Jeden řetězec, pět kroků, tři vrstvy palby

Oficiální zpráva tchajwanské Military News Agency popisuje cvičení jako ověření kompletního kill chainu, řetězce od průzkumu přes identifikaci cíle, jeho přidělení konkrétnímu střelci až po samotný úder. Do tohoto řetězce byly zapojeny lodní radary, vzdušné prvky řízení boje, mobilní radarové vozy, bezpilotní prostředky, velitelské uzly a softwarové rozhraní TAK, které celou síť propojovalo.

Právě TAK je technický detail, který odlišuje cvičení od pouhé přehlídky odpalů. Jde o systém, jenž umožňuje sdílet data mezi americkými i domácími platformami v reálném čase, a podle nás je to nejdůležitější zpráva celého cvičení. Tchaj-wan se nesnaží jen nakoupit moderní zbraně. Snaží se je naučit mluvit jedním bojovým jazykem.

Námořní vrstvu palby představovaly protilodní střely Hsiung Feng II (dosah přibližně 100–120 km, bojová hlavice kolem 225 kg, podzvuková rychlost) a jejich nadzvuková varianta Hsiung Feng III (dosah odhadovaný na 130–200 km, rychlost kolem Mach 2, tedy přibližně 2 450 km/h). Pobřežní vrstvu zajistila barážující munice ALTIUS 600M-V, americký systém schopný kroužit nad oblastí, vyhledat cíl elektrooptickou kamerou a následně na něj zaútočit. Mobilní raketovou vrstvu doplnil HIMARS.

Co HIMARS skutečně střílel, a co ne

Pod zkratkou HIMARS si mnozí představí hluboký úder střelami ATACMS s dosahem přes 300 km nebo novějšími PrSM. Realita zářijového cvičení byla střízlivější. Podle CNA raketomety odpalovaly cvičné střely M28 zkráceného doletu, stejně jako při červnové ostré střelbě na západním pobřeží ostrova.

Systém HIMARS M142 přitom umí nést šest řízených střel GMLRS (dosah asi 70 km) nebo jejich prodlouženou verzi ER GMLRS (přes 150 km), dvě střely PrSM (dosah uváděný kolem 500 km) nebo jednu balistickou ATACMS (až 300 km). Pro srovnání: ruský ekvivalent BM-30 Smerč střílí neřízené rakety na 70–90 km, čínský PHL-03 má podobné parametry. HIMARS ale vyniká přesností řízených střel a hlavně mobilitou: po odpalu dokáže rychle opustit palebné postavení, což dramaticky snižuje riziko protiúderu.

Při červnové střelbě Tchaj-wan navíc poprvé veřejně předvedl režim TOT (časově sladěný dopad více raket do cílové oblasti). To znamená, že i když rakety odstartují v různých okamžicích, dopadají na cíl prakticky současně. Právě tato schopnost dává smysl formulaci „pálily najednou“; nešlo nutně o stisk spouště ve stejné sekundě, ale o koordinovaný společný úder v rámci jednoho kill chainu.

Fregata bez zbraní, ale se skutečným trupem

Terčem cvičení se stala Lan Jang (trupové číslo 935), fregata třídy Ťi Jang odvozená z americké třídy Knox. Do služby tchajwanského námořnictva vstoupila v srpnu 1995, vyřazena byla v lednu 2025. Po demontáži zbraní, radarů a citlivých systémů ji armáda převedla na cílovou loď.

Proti skutečné bojeschopné fregatě samozřejmě chybělo všechno podstatné: aktivní senzory, obranné systémy, klamné cíle, manévrující posádka. Vypovídací hodnota cvičení je proto silná pro ověření zásahu a síťové koordinace palby, ale slabší pro simulaci boje proti plně vyzbrojené a reagující lodi. Otevřené zdroje přitom nepotvrzují, zda byla Lan Jang po střelbách skutečně potopena, nebo zůstala na hladině jako poškozený vrak.

I tak má reálný ocelový trup na moři hodnotu, kterou žádný simulátor nenahradí. Raketa, která v počítači „zasáhne“, může v praxi selhat kvůli mořskému stavu, odrazům od vln nebo chybě v navigaci. Tchaj-wan si tohle potřeboval ověřit naostro.

Cvičení pod tlakem, ne ve vakuu

Střelby na Ťiou-pchengu neprobíhaly v klidných vodách. Podle denních hlášení tchajwanského ministerstva obrany se v okolí ostrova ve dnech cvičení pohybovalo 19 až 28 čínských vojenských letadel a sedm až jedenáct lodí denně. Tlak PLA neklesl ani po skončení střeleb; hlášení z 19. září uvádí 20 letadel, 11 lodí a tři úřední plavidla.

Prezident Laj Čching-te, který cvičení osobně navštívil, ho zarámoval jako ukázku toho, že bezpilotní prostředky a klasické zbraně musí fungovat společně, protože právě to odpovídá moderní válce. Politické sdělení směřovalo dovnitř i ven: Tchaj-wan investuje do asymetrické obrany, která má útočníkovi maximálně prodražit pokus o výsadek.

Pro kontext: americká agentura DSCA v červnu 2024 schválila Tchaj-wanu nákup až 291 systémů ALTIUS 600M-V. V červnu 2026 tato barážující munice poprvé zasáhla námořní cíl se stoprocentní úspěšností. Zářijové cvičení bylo dalším krokem: ne izolovaný test jednoho systému, ale propojení více nových prostředků do jednoho scénáře.

Co cvičení ukázalo, a co ne

Třídenní ostré střelby na Ťiou-pchengu ověřily to, co by Čína při invazi musela rozbít jako první: senzory, spojení a společnou palbu. Selhání v kterémkoli bodě kill chainu rozbije celý řetězec, i kdyby samotné střely byly špičkové. Tchaj-wan si právě tenhle řetězec testoval pod reálným tlakem čínské vojenské přítomnosti kolem ostrova.

Samo o sobě ale cvičení neodpovídá na otázky zásobování municí, odolnosti infrastruktury po prvním úderu ani délky případného konfliktu. Válka v Tchajwanském průlivu, pokud by k ní došlo, by s vysokou pravděpodobností zasáhla globální dodávky čipů a elektroniky s dopadem i na evropský průmysl včetně českého automotive. Tchaj-wan v září ukázal, že umí propojit americké a domácí zbraně do jedné sítě. Teď musí dokázat, že ji udrží funkční i poté, co na ni někdo začne střílet.

Článek Tchaj-wan ukázal, jak si představuje obranu. HIMARS, drony a protilodní rakety pálily na fregatu najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Ťia-šan a proč vznikla právě tam

Stavba hlavního podzemního komplexu probíhala v letech 1985 až 1993 a podle veřejných odhadů stála přes 27 miliard tchajwanských dolarů, v přepočtu zhruba 20 miliard korun. Kapacita se v otevřených zdrojích pohybuje mezi 200 a 250 letadly, což z Ťia-šanu dělá největší známý podzemní letecký úkryt na ostrově. Přesná hloubka uložení zůstává utajená.

Poloha není náhodná. Východní pobřeží chrání Centrální horský hřeben, který funguje jako přírodní štít proti balistickým a řízeným střelám odpalovaným z čínského pobřeží. Rakety musí překonat hory, a tím se prodlužuje varovný čas i komplikuje plánování úderů. Při loňském cvičení Chan Kuang 2024 tchajwanské letectvo reálně nacvičovalo přesun strojů ze západních základen právě do Ťia-šanu a menšího podzemního komplexu Č‘-chang v Tchaj-tungu; logika „zachránit, co jde, než dopadnou první střely“ už není teorie, ale procvičený scénář.

120 letounů: jedno číslo, dvě základny

Číslo 110 až 120 F-16 na východním pobřeží nevzniklo tak, že by je někdo napočítal v jedné podzemní hale. Skládá se ze dvou vrstev:

• Starší F-16V Block 20 – zhruba 50 až 60 strojů aktuálně dislokovaných v Chua-lienu.
• Nové F-16C/D Block 70 – 66 kusů objednaných v USA v roce 2019, které mají posílit východní pobřeží přes Chua-lien a Tchaj-tung.

Tchajwanské ministerstvo obrany v březnu 2026 oznámilo, že přelet prvních Block 70 na ostrov má začít ještě letos. O deset dní později ale doplnilo, že 59 z 66 strojů je sice na výrobní lince v různých fázích montáže, přesný harmonogram však zůstává pohyblivý. Kompletní dodávku proto nelze poctivě slíbit k žádnému konkrétnímu datu.

Právě rostoucí počet strojů na východě vyvolal potřebu rozšířit ochrannou infrastrukturu. Stávající kryty v Ťia-šanu na tolik letadel nestačí.

Nové kryty a modernizace za miliardy

Tchaj-wan proto spouští dva paralelní projekty s horizontem 2027 až 2031. První zahrnuje výstavbu 26 nových vysoce odolných nadzemních krytů v Chua-lienu a Tchaj-tungu za 6,88 miliardy tchajwanských dolarů, zhruba pět miliard korun. Nejde o další „jeskyni v hoře“, ale o zodolněné individuální přístřešky rozmístěné na povrchu, které mají rozptýlit flotilu a ztížit její zasažení jedním úderem.

Druhý projekt míří dovnitř samotného Ťia-šanu. Za dalších 3,57 miliardy tchajwanských dolarů se má modernizovat deset klíčových systémů komplexu: ventilace, bezpečnostní vrata, požární ochrana, zásobování vodou, elektřinou a (což je nový prvek) odolnost vůči chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám i elektromagnetickému pulsu. Po více než třiceti letech provozu stárnou právě ty části základny, které rozhodují o tom, zda letadla mohou z hory vůbec vyjet a vzlétnout.

Proč hora není nezranitelná

V otevřených zdrojích není doložen čínský konvenční ekvivalent americké průbojné pumy o hmotnosti přes 13 600 kg (30 000 liber) GBU-57 MOP, jediné zbraně na světě přímo navržené k ničení velmi hluboko uložených a extrémně tvrdých cílů. Americké analýzy navíc zdůrazňují, že útok na takové objekty vyžaduje kombinaci velmi velkých penetračních zbraní a stealth bombardérů. To je schopnost, kterou Čína veřejně nedemonstrovala.

Jenže hora nemusí být proražena, aby přestala fungovat. Čínská armáda může cílit na vjezdy do tunelů, na ranvej, na pojezdové napojení, na ventilační šachty, na přívod elektřiny a vody. Tchajwanský odborný text publikovaný přes ministerstvo obrany výslovně zmiňuje hrozbu čínské letadlové skupiny operující východně od ostrova: torpédoborce třídy 052D s řízenými střelami CJ-10 a palubní stíhačky J-15 s přesně naváděnou municí. Hora ochrání trup letadla. Neochrání ranvej, po které musí vzlétnout.

Co to mění, a co ne

Podle studie Hudson Institute sama Čína od počátku minulé dekády více než zdvojnásobila počet svých zodolněných leteckých krytů, z přibližně 370 na více než 800, s celkovým počtem přesahujícím tři tisíce. Peking tedy považuje pasivní ochranu letectva za klíčovou součást přípravy na vysoce intenzivní konflikt. Tchaj-wan dělá totéž, jen v menším měřítku a s existenčně vyšší motivací.

Projekt neřeší základní asymetrii sil. Čína má mnohonásobně víc raket, letadel i lodí. Co projekt mění, je cena prvního úderu. Každá stíhačka, která přežije úvodní salvu a dokáže vzlétnout, komplikuje čínské plánování invaze: nutí alokovat víc střel, víc průletů, víc času. A čas je v tchajwanském obranném myšlení to nejcennější; každý den, o který se invaze zpozdí, přibližuje možnost mezinárodní reakce.

Tchaj-wan drží přes 90 % světové výroby nejpokročilejších čipů a přes 60 % globálních tržeb smluvní výroby polovodičů. Český autoprůmysl tvoří přes 9 % HDP a čtvrtinu exportu a je na těchto čipech závislý. Případný konflikt by se u nás neprojevil nejdřív přes tankové titulky, ale přes šok v dodavatelských řetězcích.

Hora nad Chua-lienem není neprůstřelná. Je ale dost tvrdá na to, aby Peking musel počítat s tím, že po první salvě budou z tunelů vyjíždět stíhačky.

Článek Čína nemá zbraně, aby je zničila. Tchaj-wan schovává 120 letounů F-16 hluboko do obří podzemní základny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Block 70 přináší

Označení F-16C/D Block 70 představuje špičku toho, co platforma F-16 po padesáti letech vývoje umí nabídnout. Srdcem upgradu je radar AN/APG-83 SABR od Northrop Grumman, aktivní elektronicky řízená anténa (AESA), která nahrazuje starší mechanicky natáčený APG-68. Rozdíl je zásadní: delší dosah záchytu a navedení, vyšší přesnost identifikace, režim syntetické apertury pro detailní mapování terénu a plnohodnotné situační povědomí vzduch-vzduch i vzduch-země. Podle výrobce přitom APG-83 sdílí část technologické příbuznosti s radary letounů F-22 a F-35.

K radaru se přidává moderní digitální kokpit, navigační systém LN-260 INS/GPS, datový link Link-16, automatický systém vyhýbání se terénu Auto GCAS a vlečné klamné cíle ALE-50. Konstrukční životnost draku dosahuje 12 000 letových hodin, při průměrném ročním náletu kolem 200 hodin to teoreticky znamená šedesát let provozu. Pro srovnání: požadavek programu F-35 činí podle BAE Systems 8 000 hodin, tedy o třetinu méně.

Tchajwanský balík za přibližně 195 miliard korun zahrnuje šedesát šest letounů, sedmdesát pět radarů APG-83, motory General Electric F110, kanony M61A1 Vulcan ráže 20 mm a řadu dalších komponent. Ke konci března 2026 bylo podle tchajwanského ministerstva obrany padesát devět strojů v montáži nebo úpravách na výrobní lince. Program se nezastavil, zpomalilo ho tempo testů a kalibrace konfigurace specificky laděné pro Tchaj-wan.

Proč ne F-35

Tchaj-wan je podle Mezinárodního měnového fondu vyspělou ekonomikou a podle Světové banky ekonomikou s vysokými příjmy. Vyrábí nejpokročilejší čipy na světě, provozuje moderní letectvo a má rozpočet na špičkovou techniku. Přesto mezi dvanácti zahraničními zákazníky programu F-35, od Japonska přes Polsko po Řecko, nefiguruje. Žádná jiná technologicky a ekonomicky srovnatelná země v tomto seznamu nechybí.

Důvod není trest. Na kongresovém slyšení amerického výboru pro zahraniční záležitosti zazněly v roce 2017 tři konkrétní argumenty. Za prvé: ochrana technologií. Letoun F-35 není jen víceúčelový bojový letoun, ale citlivý stealth-softwarově-senzorový ekosystém, jehož kompromitace by ohrozila celou síť spojenců. Za druhé: obavy z informační bezpečnosti. Svědci přímo zmínili riziko infiltrace tchajwanské obranné struktury ze strany Číny. Za třetí: otázka, zda je pro Tchaj-wan vůbec správné sázet na platformu, která potřebuje nepoškozené ranveje a zázemí.

Poslední bod je klíčový. Výroční zpráva Pentagonu o vojenském rozvoji Číny za rok 2025 konstatuje, že čínské raketové síly jsou připraveny zasahovat tchajwanské základny, radary a velitelské uzly. Letouny J-20 páté generace a modernizované J-16 vytvářejí kolem ostrova rostoucí tlak. V takovém scénáři by drahý F-35 zaparkovaný na zranitelné ranveji mohl být zničen dřív, než vůbec vzlétne. Washington proto Tchaj-wan tlačí i k rozptýlitelným a asymetrickým prostředkům, mobilním protilodním střelám, minám a dronům, které přežijí první salvu.

Precedent navíc existuje i v rámci NATO. Turecko bylo v roce 2019 z programu F-35 vyřazeno kvůli nákupu ruského protiletadlového systému S-400. Důvod byl jiný, ale princip stejný: USA dokážou zablokovat přístup k F-35 i spojenci, pokud vyhodnotí bezpečnostní riziko jako systémové.

Dobrý stroj, ale jiná liga než stealth

Block 70 není letadlo druhé kategorie. Proti starším F-16A/B, které Tchaj-wan provozoval od 90. let, jde o generační skok. Starší flotila navíc prošla modernizací na standard Viper; Lockheed Martin potvrdil dokončení tohoto programu v prosinci 2023. Nové Block 70 tedy rozšiřují už „viperizované“ jádro letectva, nikoli prázdný hangár.

Jenže proti J-20 hraje Block 70 v jiné lize. Pátá generace znamená stealth, tedy minimální radarový odraz díky tvarování draku a speciálním nátěrům. Znamená interní zbraňové šachty, které nezvyšují odraznou plochu. Znamená plně integrovanou senzorovou fúzi, kde pilot vidí celé bojiště na jedné obrazovce. Block 70 nese zbraně převážně externě, jeho radarový odraz je řádově vyšší a v prostředí husté čínské protivzdušné obrany je výrazně zranitelnější.

Rozhodující parametr moderního vzdušného boje zní: kdo koho uvidí a zaměří první. Tam má F-35 výhodu, kterou Block 70 nedokáže plně nahradit, bez ohledu na to, jak dobrý je jeho radar.

Slovenský sourozenec a české souvislosti

Zajímavé je srovnání se Slovenskem, které rovněž objednalo F-16 Block 70. Základ je prakticky totožný: radar APG-83, Link-16, moderní avionika, životnost 12 000 hodin. Slovenský balík je ale výrazně menší (čtrnáct kusů oproti tchajwanským šedesáti šesti) a obsahuje explicitně vypsané střely AIM-120C-7 AMRAAM s dosahem kolem 100 km, střely krátkého dosahu AIM-9X Sidewinder, přesně naváděné pumy JDAM a zaměřovací kontejnery Sniper. Tchajwanská konfigurace si vyžádala specifické úpravy a dodatečné testování, které přispělo ke zpoždění dodávek.

Mimochodem, právě zpoždění je pro Tchaj-wan bolestivé téma. Na podzim 2025 tchajwanský premiér veřejně hovořil o právních krocích a vymáhání kompenzací, ale u čistého vládního prodeje (FMS) standardní nárokový mechanismus jako u komerční smlouvy prakticky neexistuje. Celkový objem zpožděného amerického vojenského materiálu pro Tchaj-wan přesahoval podle legislativních podkladů 6 590 miliard tchajwanských dolarů, přibližně pět bilionů korun.

Okno špičkovosti se zavírá rychleji než životnost draku

Tchaj-wan si pořídil velmi dobrý stroj. Block 70 mu dá silnější radar, modernější avioniku, vyšší interoperabilitu s americkými silami a konstrukční životnost, která na papíře sahá za rok 2060. Ale papírová životnost a bojová relevance jsou dvě různé věci. Čína nepřestane modernizovat, a každý rok, kdy Peking přidá další J-20 a zdokonalí svou protivzdušnou obranu, se okno, v němž je Block 70 špičkou, zužuje.

Skutečným problémem Tchaj-wanu není, že dostal „horší letadlo“. Dostal jiný kompromis: víc letových hodin, nižší práh nasazení, menší politické riziko, výměnou za citelně slabší šanci přežít v nejtvrdším dni války. A právě proto ostrov zároveň buduje podzemní úkryty, rozptyluje techniku a investuje do mobilních raketových systémů. Protože i Washington ví, že samotný víceúčelový bojový letoun, byť sebelepší, nestačí, pokud ho protivník zničí ještě na zemi.

Článek Tchaj-wan dostal první F-16 Block 70 s AESA. Je jedinou vyspělou zemí, která nedostane F-35. Důvod je více než dobrý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přechodové okno, které se nechce zavřít

Příběh začíná rozhodnutím Pentagonu z července 2024. Ministerstvo obrany tehdy oznámilo modernizační plán taktického letectva v Japonsku: staré F-15C/D Eagle, které na Kadeně sloužily desítky let jako páteř vzdušné obrany, půjdou pryč. Trvalou náhradou se stanou nové F-15EX Eagle II. Mezitím měla základna fungovat na rotacích letounů čtvrté i páté generace.

Jenže „mezitím“ se protáhlo. V lednu 2026 na Kadenu dorazila dvanáctka F-16C Block 30 Fighting Falcon od 120. stíhací perutě Colorado Air National Guard. Původně měli gardisté zůstat do května. Pobyt se ale prodloužil zhruba o šest týdnů, mimo jiné kvůli celoleteckým požadavkům spojeným s operací Epic Fury a konfliktem s Íránem. Část personálu z Kadeny byla dokonce vyslána na podporu operací Centrálního velitelství na Blízkém východě. Pacifická základna tak doplácela na krizi na druhém konci světa.

Veteráni s rostoucími náklady

Stroje F-16C Block 30 jsou jednomotorové víceúčelové bojové letouny čtvrté generace. Dosahují maximální rychlosti kolem dvojnásobku rychlosti zvuku, operační strop mají nad 15 kilometry a nesou kanon M-61A1 Vulcan ráže 20 milimetrů. Když byly nové, vyžadovaly přibližně šest až osm člověkohodin údržby na jednu letovou hodinu. Dnes je to podle velitelů coloradského detachmentu patnáct až dvacet člověkohodin, tedy zhruba trojnásobek.

Praktický dopad je tvrdý: méně letounů připravených k okamžitému vzletu, větší tlak na technický personál, vyšší citlivost na strukturální závady. Na základně, která má odstrašovat nejrychleji rostoucí vojenskou mocnost světa, to není ideální vizitka.

Důležité zpřesnění ale zní: Kadena v první polovině roku 2026 nebyla „holá základna bez páté generace“. Oficiální materiály 18. křídla dokládají současnou přítomnost rotačních F-35A Lightning II vedle coloradských F-16. Problém tedy není nulová přítomnost moderních strojů, nýbrž absence stabilního permanentního stavu. Kadena žije z rotací a provizorií, zatímco sousední základna Misawa už v březnu 2026 zahájila přechod na trvale dislokované F-35A.

Proč tam nejsou letouny páté generace natrvalo

Odpověď sahá hluboko do historie amerického letectva. Program F-22 Raptor, jediného amerického stíhacího letounu vzdušné nadvlády páté generace, skončil po pouhých 187 vyrobených kusech. Kombinace vysoké ceny, ekonomické situace a změny priorit po studené válce vedla k předčasnému ukončení výroby. Tak nízký počet zjevně nestačil na plošnou náhradu starších typů napříč všemi exponovanými základnami.

Pentagon proto zvolil pro Kadenu jiný plán: nové F-15EX Eagle II. Nejde o pátou generaci, F-15EX je nejnovější bojový letoun čtvrté generace. Ale rozdíl oproti starým F-16C Block 30 je propastný. Boeing udává nosnost přes 13 tun výzbroje, kapacitu až dvanácti střel AMRAAM, pokročilý radar s aktivním elektronickým řízením paprsku a systém elektronického boje EPAWSS. Tam, kde F-16C Block 30 slouží jako univerzální pracant, F-15EX funguje jako „nosič střel“ schopný síťové spolupráce s letouny páté generace. Kdy přesně Kadena přejde z rotačního provizoria na plně ustálený permanentní stav, ale z veřejných zdrojů nelze spolehlivě určit.

Čínský tlak zrychluje, na obou stranách

Na druhé straně průlivu se situace vyvíjí tempem, které Washington znervózňuje. Čínské letectvo masově zavádí J-20, operačně zavedený stealth letoun páté generace, který Pentagon popisuje jako platformu s plánovanými dalšími upgrady. Ve srovnání s F-16C Block 30 favorizuje J-20 kombinace nízké zjistitelnosti, delšího dosahu a napojení do širší čínské architektury protipřístupové obrany. Analytický institut RUSI konstatuje, že čínský růst už zásadně zhoršil americkou svobodu působení v první ostrovní linii.

A Peking míří dál. Pentagon ve své zprávě pro Kongres z roku 2025 zmiňuje dva nové čínské stealth demonstrátory s bezocasými prvky, které západní analytici pracovně označují jako J-36 a J-50. Přesné oficiální čínské označení ani termín zavedení do služby Peking veřejně nepotvrdil. Odhady se liší: RUSI připouští první kusy nové generace kolem roku 2030, analytici Janes upozorňují, že dřívější výroky z čínského průmyslu mířily spíše k horizontu roku 2035. Velká část toho, co o těchto strojích víme (širokopásmový stealth, vysoký dolet, adaptivní motory, spolupráce s bezpilotními wingmany), zůstává analytickým odhadem, nikoli potvrzeným faktem.

Zásadní je ale dovětek: Spojené státy svou odpověď už oficiálně rozjely. V březnu 2025 americké letectvo zadalo Boeingu fázi inženýrského vývoje programu NGAD, který nese označení F-47. Jde o první americký stíhací letoun šesté generace. Experimentální prototypy už v předchozích letech nalétaly stovky hodin. Že by Amerika „nic nechystala“, tedy rozhodně neplatí. Problém je v tempu a v tom, že přechod mezi generacemi na klíčové základně probíhá pomaleji, než si geopolitická situace žádá.

Co to znamená pro odstrašení, a pro Evropu

Selhání amerického letectva u Tchaj-wanu není o ztrátě schopnosti bojovat. Paparo před Kongresem tvrdil, že americké síly v Indo-Pacifiku zůstávají připraveny „bojovat a zvítězit“. Selhání je v tempu modernizace a v signálu, který vysílá základna běžící na provizoriu proti soupeři, jenž každým rokem přidává. Pro Českou republiku se to může jevit jako vzdálený problém, ale logika je přenositelná: omezené americké špičkové kapacity se musí dělit mezi Pacifik a Evropu. České ministerstvo obrany samo argumentuje nákupem F-35 tím, že budoucí úkoly pokryje jen pátá generace; první české Lightning II mají přilétat od roku 2031. Stárnutí flotil není americký unikát, ale na Kadeně má jednu výjimečnou vlastnost: odehrává se na dohled od místa, kde se může rozhodnout o budoucnosti celého Pacifiku.

Problém pro Washington není absence špičkových projektů na papíře. Je to fakt, že na základně vzdálené necelých osm set kilometrů od Tchajwanského průlivu běží přechod mezi generacemi ve chvíli, kdy si Čína žádné přechodové okno nedopřává.

Článek Americké letectvo u Tchaj-wanu selhává. Na klíčové základně má veterány z 80. let, zatímco Čína chystá stíhačky 6. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je MARAHO a proč na ní záleží

MARAHO, dříve interně označovaná jako SR400, není raketa, která by uměla vynést satelit na oběžnou dráhu. Je to suborbitální sondážní prostředek určený k ověření pohonu, avioniky, komunikace se zemí, konstrukce z uhlíkových vláken a záchranných postupů. Jméno nese po tchajwanském motýlu z čeledi otakárkovitých, symbolu endemické přírody ostrova, což není náhoda; TASA tím zdůrazňuje ryze domácí původ celého projektu.

Tah motoru činil zhruba 1 500 kgf, výška letu 8,1 km. Na první pohled skromné parametry. Jenže podstata testu nespočívala v tom, jak vysoko raketa vystoupala, ale v tom, co všechno si TASA ověřila najednou: funkčnost pohonné jednotky, přenos telemetrie v reálném čase, chování kompozitního trupu při nadzvukovém letu i spolehlivost padákové záchrany. Bez těchto dat se k orbitálnímu nosiči nedá dojít.

Závislost, která trvá, zatím

Tchaj-wan umí stavět satelity. Umí je navrhovat, testovat a provozovat na oběžné dráze. Co dosud neuměl, bylo dostat je tam vlastní silou. Seznam cizích nosičů, na nichž tchajwanské družice létaly, mluví jasně:

• FORMOSAT-5 — start na SpaceX Falcon 9
• FORMOSAT-7 — start na SpaceX Falcon Heavy
• Triton (meteorologická družice) — start na Arianespace Vega v říjnu 2023
• PARUS-T1 (cubeSat) — opět SpaceX

Prakticky veškerá tchajwanská orbitální doprava závisela na amerických a evropských poskytovatelích. To znamená cizí harmonogramy, cizí regulaci a v krajním případě i cizí rozhodnutí o tom, jestli se start vůbec uskuteční. Americké komerční starty podléhají licencím FAA, posouzení užitečného nákladu i hodnocení z hlediska národní bezpečnosti USA. Exportní režimy ITAR a EAR přidávají další vrstvu podmínek. Nikdo dnes nenaznačuje, že by Washington chtěl Tchaj-wan od startů odříznout, ale samotná existence této možnosti je pro ostrovní stát v Tchajwanském průlivu strategická zranitelnost.

Kam vede roadmapa TASA

Podle oficiálního programu nosné rakety TASA má Tchaj-wan ambici vyvinout dvoustupňový kapalinový nosič na kapalný kyslík a kerosin. Délka kolem 25 až 28 metrů, startovní hmotnost přibližně 50 tun, cílová nosnost 200 kilogramů na nízkou oběžnou dráhu. Suborbitální testovací vozidlo by mělo létat od roku 2029, první orbitální let je plánován na rok 2034.

Osm let. To je dlouhá doba, ale ne nereálná. Jižní Korea prošla podobnou cestou: od sondážních raket KSR-I a KSR-III přes řadu neúspěchů až k orbitálnímu nosiči Nuri, který v roce 2023 úspěšně vynesl náklad. Indie začínala se sondážními raketami řady RH, které dosahovaly výšek 80 až 475 km, a dnes provozuje rodinu PSLV a GSLV. Japonská agentura JAXA dodnes používá sondážní rakety S-520, které vynesou 100 kilogramů nad 300 km; řádově jinde než dnešní MARAHO, ale princip postupného budování schopností je totožný.

Oproti tomu Čína, která Tchaj-wan považuje za svou provincii, provozuje rodinu nosičů Dlouhý pochod. Samotný Dlouhý pochod 5 oficiálně uvádí nosnost 25 tun na nízkou oběžnou dráhu a slouží k zásobování kosmické stanice Tchien-kung. Rozdíl je řádový a zůstane řádový i v roce 2034. Tchaj-wan ale ani nehledá symetrii; hledá nezávislost v segmentu malých satelitů, kde stačí stovky kilogramů, ne desítky tun.

Proč právě teď

Načasování není náhodné. Tchaj-wan si v letech 2021 a 2022 přijal Space Development Act, který právně ukotvil vývoj nosných raket i provoz národního startovacího centra. V roce 2023 vznikla TASA jako civilní agentura pod National Science and Technology Council, nikoli pod ministerstvem obrany. Současně v Syuhai vyrostla montážní hala a řídicí centrum.

Geopolitický kontext je zřejmý. Napětí v Tchajwanském průlivu zvyšuje cenu jakékoli závislosti na cizí infrastruktuře. Analýza francouzského IFRI z roku 2024 přímo spojuje růst tchajwanského vesmírného programu s bezpečnostní odolností státu. Studie amerického CNAS upozorňuje, že v krizovém scénáři by ostrov mohl přijít o podmořské kabely i elektromagnetické spektrum, a satelitní komunikace, byť není plnou náhradou, se stává pojistkou. Raketové a satelitní technologie mají ze své podstaty dvojí využití. MARAHO je deklarovaně civilní projekt, ale schopnost nezávisle testovat a později vypouštět vlastní družice posiluje odolnost celého státu.

Zajímavá je i česká stopa. Již v lednu 2021 proběhl oficiální česko-tchajwanský seminář o vesmírném průmyslu za účasti Czech Space Alliance. V listopadu 2025 pak české firmy Stellar Exploration a Spacemanic CZ podepsaly s tchajwanskou Tensor Tech rámcovou dohodu o spolupráci na malých satelitech. Tchajwanský polovodičový ekosystém, na němž je Česko závislé, a vesmírný sektor se stále víc prolínají; čipy pro kosmické aplikace, satelitní senzory a komunikační moduly tvoří propojený bezpečnostní celek.

Malá raketa, velký signál

MARAHO nedostala Tchaj-wan na oběžnou dráhu. Nedostala tam ani jediný gram užitečného nákladu. Ale poprvé v historii tchajwanského vesmírného programu se stalo něco, co žádný zahraniční nosič nemohl nabídnout: ostrov si sám ověřil, že umí navrhnout, postavit a odpálit vlastní raketu a přečíst si z ní data ještě dřív, než dopadne do moře. Skutečný zlom není v čísle Mach 1,2, ale v tom, že Tchaj-wan přestal být v nejranější a nejrizikovější fázi vývoje odkázaný výhradně na cizí know-how.

Článek Tchaj-wan se zbavuje závislosti na cizích raketách. Otestoval vlastní MARAHO, která překonala Mach 1,2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se Harpoonům říká zabijáci lodí

Označení není nadsázka. Střela Harpoon vznikla v sedmdesátých letech jako odpověď amerického námořnictva na potřebu zasáhnout nepřátelskou loď za horizontem, aniž by útočník musel cíl vidět vlastníma očima. Verze Block II, kterou Tchaj-wan pořizuje, tuto schopnost posouvá dál. Kombinuje aktivní radarové navedení s navigací GPS/INS, díky čemuž dokáže operovat i v komplikovaném příbřežním prostředí plném radarových odrazů od pevniny a mělčin. Letí nízko nad hladinou, takzvaným profilem sea-skimming, a v závěrečné fázi provádí terminální manévry, které ztěžují obranu cíle.

Hlavice o hmotnosti zhruba 227 kilogramů stačí k vážnému poškození nebo potopení vyloďovacího plavidla i menší válečné lodi. Americké námořnictvo ji popisuje jako zbraň schopnou zasáhnout cíl za každého počasí a za jakýchkoli podmínek na moři. Boeing u verze Block II zdůrazňuje schopnost útočit i na lodě kotvící v přístavu nebo manévrující v blízkosti pobřeží. Právě tohle je pro obranu Tchaj-wanu klíčové, protože čínská flotila by se musela přiblížit k západnímu pobřeží ostrova na vzdálenost, kde se Harpoon stává akutní hrozbou.

Dolet střely se v otevřených zdrojích pohybuje kolem 120–140 kilometrů, přesná hodnota pozemní verze HCDS není oficiálně publikována. Rychlost je vysoká podzvuková, zhruba Mach 0,85 (přibližně 1 050 km/h). Není to nejrychlejší ani nejdalekonosnější protilodní střela na světě. Je to ale jedna z nejspolehlivějších, ve službě desítek námořnictev po celém světě, s reálnými bojovými zásahy v historii.

Balík za 55 miliard a nové základny na jihu

Oficiální americké oznámení z prosince 2020 popisuje prodej v rozsahu, který nemá v tchajwanských zbrojních nákupech obdobu. Celkem 100 systémů HCDS, 400 střel RGM-84L-4, čtyři cvičné střely, 100 odpalovacích transportních vozidel, 25 radarových vozů a 411 logistických kontejnerů, to vše za odhadovanou cenu 2,37 miliardy dolarů, tedy přibližně 55 miliard korun. Washington v dokumentaci výslovně uvádí, že systém má pomoci „odradit nebo čelit“ námořní agresi, pobřežní blokádě i obojživelným útokům.

Důležité upřesnění: v médiích se občas objevuje číslo přes 2,8 miliardy dolarů, ale to vzniká sečtením HCDS s dalšími samostatnými balíky střel Harpoon, které nejsou součástí pobřežního obranného programu. Samotný HCDS je ten, který mění pravidla hry na pobřeží.

Tchaj-wan mezitím buduje infrastrukturu pro nové raketové jednotky. Vládní zadávací dokumentace odhalila projekty v oblastech Tainan, Kaohsiung a Pingtung, tedy na jihozápadě a jihu ostrova. Konkrétně jde o lokality v okrese Guantian u Tainanu, čtvrť Cuoying v Kaohsiungu a několik míst v Pingtungu. Volba není náhodná. Jihozápadní pobřeží kryje nejpravděpodobnější přístupové trasy čínské flotily, oblast kolem Cuoyingu zahrnuje klíčovou námořní infrastrukturu a Pingtung umožňuje manévr směrem k jižnímu výběžku ostrova i k východním vodám.

Armáda přitom zdůrazňuje, že Harpoon je mobilní systém. Základny slouží jako výchozí body, nikoli jako pevné pozice. V bojové situaci mají odpalovací vozidla rychle vyjíždět na předem připravená taktická palebná postavení, odkud odpálí salvu a přesunou se. Část infrastruktury má být hotová do roku 2027, plné dodávky amerického balíku mají skončit do konce roku 2028.

Harpoon není sám, ostrov se mění v ježka

Právě tady začíná příběh, který dělá z vylodění na Tchaj-wan operaci hraničící se sebevraždou. Harpoon Block II je jen jedna vrstva v systému, kterému analytici říkají „strategie ježka“. Ostrov se má stát tak nebezpečným, aby se útočník raději nepřibližoval.

Vedle amerických Harpoonů stojí domácí tchajwanské střely:

• Hsiung Feng II – podzvuková protilodní střela s doletem přes 100 kilometrů, aktivním radarovým a infračerveným navedením, nasazovaná z mobilních pobřežních baterií i z lodí.
• Hsiung Feng III – nadzvuková protilodní střela s integrovaným náporovým motorem (ramjet), rovněž s doletem přes 100 kilometrů, navržená tak, aby svou rychlostí prorazila protivzdušnou obranu eskortních lodí.

Podle odhadu tchajwanských obranných činitelů z března 2026 může ostrov po dokončení domácí výroby a dodání všech Harpoonů disponovat až 1 400 protilodními střelami. To je číslo, které mění charakter jakéhokoli vyloďovacího pokusu. Útočník by musel počítat s tím, že jeho lodě budou zasypány střelami různých typů, rychlostí a naváděcích principů, podzvukovými i nadzvukovými, s aktivním radarem i pasivním navedením. Nasytit obranu flotily takovým mixem je nesrovnatelně těžší než čelit jedinému typu hrozby.

Tchaj-wan navíc reorganizoval pobřežní raketové síly pod nově zřízené velitelství pro pobřežní boj (Littoral Combat Command), které má koordinovat nasazení všech protilodních prostředků v jedné síti. Harpoony tak neoperují izolovaně, jsou napojeny na radarový průzkum, domácí střely a další prvky pobřežní obrany.

Proč by vylodění bylo sebevražda

Pentagon ve své výroční zprávě Kongresu z prosince 2024 popisuje plnohodnotnou obojživelnou invazi na Tchaj-wan jako jednu z nejsložitějších vojenských operací, jakou si lze představit. Útočník musí nejprve získat vzdušnou a námořní převahu nad Tchajwanským průlivem širokým zhruba 130 kilometrů. Pak musí prorazit nebo obejít vrstvenou pobřežní obranu. Následně vybudovat předmostí na západním pobřeží, v městské zástavbě, pod soustavnou palbou, a bez přerušení zásobovat desítky tisíc vojáků na břehu.

Každý z těchto kroků je sám o sobě mimořádně náročný. Dohromady tvoří řetěz, v němž selhání jediného článku může zhroutit celou operaci.

Respektovaný americký think-tank CSIS provedl v roce 2023 rozsáhlou válečnou simulaci čínské invaze. Ve většině scénářů invaze selhala, ale za cenu extrémních ztrát na obou stranách. Klíčový závěr pro Peking: i „úspěšná“ invaze by znamenala ztrátu desítek válečných lodí, stovek letadel a tisíců vojáků. Politické důsledky takového krveprolití by mohly destabilizovat samotný čínský režim.

Harpoony tento kalkul dále zhoršují. Každé odpalovací vozidlo, které přežije první čínský úder, představuje hrozbu pro vyloďovací plavidla plná vojáků a techniky. Mobilita systému znamená, že Čína by musela najít a zničit desítky rozptýlených, maskovaných a přesunujících se jednotek, a to ještě před zahájením vlastního vylodění.

Jak si Harpoon stojí ve srovnání s konkurencí

Harpoon Block II není nejmodernější protilodní střelou na světě. Čínská YJ-18, nasazovaná na lodích, ponorkách i pozemních nosičích, dosahuje podle databáze CSIS odhadovaného doletu 220 až 540 kilometrů, letí podzvukově v cestovní fázi a v terminální zrychluje na Mach 2,5 až 3 (přibližně 3 000 až 3 700 km/h). Norská střela NSM od firmy Kongsberg, používaná v několika zemích NATO, nabízí dolet přes 300 kilometrů, pasivní navedení a důraz na minimální detekovatelnost.

Harpoon má proti nim kratší ruku i nižší rychlost. Jeho síla leží jinde: v osvědčenosti, masovém nasazení a v tom, že útočník musí přijít k němu, ne naopak. Čínská flotila nemůže vylodit vojáky ze vzdálenosti 500 kilometrů. Musí se přiblížit k pobřeží, vstoupit do zóny, kde Harpoon operuje nejlépe. A právě tam se z něj stává smrtelná hrozba.

Jakýkoli vážný konflikt kolem Tchaj-wanu by zasáhl i Českou republiku, nikoli vojensky, ale ekonomicky. Ostrov je klíčovým výrobcem polovodičů, na nichž závisí český průmysl od automobilek po elektroniku. Každá střela Harpoon, která zvyšuje cenu čínské invaze, tak nepřímo chrání i dodavatelské řetězce na druhé straně planety.

Srpnový test amerického námořnictva v roce 2026, při němž Harpoon odpálený ze země úspěšně zasáhl cílové plavidlo v příbřežních vodách, potvrdil, že pobřežní konfigurace HCDS není teoretický koncept. Je to funkční zbraň, připravená k nasazení na ostrově, který se systematicky mění v pevnost obklopenou protilodními střelami. Peking nemusí měnit svůj cíl, ale s každou dodávkou Harpoonů roste cena, kterou by za něj zaplatil.

Článek Vylodění téměř nemožné, byla by to sebevražda. Tchaj-wan rozmisťuje zabijáky lodí Harpoon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Tchaj-wan ničí vlastní obrněnce

Formulace „obětování tanků“ zní dramaticky, ale logika za ní je chladně pragmatická. Armáda letos potvrdila, že všech přibližně sto kusů tanků CM12 už bylo vyřazeno z aktivní služby a odesláno do opravárenského střediska k rozebrání na náhradní díly. Vedle nich slouží jako terče i vyřazovaná muniční obrněná vozidla CM24, určená původně pro přepravu granátů ráže 155 a 203 milimetrů. Žádný z těchto strojů už nemá bojovou hodnotu, jejich hodnota je teď výcviková.

A právě ta je obrovská. Skutečný tank dává pilotovi FPV dronu něco, co žádný simulátor nedokáže: realistickou siluetu, skutečné pancéřové plochy, problematická místa, kde se hlavice může odrazit nebo kde naopak pronikne. Tchajwanští operátoři podle oficiálního zpravodajství armády nacvičují čelní, boční i střemhlavé útoky, a to jak jednotlivě, tak v koordinovaných dvojicích. Právě dvojitý útok je klíčový: první dron odhalí nebo poškodí klecovou ochranu, druhý zasáhne odkryté slabé místo. Proti kleci na střeše tanku, která má zachytit útok shora, je to jediný spolehlivý postup.

Co přesně přišlo z Ukrajiny

Důležité upřesnění: „zbraně z Ukrajiny“ neznamená, že by Kyjev fyzicky dodával drony na Tchaj-wan. V otevřených zdrojích nic takového doložené není. Přenos je jiného druhu, a možná cennější než samotný hardware.

Tchajwanské ministerstvo obrany výslovně odkazuje na lekce z rusko-ukrajinské války. Analytická studie britského think-tanku RUSI podrobně popisuje, jak se na Ukrajině FPV drony proměnily z improvizovaného doplňku v masově vyráběný nástroj opotřebování. Vznikla takzvaná „stěna dronů“, hustá vrstva bezpilotních prostředků, která dokáže zpomalit, kanalizovat a decimovat obrněné kolony ještě dřív, než dosáhnou kontaktní linie. Nasazování tanků v otevřeném terénu prudce kleslo. Klecové ochrany, které Rusové improvizovaně montují na T-72 i T-90, někdy přerostly do absurdních „želví“ konstrukcí, které sice zvyšují šanci přežít zásah, ale omezují otáčení věže i mobilitu.

Tchaj-wan z toho všeho extrahoval principy: levný modulární FPV nosič s kumulativní hlavicí, shozové drony útočící na horní plochy vozidel, důraz na výcvik proti klecově chráněným cílům a především myšlenku, že tisíce levných dronů mohou asymetricky vyvážit převahu v těžké technice.

Nová architektura obrany ostrova

Nejde jen o jednu zbraň. Jde o přepsání celé obranné logiky.

V dubnu 2026 Tchaj-wan zřídil specializované Velitelství pro výcvik bezpilotních systémů, jehož úkolem je vzdělávání operátorů, testování, výzkum a vývoj. Současně běží masivní akviziční program: podle oficiálních údajů ministerstva obrany Tchaj-wan plánuje domácí pořízení 208 200 útočných dronů čtyř typů, 1 446 průzkumných dronů a 1 320 malých sebevražedných bezpilotních člunů. Samotná čísla jsou impozantní, ale ještě důležitější je kontext, do kterého zapadají.

Ministr obrany Koo v květnu 2026 popsal novou doktrínu jako vrstvené opotřebování invazních sil. Při čínském obojživelném útoku, tedy scénáři, na který se Tchaj-wan primárně připravuje, by obrana fungovala takto:

• Námořní fáze: Masové nasazení útočných dronů a sebevražedných bezpilotních člunů proti vyloďovacím plavidlům a logistickým lodím ještě před dosažením pobřeží.
• Pobřežní fáze: FPV drony s protipancéřovými hlavicemi proti čerstvě vysazeným obrněncům, kombinované s přesnou dělostřeleckou palbou a protitankovými řízenými střelami.
• Pozemní fáze: Mobilní zdržovací operace, přenosné protidronové systémy a těžké tanky M1A2T Abrams pro ničení protivníka přímo na pláži.

Právě Abrams jsou důležitou součástí příběhu. Tchaj-wan objednal 108 kusů M1A2T o hmotnosti přibližně 63 tun, a tyto stroje v nové doktríně drony nenahrazují. Doplňují je. Tank zůstává klíčovou silou pro přímý boj na pobřeží, ale už nemá výsadní roli. Dron je levnější, postraditelnější a v počáteční fázi invaze potenciálně účinnější.

Dokážou FPV drony zastavit čínské tanky?

Otázka, která visí nad celým konceptem: obstojí levný dron proti moderní čínské obrněné technice? Odpověď není jednoznačná.

Čínský hlavní bojový tank Type 99A kombinuje kompozitní pancíř, reaktivní pancéřování a systém měkkého ničení JD-3 určený k rušení naváděných střel. Podle některých sekundárních analýz novější varianta Type 99B směřuje k systému aktivní ochrany GL-6, který by teoreticky mohl zachytit i dron. Jenže, a to je podstatné, rozsah skutečného zavedení těchto systémů v jednotkách čínské armády není nezávisle ověřen. Lehčí Type 15 se 105mm kanónem, určený pro horský a jižní terén, žádnou prokazatelně zavedenou ochranu proti FPV dronům podle otevřených zdrojů nemá.

Samy o sobě FPV drony moderní tank pravděpodobně nezastaví. Ale to ani není záměr. Tchajwanská doktrína je staví do role nástroje opotřebování: zdržet, poškodit, kanalizovat, zlevnit ničení jinými prostředky. Koordinovaný dvojitý útok dronem, následovaný zásahem protitankové řízené střely nebo přesnou dělostřeleckou palbou, to je kombinace, proti které nemá spolehlivou odpověď žádná armáda na světě. Ukrajina to dokázala v praxi.

Tchaj-wan není sám, a není první

Podobný institucionální posun probíhá napříč západními armádami. Americká námořní pěchota letos zřídila specializovaný útočný dronový tým právě kvůli šíření ozbrojených FPV dronů. Americká armáda v roce 2026 předvedla protitankový FPV systém v rámci výcviku 1. pěší divize. Kanadští vojáci v Lotyšsku cvičí boj v prostoru formovaném FPV drony a elektronickým rušením.

Česká armáda zatím veřejně akcentuje spíš výcvik na simulátorech, integraci dronů do širších operací a protidronovou obranu; experimentální cvičení Drone Shield 2024 se zaměřilo na detekci a rušení. Ostré FPV útoky na vyřazené obrněnce po tchajwanském vzoru v českém prostředí zatím veřejně dokumentovány nejsou. Rozdíl je pravděpodobně ve fázi zavádění a v tom, že Česko (na rozdíl od Tchaj-wanu) nečelí bezprostřední hrozbě obojživelné invaze.

Tchaj-wan je ale zajímavý právě tím, že ukrajinskou improvizaci nepřejímá jako improvizaci. Dělá z ní systém, s vlastním velitelstvím, rozpočtem, průmyslovou základnou a doktrínou. A to je posun, který by čínské plánovače obojživelného útoku měl znepokojovat víc než jakýkoli jednotlivý dron.

Článek Tchaj-wan obětuje vlastní tanky, aby se naučil ničit ty čínské. Zbraně z Ukrajiny změnily celou taktiku obrany ostrova se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě zcela odlišné schopnosti

Jádro Blairovy argumentace stojí na rozlišení, které se v debatách o Tchaj-wanu často zamlžuje. Čína bezpochyby umí ostrov masivně poškodit: raketovými údery, kyberútoky, blokádou námořních tras, dronovými roji. Dokáže ho zastrašovat, diplomaticky izolovat, ekonomicky svírat. To všechno jsou reálné a rostoucí hrozby.

Jenže dobýt a udržet ostrov s 23 miliony obyvatel, hornatým terénem a 130 kilometrů širokým průlivem je operace jiné kategorie. Pentagon ve svém prosincovém China Military Power Report z roku 2025 výslovně konstatoval, že čínské námořnictvo „téměř jistě nemá dostatečnou konvenční námořní a vzdušnou přepravní kapacitu pro rozsáhlý obojživelný útok na Tchaj-wan“ a že Peking stále výrazně nerozšiřuje flotilu tankových výsadkových lodí ani středních vyloďovacích plavidel. Obojživelná invaze přes Tchajwanský průliv by patřila k nejsložitějším vojenským operacím v dějinách, a Čína na ni podle amerických odhadů prostě není připravená.

Proč technologie hrají pro obranu

Blair ve své eseji zdůrazňuje, že moderní vojenské technologie dnes paradoxně nahrávají spíš bránícímu se ostrovu než útočníkovi. Levné autonomní systémy (útočné drony, barážující munice, bezpilotní hladinová i podmořská plavidla) dramaticky zdražují každý pokus o přepravu vojsk přes průliv. Americký think-tank CNAS v únoru 2026 rozpracoval koncept vrstvené obrany „hellscape“, která počítá s mobilními pobřežními protilodními střelami, minami, klamavými cíli a rozptýlenou přesnou palbou.

Tchaj-wan sám investuje do asymetrické obrany. V roce 2024 věnoval na obranu 2,5 % HDP a při červnových cvičeních 2026 poprvé ostře nasadil raketomety HIMARS. Logika je prostá: útočník musí překonat průliv, vylodit se na plážích a udržet zásobovací linky pod neustálým tlakem. Obránce potřebuje „jen“ způsobit, aby cena invaze převýšila jakýkoli představitelný zisk. A právě tuto rovnici levné autonomní systémy posouvají stále víc ve prospěch obrany.

Pat neznamená klid

Bylo by ovšem naivní číst Blairovu analýzu jako důvod k úlevě. Pat v jeho pojetí znamená, že ani jedna strana nemá rozhodující převahu: Peking neumí ostrov spolehlivě dobýt, ale Tchaj-pej s Washingtonem neumějí spor definitivně uzavřít. Status quo drží vzájemné odstrašení, a to je ze své podstaty křehké.

Čísla to potvrzují. Podle Pentagonu čínská armáda v roce 2024 provedla kolem Tchaj-wanu 38 společných bojových patrol a čínské válečné lodě se pohybovaly v okolí ostrova 46 % dnů v roce. Na konci prosince 2025 Reuters popsal dosud největší čínské manévry kolem ostrova, včetně scénáře rychlého odříznutí vnější podpory. Tlak roste rok od roku. A Blair sám připouští, že Čína může Tchaj-wan „kdykoli masivně poškodit“, jen ho zatím neumí obsadit.

Právě proto admirál varuje před alarmismem stejně ostře jako před lhostejností. Přehnané prognózy o blížící se invazi podle něj mohou odradit Tchaj-wan a jeho spojence od společné přípravy a zároveň povzbudit Peking v přesvědčení, že jeho vojenská převaha je už politicky uznaným faktem. Obojí destabilizuje.

Co to znamená pro Česko

Tchajwanský průliv se může zdát daleko, ale jeho ekonomický dosah sahá až do českých továren. Tchajwanský TSMC vyrábí přes 90 % světových špičkových logických čipů. Evropský automobilový průmysl přitom podle české Národní polovodičové strategie tvoří 37 % celkové poptávky po čipech v Evropě. A český autoprůmysl? Tržby 1,57 bilionu korun, export přes 1,3 bilionu. Jakýkoli vážný konflikt v průlivu, i „pouhá“ blokáda bez jediného výstřelu, by zasáhl dodavatelské řetězce v měřítku, vedle kterého by covidový nedostatek čipů vypadal jako drobná nepříjemnost.

Česká republika přitom drží politiku jedné Číny a s Tchaj-wanem rozvíjí neoficiální ekonomické, kulturní a vědecké kontakty. Evropská unie se staví proti jednostranné změně status quo silou. Tchaj-wan ale nespadá pod článek 5 NATO, česká pozice je tedy politická a ekonomická, nikoli smluvně vojenská.

Dlouhá hra bez data konce

Blairova esej není osamělým hlasem. Už v červnu 2022 Foreign Affairs publikoval analýzu s tezí, že Peking „stále hraje dlouhou hru“ a není připraven k bezprostřední invazi. Rok 2027, který Čína spojuje s mezicílem modernizace armády, alarmisté často čtou jako téměř pevné datum útoku. Pentagon ale ještě v prosinci 2025 popisoval strukturální slabiny invazního scénáře. Nic v dostupných zdrojích nenasvědčuje tomu, že by se invazní mezera měla v nejbližších letech rychle zavřít.

Největší riziko dnes neleží v naplánované invazi, ale v nehodě: chybné kalkulaci během cvičení, eskalaci blokádního scénáře nebo politické provokaci, která jednu ze stran donutí jednat dřív, než zamýšlela.

Tchajwanský průliv zůstává šachovnicí, na které obě strany drží silné figury, ale žádná z nich nemá mat. Dokud to tak bude, pat trvá. A právě jeho udržení, ne jeho prolomení, je dnes hlavní starostí Washingtonu, Pekingu i Tchaj-peje.

Článek „Je to pat. Čína nedokáže dobýt Tchaj-wan, v dohledné době se to nezmění,“ mají jasno Američané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od jedenácti kusů ke sto jedenácti

Příběh tchajwanských HIMARS se začal psát v říjnu 2020, kdy Washington notifikoval Kongresu prodej 11 odpalovačů a 64 taktických střel M57 ATACMS. V prosinci 2022 přibyl rozšiřující balík: dalších 18 HIMARS, 20 kontejnerů ATACMS a 144 kontejnerů naváděných raket M31A2 GMLRS. Celkem 29 odpalovačů v první linii, zbylých 18 má podle tchajwanských zdrojů dorazit během roku 2026.

Zásadní zlom přišel 17. prosince 2025, kdy americká agentura DSCA schválila navazující prodej: 82 dalších HIMARS, 420 střel M57 ATACMS, 756 kontejnerů M31A2 a 447 kontejnerů M30A2 s alternativní hlavicí. Tchajwanský ministr obrany v březnu 2026 potvrdil doručení nabídkového dopisu. Pokud se všechny dávky dokončí, Tchaj-wan bude disponovat 111 odpalovači a více než pěti stovkami střel ATACMS. Z omezené schopnosti se stává masový nástroj odstrašení.

Co vlastně dolétne na čínské pobřeží

Ne každá munice pro HIMARS je extrémně silná raketa s dostřelem přes průliv. Standardní naváděné rakety GMLRS mají dosah kolem 70 kilometrů, dost na obranu pláží, ale málo na hluboký úder. Klíčem k ohrožení čínského zázemí jsou taktické střely M57 ATACMS s dostřelem 300 kilometrů. Právě ony dělají z HIMARS průlivovou zbraň.

Při plánovaném předsunutí odpalovačů na souostroví Penghu a ostrov Dongyin se dostřel posouvá hluboko do provincie Fujian. Podle informací listu Taipei Times s odkazem na vojenský zdroj by v dosahu byly:

• Shromaždiště a přístavy v Xiamenu, Quanzhou a Zhangzhou
• Námořní základna Sanduao a ústí řeky Min
• Uzly PLAN Fujian Base ve Fuzhou
• Letecké základny Longtian, Hui’an a Shuimen
• V širším dosahu i námořní základna Wenzhou v provincii Zhejiang

Zasažení těchto uzlů by neznamenalo „vypnutí Číny“. Znamenalo by ale narušení nástupních prostorů, zásobovacích tras a letových cyklů PLA v úvodních hodinách konfliktu, tedy přesně ve chvíli, kdy čínský plán počítá s maximálním tempem.

Proč je to pro Peking horší, než se zdá

Čínská armáda disponuje vlastním ekvivalentem, raketovým systémem PCH191/PHL-16, který podle analýzy americké Naval War College dosahuje vzdáleností blížících se 500 kilometrům. V absolutním dostřelu má Čína navrch. Jenže problém neleží v tom, kdo střílí dál.

Hodnota tchajwanských HIMARS spočívá v kombinaci mobility, přesnosti a schopnosti „vystřelit a zmizet“. Mobilní odpalovač na horské silnici je nesrovnatelně těžší cíl než pevná raketová baterie. A právě proto musí čínské plánovače znervózňovat scénář, v němž stovka rozptýlených odpalovačů systematicky ničí přístavy, sklady paliva a radary ještě před tím, než první výsadková loď opustí přístav.

Tchajwanské ministerstvo obrany rámuje HIMARS jako nástroj „přesného úderu a posílení odstrašení“. Analyticky přeloženo: PLA by musela část sil, zásob a bojových letounů stáhnout hlouběji do vnitrozemí. Tím se prodlužuje čas potřebný k útoku a zkracuje šance na „rychlou a rozhodnou“ operaci, na kterou čínská doktrína sází.

Peking reaguje výhrůžkami a plány na preemptivní úder

Mluvčí čínského ministerstva obrany Ťiang Pin v únoru 2026 varoval před „vlastní zkázou“, pokud se Tchaj-wan pokusí vyprovokovat válku předsunutím HIMARS na ostrovy blíže k pevnině. Rétorika je ostrá, ale za ní stojí reálná doktrinální úvaha. Čínské vojenské myšlení v rámci konceptu „aktivní obrany“ připouští preemptivní konvenční raketové údery, tedy snahu zničit klíčové odpalovače a základny ještě před jejich plným rozvinutím.

Právě tady vidíme jádro dilematu. V míru HIMARS posilují odstrašení: zvyšují náklady a nejistotu čínské operace. V akutní krizi ale mohou zvyšovat nervozitu obou stran. Čína má motivaci zaútočit dřív, než budou odpalovače rozptýlené a připravené. Tchaj-wan má motivaci rozmístit je co nejrychleji, aby odstrašení fungovalo. Jak upozorňuje analýza CSIS, strategie „odepření přístupu“ má tento dvojí efekt: v klidu odrazuje, ale v krizi může urychlovat eskalaci.

Co by to znamenalo pro Česko

Ve veřejně dostupných zdrojích česká ani evropská stopa na dodávkách HIMARS Tchaj-wanu nefiguruje. Nepřímý dopad případné eskalace v průlivu by ale česká ekonomika pocítila tvrdě. Tchajwanský průliv je jednou z nejfrekventovanějších námořních tras světa a Tchaj-wan vyrábí většinu světových pokročilých čipů. Česká Národní polovodičová strategie označuje čipy za kritické pro automobilový průmysl, sektor s obratem 1,57 bilionu korun a téměř 141 tisíci zaměstnanci. Výpadek tchajwanských polovodičů by zasáhl dodavatelské řetězce od Mladé Boleslavi po Nošovice.

Sto jedenáct mobilních odpalovačů samo o sobě Tchaj-wan nezachrání. Ale každý z nich je kalkulace, kterou musí čínský štáb zahrnout do plánu invaze, a každá taková kalkulace ten plán dělá pomalejší, dražší a méně jistý.

Článek Čína má vážný problém. Tchajwanské HIMARS dostřelí až na její pobřeží extrémně silnými raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tchajwanská armáda střely přesunovala

Naprostá většina údajů o tchajwanská střelec Hsiung Feng IIE je přísně utajovaná. Wikipedia uvádí, že vstoupila do výzbroje již v roce 2011, ale objevuje se jenom zřídka. Po dlouhé době ji zaznamenali lidé během nedávného cvičení Číny kolem ostrova, když se odpalovací systém přesunoval po komunikacích, což ukazuje i video níže. Pravděpodobně proto, aby ho Čína nemohla jednoduše zaměřit a zjistit jeho stanoviště v době nečinnosti.

Taiwan’s secretive HF-2E LACM launcher veh spotted on the road reportedly en route to Taitung from Huatung. While captions incorrectly label it as belonging to the ROCN’s Haifeng AShM brigade, the design of container launcher & trailer bed matches those seen in previous photos. pic.twitter.com/J1iBwKWlUm

— Roy Choo (@RXRoy) December 31, 2025

Záběry prozrazují, že odpalovací vozidlo disponuje celkem čtyřmi střelami, a dle předpokladů jich může existovat více verzí. Základní by měla mít dosah 600 kilometrů, i když MissileThreat uvádí jenom 200 kilometrů. Naopak střela s prodlouženým doletem podle některých odborníků zvládne vzdálenost až 1 500 kilometrů, ale existují i odhady s ještě o zhruba 500 kilometrů delším dosahem. V tomto případě by mohla dokonce zasáhnout Peking, a v případě kratšího doletu by v jejím dosahu byla města jako Šanghaj nebo Hongkong.

Střela je přesná a má různé hlavice

Hsiung Feng IIE má používat několik typů hlavic, uvádí Twz. Má se jednat například o explozivní, protibunkrovou, a nejspíše i kazetovou. Základním typem navádění je GPS, ale systém má mít i tzv. terénní navádění, což by ho činilo odolným proti rušení. Odhadovaná přesnost je 10 až 15 metrů. Střela se přitom pohybuje vysokou podzvukovou rychlostí nízko nad terénem, aby byla obtížně detekovatelná, i když ji lze protivzdušnou obranou zničit.

Nečekaný únik odhaluje nové podrobnosti o tanku T-95. Rusové navrhli zdaleka nejsilnější tank na světě

Armádní Zpravodaj se domnívá, že se Hsiung Feng IIE může vlastnostmi blížit americké střele Tomahawk, i když ta je nejspíše o něco přesnější. Pro Čínu to i tak znamená obrovské riziko, protože by mohla cílit třeba na námořní základny, odkud by vyplouvala lodě směrem k Tchaj-wanu, a ničit by mohla i letiště a další strategické cíle. Otázkou je, kolik těchto střel Tchaj-wan vlastní a jak schopná by proti nim nakonec byla čínská protivzdušná obrana.

Odpalovací systém střel Hsiung Feng IIE zachycený na Tchaj-wanu

Článek Tajný systém Tchaj-wanu s řízenými střelami se po dlouhé době objevil na veřejnosti, která ho hned natočila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ostrovní obrana pobřeží bude silná

Tchajwanské ozbrojené síly budují kvalitní pobřežní ochranu složenou z protilodních střel, aby Čínu od myšlenek na invazi odradily. TheDefensePost vysvětluje, že ji má tvořit protilodní systém složený právě z amerických střel Harpoon a domácích Hsiung Feng a samozřejmě bude muset být doplněný i radary a dalšími technologiemi. Armádní Zpravodaj se domnívá, že bude schopný detekovat a zaútočit na každé plavidlo v Tchajwanském průlivu.

iZdroj fotografie: Marinens Biblioteks Arkiv / Public Domain

V Americe si Tchaj-wan objednal 400 střel Harpoon a 100 odpalovacích zařízení doplněných 25 radary. V současné době by mělo být hotových 5 odpalovacích vozidel a 1 radar, které dorazí přímo na ostrov do poloviny roku 2025, a do konce roku jsou pak v plánu další dodávky. Všechny objednané součásti má Tchaj-wan dostat v roce 2028, což se zdá relativně brzy, ale čínské akce kolem ostrova probíhají již nyní. NationalInterest upozorňuje, že by Čína k invazi mohla být připravena v roce 2027, takže lze dodávky amerických zbraní hodnotit jako pomalé.

Dosah střely Harpoon je až 148 km

Střela Harpoon, která bude tvořit základ pobřežní obrany Tchaj-wanu, existuje v mnoha verzích a odpalována je ze země, plavidel, ponorek i letadel. ArmyRecognition uvádí, že RGM-84L-4 Block II by měla mít dosah 148 kilometrů, a tedy být schopná v nejužším místě průlivu doletět až k pobřeží Číny. Na druhou stranu platí, že Čína nejkratší cestu na ostrov zvolit nemusí a systém bude nejspíše muset chránit přístupy k ostrovu ze všech světových stran.

Harpoon je podzvuková střela létající rychlostí zhruba Mach 0,71, uvádí Wikipedia, přičemž se pohybuje těsně nad vodní hladinou, aby byla co nejhůře detekovatelná, a v závěru se na svůj cíl navede za pomoci integrovaného radaru. Uvnitř střely je také hlavice o hmotnosti 221 kilogramů – jenom pro srovnání, ukrajinská střela R-360 Neptun má hlavici těžkou jenom 150 kilogramů a dva její zásahy potopily ruský křižník Moskva. Armádní Zpravodaj je tak přesvědčený, že zásah Harpoonem by jakoukoliv čínskou loď minimálně vážně poškodil.

Článek Udělají-li čínské lodě chybu, že vplují do Tchajwanského průlivu, jdou ke dnu. Na uzdě je mohou držet americké střely Harpoon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenské cvičení počítá s brzkým útokem

Obavy z čínského útoku dokazují dokumenty tchajwanského ministerstva obrany, do nichž mohli nahlédnout redaktoři agentury Bloomberg. Zveřejněny byly 18. března, aby informovaly zákonodárce o nadcházejícím vojenském cvičení Han Kuang simulujícím útok čínské armády. Probíhat bude v červenci 2025 a jeho trvání bylo letos poprvé zdvojnásobeno na 10 dní.

Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že největší každoroční válečné cvičení na Tchaj-wanu, které je konáno za účelem simulace reakcí na možnou čínskou invazi, také poprvé veřejně stanovuje potencionální rok čínské invaze, a to 2027. Během dvou let by tak měla být tamní armáda plně připravena na obranu, do níž už nějakou dobu masivně investuje.

Možná se to nezdá, ale ve výzbroji má nejmodernější systémy světa a na svou velikost poměrně hodně vojáků. Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila již v září 2023, že by mohl na obranu postavit až 1,8 milionu vojáků, a v listopadu 2024 došlo ke zhodnocení, že by se vzhledem k vyloďovacím možnostem (je k tomu vhodných jenom pár míst ostrova) jednalo o druhou Normandii. Navíc je pravděpodobné, že by Tchaj-wanu pomohli Američané.

Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané

Ti např. mohutně vyzbrojili ostrov Guam, který by nejspíše sloužil jako hlavní vojenská základna pro operace v okolí Číny. Wellington Koo, tchajwanský ministr obrany, v komentářích pro tamní média vysvětlil, že vojenští plánovači vždy stanovují cílovou časovou osu jednoho až dvou let, aby otestovali koordinaci při integraci nových zbraňových systémů – proto rok 2027.

Velké vojenské cvičení Han Kuang pořádané v červenci 2025 má otestovat připravenost tchajwanské armády na možnou invazi Číny v roce 2027

Článek Vážné obavy z útoku na Tchaj-wan. Čína by ho mohla napadnout už v roce 2027. Brzy proběhne obrovské testování zbraní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tchaj-wan může zasáhnout i Peking

O tchajwanské střele Qingtian je známo jenom málo informací. ArmyRecognition uvádí, že je vyvrcholením programu střel Yun Feng, jehož cílem bylo vyvinout střelu schopnou zasahovat cíle v severní a střední Číně, doplňuje Wikipedia. Záměrem je zřejmě dát Číně najevo, že pokud se odhodlá zaútočit – v první fázi by se jednalo o odstřelování nějakých cílů – nezůstane to bez odpovědi a dojde k ničení objektů na jejím pevninském území.

Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané

Střela Qingtian by měla létat rychlostí Mach 6, díky čemuž by mohla být pro čínskou protivzdušnou obranu, v níž jsou systémy jako HQ-9, velice obtížným cílem. Není ale známo, zda spoléhá jenom na rychlost nebo dokáže i manévrovat, což by z ní činilo ještě obtížnější cíl. Její dosah má být 1 200 až 2 000 km, a pokud je to pravda, dokáže zasáhnout cíle až v Pekingu, minimálně však bližší města jako Šanghaj nebo Wu-chan.

Střela Qingtian zvládne i bunkry

Pohon střely zajišťuje náporový motor, ale podrobnosti o něm nejsou známy. Vzhledem k její vysoké rychlosti museli však tchajwanští konstruktéři vyřešit problém se zahříváním pláště, což zvládli díky speciálním kompozitním keramickým materiálům. Teplo může být sice problém i pro nějaké naváděcí systémy, ale lze předpokládat, že bude Qingtian spoléhat hlavně na GPS; pak by mohla mít i velmi vysokou přesnost. O hlavici je potom známo pouze to, že by mohla být polopancéřová a průbojná, takže by nejspíše zničila i bunkry.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Program hypersonických střel Qingtian bude mít i českou stopu. Jelikož bude jejich odpalovač mobilní, aby ho bylo obtížné zaměřit a zničit, potřebuje pro něj tchajwanská armáda těžký podvozek. Tím je pravděpodobně český Tatra Force 12×12, uvádí MilIn, i když není vyloučeno ani použití amerického od společnosti Oshkosh.

Článek Tchajwanská hypersonická střela dosáhne až 2 000 km a čínská obrana s ní může mít veliké problémy. Odpalovat ji pomůže česká Tatra se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská loď poškodila kabel a nemohla se vrátit

K incidentu došlo již 3. ledna 2025 v ranních hodinách, konkrétně v 07:00, ale první zprávy o něm začaly přicházet až téměř o hodinu později. Čínská nákladní loď Shunxin 39 plující pod vlajkou Kamerunu proplouvala přístavem Jilong, informuje MilIn. Kabel přitom vykazoval od rána stav rušení, ale zřejmě nedošlo k jeho okamžité kontrole.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Ještě téhož dne, kolem 16:40, pak obdržela tchajwanská pobřežní stráž hlášení o poškození čtyř částí komunikačního kabelu a vyslala hlídkový člun z 1. flotily pobřežní stráže, aby obhlédl situaci. Detekováno bylo zmíněné čínské plavidlo asi 13 km od mysu Yehliu na severu Tchaj-wanu, které vzala pobřežní stráž pod doprovod a nařídila mu návrat zpět do přístavu Jilong.

Rozkaz ale čínská loď nesplnila kvůli špatným povětrnostním podmínkám a pokračovala do mezinárodních vod směrem k Jižní Koreji. Incident je vyšetřován, nicméně platí, že bude-li chtít Shunxin 39 v budoucnu plout do zmíněného přístavu, bude muset nejdříve požádat o povolení, načež ji doprovodí tchajwanská pobřežní stráž, aby nedošlo k další „nehodě“.

Čína nefiguruje v poškození komunikace poprvé

Uvedený případ je podezřelý přinejmenším proto, že už jiná čínská loď způsobila dříve totéž, když přerušila komunikační kabel mezi Finskem a Německem, uvádí Yle. Stalo se tak 18. listopadu 2024 a jednalo se o jediné spojení svého druhu se střední Evropou. Stejně jako v případě výše ale nelze přesně určit, zda se jednalo o náhodu nebo úmyslnou sabotáž.

Článek Čína vyostřila napětí s Tchaj-wanem, když poškodila jeho významnou komunikaci. Není to první případ, v němž figuruje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Složité vylodění by Čínu hodně potrápilo

Ačkoliv je čínská armáda jednoznačně silnější ve všech směrech, geografické podmínky jsou proti ní. Problém invaze na Tchaj-wan je totiž ten, že by Čína musela překonat Tchajwanský průliv široký zhruba 130 až 150 km a vylodit se na plážích ostrova. To je však složitá operace, jakou v historii zvládli pouze spojenci v Normandii. Tchajwanská obrana si toho je samozřejmě dobře vědoma a na útok se připravuje, což znamená, že by byl nesmírně krvavý pro obě strany a Čína by měla obrovské ztráty, i kdyby Tchaj-wanu nepomohli Američané, kteří to ale slibují.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Tchajwanská obrana je vícevrstvá a dokázala by útočit na vše, čím by se Čína mohla pokusit průliv překonat. V první vlně by jistě použila letecké útoky, řízené střely a rakety. Vzdušná obrana ostrova je však silná – hlavní zbraní je domácí systém Sky Bow, kdy je nejmodernější verze Sky Bow III schopna poradit si i s taktickými balistickými raketami, uvádí Wikipedia, a pochopitelně i s řízenými střelami a letouny. Schopnostmi ji lze přirovnat třeba k americkému MIM-104 Patriot nebo ruskému S-400, rovněž má Tchaj-wan obdržet norský NASAMS.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshisei / Creative Commons / CC BY

Silné je pak i tchajwanské letectvo, i když se početně nemůže tomu čínskému rovnat a nemá ani letouny 5. generace. AirAndSpaceForces uvádí, že si nechalo modernizovat 139 ks General Dynamics F-16 Fighting Falcon na verzi Block70/72 a bude kupovat dalších 66 nových. V současnosti jde o jedny z nejlepších letounů 4. generace. Kromě toho se může spolehnout i na starší letouny jako Dassault Mirage 2000 nebo domácí AIDC F-CK-1 Ching-kuo.

Čína by se musela soustředit na několik pláží

I když je jasné, že má Čína řadu protiopatření, v bezpečí by rozhodně nebyla její plavidla převážející jednotky ani moderní bojová plavidla. Ostrov má totiž silnou pobřežní obranu, která je založena na domácích protilodních střelách Hsiung Feng III. Ty dosahují rychlosti Mach 3,5 a dokáží zasáhnout cíle na vzdálenost až 400 kilometrů, uvádí Wikipedia. Tchaj-wan má navíc v Americe objednané protilodní střely Harpoon, které se dle TaiwanNews v příštích letech stanou základem 4 nových raketových základen pobřežní ochrany.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Číňané by také museli počítat s tchajwanským námořnictvem, které má sice ve výzbroji i starší torpédoborce a fregaty, ale také moderní lodě vyzbrojené právě domácími střelami z rodiny Hsiung Feng. Poslední vrstvou obrany by nakonec byly námořní miny, jichž má tchajwanské námořnictvo údajně mnoho, a pořizuje si i nové lodě k jejich pokládání, uvádí UsNi. V jejich prospěch navíc hraje skutečnost, že je k vylodění na ostrově vhodných jenom několik pláží a zaminování přístupů k nim může útočníkům způsobit obrovské problémy a škody.

Článek Jak a čím může Tchaj-wan reagovat na čínský útok, i kdyby mu Amerika nepomohla. Je překvapivě silný, jednalo by se o druhou Normandii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínské cvičení Tchaj-wan zcela odřízlo

Komunistická Čína má jednoduchý nástroj, jak Tchaj-wan a jeho obyvatele terorizovat a blokovat za pomoci série vojenských cvičení. Stačí, aby vyslala námořnictvo, letectvo i další síly cvičit kolem ostrova a doslova tak zablokovala přístup na něj i z něj – jak po moři, tak vzduchem. Jak uvádí CNN, Čína vydala na podporu posledního cvičení také video, které představilo použitou výzbroj – a nezapomněla doplnit, že je kdykoliv připravena bojovat.

🇹🇼Taiwan’s defence ministry said on Tuesday it had detected a record number of 153 Chinese military aircraft participating in China’s war games around the island the previous day.

China said the one-day drill, designated „Joint Sword-2024B“, was a warning against „separatist… pic.twitter.com/YnyZDUkQh3

— WORLD AT WAR (@World_At_War_6) October 15, 2024

Podobná cvičení lze interpretovat několika způsoby. Čína může trestat Tchaj-wan za to, že s ní nechce mluvit o připojení, tedy o podřízení se Pekingu. Stejně tak jde ovšem o ukázku síly, aby tchajwanská a americká armáda viděla, co všechno je schopna u ostrova nasadit. Určitě se ale jednalo i o testování toho, co jsou Tchajwanci a Američané ochotni Číně tolerovat. Zde jde podle mě o mimořádně nebezpečné testování a v budoucnu mohla zajít ještě dále a překročit nějakou červenou hranici, což už by mohlo vést až k ostré střelbě.

Reakce musí být nadmíru zdrženlivé

V okolí Tchaj-wanu se může při takovém cvičení pohybovat i čínská letadlová loď, jakou je třeba Liaoning, uvádí MilIn, což je přestavěné sovětské plavidlo, na němž může sloužit až 40 letadel a vrtulníků. Není sice schopna vyrovnat se americkým protějškům, které jsou mnohem větší, s větším leteckým křídlem a jaderným pohonem, ale vzhledem k tomu, jak blízko je to na Tchaj-wan od čínské pevniny, jde opět spíše o gesto a varování.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Jakékoliv takové cvičení pochopitelně vyvolává na Tchaj-wanu tu nejvyšší pohotovost ozbrojených sil, potvrzuje BBC. Ale jak nakonec může ukazování svalů dopadnout, bude záležet hlavně na trpělivosti tchajwanské armády, resp. jejím velení. Ono totiž je v silách Tchaj-wanu na čínské provokace odpovědět, má k tomu odpovídající výzbroj – o plavidla se může postarat třeba tchajwanská protilodní střela Hsiung Feng III s dosahem přes 400 kilometrů, uvádí Wikipedia, ale silnou a moderní má ostrov i protivzdušnou obranu.

Článek Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M1 Abrams je asi jediný logický krok

Volba M1A2T Abrams je v případě Tchaj-wanu velmi pochopitelná, jelikož patří Spojené státy americké k jeho největším spojencům a dodavatelům zbraní. U moderních tanků navíc není v současnosti příliš na výběr – teoreticky by je mohla dodat Jižní Korea nebo Německo, ale je otázkou, zda by tyto země chtěly riskovat nějaký diplomatický konflikt s Čínou. Naopak Americe tato pozice nevadí, a ke všemu je M1A2T Abrams lepší i odolnější než kupříkladu exportní verze ruských tanků T-72 a T-90 (kdyby teoreticky Tchaj-wan uvažoval o nich).

BNSF 5677 train moves through La Plata, MO, with a load of 12 Abrams tanks, heading southwest toward Kansas City and eventually to the west coast. The tanks are identified as M1A2T with tri-color camouflage, note the ACPS on the bustle and M1A1 style hull with old tiedown eyes. pic.twitter.com/YLVrXfokCe

— Ronkainen (@ronkainen7k15) September 25, 2024

Abrams M1A2T je v podstatě upravená verze tanku M1A2 SEPv2, uvádí ArmyRecognition, což je jeho druhá nejmodernější verze. Má nejenom odolné pancéřování, ale i velice silný kanon – konkrétně ráže 120 milimetrů s hladkou hlavní, z něhož dokáže vystřelovat ty nejmodernější typy protitankové munice (ale Tchaj-wan zřejmě nedostal tu s ochuzeným uranem). Navíc mu plynová turbína dodává i velice solidní rychlost 72 km/h.

Obrněnců bude málo, ale může to stačit

Modernizaci tankového vojska už Tchaj-wan potřebuje. Wikipedia uvádí, že byl dosud jeho hlavním bojovým tankem starý americký M60, případně nějaké z jeho upravených derivátů. Všechny jsou už ovšem zastaralé, nemají dostatečnou ochranu a disponují nedostatečným kanonem ráže 105 milimetrů. Nových M1A2T Abramsů bude mít tchajwanská armáda 108, což se nemusí zdát mnoho, ale pokud budou strategicky rozmístěné, mohly by sehrát zásadní úlohu. Na Tchaj-wanu je totiž jenom několik míst, kde se může výsadek vylodit.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Roli by samozřejmě sehrávalo mnoho dalších faktorů a Číňané by se pokoušeli tanky zničit – ty by však byly významně chráněny mnoha systémy včetně těch PVO, takže by to nebylo snadné. Útočník by byl v tomto případě v mnohem horší pozici.

Nové tanky by si v případě čínské invaze musely poradit i s čínskými protějšky, kdy lze předpokládat, že by se jednalo o nejmodernější Type 99 známé i jako ZTZ-99. NationalInterest uvádí, že jde o impozantní obrněnec, který je schopen se postavit i západním tankům, ačkoliv jeho přesné schopnosti nejsou známé a navíc ještě nikdy nebyl nasazen v ostrém boji. Vychází přitom ze sovětských tanků a má jako ony automatické nabíjení, avšak není známo, zda trpí i stejnou slabinou kvůli špatně uložené munici ve věži, ale je možné, že nikoliv.

Článek Pouhých 108 amerických tanků M1A2T Abrams může na Tchaj-wanu udržet čínskou armádu na uzdě, pokud někdy zaútočí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely PAC-2 jsou lepší proti klasickým cílům

Systém MIM 104 Patriot byl zaveden do výzbroje v 80. letech 20. století, ale postupně docházelo k jeho vylepšování, uvádí MissileThreat. V současnosti se tak od původního liší a existuje v několika variantách, což platí i pro střely – jejich základními typy jsou PAC-2 a PAC-3 a obecně platí, že první z nich je určen spíše proti klasickým vzdušným cílům a má větší dosah, zatímco ten druhý je spíše proti hbitým cílům, jakými jsou balistické rakety a nejspíše i hypersonické zbraně. Neznamená to, že by střely neuměly ničit i ostatní cíle, jen ne tak efektivně.

🇺🇸🇩🇪🇺🇦 The NATO Support and Procurement Agency has awarded Raytheon a $478 million contract for PAC-2 GEM-T missiles. This is to replace the Bundeswehr’s stocks, which have been depleted due to donations to Ukraine.

Denmark, the Netherlands & Norway are participating in the… pic.twitter.com/4IE1uMm9tg

— Colby Badhwar 🇨🇦🇬🇧 (@ColbyBadhwar) August 6, 2024

Tchajwanské letectvo by mělo disponovat větším počtům raket PAC-2, i když objednalo i střely PAC-3. Wikipedia udává, že PAC 2 je schopna zasahovat cíle na vzdálenost až 160 kilometrů, ačkoliv v reálných situacích to bývá méně. Má přitom poloaktivní radarové navádění a cíl ničí výbuchem fragmentační hlavice. Nebezpečná může být i pro vyspělé letouny 4. generace, jakými jsou čínské Shenyang J-16 Hidden Dragon nebo Shenyang J-11.

Nikdo neví, jaký je MIM-104 Patriot proti stealth

Že dokáže systém MIM-104 Patriot sestřelovat i cenné stroje, bylo opakovaně prokázáno v praxi – má například na svědomí sestřelení ruského letounu včasné výstrahy Berijev A-50, uvádí Twz, a vzhledem ke vzdálenosti sestřelu byly s největší pravděpodobností použity střely PAC-2. Otázkou nasazení na Tchaj-wanu zůstává, jak by si střely vedly proti stealth letounu Chengdu J-20 Mighty Dragon, tedy zda by ho radary vůbec dokázaly zaměřit a radarový přijímač střely by zvládl navzdory slabému signálu zaměření udržet. Nikdo to oficiálně neví.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Tchaj-wan by měl mít ve výzbroji celkem 7 baterií systému Patriot, uvádí Wikipedia, a jeho výhodou je, že v něm lze střely kombinovat, a to nejen v baterii obsahující několik odpalovacích platforem, ale i jedno odpalovací vozidlo nese často různé typy střel, aby mohla obsluha vybrat tu nejlepší proti konkrétnímu cíli. Je jasné, že by Čína v případě útoku narazila na silnou obranu, a pokud by nad ostrov poslala letadla, nejspíše by utrpěla nemalé ztráty.

Článek Tchaj-wan má ve výzbroji účinné rakety PAC-2 systému MIM-104 Patriot, které by i vyspělým čínským letounům hodně zavařily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely mohou Čínu od útoku odradit

Čína se snaží ostatní různými způsoby odradit, aby Tchaj-wanu vyspělé zbraně prodávali nebo darovali, ale ten si vyvinul i řadu svých systémů. Defence-Blog uvádí, že k těm nejobývanějším patří Hsiung Feng III, Sky Bow III a Wan Chien, a tchajwanská armáda počty těchto systémů navyšuje, aby byla schopna se případné čínské invazi bránit. Jejich dostatečný počet je i zárukou, že bude čínské velení o plánech na útok pochybovat, neboť by střely způsobily útočníkům vážné ztráty, a je otázkou, zda je budou komunisté ochotní obětovat.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshisei / Creative Commons / CC BY

Hsiung Feng III je nadzvuková protilodní řízená střela, ale je schopna zasahovat i pozemní cíle, uvádí MissileTreath. Disponuje přitom hlavicí těžkou 225 kg, takže je tedy hrozbou i pro vojenská plavidla střední velikosti. Dosah má mít kolem 400 km, ale s posilovačem bude prodloužen až na 1 500 kilometrů – to nejspíše v případě útoku na pozemní cíle. Střela má také aktivní radarové navádění a odpalována je z lodí nebo pozemních platforem.

Čína by musela počítat s odvetou

Útokům ze vzduchu může Tchaj-wan čelit i systémem Sky Bow III, který využívá střely Tien-Kung. MissileDefenseAdvocacy uvádí, že je určen k likvidaci letadel, řízených střel nebo protiradarových raket, a že nejnovější střela Tien-Kung III zvládá i některé balistické rakety. Vybavena je radarem a dosah má až 200 km, takže může teoreticky zničit letoun či střelu ještě nad čínským územím. Umístěna je pak na pozemních platformách a lodích.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Pokud by Čína začala odpalovat střely a rakety na cíle na Tchaj-wanu, musela by očekávat odvetné údery na cíle na svém území, a to i střelami Wan Chien. Wikipedia uvádí, že jde o střely odpalované z letadel, konkrétně z bojových letounů AIDC F-CK-1 Ching-kuo, z nichž může každý nést dvě střely. Schopnostmi by šlo střelu přirovnat známé Storm Shadow, která má hlavici o hmotnosti 350 kilogramů a může být i kazetová. Naváděna je pak prostřednictvím GPS a její dolet je až 250 kilometrů, ale pracuje se i na variantě s dosahem 400 km.

Článek Trio tchajwanských střel by mohlo Čínu od útoku odradit, jinak by jí přineslo nedozírné škody: zničí letadla, střely, lodě i pozemní cíle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3 úrovně dronů, aby nic neprošlo

Strategie Spojených států amerických a Tchaj-wanu spoléhá na to, že by oblast 150 km širokého průlivu zaplnily tisíce dronů – letecké, hladinové i podmořské. ArmyRecognition uvádí, že by armáda dronů měla být schopna udržet čínskou armádu až po dobu jednoho měsíce, aby Američané měli dostatek času na vyslání svých sil k odražení hlavního útoku. Ti také hodlají dodat Tchaj-wanu směsici dronů v rámci programu nazvaného Replicator – jenom v letošním roce je na něj vyčleněno 500 milionů dolarů (11,7 miliardy Kč).

Taiwan revealed its own naval kamikaze drone today.

The drone reportedly has:
– Range of 556 km
– max speed of 30 knots
– max operating time of ~300 hours
– capable of sailing autonomously and is said to be able to return to the base on its own too.
– Can be used for… pic.twitter.com/qCN6Usa261

— OSINTNic (@OSINTNic) June 6, 2024

O programu Replicator jsou jenom kusé informace – známy jsou totiž jenom některé typy dronů, které by měl Tchaj-wan dostat. Kolik přesně jich v dalších letech bude, však jasné není. V letošním roce nicméně obdrží ozbrojené síly ostrova například drony Switchblade 300 a Altius-600M, uvádí Twz, a v pozdějším období pak drony Switchblade 600 a další typy. Nezahálí však ani tchajwanský zbrojní průmysl, který vlastními silami buduje domácí flotilu dronů, a lze předpokládat, že je bude v případě obrany s těmi americkými kombinovat.

Hrozba pro vyloďovací čluny i vojáky

Swichblade jsou rodina přenosných sebevražedných letecké dronů odpalovaných ze zařízení připomínající minomet. Verze 300 je malá, společnost AeroVironment na stránkách uvádí, že má hmotnost 3,27 kg a dosah až 30 km. Větší verze 600 má pak hmotnost 15 kilogramů a dosah 40 km, zatímco hmotnost Altius 600M je 12,25 kilogramů a jeho výhodou je vytrvalost – Wikipedia uvádí, že může letět po dobu až 4 hodin. Lze si představit, že by mohly takového drony útočit na vyloďovací čluny a techniku, případně i na vojáky na pobřeží.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Tchaj-wan se také poučil z Ukrajiny a vyvíjí vlastní hladinový dron, o němž je jenom málo známých informací – vypadá jako rychlý člun s velmi nízkou siluetou, a TheAviationist uvádí, že má být jeho výtlak kolem 20 tun. Sloužit by mohl jako sebevražedný a narážet do plujících čínských lodí, i když může plnit i další úkoly. Tchaj-wan vedle toho pracuje na robotické ponorce dlouhé 30 m, která by měla být vyzbrojena dvojicí torpédometů k útokům na čínské lodě.

Článek Jakýkoliv čínský útok na Tchaj-wan by musel projít skrze 150 km širokou „smrtelnou zónu“, která může Američanům získat až 1 měsíc se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Robotická ponorka bude zřejmě vyzbrojená

Jedním ze států, který se zřejmě chce spoléhat na robotické podmořské drony, je Tchaj-wan. ArmyRecognition uvádí, že Národní institut vědy a technologie Chung-Shan a společnost Lungteh odhalily existenci podvodního robotického plavidla nazvaného Hailong. To připomíná malou ponorku, nejspíše se stealth schopností, a zřejmě také silnou výzbrojí. Většina podrobností k podvodnímu dronu (nebo spíše jeho prototypu) je ovšem nejasná, i existující fotografie ze sociálních sítí ukazuje jenom plavidlo zakryté plachtou.

🇹🇼NCSIST’s UUV prototype near for sea trial. The UUV, with 2 torpedo tubes, will be equipped with domestic made combat system, weapons, sonar, etc. Spec: Weight 100t, Length 30m, Width 6m.😎👍👍
source:👉 https://t.co/2R0ZPpmlZm pic.twitter.com/gB92Aa0Cct

— Taiwan Military (@TaiwanMilitary) May 29, 2024

Robotická ponorka by měla být vyzbrojena dvojicí torpédometů, uvádí na síti X účet Taiwan Military. Není však jasné, jakého typu torpéda jsou, ani jakým způsobem mají být zaměřena na cíl. Každopádně je alespoň jisté to, že Tchaj-wan s dronem počítá jako se zbraní k potápění plavidel a možná i ponorek. Lze si představit, že by Hailong mohl číhat poblíž pobřeží ostrova a zaměřit se na čínská plavidla v případě, že země draka spustí na Tchaj-wan invazi. Není pochyb o tom, že moderní torpédo dokáže potopit i loď větší velikosti.

Velikost Hailongu je zcela dostatečná

Dron Hailong není nijak velikým plavidlem, dle Peopo má být dlouhý kolem 30 metrů a jeho výtlak je pouze 100 tun. Obrysy zakrytého plavidla naznačují i jakousi velitelskou věž, i když osádka na palubě být nemá. Může se nicméně jednat o místo pro údržbu. Velikost je jistě dostačující, neboť třeba známá severokorejská trpasličí ponorka Yono má délku kolem 22 metrů, výtlak 120 tun a rovněž 2 torpédomety, uvádí Wikipedia. Tchajwanské plavidlo navíc nepotřebuje zázemí pro posádku, což dává více místa pro vybavení, energii a výzbroj.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Okolo robotické ponorky je mnoho otázek, ale pokud bude zkonstruována dobře, mohla by být nebezpečná, a hlavně pokud ji Tchaj-wan vyrobí ve větších počtech. Není jasné, zda bude ponorka řízena operátorem ze země – pokud ano, bylo by zřejmě možné signál rušit a Čína by se o to jistě pokoušela. Je ale možné, že bude autonomní a schopná se zaměřit na cíl sama. To by však znamenalo, že by se systém mohl splést a omylem napadnout i civilní loď.

Článek Kdyby Čína zaútočila, zkomplikovala by jí cestu k pobřeží tchajwanská bezpilotní ponorka. Ta jistě dokáže potopit i větší lodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané posilují základny a připravují se

Americké ozbrojené síly v poslední době zintenzivnily přípravu na možný konflikt ve východním Pacifiku, uvádí Defence-Blog, kde také rozmisťují síly na strategické ostrovy a základny. Příkladem může být zvýšení počtu základen na Filipínách nebo posilování na americkém ostrově Guam. Hlavní základny má totiž Amerika daleko, a tak je oproti Číně ve značné nevýhodě. Třeba na Tchaj-wan by to měli její vojáci tisíce kilometrů daleko.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Vojenská cvičení prováděná na ostrovech v oblasti jsou navržena tak, aby simulovala různé bojové scénáře. Třeba cvičení Balikatan prováděné na severu Filipín, tedy v oblasti co nejblíže Tchaj-wanu, bylo hodně komplexní. Účastnily se ho síly USA, Filipín, Austrálie a Francie, a zároveň zde bylo více než 10 pozorovatelských zemí. IpDefenseForum uvedlo, že při něm námořní síly potopily plavidlo, nacvičovaly odražení invaze za pomoci dělostřelectva a raketometů, a došlo k vylodění obrněných jednotek americké námořní pěchoty.

Čína nacvičuje komplexní útok na Tchaj-wan

V oblasti cvičení nezahálí ani Čína – kolem Tchaj-wanu uspořádala velké cvičení, a to krátce po inauguraci nového tchajwanského prezidenta, který chce po zemi draka konec ohrožování ostrova a respekt k jeho demokracii. Komunistická Čína ale považuje Tchaj-wan za své území a cvičení označila jako přísný trest za separatistické činy ostrova, uvádí BBC. Údajně poprvé simulovala útok v plném rozsahu (nešlo jenom o ekonomickou blokádu).

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Čína ale pokračuje i v dalších akcích. Jednou z nejviditelnějších je déle než 4 měsíce trvající moratorium na rybolov ve sporných oblastech Jihočínského moře. Inquirer uvádí, že ho Čína vyhlásila ve výlučné ekonomické zóně Filipín, jednoho z nejsilnějších amerických spojenců, a Vietnamu, tedy na územích, která komunistický režim označuje za čínská, s čímž dotčené státy nesouhlasí. V oblasti nedaleko jejich pobřeží a 1 000 km od čínského loví jejich rybáři, jimž hrozí, že je kvůli údajně nelegálními rybolovu zatkne čínská pobřežní stráž.

Článek Cvičení ukázalo, že by byl střet s Čínou problematický a pro Američany znevýhodněný. Čína přitom nacvičila komplexní útok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Současné tchajwanské ponorky jsou staré

Tchajwanské námořnictvo má v současnosti 4 ponorky, ale 2 z nich jsou modernizovaná plavidla používaná ještě za druhé světové války; další 2 jsou modernější, konkrétně dieselelektrické ponorky třídy Hai Lung vycházející z nizozemských ponorek Zwaardvis z poloviny 80. let 20. století. Tchajwanci se v minulosti pokoušeli koupit moderní ponorky v zahraničí, ale záměr příliš nevyšel, a tak nakonec zvítězila myšlenka postavit si vlastní plavidla za vydatné pomoci a technologií z USA; celkem by jich mělo být 8, uvádí Defence-Blog.

Taiwan’s first Indigenous Defense Submarine (IDS), Hai Kun (SS-711) , was launched today at the CSBC shipyard in Kaohsiung. The Jong Shyn No. 8, a 35,000-ton Floating Drydock was called into action to support the historical event of launching. 1/3 @SolomonYue pic.twitter.com/BkylRksfnQ

— wanjiru kamanu (@WanjiruKamanu) February 28, 2024

První ponorka Hai Kun ukazuje, že se konstruktéři velice inspirovali právě nizozemskými ponorkami třídy Zwaardvis, přičemž je plavidlo výsledkem reverzního inženýrství, ač s mnoha vylepšeními, uvádí HiSutton. Jednou ze změn je tvar kormidel, kdy místo umístění do kříže budou ve tvaru X, což se dnes u mnoha moderních plavidel používá. Ponorce ale zůstal tradiční dieselelektrický pohon s bateriemi, přičemž se Tchajwanci nepokusili třeba o instalaci pohonu nezávislém na vzduchu, ani například o instalaci vertikálních odpalovačů střel.

Výzbroj má z torpéd a střel Harpoon

Parametry ponorky nejsou známé, ale Wikipedia uvádí, že by měla mít délku asi 70 m a výtlak 2 500 t. Na hladině by mohla mít rychlost kolem 8 uzlů, pod hladinou pak 17 uzlů, a umět se ponořit do hloubky až 420 metrů. Výzbroj pak mají tvořit americká torpéda MK-48 Mod6 Advanced Technology, což jsou velmi schopné zbraně a USA jich již několik kusů na Tchaj-wan prodaly. Doplňovat je mají protilodní střely UGM-84 Harpoon odpalované z torpédometů.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Špičkové má být její vnitřní a senzorové vybavení; Američané údajně Tcha-jwanu poskytli mnohé technologie používané na jejich útočných ponorkách třídy Virginia, uvádí NavalNews. Mezi nimi má být třeba sonarové vybavení nebo elektrooptické periskopy, ale i další technologie. Zatím se zdá, že ponorka nemá povlak snižující detekci, ale není vyloučeno, že se na dalších kusech objeví. Pokud Tchaj-wan opravdu postaví 8 moderních ponorek, budou pro čínské námořnictvo představovat významnou překážku, ačkoliv je bude schopno nějak ničit.

Článek Tchajwanská ponorka Hai Kun se nejspíše vyrovná mnoha moderním protějškům, vybavení totiž dostane z Ameriky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útěk bývá poháněn různými důvody

Příkladů útěků pilotů je mnoho a některé jsou slavné. Třeba sovětský pilot Viktor Bělenko přeletěl v roce 1976 s tehdy špičkovým Mikoyan-Gurevich MiG-25 Foxbat do Japonska. To ho sice do země původu vrátilo, ale nejdříve ho pečlivě prozkoumali Američané, kteří se dostali i k funkčnímu MiG-15 Fagot, s nímž již po skončení korejské války v roce 1953 emigroval Severokorejec No Kum Suk. Asiaté jsou sice většinou režimu věrní, on se ale severokorejského obával. Za stíhací letoun navíc dostal odměnu, o níž však při útěku nevěděl, uvádí NKNews.

iZdroj fotografie: Rob Schleiffert / Creative Commons / CC BY-SA

Možná až překvapující je ale případ, na který přišli tchajwanští vyšetřovatelé. To se pilot vrtulníku CH-47F Chinook, podplukovník Hsieh, dohodl s čínskými špiony, že s ním přistane na jejich lodi, uvádí TaipeiTimes. Jeho motivem byly peníze, neboť měl od Číňanů slíbeno 15 milionů dolarů (v přepočtu asi 337 milionů Kč). Druhým motivem však mohla být obava z války mezi Čínou a jeho zemí, kterou Čína považuje za své území. V takovém případě pak měla být pilotova rodina evakuována do Thajska. Vše ale skončilo neúspěchem.

K útěkům může protistrana nabádat

Ačkoliv není pochyb, že třeba zmíněný severokorejský pilot chtěl spíše prchnout do bezpečí a vymanit se z okovů tvrdé diktatury, dochází k útěkům i zásluhou protistrany. Ostatně tak k tomu došlo i v případě ruského pilota, který uletěl s vrtulníkem Mi-8, a jelikož zbytek jeho posádky zběhnout nechtěl, byl po přistání ukrajinskými vojáky zabit. Celou akci měla přitom zinscenovat ukrajinská tajná služba, která také tajně dostala z Ruska jeho rodinu.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

V případě Tchaj-wanu jsou to zase čínští špioni, kdo přesvědčuje vojáky ostrovního státu k dezerci. A když s sebou vezmou nějakou techniku, je to úspěch mnohem větší, i když zrovna ukořistění vrtulníku CH-47F by moc nových poznatků nepřineslo, jelikož je rozšířen po celém světě. Vítězství by to nicméně bylo hlavně propagandistické, a nelze pochybovat, že by ho Čína náležitě využila zejména k ovlivňování protistrany.

Jestli se totiž dokázala dohodnout s vysoce postaveným leteckým důstojníkem, může to být pro tchajwanské tajné služby varování, že nepřítel míří do vysokých vojenských kruhů, což by byl problém, a je evidentní, že budou mnozí armádní představitelé z povzdálí „hlídáni“. Jistě, jedná se možná o ojedinělý případ (tedy alespoň tento se dostal na veřejnost, jiný možná ne), ale ani tak není pochyb, že se Čína připravuje na možnou válku o Tchaj-wan, a to i přesto, že má ostrovní stát slíbenou pomoc Spojených států amerických.

I jediný miniostrov může Američanům de facto zabránit v útoku na jih Číny: ta moc dobře ví, co dělá, a jak „hrát“ ve svém teritoriu

Ty přitom mají stále silnější námořnictvo než Čína, ale převaha už není tak jednoznačná, jak jsme v ArmádnímZpravodaji upozorňovali. Země draka se soustředí na mnohá plavidla včetně letadlových lodí a torpédoborců, ale staví i spoustu fregat Type054B. Naproti tomu pochopitelně zbrojí i Tchaj-wan, a se stoupajícím napětím stále více. Na v podstatě nevyhnutelnou válku se připravuje zejména nákupem tanků, děl a protilodních střel v Americe, ale řadu moderních systémů také dokázal sám vyvinout.

Článek Tchajwanský důstojník se pokusil o útěk i s s vrtulníkem Ch-47 Chinook. Pro armádu je to pořádný problém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínští průzkumníci v prostoru Tchaj-wanu

Asi nejvážnější hrozbou je pro stabilitu regionu opakované vnikání čínského letectva do tchajwanského vzdušného prostoru. Portál Defence-Blog např. informoval, že se kolem Tchaj-wanu zdržovalo hned několik čínských letadel, a my zase, jak narušují tchajwanský prostor i 103krát za den. Dvě z nich, a to průzkumný dron Harbin BZK-005 a letadlo Shaanxi Y-8 ASW, vnikla do vzdušného prostoru odštěpeneckého ostrova, jehož ozbrojené síly vyslaly na místo pohotovostní letadla a aktivovaly další obranu, ale útokem nereagovaly.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshio / Creative Commons / CC BY-SA

Vniknutí letounů je přitom vážná hrozba; dron BZK-005 využívá čínská armáda pro námořní dohled a bude vybaven celou řadu průzkumných prostředků – při své délce 9 metrů unese až 150 kilogramů zatížení a ve vzduchu vydrží až 40 hodin. Letoun Y-8 ASW je pak rovněž hlídkový a jde o modifikaci sovětského Antonov AN-12 – v této verzi má na palubě například radar nebo detektor magnetických anomálií určený k lokalizaci ponorek.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Tchaj-wan se snaží zaujímat k provokacím Číny dlouhodobě zdrženlivě, takže vždy jenom aktivuje obranu, ale nepouští se do žádných agresivních akcí jako je sestřelování čínských letounů. Opatrně pak konal i v okamžicích, kdy čínské námořnictvo provádělo kolem ostrova sérii cvičení a doslova ho odřízlo od světa. Podle všeho se tchajwanská vláda snaží na provokace nereagovat, napětí zbytečně neeskalovat a nedat Číně záminku k další akci.

Tchajwanská armáda stále zbrojí

Relativní pasivitu tchajwanských ozbrojených sil by ale bylo chybné vysvětlovat jako zbabělost, jde spíše o pragmatický přístup. Odborníci sice upozorňují, že Čína ještě není vojensky připravena na ostrov zaútočit, neboť jde o složitou operaci přes 150 kilometrů širokou mořskou úžinu, ale některé ostrovy náležící Tchaj-wanu leží blízko pevniny, a právě tam by se Číňané mohli o něco pokusit. Ostrov se ale snaží získat čas na přípravu, aby Čínu odradil, mj. i modernizací svých F-16, spolu s níž kupuje i verzi Block 70/72, jak jsme dříve psali.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshio / Creative Commons / CC BY-SA

Portál BBC uvedl, že se Spojené státy americké snaží v poslední době Tchaj-wan co nejlépe vyzbrojit tak, aby si čínské vedení nemohlo být úspěchem jisté – nehledě na to, že by taková invaze mohla rozpoutat 3. světovou válku. Je jasné, že samotný ostrov se obrovské Číně ubránit nedokáže, ale s americkou pomocí by toho schopen být mohl. I proto Američané poprvé za 40 let bezprecedentně dodají Tchaj-wanu zbraně, které zaplatí ze svého. Sice jde zatím pouze o částku 1,84 miliardy korun, ale v dalších letech by mohla dosáhnout až 230 miliard korun.

I jediný miniostrov může Američanům de facto zabránit v útoku na jih Číny: ta moc dobře ví, co dělá, a jak „hrát“ ve svém teritoriu

Tchaj-wan se v minulosti soustředil hlavně na letectvo a námořnictvo, posílit potřebují i jeho pozemní síly. Mluví se například o dodávkách protiletadlových střel FIM-92 Stinger na sestřelování letounů i dronů nebo protitankových FGM-148 Javelin. Ostrov potřebuje i moderní mobilní dělostřelectvo, protože se stále z větší části spoléhá na zbraně u období války ve Vietnamu. Další bezprecedentní akcí má být výcvik 2 praporů tchajwanské armády přímo v USA. Získat mají nové dovednosti včetně poznatků vycházejících z probíhající války na Ukrajině.

Článek Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tchajwanský raketomet je relativně levný

Je jasné, že podobných raketometů potřebuje armáda spoustu; ostatně to dokazuje i využití podobných systémů ve válce na Ukrajině. Lze jimi totiž útočit nejenom na obrněnce, efektivní mohou být i proti bunkrům nebo vojákům ukrytým v budovách. I to může být nakonec důvod, proč si tchajwanská armáda objednala více než 10 tisíc kusů raketometů Kestrel. Jak uvádí portál MilIn jejich výhodou je i nízká cena, konkrétně kolem 71 tisíc korun za kus.

iZdroj fotografie: Kancelář tchajwanského prezidenta / Creative Commons / CC BY

Tchajwanské armádě musí být přitom jasné, že by čínské jednotky v případě vylodění měly již v první vlně obrněnou techniku. Otázkou ovšem je, zda i těžké tanky, jejichž vylodění je o něco obtížnější, a na jejichž silný pancíř by Kestrel nejspíše nestačil, resp. by měl nějakou šanci pouze z boku a zezadu. Pokud by čínská ale námořní pěchota využila na plážích například obojživelných bojových vozidel Type 05 či obrněných transportérů Type 08, které v přední části odolají pouze munici ráže 25 mm, byly by raketomety více než dostatečné.

Kestrel zvládne pancíř vozidel i zdi

S vývojem raketometu Kestrel začal domácí institut NCSIST v roce 2008, a portál MilitaryToday uvádí, že ho tehdy poptával námořní sbor. Zkonstruován měl být tak, aby vyhovoval místním klimatickým podmínkám, což se také podařilo. Původní zadání přitom znělo, že se má jednat o jednorázový raketomet s kumulativní hlavicí proti pancéřovaným cílům, později však byla přidána i hlavice typu HESH určená proti měkkým cílům a proti zdím a podobným strukturám. Ozbrojené síly pak obdržely první raketomety v roce 2015.

Čínské obtěžování Tchaj-wanu: narušování vzdušného prostoru i 103krát za den má vynutit záminku k legitimaci okamžité invaze

Kestrel je raketomet ráže 67 mm o hmotnosti 5 kg, přičemž měří 1,1 metru. Pěšák si ho tak může snadno nosit s sebou. Jeho protipancéřová hlavice je schopna proniknout pancířem o síle až 400 milimetrů RHAe, HESH hlavice pak prorazí železobeton o síle 20 centimetrů, a cihlové zdi zboří i mnohem silnější. Efektivní dosah střel je 400 metrů a výhodou je, že je Kestrel jednoduchý na ovládání, takže není problém s ním naučit vojáky zacházet ve velmi krátkém čase.

Představení tchajwanského raketometu Kestrel

Článek Tchajwanský lehký raketomet Kestrel může při čínské invazi překvapit, drtil by hlavně obrněná vozidla a pěchotu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Klíčové je, zda Čína slibu Ameriky věří

Riziko případného útoku na Tchaj-wan je jasné úplně všem, tedy včetně čínského vedení. Válka dvou největších ekonomických velmocí planety by měla celosvětový dopad, a i případný vítěz by na ni velmi doplatil. Velkou otázkou je, zda vedení Číny opravdu věří ujišťování Spojených států, že by v případě napadení Tchaj-wanu pomohly. Může se domnívat, že se jedná o pouhé blufování, a k útoku se nakonec odhodlat. Pokud by se ovšem „Peking“ ve vyjádření Američanů mýlil, znamenalo by to nejspíše celosvětovou katastrofu.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Velmi těžko si lze představit, že by případná válka zůstala jen mezi USA a Čínou. Američané totiž mají v oblasti i v Evropě spojence, kteří by jistě pomohli, což by pochopitelně přerostlo ve světový konflikt, tedy bez nadsázky v 3. světovou válku. Někteří by nejspíše pomáhali i přímou účastí v bitvách, a 100% pak hospodářsky nebo dodávkami zbraní a technologií. Naopak Čínská lidová republika by se nejspíše mohla spolehnout pouze na podporu Ruska, které je však ve válce s Ukrajinou, případně Severní Koreje. Otázkou tedy je, v jakém stavu budou v dalších letech ruské ozbrojené síly, a zda se americké armádě podaří dotáhnout program Replicator.

1 důvod, proč i nejlepší izraelské zbraně jako Iron Dome a David’s Sling neustojí útok několika tisíc raket, i když přesně proto existují

Čína má být připravena v roce 2027

Země draka podle svých slov, ale rovněž dle Marka Milleyho, což je bývalý předseda a náčelník štábu amerických ozbrojených sil, stále nedisponuje dostatečnou silou, aby byla její invaze na Tchaj-wan úspěšná. Čínské plány přitom uvádí, že by mohla armáda dosáhnout takové síly v roce 2027. Zda je to reálné, není jisté, protože se Čína v poslední době potýká s ekonomickými problémy. Američané navíc po zkušenostech z Ukrajiny začali do své armády investovat a soustředí se i na nové technologie. Masivně však posiluje i samotný Tchaj-wan.

iZdroj fotografie: Námořnictvo USA

Případný konflikt by měl nedozírné celosvětové ekonomické dopady, neboť jsou Čína a USA dvě největší ekonomiky. Mnohé země na nich navíc téměř existenčně závisí, a obří je i vzájemný obchod mezi Čínou a Amerikou. Není pochyb o tom, že v případě konfliktu by se Američané a jejich spojenci pokusili o námořní blokádu země draka, což by mělo na její ekonomiku drtivý dopad. Zároveň by to ale dopadlo na země importující z Číny velké množství zboží. Jde tedy o konflikt, který i kdyby nepřerostl v jaderný, svět by nesmírně zdevastoval.

Americký generál předpovídá možný střet s Čínou do 2 let: státy chtějí hájit své zájmy a hledají spojence, samy se na to necítí

S aktuálně probíhající válkou na Ukrajině, případně nově v Izraeli, to přitom vůbec nelze srovnávat. Ačkoliv i ta měla značné dopady zejména na Evropu, dokázala se s tím většina zemí lépe nebo hůře vypořádat. Kdyby ale přepnuly na válečný stav dvě nejspíše nejsilnější země světa, znamenalo by to bezesporu katastrofu pro všechny. A to na dlouhou dobu, nelze totiž ani odhadovat, jak dlouho by válka trvala, a je jasné, že ať by dopadla jakkoliv, otočili by se američtí spojenci k zemi draka zády už jenom z principu; alespoň na čas.

Článek Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

103 nepřátelských letadel za den

Tchaj-wan dodnes není drtivou většinou světa za samostatný nezávislý stát uznáván, a konkrétně pevninská komunistická Čína trvá na tom, že je pouze její vzbouřenou provincií. Ani to ale ostrovnímu státu nijak nebránilo, aby během dlouhých let vybudoval pevné mezinárodní vztahy a silně rozvinul jak svou ekonomickou, tak i vojenskou infrastrukturu. Neustálé obavy z možné invaze země draka učinily z Tchajwanců vysoce militarizovaný národ, jehož obrana je založena na moderních technologiích a spolupráci s USA.

A to vše k velké nelibosti čínských komunistů. Ti ostatně dali v posledním roce poměrně jasně najevo, že jejich touha ovládnout Tchaj-wan vojenskou cestou nabrala jasné obrysy. Uspořádali například několik vojenských cvičení v blízkosti ostrova, přičemž každé z nich simulovalo ofenzivní operace vůči tchajwanským vojenským i civilním cílům. To největší cvičení probíhalo v srpnu 2022, kdy svět nahlížel, zda se čínské cvičení nezvrhne ve skutečnou invazi.

Naštěstí se tak ale nestalo, čímž byl nejspíše zachráněn celosvětový mír i ekonomika. Ačkoliv někteří dodnes považují zemi draka za zaostalou a rozvojovou, opak je pravdou (miliony a miliony lidí žijících v chudobě teď neřešme) a ještě před pandemií covidu-19 aspirovala na nejsilnější ekonomiku světa. Ta je ostatně i nutným základem pro její mohutné zbrojení, v němž pomalu předhání dokonce i Ameriku a její spojence.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Ale zpět k Tchaj-wanu: Američané se rozhodně nechtěli nechat připravit o kontrolu, nebo spíše značný vliv v Jihočínském moři, který jim přátelství s ostrovní zemí zajišťovalo. Čínská lidová republika na to pochopitelně nemohla reagovat tvrdou pěstí, a tak změnila taktiku, kdy takřka denně armádu Tchaj-wanu šikanuje a provokuje. Pomineme-li různá ekonomická embarga, využívá hlavně vojenské prostředky k dennímu narušování tchajwanského prostoru.

Organizuje kupříkladu námořní cvičení v blízkosti ostrova a posílá letouny do tchajwanského vzdušného prostoru, na což mohou země v případě nepovoleného vstupu reagovat i sestřelením – v tomto případě k tomu ale z opatrnosti nedochází, téměř jistě by to Čína brala jako záminku k hromadnému útoku. Její „drzost“ dokazuje i případ, kdy během jediného dne narušila vzdušný prostor ostrova hned 103 letouny, aby mj. otestovala protivzdušnou obranu.

Tchajwanská armáda je připravena

Stále vyšší hrozba invaze donutila Tchaj-wan masivně investovat do vlastní bezpečnosti a značně navýšit počty vojáků. Jeho armáda má aktuálně zhruba 169 tisíc příslušníků, což je asi 12krát méně, než kolik jich má k dispozici komunistická Čína, ale na druhou stranu má k dispozici ještě 1,6 milionu záložníků. Vedle toho těží z vojenské spolupráce s USA, díky níž je bohatě zásobován vojenskou technikou. Rozvinutý má však i vlastní zbrojní průmysl a ekonomiku celkově. Tchajwanská armáda je tak na případný střet dobře vyzbrojena a připravena.

Američané mají menší, ovšem stále silnější námořnictvo než Čína; ale převaha už není tak jednoznačná, na což Spojené státy reagují

Samotný ostrov je poměrně významná součást obrany, má vysoké hory a jen několik pláží vhodných k vylodění. Geografie ostrova ale není to jediné, na co Tchaj-wan spoléhá – oporu armády mají tvořit již zmínění záložníci a pak jedny z nejlepších vojenských systémů na světě. Vyzdvihnout lze tanky M1A2 Abrams, stíhačky F-16 Fighting Falcon, raketomety HIMARS a protilodní AGM-84 Harpoon. Ani loďstvo však nezahálí a může se opřít o minimálně 4 torpédoborce, 4 fregaty a jednu novou ponorku domácí produkce.

Článek Čínské obtěžování Tchaj-wanu: narušování vzdušného prostoru i 103krát za den má vynutit záminku k legitimaci okamžité invaze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

108 tanků Abrams a odtahová vozidla

Tchajwanské ozbrojené síly si ve Spojených státech objednaly v roce 2019 tanky označované jako M1A2T Abrams, což je vlastně modifikovaná verze M1A2 SEPv2. V obrněncích pravděpodobně nebude přídavný pancíř z ochuzeného uranu, protože ten Američané do exportních verzí nedodávají, ale i tak budou velmi odolné. Tchajwanci dostanou celkem 108 tanků, a k nim také 14 odtahových servisních vozidel M88A2 Herkules. První z nich mají na ostrov dorazit v roce 2024, technici a osádky už na ně ale údajně trénují teď.

3 000 nevyužitých tanků M1 Abrams stojí ve skladech USA, na Ukrajinu se ale jen tak nedostanou; jsou náročné a neměl by je kdo ovládat

Tanky Abrams jsou známé svou vysokou odolností díky speciálnímu kompozitnímu pancéřování, takže pokud se s nimi čínská pěchota na plážích opravdu střetne, bude pro ni velmi obtížné je přenosnými protitankovými střelami zničit, ačkoliv to pochopitelně není nemožné. Čína má totiž ve výzbroji mj. protitankové střely HJ-12, což je jakási obdoba FGM-148 Javelin. Tanky budou přitom zasypávat nepřítele z děla ráže 120 mm, koaxiálního kulometu ráže 7,62 mm a z dálkově ovládané stanice na střeše s těžkým kulometech ráže 12,7 milimetrů.

Pochopitelně to ale neznamená, že by pouze tyto tanky armádu Čínské lidové republiky zastavily, ale minimálně jí vyloďování zkomplikují. V případě střetu by hrály významnou roli i letouny, drony, stejně jako střely dlouhého dosahu, které by mohl útočník odpalovat z pevniny – nejužší část Tchajwanského průlivu je široká 130 km, nejširší pak 180. Obránce by měl být na druhou stranu na invazi připraven, a mj. by jej chránila celá řada nejpokročilejších amerických systémů, z nichž některé dodnes ve válce na Ukrajině nepodlehly.

iZdroj fotografie: Pixabay

Lze proto předpokládat, že by si v nějaké míře poradily i s čínskými zbraněmi. Ve hře jsou navíc i americké letadlové lodě s letouny 4. a 5. generace, a jak současné predikce naznačují, střet Číny s USA by byl velice ničivý pro obě strany, větší šance na výhru má však právě Amerika, která se zavázala Tchaj-wan bránit všemi dostupnými prostředky, a své nevyřízené účty mají s Čínou také Japonsko nebo Filipíny. Země draka ale opravdu mohutně zbrojí, a proto americká vláda představila program Replicator, který má čínské tempo překonat.

Provokace pěkně zblízka: americká námořní loď u Tchaj-wanu by mohla být vzkazem „výbojné“ Číně, nikoliv však bez rizika

Čínská armáda se jistě bude snažit při případné invazi vylodit co nejrychleji i své tanky, pro Tchaj-wan by byly hlavním soupeřem ZTZ-96 vycházející ještě ze sovětské koncepce, ale především pak ZTZ-99 již připomínající západní tanky, a pravděpodobně se jim v mnoha parametrech i vyrovnají. Oba obrněnce mají dělo ráže 125 milimetrů a čínská armáda má disponovat i vlastními účinnými protitankovými granáty z ochuzeného uranu.

Spousta velmi moderního vybavení

Hmotnost tchajwanských tanků bude 63 tun / kus, což není málo, ale i tak se dokáží pohybovat rychlostí až 68 km/h. Mají 4člennou osádku a jejich dojezd je na silnici přes 400 kilometrů. Vybaveny jsou přitom infračerveným zaměřovacím systémem druhé generace, což jim umožňuje velmi přesnou střelbu i za snížené viditelnosti, tedy včetně noci. Osádky mají k dispozici barevné displeje, díky nimž získávají velmi dobré povědomí o bojišti. Podle vyjádření tchajwanské armády mají být tanky soustředěny na nejohroženějších místech.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Dodávka modernách tanků bude pro Tchaj-wan významnou posilou, protože ačkoliv jsou jeho obrněné jednotky relativně početné a čítají kolem tisícovky tanků, nepatří jejich výzbroj k nejmodernějším. Jejich aktuálně nejsilnějšími jsou střední tanky M60A3 TTS, kterých má armáda asi 460. Modernizací prochází celkem pravidelně, ale jelikož pochází ze 70. let 20. století, mají zkrátka na dnešní dobu nedostatky – i jejich dělo ráže 105 milimetrů je poměrně slabé. Tyto pak Tchaj-wan doplňuje starší modifikací tanků M60 a M48.

Článek Na čínskou invazi bude číhat obrněná hráz z vysoce moderních tanků Abrams, které ty čínské „sfouknou“ a pěchotu rozmetají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 s novým radarem a IRST

Tchaj-wan má stále ještě hlavně starší typy letounů F-16, ačkoliv je nechává hromadně modernizovat na standard F-16V, a kupuje k nim i nejmodernější F-16 Block 70/72. V těch bude rovnou nainstalovaný moderní radar AN/APG-83 typu AESA se skvělými výkony, ale i zvýšenou odolností proti rušení. Ovšem ani ten nemusí na stroje typu stealth stačit a proto se tchajwanské letectvo dle všeho rozhodlo montovat i systém infračerveného pozorování a sledování IRST, proti němuž už jsou schopnosti stealth de facto k ničemu.

The mysterious IRST pod at TADTE – https://t.co/avpx5djZMM pic.twitter.com/86lqxu6fN6

— Alert 5 (@alert5) August 16, 2019

Jde o systém zaměřující se na teplo vycházející z motorů letounů, a zamaskování horkých zplodin je nemožné, díky čemuž je IRST schopen vidět i letoun se schopností stealth, a navést na něj protiletadlovou střelu. Tchajwanské F-16 by tak měly proti schopných J-20 mnohem větší šanci. Použití IRST na letadlech ale není novinka, v minulosti systémy instalovalo na třeba ruské nebo čínské letectvo právě proto, aby dokázalo čelit americkým stealth strojům. A jelikož má dnes letadla 5. generace i Čína a Rusko, objevuje se IRST na mnoha dalších letounech.

Dosah IRST bývá desítky kilometrů

Není přesně jasné, jaký typ IRST bude Lockheed Martin do tchajwanských strojů montovat, existuje totiž v několika typech. V případném souboji s Chengdu J-20 by velmi záleželo na tom, na jakou vzdálenost je schopen nepřátelský letoun zaměřit. Pro příklad, systém PIRATE IRST montovaný na Eurofighter Typhoon umí zaměřit letoun na 60 kilometrů zpředu, a na 90 kilometrů zezadu, ale záleží i na výšce letu nebo momentálním počasí a množství mraků. Výhodou pak zůstává, že je IRST pasivní, a nepřítel tedy netuší, že je zaměřený.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Také čínský J-20 používá systém IRST, ale v boji s F-16 by se spoléhal spíše na radar typu AESA s větším dosahem. „Ef-šestnáctka“ totiž není stealth, a pravděpodobně ji tak bude vidět dříve radarem než přes IRST. Vedle toho disponuje Chengdu J-20 střelami vzduch-vzduch PL-15 s aktivním radarovým naváděním a dosahem údajně až 300 kilometrů, takže by nejspíše dokázal ničit tchajwanské letouny i z bezpečné vzdálenosti. Není ovšem pochyb, že systém IRST šance F-16 proti J-20 i tak významně zvyšuje.

Článek Zásadní upgrade tchajwanských F-16 umožňuje odhalit i čínské stealth letouny Chengdu J-20, 100% vítězství ale nepřinese se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výdaje na obranu neustále rostou

V roce 2023 je rozpočet Tchaj-wanu na obranu 19 miliard dolarů, tj. asi 421 miliard Kč, a v příštím roce má dojít k jeho dalšímu navýšení. Ostrov má navíc dostávat přímou pomoc z USA ve výši až 44 miliard korun ročně, přičemž první „várka“ byla již schválena. I tak jsou ale vojenské výdaje Tchaj-wanu asi 12krát nižší než čínské. Liší se pak i počty vojenského personálu – zatímco Čína vykazuje přes 2 miliony aktivního vojenského personálu, Tchaj-wan jen 169 tisíc.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshisei / Creative Commons / CC BY

Nepoměr mají vyrovnat záložníci, jichž je na Tchaj-wanu přes 1,6 milionu. V současné době mají muži povinnou čtyřměsíční vojenskou službu, od roku 2024 to však bude celý rok. Do záložních sil také rukují stále častěji ženy. Ani přes to však nemusí počty stačit, důležité je tedy mít i plán obrany. Experti doporučují zbavit se některých starších systémů a pořídit nové, stejně jako se soustředit na neortodoxní metody, třeba masivní využití dronů. V mnohém může být poučením válka na Ukrajině, i když útok na Tchaj-wan proběhne z moře a ze vzduchu.

Miny, drony, děla a protivzdušná obrana

Tchaj-wan plány na obranu ostrova má, i když ne všechny jsou veřejné. Ví se, že bude hodně spoléhat na miny, k jejicch pokládání má velké kapacity, a navíc je na ostrově jen pár pláží vhodných k vylodění. Miny vylodění zpomalí a poskytnou cíl dělostřelectvu, protilodním střelám nebo dronům. Jenom těch chce Tchaj-wan za rok vyrobit min. 3 000. Armáda navyšuje i počty děl včetně amerických samohybných houfnic M109A6 Paladin, a raketometů M142 HIMARS, ale i pobřežní obranu založenou třeba na protilodních střelách RGM-84 Harpoon.

Čínské letectvo v posledních týdnech zintenzivnilo nálety na Tchaj-wan. Mění svou taktiku a testuje detekční systémy ostrova

Důležitá bude však také obrana vzdušného prostoru. Tchajwanské letectvo kupuje letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon v moderní verzi Block 70/72, a starší na ni nechá modernizovat. Soustředí se i na protivzdušnou obranu, kdy produkuje např. domácí systémy protivzdušné obrany Sky Bow, z nichž nejmodernější verze Sky Bow III má být schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 200 kilometrů, a likvidovat i balistické rakety krátkého a středního doletu. Kromě toho ostrov vyvinul i střely schopné doletět až do Pekingu.

Článek Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela HF-2E startuje ze země

Informace o tchajwanské střele HF-2E jsou velmi kusé. Její vývoj probíhá v pochopitelném utajení, a specifikace jsou většinou odhady expertů. Přesto se ji nejspíše podařilo vyfotografovat při jednom z testů. Na rozdíl od amerických Tomahawků není odpalována z lodí či ponorek, i když ani to není vyloučené, ale z mobilního pozemního stanoviště. Vynese ji přitom pomocná raketa, a po jejím vyhoření odpadne a zapne se vlastní motor střely. Ačkoli je název Hsiung Feng IIE téměř totožný s protilodní střelou Hsiung Feng II, údajně se jedná o odlišný design.

Oh my God, we’ve got the first ever image of the HF-2E land attack cruise missile, taken during a secret firing last night.

The missile was briefly illuminated by the still burning solid booster, which was being discarded. pic.twitter.com/LZVMpEUHxU

— Taepodong (@stoa1984) August 16, 2023

Tchaj-wan začal s vývojem před více než 20 lety a ve výzbroji ji má od roku 2011. Je zhruba 1 600 kilogramů těžká a má hlavici o hmotnosti 220 kilogramů. Kromě vysoce explozivní má i hlavice proti zodolněným cílům (třeba proti bunkrům), a nejspíše i hlavice se submunicí (tedy kazetové). Údajně pak existují dvě verze střely: jedna má dosah kolem 600 kilometrů, a druhá nejspíše 1 000 až 1 500 kilometrů, takže je v jejím dosahu celá jihovýchodní Čína. Aby ji bylo obtížné zaměřit a sestřelit, pohybuje se vysokou podzvukovou rychlostí v nízké výšce.

Přesnost střely je prý 10 metrů

O navádění HF-2E se má pak starat několik systémů včetně inerciálního a satelitního přes GPS. Dále disponuje systémem TERCOM mapujícím terén, což zvyšuje přesnost střel v rušeném prostředí, a pravděpodobné je i infračervené mapování terénu známé například ze střel Storm Shadow. I to zvyšuje přesnost, což je důležité, neboť mohou být čínské cíle chráněné různými rušičkami. Udávaná přesnost střely je 10 metrů, ale může být daleko lepší.

Provokace pěkně zblízka: americká námořní loď u Tchaj-wanu by mohla být vzkazem „výbojné“ Číně, nikoliv však bez rizika

Kolik přesně má Tchaj-wan střel, nikdo neví, dle odhadů jsou jich ale řádově stovky. To sice zdaleka nedosahuje počtu čínských zbraní schopných na ostrovní zemi zaútočit, ale jsou faktorem, s nímž musí Čína počítat. Lze předpokládat, že by se tchajwanská armáda v případě čínského útoku pokusila střelami zasáhnout důležitou infrastrukturu jako jsou letiště, přístavní zařízení, základny, sklady paliva a zbraní, ale i politická centra. Čínskou invazi by však mohla HF-2E nanejvýš znepříjemnit, nikoliv ji ale drtivě zastavit.

Článek Tajná tchajwanská střela HF-2E má být schopna udeřit i hluboko v čínském vnitrozemí, a radarům se ráda vyhýbá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tchaj-wan je vlastně starý čínský režim

Tchaj-wan, dnes nazývaný také „Čínská republika“, je historicky opravdu součástí Číny. Když ale po druhé světové válce vypukla v zemi draka občanské válka, v níž komunisté porazili vládnoucí Kuomintang, stáhly se zbytky jeho sil právě na Tchaj-wan. Nějakou dobu byl ostrov většinou světa považován za nástupce Číny, ale nakonec se jí stala Čínská lidová republika, ačkoliv si Tchaj-wan udržel nezávislost. S rostoucí ekonomickou i vojenskou silou je ale komunistický režim stále bojovnější a neskrývá ambice, že by ho rád začlenil do své „struktury“.

Ostrovní stát má vlastní vládu, ústavu i armádu, a deklaruje připravenost zabránit Číně ve znovusjednocení. To by totiž prakticky znamenalo nastolení čínského komunistického režimu namísto současné demokracie. Tchaj-wan má nicméně opravdu velkou oporu ve Spojených státech amerických, od nichž dostává mnohé zbraně – pro příklad nejnovější typ letounu General Dynamics F-16 Fighting Falcon, tanky M1 Abrams, ale třeba i protilodní střely Harpoon.

Čína ale v posledních letech začala tlak vůči Tchaj-wanu zostřovat a takřka denně nepřetržitě vysílá k ostrovu svoje letouny, případně v jeho blízkosti pořádá velké vojenské manévry. A to až takové intenzity, že ostrov v podstatě blokuje od okolního světa. Někteří analytici dokonce upozorňují, že během několika let se může Čína pokusit vyřešit otázku Tchaj-wanu násilnou cestou, tedy vojenskou invazí.

Americký torpédoborec nevidí Čína ráda

Spojené státy dávají najevo, že jsou připraveny ostrov bránit. Po posledním velkém cvičení poslaly torpédoborec USS Milius, aby proplul úžinou mezi Čínou a Tchaj-wanem širokou asi jen 150 kilometrů. Čína naopak v reakci na přítomnost plavidla prohlásila, že je připravena chránit suverenitu země, bezpečnost a regionální mír, stejně jako její stabilitu. V té době ale úžinou proplula i francouzská vojenská loď, na jejíž přítomnost Čína nereagovala.

Někteří odborníci tvrdí, že dostatek sil – hlavně vyloďovacích prostředků – by mohla mít Čína k dispozici v roce 2027. Na druhou stranu se na konflikt připravuje i Tchaj-wan, který posiluje protilodní a protivzdušnou obranu, ve skladech má mít tisíce min k zaminování přístupů k vyloďovacím plážím, jichž je po celém ostrově vhodných jen několik. Vedle toho posiluje také své pozemní síly o další tanky, těžké dělostřelectvo a moderní systémy s cílem invazi odrazit, dokud nedorazí posily z USA. Ty už navíc v Tichomoří budují ostrovní základny.

Článek Provokace pěkně zblízka: americká námořní loď u Tchaj-wanu by mohla být vzkazem „výbojné“ Číně, nikoliv však bez rizika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Objednané dodávky dlouhodobě váznou

Problém se táhne již od roku 2019, kdy přišla epidemie nemoci Covid-19, která měla dopady i na různé průmyslové sektory, včetně toho zbrojního. Americká administrativa povolila dodávky různých zbrojních systémů na ostrov, ten si je objednal a má ně na připravené peníze. Ovšem objednávky se začaly zdržovat. Problém se prohloubil letos, když začala válka na Ukrajině. Akutní požadavky na pomoc z fronty zbrojovky doslova zahltily.

Tchaj-wan přitom v mnoha případech chce zbraně, které jsou prioritou na Ukrajině. Armáda má například objednány známé raketomety HIMARS a dostatek munice pro ně. Ovšem právě ty jsou prioritou i pro Ukrajince. Navíc systém po jeho zjevných úspěších začali požadovat i další američtí spojenci. Třeba Polsko jich chtělo plných 500, ale nakonec muselo objednat část raketometů jihokorejských, protože americké nejsou dostupné. Týká se to i protiletadlových systémů MANPADS nebo protilodních raket Harpoon.

Na rozdíl od jiných zemí s výjimkou Ukrajiny však nemá Tchaj-wan možnost pár let počkat, až se situace uklidní. Někteří analytici dokonce tvrdí, že by se Čína o invazi mohla pokusit možná již příští rok, i když většina odhaduje, že připravena by mohla být kolem roku 2027, což je velmi krátká doba. Navíc kvůli válce na Ukrajině se snížily i vlastní americké zásoby některých zbraní a munice. Nebylo by tedy snadné je na ostrov nějak rychle dodat, pokud by se komunistická velmoc chystala na invazi.

iZdroj fotografie: North Carolina National Guard / Flick / CC BY-ND

Zbrojovky v minulosti pomáhaly

Spolupráce amerických a tchajwanských zbrojovek není novinkou. Firmy z USA například v minulosti pomáhaly vyvinout místní protilodní střely Hsiung Feng II a III. To umožnilo Američanům zachovat zdání, že na ostrov moderní zbraně nedodávají, ale přitom mu je pomáhali vyrobit. Přenesení části technologií na Tchaj-wan by mohla tedy být cesta, jak mu významně pomoci a doplnit zásoby zbraní jak na ostrově, tak v USA. Doufat nelze, ani v pomoc evropských spojenců, i jejich zbrojovky nyní nestíhají.

Odradit Čínu od útoku na Tchaj-wan je přitom v zájmu většiny světa, protože ačkoli jde o malou zemi, má nesmírný význam pro světovou ekonomiku. Produkuje totiž 80 až 90 % moderních polovodičů, na kterých je dnes svět závislý. Výpadek, způsobený válkou na Tchaj-wanu, by měl nedozírné globální hospodářské dopady. V podstatě by se bez nich neobešel průmysl vyrábějící moderní elektroniku, automobily a samozřejmě i samotné zbraně.

Článek Američané jsou v jednání s Tchaj-wanem o výrobě některých zbraní na ostrově. Zbrojovky v USA jsou zcela přetíženy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyloďovací flotila by musela být obří

Jak moc je vylodění náročná operace, si každý dokáže představit díky největší vyloďovací operaci v dějinách, kterou bylo vylodění v Normandii. Čína by v případě útoku na Tchaj-wan pravděpodobně musela shromáždit ještě větší síly, protože ostrov má silnou armádu a může mobilizovat mnoho záložníků. A disponuje i stovkami tanků včetně amerických Abrams i obrněnými vozidly a chce si pořídit raketomety HIMARS.

Čína tak má jedinou možnost. V jednu chvíli vylodit na ostrově dostatek vojáků s těžkou technikou, kteří by dokázali obranou prorazit. Pokud nebudou dostatečně silní, hrozila by jim totální porážka, kdy by s mořem v zádech neměli kam ustoupit. To znamená mít dost plavidel, jež takovou techniku dokážou přivézt. Čína sice taková vojenská plavidla staví, ale i přes výrazné zvýšení jejich počtu jich nemá dost. Civilní lodě však poměry v bojové rovnici dramaticky mění.

Plavidla typu RO-RO jsou různé nákladní lodě a trajekty, na něž mohou vjet automobily po vlastní ose. Mají většinou rampu a otevírací vrata, jež to umožňují. Již v 19. století vznikly lodě, které přepravovaly železniční vagony. Ale lodě na klasická vozidla, tanky a další techniku vznikly za druhé světové války. Používali je hlavně Američané a Britové. Po válce samozřejmě zůstala vojenská plavidla, ale nápad se přesunul do civilní sféry. V současné době jsou různé trajekty přepravující automobily velmi rozšířené.

Čína civilní lodě přibližuje vojenským

Hlavní rozdíl mezi civilními a vojenskými plavidly tkví v tom, že ta vojenská mohou otevřít vrata na vodě a vozidla a další technika mohou vyjíždět přímo. Zatímco civilní přiráží ke břehu a využijí rampu. Čína ale údajně upravuje civilní plavidla tak, aby tuto možnost alespoň v nějaké míře měla také. Na sociálních sítích se objevily i záběry těžké vojenské techniky na civilních plavidlech. Různé trajekty se také v poslední době zapojují do cvičení, které čínské námořnictvo a armáda pořádají.

Čína si musí být vědoma, že v případě útoku na Tchaj-wan pravděpodobně o řadu plavidel přijde. Ostrovní stát se totiž v posledních letech soustředí na obranu, má vlastní protilodní střely a pořídil si i americké Harpoon. Také se předpokládá, že hustě zaminuje přístupy k vhodným plážím. Jedním ze způsobů, jak tomu čelit, je kvantita. Otázkou samozřejmě je, jak odolné by při zásahu protilodní střelou byly původně civilní lodě. Případné vylodění na Tchaj-wanu tak bude téměř jistě vykoupeno obrovským počtem lidských životů.

Článek Hrozba pro Tchaj-wan. Čína se při svých cvičeních snaží využít civilní RO-RO plavidla, a to i pro přepravu tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americká podpora Tchaj-wanu

Navzdory slovům amerických představitelů o politice jedné Číny, cvičí Amerika tchajwanskou armádu na ostrově i mimo něj, dodává jí modernější zbraně, vysílá vysoko postavené úředníky na setkání s tchajwanskými úřady a prosazuje roli Tchaj-wanu v mezinárodních organizacích, jako by byl nezávislým státem. Mimo to navíc hlídky amerického námořnictva kontinuálně podrývají územní nároky Číny v Jihočínském moři, zatímco pozorovací letouny amerického letectva se pomalu, ale jistě přibližují k čínským břehům.

Všechny tyto taktiky považuje Peking za vysoce provokativní. A případný čínský útok na Tchaj-wan by pak mohl ovlivnit vojenskou rovnováhu sil v Asii hned v několika rovinách. Kromě samotného politického programu týkajícího se znovusjednocení je Tchaj-wan pro Čínu jakýmsi klíčem k narušení americké ostrovní strategie, v jejímž důsledku se pevninská Čína ocitá v obležení.

Kromě samotného Tchaj-wanu patří do tohoto „ostrovního řetězce“, splétaného americkým obranným sektorem, například japonský ostrov Okinawa a Spojenými státy spravovaný ostrov Guam. Ovládnutí Tchaj-wanu by tedy Číně umožnilo rozšířit její vojenskou agendu do Filipínského moře, jež mimo jiné dosahuje také k japonským břehům.  

Kontrola Tchaj-wanu by čínské vojenské strategii jistě nahrávala, zejména pokud jde o podvodní sledovací prostředky a ponorky, které má Peking k dispozici. I bez výrazných technologických nebo vojenských zvratů by ovládnutí ostrova zlepšilo schopnost Číny bránit americkým námořním a leteckým operacím ve Filipínském moři. Čímž by byla schopnost Spojených států při obraně jejich asijských spojenců značně omezena.  

Čínská expanze a vojenská strategie

Samozřejmě neexistuje žádná záruka, že by Čína válku o ostrov vyhrála. Nebo že by se takový konflikt neprotáhl na dlouhá léta a Čínu neoslabil. Pokud by však Peking přece jen v budoucnu vybudoval flotilu tichých jaderných útočných ponorek a ponorek s balistickými raketami, jejich umístění na Tchaj-wanu by Číně umožnilo ohrozit námořní cesty v severovýchodní Asii. A zároveň posílit její jaderné síly na moři.  

Je zřejmé, že vojenská hodnota ostrova značně posiluje americké argumenty pro udržení Tchaj-wanu mimo dosah Číny. Zároveň je třeba pozastavit se nad tím, jaký je předpoklad, že Čína bude po obsazení Tchaj-wanu pokračovat v další územní expanzi. Případně jak moc bude investovat do vojenských a technologických zařízení potřebných k plnému využití ostrova. Přičemž rovněž je třeba vzít v potaz širší směřování politiky USA vůči Číně.   

Washington by jistě mohl zůstat „věrný“ svému současnému přístupu v zadržování expanze čínské moci. A to prostřednictvím kombinace politických závazků vůči americkým partnerům a spojencům v Asii, ruku v ruce s významnou předsunutou vojenskou přítomností kolem ostrova. Nebo by také mohl přijmout flexibilnější politiku, jež by dodržela závazky pouze vůči hlavním smluvním spojencům a zároveň snížila počet předsunutých sil.

Spojené státy tahají za kratší konec

A přehlédnout nelze ani možnost výrazně zdrženlivějšího přístupu amerických představitelů a omezení všech těchto závazků. Bez ohledu na to, kterou z těchto strategií Spojené státy nakonec zvolí, je jisté, že případná čínská kontrola nad Tchaj-wanem by značně omezila schopnost americké armády působit v Tichomoří. A potenciálně tak ohrozila i dlouholeté americké zájmy v této oblasti.   

Samotné ohrožení americké strategie v oblasti však není jediným problémem. Jde hlavně o to, že bez ohledu na to, co Washington nakonec podnikne, ať už se bude snažit udržet Tchaj-wan mimo čínský dosah nebo ne, bude nakonec nucen riskovat a nést tak i následky plynoucí z politického či v horším případě (i když momentálně nepravděpodobného) vojenského střetu s Pekingem. 

Tchaj-wan je pro americké představitele jedním velkým dilematem, které musí řešit doslova se svázanýma rukama, neboť případný přešlap by mohl dost dobře přivodit katastrofu. Kromě aktivních dodávek zbraní na ostrov dle stávajícího platného zákona o vztazích s Tchaj-wanem by ukončení strategické nejednoznačnosti ostrova a případný formální závazek přímé vojenské akce USA na jeho obranu mohlo vyvolat právě tu krizi, které má nynější americká zahraniční politika zabránit. A ochladit již tak dosti studený vztah Spojených států a Číny.  

Spolupráce v rámci regionální obrany

Nehledě na to, že pokud Spojené státy budou až příliš zdrženlivé, takové Japonsko se držet zpátky nebude. Pokud by byl Tchaj-wan vojensky ohrožen, mohlo by Japonsko v obavě z dominového efektu přispěchat na jeho obranu, i kdyby to Spojené státy neudělaly. Výsledkem by mohla být válka velmocí v Asii. Válka, do které by s největší pravděpodobností spadly i Spojené státy, ať už dobrovolně či nikoliv. 

Alternativa spočívající v posílení regionální obrany se spojenci, tedy například právě s Japonskem, pravděpodobně povede k uzavření přísnějších obranných paktů, další vojenské pomoci a viditelnějšímu rozmístění amerických sil v regionu. A to včetně jaderných sil na území spojenců nebo v jejich blízkosti. To ovšem povede i k posílení napětí v regionu, ne-li k šíření jaderných zbraní. 

Je tedy nejvyšší čas, aby se američtí představitelé postavili k věci čelem a tuto tikající časovanou bombu zneškodnili. Ať to zní jakkoli idealisticky. Jakékoli řešení je přitom třeba zasadit do kontextu dlouhodobých vztahů USA s jejich téměř rovnocenným čínským rivalem. A brát přitom ohled především na samotné obyvatele Tchaj-wanu. 

Čína se k útoku zatím nechystá

Předseda sboru náčelníků štábů, generál Mark Milley, 17. června 2021 v americkém Senátu vypověděl, že Čína momentálně nedisponuje plnou schopností převahy nad Tchaj-wanem. Přičemž pravděpodobnost napadení ostrova je prozatím velice nízká. Zároveň je však třeba zdůraznit, že sjednocení Tchaj-wanu není jen diktátem nejvyšších čínských představitelů. Jedná se o všeobecné a široce uznávané přání pevninských Číňanů a mnoha příslušníků čínské diaspory.

Je to nedílná součást hluboce zakořeněného čínského snu o národní obrodě. Očišťující zemi od století naplněných ponížením, včetně územního separatismu a cizí nadvlády. A aniž by prezident Si Ťin-pching vyloučil vojenské prostředky, opakovaně zdůraznil, že mírové sjednocení zůstává hlavním cílem Číny. Přičemž naplnění tohoto cíle by mělo proběhnout nejpozději do roku 2049. Tedy do roku, kdy uplyne sto let od založení Čínské lidové republiky.  

Na samotném Tchaj-wanu však otázka sjednocení nese jen velmi malou váhu. Podle průzkumu ze srpna 2021 se téměř 90 % veřejnosti hlásí k tchajwanské národnosti. Zachování „statu quo“ přitom podporuje 50,1 % respondentů, 38,9 % podporuje nezávislost a 4,7 % je pro připojení k Číně. Mezi zastánce zachování „statu quo“ patří přibližně milion Tchajwanců, kteří pracují a žijí na území pevninské Číny.

Momentálně lze tedy bez ostychu říci, že zatímco hodiny tikají, mírové řešení se stále více vzdaluje z dohledu. Je proto vhodné, nebo spíše nutné, prozkoumat možnosti udržitelnějších vztahů mezi USA a Čínou. A to včetně oboustranně přijatelného plánu pro tchajwanskou otázku. 

Jaké kroky by podle vás měly Spojené státy nyní podniknout?

Zdroj: ForeignAffairs

Článek Mocenský souboj Spojených států a Číny o Tchaj-wan je nevyhnutelný. V otázce jsou sféry vlivu v Indo-Pacifiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střelbu z kutru již pobřežní stráž vyzkoušela

V posílení námořnictva chce Tchaj-wan využít hlídková plavidla třídy Anpig. Ty vycházejí z korvet Tuo Chiang, které raketovou výzbroj mají, ale na hlídková plavidla pobřežní stráže namontována nebyla. Stejně tak na nich chybí i námořní dělo. Ovšem v květnu tchajwanská armáda oznámila, že jeden z kutrů, jak bývají hlídková plavidla také označována, se účastnil nácviku ostré střelby za použití tchajwanských protilodních střel HF-2.

iZdroj fotografie: Uživatel E3120656 / Creative Commons / CC BY-SA

Anping není žádné velké plavidlo. Jeho výtlak je pouhých 600 tun a je 65 metrů dlouhý. Pro srovnání americké torpédoborce Arleigh Burke jsou 155 metrů dlouhé a mají výtlak téměř 10 tisíc tun. Tchajwanský kutr, který je zkonstruován jako katamaran, je velmi rychlý. Dokáže dosahovat rychlosti 44 uzlů, což by mu dávalo výhodu při nečekaných útocích ze zálohy. Samozřejmě za předpokladu, že by ostrov o chystaném útoku předem věděl a namontovat zbraně stihl. Ovšem přípravy takové invaze by se daly asi jen těžko zamaskovat.

Loď navíc byla zkonstruována tak, aby se na ni dalo odpalovací zařízení rychle umístit, a má k dispozici i systém řízení palby. Podle dostupných informací by na palubě mohlo být až 16 střel. Ale ani nyní bezbranná není. Jsou na ní umístěna dvě rychlopalná děla ráže 20 milimetrů a raketový systém Zhenhai odpalující rakety ráže 70 milimetrů. K vymáhání práva v pobřežních vodách tato lehká výzbroj dostačuje.

Tchajwanské rakety jsou silná zbraň

Nestačila by samozřejmě proti válečným lodím, ale to by střely HF-2 změnily. Jde o protilodní rakety, které byly zařazeny do výzbroje na začátku 90. let. Uvádí se, že jsou ekvivalentem amerických střel Harpoon. Létají podzvukovou rychlostí Mach 0,85 a jsou schopny zasáhnout cíl ve vzdálenosti až 160 kilometrů. Nejnovější typy údajně až 250 kilometrů. Nesou hlavici o hmotnosti 160 kilogramů. To je o 10 kilogramů více než ukrajinské střely Neptun, které potopily křižník Moskva.

iZdroj fotografie: Gen Fumio / Creative Commons / CC BY-SA

Z pobřežních plavidel má být možno odpalovat i novější rakety HF-3. Je o nich známo, že již létají nadzvukovou rychlostí, budou tedy hůře zachytitelné protiraketovou obranou. Jejich dosah je 400 kilometrů. Jen pro představu, průliv mezi Čínou a Tchaj-wanem, který by musela Čína překonat, je široký 150 kilometrů. Nová střela má i větší ničivou sílu, protože její bojová hlavice má hmotnost 225 kilogramů.

Tchajwanské námořnictvo, ačkoli je silné, je početně mnohem slabší než čínské. V případě útoku by bylo přečísleno a posila v podobě rychlých lodí s protilodními raketami by se mu hodila. Tchaj-wan má nyní ve službě čtyři lodě třídy Anpig, pátá byla spuštěna na vodu v dubnu. Objednáno jich má být 12. Velké množství střel, které by dokázaly vystřelit, by spolu s dalšími mohlo teoreticky zahltit čínskou obranu a na invazních plavidlech způsobit velké škody. I když samozřejmě jak by to fungovalo v praxi, může ukázat jen skutečný boj.

Jak velké škody může Tchaj-wan způsobit čínské invazní flotile v případě útoku?

Zdroj: TheDrive

Článek Tchajwanská pobřežní stráž může svá hlídková pobřežní plavidla vyzbrojit protilodními střelami a pomoci námořnictvu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci už drony proti lodím použili

Jejich využití na moři několikrát předvedli i Ukrajinci. Třeba potopení křižníku Moskva se podle mnoha zpráv dělo za asistence dronu Bayraktar TB2. Ty samé stroje mají mít na svědomí i hlídková plavidla Raptor u Hadího ostrova nebo vyloďovací člun, který na ostrov vezl protiletadlový systém. Podle názorů mnoha odborníků je to ale jen jedna z úloh, již mohou drony v případné invazi Číny na Tchaj-wan sehrát.

iZdroj fotografie: Piqsels

Invaze na Tchaj-wan z Číny by musela proběhnout přes 150 kilometrů širokou úžinu. V minulosti plány předpokládaly, že by ostrovu pomohlo hlavně americké námořnictvo a letadlové lodi. Čína si je toho však velmi dobře vědoma a v posledních letech vybudovala infrastrukturu, která by měla této formě americké vojenské pomoci zamezit. Tvoří ji různé druhy protiletadlových a protilodních zbraní, jež by měly udržet americké námořnictvo a letectvo dostatečně daleko od případně útočících čínských vojsk.

Právě drony by ale mohly být něčím, co by v tomto konfliktu mohlo Tchaj-wanu i americkému námořnictvu pomoci. Válečné hry, které provedlo americké letectvo spolu s nezávislými organizacemi, ukazují, že by drony totiž mohly mít na průběh konfliktu zásadní vliv. Ty nejoptimističtější výsledky takovýchto modelových cvičení dokázaly čínskou hrozbu eliminovat a dovolily americkým silám operovat i za předpokladu, že by nad oblastí neměly leteckou převahu, a dokonce i v případě, že by Číňané zaútočili i na družice ve vesmíru.

Dronů by mohly být i tisíce

Tím základním faktorem řešení situace ve válečných simulacích možného útoku Číny se ukazují být drony. Nikoli nasazené jednotlivě, ale doslova po stovkách a tisících. Nasazení by bylo nejspíše odlišné od dnešní podoby, kdy každý dron řídí nějaký operátor na dálku. Při nasazení dnešních dronů by operátorů musely být vysoké počty. Nekonvenčně uvažující vojenští teoretici dokonce připouštějí předání řízení velkého množství jednotlivých dronů i studentům IT škol a v nejkrajnějším případě i těm, kteří jsou zvyklí hrát na počítači různé bojové hry.

To je však čirá spekulace. Dá se totiž předpokládat, že protivník, v tomto případě Čína, by se takové řízení pokoušel rušit a pak by se z dronů teoreticky mohly stát jen neškodně poletující stroje. Prakticky všechny vojenské světové velmoci si tohoto rizika jsou vědomy, a proto vyvíjejí a zkoušejí na svých polygonech odpověď – ovládací a řídicí systém u svých dronů nové generace se sofistikovanými autonomními funkcemi.

Takový dron bude muset mít své autonomní řídicí centrum s největší pravděpodobností charakteru umělé inteligence (AI) se samoučícími schopnostmi. Stručně řečeno, drony musí být schopné splnit úkol i bez toho, aby byly řízeny po celou dobu vlastním lidským operátorem na dálku. To však otevírá Pandořinu skřínku, která je černou můrou všech možných autorů sci-fi. Vznikají tím totiž samostatně zabíjející stroje, nezávislé na rozhodování člověka.

Na druhou stranu se však zdá, že tato Pandořina skřínka byla již otevřena, neboť kusé zprávy a informace o průběhu regionálního konfliktu na Náhorním Karabachu mezi Arménií a Ázerbájdžánem naznačují, že Rubikon už byl bez velké pozornosti světové veřejnosti překročen. Co může nastat dále, je otázkou, ovšem všichni nejspíš dobře znají sci-fi film Terminátor…

Válka budoucnosti

Vraťme se od sci-fi k nejbližší pravděpodobné budoucnosti. Protože drony jsou špatně zachytitelné na radaru, jelikož jsou malé, mohly by se na obrazovkách současných i nejvýkonnějších radarů jevit velmi podobně jako bojové letouny F-35 a F-22. Některé americké drony byly dokonce i tak navrženy. Za této situace by obsluhám protiletadlových zbraní, jako je S-400 nebo HQ-9, nezbylo nic jiného než své drahé střely odpalovat na zachycené cíle a doslova by jimi plýtvaly.

Nepochybujme o tom, že přinejmenším část útočících i obranných dronů ponese rušičky a samozřejmě senzory, radary a kamery, které by předávaly informace o reálných opatřeních protivníka, o pozicích PVO a radarů atd. on-line dále. Moderní technologie dnes v tomto směru dovolují mnohé. Koneckonců, nejstarší vojenské využití dronů kromě dopravy pumy na cíl byl právě průzkum.

iZdroj fotografie: Uživatel kees torn / Creative Commons / CC BY-SA

Dnešní vojenští teoretici předpokládají, že dronů bude ve vzduchu velké množství a že tím vytvoří doslova fyzickou síť kontrolující značné území či plochu oceánu on-line. V případě konfliktu by se bojové lodi a letouny s lidskou posádkou držely ve větší vzdálenosti a prvoplánově na základě drony získaných údajů by odpalovaly střely proti zachyceným cílům. Nemusely by zapínat své radary, síťově by měly k dispozici data z dronů. Tím by neprozrazovaly svoji pozici a byly by v relativním bezpečí. Je jasné, že by i některé drony nesly zbraně.

Útoky by probíhaly na nejcennější lodě

Tady nezbývá než znovu připomenout možnou a velmi reálnou roli dronů fungujících na základě vlastní AI v autonomním režimu. Technologicky je již zvládnuto, aby po základním naprogramování na určité cíle dokázaly samy rozeznat nejcennější plavidla protivníka, jako jsou moderní torpédoborce nebo velké výsadkové lodě. V případě jejich identifikace by na ně zaútočily nebo přivolaly další drony a nakonec i lidmi vedené vojenské jednotky, které by disponovaly potřebnými zbraněmi.

To by mohlo například právě čínským plavidlům při jejich teoretickém útoku na Tchaj-wan způsobit, že by předčasně vyčerpaly zásoby protiletadlových raket a munice do svých protiletadlových hlavňových obranných systémů a posléze jim jako bezbranným kocábkám způsobit velké ztráty. Navíc loď ani není nutné potopit, stačí ji poškodit či výrazně snížit její bojové schopnosti.

A to natolik (předčasné vyčerpání munice a raket PVO je jednou z nich), že se její velitel bude muset rozhodnout přerušit svoji účast v bojové akci, pokud loď nebude chtít přeměnit v potenciální kamikaze neschopné obrany. V každém případě se tím vyřadí i všichni vojáci na palubě. V dalších úvahách si lze představit i tchajwanské vojáky, kteří zcela určitě budou rozmístěni na pobřeží. Proti vyloďujícím člunům by mohli nasadit nejen klasické drony, ale i ty sebevražedné, podobné třeba americkým Switchblade.

Zásahy stovek takových dronů do odkrytých palub vyloďovacích plavidel by mohly mezi jejich osazenstvem mířících k vylodění na pobřeží Tchaj-wanu napáchat obrovské škody – a to i s velmi malou výbušnou hlavicí. Takový útok by se mohl doslova změnit v masakr. Je však třeba pamatovat na to, že podobnými výše popsanými úvahami jsou známí i vojenští specialisté v Číně. Čína totiž může masivní počty dronů nasadit také.

Jak reálné je se za pomoci velkého počtu dronů různých typů ubránit vylodění?

Zdroj: TheDrive

Článek Mračna dronů mohou být spásou Tchaj-wanu před Čínou. Válka na Ukrajině ukazuje jejich možnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V USA již trénují boj s dezinformacemi

Americká armáda již začala pořádat tréninkové kurzy, ve kterých se z poznatků rusko-ukrajinského konfliktu vychází. Nejsou zatím zaměřeny na konkrétní bojové situace, i když i na ty nejspíše brzy dojde. Nyní se pokouší své jednotky vycvičit v tom, jak používat informace, respektive dezinformace, a jak se v nich vyznat. Také v tom, jaká v současných moderních konfliktech mohou hrát roli sociální média.

iZdroj fotografie: Uživatel spoilt.exile / Creative Commons / CC BY-SA

V národním výcvikovém středisku již proběhlo cvičení, ve kterém hráči mluvící rusky využívali tato média k vytváření konkrétního obrazu o americké armádě. Zároveň měli odstřelovat města plná civilních obyvatel. Účastníci kurzu se tak měli seznámit s dezinformačními metodami a narativy, která používají státem vlastněná ruská média. Ta často na základě některých záznamů vytvářejí jiné obrazy skutečnosti.

Na druhou stranu je nutné přiznat, že sociální sítě a různé dávkování informací využívá i ukrajinská strana, ačkoli s jiným cílem. Ukrajinská vláda v čele s prezidentem Zelenským velmi dobře prezentuje své postoje, dávkuje informace a vytváří tak pozitivní mínění o ukrajinské účasti v konfliktu. To podporuje ochotu mnoha zemí dodávat Ukrajině vyspělé zbraně, kterými se může ruské invazi bránit.

Taktika tanků, dronů nebo letadel

Poučení v následujících týdnech a měsících jistě přijde i v oblastech jako je vedení tankového a obrněného boje, obraně proti němu, využívání dronů nebo letectva. Jde o práci pro analytiky a taktiky, ale již dnes se ukazuje, že taktika zvolená Ruskem proti sice slabší armádě, ale vyzbrojené moderními přenosnými protitankovými zbraněmi, byla chybná. Bude proto třeba najít metodu, jak se s touto hrozbou vypořádat, a v jaké úloze třeba používat tanky a obrněnou techniku.

iZdroj fotografie: Uživatel Tksteven / Creative Commons / CC BY

Tyto informace ale jistě nesledují jen státy NATO a jejich spojenci. Důležité mohou být pro Čínu. Nemalá část její techniky má základ v sovětských nebo ruských zbraních, i když mnohé moderní systémy již nová velmoc produkuje sama. Stejně tak to může být poučení i pro Tchaj-wan, který v budoucnosti může čelit riziku čínské invaze. Pro prvního to znamená vzít si poznatky nutné pro útok, pro druhou zemi pro obranu.

Invaze by měla jiný průběh než ruská, protože Čína by při ní musela překonat po moři zhruba 150 kilometrů a na ostrově se vylodit. Potřebovala by proto získat vzdušnou nadvládu a eliminovat pobřežní obranu. Tchaj-wan přitom od USA nyní nakupuje třeba systémy Patriot nebo pobřežní obranný systém Harpoon. Potopení křižníku Moskva ukazuje, jak mohou být lodi zranitelné raketami. Navíc, pokud by šlo o výsadková plavidla plná vojáků. Jako ukrajinská obrana by pak na pobřeží mohla být houževnatá i ta tchajwanská.

Jaká největší poučení pro armády podle vás přinese konflikt na Ukrajině?

Zdroj: BusinessInsider

Článek Válka na Ukrajině je důrazným poučením pro mnohé armády. Američané již na základě zkušeností upravili výcvik se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nepoměr v počtu obyvatel a armády

Je samozřejmě nesporné, že kdyby Čína chtěla, a bylo to jen o sporu mezi ní a Tchaj-wanem, má na to, aby odbojný ostrov dobyla zpět. V její prospěch hraje už jen velikost a počet obyvatel, od čehož se odvíjí i velikost armád. Pevninská Čína má více než 1,4 miliardy obyvatel a přes dva miliony vojáků, kdežto Tchaj-wan jen necelých 23,5 milionů obyvatel. Stačilo by tedy jen nasadit dostatek sil, snášet ztráty a obsazení z čínského pohledu odbojného území by nic nebránilo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Ovšem Čína v tak jednoduché pozici není a musí zvažovat řadu aspektů. Prvním faktem je, že veškeré ozbrojené síly do akce proti Tchaj-wanu prostě poslat nemůže. Není totiž zapojena v jediném potenciálním konfliktu. Značné síly musí udržovat například u indické hranice. S druhou nejlidnatější zemí světa má územní spory. Hodně napjaté jsou i vztahy s Vietnamem. Čína vede různé spory také v Jihočínském moři nebo s Japonskem a musí část sil udržovat i kvůli nim.

Pomoc slibují USA a nečekaný útok je nemožný

Druhým problémem (a možná tím největším) je deklarovaná ochota Spojených států přijít Tchaj-wanu na pomoc v případě napadení Čínou. Střet obou velmocí si nikdo na světě nepřeje a určitě by byl velmi zničující. Armáda USA, její námořnictvo a letectvo je podle odborníků silnější než čínské ozbrojené síly. V její neprospěch však hraje vzdálenost. V oblasti ale pravidelně operují svazy letadlových a výsadkových lodí USA, blízko jsou i základny třeba na Okinawě, Jižní Koreji nebo Guamu.

Podstatným problémem je, že pokud by chtěla Čína ostrov obsadit, musela by zde provést výsadkovou operaci. To je asi nejnáročnější druh velké vojenské operace a její rozsah by musel být srovnatelný třeba se spojeneckým vyloděním v Normandii. Čína by musela shromáždit nejen dostatek sil k útoku, ale i dostatek výsadkových plavidel a zásob. A hlavně zajistit logistiku, aby mohla z pevniny vojáky zásobovat na vzdálenost zhruba 150 kilometrů. Zároveň by si musela být vědoma, že tato plavidla se mohou stát cílem útoku.

iZdroj fotografie: Uživatel kees torn / Creative Commons / CC BY-SA

Přípravy takové operace by nešlo v žádném případě utajit, i když je Čína uzavřený režim, který je schopen monitorovat pohyby svých obyvatel a jejich komunikaci. Byly by ale jistě viditelné z družic. Tchaj-wan i USA by o takovém chystaném útoku věděly minimálně několik týdnů dopředu. Je tedy téměř vyloučena možnost nějakého překvapujícího útoku, na který by Tchaj-wan a jeho spojenci nestačili reagovat.

I kdyby byl útok pro Američany překvapením, je zde další faktor, se kterým musí Čína ve svých plánech počítat. A tím je tchajwanská armáda, letectvo a námořnictvo. Země vždy měla relativně silné ozbrojené síly, ale v posledních letech je začala kvůli hrozbě z Číny výrazně posilovat a připravovat na obranu. Čína by nakonec mohla využít nadvládu ve vzduchu, a tím získat převahu, ale tu by si musela tvrdě vybojovat. To i přes to, že by určitě nasadila své rakety.

Silné letectvo

Tchajwanské letectvo je silné, má ve výzbroji kolem 300 stíhacích letounů. Jde o americké stroje F-16, část z nich v nejmodernější verzi Viper. Dále francouzské Mirage 2000 a domácí AIDC F-CK-1. To je samozřejmě mnohem méně, než má Čína, ale ta by všechny stíhačky nasadit nemohla. Čínská letadla by operovala v oblasti tchajwanské protiletadlové obrany. Tu tvoří například americké MIM-104 Patriot i kvalitní domácí protiletadlové systémy Tien Kung III. Armáda má asi 2 500 střel Stinger. Všechny tyto síly se vyrovnají všem čínským strojům 4. generace.

Tchaj-wan by byl nejspíše schopen způsobit Číně citelné ztráty i na moři, zvláště pokud by se zaměřil na výsadková plavidla. Na ně by samozřejmě mohla útočit letadla. Tchaj-wan navíc od USA kupuje pobřežní obranný systém vybavený raketami RGM-84 Harpoon, celkem by měl získat 100 odpalovacích zařízení. Ostrov má i vlastní protilodní rakety Hsiung Feng II a III, které mohou být odpalované z pevniny i letadel. Čína by tak musela nasadit dostatečný počet vojenských lodí s moderní protiraketovou obranou.

iZdroj fotografie: Gen Fumio / Creative Commons / CC BY-SA

Na počet obyvatel je velmi silné i tchajwanské námořnictvo. I když jeho lodě jsou spíše starší modely, jsou často modernizované a disponují protilodními raketami. Celkem má námořnictvo čtyři torpédoborce a 22 fregat. Pět z nich vychází z francouzské třídy La Fayette. Početná je i flotila korvet, které také mají protilodní střely.

Tchaj-wan má přes tisíc tanků

Pokud by se čínské jednotky na ostrově nakonec vylodily, i tady je pravděpodobně čeká velmi tuhý odpor. Tchaj-wan má ve zbrani kolem 130 tisíc mužů a žen a dalších asi 10 tisíc příslušníků námořní pěchoty. Dá se předpokládat, že počet vojáků by při mobilizaci vzrostl. V letošním roce bude armáda vybavena více než stovkou amerických tanků Abrams. K dispozici má i 460 tanků M60 a 450 CM-11, které z předchozího typu vycházejí, a další.

Ve výzbroji najdete také přes dva tisíce obrněných transportérů. Některé domácí CM-32 jsou vlastně kolové tanky s dělem ráže 105 milimetrů. Tchaj-wan má i silné dělostřelectvo. Naposledy si objednal 40 moderních amerických houfnic M109A6 Paladin, má však i starší typy. Disponuje i 29 bitevními vrtulníky AH-64 Apache a 62 AH-1 SuperCobra. Ve výzbroji pěchoty najdete velký počet protitankových raket BGM-71 TOW a FGM-148 Javelin.

iZdroj fotografie: Uživatel E3120656 / Public Domain

Tchajwanská armáda by tedy byla schopná té čínské způsobit velmi citelné ztráty a její postup minimálně několik dní zadržovat. I v případě překvapení by to mohlo USA poskytnout čas na vyslání pomoci. I když téměř okamžitě by nejspíše mohlo pomáhat námořní letectvo z letadlových lodí dislokovaných v oblasti. Právě kombinace těchto hrozeb nejspíše stále brání tomu, aby se Čína o útok pokoušela.

V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že nejde jen o případnou pomoc USA, ale i Japonska, Jižní Koreje či jiných států, v úvahu připadá Austrálie. Čínské ozbrojené síly řada odborníků považuje za silně přeceňované a mediálně nadhodnocené, byť třeba námořnictvo je skvěle uzpůsobeno pro boj v čínských teritoriálních vodách, kde je opravdu silné. Vzrůstající podpora Tchaj-wanu je v každém případě varovným znamením pro čínský režim, stejně jako současná západní podpora Kyjeva proti Rusku.

Jak moc je pravděpodobné, že by Čína v příštích 10 letech zaútočila na Tchaj-wan?

Zdroj: The Diplomat, autorský text Víta Lukáše

Článek Čína posiluje výsadkové kapacity pro obojživelnou operaci. Otázka zní, co s jejími plány udělá krize na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Paralela Tchaj-wanu s Ukrajinou

Stejně jako mnoho lidí po celém světě, i Tchajwanci byli zprávami o ukrajinské krizi a bezostyšným ignorováním globálních pravidel ze strany Ruska, hluboce zasaženi. Pro mnoho Tchajwanců představuje navíc napadení Ukrajiny mimořádně citlivou záležitost. Vyvolává obavy, že právě ruská invaze by mohla být bodem zlomu ve světovém řádu, který by nastolil novou éru, v níž by autokraté dostali volnější ruku. Pro mnohé obyvatele tohoto 23milionového ostrova je paralela Tchaj-wanu s Ukrajinou zcela evidentní.

Tchaj-wan, stejně jako Ukrajina, již dlouho pobývá ve stínu svého mocného a dominantního souseda. Jak čínský vůdce Si Ťin-pching, tak ruský prezident Vladimir Putin, se při zdůvodňování svých současných územních nároků odvolávají na nacionalistické historické narativy.

Čínská vláda navíc v posledních letech značně zintenzivnila varování adresovaná Tchaj-wanu, aby se nesnažil o získání institucionální nezávislosti na Číně. Podobně jako Putin hrozil potrestat Ukrajinu, pokud by se pokoušela posílit své mezinárodní vztahy se Západem. A to například tím, že by vstoupila do Severoatlantické aliance. Považuje Tchaj-wan za nedílnou součást Číny a v nevyřčené smlouvě s nacionalistickými obyvateli země i slíbila opětné připojení ostrova.

Číňané budují invazní flotilu

Invaze Ukrajiny tak na Tchaj-wanu opět rozpoutala žhavé diskuse o bezpečnosti ostrova. Vzhledem k tomu, že jej většina zemí neuznává jako suverénní stát, je Tchaj-wan do jisté míry zranitelnější než Ukrajina. Na rozdíl od Ukrajiny, která není oficiálním členem NATO, má však Tchaj-wan v případě napadení, zastání Washingtonu.

Na základě ustanovení zákona o vztazích s Tchaj-wanem se Washington zavázal poskytnout ostrovu, v případě nepřátelských operací, nezbytné zdroje pro udržení jeho samostatnosti. Avšak tento pakt se netýká vojenské intervence USA ani poskytnutí konzultantů či zpravodajských služeb. Jaké například USA v současné době poskytuje členským státům NATO, sousedícím s Ukrajinou a Ruskem.

V posledních letech narůstá agresivní rétorika vůči ostrovu ze strany čínských úřadů a nezůstává jen u ní. Stále častěji narušují letadla komunistického režimu vzdušný prostor ostrova, čímž zvyšují napětí. Navíc jsou v Říši středu budována velká výsadková plavidla a je zjevné, že Čína připravuje ozbrojené síly na případnou invazi na Tchaj-Wan.

Protikladné názory veřejnosti

V několika tchajwanských televizních a diskusních pořadech někteří odborníci uvedli, že by Peking mohl využít nepozornosti Západu k zesílení tlaku na Tchaj-wan. Jiní vyjádřili obavy, že nedostatečná reakce Západu na ruskou invazi by mohla osmělit čínské představitele k ráznějším krokům. Mnoho odborníků však zastává názor, že tyto řeči jen vyvolávají mezi veřejností zbytečnou paniku.

Bez ohledu na možné dopady ukrajinské krize, považuje mnoho Tchajwanců za nutné, aby se Tchaj-wan více osamostatnil a z nešťastné situace pro ně plyne ponaučení; nespoléhat se na pomoc ostatních států. Pro mnohé další obyvatele Tchaj-wanu válka na Ukrajině posílila přijetí demokratických hodnot ostrova. Najdou se i však tací, kteří si z ruské invaze odnesli zcela jiné poselství a považují invazi za strašlivý důkaz toho, že trpělivost mocnějších zemí by neměla být pokoušena.

Říkají, že vláda by se spíše než o vztahy se Spojenými státy měla snažit zlepšit své vztahy s Pekingem, aby se tak vyhnula válce. Přestože Peking nyní pravidelně vysílá k Tchaj-wanu válečná letadla, nic nenasvědčuje tomu, že by se útok na ostrov blížil. Největší obavy odborníků plynou z případných nehod, například srážky vojenských letadel, které by mohly vést k neúmyslnému rozpoutání války.

Čína není Rusko

Pod Putinovým vedením Rusko opakovaně vysílalo své ozbrojené složky do zahraničních bojových misí v různých zemích, včetně Gruzie, Sýrie a Ukrajiny. Zároveň také podnikalo rozsáhlé vojenské intervence proti jiným státům. Naposledy proti Kazachstánu, i když v tomto případě na pozvání jeho prezidenta. Moskva rovněž aktivně podporovala ozbrojené skupiny a milice v některých z těchto a dalších zemí.

Ačkoli Čína v posledních letech také poněkud aktivně a razantně využívá své ozbrojené síly za hranicemi svého teritoria, Peking se zatím rozsáhlým bojovým operacím spíše vyhýbá. V okolí svých hranic se však Čína zapojila do četných provokací, konfrontací a dokonce i menších násilných střetů. Na rozdíl od Ruska se však Čína od invaze Vietnamu v roce 1979 zdržovala masivních vojenských intervencí, invazí či okupací jiných zemí.

Nejpočetnější nasazení čínských vojáků v zahraničí, od skončení studené války, se uskutečnilo v rámci mírových misí OSN. Zatímco Rusko má za svými hranicemi více než 20 oficiálních a mnoho neoficiálních vojenských základen, Čína má k dnešnímu dni pouze jednu oficiální vojenskou základnu na cizím území, a to v Džibutsku. A pak také hrstku dalších základen, které však oficiálně nepřiznává.

Na rozdíl od Ukrajiny, která má s Ruskem pozemní hranici, je Tchaj-wan od pevninské Číny oddělen širokou vodní plochou, což poněkud znesnadňuje případnou invazi. Ovšem i přesto, že žádné bezprostřední nebezpečí Tchaj-wanu prozatím nehrozí, vyzvala prezidentka Tsai Ing-wen, v souvislosti s ruskou invazí, ke zvýšené ostražitosti vůči pohybům čínské válečné techniky. Dál také nařídila všem bezpečnostním a vojenským jednotkám, aby včas varovaly před děním v okolí Tchajwanské úžiny. Částečně i proto, aby uklidnila veřejnost.

Jaké jsou podle vás šance útoku Číny na Tchaj-wan?

Zdroj: ForeignAffairs, TheAtlantic, Wikipedia

Článek Tchaj-wan ekvivalentem Ukrajiny: Čína by mohla využít ukrajinské krize se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základní body dohody

Na on-line konferenci se setkali americký ministr zahraničí Antony Blinken, ministr obrany Lloyd Austin se svými protějšky Hayashi Yoshimasou a Kishi Nobuoem. Základem byl nový pětiletý pakt o působení amerických vojenských sil v zemi a výzkum a vývoj nových obranných technologií.

„Zahajujeme novou dohodu o výzkumu a vývoji, která našim vědcům, inženýrům a programovým manažerům usnadní spolupráci na nově vznikajících otázkách, souvisejících s obranou: čelit hypersonickým hrozbám, rozšiřovat vesmírné kapacity.“ řekl Blinken před setkáním.

Spojené státy mají v Japonsku asi 55 000 tisíc vojáků a Japonsko se zavazuje, že na jejich působení utratí ročně přibližně 1,82 miliardy dolarů (přes 39 miliard Kč). Dohoda tím pádem uzavírá spory ohledně působení amerických sil v Japonsku, které vyvolala administrativa Donalda Trumpa.

V pozadí plánování pomoci Tchaj-wanu, v případě napadení Čínou

Ani jedna ze stran to veřejně nezmíní, ale obě země vypracovávají operační plány pro pomoc Formose při vzrůstající schopnosti Číny provést obojživelnou operaci na ostrov. Čína v současnosti vyrábí několik výsadkových lodí a zbrojení velmoci se orientuje na schopnost provést útok a obsazení Tchaj-wanu, který považuje za svojí součást.

Součástí plánu je hned v počátku zřízení dočasné základny v řetězci ostrovů Nansei ze strany americké námořní pěchoty. Japonci by poskytli logistickou podporu jako je palivo a munice. Japonsko již údajně na ostrově Ishikagi rozmisťuje 500 příslušníku Japonských sil sebeobrany a odpalovací zařízení pro protilodní rakety a rakety země vzduch. Na místě se již nachází radarová a sledovací stanice, od roku 2023 se přidá jednotka elektronického boje.

Očekává se, že tyto operační plány, které jsou již zjevně namířeny proti Číně, vyvolají odpor komunistické diktatury. Číňané soustavně v problematice Tchaj-wanu varují, že si nenechají líbit narušování územní celistvosti a suverenity. Japonci začali otevřeně hovořit o ochraně tchajwanské demokracie, což je obrovský posun v rámci jejich zahraniční politiky.

Situace houstne každým dnem

V listopadu proběhlo společné námořní cvičení ve Filipínském moři, za účasti Austrálie, Kanady, Německa, Japonska a USA. Pochopitelně bylo odpovědí na čínské aktivity. Japonský parlament již poněkolikáté za sebou významně zvýšil obranný rozpočet již na téměř 320 miliard dolarů (skoro 6,9 bilionu korun). Nový japonský premiér Fumio Kishida v listopadu řekl, že je otevřený k získávání schopnosti odpovědět na útočnou kapacitu nepřátelských základen.

Čína dlouhodobě stupňuje svoji rétoriku ohledně Tchaj-wanu i oblastí, které si nárokuje v okolních mořích. Čínské letouny stále častěji a stále masivněji narušují vzdušný prostor Formosy. Obecně se předpokládá, že armáda Čínské republiky by byla schopna odolávat čínskému útoku jen po krátkou dobu, přesně čas, který by potřebovali spojenci s přispěcháním na pomoc.

Bude situace okolo Tchaj-wanu eskalovat?

Zdroj: Defensenews

Článek Hrozí vojenská eskalace kvůli Tchaj-wanu? USA a Japonsko jsou před podpisem nových obranných paktů a byly schváleny masivní investice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moc nad světem se rozhodne v Pacifiku

Spojené státy si toto nebezpečí začaly uvědomovat a své síly již nechtějí tolik soustředit v Evropě, ale v pacifickém regionu. Logicky očekávají, že ten je zdrojem budoucího boje o nadvládu ve světě. V současné době samozřejmě ještě ne, protože i přes rostoucí sílu Číny nemají její ozbrojené síly v případě konfliktu s USA šanci. To se ale může během několika desetiletí změnit. Otázkou je, jak rychle a co s tím.

iZdroj fotografie: Uživatel Tyg728 / Creative Commons / CC BY-SA

Existují dva ekonomické scénáře. První říká, že rychlý ekonomický růst Číny bude i nadále pokračovat. O to rychleji poroste i její síla. Druhý, že se růst zpomalí, ale nezastaví. Pro tuto teorii mluví třeba růst ceny pracovní síly v Číně, a tím ztráta této výhody. Čínská populace prudce stárne, což může přinést problémy. A již nyní je z chování Číny v oblasti jasné, jaké má ambice. Největším problémem je samozřejmě Tchaj-wan, ale i spory v Jihočínském moři či na čínských hranicích.

Útok USA je vyloučený

Spojené státy se mohou snažit něco s tím udělat. Existují prakticky tři scénáře, z nichž dva jsou nereálné. Prvním by byl útok na Čínu. K tomu by žádný rozumný americký prezident nesvolil a jistě by ho to stálo i podporu doma. Navíc Čína disponuje vlastním odstrašujícím jaderným arzenálem. Druhá možnost je ekonomické vyčerpání Číny. I to není reálné, protože ekonomická izolace země by poškodila nejen Čínu, ale velmi výrazně i USA.

iZdroj fotografie: Gen Fumio / Creative Commons / CC0

Proto se USA budou nejspíše snažit utvořit koalici asijských zemí, které by se proti Číně vymezovaly. K tomu jim napomáhá skutečnost, že se tyto země Číny obávají a vlastně ji nemají v lásce. Ze Spojených států naopak tak velké obavy nemají. Dá se tedy předpokládat, že se rodí koalice silných zemí jako Jižní Korea, Japonsko a Indie spolu s menšími, jakými jsou Vietnam, Singapur a další. S jejich pomocí by pak USA mohly rozmach čínské síly účinně brzdit.

Otázkou samozřejmě zůstává chování Číny. Ve své historii své sousedy často napadala. Navíc v poslední době roste i čínský nacionalismus. Ten může být jiskrou nějakého konfliktu. Nejbolavějším místem je Tchaj-wan, který komunistická Čína považuje za skoro posvátný. Jeho vláda se snaží konflikt nevyprovokovat, proto nemá snahu vyhlásit formálně nezávislost. Stojí za ní i USA a pro ty by bylo těžké ostrov nechat na holičkách. Kdyby mu nepomohly, ztratily by kredit u svých spojenců. Je však otázkou, co se stane za několik desítek let.

Zdroj: TheNationalInterest

Článek Kvůli rostoucí moci Číny se Asie stává místem možného konfliktu. Co to znamená pro Evropu? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejen děla, ale i podpůrná vozidla

Americká agentura DSCA informovala, že s prodejem samohybných děl již souhlasil Kongres. Tchaj-wan za ně zaplatí 750 milionů dolarů (16,2 miliardy korun). Dodávka ale nezahrnuje jen vlastní houfnice na pásovém podvozku. Její součásti je například i 20 podpůrných vozidel M992A2, která slouží k převážení další munice pro baterie. Dále získá i pět vozidel M88A2 sloužící k opravám obrněné techniky a kulomety.

iZdroj fotografie: U.S. Air Army / Public Domain

Ostrovní stát také obdrží pokročilý taktický datový systém používaný ke koordinaci palby a zaměřování. Součástí balíčku je především 1698 speciálních naváděcích souprav. Ty se dají připevnit na klasickou 155milimetrovou munici. Díky ní se pak granáty odpálené z hlavně dají prostřednictvím GPS navést na konkrétní cíl. Jsou určené k přesnému ničení bodových cílů a značně zvyšují efektivitu dělostřelectva.

Čína reagovala podrážděně

Tchaj-wan rozhodnutí amerických úřadů přivítal. Podle něho houfnice zemi pomohou udržet stabilitu a bezpečnost. Zcela opačná reakce přišla z komunistické Číny. Ta zopakovala své stanovisko, že Tchaj-wan je nezcizitelnou součástí čínského území. Podle ní Američané tímto prodejem zbraní podkopávají suverenitu a bezpečnostní zájmy Číny. USA vyzvala, aby prodej zbraní na Tchaj-wan zastavily.

iZdroj fotografie: U.S. Air Army / Public Domain

Spojené státy v posledních letech dodaly nebo v nejbližší době dodají řadu moderních systémů. Ostrov například získá nejnovější verzi stíhacích letounů F-16 Viper. Dále kupuje známý systém MIM-104 Patriot, který slouží jako obrana proti raketám a letadlům. K posílení pozemních sil zase budou určené americké tanky M1A2 Abrams a proti útoku z moře nové protilodní rakety AGM-84 Harpoon.

I bez nových houfnic je tchaj-wanské dělostřelectvo silné, ale jeho děla jsou stará i několik desetiletí. Armáda má více než tisícovku dělostřeleckých systémů včetně starších verzí samohybných houfnic M109. První z nich se začaly vyrábět již v šedesátých letech. Nová verze, kterou ostrovní stát dostane, je ale mnohem dokonalejší.

Zdroj: ArmyTechnology, DefenseNews

Článek Tchaj-wan modernizuje a nakupuje americké samohybné houfnice Paladin. Obavy z útoku Číny jsou čím dál reálnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mnoho letadel pro elektronický boj

Hlavní roli v čínských operacích kolem ostrova plní stíhací bombardér J-16. Jde o moderní stroj čtyřapůlté generace, který Čína produkuje v posledních letech. Zajímavá je skutečnost, že tyto stroje nyní velmi často doprovázejí letouny včasného varování a pro elektronický boj. Například letadla typu KJ-500. To je čínská varianta letounu AWACS.

iZdroj fotografie: Gen Fumio / Creative Commons / CC BY-SA

Ale nejsou jediné. Čína zde samozřejmě nasazuje i starší typy stíhacích letounů jako je J-7, J-10 a J-11. Operátoři protivzdušné obrany zaznamenali i přítomnost strojů Y-8 určených pro protiponorkový a elektronický boj. Výjimkou není ani nasazení bombardérů H-6. To jsou licenčně vyráběné bombardéry Tu-16 ze sovětské éry. Zatím nejvíce čínských letadel Tchaj-wan zaznamenal 14. června, kdy jich bylo 28.

Tak jako Američané

Podle tchaj-wanských vojenských odborníků Čína nyní zkouší taktiku, kterou mohla odkoukat od amerického letectva. Při ní je nasazeno více letounů různých druhů a každý má nějaký specifický úkol. V případě přiblížení bojových strojů musí Tchaj-wan uvést do pohotovosti svoji obranu. To je příležitost pro letadla jako KJ-500 a další učit se vyhledávat cíle, analyzovat postupy Tchaj-wanců a lokalizovat jejich klíčové body obrany.

iZdroj fotografie: Uživatel Svch433 / Creative Commons / CC BY-SA

Odborníci se domnívají, že tchaj-wanské ozbrojené síly budou potřebovat neustále vylepšovat své schopnosti elektronického boje a další dovednosti, aby mohly situaci čelit. Stíhač J-16 Čína uvedla do provozu především kvůli Tchaj-wanu. Její starší bitevní stroje nemají tak pokročilé schopnosti. Mezi nimi a čínským strojem páté generace J-20 vznikla mezera a tu bylo třeba zaplnit. Letadlem, které je schopné se postavit třeba americkým F-15, F-18 a dalším.

Tchaj-wan si je hrozby ze strany Číny vědom. Jeho poslední reakcí byla dohoda o koupi nejnovější verze stíhaček F-16, případně modernizaci starší strojů na tento standart. Navíc má vlastní stíhače AIDC F-CK-1 nebo francouzské Mirage 2000. V letošním roce vláda oznámila, že hodlá nakoupit i americké systémy Patriot. Kromě toho má ostrov vlastní protiletadlové střely Tien Kung III s doletem až 200 kilometrů, jejichž počet v poslední době navyšoval.

Zdroj: BusinessInsider

Článek Čínské letectvo v posledních týdnech zintenzivnilo nálety na Tchaj-wan. Mění svou taktiku a testuje detekční systémy ostrova se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj fotografie: Pixabay.com

Zabiják čínských tanků

Ostrovní poloha Tchaj-wanu s sebou však přináší také jisté strategické výhody, které si Tchajwanci velmi dobře uvědomují. Tchajwanský průliv, který se mezi oběma státy rozkládá, je ve svém nejužším bodě zhruba 160 kilometrů široký a dává tak šanci zaregistrovat případný útok v předstihu. Ne že by se dala nějaká čínská ofenziva očekávat v nejbližších dnech a týdnech, ale je třeba brát v potaz, že se stále ještě jedná o nedemokratický stát, ve kterém se k moci může propracovat i někdo s militantními postoji a ambicemi.

Tchajwanci proto vyvíjejí nového obrněnce s protitankovými zbraněmi, který má být schopen efektivně čelit čínským pásovým vozidlům, a to bez ohledu na to, zda se blíží po vodě nebo po souši. Tento zabiják tanků má být vyzbrojen:

• Drážkovaným kanonem ráže 105 mm
• Těžkým kulomet ráže 12,7 mm
• Kulometem ráže 7,62 mm

iZdroj fotografie: Pixabay.com

Nezvykle rychlý vývoj

Nové tchajwanské obrněné vozidlo má být zkompletováno a připraveno k ostrému nasazení do roku 2023, což je nezvykle krátká doba. Tchaj-wan se však podle oficiálních informací rozhodl některé součástky a technologie nakupovat od dodavatelů, čímž se vývoj a testování výrazně zkrátí. Vzhledem k tomu, v jakém spěchu Tchajwanci zbrojí, nicméně se objevují otázky, zda jejich vláda a generalita nezískaly nějaké znepokojivé informace z čínského velitelství.

Článek Tchaj-wan se v době pandemie bojí Číny, chystá zabijáka čínských tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Současná výzbroj Tchaj-wanské armády

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Podle zpráv vojenského zpravodajství z roku 2020 má Tchaj-wan 72 souprav s raketami Patriot PAC-3. K nim patří i radarové navádění těchto střel. Jsou účinné především proti letícím cílům, jako jsou letadla nebo rakety. Jejich starší verze se velmi dobře osvědčila ve válce v Zálivu v roce 2003, kdy byly schopné s účinností nad 90% ničit rakety vystřelené na pozemní cíle. Verze PAC-3 je modernizovaná, avšak specifikace jejího potenciálu je výrobním tajemstvím. O nákupu 114 raket informovala Kongres  americká agentura pro spolupráci v oblasti bezpečnosti obrany (DSCA). Společně s nákupem raket se jednalo o zakoupení radarových souprav AN/MPQ-65 a to v počtu 3ks. Celková hodnota kontraktu se pohybovala ve výši přibližně 2,81 mld. USD. Cena zahrnovala další vybavení nezbytné pro fungování raket i radarů, včetně servisních služeb.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Podmínky nákupu schvaluje Kongres

V červenci 2020 schválily USA balíček na modernizaci raket Země-Vzduch pro Tchaj-wan ve výši 620 mil. USD. Tchaj-wan požádal o nákup komponentů k modernizaci raket, jež už vlastní s tím, že se prodlouží jejich životnost na 30 let. Tyto rakety používá Tchaj-wan k ochraně svých vojenských objektů, a další jsou umístěné kolem velkých měst také k jejich ochraně.

Co obsahuje modernizace raket

Upgrade raket obsahuje novou konstrukci těla rakety, známou pod typovým označením MIM 104F, která se v Americe nazývá PAC-3. tato modernizace zlepšuje obratnost a manévrovatelnost rakety díky 180 malým pulzním raketovým motorům,  s pevným pohonem, které jsou namontované v předtělí rakety. Tyto motory slouží k zpřesnění trajektorie rakety a cíle, aby byla zabezpečena vyšší schopnost zasáhnout cíl. PAC-3 je nejmodernější typ, který má dolet 70km, dosáhne výšku 24km a jeho radar je schopen zachytit až 100 cílů na vzdálenost 100km. 

Článek Tchaj-wan uvažuje o koupi dalších 300 raket typu Patriot z USA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.