Co přesně je modul BM-11 Topaz

Srdcem modernizace je dálkově ovládaný bojový modul BM-11 Topaz, který nahrazuje dosavadní BM-7 Parus. Rozdíl není jen v názvu, Topaz nabízí výrazně širší paletu výzbroje na jedné platformě:

• 30mm automatický kanon ZTM-1-01
• Spřažený kulomet ráže 7,62 mm KT-7.62N
• Těžký kulomet ráže 12,7 mm K1M(T)
• 40mm automatický granátomet KBA.419
• Dvě vodítka pro protitankové řízené střely (konkrétní typ dosud nezveřejněn)
• Šest dýmových granátometů 3D6

K tomu přibyl stabilizovaný zaměřovač a velitelský panoramatický zaměřovač umožňující palbu v režimu „hunter-killer“, velitel vyhledává cíle nezávisle na střelci a může na ně okamžitě navádět. Oproti staršímu Parusu, který nesl 30mm kanon, 30mm granátomet, kulomet a volitelné PTŘS, jde o evoluci směrem k univerzálnějšímu modulu. Topaz má podle výrobce sloužit nejen na BTR-4E, ale i na dalších lehkých obrněných vozidlech.

Ochrana pro dobu dronů

Samotný modul by byl jen půlkou příběhu. To, co z vystaveného Bucephala dělá skutečně odlišné vozidlo, je vrstvená ochrana navržená podle zkušeností z více než čtyř let války.

Mřížové obrazovky po obvodu korby a nad horní polosférou mají předčasně narušit nebo odpálit kumulativní hlavici ještě před kontaktem s pancířem. Řetězové záclony s kovovými pruty visící shora fungují jako „lapač“ lehkých FPV dronů, zachytí je nebo je donutí explodovat v bezpečné vzdálenosti od trupu. Palubní systém elektronického boje (REB) ukrajinské výroby pak ruší rádiové spojení mezi operátorem a dronem.

Fyzické překážky podle analýzy CNAS skutečně dokážou zastavit lehké barážující prostředky. Nejsou ale všelékem. Proti dronům s airburst náloží, vícečetným útokům nebo novým optovláknovým strojům, které obcházejí rádiové rušení, účinnost klesá. Australská vojenská analýza z lekcí ukrajinského bojiště to potvrzuje: klece a sítě zvyšují šanci na přežití, ale neprostupný štít netvoří.

Vedle antidronových úprav dostal BTR-4E i novou zadní rampu, kterou si vyžádala přímo armáda. Pěchota díky ní vystupuje pod krytím korby, ne přes boční dveře vystavené palbě. Uvnitř jsou protiminová sedadla tlumící tlakovou vlnu při nájezdu na minu.

Proč Rusko nemá přímý protějšek

Ruský BTR-82A, nejrozšířenější kolový transportér ruské armády, je podle vlastního výrobce Rosoboronexport modernizací sovětského BTR-80A. Nese 30mm kanon 2A72 a kulomet ráže 7,62 mm, pohání ho motor o výkonu 224 kW (300 koní) a na silnici dosahuje rychlosti kolem 80 km/h. Veřejně doloženě ale nenabízí nic z toho, co Bucephalus předvedl v Kielcích: žádnou zadní rampu, žádnou vrstvenou minovou ochranu, žádné protidronové záclony, žádný integrovaný REB a podstatně užší mix výzbroje.

Ruské BMP-3 je sice palebně silnější (kombinuje 100mm kanon schopný odpalovat řízené střely s 30mm automatickým kanonem), ale jde o pásové bojové vozidlo pěchoty o hmotnosti necelých 19 tun, tedy zcela jinou kategorii. Řeší jiný kompromis mezi přepravou, ochranou a pohyblivostí a kolový transport pěchoty s antidronovými úpravami nenahrazuje.

Přesné čtení je proto takové: Rusko ve veřejně doložené sériové službě nemá kolový transportér, který by v jedné platformě kombinoval stejnou šíři výzbroje, moderní architekturu s rampou a vrstvenou ochranu proti dronům i minám.

Výroba pod palbou, a bez nových zakázek

Příběh BTR-4E má i svou stinnou stránku. Charkovský ChKBM musel kvůli ruským úderům přesídlit, přesto od začátku plné invaze v únoru 2022 vyrobil přes 600 kusů BTR-4 a udává kapacitu kolem 200 vozidel ročně. Vozidlo je přibližně z 80 % ukrajinské podle počtu komponentů, což je pro válečnou udržitelnost klíčové.

Jenže zástupce podniku na MSPO přiznal, že stát v roce 2026 neměl aktivní nový kontrakt na další BTR-4E. Bez objednávky a bez dokončených zkoušek modulu Topaz nelze mluvit o rychlém masovém nasazení. Topaz je prototyp, výrobce ho musí otestovat, dopracovat a teprve pak může nabídnout sériovou montáž. Harmonogram zveřejněn nebyl.

Pro srovnání: česká armáda řeší obdobné schopnosti vlastní cestou. Pásové CV90 MkIV s 30mm kanonem, airburst municí a logikou hunter-killer doplňují kolové Pandury s dálkově ovládanou věží RCWS-30, kulometem a PTŘS Spike-LR. Na programu CV90 pro AČR se podílí přes dvacet českých firem. Ukrajinský Topaz ukazuje správný směr, ale proti sériově zavedeným západním platformám s integrovanou digitální architekturou a prověřenou ochranou zatím zaostává ve zralosti programu.

Lekce, která má cenu sama o sobě

Nejsilnější sdělení z Kielců není samotný název Topaz ani počet hlavní na věži. Je to rychlost, s jakou Ukrajina přetváří bojovou techniku podle reálných lekcí z fronty, rychleji, než to veřejně doloženě dělá Rusko. Mřížové záclony, REB, rampa, protiminová sedadla: každý prvek je odpovědí na konkrétní způsob, jakým vojáci na frontě umírají.

Jeden prototyp válku neotočí. Ale pokud ChKBM dostane zakázku a zkoušky dopadnou, Bucephalus s Topazem může být první sériově vyráběný kolový transportér na světě, který byl od základu navržen pro přežití v éře masových dronových útoků. A to je pozice, o kterou by stálo i lecjaké NATO.

Článek Ukrajinský BTR-4 dostal bojový modul Topaz a ochranu proti dronům. Rusové nemají nic, co by se mu vyrovnalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč končí éra Fuchsů

Fuchs má bojovou hmotnost kolem 18 tun, užitečnou nosnost pouhé 3 tuny a ochranu dimenzovanou na ruční zbraně a střepiny. Na svou dobu to stačilo. Dnes, kdy Německo označuje Rusko za největší hrozbu pro mír a bezpečnost v Evropě a počítá s tím, že Moskva může být od roku 2029 schopná velkého útoku na území NATO, už ne. Bundeswehr potřebuje vozidla, která uvezou těžší pancéřování, moderní senzory, minometné věže i dálkově ovládané zbraňové stanice, a přitom zůstanou dostatečně rychlá a obratná pro přesuny po silnicích i mimo ně.

Patria 6×6 tohle všechno splňuje. Podle oficiální technické brožury má délku 7,5 metru, bojovou hmotnost až 24 tun a užitečné zatížení 8,5 tuny, téměř trojnásobek Fuchsu. Maximální rychlost přesahuje 100 km/h, dojezd překračuje 700 kilometrů. Posádku tvoří řidič a velitel, vzadu se vejde až deset plně vyzbrojených vojáků. Základní balistická ochrana odpovídá úrovni STANAG 2, modulární pancéřování ji dokáže zvýšit na STANAG 4, tedy odolnost proti střelám ráže 14,5 mm a protipěchotním minám.

Co přesně Německo objednalo

Čtyři varianty, které Bundeswehr veřejně potvrdil, zahrnují ženijní skupinové vozidlo, obrněný průzkumný transportér, těžký minomet a vozidlo řízení palby. Přesné rozdělení 349 pevně objednaných kusů mezi jednotlivé typy Německo nezveřejnilo, zbytek do 876 tvoří opce.

Právě minometná a zbraňová varianta dělají z Patrie víc než pouhý „autobus na vojáky“:

• Patria NEMO – dálkově ovládaný věžový minomet ráže 120 mm s plným odměrem 360°, kadencí až 10 ran za minutu a dostřelem přes 10 kilometrů. Posádka střílí z úkrytu pancéřovaného trupu, což dramaticky zvyšuje přežitelnost.
• Kongsberg PROTECTOR RS4 – dálkově ovládaná zbraňová stanice schopná nést kulomety ráží 5,56 mm, 7,62 mm nebo 12,7 mm, granátomet ráže 40 mm, případně protitankové střely. Operátor ji ovládá zevnitř vozidla přes displej a joystick.

Kombinace nepřímé palby a dálkově ovládané přímé výzbroje na jedné platformě je přesně to, co si vyžádaly zkušenosti z více než čtyř let války na Ukrajině: minimalizovat expozici posádky a maximalizovat palebnou flexibilitu.

Proč finské vozidlo, a ne vlastní vývoj

Tady se láme celý příběh. Německo, průmyslová velmoc s tradicí vlastních obrněnců od Leopardu po Boxer, si tentokrát vybralo hotový produkt od spojence. Důvod je pragmatický: program CAVS (Common Armoured Vehicle System) sdružuje sedm států, Finsko, Lotyšsko, Švédsko, Dánsko, Norsko, Spojené království a právě Německo. Společný vývoj, společné náhradní díly, společná logistika. Když švédská armáda v říjnu 2023 převzala první předsérii dvaceti vozidel označených Patgb 300, prokázalo se, že omezení národních zvláštností a využití hotové platformy výrazně zkracuje dodací lhůty.

Německo navíc nejde cestou čistého importu. V srpnu 2026 Patria a KNDS Deutschland podepsaly rámcovou dohodu o montáži a finální integraci ve Freisenu. Od roku 2027 má podíl německého průmyslu dál růst prostřednictvím transferu technologií přes firmy FFG a JWT. Výsledek: Bundeswehr dostane osvědčenou techniku rychle, a přitom si vybuduje vlastní výrobní kapacitu pro celý životní cyklus vozidel.

Program navíc získal 60 milionů eur z nástroje EDIRPA Evropské unie, což z něj dělá pilotní model společného evropského vyzbrojování, ne jen bilaterální obchod mezi Helsinkami a Berlínem.

Jak si Patria stojí proti ruské technice

Srovnání s ruskými protějšky ukazuje odlišnou filozofii. Ruský BTR-82A je lehčí obojživelný 8×8 transportér o hmotnosti kolem 16 tun s automatickým kanonem ráže 30 mm, rychlostí minimálně 80 km/h a dojezdem přes 700 kilometrů. Sází na organickou palebnou sílu a schopnost překonávat vodní překážky. Patria je o osm tun těžší, ale nabízí výrazně vyšší nosnost, modulární pancéřování a přestavitelnost mezi rolemi, od přepravy přes velení až po těžký minomet.

Ještě větší je propast vůči ruskému Tigru-M, který je spíš lehkým 4×4 obrněným automobilem o hmotnosti zhruba 8 tun s šesti místy a ochranou přibližně na úrovni STANAG 1. Proti Tigru je Patria skutečný frontový transportér jiné kategorie.

Klíčový rozdíl ale neleží jen v parametrech jednotlivých vozidel. Leží v systému: sedm armád sdílejících logistiku, díly a výcvik dokáže udržet flotilu v chodu i při vysokém opotřebení. Ruská armáda, která po více než čtyřech letech války na Ukrajině spotřebovává techniku rychleji, než ji stíhá vyrábět, nic takového nemá.

Co to znamená pro NATO a Česko

Německo současně buduje 45. obrněnou brigádu v Litvě o zhruba 5 000 příslušnících s cílem plné bojeschopnosti do roku 2027. Patrie 6×6 mají tvořit páteř podpůrných a lehčích bojových jednotek právě na tomto směru, na východním křídle aliance, kde se NATO připravuje na nejhorší scénář.

Vozidla z programu CAVS přitom už operují na Ukrajině, jak uvádí samotná Patria. Bojové zkušenosti z reálného konfliktu s ruskou armádou se tak přímo promítají do dalšího vývoje platformy.

Objednávky napříč programem rostou:

Česká republika mezi členy CAVS nefiguruje. Armáda ČR rozvíjí jiné kolové platformy, například TITUS 6×6, jehož 62 kusů převzala pro spojovací a štábní role. Nepřímý dopad je ale zřejmý: silnější a standardizovanější Bundeswehr na východním křídle znamená robustnější alianční zázemí i pro středoevropské spojence.

První Patrie 6×6 mají dorazit k německým jednotkám začátkem roku 2027. Pro Bundeswehr to bude okamžik, kdy se desetiletí debat o modernizaci konečně promění v ocel na kolech, a pro Kreml signál, že aliance nejen mluví, ale i zbrojí.

Článek Stará éra končí, Německo objednalo přes 800 obrněnců Patria. Na boj s Rusy jsou perfektní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Oči celé baterie v jednom vozidle

TAB-77 je rumunský kolový obrněnec s pohonem všech osmi kol, odvozený z platformy příbuzné sovětskému BTR-70, ale vyráběný kompletně v Rumunsku. Základní verze nese věž s těžkým kulometem KPVT ráže 14,5 mm a spřaženým 7,62mm PKT. Varianta PCOMA, dělostřelecký pozorovací vůz, se od ní liší radikálně: bojová věž zmizela a na její místo přibyla rozměrnější neozbrojená nástavba pro dva členy osádky vybavená pozorovacími přístroji a dálkoměry.

Funkce je přímočará. Posádka PCOMA operuje před baterií, vyhledává cíle, zaměřuje je a předává souřadnice do systému řízení palby. Po prvních dopadech sleduje odchylky a posílá korekce pro další salvu. Jeden vůz tak ovlivňuje přesnost a tempo střelby několika houfnic najednou. Kdo ovládá pozorování a korekci, rozhoduje, kam dopadnou granáty. Doslova.

Proč je „neozbrojený“ obrněnec prioritní cíl

Zničení jedné houfnice ubere baterii jednu hlaveň. Zničení pozorovacího uzlu může zhoršit zaměření, korekci i rychlost reakce všech zbývajících děl současně. PCOMA funguje jako multiplikátor: sám nestřílí, ale násobí účinek ostatních zbraní. Pro protivníka je proto strategicky cennější než samotný dělostřelecký kus.

Právě tady leží důvod, proč se takového vozidla obává i protivník disponující početní převahou. Ruská armáda, která na Ukrajině už více než čtyři roky vede válku proti početně slabšímu, ale inovativnímu protivníkovi, dobře ví, co znamená ztratit koordinaci palby. Bez funkčního pozorovacího uzlu baterie nepřestává existovat, ale střílí pomaleji, méně přesně a s větší závislostí na náhradních prostředcích, tedy na dronech, předem připravených datech nebo improvizovaných pozorovatelích bez pancéřové ochrany.

Je PCOMA na ukrajinské frontě?

Přímé nasazení TAB-77 PCOMA na Ukrajině se ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo potvrdit. Vizuálně doložený seznam rumunské vojenské pomoci eviduje z rumunských obrněnců typ TAB-71M, nikoli PCOMA. Rumunsko přitom Ukrajině prokazatelně dodává balíčky vojenské techniky, což potvrzuje i oficiální bezpečnostní dohoda mezi oběma zeměmi. Konkrétní obsah těchto balíčků je ale z velké části utajený. Ještě v létě 2026 se o zpřístupnění údajů vedl v Rumunsku soudní spor.

To ovšem neznamená, že role obrněných pozorovacích uzlů na frontě klesá. Naopak. Současné bojiště kombinuje drony, elektronický boj a klasické dělostřelectvo do sítě, v níž chráněný pozemní uzel se spolehlivým spojením zůstává nenahraditelný, právě proto, že dron lze sestřelit nebo zarušit, zatímco obrněná pozorovatelna drží pozici i pod palbou.

Jak si stojí vedle moderních aliančních prostředků

Česká armáda provozuje v obdobné roli hned dva systémy. Lehké obrněné vozidlo průzkumné LOV-Pz je součástí systému řízení palby dělostřeleckého oddílu a slouží k průzkumu bojiště a získávání podkladů pro střelbu. Ještě dál jde lehký průzkumný pozorovací systém LOS na podvozku DP-90, který disponuje teleskopickou senzorovou hlavou, televizní i infračervenou kamerou a laserovým dálkoměrem; to vše je napojené do automatizovaného systému řízení palby ASPRO. Česká republika navíc zavádí budoucí dělostřelecké pozorovatelny na platformě CV90, tedy na moderním pásovém bojovém vozidle pěchoty.

Ve srovnání s nimi působí TAB-77 PCOMA jako koncepčně jednodušší a technologicky starší prostředek. Podle registru OSN mělo Rumunsko k lednu 2011 celkem 162 vozidel rodiny TAB-77 bez rozpisu na varianty; kolik z nich je dnes provozuschopných a kolik z nich tvoří právě verze PCOMA, zůstává veřejně neupřesněno.

Starý koncept, který nepřestal platit

Princip, na kterém PCOMA stojí, je ale nadčasový. Ať už pozorovatelna jezdí na osmi kolech z rumunské továrny, nebo na českém CV90, její úkol zůstává stejný: vidět dřív než protivník, předat data rychleji než protivník a korigovat palbu přesněji než protivník. Každá armáda, která tohle dokáže, střílí méně granátů s větším účinkem. A každá armáda, která o takový uzel přijde, střílí víc granátů s menším účinkem.

Na moderním bojišti, kde se cena jednoho dělostřeleckého granátu měří v tisících korun a zásobování municí rozhoduje o tempu operací, je tohle rozdíl mezi baterií, která ničí cíle, a baterií, která jen dělá hluk.

Článek Rumunský TAB-77 PCOMA: obrněnec, kterého se Rusové děsí, i když nestřílí. Rozhoduje, kam dopadnou granáty celé baterie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co dělá z Boxeru stavebnici

Většina obrněných vozidel vzniká jako jeden celek, trup, motor, převodovka, výzbroj, vše svařené a sešroubované dohromady. Boxer funguje jinak. Skládá se ze dvou fyzicky oddělitelných částí: pohonného modulu a misijního modulu. Pohonný modul je pro všechny verze stejný, obsahuje motor, převodovku, řízení, odpružení a základní systémy přežití posádky. Misijní modul určuje, k čemu vozidlo slouží.

Výrobce ARTEC uvádí, že výměna misijního modulu trvá do třiceti minut, agentura OCCAR mluví o méně než hodině. Nejde o přecvaknutí za jízdy, manipulace vyžaduje zdvihací techniku a technickou podporu. Ale v měřítku brigádní logistiky je to zásadní rozdíl: poškozený misijní modul se sundá, pohonný modul dostane jiný a jede dál. Údržba obou částí probíhá odděleně. I výměna celého pohonného soustrojí zabere podle výrobce dvacet až třicet minut.

Právě tady leží klíčový rozdíl oproti konkurenci. Americký Stryker sdílí společný podvozek napříč devíti variantami, finská Patria AMV XP nabízí širokou škálu verzí bez změny základních systémů. Obojí snižuje logistickou zátěž. Boxer ale jde dál, jeho misijní modul je fyzicky odnímatelný celek, ne jen jiná nástavba na stejném trupu.

Od transportéru po houfnici

Rheinmetall, majoritní vlastník konsorcia ARTEC, dnes mluví o více než třiceti schopnostech, které platforma pokrývá. ARTEC veřejně nabízí datasheety pro šestnáct variant a subvariant: přeprava pěchoty, velení, ambulance, cargo, ženijní podpora, vyprošťování, minomet, houfnice RCH 155, protiletadlový systém SHORAD, výcvikové vozidlo a další.

Konkrétní mix závisí na armádě:

• Německo a Nizozemsko – přes OCCAR dodáno 605 vozidel v devíti variantách, Rheinmetall u těžké zbraňové verze výslovně uvádí náhradu lehkého pásového Wieselu.
• Austrálie – 211 vozidel, z toho Block II v pěti variantách; program oficiálně nahrazuje zastaralé průzkumné ASLAV.
• Spojené království – 623 vozidel ve čtyřech variantách pro nové úderné brigády, kde Boxer přebírá roli po Foxhoundech a Mastiffech.
• Litva – 91 vozidel v pěti variantách.

Celkově je přes OCCAR nasmlouváno více než 1 300 vozidel, Rheinmetall po započtení bilaterálních kontraktů uvádí zhruba dva tisíce kusů po celém světě. Boxer přitom není náhradou tanků ani těžkých nákladních aut. Nahrazuje rodinu středních obrněných vozidel v rámci jedné brigády, všechny ty transportéry, velitelské vozy, sanitky a podpůrné stroje, které dříve vyžadovaly každý svůj vlastní typ podvozku, vlastní náhradní díly a vlastní výcvik mechaniků.

Proč to mění logistiku víc než taktiku

Skutečná síla programu se neprojeví na střelnici, ale ve skladech a učebnách. Když brigáda provozuje osm různých typů podvozků, potřebuje osm sad náhradních dílů, osm výcvikových programů pro mechaniky, osm různých diagnostických systémů. S Boxerem sdílí všechny verze identický pohonný modul, a tím i většinu dílů, nářadí a know-how.

ARTEC k tomu nabízí integrovaný logistický systém: elektronickou technickou dokumentaci, katalog dílů, speciální nářadí, výcvik instruktorů i operátorů a simulátory. Pro řidiče existuje samostatné výcvikové vozidlo se standardním pohonným modulem, které se chová jako ostrá verze obrněného transportéru. Řidič vyškolený na výcvikovém voze může bez přeškolení řídit ambulanci, velitelský vůz i minometný nosič, protože pod ním je vždycky stejný stroj.

Britové u svého kontraktu za 2,8 miliardy liber výslovně zdůrazňují nízké logistické nároky. Průměrná kontraktní cena vychází na zhruba 5,35 milionu liber za vozidlo, což zahrnuje i podporu, díly a průmyslovou kooperaci, nejde o cenu holého podvozku. Přímé auditované srovnání s náklady na provoz celé staré flotily veřejně neexistuje, ale princip je zřejmý: méně typů znamená méně skladů, méně kurzů, méně chyb při objednávání dílů.

Český kontext: Pandur hledá nástupce

Česká armáda dnes u 4. brigády rychlého nasazení provozuje Pandur II CZ v osmi konstrukčních modifikacích, od kolového bojového vozidla pěchoty přes průzkumné a ženijní verze až po sanitky a štábní vozy. Doprovodnou podporu zajišťují vyprošťovací vozidla na podvozku Tatra 8×8, tedy další samostatný typ techniky.

Velitelství pozemních sil v článku z roku 2026 uvádí Boxer mezi třemi hlavními alternativami pro budoucí tendr na nová kolová bojová vozidla, vedle Patrie AMV XP a Panduru EVO. Rozhodnutí zatím nepadlo, ale české požadavky dlouhodobě počítají se společným strojovým spodkem pro velitelské, spojovací, průzkumné, minometné, dělostřelecké, zdravotnické, logistické a ženijní modifikace. Logika je totožná s tím, co Boxer už deset let dokazuje v Bundeswehru, včetně bojového nasazení v Afghánistánu, kde si německé verze vysloužily označení „combat proven“.

Boxer není zázračný stroj, který nahradí vše od motocyklu po tank. Je to ale nejdůslednější pokus v kategorii kolových 8×8 postavit celou brigádní rodinu na jednom skutečně modulárním základu. A pro armádu, která dnes provozuje osm verzí Panduru plus samostatná vyprošťovací vozidla na jiném podvozku, je tahle aritmetika těžko přehlédnutelná.

Článek Boxer 8×8 nahradí celou flotilu vozidel, armády si ho přestavují jako stavebnici. Jeden podvozek, desítky úkolů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna Piranha

Požadavek na nový lehký obrněný transportér formulovala Ottawa v roce 1974. Do soutěže se přihlásilo několik kandidátů, mezi nimi americký Cadillac-Gage V-150 a brazilský Engesa Urutu. V-150 měl příliš tvrdou jízdu a nedokázal pojmout celé pěší družstvo. Urutu by vyžadoval zásadní konstrukční úpravy. Piranha splnila všechny požadavky: obojživelný trup, konfigurace 6×6, dostatečný vnitřní prostor a hlavně modularita, která umožňovala postavit na jednom podvozku tři odlišné varianty. Původní kontrakt na 350 kusů celé rodiny AVGP nakonec narostl na 491 vozidel.

Tělo Piranhy, hlava od Cadillacu

Samotný trup Grizzlyho nepřekvapí. Svařovaný ocelový pancíř chrání před střepinami a lehkou palbou, šest kol s pohonem všech náprav zajišťuje slušnou průchodnost terénem a vodní pohon, alespoň v raných verzích, umožňoval brodění. Uvnitř se tísní řidič, velitel a až šest pěšáků. Na papíře klasický APC.

Překvapení sedí nahoře. Jednomístná uzavřená věž Cadillac-Gage s průměrem prstence jeden metr byla původně vyvinutá právě pro V-150, tedy pro stroj, který Kanada v soutěži odmítla. Ironie: tělo zvítězilo švýcarské, ale hlavu dostal americkou. Věž nese:

• M2 Browning ráže .50 (12,7 mm), těžký kulomet schopný ničit lehce obrněné cíle i nízko letící vrtulníky,
• C6 (varianta M1919A6) ráže 7,62 mm, spřažený kulomet pro pěchotní cíle.

Na západním kolovém transportéru té doby byla uzavřená kulometná věž neobvyklá. Většina APC se spokojila s otevřenou lafetou nebo střílnami v trupu. Grizzly díky věži nabízel střelci ochranu a možnost pálit za jízdy s přijatelnou přesností, výhoda, kterou běžný transportér neměl.

Grizzly versus BTR-60

Nejbližší sovětský protějšek, BTR-60PB, byl těžší osmikola s kapacitou až dvanácti vojáků. Jeho jednomístná věž nesla 14,5mm kulomet KPV a spřažený 7,62mm PKT, tedy palebně silnější sestavu. Grizzly se mu v hrubé palebné síle nevyrovnal. Kde ale bodoval, byla modularita platformy, nižší logistická náročnost a lepší ergonomie pro posádku. A hlavně: Grizzly nebyl zamýšlen jako frontový stroj proti sovětským kolonám. Kanada ho pořizovala pro výcvik, vnitřní bezpečnost a mírové mise, kde kompaktní uzavřená věž s dvojicí kulometů stačila a zároveň vysílala jasný signál odhodlání.

Od Grizzlyho k LAV 6.0

Grizzly nebyl slepá ulička. Kontrakt na AVGP pomohl vybudovat v Kanadě průmyslový ekosystém, z něhož později vzešly daleko ambicióznější stroje. Coyote, LAV III a nakonec LAV 6.0, dnešní páteř kanadské pozemní síly, jsou přímými potomky téže Piranha DNA. LAV 6.0 je ale jiná váhová kategorie: 8×8, 25mm kanon M242, tříčlenná osádka věže, výrazně silnější pancéřování a životnost prodloužená upgrady do roku 2035.

Grizzly sám ze služby odešel postupně. V devadesátých letech přišel o plavební pohon, část vozidel se přesouvala do vedlejších úkolů. Posledním velkým nasazením byl Dárfúr, kde Kanada v rámci operací AUGURAL a SATURN zapůjčila sto Grizzly a pět Husky pro africké mírové síly AMIS a UNAMID. V roce 2009 byli staženi i poslední kanadští instruktoři a éra AVGP se uzavřela. Na aktuálním seznamu vozidel kanadské armády už Grizzly nefiguruje.

Nenápadný stroj, který odstartoval dynastii

Paradox Grizzlyho spočívá v tom, že jeho největší odkaz není on sám, ale to, co po něm přišlo. Přesto si zaslouží víc než poznámku pod čarou. Právě ten kontrast, utilitární šestikolový trup a sebevědomá uzavřená věž Cadillac-Gage na střeše, z něj dělá stroj, který si člověk zapamatuje i na přehlídce plné modernějších obrněnců.

Kanada odmítla V-150, ale vzala si jeho věž. A na švýcarském podvozku s americkou hlavou pak vystavěla jednu z nejúspěšnějších kolových obrněných linií Západu.

Článek Kanadský Grizzly vypadá jako obyčejný obrněnec. Věžička s těžkým kulometem ho ale odlišuje od všech ostatních se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Asymetrie, která zabíjí

BTR-80 vznikl jako lehký kolový transportér 8×8, navržený pro rychlý přesun pěchoty a schopný překonat vodní překážky vlastní silou. Aby zůstal mobilní a plovoucí, konstruktéři museli šetřit hmotností, a šetřili tam, kde to sovětská doktrína považovala za přijatelné. Čelní sektor dostal ochranu proti střelám ráže 12,7 mm. Boky a záď? Jen proti střepinám a lehkým puškám. Na papíře to dávalo smysl: vozidlo postupuje čelem k nepříteli, nejsilnější pancíř míří dopředu. V praxi městského boje, kde hrozba přichází ze všech stran současně, se z logického kompromisu stala smrtelná slabina.

Nejde o postupné „rozpadání“ ochrany po sérii zásahů. Jediný zásah z boku (granátem z RPG, protitankovou řízenou střelou, dnes dronem s kumulativní hlavicí) okamžitě překročí limit toho, co boční stěna dokáže absorbovat. Střepiny proniknou do výsadkového prostoru, kde sedí až sedm vojáků. A právě tady se obě slabiny BTR-80 propojují.

Dveře, které vedou do palby

Motor BTR-80 sedí vzadu. To je klíčový konstrukční fakt, ze kterého plyne všechno ostatní. Zadní zástavba motoru a vodního pohonu znemožňuje instalaci zadní výsadkové rampy, tedy řešení, které dnes používá většina moderních transportérů od Strykerů po české Pandury II. Vojáci proto vystupují bočními dveřmi umístěnými mezi druhou a třetí nápravou.

Dveře samotné nejsou mechanicky vadné. Jsou dvoudílné: horní polovina se otevírá dopředu, spodní klapne dolů a slouží jako schůdek. Problém je v tom, kam vedou. Voják opouští vozidlo do bočního sektoru, tedy přesně tam, kde je pancíř nejslabší a kde na něj s největší pravděpodobností míří nepřítel, který právě zastavil kolonu. V městském boji to znamená vystoupit do křížové palby. Bez krytu zadní rampy, bez stínového prostoru za vozidlem. Rovnou do odkrytého boku ulice.

Podle analýzy Foreign Military Studies Office z čečenské zkušenosti protitankové týmy cíleně útočily současně z přízemí, vyšších pater i sklepů a mířily právě na boky, záď a horní plochy, tedy na sektory, kde ochrana končí. Logika útoku je prostá a přenositelná na jakékoli bojiště včetně dnešní Ukrajiny: útočí se tam, kde je vozidlo nejslabší, ne tam, kde je nejsilnější.

BTR-90: silnější, ale ne jiný

Nabízí se otázka, proč problém nevyřešila modernizace. BTR-90, vyvíjený od devadesátých let, je podle Army Guide větší, těžší a lépe chráněný. Dostal silnější výzbroj, vyšší nosnost a celkově robustnější konstrukci. Jenže základní dispozice zůstala identická: osádka vpředu, výsadek uprostřed, motor vzadu. A s ním i boční dveře typu clamshell.

BTR-90 tedy řeší symptom (přidává pancíř), ale neodstraňuje příčinu. Vojáci pořád vystupují bokem. Pořád do sektoru, který je balisticky slabší než čelo. Pořád bez ochrany, kterou poskytuje zadní rampa. Je příznačné, že ani samotná ruská armáda nakonec BTR-90 nepřijala jako standardního nástupce: podle zprávy agentury Interfax z října 2011 ruské ministerstvo obrany typ nezařadilo do státního programu vyzbrojování do roku 2020. Program skončil dřív, než se dostal do masové výroby.

Sovětská logika na dnešním bojišti

Celá rodina BTR (od BTR-70 přes BTR-80 až po BTR-90) nese otisk jedné konstrukční filozofie: mobilita a amfibičnost mají přednost před ochranou posádky při výsadku. V éře studené války, kdy se počítalo s masovým přesunem pěchoty přes evropské řeky a rychlým průlomem, to mělo svou logiku. Na dnešním bojišti, kde FPV drony a protitankové střely přicházejí z libovolného směru, je tento kompromis zastaralý.

Západní i novější postsovětské konstrukce to řeší jinak. Český Pandur II 8×8, který AČR provozuje jako svůj hlavní kolový transportér, staví na generačně odlišné koncepci s důrazem na balistickou ochranu osádky. A BTR-80 přitom není jen muzejní exponát: maďarská armáda, členská země NATO, ještě v květnu 2026 prováděla ostré střelby na BTR-80/A. V regionu střední Evropy jde stále o živou techniku.

• BTR-80: čelní ochrana proti 12,7 mm, boky jen proti lehkým hrozbám, boční dvoudílné dveře, motor vzadu, hmotnost cca 13,6 t, plovoucí
• BTR-90: zesílená ochrana, vyšší hmotnost, boční dveře typu clamshell, motor vzadu, program zastaven před masovým zavedením
• Pandur II 8×8: zadní rampa, moderní balistická ochrana, generačně odlišná koncepce výsadku

Kolik vojáků přesně stálo život právě uspořádání bočních dveří BTR-80, veřejné zdroje nedokládají. Konstrukční logika ale mluví jasně: vozidlo, které nutí svou posádku vystupovat do nejslabšího sektoru vlastního pancíře, proměňuje každý boční zásah v dvojitý problém, průnik dovnitř a nemožnost bezpečně ven.

Článek BTR-80/90: slabinu odhalí už první zásah z boku. A jako bonus boční dveře coby past na vlastní vojáky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Litva kupuje a proč

Platforma Patria 6×6 není totéž co bojové vozidlo pěchoty. Litva už provozuje Vilkasy (německé Boxery s 30mm kanony a střelami Spike) a loni v prosinci schválila nákup stovky pásových CV90 MkIV ze Švédska. Patria 6×6 obě tyto platformy nenahrazuje, doplňuje je. Každé vozidlo pojme dvoučlennou osádku a deset plně vyzbrojených vojáků pod balistickou a protiminovou ochranou. Varianty pokryjí manévr, velitelská stanoviště, zdravotnickou evakuaci, ženijní úkoly, průzkum, spojení, ochranu před CBRN hrozbami i palebnou podporu.

Právě šíře rolí vysvětluje číslo 936. Litva potřebuje nahradit zastaralé americké M113, které slouží od studené války, a zároveň vybavit každou složku divize jednotnou, moderní a logisticky udržitelnou platformou. Prvních 300 kusů má být pořízeno do roku 2030, smlouva s finskou Patrií se očekává v roce 2027 a financování celého programu, odhadované na 1,5 miliardy eur (přibližně 37 miliard korun), je roztažené do roku 2036.

Divize, která už není jen na papíře

Číslo „20 000 vojáků“ v ústech ministra Kaunase je veřejná zkratka. Oficiální válečná struktura litevské 1. divize počítá s asi 17 500 příslušníky, zbytek mají pokrýt aktivní zálohy při mobilizaci. Podstatné je, že projekt už opustil fázi plánování: v dubnu 2026 litevská armáda oznámila, že velitelství divize dosáhlo počáteční operační schopnosti. Plná bojeschopnost má přijít do roku 2030.

Paralelně Litva staví v Rūdninkai novou základnu pro přibližně 4 000 německých vojáků a 750 civilních zaměstnanců, součást trvale přítomné německé brigády, která od letošního února pohltila dosavadní mnohonárodní battlegroup. Od roku 2017 se v Litvě v rotacích vystřídalo přes 24 000 spojeneckých vojáků. V Rukle letos slouží i téměř stovka českých průzkumníků ze 102. průzkumného praporu. Patria 6×6 tak není izolovaná akvizice. Je to mobilní infrastruktura pro zemi, která se proměňuje v jednu z nejhustěji vyzbrojených hostitelských platforem východního křídla NATO.

Výroba doma: lotyšský vzor a litevské ambice

Litva trvá na tom, aby část vozidel vznikala na jejím území. Důvod je pragmatický: při delší krizi nechce být závislá na dodávkách přes Baltské moře. Vzorem je sousední Lotyšsko, kde Patria v květnu 2024 otevřela továrnu ve Valmieře a už v srpnu téhož roku předala armádě první lokálně vyrobený kus. Lotyšská linka zvládne zhruba 30 vozidel ročně.

Litva je zatím ve fázi vyjednávání, ale Patria už veřejně deklarovala připravenost k transferu technologií a spolupráci s litevským průmyslem. Pro Vilnius to znamená trojí zisk: peníze zůstanou v domácí ekonomice, vznikne servisní a údržbová kapacita přímo na místě a dodavatelský řetězec bude odolnější vůči narušení.

Český pohled: 127 Pandurů versus 936 Patrií

Pro srovnání: česká armáda provozuje 107 kolových Pandurů II a dalších 20 velitelsko-štábních vozidel na téže platformě, celkem 127 kusů. Vedle toho vláda v roce 2023 schválila nákup 246 pásových CV90 za necelých 60 miliard korun. Litevská objednávka 936 kolových obrněnců je tedy násobně větší než celý český kolový park a svým rozsahem se blíží spíše flotilám velkých západoevropských armád.

Nejde přitom o soutěž v číslech. Litva řeší jiný problém než Česko: stojí v první linii a potřebuje divizi, která dokáže přijmout a podpořit spojenecké posily v řádu hodin, ne dnů. Každý Pandur v české výzbroji a každý český voják v Rukle je součástí téhož aliančního mechanismu. Silnější litevská divize znamená bezpečnější prostředí i pro české průzkumníky, kteří tam slouží.

Vilnius sází na to, že odstrašení funguje jen tehdy, když za ním stojí reálná schopnost bránit se od první minuty. Devět set třicet šest obrněnců je jeho odpověď na otázku, jak toho dosáhnout.

Článek Běloruský soused kupuje skoro 1 000 obrněnců. Kdyby Kreml něco zkusil, na frontu se bezpečně dostane 20 000 vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportér, který měl létat, ne válčit v zákopech

BTR-D vznikl v polovině sedmdesátých let jako odvozená platforma od bojového vozidla výsadku BMD-1. Konstruktéři odstranili věž, prodloužili podvozek a vytvořili prostor pro deset pěšáků plus tříčlennou osádku. Podle Federation of American Scientists šlo od začátku o kompromis: nízká hmotnost umožňovala výsadek z transportních letounů, ale za cenu minimální ochrany a slabé organické výzbroje, v základu jen kulomety.

Pro sovětskou doktrínu to dávalo smysl. Výsadkáři měli přistát hluboko za nepřátelskými liniemi, rychle se přesunout a splnit úkol, než protivník stihne reagovat. Nikdo nepočítal s tím, že BTR-D stráví měsíce v opotřebovací válce, kde nad každým úsekem fronty krouží průzkumné drony a kde i malý FPV dron za pár tisíc korun dokáže prorazit jeho tenký korb.

Modernizace, která nestíhá

Rusko si problém uvědomuje. Modernější náhrada existuje, BTR-MDM „Rakuška“, a Rostec v říjnu 2024 oznámil dodávku nové várky těchto vozidel, tentokrát už s úpravami proti dronům, ochranou horní polosféry a sníženou tepelnou stopou. Jenže ve stejném roce šly do vojsk i repasované BTR-D. Obě generace jedou paralelně, protože průmysl nedokáže starší stroje nahradit dost rychle.

Čísla to potvrzují. Podle analýzy britského think-tanku RUSI tvořila v letech 2024–2025 zhruba 85 % ruské produkce obrněné techniky repasovaná vozidla ze skladů, nikoli zcela nové stroje. A problém je ještě hlubší: americký RAND už před válkou upozorňoval, že přechod VDV na těžší BMD-4M a BTR-MDM naráží na omezenou kapacitu vojenského transportního letectva. Výsadkáři tedy těžknou na papíře, ale ve vzduchu pro ně není dost místa, a na zemi jim mezitím hoří to, co mají.

Pro srovnání: BTR-82A, standardní kolový transportér ruské armády, nese 30mm kanon se stabilizátorem a protistřepinové vložky. BMP-3 disponuje 100mm kanonem, 30mm automatickým kanonem a bojovou hmotností přes 18 tun. BTR-D vedle nich vypadá jako z jiné epochy. Protože z jiné epochy je.

Jak Ukrajinci BTR-D vyřazují z boje

Ukrajinské zdroje dokumentují zásahy proti BTR-D dělostřelectvem i drony. Portál ArmyInform zveřejnil záběry zničení BTR-D dělostřeleckou palbou, v dubnu 2025 pak stejný zdroj popsal likvidaci dvou modernějších BTR-MD „Rakuška“ údernými drony 427. pluku bezpilotních systémů. Pokud drony dokážou zničit i novější příbuznou platformu, starší BTR-D nemá proti nim prakticky žádnou šanci.

Přesný rozpad ztrát podle typu zásahu, kolik BTR-D padlo na FPV drony, kolik na dělostřelectvo, kolik na protitankové střely, z otevřených zdrojů sestavit nelze. Databáze Oryx, která vizuálně ověřuje vraky, navíc část zničených kusů vede v nerozlišené kategorii „BTR-D/BMD-2″, takže i samotný počet ztrát je nutné chápat jako potvrzené minimum. Podle dat RAND měly VDV v roce 2015 aktivních 460 kusů BTR-D. Kolik jich zbývá dnes, veřejně nevíme. Víme ale, že každý další zničený kus zmenšuje schopnost výsadkářů chráněně přepravovat pěšáky, zásobovat přední linie a evakuovat raněné.

VDV už nejsou výsadkáři, jsou opotřebovávaná pěchota

Zlomový moment přišel hned v únoru 2022 u Hostomelu. Ruské výsadkové jednotky se pokusily obsadit letiště severozápadně od Kyjeva a otevřít vzdušný most pro transportní letouny s dalšími parašutisty. Podle analýzy FPRI se to nepodařilo, letouny nikdy nepřistály. Od té chvíle se klasická ambice VDV na hluboké operační výsadky v podstatě rozplynula.

Co zbylo, je realita roku 2026. Ukrajinská hlášení z pokrovské osy z února popisují, že ruské jednotky (včetně výsadkových) místo masivních mechanizovaných útoků nasazují malé pěší skupiny těsně propojené s drony. Mechanizovaná složka ustupuje do pozadí, protože vozidel ubývá a ta zbývající jsou příliš zranitelná. VDV se tak fakticky proměnily z elitní výsadkové síly v údernou lehkou pěchotu, která bojuje bez toho, co ji mělo odlišovat od běžných motostřelců.

Lekci přitom čtou i spojenci. Armáda České republiky do cvičení Hradba 2025 zapracovala šedesát dronů různých typů, rušičky i zachytávací sítě, výslovně s odkazem na ukrajinské zkušenosti. Americká 101. výsadková divize trénuje protidronové systémy M-LIDS pro evropské působiště. Nejde o to, že NATO studuje konkrétně BTR-D. Jde o to, že celý svět přepisuje ochranu lehkých mobilních jednotek podle toho, co se na Ukrajině děje lehké obrněné technice.

Problém není stáří, ale role

BTR-D není špatný stroj proto, že je starý. Je špatný stroj pro tuto válku. Jako specializovaný lehký nosič pro rychlý výsadek v jiném typu konfliktu by ještě mohl dávat smysl. Jenže na ukrajinském bojišti, kde permanentní dronový dohled a přesná palba brutálně trestají přesně ten kompromis mezi nízkou hmotností a nízkou ochranou, na kterém je celá konstrukce postavená, se z něj stává rakev na pásech.

Ruští výsadkáři to vědí. Jejich velení to ví. Průmysl nestíhá. A BTR-D jezdí dál.

Článek Ruští výsadkáři nic lepšího než BTR-D nedostali. Ukrajinci je ničí až příliš snadno a nedávají jim šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hliník místo oceli: kompromis, který dává smysl

Korba M113 je z hliníkové slitiny 5083. Právě hliník dal vozidlu jeho charakteristický profil: nízký, hranatý, krabicovitý trup, který inspiroval publicistické přezdívky od amerického „battle taxi“ až po onu „krabici na boty“. Hliník ale není o odolnosti. Je o hmotnosti.

Bojová hmotnost M113 se pohybuje kolem 12 až 13 tun, měrný tlak na půdu činí jen 59,5 kPa (8,63 psi). Pro srovnání: Bradley váží přes 30 tun, Marder 1A3 kolem 35 tun. V rozbitém terénu východní Ukrajiny, kde se polní cesty po dešti mění v bahnitou kaši, je nízká hmotnost konkurenční výhoda. Základní ochrana je dimenzovaná proti střepinám a lehkým zbraním, ne proti moderním protitankovým řízeným střelám. Ale pro roli zásobovacího a evakuačního prostředku to stačí. A právě v této roli M113 na Ukrajině dominuje.

1 729 kusů: odkud všechny přišly

Aktualizovaný součet analytika Jeffa2146 na platformě X koriguje dřívější široce šířené odhady přesahující 4 100 kusů, které zřejmě míchaly reálné dodávky, přísliby, různé deriváty a teoreticky dostupné sklady. Číslo 1 729 je bezpečnější jako potvrzené minimum než jako přesný stav v jednotkách.

Největším dodavatelem jsou Spojené státy. Pentagon oznámil první balík 200 kusů v dubnu 2022 a do konce roku 2024 americký souhrnný factsheet uváděl více než 900 dodaných M113, proti více než 300 Bradleyům. Tento nepoměr tři ku jedné dobře ilustruje, kde leží těžiště západní obrněné pomoci.

Ukrajinský „ekosystém M113″ je ale skutečně mnohonárodní:

• Nizozemsko darovalo zhruba 400 kusů YPR-765, blízkého příbuzného navrženého na bázi Improved M113/AIFV, s lepším pancéřováním a u části verzí 25mm kanonem Oerlikon.
• Dánsko a Německo se podílely na 54 kusech, jejichž modernizaci financoval Berlín.
• Austrálie začala odesílat verze M113AS4 už v červnu 2022.
• Itálie podle dostupných indicií připravuje transfer až 400 skladových kusů, které procházejí repasí a inspekcí před možným předáním.

Rodina M113 přesáhla za svou historii 80 000 vyrobených kusů a slouží nejméně ve 44 zemích. Právě tato obrovská základna znamená, že díly, nářadí i know-how existují v měřítku, které žádná modernější platforma nemůže nabídnout.

Proč veterán přežívá: modernizace a polní improvizace

Šedesát let stará konstrukce by bez průběžných upgradů na dnešním bojišti neobstála. Klíčový byl modernizační balík A3/RISE: turbodiesel 6V53T o výkonu 275 koní (205 kW), hydrostatická převodovka X200-4, lepší akcelerace a brzdění, vnitřní protistřepinové vložky (spall linery), externí palivové nádrže a příprava pro přídavné pancéřování. Testovaně existoval i kit zvyšující balistickou ochranu proti 14,5mm střelám.

Na Ukrajině k tomu přibyly polní úpravy: svařované mříže a klece proti FPV dronům, improvizované stínění elektroniky, maskování. Frontový report ArmyInformu od 33. brigády zachycuje M113, která po zásahu třinácti FPV dronů dokázala sama odjet. Posádka „Paradoxu“ popisuje krátký výcvik, řízení „jako automat“, a zdůrazňuje rychlou zadní rampu, která je při vyložení a naložení pod palbou zásadní výhodou oproti sovětským vozidlům s malými dveřmi.

Mechanici si pochvalují přístup k motoru a možnost řešit řadu závad přímo blízko fronty. Celý zádrhel, jak to shrnuje ArmyInform, „je jen se zapčástkami“, při tak masovém nasazení se samotné díly stávají úzkým hrdlem.

Nosič kapacity, ne nosič boje

Srovnání s Bradleym nebo Marderem ukazuje, proč M113 nelze hodnotit optikou bojového vozidla pěchoty. Bradley disponuje 25mm kanonem Bushmaster, protitankovými střelami TOW a motorem o výkonu 600 koní (447 kW), je to platforma pro přímý kontakt. Marder 1A3 nabízí 20mm kanon, laserový dálkoměr a modernizovanou minovou ochranu. Obě vozidla jsou ale dvakrát až třikrát těžší, početně omezenější a logisticky náročnější.

M113 vyplňuje jinou vrstvu. Je to „taxi“ pro pěchotu, zásobovací linka pro munici a vodu, ambulance pro raněné, mobilní velitelské stanoviště. Podle nás právě v tom spočívá jeho skutečná hodnota: ne v mediálních superlativech, ale v kombinaci počtu, jednoduchosti a schopnosti projet tam, kam se těžší stroje nedostanou nebo kde by jejich ztráta byla neúnosná.

Česká republika M113 Ukrajině podle veřejně dostupných seznamů nedodávala. Praha pomáhá jinou technikou: tanky, houfnice, bojová vozidla pěchoty a koordinací muniční iniciativy, byť ta se podle slov Petra Pavla potýká s poklesem počtu donorů z osmnácti na devět.

Krátkodobě zásoby M113 u spojenců ještě existují. Dlouhodobě se ale tok celých vozidel logicky změní v repasování, kanibalizaci dílů a lokální deriváty. Hliníková „krabice na boty“ svou válku nevyhraje. Ale každý den, kdy doveze munici a odveze raněné, je den, kdy svou práci splnila.

Článek Americké obrněnce M113 na Ukrajině: hliníkové „krabice na boty“, které po 60 letech porážejí bláto Donbasu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která mluví jasně

Nejsnáze se rozdíl mezi OT-62 a sovětským BTR-50PK změří tam, kde existují tvrdá data. Přeplňovaný motor PV-6 dával 300 koní (224 kW) oproti 240 koním (179 kW) sovětského V-6, nárůst o čtvrtinu. Na silnici to znamenalo 58,4 km/h proti 44 km/h, tedy zhruba o třetinu vyšší rychlost. Podle dobové americké identifikační příručky USAREUR šlo o jeden z nejrychlejších pásových obojživelníků východního bloku.

K motoru přibyla nová pětistupňová převodovka, přepracované směrové ústrojí a silnější torzní tyče podvozku. Na vodě byl rozdíl méně dramatický, oba stroje plavaly kolem 10 km/h. Převaha OT-62 se projevovala na souši a v provozních vlastnostech, ne v čistém „plovoucím“ režimu.

Hermetizace, výzbroj a boční dveře

Kde OT-62 opravdu odskočil, byla ochrana proti zbraním hromadného ničení. Bojový prostor šlo hermeticky uzavřít a přetlakový filtroventilační systém udržoval posádku v relativním bezpečí i v zamořeném terénu. BTR-50PK měl podle západních příruček jen omezenou radiologickou ochranu a otevřenou střechu, která celou koncepci NBC obrany degradovala.

Praktický detail, který vojáci ocenili možná víc než cokoliv jiného: boční dveře pro nástup a výstup výsadku. Osmnáct pěšáků se nemuselo přelézat přes boky korby pod palbou. Zní to jako maličkost, v boji to maličkost nebyla.

Výzbroj závisela na verzi. Československý OT-62B kombinoval 82mm tarasnici T-21 s 7,62mm kulometem M59T v malé věžičce. Polský OT-62C/TOPAS-2AP šel dál: větší věž s 14,5mm těžkým kulometem KPVT a 7,62mm PKT, s elevací až 78° pro palbu proti vzdušným cílům. Poláci z TOPASu udělali výrazně „bojovější“ variantu, těžší o víc než tunu, ale s palebnou silou, která základnímu BTR-50PK chyběla.

Proč se o „Kačeně“ tolik nemluví

Přezdívka „Kačena“ se v dobových dokumentech výslovně nevysvětluje, ale logika je nasnadě: člunovitá korba, obojživelný provoz a způsob, jakým se stroj nořil do vody, evokoval kachnu víc než cokoliv jiného. Vojáci si pojmenování oblíbili a zůstalo.

Přesto OT-62 nikdy nezískal takovou popularitu jako kolový OT-64 SKOT. Podle nás za to může paradoxně právě licenční původ, veřejně se stroj rámoval jako „značně upravená verze BTR-50″ a vlastní konstrukční přínos martinského týmu vedeného Ing. Zdeňkem Sedlákem se v tom ztrácel. Vojenský historický ústav Praha to dnes koriguje formulací, že se sovětským vzorem měl OT-62 už jen „podobnou siluetu“.

Přitom šlo o průmyslově významný projekt. Do roku 1972 sjelo z výrobních linek přes 2 600 kusů. Jen pro ČSLA vzniklo 890 vozidel do konce roku 1968, zbytek mířil do Polska, Bulharska, Egypta, Indie, Iráku a Libye. Export nebyl dodatečný bonus, možnost vývozu do spřátelených armád se uvolnila už v roce 1963, současně se zavedením typu do výzbroje. Při zkouškách se navíc ověřovala univerzálnost, která překračovala původní zadání: přeprava terénního GAZ-69, převoz dvou minometů vz. 52, dokonce střelba z minometu za jízdy.

Kde „Kačenu“ vidět dnes

Aktivní službu OT-62 v české ani slovenské armádě už veřejně dostupné zdroje nedokládají. Muzejní kusy ale existují. V Česku je hlavní adresou Vojenské technické muzeum Lešany, sezóna 2026 startuje 30. května, v červenci a srpnu je otevřeno od úterý do neděle od 9:30 do 17:30, vstup zdarma. Na Slovensku uchovává VHÚ v Piešťanech konkrétní kus s věžovým číslem 328, ovšem muzeum je aktuálně uzavřeno do odvolání, před cestou je nutné ověřit provoz.

OT-62 TOPAS nebyl příběhem malého státu, který porazil velmoc. Byl příběhem inženýrů, kteří dostali sovětský základ a vrátili stroj, na který se Sověti sami nedostali. Že se o tom tak málo ví, je škoda větší než jakákoliv koroze na posledních dochovaných korbách.

Článek Pýcha našich inženýrů: československá „Kačena“ OT-62 TOPAS dodnes šokuje experty, jak moc překonala tehdejší sovětské stroje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč M113 na Ukrajině přežil vlastní důchod

Když Spojené státy začaly Ukrajině posílat obrněnou techniku, M113 vypadal jako stopař z muzea mezi moderními Bradley a Stryker. Americký Pentagon potvrdil dodávku nejméně 300 kusů M113 a dalších 186 těžších Bradley. Jenže na frontě se ukázalo něco nečekaného: zatímco Bradley exceloval v přímém boji, M113 si našel vlastní niku. Převoz pěchoty, logistika, evakuace raněných, přesun munice, všude tam, kde bylo potřeba rychle projet rozbitým terénem, naložit a odjet.

Výrobce BAE Systems u rodiny M113 dlouhodobě zdůrazňuje jednoduchou konstrukci, velký vnitřní objem a snadné používání. Na ukrajinské frontě se to přeložilo do praxe: mechanici opravovali poškozené kusy přímo v poli, pásy zvládaly obleve a jarní bahno, kde kolové transportéry zůstávaly stát, a vnitřní prostor pojal víc vojáků i materiálu než většina konkurentů ve stejné váhové kategorii. Přes 500 vizuálně potvrzených ztrát M113 podle OSINT databáze Oryx přitom neukazuje na selhání stroje, spíš na to, jak intenzivně a blízko fronty ho Ukrajinci nasazovali.

Co je Skif a čím překonává předlohu

Generální ředitel UkrArmoTech Hennadij Chirhij pro Defence Express popsal tři impulzy, které firmu přiměly založit samostatné konstrukční oddělení pro pásovou techniku: potřebu masového množství jednoduché pásové platformy, horší chování kol v bahně a vyšší zranitelnost pneumatik vůči minám a střepinám. Ukrajinské ministerstvo obrany pak formulovalo požadavek jasně, nový stroj musí M113 překonat v ochraně a palebné síle, ale nesmí ho podlézt v průchodnosti.

Výsledkem je patnáctitunový pásový transportér s parametry, které M113 nikdy neměl:

• Balistická ochrana: STANAG 4569 úroveň 4 čelně, úroveň 3 z boků a zezadu
• Protiminová ochrana: úroveň 3a/3b se zesíleným dnem
• Výzbroj: dálkově ovládaný bojový modul s kulometem ráže 12,7 mm nebo 14,5 mm a spřaženým 7,62 mm
• Elektronika: komunikační a navigační systémy, situační povědomí, prostředky elektronického boje
• Komfort a přežití: klimatizace, filtračně-ventilační jednotka
• Pohon: motor o výkonu 360 koní (přibližně 268 kW)

Prototyp má hliníkový korpus, ale firma otevřeně připouští, že sériová verze může přejít na pancéřovou ocel, kvůli exportním omezením u výrobců pancéřového hliníku. To by změnilo hmotnost i ladění podvozku. Důležitější než materiál korpusu je ale koncepce: Skif je od začátku navržen jako základ rodiny vozidel pro různé role, ne jako jednorázový transportér.

Lehký transportér, ne konkurent Bradley

Srovnávat Skif s Bradley nebo CV90 by bylo jako stavit dodávku proti náklaďáku, obojí jezdí, ale dělají jinou práci. Bradley M2A4E1 je třicetitunové bojové vozidlo pěchoty s aktivní ochranou a digitální architekturou. CV90 MkIV váží 35 až 38 tun, nabízí až 1 000 koní (přibližně 746 kW) a přípravu na systém aktivní ochrany. Obě platformy jsou navrženy pro přímý kontaktní boj.

Skif se svými patnácti tunami míří jinam. Je to levnější, lehčí a masověji vyrobitelná platforma pro převoz, podporu a logistiku, přesně ta role, ve které M113 na Ukrajině zářil. Rozdíl je v tom, že Skif do ní vstupuje s ochranou a elektronikou, které odpovídají bojišti zamorenému FPV drony a minami. Analytici britského think-tanku RUSI popisují FPV drony jako primární zdroj opotřebovávacích ztrát na obou stranách fronty. Skif na to reaguje prostředky elektronického boje a situačního povědomí, detailní konfigurace rušičů a senzorů ale zatím nebyla zveřejněna.

Signál z ukrajinského zbrojního průmyslu

Skif není jen nový transportér. Je to důkaz, že se ukrajinský obranný průmysl za války posunul od nouzových improvizací k systematickému produktovému vývoji. Podle údajů ukrajinské Rady národní bezpečnosti a obrany dosáhla kapacita domácího zbrojního sektoru v roce 2026 odhadovaných 55 miliard dolarů a přes 70 % loňských nákupů zbraní pocházelo z domácí produkce.

Současně ale Skif ukazuje limity. Firma počítá s až 60 % importovaných komponentů, sériové zahraniční uzly a agregáty od výrobců navazujících na linii M113. Ukrajina umí integrovat a vyvíjet, ale zůstává závislá na zahraničních dodavatelích materiálů a podsestav. Právě tady se otevírá prostor pro partnerské země. České ministerstvo obrany už potvrdilo průmyslovou spolupráci s Ukrajinou v obraně a Česko, Slovensko a Ukrajina mají od roku 2023 deklaraci o spolupráci na pásových vozidlech CV90. Domníváme se, že české firmy by mohly dodávat komponenty i pro lehčí platformu typu Skif, pokud se projekt dostane do série.

Cesta od prototypu k frontě

Chirhij otevřeně říká, že exportní rozhovory už probíhají a zájem zaznamenali i na zbrojních výstavách na Blízkém východě. Jenže mezi prototypem na továrním polygonu a sériovým strojem na frontě leží měsíce, možná roky zkoušek, úprav a rozhodování o finální konfiguraci. Veřejná objednávka od ukrajinské armády zatím neexistuje.

Tovární testy mají ověřit dynamiku, zatížení a mobilitu. Pak přijdou vojskové zkoušky, případný přechod z hliníku na ocel, ladění elektroniky. Skif je proto správnější vnímat jako válečný projekt s reálným potenciálem přejít do série, ne jako hotový produkt čekající na linku.

Někde na ukrajinském testovacím polygonu teď patnáctitunový stroj se jménem starověkého kočovníka drtí pásy do bláta, ve kterém jeho šedesátiletý americký předchůdce prokázal, že jednoduchost a průchodnost jsou na frontě víc než prestiž. Skif má šanci dokázat, že tahle lekce přežije i přechod do 21. století.

Článek Americký obrněný transportér M113 z 60. let se tak osvědčil, že z něj Ukrajinci vyvinuli zcela nový pro 21. století se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ze sovětského základu úplně jiný stroj

Říkat OT-62B „kopie BTR-50″ je asi jako říkat škodovce „kopie Fiatu“ — základ sice existoval, ale výsledek žil vlastním životem. Impuls k vývoji přišel už v roce 1956, kdy československá armáda formulovala požadavky na moderní pásový transportér. Konzultace se sovětskými odborníky proběhly ještě téhož roku, ale klíčový obrat nastal o dva roky později: místo převzetí BTR-50P beze změn se konstruktéři rozhodli stroj přepracovat od podvozku po střechu.

Výsledek v tvrdých datech:

Přeplňovaný šestiválec PV-6 dal o čtvrtinu vyšší výkon. Rychlost narostla o třetinu. A dojezd? Téměř o 73 %. To nejsou kosmetické úpravy, to je kvalitativní skok, který z licenčního podvozku udělal praktičtější stroj pro reálné nasazení.

Věž, tarasnice a jedna rozšířená nepřesnost

Varianta OT-62B se od základního OT-62 lišila malou otočnou věží. V řadě internetových zdrojů se u ní objevuje 12,7mm těžký kulomet, jenže dobové identifikační příručky americké armády i muzejní karty slovenského Vojenského historického ústavu shodně uvádějí 7,62mm kulomet vz. 59 (označovaný též M59T) a externě montovanou 82mm tarasnici T-21. Těžší ráže u verze B doložena není.

Právě tarasnice T-21 dávala OT-62B schopnost, kterou sovětský BTR-50PK v základu neměl, a to přímou palebnou podporu výsadku bezprostředně po vyložení. Spolu s bočními dveřmi, které umožňovaly rychlejší a bezpečnější výstup desantu pod palbou, šlo o promyšlenou koncepci: transportér neměl jen dovézt pěchotu na místo, ale aktivně ji podpořit v prvních minutách boje.

Utěsněná korba s přetlakovým ventilačním systémem pak řešila hrozbu, která v 60. letech definovala celé vojenské plánování, tedy jaderný a chemický úder. BTR-50 takovou ochranu nenabízel.

Kde všude TOPAS přežil

Samotný OT-62B podle dostupných zdrojů nikdy neopustil československou armádu. Ale rodina OT-62 TOPAS je jiný příběh. Celkem vzniklo 2 641 vozidel, z toho zhruba 800 kusů pro ČSĽA v letech 1963–1968. Zbytek mířil na export v rámci studenoválečného zbrojního obchodu.

Destinace, které překvapí:

• Indie – země tradičně spojovaná se sovětskou technikou, ale československý transportér tu doplnil výzbroj vedle BMP a BTR
• Maroko – severoafrické království, člen partnerství NATO, provozující východní pásovou techniku
• Súdán – kde OT-62 sloužil v podmínkách pouštního terénu, pro který byl díky obojživelnosti paradoxně užitečný při překonávání nilských ramen
• Egypt, Irák, Libye – klasičtější odběratelé východního bloku

Současné otevřené databáze, například Army Guide, evidují zbytky rodiny OT-62 TOPAS v několika z těchto zemí dodnes. Proč je armády s omezenými rozpočty stále drží? Kombinace nízké ceny provozu, dostatečnosti pro druhosledové úkoly a stále užitečné schopnosti plavat.

Sověti nekritizovali, ale parametry mluví samy

Bylo by lákavé napsat, že Moskva skřípala zuby. Jenže přímá sovětská reakce v podobě veřejného uznání nebo naopak kritiky se v otevřených zdrojích nedohledala. Co je doložené: sovětští odborníci takticko-technické vlastnosti OT-62 potvrdili a projekt od počátku konzultačně provázeli. Československo nepracovalo proti Sovětům, ale v rámci jejich systému, a přesto dodalo výrazně lepší výsledek.

Podle nás je právě tohle na celém příběhu nejzajímavější. Nejde o hollywoodský narativ malého Davida proti Goliášovi. Jde o pragmatický inženýrský úspěch: vzít cizí základ, pochopit jeho limity a systematicky je překonat. Pro srovnání, americký M113, zavedený v roce 1960, vezl jen 11 vojáků oproti 18 u OT-62, měl srovnatelnou rychlost, ale stal se univerzálnější platformou díky obrovské variantnosti. OT-62B vynikal v amfibické roli „battle taxi“. Nebyl lepší ve všem, ale tam, kde měl být dobrý, byl vynikající.

Tichá hrdost v Lešanech a Piešťanech

Z prvosledových útvarů ČSĽA začal OT-62 mizet už koncem 70. let. Po roce 1990 přišla likvidace v návaznosti na smlouvu CFE, poslední slovenský kus byl sešrotován v roce 1994. Aktivní služba skončila. Paměť ne.

V Piešťanech stojí zrestaurovaný exemplář s věžovým číslem 328, vyrobený v roce 1963. V Lešanech se OT-62 TOPAS pravidelně objevuje na Tankovém dni, ne jako statický exponát, ale v dynamických ukázkách, kdy třicet tun oceli znovu sjíždí do vody. VHÚ Praha uchovává i původní armádní propagační film z roku 1964.

Žádná státní kampaň, žádné pompézní výročí. Jen diesel, který po šedesáti letech stále startuje.

Článek Československo vyrobilo OT-62B, který Rusy překonal a zahanbil. Dodnes jezdí v armádách, kde byste ho nečekali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč šedesátiletý obrněnec stále jezdí

Švédský obranný výzkumný institut FOI ve své analytické zprávě o ruské válce proti Ukrajině pracuje s rámcem zhruba tisíce aktivních a dalšího tisíce skladových kusů BRDM-2 a BRDM-2A v ruském fondu na počátku konfliktu. To je číslo, které žádná armáda nevyhodí jen proto, že konstrukce pamatuje Chruščova.

Ekonomika je prostá. Nové průzkumné vozidlo stojí miliony dolarů za kus. Modernizace starého BRDM-2 na variantu BRDM-2MS vyjde na zlomek, a Rusko má opravárenskou základnu, která podvozek zná nazpaměť. Výsledkem je kalkulace, kterou by žádný západní generální štáb neudělal, ale která v ruském kontextu dává smysl: raději stovky levně opravených veteránů než desítky drahých novinek, které průmysl nestíhá dodávat.

Co se změnilo pod kapotou BRDM-2MS

Modernizovaná varianta BRDM-2MS, kterou mimo jiné v roce 2020 zavedla do výzbroje i srbská armáda, ukazuje, kam až lze starý podvozek posunout. Podle srbského ministerstva obrany zahrnuje přestavba tyto klíčové zásahy:

• Motor: původní benzinový agregát o 140 koních (103 kW) nahrazen dieselem o 150 koních (110 kW); akční rádius se zhruba zdvojnásobil.
• Senzory: termovizní kamera, laserový dálkoměr, šest TV kamer pro celodenní pozorování, GPS s navigací na elektronické mapě.
• Ochrana: přídavné pancéřové pláty zvyšující čelní odolnost proti 14,5mm střelám na 300 metrů, celoobvodová ochrana proti 7,62 a 12,7 mm, protiminový koberec pod podlahou.
• Ergonomie: boční dveře pro rychlejší nástup a výstup, původní posádka se totiž musela protahovat stropními průlezy, což na moderním bojišti plném dronů hraničí se sebevraždou.
• Řízení palby: stabilizovaná věž s paralelním pozorováním pro velitele i střelce.

Výzbroj zůstala stejná: 14,5mm těžký kulomet KPVT a spřažený 7,62mm PKT. Modernizace tedy cílí na oči, nohy a kůži vozidla, ne na jeho pěsti. To přesně odpovídá roli, kterou má BRDM-2 v ruské armádě plnit: vidět, hlásit a přežít cestu zpět, ne vést přímý boj.

Na frontě umírá, ale stále slouží

Databáze Oryx eviduje vizuálně potvrzené ztráty BRDM-2 a jeho variant na obou stranách ukrajinského konfliktu. Na ruské straně jde o základní BRDM-2, modernizované BRDM-2M/A a BRDM-2MS, ale i specializované chemické verze BRDM-2RChb nebo psychologické vozy ZS-82 na stejném podvozku. Ukrajina ztrácí vlastní BRDM-2 a BRDM-2L1.

Samotná existence těchto ztrát vypovídá o dvou věcech současně. Zaprvé: platforma se reálně nasazuje, a to ne jen v týlu. Zadruhé: je zranitelná. Lehké pancéřování z éry před improvizovanými výbušnými nástrahami a FPV drony znamená, že každé nasazení v přední linii je riziko. Ruská armáda to zjevně akceptuje, protože alternativou by bylo nemít v dané roli vůbec nic.

Jak to řeší ostatní: Česko a Polsko odcházejí

Kontrast s přístupem středoevropských armád je ostrý. Armáda České republiky provozovala specializované chemické verze BRDM-2rch a od roku 2021 je nahrazuje domácí soupravou S-LOV-CBRN a LOV-CBRN II na podvozku Iveco. Důvody byly podle oficiálního vyjádření AČR jasné: kritický nedostatek náhradních dílů, zastaralé detekční a spojovací prvky a nedostatečná balistická i protiminová ochrana.

Polsko jde ještě dál. Jeho program LOTR/Kleszcz je přímo navržen jako náhrada BRDM-2, přičemž oficiální zadání výslovně konstatuje, že konstrukce z počátku šedesátých let „není kompatibilní s požadavky moderního bojiště“. Tam, kde Varšava a Praha investují do nových platforem, Moskva investuje do svářeček a přídavných plechů.

Improvizace jako strategie i symptom

Setrvání BRDM-2 v ruské službě vysílá dvojí signál. Na jedné straně ukazuje schopnost ruského vojenského průmyslu improvizovaně udržet početní stavy průzkumných a specializovaných vozidel i uprostřed války vysoké intenzity. Na straně druhé je to důkaz strukturálního tlaku: tempo náhrady modernějšími platformami nestačí, a tak i v roce 2026 jezdí na frontu konstrukce, kterou její vlastní konstruktér V. K. Rubcov navrhoval pro úplně jiný typ konfliktu.

Šedesát tři let starý podvozek s novou termovizí a protiminovým kobercem není odpověď na moderní bojiště. Je to odpověď na otázku, co dělat, když lepší odpověď nemáte po ruce.

Článek BRDM-2 je přes 60, ale ruská armáda se ho nevzdává. Důvod překvapil i vojenské analytiky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci dali M113 lepší ochranu i sílu

M113 je desítky let starý obrněný transportér. Wikipedia uvádí, že vstoupil do služby v roce 1960, takže za sebou má přes 60 let služby. Jeho slabinou je slabý pancíř tvořený hliníkovou slitinou, ale Ukrajinci ho posilují například reaktivním pancéřováním a klecovými nástavbami, což výrazně zvyšuje šanci na přežití proti dronům i střelám.

Už žádné sliby, evropská vojenská velmoc se probudila naplno. Rusové teprve pocítí, co je to strach

Ukrajinští vojáci si pochvalují především vysokou mobilitu v těžkém terénu a překvapivě silnou výzbroj. Mnoho verzí nese těžké kulomety M2 Browning, který má sílu prorazit i zdi, potvrzuje Wikipedia. V kombinaci s rychlostí to z M113 dělá efektivní prostředek pro bleskové výsadky a palebnou podporu na bojišti, který ruská armáda zpočátku podcenila.

Její vojáci jsou ostatně z jeho výkonu často zoufalí, protože očekávali snadný terč. Ukazuje se však, že tento veterán v mnoha ohledech předčí i sovětská BMP-1, BMP-2, nehledě na MT-LB a jinou techniku. M113 ji dokáže rozstřílet například odpalovači protitankových řízených střel, které na něj ukrajinská armáda instaluje – poradit si tak může i s tanky.

Sami Rusové už vidí, že je pro ně situace na frontě mnohem horší, než tvrdili. Postupují 4,5krát pomaleji a mají územní ztráty

Rozhovor s ukrajinskými vojáky potvrzuje, že je někdy odolný až překvapivě, jelikož vydrží i několik zásahů ruskými sebevražednými drony, a s přídavným ERA též protitankovou střelu, ač se na to nelze spoléhat. Už základní hliníkový pancíř má mimochodem až 44 mm, a kupříkladu ruské BMP-2 pocházející ze podobného roku má pouze 33 mm, uvádí Wikipedia.

V rychlosti až 67,6 km/h přepraví dle verze až 15 cestujících, což je hodně vysoká kapacita i ve srovnání s prostornou ruskou technikou. Navíc umí M113 plavat rychlostí až 5,8 km/h, což je v ukrajinském terénu s mnoha vodními toky a plochami důležité. Ve výsledku jde zřejmě o jednu z nejefektivnější techniky, jakou ukrajinská armáda proti ruské agresi má.

Článek Zprvu se smáli, pak Rusům „sklaplo“ a neumí proti němu bojovat. 60letý obrněnec měl být kus železa, a nakonec denně ničí jejich plány se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odneslo to hned několik ropných věží najednou

Ropa je pro Rusko zcela klíčová, a je jedno, zda je posuzována z hlediska vývozu nebo vlastní spotřeby civilního a vojenského průmyslu. Armáda je v posledních letech obřím konzumentem, jelikož potřebuje produkty z ní k pohonu tanků, BVP, transportérů, houfnic, ale též letadel, dronů a lodí, stejně jako k pohánění generátorů, výrobě zbraní atd., uvádí Wikipedia.

Video: 900 km od hranic vyhodili Ukrajinci do povětří hlavní muničák. Ruská západní i centrální fronta přišla o zásobování

Armádní Zpravodaj zjistil, že útok na ropné skladiště ve Starem Oskolu potvrdil i gubernátor oblasti Vjačeslav Gladkov s tím, že ho má na svědomí dron. Zda byl skutečně jenom jeden, ale nelze odhadovat. Mělo totiž vzplanout hned několik ropných nádrží, což není obvyklé – běžně se totiž požár z jedné na druhou nešíří, jsou od sebe dostatečně daleko a konstrukce by ji měla před ohněm ochránit (což neplatí v případě, že je proražena hlavicí).

Vzhledem ke vzdálenosti se mohlo jednat o obrovské množství dronů, ale dle rozsahu škod to redakce Armádního Zpravodaje odhaduje na FP-1 s dosahem až 1 600 km a až 120kg hlavicí, jejíž velikost se bude odvíjet od vzdálenosti, kterou letí, potvrzuje Militarnyi. Vlastně tak mohla v tomto případě dosahovat svého maxima, a zapálit tak i více věží.

Video: ruská posádka Su-34 se katapultovala v hangáru. Tvrdý náraz do střechy vystřídal ještě tvrdší dopad na zem

Hlavicí totiž může být bomba FAB-100-105, což je gravitační puma o hmotnosti 107 kg, uvádí Wikipedia, a pravděpodobně může být doplněna ještě improvizovanou náloží, která je zřejmě užívána v momentě, kdy dron potřebuje hlavici menší, aby uletěl větší vzdálenost. Velikost požáru každopádně odpovídá zásahu i více ropných věží najednou.

Článek Video: fenomenální zásah. Ukrajinští vojáci vymazali několik ropných věží najednou a nechali Rusy na frontě odříznuté se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

PVO zřejmě dron ani nezaregistrovala

Ropa je pro Rusko klíčovou komoditou, ať se jedná o její vývoz, tak o soběstačnost jak průmyslu civilního, tak vojenského. Právě armáda je v posledních letech velikým konzumentem, jelikož ji potřebuje zejména k pohonu „hladových“ tanků, BVP, transportérů, ale též letadel, dronů a lodí, stejně jako k pohánění generátorů, výrobě zbraní atd., uvádí Wikipedia.

Kreml žasne, Ukrajinci chystají proti jeho hordám mimořádně dobrou zbraň. Vytvoří si raketomet pro přesné údery

Armádní Zpravodaj ověřil, že má ropný sklad celkem 9 nádrží, a mohutnost požáru naznačuje, že nejméně jedna z nich vytrvale hořela. Obvykle ji přitom nelze uhasit a je nutné počkat, než veškerá ropa dohoří. Objekt přitom patří Kaluganefteproduktu, dceřiné společnosti Rosneft, a je v něm skladováno palivo, konkrétně benzín AI-92, AI-95, a nafta.

Jelikož je na záběrech vidět až hořící skladiště, nelze říci, jakým dronem k zásahu došlo, ale není to zase tak těžké odhadnout. Redakce Armádního Zpravodaje registruje, že k podobným útokům ukrajinská armáda často využívá An-196 Liutyi, který unese až 75kg hlavici, pakliže letí na vzdálenost 600 km, případně 50kg až na 2 000 km, vysvětluje Wikipedia.

Video: Ukrajinský důstojník měl jenom chvíli. Ale přesto se chopil staré Igly a sestřelil ruskou střelou s plochou dráhou letu

Velmi pravděpodobný je pak také FP-2 s odletem až 200 km, na něž unese 105kg hlavici, uvádí Militarnyi, takže je schopen napáchat o něco větší škody, a z ukrajinského území by rovněž ke skladu doletěl. Poukazuje to přitom na děravou ruskou PVO, která nebyla schopna dron v průběhu asi 180 km vyřídit; dost možná se jí ho ani nepodařili lokalizovat.

The oil depot in the village of Lyudinovo continues to burn after the arrival of a festive unmanned aerial vehicle. https://t.co/Xh0V0VHBJ6 pic.twitter.com/lINPFLewXP

— Exilenova+ (@Exilenova_plus) December 31, 2025

Požár ruského ropného skladiště u města Ljudinovu v Kalužské oblasti (zveřejněno 31. prosince 2025)

Článek Video: Ukrajinci způsobili mohutný požár ropného skladiště. Ruská PVO tomu za skoro 200 km nedokázala zabránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Běloruský transportér vznikal dlouho

Myšlenka vlastního kolového obrněného transportéru začala v Bělorusku vznikat již zhruba před 17 lety, a cílem bylo vytvořit moderní transportér, který by měl lepší parametry než sovětské nebo ruské alternativy. Projekt, který byl nazván Umka, se však protahoval a byl opakovaně odkládán kvůli nedostatku peněz, uvádí Wikipedia. Nakonec byl transportér BTR-V2 představen v roce 2021 a do výzbroje přijat o 4 roky později. Pravděpodobně proto, že se ruská vozidla ukázala jako žalostná, a navíc Rusko není schopno obrněnou techniku dodávat.

iZdroj fotografie: Uživatel Homoatrox / Creative Commons / CC BY-SA

Nové běloruské vozidlo se od klasické sovětské konstrukce odlišuje – už od pohledu vypadá spíše jako moderní západní osmikolový transportér. ArmyRecognition uvádí, že vezený osmičlenný výsadek vystupuje zadem po elektricky ovládané rampě, jejíž absence byla jednou ze slabin sovětských protějšků. Míra ochrany má však splňovat jenom parametr BR-5, což znamená, že odolá maximálně munici ráže 7,62 mm z lehkého kulometu. Armádní Zpravodaj soudí, že to je v současnosti nedostatečné, a ke všemu nemá systém aktivní ochrany.

Ruská výzbroj včetně silných PTŘS

BTR-V2 je vyzbrojený podobně jako sovětské a ruské transportéry, event. BVP. EdrMagazine uvádí, že jeho hlavní zbraní je kanon 2A42 ráže 30 milimetrů, který doplňuje kulomet PKT ráže 7,62 milimetrů a dvojitý odpalovač protitankových střel 3M113 Konkurs. To vše je umístěno v dálkově ovládané věži, a osádka má mít k dispozici též moderní řízení palby.

Evropský zbrojní průmysl získal skvělou zakázku, a k tomu vyšachuje Rusy. Dodá do Asie jedna z nejlepších bojových letadel

Transportér má na silnici velice vysokou rychlost, až 110 km/h, a dokáže dokonce plavat; dvojice vodních trysek mu na vodě poskytuje rychlost 10 km/h. K tomu disponuje i systémem automatického dohušťování pneumatik, a dokáže se nouzově pohybovat po silnici i v případě, že je má prostřelené nebo jinak poškozené. Z dostupných informací není jasné, kolik transportérů BTR-V2 je schopné Bělorusko vyprodukovat, ale pokud je bude vyrábět jenom pro své nevelké ozbrojené síly, nepůjde o nějak extrémně vysoké počty.

Článek Nejbližší spojenec se odklání od Ruska, na jeho žalostné transportéry se nechce spoléhat. Sám se ale moc nepředvedl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank bez děla je nyní transportérem

Předělání ukořistěného ruského tanku T-62M na obrněný transportér lze nalézt ve videu, které je součástí tohoto článku. Ukazuje techniku, která byla evidentně zbavena hlavního kanonu a vybavena mohutnou klecovou nástavbou nad ním i po stranách chránící proti útokům dronů. Vměstnat se do něj může 3 až 6 pěšáků, uvádí Militarnyi, a nejspíše jim dokáže poskytovat velice slušnou ochranu – i drony s ním budou mít velký problém.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Ukrajinská armáda by ve svém držení mohla mít zhruba 40 tanků T-62M získaných během bojů s ruskými agresory, kteří je vytáhli již před několika lety ze skladu a používají je jako náhradu za modernější protějšky. Ukrajina však nemá na jejich údržbu kapacity, a vzhledem k tomu, že jejich bojová hodnota není příliš valná, předělání na obrněný transportér se nabízí. Zdá se navíc, že není vyzbrojený, i když není vyloučeno, že může mít kulomet.

Zastaralý tank sloužil jako dělostřelectvo

T-62M je modernizovaná verze tanku T-62, jehož konstrukce pochází již z počátku 60. let 20, století. WeaponSystems uvádí, že se dočkal vylepšení v 80. letech 20. století, kdy bylo zesíleno pancéřování a dodán výkonnější motor, aby kompenzoval nárůst hmotnosti na 41,5 tun. Jeho kanon ráže 115 mm je dnes zastaralý a na moderní tanky nestačí, ale ruská armáda ho používala jako náhradu dělostřelectva. Nedisponuje přitom automatickým nabíjením.

Trumpův mírový plán sepsali Rusové, ale nelze jim věřit. Uvrhl by tím na Evropu i celé NATO ještě větší nebezpečí

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že ukrajinští inženýři nepřinesli předěláním tanku T-62M na obrněný transportér nějakou novinku. Například Izrael během válek se svými arabskými sousedy získal velké množství předchůdců tohoto tanku, tedy T-54/55, a předělal je na obrněná vozidla s názvem Achzarit, uvádí Wikipedia. Ta pak úspěšně využíval v různých konfliktech, kde se hlavně s dodatečným pancéřováním ukázala jako velice odolná.

T-62M zcizený ruské armády předělaný na obrněný transportér

Článek Ukrajinci ukradli Rusům starý tank T-62 a ukázali jim, jak ho správně využívat na dnešním moderním bojišti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdysi stovky MT-LB, dnes pouhá tři

MT-LB je původně tahač dělostřelectva, ale pro svou vysokou kapacitu (uveze 11 vojáků + 2 členy obsluhy) je dnes používán primárně jako transportér. Zaveden byl začátkem 70. let 20. století a z hlediska ochrany je opravdu žalostný, jelikož vydrží v nejodolnější části maximálně proti střelám ráže 14 mm, uvádí Wikipedia, ale například zezadu nebo z boku nikoliv.

Video: MiG-29 neměl slitování. Udeřil na ruskou základnu 2 pumami. Kus jí doslova rozmetal zevnitř

Rozstřílet ho tak může i těžký kulomet, natož kanon jako M242 Bushmaster ráže 25 mm, s nímž bojové vozidlo pěchoty M2 Bradley ukázalo, jak z něj dokáže za pár vteřin doslova udělat cedník. Ukrajinci nicméně střety nablízko zbytečně neriskují, a obětují na MT-LB (což je až plýtvání) klidně i protitankovou střelu Javelin, proti níž je doslova papírové.

Velmi chabá je i ochrana proti minám, ale přesto ruské armádě často nezbývá nic jiného než po něm sáhnout. Armádní Zpravodaj také připomíná, že jí dlouhodobě příliš nezáleží na lidských životech, což je přístup již od 2. světové války zastávaný SSSR, který měl motto „nas mnogo“, tedy „(je) nás mnoho“, a NATO v listopadu 2025 potvrdilo, že Rusko v tomto pokračuje.

Putin silně riskuje. Nechal přisunout 16 strategických bombardérů Tu-22M3 blíže k Ukrajině. Snadno o ně může přijít

Vyrábí totiž obrněnce a zbraňové systémy „kvality dostatečné pro boj“, což znamená, že se v žádném případě nesnaží dělat ty nekvalitnější, které jsou také dražší a časově náročnější na výrobu, ale pouze takové, s nimiž lze bojovat. MT-LB ale pochází ze skladů, vyráběna již nejsou, a Rusové na ně maximálně montují protidronové zábrany (nelze je moc zatěžovat).

Satelitní snímky přitom ukazují, že vyčerpali zásoby těchto obrněnců ve skladovacím areálu známém jako Arsenal 7004 asi 6 600 km od ukrajinských hranic. Kdysi jich tam mělo být několik stovek, ale podle všeho zůstala jenom tři těžce poškozená, u nichž není pravděpodobné, že by se je podařilo opravit a nasadit do bojů. Nejde přitom o jediné skladiště MT-LB, ale Mezha i jiné zdroje mu přisuzují klíčový význam a doplňují, že tam jsou i dělostřelecké systémy.

One of the biggest MT-LB bases prewar, the 7004th is now all but empty. Even most trucks are gone, but what's interesting, I can only spot 3 bad looking MT-LBs left here: https://t.co/ZM8YBB9bWz pic.twitter.com/0nf7O84jg4

— Jompy (@Jonpy99) November 22, 2025

Satelitní snímky srovnávající zásoby MT-LB v objektu Asrsenal 7004 v roce 2024 a 2025 (zveřejněno 22. listopadu 2025)

Článek Satelitní snímek ukazuje, že Rusko už kompletně vyčerpalo zásoby transportérů MT-LB z klíčového skladiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Coyote zvládá přesun vojáků a i průzkum

Ukrajina má aktuálně neukojitelný hlad po zbraňových systémech všeho druhu, včetně obrněných transportérů sloužících primárně k přepravě vojáků, ale stejně tak jejich podpoře. Wikipedia uvádí, že je ve výzbroji již od roku 1990, ale od té doby prošel řadou modernizací a zúčastnila se mnoha válek, naposledy v Afghánistánu, a hned na to také na Ukrajině.

Rusové předběhli Západ. Nasadili modernizovanou leteckou pumu s rekordním dosahem 200 km, s níž se pilot vyhne PVO

Přepraví 8 vojáků + 2 členy posádky, a to rychlostí až 100 km/h, pokud jde o silnici, takže v terénu to bude cca polovina, a též dokáže plavat při rychlosti až 10 km v hodině. Poskytuje jim přitom ochranu před palbou z ručních zbraní, protipěchotními minami a šrapnely, a s přídavnými pancéřovými sadami též proti větším projektilům, nejspíše až z těžkého kulometu.

K boji má potom Coyote řetězový kanon M242 Bushmaster ráže 25×137 mm a dva kulomety 7,62×51 mm NATO C6 v elektricky poháněné věži. Jeho předností je nicméně možnost průzkumu, jelikož má sledovací systém namontovaný na stožáru, který zvedne do výšky až 10 m. Zahrnuje povrchový přehledový radar AN/PPS-5C MSTAR verze 3, a elektro-optický/infračervený sledovací systém s videokamerou s dlouhým dosahem a laserovým dálkoměrem.

Werwolf: Tajná armáda SS měla po pádu Hitlera zabránit obsazení Německa. Její skrýše jsou dodnes také v ČR

Umí tak detekovat cíle velké jako tanky na dálku až 12 km, zatímco nákladní automobily a další takto velké cíle na dvojnásobnou vzdálenost, zatímco vojáky vidí za dobrých podmínek na 20 km. Armádní Zpravodaj proto hodnotí nedodání 25 vozidel Coyote, která měla být opravena, jako velkou ztrátu s dopadem na bojeschopnost, přepravu jednotek i průzkum.

„V současné době bylo přijato rozhodnutí o zrušení smlouvy se společností Armatec Survivability. Nemohu sdělit více, pokud jde o důvod. Uvidíme, jak se to vyvine,“ uvedl David McGuinty.

Článek Kanada zrušila dodávku obrněných transportérů Coyote pro Ukrajinu. Mají silnou výzbroj a vidí vojáky až na 20 km, tanky na 12 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolová tank nebo samohybná houfnice

Severokorejský kolový tank je velkou neznámou stejně jako mnohé zbraně tohoto uzavřeného režimu. Vlastně ani není jisté, zda jde o tank nebo houfnici. AsianMilitaryReview uvádí, že dělová hlaveň nápadně připomíná hlaveň sovětské houfnice D-30 nebo její čínské kopie Type 96. Šlo by tedy o zbraň ráže 122 mm s dosahem až 15,3 kilometrů. V tom případě by se ale nejednalo o tank, nýbrž o kolovou samohybnou houfnici, ale potvrdit nelze ani jedno.

Ukrajina dostane metlu ruských dronů a řízených střel, která jen tak něco nepustí. Paradoxně ji zaplatí Rusové

Mnohem více je známo o osmikolovém podvozku, na němž se pohybuje. Armádní Zpravodaj se domnívá, že připomíná sovětský nebo ruský transportér BTR-80; několik z nich Severní Korea před lety dostala, a nakonec začala vyrábět jejich kopii nazvanou M2010. Tanks-Encyclopedia uvádí, že dosahuje rychlosti až 80 km/h a má dojezd až 600 kilometrů a schopnost plavby, což pravděpodobně bude platit i v případě tohoto systému.

Uplatnění mají, ale moc jich dnes není

Kolový tank není úplně neznámou konstrukcí, ve světě existuje podobných konceptů více, třeba americký M1128 nebo úspěšný italský Centauro, ale rozhodně není běžný. Wikipedia uvádí, že je Centauro vyzbrojený tankovým kanonem ráže 105 mm, ale nová verze Centauro 2 má kanon ráže 120 mm, a jeho hlavní předností je vysoká rychlost, což je asi nejprospěšnější v místech, kde je kvalitní silniční síť, po níž se tank může snadno a rychle pohybovat. Zvládne však i těžší terén, ale jako kolové vozidlo ne tak těžký, s jakým si poradí pásové podvozky.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Kolový tank, i ten severokorejský (pokud se jedná o tank), používá specifickou taktiku. Má slabé pancéřování, třeba M2010 má zepředu ochranu jenom proti projektilům ráže 12,7 milimetrů, takže se nemůže pouštět do přímého souboje s klasickými tanky. Taktika proto spočívá v ukrytí se, následného úderu na nepřítele ze zálohy, a okamžitém využití vysoké rychlosti ke změně pozice. To samozřejmě může v současnosti fungovat i jako ochrana proti dronům, a nelze tedy vyloučit, že se podobné zbraně dočkají jakési renesance.

Článek Kolové tanky jsou zpět: Severokorejci vyvinuli rychlého zabijáka, který vyžaduje specifickou taktiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Všestranným řešením se stal „polopás“

Kolové automobily neměly v této době velký průchod terénem, a s těžkou pancéřovou kabinou se ještě zhoršil. Jenomže čistě pásová vozidla byla zase příliš drahá – řešením tak bylo vozidlo polopásové. To bylo relativně cenově dostupné, mělo dobré jízdní vlastnosti i nosnost. Zrak Wehrmachtu proto padl na dělostřelecký tahač Sd.Kfz. 11.

Ten byl vyvinut v letech 1934 až 1938 berlínskou firmou Hanomag, a měl zvládnout v tahu těžkou houfnici 10,5 cm leFH 18 a odvézt munici i šestičlennou posádku. Šaši tedy bylo pro nový transportér naprosto ideální. Na začátku roku 1938 na jeho základě vznikla nýtovaná pancéřová nástavba pro dva členy posádky a desetičlenné družstvo; Sd.Kfz.251 byl na světě.

iZdroj fotografie: Simon Q / Creative Commons / CC BY-SA

Řízení polopásu bylo přitom stejné jako u kolového vozidla. Řidič ovládal přední kolovou nápravu volantem, která byla připojena i na pásy. Ty zase reagovaly stejně jako u tanku, tedy při změně směru zastavením nebo zpomalením. Výhodou byla velká manévrovatelnost – Sd.Kfz.251 se dokázal otočit na 11 metrech. Nevýhodou však byla velká složitost podvozku.

Všeuměl pro všechny případy

Rozměry Sd.Kfz.251 se po celou válku nezměnily – délka 5,9 m, šířka 2,1 m a výška 1,7 m. Jak již bylo předestřeno, důležitou roli hrálo pancéřování – čelo mělo sílu 14,5 milimetrů, kryt motoru potom 10 milimetrů, kdežto boky 8 milimetrů, a dno 6 milimetrů. Strop obrněnec postrádal, což se ukázalo jako problém, který Němci do konce války nevyřešili.

Všechny hrany korby byly zkoseny, což posilovalo silu pancíře, neboť na něj granáty nepřítele z žádné strany nedopadaly kolmo. Pohon pak zajišťoval motor Maybach Hl42, benzínový šestiválec o obsahu 4,2 litru s maximálním výkonem 75 kW (100 koní). Maximální rychlost na silnici a na rovném terénu byla 51 km/h, v terénu pak dosahovala 21 km/h. Velmi zajímavou „vychytávkou“ na tu dobu byla 160litrová nádrž v podlaze.

iZdroj fotografie: baku13 / Creative Commons / CC BY-SA

Výhodou bylo, že se hrdlo nádrže nacházelo uvnitř, a palivo šlo doplňovat z kanystrů i za jízdy. Peklo ovšem nastalo po najetí na minu. Dojezd „dvě-stě-padesát-jedničky“ byl 300 km a hmotnost, pokud byla zcela prázdná, vycházela na 6,5 tun, ale maximální uvezla 8,9 tun, a k tomu mohla ještě táhnout 2,7 tuny těžký přívěs.

Oblíbený základ pro řadu vozidel

Celkem bylo za války vyrobeno, kdy část produkce běžela i v Plzni a České Lípě, asi 15 600 Sd.Kfz.251 všech verzí. Nejpočetnější však byla zjednodušená válečná verze D, která byla namísto z 19 pancéřových plátů složena pouze z 9; od roku 1943 do konce války jí bylo vyrobeno asi 10 600 kusů. Velkou výhodou Sd.Kfz.251 bylo, že i v základní verzi byl vyzbrojen dvěma kulomety 7,92 mm MG 34 nebo MG 42 se zásobou 2 010 nábojů.

Němci se však se svým miláčkem nebáli experimentovat, a tak se Sd.Kfz.251 stal platformou pro minomet, protitankové dělo Pak 35/36 nebo Pak 40, celou řadu protiletadlových zbraní nebo plamenomet, a existovala i sanita, dílenské a radiové verze. Oficiálně bylo vyráběno 22 verzí, z nichž nejunikátnější a nejpokročilejší byl Sd.Kfz. 251/20 „Uhu“ (Sova) s infračerveným reflektorem pro noční boj.

iZdroj fotografie: KMJKWhite / Creative Commons / CC BY-SA

Sd.Kfz. 251 se v boji ocitl v řadách 1. tankové divize už v září 1939. Jako nůž máslem prošel Francií, Balkánem i Afrikou, a zaškobrtl až v SSSR. Kola pásového podvozku se jako u mnoha německých konstrukcí překrývala, takže jakmile nebyla čistá a bylo mezi nimi bláto a udeřil mráz, polopás dojel. Po válce, krom ČSR, kde vznikl ze Sd.Kfz. 251 transportér OT-810 „Hakl“, byly polopásy rychle z výzbroje armád jako složité vyřazeny, ale mnohé zůstaly v muzeích.

Článek Tažný kůň Hitlerova Blitzkriegu byl polopásový transportér Sd.Kfz.251. S německou armádou prošel všechna tažení; stopu zanechal i u nás se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Někteří vojáci přežili, ale transportér dojezdil

Ze záběrů lze velmi těžko poznat, o jaké tanky ukrajinské armády se jednalo, ale Armádní Zpravodaj se shoduje, že půjde nejspíše o T-72 nebo T-80, což nelze vzhledem k reaktivnímu pancéřování určit s přesností, ale prvního měla nejméně 300, a druhého přes 150, uvádí Wikipedia – navíc dostala v rámci západní pomoci další včetně různých modernizací.

Nová fotografie ukazuje dříve neznámé podrobnosti o čínské stíhačce 6. generace, asi J-50. Vývoj je tak rychlý, že mu nikdo nemusí stačit

Tankový kanon mají přitom shodně ráže 125 mm, což stačí na zničení i odolných obrněnců. Je přitom s podivem, že ruští vojáci přežili – nebo alespoň někteří. Ze záběrů sice nelze přesně určit, v čem jeli, ale podle věžičky vzadu osazené nejspíše 30mm automatickým kanonem se mohlo jednat o MT-LB. To původně sloužilo jako tahač dělostřelectva, ale dnes ho ruská armáda používá coby transportér k přepravě vojáků i materiálu, potvrzuje Wikipedia.

Jednotek se do něj vejde až 11 (plus dva členové posádky), takže pokud byl plně obsazen, což by dávalo vzhledem k tomu, že jel k ukrajinským pozicím, smysl, moc jich nepřežilo, event. mohli být zraněni, ale na jejich záchranu nebyl pod další hrozící palbou čas. Co Rusy vedlo k tomu, aby takto zariskovali, není jasné, ale možná si mysleli, že jsou tanky odstavené.

Video: Ukrajinci zapálili jednu z největších ropných rafinerií v Rusku, která zpracuje až 5 % celé produkce v zemi

Tomu by nasvědčovala i nízká rychlost, jakou k nim jeli, ačkoliv MT-LB zvládá až 30 km/h v terénu, zatímco na silnici dvojnásobek. Výstřel z 10 metrů tak nejspíše nečekali, a štěstí jim přálo i při druhém, který je minul, resp. se zastavil o znehybněné vozidlo, když vystoupili.

Článek Video: Rusové chtěli projet kolem dvou ukrajinských tanků. Jeden se nečekaně „probral“ a z 10 metrů je rozstřelil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok přišel z blízka, BTR-82A nemělo šanci

BTR-82A je obrněné obojživelné vozidlo sloužící k přepravě mechanizovaných jednotek, jakož i k ničení živé síly a lehkých obrněných vozidel. K tomu používá kanon 2A72 ráže 30 mm, potvrzuje Wikipedia s tím, že jako sekundární zbraň proti živé síle má kulomet PKTM ráže 7,62 mm. Jeho rychlost přitom dosahuje až 80 km/h, ale Army-Technology uvádí dokonce 100 km/h.

Češi jsou naštvaní, že má ČR dávat 5 % HDP na obranu kvůli NATO, ale Československo dávalo až 20 % státního rozpočtu

V terénu to nicméně bude méně, nejspíše zhruba polovina. Kapacitu má k přepravě 7 vojáků, plus další 3 tvoří posádku. Té poskytuje relativně dobrou míru ochrany, ačkoliv přesná není známa. Je totiž tvořena kevlarovým laminovaným syntetickým materiálem, což je moderní konstrukce, díky níž zepředu zřejmě odolá i zásahům kanonu ráže 30 mm, ale z boku nikoliv.

Přežít potom zásah protitankovou střelou FGM-148 Javelin je pro něj prakticky nemožné, navíc když nemá ani vhodná protiopatření. Ta dokáže prorazit přes 760 mm RHAe, uvádí Wikipedia, a i když je známa svým útokem seshora, kde je pancíř obrněnců nejslabší (jeho hodnota je násobně nižší, než jakou dokáže Javelin probít), útočil tentokrát v přímém režimu.

Video: Střelba byla marná. Ukrajinské námořní drony zničily jeden z největších ropných terminálů na pobřeží Černého moře

Na záběrech je velmi dobře patrné, že zasáhl v úhlu asi 15 stupňů, což naznačuje, že byl střelec velmi blízko, a prakticky by ani nebylo možné, aby střela vystoupala dostatečně vysoko, a až poté udeřila. Možná tak vyletěla nedaleko pozic, u nichž byli ruští vojáci vysazeni. Mohutná exploze pak napovídá, že explodovala vezená munice, která zkázu vozidla dokonala.

Článek Video: Javelin z blízka nemilosrdně ztrestal nejlepší ruský obrněný transportér BTR-82A se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MT-LB ujížděla přes pole, kde jedno po druhém padlo

FGM-148 Javelin je protitanková střela zavedená do výzbroje roku 1996, a existuje v několika variantách, které mají různý dosah a mohou používat rozdílné střely. Samotný přenosný komplet váží 22,3 kg, zatímco raketa dalších 15,9 kg, takže je zřejmé, že je k pohodlné přepravě zapotřebí dvou vojáků, ačkoliv ho v případě nutnosti zvládne obsloužit i jeden.

Video: Ukrajinský MiG-29 do základů vymazal dvě patra hlavní budovy ruského velitelského centra

Wikipedia doplňujte, že má ráži 127 mm a efektivní dostřel do 4 000 m, zatímco bojová hlavice je těžká 8,4 kg a má průraznost až 740 mm. To je prakticky smrtící i pro nejlépe chráněné tanky světa, jelikož mají seshora velmi slabé pancéřování. Je to z důvodu, že kdysi neexistovaly střely útočící na vršek, ale zásadně přímo, a přidání pancéřování by zvýšilo hmotnost.

Což je nežádoucí, jelikož by tanky vážily až o desítky tun více, ale už současné více než 50t mají v terénu problémy hlavně při horším počasí, což se ukazuje ve válce na Ukrajině, kde mají ruské v tomto směru navrch, jelikož jsou lehčí. MT-LB s velmi slabou ochranou tak rovněž nemá žádnou šanci střele Javelin odolat, jelikož vydrží max. střely do ráže 14 mm, uvádí Wikipedia.

Video: Mají řidiči tanků vyšší šanci na přežití? Z hořícího ruského T-72 utekl pouze on, ostatní vojáky nechal uvnitř

Původně jde přitom o tahač dělostřelectva, ale ruská armáda ho dnes hojně využívá také jako obrněný transportér, i když slovo „obrněný“ téměř postrádá smysl, protože neodolá prakticky ničemu, s čím se dnes může setkat. Záběry jsou pak důkazem, nakolik devastační je pro ně zásah střelami Javelin – díky zpomalení je krásně vidět, jak na MT-LB dopadají.

Článek Video: Javeliny zničily dva ruské obrněné transportéry MT-LB ujíždějící přes pole. Šanci na přežití měly doslova nulovou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejspíše propaganda, která nedává smysl

O jaký přesně transportér se jednalo, není jasné, neb je z většiny překrytý klecovou konstrukcí proti dronům, plus má nejspíše nějak upravenou kabinu. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by mohlo jít o BTR-MDM Shell, což je ruský pásový obrněný transportér schopný jízdy po souši i plavby. Je přitom jedním z nejnovějších, představen byl až roku 2015.

Tažení Napoleona ani Němců už nikdo nezopakuje a Rusko se dobývat nepokusí. Bude-li v koutě, může do 30 minut zničit celý svět

Army-Technology upřesňuje, že je obrněné vozidlo BTR-MDM určeno pro použití výsadkovými jednotkami / vzdušnými útočnými formacemi námořní pěchoty pro přepravu vojáků, paliva, munice, náhradních dílů a maziv, ale může sloužit i jako velitelského stanoviště, komunikační a řídicí vozidlo, lékařské vozidlo a logistické vozidlo. V tomto případě šlo pravděpodobně o klasický transportér, jehož rolí bylo provokovat. Ale proč Američany?

Spojené státy americké do války na Ukrajině nikdy oficiálně nevstoupily, takže je zneužití jejich vlajky nejenom drzé, ale ani nedává smysl. Že se vojáci přestrojí za nepřítele, je poměrně běžné, ale v tomto případě si neumí Armádní Zpravodaj spojení vlajek vysvětlit, ke všemu ruské a americké. Záběry byly sdíleny na propagandistickém kanále Russia Today, ale později došlo k jejich zablokování – podařilo se je však zachytit Militarnyi (viz níže).

Nejtragičtější havárie v historii vrtulníků: V obrovi Mi-26 zahynulo 127 vojáků, Rusové ignorovali pravidla a podcenili nepřítele

Může se sice jednat o satiru, ale je divné, že by se do ní pouštěla sama armáda. V praxi by jí to totiž bylo úplně k ničemu, protože nepřítele takové znaky nezmatou, a protože bylo vozidlo velmi slabě chráněné, je zřejmé, že šlo opravdu o pokus o propagandu. Zda vůbec dorazilo k ukrajinským pozicím, není jasné, záběry končí předčasně, ale nejspíše ne.

I když má ruská armáda ve zvyku posílat sebevražedné útoky, v tomto případě by to postrádalo jakoukoliv logiku. Jedno slabě pancéřované vozidlo by nejspíše nezmohlo vůbec nic, navíc když ujíždělo asi polovinu cesty přes otevřené pole, kde bývají běžně nakladené miny.

Článek Video: Rusové ujížděli v transportéru, který drze osadili vlajkou Ameriky. Co zneužitím sledovali, není jasné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1 tank doprovázený 4 obrněnými transportéry

Jelikož není většina záběrů v moc dobré kvalitě, lze těžko odhadovat, o jakou techniku se přesně jednalo, a je na místě připomenout, že byly zveřejněny v únoru 2025. Zpočátku je na nich nicméně útok veden zezadu na obrněný transportér, což může odpovídat ruskou armádou častou užívanému BTR-80 nebo většímu BTR-90, který je podle Wikipedie osazen věží z BMP-2, ovšem jenom první z nich je stále produkován.

Německé Eurofightery posílí polskou PVO. Vypadají možná starší, ale umí pochytat i nejsilnější ruské střely Ch-59 a Ch-101

BTR-80 uveze 7 vojáků výsadku a má 3 členy posádky, uvádí Wikipedia, a větší verze je na tom stejně. V dalším případě je vidět zásah tanku a do zadní části a jeho následné hořící trosky, ale identifikace je opět nemožná. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že Rusové často využívají T-72B3, což jsou hluboce modernizované „té-sedmdesát-dvojky“.

Stejně tak se ale může jednat o T-80, ale zadní část i střed tanku je zahalen plameny, vršek pak protidronovou ochrannou střechou, takže to určit nelze. Patří nicméně díky modernizacím jako U, BV nebo BVM ke stále velmi schopným, přičemž má charakteristickou plynovou turbínu. Ta mu uděluje rychlost až 80 km/h, ale také je extrémně náročná na spotřebu, uvádí Wikipedia, což je také důvod, proč není tento pohon hojně rozšířen.

T-14 Armatu ruská armáda pořád nechce. Má být nejsilnější na světě, ale má obrovské potíže a do boje jí je vlastně škoda

K dalším zničeným obrněncům na záběrech patří tři nejspíše stejné obrněné transportéry, ale jejich identifikace není možná – dle popisků ve videu se však bude jednat o výše jmenovaná „bé-té-erka“. O zničení všech členů konvoje se postaraly drony – na mnoha záběrech lze určit, že se jednalo o kvadrokoptéru, která je užívána zřejmě nejčastěji.

V jejím podvěsu je potom umístěna nějaká hlavice, typicky granát z RPG-7, který má podle Wikipedie v tandemové verzi PG-7VR průraznost až 600 mm RHA proti reaktivnímu pancíři, a dokonce 900 mm bez něj, uvádí Wikipedia. Jelikož byl i tank zasažen zezadu, není možné, aby tomu odolal, neboť tam nejspíše žádný existující obrněnec tak silnou obranu nemá.

Článek Video: Ukrajinci zničili ruský 5členný konvoj ujíždějící plnou parou vpřed po poli. Nepřežil ani dobře chráněný tank se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-60 neposkytuje vysoký stupeň ochrany

Konstrukce kolového obrněného transportéru BTR-60 je letitá, do výzbroje byl zaveden v roce 1959, uvádí Wikipedia. Ve své době se jednalo o dobrý stroj schopný vypořádat se s obtížnějším terénem, zdolat vodní toky a poskytnout ochranu proti palbě z ručních zbraní a střepinám výsadku až 14 vojáků. Z dnešního hlediska je ale zastaralý, má malou míru ochrany proti střelám i minám, nevhodný způsob vystoupení vezeného výsadku, a mnoho dalšího.

iZdroj fotografie: Uživatel Serouj / Creative Commons / CC BY

Modernizace BTR-60MB3 tyto zásadní nedostatky nijak neřeší, ale zlepšuje některé schopnosti vozidla. United24Media uvádí, že jednou z velkých změn je nahrazení původních benzínových motorů dieselovými. To může zvýšit jeho dojezd, jelikož bývají moderní motory úspornější, a také zlepšit bezpečnost, protože u nafty nehrozí tak vysoké riziko vznícení, soudí Armádní Zpravodaj. Vylepšen byl však také vnitřní prostor vozidla a jeho ergonomie.

Zbraně BTR-60MB3 jsou dálkově ovládané

Výzbroj BTR-60MB3 je na první pohled stejná, tvoří ji kulomet KPVT ráže 14,5 mm a spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm. ArmyRecognition uvádí, že jsou však nově dálkově ovládané z konzole, i když je lze stále obsluhovat i manuálně. Velitel i střelec mají k dispozici optický systém vybavený termovizí, což značně vylepšuje schopnosti boje v noci nebo za horší viditelnosti. Otázkou ale je, jak je termovize kvalitní ve srovnání se západními systémy.

Ukrajinské BTR-4 Bucephalus strčí ruské protějšky do kapsy, včetně moderního BTR-82A. Na rozdíl od něj se postaví i tankům

Parametry BTR-60 by jinak měly zůstat zachované. Jeho hmotnost je kolem 10 tun, má dvoučlennou osádku, dosahuje rychlosti 80 km/h na silnici a 10 km/h ve vodě. BTR-60MB3 by mohl najít uplatnění nejen v ruské nebo běloruské armádě, ale hlavně u armád chudších zemí. Nemodernizovaná vozidla jsou užívána hlavně v oblastech Asie a Afriky, kde jich stále existuje poměrně slušný počet, a armády mohou chtít jejich vlastnosti vylepšit.

Článek BTR-60MB3: rusko-běloruská modernizace by mohla udržet sovětský transportér na bojišti. Kritické nedostatky ovšem vůbec neřeší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na transportéru pracuje více zemí

Patria 6×6 je produktem finské společnosti Patria a do aktivní služby vstoupil teprve v roce 2021, uvádí Wikipedia. Jde tedy o velmi moderní bojový stroj, který již stačil zaujmout několik ozbrojených sil. V roce 2020 se také Finsko, Lotyšsko a Estonsko dohodly, že budou na jeho základě rozvíjet vozidlo CAVS, a nakonec se k programu připojilo ještě Švédsko a Německo. Bundeswehr například vozidlem plánuje nahradit stárnoucí transportéry Fuchs.

iZdroj fotografie: Public Domain

Transportér je primárně navržen pro přepravu pěchotního výsadku, ale dá se konfigurovat i do mnoha jiných rolí. Vyzbrojený může být kulometem, kanonem ráže 25 až 30 milimetrů, granátometem, nebo sloužit jako nosič minometu ráže 120 milimetrů. Třeba Rusko podobný šestikolový transportér ve své výzbroji nemá. Nejbližším ekvivalentem může být BTR-82A, ale ten je osmikolový. Patria má přitom podobný model také, a je dokonce možným kandidátem na službu v české armádě jako náhrada za Pandur II.

Patria 6×6 uveze až 12 vojáků

Transportér Patria 6×6 je 7,5 metrů dlouhý a jeho maximální hmotnost činí 24 tun. Ta záleží hlavně na úrovní balistické ochrany a používané zbrani. Army-Technology uvádí, že je v něm místo až pro 12 osob, z čehož jsou minimálně 2 členové osádky. Vozidlo poskytuje ochranu proti střelbě z těžkých kulometů a má vydržet explozi nálože o ekvivalentu 10 kilogramů TNT, zatímco na silnici dosahuje rychlosti až 100 km/h a dojezdu až 700 kilometrů.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Výhodou transportéru Patria 6×6 je podle EdrMagazine skutečnost, že je cenově dostupný. V západním světě nemá moc konkurenci, a proto Armádní Zpravodaj soudí, že lze předpokládat veliký zájem. Česká armáda v této roli používá vozidlo Titus 6×6 od francouzské společnosti Nexter, ale konstrukčně jsou vozidla neporovnatelná. Francouzské je totiž postavené na podvozku nákladního automobilu Tatra, uvádí Wikipedia, je vyšší a liší se tvarem.

Článek Ukrajina dostala první lotyšské obrněné transportéry Patria. Jsou vážně extrémně dobré, ruská armáda jejich ekvivalent ani nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stryker vojákovi ujel

Na videu níže můžete vidět situaci, kdy se ruským vojákům údajně podařilo ukrást velice schopný a náležitě drahý americký obrněný transportér Stryker ve službách ukrajinské armády. Záběry zachycují, jak se vozidlo rozjede, a tu chvíli za ním utíká voják, ale řidič ho ignoruje, protože je nepřítel, což Ukrajinec neví. Po chvíli nakonec upadne a pronásledování vzdá. Situace může být reálná, Ukrajina má mít k dispozici kolem 400 obrněných vozidel Stryker, uvádí Wikipedia, a to nejčastěji ve verzi M1126, což je pravděpodobně i ta na videu.

Video: Suchoj Su-25 se přiblížil k frontové linii a hned to schytal, vojákovi stačilo 7 vteřin. Sestřelených letounů přibývá

Ale přesto má Armádní Zpravodaj několik pochybností o tom, že jde o ruskou krádež. ArmyRecognition uvádí, že je osádka Strykeru dvoučlenná a veze devítičlenný výsadek – je tedy s podivem, že by ho Rusové za bojovou linií ukradli jedinému vojákovi – žádní další poblíž nejsou. Druhou věcí je skutečnost, že ruští vojáci umí používat ruskou nebo sovětskou techniku, ale nikoliv americkou, ačkoliv na záběrech zvládají řídit bravurně. Není tedy vyloučeno, že jde o Ukrajince zapomenutého Ukrajinci – tedy pokud jde vůbec o záběry z Ukrajiny.

Článek Video: pokud je ukrajinský řidič nepozorný, může mu nepřítel ukrást cenný transportér před nosem. Ale také to může být sehrané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor si počkal a vlétl dovnitř obrněnce

Video níže ukazuje případ, kdy ukrajinský dron zaútočil na nějaké ukrajinské obrněné vozidlo. Na záběrech nejde dobře rozpoznat, ale podle zadního vstupu lze usuzovat, že půjde o nějaký moderní obrněná transportér s výklopnou rampou. Ruský operátor si počkal, nebo měl to štěstí, že vojáci zrovna zkoušeli vysednout, načež otevřeli rampu. Bezpilotní letoun tak mohl vlétnout dovnitř, a pokud měl hlavici podobnou RPG-7, v níž je 730 gramů výbušniny, uvádí Wikipedia, mohl tam každého zabít, soudí redakce Armádního zpravodaje.

Video: nahánění ruského vojáka dronem může vypadat spíše jako týrání „oběti“ s cílem vyvolat obrovský strach, a ne rychlou eliminaci

V tom okamžiku bylo v podstatě jedno, o jak moderní vozidlo se jednalo – i kdyby šlo o transportér Stryker pověstný svou odolností. Jakmile se totiž dronu podaří vlétnout a explodovat uvnitř vozidla, vojáky chrání maximálně jejich balistická ochrana, ale exploze a střepiny jsou v uzavřeném prostoru ještě ničivější. ArmyRecognition uvádí, že transportér jako Stryker má uvnitř 9 vojáků výsadku a 2 členy obsluhy – ztráty tak mohou být veliké.

Článek Video: pokud si ruský dron počká, až vojáci ukrajinského transportéru otevřou dveře, může si připsat fenomenální úspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nasazení „školní“ techniky značí nedostatek

Ještě v roce 2021 se nacházelo ve skladovacím zařízení Omského tankového automobilového inženýrského institutu 120 tanků, 90 obrněných transportérů, 41 bojových vozidel pěchoty a 54 protitankových kanónů MT-12 Rapura. OSINT výzkumník však 16. května 2025 zveřejnil video, na němž je sběr mnoha satelitních snímků pořízených v průběhu 3 let.

Hrozí, že kupec odstoupí od nákupu Gripenů na úkor čínských letounů J-10, které nedávno bodovaly v boji. Jednalo by se o velký krok zpět

Vidět je postupné vyprazdňování skladu, až na něm nakonec zbyly jenom budovy a nanejvýš pár desítek nějaký vozidel, pravděpodobně nákladních, ale Armádnímu Zpravodaji se podařilo určit, že jsou mezi nimi také ženijní BAT-2. Zřejmě nejsou ve stavu, kdy by je bylo možné zprovoznit, ale mohou posloužit alespoň jako zdroj náhradních dílů, i když také velmi omezeně.

Zajímavé je, že má být Omský tankový automobilový inženýrský institut jedinou vysokoškolskou institucí v Rusku, která školí inženýry s vysokou specializací na opravy, údržbu a modernizaci motorových a obrněných vozidel. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že to může svědčit o vážném nedostatku techniky v armádě, když je stahována i ta určená ke vzdělávání.

Tajné snímky ukazují, že Američané dodávají Ukrajině F-16, ale původně nechtěli. V boji proti Rusku se neobjeví

Nejedná se mimochodem o jediný takový případ. Armádní Zpravodaj poukazoval začátkem dubna 2025 na analýzu, z níž vyplynulo, že Rusko rychle vyčerpává zásoby tanků a k modernizaci mnoho dalších nemá, zatímco výroba nových je tak nízká, že zdaleka nepokrývá ztráty, natož potřeby. To ostatně potvrzuje i jeden z případů, kdy Rusové vyslali do útoku 230 vojáků jenom po svých, bez jediné techniky, jak Armádní Zpravodaj upozorni v dubnu 2025.

1/5 🧵Another Russian storage has been depleted.

With the recent imagery from April 2025 we can see that over the time all armoured vehicles at the Novaya Stanitsa Arsenal close to the Omsk tank school have been removed⬇️. pic.twitter.com/YX1HiSPqMf

— j (@hizzo_jay) May 16, 2025

Článek Satelitní snímky ukazují, že Rusko kompletně vyčerpalo zásoby obrněné techniky v jednom ze skladů – včetně tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Oncilla je ukrajinsko-polským projektem

Základem vozidla Oncilla je původně ukrajinské vozidlo Dozor-B. Wikipedia uvádí, že se poprvé objevilo v roce 2004, ale k ozbrojeným silám se dostalo až o řadu let později. Mezitím koupila licenci na výrobu polská společnost MISTA a začala na jeho základě produkovat vozidlo s názvem Oncilla. V současné době má přitom Ukrajina jak polské Oncilla, tak své Oncilla-Shturm 4×4 vyráběné na základě polské konstrukce a vylepšení.

iZdroj fotografie: Uživatel Zinnsoldat / Creative Commons / CC BY-SA

Situace kolem vozidla je dnes taková, že vojáci konstruktérům sdělují své zkušenosti, takže je Oncilla neustále vylepšované vozidlo. EuroMaidanPress uvádí, že v současnosti třeba dokáže odolat výbuchu 8 kilogramů trhaviny tak, aby osádka a vezení vojáci přežili. Jen pro představu, třeba protitanková mina TM-62 má v sobě 7,5 kilogramů trhaviny, upozorňuje Armádní Zpravodaj, a je schopná zničit nebo významně poškodit jakýkoliv tank.

Silná výzbroj zničí i ukryté vojáky

Vozidla Oncilla v současnosti existují v několika verzích, z nichž je jednou z nejmodernějších obrněný transportér Oncilla-Shturm 4×4. ArmyRecognition uvádí, že je určen 3 členům osádky a 6 vojákům výsadku, přičemž je pancíř vozidla chrání proti palbě z ručních zbraní, ale lze ho doplnit i přídavným pancéřováním. Vozidlo disponuje také centrálním dohušťováním pneumatik a na silnici se může pohybovat rychlostí až 120 km/h.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Oncilla-Shturm je vybaveno dálkově ovládanou věží s kulometem ráže 14,5 milimetrů a dalším ráže 7,62 milimetrů. Tato výzbroj umožňuje boj s mnoha typy obrněných vozidel, a rovněž bude například schopna eliminace vojáků schovaných v běžných obytných domech. Vozidlo je navíc komfortní, má klimatizaci nebo dodatečné vytápění, a vybavené je i navijákem, což může pomoci buď něco odtáhnout, nebo se vyprostil například v době rasputice.

Článek Polské vylepšení Oncilla posunulo moderní ukrajinské obrněné vozidlo Dozor-B na novou úroveň. Žádné ruské miny vojáky nezabijí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kurganěc-25 bylo představeno před 10 lety

Vývoj vozidla Kurganěc-25 začal nejspíše někdy kolem roku 2010 a poprvé bylo představeno v roce 2015, uvádí Wikipedia. Mělo se stát náhradou za bojová vozidla pěchoty BMP-1 a BMP-2, a též jako transportér za MT-LB. Odvozené je od platformy Armata, ale je lehčí – hmotnost základního vozidla se pohybuje kolem 25 tun. Kurganěc je navíc modulární, což znamená, že by mělo sloužit i jako nosič pro různé zbraňové platformy a v dalších úlohách.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Ruská armáda již opakovaně oznamovala jeho zavedení do výzbroje, ale ani v roce 2025 neexistovaly žádné zprávy o sériové výrobě. ArmoredWarfare uvádí, že jedním z důvodů opožďování byly problémy s vývojem motoru pro něj určený; dalším pak skutečnost, že se ruské vedení rozhodlo pro modernizaci vozidel BMP-2 a na nové vozidlo tak nebyly dostatečné kapacity. Navíc za situace, kdy je vyráběno i BMP-3, které má být levnější.

Instalace aktivního systému ochrany

Pokud někdy ruská armáda Kurganěc-25 do výzbroje zavede, bude nejspíše srovnatelný se západními BVP, domnívá se Armádní Zpravodaj. Má tříčlennou osádku a prostor pro 8 vojáků, kteří vystupují po rampě v zadní části, jak je běžné u západních protějšků. Základní pancíř by je měl potom chránit proti střelám z ručních zbraní a střepinám, a též lze instalovat přídavné modulární pancéřování a systém aktivní ochrany, uvádí ArmyRecognition.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Kurganěc-25 má věž osazenou rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů se spřaženým kulometem ráže 7,62 milimetrů, a dále disponuje odpalovačem dvou řízených protitankových střel Kornet-EM s dosahem až 5,5 kilometrů a schopností „vystřel a zapomeň“. Nechybí mu ani termokamera, laserový dálkoměr a počítačové řízení palby. Pohybovat se pak zvládne rychlostí až 80 km/h, a protože je obojživelné, dosahuje na vodě až 10 km/h.

Článek Kurganěc-25: náhrada za prehistorická BMP a MT-LB se ukázala i na Rudném náměstí, ale zahájení výroby je v nedohlednu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-4 se může postavit i tankům

Prototyp ukrajinského transportéru BTR-4 byl poprvé představen v roce 2006, uvádí Wikipedia, a později si ho jako dokončený produkt objednala irácká armáda, ale kvůli problémům z nich nakonec část skončila ve výzbroji ukrajinských ozbrojených sil. Jde o osmikolový transportér připomínající sovětskou řadu BTR, od níž se však liší i odstraněním jedné ze slabin, kterou má i ruský BTR-82A, a to výstupem vojáků v zadní části vozidla, nikoliv do strany.

iZdroj fotografie: Uživatel Wanderer777 / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajinský transportér může být vyzbrojen celou řadou zbraní, ovšem v základní verzi je vybaven věží s rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů, uvádí ArmyRecognition. To je výzbroj srovnatelná s BTR-82A, který disponuje kanonem stejné ráže, uvádí Army-Technology, ovšem ten ukrajinský má i odpalovač protitankových řízených střel Barier s dosahem až 5 kilometrů. U ruského však typ této výzbroje chybí a nemůže se tedy tankům postavit.

Ochrana je s BTR-82A přibližně shodná

S délkou 7,87 metrů je BTR-4 o něco málo větší než jeho ruský protějšek, přičemž dosahuje hmotnosti 22,4 tun, takže je i mnohem těžší, neb BRT-82A váží jenom 14,5 tun, uvádí ArmyRecognition. Obě vozidla by měla být papírově schopná odolat palbě z ručních zbraní, dělostřeleckým střepinám a minám, a Armádní Zpravodaj si ověřil, že u BTR-4 přestálo i palbu z těžkého kulometu. Je tedy možné, že by vyšší hmotnost mohla svědčit o větší síle pancíře.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

V mnoha jiných parametrech jsou si však vozidla podobná. Mají tříčlennou osádku a v části pro pěchotu místo pro 7 vojáků, i když jak bylo řečeno, u ukrajinského vystupují zadem, ne stranou, což je v bojové zóně bezpečnější, jelikož jsou lépe krytí. Obě vozidla jsou také obojživelná a zvládnou pravděpodobně podobně těžký terén. Ukrajinské s maximální rychlostí 110 km/h je papírově rychlejší, ale otázkou je, zda v praxi takovou rychlost opravdu využije.

Článek Ukrajinské BTR-4 Bucephalus strčí ruské protějšky do kapsy, včetně moderního BTR-82A. Na rozdíl od něj se postaví i tankům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z více než dvou tuctů obrněnců 16 padlo

Hned, jak se dal ruský konvoj do pohybu, sledovaly ho ukrajinské průzkumné drony, jejichž operátoři zalarmovali obranu. Zapojilo se do ní dělostřelectvo, které ho odstřelovalo už z dálky, a následně i bezpilotní letouny. V útoku mělo být přes dva tucty obrněnců, jejichž typ lze rozpoznat jenom obtížně. Armádní Zpravodaj však soudí, že se jednalo (krom jiného) o známou klasiku, tedy transportéry MT-LB, BTR-82 nebo bojová vozidla pěchoty BMP-2.

Fatální selhání pilotů F-16. Omylem bombardovali vlastní město osmi 230kg bombami (video). Oficiální verze, co se stalo, nesedí

K vidění je zřejmě i nějaká speciální technika, ale jelikož je opatřena protidronovými zábranami, nelze ji přesně určit. Nechybí pak ani komunikační a velitelské vozidlo. Ruská armáda však udělala při útoku u Časiv Jar fatální chybu, a sice že se soustředila obrněnce na jedno místo. Ono sice dává smysl, že jela po cestě a na po poli, ale možná nepočítala, že bude objevena tak brzo. Na videu je totiž vidět nečekané zastavení obrněnců po ukrajinském útoku.

Tím se podařilo mnoho dalších vozidel de facto zablokovat a znehybnit na jednom místě, načež přišly na řadu drony – vidět jsou bombardovací i sebevražedné, které útočily jak na nehybnou i postupující techniku, tak na jednotlivé vojáky. Mnozí se totiž pokusili ukrýt například v domech, ale marně, jelikož je tam odstřelovalo dělostřelectvo a likvidovaly bezpilotní letouny.

Rusko bez šance: Polsko chce skoro 2krát více vojáků a povinný výcvik pro všechny. Zvažuje také jaderné zbraně a život bez Ameriky

Celý útok nicméně zničen nebyl, padnout mělo 16 vozidel a 33 vojáků, zatímco zbytek se dal na útěk, na němž byli podle všeho pronásledováni. Armádním Zpravodaj našel vyjádření samotné 24. mechanizované brigády pojmenovanáé po králi Danylovi, podle níž Rusové nasadili do útoku asi 25 kusů techniky (včetně ženijních vozidel), z čehož bylo 11 zničeno a 5 poškozeno.

Obří ruský útok 25 vozidel u Časiv Jar (06. března 2025) odražený ukrajinským dělostřelectvem a drony

Článek Rusové udělali u Časiv Jar opět fatální chybu: obří útok s 25 obrněnci skončil neúspěchem, mnozí raději utekli (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útočníci ani nedosáhli svého cíle

Na videu níže je vidět výsledek útoku ruských obrněnců složeného z 5 tanků a 3 obrněných transportérů poslaných ve dvou vlnách. Narazily ovšem na obránce vybavené sebevražednými drony, jimiž začali na techniku okamžitě útočit ještě dříve, než se dostala na bitevní linii. Rozeznat lze transportéry, min. dva byly zničeny – jednat se mohlo o BTR-82A. Army-Technology uvádí, že jde o vozidlo s 3člennou osádkou a 7 členy pěchotního výsadku.

Video: Rusko zasáhlo své vlastní území přesně naváděnou střelou Ch-101 „plnou teroru“. Nehodu tají, byla však natočena civilistou

U tanků je rozeznáváním mnohem obtížnější, všechny mají toti protidronové zábrany a skryté veškeré rozeznávací prvky. Proti dronům jim to však nepomohlo. Armádní Zpravodaj soudí, že se mohlo jednat o T-72B3, což je modernizovaná verze T-72 osazená i reaktivním pancéřováním Kontakt-5, potvrzuje ArmyRecognition. Pokud se ale jednalo o T-62, v podstatě neměl šanci. Wikipedia uvádí, že má po stranách pancéřování silné jenom 153 mm, takže nedokáže odolat ani projektilu z RPG-7; sebevražedné drony používají podobnou hlavici.

Článek Video: i když ruská armáda zaútočí ve dvou vlnách s 5 tanky a 3 vozidly, může být odražena dříve, než dorazí na místo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-60 bylo vyrobeno 25 000 kusů

Transportér BTR-60 zkonstruoval Sovětský svaz na začátku 60. let 20. století a jeho nejběžnější variantou byla BTR-60PT, uvádí WeaponSystems. Celkem bylo vyrobeno kolem 25 000 kusů, které se dostaly do výzbroje mnoha zemí. V některých armádách slouží dosud, i když jsou jednoznačně zastaralé. Stále totiž mohou přepravit výsadek 7 vojáků chráněných proti palbě z ručních zbraní a poradí si i s relativně obtížným terénem.

⚡️🇺🇦Ukrainian modernization of the BTR-60D, to which the armored personnel carriers transferred by 🇧🇬Bulgaria will be brought.

The old twin 90-horsepower GAZ-40P gasoline engines together with the gearbox are replaced by two new German Deutz BF4M2012 with a capacity of 102 hp.… pic.twitter.com/yLf4YJU9zR

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) April 17, 2024

Ukrajinská modernizace BTR-60D vylepšuje řadu slabin, jimiž se BTR-60 vyznačuje. Wikipedia uvádí, že byla zvýšena ochrana díky novému pancéřování Armox 500T, byť není jasné, na jakou úroveň, ale je možné, že dokáže odolat i munici z těžkého kulometu. Dále transportér dostal dva nové dieselové motory Deutz BF4M2012, což opět zvyšuje ochranu, protože nafta není tak hořlavá jako původní benzín. Nicméně největší slabina vozidla, vystupování výsadku z boku, zůstala zachována – dveře jsou však alespoň větší a výstup snazší.

Termovize nebo moderní navigace

V BTR-60D je lepší i různé vybavení. Kupříkladu byly instalovány přední a zadní termokamery, což osádce značně usnadňuje operace v noci, a moderní má být i navigace nebo komunikace. Změnilo se také rozložení sedadel pro výsadek tak, aby byly mnohem pohodlnější, a uspořádání zároveň poskytovalo více užitného prostoru pro jeho vybavení.

Obrněný transportér OT-64 SKOT byl pýchou ČSLA a doslova deklasoval sovětský BTR-60, i když nakonec musel využít jeho výzbroj

Výzbroj transportéru zůstala zachována, hlavní zbraní je tedy kulomet KPVT. Military-History uvádí, že jde o zbraň ráže 14,5 milimetrů, která dokáže na vzdálenost 3 kilometrů ničit lehké obrněné cíle a úkryty a zasahovat vzdušné cíle na vzdálenost až 2 kilometrů. Tento kulomet je za pak doplněn ještě koaxiálním kulometem ráže 7,62 milimetrů určeným proti živé síle.

Článek Vyvedená ukrajinská modernizace BTR-60D překonává sovětský základ snad úplně ve všem. Ale jeho kritickou slabinu neřeší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zrozen z balkánských válek i Afghánistánu

Konflikty na Balkáně a na Středním východě ukázaly potřebu zavedení vozidel MRAP (Mine Resistant Ambush Protected, tedy odolných proti účinkům exploze min a improvizovaných výbušných zařízení). Pozadu nechtělo zůstat ani Srbsko, které proto v roce 2016 na výstavě IDEX ve Spojených arabských emirátech představilo vlastní „povoz“ tohoto typu vznikající v továrně ve Velikej Plane. V loňském roce navíc Srbsko představilo na stejném místě také novou prodlouženou a vylepšenou variantu Miloš II.

iZdroj fotografie: Srđan Popović / Creative Commons / CC BY-SA

Miloš (v závorce data pro Miloš II) má na délku 5,45 m (6,5 m), na výšku 2,30 m (2,38 m, s věží pak 3,25m) a na šířku 2,51 m (2,61 m), zatímco hmotnost je 14 tun (15,5 tun). Využito bylo mnoho dovozových a licenčních komponentů – náprava je například od francouzské firmy Texelis, hnací jednotka zase americký diesel Cummins ISB 300 s výkonem 252 kW s automatickou převodovkou a pohonem 4×4. Maximální rychlost je slušných 110 km/h (100 km/h).

Zásoba paliva je u druhé varianty 280 litrů. Motor má v terénu spotřebu 30 až 35 litrů na 100 km a dojezd po silnici je kolem 600 km.

M16 Miloš má nejistou budoucnost

Srbský M16 Miloš se vyznačuje nejenom skvělou průchodností terénem, ale především perfektní bezpečností posádky. V sedadlech s balistickou ochranou uveze 8, respektive 10 mužů, a vydržet má odpálení miny i zásah RPG-7. Pneumatiky mají vložku run-flat, takže i po zásahu a vypuštění vzduchu by měly být schopny udržet zátěž 4,5 tuny každá a při rychlosti až 50 km/h dostat vozidlo až na 50 km od místa zásahu.

iZdroj fotografie: Srđan Popović / Creative Commons / CC BY-SA

Pýchou srbského zbrojního průmyslu je ovšem dálkově ovládaná věž, která původně nesla 12,7mm kulomet; ovšem u Miloše II byl nahrazen 20mm kanónem M55 s nočním viděním a termokamerou. Vedle něj může nést i protitankové střely nebo minomet.

Posádka pak může sledovat okolí čtyřmi HD kamerami a zůstávat tak v bezpečí. Samotné Srbsko plánuje odebrat pro armádu od obou verzí 112 kusů, ale jelikož se potýká s finančními problémy, je budoucnost zakázky nejistá. Miloš se však dostal i do výzbroje Kypru a Senegalu.

Článek Zrozen ve válce, ale bez velkého úspěchu: srbský M16 Miloš vypadá jako solidní obrněnec, ale jeho budoucnost je nejistá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M113 je již nedostatečně odolný

Americká armáda, ale i další složky ozbrojených sil, používala dlouhá léta pásový transportér M113. Ve své době šlo o velmi zdařilé a moderní vozidlo; Army-Technology uvádí, že jeho první prototyp byl vyroben již v roce 1957, od té doby ovšem prošel mnoha úpravami a modifikacemi, což z něj udělalo velmi univerzální a spolehlivé vozidlo. Na dnešní dobu má ale zejména nedostatečný pancíř – Američané ho proto dlouhou dobu plánovali nahradit.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Nakonec bylo vybráno vozidlo AMPV od společnosti BAE Systems. Ta ho popisuje jako rodinu vozidel s vysokou odolností, využívající mnoho prvků bojového vozidla pěchoty M2 Bradley, které je proslulé svou všeobecnou odolností. AMPV by mělo, například silou pancíře, pokud bude silný jako u Bradley, odolávat střelám ráže až 30 mm, a mělo by mít i pancíř reaktivní. Díky němu by odolalo min. zepředu a ze strany střelám typu RPG.

AMPV bude mít různorodou výzbroj

Hmotnost vozidla se liší podle varianty. ArmyRecognition uvádí, že se pohybuje od 34 do 36 tun. Vedle toho má dvoučlennou osádku, dosahuje rychlosti až 61 km/h a dokáže ujet téměř 400 km. Vyzbrojené může být nějakým typem kulometu, ať univerzálním, nebo těžkým ráže 12,7 mm, případně ho může nahradit automatický granátomet.

105mm mini-houfnice na Humvee vypadá až neškodně, přitom je revoluční a dokáže tvrdě udeřit na skoro 20 km

AMPV existuje v několika variantách a jako obrněný transportér má mít v zadní části prostor pro 6 plně vybavených vojáků. V podobě zdravotnického vozidla má pak osádku tříčlennou a místo pro 4 ležící nebo 6 neležících pacientů. V jiné verzi plní zase AMPV roli samohybného minometu a je vyzbrojené minometem ráže 120 milimetrů, do něhož nese 69 nábojů, uvádí Wikipedia. Existuje i verze velitelská, ale možných úprav je mnohem více.

Článek Americké transportéry M1113 postupně odejdou. V Americe je nahradí AMPV, které odolají i ruskému RPG a pořádně silné ráži 30 mm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice je starý, ale BTR-70 má stále co říci

Transportér BTR-70 je obrněné vozidlo na osmi kolech a do výzbroje sovětské armády se dostal v roce 1972. Postupně byl také exportován do mnoha dalších zemí a dodnes v některých i slouží, jak jsem vyčetl na Wikipedii. Jeho nevýhodou je v současnosti především nízký stupeň ochrany osádky, a to jak před minami a palbou nepřítele, tak třeba před drony. Modernizace 70DI se proto snaží zaměřit i na tyto oblasti, i když proběhlo úprav více.

iZdroj fotografie: Uživatel ShinePhantom / Creative Commons / CC BY-SA

Polská úprava konkrétně znamená, že vozidlo obdrží místo dvou starých vznětových motorů moderní dieselové. Nafta má výhodu, že při zásahu tak snadno nevzplane, a rovněž jsou agregáty úspornější. Upravena je na vozidle i jeho ochrana např. zesílením dna proti minám a další změny reagující na nebezpečí na moderním bojišti. Jak jsem zjistil na Defence-Ua, tak také dostane mnoho moderních prvků jako termovizi, GPS a nové boční dveře.

Rušička proti dronům, ale výzbroj se nemění

Jednou ze změn, kterou považuje redakce ArmádníhoZpravodaje za velice podstatnou, je potom instalace systému elektronického boje k rušení dronových signálů. Na ArmyRecognition jsem dohledal, že by měl chránit obrněný transportér před mnohými sebevražednými drony, i když samozřejmě nebude schopen rušit veškeré signály a určitě nefunguje proti dronům na optickém kabelu. Na druhou stranu si myslím, že není vyloučeno, aby vojáci v poli na transportér přidělali i nějaké fyzické protidronové zábrany, což se dnes děje běžně.

Z Polska se stává regulérní tanková supervelmoc. Počty se mu v Evropě vyrovná tak maximálně Rusko, i když kvalitou těžko

Co by mohlo být slabinou, tak že BTR-70DI nejspíše zůstane odolnost jenom proti palbě zbraní do ráže 12,7 mm, jak jsem našel na WeaponSystems. Uvnitř by měl být potom prostor pro dvoučlennou osádku a 7 pěšáků, což je o dva méně než u původního. Smysl ale dávají také nové dveře, jimiž bude částečně kompenzována jedna ze slabin BTR-70, a to špatná možnost výstupu, ačkoliv i v tomto případě zůstávají na boku, což není nejlepší řešení. Výzbroj by pak měla zůstat zachována, tedy kulomet ráže 12,7 nebo 14,5 mm.

Článek Polská modernizace BTR-70DI ještě udrží sovětský obrněný transportér na scéně. Zásadní slabinu se jí ale odstranit nepodařilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kanon ZTM-1 nepřítele drsně rozstřílel

Video níže ukazuje překvapivý útok ukrajinského obrněného vozidla na skupinu ruských vojáků pobíhajících okolo bojového vozidla pěchoty BMP-1. Když je osádka spatřila, okamžitě na ně spustila palbu z rychlopalného kanonu, a je vidět, že zlikvidovala jak pěšáky, tak i jejich obrněnec. Ze záběru však není jasné, jakým vozidlem jela ukrajinská armáda, ale podle moderně vypadající obrazovky by mohlo jít o obrněný transportér BTR-3. Wikipedia uvádí, že vypadá jako sovětský BTR-80, ale přitom jde o zcela jinou konstrukci.

Transportér bývá vybavený například kanonem ZTM-1, který má dle MilitaryLeak ráži 30 mm a dokáže zničit lehce obrněná vozidla a pochopitelně i živou sílu. Účinný je na vzdálenost až 4 kilometrů a ovládat ho lze mechanicky i dálkově – na videu je zachycen druhý případ. Proti takové zbrani nemá BMP-1 šanci, jelikož má pancíř odolný jenom proti střelám ráže 12,7 mm, uvádí ArmyRecognition. Jeho kanon ráže 73 milimetrů by sice dokázal ukrajinský obrněnec také zničit, ale překvapená osádka se na nic nezmohla.

Článek Video: když si ruští vojáci s BMP-1 nehlídají záda, mohou jim do nich vpadnout Ukrajinci a všechny je postřílet silným kanonem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsluha kulometu na M113 je zranitelná

Americký obrněný transportér M113 je vozidlo zařazené do výzbroje na začátku 60. let 20. století, čemuž také odpovídají jeho schopnosti. Wikipedia uvádí, že je standardně vyzbrojené americkým kulometem M2 Browning ráže 12,7 mm, což je velmi silná zbraň používaná po celém světě, ale samozřejmě má i své limity. Tím největším je, že má jeho obsluha horní polovinu těla vysunutou mimo pancíř vozidla, takže je hodně zranitelná.

⚡️New 🇺🇦Ukrainian-made Tavria 14.5/7.62 combat modules have begun to be installed on the transferred M113 armored personnel carriers. pic.twitter.com/3jiKyS2GRV

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) December 13, 2024

Zmíněný problém dálkově ovládaná věž Tavria řeší, jelikož je její obsluha uvnitř vozidla. Za hlavní zbraň má přitom těžký kulomet KPVT ráže 14,5 milimetrů, k němuž Roe uvádí, že dokáže zasáhnout pozemní cíle do vzdálenosti 2 kilometrů, vzdušné pak do vzdálenosti 1,5 kilometru, a pálí kadencí až 600 ran za minutu. Jedná se o velice silný kulomet schopný prorazit pancíř mnoha obrněných vozidel, například by si měl poradit s většinou sovětských, respektive ruských obrněných transportérů řady BTR, ale i s mnoha dalšími.

Věž na M113 má vyspělou optoelektroniku

Věž Tavria poskytuje osádce i další možnosti, jelikož je vybavena optoelektronickým modulem, který zvládá detekovat cíle na vzdálenost více než 5 km ve dne i za tmy, uvádí MilIn, a obsluha vidí dění na monitoru uvnitř transportéru. Dále je věž vybavena kulometem ráže 7,62 mm a střelbu z něj může obsluha zvolit například v okamžiku, kdy bude jejím cílem pěchota a ne nějaké vozidlo. Kromě toho je věž odolná proti palbě z ručních zbraní.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Tuto ochranu má však i samotné vozidlo M113 vybavené hliníkovým pancéřováním. K jeho obsluze je zapotřebí posádka dvou vojáků a v zadní části je prostor pro 11 až 15 členů pěchotního výsadku. Vojáci přitom vystupují z vozidla zadem pomocí sklopné rampy, a nikoliv bokem, jak je tomu u starších ruských protějšků. M113 potom dokáže na silnici vyvinout rychlost až 67 km/h a na plnou nádrž je schopné urazit vzdálenost 480 kilometrů.

Článek Staré americké transportéry M113 za sebou sice mají 60 let, ale s dobrou ukrajinskou modernizací Tavria si poradí s mnoha ruskými cíli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ČSSR udělalo produkt lepší než originál

V 50. letech 20. století scházel Československé armádě moderní a rychlý obrněný transportér. Do výzbroje byl sice zaváděn polopásový OT-810 „Hakl“, ale ten rozhodně nepatřil ani k typům s nejvyšší rychlostí nebo průchodností terénem, ale neměl ani dobrou ochranu posádky. Bylo proto potřeba zavést něco nového a jako vhodný se ukázal OT-64 Skot domácí provenience, zatímco k druhému, BTR-50, poté dodali licenci tehdejší spojenci z Moskvy.

Ukrajina chce mír ještě letos. Potřebuje však pevné bezpečností záruky, jinak ji Vladimir Putin celou zničí, tvrdí V. Zelenskyj

BTR-50 byl těžký obrněný obojživelný transportér, který byl v terénu jako doma a podle odborníků v něm dokonce překonával i legendární tank T-34, uvádí Wikipedia. A nebylo divu, jelikož byl postaven na platformě plovoucího tanku PT-76. Trpěl však i řadou neduhů – v první řadě se jednalo o nevyřešený výstup z vozidla, kdy výsadek musel přeskočit výstupem na stropě přes okraj nekrytý do strany, případně po krytu motoru dozadu.

iZdroj fotografie: Mohit S / Creative Commons / CC BY

Vojáci tak byli lidově řečeno na ráně. Českoslovenští inženýři proto přidali boční dveře otevírané dopředu, které výsadkářům dopřávali alespoň základní ochranu, a upravili vrchní poklopy na střeše. Původní modely BTR-50 měly dokonce zcela nekryté přepravní prostor, což byla obrovská slabina. Naši technici vyřešili rovněž i výhled ze stroje, kdy na jeho čelo přidaly dvě „boule“, resp. pozorovací kupole pro velitele a pozorovatele/střelce.

Nové srdce OT-62 a vysoká kapacita

Topas, tedy transportér obrněný pásový, vojáky přezdívaný kačena, měl kromě zmíněného především nový pohonný systém. Šestiválec PV-6 měl 220 kW, tedy o 44 kW více než sovětský V-6, a byl také úspornější. Maximální rychlost měl Topas 58 km/h (BTR-50 pak 44km/h), na vodě hnán vodními tryskami dosahoval 10km/h (stejně jako BTR-50), a dojezd vycházel na 550 km (v případě BTR-50 to bylo znatelně méně, 410 km).

Rozměry obou vozidel pak byly podobné; délka Topasu činila 7 m, šířka 3,2 m a výška 2,10 až 2,70 m podle modifikace, pancéřování mělo sílu až 17 mm. Hmotnost se pohybovala mezi 15 až 17 tunami dle verze a ta standardní pro ČSLA byla vyzbrojena buď bezzákluzovou houfnicí T-21 82 mm nebo kulometem 7,62 mm vz.59 v minivěžičce ovládané pozorovatelem.

Armádní technika ČSLA: nezapomenutelná sovětská BVP, vrtulníky a stíhačky, ale i vlastní technika, která neměla obdoby

Posádku tvořili tři muži – v pozici vpravo seděl velitel, uprostřed řidič vybavený přístrojem pro noční vidění, a vlevo pozorovatel střelec. Za jejím prostorem se pak nacházelo místo pro výsadek, a zajímavé je, že se do něj vešlo až 17 vojáků. Ti byli pancířem chráněni před palbou ze zbraní ráže 7,64 mm a v případě průjezdu zamořeným územím mohl být OT-62 Topas natlakován a ochránit je tak před zhoubnými vlivy zbraní hromadného ničení.

OT-62 Topas proudil do celého světa

Příprava a vylepšování obrněného transportéru OT-62 Topas začala v roce 1958 a sériová výroba ve slovenském městě Detva se rozjela v roce 1962, kde probíhala celých 10 let. Nakonec vzniklo 2 641 ks – vedle základní verze se jednalo o 12 dalších variant včetně mobilní dílny, odtahového vozidla nebo speciální konfigurace pro polskou námořní pěchotu. Právě v Polsku pak probíhala i licenční výroba ze součástek dovezených z ČSSR, která dala vzniknout 600 kusů.

iZdroj fotografie: Hubert Śmietanka / Creative Commons / CC BY

Největším odběratelem se stalo s 890 kusy Československo, které mělo z OT-62 velmi dobrý a lukrativní artikl. Vývoz totiž probíhal do mnoha zemí Afriky, např. Maroka, Libye, Súdánu nebo Angoly, ale především do Egypta. Deset kusů pak odebrali i soudruzi z NDR a Bulharska. Do Indie, stejně jako do Iráku, jich šla rovná stovka, a mnohé odebrala i Sýrie. Byl to opravdu dobrý obchod, třeba Maroko zaplatilo za jeden 55 000 USD (dnes 12,5 milionů Kč).

Obrněný transportér OT-64 SKOT byl pýchou ČSLA a doslova deklasoval sovětský BTR-60, i když nakonec musel využít jeho výzbroj

Topasy se účastnily i bojů, a to především na Blízkém východě, kde řadu těch syrských a egyptských ukořistil Izrael, který je zařadil do služby ve své armádě. V boji se však ocitly také irácké stroje během války s Iránem a obou válek v Zálivu. Posledními uživateli Topasu jsou Egypt a Súdán, zatímco u nás na Slovensku došlo k vyřazené posledních „kačen“ v roce 1994. A tak skončil příběh jednoho československého úspěchu.

Článek OT-62 Topas alias Kačena byl obrovský československý úspěch. Výrazně překonal sovětskou předlohu a ve světě o něj byl zájem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozidel chce Bundeswehr tisícovku

V konečné fázi by měli mít němečtí vojáci transportérů Patria 6×6 kolem tisícovky a nyní chtějí po parlamentu zelenou pro nákup 300 kusů, uvádí MilIn. Zastarávající vozidla Fuchs nahradí nejenom v rolích pro přepravu vojáků, ale zajistí například i ženijní dopravu, zneškodňování bomb, jaderný, ​biologický a chemický průzkum, stejně jako elektronický boj.

iZdroj fotografie: Rheinmetall / Creative Commons / CC BY-SA

Patria 6×6 je odvozeninou od osmikolového Patria AMV a Patria Group na svých stránkách uvádí, že připravila design pro německé ozbrojené síly spolu se společnostmi DSL a FFG. Do programu je nicméně zapojeno více zemí – kromě Finska, kde hlavní výrobce sídlí, jde třeba o Švédsko nebo Lotyšsko. Výhodou vozidla má být vysoký výkon, modularita umožňující jeho úpravy na různé verze, a zároveň velmi příznivá cena.

Ruský ekvivalent Bulat je horší

Německo modernizuje ozbrojené síly hlavně kvůli nepředvídatelnosti Ruska, jehož armáda by byla pravděpodobným soupeřem. Ta má mimochodem ve výzbroji relativně vzácný šestikolový transportér SBA-60K2 Bulat, který však Patria 6×6 v mnoha ohledech převyšuje, třebaže uveze až 10 vojáků, kdežto ruský 8. Army-Technology uvádí, že také nabízí ochranu proti palbě z těžkých kulometů, kdežto její ruský ekvivalent jen proti projektilům do ráže 7,62 mm.

Článek Německo nezastavuje a dále modernizuje armádu – tentokrát finskými transportéry Patria 6×6, které značně překonávají ruské Bulaty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnce nejdříve zastavily položené miny

Video níže zobrazuje, jak dopadl ruský útok na pozice ukrajinských mariňáků. MilIn uvádí, že se do něj vydaly dva obrněné transportéry naložené pěchotou a využily kouřovou clonu, zřejmě aby zkomplikovaly práci dronům a ideálně v ní pronikly až k pozicím. Jenomže nejdříve najel na minu první transportér a hned vzápětí i ten druhý. Podle z nich byl zjevně kolový, mohlo jít o BTR-80, v jehož útrobách je výsadek 7 vojáků, uvádí Wikipedia, kdežto druhý naopak pásový, možná MT-LB, který uveze 11 pěšáků, uvádí ArmyRecognition.

Severokorejské „tsunami“ torpédo má budit respekt jako jeho ruský atomový protějšek Poseidon, ale zřejmě jde jen o „levnou kopii“

Vraky se pak staly cílem sebevražedných dronů, a i když měly protidronové zábrany, zkušení operátoři je nakonec zapálili. Pěšáci z vozidel se schovali v lese, ale přesto neunikli. Obránci na ně poslali bombardovací drony, a je vidět, že použili i dělostřeleckou nebo minometnou kazetovou munici. Většinu útočníků tak eliminovali, ač se je pokusil vyzvednout jiný obrněný transportér – o ten se ale stal obětí útoku sebevražedného dronu.

Článek Video: stará-li se o obranu ukrajinská námořní pěchota, může zastavit ruské transportéry kazetovou municí a zničit i jejich záchranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci se kryli před dronem a přehlédli tank

Klasickou situaci, kdy osádka obrněného transportéru – v tomto případě TRR-80 – hlídá především nebe, můžete vidět na videu níže. Soustředila se na sebevražedný dron, uvádí MilIn, který se pravděpodobně na jejich transportér zaměřil, takže právem. Nakonec se sice zřejmě netrefil, ale pozornost vojáků rozhodně rozptýlil – nejspíše i díky tomu se do blízkosti transportéru dostal tank, konkrétně se jednalo o Leopard 2A4, jehož silný kanón ráže 120 milimetrů, jak uvádí Wikipedia, si s obrněným transportérem lehce poradil a rozstřílel ho.

Video: vyrazí-li ruská skupina proti dělostřelcům a jejich pomocníkům, může v ní padnout i 8 tanků T-90/T-80 a dalších 8 obrněnců

BTR-80 se v podstatě nemůže proti hlavnímu bojovému tanku bránit. Nejsilnější zbraní, kterou disponuje, je kulomet ráže 14,5 mm, uvádí ArmyRecognition, zatímco jeho pancíř odolává jenom běžným ručním zbraním. Na videu je také zajímavé, jak je Leopard 2A4 upravený, protože na něm lze pozorovat reaktivní pancíř Kontakt-1. Ten mu zvyšuje ochranu proti protitankovým zbraním a pravděpodobně i proti sebevražedným dronům.

Článek Video: pokud sledují ruští vojáci dron na obloze a zapomenou se dívat kolem sebe, může je z ničeho nic rozstřílet Leopard 2A4 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakuška musí být lehká, což je i slabina

Ruské vozidlo BTR-MDM Rakuška určené pro výsadkáře je vlastně pásový obrněný transportér k přepravě v letadlech a velkých vrtulnících. ArmyRecognition uvádí, že byl poprvé představen v roce 2013, takže se jedná o relativně moderní techniku. Je přitom logické, že má omezení – jelikož nemohla být příliš těžká, má pancéřování pouze z hliníkového pancíře, které mu poskytuje ochranu proti ručním zbraním a střepinám. V případě klasického výsadku by to asi nevadilo, ale horší je, pokud je vozidlo použito k útokům na obranné linie.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Zničit vozidlo jako BTR-MDM Rakuška totiž není kvůli jeho slabému pancéřování obtížné. Stačí k tomu i ty nejlehčí protitankové zbraně, například český jednorázový bezzákluzový raketomet RPG-75. Ten je určen právě proti méně pancéřovaným obrněným vozidlům, protože například s tankem si neporadí. Wikipedia uvádí, že jeho hlavice dokáže prorazit pancíř o síle 330 milimetrů RHAe a vozidlo s ním lze na vzdálenost až 300 metrů.

Rakuška-M dostala hlavně rušičku dronů

Ruská armáda si je zranitelnosti MDM Rakuška dobře vědoma, zvláště pak pokud ho nepoužívá k účelům, k jakému bylo navrženo. Jeho ochranu se proto pokouší zvýšit – podle MilIn je například nová verze Rakuška-M vybavena rušičkou dronových signálů. Zda ji to ochrání bude však záležet na tom, zda rušička dokáže daný typ dronu opravdu vyrušit a s jakou účinností. Další úpravou je také použití kamuflážní plachty Nakitka blokující radarové signály.

Sovětské dědictví na „vyšší“ úrovni: BMP-3 je nejsilněji vyzbrojené ruské BVP, BTR-MDM Rakushka zase „papírový“ transportér

Transportér Rakuška má dvoučlennou osádku a místo pro 13 členů výsadku, vyzbrojený pak bývá kulometem ráže 12,7 nebo 7,62 milimetrů. Na silnici může dosahovat rychlosti až 70 km/h a zároveň je schopen plavby rychlostí až 10 km/h. Určen je především k tomu, aby výsadkářům po jejich vysazení v terénu poskytoval základní ochranu, palebnou podporu a možnost rychlého přesunu, vybaven může být přitom i systémem pro noční vidění.

Článek Ruská obrněná vozidla Rakuška-M jsou pro vojáky jako rakev, i když dostanou speciální úpravy. „Sfoukne“ je i slabší granát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V hlavní roli větší palebná síla a ochrana

YPR-765 ve výzbroji ukrajinské armády je původně nizozemský obrněný transportér nebo bojové vozidlo pěchoty. Wikipedia uvádí, že vzniklo v 70. letech 20. století, a to úpravou amerického pásového transportéru M113. Výsledné vozidlo má mnohem větší palebnou sílu, je vybaveno věží s kanonem ráže 25 milimetrů a navíc je lépe chráněno, protože je na jeho hliníkovém pancíři přidělaný další, tentokrát ocelový. Ale ani to Ukrajině evidentně nestačí.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Nizozemí

Ukrajinské úpravy zahrnují především instalaci dálkově ovládaného modulu EOS R400, na němž je umístěn granátomet ráže 40 mm, uvádí MilIn. Celou stanici dodala australská společnost Electro Optic Systems a ukrajinská armáda ji měla získat minimálně 50krát. Výrobce uvádí, že umožňuje zasažení cíle do vzdálenosti 2 km a že bývá nejčastěji osazena kanonem ráže 30 mm, ale Ukrajinci nejspíše vyhodnotili granátomet jako lepší pro palebnou podporu .

YPR-765 mohou lépe chránit slat mříže

Výměna klasické věže s kanonem za dálkově ovládanou s granátometem však není jedinou změnou. Vozidlo má také vylepšenou ochranu – po jeho stranách a nejspíše i na zádi jsou instalované slat mříže, což je ochrana proti kumulativním hlavicím. Může ho tak ochránit proti různým protitankovým zbraním, ale v tomto případě se pravděpodobně jedná hlavně o ochranu proti sebevražedným dronům, které kumulativní hlavice používají.

Jihokorejská BVP AS21 Redback jsou na úrovni českých CV90. S klidem mají zvládnout i soupeře v podobě ruského BMP-3

Klasické neupravené YPR-765 je pak pásové vozidlo těžké 13,7 tun, a lze předpokládat, že na tom bude ukrajinská úprava velice podobně. WeaponSystems pak uvádí, že vyžaduje tříčlennou osádku a v jeho zadní části je místo pro výsadek 7 vojáků. Na silnici se YPR-765 dokáže pohybovat rychlostí až 61 km/h, což není tolik, ale umí také plavat. Na hladině se pohybuje jeho rychlost kolem 6 km/h a celkový dojezd vozidla je přibližně 490 km. Lze tak konstatovat, že je YPR-765 v této podobě i na dnešní poměry opět nebezpečné a schopné.

Článek Díky velmi povedené modernizaci Ukrajinců jsou staronové obrněné transportéry YPR-765 z Nizozemska opět nebezpečné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportér ujížděl, jako když tanky nevidí

Případ, kdy ruský transportér najel přímo před hlavně dvou ukrajinských tanků, můžete vidět na videu níže. Není přesně jasné, proč se jeho velitel vydal takovou trasou – ale záběry z dronu ukazují, že jel přímo k dvojici tanků stojících na poli, protože je asi neviděl. Jednalo se o vozidlo BTR-82A, uvádí MilIn, což je sice moderní verze, ale tankům, ani těm starším, se rozhodně nemůže rovnat. Jeho hlavní zbraní je rychlopalný kanon ráže 30 milimetrů, uvádí Army-Technology, což nemůže ublížit ani desítky let starému tanku T-64.

Video: pokouší-li se ruský obrněný konvoj prorazit nepřátelské pozice, může být během útoku zničehonic přepaden a rozstřílen tanky

Ukrajinský tank T-64 ve videu disponoval kanonem ráže 125 milimetrů, uvádí Wikipedia, a video ukazuje, jak jeden z dvojice na jedoucí transportér zamířil a z velice krátké vzdálenosti (mohlo to být nějakých 10 metrů) ho zasáhl. Část vezených vojáků to překvapivě přežila a začala dokonce zmateně pobíhat kolem, až nakonec vystřelil i druhý ukrajinský tank a transportér vzplál. Co se stalo s vojáky, již záběry neukazují – zdá se ale, že ani přesně netušili, v jaké se ocitli situaci, načež mohli buď zahynout nebo padnout do zajetí.

Článek Video: pokud ruský transportér zmateně nejede proti ukrajinským tankům, může být odstřelen z blízkosti sotva 10 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-60 je stará a nevyhovující konstrukce

Konstrukce transportéru BTR-60 vznikla v Sovětském svazu na konci 50. let 20. století a v roce 1959 byl zařazen do výzbroje, uvádí Wikipedia. Ve své době se jednalo o velice obávanou zbraň, která se dostala do výzbroje vícero armád, a to i přes některé nedostatky – například slabé ochraně proti minám. Tím nejzásadnějším je však vystupování výsadku z vozidla bokem a ne zezadu, jak je tomu u moderních obrněných transportérů. Chorunžij ale tento problém nemá a je tak mnohem lepší – spíše se podobá současným obrněným vozidlům.

Vojenský obrněnec, který pustošil bojiště, předělali umělci v Česku na kolotoč „radosti“. Válečné monstrum teď slouží nejen dětem

Konstrukčním problémem BTR-60 je, že má motory vzadu a nelze tam tedy instalovat rampu pro vystupování. Ukrajinské ministerstvo obrany ale v tiskové zprávě uvádí, že Chorunžij dostal místo dvou benzínových motorů vzadu jeden dieselový vpředu, přičemž má i vyšší výkon a umožňuje dosahovat rychlosti až 80 km/h. Díky tomu bylo možné zařídit výstup výsadku zadem, ale vnitřek vozidla byl změněn i v dalších směrech, takže v něm má osádka i vezený výsadek mnohem větší pohodlí, o jakém si mohli kdysi nechat zdát.

Chorunžij je odolnější a silně vyzbrojený

Konstruktéři použili při výrobě vozidla velmi kvalitní finskou ocel, takže ačkoliv se podařilo zesílit ochranu osádky, vozidlo tím na hmotnosti nenabralo – je něco přes 10 tun. Kolem celého trupu je Chorunžij odolný proti střelám ráže 7,62 mm s ocelovým jádrem, v přední části pak proti těžkému kulometu. Výrazně byla zvýšena i ochrana proti minám a nástražným náložím, zesílené dno vozidla by mělo vydržet detonaci o síle 6 kg TNT, uvádí MilIn.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Spíše než za výraznou modernizaci lze ukrajinský BTR-60 Chorunžij označit za nový transportér. Jiné než u BTR-60 jsou totiž také mnohé tvary a linie, i když je umístěn na stejném podvozku 8×8. Navíc může být i vyzbrojený, většinou velkorážným kulometem nebo kanonem ráže 30 milimetrů. Existuje přitom ve více verzích, například i jako sanitární, evakuační, opravárensko-evakuační nebo velitelsko-štábní vozidlo, případně jako nosič minometu.

Článek Ukrajina ukázala Rusku, jak se to dělá: hluboce modernizovaný obrněný transportér BTR-60 Chorunžij je lepší v každém směru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportér BTR-82 zasáhla tříštivá střela

Zajímavý souboj obrněných vozidel lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že se do něj dostal ruský obrněný transportér, nejspíše se jednalo o BTR-82, a neznámý ukrajinský typ tanku. Transportér se schovával pod silničním nadjezdem a za ním se krčila skupina vojáků – zřejmě je ale viděl průzkumný dron, z něhož pochází záběry, a předal souřadnice osádce tanku. Transportér vůbec nevěděl, že je v hledáčku, když do něj vletěla tříštivá střela. Ta zničila nejenom vozidlo, ale viditelně zabila i některé z vojáků, i když někteří přežili a utekli.

Video: „naprosté nabrání“ tanku T-72B3 na střechu MRAP obrněného vozidla MaxxPro aneb Ne vždy reverzní manévr vyjde

Transportér měla trefit tříštivá střela M86P2 pravděpodobně z kanonu ráže 125 mm. YugoImport uvádí, že v ní je 3,28 kg trhaviny, což ke zničení relativně slabě pancéřovaného vozidla stačí. Exploze navíc vytvoří i mnoho střepin, jimž podlehli vojáci. BTR-82 nebo modernizovaná verze BTR-82A má pancíř z vrstveného pancéřování s kevlarem, uvádí ArmyRecognition, ale proti tankovému kanonu neobstojí, a ke všemu ani nemá zbraň schopnou tank zničit.

Ukrainian „Kara-Dag“ Brigade hits a Russian armored vehicle with infantry in Selydove, Donetsk Oblast. September 2024

When will the Ukraine Russia war end …. Any predictions ? pic.twitter.com/rgBBsAjwtw

— War Monitor Clips (@WarMonitorClips) September 2, 2024

Tank zničí BTR-82

Článek Video: pokud se ruští vojáci krčí za transportérem, může jich tank nečekaně většinu jednou tříštivou střelou odpálit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z tahače MT-LB se stalo univerzální vozidlo

Vozidlo MT-LB je relativně staré, do služby v sovětské armádě vstoupilo již na začátku 70. let 20. století jako tahač dělostřelectva. Wikipedia uvádí, že bylo postaveno na základě podvozku tanku PT-76, a jeho výhodou byla nízká cena a nenáročná obsluha, načež začalo sloužit v mnoha úlohách – např. na něm jsou umístěny různé zbraňové platformy. Jednou z nejpoužívanějších variant je obrněný transportér, jehož nevýhodou je poměrně malá ochrana osádky.

Rusların „MT-LB“ filosu gittikçe azalıyor, bu yüzden Remdiesel üretim konusunda MGTT-LB’yi önceleyip hızlıca birliklere teslim etmeye çalışabilir. Şirket ayrıca Kamaz 5350’yi temel alan „Remdiesel Z-STS(Ahmat olarakta bilinir)“yi üretiyor. pic.twitter.com/ViPBwyo53K

— Salve Regina🇷🇺🇰🇵🇨🇳 (@bars_vdv) August 30, 2024

Varianta MGTT-LB by to však měla alespoň částečně řešit. ArmedConflicts uvádí, že se poprvé veřejně objevila v roce 2020 a vyznačovat se má upraveným trupem a ochrannými bočními štíty. Díky nim by měla být ochrana pravděpodobně o něco vyšší než jenom proti palbě z ručních zbraní, ale existovat má i novinka, a to dálkově ovládaná (tedy autonomní) varianta, uvádí ArmyRecognition, která by měla sloužit hlavně jako transportér.

Řízení MGTT-LB na dálku je jenom možnost

Nejnovější varianta MGTT-LB by měla být určena pro 2 členy osádky a 8 vojáků výsadku jedoucích v zadní části vozidla. Je tedy otázkou, proč je MGTT-LB označováno za autonomní, jestliže má osádku, která by ho měla řídit, ale nejspíše proto, že je dálkové ovládání jenom jednou (ale ne primární) možností. Vozidlo má být dokonce až o 900 kilogramů lehčí než původní MT-LB, což by mu mělo zajišťovat lepší mobilitu i ve změklém terénu.

Video: když se ruský BTR-82A vrhne do divoké potyčky s ukrajinským M2 Bradley, může rozhodnout jediná dobře mířená rána

Jeho maximální rychlost je potom 65 km/h, ale v případě dálkového ovládání má být omezena na 40 km/h, zatímco dosah je až 700 kilometrů. Jelikož jde o víceúčelové vozidlo, může být použito například i k vezení nákladu – pak je jeho nosnost dvě tuny. Sloužit ale může i k tažení například děla nebo nějakého jiného zařízení do hmotnosti až 7 tun, a zároveň může být platformou také pro různé zbraně a tedy mít podobné úlohy jako staré MT-LB.

Článek Nedávná novinka by mohla brzy zavítat do ruské výzbroje: autonomní víceúčelové vozidlo MGTT-LB, které vyžaduje posádku a více vydrží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-22 8×8 odstraňuje hlavní problémy

Nejmodernějším ruským obrněným transportérem je aktuálně BTR-82A. WeaponSystems uvádí, že byl do výzbroje přijat v roce 2011, takže jde o relativně novou zbraň, ale vlastně již koncepčně zastaralou. Jedná se totiž jen o vylepšenou verzi BTR-80 pocházející ještě ze Sovětského svazu, takže trpí mnoha neduhy, např. nešikovným vysedáním výsadku postranními dveřmi. V bojové situaci se navíc ukázala jako náchylná třeba vůči dronům.

BTR-22 and upgraded BTR-82A with a new factory-made cage system, Army 2024 expo, Moscow, August 2024 #ArmoredWarfare #TankswithAW pic.twitter.com/X5mKP0wfAF

— Armored Warfare (@ArmoredWar) August 18, 2024

BTR-22 8×8 by však mělo tyto problémy řešit. Vojáci z něj budou vystupovat zezadu, jak je to obvyklé u naprosté většiny současných moderních protějšků. Ve vnitřním prostoru je pak místo pro 10 nebo 11 vojáků, údaje se ve zdrojích rozchází. Vyzbrojeno je rychlopalným kanonem ráže 30 mm, uvádí Defence-Blog, jehož dosah je min. 1 kilometr, kadence 330 ran za minutu a má zásobou munice na 300 ran. Výzbroj navíc doplňuje kulomet PKTM.

Skvělá obrana nedá dronům šanci

Alespoň papírově by měl být BTR-22 dobře chráněn – odolávat má ze všech stran munici ráže 12,7 mm, uvádí ArmyRecognition, ale co konstruktéři velice zohlednili, je ochrana proti dronům. Prezentovaná varianta je vybavena kombinací slat mříží a klecových nástaveb – fotografie na sociálních sítích ukazují, že prostoru, kudy by se dron dostal k samotnému pancíři, je velice málo. Navíc má být vozidlo vybaveno rušičkou signálu mezi dronem a operátorem.

Video: když se ruský BTR-82A vrhne do divoké potyčky s ukrajinským M2 Bradley, může rozhodnout jediná dobře mířená rána

Jako většina velkých obrněných transportérů je BTR-22 umístěn na podvozku 8×8 a jeho hmotnost dosahuje 20 tun, max. rychlost pak činí 85 km/h. Není sporu o tom, že by se takto upravené vozidlo ruským ozbrojeným silám hodilo. Otázkou ale je, zda budou ruské zbrojovky schopné rychle najet na výrobu nového typu, protože pokud by si to vyžadovalo zastavení produkce BTR-82A, mohl by to být pro armádu veliký problém.

Článek Rusko představilo obrněný transportér BTR-22, který nahradí stárnoucí BTR-82A. Konečně opouští nebezpečnou sovětskou koncepci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Varianty Cybertrucku do ohroženého prostředí

Tesla míří svým Cybertruckem hlavně na milovníky pick-upů, mezi něž v současnosti patří například legendární Ford-150, uvádí Wikipedia. Jde o čistě civilní vůz, jehož uživatelé od něj nemohou v základu čekat žádnou balistickou ochranu. Ale stejně jako lze vybavit přídavnou ochranou ochranou civilní automobily, pustila se do podobných úprav Cybertrucku také společnost Archimedes Defense. ArmyRecognition uvádí, že na trh uvedla tři varianty do extrémních podmínek a vysoce ohrožených prostředí.

A kit has been released for the Cybertruck that turns the car into an APC.

The Sting Protector modification from Archimedes Defense protects the driver from 7.62mm bullets fired from an assault rifle.

Ready for the zombie apocalypse. pic.twitter.com/Cy6UmqN7Rj

— NEXTA (@nexta_tv) August 25, 2024

Nejchráněnější variantou je Sting APC, přičemž zkratka APC je v anglické terminologii označením obrněného transportéru. Tím toto vozidlo je, neb ho společnost vybavila přídavným ocelovým a keramickým pancéřováním. Tvrdí, že s touto ochranou je schopné odolat projektilům do ráže 14,5 mm, takže nutno dodat, že to je srovnatelné s moderními obrněnými transportéry používanými v armádách, a mnohé starší tak dokáže strčit do kapsy.

Zatím bez výzbroje, ale to by šlo napravit

Vozidlo Sting APC se liší od klasické verze v mnoha dalších detailech. TopGear uvádí, že je na něm dvojice mohutných antén, takže lze předpokládat, že budou zajišťovat nějakou formu komunikace, což by bylo pro ozbrojené síly nezbytné. Má také mnohem robustnější pneumatiky, které by mohly umožňovat jízdu i v případě prostřelení. Sting APC pak dostalo i několik mlhových světlometů a má menší boční okna, určitě jsou všechna neprůstřelná.

Elektrické obrněné vozidlo Bushmaster je pro budoucnost australské armády klíčové, má brutální zrychlení a je tiché; přesto jsou tu ALE

Další detaily známy nejsou, tedy ani cena nebo dojezd. Za příplatek však bude možné vozidlo vybavit generátorem pro dobíjení v odlehlých oblastech – v tomto případě by tedy muselo vézt i zásobu paliva. To může být pro armádní využití velice limitující, neboť je snazší použít klasický pohon. Vozidlo také není vyzbrojeno, i když to by asi bylo možné napravit. Lze ovšem předpokládat, že bude spíše sloužit pro přepravu nějakých VIP osob nebo si ho pořídí bohatý člověk. Na druhou stranu by s ním kdekoliv působil doslova jako pěst na oko.

Článek Uspěje v armádě? Na světě je obrněný transportér Tesla Cybertruck s keramickým pancéřováním. Mnohé vojenské protějšky překonává se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MGT-LB je univerzální vozidlo s vyšší ochranu

Vozidlo MGT-LB je dílem ruské společnosti OKR Transporter, uvádí Defence-Blog, a mMá se jednat o velmi multifunkční platformu schopnou dopravovat vojáky, munici, zbraně i další vybavení, a to i v náročném terénu a za nepříznivých povětrnostních podmínek. Od svého předchůdce MT-LB se má odlišovat hlavně vyšším výkonem a lepší schopností ochrany osádky, a stále se jedná o pásové vozidlo schopné zdolat i vodní toky (tedy jako jeho předchůdce).

Jak rzekłem, tak pojawiły się tego dowody.

Proponowany przez rosyjską zbrojeniówkę MGT-LB powstał na bazie BMP-3.

Przy okazji Rosjanie też pokazali, że zapomnieli, jak się projektuje wóz pływający z powerpackiem z przodu 😁 https://t.co/5tHTQkaMSJ pic.twitter.com/xGzERA8RwM

— Piotr Zbies (@Zbiesu) August 14, 2024

Původní plány počítaly s tím, že bude MGT-LB vybavený hybridním pohonem, elektrickou převodovkou, inteligentním palubním zařízením a možnostmi dálkového ovládání. MilIn uvádí, že se takové plány objevily už v roce 2017, ale nyní jsou jiné a vozidlo je evidentně mnohem jednodušší. Pohon má totiž zajišťovat turbodiesolový motor a nejspíše bylo zjednodušeno i další vybavení, což by ale mohlo konstrukci zlevnit a umožnit masovější výrobu.

MGT-LB uveze 2,5 tuny nákladu nebo 8 vojáků

Současná verze MGT-LB je vozidlo o hmotnosti 16,5 tun a nosnosti 2,5 tuny nákladu, uvádí ArmyRecognition, ale dokáže zároveň táhnout náklad, např. přívěs nebo dělo o hmotnosti až 7 tun. Obsluhuje ho dvoučlenná osádka a v zadní části je prostor pro dalších až 8 vojáků, kteří mají být chráněni proti střelbě z ručních zbraní a střepinám, a MGT-LB má odolat i výbuchu protipěchotní miny. Je však otázkou, zda je ochrana dostatečná i proti dronům.

Transportéry M113 jsou i po 60 letech velice spolehlivé tahouny. Ale na ochranu se v nich, stejně jako v ruských MT-LB, spoléhat nejde

Rychlost vozidla na silnici má být až 70 km/h a na vodě dokáže plavat rychlostí do 10 km/h. Vyzbrojeno je pak dálkově ovládaným kulometem; kdy a jestli se MGT-LB začne ve výzbroji ruských ozbrojených sil objevovat ve větších počtech, není jasné. Jisté ovšem je, že by se takové vozidlo schopné provozu v drsných podmínkách ruským vojákům určitě hodilo.

Článek Nástupce starého MT-LB bude nová ruská generace obrněného vozidla. Vypadá slibně a má být mnohem schopnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Řada úspěšných kanadských vozidel LAV

LAV 6.0, někdy bývá vozidlo označeno jenom jako LAV 6, je odvozené od velmi známého LAV III, uvádí Wikipedia. O tom, jak je tato rodina vozidel úspěšná, svědčí i skutečnost, že je na základně LAV III postaven i americký transportér Stryker. Vylepšené LAV 6.0 bylo do výzbroje zavedeno v roce 2016 a existuje ve dvou základních variantách. Ta první je určena jako bojové vozidlo, druhá označovaná ACSV pak slouží jako sanitní, vyprošťovací, velitelské a další. Využívá přitom podvozek 8×8, což je dnes u větších transportérů standard.

A LAV 6.0 Armoured Combat Support Vehicle (ACSV) found on the Federal Motorway 20 in Germany, as part of a $500 million package of Canadian military aid for Ukraine. https://t.co/K5XrKPZ1OH
(Photo: Tim) pic.twitter.com/yUFZlp9xUg

— Ronkainen (@ronkainen7k15) September 28, 2022

Co si zaslouží ocenění – a zároveň se tím vozidlo liší třeba od ruských BTR – je jeho pancéřování. WeaponSystems uvádí, že nejmodernější ruské BTR-82A má hmotnost 15,4 tun, zatímco LAV 6.0 má i s přídavným pancéřováním 28,5 tun. Ruské vozidlo poskytuje ochranu v celém obvodu trupu jen proti ručním zbraním, kdežto kanadské proti munici ráže 14,5 milimetrů, a také má mnohem vyšší odolnost proti minám a improvizovaným náložím.

Kanon nižší ráže, a přesto stejně silný

Hlavní zbraní vozidla LAV 6.0 je rychlopalný kanon M242 Bushmaster ráže 25 mm, uvádí ArmyTechnology. A ačkoliv má ruský transportér větší zbraň, sice kanon ráže 30 mm, mohlo by to svádět k dojmu, že je silnější. Zbraně jsou však spíše vyrovnané, což dokazují i případy, kdy např. nejmodernější ruský tank T-90M podlehl dvěma vozidlům M2 Bradley vyzbrojeným právě kanonem M242 Bushmaster. Výzbroj obou transportérů je pak doplněna kulomety.

Video: ani více než 5násobná přesila nemusí uspět, i pouzí 4 vojáci dokáží zastavit útok 3 ruských BTR-82 a jejich výsadku

Kanadský transportér se může pochlubit i větší kapacitou – obě vozidla sice mají tříčlennou osádku, ale kanadské uveze 8 vojáků, zatímco ruské 7. U ruského transportéru navíc vojáci vystupují nešikovně postranními dveřmi, u kanadského zezadu, což jim v boji poskytuje výhodu, protože jsou chráněni masou transportéru. Srovnatelná jsou pak obě vozidla co do rychlosti, maximum je 100 km/h na silnici a dojezd kolem 600 kilometrů.

Článek Kanadské obrněné transportéry LAV 6.0 jsou lepší než kdejaké ruské protějšky. Ani nejlepší BTR-82A na ně nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obránci byli proti přesile jenom 4, přesto uspěli

Útok takové skupiny obrněných transportérů zachycuje i video pod tímto článkem. MilIn k tomu uvádí, že se jedná o dronové záběry z útoku tří ruských obrněných transportérů BTR-82 na pozici stráženou pouze 4 ukrajinskými vojáky. Obránci tak byli jednoznačně v početné nevýhodě, i když na druhou stranu jim obranná pozice poskytovala jiné přednosti, a tak mohli i proti přesile uspět, ačkoliv to rozhodně nebyl lehký boj.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Co přesně se na videu stalo, je velice těžko rozpoznatelné, ale podle popisů najel jeden z transportérů na protitankovou minu M-62, čímž se vyřadil. Druhý se pak obráncům podařilo zničit nespecifikovaným typem granátometu, ale pravděpodobně se mohlo jednat o rozšířený RPG-7, i když je možností mnohem více. Nakonec se strhla bitva mezi pěchotou za pomoci ručních zbraní. Obránce nicméně podporovalo i dělostřelectvo, takže se jim nakonec podařilo zbytek útočníků zahnat, i když i ukrajinští vojáci utrpěli v bitvě zranění.

Transportér má výsadek uvnitř, často i na trupu

Jednotka útočící na obránce měla jistě přesilu, neboť BTR-82 uveze uvnitř výsadek 7 vojáků, uvádí MilitaryToday, ale ruská armáda vozí velmi často další usazené na střeše; obránci nicméně čelili min. 5násobné přesile. Zničením dvou vozidel, a nejspíše eliminací výsadku či alespoň jeho části, si obránci velmi pomohli. Každý transportér je teoreticky mohl zasypat silnou palbou – základní verze má kulomet ráže 14,5 mm doplněný koaxiálním ráže 7,62 mm, a pokud šlo o BTR-82A, byl místo těžkého kulometu kanon ráže 30 mm.

Nové ruské kolové vozidlo Bumerang již netrpí nedostatky starých BTR a přiblíží se západním standardům, vypadá nevídaně dobře

Mina TM-62 použitá ke zničení jednoho z transportérů je velmi účinná, a zároveň i levná. Lze ji umístit kamkoliv v terénu a případně i částečně zahrabat, aby nebyla tak vidět. Když na ni přitom najede vozidlo, exploduje, neb dle typu stačí k jejímu spuštění tlak hmotnosti 150 až 550 kilogramů. Uvnitř je nálož 7,5 kilogramů trhaviny, uvádí Military-History, což s přehledem stačí i k vyřazení tanku, takže je transportér pro minu jasný úspěch.

Článek Video: ani více než 5násobná přesila nemusí uspět, i pouzí 4 vojáci dokáží zastavit útok 3 ruských BTR-82 a jejich výsadku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nepomůže ani odminovávací vozidlo

Na videu pod tímto článkem lze vidět, jak může dopadnout útok tanku, obrněných transportérů, odminovávacího vozidla UR-77 Meteorit a několika automobilů. MilIn uvádí, že se podařilo všechny postupně zničit, což je patrné i z videa, a i když dále postupovala pěchota, úspěchu se nedočkala ani ta, protože to „schytala“ tříštivou municí ze dvou tanků.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Nejčastějším důvodem vyřazení obrněných vozidel se zdají být miny, ale není jasné, jakého byly typu. Proti tankům a vozidlům posloužily viditelně protitankové miny, tedy např. původně sovětské TM-62. Těch existuje několik variant a nejčastěji jsou v kovovém pouzdře, ale někdy i v plastovém, dřevěném nebo kartonovém, což znesnadňuje jejich odhalení. Wikipedia uvádí, že je hmotnost jedné 9,5 kg, a z toho 7,5 kg připadá na výbušninu, nejčastěji TNT.

Slabý pancíř BTR i UR-77 Meteorit

Zničené obrněné transportéry jsou pak BTR, ale těžko lze rozeznat, jakého druhu, a stejně tak
nelze identifikovat tank. Ruské transportéry BTR jsou nicméně na kolovém podvozku 8×8 a jejich pancíř většinou dostačuje proti munici do ráže 12,7 mm. Nejmodernější BTR-82A má pak hmotnost 15,4 tun a je v něm místo pro tříčlennou osádku a 7 vojáků, udává Army-Technology. Vyzbrojen je běžně kanonem ráže 30 milimetrů a koaxiálním kulometem.

Nové ruské kolové vozidlo Bumerang již netrpí nedostatky starých BTR a přiblíží se západním standardům, vypadá nevídaně dobře

Proti minám mohlo teoreticky zasáhnout vozidlo UR-77 Meteorit. To je vybaveno dvěma liniovými náložemi, které odpálí do vzdálenosti až 90 metrů, a výbuch náloží aktivuje všechny miny v pruhu širokém asi 6 metrů. Systém je umístěn na podvozku samohybné houfnice 2S1 Gvozdika, uvádí WeaponSystems, a dodává, že je schopen ochránit dvoučlennou osádku jenom proti palbě z ručních zbraní a střepinám; je tedy velice zranitelný.

Článek Video: když se vydá skupina ruských obrněných vozidel skrze otevřené pole, velmi pravděpodobně to vždy skončí fiaskem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportér se spoléhal na rychlost

Jak vypadá téměř beznadějný útok obrněného vozidla proti silné nepřátelské linii, ukazuje velmi drsné video pod článkem. Je na něm zachycen obrněný transportér, MilIn uvádí, že jde o BTR-82A, což je jeden z nejmodernějších, jakým disponují ruské ozbrojené síly. Velitelé ho poslali i spolu s výsadkem uvnitř a na korbě do útoku po polní cestě, kde evidentně nebylo vůbec kryté. Nešlo přitom o první útok, protože je na záběrech z dronu vidět, jak transportér v šílené maximální rychlosti míjí několik jiných zničených obrněnců.

iZdroj fotografie: Armáda USA

Následně se na něj snesla palba z bojového vozidla pěchoty M2 Bradley, a později zaútočily i drony. Kanon zmíněného vozidla má ráži 25 mm, uvádí Army-Technology, a může pálit kadencí až 500 ran za minutu, takže BTR-82A doslova zasypal. Wikipedia uvádí, že má pancíř trupu a věže většinou silný kolem 9 mm, a ačkoliv je ozbrojen věží s kanonem ráže 30 milimetrů, palbu vůbec neopětoval. Evidentně se snažil spoléhat jenom na rychlost, což mu ale nebylo nic platné, a nakonec stejně musel zastavit. Konec to však zdaleka nebyl.

Explozivní munice byla pro pěšáky smrtící

Výsadek se rázem ocitl na volném prostranství a jeho jedinou ochranou bylo samotné vozidlo a další nedaleký transportér, který byl nejspíše zničen v nějakém z předchozích útoků. Obsluha vozidla M2 Bradley ale v tomto okamžiku nejspíše přepnula na explozivní munici, a jak je z videa patrné, část vojáků zranila či zabila, ale některým se možná podařilo uniknout – jelikož se dostali mimo záběr z dronu, nelze to říci s naprostou jistotou.

Video: až směšná prohra pro ruský tank T-90M, který podlehl dvojici BVP M2 Bradley, aniž by využila protitankové střely

Zbylým vojákům ale nepomohl ani úkryt za transportérem, protože do nich nalétl minimálně 1 sebevražedný dron, čímž jich několik zlikvidoval. Kolem byly vidět i další exploze, nejspíše šlo o následek střelby z minometu. Útok tak skončil naprostou katastrofou a masakrem. Podobná taktika masových útoků, natož přes otevřené pole, je evidentně neúčinná a mohou se k ní uchylovat pouze velitelé, jimž na životech vojáků absolutně nezáleží.

Extremely intense combat footage…

An AFU 47th Mechanized Brigade M2A2 Bradley crew fires 25mm AP (armor piercing) and HEI-T (explosive) rounds at a Russian assault team and crew traveling in a BTR-82 in the #Avdiivka area. Carnage ensues.

Send more Bradleys to Ukraine!!!… pic.twitter.com/3bwuYSaDW4

— OSINT (Uri) 🇺🇸 🇨🇦 🇬🇧 🇺🇦 🇮🇱 (@UKikaski) March 2, 2024

Zničení vozidla BTR-82A a jeho osádky

Článek Video: ruský obrněný transportér zjevně nemá šanci, ač jede maximální rychlostí, když se mu postaví na odpor M2 Bradley a dron se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

U BTR-22 bude motor v přední části

Když se podíváte na ruské transportéry řady BTR – třeba Defence-Blog uvádí, že jde o BTR-60/70/80/82 – uvidíte, že na rozdíl od moderních transportérů nemají zadní dveře, kudy by vystupovala osádka. Je to umístěním motoru, který tomu v konstrukci brání, a hlavní výstup je proto bočními dveřmi, což vojáky na bojišti nebezpečně (a zbytečně) vystavuje palbě. Změnit to má vozidlo BTR-22, u něhož bude motor přemístěn do přední části, a prostor pro vezený výsadek vojáků a jeho vystupování tak bude vzadu jako u většiny západních vozidel.

⚡️Photo of the new 🇷🇺Russian BTR-22 from tests. pic.twitter.com/ejNkY3zZNB

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) January 29, 2024

Jednou z dalších výhod BTR-22 by mělo být, že ačkoliv je jiný, využívá značného množství konstrukčních prvků z BTR-82A, uvádí ArmyRecognition. Stejný bude např. podvozek 8×8 a mnoho dalších částí, což by mělo značně zjednodušit i zlevnit výrobu a údržbu. Dovnitř transportéru se má vejít až 10 vojáků a jeho max. rychlost činí 100 km/h, což je oproti předchůdci zlepšení. Zdroje se ale liší v tvrzení, zda bude nebo nebude schopen plavby.

BTR-22 dostane kanon a protitankovou střelu

Transportét by měl mít na délku 7 560 a na šířku 2 985 mm. Jeho hlavní zbraní bude rychlopalný kanon 2А72 ráže 30 mm s kadencí až 330 ran za minutu a schopností zasáhnout cíl na vzdálenost 3 600 metrů. Doplněn bude kulometem a nejspíše nějakým typem protitankové řízené střely jako je 9M113M Konkurs-M s průrazností 800 milimetrů RHAe. Střelec bude mít k dispozici dvoukanálový optický zaměřovač den-noc s termovizí a laserový dálkoměr.

Nové ruské kolové vozidlo Bumerang již netrpí nedostatky starých BTR a přiblíží se západním standardům, vypadá nevídaně dobře

TopWar uvádí, že by měl nový transportér mít lepší pancéřování než jeho předchůdci. Odolat by mělo projektilům ráže 12,7 milimetrů, a to pravděpodobně po celém trupu, a lze předpokládat, že vpředu bude ochrana ještě lepší. Trup má pak ve tvaru V, díky čemuž je zvýšena ochrana proti minám. Parametry se zdá, že se bude BTR-22 značně přibližovat svým západním soupeřům, ale na druhou stranu je otázkou, v jakých počtech ho bude schopen ruský průmysl v blízké době vyrábět, aby mohl nahradit již zastaralé transportéry ve výzbroji.

Článek Ruský obrněný transportér BTR-22 má být konečně pořádná změna a přilepšení pro vojáky, i když starý koncept neopouští se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Patria AMV XP lze přizpůsobit a umí i plavat

Slovenské armáda si nakonec pořizuje 76 těchto obrněných transportérů, přičemž jich bude 60 v základní bojové konfiguraci, 10 sanitních a 6 velitelských, uvádí v tiskové zprávě slovenské ministerstvo obrany. Vozidla aktuálně vznikají ve Finsku, ale jejich výroba je přesouvána na Slovensko, a domácí firmy se budou na produkci obrněných transportérů podílet ze 40 %. První vozidla již slovenští vojáci mají, poslední by měli obdržet v roce 2027.

iZdroj fotografie: Patria

Společnost Patria na svých stránkách uvádí, že je AMV XP modulární systém a lze na něj umístit různé zbraně, ochranu i další vybavení. Vozidlo je umístěno na podvozku 8×8, a podle vybavení a míry pancéřování má hmotnost až 30 tun. K jeho obsluze postačuje dvoučlenná osádka a v základní konfiguraci bojového vozidla má v zadním prostoru místo pro 10 vojáků, doplňuje ArmyRecognition. Na silnici se dokáže pohybovat rychlostí až 100 km/h, a dojezd má podle konfigurace až 1 000 kilometrů, a navíc dokáže bez jakékoliv přípravy i plavat.

Slovenská věž s kanonem a protitankovými střelami

Bojová konfigurace obrněného transportéru slovenské armády by měla být osazena domácí věží Turra 30 s kanonem ráže 30 milimetrů, uvádí Janes. Ten by měl být pravděpodobně doplněn i kulometem a odpalovačem řízených protitankových střel, přičemž lze na Turra 30 upevnit buď ruské 9M113 Konkurs nebo izraelské Spike, uvádí Wikipedia. Věž má být také vybavena infračervenou kamerou, laserovým dálkoměrem a TV kamerou.

Obrněné transportéry Patria patří mezi vozidla již zavedená v zemích NATO; používá je samozřejmě finská armáda, ale například i Chorvatsko, a vychází z nich také polské transportéry KTO Rosomak. Slovensko své obrněné síly modernizuje nejenom o AMV XP, ale pořizuje si i bojová povidla pěchoty CV90, tedy stejně jako armáda česká. V konfiguraci se ale budou lišit, protože AČR je chce s kanonem ráže 30 mm, kdežto OSSR ráže 35 mm.

Článek Porazila i Pandur II, vozidla Patria AMV XP jsou pro Slovensko velikým okamžikem při modernizaci a ze 40 % se na nich podílí domácí firmy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-3 má lepší ochranu a řadu konfigurací

Dobrým příkladem onoho sovětského pozůstatku je bojové vozidlo pěchoty BMP-3, které bylo do výzbroje SSSR přijato v 80. letech 20. století s tím, že odstraňovalo řadu nedostatků předchozích BMP-1 a BMP-2, uvádí ArmyRecognition. Zejména má lepší ochranu osádky, kdy v přední části odolá projektilům ráže 30 mm, kdežto dodatečná pasivní pancéřová ochrana odolá průbojným střelám ráže 12,7 mm ze vzdálenosti 50 metrů.

Video: Ukrajinci ukázali útok levného dronu na cenné ruské BMP-3. Smrt v hodnotě pár tisíc korun zničila moderní obrněnec jako nic

Výbušný reaktivní pancíř je potom k dispozici jako volitelná výbava. BMP-3 se pak také chová mnohem lépe při plavbě na vodě, což je v zemích bývalého SSSR na mnoha místech značnou výhodou. Z rodiny sovětských / ruských BVP se tak jedná o nejlepší variantu, jejíž produkce probíhala v nějaké míře od roku zavedení, ale v posledních letech značně zesílila. Bývá přitom i různě konfigurována, např. BMP-3M, BMP-3M Ataka, BMP-3F, BMP-3 Dragoon atd.

Oproti starším sovětským BVP se může BMP-3 pochlubit i silnou výzbrojí, kterou tvoří dělo 2A70 ráže 100 mm a autokanon 2A72 ráže 30 mm, a má se dokonce jednat o nejsilněji vyzbrojené ruské BVP. Třeba BMP-2 přitom mělo za hlavní zbraň pouze kanon ráže 30 mm. Osazené dělo může zasahovat cíle do vzdálenosti až 4 km, a rovněž dokáže vypálit laserem naváděnou řízenou protitankovou střelu ATGM 9K117 do dálky zhruba 5 km. Výzbroj je pak doplněna kulomety a granátometem, a kromě 3členné posádky je ve vozidle místo pro výsadek 7 vojáků.

BTR-MDM je mladé, ale se starými kořeny

Mnoho ruské techniky vychází ze sovětských konceptů, které zůstaly často nedotažené, případně na ně nějak navazují. Jedním z nich je i vozidlo BTR-MDM, jehož vývoj byl zadán již v roce 1992, a cílem bylo nahradit BTR-D z roku 1974. Jedná se o speciální obrněný pásový transportér určený pro výsadkové jednotky, který armáda nakonec představila až v roce 2013, uvádí MilitaryToday, což poukazuje na ne zrovna výjimečné průtahy. Nicméně dle Wikipedie počítala ruská armáda už od roku 2015, že jich výsadkáři dostanou během 10 let rovných 2 500.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Jeho výhodou je především větší vnitřní prostor, do něhož se vejde až 15 členů – z toho jsou 2 místa pro posádku, a 13 pro výsadek (předchozí verze uvezla vojáků 13), a také řada shodných komponentů s BMD-4M, což je bojové vozidlo určené rovněž pro výsadkáře, a značně to tedy zjednodušuje jejich údržbu, opravu i logistiku. Transportér BTR-MDM Rakushka dokáže i plavat a lze jej vysazovat pomocí transportních letounů Iljušin IL-76M/MD nebo Antonov An-124, a stejně tak je přemisťovat v závěsu pod vrtulníky Mil Mi-26.

Video: moderní ukrajinský obrněný transportér BTR-4 dokázal na chvíli ustát zásah ruskou střelou Konkurs-M, za moment ale stejně vzplanul

Transportér BTR-MDM je potom vyzbrojen 2 kulomety ráže 7,62 milimetrů a osádku chrání jenom lehkým hliníkovým pancířem, který odolá max. palbě z ručních zbraní. Vozidlo je nicméně určeno především k rychlému transportu pěchoty a zásob, nebo k evakuaci raněných – místo 13 vojáků pojme v takovém případě 6 nosítek, případně 2 tuny nákladu. Na silnici se dokáže pohybovat rychlostí až 71 km/h.

Článek Sovětské dědictví na „vyšší“ úrovni: BMP-3 je nejsilněji vyzbrojené ruské BVP, BTR-MDM Rakushka zase „papírový“ transportér se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-60 jsou staré, ale stále se hodí

Transportéry BTR-60 jsou stará vozidla ještě ze sovětské éry, a mezi vojáky si vysloužily přezdívku „rakev“, neb mají velmi slabé pancéřování. Na Ukrajině je používají obě strany a Bulharsko by jich mělo mít ve skladech několik stovek. Ačkoliv již nevyhovují dnešním požadavkům, mohou být transportéry stále užitečné, neboť se do dle verze vejde výsadek 8 až 14 vojáků, a bývá vyzbrojen kulometem ráže 14,5 mm, který umí skrze pěchotu udělat cestu.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Rumen Radev je známý svými proruskými postoji, přičemž se s prozápadně orientovanou vládou a parlamentem nedokáže na stanovisku k Ukrajině dlouhodobě shodnout. I přesto to bylo ale právě Bulharsko, které dodalo napadené zemi až 100 % munice. Když přitom prezident původní rozhodnutí poslat vozidla na Ukrajinu vetoval, argumentoval tím, že by je mohly bulharské složky použít ve stavu nouze. RFERL nicméně uvádí, že byly transportéry aktuálně umístěné ve skladech naposledy nasazeny v 80. letech 20. století, upřesnil MilIn.

Bulharsko ale pomáhá Ukrajině i jinak – především sice tím, že vyrábí munici pro zbraně sovětských typů, neboť mu zůstal průmysl z dob Varšavské smlouvy, ale dodávat jí chce i staré protiletadlové střely, a mj. souhlasilo, že mohou ukrajinští piloti s F-16 trénovat v jeho vzdušném prostoru. Kdy je ale nasadí proti Rusku, není jisté, Ukrajina je chce totiž modernizovat.

Článek Bulharsko odhlasovalo, že dodá Ukrajině 100 transportérů BTR-60, i když byl proruský prezident zásadně proti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci prvně zkusí transportéry a BVP

Někteří sice hlásají, že by měla výroba probíhat u nás, případně alespoň v zemi, odkud zbrojovka pochází, ale ono to zkrátka nedává vždy smysl. Už jenom z důvodu zmíněných mnohem vyšších mzdových nákladů, ale třeba i nákladů na logistiku hotových produktů, dopravu surovin apod. Zrovna zmíněný německá společnost by proto měla s ukrajinskými představiteli podepsat smlouvu o zřízení zbrojovky na začátku roku 2024, a nejspíše nebude jediná.

Portál MilIn pak uvádí, že hodlá Rheinmetall na Ukrajině vyrábět obrněné kolové transportéry TPz Fuchs, a později i bojová vozidla pěchoty KF41 Lynx. Asi netřeba dodávat, že právě o tyto typy bude mít v budoucnu ukrajinská armáda zájem. Vzniknout by jich přitom mohly min. vyšší stovky, ale v průběhu let možná i pár tisíc, a Němci navíc počítají s jejich exportem, ačkoliv třeba AČR zrovna Lynx je odmítla a dala nakonec přednost švédským CV90.

iZdroj fotografie: Rheinmetall / Creative Commons / CC BY-SA

A podle všeho to bude opravdu rychlost, první transportéry by totiž mohly sjíždět z výrobních linek již v létě roku 2024, a bojová vozidla pěchoty pak na začátku roku 2025. Není jasné, kolik vozidel bude továrna schopna vyrábět, ale pro ukrajinskou armádu budou obě velkou posilou. Například ruská armáda dala vcelku nepřekvapivě přednost modernizaci starší techniky, které má požehnaně – a třeba Bumerang by už neměl trpět nedostatky starých BTR.

Kromě zmíněného je také nutné připomenout, že má Ukrajina dlouhou tradici zbrojního průmyslu a relativní dostatek kvalifikovaného personálu, a to nejenom k výrobě obrněných vozidel. Rheinmetall navíc již školí ukrajinské pracovníky, aby byli schopni provádět údržbu německých vozidel, která jsou nebo budou v ukrajinské výzbroji. I jejich zkušeností lze tedy využít. Vzhledem k válečnému stavu nelze čekat, že by se vyskytly nějaké překážky s výstavbou, což je v Evropě jinak běžné – továrnu ale bude jistě nutné chránit před ruskými útoky.

Vozidla vhodná pro východní bojiště

Obrněný transportér Fuchs vznikl již na konci 70. let 20. století, ale nyní již existuje i jeho moderní verze, a to Fuchs 2. Jde o vozidlo na podvozku 6×6 s dvoučlennou osádkou a prostorem pro přepravu 10 vojáků (u jiných jich bývá běžně 8), navíc je obojživelné, a jeho maximální hmotnost je 22 tun, uvádí Army-Technology. Poskytuje přitom ochranu proti projektilům do ráže 14,5 milimetrů a dosahuje rychlosti až 96 km/h, na vodě pak 10 km/h. Vyzbrojeno může být kulometem, granátometem nebo dělem do ráže 30 milimetrů.

Německo chce na Ukrajině postavit továrnu na tanky, a to hned největší v Evropě: chrlit by dokázala až 400 nových tanků Panther KF51 ročně

Vozidlo KF41 Lynx je zase moderní BVP představené v roce 2018, jehož hmotnost je 44 tun, uvádí MilitaryToday. Jeho osádka je 3členná a má místo pro osmičlenný výsadek, přičemž patří k nejlépe chráněným BVP současnosti – v přední části odolá projektilům do ráže 30 milimetrů. Pohybovat se dokáže rychlostí až 70 km/h a dojezd má přes 500 kilometrů. Jeho výzbroj tvoří dělo ráže 30 nebo 35 milimetrů, kulomet a řízené protitankové střely, tedy dle přání zákazníka. Vzhledem k hmotnosti jsou tak obě vozidla vhodná i na často bahnité východní bojiště, i když třeba rasputica nejspíše dokáže pohltit i je, leč na přelomu 2023/4 boje na Ukrajině nezastavila.

Článek Některé zbrojovky chtějí přesunout výrobu na Ukrajinu. Ta má dostatek kvalifikovaných a levných pracovníků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slabý pancíř a chybějící střecha

Nová lehká obrněná vozidla Plastun-SN dostala ruská armáda na konci října 2023; ArmyRecognition uvedl, že jich bylo v první dodávce zařazeno 14, ale ruské ministerstvo obrany si jich dohromady objednalo minimálně 50. Jedná se vlastně o militarizovanou variantu civilního vozidla Plastun a mělo by být schopné plnit celou řadu úkolů – obsluze má přitom nějaký stupeň ochrany zajistit, ale moc velký jistě ne – shora je totiž otevřené, což znamená absenci ochrany proti střepinám nebo útokům všudypřítomných dronů.

🔥 The first visually confirmed destruction of the Russian „Plastun-SN“ all-terrain vehicle in the Zaporizhzhia region. pic.twitter.com/k2fcfnHgGX

— MAKS 23 👀🇺🇦 (@Maks_NAFO_FELLA) November 22, 2023

Ruská armáda již od té doby stačila minimálně o jedno z vozidel přijít, uvedl Defence-Blog, přičemž to dosvědčuje i Rusy publikovaná fotografie na sociálních sítích, na níž je zničené vozidlo převrácené na střechu. Podle všeho najelo na minu a výbuch neustálo – není se ale čemu divit, neboť je jenom velmi slabě pancéřované – ochranu poskytuje proti ručním zbraním. I tak však může být pro ruskou armádu užitečný.

Plastun-SN vozí minomet nebo má stožár

Během přebírání ukázala ruská armáda dvě varianty transportéru Plastun-SN. Ta první je vybavena středním minometem ráže 82 mm a slouží jako dělostřelecké podpůrné vozidlo – tyto zbraně mají dosah 4 až 5 km, což znamená, že vozidlo musí působit blízko fronty. Druhá verze je pak průzkumná a má teleskopický stožár, na který je možné umístit různé detekční přístroje. Vozidlo ale může sloužit i jako obyčejný transportér či k lékařské evakuaci.

Ukrajina jako první na světě otestuje otevřený Mercedes-Benz G-Class v podání útočného vozidla Caracal, navíc sviští až 130 km/h

Hmotnost transportéru Plastun-SN je 3,8 tuny a uveze až 8 osob, a to i v případě lékařské evakuace složené ze 4 záchranářů, 2 zraněných a 2 členů osádky. Nejedná se ale o rychlý dopravní prostředek, většinou se pohybuje rychlostí kolem 30 km/h, ačkoli max. rychlost je 50 km/h. Na druhou stranu si poradí i s velmi náročným terénem, třeba se stoupáním 40 stupňů a metrovým příkopem. Jako obojživelné pak může překonávat i vodní toky.

Článek Rusko na Ukrajině ztratilo i svůj nejnovější transportér Plastun-SN, do výzbroje ho muselo zařadit velmi narychlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportér vyvíjí Rusko celkem dlouho

Na ruském ministerstvu obrany jsou si již dlouho vědomi, že jsou transportéry řady BTR nevyhovující, a v roce 2011 byl proto zadán požadavek na vývoj nového kolového transportéru. Parametry se měl vyrovnat, případně překonat zbraně ve výzbroji západních armád. Transportér Bumerang byl představen o 4 roky později a měla začít jeho sériová výroba, uvádí Defence-Blog, ale jeho vývoj byl prodlužován, a teprve až v současné době dokončuje vojskové zkoušky. Do sériové výroby by se tak mohl dostat na konci roku 2023 nebo začátkem roku dalšího.

iZdroj fotografie: Dmitriy Fomin / Creative Commons / CC BY

Koncepčně se VPK-7829 Bumerang velmi podobá západním kolovým transportérům na podvozku 8×8, jakými jsou například Pandur II nebo MOWAG Piranha. Na rozdíl od BTR bude jeho motor v přední části a vojáci budu moci vystupovat zezadu. Nejenom tím má dojít ke zvýšená ochrany, ačkoliv její parametry nejsou známé – lze však předpokládat, že vozidlo bude v přední části odolávat střelám ráže 25 až 30 milimetrů. Transportér by měl být zároveň obojživelný, což je v podmínkách rozlehlého Ruska nezbytná vlastnost.

Rychlost bude úctyhodných 100 km/h

Na délku má mít Bumerang 8,8 metrů a jeho hmotnost bude 28,6 tun, uvádí portál Army-Technilogy, ale ta bude pravděpodobně záležet i na verzi a vybavení. Transportér má mít tříčlennou osádku a prostor pro výsadek dalších 8, i když některé zdroje tvrdí, že devíti. Na rovné vozovce má pak vozidlo dosahovat rychlosti až 100 km/h a dojezd na plnou nádrž bude mít 800 kilometrů; obojí je více než dobré. K tomu má mít také moderní vnitřní vybavení včetně vyspělého řízení palby s laserovým dálkoměrem, a pravděpodobně i nočním viděním.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

V základu mají existovat dva typy Bumerangu; prvním má být čistě kolový transportér označovaný jako K-16, jehož výzbroj by měl tvořit kulomet ráže 12,7 milimetrů na dálkově ovládané stanici; druhým má být potom K-17, což bude kolové bojové vozidlo pěchoty s věží vyzbrojenou rychlopalným kanonem ráže 30 mm, případně až 57 mm, a koaxiálním kulometem. Tato druhá verze by měla dále nést až 4 protitankové řízené střely, nejspíše 9M133M Kornet-M. Z Bumerangu může později vzniknout i stíhač tanků nebo vozidlo palebné podpory s tankovým dělem.

Článek Nové ruské kolové vozidlo Bumerang již netrpí nedostatky starých BTR a přiblíží se západním standardům, vypadá nevídaně dobře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-90 měla dostat národní garda

Novou verzi obrněného transportéru představilo Rusko v roce 1994, ale její vývoj poznamenal nedostatek peněz, když se rozpadl SSSR. Nakonec tak vzniklo jen několik kusů těchto vozidel, a nikdy se ani nedostala na oficiální seznam výzbroje ruských ozbrojených sil – podle některých informací používá několik kusů jen Národní garda, a to spíše při potlačování vnitřních nepokojů. Jeden z BTR-90 byl však dle Defence-Blog zaznamenán v říjnu 2023 i na Ukrajině, což je velké překvapení, protože byl spíše určen k vystavení v muzeu.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Oproti předchozím obrněným transportérům Sovětského svazu je BTR-90 o něco delší, měří 8,15 metrů, ale jinak má podobné uspořádání a dokáže i plavat. Lze ho tak vlastně označit za jakousi transportérovou loď. Jeho osádku tvoří 3 vojáci, a protože má stejně jako jiné sovětské a ruské transportéry motor v zadní části, prostor pro výsadek je uprostřed – vejde se do něj 7 plně vyzbrojených vojáků. Toto uspořádání má však nevýhodu, že výsadek nemůže vystupovat z vozidla zezadu, kdy vojáky před nepřátelskou palbou kryje tělo vozidla.

Na silnici je BTR-90 velmi rychlý

Podle MilitaryToday je pak transportér široký činí 3,1 metrů a váží 20,9 tun, přičemž má podvozek 8×8 a jeho motor mu na silnici umožňuje dosahovat rychlosti až 100 km/h při dojezdu 800 kilometrů na jednu nádrž. Rychlost transportéru na vodě je pak 9 km/h. Má přitom o něco silnější pancíř než předchozí BTR-80, odolat by měl střelám do ráže 14,5 milimetrů. Existuje pro něj také reaktivní pancéřování, které odolnost transportéru podstatně zvyšuje.

Rusko na Ukrajinu poslalo nejnovější verzi BMP-1AM. Je to výrazně nebezpečnější bojové vozidlo pěchoty než předchozí BMP-1

Na střeše vozidla je věž stejná jako u bojového vozidla pěchoty BMP-2, tedy osazená dělem ráže 30 mm, které doplňuje koaxiální kulomet. Zpočátku byl na BTR-90 jeden odpalovač protitankových střel 9K113 Konkurs, později pak 4 modernější protitankové střely 9M133 Kornet-E. Existuje navíc i verze s věží z bojového vozidla pěchoty BMP-3. V základu je ale vozidlo vyzbrojeno nízkotlakým kanonem ráže 100 milimetrů a dělem ráže 30 milimetrů.

First ever BTR-90 in action. Less than a dozen made and stored in Russia #38 research institute https://t.co/yocNQ3exHL pic.twitter.com/4gAcocJO49

— Andrei_bt (@AndreiBtvt) October 13, 2023

Článek Vzácná ruská „transportérová loď“ BTR-90 patří spíše do muzea. Její nasazení na frontě je tak velice zvláštní, ačkoliv má co nabídnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.