytrá geometrie oceli.

Předchůdce éry MRAP

Když se dnes řekne protiminová ochrana, většina lidí si vybaví mohutné americké MRAP, stroje s dvojitým V-dnem, sedačkami tlumícími výbuch a konstrukcí počítanou přímo proti improvizovaným výbušným nástrahám. Saxon žádný plnohodnotný MRAP nebyl. Ale pracoval se stejnou logikou, jen v jednodušší a levnější podobě.

Pro srovnání: americký M113, nejrozšířenější západní transportér studené války, podle zprávy National Academies neposkytoval adekvátní ochranu proti minám detonovaným pod vozidlem. Sovětský BTR-80 sázel na lehký obojživelný trup ve tvaru lodního trupu, ale veřejně deklarovaná protiminová filozofie u něj tak čitelná jako u Saxonu není. Saxon se svými 12,5 tunami a maximální rychlostí kolem 96 km/h na silnici nebyl obrněný kolos, ale na minu myslel víc než většina jeho vrstevníků.

Moderní americký Stryker s dvojitým V-dnem představuje evolučně další generaci téže myšlenky: odklonit výbuch od posádky, pohltit energii v obětovatelných vrstvách, chránit lidi za každou cenu. Saxon stál na začátku tohoto řetězce.

Ověřeno v boji, i když ne laboratorně

Saxon nezůstal na cvičištích. Od roku 1993 sloužil v hlídkové verzi v Severním Irsku, v roce 1994 byl nasazen v Bosně, kde podle dostupných zdrojů jeden kus najel na protitankovou minu TMA-3, a později se objevil i v Iráku po roce 2003 a v Kábulu. Přesný zkušební protokol, který by izoloval vliv samotných blatníků na přežití posádky, se nám ve veřejných zdrojích dohledat nepodařilo. Tvrdá data typu „blatník zachránil X životů“ neexistují, nebo zůstávají utajená.

Co ale říct lze: celá koncepce Saxonu počítala s tím, že na minu jednou najede. Ne jako s nepravděpodobnou havárií, ale jako s provozním scénářem. A právě proto dostal obětovatelné blatníky, V-dno a vyšší podvozek, ne jako zázračnou ochranu, ale jako soustavu pojistek, které měly posádce dát šanci.

Jeden kus levného plechu nad kolem nezní jako revoluční vynález. Ale v okamžiku, kdy pod vámi vybuchne mina, je rozdíl mezi plechem, který drží a přenáší energii do korby, a plechem, který odletí a nechá výbuch rozptýlit do prázdna, rozdílem mezi životem a smrtí.

Článek Britský obrněnec Saxon má blatníky, které při najetí na minu úmyslně odletí. Chránily posádku geniálním trikem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva Austiny a dělo, které přežilo století

Exponáty nesou jména důstojníků Ukrajinské lidové republiky. První obrněnec, „Otaman Konovalec“, se dochoval jen jako holý rám s kusy korby. Druhý, Austin 2. série „Fedir Černyk“, pojmenovaný po sotníkovi Sičových střelců, byl nalezen v obci Sycholučí v kriticky zanedbaném stavu. Roky se skrýval v lesích a bažinách během okupace, až ztratil veškerou mobilitu.

K oběma vozům patří třetí kus: polní dělo vzor 1908, ráže 76,2 mm, které se zachovalo v téměř autentické podobě. Hlavňový komplet, kola, ochranný štít, vše originál, včetně viditelných stop po střepinách z bojů, které skončily před více než sto lety.

Austin 2. série byl britský obrněný automobil vyráběný od roku 1915. Charakterizovaly ho dvě otočné věže, každá s kulometem Maxim ráže 7,62 mm, čtyřválcový motor o výkonu přibližně 37 kW (50 koní) a lehké protikulkové pancéřování. Podvozek 4×2 umožňoval rychlost kolem 60 km/h po silnici. Stovky kusů sloužily v britské, ruské i ukrajinské armádě, a právě ukrajinské formace z let 1917–1921 je nasadily v bojích za vlastní státnost.

Dvacet dní od vraku k pojízdnému stroji

Slovo „vzkříšení“ tu není jen metafora pro nový nátěr. U „Fedira Černyka“ proběhla podle Interfax-Ukrajina dvacetidenní generální oprava: obnova motoru, karoserie, navěšených celků a výroba zcela nových zadních brzd. Výsledkem je znovuzískaná pojízdnost: obrněnec se na Arsenální náměstí nedovezl na podvalníku, ale dojel.

Na pracích se podílely jednotky 3. armádního sboru: Chorunží služba, bojovníci 53. rezervní roty 3. útočné brigády a 512. samostatný opravárensko-obnovovací prapor. Specialisty dodala firma UkrArmoTech, tatáž společnost, která dnes vyrábí moderní obrněná vozidla pro ukrajinskou armádu. Iniciativu celého projektu veřejně převzal brigádní generál Andrij Bileckyj.

U děla vzor 1908 zdroje potvrzují výsledek restaurování a konzervace, nikoli podrobnou metodiku. Bezpečné je říct, že jde o zachovaný originál s autentickými bojovými stopami, ne o repliku. Detailní dělostřelecký postup obnovy zveřejněn nebyl.

Od kulometu Maxim ke STANAG ochraně: století obrněnců v číslech

Srovnání historického Austinu s tím, co dnes ukrajinská armáda staví, ukazuje propast jednoho století vývoje, a zároveň překvapivou kontinuitu základní myšlenky: mobilní pancéřovaná platforma s palebnou silou.

Austin řešil jedinou věc: dostat kulomety tam, kam pěchota nestíhala. Dnešní GYURZA 02 od UkrArmoTech naopak staví přežití posádky nad palebnou sílu: chrání před minami, střepinami, drony i kumulativními střelami. Že se tatáž firma podílela na obnově stařičkého Austinu i na vývoji jeho moderního nástupce, není náhoda. Je to záměrná inscenace kontinuity.

Proč právě teď a právě tady

Výstava není izolovaná kuriozita. 18. srpna 2026 byly na Národním vojenském memoriálním hřbitově v Kyjevě přepohřbeny ostatky Jevhena Konovalce, velitele Sičových střelců, pozdějšího zakladatele Ukrajinské vojenské organizace (UVO) a Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN). Konovalec byl zavražděn agentem NKVD v Rotterdamu v roce 1938 a jeho ostatky se do vlasti vrátily po téměř 88 letech.

Arsenální náměstí jako místo expozice má vlastní paměťovou váhu. Právě odtud v lednu 1918 vedli Sičoví střelci palbu na bolševické pozice během povstání u závodu Arsenal. Současná armáda tak vědomě staví vedle sebe dvě epochy: obrněnce, které tehdy bránily rodící se ukrajinský stát, a vojáky, kteří totéž dělají dnes proti ruskému agresorovi.

Podle tiskové zprávy přetištěné serverem E+ je venkovní expozice přístupná zdarma do 20. září 2026. Od pátku do neděle mezi 16:00 a 20:00 nabízí Chorunží služba přednášky a komentované prohlídky. Areál Mysteckého arzenálu se nachází na adrese vulycja Ivana Mazepy 28–30.

Armáda jako kurátorka vlastních dějin

Neobvyklé na celém projektu je, kdo za ním stojí. Historickou techniku obvykle restaurují muzea nebo soukromí sběratelé. Tady to udělal aktivní armádní sbor uprostřed vysokointenzivní války. Přesně srovnatelný precedent, bojující armáda, která vlastníma rukama obnovuje techniku ze své první války za nezávislost, se v dostupných zdrojích nepodařilo najít.

Motiv je přitom přiznaný a otevřený, žádná skrytá propaganda. Sbor to sám formuluje jednoduše: „Spadkojemnist je čin,“ tedy dědictví je čin. Změnila se technika, změnila se epocha. Protivník zůstal stejný.

Článek Ukrajinci vzkřísili obrněnce z roku 1917, které měli za ztracené. Restaurátoři vrátili do bojového stavu i původní kanon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará skořápka, nový mozek

Původní BRDM-2 vstoupil do výroby v šedesátých letech jako lehký kolový obrněnec pro průzkum. Čtyřkolový obojživelník s pancéřováním do 14 milimetrů sloužil desítkám armád Varšavské smlouvy, včetně československé. Česká armáda provozovala specializovanou verzi BRDM-2rch pro radiační a chemický průzkum a oficiálně ji nahrazuje novými vozidly S-LOV-CBRN, protože originál trpí nedostatkem náhradních dílů a kriticky zastaralou elektronikou.

Ukrajina má podle odhadů vývojářů přibližně 300 až 500 těchto strojů, které v původní podobě na dnešním bojišti nedávají smysl. Slabý situační přehled, archaické přístroje, žádná ochrana proti dronům. ArmSpetsTechnology z nich ale zachovala to nejcennější, obrněný korpus schopný zastavit střepiny a palbu z lehkých zbraní, a všechno ostatní vyměnila. Nový motor, nová převodovka, vnitřní ocelový rám, dvanáct pancéřovaných průzorů a kompletní kamerový systém pro řízení na dálku. Kapacita interiéru pojme dva členy osádky a až šest přepravovaných vojáků, pokud se vozidlo výjimečně nasadí v klasickém režimu.

Ekonomická logika je přímočará. Podle sekundárních zdrojů stojí základní přestavba kolem 4 milionů hřiven (zhruba 2,3 milionu korun) a bojový modul dalších až 3 miliony hřiven. To je zlomek ceny nového obrněného vozidla a výrazně méně, než kolik stojí vývoj specializovaného těžkého logistického podvozku od nuly.

Kulomet, který střílí bez střelce

Na střechu BRDM-2M firma osadila vlastní dálkově ovládaný bojový modul MBU-1 s kulometem Browning M2 ráže 12,7 × 99 mm NATO. Browning je legenda mezi těžkými kulomety; ve službě od dvacátých let minulého století, účinný dostřel kolem 1 800 metrů, kadence přibližně 450 až 600 ran za minutu. Modul MBU-1 k němu přidává termovizi, denní i noční kameru a laserový dálkoměr s dosahem tří kilometrů. Kulomet lze přebíjet zevnitř vozidla, ovládat ho může operátor přímo z kabiny i vzdáleně z řídicího stanoviště.

Při předvedení modul držel zaměřený sektor přibližně 20 × 20 metrů na vzdálenost sta metrů i během manévrování. Nejde o plnohodnotnou dvouosou stabilizaci moderních bojových modulů, jakou mají třeba izraelské systémy Rafael Samson nebo český TURRA 30, ale pro sebeobranu logistického prostředku a omezenou palebnou podporu to stačí. Hlavní role BRDM-2M není nahrazení bojového vozidla pěchoty. Je to obrněný kurýr, který se umí bránit.

Součástí projektu je i aktivní ochrana proti FPV dronům, systém se 32 vypouštěči sítí rozmístěnými po obvodu vozidla. Při polygonových testech zachytil přilétající dron ještě před dopadem. Vývoj trvá zhruba půl roku a podle Defense Express jde o první hardwarově otestovaný aktivní ochranný systém proti FPV dronům na Ukrajině. Na demonstračním vozidle byly zatím přípravy pro montáž, nikoli finální sériová instalace, ale směr je jasný.

Člověk ve smyčce, ne v kabině

Pojem „bezpilotní“ může evokovat plně autonomní stroj. Realita je střízlivější a v mnoha ohledech rozumnější. BRDM-2M funguje v režimu, který Telearmy (estonský startup dodávající řídicí technologii) označuje jako „human-in-the-loop teledriving“. Člověk vozidlo řídí na dálku přes kombinaci 3G/4G sítě, Starlinku a šifrovaného radiolinku. Paralelní komunikační kanály zajišťují odolnost proti ruskému elektronickému boji.

Existuje i hybridní režim: řidič doveze stroj do relativně bezpečné zóny a pak předá řízení operátorovi u vzdáleného pultu, který vozidlo provede posledním, nejnebezpečnějším úsekem. Právě tento „poslední kilometr“ je klíčový. Zásobovací trasy v blízkosti kontaktní linie jsou pod neustálým dronovým dohledem a palba FPV dronů dokáže zničit pickup s posádkou během sekund. Když stejnou trasu projede obrněný stroj bez lidí uvnitř, nejhorší možný výsledek je ztráta techniky, ne životů.

Testy proběhly v červnu 2026 u 7. sboru desantně-úderných vojsk, který zkoušel dálkově řízený BRDM-2M společně s civilním Nissanem Navara upraveným pro stejný účel. Prioritou bylo ověřit logistiku, dovoz materiálu na přední pozice a evakuaci raněných.

Součást většího příběhu

BRDM-2M není osamělý experiment. Zapadá do masivní vlny robotizace ukrajinské frontové logistiky, která v roce 2026 nabírá průmyslové rozměry. Ukrajinské ministerstvo obrany v dubnu 2026 oznámilo cíl převést až sto procent frontové logistiky na bezosádková řešení a v prvním pololetí plánovalo uzavřít 25 000 kontraktů na pozemní robotické systémy. Od ledna do začátku června 2026 tyto systémy vykonaly přes 50 000 logistických a evakuačních misí a počet jednotek, které je používají, vzrostl ze 117 na 230.

Většina těchto robotů jsou ale lehké kolové platformy. Ukrajinský PROTECTOR má nosnost do 700 kilogramů a dojezd 400 kilometrů. Estonský THeMIS nese 750 kilogramů (maximálně 1 200), jede dvacítkou a řízení funguje na přímou viditelnost do 1,5 kilometru. Německý Rheinmetall Mission Master v těžší verzi CXT2 uveze tunu na 450 kilometrů. Všechno užitečné stroje, ale žádný z nich nemá pancéřování, kulomet a schopnost vzít šest raněných najednou.

BRDM-2M je těžší, složitější a dražší. Průměrná cena jednoho objednaného UGV v ukrajinském systému DOT-Chain Defence činila k polovině května 2026 zhruba 640 000 hřiven, desetkrát méně než kompletní přestavba BRDM. Ale tam, kde lehký robot neprojede nebo nepřežije, může projít sedmitunový obrněnec s aktivní ochranou proti dronům.

Český přesah

Česká armáda trend sleduje. V červnu 2026 byla schválena Koncepce zavádění bezosádkových pozemních systémů do AČR a v Lipníku nad Bečvou se otevřel specializovaný polygon NATEP UGV pro testování a výcvik robotických prostředků. Konkrétní český projekt těžkého obrněného logistického UGV ve stylu BRDM-2M se v otevřených zdrojích zatím neobjevil, ale infrastruktura a strategický rámec už existují.

Válka na Ukrajině ukazuje, že budoucnost frontové logistiky nepatří odvážným řidičům v kabinách pickupů, ale operátorům u obrazovek. Starý sovětský obrněnec, který měl dávno skončit ve šrotu, se stal nástrojem této proměny; ne proto, že by byl nejlepší, ale proto, že byl dostupný, obrněný a dostatečně velký na to, aby odvezl raněného vojáka zpět do bezpečí. Bez jediného člověka, který by kvůli tomu musel riskovat život.

Článek Žádná posádka, žádné ztráty: Ukrajinci proměnili starý BRDM v bezpilotní zásobovací stroj s kulometem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně znamenají deklarované úrovně ochrany

Výrobce u Bastionu HD uvádí balistickou ochranu v rozmezí STANAG 4569 Level 1 až Level 3 podle konfigurace a protiminovou ochranu Level 2a/2b. Podle tabulek českého ministerstva obrany to v praxi znamená:

• Level 1 (balistika): odolnost proti střelám 7,62 × 51 mm M80 a 5,56 × 45 mm SS109/M193, tedy běžné pěchotní munici NATO.
• Level 2 (balistika): zastaví 7,62 × 39 mm BZ, tedy průbojnou munici kalašnikova.
• Level 3 (balistika): odolá 7,62 × 51 mm M993 AP nebo 7,62 × 54 mm B-32 AP, pancéřovým střelám z lehkých kulometů.
• Level 2a: přežití výbuchu protitankové miny s náloží 6 kg TNT pod kolem.
• Level 2b: totéž pod středem podvozku.

Rozpětí „Level 1 až 3″ znamená, že konkrétní stupeň závisí na objednané konfiguraci pancéřování. Nejde o jednotnou hodnotu pro každý vyrobený kus.

V-podlaha: jak šikmé dno chrání posádku

Označení „speciální podlaha“ v praxi znamená V-tvarovanou spodní část korby. Princip je jednoduchý: zatímco ploché dno zachytí tlakovou vlnu výbuchu celou plochou a přenese ji přímo vzhůru do kabiny, šikmé stěny tvaru V ji rozkládají a odvádějí do stran. Menší část energie tak doputuje k posádce.

Jak velký je rozdíl? Přímo pro Bastion HD veřejný srovnávací test neexistuje. Obecný fyzikální kontext ale nabízí studie švédské obranné agentury FOI: tuhý V-spodek se sklonem 45° sníží vertikální impuls přenesený do kabiny zhruba o 62 % a maximální svislou sílu asi o 69 % oproti plochému dnu. Jinými slovy, takový tvar unese přibližně trojnásobnou nálož při stejném účinku na posádku. Výzkum Sheffieldské univerzity doplňuje, že menší vnitřní úhel V zlepšuje odklon výbuchu, ale zvyšuje stavební výšku vozidla, vždy jde o kompromis.

Bastion HD ochranu posádky doplňuje ještě sedadly odolnými proti rázům, která tlumí zbytkový impuls přenesený přes podlahu do páteře vojáků.

Kde ochrana končí

Tabulka STANAG 4569 pokračuje výš a ukazuje hrozby, proti kterým Bastion HD není stavěn. Level 3a/3b znamená minu s 8 kg TNT, Level 4a/4b už 10 kg. Balisticky Level 4 vyžaduje odolnost proti 14,5 × 114 mm průbojné munici z těžkého kulometu, vyšší stupně pak počítají s 25mm a 30mm automatickými kanony.

Nic z toho Bastion HD nedeklaruje. Je to chráněné lehké vozidlo pro patroly a přesuny, ne obojživelný transportér do přímého boje. Podle nás právě v tom spočívá jeho logika: nabídnout armádám s omezenějším rozpočtem servisně jednoduchou platformu, která posádku ochrání před nejčastějšími hrozbami asymetrických konfliktů, tedy odstřelovači s průbojnou municí a improvizovanými výbušninami do šesti kilogramů.

Kdo Bastion používá a jak si stojí v konkurenci

Rodina Bastion, zahrnující vedle HD i pozdější variantu APC, je bojově prověřená. Kamerunský elitní prapor BIR nasadil patnáct Bastionů proti Boko Haram a operátoři podle Jane’s Defence Weekly hodnotili mobilitu vozidel kladně. Mezi dalšími uživateli figurují Etiopie, Somálsko, Tunisko a Uganda. Orientační jednotková cena pozdějších Bastionů APC z kontraktů roku 2015 se pohybovala kolem 10 milionů Kč, výrazně méně než u technologicky sofistikovanějších západních platforem.

Česká armáda Bastion nepoužívá ani o něj veřejně neuvažuje. Stejnou kategorii pokrývá jinak: lehké obrněné Iveco LMV pro průzkum a doprovod, v Afghánistánu osvědčené Dingo 2 CZ a nově pořizované Supacaty pro speciální síly. Iveco LMV nabízí srovnatelnou maximální rychlost 110 km/h, ale poloviční dojezd oproti Bastionu HD, který ujede až 1 000 km na jednu nádrž. Americký Oshkosh JLTV zase sází na škálovatelnou ochranu, inteligentní zavěšení a integrovanou elektroniku, je ale koncepčně i cenově v jiné lize.

Bastion HD pojme deset vojáků, vejde se do transportního letounu C-130 a jeho mechaniku zvládne dílna, která umí opravit VLRA 2. Pro armádu, která potřebuje rychle chránit patroly v sahelském prachu, je to argument silnější než jakýkoli technologický superlativ.

Článek Francouzský Bastion HD odolá minám i pancéřovým střelám. Vyšší ochranu dává posádce i speciální podlaha se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rychlost jako zbraň, ne jako luxus

Koncept CombatGuardu stojí na jednoduché premise: nejlepší ochrana je ta, kterou nepřítel nestihne použít. Nízká hmotnost a vysoká rychlost umožňují dojet na místo dřív, vyhnout se přepadu a v případě kontaktu rychle změnit pozici. Právě v tomhle parametru (rychlosti přesunu, silniční i terénní mobilitě a logistické lehkosti) dokáže CombatGuard fakticky překonat i pásová vozidla. Zvládá stoupání 70 %, brodí se do hloubky 1,5 metru a díky hmotnosti ho přepraví i lehčí letoun.

Důležitý je ale kontext: pásová BVP jako CV90 nebo ruský BMP-3 zůstávají silnější v měkkém podloží, v těžkém boji i v nosnosti výzbroje. CombatGuard je nepředčí ve všem, předčí je tam, kde rozhoduje tempo.

Co znamená „střely ho jen tak nezničí“

Základ ochrany tvoří monokoková pancéřová kapsle. Na rozdíl od klasické konstrukce s rámem a přídavným pancířem je tu samotná karoserie nosnou strukturou, což šetří hmotnost a drží nízkou siluetu. Aktuální produktový list Elbit Systems uvádí balistickou ochranu podle standardu STANAG 4569 Level 3 pro korbu a Level 3a pro spodek. Prakticky to znamená odolnost proti průbojné munici ručních zbraní ráže 7,62 mm a proti výbuchu min a improvizovaných náloží pod koly i pod podlahou.

Volitelně lze přidat systém Bright Arrow od GD-OTS/IMI, který kombinuje tři vrstvy: elektronické rušení (soft-kill), fyzickou interceptaci přilétající střely (hard-kill) a dálkově ovládanou zbraňovou stanici s kulometem ráže 5,56 nebo 7,62 mm. Výrobce ho deklaruje proti RPG a řízeným protitankovým střelám.

Ale pozor, „jen tak nezničí“ má jasné hranice. Bright Arrow není všesměrový štít. Americké vojenské manuály popisující principy aktivních ochranných systémů výslovně zmiňují směrová omezení pokrytí, zranitelnost senzorů a možnost útoku do slabších sektorů. Proti tankovým kinetickým střelám, dělostřeleckým zásahům, vícečetným salvám nebo moderní top-attack munici typu Javelin tento systém ochranu neposkytuje. Ochrana CombatGuardu je tedy velmi solidní ve své kategorii lehkých 4×4 obrněnců, ne absolutní.

Od veletržního exponátu k realističtější konfiguraci

Zajímavý příběh se skrývá v číslech, která se mezi premiérou a dneškem změnila. Dobové materiály z éry turkmenských testů v dubnu 2016 uváděly hmotnost kolem 8 tun, motor o výkonu 300 koní a maximální rychlost 150 km/h na silnici. Aktuální brožura Elbitu už pracuje s pohotovostní hmotností 11,3 tuny, silnějším 6,7litrovým dieselem o výkonu 365 koní a maximální rychlostí 120 km/h.

Tři tuny navíc a o 30 km/h méně. Co se stalo? Podle všeho přibyla realističtější úroveň pancéřování a vybavení. Premiérová konfigurace působila jako výstavní kus, maximálně odlehčená, maximálně rychlá. Dnešní verze vypadá jako vozidlo, které někdo skutečně chce nasadit do operace, kde se střílí. A to je v obranném průmyslu běžný vývoj: první čísla lákají zákazníky, finální produkt chrání vojáky.

Kdo ho koupil a jak si stojí vedle konkurence

Ve veřejně dohledatelných zdrojích je jako jediný potvrzený zahraniční zákazník uváděn Turkmenistán, který vozidlo testoval v roce 2016 a podle Army Recognition byl v říjnu 2017 označen za prvního zahraničního odběratele. Širší exportní úspěch se doložit nepodařilo, což řadí CombatGuard spíše mezi nišové produkty než mezi masově rozšířené platformy.

V porovnání s přímými konkurenty vyniká specifickým zaměřením:

• Oshkosh JLTV (USA) – americký taktický nástupce Humvee klade větší důraz na vyváženost ochrany, elektronických systémů a terénní mobility; je těžší a univerzálnější.
• BMC Kirpi 4×4 (Turecko) – klasický MRAP s V-dnem, maximální hmotností téměř 20 tun, kapacitou 13 míst a rychlostí 105 km/h. Úplně jiná filozofie: maximální pasivní ochrana za cenu hmotnosti.
• Iveco LMV (Itálie/ČR) – lehký obrněnec o hmotnosti kolem 8 tun, který česká armáda aktuálně rozšiřuje o dalších 24 kusů v konfiguraci CZ5 za zhruba 538 milionů korun. Nejbližší kategorie, podobná logika lehkého chráněného 4×4.

Česká armáda v lehké kategorii sází na unifikaci kolem platformy Iveco LMV, pro speciální síly pořizuje Supacat Extenda a těžkou pásovou část má od konce roku 2026 pokrývat právě CV90. CombatGuard se v českých akvizičních plánech neobjevuje.

Co CombatGuard skutečně ukazuje

Největší hodnota tohoto izraelského projektu nespočívá v tom, že by nahradil těžká pásová BVP, to nikdy nebylo jeho ambicí. Ukazuje ale, kam až lze dotlačit lehkou kolovou platformu, když se konstruktér rozhodne upřednostnit rychlost, nízkou hmotnost a aktivní ochranu místo centimetrů pasivního pancíře. Je to vozidlo pro průzkum, rychlé patroly, lehký doprovod a speciální operace, ne pro čelní útok na opevněné pozice.

Izraelský obranný průmysl, průběžně živený operačními zkušenostmi IDF a orientovaný na export prostřednictvím agentur SIBAT a DECA, tímto konceptem nabídl odpověď na otázku, kterou si kladou armády po celém světě: jak dostat vojáky rychle a chráněně tam, kam je potřeba, aniž by na to bylo třeba 35tunové monstrum s pásy.

Zda se tato odpověď prosadí šířeji než v turkmenských stepích, zatím zůstává otevřené. Ale samotný fakt, že jedenáctitunové kolové vozidlo dokáže nabídnout aktivní ochranu proti RPG a přitom jet stokilometrovou rychlostí po rozbitém terénu, posouvá představu o tom, co lehký obrněnec ještě zvládne.

Článek Izraelský CombatGuard 4×4 předčí i pásová vozidla. Váží 8 tun, jede 150 km/h a střely ho jen tak nezničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kanon, který mluví řečí NATO

Srdcem FENRISu je věž Cockerill 3105. Její 105mm kanon je kompatibilní s plným spektrem munice NATO, od průbojných podkaliberních střel přes tříštivo-trhavé až po kouřové granáty. Automatický zásobník pojme 12 ran a dvouosá stabilizace umožňuje přesnou palbu za jízdy. Výrobce uvádí vysokou pravděpodobnost zásahu prvním výstřelem, což je u průzkumného vozidla klíčové: nemá luxus zdlouhavého palebného souboje.

Proti čemu tedy „zabiják“ funguje? Lehká a střední obrněná technika, obrněné transportéry, opevněné pozice, budovy, zákopy, pěchota v otevřeném terénu, to je spektrum cílů, pro které je 105mm ráže smrtící. Proti modernímu hlavnímu bojovému tanku typu Leopard 2A7 nebo T-90M by FENRIS v čelním souboji neobstál. Ale o to nejde. Jeho role je jiná: přepadový boční zásah, neutralizace lehčích hrozeb, přímá palebná podpora tam, kde dělostřelectvo nebo drony nejsou k dispozici okamžitě nebo levně.

Vidět neznamená automaticky střílet

Údaj „vidí v noci na 15 km“ zní impozantně. A je pravdivý, ale zaslouží si kontext. Patnáct kilometrů je detekční dosah termovizní optronické soustavy. To znamená, že systém na této vzdálenosti zaznamená tepelný podpis, tedy rozpozná, že se tam něco nachází. Identifikace cíle, tedy spolehlivé určení, zda jde o tank, nákladní auto nebo stodolu, je v noci možná zhruba na 3,5 kilometru. Ve dne jsou parametry lepší: detekce na 18 km, rozpoznání na 9 km, identifikace na 5 km.

Velitel i střelec disponují shodnou optronickou sadou v režimu „lovec-zabiják“. Jeden hledá další cíl, druhý střílí na aktuální. Na střeše sedí panoramatický zaměřovač a systém Hornet C-UAS s radarem a kulometem MAG 58 ráže 7,62 mm, který slouží jako ochranná vrstva proti dronům, tedy realita současného bojiště, kterou FENRIS reflektuje přímo z výroby.

Od nápadu k prototypu za čtrnáct měsíců

Tempo vývoje je pozoruhodné. Podle odborného serveru EDR Magazine se myšlenka zrodila v prvním čtvrtletí 2025, skutečný design odstartoval v červenci téhož roku a funkční prototyp byl hotový v květnu 2026. Necelých čtrnáct měsíců od prvního náčrtu k pojízdnému stroji. Za tím stojí akvizice francouzské firmy Arquus, kterou John Cockerill dokončil v červenci 2024. Belgické věže a optronika se spojily s francouzským know-how v oblasti chráněné mobility a podvozků. FENRIS je prvním viditelným plodem této synergie.

Podvozek 6×6 s motorem o výkonu 500 koní (373 kW) a aktivním odpružením umožňuje nejen terénní průchodnost, ale i taktický trik: vozidlo dokáže měnit světlou výšku, a tím snižovat siluetu za terénní vlnou nebo hřebenem. Na zpevněných komunikacích přepíná do režimu 6×4 kvůli nižší spotřebě paliva. Ochrana posádky odpovídá úrovni STANAG 4 a celý stroj se vejde do nákladového prostoru transportního letounu A400M.

Nástupce legendy, konkurent Centaura

FENRIS není prvním šestikolovým průzkumákem s velkým kanonem. Francouzská armáda desítky let provozovala AMX-10RC, 6×6 s 105mm kanonem, který se osvědčil v řadě konfliktů a jehož posledních třicet kusů Francie v roce 2023 darovala Ukrajině. Sama firma Arquus označuje FENRIS za přirozeného nástupce této koncepce, ovšem s moderní optronikou, automatickým nabíjením, protidronovou ochranou a vazbou na zkušenosti z ukrajinského bojiště.

Věž Cockerill 3105 už ostatně na Ukrajině operuje. John Cockerill v roce 2025 dodal první věž na modernizovaný Leopard 1 a na Eurosatory 2026 firma hovořila o systému „již prověřeném“ v ukrajinských operačních podmínkách. Přesná jednotka ani lokace zveřejněny nebyly.

Nejbližším konkurentem je italský Centauro II, ten je ale těžší (30 tun), jezdí na osmi kolech a může nést i 120mm kanon. Je blíž těžkému kolovému stíhači tanků než expedičnímu průzkumnému vozidlu. FENRIS cílí jinam: na armády, jejichž infrastruktura a logistika neutáhnou těžké hlavní bojové tanky, a na expediční síly, které chtějí velkou palbu v přepravitelném balíku.

Co to znamená pro českou armádu

Mezi veřejně dostupnými strategickými projekty AČR program odpovídající FENRISu, tedy kolové průzkumně-palebné vozidlo se 105mm kanonem, nefiguruje. České priority směřují k bojovým vozidlům pěchoty CV90, novým hlavním bojovým tankům, stíhačkám F-35 a kolové technice v podpůrných a velitelských rolích. Průzkum dnes zajišťují Pandury II, palebnou podporu mají řešit jiné systémy.

Přesto stojí za pozornost, co FENRIS reprezentuje: návrat k myšlence, že průzkumná jednotka musí umět nejen pozorovat, ale i tvrdě zasáhnout. V době, kdy se evropské armády po více než čtyřech letech války na Ukrajině horečně přezbrojují, je to koncept, který může najít odběratele rychleji, než by se čekalo. Výrobce tvrdí, že při urgentní objednávce dodá první kus za dvanáct měsíců.

Dvacet šest tun, šest kol, 105mm kanon a oči, které v noci proniknou patnáct kilometrů daleko. FENRIS není tank a nechce jím být. Je to průzkumník, který se umí prát, a právě takový stroj na současném bojišti chybí víc, než si většina armád zatím přiznává.

Článek Tankový kanon na šestikolovém „průzkumáku“ je zabiják obrněné techniky i pěchoty. FENRIS vidí v noci na 15 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je modul „Bereg“ a proč mění pravidla hry

Původní BMD-2 neslo 30mm automatický kanon 2A42, spřažený kulomet a odpalovač starší protitankové střely Konkurs. Senzory odpovídaly technologiím pozdních sedmdesátých let, řízení palby bylo v podstatě manuální. Pro moderní bojiště zoufale málo.

Modul „Bereg“ je podle zprávy agentury TASS z roku 2019, kdy probíhaly státní zkoušky, konstruován jako „mini-Berežok“, zjednodušená verze bojového oddílu Berežok známého z modernizovaných BMP-2. Oproti plnohodnotnému Berežoku jde o jednomístnou věž bez velitelského stanoviště a samostatného zaměřovače, zato s automatickým sledovačem cíle a sjednoceným systémem řízení palby. Klíčová změna: místo zastaralého Konkursu nese „Bereg“ odpalovač protitankového raketového kompletu Kornet.

Sekundární zdroje, například analýza ukrajinského portálu Defense Express, uvádějí, že modul může nést i automatický granátomet AG-17. Otevřené ruské primární zdroje to ale v sériové konfiguraci explicitně nepotvrzují, takže je na místě opatrnost.

Kornet: střela, která mění lehké vozidlo v lovce tanků

Právě Kornet dělá z BMD-2M něco víc než lehkou výsadkovou platformu. Podle oficiálního exportního letáku Rosoboronexportu má systém Kornet-EM v protitankové verzi s tandemovou kumulativní hlavicí dosah až osm kilometrů a průbojnost 1 100 až 1 300 milimetrů za reaktivním pancířem. To stačí na čelní pancíř většiny moderních tanků. Navedení funguje na principu jízdy v laserovém paprsku s automatickým sledováním cíle.

Proti opevněním a polním úkrytům je k dispozici tříštivotrhavá hlavice s dosahem až deset kilometrů. Kombinace s 30mm kanonem 2A42, který má efektivní dostřel zhruba dva kilometry proti lehce pancéřovaným cílům, vytváří palebný mix schopný zasáhnout:

• tanky a těžkou techniku řízenou střelou z bezpečné vzdálenosti,
• polní fortifikace, palebná postavení a lehčí opěrné body kombinací Kornetu a kanonu,
• lehkou techniku a pěchotu automatickým kanonem a spřaženým kulometem.

Pro srovnání: český kolový transportér Pandur II ve verzi KBVP nese rovněž 30mm kanon a odpalovač Spike LR, tedy protitankovou řízenou střelu s dosahem kolem čtyř kilometrů. Slovensko převzalo novější Spike LR2 s dosahem 5,5 kilometru a optovláknovým datovým spojením. Kornet má v čistém odstupovém dosahu navrch, ale BMD-2M je proti Panduru výrazně hůře chráněné, a právě ochrana je v roce 2026 rozhodující parametr.

Starý trup v nové válce: pancíř, který nestačí

Tady je jádro problému. BMD-2 bylo od počátku navrženo jako lehké výsadkové vozidlo, shoditelné padákem z transportního letounu. Pancéřování odpovídá této filozofii: chrání posádku před střepinami a palbou ručních zbraní, nikoli před protitankovými prostředky, dělostřeleckými granáty nebo moderními municemi. Modernizace na standard BMD-2M přidává doplňkovou ochranu, ale základní koncepci lehkého trupu nemění.

V kontextu války na Ukrajině, která trvá již více než čtyři roky, je to zásadní limit. Bojiště dnes definují drony, a právě proti nim je BMD-2M mimořádně zranitelné.

Drony jako hlavní hrozba: proč elektronický boj nestačí

Rostec sice uvádí, že modernizovaná vozidla nesou prostředky elektronického boje. Proti klasickým FPV dronům naváděným rádiovým signálem může rušička pomoci. Jenže válka na Ukrajině se posunula dál.

Podle publikace U.S. Army Center for Army Lessons Learned z července 2025 představují drony navádění přes optické vlákno, takzvané fiber-optic FPV, zcela jinou kategorii hrozby. Jejich řídicí a video kanály jsou fyzicky vedeny kabelem, a proto jsou plně chráněné proti elektronickému rušení. Americká armáda je označuje za „významnou výzvu“ pro protidronovou obranu: obtížně se detekují v elektromagnetickém spektru, úspěšně operují i přes robustní systémy elektronického boje obou stran a dokážou létat do zákopů, bunkrů i za silné zdi.

Ukrajinské ministerstvo obrany v únoru 2026 představilo optovláknový dron Baton Optik s dosahem přes třicet kilometrů a výslovně uvedlo, že jeho kanály jsou vůči elektronickému boji imunní. Takové drony už dnes na frontě ničí lehce pancéřovaná vozidla a polní fortifikace, tedy přesně ty kategorie cílů, do kterých BMD-2M spadá.

Pro posádku modernizovaného BMD-2M to znamená nepříjemnou rovnici: vozidlo má sice lepší palbu a optiku, ale cesta na palebnou pozici i pobyt na ní jsou extrémně riskantní. Lehký výsadkový trup nepřežije přímý zásah FPV dronu s kumulativní hlavicí a rušička proti optickému vláknu nic nezmůže. Americká armáda doporučuje proti optovláknovým dronům fyzická opatření: horní krytí, maskovací sítě, infračervené clony a sledování odlesků kabelů. To jsou ale prostředky, které se na pohyblivé lehké platformě realizují obtížně.

Válečné vytěžení starých zásob, ne generační skok

Proč Rusko modernizuje třicet let staré korby místo výroby nových vozidel? Odpověď je pragmatická. Starší veřejné plány hovořily o přibližně šesti stech kusech BMD-2 určených k přestavbě a o desetiletém kontraktu zahrnujícím stovky BMD-2 i BMP-2. Program ale nabral výrazné zpoždění: státní zkoušky proběhly v létě 2019, start modernizačních prací se očekával od roku 2021, a přesto první sériová dávka dorazila až letos. Válečné priority, omezené výrobní kapacity a potřeba chrlit jiné platformy program zjevně odsunuly.

Teď se k němu Rusko vrací jako k levnější cestě, jak zvýšit palebnou sílu výsadkových jednotek. Nové BMD-4M existuje, ale jeho sériová výroba nestačí pokrýt ztráty a potřeby. Přestavba starých BMD-2 je rychlejší a levnější, byť výsledkem není plnohodnotné moderní bojové vozidlo, nýbrž pragmaticky vylepšený veterán.

Pro ukrajinské jednotky platí jednoduchá obranná logika: nenechat BMD-2M získat čistou linii vidění a klid na navedení Kornetu. Rozbíjet jeho řetězec ničení maskováním, terénními clonami, rychlými přesuny, a hlavně lovit nosič drony a dělostřelectvem dřív, než stihne odpálit. Protože právě v tom je paradox celé modernizace: vozidlo, které umí ničit tanky na osm kilometrů, může samo shořet od dronu za pár set korun, který přiletí po optickém vlákně a žádná rušička ho nezastaví.

Článek Rusové přestavěli zastaralé BMD-2 k nepoznání. S novou věží „Bereg“ teď výsadkáři ničí tanky i bunkry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ženijní nástroj s účinkem letecké pumy

UR-83P patří do kategorie MICLIC (Mine-Clearing Line Charge). Princip je prostý: raketový motor vystřelí dlouhou výbušnou nálož přes minové pole, nálož se rozloží na zemi a po odpálení vytvoří průchod pro pěchotu a techniku. Podle ukrajinského vojenského přehledu UR-83P čistí koridor přibližně 120 metrů na délku a 6 metrů na šířku. V otevřeném terénu je to záchrana životů sapérů. V městské ulici je to katastrofa.

Od svého většího příbuzného UR-77 Meteorit se liší hlavně nosičem. UR-77 je samohybný systém na pásovém podvozku, nese dva náboje a dokáže odpalovat pod palbou z dosahu 200 až 500 metrů. UR-83P je přenosný komplet; ženisté ho rozmístí na pozici, případně improvizují odpalovací platformu. Dosah i koridor jsou srovnatelné, ale UR-83P vyžaduje připravenou pozici a čas na instalaci. Co mají společné: objem výbušniny. Při spřaženém odpalu obou systémů se podle ukrajinského ministerstva obrany hovoří o souhrnu přes dvě tuny v TNT ekvivalentu. Účinek jednoho odpalu UR-83P bývá přirovnáván k jednotunové letecké pumě.

Od Oleksandrivky po Bachmut

První veřejně zdokumentované ofenzivní použití UR-83P mimo odminování zachytil OSINT rozbor portálu InformNapalm v červenci 2019. Video zveřejnili sami separatisté z Oleksandrivky v Doněcké oblasti. Nálož byla odpálena z rezidenční ulice, ne přes minové pole, ale směrem k ukrajinským pozicím v zástavbě. Podle vyjádření 24. mechanizované brigády šlo o záměrný odpal s dvojím cílem: zasáhnout ukrajinské vojáky a zároveň vyprovokovat opětování palby do obydlené zóny.

Na podzim 2022, během bojů o Bachmut, ukrajinské ministerstvo obrany prostřednictvím serveru ArmyInform popsalo ruské nasazení UR-77 i UR-83P přímo proti ukrajinským pozicím a civilní infrastruktuře na bachmutském směru. Nešlo o odminování. Šlo o plošné ničení opěrných bodů v zástavbě.

Ukrajinská strana používá stejný princip také. V únoru 2024 ukrajinský generální štáb zveřejnil záběry odpalu UR-77 proti ruskému opěrnému bodu, více než 700 kilogramů výbušniny v jedné náloži. Ukrajinské zdroje zároveň uvádějí, že ZSU disponují i sovětským UR-83P vedle západních analogů. Přímý veřejně dohledatelný důkaz, že ukrajinská armáda ničila městskou ulici konkrétně systémem UR-83P, se ovšem v otevřených zdrojích dosud nepodařilo jednoznačně identifikovat.

Stejný princip, jiná doktrína

UR-83P není ruský unikát. Americká armáda provozuje systém M58 MICLIC, který funguje na totožném principu a vytváří průchod přibližně 100 metrů. Švédsko má Minröjningsorm. Všechny tyto systémy sdílejí jednu logiku: raketa, nálož, detonace, koridor.

Rozdíl je v tom, jak a kde se nasazují. Při druhé bitvě o Fallúdžu v roce 2004 americké jednotky použily M58 k proražení pásu min a improvizovaných výbušných nástrah před vstupem do města, tedy v souladu s ženijním určením systému. V postsovětské praxi je naopak doložené přímé nasazení proti budovám a ulicím.

Americká armáda dnes M58 označuje za téměř čtyřicetiletý zastaralý systém a pracuje na autonomnějších náhradách. Princip liniové nálože ale nezahazuje, jen posouvá obsluhu dál od výbuchu.

Právní šedá zóna s jasným rizikem

Samotný systém UR-83P není mezinárodním humanitárním právem výslovně zakázán. Zakázaný je způsob použití. Pravidla vedení boje vyžadují rozlišování mezi vojenskými a civilními cíli, proporcionalitu a preventivní opatření na ochranu civilistů. Mezinárodní výbor Červeného kříže opakovaně upozorňuje, že výbušné zbraně s širokým plošným účinkem mají v obydlených oblastech mimořádně vysoké riziko nerozlišujícího dopadu, a to nejen přímými ztrátami, ale i sekundárním kolapsem infrastruktury a služeb.

Konkrétní veřejně ověřený počet civilních obětí přímo připsaných UR-83P se v otevřených zdrojích dosud nepodařilo dohledat. Zdokumentované je ale ničení civilních budov, odpal z rezidenčních ulic a záměrné ohrožení civilního obyvatelstva. V městské zástavbě, kde tlaková vlna nemá kam uniknout a sekundární trosky zasypávají celý pás ulice, je rozdíl mezi „ženijním nástrojem“ a „plošnou zbraní“ čistě akademický.

Česko v koalici, která řeší následky

Česká republika je členem mezinárodní koalice pro odminování Ukrajiny, která k dubnu 2025 dodala přes sto systémů pro překonávání minově-výbušných zátarasů a vycvičila přes čtyři tisíce ukrajinských specialistů. Armáda České republiky sama veřejně prezentuje odminovací komplet BOŽENA 5, dálkově řízený cepový stroj, tedy jiný přístup než raketové liniové nálože. Schopnost rychlého ženijního průlomu ale zůstává jednou z klíčových potřeb současné války, kde obě strany budují hluboká minová pole v měřítku, jaké Evropa neviděla od druhé světové války.

Sto dvacet metrů dlouhý provaz výbušniny navržený k záchraně životů sapérů dnes v ukrajinských městech maže celé bloky zástavby. Had Gorynyč svůj slovanský název nese právem; oheň nechybí a stopy po něm zůstávají v betonu i v paměti.

Článek „Had Gorynyč“ je brutální destrukční síla. Ukrajinci i Rusové s ním ničí celé městské ulice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně diagram ukazuje

Rekonstrukci přisuzují sekundární technické zdroje účtu Object-477 na platformě Weibo, čínskému nadšenci dlouhodobě zaměřenému na tankovou techniku, munici a pancéřování. Autor podle dostupných informací pracoval s dříve uniklými výkresy a veřejně známou geometrií věže. Nejde o oficiálně potvrzenou výrobní dokumentaci, ale o OSINT rekonstrukci.

Diagram rozepisuje tři příčné řezy čelem věže BMPT, označené A-A, B-B a C-C:

• Řez A-A obsahuje kombinaci ocelových bloků, jednu vrstvu ERA Relikt s prvky 4S23, dvě sekce po 80 mm válcované homogenní oceli (RHA) prokládané 30mm deskami z materiálu označeného 21F, dále 30 mm a 50 mm tvrzené oceli (HHA), 20mm desku 21F a 80 mm RHA jako základ.
• Řez B-B začíná 23 mm HHA, pokračuje dvojitou vrstvou Relikt 4S23 uloženou nad sebou, za ní 23 mm HHA, 45 mm polyuretanové výplně (PPU), 60 mm HHA, tenká gumová a ocelová mezivrstva, 50 mm HHA, 20 mm 21F a 80 mm RHA.
• Řez C-C je skladbou podobný řezu B-B, opět se dvěma vrstvami Relikt 4S23, ale zadní ocelová část roste na 60 mm HHA a základní deska dosahuje až 130 mm RHA při nulovém úhlu náklonu.

Klíčové je právě to dvojité uložení ERA v řezech B-B a C-C. Nejde o dvě různé generace ochrany, ale o dva prvky stejného typu reaktivního pancíře naskládané nad sebou v jednom modulu. Pokud první vrstva neutralizuje kumulativní proud nebo jádro průbojného projektilu, druhá má zachytit to, co projde skrz.

Proč to T-90M nemá

Srovnání s T-90M, který americká analýza z roku 2024 označuje za nejpokročilejší frontový ruský tank, není o generačním náskoku Terminátoru. Je o architektuře.

Tank T-90M má klasickou věž s kanonem ráže 125 mm, mantletovou oblastí kolem hlavně a jiným hmotnostním rozpočtem. Mantlet, místo, kde hlaveň prochází čelem věže, je konstrukční slabina, kterou musí každý tank řešit kompromisem mezi pohyblivostí kanonu a tloušťkou ochrany. Veřejně se u T-90M popisuje modulární ERA systém Relikt, ale nikoli stejná dvouvrstvá konfigurace.

BMPT žádný klasický tankový kanon nemá. Jeho hlavní výzbroj tvoří dva automatické kanony 2A42 ráže 30 mm, čtyři protitankové řízené střely Ataka-T a dva automatické granátomety AG-17D ráže 30 mm. Nízkoprofilová bojová stanice bez střílny hlavního děla dává konstruktérům prostor, který tankový návrhář nemá; masivní ocelové bloky a v části čela i dvojité ERA lze umístit tam, kde by u tanku byla díra pro hlaveň.

Výrobce Uralvagonzavod prostřednictvím exportní agentury Rosoboronexport tvrdí, že čelní ochrana BMPT je srovnatelná s tankem a celková ochrana dokonce nadřazená. To je marketingové tvrzení. Ale konstrukční logika za ním (absence mantletové slabiny a koncentrace ochrany na menší plochu) dává technický smysl.

Západ jde jinou cestou

Zatímco Rusko u BMPT vsadilo na extrémní vrstvení pasivní a reaktivní ochrany v čele, západní armády řeší přežitelnost obrněnců jinak. Rozdíl je principiální.

ERA Relikt je explozivní reaktivní pancíř, funguje až po zásahu. Když kumulativní proud nebo kinetický penetrátor narazí na prvek 4S23, výbušná vložka se odpálí a kovové desky narušují útočný prostředek. Je to účinné, ale pasivní: chrání jen konkrétní zasažené místo a proti druhému zásahu do stejného bodu už neúčinkuje.

Systém Trophy od izraelského Rafaelu, který dnes používají německé Leopardy 2A7A1 a budoucí Leopardy 2A8, funguje opačně. Radar detekuje přilétající střelu, počítač vypočítá trajektorii a protináboj ji zničí ještě před dopadem. Pokrytí je 360° v azimutu, systém je opakovaně použitelný a bojově ověřený v izraelských operacích. Nezáleží na tom, jestli střela míří do čela, boku nebo zádi, Trophy ji zachytí v prostoru.

To je důležitá lekce. Armády NATO nesoutěží s Ruskem v tom, kdo naskládá víc vrstev oceli a výbušnin do čela věže. Soutěží v tom, kdo hrozbu eliminuje dřív, než vůbec dopadne.

Terminátor na Ukrajině: debut, který se nepovedl

18. května 2022 potvrdil zpravodajský server Janes první bojové nasazení BMPT na Ukrajině. Ruská armáda vyslala přibližně rotu těchto vozidel do oblasti Severodoněcku v Luhanské oblasti. Očekávání byla vysoká, propagandistická média prezentovala Terminátory jako „zbraň, která změní pravidla hry“.

Realita vypadala jinak. Podle analýzy Defence Express se vozidla dostala pod dělostřeleckou palbu a ustoupila. Ukrajinské zdroje následně uváděly poškození tří kusů. Analytici poukazovali na to, že ruská armáda neměla pro BMPT vypracovanou jasnou doktrínu; nevěděla, kam přesně vozidlo v bojovém sledu zařadit, jak ho koordinovat s tanky a pěchotou, ani jak využít jeho specifickou výzbroj.

Databáze Oryx, která sleduje vizuálně potvrzené ztráty vojenské techniky, eviduje u BMPT Terminator tři doložené případy: jeden zničený a dva poškozené kusy. Skutečné ztráty mohou být vyšší, Oryx zachycuje jen to, co je zdokumentováno fotografií nebo videem.

Problém nebyl v čelním pancíři věže. Problém byl ve všem ostatním. Dělostřelecké granáty dopadají shora. Drony FPV útočí na strop, záď, motor. Protitankové zbraně jako švédský NLAW od Saabu jsou konstruovány pro režim přeletu nad cílem: střela přeletí nad vozidlem a odpálí bojovou hlavici směrem dolů, do nejslabších horních partií. Proti tomu žádné množství ERA v čele věže nepomůže.

Technická kuriozita, ne zázračná zbraň

Diagram od Object-477 ukazuje, že čelo věže BMPT je skutečně výjimečně silné. Dvouvrstvá konfigurace ERA Relikt v řezech B-B a C-C je řešení, které se u žádného ruského sériového tanku veřejně nepopisuje, a konstrukční logika za ním (absence mantletu, koncentrace ochrany na malou plochu) dává smysl.

Jenže válka na Ukrajině opakovaně potvrzuje, že obrněné vozidlo je jen tak dobré jako jeho nejslabší místo, jeho senzory, jeho posádka a doktrína, která určuje, kdy a jak ho nasadit. Terminátor, dnes už oficiálně Spiridon, měl nejsilnější čelo věže ze všech ruských obrněnců. A přesto na bojišti selhal. Ne proto, že by jeho pancíř byl špatný, ale proto, že moderní válka útočí odevšad, a především odtamtud, kde je ochrana nejslabší.

Článek Ruský Terminátor má ve věži dvouvrstvou dynamickou ochranu, jakou nemá ani T-90M. Čínský nadšenec odhalil složení pancíře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč tři sekundy rozhodují o všem

Číslo „tři sekundy“ není marketingový slogan. Murachovskij v rozhovoru pro týdeník Zvezda popsal, že samotné vydání povelu a příprava ke střelbě zabere posádce minimálně tři až čtyři sekundy. Jenže FPV dron za tu dobu urazí 100 až 200 metrů. Když ho operátor navede do terminální fáze letu, lidská reakce prostě nestačí. Právě proto vývojáři testovaného prototypu KAZ odmítli mikrovlnnou zbraň, ta potřebuje pět až deset sekund na náběh, a to je v tomto závodu o sekundy příliš mnoho.

Princip nového systému stojí na radaru, autonomní řídicí logice a takzvaném tvrdém efektoru. Radar zachytí přilétající objekt, software vypočítá jeho trajektorii a rychlost a automaticky vyhodí obranný prostředek (kombinaci brokové palby ráže 12 a síťometu) do předpočítaného bodu záchytu. Celý cyklus od detekce po zásah se má vejít do dvou až tří sekund. Posádka v tom procesu nefiguruje. Podle sekundárně dostupných informací o ukrajinském prototypu, publikovaných serverem Techora, systém na cvičišti pracuje v režimu „všechno, co letí, je cíl“; funkce identifikace vlastních dronů zatím není hotová, což je jeden z nejkritičtějších nedostatků.

Bojiště, kde pancíř sám nestačí

Dominance dronů na Ukrajině už dávno přerostla z taktické novinky v systémový jev. Reportáž Defense News z února 2026 cituje ukrajinská data, podle nichž drony nesly přes 80 % všech zničených nepřátelských cílů. Některé jednotky přesunuly velkou část logistiky na robotické prostředky a v určitých úsecích drží obranu téměř bez pěchoty v první linii.

Murachovskij popisuje typický scénář: útok čtyř až šesti FPV dronů tank nejprve znehybní zásahem do pásů nebo motorového prostoru, a teprve pak je vozidlo doráženo dalšími prostředky. Obrněnec tak plní svou roli (přímou palebnou podporu a chráněnou dopravu) jen po dobu, než ho dronový roj najde. Výsledkem je, že tanky a BVP operují stále dál od čela útoku, v kratších výpadech a pod neustálým tlakem.

Jak hluboko drony pronikají, ukazuje i situace v ruském zázemí. Okupační správa v Luhanské oblasti od 6. června 2026 omezila osobní autobusovou dopravu na federálních trasách R-150 a R-280 a zastavila některé příměstské vlaky. Analytici z Critical Threats/ISW to čtou jako přímý dopad ukrajinské kampaně proti pozemním logistickým trasám; dronová palebná kontrola zasahuje oblasti, které Rusko dlouho považovalo za bezpečný týl.

Závod, který běží na obou stranách

Popsaný KAZ není osamělý experiment. Západní zbrojní průmysl řeší tutéž rovnici, jen z jiného konce. Německý Bundeswehr zavádí na nový Leopard 2A8 izraelský systém Trophy se čtyřmi radarovými senzory a dvěma odpalovači; první kusy mají dorazit k vojsku od roku 2027. Izraelský Iron Fist od Elbitu, určený pro americké bojové vozidlo pěchoty Bradley, už výslovně počítá s ochranou proti bezpilotním prostředkům a barážující munici. Rheinmetall u svého StrikeShieldu zdůrazňuje extrémně rychlou reakci v přepadových a vícenásobných zásahových scénářích.

Český průmysl má v této oblasti vlastní kartu. Pardubická RETIA představila antidronový systém ReCas kombinující radar ReGUARD s RF senzory, optikou a rušením, s možností doplnění tvrdého efektoru. Radar ReGUARD pokrývá dosah od 580 metrů do 18 kilometrů s výškovým stropem 3 kilometry a zprovoznění trvá pod deset minut. Nejde o tankový systém aktivní ochrany stejné třídy jako Trophy, ale o senzorovou a rušicí vrstvu, která může doplnit právě tu mezeru mezi „holým“ obrněncem a plně chráněným vozidlem.

Klíčový trend potvrzuje i americká armáda. V dubnu 2026 publikovala rozbor ukrajinské AI věže Sky Sentinel, autonomní bodové obrany proti dronům s cenou kolem 3,6 milionu korun za kus. Směr je jasný: levná, sériová, automatizovaná obrana, která nepotřebuje lidskou reakci v posledních sekundách.

Proč „zázračný štít“ neexistuje

Slib o návratu obrněnců na bojiště má háček. Testovaný prototyp KAZ stojí podle dostupných údajů pět až šest milionů hřiven za kus, tedy zhruba tři miliony korun, a ekonomicky dává smysl jen tehdy, pokud přežije dostatečně dlouho a sestřelí desítky dronů. Murachovskij sám mluví o potřebě tisíců protidronových prostředků denně. Kusová demonstrace nikomu bojiště nezmění.

Navíc protivník se přizpůsobí. Saturace levnějšími FPV, navádění přes optické vlákno místo rádiového signálu, útoky na senzory, změna letového profilu, to vše jsou odpovědi, které přijdou. Analytici AFCEA výslovně upozorňují, že současná špička protidronové obrany stojí na vícevrstvém přístupu kombinujícím RF, radar, optiku i akustiku, nikoli na jednom zázračném řešení. A systém, který neumí rozlišit vlastní dron od nepřátelského, má na reálném bojišti zásadní problém.

Kdo dokáže zkrátit řetězec detekce–rozhodnutí–zásah na dvě až tři sekundy, zvládne to sériově a síťově propojí ochranu celé útočné skupiny, ten nezíská neporazitelný tank. Vrátí mu ale šanci dojet, vystřelit a odjet, a na dnešním bojišti je právě tohle rozdíl mezi použitelným strojem a drahým cílem.

Článek „3 sekundy na záchranu.“ Rusové věří v technologii, která vrátí obrněnce na bojiště. Dron sestřelí dříve, než ho vojáci uvidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně modul Bereg přidává

Bereg je v podstatě nové bojové oddělení, jednomístná věž s automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm, spřaženým kulometem ráže 7,62 mm, automatickým granátometem a dvěma dvojitými odpalovacími zařízeními pro protitankové řízené střely Kornet. Podle serveru Jane’s šlo o záměr postavit BMD-2 palebně „do jedné řady“ s BMP-2M vybavenou modulem Berežok, tedy modernizovaným pěchotním bojovým vozidlem. K tomu přibyl vylepšený systém řízení palby s denním i nočním kanálem, který umožňuje bojovat za tmy i v omezené viditelnosti. Doplňkem jsou mřížové obrazovky kolem věže a blíže nespecifikovaný krátkodosahový rušič dronů.

Na papíře to vypadá jako zásadní skok. Kornet dokáže probít přes 1 000 milimetrů pancíře za reaktivní ochranou, kanon 2A42 je standardní zbraň ruských bojových vozidel pěchoty a termovizní zaměřovač mění noční boj z hazardu na kalkulaci. Jenže všechno tohle sedí na platformě, jejíž základní parametry se nezměnily ani o milimetr.

Proč je „pozlátko“ přesné slovo

BMD-2 je sovětské pásové výsadkové bojové vozidlo zavedené v roce 1985. Celá jeho konstrukce podléhá jednomu imperativu: musí být dostatečně lehké, aby ho transportní letoun Il-76 vyložil i s posádkou na padáku. Bojová hmotnost se pohybuje kolem osmi tun. Korba je z hliníkové slitiny, podle Army Recognition zhruba 15 mm na čele, 10 mm na bocích a pouhých 7 mm na věži. Taková ochrana zastaví střepiny a palbu z ručních zbraní. Nic víc.

Rostec ve své tiskové zprávě mluví o „zvýšení bezpečnosti vojáků“ a „vyšší přežitelnosti“. Podívejme se ale na to, co modernizace reálně neřeší:

• Žádný nový trup. Hliníková korba zůstává původní, bez zesílení.
• Žádná protiminová ochrana. Chybí V-tvarované dno, které dnes mají i levné MRAP kategorie.
• Žádný aktivní obranný systém. Hard-kill systém typu Trophy nebo Afganit, který by sestřelil přilétající střelu, na BMD-2M není.
• Žádná zásadní ochrana stropu. Právě zásahy shora, ať už z dronů, nebo z moderních PTŘS, patří k nejčastějším zabijákům obrněné techniky na Ukrajině.

Mřížové obrazovky a rušič dronů jsou doplňky, které mohou pomoci proti části hrozeb. Ale jsou to improvizace, ne systémové řešení. Analytici londýnského think-tanku RUSI popisují krátkodosahové rušiče jako jednu vrstvu vrstvené obrany, nikoli jako spolehlivý štít. Protivník se přizpůsobuje, mění frekvence, kombinuje útočné vektory. Rušič je airbag, ne pancéřová kabina.

Zalepování ztrát, ne řešení problému

Program BMD-2M má za sebou výrazný časový skluz. Státní zkoušky proběhly už v roce 2019, přijetí do výzbroje se plánovalo na rok 2021. První veřejně doložené dodávky ale přišly až v roce 2024 a další partii Rostec ohlásil teprve v červnu 2026, tedy více než čtyři roky po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Válka mezitím semlela stovky kusů výsadkové techniky. Ukrajinský server Defense Express odhaduje ztráty BMD-2 v bojích proti ukrajinským silám na přibližně 450 kusů.

Ruské výsadkové vojsko (VDV) přitom od roku 2022 neplní svou původní roli. Klasické padákové operace proti funkční protivzdušné obraně jsou v tomto konfliktu sebevražedné. VDV místo toho bojuje jako rychle přesouvatelná lehká pěchota, tlačená do frontových střetů, pro které jejich technika nebyla konstruována. Defense Express to říká přímo: výsadkové části plní roli mobilní pěchoty, a tak i vozidla navržená pro shozy z letadel končí v zákopové válce proti dělostřelectvu, minám a rojům FPV dronů.

Rostec sám v listopadu 2024 oznámil, že za devět měsíců zvýšil výrobu BMP a BMD o dvacet procent. To ukazuje na obrovský tlak na kvantitu. Rusko potřebuje zaplnit nové i doplňované jednotky a sahá po tom, co má ve skladech a co umí rychle přestavět. Modernější BMD-4M existuje, je těžší, silnější, s motorem o výkonu 500 koní (373 kW) a výrazně lepší výzbrojí, ale ani ta není „těžká“ bezpečná platforma a její výroba nestačí pokrýt všechny potřeby.

Jak to vypadá ve srovnání se Západem

Pro kontext stojí za to podívat se na západní protějšky. Americký kolový transportér M1126 Stryker má ocelový pancíř doplněný keramicko-kompozitními panely, celokruhovou ochranu proti střelám ráže 14,5 mm, mřížovou přídavnou ochranu a v novějších variantách dvojité V-dno proti improvizovaným výbušným zařízením a minám. Váží přes sedmnáct tun, více než dvojnásobek BMD-2. Ochrana posádky je v jiné lize.

Německý Wiesel 1, nasazovaný u výsadkových jednotek Bundeswehru, je naopak ještě lehčí než BMD-2, váží kolem 2,8 tuny a chrání pouze proti pěchotním zbraním a střepinám. Ale Wiesel je koncipován jako malý zbraňový nosič, ne jako transportér pro celé výsadkové družstvo. Srovnání proto kulhá kategorií: Západ buď staví těžší a lépe chráněné platformy, nebo přijímá lehkost, ale nepředstírá, že jde o plnohodnotné bojové vozidlo pěchoty.

Český 43. výsadkový pluk jde ještě jinou cestou. Armáda České republiky ho buduje jako lehkou výsadkovou pěchotu bez organického pásového bojového vozidla ruského typu. Místo toho řeší náhradu starších Land Roverů Defender za lehce pancéřovaná útočná vozidla s požadavkem na balistickou ochranu podle standardu STANAG 4569 Level 2, včetně ochrany podlahy proti minám. I v české koncepci, která je nesrovnatelně skromnější co do palebné síly, se tedy ochrana posádky řeší systémověji než přišroubování nové věže na čtyřicet let starý hliníkový trup.

Co to znamená pro válku, která trvá už přes čtyři roky

Modernizace BMD-2M dělá z vozidla nebezpečnější zbraň. Kornety, termovize, automatický granátomet, to jsou reálné schopnosti, které mohou na bojišti zabíjet. Ale z hlediska přežití posádky jde o kosmetiku na platformě, která konstrukčně patří do éry, kdy se počítalo s tím, že výsadkáři budou bojovat maximálně hodiny po seskoku, ne měsíce v zákopech. Rusko tím drží VDV početně při životě a dává jim víc šancí vystřelit první. Šanci ustát zásah jim ale nedává skoro žádnou.

Článek Rusko modernizuje BMD-2, aby se vojákům lépe umíralo. Nový modul Bereh je pozlátko, nezachrání vůbec nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnec na šasi Fordu, který ujede 500 kilometrů

Novator není improvizovaná přestavba z garáže. Vyvinula ho firma Ukrainian Armor na šasi Ford F-550 s osmiválcovým turbodieselem o objemu 6,7 litru a výkonu minimálně 224 kW (300 koní). V klasické verzi s řidičem dosahuje na silnici rychlosti až 140 km/h a na jednu nádrž ujede nejméně 500 kilometrů. Bojová hmotnost se pohybuje mezi 7 a 7,945 tunami, nosnost činí 1 845 kilogramů. Kabina pojme podle varianty pět, osm nebo deset osob, což je klíčové pro evakuaci raněných.

Pancéřování zastaví střely ráže 7,62 mm včetně ostřelovačské pušky SVD Dragunov. Kola mají run-flat vložky, které umožňují jízdu i po prostřelení pneumatik. Sedadla jsou konstruována jako protiminová. Rozměrově jde o vůz dlouhý 6,4 metru, široký 2,35 metru s výškou necelých 2,4 metru a světlou výškou 30 centimetrů. Není to tedy miniaturní robot, ale plnohodnotný obrněný automobil kategorie 4×4.

Co přesně z něj dělá robota

Přestavba, kterou provedl 425. samostatný útočný pluk Skelya, spočívala v několika zásadních úpravách. Na vozidle přibyly kamery zajišťující 360stupňový přehled, systém přenosu obrazu a dat a kompletní vybavení pro dálkové ovládání; operátor pracuje s volantem a pedály, jen sedí jinde než v kabině. Zároveň zůstala zachována možnost klasického ručního řízení. Pokud selže elektronika, spojení nebo se situace změní, může se do vozu vrátit řidič a převzít kontrolu.

Podle informací zveřejněných na oficiálních kanálech pluku na sociálních sítích je rychlost v dálkovém režimu zatím omezena na 40 km/h. Důvodem je latence obrazu při přenosu přes Starlink. Pluk proto plánuje doplnit záložní komunikační vrstvy, LTE a případně rádiový systém Silvus. Nejde tedy o plně autonomní stroj, který by sám navigoval z bodu A do bodu B. Jde o teleoperovaný prostředek s člověkem v rozhodovací smyčce. Plná autonomie je deklarovaným cílem do budoucna, nikoli současnou schopností.

A právě tady je podstatný rozdíl oproti zjednodušeným představám o „robotech na frontě“. Novator nemyslí sám. Ale nepotřebuje nikoho uvnitř, aby splnil úkol, a to v prostředí, kde každá jízda zásobovacího vozu k pozicím může být poslední.

Proč je pro Rusy problém prázdná kabina

Když ruský dron nebo protitankový systém zasáhne klasický obrněný vůz, cílem je primárně posádka. Zranění nebo zabití řidiče a spolujezdců misi okamžitě ukončí a způsobí ztrátu vycvičeného personálu. U dálkově řízeného Novatoru tento efekt odpadá. Kabina je prázdná. Zásah poškodí stroj, ale nezabije nikoho.

K zastavení mise tak zbývají tři cesty: fyzicky zničit celé vozidlo, vyřadit jeho mobilitu (třeba přímým zásahem podvozku), nebo narušit datové spojení mezi strojem a operátorem. Run-flat pneumatiky a protiminová konstrukce přitom zvyšují šanci, že pouhé poškození nestačí. Rušení komunikace je reálnou hrozbou, ale právě proto pluk pracuje na vícevrstvém spojení. Každopádně platí: u bezosádkového prostředku musí nepřítel investovat víc úsilí a munice do zničení stroje, než kolik by stálo vyřazení posádky.

Součást větší vlny, ne osamělý experiment

Novator není izolovaný nápad jedné jednotky. Zapadá do systematické robotizace ukrajinské fronty, která od začátku roku 2026 nabírá tempo, jaké nemá v moderních konfliktech obdobu. Podle oficiálního ukrajinského portálu Zbroya.gov.ua provedly ukrajinské pozemní roboty od ledna do června 2026 přes 50 000 bojových a logistických misí. Počet jednotek, které tyto systémy aktivně používají, vzrostl ze 117 na 230.

Ukrajinské ministerstvo obrany přitom už v lednu 2026 oznámilo, že armádní poptávka po pozemních robotických systémech byla v roce 2025 naplněna na sto procent. Směr je jasný: přenést riziko z lidí na stroje všude, kde to jde, v logistice, evakuaci raněných, průzkumu i přímém boji.

Novator je v tomto kontextu zajímavý tím, že posouvá robotizaci z kategorie malých bezosádkových pozemních prostředků o hmotnosti stovek kilogramů do třídy plnohodnotných obrněných vozidel. Malý robot uveze bednu munice. Novator uveze téměř dvě tuny, nebo několik raněných na nosítkách.

Jak si stojí ve srovnání se světem

Estonský THeMIS od firmy Milrem Robotics, nejrozšířenější modulární bezosádkový pozemní prostředek v zemích NATO, váží 1 630 kilogramů a uveze maximálně 1 200 kg nákladu. Jeho nejvyšší rychlost činí 20 km/h. Izraelský Guardium, nasazený izraelskou armádou jako bezosádkový hlídkový prostředek, je řízen přes volant, pedály a monitory (principiálně podobně jako přestavěný Novator), ale jeho primární rolí je ochrana perimetru, nikoli frontová logistika pod palbou.

Novator v dálkově řízené verzi nabízí vyšší nosnost, obrněnou kabinu a dvojnásobnou rychlost oproti THeMIS i v omezeném teleoperačním režimu. Na druhou stranu nejde o platformu navrženou od nuly jako robot, je to přestavba existujícího vozu, což přináší kompromisy v integraci senzorů a řízení. Přesto: v kategorii „obrněný nosič rizika bez posádky“ nemá na současném bojišti přímou konkurenci.

Za pozornost stojí i český kontext. Armáda ČR v červnu 2026 schválila koncepci zavádění bezosádkových pozemních systémů a otevřela specializovaný polygon NATEP UGV. Český systém TAROS, vyvíjený ve spolupráci VOP, LPP a Univerzity obrany, je univerzální bezosádková platforma určená pro průzkum, logistiku i ženijní úkoly. Česká robotická doktrína se tedy buduje souběžně, i když zatím bez přímé vazby na ukrajinské testování Novatoru.

Válka na Ukrajině trvá přes čtyři roky a jedním z jejích nejtrvalejších poučení je, že poslední míle fronty zabíjí spolehlivěji než cokoliv jiného. Novator je pokus tu rovnici změnit, ne dokonalým robotem, ale obrněncem, v jehož kabině už nemusí nikdo sedět.

Článek Žádný řidič, přesto jede kupředu bez zastavení. Ukrajinci proměnili obrněnec Novator v robota a Rusům nezbývá, než ho úplně zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyřicetitunová platforma, která umí plavat

ARMA 8×8 není lehký transportér sovětského střihu. Podle oficiální brožury Otokaru jde o modulární kolové obrněné vozidlo s bojovou hmotností až 40 tun, poháněné motorem o výkonu až 720 koní (přibližně 537 kW). Na silnici zvládne přes 100 km/h, operační dojezd dosahuje 700 kilometrů. V obojživelné variantě se plaví rychlostí přes 9 km/h. Výzbroj je volitelná od kulometu ráže 7,62 mm až po 120mm systémy, a to díky otevřené softwarové architektuře a široké škále zbraňových stanic.

Vozidlo nabízí ochranu proti balistickým hrozbám i minám, systém centrálního huštění pneumatik (CTIS), run-flat pneumatiky a ochranu proti zbraním hromadného ničení. Varianty pokrývají spektrum od obrněného transportéru přes bojové vozidlo pěchoty, velitelský vůz, ženijní a zdravotnický speciál. Nejde tedy o jeden obrněnec, ale o celou rodinu.

Pro srovnání: ruský BTR-82A, který dosud tvoří páteř kolových obrněnců v postsovětském prostoru, váží zhruba 16 tun, pohání ho motor o výkonu 300 koní (asi 224 kW) a nese automatický kanon 2A72 ráže 30 mm. Koncepčně je to vozidlo jiné generace. ARMA se svými parametry řadí spíš vedle finské Patrie AMV XP (32 tun, 450 kW, dojezd 800 až 1 000 km, volitelná plavbyschopnost) nebo německého Boxeru ve verzi TURRA30 (pod 39,5 tuny, 810 koní, přibližně 604 kW). Boxer bývá vnímán jako prémiovější a těžší etalon, Patria je nejbližší přímý konkurent, a právě proti ní ARMA v některých tendrech vyhrává.

Pět zemí, devět klientů, stovky kusů

Otokar ve své výroční zprávě za rok 2023 uvádí, že rodina ARMA slouží u nejméně devíti klientů v pěti zemích a celkový počet dodaných vozidel přesáhl 500. Firma veřejně nerozepisuje, kolik z toho tvoří verze 8×8 a kolik 6×6, takže přesný rozpad není k dispozici. Doložitelné stopy ale vedou na několik kontinentů:

• Turecko – ARMA 8×8 vstoupila v roce 2023 do výzbroje tureckých pozemních sil.
• Spojené arabské emiráty – program Rabdan 8×8 běží pod hlavičkou společnosti Al Jasoor, která vznikla jako strategické partnerství s Otokarem a zahrnuje transfer technologií. Přesný počet kusů nebyl zveřejněn.
• Estonsko – v říjnu 2023 oznámilo nákup přibližně 230 kolových obrněnců od dvou tureckých firem (Otokar a Nurol Makina) za zhruba 200 milionů eur. Estonský plán obranného rozvoje počítá se 133 kusy verze 6×6 a 90 kusy 4×4. V březnu 2025 Otokar v Estonsku oficiálně představil dodané ARMA 6×6.
• Kazachstán – ministerstvo obrany v roce 2021 testovalo ARMA 8×8 s bojovým modulem NEFER, v květnu 2025 se na přehlídce objevil odvozený TAIMAS 8×8 jako domácí značka.
• Afrika – v říjnu 2020 Otokar oznámil první africkou exportní objednávku na ARMA 8×8 a Cobra II v hodnotě zhruba 2,6 miliardy korun, bez zveřejněného počtu kusů.

Estonský případ si zaslouží zvláštní pozornost. Jde o členský stát NATO, který si ARMA vybral po náročných zkouškách proti mezinárodní konkurenci. Estonská strana přitom v říjnu 2023 výslovně zdůraznila „současnou bezpečnostní situaci“ a požadavek na co nejrychlejší dodání. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, zjevně urychluje rozhodování malých aliančních armád, a Otokar dokáže nabídnout rychlé dodací lhůty.

Proč Rusko ztrácí a Turecko získává

Data mluví jednoznačně. Podle SIPRI Yearbook 2025 klesly ruské exporty velkých zbraní mezi obdobími 2015–2019 a 2020–2024 na polovinu. Podíl Ruska na indických zbrojních dovozech spadl z 55 na 36 procent. Čína, kdysi hlavní odběratel ruské techniky, stále větší část potřeb pokrývá vlastní produkcí. SIPRI zároveň výslovně zmiňuje Turecko jako rostoucího dodavatele, který přes export zbraní buduje politický vliv v nových regionech.

Příčiny jsou strukturální. Ruský obranný průmysl je od roku 2022 pod bezprecedentním tlakem sankcí a zároveň musí prioritně zásobovat vlastní armádu ve válce na Ukrajině. Na export zbývá méně kapacit, méně komponentů, méně politické vůle. Pro země jako Kazachstán to znamená praktický problém: objednat u Ruska novou techniku je dnes pomalejší, nejistější a politicky komplikovanější než před deseti lety.

Turecko do tohoto vakua vstupuje s nabídkou, která přesahuje samotný pancíř a kanon. Otokar prodává modulární platformu, ale také lokální partnerství, průmyslovou spolupráci a v některých případech plný transfer technologií. V SAE to znamená společný podnik Al Jasoor. V Kazachstánu vlastní regionální entitu a sledování lokálních potřeb. V Estonsku vítězství v otevřené soutěži. Technika otevírá dveře, partnerství je drží otevřené.

Co to znamená pro střední Evropu

Není důvod očekávat, že by ARMA zamířila do české nebo slovenské armády místo stávající techniky, prostor pro to prakticky neexistuje. Česká armáda provozuje Pandur II 8×8 a koncepční dokumenty počítají s jeho modernizací i nákupem dalších verzí. Slovensko má uzavřený kontrakt na 76 vozidel Patria AMV XP 8×8 a v červnu 2026 Patria oznámila dokončení dodávek sanitních verzí.

Větší šanci má ARMA tam, kde armáda teprve nahrazuje sovětské BTR a BMP a současně chce lokální výrobu nebo politicky pružnějšího dodavatele. Právě proto je kazašský případ tak výmluvný. Země, která desítky let nakupovala výhradně v Rusku, si vybrala tureckou platformu, dala jí vlastní jméno a ukázala ji na přehlídce vedle svého prezidenta. V jazyce zbrojní diplomacie je to signál, který nepotřebuje komentář.

Platforma, ne jeden obrněnec

Skutečný příběh ARMA není o jednom konkrétním vozidle. Je o tom, že turecký výrobce dokázal vybudovat exportní ekosystém: modulární základ, který si každý zákazník přizpůsobí, průmyslové partnerství, které vytváří závislost na dodavateli, a politickou flexibilitu, kterou Rusko v současné situaci nabídnout nemůže. Rodina ARMA přitom zahrnuje verze 6×6 i 8×8 a odvozené programy jako Rabdan nebo TAIMAS, a právě tato šíře vysvětluje, proč se čísla počítají ve stovkách.

Když ruské exporty klesají na polovinu a turecké obrněnce se objevují na přehlídkách od Tallinnu po Astanu, nejde o náhodu. Je to nová mapa zbrojního obchodu, a Ankara ji překresluje rychleji, než většina analytiků čekala.

Článek Turecko přebírá trhy, kde dosud vládlo Rusko. Obrněnec ARMA 8×8 dobývá svět, armády ho berou po stovkách se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Gjurza-2 je a co umí

Gjurza-2 je speciální obrněný automobil kategorie MRAP (Mine-Resistant Ambush Protected). Její silueta připomíná vysokou krabicovou kabinu na mohutném podvozku s charakteristickým V-tvarovaným spodkem, který rozvádí energii výbuchu mimo posádku. Rozměry nejsou malé: délka 7 140 mm, šířka 2 600 mm, výška bez bojové stanice 2 820 mm a s ní 3 500 mm. Bojová hmotnost přesahuje 18 tun.

Pod kapotou pracuje 8,9litrový turbodiesel Cummins ISDe 400 spárovaný se šestistupňovým automatem Allison 3200 SP. Maximální rychlost na silnici dosahuje 110 km/h. Podvozek je zesílený, s nezávislým zavěšením a centralizovaným dohušťováním pneumatik, což je na rozbitých frontových cestách klíčové. Oficiálně uváděný dojezd 1 200 km odpovídá silničnímu režimu při spotřebě kolem 19 litrů na 100 km; v terénu výrobce počítá s dojezdem do 1 000 km. Přesnou kapacitu nádrží firma nezveřejnila, ale i konzervativnější terénní hodnota je na osmnáctitunový obrněnec mimořádná. Pro srovnání: původní Gjurza-01 na bázi podvozku Dodge Ram 5500 vážila jen 12 tun a nabízela dojezd až 1 500 km, jenže s výrazně slabší ochranou. Nástupce si drží vysokou mobilitu i při šestitunové přidané hmotnosti pancíře a konstrukce.

Osm kilogramů TNT a šance přežít

Protiminová ochrana je srdcem celého konceptu. Gjurza-2 splňuje úroveň 3a a 3b podle standardu STANAG 4569, což odpovídá výbuchu ekvivalentu 8 kg TNT pod koly i pod trupem. Prakticky to stojí na několika vrstvách: V-tvarovaný spodek rozptyluje tlakovou vlnu, uvnitř kabiny jsou sedadla s pětibodovými pásy tlumící účinek exploze a celý interiér pokrývá protistřepinové obložení. Pět pancéřovaných dveří a dvě střešní únikové klapky zajišťují rychlou evakuaci.

Důležité je říct, co to neznamená. Vozidlo po výbuchu 8 kg TNT neodejde bez poškození. Může být nepojízdné, může přijít o kolo, může mít zdeformovaný trup. Ale posádka (až jedenáct lidí) má maximalizovanou šanci přežít. Na frontě, kde miny a improvizované nálože patří k nejčastějším příčinám ztrát, je to rozdíl mezi návratem do boje a pohřbem.

Volitelně lze Gjurzu-2 osadit dálkově ovládanou bojovou stanicí s kulometem M2 Browning ráže 12,7 mm, laserovým dálkoměrem a denním i nočním zaměřovačem s automatickým zachycením cíle. Vozidlo tak není jen chráněný transportér, ale i palebná platforma.

AI neřídí, ale vidí, a to mění pravidla

Formulace „řídí ho AI“ z titulku si zaslouží přesné vysvětlení. Gjurza-2 nemá autonomní řízení. Za volantem sedí řidič, za taktická rozhodnutí odpovídá velitel. Umělá inteligence tu plní jinou, ale neméně zásadní roli: monitoruje okolí a detekuje hrozby.

Systém pracuje s dvanácti denními a nočními kamerami a softwarem rozšířené reality. Podle výrobce dokáže AI rozpoznat člověka na vzdálenost 60 metrů ve dne a 200 metrů v noci, vozidlo na 100 až 400 metrů, zbraň na 30 metrů a protitankovou minu na 20 metrů. Systém objekty klasifikuje, označí typ hrozby a zobrazí ji posádce. Řidič a velitel tak nemusí skenovat okolí pouhýma očima, AI jim předzpracuje obraz a zkrátí reakční dobu.

K tomu je možné doplnit systém FlyOff pro detekci FPV dronů: skenuje pásmo 1 000 až 6 000 MHz, detekuje zdroj signálu na minimální vzdálenost 1,5 km a určuje jeho směr. Napojit ho lze na různé systémy elektronického boje. Obrněnec se tak mění z pasivního „obrněného taxi“ na pohyblivý senzorový uzel, který aktivně hlídá prostor kolem sebe.

Ukrajinská armáda přitom AI v boji nasazuje šířeji. Dne 9. května 2026 ministerstvo obrany oznámilo, že přes deset jednotek už používá AI věže schopné autonomně detekovat a sledovat dron, ale konečné rozhodnutí o zásahu vždy potvrzuje člověk. Gjurza-2 zapadá do stejné filozofie: AI jako asistent, ne jako velitel.

Proč o tomhle Rusko může zatím jen snít

Rusko srovnatelnou kategorii MRAP má. Nejbližší protějšek je K-53949 Tajfun-K od koncernu Rostec: 350koňový diesel, rychlost do 100 km/h, centrální regulace tlaku v pneumatikách, kruhový kamerový přehled a balistická ochrana STANAG 4569 úrovně 3 s možností zesílení na úroveň 4. Na papíře tedy v balistice Tajfun-K nezaostává, v některých parametrech dokonce drží vyšší strop.

Jenže bod, ve kterém Gjurza-2 vyniká, je jinde. Ukrajinský stroj v jednom sériovém balíku kombinuje protiminovou ochranu do 8 kg TNT, dojezd 1 200 km, podvozek vyvinutý přímo pro obrněné vozidlo, AI monitorovací vrstvu s dvanácti kamerami, volitelnou detekci FPV dronů a dálkově ovládanou bojovou stanici. Rusko u Tajfunu-K veřejně žádnou srovnatelnou AI vrstvu neprezentuje. A zatímco Rostec ještě v roce 2023 zdůrazňoval, že Tajfun-K je „plně importozaměněný“ (tedy zbavený závislosti na zahraničních komponentech), sama ta formulace prozrazuje, jak citlivé téma dodavatelské řetězce pro ruskou obrannou výrobu jsou.

Srovnání se západní technikou ukazuje jiný obrázek. Německý Dingo 2 je lehčí platforma o hmotnosti 13,1 tuny s kapacitou do osmi osob a rychlostí 100 km/h. Americký MaxxPro Dash váží přes 21 tun, ale uveze jen pět lidí včetně střelce. Český Pandur II 8×8, který Česko dodává Ukrajině, je zase úplně jiná kategorie: modulární kolový transportér s dosahem 700 km, kapacitou až 14 osob, možností nést 30mm kanon i protitankové řízené střely a obojživelnou schopností u některých verzí. Gjurza-2 není „lepší než NATO“, ale v poměru hmotnosti, kapacity, senzoriky a rychlosti frontové evoluce působí podle nás velmi konkurenceschopně.

Od prototypu k frontě za války

Nejpůsobivější na celém příběhu není žádný jednotlivý parametr. Je to tempo. Ukrajina dokázala za probíhající války posunout vozidlo od původní dvanáctitunové Gjurzy-01 přes kompletně nový podvozek, novou ochrannou architekturu a integraci AI vrstvy až ke kodifikaci ministerstvem obrany, tedy k formálnímu otevření cesty do sériové výroby a zavádění do jednotek. Výrobce deklaruje kapacitu až 600 kusů modernizovaných verzí ročně a tvrdí, že stovky Gjurz-02 mají brzy zamířit na bojiště. Veřejně potvrzený státní kontrakt s přesným počtem kusů pro rok 2026 zatím k dispozici není, ale samotná kodifikace signalizuje, že administrativní brána je otevřená.

Jeden typ obrněnce válku nerozhodne. Ale pokud se naplní výrobní plány, Gjurza-2 může na frontě změnit každodenní realitu: méně mrtvých při přejezdech minových polí, rychlejší detekce dronů, lepší situační přehled při nočních přesunech. Ne zázračná zbraň. Válečná evoluce v plechu, softwaru a frontových jizvách.

Článek Ukrajina si vyvinula obrněnec, o jakém Rusko může snít. Gjurza-2 ujede 1 200 km, ustojí 8 kg TNT a řídí ho AI se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnec, který se tváří jako tankobijec

Vizuální podobnost s M901 Improved TOW Vehicle není náhoda. M981 z něj konstrukčně přímo vychází. Obě vozidla sdílejí podvozek, boční profil i charakteristickou vztyčovanou „hlavu“ na střeše, kterou vojáci přezdívali hammerhead. Podle armádních technických podkladů byla nástavba M981 záměrně navržena tak, aby vozidlo připomínalo svůj protitankový vzor a bylo pro nepřátelské střelce méně nápadné ve své skutečné roli.

Rozdíl je uvnitř. M901 nese odpalovací plošinu se dvěma střelami TOW připravenými k výstřelu a dalšími osmi uvnitř trupu; jde o plnohodnotnou protitankovou platformu. M981 má na stejném místě zaměřovací stanici s laserovým dálkoměrem a označovačem cílů G/VLLD, širokoúhlou denní optikou a nočním zaměřovačem. Na větší vzdálenost, v pohybu nebo v přepravní konfiguraci je rozdíl mezi oběma vozidly prakticky nečitelný. Protivník tak stojí před dilematem: střílí na něco, co může být tankobijec, ale taky nemusí. A pokud se rozhodne to ignorovat, udělá chybu.

Jak M981 přivolává palbu

Americký polní manuál FM 6-30 popisuje práci posádky M981 jako přesně definovaný sled kroků. Vozidlo nejprve změří cíl pomocí G/VLLD; laserový paprsek vrátí přesnou vzdálenost. Z vlastní polohy, údajů o směru a náměru pak palubní systém dopočítá souřadnice cíle. Data se uloží a odešlou ve formátu polární nebo souřadnicové zprávy přes digitální zařízení FIST DMD. Komunikace běží hlasově i datově přes čtyři FM frekvence současně.

Nejde tedy o pouhé „pozorování“. M981 je plnohodnotný uzel v řetězci řízení palby:

• Akvizice – nalezení a identifikace cíle denní i noční optikou.
• Lokalizace – laserové měření vzdálenosti, výpočet souřadnic.
• Předání – digitální nebo hlasový přenos palebného požadavku.
• Korekce – sledování dopadu, úprava palby, ukončovací hlášení.
• Označení – laserové nasvícení cíle pro naváděnou munici typu Copperhead nebo Hellfire.

Historický souhrn americké armády za fiskální rok 1985 výslovně uvádí, že FISTV umožnil rychle řídit palbu minometů, dělostřelectva i letecké palebné podpory. Jedno vozidlo se třemi vojáky tak dokázalo aktivovat palebnou sílu, která mnohonásobně přesahovala cokoliv, co by samo uneslo.

Proč je pozorovatel nebezpečnější než střelec

Tady je jádro paradoxu. Protitankový M901 ničí to, na co sám dosáhne; v praxi jednotlivé cíle v přímé viditelnosti. M981 aktivuje celou síť. Ztráta jednoho děla sníží objem palby baterie o zlomek. Ztráta předsunutého pozorovatele může přerušit celý lokální řetězec mezi manévrovou jednotkou a palebnou podporou: zpomalí akvizici cílů, zhorší přesnost prvního výstřelu, znemožní laserové navádění.

Z pohledu protivníka je proto horší přehlédnout dobrého pozorovatele než přecenit další tankobijec. Ten první totiž nemluví sám za sebe. Mluví za celou baterii.

Od M981 k dronům: stejná logika, jiná technika

M981 je dnes ve výslužbě. Nahradil ho Bradley Fire Support Team Vehicle (BFIST), který podle rozpočtového dokumentu americké armády přináší modernizovaný průzkum, automatizovanou akvizici cílů a lepší ochranu pod pancířem Bradley. Princip ale zůstává identický: vidět, změřit, předat, korigovat.

Na Ukrajině se tahle logika rozptýlila do kombinace dronů, datalinků a palebných aplikací. Analytická zpráva RUSI z února 2025 konstatuje, že průzkum na ukrajinském bojišti dnes probíhá „téměř výhradně“ prostřednictvím bezpilotních prostředků; brigády i prapory udržují stálé orbity dronů nad bojištěm a dělostřelectvo i pěchota je využívají k hledání cílů i ke korekcím palby. Americká armáda mluví o miniaturizaci průzkumně-úderného komplexu až na taktickou úroveň, kde malý dron a přesná munice vytvářejí kompaktní řetězec senzor–střelec.

Česká armáda jde podobnou cestou. Koncepce výstavby AČR 2035 počítá se systémem řízení palby dělostřelectva a s dvaceti vozidly TITUS ve variantě MKPP (místo koordinace palebné podpory). Náčelník Generálního štábu ve svém projevu zmínil drony, optoelektroniku, akustické senzory i prostředky elektronického boje jako priority vycházející z lekcí z Ukrajiny. Role „vidět, spojit, předat“ se dnes neváže na jeden obrněnec. Rozptýlila se do celé sítě.

M981 byl produktem studené války, éry analogových rádií a prvních laserových zaměřovačů. Ale myšlenka, kterou ztělesňoval, že nejnebezpečnější vozidlo na bojišti nemusí nést jedinou raketu, je dnes aktuálnější než kdy dřív.

Článek M981: obrněnec, který vypadá jako ničitel tanků, ale ve skutečnosti jen kouká. A právě proto je tak nebezpečný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedna platforma, tucet tváří

Dozor-B váží necelých deset tun. Motor Deutz o výkonu 140 kW (190 koní) ho žene až na 110 km/h po silnici, posádku tvoří tři členové a k nim se vejde pět výsadkářů. Balistická ochrana zastaví průbojné střely ráže 7,62 mm, podlaha odolá výbuchu odpovídajícímu 0,5 kg TNT. Na papíře nic převratného, v téhle váhové třídě existují desítky konkurentů.

Jenže papír nezachycuje to podstatné. Charkovští konstruktéři od začátku počítali s tím, že základní korba ponese různé nástavby. Oficiální ukrajinské materiály uvádějí minimálně tyto role:

• APC – základní obrněný transportér
• Sanitní verze – evakuace raněných z první linie
• Velitelsko-štábní vozidlo – komunikační uzel pro velitele
• Průzkumná a hlídková verze – lehký průzkum předsunutých pozic
• Policejní varianta – pro vnitřní bezpečnostní složky
• Nosič PTŘS – samohybný protitankový komplet
• 120mm minometná varianta – nepřímá palebná podpora

Polská firma Mista k tomu později přidala opravárenskou, zdravotnickou a protipovstaleckou konfiguraci. Jeden podvozek, tucet tváří. Právě v tom spočívá logika „švýcarského nože“, ne v tom, že by Dozor-B cokoliv dělal lépe než specializovaný stroj, ale v tom, že brigádní velitel dokáže z jedné platformy pokrýt řadu útvarových potřeb za zlomek ceny těžších západních osmkolek.

Z Charkova do Polska přes výrobní potíže

Sériová výroba prvních ukrajinských kusů běžela ve Lvově a provázely ji problémy. Vojáci 95. výsadkové brigády, kteří Dozor-B testovali v reálném provozu, chválili spolehlivost oproti starším BRDM a BTR-80, tichý motor a průchodivost terénem. Zároveň ale hlásili hluk v kabině, špatný výhled řidiče, potíže s věží a opotřebení některých uzlů podvozku. Kusy s nájezdem přes 20 000 kilometrů fungovaly bez těžkých poruch, solidní výsledek pro lehkou platformu, ne však bezchybný start.

Právě mezera mezi kvalitním návrhem a nedotaženou sériovou výrobou otevřela dveře Polákům. V roce 2013 polská firma Mista koupila exemplář Dozoru-B, získala licenci a na veletrhu MSPO v Kielcích představila vlastní verzi pod jménem Oncilla. Nešlo o pouhé přelepení štítku. Oncilla dostala motor Iveco NEF 4 o výkonu 154 kW (210 koní), polskou radiostanici FONET, ručně ovládanou věž s 12,7mm kulometem NSVT a balistickou ochranu posunutou na úroveň STANAG 4569 Level 3 s protiminovou odolností Level 2. Mista tak vzala ukrajinský koncept a vyřešila řadu provozních nedostatků, které trápily původní výrobu.

Oncilla se vrací do války

Ironický oblouk příběhu: vozidlo navržené v Charkově, vyráběné v Polsku, se po roce 2022 vrátilo bojovat na Ukrajinu. V březnu 2023 ArmijaInform informoval, že ukrajinská vojenská rozvědka GUR převzala 30 modernizovaných Oncill, které „už bojují a zachraňují životy“. Mista dnes uvádí přes 200 dodaných kusů prověřených válkou s Ruskem. Paralelně zůstává ve službě i původní Dozor-B; v prosinci 2023 GUR oznámila převzetí dalších dvou kusů.

Voják s přezdívkou Igor, který s Dozorem-B sloužil v plnohodnotné válce, pro ArmijaInform v červnu 2024 řekl, že by mu „postavil pomník“. Chválil mobilitu v bahně a křovinách i solidní odolnost proti střepinám při nepřímé palbě. Proti přímému zásahu těžší municí ale lehká platforma logicky neobstojí, to nikdy nebyla její role.

Česká stopa: od brněnského veletrhu k průmyslové spolupráci

Dozor-B se v roce 2015 představil i na brněnském veletrhu IDET, který slavnostně otevřelo české ministerstvo obrany. Důležitější než samotná expozice bylo to, co přišlo v prosinci téhož roku: Ukroboronprom a česká státní firma VOP CZ podepsaly memorandum o přiblížení Dozoru-B standardům NATO. Česká armáda sice provozuje vlastní těžší platformu Pandur II 8×8, dvacetitunový obrněnec s ochranou až STANAG Level 4, tedy zcela jiná váhová a schopnostní liga, a o nákupu Dozoru-B ani Oncilly není v odtajněných přehledech ani zmínka. Průmyslová spolupráce ale pokračuje: v únoru 2023 Ukroboronprom a VOP CZ formalizovaly partnerství v oblasti výroby, oprav a společného vývoje obrněné techniky. Brno nebyla jednorázová epizoda.

Proč zrovna ukrajinská licence

Nabízí se otázka, proč Mista nesáhla po některém ze zavedených západních typů. Odpověď je pragmatická. Licenční ukrajinská platforma byla pro středně velkou polskou firmu dosažitelnější, levnější a otevřenější k vlastním úpravám než produkty velkých západních koncernů, kde jsou bariéry vstupu i ceny řádově vyšší. Mista tím získala rychlou cestu k lehké 4×4 platformě s exportním potenciálem, a válka na Ukrajině jí dala nejtvrdší možnou referenci.

Dozor-B není zázračný obrněnec. Je to cenný lehký základ, který přežil přesuny výroby, licenční cestu do Polska, konstrukční přepracování a návrat do války v podobě, kterou jeho charkovští tvůrci nemohli předvídat. Někdy je nejlepší zbraň ta, která umí být čímkoli.

Článek Ukrajinci v Charkově navrhli Dozor-B, který se mění jako švýcarský nůž. Poláci ho chtěli tak moc, že si ho vyrábí sami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zní to paradoxně: vozidlo výbuch ustojí, pancíř drží, posádka přežije, a přesto si chirurgové v polní nemocnici připravují dlahy na rozlámané kotníky a holeně. Jenže přesně takhle vypadala realita posledních dvaceti let asymetrických válek. Mina nebo improvizovaná nálož pod podvozkem nemusí prorazit dno, aby zmrzačila. Stačí, že prudce vymrští podlahu vzhůru. Chodidla, která na ní stojí, dostanou ráz jako od kladiva zespodu. Plasan se rozhodl tento problém přestat řešit jen silnějším pancířem a místo toho zasáhnout v posledních milisekundách uvnitř kabiny, tam, kde se rozhoduje o zlomenině.

Podlaha jako kladivo: proč pancíř nestačí

Vojenští inženýři tomu říkají „deck slap“. Při výbuchu pod podvozkem se dno vozidla na zlomek sekundy vymrští směrem nahoru. I když ocel nebo kompozit nepraskne, přenese obrovské zrychlení na vše, co je s podlahou v kontaktu. Nohy vojáka sedícího v přepravním prostoru jsou první na ráně.

Studie publikovaná v časopise Military Medicine, která analyzovala podvozkové výbuchy v Iráku a Afghánistánu v letech 2010–2014, dává čísla, jež mluví jasně. Mezi přeživšími s vážnými zraněními tvořily zlomeniny chodidel 13 procent všech poranění stupně AIS 2 a vyšších, zlomeniny holenní a lýtkové kosti dalších 11 procent. Přes 90 procent raněných s tímto stupněm závažnosti utrpělo alespoň jednu skeletální zlomeninu. U padlých byla tibie vůbec nejčastější evidovanou závažnou zlomeninou. Jinými slovy: vozidlo splnilo svůj úkol a udrželo posádku naživu, ale dolní končetiny zaplatily cenu, kterou pancíř nedokázal pokrýt.

Co dělá LAPS jinak než dosavadní ochrana

Dosud se problém řešil vrstvením pasivních prvků. V-tvarované dno odklání tlakovou vlnu do stran. Plovoucí podlaha odděluje podlahovou desku od trupu. Energeticky absorbující sedadla prodlužují dobu působení rázu, aby klesly špičkové síly na páteř. Speciální opěrky nohou pohlcují část energie. Plasan sám tyto vrstvy dlouhodobě nabízí, od podvozkových kitů přes sedadla řady TERRA až po opěrky T-BAR.

LAPS přidává nad všechny tyto pasivní vrstvy jednu aktivní. Podle firemních materiálů Plasanu systém funguje ve třech krocích:

• Detekce – senzory zaznamenají podvozkový výbuch.
• Diskriminace – řídicí logika vyhodnotí, zda jde o skutečný blast, a ne o běžný ráz z terénu či nárazu, čímž eliminuje falešné aktivace.
• Zdvih – mechanismus integrovaný do struktury sedadla aktivně zvedne nohy ohrožených vojáků dřív, než podlaha dorazí k chodidlům.

Celý děj se má odehrát „v řádu milisekund“. Přesnou reakční dobu ani typ pohonu Plasan veřejně nespecifikoval, ale okno je jasně dané fyzikou: jde o interval mezi detekcí výbuchu a momentem, kdy deformovaná podlaha narazí do chodidel. Výrobce navíc tvrdí, že LAPS nepřidává vozidlu významnou hmotnost ani objem, a dokonce může umožnit nižší siluetu vozidla, protože část ochrany přebírá aktivní systém místo dalších centimetrů pasivního pancíře.

Důležité je, co LAPS není. Není to náhrada V-dna, plovoucí podlahy ani absorbujícího sedadla. Je to další vrstva, která řeší úzký, ale kritický problém: kontakt nohy s podlahou v okamžiku výbuchu.

Komu je systém určen, a komu ne

Plasan v dostupných materiálech mluví výhradně o přepravovaných vojácích v zadním prostoru vozidla, nikoli o řidiči nebo veliteli. Důvod je logický: řidič má nohy na pedálech, velitel bývá vázán na ovládací prvky nebo věžové systémy. Aktivní zdvih nohou by u nich kolidoval s obsluhou vozidla. V přepravním prostoru, kde vojáci sedí a čekají na výsadek, je ergonomický prostor pro takový zásah nesrovnatelně větší.

Systém není svázán s jednou konkrétní platformou. Plasan ho prezentuje jako řešení pro obrněná bojová vozidla i taktické platformy obecně. Veřejný kontrakt na sériovou dodávku se zatím nepodařilo dohledat; po oznámení ze 4. června 2026 je LAPS ve fázi představení a pravděpodobné zákaznické integrace. Reálné nasazení bude záviset na kvalifikačních zkouškách na konkrétním typu vozidla.

Český kontext: Pandur, BVP-2, nebo CV90?

Pro českou armádu je otázka ochrany před podvozkovými výbuchy všechno, jen ne akademická. Ministerstvo obrany samo přiznává, že centrální statistiku všech zranění z afghánské mise nevede, ale hovoří o „tisících situací“, které vojáky ohrozily na životě či zdraví, včetně útoků pomocí IED. Konkrétní případy jsou veřejně doložené: v červenci 2014 zahynuli po výbuchu čtyři čeští vojáci a jeden byl těžce zraněn, v srpnu 2018 přišli o život další tři, v říjnu téhož roku výbuch převrátil vozidlo se šesti vojáky.

Pokud by se podobná technologie měla dostat do české služby, kandidáti se liší zásadně:

• Pandur II 8×8 – kolový transportér s osádkou 3 + 7 výsadkářů, výrobce rodiny Pandur uvádí oddělenou nezávislou podlahu pro protiminovou ochranu. Právě oddělená podlaha je konstrukční logika kompatibilní s další aktivní vrstvou typu LAPS. Podle nás nejrealističtější kandidát pro případný retrofit.
• BVP-2 – konstrukce ze 70. let, šestičlenný výsadek, minimální protiminová ochrana z výroby. Hluboký retrofit by byl technicky náročný a ekonomicky těžko obhajitelný u platformy, kterou AČR aktivně nahrazuje.
• CV90 – první kusy má armáda převzít od roku 2026. U nově vyráběného vozidla je integrace ochranných systémů vždy levnější a snazší než u staré flotily. Pokud by se LAPS dostal do nabídky pro CV90, šlo by o logicky nejčistší cestu.

Veřejný plán na českou integraci LAPS neexistuje. Ale směr je zřejmý: nové platformy, nové ochranné vrstvy.

Fyzika posledních milisekund

Celá dosavadní filozofie ochrany před minami se soustředila na vozidlo: silnější dno, chytřejší tvar, pružnější podlaha. LAPS poprvé přesouvá těžiště ochrany z konstrukce vozidla na lidské tělo uvnitř kabiny. Neřeší, jak zabránit výbuchu nebo jak ho rozložit v pancíři. Řeší, jak v posledním zlomku sekundy přerušit kontakt mezi nohou a podlahou.

Jestli to v praxi funguje tak spolehlivě, jak Plasan slibuje, ukážou až kvalifikační zkoušky a první operační nasazení. Jedno je ale jasné už teď: dvacet let dat z Iráku a Afghánistánu říká, že samotný pancíř na ochranu nohou nestačí. A že problém, který LAPS řeší, je skutečný.

Článek Izraelci vymysleli, jak zachránit nohy vojáků v obrněncích. Miny jim je lámaly, i když pancíř vydržel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co dělá z Boxeru stavebnici

Většina obrněných vozidel vzniká jako jeden celek, trup, motor, převodovka, výzbroj, vše svařené a sešroubované dohromady. Boxer funguje jinak. Skládá se ze dvou fyzicky oddělitelných částí: pohonného modulu a misijního modulu. Pohonný modul je pro všechny verze stejný, obsahuje motor, převodovku, řízení, odpružení a základní systémy přežití posádky. Misijní modul určuje, k čemu vozidlo slouží.

Výrobce ARTEC uvádí, že výměna misijního modulu trvá do třiceti minut, agentura OCCAR mluví o méně než hodině. Nejde o přecvaknutí za jízdy, manipulace vyžaduje zdvihací techniku a technickou podporu. Ale v měřítku brigádní logistiky je to zásadní rozdíl: poškozený misijní modul se sundá, pohonný modul dostane jiný a jede dál. Údržba obou částí probíhá odděleně. I výměna celého pohonného soustrojí zabere podle výrobce dvacet až třicet minut.

Právě tady leží klíčový rozdíl oproti konkurenci. Americký Stryker sdílí společný podvozek napříč devíti variantami, finská Patria AMV XP nabízí širokou škálu verzí bez změny základních systémů. Obojí snižuje logistickou zátěž. Boxer ale jde dál, jeho misijní modul je fyzicky odnímatelný celek, ne jen jiná nástavba na stejném trupu.

Od transportéru po houfnici

Rheinmetall, majoritní vlastník konsorcia ARTEC, dnes mluví o více než třiceti schopnostech, které platforma pokrývá. ARTEC veřejně nabízí datasheety pro šestnáct variant a subvariant: přeprava pěchoty, velení, ambulance, cargo, ženijní podpora, vyprošťování, minomet, houfnice RCH 155, protiletadlový systém SHORAD, výcvikové vozidlo a další.

Konkrétní mix závisí na armádě:

• Německo a Nizozemsko – přes OCCAR dodáno 605 vozidel v devíti variantách, Rheinmetall u těžké zbraňové verze výslovně uvádí náhradu lehkého pásového Wieselu.
• Austrálie – 211 vozidel, z toho Block II v pěti variantách; program oficiálně nahrazuje zastaralé průzkumné ASLAV.
• Spojené království – 623 vozidel ve čtyřech variantách pro nové úderné brigády, kde Boxer přebírá roli po Foxhoundech a Mastiffech.
• Litva – 91 vozidel v pěti variantách.

Celkově je přes OCCAR nasmlouváno více než 1 300 vozidel, Rheinmetall po započtení bilaterálních kontraktů uvádí zhruba dva tisíce kusů po celém světě. Boxer přitom není náhradou tanků ani těžkých nákladních aut. Nahrazuje rodinu středních obrněných vozidel v rámci jedné brigády, všechny ty transportéry, velitelské vozy, sanitky a podpůrné stroje, které dříve vyžadovaly každý svůj vlastní typ podvozku, vlastní náhradní díly a vlastní výcvik mechaniků.

Proč to mění logistiku víc než taktiku

Skutečná síla programu se neprojeví na střelnici, ale ve skladech a učebnách. Když brigáda provozuje osm různých typů podvozků, potřebuje osm sad náhradních dílů, osm výcvikových programů pro mechaniky, osm různých diagnostických systémů. S Boxerem sdílí všechny verze identický pohonný modul, a tím i většinu dílů, nářadí a know-how.

ARTEC k tomu nabízí integrovaný logistický systém: elektronickou technickou dokumentaci, katalog dílů, speciální nářadí, výcvik instruktorů i operátorů a simulátory. Pro řidiče existuje samostatné výcvikové vozidlo se standardním pohonným modulem, které se chová jako ostrá verze obrněného transportéru. Řidič vyškolený na výcvikovém voze může bez přeškolení řídit ambulanci, velitelský vůz i minometný nosič, protože pod ním je vždycky stejný stroj.

Britové u svého kontraktu za 2,8 miliardy liber výslovně zdůrazňují nízké logistické nároky. Průměrná kontraktní cena vychází na zhruba 5,35 milionu liber za vozidlo, což zahrnuje i podporu, díly a průmyslovou kooperaci, nejde o cenu holého podvozku. Přímé auditované srovnání s náklady na provoz celé staré flotily veřejně neexistuje, ale princip je zřejmý: méně typů znamená méně skladů, méně kurzů, méně chyb při objednávání dílů.

Český kontext: Pandur hledá nástupce

Česká armáda dnes u 4. brigády rychlého nasazení provozuje Pandur II CZ v osmi konstrukčních modifikacích, od kolového bojového vozidla pěchoty přes průzkumné a ženijní verze až po sanitky a štábní vozy. Doprovodnou podporu zajišťují vyprošťovací vozidla na podvozku Tatra 8×8, tedy další samostatný typ techniky.

Velitelství pozemních sil v článku z roku 2026 uvádí Boxer mezi třemi hlavními alternativami pro budoucí tendr na nová kolová bojová vozidla, vedle Patrie AMV XP a Panduru EVO. Rozhodnutí zatím nepadlo, ale české požadavky dlouhodobě počítají se společným strojovým spodkem pro velitelské, spojovací, průzkumné, minometné, dělostřelecké, zdravotnické, logistické a ženijní modifikace. Logika je totožná s tím, co Boxer už deset let dokazuje v Bundeswehru, včetně bojového nasazení v Afghánistánu, kde si německé verze vysloužily označení „combat proven“.

Boxer není zázračný stroj, který nahradí vše od motocyklu po tank. Je to ale nejdůslednější pokus v kategorii kolových 8×8 postavit celou brigádní rodinu na jednom skutečně modulárním základu. A pro armádu, která dnes provozuje osm verzí Panduru plus samostatná vyprošťovací vozidla na jiném podvozku, je tahle aritmetika těžko přehlédnutelná.

Článek Boxer 8×8 nahradí celou flotilu vozidel, armády si ho přestavují jako stavebnici. Jeden podvozek, desítky úkolů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna Piranha

Požadavek na nový lehký obrněný transportér formulovala Ottawa v roce 1974. Do soutěže se přihlásilo několik kandidátů, mezi nimi americký Cadillac-Gage V-150 a brazilský Engesa Urutu. V-150 měl příliš tvrdou jízdu a nedokázal pojmout celé pěší družstvo. Urutu by vyžadoval zásadní konstrukční úpravy. Piranha splnila všechny požadavky: obojživelný trup, konfigurace 6×6, dostatečný vnitřní prostor a hlavně modularita, která umožňovala postavit na jednom podvozku tři odlišné varianty. Původní kontrakt na 350 kusů celé rodiny AVGP nakonec narostl na 491 vozidel.

Tělo Piranhy, hlava od Cadillacu

Samotný trup Grizzlyho nepřekvapí. Svařovaný ocelový pancíř chrání před střepinami a lehkou palbou, šest kol s pohonem všech náprav zajišťuje slušnou průchodnost terénem a vodní pohon, alespoň v raných verzích, umožňoval brodění. Uvnitř se tísní řidič, velitel a až šest pěšáků. Na papíře klasický APC.

Překvapení sedí nahoře. Jednomístná uzavřená věž Cadillac-Gage s průměrem prstence jeden metr byla původně vyvinutá právě pro V-150, tedy pro stroj, který Kanada v soutěži odmítla. Ironie: tělo zvítězilo švýcarské, ale hlavu dostal americkou. Věž nese:

• M2 Browning ráže .50 (12,7 mm), těžký kulomet schopný ničit lehce obrněné cíle i nízko letící vrtulníky,
• C6 (varianta M1919A6) ráže 7,62 mm, spřažený kulomet pro pěchotní cíle.

Na západním kolovém transportéru té doby byla uzavřená kulometná věž neobvyklá. Většina APC se spokojila s otevřenou lafetou nebo střílnami v trupu. Grizzly díky věži nabízel střelci ochranu a možnost pálit za jízdy s přijatelnou přesností, výhoda, kterou běžný transportér neměl.

Grizzly versus BTR-60

Nejbližší sovětský protějšek, BTR-60PB, byl těžší osmikola s kapacitou až dvanácti vojáků. Jeho jednomístná věž nesla 14,5mm kulomet KPV a spřažený 7,62mm PKT, tedy palebně silnější sestavu. Grizzly se mu v hrubé palebné síle nevyrovnal. Kde ale bodoval, byla modularita platformy, nižší logistická náročnost a lepší ergonomie pro posádku. A hlavně: Grizzly nebyl zamýšlen jako frontový stroj proti sovětským kolonám. Kanada ho pořizovala pro výcvik, vnitřní bezpečnost a mírové mise, kde kompaktní uzavřená věž s dvojicí kulometů stačila a zároveň vysílala jasný signál odhodlání.

Od Grizzlyho k LAV 6.0

Grizzly nebyl slepá ulička. Kontrakt na AVGP pomohl vybudovat v Kanadě průmyslový ekosystém, z něhož později vzešly daleko ambicióznější stroje. Coyote, LAV III a nakonec LAV 6.0, dnešní páteř kanadské pozemní síly, jsou přímými potomky téže Piranha DNA. LAV 6.0 je ale jiná váhová kategorie: 8×8, 25mm kanon M242, tříčlenná osádka věže, výrazně silnější pancéřování a životnost prodloužená upgrady do roku 2035.

Grizzly sám ze služby odešel postupně. V devadesátých letech přišel o plavební pohon, část vozidel se přesouvala do vedlejších úkolů. Posledním velkým nasazením byl Dárfúr, kde Kanada v rámci operací AUGURAL a SATURN zapůjčila sto Grizzly a pět Husky pro africké mírové síly AMIS a UNAMID. V roce 2009 byli staženi i poslední kanadští instruktoři a éra AVGP se uzavřela. Na aktuálním seznamu vozidel kanadské armády už Grizzly nefiguruje.

Nenápadný stroj, který odstartoval dynastii

Paradox Grizzlyho spočívá v tom, že jeho největší odkaz není on sám, ale to, co po něm přišlo. Přesto si zaslouží víc než poznámku pod čarou. Právě ten kontrast, utilitární šestikolový trup a sebevědomá uzavřená věž Cadillac-Gage na střeše, z něj dělá stroj, který si člověk zapamatuje i na přehlídce plné modernějších obrněnců.

Kanada odmítla V-150, ale vzala si jeho věž. A na švýcarském podvozku s americkou hlavou pak vystavěla jednu z nejúspěšnějších kolových obrněných linií Západu.

Článek Kanadský Grizzly vypadá jako obyčejný obrněnec. Věžička s těžkým kulometem ho ale odlišuje od všech ostatních se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnec z mezery mezi džípem a tankem

Vývoj začal v roce 1977 s jasným zadáním: vyplnit prostor mezi neobrněným terénním vozidlem a těžším obrněným průzkumníkem. Prototyp se objevil v roce 1979, oficiální představení přišlo začátkem roku 1981 a sériová výroba běžela od roku 1982. Engesa záměrně sdílela komponenty s Cascavelem, aby snížila výrobní i servisní náklady.

Výsledek byl kompaktní čtyřkolka s pohonem všech kol, centrálním dohušťováním pneumatik a schopností jet dál i na prostřelených gumách. Maximální rychlost 102 km/h na silnici, stoupavost šedesát procent, boční náklon třicet procent, překážka čtyřicet centimetrů. Firemní brožura slibovala nasazení v otevřeném terénu i v městské zástavbě, všude tam, kde tank zabírá příliš místa a džíp nenabízí žádnou ochranu. Výzbroj se měnila podle zákazníka: od těžkého kulometu ráže 12,7 mm přes dvacetimilimetrový kanón až po protitankové řízené střely MILAN.

Proč ho nikdo nezná, a není to póza

Neznámost EE-3 není redakční nadsázka. Analytická firma Forecast International ve svém reportu z roku 1995 výslovně napsala, že některé prodeje v této třídě lehkých obrněnců prošly zcela mimo pozornost odborných periodik. A právě Jararaca je toho modelovým příkladem.

Důvodů je víc a navzájem se posilují:

• Malá série. Forecast uvádí 458 vyrobených kusů. Pro srovnání: Cascavelů vzniklo podle studie IPEA téměř dva tisíce.
• Žádná domácí adopce. Brazilská armáda si podle téže studie žádný kus neobjednala. Stroj bez domácího provozovatele ztrácí přirozenou publicitu.
• Roztříštěný export. Zákazníci byli malé nebo okrajové armády: Kypr, Gabon, Uruguay, Ekvádor. Irák odebral největší dávku, ale irácká technika se v otevřených zdrojích dokumentuje obtížně.
• Kolaps výrobce. Engesa se přetížila ambiciózním projektem tanku Osório, narazila na dluhy a na počátku devadesátých let vstoupila do konkurzu. Formální bankrot přišel v roce 1995. Jararaca nezanikla kvůli vlastní vadě, odnesla to spolu s celou firmou.

Nejpřesvědčivější důkaz zapomenutosti? Ani dva respektované zdroje se neshodnou v základních číslech. Forecast identifikuje nejméně osm provozovatelů včetně Brazílie, Íránu a Tuniska. IPEA pracuje s výrazně užším seznamem a brazilskou armádu jako uživatele vůbec neuvádí. Taková dokumentační mlha u vojenské techniky z osmdesátých let je neobvyklá, a říká víc než jakýkoli přívlastek.

Kde sloužil a kde možná bojoval

Nejlépe doložená provozní stopa vede do Jižní Ameriky. Uruguay převzal šestnáct až osmnáct kusů už v roce 1981, Ekvádor měl ještě v roce 2018 deset plně provozních Jararac. Na Kypru jich sloužilo třicet šest.

Irák objednal podle IPEA 280 kusů, zdaleka největší kontrakt. Americký rozpoznávací manuál pro operaci Desert Shield ze září 1990 Jararacu zahrnuje mezi iráckou techniku. Můžeme tedy mluvit o přítomnosti v kontextu íránsko-irácké války i války v Perském zálivu. Konkrétní ověřené bojové epizody přímo pro typ EE-3 ale otevřené zdroje nenabízejí. I to je součást jeho neviditelnosti.

Roli neznáme, ale koncept je nám blízký

Československá armáda provozovala v podobné průzkumné roli sovětský BRDM-2, kolový obrněnec s posádkou čtyř mužů, určený pro průzkum, chemicko-radiační detekci i protitankové úkoly. Technické muzeum v Brně uvádí stovky kusů v různých verzích. Západní protějšek představoval britský Ferret, po něm francouzský VBL. Právě do mezery po stárnoucím Ferretu chtěla Engesa vstoupit. Proti VBL byla Jararaca jednodušší, těžší a bez schopnosti překonávat vodní překážky plaváním, ale také levnější. Na přesyceném trhu lehkých obrněnců to nestačilo.

Dnes EE-3 Jararaca existuje hlavně v archivních PDF a na pár jihoamerických základnách. Je to stroj, který nedokázal být dost slavný na to, aby ho někdo zapomněl, protože ho většina světa nikdy neznala.

Článek Kam tank nevkročí, tam nastupuje brazilský mini obrněnec EE-3 Jararaca, který nikdo nezná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Koberec s bodlinami místo ocelové klece

Kdo sledoval záběry z Ukrajiny, zná „cope cages“, improvizované ocelové klece navařené nad věže tanků a střechy transportérů. Jejich účel je prostý: přinutit hlavici FPV dronu nebo bombletu explodovat dřív a dál od pancíře, aby kumulativní proud ztratil energii. Fungují částečně, ale mají zřejmé nevýhody. Jsou těžké, vysoké, zvětšují profil vozidla a často vznikají přímo v polních podmínkách bez standardizace.

TAPS jde úplně jinou cestou. Podle prvního veřejně dohledatelného detailního popisu, který 4. června 2026 publikoval EDR Magazine, jde o lehkou „kobercovou“ vrstvu s hroty montovanou přímo nad pasivní přídavné pancéřování vozidla. Měrná hmotnost činí pouhých 17 kg/m², materiál výrobce přesně nespecifikoval, EDR odhaduje polotuhý polymerní či gumový typ. Celý prvek je nízký, přiléhající ke střeše a pochozí. Žádný metrový ocelový rám nad věží. Žádné zúžení výhledu posádky.

Co přesně bodliny dělají, Plasan veřejně neodkryl. Deklarovaný účel je ochrana proti bombletům, submunici a fragmentům přicházejícím z horní polosféry. Podle naší dedukce hroty pravděpodobně vytvářejí distanci a narušují optimální kontakt útočícího prvku se stropem vozidla ještě před detonací, to je ale úvaha, nikoli potvrzený fakt od výrobce.

Trojlístek novinek: TAPS, ATHENA a LAPS

Plasan nepřišel jen s rohožkou. Na pařížském veletrhu Eurosatory, který proběhl 15.–19. června 2026, firma představila kompletní trojici:

• TAPS – horní ochrana proti útokům shora, ve výrobě pro několik programů obrněných bojových vozidel, testovaná podle výrobce řadou západních armád.
• ATHENA – modulární přídavný pancíř proti kumulativním střelám a části kinetických hrozeb. Na rozdíl od klasické reaktivní ochrany (ERA) neobsahuje explozivní materiál. Využívá kompozitní vrstvy s expandujícími mezivrstvami, které pohltí energii dopadající hrozby. Podle Plasanu to znamená menší riziko pro pěchotu v okolí vozidla. Systém byl k červnu 2026 na úrovni technologické připravenosti TRL 7, firma očekávala první objednávku v řádu měsíců.
• LAPS – aktivní ochranný systém integrovaný do sedačky, který chrání dolní končetiny posádky při výbuchu miny nebo improvizovaného výbušného zařízení. Senzory zachytí explozi, algoritmy ji v řádu milisekund potvrdí a mechanismus zvedne nohy vojáka dřív, než deformace podlahy dorazí k chodidlům. Nejde o aktivní ochranu vozidla ve smyslu hard-kill systému, jde o ochranu těla člověka uvnitř kabiny.

Oficiální firemní verze textu se na webu Plasanu objevila až 17. června, tedy téměř dva týdny po publikaci v EDR.

Proč to není jen izraelská specialita

TAPS nezapadá do vzduchoprázdna. Ochrana horní polosféry obrněných vozidel se v roce 2026 stala samostatnou akviziční kategorií i u největších armád světa. Americká armáda ve svém rozpočtu pro fiskální rok 2026 spustila program VPS Top Attack Protection s alokací přes 2,2 miliardy korun. Oficiální popis hovoří o pasivním přídavném pancéřování nad osádkovými prostory a poklopy proti hrozbám shora, tedy o přesně stejné kategorii, do které spadá TAPS.

Analytici z IFRI ve studii o technologických lekcích z Ukrajiny popisují rozšíření ocelových cope cages jako reakci na FPV drony a shazovanou munici už od let 2021–2022. Britský RUSI doplňuje, že ruská i ukrajinská vozidla dnes běžně kombinují sítě, distanční tyčový pancíř, výplně i elektronické rušičky. Trend je jasný: horní polosféra přestala být „bezpečná zóna“ a armády hledají řešení, od improvizací po průmyslové systémy.

TAPS v tomto kontextu představuje posun od polních improvizací k platformově integrovanému prvku s definovanou hmotností a výrobní linkou. Jestli je účinnější než ocelová klec, veřejně říct nelze, Plasan nezveřejnil žádné srovnávací testy. Fér je napsat, že je konstrukčně jiný a výrazně lehčí.

Co nevíme, a proč

Kolem všech tří systémů zůstává řada otazníků. Plasan veřejně nejmenuje ani jednoho zákazníka, ani jednu konkrétní platformu. Formulace typu „numerous Western armies“ a „few AFV programmes“ jsou vágní záměrně. Firma otevřeně uvádí, že pracuje v klasifikovaných režimech až do stupně „secret“ a disponuje vlastní laboratoří přežitelnosti pro balistické a výbuchové testy. Kombinace operační bezpečnosti, ochrany duševního vlastnictví a neveřejných požadavků zákazníků vysvětluje, proč ven prosakuje spíš rámec než detaily.

V českém kontextu existuje zatím jen nepřímá stopa: v červnu 2025 navštívila česká inženýrská delegace pod záštitou velvyslanectví ČR v Tel Avivu závod Plasanu. Výstupem byla zmínka o možné spolupráci českých firem v dodavatelském řetězci. To je průmyslový kontakt, nikoli důkaz o zájmu české armády o TAPS nebo další systémy.

Všechna dostupná výkonová data pocházejí od výrobce nebo z médií, která citují výrobce. Nezávislý veřejný testovací report neexistuje. TAPS může být začátek nové generace horní ochrany, ale stejně tak může být slepá ulička, kterou odhalí až reálné nasazení.

Sedmnáct kilogramů na metr čtvereční a pochozí povrch s hroty. Zní to nepravděpodobně jednoduše na to, jak složitý problém řeší. Právě proto bude zajímavé sledovat, která armáda si jako první dovolí výsledky ukázat veřejně.

Článek Zajímává a úplně jiná ochrana než jakákoliv jiná: Izraelci vyvinuli polymerovou rohožku s bodlinami pro ochranu tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je M113 a proč ho Austrálie nechtěla zahodit

M113 vznikl na přelomu padesátých a šedesátých let jako odpověď na potřebu lehkého, plně pásového transportéru, který dokáže držet krok s tanky a zároveň přepravit družstvo pěchoty. Klíčem k jeho nízké hmotnosti (kolem 11,5 tuny) byl hliníkový trup. Ten nabízel ochranu proti střepinám a lehkým ručním zbraním, ale nic víc. Přesto se z M113 stal nejpočetnější západní obrněnec studené války: desítky tisíc kusů, desítky armád, desítky variant od ambulancí po nosič protiletadlových raket.

Austrálie své M113A1 provozovala jako jediný pásový transportér pěchoty v celé armádě. Když na přelomu tisíciletí ministerstvo obrany hledalo náhradu, dospělo k závěru, že žádná dostupná alternativa nenabízí lepší poměr ceny a výkonu než důkladný upgrade stávajících strojů. Program nakonec počítal s modernizací 431 vozidel za zhruba miliardu australských dolarů, tedy v přepočtu kolem 16 miliard korun.

Metr navíc, šest tun navrch

Rozdíl mezi starým M113A1 a M113AS4 nejlépe ilustrují čísla. Původní stroj měřil 4,8 metru na délku a vážil 11,5 tuny. AS4 narostl na 5,8 metru a 18 tun. Trup byl prodloužen o více než metr a dostal šesté pojezdové kolo, to znamenalo víc místa uvnitř pro sedačky, vybavení i nové systémy. Starý dieselový motor Detroit Diesel o výkonu kolem 150 kW nahradil německý MTU 6V 199 TE20 s výkonem 260 kW, takže navzdory přibylým tunám si vozidlo udrželo maximální rychlost kolem 66 km/h.

Změnil se i interiér. Nová elektricky poháněná věž s 12,7mm kulometem dostala denní i noční zaměřovače. Řízení a převodovka byly kompletně přepracované. Australský úřad pro národní audit (ANAO) už v roce 2005 konstatoval, že výsledné vozidlo je „podstatně odlišné“ od M113A1. Na první pohled to ale nepoznáte, silueta zůstala typicky „emstotřináctková“, nízká a hranatá.

Keramika na hliníku: co ochrana skutečně znamená

Nejzásadnější proměna se odehrála v pancéřování. Původní hliníková korba zůstala základem, ale dostala přídavné pancéřové panely. Podle veřejně dostupných technických profilů jde o keramické přídavné pancéřování: tvrdá čelní vrstva naruší letící střelu a podkladové vrstvy zachytí zbytky a střepiny. K tomu přibyly protivýbuchové plechy na dně korby a textilní záchytné clony uvnitř, které brání zranění posádky odlétávajícími úlomky po zásahu.

Výsledek je proti starému M113A1 dramatický: z transportéru chráněného jen proti střepinám vznikl stroj odolný vůči palbě z ručních zbraní, s vyšší šancí přežití při nájezdu na minu a s lepší ochranou před sekundárními účinky zásahů. Přesná skladba pancéřového paketu ale v otevřených oficiálních materiálech rozepsaná není, jde o utajovaný parametr.

Kde končí příběh o nezničitelnosti

Tady je třeba být upřímný. M113AS4 představuje obdivuhodný inženýrský výkon, důkaz, jak daleko lze dotlačit platformu z šedesátých let. Není to ale moderní bojové vozidlo pěchoty stavěné od nuly pro dnešní vysokointenzivní bojiště. Austrálie to sama přiznává. Audit ANAO z března 2026 výslovně uvádí, že M113AS4 je pro střední a vysoké hrozbové prostředí nedostatečný a že mu „chybí protivýbušná ochrana ve všech operačních prostředích“. Oficiální podklady australského ministerstva obrany k programu LAND 400 dodávají, že AS4 postrádá palebnou sílu i ochranu potřebnou k boji v přímém kontaktu s nepřítelem.

Proto Canberra vybrala jako nástupce jihokorejský Hanwha Redback, skutečné bojové vozidlo pěchoty nové generace. První kusy mají dorazit v roce 2027, byť jich bude „jen“ 129 pro jeden prapor, nikoli plošná náhrada celé staré flotily.

Český pohled: BVP místo M113

Česká armáda M113 nikdy neprovozovala. Tuzemskou obdobou v roli pásového transportéru pěchoty jsou sovětská BVP-1, zavedená v ČSLA koncem sedmdesátých let, a jejich nástupce BVP-2, které armáda používá dodnes. Rozdíl v koncepci je podstatný: zatímco M113AS4 zůstává transportérem s kulometem a důrazem na přepravu a ochranu posádky, BVP-2 je bojové vozidlo pěchoty se silnější výzbrojí, určené i k boji s obrněnými cíli. Logika „bévépéčka“ je nám bližší, ale AS4 je svou rolí pořád spíš obrněná dodávka než bojový stroj.

M113AS4 tak nejlépe funguje jako memento toho, co dokáže důkladná modernizace, a kde má své nepřekročitelné hranice. Šest tun keramiky a oceli, nový motor a metr trupu navíc posunuly vietnamskou éru o generaci výš. Na špičku současné kategorie to ale nestačilo.

Článek Z hliníku se stala keramická pevnost, v níž vojáci přežijí skoro vše. Australský M113AS4 vzhledem klame se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportér, který měl létat, ne válčit v zákopech

BTR-D vznikl v polovině sedmdesátých let jako odvozená platforma od bojového vozidla výsadku BMD-1. Konstruktéři odstranili věž, prodloužili podvozek a vytvořili prostor pro deset pěšáků plus tříčlennou osádku. Podle Federation of American Scientists šlo od začátku o kompromis: nízká hmotnost umožňovala výsadek z transportních letounů, ale za cenu minimální ochrany a slabé organické výzbroje, v základu jen kulomety.

Pro sovětskou doktrínu to dávalo smysl. Výsadkáři měli přistát hluboko za nepřátelskými liniemi, rychle se přesunout a splnit úkol, než protivník stihne reagovat. Nikdo nepočítal s tím, že BTR-D stráví měsíce v opotřebovací válce, kde nad každým úsekem fronty krouží průzkumné drony a kde i malý FPV dron za pár tisíc korun dokáže prorazit jeho tenký korb.

Modernizace, která nestíhá

Rusko si problém uvědomuje. Modernější náhrada existuje, BTR-MDM „Rakuška“, a Rostec v říjnu 2024 oznámil dodávku nové várky těchto vozidel, tentokrát už s úpravami proti dronům, ochranou horní polosféry a sníženou tepelnou stopou. Jenže ve stejném roce šly do vojsk i repasované BTR-D. Obě generace jedou paralelně, protože průmysl nedokáže starší stroje nahradit dost rychle.

Čísla to potvrzují. Podle analýzy britského think-tanku RUSI tvořila v letech 2024–2025 zhruba 85 % ruské produkce obrněné techniky repasovaná vozidla ze skladů, nikoli zcela nové stroje. A problém je ještě hlubší: americký RAND už před válkou upozorňoval, že přechod VDV na těžší BMD-4M a BTR-MDM naráží na omezenou kapacitu vojenského transportního letectva. Výsadkáři tedy těžknou na papíře, ale ve vzduchu pro ně není dost místa, a na zemi jim mezitím hoří to, co mají.

Pro srovnání: BTR-82A, standardní kolový transportér ruské armády, nese 30mm kanon se stabilizátorem a protistřepinové vložky. BMP-3 disponuje 100mm kanonem, 30mm automatickým kanonem a bojovou hmotností přes 18 tun. BTR-D vedle nich vypadá jako z jiné epochy. Protože z jiné epochy je.

Jak Ukrajinci BTR-D vyřazují z boje

Ukrajinské zdroje dokumentují zásahy proti BTR-D dělostřelectvem i drony. Portál ArmyInform zveřejnil záběry zničení BTR-D dělostřeleckou palbou, v dubnu 2025 pak stejný zdroj popsal likvidaci dvou modernějších BTR-MD „Rakuška“ údernými drony 427. pluku bezpilotních systémů. Pokud drony dokážou zničit i novější příbuznou platformu, starší BTR-D nemá proti nim prakticky žádnou šanci.

Přesný rozpad ztrát podle typu zásahu, kolik BTR-D padlo na FPV drony, kolik na dělostřelectvo, kolik na protitankové střely, z otevřených zdrojů sestavit nelze. Databáze Oryx, která vizuálně ověřuje vraky, navíc část zničených kusů vede v nerozlišené kategorii „BTR-D/BMD-2″, takže i samotný počet ztrát je nutné chápat jako potvrzené minimum. Podle dat RAND měly VDV v roce 2015 aktivních 460 kusů BTR-D. Kolik jich zbývá dnes, veřejně nevíme. Víme ale, že každý další zničený kus zmenšuje schopnost výsadkářů chráněně přepravovat pěšáky, zásobovat přední linie a evakuovat raněné.

VDV už nejsou výsadkáři, jsou opotřebovávaná pěchota

Zlomový moment přišel hned v únoru 2022 u Hostomelu. Ruské výsadkové jednotky se pokusily obsadit letiště severozápadně od Kyjeva a otevřít vzdušný most pro transportní letouny s dalšími parašutisty. Podle analýzy FPRI se to nepodařilo, letouny nikdy nepřistály. Od té chvíle se klasická ambice VDV na hluboké operační výsadky v podstatě rozplynula.

Co zbylo, je realita roku 2026. Ukrajinská hlášení z pokrovské osy z února popisují, že ruské jednotky (včetně výsadkových) místo masivních mechanizovaných útoků nasazují malé pěší skupiny těsně propojené s drony. Mechanizovaná složka ustupuje do pozadí, protože vozidel ubývá a ta zbývající jsou příliš zranitelná. VDV se tak fakticky proměnily z elitní výsadkové síly v údernou lehkou pěchotu, která bojuje bez toho, co ji mělo odlišovat od běžných motostřelců.

Lekci přitom čtou i spojenci. Armáda České republiky do cvičení Hradba 2025 zapracovala šedesát dronů různých typů, rušičky i zachytávací sítě, výslovně s odkazem na ukrajinské zkušenosti. Americká 101. výsadková divize trénuje protidronové systémy M-LIDS pro evropské působiště. Nejde o to, že NATO studuje konkrétně BTR-D. Jde o to, že celý svět přepisuje ochranu lehkých mobilních jednotek podle toho, co se na Ukrajině děje lehké obrněné technice.

Problém není stáří, ale role

BTR-D není špatný stroj proto, že je starý. Je špatný stroj pro tuto válku. Jako specializovaný lehký nosič pro rychlý výsadek v jiném typu konfliktu by ještě mohl dávat smysl. Jenže na ukrajinském bojišti, kde permanentní dronový dohled a přesná palba brutálně trestají přesně ten kompromis mezi nízkou hmotností a nízkou ochranou, na kterém je celá konstrukce postavená, se z něj stává rakev na pásech.

Ruští výsadkáři to vědí. Jejich velení to ví. Průmysl nestíhá. A BTR-D jezdí dál.

Článek Ruští výsadkáři nic lepšího než BTR-D nedostali. Ukrajinci je ničí až příliš snadno a nedávají jim šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě školy, dvě váhové kategorie

BMP-3, páteřní ruské bojové vozidlo pěchoty, váží podle archivního technického přehledu FAS 18,7 tuny. Je plně obojživelné, pohání ho dvě vodní trysky a ve vodě se pohybuje rychlostí 10 km/h. Silueta je nízká, výzbroj na papíře impozantní, kombinace 100mm kanónu a 30mm automatického kanónu. Tříčlenná osádka s automatickým nabíječem šetří místo i hmotnost.

Na druhé straně spektra stojí Leopard 2A7V s oficiální hmotností 63,9 tuny, víc než trojnásobek. Bundeswehr u něj uvádí termovizi pro řidiče, střelce i velitele, čtyřčlennou osádku a pancéřování dimenzované na přímý duel s jiným tankem. Bradley M2 ODS-SA, americké BVP dodávané Ukrajině, váží kolem 30 tun, stále výrazně víc než BMP-3, ale nabízí prostornější korbu, lepší balistickou ochranu a moderní termovizní systémy.

Rozdíl není jen v tunách. Je v tom, co každá škola považuje za přijatelný kompromis. Ruská tradice obětuje ochranu posádky výměnou za mobilitu a masovost. Západní tradice obětuje mobilitu a jednoduchost výměnou za šanci, že posádka přežije.

Co ukázala fronta: čísla a realita

Spojené státy oficiálně dodaly Ukrajině 31 tanků Abrams a více než 300 bojových vozidel Bradley. Německo přispělo 18 Leopardy 2A6 a 140 Mardery. Flotily nejsou obrovské, a právě proto je každá ztráta citlivá.

Databáze Oryx, která eviduje vizuálně potvrzené ztráty, u Ruska zaznamenává minimálně 14 012 ztracených obrněných bojových vozidel. U Ukrajiny eviduje mimo jiné 25 Abramsů, 13 Leopardů 2A6 a 187 Bradleyů v širokém smyslu: zničené, poškozené, opuštěné nebo zajaté. Rusko tedy ztrácí v absolutních počtech nesrovnatelně víc. Jenže Ukrajina operuje s malými flotilami západních typů, kde i desítky kusů představují podstatný úbytek bojové síly.

Analytik Jack Watling z britského think-tanku RUSI v říjnové studii z roku 2025 popsal zásadní posun: mezi 1. a 24. srpnem 2025 ukrajinské průzkumné prostředky zaznamenaly na jižní ose pouhých 23 ruských tanků do 70 km od fronty. V květnu 2023 jich na stejném úseku bylo 470. Tanky nezmizely ze skladů, zmizely z rutinního nasazení. Drony a miny udělaly z každého výjezdu obrněnce kalkulaci rizika, kterou si obě strany rozmýšlejí mnohem pečlivěji než před dvěma lety.

Bradley vs. BMP-3: duel, který není o papírových parametrech

BMP-3 má na papíře silnější zbraňový mix. Jenže článek v americkém vojenském časopisu Armor z března 2026 popisuje, proč si ukrajinské jednotky Bradleyho cení: ne kvůli palebné převaze, ale kvůli přežitelnosti. Těžší pancíř a prostornější korba znamenají, že posádka má větší šanci ustát první zásah a odjet. V prostředí, kde FPV dron za pár set dolarů dokáže zasáhnout cokoli, co se pohne, je schopnost přežít první kontakt a vrátit se do opravny cennější než schopnost přeplavat řeku.

Marder 1A3, dodávaný Rheinmetallem, dostal pro ukrajinské nasazení doplněný laserový dálkoměr. Není to špičkové BVP poslední generace, ale plní roli chráněné palebné a přepravní platformy spolehlivěji než lehčí sovětské protějšky.

Automatický nabíječ v ruských tancích, konstrukční prvek, který umožňuje tříčlennou osádku a nižší věž, se na Ukrajině ukázal jako dvojsečný. Šetří hmotnost a siluetu, ale při průniku střepiny nebo kumulativního proudu bokem či shora hrozí zásah muničního karuselu pod věží. Výsledkem bývá katastrofický výbuch, který posádka nepřežije. RUSI tento jev popisuje jako inherentní konstrukční kompromis sovětské školy, ne jako vadu, ale na současném bojišti je to kompromis, který stojí životy.

Logistika rozhoduje víc než katalogový pancíř

Ukrajinští velitelé podle RUSI oceňují přežitelnost západních tanků, ale zároveň je považují za příliš těžké a hůře opravitelné. Americký vládní dohled výslovně identifikoval udržitelnost provozu, tedy údržbu, náhradní díly a opravárenský řetězec, jako samostatný problém, který vyžaduje vlastní plán pro Bradleye, Strykery a Abramsy. Nejde jen o to mít lepší pancíř. Jde o to mít dílnu, která zasažený stroj vrátí do boje za dny, ne za týdny.

Ruská strana kompenzuje slabší ochranu jinak: masou, dělostřeleckou podporou a improvizovanými úpravami, přídavnými bloky ERA, svařovanými klecemi a elektronickými rušičkami proti dronům. RUSI pro rok 2025 konstatuje, že obě strany vrství ochranu, elektronický boj a detekční systémy, protože samotný pancíř, ať už lehký nebo těžký, proti dronově nasycené frontě nestačí. Švédská obranná agentura FOI ve své studii ruských aktivních ochranných systémů upozorňuje, že starší soft-kill systémy typu Štora jsou proti moderním FPV dronům nedostatečné. Univerzální řešení neexistuje.

Co si z toho berou armády, včetně české

U.S. Army při ohlášení programu modernizace M1E3 Abrams výslovně uvedla, že válka na Ukrajině zvýraznila potřebu integrované ochrany posádky a nižší logistické stopy. Nový Abrams má být lehčí, modulárnější a snáze opravitelný. Poučení je jasné: budoucí tank není ten nejtěžší, ale ten nejudržitelnější.

Česká republika tento posun prožívá z první ruky. MO ČR k 31. 5. 2024 odtajnilo, že Ukrajině dodalo 62 tanků a 131 bojových vozidel pěchoty, převážně sovětského původu; přesný modelový mix resort veřejně neupřesnil. Armáda sama popisuje BVP-2 jako 14tunové obojživelné vozidlo ceněné pro průchodnost a nízkou hmotnost. Současně ale české ministerstvo obrany při schvalování nákupu Leopardů 2A8 mluví o odchodu od „konstrukčně překonané sovětské techniky“. Nejde jen o nákup tanků, jde o výstavbu těžké mechanizované brigády jako závazku vůči NATO a o přihlášení se k západní doktrinální škole, která na Ukrajině prokázala vyšší přežitelnost posádek.

Fronta roku 2025 nerozhodla spor mezi lehkostí a pancířem. Rozhodla něco jiného: přežívá stroj, který kombinuje ochranu s rychlou opravou, rozumným nasazením a vrstvenou obranou proti dronům. Váha sama o sobě nezachrání, ale šanci přežít první zásah dává.

Článek Silný kontrast v doktrínách se projevuje na Ukrajině naplno. Rusové vsadili na plavající BVP, Ukrajinci na západní těžký pancíř se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se skrývá pod označením M2

TITUS KOVVŠ/M2 je kolové obrněné velitelsko-štábní vozidlo na podvozku Tatra 6×6. Písmeno „M2″ označuje druhou modernizační generaci, a rozdíl proti starší verzi M1 není v siluetě, ale v tom, co se děje za pancířem. Podle oficiálních materiálů Velitelství pozemních sil přináší M2 robustnější komunikační výbavu navrženou podle architektury Systému taktické rádiové komunikace AČR, širší funkcionalitu C4ISTAR a schopnost distribuovat obraz a data z bezpilotních prostředků přímo do velitelského pracoviště.

Prakticky to znamená, že velitel brigády nebo praporu dostává živý obraz z dronu, fúzovaná zpravodajská data a situační přehled na jednom místě, a může je okamžitě sdílet po stupních velení i se spojenci. Řetězec „senzor–štáb–rozhodnutí“ se zkracuje o mezikroky, které dřív stály minuty. Na rychle se měnícím bojišti jsou to minuty, které rozhodují.

Prvky umělé inteligence: podpora velitele, ne jeho náhrada

Oficiální texty hovoří o „implementaci prvků umělé inteligence“ a o vyhodnocování velkých objemů bojištních informací v reálném čase. Konkrétní software, modely ani pracovní postupy ale veřejně popsány nejsou, a to záměrně. Z dostupných zdrojů vyplývá analytická podpora: třídění, priorizace a fúze příchozích zpravodajských, komunikačních a obrazových dat tak, aby se k veliteli dostala relevantní informace včas a v použitelné podobě.

Právě tohle považujeme za nejsilnější „AI moment“ celého projektu. Nejde o autonomní rozhodování o použití síly ani o nahrazení velitele algoritmem, to zdroje nepotvrzují. Jde o to, že v záplavě dat z dronů, senzorů a spojeneckých sítí dokáže systém odfiltrovat šum a nabídnout veliteli to podstatné. V prostředí, kde protivník aktivně ruší komunikace a nasazuje drony, je rychlost a kvalita informací otázkou přežití osádky i celého štábu.

Zkušenosti z Ukrajiny jako katalyzátor

M2 nevznikla ve vzduchoprázdnu. Ministerstvo obrany i resortní časopis A-report explicitně uvádějí, že nová generace je upravená na základě zkušeností z války na Ukrajině a poznatků od spojenců, zejména v oblasti elektronického boje, komunikačních a navigačních systémů. Posílená ochrana proti bezpilotním prostředkům je jedním z nejviditelnějších důsledků, i když technická konfigurace ochranného systému zůstává neveřejná.

Projekt přitom není náhlý nákup. Armádní experti vybrali platformu TITUS už v roce 2015, vláda pořízení projednala v červenci 2017 a první zakázka na 62 vozidel ve třech verzích byla dokončena v roce 2024. Dnešní M2 je druhá, specializovanější vlna, a zároveň odpověď na to, jak se za tu dobu změnilo bojiště.

Čísla a harmonogram

Oficiální Q&A Ministerstva obrany uvádí následující parametry zakázky:

• Počet: 22 kusů KOVVŠ/M2 + 2 vozidla pro výcvik řidičů
• Celková cena: 4,068 mld. Kč bez DPH
• Cena jednoho M2: cca 137 mil. Kč bez DPH; nad rámec toho nové technologie za 38,7 mil. Kč na vozidlo
• Dodavatel C4ISTAR: společnost Eldis
• Smlouva podepsána: 2. července 2025
• Dodávky dokončeny: do konce listopadu 2027

Cena může na první pohled vypadat vysoká. Jenže většina nákladů nejde do pancíře a podvozku, jde do elektroniky, šifrovaných komunikací a softwarové integrace, tedy do toho, co z obrněnce dělá velitelský uzel digitálního bojiště.

Federated Cloud 2026: test v aliančním rámci

Cvičení Federated Cloud 2026 proběhlo 8.–24. dubna 2026 na více lokalitách v Česku a bylo postavené na standardech NATO Federated Mission Networking. Nešlo o českou přehlídku spojaře, šlo o mezinárodní ověření toho, zda komunikační a informační systémy AČR dokážou bezpečně sdílet data se spojenci v podmínkách blížících se reálným operacím.

Cíle zahrnovaly propojení systémů velení podle FMN, bezpečnou výměnu dat, činnost v prostředí elektronického rušení a protidronovou ochranu. Pro novou generaci M2 bylo cvičení jedním z kroků k budoucí akreditaci NATO, přičemž plná akreditace má vycházet ze zkušeností s probíhající akreditací starší verze M1. Přesný termín plné akreditace M2 veřejně oznámen nebyl, ale dodávky do konce roku 2027 naznačují, že armáda počítá s operační způsobilostí v horizontu dvou let.

Česká armáda si nekupuje dvacet dva obrněnců. Kupuje si schopnost řídit boj v prostředí, kde rozhoduje ten, kdo vidí a rozumí dřív.

Článek AČR se adaptuje na moderní válku, klíčem jsou obrněná vozidla TITUS M2. AI v nich vyhodnocuje data přímo z bojiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony zastavily minimálně dvě vozidla

Ukrajinský kameraman se podle všeho postavil vedle ruských obrněných vozidel vybavených protidronovými zábranami ve stylu „ježka“ proti dronům. Není přesně jasné, jakým způsobem byla vozidla zastavená nebo zničená, pravděpodobně za to ale mohou zásahu dronů. Na záběrech jsou minimálně dva, přičemž první nelze kvůli zábranám vůbec identifikovat, ale druhé je podle kol vozidlo MT-LB, ačkoli popisek videa mluví o tancích.

Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal

MT-LB je původně dělostřelecký tahač vyvinutý v Sovětském svazu. Wikipedia uvádí, že je používán v mnoha rolích, a to včetně obrněného transportéru. Ruští vojáci v něm podle všeho jeli do útoku. Jeho výhodou je, že jich uveze celkem 11, a bývá často vyzbrojené kulometem. Poskytuje sice ochranu jen proti palbě ručních zbraní, kdežto kumulativním hlavicím dronů a protitankovým střelám nemůže odolat, ale ježčí zábrany v tom pomáhají.

Podobnou ochranu montuje Rusko na obrněnce od podzimu 2025, uvádí Rferl. Takzvaný ježčí pancíř je většinou vyrobený z ocelových drátů nebo lan, která jsou nařezaná na kusy a částečně rozmotaná, aby trčela do stran. Do této konstrukce se má sebevražedný dron zamotat, a v nejlepším případě neexplodovat. Pokud ale exploduje, pak ve vzdálenosti i desítek centimetrů, díky čemuž nedokáže poškodit vlastní pancíř vozidla.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Účinky kumulativní hlavice používané na dronech totiž se vzdáleností klesají, vysvětluje Wikipedia. Je samozřejmě jasné, že takováto ochrana musí být dostatečně mohutná, dráty s rozmotaných lan mohou trčet do vzdálenosti minimálně půl metru, někdy ještě více. Další funkcí tohoto pancíře může být také odklon směřování kumulativní hlavice tak, aby energie exploze nešla přímo na pancíř. Funguje to, ale určitě ne stoprocentně.

Článek Video: Ukrajinec se postavil přímo mezi ně a vše natáčel. Útok ruských ježků selhal, ukrajinská obrana je až moc silná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CVR(T) dostala Ukrajina více typů

Jaké přesně jsou lotyšské dodávky vozidel z rodiny CVR(T), není známo. Jisté nicméně je, že jsou mezi nimi štábní a velitelská vozidla FV105 Sultan, uvádí Militarnyi. Také je známo, že z Velké Británie dostala Ukrajina v minulosti bojovou verzi FV107 Scimitar. Tu mají ve výzbroji i Lotyši, a není proto vyloučeno, že některé stroje převedli na Ukrajinu. Stejně tak to mohlo být i s variantou obrněného transportéru nebo obrněné sanitky.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Asi nejobávanějším vozidlem z této rodiny je Scimitar. Wikipedia uvádí, že jde o pásový obrněnec o hmotnosti 7,8 tun a rychlostí až 80,5 km/h. Jelikož je vyzbrojený kanonem ráže 30 milimetrů, nemůže se pustit do nějakého přímého souboje s jinými obrněnými vozidly, ale je vhodný k tomu, aby na ně někde číhal. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je dokáže zasypat přívalem palby, a poté se rychle vzdálit. Smrtelný bude i pro postupující pěchotu. Vysoká rychlost mu může být velikou výhodou, protože umožňuje uprchnout z dosahu dronů.

Důstojnické vozidlo moc k boji není

Zcela odlišným systémem je pak obrněné vozidlo Sultan. Wikipedia uvádí, že se do něj vejde 6 osob. Vedle obsluhy vozidla je tam velitelské centrum vybavené mapovým stolem a radiostanicí, odkud mohou důstojníci velet jednotce, a zároveň být vysoce mobilní a chránění pancířem vozidla. Není ale určeno k boji, i když je vybaveno kulometem; ten má však sloužit hlavně k obraně. Největší předností je rychlost a možnost snadno se ukrýt.

Korejci odhalili těžkou houfnici, kterou chtějí dobýt trh NATO

Ačkoliv jsou vozidla z rodiny CVR(T) relativně stará, pochází ze 70. let 20. století a mnohé armády je vyřazují, na Ukrajině mohou najít uplatnění. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je to hlavně díky využití kombinace ochrany osádky a rychlosti, protože proti rozšířeným dronům ani silný pancíř dostatečnou ochranu neposkytuje. Navíc jsou mnohá z ruských obrněných vozidel vlastně vrstevníci, a jiná jsou i starší než tato původně britská.

Článek Ukrajina vítá posílení pro bleskové přepady ze zálohy. Bojová vozidla s 30mm kanonem Rusy vytrestají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kanada dodala Ukrajině již tisícovku Senatorů

Kanadská společnost Roshel začala posílat vozidla Senator na Ukrajinu v roce 2022, a Defenence-Blog uvádí, že jich již bylo tamním ozbrojeným silám dodána plná tisícovka. Využívá je přitom jak armáda, tak pohraniční služba. Vozidla se zúčastnila celé řady těžkých bojových akcích proti Rusům na jihu i východě Ukrajiny a mají být vojáky hodnocena jako velice schopná.

iZdroj fotografie: Se souhlasem Víta Lukáše

Produkce vozidla Senator začala v roce 2018, uvádí Wikipedia. Jedná se o snahu postavit schopné a cenově dostupné obrněné vozidlo typu MRAP – i proto je u jeho konstrukce využitý podvozek automobilu Ford F-550. Vozidlo ale i tak poskytuje osádce a vezenému výsadku ochranu proti palbě z ručních zbraní a výbuchu min nebo nástražných náloží. Lze ho také osadit různými zbraňovými systémy podle toho, jaké jsou požadavky zákazníka.

Senator lze použít v mnoha rolích

Relativně cenová dostupnost vozidla Senator a snadné opravy za použití mnoha civilních dílů nejsou jedinou výhodou. Tou další je jeho univerzálnost a modulárnost. InterestingEngineering uvádí, že slouží v mnoha rolích. Armáda ho využívá nejenom pro přepravu vojáků nebo jejich evakuaci, ale například i při likvidaci min a v boji proti dronům. Redakce ArmádníZpravodaj.cz předpokládá, že v této roli bude osazený dálkově ovládaným modulem schopným drony detekovat, a poté je zničit například palbou z těžkého kulometu.

Video: takový masakr Rusové nečekali. Ukrajinci střelami Storm Shadow zdevastovali klíčovou továrnu, na níž závisí PVO i bombardování

Hmotnost základního vozidla Senator je 8 tun, i když přídavné zařízení ji pravděpodobně může ještě zvýšit. Jeho délka činí 5,6 metrů a má dvoučlennou osádku, zatímco v zadní části je prostor až pro 10 vojáků, případně pro nějaký náklad nebo přenosné zařízení. Na silnici dosahuje rychlosti 120 km/h a dojezd má 800 kilometrů. Vozidlo by mělo být vyráběno i v České republice, přípravu jeho licenční výroby v roce 2025 oznámila společnost Omnipol.

Článek Ukrajinci je hodnotí jako schopná, ale Rusové je v lásce nemají. Kanada už dodala Ukrajině tisícovku vozidel Senator se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoká ochrana a rychlost dává Ukrajincům šanci

Kanada slíbila dodat Ukrajině přes 400 obrněných vozidel včetně 383 vozů Roshel Senator, stejně jako 66 transportérů LAV 6.0, což představuje zásadní posílení mobility a ochrany vojsk v probíhající opotřebovávací válce. Obě vozidla jsou kritická pro bezpečné rotace personálu a evakuaci raněných pod dělostřeleckou palbou a dronovými nálety, takže ukrajinské velení získává nezbytný nástroj, jak udržet bojeschopnost jednotek i v extrémních podmínkách.

Tataři jsou Putinovou noční můrou. Největší partyzánská jednotka rozvrací morálku Rusů tak silně, že jsou velitelé paranoidní

Příliv moderních západních platforem, zejména pokročilých kolových bojových vozidel pěchoty LAV 6.0, pomáhá nahradit ztráty starší sovětské techniky a zvyšuje celkovou technologickou úroveň armády. Jedná se přitom o špičku kolových bojových vozidel pěchoty, jehož předností je vysoká úroveň balistické ochrany a pokročilý digitální systém řízení palby.

Wikipedia doplňuje, že díky vylepšenému podvozku s dvojitým dnem do tvaru V rovněž efektivně chrání posádku před výbuchy min a jiných náloží, zatímco kanon ráže 25 mm v kombinaci s moderní optikou umožňuje Ukrajincům vést přesnou palbu na velké vzdálenosti, a to i za snížené viditelnosti. Oproti tomu Roshel Senator je běžně nevyzbrojené, ale může být.

Havárie ruského Su-30SM v Kazachstánu je katastrofou pro celou zemi. Piloti přežili, ale nic dobrého to nevěští

Na Ukrajině nejde o žádnou novinku, naopak se stalo jistým symbolem rychlé přepravy pěchoty a zdravotnické evakuace v nebezpečných zónách. Nabízí totiž vynikající ochranu proti střepinám a ručním zbraním, což z něj činí ideální prostředek pro logistiku v blízkosti fronty. Jeho konstrukce na podvozku Ford F-550 potom zajišťuje vysokou spolehlivost a snadnou údržbu přímo v polních podmínkách, potvrzuje Wikipedia, což vojákům velmi usnadňuje práci.

Masivní dodávka stovek obrněnců z Kanady navíc umožní formování nových a vysoce mobilních jednotek, ale stejně tak doplnění těch současných. Ukrajina získá schopnost rychleji reagovat na průlomy a dynamické změny na frontě, a je nutné připomenout, že z vojenského hlediska tento krok přímo narušuje ruskou strategii vyčerpání ukrajinských zdrojů.

Evropa vs. Rusko: síla 28 zemí je větší, Rusko by nemělo žádnou šanci. Evropské NATO má početnější armádu, více lidí i peněz

Lepší pancéřování a moderní systémy senzorů těchto vozidel zvyšují šance na přežití posádek, což je pro Ukrajinu, která si váží lidských životů více než agresor, klíčové. Nehledě na to, že musí ruská armáda mnohé útoky opakovat. Kanadská pomoc tak funguje jako multiplikátor sil, který v dlouhodobém měřítku oslabuje ruskou schopnost dominovat na bojišti.

Článek Obří posílení pro Ukrajinu, které pomůže oslabit Rusy přímo na bojišti. Dostane přes 400 špičkových obrněných vozidel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zakázka za 6,2 miliard pro Excalibur Army

Do jedné ze zemí jihovýchodní Asie by mělo v příštích třech letech odejít 100 vozidel typu Patriot, uvádí CSG. Hodnota zakázky je 300 milionů dolarů (zhruba 6,2 miliard Kč), takže se jedná o významnou dodávku, která by měla obsahovat minometná a velitelská vozidla, ale také verze v podobě obrněného transportéru a kolového bojového vozidla pěchoty nebo obrněné sanitky určené pro evakuaci raněných přímo z bojiště, jelikož jsou vysoce odolné.

S opakovačkou Mannlicher M1895 šli naši pradědečkové do velké války. Brzy ji začali proklínat, ČSR se jí chtěla všemožně zbavit

Jak budou konkrétní vozidla vyzbrojena a kolik jakých typů kupec objednal, není známo. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že je Patriot velice modulární a lze na něj umístit řadu vybavení a výzbroje. Minometné vozidlo může mít buď střední nebo těžký minomet, transportér zase bude pravděpodobně vyzbrojen univerzálním kulometem. Army-Technology uvádí, že nejsilnější výzbrojí může být kanon ráže 20 milimetrů nebo granátomet.

Je odolné, rychlé a dobré v terénu

Patriot používá osvědčený podvozek typu Tatra Force, uvádí Militarnyi, což mu zajišťuje velice dobrou průchodnost terénem. Na silnici může přitom dosahovat rychlosti až 110 km/h a dojezd má až 700 km. Hmotnost až 17,5 tun záleží vždy na tom, jakou úroveň ochrany si zákazník zvolí, ale v tomto konkrétním případě není definovaná. V té nejlepší by vozidlo mělo vydržet zásahy z kulometu ráže 14,5 milimetrů a explozi nálože o síle 10 kilogramů TNT.

Mnozí tomu nevěřili, ale pozorovatel zachytil Su-57E v zahraničí. S propadákem se Rusko prosadilo, i když ho samo odmítá

Ve verzi transportéru uveze kromě dvoučlenné osádky sedmičlenný výsadek plně vyzbrojených vojáků. Jeho osazení bude ovšem vždy záviset na tom, o jakou verzi se jedná. Ve výzbroji by je měla mít také česká armáda, i když prozatím to asi nebude ve vysokých počtech. Vojenský výzkumný ústav na podzim 2025 informoval, že pro armádu provádí balistické testy tohoto vozidla, které je určené pro 53. pluk průzkumu a elektronického boje.

Článek Český zbrojní průmysl slaví. Rekordní smlouva na vozidla, která využívá AČR, zajistí miliardy od asijské země se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnec na americkém základě

V roce 1930 se podařil Fordu „obchod století“. Do SSSR prodala licenci svého nákladního vozu AA, a ten nelenil. Spojil se s firmou Tmketen, která vyvinula konverzní sadu, díky níž šlo přestavět americký 4×4 na 6×4. Ve Spojených státech s tím nepochodil, ale doma to byl absolutní úspěch, a roku 1934 začal verzi AAA vyrábět v Nižním Novgorodu v továrně GAZ.

Ne jestli, ale kdy. „Pád Pokrovsku je otázkou času,“ přiznává odborník. Ukrajinci ale pořád drží až 30 % města

Podvozek měl i velký vojenský potenciál a brzy na něm vznikly obrněnce BA-3 a BA-6, a vývojem z nich pak v roce 1938 také BA-10. Ten lze označit za vrchol klasických obrněných konstrukcí. Jeho základem byla civilní šasi a motor, na němž vznikla jednoduchá hranatá pancéřová nástavba, nejčastěji nýtovaná, a stroj byl často vybaven jenom kulomety.    

iZdroj fotografie: Richard Allen / Creative Commons / CC BY-SA

Výhodou byla nízká cena, nepotřeba speciálního výcviku posádek a rychlý vývoj i výroba. Nevýhodou ovšem chabé pancéřování, nízká průchodnost terénem a nedobré jízdní vlastnosti kvůli přetížení podvozku. Téměř všech těchto nedostatků se však tvůrci BA-10 z Ižovského závodu v Leningradě s úspěchem vyhnuli a stvořili opravdu schopný stroj.

BA-10 byl lehký tank na kolech

Podvozek GAZ-AAA byl pro BA-10 zkrácen o 70 cm na délku 4,65 m, což vedlo ke snížení hmotnosti celého vozidla a vylepšení jízdních vlastností. Jeho šířka zůstala 2,07 m a výška byla poměrně hodně 2,19 m, ovšem vážil jenom 5,14 tun. Pancéřování korby pak dosahovalo síly od 6 mm na zádi po 15 mm na přídi, a navíc bylo zkosené. Velkou úsporu váhy umožnilo, že byla korba svařovaná – nýty k ní bylo připevněno jenom vnitřní vybavení.

Analýza prokázala, že raketa Orešnik postrádala naváděcí systém bojové hlavice. Že něco trefil, byla spíše náhoda

To notně zvyšovalo s bezpečnost posádky. BA-10 poháněl benzinový motor GAZ M1 s výkonem 36 kW (50 koní), s nímž dosahovalo rychlosti na silnici až 55km/h, ovšem v terénu méně, zatímco železniční verze pak dokonce zvládla až 90km/h. Dojezd byl se dvěma nádržemi na 54,5 litrů až 300 km na silnici a 200 km v terénu. Pohyb v terénu přitom podporovaly i rezervní pneumatiky umístěné na bocích, které pomáhaly překonat výmoly.

iZdroj fotografie: Msgevans00 / Creative Commons / CC BY-SA

Hlavní zbraní BA-10 bylo 45mm tankové dělo model 1932/38 (20-K), do něhož měli vojáci fragmentační a průraznou munici. Doplňovaly ho pak dva kulomety DT ráže 7,62 mm, jeden ve věži a druhý v trupu. Pro dělo byla zásoba 49 granátů a pro kulomety 2 049 nábojů. Překvapivě bylo dbáno i na bezpečnost a pohodlí posádky, která měla ve vozidle dost místa.

Všemi oblíbený frontový dříč

Během let 1938 až 1941 bylo vyrobeno 3 392 obrněných vozů BA-10, a existovala i specializovaná verze pro pohyb po kolejích a jejich ochranu. V prototypu zůstala verze s dieslovým motorem a s polopásem, což byl typ vozidla technicky náročný, ale německý transportér Sd.Kfz.251 se ukazoval jako velmi schopný. Výroba BA-10 nebyla ukončena dobrovolně, po obklíčení Leningradu byl odseknut proud podvozků do města, což ji přerušilo.

Šokující cena války proti Ukrajině. Rusko se topí ve výdajích, které silně nezvládá. A bude hůře

Poprvé byly BA-10 nasazeny v boji s Japonci u Chalchyn Golu v roce 1938, a v letech 1939 až 1940 potom v zimní válce. V obou případech se velmi osvědčily. V terénu jim pomáhala i jednoduchá „vychytávka“ – kovový pás spojující zadní kola dokázal značně zlepšit pohyb v terénu. Kvality BA-10 ocenili také Finové, kteří jich několik desítek ukořistili a aktivně využívali. Po začátku Velké vlastenecké války se však situace začala obracet v neprospěch BA-10.

iZdroj fotografie: topwar / Creative Commons / CC BY-SA

 V prvních dnech války bylo nepřítelem zničeno nebo ukořistěno 1 100 vozidel BA-10. Němci je zařadili do výzbroje pod označením Panzerspähwagen Ba 10 203(r), ale jak zjistili i oni, technicky rychle stárla. Nedostatečný byl především pancíř, pročež byla stažena z první linie do týlové služby. Několik jich dokonce měla ve službě ROA v roce 1945 v Čechách. Poslední boj vedla BA-10 s Japonci v srpnu 1945, ale Finové své miláčky vyřadili až v roce 1952.  

Článek Sovětský obrněný automobil BA-10 byl světovou špičkou se šikovnou vychytávkou. Finové a Němci se o kořistní kusy prali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvojici obrněnců objevil průzkum

Z videa je jasné, že ruská obrněná technika jela do útoku společně, a obě vozidla měla zlikvidovat stejná ukrajinská dronová jednotka. Miniaturní kolonu nejdříve objevil průzkumný dron, přičemž se dokonce zdá, že je vybavený termovizní kamerou. Mívá ji například ukrajinský dron Shark. UkrSpecSystems uvádí, že dokáže na obloze hlídkovat po dobu 4 hodin a pohybuje se až 80 kilometrů od operátora ve výšce až 3 kilometrů.

Video: ruská armáda ztratila možnost postupu ze severu. Odbojáři jí hromadně zapálili náklaďáky

V prvním případě je jasné, že se dronu podařilo objevit nějaký tank, napovídají tomu obrysy. Armádní Zpravodaj ale nedokáže přesně určit jeho typ, protože jsou záběry nejasné. V druhém případě již vozidlo identifikovat přesně nejde, jelikož jsou záběry nekvalitní, a také je na něm nainstalovaná protidronová ochrana, která významným způsobem mění jeho obrysy. I když ani zde není vyloučeno, že se jedná o tank.

Jako první udeřily na obě vozidla sebevražedné bezpilotní letouny. Zdá se přitom, že se jejich operátoři zaměřili buď na stranu, případně na zadní část vozidel. Jestliže nesly přímo hlavici z RPG-7, nebo jinou s jejím s ekvivalentem, tak ta je schopna prorazit pancéřování o síle 500 milimetrů RHAe, uvádí Wikipedia. Údery byly úspěšné, jelikož se vozidla zastavila, byť nebyla zničena. Není jasné, zda v nich osádka zůstala, nebo se jí podařilo uniknout.

Kreml zuří a neví, co má dělat. Američané zveřejnili záběry, jak rychle v mezinárodních vodách zabrali ruský tanker

Vozidla nicméně Ukrajinci na bitevním poli jen tak nenechali, a pravděpodobně na ně poslali dron typu Baba Jaga. Ten dokáže unést až 15 kg různých malých pum, které na stojící techniku svrhával jednu za druhou, přičemž mířit nebyl problém. Není však jasné, zda se pumy trefily do otevřených průlezů nebo se jednalo o protipancéřovou munici, např. vyrobenou z granátu RKG-3. WeaponSystems uvádí, že dokáže prorazit pancíř o síle 165 mm RHAe, a proto si může poradit i se střechou tanku. Opakované údery nakonec obrněnce zapálily.

Drony zničí dva obrněnce (zveřejněno 17. listopadu 2025)

Článek Video: těžká technika Rusům nepomohla. Ukrajinci ji s klidnou hlavou roznesli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnce ničí široké spektrum zbraní

Záběry dle všeho nepochází z jednoho velkého útoku, ale jsou poskládané z vícero akcí, při nichž se ruská armáda pokoušela používat obrněnce od tanku přes bojová vozidla pěchoty až po obrněné transportéry. Většinou je přitom zaznamenaly průzkumné drony, které na ně naváděly palbu obránců. Ti použili celou řadu zbraní, třeba protitankové řízené střely, těžké raketomety nebo drony – všechny byly proti nim viditelně více než efektivní.

Video: jenom 40 km od Putinovy moskevské rezidence vypukl velký požár. Narušil výrobu bojových letadel Suchoj

V několika případech je zaznamenáno, jak obrněnce, jejichž typ je těžko rozeznatelný, ničí ukrajinští vojáci za pomoci protitankové střely FGM-148 Javelin. Wikipedia uvádí, že je typu „vystřel a zapomeň“, kdy voják musí přenosný komplet odpalovaný z ramene jenom zaměřit na cíl, a o zbytek se po odpálení postará střela. Její výhodou je skutečnost, že útočí seshora, kde mají obrněnce slabá místa. Nepomáhá proti ní ani instalace ochranných mříží.

V jiném případě útočí na ruské vojáky M142 HIMARS. Výrobce Lockheed Martin ho popisuje jako víceúčelový raketomet s mnoha typy střel a hlavic, přičemž v zaznamenaných případech dle Armádního Zpravodaje pravděpodobně používá rakety GMLRS, které mají dolet až 92 kilometrů. Osazené bývají kumulativní nebo kazetovou hlavicí, ale existuje i hlavice se 182 tisíci wolframových kuliček. Vojáci si ji vyberou podle typu cíle, jaký potřebuji zničit. Střely jsou efektivní hlavně proti stojícím cílům, naváděny jsou přes GPS.

Video: 15 vteřin ujížděla ruská těžká houfnice a vojáci doslova bojovali o život. Když bouchla, vznikl hřib jako po 1tunové bombě

Armádní Zpravodaj se domnívá, že ruská armáda v několika případech použila bojová vozidla pěchoty BMP-3. Usuzuje tak ze siluet, které jsou ale na videu částečně zdeformované. ArmyRecognition uvádí, že jde o vozidla s tříčlennou obsluhou a místem pro výsadek 7 vojáků. Vyzbrojena jsou kanony ráže 100 a 30 milimetrů, a jejich slabinou je relativně slabá ochrana, takže pokud je trefí protitanková střela nebo dron, většinou to nepřežijí.

Ničení ruských obrněnců kombinovanými prostředky (zveřejněno 18. října 2025)

Článek Video: ruské jednotky útočily zběsile a bez přestání, ale Ukrajinci si na nich smlsli. Nasadili i zbraň, proti níž není obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minimálně 3 obrněnce drony zničily

Záběry ukrajinské brigády jsou složené z několika akcí, během nichž její sebevražedné útoky směřují na ruské obrněnce. Ačkoliv se je ruští vojáci snaží chránit všemožnými způsoby, většinou je to k ničemu, i když platí, že v některých případech musí ukrajinské drony zaútočit víckrát, aby ochranou pronikly. Ale přesto minimálně 3 obrněnce skončily v troskách.

Kreml zuří, „nepřátelská akce“ hned za hranicemi. Soused spustí výrobu dělostřelecké munice dle standardů NATO

Je velice obtížné určit, na jaká vozidla ukrajinské drony útočily. To nejviditelnější první je obklopeno protidronovou klecí tak moc, že ho nelze rozeznat, i když by se mohlo jednat o MT-LB. Taková ochrana bývá vyrobena z kovové konstrukce, mříží, pletiva i dalších materiálů, a na zobrazeném vozidle jsou také gumové zástěny. Wikipedia uvádí, že má za cíl přivést hlavici dronu k předčasnému výbuchu, který je tak slabší a nepronikne pancéřováním.

Pokud se skutečně jednalo o MT-LB, nemělo by bez ochrany proti dronu příliš velkou šanci. ArmyRecognition uvádí, že je odolné jenom proti střelbě z ručních zbraní, což v podstatě znamená, že ho jakákoliv kumulativní hlavice zničí nebo alespoň významně poškodí. Klecová ochrana mu sice dává šanci, ale opakované údery ho mohou i tak vyřadit. Navíc je s ní vozidlo mnohem větší, lépe viditelnější, a také evidentně značně neohrabané.

Video: Ukrajinci natočili cestu smrti k Pokrovsku. Když se po ní vydali další Rusové, přepadli je ze zálohy

V dalších dvou případech se ruští vojáci pokusili zamaskovat svou techniku mezi stromy, a minimálně v jednom případě i za pomoci maskovací sítě. I když bylo vozidlo velmi špatně viditelné, zkušení operátoři dronů ho přesto byli schopni najít, načež zaútočili za pomoci sebevražedných dronů, ale také použili malé pumy svrhávané z větší výšky. Když dopadly na střechu nechráněného obrněnce, snadno ji prorazily a poslaly ho na věčnost.

Ukrajinská kyjevská brigáda útočí na skryté ruské obrněnce (zveřejněno 02. října 2025)

Článek Video: Kyjevská brigáda rozmetala ruskou obrněnou techniku. I když ji vojáci ukryli, neměli šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Místo plavby slouží jako transportér

Transportér PTS-2 je plovoucí kolos, na jehož korbě se mohou přepravovat desítky vojáků, ale dokonce i dělostřelecký tahač nebo další podobná technika, uvádí Wikipedia. Ruská armáda ho ale podle zobrazené fotografie upravila jako bojový transportér, kdy v něm pravděpodobně dopravuje vojáky a zásoby do bitevní linie a nijak nevyužívá jeho obojživelnosti. Přídavnou konstrukcí se také nejspíše pokusila zvýšit ochranu osádky i vezeného materiálu.

Fiala splnil, co slíbil. Česko dodalo Ukrajině neuvěřitelných 1,8 milionu kusů munice. Poškodilo to efektivitu ruské armády

Na PTS-2 je namontovaná klecová ochrana a gumové zástěny, a do prostoru pak také trčící dráty, což ho má chránit před drony. Armádní Zpravodaj se domnívá, že taková konstrukce nebude příliš účinná hlavně kvůli chybějícímu pancíři v horní části vozidla, i ten zbývající je také velice slabý. Klec dokáže přivést k explozi hlavici sebevražedného dronu, o tom není pochyb, ale střepiny mohou nijak nechráněné vojáky nebo náklad stejně zasáhnout.

PTS-2 uveze náklaďák i desítky vojáků

PTS-2 je vozidlo zavedené do výzbroje sovětské armády v roce 1985, ale navrženo bylo už o desetiletí dříve. WeaponSystems uvádí, že je na pásovém podvozku a tvoří ho kabina a velký otevřený nákladový prostor, na nějž lze náklad uložit skrze zadní výklopnou rampu. Jeho nosnost je 12 tun a na nákladovou plochu lze umístit například běžný pětitunový nákladní automobil, případně až 75 vojáků nebo desítky nosítek při evakuaci raněných.

Francie vyděsila Putina. Rafale M odpálil modernizovanou strategickou jadernou střelu, která doletí až do Moskvy

Samotné vozidlo je pak 11,99 metrů dlouhé a plně naložené může mít hmotnost až 38 tun, ale určitě ne více, protože kromě jízdy po zemi rychlostí až 60 km/h může plout po vodní hladině, a to rychlostí až 12 km/h. Postaveno je dokonce tak, aby lépe odolávalo slané vodě, takže ho teoreticky použít i k vylodění na mořských plážích, i když potřebuje klidnou hladinu. Často také bývá vyzbrojené nějakým kulometem, ale ten tady vidět není.

Tracked amphibious transporters PTS-2 of the ruSSian army somewhere near the front line. pic.twitter.com/hsK76tPFhC

— 𝔗𝔥𝔢 𝕯𝔢𝔞𝔡 𝕯𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱△ 🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) December 15, 2025

Článek Desítky ruských vojáků najednou jsou o krok blíže smrti. Přestavěli plovoucí kolos na útočné vozidlo, ale nedomysleli ho se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M2 Bradley zničilo několik ruských vozidel

Záběry neukazují samotný střet mezi ruskými a ukrajinskými vojáky, ale pouze jeho výsledek. Ve středu stojí M2 Bradley, které bylo evidentně zničeno v boji, o jehož intenzitě svědčí další vraky vozidel, které má pravděpodobně na svědomí jeho kanon, případně protitankové střely. Ukrajinská osádka evidentně bojovala s urputnou zuřivostí a hněvem, ale zároveň s velkou rozvahou, což se dá u vojáků bránících zemi proti agresorovi očekávat.

Evropa nastavuje Rusku tvrdou pěst a AČR bude u toho. CV90 se stává novým základem mechanizovaných sil NATO

M2 Bradley je bojové vozidlo pěchoty používané hlavně v americké armádě, ale Ukrajinci ho dostali v rámci spojenecké pomoci. Army-Technology uvádí, že je vyzbrojené kanonem ráže 25 mm a protitankovými střelami BGM-71 TOW. Ačkoliv první ze zbraní nemá velikou ráži, díky speciálním munici dokáže rozdávat silné rány, a jsou zaznamenané případy, kdy poškodila tank. M2 Bradley je také pověstné odolností, i když vše vydržet nemůže.

Jakou techniku se mu během bitvy s Rusy podařilo zničit, lze odhadovat velice špatně, jelikož ji záběry neukazují detailně, případně jenom zkresleně. Armádní Zpravodaj nicméně odhaduje, že jedním ze zničených obrněnců bude transportér typu BTR. Může se jednat o BTR 82A, což je jeden z nejmodernějších typů kolového transportéru na světě. ArmyRecognition uvádí, že je vyzbrojený kanonem ráže 30 milimetrů a uveze 7 vojáků. Jeho nevýhodou je však poměrně slabé pancéřování, které kanonu z amerického vozidla odolat nedokáže.

Tajná akce odpálila ropovod Družba, pro ruskou ekonomiku i Evropu jde o citelnou ztrátu. Ukrajinci si to ještě drze natočili

V příkopu je poté vidět další zničené vozidlo, podle všeho postavené na podvozku nákladního automobilu. Pravděpodobně se jedná o Uran Typhoon. Wikipedia ho označuje za vozidlo chráněné hlavně proti minám, vyzbrojené pak bývá dálkově ovládanou věží s kulometem do ráže až 14,5 mm. V okolí jsou ještě další trosky vozidel, nejspíše nepancéřovaných, takže lze předpokládat, že byly ruské ztráty v tomto střetu veliké.

Ukrainian Fury: disabled M2 Bradley surrounded by countless Russian vehicles
byu/Korean_Name inTankPorn

Výsledek střetu M2 Bradley a ruských obrněnců (zveřejněno 08. srpna 2024)

Článek Video: Ukrajinský hněv byl nelítostný. Než M2 Bradley padl, vzal s sebou několik ruských obrněnců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střelec Javelinem ničí obrněnce na poli

Video z nasazení protitankového systému Javelin natočili ukrajinští vojáci; pravděpodobně někdo, kdo doprovázel bojovníka vyzbrojeného touto zbraní. Ukazuje, jak opakovaně pálí na nějaká vozidla, která se pohybují v dálce po cestě a po polích, ale není přesně poznat, o jaká se jedná – pravděpodobně půjde o tanky, bojová vozidla pěchoty nebo obrněné transportéry, které se pokouší o útok proti ukrajinské obraně.

Zmatek na cvičišti: Češi měli připravit Ukrajince na moderní válku, ale sami uznali, že vůbec nepobírají, co se děje

Je ovšem velice dobře vidět, jakým způsobem je střela Javelin odpalována. Wikipedia uvádí, že je nejprve vymrštěna z odpalovací trubice, a teprve později se zažehne její motor, což pomáhá maskovat pozici střelce před odvetným útokem. Střela má dosah až 4,75 kilometru a během jejího letu se střelec již nestará o zaměření, jelikož v sobě má zafixovaný infračervený obraz cíle, a najde si ho tak zcela sama. Armádní Zpravodaje připomíná, že se proti ní téměř nelze bránit, takže na bojišti právem děsí nejenom tankové posádky.

Hlavice střely je tandemová a kumulativní, takže si dokáže poradit i s reaktivním pancéřováním. Její průraznost je 760 mm RHAe, což se nezdá mnoho, protože jsou mnohé moderní tanky odolnější, zvláště pak v přední části. Může však letět nejen po přímé dráze, ale rovněž vystoupat vzhůru a na cíl udeřit seshora. Tanky i další obrněnce tam totiž nemají silný pancíř, jelikož by to znamenalo zbytečnou zátěž, a lze je tak velmi snadno zničit.

Ukrajinci stvrdili historickou dohodu na obrovské posílení letectva. Nakoupí 100 letadel Rafale z Francie

Ruská armáda se na začátku invaze na Ukrajinu pokusila proti Javelinům bránit tak, že na tanky umístila střechu nebo tzv. gril, uvádí EurAsianTimes. Ukázalo se to však neefektivní, a dnes slouží takové konstrukce hlavně proti dronům. Jestli je měly i obrněnce na záběrech, není jasné, protože střely letěly tak daleko, že nelze jakékoliv detaily rozeznat. Video je také sestříhané, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že na něm byly zničeny minimálně čtyři.

ReUp Compilation of Ukrainian soldiers taking out Russian armor with Javelins. music from the source
byu/Sh_okre996 inCombatFootage

Voják s Javelinem ničí ruské obrněnce (zveřejněno 11. června 2024)

Článek Video: Ruské obrněnce byly prakticky bez šance. Javeliny je ničily na kilometry s naprostou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozidlo poškozené minou chtělo druhé odtlačit

Na záběrech z ruského útoku je vidět dvojice průzkumných vozidel PRP-4, jak se snaží projet oblastí, kde jsou rozmístěné protitankové překážky. Volná je pouze cesta, ale na ní jsou logicky umístěné miny. To je však nezastavilo, až jedno z nich na jednu najelo – exploze vidět není, ale reakcí osádky druhého vozidla je pokus poškozený obrněnec odtlačit. To se také podařilo, i když jenom částečně, a nakonec podle všeho uvízla a zastavila se také.

Video: Leopard 1A5 odstřeloval ruskou pěchotu za hranicí viditelnosti. Přesto ji s přesností zdecimoval

Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že PRP-4 není určeno k boji, ale k provádění dělostřeleckého průzkumu. Army-Guide uvádí, že je postaveno na základě bojového vozidla pěchoty BMP-1, oproti němuž nemá kanon nebo protitankové střely, ale pouze kulomet ráže 7,62 mm. Naopak má na věži různé senzory, jako je laserový dálkoměr nebo termovize, s nimiž dokáže odhalovat cíle a zaměřovat je. Data pak předává dělostřelectvu, aby mohlo odhalené pozice nebo techniku nepřítele zničit. Vozidlo již přitom není ve výrobě a je poměrně vzácné.

Zdá se ovšem, že v tomto případě ruská armáda žádný průzkum neprováděla. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se spíše snažila PRP-4 využít jako bojová vozidla pěchoty a vezla uvnitř pěchotní výsadek. Když ale musela zastavit, pěchota z vozidel vystoupila a snažila se najít různé úkryty. Uchýlila se například do nedalekého lesa, kde doufala, že nebude cílem intenzivních útoků, především ze strany dronů.

Video: Kreml opět předvádí novinky Su-57 a hledá nové kupce, zájemce už má tři. Největší slabiny zastírá výzbrojí

Video ovšem dokazuje, že ukrajinská armáda měla přehled díky průzkumnému dronu s termovizní kamerou. Wikipedia uvádí, že využívá rozdílů teplo k zobrazení, a proto na ní byla jak technika, tak jednotliví vojáci velmi dobře viditelní, i když se snažili skrýt v lese. Tam na ně opakovaně útočily drony, a záběry ukazují hlavně výsledek útoku, kterým jsou obě zničená vozidla a doslova hromady mrtvol ruských vojáků, jimž se nepodařilo ukrýt.

Článek Video: Rusové poslali vojáky do útoku ve vzácných dělostřeleckých průzkumných vozidlech. Vůbec nejsou určena k boji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnec zasáhl na hranici svého dostřelu

FGM-148 Javelin je přenosný protitankový řízený systém typu „vystřel a zapomeň“, což zvyšuje bezpečnosti posádky, která se může bezprostředně po útoku přemístit, jelikož se střela navede na cíl sama, potvrzuje Wikipedia. Funguje přitom v režimu „top-attack“, kdy vystoupá a následně se strmě snese na cíl, aby ho zasáhla do kolmo nebo v úhlu do slabého místa.

Video: Ukrajinští speciálové neměli slitování. Při rychlém přepadení pobili 13 Rusů za frontovou linií a počkali na další

Tím je zpravidla střecha, a stejně tak může útočit v režimu „direct-attack“, pakliže není dostatek času na to, aby střela vystoupala, tedy třeba v zastavěném prostoru nebo na krátkou vzdálenost. Naváděcí elektro-optický systém pak po zaměření operátorem sleduje tepelný podpis cíle, a zasahuje ho s maximální přesností; málokdy mine citlivé místo.

Tandemová kumulativní (HEAT) hlavice je přitom navržena tak, aby zdolala reaktivní pancíř, a poté prorazila vlastní ochranu obrněnce. Udávaná průraznost se liší podle verze a metodiky měření, ale běžně to je přes 760 mm ekvivalentu válcované oceli (RHAe). Skutečná efektivita však závisí na typu pancéřování, úhlu zásahu a nasazení aktivních či reaktivních systémů ochrany.

Rusko zveřejnilo záběry bombardéru Tu-22M3 nad Baltským mořem uprostřed rostoucího napětí

Není jasné, na jakou vzdálenost Javelin útočil, ale dost možná šlo o jeho maximální dosah, který vychází u nejlepších střel na 4 km, u těch horších na 2,5 km. Odpal střely je vidět v čase cca 18 až 22 vteřin a její rychlost je asi 900 km/h, takže než nabrala výšku a dosáhla cíle, uběhlo přibližně nějakých 17 vteřin, což znamená, že by zasáhla cíl na vzdálenost asi 4 až 4,3 km.

Lze tedy soudit, že to bylo na samé hranici dostřelu, případně, že je o něco delší než avizovaný. Co za obrněnec střela zasáhla, nelze ani odhadovat – v dáli je vidět malá exploze a následný kouř, což nejspíše patří hlavici, ale nezdá se, že by došlo ke zničení. Je tedy možné, že musel voják útok zopakovat, ale při ceně asi 4,3 milionu za střelu to není zrovna levné.

Článek Video: Javelin udeřil na ruský obrněnec na samé hranici svého dostřelu. Trefil ho přesně, ale zřejmě nezničil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hercules se utopil 4,5 metru hluboko

Tragická událost se udála v Litvě na jaře 2025. Evropské velitelství americké armády ji popsalo jako nehodu, při níž se vozidlo M88A2 Hercules doslova utopilo v bažině. Nalezeno bylo totiž v hloubce 4,5 m a jeho osádce se z něj nepodařilo dostat ven, takže zahynula. Vozidlo se podařilo vyprostit až po nějaké době, byla k tomu totiž zapotřebí těžká specializovaná technika.

NATO vyslalo Eurofightery, aby vyprovodily skupinu ruských letadel, která vnikla do Litvy. Prakticky by neměla šanci střet přežít

Přesné důvody nehody se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo zjistit, ani po půl roce totiž nedohledal žádné závěry vyšetřování. Lze však konstatovat, že se nehoda stala ve výcvikovém prostoru Pabrade. IntelliNews uvádí, že se jedná o oblast o rozloze 17 000 hektarů a slouží k nácviku střelby, manévrového boje a dalších dovedností. V tomto prostoru je náročný terén včetně bažin, což je samozřejmě nutné k tomu, aby si na prostředí vojáci zvykli.

Hercules zachraňuje obrněnou techniku

Utopené vozidlo M88A2 je používáno k vyprošťování a zachraňování různé obrněné techniky. Army-Technology uvádí, že je to kolos o hmotnosti 70 tun umístěný na pásovém podvozku, a obvykle mívá tříčlennou osádku, ale v době cvičení v něm pravděpodobně bylo o jednoho vojáka navíc – důvod není známý. Pohybuje se rychlostí až 48 km/h a je pancéřované, přičemž dokáže odolat palbě z kanonu ráže 30 mm. Na obranu má pak těžký kulomet.

Video: „Tak tudy rozhodně ne!“ Ukrajinské dělostřelectvo rozneslo ruský útok. Dezorientovaní Rusové nevěděli, co dělat

Je to nutné, protože Hercules slouží k záchraně obrněné techniky včetně amerických tanků M1 Abrams, které je schopné utáhnout. V mnoha případech se totiž může stát, že ho bude zachraňovat na dohled nepřítele, k čemuž je vybaven i speciální technikou, jako je tažný naviják nebo jeřáb. Osádka si na místě dokáže poradit i s některými opravami obrněnců.

Článek Chyba, která stála životy: Američtí vojáci se utopili ve vyprošťovacím kolosu Hercules na východním křídle NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnec vypadá jako dům jedoucí mezi poli

Na záznamu je vidět ukrajinské obrněné vozidlo jedoucí po nějaké cestě mezi poli. Nevypadá ovšem typicky, protože je celé skryté uvnitř jakéhosi domu vyrobeného pravděpodobně z překližky nebo podobného lehkého materiálu. V okamžiku, kdy se takové vozidlo pohybuje, je samozřejmě maskování zcela nefunkční, ale jakmile někde zastaví, může nepřítele účinně zmást.

Rusové se jim smáli, ale F-16 na Ukrajině excelují. Plní 80 % bojových misí, nejlepší piloti mají přes tisíc sestřelů

Ze záběrů není jasné, o jaké vozidlo se jedná, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že podle stylu jízdy jde o kolový obrněnec. Například ukrajinský obrněný transportér BTR-4. Wikipedia uvádí, že se jedná o osmikolové vozidlo s tříčlennou osádkou a prostorem pro výsadek osmi pěšáků. Vyzbrojené je rychlopalným kanonem ráže 30 mm, kulometem a protitankovými řízenými střelami. Ukrajinskou armádou je používáno ve vysokých počtech.

K vybudování maskovacího domku byly zřejmě 2 důvody; Armádní Zpravodaj se domnívá, že první z nich může být snaha nepřítele překvapit, neb z takovéto maskované pozice na něj lze okamžitě spustit palbu a zneškodnit ho dříve, než zareaguje. Druhým možným je snaha skrýt se před všudypřítomnými drony. Pokud vozidlo bude stát, je velká pravděpodobnost, že si ho operátor dronu nevšimne a nenavede na něj nějaký útok.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

Maskování pochopitelně není výmyslem Ukrajinců, armády ho používají již delší dobu. HeritageCalling uvádí, že britská svou školu maskování založila v roce 1916. Maskovací techniky včetně různých modelů domů a dalších objektů byly používány i za druhé světové války. Twz uvádí, že jednou z armád, která se na podobné maskování soustředí, je tchajwanská. Kvůli hrozbě invaze z Číny maskuje své obrněnce třeba jako jeřáb nebo hromadu šrotu.

New Ukrainian armour spotted. Unsure if the tactical house is armed.
byu/quetch1 inTankPorn

Ukrajinské obrněné vozidlo maskované jako dům (zveřejněno 05. června 2023)

Článek Video: Ukrajinci jezdili po bojišti v domě, do něhož schovali obrněnec. Chtěli tak vyčkat na Rusy a ve správnou chvíli je rozstřílet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa z ruského tanku zasáhla obrněnec

Video pořízené ze zaměřovacího systému ruského tanku – jednat se má o T-90M Proryv-3 – ukazuje, jak jím odpálená raketa zasáhne stojící ukrajinské obrněné vozidlo. Jeho typ není za záběrech pořízených prostřednictvím termovize, tedy systému využívajícího k zobrazení rozdílných teplot předmětů, uvádí Wikipedia, poznat. Nejspíše nejde o tank, protože není vidět žádná mohutní hlaveň, i když stoprocentně to vyloučit nelze.

Rusko zahalené strachem z nejmocnější zbraně Ukrajinců dlouhého doletu. Ročně plánují tisíce střel Flamingo, které obrací kartu

T-90M je nejmodernější tank z ruské výzbroje. Disponuje moderním řízením palby i termovizí, ale je otázkou, jakým typem, protože původně obsahoval pokročilé díly z Francie, na něž teď platí embargo. ArmyRecognition uvádí, že by měl být schopen detekovat cíle do vzdálenosti až 5 kilometrů, ale jak je ukrajinský obrněnec daleko, poznat nelze. Zdá se ovšem, že ruský tank musí stát na nějakém kopci, protože střelu odpálil z místa nad stromy.

Hlavní zbraní tanku T-90M je kanon s hladkou hlavní ráže 125 milimetrů, z něhož může odpalovat klasickou tankovou munici s různými hlavicemi, jako jsou tříštivé, kumulativní nebo průbojné včetně APFSDS vyrobené třeba z ochuzeného uranu nebo wolframu. Rovněž má ovšem možnost odpalovat řízenou protitankovou střelu 9K119M Refleks-M. Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že právě díky ní ukrajinské vozidlo zničil.

Putin může panikařit, nad Ruskem se stahují mračna. Trump je skoro rozhodnutý, že Ukrajině poskytne střely s dosahem 2 500 km

Střela má dosah až 5 kilometrů, tedy více než běžná tanková munice, a je laserově naváděná, takže musí střelec na cíli držet laserový paprsek. Wikipedia uvádí, že má hmotnost 17,2 kilogramů a disponuje tandemovou hlavicí navrženou proti reaktivnímu pancéřování. Prorazit dokáže až 900 milimetrů RHAe, přičemž u zasaženého vozidla střela pronikla dovnitř, protože jsou na záběrech vidět plameny, a posléze i mohutná exploze, která ho zničila.

Thermal footage of T-90M firing ATGM at armored vehicle
byu/conkerzin inTankPorn

Střela z ruského tanku T-90M zasáhla ukrajinské obrněné vozidlo (zveřejněno 14. října 2024)

Článek Video: Rusové se pochlubili, jak s T-90M zaujali vyvýšené palebné místo a rozstříleli ukrajinské obrněné vozidlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská obrněná jednotka se vydala do útoku

Video ukazuje jednotku ruských obrněných vozidel jedoucí do útoku. V jejím čele je zcela určitě nějaký tank, lze to poznat z toho, že pálí z kanonu větší ráže, ale ostatní vozidla jsou kvůli veliké vzdálenosti záběrů z dronu neidentifikovatelná. Pravděpodobně se ale jedná o další tanky nebo bojová vozidla pěchoty, případně nějaký typ pásových transportérů.

Američané vyvinuli speciálně pro Ukrajinu hybrid řízené střely a bomby. Ničí s přesností na více jak 460 km a má být levná

Na záběrech se jeden z obrněnců zařadí za vedoucí tank, a po chvíli mohutně exploduje. Není jasné, jak je to možné, protože se zdá, že se pohybuje přesně v jeho stopách. Armádní Zpravodaj soudí, že vedoucí tank nejspíše svými pásy minu těsně minul, zatímco druhé vozidlo o něco vybočilo z jeho stopy a najelo na ni. Pokud se jednalo o minu TM-62, je v ní 7,5 kilogramů trhaviny, uvádí Wikipedia, což je dost, ale určitě ne na tak velikou explozi.

Lze proto předpokládat, že výbuch miny pronikl do vozidla, a jednou z možností je, že se jednalo o ruský tank jako T-72, T-80 nebo T-90. Wikipedia uvádí, že bývají náchylné k jevu nazvaném Jack-in-the-box efekt, při němž exploduje munice tanku uložená v prostoru pro osádku. A zdá se, že právě v tomto případě mina prorazila podlahu tanku a odbouchla ji.

Video: Ukrajinský MiG-29 se obratně vyhnul 2 ruským raketám a uletěl dříve, než nepřítel znovu vypálil

Další, i když o něco méně pravděpodobnou variantou, je to, že šlo o vozidlo vezoucí munici. Například BMP-2, což je bojové vozidlo pěchoty. WeaponSystems uvádí, že má prostor pro 7 členů výsadku, ale místo osob v něm mohla být naložena třeba dělostřelecká munice a podobný materiál. I když je podivné, že by se takové vozidlo účastnilo útoku, nelze to vyloučit. Podlaha BMP-2 je velice slabá a pro minu by nebyl problém jí proniknout a munici odpálit.

Článek Video: Ruský tank minul protitankovou minu a najel na ni následující obrněnec. Exploze byla nevídaně obrovská se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1 tank doprovázený 4 obrněnými transportéry

Jelikož není většina záběrů v moc dobré kvalitě, lze těžko odhadovat, o jakou techniku se přesně jednalo, a je na místě připomenout, že byly zveřejněny v únoru 2025. Zpočátku je na nich nicméně útok veden zezadu na obrněný transportér, což může odpovídat ruskou armádou častou užívanému BTR-80 nebo většímu BTR-90, který je podle Wikipedie osazen věží z BMP-2, ovšem jenom první z nich je stále produkován.

Německé Eurofightery posílí polskou PVO. Vypadají možná starší, ale umí pochytat i nejsilnější ruské střely Ch-59 a Ch-101

BTR-80 uveze 7 vojáků výsadku a má 3 členy posádky, uvádí Wikipedia, a větší verze je na tom stejně. V dalším případě je vidět zásah tanku a do zadní části a jeho následné hořící trosky, ale identifikace je opět nemožná. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že Rusové často využívají T-72B3, což jsou hluboce modernizované „té-sedmdesát-dvojky“.

Stejně tak se ale může jednat o T-80, ale zadní část i střed tanku je zahalen plameny, vršek pak protidronovou ochrannou střechou, takže to určit nelze. Patří nicméně díky modernizacím jako U, BV nebo BVM ke stále velmi schopným, přičemž má charakteristickou plynovou turbínu. Ta mu uděluje rychlost až 80 km/h, ale také je extrémně náročná na spotřebu, uvádí Wikipedia, což je také důvod, proč není tento pohon hojně rozšířen.

T-14 Armatu ruská armáda pořád nechce. Má být nejsilnější na světě, ale má obrovské potíže a do boje jí je vlastně škoda

K dalším zničeným obrněncům na záběrech patří tři nejspíše stejné obrněné transportéry, ale jejich identifikace není možná – dle popisků ve videu se však bude jednat o výše jmenovaná „bé-té-erka“. O zničení všech členů konvoje se postaraly drony – na mnoha záběrech lze určit, že se jednalo o kvadrokoptéru, která je užívána zřejmě nejčastěji.

V jejím podvěsu je potom umístěna nějaká hlavice, typicky granát z RPG-7, který má podle Wikipedie v tandemové verzi PG-7VR průraznost až 600 mm RHA proti reaktivnímu pancíři, a dokonce 900 mm bez něj, uvádí Wikipedia. Jelikož byl i tank zasažen zezadu, není možné, aby tomu odolal, neboť tam nejspíše žádný existující obrněnec tak silnou obranu nemá.

Článek Video: Ukrajinci zničili ruský 5členný konvoj ujíždějící plnou parou vpřed po poli. Nepřežil ani dobře chráněný tank se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pod ochranou se obrněnce ztrácely

Záběry níže ukazují skupinu tří ruských obrněných vozidel, která jdou velice těžko rozeznat, protože na nich jsou připevněné mohutné protidronové zábrany, a pod konstrukcí z trubek, plechů a pletiva se doslova schovaly. Hned na začátku videa nicméně redakce Armádního Zpravodaje podle poklopů v přední části rozeznala alespoň MT-LB. Jde původně o tankový tahač využívaný jako obrněný transportér, a Military-History uvádí, že uveze 7 vojáků.

Video: až 4. dron zničil tank, který Rusové obalili extrémně houževnatou přídavnou ochranou. BVP přitom odpadlo po jediném úderu

Cesta vozidel se zdá místy až komická, jelikož to vypadá, jako by je řidiči neuměli ovládat. Hned dvakrát do sebe dokonce narazili a na cestě si vzájemně překáželi. Armádní Zpravodaj soudí, že byl problém v přídavné klecové ochraně proti dronům, která je tak rozsáhlá, že řidiči nejspíše moc dobře neviděli na cestu (už v základu bývá z obrněných vozidel špatný výhled).

Ani takto rozsáhlá ochrana proti dronům ale koloně obrněnců nepomohla. Nejprve se ocitla v území odstřelovaném dělostřelectvem, a pak přiletěly ještě sebevražedné drony, které začaly úřadovat. Asi v jednom případě zřejmě ochrana zafungovala, ale dronů bylo prostě hodně a nakonec se jim podařilo všechna vozidla poškodit, a posléze pravděpodobně i dorazit.

Ukrajina dostala první lotyšské obrněné transportéry Patria. Jsou vážně extrémně dobré, ruská armáda jejich ekvivalent ani nemá

Když z jednoho utíkala vezená pěchota, poodhalila zadní dveře. Armádní Zpravodaj ho odhaduje na BMP-1 nebo modernější BMP-2. WeaponSystems uvádí, že je v jeho zadní části místo pro 7 členů výsadku, a že má ještě tříčlennou obsluhu. O jaké vozidlo jde přesně, by bylo možné rozeznat podle zbraně – BMP-2 má kanon ráže 30 milimetrů, BMP-1 pak ráže 73 milimetrů ale kvůli protidronové ochraně nejsou ani takovéto detaily viditelné.

Zničení 3členného ruského konvoje, který se dvakrát srazil, než ho rozstřílelo dělostřelectvo a dorazily drony

Článek Video: Přídavná ochrana obrněnců byla tak mohutná, že se ruský konvoj dvakrát srazil, než ho rozstřílelo dělostřelectvo a dodělaly drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američan, kterého Sověti milovali

V rámci zákonu o půjčce a pronájmu byl do SSSR exportován i americký lehký transportér a průzkumné vozidlo M3A1 Scout Car. Bylo jednoduché a s dobrou průchodností terénem i nosností, pročež si ho Sověti zamilovali. Po válce však dodávky skončily, a po roztržce a začátku studené války nemohla být řeč o dalším nákupu Scout Car nebo licenci na jeho výrobu.

Čína představila nový radar, proti němuž je stealth F-22 i F-35 k ničemu. Objevit je dokáže až na 500 km, F-22 už zachytil

Vývoj „vlastního“ byl tak zahájen v roce 1947. „Projekt 141“, jak byl budoucí BRT-40 označen, šel však v mnohém vlastní cestou. Například, na rozdíl od Američana, měl Sovět samonosnou karoserii, a to na podvozku pocházejícího z nákladního vozidla GAZ-63 s náhonem 4×4. Soudruzi také zvýšili úhly pancíře, takže byl při stejné tloušťce odolnější.

iZdroj fotografie: Bukvoed / Creative Commons / CC BY

Prostor pro posádku byl větší a do vozidla se vedle dvoučlenné posádky vešlo 8 vojáků (u M3A1 jenom 6). Ti byli lépe chráněni vyšší bočnicí korby, a stejně jako u Scout Car byl u BTR-40 v první verzi prostor pro posádku otevřený, což se později ukázalo jako velká chyba při boji ve městě.

Limuzíny pro státníky měly přednost

Velikost BTR-40 byla 5 metrů na délku, 1,9 m na šířku, a 1,75 m na výšku, zatímco hmotnost po rozsáhlých úpravách nakonec vzrostla na 5,3 tun. Oproti americké předloze zmizel těžký válec pro průjezd terénem a místo něj byl namontován naviják. Korba byla svařovaná a požadavek zněl, že má čelo odolat palbě kulometu ráže 12,7 mm a boky nábojům ráže 7,92 mm.

Babiš by prodal F-35 Izraeli, ale je to nesmysl – jde o úplně jiné letouny. Navíc nedává smysl, aby je AČR nahradila F-16 nebo Gripeny

Zadaní bylo splněno. Čelo mělo sílu pancíře 11 až 15 mm a boky 8 až 9 mm, ovšem ochrana podvozku byla minimální. BTR-40 byl osazen motorem GAZ-40 s výkonem 57 kW, což byla verze šestiválce GAZ-11. Díky tomu mohlo na silnici „pádit“ až 80 km/h s dojezdem 275 km, což na svou dobu nebyly špatné výkony, i když dnes min. dojezd zaostává.

iZdroj fotografie: Andshel / Creative Commons / CC BY

Základní výzbroj tvořil kulomet KVP 14,5 mm, ale posádka mohla také pálit ze střílen na bocích z osobních zbraní. Později vznikla i protiletadlová verze s kulometem ZPU-2. Vozidlo bylo do výzbroje přijato v roce 1950, ale jeho výroba vázla. Prioritou byla totiž pro závod GAZ vozidla ZIM pro vysoce postavené soudruhy (zkrátka priority).

Dodnes je BTR-40 spolehlivý dříč

Teprve v roce 1953, když byla otevřena nová výrobní hala, se produkce rozjela naplno, a do roku 1960, kdy byla ukončena, dala život asi 6 500 vozidel. Licence byla předána i Číně, kde vzniklo pod označením Type 55 dalších několik tisíc vozidel. SSSR také BTR-40 ve velkém exportoval.

Zvěrstvo sovětské NKVD a Směrš, které si Čechoslováci nezasloužili. Na 3 000 jich po 2. světové válce odvlekli do gulagů, kde mnozí zemřeli

Vedle zemí Varšavského paktu (krom Československa) a Blízkého východu se BTR-40 objevilo i ve výzbroji KLDR (zde si poprvé zabojovala), Vietnamu, Kuby a celé řady zemí Afriky. Sověti své vozidlo poprvé nasadili v roce 1956 v Budapešti, kde se ukázal fatální problém s otevřenou střechou, jelikož obránci z pater domů házeli do vozidel Molotovovy koktejly.

iZdroj fotografie: Public Domain

Proto vznikla verze A s pancéřovou střechou a základní ochranou proti zbraním hromadného ničení, a velmi zajímavá byla i železniční verze s kolečky pro pohyb na kolejích. SSSR využil BTR-40 ještě při invazi do ČSSR v roce 1968 a vyřadil je ze záloh až v roce 1993. Dodnes je však toto spolehlivé a nenáročné vozidlo ve výzbroji Laosu, Vietnamu nebo Burundi.

Článek Jak soudruzi v SSSR okopírovali americké průzkumné vozidlo, protože ho milovali. BTR-40 řádí v několika zemích dodnes se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kombinace zbraní v pouhých 500 kg

Už od 40. let 20. století hledalo sovětské velení pro své výsadkáře vozidlo přímé palebné podpory. V 50. letech pak vznikla vozidla ASU-57 a ASU-85, a později je doplnily obrněné transportéry BMD-1, BMD-2 a BMD-3. Všechna vozidla přispěla do bojeschopnosti výsadkářů jak palebnou silou, tak zvýšením mobilitou, tedy přesně tím, co potřebovali. Všechna však měla své chyby – vozidla typu ASU postrádala otočnou věž a BRD zase výkonnou zbraň.

Čína představila nový radar, proti němuž je stealth F-22 i F-35 k ničemu. Objevit je dokáže až na 500 km, F-22 už zachytil

V polovině 70. let se proto rozjel v Ústředí výzkumného ústavo přesného strojírenství v Podolsku zcela unikátní výzkumný program. Ten měl dát vzniknout zbrani kombinující vlastnosti klasického kanónu (velká přesnost), minometu (vysoká kadence, účinnost proti živé síle a kompaktní rozměry) a houfnice (dostřel a velká ničivá síla). V roce 1979 mohli inženýři představit své dílo – 120milimetrový hybrid 2A51 (s vývojovým označením D-64).

iZdroj fotografie: Public Domain

Ten opravdu splňoval vše výše jmenované. Na rozdíl od minometu má drážkovanou hlaveň, ale je schopen působit jako minomet pro nepřímou palbu, a stejně tak jako dělo pro palbu přímou. Nabíjení je přitom poloautomatické a vycvičená osádka zvládne až 10 výstřelů v minuté. Délka hlavně je 3 000 milimetrů a celý systém váží pouhých 500 kilogramů.

Nona-S, dračí zuby ruských výsadkářů

Účinný dostřel se pohybuje od 40 do úctyhodných 8 800 metr, ale maximální je dokonce 12 800 metrů. Nevýhodou je, že pro zbraň musela být podnikem Bazalt v Moskvě vyvinuta nová munice. Vedle klasické existuje i tříštivá, zápalná, kazetová, kouřová a osvětlovací, ale opravdovou perlou je řízená střela KM-8 „Gran“ (Ostří), kterou lze z 2A51 také vystřelit.

Postrach Němců byl zprvu postrachem ruských posádek. Samochodka „suka“ SU-76M projela do týlu Němců a zničila jim jakýkoliv tank

Podvozek Nony je upravený trup výsadkářského transportéru BRT-D, jehož délka je 6,02 metrů, šířka 2,63 metru a výška 2,3 metru. Velkým omezením bylo pro konstruktéry udržení hmotnosti, která nakonec dosáhla 8 tun. To bylo zaplaceno poměrně subtilním pancířem z lehké hliníkové slitiny s maximální silou 18 mm na čele. Díky tomu však vozidla mohou přistávat na padáku; jejich nejčastějšími nosiči se staly letouny Antonov An-22 nebo Ukjušin Il-76.

iZdroj fotografie: Public Domain

Nona-S je vybavena šestiválcovým motorem 5D20 o výkonu 176 kW, který jí dokáže hnát až rychlostí 60 km/h. Má také vodní trysky, s nimiž zvládne na vodě rychlost až 9 km/h, a dojezd na plnou nádrž je 500 km. Posádku potom tvoří 4 muži, kdy velitel a řidič sedí v korbě, zatímco nabíječ a střelec ve věži. Osádka je vybavena nočním viděním a ochranou proti zbraním hromadného ničení, na svou dobu tedy poměrně pokrokovými systémy.

Překvapení pro Američany bylo nemalé

Nona-S se začala k jednotkám dostávat v roce 1981, a hned ji v řadách výsadkářů čekalo opravdu těžké tažení v Afghánistánu, kterým prošla se ctí. Vojáci milovali její velikou palebnou sílu, průchodnost terénem a spolehlivost, ale ukázaly se i nějaké nešvary. Především jim vadila nízká zásoba munice – pouhých 25 kusů, vysoké opotřebení podvozku v těžkém terénu, a též špatně těsnící výfuk, takže exhalace unikaly do prostoru osádky.

Chengdu J-10 už se nikdo nesměje. Kdysi nevyspělá stíhačka pokořila pýchu Francie a stojí jenom 1/4 toho, co Rafale

Modernizovaní verze to však napravila a nově nesla 40 nábojů. Po rozpadu SSSR se pak Nona-S ocitla ve všech nástupnických armádách – Rusko si hodnotu malého vozítka uvědomovalo, a tak roku 2006 výrobu obnovilo. Následně se zúčastnilo všech konfliktů na Kavkaze, a roku 2011 bylo dodáno do Venezuely, ale sloužilo také v Iráku a Indii. Celkem bylo vyrobeno 1 434 vozidel, a asi nepříliš překvapivě jsou ve výzbroji dodnes. 

iZdroj fotografie: Public Domain

Během mírové mise v Bosně a Hercegovině v roce 1996 došlo ke společnému cvičení ruské a americké armády, a nutno přiznat, že byli Američané schopnostmi malého vozítka doslova uhranuti. Během války na Ukrajině potom nasadily Nonu-S obě strany, a Ukrajinci dokonce vyrobili vlastní verzi, která využívá podvozku BVP-1. Kolik však zůstalo bojeschopných kusů na jedné i druhé straně, lze jenom těžko odhadnout.

Článek Malá, ale smrtící. Sovětský samohybný minomet 2S9 Nona-S nemá na světě konkurenci. Američany „dračí zuby“ výsadkářů šokovaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

P8 je obojživelný a působí jako BVP

Již první pohled na lehký tank P8 nasvědčuje tomu, že půjde o speciální vozidlo. Docela futuristické tvary má totiž hlavně z důvodu, že je obojživelný, což je potřeba vyvolaný vysokým počtem řek nebo bažin na indonéských ostrovech. Tank má hybridní pohon a také velký poměr výkonu ku hmotnosti, uvádí ArmyRecognition. To by mu mělo pomoci vyrovnat se s náročnými podmínkami tropického prostředí, v němž jiná technika neobstojí.

Indonesian PT Surya Sentra Ekajaya SSE P8 light tank with an anti-drone system at Indo Defence 2025.
Source;https://t.co/CZFtcd3A6Y pic.twitter.com/3PqcPba1Qy

— Junsupreme (@RyszardJonski) June 11, 2025

Výzbroj se podobá spíše zbraním, které lze najít na bojovém vozidle pěchoty. Je vybavený dálkově ovládanou věží, na níž je kanon ráže 30 mm, a také disponuje 2 protitankovými řízenými střelami nespecifikovaného typu, ale lze využít. I proto se Armádní Zpravodaj domnívá, že označení lehký tank nemusí být přesné, když zde není těžší kanon. Přesnější by mohlo být označení průzkumné pásové obrněné vozidlo nebo jemu podobné.

P8 je lehký a ne příliš pancéřovaný

Ani ochrana lehkého tanku P8 není vysoká – dosahovat má úrovně STANAG 4569 2 až 4, což znamená, že odolá střelám max. do ráže 30 mm, a to pravděpodobně jenom zepředu. Naznačuje to i jeho nízká hmotnost 12 tun. K obsluze vozidla je pak zapotřebí osádka 3 vojáků. Údaj o rychlosti a dojezdu zatím není k dispozici, ale pravděpodobně bude vyšší než 60 km/h.

Ani Slovensko už Leopardy 2A8 nechce. Zvažuje místo nich lehké tanky na základě BVP CV90, které kupuje také AČR

Armádní Zpravodaj soudí, že P8 nemůže být srovnáván s jinými existujícími lehkými tanky světa. V oblasti Asie totiž produkuje třeba Čína lehký tank Type 15. Wikipedia uvádí, že má hmotnost 33 tun, a s přídavným pancéřováním ještě více, a vyzbrojen je kanonem ráže 105 milimetrů. Silou by šel P8 přirovnat třeba k britskému průzkumnému vozidlu FV107 Scimitar. To ale britská armáda vyřadila, ač stále slouží například na Ukrajině či v Lotyšsku.

Článek Indonésie vyvinula hodně lehký tank P8: chybí mu těžký kanon a má futuristické tvary, ale vlastně připomíná spíše BVP se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jistý let ke schovanému BMD-4M

Jak vlastně operátor dronu objevil zaparkované obrněné vozidlo, není ve videu, které můžete vidět níže, vysvětleno. Ze záběru se ovšem zdá, že letí k místu najisto. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že bylo v budově mnoho otvorů, a to i ve střeše, a tak vozidlo, konkrétně se jednalo o ruské BMD-4M, mohl objevit průzkum, který ho zahlédl buď otvory, nebo viděl jeho zaparkování. Jedním z nich pak do budovy vlétl dron – kvadrokoptéra. Pravděpodobně byl vyzbrojený hlavicí z RPG-7, která může prorazit pancíř o síle až 500 milimetrů RHAe, uvádí Wikipedia.

Video: „jiný level maskování“ – vojenské cisterny mohou vypadat, jako že vezou dříví, paradoxně proto však mohou být cílem

Obsluha se s dronem rozhlédla – nejspíše aby zjistila, zda není v budově ještě něco ke zničení – a do vozidla narazila, načež je vidět, jak z budovy stoupá dým. ArmyRecognition uvádí, že BMD-4M je bojové vozidlo určené pro ruské výsadkové jednotky. Zepředu vydrží zásah kanonem ráže 30 milimetrů, ale ze strany jenom ze zbraní ráže 7,62 milimetrů. A i když má vozidlo na záběrech jakousi protidronovou zábranu, nechrání zranitelný bok. Pokud se tedy operátor dronu trefil tam, čemuž vše nasvědčuje, nemělo žádnou šanci na přežití.

Článek Video: i když ruští výsadkáři ukryjí vozidlo BMD-4M v budově, může k němu proniknout dron a jedním zásahem ho zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani dronové zábrany zničení nezabránily

Na videu níže můžete vidět, jak ruské drony naváděné prostřednictvím optického kabelu útočí na několik vozidel. Závěry jsou často velmi rychlé, ale Armádní Zpravodaj má za to, že se podařilo identifikovat minimálně obrněná vozidla Roshel Senator a International MaxxPro. Je vidět, že se na ně posádky snažily umístit nějaké typy protidronových klecových zábran, ale nepokrývaly celou plochu vozidel, a tak k ochraně nestačily.

Jenom 4 km od hranic zastavili Ukrajinci blížící se peklo. Zničili ruský termobarický raketomet TOS-1A, který však stihl udeřit (video)

Senator je víceúčelové obrněné vozidlo původem z Kanady a výrobce ho popisuje jako schopné plnit celou řadu úkolů s velice dobrou balistickou ochranou. Na druhou stranu platí, že drony mají hlavice schopné si poradit i s tankem, a proto jim podobné vozidlo odolat nemůže. Stejné je to i u MaxxPro. Wikipedia uvádí, že jde o vozidlo poskytující nejen ochranu proti střelám, ale i minám a nástražným náložím, ale dronům opět odolat nemusí.

Článek Video: pokud se nemají ukrajinské obrněnce na pozoru, nemusí jim proti ruským optickým dronům pomoci ani přídavná ochrana se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská armáda do Podněstří nemůže

Vojáci ze základny v Podněstří nemají přímé spojení s Ruskem, jelikož má region hranici jenom Ukrajinou, ale přes tu se k nim nic nedostane, a s Moldavskem. Jenomže jeho vláda s jejich umístěním nesouhlasí – a i kdyby ano, cesta tam vede opět jenom přes Ukrajinu, z druhé strana pak přes Rumunsko (a Moldavsko), ale to by vzhledem ke vztahům s Ruskem žádnou techniku nepustilo. Vojáci tak mají jenom starou, případně si novou musí vyrobit s pomocí toho, co mají k dispozici. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že není jasné, nakolik je funkční.

Video: zaletí-li ruská letadla Su-35 a Tu-95 schválně blízko Americe a pak provokativně naletí na její F-16, jde o nevysvětlitelnou provokaci

Jedním z počinů je vozidlo Ratybor – jedná se o pokus o MRAP postavený na podvozku Ural-4320, což jak Wikipedia upřesňuje, je šestikolový nákladní automobil. Na jeho podvozku je pancéřová nástavba s dnem do V, aby odkláněla výbuch min a náloží, na střeše je pak věž ze starého sovětského transportéru BRT-70, který má ve věži jako hlavní zbraň kulomet ráže 14,5 milimetrů, uvádí MilitaryFactory. Vozidlo má také klecovou protidronovou ochranu.

Vznikl také další obrněnec a „útočník“

Z Ural-4320 je udělaný i obrněnec označovaný jako Nakhalyonok. Není konstruovaný jako automobil s bočními dveřmi, ale osádka i výsadek do něj vstupují poklopy v pancéřové nástavbě. V ní jsou střelecké porty, jimiž vezený výsadek může střílet ven, a na střeše je opět věž z BTR-70, ale vybavená dvojicí kulometů NSVT. WeaponSystems uvádí, že jde o těžké kulomety ráže 12,7 milimetrů a dosahem kolem 1,5 km. I toto vozidlo má pak protidronovou klec.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Ruští vojáci nakonec ke svým potřebám využili i terénní automobil LuAZ-969 a předělali ho na vozidlo Luntik. V tomto případě nejde o obrněnec, ale má silnou výzbroj – první zbraní je automatický granátomet AGS-17 s ráží 30 mm, který dokáže odpalovat granáty do vzdálenosti až 1 700 metrů, uvádí Wikipedia. K dispozici je ale také protitankový 9K111 Fagot. WeaponSystems uvádí, že má dosah až 2,5 kilometru a prorazí pancíř 600 mm RHAe.

Článek Ruská podomácku vyrobená obrněná vozidla vyvolávají rozpaky. Jenže v izolovaném Podněstří nemají na vybranou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nasazení „školní“ techniky značí nedostatek

Ještě v roce 2021 se nacházelo ve skladovacím zařízení Omského tankového automobilového inženýrského institutu 120 tanků, 90 obrněných transportérů, 41 bojových vozidel pěchoty a 54 protitankových kanónů MT-12 Rapura. OSINT výzkumník však 16. května 2025 zveřejnil video, na němž je sběr mnoha satelitních snímků pořízených v průběhu 3 let.

Hrozí, že kupec odstoupí od nákupu Gripenů na úkor čínských letounů J-10, které nedávno bodovaly v boji. Jednalo by se o velký krok zpět

Vidět je postupné vyprazdňování skladu, až na něm nakonec zbyly jenom budovy a nanejvýš pár desítek nějaký vozidel, pravděpodobně nákladních, ale Armádnímu Zpravodaji se podařilo určit, že jsou mezi nimi také ženijní BAT-2. Zřejmě nejsou ve stavu, kdy by je bylo možné zprovoznit, ale mohou posloužit alespoň jako zdroj náhradních dílů, i když také velmi omezeně.

Zajímavé je, že má být Omský tankový automobilový inženýrský institut jedinou vysokoškolskou institucí v Rusku, která školí inženýry s vysokou specializací na opravy, údržbu a modernizaci motorových a obrněných vozidel. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že to může svědčit o vážném nedostatku techniky v armádě, když je stahována i ta určená ke vzdělávání.

Tajné snímky ukazují, že Američané dodávají Ukrajině F-16, ale původně nechtěli. V boji proti Rusku se neobjeví

Nejedná se mimochodem o jediný takový případ. Armádní Zpravodaj poukazoval začátkem dubna 2025 na analýzu, z níž vyplynulo, že Rusko rychle vyčerpává zásoby tanků a k modernizaci mnoho dalších nemá, zatímco výroba nových je tak nízká, že zdaleka nepokrývá ztráty, natož potřeby. To ostatně potvrzuje i jeden z případů, kdy Rusové vyslali do útoku 230 vojáků jenom po svých, bez jediné techniky, jak Armádní Zpravodaj upozorni v dubnu 2025.

1/5 🧵Another Russian storage has been depleted.

With the recent imagery from April 2025 we can see that over the time all armoured vehicles at the Novaya Stanitsa Arsenal close to the Omsk tank school have been removed⬇️. pic.twitter.com/YX1HiSPqMf

— j (@hizzo_jay) May 16, 2025

Článek Satelitní snímky ukazují, že Rusko kompletně vyčerpalo zásoby obrněné techniky v jednom ze skladů – včetně tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Oncilla je ukrajinsko-polským projektem

Základem vozidla Oncilla je původně ukrajinské vozidlo Dozor-B. Wikipedia uvádí, že se poprvé objevilo v roce 2004, ale k ozbrojeným silám se dostalo až o řadu let později. Mezitím koupila licenci na výrobu polská společnost MISTA a začala na jeho základě produkovat vozidlo s názvem Oncilla. V současné době má přitom Ukrajina jak polské Oncilla, tak své Oncilla-Shturm 4×4 vyráběné na základě polské konstrukce a vylepšení.

iZdroj fotografie: Uživatel Zinnsoldat / Creative Commons / CC BY-SA

Situace kolem vozidla je dnes taková, že vojáci konstruktérům sdělují své zkušenosti, takže je Oncilla neustále vylepšované vozidlo. EuroMaidanPress uvádí, že v současnosti třeba dokáže odolat výbuchu 8 kilogramů trhaviny tak, aby osádka a vezení vojáci přežili. Jen pro představu, třeba protitanková mina TM-62 má v sobě 7,5 kilogramů trhaviny, upozorňuje Armádní Zpravodaj, a je schopná zničit nebo významně poškodit jakýkoliv tank.

Silná výzbroj zničí i ukryté vojáky

Vozidla Oncilla v současnosti existují v několika verzích, z nichž je jednou z nejmodernějších obrněný transportér Oncilla-Shturm 4×4. ArmyRecognition uvádí, že je určen 3 členům osádky a 6 vojákům výsadku, přičemž je pancíř vozidla chrání proti palbě z ručních zbraní, ale lze ho doplnit i přídavným pancéřováním. Vozidlo disponuje také centrálním dohušťováním pneumatik a na silnici se může pohybovat rychlostí až 120 km/h.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Oncilla-Shturm je vybaveno dálkově ovládanou věží s kulometem ráže 14,5 milimetrů a dalším ráže 7,62 milimetrů. Tato výzbroj umožňuje boj s mnoha typy obrněných vozidel, a rovněž bude například schopna eliminace vojáků schovaných v běžných obytných domech. Vozidlo je navíc komfortní, má klimatizaci nebo dodatečné vytápění, a vybavené je i navijákem, což může pomoci buď něco odtáhnout, nebo se vyprostil například v době rasputice.

Článek Polské vylepšení Oncilla posunulo moderní ukrajinské obrněné vozidlo Dozor-B na novou úroveň. Žádné ruské miny vojáky nezabijí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kanon se zaměřovačem na vzdušné cíle

Myšlenka vylepšení BMD-4M je vlastně velice jednoduchá; mělo by obdržet nový typ rychlopalného kanonu ráže 30 milimetrů. Wikipedia uvádí, že v současné době již kanon ráže 30 mm, a další ráže 100 mm, má. Nový typ by ale měl být schopen pálit programovatelnou munici vhodnou pro boj se vzdušnými cíli. Doplněný by byl patřičným zaměřovačem, aby byl střelec schopen svůj cíl zaměřit a trefit, ovšem podrobnosti známy nejsou.

Russian BMD-4M airborne IFV with additional protection kit, Army 2024 expo #ArmoredWarfare #TankswithAW pic.twitter.com/N5ytdnMQSS

— Armored Warfare (@ArmoredWar) August 20, 2024

Úpravy se mají týkat i kanonu ráže 100 mm, v současné době určeného pro explozivní munici proti měkkým cílům, a řízeným protitankovým střelám proti cílům obrněným. ArmyRecognition uvádí, že by měl dostat třetí typ munice určený proti vzdušným cílům, ale jak se úpravy osvědčí, bude známé až po jejich nasazení v praxi. Proti dronům jsou navíc nová vozidla BMD-4M vybavena protidronovými klecemi kryjícími velikou část jejich povrchu.

BMD-4M má malý stupeň ochrany

Jestliže se ruská armáda i z kapacitních důvodů hodlá soustředit na výrobu BMD-4M, aby nahradila ztráty obrněných vozidel, nejde podle Armádního Zpravodaje o dobrou myšlenku. Vozidlo je z důvodu snadné přepravy vzduchem lehké, má 13,5 tuny, uvádí Army-Technology, což znamená velký kompromis v ochraně. Odolá jen palbě z ručních zbraní, a to je v současnosti na bojové vozidlo pěchoty velmi málo. Ideální je odolnost proti munici ráže 30 mm.

Satelity odhalily utajovanou severokorejskou loď ve výstavbě: je to obr, ale americkým torpédoborcům se nevyrovná

Protože je zároveň malé, uveze kromě 3 členů osádky jen 5 vojáků, přičemž v klasických BVP bývá nejčastěji místo pro 7 až 8 vojáků. To znamená, že pokud chce armáda v útoku přepravit větší jednotku, potřebuje těchto vozidel zhruba o třetinu více než klasických BVP. Argumentovat vhodností pro výsadkové operace není nejlepší, protože v boji proti protivníkovi se silnou protivzdušnou obranou nemůže ruská armáda na něco podobného pomýšlet. Při takovém útoku by se výsadkáři ani nedostali na zem, ale byli by zničení spolu s letouny.

[New 🇷🇺 loss detected]

A destroyed Russian BMD-4M with a protection cage somewhere on the front.
(https://t.co/mrLQmmNUuc) pic.twitter.com/U1u452IgPo

— LostWar Bot (@LostWarBot) April 21, 2025

Zničené vozidlo BMD-4M

Článek Ruské výsadkové BMD-4M v nové roli: proti dronům dostane 30mm kanon. Zásadní nedostatky mu ovšem nadále zůstanou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útočníky zlikvidovala děla už před frontou

Video dostupné níže ukazuje, jak se ruské jednotky pokusily o mohutný útok, v němž bylo celkem nasazeno asi 300 vojáků a 40 obrněných vozidel podporovaných 3 tanky. Ze záběrů je patrné, že se zpočátku mohly zkoušet krýt za pomoci dýmu, ale drony obránců je měly jako na dlani. Nad bojištěm mohly kroužit například letouny Shark, k nimž UkrSpecSystems uvádí, že mají třicetinásobný optický zoom a další moderní sledovací techniku. Na základě dat pak začalo pálit dělostřelectvo kombinovaně s drony 8 km od frontové linie.

Byrokracie EU a zelené šílenství mohou zabíjet vojáky. Hezky to ukazuje příklad z Německa s jedním z nejdražších BVP na světě

Zásahy dronů a dělostřelectva byly patrně účinné, odhady mluví o 29 zničených obrněných vozidlech, 140 zabitých vojácích a poškození všech 3 tanků. Některé zásahy techniky byly tak přesné, že se Armádní Zpravodaj domnívá, že dělostřelci použili přesnou munici jako M982 Excalibur. S ní mohou moderní děla ráže 155 mm, včetně ukrajinských 2S22 Bohdana, pálit na vzdálenost přesahující 50 km, uvádí Wikipedia. Přesnost projektilu je asi 1 metr a stojící obrněné vozidlo zničí velmi spolehlivě; pohybující se však zasáhnout nedokáže.

Článek Video: ani extrémně mohutný ruský útok se 40 obrněnci doplněný 3 tanky nemusí uspět, pokud dělostřelectvo spolupracuje s drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jaguar nahradí hned 3 typy vozidel

Obrněné vozidlo Jaguar je výsledkem programu SCORPION, jehož úkolem je v ozbrojených silách nahradit vozidla AMX-10 RC, ERC 90 Sagaie a VAB HOT. Společnost Arquus ho popisuje jako obrněné průzkumné a bojové vozidlo, což znamená, že by mělo vykonávání průzkum a palebnou podporu. Má mít přitom velice dobrou manévrovatelnost a rychlost, a zároveň dobrou průchodnost terénem, ať jde o bláto nebo kamenitý povrch.

iZdroj fotografie: Francouzské ozbrojené síly

Jednou z jeho předností je silná výzbroj; Wikipedia uvádí, že má za hlavní zbraň kanon ráže 40 mm s různým druhem munice. Armádní Zpravodaj soudí, že s protipancéřovou municí zvládne třeba obrněné transportéry a bojová vozidla pěchoty, s explozivní pak zatočí se skupinou vojáků, a navíc disponuje kulometem. Ve výzbroji má však i protitankové řízené střely Akeron MP typu vystřel a zapomeň, které zničí i moderní tank na vzdálenost 4 km.

Hlavní ochranou Jaguaru bude rychlost

Samotné vozidlo poskytuje tříčlenné osádce ochranu před střelami z těžkého kulometu do ráže 14,5 mm, uvádí ArmyRecognition, podle čehož redakce Armádního Zpravodaje soudí, že se bude spoléhat spíše na taktiku „udeř a zmiz“, kdy na nějaký cíl zaútočí z úkrytu a poté rychle ustoupí. Šestikolový podvozek se silným motorem poskytuje hlavně na silnici i přes hmotnost 25 tun velice solidní maximální rychlost 90 km/h, ale vozidlo bude jistě rychlé i na tvrdém terénu – typickým příkladem může být třeba oblast afrického Sahelu.

Ukrajinci si dělají legraci z ruského vozidla Terminator: to svému jménu ani v nejmenším nedostálo, mělo být přitom silnou zbraní

Na svou obranu je Jaguar vybaven i výstražným systémem laserového zaměření, který užívají mnohé protitankové zbraně, a v případě ohrožení se může odpálením kouřových granátů zahalit do dýmu a z oblasti zmizet. Uplatnění může najít i v armádách, které používají jeho předchůdce a jsou navyklé na výzbroj podobného typu. Objednala si ho již Belgie a Lucembursko.

Článek Pokročilý stroj na zabíjení z Francie: vozidlo EBRC Jaguar roznese skupinu vojáků i tank. Samo přitom odolá těžkému kulometu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Inguar-3 odolá minám a uveze až 8 vojáků

Ukrajinské vozidlo Inguar-3 je stále velmi nové, představeno bylo teprve v roce 2024. Jedná se takzvané MRAP, takže je odolné proti minám a poskytuje ochranu před střelbou. Výrobce Inguar Defence na stránkách uvádí, že by mělo být odolné proti střelbě ze zbraní do ráže 7,62 milimetrů, čímž se v podstatě může rovnat svému protějšku v ruské výzbroji, a sice vozidlu Tigr, i když v jeho případě došlo k zařazení již v roce 2006.

iZdroj fotografie: Inguar Defence

V zadní části vozidla je k dispozici prostor sloužící k přepravě vojáků, jejichán přesný počet ale není specifikován – Armádní Zpravodaj však odhaduje, že by jich mohlo být až 8. Tím je opět srovnatelné s ruským Tigrem, i když ten má několik variant, v jedné z nichž může přepravovat až 11 vojáků, uvádí Wikipedia. Vozidla lze použít třeba k evakuaci raněných i dopravě výsadku.

S kulometem M2 je Ingaur-3 velmi silný

Vozidlo je také vyzbrojené, konkrétně lze najít na jeho střeše kulomet M2 Browning. GunsFandom uvádí, že jde o těžký kulomet kalibru .50, tedy ráže 12,7 milimetrů, který pálí kadencí až 550 ran za minutu a jeho efektivní dosah je 1 800 metrů. V případě Tigru se zase jedná o ruský těžký kulomet Kord ráže 12,7 milimetrů. Na Ingaur-3 pak mohou být umístěny i různé univerzální kulomety nebo nějaký typ automatického granátometu.

Britské obrněné vozidlo Mastiff patří mezi nejmohutnější MRAP světa. Ochrání i před ruskými těžkými kulomety a náložemi

Vozidlo typu Inguar-3 je velice flexibilní a lze jej upravit do řady modifikací. V základní verzi má čtyřkolový podvozek, ale může být i šestikolový. Kromě využití coby taktického nebo evakuačního vozidla ho lze přeměnit třeba na 100% nosič zbraní. Na korbu lze namontovat odpalovače různých raket, ale i minomet nebo jiný dělostřelecký systém.

Článek Inguar-3 ukrajinské výroby se vyrovná ruskému Tigru, i když je rozdíl 18 let. Nepříteli zasadí tvrdou ránu těžkým kulometem i raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konstrukce není nová, vychází z Piranha V

Vozidlo Dragon je vyráběno španělským konsorciem TESS Defence, ale nejde o žádnou unikátní konstrukci. Armádní Zpravodaj ověřil na Wikipedii, že vychází z vozidla Piranha V švýcarské společnosti MOWAG, které je už zavedeno v několika západních armádách. Jde o osmikolové obrněné vozidlo a ve verzi Dragon je na něm bojová věž Guardian 30. Koncepcí se tak neliší od mnoha podobných – a například jeho ruským protějškem je BTR-82A.

iZdroj fotografie: TESS Defence

Hlavní zbraní Dragonu je rychlopalný kanon ráže 30 milimetrů Bushmaster, tedy stejná zbraň, jakou má třeba český Pandur. Stejně jako on je vybaven řízenými protitankovými střelami Spike LR2 schopnými ničit cíle na vzdálenost až 5,5 kilometrů, což je oproti ruskému protějšku výhoda, jelikož ten podobnými střelami nedisponuje. K dispozici má jenom kanon ráže 30 milimetrů a kulomet, uvádí Army-Technology.

Základní ochranu lze ještě navýšit

Konsorcium popisuje VCR 8×8 Dragon jako vozidlo s vysokým stupněm ochrany. Podle dostupných informací je schopné ze všech stran odolat munici do ráže 14,5 milimetrů, ale úroveň ochrany lze ještě zvýšit instalací modulárního pancéřování. Vozidlo má disponovat varovným zařízením při zaměření laserovým paprskem používaným k navádění mnoha typů zbraní a zároveň být připravené na případnou instalaci systému aktivní ochrany. Armádní Zpravodaj soudí, že to je do budoucna u většiny obrněných vozidel nejspíše nutnost.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Hmotnost vozidla je 30 tun, má 3člennou osádku a v zadní části prostor pro 8 pěšáků. Ti vystupují v zadní části vozidla, což je oproti ruskému BTR-82A opět výhoda, jelikož to má výstup do strany, což poskytuje vojákům mnohem menší ochranu. Dragon se dokáže pohybovat rychlostí až 100 km/h a dojezd na plnou nádrž činí 600 kilometrů. Kromě verze bojového vozidla pěchoty může existovat třeba ve verzi průzkumné, ženijní, vyprošťovací a několika dalších.

Článek Španělské bojové vozidlo pěchoty Dragon má solidní palebnou sílu i ochranu. Ruský protějšek rozhodně překonává ve více směrech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zběsilý útok neměl šanci na úspěch

Informací bylo sdíleno jenom málo a lze vycházet de facto jenom z příspěvku z 11. března 2025 Operační a taktické skupiny Luhansk, která útok zastavovala. Celou dobu ho sledovala drony, které na něj naváděly palbu – zprvu dělostřeleckou, a to jak klasickou, tak kazetovou municí, a posléze i bezpilotními letouny. Ke zpomalení obrněnců však pomohly i miny.

Francie provokuje Rusko. Vyslala k jeho hranicím špionážní letoun i s bojovým doprovodem

V průběhu je vidět, jak z některých vozidel vyskakují vojáci a zůstávají na místě, jelikož zřejmě nevědí, co mají dělat, zatímco jiní se pokusili ukrýt v blízké zalesněném pásu. I tam je ovšem obránci dokázali eliminovat, nejčastěji za pomoci dronů. Vidět jsou i úprky z obrněnců, k jejichž zničení došlo na otevřeném poli, kde se jednotky opět staly cílem útoků.

Ukrajinci v pasti, museli kapitulovat. Ruské komando jim překazilo ústup ze Sudži a plánuje všechny „vyhladit“, uvedl velitel

Zcela zničené techniky nebylo málo. Její typy nejsou známy, ale padnout mělo 14 bojových obrněných vozidel, 1 tank, 3 buginy, 2 čtyřkolky a 3 lehká vozidla. Poškozeno bylo potom též značné množství, konkrétně 16 obrněných vozidel a 2 tanky. Mnohá technika měla protidronové zábrany, ale jak vidno, ani ty v podstatě v ničem nepomohly.

Článek 40členný ruský konvoj obrněnců neprojel, a navíc padlo 160 vojáků. Ukrajinci ho na východním bojišti rozstříleli (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z více než dvou tuctů obrněnců 16 padlo

Hned, jak se dal ruský konvoj do pohybu, sledovaly ho ukrajinské průzkumné drony, jejichž operátoři zalarmovali obranu. Zapojilo se do ní dělostřelectvo, které ho odstřelovalo už z dálky, a následně i bezpilotní letouny. V útoku mělo být přes dva tucty obrněnců, jejichž typ lze rozpoznat jenom obtížně. Armádní Zpravodaj však soudí, že se jednalo (krom jiného) o známou klasiku, tedy transportéry MT-LB, BTR-82 nebo bojová vozidla pěchoty BMP-2.

Fatální selhání pilotů F-16. Omylem bombardovali vlastní město osmi 230kg bombami (video). Oficiální verze, co se stalo, nesedí

K vidění je zřejmě i nějaká speciální technika, ale jelikož je opatřena protidronovými zábranami, nelze ji přesně určit. Nechybí pak ani komunikační a velitelské vozidlo. Ruská armáda však udělala při útoku u Časiv Jar fatální chybu, a sice že se soustředila obrněnce na jedno místo. Ono sice dává smysl, že jela po cestě a na po poli, ale možná nepočítala, že bude objevena tak brzo. Na videu je totiž vidět nečekané zastavení obrněnců po ukrajinském útoku.

Tím se podařilo mnoho dalších vozidel de facto zablokovat a znehybnit na jednom místě, načež přišly na řadu drony – vidět jsou bombardovací i sebevražedné, které útočily jak na nehybnou i postupující techniku, tak na jednotlivé vojáky. Mnozí se totiž pokusili ukrýt například v domech, ale marně, jelikož je tam odstřelovalo dělostřelectvo a likvidovaly bezpilotní letouny.

Rusko bez šance: Polsko chce skoro 2krát více vojáků a povinný výcvik pro všechny. Zvažuje také jaderné zbraně a život bez Ameriky

Celý útok nicméně zničen nebyl, padnout mělo 16 vozidel a 33 vojáků, zatímco zbytek se dal na útěk, na němž byli podle všeho pronásledováni. Armádním Zpravodaj našel vyjádření samotné 24. mechanizované brigády pojmenovanáé po králi Danylovi, podle níž Rusové nasadili do útoku asi 25 kusů techniky (včetně ženijních vozidel), z čehož bylo 11 zničeno a 5 poškozeno.

Obří ruský útok 25 vozidel u Časiv Jar (06. března 2025) odražený ukrajinským dělostřelectvem a drony

Článek Rusové udělali u Časiv Jar opět fatální chybu: obří útok s 25 obrněnci skončil neúspěchem, mnozí raději utekli (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O ruské BVP se postaral granátomet a dron

Na videu níže lze vidět případ, při němž se ruská armáda pokusila o útok pomocí dvou bojových vozidel pěchoty a tanku. Jedno z BVP, Armádní Zpravodaj ho odhaduje na BMP-2, zasáhl na začátku akce granát z reaktivního granátometu. Vzhledem k tomu, že má toto vozidlo ochranu jenom proti střelám z těžkého kulometu, uvádí WeaponSystems, bylo těžce poškozeno a zastavilo. Druhé BVP pak zničil sebevražedný dron a přeživší členy pěchoty následné bombardování z dronů a kazetová munice dělostřelectva.

Video: Američané si vyzkoušeli střelbu z téměř 100letého sovětského kulometu Děgťarjov (DP) – balistickým plátem kulka neprošla

Existuje více možností, jakou zbraní mohlo být BVP-2 zničené. Jednou je sovětský RPG-7, k němuž Wikipedia uvádí, že má efektivní dosah 330 m, zatímco průraznost jeho hlavice záleží na typu projektilu – ten běžně používaný je schopen prorazit až 500 mm RHAe. Vojáci ale mohli použít také raketomet AT-4, což je švédská zbraň, jejíž výrobce Saab uvádí, že verze s prodlouženým doletem je schopna zasáhnout cíl na 600 m a prorazit pancíř o síle až 460 mm RHAe.

Článek Video: ani útok dvou ruských BVP v doprovodu tanku nemusí uspět, pakliže to přesně „schytá“ od protitankového granátu a dronu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M10 Booker se hmotností blíží tankům

Na první pohled může vozidlo M10 Booker připomínat lehký tank, což často bývá bojové vozidlo pěchoty s tankovým kanonem ve věži. Tuto definici splňuje, protože je postavené na podvozku obrněného bojového vozidla GDLS Griffin II, což je zase derivát bojového vozidla pěchoty ASCOD, a navíc má tankový kanon. Wikipedia ovšem upozorňuje, že při hmotnosti 42 tun se blíží některým běžným tankům, třeba ruský T-72B má 44,5 t.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

M10 Booker je vybaven tankovým kanonem – americká armáda uvádí, že jde o M35 ráže 105 milimetrů, takže je slabší než běžné zbraně moderních západních tanků, protože ty mají ráži 120 milimetrů. Osádka má dále k dispozici koaxiální kulomet ráže 7,62 milimetrů a na věži kulomet M2 Browning ráže 12,7 milimetrů. Zaměřovací systém je pak stejný jako u tanku M1 Abrams; výrobce GDLS vyzdvihuje třeba i vylepšený tepelný zobrazovač.

Zničí lehčí cíle a možná i odolný tank

Hlavním cílem vozidla M10 Booker bude podpora pěchoty. Kanonem má být schopno zničit lehčí obrněná vozidla, například ruské BMP-3, a stačit bude i na tank, ovšem třeba moderní (rovněž ruský) T-90M bude muset nejspíše trefit do slabšího místa. Vedle toho může likvidovat různá nepřátelská opevnění a podobné cíle. Army-Technology pak vyzdvihuje v analýze jako jednu z výhod třeba snadnější přepravitelnost za pomoci transportních letadel. M10 Booker tak může být na bojišti mnohem dříve než klasický tank, jakým je M1 Abrams.

Video: ani mohutný nájezd 11 ruských tanků a 45 transportérů nemusí být zárukou vítězství, i když je doprovází Terminator

Na druhou stranu skutečnost, že je stroj postavený na podvozku odvozeného od BVP, znamená, že bude mít i podobnou úroveň ochrany. Rozhodně se nemůže pouštět do přestřelky s moderním tankem – šanci může mít v případě útoku ze zálohy, ale pak bude muset místo střetu opustit. S rychlostí až 64 km/h by toho mohl být schopen, i když třeba Ruskem používaný T-80 je rychlejší. Při správné taktice může být ale velice užitečnou zbraní.

Článek Americký M10 Booker je sice těžký jako ruské tanky, ale sám tankem není. A přesto má sílu, že si to může rozdat i s T-90 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank měl zničit palebné postavení

Na videu níže můžete vidět akci nejmodernějšího ruského tanku T-90M Proryv-3. Popisek na Facebooku k němu uvádí, že zničil ukrajinské palebné postavení a obrněné vozidlo, ale zda je to pravda, nelze poznat – záběry z dronu totiž pochází z veliké dálky a mohou být z naprosto jiné události. Video je evidentně naaranžované a nejedná se o spontánní akci, o čemž svědčí už záběry, kdy tank projíždí nad kamerou. Mohlo se tak jednat o sehranou akci a nikoliv o nějaké bojové nasazení, ale pravdu se zřejmě dopátrat nepodaří.

Ani ruská armáda už tanky T-14 Armata nechce, byly jí ale „vnuceny“: teď se je bojí používat, osádku mohou kdykoliv zradit

Tank T-90M každopádně takového nasazení schopen je. Disponuje nejnovější verzí kanonu 2A46 ráže 125 milimetrů a Wikipedia uvádí, že zvládá s tříštivou municí zasahovat cíle do vzdálenosti 4 kilometrů, zatímco protipancéřovou do 3 kilometrů. Stroj také disponuje vyspělým řízením palby schopným identifikovat cíle velikosti tanku až na 5 kilometrů, uvádí ArmyRecognition, a jak je na videu patrné, nechybí mu ani plachta chránící před radarovým a infračerveným vyzařováním nebo zástěny nejspíše instalované proti sebevražedným dronům.

Akce tanku T-90M

Článek Video: pokud ukrajinští vojáci o ruském tanku T-90M Proryv-3 nevědí, může jim v roli dělostřelectva rozstřílet celé palebné postavení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mariňáci zničili nepřátelské opevnění

Rychlý útok uspořádaný ukrajinskými mariňáky za pomoci Oshkosh M-ATV na ruské pozice ukazuje video níže. Výrobce ho popisuje jako vozidlo kombinující mobilitu a ochranu, takže bylo pro tuto akci nanejvýš vhodné. Vojáci vyrazili nejspíše proti zákopu s bunkrem, u něhož z M-ATV sesedl pěší výsadek – uvnitř je místo pro 4 vojáky, uvádí Wikipedia, a rozeběhl se k zákopům. Tam nejspíše položil demoliční nálože u nějakého bunkru, protože později video zaznamená dvě silné exploze, při nichž bylo opevnění nejspíše zničeno.

Video: ačkoliv se může zdát útok 10 ruských obrněnců za podpory tanku jako dostatečný, k prolomení linie stačit nemusí

Ze střechy vozidla kryl celou dobu pěší výsadek voják ve věži s kulometem. Asi nejčastěji se jedná o M2 Browning, což je těžký kulomet ráže 12,7 milimetrů. GunsFandom uvádí, že má kadenci až 550 ran za minutu a pro svou spolehlivost a velkou palebnou sílu je používán již téměř 100 let. Nepřítel podle všeho palbu opětoval, protože se zdá, že minimálně v 1 případě dostalo vozidlo zásah, ale projektil ho ani nepoškodil. Výsadek po krátké chvíli nasedl a ujel.

Článek Video: pokud zaútočí ukrajinští mariňáci na Rusy pomocí amerického vozidla Oshkosh M-ATV, mohou je zneškodnit i v opevnění se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M113 je již nedostatečně odolný

Americká armáda, ale i další složky ozbrojených sil, používala dlouhá léta pásový transportér M113. Ve své době šlo o velmi zdařilé a moderní vozidlo; Army-Technology uvádí, že jeho první prototyp byl vyroben již v roce 1957, od té doby ovšem prošel mnoha úpravami a modifikacemi, což z něj udělalo velmi univerzální a spolehlivé vozidlo. Na dnešní dobu má ale zejména nedostatečný pancíř – Američané ho proto dlouhou dobu plánovali nahradit.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Nakonec bylo vybráno vozidlo AMPV od společnosti BAE Systems. Ta ho popisuje jako rodinu vozidel s vysokou odolností, využívající mnoho prvků bojového vozidla pěchoty M2 Bradley, které je proslulé svou všeobecnou odolností. AMPV by mělo, například silou pancíře, pokud bude silný jako u Bradley, odolávat střelám ráže až 30 mm, a mělo by mít i pancíř reaktivní. Díky němu by odolalo min. zepředu a ze strany střelám typu RPG.

AMPV bude mít různorodou výzbroj

Hmotnost vozidla se liší podle varianty. ArmyRecognition uvádí, že se pohybuje od 34 do 36 tun. Vedle toho má dvoučlennou osádku, dosahuje rychlosti až 61 km/h a dokáže ujet téměř 400 km. Vyzbrojené může být nějakým typem kulometu, ať univerzálním, nebo těžkým ráže 12,7 mm, případně ho může nahradit automatický granátomet.

105mm mini-houfnice na Humvee vypadá až neškodně, přitom je revoluční a dokáže tvrdě udeřit na skoro 20 km

AMPV existuje v několika variantách a jako obrněný transportér má mít v zadní části prostor pro 6 plně vybavených vojáků. V podobě zdravotnického vozidla má pak osádku tříčlennou a místo pro 4 ležící nebo 6 neležících pacientů. V jiné verzi plní zase AMPV roli samohybného minometu a je vyzbrojené minometem ráže 120 milimetrů, do něhož nese 69 nábojů, uvádí Wikipedia. Existuje i verze velitelská, ale možných úprav je mnohem více.

Článek Americké transportéry M1113 postupně odejdou. V Americe je nahradí AMPV, které odolají i ruskému RPG a pořádně silné ráži 30 mm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ka-52 Alligator zničil dva obrněnce

Video níže ukazuje, jak může Ka-52 ničit obrněná vozidla. Airforce-Technology uvádí, že jde o moderní helikoptéru disponující protitankovými řízenými střelami, zaměřovacím systémem v přilbě osádky a zesilovačem obrazu, díky čemuž může operovat i v noci nebo za špatné viditelnosti. Záběry ukazují zničení minimálně dvou ukrajinských obrněnců, ale nejde poznat, jakého jsou typu. Vidět je i odpal rakety, s níž osádka vrtulníku cíle ničila.

Video: ani 20 ruských vozidel vedených tanky nemusí v útoku prorazit obranou, zatímco v budovách může pěchotu zničit dělostřelectvo

Ka-52 Alligator může nést několik druhů střel proti obrněným cílům. Jednou z nich je 9K121 Vikhr, k níž Wikipedia uvádí, že může zasahovat až na vzdálenost 12 kilometrů, přičemž dokáže prorazit pancíř o síle 1 000 milimetrů RHAe, což znamená, že si umí poradit s většinou existujících tanků. Ve výzbroji vrtulníku však může být i střela LMUR, jejíž dosah je až 14,5 kilometrů. Wikipedia uvádí, že má až třikrát větší bojovou hlavici než střela Vikhr, a i když neuvádí její průraznost, je jasné, že je mnohem silnější a účinnější a tedy zničí i odolnější tank.

Vrtulník Ka-52 Alligator ničí obrněná vozidla

Článek Video: pokud se ruský Ka-52 Alligator zaměří na ukrajinská obrněná vozidla, je téměř jisté, že je také pošle na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMD-4 bylo tankem okamžitě zničeno

Video níže ukazuje střetnutí ukrajinského tanku s bojovým vozidlem, podle tvaru se jednalo o speciální vozidlo BMD-4 určené pro výsadkáře. Ze záběrů pořízených dronovou termovizní kamerou vjela dvě BMD-4 do zastavěné oblasti, vysadila pěchotu a podporovala ji palbou. Jenomže později se k místu přiblížil ukrajinský tank a k jednomu z nich se dostal na vzdálenost 30 metrů, uvádí MilIn. Osádka vozidla byla nejspíše překvapená a nijak nereagovala, přičemž tank naopak rychle vypálil a vozidlo zničil, nicméně poté zasadil ještě jednu ránu jistoty.

Video: pakliže neletí ruský vrtulník Mil Mi-8 dostatečně rychle, může ho dohnat ukrajinský dron a zničit ho nárazem zezadu

Záběry naznačují, že se jednalo o sovětský typ tanku, jakým je například T-72. Ten disponuje kanonem ráže 125 milimetrů, uvádí WeaponSystems, schopným prorážet silný tankový pancíř, ale má i explozivní munici. Naopak BMD-4 má nízkotlaký kanon ráže 100 milimetrů a rychlopalný ráže 30 milimetrů, jimiž pravděpodobně nedokáže pancíř tanku prorazit. Wikipedia také uvádí, že toto vozidlo disponuje pouze hliníkovým pancéřováním, takže je jasné, že projektilu z tankového kanonu rozhodně odolat nedokáže.

Článek Video: dojde-li ke střetu ukrajinského tanku s ruským BMD-4, může ho z 30 metrů odstřelit na jednu ránu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na šestici BMD-4 začaly dopadat střely

Na videu níže můžete vidět útok ruských výsadkářů za pomoci 6 obrněných vozidel. MilIn uvádí, že se jedná o BMD-4, což jsou speciální bojová vozidla pěchoty určená pro výsadkáře, a záběry ukazují, že se pokouší o útok v zastavěné oblasti, ale díky dronům o nich obránci velice dobře vědí. Záhy na ně spustili palbu, dle síly explozí při nárazu do vozidel šlo pravděpodobně o nějaké protitankové střely. ArmyRecognition uvádí, že ze strany je BMD-4 odolné jenom proti munici ráže 7,62 milimetrů, a proto nemohou takovému úderu odolat.

Video: ačkoliv má ruský S-400 rakety z M142 HIMARS likvidovat, v praxi tomu tak vždy není. Někdy mu proklouzne i celá salva

Ačkoliv se řidiči vozidel snažili jet rychle, mohou dosáhnout maximální 70 km/h, ale nebylo jim to nic platné a pod údery nakonec padla čtveřice BMD-4. Zbývajícím se nakonec podařilo uniknout a je otázkou, co se stalo s vezenými výsadkáři, protože jich ve vozidle kromě tříčlenné osádky bývá šest. Využít je na takový útok je ovšem velké plýtvání speciálními silami. Wikipedia uvádí, že členové těchto jednotek mají výcvik k seskoku na padáku a k operacím třeba v týlu nepřítele, takže nasadit je jako pěchotu je spíše zoufalství.

Článek Video: 4 z 6 ruských BMD-4 elitních výsadkářů ani nemusí dojet na místo, pokud se o ně cestou postarají protitankové střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank nebo BVP, obojí padlo; a vojáci rovněž

Video níže ukazuje pokusy ruských jednotek, které chtěly prorazit ukrajinskou obranu. MilIn uvádí, že se do útoku pustily jednotky ze 4. tankové divize Ruské federace a utrpěly obrovské ztráty v počtu minimálně 20 obrněných vozidel včetně tanků. Obránci o nich totiž velice dobře věděli a mohli se připravit. Je patrné, že použili například protitankové řízené střely, na záběrech je pravděpodobně ukrajinský systém Stugna-P, k němuž Wikipedia uvádí, že je schopen prorazit pancíř o síle až 1 200 milimetrů RHAe na více než 5 kilometrů.

Video: ruský útok vedený tankem může skončit explozí a „katapultáží“ věže. Jde o typickou slabinu sovětské konstrukce

Obrana ale nebyla založena jenom na střelách, obrněná vozidla často najížděla na položená minová pole nebo se stala cílem útoků sebevražedných dronů. Opakovaně je například vidět, jak takové drony útočí na bojová vozidla pěchoty BMP-2 převážející útočný výsadek, který se může skládat až ze 7 pěšáků ukrytých uvnitř, uvádí ArmyRecognition. Když došlo k zásahu, museli vojáci vozidla opustit, ale ani to jim nepomohlo. Stali se totiž cílem dronů, a pokud se schovali do budov, dočkali se zásahu dělostřeleckého nebo minometného projektu.

Článek Video: ani 20 ruských vozidel vedených tanky nemusí v útoku prorazit obranou, zatímco v budovách může pěchotu zničit dělostřelectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Znehybněný pokladač min GMZ-3

Video níže ukazuje sestřih útoků ukrajinských dronů na celou řadu obrněné techniky. MilIn uvádí, že kromě bojových vozidel pěchoty nebo tanků byl mezi nimi i velmi zřídka vídaný pokladač min GMZ-3, který se sice na záběrech jenom mihne, ale zdá se, že byl již zastaven nějakým předchozím útokem. Jde přitom o důležitou techniku usazenou na pásovém podvozku a slouží k pokládání minových polí proti útokům mechanizovaných jednotek. Wikipedia uvádí, že uveze až 208 různých protitankových min jako jsou TM-62, TM-89 a další.

Video: ani když je ruská houfnice 2S1 Gvozdika pečlivě zamaskovaná, nemusí být v bezpečí, a po zásahu jí dokonce může odletět věž

GMZ-3 však rozhodně nebyl jediným cílem ve videu. Nejčastěji drony útočily na bojová vozidla pěchoty, konkrétně BMP-2, která byla zničena ve třech případech. WeaponSystems uvádí, že je na pásovém podvozku a má místo pro výsadek 7 vojáků. Ten může podporovat palbou z kanonu ráže 30 mm i protitankovými řízenými střelami. A i když zvládá plavat na vodní hladině, jeho nevýhodou je poměrně slabá pancéřová ochrana a odolnost proti minám.

Článek Video: jakmile ucítí ukrajinští vojáci příležitost, mohou poslat vzácné ruské minonosné vozidlo GMZ-3 na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KamAZ-43269 je vozidlo typu MRAP

KamAZ-43269 Vystrel je ruské vozidlo typu MRAP, tedy postavené k ochraně vezené osádky s ohledem na vysokou odolnost proti minám. Wikipedia uvádí, že bylo poprvé zařazeno do výzbroje v roce 1999 a jako BPM-97 slouží u ruské pohraniční stráže, ale jeho verze lze najít i u jiných ozbrojených složek nebo v Kazachstánu. Během let prošlo mnoha různými modernizacemi a proměnami, které často jeho odolnost zvyšovaly.

iZdroj fotografie: Uživatel Nucl0id / Creative Commons / CC BY-SA

Poslední pokus o vylepšení schopností vozidla se týká protidronové ochrany. ArmyRecognition uvádí, že bylo např. vybaveno rušičkou dronů, jejímž působením mohou některé drony ztratit signál s operátorem a tedy přestat fungovat. Dalším opatřením jsou jakési zástěny u dopravníkových pásů za účelem přivést hlavici dronu k explozi dříve, než se dostane k pancíři. Jak efektivní může toto opatření být, je však diskutabilní, ale někdy asi pomoci může.

BMP-97 bude mezi vojáky žádané

Vozidlo jako KamAZ-43269 je pro ruské ozbrojené síly velice užitečné. Army-Guide uvádí, že má hmotnost 10,5 tun a může se po silnici pohybovat rychlostí až 90 km/h. To mu dává šanci vyhnout se nepřátelským útokům, zatímco pancíř má vojáky chránit v horní části proti projektilům do ráže 12,7 milimetrů. Kolik osob vozidlo uveze, se v různých zdrojích liší, ale záleží to pravděpodobně na verzi – všeobecně je maximálně udávaný počet 12.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

BMP-97 má být konstrukčně uděláno tak, aby umožňovalo vystoupení osádky jak bočními, tak zadními dveřmi (což nené typické, mnohé starší koncepce podobných vozidel mají pouze boční), a také má mechanikům umožňovat snadný přístup. Vyzbrojeno je pak od běžných univerzálních kulometů až po speciální věž s kanonem ráže 30 milimetrů. Kolik mohou mít ruské ozbrojené síly KamAZ-43269 Vystrel v současnosti k dispozici, není známé. Ale je více než pravděpodobné, že se může jednat o ceněný a vojáky žádaný stroj.

Článek Ruská modernizace obrněného vozidla PMP-97 dává na dnešním bojišti smysl, a dokonce má správně řešenou konstrukci pro výsadek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Většina vozidel BMD-2 najela na miny

Jak funguje dobře organizovaná obrana, lze vidět na videu níže. Útočníci chtěli za pomoci ruských vozidel BMD-2 překonat obrannou linii k čemuž, MilIn uvádí, že ji hájila ukrajinská námořní pěchota, která jim nedala šanci. V první chvíli se o vozidla postaraly miny, na něž najela 3 ze 4 útočících vozidel; jednat se mohlo například o protitankové TM-62. BulletPicker uvádí, že jsou pokládány přímo na zem nebo zahrabány, přičemž je mohou klást jak samotní vojáci, ta je lze osadit na různé typy nosičů a kupříkladu s nimi zajet až k nepříteli.

Video: až směšná prohra pro ruský tank T-90M, který podlehl dvojici BVP M2 Bradley, aniž by využila protitankové střely

Poslední vozidlo na videu pak zlikvidoval sebevražedný dron, jehož „souputníci“ dorážely poničené vraky, načež končila BMD-2 v plamenech. Wikipedia uvádí, že se jedná o bojová vozidla určená pro výsadkové jednotky a jsou vyzbrojena kanonem ráže 30 mm a protitankovými řízenými střelami. Každé přitom uveze výsadek 6 vojáků, kteří se po zničení vozidel pravděpodobně pokoušeli ukrýt nebo ustoupit ke svým liniím. Záběry ovšem ukazují, že na ně nepřetržitě útočily bombardovací drony, a 17 jich měly zlikvidovat.

Článek Video: jakmile se vloží do obrany ukrajinští mariňáci, nemusí přes ně projít ani 4 ruská BMD-2. Navíc, když 3 z nich najedou na miny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnce zastavily miny a dračí zuby

Video níže ukazuje ruský útok proti obranné linii, před níž bylo účinně položeno již zmíněné minové pole, ačkoliv i další protitankové zábrany. MilIn uvádí, že útočníci utrpěli během akce veliké ztráty, když v první fázi několik jejich vozidel najelo na miny – záběry jasně ukazují, jak pod jedoucími vozidly explodují a ta se zastavují. Mezi použitými minami mohla být například FFV 028, což je kruhová mina s 5 kilogramy trhaviny. Wikipedia uvádí, že exploze vytvaruje projektil, který pronikne do vozidla a zničí ho (někdy ho pouze znehybní).

Video: co se stane s lidským tělem, pokud stojí metr od trysek bojového letounu, který právě startuje – jednoduše je „odvanuto“

V další fázi se vozidla pokusila překonat protitankové překážky tvořené takzvanými dračími zuby. TankHistoria uvádí, že se jedná o čtvercové objekty pyramidálního tvaru vyrobené ze železobetonu, které jsou nakladeny blízko sebe tak, aby přes ně nemohlo vozidlo projet, případně pokud by se o to pokusilo, tak aby uvízlo. To se nejspíše stalo i útočícím jednotkám, kdy je ke konci videa vidět, jak na ně útočí sebevražedné drony, aby je zlikvidovaly.

Článek Video: najede-li ruský konvoj na silné opevnění s minami, může z velké části skončit už v první fázi, než něčeho dosáhne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Již stojící vozidlo bylo definitivně zničeno

Na videu níže můžete vidět, jak drony ničí mimo jiné velmi vzácné ruské obrněné vozidlo Sarmat-3. MilIn uvádí, že bylo speciálně zkonstruováno pro výsadkové jednotky, přičemž ho ho zlikvidoval dron ukrajinských protějšků. Záběry ukazují, jak nalétávají na již zastavené a poničené vozidlo, takže není přesně jasné, jak bylo zasaženo napoprvé, nebo jestli se v boji neporouchalo.

Video: ani ruský tank, ani ruský raketomet zřejmě neobstojí, pakliže se na ně zaměří drony, které naletí ze správné strany

Sarmat-3 je relativně nové vozidlo zařazené do výzbroje teprve před pár lety. Defence-Blog uvádí, že je těžké 3,5 tuny a dosahuje rychlosti 120 km/h, uveze 4 vojáky a náklad o hmotnosti až 900 kilogramů. Pancéřované je ale jenom lehce, pravděpodobně poskytuje ochranu pouze proti projektilům z ručních zbraní. Pokud na něj tedy zaútočil dron s kumulativní hlavicí, která bývá často ekvivalentní se silou hlavice raketometu RPG-7, nemělo žádnou šanci. Wikipedia uvádí, že dokáže taková hlavice prorazit pancéřování o síle až 500 milimetrů RHAe.

Článek Video: vloží-li se do akce ukrajinští výsadkáři, může padnout za oběť i vzácné ruské vozidlo Sarmat-3 jejich protějšků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kopie, která nejspíše nemá takovou ochranu

Kopie ukrajinských vozidel Varta operují v Sýrii již několik let. MilIn uvádí, že se jejich první fotografie objevily již v roce 2019 a jejich používání se potvrdilo i v bojích mezi vládními jednotkami a rebely, jimž se je údajně podařilo ukořistit. Záběry vozidel můžete vidět i na videu níže, ačkoliv kolik přesně jich vzniklo, není známo.

Yo creo que se trata de un Varta🇺🇦, posiblemente construido por otra empresa, quizás SAV (shield armored vehicle). pic.twitter.com/PHDLq0xtSJ

— ArmaduraXXI💯🇪🇦 (@oscar198o) November 30, 2024

Některé zdroje uváděly, že jsou vozidla SAV původem z Ruska, i když Defence-Blog tvrdí, že jde o jednoznačný produkt syrského zbrojního průmyslu. Nepřináší však přesné specifikace – jenom tvrzení, že ve srovnání se západními nebo ruskými protějšky mají velice základní ochranu proti minám a vezeným vojákům poskytují střední stupeň ochrany, čímž je nejspíše myšleno proti běžným ručním zbraním. Ale přesto budou jistě užitečná.

Vozidlo vzniklo i pro speciální jednotky

Ukrajinské vozidlo Varta je pravděpodobně lepší a kvalitnější než syrská kopie, i když vypadá téměř jako jeho dvojče. Wikipedia uvádí, že bylo navrženo kolem roku 2015 a určeno hlavně pro národní gardu a speciální jednotky. Spodní část má přitom vytvarovanou do V, aby bylo odolné proti náložím a minám, pancíř pak chrání proti střelám do ráže 7,62 mm.

Video: ačkoliv se může zdát útok 10 ruských obrněnců za podpory tanku jako dostatečný, k prolomení linie stačit nemusí

Varta je poměrně dost rychlé vozidlo, na silnici dosahuje rychlosti až 120 km/h a na plnou nádrž ujede vzdálenost 500 km. Jeho osádka je 2členná, přičemž v zadní části má prostor pro 8 plně vyzbrojených vojáků. Na jeho horní straně je také otvor pro střelce – nejčastěji bývá vyzbrojeno nějakým kulometem nebo granátometem, občas i protitankovou řízenou střelou.

Rare
İdlib kırsalı han saykhun 2 adet varta ya benzeyen SAV diye bir mrap pic.twitter.com/055gakpfH2

— MR eis (@MR_eis001) December 1, 2024

Syrská vozidla SAV jsou kopií ukrajinského Varta

Článek I pirátská kopie ukrajinského obrněného vozidla Varta má co nabídnout. Oproti originálu se však zdá jednoznačně horší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Akhmaty dronům neodolaly

Zastavení jednoho ruského útoku zobrazuje video, které můžete vidět níže. MilIn uvádí, že se ruské jednotky pokusily o proražení obranných linií za pomoci různé techniky, jako jsou obrněná vozidla Z-STS Akhmat, tanky, čtyřkolky a další. Záběry ukazují, že ani tato kombinace však neměla šanci – zpočátku se na ni zaměřilo dělostřelectvo, pak úřadovaly sebevražedné drony a nejspíše i další zbraně. Například vozidlo Akhmat usazené na podvozku KamAZ-5350 je odolné jenom proti ručním zbraním, uvádí ArmyRecignition, takže nemělo proti dronům šanci.

Na videu je také vidět zničený tank, pravděpodobně se jedná o T-72B3. WeaponSystems uvádí, že je vybaven reaktivním pancířem a měl i minový roller. Stejně špatně ale dopadlo ještě několik rychlých čtyřkolek, na nichž se vojáci pokoušeli obranou proniknout. Na loukách na ně uspořádaly hon sebevražedné drony, ale nepomohla jim ani rychlost, na níž se vojáci nejspíše spoléhali. Operátoři dronů se nakonec zaměřili i na jednotlivé vojáky a podařilo se jim útočníky buďto usmrtit, případně rozprášit a zahnat na útěk.

Článek Video: i když se může zdát ruský útok na čtyřkolkách za asistence tanku T-72B3 efektivní, opak může být pravdou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cesta lemovaná více než 30 vraky

Jak může dopadnout situace, kdy se ruská armáda po jedné silnici smrti pokouší neustále posílat další a další posily, ukazuje video níže. MilIn uvádí, že se jedná o 14 kilometrů dlouhou cestu vedoucí nekrytým prostorem, na níž se během několika dní nashromáždilo přes 30 kusů zničené techniky. Velmi pravděpodobně jsou za tím údery sebevražedných dronů, ale vyloučeno není ani nasazení dělostřelectva nebo salvových raketometů. V mnoha vozidlech nejspíše zahynuli i jejich osádky a vezení vojáci, bývá to v takových situacích běžné.

Video: „cestu smrti“ vytvořila hrstka dronů, když dostala šanci pohřbít 25 kusů ruské techniky na 300 metrech

Mezi vraky lze najít například tank T-72, ale není jasné, jaké verze. Za moderní vozidlo můžeme považovat třeba BMP-3, což je nejmodernější ruské bojové vozidlo pěchoty zavedené v současné výzbroji, a Wikipedia uvádí, že kromě tříčlenné osádky může přepravovat ještě 7 členů výsadku. Mezi dalšími zničenými vozidly byla například pásová obrněná bojová vozidla pro výsadkáře, konkrétně BMD-1 nebo moderní BMD-4, které má dvoučlennou osádku a běžně převáží výsadek tvořený šesti vojáky, uvádí ArmyRecognition.

Článek Video: pokud útočí ruská armáda stále stejnou cestou, může za sebou zanechat doslova silnici smrti s více než 30 vraky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V útoku padlo minimálně 20 vozidel

Na videu níže můžete vidět útok skupiny vojenských vozidel proti ukrajinské prezidentské brigádě. MilIn uvádí, že se ho účastnily tanky, obrněná vozidla a další technika, což je vidět na záběrech – dlouhá kolona jede cestě a má mezi rozestupy, asi aby nebyla tak snadno zničitelná. Od začátku ji však sledovaly průzkumné drony, které navedly útočné, aby ji zničily. Video ukazuje, jak si operátoři vybírají své oběti jednu po druhé, a že je výsledkem zničení minimálně 20 vozidel včetně nákladních automobilů a obrněnců, tanků nevyjímaje.

Video: nastoupí-li k obraně ukrajinská prezidentská brigáda, nemusí ji prorazit ani opakované útoky bez ohledu na ztráty

Obránci měli k dispozici široké spektrum dronů, jedním z nich byl sebevražedný nazývaný Bulava. Vypadá podobně jako ruský ZALA Lancet, jelikož má křídla do X, a ArmyRecognition uvádí, že váží kolem 11 kg a dokáže zasahovat cíle do až vzdálenosti 60 km. K dalšímu typu dronu patřil Chiméra, k němuž Defence-Blog uvádí, že funguje i jako průzkumný, ale v tomto případě byl čistě útočný – nejspíše přitom nesl kumulativní hlavici.

Článek Video: Rusům může padnout i 20 vozidel včetně tanků, jestliže se zapojí do odrážení útoku ukrajinská prezidentská brigáda se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V hlavní roli větší palebná síla a ochrana

YPR-765 ve výzbroji ukrajinské armády je původně nizozemský obrněný transportér nebo bojové vozidlo pěchoty. Wikipedia uvádí, že vzniklo v 70. letech 20. století, a to úpravou amerického pásového transportéru M113. Výsledné vozidlo má mnohem větší palebnou sílu, je vybaveno věží s kanonem ráže 25 milimetrů a navíc je lépe chráněno, protože je na jeho hliníkovém pancíři přidělaný další, tentokrát ocelový. Ale ani to Ukrajině evidentně nestačí.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Nizozemí

Ukrajinské úpravy zahrnují především instalaci dálkově ovládaného modulu EOS R400, na němž je umístěn granátomet ráže 40 mm, uvádí MilIn. Celou stanici dodala australská společnost Electro Optic Systems a ukrajinská armáda ji měla získat minimálně 50krát. Výrobce uvádí, že umožňuje zasažení cíle do vzdálenosti 2 km a že bývá nejčastěji osazena kanonem ráže 30 mm, ale Ukrajinci nejspíše vyhodnotili granátomet jako lepší pro palebnou podporu .

YPR-765 mohou lépe chránit slat mříže

Výměna klasické věže s kanonem za dálkově ovládanou s granátometem však není jedinou změnou. Vozidlo má také vylepšenou ochranu – po jeho stranách a nejspíše i na zádi jsou instalované slat mříže, což je ochrana proti kumulativním hlavicím. Může ho tak ochránit proti různým protitankovým zbraním, ale v tomto případě se pravděpodobně jedná hlavně o ochranu proti sebevražedným dronům, které kumulativní hlavice používají.

Jihokorejská BVP AS21 Redback jsou na úrovni českých CV90. S klidem mají zvládnout i soupeře v podobě ruského BMP-3

Klasické neupravené YPR-765 je pak pásové vozidlo těžké 13,7 tun, a lze předpokládat, že na tom bude ukrajinská úprava velice podobně. WeaponSystems pak uvádí, že vyžaduje tříčlennou osádku a v jeho zadní části je místo pro výsadek 7 vojáků. Na silnici se YPR-765 dokáže pohybovat rychlostí až 61 km/h, což není tolik, ale umí také plavat. Na hladině se pohybuje jeho rychlost kolem 6 km/h a celkový dojezd vozidla je přibližně 490 km. Lze tak konstatovat, že je YPR-765 v této podobě i na dnešní poměry opět nebezpečné a schopné.

Článek Díky velmi povedené modernizaci Ukrajinců jsou staronové obrněné transportéry YPR-765 z Nizozemska opět nebezpečné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Několik vozidel padlo na jednom místě

Bez nadsázky pohřebiště několika obrněných vozidel lze vidět na videu níže. Jsou mezi nimi ruská vozidla BMP-3 nebo Akhmat, uvádí MilIn, a k jejich zničení evidentně došlo v různých okamžicích. V prvním případě jelo vozidlo po silnici a sebevražedný dron ho zasáhl do zadní části – následoval obrovský výbuch a části vozidla a nejspíše i vojáků létaly kolem. Druhé vozidlo pak dron zničil, když stálo, a v jeho okolí již byly vraky dvou vozidel Akhmat.

Video: ani mohutný ranní útok nepřináší Rusům vítězství, Ukrajinci jich u Novodoněcku pohřbili 50 a sledovali, jak se na bojišti opouští

BMP-3 je nejmodernější ruské bojové vozidlo pěchoty zařazené ve výzbroji a kromě silné výzbroje má místo pro osádku a sedmičlenný výsadek vojáků, uvádí Wikipedia. V prvním případě vojáci zřejmě zahynuli, jelikož dron vlétl do prostoru, kde seděli, ovšem v druhém případě to není jisté. Vozidlo Akhmat je mimochodem obrněnec typu MRAP speciálně zkonstruovaný pro čečenské jednotky, uvádí TopWar, nyní ho však používá i ruská armáda. Má válcovaný pancíř a neprůstřelná skla, ale ochranu poskytuje pouze proti palbě z ručních zbraní.

Článek Video: ani opakované nájezdy ruských BMP-3 a speciálního čečenského vozidla Akhmat nemusí přinášet úspěch, ale jenom pohřebiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové poslali obrněnce včetně tanku

Zničení ruského útoku obrněnců, MilIn uvádí, že ho tvořilo 9 obrněných vozidel doprovázených tankem a ještě další technika jako bugina, můžete vidět i na videu pod tímto článkem. Ruští útočníci se pustili do akce proti dobře organizované obraně a hned na začátku část z nich najela do položených min, o nichž pravděpodobně vůbec nevěděli. Mina, jakou je například TM-62, v sobě obsahuje 7,5 kilogramy trhaviny, uvádí Wikipedia, a může bez problémů zničit jakýkoliv tank. Hlavně starší bojová vozidla pěchoty doslova roztrhá na kusy.

Video: ani masivní ruský útok 27 obrněnců vedený 3 tanky nemusí přinést úspěch, pokud na něj čeká odhodlaná obrana

Mezi útočícími vozidly právě taková určitě byla, záběry ukazují např. BMP-2 bez věže, z něhož utíká výsadek; ArmyRecognition uvádí, že v něm může být kromě tříčlenné osádky ještě 7 vojáků. Zaútočil na něj přitom dron a nejspíše jo zneškodnil svrháváním granátů. V jiném případě bylo zasaženo vozidlo BMP-3, pravděpodobně sebevražedným dronem, a i když je mnohem lépe chráněné než jeho předchůdci, proti sebevražednému dronu to rozhodně nestačí.

Článek Video: ačkoliv se může zdát útok 10 ruských obrněnců za podpory tanku jako dostatečný, k prolomení linie stačit nemusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnce doprovázely motocykly a bugina

Opravdu masivní ruský útok na ukrajinské pozice můžete vidět na videu níže. Jeho popisek zveřejněný na Facebooku uvádí, že se ho účastnilo 47 obrněných vozidel a 10 tanků doprovázených motocykly a jednou buginou, pravděpodobně čínskou Desertcross 1000-3. Ve videu je patrné její zničení útočným dronem. ArmyRecognition uvádí, že ale není do bojových operací vhodná, neboť vojákům pod palbou neposkytuje žádnou ochranu.

Video: ani masivní ruský útok 27 obrněnců vedený 3 tanky nemusí přinést úspěch, pokud na něj čeká odhodlaná obrana

Palba na postupující jednotky byla velice intenzivní – na některých záběrech to přitom vypadá, že byly tanky nebo bojová vozidla pěchoty zasažena inteligentními projektily. Mezi „oběťmi“ je vidět třeba BMP-2, což je dodnes hojně užívané bojové vozidlo pěchoty z dob SSSR, jehož osazenstvo je chráněno max. proti projektilům ráže 12,7 mm, uvádí WeaponSystems. Video také ukazuje, že se některým vojákům ze zničených vozidel nejspíše podařilo uprchnout, ale dohnaly je bombardovací drony, jimiž se je podařilo zlikvidovat.

Zničení útoku 57 ruských obrněnců

Článek Video: dokonce ani 57 ruských obrněných vozidel včetně 10 tanků nemusí uspět, pokud se nerozvážně ženou proti tvrdé obraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Připomíná Humvee, ale o kopii prý nejde

Při pohledu na španělské vojenské vozidlo URO VAMTAC, které je dílem společnosti Urovesa, se neubráníte pocitu, že se díváte na konstrukci vycházející z amerického Humvee. Ostatně i Wikipedia uvádí, že jsou si vozidla podobná, i když nejde o kopii – na druhou není tajemstvím, že se španělské ozbrojené síly inspirovaly parametry amerického protějšku. URO VAMTAC se později dostalo i do dalších států, ve výzbroji ho má například Ukrajina či Malajsie.

iZdroj fotografie: Uživatel Outisnn / Creative Commons / CC BY-SA

Výrobce na stránkách uvádí, že mezi nesporné výhody jeho automobilu patří všestrannost. Sloužit může jak k převozu vojáků nebo nějakého nákladu, tak být všemožně modifikován – často mívá kulomet nebo granátomet, ale i protitankové a protiletadlové střely. Vedle toho může sloužit i jako vozidlo sanitní nebo pro speciální psychologické operace.

Teoreticky by tak za správné situace dokázalo zničit jakýkoliv ruský obrněnec a letoun, který by se mu dostal na dostřel. Například tanku by ale musela osádka pálit ideálně do boku nebo zezadu – pancíř v přední části by u novějších a modernizovaných tanků prorazit nemusela.

URO VAMTAC uveze 4 vojáky a 2,5 t náladu

Vozidlo má čtyřnápravový podvozek s pohonem na všechna kola, díky čemuž se dokáže vypořádat i s náročným terénem. Je však i rychlé, podle MilIn může na silnici dosahovat rychlosti až 135 km/h a jeho dojezd s plnou nádrží je zhruba 600 km. V klasické verzi je pak uvnitř místo pro jednoho řidiče a tři členy osádky, a ještě uveze náklad o hmotnosti 2,5 tuny.

Americká armáda postupně, ale jistě nahrazuje obrněné vozy Humvee odolnější verzí Oshkosh L-ATV

URO VAMTAC má ocelový pancíř chránící osádku proti střelbě z ručních zbraní a střepinám, což je u podobných vozů standardní. Není jasné, jakou ochranu má proti minám a nástražným náložím, ale lze předpokládat, že jako u vozidla Humvee nebude příliš vysoká, takže dnes není v tomto směru ideální. I přesto ale může v současné vojákům poskytovat dobrou službu, což záleží samozřejmě na tom, jakým způsobem bude nasazeno.

Článek Obrněné španělské vozidlo VAMTAC, které má ve výzbroji i Ukrajina, si poradí s jakýmkoliv ruským obrněncem – ale ideálně z boku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ZU-23-2 bývá často na obrněném vozidle

Myšlenka nového systému protivzdušné obrany určeného hlavně proti dronům a podobným cílům je vlastně jednoduchá. TopWar uvádí, že ruští konstruktéři použili starý sovětský dvouhlavňový protiletadlový kanon ZU-23-2 a namontovali ho na obrněné vozidlo Typhoon VDV. Samotný kanon je upravený a ovládaný na dálku, přičemž dostal sadu nových přístrojů, které mu umožňují najít a zaměřit cíl – asi nějaký elektrooptický systém s nočním viděním.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

ZU-23-2 není žádná moderní zbraň, jde o dvouhlavňový kanon ráže 23 mm zavedený do výzbroje již v roce 1960. Wikipedia uvádí, že byl vyráběn nejen v Sovětském svazu, ale i v některých dalších zemích, a je tak po světě velmi rozšířený. Často ho lze vidět např. namontovaný na nákladním automobilu a je schopný zasahovat cíle do vzdálenosti až 2,5 km. Jeho kadence může být až 2 000 ran za minutu, ale v praxi to bývá zhruba 400 ran za minutu.

Typhoon VDV lze shodit na padáku

Typhoon VDV, na němž se modul s upraveným kanonem často nachází, je ruské obrněné vozidlo typu MRAP na podvozku 4×4, uvádí Roe, a na jeho střechu lze namontovat různé zbraňové moduly s kulomety nebo kanony do ráže 30 mm. Zkratka VDV znamená, že je vozidlo určeno pro ruské výsadkové jednotky – lze ho totiž na padáku shodit z letadla. Jeho max. rychlost je 100 km/h a nabízí velmi dobrou prostupnost těžkým terénem.

Video: jak i přes 60 let starý dvojitý protiletadlový kanon ZU-23-2 posílá k zemi ruské sebevražedné drony Lancet z korby náklaďáku

Rusko vyvinulo pro kanon ZU-23-2 a jemu podobné i nový typ programovatelné munice určený proti dronům, což by jim mělo zaručovat vysokou efektivitu. MilIn uvádí, že modul s kanonem umístěný na vozidle Typhoon VDV lze ovládat i za pomoci dálkového ovládání ze vzdálenosti až 100 metrů, kdy má mít obsluha nějaký monitor a na něm vidět obraz ze zaměřovacího systému kanonu, načež ho může obsluhovat za pomoci joysticku. To je velká výhoda, jelikož nemusí být během střelby ve vozidle a v případě útoku se tak vyhne zranění.

Článek Návrat k sovětskému dědictví: „dvojčata“ ZU-23-2 dala základ novému ruskému systému proti dronům. Jsou levná i efektivní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdysi palebné vozidlo, dnes kolotoč pro děti

Za originálním nápadem se skrývá mnohem více, ale nejdříve k samotnému základu. Tím se stalo palebné vozidlo 9P133, které vzniklo na platformě BRDM-2, což je obojživelné obrněné průzkumné vozidlo z 60. let 20. století. Rozšířeno bylo v téměř 40 zemích světa, uvádí Wikipedia, ale konkrétně ve verzi 9P133 sjíždělo z linek až od 70. do poloviny 80. let.

Ve výzbroji ho měla také ČSLA, a to v počtu 144 kusů rozřazených do 16 baterií. Jeho úkolem bylo ničit pohyblivé i stacionární cíle ve vzdálenosti 400 až 3 000 metrů a největšího bojového nasazení se 9P133 dočkalo v arabsko-izraelských válkách a v Perském zálivu, uvádí AvtoExport. Kromě naší domoviny pak sloužilo v dalších nejméně 15 zemích.

iZdroj fotografie: Immortal Workers

Celkem bylo těchto palebných vozidel vyrobeno přes 800 kusů, a i když se nemohou s dnešními protějšky rovnat, není důvod je posílat do šrotu. Immortal Workers v rámci projektu Shift ukázali, že i někdejší nástroj války může sloužit k radosti – z tehdy nepojízdného vraku 9P133 udělali kolotoč pro děti i dospělé, který můžete vidět na různých akcích.

Jeho základem je pochopitelně samotné vozidlo, na němž je ale místo odpalovacího modulu instalováno 6 ramen se sedačkami po dvou (celkem může tedy na kolotoči jet 12 osob). Zajímavé je, že i přes tyto úpravy je stále pojízdné (i když ne natolik, aby zvládalo plnit své původní povinnosti) a má i sovětský interiér, ačkoliv z/na akce je přepravováno pomocí kamionu.

Cílem bylo poukázat na absurditu válek

Jak jsem již zmiňoval, kolotoč Game Changer má mnohem hlubší význam – ostatně jako celý projekt Shift, na jehož počátku vznikla „socha“ anděla v podobě robotického menhiru. Autoři projektu, MgA. Kuba Křelina a MgA. Matěj Neubert, o něm říkají:

„Kolotoč Game Changer je umělecká instalace, která přetváří obrněný transportér, symbol ozbrojeného konfliktu, na kolotoč, pouťovou atrakci a ikonu nevinné dětské zábavy. Odkazuje na absurditu války a nabádá k zamyšlení se nad nesmyslností mezilidského násilí.“

Koukněte na videa – první je z akce, druhé ukazuje přípravu atrakce.

Nosnou myšlenkou má být potom poukázání na finanční a mocenský boj založený na výrobě zbraní: „Game Changer poukazuje na to, že pokud chceme jako civilizace přežít a vzkvétat, musíme se soustředit na společné pozitivní cíle, jako jsou mír, prosperita, respekt, pomoc druhým a láska,“ dodávají.

Tento počin je přitom namířen proti všem ozbrojeným konfliktům po celém světě, kterých probíhá hned několik – ne pouze proti tomu na Ukrajině, jak oba autoři zdůrazňují, ačkoliv nám je nejblíže – nehledě na to, že jde o projekt starý 3 roky, tedy ještě z předválečného období. Samotná realizace si mimochodem vyžádala 6 měsíců prací.

Ruské obrněné vozidlo bylo tedy použito hlavně z důvodu dostupnosti – kdyby bylo k dispozici americké nebo kterékoliv jiné a navíc levněji, mohlo být základem klidně to.

Koho kolotoč Game Changer zaujal a chtěl by se na něm svézt, má v tomto roce už jenom pár příležitostí, doslova – v provozu je každý pátek a sobotu a slavnostní zakončení jeho letošního provozu proběhne 28. září 2024, což znamená, že máte jenom pátek a sobotu. Kde? V rámci festivalu Landscape na žižkovském Náměstí Radost a vstupné je dobrovolné.

Autoři uvedli, že ho plánují provozovat i příští rok, ale zatím nemají jasno, kde to bude. Vedle toho plánují v rámci projektu Shift i další díla s využitím vojenské techniky, například stíhačky.

Článek Vojenský obrněnec, který pustošil bojiště, předělali umělci v Česku na kolotoč „radosti“. Válečné monstrum teď slouží nejen dětem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok obrněnců zastavilo minové pole

Co se stane, když útočník zanedbá ženijní průzkum, lze vidět na videu níže. MilIn k tonu uvádí, že se ruská skupina vybavená velkým počtem obrněné techniky pustila do útoku proti pozicím výsadkářů, jenomže nevěděla, že je před ní minové pole. Řada jejích vozidel do něj proto vjela a zůstala nehybně stát, načež na ni začali útočit sebevražedné drony, dělostřelectvo a údajně i protitankové řízené střely. Operátoři dronů byli natolik precizní, že nenechali na pokoji ani pěchotu původně vezenou ve vozidlech a ničili ji na cestě i v různých úkrytech.

Obrněné vozidlo Senator může odolat i extrémně ničivé sovětské mině TM-62, která si běžně poradí s jakýmkoliv tankem

Jednou z min nakladených proti útoku mohla být TM-62. Wikipedia uvádí, že má hmotnost 9,5 kg, z čehož připadá 7,5 kg na trhavinu. Tím dokáže spolehlivě zastavit i tank, jemuž minimálně přetrhne pás; starším obrněným transportérům nebo bojovým vozidlům pěchoty pak může prorazit podlahu. Kdyby ale útočníci o minách věděli, mají způsoby, jak je eliminovat – třeba poslat dopředu tank s nějakým minovým válcem, aby udělal cestu. Takový TMT-S určený pro různé typy sovětských tanků vydrží výbuch 6 min TM-62, uvádí Army-Guide.

Článek Video: pokud ruský ženijní průzkum zanedbá povinnosti, může to ukrajinským výsadkářům nahrát, aby pohřbili celý útok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útočníky měli dělostřelci jako na dlani

Jak vypadá obrana za pomoci dělostřelectva, lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že se ruští vojáci vydali s obrněnými vozidly a tanky proti obranné linii třikrát a pokaždé to dopadlo stejně. Záběry dokazují, že je obránci měli na očích, jelikož nasadili drony – jednat se mohlo třeba o průzkumné drony Shark. Ty umí kroužit nad bojištěm po dobu až 4 hodin, uvádí UkrSpecSystems, pohybují se ve výšce do 3 tisíc metrů a záběry z kamer streamují.

Video: ani mohutný ranní útok nepřináší Rusům vítězství, Ukrajinci jich u Novodoněcku pohřbili 50 a sledovali, jak se na bojišti opouští

Přesně taková data jsou dostatečná k tomu, aby se na útočníky zaměřila děla a minomety. I nedaleký zásah projektilu ráže 152 nebo 155 milimetrů spolehlivě stačí ke zničení nebo alespoň znehybnění jakéhokoliv tanku – na videu je ostatně vidět hned několik hořících obrněnců včetně tanků. Naopak minomety jsou vhodné proti pěchotě, třeba M69 ráže 81 nebo 82 milimetrů (existují obě varianty) dokáže zasáhnout cíle na téměř 5 km, uvádí Wikipedia. Není proto divu, že na konci videa obránci jen prohledávají místa s bezvládnými těly útočníků.

Článek Video: ani 3krát zopakovaný obrněný útok nemusí přinést ruské armádě úspěch, pakliže naráží na houževnatou dělostřeleckou obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.