Hodina nula: co se stane v prvních minutách

Scénář AFPC popisuje první hodinu po detonaci jako okamžik, kdy se z rutinního monitoringu stane chaos. Během minut přestanou reagovat desítky družic. Do šedesáti minut je potvrzeno nejméně 60 mrtvých satelitů a stovky dalších vykazují anomálie. Satelitní internet, včetně Starlinku, na kterém dnes závisí mimo jiné i ukrajinská armáda, vypadne prakticky okamžitě.

Pak přichází kaskáda. Jaderný výbuch ve vesmíru nevytváří klasický ohnivý hřib ani tlakovou vlnu v atmosféře. Většina promptní radiace nedorazí na zemský povrch. Místo toho ale detonace uměle „napumpuje“ Van Allenovy radiační pásy obrovským množstvím nabitých částic, které systematicky ničí elektroniku každého satelitu, který jimi prolétne. Do týdne počet selhaných družic stoupá z přibližně dvou tisíc k hodnotě blízké jedenácti tisícům. To není jen americká ztráta, je to prakticky celá tehdejší populace satelitů na nízké oběžné dráze, včetně evropských, čínských, japonských i indických.

Pět mezer, které dělají z USA rukojmí vlastní závislosti

Zpráva AFPC pojmenovává pět konkrétních oblastí, ve kterých jsou Spojené státy bezbranné:

• Detekce a atribuce. Neexistuje spolehlivá operační schopnost potvrdit, že satelit na orbitě nese jaderný náklad, dokud ho neodpálí.
• Preventivní neutralizace. Chybí prostředky, které by dokázaly podezřelou zbraň na oběžné dráze včas zneškodnit nebo zničit.
• Radiační remediace. Nikdo dnes neumí „de-pumpovat“ uměle posílené radiační pásy zpět na přirozené hodnoty.
• Odklízení trosek. Aktivní odstraňování orbitálních trosek v potřebném měřítku neexistuje. Kaskáda srážek, takzvaný Kesslerův syndrom, by oblast nízké oběžné dráhy zanesla na roky.
• Obnova konstelací. Bezpečné vypouštění náhradních satelitů by nemuselo být možné minimálně rok. Vojenské náhrady by nebyly postaveny a vyneseny na orbitu dříve než za dva roky, možná déle.

Slovo „bezbrannost“ v tomto kontextu neznamená, že by USA ztratily jaderné odstrašení nebo schopnost odpovědět úderem. Znamená něco jiného a v jistém smyslu znepokojivějšího: jedinou ranou by protivník vyřadil vrstvu komerčních služeb, na kterých stojí běžný provoz celého Západu, navigace, komunikace, meteorologie, synchronizace finančních trhů, energetických sítí i telekomunikací. Podle Agentury EU pro kosmický program (EUSPA) dnes na přesném satelitním čase závisí banky, burzy i rozvodné sítě. Nejde tedy jen o to, že „nepůjde GPS“. Jde o postupný rozklad infrastruktury, která si na satelitním signálu vybudovala závislost, aniž si to většina lidí uvědomuje.

Není to teorie, Pentagon to bere vážně

Fiktivní Kosmos-2567 je modelový scénář, nikoli veřejně potvrzená konkrétní bojová družice. Jenže americké bezpečnostní instituce s touto hrozbou pracují už roky. 1. května 2024 potvrdil náměstek ministra obrany John Plumb před Kongresem, že Rusko vyvíjí novou družici nesoucí jaderné zařízení jako protisatelitní zbraň a že detonace by mohla učinit nízkou oběžnou dráhu na rok nepoužitelnou.

V dubnu 2025 generál Stephen Whiting, velitel U.S. Space Command, veřejně apeloval na potřebu „vesmírných palebných prostředků“, zbraňových systémů a orbitálních interceptorů. A v březnu 2026 proběhlo cvičení APOLLO INSIGHT, při kterém americké kosmické velitelství společně s komerčními partnery přímo simulovalo mitigaci hrozby zbraní hromadného ničení ve vesmíru. Nejde tedy o okrajovou úvahu jednoho think-tanku, jde o scénář, který se už překlápí do vojenského plánování a rozpočtových požadavků.

Součástí odpovědi má být i program Golden Dome, oficiálně koncipovaný jako vrstvená obrana amerického území proti balistickým, hypersonickým a pokročilým řízeným střelám. Rozpočet na fiskální rok 2026 do něj zahrnuje vesmírné senzory, integrované velení a takzvané schopnosti „left-of-launch“, tedy porážku hrozby ještě před jejím odpálením. AFPC ale upozorňuje, že Golden Dome v současné podobě neřeší klíčový problém: jak potvrdit jaderný náklad na orbitě, jak ho preventivně zneškodnit a jak po případné detonaci obnovit civilní kosmickou infrastrukturu.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Orbitální jaderný výbuch by nebyl americkým problémem. Zasáhl by družice všech kosmických mocností a všech zemí, které na vesmírných službách závisí. Česko mezi ně patří. Armáda ČR investuje 2,82 miliardy korun do projektu MILSATCOM, páteřních řídicích stanic pro zabezpečenou satelitní komunikaci, bez které nelze plnit úkoly v rámci NATO. Dodávky jsou plánované od roku 2027. Už v září 2024 přitom armáda nasadila terminály Starlink na Jesenicku při povodních, aby zajistila internetové připojení odříznutým samosprávám. Závislost na satelitní vrstvě roste, a s ní i zranitelnost.

Bílý dům v dekretu z 18. prosince 2025 nařídil posílit příspěvek spojenců a partnerů ke kolektivní kosmické bezpečnosti. Přeloženo do praxe: pokud by k orbitální detonaci došlo, alianční odpověď by musela být koordinovaná, protože žádná země, včetně USA, nemá kapacitu obnovit infrastrukturu na nízké oběžné dráze sama.

Proč by to Rusko vůbec udělalo

Zpráva AFPC nabízí i odpověď na otázku motivace. Ruská nátlaková logika podle autorů může směřovat právě na Starlink, s cílem donutit Washington nebo SpaceX k omezení podpory Ukrajiny. Jeden výbuch by nezničil jen konkrétní konstelaci, ale záložní komunikační páteř, na které stojí ukrajinské i spojenecké operace. Zároveň by poškodil čínské, indické i evropské satelity, což z takového kroku dělá krajní eskalaci s globálními následky. Právě proto je ale tak účinný jako hrozba: jeho dopad je tak masivní, že se mu nedá selektivně čelit.

Zajímavé je, že i čínští výzkumníci z vojenského Severozápadního institutu jaderné technologie (PLA) podle AFPC zkoumali scénář, v němž atomová detonace u okraje vesmíru rychle poškodí velké množství satelitů na nízké oběžné dráze. Srovnatelně konkrétní veřejný obranný plán, ať už ruský nebo čínský, proti cizímu orbitálnímu jadernému útoku se v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo. Útočná doktrína je viditelná. Obranná nikoli.

SpaceX sice průběžně snižuje oběžnou dráhu svých satelitů pod 500 kilometrů, čímž zkracuje dobu jejich přirozeného zániku z více než čtyř let na několik měsíců. To pomáhá s běžnou údržbou konstelace, ale neřeší problém uměle vytvořeného radiačního pásu, který by po detonaci zůstal aktivní měsíce až roky. Hromadné krizové stažení tisíců satelitů před krátkodobě ohlášeným jaderným incidentem? Na to dnes neexistuje ani protokol, ani technická schopnost.

Zpráva AFPC končí seznamem doporučení, ne seznamem řešení. A právě v tom spočívá její nejznepokojivější sdělení: problém je pojmenovaný, ale odpověď zatím ne.

Článek Američanům došlo, jak bezbranní by rychle zůstali. Nasimulovali ruský jaderný výbuch ve vesmíru a výsledek je děsí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šedesát pět kilometrů, které drží Alianci pohromadě

Suwalský koridor je pás území široký zhruba 65 kilometrů na polsko-litevské hranici. Na západě ho svírá ruská Kaliningradská oblast, na východě Bělorusko. Představuje jedinou pozemní cestu, kudy mohou alianční konvoje zásobovat a posilovat Litvu, Lotyšsko a Estonsko, aniž by musely projíždět přes nečlenské státy nebo spoléhat výhradně na námořní a letecký most.

Americká vojenská analýza publikovaná v časopise Military Review označuje toto místo za „nový Fulda Gap“, odkaz na studenoválečný průsmyk v Německu, kudy měly sovětské tankové divize prorazit do západní Evropy. Rozdíl je zásadní: Fulda Gap ležel mezi dvěma bloky, Suwalský koridor leží mezi dvěma členskými státy NATO. Jakýkoli kinetický zásah do tohoto prostoru by okamžitě znamenal útok na aliančního spojence.

NATO si toho je vědomo. Od ledna 2026 Aliance explicitně prezentuje svou předsunutou přítomnost v Polsku jako součást ochrany koridoru. Stojí tam mnohonárodní bojová skupina, rotují tam americké a evropské jednotky. Koridor není prázdný prostor na mapě, je to živý vojenský perimetr.

Ratcliffe v Moskvě: co víme a co je spekulace

Ověřených faktů je překvapivě málo. Ratcliffe přiletěl, jednal s ruskými zpravodajci, Kreml popřel schůzku s Putinem. Tečka. Žádný oficiální americký souhrn, žádná tisková konference, žádné veřejné prohlášení o obsahu rozhovoru.

Zdroje obeznámené s cestou nicméně pro RFE/RL uvedly, že mise měla Moskvu varovat před útokem na státy NATO, konkrétně pobaltské republiky. Slovo „ultimátum“ se v ověřených zdrojích neobjevuje, ale logika situace je výmluvná: Washington nevysílá šéfa CIA do nepřátelské metropole kvůli zdvořilostní výměně názorů.

Srovnání s předchůdcem je poučné. William Burns, Ratcliffův předchůdce, letěl do Moskvy v první polovině listopadu 2021 na pokyn prezidenta Bidena. Měl Putinovi sdělit, že Washington ví o přípravách invaze na Ukrajinu, a varovat před důsledky. Burns později řekl, že odjížděl ještě znepokojenější, než když přiletěl. Výsledek známe: v únoru 2022 Rusko Ukrajinu napadlo. Ratcliffe přijíždí do jiné situace: válka běží pátým rokem, ale tentokrát nejde o prevenci invaze na nečlenský stát. Jde o červenou linii kolem aliančního území.

Evropští představitelé citovaní agenturou Bloomberg prostřednictvím serveru Meduza přitom uvedli, že nemají důkazy o bezprostřední ruské přípravě konvenčního útoku na NATO ani Pobaltí. To neznamená, že varování nebylo na místě, znamená to, že Ratcliffova mise mohla být preventivní, nikoli reaktivní.

Proč je koridor pastí, a pro koho

Slovo „past“ má v kontextu Suwalského koridoru přesný strategický význam. Nespočívá v samotné geografii, ale v tom, co by se stalo okamžik po jakémkoli ruském pokusu koridor obsadit nebo zablokovat.

Klasická studie think-tanku RAND modelovala scénáře obrany Pobaltí a došla k závěru, že rychlý ruský fait accompli, obsazení území dříve, než Aliance stihne reagovat, by NATO postavil před sérii špatných a drahých voleb. Jenže od doby, kdy RAND studii publikoval, se situace změnila. Alianční síly v Polsku jsou silnější, předsunutá přítomnost je robustnější a článek 5 Severoatlantické smlouvy říká jednoznačně: ozbrojený útok na jednoho spojence je útokem na všechny.

Pro Kreml to vytváří paradox. Taktický zisk, přerušení pozemního spojení Pobaltí se zbytkem NATO a otevření přímé cesty mezi Kaliningradem a Běloruskem, by strategicky znamenal válku s celou Aliancí. Hodnota úzkého pruhu území je nesrovnatelná s cenou, kterou by za něj Rusko zaplatilo. Právě proto je koridor pastí: láká jako slabé místo, ale jeho obsazení by spustilo mechanismus, který Moskva nemůže vyhrát konvenčními prostředky.

Jaro 2026: nervozita má konkrétní podobu

Ratcliffova cesta nepřišla z prázdna. Jaro a léto 2026 přinesly sérii událostí, které napětí kolem Pobaltí posunuly z abstraktní roviny do hmatatelných incidentů.

7. května 2026 pronikly z ruského vzdušného prostoru do Lotyšska bezpilotní letouny. Dva z nich havarovaly na lotyšském území, přičemž jeden poškodil prázdné ropné nádrže v Rēzekne. Lotyšské ministerstvo obrany incident potvrdilo a do akce musely stroje alianční mise Baltic Air Policing. Šlo o přímý přesah ukrajinské války do prostoru členského státu NATO.

Paralelně s tím Rusko a Bělorusko v květnu 2026 provedly společné jaderné manévry. Ruské taktické jaderné zbraně jsou v Bělorusku rozmístěny od roku 2023, kontrolu nad nimi si ale ponechává Moskva. Cvičení zahrnovalo nácvik nasazení těchto zbraní, signál, který v kombinaci s dronovými incidenty a válkou na Ukrajině trvající přes čtyři roky vytvořil atmosféru, v níž krizové varování z Washingtonu dává smysl.

Bělorusko přitom není pro Rusko jen poslušný spojenec. Britský think-tank RUSI upozorňuje, že ruská závislost na Minsku, jako na zázemí, tranzitním prostoru a cvičišti, může být i zranitelností. Lukašenko dosud neposlal běloruské vojáky přímo do bojů na Ukrajině a mezi oběma zeměmi přetrvávají třecí plochy. Moskva potřebuje Bělorusko pro jakoukoli operaci v prostoru Suwalského koridoru, ale nemůže si být jistá, jak daleko Lukašenkova loajalita sahá.

Co to znamená pro Česko a zbytek Aliance

Česká republika nemá s Pobaltím společnou hranici, ale má společný závazek. Podle stálé delegace ČR při NATO se Česko dlouhodobě hlásí ke kolektivní obraně a aktivně se podílí na aliančních aktivitách na východním křídle. Koncepce zahraniční politiky označuje Rusko za revizionistického aktéra. Při dubnové návštěvě generálního tajemníka NATO Marka Rutteho v Praze zaznělo heslo „silné Česko v silném NATO“.

Prakticky by aktivace článku 5 pro Česko nejspíš znamenala logistickou, muniční a leteckou podporu východního křídla, zvýšenou ochranu kritické infrastruktury a kybernetickou pohotovost. Automatická všeobecná mobilizace z článku 5 neplyne, každý spojenec poskytuje pomoc v rozsahu, který uzná za nutný. Ale iluze, že by se válka o Pobaltí Česka netýkala, je právě jen iluze.

Ratcliffova mise v Moskvě nemusela přinést žádné „ultimátum“ v diplomatickém slova smyslu. Mohla ale udělat něco důležitějšího: přeměnit neurčité odstrašení v konkrétní červenou linii, za kterou stojí osobní vzkaz šéfa nejmocnější zpravodajské služby světa. Pro Kreml je nepříjemné už samotné zjištění, že Washington považuje i „omezený“ tlak kolem Suwalského koridoru za otázku kolektivní obrany, nikoli za lokální epizodu, kterou lze odehrát pod prahem reakce. Past nespočívá v tom, že by do ní někdo Rusko tlačil. Past spočívá v tom, že stačí do ní vstoupit.

Článek Suwalský koridor jako past. Kreml mohl dostat ultimátum, na jaké nebyl připravený. Změní pravidla hry s NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je ve hře

Příběh začal 10. července 2024, kdy Joe Biden a Olaf Scholz na summitu NATO podepsali společné prohlášení o rozmístění amerických zbraní dlouhého dosahu v Německu od roku 2026. Šlo o Tomahawky odpalované z pozemních odpalovacích zařízení Typhon, o protilodní střely SM-6 a o hypersonické zbraně ve vývoji. Klíčový detail: systémy měly zůstat pod americkým velením jako dočasný „most“, než si Evropané vybudují vlastní schopnosti.

Tomahawk Block Vb, o který Berlín usiluje, má oficiální dosah přes 1 600 kilometrů a novou víceúčelovou hlavici určenou pro širší spektrum pozemních cílů. Pro představu o ceně a měřítku: Japonsku USA v listopadu 2023 schválily balík 400 Tomahawků za odhadovaných zhruba 55 miliard korun. Německá žádost podle Financial Times zahrnuje rovněž Tomahawky i systémy Typhon, ale Washington dosud neodpověděl. Německé ministerstvo obrany 4. května ujistilo, že nejde o „definitivní zrušení“. Jenže mezi nevyřízenou žádostí a očekávanou stopkou je prostor, ve kterém se reálná obrana plánuje těžko.

Proč jsou sklady pod tlakem

Přesný stav amerických zásob Tomahawků Pentagon nezveřejňuje. Otevřené odhady ale kreslí jasný obraz. Think tank CSIS odhadl, že USA měly před válkou s Íránem přibližně 3 100 kusů a jen za prvních šest dní operace Epic Fury jich vystřelily 319. Pozdější analýza citovaná Defense News mluví o více než tisíci odpálených Tomahawcích za celou kampaň a o návratu zásob na předválečnou úroveň až kolem let 2030–2031.

Výrobce RTX sice v únoru 2026 oznámil navýšení roční produkce na tisíc kusů, ale to neřeší okamžitou mezeru. Když máte o třetinu méně střel a válka s Íránem formálně neskončila, ochota pouštět vzácnou munici do nových aliančních balíků logicky klesá. A Německo není Japonsko; pozemní Tomahawky v srdci Evropy jsou z ruského pohledu něco zásadně jiného než námořní střely v Tichém oceánu.

Proč je Moskva tak citlivá

Právě kategorie pozemních střel dlouhého dosahu dělá z německého případu geopolitický problém. Do roku 2019 takové zbraně v Evropě neexistovaly, zakazovala je smlouva INF z roku 1987. Po jejím kolapsu Putin už v červenci 2024 reagoval na americko-německé oznámení varováním, že Rusko obnoví výrobu dříve zakázaných střel středního a kratšího doletu.

Tomahawk s doletem 1 600 kilometrů odpalovaný z německého území dokáže zasáhnout velitelská stanoviště, logistické uzly a další cíle hluboko za jakoukoli frontovou linií. V ruské strategické kalkulaci jde o rozšíření konvenční hrozby, které mění rovnováhu odstrašení. Americké zdroje citované Politicem právě tuto dynamiku uvádějí jako jeden z důvodů, proč Washington váhá.

Evropa bez vlastní odpovědi

Ministr obrany Boris Pistorius otevřeně přiznal, že americké rozmístění mělo být dočasným mostem a že se znovu otevírá „schopnostní mezera“. Berlín současně tvrdí, že bezprostřední dopad na operativní obranyschopnost zatím nevidí. To je ale rozdíl mezi schopností dnes bojovat a schopností včas zasahovat cíle v hloubce.

Evropské alternativy existují, ale spíš na papíře a ve vývoji než ve výzbroji:

• Taurus KEPD 350E – dosah přes 500 km, ale odpalovaný z letadla, ne z pozemního odpalovacího zařízení.
• MdCN/NCM (MBDA) – „velmi dlouhý dosah“ s přesným naváděním, ovšem start z lodí a ponorek.
• Britsko-německý Deep Precision Strike – dosah přes 2 000 km, ale vstup do služby až ve 30. letech.
• Iniciativa ELSA – sdružuje více směrů včetně nízkonákladových efektorů s doletem nad 500 km, ale bez pevné časové osy a bez hotového pozemního ekvivalentu systému Typhon/Tomahawk.

NATO samo v únoru 2026 spustilo nové mnohonárodní projekty zahrnující úder do hloubky a muniční iniciativy. Aliance ví, že problém existuje. Řešení ale nepřijde dřív než za roky.

Co to znamená pro střední Evropu

Haagská deklarace NATO z června 2025 znovu potvrzuje závazek kolektivní obrany podle článku 5. Formálně se nic nemění. Prakticky ale ano: Washington současně stahuje z Německa 5 000 vojáků, zadržuje klíčovou munici a dává najevo, že řízení eskalace s Ruskem a vlastní zásobovací priority nadřazuje komfortu evropského spojence.

Pro Česko to znamená menší jistotu, že kritické americké kapacity budou včas a v dostatku k dispozici i pro širší východní křídlo. Praha podporuje posilování evropských obranných kapacit a průmyslu, vláda schválila program podpory českého obranného sektoru přes státní záruky EGAP a prosazuje větší zapojení Evropské investiční banky. Rámuje to ale jako doplnění NATO, ne jako jeho náhradu.

Německý případ je nejostřejší důkaz toho, že Evropa si americký úder do hloubky nemůže brát jako automaticky dostupnou službu. Střely, které neexistují ve skladech a které vám spojenec odmítne prodat, neodstrašují nikoho.

Článek Trump se bojí Putina, odmítá Německu dodat střely Tomahawk, aby ho neprovokoval. Sklady jsou ke všemu prázdné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přesnost a rychlost: proč Apache zkracuje cestu od detekce k zásahu

Apache nestojí na jednom parametru, ale na řetězci. Systém TADS/IHADSS propojuje laserový označovač cíle s helmovou optikou pilota a střelce, co střelec vidí, to zbraň sleduje. Radar Longbow nad rotorem vyhodnotí prioritní cíle dřív, než posádka stihne reagovat manuálně. Britské ministerstvo obrany u verze AH-64E výslovně mluví o zkrácené době mezi odhalením cíle a odpálením střely.

Tvrdá čísla vypadají takto:

• Maximální rychlost: 164 uzlů (přes 300 km/h)
• Bojový dosah: přibližně 480 km (260 námořních mil)
• Výzbroj: až 16 střel Hellfire, 76 neřízených raket Hydra 70, 30mm kanon M230 s 1 200 náboji

Za čtyřicet let služby nalétal Apache přes 1,34 milionu bojových a mírových hodin v Panamě, Perském zálivu, Iráku i Afghánistánu. Žádný jiný bitevní vrtulník na světě nemá tak dlouhou a tak dobře zdokumentovanou bojovou stopu. A právě ta délka prověřila nejen techniku, ale i taktiku, způsob, jakým se Apache zapojuje do síťového boje s pozemními jednotkami, drony a letectvem.

Katapultáž z vrtulníku: unikát, který jinde neexistuje

Ka-52 Alligator odpovídá jiné konstrukční filozofii. Koaxiální rotory, dva protisměrně se otáčející nad sebou, odstraňují potřebu vyrovnávacího ocasního rotoru. Výsledek: vyšší manévrovatelnost v bočních a zpětných pohybech, kompaktnější silueta. Koaxiální koncepce sama o sobě unikátem není, vzácná ano, jedinečná ne.

Co je skutečně bez konkurence, je záchranný systém posádky. Podle exportního materiálu Rosoboronexportu je Ka-52E „jediný vrtulník na světě“ vybavený systémem katapultáže a tlumení nárazů. Princip: pyrotechnické nálože nejprve odstřelí listy rotorů, pak se aktivují vystřelovací sedadla. Britské vojenské médium Forces News potvrzuje, že Ka-50 a Ka-52 jsou jediné vrtulníky, které katapultáž skutečně zavedly do operační služby. Západní stroje spoléhají na autorotaci a nárazuvzdornou konstrukci.

Tabulkové parametry Ka-52E:

• Maximální rychlost: 300 km/h
• Dolet: 460 km
• Maximální vzletová hmotnost: 12,2 tuny
• Výzbroj: 30mm kanon 2A42, šest závěsníků, přibližně 2 000 kg bojové zátěže (střely Ataka, Vikhr, neřízené rakety)

Co ukázala Ukrajina, a co zamlčel marketing

Analytická zpráva RUSI o ruské vzdušné válce na Ukrajině popisuje Ka-52 jako dominantní ruskou údernou vrtulníkovou platformu. Stroj prokázal schopnost ničit cíle střelami Vikhr a Ataka ze vzdálenosti osmi až deseti kilometrů od fronty. V nočních operacích si vedl lépe než ostatní ruské typy.

Jenže tatáž zpráva pojmenovává i slabiny. Motorové prostory Ka-52 postrádají pancéřování dostatečné proti lehčí palbě. Při navádění některých střel musí vrtulník viset nebo se pohybovat téměř stacionárně, a v tu chvíli se z lovce stává terč. Po ztrátách v prvních měsících války ruské posádky výrazně omezily hlubší průniky přes frontu. Ka-52 zůstal taktickou hrozbou, ale nikoli zázračnou zbraní, která by sama zlomila průběh bojů.

Apache takovou zkoušku v symetrickém konfliktu s moderní protivzdušnou obranou zatím neprodělal. Jeho výhoda, síťové propojení, radar, datalinky, funguje nejlépe tam, kde celý západní řetězec ničení drží pohromadě. Tam, kde by se datová a situační nadřazenost rozpadla, by i Apache ztratil část svého náskoku.

NATO přezbrojuje, a Apache je v centru

Srovnání obou strojů není akademické cvičení. Británie v březnu 2025 dokončila převzetí 50 kusů AH-64E. Nizozemsko modernizuje svých 28 strojů na stejnou verzi. A Polsko v srpnu 2024 podepsalo nákup 96 Apache a stane se tak největším provozovatelem tohoto typu mimo Spojené státy.

Česko jde jinou cestou: místo Apache pořizuje deset lehčích AH-1Z Viper a deset víceúčelových UH-1Y s výzbrojí Hellfire a Sidewinder. Viper je srovnatelný rolí, ne třídou, s maximální rychlostí přibližně 370 km/h (200 uzlů) a bojovým dosahem přibližně 240 km (131 námořních mil) jde o štíhlejší platformu. Ale i ta posouvá českou armádu do západního ekosystému senzorů, munice a datového propojení.

Boeing mezitím v dubnu 2026 představil verzi AH-64E v6.5 s otevřenou architekturou, síťovými rádiemi a novými datalinky. Americká armáda počítá s relevancí Apache za horizont roku 2050. Na ruské straně pokračuje modernizace Ka-52M, podle agentury TASS s delším dosahem detekce, přesnějším kanonem a schopností spolupracovat s drony.

Kdo by vyhrál?

Přímý souboj Apache versus Ka-52 veřejně zdokumentovaný není. A podle nás by ho ani nerozhodla papírová obratnost nebo maximální rychlost. Rozhodl by ten, kdo dřív uvidí, dřív označí a dřív odpálí, a přitom zůstane mimo dosah nepřátelské obrany. V tomto ohledu má Apache silnější doloženou kartu: prověřený senzorový řetězec, radar Longbow, dekády síťového boje po boku pozemních sil. Ka-52 kontruje jednou vlastností, kterou skutečně nemá nikdo jiný, a na Ukrajině dokázal, že umí zabíjet z bezpečné vzdálenosti. Ale také ukázal, co se stane, když ta vzdálenost nestačí.

Článek Souboj monster: americký AH-64 Apache ničí přesně a rychle, ruský Ka-52 má zase výhodu, kterou nemá žádný jiný vrtulník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 je alespoň 1 215, Su-57 pár desítek

Amerika má v současnosti dva typy letounů 5. generace – F-22 Raptor a F-35 Lightning II. Výroba prvního byla však ukončena již před 14 lety a včetně prototypů vzniklo 195 ks, uvádí Wikipedia. F-35 naopak ve výrobě stále je, přičemž je to bezesporu nejprodukovanější letoun 5. generace na planetě – v současné době vznikl v počtu přesahujícím 1 215 ks, uvádí ve svých statistikách portál F35. Na takovou sílu Rusko nestačí, stejně tak ani Čína.

Kolik je Su-57, není známo, Rusko počty nově produkovaných kusů již nějakou dobu tají. EurAsianTimes odhaduje, že jich bude 25 až 32 operačně nasaditelných, a to nejspíše včetně 10 vyrobených prototypů. Tak nízká čísla, přestože je oficiálně ve službě již od roku 2020, lze dle názoru Armádního Zpravodaje připsat problémům s výrobou, hlavně nedostatku vyspělých technologií, které musí Rusko často dovážet, vysokým nákladům a nedostatečným kapacitám.

F-35 je vyráběn i mimo území Ameriky

Americký letoun může vznikat v takových počtech, protože má výhodu také v diverzifikované produkci, přičemž je v činné službě již od roku 2015, uvádí Wikipedia, tedy o 5 let déle než Su-57. Lockheed Martin, což je mimochodem zbrojní gigant s obrovskými kapacitami a zdroji, uvádí, že k ní dochází také v Itálii nebo Japonsku. Navíc firma využívá subdodavatele z několika západních zemí, což produkci ještě posiluje a přináší další výhody.

Video: Ukrajinský voják zevnitř natočil a popsal ukořistěný ruský tank T-90S, který se na frontu vůbec neměl dostat

V poslední době sice výroba vázla také u F-35, hlavně kvůli technickým problémům s vývojem nové verze, ale většina z nich má být vyřešena. DsmForecastInternational odhaduje, že by letos mělo být odběratelům dodáno kolem 190 letounů F-35, a ačkoliv jsou počty Suchojů Su-57 utajované, budou to maximálně jednotky. Vzhledem k horšící se situaci ruské ekonomiky se navíc lze domnívat, že se čísla v příštích letech výrazněji měnit nemohou.

Článek Tvrdá realita, která se Rusku nehodí: Proč je F-35 přes tisíc, zatímco Su-57 sotva pár desítek včetně prototypů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané už v Polsku jsou, ale může jich být více

Aby nedošlo k nedorozumění, nejednalo by se o žádný agresivní krok – polské ministerstvo obrany potvrdilo již před několika lety, že je aktuálně v Polsku asi 10 000 amerických vojáků v rámci rotační přítomnosti, a tisíce dalších byly v okolních státech. V posledních letech ale jejich počet narůstá – zejména po vstupu severských zemích, třeba Finska, do NATO.

Su-75 Checkmate měl být levnější než F-35, a navíc rychlejší; no prostě lepší. Ale zmizel z výstav i rozpočtových plánů

Navýšení počtu vojenských jednotek, pravděpodobně v rámci leteckých i pozemních sil, by dle redakce Armádního Zpravodaje mělo ukázat, že je východní křídlo Severoatlantické aliance silné a odhodlané zastavit jakoukoliv vojenskou eskalaci ze strany Ruska. To je totiž největší aktuálně bezpečnostní hrozbou pro Evropu, zejména pak pro sousední státy.

Ty se také intenzivně připravují masivním zbrojením a budováním protiopatření na hranicích jak s Ruskem, tak s Běloruskem – třeba Poláci a Finové zvažují dokonce obnovu mokřadů, které by zastavily těžkou techniku včetně té nejlehčí. Má být cenově výhodná, a přesto velmi efektivní. Je však jasné, že pokud by na konfrontaci došlo, nebojovaly by země samy.

Video: Ukrajinský Leopard 2 čelně rozstřílel ruský konvoj s tankem. Ničil jeden obrněnec za druhým, další uprchly

Nesly by sice prvotní nápor, ale dle Armádního Zpravodaje je prakticky nemožné, aby případná příprava ze strany Ruska ušla zrakům rozvědky – vyžadovala by totiž přesuny obrovského množství techniky, zásob i vojáků k hranicím, což lze pozorovat ze satelitů, ale také z letounů provádějících průzkum s dosahem až stovky kilometrů za ruskou hranici.

V tuto chvíli není jasné, o jaký počet amerických vojáků by se jednalo, ani zda k tomu opravdu dojde, ale Donald Trump uvedl, že pokud o to bude Polsko stát, stavy navýší. Obě země prý mají zvláštní vztah, a prý je to poprvé ve 20. a 21. století, kdy Polákům nevadí cizí armáda na jejich území – asi proto, že nejde o okupaci jako ze strany Německa a SSSR.

Video: Ukrajinci zničili ruský tank dvěma protitankovými granáty RKG-3 na padáčku. První přežil, druhý ho odpálil

„Máme kategorii velmi zvláštních zemí a Polsko je její součástí. Máme mimořádný vztah… O stažení vojáků z Polska jsme ani neuvažovali. Analyzujeme to ve vztahu k jiným státům, ale s Polskem – až do konce. Pomůžeme mu se bránit,“ řekl Trump při rozhovoru.

Článek Na truc Rusku: na polsko-ruské hranice jsou Američané odhodláni vyslat armádu a pomoci s obranou NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Murmansk-BM ruší signál až na 8 tisíc km

Systém elektronického boje Murmansk-BN je ve výzbroji ruské armády od roku 2014. Wikipedia uvádí, že se jeho základ zrodil již v roce 1992, ale nebyl zařazen hlavně kvůli dopadům rozpadu Sovětského svazu. Jeho hlavní úlohou má být nalezení nepřátelských komunikačních signálů a jejich rušení, což má to být schopen dělat na až 5 tisíc km, ale jiné zdroje uvádí až 8 tisíc km. Jednat se má o spektrum vysokofrekvenčních krátkovlnných signálů.

BREAKING:

Iran has deployed Russia’s most powerful jamming communication system, Murmansk-BN. pic.twitter.com/1Im3Avt24e

— Globe Eye News (@GlobeEyeNews) August 3, 2024

Murmansk-BN je vysoce mobilní. ArmyRecognition uvádí, že je na různých vozidlech Kamaz či Ural a přívěsech, které táhnou. Základem jsou 4 výsuvné anténní stožáry vysoké 32 metrů a celý komplet má mít 4 anténní skupiny, takže je nakonec stožárů 16. Dále jsou zde podpůrná vozidla, generátory a další vybavení. V kompletním stavu má být systém schopen rušit signály na území 640 tisíc kilometrů čtverečních a v kuse fungovat až 72 hodin.

F-22 i F-35 by měly být ze hry, ale…

Signály, které má Murmansk-BN rušit, má využívat třeba americké námořnictvo a letectvo, a to včetně letounů 5. generace Lockheed Martin F-22 Raptor a Lockheed Martin F-35 Lightning II, které jsou nejsilnějšími články amerického, a v druhém případě celého aliančního letectva. Narušit má být schopen i satelitní komunikaci využívanou letadly. Armádní Zpravodaj soudí, že to neznamená ochromení letounů, a v případě, že by rušená opravdu fungovalo, omezí to jejich bojeschopnost a budou se muset spoléhat na jiné, i méně přesné systémy.

Ostuda, jakou Rusko přiznává nerado: Ztratilo 25 % bombardérů Su-34, impozantních hybridů s nedomyšlenou konstrukcí

Letouny si přitom zakládají na své vyspělosti a schopnostech stealth. Wikipedia uvádí, že F-22 je dvoumotorový a dodnes je označován za nejlepší stíhací letoun na světě. Jeho hlavní úlohou je boj s letouny nepřítele, resp. vybojování vzdušné nadvlády. Oproti tomu F-35 je jednomotorový a jedná se o víceúčelový letoun. Může bojovat nejen s letadly, ale plnit i úderné mise proti pozemním cílům, vést elektronický boj a vykonávat průzkum, uvádí Wikipedia.

Jak dokáže jejich operace Murmansk-BN narušit, lze jenom spekulovat. ArmadaInternational sice uvádí, že minimálně jeden takový systém dostal Írán, ale při izraelských úderech na Írán pomocí F-35, které zcela deklasovaly jeho protivzdušnou obranu, se moc nepředvedl, nebo nebyl zapojen. Pokud ho tedy Írán nasadil – a není důvod, aby to neudělal – zřejmě moc velký vliv neměl. Rusko ho používá i na Ukrajině, ale její operace také ochromené nejsou. Armádní Zpravodaj soudí, že by to byl i případ střetu s letectvem NATO.

Článek Murmansk-BN anuluje největší výhodu NATO: Údajně nedá šanci F-35 ani F-22. Sotva vzlétnou, může je až na 8 000 km rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardéry letěly těsně nad USS Nimitz

Zaznamenaný incident se týká ruských strategických bombardérů Tupolev Tu-95 Bear, z nichž se v únoru 2008 dva přiblížily k americké letadlové lodi USS Nimitz, která operovala jižně od Japonska. Přelétaly nad ní ve výšce nižší než 1 kilometr a poté kroužily kolem, což lze považovat za obrovskou drzost. Je pochopitelné, že proti nim Američané poslali bojové letouny – z oblasti je konkrétně vyprovodily palubní McDonnell Douglas F/A-18 Hornet.

Kterak dva britské Eurofightery přelstily ruské Suchoje Su-27 a dostaly je do pozice, v níž je mohly až příliš snadno zničit

Pro letadlovou loď je přitom Tu-95 velikou hrozbou. Jde o turbovrtulový bombardér se 4 motory, který byl vyvinutý v 50. letech 20. století v SSSR, uvádí WarHistoryOnline. Slouží jako nosič řízených střel, a to včetně protilodních Ch-22, což je veliká střela vyvinutá v Sovětském svazu v 60. letech 20. století, uvádí Wikipedia. Může mít přitom konvenční nebo jadernou hlavici, a sestrojena byla právě pro útoky na svazy amerických letadlových lodí.

Bombardéry Tu-95 mohla loď sestřelit

Nimitz je základem současně nejpočetnější třídy amerických letadlových lodí, která nese i jeho označení. Wikipedia uvádí, že jde o plavidlo o délce 332,8 metrů a výtlaku 100 000 tun s jaderným pohonem, na jehož palubě může být až 90 letounů a vrtulníků. Proti bombardérům jako je Tu-95 přitom není bezbranné – může použít nejenom své bojové stroje, ale také protiletadlové střely RIM-7 Sea Sparrow, a navíc jsou kolem i doprovodná plavidla.

iZdroj fotografie: Ústřední velitelství námořních sil USA (Pátá flotila USA) / Creative Commons / CC BY

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že vyslání F/A-18, aby bombardéry vyprovodily, je adekvátní odpovědí. Zvláště za situace, kdy se k plavidlu přiblížily na tak krátkou vzdálenost. Pokud by se však Rusové o něco pokusili, byla by to pro ně zajisté sebevražda. Hornet je bojový letoun nesoucí protiletadlové střely jako AIM-120 AMRAAM nebo AIM-9 Sidewinder, uvádí Wikipedia, proti nimž by pomalé a neohrabané bombardéry neměly šanci.

Článek Kterak se ruští piloti bombardérů Tu-95 nezalekli a přeletěli přímo nad americkou letadlovou lodí, pro níž byli největším nebezpečím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jadernou válku by Rusko nepřežilo, ani s Evropou

Americký senátor Lindsey Graham obhajoval cla uvalená na Rusko, zatímco Donald Trump snížil ultimátum na ukončení války udělené Ruské federaci z 50 na 10 dní. Na to reagoval svým typickým způsobem Dmitrij Medveděv s tím, že má jeho země stále arzenál jaderných zbraní, a je evidentní, že to myslel jako výhrůžku, ale tentokrát padla kosa na kámen.

Video: Ruský tank T-80 neochránilo ani reaktivní pancéřování. Jednou ranou ho zničil granát, který se zakutálel dovnitř

Obratem vydal Donald Trump prohlášení, že nechal vyslat k Rusku dvě jaderné ponorky, a i když neupřesnil, o jaké se jedná, redakce Armádního Zpravodaje připomněla, že mohlo jít jak o třídu Los Angeles, tak Seawolf, nebo i starší Ohio. Všechny jsou silně vyzbrojené třeba střelami Tomahawk, ale stejně tak balistickými raketami Trident II – každá nese až 12 jaderných hlavic W76 nebo W88 o výtěžnosti 475 kilotun, uvádí Wikipedia.

Jak by se Rusko bránilo? Wikipedia uvádí, že umí balistické rakety zachytit třeba systém S-400, avšak zmiňuje se pouze o jednom úspěšném případu, a to z dubna 2004 během testování. Mnohem schopnější má být v této oblasti S-500 navržený hlavně proti balistickým raketám, které zničí až na 600 km, a hypersonickým střelám, s nimiž si poradí až na 300 km, potvrzuje Wikipedia. Nejsou ovšem známy případy, kdy by zničil alespoň jeden z těchto cílů.

Závažnost situace si uvědomil i Vladimir Putin, který obvykle nechává svého psa Medveděva plácat, co se mu zlíbí, ale tentokrát překročil pomyslnou hranici i on. TASS uvedla, že na pondělním brífinku tiskového tajemníka hlavy státu, Dmitrije Peskova, padl apel, že je třeba mírnit jaderné výhrůžky: „Obecně bych samozřejmě byl nerad do takové polemiky jakkoliv zatahován a nerad bych se k ní jakkoliv vyjadřoval. Jsme velmi opatrní ohledně jakýchkoliv prohlášení týkajících se jaderných otázek,“ sdělil na okraj ostatním.

Sovětský pilot MiG-29 uspal vojenskou základnu dortem, aby uletěl na Západ: Příběh nejodvážnějšího útěku ze Sovětského svazu

„Rusko je velmi pozorné k tématu nešíření jaderných zbraní. A samozřejmě věříme, že každý by měl být velmi, velmi opatrný s jadernou rétorikou,“ pokračoval s tím, že v jaderné válce nemůže být vítěze. Armádní Zpravodaj připomíná, že atomovky fungují primárně jako způsob odstrašení, a pokud na sebe udeří dvě země, které je vlastní, mohou se zničit.

Když totiž vypustí jaderné hlavice jedna, může je obratem vypustit druhá. Je přitom nemožné je všechny zachytit, navíc i radioaktivní spad by byl pro dané území nebezpečný. Rusko má přitom největší jaderný arzenál na světě, a redakce Armádního Zpravodaje nedávno psala, že aktivních jich je nejspíše 1 718, ačkoliv dohromady jich má skoro 5,5 tisíce.

Sériová výroba nejobávanější ruské rakety 21. století je úspěšná, oznámil Putin. Do konce roku ji rozmístí na hranicích NATO

FAS uvádí, že Amerika má přitom cca 5,2 tisíce jaderných hlavic, přičemž obě zmíněné mocnosti vlastní dohromady 87 % celosvětových kapacit. Stojí však za připomenutí, že by pro Rusko byl problém i francouzský jaderný arzenál, ačkoliv čítá jenom necelých 300 hlavic. I jejich část je dostatek k tomu, aby zamořila rozsáhlé území, ale pro Rusko jsou pochopitelně největší protiváhou Spojené státy americké, jejichž prezident odpověděl tvrdě.

Článek Putinův pes dostal obojek: Rusko se kaje, jaderné výhrůžky Americe přehnalo, zní z Kremlu. Konečně pocítilo, že není tak mocné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nesmyslný manévr 1 000 km od Ruska

Krátké video níže bylo pořízeno z amerického Boeingu P-8 Poseidon, který Wikipedia popisuje jako námořní hlídkový letoun postavený na základě civilního dopravního letadla Boeing 737. Slouží hlavně k hlídkování, kdy vykonává hladinový a protiponorkový průzkum a další podobné úkoly, ale rovněž může být vyzbrojen protiponorkovými torpédy nebo protilodními řízenými střelami AGM-84 Harpoon a sloužit tak jako bojový prostředek.

Rusko rozehrálo nebezpečnou hru: připomnělo Americe, že má sovětské atomovky. Ta k němu poslala dvě jaderné ponorky, aby sklaplo

V době zaznamenaného incidentu, jehož se na druhé straně účastnil ruský bojový letoun Suchoj Su-35 Flanker-E, americký P-8 Poseidon vykonával hlídkový let v mezinárodních vodách nad Středozemním mořem, tedy určitě více než 1 000 km od vzdušného prostoru Ruska. Ale přesto ho začal ruský stíhač doprovázet nesmyslně agresivním způsobem, kdy se dokonce dostal do jeho těsné blízkosti, údajně na vzdálenost jenom 7,6 metrů.

Šlo o velice nebezpečný manévr, vzdálenost byla totiž menší než velikost obou letounů. P-8 Poseidon má na délku 39,47 m, Su-35 pak 21,9 metrů, uvádí AirforceTechnology. Armádní Zpravodaj soudí, že v případě zaváhání některého z pilotů se mohla letadla srazit – taková nehoda by byla fatální, a asi nelze než poděkovat skvělému výcviku obou osádek, i když pilot ruského Su-35 bezpochyby porušil snad všechna bezpečnostní pravidla a zvyklosti.

Velká rána pro F-35A, zájemce už je nechce. Padla tím obří zakázka, která mohla Americe přinést vliv u souseda Číny

Rus přitom neměl jediný důvod být agresivní, protože rozhodně nechránil svou zemi. Navíc měl nad Poseidonem jednoznačnou převahu, ačkoliv hlídkový letoun může nést střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder nebo upravené AIM-120 AMRAAM. Su-35 je však mnohem silnější a má k tomu několik zbraní. Na krátkou vzdálenost je to kanon ráže 30 mm nebo infračerveně naváděné střely R-73, na delší potom radarově naváděné střely jako R-27 nebo R-77.

Článek Video: bláznivý manévr hodný ruského pilota – Su-35 v mezinárodních vodách o 7,6 m minul americký P-8 Poseidon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nouzový plán, který neznamená útok NATO

Severoatlantická aliance je obranná, nikoliv útočná, ale pokud by došlo k ozbrojenému střetu s Ruskem, má pochopitelně plány, jak ho vést. Kdo by chtěl namítat, že Vladimir Putin ani další vysocí představitelé o válku s NATO nestojí a je to tzv. pohádka, jak rádi tvrdí, ještě před pár lety „nechtěli“ zaútočit ani na Ukrajinu, proti níž vedou válku již 4. rokem.

Ukrajinská armáda ukradla Rusku jeden z nejcennějších systémů PVO, dokonale ho ovládla a začala používat proti němu

Mezi tím také stihli vyhrožovat pobaltským státům, tedy Litvě, Estonsku a Lotyšsku, zejména pokud šlo o vstup do NATO. I když redakce Armádního Zpravodaje chápe, že nechce mít členy aliance blíže než dříve, jsou obavy zmíněných zemí, že by je mohlo Rusko napadnout, oprávněné. Oproti Ukrajině jsou násobně menší a slabší, a to zejména co se lidské síly týká, takže i kdyby dostávaly západní pomoc, střet by zřejmě rychle prohrály.

Aktuálně jsou ale pod ochranou celého NATO, takže i když se připravují nést prvotní tíhu bojů, velmi rychle by jim dorazily posily. V případě rozsáhlého konfliktu by přitom přistoupily i k útokům na území Ruské federace, včetně Kaliningradské oblasti, jak podle DefenseNews uvedl velitel amerických sil v Evropě, generál Christopher Donahue.

Neupřesnil však, jak toho chce Amerika nebo NATO dosáhnout. Uvedl sice, že je Kaliningradská oblast obklopena aliančními zeměmi, a že jsou schopni ji zničit ze země v bezprecedentně krátkém čase – rychleji než kdy předtím. Hovořil také o využití nových technologií – Maven Smart System, systému umělé inteligence, který zpracovává obrovské množství dat, rychle analyzuje situaci a pomáhá velitelům rozhodovat se v reálném čase.

Mocné Rusko ruší největší zbrojní veletrh Armija-2025. Bojí se Ukrajiny, které by se nedokázalo ubránit

„Už jsme to naplánovali a připravili se na to. Rusko pro nás představuje výzvu z hlediska velikosti a rychlosti, a my jsme vyvinuli řešení, jak tuto hrozbu účinně zastavit,“ zdůraznil generál Christopher Donahue. Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že to nasnímaná, že by se NATO chystalo zaútočit – má jenom plán pro případ konfliktu.

Článek Blitzkrieg: NATO má plán na okamžité zničení Kaliningradu. Rusko by nemělo nejmenší šanci útok ustát, padlo slovo o rozhodující zbrani se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nedostatek Patriotů i protistřel dodání komplikuje

Systémů protivzdušné obrany MIM-104 Patriot je velmi omezené množství. Podle Wikipedie bylo dodnes postaveno přes 1 100 odpalovacích vozidel, z nichž má necelých 500 americká armáda, a více než 250 jich bylo exportováno do 18 zemí – v Evropě je to třeba Německo. Ale nedostatkové jsou také rakety do nich, vzniklo jich jenom přes 10 000 kusů.

Americké tanky Abrams dostanou oficiální protidronové klece. Zřejmě se budou lišit od těch, které testují jinde

Vzdušné cíle přitom dokáže běžně ničit do vzdálenosti 100 km, balistické pak na 30 km, ale dosah nejlepší střely, tedy PAC-3, je až 160 km. Nedostatek střel zkouší inženýři řešit různě; kromě navýšení výroby těch současných je to též využívání jiných, třeba izraelských SkyCeptor, které jsou levnější a rovněž velmi efektivní, a lze je vyrábět rychleji.

Na Ukrajině sklízí MIM-104 Patriot mnoho úspěchů, mj. sestřeluje i hypersonické balistické rakety Ch-47M2 Kinžal, které ruský režim označoval za nesestřelitelné. Donald Trump sdělil, že o systém Ukrajinci požádali, a že jde o něco, co musí velmi zvážit. Jak již redakce Armádního Zpravodaje zmínila, je nedostatkový, navíc hodně drahý, a ještě to znamená, že budou mít Spojené státy nebo některý ze spojenců díru v protivzdušné obraně.

Obří úspěch pro Gripen, další kupec mu dal přednost před Rafale a F-16. Chce hned desítky kusů, smlouva je jistá

Závažnost situace na Ukrajině však chápe a chce jí pomoci více než dříve, kdy se často přikláněl na stranu ruského prezidenta. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že Rusko nesmí jednoznačně vyhrát, i když ani prohrát, jelikož je nevyzpytatelné. Totéž nicméně platí pro Ukrajinu, která nesmí přijít o svá území, a už vůbec nelze přistoupit na nesmyslné ruské požadavky.

Článek Putin si zahrává, Trump s ním ztrácí trpělivost. Chce na Ukrajinu vyslat Patrioty a ukázat mu, že za ní Amerika stojí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vietnam by mohl koupit alespoň 24 letounů F-16

Ačkoliv není v tuto chvíli jasné, kolik přesně „ef-šestnáctek“ chce asijská země svému letectvu pořídit, mělo by se jednat alespoň o 24 kusů. Akvizice by navíc měla být zkombinována s dalšími platformami, které chce Vietnam koupit od Spojených států amerických, což nahrává největší obranné dohodě mezi oběma zeměmi za celou dobu (ne)spolupráce.

Američané vyvrací zvěsti o F-35: „Nelze je na dálku vypnout. Žádné kill switch neexistuje.“ Ale ochromit je přesto mohou

Teprve v roce 2016 bylo totiž zrušeno zbrojní embargo ze strany Američanů, uvádí Reuters, a pokud se skutečně nákup odehraje, může to ovlivnit nejenom vztahy obou zemí, ale také Vietnamu a Číny, dvou současných rivalů. Země draka totiž postupuje vůči němu agresivně až nepřátelsky, aby si prosadila své nároky na ovládnutí Jihočínského moře.

Jedním z klíčových důvodů, které vedou vietnamské letectvo k nákupu F-16, jsou rostoucí výzvy, kterým čelí při provozu současných ruských stíhacích letounů Su-27 a Su-30. Vůbec hlavním problémem je, že se blíží ke konci své životnosti, kterou sice lze prodloužit, ale nikoliv bez zájmu ruské zbrojovky Suchoj a státní společnosti Rosoboronexport.

Ukrajinci nabídli kapitulaci skupině 9 ruských mariňáků, která ji s díky přijala. Odmítala už hájit kremelské iluze

„Když se vietnamské lidové letectvo obrátilo na Rusy s prosbou o pomoc s opravou jejich letadel, zástupci společností Rosoboronexport a Suchoj prohlásili, že nejsou ochotni pokračovat v podpoře platforem bez velkých plateb předem,“ uvádí 19FortyFive s odkazem na své zdroje. Redakce Armádního Zpravodaje tak soudí, že sami Rusové vlastně dali prostor Američanům a připravili se o zakázku i vliv. Ale není to poprvé, co zájem o jejich služby upadá.

Článek Velký americký úspěch sráží Rusko: Vietnam kupuje desítky F-16 a má nakročeno k největší obranné dohodě v historii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Bullseye pro různé platformy

Střela Bullsey je společným plánem izraelské společnosti Rafale a americké General Atomics. Ta na svých stránkách uvádí, že má být výsledkem přesně naváděná střela s dlouhým doletem, i když tento údaj nijak nespecifikuje. Výhodou má být její použitelnost na různých platformách, ať jde o vzdušné – tedy letadla, drony nebo vrtulníky, přes plavidla, až po nějaký typ pozemního odpalovače. A také dostupná cena, ale opět není jasné, kolik by střela stála. Západní země by ji mohly použít proti Rusku, Číně a dalším potencionálním nepřátelům.

Peklo je nový hybrid řízené střely a dronu, který může Rusku ďábelsky zavařit – zvládne hlavně taktické údery

Specifikace Bullsey nejsou veřejné známé, ale Twz odhaduje, že by mohla měřit kolem 4 metrů a mít hmotnost pod 450 kg, zatímco dolet by měl být větší než 300 km. V podstatě by to znamenalo, že bude dosah podobný jako u střel odpalovaných ze vzduchu, např. Storm Shadow a AGM-158 JASSM. Jejich hmotnost je však přes 1 tunu a jsou i o něco delší.

Bullsey by měla menší hlavici

O tom, jak ničivá by Bullsey byla, lze jenom spekulovat. Storm Shadow či AGM-158 JASSM mají hlavici o hmotnosti 450 kg, uvádí Wikipedia, a je tedy jasné, že by na nové střele musela být výrazně menší, soudí Armádní Zpravodaj. To samozřejmě neznamená, že by nedokázala napáchat veliké škody, třeba standardní letecké pumy mívají 230 až 250 kg – a přesto jsou dostatečně ničivé. Záležet bude i na navádění, které není specifikované, ale má být přesné.

General Atomics, Rafael team up on Bullseye strike missile https://t.co/4AWYFWE1Bm pic.twitter.com/yEq1zPL5qw

— FlightGlobal (@FlightGlobal) April 8, 2025

Střela Bullsey má mít nějaký typ proudového pohonu, což je u podobných zbraní standardní, takže se bude nejspíše pohybovat vysokou podzvukovou rychlostí nízko nad zemí, aby ji bylo obtížné zaměřit. Pokud ji bude možné odpalovat nejenom z letadel, ale i lodí nebo ze země, dala by jednotkám nevídanou sílu bez nutnosti žádat o zásah letectvo. Armádní Zpravodaj si dokáže představit její odpálení třeba z raketometu, jakým je M142 HIMARS.

Článek Bullseye přinese levnější smrt všemu ruskému a čínskému, co zasáhne. Nová přesná střela dlouhého doletu zastoupí třeba Storm Shadow se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-47 je zatím jenom na kresbách

Jak bude vypadat a co přesně dokáže americký letoun 6. generace F-47, nikdo neví, zatím existují jenom animace zveřejněné letectvem – jsou součástí tohoto článku. Náčelník štábu amerického letectva, David Allvin, ve svém prohlášení pouze prozrazuje, že je letoun navržen tak, aby předběhl, vymanévroval a překonal každého protivníka. Je tedy jasné, že tím myslí ruský letoun 5. generace Suchoj Su-57 Felon a čínské letouny Chengdu J-20 Mighty Dragon a Shenyang J-35, nepočítaje stroje generace čtvrté, které jsou na obloze stále nejpočetnější.

Trumpův sen o nadřazenosti končí. Amerika se zlobí na Evropu, že už přestává kupovat její zbraně. Může to nastartovat náš průmysl

Americké letectvo ve své zprávě uvádí, že F-47 představuje významný pokrok oproti Lockheed Martin F-22 Raptor, což je dnes nejlepší stíhací letoun (5. generace) na světě. Má mít pokročilejší stealth nové generace, vyspělou fúzi senzorů a schopnost operovat na dlouhé vzdálenosti. Jak daleko doletí a co přesně dokáže, není dnes známé, protože ho nikdo veřejně neviděl a pravděpodobně ani neexistuje, soudí Armádní Zpravodaj. Není navíc určeno datum jeho zařazení do výzbroje, ale odhadem to může být rok 2035.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Co však existovat má, jsou koncepty nebo demonstrátory, které David Allvin nazývá X-plany. Ty měly v posledních 5 letech odlétat stovky zkušebních hodin, a právě na nich pravděpodobně Boeing i další společnosti, agentura DARPA a letectvo, testovaly technologie, které budou využité při konstrukci F-47. Podle všeho se dá očekávat, že by v poměrně krátké době mohl být hotový prototyp a také začít létat, aby se vše otestovalo v praxi.

F-47 může být vyzbrojena i lasery

O tom, co bude F-47 umět, lze jenom teoreticky spekulovat na základě toho, jak odborníci letoun 6. generace charakterizují. Wikipedia uvádí, že kromě pokročilého stealth bude využívat umělou inteligenci, fúzi dat, prvky kybernetické války nebo větší součinnost mezi strojem a člověkem. Vybavený by měl být motory s proměnným cyklem, zbraněmi dlouhého dosahu a zbraněmi s řízenou energií, jako jsou lasery. Ty by mohly být využitelné nejenom k útoku, ale také k sebeobraně proti přilétajícím střelám.

Smutná náhrada za ruský stealth bombardér PAK DA je modernizovaný starší letoun, ačkoliv i ten je silný

Ačkoliv se o F-47 často mluví jako o stíhačce, redakce Armádního Zpravodaje soudí, že půjde s větší pravděpodobností o víceúčelový bojový letoun schopný vést útoky i proti pozemním a námořním cílům, a také bude sloužit k průzkumu. Díky pokročilému stealth by mělo být obtížné ho sestřelit jak jinými letadly, tak systémy PVO, jakými jsou S-400 nebo HQ-9. F-47 by je naopak měl být schopen detekovat a útočit na ně z relativně bezpečné vzdálenosti, čímž by mohl otevřít nebe pro útoky méně vyspělých letounů, například 4. generace.

On Dec 26, Mao’s birthday, China revealed its 6th generation fighter jets!

When you have amazing manufacturing and millions of engineers, you can get ahead of your competitors. pic.twitter.com/oeoXWk2Ihw

— S.L. Kanthan (@Kanthan2030) December 26, 2024

Nejspíše jedinou zbraní, která by na F-47 mohla platit, bude jiný letoun 6. generace. Zdá se přitom, že již létá i čínský letoun 6. generace, i když i ten odhaduje Armádní Zpravodaj na nějaký typ demonstrátoru, jakým mají být americké X-plany. Na projektu letounu 6. generace pracují ještě společně Italové, Britové a Japonci, na dalším pak Francie, Německo a Španělsko. Samostatně má projekt letounu 6. generace Rusko, jde o Mikoyan PAK DP. Ale vzhledem k tomu, jaké problémy má se Suchojem Su-57, bude nejspíše výrazně pozadu.

Článek Americká F-47, nejsmrtonosnější stíhačka všech dob, bude generačním skokem. Rusko už si může nechat o soubojích jenom zdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravit Harpoon pro F-16 je snadné

Americké letectvo má ve výzbroji více než 700 letounů F-16, uvádí Wikipedia, a další jsou třeba ve výzbroji národní gardy. Je tedy logické, že se tuto sílu pokouší využít. Konkrétně testovalo, jak lze rychle na F-16 integrovat protilodní střely Harpoon. V tiskové zprávě americké letectvo informuje, že to je možné pouhou úpravou softwaru, což je relativně snadné a nejsou třeba nějaké složité práce, potažmo fyzická úprava pylonů.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Harpoon je standardní protilodní střelou ve výzbroji Ameriky, přičemž pro odpalování z letadel jde o variantu označovanou jako AGM-84 Harpoon, zatímco při vypouštění z plavidel a pevniny jde o RGM-84 Harpoon, z ponorek pak o UGM-84 Harpoon. Nejnovější verze této střely může čínské, ruské, ale i další lodě zničit na vzdálenost až 220 km hlavicí těžkou 221 kg, uvádí Wikipedia. Pohybuje přitom se vysokou podzvukovou rychlostí těsně nad vodní hladinou, takže je velmi obtížně detekovatelná a nesnadno sestřelitelná.

Jiné země Harpoon již používaly

Wikipedia uvádí, že F-16 unese dvě střely Harpoon, přičemž TheAviationist doplňuje, že se tento údaj týká některých zahraničních uživatelů – americké letectvo totiž tyto zbraně na svých F-16 nikdy nepoužívalo. Armádní Zpravodaj vysvětluje změnu přípravou na možný střet s Čínou, proti níž by potřeboval maximální údernou sílu. Je prostě nesmysl mít stovky schopných bojových strojů bez toho, aniž by mohly zasahovat vojenské lodě nepřítele.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

Nelze ovšem očekávat, že by F-16 byly hlavní bojovou silou USA v Pacifiku – v případě konfliktu však mohou působit z některých pozemních základen třeba na Guamu, ale i z Japonska, Jižní Koreje a dalších. Netýká se to ale jenom Číny, podobně se mohou hodit třeba při problémech s Ruskem, Íránem nebo Severní Koreou. Všechny tyto země mají relativně početná námořnictva a někdy by mohl být letoun F-16 tím, kdo bude moci zasáhnout jako první.

Článek Americké F-16 budou vážným nebezpečím i pro ruské a čínské lodě. Zasáhnou je až na 220 km a ubránit se bude těžké, ne-li nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testovací hypersonická platforma MACH-TB

I když je to na dobré cestě, byla by chyba se domnívat, že je MACH-TB hotová hypersonická zbraň. Její výrobce, společnost Kratos, ji pojmenovala od anglického Multi-Service Advanced Capability Hypersonic Test Bed, což se dá přeložit jako víceúčelové zařízení pro pokročilé hypersonické testy. V podstatě lze říci, že tak Američané získali cenově dostupnou platformu pro testování různých technologií a nápadů, které budou užívat pro vývoj hypersonických zbraní.

„Kratos.. announced today that it has been awarded a five-year OTA contract for the Multi-Service Advanced Capability Hypersonic Test Bed (MACH-TB) 2.0 under Task Area 1. The total value of this award, if all options are exercised over the five-year period, is $1.45B.“ pic.twitter.com/EFCfBCvaJN

— Doha (@Doha104p3) January 6, 2025

Jde hlavně o soupeření s Ruskem a Čínou, protože ty již mají několik let ve výzbroji zařazené systémy jako DF-ZF nebo Avangard. Je samozřejmě velikou otázkou, nakolik jsou schopné a nasaditelné, ale není pochyb, že se v této oblasti dostaly obě země před Ameriku. A jelikož jsou hypersonické zbraně obtížně sestřelitelné, narušují rovnováhu sil. I v oblasti jaderného odstrašení, protože jsou schopny nést jadernou hlavici.

K vynášení MACH-TB slouží raketa

MACH-TB není jedinou technologií k testování potřebnou. Zařízení je propojené s nosnou raketou od společnosti Leidos, která v tiskové zprávě uvedla, že je k tomu využívána komerční raketa. Z popisu je tak jasné, že je systém MACH-TB dle všeho vytvořen na bázi jakéhosi hypersonického kluzáku, což je jeden z typů hypersonických zbraní.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

Hypersonický kluzák je zařízení, které je nějakým nosičem, například balistickou raketou, vynesené do veliké výšky, kde se odpojí a pokračuje k cíli. Wikipedia uvádí, že tento kluzák nejenže dosahuje hypersonické rychlosti, tedy vyšší než Mach 5, ale také může manévrovat. To činí jeho let nepředvídatelným a je obtížně sestřelitelný. Vozidlo může k cíli dopravit nejenom konvenční hlavici, ale i jadernou, a zasáhnout s velmi vysokou přesností.

mach-tb! glide on that thang! pic.twitter.com/94fBNg5PWh

— synthetic-aperture gaydar 🛰️📡🏳️‍🌈 (@nosimaj304l) November 26, 2024

Testovací start MACH-TB

Článek Poté, co Amerika zaostala za Ruskem i Čínou, může být hypersonické zařízení MACH-TB hledaným řešením, které jí přinese dominanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

B-21 existuje zatím jako prototyp

O bombardéru B-21 jeho výrobce Northrop Grumman tvrdí, že jde o letoun 6. generace, který se vyznačuje pokročilými schopnosti stealth, digitálními technologiemi a mnoha dalšími vlastnostmi, z nichž jsou mnohé pochopitelně utajované. V současnosti existují pouze testovací prototypy a první kusy by měly vstupovat do výzbroje už v roce 2027. Americké letectvo na svých stránkách uvádí, že si jich pořídí alespoň 100 kusů.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Otázkou je, zda budou mít američtí protivnici proti letounu nějakou obranu. Velice těžko se to posuzuje, jelikož nejsou známé všechny jeho parametry a schopnosti, ovšem třeba z toho, že má mít ještě pokročilejší stealth, lze odvodit, že ho bude velice nesnadné detekovat. V praxi to znamená, že pokud to Rusko nebo Čína nedokáží na nějakou rozumnou vzdálenost, nebudou schopni proti němu zasáhnout např. stíhacími letouny nebo protivzdušnou obranou.

B-21 Raider bude útočit z bezpečné vzdálenosti

Soupeři budou nejspíše moci zničit B-21 Raider jenom tehdy, že ho americké letectvo vyšle bombardovat klasickými pumami. Lze si ovšem obtížně představit, že by to udělalo v případě, kdy by protivník disponoval vyspělým letectvem nebo protivzdušnou obranou. Ani by to navíc nemělo být nutné, B-21 má totiž používat mj. řízené střely AGM-181 LRSO. V této době jsou ve vývoji, ale Wikipedia uvádí, že by měly mít dosah až 2 500 kilometrů, odpalovány tak budou z veliké dálky. Střely přitom zvládnout nést konvenční i jaderná hlavice.

(Ne)chtěné vyzrazení podoby americké stíhačky 6. generace NGAD: co je o ní vlastně známo a v čem bude její největší síla

B-21 má tvar létajícího křídla, což mu zajišťuje pokročilou schopnost stealth. O jeho pohon se pak stará dvojice motorů, která mu udělí max. rychlost Mchx 0,8, uvádí Wikipedia. Nedokázal by tedy uniknout nadzvukovým bojovým letounům v případě, že by se k němu dostaly. Jho dosah bude však teoreticky neomezený, jelikož zvládne tankovat za letu. Pohybovat se bude ve výšce asi 15 km a v jeho pumovnici má být místo pro pumy a střely do hmotnosti 9,1 tun.

Článek Mělo by vůbec Rusko jak se bránit? Americký „neviditelný“ bombardér B-21 Raider by na obloze hledalo těžko. Útočil by až na 2 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Donald Trump chce Grónsko a chce ho hodně

Jestli stojí za tak vysokým zájmem amerického prezidenta o Grónsko pouze oficiální důvod, tedy ochrana národní bezpečností, není jasné. Redakce ArmádníhoZpravodaje totiž našla, že ačkoliv jde kvůli klimatickým podmínkám o velmi řídce obydlenou zemi (asi 55 000 lidí), má poměrně rozsáhlé přírodní zdroje, včetně minerálů, vzácných zemin, uranu a železa.

Šéfdiplomat EU: Ukrajina musí být nejvyšší prioritou, EU ji musí finančně podpořit více, jinak nebude moci jednat s Ruskem

To potvrzuje BBC s připomínkou, že i když je Grónsko autonomním územím, zůstává součástí Dánského království. Co si o tom myslí jeho představitelé, vystihuje video níže, na němž vystupuje Anders Vistisen, dánský politik a poslanec Evropského parlamentu. Jeho sdělení je sice poměrně krátké, ale zato jasné a adresované samotnému Donaldu Trumpovi:

„Vážený prezident Trumpe. Velmi pozorně mě poslouchejte – Grónsko je součástí Dánského království po 800 let. Je to integrovaná součást naší země a není na prodej. Dovolte mi, abych to řekl slovy, kterým rozumíte – pane Trumpe, nase*te si,“ cituje ArmádníZpravodaj sdělení.

Jasný vzkaz pro Putina i Zelenského, který nepotěší: jedině Amerika může válku ukončit, ale ani jeden nedosáhnou svých cílů

NATO by mělo aktuálně vést s Amerikou neoficiální debaty o vyřešení situace, v nichž podle Handelsblatt, který cituje německou agenturu Deutsche Presse-Agentur (DPA), navrhuje třeba zvýšení přítomnosti spojeneckých vojáků poblíž Ameriky, stejně jako spolupráci při expanzi do Arktidy, v níž mají své zájmy také Rusko a Čína a mohou představovat hrozbu.

Vystoupení Ameriky z NATO by byla katastrofa

V tuto chvíli podle mě nelze další kroky Donald Trumpa predikovat, ale Amerika je pro NATO pochopitelně klíčovým členem jak konvenčně, tak velikostí jaderného arzenálu. Aliance nicméně nesmí dopustit, aby její největší člen vyhrožoval anexí území jiného státu, i když na druhou stranu nelze riskovat, že by z ní vystoupil – to by byl ten nejhorší možný scénář.

Článek Amerika může vystoupit z NATO, aby získala Grónsko, které je plné surovin k těžbě. Mohlo by ale také expandovat do Arktidy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 je jistý, F-35 možná nedorazí (a možná ano)

Ruský bojový letoun páté generace, Su-57, vyvinutý ruským výrobcem letadel Suchoj, má být na veletrhu v Indii představen vůbec poprvé. Rusko se ho nicméně snaží udat i jinde ve světě. Třeba v listopadu 2024 ArmádníZpravodaj informoval o jeho účasti na čínském veletrhu Air Show China 2024, kde byl prezentován v podobě prototypů po boku J-20 Mighty Dragon.

Ruská ropa opět přestala téct, ale tentokrát ve velkém. Až 20 % jejího vývozu je ohroženo, Ukrajinci tvrdě zasáhli ropnou stanici

Čínští inženýři se mu však poměrně vysmáli, jelikož měl mnoho nedostatků – u prototypů se to sice někdy stává, ale rozhodně to není dobrá vizitka. Letos tak Suchoj Su-57 evidentně zkusí štěstí v Indii, která je tradičním a dlouhodobým odběratelem ruských zbraní. Není ovšem jasné, s jakým cílem, jelikož v červnu 2022 ArmádníZpravodaj informoval, že Indie staví vlastní letoun páté generace, i když je do doby jeho konstrukce potencionálním odběratelem.

I kdyby ho ale koupila, neznamenalo by to vyloženě návrat k ruským zbraním. ArmádníZpravodaj například v květnu 2023 psal, že se země orientu postupně zbavuje závislosti i v oblasti letectví, kde chce nahradit Su-30 a MiG-29. Aero India 2025 je nicméně příležitostí, jak letoun prodat i dalším zájemcům, například Íránu, eventuálně dalším asijským a africkým zemím.

Zelenskyj: Putin znovu potvrdil, že se bojí vyjednávání a dělá vše pro to, aby prodloužil válku, kterou vede už od roku 2014

Rusko už přitom účast Suchoje Su-57 na indickém veletrhu potvrdilo, zatímco americké letectvo údajně přílet F-35 zrušilo – z jakých důvodů, není známo, ale DefenceSecurityAsia informuje s odkazem na indická média, že bude její účast probíhat dle původních plánů. Zda by případně došlo ke sdílení stejné letištní dráhy, také není jisté, teoreticky to ale možné je.

Článek Ruský Su-57 se může poprvé v historii potkat s americkou F-35. Není ale jisté, zda se k tomu Američané odhodlají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zpráva neprozradila nic moc konkrétního

Co všechno ukrajinská rozvědka shromáždila, není z pochopitelných důvodů zveřejněno, ale například Pravda uvádí, že má ruský prezident Vladimir Putin primárně v plánu manipulovat s americkým prezidentem Donaldem Trumpem, který chce dosáhnout míru co nejdříve, ačkoliv za podmínek přijatelných pro obě strany. Není ovšem jasné, jaké budou.

Pentagon: americká vojenská pomoc Ukrajině bude pokračovat. I přes 90denní pozastavení programů, které vydal Donald Trump

Třeba ukrajinský prezident zdůraznil, že jeho země potřebuje pevné bezpečnostní záruky, za což považuje zejména vstup do NATO a EU, jak ArmádníZpravodaj informoval. Úplně jinak to ovšem vidí ruský prezident, který požaduje úplnou kapitulaci Ukrajiny, její značné odzbrojení a slib, že do Severoatlantické aliance nevstoupí a zůstane neutrální.

Nelze však odhadovat, na co nakonec jednotlivé strany přistoupí, ačkoliv se ohradili proti slovům Vladimira Putina i další představitelé s připomínkou, že Ukrajina dostala příslib vstupu do NATO již v roce 2008 v Bukurešti, jak ArmádníZpravodaj psal. Někteří evropští leadeři se navíc bojí, že by Rusko mohlo do 3 až 5 let zaútočit na evropské země NATO.

Ukrajinský prezident uvedl ke zmíněné zprávě: „Dnes jsem uspořádal zasedání štábu vrchního velitele. Diskutovalo se o několika otázkách, včetně zprávy šéfa zahraniční zpravodajské služby týkající se vojenského potenciálu Ruska a Putinovy připravenosti vést válku a manipulovat světovými vůdci,“ cituje jeho slova z proslovu United24Media.

Amerika na válce na Ukrajině slušně vydělala. V roce 2024 utržila za vývoz zbraní obří sumu, o 29 % více než předchozí rok

Za hlavní kroky považuje ruské útoky na mírové iniciativy amerického prezidenta Donalda Trumpa, ačkoliv to neupřesnil, ale vyjádřil přesvědčení v odolnost mezinárodního společenství proti ruskému vměšování. „Jsem si jistý, že žádná ruská manipulace již neuspěje,“ dodal. EuroNews pak připomíná Putinova slova, podle nichž je americký prezident „chytrý“, což není za poslední dobu jeho první „pochlebování“ a vyjádření, že je připraven s Amerikou jednat.

Článek Ukrajinská rozvědka vypracovala zprávu, nakolik je Rusko připraveno pokračovat ve válce, zatímco Putin manipuluje Trumpa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Evropa by měla platit na podporu Ukrajiny více

Mark Rutte, generální tajemník NATO, vyzval ve čtvrtek 23. 01. 2025 Spojené státy americké, aby pokračovaly v dodávkách zbraní na Ukrajinu proti ruské invazi, uvádí agentura Reuters s tím, že si je jistý, že je Evropa připravena zaplatit účet. Měla by také více investovat do obrany a převzít více nákladů na pomoc Ukrajině, která čelí ruské invazi od února 2022.

Rusko by mohlo zaútočit na NATO během 3 až 5 let, míní vysocí evropští představitelé. Jeho rozjetý vojenský kolos by jinak neměl využití

Odkázala také na slova nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, podle nichž by měla Evropa dělat pro podporu Ukrajiny více. „Pokud jde o Ukrajinu, potřebujeme, aby se USA také angažovaly,“ citovala agentura Reuters slova generálního tajemníka NATO.

„Pokud je Trumpova nová administrativa ochotna pokračovat v dodávkách na Ukrajinu ze svého obranného průmyslu, účet zaplatí Evropané – jsem o tom naprosto přesvědčen – musíme být ochotni to udělat,“ dodal. MilIn potom odkazuje na jeho slova, že Rusko nesmí vyhrát, jelikož by tím mohlo dát signál vůdcům Číny a Severní Koreje, ačkoliv to neupřesnil.

NATO by mělo dávat na obranu 5 % HDP, pokud se chce ubránit Rusku. Nekompromisně se musí probudit ze „spánku“

ArmádníZpravodaj také nedávno informoval, že právě Čína stojí za více než 60 % dodávek strojů, náhradních dílů a materiálu k výrobě zbraní do Ruské federace. Je tedy zjevné, že vnímá válku na Ukrajině přinejmenším jako zdroj příjmů. Mark Rutte mimochodem v Davosu také uvedl, že v žádném případě Rusko nebude diktovat podmínky vstupu do NATO.

Článek „Evropa by měla platit na podporu Ukrajiny více a mohla by rovnou uhradit účty za americké zbraně,“ uvedl tajemník NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na světovém dění se Evropa podílet nemusí

Zdaleka nejsilnějším členem Severoatlantické aliance je Amerika, která má také zásadní vliv na světové dění. A to dokonce tak velký, že si Volodymyr Zelenskyj myslí, že nevnímá Evropu jako rovnocenného partnera, který by měl při vyjednávání nějaké slovo.

Ukrajina chce mír ještě letos. Potřebuje však pevné bezpečností záruky, jinak ji Vladimir Putin celou zničí, tvrdí V. Zelenskyj

„Právě teď není jasné, zda Evropa vůbec bude mít místo u [vyjednávacího] stolu, až válka proti naší zemi skončí. Vidíme, jak velký vliv má Čína na Rusko. Jsme hluboce vděční Evropě za veškerou podporu, kterou naší zemi poskytla během této války. Bude však prezident Trump naslouchat Evropě, nebo bude vyjednávat s Ruskem a Čínou bez Evropy? Evropa se musí naučit, jak se o sebe plně postarat – aby si svět nemohl dovolit ji ignorovat… Evropa se musí etablovat jako silný globální hráč. Nepostradatelný hráč,“ řekl Zelenskyj pro Pravdu.

Zelenský má pravdu, Evropa musí posílit

Slova ukrajinského prezidenta se mohou zdát z nějaké části přehnaná nebo nadsazená, ale pravdou je, že na tom evropský vojenský průmysl nebyl před únorem 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, vůbec dobře, a jenom těžko napravuje škody napáchané za poslední desítky let. S tím ostatně souvisí i nízké výdaje na zbrojení jednotlivých členů NATO.

NATO může být důležitější, než kdy dříve. Kdyby do něj vstoupil i Kypr, byla by Amerika blíže Rusku a zároveň by ochránil sám sebe

Sama Severoatlantická aliance už v roce 2024 uvedla, že ačkoliv výdaje výrazně rostou, stále neplní ani dohodnutý závazek všechny země. Nehledě na to, že Evropa musí velmi rychle dohnat zejména kvantitativní skluz, i když se potřebuje soustředit i na vývoj nových technologií. Jinak by ji opravdu nemusely brát největší světové mocnosti tak vážně.

Článek Zelenskyj jako sjednotitel Evropy? Je příliš slabá a Amerika v ní nevidí rovnocenného spojence. Na Rusko a Čínu nemusí mít vliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Národní bezpečnost Ameriky je v ohrožení

„Rusko-ukrajinská válka zuří dál, šíří devastaci a zvyšuje riziko, že budou Spojené státy americké zataženy do konfliktu s jadernou mocností,“ cituje Johna Ratcliffa server Pravda. Za bezpečnostní riziko přitom označil jak samotnou válku na Ukrajině, tak čínskou snahu o globální nadvládu, stejně jako akce Íránu a Severní Koreje nebo dění na Blízkém východě.

Rusko se bez dozoru Američanů „vydalo vlastní jadernou cestou“: počet atomovek může navýšit, ale nejspíše to neznamená nic

„Rostoucí koordinace mezi americkými rivaly a protivníky hrozí, že znásobí hrozby, které pro nás každý představuje individuálně, a četné teroristické skupiny a další nestátní aktéři, z nichž někteří dokonce překročili naši jižní hranici, stále představují trvalou hrozbu pro náš lid a naši vlast,“ uvedl během slyšení budoucí šéf CIA, jehož dosadil nastupující Donald Trump.

„Bez Ukrajiny nemá Evropa proti Rusku šanci,“ tvrdí Zelenský s tím, že si neumí válku s brutální ruskou armádou představit

Je evidentní, že Amerika vnímá hrozbu možného konfliktu velice vážně, ačkoliv současný ředitel CIA, William Burns, vyzval západní země ke skeptičtějšímu přístupu k jaderným hrozbám Kremlu, jak vyplývá z informací theGuardian. Rusko nicméně není jediným současným problémem. Větší hrozbu představuje pro Ameriku spíše Čína a její globální ambice, které se projevují třeba dodávkami zbraní. V Evropě je začalo nakupovat Srbsko, které tak částečně upustilo od ruských, jak ArmádníZpravodaj před pár dny informoval.

Článek Amerika se může dostat do konfliktu s Ruskem kvůli válce na Ukrajině, tvrdí budoucí šéf CIA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pum B61-12 existuje zhruba 400

Americké jaderné pumy B61 existují již od 60. let 20. století, uvádí Wikipedia. Určené jsou buď pro strategické bombardéry nebo některé typy víceúčelových bojových letadel, ale ta k tomu musí být uzpůsobena. Vzhledem ke stáří byly zbraně postupně vylepšovány, což platí i pro nejnovější B61-12. V podstatě jde o rozsáhlou modernizaci starších verzí spojenou s prodloužením jejich životnosti. Airforce-Technology uvádí, že by jich mělo být kolem 400.

Válka v Gaze skončila, dočasně. Izrael porazil Hamás, Hizballáh i Írán. Po téměř 1,5 roce došlo k podpisu příměří, ale vyhráno není

Případní jaderní soupeři, jakými mohou být zejména Rusko a Čína, ale i další státy, by tak museli počítat s tím, že na ně mohou pumami útočit letouny včetně těch vyspělých s vlastností stealth, k nimž patří třeba Northrop B-2 Spirit nebo Lockheed Martim F-35 Lightning II. Američané mají pumy uskladněné i ve spojeneckých zemích, konkrétně v Německu, Nizozemí, Belgii, Itálii a Turecku. Jsou přitom stále pod jejich kontrolou, ale letectva těchto spojenců mají letouny i výcvik k jejich použití, takže je v případě jaderného konfliktu mohou nasadit.

Mnohem přesnější a s nastavitelnou hlavicí

Oproti starším verzím pum B61 má ta nejnovější několik vylepšení. Tím zásadním má být přesnost, dle odhadů jde o zhruba 30 metrů. Hmotnost pak vychází na 375 kg a její hlavice by měla být nastavitelná na 4 typy explozí o síle 0,3, 1,5, 10 nebo 50 kilotun. Teoreticky ji tak lze nastavit, aby zničila vybraný cíl, ale její vliv na okolí byl minimální, i když by samozřejmě vždy existoval. Pro srovnání, puma svržená na Hirošimu měla výtěžnost kolem 15 kilotun.

Německá Luftwaffe má k nákupu F-35 pouze jediný důvod, rozhodně ale nemusí poklonkovat Americe

Vývoj řady pum B61 se v Americe podle všeho nezastaví. Twz ostatně uvádí, že by již brzy mohla vzniknout nová verze B61-13, jejíž počet by však nejspíše nebyl vysoký, neboť by se jednalo o speciální pumu s hlubokým průnikem do země a schopností ničit i odolné bunkry. To by jí dávalo možnost zničit nejenom strategické objekty, jako jsou velitelství. Zároveň by mohla být hrozbou nějakým diktátorům doufajícím, že případný jaderným konflikt s Amerikou přežijí v bezpečí bunkru. Taková přesná a silná zbraň by je mohla o jistotu připravit.

Článek Modernizovaná americká jaderná puma B61-12 znamená pro Rusko a Čínu hrozbu přesného taktického jaderného úderu třeba F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Yasen-M má vzniknout až 12 kusů

Projekt plavidel třídy Yasen začal již v době Sovětského svazu a jeho výsledkem byla ponorka Severodvinsk dokončená až po rozpadu SSSR. V dalších letech byla ovšem konstrukce zdokonalena. Wikipedia uvádí, že začala stavba prvního plavidla třídy Yasen-M, které nese název Kazaň, v roce 2009; v provozu je pak od roku 2021. V současnosti je ale ve službě zařazena již 4. ponorka nazvaná Archangelsk, která podstupuje nutné testy ze strany námořnictva. Ve výstavbě jsou potom další 4 ponorky této třídy, ačkoliv v plánu jich je až 12.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska / Creative Commons / CC BY

Ponorka třídy Yasen-M je poháněna jadernou energií, takže je v dosahu omezena jenom množstvím zásob, a ArmyRecognition uvádí, že třeba Kazaň podnikla misi na Kubu. Jde o útočnou ponorku určenou k ničení nepřátelských plavidel, a to jak hladinových lodí, tak ponorek. Ve výzbroji k tomu má torpéda a protilodní střely, ale i střely hypersonické a řízené k zasahování cílů na souši. Jelikož je velice tichá, je obtížné ji pod hladinou odhalit.

Ponorka se potopí přes 0,5 km hluboko

Plavidlo třídy Yasen-M je 130 metrů dlouhé a na jeho obsluhu je zapotřebí posádka složená z 64 námořníků, uvádí TheDefensePost. Při ponoření se dokáže pohybovat rychlostí až 35 uzlů a bezpečně se potopí do hloubky až 450 metrů, ale teoreticky má vydržet tlak až v 580 metrech. K tomu pak disponuje celou řadou moderních senzorů včetně vlečného sonaru. V mnohém je proto schopna vyrovnat se americkým ponorkám třídy Virginia.

Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská

Ponorka disponuje 10 torpédomety s torpédy ráže 533 milimetrů nebo novými těžkými torpédy Fizik-2 s dosahem 50 kilometrů. K tomu má i vertikální odpalovač, v němž je 32 různých typů střel – jednat se může o protilodní P-800 Oniks nebo střely Kalibr určené k ničení pozemních cílů. Počítáno je však také s tím, že bude ponorka schopna nést (nebo už nese) hypersonické střely 3M22 Zircon schopné údajně zasahovat jak hladinové, tak pozemní cíle.

Článek Ruská útočná jaderná ponorka třídy Yasen-M je mimořádně tichá a ve výzbroji má i hypersonické střely. Vyrovná se americkému protějšku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americe se nelíbí ruská aktivita v Arktidě

Norská námořní podzemní základna pochází ještě z dob studené války, ale zájem o její provoz postupně upadal, až byla v roce 2009 zcela uzavřena – to bylo také naposledy, co do ní vplula americká ponorka. Teprve roku 2021 byl její provoz částečně obnoven v zájmu Nizozemska, které v ní mj. pořádá každoročně zimní cvičení námořní pěchoty, uvádí MilIn.

Chystá se Rusko na střet s NATO? U hranic s Finskem buduje rozsáhlou vojenskou infrastrukturu. Síly na válku ale nemá

Leží přitom mezi Norským a Barentsovým mořem a důvodem, proč se Američané o norskou základnu zajímají, je její strategická poloha a rostoucí ruská aktivita v oblasti Arktidy, kde mají své vlastní zájmy a zřejmě by chtěli operace rivala omezovat. Zatím sice není jasné, zda k tomu 100% dojde, ale je to pravděpodobné, ačkoliv konečné slovo má norská vláda.

Úpravy budou nezbytné, základna má potenciál

V současné době je základna Olavsvern v omezeném provozu, ale má potřebnou infrastrukturu pro ubytování personálu, sklady a zařízení pro údržbu lodí. Americké jaderní ponorky přitom nemohou vplout přímo do ní, tunely na to nejsou dostatečně široké – nabízí však kotviště, kde by měly k dispozici vše potřebné, informuje theWarZone.

Článek Američané chtějí přisunout jaderné ponorky až k Rusku, nelíbí se jim jeho aktivita. Obnovit chtějí základnu ze studené války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Létající křídlo v raných fázích testování

Prototyp, nebo spíše demonstrátor, byl spatřen nad vnitrozemským městem Čcheng-tu (Chengdu), kde působí státní společnost Chengdu Aircraft Industry Group. Právě z jejího letiště v doprovodu stíhačky J-20 odstartoval a provedl testovací let. Žádné podrobnosti o něm ale nejsou k dispozici, takže nelze přesně potvrdit, že šlo o demonstrátor letounu 6. generace, ackoliv ma existovat ve dvou kusech (na záběrech je jeden po boku J-20 generace páté).

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Napovídají tomu nicméně dostupné informace o jeho vývoji a testování v této době by dávalo smysl. MilIn informuje, že měl letoun ve tvaru létajícího křídla navíc po celou dobu vysunutý podvozek, což je v raných fázích testování typické. Konstrukce poskytuje vysoký poměr užitečného zatížení ku celkové hmotnosti, ale je hůře manévrovatelný.

To by mu sice ztížilo případný vzdušný souboj, ale na druhou stranu na tom dnes už tak nezáleží, jelikož by k němu velmi pravděpodobně ani nedošlo. Odehrávat se totiž obvykle bude na desítky až stovky kilometrů, čemuž napomůže i vlastnost stealth, kdy je letoun špatně zaměřitelný na radaru, připomíná theIndependent s tím, že jí napovídají i trysky motoru nad trupem, díky čemuž výrazně klesá tepelné záření a šíření hluku vzhledem.

pic.twitter.com/IZ9BlwjoOc

— Justin Bronk (@Justin_Br0nk) December 26, 2024

Článek Čína je první na světě, kdo otestoval stíhačku 6. generace, Amerika ani Rusko tak daleko nejsou. Svědci zveřejnili záběry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Japonsku otevřeli oči hlavně Severokorejci

Moderní verze rakety SM-3 Block IIA samozřejmě vychází z původní střely, ale oproti ní je značně vylepšená. MissileThreat uvádí, že vznikla na základě spolupráce Ameriky a Japonska, a asijská země se do programu zapojila po roce 1998 poté, co nad jejím územím přelétla severokorejská balistická raketa Taepodong-1. Japonci si uvědomili, jak mohou být zranitelní a pochopili, že musí mít ke své obraně kvalitní interceptor schopný si poradit s takovými hrozbami, které má ve výzbroji nejen Severní Korea, ale i Čína a Rusko.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Interceptor SM-3 Block IIA je oproti verzím IA a IB značně vylepšený, jak už jsem zmiňoval. Předchozí střely měly být schopné zasahovat rakety s dosahem 700 kilometrů, avšak nová si s nimi poradí až na 2 500 kilometrů. Svých schopností dosahuje díky výkonnějším raketovým motorům a vylepšené kinetické hlavici, uvádí ArmyRecognition, a její zavedení do sériové výroby zajistí mnohem větší míru protiraketové obrany západních zemí.

Lépe manévruje a zničí i některé satelity

SM-3 rozhodně není malá; Wikipedia uvádí, že má hmotnost 1,5 t a délku 6,55 m, přičemž se jedná o třístupňovou raketu – první stupeň ji vynese z odpalovacího systému, druhý pak dovolí vystoupat do velké výšky a přiblížit se k cíli, a třetí ji pohání až k samotnému cíli. Ten je zničen za pomoci kinetického úderu a jeho koncové zaměření je prováděno pomocí speciálního infračerveného vyhledávače. Ten byl navíc u střely SM-3 Block IIA vylepšen, takže má také vyšší schopnost manévru, což jí umožňuje lépe zničit manévrující cíle.

Hwasong-18 může Americe přinést utrpení – dokáže zabít miliony lidí i zasáhnout jakékoliv místo v USA, a odpálit ji lze okamžitě

Střely typu SM-3 bývají obvykle odpalovány z klasického vertikálního odpalovače Mark 41 VLS umístěného na plavidlech se systémy Aegis, ale existuje i systém Aegis Ashore vyvinutý pro obranu pobřeží, který je rovněž používá. Rozmístěný je třeba v Rumunsku, takže může Evropu chránit například proti střelám z Ruska, ale třeba i z Íránu. Mimo ničení raket lze použít SM-3 ještě k likvidaci satelitů na nízké oběžné dráze.

Článek „Game-changer“ proti balistickým raketám ve výzbroji Severní Koreji, Ruska i Číny – americko-japonské rakety SM-3 Block IIA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Iron Fist umožní M2 Bradley přežít

Americká armáda už má nejnovější verzi vozidel M2 Bradley objednanou a největší změnou oproti verzi předchozí je zvýšení odolnosti systémem aktivní ochrany Iron Fist, uvádí ArmyRecognition. Jedná se o systém vyvinutý izraelskou společností Elbit Systems, která umí lokalizovat a zničit různé typy protitankových střel ještě před tím, než dopadnou na pancíř vozidla. Twz pak uvádí, že by mohl být i obranou proti nebezpečným sebevražedným dronům.

M2A4E1 Bradley?

More like Chadley.

Like & follow for more exquisite humor. pic.twitter.com/gMWVdRQ1qE

— Docquistador ☧ (@DocTurboAutismo) May 16, 2024

Zvýšení ochrany znamená, že by mohl nový M2A4E1 Bradley v bojových situacích přežít mnohem déle a využívat tak lépe svých schopností. Opakovaně prokázal, že je schopen ničit i nejmodernější bojové tanky, mezi něž patří třeba ruský T-90M; minimálně vyřadit z boje ho může i rychlopalný kanon ráže 25 mm třeba tím, že mu smršť projektilů poškodí důležité systémy. Přímo proti nejsilnějším obrněným vozidlům pak může M2A4E1 Bradley použít protitankovou řízenou střelu BGM-71 TOW s průrazností pancíře o síle až 900 mm RHAe.

M2A4E1 lépe zaměří cíl, i když je špatně vidět

Instalace systému aktivní ochrany však není jedinou změnou na modernizovaném M2 Bradley, byť je zásadní. TheDefensePost uvádí, že je osazen i novým moderním infračerveným zaměřovačem cíle, což by mu mělo umožňovat lokalizovat a zneškodnit nepřítele i v podmínkách za omezené viditelnosti – podobné systémy poskytují posádkám vozidel nad jejich protivníky velikou výhodu. Inovované má být potom i řízení prostředí.

Amerika nahrazuje legendární M2 Bradley, nové BVP XM30 má nepřítele zničit, aniž by ho viděl, a může ho dodat i evropská firma

Ačkoliv je Bradley relativně staré vozidlo (Wikipedia uvádí, že jeho první verze byly zařazeny do výzbroje již v roce 1981), americká armáda ho nejspíše bude provozovat ještě dlouho. Když ho kdysi vybírala, rozhodla se dobře, neboť je schopné mnoha modernizací, které ho stále drží na světové špičce. Výměna všech Bradley by navíc byla velice finančně náročná, takže se americkým ozbrojeným silám stejně více vyplatí postupovat cestou modernizací.

Článek Legenda na nové úrovni: jediné M2A4E1 Bradley klidně zničí i nejlepší ruský tank T-90M a samo přežije, co bylo dříve nemyslitelné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

130 aliančních letounů z 12 zemí pohromadě

Cvičení Ramstein Flag 24 patří k větším akcím; MilIn uvádí, že se ho účastnily letouny z 12 aliančních zemí a jejich počet se pohyboval kolem 130. Celé cvičení bylo navíc připraveno tak, aby vycházelo pokud možno z realistických situací, s nimiž by se mohli piloti v bojových podmínkách setkat, uvádí velitelství NATO na svých internetových stránkách. Zároveň jde také o to, aby se piloti jednotlivých letectev naučili co nejlépe spolupracovat.

iZdroj fotografie: NATO

Vedle toho lze vnímat takové cvičení jako upozornění možným soupeřům, v Evropě tedy již zmíněnému Rusku, aby viděli, co by je v případě konfliktu čekalo. Ruské ozbrojené síly by musely počítat s tím, že by prvotní reakce NATO zřejmě přišla právě ze vzduchu, přičemž pravděpodobně počítá i s aspektem odstrašení. Je jasné, že pokud bude ruské velení o hrozbě mohutného leteckého útoku vědět, zřejmě si proti žádné členské zemi nic nedovolí.

Rusko tahá za kratší konec, o dost kratší

Kdyby největší země světa skutečně vstoupila s aliancí do křížku, byla by ve výrazné kvantitativní i kvalitativní nevýhodě. Statista uvádí, že země NATO mají v současné době 3 275 bojových letounů, zatímco ruské letectvo disponuje pouze 809 bojovými letouny. Samozřejmě jde o odhady, a to hlavně v případě Ruska, jelikož v posledních 2,5 letech utrpělo ztráty a počty nezveřejňuje, ale rovněž není jasné, kolik ruských letadel je vlastně bojeschopných.

Když „nas mnogo“ neplatí: i kdyby obdrželo ruské letectvo další běžnou várku Su-57, bude oproti Číně i Americe směšně slabé

Navíc je třeba připomenout, že se ruské letectvo opírá o starší letouny ještě z dob SSSR. Wikipedia uvádí, že jde o stovky bojových letounů Mikoyan MiG-29 Fulcrum a Suchoj Su-27 Flanker, přičemž z moderních disponuje jenom asi 20 až 30 kusy Suchoj Su-57 Felon. Naopak letectva NATO mají většinou letouny 4,5. nebo 5. generace vybavené moderními systémy, a kromě nejlepšího stíhacího letounu světa, Lockheed Martiun F-22 Raptor, se stále ve větších počtech objevuje další letoun 5. generace, a to Lockheed Martin F-35 Lightning II.

Článek Rusko bylo svědkem síly letectva, s níž by se nemohlo rovnat. Ukázalo mu ji velké cvičení vzdušných sil NATO, Ramstein Flag 24 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety i hlavice zastaraly, i když fungují dobře

Asi největší slabinou amerického jaderného odstrašení jsou dnes mezikontinentální balistické rakety LGM-30G Minuteman III, a MissileTreath uvádí, že byly do výzbroje zavedeny již v roce 1970. Ne, že by nebyly funkční, Američané je průběžně udržují i testují, jejich dolet je až 13 tisíc kilometrů, a stejně tak se starají o jejich hlavice W87, ale ty mohou nést pouze tři. Dnes přitom existují protějšky s větším dosahem i větším počtem hlavic.

iZdroj fotografie: Public domain

Jedním z prvních kroků v rámci modernizace americké jaderné výzbroje jsou nové hlavice označované jako W87-1 a inženýři pro ně již vytvořili první plutoniové jádro. Twz uvádí, že síla jedné takové hlavice by měla být 475 kilotun, zatímco u předchůdce W87 je to jenom 300 kilotun. To znamená, že její účinnost vzroste o téměř 60 %, ovšem při zachování stejné nebo podobné velikosti. Už starší typ hlavice by dokázal třeba v Moskvě zabít přes půl milionu lidí, ukazuje simulátor Outrider, a ten nový by jich tak měl na svědomí ještě více.

Moderní raketa Sentinel bude za několik let

Kromě nové hlavice budou mít Američané k dispozici i nový typ mezikontinentální balistické rakety, a to LGM-35 Sentinel, o němž jsme již dříve psali, že je pro ně klíčový. Společnost Northrop Grumman pověřená jejím sestrojením na svých stránkách uvádí, že již provedla několik zásadních testů komponentů, ale nesdělila výsledky – do výzbroje by měla každopádně vstoupit v roce 2029. Její specifikace jsou neveřejné, ale lze předpokládat, že bude mít minimálně stejný dosah jako Minuteman III, bude přesnější a nejspíše unese více hlavic.

Jak vypadá jedna z nejděsivějších atomovek v hojném ruském arzenálu: balistická raketa Satan (R-36M) připomíná světu, čeho se bát

Pro západní země včetně ČR je moderní podoba amerického jaderného arzenálu důležitá, protože jim poskytuje bezpečnostní záruku před jinými jadernými mocnostmi. Většina členů NATO totiž žádné jaderné zbraně nevlastní, krom Ameriky má malý arzenál jenom Velká Británie a Francie. Smluvní závazky však dávají veškerým možným potencionálním nepřátelům jasně najevo, že jsou členské země aliance kryté i americkým jaderným deštníkem.

Článek Nová generace amerických jaderných hlavic bude asi o 60 % silnější než ta stávající. Jediná by v Moskvě napáchala nedozírné škody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-72AG měl být na vývoz, ale neuspěl

T-72AG vytvořili ukrajinští technici již v 90. letech 20. století a oproti původnímu ho významně pozměnili. Doufali totiž, že bude dobrým exportním artiklem, ale TankNutDave uvádí, že nakonec žádné zakázky nezískali, ačkoliv má relativně dobré parametry. Využívala ho tak nakonec pouze ukrajinská armáda, a zdá se, že minimálně jeden koupila Amerika.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Americká armáda používá tank jako součást opozičních sil při vojenských cvičeních v Camp Grayling v Michiganu, uvádí ArmyRecognition, ale není přesně jasné, jak se tam dostal. Pravděpodobně ho armáda v minulosti od Ukrajiny koupila, i když v některých detailech se dle všeho od klasické verze liší. Ale jelikož jde pořád o T-72, dokážu si představit, že se může v mnohém podobat ruským modernizacím, takže je pro vojáky dobré ji znát.

Silnější motor a lepší vybavení než u T-72

Tank T-72AG je modernizovanou verzí T-72A. MilIn uvádí, že jednu z velikých změn představuje instalace výkonnějšího motoru, takže je mnohem pohyblivější než sovětská verze T-72. Nainstalován je na něm i infračervený světlomet, který sloužil sovětským tankistům k boji v noci. Lze tedy předpokládat, že je tank vybaven nějakým typem termovize či podobného moderního zařízení sloužícího k detekci a zaměření cíle za špatné viditelnosti.

Hlavní bojový tank T-72M4CZ v AČR ještě nějakou dobu zůstane, i když by ho měl nahradit Leopard 2A8. Nic lepšího asi není

Lepší je také ochrana, a to díky instalaci reaktivního pancéřování Knife sloužícího nejen proti kumulativním hlavicím, ale také proti kinetickým projektilům. Změnami a přidáním pancéřování sice narostla hmotnost na více než 45 tun, ale díky silnějšímu motoru má lepší poměr výkonu k hmotnosti než nemodernizovaný T-72. A ačkoliv přesně s tímto tankem se američtí vojáci na bojišti asi nikdy nesetkají, s jeho obdobami by v případě konfliktů mohli.

Článek Modernizovaný ukrajinský tank T-72AG je přínosem pro americkou armádu. A to i přesto, že je starý desítky let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané vyslali doprovod k ruským letadlům

Ne zrovna šťastné setkání vojenských letadel ve vzdušném prostoru ukazuje video níže. MilIn uvádí, že je na něm vidět ruský strategický bombardér Tupolev Tu-95 Bear v doprovodu bojových letounů Suchoj Su-35 Flanker-E. Celá skupina se přiblížila k vzdušnému prostoru Spojených států amerických, takže americké letectvo vyslalo k jejich doprovodu letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon (jako ve většině případů). Situace se ale zvrtla v okamžiku, kdy začal jeden z ruských pilotů Suchoje Su-35 provádět nebezpečné manévry.

Ruský tanker Iljušin Il-78 může u hranic NATO maximálně provokovat, ale nic víc. Vlastním letounům přitom dává „neomezený“ dolet

Su-36 je dvoumotorový letoun 4. generace a dle Wikipedie se vyznačuje mimořádnou manévrovatelností, čehož pilot využil a udělal těsně před přídí F-16 doslova kličku. Americký pilot se tak dostal do turbulencí a musel letoun opětovně vyrovnat. Není jasné, co tím ruský pilot sledoval, ale mohl bezesporu způsobit nehodu. Ten americký však viditelně nechtěl provokaci opětovat, ačkoliv rovněž dobře manévruje, uvádí Military.

Článek Video: zaletí-li ruská letadla Su-35 a Tu-95 schválně blízko Americe a pak provokativně naletí na její F-16, jde o nevysvětlitelnou provokaci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pustý ostrov v ledové oblasti

Nejznámější ruské zařízení pro testování jaderných zbraní, které bylo využíváni už za Sovětského svazu, se nachází na ostrově Nová země. MilIn uvádí, že vedoucí tohoto zařízení deklaroval připravenost tam kdykoliv činnost obnovit. Nová země se nachází v Severním ledovém oceánu a jde o nehostinnou pustinu, na níž zřejmě Rusku moc „nezáleží“. V oblasti byl uskutečněn i největší jaderný výbuch historie o síle 55 megatun, k němuž Rusko zveřejnilo záběry.

Nejsilnější jaderná zbraň v ruském arzenálu je nepředstavitelně silná, jediná by jako nic vymazala všechna krajská města ČR

Jaderné velmoci v posledních desetiletích dodržují tzv. moratorium na zkoušky jaderných zbraní, i když oficiálně nikdy nevstoupilo v platnost, protože ho některé státy nepodepsaly. Mezi nimi byla například Amerika, zatímco ho podepsalo dokonce i Rusko, ale v roce 2023 se od něj rozhodlo odstoupit, uvádí Wikipedia. Hlavním důvodem měla být skutečnost, že Američané toto moratorium neratifikovali, ačkoliv ho dodržují a jaderné testy neprovádí. Rusku tak v testování jaderných zbraní nebrání žádné mezinárodní dohody.

Kreml se nejspíše do testování nepustí

Ruské ministerstvo zahraničí tvrdí, že se k obnovení jaderných testů nechystá. Údajně by tak učinila pouze v případě, že by jaderné testy obnovila Amerika, uvádí NewsWeek. A možná na tom bude něco pravdy, jelikož zahájit opětovně jaderné testování by bylo podle mě dvousečné. Mohlo by samozřejmě demonstrovat, že Rusko myslí výhrůžky vážně, ale na druhou stranu by to ve světě vyvolalo reakci a mohlo zhoršit jeho postavení u zemí, které vůči němu dnes nejsou příliš kritické. Zvláště klíčová by mohla být pozice sousední Číny.

Testy by také mohly vést k reakci Spojených států amerických, případně jiných jaderných velmocí. DefenceNews sice nepředpokládá, že by se rozhodla jaderné testy obnovit, protože k tomu není důvod a vyvolalo by to negativní reakci mezinárodní veřejnosti. Navíc by pro Rusko byly nejspíše horší další reakce, například rozmístění jaderných zbraní u jeho hranic, třeba v Polsku, které po tom dlouhodobě volá. A možností by bylo také nasazení nových jaderných střel SLCM-Ns s plochou dráhou letu na plavidla amerického námořnictva.

Článek Kdyby Rusko začalo po dlouhé době opět testovat jaderné zbraně, spíše by si přitížilo. I když ho k tomu „postrčila“ Amerika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní pěchota se rozhodla modernizovat

Letouny F/A-18 Hornet vstoupily do služby americké námořní pěchoty již v roce 1984, uvádí Wikipedia, a i když byly udržované a modernizované, v současné době jde již o starší stroje a mariňáci proto přezbrojují na F-35B. Úplný konec Hornetů to však neznamená, ještě řadu let ve službě námořní pěchoty vydrží. FlightGlobal uvádí, že jsou jedním z důvodů i opožděné dodávky letounů 5. generace, a aby si námořní pěchota udržela údernou sílu, rozhodla se vybavit F/A-18 Hornety střelami AGM-158, s nimiž by měly létat na konci roku 2024.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Výhodou střely AGM-158 JASSM je skutečnost, že ji letouny mohou odpalovat mimo dosah protivzdušné obrany nepřítele, uvádí ArmyRecognition. To se samozřejmě může Americe hodit především proti možným soupeřům ve světě, například proti Číně, případně Rusku, protože oba tyto státy disponují kvalitními systémy protivzdušné obrany s dlouhým dosahem. Letouny F/A-18 Hornet navíc nemají schopnost stealth jako F-35B, takže nemohou spoléhat na to, že by je radary měly problém zachytit a navést na ně střely.

Střela JASSM má velmi silnou hlavici

AGM-158 JASSM podle Wikipedie vstoupila do služby v roce 2003. Jde o podzvukovou střelu s prvky stealth a pohybující se ve velmi nízké výšce, aby byla obtížně odhalitelná protivzdušnou obranou. Její základní verze má dosah 370 kilometrů a v jejím nitru je hlavice o hmotnosti 450 kilogramů. Vhodnými cíli pro ni jsou například různé sklady zbraní a střeliva, velitelská centra, stanoviště protivzdušné obrany a další podobné objekty.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

V okamžiku, kdy není k dispozici dostatek letounů 5. generace, má modernizace letounů 4. generace smysl. Kombinace obou typů může velice úspěšně působit na bojišti, přičemž blíže k nepříteli budou pochopitelně operovat vyspělejší stealth letouny a sbírat data. Starší, byť modernizované letouny, pak využijí zbraní dalekého dosahu a dat z letadel 5. generace, případně počkají, dokud moderní letouny neeliminují protivzdušnou obranu nepřítele.

Článek F/A-18 Hornet bude nadále obrovskou údernou silou mariňáků. Od konce roku 2024 si poradí i s nejcennějšími ruskými a čínskými cíli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americký jaderný arzenál musí zastrašovat

Co je v nové strategii USA obsaženo, je samozřejmě tajné. ArmyRecognition uvádí, že v obecné rovině by měla stanovit pravidla, jak se vyrovnat s nárůstem počtu čínských jaderných hlavic, a zároveň i těch ruských a severokorejských, což je další nevyzpytatelná síla. Důležité je, aby dokázal americký jaderný arzenál, případně ten spojenců (Velká Británie a Francie), všechny tyto země zastrašovat a odrazovat od nějaké jaderné konfrontace.

#China intends to triple its nuclear arsenal and increase the number of nuclear warheads to 900 by 2035.

This was reported by Kyodo News. pic.twitter.com/dL6eAD6HQF

— NEXTA (@nexta_tv) February 11, 2023

Že jsou obavy oprávněné, signalizuje hlavně prudký nárůst čínských jaderných hlavic v roce 2023. TheGuardian uvádí, že v lednu 2023 měla Čína zhruba 410 jaderných hlavic, a o 12 měsíců později jich bylo již 500. Růst přitom nemá přestat, do roku 2030 experti odhadují čínský jaderný arzenál na 1 000 hlavic a o 5 let později by měl dosáhnout dalšího 50% nárůstu. Čínu totiž nelimituje žádná dohoda o omezení jaderných zbraní.

Nasaditelných hlavic má nejvíce Rusko

V současné době mají mít USA 5 748 jaderných hlavic a Rusko 5 580, uvádí ArmsControl, ale nasaditelných jich má více Rusko, a to 4 380 oproti 3 748 americkým, jelikož Američané mají větší počet hlavic ve výslužbě. Ostatní arzenály jsou pak výrazně menší, ale čínské zbrojení tuto rovnováhu jasně narušuje. Smlouva Nový Start mezi Ruskem a USA o omezení jaderných hlavic navíc končí v roce 2026 a nová je v nedohlednu, a je jasné, že pokud by opět vznikla, bylo by žádoucí do ní zahrnout Čínu i další jaderné mocnosti.

Francie má pro případ útoku jaderné zbraně, jimiž může zasáhnout i celé Rusko; chráněna je proti nim nejspíše jenom Moskva

Pokud by žádná dohoda neexistovala a počty hlavic Číny, ale i Ruska a jiných velmocí by stoupaly, není vyloučeno, že by jaderný arzenál zvýšila i Amerika, uvádí Reuters. V současné situaci ale nikdo nejspíše nedokáže predikovat, jak se situace vyvine. Pokud nepříznivým směrem (vzhledem k rostoucím ambicím Číny a nevypočitatelnosti Ruska i jiných zemí), mohlo by být za pár let na Zemi mnohem více jaderných hlavic než současných 12 tisíc.

Článek Amerika přizpůsobuje svůj jaderný arzenál rostoucí čínské hrozbě. Ale reagovat by chtěla i na Rusko a Severní Koreu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny unesou střel Mako několik

S vývojem začala americké společnost Lockheed Martin již v roce 2017 a odhalila ji o 7 let později, uvádí Wikipedia. Údajně ji už také předala americkému letectvu a námořnictvu, ale není jasné, zda to znamená její zařazení do výzbroje – pravděpodobnější je testování. Ze známých parametrů je jasné, že půjde o malou zbraň, výrazně menší než je třeba ruská Ch-47M2 Kinžal, a je určena pro různá letadla, která jich mohou nést vyšší počet.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že mohou střelu Mako používat oba americké letouny 5. generace, tedy Lockheed Martin F-35 Lightning II a Lockheed Martin F-22 Raptor, a pak mnohé rovněž americké 4. generace, např. Boeing F/A-18E/F Super Hornet nebo hlídkový Boeing P-8 Poseidon. F-35 unese střel až 6 na vnitřních i vnějších závěsnících, ale jenom v případě použití vnitřních závěsníků jí zůstane schopnost stealth. Vzhledem ke kompatibilitě výzbroje pak bude nejspíše možné zbraně integrovat i na další západní letouny.

Mako má mít různé typy hlavic a navádění

Střela Mako je dlouhá 3,6 m a její hmotnost je 590 kilogramů, z čehož připadá 60 kilogramů na váhu hlavice, uvádí MilIn. Vzhledem k tomu, že je konstrukce modulární, lze vždy zvolit nejvhodnější typ hlavice a nejspíše i naváděcí soupravy. Je tedy možné, že by raketa mohla zasahovat třeba i námořní cíle. Pohání ji přitom raketový motor na tuhá paliva rychlostí nad Mach 5 a může manévrovat ve vysokých výškách. Další podrobnosti jako třeba dolet a profil letu zatím nejsou známé, ale dosah nebude vzhledem k velikosti extrémní.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

Lockheed Martin se snažil při konstrukci střely využít dostupné komponenty a mnohé části vyrábí za pomoci 3D tisku, uvádí TheAviationist. To by mělo náklady na výrobu oproti podobným zbraním výrazně snížit a umožnit masovou sériovou produkci. Pokud je to pravda, mohla by Amerika a spojenecká letectva střely v případě konfliktu nasadit ve vysokých počtech a letadla držet mimo dosah protivzdušné obrany, která by Mako ničila jenom obtížně.

Článek Detaily prozrazují více o nové americké hypersonické střele Mako, která má být levná a „utnout“ celé Rusko i s Čínou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Namísto 1 velké pumy nese letoun 4 malé

Většina amerických bojových letounů unese na nosníku BRU-61/A pumu o hmotnosti 910 kilogramů, což je ničivá zbraň, ale ne vždy potřebná. Americké letectvo proto přišlo s nápadem, že by ji mohla nahradit sada 4 menších pum SDB, kterých by letoun nesl mnohem vyšší počet a mohl takticky útočit na více cílů během jedné mise. Wikipedia uvádí, že nové pumy SDB vstoupily do výzbroje v roce 2006 a mají je dnes ve výzbroji mnohé státy.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

GBU-39 SDB je malá puma o hmotnosti jenom 110 kilogramů a délce 180 centimetrů, uvádí MilIn. Jde o takzvanou klouzavou pumu, protože jsou do ní integrována rozevíratelná křídla, která se po odhození z letadla otevřou a umožňují pumě klouzat do vzdálenosti až 111 kilometrů, což záleží na výšce odhození a rychlosti letadla. GBU-39 SDB má dva základní druhy hlavic – prvním je vysoce explozivní, druhá pak výbušná fragmentační se sníženým poloměrem smrtících účinků, takže v praxi minimalizuje vedlejší škody.

Navádění může mít problém s rušením

Puma GBU-39 SDB má přesnost 1 metr a kromě inerciálního navádění je směrována ještě přes GPS, takže musí znát souřadnice cíle. To ale platí v případě, že jsou v oblasti, kde není sofistikovaným způsobem rušen signál GPS; praktické zkušenosti však ukázaly, že třeba ruské rušení dokáže přesnost pum narušit významným způsobem, uvádí Reuters, takže se jejich výrobce, společnost Boeing, snaží tento problém vyřešit, jelikož přesnost je klíčová.

Ruské 3tunové „monstr“ pumy jsou jediné svého druhu na světě, nikdo jiný srovnatelné nemá. Jediná zabíjí až do 260 metrů

Pravdou tedy je, že se ruské rušení týkalo hlavně zbraně označované jako GLSDB, což je puma SDB vynesená na raketě M26 odpalované z raketometu M142 HIMARS nebo M270. Když je v dostatečné výšce, odpojí se a chová se naprosto stejně jako by byla vypuštěna z letadla. To umožňuje zasahovat cíle do vzdálenosti až 150 kilometrů.

Článek Americká GBU-39 je malá bomba, u níž záleží na taktice více než na velikosti. Ale ne vždy zničí ruský cíl s naprostou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyřazení satelitů nemusí být tak drahé

Vyrušit komunikaci nepřátelských družic – v případě Ameriky a NATO například ruských a čínských – může být lepší než jejich ničení, jelikož to lze provést okamžitě a není třeba „plýtvat“ drahou raketu. Využití systému Remote Modular Terminal známého i pod zkratkou MRT by bylo relativně levné, uvádí na svých stránkách americké vesmírné síly. Ty poprvé otestovaly tento systém na jaře 2024 a postupně má být zaváděn do provozu.

Budoucí americká mezikontinentální balistická raketa LGM-35 Sentinel bude nejspíše horší než ruská RS-28 Sarmat

O fungování americké protidružicové rušičky není mnoho informací; existuje jen několik zveřejněných snímků zobrazujících např. parabolickou anténu o průměru asi 3 m nebo obsluhu u počítačů. MRT by měl fungovat tak, že nepřátelský systém doslova zaplaví konkurenčními signály, uvádí TheDefensePost. Satelit nebo satelity by tedy zůstaly na místě, ale nepřítel by je nejspíše nemohl nijak řídit a získávat z nich data.

Rušení signálu může probíhat odkudkoliv

Americké vesmírné síly chtějí rozmístit 24 systémů MRT, z toho 11 ještě v roce 2024, uvádí SatNews. Kde přesně se budou nacházet, je z pochopitelných důvodů tajné. Z logiky ale plyne, že je může americká armáda rozmístit po celém světě na svých základnách, díky čemuž by mohla satelity rušit na jakémkoliv místě. Utajení bude klíčové, neboť lze předpokládat, že by se případný nepřítel pokusil na místa zaútočit, aby své satelity znovu zprovoznil. Ale jelikož jde o relativně malý systém, nejspíše bude i snadno přemístitelný.

iZdroj fotografie: Vesmírní síly Spojených států amerických

Rušit signály satelitů je mnohem lepší než je sestřelit, ač tyto možnosti některé země – především velmoci – mají. Sestřelením satelitu však kdokoliv způsobí problémy i sobě a celému lidstvu, protože po něm na oběžné dráze zůstane mnoho trosek. Ty pak mohou v budoucnosti ztěžovat jakékoliv mise ve vesmíru, a to si jistě nikdo nepřeje. Lze proto předpokládat, že vyvíjí rušící zbraně i další země, a to včetně Číny nebo Ruska.

Článek Američané mohou v případě konfliktu „otupit“ ruské a čínské vesmírné satelity. Ani je nemusí sestřelovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minuteman III je už starý přes 50 let

Amerika má balistické mezikontinentální rakety odpalované z pozemních sil, konkrétně se jedná o LGM-30G Minuteman III. Wikipedia uvádí, že byly do výzbroje zavedeny již v roce 1970, a ač byla pravidelně prodlužována jejich životnost a docházelo k modernizacím, jsou již zkrátka staré. Jejich nevýhodou je, že mohou nést jenom 3 hlavice, zatímco např. ruské rakety i 10, a jedna tak může zasáhnout více míst. I s nejlepší údržbou může být navíc stará technika čím dál více poruchová, takže ji je nutné nahradit z důvodu odstrašení hlavně Ruska a Číny.

Defense Department Says No Alternative to Troubled ICBM Program – The Defense Department determined that there are no viable alternatives to the Sentinel ICBM program, despite significant cost overruns.

· The Sentinel ICBM program, meant to replace the Minuteman III missiles,… pic.twitter.com/G9mXsFAD3P

— Last24Report (@Last24Report) July 8, 2024

Na vývoji nové balistické rakety Sentinel pracuje společnost Northrop Grumman, která na svých internetových stránkách uvádí, že bude velmi adaptabilní a měla by opět vydržet ve výzbroji USA několik desetiletí. Nahradit by přitom měla současných více než 400 raket Minuteman III a být odpalována ze stejných pozemních sil, aby Amerika něco ušetřila. Počítá se však s jejich výraznou modernizací, protože jsou rovněž desetiletí stará.

Náklady vzrostly, ale jiná možnost není

Problémem vývoje raket Sentinel je nárůst nákladů nad očekávanou výši – kompletní vývoj a přezbrojení by mohlo stát téměř 141 miliard dolarů (3,27 bilionu Kč), uvádí Twz. V nákladech je však započítána i potřebná modernizace sil, nejenom nákup nových raket. I jejich cena ale oproti očekávání roste z původních 118 na 214 milionů dolarů za kus (z 2,74 na 4,96 miliardy Kč), jenomže Pentagon nemá jinou možnost – nové rakety v následujících letech potřebuje.

Ruská balistická raketa Jars byla vyvinuta pro snazší překonání protiraketové obrany USA. Vynechala mezinárodní dohody

Dosavadní plány počítají s tím, že by mohla raketa Sentinel vstoupit do služby v roce 2029, uvádí Wikipedia, ale lze těžko odhadovat, zda nebude mít program zpoždění. Přesné specifikace rakety nejsou známé, ale lze předpokládat, že bude její dolet minimálně 14 tisíc km, jako je u Minuteman III. Nést by měla několik hlavic, i když přesný počet je neznámý, každou o výtěžnosti 300 kilotun. Vzniknout by měl však i nový typ, jehož síla je v současnosti neznámá.

Článek Mezikontinentální balistické rakety Sentinel jsou pro Ameriku klíčové, bez nich by nemohla udeřit na Rusko, Čínu ani jiné rivaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letounů F-22 je málo a nemají náhradu

F-22 Raptor je v mnoha směrech pořád nepřekonatelný, ačkoliv už jde o relativně starý letoun. Wikipedia uvádí, že jeho konstrukce pochází z 90. let 20. století a do služby byl zařazen v roce 2005. Vyniká skvělou manévrovatelností, vysokou rychlostí nebo pokročilým stealth, které je lepší než u jiných letadel 5. generace, a také možností používat velice účinné zbraně. Je ale velmi drahý, takže si americké letectvo pořídilo jenom 187 kusů. Některých F-22 se sice chtělo zbavit, ale nakonec to neudělalo, protože musí případně čelit Číně a Rusku.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Plány amerického letectva předpokládaly, že F-22 nahradí ve 30. letech 21. století letoun 6. generace NGAD. DefenseNews, uvádí, že to ale vůbec není jisté. Jeho konstrukce se totiž ukazuje jako velice drahá a jeden by mohl stát až 300 milionů dolarů (6,94 miliard Kč), zatímco Lockheed Martin F-22 Raptor stojí 125 milionů dolarů (2,9 miliardy Kč). Ani Spojené státy americké si nejspíše nemohou takovou cenu dovolit a nad celým programem se tak vznáší mnoho otazníků. Na druhou stranu F-22 zestárne a náhradu určitě potřebovat bude.

Největší překážkou je pokročilý motor

Konstruktéři se nejspíše budou muset zamyslet nad tím, jak udělat NGAD levnější. PopularMechanics se domnívá, že jednou z cest je nestavět nový motor s adaptivním cyklem, protože je nesmírně drahý. Na druhou stranu by měl zajistit mnohem nižší spotřebu paliva, a to i v okamžicích, kdy letoun dosahuje nadzvukové rychlosti. Jenomže pokud NGAD dostane nějaký běžný proudový motor, bude spotřebovávat více paliva, aby měl požadovaný dolet, čímž ale bude mnohem větší a nemusel by tak splňovat další požadované parametry.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Někteří odborníci mohou však spoléhat na program Collaborative Combat Aircraft, jehož cílem je vytvořit plnohodnotný bojový dron pro doprovod bojových letounů. Twz uvádí, že měl být součástí NGAD a s letounem spolupracovat, jenomže pokud NGAD nevznikne a vznikl by pouze dron, mohl by sice doprovázet starší typy letounů, ale hodnota spolupráce by asi byla mnohem méně pokročilá. Chybné jsou pak zřejmě i úvahy, že by dron mohl NGAD dokonce nahradit, v mnoha situacích by totiž lidský prvek mohl scházet.

Článek Americké letectvo aktuálně nemá žádnou náhradu za F-22 Raptor, který dodnes neporazilo Rusko ani Čína. A možná ani mít nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketu na podvozku je těžké zničit

Vývoj raket Topol začal již na konci 70. let 20. století, uvádí Wikipedia, a do výzbroje byly zařazeny v roce 1988. Jejich cílem bylo nahradit zastaralé typy balistických raket na mobilních podvozcích, díky nimž je lze přesouvat a tím ztížit či přímo znemožnit jejich likvidaci, neboť je lze dobře schovat a rozptýlit. I přes to, že jde ve srovnání se stále sloužícími americkými raketami Mituteman III o novější konstrukci, je už Rusko jako zastaralé vyřadilo, uvádí Defence-Blog.

iZdroj fotografie: Public Domain

Raketa Topol je třístupňová a používá tuhé raketové palivo. Její délka je 20,5 metrů a šířka 1,6 metru, a startovací hmotnost pak 45,1 tun, uvádí MissileThreath. Hlavici dokáže přitom dopravit do vzdálenosti 11 tisíc kilometrů. Sovětský svaz, a později Rusko, vyrobili těchto raket celkem 450, ale jejich počet postupně klesal. I když má mobilní podvozek mnoho výhod, jednou z jeho nevýhod jsou relativně vysoké náklady na údržbu celé zbraně.

Silná hlavice kompenzuje nepřesnost

Topol je raketa nesoucí pouze jednu hlavici – údaje o její velikosti se mírně odlišují, ale měla mít výtěžnost 550 až 800 kilotun, i když někde lze najít až 1 megatunu. Její přesnost je kolem 900 m, což není příliš excelentní údaj, ale vzhledem k síle hlavice to není tak důležité, protože ta cíl stejně zničit dokáže. Testována měla být i raketa s několika MIRV, ale její vývoj nakonec nepokračoval, protože platily dohody o omezení počtu jaderných zbraní.

Zničit je bylo skoro nemožné, ačkoliv byly sovětské mezikontinentální balistické rakety Topol zastaralé už v době svého vzniku

Ačkoli byla raketa Topol poměrně nová, Rusko pokračovalo ve vývoji její náhrady RT-2PM2 Topol-M označovaná jako SS-27 Sickle-B. Má stejný dosah a nese také jednu hlavici, ale o výtěžnosti 500 kilotun. Její výhodou je mnohem větší přesnost, a to 200 metrů, a také dráha ztěžující její sestřelení protiraketovou obranou. Nejmodernější ruskou raketou na mobilním podvozku je však RS-24 Yars známá i jako Topol-MR nebo SS-29, která unese až 6 MIRV nebo 10 hlavic.

Článek Mezikontinentální balistické rakety Topol byly zastaralé i pro Rusko, tak se jich zbavilo. Starší americké protějšky ale slouží dodnes se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-82A americký transportér prostřelil

Pokud chce někdo porovnat transportéry, měl by si zvolit podobné konstrukce podobného stáří. Opak takového přístupu však předvedl ruský pořad Vojenská přímka, jehož část můžete vidět níže – postavil proti sobě ruský kolový obrněný transportér BTR-82A a americký M113 a nechal ruský po americkém střílet, uvádí MilIn. Samozřejmě ho prostřelil, i když se kanon ruského transportéru trefil pouze dvakrát, což je dost mizerný výsledek.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Nesmyslností testu (nejspíše šlo o záměr ukázat sílu ruských zbraní) je neporovnatelnost obou vozidel. BTR-82 je nejmodernějším ruským transportérem, Army-Technology uvádí, že byl do výzbroje ruské armády zařazen v roce 2013. Naopak americký transportér M113 je vlastně dědeček pamatující válku ve Vietnamu. Wikipedia uvádí, že ho americká armáda používá od roku 1960, takže je věkový rozdíl mezi konstrukcemi více než 50 let, a za tu dobu se pochopitelně změnily požadavky na nutnou ochranu vozidel i technologie pancéřování.

Transportéry mají zcela rozdílné pancéřování

Transportér M113 má pancíř z hliníkové slitiny a v základní verzi může odolat jenom střelbě z lehkých zbraní, uvádí Army-Technology. Není proto divu, že ho při střelbě kanon ráže 30 milimetrů z BTR-82A dokázal prostřelit. Ruský transportér má naopak pancíř z kevlarového laminovaného syntetického materiálu, což je moderní konstrukce. Zepředu tak zřejmě odolá i zásahům kanonu ráže 30 mm, i když ze strany nikoliv, ale to je běžné. Naopak ho ale dokáže zničit rána z M2 Bradley, který má kanon ráže 25 milimetrů.

Nové ruské kolové vozidlo Bumerang již netrpí nedostatky starých BTR a přiblíží se západním standardům, vypadá nevídaně dobře

M113 a BTR-82A se na bojišti mohou samozřejmě střetnout, ale pokud by měl být test spravedlivý, měl by mít M113 za soupeře třeba BTR-60. Ten byl zařazený do výzbroje v roce 1959, uvádí Wikipedia, a ruská armáda ho používá do současné doby – střet na bojišti tak tedy v podstatě vyloučen není. Tento sovětský transportér nicméně odolá pouze střelbě ze zbraní do ráže 7,62 mm, takže je jeho ochrana zcela srovnatelná s M113. Navíc není vyzbrojen výkonným kanonem, ale pouze kulometem, což je i obvyklá výzbroj amerického protějšku.

Článek BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jsou to podobná, avšak odlišná vozidla

Na první pohled vypadají americká bojová vozidla M2A3 a M3A3 Bradley stejně, ale bližší pohled ukazuje, že jsou odlišná. ArmyRecognition uvádí, že M2A3 je BVP, zatímco M3A3 je označováno jako bojové vozidlo kavalerie – první z nich je primárně určeno k výsadku pěchotního oddílu a jeho podpoře, druhé pak k průzkumným a bojovým operacím. Obě jsou velmi multifunkční a mohou vést boj proti pěchotě, jiným obrněným vozidlům i proti tankům.

iZdroj fotografie: Armáda USA

Výzbroj obou vozidel je pak shodná – v otočné věži mají rychlopalný kanon ráže 25 milimetrů M242 Bushmaster. K boji proti tankům mohou zase použít dvouhlavňový odpalovač protitankových řízených střel BGM-71 TOW. Vozidlo M3A3 má však oproti M2A3 větší zásobu munice jak pro kanon, tak pro odpalovač střel, uvádí Wikipedia. Například počet vezených raket TOW je celkem 12, vozidlo tak může vést palbu déle a zůstat v boji.

Průzkumná verze neveze výsadek, ale munici

Zásadním rozdílem mezi oběma vozidly je také počet osob vezených na palubě – obě mají tříčlennou osádku, nicméně Twz uvádí, že M2A3 určený k převozu pěchotního výsadku má v zadním prostoru místo pro 6 (a někdy 7) plně vyzbrojených vojáků, kdežto bojové vozidlo kavalerie naopak veze v zadní části jenom 2 průzkumníky – zbylé místo je využito pro větší zásobu munice. Oba typy vozidel by měly být odolné proti střelám ráže 30 mm, jejich ochrana ale záleží např. i na tom, zda je na nich nainstalovaný přídavný reaktivní pancíř.

Co může znamenat ruské jaderné cvičení u hranic NATO? Jde hlavně o ukazování svalů, ať svět vidí, jak je Rusko mocné

Posilování jednotek NATO u východní hranice je intenzivní, aliance má k dispozici více sil než Rusko, ovšem nikoliv přímo na hranici – jsou pouze připraveny zasáhnout a mnohé z nich by se musely na východ dopravit. Základem obrany jsou tzv. bojová úkolová uskupení umístěná v 8 členských zemích NATO na východě Evropy, posily jsou pak k dispozici např. v Německu. Severoatlantická aliance také v posledních letech značně zintenzivnila výcvik – uskutečnila třeba největší vojenské cvičení od dob studené války.

Článek Téměř stovka M2 a M3 Bradley americké armády poblíž Ruska by mohla znamenat větší bezpečnost pro NATO, ale stejně tak provokaci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K bombardéru Tu-95 vyslali Američané F-16

Příkladem podobného letu může být mise dvojice ruských bombardérů Tupolev Tu-95MS Bear vyslaná nad Beringovo moře. Defence-Blog uvádí, že se pohybovala nad neutrálními vodami, ale v těsné blízkosti západního pobřeží Aljašky. Americkému letectvu pak nezbylo, než vyslat k jejich doprovodu z letecké základny Eielson letouny General Dynamics F-16C Fighting Falcon. Když se pak ruské bombardéry vzdálily, vrátily se pak i americké stíhačky zpět.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Video pod tímto článkem pravděpodobně zachycuje incident z paluby jednoho ruských bombardérů. V jeho komentáři na síti X je dokonce uvedeno, že se v oblasti pohyboval také ruský bojový letoun Suchoj Su-30SM Flanker-C – podobné lety mají znervózňovat protivníka, ale také mohou přinést mnoho užitečných informací. Druhá strana totiž musí reagovat, takže lze testovat schopnosti a reakční doby její obrany, ale na druhou stranu může záměrně dojít k jejímu pozdržení nebo pozměnění některých procesů s cílem soupeře zmást.

Starý Tu-95 byl modernizován a nosí střely

Ruský bombardér Tu-95 není žádným převratný strojem, neboť vstoupil ještě do výzbroje sovětského letectva, a to již v roce 1956, uvádí Airforce-Technology. Jde o čtyřmotorový letoun vybavený 8 vrtulemi, jehož max. rychlost je 920 km/h. Verze MS je modernizovaná a má pokročilejší schopnosti než předchozí – třeba její nosnost je až 15 tun. V minulosti nosil bombardér bomby, ale moderní verze slouží jako platforma k odpalování řízených či protilodních střel.

Video: kterak se ruskému letounu Iljušin Il-38 podařilo proklouznout blízko k americké letadlové lodi, která ho ignorovala

Proti bojovému letounu, jakým je F-16, by neměl šanci, jde totiž o jednomotorový letoun nesoucí různé druhy protiletadlových střel, a to jak krátkého, tak dlouhého dosahu – např. AIM-120 AMRAAM, uvádí Wikipedia. Taková střela je schopna zničit bombardér na desítky kilometrů daleko, ale na druhou stranu by se mohl F-16 střetnout se zmíněným Su-30. V tomto případě by záleželo na schopnostech pilotů obou letounů, ale i na konkrétní verzi F-16.

Ty nejnovější totiž mohou ruský letoun v mnoha ohledech překonat, starší jsou zhruba vyrovnané. Z videa je mimochodem patrné, že u sebe byly cizí letouny poměrně blízko, až si jejich piloti navzájem viděli do kokpitů, ale salutování se nekonalo.

In a dramatic Video 🇺🇸 US Airforce F-16 Fighter intercepted a 🇷🇺 Russian Bear Tu-95MS Strategic Bomber near West Coast of Alaska..

Meanwhile #Russian Airforce deployed its Su-30SM Jet to intercept F-16 from back 🔥

Mighty Bear landing in End looks dope 😘 pic.twitter.com/S6WHQg2zS0

— Vivek Singh (@VivekSi85847001) May 5, 2024

Záběry z bombardéru Tupolev Tu-95 poblíž Aljašky

Článek Video: pokud se ruské bombardéry Tu-95 drze vydají až k americkým hranicím, mohou si dokonce zamávat s pilotem americké F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.