Jak funguje proud střepin jedním směrem

Směrové miny nejsou žádná novinka. Americká M18A1 Claymore slouží od šedesátých let, ruská MON-50 je její prakticky okopírovaná verze. Princip je u všech stejný: uvnitř zakřiveného těla sedí nálož a před ní vrstva kovových elementů, kuliček nebo střepin. Výbuch je tvarován tak, aby energii nevypouštěl kruhově, ale tlačil fragmenty dopředu v určeném oblouku. Claymore má 700 ocelových kuliček, nálož zhruba 700 gramů plastické trhaviny, oblouk 60 stupňů a efektivní dosah kolem 100 metrů.

U SHTORM-UA výrobce zveřejnil jiný formát dat: deklaruje souvislý sektor zásahu 30 × 20 × 2 metry, tedy plochu zhruba 600 metrů čtverečních. Jako trhavinu používá C-4, což je u tohoto typu zbraní standard, i Claymore pracuje s plastickou náloží. Počet střepin, přesný úhel rozptylu ani celkovou hmotnost kompletu ale Skylab dosud nezveřejnil. Mina se podle firemních materiálů dá rychle montovat na různé povrchy a funguje v teplotním rozsahu od −40 do +50 °C.

Klíčový rozdíl oproti klasické nášlapné mině: za zařízením je relativně bezpečný prostor. Obránce nestojí v epicentru výbuchu, ale za směrovaným proudem střepin.

Operátor rozhoduje o okamžiku výbuchu

Slovo „mina“ vyvolává představu zakopané plechovky, která vybuchne pod nohou. SHTORM-UA funguje jinak. Jde o systém odpalovaný na povel operátora, nikoli automaticky. Žádný časovač, žádný nášlapný mechanismus, žádný natažený drát.

Praktický důsledek je zásadní. Bariéra může zůstat aktivní neomezeně dlouho. Operátor ji odpálí až ve chvíli, kdy má cíl přesně v sektoru, a pokud průchodem prochází vlastní hlídka nebo rotace, prostě nestiskne spínač. Veřejně dostupné zdroje neupřesňují, zda odpálení probíhá kabelem, rádiem nebo jiným kanálem; firma uvádí pouze „plnou kontrolu operátora“.

Právně je tento detail důležitý. Mezinárodní výbor Červeného kříže výslovně odlišuje prostředky odpalované na povel (typu Claymore) od protipěchotních min aktivovaných obětí, které zakazuje Ottawská úmluva. Operátorsky řízené systémy lze vypnout, odstranit a použít selektivně. Ukrajina navíc v červenci 2025 přijala zákon, kterým pozastavila účinky úmluvy na svém území s odůvodněním ruské agrese.

Proč „nemají šanci projít“ a kde to platí

Žádná jednotlivá zbraň nezastaví celou ruskou armádu. Síla SHTORM-UA je jinde: dokáže proměnit konkrétní přístupovou cestu, zákopový nástup, průchod v překážkách nebo okraj lesa v místo, kudy se útočník bez extrémního rizika neprotlačí. Těch 600 metrů čtverečních deklarovaného sektoru zásahu pokryje právě takový úzký koridor, a operátor čeká na ideální moment.

Na frontě, kde se boje odehrávají o jednotlivé stromořadí a zákopové linie, je tohle takticky cenné. Nejde o náhradu dělostřelectva nebo dronů, které hýbou celými úseky. Jde o další vrstvu obrany v posledních desítkách metrů před pozicí, tam, kde útočník už nemá kam uhnout.

Od prototypu k sérii a stín korupční kauzy

Skylab se prezentuje jako soukromý obranný výrobce založený v roce 2022, tedy krátce po začátku ruské invaze. Testování SHTORM-UA je veřejně potvrzené, sériová výroba ani přijetí do výzbroje ukrajinských ozbrojených sil ale zatím oznámeny nebyly. Ukrajinská vláda od léta 2025 systematicky odstraňuje byrokratické překážky pro domácí výrobu munice a výbušnin, což by přechod od prototypu k sérii mělo urychlit.

Kontext ale komplikuje jiná kauza. Ukrajinská generální prokuratura na začátku roku 2026 oznámila vyšetřování dodávek nevyhovujících min pro armádu, s odhadovanou škodou téměř tři miliardy hřiven. Laboratorní posudky podle Interfax-Ukraine odhalily nedostatek výbušniny, nefunkční kusy a výrobce bez předchozí zkušenosti. Veřejné zdroje tuto kauzu nespojují se Skylabem ani se SHTORM-UA, ale ukazují, proč bude každý nový dodavatel min pod drobnohledem, a proč je důraz na kvalitu a audit tak důležitý.

Srovnání s konkurencí a český kontext

Ruská armáda na Ukrajině prokazatelně používá směrové miny MON-50, MON-90, MON-100 i MON-200. Nejbližší srovnání nabízí právě MON-50: váží asi dva kilogramy, nese 715 gramů nálože a má efektivní dosah 50 metrů. Lze ji odpálit na povel i nastražit s nástražným drátem. SHTORM-UA se od ní liší důrazem na čistě operátorský režim a deklarovaným větším sektorem zásahu.

Pro Česko je téma citlivé z jiného úhlu. Česká republika ratifikovala Ottawskou úmluvu v roce 1999 a své zásoby protipěchotních min zničila. Přímé pořízení takových systémů pro českou armádu je proto politicky i právně komplikované. Zajímavější je pro český průmysl spíš princip: rychlá lokalizace výroby, přenos know-how a kontrola kvality. Skupina CSG už na Ukrajině spustila licenční výrobu velkorážové munice a právě důraz na technickou podporu a audit může být odpovědí na problémy, které odhalila korupční kauza s vadnými minami.

Válka na Ukrajině trvá přes čtyři roky a obě strany hledají každou výhodu v posledních metrech před pozicí. SHTORM-UA není zázračná zbraň, která změní průběh konfliktu. Je to ale nástroj, který může jednomu obránci s jedním spínačem dát moc uzavřít konkrétní průchod, a to přesně ve chvíli, kdy to nejvíc bolí.

Článek Rusové nemají šanci projít. Ukrajinci vyvinuli minu SHTORM-UA, která střílí proud střepin jedním směrem a odpálí ji, kdy chtějí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zní to paradoxně: vozidlo výbuch ustojí, pancíř drží, posádka přežije, a přesto si chirurgové v polní nemocnici připravují dlahy na rozlámané kotníky a holeně. Jenže přesně takhle vypadala realita posledních dvaceti let asymetrických válek. Mina nebo improvizovaná nálož pod podvozkem nemusí prorazit dno, aby zmrzačila. Stačí, že prudce vymrští podlahu vzhůru. Chodidla, která na ní stojí, dostanou ráz jako od kladiva zespodu. Plasan se rozhodl tento problém přestat řešit jen silnějším pancířem a místo toho zasáhnout v posledních milisekundách uvnitř kabiny, tam, kde se rozhoduje o zlomenině.

Podlaha jako kladivo: proč pancíř nestačí

Vojenští inženýři tomu říkají „deck slap“. Při výbuchu pod podvozkem se dno vozidla na zlomek sekundy vymrští směrem nahoru. I když ocel nebo kompozit nepraskne, přenese obrovské zrychlení na vše, co je s podlahou v kontaktu. Nohy vojáka sedícího v přepravním prostoru jsou první na ráně.

Studie publikovaná v časopise Military Medicine, která analyzovala podvozkové výbuchy v Iráku a Afghánistánu v letech 2010–2014, dává čísla, jež mluví jasně. Mezi přeživšími s vážnými zraněními tvořily zlomeniny chodidel 13 procent všech poranění stupně AIS 2 a vyšších, zlomeniny holenní a lýtkové kosti dalších 11 procent. Přes 90 procent raněných s tímto stupněm závažnosti utrpělo alespoň jednu skeletální zlomeninu. U padlých byla tibie vůbec nejčastější evidovanou závažnou zlomeninou. Jinými slovy: vozidlo splnilo svůj úkol a udrželo posádku naživu, ale dolní končetiny zaplatily cenu, kterou pancíř nedokázal pokrýt.

Co dělá LAPS jinak než dosavadní ochrana

Dosud se problém řešil vrstvením pasivních prvků. V-tvarované dno odklání tlakovou vlnu do stran. Plovoucí podlaha odděluje podlahovou desku od trupu. Energeticky absorbující sedadla prodlužují dobu působení rázu, aby klesly špičkové síly na páteř. Speciální opěrky nohou pohlcují část energie. Plasan sám tyto vrstvy dlouhodobě nabízí, od podvozkových kitů přes sedadla řady TERRA až po opěrky T-BAR.

LAPS přidává nad všechny tyto pasivní vrstvy jednu aktivní. Podle firemních materiálů Plasanu systém funguje ve třech krocích:

• Detekce – senzory zaznamenají podvozkový výbuch.
• Diskriminace – řídicí logika vyhodnotí, zda jde o skutečný blast, a ne o běžný ráz z terénu či nárazu, čímž eliminuje falešné aktivace.
• Zdvih – mechanismus integrovaný do struktury sedadla aktivně zvedne nohy ohrožených vojáků dřív, než podlaha dorazí k chodidlům.

Celý děj se má odehrát „v řádu milisekund“. Přesnou reakční dobu ani typ pohonu Plasan veřejně nespecifikoval, ale okno je jasně dané fyzikou: jde o interval mezi detekcí výbuchu a momentem, kdy deformovaná podlaha narazí do chodidel. Výrobce navíc tvrdí, že LAPS nepřidává vozidlu významnou hmotnost ani objem, a dokonce může umožnit nižší siluetu vozidla, protože část ochrany přebírá aktivní systém místo dalších centimetrů pasivního pancíře.

Důležité je, co LAPS není. Není to náhrada V-dna, plovoucí podlahy ani absorbujícího sedadla. Je to další vrstva, která řeší úzký, ale kritický problém: kontakt nohy s podlahou v okamžiku výbuchu.

Komu je systém určen, a komu ne

Plasan v dostupných materiálech mluví výhradně o přepravovaných vojácích v zadním prostoru vozidla, nikoli o řidiči nebo veliteli. Důvod je logický: řidič má nohy na pedálech, velitel bývá vázán na ovládací prvky nebo věžové systémy. Aktivní zdvih nohou by u nich kolidoval s obsluhou vozidla. V přepravním prostoru, kde vojáci sedí a čekají na výsadek, je ergonomický prostor pro takový zásah nesrovnatelně větší.

Systém není svázán s jednou konkrétní platformou. Plasan ho prezentuje jako řešení pro obrněná bojová vozidla i taktické platformy obecně. Veřejný kontrakt na sériovou dodávku se zatím nepodařilo dohledat; po oznámení ze 4. června 2026 je LAPS ve fázi představení a pravděpodobné zákaznické integrace. Reálné nasazení bude záviset na kvalifikačních zkouškách na konkrétním typu vozidla.

Český kontext: Pandur, BVP-2, nebo CV90?

Pro českou armádu je otázka ochrany před podvozkovými výbuchy všechno, jen ne akademická. Ministerstvo obrany samo přiznává, že centrální statistiku všech zranění z afghánské mise nevede, ale hovoří o „tisících situací“, které vojáky ohrozily na životě či zdraví, včetně útoků pomocí IED. Konkrétní případy jsou veřejně doložené: v červenci 2014 zahynuli po výbuchu čtyři čeští vojáci a jeden byl těžce zraněn, v srpnu 2018 přišli o život další tři, v říjnu téhož roku výbuch převrátil vozidlo se šesti vojáky.

Pokud by se podobná technologie měla dostat do české služby, kandidáti se liší zásadně:

• Pandur II 8×8 – kolový transportér s osádkou 3 + 7 výsadkářů, výrobce rodiny Pandur uvádí oddělenou nezávislou podlahu pro protiminovou ochranu. Právě oddělená podlaha je konstrukční logika kompatibilní s další aktivní vrstvou typu LAPS. Podle nás nejrealističtější kandidát pro případný retrofit.
• BVP-2 – konstrukce ze 70. let, šestičlenný výsadek, minimální protiminová ochrana z výroby. Hluboký retrofit by byl technicky náročný a ekonomicky těžko obhajitelný u platformy, kterou AČR aktivně nahrazuje.
• CV90 – první kusy má armáda převzít od roku 2026. U nově vyráběného vozidla je integrace ochranných systémů vždy levnější a snazší než u staré flotily. Pokud by se LAPS dostal do nabídky pro CV90, šlo by o logicky nejčistší cestu.

Veřejný plán na českou integraci LAPS neexistuje. Ale směr je zřejmý: nové platformy, nové ochranné vrstvy.

Fyzika posledních milisekund

Celá dosavadní filozofie ochrany před minami se soustředila na vozidlo: silnější dno, chytřejší tvar, pružnější podlaha. LAPS poprvé přesouvá těžiště ochrany z konstrukce vozidla na lidské tělo uvnitř kabiny. Neřeší, jak zabránit výbuchu nebo jak ho rozložit v pancíři. Řeší, jak v posledním zlomku sekundy přerušit kontakt mezi nohou a podlahou.

Jestli to v praxi funguje tak spolehlivě, jak Plasan slibuje, ukážou až kvalifikační zkoušky a první operační nasazení. Jedno je ale jasné už teď: dvacet let dat z Iráku a Afghánistánu říká, že samotný pancíř na ochranu nohou nestačí. A že problém, který LAPS řeší, je skutečný.

Článek Izraelci vymysleli, jak zachránit nohy vojáků v obrněncích. Miny jim je lámaly, i když pancíř vydržel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Palivový článek místo baterií

Srdcem Foxtrotu je vodíkový palivový článek napájený kapalným vodíkem. V pomalém patrolním režimu (čtyři uzly, zhruba 7 km/h) deklaruje výrobce výdrž 16 týdnů a dojezd kolem 14 816 km (8 000 námořních mil). Při operační rychlosti deset uzlů se výdrž smrskne na přibližně pět dní a 2 037 km (1 100 námořních mil). Rozdíl je zásadní a vysvětluje, proč šestnáctitýdenní číslo platí jen pro pomalé, hlídkové nasazení.

I tak je to skok. Bateriová verze Bravo, kterou Euroatlas už dodává dvěma nejmenovaným evropským vládám, zvládne při stejných čtyřech uzlech 1 019 km (550 námořních mil) za pět a půl dne. Etablované západní protějšky jsou na tom podobně nebo hůř: americký REMUS 600 uvádí necelých 70 hodin a 530 km (286 námořních mil), novější REMUS 620 až 110 hodin a 509 km (275 námořních mil), norský HUGIN se pohybuje mezi 24 a 72 hodinami podle konfigurace. Greyshark Foxtrot tedy neslibuje hodiny, ale týdny. Pokud se parametry potvrdí v ostrém provozu, je to jiná kategorie.

Co přesně ten žralok dělá s minou

Důležité upřesnění: Greyshark miny hledá, klasifikuje a mapuje. Neničí je. V oficiální brožuře z března 2026 je výčet sedmnácti senzorů (syntetický aperturní sonar, vícepaprskový echolot, dopředný sonar, elektromagnetický senzorový modul, optika), ale žádná neutralizační nálož ani jiný „zabíjecí“ efektor. Foxtrot je stealth senzorový pracovník o hmotnosti 4,5 tuny a délce necelých osmi metrů. Minu najde, označí, pošle data operátorovi. Likvidaci musí provést jiný prostředek v navazujícím řetězci.

Srovnejte to s klasickou minolovkou třídy Avenger amerického námořnictva: hladinová loď s posádkou přes 80 lidí, která miny nachází, klasifikuje i ničí. Greyshark ji nenahrazuje, přebírá tu nejnebezpečnější a nejzdlouhavější část práce: být pod vodou, hledat a čekat.

Proč právě Hormuz

Hormuzský průliv je v nejužším místě široký 54 km (29 námořních mil), reálné plavební koridory jsou ještě těsnější. Podle Mezinárodní energetické agentury tudy v roce 2025 proudilo přes 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně, zhruba čtvrtina světového námořního obchodu s ropou a téměř pětina globálního LNG. Alternativní obchvatné kapacity pokryjí jen 3,5 až 5,5 milionu barelů. Delší narušení by podle IEA nevyhnutelně vedlo k významnému růstu cen a fyzickým nedostatkům.

Jedna mina v takovém hrdlu okamžitě znamená problém pro světový trh s energiemi. A právě tady přichází firemní teze Euroatlasu: šest jednotek Foxtrot řízených jedním operátorem by podle odhadu firmy dokázalo zmapovat celý průliv za méně než 24 hodin. Roje si autonomně dělí úseky, sdílejí situační povědomí v reálném čase a přesměrovávají jednotky na podezřelé objekty. Operátor nezasahuje do každého manévru, dohlíží na síť a rozhoduje v kritických momentech.

Tvrzení o šesti kusech a jednom dni je zatím firemní odhad prezentovaný na konferenci UDT 2026, ne nezávisle ověřený výkon. Technická logika ale dává smysl: úzký koridor, koordinovaný roj, sedmnáct senzorů na každém kusu. Otázkou není, jestli to zní dobře na papíře, ale jestli to funguje v kalné vodě s proudy a hustým lodním provozem.

Od epizodických výjezdů k trvalému dohledu

Nejzajímavější na Greysharku není samotný stroj, ale model nasazení, který navrhuje. Dnešní minový boj funguje reaktivně: někdo nahlásí minu, vypluje loď, hledá hodiny až dny, vrátí se. Foxtrot nabízí opak, trvalou přítomnost pod hladinou. Patrolní režim na 16 týdnů znamená, že dron může hlídat úžinu, kabelovou trasu nebo plynovod měsíce bez návratu k mateřské lodi, protože žádnou mateřskou loď nepotřebuje.

NATO po poškození podmořských kabelů v Baltu spustilo v lednu 2025 operaci Baltic Sentry a výslovně posílilo spolupráci s průmyslem na ochraně podmořské infrastruktury. Greyshark do tohoto trendu zapadá přesně: dlouhovýdržný, síťový, podhladinový senzorový uzel. Pro Česko je to relevantní nepřímo, ale reálně: česká ekonomika i datová konektivita závisí na spojenecké podmořské infrastruktuře, i když vlastní pobřeží nemáme.

Co zatím chybí

Euroatlas má za sebou osmnáct měsíců od prvního podání ruky k první zákaznické objednávce, tempo v obranném průmyslu neobvyklé. Bravo se testuje v otevřených vodách od května 2025, Foxtrot od dubna 2026. Firma ale zatím nezveřejnila nezávislá data o přesnosti klasifikace, chybovosti rozpoznávání objektů ani výsledky z ostrého minového prostředí. Firemní materiály se navíc rozcházejí v maximálním dojezdu Foxtrotu: brožura uvádí 14 816 km (8 000 námořních mil), webová stránka 19 816 km (10 700 námořních mil). Takové nesrovnalosti v éře, kdy každý parametr projde veřejnou kontrolou, nepomáhají důvěryhodnosti.

Vodíkový žralok zatím plave hlavně na papíře a v testovacích vodách. Ale pokud Euroatlas dodá to, co slibuje, minový boj se změní z nárazové akce na trvalou službu, tichou, levnou a bez lidí v poli. Hormuz ukázal, proč to svět potřebuje. Teď je na řadě důkaz, že to funguje.

Článek Vodíkový žralok loví miny 16 týdnů v kuse a bez posádky. Šest jich zmapuje Hormuzský průliv za jediný den se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mina explodovala přesně podle plánu

Záběry ukazuje neznámý typ robotického vozidla, které se podílí na odminování ukrajinského území. Tlačí před sebou nějaký typ odminovávacího zařízení složeného pravděpodobně z těžkých otáčivých válců, jimiž tlačí na zem, a když najedou na minu, exploduje pod nimi, ale nikomu nic neudělá. Celou událost asi ze dvou metrů zaznamenal ukrajinský voják.

Výroba se zastavila, ruské letectvo nedostalo ani jeden nový Suchoj Su-57. Dává to smysl, nepotřebuje je

V jednu chvíli následuje obrovská exploze, která jasně dokazuje, že v oblasti byla mina, a vozidlo tak splnilo svůj účel. Armádní Zpravodaj se domnívá, že podle síly exploze mohlo jít o protitankovou minu, jakou je například TM-62. V jejím nitru je 7,5 kilogramů trhaviny a exploduje při tlaku větším než 150 kilogramů, uvádí Wikipedia. Tím je zajištěno, že ji nespustí člověk, pokud na ni šlápne. Válce odminovávacího vozidla však mají evidentně vyšší hmotnost.

Není samozřejmě vyloučeno, že se mohlo jednat o jiný typ miny, protože jich ruská armáda využívá široké spektrum. Jednou z nich může být i protipěchotní PNM-2. Wikipedia uvádí, že se v jejím nitru nachází 100 gramů trhaviny, což je dostatečné k tomu, aby zabila nebo zmrzačila člověka, ale pravděpodobně to neodpovídá síle exploze na videu. Ale posoudit to lze opravdu obtížně, jelikož není viditelné žádné relevantní měřítko.

Polská armáda se rozroste na 500 tisíc vojáků. Aktivovala strategický dokument

Také není jasné, o jaké odminovávací vozidlo se jedná. Pravda uvádí, že Ukrajina používá i slovenský systém Božena-5, ale ten na záběrech nejspíše není, protože k odminování využívá zařízení jiného principu, než je to zobrazené na videu. Ukrajina má celou řadu robotických vozidel, a neustále přijímá nová, takže bez podrobnějších údajů nelze zjistit, o jaké se jedná. Každopádně se zdá, že odminovávací systém výbuch přežil a stroj pokračuje v práci.

FPV of mine clearing vehicle clearing the way for the rest of the forces, presumably Ukrainian
byu/tomina69 inCombatFootage

Exploze miny při odminování robotem (zveřejněno 4. července 2023)

Článek Video: ukrajinský voják na bojišti ze 2 metrů natočil, jak vypadá řízený výbuch protitankové miny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 600 min položí Baobab-G samo

O tom, jak přesně bude vypadat polský zaminovávací systém Baobab-G, jsou omezené informace, existuje jen jeho animace a první kusy dostane armáda v roce 2029. Defence-Ua uvádí, že půjde o vozidlo na pásovém podvozku, a to stejném, jaký používají polské samohybné houfnice AHS Krab postavené na základě jihokorejského podvozku K9 Thunder. Umožní mu pohybovat se i ve velmi složitém terénu, a zároveň to zjednoduší údržbu.

Baobab-G by mělo být autonomní vozidlo, kdy tedy miny zvládne pokládat samo. ArmyRecognition uvádí, že bude na každém šest odpalovačů, přičemž se do každého vejde 100 protitankových min. Pokládat je zvládne rychlostí 3 až 20 km/h a jedno by mělo zvládnout pás o šířce 1 800 metrů. Armádní Zpravodaj se domnívá, že je plánem polské armády položit taková pole před ruské jednotky ještě dříve, než se dostanou k hraniční obraně, a tím je značně zpomalit a rozrušit. Miny lze přitom do vozidla doplnit během 30 minut.

Armáda Polska bude mít Baobab-G i K

Pásové vozidlo Baobab-G pravděpodobně navazuje na podobný systém Baobab-K na kolovém podvozku. Wikipedia uvádí, že prošel armádními zkouškami v roce 2023 a armáda si objednala 24 ks s předpokládanou dodávkou v letech 2026 až 2028. Může se snadno pohybovat po silnici, ale naopak se nedostane do náročného terénu. Lze proto předpokládat, že by byl k zaminování vyslán takový typ, který by nejlépe odpovídal terénu.

Česko nabízí Ukrajině bojová letadla. „Jsou mimořádně efektivní,“ zhodnotil Petr Pavel. Mají ovšem slabý radar

Dle prozatímních předpokladů by vozidla měla pokládat protitankové miny, ale NotesFromPoland připomíná, že Polsko v roce 2025 schválilo odstoupení od Ottawké úmluvy zakazující použití protipěchotních min. Argumentovalo hrozbou z Ruska a schopností min účinně omezit činnost nepřátelské pěchoty. Není proto vyloučeno, že jeho zaminovávací vozidla nakonec budou schopná pokládat nejenom miny protitankové, ale i protipěchotní. V podstatě by tak vytvořily smíšené minové pole bránící pohybu pěchoty i těžké obrněné techniky.

Článek Polsko zklidní kremelské vášně. Nasadí u hranic zbraně tak mocné, že zastaví Rusy dříve, než se k nim dostanou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačil jediný zásah a houfnice byla minulostí

Jaká houfnice je na záběrech vidět, není jasné, protože jsou velmi nekvalitní, a navíc je zakrytá nějakou přídavnou protidronovou ochranou. Evidentně je však pásová, takže se podle toho a jejího tvaru Armádní Zpravodaj domnívá, že půjde o 2S19 Msta-S, event. o 2S35 Koalitsiya, ale ta není tak pravděpodobné, jelikož ji má ruská armáda v malých počtech.

Video: 900 km od hranic vyhodili Ukrajinci do povětří hlavní muničák. Ruská západní i centrální fronta přišla o zásobování

Wikipedia upřesňuje, že vlastně vychází z 2S19 Msta-S, a v provozu je teprve od roku 2023, přičemž měla tou dobou existovat pouze ve 12 až 15 kusech. Její výhodou je dostřel až 80 km, ale jde o raketově poháněné projektily – ty klasické zvládnou polovinu. Z obou těchto důvodů ji lze proto považovat za poměrně vzácnou a do bojové oblasti jako nevhodnou.

Oproti tomu 2S19 Msta-S je prakticky páteří ruského dělostřelectva, do roku 2019 vznikla totiž v počtu přesahujícím 1 130 kusů, uvádí Wikipedia. Její palebný dosah je pouze 24,7 km, s raketově poháněnými projektily potom až 36 km, což jsou dnes žalostné parametry. A právě proto by nebyla taková škoda použít ji k odstřelování ukrajinských pozic na frontě.

Video: Rusové se shromáždili k útoku na Pokrovsk. Ukrajinci jim zasadili ránu raketometem, který dostřelí skoro 100 km

Jak je přitom patrné, ani protidronová ochrana houfnici ochránit nezvládla, jelikož stačil jediný úder do její zadní části, načež začala mohutně hořet. Není to ale zase tak překvapivé, jelikož má docela slabý vlastní pancíř. Jeho přesné hodnoty sice známy nejsou, ale různé zdroje se shodují, že využívá celosvařované ocelové konstrukce (části) pro trup a věž.

Ty jsou přitom navržené především pro ochranu proti palbě z ručních zbraní, střepinám z dělostřeleckých granátů a minám, ovšem nikoliv proti těžkým protitankovým granátům nebo přímým zásahům houfnicemi a protitankovými zbraněmi. Podvozek by měl být nicméně o něco odolnější, jelikož je 2S19 Msta-S založena na tanku T-72, event. T-80.

F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání

Když se tedy operátor dronu trefí kamkoliv jinam než do podvozku, natož do zadní části, kde je zřejmě ochrana nejslabší, může ji celkem snadno prorazit. Armádní Zpravodaj soudí, že v tomto případě nesl letoun hlavici z protitankového granátu RPG-7, jelikož má průraznost přes 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia, což bohatě stačí. Houfnici tak zažehla hned po prvním zásahu, a výsledkem byl velký požár. I přesto ale vojáci ujížděli dále.

Trvalo to asi 15 vteřin, načež je vidět houfnice odstavená – posádka pravděpodobně unikla, což bylo její štěstí, jelikož chvíli nato explodovala. Efekt evidentně způsobila vezená munice, které muselo být více než dost (50 až 60 granátů ráže 152 mm), neboť jeho velikost připomíná výbuch těžké letecké pumy, kupříkladu ruské FAB-1000 nebo americké Mark 84.

Článek Video: 15 vteřin ujížděla ruská těžká houfnice a vojáci doslova bojovali o život. Když bouchla, vznikl hřib jako po 1tunové bombě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mina významně pomáhá proti přesile

Ukrajinská armáda používá miny ve velkých počtech, což je jeden ze způsobů, jak se bránit proti početní přesile, kterou proti ní ruská armáda má. Zahájila proti i proces odstoupení od Ottawské úmluvy, v níž se zavázala nepoužívat protipěchotní miny, vysvětluje Wikipedia. Dlouho tak užívala jenom protitankové, jichž se zákaz netýkal. Má jich celé spektrum s různými možnostmi využití a způsobem nastražení – často tak sofistikovaným, že jsou Rusové bezmocní.

🇺🇦⚡New Ukrainian mine TM-2025

In 2025, Ukraine began production of a new anti-personnel mine TM-2025 based on the TM-62, the key element of which was the MPEM-1 electromechanical detonator. pic.twitter.com/1Jyqb40Wbx

— OSINT Expert (@OsintExperts) May 5, 2025

Jednou z používaných je chytrá mina TM-2025. Jde o evoluci sovětské TM-62 s elektromechanickou roznětkou vyráběnou 3D tiskem, uvádí ArmyRecognition, která má mít více možností spuštění, tedy nejen klasicky tlakem při najetí vozidla. K dalším patří pohybové čidlo nebo dálkový signál, což vojákům dává mnohé možnosti jejího využití podle situace. Pokud jsou takové miny správně umístěné, umožňují vytvářet pasti na nepřátelské jednotky.

I v noci mohou miny nastražit drony

Novinky se nicméně netýkají jenom konstrukce min, ale také jejich nastražení. V mnoha případech totiž nejsou pokládány vojáky jako v minulosti, ale dělají to raketomety nebo drony. Jedním je systém Threeminer, k němuž KyivIndependent uvádí, že uveze 3 miny těžké až 35 kg a má dosah 10 kilometrů. Vybavený je navíc termovizní kamerou, takže funguje i v noci, aby ho neviděl nepřítel. Armádní Zpravodaj dodává, že miny nosí i drony letecké, jimiž lze zaminovat místa, která byla krátce před tím odminovaná, a nepřítele tak překvapit.

Hackeři zveřejnili dokumenty, které potvrzují, kolik Alžírsko kupuje ruských Suchojů Su-57 páté generace. Žádná sláva to není

Ale existují i jiné typy protitankových min používaných ukrajinskou armádou. PARM 2 je vlastně statická kumulativní střela na malém stativu se snímačem z optických vláken, která může čekat schovaná třeba v křoví. Wikipedia uvádí, že doletí do vzdálenosti 100 metrů a prorazí pancíř o síle až 750 milimetrů RHAe, tedy i mnoha tanků. Ukrajina používá i dělostřeleckou zaminovávací munici RAAMS ráže 155 milimetrů, k níž Wikipedia uvádí, že vystřelená z houfnice doletí až do vzdálenosti 17,6 kilometrů a v cíli se rozpadne na 9 protitankových min.

Článek Rusové jsou proti ukrajinským chytrým minám zcela bezradní. Bojiště se pro ně stalo jistou a bolestivou smrtí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protipěchotní mina vojáka jenom zmrzačí

Armádní Zpravodaj v mnoha diskuzích zjistil, že někteří lidé vlastně pořádně neví, k čemu je protipěchotní mina určena, a jak v naprosté většině případů funguje. Mohou za to nejspíše i některé filmy, v nichž jsou vykresleny jako nenápadné, avšak silné smrtící zbraně, které jsou pro vojáka de facto konečnou – jenomže ve skutečnosti fungují trochu jinak.

Video: zvěsti nelhaly, ruští vojáci ukradli na Ukrajině pračku. Čip do zbraní tím ale nezískali

Obvykle je v nich jenom menší množství nálože, jelikož nemá dojít k usmrcení vojáka, i když i to se teoreticky může stát. Protipěchotní mina mu má zjednodušeně řečeno „utrhnout nohu“, tedy zranit – v naprosté většině armád to znamená, že se mu bude muset věnovat minimálně jeden spolubojovník, případně přímo medik, aby mu poskytl patřičné ošetření.

K vytížení personálu pak dochází i v zázemí z důvodu rekonvalescence, uvádí Wikipedia. Je třeba připomenout, že ne všechny armády se ovšem tímto pravidlem řídí – třeba vojáci ze Severní Koreje při obraně ruské Kurské oblasti ukázali, že pokud je jejich spolubojovník raněn, pokračují dále a nechávají ho na frontě zemřít, pakliže se nezachrání sám.

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky uvádí, že Ottawská úmluva vstoupila v platnost roku 1999. Zakazuje přitom použití, hromadění zásob, výrobu i převod protipěchotních min, a stejně tak zavazovala státy k likvidaci dosavadních zásob. Jako první se nejspíše rozhodlo k jejich znovuzavedení Polsko, o čemž Armádní Zpravodaj informoval koncem března 2025, ale později se přidaly čtyři další země, aby zaminovaly hranici s Ruskem.

Rusko rozehrálo nebezpečnou hru: připomnělo Americe, že má sovětské atomovky. Ta k němu poslala dvě jaderné ponorky, aby sklaplo

Německo mimochodem patřilo ke zdrženlivějším zemím, takže zatímco Poláci si dohodli obrovské zbrojní zakázky hned v roce 2022, když Rusko zaútočilo na Ukrajinu, naši západní sousedé se teprve rozhoupávali. Současná německá vláda však očividně vnímá, že Vladimir Putin hodlá i nadále válčit, takže mu chce ukázat, ať do Evropy nevstupuje. A to tak, že mohutně zbrojí – k dřívější tisícovce Leopardů 2 chce dalších 8 500 obrněnců a desítky letounů.

Článek Německo se chce vrátit k zakázaným zbraním, které vojáky na bojišti zmrzačí, ale nezabijí. Zase jenom kvůli Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dříve zakázané miny se vrací ve velkém

Několik evropských zemí se rozhodlo k odstoupení od Ottawské úmluvy, která zakazuje kladení protipěchotních min – podobně jako kazetová munice, i ony jsou nebezpečné ještě desítky let od nastražení, což je dodnes vidět v mnoha jižních zemích. Vojákům navíc působí zranění, která nebyla shledána jako „humánní“, i když taková umí způsobit i mnoho dalších zbraní. Ono stačí, když to schytají těžkým kulometem, který jim dokáže „urvat“ končetiny.

Ruské Su-30SM chtěly provokovat u švédských hranic, ale když zahlédly Gripeny, okamžitě to otočily

Jenomže obavy z ruské invaze sílí každým dnem, a tak se mnohé země rozhodly, že miny proti pěchotě opět zavedou. Armádní Zpravodaj psal již koncem března 2025, že to hodlá udělat Polsko, které také skoro zdvojnásobí armádu. Nedávno pak oznámilo Estonsko, že buduje u hranic s Ruskem stálé opevnění včetně protitankového příkopu.

Celkem pět zemí chce přitom odstoupit od Ottawské úmluvy, aby mohly užívat protipěchotní miny – Finsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva a Polsko – některé sousedí se samotným Ruskem, včetně Kaliningradské oblasti, jiné s Běloruskem, což je ruský vazal a nejbližší spojenec. Sice na Ukrajině nenasadil své jednotky, ale umožnil vést ze svého území počáteční (i některé další) vojenské operace, a je pravděpodobné, že by Rusku pomohl i tentokrát.

A nelze se nechat zmást ani mírnější rétorikou tamního prezidenta Aleksandra Lukašenka, který koncem května 2025 oznámil, že odsunou velké vojenské cvičení dále od hranic s NATO, aby zbytečně nestupňoval napětí. Wikipedia přitom doplňuje, že existují protipěchotní miny tříštivé a trhací, a je na místě připomenout, že jejich cílem nebývá vojáka zabít.

Rusko je malý krůček od sebedestrukce. Válku si může dovolit do roku 2027, poté končí, ekonomicky se zhroutí

Když dojde k explozi, má mina primárně způsobit vážné zranění – zasaženého vojáka nebo vojáky to vyřadí, zatímco další by jim měly poskytnout pomoc, takže jsou ze hry i jiní. Na druhou stranu se na Ukrajině ukázalo, že třeba Severokorejci takto nefungují a nechávají raněné za sebou, aniž by jim pomáhali – i když i tak půjde o silné zbraně, mj. psychologické. Vrhnout se totiž oblasti s vědomím, že je zaminovaná, chce velkou odvahu.

Článek Železná opona se vrací: 5 zemí NATO nastraží podél celých hranic s Ruskem smrtící zbraně. Pro armádu nebude možné, aby prošla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Inspirací konstruktéra byla hračka

Odminovávací zařízení Mine Kafon Ball je již na první pohled atypické. Vypadá jako koule, z níž trčí tyče do stran, a na jejichž koncích jsou jakési plochy kruhového tvaru. Projekt je ve své prezentaci popisovaný jako konstrukce vytvořená v Nizozemí konstruktérem Massoudem Hassanim na základě hraček poháněných větrem, s nimiž si hrál v rodném Afghánistánu. Odminovávací balon je ale mnohem větší a těžší, i když i on používá jako pohon vítr.

iZdroj fotografie: Mine Kafon

Základem Mine Kafon Ball je 17 kilogramů těžká kovová konstrukce, do níž se upevní velké množství jakýchsi nohou z bambusu, uvádí BBC. Na konci každé z nich je plastová ploška, která když stlačí nastraženou minu, exploduje. Cena zařízení má být asi 1 100 korun, takže je tedy velice levné. Vybavené je navíc GPS modulem, aby obsluha věděla, kudy se koule pohybovala a jaká cesta by alespoň teoreticky měla být zbavena min.

Mine Kafon Ball funguje jenom někde

Zařízení bylo už testované, ale vzhledem k tomu, že se stále nijak masivně nepoužívá, se Armádní zpravodaj domnívá, že není příliš efektivní. Wikipedia uvádí, že největší slabinou je právě větrný pohon, protože funguje jenom na otevřených prostranstvích, jako jsou pouště. Jenomže miny bývají rozmístěné v různých terénech, a tam, kde je členitý, případně je tam vyšší a hustší porost, což je časté, podobná koule prostě projet nemůže.

Ukrajina docela potupně ztratila těžkou stíhačku Suchoj Su-27 během ruského leteckého útoku. Pilot se katapultoval a přežil

Další nevýhodou může být skutečnost, že se bambusová noha při explozi zlomí, a poškodit to může i další. Koule pak může uprostřed minového pole kvůli nepravidelnosti uvíznout a bude nebezpečné si pro ni dojít. Mnohem účinnějším řešením tak nejspíše stále zůstává třeba slovenské bezpilotní vozidlo Božena-5 pracující na osvědčeném principu. Na druhou stranu je takové zařízené nesrovnatelně dražší a náročnější na výrobu.

Článek Nizozemská „hračka“ poháněná větrem stojí 1 100 Kč. Měla být levnou a účinnou revolucí pro odminování, ale má značné slabiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vystavený Zemledeliye shořel až napodruhé

Informací bylo k incidentu sdíleno jenom málo, neboť se je 414. samostatná brigáda bezpilotních systémů zvaná „Maďarovy ptáci“ rozhodla klasifikovat. V příspěvku z 20. března 2025 tak sdílela pouze to, že se jí podařilo objevit ruský systém Zemledeliye, který slouží k dálkovému zaminování nějaké oblasti. Armádní Zpravodaj ověřil, že až na vzdálenost 15 km, což je při kladení výbušnin velmi dobrý odstup od místa, které je třeba proti nepříteli zabezpečit.

Rusové „dostali kouř“ v Charkovské oblasti. Ničili je nestandardně velké drony a překazily jim postup (video)

Na druhou stranu to znamená, že musí být relativně blízko fronty, kde stoupá riziko, že bude objeven průzkumnými drony – což se také v tomto případě evidentně stalo. Nacházel se na malé polní křižovatce a osádka se ho zjevně ani nesnažila nijak zamaskovat. Redakce Armádního Zpravodaje považuje za velkou nezodpovědnost, že ani nebyl chráněn systémem protivzdušné obrany, která by si bývala mohla s bezpilotními letouny poradit.

Ukrajinští operátoři však měli díky tomu mnohem jednodušší práci. Ze záběrů je patrné, že do Zemledeliye nejdříve narazil první sebevražedný dron, ale maximálně ho poškodil a nejspíše také znehybnil, jelikož se vojáci posléze zjevně nesnažili (nebo nemohli) ujet. S odstupem následoval druhý útok, tentokrát už do odpalovacího zařízení, což způsobilo explozi min.

Fiala: Česko dodá Ukrajině 1,5 milionu dělostřeleckých granátů, je z největších podporovatelů. Sklad munice v ČR mezi tím explodoval

Záběry ukazují mohutné ohnivé pole, takže bylo evidentní, že došlo k úplnému zničení systému. Místo ostatně později zkontroloval dron a je vidět jenom ohořelá konstrukce. Co se stalo s vojáky, není jasné, ale pokud Zemledeliye neopustili (případně nemohli, protože je například hned první útok vyřadil), je v podstatě jisté, že se stal jejich hrobem.

Ze statistiky českého analytického serveru Oryx, který mapuje doložitelné ztráty techniky ve válce na Ukrajině, vychází, že se jednalo teprve o sedmé zničení ruského systému Zemledeliye za více než 3 roky trvající válku na Ukrajině. Ve výzbroji je přitom zařazen teprve od roku 2020.

Článek Ukrajinci zničili extrémně vzácný ruský minotvorný systém Zemledeliye. Teprve sedmý za celou válku (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Miny často záměrně jenom zraňují

Ve světě existuje celá řada min, ale těmi nejkontroverznějšími jsou protipěchotní nášlapné. Wikipedia uvádí, že jsou navrženy tak, aby působily proti lidem, a ve většině případů jsou zkonstruované tak, že když na ně člověk stoupne, explodují. Síla výbuchu mu pak většinou silně poraní nebo odtrhne kus nohy, jelikož jsou mnohé nášlapné miny navrženy tak, aby člověka spíše zranily, než zabily, což nutí ostatní vojáky se o zraněné postarat, takže to oslabuje celou skupinu. Navíc jsou metodou šíření strachu, protože z nich vojáci mají právem obavy.

Pomsta osvětimských vězňů vojákům SS: nenápadná biologická zbraň zabila i ty nejhorší z nich. Vymyslel ji zajatý Sovět

První zaznamenané použití nášlapných min pochází již z dob Krymské války mezi lety 1853 a 1856. Konstruovali je Rusové a někdy bývají nazývány fugasy, což je vlastně improvizované výbušné zařízení. Armádní Zpravodaj prošel různé záznamy, podle nichž si ruští konstruktéři při výrobě prvních min počínali velice zručně. Jednalo se o krabice, ale i válce naplněné střelným prachem či jinou výbušninou. K odpálení pak sloužily křehké skleněné trubičky.

V takové trubičce měla být kyselina sírová, popisuje zařízení StandingWellBack, umístěna tak, aby po došlápnutí na menší desku (třeba z prkna, ale i jiného materiálu) nad ní praskla. Kyselina se poté vylila do směsi chlorečnanu draselného a cukru, jíž kyselina zažehla, načež explodoval střelný prach. Je jasné, že mezi útočící pěchotou vyvolávala taková zbraň hrůzu.

Minometné granáty konfederační armády

Další zaznamenané použití nášlapných min pak pochází z americké občanské války v letech 1861 až 1865. Armádní Zpravodaj našel na AmericanHistory dopis, který popisuje bitvu u Williamsburgu v roce 1862. Ustupující konfederační vojáci za sebou měli zanechat zakopané minometné granáty s tlakovými pojistkami, jejichž princip ovšem není popsán – existují však doklady o tom, že tyto miny opravdu některé unijní vojáky zabily nebo zranily. Byly považovány za velmi hanebné a nečestné, minimálně tehdy však bylo ve válce „vše povoleno“.

iZdroj fotografie: Public Domain

Této pověsti se nicméně nášlapné miny nezbavily dodnes, i když inženýři vylepšili jejich konstrukci nebo způsob nastražení. Apopo uvádí, že podle odhadů je dnes na celé planetě položeno asi 110 milionů min a ročně zabijí nebo zraní kolem 5 tisíc lidí. Cena na odstranění jedné miny je přitom odhadována na zhruba 23 tisíc korun. Jde tedy o problém, jehož se lidstvo jen tak nezbaví – navíc, když jsou miny stále v řadě konfliktů hojně užívány.

Článek Rusko bývalo mimořádně inovativní vojenskou velmocí: hanebné fugasy ničily nepřátele už před 170 lety, ale nebezpečné jsou dodnes se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Miny na tank nezabraly, drony ano

Na videu níže lze vidět pokus o útok velké ruské obrněné kolony. V jejím čele jel tank (ale nelze rozeznat, jakého je typu), za ním pak byly seřazeny obrněné transportéry a bojová vozidla pěchoty vezoucí výsadek. Záběry ukazují, že tank opakovaně, pravděpodobně šestkrát, najel na minu, ale stále pokračoval dále. Vybaven byl dle všeho minovým rollerem, což je zařízení před tankem, které miny aktivuje nebo odstraní z cesty, uvádí Wikipedia.

Video: ani když je ruská houfnice 2S1 Gvozdika pečlivě zamaskovaná, nemusí být v bezpečí, a po zásahu jí dokonce může odletět věž

V tomto případě je však aktivoval, jednat se mohlo třeba o T-62. HistoricaFandom uvádí, že je v každé 7,5 kilogramů trhaviny, takže není divu, že byly exploze tak veliké. Tank ale nezastavily a musely nakonec přijít ještě 3 údery sebevražednými drony, než byl vyřazen z provozu. Ty útočily i na další vozidla a zdá se, že mají na svědomí minimálně 1 bojové vozidlo pěchoty BMP-3. V něm může být kromě tříčlenné osádky i výsadek 7 vojáků, uvádí ArmyRecognition. Video později zobrazuje i pěchotu, mohlo se tak jednat právě o ně.

Útoky na ruskou obrněnou kolonu

Článek Video: ani útok mohutné ruské kolony nemusí přinést úspěch, ačkoliv může její vedoucí tank pokračovat v jízdě i po 6 výbuších se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Znehybněný pokladač min GMZ-3

Video níže ukazuje sestřih útoků ukrajinských dronů na celou řadu obrněné techniky. MilIn uvádí, že kromě bojových vozidel pěchoty nebo tanků byl mezi nimi i velmi zřídka vídaný pokladač min GMZ-3, který se sice na záběrech jenom mihne, ale zdá se, že byl již zastaven nějakým předchozím útokem. Jde přitom o důležitou techniku usazenou na pásovém podvozku a slouží k pokládání minových polí proti útokům mechanizovaných jednotek. Wikipedia uvádí, že uveze až 208 různých protitankových min jako jsou TM-62, TM-89 a další.

Video: ani když je ruská houfnice 2S1 Gvozdika pečlivě zamaskovaná, nemusí být v bezpečí, a po zásahu jí dokonce může odletět věž

GMZ-3 však rozhodně nebyl jediným cílem ve videu. Nejčastěji drony útočily na bojová vozidla pěchoty, konkrétně BMP-2, která byla zničena ve třech případech. WeaponSystems uvádí, že je na pásovém podvozku a má místo pro výsadek 7 vojáků. Ten může podporovat palbou z kanonu ráže 30 mm i protitankovými řízenými střelami. A i když zvládá plavat na vodní hladině, jeho nevýhodou je poměrně slabá pancéřová ochrana a odolnost proti minám.

Článek Video: jakmile ucítí ukrajinští vojáci příležitost, mohou poslat vzácné ruské minonosné vozidlo GMZ-3 na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnce zastavily miny a dračí zuby

Video níže ukazuje ruský útok proti obranné linii, před níž bylo účinně položeno již zmíněné minové pole, ačkoliv i další protitankové zábrany. MilIn uvádí, že útočníci utrpěli během akce veliké ztráty, když v první fázi několik jejich vozidel najelo na miny – záběry jasně ukazují, jak pod jedoucími vozidly explodují a ta se zastavují. Mezi použitými minami mohla být například FFV 028, což je kruhová mina s 5 kilogramy trhaviny. Wikipedia uvádí, že exploze vytvaruje projektil, který pronikne do vozidla a zničí ho (někdy ho pouze znehybní).

Video: co se stane s lidským tělem, pokud stojí metr od trysek bojového letounu, který právě startuje – jednoduše je „odvanuto“

V další fázi se vozidla pokusila překonat protitankové překážky tvořené takzvanými dračími zuby. TankHistoria uvádí, že se jedná o čtvercové objekty pyramidálního tvaru vyrobené ze železobetonu, které jsou nakladeny blízko sebe tak, aby přes ně nemohlo vozidlo projet, případně pokud by se o to pokusilo, tak aby uvízlo. To se nejspíše stalo i útočícím jednotkám, kdy je ke konci videa vidět, jak na ně útočí sebevražedné drony, aby je zlikvidovaly.

Článek Video: najede-li ruský konvoj na silné opevnění s minami, může z velké části skončit už v první fázi, než něčeho dosáhne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mina zničí i tank, co na ni nenajede

Praktické zkušenosti armád dokazují, že jsou protitankové miny nesmírně účinné hlavně v obraně, a není proto divu, že si budou moderní typy pořizovat i čeští vojáci. Model SENTRY označuje výrobce STV GROUP za chytré tvarované nábojové protitankové miny nové generace se systémem dálkového ovládání. Díky této technologii jsou mnohem bezpečnější pro vojáky, kteří je používají, a naopak nebezpečnější pro nepřítele.

Video: BMPT Terminator může zklidnit i jediná stará hlavice RPG-7, které by měl odolat, lépe však nedopadá ani tank T-80

Hmotnost jedné miny SENTRY je 10,5 kg a obsahuje výbuchem tvarovaný penetrátor. Ten je podle Cat-Uxo schopen prorazit pancíř o síle až 140 mm RHAe, což se nezdá být mnoho, ale spodní části tanků nejsou silně pancéřované, takže je dokáže naprosto určitě zastavit – klidně i když jde o moderní tank, jakým je ruský T-90M. Navíc má senzory, takže ho nad sebou zaznamená, i když na ni přímo nenajede pásem, a exploduje v ten nejvhodnější okamžik.

Miny SENTRY lze vypínat a zapínat

Specifikem miny je také možnost síťového propojení, což znamená, že jsou s ní vojáci v neustálém šifrovaném spojení, i když může v případě jeho rušení fungovat i samostatně. Díky tomu lze např. celé minové pole nebo jeho určitou část deaktivovat, když přes něj přechází přátelské jednotky, a pak ho zase aktivovat, uvádí MilIn. SENTRY v sobě má mimochodem systém GPS, takže vojáci vědí, kde přesně se nachází, a po deaktivaci ji lze sebrat a opětovně použít.

Forcit displayed the Sentry mine system at Eurosatory this year for the first time. They’re a 10.5 kg mine with mesh connectivity to enable remote operation. It includes a communication link with a rugged control unit that marks the location of the mine with GPS. pic.twitter.com/ZLYCc2ywKR

— Sam Cranny-Evans (@Sam_Cranny) October 24, 2024

Pro nepřítele je naopak mina nebezpečnější více než ta klasická. Jelikož je v plastovém pouzdru, není snadné ji lokalizovat, a ani když se to ženistům nepřítele povede, nemají vyhráno, protože je vybavena systémem, který ji přivede k výbuchu, když se s ní někdo pokouší manipulovat. Pravděpodobně je navíc možné SENTRY odpálit i na dálku, například v okamžiku, kdy se k ní nepřítel přiblíží a její „majitel“ ho sleduje a může ho tak překvapit.

Článek AČR vsadí na velmi chytré protitankové miny, které zničí klidně moderní ruský tank T-90M, aniž by na ně přímo najel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Miny byly nakladeny před nepřítele

Ačkoliv může být pokládání min prováděno ručně, video níže ukazuje, že to není jediný způsob. Konkrétně lze pozorovat, jak je lze klást s pomocí dronů, což umožňuje vytvořit minové pole i za situace, kdy je již nepřítel v oblasti, a dokonce ho jím obklopit. Případně je lze rozhodit přímo před něj – například ruská jednotka pak může vjetím do takového minového pole ztratit 17 kusů techniky včetně tanků nebo bojových vozidel pěchoty, uvádí MilIn.

Video: ani rychlý útok na motorkách nemusí ruským vojákům přinést úspěch, pakliže je odráží dělostřelectvo a většinu jich smete

Video ukazuje, jak dron shazuje miny obdélníkového tvaru PTM-3, k nimž Wikipedia uvádí, že obsahují 1,8 kg tvarované trhaviny a jejich exploze dokáže dokonce proniknout dovnitř tanku. Pokládány bývají například salvovými raketomety, ale jde to i jinými způsoby, právě třeba drony. Záběry ukazují i zničená bojová vozidla pěchoty, podle tvaru se jedná o BMP-2. Svůj původ mají v Sovětském svazu a vyžadují tříčlennou obsluhu, přičemž uvezou sedmičlenný výsadek, uvádí ArmyRecognition. Proti minám mají mizernou ochranu.

Článek Video: pokud ruské jednotky nekontrolovaně vjíždí do nečekaného minového pole, mohou ztratit 17 obrněnců a záhy útok odpískat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Miny zneškodní MR.5100 rotačním cepem

Území Ukrajiny je v současné době pokryto obrovským množstvím min, přičemž někteří odborníci odhadují, že může být zaminována až pětina jejího území. Je tedy pochopitelné, že se vojáci snaží udělat zaminované oblasti opět bezpečnými, k čemuž nejenom dostali techniku od spojenců, ale také vyvinuli vlastní, jakou je třeba MR.5100. MilIn uvádí, že využívá techniku rotačního cepu, s jehož pomocí může miny přivést k výbuchu a zneškodnit je tak.

iZdroj fotografie: Public Domain

Rotační cep ale není žádnou novinkou, vyvinutý byl již během druhé světové války a nejvíce se proslavil během vylodění v Normandii na tancích Sherman Crab. Wikipedia uvádí, že za ním stojí Jihoafričan Abraham du Toit a spočívá v tom, že je v přední části stroje veliký rotační buben, na němž jsou řetězy se závažím. Jak se buben točí, závaží doslova tepou zem a mohou tak miny přimět k výbuchu. Výhodou je, že podobný typ odminování je relativně rychlý a mnohem bezpečnější než využití ženistů, která jinak riskují své životy.

Božena 5 v AČR je výkonnější než MR.5100

Ukrajinský odminovávací stroj MR.5100 je na pásech, což mu umožňuje jízdu i v těžkém terénu. Jelikož je dálkově ovládaný, tak výbuchy neohrožují lidskou osádku; operátor může být až 350 metrů daleko. Jeho hmotnost je 17 tun a díky rotačnímu cepu odminovává pruh o šířce 2,5 m, přičemž postupuje rychlostí až 1,5 km/h a dokáže pracovat 4 hodiny v kuse. Účinný je proti všem typům min zahrabaným do hloubky až 30 centimetrů.

Čechy zaplacené slovenské bezpilotní odminovací vozidlo Božena-5 pro Ukrajinu je velký „čistič“ na primitivním principu

Svou konstrukcí se MR.5100 velmi podobá slovenskému odminovacímu stroji Božena 5, který má ve výzbroji i česká armáda a rovněž disponuje rotačním válcem a je dálkově ovládán. Naproti tomu se může při práci pohybovat rychlostí až 9 km/h a šířka čištěného pásu je o 15 cm větší než u ukrajinského stroje, uvádí na stránkách české ministerstvo obrany. Ani jeden stroj přitom není určen do bojových situací a slouží na územích, na nichž se již nebojuje.

Článek Na Boženu 5 z AČR sice nemá a možná je staromódní, ale přesto umí být nový ukrajinský odminovávací stroj extrémně účinný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok obrněnců zastavilo minové pole

Co se stane, když útočník zanedbá ženijní průzkum, lze vidět na videu níže. MilIn k tonu uvádí, že se ruská skupina vybavená velkým počtem obrněné techniky pustila do útoku proti pozicím výsadkářů, jenomže nevěděla, že je před ní minové pole. Řada jejích vozidel do něj proto vjela a zůstala nehybně stát, načež na ni začali útočit sebevražedné drony, dělostřelectvo a údajně i protitankové řízené střely. Operátoři dronů byli natolik precizní, že nenechali na pokoji ani pěchotu původně vezenou ve vozidlech a ničili ji na cestě i v různých úkrytech.

Obrněné vozidlo Senator může odolat i extrémně ničivé sovětské mině TM-62, která si běžně poradí s jakýmkoliv tankem

Jednou z min nakladených proti útoku mohla být TM-62. Wikipedia uvádí, že má hmotnost 9,5 kg, z čehož připadá 7,5 kg na trhavinu. Tím dokáže spolehlivě zastavit i tank, jemuž minimálně přetrhne pás; starším obrněným transportérům nebo bojovým vozidlům pěchoty pak může prorazit podlahu. Kdyby ale útočníci o minách věděli, mají způsoby, jak je eliminovat – třeba poslat dopředu tank s nějakým minovým válcem, aby udělal cestu. Takový TMT-S určený pro různé typy sovětských tanků vydrží výbuch 6 min TM-62, uvádí Army-Guide.

Článek Video: pokud ruský ženijní průzkum zanedbá povinnosti, může to ukrajinským výsadkářům nahrát, aby pohřbili celý útok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozidlo Senator odolalo protitankové mině

Odolnost vozidla Senator proti výbuchu miny pod ním je doslova fenomenální. Dokazuje to i případ, kdy najelo na protitankovou minu, jak uvádí Defence-Blog, přičemž mělo být uvnitř miny zhruba 8 kg výbušniny, což napovídá, že by se mohlo jednat o klasickou sovětskou minu TM-62. Wikipedia uvádí, že obsahuje přibližně 7,5 kilogramů explozivní složky a dokáže se poradit s jakýmkoli existujícím tankem – když ho nezničí, alespoň zpřetrhá pás.

The 6.7L diesel V8 engine of this Canadian-made Senator APC absorbed the 8kg blast of a Russian anti-tank mine.
Both the driver and crew compartments remain intact.
The vehicle did its job because there are no reports of casualties. pic.twitter.com/WvUcPp37qx

— Roy🇨🇦 (@GrandpaRoy2) May 18, 2024

V daném případě jelo ve vozidle Senator několik vojáků, a když mina explodovala, nebyl údajně nikdo z nich zabit, což dokazuje odolnost konstrukce. Samozřejmě i na ní si exploze silné výbušniny vybrala svou daň, přičemž a fotografie ze sociálních sítí ukazují, že byla poničena přední část vozidla a výbuch zcela určitě rozerval minimálně jedno kolo. Automobil se tak samozřejmě stal nepojízdným, ale důležitá je záchrana životů vezených vojáků.

Karoserie MRAP Senator odkloní výbuch

Výrobce vozidla, kanadská společnost Roshel, na svých internetových stránkách uvádí, že má vozidlo karoserii ve tvaru V, což je základem jeho odolnosti. Takto konstruovaný spodek vozidla totiž velkou část síly exploze odklání mimo prostor, v němž se nachází lidé. Video pod článkem dokonce ukazuje, že je Senator schopen odolat i bočnímu výbuchu o síle 25 kilogramů TNT. Vedle toho je osádka chráněna proto střelbě z běžných ručních zbraní.

Video: granáty nejsou třeba, o zničení se postará ukrajinský terén, který vyláme třeba kanadský obrněný transportér Roshel Senator

K dalším výhodám vozidla patří, že je postaveno na běžném komerčním podvozku Ford F-550, což samozřejmě zlevňuje výrobu a zjednodušuje údržbu. Janes uvádí, že je Senator 8,84 tun těžké vozidlo, do něhož se vejde až 10 vojáků a může nést náklad o hmotnosti až 2 tun. Dokáže se přitom pohybovat rychlostí až 120 km/h a dojezd má až 800 kilometrů. Ozbrojeno může být dálkově ovládanou zbraňovou stanicí, pravděpodobně s kulometem nebo granátometem, ale existují i verze, z nichž mohou startovat různé drony.

Článek Obrněné vozidlo Senator může odolat i extrémně ničivé sovětské mině TM-62, která si běžně poradí s jakýmkoliv tankem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Robotické „zaminovávací“ vozidlo zničily drony

Ruský robotický systém na pokládání mil lze vidět na videu pod tímto článkem. Jde o nějaký typ menšího robotického vozidla s 9 tubusy na rozmisťování min, uvádí MilIn, a podle všeho se pohyboval v blízkosti fronty, kde si ho všiml nepřítel, načež se rozhodl využít k jeho zničení sebevražedný dron. Z videa je patrné, že se jednalo o FPV dron s nějakou hlavicí, ale operátor se zjevně netrefil, a když ležel letoun na zemi, přenášel obraz.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Dálkový pokladač byl nicméně natolik zajímavým cílem, že na něj byl vyslán další sebevražedný dron, přičemž celou akci opět monitoroval, protože z něj pochází závěrečné záběry, které značí zničení zbraně. Druhý dron byl viditelně úspěšný a do systému narazil přesně; po explozi se pak objevil ještě minimálně jeden další výbuch, což naznačuje, že alespoň v některých tubusech musela být mina nebo miny, které nepřítel nestihl položit.

Robot může miny pokládat v zemi nikoho

Na robotickém vozidle bylo umístěno 9 tubusů systému označovaného jako PKM-1, uvádí ArmyRecognition, a soudí, že jde o relativně levný systém, jehož cenu odhaduje na asi 91 tisíc korun. Nejspíše se jedná o improvizaci, ale může být relativně efektivní a teoreticky by s ní šly pokládat miny v zemi nikoho, případně těsně před nějaké útočící jednotky. Vozidlo je tak velice nebezpečné, i když není jasno, jak je ovládáno, ani jaký má dosah.

Video: ani více než 5násobná přesila nemusí uspět, i pouzí 4 vojáci dokáží zastavit útok 3 ruských BTR-82 a jejich výsadku

Tubus systému PKM-1 může obsahovat různé typy protipěchotních i protitankových min. Na stránkách Centra bojového výcviku americké armády stojí, že tubus dokáže odpálit miny na vzdálenost 30 až 35 metrů, a může v něm být třeba 72 malých protipěchotních motýlkových min PFM-1, které se rozptýlí do prostoru, ale i miny větších typů. Například jedna protitanková PTM-3 nebo tři protivozidlové PTM-1. Vzhledem k tomu, že je na robotovi tubusů 9, může nést celou směsici min a aplikovat je dle potřeby.

Článek Video: i na malý ruský „9tubusový“ improvizovaný systém na pokládání min musí někdy vyletět hned dva drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minu TM-62 lze vhodit větracím otvorem

Operaci z čištění zákopů můžete vidět na videu, které pochází z kamery na helmě jednoho z vojáků, a které je níže pod článkem. Ukazuje skupinu vojáků snažících se rychle obsadit zákop, jehož mnohé části jsou překryté, a není tedy jasné, kde všude se mohou jejich nepřátelé schovávat. Když přitom najdou bunkr, použijí protitankovou minu TM-62, uvádí MilIn, jíž vhodí do otvoru vypadajícího jako ventilační, kde po několika sekundách exploduje.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Výbuch miny narušil střechu bunkru tak, že v ní vznikly otvory. Voják s kamerou pak začal do těchto otvorů střílet útočnou puškou AK-74 s tlumičem, pravděpodobně aby případné nepřátele udržel přikrčené, a použil i granát. Později vhodil do bunkru ještě další protitankovou minu a definitivně ho rozbil. Exploze byla velice silná, zemina létala po výbuchu daleko. Útočníci si evidentně byli nebezpečí vědomi, protože se vždy pečlivě schovávali.

Protitanková mina TM-62 má 7,5 kg výbušnin

Síla miny sestrojené tak, aby si poradila i s tankovým pancířem, může být důvod, proč si ji vojáci zvolili. Military-History uvádí, že obsahuje 7,5 kilogramů trhaviny, přičemž je její celková hmotnost 9,5 kilogramů. Aby došlo k jejímu odpálení, je potřeba tlaku předmětu o hmotnosti minimálně 150 kilogramů. S tím se útočníci vypořádali za pomoci malého kousku trhaviny a zápalné šňůry, což stačilo na minu připevnit lepicí páskou.

Video: 6 pušek AK-74 připevněných k sobě má fungovat jako náhražka protiletadlové obrany, i tak ukrajinská armáda improvizuje

Co se týče použité útočné pušky AK-74, jedná se o původně hlavní zbraň sovětské armády, která je v současnosti používána v postsovětských (ale i mnoha dalších) státech. Wikipedia udává, že vstoupila do služby již v roce 1974 a existují i její modernizované varianty. Nabíjena je do ní munice 5,45×39 milimetrů, nejčastěji přitom pomocí zásobníku na 30 ran. Efektivní dostřel AK-74 je až 500 metrů a kadence až 650 ran za minutu, i když v zákopech se běžně bojuje na krátkou vzdálenost a vojáci tak používají jednotlivé rány.

Článek Video z helmy: zákopy a bunkry lze velmi účinně čistit i za pomoci protitankových min, které je dokáží doslova rozervat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odminovací vozidlo u fronty a samotné

Příklad, jak může být vzácný americký systém M1150 zničen, ukazuje video pod článkem. Na síti X účet Rybar Force uvádí, že bylo vozidlo zasaženo asi kilometr od frontové linii, což znamená, že v dosahu nepřítele. Údajně bylo na své misi samotné a bez jakékoliv ochrany. Na videu není opravdu v okruhu několika desítek metrů vidět žádná další technika ani vojáci, i když se na druhou stranu může jednat o záběry z jakékoliv doby.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Odminovávací vozidlo bylo zničeno pomocí nějaké střely nebo sebevražedného dronu; záběry ukazují jenom výbuch, ale vzhledem k jejich kvalitě nelze nic odvodit. Teoreticky mohl být použitou zbraní dron ZALA Lancet, o čemž by mohlo svědčit, že vozidlo monitoroval dron průzkumný. Army-Recognition uvádí, že třeba dron Lancet-3 má bojovou hlavici těžkou 3 kg, a pokud se s ní trefil do správného místa, může na zničení stroje stačit.

M1150 udělá průchod 100 metrů dlouhý

M1150 byl vyvinutý kolem roku 2009 a ve světě pravděpodobně existuje jenom v desítkách kusů. Army-Technology uvádí, že ho tvoří podvozek tanku Abrams, na němž je umístěna věž s dvěma odminovávacími náložemi MICLIC. Ty dokáže odpálit do vzdálenosti zhruba 100 metrů a po explozi, jíž aktivuje nastražené miny, vytvoří v miniovém poli průchod až 8 metrů široký. V přední části vozidla je navíc ještě umístěn odminovávací pluh.

Čechy zaplacené slovenské bezpilotní odminovací vozidlo Božena-5 pro Ukrajinu je velký „čistič“ na primitivním principu

Vozidlo má hmotnost 72 tun, což samo o sobě svědčí o tom, že je velice dobře chráněné. Využívá nejen pancíře tanku, ale na fotografiích je na některých místech viditelné i reaktivní pancéřování. I přes vysokou hmotnost se vozidlo na silnici dokáže pohybovat rychlostí až 70 km/h. Na jeho obsluhu pak stačí dvoučlenná osádka, a v případě potřeby může jeden z členů na nepřítele pálit z nainstalovaného těžkého kulometu ráže 12,7 milimetrů.

🇷🇺🇺🇦 Yesterday, footage of the destruction of a very rare engineering vehicle supplied by overseas partners to Ukraine was published online.

The M1150 Assault Breacher Vehicle (ABV) based on the M1 Abrams tank was hit near Petrivs’ke. In addition to the mine trawl, it also has… pic.twitter.com/eou2T0HiVC

— Rybar Force (@rybar_force) February 23, 2024

Zničení vozidla M1150

Článek Video: i velice dobře chráněný a vzácný hybrid tanku M1 Abrams může v klidu zničit ruská raketa nebo sebevražedný dron se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protiminová obuv jenom pro ženisty

Ve světě již existuje několik typů takových bot, a o jejich masovou produkci se pokouší i Ukrajina. Tamní ministerstvo obrany ve své zprávě tvrdí, že by se mělo jednat o boty určené pro ženisty – nelze si tedy představit, že by jimi byly vybaveny jednotky určené třeba k útoku na nepřátelské linie, aby s jejich pomocí překonaly minová pole. Chránit by ale naopak měly všechny, kdo se pokouší o objevení a likvidaci min.

⚡️A sapper of the 128th separate mountain assault brigade of the Armed Forces of 🇺🇦Ukraine in mine-resistant boots of the Ukrainian manufacturer pic.twitter.com/NCxSfuwl1e

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) September 1, 2023

MilIn uvádí, že takzvané protiminové boty jsou obuví složenou z více vrstev, v nichž je obsažena i kevlarová balistická vložka. Účelem této obuvi přitom není zamezit výbuchu nastražené miny, ta se aktivuje jako před tím – vrstvy by ale měly explozi dostatečně utlumit tak, aby vojákovi takzvaně neutrhla nohu. Nejspíše by ale i tak nějaká zranění utrpěl, a mnohé miny navíc produkují střepiny – odpadlo by nicméně to nejhorší, a sice ztráta končetiny.

Obuv proti minám produkují 3D tiskárny

Výroba specializované protiminové obuvi probíhá v případě Ukrajiny za pomoci 3D tiskáren, uvádí TheDefensePost. Díky tomu je možné je vyrábět poměrně rychleji a levněji než jejich protějšky v západních zemích. Cena jednoho páru se tak pohybuje kolem 9 400 korun. Boty by měly být účinné hlavně proti takzvaným motýlkovým minám, jejichž nejznámějšími a velmi často používanými představiteli jsou sovětské nebo ruské miny PFM-1.

100% ukrajinské 120mm minometné granáty jsou mimořádně silné, ruské jednotky i auta rozmetají; výroba má probíhat v ČR

Motýlkové miny jsou určeny k dálkovému zaminování prostoru a lze je vystřelovat třeba z minometu, případně shazovat z letadel či vrtulníků, uvádí Wikipedia. Taková mina je jen 119 mm dlouhá a má v sobě 37 g kapalné trhaviny, která exploduje při tlaku nad 5,1 kg. Člověka většinou nezabije, ale silně mu poraní končetinu. Není přitom zahrabaná v zemi, ale protože je malá a většinou zabarvená tak, aby byla špatně vidět, je velice nebezpečná.

Článek I výbuch malé miny s 37 g trhaviny vyřadí několik vojáků. Změnit to mohou boty proti minám, koncept z Ukrajiny je i „levný“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nepomůže ani odminovávací vozidlo

Na videu pod tímto článkem lze vidět, jak může dopadnout útok tanku, obrněných transportérů, odminovávacího vozidla UR-77 Meteorit a několika automobilů. MilIn uvádí, že se podařilo všechny postupně zničit, což je patrné i z videa, a i když dále postupovala pěchota, úspěchu se nedočkala ani ta, protože to „schytala“ tříštivou municí ze dvou tanků.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Nejčastějším důvodem vyřazení obrněných vozidel se zdají být miny, ale není jasné, jakého byly typu. Proti tankům a vozidlům posloužily viditelně protitankové miny, tedy např. původně sovětské TM-62. Těch existuje několik variant a nejčastěji jsou v kovovém pouzdře, ale někdy i v plastovém, dřevěném nebo kartonovém, což znesnadňuje jejich odhalení. Wikipedia uvádí, že je hmotnost jedné 9,5 kg, a z toho 7,5 kg připadá na výbušninu, nejčastěji TNT.

Slabý pancíř BTR i UR-77 Meteorit

Zničené obrněné transportéry jsou pak BTR, ale těžko lze rozeznat, jakého druhu, a stejně tak
nelze identifikovat tank. Ruské transportéry BTR jsou nicméně na kolovém podvozku 8×8 a jejich pancíř většinou dostačuje proti munici do ráže 12,7 mm. Nejmodernější BTR-82A má pak hmotnost 15,4 tun a je v něm místo pro tříčlennou osádku a 7 vojáků, udává Army-Technology. Vyzbrojen je běžně kanonem ráže 30 milimetrů a koaxiálním kulometem.

Nové ruské kolové vozidlo Bumerang již netrpí nedostatky starých BTR a přiblíží se západním standardům, vypadá nevídaně dobře

Proti minám mohlo teoreticky zasáhnout vozidlo UR-77 Meteorit. To je vybaveno dvěma liniovými náložemi, které odpálí do vzdálenosti až 90 metrů, a výbuch náloží aktivuje všechny miny v pruhu širokém asi 6 metrů. Systém je umístěn na podvozku samohybné houfnice 2S1 Gvozdika, uvádí WeaponSystems, a dodává, že je schopen ochránit dvoučlennou osádku jenom proti palbě z ručních zbraní a střepinám; je tedy velice zranitelný.

Článek Video: když se vydá skupina ruských obrněných vozidel skrze otevřené pole, velmi pravděpodobně to vždy skončí fiaskem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odhalenou minu zneškodní sebedestrukcí

Myšlenka systému Barracuda vyvíjeného společností Raytheon je využít k likvidaci různých min poloautonomní sebevražedný dron. Jeho nasazení by práci zrychlilo, a protože by mina byla zneškodněna výbuchem, odpadlo by i riziko možné ztráty lidských životů při nějaké nehodě. Společnost ve své tiskové zprávě vysvětluje, že ba mina byla zlikvidována velice krátce po odhalení, zatímco dnes je potřeba nejprve zjistit, o jaký typ miny se jedná, poté ji analyzovat, a až následně lze přistoupit k jejímu zneškodnění.

iZdroj fotografie: Eileen Sandá / Creative Commons / CC BY-SA

Dron Barracuda by měl mít válcovitý tvar, být 12 kilogramů těžký a 1,22 metru dlouhý, uvádí Defence-Blog. Jeho pohon zajišťuje čtveřice vodních trysek, takže lze předpokládat, že bude moci velmi dobře manévrovat. V přídi má zabudovaný sonar a kameru, s jejichž pomocí se může k mině přiblížit a případně ji identifikovat. S obsluhou bude Barracuda spojen pomocí akustické komunikační bóje. V konečné fázi exploduje, čímž minu zničí, i když samotné odpalovací zařízení ještě nemá námořnictvo hotové.

Miny by hledal pokročilý sonar

Barracuda nebude pracovat sám, ale bude propojen s taženým sonarovým systémem AN/AQS-20C, uvádí TheDefensePost. V okamžiku, kdy sonar identifikuje minu, Barracuda se k ní vydá. A protože by se mělo jednat o poloautonomní dron, lze předpokládat, že by lidská obsluha do operace zasahovala hlavně v konečné fázi, kdy bude dron u miny. Raytheon ve své zprávě uvádí, že se sonarový systém skládá ze 4 různých sonarů a disponuje pokročilým automatickým rozpoznáváním cíle i v nepřehledných podmínkách.

Kratos XQ-58 Valkyrie je nejvýkonnější bezpilotní letoun světa, který může sekundovat F-35. Jeho cenovka ale překvapí, je „nízká“

Sonar by měl být v budoucnu na plavidlech littoral combat ship, ale nasadit lze i z vrtulníků, různých lodí a nafukovacích člunů s pevným trupem. Lze předpokládat, že by loď s tímto sonarovým systémem disponovala větší zásobou dronů Barracuda, a v okamžiku, kdy by sonar rozpoznal minu, jeden dron by se k ní vydal, aby ji zneškodnil. Plavidlo by poté mohlo pokračovat v prohledávání oblasti a ne se zabývat minou, neboť by ji už měl na starosti dron. V této oblasti lze tedy hovořit o jisté revoluci, která čištění vod výrazně zrychlí.

Článek Významná revoluce, zaminovat moře proti ponorkám nebo lodím už moc nepomůže, vmžiku ho vyčistí americký zabiják min Barracuda se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Univerzální vozidlo na podvozku tanku T-55

Slovenské vozidlo je dílem společnosti CSM Industry a je označované jako „univerzální ženijní vozidlo“, neboť umožňuje širokou škálu využití. Výhodu má mj. v tom, že je na podvozku tanku T-55, uvádí ArmyRecognition, což mu dodává vysokou mobilitu v těžkém terénu, ale i odolnost. Ovšem třeba motor je oproti tanku jiný, a místo tankové věže je instalované otočné zařízení připomínající bagr s výsuvným ramenem. Vše přitom obsluhuje 2členná osádka.

Slovak defense and engineering company CSM Industry will supply the Ukrainian Armed Forces with a special universal demining machine UOS Bellarty on a T55 tank chassis. pic.twitter.com/3mzCxD5IXx

— Dylan Malyasov (@MalyasovDylan) January 6, 2024

Na rameno lze připevnit speciální odminovávací rotační zařízení s jakýmisi cepy s kladívky na konci. To je metoda využívaná již za druhé světové války, přičemž jak se zařízení otáčí, kladívka buší do země – asi je evidentní, že údery přivádí miny k výbuchu. Slovenské vozidlo UOS Bellarty má být schopno zlikvidovat různé typy protipěchotních i protitankových min, a v terénu se pohybuje rychlostí až 10 km/h, po silnici se pak přesunuje 30 km/h, udává MilIn.

UOS Bellarty jako bagr, jeřáb nebo fréza

Jak jsem již naznačil, byla by chyba označit UOS Bellarty jenom za odminovávací stroj, neboť lze na jeho rameno připevnit celou řadu nástrojů. ArmedConflicts uvádí, že se může jednat o různé typy lžic, díky nimž může sloužit třeba k budování zákopů a různých výkopů, a v přední části má i radlici. Používat také může hydraulické kladivo, nůžky nebo asfaltovou frézu, případně posloužit jako jeřáb pro zvedání nákladu do hmotnosti 7 tun.

I když je UOS Bellarty na tankovém podvozku a má hmotnost téměř 40 tun, dle všeho není určen pro bojové operace. Obsluha sice může být uvnitř chráněná, avšak horní nástavba se nezdá pancéřovaná, a nasazení na frontě k proražení minových polí by tak nejspíše nevydržela. Lze tedy předpokládat, že bude vozidlo určeno převážně pro nasazení v týlu, a miny odstraňovat až poté, co je území osvobozeno a mimo dostřel.

Článek UOS Bellarty je speciálně upravené slovenské odminovávací vozidlo na podvozku tanku T-55, využití má však mnohem více se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prohod-1 má odolné dno a rušičku signálu

Výrobce vozidla, tedy společnost Uralvagonzavod, zvolil jako základ jím produkovaný tank T-90, který náležitě upravil. Jako první šla pryč věž, a největší pozornost byla pochopitelně věnována podvozku. Defence-Blog uvádí, že má BMR-3MA Vepr speciálně upravené dno, které je proti výbuchům min odolnější než to u běžného tanku. To ale není u odminovávacího vozidla zase takovým překvapením, vždyť je to jeho smysl. Vedle toho je pak osazeno širokopásmovou rušičkou, která ruší signál pro odpalování improvizovaných náloží.

Russian Prokhod-1 mine clearing unmanned ground vehicle based on BMR-3MA pic.twitter.com/24J6FuB9GF

— Caesar (@Ninja998998) August 13, 2021

Odolnost ale nebyla ponechána náhodě ani u zbytku vozidla. Pancíř by mělo mít stejný jako tank T-90, a na mnoha místech je také pokryto kostkami reaktivního pancéřování Kontakt-1. Ty jsou účinné proti kumulativním hlavicím, ale už nikoliv proti tandemovým, a nepomáhají ani proti kinetickým projektilům. I tak je ale BMR-3MA Vepr poměrně dost odolné.

Modernější tank T-90M už je potom osazený mnohem účinnějším pancéřováním Relikt. Navíc i na místech, kde BMR-3MA Vepr chybí, takže je ve výsledku chráněný lépe, a možná tak v budoucnu poslouží jako základ právě verze M. I tak ale platí, že zničit toto odminovávací vozidlo nebude jednoduché, a nejspíše bude třeba silnějších typů protitankových zbraní. Těch mají Ukrajinci k dispozici celou řadu, např. domácí Stugna-P, která si už připsala spoustu úspěchů. Ukrajinci ukázali, jak s ní ničí ruské tanky, raketomety, ale i vrtulníky.

K odpalování min slouží tradičně válec

K odstraňování min používá BMR-3MA Vepr válec, který tlačí před sebou. Princip je to prostý, jednoduše jím odpaluje miny v cestě, a další vozidla ho pak mohou bezpečně následovat. Na ukrajinské straně se může ruské technice podobat Leopard 2R postavený na základě tanku Leopard 2A4, zatímco Ukrajinci zase vyvinuli odminovávací traktory. Zajímavostí je, že existuje pouze v 6 kusech, a všechny by je měla mít Ukrajina od Finska, uvádí MilitaryToday. Leopard 2R je tedy velmi vzácné vozidlo, ale to nejspíše i to ruské vozidlo.

Čechy zaplacené slovenské bezpilotní odminovací vozidlo Božena-5 pro Ukrajinu je velký „čistič“ na primitivním principu

Na ukrajinském bojišti bylo totiž zatím spatřeno jenom zřídka, což svědčí o jeho nízkých počtech. Při práci se přitom BMR-3MA Vepr pohybuje rychlostí 12 km/h, uvádí ArmyRecognition, a může být tedy relativně snadným cílem. Během přesunu ale zvládá vozidlo s hmotností 44 tun rychlost až 50 km/h. K jeho obsluze je pak zapotřebí 3 vojáků, kteří mají k dispozici i jeřáb s nosností až 2,5 tuny pro odstraňování překážek. A v případě, že by vozidlo uvízlo v bojové zóně, mohou se vojáci bránit alespoň kulometem ráže 12,7 milimetrů.

Článek Speciální ruské odminovávací vozidlo BMR-3MA Vepr je odolnější než tank T-90, k jeho zničení může být potřeba i Stugna-P se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Miny umí nadělat opravdu velké škody

Nebezpečné jsou již samotné miny, které působí značné škody i samy. Třeba portál Milin popsal případ, kdy jenom hustě nakladené miny zničily 4 obrněná vozidla útočící na ukrajinské pozice o obce Novomichajlivka. Stačí k tomu přitom obyčejné a relativně levné miny, např. TM-62 používané Ukrajinou i Ruskem. ArmyRecognition uvádí, že obsahují kolem 7,5 kilogramů výbušniny a různé typy rozbušek. Už jedna taková mina dokáže spolehlivě zastavit i moderní tank a zabít celý výsadek uvnitř bojového vozidla nebo transportéru.

Video: ruská BVP úmyslně najížděla na miny, dokud nezbylo ani jedno. Ukazuje to na nekompetentnost vojáků a možná i tresty smrti

Ještě účinnější způsob eliminace útočníků je potom kombinace min a různých zbraní, na videu pod článkem jsou některé příklady ruských útoků s velkými ztrátami. Miny přitom většinou dokáží zničit několik vozidel, hlavně ta jedoucí vpředu, a další se je někdy pokusí objet, ale záhy narazí na další miny, případně zpomalí nebo zcela zastaví. V tu chvíli se ale stanou ideálním cílem pro sebevražedné drony, děla nebo protitankové střely.

Území lze odminovat, ale…

K výše popsanému dochází na Ukrajině celkem často, i když existují způsoby, jak minové pole překonat. Ruská armáda k tomu používá minové pluhy a válce umístěné před tankem (lze je vidět i na videu níže). Military-History uvádí, že jejich tlak přivede miny před strojem k výbuchu, a dodává, že výbuchy vícera min většinou po nějaké době válce poškodí. Tank s válcem navíc jede pomaleji a lze ho tak snáze zničit. V jeho stopách pak obvykle následují další vozidla bez válce, a dojde-li k jeho zničení, zůstanou často bezmocná uprostřed minového pole.

Video: někdy nezničí ruský tank T-72 ani dvě miny po sobě; a i když ho zvládnou vyřadit, může jeho osádka bez zranění přežít

Používány jsou ale i jiné způsoby, nejčastěji vozidlo vybavené jakýmsi vystřelovacím pásem s výbušninou, jakým je třeba UR-77 Meteorit. To zvládne vyčistit 6 m široký a 90 m dlouhý pruh, uvádí WeaponSystems, a to tím, že vystřelený pás exploduje, což přivede miny v oblasti k výbuchu. Vozidlo se ovšem musí k minovému poli přiblížit, což ho vystavuje palbě. Rusové i Ukrajinci navíc disponují technikou, s jejíž pomocí mohou odminovaná území na dálku zase zaminovat. Jednotky tedy mohou opět vjet do min, i když si myslí, že je území čisté.

Článek Video: po zaminované cestě ruská vozidla moc daleko nedojela. Záběry ukázaly, že dochází opakovaně ke stejnému scénáři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsluha zůstává v bezpečné vzdálenosti

Božena-5 je čistě slovenským produktem vyvinutým na začátku 21. století. Jde o dálkově ovládané vozidlo, kdy od něj může být operátor vzdálený až 5 kilometrů, což značně snižuje riziko jeho zranění, protože se nachází v dostatečně velké vzdálenosti od iniciovaného výbuchu. Božena-5 není žádnou novinkou, ve výzbroji ji má i česká armáda a několik dalších ozbrojených sil po celém světě. Jde navíc o systém nejednou vyzkoušený v praxi.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Odminovací komplet Božena-5 likviduje miny za pomoci rotačního cepového zařízení; princip je to veskrze primitivní a zaveden byl již za druhé světové války. Osazena však může být i speciální frézou. Při práci se pohybuje rychlostí až 9 kilometrů za hodinu, ale záleží na terénu. Odminovací pás má pak šířku 2,6 metrů, a za hodinu tak zařízení zvládne vyčistit až 6 tisíc metrů čtverečních. Účinné je proti klasickým protipěchotním i protitankovým minám, asistovat ale může i při likvidaci improvizovaných výbušných nástrah.

Božena-5 vydrží i silný výbuch

Vozidlo Božena-5 je umístěno na pásech, takže se může pohybovat i v náročném terénu, a zvládne i brodění do hloubky 80 centimetrů. Jeho délka je 7,3 m a šířka 2,4 m, což znamená, že je užší než odminovací pruh. Zařízení je přitom zkonstruováno tak, aby vydrželo výbuch miny o hmotnosti až 9 kilogramů TNT. Do nádrže vozidla se vejde 270 litrů paliva, takže zvládne pracovat i několik hodin v kuse. Baterie v dálkovém ovládání pak vydrží až 11 hodin.

Český MR-2 Viktor kosí na Ukrajině jeden dron za druhým už více než rok, přišel mezi prvními a mezi vojáky je velmi oblíbený

Nutno zdůraznit, že Božena-5 není určena přímo na bojiště, takže pokud by ji Ukrajinci chtěli použít při své současné ofenzivě, nejspíše by ji nepřítel rychle zničil. Nasazována je běžně v oblastech, kde se již nebojuje, ale po válce tam zůstaly miny ohrožující hlavně civilisty. Češi již dříve přispěli Ukrajincům i na zbraně, například na modernizovaný tank T-72 nazývaný Tomáš, nebo třeba na protivzdušné systémy Viktor určené hlavně proti dronům. Zajímavé je, že se do české sbírky na Boženu-5 výrazně zapojila i tchajwanská vláda.

Článek Čechy zaplacené slovenské bezpilotní odminovací vozidlo Božena-5 pro Ukrajinu je velký „čistič“ na primitivním principu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Miny mohou být těsně u sebe

Záměry dostupné již několik měsíců na sociálních sítích ukazují, jak mohou být miny nebezpečné. Jejich obětí se může snadno stát třeba tank T-72, podle tvaru reaktivního pancéřování šlo pravděpodobně o modernizovanou verzi B3 nebo B3M, což byl také alespoň před zahájeném invaze na Ukrajinu nejpočetnější tank v ruské výzbroji. Video ukazuje, jak během manévrování najede na minu, a ačkoliv se exploze zdá být silná, stroj nezastaví; ten však během několika sekund najede na další hned vedle, a její výbuch už ho definitivně znehybní.

Ukrajina má ve své výzbroji celou řadu protitankových min, přičemž na začátku používala hlavně talířové miny zkonstruované v době SSSR; šlo třeba o TM-57 nebo TM-62M. Snadno se s nimi manipuluje a jsou i relativně levné. První z nich má průměr 316 milimetrů a v jejím vnitřku je 6,34 kilogramů výbušniny, druhá je pak nepatrně větší – její průměr je 320 milimetrů a vnitřek zaplňuje 7,5 kilogramů výbušnin.

Ukrajina dostala ale i miny od svých spojenců; příkladem může být mina DM 31, což je německá verze švédských FFV 028. Její průměr je jen 260 milimetrů a obsahuje 5 kilogramů výbušnin, ale nespoléhá se na sílu exploze. Výbuch miny vytvoří tzv. výbuchem tvarovaný penetrátor schopný prorazit břicho jakéhokoli tanku. Ukrajina má také protitankové miny kladené pomocí dělostřelectva, kdy na jejich využití doslova ztroskotaly ruské zimní útoky na Vuhledar.

Miny většinou tanky efektivně znehybní

Exploze dvou min nemusí osádku ruského tanku usmrtit, což ukazují i záběry z dronu, který sledoval událost na videu níže; minimálně dva členové ze tří vylezli z tanku ven a nejspíše se snažili stroj zachránit. Tank se nemohl hýbat, zřetelně mu totiž scházela minimálně dvě pojezdová kola. V takovém případě musí osádka povolat obrněné vyprošťovací vozidlo, většinou postavené na podvozku tanku, aby nepohyblivý stroj odtáhlo. Ruská armáda k tomu používá například vozidla BREM-1 na podvozku tanku T-72.

V případě zasaženého tanku k tomu ale dojít nemohlo, protože nepojízdný stroj nakonec zasáhla protitanková střela. Členové osádky dle videa přežili, a z plamenů šlehajících z tanku je nicméně jasné, že byla poslední rána smrtelná a zapálila uvnitř uskladněnou munici. Její výbuch vidět není, ale poslední záběry ukazují utrženou věž ležící vedle tanku, což je důkaz silné exploze.

Článek Video: někdy nezničí ruský tank T-72 ani dvě miny po sobě; a i když ho zvládnou vyřadit, může jeho osádka bez zranění přežít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Afričtí sloni se vyhýbají minám

Že dokáží tato několikatunová zvířata odhalit výbušniny si lidé všimli někdy kolem roku 2002, kdy skončily boje v jihoafrické Angole. Po dlouhotrvajícím konfliktu zůstala zaminovaná rozsáhlá území, jimž se sloni začali velmi účinně vyhýbat. Ukázalo se, že díky svému dobrému čichu a vysoké inteligenci vědí, jaká území jsou zaminovaná, a že do nich nesmí vstupovat. Netrvalo dlouho a jejich schopnosti začaly být zkoumány.

iZdroj fotografie: Public Domain

Pentagon dal v roce 2016 agentuře DARPA peníze, aby otestovala, jak si sloni ve vyhledávání různých výbušnin povedou. Výsledky byly více než uspokojující, ze 74 testovacích vzorků dokázali sloni svým čichem správně určit 73. Když se je vědci pokusili zmást různými přidanými pachy v okolí, například benzínem nebo čajem, byly výsledky ještě lepší. Sloni se nezmýlili ani jednou a ukázalo se, že jsou mnohem lepší než běžně používaní psi.

Problémem slonů je jejich velikost

Teoreticky lze uvažovat, že by sloni mohli pomáhat třeba při odhalování minového pole. Jejich trénink by nebyl problém, lidé je využívají k různým činnostem po staletí, a to i k vojenským účelům. Horší je to nicméně s jejich přepravou. Dostat na nějaké místo jednotku se psem je jednoduché, stačí obyčejné auto; s několikatunovým slonem je to ale obtížnější. Pes se navíc na bojišti nebo v jeho blízkosti snadno skryje, což u slona nepřipadá v úvahu. A stejně tak by neprošla ani přítomnost slonů v letištní hale.

Třeba ve válce je tak jejich nasazení nemožné, třeba ve zmíněné Africe ale mohou s odhalováním min pomáhat. A smysl má pokračovat i ve výzkumu, při úrovni současné vědy by vědci mohli sestrojit přístroj, který by snad dokázal napodobit schopnosti sloního čichu. Takový přístroj by mohl být třeba na letištích, kde by dokázal analyzovat i pachy vycházející ze zavazadel, ale velké uplatnění by měl pochopitelně i ve válečných oblastech.

Článek Sloni jsou lepší hledači výbušnin než psi: správně určí přes 98 % případů a téměř je nelze zmást, v Africe tak objevují minová pole se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sověti je používali už v Afghánistánu

Nasazení min ve válečných konfliktech je stará strategie, jejich předchůdci se přitom objevili už v polovině 19. století. Dlouhou dobu ale pokládali miny vojáci, jejich rozmisťování na dálku je praxe převážně z druhé poloviny 20. století. Sovětský svaz například tuto taktiku používal v Afghánistánu, kdy za pomoci raketometů zaminoval prostor, v němž operovali povstalci, a až poté na něj zaútočil. Mudžahedíni potom měli pouze dvě možnosti: buď se utkat se sovětskými vojáky, anebo se pokusit uniknout přes minová pole.

Některé ruské raketomety a dělostřelectvo už umělo klást miny poměrně dlouho, přesto ale nechala armáda vyvinout speciální raketomet Zemledeliye jenom pro tuto úlohu. Podle dostupných údajů byl do výzbroje zařazen pravděpodobně v roce 2020 a existuje pouze v několika kusech. Jde o raketomet ráže 122 milimetrů, ale zcela jiné konstrukce než třeba proslulý BM-21 Grad, který dokáže vytvořit „krupobití“ na enormní ploše. Tvoří ho dvojice odpalovačů, každý s 25 tubusy, na korbě nákladního automobilu KamAZ-6560 8×8 s pancéřovanou kabinou.

Na Ukrajině se údajně poprvé objevil již v březnu 2022, kdy měla dvojce vozidel pokládat miny v oblasti Charkova. Opravdu potvrzené nasazení raketometu však pochází až z 11. prosince 2022. Na začátku března 2023 se pak objevilo video ukrajinské strany, na němž bylo patrné zničení raketometu Zemledeliye spolu s protiletadlovým kompletem Tor-M1 za pomoci granátů shazovaných z dronu; podobný systém mimochodem zničila i chytrá evropská protitanková munice jediným zásahem.

Miny z raketometu se po nějaké době samy zničí

Z dostupných údajů jsou do raketometu nabíjeny střely obsahující protitankové nebo protipěchotní miny POM-3 Medallion, které ruští vojáci také schovávají do dětských hraček a potravin. Rakety mají dosah od 5 do 15 kilometrů a nad zadaným cílem se rozpadnou na jednotlivé miny, jimiž je následně oblast pokryta. Výhodou je, že mají tyto miny autodestrukční systém, takže se samy – dle nastavení – v rozmezí 8 až 24 hodin zničí. Nezanechávají tak za sebou zaminovaný prostor nebezpečný ještě mnoho let po konci válečného konfliktu.

Systémy rozmisťování min na dálku má nejen Rusko, ale i Ukrajina, protože disponuje jak staršími typy sovětských raketometů, ale i dělostřeleckou municí ráže 155 milimetrů do Západních houfnic. Tu údajně Ukrajinci velmi dobře nasadili v únorových střetech u Vuhledaru a s její pomocí zničili mnoho kusů ruské obrněné techniky. I tato munice má, stejně jako ruská, sebedestrukční mechanismus. Území tak nemusí následně čistit pyrotechnici ani speciálně upravené traktory na ničení min.

Článek Video: Ukrajinci poprvé zničili speciální raketomet ISDM Zemledeliye určený k zaminování rozsáhlých území, sloužil sotva pár měsíců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská vozidla se snažila projet minovým polem

Video natočené 10. února 2023 ukazuje kolonu nejméně 4 obrněných vozidel, dle všeho sestávající z tanku a BVP, neohroženě se ženoucích kupředu po jedné z cest. Když ale najelo první vozidlo na minu, ostatní nezastavila, ale snažila se ho opakovaně objet. Netrvalo dlouho a na minu narazil další obrněnec, a zbylá vozidla ho nepoučitelně následovala. Nakonec si tak ruští vojáci zničili všechna vozidla sami; a podobných videí lze najít na sociálních sítí více, nad ruskou „taktikou“ někdy až zůstává rozum stát.

Ukrajinci zvolili v přehledném terénu kolem Vuhledaru taktiku zaminování prostoru a ponechali průchodné jenom některé koridory. Do těch pak soustředili obranu s cílem zničit více nepřátel na jednom místě. Zaminované oblasti přitom neustále měnili, a hlavně obnovovali ty staré. Využívali k tou hlavně taktiku dálkového zaminování pomocí dělostřelectva nebo raketometů, kdy jde vlastně o vystřelování projektilů obsahujících schránku s minami, které se rozprostřou nad cílovou oblastí.

Podobných systémů existuje více, umí to například původně sovětské salvové raketomety, ale Ukrajina měla dostat i minimálně 10 tisíc kusů amerických dělostřeleckých granátů RAAMS do Západních houfnic ráže 155 milimetrů. Dosah takové munice je od 4 do 17,6 kilometrů, v každém projektilu je přitom 9 protitankových min. Vybaveny jsou rovněž systémem autodestrukce, takže se nejpozději do 24 hodin po rozmístění samy zneškodní. Oblast tak do budoucna zanechají čistou, bez min.

Ruské velení musí taktiku zaminování znát

Je až s podivem, že Rusové nedokázali na taktiku dálkového zaminování reagovat, protože sami podobné zbraně ve výzbroji mají a používají je. Třeba už sovětská armáda tuto taktiku často používala v Afghánistánu, kdy minami obklopovala oddíly mudžahedínů; ruští velitelé by ji tedy měli velmi dobře znát. Podle některých odborníků a Ukrajinců, kteří vychází přímo z informací od zajatců, se ale zdá, že většinu jednotek u Vuhledaru tvořili na podzim 2022 mobilizovaní vojáci s nedostatkem zkušeností. Je tedy možné, že prostě zazmatkovali.

Federace navíc za rok války n Ukrajině přišla o mnoho zkušených frontových důstojníků, v důsledku čehož nemá vojáky ani kdo koordinovat. Jednotky tak měly rovněž problém už s kvalitním průzkumem. Další možností je, že vojáci dostali rozkaz postupovat bez ohledu na ztráty. Ruská armáda údajně na Ukrajině čím dál častěji používá protiústupové jednotky střílející do případných ustupujících vojáků. Je tedy možné, že pro útočící Rusy byla cesta vpřed jedinou alternativou bez ohledu na miny a vysoké ztráty.

Článek Video: ruská BVP úmyslně najížděla na miny, dokud nezbylo ani jedno. Ukazuje to na nekompetentnost vojáků a možná i tresty smrti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Wisent 1 MC, německé vozidlo s britským pluhem

Jde o společné dílo německé společnosti Flensburger Fahrzeugbau Gesellschaft a britské Pearson Engineering. Vozidlo Wisent 1 MC v sobě totiž kombinuje dvě technologie: tou první je německá multifunkční platforma Wisent 1 používaná k řadě činností, na níž lze umístit různé vybavení; druhou technologii pak představuje v případě MC speciální protiminový pluh od britské firmy.

Německé vozidlo je odvozené z Armoured Rescue Vehicle 2000, což je vlastně upravená korba tanku Leopard 1, ale samozřejmě bez věže. Disponuje relativně silnou ochranou osádky, vozidlo by mělo být odolné proti střelám ráže 25 milimetrů, střepinám dělostřeleckých granátů, a samozřejmě proti minám. Nechybí nicméně ani kamera nebo dálkově ovládaná stanice osazená různými druhy zbraní.

Wisent 1 MC zvládne těžký terén

Wisent 1 je 8,2 metrů dlouhé a 3,46 metrů široké vozidlo, jehož hmotnost přesahuje 44 tun. Vzhledem k tomu, že jde o upravený tankový podvozek, dokáže se vypořádat s velmi náročným terénem. Jeho maximální rychlost přitom činí 62 kilometrů v hodině a dosah má 375 kilometrů. Speciální britský minový pluh Wisent 1 MC se dokáže vypořádat v minami v celé šířce vozidla, a postranní ramena připomínající pavoučí nohy potom slouží k vyznačení bezpečné cesty minovým polem.

Kolik kusů odminovacích vozidel má Ukrajina přesně dostat, ani jedna z firem nesdělila – jen to, že by měly zakázku dokončit do konce roku 2023. Německá vláda ale informovala o dodávce 42 odminovacích tanků, takže lze předpokládat, že se jedná právě o vozidla Wisent 1 MC. Miny jsou na Ukrajině velký problém, zaminováno je asi 30 procent území. Napadená země se snaží vyvinout i vlastní techniku, její technici například nainstalovali zařízení na odhalování min na traktor; sloužím nicméně pouze v osvobozených územích, nikoliv na frontě.

V budoucnu by se nicméně mohlo zapojit do rychlého odminování Ukrajiny zapojit vícero vozidel z různých zemí. Jedním z nejlehčích na světě je česká Božena, a podobnou technologii jako Wisent 1 MC používá i americký trhač, který vyčistí za pár vteřin až 150 metrů min. Na ruské straně, která rozsáhle zaminovala tu ukrajinskou, pak slouží ke stejnému účelu třeba odminovávací robot Uran-6.

Článek „Pavouk“ Wisent 1 MC zničí jakékoliv minové pole, operovat má také na Ukrajině: odolný pluh odolá i těžké náloži se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AT2 lze zařadit mezi „chytré miny“

Samotné miny AT2 jsou pozoruhodným kusem ničivého zařízení, které má válcový tvar s polokulovým vrcholem a plochým dnem. Tenký drát trčící z výbušniny podobný anténě je pak ve skutečnosti kontaktní pojistkou S3 (drátu se říká také „škrtací drát“). Na spodní části miny je umístěno obvykle pět kovových nožek, které zařízení udržují ve vzpřímené poloze. Na místo určení je AT2 nejčastěji dopravována raketami, které vypustí svůj náklad min ve výšce zhruba 1 km, a ty se následně díky plastovým padáčkům snesou.

Mina AT2 má magnetický senzor pro detekci velkých kovových předmětů a detonuje ve chvíli, kdy pojistka škrtne o „břicho“ projíždějícího vozidla, případně pokud je zařízení tlakem rozdrceno. Výbušná hlavice využívá tzv. talířového efektu, kdy díky zesílené podstavě zařízení míří explozivní síla kolmo k cíli. AT2 má navíc schopnost autodestrukce, takže se po čtyřech dnech sama zničí v důsledku vybití baterií, což řeší budoucí problémy s nevybuchlou municí. Celé zařízení má také neurčitou ochranu proti zneškodnění; podobné „vyskakovací“ miny má nicméně i ruská armáda, útočí ale z dálky.

SKATMIN AT2 nejsou pro Bundeswehr novinkou

Německá armáda používá zařízení už od 90. let minulého století. Tehdy si Bundeswehr objednal od společnosti Dynamit Nobel zhruba 260 000 min AT2, což je dostatečný počet k naplnění téměř 10 000 raket AT2 SCATMIN. Ty jsou kompatibilní s obrněnými raketomety MARS II (licenční M270 MLRS) a jedna raketa může pojmout až 28 min. Jediný MARS II je schopen rychle zaminovat oblast na vzdálenost až 38 km.

Není úplně jasné, kolik zařízení bude německá armáda potřebovat (chtít) doplnit. Ani není známo, kolik jich Německo poslalo na Ukrajinu nebo kolik jich dříve sešrotovalo. Pravděpodobně ale půjde o desetitisíce kusů. Výroba takového množství min a příslušných raket samozřejmě bude trval dlouho, dost možná i roky. Německý Bundeswehr je dlouhodobě v katastrofálním stavu, což si Němci připustili až teprve po ruské invazi na Ukrajinu.

Článek Noční můra Rusů na Ukrajině: jakmile „škrtne“ německá protitanková mina AT2 o spodek, je konec. Objevit se může kdekoliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.