Co přesně je Slinger a jak funguje

Slinger není jen kanón přišroubovaný k vozidlu. Je to integrovaný protidronový komplet, který v jednom balíku spojuje radar Echodyne s 4D snímáním, čtyřosou stabilizovanou senzorovou hlavici a kanón Bushmaster M230LF ráže 30 × 113 mm od Northrop Grumman. Právě tento kanón je pozemní odvozeninou zbraně, kterou nese americký bitevní vrtulník AH-64 Apache, ovšem v upravené verzi s delší hlavní, pásovým podáváním munice a kadencí do 200 ran za minutu.

Celý modul podle oficiálního letáku EOS váží 355 kg včetně plné zásoby munice. To je hmotnost, která umožňuje montáž na pickupy, lehká 4×4 i starší obrněné transportéry typu M113, bez nutnosti těžkého pásového podvozku. Obsluha systém řídí dálkově, nemusí sedět přímo u zbraně.

Klíčovým prvkem je speciální 30mm tříštivá munice s přibližovacím zapalovačem. Střela nemusí dron trefit přímo. Stačí, když proletí v jeho těsné blízkosti, senzor zapalovače vyhodnotí vzdálenost a odpálí hlavici, která cíl zasype střepinami. Proti malému, rychle manévrujícímu dronu to dramaticky zvyšuje pravděpodobnost zásahu. Radar přitom sleduje vzdušný prostor, optika zamíří a stabilizace drží mířidla i za jízdy. Výsledek: systém dokáže pálit na pohybující se drony za hranicí 800 metrů, a to i z jedoucího vozidla.

Proč Rusové nevědí, kde bude

Formulace není nadsázka o neviditelnosti. Je to důsledek taktiky, kterou pickup se Slingerem umožňuje. Americké ministerstvo obrany tyto prostředky označilo jako „30mm gun trucks“ a právě v tom je podstata: lehké vozidlo s protidronovou zbraní může během minut změnit pozici, přesunout se ke koloně na přesunu, zajet ke skladu munice, pokrýt radarové stanoviště a zase zmizet.

Klasická samohybná protiletadlovka typu Gepard váží přes 47 tun. Přesun vyžaduje plánování, logistiku, čas. Slinger na pickupu vyrazí po silnici, polní cestě i rozbitém terénu a za pár minut je jinde. Pro ruský průzkum a dělostřelectvo to znamená, že krátkodosahová protidronová palba se může objevit prakticky kdekoliv podél fronty i v týlu. Nepředvídatelnost pozice je v dronové válce obrovská výhoda.

Samozřejmě to neznamená nezranitelnost. Pickup není obrněnec. Po odhalení je Slinger citlivý na dělostřeleckou palbu, FPV drony i přesně naváděnou munici. Přežití stojí na disciplíně obsluhy: rychlý přesun, maskování, síťová koordinace s dalšími prvky obrany.

Kolik jich Ukrajina má, a kolik jich nemá

Právě tady je největší mediální zmatek. V létě 2023 se rozšířila informace o 160 objednaných Slingerech pro Ukrajinu. Jenže oficiální burzovní vysvětlení EOS ze 4. září 2023 tuto informaci výslovně označilo za chybnou. Firma tehdy potvrzovala pouze tři Slingery objednané přes amerického zákazníka k darování Ukrajině. Současně existovaly dva podmíněné kontrakty na až 150 starších dálkově ovládaných zbraňových stanic, jiný produkt, jiná kategorie.

Výroční zpráva EOS za rok 2024 už uvádí, že Slinger je na Ukrajině úspěšně používán. Reportáž z roku 2025 potvrzuje pokračující nasazení a materiál z roku 2026 hovoří o systémech operujících na ukrajinském bojišti, včetně ochrany raketových základen a radarových stanovišť u Kyjeva. Přesný počet dodaných kusů ale firma veřejně neuvádí. Bezpečné je říct, že Slinger prošel reálným bojovým nasazením; kolik jich skutečně operuje, zůstává z pochopitelných důvodů utajeno.

Ekonomika obrany: proč je levný zásah důležitější než drahá raketa

Podle nás je hlavní síla Slingeru právě v ekonomice. Sestřelit dron za pár tisíc korun raketou, která stojí statisíce až miliony, je dlouhodobě neudržitelné. Třicetimilimetrový granát s přibližovacím zapalovačem stojí zlomek ceny rakety země-vzduch. A proti levným čínským nebo íránským dronům, které Rusko nasazuje ve stovkách, je to přesně ten druh odpovědi, který dává finanční smysl.

EOS i ukrajinská zkušenost přitom zdůrazňují, že samotné elektronické rušení přestává stačit. Moderní drony využívají optické vlákno pro přenos signálu, autonomní navigaci nebo odolnější šifrování, rušička na ně jednoduše nezabere. Česká armáda to ostatně potvrzuje vlastní zkušeností: systém MANPACK G, který Velitelství pozemních sil popisuje jako účinný prostředek elektronického boje, má proti dronům na optickém vlákně jasný limit. Proto roste význam kinetických prostředků, a Slinger je přesně v této kategorii.

Není sám: srovnání s konkurencí i cesta do Evropy

Ukrajina dostává mobilní protidronové prostředky i od dalších spojenců. Německo dodalo 60 protiletadlových tanků Gepard se dvěma 35mm kanóny Oerlikon, dva systémy Skynex a 20 raketometů ráže 70 mm na pickupech. Spojené státy oznámily devět protidronových 30mm gun trucků a deset mobilních laserem naváděných raketových protidronových systémů. Slinger se v tomto spektru vyčleňuje kombinací extrémně nízké hmotnosti, integrovaného radaru a přibližovací munice; sedí mezi těžkou pásovou PVO a lehkou raketovou obranou.

Oproti Gepardu je řádově mobilnější a nasaditelný na nesrovnatelně levnějších platformách, ale nabízí kratší dosah a menší zásobu munice. Oproti americkým mobilním raketovým systémům je levnější na jeden zásah. Oproti ruskému přístupu, který tradičně sází na elektronický boj a rušení, představuje kinetickou alternativu tam, kde rušení selhává.

A Slinger už není jen „frontová kuriozita“. V květnu 2025 EOS oznámila dosud největší zakázku na námořní verzi systému pro západní Evropu v hodnotě přibližně 850 milionů korun, s dodávkami v letech 2025 až 2026. Systém tak míří i k ochraně lodí a kritické infrastruktury daleko od ukrajinské fronty.

Pickup s třicítkou na střeše nezní jako revoluční zbraň. Ale ve válce, kde levný dron za pár tisíc korun dokáže zničit tank za desítky milionů, je právě tahle nenápadná kombinace radaru, optiky a přibližovací munice přesně tím, co drží obránce ve hře.

Článek Ukrajinci dostali australský Slinger. Kosí drony na 800 metrů a váží jen 355 kg; Rusové nikdy neví, kde bude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě kontrarozvědka, a proč tajně

SSU ve válce dávno nefunguje jen jako kontrašpionážní úřad. Její úřadující šéf Oleksandr Poklad otevřeně mluví o „neviditelné válce“, kterou služba vede na celém území státu i přímo na frontě. Vojenská kontrarozvědka má přístup k operačním datům, k informacím o ruských letových profilech a k testovacímu prostředí v reálném boji, tedy ideální podmínky pro vývoj zbraně, o které protivník nesmí vědět dřív, než ji potká ve vzduchu. Právě utajení vývoje je klíčové pro pochopení toho, proč se Rusové nemohli připravit. Moskva samozřejmě ví, že Ukrajina na interceptorech pracuje, jenže nezná podobu, letové profily ani taktiku nasazení každého nového typu. A Kyjev souběžně rozvíjí hned několik platforem najednou, což Rusku znemožňuje soustředit protiopatření na jediný cíl.

Celá rodina, ne jeden stroj

Nový dron SSU vstupuje do rychle rostoucího ekosystému, který už zahrnuje minimálně čtyři veřejně známé typy interceptorů:

• JEDI Shahed Hunter – rychlost přes 350 km/h, operační strop 6 000 m, ochranný rádius do 40 km, automatický příjem radarových dat a sledování cíle denní i termální kamerou.
• Švidun – rychlost přes 250 km/h, výška do 6 000 m, dolet přes 70 km, znovupoužitelný.
• Octopus – ministerstvo obrany objednalo 8 000 kusů, do výroby se zapojilo 29 licencovaných firem, funguje ve dne, v noci i v prostředí elektronického boje.
• P1-SUN – standardizovaný systém po čtyřech sadách (35 dronů a pozemní stanice), testovaný i v rámci výcvikového dokumentu NATO.

K tomu přibývá systém STRILA, který německá firma Quantum Systems škáluje v partnerství s ukrajinskou WIY Drones s plánem dodat 15 000 interceptorů. Více než deset výrobců už integrovalo dálkové řízení interceptorů do jednotné architektury, kterou Ukrajina označuje jako „malou PVO“. Zelenskyj sám zmínil, že čtyři firmy nezávisle vyvinuly interceptory schopné stíhat reaktivní Shahedy, a jedna z nich má zatím nejúspěšnější techniku. Právě ta může být strojem SSU.

Proti čemu přesně létá

Klasický Shahed-136, v ruském označení Geran-2, je pomalý, kolem 180 km/h, s doletem 1 000 až 2 500 km a bojovou náloží 20 až 50 kg. Proti němu stačí i pomalejší interceptor. Jenže Rusko od roku 2024 nasazuje rychlejší reaktivní varianty. Shahed-238, tedy Geran-3, dosahuje podle analýzy amerického CSIS rychlosti 300 až 600 km/h při délce 3,5 metru, rozpětí 3 metry a užitečném zatížení 50 až 90 kg. Právě tyto stroje vznikaly s jediným cílem: „utéct“ ukrajinským interceptorům a zkrátit obránci reakční čas na minimum.

Zelenskyj v září přiznal, že zachycení reaktivních Shahedů je nejtěžší úkol a hlavní břemeno zatím nesou bojová letadla. Nový dron SSU má právě tuto mezeru zaplnit, být dost rychlý na to, aby reaktivní Geran dostihl, a dost levný na to, aby jeho nasazení dávalo ekonomický smysl i proti stovkám cílů za noc. Během čtyř zářijových dnů Rusko vypustilo téměř 1 500 dronů všech typů, z toho asi 800 reaktivních. To je objem, který žádný Patriot ani IRIS-T nemůže pokrýt sám.

Levná vrstva vedle drahých systémů

A právě tady je podstata celého konceptu. Systém Patriot je dlouhodosahová, vysokovýšková integrovaná obrana proti balistickým střelám, řízeným střelám i letadlům; jedna jeho raketa stojí řádově miliony dolarů. IRIS-T SLM pokrývá střední vrstvu s dosahem 40 km a výškovým pokrytím 20 km. Obě jsou nenahraditelné proti sofistikovanějším hrozbám. Ale plýtvat jimi na dron za pár tisíc dolarů je jako střílet na vrabce z kanónu.

Interceptorový dron je jiná kategorie. Je levnější o řády, vyrobitelný v tisících kusech měsíčně a nasaditelný v hustých sítích s dálkovým řízením. Octopus se na základě licenční dohody z listopadu 2025 vyrábí i ve Spojeném království. Česko je s tématem rovněž přímo seznamováno: ukrajinské ministerstvo obrany ukázalo interceptorové drony prezidentu Petru Pavlovi v lednu 2026 a český ministr zahraničí Petr Macinka ve stejném měsíci jednal v Kyjevě o spolupráci v oblasti protidronové obrany a přenosu ukrajinského know-how do Česka. Dokument NATO k P1-SUN výslovně říká, že interceptor není „jen další dron“, ale celý systém zahrnující výcvik, navádění, komunikace a zapojení do širší obranné architektury.

Závod, který nekončí

Rozhodující otázka nezní, jestli nový dron SSU funguje, záběry z boje naznačují, že ano. Otázka zní, jak rychle ho Ukrajina dostane do sériové výroby a jak dlouho potrvá, než Rusko přizpůsobí trasy, výšky a terminální manévry svých Geranů. Analytici CSIS dokumentují, že Moskva své útočné drony průběžně přestavuje, mění senzory, přidává protiopatření, experimentuje s novými pohony. Závod interceptor versus Geran je dynamický a nikdy nebude definitivně vyhrán jedním strojem.

Síla Ukrajiny ale nespočívá v jednom tajném dronu. Spočívá v tom, že jich má víc, že je vyrábí paralelně, že je integruje do společné sítě, a že o dalším z nich se Rusko dozví až ve chvíli, kdy mu sundá Geran z oblohy.

Článek Ukrajinská kontrarozvědka tajně vyvinula dron proti Geranům. Rusové se nemohli připravit, teď sestřeluje jeden za druhým se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Šeršeň a z čeho se skládá

Kompletní baterie Šeršeň sestává ze tří klíčových prvků: velitelského vozidla Perun, radaru Athena a čtyř mobilních odpalovačů Borej. Radar Athena má podle vývojáře dosah 85 kilometrů a dokáže současně sledovat více cílů. Velitelské vozidlo Perun zpracovává taktický obraz situace, přiřazuje cíle jednotlivým odpalovačům a vybírá typ střely podle charakteru hrozby. Odpalovače Borej pak pálí zvolenou municí, ať už jde o infračerveně naváděnou R-73, poloaktivně radarově naváděnou R-27, nebo západní AIM-9 Sidewinder či AIM-132 ASRAAM.

Deklarované parametry systému, jak je vývojář prezentoval na MSPO 2026, zahrnují:

• Dosah: až 25 km
• Výškové krytí: do 10 000 metrů
• Radarový dosah: 85 km
• Současně naváděné střely: až 6 (při radarovém navádění)
• Kompatibilní munice: R-27, R-73, AIM-9, AIM-132 ASRAAM, testována R-60

Důležitá poznámka: tyto parametry zatím nebyly nezávisle ověřeny, jak upozorňuje i analýza The War Zone. Prezentovaný kus je druhý prototyp označený jako blízký produkční konfiguraci, nikoliv sériový výrobek s certifikovanými výkony.

Proč „divoký mix“ není chaos, ale promyšlená strategie

Označení „divoký mix raket“ zní jako improvizace, ale ve skutečnosti jde o záměrnou konstrukční filozofii. Většina protiletadlových systémů na světě pracuje s jedním typem střely: americký Avenger střílí Stingery, německý IRIS-T SLM používá výhradně střely IRIS-T, ruský Tor má vlastní 9M331. Šeršeň tenhle princip obrací naruby. Jeho otevřená architektura počítá s tím, že Ukrajina nemá luxus spoléhat na jednoho dodavatele ani na jeden typ munice.

Ve válce trvající déle než čtyři roky je tohle klíčové. Zásoby konkrétních typů raket kolísají podle toho, co spojenci zrovna dodají, co se podaří vyrobit doma a co zbývá ze sovětských skladů. Systém, který dokáže vystřelit prakticky cokoliv od R-73 po Sidewinder, znamená, že velitel baterie nemusí čekat na konkrétní dodávku. Použije to, co má.

Pro ruské letectvo a dronové síly je to nepříjemná zpráva z jiného důvodu: nepředvídatelnost. Když pilot neví, jestli na něj letí infračerveně naváděná střela krátkého dosahu, nebo radarově naváděná raketa se zásahem na 25 kilometrů, nemůže efektivně volit protiopatření. Tím Šeršeň zdražuje a znepřehledňuje každý ruský útok v nejproblematičtější nízké a střední výškové vrstvě.

Od FrankenSAM k systémové platformě

Šeršeň není první ukrajinský pokus kombinovat různé střely s různými nosiči. Už od roku 2023 vznikají takzvané systémy FrankenSAM, tedy improvizovaná řešení, která napojují západní rakety na sovětské radary a odpalovače. Americké ministerstvo obrany oficiálně potvrzuje dodávky variant FrankenSAM iTEL a BUK, stejně jako zásilky střel AIM-7, RIM-7 a AIM-9M přímo pro protiletadlovou obranu. Britská vláda zase potvrdila dodávku raket ASRAAM a vývoj pozemního odpalovacího systému ve spolupráci s firmou MBDA.

Šeršeň je ale kvalitativní skok. Zatímco FrankenSAM je „sňatek z nouze“ (konkrétní střela napasovaná na konkrétní nosič), Šeršeň je platforma navržená od začátku jako systém nezávislý na typu střely, s vlastním velením, vlastním radarem a vlastními odpalovači. Navíc má perspektivu zcela nové ukrajinské střely R-120K s radarovým vyhledávačem, která je momentálně ve vývoji včetně raketového motoru. Pokud se R-120K podaří dotáhnout do série, Ukrajina získá první domácí protiletadlovou raketu navrženou přímo pro pozemní i vzdušné použití.

Kde stojí Šeršeň v hierarchii protivzdušné obrany

Šeršeň nemá ambici nahradit Patriot ani IRIS-T SLM. Stojí níž v hierarchii, je to systém krátkého dosahu (SHORAD), který cílí na drony, vrtulníky, nízko letící střely s plochou dráhou letu a letouny v taktickém dosahu. Pro srovnání:

Typologicky má Šeršeň nejblíž k americkému Avengeru, oba jsou mobilní raketové systémy krátkého dosahu postavené na adaptovaných leteckých střelách. Šeršeň ale jde výrazně dál v multikalibrovosti a v deklarovaném dosahu. Oproti Gepardu, který se na Ukrajině osvědčil jako vynikající lovec dronů se dvěma 35mm kanóny a radarovým dosahem 15 km, nabízí Šeršeň delší dosah a raketový efektor, ale postrádá schopnost levné kanónové palby na roje malých bezpilotníků.

Český kontext: poučení z Ukrajiny v praxi

Filozofie Šeršně, tedy propojené senzory, rychlé rozhodování, mobilita a otevřená architektura, rezonuje i s modernizací české protivzdušné obrany. Armáda ČR loni úspěšně otestovala první baterii systému SPYDER, kde klíčovou roli hraje propojený řetězec ničení s domácí integrací firem RETIA a VTÚ. Současně české ministerstvo obrany pořizuje obrněná vozidla MARS s integrovaným systémem RBS 70 NG pro mobilní obranu velmi krátkého dosahu, a výslovně přitom zmiňuje, že potřebu zvýšila právě válka na Ukrajině.

Česko navíc hraje v zásobování Ukrajiny roli, která se Šeršně dotýká nepřímo, ale podstatně. Jako vedoucí země muničního konsorcia pro Ukrajinu pomáhá zajišťovat přísun střeliva a munice, bez nichž by žádný protiletadlový systém, modulární nebo ne, nemohl fungovat.

Šeršeň zatím zůstává prototypem a jeho cesta k sériové výrobě i frontovému nasazení je nejistá. Ale samotný fakt, že Ukrajina uprostřed existenční války dokáže navrhnout a postavit vlastní protiletadlovou platformu schopnou pálit směsí sovětských i západních raket, říká o stavu tohoto konfliktu víc než tucet frontových map.

At the ongoing MSPO-2026 defense and industrial exhibition in Poland, the launcher of the Ukrainian Shershen air defense system, developed by Radionix, has been presented for the first time, along with the R-120K surface-to-air guided missile specially developed for it (second… pic.twitter.com/5RfZWHWuxl

— 𝔗𝔥𝔢 𝕯𝔢𝔞𝔡 𝕯𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱 🦩🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) September 9, 2026

Článek Ukrajinci sestavili protiletadlový systém Šeršeň, který střílí divokým mixem raket. Rusové ho vážně potkat nechtějí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sovětská Osa a její muniční problém

Osa-AKM (v kódu NATO SA-8 Gecko) je mobilní protiletadlový raketový komplet krátkého dosahu, navržený v Sovětském svazu v sedmdesátých letech. Celý systém (radar, řídicí elektronika i odpalovací zařízení se šesti střelami) sedí na jednom obojživelném podvozku BAZ-5937, což mu dává vysokou taktickou mobilitu. Původní střely 9M33 a jejich vylepšené verze 9M33M2 a 9M33M3 zajišťovaly zónu ničení do 10 km na vzdálenost a do 5 km na výšku, s maximální rychlostí kolem 500 m/s.

Problém je prostý: tyto střely se vyráběly v Sovětském svazu a po jeho rozpadu výroba skončila. Ukrajina zdědila zásoby, ale více než čtyři roky intenzivního konfliktu je spolehlivě vyčerpávají. Podle Defence Express musela ukrajinská armáda sahat i po starších verzích munice se slabšími parametry a experimentovat s improvizovanou integrací střel jiných typů, například leteckých raket R-73. Osa přitom stále figuruje na oficiální stránce Pozemních sil Ukrajiny jako součást aktivní protivzdušné obrany, vedle Strely-10, Buku-M1, Tungusky, amerického Avengeru, německého Gepardu či Skyrangeru 35.

Co přesně je RK-19 a co umí

Raketa RK-19 poprvé pronikla do veřejného povědomí 14. dubna 2026, kdy prezident Zelenskyj ve videu ke Dni zaměstnance obranného průmyslu ukázal 56 typů ukrajinských zbraní vyvinutých během války. Střelu v záběrech identifikovali analytici, oficiální text ji ale jmenovitě neuvedl. Technické potvrzení přišlo až v září 2026 na mezinárodní obranné výstavě MSPO v polských Kielcích, kde výrobce zveřejnil parametry.

Klíčové specifikace RK-19 podle materiálů z MSPO:

Čísla mluví jasně: RK-19 není skok vpřed v dosahu ani v ničivé síle. Mírně vyšší rychlost (o zhruba 100 m/s) může pomoci při záchytu rychlejších cílů, ale zóna zásahu zůstává prakticky totožná. Tříštivotrhavá bojová část je o sedm desetin kilogramu lehčí. Revoluce to není. Ale revoluce to být nemusí.

Proč zásoby „prakticky nemohou dojít“

Formulace z titulku neznamená nekonečný sklad. Znamená zásadní změnu logické rovnice: místo čerpání z konečné zásoby sovětských raket, které nikdo nedoplní, přechází Ukrajina na model průběžné domácí výroby. Dokud běží výrobní linka, dokud jsou suroviny a energie, střely lze vyrábět znovu a znovu.

Přesné výrobní tempo, cenu ani objem dodávek Ukrajina nezveřejnila, a v podmínkách probíhajícího konfliktu to dává smysl. Jako vodítko ale slouží jiné ukrajinské projekty. Ministerstvo obrany v dubnu 2026 oznámilo nákup 8 000 interceptorů Octopus pro obranu proti dronům a do výroby zapojilo 29 ukrajinských firem. Tento model rychlého škálování přes více výrobců je přesně to, co dává domácí produkci odolnost; i když jeden závod zasáhne ruská raketa, ostatní vyrábějí dál.

Podle nás je právě tohle skutečný průlom. Ne parametricky lepší střela, ale průmyslová schopnost udržet stárnoucí, ale funkční zbraňový systém v boji na neurčito.

Osa v kontextu ukrajinské protivzdušné obrany

Ukrajinská PVO dnes není ani sovětská, ani západní. Je hybridní. Na spodní vrstvě, tedy ochraně vojsk a objektů proti dronům, střelám s plochou dráhou letu a nízko letícím letounům, pracují vedle Osy také Strela-10, Tunguska, německý Gepard se dvěma 35mm kanóny (dosah proti vzdušným cílům do 5,5 km), americký Avenger s raketami Stinger, Skyranger 35 a celá řada přenosných systémů MANPADS. Nad nimi stojí střednědobý Buk-M1 a ještě výš západní systémy typu IRIS-T SLM nebo Patriot, které chrání strategické cíle a města.

Osa s RK-19 zůstává v té nejnižší, nejhustší vrstvě. A právě tam rozhoduje množství. V květnu 2026 podle ukrajinského ministerstva obrany zachytila protivzdušná obrana 7 476 z 8 150 útočných dronů, tedy s úspěšností 91,73 procenta. Každý funkční komplet, který může střílet, v těchto číslech hraje roli.

Pro srovnání: Česká republika zvolila jinou cestu. Sovětský komplet 2K12 Kub nahrazuje izraelským systémem SPYDER, tedy kompletní výměnou platformy. Ukrajina si to uprostřed války dovolit nemůže. Místo toho drží staré tělo a dává mu nové srdce. Obě cesty mají logiku, ale jen jedna funguje, když vám nepřítel denně střílí na továrny a rozpočet je napjatý k prasknutí.

Exportní potenciál a signál spojencům

Prezentace RK-19 na MSPO v Kielcích nebyla náhoda. Ukrajinská obranná průmyslová skupina už při ročníku 2025 vedla na této výstavě přes 140 jednání a podepsala více než deset dokumentů o spolupráci. Vystavení nové střely na mezinárodním veletrhu je průmyslově-obchodní signál: existují desítky zemí, které stále provozují systém Osa nebo jeho exportní varianty, a všechny řeší stejný problém s docházející municí.

Zatím chybí potvrzení jakéhokoli exportního kontraktu. Ale samotná existence domácí střely kompatibilní se sovětským kompletem otevírá dveře, které dosud byly zavřené. Česko přitom nepřímo pomáhá budovat průmyslovou základnu, na které takové projekty stojí; společné česko-ukrajinské projekty zahrnují výrobu munice ráže 155 mm, pušek Bren 2 i transfer vojenských technologií.

Osa-AKM s raketou RK-19 není příběh o zázračné zbrani. Je to příběh o zemi, která odmítla přijmout, že funkční obranný systém musí zemřít jen proto, že mu došla munice z dávno zaniklého státu.

Článek Ukrajina oživuje sovětské PVO Osa vlastní raketou RK-19. Nejlepší je, že zásoby střel prakticky nemohou dojít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z protitankové rodiny do protiletadlové role

Střela RK-2PZ nese ve svém názvu stopu po rodině RK-2, která tvoří jádro protitankových systémů Stuhna-P a Barrier. Konstrukční kancelář Luč u ní zachovala kalibr 130 mm, celkovou hmotnost kolem 29 kg a klíčový princip navedení: laserové vedení letu, při němž zaměřovací stanice drží cíl a střela letí v laserovém poli k bodu zásahu. Přijímač laserového svazku sedí v zadní části rakety, stejně jako u protitankových variant.

Co se změnilo? Bojová část. Místo kumulativní nálože určené k průrazu pancíře nese RK-2PZ tříštivotrhavou hlavici o hmotnosti 6,1 kg, doplněnou o bezkontaktní i kontaktní čidla pro odpálení v blízkosti vzdušného cíle. Podle reportáže Ukrajinské pravdy z veletrhu je střela optimalizovaná především proti pomalejším bezpilotním prostředkům a nízko letícím cílům, jako jsou průzkumné drony nebo vrtulníky. Proti rychlým řízeným střelám s plochou dráhou letu by její účinnost byla výrazně nižší.

Není to přitom úplná novinka v myšlení kanceláře Luč. Už u systému Skif výrobce počítal s možností ničit vznášející se vrtulníky. Přechod k plnohodnotné protiletadlové střele je tedy evoluce, ne revoluce.

Proč laserové vedení, a ne autonomní navedení

Západní protiletadlové střely krátkého dosahu dnes většinou fungují na principu „vystřel a zapomeň“. Americký Stinger s infračerveným navedením má plánovací dosah kolem 4 km a hmotnost necelých 16,5 kg včetně gripstocku. Francouzský Mistral 3 od MBDA dosáhne až 8 km, letí rychlostí 930 m/s a nese 3kg bojovou část. Obě střely po odpálení nepotřebují operátora, samy si drží cíl.

RK-2PZ jde jinou cestou. Laserové vedení vyžaduje, aby zaměřovací stanice doprovázela cíl až do okamžiku zásahu. To je nevýhoda proti rychle manévrujícím objektům. Má to ale i svou logiku:

• Odolnost proti rušení. Laserový svazek je extrémně obtížné elektronicky zarušit, na rozdíl od infračervených nebo radarových naváděcích systémů. Švédský Saab se stejným principem u systému RBS 70 NG přímo chlubí formulací „nezarušitelné laserové navedení“.
• Cena a výrobní dostupnost. Ukrajina nepotřebuje dovážet drahé infračervené hlavice ani sofistikované radarové vyhledávače, využívá optoelektroniku, kterou už vyrábí pro protitankové systémy.
• Vhodnost proti dronům. Pomalejší bezpilotní prostředky, které tvoří většinu ruských průzkumných a úderných operací, nepotřebují autonomní navedení. Stačí je zachytit, udržet v laserovém poli a zasáhnout.

Podle nás je právě tohle jádro celého příběhu: nejde o zázračnou zbraň, ale o pragmatické řešení, které řeší konkrétní frontový problém dostupnými prostředky.

Rif jako důkaz konceptu, Desna jako další krok

Že přístup funguje, ukazuje systém Rif. Ten vznikl modernizací sovětské Strely-10M na podvozku MT-LB; zachoval otočný mechanismus odpalovače a místo operátora, ale dostal novou optoelektronickou stanici s denním a termovizním kanálem, laserový dálkoměr a zcela jiné střely v kontejnerech. Živé střelby proběhly už v prosinci 2021, sériová výroba následovala a od ledna 2026 systém slouží na frontě. Bojové záběry zachycují zásahy ruských dronů ve vzdálenosti přibližně 4 až 5 km.

Desna má být dalším krokem, nový protiletadlový modul přímo navržený pro střely RK-2PZ. Podvozek, radarová výbava, přesný počet střel ani stav zkoušek ale v otevřených zdrojích zveřejněny nebyly. Živé střelby Desny zatím nejsou veřejně doloženy. Nejpoctivější popis je tedy tento: existuje funkční střela, existuje deklarovaný modul, ale kompletní systém s ověřenými parametry veřejnost zatím neviděla.

Srovnávat Desnu s ruským Pancirem-S1 by bylo předčasné. Pancir je radarově vybavený hybrid raket a 30mm kanonů s dosahem až 20 km a výškovým stropem 10 km, nesoucí 12 střel 57E6. Desna vypadá spíš jako lehčí a jednodušší vrstva frontové protivzdušné obrany, levnější, rychleji vyrobitelná a zaměřená na jiný segment hrozeb.

Proč Ukrajina ukazuje zbraně na veletrhu uprostřed války

Veřejná prezentace nových systémů během probíhajícího konfliktu, který trvá už více než čtyři roky, může působit překvapivě. Odpověď je ale ryze průmyslová. Delegace Ukroboronpromu na MSPO absolvovala více než 140 jednání a podepsala přes deset kooperačních dokumentů zaměřených na dodávky komponentů, kritických dílů a lokalizaci oprav. Veletrh není PR akce, je to nástroj pro budování dodavatelského řetězce.

Česko v tomto kontextu hraje svou roli. Licenční montáž pušek CZ BREN 2 na Ukrajině běží od konce roku 2024 a česko-ukrajinské společné vládní prohlášení z října 2022 povýšilo obranně-průmyslovou spolupráci na strategickou úroveň. Přímá vazba na program Rif nebo Desna sice veřejně doložená není, ale politické a průmyslové podmínky pro rozšíření spolupráce i na komponenty protivzdušných systémů existují.

Co z toho plyne pro frontovou realitu

Ukrajina nemá luxus čekat na ideální zbraň. Sovětské zásoby střel pro Strelu-10 docházejí, západní dodávky Stingerů a Mistralů pokrývají jen část potřeb a ruské drony létají v tisícových sériích. Střela RK-2PZ a systémy Rif a Desna představují odpověď, která nevyniká špičkovými parametry, ale dává smysl z hlediska výrobní logiky: existující průmyslová základna, známý motor, ověřená optoelektronika, domácí dodavatelský řetězec.

Proti stíhačkám nebo balistickým střelám to nepomůže. Ale proti Orlanu, Lancetu nebo nízko letícímu vrtulníku na vzdálenost několika kilometrů může laserově vedená střela za zlomek ceny Mistralu udělat přesně to, co fronta potřebuje. A právě v tom je ukrajinské překvapení z Kielců: ne v zázračné technologii, ale ve schopnosti válečného průmyslu přeměnit protitankovou raketu na protiletadlovou a dostat ji k vojákům dřív, než dojdou sovětské zásoby.

Článek Ukrajina na veletrhu překvapila. Nová střela pro PVO Desna vychází z protitankové střely Barrier a láká laserovým naváděním se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od improvizace k systému

Kořeny Šeršně sahají k válečné logice takzvaných FrankenSAM, provizorních kombinací, kdy ukrajinští technici montovali západní střely na sovětské odpalovače a naopak. Fungovalo to, ale každá taková úprava byla kusová práce. Konsorcium Shershen Group, jehož vývoj je připisován firmám Radionix a NAUDI (přesné složení konsorcia veřejně rozepsáno nebylo), z této improvizace udělalo opakovatelný produkt s otevřenou architekturou.

První veřejná prezentace proběhla v únoru 2026 na World Defense Show v saúdskoarabském Rijádu, akci, kterou navštívilo přes 137 tisíc lidí a vystavovalo na ní téměř 1 500 firem z 89 zemí. Tehdy šlo hlavně o model a koncept. Na polském MSPO v září už Ukrajina ukázala druhý operační prototyp blízký sériové konfiguraci.

Anatomie baterie: Perun, Athena, Borej

Ve veřejně popsané sestavě tvoří baterii Šeršeň tři klíčové prvky:

• Perun – velitelské vozidlo s ukrajinským systémem velení a řízení, kompatibilní s nadřazeným velitelským systémem Krečet od firmy Ukrainian Armor, který sbírá data z různých radarů a dalších senzorů.
• Athena – radar s deklarovaným dosahem detekce cílů do 85 km. Systém ale není vázán na jediný radar; podle Serhije Hončarova z NAUDI lze adaptovat různé senzory podle přání zákazníka.
• Borej – až čtyři odpalovače na baterii, inspirované koncepcí izraelského systému Barak. Odpalovač lze pomocí mechanismu „multilift“ složit z vozidla na zem a nosič po rozmístění odsunout. Tím se dramaticky zvyšuje přežití baterie: prázdné vozidlo odjede, zatímco odpalovač zůstane maskovaný a připravený k palbě.

Deklarovaný palebný obal systému činí až 25 km v dosahu a 10 km ve výšce. Jde tedy o vrstvu SHORAD (Short Range Air Defense) určenou proti dronům, vrtulníkům, letounům a střelám s plochou dráhou letu, nikoli o náhradu systémů typu Patriot proti balistickým hrozbám.

A právě tady je potřeba upřesnit, co znamená, že „nic ruského se nepřiblíží“. Šeršeň nevytváří neprostupný štít proti všemu. Vytváří hustou a flexibilní spodní vrstvu obrany, která dokáže zachytit to, co se k chráněnému prostoru dostane nejblíž: drony Šáhid, vrtulníky Ka-52, nízko letící střely. A dělá to střelami, které má Ukrajina reálně k dispozici.

Pět typů střel, a to není strop

Skutečný průlom systému neleží v rekordním dosahu, ale v univerzální integrační vrstvě. Hončarov ve veřejných vyjádřeních uvedl, že během zkoušek bylo úspěšně odpáleno pět různých typů raket:

Hončarov výslovně řekl, že „pět“ není technický strop, ale počet dosud odpálených typů. Na MSPO byla navíc vystavena maketa budoucí ukrajinské střely R-120K s radiolokačním navedením, která je stále ve vývoji; pokračují práce na raketovém motoru a konečné výkony zatím nejsou jisté.

Řízení palby má být podle Hončarova „nejméně třikrát levnější“ než u zahraničních analogií. Toto tvrzení nebylo nezávisle ověřeno, ale samotná logika dává smysl: systém nemusí vyvíjet vlastní střely, pouze je integrovat.

Srovnání s konkurencí: kde Šeršeň stojí

Pro zasazení do kontextu pomáhá srovnání s dalšími systémy podobné kategorie:

Šeršeň se parametricky drží mezi velmi krátkou a střední vrstvou PVO, záleží na zvolené střele. Proti ruskému Panciru nebo Buku je zásadní rozdíl filozofický: Šeršeň není uzavřený ekosystém s jednou rodinou střel a jedním radarem. Je to integrační platforma, která může pracovat s tím, co je zrovna dostupné.

Zajímavou paralelu nabízí indický SAMAR, který rovněž recykluje sovětské letecké střely do pozemní PVO. Šeršeň je ale širší: kromě sovětských raket počítá i se západními a s budoucími domácími interceptory.

Český kontext: jiná cesta, stejná logika

Česká armáda řeší podobný problém a zvolila izraelský systém SPYDER, který rovněž pracuje s více typy raket a navedení. První baterie v září 2026 úspěšně prošla operačním testem, celkem má Armáda ČR získat čtyři baterie. Přímou vazbu českých firem na konsorcium Shershen Group se v otevřených zdrojích nepodařilo potvrdit, ale na samotném MSPO 2026 vystavovaly české a slovenské firmy skupiny CSG: Tatra Export, Excalibur Army, Tatra Defence či MSM Group.

Šeršeň pro českou armádu není bezprostřední akviziční priorita. Ale samotná logika otevřené architektury a levnějšího využití různých interceptorů je přesně to, co dnes řeší každá armáda v NATO.

Oficiální datum zavedení Šeršně do výzbroje ukrajinských ozbrojených sil zveřejněno nebylo. Systém má za sebou počáteční testy a úspěšné záchyty na střelnici, druhý prototyp se blíží sériové konfiguraci. Skutečný průlom ale není v tom, že Ukrajina postavila další protiletadlový systém, je v tom, že převedla válečnou improvizaci do opakovatelného domácího produktu, který pálí tím, co je po ruce.

Článek Ukrajina odhalila budoucnost PVO, domácí systém Šeršeň. Nic ruského se nepřiblíží, střílí sovětskými i západními raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je Banderol jiný problém než Šáhid

S8000 Banderol není další pomalý íránský dron. Jde o malou proudovou střelu s parametry lehké křižující munice, vyvíjí ji ruská firma Kronštadt, létá rychlostí přes 500 km/h, má dolet kolem 500 km a nese bojovou hlavici o hmotnosti 114 kilogramů. Odpaluje se z bezpilotníku Orion nebo z vrtulníku Mi-28.

Proti pomalým Šáhidům si Ukrajina postupně vybudovala relativně levnou obrannou vrstvu: FPV drony, interceptory, mobilní skupiny. Banderol ale spadá do nepříjemné mezery. Je levnější než klasická raketa Kalibr, takže ho Rusko může vyrábět ve vyšších počtech; odhady hovoří o zhruba 80 kusech měsíčně. Zároveň je ale dostatečně rychlý na to, aby nutil obránce sahat po dražších prostředcích: MANPADS, klasické protivzdušné systémy, někdy i stíhačky. Podle Ukrajinské pravdy se cena jednoho kusu pohybuje mezi 50 a 150 tisíci dolary, tedy zhruba 1,1 až 3,4 milionu korun. Každý sestřel dražším efektorem tak Rusku vyhrává nákladovou válku.

2. září 2026 ukrajinské vzdušné síly ohlásily sestřelení tří Banderolů během jediné noci. Jeden z nich sundal MiG-29 raketou R-60 v nízké výšce. Stíhačka jako odpověď na střelu za dva miliony korun, to je přesně ten druh nepoměru, který nový prostředek Brave1 má řešit.

Co vlastně Brave1 vyvinulo, a co ne

Brave1 není výrobce zbraní. Je to státní inovační platforma fungující jako akcelerátor a grantový fond: vyhledává, financuje, testuje a škáluje obranné technologie od soukromých firem a startupů. Dosud vydala téměř tisíc grantů v celkovém objemu přes 5,8 miliardy hřiven, tedy asi 3,3 miliardy korun. K tomu přibyl mezinárodní program Brave International s rozpočtem přesahujícím 100 milionů eur.

Konkrétní systém proti Banderolům patří blíže neurčenému „účastníkovi Brave1″. Nejde přitom o osamocený projekt. Už 28. června 2026 Brave1 společně s velením protidronové obrany (C-UAS) představilo tři linie nové levné protivzdušné vrstvy:

• obranu proti proudovým modifikacím nepřátelských dronů,
• levné interceptory s dosahem 3 a 5 kilometrů,
• vzdálené řízení interceptorových dronů.

Systém proti Banderolům logicky spadá do první kategorie. Dříve platforma veřejně popsala i autonomní interceptor firmy MaXon Systems, který už v boji ničí Šáhidy. Nový prostředek je tedy dalším krokem ve stejné strategii, jen proti rychlejšímu a náročnějšímu cíli.

Ekonomika, která rozhoduje víc než technologie

Celý příběh se točí kolem jednoho principu: poměru nákladů útoku a obrany. Pokud obrana stojí víc než útok, útočník vyhrává pouhým opakováním. Rusko to s Banderoly dělá systematicky, kombinuje je se Šáhidy a klasickými raketami do smíšených úderů, které nutí Ukrajinu spotřebovávat drahé efektory.

Přesnou cenu nového interceptoru Brave1 nezveřejnilo. Víme jen, že je podle platformy „výrazně nižší“ než cena Banderolu. I kdyby šlo o desetinu (řekněme 150 až 350 tisíc korun za zásah), znamená to zásadní posun. Místo stíhačky nebo rakety středního dosahu nasadíte pozemní systém krátkého dosahu, který si může dovolit střílet častěji a ve větším počtu.

Problém je škálování. Rusko Banderol průběžně modernizuje; podle zpravodajských zdrojů se nejnovější verze výrazně liší od kusů z roku 2025. Jakékoli levné řešení proto musí být nejen cenově výhodné, ale i dostatečně adaptabilní. A právě tady vstupuje do hry startupový ekosystém Brave1: rychlé iterace, bojové testy, zpětná vazba z fronty a okamžité úpravy. Klasický zbrojní průmysl takové tempo obvykle nedává.

Proč by to mělo zajímat i Česko

Princip levné krátkodosahové vrstvy proti rychlým vzdušným cílům není jen ukrajinský problém. Česká armáda letos v červenci na konferenci protivzdušné obrany otevřeně pojmenovala drony a levné střely jako hlavní hrozbu a volala po „jednoduchých, chytrých a efektivních řešeních“. Vzdušné síly zavádějí systémy SHORAD, na cvičení Drone Shield 2026 testovaly propojení detekce, sledování a reakce proti dronům.

Ukrajina přitom už má formální mechanismy pro sdílení a společný vývoj obranných technologií s partnery: program Test in Ukraine, exportní proceduru Build with Ukraine i platformu UNITE Brave NATO. Mezi veřejně jmenovanými partnery figurují Německo, Francie, Litva a Norsko. Česko v dohledatelných zdrojích zatím nefiguruje, ale směr, kterým se AČR ubírá, a zkušenosti, které Ukrajina sbírá v reálném boji, se potkávají na stejném místě.

Zbraň bez jména, ale s jasným cílem

Utajení názvu a výrobce dává smysl. Rusko sleduje ukrajinské inovace a přizpůsobuje se; čím méně ví o konkrétním systému, tím déle trvá, než proti němu najde protiopatření. Brave1 zveřejnilo právě tolik, aby signalizovalo pokrok investorům, partnerům a vlastní veřejnosti, a zároveň dostatečně málo na to, aby protivník nevěděl, co přesně hledat.

Není to superzbraň. Je to pokus změnit aritmetiku jedné konkrétní vrstvy vzdušné obrany, a pokud se podaří škálování, uvolní dražší systémy pro těžší cíle. V ekonomice opotřebovací války může být kalkulačka důležitější než kaliber.

Článek Ukrajinci vyvinuli nový systém PVO speciálně k sestřelování ruských střel Banderol. Stojí zlomek ceny toho, co ničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně RapidRanger umí, a co ne

Detekci na vzdálenost 15 km zajišťuje stabilizovaná optoelektronická soustava s 360° pokrytím, kterou lze doplnit panoramatickým infračerveným senzorem a přehledovým radarem. Vidět cíl ale neznamená automaticky ho zasáhnout; efektivní dosah zásahu činí podle ukrajinského ministerstva obrany přes 7 kilometrů.

A co „střílí laserem naváděnými raketami“? Nejde o žádnou laserovou zbraň ze sci-fi. Princip je jiný: operátor nebo automatika drží cíl v zaměřovači, z něj vychází laserový paprsek a střela po něm „jede“ až k cíli. Používaná munice nese označení LMM (Lightweight Multirole Missile), známá také jako Martlet. Letí rychlostí kolem 1,8 Machu (přibližně 2 200 km/h) a má dosah přes 6 km. Výhoda laserového navádění spočívá v odolnosti: střela nevyhledává cíl vlastním infračerveným senzorem, takže ji nelze tak snadno zmást klamným tepelným cílem nebo flérou. Systém je přitom kompatibilní i se střelami Starstreak, ale na ukrajinských kusech jsou vidět právě LMM.

Samotný odpalovací modul váží zhruba 500 kilogramů a nese čtyři rakety připravené k okamžitému odpalu. Může pracovat autonomně i v síti velení a řízení. Celý komplet na vozidle VAMTAC dosahuje rychlosti až 135 km/h na silnici a zvládá i terén, což je ideální kombinace pro taktiku „vystřel a zmiz“.

Proč to Rusové cítí

Šáhid-136, íránský úderný dron, který Rusko masově nasazuje proti ukrajinské infrastruktuře i vojskům, letí nízko, pomalu a je relativně levný. Právě proti takovým cílům je RapidRanger navržen. Ukrajinské zdroje přímo spojují systém se sestřelováním Šáhidů a britská vláda u rodiny střel LMM hovoří o stovkách zničených ruských dronů a dalších vzdušných hrozeb na Ukrajině.

Klíčové je, kam RapidRanger v ukrajinské obraně zapadá. Mezi přenosnými protiletadlovými komplety typu Stinger nebo Igla na jedné straně a těžkými systémy IRIS-T SLM (dosah 40 km, výškový dosah 20 km) či Patriot na straně druhé zela mezera. Mobilní palebné skupiny s kulomety a přenosnými raketami dokážou bránit jen bezprostřední okolí. Těžké komplety jsou vzácné, drahé a nepraktické pro ochranu každé baterie houfnic nebo logistického konvoje. RapidRanger tuto mezeru zaplňuje.

Pro Rusko to znamená jednu konkrétní věc: cena každého dalšího náletu v nízké výšce roste. Drony, které dosud prolétávaly sektory bez dostatečného pokrytí, teď narazí na mobilní systém, který se přesune na novou pozici dřív, než ho ruské dělostřelectvo nebo FPV dron stihne najít. Vrtulníky, které se přibližovaly k linii, musí počítat s větším odstupem. Nejde o zázračnou zbraň, která změní průběh celé války, ale o praktickou vrstvu, která lokálně mění pravidla hry.

Británie to myslí dlouhodobě

Dodávka RapidRangerů není jednorázový experiment. Britská podpora této linie má jasnou chronologii:

• V září 2024 Londýn oznámil kontrakt na 650 střel LMM pro Ukrajinu.
• Následoval historický balík za 1,6 miliardy liber (zhruba 48 miliard Kč), zahrnující více než 5 000 střel LMM a odpalovače RapidRanger.
• V únoru 2026 přišel další balík s 1 000 LMM a (což je možná nejdůležitější) s přenosem podpory a části výroby odpalovačů RapidRanger a velitelských vozidel přímo do Ukrajiny.

Poslední bod posouvá celou věc z roviny vojenské pomoci do roviny průmyslové spolupráce. Ukrajina nebude jen pasivním příjemcem hotových systémů, ale začne se podílet na jejich údržbě a potenciálně i výrobě. Přesný počet dodaných odpalovačů Londýn ani Kyjev veřejně neuvádějí.

Jak si RapidRanger stojí ve srovnání

Proti německému Gepardu, který Ukrajina rovněž používá, je RapidRanger úplně jiná kategorie. Gepard je těžký pásový komplet s vlastním radarem a dvojicí 35mm kanónů Oerlikon, účinný, ale pomalý a nápadný. RapidRanger na kolové platformě 4×4 je lehčí, rychlejší a snáze se schová. Na druhou stranu Gepard dokáže pálit levnější municí a déle, což má proti rojům dronů svou hodnotu.

Koncepčně je RapidRanger bližší americkému systému Avenger, který rovněž kombinuje lehké kolové vozidlo s raketami krátkého dosahu. Obě platformy sázejí na mobilitu a rychlou změnu pozice. Detailní číselné srovnání ale v otevřených zdrojích chybí.

Oproti těžším vrstvám ukrajinské PVO je rozdíl propastný, a záměrný:

RapidRanger nenahrazuje Patriot ani IRIS-T. Doplňuje je tam, kde by jejich nasazení bylo plýtváním.

Česká stopa: stejný směr, jiná cesta

Česká armáda řeší totéž (mobilní spodní vrstvu protivzdušné obrany), ale vlastní cestou. Již dnes provozuje švédské systémy RBS-70 a modernější RBS-70NG, které používají stejný princip laserového navádění a jsou určeny proti nízko letícím cílům. Efektivní dosah RBS-70NG přesahuje 9 km a výrobce Saab zdůrazňuje, že laserové navádění je prakticky nerušitelné.

V červenci 2025 Česko objednalo mobilní systém MSHORAD právě na bázi RBS-70NG, který bude integrován na domácí platformě MARS S-330 od Excalibur Army. Dodávky mají probíhat v letech 2028 až 2030. Vedle toho AČR jedná s Izraelem o těžším systému SPYDER pro střední vrstvu. Logika je stejná jako na Ukrajině: vrstvená obrana, kde každý stupeň pokrývá jiný typ hrozby a jiný výškový pás.

Ukrajinská zkušenost s RapidRangerem tak není jen vzdálená válečná reportáž. Je to živá ukázka toho, co česká armáda teprve buduje, a potvrzení, že směr je správný.

Válku v ukrajinském nebi čím dál víc rozhodují ne jednotlivé drahé systémy, ale hustota sítě, kterou musí každý ruský dron nebo vrtulník proletět. RapidRanger je jeden uzel té sítě. Malý, rychlý a pro Šáhidy smrtící.

Článek Poprvé v boji a Rusové to cítí. Ukrajinci ukázali britský RapidRanger: Vidí na 15 km a střílí laserem naváděnými raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sovětský základ, evropská nadstavba

Označení „na základech S-300″ neznamená, že Ukrajinci přelakovali starý sovětský komplet. Systém S-300 používal střely rodiny 5V55 a 48N6, poloaktivně naváděné rakety s tříštivotrhavou hlavicí, dosahující v různých verzích výšky záchytu kolem 25–30 km a dostřelu přes 150 km. Ukrajinská firma Fire Point z této konstrukční linie vyvinula raketu FP-7 a její interceptorovou variantu FP-7.x. Podle vyjádření šéfky firmy Iryny Terechové pro Reuters ale současná střela sdílí s původním sovětským návrhem už jen asi pětinu konstrukce.

Kolem rakety roste zcela jiný systém. Německý HENSOLDT dodává sledovací radar TRML-4D, norský Kongsberg zajišťuje centrum řízení palby a celá architektura je koncipovaná jako otevřená, jednotlivé podsystémy lze měnit podle dostupnosti a potřeb. Právě tady je jádro ukrajinské inovace: místo uzavřeného národního kompletu, jaký Rusko provozuje u svých S-400 a S-500, vzniká modulární evropský projekt, kde se různí výrobci doplňují.

Proč nestačí Patrioty

Systém Patriot PAC-3 MSE je dnes jedinou bojově ověřenou antibalistickou vrstvou na Ukrajině. Americká střela PAC-3 MSE funguje na principu přímého zásahu (hit-to-kill), dokáže ničit taktické balistické střely, střely s plochou dráhou letu i letouny. Americká armáda zrychluje její výrobu, ale poptávka dalece převyšuje nabídku.

Brusel to ví. Dne 2. září 2026 předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová veřejně zmínila novou ukrajinskou žádost na nákup střel PAC-3 v řádu několika miliard eur a ve stejném prohlášení uvedla, že Evropa „pracuje na FREYJI s Ukrajinou“. Komise řeší výjimku z pravidel unijních půjček, aby peníze mohly jít i na americkou munici. Zároveň tlačí na členské státy se zásobami, zejména Řecko a Španělsko, aby uvolnily vlastní Patrioty.

Řecko ale odmítá. Premiér Mitsotakis už v červenci 2024 na summitu NATO jasně řekl, že Athény neposkytnou Ukrajině ani Patrioty, ani S-300. Řecká baterie Patriot navíc od března 2026 kryje velkou část bulharského vzdušného prostoru, takže není „volná“. Výsledek: Evropa nemá dost střel a nemá dost ochoty je sdílet. Právě proto FREYJA není jen technologický experiment, ale strategická nutnost.

Co FREYJA slibuje, a co zatím neumí

Fire Point míří pod hranici jednoho milionu eur za interceptor. Pro srovnání: jedna střela PAC-3 MSE stojí podle veřejně dostupných odhadů kolem 110 milionů korun. Ukrajinský systém počítá se čtyřmi až šesti střelami na odpalovač, což by při masové výrobě mohlo nabídnout hustší obrannou vrstvu proti salvám balistických raket.

Jenže sliby jsou jedna věc, realita druhá. K září 2026 neexistuje veřejně doložený ostrý záchyt balistického cíle systémem FREYJA. První test rakety FP-7.x proběhl v červnu 2026, ale šlo o vývojovou zkoušku, ne o demonstraci kompletního systému. Přesné technické parametry interceptoru (dosah, výška záchytu, typ hlavice navedení, metoda ničení cíle) nejsou veřejné. Terechová pro Reuters uvedla, že program, který normálně trvá desítky let, chtějí stlačit do několika málo let. Zelenskyj po pařížském setkání vyjádřil naději, že systém bude funkční do dvanácti měsíců.

Podle nás je nejrealističtější čtení takové: FREYJA nemá nahradit Patrioty, ale doplnit je. Přesně tak to formuluje i ukrajinská Rada národní bezpečnosti a obrany. Pokud se podaří dosáhnout záchytu v polovině roku 2027 a rozjet sériovou výrobu, Evropa získá vlastní antibalistickou vrstvu, která nebude závislá na amerických dodávkách. Pokud ne, zůstane závislost na PAC-3, a na ochotě Washingtonu je dodávat.

Proč se Rusové mohou učit

Rusko má na papíře silnější protivzdušnou obranu, větší průmyslovou základnu a desítky let vývoje vlastních systémů S-400 a S-500. Jenže ukrajinský přístup ukazuje něco, co ruský obranný průmysl nedělá: otevřenou koaliční architekturu, kde se kombinují komponenty od různých výrobců z různých zemí, a extrémní tlak na zkrácení vývojových cyklů.

Válka z Ukrajiny udělala laboratoř. Heterogenní výzbroj, směs sovětských, evropských a amerických systémů, nutí ukrajinské inženýry k improvizaci, kterou hierarchičtější a uzavřenější ruský systém nepotřebuje, a proto ji ani neprodukuje. Deset států, které se k FREYJI přihlásilo v Paříži, nesází na hotový produkt. Sází na model, ve kterém existenční tlak války generuje rychlejší technologické kombinace, než jaké vznikají v mírových vývojových cyklech.

I Spojené státy to vnímají. Americká armáda v červenci 2026 vypsala soutěž na nízkonákladové interceptory s největším objemem odměn v historii programu xTech. Tlak na levnější a rychleji vyráběné vrstvy protivzdušné obrany není jen ukrajinský, je aliančně systémový.

Česko zatím stojí stranou

České ministerstvo obrany samo přiznalo, že se o vzniku antibalistické koalice dozvědělo až při jejím veřejném oznámení v červenci 2026. Česká republika se v protivzdušné obraně angažuje hlavně v rámci iniciativy ESSI a její pozemní PVO stojí na systémech RBS-70, RBS-70NG a zaváděném izraelském SPYDERu; žádné zásoby S-300 ani kompatibilních střel veřejné zdroje neuvádějí. Vláda schválila pokračování Programu Ukrajina na období 2026–2030 s roční alokací jedné miliardy korun, ale bez vyčlenění prostředků konkrétně pro FREYJU či nákup PAC-3.

FREYJA zatím není zbraň, která mění průběh války. Je to sázka na to, že válkou vynucená inovace může být rychlejší než mírový vývoj, a že sovětské dědictví v ukrajinských rukou poslouží Evropě lépe než v ruských.

Článek Rusové se mohou od Ukrajinců učit. PVO Freya na základech sovětského S-300 má rozbít každou kremelskou raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od pomalých Shahedů k reaktivním hrozbám

Původní Geran-2, ruské označení íránského Shahedu-136, je vrtulový dron s doletem 1 800 až 2 500 km, ale cestovní rychlostí kolem 180 km/h. Proti němu se ukrajinská obrana naučila pracovat natolik efektivně, že celková úspěšnost záchytu dronů dosahovala podle vyjádření vicepremiéra Mychajla Fedorova zhruba 90 %. Rusko proto sáhlo po evolučním skoku.

Geran-4 dostal přepracovaný drak se sníženým aerodynamickým odporem, proudový motor čínské výroby a manévrovací rychlost 300 až 400 km/h s maximem kolem 500 km/h. Dolet se zkrátil na přibližně 450 km, dostup činí asi 5 km a bojová část váží zhruba 50 kg, případně až 90 kg v termobarické variantě. Geran-5 je ještě ambicióznější: maximální vzletová hmotnost 850 kg, cestovní rychlost 450 až 600 km/h, dolet až 950 km, dostup 6 km a navíc mesh modem se záložní 3G/LTE komunikací. Podle údajů ukrajinské vojenské rozvědky (HUR), které přepsal server Defense Express, jde o stroje, které se svou rychlostí blíží spíše malým křižujícím střelám než klasickým dronům.

Třetím kusem skládačky je S8000 Banděroľ. Terminologie kolem ní není ustálená; ukrajinská rozvědka ji řadí mezi malé křižující střely, letectvo ji někdy označuje za barážující munici. Prakticky jde o reaktivní nízkoletící cíl s cestovní rychlostí 520 až 560 km/h a maximem kolem 620 až 650 km/h. Původně byla odpalována z dronu Orion, ale salvy devíti střel proti Oděse naznačují, že Rusko už pravděpodobně používá i pozemní odpalovací zařízení; devět současně operujících Orionů by bylo logisticky krajně obtížné.

Čím Ukrajina tyto cíle sundává

Klíčem k pochopení ukrajinské obrany není jedna zbraň, ale vrstvení prostředků od nejlevnějších po nejdražší.

Záchytné drony, spodní vrstva:

• Švidun – rychlost přes 250 km/h, dostup do 6 km, akční rádius přes 70 km. Patří mezi nejefektivnější záchytné drony v ukrajinském arzenálu.
• JEDI Shahed Hunter – rychlost přes 350 km/h, napojení na radarová data, operační okruh do 40 km.
• Autonomní interceptory nové generace – podle ukrajinského ministerstva obrany automatizují přibližně 95 % procesu od navedení po zásah.

Kanonová PVO, střední vrstva: Příslušníci 121. samostatné brigády teritoriální obrany prokázali, že 40mm protiletadlové kanony Bofors L70 (konstrukce z roku 1951) dokážou sestřelit i střely Banděroľ a Ch-59. Kadence 240 až 300 ran za minutu, účinný dostřel kolem 4 km a nízká cena za výstřel z nich dělají ideální nástroj proti nízkoletícím reaktivním cílům.

Mobilní palebné skupiny a soukromá PVO: V dubnu 2026 soukromá skupina PVO poprvé veřejně potvrdila sestřel reaktivního Shahedy při rychlosti cíle přes 400 km/h. Tyto jednotky operují v rámci jednotného velení a pokrývají mezery mezi stacionárními pozicemi.

Letectvo a rakety, horní vrstva: Stíhačky F-16 s raketami AIM a pozemní komplexy NASAMS tvoří poslední záchytnou síť. Rakety AIM jsou určeny právě proti reaktivním dronům a střelám s plochou dráhou letu. Proti Banděrolům mířícím na Oděsu byly zveřejněny záběry ukrajinských letounů, které se střelám snažily jít naproti nad předpokládanou trasou letu.

Čísla, která mluví jasně, ale ne jednohlasně

Celková statistika ukrajinské PVO vypadá impozantně. V červenci 2026 obrana zachytila přes 5 300 vzdušných cílů, z toho 5 142 úderných dronů a 216 střel různých typů. Jenže tato čísla zahrnují i pomalejší vrtulové typy, proti nimž je úspěšnost tradičně vysoká.

Realita u reaktivních cílů je střízlivější. Mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat v září 2026 uvedl pro agenturu Reuters, že Rusko v srpnu vypustilo více než 2 800 reaktivních dronů a úspěšnost obrany dosáhla zhruba 60 %. To znamená, že přibližně 1 100 reaktivních dronů proniklo. Podle serveru Janes tvořily v některých srpnových úderech reaktivní prostředky až dvě třetiny celého balíku a jejich počet v červenci vzrostl pětkrát oproti červnu.

Rozdíl mezi 90 % a 60 % je propastný. Právě proto Ukrajina tak intenzivně buduje levnější vrstvy obrany, aby si drahé interceptory šetřila na balistické rakety, kde ministerstvo obrany v červenci přiznalo kritický nedostatek.

Proč je to noční můra pro ruské plánovače

Perspektiva „noční můry“ funguje oběma směry. Pro Ukrajinu jsou reaktivní drony obtížnější cíl s kratším reakčním oknem. Ale pro Rusko je situace paradoxně ještě nepříjemnější. Moskva musela přejít na dražší reaktivní varianty právě proto, že levné vrtulové Shahedy přestaly plnit účel. Geran-4 i Geran-5 vyžadují proudové motory, složitější avioniku a v případě Geranu-5 i komunikační systémy nové generace. Každý kus je násobně dražší než původní Geran-2, a přesto jich 40 % stále nedoletí k cíli.

Rusko výrobu zjevně navyšuje. Ukrajinští analytici hovoří o aktivním škálování produkce Geranu-4 a Banděrolů, přesná kusová čísla ale veřejně dostupná nejsou. Dopady na civilní infrastrukturu jsou přitom devastující; agentura AP koncem srpna popsala prázdnější regály supermarketů v Kyjevské oblasti, poškozené obytné domy a zhoršenou kvalitu ovzduší po opakovaných zásazích skladů.

Český kontext: jak by se bránila naše PVO

Reaktivní drony typu Geran-4/5 a střely Banděroľ představují hrozbu relevantní i pro státy NATO. Česká republika by obranu řešila v rámci integrovaného systému NATINAMDS a Národního posilového systému PVO. Ve spodní vrstvě disponuje Armáda ČR systémem RBS-70 s účinným dosahem do 8 km, určeným mimo jiné proti střelám s plochou dráhou letu. Ve vyšší vrstvě přibývá izraelský komplex SPYDER s větším dosahem a schopností vést palbu na více cílů současně. České ministerstvo zahraničí v lednu 2026 veřejně potvrdilo spolupráci s Ukrajinou v oblasti protidronové obrany a Česko dodalo Ukrajině mimo jiné systémy Viktor a šest kompletů Strela. Přímé propojení českého systému s konkrétním sestřelem Geranu-4/5 nebo Banděrolu ale veřejně doloženo není.

Ukrajina je v jednom ohledu napřed před celou Aliancí: má bojově prověřené masové nasazení záchytných dronů, soukromých PVO skupin a improvizovaných kanonových řešení proti hrozbě, kterou spojenci teprve studují v simulacích. Válka trvající déle než čtyři roky z ní udělala největší laboratoř protivzdušné obrany na světě, a výsledky z této laboratoře budou formovat doktríny NATO na příští dekádu.

Článek Noční můra ruských útoků. Ukrajinci vědí, jak sundavat z nebe jeden reaktivní Geran 4/5 a střelu Banděroľ za druhou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je právě tohle pro Rusko nový problém

Kreml v posledních měsících přechází na rychlejší proudové varianty svých útočných dronů. Podle agentury Reuters roste podíl proudových Geraňů a ukrajinská vojenská rozvědka DIU uvádí záměr zvýšit jejich zastoupení až na polovinu celkové produkce. Tyto stroje letí rychlostí přes 400 km/h, což je výrazně více než klasické vrtulové Šáhidy pohybující se kolem 180 km/h. Pomalejší ukrajinské interceptory na ně nestačí.

Alexa Spatium míří přesně do této mezery. Nejde o to, že by Ukrajina dosud neměla žádné protidronové prostředky, měla jich celou řadu. Novost spočívá v tom, že poprvé zavádí do služby domácí proudový interceptor schopný reagovat na rychlejší generaci ruských útočných dronů. 14. srpna 2026 vicepremiér Mychajlo Fedorov po návštěvě výrobního závodu potvrdil, že proudové interceptory této kategorie prošly bojovými zkouškami. O týden později ministerstvo obrany oznámilo kódifikaci a zařazení Alexy do arzenálu.

Co Alexa Spatium umí a co ji odlišuje

Podle oficiální zprávy ukrajinského ministerstva obrany jde o bezpilotní letoun s turboreaktivním pohonem, vybavený televizním a infračerveným naváděním. Rozměry stroje činí přibližně 1,5 × 1,7 metru, startuje z mobilního katapultu a nese bojovou hlavici ve více variantách.

Klíčový detail, který Alexu odlišuje od jednorázových kamikaze prostředků: pokud cíl nezničí, dokáže se vrátit na místo startu a být znovu použita. To mění ekonomiku celého nasazení. Zatímco konvenční raketa země-vzduch stojí řádově stovky tisíc až miliony korun a po odpálení je pryč, opakovaně použitelný interceptor může náklady na jeden sestřel dramaticky snížit.

Pro srovnání: americký systém Coyote od Raytheonu funguje na podobné logice fyzického efektoru proti dronům, ale jde spíše o řízenou střelu startující z kolejnicového odpalovacího zařízení. Britský DragonFire je zase úplně jiná kategorie: laserový systém, který v testech zasáhl cíl na vzdálenost 3,5 km. Alexa Spatium stojí někde mezi, je to plnohodnotný letoun, ne střela, a zároveň ne stacionární laser.

Největší zbraň Kremlu: drony v tisícových vlnách

Masové dronové údery jsou právě tou „největší zbraní Kremlu“. Nejde o jednu konkrétní superzbraň, ale o taktiku zahlcování. Rusko podle ukrajinských zdrojů plánuje v roce 2026 vyrobit kolem 60 000 dálkových útočných dronů a dalších 50 000 klamných cílů. Během zimních měsíců 2025/2026 odpálilo přes 27 000 Šáhidů a více než 1 000 řízených střel.

Tato strategie funguje na jednoduchém principu: i když ukrajinská PVO sestřelí přes 90 % dronů, zbylých několik procent z tisícové vlny stačí k devastaci. A každá odpálená raketa země-vzduch, která zneškodní dron za zlomek své ceny, ukrajinskou obranu ekonomicky vyčerpává.

Právě proto je Alexa Spatium důležitá nikoli jako zázračná zbraň, ale jako nástroj, který může Rusku zdražit a zkomplikovat dosud relativně levnou útočnou metodu. Pokud Ukrajina dokáže škálovat výrobu (a zkušenosti s vrtulovým interceptorem Octopus, kterého ministerstvo objednalo 8 000 kusů od 29 zapojených firem, naznačují, že to umí), přidá další vrstvu obrany, která nebude pálit drahé rakety na levné drony.

Co to znamená pro Česko a NATO

Lekce z Ukrajiny už dávno nečtou jen analytici. NATO v červenci 2026 oznámilo investice přesahující bilion korun do protidronových schopností během příštích pěti let. Generální tajemník Mark Rutte při návštěvě Kyjeva výslovně řekl, že se Aliance od Ukrajiny v oblasti dronů a protidronové obrany učí.

V českém kontextu už ministerstvo obrany zřídilo výbor pro protidronovou obranu a na brněnské konferenci DronyX v březnu 2026 se diskutovalo o prioritizaci akvizic. Kolínská firma U&C, jeden z největších evropských výrobců bezpilotních prostředků, vyvíjí vlastní protidronový interceptor Chaser. Armáda ČR zároveň testuje systémy elektronického rušení typu MANPACK G, ale jak ukazuje ukrajinská zkušenost, samotné rušení nestačí. Proti autonomně naváděným dronům s předprogramovanou trasou je potřeba fyzický efektor. Přesně to, čím Alexa Spatium je.

Změní to válku?

Sama o sobě ne. Alexa Spatium je jedna vrstva v systému, který zahrnuje stíhací letouny, konvenční PVO, mobilní palebné skupiny, elektronický boj a desítky typů interceptorových dronů. Rusko navíc bude reagovat, už teď kombinuje různé výšky letu, rychlosti a vlny útoků, některé novější Geraně mění trasu za letu. Podle ukrajinských zdrojů připisovaných vojenské rozvědce dosahuje nejnovější Geraň-5 rychlosti 450–600 km/h, nese hlavici o hmotnosti 90 kg a má dosah kolem 950 km.

Ale právě v tom je podstata: Ukrajina nutí Rusko ke stále dražším a složitějším řešením v segmentu, který měl být levný a jednoduchý. Každý proudový interceptor, který sestřelí Geraň a vrátí se na základnu, je malá ekonomická porážka ruské strategie zahlcování. A těch malých porážek se může sčítat dost na to, aby Kreml musel svou nejúčinnější taktiku přehodnotit.

Článek Rusové mají problém, který tu dosud nebyl. Ukrajina představila první proudový stíhací dron proti největší zbrani Kremlu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osa: padesát let stará, ale ne bezzubá

Samohybný krátkodosahový protiletadlový raketový komplex 9K33 Osa vstoupil do služby v Sovětském svazu v roce 1971. Na jednom obojživelném kolovém vozidle nese šest řízených střel s dosahem 1,5 až 10 kilometrů a dokáže zasáhnout cíle ve výškách od 25 do 5 000 metrů. Klíčový parametr je maximální rychlost cíle při příletu, podle americké zpravodajské příručky námořní pěchoty až 1 800 km/h. Geran-4 se svými přibližně 500 km/h tedy představuje pro Osu cíl spíše pomalý.

Ukrajinské pozemní síly systém oficiálně vedou ve výzbroji dodnes, konkrétně v modernizované variantě Osa-AKM. Nejde o muzejní exponát přežívající ze setrvačnosti. Jde o bodovou obranu proti přesně tomu typu hrozby, kterou Geran-4 představuje, tedy rychlý, nízko letící objekt s relativně malou radarovou stopou.

Geran-4: proč Rusko vsadilo na proudový pohon

Starší pístový Geran-2, odvozený od íránského Šáhidu-136, se stal symbolem ruských dronových útoků na ukrajinskou infrastrukturu. Jenže Ukrajina se naučila tyto pomalé cíle ničit s vysokou spolehlivostí, podle ministerstva obrany v Kyjevě dosáhla v květnu 2026 úspěšnost záchytu útočných dronů 91,73 procenta. Rusko muselo reagovat.

Výsledkem je Geran-4. Podle ukrajinské vojenské rozvědky GUR jde o zásadně přepracovaný stroj:

• Pohon: proudový motor místo pístového, s výrazně vyšším tahem
• Rychlost: až 500 km/h, tedy zhruba dvojnásobek oproti Geranu-2
• Operační strop: do 5 000 metrů
• Bojová hlavice: 50 nebo 90 kg
• Manévrování: aktivní úhybné manévry ve vyšších rychlostech

Sériová výroba byla podle GUR dotažena do ledna 2026, bojové nasazení začalo v květnu téhož roku. Vyšší rychlost zkracuje reakční dobu obrany z minut na desítky sekund. Právě proto Moskva na proudový pohon přešla, a právě proto je každý úspěšný sestřel starším systémem pro ruské plánovače nepříjemným signálem.

Závod, který se nedá vyhrát jednou zbraní

Osa není jedinou odpovědí. Ukrajina v létě 2026 staví obranu proti proudovým dronům jako vícevrstvý systém. Už v dubnu ministerstvo obrany oznámilo první sestřel proudového „šáhidu“ soukromou PVO při rychlosti přes 400 km/h. Do iniciativy soukromé protivzdušné obrany se zapojilo přes třicet firem s ambicí detekovat sto procent vzdušných hrozeb a zničit 95 procent z nich. Paralelně ukrajinské ozbrojené síly zavádějí vysokorychlostní záchytné drony JEDI Shahed Hunter, schopné letu přes 350 km/h do výšky šesti kilometrů.

K tomu přibývají západní systémy jiné výkonnostní třídy. Norský NASAMS nabízí síťově propojenou obranu krátkého až středního dosahu s více typy střel a schopností současného zásahu několika cílů. Americký Patriot pak řeší úplně jinou vrstvu, od střel s plochou dráhou letu po balistické hrozby. Osa mezi nimi plní roli bodové obrany na krátkou vzdálenost. Malý krytý prostor, ale smrtící přesnost v něm.

Středoevropské Osy na ukrajinském nebi

Ukrajina neprovozuje jen vlastní zásoby. Polsko podle částečně odtajněného seznamu vojenské pomoci z léta 2026 dodalo Ukrajině komplety Osa včetně raket. Důvěryhodné polské zdroje identifikují konkrétně modernizovanou variantu Osa-AKM-P1 „Żądło“, i když Varšava přesné počty ani variantu oficiálně nepotvrdila. Slovensko v roce 2022 předalo systém S-300 a v březnu 2023 přidalo dva odpalovače systému Kub s řídicím systémem a střelami, sovětskou PVO podobné generace jako Osa. Česká republika do konce května 2024 odeslala šestnáct kompletních speciálních vozidel protivzdušné obrany a 435 protiletadlových prostředků, byť bez veřejného upřesnění typů.

Středoevropské sklady sovětské techniky tak paradoxně živí obranu proti zemi, která tuto techniku vyvinula.

Starý systém, správná role

Celkový obraz ukrajinské protidronové obrany v létě 2026 ukazuje obrovský objem práce. Od začátku roku ukrajinské síly neutralizovaly přes 260 000 nepřátelských bezpilotních prostředků. Jen v červenci PVO zachytila přes 5 300 vzdušných cílů při masovaných útocích, z toho 5 142 tvořily útočné drony. Čísla jsou impozantní, ale Kyjev otevřeně přiznává, že mu chybí další střely proti balistickým hrozbám. Válka trvající déle než čtyři roky vyčerpává zásoby všech kategorií.

Sestřel Geranu-4 systémem Osa není příběh o zázraku. Je to příběh o tom, že v dronové válce nerozhoduje rok výroby zbraně, ale to, zda se cíl stále vejde do její obálky zásahu. Geran-4 letí rychleji než jeho předchůdce, ale pořád třikrát pomaleji, než na co byla Osa konstruována.

Článek Video: Sovětská PVO stále ukazuje zuby, které Rus nečekal. Ukrajinská Osa sundala ruský Geran-4 letící přes 500 km/h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je FrankenSAM a proč vznikl

Princip je překvapivě prostý: vzít starší sovětské radary a odpalovače, které Ukrajina provozuje od devadesátých let, a integrovat do nich západní střely. Nebo naopak: nasadit západní odpalovače a propojit je se sovětskými senzory. Pentagon v červenci 2024 oficiálně potvrdil dodávky „vybavení pro integraci západních odpalovačů, střel a radarů s ukrajinskými systémy“. V září téhož roku už americké ministerstvo obrany jmenovalo konkrétní varianty, FrankenSAM iTEL/BUK, a uvádělo dodávky střel AIM-7, RIM-7 a AIM-9M určených právě pro protivzdušnou obranu.

Celý projekt běžel ještě za administrativy Joea Bidena. Nebyl to mediální únik ani spekulace analytiků, ale systematický program s veřejně doložitelnými milníky. Důvod, proč se o něm mluvilo málo, je nasnadě: operační utajení, malá sériovost v rané fázi a neochota prozradit, jaké přesné kombinace sovětských a západních komponent Ukrajina používá.

Proč jde hlavně o střely s plochou dráhou letu

Střela s plochou dráhou letu není klasická balistická raketa, která vystoupá do vesmíru a pak padá po křivce dolů. Je to spíš bezpilotní letoun: má vlastní pohon, manévruje v atmosféře, letí nízko nad terénem a dokáže měnit kurz. Právě proto ji radary zachytí pozdě a obránce má málo času na reakci.

Ruská armáda tyto střely nasazuje ve smíšených salvách společně s drony Šáhid a balistickými raketami. Mění trasy, výšky, časování. Cíl je jednoduchý: zahltit ukrajinskou obranu tak, aby musela na každý typ hrozby pálit to nejdražší, co má. A tím nejdražším je Patriot.

Jenže Patriot je pro Ukrajinu nenahraditelný proti balistickým raketám. Podle dat, která v květnu 2024 zveřejnil Wall Street Journal, Ukrajina za předchozích šest měsíců sestřelila jen zhruba deset procent balistických raket, a Patriot byl prakticky jediný systém, který to dokázal. U střel s plochou dráhou letu byla úspěšnost výrazně vyšší, protože proti nim funguje širší škála prostředků. FrankenSAM tuto širší škálu dále rozšiřuje.

Chytrá dělba práce místo jedné superzbraně

Skutečná síla projektu nespočívá v tom, že by modernizovaný S-300 byl lepší než Patriot. Není. Spočívá v přerozdělení rolí. Modernizované sovětské systémy a FrankenSAM přebírají větší díl boje proti střelám s plochou dráhou letu a dronům. K nim se přidávají F-16, NASAMS a další prostředky. Patrioty se šetří na to, co jiný systém nezvládne: balistické rakety.

Ukrajinský zástupce Oleksandr Kremenecskyj to v červenci 2025 při slyšení v americkém Kongresu popsal výslovně: FrankenSAM je „unikátní způsob, jak zkombinovat sovětské odpalovače se západními střelami“. Zároveň dodal, že F-16 se široce nasazují právě proti střelám s plochou dráhou letu a dronům. Nejde o jeden systém, ale o vícevrstvou obranu, kde každá vrstva má svůj úkol.

Potřeba Patriotů tím neklesá. Ukrajinské letectvo odhadovalo, že na udržení kroku s balistickými útoky potřebuje nejméně 60 střel PAC-3 měsíčně. Americká výroba PAC-3 MSE přitom stoupla z 21 na 42 kusů měsíčně a Německo, Nizozemsko, Rumunsko a Španělsko rozbíhají společnou výrobu až tisíce střel Patriot GEM-T. Ani Západ ale neumí ukrajinskou potřebu pokrýt jen Patrioty. Proto FrankenSAM dává smysl: je to rychlejší a levnější cesta než čekat na nové baterie.

Proč Kreml nemá snadnou odpověď

Rusko se samozřejmě přizpůsobuje. Mění letové profily střel, rozkládá cíle do menších skupin, kombinuje různé typy zbraní, nasazuje prostředky proti elektronickému boji. To potvrzují i americké zpravodajské analýzy. Ale jedno Moskva udělat nemůže: rychle zrušit efekt toho, že Ukrajina znovu zhodnotila platformy, které už měla.

Sovětské radary a odpalovače jsou na Ukrajině rozmístěné, obsluhy je znají, logistika funguje. Stačilo dodat integrační prvky a kompatibilní střely. Rusko nemůže jedním krokem vyřadit rozptýlenou střední vrstvu obrany, která nestojí na jednom typu systému. A hlavně: nemůže přinutit Ukrajinu, aby plýtvala Patrioty na cíle, které nově zvládne řešit jiná vrstva.

Kreml sázel na jednoduchou matematiku: posílat víc střel, než má Ukrajina interceptorů. FrankenSAM tu rovnici mění. Ne dramaticky, ne definitivně, ale dost na to, aby pohodlná kalkulace přestala platit.

Český kontext: S-300 u nás nehledejte

Česká republika systémy S-300 nikdy neprovozovala. Po rozpadu federace připadla jediná baterie Slovensku, které ji v dubnu 2022 předalo Ukrajině. Armáda České republiky dnes nahrazuje starší sovětské systémy krátkého dosahu izraelským systémem SPYDER. Česká cesta k podpoře ukrajinské protivzdušné obrany tak vede přes jiné prostředky a munici, ne přes vlastní sovětské dědictví.

Projekt FrankenSAM není průlom, který sám změní průběh války. Je to ale přesně ten typ inovace, který Rusko nedokáže snadno kopírovat, protože stojí na flexibilitě, improvizaci a ochotě spojit nesourodé systémy do funkčního celku. A právě v tom Ukrajina Rusko opakovaně překonává.

Článek Ukrajina a USA přišly na to, jak se vypořádat s ruskými střelami s plochou dráhou letu. Kreml odpovědět neumí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Hart a proč nejde o muzejní exponát

Označení „sovětský protiletadlový kanón“ si zaslouží upřesnění. Původní ZPU-2 technicky není kanón, ale kulometná lafeta se dvěma těžkými kulomety KPVT ráže 14,5×114 mm. Sovětský svaz ji zavedl do výzbroje v roce 1949, váží přibližně jednu tunu a její souhrnná kadence dosahuje 1 100 až 1 200 ran za minutu. Obsluhu tvoří šest vojáků, zaměřování je ruční a účinný dostřel se pohybuje v řádu zhruba 1,4 až 2 kilometrů podle typu cíle. Původně sloužila proti nízko letícím letounům, ale za desítky let se osvědčila i proti lehce obrněným vozidlům, opevněním a živé síle.

Hart tuto logiku přebírá. Nejde o vytažení zrezivělého originálu ze skladu, ale o novodobou ukrajinskou výrobu, která dává Kyjevu kontrolu nad nejjednodušší vrstvou protivzdušné obrany bez závislosti na starých skladových zásobách. Podle sekundárních shrnutí z léta 2026 je Hart zatím veřejně doložen hlavně jako přívěsná, ručně ovládaná lafeta; moderní denní a noční optika u něj potvrzená není. Přesto má klíčovou výhodu: munice 14,5×114 mm je na Ukrajině dobře známá, dostupná a levná.

Český Viktor: pickup jako mobilní protiletadlová platforma

Samotný Hart by byl jen tažená lafeta. Teprve spojení s českým systémem MR-2 Viktor z něj dělá mobilní bojovou jednotku. Viktor je lehký protiletadlový a protidronový systém postavený na podvozku Toyota Hilux, který Excalibur Army vyvinula přímo pro ukrajinské potřeby. Na veletrhu IDET 2023 zástupce firmy pro odborný portál Janes potvrdil, že systémy už byly dodány na Ukrajinu.

Česká role přitom dalece přesahuje pouhou výrobu. Patnáct Viktorů zafinancovala česká veřejná sbírka „Dárek pro Putina“ a v únoru 2024 nizozemské ministerstvo obrany oznámilo objednávku stovky kusů MR-2 pro Ukrajinu. Generál Eichelsheim při návštěvě českých zbrojovek označil Viktor za relativně jednoduchý mobilní systém, který umí účinně ničit drony. Excalibur Army ve výroční zprávě za rok 2023 potvrdila předání protiletadlových kompletů zákazníkům a systém se podle dostupných informací objevil i v Moldavsku; tamní ministr obrany Anatolie Nosatîi koncem roku 2025 prezentoval čtyři kusy MR-2 Viktor.

Jde tedy o posun od jednotlivých darů k průmyslové spolupráci a sériovým dodávkám financovaným více zeměmi.

Mezi gun truckem a Gepardem

Aby bylo jasné, kde Hart a Viktor stojí v hierarchii protivzdušné obrany, stačí srovnání se dvěma referenčními systémy:

Viktor je výrazně blíž improvizovanému „gun trucku“ než plnohodnotnému samohybnému protiletadlovému systému. Nemá radar, nemá automatické sledování cíle, nemá pancéřovou ochranu posádky. Ale právě v tom spočívá jeho síla: je levný, rychle vyrobitelný a snadno přemístitelný. Jeden Gepard stojí miliony eur a Německo jich na Ukrajinu poslalo jen desítky. Viktorů může být na frontě stovka jen z jedné nizozemské objednávky.

Podle nás je právě tohle klíčový bod. Ve válce, kde obě strany denně nasazují stovky dronů za zlomek ceny rakety, má smysl budovat protivzdušnou obranu ve vrstvách. Drahé radarové systémy ničí řízené střely a letouny ve výšce. Levné kanónové platformy typu Viktor loví drony a sebevražednou munici v nízkých hladinách. Jedna vrstva bez druhé nefunguje.

Co to říká o ukrajinské zbrojní soběstačnosti

Hart není jen zbraň, je to signál. Ukrajina po více než čtyřech letech války buduje vlastní výrobní kapacity i v segmentech, kde by se dalo čekat prosté čerpání ze starých sovětských zásob. Domácí výroba lafet podle osvědčené konstrukce ZPU-2 znamená menší závislost na skladech, jejichž obsah je konečný, a větší schopnost škálovat produkci podle potřeb fronty.

Zároveň je důležité nevidět v Hartu víc, než co nabízí. Nejde o náhradu zahraničních radarů, střel středního dosahu ani komplexnějších vrstev protivzdušné obrany. Je to nejspodnější patro: rychlá, hrubá a účinná palba do nízkých výšek. Zajímavé je, že i česká armáda řeší obdobný trend: Ministerstvo obrany ČR v červnu 2025 oznámilo pořízení vozidel MARS s integrovaným systémem RBS 70 NG pro 25. protiletadlový raketový pluk. Jiná liga technologie, stejná logika: mobilnější a chráněnější krátkodosahová protivzdušná obrana.

Levná odpověď na levnou hrozbu

Ruské drony typu Šáhid stojí odhadem desítky tisíc dolarů za kus. Sestřelit je raketou za statisíce dolarů je ekonomický nesmysl, který si Ukrajina nemůže dovolit opakovat tisíckrát denně. Dávka 14,5mm munice vypálená z Viktoru stojí zlomek. A pokud dron spadne, úkol je splněn bez ohledu na to, jestli ho sundal radar za miliony, nebo posádka pickupu s ručním zaměřovačem.

Hart spojený s českým Viktorem není zbraň, která změní průběh války. Je to zbraň, která mění nákladovou matematiku jednoho konkrétního souboje, toho nejčastějšího na dnešní frontě.

Článek Ukrajina oživila sovětský protiletadlový kanón a spojila ho s českým systémem Viktor. Rusům dává na frontě zabrat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo jsou ti „civilní střelci“ a proč to dělají

Označení „kurýři a taxikáři“ není novinářská nadsázka. Podle serveru dev.ua, který citoval přímo zakladatele firmy Carmine Sky Sergeje Beskrestnova, jsou mezi operátory protidrónových věží Sky Sentinel bývalí řidiči taxislužeb, IT pracovníci, veteráni i kurýři rozvážkových služeb. Výcvik člověka bez jakékoli vojenské zkušenosti trvá zhruba měsíc.

Nejde ale o žádnou soukromou armádu. Ministerstvo obrany Ukrajiny v květnu 2026 podrobně popsalo, kdo se může stát operátorem: zaměstnanci firem, ženy, vícečetní otcové, bývalí vojáci, zkrátka lidé, kteří nepodléhají mobilizaci. Každý musí projít bezpečnostními prověrkami, zdravotní prohlídkou, získat dopusky a absolvovat certifikovaný výcvik. Podle agentury Reuters uchazeči v Carmine Sky procházejí dokonce polygrafem. A klíčová pojistka: rozhodnutí o cíli a povolení k palbě nedává operátor. To zůstává na velení ukrajinských vzdušných sil.

Co je Sky Sentinel a kolik doopravdy stojí

Sky Sentinel je bojový modul firmy Carmine Sky, dálkově ovládaná věž osazená těžkým kulometem Browning M2 ráže 12,7 mm s kadencí 450–600 ran za minutu a účinným dostřelem kolem 1 830 metrů. Věž je napojená na radarová data a řízená umělou inteligencí, která detekuje cíl, sleduje ho a počítá záměrný bod. Člověk s gamepadem potvrzuje palbu. Nemusí stát na střeše vedle zbraně, sedí v bezpečí řídicí místnosti.

Gamepad přitom není atrakce ani úsporné řešení z nouze. Je to levné a ergonomické rozhraní, které operátor zvládne ovládat po krátkém výcviku. Podobný princip používají i západní armády u dálkově ovládaných zbraňových stanic.

Teď k ceně, protože ta si zaslouží narovnání. Řád tisíců korun platí pro některé komerční komponenty ovládání, tedy gamepad, výpočetní jednotku a software. Celá bojová sestava s kulometem, lafetací, senzory, přívěsem a integrací do řídicího systému ale stojí řádově víc. Oficiální sbírka platformy UNITED24 vybrala 3,3 milionu dolarů na 22 věží. Jednoduchá matematika: jedna věž vychází na přibližně 150 000 dolarů, tedy zhruba 3,5 milionu korun. Pořád je to ale zlomek ceny konvenční vojenské protivzdušné obrany, a právě v tom spočívá revoluce.

Levná vrstva proti levným dronům

Šáhid-136 stojí odhadem 20 000 až 50 000 dolarů. Sestřelit ho raketou systému NASAMS nebo IRIS-T vyjde na stovky tisíc dolarů. Ekonomika takového boje je pro obránce zničující. Sky Sentinel tuhle rovnici obrací: kulometná munice ráže 12,7 mm je řádově levnější než jakákoli řízená střela.

Ukrajinské ministerstvo obrany k červnu 2026 hlásilo už 30 zapojených firem a více než 20 zasažených bezpilotníků typu Šáhid a Zala, včetně jednoho proudového Šáhidu. První oficiálně potvrzené sestřely přišly v březnu 2026 v Charkovské oblasti.

Důležité je ale říct, co Sky Sentinel není. Není to náhrada za systémy typu Patriot, NASAMS nebo Gepard. Je to bodová ochrana konkrétního objektu, elektrárny, skladu, uzlu infrastruktury. Proti rychlým balistickým cílům nebo střelám letícím ve velkých výškách je bezmocný. Proti pomalým, nízko letícím dronům ale dává dokonalý smysl.

Pro srovnání: německý Rheinmetall Skyranger 30, který plní podobnou roli ochrany proti malým vzdušným cílům, disponuje integrovaným 360° radarem AESA, 30mm kanonem s programovatelnou municí AHEAD schopnou vytvořit oblak subprojektilů v přesně vypočítaném bodě a účinným dostřelem 3 km dělem, respektive 6 km s raketami. Německá armáda za prototyp a 18 sériových vozidel zaplatila 595 milionů eur. Skyranger je technologicky v jiné galaxii, ale Ukrajina potřebuje desítky a stovky bodů ochrany teď, ne za tři roky.

Nový model obrany: stát řídí, byznys zahušťuje

Skutečná inovace neleží v gamepadu ani v kulometu. Leží v institucionálním modelu. Dne 19. 11. 2025 Ukrajina formálně spustila experimentální projekt, který otevřel soukromým firmám účast na protivzdušné obraně kritické infrastruktury. Firma získá status oprávněného subjektu, nakoupí schválené prostředky, vyškolí personál, a pak plní úkoly výhradně v koordinaci s příslušným vzdušným velitelstvím.

Stát si drží to nejdůležitější: rozhodnutí o palbě. Byznys dodává to, co stát sám nestíhá: hustotu pokrytí, rychlost nasazení a lidi, kteří nepodléhají mobilizaci. Je to hybrid, který nemá v NATO přímou obdobu. Válka trvající přes čtyři roky Ukrajinu donutila k improvizaci, a ta improvizace se mění v systém.

Otázky samozřejmě zůstávají. Právní odpovědnost za případnou chybu operátora není veřejně detailně popsána. Odolnost systému vůči ruskému elektronickému boji, který by mohl přerušit spojení mezi operátorem a věží, nebyla nezávisle testována. A firemní tvrzení o 85% účinnosti v zóně zásahu zatím nikdo nezávisle neověřil.

Český kontext: průmysl je připraven, právo nikoli

Česká republika má technologické stavebnice pro podobně vrstvenou protidronovou ochranu. Pardubická firma RETIA vyrábí radar ReGUARD určený přímo pro detekci velmi malých cílů a ochranu důležitých objektů, letišť i jako čidlo protidronového systému. V březnu 2026 RETIA prezentovala tento systém zástupcům Armády České republiky.

Technicky by tedy česká obrana mohla stavět na podobném principu bodové ochrany. Právně je to ale jiný svět. Ukrajinský model stojí na válečném experimentu, kde civilní firemní skupiny působí pod přímým vojenským velením v zemi, která čelí každodennímu bombardování. Bez obdobného právního rámce by v Česku šlo spíš o detekci a rušení dronů než o civilně provozovanou kulometnou obranu.

Válka na Ukrajině znovu ukázala, že inovace se nerodí v laboratořích zbrojovek, ale pod tlakem nutnosti. Bývalý kurýr s gamepadem v ruce není symbol zoufalství. Je to symbol země, která se naučila bránit každým dostupným prostředkem, a udělala z toho systém.

Článek Kurýři a taxikáři s gamepady sestřelují ruské drony. Ukrajinská „soukromá protivzdušná obrana“ stojí jenom 3 500 Kč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Fire Point staví

Projekt nese jméno FREYJA a nejde jen o jednu raketu. Je to celá obranná architektura: interceptor FP-7.X, mobilní odpalovače, řízení palby a napojení na evropské radary. Německý HENSOLDT už v červnu 2026 podepsal memorandum o spolupráci a má dodat radar TRML-4D, schopný sledovat přes 1 500 cílů na vzdálenost až 250 kilometrů.

Klíčové je slovo „otevřená architektura“. Fire Point deklaruje, že zdrojový kód, řídicí protokoly a klíčová řešení budou patřit koaličním zemím, nikoli jedinému výrobci. Dne 13. července 2026 vznikla desetičlenná protibalistická koalice s FREYJA jako vlajkovým projektem. Ukrajina tím nabízí Evropě alternativu, u které nebude závislá na amerických dodávkách, a právě proto se systém přirovnává k Patriotu.

Ekonomika boje: kde se láme cena

Skutečný průlom není v technologii samotné, ale v ceně. Podle Defense News má jeden interceptor FP-7.X stát přibližně 700 tisíc dolarů, tedy asi 17 milionů korun. Cíl je udržet náklad na jeden zásah pod milionem dolarů.

Americký PAC-3 MSE, hlavní protibalistická střela systému Patriot, vychází podle rozpočtového podkladu americké armády na 3,871 milionu dolarů za kus včetně přidruženého hardware. Kongresová výzkumná služba (CRS) pracuje s orientační hodnotou kolem 4 milionů dolarů za interceptor.

Při porovnání samotné střely vychází FP-7.X zhruba 5,5krát levněji. To je ten „zlomek ceny“, a zároveň důvod, proč je projekt zajímavý i pro evropské armády, které si nemohou dovolit střílet čtyřmilionovou raketou na každý Iskander.

Kdo další už to umí, a kdo ne

Formulace „na co si dosud troufli jen Američané“ je třeba číst v kontextu. Vlastní protibalistické systémy srovnatelné třídy provozují nebo vyvíjejí i další státy:

• Izrael – David’s Sling a vícevrstvý systém Arrow; David’s Sling exportuje i do Finska.
• Francie a Itálie – SAMP/T NG s raketami ASTER 30 B1/B1NT pro protibalistickou obranu.
• Jižní Korea – domácí L-SAM s principem přímého zásahu ve vysoké výšce.

Ukrajina tedy nevstupuje do prázdného pole, ale do úzkého klubu. Její výjimečnost spočívá v něčem jiném: vyvíjí interceptor uprostřed války, pod neustálým raketovým útokem, s ambicí srazit cenu tak, aby se dal spotřebovávat ve velkých objemech. Žádná jiná země dosud nemusela řešit protibalistickou obranu za takových podmínek.

Brzda: od řízeného letu k sestřelu je daleko

Řízený manévrovací let je důležitý milník, ale nikoli důkaz bojové schopnosti. Analytický portál Aeronaut výslovně upozorňuje, že deklarované parametry samy o sobě neprokazují skutečnou schopnost protibalistické obrany. Chybí veřejně doložený intercept balistického cíle, chybí otevřená data z instrumentovaných zkoušek.

Fire Point mluví o prvním ostrém sestřelu v roce 2027, podle Janes přibližně v polovině roku. Firma zároveň avizuje výrobní tempo tří střel denně od srpna 2026 a ambici produkovat až 2 000 interceptorů ročně. Obě čísla jsou zatím firemní plán, ne ověřená kapacita.

Prezident Zelenskyj to ostatně ví. Ve stejný den, kdy Fire Point zveřejnil záběry z testu, dal svým úředníkům přibližně týden na odblokování kontraktů na nákup amerických Patriotů. Domácí vývoj a okamžitá potřeba se nevylučují, běží v různých časových horizontech. Patriot je bojově zavedený systém dostupný teď. FREYJA je sázka na budoucnost.

Co to znamená pro Česko

Armáda ČR v tuto chvíli zavádí systém SPYDER a podle Ministerstva obrany si země velikosti Česka zpravidla nemůže logisticky a finančně dovolit souběžně pořizovat dva různé protiletadlové systémy. Okamžitý nákup celé baterie FREYJA proto není na stole. Reálnější je průmyslová a komponentová spolupráce, český obranný průmysl už dnes dodává díly do zahraničních systémů a otevřená architektura FREYJA by mohla otevřít další příležitosti.

Ukrajinský interceptor za 17 milionů korun zatím existuje jako řízená střela, která úspěšně letěla. Až z ní bude střela, která úspěšně zasáhne balistický cíl, změní se pravidla hry nejen pro Ukrajinu, ale pro celou evropskou obranu.

Článek Ukrajinci zkouší něco, na co si dosud troufli jen Američané. Ukrajinský Patriot za zlomek ceny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co ze Strely-10 v Rifu skutečně zůstalo

Strela-10 je sovětský krátkodosahový protiletadlový systém na pásovém nosiči MT-LB, který armády bývalého východního bloku používaly desítky let. Česká armáda jej provozovala až do roku 2010 a před vyřazením ho modernizovala o identifikační systém vlastní-cizí a datové rozhraní. Původní verze nesla čtyři střely 9M37M s infračerveným a fotokontrastním navedením, účinným dostřelem do pěti kilometrů a dosažitelnou výškou kolem 3 500 metrů.

Z tohoto základu v Rifu podle Defense Express zůstalo v podstatě jen šasi MT-LB, otočný mechanismus odpalovací části a pracoviště operátora. Všechno ostatní je nové. Původní hledací hlavice střely nahradila optoelektronická stanice s denním kanálem, termovizí a laserovým dálkoměrem. Střely 9M37M zmizely; místo nich sedí v kontejnerech ukrajinské rakety RK-10 naváděné v laserovém paprsku. Rif tedy vypadá jako Strela-10, ale funkčně je to jiný stroj.

Střela RK-10 a cesta k ní

Příběh rakety RK-10 začal dávno před plnou ruskou invazí. Už v říjnu 2019 představilo konstrukční sdružení Luč protiletadlovou variantu R-10-OF s tříštivotrhavou bojovou částí a bezkontaktním zapalovačem. Deklarovaný dosah proti vzdušným, málo manévrujícím cílům činil deset kilometrů. V prosinci 2021, dva měsíce před útokem na celou Ukrajinu, proběhly palebné zkoušky. Válka pak vývoj paradoxně urychlila: z laboratorního projektu se stal sériový produkt.

Klíčový rozdíl oproti starým sovětským střelám je způsob navedení. Fotokontrastní hlavice Strely-10 potřebovala tepelný kontrast cíle vůči pozadí, což ji činilo zranitelnou vůči klamným cílům a špatnému počasí. Laserový paprsek Rifu funguje jinak: operátor drží zaměřovač na cíli a střela letí v ose paprsku. Proti pomalým, tepelně nevýrazným dronům typu Šáhid-136 nebo Gerbera je to podstatná výhoda; termovize cíl najde i v noci a laserové řízení je odolnější vůči rušení.

Při ukázce v reportáži Suspilne šlo podle Defense Express o zásah ve vzdálenosti čtyř až pěti kilometrů, přičemž redakce upozornila, že to není deklarované maximum. Přesná výška dosahu systému Rif v polní konfiguraci veřejně zveřejněna nebyla.

Kam Rif patří ve vrstvené obraně

Ukrajinská protivzdušná obrana funguje jako vícevrstvý systém. Nahoře operují těžké komplexy typu S-300, Patriot nebo NASAMS, které ničí balistické a řízené střely. Dole, kde létají Šáhidy za pár desítek tisíc dolarů, je plýtvání vystřelit raketu za statisíce. Právě sem Rif zapadá.

Srovnání s nejbližšími západními protějšky ukazuje, kam se Ukrajina konceptem dostala:

• AN/TWQ-1 Avenger (USA): Kolový nosič Humvee, osm střel Stinger s infračerveným navedením typu „vystřel a zapomeň“, senzor FLIR, laserový dálkoměr, identifikace vlastní-cizí, kulomet M3P ráže 12,7 mm, možnost dálkového ovládání z 50 metrů. Více připravených střel, ale lehčí platforma bez pásového podvozku.
• Mistral ATLAS RC (MBDA, Francie): Střela Mistral 3 s infračerveným navedením typu „vystřel a zapomeň“, dosah do osmi kilometrů, výška zásahu do šesti kilometrů, termální zaměřování, dálkové řízení. Vyšší míra automatizace a větší obálka než Rif.
• DRAGON (Ukrajina): Modulární odpalovací architektura představená na veletrhu Eurosatory v Paříži ve dnech 15. až 19. června 2026. Používá letecké střely R-60, R-73 i americké AIM-9M, rozvinutí do patnácti minut, osm hodin aktivního režimu nebo čtrnáct dní v pohotovosti. Síťovější a flexibilnější koncept, ale jiná filozofie: DRAGON je spíš modulární protiletadlový systém pro širokou paletu střel, Rif je klasický samohybný komplet krátkého dosahu na jednom podvozku.

Rif je tedy myšlením blíž západnímu konceptu krátkodosahové protivzdušné obrany než sovětské Strele-10, ale technicky zůstává jednodušší a závislejší na přímé viditelnosti cíle. Proti dronům to stačí. Proti vyspělejším letounům v silně zahlceném prostoru už nikoli, a to ani nemá.

Proč právě teď a proč v utajení

Velitel „Samuraj“ v reportáži Suspilne popsal posun priorit, který za více než čtyři roky plnohodnotné války nastal. Na začátku konfliktu měly přednost tanky, dělostřelectvo a minomety. Dnes Rusko podle stejného zdroje vypouští proti Ukrajině kolem tisíce dronů denně a třetina míří na jih. Celý 101. divizion, který chrání vzdušný prostor nad Chersonskou, Mykolajivskou a Dněpropetrovskou oblastí od prosince 2025, hlásí po zhruba půl roce provozu téměř dvě stě potvrzených sestřelů kombinací Rifu, přehledových prostředků a dronových přepadových systémů Merops a STING.

Důvod utajení oficiálně vysvětlen nebyl. Z redakčního pohledu dává smysl prostá operační bezpečnost: čím déle protivník neví, jaký systém proti němu stojí, tím hůř může přizpůsobit taktiku. Šest měsíců neveřejného provozu v bojové jednotce je v kontextu ukrajinské války běžný vzorec; systém DRAGON se veřejně ukázal až po zhruba osmnácti měsících operačního použití.

Co to znamená pro válku s drony

Rif sám o sobě frontovou rovnováhu nepřepíše. Jeho síla je jinde: z dostupného sovětského základu, kterého má Ukrajina zásoby, vytváří levnější vrstvu obrany proti cílům, na které je škoda drahých střel vyšších pater protivzdušné obrany. Každý Šáhid sestřelený raketou RK-10 místo střely systému Patriot je ekonomická výhra. A právě v tom spočívá ta „úplně jiná hra“: ne v zázračné zbrani, ale v chytré recyklaci, která udržuje celý systém obrany při životě.

ЗРК Риф pic.twitter.com/MUCprKkAwQ

— dimdim (@dimdim518484) June 29, 2026

Systém Rif (zveřejněno 29. června 2026)

Článek Ukrajinci nasadili tajný systém protivzdušné obrany Rif. Sovětský podvozek, ale úplně jiná hra proti letounům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je K-8 Dvuška a proč ji Rusové vychvalovali

K-8 Dvuška je útočný bezpilotní letoun letadlového typu, tedy s pevným křídlem, nikoli vrtulníkového schématu. Vyvinula ho ruská společnost Veles Logistic, která jej podle agentury TASS představila v srpnu 2024 s následujícími parametry:

• Maximální rychlost do 150 km/h
• Nosnost až 5 kg (typicky výbušná hlavice)
• Start z ruky, bez katapultu či dráhy
• Příprava k letu „za pár minut“
• Schopnost létat při větru do 20 m/s
• Deklarovaná odolnost vůči systémům REB protivníka

Právě poslední bod Veles Logistic tlačil nejvíc. Firma tvrdila, že letadlové schéma dronu zlepšuje jeho přežití v prostředí nasyceném elektronickým rušením. V ruském mediálním prostoru se z toho rychle stal narativ o dronu, „který Ukrajinci neumí rušit“. Jenže odolnost vůči REB je technická vlastnost s omezeným dosahem, znamená, že dron je méně závislý na zranitelném rádiovém kanálu, nikoli že je nezranitelný. Veles navíc už v srpnu 2024 tvrdil, že armáda dostala přes 350 kusů a že bojové nasazení běží od roku 2023. Prokazatelné vizuální záchyty na frontě se ale objevily až o téměř dva roky později.

Dva dny od detekce k sestřelu

Časová osa je výmluvná. 10. července 2026 se na ukrajinské straně objevil první zveřejněný snímek K-8 Dvuška v záporožském sektoru; podle sekundárních zdrojů jej zachytil operátor vystupující pod přezdívkou Serhij FLASH. Velitel záchytného divizionu Posipaky s volacím znakem „Ramzes“ v rozhovoru pro ukrajinské veřejnoprávní Suspilne popsal, že první den cíl záměrně pustili, potřebovali neznámý typ identifikovat. Další den, 11. července, už K-8 nepropustili.

Na sociálních sítích firmy General Cherry se podle sekundárních zdrojů objevilo video zachycující stop-kadry ze sestřelu. Posipaky nepoužili elektronické rušení. Použili záchytný dron Bullet, který cíl dohnal a fyzicky zničil přímým zásahem ve vzduchu. Právě v tom spočívá pointa: i kdyby K-8 skutečně lépe odolával rušení, proti dronu, který vás pronásleduje rychlostí přes 300 km/h a narazí do vás, žádná odolnost vůči REB nepomůže.

Bullet: záchytný dron, který obchází problém rušení

Dron Bullet od ukrajinské firmy General Cherry není žádná garážová improvizace. Jde o kodifikovaný záchytný systém, který ukrajinské ministerstvo obrany institucionálně začlenilo do výzbroje. Podle Defense Express a samotného výrobce má Bullet tyto klíčové parametry:

• Rychlost přes 309 km/h
• Operační dosah do 20 km
• Výdrž do 25 minut
• Užitečné zatížení do 0,8 kg
• Terminální navedení pro korekci trajektorie v závěrečné fázi útoku
• Varianty pro denní i noční použití

Princip je jednoduchý a brutálně účinný. Zatímco REB se snaží přerušit komunikaci nebo navigaci nepřátelského dronu, Bullet útočí kineticky, vysokou rychlostí dožene cíl a v závěrečné fázi koriguje dráhu tak, aby do něj přímo narazil. Proti K-8 Dvuška s maximální rychlostí 150 km/h má Bullet více než dvojnásobnou rychlostní převahu. V přímém srovnání je to jako honit moped sportovním motocyklem.

Posipaky, kteří Bullet nasadili, nejsou náhodná pěchotní jednotka. Jde o specializovaný záchytný útvar spadající pod 39. protiletadlový raketový pluk, zaměřený právě na vzdušný lov nepřátelských dronů. Na záporožském směru fronty tak Ukrajinci mají vyhrazenou vrstvu obrany, která funguje i tam, kde samotné elektronické rušení nestačí.

Propagandistická bublina versus frontová realita

Rozpor mezi ruským marketingem a skutečností je v případě K-8 obzvlášť nápadný. Veles Logistic tvrdil bojové nasazení od roku 2023 a dodávku stovek kusů už v roce 2024. Přesto se K-8 na frontě prokazatelně „zviditelnil“ až v červenci 2026. Buď šlo o velmi omezené předsériové zkoušky bez širšího vizuálního zachycení, nebo o výrazně pomalejší škálování výroby, než firma naznačovala. Obojí podkopává narativ o zázračné zbrani připravené k masovému nasazení.

Podle telegramového kanálu Victory Drones, který monitoruje ruské bezpilotní systémy, je K-8 se svými 150 km/h výrazně rychlejší než jiný ruský dron Molnija, uváděný v pásmu 70–120 km/h. Funkčně ale K-8 zůstává levným spotřebním útočným dronem, jednorázově nasazovaným křídlem s výbušnou hlavicí, nikoli sofistikovaným průzkumným systémem. Přímý ekvivalent ze zemí NATO se stejnou kombinací ručního startu, nosnosti do 5 kg a jednorázové útočné role se v otevřených zdrojích hledá obtížně, protože západní armády tuto kategorii řeší jinak, typicky přesnějšími municemi nebo dronovými roji s odlišnou architekturou.

Co z toho plyne pro dronovou válku

Případ K-8 Dvuška ukazuje zásadní posun v logice protidronového boje. Nestačí být odolný proti rušení, pokud protivník dokáže přejít z elektronického boje na fyzický vzdušný lov. Ukrajinská obrana na záporožském směru už dávno není jen o REB, má specializované záchytné jednotky s průmyslově vyráběnými prostředky, které fungují jako doplňková vrstva právě proti cílům s vyšší odolností vůči elektronickému rušení.

Jeden sestřel samozřejmě neznamená konec K-8 na frontě. Rusko bude pravděpodobně upravovat taktiky nasazení, letové profily, trasy, počet kusů ve vlně. Ale komunikační blamáž je hotová. Dron prezentovaný jako „nerušitelný“ byl veřejně spojen s prvním sestřelem přesně ve chvíli, kdy se poprvé prokazatelně objevil v boji. Válka, která trvá už více než čtyři roky, opakovaně potvrzuje totéž: v souboji dronů nerozhoduje marketingový slib, ale rychlost adaptace. A tu zatím Ukrajinci zvládají.

Článek Rusové chválí nový dron Dvuška, který neumí Ukrajinci rušit. A stejně jim ho zničili hned napoprvé, ani to nedalo práci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak vypadá „slabina“ zblízka

Systém MIM-104 Patriot patří mezi nejsofistikovanější prostředky protivzdušné a protiraketové obrany na světě. Jeho radar AN/MPQ-65 dokáže sledovat desítky cílů současně, řídicí stanice přiřazuje priority a interceptory PAC-2 GEM-T či PAC-3 MSE zvládají ničit balistické střely letící rychlostí přes 1 600 metrů za sekundu. Jeden odpalovací kontejner ale pojme pouze 4 střely PAC-2, případně 16 menších PAC-3. A přebití není otázka stisknutí tlačítka.

Podle U.S. Army je minimální standard bojištní připravenosti po přebití odpalovacího kontejneru jedna hodina. Zkušené posádky se při cvičení dostávají pod 45 minut, výjimečně ke 30. V opotřebovací válce, která trvá přes čtyři roky, to znamená jednu věc: mezi vyprázdněním odpalovacího kontejneru a jeho opětovnou připraveností existuje okno, ve kterém je obrana slepá vůči další vlně.

Pro srovnání: norský systém NASAMS, rovněž nasazený na Ukrajině, zvládne podle výrobce Kongsberg přebití šesti střel za méně než 30 minut. Jenže NASAMS nepracuje proti balistickým cílům. Patriot je v ukrajinském arzenálu prakticky jediný systém schopný zachytit balistické střely krátkého a středního doletu. A právě tady vzniká problém, který Rusko systematicky využívá.

Anatomie saturace: drony, imitátory, balistika

Analytici z washingtonského think-tanku CSIS popsali v červenci 2026 novou fázi ruské „salvové války“. Její logika je prostá a brutálně účinná. První vrstva útoku sestává z desítek až stovek levných dronů Šáhed (v ruské nomenklatuře Geraň-2), jejichž jednotková cena se odhaduje na zlomek ceny jednoho interceptoru Patriot. K nim Rusko přidává imitátory, jednoduché bezpilotní prostředky napodobující radarový podpis skutečných střel. Tato masa nutí ukrajinskou obranu reagovat na všech osách, střílet, přesouvat se, rozhodovat.

Druhá vrstva přichází v podobě střel s plochou dráhou letu: Kalibrů odpalovaných z lodí v Černém moři, Ch-101 z bombardérů Tu-95MS. Obrana je zachytává systémy NASAMS, IRIS-T, případně Patriotem v režimu proti střelám s plochou dráhou letu. Zásoby interceptorů klesají.

A pak přijde to, co ukrajinský poslanec a člen výboru pro obranu Roman Kostenko v rozhovorech pro Radio NV popisuje jako závěrečnou fázi saturace: balistické střely. Iskandery-M s doletem kolem 500 kilometrů, letící rychlostí přesahující Mach 6 (přibližně 7 350 km/h). Proti nim umí zasáhnout prakticky jen Patriot. Jenže jeho odpalovací kontejnery už mohou být prázdné, nebo musí obsluha tvrdě vybírat, co ještě stojí za vystřelení poslední střely.

Formulace „třetí vlna“ není oficiální ruský vojenský termín. Je to novinářský a analytický obraz, který ale přesně vystihuje opakující se vzorec. Mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat v dubnu 2026 potvrdil 14 velkých kombinovaných útoků jen za zimní období 2025/2026. V březnu téhož roku veřejně varoval před trvalým růstem podílu balistických střel v ruských salvách.

Patriot funguje, když má čím střílet

Bylo by chybou číst situaci jako důkaz technologického selhání systému. Dne 20. ledna 2026 ukrajinská protivzdušná obrana podle Ihnata sestřelila 14 z 18 balistických střel při jednom útoku. To je úspěšnost přes 77 procent proti nejnáročnějšímu typu cíle. Patriot balistiku stále umí ničit velmi dobře.

Problém je jinde: v ekonomice a tempu opotřebovací války. Jedna střela PAC-3 MSE stojí odhadem kolem 100 milionů korun. Dron Šáhed stojí zlomek této částky. Rusko může vysílat desítky dronů za noc, týdny a měsíce v kuse, a každý z nich buď spotřebuje drahý interceptor, nebo projde k cíli. Zelenskyj v dubnu 2025 na setkání v Ramsteinu veřejně žádal 10 systémů Patriot. V červnu 2024 mluvil o minimálně sedmi pro pokrytí hlavních městských aglomerací. Přesný aktuální počet operačních baterií na Ukrajině je z pochopitelných důvodů utajený, ale veřejné žádosti naznačují, že jich je výrazně méně, než by bylo potřeba.

Podle nás je právě tohle jádro celého problému. Rusko neobjevilo žádnou unikátní konstrukční vadu Patriotu. Objevilo něco horšího: způsob, jak systematicky vyčerpávat konečnou zásobu drahých interceptorů levnými a početnými prostředky. A tuto metodu uplatňuje s rostoucí intenzitou.

Co s tím dělají spojenci a co Česko

Reakce přichází, ale s různou rychlostí. Ukrajinské ministerstvo obrany na začátku ledna 2026 oznámilo nasazení dvou dalších systémů Patriot po dohodách s Německem. V dubnu 2026 podepsaly Berlín a Kyjev kontrakt na dodávku střel GEM-T. V Paříži v červenci 2026 vznikla integrovaná protibalistická koalice FREYJA, jejímž cílem je zrychlit evropskou odpověď na balistickou hrozbu. NATO ve stejném týdnu spustilo nové koprodukční iniciativy zaměřené na rozšíření průmyslové výroby prostředků protivzdušné obrany v Evropě.

Pro Českou republiku je situace specifická. Praha nestaví svou vyšší vrstvu pozemní protivzdušné obrany na Patriotu, ale na izraelském systému SPYDER, u kterého plánuje čtyři baterie. Ministerstvo obrany otevřeně přiznává, že země velikosti ČR si zpravidla nemůže dovolit paralelně pořizovat dva různé drahé protiletadlové systémy. Princip saturace ale platí univerzálně. Právě proto NATO zdůrazňuje vrstvenou architekturu obrany, tedy kombinaci různých systémů krátkého, středního a dlouhého dosahu, stíhacího letectva, elektronického boje, včasného varování a rozptýlení velicích uzlů. Po narušení polského vzdušného prostoru v září 2025 aliance spustila na východním křídle aktivitu Eastern Sentry a posílila rotační nasazení moderních systémů.

Opotřebovací válka proti obraně

Ruská strategie není geniální v technickém smyslu. Je geniální ve své cynické jednoduchosti: posílat levné prostředky tak dlouho a tak často, dokud drahá obrana nedojde. Ukrajina dnes nedoplácí na to, že by Patriot nefungoval. Doplácí na to, že jich má málo, střel do nich ještě méně a každý masový útok tuto rovnici zhoršuje. Dokud se nezmění poměr mezi objemem ruských salv a hloubkou ukrajinských zásob, bude „třetí vlna“ pronikat; ne proto, že by obrana selhala, ale proto, že jí jednoduše dojde munice dřív než útočníkovi cíle.

Článek Rusové přišli na slabinu Patriotů a metodicky ji zneužívají. Třetí vlna raket už proletí bez odporu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co jsou optické drony a proč byly téměř nezastavitelné

Označení „optický dron“ zní futuristicky, ale princip je prostý. Jde o FPV drony, malé, rychlé a levné stroje řízené z pohledu první osoby, u kterých je rádiové spojení mezi pilotem a strojem nahrazeno tenkým optickým vláknem. Kabel se za dronem odvíjí z cívky, video i řídicí povely tečou po něm, a rušička tak nemá co přehlušit. Není tu žádný rádiový kanál, který by šlo zahltit šumem.

Ukrajina sama tuto technologii rychle přejímá. Ministerstvo obrany od začátku roku 2025 kódifikovalo téměř 40 modelů optovláknových UAV, včetně typu Hromylo Optic. Rusko ale v nasazení vláknových dronů získalo náskok a využívalo ho k útokům na pozice, kde běžné elektronické protiopatření ztrácelo smysl. Výsledkem byla lokální převaha: tam, kde Ukrajina spoléhala hlavně na rušení, optovláknové FPV procházely obranou prakticky bez odporu.

Jak AI věžička mění pravidla hry

Řešení, které Ukrajina nasadila do boje, je kompaktní automatizovaná věžička vyvinutá účastníkem státního inovačního klastru Brave1. Systém funguje ve třech krocích. Nejprve strojové vidění autonomně detekuje přilétající dron, odliší ho od pozadí, ptáků i dalších objektů. Pak ho začne sledovat a průběžně dopočítávat jeho trajektorii, včetně předsazení potřebného pro zásah rychle manévrujícího cíle. Operátor v celém procesu plní jedinou roli: potvrdí zásah stisknutím tlačítka. Zbytek (vedení palby, korekce, udržení stopy) obstarává systém sám.

Přesná ráže a technické parametry květnové verze věžičky nebyly oficiálně zveřejněny. Nejbližší příbuzný systém, který ukrajinské ministerstvo obrany kódifikovalo v červenci 2025, nese označení Chyžak. Jde o dálkově ovládanou zbraňovou stanici se dvěma kulomety ráže 7,62 × 54 mm, použitelnou stacionárně i na mobilních platformách proti pozemním i vzdušným cílům. Sekundární zdroje květnovou AI věžičku s Chyžakem přímo ztotožňují, oficiální květnová zpráva ministerstva však konkrétní název neuvádí.

Pro srovnání: ráže 7,62 mm odpovídá standardnímu kulometu typu PKT používanému na ruských obrněncích nebo českému univerzálnímu kulometu vz. 59. Kadence takové zbraně se typicky pohybuje kolem 600–800 ran za minutu, což při automatickém vedení palby s AI korekcí dává reálnou šanci zasáhnout dron o rozpětí 20–30 centimetrů letící rychlostí přes 100 km/h. Alianční zadání NATO pro tuto kategorii řešení počítá s detekcí malých FPV na vzdálenost 300–500 metrů, hmotností systému do 100 kilogramů a cenou do 50–100 tisíc eur za kus.

Kde už věžičky bojují a jak rychle přibývají

Podle oficiální zprávy ministerstva obrany z 9. května 2026 je systém nasazen u více než deseti vojenských jednotek na klíčových směrech podél linie dotyku a v přifrontových oblastech. První bojové nasazení absolvovala brigáda K-2, jedna z nejzkušenějších ukrajinských útočných formací. Vicepremiér Mychajlo Fedorov mluvil o rychlém škálování hotových řešení přímo na frontě.

Tempo vývoje je v ostrém kontrastu s klasickým zbrojním průmyslem. Americký kontrolní úřad GAO ve své zprávě z června 2025 uvádí, že průměrný velký zbraňový program amerického ministerstva obrany potřebuje téměř 12 let k dodání první verze systému. Ukrajinský ekosystém Brave1, s více než 750 udělenými granty v celkové hodnotě přes 3,7 miliardy hřiven, dokáže cestu od prototypu k bojovému nasazení zkrátit na měsíce. U příbuzného autonomního interceptoru proti dronům Šáhed ministerstvo potvrdilo cestu od prototypu k úspěšnému boji za méně než rok.

Není to zázračná zbraň, ale chytrá vrstva obrany

Důležité je říct, co tato věžička není. Není to náhrada systémů Patriot, NASAMS ani izraelského Iron Dome, jehož rakety Tamir pokrývají vzdálenosti 4–70 kilometrů a chrání celá města. Není to ani americký Coyote Block 2 od Raytheonu, jednorázový interceptor s kinetickou hlavicí pro ničení dronů na větší vzdálenosti. Funkčně nejbližší zahraniční paralelu představuje izraelský Drone Dome od Rafaelu, modulární systém kombinující radar, elektrooptické senzory, AI a efektory pro 360° ochranu proti bezpilotním prostředkům.

Ukrajinská věžička cílí na nejnižší patro hrozeb: malé FPV, drony typu Molnija a právě optovláknové stroje přímo u fronty. Její síla je v ekonomice konfliktu. Místo rakety za statisíce dolarů vystřelí dávku munice za zlomek ceny na dron, který sám stojí řádově stovky dolarů. A právě v tomto segmentu, levná hrozba proti levné obraně, se rozhoduje o tom, kdo na frontě drží iniciativu.

Co bude dál: závod v inovacích nekončí

Rusko na novou vrstvu obrany téměř jistě odpoví. Pravděpodobné scénáře zahrnují větší saturaci útoků, kombinaci různých typů dronů v jednom náletu, útoky přímo na senzory a obsluhu věžiček nebo ještě nižší letové profily. Sami Ukrajinci s tím počítají, alianční i ukrajinské materiály opakovaně zdůrazňují, že protivník zrychluje inovační cyklus.

Česko v tomto kontextu není pouhým divákem. Armáda ČR v říjnu 2024 při cvičení Drone Shield testovala desítky protidronových systémů a české firmy jako URC Systems nabízejí modulární řešení pro detekci a neutralizaci UAV v silně rušeném prostředí. Praha a Kyjev v srpnu 2025 oficiálně jednaly o spolupráci na dronových programech. Přímá česká stopa u této konkrétní věžičky veřejně doložena není, ale obranně-průmyslové propojení obou zemí se prohlubuje.

Optovláknovým dronům neskončila existence, skončila beztrestnost. A to je na frontě, kde se boje měří na metry a minuty, rozdíl mezi životem a smrtí.

Článek Ruské optické drony dolétaly. Ukrajina nasadila AI věžičky, které je ničí na jedno stisknutí tlačítka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je MAAWLR a jak se liší od BRAWLR

Aby se člověk v označení neztratil, je potřeba rozlišit dvě věci. BRAWLR je samotný odpalovač, kompaktní jednotka o rozměrech zhruba 1,5 × 1,5 × 2,1 metru, s prázdnou hmotností kolem 1 040 kilogramů. Obsluhuje ho jediný člověk a rozvinutí trvá deset minut. Má čtyři adaptabilní zbraňové stanice a v takzvané konfiguraci „beast mode“ unese až 46 kusů raket APKWS II, levných 70mm laserem naváděných střel s rychlostí do 1 000 m/s, určených primárně proti dronům.

MAAWLR je pak celý mobilní systém postavený na nákladním podvozku. Váží přibližně 9 100 kilogramů, měří asi 8,5 × 2,4 × 4,6 metru a kromě odpalovače BRAWLR nese dva radary RPS-82 v pásmu X, elektrooptický a infračervený senzor MX-15 FLIR, rádiovou síť MANET a vlastní generátor s výdrží 24 až 72 hodin. Obsluhu zvládnou dva lidé. Dojezd vozidla přesahuje 400 kilometrů, rozvinutí zabere dvacet minut. Podle oficiálních materiálů SNC je systém plně autonomní v detekci, sledování, identifikaci a ničení vzdušných cílů, ale zároveň se dokáže zapojit do širší protivzdušné sítě.

Klíčové slovo v názvu je „Reconfigurable“, tedy přestavitelný. A právě to dělá z MAAWLR něco víc než jen další odpalovač.

Univerzální uzel: od levné rakety po střelu s radarem

Hlavní devíza systému nespočívá v jednom typu munice, ale v tom, že na jednom odpalovači kombinuje zbraně pro úplně odlišné cíle. Paleta kompatibilní munice je neobvykle široká:

• APKWS II – 70mm laserem naváděná raketa, hmotnost kolem 15 kg, dosah přibližně 6 km. Ideální proti malým dronům, kde by použití dražší střely bylo ekonomicky nesmyslné.
• AIM-9M Sidewinder – infračerveně naváděná střela s dosahem kolem 12 km v pozemní roli. Osvědčená zbraň proti manévrujícím vzdušným cílům.
• AIM-132 ASRAAM – britská střela od MBDA, hmotnost 88 kg, dosah přes 25 km v roli vzduch-vzduch; na pozemním odpalovači reálně méně, odhadem kolem 15 km.
• AIM-120 AMRAAM – aktivně radiolokačně naváděná střela s nadzvukovou rychlostí, v letecké roli dosah přes 35 kilometrů, z pozemní platformy opět nižší.
• IRIS-T – německá infračervená střela používaná i v systémech IRIS-T SLS.
• R-27 (AA-10 Alamo) – a tady to začíná být opravdu zajímavé. Sovětská střela vzduch-vzduch, kterou Ukrajina má ve svých zásobách z dědictví po SSSR.

Právě kompatibilita s postsovětskou municí R-27 je silný indikátor toho, pro koho byl systém od začátku koncipován. Firma Sierra Nevada sice odmítla zveřejnit konkrétní odběratele, ale jak uvedl server Breaking Defense s odkazem na firemní podklady, Ukrajina už používá všechny typy munice kompatibilní se systémem. Přepravu navíc výrobce specifikuje letouny C-17 Globemaster i Antonov An-124, tedy americkým i ukrajinským transportním strojem.

Čtyři sta sestřelů: co za tím číslem stojí

Podle e-mailu, který Sierra Nevada zaslala redakci Breaking Defense, systém BRAWLR od prvního nasazení v roce 2023 zachytil více než 400 vzdušných hrozeb. Firma dodala celkem 20 kusů BRAWLR a 20 kusů MAAWLR několika zákazníkům, dalších deset od každého typu mělo být ve výrobě nebo na cestě.

Důležitá je přesnost formulace. Výrobce hovoří o „vzdušných hrozbách“. Rozpad na pilotované letouny, vrtulníky, drony a střely s plochou dráhou letu veřejně nezveřejnil. Pro ruské síly je nicméně každá z těchto kategorií bolestivá. Ztráta průzkumného dronu znamená slepé místo na mapě. Ztráta útočného dronu Šáhid znamená nevybuchlou hlavici. A ztráta vrtulníku nebo letounu znamená mrtvou posádku a stroj za desítky milionů dolarů. Systém, který dokáže zasáhnout cíle napříč tímto spektrem z jedné mobilní platformy, je přesně ten typ hrozby, který ruské velení nutí měnit taktiku, trasy příletu i výšky letu.

Zároveň je fér dodat, že jde o tvrzení výrobce. Nezávislý audit těchto čísel veřejně k dispozici není a Sierra Nevada Corporation záměrně drží zákazníky, ceny kontraktů i podrobnosti o úspěšnosti v utajení.

Kde se systém ukázal a kde ho Rusové našli

První veřejné spojení MAAWLR s ukrajinským bojištěm přišlo koncem června 2026, kdy se na ruských telegramových kanálech objevily záběry údajně zachycující systém v Charkovské oblasti. Podle sekundárních zdrojů byl na pozici napaden několika FPV drony. Přesná geolokace ani datum pořízení záběrů nebyly nezávisle ověřeny, ale samotný fakt, že se systém dostal do dosahu ruského průzkumu, vypovídá o jeho nasazení relativně blízko frontové linie, tedy v roli, pro kterou byl navržen: bodová obrana konkrétního uzlu nebo koridoru.

Jako každý krátkodosahový systém je i MAAWLR zranitelný po odhalení pozice. Protilékem je dělostřelectvo, barážující munice, saturace více cíli najednou nebo útok na senzory. Proto je mobilita tak zásadní: dvacet minut na rozvinutí, dvacet minut na sbalení, čtyři sta kilometrů dojezdu. Střílej a zmiz.

Kam MAAWLR zapadá v ukrajinské protivzdušné obraně

Ukrajina po více než čtyřech letech války buduje vrstvenou protivzdušnou obranu ze systémů různého původu a dosahu. Na vrcholu stojí americký Patriot s dosahem desítek kilometrů proti balistickým i aerodynamickým cílům. Pod ním operuje německý IRIS-T SLM s dosahem kolem 40 kilometrů a výškovým stropem 20 kilometrů. Ještě níž je IRIS-T SLS s účinným dosahem 12 kilometrů; ukrajinské ministerstvo obrany ke konci roku 2025 potvrdilo devět systémů IRIS-T v zemi.

MAAWLR nesoutěží s žádným z nich. Doplňuje je. Operuje v nejnižší vrstvě (SHORAD a VSHORAD), kde loví drony, vrtulníky a nízko letící střely s plochou dráhou letu. Nejbližší ruský protějšek je Pancir-S1: samohybný systém krátkého dosahu s dvanácti raketami a dvěma 30mm kanony, dosahem do 20 kilometrů proti letounům a do 12 kilometrů proti střelám. Pancir je ale klasické „vše v jednom“ na pásu nebo kolech, zatímco MAAWLR je síťový modulární uzel, který sází na flexibilitu munice a nízkou logistickou stopu. Podle nás právě tahle filozofie, levná raketa na levný dron, drahá střela na drahý cíl, všechno z jedné korby, dává v ekonomice současné války větší smysl než univerzální kombajn.

Pro kontext: Česká republika buduje vlastní mobilní SHORAD vrstvu prostřednictvím čtyř baterií systému SPYDER za 13,7 miliardy korun a 24 obrněných vozidel MARS s integrovaným systémem RBS 70 NG. České ministerstvo obrany navíc zprostředkovalo dodávku stovky protiletadlových a protidronových kompletů MR-2 Viktor pro Ukrajinu. Systém typu MAAWLR by v českém kontextu mohl dávat smysl jako doplňková mobilní protidronová vrstva, nikoli jako náhrada stávajících programů.

Z pick-upu udělat protivzdušný uzel schopný střílet západní i postsovětskou municí: to není zázračná zbraň, ale inženýrsky elegantní odpověď na válku, kde dron za pár tisíc korun dokáže zničit techniku za desítky milionů. A přesně proto ho Rusové nemají rádi.

Článek Rusové ho nemají rádi, sestřeluje jim jeden letoun za druhým. Ukrajina nasadila americký systém MAAWLR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Geran-4: nový drak s čínskými turbojety

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR v květnu 2026 zveřejnila podrobný technický rozbor nového ruského bezpilotního prostředku označovaného jako Geran-4. Nejde o pouhý „přemotorovaný“ starý Shahed. Konstrukce je od základu jiná: integrovaná křídla s menším odporem, kompaktnější drak a hlavně proudový pohon místo pístového motoru na benzín. Podle HUR používá Geran-4 čínské turbojety Telefly LX-WP-160 nebo TF-TJ2000A, které mu umožňují aktivní manévrování v rychlostech kolem 300 až 400 km/h a maximální rychlost až 500 km/h. V ukrajinském veřejném prostoru se pro proudové varianty pracuje i s hranicí 600 km/h. Dostup sahá do pěti kilometrů, bojová hlavice váží 50 až 90 kilogramů.

Proč je to problém? Starý benzínový Shahed letěl kolem 180 km/h, byl pomalý, hlučný a relativně snadno zachytitelný. Proudová verze zkracuje čas mezi detekcí a nutností zásahu na zlomek. Levné elektrické interceptory, které dříve stačily Shahed dohnat zezadu, najednou nestíhají. Už v dubnu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany hlásilo první sestřelení proudového Shahedu při rychlosti nad 400 km/h v Charkovské oblasti a zároveň označilo tuto kategorii za klíčovou výzvu pro celý systém protivzdušné obrany.

Bullet s chemickým posilovačem: odpověď za týdny, ne za roky

Dne 4. června 2026 představil zakladatel General Chereshnya Stanislav Hryšyn na sociálních sítích upravenou verzi interceptorového dronu Bullet. Klíčová novinka: integrace chemického posilovače vyvinutého firmou STRIX, označovaného jako kinetický akcelerátor.

Co to přesně je? Nejde o proudový motor ani o raketový pohon v klasickém slova smyslu. Jde o spalovací booster zabudovaný přímo do těla dronu, který při hoření uvolní velké množství energie a zajistí rychlý start, prudký výstup do výšky a zrychlení na parametry potřebné k zachycení proudových cílů. Po vyhoření se z dronu nic neodhazuje, žádné oddělované stupně, žádné padající díly. Kvůli vyššímu zatížení při startu museli konstruktéři přepracovat a zesílit spodní část Bulletu.

Samotný STRIX měl úspěšné testy akcelerátoru přibližně rok před červnovým oznámením. Nešlo tedy o horečnou improvizaci, ale o dříve připravovanou technologii, která dostala novou urgenci po objevení tvrdší hrozby v podobě Geranu-4. Základní Bullet bez posilovače nabízí výdrž do 25 minut, dosah do 20 kilometrů a nosnost do 0,8 kilogramu. S posilovačem se mění hlavně dynamika prvních sekund letu, a právě ty rozhodují o tom, jestli interceptor proudový Shahed vůbec dožene.

Přesná maximální rychlost boosterové verze nebyla zveřejněna. Výrobce ale tvrdí, že operátorovi zjednodušuje samotný zásah, protože dron má výrazně větší šanci cíl dohnat a dostat se do pozice pro kinetický náraz.

Závod v adaptaci, ne v jedné zbrani

Bylo by lákavé vidět v Bulletu s posilovačem definitivní odpověď na proudové Shahedy. Realita je složitější, a zajímavější. Ukrajinské ministerstvo obrany ještě v dubnu 2026 mluvilo o proudových Shahedech jako o hlavní výzvě a dál financuje vývoj interceptorů schopných překonat 450 km/h. Kolem stovky ukrajinských výrobců vyrábí interceptorové drony, přes 40 grantů rozdělil od roku 2024 akcelerátor Brave1 a více než 30 firem trénuje přes 50 modelů umělé inteligence pro detekci a zachytávání vzdušných cílů.

Vedle Bulletu existuje paralelní masový program Octopus-100, vojenský interceptor s automatickým terminálním navedením a řízením pomocí umělé inteligence, licencovaný 29 ukrajinským firmám. Ministerstvo obrany na něj v dubnu 2026 objednalo 8 000 kusů. Britská vláda, která spolufinancuje výrobu Octopusů, uvádí jednotkovou cenu pod 10 procent ceny cílového dronu a aktualizaci designu každých šest týdnů. V lednu 2026 Ukrajina hlásila průměrné dodávky 1 500 interceptorových dronů denně a v březnu celkový počet 33 000 zničených nepřátelských bezpilotních prostředků interceptorovými drony za jediný měsíc.

Bullet a Octopus nejsou konkurenti, jsou dvě vrstvy téhož přístupu. Soukromá, rychle iterovaná platforma na jedné straně, státem škálovaný masový program na druhé.

Srovnání s klasickou protivzdušnou obranou

Pro zasazení do kontextu: proudový Shahed letící 500 až 600 km/h je pořád výrazně pomalejší než klasické prostředky protivzdušné obrany. Střela Stinger od Raytheonu je nadzvuková, střela IRIS-T od společnosti Diehl Defence dosahuje rychlosti kolem Mach 3 (přibližně 3 700 km/h). Americký Tomahawk, střela s plochou dráhou letu, létá vysokou podzvukovou rychlostí. Proudový Shahed se tedy rychlostně neřadí vedle raketových střel, posouvá se ale z kategorie „pomalu letícího mopedu“ do pásma malého turbojetového úderného dronu, dost rychlého na to, aby levné elektrické interceptory přestávaly stačit.

A právě tady je jádro problému. Sestřelit proudový Shahed raketou IRIS-T za desítky milionů korun je technicky triviální, ale ekonomicky sebevražedné. Rusko posílá drony v desítkách za noc. Ukrajina potřebuje odpověď, která stojí zlomek ceny cíle, a přesně to je role boostovaných interceptorových dronů.

Kam míří technologie za frontovou linii

General Chereshnya už svou interceptorovou expertizu neprodává jen ukrajinské armádě. V dubnu 2026 firma oznámila partnerství s chorvatskou společností Orqa, výslovně zaměřené na přenos ukrajinské protidronové kapacity do zemí NATO a aliančních států. Technologie zároveň prošla kvalifikačním kolem amerického programu Pentagon Drone Dominance. Firma veřejně představuje Bullet i jako zbraň integrovatelnou na námořní drony, stejná logika levné vrstvené obrany se tak přesouvá nad pobřeží a přístavy.

Přímá spolupráce české vlády nebo českého průmyslu s General Chereshnya či STRIX není v otevřených zdrojích doložena. Širší česko-ukrajinská obranně-průmyslová spolupráce v leteckých a bezpilotních technologiích ale existuje; české ministerstvo průmyslu a obchodu například na Paris Air Show popsalo memorandum firmy PBS Velká Bíteš s ukrajinskou Ivčenko-Progress. Koncept levné vrstvené protidronové obrany je přitom přesně to, co bude každá evropská armáda včetně české potřebovat, ne jako náhradu raketových systémů, ale jako jejich nezbytný doplněk proti masovým dronovým náletům.

Válku v této vrstvě protivzdušné obrany nevyhrává ten, kdo má nejrychlejší dron. Vyhrává ten, kdo dokáže novou hrozbu nejrychleji převést do sériově vyráběné a ekonomicky udržitelné protiváhy. Ukrajina právě ukázala, že v tomto tempu adaptace zatím drží náskok.

Článek Rusové dali Shahedům proudové motory, aby v 600 km/h unikaly Ukrajincům. Ti zapojili chemický posilovač a skoncovali s nimi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Iskander-K a proč budí respekt

Označení 9M727 patří řízené střele odpalované z mobilního pozemního komplexu Iskander. Podle databáze ukrajinské vojenské rozvědky GUR měří 6,02 metru, váží do 1 500 kilogramů a nese bojovou hlavici o hmotnosti 450 kilogramů. Dolet činí přibližně 500 kilometrů, cestovní rychlost se pohybuje mezi 800 a 900 km/h. Klíčová je ale výška letu: střela se drží 50 až 150 metrů nad terénem a při závěrečném přiblížení může klesnout ještě níž, podle analýzy britského think-tanku RUSI až k jednotkám metrů.

Navedení kombinuje inerciální a satelitní navigaci s terminálním radarovým či televizním senzorem, takže přesnost se udává v řádu desítek metrů. Pro obránce to znamená krátkou reakční dobu, minimální radarový odraz a velmi omezené okno pro zásah. Pro srovnání: ruská námořní střela Kalibr 3M-14 má dolet 1 500 až 2 500 kilometrů, vzdušná Ch-101 dokonce přes 2 500 kilometrů, ale obě letí pomaleji a po delší trase, což dává obraně víc času. Iskander-K startuje z mobilního odpalovače blízko fronty či hranice, a Kyjev je od linie dotyku vzdušnou čarou necelých 500 kilometrů. Varování přichází pozdě. Proto je tahle střela pro ukrajinskou protivzdušnou obranu jedním z nejtěžších cílů vůbec.

Kanón z roku 1960 proti střele 21. století

Sekundární zdroje včetně portálu UNITED24 Media identifikují zbraň na videu jako sovětský protiletadlový kanón ZU-23-2. Typ vstoupil do služby v roce 1960, v den kyjevského útoku tedy šlo o konstrukci starou 65 let. Konkrétní kus mohl být vyroben později nebo repasován, ale princip zůstává stejný od dob Chruščova.

Parametry ZU-23-2 vypadají na papíře skromně:

• Ráže: 23 mm (dvě hlavně 2A14)
• Teoretická kadence: 1 600–2 000 ran za minutu
• Praktická kadence: do 400 ran za minutu
• Účinný dosah proti vzdušným cílům: do 2,5 km
• Maximální výška zásahu: do 1,5 km
• Doba rozvinutí do palby: 15–20 sekund
• Zaměřování: vizuální, ruční

Žádný radar, žádné automatické sledování, žádná řízená střela. Obsluha musí cíl vidět, odhadnout předstih a vytvořit dostatečně hustou clonu palby v okamžiku, kdy střela prolétá koridorem širokým pár desítek metrů. Proti podzvukové střele letící rychlostí kolem 250 metrů za sekundu má posádka na reakci doslova zlomky času.

Pro kontrast: moderní námořní systém Phalanx CIWS amerického námořnictva, určený přesně k ničení přilétajících střel jako poslední vrstva obrany, střílí 4 500 ran za minutu, sám radarově detekuje, sleduje a vyhodnocuje hrozbu a automaticky zahajuje palbu. Pozemní Skynex od Rheinmetallu používá síťové senzory, řízení palby a 35mm kanóny proti dronům i řízeným střelám. Proti nim je ZU-23-2 jako prak vedle kuše, a přesto ten den fungoval.

Proč to není náhoda, ale ani norma

Brigáda sama popsala výsledek jako kombinaci „velkého štěstí a mimořádné dovednosti“. Obě slova jsou na místě. Fyzikálně je zásah možný: Iskander-K je podzvuková střela, v terminální fázi letí nízko a po omezeně manévrovatelné trase. Pokud obsluha ví, odkud střela přiletí, a stojí ve správném koridoru, šance existuje. Ale je malá.

Statistiky to potvrzují. Dne 31. července 2025 mířilo na Kyjev osm Iskanderů-K, sestřeleny byly tři. Dne 8. srpna šly na Dnipro dva, dolů spadl jeden. Při masivním útoku ze 6. na 7. září, tedy den před kanónovým zásahem, ukrajinské letectvo hlásilo devět Iskanderů-K a čtyři sestřely. Míra zachycení se pohybuje kolem 35 až 50 procent i při použití moderních systémů. Sestřelit takovou střelu ručně mířeným kanónem ze šedesátých let je proto událost mimořádná i v kontextu už tak náročného typu cíle.

Vrstvená obrana: proč Ukrajina potřebuje všechno

Tento případ není důkazem, že stará technika nahrazuje Patrioty. Je důkazem, že ve válce trvající déle než tři a půl roku rozhoduje i levná poslední vrstva obrany, pokud ji obsluha zvládne na hraně možností. Analytický report Ukraine Air War Monitor z srpna 2025 výslovně uvádí, že moderních systémů, a hlavně interceptorů, není dost pro trvalé pokrytí všech os a všech vln útoků. Jedna střela Patriot stojí řádově miliony dolarů. Salva ze ZU-23-2 stojí zlomek.

Západ dodává Ukrajině špičkové systémy (Patriot, SAMP/T, NASAMS, IRIS-T, Skynex) a NATO koordinuje další balíky. Česká republika přispěla mimo jiné 291 přenosnými protiletadlovými komplety a stovkou systémů MR-2 Viktor. Jenže ani to nestačí pokrýt každý koridor, každou vlnu, každou noc. A právě tam nastupují staré kanóny, improvizované robotické platformy jako Prometheus vyvíjený 28. mechanizovanou brigádou nebo přenosné systémy v rukou pěchoty.

Ideální obrana Kyjeva vypadá jako dort o několika vrstvách: Patriot a SAMP/T nahoře proti balistickým a řízeným střelám, NASAMS a IRIS-T uprostřed, a dole, co nejblíž zemi, kanóny, kulomety, drony a cokoli, co dokáže vytvořit clonu palby proti nízkoletícím cílům. Kyjevský sestřel z 8. září ukazuje, že i ta nejspodnější vrstva občas zachytí to, co proklouzlo všemi ostatními.

Součástky ze Západu v ruské střele

Pikantní detail, který stojí za zmínku: databáze GUR u střely 9M727 eviduje desítky západních součástek od výrobců jako Texas Instruments, Analog Devices nebo MACOM. Navzdory sankcím Rusko stále dokáže tyto komponenty získávat a montovat do zbraní, které pak míří na ukrajinská města. Střela, kterou kyjevská posádka ZU-23-2 sestřelila, tak paradoxně obsahovala technologii ze zemí, které Ukrajinu brání.

Posádka kanónu zůstává anonymní, brigáda jména nezveřejnila. Na videu jsou vidět jen hlavně, záblesky a pak tichý okamžik, kdy obsluha pochopí, že to vyšlo. Šedesát pět let starý stroj, pár sekund palby a jedna střela za desítky milionů korun v troskách. Někdy válku nerozhoduje nejdražší technologie, ale člověk, který ví, kdy stisknout spoušť.

Článek Video: Ukrajinci sestřelili hrůznou ruskou střelu Iskander-K protiletadlovým kanónem starším, než jsou jejich otcové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je NOMADS a proč je proti dronům tak relevantní

NOMADS (Norwegian Mobile Air Defence System) je krátkodosahový protiletadlový systém kategorie SHORAD, který norský Kongsberg poprvé představil v červnu 2024. Celá jeho filozofie stojí na jediném principu: všechno na jednom vozidle. Velení a řízení, AESA radar s uváděným pokrytím přes 50 kilometrů, odpalovací zařízení se čtyřmi střelami, to vše integrované na obrněném pásovém podvozku ACSV G5 od německé firmy FFG.

Systém je výrobcem výslovně určen proti bezpilotním prostředkům, střelám s plochou dráhou letu, vrtulníkům a nízko letícím letounům. Architektura vychází z rodiny NASAMS, kterou Ukrajina už provozuje, což usnadňuje integraci do stávajícího řetězce protivzdušné obrany. Standardní výzbroj tvoří čtyři střely AIM-9X Block II Sidewinder, nejmodernější krátkodosahová raketa amerického námořnictva s infračerveným naváděním, datovým spojením a vektorováním tahu. Její přesný dosah a rychlost zůstávají utajené.

Pro ukrajinskou konfiguraci je nicméně nejpravděpodobnější jiná munice. Už v roce 2024 německý server Hartpunkt psal o tom, že berlínsky financované řešení bude stát na německých komponentech, a klíčovým partnerem je firma Diehl Defence se střelou IRIS-T SLS. Její nejnovější varianta MK4 má efektivní dosah 12 kilometrů a výškové pokrytí do 6 kilometrů. Analytici z German Arms Update označili v červnu 2026 právě IRIS-T za nejpravděpodobnější ukrajinskou konfiguraci těchto osmi vozidel.

Proč Německo pomoc utajilo

Slovo „tajně“ v tomto případě neznamená černý program mimo kontrolu parlamentu. Znamená, že Berlín přestal veřejně informovat o konkrétních položkách vojenské pomoci. Oficiální seznam dodávek německé vlády byl naposledy aktualizován ke dni 17. dubna 2025. Od té doby se neposunul o jedinou řádku.

Důvod vysvětlila sama spolková vláda v odpovědi pro Bundestag: odmítá se vyjadřovat k jednotlivým systémům i k operativním aspektům dodávek, aby z veřejně dostupných dat nešlo odvozovat schopnosti a kapacity ukrajinských ozbrojených sil. Jde tedy o záměrnou strategickou nejednoznačnost; pomoc pokračuje, ale veřejnost ji nemůže sledovat po položkách tak jako dříve.

Pro srovnání: Česká republika zvolila odlišný přístup. Dary ze skladů armády byly sice schvalovány v utajeném režimu, ale vláda seznam zpětně zveřejnila. Zároveň i Praha otevřeně přiznává, že úplná transparentnost má bezpečnostní limity; agresor podle ministerstva obrany aktivně sbírá citlivé informace o dodávkách.

Osm kusů: symbolika, nebo reálná síla?

Osm vozidel NOMADS nepokryje celou ukrajinskou oblohu. To je třeba říct na rovinu. Ale právě v tom spočívá nepochopení jejich role. NOMADS není strategická vrstva typu Patriot, která chrání celé město. Je to mobilní, autonomní a rychle rozvinutelná spodní vrstva protivzdušné obrany, určená k ochraně manévrujících jednotek, logistických uzlů, velitelských stanovišť nebo konkrétních úseků infrastruktury.

A přesně takovou vrstvu Ukrajina zoufale potřebuje. Podle ukrajinského ministerstva obrany Rusko za několik měsíců vypustilo přes 27 tisíc dronů Šáhid, jejichž hlavním cílem byla energetická infrastruktura. Prezident Zelenskyj v červnu 2025 uvedl, že přibližně třetinu Šáhidů sestřelují mobilní palebné skupiny. Ukrajinské pozemní síly popisují, že jejich protivzdušná obrana denně ničí stovky nepřátelských bezpilotních prostředků kombinací mobilních skupin, přenosných systémů MANPADS a dalších prostředků.

NOMADS do tohoto mixu zapadá jako článek, který dosud chyběl, mobilní raketový systém s vlastním radarem, schopný samostatného provozu bez závislosti na odděleném senzorovém řetězci. Tam, kde bude rozvinut, Rusku zdraží a zkomplikuje každý dronový nálet.

Jak si stojí vedle konkurence

Srovnání s jinými systémy dodanými Ukrajině ukazuje, kam NOMADS patří:

• Gepard – německý protiletadlový tank se dvěma 35mm kanóny Oerlikon, účinný dosah palby kolem 4 kilometrů. Kanónový systém, nikoli raketový. Výborný proti pomalým dronům, ale bez vlastního moderního radaru a s omezeným dosahem.
• Strela-10 – sovětský krátkodosahový komplex z 80. let s infračerveně naváděnými střelami o dosahu do 5 kilometrů. Zastaralý senzorový řetězec, slabé síťové schopnosti.
• NOMADS – raketový systém s AESA radarem, plnou autonomií a návazností na NATO architekturu NASAMS. Generační skok oproti oběma předchozím.

Zajímavé je i srovnání s ruským ekvivalentem. Systém Tor-M2E, který Rosoboronexport nabízí na export, má dosah 1 až 15 kilometrů, výškové pásmo do 10 000 metrů a schopnost současně ostřelovat čtyři cíle se záchytem na 32 kilometrech. Na papíře solidní parametry. Zásadní rozdíl je ale v architektuře: NOMADS staví na západní síťové interoperabilitě, pasivně naváděných střelách a přímé návaznosti na systém NASAMS, který Ukrajina už zná a provozuje. Tor-M2E naopak funguje v ruském velitelském ekosystému, jehož slabiny (koordinace, údržba, elektronický boj) válka na Ukrajině opakovaně odhaluje.

Ukrajina dostala víc než samotné Norsko

Pikantní detail: norská agentura Forsvarsmateriell plánovala v první fázi převzít pro vlastní armádu šest systémů NOMADS s plnou operační způsobilostí mezi lety 2026 a 2028. Ukrajina potvrzeně dostala osm kusů, tedy početně více, než kolik si objednalo Norsko pro sebe.

Nejde přitom o exotický prototyp bez budoucnosti. Kongsberg koncem roku 2024 oznámil nizozemskou zakázku na NASAMS a NOMADS v hodnotě zhruba 30 miliard korun. Nizozemsko se tím stalo prvním exportním zákazníkem systému mimo Norsko. Zájem dalších zemí naznačuje, že NOMADS má před sebou sériovou výrobu, nikoli slepou uličku.

Česká armáda jde zatím jinou cestou. Krátkodosahovou protivzdušnou obranu zajišťuje systémem RBS-70 u 25. protiletadlového raketového pluku ve Strakonicích a zavádí modernější izraelský SPYDER s větším dosahem a více typy raket. NOMADS v českých plánech nefiguruje, ale princip je stejný: mobilní spodní vrstva PVO, která chrání to, co velké systémy nestíhají.

Osm norských vozidel na ukrajinské frontě nezmění průběh celé války ve vzduchu. Ale na místech, kam budou přidělena, mohou změnit to nejpodstatnější: jestli konkrétní elektrárna, logistický uzel nebo velitelské stanoviště přežije další noc plnou Šáhidů.

Článek Zjištění, které Rusy nepotěšilo, protože jsou s drony neúspěšní. Německo tajně koupilo Ukrajině 8 norských NOMADS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od zásilek ke sdílené výrobě

Dosud fungoval model jednoduše: Západ vyrobil, Západ poslal, Ukrajina spotřebovala. Kreml na to vsadil strategii opotřebení, počítal s tím, že západní sklady jednou dojdou a politická vůle ochabne. Pařížská deklarace tento kalkul rozbíjí. Nejde už o to, kolik střel Paříž nebo Řím uvolní ze svých zásob. Jde o to, že Ukrajina získává právo a technologický rámec k tomu, aby si klíčovou munici vyráběla na vlastním území.

Termíny jsou konkrétní: licenční výroba AASM, SCALP i Aster 30 má začít „co nejdříve“ a rozběhnout se do konce roku 2026. Paralelně běží urychlené dodávky hotových střel Aster 30, ty mají dorazit už do října 2026. Francie navíc dočasně pošle dva komplety protivzdušného systému SAMP/T, než začnou od roku 2027 přicházet moduly nové generace SAMP/T NG s radarem GF300. Podle společné deklarace jde o součást širší integrace ukrajinské a unijní obranné průmyslové základny, tedy o průmyslovou strategii, ne jen nouzovou pomoc.

Co přesně Ukrajina získává, a proč se Kreml bojí

Každá ze tří zbraní pokrývá jinou vrstvu hrozeb:

• SCALP (v britské verzi známý jako Storm Shadow) je letecky odpalovaná střela pro hluboký úder na vysoce hodnotné pevné cíle. Letí nízko nad terénem, kombinuje inerciální, satelitní a terénní navigaci s infračerveným navedením v závěrečné fázi. Dosah přesahuje 250 kilometrů. Pro Rusko to znamená, že velitelské stanoviště, muniční sklad nebo logistický uzel hluboko v týlu přestává být bezpečný, a hlavně přestává být bezpečný trvale, protože zásoby střel už nebudou záviset jen na tom, kolik jich Londýn nebo Paříž uvolní ze svých arzenálů.
• AASM Hammer je naváděná puma s prodlužujícím kitem a dosahem přes 70 kilometrů. Oproti americkému JDAM, který je v podstatě „chytrý ocas“ s GPS navedením a doletem kolem 25 kilometrů, nabízí Hammer tři režimy navedení (GPS/inerciální, infračervený a laserový) a funguje i v prostředí, kde Rusko aktivně ruší satelitní signály. Zásadní detail: Hammer není vázán jen na budoucí stíhačky Rafale. Výrobce Safran uvádí integraci i na F-16 a Mirage 2000, tedy na letouny, které Ukrajina už provozuje nebo brzy provozovat bude.
• Aster 30 je protiraketová střela s rychlostí až 4,5 Machu (přibližně 5 500 km/h) a dosahem přes 120 kilometrů. Ve verzích B1 a B1NT má schopnost ničit balistické cíle. Právě balistické střely označil Zelenskyj 6. července 2026 za „poslední argument Ruska“, zbraň, kterou Moskva používá k terorizování ukrajinských měst a proti níž dosud existovala omezená obrana.

Kombinace těchto tří systémů vytváří situaci, v níž Rusko čelí současně většímu ohrožení svého týlu, silnější protiraketové obraně ukrajinských měst a rostoucí zásobě přesné letecké munice. A hlavně: výrobu už nepůjde zastavit zničením jednoho skladu někde v Německu.

Patrioty, G7 a širší kontext

Pařížské oznámení nepřišlo z prázdna. Na summitu G7 v Évianu 16. června 2026 řešil Zelenskyj s americkým prezidentem Trumpem možnost licencí na protibalistické systémy a střely. Kyjev veřejně tlačil na licenční výrobu amerických Patriotů, a Macron podle dostupných informací z tiskové konference navázal francouzské rozhodnutí právě na americký krok. Spojené státy mezitím urychlily výrobu střel PAC-3 MSE a rozšiřují evropskou kapacitu pro systém Patriot, byť plný veřejný text potvrzující ukrajinskou licenční výrobu Patriotů zatím chybí.

Francie ale není sama. Německo s Ukrajinou 18. června 2026 oznámilo společný rozvoj antibalistických kapacit a interceptorů. Česko sice není mezi deseti zakládajícími státy nové Antibalistické koalice, ale v širší Koalici ochotných figuruje; český premiér byl mezi účastníky pařížského setkání už v lednu 2026. A česko-ukrajinská bezpečnostní dohoda z roku 2024 počítá se společnými podniky, navyšováním výrobních kapacit, dokonce s dočasným přesunem ukrajinských kapacit na české území.

Limity a realita

Bylo by naivní tvrdit, že Ukrajina za pár měsíců rozjede sériovou výrobu sofistikovaných střel na úrovni západních továren. Veřejné dokumenty neuvádějí podíl lokalizace, objemy ani seznam předávaných komponent. Naváděcí hlavice, software, senzory, pohonné jednotky, to všechno jsou komponenty, u nichž bude Kyjev v první fázi záviset na dovozu. Reálně půjde spíš o rozptýlenou montáž pod evropským technologickým deštníkem než o plně soběstačnou výrobu.

Riziko ruských úderů na výrobní linky je zjevné a partneři s ním počítají. Proto česká dohoda zmiňuje možnost přesunu kapacit, proto se mluví o decentralizované výrobě. Jedna velká továrna s cedulí „Zde se vyrábí SCALP“ nevznikne. Vznikne síť, kterou je těžší zasáhnout.

Co to znamená pro průběh války

První operační dopad pocítí Ukrajina nejspíš skrze urychlené dodávky hotových Aster 30 a dočasné systémy SAMP/T, tedy v řádu týdnů a měsíců, ne let. Licenčně vyráběné série přijdou později. Nejde o zázračný obrat fronty přes noc. Jde o něco důležitějšího: o přepnutí z režimu „kolik nám pošlou“ do režimu „kolik dokážeme vyrobit“. A pro Kreml, který celou válku sázel na to, že Západ jednou unaví vlastní štědrost, je právě tohle ta noční můra, protože vyčerpat továrnu na cizím území je nesrovnatelně těžší než vyčerpat cizí sklad.

Článek Hra se mění rychlým tempem, Kreml čeká noční můra. Ukrajina dostává i licenci na výrobu střel SCALP, Aster 30 a naváděných bomb se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Trump povolil, a co zatím ne

Důležité je rozlišovat mezi politickým signálem a hotovou výrobní linkou. Veřejně potvrzený je souhlas s licencí na interceptory PAC-3, nikoli kompletní výroba celé baterie Patriot včetně radaru AN/MPQ-65, velitelského stanoviště a odpalovačů. Zelenskyj 9. července řekl agentuře Reuters, že technické aspekty se ještě musí dojednat a práce má běžet „bez pauz“.

Trump sám na tiskové konferenci přiznal: „Firmu jsme o tom ještě neinformovali.“ Prakticky to znamená, že padl politický souhlas shora a teprve teď se má sepnout trojúhelník vláda USA, výrobce a ukrajinská strana. Kde přesně by výroba měla stát, zveřejněno nebylo. Jisté je jen to, že nejde o hotový průmyslový kontrakt, ale o politické odblokování, které musí dostat technicko-právní podobu.

Současně Bílý dům oznámil, že Lockheed Martin má pracovat na evropském servisním zázemí pro PAC-3. To naznačuje širší posun k evropské industrializaci protibalistické obrany; licence pro Ukrajinu tedy nevisí ve vzduchoprázdnu, ale zapadá do mozaiky, která se skládá od Ankary přes PURL až po alianční závazky.

Proč právě PAC-3 mění rovnováhu

Ne každá střela Patriot je stejná. PAC-2 (ve verzi GEM-T) funguje na principu proximity fuse, vybuchuje v blízkosti cíle a je účinná proti širokému spektru hrozeb od letounů po střely s plochou dráhou letu. PAC-3 je zásadně jiná zbraň: ničí cíl přímým nárazem kinetickou energií, takzvaným principem „hit-to-kill“, a byla specificky navržena proti balistickým střelám.

Rozdíl ilustruje i kapacita odpalovače: vejdou se na něj buď 4 střely PAC-2, nebo 16 střel PAC-3. Podle ukrajinského ministerstva obrany je PAC-3 nejúčinnějším prostředkem proti balistickým hrozbám typu Iskander, Kinžal nebo Zirkon.

A právě tady leží jádro problému. Zelenskyj na NATO Defence Industry Forum 7. července uvedl, že Ukrajina sestřeluje přes 90 % íránských dronů Šáhed a dosahuje vysoké úspěšnosti proti střelám s plochou dráhou letu. Balistika je ale jiná kategorie. Proti Iskanderům nestačí běžná vrstva obrany, potřebujete tu nejvzácnější. A té je akutní nedostatek. Současná globální produkce interceptorů Patriot jednoduše nestačí poptávce.

Dva měsíce: okno zranitelnosti, ne odpočítávání konce války

Trumpova formulace „dva až tři měsíce“ neznamená, že za 60 dnů budou ukrajinské sklady plné hotových PAC-3. Analytická zpráva AP z 10. července to říká bez obalu: výroba jedné střely PAC-3 trvá v amerických podmínkách odhadem 24 měsíců, raketový motor dokonce 30 měsíců. Za dva měsíce se reálně může stihnout licence, dokumentace, školení, zapojení výrobce a první kroky k montážní nebo komponentové kapacitě. Ne plný výstup.

Přesto ta lhůta není prázdná. Jde o politicko-průmyslové okno: dobu, během níž se má politický souhlas překlopit do technických dohod a prvních kontraktů. A právě proto má Moskva motivaci tlačit. Dokud licence nedostane reálnou podobu, dokud se nerozeběhne nový kanál zásobování, Rusko může zkoušet lámat Ukrajinu balistickým terorem, salvami Iskanderů na města a infrastrukturu, kde dnes obrana naráží na nedostatek nejcennějších interceptorů.

Podle vyjádření Vadyma Skibitského pro Financial Times, citovaného dalšími médii, Rusko vyrábí odhadem 60 až 65 střel Iskander-M měsíčně. Každá z nich míří na mezeru v ukrajinské protivzdušné obraně, kterou má licence časem zacelit.

Ukrajina už neumí jen držet obranu

Licence na PAC-3 nepřichází do vakua. Ukrajina v posledních měsících prokázala, že dokáže nejen přijímat západní technologie, ale i plánovat a realizovat strategické operace s měřitelným efektem. Podle analytika Fedorova, citovaného v hodnocení Critical Threats / ISW z 8. července, druhá fáze operace Auchan v červnu 2026 zasáhla 231 ruských dělostřeleckých cílů, z toho 171 zcela zničila. První fáze v létě 2025 údajně omezila ruské mechanizované ofenzivní možnosti na šest měsíců.

Critical Threats výslovně uvádí, že Rusko se ukrajinským hlubokým úderům „z velké části nedokázalo přizpůsobit“. Zelenskyj k tomu dodává, že Ukrajina fakticky odstranila představu bezpečného ruského strategického týlu. Schopnost zasahovat ropná zařízení, letiště a logistiku v hloubce ruského území zvyšuje cenu každého ruského úderu, a licence na PAC-3 má tento tlak doplnit ze strany obrany.

Kdo to zaplatí a kde je Česko

Klíčovým finančním nástrojem je mechanismus PURL (Partnership for Ukraine’s Resilience and Lethality), přes který spojenci koordinovaně nakupují americké zbraně pro Ukrajinu. Podle Bílého domu přes PURL proteklo už přes 5 miliard dolarů; jen v červnu 2026 partneři oznámili asi miliardu dolarů určenou právě na interceptory PAC-3. Británie, Německo, Dánsko a další země přispívají pravidelně.

Česko je v tématu přítomné, ale jinak. Mezinárodně je spojováno především s „českou muniční iniciativou“. V únoru Zelenskyj s prezidentem Pavlem řešil rozvoj programů PURL a SAFE, ale mezi veřejně vyjmenovanými červnovými přispěvateli do PURL Česko uvedeno není. Podle agentury Interfax-Ukraine premiér Babiš 8. července v Ankaře uvedl, že český příspěvek do PURL bude jednorázový paušál, konkrétní částku ale nezveřejnil.

NATO na summitu zároveň potvrdilo pokračování vojenské pomoci Ukrajině v minimálně stejné hladině i pro rok 2027; generální tajemník Rutte mluvil o nejméně 70 miliardách eur ročně. Licence na PAC-3 tedy stojí na širším aliančním závazku, který jí dává reálnější šanci přežít politické cykly.

Balistické okno výhody, které Rusko dosud využívalo, se začíná zavírat. Ne za dva měsíce naráz, ale postupně, a poprvé s vyhlídkou, že Ukrajina nebude jen čekat na dodávky ze Západu, ale časem si nejcennější střely vyrobí sama.

Článek Rusko má 2 měsíce, než se karta obrátí a „utře“. Trump dal Ukrajině licenci na výrobu střel pro Patriot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak „past“ ve skutečnosti funguje

Představte si tisíce nenápadných sloupků rozesetých podél hranic, kolem kritické infrastruktury a v místech, kam klasický radar nevidí. Na každém sedí mikrofon a mobilní telefon, nebo jednoúčelový výpočetní modul, napojený na mobilní datovou síť. Uzel nepřetržitě naslouchá. Jakmile algoritmus strojového učení v příchozím zvuku rozpozná charakteristickou signaturu motoru a vrtule, třeba typický hukot íránského dronu Šáhed, odešle detekční hlášení do velitelského systému.

Jeden mikrofon sám o sobě ví málo: zachytil zvuk, odhadl směr. Síla je v množství. Když stejný cíl slyší desítky uzlů, software z časových rozdílů a směrů složí trajektorii. Na tabletu mobilního palebného týmu se objeví stopa letu a tým ví, kam namířit zbraň. Celý řetězec od záchytu po zobrazení trasy běží podle dostupných popisů v reálném čase, přesnou latenci v sekundách ale veřejné zdroje neuvádějí.

Důležité je, co síť nedělá. Sama nic nesestřeluje. Nenahrazuje radar, který má delší dosah a vidí i balistické střely ve velkých výškách. Plní ale funkci, kterou radar zvládá špatně: hustou detekci nízko letících, malých a pomalých cílů v terénu plném překážek a elektronického šumu. Americký armádní analytický materiál „Listening to the Sky“ to říká přímo: akustika má být fúzována s radarem a elektrooptickými senzory, ne je nahrazovat.

Stará myšlenka, nová elektronika

Poslouchat oblohu není žádný vynález 21. století. Před nástupem radaru ve třicátých letech stály na pobřeží Anglie obří betonová „zvuková zrcadla“, která měla zachytit hukot bombardérů nad kanálem La Manche. Fungovala i prostá síť pozorovatelů se sluchem. Radar je pak všechny poslal do důchodu.

Jenže válka na Ukrajině přinesla paradox: drony typu Šáhed létají nízko, pomalu a mají nepatrný radarový odraz. Klasický radar je buď nevidí, nebo je vidí pozdě. Starý princip „poslouchání“ se najednou vrátil, jenže tentokrát s mobilní konektivitou, strojovým učením a decentralizovaným zpracováním dat. Projekt Zvook, jeden z pilířů ukrajinského akustického ekosystému, sám sebe popisuje jako „digitální verzi zvukové hlídky“. Uzly nasazené na věžích mobilního operátora Kyivstar posílají data zabezpečenou sítí do více zpracovatelských uzlů, žádný „centrální mozek“, jehož výpadek by shodil celý systém.

Ekonomika, která mění pravidla

Tady se příběh mění z technologického na strategický. Podle veřejného výroku generála Heckera stojí jeden akustický uzel 400 až 500 dolarů, tedy zhruba 10 000 až 12 500 Kč. Celá síť o 9 500 uzlech vychází na 3,8 až 4,75 milionu dolarů. Pro srovnání: jeden jediný interceptor PAC-3 MSE systému Patriot stojí podle rozpočtové dokumentace americké armády pro fiskální rok 2026 přibližně 3,87 milionu dolarů.

Jinými slovy: celá devětapůltisícová akustická síť vyjde zhruba na cenu jedné střely Patriot.

Generálporučík Stephen Gainey to v diskusi v Hudson Institute v červenci 2024 pojmenoval jako „boj o nákladovou křivku“. Levná senzorová vrstva detekuje levný dron a navede na něj levný palebný prostředek: protiletadlový kanón, kulometnou četu, malý přenosný systém. Drahá střela Patriot zůstane v zásobě pro to, na co je určená: balistické rakety a řízené střely, které ohrožují města a elektrárny. Bez akustické vrstvy by obránce musel buď střílet Patriotem na dron za pár desítek tisíc dolarů, nebo riskovat, že ho nechá proletět.

Co síť nezvládne, a proč to nevadí

Akustická detekce má jasné limity. Dosah jednoho uzlu se pohybuje řádově v jednotkách kilometrů a závisí na počasí, větru, okolním hluku i typu pohonu cíle. Tichý elektrický dron bude slyšet hůř než řvoucí pístový motor Šáhedu. Protivník může časem přejít na tišší pohony nebo měnit letové profily; Gainey o tom mluvil jako o „hře na kočku a myš“.

Jenže právě v tom spočívá elegance systému. Zničit nebo zmást jeden uzel za deset tisíc korun je snadné. Zničit jich tisíce, rozprostřené po celém území, je ekonomicky nesmyslné. A protože uzly nevysílají, jen pasivně poslouchají, jsou pro elektronický boj mnohem méně viditelné než radar. Redundance a nízká cena dělají ze sítě „ztrátově snesitelnou“ vrstvu, jak to formuluje americký armádní materiál.

Od ukrajinské garáže k aliančnímu standardu

Příběh už dávno neskončil na Ukrajině. Hecker veřejně zmínil demonstraci systému v Rumunsku a zájem dalších států po ukázce na základně Ramstein. V únoru 2025 NATO spustilo multinárodní iniciativu pasivního vzdušného sledování zahrnující právě akustickou detekci, a mezi zakládajícími státy figuruje i Česká republika. Konkrétní český plán domácího nasazení veřejně dohledatelný zatím není, ale náš redakční přepočet naznačuje rozměr: při ukrajinské hustotě senzorů by na území Česka vycházelo zhruba 1 240 uzlů. Samotný hardware by stál kolem 12 až 15 milionů korun, bez stožárů, napájení, konektivity a integrace do velení.

Největší změna, kterou ukrajinská „akustická past“ přinesla, není v mikrofonu ani v telefonu. Je v myšlení. Protivzdušná obrana se přestává měřit jen počtem drahých baterií a začíná se skládat z masové, levné a nahraditelné senzorové vrstvy, která drahým systémům říká, kdy a na co střílet. Garáž dvou inženýrů v tom sehrála roli, kterou miliardové rozpočty přehlédly.

Článek Akustická past na ruské rakety: Ukrajinci proměnili tisíce obyčejných mobilů v obří radarovou síť se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přijde rychle a co počká

Dohoda má dvě časové vrstvy a obě jsou pro pochopení jejího dopadu klíčové.

Do konce roku 2026 má Ukrajina dostat:

• 2 stávající komplety SAMP/T jako překlenovací řešení, než sjede z linky nová generace
• urychlené střely Aster 30, termín dodání je stanoven na říjen 2026
• radar GF300, první komponent systému SAMP/T NG, do konce roku

Od roku 2027 začnou postupně přicházet moduly samotného SAMP/T NG po dodání a kvalifikaci. Stíhačky Rafale jsou ještě vzdálenější horizont: výcvik pilotů a mechaniků může ve Francii začít už letos, ale podle Macronova vyjádření po pařížském summitu, které zaznamenal Defense News, se první Rafale nad Ukrajinou reálně objeví v letech 2028–2029.

Tato dvourychlostní struktura je podstatná. Okamžitý efekt, posílení strategické obrany měst a infrastruktury, přijde ještě v letošním roce. Plný efekt nové generace a letounů je střednědobý.

Proč je SAMP/T NG označován za evropskou špičku

Zkratka SAMP/T pochází z francouzského „Sol-Air Moyenne Portée/Terrestre“, tedy pozemní systém středního až vyššího dosahu. Písmena NG znamenají „Nouvelle Génération“, nová generace. Vyrábí ho francouzsko-italské konsorcium EUROSAM ve spolupráci s MBDA.

Oproti staršímu SAMP/T přináší nová verze zásadní skok. Podle EUROSAM nabízí 360° ochranu, detekci cílů za hranicí 350 kilometrů, zachycení vzdušných cílů za 150 kilometrů a schopnost ničit manévrující balistické střely s doletem nad 600 kilometrů. Jedna baterie má mít až 48 střel připravených k odpalu. Nový víceúčelový radar s aktivním elektronickým řízením paprsku, přepracované velení a řízení a otevřená architektura umožňující koordinaci s kratšími vrstvami obrany; to vše dělá ze SAMP/T NG systém, který se svými parametry řadí vedle amerického Patriotu.

A právě srovnání s Patriotem je nejsrozumitelnější. Patriot s raketami PAC-3 MSE je dnes zralejší, rozšířenější a bojově ověřený; Ukrajina ho úspěšně provozuje od roku 2023. Americká armáda navíc zrychluje výrobu PAC-3 MSE a zavádí nový 360° radar LTAMDS. SAMP/T NG je evropská odpověď na stejnou výzvu: vyšší vrstva obrany proti balistickým i aerodynamickým hrozbám, ale s důrazem na evropskou technologickou suverenitu.

Důležitá nuance: Ukrajina bude prvním bojovým uživatelem SAMP/T NG, nikoli prvním státem, který o systém projevil zájem. Dánsko si ho vybralo už v říjnu 2025. Válka ale ukrajinské dodávky urychlila.

Co to reálně znamená pro Rusko

Žádný systém protivzdušné obrany není neprůstřelný. SAMP/T NG nevytvoří nad Ukrajinou absolutní štít a Rusko nepřijde o schopnost útočit. To je třeba říct jasně.

Změní se ale cena průniku. Proti uzlům chráněným SAMP/T NG bude muset Rusko zvyšovat saturaci útoků, kombinovat balistické střely se střelami s plochou dráhou letu a drony, měnit profily a osy náletu a utrácet více drahé munice. Systém je totiž přímo navržen právě na kombinované a saturační útoky; dokáže současně sledovat přes tisíc cílů a řešit aerodynamické i balistické hrozby najednou.

Prakticky to znamená, že ochrana klíčových měst a infrastruktury (Kyjeva, Dnipra, Oděsy, energetických a logistických uzlů) se výrazně zahustí. Jedna baterie nepokryje celou zemi, ale silně ztíží útok na ty nejcennější cíle v ukrajinském týlu. Pro Moskvu roste cena každého raketového úderu a klesá jistota, že pronikne.

Víc než zbraně: licence, FREYJA a dlouhodobá architektura

Dohoda přesahuje pouhý nákup techniky. Ukrajina má získat licence na výrobu naváděných bomb AASM, střel s plochou dráhou letu SCALP a raket Aster 30 přímo na svém území. To je strategický posun: z příjemce dodávek se Kyjev stává spoluproducentem.

Paralelně se den před podpisem cestovní mapy v Paříži poprvé sešla pracovní skupina programu FREYJA, vlajkového projektu nové integrované protibalistické koalice. Zakládajícími členy jsou Dánsko, Francie, Německo, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Ukrajina a Spojené království. Česká republika mezi signatáři není; Praha staví střednědobě na izraelském systému SPYDER, který má dosáhnout počátečních operačních schopností letos a plných v roce 2028.

FREYJA je zatím v rané fázi: společné operační požadavky, technické pracovní skupiny, řízení. Ukrajina má do koalice přinést interceptorovou složku, partneři radary a další komponenty. Přesné parametry zveřejněny nejsou. Podstatné ale je, že společná deklarace zasazuje celou dohodu do desetileté obranné osy, která začala loňskou deklarací záměru z listopadu 2025 a je financována z programu Ukraine Support Loan na roky 2026–2027.

Co z toho plyne pro vyjednávací stůl

Tato dohoda není mírový dokument. Je to dokument, který zvedá cenu pokračování války. Evropská ochota nejen dodávat zbraně, ale licencovat jejich výrobu a budovat společnou protibalistickou architekturu s Ukrajinou jako plnohodnotným partnerem mění kalkulaci pro Moskvu. Tlak na ukrajinská města a infrastrukturu, dosud jeden z hlavních nástrojů ruské strategie, nemusí v dalších letech automaticky přinášet výhodu u jednacího stolu.

Paříž a Kyjev 14. července 2026 nepodepsaly jen objednávku na zbraně. Podepsaly závazek, že Ukrajina dostane evropskou protivzdušnou a protibalistickou vrstvu nové generace dřív, než ji bude mít většina kontinentu. Pro Rusko to znamená jediné: každý další raketový úder bude dražší, nejistější a méně účinný.

Článek Ukrajina oznámila historickou dohodu. Rusko bude čelit jednomu z nejlepších systémů PVO Evropy, SAMP/T NG se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Balistický teror jako páka

Ruská strategie posledních měsíců nestojí na průlomu na frontě. Stojí na raketovém teroru proti městům a infrastruktuře. Kombinace desítek balistických střel a stovek dronů za jednu noc má za cíl vyčerpat ukrajinské zásoby protivzdušné munice rychleji, než je spojenci stíhají doplňovat. A funguje to. Agentura Reuters 8. července popsala noc, kdy Ukrajina sestřelila 139 ze 169 dronů, ale žádnou z pěti balistických střel. Nula z pěti. Ne proto, že by systém Patriot nefungoval, ale proto, že v zásobnících nebylo dost interceptorů.

Tady se skrývá ta klíčová výhoda, kterou Rusko dosud využívalo. Nejde o převahu na celé frontě; generální tajemník NATO Mark Rutte před summitem v Ankaře sám řekl, že fronta je „víceméně v patové situaci“. Jde o schopnost beztrestně zasypávat ukrajinská města balistickými raketami s vědomím, že obrana nemá čím odpovědět. Každá vlna útoků ukrajinské zásoby dál tenčí. Každý den bez doplnění interceptorů je den, kdy Moskva diktuje tempo.

Co přesně přichází a co za tím stojí

Po summitu NATO v Ankaře Zelenskyj 9. července oznámil dvě věci. Za prvé: balík interceptorů PAC-3 nejnovější generace dorazí na Ukrajinu „v příštích několika dnech“. Přesný počet kusů veřejně nezazněl a s ohledem na bezpečnost pravděpodobně ani nezazní. Za druhé: s Washingtonem existuje politická dohoda o licenci na výrobu těchto střel přímo na Ukrajině.

Donald Trump v Ankaře licenci veřejně potvrdil a připustil, že část střel může být odeslána okamžitě. Označil Putina za „obtížnou osobnost“ a posunul se od dřívějšího napětí se Zelenským k formulaci o „velmi dobrém“ vztahu. Přímý výrok o tom, že chce Rusko vidět „na kolenou“, veřejně doložený není, ale kroky, které v Ankaře oznámil, mluví jasněji než jakákoli fráze. Licence na výrobu nejpokročilejších protiraketových střel pro zemi, s níž je Rusko ve válce, je tvrdý signál. A Bílý dům k tomu přidal vlastní logiku: obranu Ukrajiny financují hlavně Evropané přes mechanismus PURL, zatímco americký průmysl na tom vydělává. Pro Trumpa je to obchod, který dává smysl.

Proč je PAC-3 tak důležitý

PAC-3 MSE není jen vylepšená verze starší střely. Je to interceptor postavený na principu přímého kinetického zásahu (hit-to-kill). Žádná tříštivá hlavice, žádný výbuch v blízkosti cíle. Střela musí trefit raketu přímo. Podle U.S. Army má oproti předchozím variantám vyšší dosah, větší výšku zásahu, silnější motor a lepší manévrovatelnost. Americká armáda u ní výslovně uvádí schopnost ničit taktické balistické střely, řízené střely, hypersonické hrozby i letouny.

Právě proto je pro Ukrajinu nenahraditelná. Drony a střely s plochou dráhou letu zvládá srážet i jinými systémy. Ale proti balistickým raketám, které letí po strmé trajektorii obrovskou rychlostí, je PAC-3 jedním z mála nástrojů, které reálně fungují.

Evropský rozměr: víc než jednorázová zásilka

Ankarský summit nepřinesl jen americký balík pro Ukrajinu. 7. července Polsko oznámilo dohodu s USA, Nizozemskem, Německem a Švédskem o servisování střel PAC-3 přímo v Evropě. To je zásadní posun. Dosud musela munice na údržbu a opravy putovat přes Atlantik. Evropská servisní infrastruktura zkracuje logistickou smyčku a zvyšuje dostupnost interceptorů pro všechny spojence, kteří Patrioty provozují, Ukrajinu nevyjímaje.

Nizozemsko se navíc bilaterálně zavázalo poskytnout Ukrajině vojenskou podporu za devět miliard eur do roku 2029. Zelenskyj před summitem jednal i s Francií, Německem a Švédskem. Vzniká tak celá síť kolem systému Patriot, která přesahuje jednorázové dodávky.

Česko se do řetězce PAC-3 veřejně nezapojilo. Premiér Babiš v Ankaře oznámil navýšení obranného rozpočtu o 36 miliard korun s cílem dosáhnout dvou procent HDP a zdůraznil obranu proti balistickým střelám, ale zároveň uvedl, že Česko nepřispěje do společného balíku sedmdesáti miliard eur pro Ukrajinu. Praha nicméně v Ankaře úplně stranou nestála, na Defence Industry Forum se připojila k projektu vývoje generické 155mm munice pro NATO.

Od dodávky k výrobě: co to znamená pro Rusko

Okamžitá zásilka PAC-3 sama o sobě válku neobrátí. Ale mění pravidla hry v jedné konkrétní disciplíně. Rusko dosud počítalo s tím, že tempo jeho raketových útoků převýší tempo západních dodávek. Že zásobníky Patriotů vyčerpá dřív, než je spojenci stihnou naplnit. Kombinace okamžité dodávky, evropského servisu a výhledové licenční výroby tento kalkul narušuje.

Licenční výroba na Ukrajině ovšem není otázka týdnů. Politická dohoda je první krok, ale za ní stojí transfer dokumentace, certifikace výrobních linek, zajištění komponent a celý dodavatelský řetězec. I americká armáda teprve letos zrychluje vlastní produkci PAC-3 MSE přes nový miliardový kontrakt. Krátkodobě zůstane Ukrajina závislá na dodávkách ze západních zásob. Dlouhodobě ale směřuje k něčemu, co Moskva nechce vidět: k protivníkovi, který si klíčovou protiraketovou munici vyrábí sám.

Rusko posledních měsíců sázelo na jedinou kartu, balistický teror proti bezbranným městům. Teď se ta karta začíná obracet.

Článek Rusko ztrácí klíčovou výhodu, Trump ho chce vidět na kolenou. Dodá Ukrajině střely do Patriotů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Lima dělá a proč nejde o „další rušičku“

Běžná rušička funguje jako megafon v koncertní hale: překřičí signál, takže přijímač nic neslyší. Lima pracuje jinak. Kombinuje tři vrstvy zásahu: klasické rušení (jamming), podvržení falešných navigačních dat (spoofing) a průnik do logiky navigačního přijímače samotného, který výrobce označuje jako „cyber-breach“. Výsledek není jen ticho v éteru. Dron nebo řízená puma dostane data, která vypadají věrohodně, jenže odpovídají jiné poloze. Zbraň si sama přepočítá kurz podle falešné mapy reality a letí špatně.

Rozdíl je zásadní. Když přijímač ztratí signál, záložní inerciální navigace ještě chvíli drží směr. Když ale přijímač uvěří podvrženým souřadnicím, inerciál se mu přizpůsobí, a chyba se kumuluje. Akademické práce z prostředí americké armády i výzkumných institucí potvrzují, že právě tento typ útoku je pro běžné GPS přijímače nejhůře detekovatelný. Alchymista to říká prostěji: „Více než sto konvenčních systémů proti ruské anténě Kometa nefungovalo. Až Lima Quant přinesla průlom.“

Čísla, která stojí za pozornost, i za opatrnost

Cascade Systems uvádí, že v zónách nasazení Lima neutralizuje více než 98 % ruských klouzavých pum KAB. Deklarovaný dosah činí až 370 kilometrů, systém dokáže potlačit signály všech hlavních satelitních navigačních konstelací a pracuje autonomně bez stálé obsluhy operátora. Podle rozhovoru Alchymisty pro ukrajinský server Militarnyi tvořila Lima na přelomu let 2024 a 2025 až 95 % kapacity celonárodní sítě elektronického boje Pokrova, strategické vrstvy, kterou poprvé veřejně zmínil tehdejší vrchní velitel Valerij Zalužnyj už v listopadu 2023.

Čísla jsou působivá. Ale je nutné je číst správně. Pocházejí od výrobce a od jednotky, která systém provozuje; nezávislý audit z jiného zdroje veřejně k dispozici není. Firma sama přiznává, že technické charakteristiky Limy jsou důvěrné. A hlavně: i kdyby účinnost proti hrozbám naváděným pomocí GNSS skutečně dosahovala deklarovaných hodnot, neznamená to, že se nad Pokrovskem zavřela neprůstřelná kupole.

Závod, který nikdy nekončí

Rusové se přizpůsobují. Alchymista sám popisuje, jak protivník přešel od čtyřkanálových navigačních antén ke složitějším osmi-, dvanácti- a dvaatřicetikanálovým variantám. Systém Kometa se rozšiřuje. A především: rok 2025 a první polovina roku 2026 přinesly masové nasazení vláknových FPV dronů, tedy bezpilotníků řízených po optickém vlákně, které jsou vůči klasickému elektronickému boji prakticky imunní. Signál prostě neletí vzduchem, takže ho není co rušit ani podvrhovat.

Ukrajina na to reaguje paralelně. Program Brave1 spustil laboratoř pro testování antén odolných proti rušení a spoofingu, ministerstvo obrany zavádí vlastní vláknové drony typu Baton Optik a v rámci Ramsteinu od dubna 2025 funguje samostatná koalice elektronického boje vedená Německem, která řeší nákupy, výcvik i tvorbu doktríny. Tempo iterací se měří na týdny, ne na roky. Co funguje dnes, může být za měsíc překonané.

Co to znamená pro Pokrovsk, a co ne

K 2. červenci 2026 analytici z ISW a Critical Threats Project zaznamenali pokračující ruské útočné operace v pokrovském směru. Rusové tam nasazovali malé infiltrační skupiny, tlak trval. Lima tedy neznamená ticho na frontě. Znamená něco jiného: zhoršenou přesnost ruských vzdušných úderů, vyšší ztráty drahých řízených pum a dronů a menší tlak na ukrajinskou protivzdušnou obranu, která nemusí každou hrozbu sestřelovat kineticky za stovky tisíc korun za střelu.

Podle nás je právě tohle nejdůležitější rámec. Lima není zázračná zbraň, která zlomí pozemní situaci. Je to násobič obrany, systém, který protivníkovi nebere letadla, ale orientaci. A v ekonomice války, kde Rusko spoléhá na masové nasazení relativně levných klouzavých pum, je ztráta přesnosti ztráta smyslu celé zbraně.

Český úhel: poučení z éteru

Česká republika se do podpory ukrajinského elektronického boje zapojila prokazatelně. Česko-dánský projekt z října 2023 zahrnoval dodávky vybavení pro elektronický boj, průzkumné systémy ISR i antidronové prostředky z produkce českých firem. Přímé napojení na systém Lima nebo síť Pokrova ale veřejně doložené není.

Pro českou armádu nicméně ukrajinská zkušenost přináší tři konkrétní lekce. Za prvé: elektronický boj musí být síť integrovaná do velení, ne izolovaná rušička na kormidle džípu. Za druhé: klíčová je pasivní detekce, tedy vidět hrozbu, aniž sám vysíláš. Právě tímto směrem míří český projekt PLESS, pasivní sledovací systém schopný lokalizovat řídicí stanice bezpilotníků. A za třetí: rychlost zavádění novinek je skoro stejně důležitá jako samotný hardware. Na Ukrajině se cyklus od prototypu po frontové nasazení zkrátil na týdny. V klasickém akvizičním procesu NATO se počítá v letech.

Na východní frontě dnes často nerozhoduje ten, kdo má víc letadel nebo dronů, ale ten, kdo protivníkovi vezme orientaci. Lima je zatím nejviditelnějším nástrojem této strategie. Otázka není, jestli ji Rusové dokážou obejít, ale jak rychle, a co bude připraveno jako další vrstva.

Článek Ukrajinský Alchymista prozradil, proč ruské drony v okolí Pokrovsku selhávají. Naráží na obávanou Limu, s níž si neví rady se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak „superzbraň“ přestala být neporazitelná

Kinžal Kreml představil v březnu 2018 jako jednu ze šesti zbraní nové generace. Vladimir Putin ho tehdy prezentoval jako střelu, kterou žádná protivzdušná obrana nedokáže zastavit. Letecky odpalovaná balistická raketa s rychlostí přesahující pětinásobek rychlosti zvuku měla být podle CSIS Missile Threat nástrojem k průlomu i těch nejpokročilejších štítů NATO. A právě tady vstupuje do hry Lima, ne jako větší a rychlejší raketa, ale jako levnější a chytřejší zásah do navigační logiky protivníka.

Cascade Systems svůj produkt popisuje jako strategický systém elektronického boje s dosahem až 370 kilometrů, schopný rozvinutí do čtyř hodin a aktivace do jedné minuty. Nejde o improvizovanou polní rušičku. Alchymista pro Kinžaly uvádí operační dosah kolem 300 kilometrů. Podstatné je, co Lima dělá: nekřičí do éteru šumem jako konvenční rušičky, ale kombinuje rušení satelitního signálu, spoofing falešnou polohou a podle Alchymistova popisu přímý zásah do práce navigačního přijímače střely. Třetí složku sám označuje za kyberútok na přijímač.

Proč se rakety rozpadají samy

Slovo „autodestrukce“ v titulku není o pyrotechnické sekvenci, kterou by Lima na dálku spustila. Mechanismus je jiný a v jistém smyslu elegantnější. Když Lima zkompromituje satelitní navigaci Kinžalu, palubní počítač střely začne pracovat s chybným řešením polohy. Výsledkem jsou korekce kurzu, které neodpovídají realitě. Hypersonická střela letící obrovskou rychlostí provede manévr, na který není konstrukčně stavěná. Přetížení překročí limity draku. A raketa se rozpadne ve vzduchu, ne proto, že do ní něco narazilo, ale proto, že její vlastní řídící systém ji doslova roztrhá.

V jednom zdokumentovaném případě byl Kinžal v armádním hlášení veden jako „polohově ztracený“. Alchymista navíc popisuje, že střela po opuštění zóny elektronického boje ještě nějakou dobu pracuje s podvrženými daty. Nezotaví se okamžitě. Podle jeho slov se většina z oněch 61 kusů rozpadla na části ještě ve vzduchu.

Trosky jako zpravodajský poklad

Tady příběh Limy získává druhou rovinu. Když se Kinžal rozpadne ve vzduchu místo toho, aby explodoval při dopadu nebo byl zničen interceptorem, jeho trosky klesají výrazně nižší rychlostí. Ukrajinci tak podle Alchymisty získali nepoškozené elektronické bloky, hydraulické systémy a (klíčově) funkční navigační přijímač, který dokázali znovu spustit.

Právě díky tomu zmapovali chování anténního pole Kometa, vícekanálové antény typu CRPA, kterou Rusko postupně vylepšovalo ze čtyř kanálů na osm, dvanáct a nakonec třicet dva. Proti těmto anténám dříve selhalo přes sto konvenčních systémů elektronického boje. Night Watch ale při testování zjistil, že nasměrování antén Kometa z bočního úhlu místo přímého čelního záběru snížilo potřebnou energii stodvacetsedmkrát. Tato směrová slabina v geometrii a filtraci antény pomohla při prvních osmi úspěšných neutralizacích Kinžalů a stala se základem interního projektu označovaného jako „Zeď“, koncepce prostorové bariéry elektronického boje z více stanic Lima.

Podle údajů Kyiv Independent by plná „Zeď“ proti Kinžalům vyžadovala 32 stanic Lima. Každá další analyzovaná troska přitom zpřesňuje výpočty a urychluje adaptaci proti novějším verzím ruských střel.

Závod v adaptaci, ne jednorázový trik

Rusko na Limu reaguje. Přechod od čtyřkanálových k dvaatřicetikanálovým anténám Kometa je toho důkazem. Úpravy trajektorií, změny softwaru; adaptační cyklus se odehrává spíše v řádu měsíců než let. Jenže ukrajinská strana zatím ukazuje, že na každou novou generaci hledá protiopatření, a trosky jí v tom paradoxně pomáhají. Je to závod, ve kterém obě strany zrychlují, ale Lima má strukturální výhodu: každý neúspěšný ruský pokus o průlom jí dodá další data.

Současně platí, že Lima nenahrazuje Patrioty ani jiné systémy tvrdého ničení. Interfax-Ukraine ji výslovně popisuje jako dodatečnou vrstvu vícevrstvé protivzdušné obrany. Analytická studie Konrad-Adenauer-Stiftung z konce roku 2025 mluví o pokračující potřebě systémů Patriot vedle elektronického boje. Lima pravidla mění, ale celý štít nenahrazuje. Její síla je jinde, v tom, že z nejdražší ruské střely dělá zranitelný systém závislý na datech, která mu někdo může podvrhnout.

Co to znamená pro Česko a NATO

Ukrajinské know-how v elektronickém boji už není jen vzdálená válečná zkušenost. 16. června 2026 předváděla ukrajinská firma Unwave své systémy elektronického boje u Prahy před zástupci české armády, policie i ochranné služby. NATO Allied Command Transformation systematicky přebírá ukrajinské poznatky o vrstvené obraně a rychlé adaptaci prostřednictvím programu JATEC. Konkrétní technické detaily Limy veřejně sdílené nejsou, ale operační zkušenosti (jak vrstvit obranu, jak kombinovat měkké a tvrdé prostředky ničení, jak zkracovat adaptační cyklus) proudí do aliance průběžně.

Pro Česko je to relevantní téma. Červnová konference Signal Corps 2026 v Praze řešila digitální suverenitu armády včetně odolnosti navigačních systémů typu Galileo PRS. Pokud Lima ukazuje něco univerzálního, pak to, že i nejrychlejší střela je jen tak dobrá jako data, kterým věří její počítač.

Šedesát jedna Kinžalů se nerozpadlo proto, že by Ukrajina měla silnější raketu. Rozpadly se proto, že někdo pochopil, kde má jejich navigace slepou skvrnu, a dokázal ji využít rychleji, než ji Rusko stihlo zacelit.

Článek Rusové na ni hledí jako na superzbraň, které nerozumí: 61 Kinžalů se rozpadlo za letu, Lima je zmátla a zahájila „autodestrukci“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Molnija a proč ji Rusové posílají po desítkách

Molnija je ruský útočný bezpilotní prostředek typu „křídlo“, levný, jednoduchý a vyráběný ve velkých sériích. Na některých úsecích fronty patří k vůbec nejběžnějším ruským dronům. Důstojník oddílu Typhoon Národní gardy Ukrajiny ji v březnu 2026 popsal jako prostředek schopný zasahovat cíle do hloubky až 80 kilometrů za frontovou linií.

Její hlavní síla je v množství a všestrannosti. Rusové ji používají proti logistickým konvojům, vozidlům, infrastruktuře i civilním objektům. V Chersonu Molnija s náloží z protitankové miny vlétla oknem do dětské nemocnice. Na kupjanském směru důstojníci 43. brigády hlásí útoky na sanitky, autobusy a civilní dopravu. Molnija plní dvojí roli: narušuje vojenskou logistiku a zároveň terorizuje civilní zázemí. Levně.

Batalion SIRIUS a anatomie rekordu

Batalion bezpilotních systémů SIRIUS spadá pod 118. samostatnou mechanizovanou brigádu a operuje na zaporožském směru. Už na jaře 2026 šéf Záporožské oblastní vojenské správy Ivan Fedorov přisuzoval jeho posádkám až 20 zničených ruských dronů za jednu bojovou směnu. Komunikátor 118. brigády Dmytro Pelych v rozhovoru pro ArmyInform popsal, že některé Molnije posádky najdou a zničí do čtyř minut od vzletu.

Pak přišla směna, která posunula laťku o třídu výš. Během 18 hodin nepřetržitého boje jedna posádka interceptorových dronů sestřelila 61 Molnijí. Předchozí rekord (44 sestřelů) překonala o 17 kusů, tedy zhruba o 39 procent. Průměrný interval mezi zásahy vychází na 17,7 minuty. To neznamená, že drony padaly v pravidelných intervalech jako na běžícím pásu. Reálně šlo o vlny ruských startů, na které posádka reagovala v tempu, jaké si vynutila hustota útoků.

Mezi posádkami SIRIUS přitom podle dostupných informací panuje něco jako interní soutěž, kdo bude u cíle první. Výsledek ukazuje, že tato kultura funguje.

Levná obrana proti levné zbrani: nová ekonomika vzdušné války

Skutečný význam rekordu není v čísle 61. Je v tom, co to číslo říká o proměně vzdušného boje nad frontovou linií.

Ukrajinská „malá PVO“, síť levných interceptorových dronů, které doplňují klasickou protivzdušnou obranu, v únoru 2026 zničila přes 10 tisíc ruských dronů letadlového typu. Firma General Cherry, jejíž systémy prošly kodifikací ukrajinského ministerstva obrany, veřejně komunikovala, že její drony v březnu provedly 11 500 zásahů a stály za 44 procenty všech zachycených Molnijí evidovaných v systému DELTA.

Co to znamená v praxi? Ukrajina staví masovou levnou obranu proti masové levné zbrani. A začíná vyhrávat ekonomiku tohoto souboje. Každý sestřelený dron je zmařená ruská mise, nedoručená nálož, nezasažený sklad, nezničená sanitka. Molnija sice není drahá zbraň špičkové kategorie, ale desítky zmařených úderů za den mění taktickou realitu celého úseku fronty.

Ruská odpověď: improvizace, ne řešení

Rusové nereagují nečinně. Problém je v tom, že jejich odpovědi zatím vypadají spíš jako improvizace než jako systémové řešení.

Hlavní dosavadní reakce:

• Vyšší letové profily – Molnije létají výš, aby se vyhnuly interceptorům. Jenže tím ztrácejí přesnost a stávají se zranitelnějšími pro jiné prostředky.
• Molnija jako nosič – novější verze už nesou jeden nebo dva FPV drony, případně slouží jako retranslační platforma. Z jednoduchého kamikaze se stává víceúčelový vzdušný uzel.
• Geraň-4 – ukrajinská vojenská rozvědka GUR v květnu 2026 odhalila konstrukci nového reaktivního dronu, který výslovně označila za ruskou odpověď na efektivitu ukrajinských interceptorů.

Každá z těchto odpovědí ale přináší vlastní problémy. Vyšší profily snižují účinnost. Nosičové varianty jsou složitější na výrobu i obsluhu. A Geraň-4 teprve vstupuje do hry; zatím není jasné, jestli ji Rusko dokáže vyrábět v dostatečných počtech a jestli na ni Ukrajinci nenajdou vlastní protiváhu stejně rychle jako na Molniji.

Není to konec, ale je to zlom

Podle nás nejde o konec ruských dronových útoků. Rusko má výrobní kapacity, motivaci a ochotu posílat Molnije dál po stovkách. Ale 61 sestřelů za 18 hodin ukazuje moment, kdy se lokální vzdušný prostor pro ruské levné drony mění v prostředí, kde je čím dál těžší projít. Ukrajinská malá PVO už není experiment. Je to vrstva obrany, která šetří drahé rakety, chrání logistiku a nutí protivníka přemýšlet, jestli se mu další vlna Molnijí vůbec vyplatí.

Posádka SIRIUS se vrátila z osmnáctihodinové směny s číslem, které dosud nikdo nepřekonal. Rusové mezitím konstruují Geraň-4. Závod pokračuje, ale tempo teď diktuje Ukrajina.

Článek Rusové nevědí, co dělat. Ukrajinský tým jim sestřeloval Molniju každých 17 minut a stanovil absolutní rekord se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvanáctinásobek za tři roky

Datová řada, kterou analyzoval The New York Times z údajů ukrajinských Vzdušných sil, ukazuje strmou křivku. Průměrný měsíční počet ruských balistických startů: 6 v roce 2023, 28 v roce 2024, 49 v roce 2025 a 74 v dosavadním průběhu roku 2026. Analytici Konrad-Adenauer-Stiftung pro leden až květen 2026 počítají 75 měsíčně, prakticky shodné číslo.

Za nárůstem nestojí jen vyšší výrobní kapacita, i když i ta je podstatná. Rusko v roce 2025 vyrobilo kolem 700 balistických střel v širším smyslu a letos má k dispozici odhadem 60 až 70 Iskanderů a Kinžalů měsíčně. Klíčová je ale taktická adaptace: technické úpravy Iskander-M pro lepší klamání protivzdušné obrany, větší salvy načasované do momentů, kdy jsou zásoby interceptorů PAC-3 na ukrajinské straně nejnižší, a kombinované údery s drony a střelami s plochou dráhou letu, které nutí PVO rozhodovat se, co chránit.

Kontrast je brutálně výmluvný. Při velkém útoku z 2. června 2026 sestřelila ukrajinská obrana 96 procent střel s plochou dráhou letu Ch-101 a 92 procent dronů. Proti balistickým Iskanderům uspěla jen ve 33 procentech případů.

Úzká a drahá vrstva, kterou Západ nestíhá plnit

Problém není v tom, že by protivzdušná obrana „nefungovala“. Proti dronům funguje výborně, v květnu 2026 dosáhla sestřelnost 91,5 procenta. Problém je v tom, že proti balistice funguje jen jedna úzká a mimořádně drahá vrstva: systém Patriot s interceptory PAC-3.

Ukrajinské ministerstvo obrany to říká otevřeně: PAC-3 jsou nejúčinnějším prostředkem proti ruským balistickým hrozbám. Jenže těchto systémů není dost a tempo jejich doplňování zaostává za tempem ruské palby. Rusko tuto asymetrii cíleně využívá. Zahlcuje obranu rychleji, než ji Západ dokáže nasytit.

Prezident Zelenskyj proto na jednáních s NATO i G7 tlačí na tři věci najednou: více hotových systémů PAC-3, rychlejší dodávky přes mechanismus PURL/JUMPSTART a licence na výrobu protibalistických systémů a střel přímo v Evropě nebo na Ukrajině. Kyjev pochopil, že čekat na americké dodávky nestačí, potřebuje vlastní výrobní kapacitu.

Co to znamená pro miliony lidí

Čísla z balistických útoků se přepisují do životů obyčejných lidí s krutou přesností. V lednu 2026 byly po sérii úderů poškozeny nebo zničeny klíčové energetické prvky nejméně v sedmnácti regionech a v Kyjevě. Miliony lidí měly elektřinu jen na několik hodin denně. V hlavním městě útoky opakovaně vyřadily vytápění téměř šesti tisíc bytových domů. U více než 1 100 z nich se topení během zimy nepodařilo obnovit vůbec.

V Oděse po únorovém zásahu zůstalo bez proudu 107 tisíc odběratelů, desítky tisíc bez tepla a vody. Společná zpráva vlády Ukrajiny, Světové banky, Evropské komise a OSN, takzvaná RDNA5, vyčísluje přímé škody v energetice na 24,8 miliardy dolarů a ekonomické ztráty sektoru na 88,2 miliardy dolarů. Kyjevská škola ekonomie navíc spojuje poškození energetiky s propadem výstupu v sektoru elektřiny, plynu a páry o 15,8 procenta v prosinci a 17,9 procenta v samotné elektroenergetice.

Balistické střely mají oproti dronům zhruba desetinásobný destrukční účinek. V květnu 2026 vzrostla celková hmotnost výbušné nálože, která pronikla obranou a dopadla na cíl, ze 44 na 60 tun, právě kvůli balistice.

Český kontext: pomáháme, ale ne proti balistice

Česká republika patří mezi nejaktivnější podporovatele Ukrajiny. Veřejně potvrzená pomoc zahrnuje munici, výcvik, příspěvky do fondů a účast v Dronové koalici. Konkrétní protibalistické systémy ale vládní souhrny české pomoci nerozepisují, a není to náhoda.

Česká armáda sama u systému SPYDER, který pořizuje od Izraele, otevřeně uvádí, že jde o obranu krátkého a středního dosahu. Ochrana před balistickými střelami je podle armádních materiálů až budoucí vrstva, kterou Česko teprve buduje. Civilní projekt „Viktor“, známý z iniciativy Dárek pro Putina, je protidronové řešení, nikoliv odpověď na Iskander letící rychlostí přes 2 km/s.

NATO téma nečte jen jako ukrajinský problém. V březnu 2026 Aliance zvýšila balistickou obrannou pohotovost a na svém webu otevřeně píše, že válka na Ukrajině názorně ukázala ničivost balistických zbraní pro evropské populace, území i ozbrojené síly. Pro východní křídlo NATO, Česko nevyjímaje, to znamená jedinou věc: vícevrstvá protivzdušná a protiraketová obrana není luxus, ale existenční nutnost.

Lučištník, ne jen šíp

Ukrajina mezitím hledá způsoby, jak asymetrii obrátit. Ministerstvo obrany popisuje systematické ničení ruské protivzdušné obrany, radarů a logistiky v operační hloubce pomocí dronů a střednědobých úderů. Logika je jednoduchá: nestačí sestřelovat střely, je třeba ničit odpalovací zařízení, sklady a výrobní řetězec. Střílet po lučištníkovi, ne jen po šípu.

Existují i zárodky vlastní balistické kapacity. Ukrajinská firma Fire Point na svém webu uvádí projekty FP-7 s doletem 200 kilometrů a FP-9 s doletem 855 kilometrů. Jde zatím o firemní deklarace, nikoliv o státem potvrzenou sériovou výzbroj. Ale směr je zřejmý.

Konrad-Adenauer-Stiftung zatím nevidí empirický důkaz, že by samotná intenzita ruských útoků už plnila strategické cíle Moskvy, tedy zlomení ukrajinské vůle k odporu. Čte ji spíš jako dlouhodobou opotřebovávací kampaň proti civilnímu zázemí. Riziko pro nadcházející podzim a zimu 2026 ale zůstává vysoké. Energetika je dál zranitelná, ochranná opatření nejsou hotová a ruská výroba balistických střel nepolevuje.

Sedmdesát čtyři raket měsíčně. Dvacet šest procent sestřelených. Šedesát tun výbušnin, které každý měsíc proniknou obranou a dopadnou na města, elektrárny a životy. To jsou čísla, se kterými Ukrajina vstupuje do čtvrté válečné zimy.

Článek Rusko se naučilo prorážet ukrajinské nebe. Na balistické rakety nemá PVO odpověď a silně pod nimi trpí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „namíchat“ znamená víc než „odpálit hodně“

Klíčem k pochopení útoku není samotný počet prostředků. Ruské velení spojilo do jedné časově sladěné vlny zbraně s radikálně odlišnými letovými profily:

• Balistické rakety Iskander-M a střely S-400 – letí po balistické křivce, terminální rychlost přesahuje 2 km/s, reakční čas obrany se počítá na desítky sekund.
• Hypersonické Zirkony (3M22) – manévrují v hypersonickém režimu, pro interceptory typu PAC-3 představují nejtěžší cíl.
• Řízené střely Ch-101, Kalibr, Ch-59/69 – nízký let, jiný detekční profil, zaměstnávají střední vrstvu PVO.
• 496 dronů různých typů – včetně reaktivních Geranů, které vyžadují masivní počet jednotlivých zásahů a vážou senzory i palebné kanály.

Výsledek: obrana musí současně řešit několik zcela odlišných bojových cyklů. Levné drony zahlcují nižší vrstvy a spotřebovávají pozornost operátorů, zatímco balistika a hypersonika pronikají v mezerách. Vojenský komentátor Bohdan Myrošnykov, citovaný TSN, odhadl, že nad samotným Kyjevem letělo přes 100 reaktivních dronů a asi 60 raket najednou. Popsal to jako jednu z nejsložitějších vzdušných taktik za celou dobu války.

Co zůstalo z města ráno

Kyjev se probudil do škod téměř ve všech městských částech. Předběžná ranní bilance hovořila o 33 lokalitách zásahů a pádu trosek, z toho 25 zásahů balistickými raketami a 12 útočnými drony. Během dne záchranáři z DSNS číslo zpřesnili na 40 lokalit škod.

Bilance obětí k 3. červenci dopoledne: 30 mrtvých a 99 zraněných. Zasaženy byly obytné domy, objekty záchranné služby včetně podstanice rychlé pomoci se sanitkami, dopravní infrastruktura a 23 školských zařízení ve čtyřech rajonech. Metro v noci fungovalo jako kryt a ukrylo 52 500 lidí, z toho téměř 4 500 dětí. Ráno byl omezen provoz tramvají a trolejbusů kvůli poškozené kontaktní síti a výpadkům napětí. Oficiální portál města Kyjeva označil 2. červenec za den nejmasovanějšího nepřátelského útoku na metropoli a 3. červenec vyhlásil dnem smutku.

Proč obrana nezvládla to nejhorší

Čísla mluví jasně: celková úspěšnost interceptu přesáhla 90 %. Jenže to je průměr přes všechny kategorie. Proti 476 dronům a desítkám řízených střel s plochou dráhou letu PVO fungovala. Proti balistice a hypersonice nikoli: 0 ze 4 Zirkonů, 4 z 24 Iskanderů/S-400.

Ukrajinské ministerstvo obrany dlouhodobě zdůrazňuje, že proti balistickým a hypersonickým hrozbám je klíčový systém PAC-3 Patriot. Jenže počet baterií je omezený a každá má konečnou zásobu interceptorů. Právě to je strategický záměr smíšené salvy: drony a levnější střely nutí obranu střílet, zatímco balistika přichází ve chvíli, kdy jsou kanály přetížené. Interceptorové drony typu JEDI Shahed Hunter sice šetří drahé rakety PVO proti pomalejším cílům, ale proti Iskanderu a Zirkonu jsou bezmocné.

Co to znamená pro Západ a Česko

Taktika smíšené salvy není jen ukrajinský problém. České ministerstvo obrany výslovně uvádí, že buduje integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu proti spektru hrozeb od malých UAV po balistické a hypersonické střely. Konference protivzdušné obrany 2026 v Praze řešila právě propojení senzorů, velení a vícevrstvé obrany, tedy přesně to, co kyjevská noc ukázala jako nedostatečné.

Na alianční úrovni NATO přes mechanismus PURL financuje kritickou PVO pro Ukrajinu; podle generálního tajemníka Marka Rutteho jde o téměř 6 miliard dolarů. EU schválila úvěrový rámec 90 miliard eur na roky 2026–2027, z toho indikativně 60 miliard na obranné kapacity. Německo urychluje dodávky PAC-3 a IRIS-T, Francie řeší Aster-30 a radary. Česko figuruje přes muniční iniciativu a vlastní budování vícevrstvé obrany.

Podle nás ale kyjevská noc ukázala, že žádný jednotlivý systém nestačí. Odpověď musí být systémová: hustá síť senzorů, propojené velení a dostatek interceptorů ve všech vrstvách současně. Bez toho bude každá další smíšená salva končit stejně: drony zastavíte, balistiku ne.

Pátá vlna, ne první pokus

Myrošnykov sám upozornil, že šlo o pátou po sobě jdoucí kombinovanou raketovo-dronovou vlnu mířenou na Kyjev a okolí. Novost tedy nespočívá v samotném principu, ten Rusko testuje měsíce. Posun je v hustotě, synchronizaci a podílu nejtěžších prostředků uvnitř salvy. Větší počet reaktivních Geranů, vyšší zastoupení Iskanderů a S-400 a poprvé Zirkony jako integrální součást kyjevské vlny.

Praktický důsledek pro Ukrajinu: každý takový útok spotřebovává zásoby nejdražších interceptorů rychleji, než je spojenci stíhají doplňovat. A právě v tom spočívá ruský kalkul, ne v jedné zázračné zbrani, ale v aritmetice vyčerpání.

Kyjev 2. července ráno fungoval. Metro jezdilo, záchranáři pracovali, město žilo. Ale 30 lidí už ne.

Článek Rusové namíchali Iskandery, Zirkony, S-400 a drony do jedné salvy. Ukrajina přiznala, že to byl nejtěžší útok na Kyjev se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč vůbec lepit nesourodé části dohromady

Někdy v průběhu roku 2023 se ukrajinská protivzdušná obrana ocitla v situaci, kterou nelze řešit katalogovou objednávkou. Zásoby původních sovětských střel pro systémy Buk se tenčily, jak v říjnu 2023 popsal seniorní americký obranný činitel citovaný agenturou AP. Ukrajina měla desítky funkčních odpalovačů a radarů, ale ubývala munice, kterou do nich lze nabít. Západ zároveň nedisponoval zásobami kompatibilních sovětských raket. Měl ale něco jiného, tisíce přebytkových amerických střel vzduch-vzduch a moře-vzduch, které ležely ve skladech.

Otázka zněla jednoduše: dá se americká střela nacpat do sovětského odpalovače tak, aby výsledek dokázal něco sestřelit? Odpověď jednoduchá nebyla. Propojit odlišné radary, systémy navádění, řízení palby a munici dvou zcela odlišných technologických standardů je inženýrský problém, na který se normálně zakládají víceleté vývojové programy. Tady na to byly měsíce.

Tři větve jednoho monstra

Ve veřejně dostupných zdrojích se rýsují nejméně tři odlišné větve programu FrankenSAM:

• Buk + AIM-7/RIM-7 Sparrow – sovětské odpalovače Buk upravené pro americké střely Sparrow a Sea Sparrow. Tato větev má nejsilnější veřejnou identifikaci a je přímo zmíněna v oficiálním přehledu amerického ministerstva obrany, který eviduje dodávky „FrankenSAM iTEL and BUK systems“.
• Pozemní AIM-9M Sidewinder – varianta využívající střely Sidewinder v pozemní roli se sovětskými radary. Přesná podoba odpalovací platformy není v otevřených zdrojích jednoznačně popsaná.
• Patriot hybrid – testovaná kombinace komponent systému Patriot s ukrajinskými radary, cílená na vyšší segment obrany. O této větvi se mluví jako o rozpracované, nikoli plně nasazené.

Nad tím vším stojí to, co senátní zpráva k americkému rozpočtu na obranu pro rok 2025 popisuje jako modulární páteř řízení palby s otevřenou architekturou, doplněnou komunikačními věžemi, pasivními infračervenými kamerami a přívěsnými radary včasné výstrahy. Americká větev programu byla podle téže zprávy navržena, postavena a úspěšně otestována ostrou střelbou do osmi měsíců od zadání. Obsluhy potřebovaly méně než dva týdny výcviku.

Devět kilometrů, čtyři sta metrů

Oleksandr Kamyšin, tehdejší ukrajinský ministr strategických průmyslových odvětví, oznámil první bojový úspěch na briefingu v Davosu. V noci na 17. ledna 2024 jeden ze systémů portfolia FrankenSAM zasáhl dron Šahíd ze vzdálenosti devíti kilometrů a z výšky čtyř set metrů. Kamyšin neupřesnil, která konkrétní varianta střílela, pravděpodobně z důvodů operační bezpečnosti.

Devět kilometrů není číslo, které by konkurovalo západním systémům střední a vyšší vrstvy. IRIS-T SLM od Diehl Defence má efektivní dosah až šedesát kilometrů, NASAMS od Kongsbergu pracuje v pásmu krátkého až středního dosahu podle typu střely. Analytici The War Zone navíc upozornili, že pokud šlo o pozemní variantu AIM-9M, devítikilometrový zásah se pohyboval už na hraně očekávané obálky střely.

Jenže pointa není v tom, jestli FrankenSAM dorovná Patriot. Pointa je v tom, že z odpalovačů, které by jinak stály bez munice, vznikl další funkční kanál obrany proti dronům. Každý Šahíd, který spolehlivě odebere improvizovaný hybrid, je Šahíd, na který nemusí reagovat drahá střela IRIS-T nebo NASAMS.

Tempo přestavby a česká stopa

Podle údajů NYT citovaných serverem Espreso Global měla Ukrajina k dispozici sedmnáct dalších odpalovačů Buk čekajících na přestavbu, přičemž Oleksandra Ustinovová uváděla tempo pěti konverzí měsíčně. Jednoduchá matematika: zhruba tři a půl měsíce práce na celý balík. To je materiálně významné posílení jedné vrstvy protivzdušné obrany, i když rozhodně ne celostátní řešení.

Český kontext vede jinou linkou. Armáda ČR provozovala starší sovětský systém 2K12 Kub, čtyři baterie, které postupně nahrazuje izraelský SPYDER. Prezident Petr Pavel v květnu 2023 oznámil předání dvou systémů Kub Ukrajině. Veřejně doložená česká pomoc tedy směřuje ke Kubu, nikoli k Buku, a přímá účast českých firem na programu FrankenSAM není v otevřených zdrojích potvrzena.

Proč na to nepřišel nikdo dřív

Odpověď je prostá: nikdo to předtím tak zoufale nepotřeboval. FrankenSAM je produkt konkrétní nouze fiskálního roku 2023, akutní potřeby rychle a levně obnovit protivzdušnou obranu, dostupnosti západních přebytkových střel a americké schopnosti postavit otevřenou architekturu řízení palby. Kamyšin sám řekl, že místo čekání na vývoj nového systému, který by trval „roky a roky“, zvolili cestu integrace toho, co existuje.

Podle nás je skutečný průlom právě v tomto přístupu. FrankenSAM nenahradí Patriot ani IRIS-T. Ale z nouzových zásob a platforem, které by jinak zůstaly němé, vyrábí další použitelné vrstvy obrany. A každá taková vrstva tlačí útočníka k tomu, aby posílal víc dronů na jednu salvu, měnil trasy, výšky, načasování. Válka v éteru se tím komplikuje oběma stranám, jenže ta, která dokáže z garážového hybridu udělat bojový nástroj za osm měsíců, má v improvizaci náskok.

Článek FrankenSAM: inženýři stloukli dohromady americké rakety a staré sovětské odpalovače. K překvapení všech to funguje skvěle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je MAAWLR a proč ho Ukrajina potřebuje

MAAWLR (Mobile Anti-Air Weapons Launcher, Reconfigurable) není klasická protiletadlová baterie typu Patriot nebo NASAMS. Je to mobilní frontová vrstva protivzdušné obrany kategorie SHORAD, určená k ochraně menších úseků a jednotek přímo v blízkosti bojové linie. Celý systém se vejde na jedno vozidlo a obsluhují ho dva lidé.

Na vozidle sedí odpalovací zařízení BRAWLR, které v konfiguraci označované jako „beast mode“ nese až 46 přesně naváděných raket APKWS kalibru 70 mm. Vedle nich dokáže integrovat i infračerveně naváděné střely AIM-9X Sidewinder pro větší cíle. Klíčová je ale senzorová a integrační vrstva: dva radary X-band RPS-82, elektrooptický a infračervený senzor MX-15 FLIR, osvětlovač cílů a síťové propojení MANET. Právě tato elektronika, nikoli samotný odpalovač, táhne cenu sestavy nahoru. Podle oficiálních materiálů SNC systém dokáže samostatně detekovat, sledovat, identifikovat a zničit vzdušný cíl, od dronů přes vrtulníky po řízené střely, v dosahu zhruba 6 až 15 kilometrů podle typu munice. Rozvinutí i sbalení trvá kolem dvaceti minut.

Pro srovnání: exportní balíky systému NASAMS se pohybují v miliardách dolarů, Patriot rovněž. MAAWLR je řádově levnější, ale je i o třídu níž; nechrání města ani strategické objekty, chrání konkrétní jednotky na konkrétním úseku fronty.

Nový veřejně, ne nutně nový v boji

Veřejná premiéra MAAWLR proběhla 22. září 2025 na konferenci AFA v National Harbor v Marylandu. Jenže „nový“ je relativní pojem. Už 2. října 2025 SNC sdělila serveru Breaking Defense, že rodina BRAWLR byla nasazena od roku 2023 a zachytila přes 400 vzdušných hrozeb. Firma zároveň uvedla, že dodala 20 systémů BRAWLR a 20 MAAWLR s dalšími deseti kusy obou typů na cestě, ovšem „několika“ zákazníkům, ne výhradně Ukrajině. Kolik kusů provozují ukrajinské síly, veřejně potvrzeno není.

Oficiální brožura navíc uvádí úroveň technologické zralosti TRL 9, tedy plnou připravenost k nasazení. Nešlo o laboratorní prototyp, ale o provozně ověřenou schopnost. O to víc bolí, že ji dokázal vyřadit prostředek za zlomek ceny.

Paradox: lovec se stal kořistí

Právě v tom spočívá jádro celé události. MAAWLR existuje proto, aby ničil drony. A dron zničil jeho.

Vysvětlení není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Moderní FPV drony, zejména opticky řízené varianty s vláknovým kabelem, jsou prakticky imunní vůči klasickému elektronickému rušení. Ukrajinské ministerstvo obrany samo v únoru 2026 představilo drony Baton Optik s dosahem přes 30 kilometrů, které jsou proti elektronickému boji plně chráněné. Ruská strana vyvíjí obdobné prostředky. Pokud byl systém MAAWLR zasažen právě takovým dronem, klasické rušení mu nepomohlo.

K tomu přistupuje problém viditelnosti. MAAWLR má vlastní aktivní radary a výraznou siluetu na vozidle. Jakmile je jednou lokalizován, ať už radiotechnickým průzkumem, satelitem nebo průzkumným dronem, stává se hodnotným cílem. Jak přesně byla pozice systému v Charkovské oblasti odhalena, veřejně známo není. Spekulace o chybě obsluhy nebo systémové slabině zůstávají bez důkazů.

Samotné video šířené ruskou stranou a přebrané západními obrannými médii, včetně serveru Defence Blog, dokládá zásah vozidla odpovídajícího MAAWLR. Zda šlo o úplné zničení celé sestavy včetně všech senzorů a munice, nebo „jen“ o vyřazení části systému, z videa samotného bezpečně určit nelze. Ruská bojová narace přirozeně mluví o totální likvidaci. Bezpečnější je pracovat s formulací „veřejně doložený zásah a pravděpodobné vyřazení“.

Co to znamená pro ukrajinskou obranu

Takticky jde o oslabení jedné mobilní vrstvy ochrany proti dronům v konkrétním sektoru Charkovské oblasti. Nikoli o zhroucení celé protivzdušné obrany. Ukrajina disponuje vrstvenou architekturou PVO zahrnující systémy Patriot, NASAMS, HAWK, Avenger, VAMPIRE i další mobilní prostředky. MAAWLR v ní plnil roli bodové ochrany, a tu bude muset dočasně zacelit jiný prostředek.

Strategicky je signál důležitější. Válka na Ukrajině opakovaně ukazuje, že ani moderní a drahá technika není na frontě v bezpečí před levnými, adaptivními a stále sofistikovanějšími drony. Nejde o selhání americké technologie jako celku, jde o realitu, ve které musí každý systém řešit nejen svůj primární úkol, ale i vlastní přežití.

• Kratší doba vyzařování radarů
• Důslednější maskování a rozptyl
• Častější přesuny pozic (princip „vystřel a uteč“)
• Nasazení klamných cílů

To vše jsou opatření, která ukrajinské síly už praktikují a která tato ztráta pravděpodobně ještě prohloubí. Samotný MAAWLR je k tomu ostatně stavěný: dvacet minut na rozvinutí i sbalení, dvoučlenná obsluha, mobilní platforma.

Dodávky pokračují, investice rostou

Jediná ztráta jednoho kusu americkou politiku dodávek nezastaví. Už v červenci 2025 Washington schválil balík „Ukraine – Air Defense Sustainment“ za zhruba 4,3 miliardy korun, jehož hlavním kontraktorem je právě SNC. Česká republika sama posiluje mobilní protivzdušnou obranu; ministerstvo obrany podepsalo smlouvu na obrněná vozidla MARS s integrovaným systémem RBS 70 NG, a v rámci NATO roste důraz na protidronové iniciativy napříč aliancí.

Paradoxně právě takové ztráty investice do frontové protivzdušné obrany urychlují, místo aby je brzdily. Dron za pár tisíc korun, který vyřadí systém za desítky milionů, je nejsilnější argument pro to, aby příští generace mobilní PVO počítala s vlastní ochranou proti tomu, co má sama ničit.

Článek Takový úder Ukrajinci nečekali. Rusové poprvé zničili nejnovější americký protiletadlový systém MAAWLR za 150 milionů Kč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která mluví za Ukrajinu

Květen 2026 byl jedním z nejtěžších měsíců ruské vzdušné kampaně. Podle ukrajinského ministerstva obrany Rusko vypustilo 8 150 útočných dronů a celkem 8 351 vzdušných cílů včetně balistických a řízených střel. Ukrajinská PVO z toho zachytila 7 588, tedy přes 90 % celkového objemu a 91,73 % dronů. Některé noční útoky přitom čítaly stovky bezpilotních prostředků najednou, doplněných desítkami balistických raket, aby systém obrany saturovaly.

Tato čísla nejsou výsledkem jednoho zázračného systému. Jsou výsledkem architektury, vícevrstvé sítě, která kombinuje těžké západní systémy typu Patriot a NASAMS s domácími i zahraničními levnými interceptory, mobilními skupinami a jednotným velením. Právě slovo „architektura“ Canter opakuje záměrně. Nejde o jednotlivou zbraň, ale o způsob, jakým Ukrajina propojila desítky různých efektorů, radarů a datových systémů do funkčního celku.

Alta Ares: od Šáhidů k těžším cílům

Alta Ares vstoupila do ukrajinského prostoru s interceptorem X-Lock, relativně jednoduchým „chytrým raketem“ s 800gramovou hlavicí a operačním dosahem 15 kilometrů, určeným primárně proti pomalým dronům typu Šáhid. V této kategorii ale firma není sama. Ukrajinský interceptor STING od skupiny Dykyj Šeršeň dosahuje rychlosti 280 km/h a u vycvičených posádek hlásí 80–90% zásahovost. Firma SkyFall dodává interceptor P1-SUN, který Airbus prezentuje jako frontově ověřené řešení. A ukrajinské ministerstvo obrany v dubnu 2026 objednalo rovnou 8 000 interceptorů Octopus, signál, že levná spodní vrstva PVO se škáluje systémově, ne experimentálně.

Co Alta Ares odlišuje, je ambice posunout se o patro výš. Prototyp Blackbird, proudový interceptor s turbínovým pohonem, v únoru 2026 absolvoval arktické testy s estonskými ozbrojenými silami a při třech po sobě jdoucích úspěšných letech dosáhl rychlosti 450 km/h. Airbus mu přisuzuje dosah 30 kilometrů. Cílem je do konce roku 2026 dostat Blackbird do bojového provozu proti rychlejším cílům, řízeným střelám a klouzavým pumám. Proti balistickým raketám ale Canter sám přiznává, že firma zatím nemá ověřené řešení. Potřebuje výkonnější turbínu, odlehčenou platformu, nové algoritmy a hlavně reálný úspěšný záchyt. Než k němu dojde, nechce nic tvrdit.

Slabina, kterou Kyjev nepopírá

Právě balistické střely zůstávají největší mezerou ukrajinské obrany. Prezident Zelenskyj to v červnu 2026 řekl otevřeně: protidronová vrstva drží přes 90 %, ale antibalistická koalice musí „prokázat plnou funkčnost“. Systémy Patriot a podobné těžké platformy jsou účinné, jenže jich je málo a každá vystřelená střela stojí řádově miliony korun. Když Rusko kombinuje stovky levných Šáhidů s desítkami balistických raket, nutí Ukrajinu k bolestivému rozhodování, na co vzácné střely použít.

Tady se ukazuje logika levných interceptorů nejostřeji. Pokud spodní vrstva (X-Lock, STING, Octopus) spolehlivě likviduje drony, uvolňuje drahé systémy pro to, na co byly navrženy: balistiku a řízené střely. Ekonomika protivzdušné obrany je v této válce stejně důležitá jako její účinnost.

Válečná laboratoř, ze které se učí NATO

Ukrajina už dávno není jen příjemcem západní technologie. Je inkubátorem. Státní platforma Brave1 koordinuje desítky obranných startupů a tlačí je do konkrétních integrací s armádou. Od března 2026 fungují soukromé protivzdušné skupiny zapojené do jednotného velení; první reálné sestřely už proběhly a dalších třináct firem čeká na autorizaci. Vznikl model, kde stát, armáda a startupy iterují v extrémně krátkých cyklech: bojové nasazení, zpětná vazba, úprava produktu, nové nasazení.

A NATO to sleduje víc než pozorně. V dubnu 2026 spustily Brave1 a Aliance společný program UNITE: Brave NATO zaměřený na protidronová opatření, který má zrychlovat přechod technologií z pokročilého vývoje do bojové připravenosti. NATO ACT paralelně rozjelo iniciativu LCI-X (Layered Counter-UAS Initiative) postavenou na logice distribuovaných „mozaikových“ buněk, které se dají rychle přesouvat a propojovat. Airbus v červnu 2026 podepsal s Alta Ares partnerství na integraci interceptorů do evropského systému řízení boje Fortion IBMS. Canter otevřeně říká, že firma chce ukrajinská řešení rozvinout „ve většině zemí NATO“ v rámci iniciativy na východním křídle.

Co to znamená pro Česko

Česká republika buduje vlastní vícevrstvou PVO: systém SPYDER s dosahem až 80 kilometrů prošel prvním operačním testem, krátkou vrstvu pokrývá RBS 70 NG s dosahem přes 9 kilometrů. Jednotlivé prostředky by cíl typu Šáhid zasáhnout uměly. Jenže české ministerstvo obrany samo přiznává, že protivzdušná obrana byla dlouhodobě podfinancovaná a znovunabytí plných schopností je časově i finančně náročné. Chybí právě to, co Ukrajina vybudovala pod tlakem: hustá síť levných interceptorů, mobilních skupin a masová bojová iterace.

Že problém není teoretický, ukázal květen 2026 dvakrát. V rumunském Galați dopadl ruský dron na bytový dům. Nad Estonskem sestřelil rumunský F-16 v rámci aliančního hlídkování další bezpilotní prostředek, stíhačkou za stovky milionů proti dronu za statisíce. Přesně ten typ asymetrie, kterou ukrajinský model levných interceptorů řeší.

Putinova invaze měla Ukrajinu zlomit za dny. Místo toho dala vzniknout protivzdušné architektuře, kterou teď studuje celá Aliance, a modelu obrany, který mění pravidla hry pro každou zemi na východním křídle NATO. Ironičtější výsledek „speciální vojenské operace“ si lze těžko představit.

Článek Putin lituje, co neuváženou invazí dopustil. Ukrajina má jednu z nejlepších protivzdušných obran na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Kyjev mluví o spáse

Patriot je dnes pro Ukrajinu nenahraditelný. Je to jediný systém v jejím arzenálu, který spolehlivě zachytává ruské balistické rakety, tedy nejnebezpečnější typ útoku, proti němuž jiné prostředky protivzdušné obrany nestačí. A právě interceptory pro Patriot Kyjevu zoufale chybí.

Zelenskyj to v dubnu 2026 popsal bez diplomatických obálek: nedostatek střel Patriot „už nemůže být horší“. Začátkem června doplnil, že Rusko je schopné vyrábět kolem 120 balistických raket měsíčně, zatímco dosavadní objemy i rychlost dodávek interceptorů na ukrajinskou stranu prostě nestačí. Kontext těch slov je přitom ještě drsnější. Podle poradce prezidenta Dmytra Lytvyna, jehož komentář pro The New York Times převzala LIGA.net, dostala Ukrajina za celou dobu plnohodnotné války dohromady přibližně 600 střel Patriot. Nový kontrakt s Německem tedy odpovídá zhruba celému dosavadnímu přídělu. Jedinou smlouvou.

Co přesně Německo vyrábí a jak to vzniklo

Střely, o které jde, nesou označení GEM-T (Guidance Enhanced Missile). Podle oficiální stránky Raytheonu slouží k ničení taktických balistických raket, střel s plochou dráhou letu i letadel. Nejde tedy o útočné zbraně mířící na ruské území, ale o obranné interceptory, které mají sestřelovat to, co Rusko posílá na ukrajinská města a infrastrukturu.

Průmyslový základ pro německou výrobu se budoval postupně. Už v lednu 2024 agentura NSPA v rámci německé iniciativy ESSI zadala konsorciu COMLOG, společnému podniku firem MBDA Deutschland a RTX/Raytheon, zakázku na až 1 000 střel GEM-T. MBDA tehdy výslovně uvedla, že jde o jedinou spolupráci tohoto typu mimo USA. V červnu 2024 šéf MBDA Deutschland potvrdil, že finální montáž probíhá v bavorském Schrobenhausenu a že do výroby jsou zapojeny evropské subdodávky.

Zelenskyj v červnovém rozhovoru řekl, že dřívější americké odpovědi na otázku licencí byly vyhýbavé a že první pozitivní signál dostal až při posledním setkání s Donaldem Trumpem. Ještě 17. června jeho kancelář uváděla, že práce na získání licencí z USA pokračuje. O pět dní později už Zelenskyj mluvil o hotové věci: licence předány, výroba běží, kontrakt podepsán.

Přesný právní dokument licence veřejně dohledatelný není. Co je ale dohledatelné, je výrobní linka, průmyslová spolupráce a dubnová německo-ukrajinská strategická deklarace, která kontrakt na dodávku střel GEM-T pro Patriot výslovně jmenuje.

Proč nestačilo čekat na americké továrny

Odpověď je v číslech. Zelenskyj uvedl, že americký průmysl vyrábí kolem 700 střel Patriot ročně, tedy zhruba 60 až 65 kusů měsíčně. To by samo o sobě nemuselo znít špatně, jenže o tyto střely nesoutěží jen Ukrajina.

Podle prezidentského týmu padlo v prvních 24 až 36 hodinách konfliktu na Blízkém východě přes 800 střel Patriot. Osm set za den a půl, zatímco celá americká roční produkce je 700. Světové zásoby se pálí rychleji, než je lze nahrazovat. A Německo samo muselo v srpnu 2024 přes NSPA objednat doplnění vlastních zásob poté, co část darovalo Ukrajině; kontrakt za 478 milionů dolarů spolufinancovaly Dánsko, Nizozemsko a Norsko.

Evropská výrobní linka proto není jen gesto solidarity. Je to průmyslová nutnost:

• Menší závislost na amerických skladech – Evropa si buduje vlastní kapacitu pro nejcitlivější vrstvu protivzdušné obrany.
• Snížení napětí mezi pomocí Ukrajině a stavem zásob NATO – státy nemusí volit mezi darováním a vlastní bezpečností.
• Precedent pro širší evropskou výrobu – zakázka NSPA/ESSI počítá s dodávkami pro více evropských armád, nejen pro Ukrajinu.

Česká republika je v iniciativě ESSI také, byť v jiné roli; české ministerstvo obrany vede podskupinu pro pasivní senzory a pro vlastní protivzdušnou obranu používá systém SPYDER CZ, nikoli Patriot. Německý průmyslový rozjezd ale posiluje celou evropskou architekturu protivzdušné obrany, z níž těží i střední Evropa.

Kdy střely dorazí a co změní

Přesný dodací harmonogram zveřejněn nebyl. MBDA v červnu 2024 mluvila o prvních střelách „do tří let“. Zelenskyj v červnovém rozhovoru naznačil, že hotové výrobky se očekávají ještě v roce 2026 nebo na začátku roku 2027. Vedle toho běží i kratší průběžné dodávky; už v březnu 2026 Ukrajina obdržela německou část balíku 35 střel PAC-3 slíbených po jednání ve formátu Ramstein.

Šest set interceptorů samo o sobě válku neukončí. Při ruské produkci 120 balistických raket měsíčně to není zásoba na roky. Ale je to něco zásadně jiného než dosavadní model, kdy Kyjev čekal na to, co mu kdo pošle ze svých tenčících se skladů. Poprvé existuje evropský průmyslový zdroj, který může interceptory pro Patriot vyrábět kontinuálně, a poprvé má Ukrajina kontrakt, který svým objemem odpovídá všemu, co dostala za tři roky války najednou.

Ruská balistika měla být posledním argumentem Kremlu. Teď proti ní roste továrna v Bavorsku.

Článek Spása pro Ukrajinu: Německo získalo licenci na výrobu střel pro Patriot. Proti Rusku jich dodá rovných 600 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Východní raketa, západní mozek

Označení „klon S-400″ je zkratka, která sedí jen napůl. Fire Point nepřevzal celý ruský komplet, radary, velení, datové spoje. Převzal konstrukční logiku samotné střely. Základ FP-7.x stojí na sovětsko-ruské rodině 48N6, tedy na raketě, jejíž aerodynamický koncept je v postsovětském prostoru dobře známý a technicky dostupný. Všechno ostatní je jiné.

Radary mají být evropské, v prezentaci se objevují Saab Giraffe 8A, Thales Ground Master 400, Hensoldt TRML-4D, Leonardo KRONOS Land nebo dánský Weibel GFTR-2100. Velitelské centrum stojí na norském Kongsberg FDC, integrace běží přes Link-16 a formát ASTERIX. Výsledkem je hybridní architektura: ukrajinský efektor zasazený do NATO-kompatibilního ekosystému. Právě tohle odlišuje Freyu od pouhého reverzního inženýrství.

Co je ověřené a co zatím jen slib

Fire Point veřejně sdělil několik parametrů FP-7.x: rychlost, délku, materiál těla a dosah kolem 300 kilometrů. Štilerman v rozhovoru pro Defense News zároveň uvedl cíl srazit cenu jednoho interceptu pod milion dolarů, zlomek toho, co stojí americký PAC-3 MSE.

Co veřejně doložené není:

• Přesná hmotnost střely a číselné srovnání manévrovacího přetížení s ruskou 48N6.
• Reálná obálka zásahu ověřená nezávislým testem.
• Jakýkoli ostrý zásah balistického cíle.

V podcastu s Janinou Sokolovou z 18. května 2026 Štilerman řekl, že FP-7.x má „plný výrobní cyklus kromě jednoho detailu“. Ten jediný importovaný díl firma nejmenuje, neznáme ani jeho povahu, ani zemi původu. Zároveň ale Fire Point otevřeně přiznává, že v radarech, naváděcích hlavicích a komunikačních systémech expertizu nemá a hledá evropské partnery. Téměř plná lokalizace se tedy týká samotné rakety, nikoli celého systému Freya.

Proč Ukrajina staví vlastní štít

Odpověď je prostá: Patriotů je málo a jsou drahé. Ukrajinský vicepremiér Mychajlo Fedorov v únoru 2026 vyzval evropské partnery ke společným protibalistickým projektům. Argument zní logicky: Evropa sama nemá dostatek kapacit proti balistickým hrozbám typu Iskander-M a americké systémy nejsou škálovatelné v potřebném objemu.

Fire Point do tohoto rámce zapadá. V dubnu 2026 při návštěvě Německa podepsala firma technologickou dohodu s německým Diehlem, jednu ze dvou, které oficiálně potvrdila Kancelář prezidenta Ukrajiny. Freya tak přestala být startupovým nápadem a posunula se na úroveň státem podporovaného průmyslového projektu. Francie podle květnového jednání Zelenského s Macronem rovněž deklarovala ochotu pracovat na protibalistických schopnostech, i když přímé napojení na Freyu veřejné zdroje nepotvrzují.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Freya míří do kategorie, kterou Evropa zoufale potřebuje: škálovatelná protibalistická vrstva za přijatelnou cenu. Pokud Fire Point splní vlastní harmonogram a na konci roku 2027 předvede funkční intercept, vznikne produkt, který by mohl doplnit existující systémy SAMP/T nebo Patriot tam, kde jich není dost.

Česká stopa v projektu se zatím ve veřejných zdrojích neobjevuje. Doložení partneři jsou z Německa, Norska a Francie a od firem jako Saab, Thales či Hensoldt. Česko nicméně samo označuje protivzdušnou obranu za modernizační prioritu a Ukrajině už dodávalo systémy kratšího dosahu, například prostředek Viktor od Excalibur Army. Ten ale operuje v úplně jiné vrstvě. Viktor je systém protivzdušné obrany krátkého dosahu (SHORAD) proti dronům a letadlům. FP-7.x míří na balistické střely letící rychlostí přes Mach 4. Jsou to komplementární, nikoli konkurenční systémy.

Ambice versus realita: horizont 2027

Největší síla projektu Freya nespočívá v tom, že Ukrajina „zkopírovala Rusko“. Spočívá v modelu: vzít známý raketový základ, obalit ho evropskými senzory a velením a vyrobit z toho exportovatelný protibalistický produkt za zlomek ceny amerických řešení. Největší slabina je symetrická: zatím jde o architekturu na slidech a raketu bez veřejně doloženého ostrého testu.

Štilerman sám říká konec roku 2027. Do té doby je FP-7.x příslib, ne zbraň. Ale příslib, za kterým už stojí státní dohody, evropští partneři a válkou vynucená motivace, jakou žádný západní zbrojní startup nemá.

Článek Ukrajinci naklonovali ruský S-400 a překonali ho, jeho výrobu si navíc z většiny lokalizovali. Střely jsou lehčí, rychlejší a lépe manévrují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co test skutečně prokázal, a co zatím ne

Časová osa projektu je krátká, ale intenzivní. Defense Express zachytil první veřejně ukázaný start balistické verze FP-7 už 28. února 2026. Koncept celého systému FREYJA pak Denys Štilerman, šéf Fire Point, představil 14. května. A červnový let FP-7.x přidal klíčový dílek: střela poprvé předvedla plně řízený manévr v letu, tedy schopnost, bez které nemůže existovat žádný interceptor.

Jenže mezi řízeným manévrem a sestřelením Iskanderu leží propast. Test neobsahoval radarové navedení na cíl, neproběhl proti simulované balistické hlavici a systém FREYJA jako celek (radar, velení, komunikace, střela) zatím nikdy nefungoval pohromadě. Štilerman v dubnovém rozhovoru pro Reuters mluvil o prvním zachycení balistické střely až na konci roku 2027. V pozdějších mediálních vystoupeních se objevil ambicióznější termín prvních systémových testů do konce roku 2026. Bojové nasazení proti Iskanderům před přelomem let 2027 a 2028 je tak zatím spíš optimistický scénář než jistota.

Proč růžová a proč levná

Růžový nátěr střely vzbudil na sociálních sítích vlnu spekulací. Fire Point barvu veřejně nevysvětlil. Defense Express nabízí dvě pravděpodobná čtení: vizuální návaznost na dřívější střelu FP-5 „Flamingo“ a praktičtější důvod, že výrazná barva usnadňuje optické sledování letu při testech i dohledávání trosek po dopadu. Jde o redakční interpretaci, ne o potvrzený výrok firmy.

Podstatnější než barva je ale ekonomika. Štilerman v rozhovoru pro Reuters deklaroval cíl dostat cenu jednoho protibalistického zásahu pod milion dolarů, tedy zhruba pod 23 milionů korun. Pro srovnání: americký systém Patriot podle něj na jeden cíl často potřebuje dvě až tři střely PAC-3 MSE, každou za několik milionů dolarů. Úsporu má zajistit kompozitní tělo interceptoru, které je lehčí a levnější než kovové, a hlavně architektura celého systému. FREYJA totiž nemá být uzavřený komplet vyvinutý od nuly. Má fungovat jako skládačka z hotových evropských komponent:

• Přehledové radary: SAAB Giraffe 8A/4A, Thales Ground Master 400 nebo Hensoldt TRML-4D
• Naváděcí radary: Leonardo KRONOS Land nebo Weibel GFTR-2100/48
• Velení a řízení: Kongsberg FDC
• Komunikace: Link 16, tedy standard NATO
• Technologická spolupráce: dohoda s německým Diehl Defence

Jde o deklarovaný cíl, ne o veřejně auditovanou finální cenu. Ale logika za ním dává smysl: místo vývoje celého systému od čistého stolu Fire Point navrhuje interceptor a integrační vrstvu, zatímco radary, senzory a velitelské systémy dodají zavedení evropští výrobci.

Proč je Iskander tak těžký cíl

Aby člověk pochopil ambici projektu FREYJA, musí nejdřív pochopit problém. Podle databáze CSIS Missile Threat létá Iskander-M po zploštělé trajektorii, která zkracuje reakční čas obrany. Hlavice manévruje s přetížením až 30 g a v terminální fázi letu přepíná na přesnější navedení. To znamená, že obránce nemůže jednoduše vypočítat bod střetu a vystřelit tam raketu; musí cíl sledovat a korigovat dráhu interceptoru v reálném čase až do okamžiku zásahu.

Fire Point proto sází na princip hit-to-kill, tedy přímý kinetický zásah bez trhavé hlavice. Stejný princip používá PAC-3 MSE v systému Patriot. Novost FREYJA tedy nespočívá ve fyzice zásahu, ale ve snaze stlačit jeho cenu. Interceptor FP-7.x má podle různých zdrojů dosahovat rychlosti 1 500 až 2 000 metrů za sekundu a doletu řádově 200 až 300 kilometrů podle varianty. Nejtěžší a nejdražší část problému ale netvoří samotná střela; je to celý řetězec od detekce přes navedení až po zásah.

Evropská skládačka, ne ukrajinský sólový projekt

Právě tady se příběh FREYJA posouvá za hranice jedné firmy. Prezident Zelenskyj 3. června 2026 na oficiálním webu prohlásil, že Ukrajina na evropských protibalistických kapacitách pracuje s Francií, Norskem, Německem, Švédskem, Dánskem, Itálií a dalšími partnery. Fire Point už má průmyslovou stopu v Dánsku; tamní ministerstvo průmyslu potvrdilo vznik výroby raketového paliva na dánském území. Diehl Defence podepsal dohodu o technologické spolupráci.

Podle nás je právě tohle skutečný příslib projektu. Ne zázračná střela, která přes noc vyřeší ruské balistické útoky, ale pokus vybudovat evropsky škálovatelnou protibalistickou vrstvu, která není plně závislá na americkém Patriotu. Vrstvu, jejíž komponenty už existují v katalozích evropských firem a kterou lze napojit na infrastrukturu NATO přes Link 16. Pokud by se koncept proměnil v nasaditelný produkt, mohl by být relevantní i pro středoevropské země; Iskandery rozmístěné v Kaliningradu jsou hrozbou i za hranicemi Ukrajiny.

Co musí ještě přijít

Cesta od řízeného manévrového letu k funkční protibalistické obraně je dlouhá. FREYJA potřebuje hlavici s vyhledávačem schopným navést střelu na manévrující cíl, integrované radarové navedení, sériovou výrobu, výcvik obsluh a opakovaně ověřenou schopnost ničit reálné balistické cíle. Fire Point rozšiřuje průmyslovou základnu, ale samotný interceptor je jen jeden dílek; bez dostupnosti partnerských radarů, licencí a exportních povolení se systém nesloží.

Červnový test FP-7.x nezmění ochranu ukrajinských měst zítra. Ale je to první veřejně doložený důkaz, že existuje cesta, jak protibalistickou obranu v Evropě zlevnit a zpřístupnit. Jestli se po ní podaří dojít až na konec, rozhodnou příští dva roky.

Článek Ruské odstřelování balistickými raketami Iskander končí. Ukrajinská růžová raketa je ztrestá přesně a „levně“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně test ukázal

Iryna Terechová, vedoucí představitelka Fire Point, zveřejnila video na síti X a popsala let jako plně řízený manévrový test střely určené pro projekt Freya. Reuters potvrdil, že šlo o úspěšný letový test, nikoli o ostrý záchyt balistického cíle. Rozdíl je zásadní: FP-7.X prokázala, že dokáže letět a manévrovat podle pokynů ze země. Zda dokáže trefit přilétající raketu, to zatím nikdo veřejně nedoložil.

Důležité je odlišit dvě verze téže střely. FP-7 je balistická platforma s dosahem do 200 kilometrů a maximální rychlostí 1 500 m/s, tedy přibližně 5 400 km/h. FP-7.X je její interceptorová varianta navržená pro protivzdušnou obranu, u které výrobce uvádí rychlost 1 500 až 2 000 m/s. Jedna je útočná zbraň, druhá má bránit. Stavba je podobná, mise zcela jiná.

Proč se mluví o náhradě Patriotu

Patriot PAC-3 MSE je dnes jediný spolehlivý prostředek, kterým Ukrajina zachytává balistické rakety. Jenže je ho málo a stojí hodně. Podle rozpočtového materiálu americké armády pro fiskální rok 2026 vychází jednotková cena střely PAC-3 MSE na 3,87 milionu dolarů, tedy zhruba 90 milionů korun. Hrubé náklady na kus včetně souvisejících položek pak šplhají k 4,6 milionu dolarů. A na jeden záchyt jich Patriot někdy vypálí dvě i tři.

Fire Point cílí jinam. Spoluzakladatel firmy Denys Štilerman v dubnovém rozhovoru pro Reuters řekl, že chce dostat cenu jednoho záchytu pod milion dolarů, ideálně ke 500 tisícům, tedy zhruba k 11,5 milionu korun. Pokud by to vyšlo, jeden záchyt systémem Freya by stál čtyřikrát až osmkrát méně než u Patriotu. Podle nás je právě tohle hlavní příslib projektu: ne hotová náhrada, ale šance dramaticky srazit náklady na protibalistickou obranu.

Důvod existence Freyi tedy není „Patriot nefunguje“. Patriot funguje výborně. Problém je, že je drahý, nedostatkový a celý svět po něm stojí ve frontě, proto americká armáda letos zrychlila jeho výrobu.

Sovětský základ, západní mozek

FP-7.X se veřejně odvozuje od střely 48N6, kterou používají ruské systémy S-300 a S-400. Podle dat CSIS Missile Threat má 48N6 délku 7,5 metru a průměr 0,51 metru; FP-7.X měří 7,25 metru s průměrem 0,53 metru. Podobná velikostní třída, ocasní řídicí plochy, fragmentační bojová část místo přímého zásahu, konstrukční rodina je zřejmá.

Říct ale, že Freya je kopie S-300, by bylo zavádějící. Celý zbytek systému má být západní:

• Radary: Fire Point ve své prezentaci zmiňuje technologie firem SAAB, Thales, Hensoldt a dánského Weibelu.
• Velení a řízení: architektura počítá s řešením od norského Kongsbergu a datovým propojením přes Link 16.
• Hlavice navedení: koncové navedení má stát na evropských komponentech, byť přesnou konfiguraci firma nezveřejnila.

Jde tedy o hybrid: sovětsko-ruský aerodynamický základ střely plus západní senzory, síťové velení a otevřená architektura. Ukrajina nepřebírá ruskou doktrínu, zkracuje si vývoj tím, že recykluje ověřenou konstrukční logiku a kolem ní staví evropsky integrovatelný systém. Ve válce je to pragmatismus, ne paradox.

Štilerman jména konkrétních partnerů odmítl zveřejnit. České firmy ve veřejných výstupech Fire Point nefigurují, ačkoli v Česku existuje relevantní kompetence v oblasti velení a řízení protivzdušné obrany, například systém SW ADCCS firmy Retia.

Jak daleko je Freya od bojového nasazení

Tady je potřeba oddělit firemní ambice od doložené reality. V dubnu 2026 Štilerman mluvil o prvním zachycení balistického cíle na konci roku 2027. Po červnovém testu už jeho rétorika zní optimističtěji, naznačuje možnost prvních záchytů „ještě letos“, pokud se výrazně zrychlí evropská spolupráce. Termíny se posouvají nahoru, což může znamenat skutečný pokrok i marketingový tlak na partnery.

Co chybí k tomu, aby šlo mluvit o funkčním systému:

• Veřejně doložený záchyt reálného balistického cíle
• Známá sériová výrobní kapacita interceptoru FP-7.X
• Potvrzená integrace všech senzorů, hlavic navedení a velitelské vrstvy
• Publikované parametry záchytné obálky, tedy dosah, výška a pravděpodobnost zásahu

PAC-3 MSE je bojově prověřený interceptor s přímým zásahem v plně integrovaném systému s desetiletími vývoje. FP-7.X má za sebou jeden řízený let. Vzdálenost mezi těmito dvěma body je obrovská. Ale směr je jasný a tempo překvapivé.

Co to mění pro Kyjev

Test FP-7.X sám o sobě nezmění závislost Ukrajiny na západních Patriotech. Krátkodobě zůstává PAC-3 MSE nenahraditelný. Střednědobě ale Kyjev získává silnější argument: není jen kupující bez alternativ, ale partner schopný vlastního vývoje, který nabízí Evropě cestu k levnější protibalistické vrstvě.

Největší hodnota projektu Freya neleží v jedné raketě. Leží v myšlence, že protibalistická obrana nemusí stát desítky milionů korun za jeden výstřel a že ji lze složit z dostupných evropských komponent kolem osvědčeného konstrukčního základu. Jestli se ta myšlenka promění v bojově funkční systém, to ukáže až první ostrý záchyt. Na ten svět teprve čeká.

Článek Ukrajinci otestovali novou protibalistickou raketu, aby nahradili Patriot. Sdílí princip ruských S-300 a letí rychlostí 5 400 km/h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Zelenskyj řekl – a co znamená číslo 36

Klíčová věta z prezidentova projevu zní: „90 střel různých typů, mnoho z nich balistických, celkem 36.“ Číslo 36 tedy nepatří k jednomu Orešniku. Označuje celkový počet balistických střel v noční vlně. Vedle nich letěly desítky řízených střel s plochou dráhou letu a šest set dronů. Orešnik sám mířil podle Zelenského na oblast Bily Cerkvy, města asi 80 kilometrů jižně od centra Kyjeva. El País doplňuje, že přesná zasažená lokalita nebyla zveřejněna, ale oblast je dlouhodobě napadána kvůli koncentraci vojenských objektů.

Zelenskyj výslovně řekl, že „ne všechny balistické střely byly zachyceny“. To neznamená kolaps protivzdušné obrany. Většina dronů a část střel byla zneškodněna. Ale 36 balistických projektilů v jedné vlně je objem, který i funkční systém protivzdušné obrany dokáže přetížit.

Proč je Orešnik jiná liga

Pentagon po prvním bojovém nasazení v listopadu 2024 klasifikoval Orešnik jako střelu středního doletu odvozenou od balistického modelu RS-26 Rubež. Analytický projekt CSIS Missile Threat mu přisuzuje schopnost MIRV, tedy rozptýlení více hlavic na nezávislé cíle z jednoho nosiče. Ukrajinská rozvědka po útoku na Dnipro popsala konfiguraci šesti hlavic, každou se šesti submunicemi, a koncovou rychlost přes Mach 11 (přibližně 13 500 km/h).

Právě kombinace rychlosti, dosahu a vícehlavicové konstrukce dělá z Orešniku zbraň, proti které jsou standardní systémy protivzdušné obrany téměř bezmocné. Patriot dokáže zachytit balistický cíl, ale potřebuje čas a kapacitu, a když současně přilétá dalších 35 balistických střel plus stovky dronů, kapacita se vyčerpává rychleji než nepřátelská munice.

Útok z 24. května byl třetím známým bojovým nasazením Orešniku. První proběhlo u Dnipra v listopadu 2024, druhé ve Lvovské oblasti v lednu 2026. Podle Zelenského partnerské zpravodajské služby předem varovaly, že se Rusko chystá střelu znovu použít. Včasné varování ale neznamená plnou ochranu před balistikou.

Květen 2026: spirála úderů

Útok z 24. května nezačal ve vzduchoprázdnu. Květen 2026 přinesl sérii stále mohutnějších vln:

• 14. května – AP ho označila za největší baráž od začátku plnohodnotné invaze. V Kyjevě zahynulo 24 lidí.
• 18. května – 524 dronů a 22 střel. Mezistupeň, který ukázal rostoucí objem dálkových úderů.
• 24. května – 600 dronů a 90 střel, z toho 36 balistických plus Orešnik. Dosud nejmasivnější kombinovaná vlna měsíce.

Trend je zřejmý. Každý další úder přidal objem i komplexitu. Ukrajinské ministerstvo obrany přitom ještě 12. května uvádělo obvyklou úspěšnost kolem 90 % u dronů a téměř 80 % u střel s plochou dráhou letu, ale samo zdůraznilo, že balistické střely zůstávají „obtížnou výzvou“. O dvanáct dní později ta výzva dorazila v podobě 36 kusů najednou.

Časová souvislost s Putinovým prohlášením po ukrajinském úderu na internát ve Starobilsku je silná. AP den před útokem citovala ruského prezidenta, který zásah označil za „zločin“ a nařídil armádě připravit návrhy odvety. Přímý kauzální důkaz chybí, ale Kreml útok rámoval jako odpověď.

Co to znamená pro Česko a NATO

Polsko po noční vlně preventivně aktivovalo vojenské letectvo, byť narušení vlastního vzdušného prostoru nenahlásilo. Pro Česko z toho neplynula přímá hrozba přeletu, ale kontext je jasný: Armáda ČR už v únoru 2026 vyslala do Polska vrtulníkovou jednotku Heli Unit právě kvůli zhoršené bezpečnostní situaci a dřívějším průnikům ruských dronů na polské území.

Česká podpora Ukrajiny pokračuje ve dvou liniích. Vláda v lednu potvrdila pokračování muniční iniciativy, ministerstvo zahraničí má schválený Program Ukrajina 2026–2030 s roční alokací miliardy korun na humanitární a rekonstrukční projekty. Únorový Ramstein přinesl pro rok 2026 celkem 38 miliard dolarů mezinárodní podpory, z toho dvě miliardy na protivzdušnou obranu včetně urgentních dodávek střel Patriot z evropských zásob. Útok z 24. května bude spíš argumentem pro zrychlení této linie než spouštěčem úplně nové politiky.

Saturace, ne selhání

Skutečnou sílu nočního úderu nedělal samotný Orešnik. Dělala ji aritmetika zahlcení: šest set dronů nutí obranu spotřebovávat munici a pozornost na pomalé cíle, desítky řízených střel zaměstnávají radary středního dosahu a do vzniklých mezer prolétají balistické projektily, proti kterým zbývá méně kapacity, než by bylo potřeba. Jedna „superraketa“ je hrozba. Jedna superraketa v balíku s 36 balistickými střelami a stovkami dronů je systémový problém.

Kyjev se té noci neubránil úplně. Ale ubránil se z velké části, a právě ten zbytek, který proklouzl, stačil na dva mrtvé, desítky zraněných a škody v každém obvodu města. Příští vlna, podle dosavadního květnového tempa, může přijít během dnů.

Článek Ukrajina se neubránila. Rusové mohutně bombardovali Kyjev, seslali i mocný Orešnik, který udeřil 36krát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně letělo a odkud

Skladba útoku nebyla náhodná. Mezi 56 raketami byly tři hypersonické Ch-47 Kinžal, 18 balistických Iskander-M a S-400 a 35 střel s plochou dráhou letu Ch-101. Hlavní směr mířil na Kyjev. Z 675 bezpilotních prostředků přitom zdaleka ne všechny představovaly plnohodnotné úderné drony typu Šáhid. Součástí roje byly i typy Gerbera, Italmas, imitátory Parodija a dvě barážující munice Banderol, tedy směs skutečných hrozeb a návnad, jejichž úkolem je zahlcovat radary a nutit obranu plýtvat drahými interceptory na levné cíle.

Taktická logika je podle analytiků trojí: imitátory odvádějí pozornost protivzdušné obrany, prodloužené vlny trvající celou noc a přecházející do dalšího dne vyčerpávají obsluhy i zásoby a synchronizované přílety různých typů střel z více směrů zkracují reakční čas obránce na minimum. Britský think-tank RUSI popsal tuto kombinaci jako „noční můru“ pro jakýkoli systém protivzdušné obrany.

Dvoudenní rekord války

Samotná noc z 13. na 14. května nebyla absolutně největší jednotlivou vlnou konfliktu. Monitoring Kyiv Dialogue eviduje rekord 982 prostředků za noc z 23. na 24. března 2026 a předchozí vrchol 823 ze 7. 9. 2025. Mimořádnost květnového útoku ale spočívá v kontextu: navázal na předchozí vlnu a v součtu 13. a 14. května Rusko podle prezidenta Zelenského nasadilo 1 567 dronů a 56 raket. Reuters to označila za největší dvoudenní letecký útok od začátku plnohodnotné invaze.

Zelenskyj ve svém večerním projevu 14. května popsal zásahy „od Zakarpatské po Charkovskou oblast“ a jmenoval Ivano-Frankivskou, Rivenskou, Volyňskou, Oděskou, Poltavskou i Sumskou oblast. Elektřina vypadla v 11 regionech, poškozeny byly železnice, přístavní infrastruktura v Oděské oblasti i civilní objekty v Charkově. Celkem Reuters uvádí 180 poškozených objektů po celé Ukrajině, z toho přes 50 obytných budov.

Pět procent, která zabíjejí

Číslo 94,8 % zní jako triumf obrany. A do značné míry jím je, proti dronům Ukrajina v této vlně dosáhla lepšího výsledku než v předchozích měsících, kdy únorový průměr činil 87 % a březnový 90 %. Jenže právě těch zbylých pět procent průniků stačí na strategický i psychologický efekt, který Rusko potřebuje.

V kyjevské Darnycké čtvrti záchranáři vyprošťovali těla 28 hodin. K 15. květnu bylo potvrzeno 24 mrtvých, včetně tří dětí. Předběžná ukrajinská analýza identifikovala střelu, která dům zasáhla, jako Ch-101 vyrobenou ve druhém čtvrtletí 2026, tedy zbraň zhotovenou navzdory západním sankcím jen několik týdnů před útokem. Kyjev vyhlásil 15. květen dnem smutku.

Slabším článkem obrany zůstávají balistické střely. Proti Iskanderům a Kinžalům je záchyt výrazně nižší než proti dronům a střelám s plochou dráhou letu. Zelenskyj to 14. května otevřeně přiznal a označil balistickou obranu za „obtížnější úkol“ a denní prioritu.

Jak dlouho to Ukrajina udrží

Krátkodobě ukrajinská obrana funguje. Dlouhodobě je otázka jiná, a odpověď závisí na zásobách interceptorů a výrobních kapacitách. Zelenskyj už 11. května mluvil o potřebě vyrábět antibalistické střely přímo na Ukrajině nebo společně s partnery. Kyiv Dialogue upozorňuje, že západní produkce nestačí ani na pokrytí ruské roční výroby balistických střel. Think-tank CSIS v březnovém briefu varoval před kriticky napjatými zásobami interceptorů a navrhl nouzový evropský program pro výrobu prostředků protivzdušné obrany.

Česká republika přispívá k ukrajinským obranným kapacitám především v muniční oblasti, ale český průmysl dodává i systémy MR-2 Viktor a pasivní sledovací technologie. Přes české firmy šly rovněž protiletadlové prostředky financované Nizozemskem. Zda se některý z těchto systémů podílel právě na zachycení květnové vlny, veřejné zdroje nedokládají.

NATO ve své washingtonské deklaraci z roku 2024 označuje Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ pro bezpečnost spojenců. Česká obranná strategie mluví o nejnižším přímém vojenském ohrožení ČR, ale zároveň o nejvyšší pravděpodobnosti napadení některého státu Aliance od konce studené války. Každá další noc jako ta květnová tento odhad posouvá blíž k realitě.

V troskách darnycké devítipatrové budovy záchranáři 15. května odpoledne vytáhli poslední tělo. Sirény v Kyjevě mezitím utichly, do příští vlny.

Článek Rusko zahájilo masivní útok a Ukrajina se otřásala. Zasypalo ji více než 50 raketami a skoro 700 drony – ale většina neprošla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně věžička umí, a co ne

Ministerstvo obrany popisuje řetězec zásahu takto: systém sám detekuje cíl, průběžně ho sleduje a v reálném čase počítá trajektorii letu. Jakmile má řešení, operátor dostane signál a jedním tlačítkem potvrdí palbu. Celý řetězec před výstřelem běží bez lidského zásahu, detekce, sledování, balistika. Člověk ale zůstává v rozhodovacím uzlu: bez jeho potvrzení věžička nevystřelí.

Přesný reakční čas operátora zveřejněn nebyl. Logika systému ale napovídá, že jde o zlomky sekund: proti FPV dronu letícímu desítky metrů za sekundu by klasické manuální míření nestačilo. Stroj připraví vše, člověk řekne „ano“. Je to model, který se v odborné terminologii označuje jako „human-on-the-loop“, kdy umělá inteligence obstarává řetězec zásahu a člověk drží právní a taktickou pojistku.

Proč nestačí rušičky

Běžný systém elektronického boje funguje jednoduše: zahlušíte frekvenci, na které dron komunikuje s operátorem, a stroj ztratí řízení. Jenže optovláknový FPV nekomunikuje rádiem. Video i povely putují po fyzickém kabelu, který je vůči elektromagnetickému spektru imunní. Ukrajinské ministerstvo obrany proto přímo uvádí, že kinetická interceptace je „jedním z mála účinných způsobů“ obrany proti těmto dronům.

Parametry hrozby jsou konkrétní:

• Lehké modely (STALKER XO-10/15) dosahují 10–15 km.
• Těžší Baton Optik překonává 30 km s plnou odolností vůči rušení.
• Cívka vlákna přidává hmotnost, ale neomezuje manévrovatelnost natolik, aby dron šlo snadno zasáhnout ručně.

Systémy elektronického boje proti běžným rádiovým FPV zůstávají levnou plošnou vrstvou. Ale proti „optice“ samy nestačí, a právě tady vstupuje věžička.

Od prototypu k deseti jednotkám: tempo Brave1

První bojové nasazení proběhlo u brigády K-2, která operuje v pásu mezi Kupjanskem a Siverskem na severovýchodě Ukrajiny. Dnes systém chrání klíčové úseky fronty u více než deseti jednotek. Jméno výrobce stát nezveřejnil, uvádí jen, že jde o účastníka platformy Brave1, státního akcelerátoru pro obranné technologie.

Tempo přechodu od návrhu k bojovému nasazení ilustruje širší infrastruktura:

• Brave1 Market eviduje přes 400 produktů a průměrnou dodací dobu 10 dní.
• Přes systém e-Points putovalo od začátku roku 2026 na frontu 181 tisíc kusů techniky.
• DOT-Chain propojuje více než 100 výrobců se 186 bojovými brigádami.
• Grantový program Brave1 financuje projekty až do fáze výroby a bojového testování částkou do 8 milionů hřiven.

Už v lednu 2026 ministerstvo spustilo Brave1 Dataroom, zabezpečené prostředí, kde vývojáři trénují AI modely na reálných vojenských datech. V únoru pak výzva JATEC formálně vybírala řešení proti optovláknovým FPV. Květnové nasazení věžičky je tedy výsledkem měsíců cílené institucionální práce, ne náhodného průlomu.

Součást širšího přerodu ukrajinské protivzdušné obrany

Věžička není izolovaná novinka. Ukrajina paralelně škáluje dálkově řízené drony-interceptory, v dubnu 2026 ministerstvo uvádělo deset výrobců, kteří tuto technologii integrovali. Vzniká vrstvená architektura malé protivzdušné obrany:

• Frontová vrstva: AI věžičky proti malým a těžko rušitelným dronům.
• Přifrontová vrstva: dálkově řízené interceptory a mobilní palebné skupiny.
• Vrstva pro města a infrastrukturu: systémy proti dronům Šáhed, které 12. května předváděli německému ministru obrany.

Každá vrstva řeší jiný segment hrozby. Věžička patří do té nejnižší a nejtaktičtější, ale právě tam optovláknové FPV dosud měly téměř volné pole.

Co to ještě neznamená

Deset jednotek není celá fronta. Měsíční produkce konkrétní věžičky zveřejněna nebyla a ministerstvo samo volí opatrnou formulaci, „jeden z mála účinných způsobů“, nikoli definitivní řešení. Rusko bude pravděpodobně reagovat kvantitou: větší saturací dronů, levnějšími modely, adaptací letových profilů a tlakem na vyhledávání samotných věžiček. Závod ve škále nekončí jedním nasazením.

Přesto je posun reálný. Ukrajina na taktickém bojišti zavádí model, kde AI obstarává většinu řetězce zásahu a člověk drží poslední pojistku. Pokud se podaří zkrátit cestu od prototypu k sériové výrobě stejným tempem, jakým Brave1 dosud škáloval drony, okno taktické převahy optovláknových FPV se začne zavírat.

Článek Ruské optické drony jsou minulostí. Ukrajina nasadila věžičky s umělou inteligencí, které je samy loví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nula potvrzených ztrát — co to vlastně znamená

Databáze Oryx, která se stala de facto standardem pro sledování válečných ztrát, eviduje u ukrajinských Gepardů nulovou potvrzenou ztrátu. Žádný zničený, poškozený ani ukořistěný kus doložený fotografií nebo videem. To neznamená, že Gepard je nezranitelný, znamená to, že ve veřejně dostupném vizuálním záznamu z bojiště se zničený exemplář dosud neobjevil.

Kolovala tvrzení o zásahu jednoho kusu, ale bez vizuálního důkazu zůstávají právě jen tvrzeními. Metodika Oryxu je přísná: co není na snímku, neexistuje v seznamu. Pro srovnání: u ruského Pantsiru-S1, který plní podobnou roli na opačné straně fronty, tatáž databáze eviduje 44 vizuálně potvrzených ztrát.

Rozdíl ale nevypovídá jen o kvalitě systémů. Pantsiry bývají exponované při ochraně frontových a strategických objektů. Gepardy operují převážně jako štít měst a kritické infrastruktury, dál od přímého dosahu dělostřelectva a barážující munice. Způsob nasazení chrání stejně jako pancíř.

Proč zrovna Gepard funguje proti dronům

Rheinmetall ve své tiskové zprávě z roku 2023 popsal Gepardy na Ukrajině jako systémy „téměř permanentně v akci“. Spotřeba munice to potvrzuje: německá vláda uvádí 330 000 dodaných nábojů, Rheinmetall má objednávku na dalších 180 000 kusů se startem dodávek v roce 2026.

Ekonomika boje je přitom klíčová. Shahed-136 stojí odhadem 20–50 tisíc dolarů. Raketa IRIS-T nebo Patriot stojí řádově stovky tisíc až miliony. Gepardova 35mm salva, která dron sejme, vyjde na zlomek. Proti masovým útokům desítek dronů za noc je tohle jediný udržitelný model: pálit levně, rychle a opakovaně.

Technicky jde o kombinaci:

• Dva kanóny Oerlikon KDA, kadence 550 ran/min na hlaveň
• Vlastní vyhledávací a sledovací radar integrovaný ve věži
• Schopnost autonomního nasazení bez závislosti na externím řídícím stanovišti
• Munice HEI-T a APDS-T: levná, dostupná, účinná proti pomalým cílům s malým radarovým odrazem

Gepard není univerzální řešení. Proti balistickým raketám nebo rychlým střelám s plánováním je bezmocný. Ale proti tomu, co Rusko posílá v největším množství, tedy pomalým jednosměrným dronům, je přesně tím, co Ukrajina potřebuje.

Od skladu k bojové flotile

Označení „systém z vrakovišť“ je novinářská zkratka, ne technický popis. Bundeswehr Gepardy vyřadil v rámci poststudenoválečných reforem. Systém byl drahý na provoz, složitý na údržbu a v expedičních scénářích typu Afghánistán zbytečný. Armáda se orientovala na lehčí jednotky, kanónová pozemní protivzdušná obrana vypadla z priorit.

Německo na Ukrajinu oficiálně dodalo 60 kusů i s náhradními díly. Aktuální počet bojeschopných vozidel veřejně známý není: válka opotřebovává i to, co nepřítel nezasáhne. Proto je zásadní logistický řetězec: KNDS otevřel ukrajinskou pobočku právě kvůli opravám a generálkám Gepardů přímo v zemi.

A přibývají další kusy. Belgie v dubnu 2026 potvrdila nákup 15 Gepardů od belgické firmy OIP Land Systems, dceřiné společnosti izraelského Elbitu, a jejich předání Ukrajině. Jde o bývalé belgické armádní systémy prodané po vyřazení v první dekádě tohoto století. Cena ani harmonogram nebyly zveřejněny, nominálně ale jde o navýšení flotily o čtvrtinu.

Skyranger 35: nástupce už je na cestě

Gepard zůstává, ale vedle něj roste novější vrstva. Rheinmetall v říjnu 2025 oznámil dodávku systému Leopard 1 Skyranger 35 pro Ukrajinu. Jde o koncepčního nástupce: 35mm revolverový kanón s kadencí 1 000 ran/min, programovatelná munice airburst AHEAD s wolframovými projektily, 360° AESA radar s dosahem 35 km a moderní sledovací radar.

Kde Gepard spoléhá na přímý zásah konvenční municí, Skyranger vytváří oblak wolframových střepin v naprogramované vzdálenosti od cíle. Proti malým dronům je to kvalitativní skok. Systém navíc zvládá jak protidronovou (C-sUAS), tak protiminometnou a protiraketovou (C-RAM) misi.

Přesný počet objednaných kusů ani tempo zavádění do boje veřejné nejsou. Skyranger sám o sobě průběh ruské dronové kampaně neotočí: k tomu by potřeboval dostatečnou sérii a muniční zásoby. Ale jako signál je jednoznačný: Západ pochopil, že levná kanónová vrstva protivzdušné obrany není relikt, ale nutnost.

Co Gepard říká o budoucnosti vzdušné obrany

Válka na Ukrajině neoslavila „staré železo“. Oslavila princip, který Západ po studené válce podcenil: proti masovým levným hrozbám potřebujete masovou levnou obranu. Raketové systémy za desítky milionů mají svou roli proti balistickým a řízeným střelám. Ale poslední vrstvu nad městy a elektrárnami musí držet kanón, rychlý, levný, opakovatelný.

Gepard je důkazem, že správně nasazený „zastaralý“ systém může být strategicky cennější než tucet špičkových raket vystřílených na cíle, které nestojí ani za jejich transportní obal. Dokud Rheinmetall dodává munici a KNDS opravuje podvozky, dvě hlavně Oerlikon budou nad ukrajinskými městy pálit dál.

Článek Gepard nemá na Ukrajině jedinou potvrzenou ztrátu. Stařičký systém ze skladů se stal noční můrou ruských dronů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Kinžal a proč ho Rusko prodávalo jako nezranitelný

Kh-47M2 Kinžal je ve vzduchu odpalovaná balistická střela, pravděpodobně odvozená od pozemního Iskanderu-M. Podle technického profilu CSIS dosahuje rychlosti až Mach 10, nese hlavici o hmotnosti 480 kilogramů a její dosah se odhaduje na 1 500 až 2 000 kilometrů. Kombinace extrémní rychlosti a schopnosti manévrovat na sestupné trajektorii z ní teoreticky dělá mimořádně obtížný cíl pro konvenční protivzdušnou obranu.

Jenže vedle technických parametrů existoval ještě druhý Kinžal, propagandistický. Ruská státní média roky opakovala formulace o „nezranitelné“ zbrani, Putin ji zařadil mezi šest „zázračných“ systémů nové generace. Tento obraz začal praskat už v květnu 2023, kdy Ukrajina poprvé veřejně oznámila kinetický zásah Kinžalu systémem Patriot. Velitel ukrajinského letectva Mykola Oleščuk tehdy na Telegramu potvrdil první sestřel, o dvanáct dní později ukrajinské velení hlásilo šest zničených Kinžalů při jediném útoku. Patriot dokázal, že „nezastavitelná“ střela zastavitelná je. Lima teď ukazuje, že ji nemusíte ani sestřelit.

Jak Lima funguje, a co vlastně znamená „vymazat z oblohy“

Spojení „vymazala z oblohy“ neznamená nutně explozi ve vzduchu. V praxi jde o něco sofistikovanějšího. Cascade Systems popisuje Limu jako kombinaci tří vrstev: rušení (jamming), podvržení falešných signálů (spoofing) a kybernetického působení na navigační systémy střely.

Mechanismus ve zjednodušené podobě vypadá takto: Lima potlačí satelitní navigaci přicházející střely a zároveň jí podstrčí falešné souřadnice. Střela přepne na záložní způsoby navedení, ale při rychlosti přesahující několik tisíc kilometrů za hodinu už nemusí stihnout korekci kurzu. Výsledek? Místo zasažení kritické infrastruktury dopadne desítky až stovky metrů od cíle, do oblasti, kterou systém vyhodnotí jako nejbezpečnější. Že končí „v polích“ je nadsázka, protože je její schopnost zasáhnout přesně neutralizována.

Maksym Skoretskij, šéf správy elektronického boje ukrajinských pozemních sil, v rozhovoru pro portál Oboronka vysvětluje, že střely mají i jiné způsoby navedení než satelitní navigaci. Elektronický boj proto nemusí vždy zabránit veškeré škodě, může ale snížit přesnost natolik, že se z chirurgického úderu stane neřízený dopad.

Čísla, která je třeba číst s výhradou

Podle Cascade Systems Lima od prvního nasazení neutralizovala celkem 58 Kinžalů. Zástupce jednotky Night Watch, která systém obsluhuje, uvádí zničení 58 z 59 střel mířících na objekty v jejich zóně ochrany. V prvním čtvrtletí 2026 to mělo být 26 Kinžalů, 33 střel s plochou dráhou letu a více než 10 000 dronů.

Jsou to silná čísla. Je ale nutné říct, odkud pocházejí: jde o tvrzení výrobce a operátora zprostředkované agenturou Interfax-Ukraine, nikoli o nezávisle auditovanou statistiku ukrajinského letectva. Veřejně dohledatelné nejsou ani přesné lokace dopadů odkloněných střel, a to z pochopitelných bezpečnostních důvodů.

Pro srovnání: kinetické zásahy Kinžalů systémem Patriot v květnu 2023 mají za sebou alespoň potvrzení od velitelů ukrajinského letectva a následnou mediální dokumentaci. Lima je v tomto ohledu zatím o krok pozadu, co se veřejné verifikace týče.

Proč je levnější vrstva obrany důležitější než „zázračná zbraň“

Skutečný průlom není v jednom systému. Je v logice, kterou Lima reprezentuje. Interceptor Patriotu stojí řádově miliony dolarů. Elektronické rušení je nesrovnatelně levnější, a hlavně opakovatelné bez doplňování munice. Pokud část práce přebírá nekinetická vrstva, drahé interceptory zůstávají v zásobě pro situace, kdy je fyzické zničení střely nezbytné.

NATO tuto logiku formalizovalo v únoru 2025 ve své politice integrované protivzdušné a protiraketové obrany, která výslovně počítá s hypersonickými hrozbami, vrstvenou obranou i rolí elektronického boje. A není to jen alianční teorie: české ministerstvo obrany v říjnu 2025 označilo prostředky elektronického boje za „zcela nezbytnou součást“ moderní protivzdušné obrany vedle systémů jako SPYDER nebo RBS.

Skoretskij ale upozorňuje i na rizika: nekoordinované rušení může poškodit vlastní obranu. V jednom z jeho příkladů soukromě nasazený systém elektronického boje rušil ukrajinské drony-interceptory. Vrstvená obrana funguje jen tehdy, když jsou vrstvy sladěné.

Co bude dál, a jak může Rusko reagovat

Moskva existenci Limy veřejně nekomentovala. Nepřímo ale ukrajinské zdroje zaznamenávají, že Rusko průběžně zvyšuje odolnost navigace svých prostředků: nasazuje vícekanálové antény CRPA a upravuje software dronů i řízených bomb poté, co ukrajinský elektronický boj sníží jejich účinnost. Dá se čekat, že totéž bude platit pro Kinžaly: práce na odolnější navigaci a větší sázka na masové salvy, které mají obranu přetížit.

Cascade Systems deklaruje záměr škálovat nasazení Limy do dalších regionů. Kolik kompletů existuje, jak rychle se vyrábějí a jaká je personální náročnost obsluhy, to veřejné zdroje neříkají.

Jedno je ale zřejmé už teď: éra, kdy stačilo prohlásit střelu za nezastavitelnou a svět tomu věřil, skončila někde nad ukrajinskou krajinou, v tiché souhře falešných signálů, které hypersonickou střelu za miliony dolarů poslaly do pole.

Článek Ruská pýcha v troskách. Nepřekonatelné střely Kinžal končí v polích. Ukrajinská Lima je maže z oblohy bez výstřelu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V nízké výšce lze drony snáze sestřelit, ale…

Armádnímu Zpravodaji se nepodařilo ověřit, že by šlo o tvrzení přímo vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny, ale vyloučit to nelze. Ostatně nejde o žádnou neznámou taktiku, potvrzuje Forbes. Má nicméně svá pro a proti. K jejím výhodám patří, že drony zkrátka unikají zaměření radary, které je neumí desítky metrů nad zemí identifikovat.

Kreml je v situaci, kterou už nedokáže skrývat. Supervelmoc se totálně hroutí pod ukrajinskými útoky a fronta se pro něj nevyvíjí dobře

To je běžný jev, kterého využívají i piloti vrtulníků a letadel, kdy se drží co nejníže to jde, aby je tak radary nedokázaly rozpoznat od nerovností terénu, potvrzuje Wikipedia. V případě ruských dronů Geran-2, což jsou v licenci vyráběné íránské Shahedy 136 s domácími technologiemi, potvrzuje Wikipedia, jde tedy o logický krok, který má však svá úskalí.

Drony jsou totiž relativně pomalé – létají rychlostí si 185 km/h, takže je lze sestřelit i starými kanony, kulomety apod. A to tím snáze, že letí nízko nad zemí, což dává výhodu mobilním týmům protiletadlové obrany. Na druhou stranu je musí detekovat vizuálně, což vyžaduje, aby byly přítomny na daném místě pořád, nebo musí mít zrovna štěstí.

Z tohoto důvodu mohou Gerany-2 udeřit prakticky kdykoliv a kdekoliv, protože je nelze spolehlivě detekovat. Taktika nízkého letu nejspíše nebude užívána po celou dobu právě proto, aby nedocházelo k jejich jednoduchém sestřelování. Navíc mají využívat složitých manévrů i za pomoci umělé inteligence, což pomáhá upravovat jejich letovou trajektorii.

Konec neviditelnosti, Rusko už zná souřadnice cílů NATO. Drtivý úder by kompletně změnil pravidla hry, ale bojí se

V reakci na tuto hrozbu má ukrajinské velení volat po modernizaci obranných prostředků a lepším vybavení mobilních palebných skupin. Situace na bojišti potvrzuje, že se technologický souboj v oblasti bezpilotních letounů neustále zrychluje. Na druhou stranu se nedávno ukázalo, že ukrajinská PVO sestřeluje 9 z 10 ruských vzdušných cílů.

Článek Noční můra Ukrajinců se naučila plížit hodně při zemi. Je teď téměř neviditelná, neví si s ní rady se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruských útoků projde každý měsíc méně a méně

Ukrajinská PVO v březnu 2026 zachytila nebo potlačila 89,9 % ruských leteckých cílů, což představuje nejvyšší úroveň efektivity zaznamenanou v posledních měsících. Je sice pravdou, že se potýká například s nedostatkem střel do systémů MIM-104 Patriot, jimiž ničí hlavně balistické rakety a hypersonické střely, ale v jiných oblastech posiluje.

Rusové se rozklepali strachy z jediného ukrajinského mladíka. Kdyby nepřijali kapitulaci, měl pro ně připravené peklo

Celkem bylo ten měsíc sestřeleno 5 935 nepřátelských leteckých útočných cílů, což znamená, že jich prošlo asi 660. Což je sice početně stále relativně dost a škody jsou nemalé, ale jde o mnohonásobně lepší výsledek než dříve. Ukrajinské ministerstvo obrany chce přitom zachytit každý měsíc alespoň 95 % ruských útoků, a podle všeho je na dobré cestě.

Nutno připomenout, že se Rusko stále více spoléhá na dalekonosné drony spíše než na střely a rakety. Sice je používá také, aby využila všech slabin ukrajinské PVO, ale jejich výroba je o dost dražší a náročnější, takže je rychlejší a levnější vyrábět drony. Tím hlavním je pro dálkové útoky ruský Geran-2, což je upravený a v licenci produkovaný íránský Shahed 136, uvádí Wikipedia s tím, že obsahuje některé ruské technologie, například pro komunikaci.

Rusko je zahnané. „Ukrajina nás předběhla, naše taktika nefunguje,“ přiznává. Chce to napravit, než bude pozdě

Ukrajinská protivzdušná obrana těží ze zavádění moderních technologií, a to i domácí výroby. Za dobrý příklad slouží interceptory jako STING, které vznikly přímo proti dalekonosným dronům jako Shahed 136, resp. Geran-2, nebo Lancet a řadě průzkumných, potvrzuje výrobce Wild Hornets. Jenom jejich úspěšnost ničení je přitom 80 až 90 %.

Ministerstvo obrany Ukrajiny upozornilo také na stabilní vzestupný trend, kdy účinnost PVO za poslední čtyři měsíce vzrostla o 9,7 %. V jejích řadách jsou ale také klasické systémy jako už zmíněný MIM-104 Patriot, SAMP/T, IRIS-T, NASAMS, stejně jako starší S-300, 9K37 Buk a řadu dalších, potvrzuje Wikipedia. Objevily se ovšem také zajímavé improvizace.

Ruské námořnictvo se totálně ztrapnilo a vyšachovalo se. Jediné, z čeho jde ještě strach, jsou ponorky; zatím

Takový FrankenSAM, což je typ hybridních systémů, je spojením sovětského 9K37 Buk-M1 a amerických střel RIM-7 Sea Sparrow. Těch je v západních zemích relativně hodně, a tak je konstruktéři upravili pro pozemní systém PVO, který jinak tak výkonný není. Původně ovšem střely sloužily k obraně plavidel proti řízeným střelám, potvrzuje Wikipedia.

Článek Rusové už jsou bezradní. Ukrajinská PVO je nejúčinnější od začátku války. Sestřelí až 90 % cílů navzdory „ruské vyspělosti“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SAMP/T NG zvládá balistické rakety

Velký zájem o francouzský systém SAMP/T NG a fakt, že ho Ukrajina má slíbený, pro ArmyInform vyjádřil Jurij Ignat, vedoucí oddělení komunikace Velitelství Vzdušných sil Ozbrojených sil Ukrajiny. „Skutečnost, že je Francie připravena nám tyto komplexy poskytnout, nás velmi těší, zvláště pokud jsou schopny sestřelovat balistické rakety. A jak víme, nejen Iskander-M, ale i severokorejské KN-23, stejně jako Daggery létají po balistické trajektorii,“ prohlásil.

iZdroj fotografie: EuroSam

Rusko může doufat, že poté, co USA a země Perského zálivu vystřílely mnoho vzácných střel do Patriotu kvůli válce Íránem, střely Ukrajině dojdou, což je špatná zpráva. Francouzský systém, jehož už mají Ukrajinci starší a méně schopnou verzi, však nejspíše v řádu měsíců není schopen Patrioty nahradit, ačkoliv může pomoci. Každá balistická raketa, které nezasáhne cíl, se počítá, protože to znamená záchranu majetku, a hlavně lidských životů.

SAMP/T využívá střely Aster 30

SAMP/T využívá raket Aster 30, což jsou primárně interceptory vyvinuté pro protivzdušnou a protiraketovou obranu lodí. Wikipedia uvádí, že v plném operačním provozu jsou ve Francii od roku 2010. Varianta systému NG je potom vylepšená a umožňuje zasahovat cíle do vzdálenosti až 150 kilometrů a výšky 25 kilometrů. Má také mnohem lepší schopnosti se vypořádávat s balistickými raketami krátkého doletu, a podle dostupných informací je schopná zasahovat i proti hypersonickým zbraním, kupříkladu tedy střelám Kinžal.

Video: ruský prapor narazil u Pokrovsku na kyborgy. Když s ním skončili, nic z něj nezbylo. „Bylo to velmi osobní“

Zavedení do výzbroje je plánováno v roce 2026, přičemž v prosinci 2025 proběhly zkušební odpaly, které prokázaly deklarované schopnosti střel, uvádí EdrMagazine. Systém má být v jednom okamžiku schopen sledovat až 1 000 cílů najednou, které radar detekuje na vzdálenost až 350 kilometrů. Baterie by měla obsahovat 4 až 6 odpalovacích vozidel, kdy je na každém z nich 8 raket. Vzhledem k tomu, že jsou na balistickou raketu většinou odpáleny dva interceptory, znamená to, že bez nabití by mohla baterie zničit 16 ruských raket.

Článek Rusové se těší, že konečně srazí Ukrajinu na kolena. Francie to ovšem nedopustí, pošle jí revoluční „francouzský Patriot“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinská PVO je připravena na jakoukoliv hrozbu

Kyjevskou páteř protivzdušné obrany proti nejvážnějším hrozbám tvoří systémy MIM-104 Patriot původem z Ameriky a francouzsko-italské SAMP/T. Ty dokázaly nemožné – opakovaně sestřelily ruské „nepřekonatelné“ hypersonické střely Kinžal a balistické rakety Iskander, uvádí Wikipedia Už to dělá z hlavního města Ukrajiny pevnost, která odolává i nejmodernějšímu arzenálu.

Ukrajinci odhalili ruské tajemství a přiznali novou výzvu. Zabijáka s 800kg hlavicí, kterého nelze rušit

Střední vrstvu potom zajišťují systémy jako norský NASAMS nebo německý IRIS-T specializované na likvidaci střel s plochou dráhou letu a dronů. V prvním případě je úspěšnost až 94 %, a v druhém dokonce až 100 %, což je mimořádné. Stejně jako jiné jsou přitom propojeny s moderními radary, což umožňuje efektivní sledování a ničení cílů v reálném čase.

Samozřejmě je ale kyjevská obrana neplýtvá na levné drony jako Shahed. Proti těm nasazuje inovativní stíhací drony (tzv. interceptory) a mobilní palebné skupiny vyzbrojené kulomety a protiletadlovými děly Gepard, které je ničí s minimálními náklady. Hlavně nově nasazované stíhací drony navíc šetří drahocenné a nedostatkové rakety pro větší a rychlejší cíle.

Celý kyjevský štít doplňují zmodernizované sovětské systémy S-300 a 9K37 Buk, které stále tvoří důležitou sílu. Díky inteligentnímu síťování všech prostředků a včasnému varování je PVO schopna reagovat na útoky z jakéhokoliv směru. Výsledkem je město, které navzdory neustálému ostřelování zůstává funkční a pro ruské letectvo zcela nedostupné.

27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa

Samozřejmě to neznamená, že by obrana nepropustila vůbec nic, ale je toho pouze zlomek. Za dobrý příklad efektivity slouží zachycení 70 % ruských Shahedů pouze stíhacími drony, oznámil Oleksandr Syrskyj, vrchní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny. Jindy se zase podaří sestřelit všechny hypersonické střely Zirkon, ačkoliv někdy to může vyjít pouze v polovině případů.

Článek Kyjev je nejlépe chráněná pevnost Ukrajiny. Rusové nedokážou pronikat obranou, většina útoků skončí v troskách se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trefí i v rušeném prostředí a je velmi ničivá

Izdelije-30 (označovaná také jako 305-E) představuje novou generaci ruských řízených střel s plochou dráhou letu, která byla identifikována ukrajinskou rozvědkou GUR. S doletem 1 500 km je navržena pro údery na strategickou infrastrukturu hluboko v ukrajinském vnitrozemí, a pro protivzdušnou obranu je extrémně nebezpečná kvůli moderní naváděcí soustavě.

27 milionů mužů ve zbrani. Pozemní invaze do Íránu je skoro nemožná. Když půjde do tuhého, poskládá nejpočetnější armádu světa

Ta kombinuje inerciální navigaci s korekcí přes satelity. Zatímco druhý způsob je možné zmást relativně jednoduše, ten první nelze zvenčí nijak zmást ani zarušit, protože funguje na principu gyroskopů a akcelerometrů uvnitř střely. Jeho problémem je však tzv. drift – s přibývajícím časem a kilometry se v měření hromadí drobné chyby, které mohou bez satelitní korekce znamenat odchylku v přesnosti v řádech desítek až stovek metrů, potvrzuje Wikipedia.

Současně má mít ovšem ještě pokročilé digitální mapování terénu, což Izdelije-30 umožňuje zasahovat cíle s odchylkou jenom několika metrů i v silně rušeném prostředí. Na tomto principu mimochodem fungují třeba ukrajinské drony An-196, potvrzuje Wikipedia, díky čemuž zasahují s velkou přesností. Rozhodně se tedy jedná o velkou výzvu pro ukrajinskou PVO.

Mirage 2000 v plném bojovém nasazení. Záběry těsně nad zemí ukazují, jak Ukrajinci bombardují Rusy s chirurgickou přesností

Hlavní rozdíl oproti střelám Ch-101 a Ch-55 potom spočívá v ničivé síle. Izdelije-30 nese masivní hlavici o hmotnosti kolem 800 kg, což je takřka dvojnásobek oproti 400 až 450 kg u Ch-101, kdežto Ch-55 je zastaralá sovětská střela s nižší přesností, z níž Ch-101 vychází. Analýza rozvědky potom tvrdí, že je do výroby zapojeno nejméně 20 ruských podniků, což svědčí o vysoké prioritě nahrazení méně schopných střel, ale zdaleka nejde o domácí produkt.

Navzdory sankcím totiž Rusko v Izdeluje-30 stále využívá západní mikroelektroniku, zejména navigační čipy a procesory, které získává přes prostředníky. Díky této technologická hybriditě je možné efektivněji překonávat ukrajinské systémy radioelektronického boje. Umí též změnit dráhu letu a zaútočit z nečekaných směrů, což mj. vyčerpává kapacity radarového sledování.

Fatální selhání vedlo k palbě do vlastních. Kuvajtská PVO sestřelila tři americké F-15E, neměly šanci střely vymanévrovat

War-Sanctions přitom zveřejnil jednotlivé části, z nichž je Izdelije-30 složena, a vytvořil 3D model, který její podobu nastiňuje. Stejně jako Ch-55 a Ch-101, i tato střela je určena pro strategické bombardéry, v případě Ruska tedy pro Tupolev Tu-160 a Tupolev Tu-95MS. Odpalovat je mohou ze vzdálenosti až 1 500 km od cíle, tedy mimo dosah jakékoliv protivzdušné obrany.

Článek Ukrajinci odhalili ruské tajemství a přiznali novou výzvu. Zabijáka s 800kg hlavicí, kterého nelze rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Využití střel, kterých je dostatek

Systémů nazývaných FrankenSAM existuje více, ale tím nejznámějším je pravděpodobné spojení sovětského 9K37 Buk-M1 a amerických střel RIM-7 Sea Sparrow. GeekWeek uvádí, že tato kombinace dokázala poprvé sestřelit ruský dron typu Shahed již v lednu 2024, a od té doby může mít na kontě stovky, možná i tisíce úspěšných zásahů, což znamená, že zabránila obrovským škodám na ukrajinské infrastruktuře, a stejně tak mohla zachránit řadu lidských životů. Rusko totiž často vypouští drony i střely záměrně na civilní objekty.

Video: ruský voják u Pokrovsku zalehl do sněhu a střílel na Ukrajince. Z ničeho nic ale otočil pušku proti sobě a zastřelil se

Výhodou tohoto spojení je skutečnost, že amerických střel je v západních skladech relativně dostatek, a mohou být tedy okamžitě využívány. Twz uvádí, že dokonce Američané uvažují, že by komplet FrankenSAM mohli použít ke své protivzdušné obraně. Mají sice lepší systémy, ale pravděpodobně to souvisí s tím, že střely do nich jsou drahé, takže je logické využít starší, které jsou již vyrobené a v zásobě. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že i zde platí, že se cena střely pohybuje výrazně nad cenou většiny sestřelených dronů.

Americké střely na sovětském systému

Buk-M1 je modernější verze sovětského Buku. Wikipedia uvádí, že se dostával do výzbroje sovětské armády v roce 1983, a na začátku konfliktu Ruska a Ukrajiny v únoru 2022 tvořil základ obrany středního dosahu napadené země. S originálními raketami 9M38M1 je schopen zasahovat cíle do vzdálenosti až 35 kilometrů, přičemž jsou mnohá odpalovací vozidla typu TELAR, což znamená, že mají nejenom střely, ale také vlastní radar a řídící centrum.

Video: jako nespoutaná bestie. Ukrajinský speciál si poradil se 4 ruskými útočníky v zákopu. Nenechal se překvapit a dal jim co proto

Sea Sparrow je potom americká radarem naváděná střela krátkého dosahu určená primárně k obraně plavidel proti přízemím střelám, uvádí Wikipedia. Je tak vlastně upravenou střelou vzduch-vzduch AIM-7 Sparrow, která dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 19 kilometrů. Má tedy menší dosah než původní střela Buk-M1, ovšem stále platí, že je velice schopná. Technici museli při její instalaci na sovětský systém vyřešit způsob propojení sovětského radaru a americké technologie, ale evidentně se jim to úspěšně povedlo.

Článek Dlouho vyhlížená odpověď je naprosto geniální. Ukrajina ve spolupráci s Amerikou stvořila mocný hybrid protivzdušné obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely umí útočit na pozemní cíle od počátku

Ačkoliv jsou systémy S-300 a S-400 primárně určeny k protivzdušné obraně, umí omezeně také útočit na pozemní cíle. Sice o tom byly informace již dříve, ale dlouho panovaly nejasnosti. Až v roce 2011 na to veřejně upozornila běloruská armáda, když S-300 testovala. Střely jsou ovšem relativně drahé a rozhodně mají větší hodnotu při využití v roli protivzdušné obrany.

Rusové testují „miniaturní TOS-1A“. Termobarický raketomet Malvina se dvěma raketami ráže 220 mm

Telegramový kanál „Plukovník generálního štábu“ upozornil, že ruská armáda konkrétně použila k útokům na Ukrajinu 20. ledna 2026 střely RM-48U, o nichž je jenom málo informací. Postaveny jsou na základě 5V55 určených pro S-300PM nebo 48N6DM určených pro S-400, a určeny jsou k výcviku. Jelikož jim ale končila životnost, rozhodli se je Rusové zužitkovat takto.

Existovat by jich přitom mohlo přes 400 kusů, což představuje pro ukrajinskou PVO velkou výzvu, jelikož určitě nedokáže sestřelit všechny. Není ovšem jasné, jaké přesně mají parametry, oproti původním se mohou v něčem lišit. Střely 5V55 existují v několika modernizacích. Jejich hlavice je těžká 130 nebo 133 kg a dolet od 47 do 90 km, potvrzuje Wikipedia.

iZdroj fotografie: Náčelník generálního štábu

Oproti tomu střely 48N6DM (nebo též 48N6E3) doletí až 240 km, ačkoliv některé zdroje uvádí dosah o 40 km delší, a nesou 180kg hlavici, uvádí Wikipedia. Má přitom poloaktivní radarové navádění, zatímco střely pro S-300 mají některé tzv. povelové, kdy závisí na pozemním systému, a některé poloaktivní radarové, kdy se částečně navádí samy, ale stále potřebují pomoc.

Ukrajinci našli u padlého Rusa legendární nůž ze 70. let, který je zároveň střelnou zbraní

Ruská armáda měla použít neznámý počet střel RM-48U, ovšem 20. ledna mělo letět na Ukrajinu celkem 18. balistických raket, což zahrnuje i tyto střely, jelikož dopadají na cíl po balistické křivce. Armádní Zpravodaj také zjistil, že ukrajinská rozvědka v prosinci 2025 uvedla, že by mělo mít Rusko více než 400 střel RM-48U, což představuje značnou sílu.

Článek Rusko mělo přebytek střel pro systémy S-300 a S-400, tak je přestavělo a historicky poprvé jimi zasypalo Ukrajinu. Nesou až 180kg hlavice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina odrážela balistické rakety, střely i drony

Bombardování Ukrajiny, v posledních týdnech hlavně kritické energetické infrastruktury, probíhá v podstatě každý den. Převážně jsou k tomu nasazovány dalekonosné drony, v menší míře potom řízené střely, balistické rakety apod. – na frontě také řízené pumy, ale ty mají oproti všem zmíněným mnohem menší dosah – nejsnazší jsou přitom pro PVO drony.

Rusové testují „miniaturní TOS-1A“. Termobarický raketomet Malvina se dvěma raketami ráže 220 mm

S těmi si umí poradit jak interceptory speciálně navržené k jejich ničení, tak třeba vrtulníky, z nichž je vojáci sestřelují ručními zbraněmi. Na řízené střely a balistické rakety jsou ovšem třeba tradiční systémy protivzdušné obrany. Jelikož ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský hovořil o střelách pro MIM-104 Patriot a NASAMS, lze se domnívat, že armáda dostala právě ty.

Jedná se dlouhodobě o nejvýkonnější systém PVO, jaké Ukrajina má. MIM-104 Patriot si dokáže poradit s letadly, vrtulníky, řízenými střelami s plochou dráhou letu, ale i s balistickými raketami, což ve válce na Ukrajině prokázal nejednou, potvrzuje Wikipedia. Sestřelil dokonce hypersonický Kinžal, který Rusové do té doby směle označovali za nesestřelitelný.

Ukrajinci našli u padlého Rusa legendární nůž ze 70. let, který je zároveň střelnou zbraní

Operační dosah je až 160 km a náklady na jednu raketu od 6 do 10 milionů korun, což je v přepočtu mezi 125 a 209 miliony korun. Je tedy jasné, že musí ukrajinská PVO velmi šetřit a použít je proti cílům vysoké hodnoty, což jsou třeba střely Kinžal. V případě NASAMS jde pak o systém hlavně proti střelám s plochou dráhou letu, ale umí i letouny, uvádí Wikipedia.

Poradí si kupříkladu se střelami Kalibr vypouštěných z lodí a ponorek, a s Ch-101 nebo Ch-555 odpalovaných z bombardérů. Má být natolik efektivní, že zničí 94 % hrozeb, které zachytí. V noci na 20. ledna 2026 mělo přitom dojít k sestřelení 27 nepřátelských raket a 315 dronů, z nichž byla většina typu Shahed, zbylé pak zejména Gerbera a Italmas.

Polská armáda se rozroste na 500 tisíc vojáků. Aktivovala strategický dokument

Vedle toho šlo o 18 balistických raket Iskander-M a S-300 a 15 řízených střel Ch-101. V prvním případě mají dosah až 500 km a hlavici těžkou až 700 kg, uvádí Wikipedia, v druhém pak záleží na střele, ale může jít až o 280 km. Sice jsou původně určeny pro PVO, ale zvládnou i velmi nepřesný útok na pozemní cíle. A poslední má dolet až 3 500 km a 400kg hlavici, ale obrana proti ní je vlastně jednodušší, neb dosahuje rychlosti max. Mach 0,78, uvádí Wikipedia.

Článek Perfektní načasování, Ukrajina si oddychla. Jenom den před masivním ruským útokem dostala zbraně, díky nimž ho ustála se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šlo o testování, proti Ukrajině nedává smysl

Orešnik je balistická střela středního doletu (IRBM) s údajným doletem 5 500 km, což znamená, že z Ruska pokrývá s přehledem celou Evropu. V rámci spolupráce byla umístěna i v Bělorusku, což má hlavně psychologický efekt, a zřejmě to má také zkrátit dobu jejího letu, i když nejspíše nepatrně, ale možná je i diverzifikace odvetných úderů při ozbrojeném konfliktu.

Za hranicí smlouvy Nový START, kde Rusko dávno pozastavilo účast. Co to znamená v oblasti kontroly jaderných zbraní?

Vyvinuta byla z rakety RS-26 Rubež, uvádí Wikipedia, která zastarává a má oproti ní o něco horší vlastnosti. Její rychlost je přes Mach 10, kvůli čemuž není v Evropě proti Orešniku obranu. Kupříkladu MIM-104 Patriot, který se velmi osvědčil na Ukrajině i proti „nesestřelitelné“ střele Kinžal, jak Rusko tvrdilo, toho ani přes své kvality schopen není.

Armádní Zpravodaj je názoru, že to zvládne až Arrow-3, který Německo kupuje v Izraeli a má být součástí evropského protiraketového deštníku. Zasahovat však mohou proti Orešniku také plavidla se systémem Aegis, který má ovšem v Evropě jenom španělské, norské a německé námořnictvo, uvádí Wikipedia. Většina kontinentu je nicméně zranitelná.

Ruské sevření Sýrie. I když Putin ztratil loajálního diktátora, začal si znovu upevňovat vliv na Blízkém východě

Vzhledem ke svým schopnostem je Orešnik předurčen nosit jaderné hlavice, a to až 6, takže může během jediného letu zaútočit na několik cílů. Ukrajinští analytici nicméně připouští také možnost konvenčních hlavic, jejichž dopady na Lvov, asi 60 km od Polska, z 08. ledna 2026 jsou vidět na záběrech. Ač někdo připouští, že se mohlo jednat o jinou raketu, nevypadá to.

Na Orešnik ukazuje i její vypuštění z testovacího polygonu Kapustin Jar v Astrachaňské oblasti, kde se již dříve podařilo jednu raketu zničit ještě před jejím odpalem, a odkud také byly dříve jiné odpáleny na Ukrajinu. Jelikož se přitom raketa pohybovala rychlostí 13 000 km/h, vypadá to opět na Orešnik, potvrdilo Letecké velení „Západ“ ukrajinského letectva.

Another footage of the “Oreshnik” intermediate-range ballistic missile strike on Lviv. https://t.co/fF6IR0cBu6 pic.twitter.com/jhYTopOule

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) January 8, 2026

Opakovaný dopad hlavic Orešniku na ukrajinský Lvov asi 60 km od Polska (zveřejněno 08. ledna 2026)

Článek Orešnik dal Ukrajincům ochutnat, co dokáže. Sdílené záběry ukazují mnohonásobný úder 60 km od Polska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bělorusko je základnou ruské armády

Na skutečnost, že zemi, s níž není Ukrajina ve válečném stavu, využívá Rusko k útokům svých dronů typu Shahed, upozornil i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, uvádí Rbc. Ruská armáda je nejspíše nejenom posílá přes vzdušný prostor Běloruska, ale může je odtamtud i nechat startovat, protože v něm má rozmístěné své jednotky, případně využívá techniku pro jejich řízení nebo navádění umístěnou na běloruském území.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Obranu proti dronům to značně komplikuje. United24Media vysvětluje, že ruská armáda pečlivě mapuje postavení ukrajinské protivzdušné obrany a upravuje trasy dronů tak, aby se jí pokud možno vyhnuly. Jenomže v okamžiku, kdy je posílá nejen z ruského, ale i z běloruského území, jich je mnohem více. To znamená, že se ukrajinská obrana musí rozprostřít na mnohem větším území, takže není tak koncentrovaná a šance na sestřelení dronů tím klesá.

Do mnoha míst je z Běloruska blíže

Z běloruského území je mnoho cílů na severu a západě Ukrajiny mnohem blíže než ze západu Ruska. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že například z ruského území do Lvova je to přes 600 kilometrů, které by jinak musel dron nad Ukrajinou překonat a být vystaven riziku sestřelení, ale z běloruského území je to méně než třetina. Dron typu HESA Shahed 136, respektive jeho ruská verze Geran-2, má maximální rychlost 185 km/h, uvádí Wikipedia. Z Ruska tak poletí nad město téměř 4 hodiny, ale z Běloruska jenom něco přes hodinu.

Video: Ukrajinci zasadili ruské armádě těžkou ránu. Zprvu zdevastovali techniku, pak i základny

Ukrajina pravděpodobně nemůže protiútokům z Běloruska nic dělat. Protesty nezaberou, běloruský režim je Kremlu podřízený a existenčně na něm závislý. Vést nad Běloruskem nějaké akce, které by znamenaly škody, případně oběti na životech, by však bylo kontraproduktivní. Akorát by to mohlo Bělorusko aktivně zatáhnout do války, což si Ukrajina nepřeje. A nefungují ani sankce uvalené západními zeměmi, závislost na Kremlu je totiž mnohem zásadnější.

Článek Rusové našli slabé místo v ukrajinské PVO. Obchází ji přes nejbližšího spojence a nelze s tím nic dělat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Geran-2 nedokáže ukrajinské zbrani uniknout

Bullet Interceptor je produktem ukrajinské společnosti General Chereshnya. Jedná se o nový dron, resp. bezpilotní letoun, určený k zachycení nepřátelských útočných dronů Shahed. Armádní Zpravodaj připomíná, že nejznámějším je Shahed 136, který Rusové vyrábí v licenci pod označením Geran-2, ale jinak jde o celou rodinu dronů různých velikostí.

NATO skoro měsíc tajilo, jak Eurofightery eskortovaly unikátní ruský letoun Tu-134UBL, který chytily nad Baltským mořem

Jeho design je optimalizován pro lety ve vysoké rychlosti – ta max. dosahuje 309 km/h, což na klasickou verzi Geranu-2 stačí, jelikož ten dosahuje až 185 km/h, potvrzuje Wikipedia, takže mu nemá šanci uniknout. Aerodynamické vlastnosti potom Bullet Interceptoru umožňují udržovat stabilitu i za nepříznivých povětrnostních podmínek, zatímco software poskytuje okamžitou reakci na změny trajektorie cíle, takže je prakticky nemožné, aby netrefil.

iZdroj fotografie: General Cherry

Vyráběn je ve třech variantách – denní, noční, a s terminálním naváděcím systémem, kdy se zřejmě navádí automaticky bez asistence operátora na teplo motoru vycházejícího z cíle. Geran-2 je mimořádně nebezpečný, byť relativně primitivní. Doletí až 2 500 km a unese 50kg hlavici, což je samo o sobě dost ničivé, a škody zvětšuje i palivo v něm natankované.

Video: Ruská pěchota absolutně netušila, že se na ni dívá smrt. Pak ji těžké bombardéry smetly

Co dokáže, ukazuje video z útoku na budovu, v níž zanechal velkou díru. Je tedy logické, že se Ukrajinci snaží vyvíjet zbraně určené přímo proti němu, ačkoliv ho lze sestřelit i zbraněmi, jakou je staré sovětské dělo Zu-23-2, event. ručními zbraněmi, ale to není 100% a voják má na reakci obvykle jenom krátkou dobu, zatímco dron je schopen ho pronásledovat.

Ničí ho přitom nárazem, a je možné, že má i slabou hlavici, ačkoliv se o ní zdroje nezmiňují. Velmi velkou výhodou je, že ho lze vyrábět v tisících kusů měsíčně, což by znamenalo významné posílení ukrajinské protivzdušné obrany, která by tak přestala být přehlcená.

Článek Video: Ukrajinci předvedli novou zbraň proti dalekonosným ruským dronům. Minout je prakticky nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systém proti dronům trefil Ch-69 zcela přesně

Ch-69 je ruská podzvuková střela s plochou dráhou letu nové generace určená pro přesné letecké údery, přičemž má zasahovat poměrně přesně díky modernímu naváděcímu systému (GLONASS a GPS + inerciální), uvádí Wikipedia. Úplná hodnota není udávána, ale nejspíše to budou jednotky metrů. Jde mimochodem o zdokonalenou verzi starší, avšak stále užívané, Ch-59.

Ruské letectvo na pokraji rozkladu se zoufale snaží chránit bombardéry pneumatikami. Jenom tím usnadňuje, že shoří

Její hlavní taktické přednosti jsou snížená radarová stopa (prvky stealth) a plochá dráha letu v nízké výšce kolem 20 m, díky čemuž je hůře detekovatelná a sestřelitelná. Běžně je přitom výška letu u podobných protějšků 50, někdy až 150 metrů. Tyto vlastnosti ji činí obtížnějším cílem pro radary a některé systémy PVO, ale přesto se ji podařilo ukrajinské PVO sestřelit.

Využila k tomu improvizovanou zbraň známou jako Vampire (Upír), která využívá tzv. APKWS, potvrzuje L3Harris, v tomto případě upravené neřízené střely Hydra ráže 70 mm. Ty díky tomu získaly poloaktivní laserové navádění schopné zasahovat i sofistikované cíle za velmi nízkou cenu (ve srovnání s jinými systémy PVO). Je to ovšem docela překvapení, jelikož šlo původně o zbraň navrženou proti dronů, potvrzuje OSINT analytik „OSINTtechnical“.

Rusko má nový tank, budoucnost armády. Od roku 2026 bude dostávat T-90M2 Ryvok-1, výrobu navýší o 80 %

Záběry naznačují, že došlo k sestřelení během noci, jelikož jsou termovizní. Ruské letectvo přitom odpaluje střelu Ch-69 z letounů jako Su-34, Su-35, MiG-29K, MiG-35 nebo Su-57, přičemž má dosah až 400 km a váží 800 kg, z čehož připadá 300 kg na hlavici. Pro srovnání, její předchůdce Ch-59 létá ve výšce min. 100 metrů nad zemí a je o něco větší a těžší, uvádí Wikipedia.

Článek Video: Bombardování ruskému letectvu nevyšlo. Ukrajinci mu vyspělou stealth střelu Ch-69 sestřelili systémem proti dronům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odolný podvozek a efektivní systém PVO

Skyranger 35 vlastně není celý zbraňový komplet, ale věž s kanonem ráže 35 mm (a pochopitelně souvisejícími systémy, ať jde o řízení palby, termovizi aj.), uvádí Wikipedia, která může být usazena na různé podvozky. V tomto případě byly zvoleny ty z Leopardu 1, což je stále odolná a v terénu obratná technika, kterou mají západní země často ve skladech.

Rusové se jim smáli, ale F-16 na Ukrajině excelují. Plní 80 % bojových misí, nejlepší piloti mají přes tisíc sestřelů

Efektivní dostřel systému jsou 4 000 m, takže bude sloužit k obraně na krátkou vzdálenost, ať se jedná o střely, letadla, vrtulníky nebo drony, ačkoliv nejčastěji bude nejspíše bojovat proti prvním a posledním ze zmíněných. Věž je ovládána dvěma operátory uvnitř vozidla, a její výhodou je mj. fungování v 360stupňovém režimu, takže se nemusí otáčet celý systém.

Rychlost střelby je 1 000 ran v minutě, ale po cílech střílí v dávkách, a unese zásobu 252 nábojů. Inženýři v tomto případě zvolili montáž Skyranger 35 na podvozek tanku Leopard 1, který pochází z roku 1965, uvádí Wikipedia, a na dnešní poměry je už nevyhovující, byť v ukrajinské armádě po jistých úpravách, zejména pak přidáním reaktivního pancíře, slouží dobře.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

Díky motoru s výkonem 610 kW dosahuje rychlosti až 65 km/h a poradí i s těžkým terénem, což bude v této kombinaci platit o to více, jelikož bude bez věže a dalších součástí lehčí. Systémy přitom zaplatí Ukrajině německá vláda ze zmrazených ruských aktiv – jednat se má o stovky milionů eur, tedy nejspíše alespoň o vyšší jednotky miliard korun.

Kolik systémů bude dodáno, není jasné, jelikož je jejich cena neznámá, ale Defence-UA odhaduje, že by mohl jeden vycházet na 10 až 13 milionů dolarů, což je 215 až 280 milionů korun. Za každých sto milionů lze tedy pořídit až 5 věží Skyranger 35, zatímco podvozky Leopardu 1 mohou být v jednotkách až desítkách milionů korun, záleží na jejich stavu a ochotě prodejců.

Článek Ukrajina dostane metlu ruských dronů a řízených střel, která jen tak něco nepustí. Paradoxně ji zaplatí Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Besomar 3210 má brokovnici se 2 ranami

Koncept stíhacího dronu Besomar 3210 je jednoduchý. Jedná se o dron klasické konstrukce s křídly a tlačnou vrtulí, jehož specifikem je vyzbrojení brokovnicí. ArmyRecognition uvádí, že má za úkol sestřelovat jiné nepřátelské drony z oblohy, k čemuž má mít k dispozici dvě rány, ale plánovaný je i systém, v němž bude munice na čtyři. Dosah brokovnice je 20 metrů, což má zajistit, že se nepřátelský dron nevyhne sestřelu úhybnými manévry.

Video: Putinova špičková PVO zůstala po útoku ukrajinských elitních jednotek slepá. Celá baterie S-400 zůstala bezradná

Kromě kvalitního optického systému má být přitom dron vybaven i termovizí. Wikipedia uvádí, že funguje na principu zobrazení různých teplot, na základě čehož se Armádní zpravodaj domnívá, že by tak měl bez problémů vidět jakýkoliv dron se spalovacím motorem, protože po něm musí zůstávat výrazná tepelná stopa. I to naznačuje, že je určen především k likvidaci dronů s delším doletem, protože ty užívají takovýto typ pohonu častěji.

Ukrajinský dron je rychlejší než Shahed 136

Co je v tomto případě opravdu důležité, je rychlost; Besomar 3210 dosahuje 150 km/h, ale v případě potřeby zrychlí až na 200 km/h, uvádí United24Media. To znamená, že je o něco málo rychlejší než íránský HESA Shahed 136 nebo jeho ruská odvozenina Geran-2. Asi nebude možné si představit, že bude takový sebevražedný dron stíhat, ale pokud bude obsluha dopředu vědět, že se blíží, může se připravit k útoku a vypustit dron s brokovnicí v ten nejlepší okamžik.

Besomar 3210: украинский многоразовый перехватчик дронов с интегрированным дробовиком https://t.co/2U0aY986Ky pic.twitter.com/SHjUI5GNdM

— B-Tech (@BuildingTech_) August 18, 2025

To má být možné za pomoci jednoduchého katapultu, takže by měl být připravený během relativně krátké doby. Lze předpokládat, že Ukrajina pravděpodobně obsluhy s těmito drony umístí na trasy, kudy mohou létat útočící sebevražedné drony nejčastěji, a v případě hrozícího útoku jich vypustí více, aby jich zničily co nejvíce. Jejich výhodou může být skutečnost, že se vrátí zpět a dají se používat opakovaně, což ještě zlevňuje jejich používání.

Článek Ukrajinci nasadí na ruské drony dříve neznámou a nepředstavitelnou levnou PVO s dvourannou brokovnicí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zu-23-2 sestřelil Iskander během pár vteřin

9K720 Iskander je poměrně známý. Jedná se o taktický raketový systém schopný vypouštět balistické rakety krátkého dosahu, konkrétně do 500 km, s cílem ničit systémy protivzdušné a protiraketové obrany, i silně chráněné významné pozemní cíle (letiště, velitelská stanoviště, komunikační střediska apod.), popisuje Wikipedia s tím, že byl zařazen roku 2006.

Český zbrojní průmysl opět válí. Rozjíždí sériovou výrobu pro Američany, kteří oceňují české proudové motory do dronů

Velkou výhodou rakety je, že padá na cíl po balistické křivce rychlostí Mach 5,9, kvůli čemuž ji mají problém systémy PVO sestřelit, a pokud se o to vojáci pokouší hlavňovým kanonem nebo ruční zbraní, je to skoro nemožné. A přesto se to v případě na videu povedlo, i když je patrné, že měli obrovské a jenom velmi výjimečně viděné štěstí.

Svou roli měly jistě i zkušenosti, jelikož museli vědět, jak moc předsadit, aby projektily dopadly tam, kde raketa teprve bude, což při její rychlosti není snadné odhadnout. Na záběrech je nicméně patrné, jak objekt padá k zemi, zřejmě mezi stromy, i když nelze určit, zda šlo opravdu o raketu Iskander. Vojáci tím nicméně předešli obrovským škodám.

Video: Ukrajinský tank rozstřílel ruské záškodnické sabotéry DRG v týlu pomocí vysoce explozivních projektilů

Bojová hlavice balistické rakety Iskander totiž váží 480 až 700 kg, zatímco přesnost je v případě 9K720 od 1 do 30 metrů, a u vylepšené verze M od 5 do 7 metrů. Zu-23-2, která ji sestřelila, je k tomu přitom zcela nevhodná, resp. se na ni nelze spoléhat. Wikipedia upřesňuje, že do výzbroje vstoupila začátkem 60. let 20. století v SSSR, ale dostala se i do zahraničí.

Tvoří ji dvě hlavně ráže 23 mm s účinným dostřelem 1,5 km do výšky a 2,5 km do dálky, což stačilo, jelikož došlo viditelně k sestřelu nízko nad zemí. Vzhledem k tomu, že je reakční doba protiletadlového kanonu asi 30 vteřin, musela být 5 až 6členná posádka připravena, neb měla nanejvýš pár vteřin, aby se pokusila do rakety trefit. A přesto to vyšlo.

Ukrajinci ukořistili nejlepší ruský tank, T-90M Proryv-3, a nasadili ho proti okupantům. Přinesl ponaučení i velké zklamání

Podobných případů je známo jenom málo. Armádní Zpravodaj psal v červnu 2024 o sestřelení řízené střely s plochou dráhou letu s cca poloviční rychlostí oproti Iskanderu pomocí kulometu, zatímco v únoru 2024 se ukázalo, že Ukrajinci sestřelili rovněž střelu s plochou dráhou letu pomocí AK-74 a kanonu Zu-23-2, tedy stejného, jaký použili na Iskander.

Článek Video: Neuvěřitelné štěstí měla ukrajinská PVO, když sestřelila ruskou balistickou raketu Iskander starým kanonem Zu-23-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hybridní systém PVO proti mnoha cílům

Ukrást nepříteli nějakou zbraň je poměrně běžná taktika, k níž se uchylují obě strany války, pakliže to dává smysl – ať už ji chtějí prozkoumat a poučit se z její konstrukce, nebo ji využívat proti původnímu majiteli. V případě ukrajinské a ruské armády je to poměrně snadné, pokud jde o sovětskou techniku, jelikož má stejné standardy. Stačí tedy sednout a jet.

Video: hluboce modernizované největší letadlo světa Antonov An-124 opět létá. Již není závislá na Rusku a bude se od něj držet dále

Jinak tomu však může být v případě systémů, které jsou pro soupeře nové, například Pancir-S1, což je jeden z nejlepších samohybných prostředků protivzdušné obrany v ruské armádě. Jeho velkou výhodou je, že se skládá z jediného vozidla, které má radar, rakety a kanony, z nichž může osádka dle Wikipedie pálit tříštivo-trhavou, zápalnou nebo kumulativní munici.

Její typ je možné volit podle povahy cíle a každý kanon je vybaven 700 náboji. Dosah se pohybuje od 200 do 4 000 metrů do dálky a od 0 do 3 000 metrů do výšky, zatímco u raket je dosah v rozmezí 1 200 a 20 000 metrů do dálky a 15 až 15 000 metrů do výšky. Až 20 cílů umí přitom detekovat až na 38 km a sledovat je až na 30 km.

Video: ruským ženistům hodně nevyšel pokus o zdolání protitankového příkopu. Mostní vozidlo ani nedosáhlo pozice

Zvládat by měl letadla, vrtulníky, řízené střely, letecké pumy, možná i některé střely odpalované z raketometů, a větší typy dronů, ale s těmi menšími si prokazatelně neporadí. Ukrajinská armáda přitom nespecifikovaný počet kusů systému získala, což dokazuje i fotka výše, na níž je vidět její vlajka na Panciru-S1. A podle všeho s ním slaví úspěchy.

„Trofejní Pancir-S1 je připraven vyrazit! Jeho automatické zbraně jsou vhodné pro 30mm střely z našeho vlastního arzenálu. Ale ukořistili jsme i originální munici. V současné době tento ruský Pancir bojuje na straně Ukrajiny a již sestřelil svůj první nepřátelský cíl. Nebudeme upřesňovat, který,“ řekl plukovník Jurij Ihnat, mluvčí Velitelství vzdušných sil ozbrojených sil Ukrajiny, podle agentury ArmyInform již 11. července 2022.

Článek Ukrajinská armáda ukradla Rusku jeden z nejcennějších systémů PVO, dokonale ho ovládla a začala používat proti němu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina by dostala efektivní obranný systém

Jelikož ruský prezident Vladimir Putin odmítá dělat jakékoliv ústupky a diktuje si nesmyslné podmínky, které by Ukrajinu de facto zničily, rozhodl se přitlačit i jeho americký protějšek Donald Trump, ačkoliv mu dříve často nahrával. Zdůraznil přitom, že sama Amerika pošle na Ukrajinu primárně obranné zbraně, které by ji chránily před útoky.

Ruský novinář: ruský Pancir-S se spletl a vystřelil na civilní letadlo mířící k Moskvě. Nepochopitelně si ho spletl s dronem

Na druhou stranu je třeba připomenout, že se Donald Trump soukromě ptal ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, zda jsou schopni udeřit na samotnou Moskvu, načež mu odpověděl, že pokud k tomu dostanou vhodné zbraně, tak ano. Americký prezident tím chce vyvinout na Rusko větší nátlak, takže je možné, že nechá poslat i útočné prostředky.

MIM-104 Patriot je americký protiletadlový a protiraketový systém středního až dlouhého dosahu proti letadlům, řízeným střelám a balistickým raketám krátkého doletu. Jeho dosah se liší dle typu střely a cíle – proti letadlům a řízeným střelám je to 70 až 160 km, zatímco proti balistickým raketám do 60 až 100 km a výšky 20 až 45 km. Díky své flexibilitě a přesnosti patří MIM-104 Patriot k nejrozšířenějším systémům protivzdušné obrany na světě.

Nedávno se po jednáních s Američany rozhodli Němci, že pošlou Ukrajině na pomoc další dvě baterie MIM-104 Patriot, což znamená poskytnutí 4. a 5., čímž se stane největším dodavatelem. Již před několika dny přitom Donald Trump zdůraznil, že jeho administrativa dodání systémů zváží, protože Rusové chtějí nesmyslně zabíjet lidi a o mír nestojí.

Ukrajinské letectvo trpí a Rusko může oddychovat. Ztratilo už 4 stíhačky F-16, za něž nemá náhradu

Zda nebo kolik jich nakonec Ukrajina dostane, není jasné, jelikož jsou jejich zásoby omezené a výroba nových trvá dlouho. Wikipedia potvrzuje, že vzniklo lehce přes 1 100 odpalovacích vozidel, z čehož jich více než třetinu provozují Spojené státy americké, zbytek pak 18 zemí po celém světě, zejména však ty evropské. Problém je také dostupnost raket, jelikož jich mělo být vyrobeno jenom něco přes 10 000, takže je třeba s nimi hodně šetřit.

Článek Ukrajině pomůže samotné NATO. Chce jí poslat systémy protivzdušné obrany a ukázat Rusku tvrdou pěst se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od dodávky dělí Ukrajinu už jenom pár dní

MIM-104 Patriot patří k nejvyspělejším systémům protivzdušné obrany na světě, a je de facto tím nejlepším v americké výzbroji – má sice ještě THAAD, který je lepší proti balistickým raketám, ale oproti němu je komplexnější. Wikipedia potvrzuje, že zasahuje cíle do vzdálenosti až 160 km, přičemž si poradí i s hypersonickými střelami.

Francie chce vyvinout stíhačku 6. generace úplně sama. Je to obrovská výzva, do společného projetu FCAS „hází vidle“

Armádní Zpravodaj upozorňoval, že dokáže sestřelit například ruské balistické rakety Kinžal, i když to Rusko označovalo za nemožné. Jednu baterii MIM-104 Patriot přitom obvykle tvoří až osm odpalovacích stanovišť, která doplňuje stanoviště velitelské, a pak samozřejmě radary. Je sice pravdou, že se některé části nejspíše ruské armádě už také podařilo zničit, ale případů není mnoho. V červnu to měla být celá baterie Patriotu, ale zřejmě šlo o maketu.

Ukrajina žádá o další systémy PVO opakovaně, zejména o MIM-104 Patriot, protože je velmi účinný. Jedná se však o nedostatkovou zbraň, jejíž výroba je pomalá. I přesto ale Donald Trump už před cca týdnem oznámil, že její dodání na obranu proti Rusku důrazně zváží, a německý ministr obrany Boris Pistorius po jednání s americkým ministrem obrany Petem Hegsethem oznámil, že je Německo blízko dodání dvou systémů Patriot na Ukrajinu.

Záběry ukazují, jak operátor zaútočil velmi netradiční zbraní – dronem s granátometem – na ruského vojáka

Řádově by se mělo jednat o dny nebo týdny, ale ještě je však třeba dohodnout podrobnosti, a to včetně počtu odpalovacích zařízení a raket, které mají být dodány. Německo by potom mělo koupit systémy nové, aby v budoucnu vyplnilo díru, která mu takto v obraně vznikne. Jestliže k dodání na Ukrajinu dojde, půjde již o 4. a 5. baterii z Německa, které tak bude jejich největším dodavatelem (předběhne i Ameriku, která však musí transport vždy schválit).

Článek Amerika přitvrdila. Schválila pro Ukrajinu své nejsilnější systémy PVO, proti nimž Rusko neumí bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nedostatek Patriotů i protistřel dodání komplikuje

Systémů protivzdušné obrany MIM-104 Patriot je velmi omezené množství. Podle Wikipedie bylo dodnes postaveno přes 1 100 odpalovacích vozidel, z nichž má necelých 500 americká armáda, a více než 250 jich bylo exportováno do 18 zemí – v Evropě je to třeba Německo. Ale nedostatkové jsou také rakety do nich, vzniklo jich jenom přes 10 000 kusů.

Americké tanky Abrams dostanou oficiální protidronové klece. Zřejmě se budou lišit od těch, které testují jinde

Vzdušné cíle přitom dokáže běžně ničit do vzdálenosti 100 km, balistické pak na 30 km, ale dosah nejlepší střely, tedy PAC-3, je až 160 km. Nedostatek střel zkouší inženýři řešit různě; kromě navýšení výroby těch současných je to též využívání jiných, třeba izraelských SkyCeptor, které jsou levnější a rovněž velmi efektivní, a lze je vyrábět rychleji.

Na Ukrajině sklízí MIM-104 Patriot mnoho úspěchů, mj. sestřeluje i hypersonické balistické rakety Ch-47M2 Kinžal, které ruský režim označoval za nesestřelitelné. Donald Trump sdělil, že o systém Ukrajinci požádali, a že jde o něco, co musí velmi zvážit. Jak již redakce Armádního Zpravodaje zmínila, je nedostatkový, navíc hodně drahý, a ještě to znamená, že budou mít Spojené státy nebo některý ze spojenců díru v protivzdušné obraně.

Obří úspěch pro Gripen, další kupec mu dal přednost před Rafale a F-16. Chce hned desítky kusů, smlouva je jistá

Závažnost situace na Ukrajině však chápe a chce jí pomoci více než dříve, kdy se často přikláněl na stranu ruského prezidenta. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že Rusko nesmí jednoznačně vyhrát, i když ani prohrát, jelikož je nevyzpytatelné. Totéž nicméně platí pro Ukrajinu, která nesmí přijít o svá území, a už vůbec nelze přistoupit na nesmyslné ruské požadavky.

Článek Putin si zahrává, Trump s ním ztrácí trpělivost. Chce na Ukrajinu vyslat Patrioty a ukázat mu, že za ní Amerika stojí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

100% úspěšnost je pro IRIS-T dobrá vizitka

Systémy protiletadlové obrany IRIS-T dostala do výzbroje Lvovská protiletadlová raketová brigáda spadající pod velitelství vzdušného letectva „Západ“. Ta měla ještě donedávna jako hlavní starý sovětský S-300, který má na bojišti stále své místo, ač proti moderním letounům neobstojí, jak ukázal Izrael, když několik baterií zničil íránské protivzdušné obraně.

Obří zakázka pro český vojenský průmysl: česká zbrojovka dodá systém PVO s dosahem až 470 km do Indonésie

Lvovská protiletadlová raketová brigáda s ním zničila maximálně 5 cílů během jedné bitvy, takže ho IRIS-T zastínil hned na začátku. Armádní Zpravodaj ho hodnotí jako vysoce pokročilý, přičemž je schopen zasáhnout velké množství druhů cílů – pilotované letouny a vrtulníky, drony, střely s plochou dráhou letu, a dokonce i některé typy balistických raket.

Zda si poradí i s hypersonickými balistickými raketami Ch-47M2 Kinžal jako americký MIM-104 Patriot, není jasné, a ukáže to až praxe. Účinný dostřel IRIS-T je mimochodem 40 kilometrů do dálky a 20 kilometrů do výšky, a jak doplňuje Wikipedia, při startu a letu dostává přes datalink pokyny od pozemního radaru, ale před zásahem odhodí aerodynamický kryt a navádí se sama, takže je potom de facto nemožné ji zmást nebo nějak rušit.

Ukrajinci ochromili ruské letiště plné Su-30SM. Rázem nemohly útočit

Odpalovací vozidlo nese osm kontejnerů, kdy je v každém jedna střela, která je mimochodem mnohem starší než samotný systém. ArmyRecognition uvádí, že byla zavedena už v roce 2005, a to v německém letectvu, kde je odpalována z letounů jako Eurofighter Typhoon, ale též je přizpůsobena pro JAS-39 Gripen, F-16, Panavia Tornado, F/A-18 Hornet a další.

„Během odražení masivního raketového a leteckého úderu vstoupilo sedm ruských střel s plochou dráhou letu do naší zóny boje. Zničili jsme ji jednu po druhém,“ řekl Vitalij, velitel protiletadlové raketové jednotky. „Jedná se o moderní a vysoce přesný systém, který si již získal respekt našich vzdušných obránců,“ doplnil ve vyjádření k první bitvě.

Článek Ukrajinský velitel chválí německý IRIS-T. V premiérové bitvě zničil 100 % ruských řízených střel a překonal výkony S-300 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael buduje domácí protivzdušnou obranu

MIM-104 Patriot patří mezi nejvyspělejší protivzdušné systémy na světě. Wikipedia potvrzuje, že si dokáže poradit s letadly, vrtulníky i řízenými střelami na vzdálenost až 100 km, a dokonce také s balistickými raketami, ale s těmi na dálku 30 km. Konkrétně na Ukrajině už nejednou prokázal své kvality, a dokonce sestřelil ruskou hypersonickou balistickou raketu Ch-47M2 Kinžal, jak Armádní Zpravodaj upozornil už v srpnu 2023, když hodnotil i jeho typy střel.

Ve výrobně motorů pro ruské balistické rakety Yars a Topol vypukl požár. Jejich produkce může být v ohrožení

Těchto systémů je po celém světě silný nedostatek, respektive nikdo nepočítal s jejich masovým nasazením, a tak není ani jejich produkce příliš vysoká. Už v květnu 2025 nicméně Armádní Zpravodaj zjistil, že Izrael převede nejméně jeden MIM-104 Patriot do Ameriky (není ovšem jasné, o kolik vozidel se jednalo, ačkoliv lze předpokládat, že minimálně o velitelské a radarové, a také aspoň jedno odpalovací, ale těch posledních bylo nejspíše více).

V podstatě tak nevstoupil do války na Ukrajině přímo, ale jelikož neznemožnil převod právě jí, a dokonce věděl, že ho dostane, lze to za jisté zapojení považovat, i když převezení zprostředkovává Amerika. Židovská země může mimochodem pomoci mnohem více, ačkoliv je sama ve válce. Z výzbroje totiž vyřazuje zastaralé obrněné transportéry M113, neb je nahrazuje lepšími.

Záběry: mohutná detonace muničního skladu na ruském letišti Brjansk zničila vrtulník Mi-8 a poškodila Mi-35

Koncem května 2025 Armádní Zpravodaj informoval, že jich může Ukrajině dodat až 6 000, i když ne zadarmo – někdo, klidně i ona sama, je bude muset koupit. V případě Patriotu jde však o úplně jiný druh pomoci, jehož cílem je ochránit důležitá místa, včetně měst. „Souhlasili jsme s jejich přesunem na Ukrajinu. Bohužel se o tom příliš nepsalo. Ale když lidé říkají, že Izrael neposkytl vojenskou pomoc, není to pravda,“ uvedl Mychajl Brodskij v rozhovoru.

Je přitom možné, že jich bude do budoucna více. Armádní Zpravodaj ověřil, že stále probíhá vyřazování několika baterií MIM-104 Patriot z izraelské výzbroje, kde je nahrazuje domácí a novější konstrukce David’s Sling a Iron Dome, jak uvedly TimesOfIsrael s odkazem na armádu.

Článek Rusko v problémech, Izrael posílá na Ukrajinu systémy Patriot, které zničí všechno, co má ve výzbroji. Sám je vyřazuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Selhání MIM-104 Patriot smetlo celou baterii

K incidentu mělo dojít 22. května 2025 na východě Ukrajiny u Ordžonikidze v Dněpropetrovské oblasti, která leží vedle okupované Doněcké oblasti. Redakcí Armádního Zpravodaje přikládá níže video identifikované jako odpovídající. Zpočátku je na nich vidět záběr pořízeny nejspíše termovizí, ale protože je z velké dálky, moc toho rozpoznat nejde.

Ukrajincům se podařil fenomenální úder: přes 40 ruských letounů hoří, včetně bombardérů Tu-22 a Tu-95. Ukázali záběry

Následně je upřesněno, že stály jednotlivé části systému poměrně blízko u sebe – konkrétně se jednalo o radar AN/MPQ-65, velitelské vozidlo a 2 odpalovací zařízení. V podstatě se tedy mohlo jednat o celou baterii. MissileDefenseAdvocacy uvádí, že má radar dosah přes 100 km a poskytuje vylepšení v rozšířených schopnostech vyhledávání, detekce hrozeb a identifikace.

Wikipedia doplňuje, že rakety PAC-2 zničí cíle jako letadla a vrtulníky do vzdálenosti až 160 km, zatímco PAC-3 do 120 km, a na poloviční vzdálenost umí sestřelit i balistické rakety. Má být tedy účinný i proti balistickým raketám systému 9K720 Iskander s doletem až 500 km. Ten je přitom určen právě k ničení protivzdušné a protiraketové obrany, či silně chráněných významných pozemních cílů (letiště, velitelská stanoviště, komunikační střediska…), uvádí Wikipedia.

Ukrajina s pomocí Německa „bodne“ ruského medvěda: 22krát zvýšila výrobu dalekonosných zbraní, které už brzy připraví k útokům

„Posádka taktického raketového systému Iskander-M provedla úder na pozici protiletadlového raketového systému Patriot u osady Ordžonikidze v Dněpropetrovské oblasti. V důsledku raketového útoku byla zničena protibateriová radarová stanice AN/MPQ-65, kabina bojového řízení a dvě odpalovací zařízení raketového systému Patriot,“ uvedlo podle agentury TASS v prohlášení ruské ministerstvo obrany.

O jak moc vzácný úspěch jde, dokazuje i dodávka izraelského systému MIM-104 Patriot, který byl nejdříve převezen do Ameriky, aby došlo k jeho opravě, a teprve poté může být poslán na Ukrajinu. Kolik přesně kterých částí systému na světě existuje, není jasné, ale mělo vzniknout nejméně 1 106 odpalovacích zařízení, z nichž bylo přes 250 vyvezeno.

Velkým problémem je nedostatek raket, kterých bylo údajně vyrobeno kolem 10 000, přičemž je jejich produkce pouhých 500 ročně. Armádní Zpravodaj ale dohledal prohlášení Lockheed Martin, že plánuje o 150 kusů zvýšit produkci varianty PAC-3, tedy té de facto nejcennější.

Článek Záběry ukazují, jak ruský Iskander-M doslova ponížil Patriot. Z americké chlouby nezbylo nic, zničena byla celá baterie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Věž hlídá města 24/7, lidi k tomu nepotřebuje

Ukrajinští inženýři vytvořili autonomní bojový modul řízený algoritmy na ochranu ukrajinských měst před ruskými drony. Největší výhodou je, že to dělají nezávisle bez lidského zásahu, který tak nejenom nemusí riskovat své životy, ale také to řeší personální krizi v armádě, a zároveň je obranná věž mnohem přesnější – člověk zkrátka takové reflexy nemá.

Video: ukrajinský MiG-29 exceloval. Zničil nedaleko hranic sídlo ruské bezpečnostní služby dvěma zásahy

„Lidský zásah, jako je například ruční namíření věže vojákem, je zbytečný. Nasaďte Sky Sentinel do bojové pozice, nakrmte ho radarovými daty, a on se postará o zbytek: detekci, zaměřování, sledování letových drah, výpočet výstřelu a palbu. Všechno udělá sám,“ uvedli jeho tvůrci. Základem je přitom starý, avšak stále velmi účinný, kulomet M2 Browning.

Wikipedia uvádí, že je ve službě už od roku 1933, a to ve zhruba 50 zemích světa. Jednoduchá a odolná konstrukce ukazuje už desítky let své kvality, pro něž je hojně užívána i dnes. Jelikož má hmotnost 38 kg, bývá umístěn na nějakém obrněnci nebo vozidle, zatímco pěšáci z něj obvykle střílí pomocí trojnožky. Využívá pak náboje .50 BMG, tedy 2,7 × 99 mm NATO.

Estonsko rozbilo ruské záškodníky, kteří chtěli převzít vojenskou moc v zemi. Podporovala je ruská rozvědka (GRU)

Ty mají dostatečnou sílu zničit de facto jakýkoliv dron nebo střelu, jelikož jde i nepancéřované cíle. Armádní Zpravodaj upozorňoval v červnu 2024 na případ, kdy ukrajinský voják sestřelil ruskou střelu s plochou dráhou letu pohybující se rychlostí 1 000 km/h – a to kulometem, i když nebyl specifikován jeho typ. Dokazuje to nicméně, že to možné je, i když v případě vojáka jde spíše o náhodu a štěstí, jelikož ne to má nanejvýš pár vteřin a musí hodně předvídat.

Sky Sentinel je nicméně vybaven systémem senzorů, které mu umožňují nepřetržitě monitorovat oblohu a hledat cíle, takže je v provozu 24/7. Už teď přitom dokáže zničit rychle se pohybující cíle s rychlostí 200, 400 a dokonce 800 kilometrů za hodinu. To stačí k sestřelení útočného dronu jako Shahed-136 (Geran-2), nebo dokonce objektu o poloviční velikosti.

Ukrajinská rozvědka vytvořila proti Rusku nové speciální jednotky. Mají odstraňovat vysoké velitele a sbírat utajované informace

Poradit by si tedy měl i s malými FPV drony, a dokonce se střelou s plochou dráhou letu Ch-101, která podle Wikipedie létá rychlostí až 720 km/h a je odpalována ze vzdálenosti až 3 500 km. Jedna věž Sky Sentinel přitom stojí kolem 150 000 dolarů, což je v přepočtu 3,3 milionu korun. Ve srovnání s tradičními systémy PVO jde o nesrovnatelně nižší cenu – navíc jsou i rakety do nich často za miliony korun, i když třeba FrankenSAM vychází mnohem levněji.

K obraně jednoho města (není jasné, jaké velikosti, resp. rozlohy), by mělo stačit 10 až 30 věží. Jejich vývoj má nadále pokračovat, nejspíše aby byly časem schopné eliminovat i rychlejší střely s plochou dráhou letu. Proti těm mimochodem hledá obranu jenom těžkou také Rusko, proti němuž může Ukrajina nově používat i ty západní, jak jí bylo nedávno povoleno.

Ukrajinci budou zažívat těžké časy. Ruská armáda táhne na jejich druhé největší město, kde připravuje letní ofenzivu, míní odborníci

Eliminace střel s plochou dráhou letu je důležitá, a někdy se to ukrajinským silám podaří dříve, než jsou odpáleny. V dubnu 2025 například satelitní snímky prokázaly, že se podařilo zničit samotný bombardér Tupolev Tu-22M3, který je odpaluje, a o měsíc později to zopakovali na stejném letišti, kde se jim podařilo odpálit i sklad střel s plochou dráhou letu Ch-22.

Článek Ukrajina vyvíjí obranu na nejsilnější ruské zbraně. Využívá M2 Browning a funguje nezávisle na lidech, pohání ji 24/7 umělá inteligence se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Itálie pošle na pomoc Ukrajině už třetí SAMP/T

Základem SAMP/T se staly rakety Aster, které jsou dílem francouzsko-italské spolupráce. Jejich smyslem bylo chránit plavidla proti vzdušným hrozbám od letadel až po řízené střely, ale stejně tak si měly poradit s taktickými balistickými raketami. A to se povedlo, přičemž vznikly Aster 15 krátkého doletu a Aster 30 dlouhého doletu, vysvětluje Wikipedia.

Ruská odplata v Baltském moři: zadržení řeckého tankeru jako projev moci a důkaz, že dohody nic neznamenají

A právě druhé zmíněné jsou odpalovány ze země, přičemž mají dosah až 120 km, což dělá ze SAMP/T systém středního dosahu. Cíle dokáže přitom lokalizovat a zachytit na 350 kilometrů, a manévrující balistickou raketu dokonce až na 600 km, potvrzuje EuroSam. Jedna baterie zahrnuje až 48 raket Aster, radar GF300 nebo KGM HP, zásuvný modul C2 a až 6 odpalovacích zařízení, z nichž je každé osazeno 8 raketami. Co všechno Itálie dodá, však není jasné.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Redakce Armádního Zpravodaje každopádně připomíná, že se bude jednat už o třetí systém, který Itálie na Ukrajinu dodá – jiné obdržela třeba z Francie. Půjde o součást vojenské pomoci, v jejímž rámci dostane rovněž 400 amerických transportérů M113. Samotný SAMP/T je považován za jeden z nejlepších svého druhu na světě. Armádní Zpravodaj hodnotil, že dokáže sestřelit i ruský balistické rakety 9K720 Iskander s dosahem až 500 kilometrů.

Článek Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý systém, který stále umí napáchat škody

O tom, že je S-200 na Ukrajině v provozu, vedli mnozí spekulace již dříve, ale potvrdit se to dosud nepodařilo. Teprve nedávno ukázalo Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny video, na němž je zřejmě poprvé odhaleno užívání protiletadlového systému S-200 pocházejícího z dob studené války. Nacházet se měl na pobřeží Černého moře, ale přesné místo známo není. Je vidět, jak je raketa zvednuta před tím, než dojde k jejímu odpálení.

Dánsko oznámilo, jak pomůže Ukrajině. Ve hře jsou hlavně F-16 a česká muniční iniciativa

Wikipedia uvádí, že byl S-200 zaveden v roce 1967 a měl jasné určení – likvidovat vzdušné prostředky jako strategické bombardéry, balistické střely a vrtulníky ve velkých a středních výškách. Použít ho však lze i k napadení pozemních a námořních cílů. Raketa 5V28 určená proti letounům má hlavici s 200 000 ocelových kuliček, takže funguje jako brokovnice.

Systém vznikl za celou dobu v několika variantách, z nichž má nejlepší – S-200M (Vega-M) – dosah až 300 km do dálky a 29 do výšky, ačkoliv její exportní verze S-200VE (Vega-E) ho má zkrácený do dálky na 240 km. Jakou verzi má ukrajinská protivzdušná obrana, se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo dohledat, identifikovat šlo pouze zmíněnou střelu 5V28.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Redakci Armádního Zpravodaje se podařilo dohledat záběry od Sil pozemní obrany Ukrajiny, na nichž je vidět ruský strategický bombardér Tu-22M3. Údajně měl být sestřelen právě systémem S-200, ale ověřit to nelze, ačkoliv jeho zničení potvrzují i čeští analytici z Oryxu. Letoun se měl zrovna vracet z bojové mise po odpálení střel Ch-22, když to schytal.

Ukraine's GUR just revealed the first footage of its S-200 Gammon SAM unit, restoring and using the massive Cold War-era missiles to hit Russian targets.

Ukrainian S-200s have reportedly been used to down multiple high-value Russian aircraft, and hit Russian ground targets. pic.twitter.com/LQb8UbRam6

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) May 13, 2025

Zveřejněné záběry ukrajinského systému S-200, potažmo odpalovače rakety

Článek Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nesestřelil ani 3/4 cílů, zatím vypálil 400krát

Systém byl vyvinut Střediskem vzdušného a kosmického boje RAF za pouhé 4 měsíce, a jednalo se o využití dostupné platformy Supacat HMT-600, na níž byl usazen odpalovač raket ASRAAM, čímž vznikl improvizovaný systém protivzdušné obrany krátkého doletu, vysvětluje BFBS. Využity měly být i některé díly z vyřazených letounů Tornado, Hawk a Jaguar.

Chybělo málo a americká F-35 to schytala. Teroristé ji zkusili sestřelit, ale neuspěli, jelikož provedla úhybné manévry

Armádní Zpravodaj hodnotí, že myšlenka sama o sobě není špatná, jelikož jsou rakety ASRAAM mnohokrát ověřené v boji a v případě odpalování z pozemní platformy Supacat HMT mají dosah kolem 15 km (když startují z letadla, je 25 km), jak informoval Armádní Zpravodaj již v srpnu 2023, když tento systém hodnotil. Wikipedia doplňuje, že jedna váží 88 kg, z čehož tvoří bojová hlavice 10 kg, a létá rychlostí přesahující Mach 3, takže jí žádný letoun neuletí.

Disponuje přitom infračerveným naváděním, což znamená, že se zaměřuje na teplo – zpravidla vycházející z motoru, a zároveň je extrémně manévrovatelná. Jak přitom uvedla zmíněný BFBS, od svého vyslání na Ukrajinu v roce 2023 vystřelil systém Raven celkem 400krát, ale ne s tak dobrou úspěšností – cíl měl totiž zasáhnout jenom v 70 % případů, což rozhodně nelze hodnotit kladně. Obvykle byl nasazován proti velkým sebevražedným dronům Shahed 136.

Ojedinělé záběry ukazují, jak ukrajinský voják sestřelil ruský Suchoj Su-25 starou zbraní z ramene. A to hned na první dobrou

Ty jsou původně íránské konstrukce, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že je rovněž vyrábí v licenci samo Rusko pod označením Geran-2, jak Armádní Zpravodaj rozebíral v prosinci 2023. Raven sice může sloužit i proti dalším, ale např. proti malým FPV dronům jsou lepší systémy založené třeba na kulometech, případně sebevražedných bezpilotních letounech. Střely ASRAAM jsou nejspíše šetřeny jenom na větší cíle, k nimž Shahed-136 rozhodně patří.

Článek Velké selhání britských inženýrů: tajný systém Raven protivzdušné obrany má na Ukrajině jenom 70% úspěšnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výroba stoupla více než 10krát

Ch-101 je řízená střela s plochou dráhou letu, jejíž dosah je až 3 500 km. Určena je přitom pro strategický bombardéry Tupolev Tu-95MSM a Tupolev Tu-160, což jim umožňuje se spolehlivě držet mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany a odpalovat ji z bezpečí ruského vnitrozemí. Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že je tedy v podstatě nemožné letouny sestřelit, ale jak Armádní Zpravodaj upozornil v březnu 2025, ničí je Ukrajina na zemi.

Turecko změní světové rozložení sil a zamíří mezi největší mocnosti. Chce postavit jaderné ponorky, bylo by teprve 7. vlastníkem

Wikipedia uvádí, že by mala být Ch-101 přesná na zhruba 5 až 20 metrů, což Armádní Zpravodaj nesoudí jako úplně špatné, ale neumožňuje provádět precizní útoky, což může znamenat i civilní a jiné nechtěné oběti. Střela má přitom dvě bojové hlavice o hmotnosti 150 kg, z nichž je jedna odnímatelná a může se v průběhu letu odpojit a na cíl se snést, kdežto druhá je pevná a pokračuje dále. Jedna Ch-101 tak dokáže efektivně zasáhnout dva cíle.

Již dříve přitom FinancialTimes uvedl, že Rusko mohlo v roce 2021 vyrábět až 56 těchto střel za rok, ale vyšetřování s odkazem na soukromé zdroje z ruského holdingu TRV-Engineering říká, že jich dnes může být i 50 měsíčně. K dosažení tohoto tempa byla výroba značně rozšířena a provoz je nyní nepřetržitý. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že by to nešlo bez Západu.

Evropa mohutně sílí a staví se Rusku na odpor. Ukrajina dostane letos celé 3 miliony dělostřeleckých granátů, hlavně díky ČR

Již v listopadu 2022 naše redakce poukazovala na to, že ruský průmysl zkrátka není schopen vyrábět tak vyspělé komponenty, což se týká i střel Ch-101. Nezbytné součástí však dále získává prostřednictvím zprostředkovatelských firem napojených na ruské oligarchy a obranně-průmyslové firmy, což je sice dražší a komplikovanější, ale stále možné.

Mnohé komponenty přitom začala ruskému zbrojnímu průmyslu dodávat Čína, takže je možné, že se to týká i těch do střel s plochou dráhou letu, ačkoliv ne všechny by měly být srovnatelné s těmi evropskými a americkými – na druhou stranu může právě to důvod, proč Rusko tak masivně zvyšuje výrobu – možná se chce spoléhat spíše na plošný efekt než na přesnost.

„Rusko může zaútočit na NATO už za 2 roky,“ zní od litevské ministryně obrany. Žádných 5 let už Evropa nemá

Jenom v roce 2025 je plánována výroba v objemu 633 střel Ch-101, což redakce Armádního Zpravodaje hodnotí jako množství, s nímž si ukrajinská protivzdušná obrana nedokáže poradit, bude-li čelit odpálení většího počtu. Na druhou stranu nebývá běžné, že by jich ruské letectvo využilo více než několik jednotek – pouze ve výjimečných případech.

Wikipedia například dokumentuje případ z 16. prosince 2022, kdy Kyjev čelil náletu hned 38 střel s plochou dráhou letu a 22 střel Kalibr odpálených z moře, nebo případ z 16. května 2023, kdy na něj pro změnu útočník vypálil 18 různých raket, včetně 9 řízených střel Kalibr z lodí v Černém moři, 6 hypersonických balistických raket Kinžal, a 3 balistické rakety krátkého doletu Iskander ze země. Je tedy evidentní, že Rusko nemá, resp. nemělo, dost prostředků.

Článek Ukrajina se silně otřese v základech. Rusko zvýšilo výrobu raket Ch-101 více než 10násobně, ukrajinská PVO to nemůže vydržet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci už nedokáží nepřítele zadržovat

Dokud to není nezbytně nutné, k evakuaci obyvatel nedochází – jakmile se ale začne na nějakém místě válčit, ať už jde o pěchotu nebo pozemní techniku, případně dochází k bombardování, musí civilisté pryč. Proto také vyzval Mychajlo Melnyk, vedoucí státní správy Sumského okresu, aby se evakuovali obyvatelé dvou obcí – Bilopillie a Vorožby ležících severovýchodně od Sumy.

Ztráty ruské armády budou v roce 2025 zcela katastrofální, míní britská rozvědka. Aktuální vývoj tomu napovídá

„Prosím obyvatele Bilopilliy a Vorožby, aby se naléhavě evakuovali na bezpečné místo! Evakuační autobusy odjíždí každé ráno v 08:00. Na evakuaci se můžete hlásit kdykoliv,“ uvedl v prohlášení. Kde aktuálně probíhají boje, lze sledovat například na LiveUAmap, z níž je jasně poznat, že se Vorožba ocitla pod leteckým bombardováním ruských ozbrojených sil.

Fronta je navíc jenom několik kilometrů daleko, a ačkoliv ukrajinské letectvo rovněž provádí v místě bombardování nepřátelských pozic, pro civilisty už není místo bezpečné. I přes menší dílčí úspěchy to každopádně nemá ruská armáda snadné. Armádní Zpravodaj upozornil v polovině dubna 2025, že jí ukrajinský MiG-29 zdevastoval úkryt v bývalém cukrovaru u hranic, a zhruba o týden později práci dokončil, čímž jí zničil centrum pro operátory dronů.

Polsku došla trpělivost a zdvihá Rusku prostředníček – jeho provokace na hranicích NATO už nebude tolerovat. Tvrdě proti nim zasáhne

Oleksandr Syrský, vrchní velitel ukrajinské armády, je přesvědčený, že operace na severu přinesly přesně to, co měly: „Tato (kurská) operace, která probíhala devět měsíců, dosáhla většiny svých cílů. Díky našim aktivním operacím v Kurské oblasti jsme zabránili Rusům zahájit ofenzivní tažení v Sumské a Charkovské oblasti. Nárazníková zóna vytvořená ukrajinskými obrannými silami v pohraničních oblastech je relevantní i dnes,“ uvedl 05. 05. 2025 v prohlášení.

Článek Rusové posouvají frontu na severu a nezadržitelně se blíží. Ukrajinci ve strachu prchají, nedokáží je zastavit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina dostane původně izraelský MIM-104 Patriot

Zásoby systémů jsou spíše skromné a země, které je využívají, teď dbají hlavně na svou obranu. A přesto se jeden „volný“ našel; theNewYorkTimes s odvoláním na své anonymní zdroje uvádí, že má během léta obdržet Ukrajina jeden MIM-104 Patriot, který vyřadil Izrael a renovovaly Spojené státy americké. Zatím s neznámým výsledkem potom jednají některé západní země, aby poskytly další systémy Německo a Řecko, ale minimálně první z nich to asi neudělá.

Polsku došla trpělivost a zdvihá Rusku prostředníček – jeho provokace na hranicích NATO už nebude tolerovat. Tvrdě proti nim zasáhne

Na Ukrajinu už totiž Německo poslalo 3 ze svých 10 systémů, a je nepravděpodobné, že bude ještě více snižovat obtahu svého území. Ke všemu, když dosud neobdrželo za dodávku náhradu. Již v říjnu 2023 upozornila agentura Reuters, že se dodávky pro Německo zpožďují. Redakce Armádního Zpravodaje také ověřila v prohlášení Bílého domu, že prezident Donald Trump slíbil v polovině března 2025 najít pro Ukrajinu další systémy MIM-104 Patriot.

Armádní Zpravodaj v srpnu 2023 rozebíral, jaké střely pro MIM-104 Patriot existují a proti čemu jsou určeny, a mj. také připomněl, že se mu podařilo sestřelit již zmíněnou raketu Ch47M2 Kinžal. A to i přesto, že ji Rusko prezentovalo jako nesestřelitelnou – Armádní Zpravodaj je názoru, že zejména z důvodu její vysoké rychlosti, ačkoliv ani ta jí nepomohla.

Rusko se chystá na Moldavsko a uchýlilo se k naprosté ubohosti. Už zahájilo první fázi – chce vzít prezidentce moc

Je však třeba uvést na pravou míru, jak k tomu došlo – někteří tvrdí, že to není možné, jelikož žádná střela ze systémů zdaleka nedosahuje rychlosti Kinžalu, což je pravda – jenomže nemusí, protože ji nepronásleduje. Jakmile ji MIM-104 Patriot zaměří, vypočítá, kam má vyslat protistřelu, a ta de facto letí Kinžalu naproti, načež ho zničí nárazem, event. výbuchem.

Článek Komplikace pro Rusko na obzoru: Ukrajina dostane z Izraele systém MIM-104 Patriot, který zničí i hypersonické rakety Kinžal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30 to zřejmě schytal raketou R-73

O incidentu informovalo Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny v příspěvku zveřejněném 02. května 2025. Došlo k němu nad Černým mořem, kde mělo sice vládnout příměří, o němž Armádní Zpravodaj informoval 27. března 2025, ale nevydrželo ani 14 dní, jelikož ho Rusko porušilo, když záměrně zaútočilo střelami Kalibr na ukrajinské cíle.

3 ruští vojáci neuposlechli rozkaz a stihl je extrémně krutý trest. Jejich důstojník je zavřel do klece a odpálil granátem

Boje v Černém moři tak pokračují, což ale pro Ruskou federaci není zrovna žádoucí, jelikož je v této oblasti de facto od počátku ve slabší pozici. A to právě kvůli dronům, které zdevastovaly její místní námořnictvo natolik, že vyplouvá z opevněných přístavů jenom ojediněle. Jinak je tomu ovšem s letouny, které v nějaké míře působí i nadále, i když také opatrně.

Tentokrát se to ale ruskému Suchoji Su-30 vymstilo definitivně. S přítomností ukrajinského dronu Magura V5 se zbraní schopnou ho zničit nejspíše nikdo nepočítal, a tak se k němu dokázal přiblížit dostatečně blízko. Redakci Armádního Zpravodaje se sice nepodařilo dohledat, jak přesně zničení dosáhl, ale z dřívějšího analyzování zmíněného dronu usuzuje, že to mohlo být raketou známou jako R-73, jejíž dosah bude nejspíše jenom několik kilometrů.

Rusko se chystá na Moldavsko a uchýlilo se k naprosté ubohosti. Už zahájilo první fázi – chce vzít prezidentce moc

„Dne 2. května 2025 speciální jednotka Obranného zpravodajství Ukrajiny ve spolupráci s Bezpečnostní službou Ukrajiny a Obrannými silami Ukrajiny zlikvidovala v Černém moři ruský Su-30, což bylo první zničení bojového letounu námořním dronem na světě,“ uvedlo v prohlášení Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny.

Již dříve se přitom podařilo podobným způsobem sestřelit ruské vrtulníky. Je tedy patrné, že Ukrajina opět posunula hranice dříve nemyslitelného, a že už ani nemusí nasazovat proti ruským letounům standardní systémy PVO, ba ani svá letadla, ale postačí i takovéto improvizované. Je však zřejmé, že si na ně Rusové budou dávat větší pozor a držet se dále.

Článek Nemyslitelné se stalo realitou – úplně poprvé ukrajinský námořní dron sestřelil ruský letoun – Suchoj Su-30 (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-28 byl určen pro noční operace

Vrtulník Mi-28 začal vznikat ještě za Sovětského svazu jako nástupce Mi-24, ale letectvo o něj dlouho nemělo zájem. Wikipedia uvádí, že tak dostalo první verze Mi-28N až v roce 2006. Označení N je zkratkou anglického slova „night“ a značí schopnost operovat v noci, protože dostal ve své době vyspělé systémy nočního vidění. Nejnovější verze NM pak dokončila zkoušky v roce 2020, načež začala být postupně zařazována do výzbroje.

Nejmodernější útočný vrtulník na světě je zřejmě AH-64E Apache. Ale ruský Ka-52 je s ním v mnohém srovnatelný

V této novější verzi se stal mnohem nebezpečnější, protože má lepší detekční schopnosti a může používat i zbraně delšího dosahu, třeba střelu LMUR. TopWar uvádí, že je téměř 2 metry dlouhá a 105 kilogramů těžká, zatímco její dolet je až 14,5 kilometrů. Operátor ji také může zaměřit při startu, ale cíl zvolit i během jejího letu. Armádní Zpravodaj se domnívá, že dlouhý dosah je její zásadní předností, protože umožňuje Mi-28NM držet se mimo dosah MANPADS a systémů PVO kratšího dosahu, jimiž je jinak extrémně zranitelný.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

To by platilo i v momentě, kdy by se měl střetnout s ukrajinskou protivzdušnou obranou, která má třeba systém FrankenSAM založený na střelách R-73. Ty sice mají běžně dosah až 40 km, ale při odpalování ze země spíše jenom jednotky kilometrů. V podstatě by tak nedokázaly Mi-28NM ani ohrozit, pokud by na systém pálil z dostatečně velké vzdálenosti.

Radar umí vyhledávat možné cíle

Při modernizaci dostal Mi-28NM radarový systém BRLK-28 s radarem N025M umístěným nad rotorem, a také moderní elektrooptickou věž OPS-28M Tor-M v přední části, uvádí Twz. Radar slouží k tomu, aby dokázal odhalit cíle na zemi, například tanky, ale i další, a data z něj jsou propojena s elektrooptickou věží. Operátor tak může na jejich základě zaměřit střely – kromě LMUR to mohou být třeba 9M123VM Khrizantema a 9M127-1 Ataka-VM.

Jednu z nejsilnějších bojových helikoptér na světě pošle k zemi i pouhý vítr, o nízké spolehlivosti Mil Mi-28NE se ví již déle

Vrtulník Mi-28NM je poháněný dvojicí motorů a jeho osádku tvoří pilot a operátor zbraní. Má přitom klasickou konstrukci s jedním rotorem a dalším vyrovnávacím na ocase, s nímž mj. dosahuje maximální rychlosti až 320 km/h a jeho bojový dosah je kolem 200 kilometrů. Kromě řízených střel používá ještě střely neřízené nebo protiletadlové, ale stejně tak má osádka k dispozici kanon ráže 30 milimetrů se zásobou munice na 250 ran.

Článek Ukrajinci by se měli bát, pokud na obloze zahlédnou ruský vrtulník Mi-28NM. S moderními střelami se drží mimo dosah PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zřejmě se jedná o vynucení ruských podmínek

Ruská armáda spustila v noci na 06. dubna 2025 kombinovaný útok na ukrajinské pozice, do něhož zapojila nejméně 109 bezpilotních letounů a 23 raket různých typů – a to 9 řízených střel Kh-101/Kh-55SM odpalovaných z letadel Tu-95MS ze vzdušného prostoru ruské Saratovské oblasti, 6 balistických raket Iskander-M odpalovaných z ruské Brjanské oblasti, a 8 řízených střel Kalibr odpálených z Černého moře – právě tyto jsou ale porušením dohody.

Rusko se právem bojí. Moře náhodou prozradilo, jak špehuje britské jaderné ponorky. Samo má přitom lepší

Armádní Zpravodaj informoval 27. března 2025, že se podařilo oběma stranám dosáhnout příměří v Černém moři, podle něhož v něm nesmí být užívána síla a musí být zajištěna bezpečná plavba hlavně civilních (obchodních) lodí. To ostatně potvrzuje i Bílý dům; jenomže Kreml se odvolává na to, že ho bude dodržovat pouze v případě, budou-li zrušeny některé sankce.

Jednat se mělo třeba o zrušení sankcí uvalených na Rosselchozbank a další banky zabývající se vývozem zemědělských produktů, a také opětovné napojení na systém SWIFT. Společnosti, které vyrábí nebo vyváží potraviny a hnojiva, a firmy, které tyto zásilky zajišťují, by měly být rovněž osvobozeny. A nakonec zrušení sankcí na plavidla s ruskou vlajkou přepravující potraviny a hnojiva, stejně jako na přístavní služby pro tyto lodě, a dodávky zemědělské techniky a dalšího zboží souvisejícího s výrobou potravin a hnojiv. V dohodě to však není.

Ukrajinský odstřelovač zlikvidoval ruského vojáka na 1,5 km pomocí velkorážní pušky (video)

Redakce Armádního Zpravodaje se proto domnívá, že si Rusko zkouší prosazení podmínek vynutit silou. Ukrajinské protivzdušné obraně se sice podařilo 6 z 8 střel Kalibr zničit, ale zbylé nejspíše dosáhly svých cílů, které mohly citelně poškodit. O jaké varianty se jednalo, není známo, ale v různých verzích jde o řízené střely s dosahem až 400 km a 400 kg výbušnin, uvádí Wikipedia.

Článek Rusko to nevydrželo ani 2 týdny a hrubě porušilo příměří v Černém moři. Zaútočilo střelami Kalibr, většinu jich Ukrajinci sestřelili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Avenger využil proti dronu kulomet

Video níže ukazuje několikasekundový útok na ruskou armádou vypuštěný dron Shahed 136. Ten je původem z Íránu a do Ruska bývá dovážen, případně v něm v licenci vyráběn. ArmyRecognition uvádí, že má rozpětí křídel asi 2,5 metru a nese hlavici o hmotnosti 50 kilogramů – při zásahu tedy může napáchat i poměrně vážné škody. Obsluha Avengeru ho podle všeho zaměřila za pomoci infračerveného zaměřovacího systému (Armádní Zpravodaj připomíná, že to je poznat ze záznamu displeje), načež na něj spustila z kulometu M2 Browning.

1 proti 4: tankový souboj ve stepích ruští vojáci prohráli, záběry ukazují, jak ukrajinský tank z 60. let dva T-90 zničil a zbylé zahnal

Systém Avenger je primárně vyzbrojen protiletadlovými střelami FIM-92 Stinger, ale některé verze jsou doplněny i kulometem, uvádí Wikipedia. K ničení dronů se hodí více, shoduje se redakce Armádního Zpravodajr, jelikož je jeho použití mnohem levnější. M2 Browning byl mimochodem vyvinutý už před 2. světovou válkou a často sloužil i jako zbraň určená k obraně bombardérů. WeaponSystems uvádí, že používá munici ráže 12,7 milimetrů a jeho efektivní dosah je 1 800 metrů. Na zničení dronu stačila dávka trvající jen asi 2 sekundy.

Článek Video: zaměří-li se na ruský dron těžký kulomet M2 Browning, může ho poslat k zemi za pouhé 2 sekundy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Poslední stupeň obrany není efektivní

Moderní protiletecká obrana se dělí na vrstvy. Systémy s dlouhým dosahem a doletem, jako například střely S-300, mají zničit protivníka ve velké vzdálenosti od fronty, zatímco systémy středního pak mají držet nebe čisté ve vzdálenosti kolem 20 km kolem sebe. Zástupcem druhé kategorie je například Pancir-S2 nebo 9K330 Tor M1.

Poslední vrstvou obrany jsou potom ruční protiletadlové zbraně (MANPADS), jejichž nejnovějším ruským zástupcem – a pro systém Bernault T, jak si vysvětlíme – klíčovým, je střela 9K333 Verba. Jednoduše řečeno: to co proletí prvními dvěma vrstvami, má být zničeno v poslední chvíli pozemními jednotkami. To má však celou řadu zádrhelů, které mohou vést ke katastrofě.

iZdroj fotografie: Mil.ru/ Creative Commons / CC BY

V první řadě se MANPADS nespoléhají na navádění radarů a jiných naváděcích prostředků. Jedná se o jednoduché střely naváděné infračerveným čipem, jejichž účinnost a schopnost reakce do značné míry závisí na rychlosti a výcviku obsluhujících vojáků. To ovšem nevede k efektivnosti a možnosti zapojení těchto systémů do komplexního protileteckého systému.

Integrovaný MANPADS je efektivnější

V závodě Rubin ve městě Penza začal vznikat na počátku tisíciletí unikátní systém automatické protiletadlové obrany označený jako Barnaul-T. Má vyřešit v celé komplexnosti problém boje se vzdušnými prostředky nepřítele, od dronů přes vrtulníky, až po stíhačky a řízené střely. Do výzbroje byl oficiálně zařazen v roce 2012, a v kolika kusech vznikl, není známo.

Systém Barnaul-T se skládá z několika vzájemně propojených plánovacích modulů. Ty jsou napojeny na různé stupně protiletecké ochrany, od střel a radarů s velkým dosahem, až po polní družstva s MANPADS. Výpočetní technika na nejvyšší úrovni se přitom spoléhá na pásové podvozky, přičemž mají tyto moduly vlastní radary a sledovací zařízení. V poli lze ovšem použít i přenosný radar 1L222 s dosahem až 40 km.  

iZdroj fotografie: Mil.ru/ Creative Commons / CC BY

Jak tedy systém funguje? Automaticky shromažďuje údaje ze všech stupňů protiletecké obrany, která vyhodnocuje a určuje prioritu cílů a jejich nebezpečnost, a říká, jaké prostředky proti nim mají být použity. Celkem má jedno zařízení zvládnout vyhodnotit až 80 cílů najednou. Na rozdíl od minulosti jsou však do systému Barnaul-T zahrnuty i systémy MANPADS.

Barnaul-T mění hru, ale nezvládá drony

Systém mohl vzniknout především díky výše zmíněné střele 9K333 Verba (Vrba, v kódu NATO SA-25), která je propojena přímo s Barnaul-T. Střelec dostává informace ze systému, a jakmile protivník objeví v dosahu, je upozorněn zvukovým signálem, načež pálí. Účinnost rakety i její dosah je díky Barnaul-T vyšší asi dvojnásobně. Je to také poprvé, co se do systému protiletecké obrany zapojily i tyto dosud vysoce individuální zbraně.

Ukázalo se však, že má Barnaul-T i své větší než menší mouchy. Nejvíce trápí ruské vojáky nízká výpočetní kapacita, nespolehlivost a pomalost komunikace mezi jednotlivými prvky systému. I přesto, že má mít výdrž až 72 hodin autonomního provozu, těchto výkonů podle zpráv nedosahuje. Velká hlučnost v prostoru posádky zase vyžaduje její časté střídání.

iZdroj fotografie: Mil.ru/ Creative Commons / CC BY

Válka na Ukrajině potom ukázala i další problémy celého systému. V prvních dnech invaze se jej nepříteli podařilo při chvatném ústupu ruské armády ukořistit a nahlédnutí pod pokličku tajemství nejenom experty z Kyjeva, ale i jiných zemí, silně „ohromilo“. Jako veliký problém se ukázalo, že nezvládá malé drony, proti nimž je zatím zatím Barnaul-T naprosto nepoužitelný, ačkoliv Armádní Zpravodaj soudí, že se to do budoucna může změnit.

Článek Revoluce, nebo slepá ulička? Ruský systém Barnaul-T automatické protiletecké obrany budí spory. Měl být efektivním řešením se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničeny byly radary, ale také odpalovací vozidla

Vzhledem k rozsahu způsobených škod se Armádní Zpravodaj domnívá, že se jednalo o jeden z největších úspěchů za celou válku na Ukrajině, který měl probíhat několik dní. Není však jasné, od kdy do kdy, ačkoliv Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny zveřejnilo video (níže), které je kompilací mnoha záběrů, teprve nedávno.

Hořící ruský obrněnec ujížděl a přežil několik ran. Nakonec však skončil jako zbytek konvoje, který vedl tank T-72 (video)

Cílem útoků se stávaly především radarové stanice a antény, což hodnotí Armádní Zpravodaj jako logické, jelikož lze jejich vyřazením de facto oslepit celou protivzdušnou obranu v oblasti. Je totiž běžné, že v ní působí i několik radarů, z nichž má každý jiné zaměřené, a jež předávají informace vícero odpalovacím systémům. Ulovit se podařilo i cenné kousky.

Ukrajinci uvedli, že během demilitarizace poloostrova zničili dvakrát 48Ya6-K1 Podlet, který redakce Armádního Zpravodaje v prosinci 2024 hodnotila s tím, že má údajně vidět dokonce stealth letouny F-35, ale že mohou být tvrzení hodně nadsazená. Velký úspěch je také zničení dvou radarů 1L125 Niob-SV, stejně jako trojice radarů 39N6 Casta 2E2.

Ruský vrtulník Mi-28NM se zcela novou střelou s nevídaně dlouhým dosahem může ničit, aniž by ho nepřítel viděl

Po jednom pak měly padnout ještě přehledový radiolokátor 9S19 Imbir, multifunkční radar 1L119 Nebo-SVU, radar Nebo-M, radarová stanice páté generace 59N6-E Protivnik-GE, a velmi cenné odpalovací vozidlo S-300VM, což je varianta s dosahem až 250 km, vysvětluje Wikipedia. Odneslo to pak také velitelská stanoviště radaru ST-68 a radaru 39N6 Kasta 2E2.

Redakce Armádního Zpravodaje v polovině března 2025 hodnotila možné následky, pokud je takový radar vyřazen. Vedle toho Ukrajina na Krymu zničila tři protiletadlové raketové a dělové systémy Pancir-S1, transportní a vlečné plavidlo projektu S4236, univerzální remorkér Fjodor Urjupin, a nakonec hojně užívaný víceúčelový vrtulník Mul Mi-8.

Článek Ochromený Krym: takovou sodu ještě ruská PVO nedostala. Ukrajinci zničili rekordní počet systémů včetně radarů a oslepili ji (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

R-73 jako PVO na krátkou vzdálenost

Informace o tom, co nová ukrajinská zbraň protivzdušné obrany umí, jsou velice omezené. Její existenci prozrazuje příspěvek na sociální síti Facebook, z něhož Armádní Zpravodaj identifikoval, že FrankenSAM používá původně sovětské střely R-73, což jsou rakety typu vzduch-vzduch, respektive určené pro bojové letouny. Lze je ovšem odpalovat i ze země, i když je jejich dosah potom kratší než v případě, že startují ze vzduchu.

iZdroj fotografie: Uživatel KGyST / Public Domain / CC BY

Střela R-73 oficiálně vstoupila do výzbroje sovětského letectva v roce 1984, uvádí Wikipedia. Jde o raketu kratšího dosahu s infračerveným senzorem, což znamená, že je naváděna prostřednictvím tepla produkovaným motorem cíle. Existuje ve více verzích, včetně novějších typů modernizovaných Ruskem. Dolet měla původně 30 km, ale nejnovější typ zvládne kolem 40 km. Pohybuje se rychlostí Mach 2,5 a má dobré manévrovací schopnosti.

Systém bude pravděpodobně samohybný

Jak přesně nový systém FrankenSAM funguje, není jasné. Twz uvádí, že je provozovaný na nějaké utajované platformě – fotografie ve zmíněném příspěvku je nejspíše záměrně rozostřená, ale Armádní Zpravodaj soudí, že půjde o systém mobilní a disponující dvojicí střel. Není přitom jasné, jak přesně je cíl zaměřován, ale po odpálení se dokáže střela pohybovat samostatně. Na vzdálenost několika kilometrů umí zničit letoun, vrtulník, větší dron nebo řízenou střelu.

Ruská střela R-77 je skvělá, ale vlastně k „ničemu“. Jakýkoliv západní letoun může zničit až na 200 km – jenomže ho nedokáže zaměřit

Výhodou podobného systému FrankenSAM je skutečnost, že má jednoduchou konstrukci a hlavně existuje relativní dostatek střel R-73 ve skladech mnoha zemí. Není to ovšem první pokus o využití této střely, Armádní Zpravodaj připomínal již v červnu 2024, že byla namontována na ukrajinské námořní drony a alespoň v jednom případě se již takto mělo podařit sestřelit vrtulník Mil Mi-8 Hip, jak naše redakce ověřila ze záběrů (viz níže).

Článek Ukrajinci vymysleli nový druh protivzdušné obrany s pomocí sovětských raket R-73. Jde o chytré řešení, jak rychle posílit PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su šel k zemi, ale neznámo jaký a kde

Informací je extrémně málo. Redakci Armádního Zpravodaje se podařilo dohledat jenom krátké vyjádření Jurije Ihnata, šéfa komunikačního oddělení velitelství vzdušných sil Ukrajiny, které poskytl tamním novinářům ze Suspilne Media. Systém SAMP/T měl údajně sestřelit ruský Su, ale neupřesněného typu; uvedeno navíc nebylo ani místo, kde k tomu došlo.

Ukrajinský MiG-29 bombardoval ruské vojáky v Kurské oblasti. Jediným náletem je všechny pohřbil na místě, kde se šikovali (video)

A jelikož ze situace nepochází ani žádné veřejně dostupné fotografie nebo videa, nelze je ověřit ani podložit. Na druhou stranu nelze tvrdit, že k tomu dojít nemohlo, sestřelů mnoha letounů již bylo ve válce na Ukrajině více a SAMP/T toho rozhodně schopný je.

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jde o poměrně rozsáhlou rodinu vojenských letounů. Mezi nejpoužívanější z nich, zejména k bombardování, však patří Su-30 Flanker-C, Su-34 Fullback či třeba Su-35 Flanker-E. Jenom těžko by šlo ovšem o nejmodernější Su-57, ten si totiž Ruská federace velmi hlídá, neboť by bylo jeho sestřelení fatální ranou jeho „prestiži“.

Rusové se znovu, ale marně snaží obklíčit Ukrajince v Kurské oblasti. Všechny jejich pokusy selhaly, nepřítel je drží na uzdě

Jakou střelou byl ruský letoun zničen, rovněž není známo. Armádní Zpravodaj se však domnívá, že se mohlo jednat jak o Aster 15 s dosahem 30 km, tak Aster 30 s dosahem 120 km, jelikož SAMP/T odpaluje dle potřeby obě, potvrzuje Wikipedia. Zejména druhá z nich mohla zasáhnout nepřítele i dále od hranic, jelikož se k nim obvykle musí přiblížit na desítky kilometrů.

Velmi často totiž shazují na nepřátelské pozice klouzavé pumy FAB, obvykle FAB-250 a FAB-500, když číslo udává jejich celkovou hmotnost. Díky konverzní sadě UMPK mají dolet až 70 km, což je dost na to, aby se vyhnuly některým systémům PVO, ale ne těm s dlouhým dosahem.

Článek Ukrajinci sestřelili ruský letoun Suchoj Su, jde o první takový případ za 3 roky války. Informace však obratně zatajují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Několik výstřelů, načež dron padl

Ačkoliv trvají záběry téměř minutu, není na nich moc vidět, jelikož se jednalo o noční útok, a samotný bezpilotní letoun je pouze slyšet. Jednat se mělo o Geran-2, což je v ruské licenci vyráběný íránský Shahed-136, který je poháněn tlačnou vrtulí a unese až 50 kg trhavin, uvádí Wikipedia. Jde tedy o mimořádně nebezpečný dron, který je třeba ničit.

Odporné zvěrstvo (video): Rusové svázali afrického žoldáka a nechali ho zemřít. Z posledních sil jim unikl a prosil o milost, ale marně

Jak přesně se to v případě zachyceném na videu podařilo, není jasné, jelikož je pouze slyšet zvuk zbraně a vidět vylétající trasovací střelivo, které je proti dronům velmi efektivní, jak naše redakce upozorňovala již v lednu 2023. Armádní Zpravodaj však odhaduje, že se mohlo jednat třeba o staré sovětské protiletadlové dělo ZU-32-2 z 50. let 20. století, uvádí Wikipedia.

Stále je poměrně rozšířené a vzhledem k nízké ceně provozu a munice je ideálním prostředkem k ničení dronů, jak hodnotila naše redakce v lednu 2024. O několik měsíců dříve také Armádní Zpravodaj upozorňoval na případ, kdy ukrajinská armáda namontovala ZU-32-2 na nákladní automobil, čímž ho de facto přeměnila v mobilní protidronový systém.

Šance na přežití nulová: drony nalétaly přímo do vojáků, na reakci měli sotva 2 vteřiny. Stejně dopadla i bombardovaná technika (video)

K sestřelení ruského dronu Geran-2 mělo dojít v Sumské oblasti po několika výstřelech, resp. ho pravděpodobně (není jasné, zda jich před natáčením nebylo více) zničil třetí pokus. Na konci je vidět, jak se řítí k zemi a exploduje – když ovšem dopadne takový dron do špatného místa, třeba obydlené oblasti, může stále napáchat značné škody.

Článek Stařičký protiletadlový kanón z 50. let s trasovací municí překazil Rusům útok, když poslal jejich dron k zemi východně od Kyjeva (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-59 je rychlá a nízko letící střela

Video níže ukazuje zničení ruské řízené střely Ch-59 odpalované z různých letadel včetně toho nejmodernějšího v ruské výzbroji, a sice Suchoje Su-57 Felon. Záběry jsou zelené, pravděpodobně jde o zaměřovací systém z VAMPIRE, ale je vidět i exploze a nakonec trosky střely Ch-59. Ta je dlouhá 5,37 metrů a její dolet činí až 285 km, uvádí ArmyRecognition s tím, že se pohybuje rychlostí 900 až 1 050 km/h nízko nad zemí. Zachytit ji tedy není vůbec jednoduché, ke všemu z plavidla – VAMPIRE měl být totiž na neznámém ukrajinském plavidle.

Video: i nemožné se může stát – má-li ukrajinská vojačka štěstí, může hned napoprvé sestřelit ruskou střelu i zastaralou „jehlou“

Společnost L3Harris na svých stránkách uvádí, že VAMPIRE používá střely APKWS, jejichž verzi odpaluje i F-16, jak ArmádníZpravodaj nedávno psal. Jde o upravenou střelu Hydra 70, kdy je mezi hlavici a motor namontován laserově naváděný zaměřovací systém, uvádí Wikipedia. To znamená, že se obsluze muselo podařit dostat Ch-59 do zaměřovače, posadit na ni laserový záměrný bod a udržet ho do zásahu APKWS. Vše muselo být otázkou pouhých několika sekund, což svědčí o kvalitě zbraně, umění obsluhy a štěstí, že Ch-59 letěla poblíž.

The Ukrainian Navy has released footage of a ship-mounted VAMPIRE SAM system successfully intercepting a Russian Kh-59 short range cruise missile.

This appears to be the first footage of a L3Harris VAMPIRE intercepting a Russian cruise missile with an APKWS laser-guided rocket pic.twitter.com/zPYCDlsfiJ

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) January 25, 2025

Sestřelení ruské Ch-59 systémem VAMPIRE

Článek Video: ukrajinská loď může rozdrtit i ruskou střelu Ch-59 odpálenou ze Suchoje Su-57. Ale je třeba štěstí, má na to několik vteřin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Využije střelu R-73 nebo AIM-132

Gravehawk je zbraň vyvinutá ve Velké Británii a ve výzbroji ji má i Ukrajina, která ji používá k ochraně svého vzdušného prostoru. Podrobnosti o ní nejsou k dispozici, ovšem Defence-Ua uvádí, že jde o systém velikosti běžného lodního kontejneru a nejspíše je namontovaný na mobilním podvozku. Využívat by měl technologie a komponenty pocházející hlavně z jiných zbraní, a především pak střely, jichž má Ukrajina relativní dostatek. MilIn uvádí, že by se mělo jednat o sovětskou R-73, ale možné je nejspíše i využití evropské AIM-132 ASRAAM.

🇬🇧🚀🇺🇦 The „Gravehawk“ air defence missile system was specially created by the UK for Ukraine, two systems have already been transferred, 15 more will be delivered in 2025, – Defense Express pic.twitter.com/DP4CRSL25V

— MAKS 24 🇺🇦👀 (@Maks_NAFO_FELLA) January 16, 2025

Využití těchto střel naznačuje, že se jedná o systém krátkého dosahu, takže bude použitelný proti různým typům řízených střel a větších dronů, například Shahed 136 (v ruské licenci Geran-2). K tomu, aby mohla obsluha na cíl vypálit, bude samozřejmě potřebovat nějaké detekční systémy, a není vyloučené, že bude možné odpalovač střel napojit na různé existující typy radarů, a to jak sovětského, tak západního provedení.

Cíle zasáhne jenom v řádech kilometrů

R-73 je původem ze Sovětského svazu, ovšem Rusko ji nadále i po jeho rozpadu vyrábělo a modernizovalo. ArmyRecognition uvádí, že jde o raketu vzduch-vzduch krátkého dosahu s infračerveným naváděním, takže se zaměřuje na teplo vycházející z motoru cíle. A jelikož nestartuje z letadla, ale ze země, musí překonat gravitaci, a její dosah je zřejmě jenom několik kilometrů. Se stejnou střelou umístěnou na námořním dronu se podařilo sestřelit i vrtulník, což její využití v roli PVO podporuje, a hlavně existuje ve vysokých počtech.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

AIM-132 ASRAAM je pak také střela vzduch-vzduch krátkého dosahu, ale vyvinutá ve Velké Británii. Její raketový motor umožňuje dosáhnout rychlosti přes Mach 3 a je speciálně zkonstruována k tomu, aby dokázala zasáhnout vysoce manévrovatelné cíle. Disponuje i infračerveným naváděním s vysokou odolností proti různým protiopatřením a je bezpochyby vyspělejší než R-73, ale její zásoby nebudou tak vysoké a zřejmě je dražší.

🇬🇧🇺🇦 Two Gravehawk air defense systems have been in use in Ukraine on a trial basis since September 2024. 15 more are to follow this year. They can deploy the actual airborne guided missiles with IR seeker AIM-132 ASRAAM and Wympel R-73 at an estimated effective range of 15 km.… https://t.co/DcpJZj4nDg pic.twitter.com/Z8oZ7uWSnc

— Barong (@Barong369) January 16, 2025

Pravděpodobné záběry systému Gravehawk

Článek Britský Gravehawk řeší problém s nedostatkem systémů protivzdušné obrany, ukazuje ho unikátní video. Zničí ruské střely a drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Igla se navádí na teplo z motoru střely

Nevšední případ, kdy se ukrajinské vojačce podařilo sestřelit řízenou střelu systémem MANPADS, ukazuje video níže. MilIn uvádí, že k tomu použila 9K38 Igla (rusky „jehla“), jímž zasáhla nespecifikovanou ruskou řízenou střelu. Sice to byla spíše náhoda, ale záběry ukazují, že v době průletu střely měla zbraň na rameni a byla připravená. Jde přitom o relativně starý systém, Wikipedia uvádí, že byl zaveden již v roce 1981. Naváděn je prostřednictvím infračerveného hledače, takže se automaticky zaměřuje na teplo vydávané motorem střely.

Foto: i kulometem lze sestřelit ruskou střelu s plochou dráhou letu rychlou 1 000 km/h, má-li voják pevnou ruku a dávku štěstí

Zničena mohla být Ch-59, což je 5,37 metrů dlouhá střela odpalovaná z letadel. ArmyRecognition uvádí, že ji pohání proudový motor rychlostí 900 až 1050 km/h, a to nízko nad zemí. Systém 9K38 Igla proto problém ji zasáhnout, protože dokáže zasahovat cíle do výšky asi 3,5 km. Navíc je i dostatečně rychlý, pohybuje se rychlostí až Mach 1,9, tedy rychleji než Ch-59. Úspěch je včak samozřejmě možný jenom v případě, že je střelec připravený, střelu zaměří a okamžitě vystřelí; v opačném případě se mu totiž rychle dostane z dohledu.

Článek Video: i nemožné se může stát – má-li ukrajinská vojačka štěstí, může hned napoprvé sestřelit ruskou střelu i zastaralou „jehlou“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor ani neví, že po něm někdo pálí

Užití mobilního systému protivzdušné obrany proti většímu sebevražednému dronu lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že se konkrétně jednalo o americký AN/TWQ-1 Avenger, z něhož také pochází záběry obrazovky zaměřovacího systému. Na ní je jasně vidět letící dron, zřejmě ruský HESA Shahed 136. ArmyRecognition uvádí, že má Avenger optické a infračervené zaměřování, takže ho může vidět i v noci díky teplu vycházejícího z jeho motoru.

Video: 6 pušek AK-74 připevněných k sobě má fungovat jako náhražka protiletadlové obrany, i tak ukrajinská armáda improvizuje

K tomu, aby AN/TWQ-1 Avenger mohl dron jako Shahed 136 sestřelit, je samozřejmě nutné, aby letěl v jeho dosahu, který však není velký – používá střely FIM-92 Stinger s doletem 3,8 km. Wikipedia pak uvádí, že Shahed 136 létá rychlostí pouze 185 km/h, takže nemá šanci vypálené střele uniknout a ani nemůže manévrovat, navíc jeho operátor nejspíše o útoku vůbec neví. Zásah takového dronu je pro střelu ze systému Avenger snadný. Jediným negativem může být, že je relativně drahá, ale zase předešla možným škodám.

Článek Video: ačkoliv se ruský dron pokouší útočit zahalený nocí, přes americký systém AN/TWQ-1 Avenger nemusí mít šanci projít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačil zásah a Orion skončil v plamenech

Sestřelení ruského dronu je zaznamenané na videu níže. MilIn uvádí, že se o to systémem 9K35 Strela-10 postarali ukrajinští výsadkáři, a záběry ukazují, jak se hořící Orion řítí k zemi. V závěru si pak úspěšní střelci jeho trosky prohlíží, ale většina jeho částí shořela – vidět jsou třeba křídla a minimálně jedna střela. Tou byla mimochodem Ch-BPLA, což je zbraň odvozená od protitankové řízené střely Kornet-D. Její hmotnost je 32 kilogramů, uvádí ArmyRecognition, dosah až 8 kilometrů a je možné ji odpalovat z výšky až 4 kilometrů.

Nejspíše proto byl nejspíše Orion v dosahu systému Strela-10, jehož rakety mohou zasahovat cíle pouze do výšky 3,5 km, uvádí Wikipedia. Úspěšný sestřel tedy svědčí o tom, že se dron rozhodně nepohyboval ve své maximální výšce. Pro ruské ozbrojené síly je ztráta citlivá, jelikož nejspíše nemají ve výzbroji mnoho kusů. Orion je relativně velký, jeho délka je 8 metrů a rozpětí křídel 16 metrů, díky čemuž unese výzbroj o hmotnosti 200 až 250 kilogramů – jednat se nemusí pouze o Ch-BPLA, ale např. také o střely Ch-50 nebo naváděné pumy KAB-20.

Článek Video: zachytí-li ukrajinští výsadkáři vyspělý ruský dron, který se zřejmě snesl z jinak bezpečných výšin, aby zaútočil, mohou ho rázem sestřelit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vypnutý systém zaměřil ruský dron

Dobrým příkladem zničení systému protivzdušné obrany, tentokrát se jednalo o jeden z typů FrankenSAM vyrobený z obrněného vozidla Supacat a používající střely AIM-132 ASRAAM, je viditelný na videu pod článkem. Vozidlo zaměřil ruský průzkumný dron a posléze na něj zaútočil sebevražedný dron ZALA Lancet, uvádí Defence-Blog. Zdá se přitom, že osádka FrankenSAM o útoku vůbec nevěděla – ztráta je to vážná, může totiž otevřít nebe k dalším útokům.

Ukraine’s Air Force Showed the Operation of British Supacat-ASRAAM FrankenSAM For the First Time (Video)https://t.co/5pfGNZnQxJ pic.twitter.com/Sqa8YpvaZP

— DEFENSE EXPRESS (@DEFENSEEXPRESS) October 12, 2023

Systém protivzdušné obrany pravděpodobně nebyl připraven k akci, neboť jeho umístění v blízkosti lesního porostu svědčí spíše o tom, že se ho ukrajinská obsluha snažila skrýt. Vzhledem k jeho velikosti to ale není jednoduché, takže ho ruský průzkumný dron ho z výšky dobře viděl, a zalesněným terénem se podařilo prolétnout i sebevražednému dronu. Výsledek útoku zaznamenal průzkumný dron, přičemž plameny svědčí o tom, že byl systém zničen.

Střely ASRAAM jsou nebezpečné

Takzvaných systémů FrankenSAM, jak jsou označované provizorní zbraně určené pro ukrajinskou protivzdušnou obranu využívající západní střely, jsou minimálně dva typy. Ten zničený byl umístěn na britském vozidle Supacat HMT a používá střely vzduch-vzduch a AIM-132 ASRAAM, k nimž ArmyRecognition uvádí, že mají pokročilý infračervený vyhledávač a jsou pro různé druhy letounů velmi nebezpečné. Při odpálení z letadla přitom mají dosah přes 25 km, ale v případě odpálení ze země bude nižší kvůli nutnosti překonat gravitaci.

FrankenSAM je inovace z nutnosti vhodná i pro NATO, spojit totiž dokáže i MIM-104 Patriot a sovětskou techniku

Ruský dron Zala Lancet má velice úspěšný design vyznačující se křídly a ocasními plochami umístěnými charakteristicky do X. Existuje přitom v několika verzích, které se liší velikostí i dosahem. Wikipedia uvádí, že standardní dron Lancet-3 disponuje hlavicí o hmotnosti 3 kilogramy a dokáže se na obloze pohybovat po dobu 40 minut. Jeho maximální rychlost je pak 110 km/h a v minulosti již nejednou prokázal, že je schopný zničit například tanky a vozidlo jako Supacat, a ani pancéřování pro něj nemusí představovat problém.

The first video of the confirmed destruction of a Supacat HMT-based AIM-132 ASRAAM „Franken-SAM“ launcher in service of the Ukrainian military by Russian forces in Ukraine.

The vehicle was hit with a ZALA Lancet loitering munition, which caused fire and ammunition cook-off. pic.twitter.com/qDnl7DyUhR

— Status-6 (Military & Conflict News) (@Archer83Able) May 7, 2024

Zničení systému FrankenSAM dronem Lancet

Článek Video: pokud se ruskému dronu podaří zničit skrytý ukrajinský systém FrankenSAM, může tím vytvořit taktickou výhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina spoléhala na systém 9K37 Buk

Mezi základní zbraně ukrajinské protivzdušné obrany patří systém 9K37 Buk pocházející ze sovětské éry, který byl do výzbroje zařazen v roce 1980. Využívá několik typů raket, záleží to i na verzi, ale ukrajinské síly se spoléhají hlavně na střely 9M38. Mají dosah až 35 km a poloaktivní radarové navádění, uvádí Wikipedia. Jelikož jsou střely do systémů 9K37 Buk vyráběny v Rusku, jsou Ukrajině po spotřebování zásob k ničemu, protože do nich nemá střelivo.

Leaked photos reveal Ukraine’s FrankenSAM air defense systemhttps://t.co/lm7UNXnUuG

— Defence Blog (@Defence_blog) May 28, 2024

Fotografie, které se objevily na sociálních sítích, odhalují, jak se s tím Ukrajina spolu se spojenci vypořádala. Defence-Blog uvádí, že místo nich jsou na systému Buk používány střely AIM-7 Sparrow, RIM-7 Sea Sparrow, případně AIM-9M Sidewinder. Tyto střely jsou původem ze Spojených států a Američané i jejich spojenci jich mají na skladech dostatek. Takto upravený Buk, o němž se první zmínky objevily na podzim 2023, je označován FrankenSAM.

FrankenSAM má nejspíše stále starý radar

ArmyRecognition uvádí, že je na fotografiích dle všeho vozidlo TELAR 9A310., a i když je částečně překryté maskovací sítí, jde poznat, že jsou v něm nabité střely Sparrow, a naznačuje to, že nemuselo projít nějakými drastickými změnami. Neporušený vypadá i kryt radaru, takže je možné, že v systému zůstal původní radar sovětského typu. Ten využívá podobného typu vln jako radary určené pro navádění střel Sparrow, nejspíše ale musely být změněny frekvence řízení.

FrankenSAM je inovace z nutnosti vhodná i pro NATO, spojit totiž dokáže i MIM-104 Patriot a sovětskou techniku

Raketa AIM-7 Sparrow je primárně střela vzduch-vzduch odpalovaná z letadel, uvádí Wikipedia, ale je ji možné odpálit i ze země. Sea Sparrow je zase odpalována z lodí a vychází ze střely Sparrow. Obě přitom mají poloaktivní radarové navádění a jejich dosah je při odpálení ze systému 9K37 Buk kolem 20 km. Je to méně než u sovětských střel, ale dostačuje to a rozhodně je to lepší, než kdyby protivzdušná obrana neměla munici žádnou. AIM-9M Sidewinder je pak menší střela naváděná infračerveně a bude mít dosah jen několik kilometrů.

Článek Uniklé fotografie ukazují ukrajinský systém protivzdušné obrany FrankenSAM. Ten dokáže střílet i lodní střely z Buku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Strela-10 je systém starý asi 50 let

Systém protivzdušné obrany krátkého dosahu Strela-10 lze dnes jednoznačně označit za zastaralý – jeho konstrukce ostatně pochází z poloviny 70. let 20. století. Jedná se o samohybnou zbraň, k níž ArmyRecognition uvádí, že je umístěna na pásovém podvozku nepříliš silně obrněného transportéru MT-LB. Vybavena je radarem a odpalovačem střel s infračerveným naváděním, určena pak k sestřelování nízko letících letadel a vrtulníků.

Putting it on Viet SA-13 would also be nice, like what Ukraine did. https://t.co/KKeYu2fKuc pic.twitter.com/HZyKumqqd2

— Taepodong (@stoa1984) April 2, 2024

Radar systému je ale nevýkonný, a Defence-Blog upozorňuje, že proti současným dronům používaným na bojišti je naprosto slepý. Drony jsou totiž většinou mnohem menší než letadla a mnoho jejich částí je nekovových, takže nemají tak velikou signaturu. Ukrajinská úprava proto spočívá v instalaci elektrooptického zaměřovače Vali, s jehož pomocí může obsluha systému na drony cílit, jelikož je systém rázem přímo vidí. Při zkouškách údajně dokázal modernizovaný Strela-10 sestřelit i ruské drony jako ZALA Lancet nebo Supercam.

Cíle zasáhne Strela-10 na 5 kilometrů daleko

V systému Strela-10 jsou dnes využívány střely 2M37 s infračerveným vyhledávačem, což znamená, že se zaměřují na tepelnou signaturu cíle. WeaponSystems uvádí, že je jejich maximální dosah 5 km do dálky a 3 km do výšky, což je proti běžně používaným dronům menších a středních velikostí většinou dostačující. Střely pak disponují hlavicí o hmotnosti 3 kg a systém je běžně vybaven 4 střelami, avšak ukrajinská modernizace má na fotografii jenom dvě.

Česká republika dodala na Ukrajinu protiletadlové komplety Strela-10M. Systém před vyřazením prošel modernizací

Uvnitř vozidla je osádka 3 vojáků, kteří jsou chráněni jenom proti palbě z ručních zbraní, a ke své obraně mohou pro případ napadení použít kulomet ráže 7,62 mm. Pásový podvozek jim pak umožňuje nasazení i v těžkém terénu. Na silnici se vozidlo zvládne pohybovat rychlostí až 61 km/h, a mimo to je schopné plavby. Dojezd na plnou nádrž má kolem 500 km.

Článek Ukrajinská modernizace dala ožít 50letému systému protivzdušné obrany z dob studené. Sestřelí i ruský dron ZALA Lancet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mohutný podvozek MAN unese i těžké dělo

Ukrajinští konstruktéři vytvořili nový samohybný systém protivzdušné obrany tak, že docela veliké dělo KS-19 dali na podvozek MAN KAT 1 464 LKW 8×8, uvádí BnnBreaking. Výhodou je, že je tento nákladní automobil velice robustní, a zvládne tak i těžkou zbraň i její zpětný ráz při výstřelu. Není pochyb o tom, že je s takovým zbraňovým systémem rychlý při přesunu hlavně po silnici, i když si dokáže poradit i s některými druhy terénu, ač ne tak dobře, jako pásový.

Ukrainian MAN KAT 8×8 technical with KS-19 100mm anti-aircraft gun, January 2024. pic.twitter.com/CnHo0BEw4v

— B-AREV (@trip_to_valkiri) January 15, 2024

Protiletadlové dělo KS-19 vzniklo v Sovětském svazu krátce po druhé světové válce a ve výzbroji je od roku 1948, uvádí WeaponSystems. Je odvozeno od námořního děla B-34 a má ráži 100 mm, přičemž bývá běžně namontované na čtyřkolovém otočném podvozku, ale v případě namontování na korbě nákladního vozidla kola nemá. Hmotnost děla je více než 9 tun, a je tedy jasné, že v tažené verzi není příliš mobilní, a také ho nelze umístit na jakýkoliv podvozek.

KS-19 dostřelí do výšky 15,4 kilometrů

Jako dělo je KS-19 velmi účinné. Vycvičená obsluha z něj dokáže vypálit až 15 ran za minutu, a za hodinu může dělo vystřelit až 110 ran – omezení počtu ran je pravděpodobně dáno zahříváním hlavně. Zasahovat dokáže vzdušné cíle do výšky 15,4 kilometrů, ovšem s municí s časovou pojistkou do 12,7 kilometrů. Při nepřímé střelbě na pozemní cíl je pak dosah až 21 km. Dělo lze při protivzdušné obraně spojit i s radarem a skrze něj do také zaměřovat.

Unikátní kolové stíhače tanků AMX-10RC z Francie umí tvrdě udeřit a rychle ujet: na Ukrajině se mohou vydat i skrze rasputicu

Podvozek MAN KAT 1 464 LKW 8×8 pochází z rodiny vozidel vyvinutých společností MAN pro potřeby německých ozbrojených sil, ale využívají ji i belgické, francouzské, americké a další. Wikipedia k tomu uvádí, že v případě verze 8×8 má nosnost až 10 tun, což je pro dělo KS-19 dostatečné. Konstrukce však pochází z přelomu 80. a 90. let 20. století, takže armády zvažují její nahrazení. Přesto není pochyb, že jde o velmi robustní podvozek vhodný i do těžkého terénu Ukrajiny, kde je třeba se dvakrát do roka vypořádat i s takzvanou rasputicou.

Článek Ukrajinská improvizace s nevídanou účinností: těžké dělo z dob SSSR na náklaďáku vystřelí až 15 ran za minutu a lze ho zaměřovat radarem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar posiluje systém 9K37 Buk

Mezi nejpočetnější zbraně k ochraně vzdušného prostoru Ukrajiny patří systémy 9K37 Buk-M1, jejichž původ sahá do Sovětského svazu, po němž jich Ukrajina řadu zdědila. ArmyRecognition uvádí, že se kromě velitelského stanoviště skládá z vozidel TELAR s vlastním radarem a střelami a z odpalovacích vozidel, a často bývá doplněn i dalšími radary. Ukrajina se přitom při vývoji rozhodla zaměřit právě na ně, aby byla její armáda schopna lepší (tedy na delší vzdálenost, a to i tehdy, kdy jsou cíle nějak maskované) detekce cílů.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Radar Phoenix-1 je určen k detekci, určování souřadnic a rychlosti objektů ve vzdušném prostor. Dokáže je přitom zachytit do vzdálenosti až 400 kilometrů, uvedl MilIn. Operátorka Anna pak portálu řekla, že je s jeho pomocí schopna detekovat ruské řízené střely a další vzdušné cíle. Údaje o nich pak přenese do automatizovaného řídicího systému, a odkud putují na velitelství. V centrále pak na základě dostupných dat rozhodují o zničené cíle.

Phoenix-1 lze propojit se západními zbraněmi

Ukrajinský radar je poměrně nový a moderní, do výzbroje byl zařazen teprve v roce 2021, díky čemuž se také může zapojovat do obrany země hned od začátku ruské invaze. Spolu se zahraničními radary údajně nahradil detekční schopnosti ukrajinské protivzdušné obrany zničené Ruskem na samém počátku války. Jeho výhodou je, že umí spolupracovat nejen se starými sovětskými systémy, ale i s moderními dodanými ze západu. Je proto možné, že se tak Ukrajincům podařilo starší a modernější systémy spojit do jednoho spolupracujícího celku.

Video: jeden přesný zásah a radar ruského vyspělého protiletadlového Buk-M3 skončil na popel

Radarové stanice jsou pochopitelně cílem nepřátelských útoků, a zrovna samotný radar je při své činnosti snadno zachytitelný. SunDries uvádí, že je výhodou Phoenix-1 umístění na jednom podvozku, takže ho lze i poměrně rychle složit a přemístit. Kromě vlastního radaru je pak k dispozici i řídicí centrum a generátor zajišťující potřebnou energii. Celý systém lze připravit k nasazení během 6 minut, a stejně tak ho lze velice rychle sbalit.

Článek Ukrajinci mají i vlastní radar Phoenix-1 s dosahem stovek kilometrů, zavčasu detekuje i ruské řízené střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-24 nebyl sám, cílem byla Oděsa

K ukrajinskému pobřeží se přibližoval nadzvukový bombardér Suchoj Su-24 v doprovodu bojového letounu Suchoj Su-30SM Flanker-C, uvádí BusinessInsider s odvoláním na velitele ukrajinského letectva Mykolu Oleshchuka. Oba stroje se zřejmě chystaly na bombardování pobřežních oblastí v okolí města Oděsa, čemuž obránci zabránili. Tvrzení Ukrajiny o zničení bombardéru však nelze nezávisle ověřit, ačkoliv mu nasvědčují i ruské záchranné akce.

Sestřelení má mít na svědomí ukrajinská protivzdušná raketová jednotka, ale Ukrajina nespecifikovala, jaký přesně systém použila. Mohla to být ale třeba střela z amerického systému MIM-104 Patriot, uvádí TheDrive. Tento systém mimochodem hlídá především Kyjev, případně jiná taktická místa, ale je možné, že Ukrajinci umístili některou z nově obdržených baterií u strategické Oděsy, z níž např. odplouvají transportní lodě.

Další americká pomoc přijde Ukrajině ještě do konce prosince 2023. Bílý dům našel způsob, jak obejít nesouhlas republikánů

Hadí ostrov, u něhož k sestřelení ruského Su-24 údajně došlo, je od pevniny vzdálený více než 40 kilometrů, a incident znovu dokazuje, že je protivzdušná obrana Ukrajiny schopna zasahovat nad Černým mořem i z takové dálky. Na ochraně západní části má obrovský zájem hlavně proto, že tudy vede tzv. obilný koridor. Ten ale Rusko od léta 2023 nerespektuje a útočí v jeho trase i na cizí nákladní lodě, jak ArmádníZpravodaj upozorňoval.

Článek Ukrajina sestřelila ruský bombardér Suchoj Su-24 v Černém moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Většinu dronů obrana úspěšně sestřelila

Útok pomocí dronů není ničím výjimečným, i když tak velký, jaký se odehrál o nedávné noci, moc často k vidění není. Do nebe se najednou vzneslo celkem 75 letounů, z nichž 60 zamířilo na hlavní ukrajinské město, uvedl portál Defence-Blog. Jde tedy o možná nejsilnější dronový útok na Kyjev od začátku války na Ukrajině. Jak se ale ukázalo, nejednalo se o nijak překvapivou akci, protože obránci většinu dronů sestřelili – přesný počet sestřelů se různí od 71 do 74, ale hlavní je, že útok nenadělal velké škody, byť i padající trosky dronů něco na svědomí mají.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Rusové využili k úderu íránské drony Shahed 136, respektive jejich v Rusku produkovanou kopii Geran-2. Takový dron má na délku 3,5 metrů a rozpětí křídel 2,5 metrů, uvádí MilitaryToday, zatímco jeho hlavice může mít hmotnost až 50 kilogramů a maximální rychlost činí 185 km/h. Útočníci přitom podle všeho drony neustále vylepšují, mezi sestřelenými byly nalezeny i jejich černé varianty, což má Ukrajincům ztěžovat jejich odhalení v noci. Na dronech byly také materiály z uhlíku, to pravděpodobně k redukci radarových odrazů.

Protidronové týmy se dle potřeby přesunují

S dronovými útoky na Ukrajinu začalo Rusko již v létě 2023, a zpočátku jimi dokázalo obránce zaskočit, neboť neměli na svém rozsáhlém území dostatek systémů k jejich likvidaci. I díky spojencům však mnohé doplnili a využívají i novou taktiku – poslední útok například likvidovali i s pomocí prostředků elektronického boje nebo mobilních protiletadlových týmů, uvedl MilIn. Tyto skupiny se podle potřeby přemisťují dle trasy letu dronů a sestřelují je – nejsou tedy statické, což pomáhá řešit nedostatek protidronových zbraní.

Alternativa pro AČR, izraelský dron IAI Eitan vydrží na nebi den a půl. Může nejen pozorovat, ale nést i relativně velký náklad zbraní

Mohutným dronovým útokem však Rusko nemuselo chtít způsobit žádné vážné škody, ale pouze otestovat schopnosti ukrajinské protivzdušné obrany před nadcházející zimou. Dle všeho se totiž připravuje k útokům na města a energetickou soustavu za pomoci dronů a řízených střel z lodí a bombardérů, které shromažďuje poblíž fronty, jak jsme psali. Často je posílá společně, aby obranu přetížilo, případně levnější drony s menší hlavicí letí první, aby vyčerpaly zásoby střel protivzdušné obrany a později tak mohly proletět dražší a účinnější řízené střely.

Článek Rusko zaútočilo na Kyjev speciálním černými drony Geran-2, ani masivní úder však obranu díky dobré taktice neochromil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na Kyjev útočila minimálně jedna raketa

V listopadu 2023 provedlo Rusko první útok na hlavní město Ukrajiny za pomoci balistické rakety, jak uvedl portál Reuters. Už ale nespecifikoval, o jakou zbraň se je jednalo. Jenom to, že se ji ukrajinské obraně podařilo poblíž města sestřelit, i když třeba WioNews zase hovoří o 2 raketách, jejichž zbytky dopadly do polí. Rusko také vyslalo 31 sebevražedných dronů Shahed 136 původem z Íránu, z nichž obrana sestřelila pouze 19. Zajímavosti je, že jsou tyto bezpilotní letouny pravděpodobně licenčně vyráběny přímo v Rusku.

Reuters: RT ReutersTV: North Korea fires three balistic missiles: South https://t.co/q7tT5gfIrG pic.twitter.com/Z4hHez6i17

— Mooha Swartz (@CyberAnonymous) July 19, 2016

Nejpravděpodobnější zbraní, kterou mohla Ruská federace k útoku na Kyjev využít, byl 9K720 Iskander-M, což je moderní ruská balistická raketa s dosahem až 500 kilometrů. ArmyRecognition uvádí, že může mít bojovou hlavici o hmotnosti 480 až 700 kilogramů, a díky optickému navádění a satelitnímu GLONASS má být její přesnost 2 až 7 metrů. Raketa má být také schopna manévrů a vypouštět klamné cíle, aby se vyhnula protivzdušné obraně. Obsluha pak odpaluje 9K720 Iskander-M z podvozku nákladního vozu MZKT-7930.

iZdroj fotografie: Uživatel Hunini / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajinská obrana nejspíše nasadila proti balistické raketě americký systém MIM-104 Patriot, o němž je známo, že je umístěn právě v okolí Kyjeva. Navíc je sestrojen tak, aby si s balistickými raketami kratšího dosahu poradil, podle typu protistřel je schopen je likvidovat až do vzdálenosti 60 kilometrů. Na Ukrajině si dříve dokonce dokázal poradit s hypersonickou balistickou střelou Ch-47M2 Kinžal vyvinutou z 9K720 Iskander-M. Ukrajina má nicméně ve výzbroji i druhý systém schopný ji sestřelit, a to francouzsko-italský SAMP/T.

Raketa mohla být i severokorejská

Z jakého důvodu se Rusko rozhodlo zaútočit jednou nebo dvěma střelami, je veliká záhada. První možností je, že chtělo otestovat, jak je ukrajinská protivzdušná obrana připravená, a druhou (avšak nepotvrzenou) je test rakety, která vlastně nebyla 9K720 Iskander-M ani jiná ruská zbraň. Rusko totiž v posledních týdnech obdrželo veliké dodávky munice ze Severní Koreje, a některé zprávy naznačují, že kromě dělostřelecké munice či raket do raketometu Grad mohlo získat i severokorejské balistické rakety kratšího doletu, a právě ty v boji testovat.

Rakety a dělostřelectvo KLDR je perspektiva pro Rusko; hlavně mocný KN-09 s dosahem až 200 km a nebezpečné balistické střely

Přestávka v odstřelování Kyjeva nebo dalších měst řízenými střelami nebo balistickými raketami (v poslední době se velké masivní útoky nekonají) pak nemusí nutně znamenat, že by Rusku tyto střely došly. Je známo, že vyrábí stále nové, i když ne tak rychle, a spíše je tedy pravděpodobné, že je hromadí na nějaký masivní útok. Odborníci se obávají, že by se Rusko mohlo, stejně jak loni v zimě, pokusit ochromit ukrajinskou energetickou soustavu.

Co může Rusku přinést Severní Korea, a co Rusko nabídnout na oplátku: hlavně vyspělé severokorejské zbraně výměnou za potraviny

Vzhledem k posílení ukrajinské obrany moderními systémy od spojenců navíc nedává smysl, aby se Rusko pokoušelo o malé útoky, obrana je totiž schopna většinu střel ničit. Šanci na úspěch má tak spíše útok velkého množství střel v jednom okamžiku, který může obranu přetížit, takže některé střely a rakety proniknou. Na druhu stranu někteří ukrajinští představitelé pohrozili, že si to země nenechá líbit. Ukrajinci by si pak mohli vzít do hledáčku energetiku a podniknout sabotážní útoky na distribuci plynu a ropy, což by dopadlo na ruskou ekonomiku.

Článek 2 měsíce byl klid, a pak Kyjev čelil raketovému útoku: ten ale neměl za cíl ničit, Rusko nejspíše jenom testovalo nové zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Užívání MIM-23 Hawk potvrzuje video

Že Ukrajina systém MIM-23 Hawk dostala se mluví již zhruba od léta 2022 – poprvé ho dodalo Španělsko. Video pod tímto článkem informace potvrzuje, protože ukazuje jeho nasazení při obraně ukrajinského nebe. Záběry vznikly v nočních hodinách a je tedy obtížné rozeznat, zda se opravdu jedná o tento systém, ale nejspíše ano. Obsluha z něj odpálila dvě střel, z nichž pak na nebi obě explodovaly. Portál MilIn uvedl, že byl zásah úspěšný, ale cíl neupřesnil – nejspíše se jednalo o dron nebo řízenu střelu, proti nimž je Hawk jako dělaný.

iZdroj fotografie: Public Domain

Kolik systémů MIM-23 Hawk Ukrajina vlastně v současné době má, není zcela jasné. Ví se, že ze Španělska jich měla dostat nejspíše 6, přičemž je pravděpodobně myšleno 6 baterií, ale některé informace zmiňují i další chystanou španělskou dodávku. Starší repasované systémy v neupřesněném počtu pak měli poskytnout i Američané, a dokonce je prý mohli nakoupit z jiných zemí – mluvilo se o Tchaj-wanu, protože vlastní Hawky již před mnoha lety vyřadili.

Nejlepší střely mají dosah až 40 km

Systém MIM-23 Hawk není zrovna nová zbraň, portál ArmyRecognition uvádí, že byla do výzbroje americké armády zařazena už v roce 1960. Tradičně však byla postupně vylepšována a dnes existující systémy jsou proto mnohem lepší a mají výkonnější radary, spolehlivější střely a větší dosah. Nejmodernější verze je Hawk Phase III, její střely by měly být schopné zasahovat cíle do vzdálenosti 35 až 40 kilometrů, a to ve výšce až 18 kilometrů.

Invence umí zázraky: stařičké jugoslávské dělo Zastava M55 dostalo průmyslové kamery a zabíjí jeden dron za druhým

Zbraňový systém je přitom účinný proti letadlům, vrtulníkům, větším dronům a řízeným střelám, ale už nezvládne balistické rakety nebo hypersonické střely (s těmi mají ostatně problém i některé moderní systémy). Typická baterie se skládá z několika radarů a 6 odpalovacích systémů – na každém jsou 3 střely, a nechybí velicí a řídicí stanoviště. Komponenty bývají umístěny na speciálních vozících, které lze v případě potřeby je zaháknout za automobil a odvézt. Součástí jsou i elektrické generátory a další vybavení.

Odpálení střel MIM-23 Hawk na Ukrajině

Článek Video: Ukrajinci předvedli „malý“ a starý americký systém protivzdušné obrany MIM-23 Hawk. I ten má nezastupitelnou roli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západních zbraní není pro Ukrajinu dost

Západní spojenci poslali od začátku války na pomoc celou řadu zbraní včetně moderních systémů jako MIM-104 Patriot, NASAMS a IRIS/T. Ty velice pomáhají, ale není jich dostatek, aby pokryly celé rozlehlé ukrajinské území. Je proto nutné, aby zůstaly v činnosti i bývalé sovětské systémy, jinak by v protivzdušné obraně zůstaly značné díry. Ale udržet je v činnosti se může povést jedině v případě, že se pro ně najde náhradní munice ze západních skladů. Docela to vypadá, že v tomto směru Rusku vychází opotřebovávací taktika.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Portál MilIn uvedl, že by mohla být řešením střela RIM-7 Sea Sparrow, což ostatně naznačuje i balíček americké vojenské pomoci, který obsahuje právě tyto střely s poloaktivním radarovým naváděním. Na západě jich je ve skladech velké množství a technikům se je podařilo do sovětského systému integrovat. Bylo třeba aktualizovat software, změnit naváděcí frekvence a udělat samozřejmě další úpravy, ale střely je prý možné nyní odpalovat.

Střely určené na obranu lodí

RIM-7 Sea Sparrow je střela do amerického protivzdušného systému krátkého dosahu určeného pro lodě, a americké námořnictvo uvádí, že poskytuje spolehlivou ochranu proti různým vzdušným a povrchovým hrozbám včetně vysokorychlostních protilodních řízených střel v malé výšce. Využívat ji začalo v roce 1976, ale byla postupně modernizována. Střela má mít dosah kolem 19 km a rychlost větší než Mach 2, ale přesné hodnoty jsou utajované. Výhodou pak je, že jsou značně rozšířené i u amerických spojenců, takže jich je dostatek.

Vysvětlitelný paradox: dronům bez obtíží podlehnou i protiletadlové systémy 9K37 Buk ruské armády, které je běžně mají ničit

Sea Sparrow ovšem není jediná západní střela vhodná pro 9K37 Buk. Ve Velké Británii pracují například na využití střel AIM-132 ASRAAM, což jsou infračerveně naváděné střely vzduch-vzduch, a v USA zase na podobném systému FrankenSAM využívajícím střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder. Obě země mají v plánu je co nejdříve poslat na Ukrajinu, aby pomohly s očekávanými zimními ruskými útoky. Na základě zkušeností by pak mohly podobné systémy začít sloužit i v jiných armádách – třeba jako zbraně proti dronům.

Odpálení střely RIM-7 Sea Sparrow

Článek Americké střely RIM-7 Sea Sparrow odpalované ze sovětského dědictví 9K37 Buk? Realita, která Rusku nedovolí prorazit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.