Co je Dan-T a proč to není „běžný dron“

Označení „dron“ je u Dan-T zavádějící. Nejde o vrtulový Šáhid, který pomalou rychlostí bzučí nad krajinou, ani o malé FPV, které operátor navádí z prvního pohledu. Dan-T je proudový jednorázový úderný prostředek, něco mezi dronem a levnou střelou s plochou dráhou letu.

Jeho předchůdce Dan-M vyvinula ruská konstrukční kancelář OKB Sokol jako cvičný vzdušný cíl pro nácvik protivzdušné obrany. Původní Dan-M umí imitovat střely s plochou dráhou letu, létá rychlostí 300 až 750 km/h, stoupá do výšky 9 000 metrů, vydrží ve vzduchu až 70 minut a je navržen pro opakované použití, po splnění úkolu se vrací na padáku. Podle ukrajinských zdrojů Dan-T přidává údernou roli: jednorázový let, bojovou hlavici o hmotnosti přibližně 135 kilogramů a dolet kolem 500 kilometrů. Pohon zajišťuje malý ruský proudový motor MD-120, což je pro celý příběh klíčový detail.

Právě motor odlišuje Dan-T od konkurenčního Banderolu (označení S8000), který podle analýzy ukrajinské vojenské rozvědky GUR používá čínský proudový motor SW800Pro-A95 a řadu dalších zahraničních komponent. Banderol měří přibližně 5 metrů, dosahuje rychlosti 620 až 650 km/h a doletu 500 kilometrů, parametry na první pohled podobné. Jenže Dan-T má být podle ukrajinských odhadů asi o 35 % levnější, a to právě díky jednoduššímu základu a menší závislosti na dovážených součástkách.

Deset tisíc kusů: odkud číslo pochází a co znamená

Číslo deset tisíc nepochází z veřejně doloženého ruského státního kontraktu. Publikoval ho ukrajinský OSINT analytik Dmytro Puťata, vystupující pod pseudonymem Kriegsforscher, prostřednictvím sítě X. Převzal ho ukrajinský obranný server Militarnyi 28. srpna 2026. Puťata není anonymní účet bez zázemí, americký think-tank Foreign Policy Research Institute ho identifikuje jako experta na dronovou válku, veterána několika ukrajinských jednotek a bývalého přispěvatele analytického projektu Oryx. Přesto jde o informovaný odhad, nikoli o potvrzený výrobní rozkaz.

Co by takové číslo znamenalo v praxi? Přibližně 833 kusů měsíčně, tedy zhruba 27 kusů denně. Samo o sobě to válku nerozhodne. Ale v kombinaci s vrtulovými Gerany, klamnými cíli a klasickými řízenými střelami by to Rusku umožnilo vést podstatně hustší vlny útoků. Každý další rychlý cíl, který musí ukrajinská PVO sledovat a řešit, odčerpává kapacitu radarů, odpalovačů i zásob interceptorů.

Pro kontext: zástupce šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Vadym Skibickyj v rozhovoru pro RBC-Ukraine z 10. srpna 2026 uvedl, že Rusko u hlavních typů raket překračuje měsíční výrobní plány na 110 až 120 %. Průmyslová kapacita tedy roste. Otázka je, zda roste dost rychle i pro úplně nový typ munice.

Proč to Rusko neudělalo dříve

Válka na Ukrajině trvá od února 2022 déle než čtyři a půl roku. Pokud Rusko disponuje cvičným cílem, který umí imitovat střely s plochou dráhou letu, proč ho nepřestavělo na úderný prostředek už v roce 2023?

Odpověď je prozaičtější, než by se čekalo. Dan-M vznikl jako znovupoužitelný cvičný cíl s padákovým návratem, nikoli jako sériová jednorázová munice. Přestavba na úderný prostředek vyžadovala integraci naváděcího systému, bojové hlavice a vhodných nosičů. Skibickyj potvrzuje, že Dan-T a Banderol se na bojišti skutečně objevují až v roce 2026 a že Rusko teprve rozšiřuje okruh jejich nosičů z vrtulníků i na letadla.

Širší kontext nabízí proudový Geran-4. Podle GUR ho Rusko zavedlo mimo jiné jako reakci na rostoucí účinnost ukrajinských interceptorových dronů, které dokázaly likvidovat pomalé vrtulové Gerany. Dan-T tedy není izolovaný projekt, ale součást systematického ruského posunu k rychlejším a levnějším vzdušným prostředkům. Nejde o náhlý objev „stříbrné kulky“, jde o opožděnou, ale logickou adaptaci.

Kde jsou limity: motory, sankce a realita průmyslu

Reálnost celého plánu stojí a padá na jednom úzkém hrdle, na výrobě malých proudových motorů MD-120. Analytický souhrn americké databáze ODIN upozorňuje, že právě motory mohou být limitujícím faktorem škálování výroby. Rusko sice u Dan-T získává výhodu menší závislosti na čínských dodávkách oproti Banderolu, ale úplnou soběstačnost to neznamená. Samostatnou otázkou zůstává elektronika, navigační systémy a schopnost skutečně rozběhnout velkosériovou výrobu pod sankcemi.

Důležité je také přiznat, že tvrdá čísla u těchto prostředků kolísají i v oficiálních ukrajinských zdrojích. Příbuzný Geran-4 má podle jedné stránky GUR dolet 770 kilometrů, podle jiné oficiální zprávy téže rozvědky jen 450 kilometrů v závislosti na konfiguraci. Pokud se rozcházejí data u Geranu, je rozumné nakládat opatrně i s parametry Dan-T.

Přesto: i kdyby Rusko vyrobilo polovinu odhadovaného počtu, pořád to znamená tisíce rychlých proudových cílů ročně navíc. A to je pro ukrajinskou obranu problém.

Jak se Ukrajina může bránit a co to znamená pro spojence

Odpovědí na masové nasazení levných proudových prostředků nejsou další baterie Patriot. Ty musí zůstat vyhrazeny pro nejnebezpečnější cíle, balistické rakety a těžké řízené střely. Proti Dan-T a podobným hrozbám je klíčová levná spodní vrstva obrany.

Ukrajina už tímto směrem jde. Ministerstvo obrany v dubnu 2026 oznámilo nákup 8 000 interceptorů Octopus. V březnu téhož roku představilo systém JEDI Shahed Hunter, interceptorový dron s rychlostí přes 350 km/h, radarovým navedením a operačním dosahem do 40 kilometrů. Skibickyj sám říká, že na proudové Gerany už Ukrajina potřebuje jiné interceptory nebo krátkodosahovou PVO. Totéž platí pro Dan-T.

Pro západní spojence včetně České republiky to znamená tlak nikoli na další drahé raketové systémy, ale na dodávky krátkodosahové PVO, mobilních protidronových prostředků, radarů, kanónové munice a prostředků elektronického boje. Český průmysl už v této oblasti hraje roli, nizozemské ministerstvo obrany v lednu 2023 potvrdilo dodávku 100 vozidel s protiletadlovými kanóny komerčně nakoupených v České republice právě pro Ukrajinu. Celková česká vojenská pomoc přesáhla podle údajů NATO 1,3 miliardy eur.

Dan-T není zázračná zbraň, která by jedním tahem smetla ukrajinskou protivzdušnou obranu. Je to průmyslový kompromis, levný, rychlý, dostatečně nebezpečný. A právě v tom spočívá jeho skutečná hrozba: ne v eleganci, ale v množství.

Článek Rusko chystá 10 000 levných raketových dronů Dan-T, které mají vypnout ukrajinskou PVO. A opravdu to může vyjít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Barracuda a proč ji chce Lotyšsko

Prezident Edgars Rinkēvičs navštívil v září 2026 sídlo americké firmy Anduril Industries a následně na sociální síti X napsal, že se těší na dokončení akvizice střel Barracuda a na širší lotyšsko-americkou obrannou průmyslovou spolupráci. Konkrétní variantu, počet kusů, cenu ani harmonogram dodávek lotyšská strana nezveřejnila. Záměr je ale na stole a logika za ním je průzračná.

Barracuda je rodina proudových střel s plochou dráhou letu, které Anduril představil v září 2024. Klíčové parametry varianty 500M:

• Dolet: přes 926 km (500 námořních mil)
• Bojová nálož: přes 45 kg (100 liber)
• Doba letu v prostoru: více než 120 minut
• Odpalovací platforma: standardní šestimetrový (20stopý) ISO kontejner pojmoucí až 16 střel
• Architektura: softwarově definovaná, průběžně upgradovatelná

Právě pozemní kontejnerová verze označovaná SLB-500M dává smysl pro Lotyšsko. NATO samo uvádí, že pobaltské státy (Estonsko, Lotyšsko a Litva) nemají vlastní stíhačky a ochranu vzdušného prostoru zajišťují spojenecké rotace v rámci Baltic Air Policing. Pozemně odpalovaná střela s doletem přes 920 km obchází toto omezení elegantně: Lotyšsko nepotřebuje budovat drahou leteckou flotilu, stačí kontejner, obsluha a satelitní navigace.

Od HIMARS k hlubokému úderu

Nejde o první lotyšský krok směrem k delšímu dosahu. Už v prosinci 2023 Riga podepsala s USA smlouvu na raketomety HIMARS s raketami ATACMS, které pokrývají vzdálenost do 300 kilometrů. Barracuda tento dosah více než ztrojnásobuje.

Srovnání s dalšími střelami ukazuje, kam se Lotyšsko posouvá:

Barracuda se tak řadí mezi Iskander a Kalibr: je delší rukou než ruský Iskander, ale kratší než námořní Kalibr. Podstatné je něco jiného: Anduril sází na masovou výrobu. Pro americkou armádu má dodat minimálně 3 000 kusů SLB-500M během tří let, s tempem nejméně tisíc ročně od první poloviny roku 2027. Firma v září 2026 oznámila, že Barracuda už vstoupila do sériové výroby a plánuje několik tisíc systémů ročně. Pokud by se kusová cena byť jen přiblížila nízkým stovkám tisíc dolarů, šlo by o zlomek ceny Tomahawku.

Polská výrobní linka a regionální rozměr

Lotyšský nákup není izolovaný příběh jednoho malého státu. V Bydgoszczi, v závodech polské zbrojovky WZL-2 spadající pod skupinu PGZ, se rozbíhá montáž a následná výroba Barracudy-500M. Polská vláda v červenci 2026 výslovně uvedla, že Estonsko i Lotyšsko už deklarovaly zájem o systém B500M vyráběný v PGZ.

Vzniká tak regionální výrobní a dodavatelská osa: americký vývoj, polská produkce, pobaltský odběr. Pro Lotyšsko to znamená kratší logistický řetězec, evropskou výrobní stopu a menší závislost na transatlantických dodávkách v krizovém scénáři. Pro Rusko je to signál, že schopnost hlubokého úderu na východním křídle NATO nebude záležitostí jednotek kusů dovezených ze zámoří, ale potenciálně tisíců střel vyráběných přímo v regionu.

Co to znamená pro Rusko a pro české vojáky v Lotyšsku

Kreml nemusí hádat, co Barracuda dokáže. Parametry jsou veřejné, výrobní kontrakty podepsané, polská linka v přípravě. Moskva leží 834 kilometrů od Rigy, komfortně uvnitř deklarovaného doletu. Rusko přitom samo v regionu disponuje Iskandery nasazenými mimo jiné v Kaliningradské oblasti s dosahem do 500 km a námořními Kalibry s dosahem přesahujícím 1 500 km. Jenže dosud platilo, že pobaltské státy nemají čím odpovědět do hloubky. Barracuda tuto asymetrii narušuje.

Primárně jde o odstrašení, nikoli o zbraň, která sama mění strategickou rovnováhu. Ale odstrašení funguje právě tím, že schopnost je reálná. Ruské velitelské uzly, logistické sklady, letiště a infrastruktura v dosahu přes 900 km by se rázem ocitly v ohrožení, a to i bez jediné spojenecké stíhačky ve vzduchu.

Lotyšsko přitom nečelí hypotetické hrozbě. V březnu 2026 ministerstvo obrany v Rize oznámilo, že do lotyšského vzdušného prostoru vstoupil bezpilotní prostředek přilétající z ruského směru, který se následně zřítil na lotyšském území. Obranný rozpočet na rok 2026 Riga vyšponovala na 4,91 % HDP, číslo, které nemá v NATO mnoho konkurentů. V zemi působí mnohonárodní brigáda NATO vedená Kanadou s více než 3 500 vojáky a od ledna 2026 do ní znovu přispívá i Armáda České republiky ženijními schopnostmi. Vyšší lotyšská úderná kapacita tak nepřímo posiluje i palebné zázemí prostoru, kde čeští vojáci operují.

Víc než jen další střela

Skutečný význam lotyšské akvizice nespočívá v jednom zbraňovém systému. Spočívá v tom, že malý stát s dvěma miliony obyvatel a bez vlastního bojového letectva získává relativně dostupný prostředek, jak přenést odstrašení stovky kilometrů za hranici, a to sériově vyráběný, kontejnerově mobilní a softwarově upgradovatelný. Parametry smlouvy zůstávají neveřejné, ale směr je jasný.

Pro Moskvu je podstatné hlavně jedno: na východním křídle NATO přibývá další vrstva, kterou nelze ignorovat. A tentokrát ji staví země, která ještě před pár lety neměla čím zasáhnout cíl za horizontem.

Článek Lotyšsko chce nakoupit Barracudu s dosahem přes 920 km. Rusko dobře ví, že drtilo i samotnou Moskvu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Dan-T je a co umí

Veřejně dostupná ruská technická karta ke střele Dan-T neexistuje. Parametry, s nimiž pracují ukrajinští analytici i západní open-source komunita, pocházejí především z rozhovoru zástupce šéfa ukrajinské vojenské rozvědky Vadyma Skibitského pro RBC-Ukraine z 10. srpna 2026 a z navazujícího rozboru kriegsforschera.

Podle těchto zdrojů Dan-T:

• dosahuje doletu přibližně 500 km,
• nese bojovou hlavici o hmotnosti 135 kg,
• využívá proudový motor a letí nízko nad terénem podobně jako klasická střela s plochou dráhou letu,
• disponuje elektrooptickým koncovým navedením a anténou označovanou Kometa-16,
• může být odpálena ze země i z letounů Su-25SM3, Su-30SM, Su-34, Su-57 a vrtulníku Mi-28.

Právě ta rozmanitost nosičů je z hlediska obrany nepříjemná. Hrozba nepřichází z jednoho směru ani z jednoho typu platformy, což komplikuje včasnou detekci a alokaci prostředků protivzdušné obrany.

Proč „levná“ je klíčové slovo

Samotná střela s doletem 500 km a hlavicí 135 kg není žádná technologická revoluce. Rusko už podobný prostředek provozuje, střelu S8000 Banderol s doletem rovněž 500 km, rychlostí do 600 km/h a hlavicí 114,3 kg, primárně odpalovanou z dronu Orion. Podle analýzy Ukrajinské pravdy má být Dan-T přibližně o 35 % levnější než Banderol. Pokud veřejné odhady ceny Banderolu oscilují kolem 100 000 dolarů za kus, Dan-T by hrubě vycházela na přibližně 65 000 dolarů, tedy asi 1,5 milionu korun.

Pro srovnání: americký Tomahawk Block V stojí kolem 3,64 milionu dolarů za kus, tedy šedesátkrát víc. Západní aliance teprve hledá vlastní odpověď na koncept masově vyráběných levných efektorů; britsko-francouzská MBDA například vyvíjí SPEAR Glide jako nízkonákladový prostředek pro velkosériovou výrobu, ale do plného nasazení má daleko.

A právě v tom spočívá jádro problému. Nejde o to, že by Dan-T byla „zázračná zbraň“. Jde o ekonomiku salvy. Když obránce musí na střelu za 65 000 dolarů vystřelit interceptor za několik set tisíc až miliony dolarů, každý úspěšný zásah je Pyrrhovo vítězství. Při 830 kusech měsíčně se tento nepoměr stává systémovým.

Proč Ukrajina tyto střely neumí pořádně sestřelovat

Slovo „pořádně“ tu neznamená, že by ukrajinská PVO byla nefunkční. Znamená, že spolehlivost zachycení malých, nízko letících a relativně rychlých cílů zůstává nedostatečná pro masové salvy. Britský think-tank RUSI ve své srpnové analýze vzdušné války nad Ukrajinou popisuje situaci jasně: systémy NASAMS a IRIS-T SLM fungují jako bodová obrana klíčových objektů proti střelám s plochou dráhou letu, ale pokrytí je řídké. Přenosné systémy MANPADS dokážou občas sundat i rychlejší cíl, ale nespolehlivě. A hlavní problém nejsou ani tak samotné baterie, je to munice.

Mechanismus NATO označovaný PURL podle oficiálních údajů Aliance dodal kolem 70–75 % střel pro ukrajinské systémy Patriot a asi 90 % munice pro ostatní systémy PVO. Německo v dubnu 2026 přislíbilo další střely GEM-T pro Patriot a další odpalovače IRIS-T. Jenže tempo spotřeby závisí na tom, kolik cílů Rusko pošle. A deset tisíc Dan-T ročně by spotřebu interceptorů vyhnalo do úplně jiných čísel.

Skibitskij v rozhovoru pro RBC-Ukraine navíc upozornil, že Rusko už dnes plní měsíční plány výroby hlavních typů raket na 110 až 120 procent. Dan-T tedy nepřichází do prostředí zbrojní nouze, ale do rozjetého trendu navyšování produkce.

Domácí součástky jako strategický cíl

Jedním z deklarovaných záměrů projektu Dan-T je plně ruská komponentová základna. Důvod je zřejmý: menší zranitelnost vůči západním sankcím a nižší závislost na čínských dodavatelích. Výzkumná zpráva IISS a organizace Conflict Armament Research z roku 2025 ovšem ukázala, že ruské střely a drony i přes sankce nadále významně spoléhají na zahraniční komerční součástky, čipy, senzory, navigační moduly. Zda se Rusku podaří u Dan-T skutečně dosáhnout plné soběstačnosti, zatím nelze považovat za prokázané.

Právě tohle je ale důvod, proč analytici berou plán 10 000 kusů ročně vážně, i když veřejně dostupný ruský kontrakt ani výrobní smlouva nebyly dohledány. Kreml má motivaci, průmyslovou kapacitu navyšuje a ekonomická logika „levné střely v masovém objemu“ dává v kontextu ruské vzdušné kampaně smysl.

Co to znamená pro rok 2027

Aliance na summitu v Ankaře v červenci 2026 přislíbila Ukrajině pomoc ve výši 70 miliard eur na rok 2026 s tím, že obdobná úroveň má platit i pro rok 2027. Hrozba Dan-T časově padá přesně do období, kdy se bude lámat otázka dlouhodobé udržitelnosti západních dodávek protivzdušné obrany. Česká republika pokračuje ve své muniční iniciativě, ale samostatnou veřejnou reakci Prahy přímo na střelu Dan-T se nám nepodařilo dohledat.

Hlavice o hmotnosti 135 kilogramů není „městoborná“ jako u strategických střel typu Ch-101. Ale v sériovém nasazení stačí na rozvodny, sklady, průmyslové haly i obytné čtvrti. Při doletu 500 km a odpalu z příhraničních oblastí nebo z okupovaného Krymu pokrývá velkou část střední, jižní a východní Ukrajiny.

Skutečný problém na obzoru tedy není jedna raketa. Je to tisíc raket měsíčně, z nichž každá stojí méně než interceptor, který ji má sestřelit.

Článek Problém na obzoru, Rusové chtějí 10 000 střel Dan-T ročně. Jsou levné, létají 500 km a Ukrajina je neumí pořádně sestřelovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je ÇAKIR a proč o ní mluví celý obranný průmysl

ÇAKIR je turecká řízená střela s plochou dráhou letu vyvíjená firmou Roketsan. Existuje ve dvou základních variantách, vzdušné a pozemní/námořní. Vzdušná verze měří 3,3 metru a váží 275 kilogramů, pozemní varianta je kvůli startovnímu urychlovači (boosteru) delší (3,8 metru) a těžší, kolem 350 kilogramů. Průměr obou verzí je 275 milimetrů. Bojová hlavice váží 70 kilogramů.

Označení „zásadní změna pravidel“ si zaslouží hlavně díky kombinaci vlastností, kterou v jednom balíku nenabízí žádná jiná střela ve své hmotnostní třídě:

• Více platforem najednou. ÇAKIR lze odpálit z bezpilotníku AKINCI, z vrtulníku, z námořního plavidla i z mobilního pozemního odpalovače. Jedna střela, čtyři domény.
• Obousměrný datový spoj. Operátor může za letu změnit cíl, přerušit misi nebo nechat střelu znovu zaútočit na nově zjištěnou příležitost.
• Nízká zjistitelnost. Kombinace materiálů pohlcujících radarové záření, malého radarového odrazu, letu těsně nad hladinou moře a maskování terénem.
• Duální sada cílů. Oficiální specifikace zahrnují hladinové lodě, pobřežní objekty, strategické pozemní cíle, plošné cíle i jeskyně.

Právě schopnost opakovaného útoku stojí za vysvětlení. Nejde o to, že by se střela fyzicky vrátila k odpalovači. Operátor přes datový spoj během letu upraví misi; pokud se cíl přesunul, objevil se cennější objekt nebo hrozí zásah civilního plavidla, střela změní kurz a provede útok znovu na aktualizovanou metu. V praxi to znamená, že každý odpálený kus má výrazně vyšší šanci na smysluplný zásah než klasická střela typu „vystřel a zapomeň“.

Neviditelná? Spíš velmi těžko zachytitelná

Slovo „neviditelná“ je pochopitelně zjednodušení; žádná střela na světě není doslova neodhalitelná. ÇAKIR ale patří do kategorie obtížně zjistitelných cílů. Roketsan v oficiálním katalogu uvádí nízký radarový průřez, použití materiálů pohlcujících radarové záření v konstrukci trupu a schopnost letu v extrémně nízké výšce nad hladinou i nad členitým terénem.

Prakticky to znamená, že protivzdušná obrana protivníka má výrazně méně času na detekci, sledování a reakci. Střela letící pár metrů nad vlnami se na radaru objeví pozdě a na krátkou dobu, a pokud k tomu přidáte malé rozměry a nízký odraz, dostanete cíl, který je pro většinu starších systémů protivzdušné obrany noční můrou. Moderní systémy typu S-400 nebo SAMP/T ji teoreticky zachytit dokážou, ale okno pro reakci se dramaticky zužuje.

Jak si stojí vedle západních a ruských konkurentů

Srovnání s těžkými západními střelami ukazuje, že ÇAKIR hraje v jiné lize; ne horší, ale jiné.

Čísla mluví jasně. ÇAKIR není konkurent pro strategické údery na tisíce kilometrů. Ale to ani nechce být. Její síla je jinde: tam, kde Storm Shadow potřebuje těžký bojový letoun typu Tornado nebo Su-24, ÇAKIR se vejde na dron AKINCI nebo na kolový podvozek ukrytý v olivovém háji na pobřeží Egejského moře. Tam, kde jeden letoun nese dvě střely JASSM, může nést čtyři nebo šest kusů ÇAKIR. A tam, kde ruský Kalibr vyžaduje fregatu nebo ponorku, ÇAKIR vystačí s rychlým člunem.

Podle nás je právě tohle klíčový posun: ne větší výbuch, ale víc úderných bodů rozptýlených po celém bojišti. Pro protivníka je mnohem těžší neutralizovat deset mobilních odpalovačů než jednu fregatu.

Testy 2026: ze země poprvé, a rovnou dvakrát

Koncem srpna 2026 Roketsan oznámil, že modernizovaná verze ÇAKIR úspěšně zasáhla pozemní i námořní cíl při oddělených testech z mobilní pozemní platformy. Podle agentury Anadolu dostala střela novou infračervenou naváděcí hlavici (IIR) a nový palivový systém s prodlouženým dosahem, přesnou hodnotu ale Roketsan nezveřejnil.

Nebylo to poprvé, co ÇAKIR zasáhla cíl. Už v únoru 2024 střela odpálená z dronu AKINCI trefila námořní terč na vzdálenost 100 kilometrů. Letošní testy ale znamenají zásadní rozšíření: poprvé bylo veřejně potvrzeno, že střela funguje i z pozemní mobilní platformy. Typ podvozku, přesné místo testů ani profil letu firma neodhalila, pravděpodobně z důvodů operační bezpečnosti a probíhající kvalifikace systému.

Podstatný je i kontext: v dubnu 2026 Roketsan při otevření nových závodů za přítomnosti prezidenta Erdoğana zařadil ÇAKIR mezi systémy dodávané tureckým ozbrojeným silám v sériové výrobě. Střela tedy není prototyp ani laboratorní projekt. Je to zbraň, která míří do výzbroje.

Co to znamená pro NATO, region a Česko

Turecko dlouhodobě buduje vlastní zbrojní průmysl s jasným cílem: zbavit se závislosti na zahraničních dodavatelích a jejich exportních povoleních. Zkušenosti s embargy a zdlouhavými licenčními procesy, jak opakovaně zdůrazňuje turecký sekretariát obranného průmyslu (SSB), byly silnou motivací. Motor KTJ-1750 pohánějící ÇAKIR je domácí vývoj. Naváděcí systém také.

Pro NATO je to dvojsečné, ale spíš pozitivní. Generální tajemník Mark Rutte na summitu v Ankaře v červenci 2026 výslovně zmínil, že Aliance profituje z tureckého obranného průmyslu. Střela typu ÇAKIR by mohla doplnit levnější vrstvu přesných úderů v pobřežních pásmech, přesně tam, kde NATO potřebuje posílit, ať už v Baltském moři, nebo ve východním Středomoří.

Český rozměr není jen teoretický. V červnu 2026 se v Ankaře konalo páté jednání česko-turecké komise pro obranný průmysl a české firmy navazovaly kontakty už na veletrhu IDEF 2025. Vztah mezi oběma zeměmi v obranné oblasti je aktivní a roste.

Zda se ÇAKIR dostane k dalším zákazníkům mimo Turecko, případně na Ukrajinu, zůstává k září 2026 veřejně nepotvrzeno. Ale lehká, síťově řízená střela, kterou lze skrýt na kterémkoli kolovém podvozku a odpálit z pobřežního křoví, je přesně ten typ zbraně, po kterém bude poptávka stoupat. Kdo ji bude mít první, získá výhodu, kterou protivník pocítí dřív, než ji stihne na radaru zahlédnout.

Článek Turecká řízená střela ÇAKIR je game-changer. Malá, neviditelná a umí se vrátit k opakovanému útoku. Zasáhne na zemi i na moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně víme o AIM-424 Malice

Oficiální datový list U.S. Navy prozrazuje překvapivě hodně na zbraň, která je stále ve vývoji. Délka činí 4,11 metru, průměr těla 0,34 metru, hmotnost 680,4 kilogramu. Hlavice je tříštivotrhavá; při zásahu roztrhne cíl kombinací tlakové vlny a ocelových střepin, což je standardní ničivý princip těžkých střel vzduch-vzduch. Výrobcem je Raytheon, divize RTX.

Co naopak námořnictvo nezveřejnilo:

• rychlost střely (Machovo číslo),
• typ vyhledávací hlavice (aktivní radar, infračervený senzor, nebo kombinace),
• takzvanou no-escape zone, tedy vzdálenost, z níž cíl prakticky nemůže uniknout,
• datum plánovaného operačního zavedení.

Formulace „is developing“ a označení snímku jako „test event“ jasně říkají, že v srpnu 2026 nejde o plně zavedenou zbraň. Termín operačního nasazení veřejně oznámen nebyl. Přesto nejde o pouhý koncept na papíře; fyzická střela existuje, létá a vejde se do trupu nejmodernějšího palubního stíhače.

Proč záleží na tom, kde střela sedí

Fotografie zveřejněná na portálu DVIDS s datem pořízení 1. srpna 2026 ukazuje AIM-424 uloženou ve vnitřní pumovnici F-35C, přičemž na dveřích pumovnice visí ještě AIM-120 AMRAAM. Vypadá to jako technický detail. Není.

Každá zbraň zavěšená pod křídlem nebo na vnějším závěsu zvyšuje radarový odraz letounu a ničí jeho stealth profil. Pilot F-35C s interně nesenou Malice si déle drží nízkou zjistitelnost, přiblíží se k protivníkovi blíž, aniž by ho nepřátelský radar zachytil, a odpálí střelu s dosahem přes 463 kilometrů dřív, než se protivník vůbec dozví, že je v ohrožení. Námořnictvo to shrnuje doktrínou „first look, first shot, first kill“: kdo vidí první, střílí první, zasáhne první.

Právě v tomhle spočívá taktická past pro ruského pilota. Nevidí střelce, protože F-35C je stealthový. Netuší, že střela letí, protože byla odpálena ze stovek kilometrů. A než jeho varovný systém zareaguje, tříštivotrhavá hlavice už dělá svou práci na trupu, křídlech nebo řídicích plochách jeho letounu.

Malice versus konkurence: R-37M a PL-17

Ruské letectvo disponuje střelou R-37M (kód NATO AA-13 Axehead) s odhadovaným dosahem kolem 300 kilometrů, kterou nasazuje především z těžkých stíhaček MiG-31BM a Su-35S. Podle analytického materiálu britského think-tanku RUSI z roku 2026 tato střela reálně zvýšila hrozbu pro letouny NATO, zejména pro tankery, výzvědné stroje a letouny včasné výstrahy. Jenže R-37M má zásadní omezení: žádný ruský letoun ji nenese interně, takže nosič ztrácí výhodu nízké zjistitelnosti. A veřejně přiznaný dosah zůstává výrazně pod hranicí 463 kilometrů.

Nejbližší protějšek v otevřených zdrojích pochází z Číny. Střela PL-17 je analytiky RUSI popisována jako zbraň „třídy 400 km“, navržená primárně proti velkým podpůrným platformám, tedy tankerům, letounům AWACS a výzvědným strojům. Přesné parametry Peking nezveřejnil, takže jde o analytické odhady, nikoli o oficiální čínský datový list.

Srovnání ukazuje, že samotný dosah není jedinou výhodou. Kombinace stealth nosiče, síťového navedení a ultradlouhého prvního výstřelu vytváří kvalitativně jinou kategorii hrozby.

Malice a její starší sestra AIM-174B Gunslinger

Americké námořnictvo provozuje obě střely paralelně, ale každá plní jinou roli. AIM-174B Gunslinger je vzdušná verze námořní střely SM-6, delší (5,03 m), těžší (830 kg) a víceúčelová: zvládá nejen vzdušné cíle, ale i protilodní a protiraketové mise. Už dnes je nasazená na F/A-18E/F Super Hornet, ovšem na vnějších závěsech.

Malice je oproti tomu čistě střela vzduch-vzduch, kompaktnější a lehčí. Právě ten rozdíl 92 centimetrů v délce a téměř 150 kilogramů v hmotnosti vysvětluje, proč se AIM-424 vejde do pumovnice F-35C, zatímco Gunslinger zůstává na pylonech Super Hornetu.

Vedle obou námořních programů existuje ještě AIM-260 JATM, střela vyvíjená Lockheed Martinem primárně pro letectvo. Austrálie v srpnu 2026 oficiálně oznámila její budoucí integraci na F/A-18F, F-35A i EA-18G. Nejde tedy o duplikaci: námořnictvo řeší obranu letadlové lodi a její vzdušné skupiny na extrémní vzdálenost, zatímco letectvo hledá nástupce stárnoucího AIM-120 AMRAAM pro taktické stíhačky.

Co to znamená pro evropskou bezpečnost

Přímý dopad na boje nad Ukrajinou z veřejně dostupných dat v srpnu 2026 neplyne; AIM-424 je zbraň amerického námořního letectva, zatím ve fázi testování. V kontextu aliančního plánování je však relevantní: pokud se Malice stane standardní výzbrojí palubního leteckého křídla, zvyšuje tlak na ruské piloty, letouny AWACS typu A-50 i tankery Il-78 v jakémkoli scénáři konfrontace NATO s Ruskem. Ruský pilot v Su-35S s R-37M pod křídlem bude muset počítat s tím, že protivník, kterého nevidí, ho může ohrozit ze vzdálenosti, na kterou sám nedosáhne.

Střela AIM-424 Malice zatím není hotovou zbraní v arzenálu, je příslibem. Ale příslibem, který má fyzickou podobu, veřejně potvrzené rozměry a fotografii z útrob F-35C. A právě tahle kombinace stealth, dosahu a prvního výstřelu dělá z Malice typ hrozby, na kterou Moskva zatím nemá odpověď stejné kategorie.

Článek Rus nemá šanci uniknout, F-35C ji nese v útrobách. Nová americká střela AIM-424 Malice ho rozdrtí na 463 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela, kterou loď uvidí pozdě

Joint Strike Missile váží 416 kilogramů, letí vysokou podzvukovou rychlostí a její dolet přesahuje 350 kilometrů. Samotná čísla ale nejsou tím, co ji dělá výjimečnou. Klíčové je, jak se k cíli dostane.

Kongsberg střelu navrhl od počátku pro vnitřní zbraňovou šachtu F-35A. Letoun ji tedy nese uvnitř trupu, bez vnějších závěsníků, a zachovává si přitom svůj minimální radarový odraz. Pilot odpálí JSM ze vzdálenosti stovek kilometrů od cíle, aniž by se letoun musel přiblížit do dosahu lodní protivzdušné obrany.

Střela pak letí sama. Drží se nízko nad hladinou nebo terénem, využívá přesnou navigaci a v závěrečné fázi letu zapíná pasivní infračervený hledač s automatickým rozpoznáním cíle. Nevyzařuje žádný vlastní radarový signál. Obránce ji tedy nemůže zachytit odraženým paprskem aktivního radaru střely, protože žádný neexistuje. Zbývá mu spoléhat na vlastní radary, které ale nízko letící objekt s minimálním radarovým průřezem zachytí pozdě a na krátkou vzdálenost. Reakční okno posádky se dramaticky zkracuje.

Formulace „radar ji nevidí“ je samozřejmě zjednodušení. Přesnější je říct, že ji radar zachytí později a hůř, než je pro účinnou obranu potřeba. A právě ten rozdíl rozhoduje.

Proč je to problém právě pro ruské lodě

Ruské námořnictvo disponuje vlastními systémy protivzdušné obrany, od blízkých komplexů typu Kaštan a Pancir-M po střednědobé systémy Štil a Redut. Nejde tedy o to, že by ruské lodě neměly vůbec žádnou ochranu. Problém je v tom, proti čemu ta ochrana musí fungovat.

Představte si fregatu v Baltském moři. Balt je relativně malý, vzdálenosti krátké. Letoun F-35A může operovat z norských, finských, německých nebo polských základen a odpálit JSM ze vzdálenosti, kde ho lodní radar vůbec nedetekuje. Střela přilétá nízko, pasivně, bez varovného signálu. A pokud jich přilétá víc najednou z různých směrů (rodina NSM/JSM podle Kongsbergu umožňuje koordinované salvy), musí loď řešit několik stop současně s omezeným počtem palebných kanálů.

Pro menší a střední plavidla, jako jsou korvety třídy Stereguščij nebo fregaty třídy Admirál Gorškov, je zásah jednou nebo dvěma střelami JSM reálnou hrozbou potopení. U větších lodí je bezpečnější mluvit o těžkém poškození nebo vyřazení z boje. Ale i to stačí. Loď, která nemůže bojovat, je strategicky mrtvá.

Největší problém pro ruské námořnictvo přitom není samotná střela. Je to kombinace: stealth nosič, který se neprozradí, střela s pasivním navedením, kterou obránce zachytí pozdě, a alianční síť senzorů, která dokáže cíl identifikovat a předat souřadnice ještě před startem. V omezeném prostoru Baltu je to rovnice, na kterou ruské námořnictvo nemá dobrou odpověď.

Od výběru k výrobní lince: jak rychle program roste

Časová osa amerického programu JSM ukazuje, že nejde o žádný experimentální projekt, ale o rozběhnutou akviziční linii:

• V červnu 2024 americké letectvo oficiálně vybralo JSM pro své F-35A. Počáteční hodnota kontraktu dosahovala 141 milionů dolarů.
• V lednu 2025 ministerstvo obrany definitizovalo Lot One a kumulovaná hodnota kontraktu stoupla na téměř 208 milionů dolarů s termínem plnění do září 2027.
• V červnu 2026 následoval kontrakt Lot Three za 280,7 milionu dolarů.
• 15. července 2026 přibyla modifikace Lot Three B za dalších 98,4 milionu dolarů s výhledem do června 2030.

Přesný počet střel v posledním lotu nebyl zveřejněn. Rozpočtové dokumenty amerického letectva ale ukazují jednotkovou cenu kolem 3,1 až 3,4 milionu dolarů za samotnou střelu, tedy zhruba 75 až 82 milionů korun. Po započtení kontejnerů, testů, integrace a podpory vychází celková cena na 3,6 až 4,1 milionu dolarů za kus. Není to levná zbraň. Ale ve srovnání s cenou lodi, kterou má potopit, je to asymetrická výhoda.

Kongsberg navíc v lednu 2026 zahájil stavbu výrobního závodu ve Virginii. Výroba střel tam má začít koncem roku 2027 a plného tempa dosáhnout do konce roku 2028. Z čistě norského produktu se tak stává americko-norský průmyslový program s vlastní výrobní základnou na americké půdě.

Evropský rozměr, a co Česko

JSM není jen americká záležitost. Norsko střelu provozuje jako první uživatel, Japonsko a Austrálie ji objednaly pro své F-35. A v červnu 2025 se k nim přidalo Německo, pátá země, která JSM oficiálně vybrala pro své letouny F-35A.

Pro český kontext je to podstatné. Česká republika má schválený nákup 24 letounů F-35A, což potvrdila jak americká agentura DSCA, tak české ministerstvo obrany. Veřejně dostupné dokumenty ale zatím neukazují, že by Česko rozhodlo o pořízení právě střel JSM. To ovšem neznamená, že by tato zbraň byla pro české letectvo irelevantní, naopak. Pokud budou české F-35A operovat v aliančním rámci nad Baltem, budou součástí ekosystému, kde JSM už bude standardní výzbrojí partnerských letectev.

Oproti starší americké protilodní střele Harpoon, která má dolet kolem 130 kilometrů a aktivní radarové navedení snadno zachytitelné varovnými systémy lodi, představuje JSM generační skok. A oproti těžší střele LRASM, kterou americké letectvo nedávno úspěšně odpálilo z bombardéru B-2 při cvičném potopení cíle v Pacifiku, má JSM jinou roli: není to nejsilnější úder, ale nejprůnikovější. Vejde se do F-35, neprozradí nosiče a doletí dál, než kam sahá většina lodních obran.

Testování ještě neskončilo

Je férové dodat, že americký program JSM ještě nedosáhl plné operační způsobilosti. Rozpočtové dokumenty amerického letectva uváděly zahájení operačních testů a hodnocení v květnu 2026, přičemž první dodávky střel z objednávky pro fiskální rok 2025 mají dorazit až v říjnu 2027. Zpráva amerického kontrolního úřadu GAO navíc potvrzuje širší zpoždění v modernizačním programu F-35 Block 4 a softwaru TR-3, což vytváří tlak na celou testovací infrastrukturu.

Plně operační americké nasazení JSM je tedy otázkou dalších měsíců až let, nikoli dnešního dne. Střely se ale už vyrábějí, kontrakty rostou a výrobní kapacita se rozšiřuje na obou stranách Atlantiku.

Pro ruské námořnictvo v Baltském moři to znamená jednoduchou kalkulaci: každý měsíc přibývá střel, které jeho lodě uvidí příliš pozdě na to, aby se stihly bránit. A každý nový F-35A v evropských letectvech je potenciální nosič, který se při odpálení neprozradí. To není bezbrannost v absolutním smyslu slova. Ale je to situace, ve které se obránce ocitá v pozici, kdy mu zbývá reagovat, a ne diktovat podmínky boje.

Článek Ruské námořnictvo zůstane bezbranné. F-35A dostane norskou střelu, která na 350 km potopí loď a radar ji nevidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedna rodina, pět jmen

Příběh začíná v osmdesátých letech. Francie, Británie a Německo společně vyvíjely protidráhovou střelu APACHE AP, zbraň určenou k vyřazení letištních ploch submunicí. Německo z projektu v roce 1988 odstoupilo, čímž se uvolnil prostor pro radikálnější přerod. Z úzce specializované APACHE AP vznikla univerzálnější verze s penetrační hlavicí: francouzský SCALP EG. Britové vstoupili do programu se svou verzí Storm Shadow. Konstrukčně jde podle analýzy CSIS Missile Threat o prakticky totožnou zbraň, liší se hlavně softwarem a rozhraním pro nosný letoun.

Třetí jméno nese exportní varianta Black Shaheen, dodávaná Spojeným arabským emirátům. Kvůli Režimu kontroly raketových technologií (MTCR) má deklarovaný dosah zkrácený na 290 km a užitečné zatížení pod 500 kg. Čtvrté a páté jméno patří námořní větvi: SCALP Naval, kterou MBDA označuje také jako MdCN/NCM. Ta je přepracovaná nejhlouběji, měří 5,5 metru, startuje z lodí i ponorek a dosáhne až 1 400 km.

Pět jmen, jedna konstrukční linie. Proto chameleon.

Šest armád a jeden princip

Vzdušně odpalovanou verzi si vybralo šest států: Francie, Velká Británie, Itálie, Řecko, Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Sama MBDA uvádí formulaci „selected by six nations“. Každá z těchto armád integrovala střelu na jiný nosič, od francouzských Rafale přes britská a saúdská Tornáda až po řecké Mirage 2000-5. Francouzské námořnictvo provozuje příbuzný MdCN z fregat třídy FREMM a ponorek třídy Suffren, ale to už je jiná odpalovací větev téže rodiny, nikoli sedmý uživatel letecké varianty.

Co všechny verze spojuje, je princip: dostat těžkou hlavici k tvrdému stacionárnímu cíli tak, aby obránce neměl čas reagovat. Střela váží 1 300 kg, měří 5,1 metru a letí rychlostí kolem 1 000 km/h ve výšce pouhých 30 až 40 metrů nad terénem. Naviguje trojitou kombinací inerciálního systému, GPS a porovnávání terénu. V koncové fázi přepne na infračervený hledač s porovnáním obrazu cíle. Hlavice BROACH je dvoustupňová: první nálož prorazí beton nebo zeminu, druhá detonuje uvnitř.

Proč ji Rusové nedokážou zastavit

Formulace „nedokážou zastavit“ neznamená, že ruská protivzdušná obrana je nulová. Znamená, že ji nedokáže zastavit spolehlivě a plošně. Analytik Jack Watling z londýnského think-tanku RUSI to popsal jasně: Storm Shadow rozšiřuje počet ruských kritických závislostí v dosahu útoku a vytváří nové požadavky na protivzdušnou obranu, která musí chránit víc lokalit současně. Výsledek? Rusko musí přesouvat baterie, řídicí prostředky i odborný personál, a tím ztenčuje ochranu jinde.

Technicky je problém v geometrii boje. Systém S-400 Triumf je teoreticky určen i proti střelám s plochou dráhou letu, jenže nízko letící cíl drasticky zkracuje radarový horizont a reakční čas. Poslední vrstva, Pancir-S1, má proti podzvukové střele tabulkový dosah kolem 12 km, přičemž u cílů letících bokem se okno ještě smrskává. Prvky snížené pozorovatelnosti, malý radarový odraz střely a autonomní plánování trasy dělají z jejího zachycení velmi obtížný úkol. Jednotlivé sestřely nelze vyloučit, ale systémové zastavování této zbraně doloženo není.

Pro srovnání: americká střela JASSM sdílí podobnou filozofii vzdušného odpalování a nízké pozorovatelnosti; základní verze má dolet přes 370 km, prodloužená JASSM-ER přes 925 km. Námořní Tomahawk dosáhne až 1 600 km a umí přesměrování za letu. SCALP/Storm Shadow sedí mezi nimi, kratší ruka než JASSM-ER a Tomahawk, ale extrémně optimalizovaná na proniknutí k zabezpečenému pozemnímu cíli.

Střela, která přežila vlastní éru

V březnu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany popsalo úder Storm Shadow na závod Kremnij El v Brjansku, podnik vyrábějící mikročipy pro balistické rakety Iskander. Exportní verze s dosahem do 300 km, odpalovaná z ukrajinských Su-24M, zasahuje velitelská stanoviště, komunikační uzly, sklady munice i průmyslové objekty v okupovaných územích a ruském pohraničí.

A právě bojové výsledky na Ukrajině přesvědčily Londýn i Paříž, že do této zbraně stojí za to znovu investovat. V červenci 2025 obě země v rámci takzvané Entente Industrielle oznámily pořízení nových střel Storm Shadow/SCALP a posílení výrobních linek. Zbraň navržená v devadesátých letech tak vstupuje do další dekády služby, ne jako muzejní exponát, ale jako aktivně nakupovaná schopnost.

Chameleon mění jména, nosiče i bojiště. Jedno zůstává stejné: schopnost dostat hlavici tam, kam obránce nechce.

Článek Jedna střela, pět jmen a šest armád: SCALP EG je francouzský chameleon, který Rusové nedokážou zastavit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři střely, jedna filozofie

Rodina Narwhal dnes zahrnuje tři konfigurace odstupňované podle hmotnosti bojové části: 40 kg, 100 kg a 200 kg. Nejtěžší varianta Narwhal 540 má maximální vzletovou hmotnost 540 kilogramů a dosahuje podzvukové rychlosti do 750 km/h. Všechny tři verze pohání český turbojet ZT J160 s tahem přes 1 569 newtonů, jehož výroba je podle produktové stránky LPP nastavena na sériovou produkci.

Právě u doletu je potřeba být přesný. Hodnota 730 kilometrů, která se objevila v původní firemní komunikaci z podzimu 2025, patří k nejlehčí konfiguraci se 40kilogramovou náloží: méně výbušniny, více paliva, delší let. Těžší verze se 120kilogramovou bojovou částí byla tehdy uváděna s doletem 680 km. Aktuální oficiální produktová karta celé třívariantní rodiny ale pracuje konzervativněji: „až 638 km“. Jde o logický posun; rozšíření portfolia o těžší varianty přirozeně stlačuje průměrný komunikovaný dolet dolů.

I tak: 638 kilometrů při rychlosti 750 km/h znamená zhruba padesát minut letu. To je úderná vzdálenost, která překračuje rámec taktické podpory a vstupuje do kategorie operačního úderu.

Oči místo satelitů

Nejzajímavější technologický prvek Narwhalu není dolet ani motor. Je to navigace. LPP vyvinul systém nazvaný Visual Navigation, který slučuje obrazová data z palubních senzorů, vizuální odometrii a porovnávání terénu s referenčními mapovými podklady. Autopilot průběžně koriguje drift pomocí barometrie a inerciální měřicí jednotky. V terminální fázi letu přebírá optické sledování cíle a upravuje koncovou dráhu.

Proč je to podstatné? Protože moderní bojiště systematicky ničí satelitní navigaci. Rušení a podvrhování signálu GPS patří k základním nástrojům elektronického boje, a střela závislá výhradně na GNSS se v takovém prostředí stává nespolehlivou. Narwhal má být schopen dokončit předprogramovanou misi bez trvalého satelitního signálu i bez nepřerušeného rádiového spojení s operátorem.

Firma tvrdí, že technologii ověřila na dronech řady MTS, kterých podle firemních materiálů dodala několik set kusů na Ukrajinu. Zpětná vazba z nasazení údajně potvrdila funkčnost v zónách bez GPS. Pro Narwhal jde o nepřímý, ale relevantní argument: stejná navigační vrstva, větší platforma.

Důležitá poznámka: veřejně dostupná data o přesnosti zásahu (CEP) chybí. Stejně tak není jasné, jak si systém poradí nad vizuálně homogenním terénem, tedy pouští, zamrzlou plochou či hustou zástavbou bez výrazných orientačních bodů. To jsou otázky, na které odpověď dá až širší testování nebo bojové nasazení.

Co Česko vlastně drží v rukou

Skutečná novost Narwhalu nespočívá jen v tom, že střela existuje. Spočívá v tom, co všechno vzniká pod jednou českou střechou. LPP veřejně deklaruje, že v Pardubicích vyvíjí a vyrábí drak střely, autopilot, vizuální navigaci, elektroniku, bojovou část, plánovací software i samotný motor. Pozemní odpal z katapultu nebo pojízdného vozíku navíc odstraňuje závislost na bojovém letounu.

Pro srovnání: americká střela JASSM, často zmiňovaná jako západní standard v kategorii řízených střel s plochou dráhou letu, váží přes tunu, nese 450kilogramovou průbojnou bojovou část a má za sebou bojové nasazení; v dubnu 2018 bylo devatenáct kusů odpáleno proti cílům v Sýrii. Jenže JASSM potřebuje nosný letoun. A české vzdušné síly zatím JASSM ani nepořizují: veřejný balík k nákupu F-35 z roku 2023 obsahuje střely AMRAAM, AIM-9X, pumy SDB II a JDAM, nikoli JASSM. První české F-35 mají navíc dorazit až v roce 2031, plné operační schopnosti se očekávají kolem roku 2035.

Narwhal tuhle mezeru nenahrazuje, je to jiná kategorie zbraně s menší ničivou silou. Ale nabízí něco, co žádná zahraniční akvizice nedá: kontrolu nad celým řetězcem od softwaru po export.

Průlom v kompetenci, ne ve výzbroji

Firma v listopadu 2025 avizovala výrobu několika set střel na základě objednávky od nezveřejněného zákazníka a přípravu prvních dodávek. Kolik kusů bylo reálně předáno a v jakých variantách, veřejně známo není. Stejně tak se nepodařilo dohledat oficiální plán české armády na zavedení Narwhalu do výzbroje; existuje pouze mediální zmínka, že „armáda prý má o Narwhal zájem“.

Obrat LPP Holdingu přitom podle firemních materiálů vyrostl z 50 milionů na 1,5 miliardy korun za pět let. Firma aktivně nabírá v Pardubicích do výroby, avioniky, softwarového vývoje i servisní logistiky.

Podle nás je Narwhal v tuto chvíli především průlom v průmyslové kompetenci. Česko poprvé veřejně drží doma kompletní údernou architekturu, od navigačního algoritmu přes turbojet až po plánovač misí. Vojensky jde zatím o potenciál, ne o zavedenou výzbroj s bojovým ověřením. Ale právě ten potenciál mění pozici českého obranného průmyslu v rámci NATO z pouhého dodavatele komponent na držitele klíčové technologie.

Pardubická střela zatím nikoho nezasáhla. Ale to, co za ní stojí (domácí software, vlastní motor, navigace bez satelitů), je pro českou obranyschopnost cennější než jakýkoli jednotlivý dolet.

Článek Česko má první vlastní řízené střely. Narwhal doletí 730 km, naviguje se umělou inteligencí a GPS nepotřebuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co vlastně Banderoľ je

Označení S8000 Banderoľ pokrývá malorozměrovou vzduchem odpalovanou střelu, kterou Rusko vypouští z bezpilotního nosiče Orion vyráběného společností Kronštadt. Podle portálu War&Sanctions provozovaného ukrajinskou rozvědkou HUR má střela délku kolem 5 metrů, průměr trupu 30 centimetrů a dolet 500 kilometrů. Maximální rychlost dosahuje 620 až 650 km/h, cestovní se pohybuje mezi 520 a 560 km/h. Bojová část OFBČ-150 váží 114,3 kilogramu, z toho 49,5 kilogramu tvoří výbušnina.

Pohání ji čínský proudový motor Swiwin SW800Pro-A95, kompaktní jednotka o délce 455 milimetrů, průměru 208 milimetrů a hmotnosti pouhých 8,5 kilogramu s maximálním tahem přes 80 kilogramů síly. Civilně působící komponenta v čistě vojenské zbrani. A právě to naznačuje, proč je Banderoľ pro Rusko tak zajímavá: může být výrazně levnější než klasická řízená střela, aniž by ztratila schopnost zasáhnout cíl stovky kilometrů daleko.

Do budoucna se počítá i s odpalováním z vrtulníku Mi-28N, což by rozšířilo taktické možnosti nasazení.

Proč ji nerozluští ani vlastní strana

Paradox Banderoľ spočívá v tom, kdo o ní řekl víc. Dne 12. května 2025 zveřejnila ukrajinská HUR kompletní technické schéma včetně komponentů, nosiče a taktických parametrů. Ruská státní média naproti tomu ukázala první bojové video Orionu s Banderolí až 12. července 2026, tedy o více než rok později, a bez plného souboru specifikací. Když server Vesti.ru přinesl reportáž s tvrzením ruského vojáka, že střelu „nikdy nezachytili ani nesestřelili“, šlo o jeden z prvních veřejných ruských výstupů vůbec.

Výsledkem je informační vakuum na straně, která zbraň nasazuje. Veřejní ruští komentátoři nemají k dispozici oficiální parametry, a tak pracují s útržky. Nejde přitom o absolutní tajnost, spíš o kontrolované a opožděné zveřejňování, které je typické pro ruský vojensko-průmyslový komplex. Ukrajinská rozvědka mezitím dossier doplňuje průběžně.

Mezi Šáhedem a střelou s plochou dráhou letu

Banderoľ zaplňuje mezeru, kterou dosud žádná ruská zbraň nepokrývala. Pro srovnání:

• Geraň-5 (další nový ruský bezpilotní prostředek): délka 6,5 metru, rozpětí 3,2 metru, dolet 950 kilometrů, bojová část 90 kilogramů, cestovní rychlost 450 až 600 km/h. Větší platforma s delším doletem, ale lehčí náloží.
• Storm Shadow/SCALP (západní střela s plochou dráhou letu od MBDA): hmotnost 1 300 kilogramů, délka 5,10 metru. Plnohodnotná zbraň pro údery do hloubky v úplně jiné cenové a hmotnostní kategorii.
• MBDA SPEAR (britská taktická střela): hmotnost pod 100 kilogramů, délka pod 2 metry. Výrazně menší a lehčí.

Banderoľ sedí přesně uprostřed. Je příliš rychlá a „střelovitá“ na to, aby ji šlo řadit k pomalým sebevražedným dronům typu starších Šáhedů. Zároveň je příliš malá a levná na to, aby konkurovala klasickým střelám s plochou dráhou letu. Podle nás je právě tato mezikategorie důvodem, proč mate nejen veřejné komentátory, ale i standardní klasifikační škatulky protivzdušné obrany.

Proč je pro Ukrajinu tak těžké se bránit

Formulace, že se Ukrajinci „neumí bránit“, neznamená fyzikální nemožnost sestřelu. Znamená nedostatek vhodných prostředků a munice k plošnému pokrytí všude tam, kde je to potřeba. Ukrajinská pozemní protivzdušná obrana podle oficiálních stránek pozemních sil kombinuje sovětské systémy Buk-M1, Osa-AKM, Strela-10 a Tungušku se západními Avengery, Gepardy, Skyrangery a Stingery. Nějaká obrana tedy existuje.

Problém je v reakčním čase. Banderoľ letí nízko, rychle a v profilu blízkém střele s plochou dráhou letu. Starší systémy s kratším dosahem a pomalejší reakcí nestíhají. Proto Kyjev urgentně žádá o:

• Interceptory Patriot PAC-3 – hlavní požadavek směřovaný na USA a Německo
• Munici pro IRIS-T – německý systém středního dosahu
• Střely pro NASAMS – norsko-americký komplex
• SAMP/T – francouzsko-italský systém

Prezident Zelenskyj v projevu ze 4. července 2026 označil potřebu interceptorů za kritickou. Ukrajinské ministerstvo obrany jedná přímo s Raytheonem a Diehl Defence o urychlení dodávek. Británie v první polovině roku 2026 oznámila dva velké balíky protivzdušné obrany v hodnotě přesahující 30 miliard korun, s dodávkami plánovanými do konce roku.

Podle nás je jádro problému ekonomické: i kdyby Ukrajina měla dost systémů, použití drahého interceptoru PAC-3 proti relativně levné Banderoľ vytváří nákladovou asymetrii ve prospěch útočníka.

Kolik jich Rusko dokáže vyrobit

Přesná sériová cena ani oficiální výrobní statistika Banderoľ nejsou veřejně dostupné. Expertní odhad ukrajinského analytika Serhije Beskrestnova, známého pod přezdívkou „Flash“, hovoří o plánu výroby 120 střel měsíčně pro rok 2026, tedy zhruba čtyři kusy denně. Podle jeho hodnocení ale závod plánovaného tempa zatím nedosáhl.

I v menších počtech je však Banderoľ nebezpečná. Dne 8. července 2026 prokuratura v Charkově předběžně identifikovala S8000 Banderoľ jako zbraň použitou při útoku na obytný pětipodlažní dům, při kterém zahynuli dva lidé a 29 bylo zraněno. Zbraň tedy už není vázaná jen na frontové okraje kolem Chersonu, dopadá i na města hluboko v ukrajinském zázemí.

Válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky a s každým měsícem přibývají nové typy hrozeb, na které obránci musí reagovat rychleji, než je průmysl schopen dodávat. Banderoľ je přesně tím druhem zbraně, která nemusí být nejničivější ani nejpočetnější; stačí, že nutí druhou stranu utrácet víc, než si může dovolit.

Útok Banderolem (zveřejněno 3. července 2026)

Článek Video: Ruské drony Banderoľ, které nerozluští ani vlastní experti, zachyceny v Chersonu. Ukrajinci se proti ni neumí bránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně leželo mezi troskami

Klíčovým nálezem byla osmiprvková anténa CRPA (Controlled Reception Pattern Antenna) navržená tak, aby přijímač GPS/GNSS dokázal odfiltrovat signály z ruských rušiček a udržel si přesnou navigaci i v hustém prostředí radioelektronického boje. Podle analýzy serveru Defence Express značení na dílu ukazovalo na Zone 5 Technologies, firmu, která je jedním ze dvou hlavních kontraktorů amerického programu ERAM a výrobcem střely AGM-188A Rusty Dagger.

Přesné místo dopadu, z něhož trosky pocházejí, se nepodařilo nezávisle ověřit. Ve stejném časovém okně, mezi 5. a 8. červnem 2026, situační přehled organizace CITeam zaznamenal útok na 15. námořní arzenál v Leningradské oblasti, provázený sekundárními detonacemi, evakuacemi a čtyřmi zraněnými civilisty podle tamního gubernátora. Zda právě odtud pochází zveřejněná anténa, ale zůstává neprokázané. Jisté je jedno: díl nepatří k žádné dosud identifikované západní zbrani dodané Ukrajině.

Rusty Dagger v číslech, a ve srovnání

AGM-188A Rusty Dagger je vzduchem odpalovaná střela s plochou dráhou letu poháněná proudovým motorem PBS TJ80. Podle veřejně dostupných technických souhrnů na serveru Designation-Systems vypadají její parametry takto:

Čísla ukazují zásadní věc. Rusty Dagger je proti Storm Shadow čtyřikrát lehčí a nese desetkrát menší hlavici, ale dosáhne téměř čtyřikrát dál. Oproti ATACMS nabízí trojnásobný dolet a nezávislost na pozemních odpalovačích, které jsou snáze detekovatelné. A ve srovnání s ruskou Ch-101, strategickou střelou odpalovanou z bombardérů, je to úplně jiná kategorie: taktický prostředek, nikoli strategický nosič. Hlavice o hmotnosti 45 kilogramů nezboří betonový bunkr. Ale v salvě desítek kusů dokáže saturovat protivzdušnou obranu a zasáhnout měkčí cíle: sklady paliva, radarové stanice, logistické uzly, parkoviště letadel.

Od schválení k troskám: co víme o dodávkách

Dne 28. srpna 2025 americká agentura DSCA oficiálně oznámila schválení možného prodeje až 3 350 střel ERAM Ukrajině v celkové hodnotě kolem 20 miliard korun. Na financování se podle dokumentu podílejí kromě amerického programu Foreign Military Financing také Dánsko, Nizozemsko a Norsko; nejde tedy o čistě americkou záležitost, ale o koaliční akvizici.

Sekundární obranné zdroje následně psaly, že první malá várka (zřejmě kolem deseti kusů) měla dorazit už v říjnu 2025 a sloužit k bojovému vyhodnocení. Větší dodávky měly naběhnout v průběhu roku 2026. Samotné fyzické předání konkrétních kusů AGM-188A ale ani Washington, ani Kyjev veřejně nepotvrdily. Mlčení dává smysl: chrání počet kusů, nosiče, softwarovou integraci i okno překvapení před ruskou protivzdušnou obranou.

Paralelně pokračoval vývoj. Dne 30. ledna 2026 americké letectvo zveřejnilo zprávu o úspěšném ostřelovacím testu ERAM, přičemž samotný test se odehrál už 21. ledna 2025. V dubnu 2026 Aviation Week popsal odhoz kandidátní střely z letounu F-16D při takzvaných fit-and-function testech, přičemž vizuální shoda střely na fotografiích odpovídala produktu Zone 5 Technologies. A pak přišel červen a trosky s anténou CRPA.

Proč je důležitý počet, ne jednotlivý zásah

Jedna střela s hlavicí o hmotnosti 45 kilogramů válku nezmění. Ale program ERAM byl od začátku koncipován jinak než drahé a vzácné Storm Shadow: jako levná, rychle vyrobitelná munice v masových počtech. Teoretický model Defence Express počítá s tím, že jediná letka dvanácti F-16 by při použití trojitých závěsníků TER-9/A mohla nést až 144 střel najednou. Reálně bude číslo nižší kvůli přídavným nádržím a konfiguraci, ale i polovina by představovala salvu, kterou ruská protivzdušná obrana v týlu jen těžko zachytí celou.

Právě v tom spočívá strategický posun. Dosud Ukrajina operovala s omezeným počtem Storm Shadow a ATACMS; každá střela byla vzácná, každý úder musel být chirurgicky přesný. Rusty Dagger mění logiku: místo jedné drahé střely na jeden cíl nabízí desítky levnějších střel, které mohou přetížit obranu a zasáhnout více cílů současně. Rusko by muselo rozptylovat techniku, posouvat sklady dál od fronty a zahušťovat vrstvy protivzdušné obrany i elektronického boje v hloubce, kam dosud nemuselo.

Druhá větev ERAM, střela RAACM od firmy CoAspire, už podle firemního webu vstoupila do plnorozsahové výroby v závodě v Manassasu ve Virginii. Existuje i prodloužená verze RAACM-ER s plánovanou schopností vzdušného, pozemního i námořního startu. I kdyby se aktuální trosky netýkaly přímo Rusty Daggeru, program ERAM jako celek zjevně míří z fáze prototypů do sériové produkce.

Co to znamená pro Rusko

Samotná existence věrohodné stopy po AGM-188A v troskách na ruském území mění kalkulaci. Už ne teoreticky, ale prakticky. Ruská armáda, která více než čtyři roky vede válku proti Ukrajině, musí nyní počítat s tím, že protivník může zasáhnout cíle v hloubce přes 900 kilometrů od linie odpalu, a to nikoli jednou drahou střelou, ale potenciálně salvou desítek kusů za zlomek ceny. Letiště, ze kterých startují bombardéry s Ch-101. Sklady munice, které zásobují frontu. Radarové stanice, které řídí protivzdušnou obranu.

Politicky jde o další důkaz, že Západ necouvá od podpory hlubokých úderů. Vojensky ale nejde o úplně novou kategorii; Ukrajina už pracovala se Storm Shadow i ATACMS. Novost je v kombinaci tří vlastností: ceny, potenciálního počtu kusů a doletu. Anténa CRPA mezi troskami na ruském území je zatím jen indicie, ne důkaz. Ale pro ruské velení je to indicie toho druhu, ze které se špatně spí.

Článek Rusové našli trosky a nevěřili, co je zasáhlo. Ukrajina zřejmě potají dostala americké střely s doletem 930 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Evropský Tomahawk, který čeká na peníze

Příběh LCM začal u námořní střely MdCN, kterou francouzské námořnictvo provozuje na fregatách třídy FREMM. Jde o subsonickou zbraň o hmotnosti 1 400 kilogramů a délce 6,5 metru, navrženou pro průlet v malé výšce a úder na vysoce hodnotné cíle hluboko v týlu protivníka. Z této platformy MBDA odvodila pozemní variantu (Land Cruise Missile) a poprvé ji veřejně ukázala na Eurosatory 2024. O dva roky později přišla vylepšená verze Mk2 s delším dosahem, lepší odolností proti rušení navigačních signálů a vyšší mírou utajitelnosti.

Srovnání s americkým Tomahawkem se nabízí samo. Obě zbraně jsou subsonické, obě míří na strategické cíle v hloubce nepřátelského území, obě se odpalují z mobilních platforem. Tomahawk Block V má podle amerického námořnictva dolet kolem 1 600 kilometrů (900 námořních mil), LCM deklaruje „přes 1 000 km“. Přesnost obou systémů výrobci popisují obecně; MBDA mluví o „metrické přesnosti“, Raytheon o „přesném úderu“, takže čisté porovnání odchylky od cíle veřejná data neumožňují. Klíčový rozdíl je jinde: Tomahawk je ve službě desítky let. LCM zatím ne.

Sophie Bourdais z MBDA v rozhovoru pro Defense News na Eurosatory 2026 uvedla, že firma jedná s francouzskou agenturou DGA a dalšími státy, přičemž cílem je uzavřít první kontrakt ještě letos. Odpalovací systém by měl být k dispozici od roku 2029, samotná střela kolem roku 2030. Firma přitom odpalovač vyvíjí z vlastních prostředků, čímž snižuje vstupní riziko a ukazuje zákazníkům kompletní řešení. Střela v nové verzi ale zůstává jádrem státního financování.

Proč Evropa váhá

Důvodů, proč žádná evropská armáda dosud nepodepsala objednávku, je víc a žádný z nich nesouvisí s pochybnostmi o schopnostech střely.

Za prvé, peníze. Evropské státy po více než čtyřech letech ruské invaze na Ukrajinu řeší současně protivzdušnou obranu, dělostřeleckou munici, modernizaci tanků i nábor vojáků. Pozemní střela s plochou dráhou letu pro hluboký úder je strategická investice, ale v rozpočtové soutěži prohrává s tím, co hoří teď.

Za druhé, politická setrvačnost. Část Evropy ještě donedávna počítala s americkými Tomahawky rozmístěnými v Německu. Tento plán se ovšem v roce 2026 stal nejistějším za celou dobu své existence, což paradoxně otevírá prostor právě pro evropské řešení. MBDA ostatně LCM explicitně prodává jako „suverénní evropskou cestu“ bez závislosti na americkém dodavateli.

Za třetí, roztříštěnost. Iniciativa ELSA, která má koordinovat evropský hluboký úder, sdružuje šest zemí: Francii, Německo, Itálii, Polsko, Švédsko a Spojené království. Česká republika mezi nimi podle únorového komuniké nefiguruje. Samotná ELSA přitom řeší nejen střely, ale i odpalovače, letecké varianty a levné jednorázové prostředky s doletem nad 500 kilometrů. Výsledkem je, že se rozhodování drolí do skupin a žádný stát zatím neřekl: bereme LCM, tady je šek.

Flamingo: válka jako akcelerátor

Zatímco evropský LCM stojí mezi demonstrátorem a akvizičním rozhodnutím, Ukrajina ukazuje radikálně jiný model. Střela Flamingo FP-5 od firmy Fire Point prošla podle agentury AP testy v roce 2025 a kancelář prezidenta Zelenského v dubnu 2026 oznámila, že sériová výroba běží. Deklarované parametry jsou ambiciózní: dolet až 3 000 kilometrů, nosnost bojové hlavice přes tunu (1 150 kg) a přesnost do čtrnácti metrů.

Fire Point přitom není státní gigant, ale ukrajinský startup, který podle Reuters testuje a iteruje v tempu, jaké si evropský akviziční cyklus neumí představit. Firma sama tvrdí, že co v Evropě zabere šest až dvanáct měsíců, zvládne v ukrajinských válečných podmínkách za zlomek času. Výrobní kapacita měla v době reportáže AP dosahovat zhruba jednoho kusu denně s plánem růstu.

Flamingo není jedinou ukrajinskou linií. Paralelně existuje rodina Neptune, původně protilodní střela, která se proslavila potopením křižníku Moskva v dubnu 2022 a od té doby prošla rozšířením na pozemní cíle. A právě na Eurosatory 2026 MBDA oznámila memorandum s ukrajinským státním podnikem Luč o společném vývoji Neptune2. Jde o zcela odlišný program od Flaminga, jiná firma, jiný průmyslový okruh, jiná vývojová větev. Přesné parametry Neptune2 zatím zveřejněny nebyly.

Kdo vyhraje závod o hluboký úder

Budoucnost evropského hlubokého úderu nemusí patřit tomu, kdo na papíře deklaruje nejdelší dolet. Rozhodne ten, kdo zbraň rychleji dotestuje, zaplatí a začne vyrábět v počtech, které dávají vojenský smysl.

LCM má na své straně zralou technologickou bázi; námořní MdCN je bojově zavedená střela, ne powerpointový koncept. Má za sebou evropský průmyslový ekosystém MBDA s pobočkami ve Francii, Británii, Německu a Itálii. A má jasně komunikovanou roli: vyplnit mezeru, kterou Evropa ve schopnostech pozemního hlubokého úderu má, aniž by musela čekat na Washington.

Flamingo má na své straně něco jiného, válku. Čtyři roky bojových operací vytvořily na Ukrajině prostředí, kde se zbraňové systémy testují, upravují a nasazují v cyklech, které by v mírové Evropě narazily na certifikační a akviziční procedury trvající roky. Přesnost čtrnáct metrů a dolet tři tisíce kilometrů jsou čísla, která (pokud se potvrdí v praxi) řadí Flamingo do kategorie strategických zbraní.

Pro evropské armády z toho plyne nepříjemná otázka. Storm Shadow/SCALP, letecky odpalovaná střela s doletem přes 250 kilometrů, hmotností 1 300 kg a délkou 5,1 metru, je dnes jejich nejbližší nástroj hlubokého úderu. Ale je to zbraň vázaná na letoun, tedy na vzdušnou převahu. Pozemní LCM tuto závislost odstraňuje. Jenže bez podpisu smlouvy zůstává exponátem na veletrhu.

Podle nás se klíčový moment odehraje v příštích měsících. Pokud MBDA skutečně uzavře první kontrakt s DGA do konce roku 2026, program získá momentum a další státy se pravděpodobně přidají. Pokud ne, evropský hluboký úder bude i nadále záviset na americké dobré vůli, a na ukrajinských startupech, které mezitím předběhnou všechny.

Článek Evropa má vlastní Tomahawk s doletem přes 1 000 km, ale nikdo ho nechce koupit. Ukrajinské Flamingo je budoucnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna osm a proč uvnitř

Číslo osm není marketingový trik. Vyplývá z fyziky. SPEAR 3 měří na délku méně než dva metry, v průměru 180 mm a váží pod sto kilogramů. MBDA navrhla speciální čtyřpack, nosič, do kterého se vejdou čtyři střely vedle sebe a celý se zasune do jedné zbraňové šachty F-35B. Levá šachta pojme čtyři, pravá další čtyři. Výsledek: osm interně nesených střel s dosahem přes sto kilometrů na jednom letounu.

A právě slovo „interně“ je klíčové. Jakmile F-35B nese cokoli na vnějších závěsnících, jeho radarový odraz dramaticky naroste a stealth konfigurace je pryč. Dosavadní britská protizemní výzbroj pro Lightning, laserově a GPS naváděná bomba Paveway IV, je sice přesná, ale neposkytuje pilotovi luxus zasáhnout cíl ze stovky kilometrů, aniž by se přiblížil k nepřátelské obraně. SPEAR 3 tuhle rovnici mění. Pilot odpálí osm střel z bezpečné vzdálenosti, každá letí na vlastním turbojetu, přijímá aktualizace cíle přes dvoucestný datový spoj a v případě potřeby se dá přesměrovat nebo odvolat ještě za letu.

Co všechno má SPEAR 3 zasáhnout

Označení „zabiják všeho na zemi“ je novinářská zkratka, ale seznam cílů, které MBDA ve svém technickém datasheetu veřejně uvádí, je skutečně široký:

• jednotky protivzdušné obrany včetně mobilních systémů dlouhého dosahu
• odpalovače balistických střel
• chráněné a opevněné objekty
• rychle se pohybující a manévrující vozidla
• hlavní bojové tanky
• samohybné houfnice
• obrněné transportéry
• námořní plavidla

Střela kombinuje multimodální hledačku s inerciální a satelitní navigací a umí pracovat v režimu „vypal a zapomeň“ i v poloaktivním laserovém režimu. MBDA přímo mluví o schopnosti jednoho letounu zahltit nepřátelskou obranu několika střelami najednou, z nichž každá míří na jiný prvek systému. Koncept Orchestrike, který firma představila v červenci 2024, počítá s tím, že osm SPEAR 3 v šachtách jednoho F-35 bude vzájemně síťově spolupracovat a autonomně si rozdělovat cíle.

Deset let k prvnímu letu

Časová osa programu ukazuje, jak složité je dostat novou zbraň do útrob stealth víceúčelového bojového letounu páté generace.

Před rokem 2016 proběhla hodnoticí fáze za 150 milionů liber. V květnu 2016 britské ministerstvo obrany podepsalo vývojový kontrakt. V roce 2019 přibyl kontrakt na integraci na F-35. V lednu 2021 následovala smlouva na výrobní demonstraci, v níž britská vláda uváděla dolet střely přes 140 km a označovala SPEAR za „hlavní středně až dlouhodosahovou údernou zbraň“ svých F-35. V listopadu 2024 přišel průlom: první naváděné odpálení z letounu Typhoon, které potvrdilo, že střela letí, naviguje a trefí. A v roce 2026 konečně první let na F-35B.

Jenže od prvního letu k operační schopnosti vede ještě dlouhá cesta. Parlamentní odpověď britského ministerstva obrany z 8. září 2025 výslovně uvádí, že program prochází přehodnocením a zavedení do služby se očekává až na začátku třicátých let. Totéž potvrzuje zpráva britského výboru pro veřejné účty. Původní plán z roku 2016 přitom počítal s polovinou dvacátých let. Zpoždění je reálné a podstatné.

Víc než jen nová munice

Proč na tom záleží víc, než by napovídala jedna střela na jednom letounu? Protože SPEAR 3 mění roli, kterou britský F-35B může hrát v aliančním plánování. Dnes RAF na své oficiální stránce k Lightning uvádí jako protizemní výzbroj pouze Paveway IV, pětisetkusou naváděnou bombu, která vyžaduje přiblížení k cíli. Po zavedení SPEAR 3 se z F-35B stane stealth nosič schopný potlačovat nepřátelskou protivzdušnou obranu ze stand-off vzdálenosti, aniž opustí vnitřní konfiguraci. V terminologii NATO: platforma pro potlačení a ničení nepřátelské protivzdušné obrany (SEAD/DEAD).

Pro srovnání: americký StormBreaker od RTX nabízí trimodální hledačku a dolet přes 83 km (45 námořních mil), ale na F-35 je stále ve fázi integrace. Francouzský AASM Hammer od Safran má dolet přes 70 km, ovšem pracuje s bombovými těly od 125 do 1 000 kg, což je jiná hmotnostní i filozofická kategorie. SPEAR 3 se odlišuje souběhem malé velikosti, turbojetového pohonu, síťového řízení a interního loadoutu osmi kusů na jednom stealth letounu. Žádná jiná veřejně známá kombinace tohle dnes nenabízí.

Co to znamená pro střední Evropu

Česko převezme první F-35 v roce 2031. Polsko už 22. května 2026 přijalo první tři kusy F-35A. Obě země vstupují do ekosystému, v němž britský SPEAR 3 ukazuje směr, od přesných bomb k síťově řízeným miniaturním střelám schopným potlačit vrstevnatou obranu. MBDA ve svých materiálech mluví o požadavcích RAF i „spojeneckých národů“ a britská vláda už v roce 2021 explicitně zmiňovala exportní potenciál. Žádný konkrétní nákup pro Česko ani Polsko veřejně potvrzen není, ale pro budoucí středoevropské provozovatele F-35 jde o realistickou možnost, která stojí za sledování.

Britský SPEAR 3 zatím není ve službě a do operačního nasazení zbývají roky testů a integrace. Ale první let na F-35B potvrdil, že koncept funguje, a že osm střel ve vnitřních šachtách stealth letounu není jen prezentační slide, ale inženýrská realita.

Článek Britské F-35B testují nového zabijáka všeho na zemi. Střel Spear 3 pojmou 8 najednou a zachovají si stealth se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je ERAM a proč vznikla tak rychle

V lednu 2024 vydalo americké letectvo neobvykle konkrétní požadavek: zbraň třídy 227 kg (500 liber), minimální dolet 463 km (250 námořních mil), přesnost do 10 metrů i při degradovaném GPS, rychlost nejméně Mach 0,6 (přibližně 740 km/h), a hlavně schopnost vyrobit přes tisíc kusů do 24 měsíců od podpisu kontraktu. Žádné desetileté vývojové cykly. Žádné řešení šité na míru pro pár desítek exemplářů.

Výsledkem jsou dvě paralelní větve. První je AGM-188A Rusty Dagger firmy Zone 5 Technologies. Druhá je RAACM od společnosti CoAspire, která podle vlastních údajů střelu navrhla, postavila a zalétala z taktického letounu za čtyři měsíce, mimo jiné díky aditivní výrobě a standardním závěsníkům. 30. ledna 2026 americké letectvo oznámilo úspěšný test ERAM s ostrou hlavicí, necelých 16 měsíců od kontraktu. Oficiální tisková zpráva USAF celý program shrnuje dvěma slovy: dostupná masa.

Pět milionů za kus – co to číslo skutečně znamená

Titulkových 5 milionů korun vychází z hrubého průměru celé DSCA notifikace: 825 milionů dolarů děleno 3 350 kusů dává přibližně 246 tisíc USD na jednotku. Jenže balík zahrnuje i navigační systémy, software, výcvik a logistickou podporu. Čistá výrobní cena samotné střely veřejně potvrzena není, bude nižší.

I tak je orientační přepočet výmluvný. Pro srovnání:

• Storm Shadow / SCALP-EG váží 1 300 kg, nese sofistikované terminální navedení a jeho odhadovaná cena se pohybuje v řádu jednotek milionů dolarů za kus.
• Ruská Ch-101 je strategická střela s doletem 2 500–2 800 km a 450kg hlavicí, odpalovaná z bombardérů Tu-95 a Tu-160. Přesný veřejný ceník neexistuje, ale dostupné odhady ji řadí do výrazně vyšší nákladové kategorie.
• Ukrajinské jednosměrné drony typu Ljutyj stojí od 55 tisíc dolarů, ale jsou pomalé, snáze sestřelitelné a závislé na jiné taktice nasazení.

ERAM se usazuje do mezery: rychlejší a přesnější než dron, levnější a masovější než Storm Shadow. Právě tohle je podle nás skutečný zlom, ne že by jedna střela kopírovala Ch-101 kus za kus, ale že podobný typ mise je nově dostupný v řádu tisíců, ne desítek.

Co umí a co zatím nevíme

Veřejně potvrzené minimum je dolet přes 463 km (250 námořních mil) a odolnost navigace vůči rušení GPS. Sekundární open-source přehledy u Rusty Daggeru uvádějí dosah přes 930 km, ale samy upozorňují, že data se liší a hmotnost bojové hlavice zůstává nejasná. Označení „třída 227 kg“ z původního zadání se vztahuje k celkové hmotnosti zbraně, ne nutně k hlavici.

Co víme jistě:

• Nosiče: ukrajinské F-16 a MiG-29.
• První lot: 840 kusů do konce října 2026 podle Aviation Week.
• Financování: Dánsko, Nizozemsko, Norsko a americký program Foreign Military Financing. Česká republika mezi plátci tohoto konkrétního nákupu nefiguruje.

Co nevíme: přesnou hmotnost hlavice, finální dolet sériové verze a konkrétní typ terminálního navedení. Formulace „dělají totéž“ proto platí v rovině mise, tedy že obě kategorie slouží k dálkovému úderu na vysoce hodnotné pevné cíle, nikoli v rovině plného výkonu.

Tisíce střel vs. desítky: jak se mění kalkul

Sama americká notifikace obsahuje standardní klauzuli, že prodej „nezmění základní vojenskou rovnováhu v regionu“. Diplomatický jazyk. Praktický dopad je ale jiný. Dosud Ukrajina plánovala hluboké údery s vědomím, že každá Storm Shadow je vzácná a každý dron Ljutyj pomalý. ERAM nabízí třetí cestu: standoff munici, kterou lze plánovat v salvách proti logistickým uzlům, skladům, protivzdušné obraně a infrastruktuře v ruském týlu.

Při odpalu z F-16 by i konzervativní potvrzený dolet 463 km pokryl celé příhraniční logistické pásmo. Pokud se vyšší odhady blíží realitě, dostávají se do dosahu uzly jako Voroněž nebo Millerovo. Rozhodující ale nebude papírový dolet jedné střely, bude to tempo výroby, počet dostupných nosičů a schopnost udržet soustavný tlak.

Co to znamená pro rok 2026

První dodávka deseti kusů je podle Aviation Week plánována na říjen; hlavní lot 840 střel má následovat do konce téhož měsíce. Pokud výroba dodrží harmonogram, Ukrajina získá do zimy 2026 kapacitu, kterou dosud neměla: stovky levných přesných střel s dosahem hluboko za frontovou linii, odpalovaných z letounů, které už provozuje.

Není to zázračná zbraň. Je to industriální odpověď na industriální válku, a právě v tom spočívá její síla.

Článek Řízené střely za 5 milionů korun mění ekonomiku války. Ruské rakety stojí šestkrát víc a dělají totéž se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od experimentu k pojmenovanému programu

Kořeny sahají minimálně do roku 2023, kdy tehdejší velitel Marine Corps generál David Berger před senátním výborem zmínil podporu Pentagonu pro projekt LRAM v rámci takzvané Joint Capability Technology Demonstration. Kontext byl jasný, expediční operace v Pacifiku proti „pacing threat“, což v americkém slovníku znamená Čínu. Evropa a Rusko v původním rámování nefigurovaly.

Jenže zbraň, která umí zasáhnout mobilní pozemní i námořní cíl ze stovek kilometrů, není vázaná na jeden oceán. V dubnu 2024 podklady pro slyšení výboru Sněmovny reprezentantů pro ozbrojené síly výslovně popsaly LRAM jako munici pro rotorové platformy s dosahem přes 150 námořních mil a s cílem nasazení z expedičních letišť ve spolupráci se senzory páté generace. V září 2025 L3Harris provedla úspěšný ostrý test, při němž Red Wolf v nízké výšce zasáhl námořní cíl. V listopadu 2024 předtím proběhlo na střelnici Yuma Proving Ground první odpálení z AH-1Z ovládané přes tablet, což naznačuje i zcela novou ergonomii obsluhy zbraně.

Oznámení kontraktu z ledna 2026 pak projekt definitivně posunulo z experimentální fáze do formální akvizice pod správou NAVAIR / PMA-242.

Co přesně Red Wolf umí, a co zůstává neveřejné

Veřejně známé parametry stačí na to, aby bylo jasné, proč je střela zajímavá:

• Dosah: prokázaných 200+ námořních mil (cca 370 km) v nízké výšce
• Rychlost: vysoká podzvuková
• Výdrž: přes 60 minut letu
• Komunikace: za horizontem
• Navedení: autonomní zásah za horizontem s využitím externího síťového zaměřování
• Cíle: mobilní pozemní i námořní

To je hodně. Ale hodně také chybí. Nezveřejněný zůstává typ naváděcí hlavy, rozměry, hmotnost, bojová hlavice, profil letu, odolnost proti rušení, kusové počty v kontraktu i jednotková cena. Veřejný je kontrakt za 86,2 milionu dolarů, ale zahrnuje i manuály, výcvik, testovací vybavení a podporu, cenu jedné střely z něj spočítat nelze.

Označení „utajovaný“ tedy dnes sedí spíš na parametry než na existenci programu. Že PASM existuje, kdo ho vyrábí a kdy má být zaveden, ví od ledna 2026 každý, kdo čte tiskové zprávy NAVAIR.

Co by to znamenalo pro české AH-1Z

Česká republika provozuje deset bitevních vrtulníků AH-1Z Viper a deset víceúčelových UH-1Y Venom. Dosavadní veřejně popsaná výzbroj českých Viperů zahrnuje střely Hellfire, řízené rakety APKWS, neřízené rakety a palubní kanón. Hellfire má otevřeně uváděný dosah 7 až 11 kilometrů. JAGM, novější standard AH-1Z u americké námořní pěchoty, dosáhl počáteční operační způsobilosti v březnu 2022, ale jeho přesný dosah otevřené námořní zdroje neupřesňují.

Proti tomu stojí PASM s prokázanými 370 kilometry. Násobek oproti Hellfire je nejméně pětadvacetinásobný. Změna by nebyla jen kvantitativní, šlo by o kvalitativní posun v taktické roli. Z AH-1Z by se vedle platformy pro přímou palebnou podporu a protitankový boj stal i síťový nosič pro údery za horizontem, schopný zasahovat pohyblivé cíle na velkou vzdálenost.

Jedno číslo to ilustruje nejlépe: bojový rádius samotného AH-1Z je podle českých armádních zdrojů 131 námořních mil, tedy 243 kilometrů. Střela by tedy svým dosahem překonala vlastní operační dosah vrtulníku, který ji nese.

Posílení NATO, ale ne palba z Vysočiny

Tvrzení o posílení východního křídla platí, ale vyžaduje realistický výklad. AH-1Z není strategický bombardér. Smysl PASM pro alianci v Evropě nespočívá v tom, že by český vrtulník z domácí základny pálil hluboko na východ. Spočívá v něčem jiném: v předsunutém rozmístění.

Pokud by české nebo alianční AH-1Z operovaly z expedičních letišť v Polsku, Rumunsku nebo Pobaltí, mohly by s touto municí zasahovat cíle ze vzdálenosti, která výrazně snižuje potřebu přiblížit se do dosahu krátkodosahové protivzdušné obrany. Vrtulník by fungoval jako síťový střelec, přijímá zaměřovací data z dronů, letounů páté generace nebo pozemních senzorů a odpaluje za horizontem. Neznamená to automatickou imunitu vůči vrstvené integrované protivzdušné obraně ani stíhacím hlídkám. Znamená to ale jinou taktickou roli, než jakou dnes vrtulníkům přisuzujeme.

Srovnání se Storm Shadow, které se občas objevuje, sedí jen na úrovni titulkového dosahu. Storm Shadow je těžká střela pro hluboké údery na předem plánované pevné vysoce hodnotné cíle, odpalovaná z bojových letounů. PASM je vrtulníková munice pro mobilní cíle s důrazem na cenovou dostupnost a masovost. Jiná kategorie, jiná mise.

Česká cesta k PASM: podmíněná a vzdálená

Ve veřejně dostupných českých zdrojích k dnešnímu dni neexistuje potvrzený zájem, žádost ani probíhající jednání o pořízení PASM. České rozpočtové dokumenty řeší servisní podporu H-1 do roku 2030 za 4,34 miliardy korun včetně letecké výzbroje, ale bez zmínky o nové dlouhodosahové střele. Pokud by Česko systém chtělo, muselo by projít standardním americkým procesem Foreign Military Sales, tedy vládní žádostí, schválením State Department a Pentagonu a podpisem Letter of Offer and Acceptance.

Realisticky: ne dříve než po americkém zavedení do výzbroje, tedy nejdříve po fiskálním roce 2027, a s víceletým horizontem na celý proces. Navíc s náklady, které dnes nelze vyčíslit, na pořízení munice, výcvik, skladování, integraci i střelecké zkoušky.

Cesta je otevřená, ale zatím po ní nikdo veřejně nevykročil. Pokud se tak stane, české AH-1Z přestanou být jen blízkými bitevníky. Stanou se něčím, s čím alianční plánování na východním křídle dosud nepočítalo.

Článek Střela s dosahem 300 km pro české vrtulníky: utajovaný projekt může posílit NATO na východním křídle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Víc než okřídlená puma

Abychom pochopili, co S-71K mění, je potřeba ji zasadit vedle toho, co Rusko nad Ukrajinou používá nejčastěji. Klouzavé pumy UMPK, moduly, které z klasických bomb FAB-500T dělají naváděnou munici, jsou levné, masově nasazované a účinné, ale mají zásadní omezení. Nemají vlastní pohon. Nosič je musí shodit relativně blízko cíle, dolet závisí na výšce a rychlosti odpalu a zpravidla se pohybuje v desítkách kilometrů.

S-71K je jiná kategorie. Turbojet R500 jí dává samostatný let na vzdálenost až 300 km. Nosič, v tuto chvíli Su-57, může odpalovat z bezpečnější vzdálenosti od ukrajinské protivzdušné obrany a přitom ohrožovat cíle výrazně hlouběji v týlu. Podle zprávy HUR střelu vyvinula přímo United Aircraft Corporation, tedy výrobce samotného Su-57, což naznačuje těsnou integraci s avionickou architekturou a případně i vnitřními zbraňovými šachtami letounu. HUR to označuje za první pokusy UAC v raketové konstrukci.

Zároveň ale 300 km neznamená strategickou cruise missile. Ch-101, hlavní ruská vzdušná střela dlouhého doletu, má podle americké databáze ODIN efektivní dosah přes 5 000 km. Námořní Kalibr operuje v pásmu 1 500–2 500 km. S-71K je takticko-operační vrstva mezi klouzavou pumou a strategickou raketou, a právě tato mezivrstva v ruském arzenálu dosud chyběla.

Zahraniční součástky, známé firmy

Technický rozbor, který HUR zveřejnila prostřednictvím platformy War&Sanctions, je neobvykle podrobný. Ze čtyřiceti identifikovaných elektronických komponent pochází značná část od západních a asijských výrobců, německého Infineonu, amerických onsemi, Analog Devices a Linear Technology, vedle čínských dodavatelů. U některých součástek jsou uvedeny i výrobní týdny.

Taková míra detailu silně naznačuje, že rozvědka měla k dispozici fyzický exemplář nebo trosky k forenznímu rozboru, byť akviziční cestu HUR nezveřejnila.

Zjištění přichází v kontextu, který mu dodává váhu. Týden před odhalením S-71K, 20. dubna 2026, HUR publikovala analýzu dodavatelského řetězce Su-57, 103 podniků zapojených do výroby, z nichž zhruba třetina dosud není sankčně omezena žádnou zemí protiruské koalice. A jen čtyři dny před zveřejněním střely, 23. dubna, Rada EU aktivovala dvacátý balík sankcí s dalšími opatřeními proti ruskému vojensko-průmyslovému komplexu a reexportu vysoce rizikových položek přes třetí země.

Pro české distributory a reexportéry elektroniky to znamená jediné: tlak na dodržování předpisů poroste. EU už dnes vyžaduje náležitou péči u Common High Priority goods, smluvní pojistky „no-Russia“ a důsledný screening prostředníků. Když rozvědka cizí země dokáže u konkrétní střely vypsat čísla součástek i s výrobními daty, je to přesně typ podkladu, který se promítá do sankčních návrhů.

Co se mění na mapě ohrožení

Klíčový dopad S-71K není v žádné „zázračné nezranitelnosti“ Su-57, ale v geometrii ohroženého prostoru. Dosud platilo zjednodušené pravidlo: klouzavé pumy ohrožují desítky kilometrů za frontou, strategické cruise missiles létají na stovky až tisíce kilometrů z hloubky ruského území. Mezi tím byla mezera.

S-71K ji vyplňuje. Su-57 může operovat dál od linie dotyku, mimo dosah části ukrajinských systémů, a přitom zasáhnout cennější cíle v hloubce 200–300 km, velitelské uzly, logistické sklady, energetickou infrastrukturu. To nutí ukrajinskou obranu řešit větší prostor, ne jen frontovou kapsu.

NATO ve své politice integrované protivzdušné obrany na hrozbu řízených střel odpovídá jasně: vrstvení systémů krátkého, středního a dlouhého dosahu, odolné a distribuované velení, včasné varování a pasivní opatření, maskování, rozptýlení, zpevnění a redundance. Jinými slovy: Ukrajina nemusí přebudovat protivzdušnou obranu od nuly, ale musí rozšířit hloubku krytí a posílit ochranu objektů v zázemí.

Ohrožená přitom zůstává i samotná střela během letu a celý řetězec zásahu na ruské straně, letiště, logistika, senzory, naváděcí řetězec. Standoff odpal chrání pilota, ne celý systém.

Okhotnik na obzoru

HUR ve zprávě zmiňuje ještě jednu perspektivu: Rusko údajně zvažuje integraci S-71K s bezpilotním letounem S-70 Ochotnik, těžkým stealth dronem, který už v roce 2019 absolvoval společný let se Su-57. Pokud by se to podařilo, část standoff úderů by se přesunula z pilotované platformy na bezpilotní nosič, s větší vytrvalostí, menším rizikem pro posádku a potenciálně vyšším tempem nasazení.

Zatím chybí potvrzení, že integrace pokročila za fázi úvah. Ale samotný fakt, že HUR tuto možnost zmiňuje, ukazuje, kam se ruské plánování ubírá: od jednotlivé zbraně ke kombinaci nosičů a střel, která má obraně zkomplikovat prioritizaci cílů.

Střízlivý pohled na reálný dopad

S-71K sama o sobě nepřepisuje válku. Nevíme, kolik kusů Rusko vyrobilo, jaké je tempo produkce ani jaká je úspěšnost zásahů, HUR tyto údaje nezveřejnila. Su-57 navíc létá v jednotkách kusů, ne v desítkách.

Přesto jde o signál, který stojí za pozornost. Rusko systematicky buduje vrstvy úderných schopností, od levných klouzavých pum přes specializované standoff střely až po strategické cruise missiles. Každá nová vrstva zvyšuje komplexitu problému, který musí ukrajinská obrana řešit. A čtyřicet zahraničních součástek v jedné střele ukazuje, že sankční režim má stále díry, kterými protéká technologie do ruských zbraní.

Válka nad Ukrajinou se nevede jedním typem munice. Vede se spektrem, a S-71K Kover ho právě rozšířila.

Článek Su-57 už není jen stíhačka: nová střela s doletem 300 km mění pravidla ruské vzdušné války nad Ukrajinou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je ERAM a proč vznikla tak rychle

Americké letectvo označuje ERAM jako řízenou střelu nové generace odpalovanou ze vzduchu, určenou k přesným úderům na vysoce hodnotné pevné cíle, jako jsou sklady, velitelská stanoviště, letiště a logistické uzly. Celý program běžel přes Weapons Capacity Task Force, tedy strukturu navrženou pro zrychlené akvizice, a využíval digitální návrhy z dřívějšího programu Enterprise Test Vehicle. Výsledek: ostrý test s bojovou hlavicí proběhl za méně než 16 měsíců od podpisu prvního kontraktu.

Výrobcem je firma Zone 5 Technologies, jejíž 90 % v prosinci 2025 převzal norský Kongsberg Defence & Aerospace. Kongsberg výslovně spojuje Zone 5 s programy ERAM i FAMM (Family of Affordable Mass Missile) a hovoří o velkoobjemové výrobě dostupných střel. Střela nese neoficiální přezdívku Rusty Dagger a oficiální vojenské označení AGM-188A.

Proč je levná střela nebezpečnější než drahá

Logika je prostá: jedna Storm Shadow/SCALP váží 1 300 kg, letí přes 250 km a zasáhne opevněný cíl s chirurgickou přesností. Jenže britská vláda nikdy nezveřejnila její jednotkovou cenu, zásoby jsou omezené a každý odpálený kus se těžko nahrazuje. ERAM míří do stejné role úderu se stojatým odpalem, ale celý program je od začátku stavěný na jinou ekonomiku:

• Velké počty: Rozpočtová kniha amerického letectva pro fiskální rok 2026 obsahuje objednávku 3 010 kusů příbuzné střely FAMM za 656,3 milionu dolarů, tedy zhruba 218 tisíc dolarů za kus.
• Rychlá výroba: Kongsberg po akvizici Zone 5 explicitně slibuje velkoobjemovou produkci.
• Široká kompatibilita: Střela je nesena na standardním bombovém závěsníku, což usnadňuje integraci na různé platformy.

V médiích se objevují údaje o doletu kolem 450 km a ceně pod 250 tisíc dolarů za kus. Primární veřejné zdroje tyto konkrétní parametry zatím nepotvrzují, ale i bez přesného čísla je směr jasný. Rusko nečelí jedné elitní zbrani, ale potenciálnímu proudu levných střel, které se dají spotřebovávat a doplňovat.

Co je potvrzeno pro Ukrajinu, a co zatím ne

Americká agentura DSCA 28. srpna 2025 oznámila schválení možného zahraničního vojenského prodeje Ukrajině v rozsahu až 3 350 střel ERAM včetně navigačních jednotek, pylonů, plánovacích systémů a logistické podpory. Dokument výslovně uvádí použitelnost z ukrajinských F-16 i MiG-29.

Co ale veřejný primární zdroj neříká:

• Závazné datum dodání konkrétní várky.
• Kdo nákup financuje, evropské státy ani Česko nejsou v dokumentu jmenovány.
• Pevný harmonogram integrace na ukrajinské stroje.

Podle dokumentů citovaných magazínem Aviation Week měly první kusy dorazit v říjnu a první větší várka 840 střel do konce října 2026. Jde ale o informace získané médiem, nikoli o veřejně potvrzený harmonogram Pentagonu. Rozdíl mezi schválením možného prodeje a reálnou dodávkou na frontovou základnu je v americkém systému často měsíce až roky.

Širší kontext: Amerika staví doktrínu levných střel

ERAM není osamělý projekt pro Ukrajinu. Je součástí doktrinálního posunu amerického letectva směrem k dostupné hromadné palebné síle, tedy ke schopnosti zasypat protivníkův týl velkým množstvím přesných střel, které si rozpočet může dovolit doplňovat. Rozpočet pro fiskální rok 2026 to dokumentuje: vedle ERAM běží program FAMM s tisíci kusy a Bell Textron mezitím zakládá pobočku přímo na Ukrajině pro dlouhodobou průmyslovou spolupráci v oblasti vrtulníků a údržby.

Pro Moskvu je tohle horší scénář než občasný zásah jednou drahou střelou. Levná zbraň v tisících kusech mění kalkulaci obrany: ruská protivzdušná obrana musí zachytávat každou střelu za cenu mnohonásobně vyšší, než kolik stojí útočná munice.

Co z toho bude skutečný problém pro Rusko

Konkrétní veřejné vyjádření Kremlu k programu ERAM se v otevřených zdrojích zatím neobjevilo. Ruská citlivost na západní dlouhodosahové střely pro Ukrajinu je ale dobře zdokumentovaná, každé rozšíření dosahu vyvolává rétorickou eskalaci. Tentokrát nejde jen o dosah. Jde o počty.

Skutečný zlom přinese ERAM jen tehdy, pokud se podaří dodat střely v množství, které změní tempo ruských ztrát v týlu, ne desítky, ale stovky a tisíce. Pipeline existuje, politické schválení také. Zbývá jediné: dostat střely z floridské testovací oblasti na pylony ukrajinských F-16 dřív, než se válka přesune do fáze, kde už na nich nezáleží.

Článek V Kremlu zuří, a to se Ukrajincům líbí. Narychlo testovaná levná střela pro F-16 může Rusům hodně uškodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně víme o Izdeliye-30

GUR připsala střelu konstrukční kanceláři OKB Zvezda spadající pod ruskou Tactical Missiles Corporation. Rozpětí křídel činí tři metry, bojová hlavice váží 800 kilogramů a dolet dosahuje nejméně 1 500 kilometrů. Jde o vzdušně odpalovanou střelu s plochou dráhou letu, tedy klasickou řízenou střelu, nikoli hypersonickou či balistickou zbraň.

Podle GUR bylo první bojové nasazení zaznamenáno „na konci roku 2025″. Přesné datum zveřejněno nebylo. Do širšího povědomí se střela dostala až charkovským útokem z března 2026, kdy devastace obytného domu ukázala, co 800 kilogramů trhaviny dokáže v městské zástavbě.

Levnější a rychlejší, ale co přesně je doložené

Tvrzení o nižší ceně a rychlejší výrobě se opírá o konstrukční logiku, nikoli o zveřejněné kontrakty nebo rozpočtové dokumenty. Přesnou kusovou cenu Izdeliye-30 ani přímé srovnání s cenou Ch-101 veřejné zdroje neuvádějí. Co ale doložené je:

• Pyrotechnický ventil shodný s protilodní střelou Ch-35U, která se v Rusku sériově vyrábí řadu let.
• Závěsné a katapultovací rozhraní podobné systému AKU-5M používanému u Ch-101, Ch-55 i Ch-555.
• Řídicí blok bojové části (označený BUBS-30) postavený na ruské součástkové základně.
• Navigační systém naopak obsahuje zahraniční komponenty, podle databáze GUR z Číny, Nizozemska, Švýcarska a USA.

Do výrobního řetězce je zapojeno dvacet podniků. Nejde tedy o improvizaci jedné továrny, ale o průmyslový ekosystém, který využívá již zavedené výrobní linky a standardizované díly. Analytici The War Zone z toho dovozují, že výroba by měla být jednodušší a rychlejší než u Ch-101, konkrétní počet kusů za měsíc ale nikdo nezveřejnil.

Zahraniční komponenty v navigaci přitom nejsou překvapením. Studie londýnského IISS z roku 2025 dokumentuje, že ruské střely obecně obsahují komerční elektroniku dvojího užití, která se do Ruska dostává přes prostředníky a obchází sankční bariéry. Izdeliye-30 tento vzorec potvrzuje.

Srovnání s Ch-101: méně sofistikovaná, ale brutálnější

Ch-101 je dosud nejznámější ruskou strategickou řízenou střelou. Podle referenčního profilu CSIS Missile Threat má dolet 2 500 až 2 800 kilometrů, bojovou hlavici o hmotnosti 450 kilogramů a propracované prvky pro snížení radarové odrazivosti s pokročilým naváděním.

Izdeliye-30 tedy Ch-101 nepřekonává v dosahu ani v sofistikovanosti. Překonává ji v jednom čísle, které ale na zemi rozhoduje: téměř dvojnásobná hmotnost hlavice. A právě to je podstata. Rusko nepotřebuje elegantnější střelu. Potřebuje střelu, kterou zvládne vyrábět ve větším množství a která při zásahu způsobí maximální škody.

Zajímavá je i paralela s druhou stranou fronty. Ukrajina vyvinula vlastní střelu Long Neptune, která rovněž vychází z rodiny Ch-35 a podle prezidenta Zelenského dosahuje doletu 1 000 kilometrů. Obě strany tak nezávisle na sobě posunuly sovětský protilodní základ směrem k úderům na pozemní cíle, jen s odlišnými prioritami.

Proč je to důležitější, než vypadá

Klíčový kontext dodal v lednu 2026 ukrajinský zmocněnec pro sankce Vladyslav Vlasiuk. Podle něj Rusko používá „čerstvě vyrobené“ střely přímo z výrobní linky, protože chce udržet intenzitu úderů. To naznačuje, že Moskva nečerpá z pohodlných rezerv, ale spotřebovává průběžnou produkci.

Izdeliye-30 do tohoto obrazu zapadá jako chybějící dílek. Pokud Rusko dokáže vyrábět levnější střelu s těžší hlavicí a nasazovat ji vedle dražších Ch-101, získává dvě výhody najednou: šetří zásoby sofistikovanějších zbraní pro prioritní cíle a zároveň může zvyšovat celkový objem salv. The War Zone upozorňuje, že bombardéry Tu-95MS a Tu-160 dosud běžně nelétaly s plnou výzbrojí, dostupnost levnější střely by to ale mohla změnit.

Co to znamená pro obranu, ukrajinskou i českou

Dobrou zprávou je, že Izdeliye-30 zůstává podzvukovou střelou s plochou dráhou letu. Systém NASAMS, který na Ukrajině operuje nepřetržitě, je podle výrobce Kongsberg určen právě proti tomuto typu hrozeb a dosáhl přes 900 sestřelení s deklarovanou úspěšností 94 procent. Ukrajinská protivzdušná obrana dál prokazatelně zachycuje i Ch-101, v dubnu 2026 hlásila neutralizaci devatenácti těchto střel během jediného masivního útoku.

Konkrétní míra sestřelování přímo u Izdeliye-30 ale zatím zveřejněna nebyla. A právě v tom spočívá riziko: pokud Rusko dokáže posílat více střel v jedné salvě, i vysoká procentuální úspěšnost obrany znamená, že více střel pronikne.

Pro Českou republiku a NATO nejde o kvalitativně novou hrozbu, Ch-101 s doletem přes 2 500 kilometrů pokrývala české území dávno. Izdeliye-30 ale potvrzuje trend, na který česká armáda už reaguje: potřebu vícevrstvé integrované protivzdušné a protiraketové obrany schopné čelit nízkoletícím, těžko zjistitelným cílům. Česká role v pomoci Ukrajině je dosud profilovaná hlavně přes munici a výcvik, zatímco systémy protivzdušné obrany dodávají především jiní spojenci v čele s Německem.

Izdeliye-30 není zázračná zbraň. Je to kalkulace, průmyslová odpověď na problém, který Rusko řeší od začátku plnohodnotné invaze: jak bombardovat víc, déle a za méně peněz. Právě proto je nebezpečná.

Článek Rusko nasadilo na Ukrajině novou řízenou střelu. Je levnější, rychlejší na výrobu a ničivější než cokoli předtím se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mnoho ruských střel a raket selhalo

Po začátku útoku na Ukrajinu začalo Rusko různé cíle odstřelovat přesnými zbraněmi. A nemířilo jen na ty vojenské, ale též na energetickou infrastrukturu, a nezřídka na civilní. Zpravodajské zdroje však již na začátku války hlásily, že řada ruských zbraní jako Iskander-M selhala či se netrefila, uvádí Usni. Výsledky byly a jsou horší než prezentované údaje. Zaznamenané jsou případy, kdy zbraně ani nevzlétly, nevybuchly, nebo byla jejich přesnost mizerná.

Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek

O tom, že ruské zbraně nejsou takové, jak je Kreml prezentoval, mluví nejen západní analýzy. Wikipedia uvádí, že čínští analytici například zkritizovali hypersonickou střelu Kinžal. Konstatovali, že se o hypersonickou střelu vůbec nejedná, protože jde o kvazibalistickou raketu odpalovanou ze vzduchu, která při hypersonické rychlosti nedokáže ani manévrovat. A velké problémy byly i s její přesností. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jsou však zaznamenané případy, kdy raketa cíl zničila, a nelze ji tedy považovat za úplný šrot.

Nízká přesnost střely pro bombardéry

Problém měl ovšem být i se střelou s plochou dráhou letu Ch-101. U ní se přesnost pohybuje od 5 do 50 metrů, a horní hranice je doslova tristní. Wikipedia uvádí, že jde přitom o moderní zbraň, která vstoupila do služby v roce 2010, a odpalují ji strategické bombardéry, které ji odpalují zcela mimo dosah ukrajinské PVO. Špatná přesnost ale znamená, že nemusí trefit zamýšlený cíl, takže jsou škody diskutabilní, nebo se musí spoléhat na plošný účinek.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Rusko se ale také dokáže poučit. Rusi uvádí, že jeho armáda dokázala vylepšit balistickou raketu Iskander-M odpalovanou ze země tak, aby byla mnohem obtížnějším cílem pro protivzdušnou obranu. Ukázalo se totiž, že původní verzi zvládne relativně snadno zničit systém MIM-104 Patriot, kdežto u té upravené je možnost zachycení nižší. Je tedy zřejmé, že ruští inženýři data z použití zbraní analyzují a pokoušejí se je vylepšit. Může se to týkat nejen schopnosti průniku PVO, ale také spolehlivosti nebo přesnosti.

Článek Výkon ruského Iskanderu na Ukrajině dává světu velké poučení. Putin vůbec není nadšený, jak se mu Číňané vysmáli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zatím toho Flamingo moc nepředvedlo

Flamingo, celým názvem FP-5 Flamingo, má být možná nejdůležitější zbraní ukrajinské armády. Jde o střelu s plochou dráhou letu létající ve výšce asi 50 metrů, uvádí Wikipedia, což ji dělá obtížně zachytitelnou radary a těžko sestřelitelnou systémy PVO. Není to nicméně nemožné, což několikrát potvrdily i fotografie trosek, které údajně patří právě střele Flamingo.

Řehka v čele AČR počítá poslední dny. Zůna z SPD už hledá náhradu. „Mluví o věcech, které nikdy nedělal,“ zdůvodňuje

Ta má dolet až 3 000 km, i když je zatím testována na kratší vzdálenosti. Jmenovitě redakce Armádního Zpravodaje zaregistrovala třeba útok na pohraniční základnu bezpečnostní služby RF na severu Krymu na začátku září 2025. O měsíc později šlo o útok na neznámý objekt kombinací střel Flamingo a Dlouhý Neptun, takže max. do 1 000 km od místa odpalu.

Nutno připomenout, že Flamingo dokáže díky 1 150 kg těžké hlavici ničit i velmi odolné cíle a dosahem pokryje prakticky vše až ke středu Sibiře. A toho se ruský vládce Vladimir Putin obává. Vedle toho má potom Ukrajina dalekonosné drony An-196 Liutyi proti méně odolným cílům s dosahem až 2 000 km a hlavicí těžkou až 75 kg, potvrzuje Wikipedia.

Video: ruský voják nasadil bajonet a vyrazil do boje. Jeho konec přišel dříve, než stihl zaútočit

Původně chtěl přitom výrobce Fire Point založit střelu na domácím motoru AI-25 nebo AI-25TL, protože je výrazně účinnější než jednoproudové motory běžně užívané v křižujících střelách. V reakci na to shromáždil zásoby použitých motorů zakoupených přes třetí strany, díky čemuž se údajně podařilo dosáhnout výrobní kapacity dostatečné pro tři střely denně.

Nemusí se to zdát moc, ale u zbraní tohoto typu je číslo cca 90 měsíčně poměrně vysoké. Zdá se tedy, že FP-5 Flamingo funguje, ale v praxi se projevily jeho slabiny, např. let ve vyšší výšce, což nahrává ruské PVO. Proto také Fire Point pracuje na novém motoru, který je navržen speciálně pro let ve nízké výšce. Aktuálně má Flamingo létat asi 50 m nad zemí, ale cílem je snížit toto číslo na 40, lépe pak na 30 metrů, dodává Wikipedia, což je mimořádná hodnota.

Americká armáda přitvrzuje. Zasypala Írán salvou balistických raket ATACMS. Jedna zničila sovětskou ponorku (video)

Všechny motory, které jsou nyní používány, sloužily dříve v civilním letectví, a pro potřeby střel Flamingo nejsou zcela efektivní. Je také možné, že bude cílem vytvářet motory na základě lokálních dodávek, jako se tomu stalo u dronů FP-1, což umožnilo výrazně snížit jejich cenu a zvýšit produkci, stejně jako udělat dodavatelský řetězec robustnější na výpadky.

„Až přejdeme na vlastní motor, vyrobíme tolik raket, kolik bude objednáno,“ řekl Shtilerman. Kdy se to může podařit, neupřesnil – důvodem může být, že to odhadnout neumí, nebo nechce dávat Rusům žádnou nápovědu. Ukrajinský zbrojní průmysl nicméně poslední roky ukazuje, že je velmi schopný a efektivní, a umí vyrábět pokročilé zbraně v krátkém horizontu.

Článek „Ukrajinci vyrobí tolik střel Flamingo, kolik je třeba.“ Stěžejní vylepšení se blíží, pak to začne. Rusové nebudou šťastní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odchylka do 5 metrů a dosah až 500 km

Balistická raketa se pohybuje po tzv. balistické křivce, kdy nejdříve vystoupá hodně vysoko, a potom zamíří k cíli, na nějž dopadá pod ostrým úhlem. Poháněna je zpravidla v počáteční fázi letu, potažmo než dosáhne potřebné výšky, ale na zem dopadá bez pohonu. Největším plusem je, že tak nabírá vysokou rychlost, pročež ji mnohá PVO nedokáže zachytit.

Satelitní snímky: ruské pohřebiště 670 km od Ukrajiny se plní, více než 70 vrtulníků už není schopných boje

Wikipedia doplňuje, že se tak zásadně liší od řízené střely, která je poháněna po celou dobu letu. V případě balistické rakety, kterou chce Velká Británie vyvinout pro Ukrajinu, se bude jednat o tzv. taktickou, jelikož má mít dosah pouze 500 km. Umožní to zasahovat cíle v ruském týlu, i když ne v celém, ale i tak se bude jednat o velmi slušnou posilu.

Vláda Velké Británie uvádí, že má nést 200kg hlavici a má být navržena pro operace s vysokým rizikem velkého elektromagnetického rušení, díky čemuž ji bude těžké zmást, aby i tak zasáhla zamýšlený cíl s odchylkou max. 5 m. Zamýšleno je odpalování z různých vozidel v těsném časovém rozestupu, aby dopadlo více raket na stejné místo po několika minutách.

Ukrajinští výsadkáři vynalezli nový způsob, jak zachytit drony pomocí rybářského prutu. V praxi ho natočili

Projekt nazvaný Nightfall má zajistit efektivní balistickou raketu s cenou 800 tisíc liber za kus, tedy v přepočtu asi 22,36 milionů korun, zatímco jich má měsíčně vznikat 10. Britský ministr obrany John Healey řekl, že jeho země odmítá tolerovat Putinovu nelegální válku, v níž schválně zasahuje civilní oblasti a odmítá dosáhnout míru diplomatickou cestou.

Armádní Zpravodaj je názoru, že britská vláda s vývojem spěchá, jelikož podepsala dohodu na návrh balistické rakety se třemi firmami, které ho mají podat do 09. února 2026, zatímco smlouva na postavení prototypu má být zadána o měsíc později. Půjde nicméně pouze o jeden z prostředků dlouhého dosahu, nikoliv o nějaký dominantní.

Video: Rusové chtějí prorazit ukrajinské pozice v záchodových stanech. Doufají, že tak nebudou vidět

Rusko má přitom k zachytávání balistických raket řadu systémů, zejména S-500, který byl také nedávno nasazen do bojové pohotovosti, ale nejspíše stráží hlavně Moskvu. Zvládat je pak mají rovněž S-400 a S-300, jehož verze VM (S-300VM) se stala prvním systémem na světě, který dokázal současně zasahovat řízené střely, letadla i balistické cíle, uvádí Wikipedia. Zvládat by to však měl také S-350, který je hlavně určen k doplňování S-400.

Článek Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci vedli úder na radar S-300 velmi přesně

S-300 je systém protivzdušné obrany schopný ničit letadla, vrtulníky a řízené střely, v omezené míře pak také balistické rakety, uvádí Wikipedia. A to na vzdálenost až 250 km, což se odvíjí od typu cíle a použité střely. Detekční dosah radaru je potom až 300 km, a zvládne navádět palbu na 24 cílů současně. V modernizaci VM se dokonce stal prvním na světě, který dokázal současně zasáhnout střely s plochou dráhou letu, letadla a balistické cíle.

Nečekaný únik odhaluje nové podrobnosti o tanku T-95. Rusové navrhli zdaleka nejsilnější tank na světě

Ve výzbroji ho lze nalézt od roku 1978, ale proti starší technice, zejména té, která není stealth, ho lze použít. Jedna baterie S-300 se přitom skládá z velitelského vozidla, několika vozidel s odpalovači střel, a radarů různých zaměření, což závisí na typu systému – může jít o přehledový na dlouhou vzdálenost, k detekci cílů v malých výškách, vyhledávací apod.

Ukrajinská armáda měla v tomto případě zasáhnout 9S32M1, což je podle amerického ODIN třísouřadnicová vícekanálová radarová naváděcí stanice pro střely navržená k řízení bojového provozu protiletadlového raketového systému. Kromě autonomního vyhledávání cílů se stará o navádění střel, a podle všeho toho má být schopen na vzdálenost až 200 km.

Kreml si 2krát rozmyslí, jestli něco zkusí, šance by měl mizivé. Německo kupuje stovky nejlepších houfnic světa

Oryx uvádí, že byly za téměř 4 roky zničeny jenom dva takové radary, takže je lze označit za poměrně vzácné. K zasažení stanice došlo nespecifikovaným dronem, ale podle typu letu se jistě jednalo o klasickou letadlovou konstrukci s křídly. Ten přitom patřil 412. brigádě bezpilotních systémů ukrajinské armády, která se o to postarala někde v Doněcké oblasti.

Wikipedia uvádí, že její jednotky působí jak v Doněcké, tak v Záporožské oblasti, které spolu sousedí. Armádní Zpravodaj podle toho odhaduje, že mohly použít FP-2, což je dron s doletem asi 200 km, na něž unese hlavici těžkou až 105 kg, uvádí theDefender. I pouhé poškození radar vyřadí z provozu, jelikož jde o extrémně citlivé zařízení.

Článek Video: Ukrajinci ukázali, kdo je pán. Stačil jim jediný úder a oslepili celou baterii ruské protivzdušné obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely Taurus nechce Putin vidět, Německu vyhrožoval

Armádní Zpravodaj považuje změnu postoje německého kancléře za překvapivou, jelikož ještě v polovině roku striktně odmítal dodání střel Taurus KEPD-350. Na druhou stranu není jasné, zda budou mezi dodávkami právě ty, ale jeví se to jako pravděpodobné, protože moc jiných možností není. Má sice střelu RBS-15 s dosahem až 250 km, ale o tu zřejmě nepůjde.

Ruskou základnu se strategickým letectvem zasáhla balistická raketa ATACMS. Poprvé za vlády Donalda Trumpa – je to vzkaz

Je totiž určena pro námořnictvo, a Ukrajina nejspíše nemá žádný vhodný odpalovač. Wikipedia potom uvádí, že Německo vyvíjí střelu JFS-M pro raketomety M270, jimiž ukrajinská armáda disponuje, potvrzuje Wikipedia, ale zatím nejsou informace, že by byla zavedena. EDR nicméně připomíná, že byla představena roku 2022 a vývoj měl trvat 3 až 5 let.

Nelze se tedy než domnívat, že Němci skutečně dodají Ukrajincům právě střely Taurus, což bude pro Rusy představovat výzvu i komplikace. Fabian Hoffman, výzkumný pracovník na univerzitě v Oslu se specializací na raketové technologie, v květnu 2025 sdílel názor, že jde o nejlepší střelu s plochou dráhou letu mezi západními zeměmi, a znamenala by „game-changer“.

Stíhačky odstartovaly s povolením střílet. Žádný omyl, ruský letoun vletěl 8 km do vzdušného prostoru NATO

Má podle něj dolet až 800 km, i když Wikipedia a jiné zdroje uvádí nejčastěji do 550 km, ovšem unikátní je její 480kg hlavice. Je speciálně navržena proti odolným cílům, kdy její první výbuch nejdříve prorazí povrchovou vrstvu (beton, ocel, zeminu…), čímž oslabí konstrukci a vytvoří otvor pro hlavní nálož, která vnikne hluboko do struktury a vybuchne uvnitř, uvádí Wikipedia.

Dokáže tedy zničit například Krymský most, na nějž jiné střely, alespoň dle Fabiana Hoffmana, nestačí. „Měsíce úzce spolupracujeme s ukrajinskou vládou na projektech týkajících se dlouhodobé palebné schopnosti, jak tomu technicky říkáme. Ukrajinská armáda bude těmito zbraňovými systémy vybavena,“ sdělil německý kancléř Friedrich Merz na společné tiskové konferenci se švédským premiérem Ulfem Kristerssonem v Berlíně.

Rusko přiznalo hořkou prohru. Vývoz jeho zbraní klesl o 50 %, přestávají být žádané – právem

Vladimir Putin přitom již dříve vyslal Německu jasní varování, že pokud dodá Ukrajině střely Taurus, znamená to válku a konec „nestrannosti“, ačkoliv je dlouhodobě podporuje již delší dobu. Jenomže jak se zdá, Němcům dochází trpělivost – stejně jako jiným – a chtějí vytvářet na Rusko větší tlak, aby ho tak přinutili válku proti Ukrajině ukončit.

„Dohodli jsme se, že detaily již veřejně probírat nebudeme, protože věříme, že je nezbytná určitá míra nejasnosti – zejména pro ruskou stranu – ohledně rozsahu naší vojenské podpory v této oblasti,“ vysvětlil kancléř. „A budeme pokračovat v následujících týdnech a měsících, pokud bude třeba, včetně výroby takových zbraňových systémů přímo na Ukrajině,“ dodal.

Ruské speciální služby napadly člena NATO. Sabotáž polské železnice narušuje dodávky zbraní na Ukrajinu

Je tedy patrné, že Vladimir Putin vlastně neví, co může nebo nemůže očekávat. Německu, ale i dalším západním zemím, to dává výhodu, protože ho mohou dodávkami některých zbraní zaskočit. Ruská PVO, ani jiné složky, se nebudou schopny připravit, ačkoliv je zřejmé, že rozvědka polohu alespoň některých zbraní odhalí dříve, než budou nasazeny.

Článek Putin žasne, k čemu se Němci odvážili, je zmatený. Dodají Ukrajině střely s dlouhým doletem k ničení jeho cenných cílů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstartuje z podvozku Tatra a zasáhne na 1 000 km

Dlouhý Neptun je pro Ukrajinu velmi důležitá střela, jelikož jí umožňuje údery v hloubi ruského území na dlouhou vzdálenost. Vychází přitom z původně protilodní R-360 Neptun, která se proslavila hlavně potopením ruského křižníku Moskva v Černém moři. Její dosah je však podle Wikipedie pouze 280 km, zatímco hlavice váží 150 kg, což nestačilo.

Velkou zbrojní zakázku mohou Američanům vyfouknout Němci. Nabídli Rumunsku stovky tanků budoucnosti KF51

Spousta ruských cílů byla dlouhou dobu v bezpečí právě díky rozloze země, ale to se postupně změnilo díky dalekonosným dronům, například An-196 Liutyi, a poté rovněž díky střelám s delším dosahem – ani západní jako Storm Shadow však nestačily, protože doletěly max. 500 km – a tak si Ukrajinci vyvinuli vlastní – FP-5 Flamingo, a současně Dlouhý Neptun.

Ten má dosah až 1 000 km, což znamená, že ohrožuje od hranic Ukrajiny třeba Kazaň, Moskvu nebo Petrohrad, stejně jako další významné cíle v západním Rusku. Její hlavice byla navíc posílena na 260 kg, takže zničí i mnohem odolnější objekty. Její ničivost sice nelze srovnávat se Storm Shadow, která má hlavici těžkou 450 kg, uvádí Wikipedia, ale zase doletí 2krát dále.

U hranic NATO spadl ruský stíhací letoun Su-30SM a oba piloti zahynuli. Jde o těžkou ztrátu

Ačkoliv už Ukrajinci použili Dlouhý Neptun dříve, teprve teď pro něj měli vyvinout novou odpalovací platformu založenou na podvozku Tatra. Vypadá to na třínápravovou Tatru 815-7, s níž experimentovali dříve u R-360, a nakonec se odvděčila i pro větší střelu. Wikipedia doplňuje, že je v provozu od roku 2007 a nabízí výkon 300 kW, max. rychlost 115 km/h a možnost brodění do hloubky 1,5 m. Užívá ji též česká, slovenská nebo chorvatská armáda a další.

Na podvozku Tatra mají být konkrétně dva kontejnery se střelami Dlouhý Neptun, z nichž každá měří na délku 6 metrů a 50 centimetrů v průměru. Její navigační systém pak umožňuje let nad obtížným terénem a sledování trasy bez satelitní navigace, stejně jako zaměřování pozemních objektů, ale technické podrobnosti se nepodařilo nikde dohledat. Odpal střel z videa je spojován s úderem ze 14. listopadu 2025 na Novorossijsk, který mohutně hořel.

Článek Video: Tatra se na Ukrajině „blýskla“ a Rusům se to nelíbí. Vojáci díky ní pokřtili střely Dlouhý Neptun se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Ragnarök stojí málo přes 3 miliony

Autorem střely Ragnarök je americká společnost Kratos Defense & Security Solutions. V tiskové zprávě ji popisuje jako střelu s plochou dráhou letu s doletem zhruba 900 km, a má unést náklad těžký 36 km. Co je nejdůležitější, její cena by měla být jenom 150 000 dolarů (3,13 milionu Kč). Například střela AGM-158 JASSM s podobným dosahem stojí kolem 700 000 dolarů (14,62 milionu Kč), ale zase má výrazně větší hlavici o hmotnosti 450 kilogramů.

Těžká ztráta pro ruské letectvo: Vrtulník Ka-52 šel k zemi i s posádkou. Má pro něj strategický význam

Lze tedy říci, že Ragnarök by spektrum střel doplňoval, a v případě, že by stačila lehčí hlavice, například na méně odolný cíl, poslali by Američané právě levnou střelu, protože by bylo zbytečné plýtvat drahou. Tu by si mohli šetřit na mnohem odolnější cíle. Ragnarök s malou hlavicí by mohl být skvělý třeba pro útoky na strategické bombardéry na letištích, radary, stanoviště protivzdušné obrany a rafinerie, jak se děje při útocích Ukrajiny v hloubi Ruska.

Ragnarök nebude snadné sestřelit

Rychlost nové střely má být Mach 0,7, uvádí InterestingEngineering, což znamená, že létá mnohem rychleji než drony. Její části jsou vyrobeny z kompozitních materiálů, takže lze předpokládat, že bude pro protivzdušnou obranu obtížným cílem – zvláště pokud bude létat nízko nad zemí. Podrobnosti o pohonu nebo typu navádění Ragnaröku nejsou známé, ale bude nejspíše využívat satelitní navigaci, ovšem vyloučen není ani další typ.

iZdroj fotografie: Kratos Defense & Security Solutions

Střela je vyrobena tak, aby se vešla do vyspělého experimentálního dronu Kratos XQ-58 Valkyrie, ale lze ji odpalovat i z běžných závěsníků letadel, a možná také z vrtulníků. Twz uvádí, že výrobce nevyloučil ani možnost úpravy střely pro odpal z pozemní platformy, ale v současnosti se soustředí na odpal ze vzduchu. Kromě klasické hlavice by navíc Ragnarök mohl nést senzory nebo systémy elektronického boje. V tomto případě by mohl buď sloužit k průzkumu, případně se pokusit mást nepřátelskou PVO, aby proletěly další střely.

Článek Levná ministřela Ragnarök řeší zoufalou potřebu levných útoků. Cíle zasahuje na 900 km a proniká i nejlepší PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nový Neptun by měl doletět dále

Ukrajinská střela Neptun vychází ze sovětské protilodní Ch-35, a do výzbroje ukrajinské armády se dostala někdy na začátku roku 2022. Jelikož se osvědčila, byla nakonec upravena i proti pozemním cílům – byla třeba změnit navádění, a vznikla i její varianta RK-360L Neptun-D známá pod označením Dlouhý Neptun – ta je delší než původní střela a má díky tomu dosah až 1 000 km. U nejnovější verze ještě není označení známé, ale měla by mít dosah větší než 280 kilometrů u klasického Neptunu, ale menší než dlouhý Neptun, uvádí Wikipedia.

„Myslí si, že jsem žoldák NATO. Já jenom bráním Ukrajinu proti invazi.“ Američan vysvětlil, proč bojuje proti Rusku

Co nápadně odlišuje novou verzi Neptunu od té staré, jsou výrazné výstupky na bocích. Podle předpokladů slouží jako dodatečné palivové nádrže, díky čemuž má proudový motor šanci déle pracovat, takže střela jednoduše doletí do delší vzdálenosti. Armádnímu zpravodaji se nepodařilo objevit oficiální údaj o tom, jaký by měl dolet být, ale každý kilometr navíc znamená, že se v dosahu vylepšeného Neptunu nachází nové ruské cíle hlouběji ve vnitrozemí.

Vyloučena není ani větší hlavice

Klasická střela Neptun má hlavici o hmotnosti 150 kg. Twz však přišel i s druhým vysvětlením vypoulení na bocích u té nové – mohla tam být přesunuta část paliva z vnitřního prostoru, a ušetřené místo být využito ke zvětšení hlavice, i když tuto možnost považuje za mnohem méně pravděpodobnější než prodloužení doletu. Obě varianty ale znamenají, že má Ukrajina k dispozici zbraň s vylepšenými schopnostmi pro zasahování ruských strategických cílů.

iZdroj fotografie: Uživatel VoidWanderer / Creative Commons / CC BY-SA

O Neptunu se ví, že již zasáhl minimálně 50 cílů na území Ruska, a dá se předpokládat, že v tom bude pokračovat. Záležet samozřejmě bude na tom, kolik střel bude ukrajinský průmysl schopen vyrobit. Upravená verze s přídavnými nádržemi může být výrazně levnější než mnohem větší Dlouhý Neptun, což by Ukrajincům umožnilo zasahovat cíle na delší vzdálenosti, i když pravděpodobně ne na 1 000 kilometrů. Navíc častěji a levněji než dosud.

Článek Nový strašák proti Rusku: Ukrajinci představili novou verzi střely Neptun s „vypoulením“, díky němuž ho zasáhne na nových místech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Flamingo je v něčem podobná Tomahawku

Ukrajinská střela Flamingo je nová zbraň zařazená teprve v roce 2025, uvádí Wikipedia. Mnohé její parametry jsou proto neveřejné, ale lze říci že se v mnoha oblastech podobá americké řízené střele Tomahawk. Existují ale rozdíly, které ji odlišují, a nelze tak říci, která je lepší. Ve prospěch americké zbraně hovoří historie nasazení, odpalování z lodí a ponorek či možnost ničit plavidla, ovšem i Flamingo bude ozkoušená, a již dokázala zdolat ruskou PVO.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Čím ukrajinská střela určitě zaujme, je dosah – deklarován je na 3 000 km, což je více než u Tomahawku. U jeho nejnovějších verzí je sice klasifikovaný, ale MissileThreat ho odhaduje na až 2 500 kilometrů. Je tedy jasné, že v tomto parametru ho ukrajinská zbraň převyšuje. Armádní Zpravodaj se přitom domnívá, že vede i v ničivosti, protože je výrazně větší a má hlavici o hmotnosti až 1 125 kilogramů, zatímco americká střela 454 kilogramů.

Podzvuková rychlost a solidní přesnost

Střely mají pohon založený na nějakém typu proudového motoru a létají vysokou podzvukovou rychlostí, přičemž užívají satelitní navigaci, a Wikipedia u Tomahawku uvádí i terénní mapování a radarové navádění. Praxe ukazuje, že je díky tomu extrémně přesná, i když jde o utajovaný údaj, zatímco u Flaminga je hodnota 14 metrů, což je vzhledem k velikosti hlavice dostatečné. V čem bude Tomahawk vést, je schopnost vyhýbat se protivzdušné obraně díky možnosti programování letu; a je otázkou, jaké má v tomto ohledu schopnosti Flamingo.

Velký problém: Až 51 % letounů F-35A není schopno ani vzlétnout, natož bojovat. Kritika zaznívá od největšího zákazníka

V čem může být nicméně zajímavé, jsou výrobní náklady, které mají být velmi nízké, i když přesná částka není veřejně známá. Bude ale rozhodně menší, možná až třetinová oproti 1,3 až 2 milionům dolarů (27,33 až 42 milionů Kč) za Tomahawk. V okamžiku, kdy válka s Ruskem skončí, budou mít Ukrajinci dostatečné výrobní kapacity a střelu nejspíše nabídnou NATO. Vzhledem k možnosti modernizace a praktickým zkušenostem půjde o zajímavou zbraň.

Článek Ukrajinská střela Flamingo je budoucností NATO. Prokázala, že pronikne ruskou PVO, a je výrazně levnější než Tomahawk se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O sestřelení Flaminga se zasloužil Pancir-S1

Flamingo, celým názvem FP-5 Flamingo, má být možná nejdůležitější zbraní ukrajinské armády. Jde o střelu s plochou dráhou letu létající ve výšce asi 50 metrů, uvádí Wikipedia, což ji dělá obtížně zachytitelnou radary a těžko sestřelitelnou systémy PVO. Není to nicméně nemožné, což mají potvrzovat i fotografie trosek, které údajně patří právě střele Flamingo.

Partyzáni připomněli Rusům 800 km od Ukrajiny, že nejsou v bezpečí. Vykolejili jim vlak pro vojáky, vagony byly „rozházené“ všude (video)

Ta má dolet až 3 000 km, i když je zatím testována na kratší vzdálenosti. Jmenovitě se redakci Armádního Zpravodaje podařilo zaregistrovat útok na pohraniční základnu bezpečnostní služby RF na severu Krymu na začátku září 2025. O měsíc později šlo o útok na neznámý objekt kombinací střel Flamingo a Dlouhý Neptun, takže max. do 1 000 km od místa odpalu.

Není upřesněno, kdy a kde k sestřelení došlo, ale zajistit ho měl Pancir-S1. Ten je dle Wikipedie v provozu od roku 2012, takže ho lze považovat za jeden z nejmodernějších, byť existuje i jeho vylepšená verze, Pancir-S2. Určen je k ochraně na střední vzdálenosti, potažmo do 30 km do dálky a do 18 km do výšky, zatímco detekční dosah nabízí až 75 km.

Video: Ukrajinský dron prolomil ruskou PVO a zasáhl největší ropný terminál na Krymu. Požár neustal ani po 3 dnech

K sestřelení tedy mohlo dojít prakticky kdekoliv, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že bude řada těchto i dalších systémů PVO soustředěna blíže frontové linii. Na fotografiích s troskami je pak vidět nějaká část trupu, křídla, a ne moc poškozená elektronika, což je vzhledem k tomu, jak střela vypadá, celkem překvapivé, ale nejspíše odpadla dříve, než střela Flamingo spadla na zem.

Nutno připomenout, že Flamingo dokáže díky 1 150 kg těžké hlavici ničit i velmi odolné cíle a dosahem pokryje prakticky vše až ke středu Sibiře. A toho se ruský vládce Vladimir Putin obává. Vedle toho má potom Ukrajina dalekonosné drony An-196 Liutyi proti méně odolným cílům s dosahem až 2 000 km a hlavicí těžkou až 75 kg, potvrzuje Wikipedia.

Článek Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dosah 3 000 km a hlavice i proti odolným cílům

Zřejmě nejznámější dalekonosná zbraň v ukrajinské výzbroji je aktuálně An-196 Liutyi, tedy dron s dosahem až 2 000 km, uvádí Wikipedia s tím, že unese 50kg hlavici, případně 75kg, jestliže letí pouze ne vzdálenost do 600 km. Slušné škody napáchá třeba na ropných rafineriích nebo PVO, ale proti odolnějším cílům (velitelstvím, skladům…) je skoro bezradný.

Video: Ukrajinci využili velké slabiny ruského S-400 a zasáhli mu střely. Spustili tak ničivou řetězovou reakci

A protože měla Ukrajina dlouho zákaz používat západní řízené střely jako Storm Shadow proti cílům na území Ruska, přičemž měly relativně malý dosah do 500 km, rozhodla se vyvinout své, aby dokázala ohrožovat de facto jakýkoliv objekt na vzdálenost až 3 000 km. Výsledkem jsou střely Flamingo, které byly otestovány na základně ruské bezpečnostní služby, jíž zdecimovaly.

Nesou přitom hlavici těžkou 1 150 kg, uvádí Wikipedia, celé váží 6 tun a měří 6 m. Moc zmínek o nich ale není, což mnozí přisuzovali možnému zničení výroby ruskými silami, ale ukrajinský prezident Volodymyr Zelenský upřesnil, že pouze čekají, až se jich podaří shromáždit alespoň několik stovek pro hromadný úder, a že plánují výrobu tisíců kusů ročně.

Foto: Ruské tajemství padlo. Běloruský prezident omylem vyzradil, jak vypadá Orešnik, který poslední roky straší Evropu

„Testy této střely byly úspěšné. A zatím je to nejúspěšnější střela, kterou máme – letí 3 000 kilometrů, což je důležité. Domnívám se, že o ní nemůžeme příliš mluvit, dokud jich nebudeme moci použít stovky. Do prosince jich budeme mít více. A do konce prosince nebo v lednu až únoru by měla začít sériová výroba,“ uvedl Zelenský pro Ukrinform.

Z toho musí mít Rusové nadmíru oprávněné obavy, jelikož Flamingo nejenom, že ohrožuje celé západní Rusko, prakticky až ke středu Sibiře – což znamená i výrobní podniky, sklady, velitelská centra apod. – ale zároveň si musí uvědomovat, že nemají dostatek systémů PVO, aby střely zastavily. V některých případech se to jistě podaří, ale je nutné si uvědomit, jak obrovské území Rusko má, a že také o mnoho prostředků protivzdušné obrany přišlo.

Putinovi dělá velké vrásky vysoká produkce ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana. Vzniká rychlostí, s jakou se Rusko sotva může rovnat

Oryx uvádí, že to jsou nejméně dvě baterie S-400, stejně jako několik součástí staršího S-300, z nichž bylo minimálně 7 typu TELAR (odpalovač střel včetně radaru) a 2 typu TEL (obdoba TELAR), nebo také 35 systémů Pancir-S1 a desítky 9K37 Buk a Tor (M1 i M2). Už na počátku války v roce 2022 jich mělo Rusko tak akorát k ochraně fronty a hlavních měst a cílů.

Tehdy ale hlídaly nanejvýš stovky kilometrů vzdálená místa, a to max. proti jednotkám zbraní denně. Jestliže ale Ukrajinci vyrobí střel Flamingo tisíce ročně, a chtějí jich na Rusko odpálit stovky najednou, zahltí jim jeho PVO a zasadí ničivý hromadný úder na několika místech. A je úplně jedno, kolik toho přiletí zpět, škody to nespraví a Ukrajinci oslaví úspěch.

Slušná posila: Řecko pošle přes ČR na Ukrajinu dosloužit 60 těžkých houfnic ráže 203 mm, a přidá k nim i kazetovou munici

Zda je výrobní kapacita reálná, je pochopitelně utajená informace, ale redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že Ukrajinci už ve válce překvapili nejednou. Zadržují ostatně ozbrojené síly, které GlobalFirePower dlouhodobě hodnotí jako druhé nejsilnější na světě.

S Flamingem se přitom nemůže aktuálně v ukrajinské výzbroji rovnat vůbec nic. Země sice žádá po Americe střely Tomahawk s dosahem až 2 500 km, ty budou vzhledem ke své sofistikovanosti mnohem dražší, a navíc jich jistě nebude tolik, nanejvýš nižší desítky. Flamingo lze tedy označit za nejmocnější dalekonosnou zbraň, jakou má Ukrajina k dispozici.

Článek Rusko zahalené strachem z nejmocnější zbraně Ukrajinců dlouhého doletu. Ročně plánují tisíce střel Flamingo, které obrací kartu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská PVO je může sestřelit, ale nemá systémy

BGM-109 Tomahawk má dosah 460 až 2 500 km, záleží na typu, a zásadní výhodou je, že létá ve velmi nízké výšce od 30 do 50 m rychlostí Mach 0,74, uvádí Wikipedia. To znamená, že je pro radary těžko detekovatelný, a střelami i projektily těžko zničitelný. Ruská PVO k tomu sice systémy má, na dlouhou vzdálenost S-300 a S-400, na střední pak Pancir-S1, ale neznamená to, že ji dokáží vždy zachytit. Navíc jich je na obří ruské území žalostně málo.

Rekordní dolet na maximu možného: Ukrajinské drony zasáhly ropnou rafinerii 2 000 km od hranic. Rusko už neví, jak se bránit

Zprávy o oficiální žádosti ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského o tyto střely se přitom objevily před pár týdny, ale tehdy nepotvrzeně. Armádní Zpravodaj je názoru, že pokud o jejich dodávce uvažuje Donald Trump veřejně, znamená to, že mu s ruským prezidentem Vladimirem Putinem opravdu dochází trpělivost, a chce dát Ukrajině ještě mocnější zbraně.

Zároveň ale dodal, že si nepřeje eskalaci, a bude chtít vědět, k čemu je Ukrajinci použijí: „Tak nějak jsem se rozhodl. Myslím, že chci zjistit, co s nimi (Ukrajinci) chystají, proti jakým cílům by je využili. Myslím, že se na tuto otázku musím zeptat…,“ řekl v odpovědi na otázku reportéra.

Putinovi dělá velké vrásky vysoká produkce ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana. Vzniká rychlostí, s jakou se Rusko sotva může rovnat

S dosahem 2 500 km by ukrajinská armáda ohrozila ruské cíle až v srdci Sibiře, přibližně tedy v Chanty-Mansijském autonomním okruhu, primárně asi zbrojovky a sklady zbraní, techniky nebo munice. Dávalo by totiž smysl odpalovat je na strategické odolné cíle, jelikož má hlavice velkou účinnost, což ovšem neplatí pro ukrajinské dalekonosné drony An-196.

Těmi Ukrajina doslova terorizuje ruské ropné rafinerie, stejně jako řadu dalších neodolných cílů, ale například i lodě, neboť se jí podařilo zasáhnout i moderní korvetu třídy Bujan-M v Oněžském jezeře. Nově má také domácí střely Flamingo s dosahem až 3 000 km, ale k jejich hromadnému nasazení zatím nedošlo, byť hrát rozhodující roli ve vývoji na bojišti.

Článek Putin může panikařit, nad Ruskem se stahují mračna. Trump je skoro rozhodnutý, že Ukrajině poskytne střely s dosahem 2 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kulometčík se štěstím zničil řízenou střelu

Video ukazuje ukrajinskou obranu poblíž města Lvov mířící na ruskou střelu s plochou dráhou letu. Konkrétně se jedná o střelce na na pick-upu s těžkým kulometem. BusinessInsider uvádí, že takovéto zbraně ukrajinská armáda používá hlavně k zachycení útočících dronů, jedná se o tzv. mobilní týmy schopné postavit se jim rychle do cesty a zničit je. V tomto případě měl ale tým neuvěřitelné štěstí a byl připravený v okamžiku, kdy kolem letěla řízená střela.

Video: Ukrajinští speciálové se vzchopili a provedli současně úder na 1 300 km na dvě ropné rafinerie 3 km od sebe

O jaký typ se přesně jednalo, není ze záběru jasné, ale vzhledem k místě sestřelu lze odvodit, že se muselo jednat o zbraň s delším dosahem. Armádní Zpravodaj se proto domnívá, že půjde buď o střelu Kalibr nebo Ch-101. Ta druhá je přitom odpalovaná ze strategických bombardérů a má dolet až 3 500 kilometrů, a pohybuje se ve výšce 30 až 70 metrů nad zemí rychlostí zhruba Mach 0,79, uvádí Wikipedia. Je tedy v dosahu těžkého kulometu.

Ovšem zasáhnout takovou střelu z kulometu na vozidle je velmi obtížné. Vzhledem k její rychlosti na to má střelec doslova okamžik. I na videu pálí zhruba 3 sekundy – je jasné, že v tomto případě musel mířit někam před ni a v podstatě svou střelbu jenom odhadovat. Zničit ji tedy možné je, ale v realitě tak obtížné, že se to děje jenom naprosto výjimečně. V tomto případě se dá říct, že byl střelec nejspíše zkušený, ale zároveň měl obrovskpu dávku štěstí.

AČR má šanci zajistit bezpečnost země jako v 21. století českými radary. Detekují za horizontem až na 700 km a nepřítel to neví

K sestřelení použil americký těžký kulomet M2 Browning. Jedná se o zbraň konstrukčně pocházející ještě z období před druhou světovou válkou, která používá munici ráže 12,7 milimetrů. Wikipedia uvádí, že má efektivní dosah 1,8 kilometru a střílí kadencí až 850 ran za minutu, pročež je jasné, že střelec za zhruba tři sekundy dokáže odpálit asi jenom 40 projektilů. Ty jsou ale dostatečně průrazné, takže může na zničení střely teoreticky stačit jediný zásah

Článek Video: Ukrajinský voják měl sotva 3 vteřiny, ale dokázal skoro nemožné. Sestřelil ruskou střelu pomocí těžkého kulometu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velmi levná zbraň, kterou chce i Rusko

Střela Palanycja patří k nejutajovanějším ukrajinským zbraním, ale některé podrobnosti o ní postupem času pronikají na veřejnost. Wikipedia uvádí, že ji země poprvé použila v srpnu 2024, a určitě jich vyrobila již minimálně stovky. Jednou z výhod má být cena, odhady mluví o 50 až 100 tisících dolarů (1,05 až 2,1 milionu Kč) za kus. K tomu se ve světě, ale hlavně v Rusku, hledá alternativa jenom těžko, i když i to se má snažit o její napodobení.

Good long-range news: The Ukrainian Palianytsia drone missile has entered mass production, announced Ukraine’s Defense Minister Rustem Umerov. Also said Ukraine’s R-360 Neptune cruise missiles have been “modified“ and can now strike targets at greater distances.… pic.twitter.com/sstv1nl3P4

— Glasnost Gone (@GlasnostGone) December 4, 2024

Jednou z výhod má být i rychlost. Militarnyi uvádí, že díky proudovému motoru činí 900 km/h, a pohybuje se ve výšce 15 až 500 m, zatímco dolet je 650 km. Na délku pak měří 3,5 metru a rozpětí jejích křídel činí jenom 1,7 m. Armádní Zpravodaj se domnívá, že velikost, rychlost a nízká výška letu značně ztěžují její zaměření i zničení. Třeba Rusko sice může použít systém jako S-400, ale cena jeho protistřel bude nejspíše dost vysoká. Fotografie z minulosti však vypadají jinak než nejnovější, ale mohlo jít o pokus o utajení, případně byla upravena konstrukce.

Bojová hlavice těžká 100 kg bude ničivá

Hlavice má vážit 100 kg, ač se v minulosti mluvilo o polovině, což značí, že je ničivá, i když ne tak, jako těžší a větší řízené střely. Přesnost zajišťuje inerciální a satelitní navádění, což zaručuje slušnou přesnost, a byť ho lze mást rušením GPS signálu, lze předpokládat, že větší cíle, jakými mohou být třeba skladiště nebo rafinérie, může zasáhnout velice spolehlivě.

Ukrajinské letectvo Gripeny dostane. Švédsko má ale podmínku, že se nezapojí do války s Ruskem

Třeba Rusko se podle všeho snaží ukrajinský model napodobit, ačkoliv jde jinou cestou. Postavilo totiž proudový dron Geran-3, což je vlastně jakási kopie vrtulí poháněného Geranu-2, tedy íránského Shahed 136. Na délku má měřit 3,5 metru a rozpětí křídel jsou 3 metry – je tedy větší něž Palanycja. DefenseMirror uvádí, že unese až 300 kilogramů, takže je sice ničivější, ale s rychlostí 650 km/h výrazně pomalejší. A jelikož létá vysoko, je snáze zachytitelný radary, jenomže je k jeho zničení potřeba použít dražší protiletadlové střely.

Článek Jednu z nejutajovanějších ukrajinských zbraní chce i Rusko. Palanycja je levný a velmi účinný ničitel bez slitování se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Flamingo zřejmě jenom vyškolilo ruskou PVO

Armádní Zpravodaj upozorňoval na novou ukrajinskou zbraň teprve 22. srpna, kdy o ní vydal informace a první snímky novinář AP (pochopitelně šlo o řízený „únik“). Moc toho známo nebylo, a vlastně doteď není, ale hlavní je, že má mít dosah až 3 000 km, což znamená, že umí ukrajinské armádě do značné míry nahradit strategické bombardéry.

Češi si rádi připomínají Mnichov, ale zapomínají na svůj podíl na rozbití první republiky. A to je chtěl „zachraňovat“ SSSR

Flamingo jí umožňuje provádět údery hluboko na ruském území, v podstatě pokryje celou jeho západní část, v níž žije naprostá většina obyvatel, a kde je soustředěna většina výrobních závodů, vývojových laboratoří, ropných rafinerií apod., a stejně tak přímo vojenská zařízení, ať se jedná o letiště, výrobny tanků a jiné obrněné techniky, muniční skaldy atd.

Ukrajina je sice schopna je už nějakou dobu zasahovat svými dalekonosnými drony, z nichž je asi nejznámější Liutyi, u něhož Wikipedia udává dolet 1 000 až 2 000 km a hlavici s hmotností mezi 50 a 75 kg (čím těžší, tím nižší dolet), ale ty jsou stále poměrně pomalé a slabé. Naopak možnost úderu na dlouhou vzdálenost dlouho scházela, i když Ukrajina dostala řízené střely s plochou dráhou letu jako Storm Shadow (SCALP-EG) nebo ATACMS.

Video: 29 dronů zaútočilo na ruskou rafinerii 1 000 km od hranic. Škody byly tak rozsáhlé, že ji museli kompletně uzavřít

Jenomže první z nich má dosah jenom 550 km, dodává Wikipedia, takže zůstávaly vzdálenější cíle v bezpečí. Flamingo to má nicméně změnit, a co více, ukrajinská armáda nebude k jejímu odpálení potřebovat žádní svolení od Západu. Nese přitom hlavici těžkou 450 kg, takže logicky napáchá v místě dopadu násobně větší škody než 7krát slabší dron.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Výhodou také je, že má plochou dráhu letu, takže ji lze velmi obtížně zaměřit i sestřelit, čehož je zásah z 30. srpna 2025 důkazem. Ruská agentura Astra nejdříve hlásila, že bylo několik vznášedel na severu Krymu zasaženo ukrajinskými střelami R-360 Neptun, ale Nikolajevskij Vanjok později sdílel video s odpalem tří střel Flamingo s tím, že šlo právě o ně.

Je zajímavé, že se jednalo o poměrně blízká cíl, neboť střely dopadly v Arjansku na samém severu poloostrova u hranic s Ukrajinou. Startovaly přitom z pobřeží – redakce Armádního Zpravodaje to odhaduje na okolí Oděsy, které je relativně zabezpečené, kam je to 230 km, tedy asi 13krát méně než max. deklarovaný dolet, ale mohlo jít o zkoušku ruské PVO.

T-72B3M je skutečně moderní tank, nikoliv pouze vylepšený veterán ze sovětských skladů. Má ovšem značné limity

Pokud by se totiž ukázalo, že neumí střely Flamingo zachytit, bylo by možné naplánovat nějaký rozsáhlejší útok na hodnotnější pozice. Útok měl tentokrát poškodit 6 vznášedel neznámého typu, ale v této oblasti Armádní Zpravodaj identifikoval používání A-8 Chivus pro osm členů výsadku, a mnohem větších A25PS pro až 50 vojáků, uvádí RussianShips.

Ačkoliv by redakce Armádního Zpravodaje očekávala lepší výsledek, je názoru, že šlo v tomto případě spíše o test účinnosti, a hlavně pak již zmíněné ruské protivzdušné obrany. Vzhledem k tomu, že dopadly všechny tři odpálené střely, lze soudit, že byla bezradná.

Článek Video a satelitní snímek: Ruská PVO nestíhala. První ostrá „zkouška“ prokázala účinnost nových ukrajinských střel Flamingo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hybrid s dosahem skoro 500 km

Poprvé se objevily informace o ERAM v roce 2024, kdy američtí inženýři hledali způsob, jak poskytnout Ukrajině levné, ale přesto účinné zbraně delšího dosahu. A tak vznikl hybrid mezi řízenou střelu s plochou dráhou letu a bombou, která má dosah 463 km, pohybuje se rychlostí min. 763 km/h, a je přesná na 10 metrů, uvádí UNITED24 Media.

Video: Ruský tank T-90M to schytal zezadu za věž. Po chvíli mu začala vybuchovat munice, což mu přineslo naprostou zkázu

Neuvádí sice cenu, ale jistě bude oproti klasickým střelám mnohem nižší, což potvrzují již nějakou dobu užívané chytré letecké pumy. Ty vznikají přeměnou klasických gravitačních, na něž jsou namontovány konverzní sady s křidélky a naváděním. Sílu mohou mít přitom větší než kdejaká běžná raketa, a rapidně to snižuje cenu útoků.

Výrobní kapacita měla být 1 000 raket ročně, takže není jasné, v jakém množství je ukrajinská armáda v nadcházejícím balíčku (dorazí za 6 týdnů) obdrží. Jejich užívání navíc nebude záviset čistě na jejích potřebách – minimálně k úderům na ruské území bude třeba souhlas amerického ministerstva obrany (Pentagonu), ačkoliv někteří analytici soudí, že na dočasně okupovaných územích Ukrajiny to vyžadováno nebude, ale jsou to jenom domněnky.

Ukrajina ztratila MiG-29. Havaroval během přistávání a pilot nepřežil. Jde o extrémně důležitý letoun

Z hlediska omezování ruského tažení je to nesmírně důležité, jelikož Ukrajině dlouho chyběly jakékoliv možnosti úderů na nepřátelské strategické cíle dále za hranicemi. Později k tomu sice vyvinula dalekonosné drony, jimiž dnes doletí i 2 000 km daleko, dobrým příkladem je Liutyi, ale ty nestačí na odolnější a větší cíle, jelikož mívají hlavici těžkou do 75 kg.

Střely s plochou dráhou letu ji naopak mívají ve stovkách kilogramů. Armádní Zpravodaj připomíná, že má Ukrajina třeba britsko-francouzský Storm Shadow (SCALP-EG), jehož hlavice váží 450 kg, uvádí Wikipedia, a díky svému letu a rychlosti až Mach 0,95 dokáže uniknout leckteré PVO a udeřit takovou silou, že otřesou i odolnou budovou. Dobrým příkladem je útok na velitelské centrum ruské armády, o němž informoval Armádní Zpravodaj v říjnu 2023.

Video: Ukrajinský MiG-29 se obratně vyhnul 2 ruským raketám a uletěl dříve, než nepřítel znovu vypálil

Zasáhly ho tři střely Storm Shadow, a i když ho nezbořily, zásadně ho poškodily. Nedávno pak také ukrajinští inženýři vyvinuli řízenou střelu Flamingo s dosahem až 3 000 km, která má být v sériové výrobě. V případě, že bude vyprodukována v dostatečném množství, bude se podle Armádního Zpravodaje jednat o solidní náhradu strategických bombardérů.

Článek Američané vyvinuli speciálně pro Ukrajinu hybrid řízené střely a bomby. Ničí s přesností na více jak 460 km a má být levná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SOM se měla původně vejít do F-35

S vývojem střely SOM začalo Turecko v roce 2006, a její první verze byla představena v roce 2011, uvádí Wikipedia. Jedná se o nenápadnou střelu obtížně zachytitelnou PVO, jelikož létá v nízké výšce, a je z velké části vyrobena z kompozitních materiálů. Určena je k přesným zásahům cílů na střední vzdálenosti a původně byla zkonstruována tak, aby se vešla do vnitřního prostoru Lockheed Martin F-35 Lightning II, ale Amerika ji Turecku nakonec neprodala.

iZdroj fotografie: TÜBİTAK SAGE

Konstrukce je dílem společnosti TÜBİTAK SAGE, která na své stránce uvádí, že je schopná přesně zasahovat stacionární i pohyblivé cíle na zemi a na hladině. Záleží však na konkrétní variantě střely. Třeba základní A je naváděna pomocí GPS, takže zasahuje cíle stacionární, kdežto další varianty mají infračervený zobrazovač a systém automatického zaměření cíle. Měly by tak zasáhnout nejen pohyblivý cíl, ale dokonce působit i v rušeném prostředí.

Hlavice je explozivní i protibunkrová

Hmotnost střely SOM se podle verze pohybuje od 620 do 660 kilogramů, a její dolet je větší než 250 kilometrů. Pohání ji proudový motor vysokou podzvukovou rychlostí, zatímco hlavice je těžká 230 kilogramů a existuje v několika typech. Základní je explozivní určená proti měkkým cílům, třeba stanovištím protivzdušné obrany. Jiná je penetrační a určená k proražení opevněných cílů, například bunkrů, další je pak hlavně proti plavidlům.

Sice to není nemožné, ale pro Rusko obtížné – ani opěvovaný S-400 si nedokáže vždy poradit se střelami SCALP-EG, které má i Ukrajina

Turecko může SOM odpalovat z letounů jako je General Dynamics F-16 Fighting Falcon a dalších, a dokonce je natolik malá, že ji zvládne třeba dron Bayraktar Akinci. Wikipedia ho popisuje jako dvoumotorový s doletem 7 500 km a výdrží až 25 hodin. Armádní Zpravodaj se domnívá, že kombinace dronu a střely dává Turecku schopnost úderu na velmi dlouhou vzdálenost a bez nutnosti vystavovat relativně pomalý dron nepřátelské protivzdušné obraně.

Článek Tichý turecký úder: střela SOM s plochou dráhou letu se vyhne radarům a zasáhne cíl s chirurgickou přesností. Měla ji nosit F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

APKWS by možná sestřelila i vrtulník

Spojení bezpilotního letounu TRV-150, který byl původně navržen jako transportní, a rakety APKWS, je ve své podstatě revoluční. Jeho hlavní úlohou je totiž doprava různého materiálu třeba jednotkám v poli, zatímco zbraň je inovací sama o sobě, jelikož jde o neřízenou raketu Hydra 70 upravenou tak, aby měla laserové navádění, čímž se mění na přesně naváděnou, uvádí Wikipedia. Její dosah je až 5 km, takže je vhodná k blízkým úderům.

Video: ruský bombardér Tu-95MS v doprovodu Su-35S a Su-30SM slídil u hranic NATO. Zahnaly je dvě F-16 a F-35, zničily by je všechny

Na dronu je umístěna nejen raketa o hmotnosti 15 kilogramů a délce 1,87 metru, ale i značkovací laserová souprava na označení cíle. APKWS je navržena hlavně proti pěchotě, menším opevněním a slaběji pancéřovaným obrněným vozidlům. Ale zvládá i vzdušné cíle, nejčastěji slouží proti dronům. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by zvládla i menší letadlo jako ultralight, a možná dokonce vrtulník, ale určitě ne vyspělý bojový letoun.

Uletí až 70 km, ale vydrží jenom 36 minut

I samotný TRV-150 je nicméně pozoruhodný, jelikož se nejedná o nějaký malý dron za pár desítek tisíc korun, ale je mnohem větší, ačkoliv určitě ne tak drahý jako třeba vyspělý americký dron General Atomics MQ-9 Reaper. Vypadá jako kvadrokoptéra, ale rotorů a elektrických motorů má 8 – na každém rameni jsou 2, ale nejde přímo o oktokoptéru. Slouží k přepravě různých nákladů, jeho maximální nosnost je 68 kg, uvádí EvtolNews, a létá rychlostí až 108 km/h, přičemž na obloze vydrží až 36 minut a doletí do vzdálenosti až 70 km.

Video: Rusové poslali na zničení 70 vozidel včetně 6 tanků, a obětovali 100 vojáků. Pro Ukrajince to vypadalo jako rozcvička

Jestli je spojení TRV-150 a APKWS opravdu budoucností, nelze jednoznačně říci do doby, než se ocitne v reálném boji. Není pochyb o tom, že může zasáhnout cíl ze vzdálenosti až několika kilometrů a držet se z dosahu některých zbraní, ale na druhou stranu je docela veliký a může být viditelným a i snadným cílem. Navíc jsou v současné době vyvíjeny protidronové zbraně, třeba stíhací drony, a těmi může být takto veliký stroj lehce zranitelný.

Článek Video: Američané předbíhají svět. Poprvé vypustili z dronu raketu, která zničí obrněné vozidlo, a možná dokonce vrtulník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Současné střela je desítky let stará

Americké letectvo má v současné době jedinou střelu vhodnou pro nesení jaderné hlavice. Jde o AGM-86B ALCM určenou pro letouny Boeing B-52 Stratofortress. Wikipedia uvádí, že byla do výzbroje zavedena v roce 1982, z čehož je jasné, že se již nemůže vyrovnat současným trendům. Proto nyní Raytheon testuje novou střelu s plochou dráhou letu. AGM-181 LRSO by měla být obtížně zachytitelná, aby měla šanci pronikat nepřátelskou obranou.

Dosud „nejagresivnější“ modernizace F-35 se prodraží, ale schopnosti zvýší neskutečně. Dostanou ji i ty objednané Českem

Mnoho informací o chystané střele je klasifikovaných, ale v Americe publikovali animaci, z níž lze mnohé vyčíst. Twz konstatuje, že má obrácené ocasní plochy a podobá se tak jiné nenápadné řízené střele amerického letectva, a sice AGM-158 JASSM. Upozorňuje však, že na obrázku není vstup vzduchu do proudového motoru, nejspíše z důvodu utajení. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je důvodem snaha dát střele co největší schopnost stealth a případným protivníkům nenapovědět, jak by proti ní mohli koncipovat obranu.

AGM-181 ponese nastavitelnou hlavici

Nová střela by měla být podzvuková a mít delší dolet než její předchůdkyně. NationalInterest ho udává na 2 450 kilometrů, ale půjde pravděpodobně jenom o odhad. AGM-181 bude nicméně osazena termonukleární hlavicí W80-4 s proměnlivou výtěžností. Její sílu bude možné nastavit od 5 do 150 kilotun, takže bude moci být použita jako hlavice taktická nebo střední. Zároveň má být střela naváděna nejenom systémem GPS, ale i dalším typem navádění, aby dokázala přesně zasáhnout cíl i tam, kde bude satelitní signál rušený.

iZdroj fotografie: Northrop Grumman

AGM-181 by měla vstoupit do služby kolem roku 2030 a nosit ji bude bombardér B-52, ale také nyní testovaný stealth bombardér Northrop Grumman B-21 Raider, protože další typy současných strategických bombardérů chce americké letectvo postupně poslat do důchodu. Zavedení střely bude znamenat, že USA získají možnost zasahovat z letadel jadernou hlavicí jakýkoliv cíl na planetě, a zároveň tak své letouny držet mimo dosah protivzdušné obrany.

Článek Amerika ukázala, jak bude vypadat budoucí střela s plochou dráhou letu s jadernou hlavicí. Ponesou ji i staré bombardéry B-52 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela proti pozemním i námořním cílům

Tvůrcem střely ICE BREAKER je izraelská společnost Rafael. Popisuje ji jako zbraň schopnou zničit vysoce cenné pozemní i námořní cíle – v tomto případě se dle Armádního Zpravodaje bude jednat o protilodní verzi označovanou SEA BREAKER. Střela má řadu výhod, třeba schopnost fungovat v oblastech s rušeným signálem GPS, neboť má pokročilý elektrooptický infračervený vyhledávač s funkcí porovnávání scény a automatického rozpoznávání cílů.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Střela je určena pro různé typy letadel, ale použít ji mohou i vrtulníky. Izrael ji může třeba proti Íránu odpálit z bojových letounů McDonnell Douglas F-15I Ra’am, který jich unese sedm, a General Dynamics F-16I Sufa, na nějž lze umístit čtyři. Ale unikátní je, že se ICE BREAKER vejde i do pumovnice letounu F-35, uvádí EdrMagazine. To znamená, že si letoun zachovává schopnost stealth, takže ji může odpálit relativně nepozorovaně a značně nepřítele překvapit.

ICE BREAKER lze velmi obtížně sestřelit

ICE BREAKER je zhruba 4 metry dlouhá, má hmotnost necelých 400 kg, a pohání ji nespecifikovaný typ proudového motoru vysokou podzvukovou rychlostí do vzdálenosti až 300 km. Jelikož létá nízko nad terénem a má unikátní tvar, lze ji velmi obtížně detekovat a sestřelit. Její trasu lze také naprogramovat, aby se vyhnula místům s nepřátelskou PVO. Hmotnost hlavice je 113 kg, což je síla menší letecké pumy, ale vzhledem k mimořádné přesnosti dokáže zničit i odolnější cíl, jelikož dopadne přesně do místa, kam je potřeba.

Izraelská letecká převaha: F-35, F-15I Ra’am a F-16I Sufa proti íránskému letectvu, v němž je nejlepší americký F-14A Tomcat a ruský MiG-29

Výhodou střely je také to, že nemusí být odpalována jenom z letadel a vrtulníků, ale startovat může rovněž z plavidel a pozemních platforem. Wikipedia uvádí, že se s Rafale dohodl i americký koncern General Atomics Electromagnetic Services, který má produkovat americkou verzi pod označením Bullseye. Kromě výše zmíněných vlastností má být schopna odpalu z lodního vertikálního systému Mk 41 nebo z raketometů M270 a M142 HIMARS.

Článek Jednu z nejlepších izraelských zbraní nese skrytě F-35: řízená střela ICE BREAKER přesně eliminuje hodnotné cíle a nelze ji rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Taurus je navržen k ničení odolných objektů

Německo je z evropských zemí největším vojenským podporovatelem Ukrajiny, ale v některých směrech je velmi nerozhodné. To platí i pro řízené střely s plochou dráhou letu KEPD-350 Taurus, o jejichž dodávce uvažovalo již v polovině dubna 2025, pakliže by nebyly použity proti cílům na území Ruské federace, což bylo dříve omezení pro všechny západní střely.

Rozhovor: Rusko bude mít hodně velký problém, pokud Německo dodá Ukrajině svou nejlepší zbraň. Zničila by symbol jeho moci

To ovšem padlo na konci května 2025, když Rusko opět ukázalo, že nemá zájem jednat o míru na Ukrajině rozumně, ale nadále trvá na svých nesmyslných podmínkách. Západní země se rozhodly, že může ukrajinská armáda pálit střelami s plochou dráhou letu na cíle, které uzná za vhodné, což vrhlo na značnou část ruského území oprávněný stín strachu.

Souhlas vydala Velká Británie, Francie, a dokonce i Amerika, a tak mnozí očekávali, že se k nim Německo přidá – jenomže nakonec je pravdou opak: „Zeptali jste se mě, zda o tom uvažujeme, a moje odpověď je ne,“ odpověděl Boris Pistorius na otázku, zda se jeho země připojí k ostatním podporovatelům Ukrajiny a dodá jí střely s plochou dráhou letu.

Prestiž českého zbrojního průmyslu roste. CSG dokončuje výrobní linku na dělostřelecké granáty na Ukrajině

Taurus KEPD-350 doletí do vzdálenosti až 600 km, což je nejvíce ze všech západních střel tohoto typu, i když některé zdroje uvádí méně. Její hlavice je navíc speciálně navržena tak, aby pronikala do velmi odolných objektů, kdy nejdříve detonuje první nálož, aby udělala cestu, zatímco druhá pak bouchne uvnitř, což způsobí masivnější škody, potvrzuje Wikipedia.

Článek Rusko může jásat, střely Taurus totiž Ukrajina z Německa nedostane. Asi proto, že se bojí ruské reakce, jelikož jsou tak ničivé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela určená pro stíhací bombardér

O íránské Fajr-4 je k dispozici velice málo informací – v podstatě jen to, co poskytl Írán nebo jeho média. Wikipedia uvádí, že samotná existence rakety vešla ve známost v roce 2020, když země zveřejnila video ukazující její testovací odpal. Jde o střelu vzduch-zem, tehdy umístěnou na už opravdu starém stíhacím bombardéru Suchoj Su-22 Fitter.

iZdroj fotografie: Hossein Mersadi / Creative Commons / CC BY

Střela má ráži 333 mm a disponuje velitelským naváděním, tedy je řízena signály z letadla. Její dosah, přesnost nebo síla známé nejsou. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že může jít o upravenou verzi nenaváděné střely z raketometu Fajr-5. Ta má stejnou ráži a hlavici o hmotnosti 90 kg, uvádí ArmyRecognition. Taková střela by dokázala zničit třeba lehké opevnění nebo stanoviště protivzdušné obrany, tedy pokud se trefí do něj nebo jeho těsné blízkosti.

Suchoj Su-22 je již zastaralé letadlo

Fajr-4 je nejspíše pokusem zlepšit schopnosti Su-22, což je exportní varianta Suchoje Su-17 Fitter. Jde o zastaralý nadzvukový letoun s měnitelnou geometrií křídel; Wikipedia uvádí, že se začal vyrábět užv roce 1970. Unese přitom náklad o hmotnosti 4 tun, a pokud má střela hmotnost podobnou Fajr-5, tedy 915 kilogramů, mohl by teoreticky nést až 4.

Izrael nečekaně zaútočil na Írán a rozpoutal válku: 200 letouny mu v noci zdevastoval tajnou výrobu atomovek a zabil generály

Dolet Fajr-5 je 75 kg, ale střely při odpálení ze vzduchu mají dosah větší. Vzdálenost by tedy byla pravděpodobně dostatečná, aby Su-22 zajistila bezpečnost před většinou systémů protivzdušné obrany. Jaký by byl takto vyzbrojený letoun, by pak záleželo hlavně na přesnosti střely. V případě, že by byla v řádu několika metrů, jednalo by se o nebezpečnou zbraň. V případě přesnosti desítek metrů by však pravděpodobnost zničení cíle byla nízká.

Článek Íránský ničitel Fajr-4 může posunout stařičký Suchoj Su-22 na novou úroveň. Zřejmě umí zdevastovat PVO, aniž by ho ohrozila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela zkonstruovaná F-35 na míru

Výrobcem střely JSM je norská společnost Konsberg, a proto se k nákupu pochopitelně vyjadřuje tamní ministerstvo. Wikipedia uvádí, že má firma dohodu s výrobcem F-35, tedy společností Lockheed Martin, o tom, že bude tuto střelu propagovat. Je totiž navržena tak, aby se vešla do vnitřního zbraňového prostoru letadla, respektive se tam vejdou dvě. V takovém případě zůstává zachována schopnost stealth, ovšem v případě potřeby může nést další 4 střely na vnějších závěsnících – je to nicméně výměnou za to, že bude snáze odhalitelné.

iZdroj fotografie: Strak Jegan / Creative Commons / CC BY-SA

Střela JSM je odvozena od střely Naval Strike Missile určené primárně k zasahování námořních cílů, i když je schopná zasahovat i cíle pozemní. Oproti ní má ale větší hlavici, jejíž hmotnost činí 120 kilogramů. Ničivostí se tedy vyrovná lehčí letecké pumě, ačkoliv má výrazně menší sílu než třeba známá britsko-francouzská střela Storm Shadow s hlavicí o hmotnosti 450 kilogramů. Armádní Zpravodaj soudí, že bude vhodná proti méně odolným cílům než jsou betonové bunkry – třeba Rusku by mohla ničit protivzdušnou obranu hluboko v týlu.

Dlouhý dosah a mimořádná přesnost

Norská střela JSM se může pochlubit dlouhým doletem, který činí minimálně 500 kilometrů, a rychlostí Mach 0,9, což ji spolu s tvarem a nízkou výškou letu činí obtížně sestřelitelnou. Konsberg vyzdvihuje i její naváděcí systém. V konečné fázi používá sofistikovaný infračervený vyhledávač, během letu přitom nejenom inerciální a satelitní navádění, ale i terénní mapování. Bude tak odolná proti rušení satelitní navigace a její přesnost je uváděna 1 metr.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Její délka potom činí 4 metry a váží 416 kilogramů. Kolik si jich Německo přesně pořídí, není jasné, ale hodlá za ně utratit zhruba 14 miliard korun. Wikipedia uvádí, že Německo má v USA objednáno celkem 35 letounů F-35A. Dá se předpokládat, že pokud je bude mít vyzbrojené střelami jako je MBDA Meteor a JSM, bude mít Luftwaffe schopnost nepozorovaného ničení pozemních i vzdušných cílů na velmi dlouhou vzdálenost.

Článek Německé F-35 dostanou norské střely vyvinuté speciálně pro ně. Umí obratně proniknout ruskou protivzdušnou obranou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-59MK2 je obtížně zaměřitelná

Řízená střela Ch-59MK2 patří k nejmodernějším ruským leteckým zbraním. Wikipedia uvádí, že jde o modernizovanou variantu Ch-59, jejíž původní verze vznikla ještě v době Sovětského svazu, ale opravdový předchůdce Ch-59M se objevil v průběhu 90. let 20 století. Nejmodernější variantu Ch-59MK2 pak Rusko poprvé veřejně představilo v roce 2015 jako střelu se schopností stealth určenou k přesným útokům. V podstatě jde parametry a schopnostmi o zbraň podobnou známé britské střele Storm Shadow, i když je oproti ní o něco lehčí.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Střela je speciálně určena pro ruský letoun 5. generace Suchoj Su-57 Felon. EurAsianTimes vysvětluje, že ten může nést i jiné střely z rodiny Ch-59, ale pouze na vnějších závěsnících, což ho připravuje o schopnost stealth. Ch-59MK2 je dimenzována tak, aby se vtěsnala do jeho vnitřní pumovnice, kdy může své obtížnější zaměřitelnosti využít naplno. Armádní Zpravodaj však upozorňuje, že o ní v odborných kruzích panují nemalé pochybnosti.

Střela má průbojnou a kazetovou hlavici

Přesné rozměry Ch-59MK2 nejsou uváděny, ale lze předpokládat, že podobně jako předchůdkyně bude dlouhá asi 5,7 metrů a vážit necelou 1 tunu. MilitaryWatchMagazine uvádí, že má dolet kolem 300 kilometrů a obsahuje průbojnou hlavici o hmotnosti 320 kg; může ovšem nést i kazetovou hlavici. Navíc má být velmi přesná – s využitím aktivního radarového navádění by mohla dosahovat přesnosti kolem 3 m, přičemž letí vysokou podzvukovou rychlostí.

Foto: ruská střela Ch-101 s plochou dráhou letu bude bez šance, když se ji rozhodne sestřelit francouzský Mirage 2000 ukrajinského letectva

Rusko střelu Ch-59MK2 otestovalo na prototypech Su-57 již při kampani v Sýrii, a později ji použilo i na Ukrajině. Není jasné, zda ji odpalovalo z letounů Su-57, protože jich má jenom velmi omezené množství, ale pravděpodobně je možné ji odpálit i ze stíhacího bombardéru Suchoj Su-34 Fullback. Vzhledem k tomu, že se ruská letadla drží mimo dosah PVO, není vlastně ani nutné, aby ji odpaloval letoun se schopností stealth, protože byla navržena mj. právě proto, aby byly i běžné letouny při útoku nezranitelné protivzdušnou obranou.

Článek Ruská střela Ch-59MK2 je mimořádně nebezpečná: nepřítele s ní měl původně drtit jenom Suchoj Su-57, ale nakonec má větší využití se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela S8000 je určena pro dron Orion

Ruská střela Banderol je zbraň zkonstruovaná koncernem Kronshtadt Group a do výzbroje byla zavedena teprve v roce 2025, uvádí Wikipedia. Vyvinuta byla podle všeho hlavně pro velký ruský dron Kronshtadt Orion o délce 8 metrů a vytrvalostí kolem 24 hodin, který má nosnost až 250 kilogramů, takže potřebuje střelu menší velikosti. Ta má být údajně upravena tak, aby ji bylo možné odpalovat i z útočného vrtulníku Mi-28 Havoc.

Argentinská distanční zbraň Dardo 3 je nová „Storm Shadow“. Nelze ji rušit, unese ji i malé letadlo, a udeří až na 200 km

S8000 je střela vyzbrojená hlavicí o hmotnosti 114,3 kilogramů, z toho 49,5 kilogramů činí výbušnina, uvádí ArmyRecognition. Ničivou silou se tak vyrovná lehké letecké pumě. Armádní Zpravodaj se domnívá, že dokáže zdevastovat třeba menší dům. Její dosah je navíc až 500 kilometrů, tedy mnohem více než třeba u klouzavých pum. Dronu Orion nebo vrtulníku Mi-28 umožňuje taková výzbroj držet se mimo dosah protivzdušné obrany.

Obtížně odhalitelná a odolná proti rušení

Střela Banderol je zhruba 5 metrů dlouhá a má křídla o rozpění 2,2 metru, její trup má pak v průměru 30 centimetrů. Defence-Ua uvádí, že je poháněna proudovým motorem rychlostí 560 km/h, ale v případě potřeby může zrychlit až na na 650 km/h. Lze předpokládat, že ji dokáží zničit moderní systémy protivzdušné obrany, ale pravděpodobně bude jakožto jiné střely podobné konstrukce obtížně odhalitelná, a tedy mnohé cíle zasáhne.

Likely Banderol loitering munition on the ground (perspective exaggerates it’s size) and under Orion drone.

Banderol has been reported as one of the munition used in recent strikes and appears to use a jet engine and a FAB-100 warhead or similar. pic.twitter.com/j50DUsNuVe

— krakek (@krakek1) April 27, 2025

Zajímavé je, že Rusko využilo při konstrukci Banderolu mnohé komponenty ze zahraničí. Například proudový motor je z Číny, a Armádní Zpravodaj ověřil, že ho lze koupit na AliExpresu. Má ale používat i komponenty z Austrálie, Jižní Koreje, Spojených států, Švýcarska nebo Japonska. Její navádění má být založené na systému odolném proti rušení používaném třeba na dronech Geran-2, což je ruská verze Shahed 136, nebo klouzavých pumách UMPK.

Článek Malé ruské řízené střely s plochou dráhou letu S8000 Banderol doletí až 500 km a vypouštět je může dron i vrtulník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AGM-158 je obtížně sestřelitelná

Historie střely AGM-158 se začala psát v 90. letech 20. století, kdy ji začal vyvíjet Lockheed Martin, uvádí Wikipedia. Cílem bylo získat nenápadnou střelu dlouhého dosahu, díky níž by se mohly letouny držet v dostatečné vzdálenosti od protivzdušné obrany, zároveň měla být velice nenápadná, což by ztížilo její detekci a možné sestřelení, a rovněž měla disponovat silnou penetrační hlavicí schopnou prorazit i velmi odolné cíle. V roce 2002 pak začal vývoj verze s prodlouženým dosahem JASSM-ER, který byl v roce 2024 ještě modernizovaný.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Výhodou střel JASSM i JASSM-ER je skutečnost, že je mohou používat téměř všechna americká vojenská letadla, počínaje bojovými letouny jako General Dynamics F-16 Fighting Falcon, přes Lockheed Martin F-35 Lightning II, a též všechny strategické bombardéry – třeba Boeing B-52 Stratofortress či Northrop B-2 Spirit. To znamená, že třeba proti Rusku by mohla Amerika poslat obrovský počet letadel a cíle na jeho území střelami zasypat. Na druhou stranu Armádní Zpravodaj upozorňuje, že nejsou levné a je jich omezený počet.

Dolet má 1 000 km a přesnost 3 metry

Střela JASSM-ER je 4,29 metru dlouhá a má hmotnost 1,2 tuny; ArmyRecognition pak doplňuje, že je její dosah přibližně 1 000 kilometrů a turbodmychadlový motor jí uděluje vysokou podzvukovou rychlost. Přesnost má udávanou 3 metry a disponuje speciální penetrační hlavicí WDU-42/B o hmotnosti 432 kg schopnou zničit celou řadu cílů, protože kromě penetrační schopnosti do odolných cílů má i vysoké fragmentační schopnosti.

Argentinská distanční zbraň Dardo 3 je nová „Storm Shadow“. Nelze ji rušit, unese ji i malé letadlo, a udeří až na 200 km

V příštích letech zůstane jednou z hlavních úderných zbraní amerického letectva. Armádní Zpravodaj připomíná, že Lockheed Martin oznámil, jak v roce 2022 uvedl do provozu nový závod s robotickou technologií na rychlejší a levnější produkci střel. Cena nejnovější varianty by ale měla být kolem 1,66 milionu dolarů (37 milionů Kč). Kromě USA ji užívá také Finsko, Austrálie a Polsko, a dalším uživatelem by mohl být Izrael nebo další američtí spojenci.

Článek Pokud by na Rusko naletěly americké bombardéry s brutálními střelami JASSM-ER, pekelně by mu zatopily. Navíc dosáhnou až 1 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok je možný mimo dosah íránské PVO

Střela JASSM byla do výzbroje amerického letectva zařazena v roce 1998. Wikipedia uvádí, že ji používají mnohá z jeho letadel, např. General Dynamics F-16 Fighting Falcon, Lockheed Martin F-35 Lightning II, strategický bombardér Boeing B-52 Stratofortress a další. Některá z nich přitom provozuje i Izrael. V základním provedení má střela dosah 370 kilometrů, takže by letounům umožnila odpálit ji mimo dosah íránské protivzdušné obrany.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Nejnovější verze střely má i vylepšené navádění, a to včetně ochrany proti rušení GPS – měla by tedy být velice přesná, o což se zasluhuje i terminální infračervené navádění a schopnosti rozpoznávání cíle. Osazena je potom hlavicí o hmotnosti 450 kilogramů se speciálním penetrátorem. Armádní Zpravodaj předpokládá, že zvládne u zodolněné cíle jako bunkry a další, takže je obtížné se před ní ukrýt. Na druhou stranu mají být prvky íránského jaderného programu často tak hluboko pod zemí, že ani tato střela by na mnohé nemusela stačit.

Střela JASSM létá velmi nízko

AGM-158 JASSM je dlouhá 4,26 metrů a těžká 1 023 kilogramů. ArmyRecognition uvádí, že ji pohání proudový motor rychlostí asi Mach 0,7, přičemž má létat velmi nízko nad zemí a zároveň mít některé schopnosti stealth, takže je obtížně sestřelitelná, i když to samozřejmě možné je. Armádní Zpravodaj nicméně soudí, že i tato střela by mohla posloužit hlavně v první vlně k ničení protivzdušné obrany a udělat tak cestu pro vlny další.

Foto: i kulometem lze sestřelit ruskou střelu s plochou dráhou letu rychlou 1 000 km/h, má-li voják pevnou ruku a dávku štěstí

Existuje navíc i střela označovaná jako JAASM-ER. Její dosah je až 925 kilometrů, což je vhodné třeba pro strategické bombardéry, aby se mohly držet mimo dosah stíhacích letadel. Dle předpokladů jich mohou mít Američané k dispozici několik tisíc, takže by dokázali Írán rozhodně zasypat. Lockheed Martin navíc v roce 2024 oznámil spuštění nové továrny s robotickým provozem, díky níž je schopen produkci střel razantně navýšit.

Článek Íránská PVO bez šance: americká střela JASSM s plochou dráhou letu trestá až na 370 km a schovat se před ní skoro nelze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Bullseye pro různé platformy

Střela Bullsey je společným plánem izraelské společnosti Rafale a americké General Atomics. Ta na svých stránkách uvádí, že má být výsledkem přesně naváděná střela s dlouhým doletem, i když tento údaj nijak nespecifikuje. Výhodou má být její použitelnost na různých platformách, ať jde o vzdušné – tedy letadla, drony nebo vrtulníky, přes plavidla, až po nějaký typ pozemního odpalovače. A také dostupná cena, ale opět není jasné, kolik by střela stála. Západní země by ji mohly použít proti Rusku, Číně a dalším potencionálním nepřátelům.

Peklo je nový hybrid řízené střely a dronu, který může Rusku ďábelsky zavařit – zvládne hlavně taktické údery

Specifikace Bullsey nejsou veřejné známé, ale Twz odhaduje, že by mohla měřit kolem 4 metrů a mít hmotnost pod 450 kg, zatímco dolet by měl být větší než 300 km. V podstatě by to znamenalo, že bude dosah podobný jako u střel odpalovaných ze vzduchu, např. Storm Shadow a AGM-158 JASSM. Jejich hmotnost je však přes 1 tunu a jsou i o něco delší.

Bullsey by měla menší hlavici

O tom, jak ničivá by Bullsey byla, lze jenom spekulovat. Storm Shadow či AGM-158 JASSM mají hlavici o hmotnosti 450 kg, uvádí Wikipedia, a je tedy jasné, že by na nové střele musela být výrazně menší, soudí Armádní Zpravodaj. To samozřejmě neznamená, že by nedokázala napáchat veliké škody, třeba standardní letecké pumy mívají 230 až 250 kg – a přesto jsou dostatečně ničivé. Záležet bude i na navádění, které není specifikované, ale má být přesné.

General Atomics, Rafael team up on Bullseye strike missile https://t.co/4AWYFWE1Bm pic.twitter.com/yEq1zPL5qw

— FlightGlobal (@FlightGlobal) April 8, 2025

Střela Bullsey má mít nějaký typ proudového pohonu, což je u podobných zbraní standardní, takže se bude nejspíše pohybovat vysokou podzvukovou rychlostí nízko nad zemí, aby ji bylo obtížné zaměřit. Pokud ji bude možné odpalovat nejenom z letadel, ale i lodí nebo ze země, dala by jednotkám nevídanou sílu bez nutnosti žádat o zásah letectvo. Armádní Zpravodaj si dokáže představit její odpálení třeba z raketometu, jakým je M142 HIMARS.

Článek Bullseye přinese levnější smrt všemu ruskému a čínskému, co zasáhne. Nová přesná střela dlouhého doletu zastoupí třeba Storm Shadow se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Iskander-K není raketa, ale střela

Označení ruského systému Iskander-K by mohlo mást, protože Rusko provozuje známější zbraň pod označením 9K720 Iskander, což je taktická balistická raketa. Jak ovšem Armádní Zpravodaj ověřil na Wikipedii, Iskander-K je označení pro řízenou střelu – nelétá tedy po balistické křivce jako balistická raketa, navíc nemívá raketový pohon, což je zásadní rozdíl mezi střelou a raketou, upřesňuje redakce Armádního Zpravodaje. Většinou má nějaký typ proudového motoru nebo podobný pohon, ale přesné specifikace Iskanderu-K nejsou veřejně dostupné.

iZdroj fotografie: Uživatel Allocer / Creative Commons / CC BY-SA

Iskander-K má existovat minimálně ve dvou provedeních. Jedním je zbraň používající střelu 9M728, což je pravděpodobně odvozenina řízené střely Kalibr používané v námořnictvu. ArmyRecognition uvádí, že by měla mít maximální dosah 500 km, přičemž je odpalována z vojenského nákladního automobilu MZKT-7930 8×8. S největší pravděpodobností má inerciální navádění kombinované se satelitním, tedy s GPS nebo GLONASS.

Střela s dosahem až 2 500 km

Iskander-K má mít i verzi s dlouhým dosahem, a to střelu 9M729. Armádní Zpravodaj soudí, že může jít o upravenou variantu námořního Kalibru nebo letecké Ch-101, a MissileThreat uvádí, že má být její dosah odhadován na 2 500 kilometrů. Měla by přitom být schopna nést hlavici o hmotnosti 450 kg. Její testy měly začít již v roce 2008, a redkace Armádního Zpravodaje připomíná, že jí Rusko porušovalo Smlouvu o likvidaci raket středního a krátkého doletu. Střela 9M729 měla být jedním z důvodů, proč od ní Amerika v roce 2019 odstoupila.

Až 50 % severokorejských balistických raket nejspíše „nedosáhne svého cíle“ a buď spadne, nebo exploduje. A to mohly nahradit Iskander-M

Vlastnictví střel typu Iskander-K dává Rusku další z možností, jak na dlouhé vzdálenosti zasahovat strategické cíle protivníků, i když je otázkou, kolik takových střel je ruský průmysl schopen vyprodukovat. Výhodou mobilního pozemního odpalovače je hlavně skutečnost, že se může snadno přemisťovat a maskovat, což ho činí obtížně zničitelným. Vozidlo by mělo dosahovat rychlosti až 70 km/h a dojezd mít kolem 1 000 kilometrů.

Článek Iskander-K „Krylataja“ je nebezpečná ruská řízená střela s dosahem až 2 500 km. Nemá však nic společného se známým Iskanderem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rapid Dragon chce využít transportní letadla

Cílem programu Rapid Dragon je vytvořit jednorázový modul na bázi jakési palety, z něhož by bylo možné odpalovat zbraně dalekého dosahu. Tím jsou nejčastěji myšleny řízené střely, vysvětluje Wikipedia, a v podstatě jde o snahu vytvořit paletu se střelami, která bude shozena z transportního letounu na padáku. Během cesty k zemi by střely odstartovaly a zamířily k cíli podobným způsobem, jako když jsou odpáleny z bombardéru. Armádní Zpravodaj vyzdvihuje výhodu, že nějaké transportní letouny mají téměř všechna letectva.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Zamýšlenou střelou pro tuto paletu byla dříve AGM-158 JASSM nebo její verze ER s dosahem až 1 900 kilometrů, ale Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že vyvíjí speciálně pro program Rapid Dragon vzdušné vozidlo CMMT. To by mělo být navíc modulární a s otevřenou architekturou, aby se dalo měnit dle požadavků mise. Z popisu však není jasné, zda by se jednalo o řízenou střelu nebo nějaký hybrid mezi střelou a sebevražedným dronem, jaký je ukrajinské „Peklo“. Střelu by letouny odpalovaly z dálky, takže by zůstaly mimo dosah nepřítele.

CMMT by byla pro letadla i vrtulníky

Střela CMMT by měla v základu existovat ve dvou verzích, které by se nejspíše lišily velikostí. Armádní Zpravodaj našel materiály Twz, jehož redaktoři se dle dostupných informací a kreseb domnívají, že by větší typ sloužil ke shazování z palet z transportních letadel, třeba Lockheed C-130 Hercules, nebo k odpalování z bojových letounů jako General Dynamics F-16. Menší verzi by potom mohly používat vrtulníky, např. Sikorsky UH-60 Black Hawk.

Severní Korea by měla krotit vášně, americké bombardéry B-1B Lancer by ji roznesly, aniž by věděla, odkud útoky přichází

Zatím nejsou k dispozici žádné informace o tom, jak by byla střela veliká, rychlá nebo jaký by měla typ navádění, i když by určitě minimálně využívala GPS, soudí Armádní Zpravodaj. Nejedná se mimochodem o první podobnou iniciativu. Strategické bombardéry může z transportních letounů udělat i vyvíjená střela Black Arrow. Systém se střelami shazovanými na paletě se pak snaží vyvinout i Japonsko pro své transportní letouny Kawasaki C-2.

Článek Bombardování nové úrovně a z letounů, od nichž by to čekal málokdo. Americký program „Rapid Dragon“ přepisuje možnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M712 Cooperhead zajistí přesný zásah

Video níže ukazuje případ, kdy opevněné postavení nepřítele zničil přesně naváděný projektil. MilIn uvádí, že se jednalo o M712 Copperhead, což je vlastně o řízená střela odpalovaná z dělostřeleckých zbraní ráže 155 milimetrů; používat ji mohou děla jako je M777, CAESAR a další, uvádí Wikipedia. Její dosah je minimálně 3 a maximálně 16 kilometrů a má bojovou hlavici o hmotnosti 6,69 kilogramů. To se sice nemusí zdát moc, ale záběry jasně dokazují, že i jeden zásah dokáže odolný cíl rozmetat. Nejdůležitější je, aby se trefil co nejpřesněji.

Video: za pouhých 300 sekund systém MIM-104 Patriot zničil ruský bombardér Su-34, stíhačku Su-35 a 3 vrtulníky Mi-8

M712 je naváděna po laserovém paprsku a v tomto případě pomohl dělostřelcům dron ACS-3 Raybird. Defence-Ua uvádí, že je průzkumný a vydrží na obloze až 28 hodin, díky čemuž se hodí právě k vyhledávání cílů a navádění dělostřelecké palby. Osazen bývá i laserovým značkovačem, a právě jeho spolupráce s dělem využívajícím hlavici Cooperhead dokáže zajistit přesný úder téměř na jakýkoliv cíl. Hodí se nejenom proti bunkrům, ale například i proti dělostřeleckým postavením, tankům nebo protivzdušné obraně.

Článek Video: když je dělostřelecký granát přeměněn v naváděnou střelu, může ruské opevnění roztříštit jediným zásahem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-59 je rychlá a nízko letící střela

Video níže ukazuje zničení ruské řízené střely Ch-59 odpalované z různých letadel včetně toho nejmodernějšího v ruské výzbroji, a sice Suchoje Su-57 Felon. Záběry jsou zelené, pravděpodobně jde o zaměřovací systém z VAMPIRE, ale je vidět i exploze a nakonec trosky střely Ch-59. Ta je dlouhá 5,37 metrů a její dolet činí až 285 km, uvádí ArmyRecognition s tím, že se pohybuje rychlostí 900 až 1 050 km/h nízko nad zemí. Zachytit ji tedy není vůbec jednoduché, ke všemu z plavidla – VAMPIRE měl být totiž na neznámém ukrajinském plavidle.

Video: i nemožné se může stát – má-li ukrajinská vojačka štěstí, může hned napoprvé sestřelit ruskou střelu i zastaralou „jehlou“

Společnost L3Harris na svých stránkách uvádí, že VAMPIRE používá střely APKWS, jejichž verzi odpaluje i F-16, jak ArmádníZpravodaj nedávno psal. Jde o upravenou střelu Hydra 70, kdy je mezi hlavici a motor namontován laserově naváděný zaměřovací systém, uvádí Wikipedia. To znamená, že se obsluze muselo podařit dostat Ch-59 do zaměřovače, posadit na ni laserový záměrný bod a udržet ho do zásahu APKWS. Vše muselo být otázkou pouhých několika sekund, což svědčí o kvalitě zbraně, umění obsluhy a štěstí, že Ch-59 letěla poblíž.

The Ukrainian Navy has released footage of a ship-mounted VAMPIRE SAM system successfully intercepting a Russian Kh-59 short range cruise missile.

This appears to be the first footage of a L3Harris VAMPIRE intercepting a Russian cruise missile with an APKWS laser-guided rocket pic.twitter.com/zPYCDlsfiJ

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) January 25, 2025

Sestřelení ruské Ch-59 systémem VAMPIRE

Článek Video: ukrajinská loď může rozdrtit i ruskou střelu Ch-59 odpálenou ze Suchoje Su-57. Ale je třeba štěstí, má na to několik vteřin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony zničily 7 zásobníků, další poškodily

Satelitní snímek umístěný níže ukazuje, jak vypadá rafinerie v Saratově po útoku dronů. MilIn uvádí, že podle analýzy 7 velikých zásobníků s palivem zničil a několik dalších poškodil. A ačkoliv lze množství zničeného paliva odhadovat jenom obtížně, nebude ho málo. Zásobníky je navíc potřeba nahradit, což může být problém pro logistiku.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Satelitní snímky ukazují, jak mohou skončit 3 ruské stíhací bombardéry Suchoj Su-34, pokud jsou na základně zasaženy drony

Na rafinérii útočily neznámé typy dronů a nelze určit, o jaké konkrétně šlo, neboť jich má Ukrajina ve výzbroji celou řadu. Musely přitom překonat vzdálenost zhruba 700 km, což není pro ty dalekonosné problém, ostatně často zvládnou i více než 1 000 km. Třeba UJ-22 má dosah 800 kilometrů, uvádí HiSutton, a unese hlavici o hmotnosti 20 kilogramů.

Útočit mohou i hybridy střely a dronu

Na rafinérie a podobné cíle mohou útočit i jakési hybridy mezi drony a přesnými řízenými střelami vybavené proudovým motorem, s nímž se pohybují mnohem rychleji než běžné vrtulové drony a je tedy mnohem obtížnější a je zničit. Jejich dolet je zhruba 700 kilometrů a existovat mají minimálně dva, konkrétně Palianytsia a Peklo.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

O obou zbraních je k dispozici jenom minimum informací. Pravda uvádí, že Palianytsia má hlavici těžkou asi 100 kg, což jí dává sílu lehčí letecké pumy, zatímco Peklo je menší a hlavice bude mít hmotnost několika desítek kg, což na zničení zásobníků paliva stačí. Palianytsia má mimochodem částečně český původ, pohánět ji má český proudový motor AI-PBS-350.

Článek Satelitní snímek ukazuje, jak velké škody může utrpět ruská rafinerie, pokud ji vojáci nezvládnou ochránit před ukrajinskými drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely Barracuda-M jsou různě velké

Rodinu střel Barracuda-M vyvíjí americká společnost Anduril, což je především výrobce dronů. A právě těchto zkušeností využila, neboť je její nový výtvor jakousi kombinací řízené střely a dronu. Existuje ve 3 velikostech a Barracuda-500M je z nich největší, uvádí společnost na svých internetových stránkách. V budoucnu by se měla stát jakousi alternativou řízených střel a být schopna zasahovat široké spektrum cílů na zemi i na moři.

iZdroj fotografie: Anduril

TheDefencePost uvádí, že by Barracuda-500M měla mít dosah 800 kilometrů a nést bojovou hlavici o váze 45 kg. To je sice méně než u klasické řízené střely, jakou je třeba Tomahawk nebo AGM-158 JASSM, ale na druhou stranu je síla srovnatelná nebo větší, než jakou má projektil těžkého dělostřelectva. Určitě tedy dokáže zničit měkčí cíle jako sklady paliva i jiné, méně odolná velitelství, letadla na letištní ploše nebo menší typy plavidel. To by při vysokém počtu střel znamenalo značnou hrozbu pro Rusko a Čínu, tedy největší americké rivaly.

Barracuda-500M je multifunkční

Jednou z výhod Barracuda-500M i jejích menších variant je univerzálnost. Uživatelé je mají být schopní odpalovat z různých platforem na zemi, moři i ve vzduchu, uvádí Twz. Odpalovací systémy by mohly vypadat jako raketomety – třeba u menšího Barracuda-250M je počítáno i s využitím M142 HIMARS. V podvěsu by je pak mohly nést vrtulníky, bojová letadla i větší drony, a odpalovat je z bezpečné vzdálenosti mimo dosah protivzdušné obrany.

Kratos XQ-58 Valkyrie je nejvýkonnější bezpilotní letoun světa, který může sekundovat F-35. Jeho cenovka ale překvapí, je „nízká“

Mnoho informací o Barracuda-500M je ještě neznámých, ale pohon má zajišťovat malý proudový motor, létat bude vysokou podzvukovou rychlostí a zvládne i dvě hodiny vyčkávání. Není však jasný způsob navádění, i když pravděpodobně pomocí GPS, případně dalších systémů. Společnost slibuje, že výroba zabere polovinu času než u dnešních řízených střel a bude třeba méně součástek a nástrojů, čímž bude o zhruba 30 % levnější.

Článek Náhražka za drahé řízené střely: Barracuda-500M je kombinací střely a dronu, navíc o 30 % levnější. Odstrašit může Rusko i Čínu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Igla se navádí na teplo z motoru střely

Nevšední případ, kdy se ukrajinské vojačce podařilo sestřelit řízenou střelu systémem MANPADS, ukazuje video níže. MilIn uvádí, že k tomu použila 9K38 Igla (rusky „jehla“), jímž zasáhla nespecifikovanou ruskou řízenou střelu. Sice to byla spíše náhoda, ale záběry ukazují, že v době průletu střely měla zbraň na rameni a byla připravená. Jde přitom o relativně starý systém, Wikipedia uvádí, že byl zaveden již v roce 1981. Naváděn je prostřednictvím infračerveného hledače, takže se automaticky zaměřuje na teplo vydávané motorem střely.

Foto: i kulometem lze sestřelit ruskou střelu s plochou dráhou letu rychlou 1 000 km/h, má-li voják pevnou ruku a dávku štěstí

Zničena mohla být Ch-59, což je 5,37 metrů dlouhá střela odpalovaná z letadel. ArmyRecognition uvádí, že ji pohání proudový motor rychlostí 900 až 1050 km/h, a to nízko nad zemí. Systém 9K38 Igla proto problém ji zasáhnout, protože dokáže zasahovat cíle do výšky asi 3,5 km. Navíc je i dostatečně rychlý, pohybuje se rychlostí až Mach 1,9, tedy rychleji než Ch-59. Úspěch je včak samozřejmě možný jenom v případě, že je střelec připravený, střelu zaměří a okamžitě vystřelí; v opačném případě se mu totiž rychle dostane z dohledu.

Článek Video: i nemožné se může stát – má-li ukrajinská vojačka štěstí, může hned napoprvé sestřelit ruskou střelu i zastaralou „jehlou“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vypadá jako řízená střela, ale je i dronem

Zařadit ukrajinskou zbraň Peklo do nějaké kategorie je velice obtížné. Několik zveřejněných fotografií, které může vidět níže, ukazují systém podobný řízené střele, což znamená dlouhé torpédovité tělo s krátkými (nejspíše výklopnými) křídly. Zároveň je ale poháněn proudovým motorem, což by mohlo evokovat právě zařazení mezi řízené střely nebo takzvané střely s plochou dráhou letu. Wikipedia je charakterizuje jako zbraně schopné dopravit velkou nálož s vysokou přesností na dlouhou vzdálenost a vysokou rychlostí.

Video: ani zdánlivě dobře ukrytá ruská houfnice Msta-S nemusí být v bezpečí a jediný zásah jí může zapálit uloženou munici

Právě hmotnost nálože je nejspíše důvodem, proč není Peklo nazýváno řízenou střelou, ale často spíše dronem. KyivPost vysvětluje, že řízené střely mívají hlavici o hmotnosti 400 až 500 kilogramů, zatímco Peklo ji má 50kg, ačkoliv většina dálkových dronů ji má ještě o něco slabší, což zase mluví ve prospěch nové ukrajinské zbraně. Napáchat může mnohem větší škody a lze s ní útočit i na odolnější cíle, čímž může třeba v ruském vnitrozemí působit obrovské problémy na vojenské infrastruktuře. Její přesnost má být mezi 10 až 20 metry.

Letí nízko a rychle a ještě má být levná

Peklo má dosah až 700 kilometrů, uvádí MilIn, což je mnohem lepší než u řízených střel Storm Shadow nebo raket MGM-140 ATACMS, které dostala Ukrajina od spojenců. Proudový motor mu dodává rychlost kolem 700 km/h, což je o dost více než u vrtulových dronů, a dává to také mnohem větší šanci proniknout protivzdušnou obranou – zvláště pokud se bude Peklo držet v nízké výšce, aby ho nebylo možné snadno zaměřit a zničit.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Vzhledem k omezeným informacím není třeba jasné, jakým způsobem bude Peklo odpalováno. Nabízí se možnosti buď z letadel nebo nějakého pozemního či námořního zařízení, ale nejpravděpodobnější je pozemní odpalovač. Záležet také bude na tom, kolik takovýchto kříženců mezi dronem a střelou dokáže ukrajinský průmysl vyrobit. Mají být údajně relativně levné, takže by jich mohlo být obstojné množství, což by mohlo mít vliv i na bojové operace.

Článek Peklo je nový hybrid řízené střely a dronu, který může Rusku ďábelsky zavařit – zvládne hlavně taktické údery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dardo 3 je obtížné někam zařadit

Argentinská zbraň Dardo 3 je hybridem mezi klouzavou pumou a řízenou střelou; je velice obtížné ji někam zařadit. MilIn uvádí, že je vybavena proudovým motorem, což by ji řadilo mezi řízené střely, navíc má vyklápěcí křídla, která napomáhají jejímu letu. Zasahovat umí cíle na vzdálenost až 200 km, což je pro bezpečí letadel více než dostatečné. Je to však menší vzdálenost, než jaké dosahuje třeba řízená střela Storm Shadow, která je i větší a ničivější.

Kdyby se Rusové dostali k použitelné ukrajinské střele R-360 Neptun, byl by to problém. Zajímavější je pro ně však Storm Shadow

Ke zkonstruování Dardo 3 využili inženýři standardní gravitační pumu Mk.82 o hmotnosti 227 kilogramů, což zajišťuje schopnost ničit odolné cíle, i když hlavice již zmíněné Storm Shadow je silnější. Využít gravitační pumu znamenalo, že došlo ke značnému snížení ceny, zatímco systémy navádění nebo pohon jsou k ní nějak připevněné. Částečně by tak šlo Dardo 3 přirovnat k francouzské pumě AASM Hammer, která je také zkonstruována na základě Mk.82 a má raketový pohon, ale její dosah je pouze kolem 70 kilometrů.

Infračervená kamera, která nejde rušit

DefenseMirror uvádí, že Dardo 3 používá k navádění kombinaci inerciálního systému a GPS, a v konečné fázi ještě zapojí infračervenou kameru. To by mělo zajistit schopnost působit i v oblastech s rušením satelitního navádění a relativně dobrou přesnost, i když její hodnota není uváděna. Pokud ale bude srovnatelná s ostatními řízenými střelami či klouzavými pumami, mohla by se z Dardo 3 stát žádaná zbraň, jelikož má velmi zajímavé parametry.

Jeszcze na dokładkę malutki poradnik dot. odróżniania wersji argentyńskich bomb szybujących z rodziny DARDO.

Bomba szybująca DARDO III z napędem turboodrzutowym ma bazować na konstrukcji beznapędowej bomby szybującej DARDO II-C https://t.co/8OsE8oWkuW pic.twitter.com/yF1gfoZLMj

— Piotr Zbies (@Zbiesu) November 24, 2024

Vzhledem k tomu, že je zbraň menší než Storm Shadow, lze ji používat i na lehčích typech letounů, tedy nejenom na plnohodnotných bojových verzích. Argentinské letectvo ji otestovali třeba na IA-63 Pampa III B2, k němuž Wikipedia uvádí, že jde o lehký cvičný podzvukový proudový letoun s dvoučlennou osádkou, který lze parametry přirovnat například k českému Aero L-39 Albatros. Dardo 3 mohou každopádně používat i klasické bojové letouny, Argentinci se zbraní počítají například na General Dynamics F-16 Fighting Falcon.

Článek Argentinská distanční zbraň Dardo 3 je nová „Storm Shadow“. Nelze ji rušit, unese ji i malé letadlo, a udeří až na 200 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Qader-2 je přesná střela s ničivou hlavicí

Co dělá z řízené střely Qader-2 tak nebezpečnou zbraň? Hlavně její přesnost a dosah. ArmyRecognition uvádí, že je schopna překonat vzdálenost 300 kilometrů a zasáhnout cíl s přesností 5 metrů, a vzhledem k tomu, že by její hlavice měla být těžká 405 kilogramů, jak uvádí TodayLorientLejour, bude mít v cíli účinek jako nějaká těžká letecká puma. Určitě by si tak poradila i s velmi opevněnými cíli nebo odolnými budovami.

Specifications of the „Qader 2“ missile, which was developed by engineers of the Lebanese Islamic Resistance and revealed two days after it entered service.#الضاحية_الجنوبية #Israel pic.twitter.com/uic7h8vXSw

— ابو مراد (@Abu1murad) October 16, 2024

Takováto zbraň dává teroristům z Hizballáhu mnoho možností. Ve službě islámskému odporu, jak si hnutí také někdy přezdívá, může zasahovat cenné vojenské nebo strategické cíle – třeba velitelství, sklady, základny, ale lze si představit i útoky na důležité státní instituce a osoby. Střelu lze samozřejmě sestřelit jako každou běžnou řízenou střelu, ale není to jednoduché a nemusí se to vždy povést, i když třeba izraelská obrana je z nejsilnějších na světě.

Za střelou Qader-2 stojí Írán

Qader-2 pochází z Íránu a jejím předchůdcem je protilodní střela Qader, což je zase modernizovaná střela Noor, kopie čínské střely C-802, uvádí Wikipedia. Vznikla tak, že Íránci původní střelu zvětšili, díky čemuž má mít Qader-2 délku 8,6 metrů a hmotnost 3,2 tuny. Není přesně jasné, jakým způsobem je naváděná, ale protilodní varianta mívala i radarové navádění; verze proti pozemním cílům by však pravděpodobně mohla využívat GPS.

Írán by mohl Rusku dodat účinné střely Paveh, které zničí cíle na 1 650 km. Jenomže při prvním ostrém nasazení selhaly

V Íránu bývají střely rodiny Qader odpalovány z mobilních odpalovačů na podvozcích nákladních automobilů, ale Hizballáh měl odpalovací zařízení umístit do podzemního stanoviště, kde je podle všeho relativně v bezpečí před objevením a zničením třeba leteckým útokem. Přítomnost moderních střel Qader-2 v rukou tohoto hnutí také ukazuje, že se íránský režim nezdráhá teroristickým skupinám poskytnout i opravdu cennou moderní výzbroj.

🇱🇧🇮🇱Hezbollah has published footage of launching a Qader-2 ballistic missile at the Glilot base on the outskirts of Tel Aviv, emerging from within a hardened underground missile base #Lebanon #Israel pic.twitter.com/mJsA6dIOdf

— ConflictX (@ConflictXtweets) October 23, 2024

Střela Qader-2 umístěná Hizballáhem do podzemí

Článek Řízená střela Qader-2 ve službách „islámského odporu“ má ničit životně důležité cíle. Její účinnost je opravdu obrovská se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kratší dosah, ale velice vysoká rychlost

Jihokorejskou řízenou střelu by měl kromě KF-21 Boramae používat i lehký letoun KAI FA-50 Golden Eagle, uvádí MilIn, a lze říci, že je jakousi obdobou Taurus KEPD 350 nebo Storm Shadow. Od těchto evropských řízených střel určených pro bojová letadla se však v mnohém liší. Zaprvé to je dosah zhruba 300 kilometrů, který je oproti nim o dost kratší, jelikož mohou v nejlepších verzích zasahovat cíle do vzdálenosti téměř 500 kilometrů. Nicméně i vzdálenost 300 kilometrů dává letadlům možnost držet se mimo dosah protivzdušné obrany.

iZdroj fotografie: Letectvo Korejské republiky

Významným rozdílem je pak i skutečnost, že zatímco jihokorejská střela je nadzvuková s náporovým motorem, obě evropské jsou podzvukové s motorem proudovým. Její rychlost je až Mach 2,5, uvádí DefenceSecurityAsia, což znamená, že by měla svůj cíl na max. vzdálenost zasáhnout zhruba do 5 minut. Nepřítel by tak měl na její zneškodnění jenom chvíli, navíc má s likvidací supersonických střel mnoho typů protivzdušné obrany problém.

Střelu půjde nejspíše přizpůsobit

Zatím není známo, jak je nová jihokorejská střela veliká nebo jakou má hlavici. Měla by však být modulární, udává ArmyRecognition. Jestli je to pravda, šlo by na ni nainstalovat různé druhy naváděcích systémů, takže by nemusela používat jenom inerciální navádění a GPS. Možností je však i navádění radarové či elektrooptické/infračervené. To by zajistilo fungování v prostředí s rušeným signálem GPS nebo dalo střele možnost zasahovat i cíle námořní.

„Ukrajina by měla dostat téměř nesestřelitelné střely Taurus s dosahem 500 km,“ myslí si německý plukovník ve výslužbě R. Kiesewetter

Jižní Korea údajně počítá i s exportem střely a není vyloučeno, že by si ji mohlo pořídit Polsko provozující letouny FA-50. Ale vzhledem k tomu, že bývá jihokorejská výzbroj kompatibilní se západní, bude pravděpodobně možné střelu lehce přizpůsobit i pro jiná letadla, možná dokonce i pro Lockheed Martin F-35 Lightning II, který má sama Jižní Korea ve výzbroji. To by znamenalo, že by si ji mohl pořídit jakýkoliv členský stát NATO.

Článek Jihokorejský „Taurus“ může značně posílit každou zemi NATO. Sice není s dosahem 300 km nejlepší, ale i tak dosahuje supersonické rychlosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Současné střely mají krátký dosah

Možnost zasahovat cíle na dlouhou vzdálenost je pro mnohé evropské mocnosti klíčová. ArmyRecognition uvádí, že by jim taková zbraň dala možnost odstrašení možných soupeřů, čímž je v současnosti nejpravděpodobněji myšleno militantní Rusko. Evropské země mají aktuálně střely jako Storm Shadow nebo Taurus KEPD 350, ale jejich dolet je maximálně 500 kilometrů. Oproti tomu nová zbraň by znamenala, že by bylo možné z oblasti Berlína zasahovat cíle v Moskvě nebo ještě dále, což by bylo pro Rusko velkým zdviženým prstem.

iZdroj fotografie: MBDA

Jak bude budoucí evropská zbraň vypadat, zatím není jasné. Reuters uvádí, že čtveřice zemí – Francie, Německo, Itálie a Polsko, k níž se poté připojila Velká Británie – podepsala dohodu údajně o vývoji řízené střely. Tímto pojmem je myšlena tzv. střela s plochou dráhou letu, většinou vybavená nějakým druhém proudového motoru a letící velmi nízko nad zemí, aby se vyhnula protivzdušné obraně. Druhou možností je, že by se evropské zbrojovky pokusily vyvinout balistickou raketu středního doletu, i když to není moc pravděpodobné.

Evropská střela bude odpalována ze země

Konstrukce řízené střely dává smysl, protože s nimi mají evropské zbrojovky zkušenosti. Britský Storm Shadow a německý Taurus jsou právě takovými zbraněmi, ačkoliv jsou odpalovány z letadel a nikoliv ze země, jak je zamýšleno u nové evropské zbraně. V roce 2024 už byla mimochodem evropským koncernem MBDA představena střela Land Cruise Missile. Ta je postavena námořní střele Naval Cruise Missile s dosahem až 1400 kilometrů, uvádí TheDefensePost, což je velmi dobré, ale požadovaných parametrů nedosahuje.

Nejlepší Západní protiletadlová střela není americká, ale evropská: Meteor je extrémně drahý a nestačí na ruskou „bestii“ R-37M

Pomineme-li však francouzské Naval Cruise Missile, tak jedinou možností, jak by mohla v případě konfliktu nějaká evropská země zasáhnout cíle v Rusku na dlouhou vzdálenost, je použití amerických střel Tomahawk. Jejich jediným provozovatelem v Evropě je námořnictvo Velké Británie, i když třeba Nizozemí o jejich pořízení také uvažuje. Wikipedia uvádí, že Američané také plánují v blízké budoucnosti v Německu rozmístit odpalovací systém Typhon, který umí střely Tomahawk původně určené pro námořní použití odpalovat ze země.

Článek Zdvižený prst Rusku: mocnosti Evropy chtějí střelu s plochou dráhou letu s dosahem až 2 000 km. Dosáhla by z Berlína do Moskvy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kazetová hlavice Ch-69 je velkou neznámou

O střele Ch-69 s kazetovou hlavicí jsou pouze kusé informace, protože vychází z trosek po sestřelu, uvádí MilIn. Není tedy jasné, jak je hlavice veliká nebo těžká, i když ta klasická tříštivá má hmotnost 310 kg, takže to možná bude u kazetové hlavice podobné. Není však známo, kolik kusů submunice obsahuje, ani jakého typu. Může se totiž jednat o submunici určenou proti živé síle, ale rovněž o větší určenou proti obrněným cílům nebo k jiným účelům.

iZdroj fotografie: Uživatel Mztourist / Creative Commons / CC BY-SA

Kazetová hlavice je vlastně kontejner, v němž je více kusů menší submunice, vysvětluje Wikipedia, která se v cíli rozptýlí do prostoru a má tak plošný efekt, což může být smrtící i pro skupinu vojáků nebo vozidel. Problémem kazetové munice je ovšem skutečnost, že určité procento submunice neexploduje a zůstává tak nebezpečím do budoucna. To je také důvod, proč ji řada států zakázala, a velice kontroverzní je potom její nasazení v oblastech s výskytem civilních osob – pakliže to někdo udělá, může to být označeno za válečný zločin.

Podzvuková střela Ch-69 má dosah až 400 km

Ch-69 je podzvuková střela vyvinutá z Ch-59MK2, uvádí ArmyRecognition, a začala být konstruována v roce 2010. Určena je pro bojová letadla jako Suchoj Su-34 Fullback, Suchoj Su-35 Flanker-E a Suchoj Su-57 Feloní. Je zhruba 6 m dlouhá a má výklopná křídla s rozpětím 1,5 m, přičemž dokáže zasahovat cíle vzdálené až 400 km, což ji letounům umožňuje odpalovat mimo dosah protivzdušné obrany a zároveň zasahovat cíle hluboko v týlu nepřítele.

Rusko se zřejmě vyrovná západnímu řešení: Suchoj Su-57 vyzbrojený stealth střelou Ch-69 zasáhne přesně pozemní cíl na 400 km

Střela se pohybuje rychlostí 700 až 1000 km/h v nízké výšce, aby byla nesnadno odhalitelná a zneškodnitelná protivzdušnou obranou, zatímco ke své navigaci využívá inerciální navádění a GPS, respektive ruský systém GLONASS. V koncové fázi je pak naváděna elektroopticky, což jí umožňuje zasáhnout cíl i v oblasti rušeným satelitním naváděním – přesnost je udávána na zhruba 5 metrů – na světě jsou sice i přesnější, ale bezesporu jde o jednu z nejmodernějších zbraní svého druhu, zejména pak v ruském letectvu.

Článek Nová verze ruské rakety Ch-69 je hodně velký „humus“. Obsahuje totiž dosud neznámou kazetovou hlavici, kterou jiné země zakázaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Black Arrow má být levná a malá

Využít transportní letouny k bombardování za pomoci řízených střel vlastně není úplně originální nápad, podobné testy již nějakou dobu probíhají. ArmyRecognition uvádí, že jednou z posledních zbraní, o níž se uvažuje, je střela Black Arrow, která by měla být menšího typu s menší hlavicí a schopná kinetických i nekinetických úderů. Zatím ale není známo, jak přesně by měla být veliká, ani jaký dosah by střela mohla mít – má být každopádně velmi levná.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

V první řadě by ji měl nosit letoun Lockheed AC-130J přezdívaný také Gunship. Wikipedia uvádí, že jde o upravený Lockheed C-130 Herkules tak, že do něj jsou instalované rychlopalné kanóny a houfnice, takže může podporovat jednotky na zemi. Nová střela by mu však dala možnost útočit i na cíle mnohem vzdálenější, a to buď při odpálení za pomoci kolejnice, případně by ji šlo shodit v kontejneru na padáku, z něhož by ve správnou chvíli vylétla. Podobný systém by bylo teoreticky možné instalovat na každý větší transportní letoun.

Střely JAASM je možné shazovat z C-130

Americké letectvo se snaží přeměnit své transportní letouny na případné strategické bombardéry s raketami již delší dobu. Na svých stránkách uvádí, že otestovalo systém Rapid Dragon, který tvoří jakási paleta se střelami AGM-158 JAASM, která je vyhozena na padáku z transportního letounu a následně z něj střely odstartují. Jejich nejnovější typ označovaný jako JAASM-ER má přitom dosah 1 000 kilometrů. Podobný systém se pokouší vyvinout i Japonsko, které by chtělo udělat malé strategické bombardéry z letounů Kawasaki C2.

Čínský letoun „Baculatá dívka“ se vyrovnává americkému i ruskému monstru. A nabídl by více než Českem pořizovaný C-390

Jestli se podaří podobné systémy dotáhnout do konce, mohly by teoreticky mít bombardéry mnohé země, a to včetně České republiky. Ta kupuje transportní letouny Embraer C-390, které by určitě šlo ke shazování podobných palet upravit. A pokud by takových letounů měly země NATO více, mohlo by to znamenat pořádné odstrašení pro Rusko, jelikož by vědělo, že ho v případě konfliktu může kdykoliv doslova zasypat příval střel.

Článek Strategické bombardéry z dopravních letounů by mohla mít i AČR a v případě války se tak podílet na bombardování Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Námořní pěchota se rozhodla modernizovat

Letouny F/A-18 Hornet vstoupily do služby americké námořní pěchoty již v roce 1984, uvádí Wikipedia, a i když byly udržované a modernizované, v současné době jde již o starší stroje a mariňáci proto přezbrojují na F-35B. Úplný konec Hornetů to však neznamená, ještě řadu let ve službě námořní pěchoty vydrží. FlightGlobal uvádí, že jsou jedním z důvodů i opožděné dodávky letounů 5. generace, a aby si námořní pěchota udržela údernou sílu, rozhodla se vybavit F/A-18 Hornety střelami AGM-158, s nimiž by měly létat na konci roku 2024.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Výhodou střely AGM-158 JASSM je skutečnost, že ji letouny mohou odpalovat mimo dosah protivzdušné obrany nepřítele, uvádí ArmyRecognition. To se samozřejmě může Americe hodit především proti možným soupeřům ve světě, například proti Číně, případně Rusku, protože oba tyto státy disponují kvalitními systémy protivzdušné obrany s dlouhým dosahem. Letouny F/A-18 Hornet navíc nemají schopnost stealth jako F-35B, takže nemohou spoléhat na to, že by je radary měly problém zachytit a navést na ně střely.

Střela JASSM má velmi silnou hlavici

AGM-158 JASSM podle Wikipedie vstoupila do služby v roce 2003. Jde o podzvukovou střelu s prvky stealth a pohybující se ve velmi nízké výšce, aby byla obtížně odhalitelná protivzdušnou obranou. Její základní verze má dosah 370 kilometrů a v jejím nitru je hlavice o hmotnosti 450 kilogramů. Vhodnými cíli pro ni jsou například různé sklady zbraní a střeliva, velitelská centra, stanoviště protivzdušné obrany a další podobné objekty.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

V okamžiku, kdy není k dispozici dostatek letounů 5. generace, má modernizace letounů 4. generace smysl. Kombinace obou typů může velice úspěšně působit na bojišti, přičemž blíže k nepříteli budou pochopitelně operovat vyspělejší stealth letouny a sbírat data. Starší, byť modernizované letouny, pak využijí zbraní dalekého dosahu a dat z letadel 5. generace, případně počkají, dokud moderní letouny neeliminují protivzdušnou obranu nepřítele.

Článek F/A-18 Hornet bude nadále obrovskou údernou silou mariňáků. Od konce roku 2024 si poradí i s nejcennějšími ruskými a čínskými cíli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadel Suchoj Su-57 je jenom několik

Suchoj Su-57 není v Rusku novinkou, na stealth letounu 5. generace pracovalo řadu let a jeho první let se uskutečnil v roce 2010, uvádí AircraftFandom. Do výzbroje byl pak zařazen v roce 2020 a letectvo ho má aktuálně mít v počtu lehce přes 20 kusů, ale do roku 2027 by chtělo mít 76. Jenomže ruský průmysl dle všeho s výrobou zaostává a není jisté, zda se podaří plán splnit. Letadel je tak málo, že je ruské letectvo neposílá na žádné nebezpečné mise.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Ovšem střela Ch-69, což je v ruské výzbroji relativní novinka, byla poprvé představena v roce 2022 a mohla by pomoci takové mise uskutečňovat. ArmyRecognition uvádí, že jde o moderní vzduchem odpalovanou podzvukovou střelu, která slouží pro přesné údery na pozemní cíle. Má přitom prvky stealth, aby byla obtížně zachytitelná radary, a pohybuje se jenom velmi nízko nad zemí. Zasáhnout je schopná cíle do vzdálenosti až 400 km.

Ch-69 je podobná Storm Shadow, leč menší

Za západních zbraní by se dala střela Ch-69 přirovnat k britsko-francouzské Storm Shadow. Oproti ní je akorát o něco menší; Wikipedia pak uvádí hmotnost západní střely 1 300 kg, kdežto ruská váží kolem 800 kg. O něco menší má být potom i její hlavice – zatímco Storm Shadow ji má těžkou 450 kilogramů, u Ch-69 dosahuje 310 kilogramů. Ale i tak by měla být ničivější než třeba letecká puma o hmotnosti 250 kilogramů. Navíc má i navádění za pomoci satelitní navigace a v poslední fázi letu také elektroptické, takže je přesná na zhruba 5 metrů.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Střelu Ch-69 však nenosí jenom Suchoj Su-57, rovněž i letouny 4. generace jako Suchoj Su-35 Flanker E. Ten páté generace ji však může mít ve vnitřním prostoru, aby byla zachována jeho schopnost stealth – na druhou stranu to nebývá nutné, jelikož mí střela dlouhý dosah a k jejími odpálení dochází v bezpečném prostoru. V podstatě lze tedy tvrdit, že by dávalo větší smysl, kdyby ruské letectvo nechávalo odpalovat střely Ch-69 početnějšími letouny 4. generace a vzácné Suchoje Su-57 poslalo plnit nějaké sofistikovanější úkoly.

Článek Rusko se zřejmě vyrovná západnímu řešení: Suchoj Su-57 vyzbrojený stealth střelou Ch-69 zasáhne přesně pozemní cíl na 400 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela vyvinutá z protitankové Kornet-D

Ruští konstruktéři využili při vývoji střely Ch-BPLA osvědčené zbraně, a to protitankové řízené střely 9M133 Kornet-D. MilIn uvádí, že je nová zbraň podle všeho o něco větší, protože Kornet-D má být těžká 26 kg, zatímco hmotnost Ch-BPLA je udávána na 32 kg. Svým zaměřením by se dala přirovnat právě k americké Hellfire, ale v o něco menším provedení, neboť americká raketa má podle verze hmotnost 45 až 49 kilogramů.

iZdroj fotografie: Uživatel Letagur / Creative Commons / CC BY-SA

Ruská střela má být využívána k úderům na různé pozemní a povrchové cíle – zasahovat může i místa s koncentrací většího počtu vojáků nebo lehce pancéřované cíle, uvádí ArmyRecognition. Známé jsou dva typy hlavic – prvním je vysoce explozivní, jejíž hmotnost je 6 kg, druhou pak termobarická o hmotnosti 3,2 kg, která je vhodná třeba proti vojákům v bunkrech. Není sice známo, že by existovala i protipancéřová hlavice, ale nelze to vůbec vyloučit.

Cíl Ch-BPLA musí nejdříve osvítit laser

Střela Ch-BPLA má být vybavena laserovým naváděním odvozeným od přesně naváděné dělostřelecké munice Krasnopol. To znamená, že dron bude muset být vybaven laserovým značkovačem cíle, případně bude značkovač používat pozemní nebo jiný návodčí, třeba průzkumný dron. Střela by tak měla být schopna zasáhnout i pohyblivý cíl; její max. dosah je 8 kilometrů, ale dron ji nebude moci odpálit z vyšší výšky než 4 kilometry.

„Přesně“ naváděné střely Ch-55 se trefují jen stěží: embargo „vypnulo“ jejich navigaci, spoléhají se tak na prastarou technologii ze SSSR

Střela byla údajně testována na vrtulníku Kamov Ka-52 Alligator, takže lze předpokládat, že ji mohou používat i helikoptéry, ale hlavně několik dronů jako třeba Forpost-R. Wikipedia uvádí, že jde o licencovanou kopii izraelského dronu IAI Searcher s dosahem až 250 km. Na délku má 5,85 metrů a rozpětí křídel 8,55 metrů, přičemž dokáže nést náklad o hmotnosti až 68 kg. Teoreticky na něj tedy lze připevnit i dvě střely, ale není to jisté.

Článek Rusko představilo řízenou střelu Ch-BPLA, která vychází z osvědčené protitankové řízené střely 9M133 Kornet-D. Určena je ale dronům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Masová výroba střely bude klíčová

Zkušenosti ze světa přesvědčily představitele amerických ozbrojených sil, že je řízená střela odpalovaná z bojových letounů nutná. Sice už nyní k dispozici jsou, ale jsou velmi drahé, což je v případě masové výroby handicap. Američané by však mohli střely potřebovat při konfliktu s Čínou, aby dokázali masově letecky útočit na cíle, a přitom držet letadla v bezpečí. Hodily by se ale i Ukrajině, neboť ta o dodávky podobné munice opakovaně žádá.

Video: Taurus je německá obdoba střel dlouhého doletu Storm Shadow, je ale těžší a silnější, zničit tak dokáže i náročnější cíle

ERAM počítá s tím, že by munice měla být levná, uvádí Twz, i když její cena není specifikována. Má být přitom schopna dopravit hlavici ekvivalentu asi 250 kg těžké letecké pumy na vzdálenost alespoň 463 km s přesností úderu na 10 metrů i v případě silně rušeného prostředí. V podstatě by to byla střela s podobnými nebo lepšími schopnostmi, než jaké má třeba Storm Shadow ve výzbroji Ukrajiny. Američané ba chtěli vyrábět alespoň tisícovku střel ročně.

Letecká puma s křídly a motorem

Jedním z kandidátů je munice PJDAM od Boeingu, uvádí Milin, což je v podstatě běžná letecká puma Mk82 vybavená proudovým motorem Kratos-TDI-J85 a jakýmisi výklopnými křídly; jedná se o derivát munice JDAM. Otázkou je ale přesnost v silně rušeném prostředí, protože tam, kde je rušen signál GPS, JDAM moc spolehlivá není. Lze to však vyřešit kombinací dalších způsobů navádění, například za pomoci infračerveného vyhledávače.

Ruská korveta Askold rozervaná na kusy na samém konci Krymu: zničily ji velice silné střely Storm Shadow, pro Rusko je to i vzkaz

Kandidátem by mohla být i střela JSOW-ER, což je vlastně AGM-154 JSOW s prodlouženým doletem. Wikipedia uvádí, že si ji u Raytheonu chtělo objednat americké námořnictvo, ale nakonec to stornovalo. Nový program by však mohl vše popohnat. Možností je pak rovněž střela nazývaná Grey Wolf od Northrop Grumman, který k ní na stránkách uvádí, že by měla být o 80 až 90 procent levnější než současné zbraně, ale podrobnosti známé nejsou.

Článek Lepší než Storm Shadow: speciální munice vhodná i pro Ukrajinu by měla uletět 460+ km, dík americké konstrukci má být velmi levná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vzorem se stala námořní střela NCM

Střelu LCM vyvinul evropský koncern MBDA a je založená na jeho námořní řízené střele Naval Cruise Missile neboli NCM, uvádí na svých internetových stránkách. Tyto střely v současnosti používá francouzské námořnictvo na svých fregatách a útočných ponorkách, a LCM – podobně jako její vzor – nabízí schopnost přesného zásahu cíle, přesnost má být v metrech. Dolet není specifikován, ale TheDefensePost uvádí, že u NCM je 1 400 kilometrů.

iZdroj fotografie: MBDA

Schopnostmi se má LCM podobat z letadel odpalované řízené střele Storm Shadow/SCALP-EG s dosahem 400 km rovněž vyráběné koncernem MBDA. Má být ale větší a asi o 100 kg těžší, celková hmotnost by tak byla 1 400 kg. Lze předpokládat, že bude větší velikost využita především k větší zásobě paliva. LCM by tedy nejspíše měla kvůli doletu menší hlavici, její vzor NCM ji má těžkou 300 kg, uvádí Wikipedia, zatímco Storm Shadow pak 450 kg.

Schopnost stealth a kombinované navádění

Jako moderní řízená střela se LCM pohybuje nízko nad terénem a má prvky stealth, aby ji bylo obtížné zachytit a zničit. Její rychlost je kolem 800 km/h a její navádění je vskutku sofistikované – mělo by být kombinované a využívat inerciální a satelitní navádění a v závěrečné fázi letu pak infračervený hledač a nejspíše i terénní mapování. To by ji mělo činit odolnou vůči různým formám rušení, a i při jeho využití nepřítelem zajistit přesný zásah cíle.

Nejlepší Západní protiletadlová střela není americká, ale evropská: Meteor je extrémně drahý a nestačí na ruskou „bestii“ R-37M

Zatím není jasné, jak bude střela LCM odpalována, ale Twz uvádí, že je na propagační ilustraci poskytnuté MBDA odpalována z kolového podvozku disponujícího pravděpodobně 4 střelami. Mohlo by jít o jakýsi evropský ekvivalent amerického Typhon Medium Range Capability schopného odpalovat střely SM-6 a Tomahawk. Umístění na kolový podvozek by zajistilo vysokou mobilitu a velmi ztížilo možnost zničení odpalovače, protože by bylo možné měnit jeho pozici krátce po odpálení střel a snadno ho někde ukrýt.

Článek Vyvíjená evropská střela s plochou dráhou letu by mohla doletět možná až 1 400 km a téměř vždy by měla přesně zasáhnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trefit se do střely kulometem je překvapující

Když vojákům nad hlavou letí řízená střela, mnozí se proti ní snaží nějak zasáhnout, ale vůbec to není jednoduché. Povést se to nicméně může, stejně jako vojákovi na fotografiích obsažených v tomto článku, který byl zrovna v daném okamžiku ve službě ve střeleckém týmu protivzdušné obrany, přičemž byl vyzbrojen nespecifikovaným typem kulometu. Když viděl střelu, popadl ho, začal střílet a překvapivě ji trefil , uvádí MilIn.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Zasáhnout kulometem takovouto střelu je obtížné, neboť léta vysokou rychlostí – může to být kolem 1 000 km/h, některé typy jsou i nadzvukové. Úspěšný zásah vyžaduje, aby projektily létaly před ni, což vyžaduje pevnou ruku střelce, dobrý zrak a hlavně štěstí. Některé kulometné systémy sice mívají zařízení schopné předsazení vypočítat, ale většinou slouží proti pomalým dronům. Řízenou střelu však zlikvidovala i střelba z AK-74 spolu s tělem ZU-23-2.

Kulomet nejspíše nebyl těžký

Otvory způsobené projektily kulometu viditelné na fotografiích nevypadají veliké, což napovídá, že se jednalo buď o lehký nebo nějaký univerzální kulomet, tedy nikoliv o těžký používající munici ráže 12,7 mm; nejpravděpodobnějším kandidátem může být kulomet PKM ráže 7,62 milimetrů. Wikipedia ale uvádí, že ukrajinská armáda používá celou škálu kulometů stejných nebo podobných ráží, mezi nimi i československý UK vz. 59.

Video: co dokáže zničit nejsilnější sovětský samopal PPŠ-41 Špagin; i dnes může být obávaný, americkou balistickou ochranu rozlámal

Stejně tak se kulomet mohl trefit do různých typů střel, jichž má ruská armáda celý arzenál. Jednou z možností jsou veliké řízené střely Ch-101 odpalované ze strategických bombardérů jako je Tupolev Tu-160 Blackjack a Tupolev Tu-95MS16 Bear-H, uvádí MissileThreat. Jinou možností je pak Ch-59, která je menší a má mnohem menší dolet, ale lze ji odpalovat z několika typů bojových letounů. Obě tyto střely létají vysokou podzvukovou rychlostí.

Článek Foto: i kulometem lze sestřelit ruskou střelu s plochou dráhou letu rychlou 1 000 km/h, má-li voják pevnou ruku a dávku štěstí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Browning M2 je starý, ale pořád dobrý

Řízenou střelu je možno sestřelit dokonce i legendárním americkým kulometem Browning M2, jak dokazuje video níže. Vidět na něm je palba kulometem vzhůru, přičemž využívá trasovací střelivo, a nakonec i exploze ruské střely. MilIn uvádí, že byl kulomet umístěn na pick-up a upraven do podoby mobilní zbraně protivzdušné obrany.

Video: sice se štěstím, ale úspěšný sestřel ruské řízené střely zajistilo i obyčejné AK-74 se sovětským protiletadlovým dělem ZU-23-2

Browning M2 je zbraň vyvinutá už ve 30. letech 20. století, uvádí Wikipedia, ale stále je velmi efektivní. Užívá munici ráže 12,7 mm a slouží nejenom proti pěchotě a lehce pancéřovaným cílům, ale i proti letadlům, a jeho deriváty bývaly umisťovány i na bombardérech. Kulomet má efektivní dosah 1 800 metrů a kadenci 600 ran za minutu, v některých verzích i vyšší.

Střela bývá docela malá a velmi rychlá

M2 Browning může na řízenou střelu dosáhnout, jelikož se někdy pohybuje jenom desítky metrů nad terénem. Jednat se tedy mohlo například o střelu Ch-59MK2, jíž ruské letectvo odpaluje z několika typů bojových letounů a stíhacích bombardérů. Je 4,2 m dlouhá, uvádí ArmyRecognition, a letí vysokou podzvukovou rychlostí, pročež je obtížným cílem.

Článek Video: když se na rychlou ruskou řízenou střelu zaměří legendární M2 Browning, může ji se štěstím za pár vteřin sestřelit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Ch-38M je stará více než 15 let

Ruské letectvo disponovalo po zániku Sovětského svazu střelami, s jejichž pomocí mohly letouny zasahovat cíle na kratší vzdálenosti – jednalo se hlavně o střely Ch-29 nebo Ch-25. Potřebovalo však modernější, takže začali konstruktéři pracovat na střele Ch-38M s větším dosahem a vyšší přesností. Ta byla poprvé představena v roce 2007, uvádí Military-History, ale ještě několik let trvalo, než byla zavedena do výzbroje. Zprávy o jejím masivnějším nasazení ale přichází až v poslední době, i když testována měla být již v Sýrii.

Interesting photo, posted on a Russian Telegram channel earlier this month, showing what appears to be a Kh-38ML air-to-surface missile affixed to an AKU-58-series airborne ejection unit under a VKS Su-34 strike fighter.

Source:https://t.co/veDhafe87s pic.twitter.com/ijZOEH7619

— Guy Plopsky (@GuyPlopsky) May 9, 2024

Střela Ch-38M je určena pro stíhací bombardéry Suchoj Su-34 Fullback, ale používat ji může i ruský letoun 5. generace Suchoj Su-57 Felon. Twz uvádí, že se na sociálních sítích v poslední době objevila sada snímků a videí ukazující její použití, přičemž byla nesena právě pod křídly zmíněného letounu Su-34. Raketa měla být například použita ke zničení mostu. Oproti klouzavým pumám má výhodu v mnohem větší přesnosti, ale na druhou stranu je jistě její výroba náročnější a nákladnější než výroba naváděcí sady pro gravitační pumu.

Ch-38M má dosah 40 km a různou hlavici

Defence-Ua uvádí, že ruské letectvo využívá variantu střel Ch-38ML, což je verze s laserovým naváděním. Ta dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 40 km od místa odpálení a během letu se pohybuje nadzvukovou rychlostí Mach 2,2. Hmotnost samotné střely je 520 kilogramů a disponuje hlavicí o hmotnosti 250 kilogramů. Hlavice může být explozivní, ale existuje také průrazná, případně kazetová – volba konkrétní hlavice záleží na typu cíle.

„Přesně“ naváděné střely Ch-55 se trefují jen stěží: embargo „vypnulo“ jejich navigaci, spoléhají se tak na prastarou technologii ze SSSR

Jelikož je Ch-38ML laserově naváděná, musí být její cíl ozářený laserovým značkovačem. Nejčastěji se to děje za pomoci ruského průzkumného dronu Orlan-10, takže by střela teoreticky měla být schopna zasáhnout i laserem označený pohyblivý cíl, ale takový případ zatím nebyl zaznamenán. Rakety z rodiny Ch-38M však mohou mít i další druhy navádění – jednou z možností je satelitní navádění, další potom infračervený nebo radarový vyhledávač. O použití těchto typů střel ruským letectvem ale nejsou žádné relevantní důkazy.

Článek Zřejmě dosud nejlepší pohled na ruské rakety Ch-38M, které jsou dosti ničivé a mohou zasahovat cíle s vysokou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Kalibr je určena pro lodě i ponorky

Střely Kalibr byly zavedeny do výzbroje ruského námořnictva v roce 1994 a existuje jich celá rodina. Samotná 3M14K pak existuje od roku 2015, uvádí MissileThreat, a je základním pilířem schopností ruského námořnictva zasahovat přesně cíle na dlouhé vzdálenosti. V podstatě jde o ruský ekvivalent americké rodiny střel Tomahawk. Střely Kalibr má námořnictvo na různých plavidlech – jsou jimi vyzbrojeny třeba moderní fregaty, ale i relativně malé korvety, a rovněž je nesou ponorky – jak jaderné, tak klasické diesel-elektrické.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Vyzbrojení ponorek střelami Kalibr dává námořnictvu velikou údernou sílu, což lze vidět i na videu pod tímto článkem, i když se samozřejmě liší podle toho, o jakou ponorku se jedná. Každopádně jediná střela má hlavici o hmotnosti 450 kilogramů, a pravděpodobně ji lze nahradit i taktickou jadernou hlavicí, ale používána je běžně klasická konvenční, jejíž síla je schopna srovnat se zemí třeba veliký dům. Dolet 3M14K Kalibr je udáván na 1 500 až 2 500 kilometrů a přesnost na 2 až 3 metry, za což vděčí satelitnímu systému GLONASS.

Ponorka třídy Yasen unese více typů střel

Jednou z ponorek, která střely Kalibr používá, je moderní jaderná ponorka třídy Yasen, která je často přirovnávána k americké třídě Virginia, uvádí NavalNews. Tato ponorka je tichá a rychlá, a disponují vertikálním odpalovacím systémem na 32 střel, do něhož lze nabíjet 3 typy střel – kromě Kalibru ještě protilodní P-800 Oniks a v budoucnu také hypersonické 3M22 Zircon, které mají být být schopné zasahovat hladinové i pozemní cíle. Jakou údernou sílu bude ponorka mít, bude záležet na složení střel zrovna nabitých v systému.

Ruská válečná loď Cyklon je docela malá korveta s pořádnou silou, útočit může z dálky až 2 500 km díky řízeným střelám Kalibr

Ale není to jediná možnost, ruské námořnictvo totiž může střely Kalibr odpalovat i z mnohem obyčejnějších diesel-elektrických ponorek jako je třída Projekt 636.3 Kilo. Tyto ponorky jsou mnohem menší, Wikipedia udává jejich výtlak na 3 100 tun, zatímco u třídy Yasen je to 13 800 tun. Tato malá plavidla nesou jenom 4 střely Kalibr a nemají žádný vertikální odpalovací systém, k jejich vystřelení užívají klasické torpédomety.

Článek Video: když ruská ponorka odpálí svou nejsilnější zbraň, zdevastuje i veliký dům na tisíce kilometrů s přesností až 2 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vylepšená střela Ch-69 má schopnost stealth

Ruská střela je do jisté míry tajná, takže jsou o ní jenom velice omezené informace – poprvé byla představena v druhé polovině roku 2022, a Wikipedia uvádí, že jde o stealth variantu starší ruské střely Ch-59MK2. Ale nová ruská zbraň má mít oproti ní prodloužený dolet, schopnost vyhýbat se protivzdušné obraně, a také vylepšené možnosti navádění. Nasazena byla již i v praxi a prokázala, že dokáže zasahovat své cíle velice přesně.

iZdroj fotografie: Uživatel Mztourist / Creative Commons / CC BY-SA

Mezi Ch-59 (a jejími variantami) a Ch-69 jsou viditelné rozdíly. Zatímco první z nich je vpředu zaoblená a má válcovitý tvar, nová zbraň je hranatá s lichoběžníkovým průřezem, uvádí Twz. V mnohém se podobá západním střelám Storm Shadow nebo Taurus KEPD 350, a nemá radarové navádění jako Ch-59, ale využívá satelitního navádění GLONASS a GPS, a některé zprávy naznačují i přítomnost elektrooptického hledače, což bude znamenat vysokou přesnost.

Podzvuková rychlost a 300kg hlavice

Hmotnost nové ruské střely má být 710 kilogramů, uvádí MilIn, i když některé zdroje mluví o váze až 800 kilogramů. Z toho má připadat kolem 300 kilogramů na hlavici, takže je Ch-69 značně ničivá. Její rychlost je potom do 1 000 km/h, takže je tedy podzvuková, a dosah má kolem 300, možná až 400 km. Jednou z jejích výhod má být schopnost pohybovat se ve výšce jenom zhruba 20 metrů nad terénem, což velmi znesnadňuje její zaměření radary.

Video: Rusko zasáhlo své vlastní území přesně naváděnou střelou Ch-101 „plnou teroru“. Nehodu tají, byla však natočena civilistou

Rusko má také moderní řízenou střelu Ch-101, která je mnohem větší než Ch-69, i když její rozměry známé nejsou, má oproti ní delší dolet a odpalována je ze strategických bombardérů. Nová střela je ale určena hlavně pro stíhací bombardéry a víceúčelová bojová letadla. Původně byla konstruovaná pro Su-57 Felon, kter ji může nést ve vnitřním prostoru a zachovat si stealth, ale zvládají ji i letouny jako Suchoj Su-35 Flanker-E a Suchol Su-34 Fullback.

Článek Ruská tajná „neviditelná“ střela Ch-69 je velkou neznámou. Měla by však být mimořádně přesná a původně byla pro Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dosah AGM-158 se postupně prodlužoval

Historie vývoje střela AGM-158 JAASM sahá do konce 90. let 20. století a původní střela měla dolet 370 kilometrů a hlavici o hmotnosti 450 kilogramů, udává MissileThreat. Později vznikla ještě vyspělejší střela AGM-158 JAASM-ER stejné velikosti, jejíž dolet byl prodloužen na 1 000 km. Ale i to pravděpodobně bylo málo, a tak Lockheed Martin vyvinul novou střelu s dosahem až 1 900 kilometrů a větší ničivou silou označovanou jako AGM-158B-2.

Kdyby Rusko zaútočilo, chtělo mu Polsko ještě před lety obětovat až 40 % svého území. Tehdy ale přecenilo sílu ruské armády

Jde o velikou novinku z posledních měsíců, která je pomalu zaváděna do výzbroje. A je o ni značný zájem např. ze strany Polska, jemuž také Amerika předběžně schválila prodej 821 kusů, uvádí Defence-Blog. Pokud si ji Poláci opravdu pořídí, znamenala by zdvižený prst vůči Bělorusku, a především pak Rusku. Jejich letadla by totiž mohla zasahovat cíle daleko za Moskvou, přičemž jsou určeny proti základnám, letištím, mostům, velitelstvím a dalším strategickým objektům. Může to být i kompenzace umístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku.

Střela AGM-158B-2 je větší a ničivější

O samotné střele AGM-158B-2 se toho moc neví. Wikipedia uvádí, že by měla mít dolet 1 900 kilometrů, hlavici o hmotnosti 910 kg, a celkem vážit 2 300 kg. Původní AGM-158 má přitom hmotnost 1 021 kg, ale některé zdroje uvádí 1 200 kg. Je tedy jisté, že nová střela bude muset být výrazně delší než 4,27 m u starších verzí. Měla by mít novou řídící jednotku, jiný nátěr a vylepšené navádění GPS, takže ji bude pravděpodobně obtížné rušit.

„Nepolapitelný“ bojový dron Hunter Killer 20 doletí až za Moskvu a protivzdušná obrana ho údajně nedokáže detektovat

Nelze pochybovat, že by přesnost byla horší než 3 metry uváděné u předchozích verzí. Střely AGM-158 mohou přitom nosit nejenom americké strategické bombardéry, ale i některé bojové letouny. V případě Polska by to pravděpodobně byly General Dynamics F-16 Fighting Falcon a nově pořizované Lockheed Martin F-35 Lightning II. Těm se ovšem střela nevejde do vnitřního prostoru, takže musí být na vnějších závěsnících, čímž pak ztrácí schopnost stealth. To ale vzhledem dosahu střely zase tak nevadí, odpalovat ji budou z dálky.

Článek Kdyby mělo Polsko střely AGM-158B-2 s dosahem až 1 900 km, mohlo by snáze „držet pod krkem“ Moskvu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dosah střely AGM-158 se postupně zvyšoval

Výrobu střely JASSM zahájila společnost Lockheed Martin v roce 1998, a plně funkční a zařazená do výzbroje byla o 5 let později, uvádí MissileThreat. Tato první verze měla dolet 370 kilometrů a poháněl ji proudový motor, a teprve v roce 2014 se do výzbroje dostala verze označovaná jako JASSM-ER z turboventilátorovým motorem, jejíž dosah je 1 000 kilometrů. Poslední verze AGM-158B-2 má pak dosah dokonce 1 900 kilometrů.

iZdroj fotografie: Public domain

Výhodou střely AGM-158 je její drak, protože má malý radarový odraz, a je tedy vhodná k prorážení nepřátelské protivzdušné obrany, jejíž systémy by měly mít problém ji zaměřit. Na rozdíl od jiných podobných zbraní se střela pohybuje i ve vyšších výškách, takže se nemaskuje přízemním letem, což jí umožňuje dlouhý dolet. Vybavena je inerciálním a satelitním naváděním a infračerveným hledačem, a její přesnost je udávána na 3 metry.

Hmotnost nové hlavice je 2násobná

Nejnovější verze AGM-158B-2 je těžká 2 300 kilogramů a má hlavici o hmotnosti 930 kilogramů, což je dvojnásobek předchozích verzí, uvádí Wikipedia. Odpalovat ji lze z bombardérů Northrop Grumman B-2 Spirit, a dle všeho i z McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle. Je však pravděpodobné, že ji budou moci nosit i další letouny. Pohybovat by se měla vysokou podzvukovou rychlostí, ale přesná hodnota není uváděna.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Server Twz uvádí, že je ve vývoji také nová varianta označovaná jako AGM-158B-3. Ta by měla mít upravené navádění o GPS s M-kódem, což by jí mělo zajistit přesnost i v oblastech s vysokým rušením. Vzhledem k tomu, že Amerika a její spojenci mají napjaté vztahy s Ruskem nebo Čínou, tedy zeměmi s vyspělou protivzdušnou obranou, lze předpokládat, že bude mít vývoj střel prioritu. Jsou totiž jednou z mála možností, jak v případě válečného konfliktu zasahovat cenné a odolné cíle hluboko na území nepřítele.

Článek Amerika má skoro „neviditelné“ 2,3tunové střely s dosahem 1 900 km, které mají projít protivzdušnou obranou a přesně zasáhnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré protiletadlové dělo a útočná puška

Sestřelení moderní řízené střely dokumentuje video pod tímto článkem. Je na něm zachycené staré sovětské protiletadlové dělo ZU-23-2 a voják s útočnou puškou, pravděpodobně se jedná o AK-74, ale kvůli kvalitě záběrů to lze rozeznat jenom velmi obtížně. Když se v dohledu objevil neznámý typ ruské řízené střely letící nízko nad zemí, spustily proti ní palbu obě zbraně. Úspěšný zásah dokazuje exploze, která o chvíli později nastala.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Nejpravděpodobněji stojí za sestřelem ZU-23-2, což je sovětské protiletadlové dělo vyvinuté na konci 50. let 20. století, udává ArmyRecognition. Bylo navrženo, aby zasahovalo nízko letící cíle na vzdálenost 2,5 kilometru a při palbě na pozemní cíle, např. obrněná vozidla, na vzdálenost 2 kilometrů. Tvořeno je dvěma automatickými kanony ráže 23 milimetrů, z nichž má každý zásobník na 50 střel, a obsluha většinou pálí v krátkých dávkách.

Mířit útočnou puškou na střelu je obtížné

Daleko méně pravděpodobné je, že se do řízené střely trefil voják s automatickou puškou AK-74, i když vyloučit to samozřejmě nelze. MilitaryToday uvádí, že puška využívá munici ráže 5,45 x 39 milimetrů a má efektivní dosah až 500 metrů, ale na druhou stranu, hlavně při střelbě dávkou je s ní velice obtížné mířit, a navíc by voják musel velice přesně odhadovat předsazení, což efektivní palbu na rychle letící cíl výrazně komplikuje.

Video: stačilo několik vteřin a starý kulomet M2 Browning odrovnal i rychlou ruskou střelu s plochou dráhou letu

I když letící ruská řízená střela není malý cíl, neznamená to, že by byl jednoduchý. Třeba střela Ch-101 odpalovaná z letadel má na délku 7,41 metrů a přes půl metru v průměru, uvádí MissileThreat, a pohybuje se cestovní rychlostí Mach 0,58, ale její max. rychlost je Mach 0,78. Létá ve výšce 30 až 60 metrů, což znamená, že se objeví v zorném poli pozorovatele ze země jenom na několik sekund. Její sestřelení tak lze považovat za veliký úspěch.

⚡️🇺🇦Ukrainian military personnel shoot down a 🇷🇺Russian cruise missile from a ZU-23-2 anti-aircraft gun. pic.twitter.com/lcAMReZi4b

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) January 2, 2024

Sestřelení ruské řízení střely dělem ZU-23-2 nebo AK-74

Článek Video: sice se štěstím, ale úspěšný sestřel ruské řízené střely zajistilo i obyčejné AK-74 se sovětským protiletadlovým dělem ZU-23-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely NSM lze odpálit z lodí i pobřeží

Bez nadsázky mohu tvrdit, že se jedná o zabijáka lodí. Střelu NSM přitom vyvinula norská společnost Kongsberg, a do výzbroje byla zavedena teprve v roce 2012. Primárně je určena k odpalování z plavidel, ale díky pozemním odpalovačům ji lze využít i pro ochranu pobřeží. NSM přitom používá hned několik zemí – kromě Norska to je třeba Amerika, Velká Británie nebo Polsko. A poslední z jmenovaných, což je i severní soused ČR, se je rozhodl používat právě k ochraně pobřeží ze souše, jak jsme již v ArmádnímZpravodaji psali.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany USA

Zájem o tento systém, na němž Kongsberg spolupracuje s americkým Raytheonem, je mezi západními státy veliký, uvádí Defence-Blog. Hodil by se přitom hlavně zemím s žádným nebo slabým námořnictvem, případně těm, co nechtějí riskovat střety na vodě a vystavovat se tak riziku ztráty vojenského plavidla, jehož cena je zpravidla mnohonásobně vyšší než střely.

Mezi takové patří třeba Lotyšsko, pobaltský stát mezi Petrohradem a ruskou Kaliningradskou oblastí, takže kolem jeho pobřeží často proplouvají ruské lodě. Moderní systém CDS schopný zasahovat lodě do vzdálenosti 185, a případně až 250 km, by se mu tedy hodil. Navíc ho je možné používat i k přesnému útoku na pozemní cíle, což se také hodí – Lotyšsko má pozemní hranice s Ruskem i Běloruskem, a nebezpečí mu tedy hrozí i odtud.

NSM je pasivní stealth střela

Společnost Kongsberg uvádí, že má protilodní střela NSM v základu dosah přes 185 km, a vzdálenosti 250 km by měla dosahovat s použitím raketového posilovače. Své cíle přitom vyhledává pomocí infračerveného zobrazovacího zařízení, a využívá i GPS nebo systém mapování terénu, což je výhoda, protože je tak zcela pasivní a neprozrazuje se radarovými signály. Střela NSM je navíc stealth a létá vysokou podzvukovou rychlostí. Její hlavice o hmotnosti 120 kg je pak účinná proti plavidlům do velikosti torpédoborce, ta větší však alespoň poškodí.

„Vzácné“ ruské pobřežní dělostřelectvo A-222E Bereg ráže 130 mm je světový unikát, střeží pouze ruské pobřeží

Pobřežní systém CDS se skládá z řídicího centra a několika odpalovačů střel. Ty bývají většinou umístěny na nákladních automobilech, díky čemuž jsou značně mobilní. Doplnit ho pak lze i radarem k mapování situace na moři, což pomáhá lokalizovat cíle. Řídicí středisko dokáže najednou vést palbu až 12 střelami, a to buď na jednotlivé cíle, nebo jako mohutnou salvu. Dopředu je dokonce možné naprogramovat salvu celkového počtu 48 střel.

Článek NSM je pobřežní zabiják lodí, který potopí i torpédoborec. Třeba z Lotyšska by zastavila kdejakou ruskou loď až na 250 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střelu Ch-BD ještě nikdo neviděl

Řízenou střelu s plochou dráhou letu ruské letectvo veřejně neukázalo, ale dle EurAsian Times ji představilo severokorejskému diktátorovi Kim Čong-unovi při jeho návštěvě. Ale že konstruktéři na střele Ch-BD pracují už Rusko kdysi informovalo. Mělo se jednat o zbraň určenou pro nové strategické bombardéry Tupolev PAK DA, ale jejich vývoj má velké zpoždění. Jsou-li zprávy o střele pravdivé, vypadá to, že ji může ruské letectvo nasadit do svých starých strategických bombardérů Tu-160, jejichž výrobu navíc před nedávnem obnovilo.

Bugün Kiev, Hazar Denizi üzerinde KH-101 seyir füzeleri ile vuruldu. Bu füzeler Tu-95 ve Tu-160 bombardıman uçaklarına monte ediliyor. Füzenin menzili 5.500 km’dir. Yani hadefleri vurmak için Ukrayna’nın hava sahasına girmesi gerekmiyor pic.twitter.com/GjCJlfjwlW

— Ceyhun Aşirov (@CeyhunAsirov) June 26, 2022

Bombardér by měl být schopen nést 12 takových střel, a to po šesti v každém ze dvou rotačních zásobníků, které má v trupu. Tyto zásobníky v současnosti slouží k odpalování řízených střel Ch-101, z čehož jednoznačně vyplývá, že by měla nová ruská střela mít shodné nebo velmi podobné rozměry, aby se do nich vešla. Právě tento údaj ale naznačuje, že nemusí být na tvrzení ruské strany mnoho věcích pravdivých. Není navíc jasné, zda se prezentované údaje týkají jenom prototypu, nebo rovnou střely, která je již opravdu i zavedená ve výzbroji.

Zdvojnásobit dolet není jednoduché

Současné nejmodernější ruské řízené střely Ch-101 jsou 7,45 m dlouhé a mají v průměru 51 cm. Schopné jsou přitom dopravit do vzdálenosti zhruba 5 600 km hlavici o hmotnosti 450 kg. Ale pokud má mít nová střela podobné rozměry a více než dvojnásobný dosah, znamenalo by to, že musí nést mnohem více paliva. Je nepravděpodobné, že by se Rusku povedlo nějakým způsobem miniaturizovat či zefektivnit pohon, zmenšit navádění nebo vymyslet o 100 % efektivnější palivo. Jedinou cestou by tak bylo výrazně zmenšit hmotnost hlavice a tím i její sílu.

Ruská odpověď Spojeným státům: „nadzvukový bombardér PAK DA bude lepší než ten americký“; co je o něm vlastně známo?

A pokud by byly zprávy o schopnostech, na něž upozornil i server NewsWeek, pravdivé, znamenalo by to, že mohou ruské bombardéry z bezpečí ruského vzdušného prostoru odstřelovat v podstatě celou Evropu, ale i mnohé cíle v Severní Americe. Vzhledem k probíhající válce na Ukrajině ale není jisté, kolik nových střel by byl ruský průmysl schopen vyrobit, protože i výroba starších verzí je omezená. Navíc se ze zkušeností na Ukrajině ukazuje, že moderní západní protivzdušné systémy dokáží většinu ruských řízených střel s klidem zlikvidovat.

Článek Ruská střela Ch-BD s dosahem 6 500 km zní jako pohádka, kterou také téměř jistě je. Nejlepší tak zůstává Ch-101 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.