Co znamená „čtyři letové profily“ a proč to není jen propaganda

Klasická balistická střela letí po předvídatelné křivce, vystoupá vysoko a pak padá dolů. Obranné systémy jako THAAD nebo Patriot PAC-3 s tím počítají: radar zachytí start, vypočítá trajektorii a interceptor zamíří do předpokládaného bodu dopadu. Jenže Hwasong-11Ma-1 tohle schéma narušuje.

Podle analýzy organizace 38 North střely z rodiny Hwasong-11 využívají tři základní triky. Depresivní trajektorie: střela letí nízko, takže ji radar vidí kratší dobu. Manévr v terminální fázi: v posledních vteřinách letu změní směr nebo výšku, čímž posune očekávaný bod dopadu. A horizontální odchylka: obrana může vyhodnotit, že střela míří jinam, a reaguje pozdě.

Kim Jo-čong ke všemu přidala tvrzení o „vlnovité trajektorii“ a změně dráhy v nízké výšce. Konkrétní čtyři režimy Pchjongjang veřejně nevyjmenoval. Jde tedy o severokorejské tvrzení, ne o nezávisle potvrzený parametr. Princip ale reálný je: čím víc způsobů letu střela zvládne, tím hůř obránce odhaduje, kam dopadne. A tím méně času má na rozhodnutí.

Hwasong-11Ma-1 v kontextu: co je nového oproti starším raketám

Rodina Hwasong-11, známá na Západě pod označením KN-23, vznikla jako severokorejská odpověď na ruský Iskander-M (9K720). Obě střely sdílejí logiku letu: nízká kvazibalistická trajektorie, tuhé palivo pro rychlý start, manévrování v závěru. Původní KN-23 má v otevřených zdrojích uváděný dolet kolem 690 kilometrů s bojovou hlavicí o hmotnosti přibližně 500 kilogramů.

Varianta Ma-1 jde dál. Podle snímků z testu i z výstavy Defense Development 2025 nese místo klasické bojové hlavice kluzné hypersonické těleso (v odborném žargonu HGV, hypersonic glide vehicle). To je kvalitativní skok. Zatímco manévrující balistická hlavice mění dráhu v posledních vteřinách, kluzné těleso se po oddělení od nosné rakety pohybuje v atmosféře desítky až stovky kilometrů a po celou dobu může měnit směr i výšku.

Pro srovnání: čínský DF-17, považovaný za první operačně nasazenou střelu s kluzným hypersonickým tělesem na světě, dosahuje doletu 1 800 až 2 500 kilometrů a rychlosti Mach 5 až 10 (přibližně 6 175 až 12 350 km/h). Severokorejský Hwasong-11Ma-1 je proti němu kratšího dosahu a výrazně méně doložený. Pchjongjang se ale zjevně snaží posunout z kategorie manévrujících balistických střel krátkého doletu blíž k čínskému hypersonickému modelu. Zda už tam skutečně je, zatím nikdo nezávisle nepotvrdil.

Tvrzení Kim Jo-čong o umělé inteligenci ve střele je třeba brát obzvlášť opatrně. Neupřesnila, zda jde o autonomní navádění, optimalizaci trajektorie v reálném čase, nebo jen marketingové přeznačení pokročilejšího autopilotu. Bez nezávislého ověření jde o propagandisticky podanou technologickou ambici, ne o prokázanou schopnost.

Ruská stopa: zpětná vazba z ukrajinského bojiště

Severní Korea nevyvíjí své rakety ve vakuu. Zpráva Multilateral Sanctions Monitoring Team z roku 2025 dokumentuje, že KLDR dodala Rusku nejméně sto balistických střel a tisíce kontejnerů munice. Výměnou za to Moskva poskytovala Pchjongjangu zpětnou vazbu k balistickým střelám, která vedla ke zlepšení naváděcí výkonnosti.

Generální tajemník NATO Mark Rutte v červnu 2026 šel ještě dál: podle něj Severní Korea za podporu ruské války na Ukrajině získává od Ruska „zásadní balistické technologie“. Severoatlantická rada ve svém stanovisku z listopadu 2024 přímo spojila prohlubování rusko-severokorejské spolupráce s ohrožením euroatlantické bezpečnosti.

Nejde přitom o to, že by Hwasong-11Ma-1 byl ruský návrh nebo licenční kopie Iskanderu. Přesnější je formulace o urychlení severokorejského vývoje ruskými bojovými daty, zkušenostmi z nasazení na Ukrajině a možnou dílčí technickou pomocí. Rusko samo provozuje Iskander-M s doletem kolem 500 kilometrů a manévrující hlavicí, a právě zkušenosti s jeho bojovým nasazením mohly Pchjongjangu poskytnout cenné informace o tom, jak se západní obrana chová při reálném zachycení.

Co to znamená pro obranu, a proč se to týká i Evropy

Systém THAAD, nasazený v Jižní Koreji, dokáže podle zprávy americké Kongresové výzkumné služby (CRS) zachytit i pokročilejší hrozby, ale chrání jen omezenou oblast a naráží na limity rychlosti zpracování dat. Patriot PAC-3 přidává další vrstvu, ale ani ten není navržen proti kluzným tělesům manévrujícím v atmosféře desítky kilometrů.

Problém není v tom, že by protiraketová obrana byla zastaralá. Problém je v tom, že musí být víc vrstvená, rychlejší a senzorově hustší. Každý nový letový profil, který Severní Korea přidá do repertoáru svých střel, zvyšuje nároky na celý obranný řetězec, od radarů přes velitelské systémy až po samotné interceptory.

Pro Českou republiku a Evropu není Hwasong-11Ma-1 přímou hrozbou, jeho dolet na to nestačí. Ohrožení je nepřímé, ale reálné. Severokorejské střely se už bojově ověřují na Ukrajině, ruská zpětná vazba zlepšuje jejich navádění a technologie proudí oběma směry. Český ministr obrany se v roce 2026 zúčastnil Seoul Defense Dialogue, což signalizuje, že Praha vnímá Indo-Pacifik jako součást vlastní bezpečnostní rovnice.

Proč je klíčový ne dolet, ale způsob letu

Největší posun v severokorejském raketovém programu není v tom, že střely letí dál. Je v tom, že letí tak, aby obránce rozhodoval později a s horšími daty. Depresivní trajektorie zkracuje varovný čas. Manévry v terminální fázi posouvají předpokládaný bod dopadu. Kluzné těleso prodlužuje fázi, ve které je střela těžko předvídatelná. A pokud k tomu Pchjongjang skutečně přidá schopnost přepínat mezi více letovými režimy podle cíle, obránce nebude vědět ani to, jaký typ letu má vlastně čekat.

Severokorejská propaganda to přehání do tvrzení o nevyhnutelnosti zásahu. Realita je střízlivější, ale dostatečně znepokojivá: sledování těchto střel je obtížnější, ne nemožné, a právě v tom prostoru mezi „obtížnější“ a „nemožné“ se odehrává závod, který definuje bezpečnost celého regionu na příští dekádu.

Článek Severní Korea teprve začíná být nebezpečná. Odpálila raketu se čtyřmi letovými profily, mate protiraketovou obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co víme jistě a co tvrdí jen Pchjongjang

Jihokorejská armáda potvrdila start i směr letu. Agentura Yonhap uvedla, že střela uletěla přes 700 kilometrů, Japonsko hlásilo zhruba 680 kilometrů. Severní Korea den po testu oznámila dolet 1 000 kilometrů a zveřejnila přesné souřadnice údajného dopadu, což je pro severokorejská hlášení neobvykle detailní krok. Americké Pacifické velení konstatovalo, že odpal nepředstavoval bezprostřední hrozbu pro Spojené státy ani jejich spojence.

Následná zpráva KCNA ze 4. října zařadila střelu do „hypersonického strategického zbraňového systému“. Přesné typové označení Pchjongjang neuvedl. Analytik Hong Min citovaný agenturou Reuters odhadl, že jde o kuželovitý hypersonický systém poprvé testovaný v roce 2022. Databáze CSIS vede nejbližší známý severokorejský IRBM s hypersonickým klouzavým tělesem pod označením Hwasong-16B s teoretickým dosahem kolem 5 500 kilometrů, ale přiřazení k říjnovému testu potvrzené není.

Vlnová trajektorie a „žádná obrana“: propaganda, nebo reálná hrozba?

Kim Jo-čong popsala let jako „vlnovitý režim trajektorie“; střela se měla pohybovat v nízké výšce a opakovaně měnit profil v takzvaných bodech znovuvynoření. Protivník prý ztrácel sledování už od prvních manévrů. Logika za tím je technicky pochopitelná: čím níže a nepředvídatelněji střela letí, tím hůře ji zachytí pozemní radary, protože klesá pod jejich horizont. Analytici z 38 North už dříve upozornili, že právě sestup hypersonických klouzavých těles pod radarový horizont komplikuje úplné sledování letu.

Jenže „komplikuje“ a „nedokáže zachytit žádná obrana“ jsou dvě zásadně odlišné věty. Jihokorejské ministerstvo obrany o den později výslovně uvedlo, že nedávno odpálené severokorejské střely spadají do detekčních a záchytných schopností jihokorejsko-amerických prostředků. Systém THAAD a interceptory PAC-3 MSE, jejichž zrychlenou výrobu americká armáda oznámila v dubnu 2026, tvoří vrstvenou obranu navrženou právě proti taktickým balistickým hrozbám. Studie 38 North k možnostem THAAD říká jasně: vrstvená obrana výrazně pomáhá, ale nikdy není absolutní. Totéž ovšem platí i obráceně: žádná útočná střela nemá stoprocentní jistotu průniku.

Tvrzení o naprosté nezachytitelnosti je podle nás především propagandistickým nástrojem. Kim Jo-čong ve svém prohlášení zároveň zesměšňovala rozdíly mezi jihokorejskými a japonskými odhady doletu, čímž cíleně podkopávala důvěru veřejnosti v regionální sledovací sítě. Informační efekt testu mířil stejně na psychologii obrany jako na čistě technický výkon střely.

Co vlastně znamená „AI“ v severokorejské raketě

Představa střely, která samostatně „přemýšlí“ a rozhoduje se za letu, zní jako ze sci-fi. Realita je pravděpodobně střízlivější, a hlavně neověřitelná. Severní Korea nezveřejnila žádnou technickou dokumentaci, architekturu softwaru ani popis senzorů. Čtvrtletní briefing 38 North k jinému letošnímu severokorejskému systému výslovně uvádí, že povaha jakékoli tvrzené „AI technologie“ zůstává neznámá a může sahat od softwaru na odpalovači přes terminální vyhledávač cíle až po pouhé propagandistické označení.

Podle expertů citovaných Reutersem může v praxi jít o automatické rozpoznávání cíle v koncové fázi letu, pokročilejší digitální řízení letového profilu nebo adaptivní navádění reagující na změny prostředí. Nic z toho není triviální, ale nic z toho také není plně autonomní „myslící“ zbraň, jakou si člověk pod pojmem AI představí.

Podstatné je, že říjnový test nebyl první případ, kdy Pchjongjang použil slovo AI v souvislosti se svými raketami. Už v květnu 2026 severokorejská média mluvila o umělé inteligenci u taktických střel s plochou dráhou letu. Jde tedy o komunikační linii, nikoli o jednorázový výkřik. Jihokorejský výzkumný ústav INSS ve studii z listopadu 2025 potvrdil, že Severní Korea má reálnou výzkumnou základnu v oblasti AI sahající do konce devadesátých let, ale v omezených materiálních podmínkách, bez moderních čipů, bez dostatečného výpočetního výkonu, bez velkých datových sad. Analýza 38 North navíc identifikovala silnou roli čínských akademických institucí v severokorejské síti výzkumu AI, což naznačuje, že domácí kapacity samy o sobě nestačí.

Ve srovnání s USA, Čínou nebo Ruskem, které do vojenské AI investují řádově vyšší prostředky a mají širší testovací základnu, zůstává KLDR spíše následovníkem cizích konceptů. Realistický scénář je nasazování „lehčí“ AI do dronů, průzkumu, kybernetických operací a dílčích naváděcích funkcí, ne skok na úroveň velmocí.

Proč by to mělo zajímat i Česko

Přímým terčem severokorejských střednědobých střel jsou Jižní Korea, Japonsko a americké základny v regionu. Pro Evropu ani kontinentální USA tento konkrétní odpal bezprostřední hrozbu nepředstavoval. Spojnice s českou bezpečností vede jinou cestou: přes severokorejsko-ruskou vojenskou spolupráci, kterou Severoatlantická rada v prohlášení z listopadu 2024 označila za faktor s dopadem na euroatlantickou bezpečnost. Evropská unie v oficiálním stanovisku z března 2026 varovala, že případný transfer jaderných či balistických technologií z Ruska do KLDR by porušoval sankce OSN.

Vzorec severokorejského chování v roce 2026 (více než deset raketových testů, stále sofistikovanější tvrzení o schopnostech, cílená informační válka proti důvěryhodnosti spojeneckých obranných sítí) ukazuje spíše záměrnou eskalaci než izolované experimenty. NATO na to reaguje posilováním integrované protivzdušné a protiraketové obrany a rychlejším sdílením senzorových dat mezi spojenci.

Srovnání s konkurencí: koncept stejný, důkazy jiné

Myšlenka manévrující střely s více volitelnými letovými profily není technicky fantastická. Ruský Avangard, čínský DF-ZF i americké experimentální hypersonické programy pracují s podobným principem: ztížit obránci predikci dráhy a zkrátit reakční čas. Rozdíl je v míře důkazů. U Ruska a Číny existuje širší testovací a operační základna, zatímco u Severní Koreje zůstává mnoho tvrzení postavených na státní propagandě. Analytici z 38 North opakovaně upozorňují, že plnohodnotný výkon severokorejských hypersonických klouzavých těles v podmínkách skutečného IRBM doletu zatím prokázán nebyl.

Nejdůležitější na celém říjnovém testu nakonec není, zda střela skutečně „myslí“. Podstatné je, že Severní Korea dokázala spojit manévrující hypersonický profil, vylepšené navádění a agresivní informační operaci do jednoho přesvědčivého odstrašujícího příběhu, a právě ten příběh je zbraň, která funguje i bez jediného řádku kódu umělé inteligence.

Článek Severní Korea odpálila střelu řízenou umělou inteligencí. Vlnovou trajektorii u země prý nedokáže zachytit žádná obrana se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zbraň na pomezí raketometu a balistické střely

Systém, který Západ označuje jako KN-25, je něco, co se vzpírá jednoduchému zařazení. Ráže 600 milimetrů ho řadí daleko za běžné raketomety; pro srovnání, americký HIMARS vystřeluje rakety o ráži 227 mm a i ruský těžký raketomet BM-30 Smerč pracuje s ráží 300 mm. Severokorejský systém je tedy dvojnásobkem toho, co nabízí ruský ekvivalent, a téměř trojnásobkem amerického standardu.

Právě v tom spočívá Kimovo tvrzení o „zbrani, jakou nikdo nemá“. Ve své řeči na únorové ceremonii označil systém za „600mm superpřesný salvový raketometný systém“ a prohlásil, že kombinuje přesnost taktické balistické střely s rychlou salvovou palbou raketometu. Zmínil také „technologii umělé inteligence“ a „složené navádění“. Analytici z 38 North ovšem výslovně upozorňují, že povaha této „umělé inteligence“ je neznámá, může jít o cokoli od softwaru v odpalovači po čistě propagandistický výrok. Britský zpravodajský server Janes hovoří spíše o autonomním inerciálním navádění, tedy o technologii, která sice funguje bez GPS, ale není žádnou revolucí v oboru umělé inteligence.

Tvrzení o světové výjimečnosti je proto nutné brát jako severokorejský výrok, nikoli jako ověřený fakt. Systém je neobvykle velký a dalekonosný, to ano. Že by byl zcela bez konkurence? To je propaganda.

Čísla, která mluví jasně

Lednový test v roce 2026 zasáhl cíl ve vzdálenosti 358,5 kilometru. Březnové ostré cvičení, při kterém Janes zaznamenal dvanáct odpalovačů v akci, pracovalo se zásahem na 364,4 kilometru a severokorejská strana deklarovala operační zónu 420 kilometrů. Jihokorejské zdroje přisuzují systému maximální dosah kolem 400 kilometrů.

Co to znamená v praxi? Soul leží od demilitarizované zóny zhruba 50 kilometrů. Americká základna Camp Humphreys u Pchjongtcheku asi 90 kilometrů. Letecká základna Osan necelých 70 kilometrů. Všechny tyto cíle jsou hluboko uvnitř dostřelu KN-25. Při plném nasazení padesáti nových vozidel, z nichž každé nese pět trubic, může Severní Korea teoreticky vypálit salvu 250 mimořádně těžkých střel najednou. Právě masovost je klíčová, cílem není zasáhnout jeden bod, ale zahlcit jihokorejskou protivzdušnou a protiraketovou obranu.

Nová kolová verze na čtyřnápravovém podvozku navíc nahradila starší pásové varianty, které Pchjongjang testoval od roku 2019. Podle analýzy jihokorejského Sejong Institute se režim přiklonil k pětihlavňové kolové konfiguraci jako k hlavnímu provoznímu standardu, je rychlejší, mobilnější a snáze se přesouvá mezi palebními postaveními.

Od pódia k bojovému výcviku

Únorová ceremonie nebyla izolovanou atrakcí. Představovala jeden článek řetězu, který začal lednovým testem a pokračoval březnovým ostrým cvičením s dvanácti odpalovači. Janes výslovně popisuje přechod od demonstrace k praktickému výcviku, systém už není prototyp na přehlídce, ale zaváděná zbraň v rukou jednotek.

Načasování nebylo náhodné. Kim připravoval půdu pro Devátý sjezd Korejské strany práce, kde následně oznámil další fázi zbrojního programu: rozšíření počtu jaderných hlavic a nosičů, posílení mezikontinentálních balistických střel včetně podhladinového startu, vývoj útočných dronů a protisatelitních prostředků. Únorová show s KN-25 byla předskokanem této širší militarizační agendy.

Režim navíc opakovaně naznačuje, že KN-25 je vhodný i pro „strategickou misi“, severokorejský eufemismus pro jaderné použití. Podle odhadů Federace amerických vědců disponuje KLDR zhruba šedesáti sestavenými jadernými hlavicemi a materiálem nejméně pro devadesát dalších. SIPRI uvádí podobná čísla. Veřejný důkaz o sériově zavedené jaderné hlavici přímo pro KN-25 sice chybí, ale severokorejská doktrína s touto možností výslovně počítá.

Proč by to mělo zajímat Evropu

Dosah 400 kilometrů znamená, že KN-25 je regionální zbraň. Do Evropy nedoletí, české území přímo neohrožuje. Skutečný problém leží jinde, v prohlubující se ose Pchjongjang–Moskva.

Zpráva Multilateral Sanctions Monitoring Team z roku 2025 podrobně dokumentuje, že Severní Korea dodala Rusku miliony kusů munice, nejméně sto balistických střel a další zbraňové systémy včetně 170mm a 240mm prostředků. NATO ve svém oficiálním stanovisku výslovně konstatuje, že KLDR přímo podporuje ruskou agresi na Ukrajině vojáky, zbraněmi a municí a vnímá to jako problém euroatlantické bezpečnosti. Spolupráce s Ruskem zároveň dává Pchjongjangu něco, co si za peníze nekoupí: bojová data z moderní války. Analytici 38 North upozorňují, že severokorejský důraz na navádění nezávislé na GPS může přímo souviset s lekcemi z Ukrajiny, kde elektronický boj systematicky degraduje satelitně naváděnou munici.

Americké velitelství pro Indo-Pacifik po březnových odpalech zopakovalo závazek k obraně regionálních spojenců a jihokorejská armáda uvedla, že situaci pečlivě monitoruje. Žádný jednorázový „odvetný“ krok kvůli samotné ceremonii nepřišel, odpovědí zůstává posilování společné připravenosti, cvičení a protiraketové obrany.

Kim Čong-un za volantem raketometu je obraz stvořený pro kamery. Padesát odpalovačů schopných zasypat Jižní Koreu 250 těžkými střelami v jediné salvě už ale kamera nezveličí.

Článek Kim Čong-un si osobně sedl za volant raketometu a chlubí se zbraní, jakou prý nemá nikdo na světě. Ráže 600 mm nahání strach se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minolovač z třicátých let, který přežil všechny ostatní

Kýl T-8 Čekan položili v sovětských loděnicích v prosinci 1936. Na vodu šel v březnu 1938, do služby vstoupil v listopadu téhož roku. Šlo o jednu z desítek minolovek rodiny Fugas, robustních plavidel projektovaných pro ochranu sovětských přístavů a konvojů. Většina z nich nepřežila druhou světovou válku, zbytek Sovětský svaz po válce postupně sešrotoval.

T-8 měl jiný osud. Do Severní Koreje přešel v prosinci 1953, tedy až po hlavní bojové fázi korejské války. Podle databáze Navypedia ho KLDR provozovala nikoli jako minolovku, ale jako hlídkovou loď, s nižším operačním tempem, než jaké by zažil v oceánském nasazení. Právě to mu patrně prodloužilo život o celé dekády.

Formulace „poslední svého druhu“ vyžaduje upřesnění. T-8 je poslední veřejně potvrzený a znovu doložený exemplář Project 53 na světě. Kolem sesterské lodi T-2 se otevřené zdroje rozcházejí: starší databázové přehledy ji ještě vedly jako existující, novější analýzy ji pokládají za zmizelou. Fyzická přítomnost T-8 ve Wonsanu v září 2026 ale jeho přežití potvrzuje jednoznačně, byť specializované přehledy ho formálně vedou jako vyřazený od roku 2005.

Záměrný symbol, ne náhodný záběr

Severní Korea loď v záběru neukázala omylem. KCNA ve svém textu k ceremonii výslovně napsala, že přístav Wonsan „ukazuje minulý i současný vývoj“ námořních sil. Součástí akce byla i výstava válečné techniky a fotografická expozice dějin námořnictva. Pchjongjang tedy vědomě postavil vedle sebe symbol svého sovětského začátku a symbol své současné raketové ambice.

Samotné jméno T-8 Čekan přitom severokorejská strana nikdy veřejně neuvedla. Identifikaci dodali analytici ze specializovaných vojenských webů, kteří loď rozpoznali na oficiálních fotografiích podle tvaru trupu a nástavby. Podle sekundárně citované stopy z open-source analýz kotvil T-8 ještě kolem roku 2000 ve Wonsanu poblíž zajatého amerického špionážního plavidla USS Pueblo, další symbolicky nabité místo.

Kang Kon: od havárie k raketové platformě

Torpédoborec, vedle kterého minolovka stála, má sám o sobě dramatický příběh. Kang Kon je druhá loď třídy Čche Hjon a při prvním spuštění na vodu v květnu 2025 se převrátil. Přesto ho Severní Korea opravila, v červenci 2026 provedla zbraňové zkoušky a v září uvedla do služby.

Parametry jsou na severokorejské poměry bezprecedentní:

Vizuálně nejde jen o generační rozdíl. Je to skok od pomocné hlídkové lodě k raketové úderné platformě, kterou KCNA sama zařadila do „státního systému jaderné protiakce“. Kim Čong-un u první lodě třídy hovořil o předběžném úderu, oceánských operacích, každoroční stavbě dalších kusů a o plánech na jadernou ponorku.

Průlom, ale ne parita

Jak si Kang Kon stojí ve srovnání se světem? Rozměrově a koncepcí už připomíná moderní víceúčelový torpédoborec, nikoli klasickou severokorejskou pobřežní loď. Analytici z CSIS Beyond Parallel ho hodnotí jako průlom a posun od čistě pobřežního charakteru k ambicióznějším hladinovým schopnostem.

Zároveň ale „téměř jistě“ zaostává za moderními torpédoborci Jižní Koreje nebo NATO. Jihokorejské torpédoborce třídy Sedžong Tewang (KDX-III) nesou osvědčený systém Aegis s radarem AN/SPY-1D, disponují 128 buňkami VLS pro střely SM-2 a střely s plochou dráhou letu Hjunmu a mají za sebou roky integrovaného cvičení s americkým námořnictvem. Kang Kon má na papíře srovnatelný počet odpalovacích šachet, ale chybí veřejně doložená dlouhodobě ověřená integrace senzorů, protivzdušné obrany, protiponorkových systémů i datových sítí. Síla na papíře a síla v prověřené službě jsou dvě odlišné věci.

Pro regionální rovnováhu to přesto není zanedbatelné. Pchjongjang už nemá jediný demonstrátor nové třídy, ale dvojici platforem rozdělenou mezi východní a západní loďstvo. Celkovou námořní nadvládu spojenců USA, Jižní Koreje a Japonska to neobrací, ale komplikuje plánování protivníka, zvlášť v kombinaci s jadernou rétorikou.

Co scéna ve Wonsanu skutečně říká

Obraz T-8 Čekan vedle Kang Konu funguje jako nechtěný rentgenový snímek severokorejského námořnictva. Režim chtěl vyprávět příběh kontinuity, od prvních sovětských lodí k vlastní raketové flotile. Jenže tentýž záběr odhaluje, jak extrémní je propast mezi několika novými špičkovými kusy a historickým zbytkem. Modernizace je reálná, ale koncentrovaná do jednotek platforem, ne rovnoměrně rozlitá po celé flotile.

Minolovač o výtlaku menším než velký rybářský trawler vedle raketového torpédoborce s ambicí jaderného odstrašení. Pchjongjang to nazval ukázkou vývoje. Analytici v tom vidí spíš nejupřímnější portrét flotily, která se snaží přeskočit osmdesát let najednou.

Článek Severní Korea ukázala 90 let starou sovětskou minolovku vedle nového torpédoborce. Je poslední svého druhu na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Severní Korea okopírovala

Severokorejské drony řady Kumsong, jejichž pojmenování se poprvé objevilo při testech v září 2025, sdílejí s Haropem především viditelný koncept: barážující munice schopná dlouhého vyčkávání nad cílovým prostorem, elektrooptického navedení a útoku z různých směrů. Analytici z 38 North upozorňují, že KLDR umí věrně napodobit vnější tvar a aerodynamické uspořádání cizích platforem, dělá to u bezpilotních prostředků už roky. Jenže vnějšek je ta snadnější část.

To, co rozhoduje o skutečné bojové hodnotě, se skrývá uvnitř: kvalita senzorů, odolnost datalinku proti rušení, software pro rozpoznávání cílů, spolehlivost výroby. A právě tady veřejná data chybí. Fotografie z oficiálních severokorejských médií bývají cenzurované, klíčové části zakryté. Mluvit o rovnocenné kopii Haropu by bylo předčasné. Mluvit o napodobení jeho konceptu je naopak zcela na místě.

Proč i nedokonalá kopie děsí generály

Skutečná hrozba neleží v tom, zda je kopie dokonalá. Leží v tom, zda je dost levná, dost početná a dost dobrá na to, aby nutila protivníka pálit drahé interceptory. Jeden zachycený dron za pár tisíc dolarů, proti němuž letí raketa za statisíce, to je asymetrie, která láme rozpočty i nervy.

NATO si to uvědomuje. Alianční politika integrované protivzdušné a protiraketové obrany z února 2025 výslovně počítá s tím, že malé bezpilotní prostředky a salvové útoky představují novou kategorii hrozby. Experimentální program LCI-X propojuje národní systémy, komerční technologie, elektronický boj a senzory do vrstvené obrany. Samotný fakt, že se tím nejsilnější vojenská aliance světa intenzivně zabývá, ukazuje, jak vážně podobné zbraně bere.

Pro srovnání: americký Switchblade 600 má dolet přes 60 kilometrů, vytrvalost kolem 40 minut a protitankovou hlavici. Izraelský HERO 120 vydrží ve vzduchu 75 minut s hlavicí o hmotnosti 2,5 kilogramu. Harop je v jiné lize, devítihodinová výdrž z něj dělá lovce, který může trpělivě kroužit a čekat na ten správný okamžik. Pokud severokorejská verze dosáhne byť jen zlomku této vytrvalosti, pořád jde o zbraň, která dokáže zaměstnat protivzdušnou obranu.

Kde se vzalo know-how

Přímý důkaz o tom, že by Izrael přišel o konstrukční dokumentaci Haropu, veřejně neexistuje. Severokorejská cesta k napodobení je pravděpodobně kombinací několika zdrojů. Pchjongjang má dlouholetou praxi v reverzním inženýrství, stačí se podívat na jeho starší napodobeniny, které 38 North zdokumentoval už v roce 2023. Základní aerodynamické uspořádání a provozní logiku lze odvodit z veřejně dostupných materiálů a fotografií.

Nově ale přibyl zásadní akcelerátor: Rusko. Podle zprávy Multilaterálního monitorovacího týmu při OSN zahrnuje severokorejsko-ruská vojenská spolupráce nejen masivní dodávky munice, ale i transfer protivzdušných systémů třídy Pancir, prostředků elektronického boje a, což je klíčové, výcvik severokorejských vojáků v operacích s bezpilotními prostředky. Rusko přináší to, co žádné reverzní inženýrství nedodá: provozní zkušenosti z více než čtyřleté války na Ukrajině, kde se drony staly rozhodujícím faktorem.

Co znamená „masová produkce“, a co ne

Třídenní inspekce zbrojních podniků, kterou Kim Čong-un absolvoval ve dnech 16. až 18. září 2026, přinesla v oficiálním přepisu agentury KCNA důraz na rozšiřování výrobních kapacit, modernizaci procesů a zvyšování úrovně umělé inteligence u útočných i obranných systémů. Analytici CSIS potvrzují rozšiřování dronové infrastruktury u letecké základny Panghjon a pokračující výstavbu, která naznačuje přechod od prototypů k sériové logice.

Přesná čísla ale veřejně neexistují. Pro kontext: evropská MBDA u svého programu saturačních jednorázových efektorů DELUGE otevřeně mluví o kapacitě až tisíc kusů měsíčně. Tak vypadá transparentně přiznaná masová výroba. Severní Korea takovou metriku neuvádí a pravděpodobně ani uvádět nebude. Co ale víme jistě: směr je nastaven a infrastruktura roste.

Co to znamená pro region i pro nás

Pro Jižní Koreu a Japonsko je severokorejský dronový program přímá hrozba. Levné a početné barážující munice mohou v prvních hodinách krize zatížit protivzdušnou obranu, ničit radary, logistické uzly a velitelská stanoviště, aniž by Pchjongjang musel sahat po balistických střelách. V kombinaci s ruským know-how a důrazem na umělou inteligenci jde o trend, který tlačí celý region k dalším investicím do vrstvené obrany.

Pro Českou republiku je riziko nepřímé, ale reálné. Severokorejsko-ruská vojenská osa už funguje ve velkém a bariéra k dalšímu přenosu techniky je nižší než kdykoliv dřív. Tvrdý důkaz o dodání haropovských klonů na ukrajinské bojiště zatím chybí. Ale kanál, kterým by mohly proudit, je otevřený a aktivní.

Kopie nemusí být dokonalá, aby byla nebezpečná. Stačí, když jich je dost a když každá z nich nutí protivníka rozhodovat se, jestli na ni vypálit raketu za miliony, nebo riskovat, že proklouzne.

Článek Severní Korea okopírovala izraelský Harop a chrlí jeho klony v masové produkci. Této zbraně se bojí i nejlepší armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará Gorae: testovací platforma, ne strategický zabiják

Ponorka 8.24 Yongung byla spuštěna na vodu v březnu 2014 a od té doby slouží jako jediný severokorejský nosič balistických raket pod hladinou. Její parametry jsou ale skromné:

• Délka: přibližně 67 metrů
• Šířka: kolem 6,6 až 6,7 metru
• Pohon: diesel-elektrický, bez systému AIP (na vzduchu nezávislý pohon)
• Odpalovací šachty: jedna jediná pro balistickou raketu odpalovanou z ponorky (SLBM)
• Posádka: asi 35 mužů

Bez AIP se Gorae neudrží pod hladinou déle než několik dnů, než musí vystoupat k hladině nebo ke šnorchlu a dobít baterie. Podle NTI je příliš hlučná na to, aby spolehlivě unikla spojeneckému protiponorkovému lovu. Jedna odpalovací šachta znamená jednu střelu, a po jejím odpálení je ponorka de facto odzbrojená.

Pro srovnání: americká ponorka třídy Ohio měří 170 metrů, nese 20 střel Trident II D5 s dosahem přes 7 360 kilometrů a americké námořnictvo ji popisuje jako prakticky nezjistitelnou při ponoření. Ruský Borej dosahuje rovněž 170 metrů, pojme 12 až 16 střel Bulava a pod hladinou se pohybuje rychlostí 48 až 54 km/h (26 až 29 uzlů). Čínská Jin (Type 094) měří zhruba 135 metrů a nese 12 balistických raket JL-2 s doletem kolem 7 400 kilometrů. Gorae vedle nich vypadá jako rybářský člun vedle letadlové lodi. Ale právě proto je důležité sledovat, kam Severní Korea míří.

Síla, která teprve přijde: 8 700tunová jaderně poháněná ponorka

Dne 25. prosince 2025 zveřejnila severokorejská státní agentura KCNA záběry, na nichž Kim Čong-un osobně dohlíží na stavbu plavidla, které agentura označila za „8 700tunovou jaderně poháněnou strategickou řízenou raketovou ponorku“. Už v březnu 2025 se objevily první oficiální snímky rozestavěného trupu.

Analytici z 38 North odhadují, že nová ponorka by mohla nést přibližně pět až deset větších balistických raket odpalovaných z ponorky. To je kvalitativně zcela jiný nástroj než jednošachtová Gorae. Samotný výtlak 8 700 tun by ji řadil do kategorie středně velkých strategických ponorek, stále menší než Ohio nebo Borej, ale nesrovnatelně ambicióznější než cokoli, co KLDR dosud provozovala.

Zásadní upozornění: tvrzení o jaderném pohonu pochází výhradně ze severokorejských státních médií. V otevřených zdrojích neexistuje nezávislý důkaz, že by Pchjongjang postavil nebo úspěšně otestoval námořní jaderný reaktor. Může jít o propagandistické nadsazení, může jít o reálný technologický skok. Analytici z 38 North výslovně upozorňují, že tuto informaci nelze ověřit. Podle nás je ale samotná existence velkého trupu ve výstavbě faktem, který nelze ignorovat, ať už bude pohon jaderný, nebo konvenční.

Proč má Amerika problém, a proč ne ten, jaký si možná představujete

Gorae dnes nedokáže zasáhnout pevninské Spojené státy. Ani chystaná nová ponorka to pravděpodobně nedokáže hned po spuštění. Skutečný problém je jinde: Severní Korea systematicky buduje mořskou složku jaderné triády.

Mezi starou Gorae a budoucí jaderně poháněnou ponorkou už existuje mezikrok, přestavěná dieselová raketová ponorka Sinpo-C, pojmenovaná Hero Kim Kun Ok, odhalená v září 2023. Podle červencové analýzy 38 North z roku 2026 tato loď dosud nezahájila námořní zkoušky, ale její existence dokazuje, že severokorejský program postupuje po vrstvách, nikoli skokem z nuly na strategický „boomer“.

Pchjongjang mezitím otestoval několik generací raket SLBM. Pukguksong-1 s dosahem kolem 1 250 kilometrů prošla testy v letech 2015–2016. Pukguksong-3, testovaná v roce 2019, dosahuje odhadovaných 1 900 až 2 500 kilometrů. Menší varianta blízká KN-23, označovaná jako Hwasong-11S, byla testována v letech 2021 a 2022 s doletem kolem 600 kilometrů, to stačí na pokrytí většiny Jižní Koreje. Další typy (Pukguksong-4, 5 a předpokládaný Pukguksong-6) byly veřejně ukázány, ale letově nepotvrzeny.

Každá funkční ponorka s balistickou raketou komplikuje americké, japonské a jihokorejské obranné plánování. Pozemní odpalovací rampy lze sledovat satelity. Ponorku pod hladinou nikoli. I jediná ponorka s jedinou raketou vytváří nejistotu, která nutí protivníka rozmísťovat protiponorkové prostředky, hlídkovat v širším prostoru a počítat s variantou, že úder může přijít z nečekaného směru. Více ponorek s více raketami tento tlak násobí.

Jak reagují USA a spojenci

Washington a jeho indo-pacifičtí partneři odpovídají zahušťováním obranné architektury. Dne 23. dubna 2025 vydaly USA, Japonsko a Jižní Korea společné prohlášení o trilaterální bezpečnostní spolupráci. Nejde jen o papír, za prohlášením stojí konkrétní cvičení:

• Sea Dragon 2026 u Guamu, zaměřené na protiponorkový boj (ASW)
• PACIFIC DRAGON 2026 u Havaje, soustředěné na protiraketovou obranu (BMD)
• Japonsko-americko-australsko-jihokorejské protiponorkové cvičení z přelomu srpna a září 2026

Pro Evropu a NATO je dopad nepřímý, ale reálný. Čím více amerických kapacit pohlcuje Indo-Pacifik (protiponorkové hlídky, raketová obrana, zpravodajské sledování), tím méně jich zbývá pro euroatlantický prostor. Severokorejská podmořská ambice tak nepřímo zvyšuje tlak na evropské spojence, aby převzali větší díl zodpovědnosti za vlastní obranu.

Trend, který nelze přehlížet

Gorae není severokorejská Ohio. Není ani její stín. Ale Pchjongjang ji udržuje při životě jako testovací a výcvikovou platformu, mezitím staví mezistupeň Sinpo-C a veřejně ukazuje trup plavidla, které má být mnohonásobně schopnější. Podle nás právě tato vrstvená strategie, ne jednotlivá ponorka, představuje skutečný americký problém. Síla dnes leží v trendu a směru, ne v paritě. Ale trendy mají ve zbrojních závodech nepříjemnou vlastnost: když je ignorujete dost dlouho, jednoho dne se z nich stane hotová schopnost.

Článek Síla teprve přijde, Amerika má problém. Severní Korea staví svou první jadernou ponorku s balistickými raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nehoda, která měla být koncem

K havárii došlo 21. května 2025 v loděnici v Čchongdžinu. Kang Kon byla spouštěna bokem, technikou, která vyžaduje přesné řízení stability trupu. Záď se sesunula do vody dřív, než se příď uvolnila z podpěr, část dna se zdeformovala a loď ztratila rovnováhu. Skončila převrácená na boku. Podle agentury Yonhap severokorejské vedení okamžitě svedlo vinu na „nezkušené velení“ a „operační nedbalost“, typický vzorec hledání obětních beránků v režimu, kde selhání není systémové, ale vždy osobní.

Následovala rychlá čistka. Zadrženi byli hlavní inženýr loděnice Kang Jong-čchol, vedoucí trupové dílny Han Kjong-hak i zástupce pro administrativu Kim Jong-hak. Manažer loděnice Hong Kil-ho byl předvolán a později ze státních fotografií vyretušován, stejně jako tehdejší velitel námořnictva Kim Mjong-sik. Konečný osud těchto lidí otevřené zdroje nedokládají. V severokorejském kontextu to ale málokdy znamená dobré zprávy.

Od boku zpátky na kýl, a do služby

Rychlost, s jakou Severní Korea loď opravila, stojí za pozornost. Už začátkem června 2025 satelitní snímky analyzované portálem 38 North ukázaly Kang Kon ve vzpřímené poloze. 12. června 2025 proběhlo slavnostní znovuspuštění v přístavu Radžin. To ovšem neznamenalo bojovou připravenost, následovalo více než rok zkoušek, dolaďování a plaveb.

Klíčový milník přišel 3. července 2026, kdy loď absolvovala velký zbraňový test. Podle agentury Yonhap šlo o ověření detekčních systémů, palebného řízení a výkonnosti protilodních, protiponorkových i protiletadlových zbraní. Kim Čong-un test osobně sledoval. Dva měsíce nato byla loď formálně převzata do East Sea Fleet, flotily operující v Japonském moři.

Proč vypadá ničivě, a proč jí říkají torpédoborec

Na papíře je výzbroj Kang Kon skutečně hustá. Podle analýz Naval News a amerického námořního institutu USNI loď nese:

• lodní kanon ráže 127 mm na přídi,
• dvojici šestihlavňových rotačních kanonů ráže 30 mm v roli blízké obrany (CIWS),
• záďový protiletadlový komplet nápadně podobný ruskému systému Pancir-M, kombinující krátkodosahové rakety s rotačními kanony,
• torpédomety ráže 533 mm,
• desítky vertikálních odpalovacích buněk (VLS); starší analýzy uváděly 74, novější po úpravách sesterské lodi až 88; přesný finální počet u Kang Kon není z otevřených zdrojů jednoznačný.

Do větších buněk jsou podle analytiků vhodné i střely Hwasal-2, které KLDR prezentuje jako jaderně schopné střely s plochou dráhou letu s odhadovaným dosahem přes 1 500 kilometrů.

Severní Korea lodi říká torpédoborec. Velikostně to ale nesedí. Odhadovaný výtlak kolem 5 000 tun a délka trupu přibližně 114 metrů řadí Kang Kon spíš k větším fregatám. Pro srovnání: americký torpédoborec třídy Arleigh Burke má výtlak 8 230 až 9 700 tun a délku kolem 155 metrů. Japonská třída Maya dosahuje standardního výtlaku 8 200 tun při délce 170 metrů. Naopak jihokorejská fregata třídy Čchungnam (FFX Batch III) s výtlakem kolem 3 500 tun a délkou 129 metrů je Kang Kon velikostně bližší.

Proč tedy torpédoborec? Podle klasifikačního standardu NATO je torpédoborec definován hlavně jako velký víceúčelový doprovodný bojový prostředek, zatímco fregata slouží primárně k eskortě a protiponorkovému boji. Severokorejské označení dává smysl spíš rolí než tonáží: Kang Kon je zamýšlena jako hlavní víceúčelová úderná loď flotily. A v neposlední řadě jde o politickou prestiž; v Pchjongjangu zní „torpédoborec“ lépe než „fregata“.

Propaganda, nebo reálná hrozba?

Obojí. Propagandou jsou bezpochyby tvrzení KCNA o „dokonalé bojeschopnosti“ a roli v jaderném odstrašení. Otevřené zdroje neumějí potvrdit úroveň radarů, skutečnou integraci zbraňových systémů, odolnost trupu po opravě ani výcvik posádky. Podobnost záďového protiletadlového kompletu s ruským Pancirem-M naznačuje silnou designovou inspiraci a možné napojení na rusko-severokorejskou vojenskou spolupráci, přímý transfer kompletních systémů ale zatím nikdo nedoložil.

Na druhé straně: Kang Kon není Potěmkinova vesnice. Satelitní snímky, plavby, ostré zkoušky a formální uvedení do služby dokládají reálnou loď s reálnými raketami. I technologicky slabší plavidlo s velkým počtem odpalovacích buněk a možností nést střely dlouhého dosahu mění kalkul protivníka. Jihokorejské, japonské a americké námořnictvo musí počítat s tím, že z východního pobřeží KLDR může přijít salva, kterou je třeba zachytit. To váže kapacity protivzdušné a protiraketové obrany, i kdyby Kang Kon nikdy nevyplula dál než 185 km (100 námořních mil) od břehu.

Začátek série, ne výstavní kus

Kang Kon není osamocená. Sesterská loď Čche Hjon byla zařazena do West Sea Fleet na západním pobřeží už v červnu 2026. Severní Korea tak poprvé rozmisťuje velké raketové hladinové platformy symetricky na obě strany poloostrova. Třetí kus třídy je veřejně oznámený a Kim Čong-un v červnu 2026 deklaroval cíl stavět dvě lodě této velikosti nebo větší ročně v rámci příští pětiletky; ambice, kterou je podle nás rozumné brát jako propagandistický strop, nikoli jako zaručený plán.

Pro Evropu a Českou republiku nepředstavuje severokorejský torpédoborec přímou hrozbu. Nepřímý dopad je ale reálný: každá nová severokorejská platforma nutí Spojené státy a jejich asijské spojence držet více kapacit v Indo-Pacifiku, což ubírá pozornost a zdroje jinde.

Loď, která se převrátila při prvním pokusu o kontakt s mořem, teď nese desítky raketových sil a slouží ve flotile jednoho z nejnepředvídatelnějších režimů světa. Není to moderní torpédoborec západního střihu, ale právě proto by bylo chybou mávnout nad ní rukou.

Článek Severní Korea zařadila do služby torpédoborec Kang Kon, který se loni převrátil. Vypadá ničivě, podceňovat ho by byla chyba se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení, které mělo prověřit obranu poloostrova

Ulči Freedom Shield patří k největším pravidelným aliančním cvičením na světě. Podle oficiálních materiálů USFK slouží k zaplňování mezer v bojové připravenosti, od společného velení a řízení přes koordinaci palby až po logistiku v podmínkách reálného konfliktu. Letošní ročník měl zahrnovat scénáře proti dronům, rušení signálu GPS, kyberútoky i přesuny přes vodní překážky s distribucí předem uloženého materiálu. Šlo o simulaci toho, jak by aliance reagovala na severokorejský útok a jak by přešla do protiofenzívy.

Po Trumpově zásahu z toho zůstalo pětidenní torzo. Americká armáda sama přitom opakovaně zdůrazňuje, že připravenost je „kazivá“, nedá se zapnout na povel, buduje se opakováním. Právě proto mají tato cvičení smysl. A právě proto jejich omezení není jen diplomatické gesto, ale praktický úbytek schopnosti spojenců jednat společně pod tlakem.

Írán jako skrytý motor ústupku

Trump svůj krok nerámoval jen přes vztah s Kimem. V témže postu si postěžoval, že jihokorejský prezident I Če-mjong odmítl pomáhat s americkou kampaní proti Íránu. Formulace „Ne, děkujeme“ pochází výhradně z Trumpovy verze, Soul ji veřejně nepotvrdil. I Če-mjong později uvedl, že jeho vláda je připravena přispívat k volné plavbě v Hormuzském průlivu, ale jen v mezích jihokorejských zákonů.

Kontext íránské války je přitom klíčový. Konflikt trvá od konce února 2026, tedy přes půl roku, a podle analýzy Reuters nemá jasné východisko. Je doma hluboce nepopulární, cíle zůstávají nesplněné a americké kapacity se natahují do prasknutí. Letadlová loď USS George Washington byla přesunuta z Pacifiku na Blízký východ. A důsledky se projevily okamžitě: jen o týden později Pentagon zrušil i zářijový obojživelný výcvik Ssangyong, tentokrát už bez diplomatického zdůvodnění, prostě kvůli nedostatku dostupných amerických sil.

Trump si zkrátka nemůže dovolit riskovat eskalaci na Korejském poloostrově, když jeho armáda už jednu drahou a nepopulární válku vede. Omezení cvičení tak není jen gestem ke Kimovi. Je to přiznání, že americký manévrovací prostor se zúžil.

Kim nebral, Pchjongjang střílel

Ironie celého kroku spočívá v tom, že severokorejská strana Trumpovo gesto prakticky odmítla. Kim Jo-čong, vlivná sestra severokorejského vůdce, veřejně prohlásila, že zmenšení rozsahu cvičení nic podstatného nemění na jejich „provokativní a agresivní povaze“. Pchjongjang více zajímá, že cvičení vůbec pokračují, než to, kolik dnů trvají.

A jako by chtěla tuto pozici podtrhnout, Severní Korea krátce po skončení zkráceného Ulči Freedom Shield odpálila balistické střely krátkého doletu. Trumpovo gesto nepřineslo uklidnění. Nepřineslo diplomatický průlom. Přineslo jen oslabení spojeneckého výcviku bez jakékoli protihodnoty.

Srovnání s rokem 2018 je poučné. Tehdy Trump po singapurském summitu také mluvil o zastavení „válečných her“ jako o provokaci, ale dělal to v kontextu čerstvě otevřené diplomacie, s příslibem „kompletní denuklearizace“. V roce 2026 používá totožný jazyk, jenže diplomacie dávno zkolabovala, Kim má silnější pozici a Washington řeší válku jinde.

Co to znamená pro spojence, a pro Česko

Trumpův krok vyvolal vlnu nejistoty daleko za hranicemi Korejského poloostrova. Pokud může být klíčové alianční cvičení jednostranně omezeno kvůli osobní vazbě na diktátora a kvůli jiné válce, může se stejná logika zítra vztáhnout na Japonsko, Tchaj-wan, nebo na evropské spojence.

V Tokiu roste obava, že Trump bude cvičení a bezpečnostní závazky používat jako vyjednávací páku. U Tchaj-wanu se řeší opatrnější přístup Washingtonu ke zbrojním dodávkám v kontextu chystaného summitu Trump–Si. A v Evropě? Generální tajemník NATO Mark Rutte na červnovém jednání ministrů obrany výslovně zmínil Českou republiku jako zemi, která musí doložit věrohodnou trajektorii výdajů. Na ankarském summitu v červenci pak potvrdil článek 5, ale zároveň opakovaně zdůraznil, že Evropa musí převzít větší díl konvenční obrany, protože „USA řeší více bojišť“.

Formálně se na amerických jaderných a smluvních garancích nic nemění. Prakticky ale roste tlak na to, aby evropské země včetně Česka zvládly více samy. Trumpova nepředvídatelnost není anomálie, je to nová konstanta, se kterou musí spojenci počítat.

Hegseth říkal něco jiného

Zvláštní je i rozpor uvnitř samotné americké administrativy. Ještě v květnu 2026 ministr obrany Pete Hegseth veřejně chválil Soul za zvyšování výdajů a převzetí primární odpovědnosti za bezpečnost poloostrova. Na asijském obranném summitu koncem května mluvil o stabilitě, společné připravenosti a větší odpovědnosti spojenců, tedy přesně o tom, co velké alianční cvičení naplňuje. Americká Národní obranná strategie 2026 počítá s tím, že Jižní Korea ponese hlavní břemeno s „kritickou, ale omezenější americkou podporou“.

Srpnový Trumpův post tohle všechno přepsal. Ne proto, že by se změnila bezpečnostní situace. Ale proto, že prezident chtěl poslat signál Kimovi a zároveň potrestat Soul za to, že mu nechtěl pomáhat s Íránem. Transakční logika, „pomozte nám jinde, jinak přehodnotíme závazky“, nahradila strategické plánování. Trump dokonce mluvil o „39 000″ amerických vojácích v Jižní Koreji, zatímco skutečný počet příslušníků USFK činí přibližně 28 500.

Cvičení Ulči Freedom Shield skončilo o šest dnů dřív, Severní Korea odpověděla raketami a trilaterální cvičení Freedom Edge s Japonskem přesto pokračovalo, jako by region sám cítil, že Trumpovo gesto neznamená bezpečí, ale prázdno, které je třeba zaplnit.

Článek Trump se regulérně bojí Kim Čong-una. Zrušil vojenská cvičení s Jižní Koreou, aby ho neprovokoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně deklarace požaduje

Text není novou smlouvou, ale politickou výzvou, která se opírá o existující Haagský kodex chování proti šíření balistických raket (HCoC), k němuž se hlásí 145 států. Signatáři požadují, aby každý stát provádějící strategický start sdělil dotčeným zemím:

• obecnou třídu střely nebo nosiče,
• plánované časové okno startu,
• oblast startu a plánovaný směr letu,
• jasná varování pro leteckou a námořní dopravu.

Minimální lhůta má být 24 hodin. To není nový nápad; podobný režim fungoval už na základě dvoustranné dohody USA a SSSR z roku 1988, která se týkala ICBM a SLBM a požadovala totožnou lhůtu s údaji o oblasti startu i dopadu. Americko-ruské memorandum z roku 2000 rámec rozšířilo i na kosmické nosiče. Nová deklarace je právně slabší než tyto bilaterální smlouvy, ale politicky výrazně širší: je mnohostranná a míří na všechny relevantní státy, zejména jaderné mocnosti, které dosud stojí mimo notifikační režimy.

Čínské „takzvané prohlášení“

Reakce Pekingu přišla ve dvou rovinách. Čínský velvyslanec Li Č‘-ťiang na plenárním zasedání Konference o odzbrojení 12. srpna prohlásil, že HCoC je dobrovolný mechanismus a Čínu nijak nezavazuje; Peking totiž mezi 145 účastníky kodexu nikdy nefiguroval. Následující den čínská mise při OSN v Ženevě označila celý dokument za „takzvané společné prohlášení“ a trvala na tom, že při červencovém testu SLBM ze 6. července postupovala správně a vydala potřebná varování.

Tchajwanské ministerstvo zahraničí ovšem shrnulo, že americký zástupce v Ženevě kritizoval právě nedostatečné čínské předběžné upozornění u tohoto testu. Deklarace sama mluví o „nedávné raketové testovací aktivitě v pacifické oblasti“, která neodpovídala běžné praxi notifikací. Čínská argumentace „nezavazuje nás to“ je formálně správná; Peking k HCoC nepřistoupil. Prakticky ale právě proto deklarace vznikla: aby nastavila veřejný standard, podle něhož lze neohlášené starty pojmenovat a diplomaticky izolovat.

Ke kontextu patří i neúspěšný start upravené rakety Long March-7A se satelitem Zhongxing-4B, který agentura Xinhua datovala na večer 10. srpna pekingského času. Během letu nastala anomálie a mise selhala. Žádný otevřený zdroj nenaznačuje jiný než deklarovaný účel startu.

Pchjongjang odpovídá raketou

12. srpna 2026 odpálila Severní Korea z oblasti přístavu Wonsan balistickou raketu, která podle japonského ministerstva obrany letěla přibližně 690 kilometrů ve výšce kolem 90 kilometrů a dopadla do Japonského moře mimo japonskou výlučnou ekonomickou zónu. Jihokorejská armáda uváděla let delší než 700 kilometrů. Analyticky bývá střela přiřazována k typu Hwasong-11D, taktické balistické raketě krátkého až středního dosahu, srovnatelné svou třídou například s ruským systémem Iskander-M (dosah do 500 km) nebo americkým ATACMS (dosah do 300 km). Oficiální potvrzení typu od japonské ani jihokorejské strany ale v době odpalu nezaznělo.

Načasování nebylo náhodné. Agentura AP i jihokorejské zdroje spojují odpal s blížícím se spojeneckým cvičením Ulchi Freedom Shield, které mělo začít 17. srpna. Každý balistický start KLDR přitom porušuje rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Přímý důkaz koordinace mezi Pekingem a Pchjongjangem v otevřených zdrojích neexistuje, ale souběh čínského diplomatického odmítnutí a severokorejského odpalu v rozmezí jednoho dne vysílá jasný signál: obě země odmítají, aby jim kdokoli diktoval pravidla transparentnosti.

Proč na tom záleží i Česku

Česká republika patří mezi signatáře deklarace a je členem HCoC od jeho vzniku. Bezpečnostní strategie ČR z roku 2023 výslovně počítá s tím, že české území mohou ohrozit balistické rakety a že prolomení jaderného tabu kdekoli na světě by zvýšilo rizika i pro středoevropský prostor. Degradace notifikačních režimů v Indo-Pacifiku se Prahy dotýká nepřímo, ale reálně, přes alianční plánování NATO, vyšší nároky na odstrašení a celkovou erozi strategické stability.

Deklarace nemá sankční mechanismus. Nemůže Peking ani Pchjongjang k ničemu donutit. Její hodnota je jinde: funguje jako lakmusový test. Kdo podepsal, hlásí se k předvídatelnosti. Kdo odmítl nebo odpálil raketu, dal najevo, že strategická nejasnost je pro něj výhodnější než pravidla.

Článek 40 zemí včetně Ukrajiny podepsalo deklaraci o raketových testech. Čína a KLDR se jí hned o den později vysmály se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč letadlové lodě nestačí

Letadlové lodě jsou tradičním symbolem americké projekce síly. Když USA chtějí ukázat odhodlání, pošlou do oblasti údernou skupinu s letadlovou lodí třídy Nimitz nebo Ford. Přesně tak tomu bylo i při operaci Epic Fury proti Íránu, zahájené 28. února 2026, kde figurovaly vedle systémů THAAD a Patriot jako klíčové nasazené prostředky.

Jenže role letadlové lodě je úderná a odstrašující. Není to létající protiraketový deštník nad Soulem. Její letouny dokážou ničit cíle stovky kilometrů daleko, ale nezachytí balistickou střelu v terminální fázi letu mířící na jihokorejskou metropoli s deseti miliony obyvatel. Navíc v prostředí, kde protivník buduje zónu odepření přístupu (A2/AD) kombinací pobřežních raket, rušení GPS a satelitní komunikace, musí letadlová loď operovat dál od břehu, a tím se prodlužuje reakční čas jejích letounů.

Severní Korea navíc testuje protilodní střelu Padasuri-6, kterou podle severokorejské agentury KCNA osobně sledoval Kim Čong-un. Zde je ovšem nutné být přesný: jak upozorňuje analytický server 38 North, veřejný důkaz o plně operační severokorejské protilodní balistické raketě schopné spolehlivě zasáhnout manévrující letadlovou loď na otevřeném moři zatím chybí. Hlavní slabinou zůstává navádění na pohyblivý cíl v posledních sekundách letu; terminální seeker musí v reálném čase rozlišit loď od klamných cílů a přizpůsobit trajektorii. Pro srovnání: ani čínská DF-21D, označovaná jako „zabiják letadlových lodí“ s doletem kolem 1 500 km, nebyla nikdy veřejně testována proti pohybující se lodi. Hrozba je reálná jako směr vývoje, ne jako hotová ověřená schopnost.

Rakety, které mění pravidla

Páteří severokorejské hrozby není jedna superraketa, ale diverzifikovaný arzenál. Klíčovou zbraní je KN-23, taktická balistická střela na pevné palivo s doletem až 690 km, která používá kvazibalistickou trajektorii. Na rozdíl od klasické balistické střely, jež letí po předvídatelném oblouku, KN-23 manévruje a v terminální fázi provádí takzvaný „pull-up“ manévr, prudké stoupnutí následované strmým sestupem na cíl. Tím zkracuje reakční čas obránce a komplikuje predikci místa dopadu.

Pro představu: americký ekvivalent v kategorii taktických balistických střel, ATACMS, má dolet kolem 300 km a nemanévruje v terminální fázi. Ruský Iskander-M, jehož je KN-23 zjevně inspirován, nabízí podobnou kvazibalistickou trajektorii s doletem kolem 500 km. Severokorejská verze jde v doletu ještě dál.

K tomu přidejte Hwasong-16 s hypersonickým kluzným tělesem, který podle velitele USSPACECOM představuje další stupeň hrozby. A nad tím vším visí jaderný arzenál; americké zpravodajské hodnocení pro rok 2026 výslovně uvádí, že KLDR pokračuje v rozšiřování počtu jaderných hlavic a nosičů s cílem držet v ohrožení Jižní Koreu, americké síly i vzdálenější spojence.

Analýza 38 North ze srpna 2026 navíc naznačuje, že KN-23 mohl získat vyšší odolnost proti elektronickému rušení díky zkušenostem z nasazení na Ukrajině, kde Rusko severokorejské střely údajně použilo v boji. Jde zatím o kvalifikovanou dedukci, nikoli potvrzený fakt, ale směr je znepokojivý.

Obrana, která má limity

Jihokorejská protiraketová obrana KAMD se buduje jako vícevrstvý systém. Spodní vrstvu tvoří americký Patriot PAC-3 a jihokorejský M-SAM II (Cheolmae-II Mod 2), který od srpna 2026 plní ostrou misi v operačních bateriích protivzdušné obrany. Vyšší terminální vrstvu zajišťuje americký THAAD, systém určený k ničení balistických střel metodou přímého zásahu (hit-to-kill) s radarem AN/TPY-2 schopným detekce na vzdálenost přes tisíc kilometrů. Nad tím má přibýt domácí L-SAM s výškou záchytu kolem 50–60 km, jehož výroba byla schválena v lednu 2025 s cílem prvního nasazení v roce 2027.

Architektonicky to připomíná izraelský vícevrstvý systém kombinující Iron Dome, David’s Sling a Arrow. Zralostí ale jihokorejská obrana zatím zaostává. A právě izraelská zkušenost je varovná: v roce 2025 Írán odpálil proti Izraeli v masových salvách přes 500 balistických střel, jak uvádí velitel USSPACECOM. I přes sofistikovanou vícevrstvou obranu zahynulo devět Izraelců, připomíná analýza CSIS z března 2026.

Problém není jen výkon systémů, ale zásoby. Po operaci Epic Fury agentura AP v srpnu 2026 popsala „kritický“ nedostatek střel Patriot v Evropě. Každý interceptor PAC-3 MSE stojí zhruba 100 milionů korun. Průmyslové tempo výroby nestíhá doplňovat spotřebu z reálných operací. Pro Korejský poloostrov to znamená, že i kdyby obrana fungovala na 95 %, zbylých pět procent z masivní salvy může znamenat tisíce mrtvých civilistů v Soulu.

Rušení, mobilita a ruská pomoc

KLDR netlačí jen počtem raket. Americký kosmický velitel výslovně zmiňuje severokorejské schopnosti rušení GPS a satelitní komunikace, tedy přesně těch systémů, na kterých závisí spojenecké velení, řízení, komunikace a zpravodajství (C4ISR). Pokud obránce neví přesně, odkud střela letí, protože mu někdo zaslepil senzory, ani sebelepší interceptor nepomůže.

Mobilní odpalovače na kolových podvozcích komplikují preventivní úder. Na rozdíl od pevných sil, které lze zmapovat satelitem a zničit v první vlně, mobilní systémy typu KN-23 se přesouvají po silniční síti, schovávají v tunelech a odpalují z nepředvídatelných pozic. Americké plánování, historicky opřené o představu rychlého získání vzdušné nadvlády a likvidace známých cílů, naráží na realitu, kde cíle nejsou známé.

NATO v oficiálním prohlášení Severoatlantické rady z listopadu 2024 konstatuje, že prohlubující se vojenská spolupráce Ruska a KLDR dopadá současně na euroatlantickou i indo-pacifickou bezpečnost. Rusko od KLDR přijímá munici, balistické střely i vojáky. Na oplátku podle amerických zdrojů sdílí kosmické a raketové technologie. Generální tajemník NATO to řekl přímo: spolupráce Ruska a KLDR je hrozbou pro obě hemisféry zároveň.

Co to znamená pro Česko

Korejský poloostrov se může zdát vzdálený, ale česká ekonomika je s ním provázaná víc, než si většina lidí uvědomuje. Jižní Korea patří mezi deset nejdůležitějších obchodních partnerů České republiky mimo Evropu, korejské investice v Česku dosahují téměř 75 miliard korun. Závod Hyundai v Nošovicích je jediným výrobním závodem této značky v celé Evropské unii.

Ještě zásadnější je polovodičový rozměr. Samsung a SK hynix drží podle americké obchodní správy 73 % globálního trhu s paměťmi DRAM a 51 % trhu NAND. Konflikt na poloostrově by okamžitě zasáhl dodavatelské řetězce čipů, a tím i český automobilový průmysl, elektroniku a průmysl obecně. Česká indo-pacifická strategie z roku 2022 výslovně říká, že vnitřní dynamika regionu je přímo relevantní pro zájmy ČR. Ministr obrany na Shangri-La Dialogue v roce 2026 připomněl, že i vzdálené krize mohou mít přímý dopad na českou ekonomiku a bezpečnost.

Americká síla se neztrácí. Mění se ale v drahou a časově méně okamžitou sílu, která už nedokáže garantovat, že první hodiny války na Korejském poloostrově proběhnou bez katastrofálních ztrát, a právě v tom spočívá kout, do kterého KLDR Pentagon zahnala.

Článek Ani americké letadlové lodě už katastrofě nezabrání. KLDR zahnala Pentagon do kouta, ze kterého není úniku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Washington schválil, a co zatím ne

Klíčové je rozlišit, co se skutečně stalo. Americká administrativa schválila možnou transakci a notifikovala Kongres. To neznamená, že 103 střel už fyzicky putuje na jihokorejské základny. Kongres má zákonnou lhůtu na případné námitky, teprve poté se uzavírá kontrakt a začíná výroba či expedice z existujících zásob. Celý proces může trvat měsíce i roky.

Podstatný je i historický kontext. Jižní Korea není nováčkem v provozování AIM-9X. Otevřené americké akviziční materiály evidují jihokorejské objednávky této střely už od prosince 2011, s dalšími balíky v letech 2014, 2015 a 2017. Současná severokorejská zuřivá reakce tedy nemíří na úplně novou zbraň, míří na politické načasování. Schválení přišlo ve chvíli, kdy Donald Trump veřejně mluví o dobrém osobním vztahu s Kim Čong-unem a zároveň nařídil omezení rozsahu společného americko-jihokorejského cvičení Ulči Freedom Shield. Pchjongjang tuto dvojkolejnost okamžitě využil: slova o přátelství nic nemění na tom, že americký zbrojní aparát dál posiluje jihokorejské ozbrojené síly.

Střela, která mění pravidla boje na dohled

AIM-9X Sidewinder Block II patří do nejmodernější generace amerických krátkodosahových střel vzduch-vzduch. Její kořeny sahají k legendární rodině Sidewinder, jejíž první verze vstoupila do služby v padesátých letech, ale Block II je technologicky úplně jiný svět.

Základní parametry podle oficiálních amerických zdrojů:

• Typ: infračerveně naváděná střela vzduch-vzduch krátkého dosahu
• Navádění: zobrazovací infračervený vyhledávač s vysokou odolností proti protiopatřením
• Klíčové schopnosti: odpaly mimo osu letu nosiče (tzv. high off-boresight), vektorování tahu pro extrémní obratnost, datový spoj u verze Block II umožňující aktualizaci cíle po odpálení
• Rychlost: nadzvuková (přesná hodnota je utajená)
• Dostřel: klasifikovaný, veřejně nepublikovaný

Americká strana záměrně nezveřejňuje přesný dostřel ani maximální rychlost. Bezpečně lze říct, že AIM-9X Block II patří do absolutní špičky své kategorie. Mezi srovnatelné západní střely patří evropská IRIS-T nebo britská ASRAAM, obě rovněž s infračerveným naváděním a schopností odpalů mimo osu. Ruským protějškem je R-73 (v modernizované verzi R-74M), která rovněž nabízí vysokou obratnost a přilbový zaměřovač, ale v otevřených zdrojích chybí spolehlivé srovnání výkonu senzorů s americkou střelou. Severokorejské letectvo provozuje převážně starší sovětskou techniku a jeho schopnost nasadit srovnatelnou moderní střelu krátkého dosahu je podle západních analytiků výrazně omezená.

Pro jihokorejské stíhačky F-35A a víceúčelové letouny KF-21 Boramae znamená AIM-9X Block II zásadní posílení šance na „první výstřel, první zásah“ v boji na vizuální vzdálenost.

Trumpova diplomacie versus alianční stroj

Kontrast mezi Trumpovou osobní diplomacií a pokračujícím americkým odstrašením je jednou z nejdůležitějších os celého příběhu. Dne 19. srpna, pouhé dva dny před schválením raketového balíku, Defense News informoval, že Trump nařídil zkrácení a omezení rozsahu cvičení Ulči Freedom Shield. Soul i Washington následně potvrdily úpravy harmonogramu. Pro Pchjongjang to byl symbolický ústupek. Jenže o 48 hodin později přišlo schválení prodeje AIM-9X, signál, že institucionální alianční mechanismus běží dál bez ohledu na osobní gesta.

Americké ministerstvo zahraničí v oznámení transakce zdůvodnilo prodej posílením bezpečnosti „důležitého spojence“ a jeho schopnosti čelit „současným i budoucím hrozbám“. Žádná zmínka o diplomatických kanálech s Kimem. Žádná zmínka o omezení cvičení. Dva světy vedle sebe.

Jaderný a raketový program: hrozba, která není jen rétorika

Severokorejská hrozba „okamžité a silné“ odpovědi nestojí ve vzduchoprázdnu. Stojí na desetiletích systematického jaderného a raketového zbrojení a na dlouhé řadě ozbrojených provokací vůči Jižní Koreji.

Podle materiálu Mezinárodní agentury pro atomovou energii pro revizní konferenci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní se severokorejský jaderný program od roku 2022 dál rozšiřuje. Agentura zaznamenala indicie provozu experimentálního reaktoru o výkonu 5 MW v Jongbjonu, provoz radiochemické laboratoře v roce 2025 odpovídající přepracování vyhořelého paliva a provoz lehkovodního reaktoru od října 2023 s několika odstávkami. Pchjongjang zkrátka nepřestal budovat infrastrukturu pro výrobu štěpného materiálu.

Raketový program je stejně aktivní. Dne 20. srpna 2026, den před americkým schválením prodeje AIM-9X, Severní Korea odpálila salvu raket do moře. Šlo o další z desítek balistických a jiných testů, které databáze CSIS Beyond Parallel eviduje za poslední roky. Vzorec je dobře známý: spojenecký krok, severokorejská rétorika, demonstrativní odpálení. Pravděpodobnější než přímý velký útok je kontrolovaná provokace s cílem zvýšit tlak a zároveň udržet prostor pro případné vyjednávání.

Historický výčet severokorejských provokací vůči Jižní Koreji je rozsáhlý:

• Potopení korvety Čchonan (2010): torpédový útok severokorejské miniponorky zabil 46 jihokorejských námořníků.
• Ostřelování ostrova Jonpchjong (2010): dělostřelecká palba na obydlený ostrov si vyžádala čtyři oběti, včetně dvou civilistů.
• Opakované balistické testy: od prvního jaderného testu v roce 2006 provedl režim šest jaderných zkoušek a desítky testů balistických raket různých dostřelů, včetně mezikontinentálních.
• Pohraniční incidenty: od přestřelek v demilitarizované zóně přes balónové akce až po narušování námořní hranice.

Korejské napětí není jen asijský problém

Spor o 103 střel na druhém konci světa se může zdát vzdálený, ale není. NATO na své oficiální stránce k odstrašení a obraně výslovně označuje rostoucí obranně-průmyslovou spolupráci Ruska se Severní Koreou za důvod k vážným obavám. Rada EU drží sankční rámec vůči KLDR nejen kvůli jadernému programu, ale explicitně i kvůli vojenské podpoře ruské agrese proti Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky.

Čísla jsou výmluvná. Jihokorejská vojenská rozvědka letos odhadla, že Severní Korea odeslala do Ruska přes 33 tisíc kontejnerů vojenských dodávek, munici, dělostřelecké granáty a další materiál, který Moskva spotřebovává na ukrajinské frontě. Severokorejští vojáci byli podle více zdrojů nasazeni přímo v bojích na ruské straně.

I Česko má v jihokorejském obranném ekosystému svou stopu. Výroční zprávy ministerstva průmyslu a obchodu evidují exporty vojenského materiálu do Korejské republiky a české velvyslanectví v Soulu letos oznámilo kontrakt na letouny Bristell pro výcvik jihokorejského letectva na roky 2026–2028. Probíhají i rozhovory o spolupráci v oblastech protivzdušné obrany, munice či elektronického boje.

Větší napětí na Korejském poloostrově nemusí automaticky zastavit pomoc Ukrajině, ale zvyšuje konkurenci o politickou pozornost, průmyslové kapacity a zásoby. Každá severokorejská raketa odeslaná do Ruska je zároveň raketou, která chybí v severokorejském arzenálu, a zároveň raketou, která zabíjí na evropském bojišti. Kruh se uzavírá a korejské napětí je dnes neoddělitelnou součástí globální bezpečnostní rovnice.

Článek Severní Korea zuří kvůli prodeji raket AIM-9X do Jižní Koreje. Kim slibuje „okamžitou a silnou“ odpověď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Hwasong-11C a odkud se bere údaj 4,5 tuny

Hwasong-11C je severokorejská balistická raketa krátkého doletu na tuhé palivo, větší odvozenina rodiny KN-23, kterou Rusko na Ukrajině prokazatelně používá od roku 2024. Klíčový rozdíl je v hlavici. Zatímco starší KN-23 nese konvenční bojovou část o hmotnosti kolem 500 kilogramů, KN-30 je podle severokorejských materiálů konstruovaná pro hlavice o hmotnosti 2,5 tuny.

Údaj „až 4,5 tuny“ pochází z odlišné, ale příbuzné zbraně. V září 2024 Pchjongjang veřejně otestoval variantu označovanou jako Hwasongpho-11-Da-4.5, která podle severokorejské agentury KCNA nesla „supertěžkou“ konvenční hlavici o hmotnosti právě 4,5 tuny při doletu 90 až 500 kilometrů. Analýza jihokorejského Sejong Institute tento test potvrdila, jihokorejské ministerstvo obrany ale upozornilo, že tak těžká nálož vyžaduje další vývoj a zkoušky a že běžná rodina Hwasong-11 operuje s hlavicemi od 500 kilogramů do 2,5 tuny.

Pro přesnost: veřejné zdroje spojují ruské držení s typem KN-30 a jeho 2,5tunovou hlavicí. Že by Moskva prokazatelně převzala právě 4,5tunovou variantu, zatím doloženo není, ale severokorejská řada tuto konfiguraci zahrnuje a nic nebrání jejímu budoucímu předání.

Proč by KN-30 mohla převzít část role Orešniku

Orešnik, střela středního doletu odvozená od mezikontinentální RS-26 Rubež, je zbraň z úplně jiné kategorie. Dolet v řádu tisíců kilometrů, více návratových těles, politická signalizace. Reuters v lednu 2026 citoval amerického činitele, který Orešnik neoznačil za zásadní změnu pravidel a popsal ho spíš jako experimentální prostředek. Do května 2026 byl veřejně doložen třikrát: v listopadu 2024, lednu 2026 a květnu 2026, kdy evropští lídři jeho použití označili za eskalaci.

KN-30 Orešnik nenahradí parametr za parametr. Nemá jeho dolet, nemá více bojových těles, nemá jeho strategický signál. Může ale převzít konkrétní roli: úder těžkou konvenční hlavicí proti rozlehlým, opevněným nebo symbolicky důležitým cílům v dosahu z ruského zázemí. Voroněžská oblast, kde GUR lokalizuje možnou severokorejskou raketovou jednotku se šesti odpalovači a až 120 střelami, leží zhruba 500 kilometrů od Kyjeva. To je přesně v operačním dosahu KN-30.

Rozdíl je v ekonomice a dostupnosti. Orešnik je vzácný, politicky nákladný a každé jeho použití vyvolá mezinárodní reakci. Severokorejská balistická střela s dvouapůltunovou hlavicí je v porovnání s ním spotřební materiál, a právě to ji činí nebezpečnější pro každodenní realitu ukrajinské obrany.

Co to znamená pro Kyjev a jeho protivzdušný štít

Kyjev v létě 2026 čelí zesíleným balistickým útokům. Agentura AP 20. srpna popsala, že Moskva cíleně využívá chronický nedostatek interceptorů Patriot, jediného systému v ukrajinském arzenálu schopného sestřelovat balistické střely. Střela PAC-3 MSE, kterou ukrajinské ministerstvo obrany popisuje jako klíčovou munici, dokáže zasáhnout balistický cíl do výšky 24 kilometrů a na vzdálenost do 60 kilometrů. Patriot na Ukrajině už prokázal schopnost ničit i hypersonické Kinžaly.

Problém není v tom, že by obrana neuměla KN-30 sestřelit. Problém je v matematice:

• Každý interceptor PAC-3 MSE stojí řádově desítky milionů korun a zásoby jsou omezené.
• Těžší hlavice znamená, že i jediný průnik obranou způsobí násobně větší škody než zásah běžnou půltunovou střelou.
• Vyšší počet balistických střel v salvách nutí obranu „pálit“ více interceptorů na jednu vlnu útoku.

Prezident Zelenskyj po útoku na konci července zmínil, že v Radišném Rusko poprvé po dlouhé době použilo severokorejskou balistickou střelu. Trend je jasný: Moskva kombinuje vlastní produkci (GUR uvádí přes 200 střel měsíčně, z toho 65 Iskanderů jen v červenci) s dovezenými severokorejskými střelami, aby zvyšovala intenzitu úderů bez ohledu na původ munice.

Jak reaguje Západ a co to znamená pro Česko

Česká diplomacie při jednání Rady bezpečnosti OSN v listopadu 2024 uvedla, že je „vážně znepokojena“ přímým zapojením KLDR do ruské války včetně dodávek balistických raket. NATO ve stejném měsíci odsoudilo prohlubující se vojenskou spolupráci Moskvy a Pchjongjangu jako hrozbu pro euroatlantickou bezpečnost. Společné prohlášení G7 a partnerských zemí tyto transfery označuje za porušení rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Rada EU explicitně spojuje své sankce proti KLDR i s vojenskou podporou ruské agrese.

Pro Česko samotnou KN-30 přímou hrozbu nepředstavuje, jde o zbraň krátkého doletu určenou pro ukrajinské bojiště. Nepřímý dopad je ale reálný. Každá nová vrstva severokorejsko-ruské spolupráce posiluje argument pro urychlení dodávek protivzdušné munice Ukrajině a pro další posilování východního křídla Aliance. A ve stínu KN-30 zůstává Orešnik s doletem, který sahá daleko za hranice Ukrajiny.

Jak spolehlivé jsou tyto informace

Samotná existence severokorejských raketových dodávek Rusku je ve veřejných zdrojích doložena robustně, potvrzují ji spojenecká prohlášení, jihokorejská rozvědka i předchozí bojové použití střel KN-23 a KN-24 na Ukrajině. Nová vrstva příběhu, tedy konkrétně přítomnost KN-30 v ruských zásobách, stojí zatím především na tvrzení GUR převzatém do analytických přehledů ISW a médií. Bojové nasazení KN-30 proti Ukrajině nebylo k 20. srpnu 2026 nezávisle doloženo.

U varianty s 4,5tunovou hlavicí je situace ještě opatrnější. Test proběhl, severokorejská média ho zdokumentovala, jihokorejští analytici ho potvrdili. Že by ale právě tuto konfiguraci Pchjongjang předal Moskvě, veřejné zdroje neříkají. Podle nás je ale logické předpokládat, že pokud Severní Korea dodává Rusku střely z rodiny Hwasong-11 a současně vyvíjí variantu s násobně těžší hlavicí, hranice mezi „testováno doma“ a „dodáno spojenci“ se může smazat rychleji, než by si kdokoli v Kyjevě přál.

Válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky. Každý měsíc přináší novou kombinaci zbraní, dodavatelů a taktik. Severokorejská raketa s hlavicí těžší než osobní automobil není konec příběhu, je to další kapitola v závodě mezi ruskými salvami a ukrajinskými interceptory, ve kterém rozhoduje počet střel na obou stranách.

Článek Severní Korea mohla předat Rusku těžké balistické rakety s až 4,5t hlavicemi. Nahradí Orešnik a změní útoky na Kyjev se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolik hlavic, kolik materiálu

Přesný počet severokorejských jaderných zbraní nezná s jistotou nikdo mimo Pchjongjang. Stockholmský mírový výzkumný institut SIPRI odhaduje zhruba 60 sestavených hlavic a štěpný materiál minimálně pro dalších 30. Federace amerických vědců (FAS) pracuje s podobným číslem a výslovně upozorňuje na vysokou nejistotu celé metodiky. Trumpových 57 odpovídá střednímu veřejně dostupnému odhadu. Anovo pásmo 80–120 je ambicióznější a pravděpodobně víc započítává rychle využitelný štěpný materiál a agresivnější předpoklad jeho přeměny ve zbraně.

Formulace „asi 100 atomovek“ tedy není potvrzený inventář po jedné hlavici. Je to obhajitelný souhrnný odhad potenciálního arzenálu, tedy toho, co Severní Korea buď už má, nebo může v krátkém čase sestavit. Pro srovnání: podle SIPRI měl k lednu 2026 Pákistán asi 170 hlavic, Indie 190 a Izrael 90. Anův horní odhad by Severní Koreu posouval zhruba na izraelskou úroveň. To už není okrajový hráč.

Proč „nestřeženě“

Mezinárodní agentura pro atomovou energii (IAEA) nemá v Severní Koreji inspektory od dubna 2009. Sedmnáct let. Program sleduje nepřímo, satelitními snímky, analýzou tepelných stop reaktorů, odběrem vzorků mimo území KLDR. Přímý přístup k zařízením, centrifugám, skladům? Nulový.

K tomu přibyla další rána. Rusko v březnu 2024 vetovalo v Radě bezpečnosti OSN prodloužení mandátu panelu expertů, který monitoroval dodržování sankcí vůči Pchjongjangu. Monitoring musel převzít nově vzniklý mechanismus mimo rámec Rady bezpečnosti, s omezenějšími pravomocemi. A právě do tohoto vakua Kim Čong-un v červnu 2026 pozval kamery státní agentury KCNA do nové továrny na jaderný materiál a prohlásil, že kapacita výroby zbraňového materiálu se za posledních pět let více než zdvojnásobila.

Analytici webu 38 North potvrdili, že nově odhalená obohacovací budova může produkovat 100 až 200 kilogramů vysoce obohaceného uranu ročně. To odpovídá přibližně 4 až 8 novým zbraním za rok, jen z této části kapacity. Arzenál tedy neroste proto, že by ho nikdo nesledoval vůbec. Roste proto, že přímé inspekce chybí, sankční dohled zeslábl a Severní Korea sama ukazuje, že tempo zrychluje.

Co Pchjongjang skutečně chce

Kim Jo-džong, sestra vůdce a jedna z nejmocnějších postav režimu, to v červenci 2025 řekla otevřeně: jakýkoli pokus popřít status KLDR jako jaderného státu bude odmítnut. Dialog s Washingtonem je možný, ale jen pokud Amerika přijme „změněnou realitu“. V překladu z diplomatického jazyka Pchjongjangu to znamená jediné: přestaňte trvat na úplné denuklearizaci a začněte s námi jednat jako s hotovou jadernou mocností.

Americká rozvědka (ODNI) tento záměr potvrzuje. Kim chce zbraněmi posílit vyjednávací páku, upevnit prestiž režimu a dosáhnout alespoň tichého uznání jaderného statusu. Summit v Hanoji v roce 2019 ztroskotal právě na sporu o rozsah sankční úlevy výměnou za omezený severokorejský krok. Pchjongjang se z toho poučil: příště chce přijít k jednacímu stolu s tak velkým arzenálem, aby protistrana nemohla říct „nejdřív odzbrojení, pak úlevy“.

Proti tomu stojí oficiální linie. Soul v březnu 2024 znovu potvrdil, že Severní Koreu jako jaderný stát neuznává. Ještě v červnu 2026 to společně s USA zopakoval v rámci americko-jihokorejské Jaderné konzultační skupiny (NCG). Uznání faktického stavu a uznání statusu jsou dvě různé věci: Soul může pracovat s vojenským odhadem desítek hlavic, ale politicky dál trvat na denuklearizaci Korejského poloostrova.

Proč by to mělo zajímat Evropu

Severní Korea buduje arzenál, který má být podle FAS schopný držet v ohrožení cíle ve východní Asii, ve Spojených státech i v Evropě. Přímá hrozba jaderného útoku na Prahu? Krajně nepravděpodobná. Nepřímý dopad na evropskou bezpečnost? Ten už probíhá.

Jihokorejská vojenská rozvědka v březnu 2026 uvedla, že Severní Korea dodala Rusku přes 33 000 kontejnerů vojenského materiálu, ekvivalent více než 15 milionů dělostřeleckých granátů ráže 152 mm. K tomu přes 16 000 vojáků nasazených na frontě na Ukrajině. Severokorejská munice a živá síla přímo prodlužují a zlevňují ruskou válku, která trvá už přes čtyři roky. Pro Česko a celou Evropu to znamená pokračující tlak na podporu Ukrajiny, výrobu munice a posilování východního křídla NATO. Aliance sama označuje prohlubující se obranně-průmyslovou spolupráci Ruska se Severní Koreou za vážný důvod k obavám.

Odstrašení funguje, ale práh klesá

Znamená rostoucí arzenál bezprostřední jaderný útok? Podle americké rozvědky nikoli: KLDR pravděpodobně zůstává odstrašena silami USA a spojenců. Severokorejský zákon z roku 2022 ale rozšířil podmínky, za kterých režim připouští použití jaderných zbraní, a podle analytiků tím snížil práh pro jejich nasazení. Severní Korea je navíc po obnově testovacího areálu Pchunje-ri schopna provést sedmý jaderný test v čase, který si sama zvolí. Šest předchozích testů proběhlo mezi lety 2006 a 2017.

Nejpravděpodobnější scénář proto není apokalypsa, ale eskalace jiného druhu: více testů, demonstrací síly, krizových tlaků a diplomatického vydírání. Každá nová hlavice a každý nový nosič posilují Kimovu pozici u jednacího stolu. A v polovině srpna 2026, jen pár dní před Anovým výrokem, severokorejští vojáci krátce překročili demarkační linii na Korejském poloostrově. Jihokorejská armáda odpověděla varovnými výstřely, vojáci se stáhli. Malé hraniční tření a velká jaderná eskalace nejsou totéž, ale navzájem se psychologicky posilují.

Svět Severní Koreu jako jadernou mocnost oficiálně neuznává. Kimův režim na tom pracuje, aby mu nezbylo nic jiného.

Článek Jaderná síla, která nestřeženě roste. Severní Korea chce, aby ji svět konečně bral vážně, může mít asi 100 atomovek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyři státy, čtyři druhy síly

Označení „silné“ neznamená, že jsou si rovny. Každý přináší do sítě jinou kartu. Rusko disponuje největším jaderným arzenálem na světě a čtyřletou bojovou zkušeností z války na Ukrajině. Čína nabízí průmyslovou kapacitu, finanční páku a technologickou základnu, bez níž by ruská válečná ekonomika fungovala podstatně hůř. Írán ovládá Hormuzský průliv, kudy prochází zhruba pětina světového obchodu s ropou, a vyvinul dronové a raketové nástroje schopné zdražit jakýkoli konflikt v Perském zálivu. A Severní Korea? Ta dodává to, čeho má Rusko chronický nedostatek: dělostřeleckou munici v řádu milionů kusů, balistické střely a živou sílu.

Formulace „bez zábran“ není nadsázka. Pchjongjang vyslal na cizí bojiště tisíce vojáků, což nemá v moderní historii obdobu. Írán transferoval drony typu Šáhid-136 s doletem kolem 2 500 kilometrů, které Rusko přejmenovalo a nasadilo proti ukrajinské infrastruktuře. Čína zásobuje ruský obranný průmysl součástkami, jež mají civilní i vojenské využití, a obě země obchodují v národních měnách, čímž obcházejí západní sankce. Rusko-íránská strategická smlouva podepsaná v lednu 2025 navíc obsahuje článek o společném postupu proti „dezinformacím a negativní propagandě“, spolupráce tedy sahá i do informačního prostoru.

Aliance, nebo účelové manželství?

Tady je klíčové rozlišení. Nejblíž klasické alianci má rusko-severokorejská smlouva z roku 2024, která obsahuje klauzuli o vzájemné vojenské pomoci v případě napadení, něco na způsob článku 5 Severoatlantické smlouvy, byť bez integrovaného velení a společných standardů. Rusko-íránský pakt jde jinam: je strategický, pokrývá obchod, energetiku, obranu i média, ale explicitní závazek vzájemné obrany v něm chybí. A Čína? Ta u svého vztahu s Ruskem stále opakuje formuli „žádná aliance, žádná konfrontace, necílení na třetí stranu“, jak uvedl Si Ťin-pching v článku pro ruská média.

Pro Západ je ale podstatné, co tato čtveřice dělá, ne jak to pojmenovává. Council on Foreign Relations ji označuje za „sňatek z rozumu“, CNAS za „adaptivní síť“. Ať už zvolíme kterýkoli termín, výsledek je stejný: koordinovaná podpora, která prodlužuje války, oslabuje sankce a nutí Západ přesouvat zdroje mezi kontinenty.

Proč jsme to podcenili

Největší chyba nebyla v tom, že by Západ neznal jednotlivé režimy. Problém byl institucionální: americké, evropské i české bezpečnostní struktury dlouho hodnotily Rusko, Írán, Čínu a KLDR odděleně, každý v rámci svého regionálního „šuplíku“. Nikdo systematicky nesledoval, jak se jejich zásobovací a sankční ekosystémy prolínají. Válka na Ukrajině, která po ruské invazi z 24. února 2022 trvá už déle než čtyři roky, tento proces dramaticky urychlila, ale nezačala ho. Hospodářské a technologické vazby existovaly dávno předtím.

NATO na washingtonském summitu v červenci 2024 poprvé označilo Čínu za „rozhodující faktor“ umožňující Rusku pokračovat ve válce. Zároveň konstatovalo, že pomoc Íránu a KLDR přímo propojuje euroatlantickou a indo-pacifickou bezpečnost. Jinými slovy: co se děje v Korejském průlivu, ovlivňuje frontovou linii u Pokrovsku.

Co to znamená pro Česko a NATO

Ohrožení České republiky není přímé v tom smyslu, že by čtveřice chystala útok na české území. Je systémové. Delší válka na Ukrajině znamená vyšší spotřebu munice, větší tlak na protivzdušnou obranu a rostoucí nároky na alianční východní křídlo, kde slouží i čeští vojáci. NATO od roku 2025 rozšířilo aktivitu Eastern Sentry podél celé východní hranice a na summitu v Ankaře v červenci 2026 stanovilo priority: výroba munice, integrovaná protiraketová obrana, bezpilotní systémy a zpravodajské kapacity.

Česko už je do reakce zapojeno prakticky. Muniční iniciativa, kterou Kyjev opakovaně ocenil, naposledy při schůzce prezidentů Zelenského a Pavla v únoru 2026, dodala Ukrajině téměř 1,6 milionu kusů velkorážové munice s výhledem na 1,8 milionu do konce roku. Ministerstvo obrany od března 2025 prosazuje postupné navýšení obranných výdajů až na 3 % HDP do roku 2030, přičemž pro rok 2026 počítá nejméně s 2,2 % HDP. Není to luxus. Je to cena za svět, v němž čtyři autoritářské mocnosti dokážou spolupracovat rychleji, než se Západ stačí dohodnout.

Síť, která nemusí vyhrát, aby škodila

Jako blok je tato čtveřice slabší než NATO. Nemá společné velení, jednotné standardy, automatický obranný závazek ani stejnou míru vzájemné důvěry. Její síla je ale jinde: umí levně zvyšovat cenu západní reakce. Írán nemusí porazit americké námořnictvo, stačí, když dostatečně dlouho ohrožuje Hormuz a nutí Spojené státy přesouvat interceptory a letadlové lodě z jiných oblastí. Severní Korea nemusí vyhrát bitvu, stačí, že její munice drží ruské dělostřelectvo v chodu. Čína nemusí vstoupit do žádné války, stačí, že její továrny zásobují ruský průmysl a její trh absorbuje íránskou ropu.

Právě tohle dělá síť nebezpečnou. Ne monumentální vojenská převaha, ale schopnost rozptylovat, zdržovat a zdražovat. Pro malé státy, jako je Česko, je takový svět náročnější než bipolární řád studené války, protože pravidla jsou mlhavější, fronty méně čitelné a spojenecká solidarita se musí dokazovat každý den znovu.

Termín „osa zla“, který v lednu 2002 zavedl George W. Bush pro Írán, Irák a KLDR, se dnes vrací v nové podobě. Tentokrát ale nejde o rétorickou figuru jednoho prezidentského projevu. Jde o fungující infrastrukturu spolupráce, která už ovlivňuje průběh největší pozemní války v Evropě od roku 1945, a Západ teprve hledá způsob, jak na ni odpovědět rychleji, než se stihne dál rozrůst.

Článek Nová osa zla, nebo nutná protiváha Západu? Čtyři silné státy bez zábran, které jsme podceňovali, se spojily v alianci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která mluví jasně

Časová osa severokorejského nasazení ukazuje strmý růst. Na podzim 2024 Pentagon potvrdil přibližně 10 tisíc Severokorejců v Kurské oblasti. V srpnu 2025 zástupce šéfa ukrajinské vojenské rozvědky GUR Vadym Skibickyj hovořil o zhruba 11 tisících ve čtyřech brigádách s odpovědností za Kurskou a Bělgorodskou oblast. V srpnu 2026 Reuters s odkazem na GUR uváděl asi 9 500 severokorejských vojáků stále přítomných v Kurské oblasti.

A pak přišel Zelenskyj s výhledem. Nejprve 25. července 2026 zmínil záměr Moskvy získat dalších 30 tisíc Severokorejců. O dva týdny později, 8. srpna, posunul odhad na rozmezí 30 až 50 tisíc. Pokud by se naplnila horní hranice, šlo by o sílu srovnatelnou s celou brigádní skupinou střední evropské armády, jenže nasazenou na cizím území k úkolům, které by měla zvládat armáda domácí.

Proč Rusko potřebuje cizince na vlastních hranicích

Odpověď leží v aritmetice ztrát. Zelenskyj ve svém projevu z 25. července 2026 uvedl, že Rusko od začátku roku ztratilo 225 500 vojáků, z toho 131 000 padlých. Ve stejném období přijalo do armády 221 000 nových mužů. Nábory tedy sotva dorovnávají úbytek. Žádná rezerva, žádný polštář.

V takové situaci má každý voják, který hlídá pohraniční úsek v Kursku nebo Bělgorodu, svou alternativní cenu: mohl by být na frontě u Pokrovsku, Torecku nebo na severních osách u Sum a Charkova. Skibickyj v srpnu 2026 popsal hlavní ruský strategický cíl jako obsazení celé Doněcké a Luhanské oblasti. Právě tam Kreml potřebuje živou sílu nejvíc. Severokorejci tak plní roli záplaty: převezmou statické úkoly v týlu a na hranicích, zatímco ruští vojáci se přesunou do opotřebovací mlýnice na Donbasu.

Pentagon tuto logiku pojmenoval už na podzim 2024: severokorejské síly mají nahrazovat masivní ruské ztráty. Rusko samo v roce 2025 oznámilo vyslání tisíce severokorejských ženistů a pěti tisíc stavebních pracovníků do Kurské oblasti. Zadní práce cizincům, přední linie vlastním. Strategie je průhledná.

Víc než jen vojáci, muniční závislost

Severokorejská stopa v ruské válce sahá daleko za pěchotu. Podle rozsáhlé investigace Reuters uskutečnily čtyři ruské lodě mezi zářím 2023 a březnem 2025 celkem 64 plaveb do severokorejského přístavu Radžin a přepravily téměř 16 tisíc kontejnerů munice. Ukrajinská rozvědka tvrdí, že bez severokorejské pomoci by ruské ostřelování obranných pozic kleslo zhruba na polovinu.

A spolupráce se posouvá dál. V srpnu 2026 Reuters informoval o severokorejské raketové jednotce čítající asi 90 lidí, která se má rozmístit ve Voroněžské oblasti v rámci ruské 112. raketové brigády. Perspektiva: šest odpalovacích zařízení a až 120 balistických raket mířících na Ukrajinu. Severokorejci tak už nejen hlídají hranice, ale připravují se i na přímé údery.

Co z toho má Pchjongjang

Kim Čong-un nepůjčuje vojáky zadarmo. Podle jihokorejského bezpečnostního poradce Sin Won-sika Rusko platí tvrdou měnou, ropou, širší ekonomickou podporou a, což je z bezpečnostního hlediska nejzávažnější, vojenskými technologiemi včetně protivzdušných střel a prostředků protivzdušné obrany.

Skibickyj k tomu přidává další rozměr: severokorejští vojáci získávají v reálném boji zkušenosti, které by jinak nikdy nezískali. FPV drony, koordinace dělostřelectva s bezpilotními prostředky, elektronický boj, průzkum, taktika útočných jednotek. Pchjongjang si v podstatě nechává školit armádu na účet ruské války. NATO to v oficiálním prohlášení Severoatlantické rady z listopadu 2024 označilo za „nebezpečné rozšíření“ konfliktu s dopadem na euroatlantickou i indo-pacifickou bezpečnost.

Co to znamená pro Česko a NATO

Bezprostřední hrozba útoku na členský stát Aliance to není. Reálný dopad je jiný a možná zákeřnější: severokorejský personál prodlužuje ruskou schopnost vést válku, a tím i tlak na celé východní křídlo NATO. Pro Česko to znamená pokračující potřebu podpory Ukrajiny. Česká vláda v lednu 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy a Bezpečnostní rada státu se zabývala ukrajinskou bezpečností.

Náš přepočet ukazuje proporce: 30 tisíc Severokorejců odpovídá zhruba 13 procentům ruských ztrát od začátku roku 2026, horní odhad 50 tisíc pak asi 22 procentům. Samo o sobě to válku neotočí. Ale výrazně to snižuje personální tlak na Kreml a zlepšuje jeho výdrž pro podzimní a zimní kampaň. Zelenskyj 25. července řekl, že v ruských plánech na podzim mír nefiguruje.

Armáda, která se prohlašuje za jednu z nejmocnějších na planetě, dnes potřebuje k hlídání vlastního pohraničí tisíce vojáků ze země, kde lidé nemají co jíst. To není známka síly. Je to účtenka za válku, kterou Kreml nedokáže zaplatit sám.

Článek Rusko je slabé jako nikdy: 50 tisíc Severokorejců má hlídat hranice, aby mohl Putin poslat vlastní vojáky zemřít na Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co víme jistě a co je zatím odhad

Tvrdá data existují pro předchozí fáze nasazení. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v projevu ze 4. listopadu 2024 uvedl jedenáct tisíc severokorejských vojáků v Kurské oblasti. Agentura Reuters později pracovala s celkovým odhadem čtrnáct tisíc nasazených včetně tří tisíc posil. Jihokorejská zpravodajská služba NIS popsala druhou vlnu jednoho až tří tisíc vojáků přepravovaných nákladními loděmi a vojenskými letadly. K tomu přibyla v červnu 2025 zpráva agentury Jonhap o pěti tisících vojenských stavebních pracovnících a tisícovce sapérů směřujících do Kurské oblasti.

Padesát tisíc je tedy číslo, které stojí nad všemi dosud doloženými údaji. Jde o zpravodajský odhad, který zatím postrádá veřejné oficiální potvrzení, ať už ze strany NATO, Washingtonu, nebo Soulu. To neznamená, že je nereálné. Znamená to, že ho je třeba číst jako varování, ne jako uzavřený fakt.

Vlaky, lodě, letadla: logistika severokorejské pomoci

Tvrzení o vlacích se severokorejskými vojáky mířícími z ruského Dálného východu do Brjanské, Kurské a Belgorodské oblasti zapadá do logistického vzorce, který je už zdokumentovaný. Reuters zmapoval zavedený železniční koridor pro severokorejskou techniku a munici směrem na západ. Předchozí přesuny živé síly probíhaly přes ruské nákladní lodě a vojenská letadla. Konkrétní aktuální transport vojáků po železnici ale v otevřených zdrojích veřejné potvrzení nemá, jde o zpravodajsky hlášený přesun, který je logisticky uvěřitelný, nikoli však ověřený.

Podstatné je, že severokorejská pomoc dávno přesáhla pouhou živou sílu. Do Ruska dlouhodobě proudí munice i technika. Právě kombinace lidí a materiálu je pro Moskvu cennější než samotné titulkové číslo vojáků. A právě proto je železniční koridor klíčový, umožňuje přesouvat obojí současně.

Proč Evropa bije na poplach

NATO už v říjnu 2024 výslovně řeklo, že severokorejské jednotky v Rusku představují „nebezpečné rozšíření“ války. Generální tajemník Aliance zároveň upozornil, že Rusko za severokorejskou pomoc platí vojenskými technologiemi a pomocí s obcházením sankcí; jinými slovy, Pchjongjang se na evropském bojišti učí moderní válku a odnáší si znalosti, které může jednou použít kdekoli.

Zelenskyj mluví o další eskalaci opakovaně. Už v listopadu 2024 varoval, že Ukrajina zná místa koncentrace severokorejských sil, ale potřebuje delší dosah k preventivním úderům. Nyní tlačí na dodávky protibalistických systémů a interceptorů, protože Rusko zesiluje útoky balistickými střelami, a část z nich pochází právě ze severokorejské produkce.

Pro Česko je kontext přímý. Reuters ve své rekonstrukci výslovně jmenuje českou muniční iniciativu v rozsahu 1,6 milionu kusů jako součást západní snahy vyrovnat ruskou a severokorejskou materiální převahu. Bezprostřední vojenská hrozba pro ČR to není, ale delší válka znamená vyšší tlak na evropské sklady, výrobu munice a finanční pomoc Ukrajině.

Co Putin získává, a za jakou cenu

Největší efekt severokorejského kontingentu neleží v symbolice. Leží v aritmetice. Specializované oddíly (sapéři, stavbaři, případně zdravotníci) mohou převzít statické, týlové a obnovovací úkoly v ruském pohraničí. Bojové jednotky mohou držet obranu tam, kde by jinak museli stát Rusové. Výsledek: Moskva uvolní vlastní síly pro ofenzivnější směry a sníží tlak na svou mobilizační základnu.

Už menší severokorejský kontingent pomohl Rusku stabilizovat Kurskou oblast v kritické chvíli. Ale cena byla brutální. Britské ministerstvo obrany v parlamentní odpovědi z března 2026 odhadlo přes šest tisíc severokorejských padlých a raněných z přibližně jedenácti tisíc původně nasazených, tedy ztráty přesahující padesát procent. Slovo „masakr“ tak platí oběma směry: hrozba pro ukrajinské obránce na úsecích, kde Rusko získá víc volných vlastních sil, ale i děsivá spotřeba samotných severokorejských jednotek.

NATO mluví o „rostoucí zoufalosti“ Putina. Rusko není zhroucené, ale očividně sahá po cizí živé síle, technice a munici, aby šetřilo vlastní zdroje. Bez zahraniční podpory nedokáže útok udržet v dosavadní intenzitě, a Pchjongjang je ochoten platit krví svých vojáků za technologie a politický vliv, které by jinak nikdy nezískal.

Co může Ukrajina dělat

Neutralizace severokorejské přítomnosti není jen o likvidaci vojáků na frontové linii. Klíčem je rozbití logistiky, která je do Ruska dostává. Ukrajina opakovaně žádá o delší dosah pro údery na přepravní uzly a zásobovací centra v ruském týlu. Zelenskyj v červenci 2026 osobně tlumočil americkému prezidentovi i senátorům potřebu protibalistických systémů a interceptorů.

Jižní Korea, která by mohla dodat část potřebné techniky, v červenci 2026 znovu zopakovala, že Ukrajině nebude dodávat smrtící zbraně. Postoj Soulu se nemění, přestože severokorejští vojáci umírají na evropském bojišti po tisících.

Padesát tisíc nemusí dorazit najednou a nemusí dorazit vůbec v uváděném rozsahu. Ale i kdyby přijela polovina, Rusko získá něco, co potřebuje víc než tanky: čas a lidské zdroje, za které nemusí platit domácí politickou cenu.

Článek Teď začne masakr: 50 tisíc severokorejských vojáků míří do Ruska. Vlaky už jedou, Evropa bije na poplach, Putin uvolňuje frontu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stovka „elitních“ strojů: MiG-29, MiG-23 a Su-25

Americká zpravodajská agentura DIA ve své odtajněné zprávě North Korea Military Power označuje za nejschopnější platformy severokorejského letectva dva typy, MiG-29 a MiG-23. K nim se přidává Su-25, jediný specializovaný bitevník v inventáři KLDR.

Podle FlightGlobal World Air Forces 2026 vypadá aktuální stav takto:

Dohromady 116 kusů. Ještě o rok dříve FlightGlobal evidoval 35 MiG-29; pokles na 26 naznačuje buď vyřazení, nebo nejistotu kolem provozuschopnosti. Transparentnost severokorejských dat je prakticky nulová, takže i respektované soupisy se liší ročník od ročníku.

Všechny tři typy jsou konstrukčně i dodávkami ukotvené v osmdesátých letech. V červnu 2026 to znamená stroje staré zhruba 37 až 42 let. MiG-29 je z trojice nejcennější, protože jako jediný disponuje radarem schopným navádět střely za hranicí vizuálního kontaktu. MiG-23ML je starší kompromis s proměnnou geometrií křídla, maximální rychlostí kolem Mach 2,35 (přibližně 2 500 km/h) a omezenějším radarem. Su-25 je obrněný bitevník pro přímou podporu pozemních sil, rolí nejbližší americkému A-10 Thunderbolt II, nikoli moderním víceúčelovým bojovým letounům.

Propast, kterou čísla neukryjí

Zbytek severokorejské flotily tvoří stovky starších MiG-21, MiG-19, čínských kopií J-5 a J-6, bombardérů Il-28 a transportních An-2. Většina z nich pochází z padesátých až sedmdesátých let. Bojová hodnota těchto strojů proti moderní obraně je minimální.

Na druhé straně demilitarizované zóny stojí jihokorejské letectvo ROKAF, které podle téhož soupisu FlightGlobal provozuje 59 strojů F-15K Slam Eagle, 118 kusů F-16C/KF-16 a 38 stealthových F-35A Lightning II. K tomu letouny včasné výstrahy E-7A Peace Eye a tankery A330 MRTT. Jihokorejský F-35A nabízí stealth, senzorovou fúzi a bojový rádius přes 1 100 kilometrů; schopnosti, proti nimž severokorejský MiG-29 z konce osmdesátých let nemá čím odpovědět. Sama DIA konstatuje, že MiG-29 a MiG-23 by měly „značné potíže“ proti moderním jihokorejským vzdušným silám a protivzdušné obraně.

Kvalitativní propast je obrovská. Ale právě proto je důležité pochopit, proč analytici přesto varují.

Proč nelze podceňovat ani zastaralé letectvo

Severokorejské letectvo nikdy nezíská vzdušnou nadvládu nad Korejským poloostrovem. To ví i Pchjongjang. Hrozba spočívá jinde, v první fázi případného konfliktu, kdy by staré stroje mohly sehrát roli, pro kterou nemusí být technologicky špičkové.

Soul leží pouhých padesát kilometrů od demilitarizované zóny. Severokorejské letectvo může provádět předem nacvičené údery na letiště, velitelská stanoviště a logistické uzly dřív, než protivník plně aktivuje svou obranu. Bitevní Su-25 mohou krýt postup pozemních sil. Staré stroje mohou nasytit protivníkovu protivzdušnou obranu počtem cílů a vytvořit prostor pro balistické střely, dělostřelectvo a infiltraci speciálních jednotek. Podle materiálů DIA disponuje KLDR hustou, vrstvenou protivzdušnou obranou a rozsáhlou sítí podzemních úkrytů, které chrání letouny před prvním úderem.

Režim navíc historicky prokázal ochotu posílat své piloty do vysoce ztrátových misí. Během vietnamské války působilo v Severním Vietnamu podle vietnamských historických dokumentů zpracovaných Wilson Center 87 severokorejských leteckých příslušníků, kteří si nárokovali 26 sestřelů amerických letadel; čtrnáct jich padlo. Velitel izraelského letectva Benjamin Peled později veřejně potvrdil, že severokorejští piloti létali za Egypt během jomkipurské války v roce 1973. Dnešní generace pilotů takovou zkušenost nemá, ale ideologický důraz na disciplínu a ochotu plnit i sebevražedně riskantní rozkazy zůstává součástí severokorejské vojenské kultury.

Širší hrozba: ne letadla, ale systém

Skutečná nebezpečnost KLDR neleží v kvalitě jejích stíhaček. Leží v kombinaci: tisíce dělostřeleckých hlavní namířených na Soul, balistické střely, jaderný arzenál, speciální síly čítající desítky tisíc vojáků a letectvo, které i se zastaralou technikou dokáže v prvních hodinách války způsobit chaos.

Pro Evropu a Česko je severokorejské letectvo vzdálená exotika. Méně vzdálená je ale role KLDR v současné válce na Ukrajině. Oficiální prohlášení Severoatlantické rady z listopadu 2024 konstatuje, že prohlubující se vojenská spolupráce Ruska a KLDR „hluboce ovlivňuje euroatlantickou bezpečnost“. Miliony kusů munice, balistické střely a tisíce severokorejských vojáků nasazených v ruské válce proti Ukrajině ukazují, že Pchjongjang umí exportovat vojenskou sílu i bez moderních letounů.

Proč KLDR neinvestovala do nových letadel

Odpověď je prostá: režim si vybral jinak. Ekonomika KLDR dlouhodobě nedokáže ufinancovat provoz konvenčních sil na úrovni, kterou by vyžadoval moderní letecký park. Vlastní výrobu bojových letounů KLDR nemá. Mezinárodní sankce blokují nákup nové techniky. A hlavně, Pchjongjang přesměroval zdroje do asymetrických schopností: balistických a hypersonických raket, jaderných hlavic a podzemní infrastruktury. Z pohledu režimu dává větší smysl investovat do střely, která proletí obranou, než do stíhačky, která ji neproletí.

Výsledkem je letectvo, které na papíře vypadá mohutně, ale ve skutečnosti stojí na stovce strojů z éry, kdy ještě existoval Sovětský svaz. Přesto by bylo chybou je odepsat. Ne proto, že by mohlo vyhrát vzdušný souboj s F-35. Ale proto, že v korejském scénáři nemusí vyhrát; stačí, když v prvních hodinách způsobí dost škod na to, aby otevřelo prostor všemu ostatnímu.

Článek Severokorejské letectvo má až 1 700 letounů, ale „elitu“ tvoří pouhá stovka ze sovětských 80. let. Podceňovat ho nelze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od havárie k palebným zkouškám za třináct měsíců

Kang Kon, trupové číslo 52, je druhou lodí nové třídy Čche Hjon. Její cesta k červencové demonstraci ale nebyla hladká. 21. května 2025 se loď při spouštění na vodu v přístavu Čchongdžin převrátila a utrpěla poškození; satelitní snímky CSIS Beyond Parallel zachytily záchranné práce téměř v reálném čase. Severní Korea reagovala překvapivě rychle: už 12. června 2025 byla loď znovu spuštěna na vodu, tentokrát v přístavu Radžin. Následovaly měsíce dolaďování, než 3. července 2026 Kim osobně sledoval hodnoticí zkoušky bojového systému. Podle zprávy odvozené z KCNA nařídil loď do dvou měsíců zařadit do aktivní služby. Zda se tak skutečně stalo, veřejně dostupné zdroje k dnešnímu dni nepotvrzují.

Torpédoborec, který je spíš fregatou

KLDR loď klasifikuje jako pětitisícitunový raketový torpédoborec. Označení zní hrozivě, jenže ve světovém měřítku odpovídá výtlak kolem pěti tisíc tun spíše velké fregatě. Pro srovnání:

• Arleigh Burke (DDG-51), americký torpédoborec: plný výtlak zhruba 8 230 až 9 700 tun, systém Aegis s radary s fázovaným polem, schopnost protibalistické obrany.
• Projekt 22350 (třída Admirál Gorškov), ruská víceúčelová fregata: výtlak kolem 5 400 tun, osm buněk pro střely Kalibr nebo Cirkon, radar s aktivním elektronickým snímáním.
• Kang Kon / třída Čche Hjon: výtlak přibližně 5 000 tun, u sesterské lodi analytici Naval News napočítali až 74 buněk vertikálního odpalovacího systému a velmi pestrý mix protiletadlových, protilodních i úderných střel.

Na papíře je severokorejská loď na svou velikost doslova přezbrojena. Koncepčně má ale nejblíž právě k ruské fregatě Projekt 22350, nikoli k americkým torpédoborcům. Proč tedy KLDR trvá na označení torpédoborec? Důvod je propagandistický i doktrinální: slovo torpédoborec zní prestižněji a podtrhuje úderný charakter plavidla. Reálně jde o těžce vyzbrojenou fregatu, která se snaží nacpat maximum palebné síly do relativně kompaktního trupu.

Kulomety z konce čtyřicátých let na lodi 21. století

Zbraň, která na záběrech upoutala pozornost analytiků i veřejnosti, je těžký kulomet KPV, respektive jeho tanková a námořní varianta KPVT. Konstruktér Semjon Vladimirov začal na zbrani pracovat ještě za druhé světové války, první prototypy existovaly do roku 1944 a do výzbroje Sovětského svazu byl kulomet oficiálně přijat v roce 1949.

Základní parametry KPVT:

• Ráže: 14,5 × 114 mm
• Délka zbraně: 2 000 mm, hlaveň 1 350 mm
• Hmotnost těla: 49,1 kg
• Kadence: přibližně 600 ran/min
• Účinný dostřel: kolem 2 000 m proti pozemním cílům, přibližně 1 500 m proti vzdušným

Proč takovou zbraň montovat na novou válečnou loď? Odpověď je pragmatická. Ráže 14,5 mm dokáže spolehlivě ničit malé rychlé čluny, lehce obrněná plavidla a (což je dnes stále důležitější) nízko letící drony. Palba z více než desítky současně střílejících postů vytváří hustou stěnu projektilů, kterou malý cíl jen těžko proletí. Je to levné, jednoduché na údržbu a nevyžaduje sofistikovanou elektroniku. Zároveň ale KPV nemůže nahradit radarově naváděný systém blízké obrany typu CIWS, který moderní fregaty a torpédoborce chrání před protilodními střelami. Severní Korea to zjevně ví: na sesterské lodi Čche Hjon analytici identifikovali i systémy vizuálně připomínající ruský Pancir-ME nebo čínský Type 730 CIWS. Kulomety tak tvoří nejspodnější vrstvu obrany, nikoli její páteř.

Co demonstrace prozrazuje o severokorejské armádě

Červencové zkoušky zahrnovaly podle KCNA prověrku schopností odhalování cílů a zpracování dat, integrované palebné soustavy, lodních děl, automatických kanonů a kulometů, prostředků elektronického boje a odpálení strategické řízené střely. Analytici 38 North u třídy Čche Hjon předpokládají buňky pro balistické střely KN-23 (Hwasong-11S) i řízené střely Hwasal s dosahem odhadovaným na 1 500 až 2 000 kilometrů, tedy dost na pokrytí Korejského poloostrova, Japonska a okolních moří. Tyto střely mohou podle analytiků nést konvenční i jadernou hlavici, čímž lodě diverzifikují severokorejský jaderný nosičový mix.

Jenže mezi propagandistickým záběrem a spolehlivou bojovou způsobilostí zeje propast. Sesterská loď Čche Hjon prošla už během několika měsíců po spuštění výraznými přestavbami, konkrétně výměnou systému blízké obrany, úpravami vertikálních odpalovacích buněk i změnami senzorů. To naznačuje, že konstrukční řešení třídy ještě není ustálené. Veřejně chybí důkaz, že lodě mají odladěný bojový řídicí systém, spolehlivé senzory a posádky vycvičené na úrovni moderních jihokorejských nebo západních plavidel.

Regionální hrozba, nikoli globální superzbraň

Přímá hrozba pro Evropu je nízká, jde o regionální hladinovou loď s dosahem střel relevantním pro severovýchodní Asii. Nepřímý dopad ale existuje. NATO v oficiálním prohlášení Severoatlantické rady z listopadu 2024 konstatovalo, že prohlubující se vojenská spolupráce mezi Ruskem a KLDR dopadá na euroatlantickou bezpečnost. Aliance v červnu 2026 posílila koordinaci s Jižní Koreou právě s odkazem na potřebu lepší situační informovanosti.

Kang Kon tak není „superloď“, ale zmenšený model celé severokorejské armády: maximální úderná síla nacpaná do platformy, jejíž technologická vyspělost kolísá mezi strategickými střelami a kulomety z éry Stalina. Pro spojence v regionu je to komplikace při plánování. Pro Pchjongjang důkaz, že dokáže stavět velké válečné lodě, i když jim občas při spouštění upadne příď do vody.

Článek Kim Čong-un si nechal předvést nový torpédoborec. Posádka na něj vystřelila salvou ze sovětských kulometů z 40. let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Čučche-107

Označení zní exoticky, ale logika je prostá. Severokorejský kalendář počítá roky od narození Kim Ir-sena v roce 1912, rok Čučche 107 tedy odpovídá roku 2018, kdy byl systém poprvé veřejně spatřen. Na Západě se houfnice běžně vede pod označením M2018. Jde o pásovou samohybnou houfnici ráže 155 mm, tedy ve stejném kalibru, jaký je standardem NATO.

Klíčové je rozlišit dvě věci: samotný systém a munici. Číslo 65 km, které obletělo svět, se vztahuje k testovanému prodlouženému granátu, nikoli ke standardnímu dostřelu houfnice se všemi typy střeliva. Podle zprávy agentury Yonhap, která citovala severokorejskou KCNA, Kim při červnových zkouškách dohlížel na test právě těchto prodloužených granátů. Standardní dostřel systému veřejně potvrzen nebyl, ale i kdyby se pohyboval kolem 40 kilometrů (což odpovídá běžné třídě moderních 155mm houfnic), prodloužená munice posouvá jeho operační dosah do zcela jiné kategorie.

Sériová výroba není jen propaganda

Květnová zpráva KCNA citovaná agenturou Yonhap popsala Kimovu návštěvu muničního podniku 6. května 2026. Severokorejský vůdce tam kontroloval výrobu „nového typu 155mm samohybné houfnice“ určené pro tři prapory dlouhodosahové dělostřelecké jednotky na jižní hranici. Přesný počet kusů zveřejněn nebyl, víme jen o třech praporech, což v severokorejské organizační struktuře může znamenat řádově desítky strojů.

Důležitější než absolutní čísla je načasování. Tři prapory mají být operační ještě v roce 2026. A červnové testy prodloužené munice proběhly na výročí vypuknutí korejské války, symbolika, kterou Pchjongjang rozhodně nevolil náhodou. Spolu s houfnicí KLDR ve stejný den testovala vylepšený 240mm vícenásobný raketomet s 24 hlavněmi a dostřelem 90 kilometrů a také speciální hlavici pro taktickou balistickou střelu určenou proti letištím, přístavům a energetické infrastruktuře.

Jak si stojí proti konkurenci

Papírově vypadá 65km dosah prodloužené munice impozantně. Srovnání s nejznámějšími systémy NATO a Ruska:

Čísla pocházejí z oficiálních zdrojů: Bundeswehru, českého ministerstva obrany, BAE Systems a Rosoboronexportu. Na první pohled severokorejský granát přestřeluje všechny. Jenže papír snese hodně. Systémy NATO mají za sebou desetiletí bojového nasazení, síťové řízení palby propojené s průzkumnými drony a satelity, ověřenou přesnost na velké vzdálenosti a logistiku, která dokáže houfnici zásobovat municí i náhradními díly v reálném konfliktu. O životnosti hlavně Čučche-107, kvalitě jejího palebného řízení nebo spolehlivosti podvozku při dlouhodobém nasazení nevíme prakticky nic.

Podle nás je proto nejpřesnější říct, že KLDR demonstrovala ambiciózní balistický parametr, ale automaticky tím nepřeskočila nejvyspělejší dělostřelecké armády světa.

Proč to není jen korejský problém

Tady příběh přesahuje Korejský poloostrov. Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, vytvořila mezi Moskvou a Pchjongjangem bezprecedentní vojenské pouto. Investigativní materiál Reuters z dubna 2025 doložil, že některé ruské jednotky v určitých dnech střílely ze 75 až 100 procent severokorejskou municí. Ukrajinská rozvědka odhadla, že bez dodávek z KLDR by ruské ostřelování kleslo zhruba na polovinu. NATO ve svém oficiálním stanovisku mluví o milionech kusů munice, balistických střelách a tisících severokorejských vojáků nasazených přímo na frontě.

Co z toho KLDR získává? Peníze, suroviny, politické krytí, a hlavně zpětnou vazbu z moderního bojiště. Severokorejští inženýři mohou sledovat, jak funguje dělostřelecká válka v reálných podmínkách 21. století: jaké tempo palby vydrží hlavně, jak se chová munice v různém počasí, kde selhává logistika. Přímý důkaz, že by právě Čučche-107 už bojovala na Ukrajině, se nám dohledat nepodařilo. Ale tvrzení, že severokorejský zbrojní průmysl se učí rychleji díky ruské válce, není spekulace, je to logický důsledek spolupráce, kterou potvrzují obě strany.

Pro Česko a celou Evropu to znamená nepřímou, ale reálnou hrozbu. Každý nový zbraňový systém, který Pchjongjang zavede, posiluje arzenál režimu, jenž aktivně pomáhá Rusku vést válku proti evropskému státu. Česká armáda na to odpovídá vlastní modernizací, přechodem na 155mm standard NATO a zaváděním houfnic CAESAR s dostřelem 42 km standardní a 55 km speciální municí. Ale závod v dělostřeleckém dosahu se zrychluje.

Co Západ skutečně podcenil

Nejde o to, že by západní zpravodajské služby o systému nevěděly. Jde o tempo. Veřejné analytické materiály ještě v roce 2022 nedokázaly potvrdit ani ráži houfnice. O čtyři roky později KLDR ukazuje sériovou výrobu a testuje munici s parametry, které na papíře překonávají standardní dosah většiny západních i ruských systémů. Veřejné analýzy bývají konzervativní, čekají na opakované potvrzení, než systém zařadí do vyšší kategorie. Extrémně uzavřený režim, propagandistický šum a omezený přístup k výrobním datům tuto opatrnost ještě prohlubují.

Výsledek je ale jasný: KLDR dokázala posunout nejasný prototyp do operační fáze rychleji, než naznačovaly veřejné západní odhady. A to v době, kdy její průmysl čerpá z největší vojenské spolupráce s Ruskem za poslední desetiletí.

Tři prapory houfnic Čučche-107 na jižní hranici KLDR ještě neznamenají převrat v rovnováze sil na Korejském poloostrově. Znamenají ale něco možná důležitějšího: důkaz, že severokorejský zbrojní průmysl se přestal točit v kruhu a začal zrychlovat.

Článek Západ ji podcenil, teď jde do sériové výroby. Kim Čong-un ukázal houfnici Čučche-107 s dostřelem 65 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Severní Korea převzala

Koncepce KN-23 vychází z logiky, kterou definoval ruský operačně-taktický komplex 9K720 Iskander-M. Obě střely létají po nízké kvazibalistické trajektorii, která zkracuje reakční čas protivzdušné obrany. Obě manévrují v terminální fázi letu takzvaným „pull-up“ manévrem, prudkým stoupáním a následným strmým seskokem na cíl. Obě využívají vektorování tahu motoru a pohyblivé ocasní plochy k řízení dráhy.

Podle analýzy 38 North z března 2026 je silueta KN-23 natolik blízká ruskému originálu, že inspirace je nesporná. Ukrajinské ministerstvo obrany ovšem v dubnu 2026 po podrobném rozboru trosek uzavřelo, že nejde o přímou kopii ani o licenční výrobu střely 9M723. KN-23 používá větší a delší motor, protože pracuje s méně energetickým palivem. Zadní průměr trupu měří 110 centimetrů oproti zhruba 95 centimetrům u standardního Iskanderu. Pájení a výrobní postupy odpovídají severokorejské průmyslové praxi, nikoli ruské. Jde tedy o dopracovaný iskanderovský základ, ne o xerokopii.

Papírové parametry versus bojová realita

Tady se příběh láme. Iskander-M má na papíře vynikající přesnost: asi 200 metrů při čistě inerciálním navedení, kolem 50 metrů s korekcí přes GLONASS a pouhých 10 až 20 metrů s elektrooptickým hledačem. Britský institut RUSI uvádí u varianty s elektrooptickým hledačem dokonce 5 až 10 metrů. Katalogový dostřel činí minimálně 500 kilometrů.

KN-23 vypadá na papíře skromněji:

• Délka: cca 7,5 m
• Průměr: cca 0,95 m (zadní část 1,1 m)
• Startovní hmotnost: 3 415 kg
• Hlavice: uváděno 500 kg, podle některých ukrajinských zdrojů až 1 000 kg
• Maximální dostřel: kolem 690 km

Jenže válka neměří katalogové maximum, nýbrž reálnou odchylku dopadu od zamýšleného cíle. A právě tady severokorejská střela předvedla pozoruhodný skok. Podle agentury Reuters a ukrajinských zdrojů měly první dodávky KN-23 odchylku 1 až 3 kilometry. Prakticky nepoužitelné pro přesné údery. Novější série, které dorazily v průběhu roku 2024, se ale dostaly na 50 až 100 metrů. Takové zlepšení během měsíců je v raketovém průmyslu neobvyklé, a vysvětlení leží v Moskvě.

Ruská zpětná vazba jako dar, který se vymkl kontrole

Zpráva Multilaterálního monitorovacího týmu pro sankce (MSMT), zveřejněná japonským ministerstvem zahraničí v červnu 2025, obsahuje klíčovou větu: Rusko poskytlo KLDR zpětnou vazbu z bojového nasazení, která vedla ke zlepšení naváděcího výkonu střel. Jinými slovy, Moskva nejen nakupovala severokorejské rakety, ale aktivně pomáhala partnerovi ladit jejich přesnost.

Do začátku roku 2025 Pchjongjang podle údajů ukrajinské vojenské rozvědky GUR dodal Rusku 148 střel typu KN-23 a KN-24. Kolem února 2025 jich bylo na Ukrajinu odpáleno přibližně sto kusů. Jen za samotný leden 2026 ukrajinská protivzdušná obrana hlásila zničení 37 střel kategorie Iskander-M/KN-23, což ukazuje, že tok severokorejské munice neustává ani ve čtvrtém roce plnohodnotné ruské invaze.

Paradox je zřejmý. Kreml potřeboval balistické střely tak zoufale, že sáhl po severokorejském dodavateli. A tím mu dal něco, co si žádný raketový program nemůže koupit za peníze: reálná data z bojového nasazení proti moderní protivzdušné obraně. Pchjongjang dnes ví, jak se jeho střely chovají proti systému Patriot PAC-3, jak reagují na elektronický boj a kde selhává navedení. Každá další série může být lepší.

Co to znamená pro obranu NATO

Nízká kvazibalistická trajektorie KN-23 představuje specifickou výzvu. Analýza 38 North z roku 2020 konstatovala, že tento typ letu zhoršuje efektivitu systémů Patriot i THAAD, nikoli však natolik, aby byla střela nezachytitelná. Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 označilo interceptor PAC-3 za nejúčinnější prostředek proti balistickým střelám třídy Iskander, a tedy i KN-23.

Washingtonská deklarace NATO z července 2024 výslovně uvádí, že severokorejské exporty balistických střel do Ruska „vážně dopadají na euroatlantickou bezpečnost“. Aliance v reakci dále posiluje protiraketovou obranu: vrstvení systémů, zásoby interceptorů a radarové pokrytí. Pro Česko to znamená pokračující tlak na podporu Ukrajiny: muniční iniciativa, výcvik ukrajinských vojáků a udržení ukrajinské obranyschopnosti jsou přímým bezpečnostním zájmem Prahy.

Největší ostuda Kremlu

Srovnání s NATO nabízí ještě jeden úhel pohledu. Americký ATACMS, nejbližší západní protějšek v kategorii krátkodosahových balistických střel, má dostřel kolem 300 kilometrů a přesnost řádově v jednotkách metrů díky GPS navedení. KN-23 s dostřelem 690 kilometrů ho překonává dosahem, ale v přesnosti stále zaostává. Podstatné ale je, že se jí přibližuje, a to tempem, které umožnila válka vedená jejím hlavním zákazníkem.

Rusko se ocitlo v pasti vlastní logiky. Potřebuje severokorejské střely, protože jeho průmysl nestíhá pokrýt válečnou spotřebu. Bez dodávek z KLDR by se podle ukrajinské rozvědky ruské ostřelování propadlo zhruba na polovinu. Zároveň ale každou odpálenou KN-23 a každým předaným datovým balíčkem pomáhá budovat raketovou kapacitu režimu, který jednou může tyto zbraně nasměrovat jinam, třeba na Jižní Koreu nebo Japonsko.

Největší ostuda pro Moskvu tak nespočívá v tom, že severokorejská střela vypadá jako Iskander. Spočívá v tom, že z války na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, dnes technologicky těží i Pchjongjang, a Kreml mu k tomu sám otevřel dveře.

Článek Severní Korea zkopírovala ruské Iskandery a přidala jim přesnost, jakou originál nikdy neměl. Kreml může závidět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará raketa, živá hrozba

Hwasong-5 vstoupila do služby v polovině osmdesátých let. Podle profilu CSIS Missile Threat má dosah kolem 300 kilometrů, nese bojovou hlavici o hmotnosti zhruba 985 kilogramů a používá kapalné palivo. Severní Korea jich vyrobila odhadem 300 kusů, než výrobu v letech 1991–1992 ukončila. Přesný dnešní počet samostatných Hwasong-5 v arzenálu veřejné zdroje neoddělují od novějších variant Hwasong-6 a Hwasong-7, souhrnný odhad z roku 2006 pracoval s číslem kolem 600 raket všech tří typů dohromady.

Technicky jde o zastaralý systém. Kruhová pravděpodobná odchylka (CEP) činí asi 450 metrů, což znamená, že polovina střel dopadne do kruhu o průměru necelého kilometru. Na přesný zásah konkrétní budovy to nestačí. Na letištní plochu, sklad paliva, přístav nebo městskou čtvrť ano. A právě v tom spočívá její role: levná, početná zbraň pro plošné ničení v první vlně úderů.

Proč je skoro nemožné ji zastavit včas

Největší problém není samotný let střely. Systémy Patriot PAC-3 a THAAD, které mají spojenci na Korejském poloostrově k dispozici, jsou konstruovány právě proti taktickým balistickým střelám třídy Scud. Problém nastává o fázi dříve, v okamžiku, kdy se protivník pokouší mobilní odpalovač najít a zničit ještě před odpálením.

Analytici Vann H. Van Diepen a Daniel R. DePetris z think-tanku 38 North ve své studii z roku 2019 připomínají zkušenost z války v Zálivu v letech 1990–1991. Koalice vedená Spojenými státy měla naprostou vzdušnou nadvládu, tisíce letových hodin věnovala takzvanému „Scud-huntu“, a přesto si Irák podle analýzy RAND uchoval většinu, ne-li téměř všechny mobilní odpalovače. Důvody:

• Odpalovač vypadá na satelitním snímku jako běžný nákladní vůz.
• Irácké jednotky používaly makety, podpůrná vozidla jako návnady a úkryty pod mosty či v terénních proláklích.
• Časové okno mezi vyjetím z úkrytu, odpálením a odjezdem bylo kratší, než jaký byl reakční čas leteckého úderu.

Severní Korea tyto podmínky ještě zhoršuje. Hornatý terén poloostrova nabízí tisíce přirozených úkrytů. Infrastruktura podzemních tunelů a zpevněných pozic je budována desítky let. Scott LaFoy z Beyond Parallel sice upozorňuje, že rané Scudy potřebovaly zhruba hodinu na natankování kapalným palivem, ale i tato prodleva historicky nestačila k jejich preventivnímu zničení.

Exportní stopa: druhý arzenál v Íránu

Hwasong-5 neohrožuje jen Korejský poloostrov. Severní Korea technologii vyexportovala do Íránu, kde vznikl prakticky totožný systém pojmenovaný Šahab-1. Podle CSIS má Šahab-1 téměř identické rozměry, hmotnost, hlavici i dosah. Odhad z roku 2010 počítal s 200 až 300 íránskými střelami a asi 20 mobilními odpalovači.

Írán si navíc postupně vybudoval vlastní výrobní kapacitu a technologii dál šířil. NATO na svých oficiálních stránkách k protiraketové obraně explicitně zmiňuje íránskou balistickou hrozbu jako jeden z důvodů budování evropského štítu Aegis Ashore v Rumunsku a Polsku. Starý severokorejský Scud tak nepřímo formuje bezpečnostní architekturu tisíce kilometrů od Pchjongjangu.

Proč starý Scud nezmizel z radarů analytiků

Michael Elleman z 38 North ve své analýze z října 2019 uvádí, že KLDR pravděpodobně postupně nahradí zásoby Hwasong-5 a Hwasong-6 novějšími systémy na tuhé palivo, ty mají kratší přípravu ke startu, vyšší přežitelnost a u variant typu KN-23 i kvazibalistickou trajektorii, která komplikuje práci obranným systémům. Jenže přechod není okamžitý. Briefing 38 North z ledna 2026 ukazuje, že Severní Korea v roce 2025 provedla zhruba 15 balistických startů, téměř výhradně krátkodosahových, oproti 41 v roce 2024. Důraz na divadelní rakety pokračuje, ale starší typy ze skladů nezmizely.

Podle nás je právě tohle jádro problému, které si zaslouží pozornost. Hwasong-5 není zázračná zbraň. Nemá GPS navádění, neprolétne přes Pacifik, její přesnost je z dnešního pohledu mizerná. Ale je jich stovky, jsou mobilní, jsou rozptýlené, jsou vyvezené do dalšího státu, a historická zkušenost říká, že i s absolutní technologickou převahou je najít a zničit před odpálením mimořádně obtížné. Modernizace arzenálu tento problém neřeší, jen k němu přidává další vrstvu.

Hwasong-5 připomíná, že v raketové hrozbě nerozhoduje jen technologická sofistikovanost. Někdy stačí být dostatečně jednoduchý, dostatečně početný a dostatečně těžko k nalezení.

Článek Severokorejská raketa Hwasong-5 děsí svět a experti varují před skrytou hrozbou. Vypořádat se s ní skoro není možné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od kolapsu k přehlídce: co se vlastně stalo s trupem

Klíčové je rozlišit dvě lodě. Choe Hjon byla na vodu spuštěna 25. dubna 2025 v loděnici Nampo na západním pobřeží. Podle severokorejských státních médií, která citovala agentura Reuters, stavba zabrala zhruba 400 dní. Tato loď žádnou havárii neutrpěla. Problém nastal o necelý měsíc později na opačné straně poloostrova. Dne 21. května 2025 se v Čchondžinu při bočním spouštění sesterské jednotky předčasně uvolnil transportní kolébkový mechanismus na zádi, příď nevyjela ze skluzu a trup se pod vlastní vahou zkroutil. Analytici z 38 North uvádějí, že KLDR dokázala poškozenou loď dostat zpět na hladinu za pouhých 15 dní, tempo, které svědčí o masivní mobilizaci lidí a prostředků pod politickým tlakem. Rozsah poškození nicméně zůstává částečně nejasný, protože na satelitních snímcích zakrývaly části trupu plachty.

Kim na havárii reagoval ostře. Podle AP nechal zadržet čtyři osoby včetně viceředitele stranického oddělení muničního průmyslu a manažerů loděnice, další byli předvoláni k výslechu. Nehoda se tak stala nejen technickým, ale i politickým skandálem.

74 šachet na 5 000 tun: čísla, která zaujmou i znepokojí

Samotný Choe Hjon mezitím pokračoval ve zkouškách. V březnu 2026 loď podle 38 North odpálila střely typu Hwasal s odhadovaným dosahem 1 500 až 2 000 kilometrů. Následovaly další mořské testy a 23. června 2026 přišlo formální zařazení do služby u Západního loďstva, jak potvrdil USNI News.

Parametry lodi na papíře vypadají impozantně:

• Výtlak: přibližně 5 000 tun
• Délka: zhruba 142–144 metrů
• Vertikální odpalovací šachty (VLS): 74 (44 na přídi, 30 na zádi)
• Hlavní kanon: 127mm námořní dělo
• Blízká protivzdušná obrana: systém vizuálně podobný ruskému Pancir-ME (raketová zóna zásahu do 20 km, výška do 15 km, schopnost současně vést palbu na 4 cíle) a další kanonový CIWS
• Typy střel: kombinace protiletadlových, protilodních, protiponorkových, střel s plochou dráhou letu a potenciálně balistických zbraní (včetně KN-23/Hwasong-11S a Hwasal)

Právě poměr 74 šachet na 5 000 tun výtlaku je to, co analytiky zarazilo nejvíc. Vychází to na přibližně 14,8 buňky na každých 1 000 tun, hodnota vyšší než u kteréhokoli srovnatelného západního, japonského nebo čínského torpédoborce.

Jak si Choe Hjon stojí vedle světové konkurence

Čísla sama o sobě ale nevypovídají o skutečné bojové hodnotě. Porovnání s klíčovými torpédoborci regionu ukazuje, kde severokorejská loď vyniká a kde zůstává daleko pozadu.

Zajímavé je i srovnání s ruskou fregatou projektu 22350 (třída Admirál Gorškov), která má podobný výtlak kolem 5 000 tun a délku 135 metrů, ale nese střely Kalibr a Oniks v kombinaci s protivzdušným systémem Poliment-Redut. Jde o zralejší víceúčelovou platformu s prokázanými schopnostmi, a přesto se jedná „jen“ o fregatu, nikoli torpédoborec.

Choe Hjon tedy na svou tonáž nese více raket než kdokoli jiný. Jenže torpédoborec nedělá torpédoborcem jen počet šachet. Americký Burke disponuje systémem Aegis se schopností sledovat stovky cílů současně. Japonská Maya k tomu přidává kooperativní zapojení do sítě (CEC) a pokročilý tažený sonar MFTA. Jihokorejský Jeongjo-daewang plánuje integraci střel SM-3 a SM-6 pro protibalistickou obranu. U Choe Hjonu neznáme ani přesný typ radaru, ani úroveň integrace velení a řízení palby, ani reálnou schopnost protivzdušné obrany proti moderním protilodním střelám. Vizuálně identifikovaný radar připomíná konstrukci s aktivním elektronicky řízeným polem (AESA), ale jeho parametry a původ zůstávají nezávisle nepotvrzené.

Raketový nosič, nebo skutečný torpédoborec?

Podle nás je Choe Hjon především mobilní raketová platforma, loď navržená tak, aby z moře odpálila co nejvíce střel, než ji protivník najde a zničí. Střely Hwasal s dosahem 1 500 až 2 000 kilometrů by při operaci v Žlutém moři dokázaly ohrozit celou Jižní Koreu i část japonského území. To není zanedbatelné. Ale koncepčně je to jiná filozofie než u západních torpédoborců, které staví na víceúčelovosti: protiletadlové obraně svazu, protiraketovém štítu, protiponorkovém boji a úderu současně.

Spekulace o ruské technologické pomoci přitom nejsou bezdůvodné. AP i další zdroje upozorňují na vizuální podobnost některých systémů s ruskými vzory a na prohlubující se vojenské vazby mezi Pchjongjangem a Moskvou. Konkrétní transfer technologií ale veřejně doložen není; severokorejská strana trvá na tom, že loď je dílem „vlastní síly a technologie“.

Ambice nekončí jednou lodí

Kim Čong-un při červnovém ceremoniálu naznačil, že Choe Hjon je teprve začátek. Severokorejská státní média citovala jeho plán stavět dvě hladinové bojové lodě ročně a v budoucnu přejít ke stavbě 10 000tunových „strategických“ křižníků. Zároveň přiznal infrastrukturní limit: nová větší plavidla si vyžádají výstavbu velkých námořních základen a moderních přístavních měst. Problém tedy není jen postavit loď, ale zajistit zázemí pro její provoz.

Jedna 5 000tunová loď rovnováhu sil v regionu nepřevrací; proti součtu amerického, jihokorejského a japonského námořnictva je to kapka v moři. Ale mění kalkulaci. Protivník má nový cíl, který musí sledovat, a nový zdroj střel, který musí v případě krize prioritně vyřadit. Choe Hjon není ekvivalent Burke ani Maya. Je to ale první severokorejská loď, kterou okolní státy nemohou ignorovat.

Článek Nejdříve se jí roztrhl trup, teď už brázdí moře. Severní Korea spustila silný torpédoborec s 74 raketovými šachtami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč počet odpalů klame

Když se řekne severokorejská raketová hrozba, většina lidí si vybaví záběry ohnivého startu nad Japonským mořem. Jenže samotné testy vyprávějí jen část příběhu. Podle přehledu japonského ministerstva zahraničí provedla KLDR v roce 2024 jedenáct epizod odpalu, v roce 2025 čtyři a v první polovině roku 2026 tři. Čísla klesají, a přesto je hrozba větší než dřív.

Důvod je prostý: Pchjongjang přestal dokazovat, že rakety létají, a začal řešit, kolik jich dokáže vyrobit za měsíc. Lednový rozkaz se týkal taktických střel a jejich dodávek do konkrétních jednotek už v první polovině roku. Červnový rozkaz šel dál, pokryl celé spektrum balistických a řízených střel a nastavil pětiletý výrobní plán sahající zhruba do poloviny roku 2031. Kdo sleduje jen odpaly, vidí klid. Kdo sleduje továrny, vidí rozjezd sériové výroby.

Co všechno Severní Korea staví

Rozsah severokorejského arzenálu dnes dalece přesahuje představu jedné „velké rakety“. Podle databáze CSIS Missile Threat a analýzy 38 North disponuje KLDR širokou rodinou systémů:

• Taktické balistické střely KN-23, KN-24 a KN-25 – mobilní, těžko detekovatelné před startem, schopné manévrovat za letu.
• Mezikontinentální balistické střely Hwasong-17, Hwasong-18 a Hwasong-19 – poslední dvě na tuhé palivo, tedy s kratší přípravou ke startu.
• Střely s plochou dráhou letu Hwasal-2 – deklarovaný dosah kolem 2 000 km, podle 38 North už v operačním rozmístění u pozemních jednotek.

CSIS popisuje dlouhodobý trend: Pchjongjang systematicky posouvá své systémy k delšímu dosahu, vyšší mobilitě, lepší přežitelnosti a utajenějším startům. Nejde o pár izolovaných prototypů. Jde o diverzifikované portfolio, které má pokrýt celé spektrum od taktického bojiště po strategické odstrašení.

Stopa na Ukrajině: proč je to i evropský problém

Severokorejské zbrojení by mohlo zůstat vzdáleným asijským tématem, kdyby se jeho produkty neobjevovaly v troskách na ukrajinských ulicích. V dubnu 2026 zveřejnilo ukrajinské ministerstvo obrany výsledky laboratorní analýzy úlomků severokorejských střel KN-23 a KN-24, které Rusko použilo proti ukrajinským městům. Šlo o první oficiální rozbor tohoto druhu, a potvrdil, že export z KLDR do Ruska není spekulace, ale měřitelná realita.

NATO na to reagovalo už v listopadu 2024 prohlášením, v němž zmínilo miliony kusů munice, balistické střely i nasazení severokorejských vojáků po boku ruských sil. Aliance výslovně uvedla, že prohlubující se vojenská spolupráce Ruska a KLDR dopadá na euroatlantickou bezpečnost. Evropská unie drží a rozšiřuje sankční rámec, který od roku 2024 cílí nejen na jaderný a raketový program KLDR, ale i na její vojenskou podporu ruské agrese.

Barterová logika celého obchodu je přímočará. Analytici RUSI na základě satelitních dat zdokumentovali, že ruské ropné dodávky do Severní Koreje korelují s rozsáhlými transfery munice a střel opačným směrem. Ropa za rakety, a sankce, které mají KLDR izolovat, tím ztrácejí část účinku.

Přehlížení, nebo jen zastínění?

Bylo by nepřesné tvrdit, že hrozbu Severní Koreje nikdo nesleduje. NATO, EU, Japonsko, specializované týmy jako CSIS, RUSI nebo 38 North ji mapují průběžně a podrobně. Problém leží jinde: v běžné veřejné pozornosti, kterou vysává válka na Ukrajině, energetická krize a domácí politika. Severokorejské téma se do evropského povědomí dostane většinou teprve ve chvíli, kdy se propojí s Ruskem, tedy až když úlomky KN-23 dopadnou na Charkov.

A právě v tom spočívá riziko. Zatímco se veřejná debata soustředí na frontové linie v Donbasu, Kim Čong-un v tichosti buduje kapacitu, která mu umožní nejen odstrašovat sousedy, ale i zásobovat spojence. Opakování koeficientu 2,5 v lednu i červnu podle nás ukazuje na systémový plán, ne na improvizaci. Jestli se za tím číslem skrývá centrální plánovací norma, nebo politicky zvolený symbol ambice, veřejně nevíme. Víme ale, že výsledek, pokud bude naplněn, znamená výrazně víc střel v zásobě, víc exportního polštáře pro Rusko a víc tlaku na jihokorejskou i japonskou protiraketovou obranu.

Co to znamená pro příštích pět let

Zdvojnásobení až ztrojnásobení raketových zásob by pro Severní Koreu znamenalo schopnost vést salvové útoky, rychleji doplňovat vypálené střely a současně pokračovat v dodávkách do Ruska, aniž by ohrožovala vlastní odstrašení. U střel typu Hwasal-2 s dosahem 2 000 kilometrů jde o přímou hrozbu pro celý severovýchodní asijský region. U taktických KN-23 jde o zbraň, která už dnes zabíjí na Ukrajině.

Sankce stále zvyšují cenu severokorejského zbrojení, komplikují finance, dopravu i přístup k materiálům. Samy o sobě ale program nezastavují, zvlášť když Rusko nabízí ropu jako protihodnotu. Otázka tedy nezní, jestli Severní Korea zbrojí. Zní, jestli si toho všimneme dřív, než se důsledky plně projeví, nejen v Asii, ale i na evropském bojišti.

Pchjongjang nespoléhá na jeden velký test, který obletí svět. Spoléhá na to, že svět zrovna kouká jinam, zatímco se z továren valí další série střel.

Článek Svět upřeně sleduje Ukrajinu a Rusko, a přehlíží hrozbu Severní Koreje. V tichosti rozjela zbrojení a tempo je děsivé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Severní Korea odpálila

KCNA popsala tři typy munice vystřelené z „nově vyvinutého lehkého víceúčelového odpalovacího raketového systému“:

• 240mm řízená raketa s ultrapřesným autonomním navigačním systémem.
• Taktická balistická střela s blíže nespecifikovanou „speciální bojovou hlavicí“; podle analýzy snímků USNI News jde o typ vizuálně blízký Hwasong-11D.
• Taktická střela s plochou dráhou letu kombinující autonomní navigaci, TERCOM (sledování terénu) a funkci terminálního navedení pomocí AI s udávaným dosahem 100 km.

Titulková zkratka „HIMARS s umělou inteligencí“ si proto zaslouží upřesnění. Doložený prvek AI se váže primárně ke střele s plochou dráhou letu a k terminálnímu navedení, nikoli k samotnému odpalovači. Kim po testu navíc zmínil, že byly „finálně aktualizovány systémy řízení palby a automatizace všech odpalovacích vozidel“; to naznačuje širší modernizaci palebné architektury, ale konkrétní technické detaily chybí.

Proč se mluví o severokorejském HIMARS

Podobnost není náhodná. Americký HIMARS je lehký kolový nosič na podvozku 6×6, který nese modulární kontejner: šest raket GMLRS, dvě PrSM, nebo jednu ATACMS s dosahem do 300 kilometrů. Severokorejská novinka kopíruje tutéž logiku: kolový podvozek, zadní modulární odpalovací sekce, důraz na rychlý odpal a okamžitý přesun. Analytici z Korea JoongAng Daily ji po říjnové přehlídce přirovnali i k jihokorejskému systému Chunmoo.

Jenže mezi tvarem a výkonem zeje propast. U amerického HIMARS existují tisíce hodin bojového nasazení, standardizovaná logistika, digitální síťové propojení a nezávisle měřená přesnost. U severokorejského systému máme zatím snímky z testu a tvrzení KCNA. Analytici z CSIS u severokorejských dronů opakovaně upozorňují, že Pchjongjang dokáže rychle převzít západní tvar, ale ne nutně srovnatelnou palubní výbavu. Stejnou opatrnost je na místě držet i tady.

Přesto je posun zřejmý. Starší severokorejský KN-25 je 600mm kolos na pomezí raketometu a balistické střely s dosahem 380 km; těžkopádný, pomalý na přesun, snadno zaměřitelný. Nový lehký systém naopak cílí na mobilitu a přežití po odpalu. To je přesně filozofie, která dělá HIMARS na Ukrajině tak účinným.

AI jako násobič, ne jako zázračná zbraň

Stimson Center ve své únorové analýze popisuje severokorejské snahy v oblasti AI jako „násobič síly“; nástroj, který zvyšuje přesnost, zkracuje dobu od detekce cíle k úderu a posiluje odolnost proti elektronickému rušení. Ne jako důkaz plně autonomních robotických zbraní.

Analytici z 38 North zároveň varují, že u severokorejských systémů může označení „AI“ sahat od reálného naváděcího softwaru až po propagandistické nadsazení. Původcem tvrzení o květnovém testu je výhradně KCNA, nezávislé ověření neexistuje. Přesto: i kdyby šlo „jen“ o vylepšenou autonomní navigaci s korekcí podle terénu, v kombinaci se stovkou kilometrů doletu a modulárním odpalovačem je to pro jihokorejskou obranu nepříjemná novinka. KCNA systém explicitně váže na nasazení u dlouhodosahových dělostřeleckých brigád v jižním pohraničí. Z tamních pozic dosáhne na velitelská stanoviště, sklady, radarové pozice i letištní infrastrukturu v operačním týlu.

Stín nad Ukrajinou, a nad Evropou

Otázka, zda se nový systém může dostat do ruských rukou, nemá zatím odpověď v podobě důkazu. Precedent je ale alarmující. Zpráva Multilateral Sanctions Monitoring Team z května 2025 dokumentuje přes 20 tisíc kontejnerů munice a materiálu odeslaných z KLDR do Ruska, nejméně sto balistických střel nasazených v roce 2024 a také dodávky 240mm raketometů a 170mm dělostřeleckých systémů. NATO to označuje za nebezpečné rozšíření války.

Pro Česko je to relevantní nepřímo, ale reálně. Každá nová vrstva severokorejských dodávek zvyšuje tlak na Ukrajinu, a tím i na evropské zásobování municí a protivzdušnou obranu. Česká muniční iniciativa přitom podle Petra Pavla přišla o polovinu přispívajících zemí, z osmnácti na devět. Kyjev nicméně oficiálně počítá s jejím pokračováním bez zdržení.

Tempo, které znepokojuje víc než jednotlivá zbraň

Britský think-tank RUSI to v květnové analýze shrnul bez obalu: síla, která dnes stojí proti USA a Jižní Koreji, je podstatně nebezpečnější než před dvěma lety. V březnu 2025 Kim ukazoval drony s umělou inteligencí určené k sebevražedným útokům. V říjnu 2025 se na přehlídce objevil kolový raketomet. V květnu 2026 následoval ostrý test s trojicí různých munic. Pchjongjang zjevně přebírá logiku zbraní, které se osvědčily na Ukrajině (lehká mobilita, modulárnost, přesný úder) a osazuje je vlastní municí a domácí výrobou.

Nejznepokojivější na květnovém testu proto není samotná vizuální podobnost s HIMARS. Je to rychlost, s jakou Severní Korea přechází od kopírování tvaru k funkčním zkouškám, a od těžkopádných salvových systémů k platformám, které po odpalu zmizí.

Článek Severní Korea ukázala vlastní HIMARS s umělou inteligencí. Zasahuje na dálku přes 100 km a zvládne i balistickou raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Továrna bez adresy, ale s jasným účelem

KCNA tradičně nezveřejnila souřadnice. Jihokorejská armáda však závod vyhodnotila jako obohacovací zařízení na uran a experti citovaní agenturou AP jej předběžně spojili s nově přistavěným dvoupodlažním objektem v areálu Jongbjon, hlavního severokorejského jaderného komplexu. Zpráva Mezinárodní agentury pro atomovou energii z roku 2025 k tomuto místu identifikovala 20 kaskád po 344 centrifugách rozmístěných ve třech budovách: šest kaskád v původní hale, osm v přístavbě z roku 2013 a dalších šest v přístavbě dokončené mezi lety 2021 a 2022. IAEA zároveň sledovala výstavbu velké nové budovy, jejíž parametry odpovídají tomu, co Kim v červnu ukázal.

Důležitá poznámka: Jongbjon je jen jeden známý objekt. Druhým veřejně identifikovaným místem je Kangson. Celostátní kapacitu obohacování nikdo zvenčí spolehlivě nezná. Kimovo tvrzení o „více než dvojnásobku“ tak nelze nezávisle ověřit, lze ho ale zasadit do kontextu viditelného rozšiřování infrastruktury.

Padesát hlavic, materiál na devadesát

Kolik jaderných zbraní Severní Korea skutečně má? Nejčastěji citované otevřené odhady se shodují na přibližně 50 sestavených hlavicích. Federace amerických vědců (FAS) ve své analýze z roku 2024 zároveň odhaduje, že Pchjongjang mohl vyrobit štěpný materiál až pro 90 hlavic a každý rok přidává materiál zhruba pro dalších šest. Stockholmský institut SIPRI ve své ročence pro rok 2025 uvádí totéž číslo: 50 kusů ve vojenském arzenálu.

Pro srovnání s ostatními jadernými státy:

Počtem je KLDR na samém spodku tabulky. Ale tempo růstu je vzhledem k velikosti země a její ekonomické izolaci pozoruhodné. A právě o to Kimovi jde, ne o to, aby předehnal Rusko, ale aby jeho arzenál byl dost velký na to, aby ho nikdo nemohl ignorovat ani vyměnit za diplomatické ústupky.

Méně raketových testů, více továrních prohlídek

Analytici z portálu 38 North upozorňují na posun v severokorejské komunikační taktice. Rok 2025 a první polovina roku 2026 přinesly méně raketových startů než předchozí období, zato více řízených mediálních ukázek průmyslové kapacity. Kim neukazuje jen to, že zbraně má. Ukazuje, že je umí vyrábět sériově.

Nová pětiletka na roky 2026–2030, vyhlášená na devátém sjezdu Korejské strany práce, zahrnuje podle dostupných analýz celou škálu cílů: další rozšíření výroby štěpného materiálu, vývoj balistických střel na tuhé palivo, taktické jaderné zbraně, střely s plochou dráhou letu, vícenásobné hlavice (MIRV) a jaderně poháněnou ponorku. Nejde o seznam přání. Část z toho, například mezikontinentální balistické střely na tuhé palivo či taktické nosiče, už Pchjongjang demonstroval v předchozích letech.

Logika je jasná: nevyměnit program za úlevy, ale zabetonovat status de facto jaderného státu a jednat z pozice hotové věci.

Co s tím Rusko, a co s tím NATO

Otázka, která visí nad celým příběhem: pomáhá Rusko Severní Koreji s jadernými technologiemi výměnou za vojáky na Ukrajině? Odpověď je vrstvená.

Co je doložené: první zpráva Multilaterálního sankčního monitorovacího týmu z května 2025 detailně popisuje ruské dodávky protivzdušné obrany, protiletadlových střel, pokročilých systémů elektronického boje, výcvik severokorejských jednotek a ropné zásilky. Na konvenční straně šlo o přes 20 000 kontejnerů materiálu, až 9 milionů kusů dělostřelecké a raketové munice a přes 11 000 nasazených severokorejských vojáků.

Co je veřejně řečené, ale nedoložené v detailu: generální tajemník NATO Mark Rutte v prosinci 2024 prohlásil, že do KLDR proudí raketové a jaderné technologie, a už v listopadu 2024 v Budapešti varoval, že to může vést k hrozbě pro „kontinentální Evropu“. Konkrétní technický seznam ale NATO nezveřejnilo. Analytici z 38 North jako hypotézu rozebírají možnou ruskou pomoc s pohonným systémem pro severokorejskou jadernou ponorku, ale i to zůstává ve sféře dedukce, ne potvrzeného faktu.

Česká republika se podílí na všech sankčních režimech OSN a EU vůči KLDR a aktivně se zapojuje do jejich formulace. Ministerstvo zahraničních věcí výslovně spojuje severokorejský jaderný program s napětím s mezinárodním společenstvím. Bezprostřední hrozba pro střední Evropu to není. Ale propojení euroatlantického a indopacifického bezpečnostního prostoru je už realita, ne akademická úvaha.

Průmysl, ne experiment

Skutečná změna, kterou červnová návštěva symbolizuje, není v jedné nové budově. Je v tom, že Pchjongjang přestal předvádět existenci jaderného programu a začal předvádět jeho škálu. Kim nechce, aby se svět ptal, jestli má bombu. Chce, aby se ptal, kolik jich bude mít za pět let.

Článek „Aby ho bral svět vážně.“ Kim Čong-un chce více a více atomovek. Ukázal novou továrnu a zdvojnásobil kapacitu výroby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Muzeum ve vzduchu proti neviditelnému lovci

Severokorejské letectvo, oficiálně Korean People’s Army Air and Anti-Air Force, na papíře vypadá mohutně. Stovky letounů, desítky základen, tisíce vojáků. Jenže podle analýzy CSIS tvoří páteř flotily stroje z éry korejské a vietnamské války: MiG-15, MiG-17, MiG-19 a MiG-21. Nejmodernějším stíhacím letounem je malý počet exportních MiG-29, umístěných podle satelitních snímků CSIS Beyond Parallel na základně Sunchon. I ty ale pocházejí z pozdních osmdesátých let.

Problém není jen stáří draků. Jak upozorňuje 38 North, po rozpadu Sovětského svazu a po sérii mezinárodních sankcí KLDR fakticky přestala získávat nové bojové letouny. Modernizuje lokálně to, co má, ale přístup k současné avionice, radarům a řízeným střelám dlouhého dosahu je prakticky uzavřený. Provozuschopnost flotily je podle otevřených zdrojů pravděpodobně nízká: tvrdá čísla neexistují, ale analytici se shodují na slově „omezená“.

Kdo koho uvidí první

F-22 Raptor je stroj navržený kolem jediného principu: vidět a nezůstat viděn. Oficiální popis amerického velení hovoří o schopnosti „detekovat, sledovat a ničit cíle na prodloužené vzdálenosti při nízké zjistitelnosti“. V praxi to znamená, že Raptor díky stealth technologii a pokročilému radaru AN/APG-77 získá palebné řešení na protivníka v okamžiku, kdy severokorejský MiG-29 se svým starším radarem Žuk ještě netuší, že v prostoru vůbec někdo je.

Titulkové „ani by nevystřelilo“ je zkratka, ale opřená o reálnou fyziku. V nejpravděpodobnějším scénáři by severokorejské stroje přišly o možnost kvalitního zamčení cíle dřív, než by samy efektivně odpálily střely. Nejde o manévrovatelnost ani o rychlost, jde o informační převahu. F-22 bojuje v jiné dimenzi než MiG-29 z roku 1988.

Raptor v regionu: ne trvalá posádka, ale rotační hrozba

Americké letectvo nedrží F-22 v Jižní Koreji natrvalo. Základna Kunsan v květnu 2024 hostila čtyři Raptory na týdenní integrační cvičení, v červnu 2024 navázala Osan. Kunsan přitom v oficiálních materiálech funguje jako uzel pro „Accept Follow-on Forces“, tedy místo schopné přijmout, obsluhovat a znovu vyslat stroje páté generace do prostoru operací. Nejnovější veřejně potvrzená regionální rotace F-22 je z května 2026, tentokrát na japonskou Kadenu.

Rotační model je záměr, ne slabina. Sedmá vzdušná armáda USA ho popisuje jako součást konceptu Agile Combat Employment: cílem je komplikovat protivníkovu strategickou kalkulaci tím, že nikdy přesně neví, kde zrovna pátá generace stojí. Od Kunsanu k severokorejské základně Sunchon je vzdušnou čarou zhruba 395 kilometrů. Pro F-22 je to pár minut letu.

Marné neznamená bezvýznamné

Bylo by chybou číst situaci tak, že severokorejské letectvo je nula. CSIS výslovně varuje, že navzdory zastaralosti zůstává „extremely dangerous“, a to kvůli počtům, připravenosti a blízkosti k hranici. V širším konfliktu by severokorejské stroje mohly plnit rušivou a nasycovací roli, nutit protistranu reagovat a vázat kapacity. Su-25 jako útočné letouny nepotřebují vyhrát vzdušný souboj, aby nadělaly škodu na zemi.

A pak je tu kontext, který se týká i Evropy. NATO ve Washingtonské deklaraci z července 2024 přímo uvedlo, že vojenská spolupráce KLDR s Ruskem vážně dopadá na euroatlantickou bezpečnost. Korejský poloostrov není vzdálená exotika bez vztahu k nám: je to místo, kde se protínají zájmy velmocí, které formují i náš bezpečnostní prostor.

Proti Severní Koreji je F-22 nástrojem demonstrace absolutní převahy. Proti čínským J-20, které Pentagon ve své výroční zprávě označuje za rostoucí výzvu, by šlo o zásadně jiný druh střetu. Severokorejské letectvo ale v té lize nehraje, a s každým rokem, kdy nedostane nové stroje, se propast jen prohlubuje.

Článek Severokorejské letectvo je totálně marné. Kdyby zakročily americké F-22, ani by nevystřelilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Památník, hřbitov i politická učebnice

Oficiální název zní Memorial Museum of Combat Feats at the Overseas Military Operations. Nejde o pouhou výstavní halu. Součástí ceremoniálu bylo slavnostní pohřbení ostatků severokorejských vojáků padlých v Kurské oblasti, čímž areál získal rozměr pietního místa a kultu oběti zároveň. Kim podle KCNA osobně vybral lokalitu a stavbu od října 2025 opakovaně kontroloval.

Severokorejská tradice trofejních expozic sahá ke korejské válce. Victorious Fatherland Liberation War Museum v Pchjongjangu dodnes vystavuje americká letadla a tanky z padesátých let. Nový areál ale dělá něco bezprecedentního: poprvé propojuje ukořistěnou techniku s aktuální zahraniční operací vedenou po boku jiné mocnosti. Není to retrospektiva. Je to manifest probíhajícího spojenectví.

Co přesně stojí v expozici

Přesný oficiální katalog exponátů KCNA nezveřejnila. Z dostupných fotografií a jejich následné analýzy v otevřených zdrojích lze identifikovat nejméně osm typů západní obrněné techniky:

• Tanky: Leopard 2A4, M1A1 Abrams
• Bojová vozidla pěchoty a obrněnce: Marder 1A3, AMX-10RC, VAB 4×4, britský Husky
• Obrněné transportéry: turecké Kirpi a Kirpi II

Polský server Defence24 tvrdí, že vystavený Leopard 2A4 je ex-polský kus předaný Ukrajině. Identifikace vycházejí z fotografií, nikoli z oficiálního severokorejského soupisu, ale i tak je výčet výmluvný.

Důležitá poznámka: v dohledaných zdrojích neexistuje přímý důkaz, že tuto techniku ukořistila přímo severokorejská armáda. Pravděpodobnější scénář je, že vozidla zajistilo Rusko a následně je v rámci prohlubující se spolupráce předalo Pchjongjangu. Pro režim to ale nehraje roli, v jeho narativu jde o společné vítězství.

Proč přijel Bělousov a co to znamená

Účast ruského ministra obrany posouvá inauguraci z pietního gesta do roviny státního vojenského aktu. Bělousov při návštěvě jednal s Kimem o stavu a perspektivách spolupráce a podle TASS veřejně oznámil, že Moskva je připravena letos podepsat plán vojenské spolupráce na období 2027–2031.

To je klíčový posun. Smlouva o komplexním strategickém partnerství mezi KLDR a Ruskem vstoupila v platnost 4. 12. 2024 a obsahuje klauzuli o vojenské pomoci při napadení jedné ze stran. Plán na pět let dopředu ale ukazuje, že obě strany chtějí vztah převést z reaktivní výměny, kdy munice putuje za politické krytí, do trvalého institucionálního rámce. Podle jihokorejských analytiků Pchjongjang získává vojenské zkušenosti, technologickou protihodnotu a legitimizaci, Moskva lidské zdroje a dělostřeleckou munici.

Odhady jihokorejské rozvědky hovoří o zhruba 15 000 vyslaných severokorejských vojácích a asi 2 000 padlých. Korea JoongAng Daily pracuje s rozmezím 11 000–15 000 nasazených.

Co z toho plyne pro Západ

Symbolická rovina je zřejmá: západní tanky za sklem v Pchjongjangu slouží jako propagandistický důkaz „porazitelnosti“ techniky NATO. Praktická rovina je ale podstatnější. Podle analýzy serveru Army Recognition může i nepojízdný kus Leopardu nebo Abramsu prozradit geometrii pancéřování, vnitřní členění, optiku či balistické počítače, tedy informace užitečné pro vývoj protiopatření.

Samostatná oficiální reakce Kyjeva nebo NATO přímo na muzeum se v otevřených zdrojích neobjevila. Širší linie odpovědi je ale jednoznačná: NATO veřejně označuje KLDR za přímého podporovatele ruské války a Rada EU 23. dubna 2026 přijala 20. sankční balík cílící na ruský vojensko-průmyslový komplex. Západ necouvá od dodávek, naopak přitvrzuje.

Státní mýtus v reálném čase

Největší síla nového muzea nespočívá v počtu vystavených kusů. Spočívá v tom, co jejich přítomnost za sklem říká: Severní Korea už svou účast ve válce neskrývá, ale veřejně ji převádí do národního příběhu. Kim při ceremonii označil operace v Kurské oblasti za společné vítězství KLDR a Ruska a spojenectví rámoval jako hráz proti „západní hegemonii“. Signál míří domácímu publiku, Moskvě, Soulu i Washingtonu současně.

V hwasongské čtvrti Pchjongjangu teď stojí Leopard 2A4 vedle rakví s ostatky padlých. Pro režim je to dokonalá kompozice, důkaz oběti i triumfu v jednom záběru.

Článek Severní Korea si dělá z techniky NATO výkladní skříň. V novém muzeu vystavuje kořist z ukrajinského bojiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od komponent ke konceptu ICBM

Časová osa veřejně dostupných stop začíná nejpozději v roce 2009, kdy Treasury poprvé pojmenovalo finanční tok mezi severokorejskou Tanchon Commercial Bank a íránským SHIG. V lednu 2016 přibyl detailní sankční text s konkrétními komponentami. A v září 2020 americká administrativa zašla ještě dál: pojmenovala Shahid Haj Ali Movahed Research Center jako klíčový uzel íránsko-severokorejské raketové spolupráce a jednoho konkrétního muže, Seida Mir Ahmada Nooshina, jako vyjednavače projektů dlouhého doletu s Pchjongjangem.

Bechtol, profesor bezpečnostních studií a autor několika knih o severokorejské proliferaci, tyto rozptýlené stopy v březnu 2026 poskládal do ostřejší teze: Írán nezískal jen součástky, ale technologický základ pro systém třídy Hwasong-15, raketu postavenou na motorové architektuře odvozené od sovětského RD-250.

Co umí Hwasong-15

Podle databáze CSIS Missile Threat byl Hwasong-15 poprvé testován v listopadu 2017 a naposledy v únoru 2023. Jde o dvoustupňový kapalinový nosič s odhadovaným doletem přes 12 000 km, dostatečným k zasažení celého pevninského území Spojených států. Pro Evropu včetně České republiky je to vzdálenost s velkou rezervou.

Klíčové parametry severokorejského Hwasong-15:

• Typ: dvoustupňová kapalinová balistická raketa
• Odhadovaný dolet: 12 000+ km
• Pohon prvního stupně: dva motory odvozené od sovětského RD-250
• Testy: 2017, 2022, 2023

Pokud by Írán skutečně dokázal tuto architekturu přetavit do vlastního funkčního systému, přestal by být hrozbou jen pro Blízký východ a jihovýchodní Evropu. Stal by se hrozbou transatlantickou.

Proč se rámec změnil právě teď

28. 2. 2026 odstartovala Operace Epic Fury. Pentagon v oficiálním přehledu ze 16. března uvádí mezi cíli balistická stanoviště, výrobní kapacity a raketový průmysl. Bílý dům mluví o zničení íránských balistických raket, odpalovačů a raketového průmyslu. Nejde tedy jen o likvidaci zásoby regionálních střel, americká komunikace otevřeně cílí na infrastrukturu, která by mohla sloužit i budoucímu programu dlouhého doletu.

NATO 5. 3. 2026 potvrdilo zvýšení pohotovosti protibalistické obrany po íránském útoku na Türkiye. České ministerstvo zahraničí tentýž den odsoudilo íránské raketové útoky a ministr Petr Macinka výslovně zmínil, že mezi cíli spojeneckých úderů jsou vojenské lokality spojené s balistickými systémy.

Hotová zbraň, nebo technologický základ?

Tady je nutné být přesný. Ve veřejně dostupných primárních zdrojích se nám nepodařilo dohledat potvrzený íránský letový test mezikontinentální balistické rakety ani její operační rozmístění. Rozdíl mezi „Írán má technologický základ ICBM“ a „Írán má ICBM“ je zásadní, podobně jako je rozdíl mezi stavebním plánem a hotovou budovou.

Srovnání se zralými jadernými mocnostmi to ilustruje:

Írán tedy není na úrovni strategické síly Moskvy ani Pekingu. Ale podle nás je podstatné něco jiného: veřejná rétorika západních vlád byla po léta výrazně opatrnější než detaily v jejich vlastních sankčních spisech. Dokumenty z let 2016 a 2020 popisovaly osmdesátitunový booster a vyjednávání o projektech dlouhého doletu, a přesto se veřejná debata točila kolem íránských balistických střel středního doletu.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Pokud Bechtolova interpretace odpovídá realitě a Írán skutečně získal funkční know-how třídy Hwasong-15, pak se technologická hranice mezi regionální a transatlantickou hrozbou posunula dál, než naznačovala opatrná veřejná komunikace. NATO svou protibalistickou obranu staví explicitně na ochranu evropských populací a území proti proliferujícím hrozbám, a v březnu 2026 ji poprvé aktivně použilo proti íránské střele mířící na členský stát.

Hotový íránský ICBM veřejně potvrzen není. Ale základ, ze kterého by mohl vzniknout, je v amerických dokumentech popsán jmény, adresami a čísly objednávek už deset let. Zle nemusí být zítra ráno, ale stavební plán je na stole déle, než kdokoli veřejně přiznával.

Článek Zle teprve bude. Severokorejci předali Íránu tajemství mezikontinentálních balistických raket se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se umírá v Kurské oblasti

Ukrajinská vojenská rozvědka popsala mechanismus už 14. 12. 2024. Severokorejské jednotky XI. sboru, známého jako Storm Corps, byly nasazovány do pěchotních útočných akcí proti pozicím, které Ukrajinci drželi v Kurské oblasti. Před útokem se koncentrovaly skupiny dvaceti až třiceti mužů, menší čety po šesti. Proti ukrajinskému dronovému průzkumu a FPV dronům to byla sebevražedná taktika.

K tomu jazyková bariéra. Severokorejci komunikovali přes ruské důstojníky, koordinace selhávala, docházelo k palbě do vlastních. Jeden ze zajatců, jehož výslech zveřejnila AP v lednu 2025, tvrdil, že mu řekli, že jede do Ruska na výcvik, ne bojovat. Jeho jednotka dostala před nasazením týden přípravy s ruskými silami. Nesl ruský vojenský průkaz na jméno muže z Tuvy.

Zelenskyj tehdy řekl, že ruské a severokorejské síly zabíjely vlastní zraněné, aby je Kyjev nemohl vyslýchat. Utajení mělo přednost před přežitím.

Rozkaz zemřít, a Kimova veřejná pochvala

Podle briefingu jihokorejské NIS pro parlament ze 14. 1. 2025 dostali severokorejští vojáci od svých nadřízených instrukci spáchat sebevraždu nebo se odpálit, pokud hrozí zajetí. Přímý dokument rozkazu veřejně dostupný není, existuje zpravodajské zprostředkování a následná legitimizace z nejvyšší úrovně.

Ta přišla 29. 4. 2026. Kim Čong-un ve veřejném projevu explicitně chválil vojáky, kteří zvolili „sebezničení a sebevraždu“ místo zajetí. Nemluvil o tragédii. Mluvil o vzoru. Pro režim, který desítky let popíral jakoukoli vojenskou přítomnost v zahraničí, jde o zásadní posun: od popírání přes přiznání až k oslavě obětí.

Proč Kim posílá další: válka jako modernizační škola

Jihokorejský generální štáb v březnu 2025 hlásil, že navzdory čtyřem tisícům ztrát z původních jedenácti tisíc nasazených Kim vyslal další minimálně tři tisíce mužů. Logika není iracionální, je cynická.

Co KLDR za krev získává:

• Dronové operace a taktiky: NIS v březnu 2025 potvrdila, že se severokorejci v Rusku učí ovládat a nasazovat UAV.
• Protivzdušné systémy a elektronický boj: podle zprávy Multilaterálního sankčního monitorovacího týmu Rusko od listopadu 2024 předalo KLDR systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu a pokročilé prostředky elektronického boje.
• Data pro balistické střely: tatáž zpráva uvádí, že Moskva poskytla zpětnou vazbu z bojového použití severokorejských střel, což zlepšuje jejich navádění.
• Satelitní technologie: součást širšího balíku, který NIS popsala v dubnu 2025.
• Tři tisíce instruktorů: podle ukrajinské GUR se část navrátilců stala výcvikovými kádry pro modernizaci severokorejské armády.

Režim proměňuje jednorázové oběti v dlouhodobý transfer zkušeností. Vojáci, kteří přežijí, se vracejí s praktickou znalostí moderního bojiště: dronů, přesné palby, elektronického boje. To je pro armádu, která dosud cvičila podle sovětských manuálů z osmdesátých let, skok o generaci.

Od „hloupého masa“ k nebezpečnějším rolím

Trajektorie severokorejského kontingentu ukazuje učení za pochodu. V prosinci 2024 HUR popisovala neefektivní shlukování před útokem a paniku z dronů. V březnu 2025 NIS hlásila osvojování dronových taktik. V únoru 2026 ukrajinský zdroj citovaný Korea JoongAng Daily přisuzoval Severokorejcům průzkum, navádění palby a řízení palby pro raketomety MLRS.

To je pro Ukrajinu horší zpráva než masové pěchotní útoky. Průzkumná a naváděcí role má vyšší bojovou návratnost a menší exponovanost. Pokud Kim pokračuje v rotaci, a nic nenasvědčuje, že by přestal, jeho armáda se za ruské peníze a ukrajinskou krev modernizuje tempem, které by v míru trvalo dekádu.

Co to znamená pro Evropu

NATO už 28. 10. 2024 označilo nasazení KLDR za hrozbu pro euroatlantickou bezpečnost. Severoatlantická rada o jedenáct dní později mluvila o nebezpečném rozšíření války. EU konstatovala, že případ ukazuje, jak těsně je propojena evropská a indo-pacifická bezpečnost. České ministerstvo zahraničí v únoru 2025 explicitně spojilo podporu Ukrajiny s bezpečností Evropy a Česka.

Praktický dopad pro střední Evropu není přímá hrozba severokorejských jednotek u hranic. Je to delší válka, větší tlak na evropské zbrojení, nutnost silnější protivzdušné obrany a vědomí, že Kimův režim si na ukrajinském bojišti buduje armádu, která bude jednou hrozit i jinde.

Pevný strop pro další vysílání vojáků veřejně potvrzen není. Limit bude spíš v tom, kolik elitních sil může KLDR obětovat, aniž ohrozí vlastní obranu a domácí kontrolu. Zatím ten bod zjevně nenastal.

Článek Ukrajinci je berou hlava nehlava: 6 000 Severokorejců už padlo, Kim posílá další s rozkazem spáchat sebevraždu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od nouzového obchodu k systémové závislosti

Čísla mluví jasněji než diplomatické fráze. Podle analýzy britského think-tanku RUSI z dubna 2025 dodala Severní Korea od podzimu 2023 do března 2025 odhadem 4,2 až 5,8 milionu kusů dělostřelecké munice. To představuje 29 až 40 % celkové ruské spotřeby v daném období. Reuters navíc získal interní dokumenty ruských jednotek, z nichž vyplývá, že v některých dnech tvořila severokorejská munice 50 až 100 % toho, co baterie vystřelily.

Nejde jen o granáty. Multilaterální monitorovací tým MSMT, který vznikl poté, co Rusko v březnu 2024 vetovalo pokračování panelu expertů OSN, ve své první souhrnné zprávě uvádí za rok 2024:

• až 9 milionů kusů smíšené dělostřelecké a raketové munice,
• minimálně 100 balistických střel krátkého doletu,
• více než 200 kusů vojenské techniky,
• přes 11 000 severokorejských vojáků nasazených na frontě.

Jihokorejská zpravodajská služba NIS na jaře 2025 odhadla celkový počet nasazených na zhruba 15 tisíc ve dvou vlnách, z nichž asi 4 700 bylo zabito nebo zraněno. Tohle už není doplněk. Tohle je páteřní zásobovací osa.

Cena, kterou Moskva platí

Závislost má svou fakturu. Rusko za severokorejskou pomoc neplatí jen ropou a hotovostí, platí demontáží vlastního mezinárodního postavení.

Nejviditelnější ústupek: v březnu 2024 Moskva vetovala v Radě bezpečnosti OSN prodloužení mandátu panelu expertů, který od roku 2009 monitoroval dodržování sankcí proti KLDR. Tím fakticky rozbila jediný mezinárodní kontrolní mechanismus, který mohl severokorejské dodávky zbraní veřejně dokumentovat. Západní státy si v říjnu 2024 vytvořily náhradní MSMT mimo rámec Rady bezpečnosti, ale vymahatelnost je slabší.

Méně viditelná, zato strategicky nebezpečnější je druhá strana mince: co Pchjongjang získává zpět. Podle jihokorejské NIS a odhadů MSMT jde o technické poradenství k průzkumným satelitům a nosičům, drony, systémy elektronického boje, prostředky protivzdušné obrany včetně SA-22 a, což je pro budoucnost nejzávažnější, reálná bojová data ke zlepšování navádění severokorejských balistických střel. Kim Čong-un tak za cenu několika tisíc vojáků modernizuje svůj raketový program tempem, jakého by sám nedosáhl ani za dekádu.

Rámec versus implementace: dvě vrstvy paktu

Smlouva z 19. června 2024 je politicko-právní zastřešení. Článek 4 zavazuje obě strany k okamžité vojenské a jiné pomoci v případě ozbrojeného napadení. Článek 8 hovoří o mechanismech posilování obranyschopnosti. Trvání je neomezené.

Belousovův plán na roky 2027–2031 je něco jiného: prováděcí dokument mezi ministerstvy obrany, který má stanovit konkrétní kalendář, priority a formy spolupráce. Text není veřejný, ale samotné oznámení signalizuje, že obě strany počítají s pokračováním aliance daleko za horizont případného příměří na Ukrajině. Za klíčový posun považujeme právě tohle: z válečné improvizace se stává plánovaná struktura s pětiletým výhledem.

Symbolická rovina: muzea, čtvrti, telegramy

Aliance se mezitím institucionalizuje i rituálně. V únoru 2026 otevřel Kim Čong-un rezidenční čtvrť Saeppyol Street pro rodiny vojáků padlých v zahraničí. V dubnu 2026, v den Belousovovy návštěvy, slavnostně otevřel muzeum ukořistěné ukrajinské techniky za přítomnosti předsedy ruské Státní dumy Volodina. Podle severokorejské agentury KCNA má být muzeum „pomníkem éry“ a „místem výchovy k vlastenectví“.

Pro Kimův režim jde o přetavení cizí války do domácího mýtu o hrdinství. Pro Moskvu jde o něco horšího: veřejné přiznání, že partnerství s KLDR není přechodná nutnost, ale trvalý stav. Putinovy gratulační telegramy, státní delegace na pietních akcích, pohřby se všemi poctami, to vše buduje infrastrukturu spojenectví, kterou nelze snadno demontovat, i kdyby válka skončila zítra.

Co to znamená pro Ukrajinu a její spojence

Každý severokorejský granát na frontě je granát, který Kyjev musí vykrýt vlastní municí nebo municí od spojenců. Česká muniční iniciativa, evropské dodávky, americké balíky, to vše míří proti protivníkovi, jehož palebná převaha je z třetiny až dvou pětin dotovaná Pchjongjangem. Bez severokorejských dodávek by ruské ostřelování bylo podle analytiků RUSI výrazně slabší a tempo lokálních ofenziv nižší.

Západ má nástroje: sekundární sankce proti zprostředkovatelům, sledování lodní a železniční logistiky, zveřejňování důkazů. Americké ministerstvo financí v prosinci 2024 uvalilo sankce na síť finančních prostředníků. Zastavit alianci to nedokáže. Zdražit a zkomplikovat ji, to ano.

Jaderná velmoc, která pro udržení dělostřelecké války dováží miliony granátů z nejizolovanějšího státu planety a výměnou mu pomáhá modernizovat rakety. Tak vypadá ruská soběstačnost v roce 2026.

Článek „Pakt dvou vyvrhelů.“ Kdysi supervelmoc, dnes se zoufalé Rusko stává vazalem Severní Koreje. Obětovat toho muselo hodně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Hwasong-16B je

Hwasong-16B patří do kategorie IRBM, tedy střednědobých balistických raket. Od starších severokorejských systémů se liší ve dvou klíčových bodech:

• Tuhé palivo. Raketa nepotřebuje hodiny tankování před odpalem. Mobilní odpalovač ji může vystřelit během minut, což dramaticky zkracuje okno, ve kterém ji satelity nebo průzkumné letouny zachytí na zemi.
• Hypersonický kluzák (HGV). Místo konvenční hlavice nese manévrující klouzavé těleso, které po oddělení od nosné rakety letí rychlostí minimálně Mach 5, tedy přes 6 000 km/h, a přitom zůstává v nižších vrstvách atmosféry než klasická balistická dráha.

Podle profilové karty CSIS Missile Threat systém využívá takzvaný „cold launch“ z mobilního transportéru s ochranným krytem pro kluzák. To zvyšuje šanci, že odpalovač přežije případný preventivní úder.

Proč je pro obranu tak obtížná

Stávající protiraketová architektura v Pacifiku, THAAD, SM-3 a Patriot, byla navržena primárně proti hlavicím letícím po balistické křivce. Hypersonický kluzák tuto logiku narušuje třemi způsoby. Letí níž, takže ho radary zachytí později. Manévruje, takže výpočet bodu intercepce je nespolehlivý. A zkracuje reakční čas obránce na minimum.

Japonské ministerstvo obrany to říká otevřeně: hypersonické zbraně zkomplikovaly, diverzifikovaly a posunuly vzdušnou hrozbu na novou úroveň, a spoléhat pouze na dosavadní balistickou obranu přestává stačit. Proto Tokio spolu s Washingtonem už od srpna 2023 vyvíjí specializovaný Glide Phase Interceptor, tedy interceptor navržený přímo proti kluzákům v klouzavé fázi letu.

Co víme a co ne

Je podstatné oddělit tři vrstvy informací. KLDR tvrdí, že test byl plně úspěšný a systém je součástí jejího jaderného odstrašení. Japonsko a Jižní Korea nezávisle potvrdily odpal a zaznamenaly dráhu letu, střela skutečně letěla. Jihokorejský generální štáb ale zároveň označil severokorejské údaje o doletu a profilu za nadsazené.

Analytici z 38 North jsou ještě opatrnější: booster na tuhé palivo nejspíš funguje, ale výkon samotného kluzáku na plný dosah kategorie IRBM zůstává neprokázaný. Jinými slovy, raketa letí, ale zda kluzák dokáže manévrovat spolehlivě na vzdálenost tisíců kilometrů, zatím nikdo mimo Pchjongjang nepotvrdil.

Ve srovnání s ruskými a čínskými programy je Hwasong-16B v ranější fázi. Rusko už provozuje Avangard, Čína zavedla DF-ZF/DF-17. Severní Korea se teprve pokouší dostat podobný princip do svých regionálních raket.

Koho ohrožuje a co to znamená pro Česko

Primární cíle jsou jasné: Japonsko, Jižní Korea a americké základny v Pacifiku. Jihokorejský ministr obrany Šin Won-sik v rozhovoru pro KBS výslovně zmínil, že systém míří na americké síly v Japonsku a posily určené pro Korejský poloostrov. Panují také obavy z ruské technologické pomoci severokorejským programům výměnou za munici pro válku na Ukrajině, přímý důkaz ve vztahu k Hwasong-16B ale veřejně neexistuje.

Evropa ani Česká republika nejsou v dosahu tohoto systému. Nepřímo ale hrozba formuje i alianční plánování: NATO označuje šíření balistických a raketových technologií za důvod pro rozvoj společné protiraketové obrany a veřejně vyjadřuje solidaritu s Japonskem a Jižní Koreou vůči provokacím KLDR.

Závěr bez iluze nezastavitelnosti

Hwasong-16B není magická nezastavitelná střela, ale je to reálný krok ke zbrani, která regionální obranu staví před dilema bez snadného řešení. Odpověď na ni se teprve rodí v podobě nových interceptorů a senzorů. Než budou hotové, manévrovací prostor obrany se zužuje s každým dalším severokorejským testem.

Článek Severokorejci mají nebezpečnou zbraň. Hwasong-16B letí rychlostí přes Mach 5 a protiraketová obrana má problém ji zastavit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejští speciálové jsou fanatičtí

Vzhledem k uzavřenosti severokorejského režimu je velmi obtížné získat nějaké konkrétní informace o tamních speciálních jednotkách. NationalInterest však odhaduje, že by v současné době měly mít asi 200 000 členů, což je hodnota uváděná i v jiných zdrojích. Měly by tak tvořit zhruba 15 % vojáků v aktivní službě, což je mimořádná hodnota. Otázkou samozřejmě je, co by v případě války tito vojáci dokázali, i když třeba jejich nasazení na Ukrajině ukazuje, že jsou schopní bojovat téměř až fanaticky a mají kvalitní výcvik.

Video: ruský vlk samotář zdolával zasněžené pole u Pokrovsku. Když zahlédl Ukrajince, naposledy si zapálil a prostřelil si hlavu

Tajemstvím je i samotná historie severokorejských speciálních jednotek. Wikipedia uvádí, že se o nich objevily první zprávy roku 1968, kdy námořní komanda provedla neúspěšné vylodění v Uljin-Samcheoku. Je ale jasné, že je severokorejská armáda musela cvičit již předtím – existují tedy nejspíše o něco déle. Podle dostupných informací jsou jejich členové rekrutováni z prověřených rodin a jsou vysoce motivovaní, a zároveň i dobře vycvičení.

Útoky v týlu nepřítele a průzkum

Speciální jednotky severokorejské armády jsou určené hlavně k infiltraci a narušování činnosti protivníka. V případě války by pořádaly různé nájezdy třeba v týlu nepřítele, vykonávaly průzkum, sabotáže a útoky zacílené třeba na velitelská stanoviště, letiště, přístavy či logistické uzly, shoduje se 19FortyFive. Zaměřením jde o jednotky typu specializovaná lehká pěchota, průzkumná brigáda, výsadková jednotka apod.; ne všechny specializace jsou známé.

iZdroj fotografie: TASS

Nasazení severokorejských jednotek proti Ukrajině prozradilo některé jejich schopnosti a výzbroj. Základní zbraní je útočná puška Type 88, což je severokorejská kopie AK-74. Mají také kulomety, odstřelovačské pušky, RPG-7 a další zbraně srovnatelné se sovětskými nebo ruskými. Využívají ovšem i některou speciální techniku. Známý je vysoký počet letounů Antonov An-2 Andula, o nichž se předpokládá, že by sloužily k výsadku za jihokorejskými liniemi. Severní Korea má i miniponorky nebo rychlé čluny, z nichž by se mohly kdekoliv vylodit.

Článek Často jsou přehlížené, přitom patří mezi největší elitní formace světa. Kim Čong-un má neuvěřitelných 200 tisíc speciálů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výroba raket KN-23 má být vysoká

Informace, a dokonce i fotografie z výroby severokorejských raket KN-23, se dostaly na veřejnost díky zprávě oficiální severokorejské agentury. Sice žádné detaily neprozradila, ale ukazují vysoké desítky rozpracovaných raket, z čehož lze usuzovat, že jich je severokorejský režim schopen vyrábět relativně hodně. Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že jsou záběry pečlivě naaranžované a neukazují skutečný stav, ale přesně to, co chce propaganda.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

KN-23 je ekvivalentem ruské rakety 9M723 Iskander-M systému 9K720 Iskander, podle čehož jí je přezdíváno Kimskander. A v některých parametrech, jakým je dolet nebo hmotnost hlavice, je lepší. Wikipedia uvádí, že byla představena roku 2018 a jde o balistickou raketu krátkého doletu poháněnou tuhým raketovým palivem, takže ji lze velice rychle a snadno odpálit. Během letu je schopna částečně měnit dráhu, což ztěžuje její střelení, i když moderními systémy, jako je MIM-104 Patriot, ji zlikvidovat lze. KN-23 navíc v 50 % případů selžou.

KN-23 má různou hlavici a dolet

Informace o dosahu rakety KN-23 se liší. MissileTreat uvádí, že dokáže zasahovat cíle do dálky 690 kilometrů, ale jiné zdroje tvrdí až do 900 kilometrů. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to bude záležet na tom, jak těžkou nese hlavici, jelikož ta může vážit 500 až 1 500 kg. Při menší lze do rakety vtěsnat více paliva, při těžší naopak, a hlavice může být konvenční, ale i jaderná. KN-23 je odpalována z různých mobilních platforem včetně železničního vagonu.

Video: Ukrajinský důstojník měl jenom chvíli. Ale přesto se chopil staré Igly a sestřelil ruskou střelou s plochou dráhou letu

Přesnost KN-23 má být nižší než u ruského ekvivalentu, uváděno je 35 až 200 metrů, kdežto navádění má být zajištěno prostřednictvím satelitní navigace. Severní Korea poskytla raketu Rusku, které ji používá k útokům na Ukrajinu, přičemž řada zdrojů zpočátku uváděla, že jsou poruchové a nepřesné, což měli severokorejští inženýři postupně zlepšovat. Lze předpokládat, že data z ostrého nasazení velmi pečlivě sbírají a analyzují, a posléze svou zbraň zdokonalují na základě reálných zkušeností, a dělají ji tak mnohem nebezpečnější.

Článek Severokorejský vůdce odhalil výrobu vlastních Iskanderů. Rozhodně jich nemá málo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci přerušili železnici dlouhou přes 9 000 km

Armádní Zpravodaj na úvod připomíná, že ačkoliv se Rusko prezentuje jako zcela soběstačná supervelmoc, opak je pravdou. Je doslova závislá nejenom na obřích dodávkách z Číny, ať jde o elektroniku, vozidla, drony, suroviny apod., avšak vždy „nevojenského“ účelu, byť jsou přesně k tomu užívány, ale stejně tak ji drží nad vodou izolovaná Severní Korea.

Video: Ukrajinské komando čistilo les u Charkova, kde nejenom uspělo, ale ještě odvedlo 7 ruských vojáků. Vzdali se bez boje

Za zmínku stojí jak dodávky zbraní, hlavně v oblasti dělostřelectva – samohybné M1989 Koksan ráže 170 mm, raketomety M-1991, 120mm těžké minomety, potvrzuje Wikipedia – ale hlavně potom doslova obří zásoby dělostřelecké i další munice. Jenom za 1,5 roku dodala KDLR ruské armádě až 12 milionů granátů do houfnic, a toto tempo zřejmě pokračuje.

Sosnovka leží v Chabarovském kraji na samém východě Ruské federace

Dává proto smysl, že se Ukrajinci pokusili toto zásobování přerušit v samém zárodku, a sice na východě Ruska, asi 800 km severovýchodně od hranic se Severní Koreou, a co je zajímavější, tak dokonce 6 600 km od hranic ukrajinských. Není to přitom první takový případ – v červnu 2025 se totiž rozhodli ve Vladivostoku pobít několik ruských vojáků, kteří se účastnili invaze do jejich země v roce 2022, a spáchali při tom neodpustitelná zvěrstva.

Video: Rusové předvedli v akci tank T-90M se systémem aktivní ochrany Arena-M

Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny uvedlo, že při speciální operaci vedené u Sosnovky vykolejil nákladní vlak a došlo k poškození železniční trati. To mělo zablokovat další pohyb zboží po Transsibiřské magistrále, klíčové železniční tepně Ruska, která slouží k dodávkám zbraní a munice, a to včetně těch z KLDR, jejichž rozsah Armádní Zpravodaj nastínil.

Ukrajinci dokonce zveřejnili záběry, na nichž jsou vidět některé výbušniny na kolejích, a následnou explozi, čímž chtěli dát viditelně najevo, jak velkou působnost mají, a že Rusové nejsou schopni svou kritickou infrastrukturu ochránit. Transsibiřská magistrála se mimochodem táhne z Moskvy do Vladivostoku v délce 9 288 km, uvádí Wikipedia, a je nejdelší na světě.

Článek Sabotáž nevídaných rozměrů: Ukrajinci na 6 600 km odbouchli ruskou Transsibiřskou magistrálu u KLDR, a ještě to natočili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Místo klasické hlavice dostala KN-23 kluzák

Severokorejská KN-23, označovaná i jako Hwasong-11A, je balistická raketa krátkého doletu známá především tím, že ji země poskytla Rusku k útokům na Ukrajinu. Wikipedia uvádí, že létá po pseudobalistické křivce ve výšce do 50 kilometrů, a její dosah je až 900 kilometrů, přičemž nese hlavici o hmotnosti až 1 500 kilogramů, a kromě konvenční může být i jaderná. Ale informace naznačují, že může být místo hlavice umístěn i hypersonický kluzák.

Ukrajina jásá. ČR pro ni staví vojenskou družici, která dokáže sledovat Rusy. Jako první na světě

Režim v Severní Koreji novou zbraň, tedy KN-23 s hypersonickým kluzákem, představil na výstavě zbraní. Její označení má být Hwasong-11Ma, uvádí NewsWeek, ale žádné podrobnosti k ní nejsou oficiálně známé. Lze nicméně vycházet z toho, jak podobné zbraně funguji. Kluzák se ve výšce desítek kilometrů oddělí od nosné rakety a bude pokračovat samostatně rychlostí vyšší než Mach 5 a po nepředvídatelném kurzu. Armádní Zpravodaj soudí, že by byl velkou výzvou pro obranu Jižní Koreje i Japonska, které leží v dosahu balistické rakety.

Kluzák může být funkční, ale také nemusí

Nový kluzák se podobá konstrukcím, které již Severní Korea představila v minulosti, ale má různé konstrukční odlišnosti, shoduje se Twz. Jde tedy dle všeho o nově postavenou zbraň. Samozřejmě nelze vyloučit, že je nefunkční a severokorejský režim jenom ukazuje nějaké makety neschopné reálného nasazení, ale nelze na to spoléhat. Jeho zbrojní průmysl totiž již prokázal schopnost vyvíjet systémy srovnatelné s jinými ve světě.

iZdroj fotografie: Public Domain

Použití kluzáku místo hlavice může též znamenat, že bude dosah větší než při klasické konfiguraci, protože směrem k cíli de facto plachtí – ale nejspíše nepůjde o více než 1 500 km. V jeho dosahu by tak kromě Japonska a Jižní Koreji byla jen Čína, Rusko a Mongolsko. U těchto států je však nepravděpodobné, že by s nimi měl severokorejský režim konflikt, byť není vyloučeno, že by zbraň mohl k otestování na Ukrajině poskytnou Rusku.

Článek Silná hrozba ze Severní Koreje: Představila raketu s hypersonickým kluzákem, kterou by mohla otestovat na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silná jako taktická atomovka, ale mnohem větší

V rámci strategického odstrašení, zejména Severní Koreje, ale eventuálně i dalších protivníků, se podařilo jihokorejským inženýrům vyvinout monstrózní balistickou raketu Hyunmoo-V. Není vyloženě novinkou, jelikož jde o pokračování Hyunmoo zařazené v roce 1987, od níž se odvíjely další čtyři generace, včetně V. Oproti nim je však značně vyspělejší.

Sestřelit, aby Rusko dostalo lekci. Jakmile naruší vzdušný prostor NATO, je třeba jednat, aby to Putin pochopil. Turecko je inspirací

Její hmotnost čítá 36 tun, uvádí TheDefensePost s tím, že jde o konvenční střelu, a pozoruhodná je zejména hmotnost její hlavice, která činí 8 až 9 tun. S tou má mít dolet až 300 km, což by znamenalo, že bude v této konfiguraci určena zejména proti severokorejskému sousedovi. Může ovšem nést i lehčí hlavice, s nimiž doletí do vzdálenosti až 3 000 km.

Sice není známa její rychlost, ale Wikipedia potvrzuje, že často dopadají balistické rakety na cíl rychlostí okolo 14 000 km/h, což je přibližně Mach 11,7. Její kombinace s velmi těžkou hlavicí tak dokáže zničit i velmi odolné cíle, včetně bunkrů, jelikož prorazí do hloubky až 100 metrů, ale dle Armádního Zpravodaje půjde o údaj v případě zeminy, ne železo-betonu.

Video: Ukrajinské dělostřelectvo mělo žně. Rusové útočili s 80 obrněnci a dalšími vozidly, ale větší selhání zažít nemohli

Jihokorejský ministr obrany, Ahn Gyu-back, v rozhovoru pro agenturu Yonhap uvedl: „Jižní Korea začne na konci letošního roku rozmisťovat rakety Hyunmoo-5, která je ústředním bodem vojenského plánu odvety v případě velkého severokorejského útoku. Přináší ‚rovnováhu teroru‘, která se rovná severokorejským jaderným hrozbám.“

Jižní Korea se rozhodla pro vývoj těchto raket hlavně z důvodu, že je členem dohody o nešíření jaderných zbraní. Neuvedla přitom její ničivost, ale pokud hlavice váží 8 až 9 tun, lze to vnímat při ekvivalentu 8 až 9 kilotun jako sílu taktické pumy B61, jíž lze nastavit na 0,3 až 340 kilotun, uvádí Wikipedia. Jižní Korea si ji chtěla od Američanů pořídit také, a to v počtu 100 kusů, uvádí studie, ale v takovém případě by byla stále pod kontrolou americké armády.

Levná, rychlá a účinná PVO k ochraně vojáků přichází z Německa. Cíle vidí na 30 km, ale zničí je až na poslední chvíli

Hyunmoo-V dá však Jihokorejcům mnohem volnější ruku. Raket si přitom chtějí pořídit 200, první z nich do konce roku 2025, a je nepravděpodobné, že by se jim severokorejská armáda dokázala bránit. Má mít sice výzbroji systémy jako Pyoljji-1-2 na základě ruského S-400, nebo Pongae-5 podle S-300, uvádí Wikipedia, ale proti balistickým raketám nejsou příliš vhodné.

Článek Nejsilnější nejaderná raketa na světě s 9tunovou hlavicí napáchá škody jako atomovky. Do výzbroje vstoupí do konce roku 2025 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolová tank nebo samohybná houfnice

Severokorejský kolový tank je velkou neznámou stejně jako mnohé zbraně tohoto uzavřeného režimu. Vlastně ani není jisté, zda jde o tank nebo houfnici. AsianMilitaryReview uvádí, že dělová hlaveň nápadně připomíná hlaveň sovětské houfnice D-30 nebo její čínské kopie Type 96. Šlo by tedy o zbraň ráže 122 mm s dosahem až 15,3 kilometrů. V tom případě by se ale nejednalo o tank, nýbrž o kolovou samohybnou houfnici, ale potvrdit nelze ani jedno.

Ukrajina dostane metlu ruských dronů a řízených střel, která jen tak něco nepustí. Paradoxně ji zaplatí Rusové

Mnohem více je známo o osmikolovém podvozku, na němž se pohybuje. Armádní Zpravodaj se domnívá, že připomíná sovětský nebo ruský transportér BTR-80; několik z nich Severní Korea před lety dostala, a nakonec začala vyrábět jejich kopii nazvanou M2010. Tanks-Encyclopedia uvádí, že dosahuje rychlosti až 80 km/h a má dojezd až 600 kilometrů a schopnost plavby, což pravděpodobně bude platit i v případě tohoto systému.

Uplatnění mají, ale moc jich dnes není

Kolový tank není úplně neznámou konstrukcí, ve světě existuje podobných konceptů více, třeba americký M1128 nebo úspěšný italský Centauro, ale rozhodně není běžný. Wikipedia uvádí, že je Centauro vyzbrojený tankovým kanonem ráže 105 mm, ale nová verze Centauro 2 má kanon ráže 120 mm, a jeho hlavní předností je vysoká rychlost, což je asi nejprospěšnější v místech, kde je kvalitní silniční síť, po níž se tank může snadno a rychle pohybovat. Zvládne však i těžší terén, ale jako kolové vozidlo ne tak těžký, s jakým si poradí pásové podvozky.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Kolový tank, i ten severokorejský (pokud se jedná o tank), používá specifickou taktiku. Má slabé pancéřování, třeba M2010 má zepředu ochranu jenom proti projektilům ráže 12,7 milimetrů, takže se nemůže pouštět do přímého souboje s klasickými tanky. Taktika proto spočívá v ukrytí se, následného úderu na nepřítele ze zálohy, a okamžitém využití vysoké rychlosti ke změně pozice. To samozřejmě může v současnosti fungovat i jako ochrana proti dronům, a nelze tedy vyloučit, že se podobné zbraně dočkají jakési renesance.

Článek Kolové tanky jsou zpět: Severokorejci vyvinuli rychlého zabijáka, který vyžaduje specifickou taktiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko mělo mít desítky tisíc obrněnců

Kolik zásob zbraní a munice a v jakém stavu Rusko z doby Sovětského svazu mělo, lze jen odhadovat, ale např. u obrněné techniky se mluví o desítkách tisíc tanků, bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů a dalších. Lepší techniku mělo pak v aktivní službě, v tomto případě se často jednalo o modernizované verze sovětských předchůdců. Satelitní snímky ale dokazují, že zásoby techniky v ruských skladech zmizely, a nelze se na ně tak spoléhat.

iZdroj fotografie: Resurgam

Informace jsou hlavně o obrněné technice, neboť byla často uskladněna venku. To, co z ní zbývá, jsou pravděpodobně vraky, jejichž opravu Rusko nestíhá stejně jako výrobu nových zbraní a munice. Proto udělalo téměř nemyslitelné – obrátilo se na spojence. Známy jsou dodávky ze Severní Koreji a Íránu, ovšem pomáhá i Čína, ačkoliv ne přímo smrtícími zbraněmi – její dodávky technologií, dronů a dalších jsou však kriticky důležité.

Dělostřelecká munice na rok bojů

Největším dodavatelem zbraní pro Rusko je Severní Korea. Reuters na jaře 2025 uvedlo, že podle nezávislých pozorovatelů mu zajistila minimálně 16 000 kontejnerů s různým vybavením, a podle odhadů v nich byly miliony kusů dělostřeleckých granátů a raket do raketometů, některé údaje mluví až o 9 milionech kusů. Vzhledem k tomu, že ruské dělostřelectvo denně spotřebuje zhruba 30 000 granátů, Armádní Zpravodaj odhaduje, že takové dodávky mu stačí na rok bojů, byť Rusko samozřejmě ve velkém vyrábí i vlastní munici.

Putin může panikařit, nad Ruskem se stahují mračna. Trump je skoro rozhodnutý, že Ukrajině poskytne střely s dosahem 2 500 km

Kromě dělostřelecké munice mířily do Ruska balistické rakety, především KN-23. RussiaMatters uvádí, že obdrželo minimálně 148 balistických raket, pravděpodobně jich ale bylo mnohem víc, a je také známo, že je aktivně nasazuje na Ukrajině. Wikipedia doplňuje, že jde rakety o dosahu až 900 kilometrů se schopností nést hlavici o hmotnosti až 1 500 kilogramů, zatímco dosah záleží hlavně na tom, jak těžká je hlavice (může být tedy i menší).

iZdroj fotografie: Public Domain

Z dodaných zbraní je zdokumentováno užívání například severokorejského děla M-1978 Koksan. Wikipedia uvádí, že se jedná o houfnici ráže 170 milimetrů umístěnou na podvozku tanku T-54/55, její dostřel je až 60 kilometrů, a vzhledem k velké ráži je i dostatečně ničivá. Rusko munici do těchto děl nevyrábí, takže je tedy jasné, že se v dodávkách stalo přímo závislé na Severní Koreji. Vedle toho obdrželo i raketomety ráže 240 milimetrů a další zbraně.

Íránci pomohli hlavně s drony

Nakonec je tu také Írán, který sice Rusku žádné velké množství zbraní nebo munice nedodává, ale výjimkou byly sebevražedné drony HESA Shahed. Wikipedia uvádí, že Shahed 136 má údajný dosah až 2 500 kilometrů a nosnost hlavice těžké až 50 kilogramů. Využíván je hlavně k útokům na ukrajinskou energetickou soustavu nebo města, přičemž Rusko z Íránu dostalo licenci a vyrábí jeho upravenou domácí verzi pod názvem Geran-2.

Video: Ukrajinci dali Rusům zakusit vlastní střelu Dlouhý Neptun s dosahem 1 000 km. Ropná rafinerie skončila v plamenech

Jiná je situace s Čínou, kdy přímo její zbraně v ruské armádě zaznamenány nebyly. Pravda ale uvádí, že je velkým dodavatelem různých strojů používaných při výrobě zbraní, střelného prachu, speciálních chemikálií a elektronických součástek pro zbraně nebo drony – dodávky vlastně drží nad vodou ruskou zbrojní výrobu. Ruská armáda pak v Číně nakoupila i tisíce užitkových terénních automobilů Desertcross 1000-3, které využívá na frontě.

Článek Nikdo nechápe: Rusko vyčerpalo zásoby zbraní a techniky po SSSR. Tak mu nezbývá, než se potupně plazit před Severokorejci a Číňany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden přesný úder a houfnici „spolkla“ exploze

M1989 Koksan je severokorejská houfnice ráže 170 mm, což je poměrně atypické, jelikož jsou na světě rozšířeny dva hlavní standardy – u západních zemí je to 155 mm, zatímco v Rusku a postsovětských 152 mm (což platí i pro odběratele jejich zbraní po celém planetě). Wikipedia uvádí, že ji dále používá Irák, Írán, a v poslední době ve velkém také Rusko.

Video: Ukrajinský odstřelovač překonal světový rekord. Jednou ranou zasáhl dva Rusy na vzdálenost 4 000 metrů

Hodnoty samohybného děla jsou celkem zajímavé – kromě dojezdu až 500 km a rychlosti dosahující až 50 km/h, díky čemuž se může přesouvat po vlastní ose, disponuje zásobou na dvacet ran, neb je usazena na podvozku dělostřeleckého tahače ATS-59, který je pozůstatkem SSSR, a dokonce sloužil i v Československé lidové armádě, uvádí Wikipedia.

Jeho dostřel je potom 40 až 50 km se standardním střelivem, nebo až 60 km v případě raketově poháněného, což jsou velmi dobré hodnoty. Handicap má však M1979 Koksan v nízké rychlosti střelby, která je pouze 2 rány za minutu, zatímco moderní systémy zvládají dvojnásob i více. A vzhledem k tomu, e prakticky není pancéřovaný, je snadno zranitelný.

Západ nechtěl SSSR zničit. Jeho rozpad nebyl důsledkem spiknutí, ale vlastního kolapsu komunistického režimu

Na záběrech je konkrétně vidět útok bombardovacího dronu pomocí mikropumy neznámého původu, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že si ukrajinská armáda ve velkém vyrábí takové zbraně improvizovaně. Úder byl zjevně veden v blízkosti kanonu asi v polovině vozidla, kde musel vzhledem k explozi odpálit alespoň jeden z dělostřeleckých granátů.

Článek Video: nejsilnější severokorejské dělo ráže 170 mm ruské armády zničeno jednou minipumou, která trefila jeho granát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Munice i zbraně jsou založené na standardu SSSR

Severokorejský průmysl byl po desetiletí v mnoha směrech de facto zamrzlý. Dělostřelectvo či letectvo se spoléhají na extrémně staré zbraně a vybavení, ale nějaká modernizace proběhla na poli tankových vojsk, kde byl představen třeba Cheonma-2 (též M2020), který se schopnostmi údajně podobá ruské T-14 Armatě, ale Armádní Zpravodaj o tom silně pochybuje.

Ostuda, jakou Rusko přiznává nerado: Ztratilo 25 % bombardérů Su-34, impozantních hybridů s nedomyšlenou konstrukcí

Kde nicméně režim diktátora Kim Čong-una silně pokročil, jsou jaderné zbraně a balistické rakety, z nichž lze některé považovat za opravdu vyspělé a nebezpečné. Armádní Zpravodaj záměrně uvádí některé, jelikož třeba „Kimskander“, oficiálně KN-23, měla mít lepší vlastnosti než ruský 9K720 Iskander, jemuž je protějškem, ale ve zhruba 50 % případů selže.

Má nicméně i vyspělejší balistické rakety. Příkladem je Hwasongpho-11-Da-4,5, která však vzhledem ke svému dosahu 320 km představuje nebezpečí výhradně pro Jižní Koreu. A třeba taková Hwasong-18 zvládne i přes 5 500 km, čímž pokrývá de facto celý západ Spojených států amerických. Severokorejský průmysl však produkuje i řadu dalších zbraní, a zejména munice, a jelikož funguje na sovětských standardech, je Rusko logickým odběratelem.

Video: M2 Bradley na 1,6 km „utýral“ jedoucí ruský tank. Než stihl otočit věž, bylo po něm

Spolupráce mezi oběma zeměmi se v posledních letech prohlubuje, a třeba dělostřelecké munice mělo Rusko obdržet za posledního cca 1,5 roku kolem 12 milionů kusů. To dokazuje nejenom jeho veliký zájem o výrobní kapacity Severní Koreje, ale také neschopnosti pokrýt spotřebu samo, ačkoliv ono samo i jeho přívrženci často hlásají, že nemá problém.

NKnews uvedlo s odkazem na satelitní snímky, že Severní Korea zahájila nedávno výstavbu dosud zřejmě největší továrny na vojenskou výrobu. „Výstavba zaručí obrannému průmyslu KLDR skok vpřed a stane se vyspělejším na světové úrovni. Vyrábět bude inteligentní, vysokorychlostní, přesná a multifunkční strojní zařízení pro muniční průmysl a další obory,“ uvedl Kim Čong-un podle NKnews během své návštěvy průmyslového komplexu.

Polsko zásadně modernizuje své F-16. Sic nebudou nejlepší, ale Rusko nemá prakticky nic lepšího

Bývalý vůdce Kim Čong-il se zasazoval o to, aby se továrna stala předním výrobcem strojů pro počítačové numerické řízení (CNC) v zemi, a to nejenom pro domácí výrobu. Chtěl je také vyvážet jako levnější alternativu k jiným značkám, ale Armádní Zpravodaj pochybuje, že dosahují takové úrovně, aby dokázaly konkurovat zavedeným kvalitním protějškům.

iZdroj fotografie: Rodong Sinmun a Google Earth v podání NKnews

Velikostně přitom v zemi neexistuje továrna, která by dosahovala velikosti plánovaní haly na obrázku. Na obrázku je 3D vizualizace nových stavebních plánů – žlutý rámeček označuje budovu, která může být největší tovární budovou v zemi na rozloze 5 až 10 hektarů, přičemž vyžaduje demolici mnoha stávajících budov. Červený rámeček potom označuje stávající velkou výrobní halu, která je ve srovnání se zamýšlenou vyloženě malá.

Článek Rusko to nezvládá, tak pro něj Severní Korea staví největší vojenskou továrnu v historii. Masivní zbrojení zjevně jen tak neskončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrcholem je Cheonma-2 napodobující ruskou Armatu

Severokorejský režim je od okolního světa silně izolovaný a jeho zbrojní průmysl je do značné míry velkou neznámou. Informace jsou dostupné zejména o starších sovětských systémech, z nichž jeho zbraně buď vychází, nebo je přímo využívá, zatímco u nových lze vlastnosti odhadnout velmi těžko – tamní režim vypouští pouze to, co se mu hodí.

Ministerstvo obrany ČR schválilo nákup tanků Leopard 2A8 v 6 verzích. Zaplatí i jejich bohemizaci dle potřeb AČR

V případě lehkých tanků se přitom spoléhá na staré konstrukce jako PT-85 model 1981 „Shin’heung“ (v překladu „Vzestup“), kdy je rok jasný, PT-76 představený na počátku 50. let 20. století, nebo Type 63 z roku 1963, uvádí Wikipedia. První z nich má přitom kanon ráže 85 mm, což je dnes silně nedostačující a vhodné maximálně proti obrněným vozidlům.

Těžké, nebo spíše hlavní bojové tanky, potom v případě Severní Koreje prezentují T-54/55 nebo Type 59, ale stejně tak mají k dispozici i opravdu muzejní T-34. Lepší jsou pak T-62M, což jsou modernizovaní „té-šedesát-dvojky“, ale i ty jsou samy o sobě na dnešní bojiště nevhodné. Armádní Zpravodaj však upozorňoval opakovaně na nejnovější počin Cheonma-2.

Je to vůbec reálné? Trump prolomil mlčení: v roce 2025 ztratilo Rusko 14krát více vojáků než Ukrajina

„Plány na rozmístění armády KLDR v Rusku zahrnují také 50 až 100 jednotek severokorejského vybavení, včetně hlavních bojových tanků M2020, a obrněných transportérů BTR-80,“ uvedl Kyrylo Budanov (potažmo v něm zmínil M2010, ale Armádní Zpravodaj ověřil, že to není označení tanků, nýbrž transportérů, viz níže, byť nepochybně hovořil o tancích Cheonma-2).

Ten je znám i jako M2020 a po modernizaci by se měl přibližovat schopnostem ruské T-14 Armaty, ale u té se ukázalo, že je nejenom přechválená, ale také z hlediska masového nasazení nežádoucí, jelikož je až příliš drahá. Armádní Zpravodaj silně pochybuje, že by severokorejský průmysl dokázal vyprodukovat něco srovnatelného, natož lepšího.

Americké supermoderní lodě Independence jsou extrémně drahým zklamáním. Měly působit v týlu nepřítele, ale ve službě končí

Vypadá to spíše jako pozlátko, byť má mít dokonce systém aktivní ochrany, ale přesto se má dle nejnovějších zpráv objevit v ruské výzbroji. Vedle něj pak také obrněné transportéry BTR-80, které už jsou známější, jelikož jsou sovětské konstrukce z roku 1986, uvádí Wikipedia. Ve výzbroji má přitom dvě verze, a to M2010 8×8 nebo M2010 6×6.

Krom 3 členů posádky uveze výsadek až 7 vojáků. Odolné je nicméně pouze pro střelám do ráže 10 mm, věž dokonce pouze do 7 mm. Hlavní výzbrojí severokorejského BTR-80 jsou potom dva kulomety ráže 14,5 mm a jeden kulomet ráže 7,62 mm. Naprostá většina vlastností je však shodná s původním. Vozidlo je mimochodem známé i jako Chunma-D.

Rusko letos představí dva prototypy Su-75 Checkmate. Jednoho z největších propadáků, jaký se kdy rozhodlo vyvinout

O jak dobré posílení ruské armády se může jednat, nelze v případě tanků odhadovat, zatímco obrněné transportéry BTR-80 lze na moderním bojišti považovat za silně nedostačující hlavně z důvodu nízké úrovně ochrany. Jak takové vozidlo dopadne v útoku, ukazuje třeba incident, na nějž redakce Armádního Zpravodaje poukazovala koncem dubna 2025.

Článek Ruská armáda může být „zásadně“ posílena severokorejskými tanky Cheonma-2. Vyrovnat se mají ruské T-14 Armatě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký minomet střílí 10 až 12 ran za minutu

Oficiální označení severokorejské zbraně je M1982 a konstrukčně je založena na čínském W76. ArmedConflicts uvádí, že vyžaduje 5člennou obsluhu a váží v palebné poloze 230 kg (jinak 355 kg), což znamená, že musí být přepravován za nějakým vozidlem, ale jeho přesun zvládnout na krátkou vzdálenost i samotní vojáci. Jedná se o jednoduchou, avšak účinnou zbraň.

Video: radar ruského S-500, který vidí F-35 až na 2 000 km, vyřazen jednou ranou. Systém je chloubou ruské armády

Rychlost palby je velmi vysoká, pohybuje se totiž kolem 10 až 12 ran za minutu, takže je jasné, že jakmile minomet někde operuje, znamená to pro protistranu velkou nepříjemnost. Během několika minut to může schytat desítkami projektilů, což nicméně vyžaduje, aby je měla obsluha k dispozici – není zvykem, že bych jich měl k dispozici velké množství.

Tyto typy minometů mají však velikou slabinu v podobě krátkého dosahu, což znamená, že musí být blízko bojové linie. Severokorejský M1982 střílí konkrétně 5 až 8 km daleko, závisí to na použité munici. Je tak možné k němu relativně rychle doletět dronem, což se v tomto případě také zjevně stalo, jelikož k němu zamířil sebevražedný typ.

Rusko stanovilo stěžejní podmínku, za jaké zastaví válku proti Ukrajině. Je na kolenou, ekonomicky vyčerpané

O jaký šlo, poznat není, ale vzhledem ke stylu letu se zjevně jednalo o kvadrokoptéru, na níž je běžně umístěna nějaká hlavice, která po nárazu exploduje. Často se jedná o granát z RPG-7, a třeba PG-7VL s HEAT hlavicí těžký 2,7 kg obsahuje 730 g trhaviny, uvádí Wikipedia, což na zničení minometu bohatě stačí. Jak vidno, naletěl mu přímo do hlavně, a ač tím záběry končí, je de facto jisté, že byl M1982 zničen nebo silně poškozen, a tedy vyřazen.

Článek Video: Hodně těžký 140mm minomet už vojáky na frontě trápit nebude. Jednou ranou byl poslán na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úderu kazetové munice se nedalo vyhnout

M142 HIMARS vstoupil do služby teprve roku 2010, uvádí Wikipedia, ačkoliv jeho návrh probíhal od 90. let 20. století. Osvědčil se přitom v několika válkách – v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, a nakonec také na Ukrajině, kde podal řadu skvělých výkonů. Za jeden z nich lze označit právě i zničení trojice houfnic M1979 Koksan ve stejný čas jednou ranou.

Video: Bombardovací dron skvěle využil vítr ke zničení ruského tanku. Pumy se k němu ladně snesly a proměnily ho ve šrot

Armádní Zpravodaj odhaduje, že k tomu konkrétně posloužila raketa M30A nebo M31A1 ráže 227 mm, která nese 404 kusů submunice DPICM M101. Její dosah je 15 až 92 km, díky čemuž ji může odpálit mimo dosah naprosté většiny nepřátelských dělostřeleckých systémů a dronů. Na záběrech nicméně nejsou vidět následky úderu, například výbuch.

Z jakého důvodu jsou useknuté, není jasné, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že vzhledem k hustotě zásahů na pozicích houfnic musel k jejich zničení dojít. Nejsou totiž nijak pancéřované, takže na ně stačí i slabší výbuch – to dokazuje jiný případ, kdy to M1978 schytala dronem, následkem čehož zřejmě explodovala její munice a celá shořela.

Video: Voják počkal, než ruský vrtulník Ka-52 přeletí, a pak ho zezadu ztrestal desítky let starou střelou. Ale k zemi nešel hned

M1978 je potom velmi těžké samohybné dělo severokorejského původu, přičemž číslo v jeho označení značí rok zavedení do výzbroje. Ráže 170 mm na dnešní poměry atypická – zatímco v zemích NATO je standard 155 mm, v Rusku a postsovětských státech to je 152 mm. Její dostřel je potom až 60 km, ale efektivní se pohybuje mezi 40 a 50 km, uvádí Wikipedia.

Za její velký handicap považuje redakce Armádního Zpravodaje nízkou rychlost střelby, neboť vychází na pouhé 1 až 2 rány za 5 minut, zatímco třeba ruská Msta-S zavedená roku 1989 střílí dokonce 6 až 8 ran v minutě, zatímco vylepšená M2 až 10 ran za minutu, potvrzuje Wikipedia. Když má ale armáda nedostatek systémů, je to rozhodně lepší než nic.

Zničení tří severokorejských houfnic M1978 Koksan jednou raketou s kazetovou municí z M142 HIMARS

Článek Video: 1 střela s kazetovou municí z M142 HIMARS naprosto přesně zničila 3 supertěžké houfnice najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severní Korea drží Rusko nad vodou

Zatímco západní země, resp. NATO, má standard dělostřelecké munice ráže 155 mm, v Rusku je to 152 mm, ačkoliv používá i mnoho houfnic s jinými rážemi (122 mm, 130 mm atd., ale ty jsou převážně staršího data), potvrzuje Wikipedia. Když přitom spustilo v únoru 2022 invazi na Ukrajinu, zdálo se, že má z pozůstatku SSSR víceméně neomezené zásoby.

Mladý maďarský voják utekl, aby bojoval za Ukrajinu. Rusové ho v bitvě zabili. Tělo zpět do vlasti nemůže, otce politicky pronásledují

Ostatně střílelo až 60 000 granátů denně, ale ocitlo se v problémech. Redakce Armádního Zpravodaje nejednou upozorňovala, že je mnoho zásob v nepoužitelném stavu, a výroba nových nestíhá. To Rusko řešilo dodávkami hlavně z KLDR, jejíž zbraně jsou založené právě na sovětském standardu, a v dubnu 2025 se ukázalo, že dodalo až 6 milionů granátů.

Jihokorejská rozvědka nicméně později upřesnila, že jich mohl být až 2násobek, a to jenom těch ráže 152 mm, ačkoliv dodává i další. Převézt měla totiž celkem 28 000 kontejnerů munice a zbraní, což bylo vyčísleno na více než 12 milionů dělostřeleckých granátů ráže 152 mm.

Záběry ukazují zavraždění plukovníka, který změnil válku na Ukrajině. Rusové měli hodně důvodů, proč se mu pomstít

Vojenská spolupráce mezi zeměmi je tak dle redakce Armádního Zpravodaje větší, než se zdálo, ale nelze si nalhávat, že by to bylo čistě přátelské. Pro obě je to obchodní záležitost, kdy Rusko využívá obrovské výrobní kapacity Severní Koreje, která na oplátku získává jídlo, materiál a technologie, k nimž by jinak neměla kvůli sankcím přístup.

Článek Ruské dělostřelectvo lapá po dechu. Data odhalují, že mu Severní Korea dodala 2krát více munice, než měla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tubusový Type 75 odpaluje 12 raket do 8 km

Raketomet severokorejského původu se podařilo identifikovat v sektoru Kupjansk východně od Charkova na východě Ukrajiny. Následně k němu byl vyslán zjevně bombardovací dron, z něhož byla svržena nějaká nálož – dle vzhledu a tvaru řídících křidélek šlo o improvizovanou, ale konkrétní typ určit nelze, k tomu je vidět příliš špatně.

Mladý maďarský voják utekl, aby bojoval za Ukrajinu. Rusové ho v bitvě zabili. Tělo zpět do vlasti nemůže, otce politicky pronásledují

Raketový systém ráže 107 mm, který Severní Korea dodala ruské armádě, je kopií čínského raketového systému Type 63 MRL, a ozbrojenými silami KLDR byl označen jako Type 75. V závislosti na platformě může mít různý počet odpalovacích trubic – 12 ve vlečné verzi, nebo až 16, 24 nebo 27 v samohybné, potvrzuje Wikipedia.

Jeho rakety létají do vzdálenosti 8 km, což znamená, že musí být velmi blízko místa bojů, kde dokáže jedinou salvou napáchat značné škody zejména na lidských životech, ale zdecimovat jistě zvládne i lehce pancéřovaná vozidla. Jedna raketa by měla vážit 18,3 kg, z čehož připadá na hlavici 1,3 kg, přičemž má ocelový plášť a je stabilizována rotací.

Německo koupí další F-35. Ale jeho letectvo zdaleka nebude nejsilnější v Evropě, i když na ruské Su-57 postačí

Severokorejská technika, byť je ve válce na Ukrajině stále zastoupena v nižších počtech, bývá ničena relativně často. Armádní Zpravodaj například upozorňoval na případ, kdy dron svrhl nálož na raketomet M1991, což způsobilo odpálení jedné z raket, která proletěla vojákům skrze kabinu – nestihla ale bouchnout, takže s velkým štěstím přežili.

Článek Záběry ukazují, jak dobře mířená rána zničila severokorejský raketomet Type 75. Jde o historicky první případ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah dronu odpálil raketu do kabiny

Video níže ukazuje útok sebevražedného dronu na raketomet M1991. Ten je původem ze Severní Koreje, uvádí MissileTreat, ale ta ho vyváží do Ruska. Operátor dronu se k němu blížil obezřetně a pečlivě si vybíral místo, kde zasáhnout. Nakonec narazil do zadní části odpalovače, což dle všeho zažehlo jednu z raket, která prolétla kabinou s obsluhou a letěla dále.

Video: i když dron ruského vojáka mine o 22 metrů, může ho miniaturní „domácí“ charkovská puma zabít, a to bez viditelných zranění

Tato raketa má ráži 240 milimetrů a je schopna urazit vzdálenost až 60 kilometrů. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že měla osádka velké štěstí, že nevybuchla její hlavice o hmotnosti 90 kilogramů, jak potvrzuje ArmyRecognition. Vojáci byli zjevně otřeseni, ale záběry dokazují, že se jim podařilo otevřít dveře kabiny a dostat se ven. Později záběr z větší dálky ukazuje, jak raketomet mohutně exploduje – pravděpodobně vybuchly další rakety, má jich totiž 22. Jestli vojáci stačili utéct dost daleko, ale není z videa poznat.

Článek Video: i když proletí střela raketometu M1991 přímo kabinou s vojáky, s hodně velkým štěstím je zabít nemusí a stihnou utéct se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejský raketomet na ruské dodávce

Na videu níže můžete vidět improvizovaný mobilní raketomet vyrobený ruskými vojáky ze severokorejského Type 75. Umístili ho na vozidlo UAZ-452 Buchanka, což je dodávka vyráběná v Sovětském svazu od roku 1965, ale dodnes je produkována v Rusku, uvádí Wikipedia. V tomto případě jde o verzi s valníkem. Záběry navíc ukazují, že vojáci na kabinu auta umístili protidronové zábrany, ale redakce Armádního Zpravodaje pochybuje o jejich účinnosti – když na nich exploduje dron, střepiny do nepancéřované kabiny nejspíše proniknou.

30vteřinové peklo zažívali ruští vojáci, kteří v UAZ-452 Buchanka vytrvale ujížděli ukrajinskému dronu

Zbraň může být ale užitečná. Type 75 je raketomet používající střely ráže 107 milimetrů, přičemž má 12 odpalovacích trubic. Jde vlastně o severokorejskou verzi čínského Type 63, vysvětluje Wikipedia; jeho střely mají dosah přes 8 kilometrů, a i když se s nimi nejspíše z Buchanky nedá úplně přesně mířit, půjde o nebezpečnou zbraň. Rakety mají buď klasickou tříštivou hlavici, případně kazetovou, takže je jasné, že se spoléhá hlavně na plošný účinek.

Type 75 na dodávce Buchanka

Článek Video: ruská improvizace dává smysl – malý, ale ničivý severokorejský raketomet Type 75 ráže 107 mm na Buchance se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minomet neobvyklé ráže 140 milimetrů

Jeden z typů minometů dodaných Severní Koreou do Ruska má atypickou ráži 140 milimetrů; jde o ne moc známou zbraň. Wikipedia ji například neuvádí ani v přehledu výzbroje severokorejské armády – jsou tam jenom minomety ráže 120 a 160 mm používané Sovětským svazem již za 2. světové války. Ovšem severokorejský režim je tak uzavřený, že mohl těžký minomet vyvinout vlastně téměř nepozorovaně, soudí Armádní Zpravodaj.

Jihokorejská KAI KF-16 je jednou z nejlepších verzí na světě. Letouny Severokorejců by nejenom v přímém střetu roznesla

Munice do severokorejského minometu ráže 140 mm, který zatím nemá oficiální označení, má hmotnost 36,7 km, uvádí GlobalDefenseCorp. Náplň projektilu obsahuje 3,52 kg výbušniny, což bude dle Armádního Zpravodaje smrtící hlavně pro skupinu pěšáků, neboť může střepinami zabít nebo zranit mnoho vojáků, a poradí si jistě zvládne i s opevněním nebo vozidly.

Minomet lze relativně snadno přemístit

Hmotnost minometu je 230 kg, uvádí Defence-Ua, tedy asi čtvrtinová oproti minometu M1943 ráže 160 mm, takže s ním půjde mnohem snáze manipulovat. Umístěn je na kolovém podvozku, takže je pravděpodobně přepravován za nějakým vozidlem. Je ale jasné, že s ním může manipulovat i sama obsluha a v případě potřeby ho přemístit na jinou pozici.

In addition to 60mm mortars, North Korea has also begun supplying 140mm mortars to Russia. https://t.co/MPdfprUZMM https://t.co/oZ2eM2OaWC pic.twitter.com/iJYOaXukJS

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) June 3, 2025

Jeho dosah činí 8 km, což je u těžkého minometu běžná hodnota. Znamená to, že musí být relativně blízko bojové linie a určitě v dosahu naprosté většiny nepřátelských dronů. Při jeho nasazení tedy bude muset obsluha dbát na pečlivé maskování, ale to je úděl všech těžších minometů. Výhodou může být snazší změna pozice, což může ochranu zlepšit.

Článek Extrémně brutální 140mm severokorejské minomety ve výzbroji Ruska, o nichž není známo téměř nic, byly vyvinuty v utajení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vzorem se staly sovětské raketomety

Těžké salvové raketomety má Severní Korea ve výzbroji již dlouho – zpočátku se jednalo třeba o BMD-20 ráže 200 mm a BM-24 ráže 240 mm ze Sovětského svazu. MissileTreat se domnívá, že právě ty sloužily jako vzor k vývoji severokorejských protějšků. Datum zařazení do výzbroje není znám a označení je odvozeno od doby, kdy se o nich dozvěděl svět – prvním byl M-1985 s 12 raketami, a později přišel ještě M-1991 s 22 raketami.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Oba typy mají ráži 240 mm a odpalují neřízené střely stabilizované rotací s explozivní, kouřovou nebo zápalnou hlavicí. ArmyRecognition uvádí, že ta explozivní má hmotnost 90 kilogramů, což je mimochodem velice podobné hmotnosti hlavice střely amerického raketometu M142 HIMARS. Dolet má potom 60 kilometrů, což je naopak méně, i když severokorejská média měla přinést neověřenou zprávu i o střele s doletem 120 kilometrů.

M-1991 vypálí 22 střel za 45 sekund

Salvový raketomet je velice nebezpečnou zbraní, ačkoliv nemá naváděné střely a musí se tedy spoléhat na plošný účinek, upozorňuje Armádní Zpravodaj. Speciální stránky americké armády uvádí, že M-1991 dokáže 22 raket odpálit za 45 sekund, a celá salva dopadne na místo za velmi krátký okamžik. Vycvičená obsluha pak dokáže raketomet znovu nabít za 10 minut.

Kdyby se musela Severní Korea utkat s americkými letouny F-22 Raptor, mohli by se její piloti tak akorát modlit, že zrovna jim se vyhne

M-1991 je umístěn na nákladním automobilu 6×6, ale jeho typ není specifikovaný, ale podle dostupných informací nemá pancéřovanou kabinu. Pohybovat se má pak rychlostí až 80 km/h a jeho dojezd činí 800 km, což není nic výjimečného. Jelikož může mít Severní Korea dle odhadů těchto raketometů kolem 200, jsou hlavně pro jižního souseda velice závažnou hrozbou, s níž by se musel v případě nějakého konfliktu rychle vypořádat.

Článek Severokorejské raketomety M-1991 extrémní ráže 240 mm nejsou žádný zaostalý pozůstatek SSSR, ale početná a nebezpečná zbraň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejská střela připomíná americkou

Severní Korea prezentovala střelu, která je vizuálně podobná americké AIM-120 AMRAAM, případně čínské PL-12. ArmyRecognition uvádí, že AMRAAM je střela s aktivním radarovým naváděním určená k boji s nepřátelskými letouny na střední a dlouhou vzdálenost, jejíž nejnovější verze má dolet přes 160 kilometrů. Armádní Zpravodaj soudí, že se jí severokorejská střela v mnohém podobá, a NkNews uvádí, že letectvo předvedlo i její odpal.

iZdroj fotografie: Militarnyi (Ukrajinské vojenské centrum)

Zbraň ale vyvolává mnohé otázky. Tou první je, jak mohli Severokorejci podobnu technologii vyvinout, protože jde o velice sofistikovaný systém. Stejně tak není známo, jaké parametry střela má – mnohé spekulace naznačují, že mohou být mnohem horší než u západních zbraní. 38North dokonce tvrdí, že na oficiálně prezentovaných fotografiích našel photoshopové úpravy designu střely zavěšené pod letadlem, a že ve vzduchu vypálená střela byla jiná než ta prezentovaná, protože spíše než AIM-120 připomíná starší AIM-7 Sparrow.

Nelze vyloučit pomoc z Ruska nebo Číny

S vývojem střely měly nebo mají Severokorejci nejspíše nějakou pomoc ze zahraničí, což by nebylo poprvé. Defence-Ua se domnívá, že pravděpodobně z Ruska nebo Číny. Na druhou redakce Armádního Zpravodaje soudí, že by Rusko nejspíše jenom stěží pracovalo na střele kopírující AMRAAM, když má své vyspělé radarem naváděné střely. Mohlo se ale podílet na úpravě letadel Mikoyan MiG-29 Fulcrum. U Číny je zase překážkou skutečnost, že MiG-29 nemá ve výzbroji, a její zbraně s ním tedy nemusí spolupracovat, ale mohlo dojít k úpravě.

iZdroj fotografie: KCNA

Nicméně i kdyby se severokorejská střela blížila schopnostmi AMRAAM, existuje další omezení. MiG-29 je relativně starý, do služby ostatně vstoupil v roce 1983, uvádí Wikipedia, čemuž odpovídá i jeho radar, který nemůže stačit na výkonné radary typu AESA na nejmodernějších jihokorejských a amerických letounech. Platí tedy, že uvidí severokorejský mnohem dříve a budou proti němu své AMRAAM také dříve pálit, což jim dává obrovskou výhodu.

Článek Severokorejská kopie americké rakety AIM-120 pro MiG-29 nejspíše tak nebezpečná není. Propaganda si zřejmě hrála s Photoshopem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet KN-09 má dosah až 200 km

Záběry, které můžete vidět níže, ukazují celou řadu útoků na ruské cíle ze strany ukrajinských dronů nebo dělostřelectva. Až téměř na konci se potom objeví i raketomet, který byl dle všeho připravený k palbě, vedle něhož po chvíli dopadne střela. Jednat se má o severokorejský KN-09, i když záběry nejsou zcela čisté. Jde o raketomet používající rakety ráže 300 milimetrů, jichž mí být v odpalovači celkem 8 raket, a každá je údajně schopna doletět do vzdálenost až 200 kilometrů, uvádí MissileTreat, i když jde hlavně o odhady.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Zbraní použitou ke zničení KN-09 měl být původem americký raketomet M142 HIMARS. Ten vystřeluje rakety ráže 227 milimetrů, jichž uveze 6, a ačkoliv jeho střela dopadla vedle, přesto vypuknutí plamenů na severokorejském raketometu naznačuje jeho zničení. Armádní Zpravodaj soudí, že byla použitou střelou M30A1, která obsahuje 182 tisíc malých wolframových kuliček, uvádí Wikipedia. Ta v okolí dopadu působí jako brokovnice a nejspíše nějakým způsobem zažehla raketové palivo v raketometu, což byl jeho konec.

Článek Video: pokud se na nejlepší severokorejský raketomet KN-09 zaměří americký HIMARS, může ho jednou ranou zničit, i když mine se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když HIMARS minul, KN-09 shořel na popel

Zničení KN-09 mělo dnes už zcela standardní průběh – nejdříve ho lokalizoval dron, konkrétně z ukrajinského 4. pluku známého jako „Rangers“, který na něj navedl dělostřeleckou palbu. Úkolu se tradičně zhostil M142 HIMARS, jelikož je mimořádně přesný i na dlouhou vzdálenost. Dle výrobce Lockheed Martin dokáže dostřelit až 300 km a s přesností kolem 1 metru.

Pilot se katapultoval z neovladatelného letounu F/A-18 Hornet, který začal z ničeho nic hořet. Zřítil se na finskou vojenskou základnu

Nestává se tedy často, aby cíl vyloženě minul, ačkoliv i to se stává. Armádní Zpravodaj v dubnu 2025 poukazoval na případ, kdy se těsně netrefil do ruského BM-27 Uraganu, což je sice malé „selhání“, ale úspěchu stejně dosáhl, jelikož ho i tak dokázal zničit. V případě KN-09 byl ovšem o něco přesnější, přičemž na něj použil střelu M30A1 fungující jako brokovnici.

Ta v místě neničí cíl explozí, ale vychrlí na něj 180 000 wolframových kuliček, které udělají díry do každého méně pancéřovaného cíle, poničí jejich šasi, systémy apod., vysvětluje americká armáda. Začátkem dubna redakce Armádního Zpravodaje ukazovala následky úderu střelou na dva ruské vrtulníky, z nichž byl jeden zcela na odpis a druhý na dlouho vyřazen.

Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale

I v tomto případě přitom M142 HIMARS svůj cíl minul, a to hned o několik metrů – ale přesto se mu ho opět povedlo zničit. Wolframové kuličky se totiž rozletí do všech stran, a jak je ze záběrů patrné, podařilo se jim zasáhnout odpalovací zařízení. V tom byly evidentně ještě nabité rakety, i když není jasné, jak nakonec KN-09 dopadl, protože bylo video ukončeno.

S největší pravděpodobností došlo ale k explozi raket a jeho zničení. Armádní Zpravodaj také ověřil u OSINT analytika, že byl KN-09 zničen u obce Pervomajskij v Kurské oblasti.

Článek HIMARS zdánlivě selhal, když minul o dobrých 5 metrů – ale přesto zničil severokorejský raketomet KN-09 brutální ráže (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schopnosti Cheonma-2 jsou nejasné

Tank Cheonma-2 se poprvé objevil v roce 2020 a vypadá velice moderně, i když může svým vzhledem klamat. Jaké přesně jsou jeho parametry, se však oficiálně neví, a Wikipedia uvádí, že existují i pochybnosti o jeho schopnostech. Většinou ty, že že může jít jenom o jakousi slupku tvářící se moderním způsobem, zatímco technologie mohou být daleko horší, a dokonce by se mohlo jednat jenom o jakési makety, které některé přístroje imitují. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že je tomu tak i u nejnovější prezentované verze.

North Korea latest MBT, Cheonma-2 equipped with 2 missile type Bulsae-3 Anti Tank Guided Missile similar to Russia Kornet missile. pic.twitter.com/TVHSFuaC46

— Kepten Kapal (@KapalKepte34772) June 2, 2024

Co na ní určitě zaujme, je instalace systému aktivní ochrany. ta by měla obsahovat detektory přilétajících střel, nejspíše radary a 4 odpalovače projektilů k jejich likvidaci. Armádní Zpravodaj soudí, že pokud opravdu funguje, jednalo by se o značné zlepšení jeho schopnosti přežití na bojišti a dotažení se na tanky jako Leopard 2A8 či ruský prototyp T-14 Armata. Na tanku jsou navíc namontovány bloky reaktivního pancéřování a v zadní části tzv. slat mříže. Obojí může sloužit jako ochrana proti kumulativním hlavicím i sebevražedným dronům.

Tank má asi kanon ráže 125 mm

Změněn byl oproti dřívější verzi i tvar věže, nyní připomíná tu z K2 Black Panther, ale předtím působil spíše jako kříženec M1 Abrams a T-14 Armata. Jako hlavní zbraň má kanon ráže 125 mm, domnívá se ArmyRecognition, i když to nebylo nikdy potvrzeno, a k dispozici je i odpalovač protitankových řízených střel. Tank by měl mít též pokročilejší optické systémy, nejspíše s termovizí, a vylepšené řízení palby, i když se opět těžko posuzuje, jak schopné.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Ačkoli může Cheonma-2 připomínat velmi moderní obrněnec, nejspíše bude za protějšky jako K2 Black Panther nebo M1 Abrams v mnoha parametrech zaostávat. Armádní Zpravodaj předpokládá, že minimálně v oblasti digitálního propojení, systému řízení bojiště a řízení palby, a horší budou i optické a termovizní systémy a úroveň pancéřování. Na druhou stranu bude tank mnohem lepší než jeho předchůdci a nikdy by nebylo vhodné ho podcenit.

Článek Modernizovaný severokorejský tank Cheonma-2 dotahuje ruskou T-14 Armatu: má dokonce systém aktivní ochrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsah dohody je zatím neznámý

Mluvčí ruského prezidenta Vladimira Putina měl prohlásit, že v případě potřeby může Rusko poskytnout Severní Koreji vojenskou pomoc. Má to vyplývat z dohody mezi Pchjongjangem a Moskvou, ale co přesně obsahuje, nijak nespecifikoval. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že tato dohoda vytváří novou jasnou „osu zla“ a může se týkat dodávek zbraní, včetně těch nejvyspělejších, ale také přímého nasazení vojenské síly.

Rusko se chystá na Moldavsko a uchýlilo se k naprosté ubohosti. Už zahájilo první fázi – chce vzít prezidentce moc

V opačném směru, tedy v dodávkách vojenského materiálu a nasazení severokorejských vojáků, už tato pomoc probíhá. CNN uvádí, že i ruský prezident V. Putin oficiálně přiznal nasazení severokorejských jednotek v boji s Ukrajinou, o nichž se ví již několik měsíců, ale ruská hlava státu o nich dosud nemluvila. Za jejich nasazení jim poděkoval.

Obě země propojí budovaný most

Nasazení ruských vojáků v Severní Koreji by mohl usnadnit i nový chystaný silniční most přes řeku Tumen na hranici obou zemí. BBC uvádí, že mezi Ruskem a Severní Koreou existuje jenom jediné pozemní spojení, a to je železniční most ze sovětské éry. Silnice by však kapacitu spojení mezi oběma státy nejen navýšilo, ale i urychlilo, protože by to umožnilo přepravu jednotek, zásob i techniky po silnici bez nutnosti železniční nakládky a vykládky.

Ruská výroba zdaleka nestíhá. Analytici zhodnotili data za 20 měsíců, kolik dělostřeleckých granátů dodala KLDR

V současnosti Severní Korea poskytuje Rusku kromě vojáků i zbraně a munici. Svědčí o tom třeba zničení 3 houfnic M1989 Koksan ukrajinskou armádou. Armádní Zpravodaj připomíná, že nejen Rusko, ale i Severní Korea jsou vlastníky jaderných hlavic a jejich nosičů. Vzájemná podpora podpořená jaderným arzenálem jim tak může dát pocit, že mohou na sousedech a mezinárodním společenství požadovat některé dříve nemyslitelné věci či ústupky.

North Korea learnt a lot in Russia.

They easily killed Ukrainians after training.

Kim will be proud. He can tell Trump when they meet next.

pic.twitter.com/twJKYFmTrI

— Alternative News (@AlternatNews) April 28, 2025

Severokorejští vojáci v Rusku

Článek Nová osa zla: Rusko podpoří Severní Koreu ve válce. Na pomoc jí rovnou vyšle vojáky, klidně i proti Americe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Torpédoborec zvládá ruské zbraně

Stavba severokorejského raketového torpédoborce probíhala v utajení, ale odhalily ho satelity. Jde o největší plavidlo tamního námořnictva, a NavalNews uvádí, že má být ve výstavbě další trup. Choe Hyon však musí ještě projít řadou zkoušek, než bude moci být oficiálně zařazen do služby, i když už jsou na něm dle všeho testovány různé systémy. Vybavený má být i vertikálními odpalovači různé velikosti, z nichž některé nejspíše zvládají ruské zbraně.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Zaznamenána měla být třeba ruská protiponorková střela 91RE1 Odvet založená na systému střel Kalibr. Odpalovaná je buď z vertikálního odpalovače, případně z torpédové komory ponorky. TopWar uvádí, že místo hlavice je protiponorkové torpédo, takže je střela vlastně jeho nosičem například namísto vrtulníku. Její dosah je až 50 kilometrů, takže by teoreticky na takovou vzdálenost dokázala zničit americkou nebo jihokorejskou ponorku. Ovšem jenom za předpokladu, že by ji torpédoborec dokázal svými systémy lokalizovat.

Protivzdušnou obranu tvoří Pancir-ME

Na palubě asi 145 metrů dlouhého plavidla je více však ruských zbraní, třeba systém Pancir-ME, uvádí Wikipedia. Jde o námořní exportní verzi ruského systému PVO Pancir-S1. ArmyRecognition uvádí, že je určen k likvidaci protilodních střel, dronů, letadel a vrtulníků, přičemž se skládá ze dvou rotačních šestihlavňových kanonů ráže 30 milimetrů a 8 odpalovačů protiletadlových střel, které lze dobít z vestavěného zásobníků, a jejichž dosah je až 20 km.

#Breaking: #NorthKorea unveiled its new Choe Hyon-class multipurpose destroyer today. This 5,000-ton warshin is built in 400 days. pic.twitter.com/sPFqglQAGS

— Babak Taghvaee – The Crisis Watch (@BabakTaghvaee1) April 26, 2025

Na palubě se mají také nacházet dva ruské rotační kanony CIWS AK-630 nebo jejich severokorejské kopie. Neznámá je ale raketová výzbroj, kdy má mít torpédoborec celkem 72 odpalovacích buněk různé velikosti. V menších budou nejspíše nějaké střely protivzdušné obrany, větší by pak mohly obsahovat třeba severokorejské střely nebo balistické rakety. Pokud z nich půjde odpalovat střela 91RE1, je Armádní Zpravodaj přesvědčený, že zvládnou i ruské protilodní střely P-800 Oniks nebo řízené střely Kalibr proti pozemním cílům.

Článek Severokorejský raketový torpédoborec má díky Rusku brutální výzbroj. Dokáže tak zničit kdejakou americkou ponorku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani 3násobná přesila nebyla nic platná

Informací je k incidentu jenom málo a z bezpečnostních důvodů o něm bylo informováno až měsíc poté, co k němu došlo. Odehrál se v neupřesněný den v březnu v Kurské oblasti, kde by také měli jako na jediném místě Severokorejci působit. Speciální jednotky zrovna prováděli zásah proti stálým jednotkám nepřítele, a konkrétně se střetli hned s 25 bojovníky.

Velká ztráta: Rusové sestřelili F-16 a zabili jejího pilota během bojové mise. Ukrajinské letectvo ale mlčí

„Vojáci 6. pluku sil speciálních operací Ozbrojených sil Ukrajiny (známého též jako Ranger) provedli speciální akci proti pravidelným jednotkám Severní Koreje v Kurské oblasti v Rusku. Během rychlého kontaktu operátoři SOF zabili 25 Severokorejců,“ stojí v prohlášení.

Osm příslušníků ukrajinských speciálních sil se vydalo v obrněném Humvee za nepřátelské linie, kde se s podporou průzkumných dronů dostali na takovou vzdálenost, kdy mohli nepřítele zničit z blízka. Díky výhodným palebným pozicím v zákopech zahájili boj zblízka proti četě 25 mužů, tedy trojnásobku jejich počtu, a udrželi si iniciativu až do jejich eliminace.

Nad ruským zbrojním průmyslem se stahují mračna. Indie ho chce ve světě nahradit na trhu se zbraněmi. Možnosti k tomu má

I přes početní převahu nepřítele a nepřátelskou dělostřeleckou palbu dostáli ukrajinští speciálové své pověsti. Redakce Armádního Zpravodaje vyzdvihuje i to, že nikdo z nich nepřišel o život, pouze jeden z členů byl zraněn šrapnelem, ale nemělo by jít o nic vážného.

Článek Ukrajinské speciální jednotky ukázaly totální dominanci: 3násobnou přesilu Severokorejců beze ztrát rychle pobily (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice M1989 byla snadnou kořistí

Video ke zhlédnutí níže ukazuje, že osádka doslova vystavila houfnici M-1989 Koksan na otevřeném prostranství, takže byla pro drony relativně snadnou, a hlavně cennou, kořistí. ArmyRecognition uvádí, že jde o modernizovanou verzi původní M1978 Koksan ráže 170 mm, ale umístěna je na novém podvozku založeném na pásovém sovětském dělostřeleckém tahači ATS-59. Její dosah je až 40 km, s raketově poháněnými projektily pak o 20 km delší.

Hrozí rozpad největší obranné aliance světa a úplný chaos. Trump navrhuje, aby Amerika přestala financovat NATO

Na houfnici zaútočily hned dva drony. První úder vedl operátor do přední části vozidla, ale nejspíše nezpůsobil velikou škodu. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že se tak možná chtěl vyhnout protidronové síti. Druhý dron už se ovšem protáhl mezerou v ochraně a zaútočil na místo, kde je hlaveň a průlez pro osádku, načež dělo po zásahu vzplálo. Video ukazuje, že na dronu byla nejspíše hlavice z RPG-7, jejíž přední část je vidět. Tato hlavice prorazí pancíř o síle i 500 milimetrů RHAe a je v ní 730 gramů výbušniny, uvádí Wikipedia.

Článek Video: pokud se severokorejské dělo M1989 s brutální ráží vystaví na poli, může si na sebe přivolat zničení, byť první ráně odolá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velikostně se loď vyrovná fregatám

Největšími severokorejskými hladinovými plavidly jsou aktuálně 100 metrů dlouhé fregaty třídy Najin, uvádí Wikipedia, ale jsou zastaralá. Modernější korvety třídy Nampo mají potom délku jen 76 metrů, takže není divu, že se tamní režim snažil v tajnosti postavit plavidlo větší – asi fregatu, aby se vyrovnala velkým fregatám ve světě, případně jihokorejským nebo americkým torpédoborcům. Jenomže rovnat by se jim nejspíše mohla akorát velikostí, jelikož výzbroj zůstává otázkou – Severokorejci jednoduše mnohé technologie postrádají.

Mnohé severokorejské ponorky jsou asi jako jediné na světě zelené, zatímco jiné bývají černé. Má to ale logický důvod

Nová severokorejská loď odhalená za pomoci satelitů by měla mít délku 144 metrů, domnívá se 38North, což by se opravdu plavidlům Spojených států a Jižní Koreje přibližovalo. Třeba americké torpédoborce třídy Arleigh Burke mají 155,3 metrů a nejnovější jihokorejské třídy Sejong the Great 166 metrů. Tvar plavidla naznačuje moderní konstrukci, mohlo by mít dokonce některé prvky stealth, ale není známo, jak rychlé by mohlo být, nebo jaký má výtlak.

Moderní zbraně Severokorejci nemají

Severokorejské plavidlo by mělo mít vertikální odpalovací systém a radar typu AESA, spekuluje na základě snímků ArmyRecognition. Z takového odpalovacího systému běžně odpalují moderní plavidla protilodní střely, střely protivzdušné obrany a zbraně k zasahování pozemních cílů, ale není známo, že by jimi Severokorejci disponovali. Podle Armádního Zpravodaje však nelze vyloučit, že jim je například neposkytlo Rusko.

A new satellite imagery from April 6 reveals North Korea’s newly built warship, a Guided Missile Frigate (FFG), at the Nampo Navy Shipyard. The vessel is undergoing outfitting in a floating dry dock, partially concealed with netting. pic.twitter.com/5RWsUBwUvx

— OSINTWarfare (@OSINTWarfare) April 9, 2025

Třeba nejvyspělejší zbraní pro plavidla v severokorejské výzbroji je protilodní střela Kumsong-3. Ta ale nebývá odpalována z vertikálního systému. MissileThreat uvádí, že je založena na ruské Ch-35, jejíž technologii země získala buď přímo z Ruska, případně z Myanmaru. Střela je 620 kg těžká, doletí do vzdálenosti asi 200 km a hlavici má těžkou kolem 145 kg. Na základě Ch-35 vnikla i známá ukrajinská střela Neptun stojící za potopením ruského křižníku Moskva.

Článek Satelity odhalily utajovanou severokorejskou loď ve výstavbě: je to obr, ale americkým torpédoborcům se nevyrovná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 6 milionů granátů za posledních 20 měsíců

Jelikož začala ruská armáda v prvních měsících války zjišťovat, že pěchotou a vozidly nedosáhne úspěchu, jakého by chtěla, spustila opotřebovávací válku. Armádní Zpravodaj připomínal v březnu 2023, že vypálí denně až 60 000 dělostřeleckých granátů, zatímco ukrajinská armáda sotva 5 až 7 tisíc. Velmi rychle se ale množství snížilo na polovinu, a později ještě více.

(Ne)úspěšný letoun Suchoj Su-57 by mohl zachránit export do severní Afriky. Ale pravděpodobnější se mi jeví, že ho převálcuje konkurence

Rusku tedy nezbývalo než si zajistit dodávky odjinud, čehož využil severokorejský režim, který má značné výrobní kapacity dle sovětských a ruských standardů. Z nedávných zjištění přitom vyplynulo, že jde o silnější spojenectví, než se mohlo zdát, jelikož dodal na podporu ruské agrese téměř 16 000 kontejnerů munice, v nichž bylo 4 až 6 milionů dělostřeleckých granátů.

Analytici k tomu došli mj. sledováním 64 plaveb ze severokorejského přístavu Rajin mezi zářím 2023 a březnem 2025, které zajistily čtyři kontejnerové lodě – Angara, Maria, Maya-1 a Lady R, všechny plující pod ruskou vlajkou. Náklad přepravily do ruských přístavů Vostočnyj a Dunaj, kde byl naložen na vlaky a odvezen do skladů zásobujících vojáky na frontě.

České dělostřelectvo nemá ani 100 houfnic a spoléhá na československé ShKH vz. 77 DANA; francouzské CAESAR budou mnohem lepší

Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila už v lednu 2024, jaké druhy munice může Severní Korea ruské armádě dodávat, ale nejde jenom o tu. Poskytuje totiž také například balistické rakety KN-23, které jsou de facto napodobeninou ruských Iskanderů-M, ale jak se ukázalo, tak zhruba 50 % z nich po odpálení selže. O tak dobrou pomoc tedy nakonec nejde.

Co může Rusku přinést Severní Korea, a co Rusko nabídnout na oplátku: hlavně vyspělé severokorejské zbraně výměnou za potraviny

Ruský zbrojní průmysl přitom jede naplno, jak Armádní Zpravodaj nedávno zhodnotil s tím, že zaměstnává 4,5 milionu lidí, a to včetně studentů. Nutnost dodávek ze zahraničí tak podporuje tvrzení, že jeho výrobní kapacity nejenom nestačí, ale zároveň na tom armáda není se zásobami tak dobře – sklady nejspíše pořád plné má, ale ne použitelných produktů. Nedávná analýza ukázala, že mu například rychle dochází tanky, které ještě může zprovoznit.

Článek Ruská výroba zdaleka nestíhá. Analytici zhodnotili data za 20 měsíců, kolik dělostřeleckých granátů dodala KLDR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zřejmě velmi dobrá trefa; nebo propaganda

Z testování odstřelovačské pušky je jenom několik fotografií, které zveřejnila tamní Korejská lidová armáda. Na jedné z nich je vidět nejspíše údajný výsledek střelby Kim Čong-una, který se trefil naprosto přesně do samého středu. Zda jde o skutečnost, není jasné, může to být propaganda, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že je „vůdce“ absolventem vojenské akademie, do níž vstoupil poté, co se vrátil ze studií ve Švýcarsku, uvádí Wikipedia.

NATO chce navýšení výdajů na obranu o 50 % pro všechny. Kvůli Rusku si zjevně všichni v Evropě pořádně připlatí, ČR nevyjímaje

Nejenom se svým výsledkem, ale i se samotnou puškou byl zjevně velmi spokojený, jelikož se na fotografii dosti usmívá. Více informací však nebylo zveřejněno. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se na tvorbě SSG 08 podíleli profesionální odstřelovači z rakouské protiteroristické jednotky EKO Cobra, kteří byli konkrétně zapojeni do vývoje jako konzultanti.

Německo chce militarizovat celý národ, na válku s Ruskem připravuje i děti – pokud přijde, ruská armáda tvrdě narazí

Výsledkem je moderní, vysoce přesná odstřelovací puška s účinným dostřelem až 1 500 metrů. V severokorejské armádě bude sloužit speciálním jednotkám, které tak získají velice dobrou zbraň. Její hmotnost je 5,5 kg, pokud jde o verzi s 510mm hlavní pro náboje .308 Winchester, zatímco u verze s 690mm hlavní pro náboje .338 Lapua Magnum dosahuje 6,01 kg, uvádí Wikipedia (v obou případech jde o váhu v nenabitém stavu a bez příslušenství, které je volitelné).

Článek Foto: sám velký vůdce Kim Čong-un otestoval rakouskou odstřelovací pušku a trefil velmi přesně. Získal ji i přes sankce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Saebyeol-4 měří 14,5 m jako Global Hawk

Novým průzkumným dronem Saebyeol-4 se chlubí Severní Korea v příspěvku její agentury KN News. Označuje ho za průzkumný a řízený prostřednictvím umělé inteligence, ale co zaujme nejvíce, je vizuální podobnost s vyspělým americkým dálkovým průzkumným dronem RQ-4 Global Hawk. Ten je 14,5 m dlouhý a má rozpětí křídel 39,9 m, uvádí Wikipedia, a rozměry i tvar severokorejského letounu budou zřejmě podobné, i když schopnosti určitě ne.

iZdroj fotografie: Militarnyi (Ukrajinské vojenské centrum)

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že má Global Hawk několik špičkových technologií. Defence-Ua uvádí, že disponuje především vyspělým radarem typu AESA s dosahem 100 kilometrů a rozlišením 1,8 metru, ovšem Severokorejci nemají k výrobě něčeho takového potřebné schopnosti. Na dronu sice prostor pro tento radar je, ale zůstává otázkou, co je uvnitř a zda tam nějaký přístroj vůbec je. To samé platí pro satelitní komunikaci na hrbu letadla. Severní Korea komunikační satelity, které by mohly zajistit neustálé spojení, prostě nemá.

Saebyeol-4 má díly ze starých letadel

Armádní Zpravodaj objevil na dronu několik aspektů, z nichž je patrné, že byly při konstrukci využity staré letouny severokorejského letectva. Také NamuWiki upozorňuje, že vypadá podvozek naprosto shodně jako podvozek Chengdu J-7 Fishcan, což je čínská kopie Mikoyan-Gurevich MiG-21 Fishbed. Oba stroje mají Severokorejci ve výzbroji a není vyloučeno, že mohli použít třeba jejich motor a vše jenom umístit do hezky vypadající kapoty.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Saebyeol-4 bude bezesporu disponovat nějakými elektrooptickými senzory a nejspíše i termovizním či infračerveným viděním, ale tuto technologii lze koupit. Armádní Zpravodaj se proto domnívá, že je dron vlastně jenom velikým strojem s kamerami a nemusí se svými schopnostmi příliš lišit od jiných obyčejných průzkumných dronů. Tím, že je veliký, je snadno detekovatelný, čímž na něj lze lehce zaútočit – určitě snáze než na dron malé velikosti. Půjde tak spíše jenom o propagandistický stroj než o systém užitečný v reálném boji.

Článek Severokorejský dron Saebyeol-4 je opět jenom krádež. Tvarem se rovná nejlepším na světě, ale jinak jde o čistou propagandu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani v dálce není M1978 Koksan v bezpečí

Na videu níže můžete vidět, jak byla zničena severokorejská houfnice M-1978 Koksan – nejspíše z výzbroje ruské armády, i když měla pravděpodobněji severokorejskou obsluhu. Jedná se o dělo ráže 170 milimetrů, uvádí MissileThreat, které dokáže s běžným střelivem zasahovat cíle na vzdálenost až 40 kilometrů, a s raketově poháněným až 60 kilometrů. Bylo tedy nejspíše daleko od fronty a záběry z termovize svědčí o tom, že se operace odehrála v noci. Obsluha se mohla cítit v bezpečí, ale průzkumu uniknout nedokázala.

Severokorejské houfnice M1989 Koksan zasáhnou cíle až na 60 km, ale jejich historie je záhadou. A i když jsou prehistorické, mají význam

Na 1978 Koksan viditelně zaútočil bombardovací dron, Armádní Zpravodaj ho odhaduje na typ Baba Jaga. Wikipedia uvádí, že jde o hexakotéru s nosností až 15 kg, která na houfnici svrhla min. 3 menší druhy pum – a video jasně dokazuje, že se trefila. Vzhledem k tomu, že Koksan postrádá výraznou ochranu, lze předpokládat, že byl zničen nebo alespoň vážně poškozen, i když záznam neukazuje, že by explodovala třeba jeho munice. A jelikož zjevně nepůsobila v oblasti žádán PVO, měl operátor dronu de facto volné pole působnosti.

Článek Video: zůstane-li severokorejská houfnice špatně zabezpečená, může ji beztrestně napadnout bombardovací dron a poslat na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KF-16 vypadá stejně, ale zdání klame

Zvenku to při pohledu na jihokorejský letoun KAI KF-16 vypadá, jako by se jednalo o běžnou F-16. MilitaryFactory však upozorňuje, že uvnitř je mnoho odlišných součástí, protože si ho letectvo přálo přizpůsobit a vylepšit. Má třeba vyšší výkon a jeho modernizované verze dostaly vyspělý radar i další vybavení, což z něj dělá jeden z nejlepší letounů 4. generace na světě.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Korejské republiky

Jednou z podstatných změn je třeba motor Pratt & Whitney F100-PW-229, což je modernizovaná verze agregátu F100. FlyaJetFighter uvádí, že má KF-16 díky němu poměr tahu k hmotnosti lepší než F-16 a rychlostí se přibližuje McDonnell Douglas F-15 Eagle. Dosahovat by měla až Mach 2,02, a přitom si zachovávat vynikající manévrovatelnost. To by se mohlo hodit například při střetu na krátkou vzdálenost s letouny severokorejského letectva, které jsou mnohem starší a mohly by se pokusit takový boj vyhledávat, soudí redakce Armádního Zpravodaje.

Jihokorejci se naučili, jak dělat letadla

Historie KF-16 začala již na konci 80. let 20. století. První v Jižní Koreji vyrobený letoun opustil linku v roce 1991, uvádí MilitaryLeak, a zkušenosti s americkou technologií se společnosti KAI velmi hodily. Později totiž vyvinula lehký bojový letoun KAI T-50 Golden Eagle a v současnosti pracuje na KAI KF-21 Boramae. U KF-16 také došlo k modernizaci, kdy dostala moderní radar typu AESA, novou avioniku, velký displej v kabině a rychlou datovou sběrnici.

Video: jihokorejský bojový letoun 4. generace KAI KF-21 Boramae zdolal rychlost zvuku, výrobce proto zveřejnil testování prototypů

Jihokorejský letoun bývá vyzbrojený podobně jako F-16. Disponuje kanonem ráže 20 mm a ke vzdušnému souboji má americké střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM. Proti dalším cílům může zase využívat řízené a protilodní střely nebo různé typy pum. V současné době je nejpočetnějším typem bojového letounu v jihokorejské výzbroji a i přes své relativní stáří jednoznačně převyšuje vše, co má k dispozici severokorejské letectvo.

Článek Jihokorejská KAI KF-16 je jednou z nejlepších verzí na světě. Letouny Severokorejců by nejenom v přímém střetu roznesla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice M1989 Koksan nebyly maskované

Na videu níže můžete vidět situaci, kdy obsluhy tří severokorejských děl M1989 Koksan zastavily v zalesněném terénu nedaleko od sebe. Jelikož jsou veliká, ArmyRecognition uvádí, že mají hmotnost 40 tun a délku 6,28 m, takže je obtížné je zamaskovat, o což se ovšem obsluhy zřejmě ani nepokusily. Proto je snadno objevil průzkumný dron a jejich souřadnice předal dělostřelcům, kteří proti nim použili minimálně 1 střelu z raketometu M142 HIMARS.

Severokorejské houfnice M1989 Koksan zasáhnou cíle až na 60 km, ale jejich historie je záhadou. A i když jsou prehistorické, mají význam

Armádní Zpravodaj soudí, že na děla nejspíše zamířila střela M30. Wikipedia uvádí, že je naplněná 404 kusy submunice DPICM M101, a je vidět, jak vybuchuje na pozicích dělostřelectva, kdy pokryla oblast, v níž všechny tři zbraně stály. Submunice je dvouúčelová – může ničit obrněnou techniku a zároveň vytváří střepiny účinné proti pěchotě a měkkým cílům, vysvětluje Twz. Zřejmě tak byla všechna děla zničena a nejspíše zahynuly i jejich osádky, pakliže se v tom okamžiku nacházely v blízkosti nebo uvnitř vozidel.

Článek Video: pokud stojí 3 severokorejské houfnice M1989 Koksan vedle sebe, může je „odpravit“ jediný útok M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Technologie mohou být z Ruska a Číny

Systém Pongae-5 je protivzdušnou obranou dlouhého dosahu. Poprvé se o něm veřejnost dozvěděla v roce 2010, ale do výzbroje byl zařazen až v roce 2017, upozorňuje Defence-Ua s tím, že celou dobu zřejmě probíhalo testování a vylepšování. Podle všeho se jedná o systém podobný ruskému S-300 nebo čínskému HQ-9, a je možné, že Severokorejci z některé ze zemí obdrželi technologie. Vlastnosti tak mohou být velmi podobné.

Radmobiler SAM-Komplex
mittlerer Reichweite (150km)
„Pongae-5“ NATO KN-06
SPU (6×6) mit 3 SAM (48N6E)
in Transport-Startcontainer pic.twitter.com/r7H9cmhzz7

— Wolfgang Dressler (@dressler_w) May 28, 2017

Armádní Zpravodaj proto předpokládá, že umí Pongae-5 sestřelovat letouny, řízené střely a větší drony, a to do vzdálenosti asi 150 km, potvrzuje MissileTreat. V případě konfliktu s Amerikou či Jižní Koreou by to tedy znamenalo jisté nebezpečí, není ovšem jasné, kolik systémů Severní Korea má. Před zahájením operací by však musely být nejdříve eliminovány.

Odpalovač Pongae-5 má tři střely

Pongae-5 se skládá ze dvou hlavních částí. Tou první je odpalovač střel, k čemuž Wikipedia uvádí, že používá podvozek nákladního automobilu Taebaeksan 96, což je v Severní Koreji licenčně vyráběný KamAZ 55111, na němž jsou 3 střely. Druhou částí je potom radar, který se konstrukcí nápadně podobá ruskému 5N63. Armádní Zpravodaj soudí, že se bude baterie zřejmě skládat ze 3 až 4 odpalovacích vozidel, radaru a velitelského a řídícího vozu.

Severní Korea by měla krotit vášně, americké bombardéry B-1B Lancer by ji roznesly, aniž by věděla, odkud útoky přichází

Severní Korea ale určitě odvedla kus práce sama, neboť i přes podobnost s S-300 mají být střely o něco kratší, avšak širší, takže nejde o pouhou kopii. Nikdo už ale nezná přesné parametry, a tedy ani nelze odhadovat, jak by si Pongae-5 vedl proti letounům 5. generace ve výzbroji amerického a jihokorejského letectva. Jasné ovšem je, že by bylo velice riskantní ho podcenit.

Článek Jak severokorejský Pongae-5 vystřelí, měli by se američtí piloti obávat. Má vycházet z ruského S-300, rozdíly jsou však viditelné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednotka vycvičená podle standardů NATO

Na videu níže lze spatřit krátké video, na němž ukrajinští bojovníci narazí v lese na ruské a severokorejské vojáky. Jedná se o členy „Ranger Corps of Special Operations Forces“, což je ukrajinská jednotka vytvořená v roce 2024 a vycvičená podle standardů NATO. K jejím hlavním úkolům patří operace v týlu nepřítele, průzkum a sabotáže, uvádí Wikipedia. Během boje zachyceném na videu speciálové v přestřelce nepřátelské vojáky zabili.

Antimateriálové pušky Barrett M82 dávají bezkonkurenční sílu i přesnost už 35 let. Američtí speciálové je přesto chtějí nahradit

Operace se dle všeho konala navečer a také za tmy, jelikož je část záběrů pořízená termovizní kamerou. ScienceDirect uvádí, že termovizní zařízení využívá k zobrazení teplo, a je je proto velice snadné nepřátele odhalit, protože doslova svítí. K dalšímu vybavení jednotky patřily tlumiče na útočných puškách, které dle Wikipedie tlumí nejenom hluk výstřelu, ale i záblesk po něm, což je v nočních hodinách značná nad protivníkem výhoda.

Článek Unikátní video: pokud ukrajinské speciální jednotky narazí na ruské vojáky v lese, mohou jejich osud během přestřelky zpečetit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

B-52 vyniká velmi vysokou nosností

Na první pohled by se mohlo zdát nasazení B-52 jako zastaralý koncept, protože jde o bombardér, jehož služba začala v americkém letectvu již v roce 1955. Jde ale o velice univerzální letoun s vysokou nosností výzbroje, jíž může být až 32 tun, což žádný další americký letoun nedokáže. O tom, jak je důležitý, může svědčit příklad z poslední velké konvenční války. Americké letectvo uvádí, že během Pouštní bouře svrhly B-52 asi 40 % leteckých zbraní celé koalice.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Armádní Zpravodaj soudí, že by mohl B-52 zopakovat takový scénář i v Severní Koreji, v první fázi zřejmě konvenčním bombardováním klasickými pumami. Tomu by ale musela předcházet eliminace severokorejské protivzdušné obrany třeba letouny se střelami AGM-88 HARM. V její výzbroji jsou totiž systémy dlouhého dosahu jako Pongae-5 nebo modernější Pongae-6, a Wikipedia uvádí, že by konstrukce jejich střel mohla být založena i na ruském S-400. S velikým bombardérem, pokud se dostane do jejich dosahu, si 100% umí poradit.

Bombardér B-52 může útočit z dálky

V momentě, kdy by nebylo potřeba shazovat klasické bomby, může bombardér B-52 útočit na cíle i z větší dálky. Jednou z možností jsou střely AGM-158 JASSM, k nimž ArmyRecognition uvádí, že může jejich verze s prodlouženým doletem zasahovat cíle do vzdálenosti až 925 kilometrů, případně může tento americký bombardér používat klouzavé pumy třeba z rodiny JDAM. Jejich dosah je kolem až 80 kilometrů, což by tedy letoun chránilo jenom před protiletadlovými střelami krátkého a středního dosahu, ale před Pongae-6 nikoliv.

„Game-changer“ proti balistickým raketám ve výzbroji Severní Koreji, Ruska i Číny – americko-japonské rakety SM-3 Block IIA

Pokud by se ale letectvu podařilo protivzdušnou obranu eliminovat, mohl by B-52 nad Severní Koreou působit nerušeně. Třeba systémy MANPADS na něj přitom nedosáhnou, neb létá ve výšce i přes 15 km, navíc se pohybuje rychlostí až 1 024 km/h, uvádí Wikipedia. A jelikož může tankovat za letu, mohl by k útokům na Severní Koreu startovat ze základem v USA, i když pravděpodobnější je to třeba ze základny Andersen na ostrově Guam.

Článek Ohromná síla, která by Severní Koreu roztrhala: americký bombardér B-52 nemá obdobu, vysype přes 30 tun bomb – ale nesmí zůstat sám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardér B-1B Lancer je velmi rychlý

Americké letectvo popisuje B-1B Lancer jako univerzální bombardér s vysokou údernou silou. Má přitom proměnlivou geometrii křídla, takže i díky tomu může dosahovat nadzvukové rychlosti až Mach 1,2 ve vysokých výškách. Již tato schopnost znamená, že může snáze pronikat obranou nepřítele nebo v ohrožené oblasti zůstat jenom velice krátkou dobu, což snižuje šanci ho sestřelit nebo na něj zaútočit stíhacím letectvem.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

B-1B Lancer může nést až 23 tun různé munice, uvádí Wikipedia, je tedy v akci vybaven vysokým počtem pum nebo řízených střel. V podstatě lze říci, že by díky tomu jediný mohl zasáhnout značný počet severokorejských cílů a mnohé pozice i jednotky zdecimovat. Navíc používá celou škálu zbraní schopných útočit z veliké vzdálenosti a držet se mimo protivzdušnou obranu. V případě, že by se ji podařilo zničit, mohl by působit i jako klasický bombardér.

Účinná střela má dosah až 1 000 km

Jednou z naváděných zbraní používaných bombardérem B-1B Lancer je řízená střela AGM-158 JASSM. ArmyRecognition uvádí, že existuje ve více verzích, přičemž ta nejpokročilejší může zasahovat cíle do vzdálenosti 1 000 km a má hlavici těžkou 423 kg. Z toho jasně vyplývá, že by Severokorejci zřejmě ani nevěděli, kde bombardéry letí. Ale i kdyby ano, neměli by na ně jak zaútočit – jsou rychlé a severokorejské letectvo značně zastaralé.

„Game-changer“ proti balistickým raketám ve výzbroji Severní Koreji, Ruska i Číny – americko-japonské rakety SM-3 Block IIA

Bombardér by si pravděpodobně mohl troufnout i mnohem blíže. Pokud by měl totiž stíhací doprovod (ačkoliv je reakce severokorejského letectva nepravděpodobná), dokázal by pozice zasypat třeba pumami s konverzním modulem JDAM, který je činí klouzavými a přesně naváděnými. Takovéto pumy jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 70 kilometrů, uvádí Wikipedia, a jedna může mít hmotnost až 930 kilogramů.

Článek Severní Korea by měla krotit vášně, americké bombardéry B-1B Lancer by ji roznesly, aniž by věděla, odkud útoky přichází se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M1989 Koksan spoléhá na solidní dostřel

Video níže zobrazuje okamžik, kdy se bombardovacímu dronu podařilo zničit severokorejský dělostřelecký systém M1989 Koksan. ArmyRecognition uvádí, že jde o těžkou samohybnou houfnici neobvyklé ráže 170 milimetrů umístěnou na pásovém podvozku. S běžným střelivem má být schopna zasahovat cíle do vzdálenosti kolem 40 kilometrů, nicméně postrádá výraznější pancéřování, kvůli čemuž je poměrně zranitelná. Její obsluha se navíc při střelbě pohybuje venku, takže je zcela nekrytá a spoléhá se hlavně na vzdálenost od nepřítele.

Severokorejské houfnice M1989 Koksan zasáhnou cíle až na 60 km, ale jejich historie je záhadou. A i když jsou prehistorické, mají význam

V tomto případě ale obsluze kalkulace nevyšla, jelikož ji za tmy objevil průzkumný dron disponující termovizí. Wikipedia vysvětluje, že obraz vytváří pomocí infračerveného záření, takže může snímat objekty i v noci. Bezpilotní letoun, který M1989 Koksan objevil, byl navíc vyzbrojený nějakým typem malé pumy, zřejmě s kumulativním účinkem. Nést ji mohl například stroj přezdívaný Baba Jaga, což je hexakoptéra, k níž Wikipedia uvádí, že je schopná nést náklad o hmotnosti 15 kilogramů a urazit vzdálenost i několika desítek kilometrů.

Článek Video: i když ujíždí supertěžká severokorejská houfnice M1989 Koksan pod rouškou noci, může ji zničit překvapivý útok dronu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na dodržování ideologie dohlíží důstojníci

Okolnosti bojů severokorejských vojáků v Kurské oblasti nepřestávají udivovat. Nejenom, že jim Rusko vydává falešné doklady totožnosti, jak Armádní Zpravodaj upozorňoval v prosinci 2024, ale dokonce ani pořádně nevědí, proti komu a proč vlastně bojují. To pomohl objasnit až zajatý 26letý voják Ri, který poskytl rozhovor jihokorejským novinám Chosun Ilbo:

Byli ve vaší jednotce přítomni bezpečnostní důstojníci z ministerstva státní bezpečnosti?

Ano. Každý prapor (asi 500 vojáků) měl jednoho nebo dva.

Vynucovali striktně ideologickou a disciplinární kontrolu?

Sledovali jak naše povinnosti, tak naši ideologii. Před bitvou mi jeden z nich řekl, že všichni operátoři dronů v ukrajinské armádě jsou jihokorejští vojáci.

Věřili tomu všichni během boje?

(Přikývne.)

Takže jste bojovali v domnění, že stojíte nejen proti ukrajinským silám, ale také proti jihokorejským jednotkám?

(Přikývne.)

Přimělo vás to bojovat ještě zoufaleji?

Byla to naše první skutečná bojová zkušenost. Boj nebyl snadný.

Trump: vlastní lid Zelenskému nevěří, na Ukrajině musí proběhnout volby. Jeho nízkou popularitu však ničím nepodložil

Vedle toho severokorejský voják Ri v rozhovoru sdělil, že než dojížděl do Ruska, neměl tušení, že bude bojovat, neboť mu bylo řečeno, že tam jede na studia. Když byla potom jeho jednotka nasazena na frontu, s ruskou armádou de facto nekomunikovala – pouze sporadicky její velitelé, ale jinak byla držena v izolaci a nepřicházelo do kontaktu se světem.

Článek Vymytý mozek, propaganda: rozhovor se Severokorejcem, který věřil, že v Rusku bojuje proti Jihokorejcům. Navíc měl jet studovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina odlákává asi 60 tisíc ruských vojáků

V minulém roce, konkrétně 6. srpna 2024, zahájila ukrajinská armáda útok na Kurskou oblast na hranicích s Ruskem, uvádí Wikipedia, aby roztříštila její vojenské síly. A povedlo se, protože se v ní údajně zdržuje, respektive musí zdržovat, asi 60 000 ruských jednotek – ty jsou navíc podpořeny Severokorejci, kteří jí přispěchali na pomoc. Zpočátku jich mělo být kolem 10 tisíc, ale utrpěly ztráty.

Rusko útočí na „bránu Donbasu“ a stále postupuje. Když ji získá, bude zle. V merku má poté dvě významná města (analýza)

Objevily se proto zprávy, že jsou z Kurské oblasti stahováni, což byla pravda jenom částečně. K situaci se vyjádřil Andrij Jusov, mluvčí ukrajinského obranného zpravodajství, podle něhož pouze docházelo k rotaci vojáků – po těžkých ztrátách muselo dojít k jejich přeskupení, ačkoliv není jasné, zda i k doplnění – severokorejské posily však dorazit mají, jak jsme psali.

Informace o opětovném nasazení Severokorejců v Kurské oblasti sdílel ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, podle něhož jsou to nelítostní vojáci, kteří nectí západní kulturu válčení. Na raněné nehledí a postupují stále kupředu, což je sice nehumánní, ale na druhou stranu je třeba odpovídat takovým útočníkům přinejmenším stejnou mincí.

Opustit NATO by byla pro Ameriku strategická chyba a ohrožení světa. Je s podivem, že si Donald Trump neuvědomuje následky

„Také dnes byla zveřejněna zpráva náčelníka armády o situaci v Doněcké a Kurské oblasti. V oblastech Kurské operace došlo k novým útokům – ruská armáda a severokorejští vojáci byli opět povoláni. Značný počet okupantů byl zničen, mluvíme o stovkách ruských a severokorejských vojáků,“ uvedl Volodymyr Zelenskyj ve vyjádření.

Článek Severokorejci po delší přestávce zpět v Kurské oblasti. Západní styl boje neuznávají, jsou to bestie, jejichž styl boje se vymyká chápání se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejci pouze rotují, nejsou stahováni

V reakci na zprávu zveřejněnou NewYorkTimes 30. ledna 2025, která uvádí, že jsou severokorejští vojáci stahováni z fronty a že dokonce nebyli vidět už dva týdny, byl požádán Andrij Jusov, mluvčí ukrajinského obranného zpravodajství, aby se k situaci vyjádřil. Na začátek uvedl, že jim byli způsobeny značné ztráty, o nichž ArmádníZpravodaj informoval již v prosinci 2024.

Ukrajinský letecký expert popsal novou fázi destrukce ruské ekonomiky. V tomto roce dostane nový rozměr

Oleksandr Syrskyj, vrchní ukrajinský vojenský velitel, přitom podle NewYorkTimes uvedl, že z původních 11 000 severokorejských vojáků zbyla asi polovina, i když některé zdroje hovoří o ještě větší „redukci“. Velké ztráty v jejich řadách popřít nelze, ale mluvčí ukrajinského obranného zpravodajství uvedl, že stahováni nejsou, pouze dochází k jejich rotaci.

Rusko by nakonec mohlo Ukrajině ustoupit. Američané už mají plán, ale bude potřeba ho dodržovat

„Můžeme potvrdit, že severokorejská vojenská podpora pokračuje, a to jak v lidské síle, tak ve zdrojích. Až bude možné učinit oficiální prohlášení, budou vydána. Ale to, co hlásí naši kolegové mezinárodní novináři, jsou těžké ztráty (Severokorejců), které vidí. Jakmile jednotka ztratí určité procento personálu, nemůže již efektivně plnit zadané úkoly,“ cituje Jusova server NewsUkraine.

Vojáků ze Severní Koreje má stále přibývat

Že by mělo dojít k nějakému omezení podpory Ruské federace v jejích válečných snahách, není v tuto chvíli pravděpodobné. Naopak by mělo v nejbližších měsících dojít k vyslání dalších severokorejských jednotek, jak informoval ArmádníZpravodaj v lednu 2025, stejně jako k dodání téměř 150 severokorejských „Iskanderů“, ačkoliv v praxi často selhávají.

Rusové se přitom dodnes snaží maskovat přítomnost Severokorejců na Ukrajině, jak jenom mohou. Kupříkladu jim vydávají falešné doklady totožnosti a mystifikují ohledně jejich minulosti, ačkoliv už bylo opakovaně potvrzeno, že jde skutečně o severokorejské jednotky. V polovině ledna 2025 také ArmádníZpravodaj informoval, že byly první z nich Ukrajinci zajaty.

Těžký den pro ruskou armádu, ztratila 1 400 vojáků a 30 dělostřeleckých systémů za posledních 24 hodin

Soustředěny mají být přitom výhradně v Kurské oblasti, potvrzuje Wikipedia, tedy v rámci vojenské spolupráce, kterou obě země minulý rok podepsaly. Některé zdroje sice uvádí, že by mohly působit i v dalších oblastech, ale jedná se nejspíše o nepodložená tvrzení.

Článek Rusko rozhodně Severokorejce z Kurské oblasti nestahuje a naopak jich nastoupí více. Ukrajinci vysvětlili nedávnou zprávu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skoro 300 raket KN-23 pro ruskou armádu

Generálporučík Kyrylo Budanov, náčelník Obranného zpravodajství Ukrajiny, pro theWarZone uvedl, že zaznamenali v loňském roce dodávku 148 balistických raket KN-23, přičemž v tom letošním by mělo dorazit dalších 150. Připomenul také, že pomáhají jejich obsluhu zajišťovat severokorejští vojenští experti, ačkoliv se velmi podobá ruské 9K720 Iskander.

Z dosavadního počtu jich ale ruská armáda podle všeho neodpálila ani polovinu, což může být vina nízké přesnosti, ale možná také vyčkávání k provedení většího útoku.

„Máme informace, že Rusko použilo proti Ukrajině asi 60 severokorejských raket. Jejich přesnost v zásadě není příliš vysoká,“ řekl zástupce Obranného zpravodajství Ukrajiny. MilIn připomíná, že bylo první použití KN-23 zaznamenáno 29. prosince 2023 v Záporoží a poté 2. ledna 2024 v Charkově. Rakety mimochodem obsahují značný počet západních dílů.

KN-23 je silná raketa, ale nepřesná a často selhává

Severokorejská zbraň měla být údajně vysoce vyspělá a jediná by mohla zdevastovat menší město, jak ArmádníZpravodaj psal; tedy pokud vůbec dosáhne svého cíle a trefí se, jelikož jsme také informovali, že je velmi nepřesná a asi v polovině případů selže. To není moc dobrá bilance, i když ji rozhodně nelze podceňovat – když zasáhne, je velmi ničivá. Problémem ale je, že právě kvůli nízké přesnosti může zasáhnout i civilní objekty namísto vojenských.

Článek Velké posílení Ruska, nebo ostuda? Sice dostalo 148 severokorejských „Iskanderů“, ale v praxi v 50 % selhávají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejci zřejmě opět podpoří Kurskou oblast

Aby Ukrajina alespoň částečně odvedla pozornost ruské armády, podnikla již v minulém roce ofenzívu v Kurské oblasti ležící na její severovýchodní hranici. To Rusko pochopitelně nemohlo nechat bez odezvy, ale na obranu není samo – pomáhají mu totiž severokorejští vojáci, ačkoliv jejich přítomnost zakrývá třeba falešnými průkazy, jak ArmádníZpravodaj psal.

Stále bude Rusko lhát? Ukrajinci poprvé zajali Severokorejce. „Svět se musí dozvědět pravdu,“ tvrdí V. Zelenskyj

Zhruba 50 % z nich už je ale mimo hru, uvádí MilIn s odkazem na Alexandera Syrského, vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny, který to uvedl pro NewYorkTimes. Ztráty severokorejských jednotek navíc neustále stoupají, za což může i jejich taktika útočení – až na výjimky bez nějaké techniky, k dispozici nemají podle všeho žádná obrněná vozidla.

Dodal také, že jsou vojáci KLDR vysoce motivovaní, dobře vycvičení a stateční. „S 1,2 miliony vojáků patří severokorejská armáda mezi největší stálé armády na světě a její vstup do války byl hlubokou eskalací války,“ stojí v rozhovoru. Mluvčí Pentagonu pro NewYorkTimes uvedl, že Spojené státy americké očekávají posílení severokorejské armády na Ukrajině během příštích dvou měsíců.

Sebevražd mezi ruskými vojáky na bojišti přibývá, už jsou jich stovky. Jednu zachycuje video, kdy se voják sám zastřelil

Celeste Wallanderová, bývalá náměstkyně ministra Pentagonu pro mezinárodní bezpečnostní záležitosti za vlády Joea Bidena, pak uvedla, že jsou Severokorejci vojáci speciálních operací vycvičení pro úderné mise – Rusko je však používá převážně jako pěšáky.

Článek Opětovné posílení Ruska: do 2 měsíců mohou na Ukrajinu dorazit severokorejští speciálové na úderné mise, očekává Pentagon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáky koordinoval pozorovací dron

Video níže zachycuje boj v obci a jejím okolí. MilIn k tomu uvádí, že se staly cílem ukrajinského útoku jednotky složené ze severokorejských vojáků. Ukrajince přitom během akce neustále podporoval dron, takže věděli, co nepřítel dělá a kde se nachází, což jim dalo taktickou výhodu. Záběry ukazují, že na sobě také měli zimní maskování, díky níž se v zasněženém terénu dobře ukrývali. Wikipedia uvádí, že podobné typy maskování používají armády už od první světové války a jsou buď čistě bílé, případně kombinované s dalšími barvami.

Ukrajina chce mír ještě letos. Potřebuje však pevné bezpečností záruky, jinak ji Vladimir Putin celou zničí, tvrdí V. Zelenskyj

Do útoku se však nezapojila jenom pěchota, ukrajinská armáda nasadila také minimálně jeden tank sovětského typu, pravděpodobně T-64, T-72 nebo T-80, ale ze záběru z dronu je to velice obtížně rozeznatelné. Na pozice nepřítele opakovaně pálil z kanonu ráže 125 mm, konkrétně bývají všechny zmíněné typy vybaveny zbraní 2A46 nebo nějakým druhem její modernizované verze, uvádí WeaponSystems. Jelikož je v nich instalován automatický nabíječ, mohou v některých případech střílet rychlostí až 8 ran za minutu.

Článek Video: nastoupí-li na nezkušené severokorejské vojáky maskovaní Ukrajinci za podpory tanku, mohou je bez milosti „rozmáznout“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dosah hypersonické zbraně je prý 1 500 km

Nejnovější severokorejskou hypersonicou zbraní je balistická raketa středního doletu osazená hypersonickou hlavicí, uvádí BBC. Diktátorský režim přitom tvrdí, že je během letu schopna dosáhnout rychlosti až Mach 12 a zasáhnout cíl na vzdálenost až 1 500 km. V takovém případě je schopna ohrozit nejen Jižní Koreu, ale i Japonsko, i když na americký Guam nedosáhne.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Tvrzení Severokorejců však jihokorejská armáda, která každý raketový test u sousedů bedlivě sleduje, označila za klam. KoreaTimes uvádí, že podle výsledků pozorování uletěla vzdálenost jenom 1 100 km. Ani tak ale není pochyb, že se Severokorejci snaží podobnými testy své regionální soupeře přesvědčit a varovat, že mají systémy, na něž by nemusela jejich protivzdušná obrana stačit. Hypersonické zbraně jsou obecně velmi obtížně sestřelitelné.

Severokorejci mohou mít ruskou pomoc

Testovaná raketa, pravděpodobně se jedná o vylepšenou Hwasong-16B, má mít nový kryt motoru ze směsi uhlíkových vláken. MilIn také uvádí, že má disponovat i blíže nespecifikovaným vylepšeným naváděcím systémem, ale jak daleko se Severní Korea ve vývoji opravdu funkční hypersonické zbraně dostala, se z dostupných údajů těžko vyvozuje. Testování nicméně svědčí o tom, že zřejmě postupuje, a navíc není vyloučeno, že může mít pomoc z Ruska. Ostatně od něj má obdržet i vesmírné technologie, které jí mohou právě v tomto směru pomoci.

Článek KLDR dohání svět, ale možná lže. Úspěšně prý otestovala hypersonický kluzák, který zasáhne nejbližší americké spojence se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zajatci dostali náležitou péči a budou vyslýcháni

O působení severokorejských vojáků informovali i Američané s tím, že jich denně umírají i desítky. Nasazeni by měli být zejména v Kurské oblasti, ale nelze vyloučit, že jsou i jinde. Ruská armáda se přitom snaží zahlazovat jakékoliv stopy, takže mrtvým Severokorejcům například pálí obličeje, aby je nebylo možné identifikovat, uvádí Pravda s odkazem na V. Zelenského.

Ukrajina chce mír ještě letos. Potřebuje však pevné bezpečností záruky, jinak ji Vladimir Putin celou zničí, tvrdí V. Zelenskyj

Dva severokorejské vojáky se přitom podařilo ukrajinským silám zajmout v Kurské oblasti, uvedl MilIn 11. ledna 2025. Byli sice zraněni, ale podařilo se je přimět ke kapitulaci, načež jim byla poskytnuta nezbytná lékařská péče a došlo k jejich převozu do Kyjeva k výslechu.

Bezpečnostní služba Ukrajiny aktuálně komunikuje se severokorejskými vězni v koordinaci s jihokorejskou rozvědkou. „Jsou to dva vojáci, kteří i když byli zraněni, přežili a byli převezeni do Kyjeva, a hovoří s vyšetřovateli SSU,“ poznamenal Volodymyr Zelenskyj.

„Nařídil jsem Bezpečnostní službě Ukrajiny, aby poskytla novinářům přístup k těmto vězňům. Svět musí vědět, co se děje,“ dodal s tím, že často probíhá doprava severokorejských vojáků na bojiště v civilních automobilech, např. cisternách pro přepravu vody.

Článek Stále bude Rusko lhát? Ukrajinci poprvé zajali Severokorejce. „Svět se musí dozvědět pravdu,“ tvrdí V. Zelenskyj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Posílení Severní Koreje je značné riziko

Před předáním vyspělých vesmírných technologií varoval během návštěvy Jižní Koreje americký ministr zahraničí Antony Blinkem, uvádí Yna. Ta je papírově se svým severním sousedem stále ve válečném stavu, takže je pro ni tento krok veliké riziko. Spoléhá však na svou technologicky vyspělejší armádu, takže vnímá jakýkoliv kvalitativní posun severokorejských možností jako narušení rovnováhy sil a tedy větší riziko konfliktu na poloostrově.

KLDR to myslí vážně: otestovala neznámou hypersonickou střelu a poslala vzkaz D. Trumpovi. Zřejmě může slavit úspěch

Severní Korea sice vesmírný program má, ale je v plenkách, i když měla vynést na oběžnou dráhu špionážní satelit, uvádí Politico. Pokud by ale mohla použít ruské znalosti a služby ruských kosmodromů, šlo by o znatelný posun. Rusko, i když v posledních letech zaostává, má stále velice dobré schopnosti v dobývání vesmíru i špionáži. VoaNews pak upozorňuje, že lze mnohé vesmírné technologie použít i k vylepšení mezikontinentálních balistických raket.

Severokorejci dodávají prostředky i vojáky

Štědrost Ruska vůči Severní Koreji je pochopitelná, jde totiž o jednu z mála zemí, která mu pomáhá ve válce proti Ukrajině. Obdržet od ní měl již několik milionů kusů dělostřelecké munice, taktické balistické rakety, děla a další zbraně, a také kontingent asi 12 tisíc vycvičených vojáků, který je v současnosti zapojován do bojů s Ukrajinou v Kurské oblasti.

Článek Rusko zřejmě výrazně podpoří Severní Koreu – předat jí může vesmírné technologie, jimiž vylepší mj. mezikontinentální rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zřejmě dosud nejdelší let severokorejské střely

Na poli balistických raket je Severní Korea relativně pokročilá, ačkoliv v mnoha směrech za těmi západními zaostává. Ve vývoji však pokračuje a sklízí úspěchy, např. Hwasongpho-11-Da-4,5 označovanou za budoucnost; její nejznámější je sice zřejmě KN-23, ale ta má řadu problémů, mj. s přesností a spolehlivostí, jelikož až v 50 % případů selže.

Ale zpět k neznámé balistické raketě / hypersonické střele, kterou Severní Korea vypustila podle japonského ministerstva obrany 6. ledna 2025 ve 12:01, kdy radarová stanoviště J/FPS-5 hlásila jediný balistický cíl. Dosáhla přitom výšky až 100 km a uletěla 1 100 km z vnitrozemí Severní Koreje směrem na severovýchod, potažmo do Japonského moře.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Japonské, Spojené státy americké a Jižní Korea aktuálně ve spolupráci analyzují informace, ale předběžně bylo oznámeno, že se nepodobají žádným z dříve zjištěných. Pokud se jednalo o test hypersonické střely, byl by to dosud největší severokorejských úspěch. Ten naposledy provedla v lednu a dubnu roku 2024, připomíná MilIn, ale s poněkud horšími výsledky.

Jihokorejská média se nicméně domnívají, že byl test spíše politickým tahem, který měl Donaldu Trumpovi ukázat, že to KLDR myslí vážně.

Článek KLDR to myslí vážně: otestovala neznámou hypersonickou střelu a poslala vzkaz D. Trumpovi. Zřejmě může slavit úspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejský kulomet má být těžký

Video níže zachycuje ruského vojáka se severokorejským lehkým kulometem Type-73. Již z tónu hlasu je poznat, že není spokojený a dokonce by se zbraní nejraději nepracoval, uvádí MilIn. Nejvíce mu vadí její vysoká hmotnost, kterou odhaduje na 16 kg, kvůli níž se s ní špatně manipuluje. Wikipedia sice uvádí, že váží 10,6 kilogramů, ale číslo pravděpodobně značně zvyšuje munice v krabicovém zásobníku. Kulomet je vlastně jakousi kombinací sovětského PK a československého Vz.52, ale v některých směrech se podobá i britskému Brenu.

„Game-changer“ proti balistickým raketám ve výzbroji Severní Koreji, Ruska i Číny – americko-japonské rakety SM-3 Block IIA

Type-73 střílí municí ráže 7,62×54 milimetrů, což je náboj vyvinutý již v roce 1891 do ruské pušky Mosin-Nagant, uvádí GunsFandom, a dnes je užíván do některých kulometů nebo odstřelovacích pušek. Zbraň má mechanická mířidla a nelze na ni umístit třeba kolimátor ani noční zaměřovač, což ji také může činit v očích ruských vojáků velmi problematickým. Kromě toho má neobvyklý nástavec umožňující používat puškové granáty.

North Korean Type 73 7.62x54R machine gun inspected by Russians. pic.twitter.com/5INZto8Kio

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) December 23, 2024

Ruský voják kritizuje kulomet Type-73

Článek Video: ruský voják může zkritizovat severokorejský lehký kulomet Type-73, jakmile se mu dostane do ruky. V praxi má mnoho nedostatků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa z KN-25 překoná dosahem ATACMS

Raketový systém KN-25 předvedla severokorejská armáda poprvé na přehlídce roku 2020 poté, co opakovaně testovala jeho střely, uvádí ArmyRecognition. Označit ho za klasický raketomet je však možná trochu nepřesné, jelikož jde o odpalovač používající hned 4 balistické rakety krátkého doletu ráže 600 milimetrů. Ty se podobají třeba americkým MGM-140 ATACMS, oproti nimž mají ale větší dosah – doletí do vzdálenosti až 380 kilometrů.

Konečně nasazené rakety ATACMS dokáží Rusa zaskočit a proniknout i přes S-400, jsou novou „prodlouženou rukou“ Ukrajiny

To z nich činí nebezpečné zbraně, i když mají jeden handicap, a to nízkou přesnost udávanou mezi 80 až 90 m, což znamená, že na rozdíl od amerických ATACMS je nelze použít k nějakému přesnému ničení. Spíše se hodí k odstřelování civilních cílů, jakými jsou města, což vyplývá i ze severokorejské strategie odstrašení tím, že může zabít řadu civilistů v jihokorejském Soulu. KN-25 možná získalo i Rusko, uvádí MilIn, a mohlo by ji použít podobně.

KN-25 může nést i jadernou hlavici

Wikipedia se domnívá, že Severokorejci mohli systém KN-25 postavit na základě zkušeností se sovětskou balistickou raketou krátkého doletu OTR-21 Točka. Ta je o něco menší a má kratší dolet, ale má podobnou přesnost a použití. Severokorejská raketa při hmotnosti kolem 3 tun tak má pravděpodobně hlavici o hmotnosti 300 kilogramů, což se rovná síle těžké letecké pumy. Tamní režim navíc tvrdí, že je schopna nést i jadernou hlavici.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Skutečnost, že raketomet používá hned 4 střely značné hmotnosti, které mají dohromady kolem 12 tun, znamená, že je třeba silného vozu, aby mu zajistili dostatečnou mobilitu. Jedním z používaných je i československý automobil Tatra 813 8×8 Kolos, který Severní Korea získala před lety ještě v době socialismu, i když používá i jiné podvozky. Díky vysoké mobilitě a schopnosti držet se daleko za bojovou linií bude takový raketomet obtížné zničit.

Článek Severokorejské raketomety KN-15 ráže 600 mm, které může mít i Rusko, mají extrémní dosah ve stovkách km a je obtížné je zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jména Severokorejců se podařilo dešifrovat

SOF (Síly speciálních operací Ukrajiny) se podařilo zabavit množství vojenských dokumentů, z nichž se podařilo dešifrovat například několik jmen. Zatímco ruské průkazy uváděly, že jsou mezi zabitými vojáky Kim Canbolat Albertović, Dongnk Jang Suropović a Belek Aganak Kap-oolović, skutečná jména měla být Ban Gook-jin, Lee Dae-hyuk a Cho Chol-ho.

„Tento případ znovu potvrzuje, že se Rusko uchyluje k jakýmkoliv metodám, aby zakrylo své ztráty na bojišti a zatajilo zahraniční přítomnost,“ píše tisková služba SOF.

Vojenské průkazy přitom postrádají jakákoliv razítka a fotografie, takže neprozrazují příliš. Jsou nicméně psány rusky, zatímco podpisy vojáků zůstaly korejské – vydány pak měly být v republice Tuva, která leží na hranici s Mongolskem a je součástí Ruské federace. To jenom podporuje tvrzení o skutečném původu vojáků, ačkoliv se ho Rusko snaží zakrývat, uvádí MilIn.

Ten také odkazuje na analýzu jednoho z dokumentů, podle něhož se měl jeden z vojáků narodit ve vesnici Bajan-Tala v republice Tuva, kde získal v roce 2016 středoškolské technické vzdělání. Následně pak pracoval jako pokrývač, načež narukoval k 55. horské motostřelecké brigádě.

Osoba s tímto jménem a uvedeným rokem narození však neexistuje a jediným pravdivým údajem byl její podpis. Vedle toho prý dokument obsahoval mnoho jiných nesrovnalostí.

Článek Rusko se snaží klamat svět. Vydává falešné průkazy, aby zakrylo přítomnost severokorejských vojáků na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony útočily na jednotlivé vojáky i skupiny

Střetnutí severokorejské jednotky se sebevražednými drony můžete vidět na videu níže. A jak je patrné, nedopadl pro ně dobře. MilIn uvádí, že zůstaly desítky mrtvých a stovky raněných vojáků, když se pokoušeli postupovat přes zasněžené pole. V tmavých uniformách byli však dobře viditelní a na vojáky nebo skupiny útočily sebevražedné drony, před nimiž se Severokorejcům často uniknout nepodařilo, a to ani v případě, že našli několik stromů.

Video: granáty nejsou třeba, o zničení se postará ukrajinský terén, který vyláme třeba kanadský obrněný transportér Roshel Senator

Likvidovat i jednotlivé vojáky sebevražednými drony přitom není plýtvání. TheGuardian uvádí, že má jeden hodnotu zhruba 10 000 Kč a ukazuje se, že za zneškodnění vycvičeného jedince rozhodně stojí – zvláště když druhá strana nemá dostatek živé síly. Severokorejská jednotka byla nejspíše dobře vycvičená, jednat se přitom mohlo o členy tzv. jednotky Bouře, která má až 80 000 členů. Hani uvádí, že ji tvoří několik útvarů, třeba lehká pěchota a výsadkáři.

Článek Video: pokud se severokorejští vojáci plíží přes otevřené pole, mohou jich „lovecké“ drony desítky zabít a stovky zranit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Historie M1989 Koksan je trochu záhada

O historii severokorejské samohybné houfnice M1989 Koksan se toho příliš neví. V roce 1978 byl poprvé zaznamenán dělostřelecký systém označený jako M1978 Koksan, což byla těžká samohybná houfnice na podvozku tanku T-59, tedy čínské kopie sovětského T-54. Severokorejci pak ve vývoji pokračovali a v roce 1989 bylo dělo zaznamenáno na novém podvozku. ArmyRecognition uvádí, že je odvozen od sovětského dělostřeleckého tahače ATS-59.

The M1989 Koksans have a lot of disinfo about them on X rn. Heres what I know.
It fires 42km standard, 60km w/ RAP and an unconfirmed guided shell out to 100km but again, that is unconfirmed.
It takes 5 minutes to setup and 3 to tear down.
It carries 12 shells on board. pic.twitter.com/rRO3qvcnGB

— KPAWeaponsTracker (@KPAWeapons) November 20, 2024

Toto modernizované dělo je označované jako M1989 Koksan a používá hlaveň ráže 170 milimetrů. Wikipedia uvádí, že jde o zbraň produkovanou severokorejským průmyslem, ale domnívá se (stejně jako většina zdrojů), že je odvozena od starého sovětského děla pobřežní ochrany z 50. let 20. století. Největší výhodou Koksanu je jeho dosah, s běžným střelivem jde o 40 kilometrů a s raketově poháněnými projektily o 60 kilometrů. To by dalo Severokorejcům možnost velmi spolehlivě zasahovat například i jihokorejské hlavní město Soul.

Nevýhodou děla je hlavně nízká rychlost palby

M1989 Koksan vypadá působivě, ale má i svá negativa. Podle WeaponSystems jde třeba o nízkou rychlost střelby, a to 2 rány za 5 minut. Na podvozku pak veze munice pro pouhých 12 ran, takže ji musí často doprovázet druhé vozidlo s obsluhou a zásobou munice. Sedmičlenný tým vojáků určený k obsluze je pak navíc během střelby nechráněný, ale na druhou stranu mu může určitou ochranu poskytovat vysoký dostřel a tedy velká vzdálenost od nepřítele.

Video: ani výstřel ruského T-72 nedokáže vždy zničit slabě pancéřované BVP M2 Bradley, které dokáže i přes vážné poškození odjet

Severní Korea také tuto těžkou samohybnou houfnici vyváží. Verzi M1978 získal Írán a používal ji ve válce se sousedním Irákem, jehož armáda ji také systém ukořistila a upravila ji pro použití děla ráže 180 milimetrů – později se ho zmocnila také americká armáda. Severokorejské systémy M1989 se však ocitly i ve výzbroji ruské armády, a vzhledem k tomu, že do nich v Rusku není vyráběna munice, musí Severokorejci dodávat i tu.

Článek Severokorejské houfnice M1989 Koksan zasáhnou cíle až na 60 km, ale jejich historie je záhadou. A i když jsou prehistorické, mají význam se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani přes 12 obránců nemělo šanci se bránit

Ukrajinská speciální jednotka zvaná Rangers eliminovala severokorejské a ruské vojáky skrývající se v zalesněném pásu u obce Kruglenke v Kurské oblasti. MilIn o tom informoval 21. prosince 2024 s tím, že na ně nejdříve spustila dělostřeleckou palbu podpořenou vícenásobným raketometem, čímž pozice obránců zdecimovala a některé minimálně zranila.

V druhé fázi nastoupila pěchota, konkrétně komando složené ze speciálně vycvičených jedinců, které proniklo na nepřátelské pozice, načež se odehrálo několik bojů nablízko. Výsledkem bylo zabití více než 12 vojáků, z nichž jsou někteří vidět na videu, v tomto případě zrovna v části pořízené dronem seshora. Minimálně 7 z nich mělo být severokorejských, což je dobře poznačené za pomoci vlajek, zbytek pak zřejmě ruských.

Eliminace nablízko probíhala hlavně za pomoci útočných pušek a granátů, které byly několikrát vhozeny do zakopaných pozic, z nichž prakticky nemohlo být před výbuchem úniku. Záběry vypustila na svém Telegramu sama ukrajinská jednotka Rangers.

Článek Jednotka Severokorejců a Rusů zažila u Kursku těžké časy. Odpor kladla ukrajinskému komandu marně, celou ji zničilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnici D-74 sám SSSR téměř nepoužíval

Sovětští konstruktéři začali s vývojem houfnice D-74 krátce po druhé světové válce a v její konstrukci uplatnili přímo zkušenosti z bojů. Wikipedia uvádí, že přicházela do výzbroje od roku 1955, ale konkrétně v sovětské armádě se vyskytovala jenom ve velmi nízkých počtech. Na druhou stranu ji Sovětský svaz masivně vyvážel do spřátelených zemí, z nichž byla jednou Severní Korea, jejíž armáda ji směle využívá dodnes.

iZdroj fotografie: Gary Todd / Creative Commons / CC0

Houfnice D-74 má ráži 122 mm a charakterizuje ji poměrně dlouhá hlaveň, díky níž je schopna odpalovat projektily až do vzdálenosti 24 km, uvádí WeaponSystems, což je v mnoha případech dále, než čeho jsou schopné mnohé modernější a mladší typy lehčích houfnic. Projektily typu 122 mm jsou přitom dostatečně ničivé na to, aby dokázaly likvidovat pěchotu nebo různé typy opevnění, ale lze je použít například i proti útočícím obrněným jednotkám.

Munice, která není v Rusku vyráběna

I když je ráže 122 mm shodná s ráží lehčích typů houfnic užívaných v sovětských (a v současnosti v ruských) dělech, je munice D-74 odlišná od munice užívané třeba ve velmi rozšířených a rovněž sovětských houfnicích D-30 a například Rusko ji nevyrábí, uvádí MilIn. Severokorejské muniční továrny jsou ale schopné ji pro něj produkovat.

Video: ani opakované nájezdy ruských BMP-3 a speciálního čečenského vozidla Akhmat nemusí přinášet úspěch, ale jenom pohřebiště

Jak jsem již zmiňoval, tak má houfnice D-74 relativně dobré parametry i na dnešní poměry, ale rozhodně už nepatří mezi nejmodernější. Tažené houfnice jsou přitom obecně v moderních ozbrojených silách na ústupu a přednost dostávají samohybné typy. Lze tak předpokládat, že ani zaměřování zbraně staré zhruba 70 let nebude odpovídat současným trendům, a trefit cíl na delší vzdálenost tak bude pro obsluhu obtížné; tu tvoří 7 až 9 vojáků.

Článek Severokorejská děla D-74 jsou už sice staré „gardy“, ale stále mohou nadělat pořádnou paseku. Sám SSSR je však téměř nepoužíval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejské letectvo spoléhá na J-7

Když se podíváme na seznam vybavení severokorejského letectva, zjistíme, že je nejpočetnějším letounem Chendu J-7 Fishcan, uvádí Wikipedia, což není nic jiného než čínská verze sovětského Mikoyan-Gurevich MiG-21 Fishbed. Ve výzbroji jsou ovšem ještě starší letouny a za opravdu modernější lze považovat jenom několik kusů MiG-29. Je proto nesporné, že by dodávka letounů 4. generace MiG-29 nebo Su-27 dostala severokorejské letectvo na úplně jinou úroveň. Bylo by pak větší hrozbou než dosud, ale otázkou je, jak velkou.

iZdroj fotografie: M Radzi Desa / Creative Commons / CC BY

Jihokorejské letectvo patří k těm nejlépe vybaveným na světě. Ve výzbroji má 40 letounů Lockheed Martin F-35 Lightning II generace a dalších 25 objednává, uvádí AsianMilitaryReview. Kromě toho disponuje třeba letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon nebo McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle. Zvláště proti stealth letounům F-35 ale nemají ruské stroje šanci, neb je nemají šanci zaměřit. Zkušenosti navíc ukazují, že je předčí i F-16 nebo F-15.

Severokorejci nemusí mít vhodnou výzbroj

Ani dodávka modernějších letadel by však nemusela Severní Koreu spasit, protože nezáleží jenom na nich, ale také na výzbroji. Jelikož jsou letecké souboje vedeny na dlouhou vzdálenost, musela by získat hlavně střely R-77, avšak jihokorejským ekvivalentům by se dokázala vyrovnat jenom nejnovější verze M, která má aktivní radarový hledač s dosahem až 25 km, uvádí AviationWeek, a její dolet je udáván na až 190 km. Starší letouny ji ale zřejmě nezvládají.

Rusko ztratilo několik důležitých vojenských tajemství. Technici se mohou podívat i na jeho radarem naváděnou střelu R-77

Velikou neznámou je pak kvalita severokorejských pilotů, což je v boji důležitý parametr. Výcvik je velice náročný a drahý, mnohdy rozhodují počty nalétaných hodin. Jižní Korea má však na rozdíl od Severní Koreji dostatečné zdroje na to, aby piloty vycvičila a udržovala letouny a jejich schopnosti na patřičné úrovni. V případě severokorejského režimu o tom však mohou panovat veliké pochybnosti, i když do armády směřuje většina jeho zdrojů.

Článek Ruské letouny MiG-29 a Su-27 by Severní Koreu výrazně posílily. Ale proti jihokorejským F-35 by prakticky neměly šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trosky raket jsou plné dílů ze Západu

Severokorejský režim vyvinul v posledních letech různou škálu balistických raket s dobrými parametry. Jednou z nich je např. KN-23, a ačkoliv platí pro režim velice přísné zbrojní embargo a také zákaz mnoha technologií, zvláště těch využitelných při výrobě zbraní, je zřejmě porušováno nebo jsou v něm obrovské mezery. V troskách severokorejských raket byly totiž nalezeny mnohé komponenty z celého světa, uvádí MilIn, bez nichž by rakety nelétaly.

iZdroj fotografie: Public Domain

V nalezených komponentech však nejsou vždy jenom ty vysloveně vojenské, ale i ty používané v civilní výrobě. Jedná se tedy o takzvané technologie dvojího užití, protože je lze najít například v různých spotřebičích. Severokorejský režim evidentně přišel na to, jak je zabudovat do zbraní tak, aby fungovaly, jak mají. Zarážející je, že plných 75 procent z nich údajně pochází z Ameriky; NkNews uvádí, že byl ale identifikován například i měnič napětí z Velké Británie, kondenzátor z Japonska nebo snímač ze Švýcarska, ovšem i řada dalšího.

KN-23 má dobrý dolet i přesnost

Balistická Raketa KN-23 je bezesporu vyspělou zbraní, která bývá pro své schopnosti někdy přirovnávána k ruské raketě 9K720 Iskander. Wikipedia uvádí, že má pohon na tuhé raketové palivo a může zasahovat cíle pravděpodobně do vzdálenosti až 900 kilometrů. Disponuje přitom hlavicí o hmotnosti 450 až 500 kilogramů, takže je silná asi jako velká letecká puma. Její přesnost je pak udávána kolem 35 metrů, což je sice horší údaj než u moderních raket světové úrovně, ale stále velice solidní, což z ní činí neobyčejně obávanou a smrtelnou zbraň.

Balistické rakety KN-23B by mohly v ruské výzbroji zcela nahradit 9K720 Iskander-M, mají totiž mnohem lepší parametry

Otázkou zůstává, jak zabránit tomu, aby se nevyzpytatelný severokorejský režim disponující nejenom raketami, ale i jadernými zbraněmi, k podobným technologiím dostával. Pomohla by asi mnohem přísnější kontrola ze strany zemí a mezinárodního společenství u zboží dvojího využití, ale na druhou stranu mohou být počty těchto komponentů tak vysoké, navíc jsou rozšířené po celém světě, že dovozu zřejmě zcela zabránit nelze – ke všemu za situace, kdy platné embargo vůči Severní Koreji porušuje člen Rady bezpečnosti OSN, jakým je Rusko.

Článek Balistické rakety KLDR by bez západních komponentů vůbec nemusely létat. Ale asi nelze zabránit, aby se do nich vůbec dostávaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O dodávkách severokorejských zbraní do Ruska jsou jenom minimální informace. MilIn uvádí, že by mohly ruské ozbrojené síly disponovat zhruba 20 severokorejskými raketomety ráže 240 milimetrů, jenomže je problém přesně určit, o jaké se může jednat, protože jich má Severní Korea několik typů. Známo ale je, že může být v jedné raketě možná přes 100 kilogramů těžká hlavice, takže celá salva exploduje obrovskou silou.

⚡️🇰🇵North Korea has transferred to the 🇷🇺Russian Federation 50 170-mm M1989 self-propelled howitzers and 20 240-mm MLRS, which can fire standard and guided missiles -Financial Times. pic.twitter.com/UK9V4vR4SM

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) November 16, 2024

Ve výzbroji Severní Koreje mají být dva starší typy raketometů ráže 240 milimetrů. MissileThreat uvádí, že první má označení M1985 a druhý M1991; první je namontován na nákladním vozidle Isuzu 6×6 a disponuje 12 odpalovacími tubusy ve dvou řadách, kdežto druhý je také na nějakém typu nákladního vozu 6×6, ale tubusů má již 22 ve 3 řadách.

Nové střely mají být i přesně naváděné

ArmyRecognition uvádí, že v roce 2024 Severokorejci také představili nový typ raketometu ráže 240 milimetrů, který by se měl podle popisu velice podobat raketometu M1991. Je velmi pravděpodobné, že se nejspíše jedná o nějakou modernizovanou variantu, která by měla být schopna odpalovat nejen běžné neřízené střely, byť s vyšší přesností než starší typy zbraní, ale také střely řízené. O tom, jak jsou naváděné, však nejsou k dispozici informace.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Zdroje se shodují, že dosah severokorejských raket ráže 240 milimetrů je mezi 40 až 60 kilometry, což lze považovat za podobný rozsah, jaký má sovětský, respektive ruský systém BM-27 Uragan ráže 220 milimetrů. Je to ale o něco méně než zhruba 80 kilometrů udávaných u střel ráže 227 milimetrů používaných v americkém M142 HIMARS, o nichž je známo, že se v nerušeném prostředí trefí s přesností zhruba jednoho metru. Naopak severokorejská zbraň nejspíše takové přesnosti dosahovat nebude, ale nemusí být „úplně marná“.

Článek Rusko může pustošit vše (ne)živé i brutálními 240mm severokorejskými raketomety, které odpálí stovky kilogramů trhaviny naráz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Japonsku otevřeli oči hlavně Severokorejci

Moderní verze rakety SM-3 Block IIA samozřejmě vychází z původní střely, ale oproti ní je značně vylepšená. MissileThreat uvádí, že vznikla na základě spolupráce Ameriky a Japonska, a asijská země se do programu zapojila po roce 1998 poté, co nad jejím územím přelétla severokorejská balistická raketa Taepodong-1. Japonci si uvědomili, jak mohou být zranitelní a pochopili, že musí mít ke své obraně kvalitní interceptor schopný si poradit s takovými hrozbami, které má ve výzbroji nejen Severní Korea, ale i Čína a Rusko.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Interceptor SM-3 Block IIA je oproti verzím IA a IB značně vylepšený, jak už jsem zmiňoval. Předchozí střely měly být schopné zasahovat rakety s dosahem 700 kilometrů, avšak nová si s nimi poradí až na 2 500 kilometrů. Svých schopností dosahuje díky výkonnějším raketovým motorům a vylepšené kinetické hlavici, uvádí ArmyRecognition, a její zavedení do sériové výroby zajistí mnohem větší míru protiraketové obrany západních zemí.

Lépe manévruje a zničí i některé satelity

SM-3 rozhodně není malá; Wikipedia uvádí, že má hmotnost 1,5 t a délku 6,55 m, přičemž se jedná o třístupňovou raketu – první stupeň ji vynese z odpalovacího systému, druhý pak dovolí vystoupat do velké výšky a přiblížit se k cíli, a třetí ji pohání až k samotnému cíli. Ten je zničen za pomoci kinetického úderu a jeho koncové zaměření je prováděno pomocí speciálního infračerveného vyhledávače. Ten byl navíc u střely SM-3 Block IIA vylepšen, takže má také vyšší schopnost manévru, což jí umožňuje lépe zničit manévrující cíle.

Hwasong-18 může Americe přinést utrpení – dokáže zabít miliony lidí i zasáhnout jakékoliv místo v USA, a odpálit ji lze okamžitě

Střely typu SM-3 bývají obvykle odpalovány z klasického vertikálního odpalovače Mark 41 VLS umístěného na plavidlech se systémy Aegis, ale existuje i systém Aegis Ashore vyvinutý pro obranu pobřeží, který je rovněž používá. Rozmístěný je třeba v Rumunsku, takže může Evropu chránit například proti střelám z Ruska, ale třeba i z Íránu. Mimo ničení raket lze použít SM-3 ještě k likvidaci satelitů na nízké oběžné dráze.

Článek „Game-changer“ proti balistickým raketám ve výzbroji Severní Koreji, Ruska i Číny – americko-japonské rakety SM-3 Block IIA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zastaralá a nepřesná, i když doletí daleko

Severokorejská balistická raketa Hwasong-9, kterou by mohlo Rusko používat, je vlastně jakýmsi pokračovatelem rodiny sovětských balistických raket Scud, a Wikipedia uvádí, že proto bývá označována i jako Scud-ER. Jedná se ostatně o modifikaci rakety Hwasong-6, což byla vlastně kopie Scud. Severní Korea ji začala produkovat již v 90. letech 20. století, takže ji lze dnes označit za zastaralou a přinejmenším nedostatečnou.

Russia has reportedly used North Korean-made Hwasong-9 medium-range ballistic missiles to strike targets in Ukraine.https://t.co/0oBdCZlhSh pic.twitter.com/YvCumbPcdK

— Roni Sontani (@Roni_Sont) October 21, 2024

Dosah rakety Hwasong-9 je většinou udáván na 500 až 700 kilometrů, ovšem MissileThreat upozorňuje, že byly zaznamenány tři odpaly s doletem delším než 1 000 kilometrů. To znamená, že by jimi Rusko pravděpodobně dokázalo zasáhnout jakékoliv místo na Ukrajině, ale otázkou zůstává, jak velikou má raketa hlavici – udáváno je 500 kg, ale teoreticky by mohla být zmenšena, aby raketa dokázala dosahovat i dlouhých vzdáleností.

Hwasong-9 má přesnost 3 kilometry

Jak už jsem zmiňoval, obrovskou nevýhodou Hwasong-9 je její přesnost, která je udávána na 3 000 metrů. To znamená, že kdyby byla vybavena běžnou konvenční hlavicí, v podstatě nemá šanci zasáhnout cíl a zničit ho – použít by tak bylo potřeba jadernou hlavici, kdy přesnost nehraje takovou roli (i když odchylka 3 km je hodně i pro ni). V případě té konvenční je totiž odpálení vlastně jakousi ruletou, kdy velitelům vůbec nezáleží na tom, co zasáhnou. Takovou raketou lze ovšem terorizovat velká města, v nichž může jakýkoliv dopad někoho zabít.

Hwasong-18 může Americe přinést utrpení – dokáže zabít miliony lidí i zasáhnout jakékoliv místo v USA, a odpálit ji lze okamžitě

A protože je Hwasong-9 na mobilním kolovém podvozku, jak uvádí ArmyRecognition, je velice obtížné ji najít a zničit. I když má zastaralý pohon na kapalné palivo, stejně je možné ji relativně rychle odpálit z jakéhokoliv místa, které si obsluha vozidla zvolí. To z ní dělá velice nebezpečnou zbraň, a pokud by se ji Rusko opravdu rozhodlo použít, svědčilo by to o tom, že mu je opravdu jedno, co zasáhne a jaké to bude mít následky.

Článek Severokorejské balistické rakety Hwasong-9 by z Ruska dokázaly udeřit kdekoliv na Ukrajině – kdekoliv, mají totiž odchylku 3 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejské střely jsou pro Rusko vhodné

Protitankové střely označované jako 9M113 do systému 9K113 Konkurs vycházely původně ze sovětské předlohy, ale MilIn uvádí, že byly postupně mírně upravovány, aby lépe odpovídaly potřebám a hlavně nepřátelům. Je tedy pravděpodobně, že budou současné severokorejské střely shodné s 9K113 Konkurs a tedy i vhodné do systémů, které ruská armáda používá. Případné změny budou minimální a zdá se, že kompatibilita není problém.

Some good pictures of North Korean ordnance in the release, including the Bulsae-3/9M113 on the right. https://t.co/mnw2Jt0h8k pic.twitter.com/wyFMKsFZHA

— Trevor Ball (@Easybakeovensz) October 18, 2024

Systém Konkurs však nelze považovat za moderní zbraň, ruská armáda má ve výzbroji i mnohem lepší. Zaveden byl ostatně již v roce 1974, uvádí Wikipedia, čemuž odpovídají i jeho schopnosti. Určitě si nedokáže poradit s moderními západními tanky, respektive s jejich čelním pancířem, a problém může mít i s tanky, které mají reaktivní pancéřování vyvinuté právě proti takovým zbraním. Na druhou stranu má určitě šanci zničit starší typy tanků a obrněná vozidla, s nimiž se vojáci na frontě setkávají mnohem častěji než s tanky.

Severokorejci mají nejspíše jenom základ

Ruská 9M113 dokáže prorazit tankový pancíř o síle 750 až 800 mm RHAe, uvádí v WeaponSystems, a i když existují i modernizované typy s vylepšenou hlavicí schopnou proniknout i skrze reaktivní pancéřování první generace, nejspíše se nebude jednat o ty severokorejské. Střela vkládaná do systému Konkurs v odpalovacím pouzdře je pak po odpálení naváděna po drátě a její dosah jsou zhruba 4 kilometry (s nočním zaměřovačem 2,5 kilometru).

Severní Korea zjevně zkopírovala ruské protitankové střely Kornet: jmenují se Bulsae-3 a jsou nebezpečné i pro nové Západní tanky

V případě, že používá nelehký systém Konkurs pěchota, je zaměřovací část a kontejner se střelou umístěn na trojnožce, s níž má celý komplet hmotnost kolem 40 kilogramů. Ke snazšímu přenosu ho lze ovšem rozdělit na několik částí mezi vícero vojáků a velice často bývá umístěn i na různých obrněných vozidlech. Kromě dvou zmíněných zemí je velice rozšířený i v dalších, i když pomalu ustupuje modernějším a silnějším zbraním.

Článek Rusové mají ve výzbroji i brutální severokorejské repliky 9K113 Konkurs. Nejlepší západní tanky sice neprorazí, ale většinu jiných ano se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Existovat může až 90 severokorejských hlavic

Zásadní otázkou samozřejmě je, kolik jaderných zbraní má vlastně severokorejský režim k dispozici. Reuters uvádí, že podle Federace amerických vědců to je kolem 50 hlavic, a navíc i dostatek jaderného materiálu na to, aby jich bylo až 90. Pokud je to pravda, znamená to, že by Severokorejci teoreticky dokázali zničit až 90 velkých měst – tedy za předpokladu, že by jejich rakety doletěly do cíle a nesestřelila je obrana – ale na to se nikdy nedá spoléhat.

North Korea has enough uranium to make 90 nuclear bombs.

-CNN pic.twitter.com/iG1xbFc9te

— S p r i n t e r (@SprinterFamily) September 14, 2024

Pchjongjang může však držet na uzdě jaderný arzenál Ameriky. Ta se zavázala, že by Jižní Koreu v případě napadení, což je nejpravděpodobnější cíl případného severokorejského útoku, bránila. Při jaderném útoku by navíc nejspíše zahynulo i mnoho amerických vojáků v zemi rozmístěných. USA mají přes 5 tisíc jaderných hlavic, uvádí Wikipedia, a jenom zlomkem by mohly Severní Koreu doslova vymazat z mapy, i když by odveta nebyla plošná.

Hlavní města by každopádně byla neobyvatelná a zamoření by zůstalo i desítky let.

V ohrožení jsou rovněž americká města

Ovšem stejně jako platí jaderné odstrašení proti Severní Koreje, je tomu i naopak – i Amerika by musela počítat s odvetou a následky. Lze předpokládat, že by diktátorský režim nikdy nepoužili všechny jaderné hlavice najednou, a už vůbec proti jediné zemi, ale nechal by si určitou část v záloze pro případ amerického útoku. Má minimálně několik mezikontinentálních raket Hwasong-17, jejichž dolet je 15 tisíc kilometrů, uvádí MissileDefenseAdvocacy, takže je schopen zasáhnout jakékoliv americké město, což může Bílý dům brzdit.

Nejsilnější atomovky Severokorejců: v roce 2023 už je čeho se obávat, mezikontinentální rakety doletí s klidem přes půl světa

Svoji roli hraje určitě i skutečnost, že jsou v sousedství Severní Koreje i další jaderné mocnosti, tedy Rusko a Čína. Jaderný útok na ni by tak určitě spadem zasáhl oba státy, takže lze předpokládat, že by Američany v odvetě nějak brzdily – minimálně, aby byla omezená. Totéž nicméně platí i pro Severní Koreu, na níž mají obě mocnosti vliv, jelikož ani jejich režimy si jistě nepřejí zatáhnout planetu do jaderné katastrofy.

Článek Severní Korea má ve výzbroji i jaderné zbraně a není jich málo. Zničit by dokázala klidně 90 měst, ale Amerika by ji pak navždy smazala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jižní Korea, ačkoliv jde o regionální velmoc s velmi moderními a dobře vycvičenými ozbrojenými silami, má veliký problém se svým severním sousedem. Ten má totiž krom jaderných zbraní i velmi početné dělostřelectvo a řadu raketových systémů, které schovává v různých bunkrech a opevněních. V případě konfliktu jimi může odstřelovat jihokorejská města včetně toho hlavního, Soulu. Jižní Korea musí být proto schopna takové zbraně umlčet, a to nejlépe dříve, než začnou střílet. Řešením může být balistická raketa Hyunmoo-V.

Raketa zničí bunkry 100 metrů hluboko

Balistickou raketu Hyunmoo-V vyvinutou v Jižní Koreji nelze označit jinak než jako ultimátní, jelikož nemá ve světě obdobu. TheDefensePost uvádí, že jde o konvenční střelu, a pozoruhodná je hmotnost její hlavice, která činí 8 až 9 tun. Podle všeho je navržena tak, aby dokázala zničit i ty nejodolnější bunkry – nejspíše díky rychlosti, kterou bude sestupovat z vysoké výšky na cíl, a své hlavici, má být schopna proniknout do hloubky až 100 metrů.

Hyunmoo V is 9 axle 18-wheeled transporter-erector-launcher ,the launch container is about 20 meters long. https://t.co/55QfavvGaY pic.twitter.com/77oX77v7Os

— 笑脸男人 (@lfx160219) October 1, 2024

Raketa je umístěna na mobilním odpalovacím systému vybaveném 18 koly a všechna lze natáčet tak, aby mohl řidič s dlouhou raketou na vozovce manévrovat. Její hmotnost je totiž plných 36 tun, uvádí ArmyRecognition, takže se není čemu divit – odhadovaná délka rakety je kolem 16 metrů a průměr asi 1,6 metru, dodává Wikipedia. Její dosah je pak 3 tisíce km, takže se řadí mezi rakety středního doletu, ale určena je výhradně proti Severní Koreji.

Hyunmoo-V má být také na lodích

Jižní Korea zatím počítá s tím, že by byla schopna vyprodukovat 70 raket Hyunmoo-V ročně, přičemž jich chce mít armáda ve výzbroji min. 200, uvádí NavalNews. Ale nemají být jenom součástí pozemních sil, počítáno je s nimi i na budoucích speciálních lodích Joint Strike Ship. Mělo by se jednat o plavidla vyzbrojená různými typy střel a raket, Hyunmoo-V by byla tou nejsilnější. V případě konfliktu by tak bylo možné Severní Koreu odstřelovat z moře.

Raketa Hyunmoo-V je posledním modelem jihokorejského raketového programu zahájeného v 80. letech 20. století. První raketa, Hyunmoo-I, měla dosah 180 kilometrů, ale inženýři vyvinuli její nástupkyně, případně řízené střely, s větším dosahem a přesností. Mají dokonce i jednu z verzí rakety Hyunmoo-IV, kterou odpalují z ponorek. Jižní Korea je známa i svým exportem zbraní, teoreticky by se tak rakety mohly stát i exportním artiklem.

Okay, I can now die with peace.
This intimidating, big-ass Hyunmoo-V TEL vehicle maneuvering chills me.
They now call it an ‚Ultra-powerful ballistic missile‘.
The KF-21, F-35A, and B-1 Lancer appeared, too.
President Yoon has repeatedly criticized Russia for its invasion of… pic.twitter.com/l8VnYj20RL

— ハク Mason (@mason_8718) October 1, 2024

Jihokorejské balistické rakety Hyunmoo-V na přehlídce

Článek Jihokorejská balistická raketa Hyunmoo-V je nejvýkonnější na světě: 36tunová bestie nemá obdobu a pronikne do hloubky až 100 m se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dosah 320 km a poloměr smrti 100 metrů

O nové jihokorejské taktické balistické raketě Hwasongpho-11-Da-4,5 je známo úplné minimum informací a vycházet lze prakticky pouze z toho, co o ní prohlašuje severokorejská propaganda, případně výsledky pozorování jejích testů. První se měl uskutečnit v létě 2024 a pozorovatelný dosah rakety vycházel na 320 kilometrů, uvádí AP, ačkoliv Severokorejci udávají až 500 kilometrů. Vzhledem k tomuto dosahu je jasné, že bude zacílena zejména na Jižní Koreu, kterou pokryje celou. Určitě by ale nebyla odpalována na Rusko nebo Čínu.

🔴Kuzey Kore, 4.5 ton ağırlığında süper büyük konvansiyonel savaş başlığı ile donatılan yeni tip “Hwasongpho-11-Da-4.5” taktik balistik füzesini başarıyla test etti. pic.twitter.com/bzbXo8FLnK

— Times of Defence (@timesofdefencee) September 19, 2024

Co má novou raketu od jiných podobných severokorejských zbraní odlišovat, je její nosnost. KoreaHerald uvádí, že by měla nést obří hlavici o hmotnosti 4,5 tuny, a ke všemu by měla být velmi přesná. Takto velká hlavice, pokud by byla konvenční, by mohla mít smrtelný poloměr jistě větší než 100 metrů. Velice dobře si lze představit, že pokud by trefila nějakou zastavěnou oblast, například Soul, způsobila by obrovské škody a mohla zabít spoustu lidí.

Jižní Korea se bránit umí, ale ne všude

Malou zvláštností je, že severokorejský režim zveřejnil fotografie rakety během testu nad pevninou, uvádí MilIn, přitom většinou odpaluje směrem na moře. Mají-li delší dolet, míří často například za Japonsko, což tam vždy vyvolá poplach protivzdušné obrany. Mohu jenom spekulovat, ale snímky ze zásahu pozemního cíle mají nejspíše demonstrovat přesnost zbraně, být hrozbou jihokorejské vládě, a možná je cílem i dosáhnout něčeho v jednání.

Hwasong-16B je nejnovější severokorejský hypersonický komplet, na jehož vývoji se pravděpodobně mohlo podílet Rusko

Jižní Korea má bezesporu zbraně schopné raketu jako Hwasongpho-11-Da-4,5 sestřelit, ale to neznamená, že není hrozbou. Žádná protivzdušná obrana totiž neposkytuje absolutní ochranu a v případě zásahu zastavěné oblasti by byly škody strašlivé. Nelze ani vyloučit, že by Severokorejci mohli v případě nějakého vyhroceného konfliktu na raketu namontovat nějaký typ obří jaderné hlavice. Co by vyvolala za škody, snad ani nechci domýšlet.

Článek Severokorejská balistická raketa „budoucnosti“ unese hlavici těžkou 4,5 tuny. Co zasáhne, to v poloměru 100 metrů prakticky vymaže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejská raketa doletí 380 kilometrů

Balistická raketa jako KN-25 není ve světě tak neobvyklou zbraní – jde o raketu ráže 600 milimetrů s délkou přes 8 metrů, jejíž hmotnost je kolem 3 tun, uvádí MilIn. Její dosah je pak 380 kilometrů. Ve světě lze najít podobné nebo i lepší taktické balistické rakety, třeba ruská 9K720 Iskander má dolet kolem 500 kilometrů, a o něco menší má potom MGM-140 ATACMS nebo odpověď na severokorejský raketový program rakety z rodiny Ure.

超大型放射砲(KN-25)の新型TEL、キャニスターの上下だけで左右の旋回は出来ない感じか？
タトラベースの4連装TELも装軌式の6連装TELも、最初は旋回が出来ない感じだったもののいつの間にか変わっていたから、いずれはこの8輪TELも発射機の形状が変わるんだろうな。#多連装ロケット #朝鮮人民軍 pic.twitter.com/p4cRnPX43o

— 第315独立親衛海軍歩兵旅団 (@315th_IGNIB) September 12, 2024

Pozoruhodné ale je, jak jsou tyto rakety odpalované, protože k tomu Severokorejci vlastně vytvořili salvový raketomet. Wikipedia uvádí, že odpalovač bývá montován na kolové podvozky Tatra 813 8×8 nebo speciální podvozky 10×10. V případě první varianty má odpalovač čtyři rakety, u té druhé potom šest. Konkurenční taktické balistické rakety jsou nicméně z vozidel odpalovány po jedné nebo po dvou, takže musí vyrážet k přebíjení mnohem častěji.

KN-25 zůstává nadále velkou neznámou

O raketě KN-25 se toho stále moc neví; jak uvádí MissileThreat, mnohé informace Severokorejci nezveřejnili. Není například jasné, jak velká je bojová hlavice, ale dle odhadů by to mohlo být kolem 300 kilogramů. Jasný však není ani typ navádění a přesnost, ale lze předpokládat, že bude využívat inerciálního navádění a pravděpodobně i satelitního, protože tyto systémy již Severní Korea dokázala instalovat do jiných zbraňových systémů.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Jižní Korea má proti balistickým raketám obranu, ale pravdou zůstává, že sestřelit balistickou raketu není jednoduché. A jelikož lze KN-25 odpalovat v salvách, může být případnou severokorejskou strategií jich v jednom okamžiku vypálit veliké množství, což by mohlo vést k zahlcení jihokorejských systémů a tedy zdolání obrany – alespoň v některých místech. Ale třeba na případu raket KN-23 se ukázalo, že jsou poměrně poruchové, což může potkat i KN-25.

🇰🇵 North Korea launched a barrage of 18 KN-25 missiles.

It appears that the video cuts out right as half of them start veering off course.

KN-25 is a SRBM with a demonstrated range of 380 km, officially described as a „super-large calibre“ multiple launch rocket system. pic.twitter.com/hgNJBdPwhT

— Spy (@TodayDefenceNew) June 1, 2024

Odpálení raket KN-25

Článek Severokorejské raketomety umí odpalovat monstrózní rakety KN-25 ráže 600 mm dlouhé 8 metrů. Takové protějšky na světě nejsou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americký jaderný arzenál musí zastrašovat

Co je v nové strategii USA obsaženo, je samozřejmě tajné. ArmyRecognition uvádí, že v obecné rovině by měla stanovit pravidla, jak se vyrovnat s nárůstem počtu čínských jaderných hlavic, a zároveň i těch ruských a severokorejských, což je další nevyzpytatelná síla. Důležité je, aby dokázal americký jaderný arzenál, případně ten spojenců (Velká Británie a Francie), všechny tyto země zastrašovat a odrazovat od nějaké jaderné konfrontace.

#China intends to triple its nuclear arsenal and increase the number of nuclear warheads to 900 by 2035.

This was reported by Kyodo News. pic.twitter.com/dL6eAD6HQF

— NEXTA (@nexta_tv) February 11, 2023

Že jsou obavy oprávněné, signalizuje hlavně prudký nárůst čínských jaderných hlavic v roce 2023. TheGuardian uvádí, že v lednu 2023 měla Čína zhruba 410 jaderných hlavic, a o 12 měsíců později jich bylo již 500. Růst přitom nemá přestat, do roku 2030 experti odhadují čínský jaderný arzenál na 1 000 hlavic a o 5 let později by měl dosáhnout dalšího 50% nárůstu. Čínu totiž nelimituje žádná dohoda o omezení jaderných zbraní.

Nasaditelných hlavic má nejvíce Rusko

V současné době mají mít USA 5 748 jaderných hlavic a Rusko 5 580, uvádí ArmsControl, ale nasaditelných jich má více Rusko, a to 4 380 oproti 3 748 americkým, jelikož Američané mají větší počet hlavic ve výslužbě. Ostatní arzenály jsou pak výrazně menší, ale čínské zbrojení tuto rovnováhu jasně narušuje. Smlouva Nový Start mezi Ruskem a USA o omezení jaderných hlavic navíc končí v roce 2026 a nová je v nedohlednu, a je jasné, že pokud by opět vznikla, bylo by žádoucí do ní zahrnout Čínu i další jaderné mocnosti.

Francie má pro případ útoku jaderné zbraně, jimiž může zasáhnout i celé Rusko; chráněna je proti nim nejspíše jenom Moskva

Pokud by žádná dohoda neexistovala a počty hlavic Číny, ale i Ruska a jiných velmocí by stoupaly, není vyloučeno, že by jaderný arzenál zvýšila i Amerika, uvádí Reuters. V současné situaci ale nikdo nejspíše nedokáže predikovat, jak se situace vyvine. Pokud nepříznivým směrem (vzhledem k rostoucím ambicím Číny a nevypočitatelnosti Ruska i jiných zemí), mohlo by být za pár let na Zemi mnohem více jaderných hlavic než současných 12 tisíc.

Článek Amerika přizpůsobuje svůj jaderný arzenál rostoucí čínské hrozbě. Ale reagovat by chtěla i na Rusko a Severní Koreu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V některých místech je moře zelené

Zelená barva severokorejských ponorek souvisí s tím, kde ponorky operují – jde o Japonské moře. Znalci prostředí na Quora uvádí, že se tam míchají teplé a studené proudy, což má za následek velikou tvorbu planktonu ve vodě, v důsledku čehož má moře nazelenalou barvu – severokorejské ponorky jsou proto hůře viditelné při plavbě na hladině i v malé hloubce, což se týká hlavně těch ve větších hloubkách. Ovšem na druhé straně Korejského poloostrova je situace jiná, takže tam operují i menší nezelená (ale typicky černá) plavidla.

North Korea launches nuclear submarine „Kim Kun Ok Hero“.
The ceremony was attended by the leader of the state, Kim Jong Un.
And we think Russia is ridiculous. 😂#NorthKorea pic.twitter.com/qJTu4DRwtZ

— Natalka (@NatalkaKyiv) September 8, 2023

Největší ze severokorejských ponorek jsou ty třídy Type 033, jichž by mělo být kolem 20. Jde o čínské kopie sovětských dieselelektrických ponorek třídy Romeo, uvádí Wikipedia, které byly v SSSR vyráběny již na konci 50. let 20. století a jejich konstrukce je tedy značně zastaralá; navíc jsou i hodně hlučné. Jejich hlavní zbraní jsou torpéda, i když jedno ze severokorejských plavidel mělo být upraveno i k odpalování balistických raket.

Severní Korea má i modernější Sang-O

Část zelených ponorek by potom měla patřit do třídy Sang-O, která je oproti Type 033 menší – konkrétně dosahuje délky jenom 34 metrů a výtlaku při ponoření 370 tun, uvádí MilitaryFactory. Severní Korea je začala sama stavět v roce 1991, takže jsou relativně moderní, i když ve světě existují lepší. Celkem by jich přitom měla mít kolem 40 a vyzbrojeny jsou dvojicí torpédometů ráže 533 milimetrů, což je v případě zásahu lodě nebo jiné ponorky nebezpečné. Některé pak mají být vylepšeny na třídu Sang-O II, která by měla být o něco větší.

Až 50 % severokorejských balistických raket nejspíše „nedosáhne svého cíle“ a buď spadne, nebo exploduje. A to mohly nahradit Iskander-M

Většina ponorek na světě je ale černá; DefenceXp uvádí, že je to výsledek testů, při nichž bylo zjišťováno, jak jsou viditelné z letadel. Nejlépe měla dopadnout tmavě modrá, zvláště pak v tropických mořích, ale nebyla dostatečně trvanlivá, takže byla zvolena za optimální řešení barva černá. V té jsou vyráběny i pryžové dlaždice na povrchu moderních ponorek pohlcující zvuk sonaru, a to díky příměsí sazí. Červená barva na spodní části ponorek, ale i jiných lodí, zase obsahuje látky zamezující růstu řas na lodních trupech.

Článek Mnohé severokorejské ponorky jsou asi jako jediné na světě zelené, zatímco jiné bývají černé. Má to ale logický důvod se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Amerika už nové jaderné velmoci nechce

Myšlenka stavby vlastní jaderní zbraně rezonuje společností v Jižní Koreji velice silně. Economist uvádí, že se záměrem mít vlastní jaderný arzenál k odstrašení Severní Koreje souhlasí plných 70 procent Jihokorejců, jenomže Američané od toho jihokorejskou vládu tvrdě odrazují. Mají své vlastní zájmy, a to hlavně udržet jaderný status quo ve světě. Kdyby se ovšem objevila nová jaderná velmoc, není vyloučeno, že by začaly o jadernou zbraň usilovat i jiné státy. Bílý dům si ale závody ve zbrojení nepřeje, znamenalo by to hrozbu nestability.

iZdroj fotografie: Public Domain

Současná americká administrativa se s Jihokorejci dohodla – ale není jisté, kdo bude novým vládcem Bílého domu v příštím roce. TheNewYorkTimes totiž upozorňuje, že si jihokorejští politici nejsou jisti tím, zda by závazky USA platily i v okamžiku zvolení Donalda Trumpa. Ten dokonce v minulosti hrozil stažením amerických vojáků z Korejského poloostrova, a právě jeho nevypočitatelnost je problém, jelikož nikdo neví, co v případě převzetí moci udělá. Jaderná zbraň by tedy byla sázka na jistotu, i když by to znamenalo rozbití dobrých vztahů.

Jihokorejci mají na atomovky zdroje i schopnosti

Jižní Korea je technologicky vyspělou zemí s jaderným programem – staví a provozuje vlastní jaderné elektrárny a chce dokonce otevřít centrum pro vývoj jaderných pohonů pro ponorky a lodě, uvádí MilIn. V zemi je tedy dostatek odborníků, aby technologii jaderné zbraně zvládla, a navíc na to má i dostatek prostředků. Ostatně se již v 70. letech 20. století o rozvoj svého programu jaderných zbraní pokoušela, ale po tlaku Američanů toho zanechala.

Američané před branami Severokorejců: jdou Kim Čong-unovi připomenout, jak silnou armádu mají a co dokáží. Hrozí další vypětí

I přes nátlak je však možné, že se Jižní Korea nakonec pro vývoj jaderné zbraně rozhodne, zvláště pokud bude cítit, že by nemuselo být její spojenectví s USA dostatečně pevné. Její armáda navíc disponuje balistickými raketami nebo řízenými střelami schopnými jadernou hlavici na území Severní Koreje dopravit. V celé záležitosti bude mít nějaké slovo i Čína, ale i ta může být motivací pro vývoj jihokorejské jaderné pumy, protože sama značně posiluje.

Článek Kdyby Jižní Korea vyráběla vlastní jaderné zbraně, mohla by tím rozbít spojenectví a přátelství s Amerikou. Ale možná to musí risknout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrytý Il-76 s podivnými podstavci

Kvůli nesmírné uzavřenosti severokorejského režimu je velice těžké říci, co lze od jeho letounu očekávat. Jediné, z čeho lze vycházet, jsou satelitní snímky, na nichž je na letišti v Pchjongjangu vidět transportní letoun Iljušin Il-76 Candid procházející záhadnou rekonstrukcí. MilIn uvádí, že na něm mají být vidět speciální podstavce připomínající zařízení k upevnění radarových antén, a nápadně se podobají těm na sovětském, resp. ruském letounu Beriev A-50 Mainstay.

🇷🇺🇰🇵 : #BREAKING
A long-range radar detection and control aircraft based on the Il-76 military transport has been spotted in North Korea. pic.twitter.com/4sgtRy1DzJ

— OSINT Expert (@OsintExperts) August 4, 2024

Úprava letounu, který je stále ukrytý, začaly již v říjnu 2023. 38North spekuluje, že by ho mohli Severokorejci vyvíjet za pomoci odborníků z Ruska, i když nemůže být vyloučena ani Čína. Na druhou stranu je to právě Rusko, kdo v posledním zhruba roce se Severní Koreou prokazatelně spolupracuje. Získání takového letounu by jí umožnilo sledovat střely a letadla nad územím Jižní Koreje, ale třeba i trasy severokorejských raket a střel při různých testech.

I A-50 je postavený na základě Il-76

Jak přesně by mohl severokorejský letoun včasné výstrahy vypadat a co přesně dokáže, lze říci jenom obtížně. Il-76 je 46 metrů dlouhý a má rozpětí křídel 50,5 metrů, uvádí Airforce-Technology, a byl využit jako základ pro Beriev A-50. Severní Korea má mít letouny celkem tři, a pakliže by na nich opravdu pracovali ruští odborníci, teoreticky by mohly mít schopnosti ruského protějšku, i když je otázkou, zda by Rusko poskytlo všechny technologie.

Nejnovější severokorejský tank odhalený při cvičení s Čínou vypadá jako kříženec M1 Abrams a T-14 Armata. V mnohém zřejmě klame

Ruský letoun má být schopen detekovat vzdušné cíle na vzdálenost 650 km a pozemní na vzdálenost 300 km, uvádí Wikipedia. Ve vzduchu vydrží až 4 hodiny, ale má schopnost tankování za letu, takže lze jeho mise prodloužit, přičemž z něj má být možné řídit akci až 10 bojových letadel na odhalené cíle; na palubě pak slouží 15členná osádka. Ale i kdyby byly schopnosti severokorejského letounu horší, značně by armádu posílil.

Článek Satelitní snímek ukázal, jak Severní Korea posiluje – vyvíjí vlastní letoun včasné výstrahy, který mají jenom nejmodernější armády světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.