Starý Strv 122 bude pozvednut na Leopard 2A8

Švédská armáda má do roku 2031 obdržet celkem 154 tanků úrovně Stridsvagn 123, a to v modifikacích A a B. Většinu z toho zajistí zmíněných 110 Leopardů 2A5 (A), zatímco zbytek bude tvořit nákup 44 nových Leopardů 2A8 (B), na něž země podepsala smlouvu v lednu 2025. Dodávky modernizovaných tanků začnou v roce 2027, nových pak v roce 2028, a v obou případech budou dle předpokladů probíhat až do roku 2031.

Záběry ukazují precizní úder MiG-29 na ruské velitelské centrum, a jako bonus to odnesl i sklad munice a paliva

Stridsvagn 122, tedy švédské Leopardy 2A5, mají dle původních požadavků různá zaměřovací zařízení, zesílený podvozek, přídavné moduly pancéřové ochrany a protitankové clony, stejně jako francouzské odpalovače kouřových granátů GALAX. Wikipedia také doplňuje, že zahrnuje silnější ochranu posádky, zesílené pancéřování nebo dlouhodobou bojovou kapacitu.

Do služby byl uveden už v roce 1994, takže pochopitelně dnešní požadavky na tank pro moderní bojiště nesplňuje, ale v budoucnu opět bude. Ano, i v jeho případě ho pochopitelně budou ohrožovat drony, včetně těch malých a levných, ale například Německo testuje právě na Leopardech 2A7 ochranné sítě, a navíc už tank nebude nasazován jako dříve, ale v kombinaci s jinými jednotkami, jimž bude poskytovat podporu, a zároveň tak chráněn.

Švédský program modernizace na vyšší verzi Stridsvagn 123 pak zahrnuje výměnu elektroniky, včetně systému bojového řízení, střeleckého a velitelského zaměřovače, a též noční vidění pro velitele a střelce, což značně zvýší bojové nasazení tanku v režimu 24/7, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje, s čímž se mnohé ruské tanky nemohou rovnat.

Odtajněno: Norsko poskytlo Ukrajině více než dvojnásobek F-16. Velké posílení jí hodně pomohlo, zvládají i ruské Su-35S

Modernizační balíček Stridsvagn 122 pak zahrnuje i nový podvozek, motor a převodovku, zatímco Stridsvagn 123 A v tomto směru změněn nebude, jelikož má vše od základu na této úrovni. Zajímavým vylepšením je nicméně nové dělo Rheinmetall Rh-120/L55A1 se systémem programování munice a vylepšenou balistikou díky delší hlavni 55 ráží namísto Rh-120/L44 o délce 44 ráží, a též nové a vylepšené typy munice, doplňuje ArmyRecognition.

Článek Strv 123: švédská modernizace vrátí Leopardy 2A5 zpátky na bojiště. Dosáhnou díky ní úrovně Leopardů 2A8 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice je starý, ale BTR-70 má stále co říci

Transportér BTR-70 je obrněné vozidlo na osmi kolech a do výzbroje sovětské armády se dostal v roce 1972. Postupně byl také exportován do mnoha dalších zemí a dodnes v některých i slouží, jak jsem vyčetl na Wikipedii. Jeho nevýhodou je v současnosti především nízký stupeň ochrany osádky, a to jak před minami a palbou nepřítele, tak třeba před drony. Modernizace 70DI se proto snaží zaměřit i na tyto oblasti, i když proběhlo úprav více.

iZdroj fotografie: Uživatel ShinePhantom / Creative Commons / CC BY-SA

Polská úprava konkrétně znamená, že vozidlo obdrží místo dvou starých vznětových motorů moderní dieselové. Nafta má výhodu, že při zásahu tak snadno nevzplane, a rovněž jsou agregáty úspornější. Upravena je na vozidle i jeho ochrana např. zesílením dna proti minám a další změny reagující na nebezpečí na moderním bojišti. Jak jsem zjistil na Defence-Ua, tak také dostane mnoho moderních prvků jako termovizi, GPS a nové boční dveře.

Rušička proti dronům, ale výzbroj se nemění

Jednou ze změn, kterou považuje redakce ArmádníhoZpravodaje za velice podstatnou, je potom instalace systému elektronického boje k rušení dronových signálů. Na ArmyRecognition jsem dohledal, že by měl chránit obrněný transportér před mnohými sebevražednými drony, i když samozřejmě nebude schopen rušit veškeré signály a určitě nefunguje proti dronům na optickém kabelu. Na druhou stranu si myslím, že není vyloučeno, aby vojáci v poli na transportér přidělali i nějaké fyzické protidronové zábrany, což se dnes děje běžně.

Z Polska se stává regulérní tanková supervelmoc. Počty se mu v Evropě vyrovná tak maximálně Rusko, i když kvalitou těžko

Co by mohlo být slabinou, tak že BTR-70DI nejspíše zůstane odolnost jenom proti palbě zbraní do ráže 12,7 mm, jak jsem našel na WeaponSystems. Uvnitř by měl být potom prostor pro dvoučlennou osádku a 7 pěšáků, což je o dva méně než u původního. Smysl ale dávají také nové dveře, jimiž bude částečně kompenzována jedna ze slabin BTR-70, a to špatná možnost výstupu, ačkoliv i v tomto případě zůstávají na boku, což není nejlepší řešení. Výzbroj by pak měla zůstat zachována, tedy kulomet ráže 12,7 nebo 14,5 mm.

Článek Polská modernizace BTR-70DI ještě udrží sovětský obrněný transportér na scéně. Zásadní slabinu se jí ale odstranit nepodařilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ministerstvo vynakládá na obranu stále více

Výdaje České republiky na obranu vzrostly v posledních 10 letech více než 3krát. Z údajů na stránkách NATO plyne, že v roce 2014 vynaložila přes 41 miliard korun, zatímco za rok 2024 by to mělo být více než 159 miliard korun. Sumy ale nelze úplně porovnávat, je třeba zohlednit např. inflaci. Lepší je tak srovnání s výší hrubého domácího produktu – zatímco před 10 lety na obranu směřovalo méně než 1 procento, v roce 2024 to je 2,1 procenta.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Z dokumentů českého ministerstva obrany potom plyne, že si armáda nutnost modernizace dobře uvědomuje. Do roku 2035 přitom potřebují vyměnit nebo si pořídit celou řadu zbrojních systémů – týká se to mnoha druhů obrněných vozidel, letectva, protivzdušné obrany i dalších oblastí. Některé akvizice již ministerstvo udělalo, na další nákup musí ale počkat, neboť ani přes zvyšování rozpočtu není peněz dostatek, aby se vše provedlo během krátké doby.

iZdroj fotografie: Picryl

Nejdražším projektem, který Česká republika realizuje, je modernizace letectva. Jedná se hlavně o nákup 24 letounů páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II; Česko tak získá nejlepší bojový letoun, jaký je v současnosti na trhu. Jenomže modernizace letectva se týkala i vrtulníků, ve výzbroji má už první bitevní Bell AH-1Z Viper a univerzální vrtulníky Bell UH-1Y Venom. Obdržet má pak i dva transportní letouny Embraer C-390 Millennium.

AČR potřebuje BVP, tanky i systémy PVO

Během několika let by měly být špičkovým vybavením vyzbrojeny i obrněné síly AČR. Klíčovým je v současnosti projekt nákupu 246 bojových vozidel pěchoty CV90, z nichž má být více než 200 vyrobeno v Česku. Obměňováno je ale i tankové vojsko, kdy armáda dostala nebo koupí 42 starších tanků Leopard 2A4, uvádí Janes. Chtěla by také až 77 nejmodernějších Leopardů 2A8, ale z velení armády přichází informace, že kvůli jiným projektům není dostatek peněz.

iZdroj fotografie: Uživatel Ereshkigal1 / Creative Commons / CC BY

V oblasti dělostřelectva pak armáda dostane 62 francouzských samohybný houfnic CAESAR ráže 155 mm, uvádí Wikipedia. Dodávku ale provází problémy a nejspíše bude opožděná. Armáda by také nejspíše potřebovala raketomety, které se ukazují jako velice užitečné, zvláště s přesně naváděnými raketami. Zatím však žádný podobný kontrakt vypsaný není.

V oblasti protivzdušné obrany potom Česká republika dostane do roku 2026 celkem 4 baterie izraelského systému SPYDER, uvádí AČR na svých stránkách, a který ArmádníZpravodaj v březnu 2022 hodnotil s tím, že patří mezi to nejlepší na světě, co si může pořídit. Je totiž schopný ničit letouny, vrtulníky, větší drony a řízené střely.

Noční můra ruských pilotů: jakmile švédský protiletadlový systém RBS-70 zaměří cíl, téměř jistě ho i zasáhne. Šance na únik je malá

Česku ovšem schází a zatím ani nemá objednaný žádný systém protiraketové obrany a není se tak schopno bránit třeba proti balistickým raketám. Až na švédský RBS 70 mu také chybí obrana krátkého dosahu, zvláště taková, které by si poradila s drony. Je proto jasné, že bude muset do armády v dalších letech směřovat ještě mnoho prostředků.

Článek Za posledních 10 let zvýšilo Česko výdaje na obranu 3krát. Ale pořád to nestačí, projektů modernizace je mnoho se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rumunské tanky mají velmi slabé kanony

Ve výzbroji rumunské armády je dnes několik typů tanků a tím nejpočetnějším je TR-85M1 Bizonul, uvádí Wikipedia, případně původně sovětský T-55. V obou případech jde ale o beznadějně zastaralé stroje. První z nich postavilo Rumunsko svépomocí, když nedostalo od Sovětů licenci, a později ho zmodernizovalo. Ovšem i tak má slabé pancéřování a naprosto nedostatečný kanon ráže 100 mm. Země proto potřebuje tankové vojsko doslova zoufale modernizovat, přičemž zvažovala i staré americké Abramsy.

iZdroj fotografie: 7th ATC / Creative Commons / CC BY

Cesta Rumunska však může být nakonec stejná jako ta polská. ArmyRecognition uvádí, že si sice objednalo 54 tanků M1A2 Abrams SEPv3, ale hlavním tankem její armády se nakonec nejspíše nestane a bude v menšině, neboť jím bude jihokorejský K2 Black Panther. Stejně jako Polsko totiž potřebuje Rumunsko co nejrychlejší dodávky, a ty je aktuálně schopen zajistit jenom jihokorejský průmysl. Jednat by se mohlo až o 300 kusů.

K2 Black Panther zvládá horský terén

Jihokorejský K2 Black Panther je jeden z nejmodernějších hlavních bojových tanků na světě. Postaven byl, aby čelil severokorejské armádě, a MilitaryWatchMagazine uvádí, že je vybaven kanonem ráže 120 milimetrů o délce hlavně 55 ráží, tedy podobným, jaký používá většina západních protějšků. Ten jihokorejský má však oproti nim automatické nabíjení a nepotřebuje nabíječe. Navíc nabízí dobrou mobilitu a je určen do hornatého terénu.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

Kombinace tanků Abrams a Black Panther by podle mě mohla být dobrou volbou. Ovšem nutno dodat, že jenom tanky nestačí, na bojišti totiž potřebují doprovod třeba od BVP. Rumunsko si nicméně pořizuje kolová bojová vozidla Piranha V, i když v jeho výzbroji stále zůstává i značný počet pásových MLI-84, což jsou jenom pozměněná ruská vozidla BMP-1. V oblasti dělostřelectva pak Rumuni sází opět na jihokorejský výrobek, houfnici K9 Thunder.

Článek Rumunsko, které je „východním nárazníkem“ NATO, by mohlo vsadit na jihokorejské tanky K2 Black Panther, ne na americké M1 Abrams se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-60 je stará a nevyhovující konstrukce

Konstrukce transportéru BTR-60 vznikla v Sovětském svazu na konci 50. let 20. století a v roce 1959 byl zařazen do výzbroje, uvádí Wikipedia. Ve své době se jednalo o velice obávanou zbraň, která se dostala do výzbroje vícero armád, a to i přes některé nedostatky – například slabé ochraně proti minám. Tím nejzásadnějším je však vystupování výsadku z vozidla bokem a ne zezadu, jak je tomu u moderních obrněných transportérů. Chorunžij ale tento problém nemá a je tak mnohem lepší – spíše se podobá současným obrněným vozidlům.

Vojenský obrněnec, který pustošil bojiště, předělali umělci v Česku na kolotoč „radosti“. Válečné monstrum teď slouží nejen dětem

Konstrukčním problémem BTR-60 je, že má motory vzadu a nelze tam tedy instalovat rampu pro vystupování. Ukrajinské ministerstvo obrany ale v tiskové zprávě uvádí, že Chorunžij dostal místo dvou benzínových motorů vzadu jeden dieselový vpředu, přičemž má i vyšší výkon a umožňuje dosahovat rychlosti až 80 km/h. Díky tomu bylo možné zařídit výstup výsadku zadem, ale vnitřek vozidla byl změněn i v dalších směrech, takže v něm má osádka i vezený výsadek mnohem větší pohodlí, o jakém si mohli kdysi nechat zdát.

Chorunžij je odolnější a silně vyzbrojený

Konstruktéři použili při výrobě vozidla velmi kvalitní finskou ocel, takže ačkoliv se podařilo zesílit ochranu osádky, vozidlo tím na hmotnosti nenabralo – je něco přes 10 tun. Kolem celého trupu je Chorunžij odolný proti střelám ráže 7,62 mm s ocelovým jádrem, v přední části pak proti těžkému kulometu. Výrazně byla zvýšena i ochrana proti minám a nástražným náložím, zesílené dno vozidla by mělo vydržet detonaci o síle 6 kg TNT, uvádí MilIn.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Spíše než za výraznou modernizaci lze ukrajinský BTR-60 Chorunžij označit za nový transportér. Jiné než u BTR-60 jsou totiž také mnohé tvary a linie, i když je umístěn na stejném podvozku 8×8. Navíc může být i vyzbrojený, většinou velkorážným kulometem nebo kanonem ráže 30 milimetrů. Existuje přitom ve více verzích, například i jako sanitární, evakuační, opravárensko-evakuační nebo velitelsko-štábní vozidlo, případně jako nosič minometu.

Článek Ukrajina ukázala Rusku, jak se to dělá: hluboce modernizovaný obrněný transportér BTR-60 Chorunžij je lepší v každém směru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modernizované BVP-2 mohli chtít vojáci

Jelikož mají české a slovenské zbrojovky zkušenosti s montáží a údržbou různých typů sovětských zbraní, je pochopitelné, že se snažily také o hlubokou modernizaci původních československých BVP-2. Ve výzbroji ho mají armády obou zemí a v případě úspěšné konstrukce se mohlo jednat o dobrý exportní artikl. Modernizaci BVP-M2 SKCZ Šakal si vzala na starost česká EXCALIBUR ARMY a slovenské VOP Trenčín a EVPÚ, uvádí Wikipedia.

#Slovakia #Sakal #IFV BVP-M2 SKCZ #Armoured #Infantry #Fighting #Vehicle technical data Read http://t.co/gW6aCqVnOg pic.twitter.com/cLlLSlMmex

— Army Recognition (@ArmyRecognition) July 26, 2015

Veřejnosti byl první demonstrátor vozidla představen v roce 2013, i když později vnikla i specializovaní verze jenom české firmy. ArmyRecognition uvádí, že jednou ze zásadních změn je instalovaná výzbroj – místo klasické věže je tam věž TURRA 30 s kanonem Bushmaster II ráže 30 milimetrů a dvě protitankové řízené střely Spike, i když lze nainstalovat i starší sovětský typ kanonu. Výzbroj pak doplňuje kulomet ráže 7,62 milimetrů.

Vyšší ochrana a nový motor, ale nestačí to

Modernizované vozidlo dostalo také novou balistickou ochranu – s přídavným pancéřováním by mělo odolat munici do ráže 14,5 mm. Změněn byl i vnitřní prostor, aby měli vojáci komfortnější a bezpečnější jízdu, a navíc dostali modernizované vybavení – instalovat lze třeba systémy nočního vidění. Do vozidla byl namontován rovněž nový typ výkonnějšího motoru a převodovka byla upravena na řazení v automatickém či poloautomatickém režimu.

Indická modernizace BMP-2 dává stejný smysl jako ta ruská, zásadní slabinu se nicméně ani tentokrát vyřešit nepodařilo

Schopnosti vozidla Šakal jsou oproti původnímu BVP-2 jednoznačně lepší, ale bohužel ne dostatečně. Slovenská armáda podrobila jeden z demonstrátorů sadě vojenských zkoušek, ale neprošel, uvádí ArmoredWarfare. Jednou ze zásadních slabin vozidla je nedostatečná ochrana proti minám – u vozidel typu BMP-2 v podstatě nejde spodní část zesílit, a ani celková balistická ochrana nedostačovala. Když bylo potom přidána dodatečná, bylo zase vozidlo přetížené a neslo malou zásobu munice. Obě armády tak daly přednost novým CV90.

Článek BVP-M2 SKCZ Šakal je úkazem česko-slovenské spolupráce, které armáda odmítla. Staré sovětské vozidlo už nikdy dobré nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-30 používá vícero zemí

Vývoj letounu Su-30 začal ještě v době SSSR a jedná se o modernějšího nástupce Su-27 Flanker. První modely přišly do výzbroje letectva v roce 1991, uvádí Wikipedia, a v roce 2013 pak začalo ruské letectvo dostávat vylepšené Su-30SM. Zaznamenalo s ním mimochodem řadu exportních úspěchů – pořídila si ho třeba Čína, Indie, Indonésie i další země. Existuje v několika verzích a přirozeně se jejich schopnosti v některých detailech liší.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Nejnovější vyráběný model SM2 má mít vylepšené zejména radarové systémy a výzbroj, uvádí ArmyRecognition, a v podstatě jde o technologie převzaté z Su-35. Rusko tvrdí, že by měl lépe čelit systémům protivzdušné obrany jako je MIM-104 Patriot, ale není příliš jasné jak, protože se o nějakém vylepšení systémů třeba elektronického boje nezmiňuje. Letadlo má mít nicméně možnost lépe používat střely jako je Ch-59MK2 nebo klouzavé pumy se sadou UMPK, což mu může pomoci tím, že se bude držet z dostřelu protivzdušné obrany.

Nový radar Su-30SM2 má dvojnásobný dosah

Jednou ze zásadních změn je také instalace radaru Irbis-E typu PESA, což má osádce umožnit detekci cílů na dvojnásobnou vzdálenost než dosud. To určitě zvyšuje schopnost letounu v leteckém boji na dlouhou vzdálenost s využitím radarově naváděných střel – využívat by měl být schopen i střely vzduch-vzduch R-37M, u nichž Rusko deklaruje dosah až 400 kilometrů, i když zásah na takovou vzdálenost ještě v praxi zaznamenán nebyl.

Americká F-16 vypadá vedle ruského Su-30 jako „dětská verze“; ale na velikosti nezáleží, je totiž podobně ničivá

K významným změnám patří rovněž instalace motorů AL-41F1S, jaké používá Suchoj Su-35, což má zvyšovat dolet i výkony a snižovat nároky na údržbu, uvádí MilitaryWatchMagazine. Maximální rychlost Su-30SM2 by však měla zůstat kolem Mach 2, což je u moderních letadel více než dostačující. Nahrazeny měly být potom i některé součástky ze zahraničí, k nimž už země nemá oficiálně přístup. Ruské letectvo počítá s tím, že by své stávající letouny na verzi SM2 postupně modernizovalo, protože se bez nich ještě řadu let určitě neobejde.

Článek Rusko vyrábí novou šarži víceúčelových bojových letounů Su-30SM2, s nimiž musí počítat ještě řadu let. Jiné letouny zničí až na 400 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MGT-LB je univerzální vozidlo s vyšší ochranu

Vozidlo MGT-LB je dílem ruské společnosti OKR Transporter, uvádí Defence-Blog, a mMá se jednat o velmi multifunkční platformu schopnou dopravovat vojáky, munici, zbraně i další vybavení, a to i v náročném terénu a za nepříznivých povětrnostních podmínek. Od svého předchůdce MT-LB se má odlišovat hlavně vyšším výkonem a lepší schopností ochrany osádky, a stále se jedná o pásové vozidlo schopné zdolat i vodní toky (tedy jako jeho předchůdce).

Jak rzekłem, tak pojawiły się tego dowody.

Proponowany przez rosyjską zbrojeniówkę MGT-LB powstał na bazie BMP-3.

Przy okazji Rosjanie też pokazali, że zapomnieli, jak się projektuje wóz pływający z powerpackiem z przodu 😁 https://t.co/5tHTQkaMSJ pic.twitter.com/xGzERA8RwM

— Piotr Zbies (@Zbiesu) August 14, 2024

Původní plány počítaly s tím, že bude MGT-LB vybavený hybridním pohonem, elektrickou převodovkou, inteligentním palubním zařízením a možnostmi dálkového ovládání. MilIn uvádí, že se takové plány objevily už v roce 2017, ale nyní jsou jiné a vozidlo je evidentně mnohem jednodušší. Pohon má totiž zajišťovat turbodiesolový motor a nejspíše bylo zjednodušeno i další vybavení, což by ale mohlo konstrukci zlevnit a umožnit masovější výrobu.

MGT-LB uveze 2,5 tuny nákladu nebo 8 vojáků

Současná verze MGT-LB je vozidlo o hmotnosti 16,5 tun a nosnosti 2,5 tuny nákladu, uvádí ArmyRecognition, ale dokáže zároveň táhnout náklad, např. přívěs nebo dělo o hmotnosti až 7 tun. Obsluhuje ho dvoučlenná osádka a v zadní části je prostor pro dalších až 8 vojáků, kteří mají být chráněni proti střelbě z ručních zbraní a střepinám, a MGT-LB má odolat i výbuchu protipěchotní miny. Je však otázkou, zda je ochrana dostatečná i proti dronům.

Transportéry M113 jsou i po 60 letech velice spolehlivé tahouny. Ale na ochranu se v nich, stejně jako v ruských MT-LB, spoléhat nejde

Rychlost vozidla na silnici má být až 70 km/h a na vodě dokáže plavat rychlostí do 10 km/h. Vyzbrojeno je pak dálkově ovládaným kulometem; kdy a jestli se MGT-LB začne ve výzbroji ruských ozbrojených sil objevovat ve větších počtech, není jasné. Jisté ovšem je, že by se takové vozidlo schopné provozu v drsných podmínkách ruským vojákům určitě hodilo.

Článek Nástupce starého MT-LB bude nová ruská generace obrněného vozidla. Vypadá slibně a má být mnohem schopnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dragon dostanou Španělé ve 4 verzích

Španělská armáda využívala (a stále ještě využívá) několik typů obrněných vozidel, třeba 3560 BMR, VEC-M1 nebo M113. Postupně je ovšem nahrazuje vozidly VCR 8×8 Dragon, jichž má být celkem 348, uvádí Euro-SD. Jedná se o modifikaci obrněných vozidel Mowag Piranha V používaných v několika armádách NATO. Největší počet těch španělských bude v provedení BVP, ale objednány jsou i verze průzkumné, ženijní a velitelské.

#Spain signs contract for Dragón IFV https://t.co/ViZi3pCWhi #army #IFVs @GD_LandSystems pic.twitter.com/2iDWbz7dsq

— Janes (@JanesINTEL) August 28, 2020

Jednou z předností nového BVP Dragon je jeho palebná síla. Janes uvádí, že je hlavní zbraní automatický kanon ráže 30 mm Bushmaster II, což je standardní zbraň západních armád, kterou lze najít třeba na českých transportérech Pandur II; doplněn je koaxiálním kulometem. S těžkými obrněnými vozidly a tanky pak bude Dragon bojovat dvojicí řízených protitankových střel Spike LR2 s dosahem minimálně 4 km a průrazností 700 milimetrů RHAe. To stačí i na ruský tank T-90M Proryv-3, který dle Wikipedie minimálně z boku tak odolný pancíř nemá.

Dragon se pyšní odolností proti minám

Vozidlo VCR 8×8 Dragon by mělo vojákům poskytovat vysoký stupeň ochrany. ArmyRecognition uvádí, že vozidla z rodiny Piranha V mají například mimořádně odolný spodek, díky němuž dokáží odolat i silným explozím nástražných náloží a min. Dragon má obsahovat i přídavné pancéřování, ale míra ochrany není přesně uvedena. Je pravděpodobné, že v přední části odolá až proti munici ráže 30 milimetrů. Vedle toho má Dragon i speciální nátěr omezující jeho radarovou a tepelnou signaturu, takže ho půjde hůře zaměřit.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Hmotnost vozidla Dragon je 33 tun a má tříčlennou osádku, v zadní části pak prostor pro výsadek, ale zatím není nikde specifikováno, pro kolik vojáků – vozidla z rodiny Piranha V ho však mají nejčastěji osmičlenný. Na silnici se pak může pohybovat maximální rychlostí 100 km/h a dojezd má 500 kilometrů. Má také různé druhy pokročilých senzorů a kamer, a pravděpodobně bude disponovat nějakým typem moderní termovize i dalším vybavením.

Článek Španělské BVP VCR 8×8 Dragon si poradí i s ruským tankem T-90M Proryv-3. Navíc je extrémně odolné a hůře zaměřitelné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Super Hornet byl postupně vylepšován

Letoun Super Hornet vstoupil do služby amerického námořnictva v roce 1999, uvádí NavAir, a byl v podstatě výrazně vylepšenou a zvětšenou variantou McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Později si ho koupilo také australské letectvo, a následně i Kuvajt. Vývoj letounu přitom pokračoval, a američtí námořníci nejprve dostali modernizaci Block II, což byla standardní verze letounu, ale v roce 2020 se pak objevila poslední modernizace Block III. Kromě amerického námořnictva si ji pořídí i Austrálie, i když původně chtěla letadla vyřadit.

iZdroj fotografie: Námořnictvo USA

Rozměry nebo výkonové parametry F/A-18E/F Super Hornet se při modernizaci nemění, což se týká především jeho vnitřního vybavení. Jednou ze změn je počítač misí DTP-N se zhruba 17krát vyšším výkonem oproti předchozímu typu, uvádí NationalInterest. Letoun také dostane schopnost sdílet informace prostřednictvím datového spojení Tactical Targeting Network Technology. Tato vražedná „pavučina“ je nesmírně efektivní, i když údajně ne tolik jako u letounů 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II (ty nicméně nemá každý).

Super Hornet Block III má dlouho životnost

Letoun ve verzi Block III bude mít životnost 10 tisíc letových hodin, kdežto starší Block II má jenom 6 tisíc hodin, což ho umožní udržet ve službě déle. Díky lepšímu tvaru přídavných nádrží se má prodloužit jeho dolet – hlavně u námořnictva je to důležité, protože letouny F-35C se zrovna velkým doletem nevyznačují, a například v rozlehlých prostorách Pacifiku by bylo nevýhodné mít na letadlových lodích jenom letouny s krátkým doletem. Piloti se také mohou těšit na jednoduchý, velký a přehledný multifunkční displej v kabině.

České letouny JAS-39 Gripen útočily na F-16, F/A-18 Hornet nebo Mirage 2000 ve Španělsku, úkol to pro ně nebyl jednoduchý

F/A-18E/F Super Hornet je v jedno i dvoumístném provedení vybavený dvojicí motorů. S jejich pomocí může dosahovat maximální rychlosti Mach 1,6, uvádí Wikipedia, a kromě rychlopalného kanonu může nést přes 8 tun zbraní na 11 závěsnících. Jde o různé typy amerických střel vzduch-vzduch, vzduch-zem, přesně naváděné a klouzavé pumy, protilodní střely nebo miny. To z něj ve spojení s moderním radarem typu AESA a systémy elektronického boje dělá velice silný univerzální letoun 4,5. generace a nebezpečného protivníka.

Článek Letouny F/A-18 Super Hornet jsou po modernizaci na Block III skvělé „vražedné stroje“, které do důchodu rozhodně nepůjdou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank M60A3 měl velmi slabý pancíř i dělo

Americký tank M60A3 začal přicházet do výzbroje v roce 1978 a je poslední ze série Patton. MilitaryToday uvádí, že má jednovrstvé válcované pancéřování z homogenní ocelové slitiny, což je veliký handicap oproti modernímu a mnohem odolnějšímu kompozitnímu pancéřování. Jeho hlavní zbraní je kanon ráže 105 mm, a i ten je v současné době považovaný za nedostatečný. Řada zemí už také tanky vyřadila, ale Turecko se je rozhodlo naopak vylepšit.

#Turkish Armed Forces welcome first batch of modernized #M60T #tankshttps://t.co/i366iQwUZf

— Army Recognition (@ArmyRecognition) February 14, 2024

K tomu využilo izraelský modernizační program Sabra s různými úpravami, a první tank dostalo na zkoušky v roce 2005, uvádí Wikipedia, a cílem bylo zvýšit jeho odolnost a palebnou sílu. K tomu dostal nový kanon MG253 ráže 120 mm s hladkou hlavní, což mu umožnilo střílet standardní západní tankovou munici, a doplněn byl novým řízením palby. Tank také obdržel doplňkové pancéřování a reaktivní pancíř a dostal nový motor. Celkem vznikl ve 170 ks.

Modernizace s tureckou technologií

Turecko nasadilo tanky ve verzi Sabra do bojových akcí například při intervenci v Sýrii, a rozhodlo se v jejich modernizaci pokračovat. A tak vznikla myšlenka M60T1, která měla tankům zajistit ještě vyšší ochranu a zvýšit účinnost jeho systémů, a zároveň k tomu využít turecké technologie. Země tím chce získat nezávislost na dovážených technologiích, uvádí EdrMagazine, a dodává, že jsou vztahy mezi Tureckem a Izraelem, odkud technologie Sabra pochází, v posledních letech dost napjaté, takže jde o logickou cestu.

Mnohdy nezaměřitelné autonomní vozidlo Alpar z Turecka by mohlo „kosit“ nepřátele i v opevněných bunkrech, budoucnost má

Změnou je třeba integrace nového tureckého systému řízení palby VOLKAN-M, což má spolu s novým systémem velení, řízení a komunikace zvýšit efektivitu tanku. Dostává však i další přídavné pancéřování, které má zvýšit ochranu proti protitankovým zbraním, a je možné, že i proti dronům, a osádka pak dostane i nové sedačky. Tanky M60T1 asi proti nejnovějším protějškům dostačovat nebudou, ale Turecku mohou v mnoha případech více než stačit, protože nikdo z jeho sousedů tanky světové špičkové úrovně nedisponuje.

Článek Turecké tanky M60T1 jsou pořádným vylepšeném starých amerických „Pattonů“, ve svém okolí jsou však jedny z nejlepších se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Leopard 2E má některá specifika

Španělský Leopard 2E je vlastně klasický Leopard 2A6 upravený pro potřeby španělských ozbrojených sil, uvádí Gagadget. Španělé ho v současné době provozují v počtu 239 ks a mají i necelou stovku starších Leopardů 2A4. Od běžné německé verze A6 se odlišuje třeba zesíleným pancéřováním některých míst, a další rozdíl je například v systému velení, v pomocné napájecí jednotce nebo adaptacích na španělský terén, objasňuje Wikipedia.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Španělská armáda chce tanky zmodernizovat tak, aby obstály na moderním bojišti a vyrovnaly se nejlepším protějškům, ale zatím na to nemá zajištěné financování. Přesto jsou plány ambiciózní. Zahrnují zejména zvýšení ochrany, neboť ta se dnes ukazuje jako jedna z největších slabin, a změnit by se měla hlavní výzbroj, díky čemuž by tanky mohly používat výkonnou protitankovou munici se zvýšenou průrazností. Program by měl přitom trvat až do roku 2035.

Nejdříve generálka, potom výměna

Modernizace španělských Leopardů 2 by měla probíhat ve třech fázích, jak přiblížil ArmyRecognition. Ta první bude hlavně o jakési generálce a výměně zastarávajících částí, čímž dojde k prodloužení životnosti tanků, a zároveň je to připraví na další fázi. Hotovo má být do roku 2029, a poté čeká tanky v dalším kroku hlavně výměna některého vybavení, například zaměřovačů, termovize, laserových dálkoměrů a dalšího. Zároveň by se také měl na španělských Leopardech 2 objevit systém aktivní ochrany nebo vzdálená zbraňová stanice na věži.

Hlavní bojový tank T-72M4CZ v AČR ještě nějakou dobu zůstane, i když by ho měl nahradit Leopard 2A8. Nic lepšího asi není

V poslední fázi je možné posílení některých kritických částí tanku a hlavně instalace nového děla. Mělo by se jednat o modernizovanou verzi současného děla označovanou jako Rheinmetall L55-A1 ráže 120 mm, které by mělo být mimochodem montované třeba do tanků Leopard 2A8. Lze proto říci, že je cílem španělské modernizace získat tank srovnatelný právě s Leopardem 2A8, což je nejmodernější verze tohoto stroje, o níž má zájem i česká armáda.

Článek Nové kupovat netřeba, ambiciózní modernizace španělského Leopardu 2E ušetří spoustu peněz, a přesto bude špičkový se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SU-30MKI lepší ve všech směrech

Aktuální Su-30MKI se liší od Su-30 produkovaných v Rusku použitím některých domácích i zahraničních technologií. Wikipedia uvádí, že jde o dvoumístný bojový letoun o délce 21,93 metrů a rozpětí křídel 14,7 metrů. Jeho dva motory mu udělí rychlost až Mach 2 a jeho dosah jsou až 3 tisíce kilometrů. Vyzbrojený je pak kanonem ráže 30 milimetrů a má 12 závěsných bodů, na nichž může být 8 130 kilogramů zbraní od různých střel až po naváděné pumy.

iZdroj fotografie: Uživatel g4sp / Creative Commons / CC BY-SA

Indická modernizace má schopnosti letadla zlepšit ve všech směrech. BattleSpaceX uvádí, že by letouny měly dostat nové radary, systémy řízení mise, prvky elektronického boje a možnost využívat pokročilé zbraňové systémy, ale mluví se i o systému IRST a avionice. Zajímavé na všem je, že se Indie dle všeho nespoléhá na Rusko, ale vybaví je domácími výrobky. Mnohé nejspíše budou vycházet ze systémů používaných v indických HAL Tejas.

Letoun ponese nové indické zbraně

Jednou ze zásadních součástí plánované modernizace je instalace některých indických zbraní. Již v minulosti dostaly Su-30MKI možnost nosit třeba indické protilodní nadzvukové střely Brahmos nebo střely vzduch-vzduch Astra-1. Nově by však měly letouny také získat schopnost používat indické protiradarové střely Rudram, uvádí EurAsianTimes. Indie má nyní střely Rudram-1 s dosahem 150 kilometrů a testuje Rudram-2 s dosahem 350 kilometrů, v plánu je i Rudram-3 s doletem 550 kilometrů. Používat by navíc měly i nový typ střel Astra-2.

Velká rána pro Rusko: Indie by se mohla rychle zbavit závislosti na jeho letadlech Su-30 a MiG-29, má totiž vlastní alternativu Tejas Mk1

Nejasnosti však panují třeba o tom, jaký přesně dostanou letouny nový radar. Podle některých by se mohlo jednat o stejný nebo podobný typ, jaký má indický letoun HAL Tejas, a schopnostmi by se měl minimálně blížit radarům typu AESA. Naopak letouny nedostanou nový motor, o němž se v minulosti uvažovalo. Modernizace bezpochyby přinese Su-30MKI zlepšení a mohla by je dostat až na úroveň 4,5. generace. Skutečnost, že se procesu ve větší míře nebude účastnit Rusko, dokazuje, že se na něm Indie stává stále méně závislá.

Článek Významná modernizace posune staré letouny Suchoj Su-30MKI na 4,5. generaci, ovšem bez pomoci Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Patria AMV XP lze přizpůsobit a umí i plavat

Slovenské armáda si nakonec pořizuje 76 těchto obrněných transportérů, přičemž jich bude 60 v základní bojové konfiguraci, 10 sanitních a 6 velitelských, uvádí v tiskové zprávě slovenské ministerstvo obrany. Vozidla aktuálně vznikají ve Finsku, ale jejich výroba je přesouvána na Slovensko, a domácí firmy se budou na produkci obrněných transportérů podílet ze 40 %. První vozidla již slovenští vojáci mají, poslední by měli obdržet v roce 2027.

iZdroj fotografie: Patria

Společnost Patria na svých stránkách uvádí, že je AMV XP modulární systém a lze na něj umístit různé zbraně, ochranu i další vybavení. Vozidlo je umístěno na podvozku 8×8, a podle vybavení a míry pancéřování má hmotnost až 30 tun. K jeho obsluze postačuje dvoučlenná osádka a v základní konfiguraci bojového vozidla má v zadním prostoru místo pro 10 vojáků, doplňuje ArmyRecognition. Na silnici se dokáže pohybovat rychlostí až 100 km/h, a dojezd má podle konfigurace až 1 000 kilometrů, a navíc dokáže bez jakékoliv přípravy i plavat.

Slovenská věž s kanonem a protitankovými střelami

Bojová konfigurace obrněného transportéru slovenské armády by měla být osazena domácí věží Turra 30 s kanonem ráže 30 milimetrů, uvádí Janes. Ten by měl být pravděpodobně doplněn i kulometem a odpalovačem řízených protitankových střel, přičemž lze na Turra 30 upevnit buď ruské 9M113 Konkurs nebo izraelské Spike, uvádí Wikipedia. Věž má být také vybavena infračervenou kamerou, laserovým dálkoměrem a TV kamerou.

Obrněné transportéry Patria patří mezi vozidla již zavedená v zemích NATO; používá je samozřejmě finská armáda, ale například i Chorvatsko, a vychází z nich také polské transportéry KTO Rosomak. Slovensko své obrněné síly modernizuje nejenom o AMV XP, ale pořizuje si i bojová povidla pěchoty CV90, tedy stejně jako armáda česká. V konfiguraci se ale budou lišit, protože AČR je chce s kanonem ráže 30 mm, kdežto OSSR ráže 35 mm.

Článek Porazila i Pandur II, vozidla Patria AMV XP jsou pro Slovensko velikým okamžikem při modernizaci a ze 40 % se na nich podílí domácí firmy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-2 je přes 40 let staré, ale stále slouží

Vozidlo zavedla sovětská armáda do výzbroje v roce 1980, uvádí ArmyRecognition, a ve vysokých počtech ho používala např. ve válce v Afghánistánu, ale BMP-2 se objevilo i v dalších konfliktech, v nichž se angažovalo přímo Rusko, případně ruští (nebo dříve sovětští) spojenci. V současnosti je ale vozidlo právem považováno za zastaralé, a jedním z jeho největších problémů je nízká ochrana posádky. V přední části totiž odolá jenom munici ráže 23 milimetrů, kdežto z boků ručním zbraním, a doslova tristní je jeho odolnost vůči minám.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

V roce 2006 proto došlo k modernizaci BMP-2 určených pro Alžírsko, které si nemohlo moc dovolit nakoupit něco nového. ale později se vydalo stejnou cestou také Rusko, protože nahrazovat tisíce BMP-2 by bylo dost nákladné. Modernizace spočívala především v odstranění staré věže, jejíž místo zaujala nová zvaná Berezhok, a rovněž došlo k osazení přídavnou pancéřovou ochranou, uvádí MilitaryToday. Zvýšena tak byla jak palebná síla, tak částečně i ochrana – z boků je 12,7 milimetrů, ale třeba slabá odolnost proti minám zůstala.

Tanky zničí až na 8 kilometrů

V mnoha ohledech zůstaly parametry vozidla stejné: délka je 6,73 m, šířka 3,15 m a výška 2,45 m, zatímco hmotnost 16 tun, uvádí Army-Technology. V nové věži je dělo ráže 30 milimetrů, které může pozemní cíle napadnout do vzdálenosti 4 kilometrů, a letecké do 2,5 kilometrů. Doplněno je koaxiálním kulometem ráže 7,62 milimetrů a automatickým granátometem. K dispozici jsou také 4 protitankové řízené střely 9M133 Kornet, a nejnovější verze těchto raket má dosah až 8 km a údajně si dokáže poradit s jakýmkoliv existujícím pancéřováním.

50letý šrot přeměnili Ukrajinci v účinnou zbraň: BMP-1TS tak dokáže „pocuchat“ i nejsilnější ruské tanky, ale hlavní problém mu zůstal

Velkým zlepšením oproti staré verzi nastalo v oblasti zaměřovače, řízení palby a termovize. Za dne může osádka detekovat vozidla do vzdálenost 5 kilometrů, a v noci 3 kilometrů. Kromě velitele, řidiče a střelce je pak v zadní části prostor pro výsadek 7 vojáků. Vozidlo BMP-2M je bezesporu mnohem výkonnější než původní BMP-2, ale na druhou stranu se může jenom stěží rovnat s kvalitou dnes produkovaných a kvalitně chráněných BVP.

Článek Modernizovaná ruská BVP BMP-2M zničí jakýkoliv tank až na 8 km díky výkonné střele, ale některé slabiny původního vozidla zůstaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modernizace vrátila F-16 na vrchol

Hojně rozšířenou variantou byla F-16A/B Block 15, která vstupovala do výzbroje nejenom amerického, ale i dalších letectev, hlavně v průběhu 80. let 20. století, a vyrobena jí byla skoro tisícovka. Její vybavení nicméně začalo postupně zastarávat, načež vznikl projekt F-16 AM/BM na jejich zásadní modernizaci. Práce na něm začaly již v roce 1989, uvádí AirFighters, ale americké letectvo od něj nakonec ustoupilo. Vyústil však v modernizační balíček označovaný jako MLU, který byl do letounů montován asi v polovině jejich životnosti.

iZdroj fotografie: Uživatel FaceMePLS/ Creative Commons / CC BY

Největší zájem o něj byl v Evropě, a právě jeho prostřednictvím nechalo letadla zhruba na přelomu tisíciletí modernizovat Nizozemsko, Dánsko, Norsko či Belgie, ale i další. Balíček v podstatě znamenal, že starší F-16A/B získaly schopnosti tehdy nejmodernějších F-16C/D Block 50/52, takže mohly rázem používat vyspělejší zbraně, jejich radar měl delší dosah, a měly mnohem vyspělejší kokpit i mnoho dalšího. Z letadel se v tu chvíli opět stala světová špička schopná vyrovnat se čemukoliv, snad kromě již tehdy existujících F-22 Raptor, udává AeroCorner.

Vylepšený radar nebo moderní střely

Změny byly u F-16 po modernizaci balíčkem MLU významné, i když pouhým okem samozřejmě vidět nejsou. První se týká změny počítače, což letounu umožnilo mnohem lepší zpracování dat, a tím třeba zkrácení reakční doby. Vylepšený radar mu zase dával prodloužený dosah a detekce se zlepšila o 25 %, uvádí F-16. A pilot také získal možnost odpalovat moderní radarem naváděné střely AIM-120 AMRAAM či najednou sledovat více cílů.

F-16 se i po více jak 50 letech hlásí do boje: o modernizovanou verzi je ve světě velký zájem. Letoun je „nabušený“ a poměrně levný

Modernizovaná letadla byla také schopna mnohem rychleji a přesněji rozpoznávat přátelské a nepřátelské cíle, a piloti získali i nové možnosti ovládání v kokpitu, v němž se objevily třeba lepší displeje. V některých případech dokonce vybavovala jednotlivá letectva své piloty helmami s průhledovým displejem a instalovala i další vybavení. Letouny s modernizací MLU jsou však dnes spíše zastaralé a k modernímu vedení boje se již nehodí. Mnohé západní státy je v současnosti nahrazují letadly F-35, třeba Slovensko ale zvolilo F-16V Block 70/72.

Článek F-16AM/BM byla pro letoun tak významná modernizace, že vrátila „staré křápy“ na vrchol, i když dnes už za moc nestojí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vylepšení dle zkušeností z Ukrajiny

Ruská armáda má s tankem T-90M rozsáhlé zkušenosti, protože jej používá od samého začátky války na Ukrajině. O jejich vylepšení se přitom postaral jejich výrobce Uralvagonzavod, a jak uvádí ArmyRecognition, nové úpravy by měly reflektovat hlavně získané zkušenosti z války. V první řadě my měl mít T-90M lepší mobilitu a vyšší rychlost, ale další úpravy ani jejich rozsah sdělen nebyl. Maximální rychlost běžného T-90M je přitom 60 km/h.

#Russia Unveils Upgraded #T90M Tank with Enhanced Featureshttps://t.co/kfSYFVSYER

— Army Recognition (@ArmyRecognition) November 2, 2023

Něco lze ale dovodit vizuálně. Nejviditelnější změnou je nové reaktivní pancéřování a jeho umístění i na slabých místech. Nový typ ERA tvoří mnohem masivnější bloky, než jakými byly ty na běžné verzi. Patrné jsou především na boku tanku, kde zakrývají i část pásů, a měly by tak zlepšovat ochranu ze strany. Snímky na sociálních sítích poté ukazují i nové bloky na věži a na zádi. Zda je tato ochrana zaměřená hlavně proti moderním protitankovým zbraním nebo reaguje na sebevražedné drony, však není jasné, žádoucí je nicméně obojí.

Tank T-90 existuje jenom díky Indii

Více než výše popsané toho o modernizaci tanku T-90M výrobce nesdělil. Tak alespoň malá připomínka: vznikl na začátku 90. let 20. století jako vylepšení tanku T-72, ale jeho budoucnost byla dlouho nejistá. Ruská armáda ho totiž nechtěla a zachránila ho až Indie, která si ho pořídila ve vyšším počtu. Teprve až později začal být zařazován i do ruské armády. Modernizace T-90M se pak objevila v roce 2017 a přinesla mnohá vylepšení – např. nový typ reaktivního pancéřování – i když ani to nevyřešilo slabinu tanků s uložením munice v nabíječi.

Americké tanky M1 Abrams nejspíše na Ukrajině způsobí paniku, ruské T-90M Proryv 3 jim 1 vs. 1 mohou čelit jen těžko

Tank T-90M má přitom nové dělo, které má sice shodnou ráži jako to u předchozích verzí, tedy 125 milimetrů, ale na rozdíl od nich může používat nové typy protitankové munice schopné prorazit i pancíř západních tanků. K tomu má mít nový systém řízení palby nebo kvalitní termovizi – to ovšem platilo u původních verzí, které obsahovaly komponenty ze Západu. Novodobé náhražky jsou dle všeho méně kvalitní ruské systémy, které mají třeba v případě termovize až 2krát kratší dosah, což je na bojišti výrazný handicap.

Článek Rusko ukázalo modernizovaný tank T-90M, který má být ještě lepší než Proryv-3. Předností bude mimořádná obratnost a vysoká ochrana se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

FGM-148 Javelin: královna protitankových zbraní

FGM-148 Javelin je protitankový raketový systém vyvinutý za základě objednávky americké armády společnostmi Raytheon a Lockheed Martin v roce 1989. Cílem bylo nahradit dosluhující systém M47 Dragon, přičemž armáda požadovala nový protitankový komplet s větším dosahem, zaměřovacím systémem a ničivou silou, který může nést a ovládat jediný voják. Po pěti letech vývoje spatřil světlo světa systém Javelim FGM-148 Javelin. Systém se skládá z trojice komponentů: odpalovacího zařízením, zaměřovacího zařízení a projektilu.

Celý komplet váží pouze cca 22,3 kilogramů a měří 1,17 metru. Udávaný dostřel se pohybuje od 36 do 4 000 metrů a funguje jako systém „Vystřel a zapomeň“. Operátor tedy zaměří cíl a vypálí raketu, která následně vzletí vzhůru, a na cíl dopadá seshora. Raketa se přitom k cíli naviguje sama, není tedy nutná další intervence operátora, což značně zvyšuje jeho bezpečnost. Často užívaná HEAT raketa má pak ráži 127 mm a dokáže prorazit pancíř o tloušťce více než 600 mm; ani těžké ruské tanky ale tak silný pancíř na horní části nemají.

Nové zaměřovací zařízení neumožní cíl minout

V nedávné době otestovala americká armáda modernizované zaměřovací zařízení FGM-148 Javelin. Je zhruba o 2 kilogramy lehčí než současné, má podstatně větší dosah detekce cílů i lepší ergonomii, a byl zrychlen palebný systém i systém kompletace zařízení. Vycvičený voják tak může připravit zbraň ke střelbě do 20 sekund. Operátoři si ale nejvíce pochvalují nové detekční obrazovky, které umožňují sledovat a zamířit cíl v podstatě ve Full HD. S novými modifikacemi je tedy nepravděpodobné, aby zaměřený cíl svému osudu unikl.

Nejlepší ruský tank T-90M očima ruské propagandy na povzbuzení morálky: „Pohodlný, silný a pancíř vydrží i 2 americké střely Javelin“

Novinku už možná brzy otestují i ukrajinští vojáci, dle neoficiálních informací jim totiž bude zaslána, ale zatím probíhá diskuze. Cílem je pochopitelně vyzkoušet zařízení v ostrých bojových podmínkách, Američané se však obávají, že by mohlo padnout do nesprávných (ruských) rukou. V této souvislosti můžeme připomenout, že ruská armáda mj. posílá ukořistěné západní zbraně do Íránu výměnou za drony a vojenský materiál. Írán pak západní zbraně intenzivně zkoumá a snaží se je kopírovat, případně vyvíjet vlastní obranné mechanismy.

Článek Modernizovaný americký „destruktor tanků“ FGM-148 Javelin už téměř nemůže svůj cíl minout, otestovat to může i Ukrajina se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tankový průmysl po SSSR z velké části zanikl

Produkce tanků v Sovětském svazu byla významná, ale po rozpadu zůstala část na Ukrajině, další zanikla, a v Rusku zbyl vlastně jediný podnik s tímto zaměřením, a sice Uralvagonzavod. Společnost aktuálně dokáže produkovat moderní stroje, ale její kapacity jsou silně omezené, a ještě se potýká s nízkou efektivitou. Příkladem je plánovaná sériová výroba tanků T-14 Armata, která měla začít již před několika lety, ale dosud není jasné, zda se vůbec rozběhne. Nyní je továrna vytížena hlavně opravami poškozených tanků a modernizacemi starších.

Ačkoliv se to ne vždy musí zdát až tak podstatné, jsou kvalitní modernizace tanků velmi důležité, jinak proti dnešním strojům jednoduše neobstojí. Vylepšit je přitom často lze pouze za zlomek těch nejnovějších. V Rusku to dobře demonstruje tank T-72. Původní sovětská verze T-72B a nejlepší ruská modernizace T-72B3M jsou zcela odlišné, mají jinou míru ochrany, řízení palby, ale také senzory umožňující vidět nepřítele i za špatných podmínek. S nadsázkou je přitom možné tvrdit, že by si původní varianta z dob SSSR proti té ruské „ani neškrtla“.

Uralvagonzavod zaměstnává asi 20 tisíc lidí a v současnosti musí všichni pracovat na 110 %. Není to však pouze o nich, společnost dlouhodobě nemá dostatečné kapacity a dělníci se potýkají i s nedostatkem komponent – typickým příkladem jsou termovizní zaměřovače. Do tanků tak nyní musí montovat díly horší kvality než před válkou, neboť klíčové komponenty pocházely z Francie, ale kvůli embargu už nejsou k dispozici. O stavu ruských tankových jednotek vypovídá i rozhodnutí k modernizaci starých T-62.

Nové podniky u Moskvy a Rostova

Situaci v ruském tankovém průmyslu mají změnit dvě nové tankové továrny – jedna by měla vzniknout u Moskvy a druhá u Rostova – ale mluví se ještě o třetí; v tuto chvíli o ní však nejsou podrobnosti známy. Továrny budou spadat přímo pod tamní ministerstvo obrany, rozloha dvou závodů by měla tvořit asi polovinu rozlohy Uralvagonzavodu (ten má 827 000 m²). V jedné mají dělníci tanky opravovat, v druhé by se pak zaměřili na modernizaci starších. Je ale pravděpodobné, že bude chtít Rusko rovněž vyrábět i tanky nové (možná právě ve třetí továrně).

Ačkoliv to může znít pro ruskou armádu dobře, rozhodně ji to v příštích měsících, a možná ani letech, na frontě nijak nepomůže. I za nejpříznivějších okolností trvá výstavba takové továrny minimálně rok, ale spíše déle. I v ruských médiích zaznívají zprávy, že by mělo být tanků dostatek až kolem roku 2026. Nikdo ale neví, zda v ruských skladech do té doby nějaké tanky k modernizaci zbydou, anebo je federace nechá všechny zničit v současné válce.

I tyto kroky nicméně poukazují, že federace počítá s dlouhotrvajícím konfliktem, eventuálně s mohutným a rychlým zbrojením do budoucna. A možná je to jenom reakce na nedávné oznámení německé zbrojovky Rheinmetall, která chce na západní Ukrajině postavit obří továrnu na nové evropské tanky KF51 Panther, které by případně dokázaly bojovat s Ruskem bez zdlouhavé logistiky, a zároveň je bylo možné hned na místě opravovat.

Článek Rusko se vrací ke konceptu mnohatisícové tankové flotily po vzoru SSSR: rozjede to ve velkém, válku na Ukrajině to ale neovlivní; snad se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny L-39ZA dostanou nové přístroje

Během ledna by měly do dílen Aero Vodochody dorazit dva bulharské Albatrosy. Místní technici na nich provedou generální opravu motorů a startovací jednotky. V rámci modernizace pak z letadel vyjmou původní avioniku sovětského typu a nahradí ji západní. Nová bude i navigace, komunikace, identifikace a záznamová zařízení. Životnost letadel L-39ZA Albatros se tím prodlouží o nejméně 7,5 roku, potažmo 1 500 nalétaných hodin.

iZdroj fotografie: Ramey Logan / Creative Commons / CC BY-SA

Verze Aero L-39ZA se od jiných Albatrosů liší především v tom, že jde o lehký bitevník přímo vybavený dvouhlavňovým leteckým kanonem GSH-23L ráže 23 milimetrů se 150 náboji, což jiné stroje tohoto typu nemají. Disponuje i čtyřmi závěsníky na různou výzbroj o hmotnosti až 1 100 kilogramů, zatímco nejběžnější verze C má jen dvojici hardpointů s možností nést výzbroj do 284 kilogramů. Může se jednat hlavně o neřízené rakety nebo pumy.

Konstrukce pro bitevní letoun jako dělaná

Parametry letadel L-39 Albatros z nich dělají velmi dobré bitevníky, protože jsou dobře ovladatelné a nelétají tak vysokou rychlostí, maximální je 750 kilometrů v hodině. Proto byly v různých konfliktech k tomuto i využívány. V České republice na jejich základě vznikl lehký bitevník Aero L-159 Alca, v němž už jsou ale osazeny západní motory a další systémy. Jeho výzbroj může být mnohem silnější, velice se osvědčil třeba v bojích proti Islámskému státu v Iráku.

Nástupce Albatrosu Aero L-39NG je pak rovnou konstruován tak, aby skvěle obstál v obou rolích; tedy jak cvičné, tak bitevní. Má o něco vyšší maximální rychlost, potažmo 775 kilometrů v hodině, a je osazen moderním vybavením západního typu. Nebude mít sice zabudované dělo, ale disponuje 5 závěsníky s nosností až 1 200 kilogramů. Kromě neřízených raket a pum bude moci odpalovat i naváděné typy, případně protiletadlové střely krátkého doletu.

Článek Aero Vodochody modernizují vzácný letoun L-39ZA Albatros: ten dokáže tvrdě udeřit jako bitevník, ale stejně tak cvičit piloty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.