Proč posily nestihnou dorazit

Vzdálenost z amerického západního pobřeží na Filipíny činí přes 11 000 kilometrů. To samo o sobě není novinka. Novinka je, že armáda v neklasifikovaném dokumentu otevřeně popisuje, proč už nelze počítat s tím, že se tato vzdálenost překoná bez odporu nepřítele. Čínská strategie odepření přístupu a prostoru, v žargonu označovaná jako A2/AD, nesahá jen k pobřeží Číny. Podle svědectví před výborem Sněmovny reprezentantů z dubna 2026 Peking buduje schopnost narušit americký přesun už od přístavů a železnic na domácím území USA, přes námořní trasy až po cílové přístavy v Pacifiku.

Velitel amerického indo-pacifického velitelství admirál Samuel Paparo ve svém výročním hlášení Kongresu upozornil, že Čína v produkci leteckých, námořních i raketových kapacit Spojené státy předstihuje. Pentagon v čínské výroční zprávě uvádí konvenční úderné systémy od balistických raket DF-21 s dosahem kolem 1 500 kilometrů přes DF-26 s dosahem 3 000 až 4 000 kilometrů až po vzdušně nesené řízené střely, které dosah ještě prodlužují. Proti takové architektuře je konvoj transportních lodí plujících dva týdny přes Pacifik mimořádně zranitelný cíl.

Rakety, které už jsou na místě

Jádrem americké odpovědi je systém Typhon, oficiálně označovaný jako Mid-Range Capability (MRC). Jde o mobilní pozemní odpalovací systém využívající upravený námořní vertikální odpalovač Mk 41, který armáda přenesla z palub válečných lodí na podvozek nákladního vozidla. Typhon vystřeluje dva typy munice:

• Tomahawk (BGM-109) – podzvuková střela s plochou dráhou letu určená pro přesné údery na pozemní cíle. Podle rozpočtového dokumentu Pentagonu pro fiskální rok 2026 má armádní verze dosah přibližně 1 600 kilometrů a nese hlavici o hmotnosti zhruba 450 kilogramů.
• SM-6 (RIM-174A) – víceúčelová střela schopná protivzdušného boje, útoku na hladinové cíle i terminální fáze protiraketové obrany. Přesný dosah Pentagon v otevřených dokumentech neuvádí, hovoří pouze o „výrazně prodlouženém dosahu“ oproti starším verzím řady Standard Missile.

Kde přesně tyto systémy stojí? Otevřené primární zdroje potvrzují dvě lokality. Strategická studie americké válečné akademie uvádí, že Typhon je předsunut na severním Luzonu na Filipínách. Oficiální armádní záznamy dokumentují nasazení systému na japonské základně Iwakuni během cvičení Resolute Dragon 25 v září 2025. Bílý dům v březnu 2026 výslovně zmínil „úspěšné nasazení Typhonu do pevninského Japonska“ jako základ pro další posilování aliance. Během cvičení Talisman Sabre 25 v Austrálii proběhla ostrá střelba SM-6; ta ovšem neleží v prvním řetězci ostrovů, ale slouží jako důkaz, že systém funguje v reálných podmínkách.

Co je první řetězec ostrovů a proč rozhoduje

První řetězec ostrovů je oblouk souostroví táhnoucí se od Kuril přes japonské ostrovy, souostroví Rjúkjú, Tchaj-wan a severní Filipíny až k Borneu. Prakticky obklopuje východní a jihovýchodní mořské přístupy Číny. Kdo kontroluje tento oblouk, kontroluje čínský přístup do otevřeného Pacifiku.

Za ním leží druhý řetězec: Boninské a Sopečné ostrovy, Mariany včetně Guamu, západní Karolíny a západní Nová Guinea. Ten slouží jako logistická hloubka, tedy sklady paliva, munice, zdravotnického materiálu a velitelské uzly, které mají přežít případný první úder a zásobovat předsunuté pozice. Obrana Guamu se podle zprávy amerického kontrolního úřadu GAO teprve buduje, rozprostírá se do šestnácti lokalit a má být dokončena až na začátku třicátých let.

Klíčový posun v americkém myšlení spočívá v tom, že armáda už neřeší jen „rakety na odpalovačích“. Dokument How the Army Fights zavádí koncept předsunuté výdrže. Zahrnuje palivové a muniční sklady, distribuční síť, velitelskou architekturu a nově definovaný systém TAP2E, který nahrazuje starší předsunuté zásoby techniky a rozšiřuje je na celý projekční balík včetně munice a spotřebního materiálu. Bez tohoto zázemí by samotné odpalovače byly drahé jednorázové zbraně.

Reakce spojenců i Číny

Státy prvního řetězce ostrovů reagují odlišně, ale směrem souhlasu. Filipínský prezident Ferdinand Marcos mladší v únoru 2025 veřejně prohlásil, že případné vrácení Typhonu podmíní ukončením čínské agrese, čímž dal jasně najevo, že systém vnímá jako páku, ne jako břemeno. Japonsko na nejvyšší politické úrovni potvrdilo závazek přijímat na svém území pokročilé americké schopnosti.

Peking reaguje konzistentně odmítavě. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí označil Typhon za „strategickou útočnou zbraň“ narušující stabilitu regionu. Po japonském nasazení v září 2025 čínská diplomacie varovala před závody ve zbrojení a vojenskou konfrontací. Jde o oficiální čínské stanovisko, ne o nezávisle ověřenou analýzu.

Ani pro Českou republiku není tento vzdálený scénář akademický. Národní polovodičová strategie výslovně uvádí, že napětí kolem Tchaj-wanu by mělo dalekosáhlé dopady na českou ekonomiku. Obchod EU s Tchaj-wanem dosáhl v roce 2025 hodnoty přes 76 miliard eur, přičemž tři čtvrtiny dovozu tvořily stroje a dopravní zařízení, tedy přesně to, na čem závisí evropský průmysl. Generální tajemník NATO Mark Rutte v září 2026 řekl přímo: případný čínský pohyb proti prvnímu řetězci ostrovů by měl obrovský dopad na Evropu i Spojené státy.

Odstrašení, nebo eskalace?

Oficiální americká linie říká „odstrašení silou, ne konfrontací“. Jenže hustota cvičení roste, počet předsunutých systémů se zvyšuje a prostor mezi Luzonem, Tchaj-wanem a jihozápadním Japonskem se zužuje. Každý další odpalovač snižuje čas na rozhodování na obou stranách. Americké dokumenty přitom samy přiznávají, že celá architektura je stále rozestavěná: obrana Guamu se buduje, distribuční kapacita v prvním řetězci ostrovů je omezená a úspěch závisí na sítích, které teprve musí prokázat odolnost proti sofistikovaným útokům.

Právě v tom spočívá nejdůležitější sdělení říjnového dokumentu. Nejde primárně o nové rakety u Číny. Jde o veřejné přiznání, že Washington plánuje válku, v níž by se o výsledku prvních hodin rozhodovalo dřív, než by hlavní americké síly vůbec opustily domácí přístavy. Tomahawky a SM-6 na Luzonu a v Iwakuni jsou odpovědí na otázku, kterou si Pentagon položil sám sobě, a poprvé na ni odpověděl nahlas.

Článek USA počítají, že posily nedorazí včas. Rozmístily Tomahawky a SM-6 podél prvního řetězce ostrovů u Číny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Exploze, kterou nikdo nemá slyšet

Klíčem k celému příběhu je technika zvaná decoupling, česky „odpojení“ nebo „utlumení“. Princip je překvapivě jednoduchý. Běžný podzemní jaderný test probíhá v těsném kontaktu nálože s horninou. Rázová vlna se přenese přímo do skály, ta se rozechvěje a seismické stanice po celém světě zaznamenají otřes. Při decouplingu se ale nálož odpálí uvnitř větší podzemní dutiny, kaverny. Vzduchový polštář mezi výbuchem a stěnami kolem pohltí podstatnou část energie dřív, než se dostane do horniny.

Výsledek? Dramaticky slabší seismický podpis. Christopher Yeaw, náměstek amerického ministra zahraničí, na akci Hudson Institute v únoru 2026 hovořil o útlumovém faktoru 20, 40 i více. Norský výzkumný ústav NORSAR to zasadil do praktických čísel: událost o magnitudu kolem 2,5 až 3,0 by bez utlumení odpovídala výnosu zhruba 3 až 15 tun TNT. Při výrazném decouplingu ale může skutečný výnos vyskočit do stovek tun, v ideálních podmínkách i přes kilotunu. Šéf NNSA to sám přirovnal k technologii stealth u letadel: exploze se neztratí úplně, ale její podpis se scvrkne natolik, že ho senzory buď nezachytí, nebo nedokážou jednoznačně identifikovat.

Co přesně se stalo v Nevadě

Experiment proběhl v takzvaném P-Tunnel v oblasti Area 12 na Nevada National Security Site, historickém polygonu, kde USA během studené války provedly stovky podzemních jaderných zkoušek. Tentokrát ovšem nešlo o jaderný materiál. Do vyražené kaverny v tufových horninách masivu Aqueduct Mesa umístili inženýři mnoho tun chemických vysoce energetických trhavin doplněných radiotrasery. Kolem kaverny rozmístili síť senzorů a odběrových vrtů.

Experiment nese označení PE1 a podle otevřené vědecké studie publikované v Scientific Reports pracuje se třemi různými konfiguracemi uložení nálože: plně spojenou s horninou (coupled), plně odpojenou v dutině (fully decoupled) a částečně odpojenou (partially decoupled). Cílem bylo validovat vědecké modely šíření seismických vln a vyladit detekční algoritmy tak, aby v budoucnu dokázaly rozpoznat utlumený výbuch od přirozeného zemětřesení nebo průmyslového odstřelu.

Dne 13. května 2026 šéf NNSA na slyšení Senátního výboru pro ozbrojené síly popsal přípravy a oznámil detonaci „později na podzim“. Dne 30. září 2026 NNSA potvrdila, že experiment úspěšně provedla. Důležité je, co to není: USA neprovedly jaderný test. Provedly kalibrační střelbu, která má pomoci odhalit, když to udělá někdo jiný.

Čínský případ: co vlastně víme

Dne 5. února 2026 vystoupil americký zástupce na Konferenci o odzbrojení v Ženevě s přímým obviněním: Čína měla 22. června 2020 v 09:18 UTC provést u Lop Noru podzemní jadernou explozi se samoudržitelnou řetězovou reakcí, záměrně utlumenou technikou decouplingu. Yeaw upřesnil, že seismická stanice PS23 v Kazachstánu zaznamenala událost o magnitudu 2,75, ale z tak slabého signálu nelze při decouplingu přesně dopočítat skutečný výnos.

Čína obvinění kategoricky odmítla. A tady začíná šedá zóna, která je na celém příběhu nejznepokojivější.

NORSAR ve svém technickém posouzení z února 2026 potvrdil, že signál je dobře čitelný hlavně na jednom kazašském seismickém poli, ale přesná lokalizace epicentra není pevná. Organizace CTBTO, mezinárodní strážce Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek, podle citace v analýze Arms Control Association uvedla, že zachytila dvě velmi malé seismické události dvanáct sekund od sebe, ale nedokáže s jistotou určit jejich příčinu. Ani potvrdit jaderný test, ani ho vyloučit.

Právě tohle je jádro problému. Největší hrozba nespočívá jen v tom, že někdo může provést tajný test. Spočívá v tom, že u velmi malých podzemních událostí se svět může přít o interpretaci i tehdy, když senzory něco zachytí.

Senzory, smlouvy a jejich limity

Mezinárodní monitorovací systém IMS provozovaný CTBTO po dokončení zahrne 321 stanic a 16 laboratoří, celkem 337 zařízení rozmístěných po celé planetě. Systém prokázal spolehlivost: zachytil všech šest deklarovaných severokorejských jaderných testů. Vedle toho provozují USA vlastní národní síť USAEDS pod správou letecké zpravodajské jednotky AFTAC, popisovanou jako největší senzorovou síť amerického letectva, fungující nepřetržitě.

Problém není v počtu senzorů. Problém je právní a politický. Smlouva o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (CTBT) vytvořila silnou mezinárodní normu, ale dosud nevstoupila v platnost, protože ji klíčové státy neratifikovaly. USA a Čína ji podepsaly, ale ratifikaci nikdy nedotáhly. Rusko ratifikaci dokonce stáhlo. Bez platné smlouvy nelze právně vynutit inspekci na místě, a ten nejmocnější verifikační nástroj, který CTBT obsahuje, tak zůstává na papíře.

Česká republika přitom patří mezi nejaktivnější zastánce smlouvy. Podepsala ji v listopadu 1996 a ratifikovala v září 1997 jako sedmá země světa a první v Evropě. V Brně funguje národní datové centrum a pomocná seismická stanice VRAC ve Vranově u Brna je od prosince 2002 plně integrována do systému IMS. Právě tato stanice v roce 2013 zachytila severokorejský jaderný test na vzdálenost tisíců kilometrů, což je důkaz, že česká infrastruktura funguje a má v globální síti své místo.

Nový závod, nová pravidla

Kontext roku 2026 je mimořádně napjatý. Dne 5. února vypršela smlouva New START, poslední právně závazný strop na strategické jaderné síly USA a Ruska. Starý rámec byl bilaterální, dnešní realita je trojúhelník USA–Rusko–Čína a žádný z jeho vrcholů nemá vůči ostatním smluvní závazek. Trumpova administrativa téma otevřeně eskaluje: poradce DiNanno v únoru 2026 prohlásil, že prezident už na podzim 2025 instruoval Pentagon začít testovat „na rovném základě“. Yeaw doplnil, že konkrétní podoba je na prezidentovi a rozhodnutí dosud nepadlo. Rozdíl mezi politickým zvažováním a skutečně provedeným americkým jaderným testem je zatím zásadní, ale ztenčuje se.

Experiment v nevadském P-Tunnel je v tomto světle dvojsečný. Na jedné straně jde o legitimní vědeckou práci, která má zlepšit schopnost odhalovat podvody. Na straně druhé vysílá signál: víme, jak se to dělá, umíme to simulovat a umíme to hledat. A pokud bude třeba, umíme i víc.

Jaderný závod roku 2026 se nevede jen v počtu hlavic ani v síle raket. Vede se v decibelech seismického šumu, v algoritmech zpracování dat a ve schopnosti dokázat, co se stalo hluboko pod zemí na druhém konci planety. Nebo naopak, ve schopnosti zajistit, aby to nikdo nedokázal.

Článek Čína prý odpálí bombu tak, že ji senzory nezachytí. USA odpálily tunel v Nevadě, aby napodobily tajný jaderný test se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přechodové okno, které se nechce zavřít

Příběh začíná rozhodnutím Pentagonu z července 2024. Ministerstvo obrany tehdy oznámilo modernizační plán taktického letectva v Japonsku: staré F-15C/D Eagle, které na Kadeně sloužily desítky let jako páteř vzdušné obrany, půjdou pryč. Trvalou náhradou se stanou nové F-15EX Eagle II. Mezitím měla základna fungovat na rotacích letounů čtvrté i páté generace.

Jenže „mezitím“ se protáhlo. V lednu 2026 na Kadenu dorazila dvanáctka F-16C Block 30 Fighting Falcon od 120. stíhací perutě Colorado Air National Guard. Původně měli gardisté zůstat do května. Pobyt se ale prodloužil zhruba o šest týdnů, mimo jiné kvůli celoleteckým požadavkům spojeným s operací Epic Fury a konfliktem s Íránem. Část personálu z Kadeny byla dokonce vyslána na podporu operací Centrálního velitelství na Blízkém východě. Pacifická základna tak doplácela na krizi na druhém konci světa.

Veteráni s rostoucími náklady

Stroje F-16C Block 30 jsou jednomotorové víceúčelové bojové letouny čtvrté generace. Dosahují maximální rychlosti kolem dvojnásobku rychlosti zvuku, operační strop mají nad 15 kilometry a nesou kanon M-61A1 Vulcan ráže 20 milimetrů. Když byly nové, vyžadovaly přibližně šest až osm člověkohodin údržby na jednu letovou hodinu. Dnes je to podle velitelů coloradského detachmentu patnáct až dvacet člověkohodin, tedy zhruba trojnásobek.

Praktický dopad je tvrdý: méně letounů připravených k okamžitému vzletu, větší tlak na technický personál, vyšší citlivost na strukturální závady. Na základně, která má odstrašovat nejrychleji rostoucí vojenskou mocnost světa, to není ideální vizitka.

Důležité zpřesnění ale zní: Kadena v první polovině roku 2026 nebyla „holá základna bez páté generace“. Oficiální materiály 18. křídla dokládají současnou přítomnost rotačních F-35A Lightning II vedle coloradských F-16. Problém tedy není nulová přítomnost moderních strojů, nýbrž absence stabilního permanentního stavu. Kadena žije z rotací a provizorií, zatímco sousední základna Misawa už v březnu 2026 zahájila přechod na trvale dislokované F-35A.

Proč tam nejsou letouny páté generace natrvalo

Odpověď sahá hluboko do historie amerického letectva. Program F-22 Raptor, jediného amerického stíhacího letounu vzdušné nadvlády páté generace, skončil po pouhých 187 vyrobených kusech. Kombinace vysoké ceny, ekonomické situace a změny priorit po studené válce vedla k předčasnému ukončení výroby. Tak nízký počet zjevně nestačil na plošnou náhradu starších typů napříč všemi exponovanými základnami.

Pentagon proto zvolil pro Kadenu jiný plán: nové F-15EX Eagle II. Nejde o pátou generaci, F-15EX je nejnovější bojový letoun čtvrté generace. Ale rozdíl oproti starým F-16C Block 30 je propastný. Boeing udává nosnost přes 13 tun výzbroje, kapacitu až dvanácti střel AMRAAM, pokročilý radar s aktivním elektronickým řízením paprsku a systém elektronického boje EPAWSS. Tam, kde F-16C Block 30 slouží jako univerzální pracant, F-15EX funguje jako „nosič střel“ schopný síťové spolupráce s letouny páté generace. Kdy přesně Kadena přejde z rotačního provizoria na plně ustálený permanentní stav, ale z veřejných zdrojů nelze spolehlivě určit.

Čínský tlak zrychluje, na obou stranách

Na druhé straně průlivu se situace vyvíjí tempem, které Washington znervózňuje. Čínské letectvo masově zavádí J-20, operačně zavedený stealth letoun páté generace, který Pentagon popisuje jako platformu s plánovanými dalšími upgrady. Ve srovnání s F-16C Block 30 favorizuje J-20 kombinace nízké zjistitelnosti, delšího dosahu a napojení do širší čínské architektury protipřístupové obrany. Analytický institut RUSI konstatuje, že čínský růst už zásadně zhoršil americkou svobodu působení v první ostrovní linii.

A Peking míří dál. Pentagon ve své zprávě pro Kongres z roku 2025 zmiňuje dva nové čínské stealth demonstrátory s bezocasými prvky, které západní analytici pracovně označují jako J-36 a J-50. Přesné oficiální čínské označení ani termín zavedení do služby Peking veřejně nepotvrdil. Odhady se liší: RUSI připouští první kusy nové generace kolem roku 2030, analytici Janes upozorňují, že dřívější výroky z čínského průmyslu mířily spíše k horizontu roku 2035. Velká část toho, co o těchto strojích víme (širokopásmový stealth, vysoký dolet, adaptivní motory, spolupráce s bezpilotními wingmany), zůstává analytickým odhadem, nikoli potvrzeným faktem.

Zásadní je ale dovětek: Spojené státy svou odpověď už oficiálně rozjely. V březnu 2025 americké letectvo zadalo Boeingu fázi inženýrského vývoje programu NGAD, který nese označení F-47. Jde o první americký stíhací letoun šesté generace. Experimentální prototypy už v předchozích letech nalétaly stovky hodin. Že by Amerika „nic nechystala“, tedy rozhodně neplatí. Problém je v tempu a v tom, že přechod mezi generacemi na klíčové základně probíhá pomaleji, než si geopolitická situace žádá.

Co to znamená pro odstrašení, a pro Evropu

Selhání amerického letectva u Tchaj-wanu není o ztrátě schopnosti bojovat. Paparo před Kongresem tvrdil, že americké síly v Indo-Pacifiku zůstávají připraveny „bojovat a zvítězit“. Selhání je v tempu modernizace a v signálu, který vysílá základna běžící na provizoriu proti soupeři, jenž každým rokem přidává. Pro Českou republiku se to může jevit jako vzdálený problém, ale logika je přenositelná: omezené americké špičkové kapacity se musí dělit mezi Pacifik a Evropu. České ministerstvo obrany samo argumentuje nákupem F-35 tím, že budoucí úkoly pokryje jen pátá generace; první české Lightning II mají přilétat od roku 2031. Stárnutí flotil není americký unikát, ale na Kadeně má jednu výjimečnou vlastnost: odehrává se na dohled od místa, kde se může rozhodnout o budoucnosti celého Pacifiku.

Problém pro Washington není absence špičkových projektů na papíře. Je to fakt, že na základně vzdálené necelých osm set kilometrů od Tchajwanského průlivu běží přechod mezi generacemi ve chvíli, kdy si Čína žádné přechodové okno nedopřává.

Článek Americké letectvo u Tchaj-wanu selhává. Na klíčové základně má veterány z 80. let, zatímco Čína chystá stíhačky 6. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se obnovilo a co se přesunulo

Důležité je rozlišit, co to znamená v praxi. Nepřiplula celá flotila ponorek. V první fázi se do HMAS Stirling přesouvá velitelská, logistická a podpůrná struktura CSS-3, která má od roku 2027 obsloužit takzvanou Submarine Rotational Force – West (SRF-West). Podle Australian Submarine Agency má přes Stirling rotovat jedna britská a až čtyři americké jaderné útočné ponorky třídy Virginia. Souběžně s reaktivací eskadry americké námořnictvo zřídilo i Naval Support Activity Stirling, servisní základnu pro rotující personál a jejich rodiny.

Původní CSS-3 v Pearl Harboru fungovala jinak. Pod její velení spadaly konkrétní útočné ponorky, které po zrušení eskadry v roce 2012 přešly k jiným squadronům (SUBRON 1, SUBRON 7) a jedna zamířila na Guam. Nová CSS-3 je koncipována jako předsunuté velitelské jádro, které má koordinovat rotace, údržbu a výcvik. Nejde tedy o přejmenování staré jednotky, ale o reálné obnovení struktury s radikálně odlišným posláním.

Proč právě HMAS Stirling, a proč teď

Výběr základny nebyl náhodný. HMAS Stirling je už dnes domovem australských ponorkových sil a takzvané Fleet Base West. Leží na indickooceánské straně kontinentu, s přímým přístupem k obchodním trasám Indického oceánu a blízko perthského průmyslového zázemí s loděnicemi a specializovanými dodavateli. Australský parlamentní výbor v roce 2024 potvrdil, že právě Stirling je cílem prioritních investic pro SRF-West, od doků přes sklady po výcviková zařízení.

Načasování odpovídá harmonogramu AUKUS. Trilaterální bezpečnostní partnerství bylo oznámeno v září 2021, takzvaná „optimální cesta“ pro australské jaderné ponorky byla zveřejněna v březnu 2023 a rotace SRF-West mají začít příští rok. Reaktivace CSS-3 je tedy logistický předpoklad, nikoli symbolické gesto. Bez velitelské struktury na místě by nebylo komu koordinovat příjezdy, údržbu ani výcvik stovek australských techniků, kteří se na provoz jaderných ponorek teprve připravují. Podle australské vlády už více než dvě stě příslušníků Royal Australian Navy absolvuje výcvik a stáže a přes 220 průmyslových pracovníků se školí přímo v Pearl Harboru.

Vzkaz, který Peking čte po svém

Pentagon dlouhodobě označuje Čínu za hlavní strategickou výzvu. Velitel pacifických ponorkových sil při reaktivaci CSS-3 hovořil o posílení předsunuté přítomnosti, flexibilitě a schopnosti rychlé reakce v rámci regionálního odstrašení. Slovo „Čína“ v oficiálním prohlášení nezaznělo. Nemuselo.

Peking si vzkaz přečetl sám. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí označil kroky AUKUS za blokovou konfrontaci, která zvyšuje riziko jaderné proliferace a roztáčí závody ve zbrojení. Čínská námořní síla PLAN je přitom podle americké Kongresové výzkumné služby (CRS) největším námořnictvem světa s více než 370 bojovými plavidly. Pro rok 2025 CRS odhaduje zhruba deset čínských jaderných útočných ponorek plus početnou flotilu dieselelektrických člunů.

Oproti tomu SRF-West se svými maximálně pěti rotujícími ponorkami vypadá skromně. Kvalitativní rozdíl je ale zásadní. Ponorky třídy Virginia patří k nejpokročilejším útočným SSN na světě, dosahují rychlosti přes 46 km/h (25 uzlů), nesou čtyři torpédomety ráže 533 mm a podle verze buď dvanáct vertikálních odpalovacích šachet, nebo dvojici takzvaných Virginia Payload Tubes schopných pojmout střely Tomahawk s dostřelem přes 1 600 kilometrů. Pro srovnání: čínské jaderné útočné ponorky třídy Šang (Type 093/093A) jsou podle západních odhadů hlučnější a disponují menší paletou zbraňových systémů, i když novější varianta 093B údajně představuje výrazný pokrok.

Co to znamená pro Austrálii, a pro Evropu

Austrálie se díky AUKUS chystá provozovat vlastní jaderné útočné ponorky. Původní plán z prosince 2023 počítal se třemi kusy třídy Virginia, dvěma již provozovanými a jednou novou z výrobní linky. V červnu 2026 Canberra potvrdila změnu: všechny tři budou „in-service“, tedy již sloužící čluny po hluboké údržbě. Australská vláda to vysvětluje nižšími náklady, jednodušším provozem a eliminací problémů s přechodem mezi více variantami. Konkrétní identitu ani stáří člunů zatím odmítá zveřejnit. První australské Virginie mají dorazit na počátku třicátých let, první ponorka nového typu SSN-AUKUS pak na počátku let čtyřicátých.

Pro Evropu a Česko je efekt nepřímý, ale nikoli zanedbatelný. Britsko-australské dokumenty z červnového summitu AUKMIN výslovně spojují bezpečnost Indo-Pacifiku s Euro-Atlantikem a Severním Atlantikem. Robustnější alianční podmořská kapacita v Indickém oceánu může zvýšit dohled nad klíčovými námořními trasami, na nichž závisí i evropský obchod. Zároveň platí, že americké závazky vůči NATO tím podle dostupných materiálů oslabeny nejsou; naopak trilaterální dokumenty mluví o posílení společné průmyslové a podmořské kapacity spojenců jako celku.

Stavba, která teprve začíná

Reaktivace CSS-3 je milník, ne finále. Skutečný test přijde od roku 2027, kdy mají první ponorky začít rotovat přes Stirling. Austrálie do té doby musí vyškolit stovky dalších techniků, potápěčů a údržbářů, dokončit infrastrukturu a prokázat, že dokáže obsluhovat jaderné čluny v takzvaném režimu „sovereign ready“. Cíl je plná samostatnost na počátku třicátých let.

Z HMAS Stirling se tak nestává jen další zahraniční základna amerického námořnictva. Vzniká tam trvalý alianční uzel pro podmořské operace na ose Indický oceán – západní Pacifik, s vlastní údržbou, výcvikem a logistikou. Pro Peking je to signál, že podmořská přítomnost západních spojenců v regionu nebude záviset na vzdáleném Pearl Harboru ani na občasných průjezdech. Bude trvalá, blízká a stále schopnější.

Článek Čína dostala jasný vzkaz: USA oživily ponorkovou eskadru zrušenou před 14 lety a přesunuly ji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně umí DF-16

Dongfeng-16 je silniční mobilní balistická raketa krátkého až středního dosahu, odpalovaná z kolového vozidla TEL (transporter-erector-launcher). Její dvoustupňový motor na tuhé pohonné látky jí dává dosah odhadovaný na 800 až 1 000 km. CSIS eviduje tři varianty, z nichž dvě nesou manévrující hlavici s aerodynamickými plochami pro terminální korekce dráhy letu. Právě tato schopnost měnit kurz v závěrečné fázi sestupu je klíčová: hlavice neklesá po předvídatelné balistické křivce, ale aktivně se vyhýbá zachycení.

Uváděná přesnost pěti metrů CEP (kruhová pravděpodobná odchylka) není oficiálním čínským údajem. Jde o odhad z otevřených zdrojů založený na kombinaci inerciálního a satelitního navedení s terminálními korekcemi. Pokud se blíží realitě, řadí to DF-16 na absolutní špičku své kategorie. Pro srovnání: ruský Iskander-M, který je v otevřených zdrojích považován za měřítko manévrujících balistických střel, dosahuje odhadované přesnosti 10 až 20 metrů s optickým hledačem, ovšem na kratší vzdálenost 400 až 500 km. DF-16 posouvá podobnou logiku do dvojnásobného dosahu.

Ve veřejných databázích je raketa vedená jako dvojího určení, tedy schopná nést konvenční i jadernou hlavici. Potvrzená nasazená jaderná varianta ovšem veřejně doložena není. V realistickém scénáři kolem Tchaj-wanu se počítá především s konvenční rolí: přesnými údery na letiště, radary, velitelská stanoviště a protivzdušnou obranu.

Proč má Patriot problém

Americký systém Patriot PAC-3 je takzvaná terminální obrana nižší vrstvy. Zachycuje cíle v nižší vrstvě atmosféry, v závěrečné fázi jejich letu. Proti klasické balistické střele, která klesá po předvídatelné dráze, funguje spolehlivě. Jenže DF-16 s manévrující hlavicí mění pravidla.

Problém je souběh několika faktorů. Hlavice přilétá vysokou rychlostí, řádově několik Machů. Manévruje, takže radar Patriotu musí neustále přepočítávat dráhu. A rozhodovací okno, tedy čas od detekce po odpálení interceptoru, se dramaticky zkracuje. Tchajwanské zdroje už v roce 2017 upozorňovaly, že vyšší rychlost při návratu do atmosféry a manévrování činí záchyt pro PAC-2 i PAC-3 výrazně obtížnějším. Přidejte k tomu salvové použití desítek střel najednou a Patriot se ocitá v situaci, kdy mu nestačí ani čas, ani zásoby interceptorů.

To neznamená, že je Patriot k ničemu. Znamená to, že jako jediná vrstva obrany proti DF-16 nestačí.

Americká odpověď: víc vrstev, víc peněz

Spojené státy si tohle uvědomují a staví obranu jako vícevrstvý systém. Nad Patriotem operuje THAAD (Terminal High Altitude Area Defense), který zachycuje balistické střely ve vyšší terminální vrstvě, uvnitř i mimo atmosféru. Má větší prostor pro záchyt a delší reakční okno než Patriot, protože cíl potkává dříve na jeho dráze.

Třetí vrstvu tvoří námořní a pozemní systém Aegis BMD v kombinaci se střelami SM-6 pro terminální obranu a SM-3 pro střední fázi letu. Aegis není „další Patriot na lodi“, je to síťová architektura propojená se vzdálenými senzory, schopná využívat režim palby na vzdálená data, kdy střílí na základě informací z radaru stovky kilometrů daleko.

V rozpočtu americké iniciativy pro odstrašení v Pacifiku na fiskální rok 2026 jsou konkrétní položky: systém Aegis pro obranu Guamu, nový radar AN/TPY-6, integrace SM-6 a podpůrná infrastruktura. Jen jedna z položek Agentury pro protiraketovou obranu pracuje s částkou přes 2,7 miliardy korun. A to je pouze Guam; obrana první ostrovní linie vyžaduje ještě víc.

Koho DF-16 ohrožuje, a proč to zajímá i Evropu

Veřejné odhady mluví o desítkách odpalovacích zařízení rozmístěných mimo jiné v provincii Kuang-tung na jihu Číny. Odtud jsou v dosahu Tchaj-wan, Vietnam i americká základna Kadena na Okinawě, jedna z nejvýznamnějších leteckých základen USA v západním Pacifiku, kde operují stíhačky, tankery i průzkumné stroje.

Čínská strategie s DF-16 je přímočará: v první vlně případného konfliktu zasáhnout přesnými údery letiště, radary, sklady munice a uzly velení tak, aby protivník ztratil schopnost operovat z první ostrovní linie. Americká armáda na to reaguje nejen obranou, ale i vývojem vlastních úderných prostředků. Program PrSM Increment 1 s dosahem přes 400 km už vstoupil do výrobní fáze, připravovaný PrSM Increment 4 má mířit za hranici 1 000 km.

Pro Česko a Evropu nejde o přímou raketovou hrozbu, DF-16 je indo-pacifická zbraň. Nepřímý dopad je ale reálný. Případná krize kolem Tchaj-wanu by vázala americké protiraketové kapacity, munici a rozpočty, které jsou současně potřeba pro evropské odstrašení. Každý interceptor vypálený nad Pacifikem je interceptor, který chybí jinde.

Éra jednoho systému končí

DF-16 není důkazem, že Západ je bezmocný. Je důkazem, že doba, kdy stačilo postavit jednu baterii Patriotů a cítit se bezpečně, je pryč. Rozhoduje vrstvená architektura, zásoby interceptorů, síťové propojení senzorů a schopnost přežít první salvu. A hlavně: schopnost za to všechno zaplatit.

Čína dnes disponuje přesnou, mobilní a sériově vyráběnou raketou, která nutí protivníka investovat do obrany násobně víc, než kolik stojí útok. Tohle asymetrické počítání je možná to nejnepříjemnější, co DF-16 přináší; ne pět metrů přesnosti, ale ekonomika celého problému.

Článek Čínská raketa DF-16 trefí cíl na 1 000 km s přesností 5 metrů. A to nejhorší? Patriot ji nestíhá zachytit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně říká ta simulace s 95 %

Číslo pochází z čínské akademické studie publikované v odborném časopise Systems Engineering and Electronics, kterou v listopadu 2024 podrobně popsal SCMP. Scénář: digitální souboj jednoho J-20 proti jednomu F-22 v prostoru severně od Tchaj-wanu. J-20 měl v simulaci záměrně nastavené horší technické parametry než jeho americký protějšek. Klíčem k výsledku nebyl samotný letoun, ale spolupráce se dvěma až třemi drony, kteří rozšířili senzorový dosah, přidali střelecké kanály a fungovali jako návnady i rušiče.

Není to tedy příběh o zahlcení celé americké letky jedním strojem. Je to příběh o tom, jak dva až tři relativně levné autonomní wingmany dokážou v simulačním prostředí převrátit poměr sil. Plná sada vstupních parametrů studie veřejně k dispozici není, reálné schopnosti F-22 jsou utajené a šestistupňová simulační platforma s algoritmem strojového učení realitu boje zjednodušuje. Číslo 95 % proto ukazuje směr čínské doktríny, ne spolehlivou předpověď skutečného poměru ztrát.

Dron FH-97A: senzor, muniční sklad i návnada v jednom

Srdcem celého konceptu je autonomní wingman FH-97A, kterého v roce 2022 představil hlavní konstruktér Teng Šuaj z vývojářské skupiny Feihong spadající pod CASC. Teng ho tehdy popsal třemi rolemi: senzor, muniční sklad a inteligentní asistent pilota. Interní zbraňová šachta má pojmout až osm menších střel vzduch-vzduch. Dron může nést i rušicí nebo průzkumné kontejnery a propojit se datalinkem nejen s mateřským J-20S, ale i s dalšími drony ve formaci a s různými typy letadel.

Mechanismus zahlcení protivníka pak vypadá takto:

• Senzorové rozšíření — drony letí vpředu, detekují hrozby a předávají data pro řízení palby zpět velitelskému stroji.
• Násobení střeleckých kanálů — místo jednoho letounu s omezeným počtem raket útočí na cíl tři až čtyři platformy současně.
• Elektronický boj a návnady — wingmani mohou imitovat radarový odraz stíhačky nebo aktivně rušit nepřátelské senzory.
• Rozhodovací přetížení — protivník musí najednou sledovat a prioritizovat více cílů, z nichž některé jsou postradatelné.

Kolik kusů FH-97A reálně slouží u čínského letectva, z otevřených zdrojů zjistit nelze. Čína stroj veřejně profiluje a prezentuje, ale důkaz o sériovém zavedení v konkrétních počtech chybí.

USA nejsou zaskočené, ale závod běží

Pentagon ve zprávě o čínské vojenské síle za rok 2024 výslovně zmiňuje rostoucí počet čínských autonomních systémů a konceptů pro rojení v rolích vzduch-vzduch i vzduch-země. Americká odpověď ale už existuje a nabírá tempo.

V březnu 2025 USAF oficiálně označilo dva prototypy kolaborativních bojových letounů jako YFQ-42A a YFQ-44A. O půl roku později, v říjnu 2025, letoun F-22 Raptor v letovém testu přímo řídil bezpilotní MQ-20 Avenger, což byl první veřejně doložený americký teaming pilotovaného a bezpilotního letounu se stealth platformou. Kratos se svou XQ-58 Valkyrie uvádí spolupráci s F-35, F-22, F-15EX i F/A-18 a dolet přes 5 560 km (3 000 námořních mil). Australský Boeing MQ-28 Ghost Bat už absolvoval provozně relevantní demonstrace s RAAF a řízení z letounu včasné výstrahy E-7A.

V Evropě Airbus od léta 2024 veřejně ukazuje koncept Wingman a program FCAS počítá s Remote Carriers a plným teamingem pilotovaných a bezpilotních letounů od raných třicátých let. Česko v tomto kontextu staví na dvou pilířích: pořízení 24 letounů F-35 s plánovaným příchodem v roce 2031 a plnými operačními schopnostmi kolem roku 2035, a paralelně na budování bezpilotních kapacit přes 533. prapor bezpilotních systémů. Vlastní český program bojového wingmana pro taktické letectvo veřejně doložen není.

Proč v kokpitu zůstává člověk

Nabízí se otázka: když drony řídí algoritmus, proč J-20S potřebuje druhého člena posádky? Čínská oficiální média mu přisuzují komunikaci s wingmany, správu situačního přehledu, elektronický boj a taktické velení celé formace. Americký program DARPA ACE, který řeší totéž z druhé strany Pacifiku, dává odpověď obecněji: autonomie zvládá lokální taktické chování a manévry, ale vyšší úroveň rozhodování, tedy prioritizace cílů, volba efektu a adaptace na měnící se situaci, zůstává u člověka.

Kdo v čínském řetězci velení nese odpovědnost za chybný autonomní zásah dronu, veřejné zdroje neříkají. Je to díra, kterou Peking zatím neosvětlil, a v éře, kdy se autonomní bojové systémy blíží reálnému nasazení, je to díra podstatná.

J-20S oficiálně potvrdili v listopadu 2024, na přehlídce se ukázal v září 2025, podrobnosti o jeho doktrinální roli přišly v lednu 2026. Jde tedy o fázi veřejného profilování, ne o prokázanou masovou bojovou schopnost. Ale směr je jasný a závod o to, kdo první plně integruje člověka a roj dronů do jedné bojové sítě, už běží na obou stranách Pacifiku naplno.

Článek Jediný čínský J-20 dokáže zahltit celou americkou letku. Předělala ho na velitelství roje dronů, proti F-22 vyhraje v 95 % případů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Továrna, která se nezastaví

Třída Type 052D je páteří čínské eskortní flotily. Loď o výtlaku kolem 7 500 tun nese 64 buněk univerzálního vertikálního odpalovacího systému, výkonný radar s aktivním elektronickým řízením paprsku a kombinaci protivzdušných, protilodních i protiponorkových zbraní. Vylepšená subvarianta 052DL, kam Tongchuan podle západních open-source klasifikací patří, je zhruba o čtyři metry delší, s upraveným hangárem a letovou palubou pro nový protiponorkový vrtulník Z-20.

Pětatřicet kusů za dvanáct let znamená průměrně téměř tři nové torpédoborce ročně. A Pentagon ve své výroční zprávě Kongresu za rok 2024 potvrzuje, že třída zůstává ve výrobě. K tomu Čína provozuje osm těžkých raketových křižníků/torpédoborců Type 055 se 112 buňkami VLS každý. Dohromady to dává flotilu moderních velkých hladinových bojových lodí, která počtem i raketovou kapacitou roste tempem, jaké si žádné jiné námořnictvo na světě nemůže dovolit.

Proč Amerika nezrychlí

Spojené státy mají 74 dodaných torpédoborců třídy Arleigh Burke a tři experimentální Zumwalty. Na papíře stále vedou. Jenže generační obměna drhne. Třetí loď nejnovější varianty Flight III, budoucí USS Ted Stevens, převzalo námořnictvo teprve 29. prosince 2025. Flight III přináší radar AN/SPY-6(V)1 a schopnost současně řešit protivzdušnou i protibalistickou obranu, tedy kvalitativní skok. Ale tři kusy proti pětatřiceti jsou číslo, které mluví samo.

Příčina není v tom, že by americké loděnice neuměly stavět. Problém je systémový:

• Pracovní síla: GAO popisuje chronický nedostatek kvalifikovaných svářečů, potrubářů a elektrikářů ve dvou zbývajících velkých amerických loděnicích.
• Infrastruktura: Doky a výrobní haly jsou přetížené souběhem novostaveb a údržby stávající flotily.
• Nestabilní zakázkový signál: Kongresový rozpočtový úřad (CBO) upozorňuje, že loděnice potřebují předvídatelný rytmus objednávek, ne nárazové špičky. Bez stabilního designu a stabilního odběru nelze efektivně škálovat výrobu.
• Chybějící komerční základna: Podle CSIS americké loděnice v roce 2024 postavily pouhých pět velkých oceánských obchodních lodí o 76 tisících hrubých tun. Samotná čínská státní korporace CSSC ve stejném období dodala přes 250 lodí o 14 milionech hrubých tun.

Pentagon do soukromého lodního průmyslu investoval přes 150 miliard korun v letech 2014–2023 a plánuje dalších zhruba 325 miliard do roku 2028. Ale GAO konstatuje, že chybí koordinovaná strategie i jasné metriky návratnosti. Peníze samy o sobě nestačí, když za nimi nestojí ekosystém.

Závod o Tchajwanský průliv

Čísla flotil jsou důležitá, ale rozhodující je, kolik lodí může být v daném okamžiku na správném místě. Americké torpédoborce operují globálně, od Perského zálivu přes Středomoří po Korejský poloostrov. Čínské Type 052D se soustředí v západním Pacifiku, většina z nich v dosahu Tchajwanského průlivu.

Pentagon v nejnovější zprávě za rok 2025 dokumentuje, že čínské námořnictvo a pobřežní stráž normalizovaly téměř týdenní společné patroly kolem Tchaj-wanu. Cvičení JOINT SWORD-2024A a 2024B explicitně nacvičovala blokádu klíčových přístavů, získání námořní a vzdušné převahy a přesné údery na cíle na ostrově, včetně opatření k oddálení zásahu třetích stran, tedy de facto americké flotily. Analytici CSIS považují námořní karanténu Tchaj-wanu za v krátkodobém horizontu pravděpodobnější scénář než plnohodnotnou invazi. A právě rostoucí počet moderních torpédoborců s desítkami raketových buněk dává takovému scénáři stále větší věrohodnost.

Co to znamená, a co ne

Říct, že USA „prohrávají“, vyžaduje upřesnění. Globálně si americké námořnictvo drží výhody, které Čína zatím nedohání: jedenáct jaderných letadlových lodí, nejsilnější ponorkovou flotilu na světě, síť spojenců od Japonska po Austrálii a desítky let expediční praxe. Navy navíc plánuje modernizaci 26 starších Burkeů na radar SPY-6 a bojový systém Baseline 10 v horizontu šestnácti let, což je odpověď, která nespoléhá jen na novostavby.

Jenže v regionálním měřítku západního Pacifiku se poměr sil mění. Čína nemusí mít víc lodí než celá U.S. Navy, stačí jí mít víc lodí v dosahu Tchaj-wanu v okamžiku krize. A přesně k tomu její výrobní tempo směřuje. Kongresová výzkumná služba (CRS) navíc varuje, že prosté srovnávání „lodí proti lodím“ je metodicky zrádné: americká a čínská statistika používají odlišné kategorie, a kdo chce pochopit skutečný poměr sil, musí sledovat zvlášť torpédoborce, zvlášť raketovou kapacitu a zvlášť regionální dostupnost.

Pro Česko je Indo-Pacifik vzdálený, ale ne irelevantní. Česká indo-pacifická strategie z roku 2022 výslovně říká, že vývoj v regionu má přímé dopady na české zájmy, a bezpečnostní strategie z roku 2023 už Čínu řadí mezi bezpečnostní výzvy. NATO ji ve svém strategickém konceptu označuje za systémovou výzvu, v jiné kategorii než Rusko, ale na stejném radaru.

Tongchuan je jedna loď. Ale je to pětatřicátá loď ve třídě, která se stala měřítkem toho, jak rychle dokáže autoritářský stát s obří průmyslovou základnou převádět ocel na námořní sílu. A právě to tempo je problém, na který Washington zatím nemá odpověď.

Článek Americké loděnice už tempo nestíhají a pomalu prohrávají. Čína zařadila 35. torpédoborec Type 052D se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která Peking nerad slyší

Program Made in China 2025 měl být přelomový. Stanovil ambiciózní cíle soběstačnosti v klíčových technologiích – a většinu z nich nesplnil. Podle analýzy U.S.-China Economic and Security Review Commission dosáhla čínská soběstačnost v polovodičích v roce 2020 pouhých 16,6 %. Do konce roku 2025 analytici očekávají zhruba třicetiprocentní domácí podíl na spotřebě čipů. Zní to jako pokrok, jenže původní cíl byl 70 %.

Ještě výmluvnější je situace u zařízení, bez kterého se čipy nedají vyrábět. Ve třetím čtvrtletí 2024 činil podíl domácích strojů v čínských fabech asi 16 %. Zbytek dodávají firmy jako ASML, Tokyo Electron nebo Applied Materials. U high-end CNC obráběcích strojů drží čínští výrobci zhruba třetinu trhu. A u precizních kuličkových šroubů, zdánlivě banální, ale kritické komponenty pro přesné obrábění, ovládají zahraniční firmy 90 % čínského trhu.

Peking to ví. Vládní zpráva z 5. března 2026, která nastínila priority 15. pětiletky, znovu jmenuje integrované obvody, obráběcí stroje, high-end přístroje a základní software jako oblasti vyžadující „rozhodné průlomy“. Jinými slovy: samotná čínská vláda přiznává, že problém trvá.

Proč peníze nestačí

Čína do polovodičového sektoru nalila přes 150 miliard dolarů. Výsledek je viditelný v masové výrobě zralých čipů, tam Peking škáluje rychle a levně. Jenže špičkové technologie fungují jinak.

Ekonom Barry Naughton ve svědectví před americkým Kongresem v únoru 2025 vysvětlil proč: špičkový fab vyžaduje mimořádně přesnou koordinaci stovek dodavatelů, materiálů, procesů a tacitních znalostí. Nejde jen o jeden stroj nebo jeden patent. Jde o ekosystém, který se budoval dekády a kde rozhoduje kumulované know-how, které se nedá koupit ani zkopírovat. Státní dotace umí postavit továrnu. Neumí nahradit třicet let iterativního učení.

Právě proto Čína opakovaně naráží ve stejných segmentech. EDA software pro návrh čipů ovládají tři americké firmy. Litografické stroje pro nejpokročilejší uzly dodává jediná evropská společnost pod americkou licenční kontrolou. A pokročilé AI akcelerátory? V lednu 2026 přešel BIS u čipů Nvidia H200 a AMD MI325X na režim licencování případ od případu. Washington nemusel nic zakázat úplně. Stačí, že rozhoduje o každé jednotlivé zásilce.

Kde závislost míří na armádu

Pentagon ve své výroční zprávě Kongresu za rok 2024 popisuje čínskou strategii propojení civilního a vojenského sektoru. Čínská lidová osvobozenecká armáda nenaváží americké čipy přímo. Čerpá z téhož technologického ekosystému, který je na nich závislý.

GAO to formuluje explicitně: exportní kontroly mají omezit přístup Číny k pokročilým výpočetním technologiím využitelným pro vojenskou modernizaci, jaderné modelování, zpravodajství a sledování. Pentagon doplňuje, že ČLR zůstává závislá na zahraničních nástrojích a softwaru pro výrobu AI hardwaru, tedy přesně toho, co pohání novou generaci autonomních zbraní a velitelských systémů.

Pikantní detail: tatáž zpráva Pentagonu uvádí, že Čína v roce 2023 dodávala Rusku mikroelektroniku, precizní obráběcí stroje a další vstupy dvojího užití pro ruský obranný průmysl. Peking je tedy současně sankcionovaným cílem na špičkové technologie a dodavatelem středně pokročilé výroby pro jinou sankcionovanou mocnost.

Závislost není jednosměrná

Obraz by nebyl úplný bez druhé strany mince. Podle USGS byla Čína v roce 2026 hlavním zdrojem u 14 z 33 kritických minerálů, na jejichž dovozu jsou USA nejvíce závislé. U sloučenin a kovů vzácných zemin činí americká importní závislost 80 %, z toho 56 % kryje přímo Čína. Pentagon přiznává, že magnety ze vzácných zemin jsou kritickým vstupem pro F-35, ponorky, řízené střely i radary.

Rivalita USA a Číny tedy není příběh jednoho silného a jednoho slabého. Je to boj o kontrolu nad stále propojeným systémem, kde každá strana drží jiný uzel. Čína dominuje v surovinách a masové výrobě. Amerika v know-how, softwaru a precizních nástrojích na špičce řetězce.

Co to znamená pro Česko

České firmy jsou součástí téhož zranitelného řetězce. Ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci evropského Chips Act monitoruje výpadky waferů, chemikálií a logistické problémy. V únoru 2025 ministr Vlček podepsal v Koreji memorandum o spolupráci v polovodičovém sektoru. A investice onsemi v Rožnově pod Radhoštěm za 43,4 miliardy korun je přímým důkazem, že Evropa i Česko chtějí stáhnout část rizika blíž k sobě. Kdo si pamatuje rok 2021, kdy nedostatek čipů paralyzoval české automobilky, ví, že tohle téma není abstraktní geopolitika. Je to otázka, jestli příští rok sjede z linky vaše auto.

Technologická rivalita dvou supervelmocí se neodehrává na bitevním poli. Odehrává se v čistých prostorách továren na čipy, v licenčních formulářích a v tabulkách importní závislosti, a obě strany v ní mají slabiny, které nedokážou rychle zakrýt.

Článek Čína je v klíčových oblastech stále závislá na amerických dodávkách – včetně armády. I když jsou to velcí rivalové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „oslepit“ neznamená sestřelit stíhačku

Klíč k pochopení hrozby J-20 neleží v představě dogfightu nad Jihočínským mořem. Leží v tom, co letí za stíhačkami, a co je drží pohromadě.

Americká úderná skupina letadlové lodě stojí a padá s letounem E-2D Advanced Hawkeye. Námořnictvo ho oficiálně nazývá „oči flotily“: turbovrtulový stroj s mohutným radarovým diskem, který zajišťuje širokoplošné pokrytí, velení a řízení a prodlouženou vytrvalost díky vzdušnému tankování. Bez něj palubní letectvo ztrácí včasnou výstrahu, koordinaci a podstatnou část bojového přehledu. Úderná skupina se fakticky stává krátkozrakou.

J-20 je navržen právě pro tento typ úderu. Už v roce 2012 popisoval americký analytik Andrew Erickson z Naval War College čínský stealth letoun jako platformu určenou k útočnému potlačení vzdušných sil zaměřenému na letouny včasné výstrahy a tankery. Kombinace nízké radarové pozorovatelnosti a dlouhého doletu, přičemž veřejné odhady se pohybují od 1 200 do 2 700 km, dává J-20 šanci dostat se na vzdálenost odpalu dřív, než ho podpůrné letouny vůbec zachytí. Vytlačit nebo vyřadit E-2D z operačního prostoru znamená oslepit celou letku, aniž by padl jediný výstřel na stíhačku.

Číselná převaha, která dává smysl až v kontextu

Srovnání 250 operačních J-20 s americkou flotilou F-22 vypadá na první pohled jednoznačně. Americké vzdušné síly uvádějí celkový inventář 183 Raptorů; jiné oficiální texty připomínají strop 187 operačních kusů a 195 celkem včetně testovacích strojů. GAO navíc dlouhodobě upozorňuje, že míra bojové připravenosti taktického letectva nedosahuje stanovených cílů. Papírový počet a reálně nasaditelné stroje jsou dvě různé věci, a to na obou stranách.

Přesto je trend výmluvný. Pentagon odhaduje, že čínské továrny dokážou zařazovat zhruba 48 až 60 nových J-20 ročně. Americká výroba F-22 skončila v roce 2011, politicky ořezaná kombinací vysoké ceny za kus, postchladnoválečných priorit a ekonomické situace. USA vsadily na model malé elitní flotily Raptorů doplněné masovější produkcí F-35. Čína teď buduje J-20 v období, kdy přímo soupeří o regionální vzdušnou převahu v západním Pacifiku.

A pak je tu ruský Su-57. Část analytiků zpochybňuje, zda vůbec dosáhl plného standardu páté generace; CRS u něj zmiňuje vývojové problémy. Zatímco Su-57 bývá popisován jako platforma s důrazem na manévrovatelnost a vektorování tahu, J-20 je koncipován jako stealth interceptor zasazený do čínského síťového „systému systémů“. Početně i doktrinálně je v jiné lize.

Okno zranitelnosti: roky 2026 až začátek třicátých let

Americké námořnictvo dnes na palubách letadlových lodí provozuje F-35C Lightning II, stealth letoun páté generace se špičkovou avionikou a schopností fungovat jako síťový uzel celého leteckého křídla. To není zanedbatelná odpověď. Ale F-35C byl navržen jako univerzální úderný letoun, ne jako specializovaný protějšek dlouhodosahového interceptoru.

Skutečná generační odpověď se jmenuje F/A-XX, palubní víceúčelový letoun šesté generace, který námořnictvo teprve vyvíjí. Podle přehledu Congressional Research Service by mohl vstoupit do služby až ve třicátých letech, po boku bezpilotních collaborative combat aircraft. Konkrétní datum počáteční operační způsobilosti veřejně potvrzené není.

Mezi dneškem a nástupem F/A-XX leží okno, v němž Čína rychle navyšuje kapacity a americké námořnictvo se opírá o vylepšování stávající sestavy: E-2D s prodlouženou vytrvalostí, F-35C s postupně modernizovaným softwarem, stávající palubní letecké křídlo. Pentagon krátkodobě sází na zmírňování rizik, ne na skokovou náhradu.

Co to znamená pro NATO a Česko

Washingtonská deklarace NATO z července 2024 výslovně říká, že ambice a nátlakové politiky Číny zpochybňují zájmy, bezpečnost a hodnoty Aliance. Pro Českou republiku se to nepromítá do automatického nasazení do Pacifiku, ale do aliančního plánování, protivzdušné obrany, zpravodajského pokrytí, logistiky a obranného průmyslu. Velmocenská soutěž drží globální poptávku po moderních zbraňových systémech pod tlakem. CRS upozorňuje na zpoždění klíčové modernizace F-35 (TR-3/Block 4) a problémy v dodavatelském řetězci. Úzké místo je zatím spíš v softwaru a hardwarovém upgradu než v přímém přesměrování dodávek z Evropy do Pacifiku, ale tlak roste.

Největší hrozba J-20 nakonec není v samotném letounu. Je v tom, že nutí Američany bránit oči a nervy svého svazu, a že na tu obranu zatím nemají na palubách lodí nic, co by patřilo do příští generace.

Článek Americké námořnictvo nemá odpověď. Čína vlastní už 250 stealth letounů J-20, s nimiž dokáže oslepit celou letku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě filozofie, jedno nebe

F-35 nebyla navržena jako nejrychlejší letoun na obloze. Byla navržena jako něco jiného, víceúčelová platforma, která má nahradit celou řadu starších typů od F-16 po AV-8B, a přitom zůstat neviditelná, propojená a schopná zasáhnout cíl dřív, než protivník vůbec zjistí, že je v boji. Program od počátku mluví o vyváženém přístupu mezi přežitelností, smrtonosností, konektivitou a provozními náklady. U jedné z variant rodiny musel konstruktér vyřešit i krátký vzlet a vertikální přistání pro námořní pěchotu. Nižší maximální rychlost není chyba. Je to cena za šíři zadání.

J-20 vstoupila do služby s jinou ambicí. Podle výroční zprávy amerického ministerstva obrany z prosince 2024 jde o operačně zavedený typ, žádný prototyp, s plánovanými upgrady včetně motorů WS-15, které by mohly přinést schopnost supercruise, tedy nadzvukový let bez přídavného spalování. Větší drak, delší dosah, vyšší rychlost. Mitchell Institute odhaduje bojový dosah J-20 na přibližně 2 000 km (1 080 námořních mil) a maximální dolet na přibližně 6 000 km (3 240 námořních mil). F-35A má oficiálně přes 1 090 km (590 námořních mil) bojového radiusu a přes 2 220 km (1 200 námořních mil) doletu na interní palivo. J-20 je zkrátka větší a kinematicky „delší“ platforma.

Kde rychlost rozhoduje, a kde ne

Moderní vzdušný boj se odehrává převážně za hranicí vizuálního kontaktu. Rakety dlouhého dosahu, elektronický boj, fúze dat z radaru, infračervených senzorů, systému DAS a externích zdrojů, to vše posouvá rozhodující okamžik daleko před chvíli, kdy by se dva letouny honily v přímce. Technická dokumentace Lockheed Martin popisuje systém fúze dat F-35 jako řešení, které skládá taktický obraz z desítek zdrojů do jediného displeje. Pilot nemusí interpretovat surová data. Vidí odpovědi.

Studie CASI při americké Air University z července 2025 přitom výslovně varuje před zjednodušením, že větší radar J-20 automaticky znamená lepší letoun. Delší detekční vzdálenost neznamená vzdušnou nadvládu, pokud ji nedoprovází odpovídající stealth, elektronická ochrana a taktika.

Jenže existují scénáře, kde rychlost stále mluví hlasitě. Přepad, únik po odpalu, vynucení výhodné geometrie pro vlastní střelu, práce s energií v závěrečné fázi souboje. Čím víc se střet blíží klasickému zachycení a pronásledování, tím víc je deficit 0,4 Machu hmatatelný. Čím víc jde o síťovou válku vedenou na dálku, tím méně rozhoduje samotné maximum.

Co to znamená nad Tchaj-wanským průlivem

Blízko čínského pobřeží hraje J-20 do karet geografie. CASI naznačuje, že letoun může být optimalizován pro vytvoření jakési ochranné stěny s dlouhým čelním dosahem radaru, tedy pro obranu vlastního prostoru, ne nutně pro expedici přes oceán. Dál od pobřeží, bez tankerů, se dosahová výhoda zmenšuje.

Výsledek případného střetu by neurčovalo „Mach 2 versus Mach 1,6″. Rozhodoval by celý kill chain: kdo koho uvidí první, kdo má lepší elektronický boj, kdo přežije ztrátu tankerů a letounů včasného varování, kdo má víc dlouhodosahových střel a kdo je lépe síťově propojený. F-35 v tomto řetězci hraje roli „mozku“, informačního uzlu, který vidí, třídí a řídí. J-20 má papírově silnější „nohy“.

Český rozměr: 24 letounů a co dál

Česká republika podepsala nákup 24 kusů F-35A s prvním příletem v roce 2031. Do té doby zůstávají v provozu pronajímané Gripeny, jejichž smlouva byla prodloužena do roku 2035. Bezpečnost českého nebe ale nestojí na jednom typu letounu. NATO Air Policing je součástí širší architektury integrované protivzdušné a protiraketové obrany, s řídicími centry, pozemními radary a letouny několika spojeneckých zemí. Britské RAF otevřeně popisuje, jak F-35B operuje bok po boku s Eurofighterem Typhoon. Smíšené flotily jsou norma, ne výjimka.

Pro Česko z rychlostní mezery neplyne závěr, že F-35 je špatná volba. Plyne z ní ale připomínka, že žádný jednotlivý parametr jednoho letounu nenahrazuje systém.

Rozdíl 0,4 Machu existuje a žádné marketingové rámování ho nesmaže. Americká sázka na to, že informační převaha vyváží kinematický deficit, je promyšlená, ale zůstává sázkou. Ověřit ji může až skutečný boj, a ten si nikdo nepřeje.

Článek Čínská J-20 letí rychlostí Mach 2,0 a americká F-35 ji nemá šanci dohnat. Prý to nevadí, ale čísla mluví jinak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od „skoro rovného“ k rovnému soupeři

Pentagon Čínu už roky označuje za „pacing challenge“ nebo „near-peer competitor“, tedy za protivníka, který se blíží, ale ještě nedorazil. Sklenka tento rámec na Modern Day Marine 2026 explicitně odmítl. Podle záznamu serveru The War Zone řekl, že Čína je „peer“, rovnocenný soupeř, a to nikoli v jedné úzké kategorii, ale napříč klíčovými předpoklady vedení války.

Nejde přitom o jednorázový výkřik z pódia. Už v červnu 2025 Sklenka v písemném svědectví pro americký Senát psal, že americké instalace přestaly být „administrativními posádkovými útočišti“ a že USA budou možná muset „bojovat o vlastní základny“. Na výstavě tuto tezi rozvinul do otevřeného přiznání parity. A právě kontinuita je důležitá: Sklenka neimprovizoval, ale veřejně dovedl do konce argument, který budoval měsíce.

Před nástupem do funkce u námořní pěchoty strávil tři roky jako zástupce velitele amerického Indo-pacifického velitelství. Už v prosinci 2021 tam veřejně varoval, že obrana Guamu, klíčového logistického uzlu v Pacifiku, nestačí proti čínským schopnostem a že „čas na výstavbu je teď“. Mluví tedy člověk, který čínské kapacity viděl z operačního křesla a dnes odpovídá za to, jestli je americký vojenský stroj schopen válku fyzicky unést.

Čísla, která dávají generálovi za pravdu

Sklenkův výrok by šlo odbýt jako rétoriku, kdyby za ním nestála data z amerických vládních zdrojů.

Lodě a průmysl. U.S. Navy měla k říjnu 2025 celkem 293 bitevních plavidel. Čínské námořnictvo je početně největší na světě. Ale skutečná propast leží jinde: čínské komerční loděnice v roce 2023 postavily zhruba 33 milionů tun velkých obchodních lodí. Americké? Asi 65 tisíc tun. Poměr přibližně 500 : 1. V případě dlouhé války právě komerční loděnice určují, kdo dokáže nahrazovat ztráty, a Čína má podle zprávy GAO v této disciplíně drtivou převahu.

Jaderný arzenál. USA stále drží mnohonásobně větší celkový počet hlavic, SIPRI k lednu 2025 uvádí 5 177 amerických proti zhruba 600 čínským. Jenže tempo růstu je na čínské straně. Výroční zpráva Pentagonu o čínské armádě počítá s tím, že Peking překročí tisíc hlavic do roku 2030. Nejde o paritu v absolutních číslech, ale o tempo, které mění strategický kalkul.

Munice a zásoby. Válečné hry think-tanku CSIS opakovaně ukazují, že v konfliktu o Tchaj-wan by USA spotřebovaly přes 5 000 dálkových střel za tři týdny. Zásoby protilodních raket LRASM v simulacích padají už v prvním týdnu. A probíhající operace Epic Fury proti Íránu, protivníkovi řádově slabšímu než Čína, podle Sklenky odčerpává interceptory a úderné zásoby, které by v pacifické válce chyběly.

První salva nepřijde raketou

Nejsilnější částí Sklenkova vystoupení podle nás není varování před čínským loďstvem, ale popis toho, jak by příští válka mohla začít. Generál jmenoval tři konkrétní scénáře první salvy: kyberútok na elektrickou síť americké základny, dezinformační kampaň cílená na rodiny vojáků a roj dronů vypuštěný z okolí instalace.

Žádný z nich nezahrnuje klasickou raketu. Všechny míří na totéž, paralyzovat mobilizaci a rozhodování ještě předtím, než se jediný námořník nalodí. Sklenka to shrnul formulací, že Amerika bude muset bojovat o to, aby se vůbec dostala do boje.

Tady se ukazuje, proč je jeho portfolio tak důležité. Operační generál by mluvil o počtech letadlových lodí. Sklenka mluví o tom, jestli na základně svítí světla, jestli funguje síť a jestli vojáci vůbec dorazí na letiště. Říká, že americké instalace čelí stálé hrozbě namířené proti jejich sítím a infrastruktuře a že část kyberinfrastruktury je zastaralá. Základny podle něj musí přestat být administrativním zázemím a stát se zpevněnými bojovými uzly, s rozptýlením sil, ochranou proti dronům a schopností fungovat i po prvním úderu.

Co to znamená pro Česko a NATO

Přímý vojenský střet USA a Číny by sám o sobě automaticky neaktivoval článek 5 Severoatlantické smlouvy, NATO je obranná aliance svých členů v euroatlantickém prostoru. Pro Českou republiku by ale nepřímé dopady byly zásadní.

Pokud by Amerika přesunula pozornost a kapacity do Pacifiku, Evropa by musela nést podstatně větší díl vlastní obrany. NATO na haagském summitu v roce 2025 posunulo závazek obranných výdajů směrem k 5 % HDP do roku 2035, a Sklenkovo varování je dalším argumentem, proč to není jen číslo na papíře. Dodavatelské řetězce munice, průmyslová kapacita a odolnost sítí se týkají i evropských armád.

Česká vláda navíc už v květnu 2025 přitvrdila vůči Pekingu poté, co veřejně připsala kyberútok na ministerstvo zahraničí čínským státním aktérům. Sklenkův výrok se do této debaty zasazuje přirozeně: pokud americký generál odpovědný za logistiku říká, že první salva přijde přes síť, pak český kyberincident není izolovaná epizoda, ale ukázka toho, jak vypadá soutěžení s Čínou v praxi.

Není to panika, je to účetní bilance

Washington nebere konflikt s Čínou jako vzdálenou hypotézu. Pentagon pracuje s čínskými modernizačními milníky 2027 a 2035, invazní scénář vůči Tchaj-wanu zůstává pro čínskou armádu hlavní plánovací osou. Sklenka nedal datum. Dal něco horšího, seznam položek, ve kterých Amerika ztrácí, a přiznal, že ztráta je reálná, ne teoretická.

Veřejná reakce Pentagonu na jeho slova zatím není k dispozici. Možná proto, že na nich není co vyvrátit, jen nepohodlná čísla, která americké vládní dokumenty samy potvrzují. Generál, který odpovídá za to, jestli se válka dá vůbec rozběhnout, řekl nahlas, že to dnes není jisté.

Článek Americký generál přiznal, co Pentagon nechtěl slyšet: „Čína se nám vojensky vyrovnala a nejsme na to připraveni“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se stalo na oběžné dráze

Americká vesmírná síla (USSF) veřejně potvrdila, že v průběhu roku 2024 pozorovala pětici čínských objektů na nízké oběžné dráze, jak provádějí takzvané RPO (rendezvous and proximity operations). Satelity se k sobě přibližovaly, vzdalovaly, měnily dráhy a koordinovaly pohyb jako skupina. Nebylo to náhodné setkání dvou těles. Bylo to cvičení.

Oficiální čínské popisy jsou přitom maximálně vágní. Satelity Shiyan-24C mají podle státní agentury CGTN sloužit pro „kosmické vědecké a technologické experimenty“. Shijian-6 05 podle agentury Xinhua pro „průzkum vesmíru a testy nových technologií“. Žádná zmínka o vojenském účelu, žádný detail o tom, co přesně satelity dělaly v těsné blízkosti jedna druhé.

Secure World Foundation (SWF) ve svém fact sheetu z června 2025 upozorňuje, že pro tyto konkrétní programy neexistuje silný veřejný důkaz nasazení ko-orbitálních zbraní. Zároveň ale dodává, že čínské RPO mise od roku 2008 opakovaně vykazují vazbu na vojenské a zpravodajské aktivity. Nejpoctivější rámec: technologie dvojího užití s veřejně nepotvrzeným konečným účelem.

Proč slovo „dogfighting“ mění pravidla hry

Termín, který Guetlein použil, není technický. Je politický. Victoria Samson ze SWF v rozhovoru pro CNN upozornila, že výraz „automaticky přisuzuje nepřátelské úmysly“ aktivitám, které provádějí i Spojené státy. RPO totiž samy o sobě mohou sloužit k servisu, inspekci vlastních družic, odstraňování trosek nebo sledování kosmického prostředí. Stejná technologie ale umožňuje i zachycení cizího satelitu, jeho odtažení na jinou dráhu, rušení signálu nebo fyzické poškození.

A právě tady je jádro problému. Co dnes vypadá jako inspekce, může být v krizi přepnuto do útočného režimu během hodin. USSF to ví, a proto v březnu a dubnu 2025 vydala nové doktrinální dokumenty včetně Space Warfighting: A Framework for Planners, kde otevřeně píše o vesmírné převaze a protikosmických operacích. Nejde o izolovanou poznámku z pódia. Je to institucionální posun.

Guetlein na téže konferenci řekl, že technologický náskok USA se „výrazně zužuje“. Čína rychle přidává sofistikované manévrovací prvky a koordinaci více objektů najednou, schopnost, která v případě konfliktu umožňuje simultánní zásah proti více cílům.

Co by „krádež satelitu“ znamenala pro váš telefon

Představa orbitální krádeže zní jako sci-fi. V praxi by ale šlo o něco mnohem prozaičtějšího a nebezpečnějšího než dramatické zachycení robotickým ramenem. Stačí rušení signálu, spoofing nebo trvalé zastínění antény. A důsledky by pocítil každý, kdo drží v ruce smartphone.

Globální navigační systémy, GPS, Galileo, GLONASS, BeiDou, neposkytují jen mapy. Poskytují přesný čas. A přesný čas drží pohromadě:

• bankovní a finanční transakce (synchronizace obchodů na milisekundy),
• telekomunikační sítě (koordinace buněk mobilních operátorů),
• energetickou distribuci (řízení rozvodných sítí),
• záchranné a krizové služby (přesná lokalizace volajícího na tísňovou linku),
• dopravu (řízení letového provozu, autonomní systémy).

EUSPA ve svém FAQ ke Galileu výslovně spojuje satelitní navigaci se všemi těmito sektory. NIST v USA doplňuje, že PNT (positioning, navigation, timing) je kritická infrastruktura sama o sobě.

Česko není mimo hru

Může se zdát, že souboj čínských a amerických satelitů je záležitost Pacifiku. Není. Česká síť permanentních GNSS stanic CZEPOS využívá signály GPS, Galileo, GLONASS i BeiDou současně. NÚKIB uvádí Galileo jako systém s významem pro dopravu i krizové služby. Lokální výpadek jedné konstelace nemusí znamenat kolaps, přijímače pracující s více konstelacemi najednou poskytují zálohu. Ale širší rušení nebo spoofing více systémů najednou by se do České republiky propsalo.

NATO od roku 2019 považuje vesmír za operační doménu a výslovně říká, že útoky ve vesmíru mohou v krajním případě vést k debatě o článku 5. EU rozvíjí vlastní architekturu reakce na vesmírné hrozby. A od 24. července 2025 běží Galileo OSNMA, první globální autentizační služba navigačního signálu, která ztěžuje spoofing. Obrana se neodehrává jen zbraněmi, ale i odolností služeb.

Jak Američané odpovídají

USSF reaguje ve třech liniích. Za prvé posiluje povědomí o situaci ve vesmírné doméně, schopnost vidět, co se na oběžné dráze děje, a to i prostřednictvím komerčních partnerů. Za druhé buduje odolnější satelitní architektury s redundancí a proliferací: místo jednoho velkého satelitu desítky menších, které je těžší vyřadit najednou. Za třetí rozvíjí vlastní protikosmické schopnosti, o jejichž přesné povaze se veřejně nemluví.

K tomu přidává mezinárodní partnerství. Strategie z roku 2025 zdůrazňuje hybridní architektury a spojeneckou odolnost. Americká odpověď není jen „víc zbraní“. Je to víc partnerů, víc záložních systémů a kratší reakční čas.

Mezinárodní právo přitom situaci neřeší. Outer Space Treaty z roku 1967 v článku VIII ponechává státu jurisdikci nad jeho registrovaným objektem a článek IX ukládá „náležitý ohled“ k zájmům ostatních. Ale detailní zákaz RPO neexistuje. Hranice mezi inspekcí a agresí zůstává právně nedefinovaná, a právě proto je tak nebezpečná.

Pět satelitů, které si v roce 2024 hrály na stíhačky, nevystřelilo ani jeden projektil. Nemusely. Ukázaly, že umí být tam, kde nemají co dělat, ve chvíli, kdy si to nikdo nepřeje. A to je přesně ta schopnost, kvůli které se velmoci zbrojí na válku, o které doufají, že nikdy nezačne.

Článek Válka ve vesmíru je za rohem. Čína provokuje Američany krádeží satelitů přímo na oběžné dráze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čína má o stovky plavidel více, ale…

V tomto hypotetickém konfliktu by šlo především o Čínskou republiku, tedy Tchaj-wan, a obě zmíněná námořnictva by měla v této hře jiné výchozí pozice. To americké v současné době disponuje 329 bojovými loděmi, hodnotí Wikipedia – naproti tomu Námořnictvo Čínské lidové osvobozenecké armády 516 loděmi. Armádní Zpravodaj hodnotil počty plavidel obou mocností již v březnu 2023, a už tehdy se ukazovalo, jak moc drak posiluje.

Polsko dostalo další várku zabijáků ruských T-90M, nejlepší modernizaci tanků M1 SEPv3 Abrams. Zbytek jich má dorazit do konce roku 2026

Americká flotila má však více letadlových lodí (11) a atomových ponorek (77), a navíc i velké letecké kapacity (zhruba 2 700 letounů), přičemž současně dokáže velmi pružně reagovat na velké množství různých hrozeb. Naproti tomu Čína disponuje jenom třemi „letadlovkami“, a to ještě na nižší technické úrovni, takže na ty americké ztrácí. A nezmění to ani stavěná Type 004, která by mohla vystřídat americkou Gerard R. Ford na postu nejsilnější lodě světa.

iZdroj fotografie: uživatel N509FZ / Creative Commons / CC BY-SA

Většina čínských ponorek je navíc dieselelektrických (45 ze 75) a mají omezený dosah, nicméně páteří námořnictva jsou menší lodě, a to především dobře vyzbrojené fregaty (45), shoduje se Wikipedia a LowyInstitute. Ty Američanům schází, jelikož je v roce 2015 vyřadili, ale už na nich pracují – výsledkem má být třída Constellation, uvádí Wikipedia; dnes ale mají ve službě jenom jednu fregatu a torpédoborce. Čína nicméně sází i na jiná esa v rukávu.

V domácích vodách by Amerika nebyla

Největší výhodou Číny by v tomto konfliktu bylo, že by se odehrával v jejích domácích vodách. To znamená, že by se námořnictvo, na rozdíl od toho amerického, nemuselo spoléhat na dlouhé zásobovací trasy, a mohlo by se opřít i o pozemní protinámořní síly a letectvo. Bylo by tak pro něj snazší vybojovat nad protivníkem lokální převahu.

Rusko je bezradné: Ukrajinci využívají taktiku, jak mu ničit strategické bombardéry Tupolev Tu-22M3. A znovu se podařilo

Naproti tomu nejbližší základny amerických sil jsou v Japonsku, na Filipínách a v Jižní Koreji, a konkrétně letectvo by muselo spoléhat i na nejdůležitější opěrný bod v oblasti – ostrov Guam, který je sice po zuby ozbrojený, ale nemusel by stačit. Navíc je námořnictvo USA, na rozdíl od čínského, rozmístěno po celém světě, což Pekingu na lokální dominanci ještě přidává.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Armádní Zpravodaj soudí, že jsou důležitým faktorem i mezinárodní vztahy a politika. Zatímco při konfliktu v Jihočínském moři lze počítat s vytvořením velké mezinárodní koalice zainteresovaných zemí, třeba Japonska, Filipín, Vietnamu apod., během konfliktu o Tchaj-wan je tato varianta nepravděpodobná. Tchaj-wan z minulosti nemá dobré vztahy se sousedními zeměmi, které se nehodlají s Čínou moc zaplétat, dokud to nebude nutné.

Technologicky jde o vyrovnané soupeře

V minulosti mohly Američané nad všemi protivníky hodně spoléhat na svou technologickou převahu, ale v případě Číny to již zdaleka neplatí. V mnoha případech, jako jsou hypersonické zbraně, drony, letadla 5. generace nebo protilodní balistické střely, je totiž země draka dohnala nebo předehnala, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje. Již v květnu 2023 hodnotila čínský hypersonický kluzák DF-ZF, který může být nebezpečím pro americké lodě.

Silný úder se blíží, Rusko se zřejmě zítra chystá odpálit svou velezbraň Orešnik. Ukrajina se nemá jak bránit

V čem ale USA zatím jasně vedou, jsou zkušenosti a operativní postupy, jelikož se účastnily mnoha válek. Ač je čínská vojenská síla ohromující, nemá prakticky žádné bojové zkušenosti. Pokud by tedy Američané vedli boj za použití moderních bojových technik a strategií, nemusela by být bitva o Tchaj-wan až tak jednoznačnou záležitostí, jak se může zdát.

iZdroj fotografie: Uživatel IceUnshattered / Creative Commons / CC BY-SA

Ale pro Ameriku by to nebyla, ani při zapojení lokálních a vzdálených spojenců, dobrá ani výhodná situace. Pokud by se totiž Peking do dobrodružství pustil, hodnotí Armádní Zpravodaj, že by hrál o vše a „ztráta tváře“ by pro něj byla horší než ztráty lidské a materiální. Případná bitva dvou námořních velmocí by tak byla krvavá a po silové stránce by z ní spíše jako vítěz vyšel Peking. Je ale otázkou, zda by to bylo jasné vítězství nebo spíše Pyrrhovo.   

Článek Analýza: čínské námořnictvo zesílilo natolik, že by to americké ve svých vodách zřejmě porazilo. Šlo by o největší námořní bitvu v dějinách se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Bullseye pro různé platformy

Střela Bullsey je společným plánem izraelské společnosti Rafale a americké General Atomics. Ta na svých stránkách uvádí, že má být výsledkem přesně naváděná střela s dlouhým doletem, i když tento údaj nijak nespecifikuje. Výhodou má být její použitelnost na různých platformách, ať jde o vzdušné – tedy letadla, drony nebo vrtulníky, přes plavidla, až po nějaký typ pozemního odpalovače. A také dostupná cena, ale opět není jasné, kolik by střela stála. Západní země by ji mohly použít proti Rusku, Číně a dalším potencionálním nepřátelům.

Peklo je nový hybrid řízené střely a dronu, který může Rusku ďábelsky zavařit – zvládne hlavně taktické údery

Specifikace Bullsey nejsou veřejné známé, ale Twz odhaduje, že by mohla měřit kolem 4 metrů a mít hmotnost pod 450 kg, zatímco dolet by měl být větší než 300 km. V podstatě by to znamenalo, že bude dosah podobný jako u střel odpalovaných ze vzduchu, např. Storm Shadow a AGM-158 JASSM. Jejich hmotnost je však přes 1 tunu a jsou i o něco delší.

Bullsey by měla menší hlavici

O tom, jak ničivá by Bullsey byla, lze jenom spekulovat. Storm Shadow či AGM-158 JASSM mají hlavici o hmotnosti 450 kg, uvádí Wikipedia, a je tedy jasné, že by na nové střele musela být výrazně menší, soudí Armádní Zpravodaj. To samozřejmě neznamená, že by nedokázala napáchat veliké škody, třeba standardní letecké pumy mívají 230 až 250 kg – a přesto jsou dostatečně ničivé. Záležet bude i na navádění, které není specifikované, ale má být přesné.

General Atomics, Rafael team up on Bullseye strike missile https://t.co/4AWYFWE1Bm pic.twitter.com/yEq1zPL5qw

— FlightGlobal (@FlightGlobal) April 8, 2025

Střela Bullsey má mít nějaký typ proudového pohonu, což je u podobných zbraní standardní, takže se bude nejspíše pohybovat vysokou podzvukovou rychlostí nízko nad zemí, aby ji bylo obtížné zaměřit. Pokud ji bude možné odpalovat nejenom z letadel, ale i lodí nebo ze země, dala by jednotkám nevídanou sílu bez nutnosti žádat o zásah letectvo. Armádní Zpravodaj si dokáže představit její odpálení třeba z raketometu, jakým je M142 HIMARS.

Článek Bullseye přinese levnější smrt všemu ruskému a čínskému, co zasáhne. Nová přesná střela dlouhého doletu zastoupí třeba Storm Shadow se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenské cvičení počítá s brzkým útokem

Obavy z čínského útoku dokazují dokumenty tchajwanského ministerstva obrany, do nichž mohli nahlédnout redaktoři agentury Bloomberg. Zveřejněny byly 18. března, aby informovaly zákonodárce o nadcházejícím vojenském cvičení Han Kuang simulujícím útok čínské armády. Probíhat bude v červenci 2025 a jeho trvání bylo letos poprvé zdvojnásobeno na 10 dní.

Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že největší každoroční válečné cvičení na Tchaj-wanu, které je konáno za účelem simulace reakcí na možnou čínskou invazi, také poprvé veřejně stanovuje potencionální rok čínské invaze, a to 2027. Během dvou let by tak měla být tamní armáda plně připravena na obranu, do níž už nějakou dobu masivně investuje.

Možná se to nezdá, ale ve výzbroji má nejmodernější systémy světa a na svou velikost poměrně hodně vojáků. Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila již v září 2023, že by mohl na obranu postavit až 1,8 milionu vojáků, a v listopadu 2024 došlo ke zhodnocení, že by se vzhledem k vyloďovacím možnostem (je k tomu vhodných jenom pár míst ostrova) jednalo o druhou Normandii. Navíc je pravděpodobné, že by Tchaj-wanu pomohli Američané.

Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané

Ti např. mohutně vyzbrojili ostrov Guam, který by nejspíše sloužil jako hlavní vojenská základna pro operace v okolí Číny. Wellington Koo, tchajwanský ministr obrany, v komentářích pro tamní média vysvětlil, že vojenští plánovači vždy stanovují cílovou časovou osu jednoho až dvou let, aby otestovali koordinaci při integraci nových zbraňových systémů – proto rok 2027.

Velké vojenské cvičení Han Kuang pořádané v červenci 2025 má otestovat připravenost tchajwanské armády na možnou invazi Číny v roce 2027

Článek Vážné obavy z útoku na Tchaj-wan. Čína by ho mohla napadnout už v roce 2027. Brzy proběhne obrovské testování zbraní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravit Harpoon pro F-16 je snadné

Americké letectvo má ve výzbroji více než 700 letounů F-16, uvádí Wikipedia, a další jsou třeba ve výzbroji národní gardy. Je tedy logické, že se tuto sílu pokouší využít. Konkrétně testovalo, jak lze rychle na F-16 integrovat protilodní střely Harpoon. V tiskové zprávě americké letectvo informuje, že to je možné pouhou úpravou softwaru, což je relativně snadné a nejsou třeba nějaké složité práce, potažmo fyzická úprava pylonů.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Harpoon je standardní protilodní střelou ve výzbroji Ameriky, přičemž pro odpalování z letadel jde o variantu označovanou jako AGM-84 Harpoon, zatímco při vypouštění z plavidel a pevniny jde o RGM-84 Harpoon, z ponorek pak o UGM-84 Harpoon. Nejnovější verze této střely může čínské, ruské, ale i další lodě zničit na vzdálenost až 220 km hlavicí těžkou 221 kg, uvádí Wikipedia. Pohybuje přitom se vysokou podzvukovou rychlostí těsně nad vodní hladinou, takže je velmi obtížně detekovatelná a nesnadno sestřelitelná.

Jiné země Harpoon již používaly

Wikipedia uvádí, že F-16 unese dvě střely Harpoon, přičemž TheAviationist doplňuje, že se tento údaj týká některých zahraničních uživatelů – americké letectvo totiž tyto zbraně na svých F-16 nikdy nepoužívalo. Armádní Zpravodaj vysvětluje změnu přípravou na možný střet s Čínou, proti níž by potřeboval maximální údernou sílu. Je prostě nesmysl mít stovky schopných bojových strojů bez toho, aniž by mohly zasahovat vojenské lodě nepřítele.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

Nelze ovšem očekávat, že by F-16 byly hlavní bojovou silou USA v Pacifiku – v případě konfliktu však mohou působit z některých pozemních základen třeba na Guamu, ale i z Japonska, Jižní Koreje a dalších. Netýká se to ale jenom Číny, podobně se mohou hodit třeba při problémech s Ruskem, Íránem nebo Severní Koreou. Všechny tyto země mají relativně početná námořnictva a někdy by mohl být letoun F-16 tím, kdo bude moci zasáhnout jako první.

Článek Americké F-16 budou vážným nebezpečím i pro ruské a čínské lodě. Zasáhnou je až na 220 km a ubránit se bude těžké, ne-li nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská Type 054B je multifunkční

Fregata Type 054B je novým typem plavidla ve výzbroji čínského námořnictva. Twz ji popisuje jako loď plnou nových technologií, která by se v budoucích letech mohla stát páteří čínského námořnictva. Vhodná je jako doprovodné plavidlo operačního svazu kolem letadlové lodi, případně velké útočné výsadkové lodi, ale může plnit i samostatné úkoly. Je velmi multifunkční, bojovat je totiž schopna proti vzdušným, hladinovým i ponorkovým hrozbám.

The second Type 054B frigate is undergoing sea trials pic.twitter.com/CR3ryTWKhp

— 彩云香江 (@louischeung_hk) February 12, 2025

Parametry lodě nejsou známé, ale Wikipedia odhaduje délku na 147 až 150 m a výtlak na 5 500 až 6 000 t. Je tedy menší než torpédoborce, např. americký torpédoborec třídy Arleigh Burke je v nejnovější verzi dlouhý 155,3 m a má výtlak 9 700 t. Čínská loď se mu jistě může postavit a je schopná ho zničit či poškodit, což samozřejmě platí i naopak – torpédoborec má větší palebnou sílu, výhodou fregaty pak zase je, že je levnější a lze ji postavit ve větších počtech.

Silné protilodní a protiletadlové střely

Fregata Type 054B je vyzbrojena kanonem ráže 100 milimetrů, nese 8 protilodních podzvukových střel YJ-83 s dosahem 180 kilometrů, přičemž má vertikální odpalovací systém s 32 buňkami. Jenom pro srovnání, americký torpédoborec jich má 96. V buňkách jsou pravděpodobně vylepšené střely středního dosahu HQ-16, uvádí NavalNews, které by měly být schopné zasahovat vzdušné cíle do vzdálenosti až 160 kilometrů. Loď má také radar typu AESA.

Analýza, zda by mohla budoucí čínská Type 004 nahradit americkou USS Gerald R. Ford jako nejsilnější letadlovou loď na světě

V její zadní části je přistávací plocha a hangár pro vrtulník Harbin Z-20, což je upravená čínská kopie amerického Sikorsky S-70. Lze předpokládat, že bude Čína v následujících letech tyto fregaty vyrábět ve vysokých počtech, a nejenom díky nim by mohlo čínské námořnictvo svou sílu projektovat hluboko do Pacifiku, ale i do Indického oceánu a dalších oblastí.

بعد سنة من دخولها التجارب..تسلمت #الصين 🇨🇳 نوع جديد من الفرقاطات برادارات وكمية صواريخ من مستوى أخر

أصبحت Type 054B جزء من البحرية الصينية المتنامية

بـ5000 طن أضخم من أختها 054A

برادارات AESA تحمل 32 خلية صاروخية منها الأسرع من الصوت وقدرات ضد غواصات.pic.twitter.com/e0NubS1IIj

— HALIM | حـليـم (@shadowh55543098) January 23, 2025

Čínská fregata Type 054B

Článek Čínská fregata Type 054B vypadá nebezpečně, může se stát páteří námořnictva. Rozdat si to může i s americkým torpédoborcem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testovací hypersonická platforma MACH-TB

I když je to na dobré cestě, byla by chyba se domnívat, že je MACH-TB hotová hypersonická zbraň. Její výrobce, společnost Kratos, ji pojmenovala od anglického Multi-Service Advanced Capability Hypersonic Test Bed, což se dá přeložit jako víceúčelové zařízení pro pokročilé hypersonické testy. V podstatě lze říci, že tak Američané získali cenově dostupnou platformu pro testování různých technologií a nápadů, které budou užívat pro vývoj hypersonických zbraní.

„Kratos.. announced today that it has been awarded a five-year OTA contract for the Multi-Service Advanced Capability Hypersonic Test Bed (MACH-TB) 2.0 under Task Area 1. The total value of this award, if all options are exercised over the five-year period, is $1.45B.“ pic.twitter.com/EFCfBCvaJN

— Doha (@Doha104p3) January 6, 2025

Jde hlavně o soupeření s Ruskem a Čínou, protože ty již mají několik let ve výzbroji zařazené systémy jako DF-ZF nebo Avangard. Je samozřejmě velikou otázkou, nakolik jsou schopné a nasaditelné, ale není pochyb, že se v této oblasti dostaly obě země před Ameriku. A jelikož jsou hypersonické zbraně obtížně sestřelitelné, narušují rovnováhu sil. I v oblasti jaderného odstrašení, protože jsou schopny nést jadernou hlavici.

K vynášení MACH-TB slouží raketa

MACH-TB není jedinou technologií k testování potřebnou. Zařízení je propojené s nosnou raketou od společnosti Leidos, která v tiskové zprávě uvedla, že je k tomu využívána komerční raketa. Z popisu je tak jasné, že je systém MACH-TB dle všeho vytvořen na bázi jakéhosi hypersonického kluzáku, což je jeden z typů hypersonických zbraní.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

Hypersonický kluzák je zařízení, které je nějakým nosičem, například balistickou raketou, vynesené do veliké výšky, kde se odpojí a pokračuje k cíli. Wikipedia uvádí, že tento kluzák nejenže dosahuje hypersonické rychlosti, tedy vyšší než Mach 5, ale také může manévrovat. To činí jeho let nepředvídatelným a je obtížně sestřelitelný. Vozidlo může k cíli dopravit nejenom konvenční hlavici, ale i jadernou, a zasáhnout s velmi vysokou přesností.

mach-tb! glide on that thang! pic.twitter.com/94fBNg5PWh

— synthetic-aperture gaydar 🛰️📡🏳️‍🌈 (@nosimaj304l) November 26, 2024

Testovací start MACH-TB

Článek Poté, co Amerika zaostala za Ruskem i Čínou, může být hypersonické zařízení MACH-TB hledaným řešením, které jí přinese dominanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na světovém dění se Evropa podílet nemusí

Zdaleka nejsilnějším členem Severoatlantické aliance je Amerika, která má také zásadní vliv na světové dění. A to dokonce tak velký, že si Volodymyr Zelenskyj myslí, že nevnímá Evropu jako rovnocenného partnera, který by měl při vyjednávání nějaké slovo.

Ukrajina chce mír ještě letos. Potřebuje však pevné bezpečností záruky, jinak ji Vladimir Putin celou zničí, tvrdí V. Zelenskyj

„Právě teď není jasné, zda Evropa vůbec bude mít místo u [vyjednávacího] stolu, až válka proti naší zemi skončí. Vidíme, jak velký vliv má Čína na Rusko. Jsme hluboce vděční Evropě za veškerou podporu, kterou naší zemi poskytla během této války. Bude však prezident Trump naslouchat Evropě, nebo bude vyjednávat s Ruskem a Čínou bez Evropy? Evropa se musí naučit, jak se o sebe plně postarat – aby si svět nemohl dovolit ji ignorovat… Evropa se musí etablovat jako silný globální hráč. Nepostradatelný hráč,“ řekl Zelenskyj pro Pravdu.

Zelenský má pravdu, Evropa musí posílit

Slova ukrajinského prezidenta se mohou zdát z nějaké části přehnaná nebo nadsazená, ale pravdou je, že na tom evropský vojenský průmysl nebyl před únorem 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, vůbec dobře, a jenom těžko napravuje škody napáchané za poslední desítky let. S tím ostatně souvisí i nízké výdaje na zbrojení jednotlivých členů NATO.

NATO může být důležitější, než kdy dříve. Kdyby do něj vstoupil i Kypr, byla by Amerika blíže Rusku a zároveň by ochránil sám sebe

Sama Severoatlantická aliance už v roce 2024 uvedla, že ačkoliv výdaje výrazně rostou, stále neplní ani dohodnutý závazek všechny země. Nehledě na to, že Evropa musí velmi rychle dohnat zejména kvantitativní skluz, i když se potřebuje soustředit i na vývoj nových technologií. Jinak by ji opravdu nemusely brát největší světové mocnosti tak vážně.

Článek Zelenskyj jako sjednotitel Evropy? Je příliš slabá a Amerika v ní nevidí rovnocenného spojence. Na Rusko a Čínu nemusí mít vliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pum B61-12 existuje zhruba 400

Americké jaderné pumy B61 existují již od 60. let 20. století, uvádí Wikipedia. Určené jsou buď pro strategické bombardéry nebo některé typy víceúčelových bojových letadel, ale ta k tomu musí být uzpůsobena. Vzhledem ke stáří byly zbraně postupně vylepšovány, což platí i pro nejnovější B61-12. V podstatě jde o rozsáhlou modernizaci starších verzí spojenou s prodloužením jejich životnosti. Airforce-Technology uvádí, že by jich mělo být kolem 400.

Válka v Gaze skončila, dočasně. Izrael porazil Hamás, Hizballáh i Írán. Po téměř 1,5 roce došlo k podpisu příměří, ale vyhráno není

Případní jaderní soupeři, jakými mohou být zejména Rusko a Čína, ale i další státy, by tak museli počítat s tím, že na ně mohou pumami útočit letouny včetně těch vyspělých s vlastností stealth, k nimž patří třeba Northrop B-2 Spirit nebo Lockheed Martim F-35 Lightning II. Američané mají pumy uskladněné i ve spojeneckých zemích, konkrétně v Německu, Nizozemí, Belgii, Itálii a Turecku. Jsou přitom stále pod jejich kontrolou, ale letectva těchto spojenců mají letouny i výcvik k jejich použití, takže je v případě jaderného konfliktu mohou nasadit.

Mnohem přesnější a s nastavitelnou hlavicí

Oproti starším verzím pum B61 má ta nejnovější několik vylepšení. Tím zásadním má být přesnost, dle odhadů jde o zhruba 30 metrů. Hmotnost pak vychází na 375 kg a její hlavice by měla být nastavitelná na 4 typy explozí o síle 0,3, 1,5, 10 nebo 50 kilotun. Teoreticky ji tak lze nastavit, aby zničila vybraný cíl, ale její vliv na okolí byl minimální, i když by samozřejmě vždy existoval. Pro srovnání, puma svržená na Hirošimu měla výtěžnost kolem 15 kilotun.

Německá Luftwaffe má k nákupu F-35 pouze jediný důvod, rozhodně ale nemusí poklonkovat Americe

Vývoj řady pum B61 se v Americe podle všeho nezastaví. Twz ostatně uvádí, že by již brzy mohla vzniknout nová verze B61-13, jejíž počet by však nejspíše nebyl vysoký, neboť by se jednalo o speciální pumu s hlubokým průnikem do země a schopností ničit i odolné bunkry. To by jí dávalo možnost zničit nejenom strategické objekty, jako jsou velitelství. Zároveň by mohla být hrozbou nějakým diktátorům doufajícím, že případný jaderným konflikt s Amerikou přežijí v bezpečí bunkru. Taková přesná a silná zbraň by je mohla o jistotu připravit.

Článek Modernizovaná americká jaderná puma B61-12 znamená pro Rusko a Čínu hrozbu přesného taktického jaderného úderu třeba F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun KJ-3000 s typickou talířovou anténou

Informace o novém čínském letounu včasného varování a řízení jsou velice omezené. Twz uvádí, že je založen na transportním letounu Xi’an Y-20 Kunpeng, ale je značně přepracovaný – největší změnou je instalace konformního radarového systému, což je typická talířová anténa umístěná nad letadlem. A jelikož je přímo součástí konstrukce trupu, neklade takový odpor a umožňuje hladší let i velice slušný dosah. Senzorů však bude mít letoun určitě více.

Čína je první na světě, kdo otestoval stíhačku 6. generace, Amerika ani Rusko tak daleko nejsou. Svědci zveřejnili záběry

Největší otázkou samozřejmě je, jaký bude mít KJ-3000 detekční dosah, v tom se zdroje značně liší. EurAsianTimes uvádí, že má mít pokrytí v oblasti 360 stupňů a dosah 360 až 500 kilometrů, zatímco ArmyRecognition mu přisuzuje až neuvěřitelné vlastnosti, a sice dosah detekce 1 000 kilometrů, přičemž letouny se schopností stealth by měl vidět do 360 kilometrů. Není jasné, kde portál k těmto údajům přišel – pokud by ovšem byly pravdivé, znamenalo by to, že KJ-3000 uvidí americké stealth letouny na opravdu dlouhou vzdálenost.

KJ-3000 vznikl z transportního letounu

Využití draku letounu Y-20 ke konstrukci stroje typu AEW&C je bezesporu rozumné řešení. Samotný transportní letoun totiž nabízí dostatečnou velikost i další důležité parametry. Wikipedia uvádí, že je 47 m dlouhý a pohání ho čtveřice motorů WS-20 max. rychlostí Mach 0,75, ale má i veliký dolet, který lze navíc zvýšit instalací systému tankování paliva za letu. Uvnitř je pak dost prostoru pro obsluhu všech přístrojů a velitelské centrum k řízení operací.

Alleged image of new Chinese KJ3000 AWACS based on Y-20B aircraft. pic.twitter.com/EAwi6FNe33

— Defence Matrix (@Defencematrix1) December 27, 2024

Kdy Čína začne KJ-3000 vyrábět, není jasné. Poprvé vzlétl v listopadu 2024, takže bude ještě vyžadovat řadu testů – až se tak stane, bezesporu to čínské letectvo značně posílí. Lze očekávat, že bude KJ-3000 spolupracovat s čínskými letadly Chengdu J-20 Mighty Dragon i dalšími, a není vyloučeno, že dostane samotné AEW&C do výzbroje i třeba střely PL-17 s radarovým naváděním a dosahem kolem 400 km, což by mu poskytlo možnosti sebeobrany.

Článek Americké stealth stíhačky mohou ztratit svou největší výhodu. Čína proti nim nasadí letouny KJ-3000, které je spatří na stovky km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hned 2 vyfotografovaná čínská letadla

O vývoji čínského bojového letounu 6. generace nejsou žádné podrobné informace, takže lze vycházet jenom z náhodně pořízených fotografií – čínská vláda by nicméně mohla jejich zahlédnutí a vyfotografování plánovat. Twz uvádí, že se může jednat hned o dva letouny, z nichž první a větší označené J-36 vypadá jako dílo společnosti Chengdu Aircraft Corporation, kdežto druhý je menší a pravděpodobně za ním stojí Shenyang Aircraft Corporation.

pic.twitter.com/6zmbQ2vZaf

— OedoSoldier (@OedoSoldier) December 26, 2024

Oba letouny mají mnoho společného, například tzv. bezocasou konstrukci, díky níž by měly mít mnohem pokročilejší schopnost stealth než letouny s klasickými ocasními plochami. MilIn upozorňuje, že to však nejspíše znamená horší manévrovatelnost, i když na druhou stranu u současných (a nejspíše i budoucích) letadel se nepředpokládá klasický souboj na krátkou vzdálenost a tedy na tom nemusí tolik záležet. O čínských letadlech ale nelze říci, zda jsou to prototypy, spíše půjde o létající demonstrátory k testování technologií.

Motor je zřejmě stejný jako u J-20

U letounu 6. generace odborníci předpokládají několik charakteristik. Tou první je pokročilé stealth, což by ty čínské splňovat mohly, a jako další uvádí Wikipedia motor s proměnným cyklem – ale třeba u J-36 se zdá, že používá stejné motory jako čínský letoun 5. generace Chengdu J-20 Mighty Dragon – je proto lepší se přiklonit k tomu, že se jedná o demonstrátor. Věci jako zapojení umělé inteligence a další pak nelze posoudit, ale není sporu, že Čína postupuje.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Největším rivalem je jí přitom Amerika s projekty NGDA a námořním F/A-XX. Demonstrátor prvního měl vzlétnout již v roce 2020, ale podrobnosti nejsou jasné, i když je známo, že se projekt potýká s problémy a některé jeho části mají být dokonce pozastaveny – podobné potíže může mít i námořní program. Ve světě však existují ještě projekty dvou skupin států – první jsou Japonsko, Velká Británie a Itálie, druhou Německo, Francie a Španělsko, a dalším adeptem je Rusko. Ale ani v jednom případě nejspíše ani demonstrátor neexistuje.

pic.twitter.com/BKHGVbRIbn

— OedoSoldier (@OedoSoldier) December 26, 2024

Pravděpodobný demonstrátor čínského letounu 6. generace

Článek Jako první na světě: čínská stíhačka 6. generace už může létat, ukazuje video. Amerika i Rusko mohou být extrémně pozadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Létající křídlo v raných fázích testování

Prototyp, nebo spíše demonstrátor, byl spatřen nad vnitrozemským městem Čcheng-tu (Chengdu), kde působí státní společnost Chengdu Aircraft Industry Group. Právě z jejího letiště v doprovodu stíhačky J-20 odstartoval a provedl testovací let. Žádné podrobnosti o něm ale nejsou k dispozici, takže nelze přesně potvrdit, že šlo o demonstrátor letounu 6. generace, ackoliv ma existovat ve dvou kusech (na záběrech je jeden po boku J-20 generace páté).

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Napovídají tomu nicméně dostupné informace o jeho vývoji a testování v této době by dávalo smysl. MilIn informuje, že měl letoun ve tvaru létajícího křídla navíc po celou dobu vysunutý podvozek, což je v raných fázích testování typické. Konstrukce poskytuje vysoký poměr užitečného zatížení ku celkové hmotnosti, ale je hůře manévrovatelný.

To by mu sice ztížilo případný vzdušný souboj, ale na druhou stranu na tom dnes už tak nezáleží, jelikož by k němu velmi pravděpodobně ani nedošlo. Odehrávat se totiž obvykle bude na desítky až stovky kilometrů, čemuž napomůže i vlastnost stealth, kdy je letoun špatně zaměřitelný na radaru, připomíná theIndependent s tím, že jí napovídají i trysky motoru nad trupem, díky čemuž výrazně klesá tepelné záření a šíření hluku vzhledem.

pic.twitter.com/IZ9BlwjoOc

— Justin Bronk (@Justin_Br0nk) December 26, 2024

Článek Čína je první na světě, kdo otestoval stíhačku 6. generace, Amerika ani Rusko tak daleko nejsou. Svědci zveřejnili záběry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Japonsku otevřeli oči hlavně Severokorejci

Moderní verze rakety SM-3 Block IIA samozřejmě vychází z původní střely, ale oproti ní je značně vylepšená. MissileThreat uvádí, že vznikla na základě spolupráce Ameriky a Japonska, a asijská země se do programu zapojila po roce 1998 poté, co nad jejím územím přelétla severokorejská balistická raketa Taepodong-1. Japonci si uvědomili, jak mohou být zranitelní a pochopili, že musí mít ke své obraně kvalitní interceptor schopný si poradit s takovými hrozbami, které má ve výzbroji nejen Severní Korea, ale i Čína a Rusko.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Interceptor SM-3 Block IIA je oproti verzím IA a IB značně vylepšený, jak už jsem zmiňoval. Předchozí střely měly být schopné zasahovat rakety s dosahem 700 kilometrů, avšak nová si s nimi poradí až na 2 500 kilometrů. Svých schopností dosahuje díky výkonnějším raketovým motorům a vylepšené kinetické hlavici, uvádí ArmyRecognition, a její zavedení do sériové výroby zajistí mnohem větší míru protiraketové obrany západních zemí.

Lépe manévruje a zničí i některé satelity

SM-3 rozhodně není malá; Wikipedia uvádí, že má hmotnost 1,5 t a délku 6,55 m, přičemž se jedná o třístupňovou raketu – první stupeň ji vynese z odpalovacího systému, druhý pak dovolí vystoupat do velké výšky a přiblížit se k cíli, a třetí ji pohání až k samotnému cíli. Ten je zničen za pomoci kinetického úderu a jeho koncové zaměření je prováděno pomocí speciálního infračerveného vyhledávače. Ten byl navíc u střely SM-3 Block IIA vylepšen, takže má také vyšší schopnost manévru, což jí umožňuje lépe zničit manévrující cíle.

Hwasong-18 může Americe přinést utrpení – dokáže zabít miliony lidí i zasáhnout jakékoliv místo v USA, a odpálit ji lze okamžitě

Střely typu SM-3 bývají obvykle odpalovány z klasického vertikálního odpalovače Mark 41 VLS umístěného na plavidlech se systémy Aegis, ale existuje i systém Aegis Ashore vyvinutý pro obranu pobřeží, který je rovněž používá. Rozmístěný je třeba v Rumunsku, takže může Evropu chránit například proti střelám z Ruska, ale třeba i z Íránu. Mimo ničení raket lze použít SM-3 ještě k likvidaci satelitů na nízké oběžné dráze.

Článek „Game-changer“ proti balistickým raketám ve výzbroji Severní Koreji, Ruska i Číny – americko-japonské rakety SM-3 Block IIA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

DF-31AG proletěla kolem amerických základen

Schopnosti rakety DF-31AG ukazuje test, kdy ji Čína odpálila z ostrova Chaj-nan směrem do Pacifiku. EurAsianTimes uvádí, že tím ukázala schopnost zasáhnout cíle na dlouhé vzdálenosti, a znepokojivé může být i to, že proletěla nedaleko Filipín, kde mají Američané rozmístěné jednotky, a také kolem amerického ostrova Guam v Pacifiku. Dopad poblíž ostrovů Markézy znamená, že je raketa prokazatelně schopna urazit vzdálenost téměř 12 000 km. Krom jiného by tak zvládla cestu z východního pobřeží Číny na západ Ameriky.

Just Beautiful

First Time DF-31AG launched for full-length trajectory in the field pic.twitter.com/50Law3ImWi

— CuteOrca (@orca_cute) September 26, 2024

Čína má každopádně takovouto možnost už dlouho, jenom se tím příliš nechlubila. Ostatně ArmyRecognition uvádí, že provedla podobný odpal naposledy v roce 1980, takže lze předpokládat, že jde o demonstrativní akci s cílem ukázat Američanům, čeho je čínský arzenál schopen. Asijská supervelmoc je navíc jediným držitelem jaderných zbraní, který v posledních letech počty hlavic navyšuje. A i když se počtu amerických ani ruských rozhodně rovnat nemůže, dle předpokladů může mít ve 30. letech 21. století až 1 500 jaderných hlavic.

DF-31AG startuje z mobilního odpalovače

DF-31AG je nejmodernější verzí rakety DF-31, což je první čínská mezikontinentální balistická raketa na tuhé palivo, uvádí MissileThreat. Do výzbroje byla zařazena pravděpodobně v roce 2006 a tehdy měla dosah zhruba 8 000 kilometrů, avšak později Čína představila verzi DF-31A s dosahem přes 11 000 kilometrů. Verze AG je potom zkonstruována tak, aby mohla být odpalována z mobilního odpalovacího systému. V praxi to znamená, že je velice komplikované ji zaměřit a ničit, což dává Číně možnost odpálit ji odkudkoliv.

Severokorejská balistická raketa „budoucnosti“ unese hlavici těžkou 4,5 tuny. Co zasáhne, to v poloměru 100 metrů prakticky vymaže

Raketa přitom není jedinou čínskou hrozbou vůči Americe. Může jí být i hypersonický kluzák DF-ZF, který je schopný zasáhnout letadlovou loď a prorazit protiraketovou obranu a lze ho osadit i jadernou hlavicí. Ovšem ani Američané nespí a vyvíjí moderní nosiče jaderných hlavic, zejména nové mezikontinentální balistické rakety LGM-35 Sentinel, jimiž chtějí nahradit předchůdce z dob studené války, a to již od roku 2029, kdy mají být zavedeny do výzbroje.

Nice clip of DF31AG ICBM 1st stage booster drops off and 2nd stage motor ignition 🚀 pic.twitter.com/B7ubu5hSd6

— Húrin (@Hurin92) September 27, 2024

Start čínské mezikontinentální rakety DF-31AG

Článek Čína připomněla Americe, čeho se má bát. Jenom kvůli ní poprvé od roku 1980 odpálila balistickou raketu, která doletí až do USA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Složité vylodění by Čínu hodně potrápilo

Ačkoliv je čínská armáda jednoznačně silnější ve všech směrech, geografické podmínky jsou proti ní. Problém invaze na Tchaj-wan je totiž ten, že by Čína musela překonat Tchajwanský průliv široký zhruba 130 až 150 km a vylodit se na plážích ostrova. To je však složitá operace, jakou v historii zvládli pouze spojenci v Normandii. Tchajwanská obrana si toho je samozřejmě dobře vědoma a na útok se připravuje, což znamená, že by byl nesmírně krvavý pro obě strany a Čína by měla obrovské ztráty, i kdyby Tchaj-wanu nepomohli Američané, kteří to ale slibují.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Tchajwanská obrana je vícevrstvá a dokázala by útočit na vše, čím by se Čína mohla pokusit průliv překonat. V první vlně by jistě použila letecké útoky, řízené střely a rakety. Vzdušná obrana ostrova je však silná – hlavní zbraní je domácí systém Sky Bow, kdy je nejmodernější verze Sky Bow III schopna poradit si i s taktickými balistickými raketami, uvádí Wikipedia, a pochopitelně i s řízenými střelami a letouny. Schopnostmi ji lze přirovnat třeba k americkému MIM-104 Patriot nebo ruskému S-400, rovněž má Tchaj-wan obdržet norský NASAMS.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshisei / Creative Commons / CC BY

Silné je pak i tchajwanské letectvo, i když se početně nemůže tomu čínskému rovnat a nemá ani letouny 5. generace. AirAndSpaceForces uvádí, že si nechalo modernizovat 139 ks General Dynamics F-16 Fighting Falcon na verzi Block70/72 a bude kupovat dalších 66 nových. V současnosti jde o jedny z nejlepších letounů 4. generace. Kromě toho se může spolehnout i na starší letouny jako Dassault Mirage 2000 nebo domácí AIDC F-CK-1 Ching-kuo.

Čína by se musela soustředit na několik pláží

I když je jasné, že má Čína řadu protiopatření, v bezpečí by rozhodně nebyla její plavidla převážející jednotky ani moderní bojová plavidla. Ostrov má totiž silnou pobřežní obranu, která je založena na domácích protilodních střelách Hsiung Feng III. Ty dosahují rychlosti Mach 3,5 a dokáží zasáhnout cíle na vzdálenost až 400 kilometrů, uvádí Wikipedia. Tchaj-wan má navíc v Americe objednané protilodní střely Harpoon, které se dle TaiwanNews v příštích letech stanou základem 4 nových raketových základen pobřežní ochrany.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Číňané by také museli počítat s tchajwanským námořnictvem, které má sice ve výzbroji i starší torpédoborce a fregaty, ale také moderní lodě vyzbrojené právě domácími střelami z rodiny Hsiung Feng. Poslední vrstvou obrany by nakonec byly námořní miny, jichž má tchajwanské námořnictvo údajně mnoho, a pořizuje si i nové lodě k jejich pokládání, uvádí UsNi. V jejich prospěch navíc hraje skutečnost, že je k vylodění na ostrově vhodných jenom několik pláží a zaminování přístupů k nim může útočníkům způsobit obrovské problémy a škody.

Článek Jak a čím může Tchaj-wan reagovat na čínský útok, i kdyby mu Amerika nepomohla. Je překvapivě silný, jednalo by se o druhou Normandii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínské cvičení Tchaj-wan zcela odřízlo

Komunistická Čína má jednoduchý nástroj, jak Tchaj-wan a jeho obyvatele terorizovat a blokovat za pomoci série vojenských cvičení. Stačí, aby vyslala námořnictvo, letectvo i další síly cvičit kolem ostrova a doslova tak zablokovala přístup na něj i z něj – jak po moři, tak vzduchem. Jak uvádí CNN, Čína vydala na podporu posledního cvičení také video, které představilo použitou výzbroj – a nezapomněla doplnit, že je kdykoliv připravena bojovat.

🇹🇼Taiwan’s defence ministry said on Tuesday it had detected a record number of 153 Chinese military aircraft participating in China’s war games around the island the previous day.

China said the one-day drill, designated „Joint Sword-2024B“, was a warning against „separatist… pic.twitter.com/YnyZDUkQh3

— WORLD AT WAR (@World_At_War_6) October 15, 2024

Podobná cvičení lze interpretovat několika způsoby. Čína může trestat Tchaj-wan za to, že s ní nechce mluvit o připojení, tedy o podřízení se Pekingu. Stejně tak jde ovšem o ukázku síly, aby tchajwanská a americká armáda viděla, co všechno je schopna u ostrova nasadit. Určitě se ale jednalo i o testování toho, co jsou Tchajwanci a Američané ochotni Číně tolerovat. Zde jde podle mě o mimořádně nebezpečné testování a v budoucnu mohla zajít ještě dále a překročit nějakou červenou hranici, což už by mohlo vést až k ostré střelbě.

Reakce musí být nadmíru zdrženlivé

V okolí Tchaj-wanu se může při takovém cvičení pohybovat i čínská letadlová loď, jakou je třeba Liaoning, uvádí MilIn, což je přestavěné sovětské plavidlo, na němž může sloužit až 40 letadel a vrtulníků. Není sice schopna vyrovnat se americkým protějškům, které jsou mnohem větší, s větším leteckým křídlem a jaderným pohonem, ale vzhledem k tomu, jak blízko je to na Tchaj-wan od čínské pevniny, jde opět spíše o gesto a varování.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Jakékoliv takové cvičení pochopitelně vyvolává na Tchaj-wanu tu nejvyšší pohotovost ozbrojených sil, potvrzuje BBC. Ale jak nakonec může ukazování svalů dopadnout, bude záležet hlavně na trpělivosti tchajwanské armády, resp. jejím velení. Ono totiž je v silách Tchaj-wanu na čínské provokace odpovědět, má k tomu odpovídající výzbroj – o plavidla se může postarat třeba tchajwanská protilodní střela Hsiung Feng III s dosahem přes 400 kilometrů, uvádí Wikipedia, ale silnou a moderní má ostrov i protivzdušnou obranu.

Článek Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M1 Abrams je asi jediný logický krok

Volba M1A2T Abrams je v případě Tchaj-wanu velmi pochopitelná, jelikož patří Spojené státy americké k jeho největším spojencům a dodavatelům zbraní. U moderních tanků navíc není v současnosti příliš na výběr – teoreticky by je mohla dodat Jižní Korea nebo Německo, ale je otázkou, zda by tyto země chtěly riskovat nějaký diplomatický konflikt s Čínou. Naopak Americe tato pozice nevadí, a ke všemu je M1A2T Abrams lepší i odolnější než kupříkladu exportní verze ruských tanků T-72 a T-90 (kdyby teoreticky Tchaj-wan uvažoval o nich).

BNSF 5677 train moves through La Plata, MO, with a load of 12 Abrams tanks, heading southwest toward Kansas City and eventually to the west coast. The tanks are identified as M1A2T with tri-color camouflage, note the ACPS on the bustle and M1A1 style hull with old tiedown eyes. pic.twitter.com/YLVrXfokCe

— Ronkainen (@ronkainen7k15) September 25, 2024

Abrams M1A2T je v podstatě upravená verze tanku M1A2 SEPv2, uvádí ArmyRecognition, což je jeho druhá nejmodernější verze. Má nejenom odolné pancéřování, ale i velice silný kanon – konkrétně ráže 120 milimetrů s hladkou hlavní, z něhož dokáže vystřelovat ty nejmodernější typy protitankové munice (ale Tchaj-wan zřejmě nedostal tu s ochuzeným uranem). Navíc mu plynová turbína dodává i velice solidní rychlost 72 km/h.

Obrněnců bude málo, ale může to stačit

Modernizaci tankového vojska už Tchaj-wan potřebuje. Wikipedia uvádí, že byl dosud jeho hlavním bojovým tankem starý americký M60, případně nějaké z jeho upravených derivátů. Všechny jsou už ovšem zastaralé, nemají dostatečnou ochranu a disponují nedostatečným kanonem ráže 105 milimetrů. Nových M1A2T Abramsů bude mít tchajwanská armáda 108, což se nemusí zdát mnoho, ale pokud budou strategicky rozmístěné, mohly by sehrát zásadní úlohu. Na Tchaj-wanu je totiž jenom několik míst, kde se může výsadek vylodit.

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Roli by samozřejmě sehrávalo mnoho dalších faktorů a Číňané by se pokoušeli tanky zničit – ty by však byly významně chráněny mnoha systémy včetně těch PVO, takže by to nebylo snadné. Útočník by byl v tomto případě v mnohem horší pozici.

Nové tanky by si v případě čínské invaze musely poradit i s čínskými protějšky, kdy lze předpokládat, že by se jednalo o nejmodernější Type 99 známé i jako ZTZ-99. NationalInterest uvádí, že jde o impozantní obrněnec, který je schopen se postavit i západním tankům, ačkoliv jeho přesné schopnosti nejsou známé a navíc ještě nikdy nebyl nasazen v ostrém boji. Vychází přitom ze sovětských tanků a má jako ony automatické nabíjení, avšak není známo, zda trpí i stejnou slabinou kvůli špatně uložené munici ve věži, ale je možné, že nikoliv.

Článek Pouhých 108 amerických tanků M1A2T Abrams může na Tchaj-wanu udržet čínskou armádu na uzdě, pokud někdy zaútočí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety i hlavice zastaraly, i když fungují dobře

Asi největší slabinou amerického jaderného odstrašení jsou dnes mezikontinentální balistické rakety LGM-30G Minuteman III, a MissileTreath uvádí, že byly do výzbroje zavedeny již v roce 1970. Ne, že by nebyly funkční, Američané je průběžně udržují i testují, jejich dolet je až 13 tisíc kilometrů, a stejně tak se starají o jejich hlavice W87, ale ty mohou nést pouze tři. Dnes přitom existují protějšky s větším dosahem i větším počtem hlavic.

iZdroj fotografie: Public domain

Jedním z prvních kroků v rámci modernizace americké jaderné výzbroje jsou nové hlavice označované jako W87-1 a inženýři pro ně již vytvořili první plutoniové jádro. Twz uvádí, že síla jedné takové hlavice by měla být 475 kilotun, zatímco u předchůdce W87 je to jenom 300 kilotun. To znamená, že její účinnost vzroste o téměř 60 %, ovšem při zachování stejné nebo podobné velikosti. Už starší typ hlavice by dokázal třeba v Moskvě zabít přes půl milionu lidí, ukazuje simulátor Outrider, a ten nový by jich tak měl na svědomí ještě více.

Moderní raketa Sentinel bude za několik let

Kromě nové hlavice budou mít Američané k dispozici i nový typ mezikontinentální balistické rakety, a to LGM-35 Sentinel, o němž jsme již dříve psali, že je pro ně klíčový. Společnost Northrop Grumman pověřená jejím sestrojením na svých stránkách uvádí, že již provedla několik zásadních testů komponentů, ale nesdělila výsledky – do výzbroje by měla každopádně vstoupit v roce 2029. Její specifikace jsou neveřejné, ale lze předpokládat, že bude mít minimálně stejný dosah jako Minuteman III, bude přesnější a nejspíše unese více hlavic.

Jak vypadá jedna z nejděsivějších atomovek v hojném ruském arzenálu: balistická raketa Satan (R-36M) připomíná světu, čeho se bát

Pro západní země včetně ČR je moderní podoba amerického jaderného arzenálu důležitá, protože jim poskytuje bezpečnostní záruku před jinými jadernými mocnostmi. Většina členů NATO totiž žádné jaderné zbraně nevlastní, krom Ameriky má malý arzenál jenom Velká Británie a Francie. Smluvní závazky však dávají veškerým možným potencionálním nepřátelům jasně najevo, že jsou členské země aliance kryté i americkým jaderným deštníkem.

Článek Nová generace amerických jaderných hlavic bude asi o 60 % silnější než ta stávající. Jediná by v Moskvě napáchala nedozírné škody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Harbin Z-21 má být hodně těžký vrtulník

Čína již má moderní bitevní vrtulník, a to Changhe Z-10. Ten je ovšem střední kategorie, zatímco všechny kusé informace o novém čínském Z-21 naznačují, že půjde o kategorii těžkou. EurAsianTimes uvádí, že by mohl mít mnohem těžší pancéřování a také těžší výzbroj, než jakou má Z-10. To by mu zajistilo nejenom větší palebnou sílu, ale nejspíše i odolnost, což je u relativně zranitelných vrtulníků operujících v blízkosti bojiště důležité.

Oh😯… if legit another surprise!
Huitong has updated his Blog and again if this image is real, then this is maybe the new heavy attack helicopter Z-XX; he mentions Z-21 (?).

However it looks more based on the Z-20 and very much like an AH-64 than promised by some rumours. 🤔 pic.twitter.com/bcoO1Y0jGS

— @Rupprecht_A (@RupprechtDeino) March 21, 2024

ArmyRecognition doplňuje, že Z-21 působí jako vrtulník inspirovaný čínským víceúčelovým vrtulníkem Harbin Z-20, což je čínská kopie amerického Sikorsky S-70 C-2 (nebo civilní verze Sikorsky UH-60 Black Hawk), uvádí Wikipedia. Jenomže trup čínského bitevního vrtulníku je mnohem štíhlejší, má tandemové uspořádání pro osádku a kapotáž velice se podobající AH-64 Apache. Na stejném místě pod přídí jako on má pak i kanon.

Vrtulník by byl skvělý k podpoře útoku

Technické detaily čínského bitevního vrtulníku nejsou veřejně dostupné, ale pravděpodobně disponuje kanonem ráže 23 mm, uvádí TheAviationist. Na každém křídle jsou potom zřejmě tři závěsné body na různé typy výzbroje – určitě se bude jednat o řízené protitankové střely, neřízené rakety, protiletadlové střely a podobnou výzbroj. Nad hlavním rotorem je ještě senzor působící jako radar – jeho podobné umístění má opět i AH-64 Apache.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Vrtulník existuje v současnosti nejspíše jenom v podobě prototypu, ale není vyloučeno, že ho Čína během relativně krátké doby začne vyrábět. Zrovna takový by se jí totiž hodill třeba při invazi na Tchaj-wan, neboť by její vyloďující se jednotky potřebovaly podporu proti obrněným jednotkám a dělostřelectvu, k čemuž by byla odolná helikoptéra více než vhodná – zvláště pokud by disponovala zbraněmi s dlouhým dosahem a držela se tak dále o MANPADS.

Z-21(?) Attack Helicopter Testing in Early This Year

In This Certain Distance, Engine Sound Prominently Noticeable

Helicopter has Three Noise Sources
– Engine Noises
– Rotors & Tail Rotors Aerodynamic Noises
– Tail Drive Train(Mainly Decelerator) Noises pic.twitter.com/1TEFgADwHV

— David Wang (@Nickatgreat1220) September 18, 2024

Let pravděpodobně čínského bitevního vrtulníku Z-21

Článek Okopírovala Čína úspěšný americký vrtulník AH-64 Apache? První veřejné záběry ukazují, že mu je čínský Z-21 nápadně podobný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nový Fujian přináší značnou modernizaci

Čínské letadlové lodě se od amerických velice liší, a Wikipedia uvádí, že jsou v aktivní službě Liaoning a Shandong. V obou případech jde o upravenou sovětskou konstrukci se skokanským můstkem a jenom malým počtem letounů – na palubě jich je max. 36, a to včetně vrtulníků. Užívaná bojová letadla Shenyang J-15 Flying Shark navíc nemohou mít při startu plné zatížení výzbrojí a palivem. Jiné je to ale s nosičem Fujian, který prochází testy, neb disponuje katapulty. Letounů ponese min. 50, a to včetně nového Shenyang J-35 páté generace.

🚨Update: Chinese PLA aircraft carrier Fujian returning to port after sea trials. China now has three aircraft carriers with a fourth on the way!! pic.twitter.com/t01vKCb0im

— US Civil Defense News (@CaptCoronado) June 13, 2024

Otázkou tedy je, proč by se měli Američané s mnohem větší flotilou letadlových lodí těch čínských obávat. NationalInterest poukazuje na skutečnost, jak by je Čína nejspíše použila – operovaly by pravděpodobně poblíž čínského pobřeží v Jihočínském a Východočínském moři tak, aby zůstaly pod ochranným deštníkem protivzdušné obrany a protilodních střel z pevniny a ostrovů. Sloužily by tedy jako plovoucí základny a bylo by je obtížné zasáhnout – rozhodně obtížněji než třeba letiště na ostrovech nebo ve vnitrozemí.

Letadlové lodě nemusí jenom do střetu

Kdyby Čína uskutečnila třeba invazi na Tchaj-wan, letadlové lodě by v samotném útoku nehrály významnou roli, ale mohly by se stát jakousi návnadou, upozorňuje BreakingDefense. V podstatě by totiž operovaly způsobem, aby na ně museli Američané reagovat, a odlákaly tak alespoň část jejich letadlových lodí i s doprovodem od Tchaj-wanu. To by pak znamenalo, že bude pomoc ostrovu menší, jelikož budou síly USA vázány jinde.

Čínské námořnictvo posiluje, na vodu spustilo svoji třetí letadlovou loď Fujian. Velikostí se téměř vyrovná americkým

Čína navíc nehodlá ve výstavbě letadlových lodí přestat. Pracuje již na čtvrtém plavidle vybaveném katapulty, jaké má Fujinan, ale mohlo by být ještě větší a hlavně disponovat i jaderným pohonem, což by náskok Ameriky opět snížilo. V přímém střetu by sice nejspíše vyhrála, ale její převaha, byť podložená zkušenostmi, se zmenšuje. Na druhou stranu s tempem, jakým Číňané plavidla staví, by za 10 až 15 let mohla situace vypadat jinak.

Článek Čínské letadlové lodě by mohly být noční můrou Američanů, i když se jejich plavidlům nevyrovnají. Do 15 let to navíc mohou otočit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní pěchota se rozhodla modernizovat

Letouny F/A-18 Hornet vstoupily do služby americké námořní pěchoty již v roce 1984, uvádí Wikipedia, a i když byly udržované a modernizované, v současné době jde již o starší stroje a mariňáci proto přezbrojují na F-35B. Úplný konec Hornetů to však neznamená, ještě řadu let ve službě námořní pěchoty vydrží. FlightGlobal uvádí, že jsou jedním z důvodů i opožděné dodávky letounů 5. generace, a aby si námořní pěchota udržela údernou sílu, rozhodla se vybavit F/A-18 Hornety střelami AGM-158, s nimiž by měly létat na konci roku 2024.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Výhodou střely AGM-158 JASSM je skutečnost, že ji letouny mohou odpalovat mimo dosah protivzdušné obrany nepřítele, uvádí ArmyRecognition. To se samozřejmě může Americe hodit především proti možným soupeřům ve světě, například proti Číně, případně Rusku, protože oba tyto státy disponují kvalitními systémy protivzdušné obrany s dlouhým dosahem. Letouny F/A-18 Hornet navíc nemají schopnost stealth jako F-35B, takže nemohou spoléhat na to, že by je radary měly problém zachytit a navést na ně střely.

Střela JASSM má velmi silnou hlavici

AGM-158 JASSM podle Wikipedie vstoupila do služby v roce 2003. Jde o podzvukovou střelu s prvky stealth a pohybující se ve velmi nízké výšce, aby byla obtížně odhalitelná protivzdušnou obranou. Její základní verze má dosah 370 kilometrů a v jejím nitru je hlavice o hmotnosti 450 kilogramů. Vhodnými cíli pro ni jsou například různé sklady zbraní a střeliva, velitelská centra, stanoviště protivzdušné obrany a další podobné objekty.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

V okamžiku, kdy není k dispozici dostatek letounů 5. generace, má modernizace letounů 4. generace smysl. Kombinace obou typů může velice úspěšně působit na bojišti, přičemž blíže k nepříteli budou pochopitelně operovat vyspělejší stealth letouny a sbírat data. Starší, byť modernizované letouny, pak využijí zbraní dalekého dosahu a dat z letadel 5. generace, případně počkají, dokud moderní letouny neeliminují protivzdušnou obranu nepřítele.

Článek F/A-18 Hornet bude nadále obrovskou údernou silou mariňáků. Od konce roku 2024 si poradí i s nejcennějšími ruskými a čínskými cíli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prototyp J-20A má několik odlišností

V současné době testuje čínské letectvo prototyp letounu J-20A, o jehož přesných schopnostech jsou k dispozici jenom velice kusé informace. TheAviationist uvádím, že ho lze od ostatních rozeznat podle tvaru trysky, protože jsou její konce zubaté, což předchozí motory WS-10 nevyžadovaly. Nějaké detaily o letounu pomohly odtajnit fotografie, které unikly na sociální sítě – je na nich vidět testovaný žlutý prototyp ve vysokém rozlišení.

First Images of #J20A Stealth #Fighter Prototype Equipped with #WS15 #Engine https://t.co/ul4oToeqAX

— Army Recognition (@ArmyRecognition) September 13, 2024

ArmyRecognotion uvádí, že snímky ukazují přepracovaný kryt a mírně zvýšený kokpit, ale mohutnější se zdá i trup, což by mohlo naznačovat instalaci nějakého nového avionického vybavení a možná také větší kapacitu paliva. Spolu s novým motorem s vyšším tahem by měl být letoun J-20A schopen supercruise, tedy nadzvukového letu bez přídavného spalování. To vše Čína dělá proto, aby se vyrovnala americkým letounům 5. generace Lockheed Martin F-22 Raptor, stejně jako Lockheed Martin F-35 Lightning II, jimž chce minimálně konkurovat.

Čína produkuje rychle, ale údajně „v horší jakosti“

Je nepochybné, že má Čína v podobě J-20A, případně jeho předchůdce J-20, k dispozici vyspělé letouny se schopností stealth, vnitřním prostorem pro nesení zbraní a vyspělými senzory. Vedle toho je schopna vyrábět letoun ve značných počtech – v současnosti může mít J-20 více než 200 a jejich produkce je odhadována na možná až 100 ročně, případně i více. Je proto jasné, že čínské letectvo stahuje náskok, který před ním má letectvo americké.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Schopnosti letounu J-20A dnes nikdo přesně nezná, jelikož je Čína tají. NationalDefenseMagazine však uvádí, že se většina odborníků shoduje, že americké letouny budou stále vyspělejší než čínské. Za jejich nedostatky označují celkovou velikost a vysokou hmotnost, a prý ani nemají být příliš obratné. Jejich senzory pak nejspíše nedosahují kvality amerických, a zaostávat za nimi mají i ve stealth. Je ale nutné předpokládat, že Čína bude v příštích letech letouny 5. generace vylepšovat, na což bude muset Ameirka reagovat.

Článek První snímky čínské stealth stíhačky J-20A ukazují, co se změnilo. Má jít o konkurenta americké F-22 i F-35, ale odborníci pochybují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americký jaderný arzenál musí zastrašovat

Co je v nové strategii USA obsaženo, je samozřejmě tajné. ArmyRecognition uvádí, že v obecné rovině by měla stanovit pravidla, jak se vyrovnat s nárůstem počtu čínských jaderných hlavic, a zároveň i těch ruských a severokorejských, což je další nevyzpytatelná síla. Důležité je, aby dokázal americký jaderný arzenál, případně ten spojenců (Velká Británie a Francie), všechny tyto země zastrašovat a odrazovat od nějaké jaderné konfrontace.

#China intends to triple its nuclear arsenal and increase the number of nuclear warheads to 900 by 2035.

This was reported by Kyodo News. pic.twitter.com/dL6eAD6HQF

— NEXTA (@nexta_tv) February 11, 2023

Že jsou obavy oprávněné, signalizuje hlavně prudký nárůst čínských jaderných hlavic v roce 2023. TheGuardian uvádí, že v lednu 2023 měla Čína zhruba 410 jaderných hlavic, a o 12 měsíců později jich bylo již 500. Růst přitom nemá přestat, do roku 2030 experti odhadují čínský jaderný arzenál na 1 000 hlavic a o 5 let později by měl dosáhnout dalšího 50% nárůstu. Čínu totiž nelimituje žádná dohoda o omezení jaderných zbraní.

Nasaditelných hlavic má nejvíce Rusko

V současné době mají mít USA 5 748 jaderných hlavic a Rusko 5 580, uvádí ArmsControl, ale nasaditelných jich má více Rusko, a to 4 380 oproti 3 748 americkým, jelikož Američané mají větší počet hlavic ve výslužbě. Ostatní arzenály jsou pak výrazně menší, ale čínské zbrojení tuto rovnováhu jasně narušuje. Smlouva Nový Start mezi Ruskem a USA o omezení jaderných hlavic navíc končí v roce 2026 a nová je v nedohlednu, a je jasné, že pokud by opět vznikla, bylo by žádoucí do ní zahrnout Čínu i další jaderné mocnosti.

Francie má pro případ útoku jaderné zbraně, jimiž může zasáhnout i celé Rusko; chráněna je proti nim nejspíše jenom Moskva

Pokud by žádná dohoda neexistovala a počty hlavic Číny, ale i Ruska a jiných velmocí by stoupaly, není vyloučeno, že by jaderný arzenál zvýšila i Amerika, uvádí Reuters. V současné situaci ale nikdo nejspíše nedokáže predikovat, jak se situace vyvine. Pokud nepříznivým směrem (vzhledem k rostoucím ambicím Číny a nevypočitatelnosti Ruska i jiných zemí), mohlo by být za pár let na Zemi mnohem více jaderných hlavic než současných 12 tisíc.

Článek Amerika přizpůsobuje svůj jaderný arzenál rostoucí čínské hrozbě. Ale reagovat by chtěla i na Rusko a Severní Koreu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny unesou střel Mako několik

S vývojem začala americké společnost Lockheed Martin již v roce 2017 a odhalila ji o 7 let později, uvádí Wikipedia. Údajně ji už také předala americkému letectvu a námořnictvu, ale není jasné, zda to znamená její zařazení do výzbroje – pravděpodobnější je testování. Ze známých parametrů je jasné, že půjde o malou zbraň, výrazně menší než je třeba ruská Ch-47M2 Kinžal, a je určena pro různá letadla, která jich mohou nést vyšší počet.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že mohou střelu Mako používat oba americké letouny 5. generace, tedy Lockheed Martin F-35 Lightning II a Lockheed Martin F-22 Raptor, a pak mnohé rovněž americké 4. generace, např. Boeing F/A-18E/F Super Hornet nebo hlídkový Boeing P-8 Poseidon. F-35 unese střel až 6 na vnitřních i vnějších závěsnících, ale jenom v případě použití vnitřních závěsníků jí zůstane schopnost stealth. Vzhledem ke kompatibilitě výzbroje pak bude nejspíše možné zbraně integrovat i na další západní letouny.

Mako má mít různé typy hlavic a navádění

Střela Mako je dlouhá 3,6 m a její hmotnost je 590 kilogramů, z čehož připadá 60 kilogramů na váhu hlavice, uvádí MilIn. Vzhledem k tomu, že je konstrukce modulární, lze vždy zvolit nejvhodnější typ hlavice a nejspíše i naváděcí soupravy. Je tedy možné, že by raketa mohla zasahovat třeba i námořní cíle. Pohání ji přitom raketový motor na tuhá paliva rychlostí nad Mach 5 a může manévrovat ve vysokých výškách. Další podrobnosti jako třeba dolet a profil letu zatím nejsou známé, ale dosah nebude vzhledem k velikosti extrémní.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

Lockheed Martin se snažil při konstrukci střely využít dostupné komponenty a mnohé části vyrábí za pomoci 3D tisku, uvádí TheAviationist. To by mělo náklady na výrobu oproti podobným zbraním výrazně snížit a umožnit masovou sériovou produkci. Pokud je to pravda, mohla by Amerika a spojenecká letectva střely v případě konfliktu nasadit ve vysokých počtech a letadla držet mimo dosah protivzdušné obrany, která by Mako ničila jenom obtížně.

Článek Detaily prozrazují více o nové americké hypersonické střele Mako, která má být levná a „utnout“ celé Rusko i s Čínou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyřazení satelitů nemusí být tak drahé

Vyrušit komunikaci nepřátelských družic – v případě Ameriky a NATO například ruských a čínských – může být lepší než jejich ničení, jelikož to lze provést okamžitě a není třeba „plýtvat“ drahou raketu. Využití systému Remote Modular Terminal známého i pod zkratkou MRT by bylo relativně levné, uvádí na svých stránkách americké vesmírné síly. Ty poprvé otestovaly tento systém na jaře 2024 a postupně má být zaváděn do provozu.

Budoucí americká mezikontinentální balistická raketa LGM-35 Sentinel bude nejspíše horší než ruská RS-28 Sarmat

O fungování americké protidružicové rušičky není mnoho informací; existuje jen několik zveřejněných snímků zobrazujících např. parabolickou anténu o průměru asi 3 m nebo obsluhu u počítačů. MRT by měl fungovat tak, že nepřátelský systém doslova zaplaví konkurenčními signály, uvádí TheDefensePost. Satelit nebo satelity by tedy zůstaly na místě, ale nepřítel by je nejspíše nemohl nijak řídit a získávat z nich data.

Rušení signálu může probíhat odkudkoliv

Americké vesmírné síly chtějí rozmístit 24 systémů MRT, z toho 11 ještě v roce 2024, uvádí SatNews. Kde přesně se budou nacházet, je z pochopitelných důvodů tajné. Z logiky ale plyne, že je může americká armáda rozmístit po celém světě na svých základnách, díky čemuž by mohla satelity rušit na jakémkoliv místě. Utajení bude klíčové, neboť lze předpokládat, že by se případný nepřítel pokusil na místa zaútočit, aby své satelity znovu zprovoznil. Ale jelikož jde o relativně malý systém, nejspíše bude i snadno přemístitelný.

iZdroj fotografie: Vesmírní síly Spojených států amerických

Rušit signály satelitů je mnohem lepší než je sestřelit, ač tyto možnosti některé země – především velmoci – mají. Sestřelením satelitu však kdokoliv způsobí problémy i sobě a celému lidstvu, protože po něm na oběžné dráze zůstane mnoho trosek. Ty pak mohou v budoucnosti ztěžovat jakékoliv mise ve vesmíru, a to si jistě nikdo nepřeje. Lze proto předpokládat, že vyvíjí rušící zbraně i další země, a to včetně Číny nebo Ruska.

Článek Američané mohou v případě konfliktu „otupit“ ruské a čínské vesmírné satelity. Ani je nemusí sestřelovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minuteman III je už starý přes 50 let

Amerika má balistické mezikontinentální rakety odpalované z pozemních sil, konkrétně se jedná o LGM-30G Minuteman III. Wikipedia uvádí, že byly do výzbroje zavedeny již v roce 1970, a ač byla pravidelně prodlužována jejich životnost a docházelo k modernizacím, jsou již zkrátka staré. Jejich nevýhodou je, že mohou nést jenom 3 hlavice, zatímco např. ruské rakety i 10, a jedna tak může zasáhnout více míst. I s nejlepší údržbou může být navíc stará technika čím dál více poruchová, takže ji je nutné nahradit z důvodu odstrašení hlavně Ruska a Číny.

Defense Department Says No Alternative to Troubled ICBM Program – The Defense Department determined that there are no viable alternatives to the Sentinel ICBM program, despite significant cost overruns.

· The Sentinel ICBM program, meant to replace the Minuteman III missiles,… pic.twitter.com/G9mXsFAD3P

— Last24Report (@Last24Report) July 8, 2024

Na vývoji nové balistické rakety Sentinel pracuje společnost Northrop Grumman, která na svých internetových stránkách uvádí, že bude velmi adaptabilní a měla by opět vydržet ve výzbroji USA několik desetiletí. Nahradit by přitom měla současných více než 400 raket Minuteman III a být odpalována ze stejných pozemních sil, aby Amerika něco ušetřila. Počítá se však s jejich výraznou modernizací, protože jsou rovněž desetiletí stará.

Náklady vzrostly, ale jiná možnost není

Problémem vývoje raket Sentinel je nárůst nákladů nad očekávanou výši – kompletní vývoj a přezbrojení by mohlo stát téměř 141 miliard dolarů (3,27 bilionu Kč), uvádí Twz. V nákladech je však započítána i potřebná modernizace sil, nejenom nákup nových raket. I jejich cena ale oproti očekávání roste z původních 118 na 214 milionů dolarů za kus (z 2,74 na 4,96 miliardy Kč), jenomže Pentagon nemá jinou možnost – nové rakety v následujících letech potřebuje.

Ruská balistická raketa Jars byla vyvinuta pro snazší překonání protiraketové obrany USA. Vynechala mezinárodní dohody

Dosavadní plány počítají s tím, že by mohla raketa Sentinel vstoupit do služby v roce 2029, uvádí Wikipedia, ale lze těžko odhadovat, zda nebude mít program zpoždění. Přesné specifikace rakety nejsou známé, ale lze předpokládat, že bude její dolet minimálně 14 tisíc km, jako je u Minuteman III. Nést by měla několik hlavic, i když přesný počet je neznámý, každou o výtěžnosti 300 kilotun. Vzniknout by měl však i nový typ, jehož síla je v současnosti neznámá.

Článek Mezikontinentální balistické rakety Sentinel jsou pro Ameriku klíčové, bez nich by nemohla udeřit na Rusko, Čínu ani jiné rivaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čína má (zatím) 6 ponorek Type 094

Třída Type 094 je projektem 21. století; první z ponorek byla do provozu uvedena v roce 2007, uvádí Wikipedia, a v současnosti disponuje čínská flotila šesti plavidly. Jedná se o ponorku vybavenou jaderným pohonem, jejíž dosah je tak omezen jenom zásobami pro osádku. Jde o druhý typ plavidla s jaderným pohonem a balistickými mezikontinentálními raketami – tím prvním byla ponorka Type 092, ale ta byla velice nespolehlivá.

PLAN new Type 094 SSBN , with the 12 JL-2 SLBMs
🇨🇳 pic.twitter.com/BJJ5hiYu2y

— Umair Aslam (@Defense785) May 3, 2021

Type 094 je vyzbrojena 12 balistickými raketami JL-2, uvádí Twz, což jsou třístupňové rakety, na nichž je umístěna jedna hlavice o síle 1 megatuny, případně 3 až 8 MIRV s hlavicemi od 20 do 150 kilotun, uvádí Wikipedia. Raketa má mít dosah až 7 200 kilometrů, ale některé údaje říkají dokonce až 9 tisíc kilometrů. Od pobřeží Číny tak není schopna zasáhnout centrální část Ameriky, ale doletí na Havaj či Aljašku. Existují však náznaky, že by ponorka mohla mít i novější rakety JL-3 s dosahem 12 tisíc km, pro něž je již území USA v dosahu.

Hluk může čínskou ponorku prozradit

Ponorka Type 094 je 137 metrů dlouhá a slouží na ní asi 140 námořníků, a ačkoliv se může zdát jako impozantní zbraň, NationalInterest uvádí, že má jednu zásadní slabinu, a tou je hlučnost. Údajně je mnohem hlasitější než americké nebo ruské protějšky, což znamená, že je snáze detekovatelná hlavně ze strany moderních a velmi tichých útočných ponorek, jako třeba americké třídy Virginia. Jednou z jejích hlavních úloh je ostatně právě co nejrychlejší zničení nepřátelských ponorek s balistickými raketami, aby zamezily hrozbě druhého úderu.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Ale i když je ponorka Type 094 hlučná, nelze ji podceňovat – v případě konfliktu by mohla i tak stihnout rakety na nepřátele odpálit. Čína navíc pracuje na nové ponorce nazvané Type 096, a je jasné, že se její konstruktéři na problém hluku určitě zaměří. Nová ponorka bude určitě vyzbrojena raketami JL-3 a bude představovat další zvýšení schopností čínského jaderného odstrašení. První z nich by mohla vstoupit do služby někdy okolo roku 2030.

Článek Čínská jaderná balistická ponorka Type 094 by dokázala zaútočit na celé území USA, aniž by vyplula. Ale má zásadní slabinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čína se mohla inspirovat u Švédů

Korvety se schopností stealth na světě již existují, jejich možná nejtypičtějším představitelem je švédská třída Visby. Autoři čínské korvety se možná také ve Švédsku inspirovali, neboť se jejich nový výtvor v mnoha ohledech švédskému plavidlu podobá. Konstrukce dle všeho obsahuje opatření ke snížení různých signatur, včetně optických, infračervených, akustických a radarových, uvádí Defence-Blog. Konkrétní parametry jsou však neznámé.

Something for the naval guys … seems as if that small stealthy unknown corvette – or light frigate-sized surface combatant – is out at sea.

Based on what i found it is an undesignated “comprehensive test platform”.@AlexLuck9 @CovertShores @navalnewscom @xaviervav @horobeyo pic.twitter.com/gjQIcUmwor

— @Rupprecht_A (@RupprechtDeino) May 12, 2024

Jednou z možností je, že je plavidlo jakási testovací platforma nové třídy lodí, uvádí NavalNews. Může tak zahrnovat zkoušky nových zbraňových systémů, senzorů a pohonu, ale přesné podrobnosti nejsou známé. Tvary korvety jasně napovídají, že má vlastnost stealth, což sice neznamená, že by nebyla vidět na radaru, ale její signatura bude menší a nenápadnější. Mohla by se tak ztratit v hustém provozu u pobřeží nebo v oblastech jako je Jihočínské moře, do něhož bude nejspíše určena, a díky tomu bude schopna nečekaně udeřit.

Korveta bude věší než předchozí třída

Odhady některých analytiků říkají, že by korveta měla být dlouhá asi 97 metrů, uvádí Twz. To je zhruba o 7 metrů více, než má současná nejmodernější třída čínských korvet, tedy Type 056. Z toho lze odvodit, že její výtlak bude kolem 2 tisíc tun, ale není jasné, jaký má pohon – může to být dieselový motor nebo plynová turbína. Navíc nemusí klasický lodní šroub, ale vodní trysku, nicméně odhadovat rychlost ani dosah nelze.

Provokace pěkně zblízka: americká námořní loď u Tchaj-wanu by mohla být vzkazem „výbojné“ Číně, nikoliv však bez rizika

Neznámé je i složení zbraní, ale podle všeho může mít vertikální odpalovací systém s 16 buňkami. Může se jednat buď o modifikaci odpalovačů používaných na fregatách Type 054A a 054B, z nichž vylétají protiletadlové střely středního dosahu HQ-16, případně půjde o sytém z torpédoborců Type 052D a Type 055 určený pro různé protilodní střely. Korveta bude mít systém protivzdušné obrany krátkého dosahu HQ-10 a neznámý typ děla skrytý v konstrukci.

Článek Tajemná čínská korveta nové generace může být pro Američany problém. Kdykoli by mohla udeřit v podstatě nepozorovaně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané posilují základny a připravují se

Americké ozbrojené síly v poslední době zintenzivnily přípravu na možný konflikt ve východním Pacifiku, uvádí Defence-Blog, kde také rozmisťují síly na strategické ostrovy a základny. Příkladem může být zvýšení počtu základen na Filipínách nebo posilování na americkém ostrově Guam. Hlavní základny má totiž Amerika daleko, a tak je oproti Číně ve značné nevýhodě. Třeba na Tchaj-wan by to měli její vojáci tisíce kilometrů daleko.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Vojenská cvičení prováděná na ostrovech v oblasti jsou navržena tak, aby simulovala různé bojové scénáře. Třeba cvičení Balikatan prováděné na severu Filipín, tedy v oblasti co nejblíže Tchaj-wanu, bylo hodně komplexní. Účastnily se ho síly USA, Filipín, Austrálie a Francie, a zároveň zde bylo více než 10 pozorovatelských zemí. IpDefenseForum uvedlo, že při něm námořní síly potopily plavidlo, nacvičovaly odražení invaze za pomoci dělostřelectva a raketometů, a došlo k vylodění obrněných jednotek americké námořní pěchoty.

Čína nacvičuje komplexní útok na Tchaj-wan

V oblasti cvičení nezahálí ani Čína – kolem Tchaj-wanu uspořádala velké cvičení, a to krátce po inauguraci nového tchajwanského prezidenta, který chce po zemi draka konec ohrožování ostrova a respekt k jeho demokracii. Komunistická Čína ale považuje Tchaj-wan za své území a cvičení označila jako přísný trest za separatistické činy ostrova, uvádí BBC. Údajně poprvé simulovala útok v plném rozsahu (nešlo jenom o ekonomickou blokádu).

Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět

Čína ale pokračuje i v dalších akcích. Jednou z nejviditelnějších je déle než 4 měsíce trvající moratorium na rybolov ve sporných oblastech Jihočínského moře. Inquirer uvádí, že ho Čína vyhlásila ve výlučné ekonomické zóně Filipín, jednoho z nejsilnějších amerických spojenců, a Vietnamu, tedy na územích, která komunistický režim označuje za čínská, s čímž dotčené státy nesouhlasí. V oblasti nedaleko jejich pobřeží a 1 000 km od čínského loví jejich rybáři, jimž hrozí, že je kvůli údajně nelegálními rybolovu zatkne čínská pobřežní stráž.

Článek Cvičení ukázalo, že by byl střet s Čínou problematický a pro Američany znevýhodněný. Čína přitom nacvičila komplexní útok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tisíce dronů mají operovat autonomně

Na programu Replicator pracují odborníci v Pentagonu již nějakou dobu, přičemž je cílem porazit čínské zbrojení a za dva roky vyrobit tisíce levných zabijáků. Mnohé z dronů by měly působit na bojišti značně autonomně, což znamená, že by nebylo třeba tisíců operátorů, z nichž by každý řídil pouze jeden, neboť by drony pracovaly samostatně. Není ale jasné, zda by jejich „elektronický mozek“ rozhodoval přímo o útoku, nebo by ho musel potvrzovat člověk.

Switchblade 600 pic.twitter.com/vTsLJ6LKyO

— Jonathan Jeckell (@jon_jeckell) March 26, 2024

Nákup dronů Switchblade 600 již potvrdilo americké ministerstvo obrany, uvádí Twz, ale není jasné, o jaký počet se má jednat. Mluví však i o dalších dronech, a to vzdušných i pozemních, ale zatím nejsou informace o tom, o jaké typy se má jednat. V současnosti již dokáží bezpilotní letouny mnohé – slouží jako průzkumné, mohou se věnovat elektronickému boji, značkovat cíle, shazovat pumy nebo různými způsoby útočit.

V bezpečí už dnes není žádný tank

Switchblade 600 je produktem společnosti AeroVironment, která na svých stránkách uvádí, že se vyznačuje vysoce přesnou optikou, ve vzduchu vydrží déle než 40 minut a jeho dosah je 80 km. Má protipancéřovou hlavici, která by měla být schopna ničit i nejodolnější tanky současnosti. V závěrečné fázi je dron schopen dosahovat rychlosti až 185 km/h, a je pochopitelně účinnější než menší Switchblade 300, který je proti ruským tankům k ničemu.

V tichosti přiletí a zničí skupinu vojáků i auto: Switchblade 300 je zabiják z oblohy, sebevražedný dron přitom od pohledu respekt nebudí

Americké ministerstvo obrany hodlá ročně investovat do programu Replicator 500 milionů dolarů (11,34 miliardy Kč), uvádí Reuters. Otázkou je, zda právě Switchblade 600 naplňuje představy o levných dronech, protože cena jednoho menšího Switchblade 300 je přes 1,1 milionu korun, kdežto větší bude jistě dražší, ačkoliv přesná cena známa není. Sebevražedné drony udělané z FPV modelů pak běžně stojí jenom desítky tisíc korun, jenomže nejsou autonomní a tak účinné. Na druhou stranu, masová produkce výrobu nejspíše výrazně zlevní.

Článek Americký „spásný“ program Replicator nabírá na otáčkách. Jeho první zbraní bude dron Switchblade 600, který zničí jakýkoliv tank se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská balistická raketa YJ-21 proti lodím

Čínská balistická raketa YJ-21 je novou zbraní; Wikipedia o ní uvádí, že je ve výzbroji čínských ozbrojených sil teprve od roku 2022, přičemž jsou o ní jenom velmi omezené informace. Její odpalovací platformou je veliký moderní torpédoborec Type-055, ač v americké klasifikaci je toto plavidlo spíše křižníkem. Na rozdíl od běžných protilodních střel však neletí YJ-21 u hladiny moře, ale po balistické křivce. Některé zdroje ji označují za hypersonickou, ale hypersonických rychlostí běžně dosahují všechny balistické rakety.

極超音速ミサイルYJ-21の空中発射型の配備が確認されたか https://t.co/KLm1dHUI8a

— Levia (@Iosif_S) March 30, 2024

Velkou zajímavostí je skutečnost, že čínští konstruktéři dle všeho raketu upravili tak, že ji lze odpalovat z bombardéru Xi’an H-6, uvádí Defence-Blog. Existují fotografie toho, jak má letoun tuto raketu v podvěsu. H-6 je čínský strategický bombardér založený na starém sovětském bombardéru Tupolev Tu-16 Badger, uvádí MilitaryFactory. I přes modernizace je sice tento dvoumotorový bombardér zastaralý, ale jako nosič raket a střel postačí.

Rychlost YJ-21 může být až Mach 10

O samotné raketě YJ-21 se toho příliš neví, je kolem 8,3 metrů dlouhá a její maximální rychlost dosahuje Mach 6 až 10. ArmyRecognition uvádí, že by měla mít dolet 1 500 kilometrů, ale není jasné, zda to platí i pro případ, kdy je odpalována z letadla – tehdy by mohl být její dosah ještě větší. Vysoká rychlost (a pravděpodobně i schopnost alespoň částečně měnit směr letu) by ji měla činit těžkým cílem pro protivzdušnou obranu. I když podobně fungující Ch-47M2 Kinžal dokáže z oblohy sestřelit třeba americký systém MIM-104 Patriot.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Neznámou zůstává hmotnost hlavice, i když již jen její velikost by byla pro loď dost destruktivní. Jelikož jde o protilodní raketu, ač mohou nejspíše být její cíle i pozemní, musí mít i jiný typ navádění než Kinžal, který se spoléhá na satelitní. Na pohybující se lodě v závěrečné fázi letu navádí nejčastěji radar, i když způsob zaměření může být i jiný. Pokud opravdu raketa funguje, je hrozbou hlavně pro americké letadlové lodě – ačkoliv asi jediná žádnou z nich přímo nepotopí, může ji přinejmenším významně poškodit a tím i vyřadit.

Článek Nová čínská hypersonická balistická raketa YJ-21 s dosahem 1 500 km může létat až Mach 10, hrozbou je hlavně pro americké lodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 je drahý, ale F-35 ho nenahradí

Ve službě amerického letectva je jenom 187 letounů F-22, připomíná NationalInterest, i když jich bylo v plánu postavit mnohem více – po skončení studené války to však nebylo třeba. F-22 Raptor navíc byl, a stále je, drahý. Situace se ovšem mění, protože ruské – a především pak čínské – letectvo vyvinulo své vlastní letouny 5. generace. Větším problémem jsou přitom Číňané, jelikož jsou schopni vyrábět vyšší počty letadel, jimiž dokonce dohání americké letectvo, a navíc se s nimi mohou Spojené státy americké dostat do střetu kvůli Tchaj-wanu.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Americké letectvo přitom chtělo 32 letadel F-22 v roce 2024 vyřadit, přičemž se jednalo o verze Block 20 určené v výcviku, nikoliv k boji – k tomu slouží verze Block 30 a Block 35. Kongres to však zatrhl, připomíná DefenseOne, i když argumentem bylo, že peníze nutné na jejich údržbu a modernizaci (až 1,17 miliardy korun na jeden kus) by se přesunuly na vývoj letounu NGAD generace. Jednoznačně ale zatím u politiků převládá názor, že z důvodu bezpečnostní situace je třeba F-22 ponechat, dokud nebude k dispozici NGAD.

F-22 má nedostatky, ale lze je řešit

Aby se však mohl F-22 postavit čínskému letectvu v Pacifiku, vyžaduje úpravy a modernizaci. Meta-Defense uvádí, že pro rozlehlé oblasti oceánu nemá dostatečný dosah, a spoléhat se na tankery není vždy dobré. Konstruktéři dle všeho řeší instalaci tvarované přídavné nádrže, a to nejspíše tak, aby i s ní zůstalo zachováno stealth. Stoupnout by pak mohl i objem nesených zbraní, a lze počítat také s aktualizací softwaru a schopností nosit nové zbraně.

Dnes konkuruje F-35 i F-22, i když nad nimi nedominuje. Ovšem geneze čínského letounu Chengdu J-20 5. generace možná překvapí

Svými schopnostmi je F-22 stále nepřekonán, ať jde o rychlost až Mach 2,25, jak uvádí Wikipedia, dobrou manévrovatelností nebo dostup do výšky až 20 kilometrů. Díky tomu všemu by byl v případném poražení čínského letectva nezastupitelný, ale snad na konflikt ani nedojde. Američanům a jejich spojencům by to nicméně mohlo otevřít nebe pro operace F-35, případně i letounů 4. generace bez rizika nějakého střetu s nepřítelem.

Článek Navzdory nákladům na modernizaci zůstává F-22 americkou jedničkou proti Číně. Nic lepšího dosud nevzniklo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boj v Arktidě je specifický a nelehký

Operace v arktických oblastech jsou velice specifické, neboť v nich panuje extrémní počasí a mrazy náročné nejenom pro vojáky, ale i pro techniku. Americká armáda však v tiskové zprávě uvádí, že po více než 50 letech připravuje pro tuto oblast novou doktrínu zaměřenou na působení jednotek při -40 °C. V arktických oblastech jsou totiž velice specifické podmínky, kdy mohou být GPS a satelity nespolehlivé kvůli slunečním bouřím, zatímco kovy a plasty se stávají křehkými, a baterie různého vybavení mají výrazně kratší životnost.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Kroky americké armády jsou nejspíše oprávněné, neb jak ScientificAmerican upozorňuje, Rusko a Čína uzavřely partnerství o vybudování infrastruktury kolem tzv. severní cesty. O oblast má tedy zájem nejen Rusko, které tradičně udržuje velmi významné arktické síly, neboť si nárokuje více než polovinu Arktidy, ale i Čína coby největší soupeř USA, i když žádné arktické oblasti nemá. Jasně to dokazuje, jaký má toto území pro budoucnost strategický význam.

Americká armáda má co dohánět

Američané se mohou při budování arktické síly spolehnout i na spojence, tedy tradičně na Kanadu, ale i na další členy NATO se zkušenostmi v mrazivých oblastech, což je nepřekvapivě zejména Norsko, Finsko a Švédsko. I to je důvod, proč se na Aljašce v únoru 2024 uskutečnilo veliké arktické cvičené za účasti 9 tisíc vojáků a mariňáků z několika zemí, jak uvádí americká armáda v tiskové zprávě. Výcvikové mise se uskutečnily se zapojením dělostřelectva, raket, protivzdušné obrany, letadel nebo vrtulníků.

Americké námořnictvo bude potřebovat ledoborce. Žhavým bojištěm se snadno může stát tající Arktida

Na sever mimochodem směřují i mimořádné investice na posílení tamních základem, jakou je třeba letecká základna Eielson, na níž sídlí 354. stíhací křídlo přezdívané Icemen s letouny Lockheed Martin F-35A Lightning II. Američané přitom mají co dohánět, protože jim chybí například dostatečný počet lodí a ledoborců vhodných do arktických oblastí, zatímco Rusko jich má 45, uvádí TheWarHorse a dodává, že staví další, a že vznikají i v Číně. Naopak vývoj a výstavba nových amerických arktických plavidel se opožďuje.

Článek Arktida by se mohla stát dějištěm budoucnosti – jak ledy tají, mohou o ni mít zájem mocnosti jako Amerika, Rusko a Čína se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Číňané sílu letadel 5. generace viděli

Zajímavý náhled do toho, jak uvažovalo čínské vedení o svém budoucím letectvu, předkládá studie z roku 2003, která se dostala na veřejnost. Ukazuje, že dospělo k názoru o jednoznačné nadřazenosti letadel páté generace nad letouny generace čtvrté, jimiž bylo čínské letectvo tehdy vyzbrojeno. Nejmodernějším letadlem byl sovětský Suchoj Su-27 Flanker, případně jeho čínské adaptace, a bylo jasné, že se v žádném ohledu nemůže vyrovnat americkému Lockheed Martin F-22 Raptor, ale ani pozdějšímu Lockheed Martin F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: uživatel N509FZ / Creative Commons / CC BY-SA

Vyvinout vlastní letoun páté generace znamenalo pro čínské konstruktéry velikou výzvu. Museli zvládnout nové typy materiálů a technologií, neboť to vyžadovala schopnost stealth, a potřebovali také výkonný radar typu AESA nebo motor se schopností supercruise. V počátečních fázích se spolehli třeba na ruské motory, i když nakonec vyvinuli vlastní WS-15. WarriorMaven tvrdí, že část technologií také Číňané ukradli z amerického programu Joint Strike Fighter, z něhož vzešel F-35. Průmyslová špionáž se měla týkat avioniky a elektroniky.

Aktuálně už je J-20 zcela čínský

Vývoj letounu J-20 začal v Číně na konci 90. let 20. století a jeho první let se uskutečnil v roce 2011, uvádí Airforce-Technology. Během zkoušek se podle všeho změnily i některé tvarové charakteristiky, a do služby nakonec začal přicházet v roce 2017. Velká změna pak přišla v roce 2023, když Čína začala vyrábět vlastní motory WS-15, takže lze o letounu tvrdit, že je postavený na čínských technologiích, což ukazuje pokrok čínského leteckého průmyslu.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Vzhledem k tomu, že je Rusko schopné jenom velmi malé produkce Su-57, je soupeřem J-20 americký F-22, a hlavně F-35. BusinessInsider se domnívá, že J-20 stále nad těmito letadly nedominuje, ale zároveň dodává, že Číně více než dostačuje k tomu, aby mohla držet americké protějšky dále od svého území a zájmové oblasti západního Pacifiku a Tchaj-wanu. Vývoj přitom neustále pokračuje a letoun je v masové výrobě.

Článek Dnes konkuruje F-35 i F-22, i když nad nimi nedominuje. Ovšem geneze čínského letounu Chengdu J-20 5. generace možná překvapí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O čínský J-31 jistě bude ve světě zájem

Letoun J-31 ještě dle všeho není v sériové výrobě, ale nemá k tomu daleko. Jeden z tradičních odběratelů čínských letadel, tedy Pákistán, již dokonce avizoval, že si ho chce koupit, jak uvádí ShephardMedia. Nahradit by tak měl staré verze General Dynamics F-16 Fighting Falcon, ale i další. Na konstrukci letadla začali Číňané pracovat někdy kolem roku 2008, poprvé vzlétlo v roce 2012, a o pět let později se objevil vylepšený prototyp, upřesňuje MilitaryToday.

iZdroj fotografie: Užovatel Heavenly Sword 2 / Creative Commons / CC BY-SA

Hlavním bojovým letounem 5,. generace čínského letectva je Chengdu J-20 Mighty Dragon, který je dokonce rychlejší a obratnější než F-35. Původně proto nemělo o projekt J-31 zájem, ale zdá se, že převládla potřeba vytvořit ve světě konkurenci pro americké letouny. Ten čínský by mohl být levnější, ale hlavně bez podmínek, jaké běžně kladou USA. Zajímat se o něj navíc začalo i čínské námořnictvo, které by ho chtělo v označení J-35 na nové letadlové lodě. K tomu by musel být pochopitelně vybaven zesílenou konstrukcí a přistávacím hákem.

Zásadní upgrade tchajwanských F-16 umožňuje odhalit i čínské stealth letouny Chengdu J-20, 100% vítězství ale nepřinese

Jak bude vypadat srovnání letounů F-35 a J-31 je obtížné soudit, neboť o tom čínském je málo informací. Má mít však stealth, i když je otázkou, jak pokročilou, a zda např. u exportních verzí nebude o něco horší než u domácích. Jasné ani není, jestli bude srovnatelný v oblasti fúze dat a jejich sdílení, i když bude mít moderní radar typu AESA. Vyzbrojený potom bude čínskými zbraněmi, které jsou v mnoha oblastech srovnatelné se světovou špičkou.

J-31 má dvojici motorů

Na rozdíl od jednomotorového F-35 bude J-31 vybaven dvojicí motorů. Jeho délka bude zhruba 16,9 metrů a rozpětí křídel 11,5 metrů, uvádí Airforce-Technology. To by znamenalo, že bude jenom o něco málo větší než jeho americký konkurent. Oproti němu bude ale rychlejší, protože se má pohybovat rychlostí až Mach 1,8. Navíc je možné, že bude mít lepší manévrovatelnost, protože této schopnosti si Číňané u svých letounů obvykle dost cení.

Woah ! Somehow missed this 👀
J-31 (歼-31) is the Official AVIC designation now, not FC-31

But J is assigned to operational fighters, A hint towards Airforce induction 🤔 https://t.co/IlAiNo5aHb pic.twitter.com/TtBqs47nzL

— Húrin (@Hurin92) February 9, 2024

Letoun J-31 má mít celkovou nosnost zbraní kolem 8 tun, což je s F-35 srovnatelné, a vybavený bude nejspíše i kanonem. Ve vnitřních prostorech má pak místo pro 4 střely, a dalších 6 závěsníků je na křídlech. Ale jen pokud jsou zbraně ve vnitřním prostoru letadla, zůstává zachována schopnost stealth. Ponese přitom střely vzduch-vzduch, různé typy pum včetně naváděných, ale i další zbraně. Třeba vyspělé čínské střely PL-15 s dosahem až 300 km mají však v exportní verzi dosah jen 145 km, uvádí Wikipedia, což se může týkat i dalších zbraní.

Ve světě létá už přes 1 000 letounů F-35: jsou právem tak vychvalované, nebo mnozí přehání? Pojí se s nimi i negativa

Schopnosti letounu budou záležet i na jeho radaru a dalších systémech, které v něm budou namontované. Přesně je bude možné posoudit, až budou letadla ve vzduchu, a ještě lépe, až se objeví u jiného než čínského letectva. Jejich produkce bude znamenat, že se v některých částech světa může změnit rovnováha sil ve vzduchu, protože hlavně pro bohatší státy bez možnosti získat F-35 bude čínský letoun velikým lákadlem.

Článek Konkurence pro F-35, čínská stealth stíhačka J-31 5. generace ji může i předčít a vzít postavení ve světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínští průzkumníci v prostoru Tchaj-wanu

Asi nejvážnější hrozbou je pro stabilitu regionu opakované vnikání čínského letectva do tchajwanského vzdušného prostoru. Portál Defence-Blog např. informoval, že se kolem Tchaj-wanu zdržovalo hned několik čínských letadel, a my zase, jak narušují tchajwanský prostor i 103krát za den. Dvě z nich, a to průzkumný dron Harbin BZK-005 a letadlo Shaanxi Y-8 ASW, vnikla do vzdušného prostoru odštěpeneckého ostrova, jehož ozbrojené síly vyslaly na místo pohotovostní letadla a aktivovaly další obranu, ale útokem nereagovaly.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshio / Creative Commons / CC BY-SA

Vniknutí letounů je přitom vážná hrozba; dron BZK-005 využívá čínská armáda pro námořní dohled a bude vybaven celou řadu průzkumných prostředků – při své délce 9 metrů unese až 150 kilogramů zatížení a ve vzduchu vydrží až 40 hodin. Letoun Y-8 ASW je pak rovněž hlídkový a jde o modifikaci sovětského Antonov AN-12 – v této verzi má na palubě například radar nebo detektor magnetických anomálií určený k lokalizaci ponorek.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Tchaj-wan se snaží zaujímat k provokacím Číny dlouhodobě zdrženlivě, takže vždy jenom aktivuje obranu, ale nepouští se do žádných agresivních akcí jako je sestřelování čínských letounů. Opatrně pak konal i v okamžicích, kdy čínské námořnictvo provádělo kolem ostrova sérii cvičení a doslova ho odřízlo od světa. Podle všeho se tchajwanská vláda snaží na provokace nereagovat, napětí zbytečně neeskalovat a nedat Číně záminku k další akci.

Tchajwanská armáda stále zbrojí

Relativní pasivitu tchajwanských ozbrojených sil by ale bylo chybné vysvětlovat jako zbabělost, jde spíše o pragmatický přístup. Odborníci sice upozorňují, že Čína ještě není vojensky připravena na ostrov zaútočit, neboť jde o složitou operaci přes 150 kilometrů širokou mořskou úžinu, ale některé ostrovy náležící Tchaj-wanu leží blízko pevniny, a právě tam by se Číňané mohli o něco pokusit. Ostrov se ale snaží získat čas na přípravu, aby Čínu odradil, mj. i modernizací svých F-16, spolu s níž kupuje i verzi Block 70/72, jak jsme dříve psali.

iZdroj fotografie: Uživatel Genshio / Creative Commons / CC BY-SA

Portál BBC uvedl, že se Spojené státy americké snaží v poslední době Tchaj-wan co nejlépe vyzbrojit tak, aby si čínské vedení nemohlo být úspěchem jisté – nehledě na to, že by taková invaze mohla rozpoutat 3. světovou válku. Je jasné, že samotný ostrov se obrovské Číně ubránit nedokáže, ale s americkou pomocí by toho schopen být mohl. I proto Američané poprvé za 40 let bezprecedentně dodají Tchaj-wanu zbraně, které zaplatí ze svého. Sice jde zatím pouze o částku 1,84 miliardy korun, ale v dalších letech by mohla dosáhnout až 230 miliard korun.

I jediný miniostrov může Američanům de facto zabránit v útoku na jih Číny: ta moc dobře ví, co dělá, a jak „hrát“ ve svém teritoriu

Tchaj-wan se v minulosti soustředil hlavně na letectvo a námořnictvo, posílit potřebují i jeho pozemní síly. Mluví se například o dodávkách protiletadlových střel FIM-92 Stinger na sestřelování letounů i dronů nebo protitankových FGM-148 Javelin. Ostrov potřebuje i moderní mobilní dělostřelectvo, protože se stále z větší části spoléhá na zbraně u období války ve Vietnamu. Další bezprecedentní akcí má být výcvik 2 praporů tchajwanské armády přímo v USA. Získat mají nové dovednosti včetně poznatků vycházejících z probíhající války na Ukrajině.

Článek Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Klíčové je, zda Čína slibu Ameriky věří

Riziko případného útoku na Tchaj-wan je jasné úplně všem, tedy včetně čínského vedení. Válka dvou největších ekonomických velmocí planety by měla celosvětový dopad, a i případný vítěz by na ni velmi doplatil. Velkou otázkou je, zda vedení Číny opravdu věří ujišťování Spojených států, že by v případě napadení Tchaj-wanu pomohly. Může se domnívat, že se jedná o pouhé blufování, a k útoku se nakonec odhodlat. Pokud by se ovšem „Peking“ ve vyjádření Američanů mýlil, znamenalo by to nejspíše celosvětovou katastrofu.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Velmi těžko si lze představit, že by případná válka zůstala jen mezi USA a Čínou. Američané totiž mají v oblasti i v Evropě spojence, kteří by jistě pomohli, což by pochopitelně přerostlo ve světový konflikt, tedy bez nadsázky v 3. světovou válku. Někteří by nejspíše pomáhali i přímou účastí v bitvách, a 100% pak hospodářsky nebo dodávkami zbraní a technologií. Naopak Čínská lidová republika by se nejspíše mohla spolehnout pouze na podporu Ruska, které je však ve válce s Ukrajinou, případně Severní Koreje. Otázkou tedy je, v jakém stavu budou v dalších letech ruské ozbrojené síly, a zda se americké armádě podaří dotáhnout program Replicator.

1 důvod, proč i nejlepší izraelské zbraně jako Iron Dome a David’s Sling neustojí útok několika tisíc raket, i když přesně proto existují

Čína má být připravena v roce 2027

Země draka podle svých slov, ale rovněž dle Marka Milleyho, což je bývalý předseda a náčelník štábu amerických ozbrojených sil, stále nedisponuje dostatečnou silou, aby byla její invaze na Tchaj-wan úspěšná. Čínské plány přitom uvádí, že by mohla armáda dosáhnout takové síly v roce 2027. Zda je to reálné, není jisté, protože se Čína v poslední době potýká s ekonomickými problémy. Američané navíc po zkušenostech z Ukrajiny začali do své armády investovat a soustředí se i na nové technologie. Masivně však posiluje i samotný Tchaj-wan.

iZdroj fotografie: Námořnictvo USA

Případný konflikt by měl nedozírné celosvětové ekonomické dopady, neboť jsou Čína a USA dvě největší ekonomiky. Mnohé země na nich navíc téměř existenčně závisí, a obří je i vzájemný obchod mezi Čínou a Amerikou. Není pochyb o tom, že v případě konfliktu by se Američané a jejich spojenci pokusili o námořní blokádu země draka, což by mělo na její ekonomiku drtivý dopad. Zároveň by to ale dopadlo na země importující z Číny velké množství zboží. Jde tedy o konflikt, který i kdyby nepřerostl v jaderný, svět by nesmírně zdevastoval.

Americký generál předpovídá možný střet s Čínou do 2 let: státy chtějí hájit své zájmy a hledají spojence, samy se na to necítí

S aktuálně probíhající válkou na Ukrajině, případně nově v Izraeli, to přitom vůbec nelze srovnávat. Ačkoliv i ta měla značné dopady zejména na Evropu, dokázala se s tím většina zemí lépe nebo hůře vypořádat. Kdyby ale přepnuly na válečný stav dvě nejspíše nejsilnější země světa, znamenalo by to bezesporu katastrofu pro všechny. A to na dlouhou dobu, nelze totiž ani odhadovat, jak dlouho by válka trvala, a je jasné, že ať by dopadla jakkoliv, otočili by se američtí spojenci k zemi draka zády už jenom z principu; alespoň na čas.

Článek Invaze na Tchaj-wan by byla obrovská chyba: mohla by totiž spustit 3. světovou válku a na dlouho doslova zdevastovat celý svět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.