Operace Barbarossa byla pro SSSR zdrcující

Rudá armáda měla zpočátku k dispozici zhruba 2,7 milionu vojáků, později se číslo navýšilo na 5 milionů. Hitlerova armáda měla včetně rezerv necelé 4 miliony, k tomu zhruba 3 500 tanků a cca 4 500 letadel. Sověti disponovali až 15 000 tanky a zhruba 12 000 bojeschopnými letadly. Nepoměr sil je zjevný. Laici si navíc často neuvědomují, že Němci v té době neměli ani Tigery, ani Panthery. Jádro tvořily relativně moderní Pz III a IV. Ty ovšem kvalitou nedosahovaly ani zdaleka sovětských T-34 nebo KV-1, kterých měla už v té době Rudá armáda řádově nižší tisíce.

Německé tanky vůbec nemohly moderním sovětským obrněncům konkurovat a Wehrmacht musel improvizovat. Velký rozdíl ovšem byl v kvalitě posádek a ve vybavení, kdy Němci měli ve strojích vysílačky, zatímco v RA jimi disponovala jen velitelská vozidla. Němci se hned na počátku zaměřili na sovětská letiště a bolševické letectvo doslova rozdrtili. Úspěch ovšem slavil především Blitzkrieg, hned v prvních třech měsících zajali Němci na tři miliony sovětských vojáků. Reakce Stalina byla okamžitá, zajatec je zrádce vlasti. Osudy těchto vojáků byly příšerné.

iZdroj fotografie: Schmidt, Georg / Creative Commons / CC BY-SA

Drtivá většina zemřela již v zajateckých táborech, kdy vojáky nepřipravení Němci nechávali na otevřených prostranstvích hromadně umírat žízní a hladem. Přeživší končili v koncentračních táborech a ti, co dokázali válku přečkat, končili v rukách NKVD, která je často rovnou střílela, nebo automaticky posílala do gulagů. Hitler od počátku nařídil popravovat politické komisaře a brutální jednání se zajatci obecně postupně vedlo k tomu, že sovětští vojáci se odmítali vzdát.

Zde je třeba připomenout zažitý narativ, kdy je utrpení SSSR spojováno především s Ruskem, ale naprosto se zapomíná, že Ukrajina a Bělorusko byly prakticky zlikvidovány a ztráty na životech těchto zemí zřejmě výrazně přesahovaly ztráty samotných Rusů. V každém případě, jen obrovská brutalita Stalinova režimu dokázala udržet SSSR při životě. Při obraně Moskvy v zimě již do pole přicházely prakticky civilní osoby, a to jen velmi slabě ozbrojené. O Stalingradu se často obecně hovoří jako o nejdůležitější bitvě války, ale rozhodla Moskva.

Sovětští generálové navrhovali ofenzivu již v roce 1942

Stalin se na rozdíl od Hitlera záhy poučil a dal si mnohem více poradit, především od Žukova. Řada sovětských generálů již na jaře 1942 navrhovala začít s rozsáhlým protiútokem. Síly se poměrně brzy vyrovnaly. Přesto bylo rozhodnuto, že ještě bude přetrvávat aktivní obrana. Důsledkem byl obrovský průnik Wehrmachtu směrem ke Stalingradu. SSSR stále bojuje o přežití. Samo o sobě je takřka neuvěřitelné, že Moskva dokázala ustát obrovské ztráty z počátku války, jelikož se Lend-lease (pomoc spojenců) začal výrazněji projevovat až v roce 1942.

K tomu, aby režim udržel zemi na nohou, byla třeba doslova drakonická opatření. Muži téměř všichni zmizeli v armádě, v zázemí vše zastávaly ženy. S tím souvisel rozkaz Lidového komisariátu obrany ze dne 28. července 1942 č. 227. Stalin zjednodušeně nařídil „Zpátky ani krok”. Přímo zakazoval jakýkoli ústup a nařizoval popravu důstojníků, kteří by něco takového udělali. Součástí rozkazu bylo vytvoření trestných jednotek na různých úrovních, jež měly likvidovat jakékoli pokusy o stahování se před nepřítelem.

iZdroj fotografie: Klintzsch / Creative Commons / CC BY-SA

Již v říjnu 1942 byla myšlenka zadržovacích jednotek v tichosti opuštěna, v říjnu 1944 vydal Stalin rozkaz č. 349, který jednotky zcela rozpouštěl. Součástí rozkazu č. 227 bylo vysvětlení vojákům, v jaké situaci se jejich země nachází, a že prakticky už není kam ustupovat. Jedním z důsledků nepochybně bylo známé heslo bitvy o Stalingrad: „Za Volhou není země”. Boje na východní frontě se s později vzniklou západní bitvou vůbec nedají srovnat. Brutalita konfliktu byla obrovská a umocněná rozsáhlými zločiny nacistů. Jen v Bělorusku zmizelo z mapy přes tisíc vesnic.

Rozkaz byl zřejmě nezbytností

Stalin se po zahájení německého útoku v červnu 1942 zřejmě několik dní vůbec nebyl schopen vyjádřit. Zdá se, že byl naprosto v šoku z Hitlerovy zrady a porušení Ribbentrop-Molotovova paktu. Ještě pár hodin před invazí přejížděly hranice vlaky naplněné sovětskými surovinami, tolik důležitými pro německou válečnou výrobu. Hitler ve svém Mein Kampf jasně definoval německý životní prostor na východě, Lebensraum, a konflikt byl od začátku na život a na smrt.

iZdroj fotografie: Kasuár zbarvení / Creative Commons / CC BY-SA

Bylo zjevné, že půjde o likvidaci východních národů, o čemž především jednotky Einsatzgruppen nenechávaly pochybnosti. Nevraždily jen Židy, ale úplně stejným cílem byli i komunističtí funkcionáři. Stalin dobře věděl, že on je tím, kdo bojuje o holý život. Jen diktátorské režimy podobného ražení mohly umožnit hrůzy, které se na východní frontě děly. Demokratická země by podobné ztráty zřejmě neustála a kapitulovala by.

Rozkaz č. 227 byl jen součástí vybičování národů Sovětského svazu k odporu vůči nacistům. Role NKVD ve střílení dezertujících vojáků stále není úplně jasná, byť se na tom podílela, není zřejmé v jak velkém rozsahu. Stalin povolil sevření režimu a obyvatelé země byli v těchto kritických chvílích paradoxně svobodnější, než diktaturu zase hned po válce utáhl. I přes svou brutalitu je jisté, že rozkaz přispěl k porážce nacismu.

Co vše musel Stalinův režim udělat, aby zastavil nacistickou agresi?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky, History

Článek Přesně před osmdesáti lety přišel Stalinův rozkaz č. 227, nelidské jednání nebo nezbytná nutnost? Sovětský svaz byl v kritické situaci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zcela rozdílné příčiny nástupů k moci

Adolf Hitler je především pohrobek Versaillské mírové smlouvy, jež byla naprosto nesmyslně tvrdá. Po Velké hospodářské krizi z roku 1929 bylo jasno, Výmarská republika se těsně před ní pomalu zvedala a situace se začala postupně zlepšovat. Bohužel extrémně křehká německá ekonomika se prakticky znovu rozpadla a situace obyčejných lidí se dostala za hranici únosnosti. Antisemitismus byl celoevropským problémem a hlavní příčinou úspěchu NSDAP ve volbách nebyla nenávist k židům.

Velmi často se zapomíná na rozložení mocenských struktur v Německu před nástupem nacistů k moci. Je nutné si uvědomit, že hlavní vliv mělo stále Prusko a především jeho výrazně militaristická šlechta. Té vyhovovalo, že Hitler staví na přední místo armádu a podporovala jej. Němci obecně slyšeli na heslo „obnova německé říše” a na sliby Vůdce, jak navrátí lidem práci a hrdost. Antisemitismus a následné zločiny nikdo nebral zpočátku příliš vážně. Hitler věděl, že musí udržet Němcům životní úroveň a veškerá činnost nacistů byla na dluh.

Několik let byla činnost nacistů dotována z mezinárodních půjček a také z konfiskovaného židovského majetku. Později Němci prováděli totéž v Rakousku a Protektorátu. Válka začala jednoduše z toho důvodu, že Třetí říši hrozil bankrot. To by pro NSDAP znamenalo konec vládnutí a kolaps. Třeba velkoadmirál Raeder předpokládal začátek války až po roce 1945. Německá armáda ve skutečnosti nebyla připravena a tažení bylo úspěšné jen díky neuvěřitelné drzosti a brilantnosti německých velitelů.

Putin nastoupil k moci po Borisi Jelcinovi, ve stavu částečného rozvratu Ruska. Alkoholický prezident se pokusil nastolit něco jako ruskou demokracii. Výsledek byl fiasko a rozvrat státu, v moskevských ulicích vládla mafie. Mezinárodní postavení Ruska bylo prakticky zdevastováno a panovaly obavy, zda jsou Rusové schopni alespoň zabezpečit jaderný arzenál. Putin Rusko stabilizoval, oligarchy postavil na druhou kolej, omezil vliv ruské mafie a zvedla se životní úroveň obyvatel, především ve velkých městech.

Na mezinárodním poli bylo jeho jednání zpočátku pragmatické se snahou o přijatelné vztahy se Západem. Přesto by se kaňky našly, Gruzie nebo třeba Čečensko. Bohužel mezi tím ruskou mafii začala nahrazovat jiná organizace, tajná služba FSB, která je v současném Rusku zřejmě úplně všemocná. Běžní Rusové ovšem Putinovu vládu od počátku velmi kvitovali. I přes postupné změny v rétorice a v omezování svobody v největší zemi na planetě. Vladimir postupně navíc začal plnit vlhké sny o velikosti Ruska, nejdříve především verbálně.

U příčin nástupu k moci moc paralel najít nelze

Je třeba si uvědomit, že nástup k moci Adolfa Hitlera byl umožněn pragmatickou demagogií, ve které zpočátku hrál antisemitismus vedlejší roli. Němci se potřebovali postavit na nohy a malíři pokojů se to povedlo. Po Mnichovu vítali diktátora všude davy. Po napadení Polska už tolik ne. Němci se nechali totálním způsobem zmanipulovat a najednou je NSDAP začal stavět před hotovou věc. S největší pravděpodobností mnoho Němců z války nadšeno nebylo, z Holocaustu už vůbec ne. Ale bylo pozdě, nacisté doslova ovládli vše.

Situace v Rusku je zcela odlišná. Spojení Putin –⁠ obyvatelstvo je mnohem přirozenější než v Německu ve 30. letech. Ruský nacionalismus a velkoruské sny jsou příslovečné. Putin jen začal oslovovat ty stránky ruské duše, které jsou hluboce zakořeněné. Od vytrvale neobjektivní glorifikace Velké vlastenecké války přes věčný pocit Rusů, že je jim něco upíráno, po jakousi alegorii laskavého baťušky cara, jíž zosobňuje. Postoj běžných Rusů je jednoduchý, Putin je náš. Statečný a neohrožený Rus, jenž se pro matičku vlast nebojí strádat.

Zde jsou zásadní rozdíly. Putin je naplněním představy vládce Velké Rusi, v podstatě se ani moc nemusí snažit, aby se obyvatelstvu líbil. Je vládcem takovým, jakým jej běžní Rusové chtějí. Dokonce i političtí představitelé zoufale chudého Burjatska jsou schopni používat rétoriku charakteru braní si chleba od úst pro velikost Ruska. Mandát, který vládce Kremlu má, je skutečně silný a nepotřebuje tak extrémně rozrostlý bezpečnostní aparát, jako měl Hitler ve válečném Německu.

Chování Rusů je neomluvitelné, ale genocida to není

Jeden společný rys najít lze. Tím je velmocenská politika se sférami vlivu. Zde lze najít stejné uvažování u obou diktátorů. Jak ruská, tak německá diaspora byla (je) velmi rozsáhlá a Putinem, potažmo Hitlerem, hojně využívaná pro dosažení velmocenských cílů. Genocida Rusů na Ukrajině a denacifikace kyjevského režimu, potažmo země, kontra české Sudety. Úplně stejné. Podobná paralela se nabízí i v přístupu k dobytým oblastem. Ani jeden z diktátorů neváhá(l) použít jakékoli metody k naplnění svých cílů.

Přesto je nutné stále vidět, že nacistický režim byl neporovnatelně brutálnější a krvavější. Rusové postupují dle svých návyků, když to nejde standardně, srovnají vše se zemí. Ale přesto zatím nelze hovořit o genocidě. Odpůrci Ruska či civilisté na Ukrajině umírají, ale s počty z války, nebo nedej bože Holocaustu, se to nedá srovnat. Hitler naprosto přesně věděl, co chce. Válka na Ukrajině velmi brzy odhalila, že Putin Ukrajinu zásadně podcenil a neděje se nic z toho, co sám chtěl.

Celý postup je úplně scestný a nesmyslný. Je velkým otazníkem, zda má ruský diktátor vůbec představu, co následně dělat s úplně zničeným Donbasem. Navíc má přece jen určité obavy z obyvatelstva, na rozdíl od Hitlera, stále se zdráhá vyhlásit všeobecnou mobilizaci. Německo přešlo na válečnou výrobu, Rusko vypadá, že toho skoro ani není schopno. Wehrmacht byl špičkové vojenské uskupení, ruská armáda jím rozhodně není. A Putin vytrvale musí myslet na zadní vrátka, nejen Rusko má jaderné zbraně.

Přirovnávat Putina k Hitlerovi lze přinejmenším jen s nadsázkou. Je neodpustitelné, co Rusové svému sousedovi a v podstatě po Bělorusech nejbližšímu národu dělají, ale se zločiny nacistického režimu se to zatím nedá absolutně srovnat. A ani to nepochybně nepůjde. Až na jedinou možnost, které se děsí úplně všichni. A tou by bylo použití jaderných zbraní, byť třeba „jen” taktických. Zde by byla překročena pomyslná červená čára a Putin by se mohl směle postavit nejen vedle Hitlera.

Jakým způsobem může válka na Ukrajině ještě eskalovat?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Srovnání základních jevů v putinovském Rusku a hitlerovském Německu. Je přijatelné porovnávat Adolfa Hitlera a Vladimira Putina? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Washington pracuje na daru amerických letadel

USA již schválily balík v hodnotě 100 milionů dolarů (téměř 2,5 miliardy korun) v rámci zákona národní obraně pro výcvik ukrajinských pilotů na amerických letadlech. Žádosti Kyjeva se cyklicky opakují od 24. února, kdy začala ruská invaze. Pochopitelně vše naráželo na naprostou neznalost Ukrajinců ohledně západních leteckých systémů. Do konce roku se západní pomoc pravděpodobně výrazně změní. Již nyní se předpokládá, že na konci války bude Ukrajina vyzbrojena převážně západními zbraněmi.

iZdroj fotografie: Nexter

Prozatím Kyjev obdržel bulharské Su-25, dodané přes třetí země, a 12 MiGů-29 ze Slovenska poté, co se Česká republika zavázala chránit vzdušný prostor Slovenska. Obecně je zjevné, že vojenská pomoc Ukrajině má podporu ve Washingtonu. Zároveň ovšem panují obavy, aby západní technologie nepadly do rukou Rusům. V posledních dnech světem víří zpráva, že Kreml získal francouzskou houfnici CAESAR. Další obavou Američanů je případná eskalace konfliktu.

Výcvik pilotů bude zřejmě probíhat na dvou amerických základnách. V Columbusu ve státě Mississipi a v jedné ze základen v Texasu. Vše je v této chvíli v rukou amerického Senátu, který bude rozhodovat, zda Kyjevu budou poskytnuta západní letadla, případně jaká. Nejčastěji se hovoří právě o F-16 a F-15. Američané disponují velkým množstvím těchto letadel před modernizací. Otázka tedy zní, jestli Washington nevidí cestu v poskytnutí letadel se staršími technologiemi.

Jaké jsou vlastně cíle západní pomoci

V této chvíli Kyjev disponuje zhruba osmdesáti kusy M777, což je špičková houfnice, která výrazně převyšuje své ruské protějšky. Stejně jako třeba systémy HIMARS. Počty těchto zbraní ovšem zdaleka nedosahují žádoucí síly. Rusové mají v technice mnohonásobnou převahu. V této chvíli je jasné, že bez velkého protiútoku Ukrajinců se situace na bojišti výrazněji nepohne. Stále častěji se množí zprávy o tom, že část západních zemí nechce úplnou porážku Ruska. Velký otazník se vznáší nad postupnou ekonomickou izolací Moskvy.

V každém případě německé a francouzské postoje jsou velmi liknavé. Především německá pomoc neustále vázne a je velkým otazníkem, jaké jsou cíle Berlína a Paříže. V této chvíli celá situace vypadá tak, že nikdo nechce porážku Kyjeva, ale zároveň nikdo nechce úplnou porážku Ruska. Konflikt je opotřebovávací a platí především obyčejní Ukrajinci. Avšak platíme i my, pochopitelně ne tolik, celá válka se však promítá do všech životů na planetě různými způsoby.

Pomoc Ukrajině je taková, že Rusům nedovoluje zvítězit, ale zároveň, alespoň prozatím, neumožňuje Ukrajincům zahájit rozsáhlejší ofenzivu. Mezitím je východní část Ukrajiny systematicky likvidována, řada informací naznačuje, že morálka Ukrajinců se horší a došlo k velkému odlivu oligarchů ze země. Prakticky tam nezůstává nic. Válka je opotřebovávací a tím pádem velmi drahá. Kyjev absolutně není schopen vést operace bez podpory západních zemí a je velkým otazníkem, kdo v napadené zemi vlastně v současnosti určuje pravidla.

iZdroj fotografie: Air National Guard / Public Domain

Aktuální zprávy z Washingtonu sice hovoří o pomoci ve formě F-16 a F-15, ale není řečeno kdy. Američanům nepochybně vyhovuje oslabování a obnaženost Moskvy, jež jasně ukazuje, že není v této chvíli konvenční hrozbou. Pokud Ukrajina zůstane suverénním státem, možnosti pro americký zbrojní průmysl budou dalekosáhlé. Navíc celé dění jim již z krátkodobého hlediska rozváže ruce směrem k Číně, na kterou se Američané chtějí soustředit primárně.

S odchodem Borise Johnsona odešla nejvýraznější evropská osobnost, která Kyjev podporovala a tlačila dění k úplné porážce Kremlu. V této chvíli je stav zjevně patový a je otázkou, zda bude vůbec Ukrajina schopna zahájit zásadnější ofenzivu s cílem vyhnat Rusy alespoň z Donbasu. Celá pomoc Evropské Unie je poměrně beztvará a především ukazuje neschopnost evropských politiků dát jasně najevo, co vlastně chtějí. A za to platí všichni občané Evropy, bohužel Ukrajinci svými životy.

Co by mohlo vést k ukončení konfliktu na Ukrajině?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky, BulgarianMilitary

Článek USA zřejmě poskytnou Ukrajině F-16 a F-15. Kam vlastně celá zahraniční pomoc napadené zemi směřuje? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar je velmi sofistikovaný

Indra, přední světová technologická inženýrská společnost pro letectví, obranu a mobilitu, vyvinula nový radar aktivní ochrany, který zahrnuje nejpokročilejší digitální technologie k ochraně obrněných vozidel a tanků, před stále rozmanitějšími hrozbami vojenského konfliktu. Aktuální problémy pozemních vojenských technologií jsou v zásadě dva. Malé drony a protipancéřové střely. Ty, i přes svou nízkou cenu, dokáží bez větších problémů ničit neporovnatelně dražší techniku nepřítele.

Nový elektronický skenovací radar Indra detekuje, identifikuje a sleduje všechny typy projektilů. Od tradičních protitankových střel, granátometů nebo konvenční munice, až po nové hrozby, které se v současnosti objevují. S obrovskou přesností určuje trajektorii a odhadovanou dobu dopadu levných a široce používaných řízených střel. Dále je schopen detekovat i malé drony, což je záležitost, se kterou má současná radarová technika poměrně velký problém.

Indra se mj. zaměřila na detekci takzvané poflakující se munice, malé sebevražedné drony, které operují v určené oblasti a čekají na objevení se vhodného cíle. Radar dokáže detekovat různá experimentální a dokonce hypersonická zařízení. Inovativní systém si zachovává své schopnosti v extrémních podmínkách, horku i chladu, a dokonce při vysoké vlhkosti, dešti nebo sněhu. Odolává všem typům pohybů, vibracím a nárazům, a pracuje v elektromagneticky nasyceném prostředí s vysokým radarovým šumem, tedy nežádoucími radarovými signály.

Nabízí také výjimečný stupeň přesnosti a rychlosti v městském prostředí, kde je ochrana ještě potřebnější. Systém zahrnuje umělou inteligenci pro rozlišení falešných cílů a vyhýbání se možným nepřátelským pokusům o zasahování do jeho provozu pomocí technik rušení, používaných k nasycení senzorů a obcházení konvenčních ochranných opatření. Jeho plná digitalizace umožňuje zpracování signálu od okamžiku příjmu až po aktivaci konvenčních obranných prostředků.

Má nákup 2A7+ bez podobného vybavení smysl?

Systém je založen na nejmodernější platformě skenovacích radarů (AESA). Jednotkám poskytuje ochranu v prostoru 360 stupňů a ve formátu 3D, je vysoce modulární, což znamená relativně snadnou instalaci do vybraných bojových systémů a stísněných prostor, jako jsou věže tanků nebo obrněné transportéry. Navíc má velmi malý radarový podpis, který zásadním způsobem znesnadňuje detekci nepřítelem. Pokud jsou všechna tvrzení společnosti Indra pravdivá, jedná se o velmi žádoucí systém, který najde široké uplatnění.

Indra je španělská společnost, koordinuje FCAS, největší a nejpokročilejší obranný program v Evropě, kde spolupracuje s francouzským Dassaultem, výrobcem úspěšných letadel Rafale, Airbusem či skupinou Thales, která je zaměřená na elektronické systémy. Nabízí nejmodernější řešení v pozemní, námořní a vzdušné, kosmické a kyberprostorové oblasti. Indra se dá označit za lídra v branži inovací umělé inteligence a podílí se na velkém množství obranných projektů, jako je třeba Eurofighter.

Konflikt na Ukrajině jasně ukázal na nedostatky obrněných vozidel vůči moderním dronům a protipancéřovým střelám. Je naprosto jasné, že další posílení fyzické ochrany strojů, jako jsou pancíře a reaktivní ochrana, je naprosto nesmyslné, protože nárůst váhy obrněnců by již byl nepřijatelný. Jedinou cestou je tedy včasná detekce nebezpečí. Je třeba si uvědomit, že aktuálně tento problém nemají jen Rusové, ale týká se všech MBT na planetě. Česká republika plánuje nákup nových Leopardů 2A7+.

Tyto stroje jsou asi jedinou rozumnou alternativou současnosti pro AČR, ale ani ony nemají v současnosti tolik žádoucí ochranu, kterou aktuálně nabízí Indra. Důsledkem bude, že i přes nákup této techniky, dostaneme stroje, které jsou aktuálně na bojišti výrazně hendikepované. Rychlá modernizace bude nezbytná. Proto se nabízí otázka, zda určitou dobu nepočkat na technologické důsledky konfliktu na Ukrajině. Již jen z toho důvodu, že aktuálně Rusko z hlediska konvenčního konfliktu nepředstavuje evidentně větší nebezpečí pro členy Severoatlantické aliance.

Jak by měla probíhat modernizace AČR?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky, MilitaryLeak

Článek Důsledek války na Ukrajině: Přední technologická společnost vyvíjí radar pro obrněnce, schopnost detekce projektilů je nezbytná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bělošské pronikání v Ohiu

Bělošský establishment v Severní Americe po celou dobu expanze na Západ nebyl schopen zastavit pronikání osadníků na indiánská území. Jakékoli dohody byly, především ze strany bílých, s železnou pravidelností porušovány a šarvátky na hranicích byly každodenní záležitostí. S koncem 18. století osadníci pronikali především v oblasti Ohia. Území se spoustou lesů a zvěře. Tecumsehovi Šavani v té době patřili mezi kmeny, které už prchaly před kolonizací a měly už spoustu negativních zkušeností.

Kmen byl ale stále ještě relativně silný a patřilo k němu něco kolem čtyř tisíc osob. V druhém desetiletí století následujícího to bylo již jen několik set přeživších. Přesto oproti třeba Irokézům, Miamiům, Kríkům nebo Leni Lenapům se jednalo o malou skupinu lidí, kteří byli okolními kmeny přijaty na útěku před bělošským útlakem. Popisovaný příběh se odehrál okolo roku 1780, kdy bylo šavanskému géniovi přibližně dvacet let.

Hranice mezi indiánskými územími a bělošským osídlením vedla přes Ohio a běloši pronikali stále dál. Při jednom z indiánských útoků, kterého se Tecumseh zúčastnil, Šavani bílým ukradli koně. Ti se vydali na trestnou výpravu a padli indiánům do léčky. Jedním z nich byl Němec Bedřich Wagner, blonďatý obr, kterého Tecumseh se svými dvěma druhy pronásledoval. Na útěku se dostal k obrovské proláklině, kterou dokázal přeskočit. Šokovaní indiáni ušetřili v úžasu nad skokem jeho život a pojmenovali ho Žlutý vlas.

Tecumseh a přátelství s Wagnerem a Irokézem Loganem

Běloši obecně indiány pohrdali, málokdo ví, že skalpování je vynález bělochů, kteří při nárokování si odměn za mrtvé „divochy“ nechtěli vozit celá těla a jako důkaz nosili jedinečné indiánské vlasy. Přesto se pochopitelně našly výjimky. Mezi ně patřil i irokézský mírový náčelník Logan, původně běloch, který mezi divokými válečníky vyrostl a vždy se snažil udržet mír mezi oběma skupinami. Rychle se s Tecumsehem spřátelili a Irokéz se stal Šavanovi učitelem.

Zároveň se rozvinulo přátelství s Bedřichem Wágnerem. Oba indiáni vydrželi Němce pozorovat celé hodiny při práci bez spatření a učili se, co bílí znamenají. Wagner měl rodinu a nechtěl žít v blízké osadě, takže si postavil srub na samotě. Stavba takového srubu zabrala hraničáři maximálně tři dny. Hrubá stavba bez oken a většího zázemí. Bedřich byl pochopitelně lovec i farmář. Indiáni sledovali jeho způsob života.

Tecumseh v té době ještě neměl příliš negativních zkušeností s bělochy, sám mezi nimi několik let žil a dokonce se naučil číst a psát. Společně s Loganem pátrali po tom, jak zachránit indiánské národy před neustále přicházející bělošskou pohromou. Je nutné si uvědomit, že indiány mnohem více zabíjely třeba obyčejné neštovice, než kulky bílých hraničářů. Je doložený případ na lovu zraněného bělocha, kterého se ujal několikasetčlenný kmen. Běloch se uzdravil a odešel. Následnou epidemii neštovic přežil jen náčelník.

Přírodní léčitelství indiánů

Jednoho dne oba muži opět přišli na návštěvu ke srubu. Ihned zjistili, že něco není v pořádku, Wagner seděl skleslý před stavbou a všude panovalo podivné ticho. Jeho malý syn dostal vysokou horečku. Bedřichovi se i podařilo sehnat doktora. Soudobá medicína říkala, že nemocnému horečkou se nemá dávat pít a běžně se pouštělo žilou. Asi si každý dovede představit, jak to s nemocnými při tomto způsobu léčení dopadalo. Wagner přišedší indiány zavedl bezmocně k dítěti.

Všechny přírodní národy znají moc produktů, které najdou kolem sebe. Logan, jako starší z obou mužů, ihned převzal iniciativu. Tecumsehovi řekl, ať jde poblíž chaty, kde věděl, že se nachází potřebné bylinky. Matce nařídil, aby dala ohřívat vodu. Wagnerovi přikázal, aby sebral všechny kameny a vytvořil na určeném místě kruh, kde měl následně rozdělat oheň, aby se kameny rozpálily. Bedřich činností okamžitě ožil. Po návratu Tecumseha dítě dostalo záhy napít.

Když byly kameny dostatečně rozpálené, udělali nad nimi indiáni co nejvíce neprodyšnou konstrukci za použití větví a kůží. Logan dítě zabalil a vzal dovnitř, Tecumseh běhal s vařicí vodu a lil jí na rozpálené kameny. Sauna byla na světě. Dítě se vypotilo, dostalo znovu napít a za chvíli úlevou usnulo. Po probuzení se konečně začal ozývat pláč, na který vyčerpané dítě předtím nemělo sílu. Celá událost je doložená a pochopitelně ještě utužila vzájemné přátelství všech tří mužů.

Běloši indiány pohrdali, často je nepovažovali za lidi, ačkoliv se od nich mnohému naučili a mohli učit. Bohužel osud všech zúčastněných byl tragický. Loganovi vyvraždili běloši celou rodinu, do své brzké smrti se věnoval jen krvavé pomstě. Jeden vzdálený kmen na mstitelské výpravě nevěděl, že je Wagner přítelem indiánů a pobil mu celou rodinu. I on se až do smrti mstil. O osudu Tecumseha jsme psali zde.

Jak se podařilo americké společnosti vyrovnat s krvavým obsazováním své země?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky, History

Článek Skutečný Tecumsehův příběh, indiáni místo pouštění žilou používali přírodní metody léčby nemocí. Běloši jimi pohrdali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruští generálové by jednali jinak

Málo známým faktem války ve Vietnamu je, že drtivá část nasazeného kontingentu se bojů vůbec neúčastnila. Operační jednotky tvořily maximálně 25 procent stavu, zbytek bylo zázemí, instruktoři, logistika nebo zpravodajci. Ruský vládce jedná v zásadě podobně. Vytrvale odmítá vyhlásit mobilizaci a ruská náborová střediska dělají všemožná opatření, aby získala nové rekruty. Posouvá se věk dobrovolníků, kteří mohou vstoupit do armády, a mobilizace zřejmě probíhá velmi skrytou formou.

Již teď je jasné, že k totálnímu vítězství Ruska chybí především dostatek pěších jednotek. Nasazeny jsou taktické prapory, které jsou vhodné pro útočnou činnost a mají kolem 800 vojáků. Jako klín útočící armády jsou vynikající, ale za nimi by měly následovat pěší jednotky, jež oblast vyčistí. Rusko má v ozbrojených složkách přes jeden milion vojáků, převážně se jedná o vojáky základní služby, které zřejmě Putin z vnitropolitických důvodů nechce hromadně nasazovat.

iZdroj fotografie: mannhai / Creative Commons / CC BY-NC

Paralela je jasná, snaha udržet obyvatelstvo ve vytyčených liniích brání Putinovi v totální válce. Američané dělali ve Vietnamu to samé, ale z jiného důvodu – nechtěli vysoká čísla mrtvých. Američtí generálové věděli, že taktika udeř, znič a odejdi nemá smysl. Dokonalým příkladem jsou boje o Hamburger Hill, který americká pěchota dobývala třikrát za cenu vysokých ztrát a Vietnamci kopec, protkaný tunely, pokaždé znovu obsadili. Ruským generálům je jasné, že bez totální mobilizace Ukrajinu nelze vojensky porazit.

Rusové místo toho utrpěli obrovské ztráty na modernější technice, páteř tankového vojska je nalomena a nahradit modernizovaná vozidla bude trvat léta. Uralvagonzavod je zavřený, stejně jako Čeljabinský traktorový závod, hlavní dodavatelé techniky pro ruskou armádu. Nedostatek čipů ze Západu zásadním způsobem omezuje schopnosti Rusů v oblasti přesně naváděných raket, ale nejen jich. Generálové jsou si vědomí, že musí přijít masivní útok na Ukrajinu, má-li Rusko vyhrát. To ovšem Putin odmítá.

Špatný výcvik vojáků a nízká morálka

Velkým problémem Američanů byla nezkušenost a nedostatečný výcvik množství vojáků. Ti podepisovali rok vojenské služby a ve chvílích, kdy se z nich stávali zkušení vojáci, pokud přežili, po roce odcházeli. Rusové mají stejný problém. Rozsáhlá korupce, která se dotkla výcviku, způsobila, že značné množství vojáků neumí dostatečně ovládat své zbraně a o taktických dovednostech ruských velitelů není třeba hovořit. Podobný problém je zjevně i v letectvu, kde piloti nemají nalétaný dostatek letových hodin a to při operačním nasazení zjevně chybí.

Američané měli ve Vietnamu velké potíže s morálkou nasazených vojáků. Jedním z hlavních důvodů byla nesmyslná taktika, kdy vojáci věděli, že i když protivníka v dané oblasti zlikvidují, ten se po jejich odchodu vrátí zpět. S tím souviselo nadměrné užívání drog. Konflikt byl asymetrický, a tedy extrémně náročný na psychiku. O bojové morálce ruských vojáků už bylo napsáno mnoho. Opouštění techniky, nadměrná konzumace drog a alkoholu, nesmyslné jednání vojáků. I zde lze najít paralely s Vietnamem.

iZdroj fotografie: mannhai / Creative Commons / CC BY

Severní Vietnam měl intenzivní podporu ze Sovětského svazu, Číny, potažmo celého komunistického bloku. Další podobnost – pomoc Západu je velmi rozsáhlá. Američané utrpěli velké ztráty na technice také, především obrovské ztráty vrtulníků a jejich posádek. O ruských ztrátách na technice netřeba hovořit. Konflikt je velmi drahý. Zatímco u Američanů hrála hlavní roli jejich mimořádně silná ekonomika, u Rusů jsou to platby za dodávky plynu a ropy. Obě strany páchaly nebo páchají válečné zločiny.

Přesto se najdou rozdíly

Válka ve Vietnamu postupně ztratila podporu obyvatelstva v USA. V Rusku je to prozatím naopak, přesto je velkým otazníkem, proč Putin nechce vyhlásit mobilizaci. Podpora války zřejmě nebude tak žhavá, byť je nepochybně velká. Diktátor z Kremlu má zřejmě obavy ze změny nálady veřejného mínění. Svědčí o tom zacházení s mrtvými, jejich utajovaný a velmi pomalý převoz do Ruska.

iZdroj fotografie: mannhai / Creative Commons / CC BY-SA

Američané se nikdy nedostali do mezinárodní izolace, Vietnam měl pořád punc boje proti komunismu. Namlouvat si, že Rusové si vynahradí EU Indií nebo Čínou, je scestné. Neexistuje infrastruktura a Třetí svět zkrátka a dobře postrádá obrovskou kupní sílu Evropy nebo Severní Ameriky. Podobné je to se špičkovými technologiemi, kde Rusko strádá. Změna partnerů bude extrémně drahá už jen proto, že Rusko se stane tou jednoznačně slabší stranou vyjednávání.

V každém případě, stejně jako Vietnam, doplatí na celý konflikt nejvíce sama Ukrajina. Vietnam se s následky války potýká dodnes. Ukrajinci budou mít nejen zdevastovaná města, ale i ekonomiku. Je velkým otazníkem, kolik se jich bude chtít vrátit do zničené země. A zda ta země bude vůbec existovat, protože i přes paralelu s Vietnamem vůbec není jisté, jestli Kyjev dokáže celou válku vyhrát a vyhnat Rusy ze svého území.

Jaké jsou další paralely s Vietnamem?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Ukrajina se pomalu stává ruským Vietnamem. Paralel lze najít stále víc, Ukrajinci jsou stejně odhodlaní jako Vietkong se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Historie mluví za vše

Za největšího Rusa historie je považován Petr I. Veliký. Celkem oprávněná pozice, car reformátor, který dokázal na přelomu 17. a 18. století dostat Rusko alespoň částečně do Evropy. Nechal vybudovat spoustu manufaktur, jež byly soudobě dávno součástí zbytku Evropy. Zvětšil území Ruska a dokázal ho dostat k Baltu. Provedl řadu reforem státní zprávy, částečně omezil vliv vysoké šlechty, například po ní chtěl, aby se naučila číst a psát.

To by bylo něco málo k pozitivům. Když ovšem navštívil třeba Francii, nastalo zděšení nad jeho neotesaností a v pravdě barbarským jednáním. Jednou z jeho kratochvil bylo, že od jeho stolu nesměl nikdo odejít a musel vypít, co bylo poručeno. Otrava alkoholem byla běžnou záležitostí. Petr I. Veliký Rusko pozvedl ekonomicky a správně. Společensky a lidsky vůbec. Jeho hlavní nástupkyně, Kateřina II. Veliká, v reformách mírněji pokračovala. Pak se opět prakticky zastavil čas.

Až Krymská válka (1853 až 1856) v holé pravdě ukázala naprostou zaostalost carského Ruska, jehož armáda byla do té doby považována za nejsilnější v Evropě. Teprve po ní bylo zrušeno nevolnictví, téměř sto let po Rakouské monarchii a o západních zemích netřeba hovořit. Situace se začala zlepšovat a nastaly i velmi mírné demokratizační reformy. Lze říci, že závěrečné období carského režimu bylo nejsvobodnější v dějinách Ruska.

Přesto rusko-japonská válka (1904–1905) dopadla katastrofou. Budeme-li období zkoumat podrobněji, zjistíme, že značnou část velitelů ruské armády tvořili pruští důstojníci, nebyli o moc lepší než ti ruští. Denní brutalita v jednotkách, obrovská spotřeba alkoholu, naprosto nulová hodnota lidského života. A nad tím vládl kult baťušky cara, který byl takřka nedotknutelný. Za vše mohli jiní, car to nevěděl.

Přesto postupně začala narůstat nespokojenost s režimem, jež vyústila ve Velkou říjnovou revoluci a příchod bolševiků, kteří byli naprosto marginální politickou stranou. Nepředstavitelně krvavým terorem získali vládu nad Ruskem, Ukrajinou a postupně i řadou dalších zemí. A záhy se začal budovat další kult – Stalinův. Obrovské vzepětí národů SSSR pod bičem jednoho z největších diktátorů dějin přineslo porážku nacistického Německa.

Ruská propaganda ohýbá historii, jak se Rusům zlíbí

Až příliš často se zapomíná, že největší škody a ztráty na životech utrpěla Ukrajina a Bělorusko. Je zcela opomíjena pomoc Spojenců, přičemž je velkým otazníkem, zda by bez ní SSSR přežil. Rusové žijí ze svého vítězství v „jejich“ válce a pravdivá historie je nezajímá. Jsou fanatiky do historie, ale jen té, která se jim líbí. Velkoruský nacionalismus je obrovskou mantrou celé země. Běžný Rus je plný lásky ke své zemi a představě o její velikosti.

Ta velikost znamená porobení mnoha národů, které jsou ve sféře vlivu oné nešťastné země. Jelcinovo intermezzo s malým puncem demokracie bylo jen naprostou výjimkou v dějinách Ruska. Rusové dodnes nejsou s to pochopit, proč jsme je vyhnali a nenávidíme je za rok 1968. Stále v nich přetrvává přesvědčení o tom, jak nás přišli osvobodit a my jsme se jim odvděčili takto. Komunistická indoktrinace v myšlení Rusů nadále přetrvává, jsou přesvědčení o mimořádnosti svého národa a jich samých. Jsou přesvědčeni, že obětovat se na oltář vlasti je to nejdůležitější.

Po odsunu sovětských vojsk v roce 1991 zůstalo mnoho Rusů v tehdejším Československu. Bylo zajímavé s nimi hovořit (autor absolvoval ZVS v Jihlavě, kde jich bylo velmi mnoho). Dokud nepřišla řeč na Rusko a jeho armády, byli to celkem milí a přátelští lidé. Ovšem kvůli své zemi byli ochotní i zabít. Neuvěřitelná a přetrvávající indoktrinace. Ruská armáda je nejlepší, má nejlepší zbraně, proč jste nás opustili. Jen střípek z narativů. Ani křivé slovo proti vražednému komunistickému režimu a obrovskému utrpení obyvatel největší země na planetě.

Putin není Rusko, Rusové jsou Putinem

V Rusech přetrvává přesvědčení o tom, jak jim bylo a je ubližováno ze strany Západu. Pro mnoho z nich studená válka nikdy neskončila. Mají neuvěřitelnou tendenci vždy všude dokazovat, že Rusko je ta jediná správná země. Putin není manipulátorem většiny Rusů, on jen naplňuje jejich sny o dlouhodobém ztělesnění baťušky cara, vůdce, který je jejich a vytrvale jde za velikostí země. Na sociálních sítích je mnoho videí naprosto „vymytých“ Rusů, jako je to zde – stojí za zhlédnutí.

To je skutečné Rusko a dnes vybičované skrytým nacionalismem a podvědomou snahou o uznání jeho kvalit. Pochopitelně je na západě dosahováno pravého opaku. Přesto je velkou chybou drtivé většiny západních politiků neschopnost chápat mentalitu Ruska. Stejně tak jako vytrvalé nepochopení muslimského světa. Nahlížet na tyto země očima demokracie a západních hodnot je naprostý nesmysl.

Historie mluví jasně. Rok 1946, americký velvyslanec George Kennan v Moskvě posílá do Washingtonu tzv. Dlouhý telegram o situaci v SSSR. Je nesmírně vystihující a zcela platný i dnes: „Jediné, čemu Stalin a potažmo Rusové rozumějí, nejsou vůbec ústupky a vstřícnost, ale jedině pevný postoj a vojenská síla.“ Z kontextu článku je jasně patrné, že situace ohledně konfliktu na Ukrajině je nesmírně těžko řešitelná.

Změna zespodu takřka nepřichází v úvahu. Palácový převrat je problematický už jen právě pro napojení Rusové – Putin. Jako jediná možnost vychází úplná vojenská porážka Ruska, ale to je doslova drakonické řešení. Je třeba si uvědomit, že Kreml doposud ani nevyhlásil mobilizaci. Vyjednávání se stává stále nemožnějším vzhledem k tomu, jak moc už jsou oba státy angažované. Vzájemná nenávist roste každým dnem. Lze očekávat ještě těžké měsíce, minimálně.

Nakolik je podle vás v Rusku možný palácový převrat?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Rusko nelze poměřovat evropskýma očima. Putin a Rusové tvoří symbiózu, kde kremelský diktátor jen naplňuje představy mnoha obyvatel země se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Krev mrtvých a umučených nelze obejít

Už mnohé bylo obětováno, a to nejen Ukrajinci. Rozsáhlá pomoc demokratického světa má také nelehkou váhu. Všichni čekali, že Ukrajina bude smetena přívalem ruské oceli, a hle, tři měsíce pryč a Rusové jsou ti, kteří se topí v problémech a do vítězství mají daleko. Ruská propaganda bubnuje stále silněji, blížíc se nesmysly a intenzitou té nacistické. Obyčejní Rusové se nechávají opít rohlíkem, ale dobrovolných rekrutů je zjevně pomálu.

Ukrajinci dělají první poslední, aby agresora porazili. Je snad lépe, že neznáme skutečné ztráty ukrajinské pravidelné armády a civilistů, zatím. Všechny zprávy hovoří o tom, že jádro obilnice Evropy se semklo a má jediný cíl, vyhnat agresora. Dezertéři byli a budou všude. Za tímto cílem už stojí obrovské utrpení, bolest a krev ukrajinského národa, který se zjevně jen tak nevzdá.

I kdyby chtěl, Volodymyr Zelenskyj nemůže za těchto podmínek jednat o míru, který by Ukrajinu okleštil a Rusy vlastně určil za vítěze. Je až příliš zjevné, že sepětí národa jde jen jedním směrem, a v pozici hlavního reprezentanta Ukrajinců by asi rychle skončil. Nemluvě o tom, že Rusům by fakticky prošel další zločin, tentokráte už přesahující myslitelné, a jdoucí ve šlépějích Sovětského svazu, potažmo carského Ruska.

Kissinger, jestřáb studené války

Když vynecháme mezinárodní právo a podíváme se na problém z hlediska teorie mezinárodních vztahů, má bývalý ministr zahraničí USA pravdu. Polovina této vědy se zabývá velmocenskou politikou a zde můžeme najít celkem jasné důvody ke kritice NATO a západních struktur. Rusové varovali dlouhou dobu dopředu. A byli pravidelně vyslyšeni. Z jedné strany kritická chyba, ale z druhé jen důkaz, že Rusko nadále setrvává v hluboké minulosti.

Faktem je, že USA si své sféry vlivu hlídají také. Na hranicích jim mnoho nehrozí a Japonsko či koneckonců třeba samotnou EU zabezpečují dlouhodobě. Putin ze svého hlediska nemohl nereagovat na prozápadní Majdan. Bylo až příliš zjevné, že by přišel o Sevastopol, což by bylo z vnitropolitického hlediska nemyslitelné. Tak tedy reagoval, a to přesně v intencích politiky sféry vlivů. Faktor, který naneštěstí zcela vypadl z politiky EU a částečně i USA.

Jakoby si nikdo neuvědomoval, že atmosféra ruské zahraniční politiky se intenzivně blížila té za studené války. Těžko říct, zda to označovat za závažnou chybu. Rusko už je v současnosti totalitní a militaristickou zemí. A je třeba si uvědomit, že tu zdaleka nejde jen o Putina, ale právě sami Rusové si Vladimira stvořili k obrazu svému. Velkorusko, nacionalismus, armáda. Vše modly obyčejných Rusů, kteří jsou za ně schopni leccos obětovat.

Kissinger měl bubnovat na poplach mnohem dříve

Rizika jsou skutečně vysoká. Putin v současnosti připomíná zvíře zahnané do kouta. Prvotní plány zcela selhaly a Rusko čelí opotřebovávací válce, ve které nemá navrch. Vzhledem k psychotické situaci v Kremlu, kdy by třeba útoky HIMARSů na ruská města znamenaly nepochybně zásadní eskalaci, na kterou by Moskva byla schopna odpovědět použitím taktických jaderných zbraní. Pokud začnou Rusové výrazně prohrávat, bude to znamenat to samé.

Izolace Ruska a atmosféra studené války? A jakou jinou možnost vlastně Západ má v situaci, kdy sledujeme asi největší dosavadní zločin 21. století? Orientace na Čínu nebo Indii? To nebude tak jednoduché. Zaprvé vybudování potřebné infrastruktury pro dopravu nerostného bohatství Ruska do zmíněných či jiných zemí není otázkou chvilky. Zadruhé i Čína je zjevně velmi opatrná a nebude dělat zásadní kroky proti Západu.

Jen pomálu se v médiích před válkou objevovaly informace o velkém lobbingu USA proti ruským zbraním na trzích s vojenskou technikou. Lobbing byl velmi úspěšný. A stačí si jen představit, jak by vypadalo, kdyby se tato činnost rozšířila na veškerý vývoz Ruska se zapojením EU. Pochopitelně je i velkým rizikem nenápadný palácový převrat v Kremlu. Předpovědět eventuální dopady je takřka nemožné.

Je zjevné, že ruská generalita je s vedením války vysoce nespokojená. Vyhlásila by mobilizaci a Ukrajinu skutečně zlikvidovala. Někdo rozumný na místě Putina? Nemožné, obyvatelstvo je zjevně nastavené na likvidaci Ukrajiny a stažení se z bojiště bez hmatatelných výsledků by zřejmě znamenalo obrovské občanské nepokoje. Zapeklitá situace, ze které je těžká cesta ven. Kissinger se zcela minul zřejmě i z hlediska veřejného mínění na Západě. Nejsme ochotni tolerovat brutální režim, který je schopen likvidovat jakýkoli stát.

Jaké řešení má konflikt na Ukrajině?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Kissinger má částečně pravdu, ale Ukrajinci na něco takového nemohou přistoupit. Krev mrtvých a utrpení národa by bylo k ničemu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F2000 může mít počítačový systém řízení palby

Výrobcem je společnost FN Herstal. Zbraň byla vyrobena z důvodu potřeby moderní a modulární pušky, vyvinuta byla v 90. letech 20. století a představena v roce 2001. Jedná se o plynovou selektivní palnou zbraň s designem bullpup, což znamená, že závěr a komora se nachází za spouští rovnoběžně s obličejem střelce, nikoli před ním, jak je tomu u většiny moderních konstrukcí vojenských pušek. To nejen zkracuje délku pušky, ale dělá z ní ideální volbu pro oboustranné střelce. 

F2000 je variabilní zbraní s řadou doplňků. Standardní předpažbí lze snadno vyměnit za integrovaný podhlavňový granátomet FN EGLM 40 mm. Jinak může být osazeno modulem M303, který střílí slzný plyn nebo značkovací projektily. Toto předpažbí lze také nahradit třemi lištami typu Picatinny pro různé doplňky, jako jsou laserové zaměřovače, taktické svítilny a vertikální rukojeti.

Puška může být údajně vybavena i patentovaným počítačovým systémem řízení palby, který vysoce zvyšuje přesnost střelby z granátometu. Tento doplněk ovšem na fotkách není vidět. Zaznamenané F2000 jsou v původní konfiguraci, jež není pro export, a je tedy jasné, že byly dodány přímo z Belgie. Novější verze pro zahraniční klientelu obsahují celou paletu doplňků.

Bullpup systémem budoucnosti?

Zbraň, kromě Belgické armády, používají armády Polska a Španělska. Další známí kupci jsou z Blízkého východu a Asie, z těchto zemí žádná vojenská pomoc na Ukrajinu neproudí. Není úplně jisté, zda je F2000 skutečně součástí balíčku pomoci z Bruselu. Ten potvrdil dar 5 000 útočných pušek typu FNC, 200 protitankových zbraní a 3 800 tun paliva. UWT ovšem hovoří o čísle 10 000 na kontě útočných pušek.

V každém případě je výskyt F2000 na Ukrajině potvrzením rozsáhlé palety zbraní, které ukrajinská armáda používá, a evidentně cest, jak se zbraně na Ukrajinu dostávají, je celá řada. Je již veřejným tajemstvím, že řada zahraničních dobrovolníků jezdí domů kvůli nákupu zbraní a vybavení pro sebe, případně pro své jednotky. S narůstajícími čísly vojáků v ukrajinské armádě poptávka po ručních zbraních převýšila nabídku.

Volodymyr Zelenskyj zveřejnil, že v pravidelných složkách ukrajinské armády se v současnosti nachází 700 000 mužů a žen, ale číslo bude pravděpodobně ještě vyšší a zřejmě nejsou započítány soukromé bataliony. To vše zvyšuje potřebu munice a zbraní. Ukrajinské ozbrojené síly samy zastávají trend útočných pušek se systémem bullpup, vyrábějí svou pušku Maljuk, která už pochopitelně jako střelivo používá standardní munici NATO, stejně jako F2000.

Jak moc může systém bullpup ovlivnit vývoj útočných pušek v budoucnosti?

Zdroj: TheDrive, Military-Today

Článek Ukrajinci zřejmě dostali 10 000 pušek z Belgie, včetně futuristických F2000. Moderní zbraň může vystřelovat i 40mm granáty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Původní věž T-72 je v současnosti nedostačující

Ve skutečnosti je vyrobena z konvenčního litého ocelového pancíře s vysokou tvrdostí bez laminátových vložek. Předpokládá se, že maximální tloušťka je 280 mm. Podvozek T-72 byl původně navržen tak, aby vydržel 105mm tankovou munici z blízké vzdálenosti do 500 m a protitankové řízené střely při zásahu do přední části stroje. Původní pancíř T-72 je proti nové generaci moderních protitankových řízených střel a protipancéřových granátů velmi neefektivní.

Ruský RPG-22 je schopen prorazit 400 mm válcového homogenního pancíře (RHA) běžně používaného na hlavních bojových tancích a RPG-26 je schopen prorazit 440 mm RHA. Jednou z nejmodernějších protitankových řízených střel používaných ruskými ozbrojenými silami je 9M133 Kornet. Jeho střela může být vybavena různými typy hlavic včetně 9K135, které jsou schopné prorazit pancíř o tloušťce až 1 300 mm! Z těchto údajů je jasně patrné, že původní modernizace na moderním bojišti nemá žádnou šanci.

Obě „erpégéčka“ jsou jednorázové (RPG-22 má cvičnou variantu pro více výstřelů), poměrně levné zbraně, které používají vysoce výbušnou protitankovou hlavici 72,5 mm. Střela je schopná prorazit jeden metr železobetonu. Vycvičený voják zbraň připraví ke střelbě během deseti sekund. RPG-22 bylo omezené délkou tubusu, jenž znamenal menší přesnost i úsťovou rychlost. Proto bylo vyvinuto RPG-26, které má teleskopický tubus.

ERA má být účinná mj. proti tandemové munici

Explozivní reaktivní pancíř (ERA) je speciální doplnění hlavního pancíře. V termínech se také používají výrazy jako dynamická ochrana nebo dynamické (reaktivní) pancéřování. Základním principem jsou menší bloky, které při zásahu střelou vytvoří protienergii, jež zabrání nebo zmírní penetraci stroje. Po takovém zásahu je blok ochrany ztracen. Každý z těchto bloků se skládá ze dvou kovových plátů, mezi něž je vložena výbušnina.

Hlavním důvodem tohoto druhu pancéřování je ochrana proti kumulativním střelám, které jsou upravené tak, aby po výbuchu koncentrovaly svou energii do úzkého prostoru tím způsobem, aby se v podstatě pancířem propálily. V odpovědi na reaktivní pancíře byly vyvinuty tandemové střely, jako je americký Javelin. Ty při zásahu prvním výbuchem zničí blok reaktivního pancíře a druhým výbuchem se propálí dovnitř tanku.

Celá problematika je poměrně složitá, důležitá je i kinetická energie střely a často také materiál na špičce hlavice či její tvar. Výhodou reaktivních pancířů je, že zničené bloky se dají snadno vyměnit. Existují bloky, které mají vysoce pohyblivé pláty schopné vychýlit energii střely mimo kolmý dopad a snižovat účinnost výbuchu směřováním na další bloky systému. Hlavní slabinou je nebezpečí pro doprovázející pěchotu, jež byla často zasahovaná výbuchy jednotlivých bloků.

Přesto je jasné, že ani ERA nestačí na současné moderní tandemové hlavice. Právě ruský Kornet je laserem naváděný tandemový kumulativní systém, který zdatně konkuruje svým západním protějškům. Laserové zaměření je obtížně zjistitelné a je vysoce pravděpodobné, že ani kumulativní pancíř proti zásahu touto střelou nepomůže. Jediná možná obrana budoucnosti proti přenosným protipancéřovým systémům bude zřejmě včasná detekce.

Je ERA dostačující proti tandemovým střelám?

Zdroj: ArmyRecognition, Mil.In.Ua, autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Ukrajinci urychleně osadili polské T-72M1R reaktivním pancířem ERA, který vyrobila česká společnost STV Group! se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové byli zjevně neopatrní

Z videa nelze přesně určit typ BMP, ovšem jasně viditelné jsou krátery v okolí události a především zničené vozidlo, které nevykazuje žádné známky zásahu ze vzduchu. Především varuje velmi nedávným zničením, jelikož nadále silně hoří a doutná. I z nekvalitního záznamu je patrné, že k výbuchu došlo na spodní levé části obrněnce. Exploze zasaženou část zcela zlikvidovala.

Na začátku záznamu z dronu je vidět, jak nepoškozené BMP stojí. Posádka si je zřejmě vědoma toho, že míří do nebezpečného prostoru. Podle prudkého rozjezdu to Rusové prostě a jednoduše riskli. Následné výbuchy vypovídají o obrovské síle dvou protitankových min a zřejmě následné explozi paliva zasaženého vozu. Pravděpodobnost přežití posádky pěchotního vozidla je minimální.

Existuje rozsáhlé množství informací, že ruští vojáci ve velkém konzumují alkohol a drogy. Na obrovském počtu videí a fotek z míst, kde Rusové pobývali, se nachází spousta prázdných lahví od alkoholu, případně zbytků vybavení na užívání různých omamných látek. Zde je možné najít vysvětlení příčiny této šílené akce, která stála agresory život. V každém případě video jen dokazuje katastrofický stav kremelských jednotek.

Místo události je neznámé

Symptomatická pro celý konflikt budou minová pole položená na spoustě míst, bez jakéhokoli vědomí o jejich existenci. Další zajímavou záležitostí je, že BMP se zcela záměrně rozjelo velmi rychle se zjevnou snahou v rychlosti ujet případnému výbuchu, ale nepovedlo se. Miny se aktivovaly bleskově. Posádka možná i předpokládala, že první vozidlo (zřejmě též BMP) už miny aktivovalo a další zde nebudou, evidentně se zmýlili.

Ukrajina dostává velké množství různých typů nášlapných min. Hlavní vojenskou taktikou při jejich používání je umístit několik protitankových min do struktury tak, aby od sebe nebyly příliš vzdálené. Celá protitanková síť je pak pokryta pískem, kameny a listím, případně materiály z okolí, aby řidič nepřátelského vozidla neviděl hrozící nebezpečí a nevěnoval místu pozornost. V síti miny nikdy nevybuchnou všechny, o to větší je šílenství, které Rusové předvedli.

V této chvíli již na Ukrajině operuje velké množství jednotek, které se věnují likvidaci min v místech, kde se nacházely ruské oddíly. Jedná se o velmi nebezpečnou práci, jež zjevně bude trvat mnoho let a vyžádá si velké množství nevinných životů. Další aspekt války, kterou Rusové rozpoutali a nesou za něj zodpovědnost. Bohužel mrtvým nebo zmrzačeným lidem jakékoli odsouzení Ruska nepomůže.

Jak velké nebezpečí představují miny v konfliktu?

Zdroj: BulgarianMilitary

Článek Území napadené Ukrajiny se stává jedním velkým minovým polem. Obrovská exploze zlikvidovala neopatrné ruské BMP IFV. se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MBT v této chvíli hrají na Ukrajině sekundární roli

Asi všichni jsme zaregistrovali klecovou ochranu na věžích ruských tanků, kterou se zoufalí ruští vojáci snaží ochránit své stroje před tandemovou protipancéřovou municí Ukrajinců. Marně. Ruská Téčka aktuálně vypadají jen jako konzervy, které čekají na otevření nějakou protitankovou střelou. Nebude se měnit jen tanková doktrína, ale i ta pěchotní. Moderně vybavená a dobře vycvičená mechanizovaná pěchota je zpět na bojišti jako plnohodnotný faktor.

V této chvíli situace na bojišti vypadá celkem jednoduše. Ukrajinci se díky západní pomoci a své odvaze pomalu staví na nohy a Rusové se zřejmě již v řadě věcí poučili. Na Donbase provádí průzkum bojem a testují odolnost ukrajinské obrany. Hlavní roli hraje artilerie, podnikne rozsáhlý přepad inkriminovaného místa a po něm nastupují taktické prapory. Zjevně ve většině případů Ukrajinci odolávají, a tudíž se Rusové, potom co narazí na odpor, začnou stahovat do výchozích pozic.

Z toho vyplývají stále rostoucí ztráty Rusů na technice, které jsou umocňovány hloupými akcemi, jako byla naivní snaha překročit Severní Doněc. Podle řady zpráv se zdá, že Ukrajinci v nepoměru ztrát až tak nelžou. Přes tisíc ruských tanků bylo zničeno nebo zajato. Část jde pochopitelně na vrub špatné taktice a nezkušenosti ruských vojáků, ale uvědomíme-li si, že Ukrajinci v žádném případě nemají vzdušnou převahu, odsouvá ruská agrese tanky do role komparzu.

Skutečně moderní válka by vypadala přece jen jinak, ale…

MBT je mocnou zbraní, ale jen za určitých podmínek. Rusové neovládají vzduch, mají nedostatek moderní protivzdušné techniky a zřejmě katastrofický průzkum. Tankisté, a pochopitelně nejen oni, se musí děsit ukrajinské pěchoty, dronů a narůstajícího počtu dělostřeleckých přepadů tak, jak západní dodávky těžkých zbraní přichází na bojiště. V této chvíli se zdá, že i Rusové už se trochu poučili a používají na Donbase podobnou taktiku ve snaze zamezit ztrátám na životech i technice. Průzkum, přepad a pak se uvidí.

V moderním konfliktu je klíčový průzkum, tak tomu bylo pochopitelně vždy, ale díky dronům jeho význam ještě vzrostl. Pokud armáda nedisponuje opravdu moderními prostředky PVO, nemá proti malým dronům prakticky šanci. Vycvičené ukrajinské jednotky bez průzkumných dronů nedají ani ránu a vše se orientuje podle nich a také podle zpravodajských informací, kterých mají Ukrajinci nepochybně z NATO požehnaně.

Aktuálně sebelépe pancéřovaný tank bez jistoty, že nepřítel není schopen organizovaného odporu, nemůže na bojiště. Pochopitelně v případě potenciálního útoku NATO by útočné svazky byly ve vzduchu kryty a moderní systémy by odhalovaly pozice odporu vyzbrojeného protipancéřovými zbraněmi. Zjednodušeně řečeno, nasazení MBT vyžaduje součinnost všech armádních složek. Stačí, aby jedna chyběla, a ztráty jsou téměř jisté.

Bylo by naivní se domnívat, že Leopard odolá

Ani Leoprad, ani K-2 nebo Abrams nejsou vůči moderním přenosným systémům imunní. Ani tyto zbraně nemají na horní části věže nijak výrazně silný pancíř. Zásadní rozdíl je v tom, že Rusové prostě vždy ignorovali množství vlastních ztrát a bezpečnost posádek tanků byla až na druhém místě. Stačí si uvědomit, že za druhé světové války počítali s tím, že na jeden zničený Tiger bude čtyři až pět odepsaných T-34.

Západní tanky tedy nemají volně rozloženou munici uvnitř stroje, všechna ruská Téčka ano. Jen ztráty posádek na Ukrajině musí být děsivě vysoké. Je naprosto jasné, že v této chvíli jsou právě třeba Javeliny nejnebezpečnější zbraní pro MBT. Nejdou takřka detekovat, pěchota je s nimi velmi pohyblivá a snadno se kryje. Konstruktéři a stratégové si nepochybně budou lámat hlavu, co s tím. Řešení evidentně zatím nejsou, ale teprve budou.

Javelin vyřadí reaktivní pancíř a propálí se dovnitř. Na MBT bude muset dojít ke konstrukčním změnám, které umožní alespoň jisté procento pravděpodobnosti, že tank odolá zásahu a posádka přežije. Nepochybně dojde ke snaze také mnohem lépe odhalovat postavení protivníkovy pěchoty. To bude vyžadovat instalaci nových detekčních systémů, které tankovým jednotkám umožní rychle reagovat na potenciální útok ze strany pěšáka. Nemluvě o úzké součinnosti s vlastními jednotkami.

Ať už skončí válka na Ukrajině jakýmkoli výsledkem, je jisté, že z hlediska konvenčního konfliktu nebude Rusko na hodně dlouhou dobu výraznou hrozbou. Je naprosto jasné, že vojenská taktika dozná velkých změn, které budou vyžadovat i podstatné úpravy MBT. Je velmi pravděpodobné, že nakoupíme Leopardy a velice brzy je budeme muset nechat zmodernizovat – a to nepochybně velmi draho. Proto se nabízí otázka, jestli je kam spěchat. Byť cesta nákupu německých tanků je nepochybně ta nejlepší.

Je nutné nakoupit MBT hned, nebo by bylo lepší počkat?

Zdroj: Military-Today, autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Je skutečně nutné kupovat MBT neprodleně? Leopard 2A6(7) je aktuálně jistě dobrá volba, ale válka na Ukrajině změní mnohé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SSSR i Rusku v historii prošlo příliš mnoho zločinů

V Rusku se blíží nejvýznamnější svátek roku – 9. květen, vítezství nad fašistickým Německem. Historicky nelze Moskvě upřít, že na porážce Třetí říše měla zásadní podíl, nejvíce padlých a zdevastovanou zemi. Jen málokdy ovšem bývá připomínáno, jak je toto vítězství potřísněno krví nevinných neruských a neněmeckých národů. Obsazení Besarábie, části Polska, likvidace pobaltských států, Katyňský masakr. V roce 1945 zločinná politika ve východní a střední Evropě.

Vše Rusku prošlo. Pomineme-li studenou válku, která je kapitolou sama pro sebe, ruská politika zamrzlých konfliktů v Abcházii, Osetii, Podněstří, zničení Grozného. To vše a mnohem více hovoří o tom, jak Rusům na mezinárodní scéně prochází naprosto zločinná a expanzivní politika. Předposlední kapkou byla anexe Krymu a vyvolání konfliktu na Donbase.

Opět to Rusům v podstatě prošlo, směšné sankce se obcházely a v Kremlu bujel nacionalismus nadále propojený s obří korupcí a postupnou likvidací alespoň zdání demokracie. Dnes je zjevné, že s oligarchy si Putin skutečně poradil a nejmocnější organizací v zemi se stala FSB. Jedná se o nástupnickou organizaci KGB, ale to asi není třeba dodávat. V roce 2022 je tu však přece jen změna. Ukrajinci se urputně brání a Západ přestal zavírat oči. Už to Rusům konečně neprochází, kdyby jim neprošel Krym, mohlo vše vypadat jinak.

Zásadní změnou posledních dní jsou drony

Jestli se za poslední dobu něco výrazně změnilo, pak je to množství videí na Twitteru a Telegramu, které ukazují vzdušnou likvidaci ruské techniky. Je jich opravdu hodně. Celkem jasně to svědčí o výrazném posílení ukrajinské armády v tomto segmentu. Převážně se jedná o malé, maximálně bojové drony jako Bayraktar, alespoň dle použité munice, kdy se často jedná i o obyčejné granáty s cílem zlikvidovat pěchotu protivníka.

Tato videa pochopitelně svědčí o více věcech než jen o zvýšeném množství dronů v ukrajinské armádě. Přestože dochází k obrovskému nárůstu počtu těchto snímků, zřejmě stále nedochází například k použití amerických sebevražedných dronů Switchblade. Rozhodně zatím nebylo zveřejněno jediné video. To znamená, že značná část avizované západní vojenské pomoci ještě buď nedorazila, nebo se Ukrajinci cvičí v jejím používání.

Výše zmíněná záležitost přesně odpovídá současné aktivitě ukrajinské armády, která se zřejmě pomalu snaží převzít iniciativu. Ukrajinci 5. května ohlásili velkou protiofenzivu. Pokud by se něco takového mělo skutečně stát, tak nebudeme první, kdo se to dozví. Protiútoky evidentně rostou, ale jedná se především o psychologickou a logistickou válku. Morálka ruských vojáků zřejmě sama o sobě skutečně nebude příliš vysoká.

Kulminace ukrajinské vojenské síly teprve přijde

Řada uprchlíků hovoří o tom, že Rusové v ukrajinských vesnicích shání jídlo, jejich velitelé jsou zřejmě systematicky likvidováni a ruský voják bez velitele nedá ani ránu. Připočtěme k tomu vysoké ztráty a další zásadní efekt: drony. Pravidelně na videích můžeme vidět zoufalý úprk Rusů před útokem ukrajinského bezpilotního prostředku. Protivzdušná obrana nikde, jen zoufalství bezmocných mužů. Co to asi udělá s jejich psychikou, pokud přežijí, není třeba rozvádět.

Dalším faktorem jsou stále častější dělostřelecké a raketové přepady. Nejen tedy gerilový způsob boje Ukrajinců, ale i tento nový faktor. Vietnam lze označit jako první moderní asymetrický konflikt, jeho zásadním průvodním jevem byl posttraumatický stresový syndrom. Voják bojuje a vlastně nebojuje. Při frontovém boji nemají účastníci jinou možnost, než si zvyknout a snažit se přežít. Gerilový způsob boje je mnohem náročnější. Nikdy nevíte, odkud přijde smrt, ačkoli je zdánlivý klid. Náročnost na psychiku je obrovská, My Lai toho byla důkazem. Američané to nezvládali.

V této chvíli je potvrzené použití špičkových raketometů HIMARS, ale to je zatím jediná doložená těžká technika ze Západu. Houfnice M109 či PzH2000 zatím Ukrajinci nepoužívají, stejně jako další systémy. Přesto již nyní dochází k útokům v samotném Rusku a narušování zásobovacích tras armády Ruské federace. Z toho lze usuzovat, společně s minimálními územními zisky Rusů, že Moskva poněkud ztrácí dech, kdežto Ukrajinci ho teprve nabírají.

Za spoustou útoků lze najít západní zpravodajce

Od chvíle, kdy byla potopena Moskva, bylo jasné, že událost se odehrála v součinnosti se zpravodajskými složkami členských států NATO. Tato utajená činnost je nepochybně příčinou řady ukrajinských úspěchů a také má obrovský vliv na morálku ruských vojáků. Ti se postupně zřejmě dostávají do situace, kdy pro ně není žádné místo bezpečné. Jen vědomí toho, že jejich obrněná technika je vlastně jen obyčejnou skořápkou pro louskáčky typu Javelin.

Zpočátku konfliktu jsme stále poslouchali o velkém množství zničené ruské techniky a jejich ztrátách. Nijak to nebylo podložené, kdežto dnes to prakticky vidíme v přímém přenosu. Vzhledem ke stále panující převaze Rusů nezbývá Ukrajincům nic jiného, než se krýt ve městech. Rusové toto zpočátku pravděpodobně nechtěli, ale v této chvíli už dělají to, co dělali v Sýrii. Nejdříve rozbombardovat, zkusit útok, případně bombardovat dál. Vypadá to, že úplně zapomněli na Stalingrad. Akorát jsou v opačném gardu.

Jejich taktické prapory jsou nepochybně minimálně z hlediska techniky špičkové útvary. Není to žádná novinka, na Západě jsou používány dávno. Jsou velmi účinné, pokud za nimi následuje pěchota. Jenže té mají Rusové nedostatek. Řeči o slabosti Ruska jsou naprosto nesmyslné. Je třeba si uvědomit, že Rusové, na rozdíl od Ukrajinců, zatím nevyhlásili mobilizaci. Letectvo se drží zpátky, protože se bojí, ale pokud by začalo masivně útočit, viděli bychom trochu jiný konflikt. Jenže Putin se chytil do vlastní pasti, není to válka, tak není ani mobilizace.

Válka ideologií, které pochopitelně kryjí zločiny

Od počátku sledujeme ideologickou válku, kde obě strany permanentně lžou. Jenže nic z toho by se nemuselo dít, pokud by Rusové nevpadli na území sousedního státu. Zatímco Volodymyr Zelenskyj se snaží zachránit svou zemi, Putin je příkladným agresorem. Kořeny konfliktu jsou pochopitelně mnohem dál než v roce 2014. Není třeba hovořit o ukrajinském nacionalismu, ten si totiž v ničem nezadá s nacionalismem Velkorusů. Donbas byl nepochybně semeništěm celé řady problémů, ale asi nikdo nebránil Rusům odejít do vymírajícího Ruska, stejně tak oboustranné páchání zločinů v roce 2014.

Celý narativ kolem ukrajinských Banderovců je také zamlžen celou řadou lží. O pluku Azov si nemá cenu dělat iluze, jenže oni jsou nyní ti, kteří se brání, ne útočí. Jen na okraj, polonizace na Ukrajině trvala několik století, často byla velmi tvrdá a lze ji dohledat až do vzniku Polsko-litevské unie v 16. století. Při Volyňském masakru v žádném případě nezemřelo 100 000 lidí, to je údaj těch nejradikálnějších polských historiků, který nebere vážně ani střední proud vědeckých pracovníků v Polsku.

O brutalitě této události nemůže být diskuze. Stejně tak však nemůže být diskuze o velkém množství útlaku i obětí v důsledku působení polského státu na západní Ukrajině, včetně meziválečné vlády Pilsudského. Tímto se lze dostat k jiné důležité věci – válečným zločinům. Bylo by velmi hloupé se domnívat, že teď jsou Ukrajinci svatí a Rusové jen pekelníci. Zločiny vždy páchají obě strany, ale žádné by se nemusely dít, pokud by Rusko nezačalo tuto nesmyslnou a naprosto nespravedlivou válku. Jaký stav mysli asi musí mít Ukrajinci, když vidí systematickou likvidaci své země?

Rusko ve vlastní pasti

Již nyní je jisté, že svět bude po tomto konfliktu jiný, změní se definitivně vojenské doktríny, kdy se na pořad dne dostanou definitivně drony, a vrátí se význam pěchoty jako takové. Současná kombinace protivzdušných a protipancéřových zbraní, společně s možností používat malé drony, dělá z pěšáků již zcela jiné faktory než jen průzkum nebo dočištění oblasti. Rusko se díky své politice a nesmyslné taktice pomalu zřejmě v místě bojů stává slabším. Ovšem podceňovat Rusy je sebevražda a rčení, že šelma je nejnebezpečnější, když je zahnaná do kouta, je stále platné.

Pokud Kreml něco zásadně nezmění, směřuje k porážce. Ale prostředků má stále dost, o tom nemůže být pochyb. Putin se jen zdráhá povolat některé ročníky záložníků, a i kdyby Ukrajinci skutečně zlikvidovali oněch tisíc ruských tanků, Moskva jich má stále hodně přes 10 tisíc. Je velkým otazníkem, co Putin udělá, pokud se Rusové skutečně dostanou pod velký tlak útočících ukrajinských jednotek.

Narativy, že Rusko zvítězí jedné strany analytiků, či je vojensky slabé od jiných blouznivců, nemají smysl. V této chvíli se vývoj nedá odhadnout. Jedno je jisté, Putin zřejmě udělá vše, aby nemusel uznat porážku. Ale západní pomoc je v současnosti zřejmě tak masivní, že Ukrajinci budou schopni Rusy ze svého území vytlačovat. Pak je jen otazníkem, jak na to bude reagovat kremelský diktátor, zřejmě další eskalací konfliktu.

Jak myslíte, že se bude dál vyvíjet konflikt na Ukrajině?

Zdroj: CSIS, autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Útoky dronů se na Ukrajině množí, stejně jako se zvyšuje aktivita ukrajinské armády. Čemu věřit v přehršli mediální vichřice? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Video z Telegramu je symptomatické pro současné dění

Na videu je viditelná ruská technika, jeden zásah, a vzhledem k hloubce stop také panická snaha okupantů ujet. Není zcela patrné o jaká vozidla se jedná, s největší pravděpodobností samohybné dělostřelectvo. Souřadnice jasně ukazují, kde se událost odehrála. Po převodu na grafická data se jedná o dislokaci 20 kilometrů jižně od Izjumu v polích mezi vesnicemi Virnopol, Nova Dmytrivka a Dibrovne.

Dle informací Generálního štábu Ozbrojených sil Ukrajiny v oblasti probíhají těžké boje a přesně v těchto místech je vedena ruská ofenziva. Součástí je pochopitelně blízká dislokace dělostřeleckých sil okupantů. Podobných videí se na sociálních sítích v současnosti objevuje obrovské množství. Pokud by všechna měla být brána vážně, Rusové začínají být doslova drceni malými drony, kterých mají Ukrajinci minimálně vyšší řády stovek.

Vypořádat se s nimi by měla problém zcela nepochybně jakákoli armáda, těžko se zaměřují a nejúčinnější na ně by mohla být protivzdušná rychlopalná děla jako třeba Oerlikony, které zřejmě v rámci pomoci na Ukrajinu míří také. Je jasné, že vliv těchto útoků na morálku Rusů musí být doslova děsivý. Video samo o sobě zároveň opět ukazuje na naprostou neschopnost ruského velení a klasické pohrdání životy vlastních vojáků

Vozidla jsou zjevně úplně sama. Bez protivzdušné podpory, a asi i bez podpory pěších jednotek. Jsou naprosto zákonitě velmi zranitelná v situaci, kdy Rusové neovládají vzdušný prostor. Je jasně patrné, že Ukrajinci si soustavně ke svým útokům vybírají jednotky, kde jim hrozí mnohem menší riziko ztráty techniky, případně životů. Celá taktika se dá přirovnat k práci mravenců, kteří okusují mršinu.

Podobnost s bitvou o Stalingrad?

Je jisté, že Kyjev aktuálně ještě nedisponuje všemi prostředky těžké techniky, které postupně míří na Ukrajinu. Případně jeho vojáci teprve absolvují výcvik. V každém případě se nemnoží jen zprávy o útocích dronů, ale také informace o ukrajinských dělostřeleckých a raketových přepadech Rusů na Ukrajině nebo přímo v Rusku. Aktivita Ukrajinců zjevně vzrůstá a dá se očekávat postupný přechod do lokálních protiútoků.

Situace začíná připomínat Stalingrad, operaci Tajfun (bitva o Moskvu) nebo operaci Citadela (bitva v Kurském oblouku). Němci se pokaždé vyčerpali a Sověti přešli do mohutného a úspěšného protiútoku. Kyjev nepochybně čeká až bude mít k dispozici dostatek těžké techniky a zákonitě přejde do ofenzivy. Rusové už jsou sami proti sobě. Podle jejich vlastní demagogie nejsou ve válce.

iZdroj fotografie: RIA Novosti / Creative Commons / CC BY-SA

Důsledkem je, že tím pádem nemohou vyhlásit mobilizaci. Ztráty na technice nahradit nepochybně dokáží, ale mají zcela jistě problém s doplňováním živé síly. Ukrajinci jsou doma a počty jejich vojáků nepochybně rostou, stejně tak, jako počty těžké techniky. Jediná otázka zní, zda jí je a bude dost. Zajímavé je, že Volodymyr Zelenskyj přestal volat po letadlech, buď je Ukrajinci v přísném utajení již dostávají nebo jsou si vědomi, že za pomoci NATO jsou schopni Rusy vyhnat i bez nich.

Dá se očekávat, že velmi brzy dojde ke změně taktiky Ukrajinců, kteří začnou být mnohem agresivnější. Napovídá tomu i vyjádření ukrajinského prezidenta, že dohodu s Rusy považuje za stále méně pravděpodobnější. Sebevědomí Kyjeva a jeho jednotek roste. Zásadní otázkou je, jak na to odpoví Moskva. Nejhorší možností by bylo podcenění ruského medvěda, ten jistě neřekl poslední slovo.

Dokáží Ukrajinci vyhnat ruské okupanty ze své země?

Zdroj: En.Defence, autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Západní vojenská pomoc Ukrajině je stále více znát. Rusové si zjevně neví rady především s malými a středními drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

HIMARS může použít taktické balistické rakety

Jedná se o vysoce mobilní kolový systém, jehož maximální rychlost je 85 kilometrů za hodinu a dojezd činí 480 kilometrů. Vozidlo váží deset tun a nese raketový systém MLRS, který je neporovnatelně těžší. Posádku tvoří řidič, střelec a velitel vozu. Byl vyvinut v roce 1996 společností Lockheed Martin Missiles and Fire Control v rámci programu demonstrace pokročilé koncepce technologie (ACTD). Jedná se tedy o velmi moderní zbraň.

iZdroj fotografie: 3dmardivcommstrat / Creative Commons / CC BY-SA

HIMARS je určen k napadání a likvidaci protivníkova dělostřelectva, soustředěné protivzdušné obrany, nákladních automobilů a lehkých obrněných jednotek. MLRS obsahuje elektronický systém řízení palby a je propojený se zaměřovacími a vyhledávacími systémy ostatních zbraní na bojišti. Hypoteticky může provést zaměření EA-18G Growler, letadlo pro elektronický boj, jež má USA v Evropě, a vůbec se nemusí nacházet na ukrajinském území.

Počítačový systém umožňuje kompletní obsluhu zařízení pouze jedním operátorem. To znamená, že ten zvládne i systém přebít. Ve skutečnosti střelbu vůbec nemusí řešit, pokud je vozidlo online a rakety navádí jiný systém, což je v dnešní době asi nejstandardnější způsob použití. Rusové vůbec nemusí tušit, že ve skutečnosti po nich střílí Američané, nepochybně jeden z důvodů nervozity Kremlu.

Uvolní se sevření Mariupolu?

Odpalovací zařízení zvládne zamířit na cíl za pouhých 15 sekund. Vystřelí salvu a vozidlo okamžitě odjíždí, aby minimalizovalo pravděpodobnost zásahu odvetnou palbou. Systém MLRS nese standardně šest raket, ale může nést také jednu raketu armádního taktického raketového systému (ATACMS). Především MGM-140. Jedná se o s taktickou balistickou raketu s dostřelem přes 300 kilometrů o hmotnosti 1 670 kilogramů. Právě tato zbraň by mohla zlikvidovat most vedoucí na Krym, případně zasahovat cíle v Rusku.

Příští rok Američané otestují a zřejmě zařadí do výzbroje Precision Strike Missile (PrSM), které mají dostřel 500 kilometrů a jsou neporovnatelně přesnější. HIMARS je bude používat také. Celkově je nutné podotknout, že systém už patří mezi to nejmodernější, čím USA disponují a svědčí to o rostoucí víře Američanů v ukrajinské schopnosti. Již teď se nabízí otázka, zda za útoky na zařízení v Rusku nestojí právě HIMARS.

Rusové jsou v rámci elektronického boje výrazně slabší a vůbec nemusí vědět, co se doopravdy děje, protože moderní aktivní elektronické systémy jsou schopné vyřadit jejich velitelská a radarová stanoviště. HIMARS je schopen zásadně narušit ruskou logistiku a dislokace dělostřeleckých systémů. Očekává se, že ruská 58. armáda, která obléhá Mariupol, bude jedním z významných cílů sytému.

Hlavní ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny zveřejnilo zajímavou zprávu o úderu ozbrojených sil Ukrajiny u Novobachmutky v Doněcké oblasti. Rusové údajně propadli panice poté, co zjistili, že byli zasaženi MLRS z HIMARSu. Zpráva uvádí, že útok vyřadil 50 okupantů. Lze jednoznačně říci, že konflikt eskaluje a je třeba opravdu hluboce doufat, že Putin nesáhne po jaderných zbraních, o následcích takovéhoto kroku netřeba hovořit.

Dokáží Ukrajinci zvrátit válečnou situaci ve své zemi?

Zdroj: AVIA.PRO, Lockheedmartin, DefenseExpres

Článek Rusové vůbec nemusí vědět, že po nich střílí Američané: Ukrajinci už používají taktické raketové systémy HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci oslepli a znovu uzřeli

Od začátku konfliktu sledujeme záznamy poničených či zcela zničených ukrajinských měst. Je nutné si uvědomit, že váleční reportéři jsou schopní natáčet v jakýchkoli podmínkách, které často ohrožují jejich vlastní život. Záběry přímých bojů na Ukrajině prakticky chybí. Jednoduše proto, že přímých bojů se odehrává minimum. Existuje poměrně rozsáhlá kritika ukrajinské armády, především z proruské strany, že nebojuje a schovává se ve městech. Částečně to je pravda, ale jsou k tomu zásadní důvody.

Rusové disponují velkým množstvím dělostřelectva všech typů. V tomto segmentu mají zcela zásadní převahu a je nutné si uvědomit velké množství aspektů, které s tím souvisí. Při dnešních moderních technologiích je běžný dostřel jakéhokoli děla daleko přes dvacet kilometrů. Jednotky jen čekají na souřadnice, kam mají střílet, a dokážou vražedným způsobem pokrýt velký prostor. Za takovéto situace jsou větší operace protivníka prakticky nemožné bez vzdušné nebo technologické převahy.

Ukrajina své ztráty nesděluje, ale dá se předpokládat, že v počáteční fázi konfliktu utrpěla armáda vzdušnými útoky protivníka značné ztráty, především právě na těžké technice a letectvu. Byla narušena komunikace a sledovací systémy. Ukrajinci do jisté míry oslepli a přišli o řadu klíčových zbraní. Stav, který ovšem byl jen dočasný. Zrak a sluch se mj. navrátily díky satelitům Elona Muska a především rozsáhlé zpravodajské podpoře ze strany západních států.

Bude se rozhodovat na zemi

Rusové zjevně skutečně počítali se snadným vítezstvím a záhy zjistili celou řadu problémů. Z těch zásadních je třeba hovořit o nedostatku přesně naváděných raket či munice, nedostatečný výcvik pilotů a v neposlední řadě západní přenosné protivzdušné systémy, zřejmě především Starstreak. Důsledek je ten, že ruští piloti pravděpodobně odmítají absolvovat mise na Ukrajině. Z výše uvedených důvodů a také proto, že většinou létají na starších strojích, které jsou vysoce zranitelné.

Až před nedávnem se objevily informace, že se na Ukrajině ukázal Su-57. Rusové mají určitý počet moderních letadel i přesné munice, ale klasická vojenská doktrína jim nedovoluje tato nejdůležitější zařízení nasadit. Musí být připraveni na případný úder NATO nebo třeba Číny či Japonska. Ale hlavně je zjevné, že všeho mají málo. Situace se dostala tak daleko, že ukrajinská železniční spojení jsou zřejmě bombardována strategickými Tupolevy z ruského území.

Výsledek je ten, že Rusko není schopno vzdušné nadvlády, Ukrajina ovšem také ne. Takže se musí rozhodnout na zemi. Vzhledem k technické převaze Rusů nezbylo Ukrajincům nic jiného než se bránit ve městech, kde ruské výhody mizí. Pokud by došlo ke klasickému frontovému boji, přesila ruského dělostřelectva by Ukrajince doslova rozdrtila. Obránci tedy nemohli jinak než volit taktiku malých jednotek s cílem udeřit, zničit a utéct. A díky přenosným protipancéřovým kompletům se jim to také daří.

Situace se pomalu mění

Jenže situace se pomalu mění. Rusové zcela jistě neútočili, alespoň zpočátku, záměrně na civilní cíle. Zničené budovy a auta byly dílem tří faktorů – nedostatečný výcvik ruských operátorů, nepřesná munice a snaha útočit na vojenské cíle ve městech. Jenže „speciální operace“ se nedařila. Rusové vůbec neví, co mají dělat, a pomalu přestali civilní cíle řešit. Je jich tam maximálně 200 000. S tím nemohou dobýt žádné velké město. Mohou! Jen tím, že ho úplně rozbombardují jako Mariupol – a ten stejně zjevně stále nemají plně pod kontrolou.

Žádná velká ofenziva na východě Ukrajiny se nekoná a konat zřejmě nebude. A pokud ano, nebude to ofenziva, ale masakr. Vojenské kruhy v současnosti tvrdí, že Rusové čekají, až budou mít k dispozici dostatek termobarické munice, a použití taktických jaderných zbraní je považováno za otázku času. Důsledky mohou být nedozírné pro celý svět. A Putin se zjevně nachází ve skleněné bublině, jež má jediný cíl. Zvítězit jakýmkoli způsobem.

Zde lze najít příčiny intenzivního volání Kyjeva po těžkých zbraních. Situace by se mohla relativně snadno zvrátit. Jen německé PzH 2000 jsou houfnice, které dalece převyšují jakékoli ruské vybavení. Ukrajinci by mohli být schopni přejít do protiofenzivy za použití západních systémů a protiletadlových obrněnců, jako je třeba Gepard. Výsledkem by mohlo být zničení kumulací ruských dělostřeleckých jednotek, jež brání rozsáhlejším akcím ukrajinské armády.

Vše závisí na rychlosti dodávek těžké techniky

To vše ale závisí na rychlosti dodávek na Ukrajinu a také schopnosti Západu je tam dostat. Množí se zprávy o útocích na ukrajinskou infrastrukturu a je jisté, že část pomoci se na místo určení prostě nedostane. A také to nadále závisí na očích, které Ukrajincům poskytuje NATO, jež je nepochybně schopné lokalizovat ruské dělostřelectvo a poskytnout klíčové souřadnice oněm těžkým systémům.

V každém případě je jasné, že brutalita konfliktu stoupá. Je známo, že nejhorší jsou občanské války, a toto do tohoto druhu konfliktu nemá až tak daleko. Ukrajinci jsou nepochybně rozzuřeni tím, co Rusové v jejich zemi provádějí. Už se takřka vůbec nehovoří o zajatcích. A kde je 300 000 obyvatel Mariupolu, se raději neptat. Zdá se, že jedinou možností, jak konflikt ukončit, je porážka ruských sil na Ukrajině.

Vyjádření americké diplomacie o možnosti poskytnutí top technologií Kyjevu naznačuje, že Američané začínají věřit ve schopnost Ukrajinců zvítězit. Putin je zjevně schopen na východě vytvořit další zamrzlý konflikt, který by už ale měl zásadní globální dopady. Další vyjádření USA o tom, že je pozitivní každé oslabení Ruska, už tak dobré není. Naznačuje totiž možnost dlouhodobého konfliktu, jenž by Ukrajinu asi úplně zlikvidoval.

Absolutním rizikem ovšem je, co by se dělo v případě, že by Ukrajinci začali skutečně vítězit. Slovo porážka zjevně není ve slovníku kremelského diktátora. Je zde extrémní riziko naplnění hrozby o bezprostředním ohrožení Ruska, a tím pádem použití nekonvenčních zbraní. Doslova děsivý scénář, kterému snad západní zpravodajské služby dokážou zabránit. Záleží to totiž především na nich. A také na odvaze samotných Ukrajinců.

Jaký bude podle vás další vývoj na východě Ukrajiny?

Zdroj: BBC, autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Co se vlastně děje v bojích na Ukrajině? Rusko předvádí úplnou bezradnost v přímém přenosu. Přijde masakr nebo protiofenziva? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Věž je na podvozku amerického M113A1

Výroba vozidla byla zahájena v roce 1987 italskou firmou OTO Breda, která zkonstruovala otočnou věž se čtyřmi rychlopalnými protiletadlovými kanony Oerlikon KBA. Systém se stal poměrně levným a relativně snadno dostupným díky použití trupu amerického obrněného transportéru M113. Ten firma mírně předělala pro potřeby ovládání věže a umístění munice.

Oerlikony mají optický a laserový zaměřovací systém, ale Sidam postrádá radar, takže může útočit pouze na viditelné cíle. Kanón Oerlikon KBA má efektivní dostřel asi 2 000 m a dokáže zasáhnout nízko letící cíle s přesností v rámci tohoto dosahu. Každá hlaveň má rychlost střelby 570 ran za minutu a celý komplet tedy 1 280 výstřelů v minutě. Běžná střelba činí krátkou dávku 15 až 25 ran.

Ráže zbraní je 25 mm a jsou schopny zasáhnout cíle letící rychlostí 1 000 kilometrů v hodině. Jsou také účinné proti lehce obrněným vozidlům. Na ty je používána munice Armor-Piercing (AP), které Sidam veze 30 kusů. Proti vzdušným cílům jsou používány střely HE-FRAG (High-Explosive Fragmentation), zásoba činí 600 nábojů. Střelba je přesná pouze za dobrých povětrnostních podmínek.

Věž je otočná o 360 stupňů a elevace činí 87 stupňů či 5 stupňů pod horizontální polohu. Sidam 25 je poháněn jedním 6válcovým motorem Detroit 6V-53, který vozidlu dodává 215 koní (160 kW) a maximální rychlost na silnici 65 km/h. Zvládne překonat překážku o výšce 0,6 metru, vyjet svah s 60% sklonem a překonat příkop o šířce 1,7 metru.

Pancíř o síle 38 mm ochrání posádku proti střelbě z ručních zbraní a střepinám. Je zjevné, že zbraň rozhodně nepatří mezi to nejmodernější, co lze na bojištích 21. století najít, ale na obranu pěchoty proti vrtulníkům či bitevním letounům je stále více než dostačující. Kumulace těchto vozů může vytvořit ocelovou stěnu pro protivníka při příletu na bojiště a je klasickým vzorem přímé podpory pěchoty.

Jak může Sidam 25 pomoci Ukrajincům proti ruskému letectvu?

Zdroj: Military-history, Military-today

Článek Italové pošlou na Ukrajinu samohybné houfnice M109, PzH 2000 a především protiletadlové obrněnce Sidam 25 s Oerlikony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozidla byla ukrajinské delegaci předvedena nedávno

Britský deník The Sun uvedl, že vozidlo bylo ukázáno ukrajinské delegaci na Salisbury Plain před dvěma týdny. Hovoří se o tom, že se jedná o nejlepší vybavení, jež Ukrajina v rámci západní pomoci doposud obdrží. Sada obsahuje Starstreaky, které lze použít jako přenosné protivzdušné MANPADS nebo je namontovat přímo na vozidlo. Pomoc přichází v době, kdy začíná ruská ofenziva na východě Ukrajiny a dá se očekávat zvýšená aktivita letectva.

iZdroj fotografie: Simon / Creative Commons / CC BY

Plukovník Richard Kemp, bývalý velitel britských jednotek v Afghánistánu, řekl The Sun: „Kombinace Stormer/Starstreak bude obrovskou posilou pro bojové schopnosti Ukrajiny. Je to extrémně účinné, vysoce mobilní bojové vozidlo, které způsobí vážné poškození jakýmkoliv pokusům o útok v nízké výšce Putinova letectva.“ Kreml se stále výrazněji ohrazuje proti západní vojenské pomoci Ukrajině, což jednoznačně potvrzuje její účinnost.

Starstreaky jsou zřejmě nejúčinnější protivzdušnou zbraní, jakou Ukrajina doposud obdržela. Využívají laserové navádění, a nelze je tedy zmást klamnými tepelnými stopami. Díky dvoustupňovému odpálení dosahují rychlosti 3 Mach a jejich výškový dosah je až 5 000 metrů. Starstreak obsahuje tři wolframové projektily, které do cíle proniknou díky své kinetické energii a teprve pak explodují. Díky tomu zbraň může ničit i obrněné pozemní cíle.

Stormer vstoupil do služby v roce 1997

Vozidlo bylo vyvinuto především k ochraně pěchoty proti helikoptérám nebo nízko letícím letadlům. Na zadní části jsou namontovány dva čtyřhlavňové tubusy pro Startreaky. Stormer je pásový obrněnec s váhou 13,5 tuny. Je osazen dieselovým motorem Perkins T6 3544, který umožňuje vozidlu vyvinout rychlost až 80 km/h s maximálním dojezdem 600 kilometrů.

Rychlost byla jedním z hlavních kritérií při výrobě, aby byl Stormer dostatečně mobilní pro rychlou pomoc ohroženým jednotkám. Je schopen překonat příkop o šířce dva metry a zvládne 60% sklon svahu. Zřejmě je po přípravě obojživelný. Posádku tvoří velitel, řidič a střelec. Osm raket je v tubuse a dalších osm je v zadní části vozidla, které bylo původně vyvinuto jako transportér. Slabinou je nulová ochrana výzbroje.

iZdroj fotografie: AlfvanBeem / Public domain

Velká Británie patří mezi největší podporovatele Ukrajiny v boji proti ruským agresorům. Boris Johnson se už dokonce dostal na seznam osob, které nemají povolený vstup do Ruska. Podle zpráv by měla být vozidla přepravována letecky, a to během několika následujících dnů. Stormer bude nepochybně výraznou posilou, otázka zní, zda se ho podaří dopravit do nejohroženějších částí Ukrajiny.

Jak účinná bude pro Ukrajinu pomoc vozidel Stormer?

Zdroj: DailyMail, MilitaryToday

Článek Británie dodá Ukrajině moderní obrněná vozidla Stormer vybavená nebezpečnými Starstreaky, vzdušný prostor bude opět těsnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Po celou dobu nejsou hrozby Kremlu plané

Nóta vůči České republice, že nesmí poskytovat zbraně sovětské výroby jiným stranám, vyznívá směšně, a s posměchem byla také okomentována ministrem Lipavským a dalšími činiteli. Společně s prohlášeními Kremlu vůči světu o nepřijatelnosti zbraňových dodávek na Ukrajinu je zjevné, že tato pomoc Rusům hodně vadí, a také jasně říká, že invaze na Ukrajinu se zásadně nedaří. A s tím se naplňují hrozby Ruska o zintenzivňování konfliktu.

Málokdo si ovšem uvědomuje skrytá poselství v těchto výzvách. Kreml se chytil do vlastní pasti a rétorika režimu se stále více podobá klasické obležené pevnosti, které dochází čas. Bublina, ve které se Putin nepochybně nachází, zjevně způsobuje neschopnost kremelského diktátora nahlížet na realitu racionálně. S největší pravděpodobností skutečně věří tomu, co říká. Ruská státní televize vytrvale přitvrzuje ve svých prohlášeních, jako by obyvatelstvo připravovala na mnohem zásadnější věci.

Putin již před delší dobou prohlásil, že na případné napadení Ruska bude reagovat použitím jaderných zbraní. Je zde zjevné riziko, že je schopen je použít a následně světu sdělit, že všechny varoval. Hlásné trouby režimu již zcela nepokrytě hovoří o likvidaci Ukrajiny a potřebě převýchovy Ukrajinců. Tato rétorika se až příliš začíná podobat nacistické ideologii, kdy údajnou denacifikaci Ukrajiny provádí země, která má největší neonacistickou scénu v Evropě.

Naprosto zásadní zpravodajská podpora NATO

Z mediálního úhlu pohledu vypadá Rusko takřka poražené, ale prakticky se nehovoří o tom, že tento pohled je takřka výhradně jednostranný a nikdo nemá tušení, v jakém stavu je ukrajinská armáda a jaké utrpěla ztráty. Jisté je, že v oblasti bojů se pohybuje celá řada soukromých ukrajinských bataliónů, které nejsou pod přímou kontrolou pravidelné ukrajinské armády, a zcela jistě jsou semeništěm celé řady potíží.

Je nutné si uvědomit, že zpravodajství z Ukrajiny vůbec neobsahuje klíčové informace, které jsou nepochybně předmětem nejpřísnějšího utajení. Stejně tak, jako americké a britské výzvědné služby předpověděly ruský vpád na Ukrajinu, tak stejně budou mlčet o celé řadě důležitých aspektů celého konfliktu. Včetně případných zločinů oněch soukromých jednotek. Za vše může Rusko. Ale ve válce nikdy není jedna strana křišťálově čistá a druhá špinavá. Ušpiní se obě strany.

iZdroj fotografie: Vitalij Pančichin / Creative Commons / CC BY

Média slepě papouškují oficiální informace a hlavním zdrojem zpráv se stal Twitter. Takřka nikoho nenapadne, že potopení křižníku Moskva je výrazně dílem zpravodajských informací, které byly Ukrajině poskytnuty západními zpravodajskými agenturami a také možná vytěženým Barnaulem-T. Ukrajinci mají jen asi deset až dvacet kusů raket Neptun. Je jasné, že si je šetřili pro jistý zásah. Moskva se zřejmě pohybovala na stále stejné ose a Ukrajinci šli najisto. Podobné to je s útoky na cíle v Rusku, všechny byly provedeny za pečlivé asistence NATO.

Ukrajinské úspěchy mohou být draze zaplaceny

Díky západní pomoci se ukrajinská armáda stala nejlépe vyzbrojeným subjektem na světě z hlediska přenosných protivzdušných a protipancéřových systémů. Díky tomu, a velké odhodlanosti Ukrajinců, Rusové neuspěli u Kyjeva, neovládají plně vzdušný prostor a utrpěli rozsáhlé ztráty na bojové technice, o ztrátách na životech nemluvě. Západní pomoc se navíc pomalu mění a přispívá k pocitu moskevské obležené pevnosti.

Dodávky pomoci začínají obsahovat těžkou techniku a je jen otázkou času, kdy začnou být posílány letouny. Je jasné, že tato činnost skutečně může Putinovi znemožnit jakýkoli úspěch na bojišti. Z jeho úhlu pohledu je západ do války zatažený, což v podstatě je, a může ho vést k rozhodnutím, která nepochybně dlouhodobě nosí v hlavě. Použití jaderných taktických zbraní zdůvodněné oním existenčním ohrožením Ruska, paradoxně ačkoli nikdo na Rusko neútočí.

Taktické jaderné zbraně jsou hlavice omezeného rozsahu, které lze použít lokálně bez výraznějších globálních dopadů. Jejich definice není přesně vymezena. Může se jednat o střely krátkého doletu, miny, torpéda, klasické bomby atd. Jejich účinnost zahrnuje velmi pestrou škálu a řadí se mezi ně i zbraně s účinností převyšující ty, které byly použity v Hirošimě a Nagasaki. Jejich účel je odstrašující a zároveň k likvidaci živé síly protivníka.

Za vše může Rusko

Světová média aktuálně ze všeho viní Rusko. Bez důkazů jsou přejímány prakticky všechny zprávy z Ukrajiny. Je jasné, kdo je agresor, a že si města Ukrajinci nevybombardovali sami, ale při zmínkách slova genocida je třeba úplně přehlížen fakt, že OSN hovoří o 2 000 mrtvých civilistech. Je jisté, že tento údaj je podhodnocený a čísla budou mnohem vyšší. Celý postoj vůči Rusku, ať již oprávněný či ne, vede Putina jen k jedné věci. Vše už je téměř jedno, hlavně vyhrát.

V kombinaci s katastrofálním neúspěchem armády musí být atmosféra v Kremlu opravdu velmi hustá. Armáda ruské federace se opírá především o tři pilíře, které vychází z dávných dob SSSR. Doktrína se zakládá na rozsáhlém tankovém vojsku, které ale na Ukrajině alespoň prozatím neuspělo. Rusové dlouhodobě nebyli schopni čelit západní letecké převaze a mají kvůli tomu velmi masivní protivzdušnou obranu (PVO). Tu ovšem na Ukrajině příliš nevyužijí.

iZdroj fotografie: Public domain

Třetí pilíř jsou nekonvenční zbraně jaderného odstrašení, které jsou jakousi poslední pomocí. Případný čtvrtý pilíř je ponorkové námořnictvo, ale to je úzce spojené s třetím pilířem. V neposlední řadě je nutné zmínit ruské heslo „Nas mnogo“, které vždy zahrnovalo vysokou dislokaci pěších, dnes spíše mechanizovaných, jednotek. V této chvíli ani jeden z pilířů nefunguje. Stav, který v Putinově bublině vytváří nepochybně velké napětí, kombinované s tím, že prakticky stojí proti NATO.

Jak velká jsou rizika?

Rusové nemají přesné naváděné rakety, moderní a vycvičené letectvo, kompetentní velení armády a jsou na pokraji porážky. To vše jsou současné mediální narativy. Zapomíná se ovšem na to, že nejmodernější síly jsou zřejmě v pohotovosti kvůli případnému napadení ze strany NATO. Výše uvedená negativa jsou zřejmě pravdou, ale ne absolutní. Putin si to nejlepší zjevně nemůže dovolit nasadit, protože je nucen být připraven na jiné alternativy.

To bohužel ovšem nevyvrací schizofrenní atmosféru, která musí v Moskvě panovat. Už v této chvíli režim zašel tak daleko, že si zjevně nemůže dovolit couvnout a uznat porážku. Tedy pouze hledá cestu, jak zvítězit a zachovat si tvář alespoň před vlastním národem. Je nepochybné, že aktuální stav mu evokuje pocit bezprostředního ohrožení Ruska.

Případné použití jaderných zbraní by nepředstavitelně změnilo tvář světa. Kritické je, že se stále více ukazuje, že v Rusku to závisí jen na jediném člověku, jehož aktuální uvažování je minimálně velmi sporné. Stav, ve kterém se Putin nachází, ospravedlňuje poněkud pomalý postup západní pomoci. Je třeba mít na paměti, že na rozdíl od rozhodujících činitelů, my nemáme potřebný rozsah informací a nemůžeme mít tím pádem přesný vhled do dění. Můžeme jen doufat, že situace na Ukrajině nebude nadále eskalovat.

Jakým způsobem by Putin použil jaderné zbraně?

Zdroj: Britannica, autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Hrozba nasazení taktických jaderných zbraní ze strany Putinova režimu vzrůstá. Nenechme se unést zdánlivou slabostí ruské armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moderní vojenské doktríny jsou na prahu změny

Konflikt na Ukrajině se bezesporu stane předmětem řady analýz, jejichž důsledkem budou zásadní změny ve vojenských doktrínách většiny západních zemí. Je zajímavé, že poslední válka o Náhorní Karabach s politiky příliš nehnula, ačkoli ji prakticky rozhodly drony. Nutno podotknout, válku na Ukrajině lze brát jako moderní konflikt po velmi dlouhé době. Přesahuje z vojenského hlediska význam obou válek v Perském zálivu.

Obě strany jsou relativně moderně vyzbrojené a jedná se v zásadě o vševojskový souboj dvou armád. Pochopitelně ta ukrajinská je téměř bez letectva a ruská zase bez morálky, ale vzhledem k zapojení dronů, relativně moderních protivzdušných systémů i raket, se jedná o pastvu pro vojenské teoretiky. Přesto jsou v popředí jen dva druhy zbraní. Drony a přenosné protivzdušné či protitankové systémy. Oba segmenty víceméně určují pravidla.

Nelze opomenout ani moderní sledovací systémy, jež nepochybně NATO poskytuje ukrajinskému Davidovi, a v neposlední řadě systémy naváděcí. Plně mechanizovaná ruská armáda dostává na frak především díky Javelinům, Starstreakům a NLAW, které s děsivou pravidelností odhalují slabiny ruských obrněnců. Samozřejmě je zde otázka, jak by tyto zbraně účinkovaly na výzbroj západní provenience.

V každém případě je pěšák opět na scéně jako plnohodnotná zbraň, a ne jako pouhý čistič po bouřce. Podíváme-li se na účinnost dronů a jejich cenu, v kombinaci se zatím nedostačující obranou proti nim, je nasnadě, že vojenské učebnice se budou přepisovat zřejmě dalekosáhle. S tím úzce souvisí vývoj nových zbraňových systémů pro armády budoucnosti a velké otazníky nad smysluplností extrémně drahých MBT.

Konec MBT jako zbraně prvního sledu? Nebo vůbec?

Podíváme-li se realisticky na význam tanku na bojišti, dostáváme se trochu do úzkých. Zatímco dělostřelectvo celkově (myšleno raketové i klasické) potvrzuje svůj stále velký smysl v armádě, tank má tak velké množství nepřátel, že jeho životnost na moderních bojištích prudce klesá. Prakticky MBT nemůžete nasadit, pokud nemáte vzdušnou převahu, toto pravidlo je již staršího data.

Ale současné obrněné vozy a transportéry již běžně disponují laserem naváděnými protitankovými raketami. Připočteme-li k tomu moderní přenosnou protitankovou výzbroj s podobným zaměřováním, situace se rázem stává pro tuto nebezpečnou zbraň doslova kritickou. Vezmeme-li v úvahu, že nový Leopard 2A7+ stojí více jak 7 milionů Euro (přes 171 milionů Korun), přidáme servis a logistické zabezpečení, máme na bojišti extrémně ohroženou a velmi drahou věc.

iZdroj fotografie: Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Je nutné si uvědomit, že třeba nebyly zmíněny sebevražedné drony, jež mohou mít vysokou kinetickou rychlost při dopadu, a o to tu velmi jde. Za těchto podmínek je velkým otazníkem, kdy vlastně můžeme, s předpokladem přiměřených ztrát, vyslat MBT na bojiště. Válka na Ukrajině zatím ukazuje děsivý strach ruských tankistů, kteří vymýšlejí všechno možné, aby ochránili horní část věže svého tanku.

Lze namítnout, že k likvidaci ruských strojů přispívá munice uvnitř věže, kterou mají západní tanky chráněnou již jen proto, že západu na životech vojáků vždy záleželo, na rozdíl od ruských generálů. Jenže pokud má střela tak velkou penetraci a dokáže proniknout skrz pancíř, kde teprve vybuchne, posádce moc nadějí na přežití nezbývá, stejně jako opravitelnost stroje.

AČR je třeba modernizovat, ale až po analýzách konfliktu

Již teď je jasné, že se povedou rozsáhlé debaty o roli MBT v armádě. Vojensko-průmyslový komplex se jich bude případně jen nerad vzdávat. Určitě dojde k přehodnocení významu malých vojenských jednotek, vyzbrojených moderními přenosnými systémy. Též dojde k výraznému rozmachu dronů, ať již početně či vývojově.

Je proto nezbytně nutné nespěchat, čekat na nejnovější trendy a nakupovat zbraně, které nezestárnou příliš rychle. Ministryně Černochová celkem správně poznamenává, že je třeba nakoupit drony a moderní přenosné systémy, ale to není tak těžké vymyslet. Její někdy až přehnaně dramatické výstupy se brzy setkají s realitou, včetně avizovaného návrhu na novou americkou základnu v České republice.

Celé to chvílemi vyznívá až směšně. V době, kdy byla žádoucí, byla odmítnuta. Argumenty charakteru, že se automaticky staneme cílem, jsou nesmyslné. Tím bychom případně byly stejně jako členové aliance. Při chladnějším uvažování je třeba si především uvědomit, že v rámci konvenční války Rusko ukázalo jednu věc – není velmoc! Pro NATO je protivníkem pouze pro případ nekonvenčního konfliktu. Zde se rázem bavíme o úplně jiných zbraňových systémech.

Chce to méně lobbingu a více práce

Je jisté, že v krátkodobém i střednědobém výhledu nám ze strany Ruska nebezpečí útoku nehrozí, rozhodně ne takového, na jaký se budeme připravovat. Proto je třeba začít přistupovat k investicím do AČR s nadhledem a nějakým alespoň střednědobým plánem, který by měl primárně zahrnovat český zbrojní průmysl. České zbrojovky stále produkují kvalitní zbraně.

Ať jde o holding Excalibur, který teď kupříkladu modernizoval legendární raketomety Vampire (nemluvě o vozidlu Titus Nexter, jež se zde vyrábí, či houfnici Dita), přes třeba Českou zbrojovku, jež vyrábí velmi kvalitní ruční zbraně, po firmy, které mají třeba utajené kontrakty s USA na výrobu řídících systémů pro jejich exportní drony. Při zahraničních akvizicích je třeba zohledňovat podíl výroby českého průmyslu, kde do jisté míry vévodí Rheinmetall, ten zde již podniky má.

Základem ovšem je, aby se upozadil lobbing a začalo se skutečně kvalitně pracovat. Při nákupu špičkových technologických součástí ze zahraničí je český průmysl schopen vyrobit i kýžené pásové BVP. AČR nemá na zakázky takřka vliv. Vše mají v rukou politici a je těžké si představit právě je, jako ty skutečně povolané. Léta tragických tendrů jen potvrdila, že problém armády je v politicích. Takže uvidíme, jak bude vypadat realita Jany Černochové.

Jak by měla vypadat moderní AČR?

Zdroj: Quora, Autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Komentář: Ministryně Černochová ve svých dramatických projevech zapomíná na české zbrojaře. Spěchu netřeba, doktríny se změní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Oryx uvádí pouze ověřené ztráty.

Oryx blog je skupina, která sleduje konflikt v reálném čase tím, že porovnává více snímků z bojiště třeba se satelitními fotkami. Blog je považován za jeden z mála důvěryhodných zdrojů, který se za každou cenu snaží zachovat objektivitu a uvádí i ztráty Ukrajinců. Podle jejich čísel Rusové ztratili 19 tanků T-80BVM. Podle agentury TASS je T-80BVM nejnovější generací ruských hlavních bojových tanků. Modernizovala ho společnost Omsk Transport Machine-Building Enterprise, která je součástí Uralvagonzavod Group. Poprvé byl veřejně odhalen v roce 2017.

Vzhledem k tomu, že modernizace se týká asi 62 kusů těchto vozidel ze 70. let minulého století, jedná se o velmi citelné ztráty přesahující 30 procent, které budou zřejmě ještě vyšší, protože Oryx zveřejňuje jen potvrzená čísla. Stroj má mírně vylepšenou pancéřovou ochranu, ale utržené věže svědčí o tom, že klasické slabiny sovětské tankové školy zůstaly. Slabý pancíř v horní části věže a nechráněná munice uvnitř tanku.

V každém případě je T-80BVM vybaven sadou výbušného reaktivního pancéřování Relikt, jehož úkolem je přivést protitankovou munici k výbuchu mimo hlavní pancíř tanku, má být hlavní ochranou proti tandemovým hlavicím a snižovat průnik střel o 50 procent. Dále je tank údajně vybaven pasivním systémem protiopatření, který má zlepšit ochranu proti některým typům protitankových řízených střel.

Provoz T-80BVM je drahý

Dělo s hladkým vývrtem ráže 125 mm zůstalo zachováno, ale bylo vyměněno za nové 2A46M-4, které má delší dostřel a je o 15 až 20 % přesnější než původní 2A46M-1 z T-80BV. Účinný dostřel je 3 000 metrů ve dne a 2 600 metrů v noci. Průbojnost střel činí 590 až 630 mm na vzdálenost dva kilometry. Dělo je kompatibilní s municí Svinets-1 a Svinets-2, která obsahuje penetrátory z wolframu a ochuzeného uranu.

Tank je schopen odpalovat řízené protitankové střely 9M119M Reflex, v západním kódu AT-11 nebo Sniper-B, mající dosah čtyři až pět kilometrů a jsou schopny zasáhnout i nízko letící vrtulníky. Střely používají poloautomatické laserové navádění a je uváděna pravděpodobnost zásahu 80 % na vzdálenost 4 000 metrů. Maximální rychlost střelby je 6-8 ran za minutu. Dle pozorovatelů je ovšem přesnost střel proti stacionárním cílům jen 50 %, takže proti pohyblivým bude ještě nižší.

T-80BVM nese 45 nábojů a střel pro hlavní dělo, to je nabíjeno automaticky, ale lze nabíjet i ručně. Sekundární výzbroj tvoří koaxiální kulomet ráže 7,62 mm a střešní kulomet ráže 12,7 mm. Posádka je tříčlenná. Velitel, střelec a řidič. Pohon zařizuje plynová, v podstatě vrtulníková, turbína GTD-1250TF o výkonu 1 250 koní. Předností jsou kompaktní rozměry, vysoký výkon a schopnost nastartovat již při teplotách -40°C. Další plusem je rychlost a výkonnost v náročném terénu.

Negativy jsou především vysoká spotřeba, kdy stroj dokáže spotřebovat až 750 litrů paliva na 100 kilometrů, obtížně se udržují a jsou velmi drahé. Dle uvedených parametrů je zjevné, že se jedná o velmi nebezpečný stroj, který by zřejmě byl protivníkem jakémukoli západnímu tanku. V této chvíli je ovšem celá doktrína MBT napadena, díky moderním ručním protitankovým zbraním.

Jakých změn podle vás dozná moderní tanková doktrína po konfliktu na Ukrajině?

Zdroj: DefenceBlog

Článek Rusové přicházejí na Ukrajině i o své nejmodernější tanky T-80BVM. Stroje, které společně s T-90M tvoří páteř jejich tankových sil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci získali vozidlo relativně neporušené

Ukrajinská jednotka údajně našla toto vozidlo relativně neporušené. Je známé také pod zkratkou MRU-B a nejsnáze je identifikovatelné podle přehledového radaru 1L122 a radaru pro zachycování cílů, který je namontován na zadní části vozidla a během přepravy se složí. Vojáci také nalezli speciální přebíjecí vozidlo TZM-T pro termobarický dělostřelecký raketový odpalovací systém TOS-1A. Dle zpráv se jedná již o třetí konkrétní součást Barnaulu-T, již Ukrajinci objevili.

Barnaul-T je komplexní systém, který ruská armáda používá od roku 2009 a údajně dosáhl počáteční operační schopnosti v roce 2011. Je navržen tak, aby propojil různé systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu (SHORAD) a byl dostatečně mobilní v rámci spolupráce s pozemními silami. Jedná se o vysoce moderní automatizovaný systém, jehož úkolem je rychlá lokalizace nepřítele a okamžité předání informací v bojovém prostoru.

Na výše vloženém videu je vidět, jak odpaluje protivzdušnou raketu mobilní raketový systém krátkého dosahu 9K35 Strela-10, jenž právě může úzce kooperovat se systémem Barnaul-T. Dle záběrů Rusové překvapivě útočí na průzkumný dron ukrajinských sil, přičemž je jasné, že odpálená raketa je výrazně dražší než ukrajinský stroj samotný. V každém případě se jedná o zjevnou schopnost systému zasahovat velmi malé cíle.

Možnosti Barnaul-T jsou velmi rozsáhlé

Paleta zařízení, s nimiž může vozidlo spolupracovat, je velmi široká. Je přímo propojeno s jednotkami vybavenými různými systémy SHORAD, jako jsou pásové raketové systémy s plochou dráhou letu Tor-M-série a 9K35 Strela. Dále spolupracuje s vysoce mobilními protiletadlovými komplety krátkého dosahu 9K33 Osa, které disponují také vlastními radary.

Je propojen s hybridními systémy protivzdušné obrany 2K22 Tunguska, které mají za úkol chránit pozemní jednotky proti vzdušným útokům protivníka. Barnaul-T dále spolupracuje s raketami země-vzduch odpalovanými z ramene 9K333 Verba, známých také jako přenosné systémy protivzdušné obrany (MANPADS). 

Díky integrovaným radarům je zařízení schopno datového přenosu, který umožňuje samotným systémům SHORAD přesně zaměřit protivníka a s vysokou účinností ho sestřelovat. Systém funguje v obou směrech, jednak data předává, ale také vyhodnocuje příchozí údaje, které odesílá nejvhodnějším kompletům pro samotnou akci – to vše automaticky.

V současnosti již existuje několik verzí systému, včetně vozidel BTR, které používají speciální jednotky při vzdušných výsadcích. Z výše uvedeného je zjevné, že celý komplet je velmi rozsáhlý a je těžké ho neutralizovat, spíše je reálné jeho schopnosti omezit likvidací jednotlivých částí systému. Právě zničení ruských systémů protivzdušné obrany patří mezi důležité úkoly ukrajinské armády.

Pokud skutečně Ukrajinci získali velitelské vozidlo Barnaul-T, jedná se o kapitální úlovek, který může NATO významně odkrýt nejmodernější techniku Ruska, její technologická provedení a účinnost či nebezpečnost. Dá se předpokládat, že zařízení bude též obsahovat velké množství operačních dat, jež mohou pomoci odhalit principy aktuálního operačního nasazení ruských vojsk.

Jak lze využít získání velitelského vozidla systému Barnaul-T?

Zdroj: The Drive

Článek Rusové mají na Ukrajině supermoderní systém protivzdušné obrany Barnaul-T. Ukrajincům se zřejmě podařilo zajmout velitelské vozidlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MATADOR je uživatelsky pro pěchotu vstřícný

Spotřeba protipancéřových zbraní na Ukrajině je nepochybně velmi vysoká, protože ruské invazní síly jsou plně mechanizované. Je proto dobře, že vojenská pomoc napadené zemi stále výrazným způsobem obsahuje přenosné protipancéřové systémy. Poslední zemí, která oznámila dodávku, je Německo s jejich velmi moderními víceúčelovými systémy MATADOR.

Dle dostupných informací se jednalo o žádaný nákup Ukrajiny, kterému bylo vyhověno, a část z objednaných 5 000 kusů by měla být již na místě určení. MATADOR využívá 90mm hlavici ve více variantách s účinností dostřelu od 20 metrů po schopnost zásahu na vzdálenost 1,2 kilometru. Výrobce uvádí, že případný vítr nemá vliv na dráhu střely a jedná se o kompletní sadu zbraňových systémů odpalovaných z ramene.

Zbraň vychází ze staršího systému Armbrust, který Němci vyvinuli společně se Singapurem. MATADOR byl konstruován při stejné spolupráci, ale již za účasti izraelské společnosti Rafael Advanced Defense Systems, jež poskytla nejnovější zkušenosti IDF (Izraelské obranné síly).

Široká paleta munice zajišťuje zbrani univerzálnost

V přepravním režimu má zbraň na délku jeden metr a hmotnost 8,9 kilogramu. Je tedy snadno přenositelná pro jednoho vojáka i s několika střelami, které váží do 10 kilogramů. Vzhledem k plastovému protizávaží na konci zbraně, jež se po výstřelu uvolní, lze zbraň používat i v uzavřených prostorách. Zaměřovací systém váží zhruba jeden kilogram a není pevně spojený se zbraní.

Obsahuje optický zaměřovací systém, noční vidění, laserový dálkoměr a balistický počítač. Systém je schopen trojnásobného přiblížení a nabízí osmistupňové zaměřovací pole. Laserový dálkoměr slouží k určení cílů na vzdálenost jeden kilometr s přesností +/- jeden metr.

Protipancéřová munice je charakteristická svou dlouhou špičkou a prodlužuje pohotovostní režim zbraně na 1,21 metru. Špička má penetrační účel a díky své kinetické energii by měla být schopna prorazit i pancíř hlavního bojového tanku (MBT). Specifikem MATADORu je verze RGW-90 AS, která disponuje dvoustupňovou municí na principu myší díry pro průnik do objektu zájmu.

První, menší nálož vytvoří v objektu prostor pro explozi větší nálože, jež vybuchuje vzápětí. Vytvoří se tím průchod pro vojáky, kteří se snaží objekt dobýt. Existuje varianta s explozivní municí, jejímž úkolem je likvidace živé síly protivníka v krytu. Další municí jsou světlice, kouřové granáty či tříštivá nálož pro ničení živé síly protivníka. MATADOR je jedním z nejlehčích a nejmodernějších přenosných systémů současnosti.

Jak reálná je účinnost MATADORu proti MBT?

Zdroj: Defenceblog, ArmyTechnology, DND

Článek Němci prodali Ukrajině další moderní TGW-90 MATADOR. Jedná se o víceúčelový systém, schopný likvidovat MBT i prorážet zdi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pro Čínu je mnohem důležitější Hedvábná stezka

Ukrajina je součástí obřího čínského projektu Hedvábná stezka, Peking investoval na Ukrajině přes osm miliard dolarů (180 miliard korun) a, na rozdíl třeba právě od České republiky, je v Kyjevě skutečně důležitým investorem. V zemi pracuje několik tisíc Číňanů, což samo o sobě při trvalém ostřelování ukrajinských měst nese velká rizika diplomatické roztržky. Kyjev je strategickým partnerem pro Čínu a ta o tuto válku jistě nestojí.

Je vysoce pravděpodobné, že při setkání čínského vůdce Si Ťin-pchinga a Vladimira Putina na olympijských hrách oba vůdci neřešili hokej. Čína pravděpodobně byla informována o chystané invazi, ale ani ona jistě neměla představu, jak se konflikt zvrhne, o čemž svědčí i počáteční mlčení čínských úřadů k dění na Ukrajině. Je-li pravda, že Rusko požádalo své čínské „přátele“ o vojenskou pomoc, bude tato žádost s největší pravděpodobností oslyšena.

Již teď se dá těžko odhadnout, jaké škody utrpěly rozsáhlé čínské investice. V rámci budování Hedvábné stezky totiž Čína investuje do vystavění přístavních terminálů a logistických sítí na Ukrajině, především do železnice. Ruská agrese tuto činnost poškozuje a hlavně brzdí. Důležitým článkem Hedvábné stezky se stalo Polsko, ale to teď bude s Ruskem a Běloruskem spolupracovat na budování železnice asi těžko. Zbývá Ukrajina.

Peking je pomalu tlačený k výraznější reakci

Během včerejška proběhla sedmihodinová diplomatická schůzka mezi Čínou a USA, navíc Biden bude telefonicky hovořit se Si Ťin-pchingem. Nepřinesla výrazné změny v postoji Číny, ale ty se již dají vysledovat. Před několika dny dvě významné čínské banky zpřísnily úvěrový přístup Ruska. Pochopitelně se nejedná o nijak zásadní krok, ale samo o sobě to o lecčems svědčí. Navíc čínský velvyslanec v USA Čchin Kang již deklaroval čínskou ekonomickou pomoc Ukrajině.

Americký ministr zahraničí Antony Blinken vyslal Číně jasný vzkaz, pomůže-li Rusku vojensky, výrazně to pocítí. Navíc dle amerického zpravodajství se výše zmíněná sedmihodinová schůzka týkala především Tchaj-wanu, což jasně hovoří o prioritách obou zemí. Sporný status Čínské republiky jasně naznačuje, že ani pro Čínu není Rusko až tak důležité. Čínská rétorika se navíc postupně mění.

Kang při jednání jasně řekl, že Ukrajina je suverénní země, zatímco Formosa je čínské teritorium. Ministr zahraničí Číny, Wang I, již v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině použil slovo válka. To je v ostrém kontrastu s děním na počátku, kdy Čínou ovládaná OSN údajně měla zakazovat svým úředníkům toto slovo v souvislosti s konfliktem používat. Je až příliš zjevné, že mezinárodní postavení Ruska je kritické a Peking si je toho velmi dobře vědom.

Čína by podporou Ruska byla sama proti sobě

Všechny výše zmíněné argumenty jsou spíše sekundárního charakteru v porovnání s logikou situace. Splní-li Evropská unie svůj závazek a zbaví se závislosti na ruském plynu a ropě, bude to mít dalekosáhlé důsledky. Ruský rozpočet tím přijde o čtyřicet procent svých příjmů. To samo o sobě povede jen k jedné věci – totálnímu kolapsu východního obra. Ve finále to přinese markantní snížení cen ropy a plynu, což je voda na čínský mlýn.

Ruský ropovod a plynovod Sibiř, který dopravuje obě komodity do Číny, již teď kapacitně nestačí a Rusové se zavázali, že kapacitu zvýší. Otázka zní: Jak – s prázdnou kapsou? Navíc se dá předpokládat rozsáhlá mezinárodní izolace Ruska, která se již pomalu stává skutečností. A lavírování Číňanů svědčí jen o jedné věci, snaze si zachovat obchodní vztahy s Ruskem. Rusko na nich závislé je splněný čínský sen a přesně tam dění vede.

Pokud by Putin za čínské vojenské pomoci na Ukrajině zvítězil, i sama Čína by si zřejmě zásadně obchodně uškodila a o to Číňanům především jde, o obchod. Slabé Rusko, závislé na Číně, by jen posílilo velmocenské postavení asijského obra. Nutnost shánět suroviny po celém světě by se značně snížila a při potenciálním poklesu cen komodit by na tom země jedině vydělala. Kdežto se silným Ruskem by to měli Číňané značně složitější.

Je jasné, že geopolitická situace se kvůli konfliktu na Ukrajině změní. Dá se říci, že když se dva perou, třetí se směje – a ten třetí v tomto případě může být Čína. Udrží-li vztahy s Ruskem a zároveň pomůže ekonomicky Ukrajině, její vliv se jen rozšíří. EU až příliš často zapomíná na důležité postavení Polska v rámci Hedvábné stezky a nedělá nic pro zamezení sílícího čínského vlivu. Unie se bude prát s Green Dealem a potížemi s odstřihnutím se od ruských dodávek plynu a ropy, zatímco Čína z toho bude těžit.

Proč by teď Čína měla Rusku pomáhat?

Zdroj: Autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Spekulace o větší čínské vojenské pomoci Rusku jsou nesmyslné. Peking by byl sám proti sobě, nepotřebuje Moskvu silnou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Špatný odhad situace ze strany Ruska

Putin zjevně nepočítal s obrovskou vůlí Ukrajinců se bránit a spoléhal se na již téměř standardní liknavý postoj západních zemí. Je otázkou, jak by reagovali západní politici, nebýt velké odezvy jejich voličů. Obrovský odpor obyvatelstva zemí na západ od Ruska vůči agresi donutil jejich představitele jednat. Po prvních dvou dnech tápaní přišly sankce a postupně pomoc, včetně vojenské, napadené zemi. Ukrajinský lid, vedený rozhodným Volodymyrem Zelenským, se postupně semknul a brání se.

Mimořádná vlna solidarity ze strany občanů EU přinesla Ukrajině humanitární pomoc a zároveň otevřenou náruč pro každého uprchlíka. To poskytuje jistotu ukrajinským vojákům, že jejich rodiny jsou v bezpečí a soustředí se na boje prosti ruské armádě. I zde se Putin zjevně přepočítal, předpokládal, že se Ukrajinci záhy vzdají, podobně jako v roce 2014 a Rusko s minimálními prostředky ovládne svého souseda.

To vše lze celkem snadno vyčíst z povolávání záložníků, váznoucí logistice a stupňující se bezradnosti ruské armády, která se postupně uchyluje k podobné taktice, jakou používala v Sýrii. Masivní ostřelování ukrajinských měst a příprava útoku na zlomeného protivníka. To lze spatřit především u obléhaného Mariupolu, který tvrdošíjně odolává. Až příliš snadno lze odhadnout, že Mariupol je v současnosti hlavním cílem ruských vojsk na Ukrajině.

Civilisté ruskými rukojmími v Mariupolu

Trvale neúspěšná vyjednávání o vytvoření koridorů pro odchod civilistů jsou nejmarkantnější právě v Mariupolu. Ten je prakticky obléhán od začátku konfliktu a je jasné proč. V této chvíli je město hlavní překážkou pro pozemní spojení Ruska na Krym a je až příliš zjevné, že Rusové nejvíce ze všeho usilují právě o dobytí tohoto přístavu. S tím souvisí možnost odchodu civilistů z města.

Liknavost při vytváření koridorů pro civilisty je patrná všude ze strany Ruské federace, ale v Mariupolu nejvíce. Dle zpráv je humanitární situace ve městě tragická a je jasné, že zásoby vody či potravin pro obránce ubývají mnohem rychleji s civilním obyvatelstvem, než bez něj. Klasická válečná taktika, o nějaké operaci zde nelze vůbec hovořit. Navíc obrázky z města skutečně hovoří o destrukci celých městských čtvrtí.

Zde je třeba si držet odstup od denního zpravodajství médií. Rusové skutečně vstoupili na Ukrajinu s tím, že primárně mířili na vojenské a komunikační cíle. Zásahy civilní infrastruktury byly spíše ojedinělé a dílem nepřesnosti, ale o to více medializované. Stejně tak jako přímé boje. Oboje narůstá až v posledních dnech, kdy se konflikt začíná skutečně měnit v regulérní válku. Mariupol je prvním případem.

Ideologická slabost Putinova režimu

Přestože je nutné zpravodajství z Ukrajiny ředit, začíná být zjevné, že ruští vojáci mají dost značný odpor k celé válce. Komunistická ideologická indoktrinace je dávnou minulostí, současní ruští odvedenci již klasickým ruským nacionalismem rozhodně neoplývají tak, jako jejich otcové a dědové a navíc mají již slušné povědomí o západní demokracii a hodnotách tamních obyvatel.

To neznamená, že by automaticky neměli rádi ruský režim, ale jejich vztah k matičce Rusi a jejímu vůdci již bude o něco vlažnější. Navíc zřejmě skutečně očekávali relativně snadnou operaci a místo toho se ocitli v pekle asymetrického boje odhodlaných Ukrajinců. Přes ojedinělé záběry z Ruska, které ukazují podporu Vladimiru Putinovi, je zjevné, že masová podpora invazi na Ukrajinu v Rusku není. Je těžké posoudit většinový názor Rusů, ale nadšení se rozhodné nekoná.

Čím je Rusko méně úspěšné, tím více se Putin uchyluje ke klasickým diktátorským praktikám. Poslední zákon o hanobení ruských ozbrojených sil to jen potvrzuje. Je pružný od Vladivostoku po Kaliningrad a bude pasovat na vyjádření sebemenšího odporu k válce, propagandistická videa to nezachrání. Ruský prezident zjevně není úplně v pořádku a jeho vágní vyjádření k Rusům, že si vystačí sami, jsou těžko uvěřitelná.

Laciné pozlátko ruské armády

Největší slabost lze ovšem vidět v rámci údajně modernizované ruské armády. Přestože je řada údajů o ruských ztrátách nepochybně přepálená, je jisté, že Ruská federace již utrpěla značné ztráty. Navíc sledujeme převážně starší ruskou techniku a munici. Příčiny jsou velmi jednoduché. Rusové dávají dlouhodobě na odiv modernizaci své armády a stále avizují nové zbraně, ale na hloubkové přezbrojení prostě nejsou peníze, ani kapacity.

Naprosto šokující je fotka klasické železné bomby, která už snad ani do výzbroje moderní armády nepatří. Pokud se nejedná o podvrh, dle stavu zařízení asi ne, svědčí to o zoufalém nedostatku moderních raket. Místo nich nastupuje dělostřelectvo, prezentované především raketomety. Rusové navíc postrádají moderní detekční elektroniku, která by vyhledávala cíle protivzdušné obrany (PVO) a lokalizovala ukrajinské radary.

Důsledkem je, že moderní letouny Rusů absolvují minimum vzletů, navíc jich je zjevně příliš málo a piloti z důvodu nedostatku prostředků na výcvik neumí používat přesně naváděné rakety. V té chvíli je Rusům 4 000 letadel úplně k ničemu. Ve vzdušném prostoru Ukrajiny to prostě není vidět a navíc u Rusů jasně panuje obava, že o letouny přijdou. Mimo jiné i z důvodu ručních protivzdušných zbraní, dodávaných západními státy.

Život ruského vojáka nemá v ozbrojených silách valnou cenu

Americké Javeliny vypadají, že byly zkonstruovány přesně proti ruským tankům. Největší slabinou Putinových obrněnců je vršek věže. Klasika sovětské konstrukční školy. Ani modernizace nepřinesla významné posílení pancéřování inkriminovaného místa a americký protitankový systém je na to jako otvírák na konzervy. Navíc munice je rozložena, také klasicky, ve věži, bez zabezpečení. Javelin zasahuje z výšky, následná exploze zmasakruje osádku a utrhne celou věž.

Vzhledem k tomu, že přesun ruské armády je plně mechanizovaný, aspoň prozatím, jsou ruční protipancéřové zbraně klíčovou zbraní ukrajinských vojáků. Transportéry BTR ovšem mají svá nejlepší léta dávno za sebou, jsou lákavým cílem pro bránící se Ukrajince. Zde lze snadno dohledat příčiny vysokých ztrát Rusů. Situace je prakticky opačná, oproti Afghánistánu. Obránci mají města, útočníci pole.

Příčiny jsou jednoduché. I přes výše zmíněné potíže, Rusové ovládají vzdušný prostor a mají zásadní převahu v obrněné technice. Ukrajina je víceméně rovná země bez velkého množství lesů, důsledkem je, že Ukrajinci se klasickým frontovým bojem prostě bránit nemohou. Opevnili města a uchylují se ke gerilovému způsobu boje, který je navíc zjevně úspěšný a nesmírně náročný pro agresora.

Bez diplomatického řešení přijde vleklý konflikt

Klasické přímé boje zatím příliš neprobíhají. Ukrajinci se zřejmě uchylují k diverzní činnosti a morálně rozvrácené ruské jednotky zřejmě tak úplně neví, co dělat. Nesmí dezertovat, jsou špatně vedeny i zásobovány, ale zároveň by měly útočit. Asymetrická taktika Ukrajinců nepochybně slaví úspěch a demoralizuje ruské vojáky. Bohužel jich je příliš mnoho na to, aby se dosavadní ztráty daly označovat jako zásadní.

Naneštěstí postupně přichází stále větší útoky na civilní objekty. Rusové vědí, že v této situaci do velkých měst nemohou. Dobýt Kyjev s takto malým množstvím vojáků a techniky je naprosto nemožné, podobně jako Charkov. Bohužel Putin je zjevně ve stavu, kdy si uvědomuje jen jednu věc, ustoupí a prohrál na plné čáře. Takže zvyšuje tlak na ukrajinská města, čímž vrůstá počet obětí na životech.

Intenzita války vzrůstá jen pomalu, ale ruský prezident nechce odejít, ačkoli Ukrajinci jsou zjevně připravení klást naprosto zásadní odpor nadále. Situace hrozí přerůst v dlouhodobý a zničující konflikt pro všechny strany, včetně států EU. Otázka zní, zda by na tomto základě nemělo NATO výrazněji zasáhnout v podobě bezletové zóny. Již jen proto, že podobná záležitost může zanedlouho přijít v Moldavsku, Gruzii nebo i Pobaltských státech.

Jakým způsobem by bezletová zóna nad Ukrajinou ovlivnila celý konflikt?

Zdroj: Autorský text Jaroslava Červenky

Článek Analýza: Putinovi na Ukrajině hrozí zdlouhavý konflikt, na který nablýskané pozlátko jeho armády není připravené se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Imre Nagy a Viktor Orbán, milovaní vůdci svého lidu

V Maďarsku nikdy neproběhla tak rozsáhlá kolektivizace zemědělství jako v Československu. Maďarští komunisté byli mnohem opatrnější, protože se obávali horké krve vlastního národa. To ovšem neznamená, že by persekuce byly v zemi menší, to v žádném případě. V 50. letech se do čela maďarské komunistické strany dostal proreformní předák Imre Nagy, moc se neshodl s moskevským Politbyrem a především byl krátce před tím rehabilitován.

V červenci 1956 byl odvolán stalinista Rákozsy a na jeho místo později nastoupil umírněný Nagy, v předchozím roce byla ukončena poválečná okupace Maďarska sovětskými vojsky a v zemi začalo emancipační hnutí. To rychle nabylo na síle a po 200 000 demonstraci v Budapešti, související se vzpomínkou na popraveného Lázslo Rajka po vykonstruovaném procesu a na podporu polských dělníků, došlo k revoluci.

Ta byla krvavě potlačena, když sovětští vojáci neváhali ani chvilku střílet do civilistů. Maďaři se bránili, ale proti vycvičeným a dobře vyzbrojeným jednotkám neměli naději. Imre Nagy byl donucen rezignovat a po krátké internaci byl v rychlosti popraven. Nastalo období podobné československé normalizaci. Kýžená pomoc ze západu nepřišla, protože souběžně probíhala Suezská krize, kterou byl celý svět zaujatý.

Dle zpravodajství Maďarsko, tedy především Viktor Orbán, mající dobré vztahy s Putinem, odmítá tvrdší sankce vůči ruskému režimu, především odstřihnutí od sítě SWIFT. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó tvrdí, že Maďarsko pro sankce hlasovalo, čímž ovšem nevyvrací zprávy, že Maďaři tvrdé sankce nepodporují. V souvislosti s událostmi z roku 1956 se jedná o takřka zrádné jednání. Ukrajina je v podobné pozici jak oni nebo Československo v roce 1968.

Má smysl Visegrádská čtyřka, když je Viktor Orbán spojencem Vladimira Putina?

Zdroj: autorský text Jaroslava Červenky

Článek Maďarsko volí umírněný postup vůči Rusku. Imre Nagy se obrací v hrobě, stejně jako oběti sovětské invaze 1956 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Predikce možných situací byla celkem snadná

Je zjevné, že Vladimir Putin jedná dle dlouhodobě připraveného plánu a diplomatická jednání byla jen pro zdání, že mu jde o mír. Mimo jiné, je stále ještě zima a tím pádem třeba vyšší spotřeba plynu, což je jedna z Achillových pat Evropské unie. Kdyby začal invazi na jaře nebo v létě, případné odstřižení Evropanů od plynovodů by tolik nebolelo. Trochu zvláštní je, že první padl Mariupol, který leží v povstaleckých enklávách.

V každém případě, předpoklad ruského útoku musel být jednou z předpovědí unijních vojenských analytiků. Tak jako bylo chybou nejednat s Ruskem na téma Ukrajina dávno před touto krizí, protože ruský diktátor avizoval dlouhodobě svou nespokojenost, tak je těžko pochopitelné, že členské státy EU se nemohou shodnout na míře sankcí. Bude se čekat až se pustí do Moldavska a jeho Podněstří nebo do pobaltských států?

Minimálně je zjevné, že cílem ruského režimu je získání přístupu po souši ke Krymu, Mariupol to jednoznačně potvrzuje. Krize eskaluje zásadním způsobem a Putin má v ruce velký trumf v podobě zavření plynovodů a ropovodů do Evropy. Obzvláště, když zřejmě bude podporován finančně Čínou. Co dělá Evropa? Připravuje se na tuto alternativu, je schopná reagovat s adekvátní tvrdostí vůči naprosto neomluvitelnému postupu agresora?

Jak je možné, že po tak dlouhé době nemají evropští lídři připravený postup pro tuto situaci? Času měli dost. Teď ho ztrácí a to přesně vyhovuje zemi, která se vyřazuje z moderního světa. Utrpení, které Rusko způsobuje obyčejným lidem na Ukrajině, je nepřijatelné a podívejme se do historie. Až příliš vše připomíná postupy jednoho rakouského rodáka, který chtěl být malířem. Evropané jsou připraveni se omezit, jejich vůdci ne.

Jde Rusku o pozemní přístup ke Krymu?

Zdroj: autorský text Jaroslava Červenky

Článek EU zjevně není připravena na aktuální situaci, která souvisí s krizí na Ukrajině. Je to fatální selhání lídrů členských států se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se dělo v Donbasu těsně před ruskou invazí

Přestože Rusko avizovalo, že začíná stahovat své jednotky od hranic s Ukrajinou, bylo stále zjevnější, že opak byl pravdou. Přesun modernizovaných T-90 Proryv-3 na strategické pozice, prodloužení pobytu ruských jednotek v Bělorusku, údajně na ochranu Rusů v Doněcku a Luhansku, dislokace další nejmodernější ruské techniky – to vše hovořilo o tom, že odsun ruské armády byl jen pouhou fabulací.

Prezident Putin z jedné strany trval na tom, že chce mír, ale zároveň avizoval, že pokud nebudou jeho požadavky splněny, dojde k „příslušným odvetným vojensko-technickým opatřením“, ke kterým skutečně došlo. Množící se incidenty v povstaleckých oblastech se staly záminkou k útoku. V prostoru probíhala informační válka, kdy se obě strany vzájemně obviňovaly z porušování příměří, a separatističtí vůdci nařídili evakuaci asi 700 000 civilistů, kterým byly rozdány ruské pasy.

Zpravodajství z inkriminovaných míst jasně ukazovalo střelbu ze vzbouřeneckých pozic a použití dělostřelectva, což je zásadní porušení příměří. Potvrzené zprávy stejného charakteru z ruské strany se příliš neobjevovaly, ačkoli se obě strany obviňovaly z porušování dohod z Minsku. Situace vyeskalovala vstupem Rusů do Doněcku a postupem ke kontaktní linii, kde akutně drží nejsilnější karty Ruská federace.

Požadavky Vladimira Putina a poměr armád

Vladimir Putin zdůrazňuje především tři požadavky, všechny se primárně týkají Severoatlantické aliance. Požaduje právní závazek organizace, že již nebude dále expandovat. To naráží na rétoriku představitelů NATO, že uskupení je otevřenou organizací s výhradním právem přijmout kohokoli. Dále je zde žádost, aby se Ukrajina nikdy nestala součástí NATO a to se má vrátit do pozic z roku 1997.

Mimo jiné by to znamenalo, že v České republice nesmí jednotky našich spojenců působit a nesměla by se zde konat žádná vojenská cvičení. Je třeba brát v potaz Putinův dlouhý článek z loňského roku a jeho včerejší projev, kde označuje Rusy a Ukrajince za jeden národ a velmi manipulativně píše o Kyjevu jako o kolébce Ruska. Rozpad SSSR v něm označuje za „rozpad historického Ruska“ a současné ukrajinské vůdce za protiruské.

Přestože Ukrajina od roku 2014, kdy došlo k anexi Krymu, výrazným způsobem modernizovala armádu, stále je výrazně slabší než armáda Ruské federace. V poměru aktivních vojenských sil má Rusko pětinásobnou převahu, naprosto zásadní je síla ruského letectva, kdy Ukrajinci disponují zhruba třemi sty letadly různé kvality, zatímco Rusové okolo čtyř tisíc.

V tancích je převaha opět obrovská, Ukrajina disponuje zhruba 2 500 tanky, jádro tvoří modernizované T-72, Rusko minimálně 13 000, kdy značná část již prošla modernizací. V různých obrněných vozidlech mají Rusové takřka čtyřnásobnou přesilu a v dělostřelectvu taktéž. V bitevních a útočných helikoptérách je opravdu markantní rozdíl, 650 ku 34.

Ukrajina, nechtěné dítě současnosti

Ukrajina je svým způsobem nechtěným dítětem. Události na Majdanu z února 2014 dost výrazně změnily regionální strategické a diplomatické klima. Následná anexe Krymu ze strany Ruska měla jeden jasný důvod, záchranu Sevastopolu, Putin by jeho ztrátu vnitropoliticky ustál jen těžko. Majdan jasně deklaroval prozápadní směřování Ukrajiny a odklon od Ruska, které do té doby, pro příklad, poskytovalo plyn za výrazně nízké ceny.

Přístup západu je velmi liknavý, Angela Merkelová jasně avizovala, že „není dlouhodobá vyhlídka na přijetí Ukrajiny do struktur Severoatlantické aliance“, stejně tak jako přístupové hovory o připojení se k EU víceméně váznou. Je zjevné, že vysocí západní představitelé neskáčou nadšením při myšlence, že by se připojil stát plný korupce, a ještě navíc v silném mocenském zájmu Ruska, nikdo se nechce zavázat obranou problematické země.

Přestože je Ukrajině posílána pomoc, je víceméně především symbolická. Výjimku tvoří třeba nákup amerických protitankových systémů Javelin či ručních protivzdušných zbraní. V pobaltských státech a Polsku byly rozmístěny čtyři americké bojové jednotky o celkové síle 5 000 mužů a hovoří se o vyslání dalších 4 000 do Rumunska, Slovenska a Bulharska.

Případné západní sankce a faktory jednání

Spojené státy avizovaly, že se případného konfliktu přímo nezúčastní, ale Rusko by tvrdě pocítilo následky takovéhoto kroku. Asi nejzásadnější hrozbou je odstavení ruského bankovního systému od mezinárodní platební sítě Swift a také zmražení ruských aktiv v zahraničí. Obě tato opatření by pro Rusko, které je stále ve špatné ekonomické kondici, byla velmi drtivá. Další sankcí by bylo definitivní zavření Nordstream 2.

Boris Johnson avizoval, že by došlo k omezení ruského přístupu k dolaru a libře, zároveň už i on, a nejen Joe Biden, prohlásil, že Rusko na Ukrajinu zaútočí. V této chvíli je zjevné, že zpravodajské služby se nemýlily a k minimálně vstupu ruské armády na ukrajinské území došlo. Ta se blíží ke kontaktní linii a zásadním způsobem se zvyšuje možnost otevřeného konfliktu mezi oběma zeměmi.

Stále probíhají intenzivní diplomatická jednání, která ovšem nepřináší prakticky žádné výsledky. Trochu zjednodušeně řečeno jsou zde tři zásadní faktory – mezinárodní právo, velmocenská politika a zatím stále dost skrytě ekonomické ukazatele. Z hlediska mezinárodního práva je jednání Ruska naprosto neomluvitelné a dochází k flagrantnímu porušování legislativy, podobně jako při spojenecké invazi do Iráku.

Velmocenské hledisko celé problematiky

Velmocenské hledisko, které bohužel s mezinárodním právem nemá nic společného, je úplně jiná záležitost. Zde by se dalo říci, že Vladimir Putin jedná oprávněně. Je třeba rozumět věci tak, že to neznamená schvalování ruských postupů, to v žádném případě, ale Američané reagovali při Kubánské raketové krizi úplně stejně jako ruský prezident teď. Každý národ má právo na své sebeurčení, někdy.

Putin dlouhodobě avizuje problematiku, kterou nyní řeší za pomoci své hard power, západní diplomacie v tomto směru naprosto selhala a z hlediska bývalého agenta KGB se jedná o akty, k nimž byl dohnán. Situace je bohužel taková, že nikdo příliš nemůže ustoupit, což zvyšuje riziko eskalace násilí. Je nutné si zároveň uvědomit, že případný delší konflikt by byl především pro Rusko doslova vražedný.

Aktuální krok, uznávající obě vzbouřenecké republiky jako státní útvary, je jen klasickou politikou Ruska v problematických regionech, ať jde o Jižní Osetii či Podněstří. Rusové jsou experti na uznávání exponovaných a potenciálně konfliktních regionů. Zajímavé je, že se jim Luhaňsk i Doněck chce dotovat, což dělají již teď, kdy platí obyvatelům důchody i sociální dávky.

Mezi řádky a s „mírovou“ misí

Je třeba číst mezi řádky. Ruský prezident v poslední době několikrát vystoupil ve státní televizi ohledně ekonomické situace země, dále jasně avizoval, že případné další sankce by úplně zlikvidovaly vztahy na mezinárodní úrovni. Připočteme-li silný americký mezinárodní lobbing proti ruským vojenským produktům, jejichž konkurenceschopnost začíná být stále diskutabilnější, je tu evidentní problém.

Ruská ekonomika prostě není v dobré kondici a sankce jí zřejmě dost ubližují, ani Putin není autokratem a je limitován obří ruskou korupcí, se kterou nemůže nic moc dělat. Opírá se mj. o FSB, která je zároveň jednou z nejzkorumpovanějších organizací v zemi, stejně tak jako drtivá většina spolupracujících oligarchů. A otázka zní, jak dlouho ještě budou Rusové ve své chudobě trpěliví a zda se nechají „opít“ současnou krizí.

Na Ukrajině se dnes rozhoduje o mnohém. Je zjevné, že napětí eskaluje a výrazným způsobem se zvyšuje riziko ozbrojeného střetu. Válka vždy byla kritickým faktorem a zde by to nebylo jiné. Škody by utrpěly všechny strany. Je třeba doufat, že se podaří diplomatické řešení, ačkoliv vstup ruských jednotek do oblasti tuto naději výrazně snižuje a začíná takřka znemožňovat kompromis. Fakticky se jedná o vyhlášení války.

Agresivní krok Rusů ještě zvýší mezinárodní pnutí a posune západ k uvalení oněch výše zmíněných sankcí. Ruský prezident dostal sám sebe do situace, kdy by buď ztratil vnitropoliticky tvář nebo musel krizi ještě více exponovat, zvolil druhou možnost. Důsledky mohou být dalekosáhlé, protože si zjevně neuvědomuje, že své oponenty sám tlačí k výraznějším reakcím a znemožňuje tím klidné řešení situace.

Období druhé světové války dávno skončilo. Sepětí Rusů a jejich schopnost se obětovat pro matičku Rus by v moderním rozsáhlejším konfliktu bylo k ničemu. T-34 se měsíčně vyráběl v obrovských počtech. Dnes je každá moderní zbraň velmi drahá a její výroba stojí čas. Ekonomické dopady na Rusko, v případě konfliktu, by mohly být smrtící, proto je pravděpodobnější, že k žádnému rozsáhlejšímu střetu nedojde.

Jak vnímáte riziko války mezi Ukrajinou a Ruskem?

Zdroj: autorský text Jaroslava Červenky

Článek Analýza: Realita ruského útoku na Ukrajinu a možné dopady agrese. Putin prakticky vyhlásil Kyjevu válku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stroje mající moderní prvky T-14 Armata

Na videu lze spatřit 27 modernizovaných tanků T-90 v Kurské oblasti, pouhých 83 kilometrů od ukrajinských hranic. Proryv-3 je modernizovaná verze původního T-90 a nezpochybnitelně patří mezi nejlepší hlavní bojové tanky na světě. Zachovávají si svojí původní spolehlivost a minimální nároky na údržbu, ale jsou zároveň osazeny novým věžovým modulem s dělem ráže 125 mm, které má účinný dostřel až 5 km.

Dělo může používat vysoce moderní, podkaliberní, munici a řízené střely. Tank má zvýšenou bezpečnost a zároveň zvětšený vnitřní prostor pro posádku tanku, věčný problém ruských strojů. Nový motor dodává tradiční výrobce Uralvagonzavod, jedná se o diesel s výkonem 842 kW (1130 koní). Modernizace T-90 byla zvolena z důvodu příliš vysokých výrobních nákladů na Armatu a problémů při rozjetí její sériové výroby.

Vzhledem k poslední reakci Kremlu na jednání se západními zeměmi, včetně požadavku na návrat vojenského potenciálu a infrastruktury NATO do roku 1997, což se blízce dotýká i České republiky, je zjevné, že kompromisu se nedaří dosáhnout a situace se postupně stává patovou. Rusové dále odmítají potenciální dohody, které by počítaly s rozšířením NATO o Gruzii a Ukrajinu.

Požadují stažení jaderných zbraní ze států NATO, kde jsou v dostřelu do Ruska. Požadavků je celá řada a zdá se, že Vladimír Putin si uvědomil, že pokud teď ustoupí, bude zjevné, že nedosáhl ničeho a utrpí prestiž Ruska. Západní země ovšem také nechtějí a kvůli vlastním voličům ani nemohou ustupovat. Napětí tedy bude zřejmě pokračovat i s množstvím zpráv na téma, kdy Rusko zaútočí a jak.

Dojde k otevřenému konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou?

Zdroj: defence-blog

Článek Rusko posílá na hranice s Ukrajinou své nejmodernější tanky T-90, stahování jednotek je diskutabilní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lodě jsou v ostrovním námořnictvu první svého druhu

Slavnostnímu uvedení do služby předsedala tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen. Uvedla, že objednání čtyř lodí je součástí snahy ostrovního státu snížit vojenskou závislost na hlavním spojenci země, Spojených státech: „Nové lodě zvyšují schopnost ochrany našich vod, demonstrují dovednosti tchajwanského průmyslu při výrobě vyspělých vojenských technologií a také ukazují odhodlání bránit naši zemi.“

Hlavní devizou nových minonosek je schopnost pokládat značné množství malých a výkonných námořních min vysokou rychlostí, které doposud dopravovali na místo určení potápěči. Lodě postavila tchajwanská společnost Lungteh Shipbuilding, která staví také raketové korvety nebo ozbrojené hlídkové čluny pro ostrovní ozbrojené síly či pro civilní použití.

Napětí kolem Tchaj-wanu dlouhodobě vzrůstá, Čína stále agresivněji dává najevo, že ostrov je součástí Čínské lidové republiky a když bude třeba, získá ho zpět silou. V současnosti buduje námořní síly schopné obojživelné invaze. Formosa disponuje 4 torpédoborci, 22 korvetami, 2 fregatami a větším množství menších plavidel. Minonosky jsou úplně prvními typy plavidel svého druhu v ostrovním námořnictvu.

Jak dlouho myslíte, že by byl Tchaj-wan schopen odolávat čínskému útoku?

Zdroj: Military.com

Článek Tchaj-wan posiluje své námořnictvo proti případné čínské agresi, uvedl do služby nové minonosky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Objednávka je velmi rozsáhlá

Jordánsko chce koupit až 12 F-16C a čtyři stíhačky F-16D, má také zájem o 21 motorů F100, buď od General Electric, nebo Pratt & Whitney, z nichž pět by byly náhradní motory. Hlavním dodavatelem tohoto prodeje bude společnost Lockheed Martin v Greenville v Jižní Karolíně. Součástí transakce by měly být četné zbraňové systémy a munice.

Jedná se mimo jiné o zaměřovací moduly AN/AAQ-33, 72 raketových kolejnicových odpalovacích zařízení LAU-129, 21 kanónů M61A1 Vulcan nebo soupravy pro závěs pum. A Pochopitelně i ekvivalentní množství munice, raket a například světlic. Součástí prodeje jsou i kompaktní detekční terminály a navigační systémy. Případný prodej bude znamenat participaci nejméně 20 amerických dodavatelů s podporou přímo na místě.

Významné posílení pro Jordánsko a vliv USA

Jordánské letectvo operuje se 450 stroji drtivě západní provenience, páteř tvoří F-16 A/B Fighting Falcon z devadesátých let a Northrop F-5E. Případný nákup moderních amerických strojů by z Jordánska na Blízkém východě učinil jednu z klíčových leteckých sil, vzhledem k pevnému spojenectví s USA a relativně dobrým vztahům s Izraelem by nadále udržel politickou váhu země v oblasti.

Spojené státy v současnosti po celém světě zřejmě provádějí nepříliš skrytý lobbing proti prodeji ruských strojů a vzhledem k rozsáhlým diskuzím o kvalitě detekčních systémů Suchojů a také zřejmě zrušení objednávek Egypta či Indonésie jsou v tomto směru úspěšné. Spojeným státům se daří prodávat svá letadla, ale situace trochu připomíná přísloví „Když se dva perou, třetí se směje“, francouzské Rafale slaví jeden úspěch za druhým.

V každém případě avizované transakce přispívají k udržení vlivu Spojených států na Blízkém východě. Po vyklizení pozic v Sýrii a stále více slábnoucímu vlivu v Iráku se jedná o důležité atributy činnosti USA v oblasti, kdy cílem Jordánců je být nadále plně kompatibilní se západními vojenskými strukturami. Pro monarchii je stále velmi důležité snadno se připojit k vojenským operačním systémům NATO a USA, což přispívá k udržení vlivu západu.

Co si myslíte o kvalitě F-16 vy?

Zdroj: DefenseNews

Článek Američané schválili prodej F-16 Jordánsku, své pozice na Blízkém východě úplně neopouští se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Situace v Severní Koreji je zřejmě velmi špatná

Severokorejské agentury tvrdí, že se jednalo o test hypersonické střely, na který dohlížel Kim Čong-un, a jednalo se o jaderný nosič s odstrašujícím vzkazem. Severní Korea zintenzivňuje testy nových, potenciálně jaderných střel, navržených tak, aby se vyhnuly protiraketové obraně. Někteří experti tvrdí, že se Kim vrací k osvědčené technice nátlaku na svět odpalováním raket a vyděračskými hrozbami, než nabídne jednání s cílem získat ústupky.

Po demonstrativních jaderných testech v roce 2017 začala probíhat jednání s americkou vládou pod vedením Donalda Trumpa. Cílem Severokorejců byla snaha zmírnit sankce. Jednání ztroskotala v roce 2019. Kim v posledních měsících dal najevo, že země je v obtížné situaci, a dá se předpokládat, že by opět chtěl větší ekonomickou spolupráci s vnějším světem. Zároveň ovšem od krachu jednání zintenzivnil rozšiřování jaderného arzenálu.

Severní Koreje se silně dotkla pandemie covidu, země se úplně uzavřela a přetrvávající sankce zřejmě dohnaly režim na kraj možností. Leif-Eric Easley, profesor na univerzitě Ewha v Soulu, řekl, že se jedná o rakety, které již byly delší dobu v provozu, a ne o novinky, jak se snaží tvářit Kimova administrativa. Kim Dong-yub, profesor na Kyungnam University v Soulu, tvrdí, že sever možná otestoval raketu na tuhá paliva.

Hypersonické rakety asi zatím ne

Mělo by se jednat o podobný systém jako americký armádní taktický raketový MGM-140 a vycházet by měl z ruského balistického systému Iskander. Odborníci se v každém případě shodují na tom, že diktatura udělala značné technologické pokroky u svých raketových kompletů a stala se nebezpečnější. Severokorejská ústřední tisková agentura obvinila Washington, že zachovává „gangsterský“ postoj a snaží se o izolaci Koreje.

Agentura dále sdělila, že vývoj hypersonických střel je součástí úsilí o modernizaci armády, ty létají rychlostí přesahující 5 machů a představují zásadní výzvu pro protiraketovou obranu. Vojenští experti se ovšem shodují, že režim by potřeboval roky pro vývoj konkurenceschopné rakety, a obecně panuje přesvědčení, že testy jsou jen snahou Kima upoutat pozornost.

Dokáže Severní Korea vyvinout vlastní hypersonické zbraně?

Zdroj: Millitary.com

Článek Severní Korea v lednu provedla několik zkoušek balistických raket. Je sporné, zda se jedná o hypersonické střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CIT je velkým zpravodajským překvapením

Velmi častým tématem diskuzí je prospěšnost sociálních sítí, skupina Zpravodajský tým pro konflikty (CIT) na TikToku je důkazem alespoň dílčí užitečnosti těchto médií. Shromažďují a analyzují informace z veřejně dostupných dat, jako jsou příspěvky na sítích, dostupné satelitní snímky, či dokonce jízdní řády vlaků. Skupina se dala dohromady v roce 2014 během prvních bojů na východní Ukrajině.

Jeden z vůdčích členů skupiny, Kirill Michaljov, pochází z Ruska, ale v současnosti žije na Ukrajině. Říká: „Je to v podstatě banda nezávislých blogerů, kteří suplují výzvědné služby a milují vojenské vybavení.“ Michajlov tvrdí, že skupinu sledují především lidé v Rusku, protože potřebují být o situaci pravdivě informováni, ale čtenáře mají i na západě a překládají své výsledky do angličtiny.

Výsledky práce skupiny byly v posledních měsících široce citovány ve světových médiích, a dokonce byly analyzovány think-thankovou organizací CNA, která výsledky předala americké armádě. Činnost skupiny byla označena za jednu z nejlepších analýz současnosti týkajících se dislokace ruských armádních sil.

Činnost nadšenců ruským úřadům zjevně vadí

Michajlov vysvětlil základní principy činnosti skupiny: „V ideálním případě je každý vlak v Rusku zaznamenán v nějaké centrální databázi, je kontrolován podle obrázků na sociálních sítích. Některé hashtagy TikToku v ruském jazyce jsou plné videí vlaků s odpalovacími raketovými systémy, transportéry a tanky, které tiktokeři vizuálně přiřazují ke stanicím podél tras vlaků.“

CIT analyzuje vojenské insignie, specifické vybavení přepravovaných jednotek či speciálně upravené vagony pro zvláštní techniku. To vše přiřazuje k záznamům jednotlivých vojenských útvarů a v kombinaci s místy, kde byly záznamy pořízeny, určuje umístění jednotlivých částí ruské armády. Využívány jsou i komentáře uživatelů sociálních sítí, stačí jen poznámka o délce nasazení milovaného člena rodiny.

Rusové, na základě činnosti skupiny, začali znepřístupňovat některá data. Omezili přístup k číslům jednotlivých souprav a úplně odstranili údaje o jízdách vlaků přepravujících vojenský náklad. Přístup k dříve dostupným informacím byl znemožněn. To samo o sobě napovídá, jak je CIT úspěšná a ruským úřadům její činnost vadí.

Cítíte se na sociálních sítích bezpečně, nebo máte v tomto ohledu obavy?

Zdroj: abcnews

Článek TikTok jako špionážní médium, ruská armáda u ukrajinských hranic je pod drobnohledem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Teorie mezinárodních vztahů hovoří jinak než demokracie

Z hlediska teorie mezinárodních vztahů je problematika řady postojů obou zemí zcela pochopitelná. Velmocenská diplomacie nikdy nepodléhala, a ani nebude, jakýmkoli demokratickým principům, politika, kterou ve skutečnosti následují i Spojené státy. To ovšem není příliš vidět, protože jejich základní sféry vlivu nejsou od kubánské raketové krize nijak ohrožovány.

Právě zde lze jednoznačně negovat postoje západního světa. Od pádu SSSR dochází k rozšiřováni NATO směrem na východ Evropy, stejně jako rozšiřující se vliv EU ve stejném prostoru, to zásadním způsobem ohrožuje základní velmocenskou pozici Ruska, které se logicky brání a navíc je postoj Kremlu silně podporován velmi nacionalisticky založenými Rusy, kteří jsou stále schopni pro velikost matičky Rusi leccos obětovat.

Je nutné si uvědomit, že v rámci nevyřčené smlouvy mezi Komunistickou stranou Číny a jejím obyvatelstvem je deklarace pozice Tchaj-wanu, jako nedílné součásti komunistické země. I Číňané jsou velmi nacionalističtí a navíc silně ovlivnění domácí propagandou, důsledkem je prakticky nutnost režimního jednání vůči své „provincii“. Čína dlouhodobě své sféry mocenského vlivu příliš neřešila, neměla na to prostředky. S její rostoucí ekonomickou a vojenskou silou dochází k postupné realizaci velmocenských plánů, které se pochopitelně dotýkají všech okolních zemí.

Pragmatické spojenectví z donucení

Tato schizofrenní situace má přirozeně celou řadu důsledků, neklid na mezinárodním poli, převážně negativní postoje demokratického západu, který se zodpovídá svým voličům a nemůže jednoduše navenek akceptovat dění okolo obou velmocí. I zde lze nalézt naprosto flagrantní chyby západní diplomacie, která tuto problematiku měla řešit s předstihem tak, aby se dosáhlo kompromisů.

Současný stav již mnoho cest k vyjednávání nenabízí a poskytuje jen velmi málo prostoru k ústupkům, protože všechny tři strany jsou zodpovědné vůči obyvatelům svých zemí a případný kompromis by mohl evokovat stav slabosti. Není cílem textu rozebírat právo jednotlivých zemí na sebeurčení, o tom nemůže být diskuze, ale zároveň je nutné vidět i jiné aspekty. Všechny tyto faktory ženou Čínu a Rusko do nepříliš chtěného spojenectví, protože obě země více věcí spíše rozděluje, než spojuje.

Vývoj vztahů mezi oběma zeměmi

Moderní vztahy mezi oběma velmocemi se začaly utvářet po vítězství Mao Ce-Tunga v občanské válce. V tomto období přijímala Čína ze SSSR rozsáhlou pomoc a Maův přítel Kim Ir-sen musel s Velkým kormidelníkem do Moskvy, aby Stalin schválil invazi do Jižní Koreje. Vztahy mezi oběma zeměmi se poměrně brzy začaly kazit, protože čínský vůdce chtěl razit vlastní politiku, nesouhlasil s kritikou kultu Stalina a odsoudil vpád zemí varšavské smlouvy do Československa v roce 1968.

Mao razil vlastní politiku jaderného zbrojení a v sedmdesátých letech se dokonce Čína začala orientovat více na západ. Hlavním zdrojem přímých problémů je Pekingská smlouva z roku 1860, která obsahuje značné nepřesnosti ohledně hranic obou zemí. Důsledkem byly ozbrojené srážky na hranicích v šedesátých letech minulého století o ostrov Damaňskij na řece Ussuri a boje u jezera Žalanškol na území dnešního Kazachstánu. Spory ohledně hranic dodnes nebyly vyřešeny a jsou zdrojem trvalého napětí mezi oběma zeměmi.

Letitou potíží je čínské kopírování ruských vojenských technologií, které způsobily značné omezení obchodu v tomto segmentu mezi oběma zeměmi. Současná situace spíše hovoří o narůstající technologické převaze Číny a tím pádem výrazně menší potřebě Číňanů po ruských technologiích. Výjimku tvoří konstrukce jaderných ponorek a především motorizace vojenských letadel, kde zřejmě má Říše středu stále velké potíže. Přesto pachuť z čínských krádeží ve vztazích stále zůstává.

Ekonomicko-mocenské obtíže

Ekonomická spolupráce mezi oběma zeměmi dlouhou dobu vázla, jsou spojeny plynovodem a ropovodem Sibiř, který není propojený se sítěmi do Evropy. Rusko je již několik let největším dodavatelem ropy do Číny a před nedávnem obě země podepsaly novou dohodu o rozsáhlých dodávkách plynu, kdy se pro Gazprom jedná o největší smlouvu v historii. O vybudování další infrastruktury se hovoří již dlouho a spekulace zesilují s konfliktem na Ukrajině a ruském vědomí závislosti na dodávkách do Evropy, Nord Stream II je zářným příkladem křehkosti těchto vztahů.

V kombinaci s Green Dealem, který hrozí značným omezením odběru surovin z Ruska, je Moskva tlačena k dalšímu rozvinutí vztahů s Čínou. To je celkově problematické, protože Vladimír Putin si je vědom, že vybuduje novou a mnohem rizikovější závislost. Ani Čína příliš v Rusku zatím neinvestuje, je si vědomá obří korupce a potenciální nestability Ruska, to je stále v pozici země, která je naprosto závislá na vývozu vlastních surovin.

Vnitřní trh je slabý a firmy, až na výjimky jako Rosatomflot a jeho ledoborce, nejsou příliš konkurenceschopné. Nesporným problémem je projekt čínské Hedvábné stezky, která zásadním způsobem zasahuje do ruských sfér vlivu, především v Kazachstánu nebo Afghánistánu, kde se Čína angažuje naprosto zásadním způsobem. Symptomatický je bleskový odchod Rusů z kazašského území po zklidnění nepokojů, nepochybně důsledek jednání s Čínou.

Následovat bude nejspíše další sbližování

Z hlediska výše zmíněných faktorů je až příliš zjevné, že spojenectví Rusko Čína je ryze z nezbytnosti a jakékoli bližší vztahy se budou teprve budovat. Vřelých prohlášení v mezinárodní politice je celá řada a většinou nic neznamenají, stačí se podívat na aktivity Miloše Zemana právě ve vztazích s asijskou velmocí, ze kterých nakonec prakticky nic nevzešlo.

Olympijská deklarace je zatím jen nenaplněným prohlášením, ale je varováním pro západní svět, kam by mohly budoucí mezinárodní vztahy směřovat. Čína i Rusko rozhodně nejsou vzory demokracie a jen tento faktor je logicky táhne k sobě. Užší vojenské propojení by mohlo zásadním způsobem pohnout s geopolitickou a strategickou situací ve světě a skutečně vyvolat novou studenou válku. Je otázkou, jak budou probíhat diplomatická jednání ohledně Ukrajiny, která ovlivní mnohé.

Co si myslíte vy o spojení Rusko Čína?

Zdroj: autorský text Jaroslava Červenky

Článek Deklarovaná hloubka přátelství mezi Ruskem a Čínou na olympiádě je převážně prázdným gestem. Vztah dvou predátorů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základní body dohody

Na on-line konferenci se setkali americký ministr zahraničí Antony Blinken, ministr obrany Lloyd Austin se svými protějšky Hayashi Yoshimasou a Kishi Nobuoem. Základem byl nový pětiletý pakt o působení amerických vojenských sil v zemi a výzkum a vývoj nových obranných technologií.

„Zahajujeme novou dohodu o výzkumu a vývoji, která našim vědcům, inženýrům a programovým manažerům usnadní spolupráci na nově vznikajících otázkách, souvisejících s obranou: čelit hypersonickým hrozbám, rozšiřovat vesmírné kapacity.“ řekl Blinken před setkáním.

Spojené státy mají v Japonsku asi 55 000 tisíc vojáků a Japonsko se zavazuje, že na jejich působení utratí ročně přibližně 1,82 miliardy dolarů (přes 39 miliard Kč). Dohoda tím pádem uzavírá spory ohledně působení amerických sil v Japonsku, které vyvolala administrativa Donalda Trumpa.

V pozadí plánování pomoci Tchaj-wanu, v případě napadení Čínou

Ani jedna ze stran to veřejně nezmíní, ale obě země vypracovávají operační plány pro pomoc Formose při vzrůstající schopnosti Číny provést obojživelnou operaci na ostrov. Čína v současnosti vyrábí několik výsadkových lodí a zbrojení velmoci se orientuje na schopnost provést útok a obsazení Tchaj-wanu, který považuje za svojí součást.

Součástí plánu je hned v počátku zřízení dočasné základny v řetězci ostrovů Nansei ze strany americké námořní pěchoty. Japonci by poskytli logistickou podporu jako je palivo a munice. Japonsko již údajně na ostrově Ishikagi rozmisťuje 500 příslušníku Japonských sil sebeobrany a odpalovací zařízení pro protilodní rakety a rakety země vzduch. Na místě se již nachází radarová a sledovací stanice, od roku 2023 se přidá jednotka elektronického boje.

Očekává se, že tyto operační plány, které jsou již zjevně namířeny proti Číně, vyvolají odpor komunistické diktatury. Číňané soustavně v problematice Tchaj-wanu varují, že si nenechají líbit narušování územní celistvosti a suverenity. Japonci začali otevřeně hovořit o ochraně tchajwanské demokracie, což je obrovský posun v rámci jejich zahraniční politiky.

Situace houstne každým dnem

V listopadu proběhlo společné námořní cvičení ve Filipínském moři, za účasti Austrálie, Kanady, Německa, Japonska a USA. Pochopitelně bylo odpovědí na čínské aktivity. Japonský parlament již poněkolikáté za sebou významně zvýšil obranný rozpočet již na téměř 320 miliard dolarů (skoro 6,9 bilionu korun). Nový japonský premiér Fumio Kishida v listopadu řekl, že je otevřený k získávání schopnosti odpovědět na útočnou kapacitu nepřátelských základen.

Čína dlouhodobě stupňuje svoji rétoriku ohledně Tchaj-wanu i oblastí, které si nárokuje v okolních mořích. Čínské letouny stále častěji a stále masivněji narušují vzdušný prostor Formosy. Obecně se předpokládá, že armáda Čínské republiky by byla schopna odolávat čínskému útoku jen po krátkou dobu, přesně čas, který by potřebovali spojenci s přispěcháním na pomoc.

Bude situace okolo Tchaj-wanu eskalovat?

Zdroj: Defensenews

Článek Hrozí vojenská eskalace kvůli Tchaj-wanu? USA a Japonsko jsou před podpisem nových obranných paktů a byly schváleny masivní investice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Role Vladimíra Putina napříč prezidentstvím

Bývalý příslušník KGB, následně ředitel FSB, v roce 2000 byl zvolen prezidentem Ruské federace. Nastupoval po Borisi Jelcinovi, který se pokusil v Rusku nastolit demokracii západního typu. V Rusku tradiční korupce, vliv oligarchů a organizovaného zločinu způsobily, že v ulicích měst vládla mafie a společnost byla postupně devastována. Putin nastolil pořádek a centralizoval moc, odstranil některé oligarchy a vytlačil mafii. Korupce a vliv lobbistů však zůstaly.

Současná politika V. Putina se vyznačuje protizápadní rétorikou a snahou bičovat klasický ruský nacionalismus. Prezident největší země světa zjednodušeně řečeno požaduje, aby východní Evropa, Kavkaz a Střední Asie zůstaly ve sféře jeho vlivu. NATO, potažmo EU se v těchto regionech neangažovaly. Moskva odmítá nárůsty počtu vojáků aliance oproti stavu z roku 1997, což lze vykládat i jako záměr udržet bývalý komunistický blok, včetně České republiky a Polska.

Současná situace Ruska

Ruský prezident se po celou dobu své vlády snaží modernizovat armádu, což se mu částečně daří, ale je limitován stavem zbrojního průmyslu, který přestává být schopen sériové výroby nejmodernějších zbraní Suchoj Su-57 či Armata. Pomníkem je námořnictvo, kdy velké hladinové lodě jsou v katastrofálním stavu, viz Admirál Kuzněcov. Přesto dochází k postupné modernizaci pozemních, raketových a částečně leteckých sil, včetně funkčních hypersonických zbraní.

Pozornosti médií často uniká ekonomický rozměr a vnitropolitický manévrovací prostor Vladimíra Putina. Je pozoruhodné, jak se prezident relativně často vyjadřuje k domácím ekonomickým tématům. Nyní inflace a demografická krize. Moskva nikdy dobrovolně neposkytovala relevantní informace a stav Ruska bude nepochybně horší, obzvláště když před nedávnem Putin sliboval Rusům opět reformy a zaměření se na zlepšení životní úrovně.

Skryté spojitosti s krizí na Ukrajině

Bylo by naivní se domnívat, že Putin je autokratem. I přes odstranění nepohodlných lidí je limitován řadou mocenských skupin. Armádou, oligarchy, lobbistickými skupinami. Manévrovací prostor je omezený. Všechny tyto segmenty spojuje jedna věc. Korupce prorostlá ruskou společností, znemožňující ekonomický rozvoj. Rozvoj, který je možná stále důležitější pro mnoho obyvatel Ruska, jejichž životní úroveň je často velmi nízká.

Výsledek tohoto patu? Agresivní politika po ruském způsobu, snaha odklonit pozornost veřejnosti od ekonomických témat k tématům nacionalistickým a pojících se s armádou a mezinárodním postavením země. Zde se Putin stále spoléhá na to, že bude vítězit touha Rusů po velkém Rusku a překryje řešení ekonomických potíží. Mohl si dovolit ztratit Sevastopol? V rámci ruského nacionalismu v žádném případě.

Snaha odklonit pozornost od ekonomických potíží země tím, že se vyvolá mezinárodní krize, je pro Rusy symptomatická. Řada rádobyanalytiků zmiňuje evropskou závislost na ruském plynu a ropě. V Evropě už jsou americké lodě, plné CNG a zapomíná se, že Rusové jsou na penězích z Evropy mnohem závislejší. Velmi otevřenou otázkou zůstává, jak nacionalistická struna platí na vyrůstající generace a jak velké vnitropolitické potíže Putin řeší. Jeho tlak na Bidena ohledně ekonomických sankcí jen potvrzuje potíže Ruska v ekonomické oblasti.

Mocenská politika a sféry vlivu

Kromě výše zmíněných aspektů se, kromě odklonu pozornosti od vnitropolitických potíží, jedná o klasickou ruskou diplomacii. Chceme vše, abychom posléze dostali to, co opravdu chceme. Ruská soft power prakticky neexistuje, s výjimkou některých kavkazských republik. Začala se používat hard power. Vladimír Putin zapomíná, že není rok 1945 a studená válka skončila. V moderním konfliktu by sepětí národa nepomohlo. Je tu však stále arzenál jaderných zbraní, který staví Rusko do pozice nepřehlédnutelné síly.

Až příliš se zapomíná na mocenské sféry vlivu. Pojem, který pro mezinárodní právo pochopitelně neexistuje, ale nikdy by neměl být opomíjen. Vzpomeňme si na americkou reakci během Kubánské raketové krize. EU v současnosti žádné sféry vlivu nereprezentuje a co je hard power netuší. Rusko, jako nástupnický stát SSSR, o své sféry vlivu přišlo anebo pomalu přichází. Není to omluvenka ruského jednání, ale v potaz by se tato problematika brát měla.

Je nepravděpodobné, že Rusko bude vojensky Ukrajinu atakovat. Bude ji destabilizovat a tlačit na mezinárodní společenství. S největší pravděpodobností jde Vladimíru Putinovi o uznání anexe Krymu, zvláštní status obou ukrajinských republik, alespoň částečné vymezení sféry vlivu a zakrývání vlastních ekonomických potíží. Těžko dostane vše, ale něco možná ano.

Hraje Vladimír Putin o čas?

Zdroj: Autorský komentář Jaroslava Červenky

Článek Jednání Vladimíra Putina naznačuje, že dislokace armády na hranicích Ukrajiny má podtext. Ekonomické potíže Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.