Deset dní pod neviditelným okem

Širší rotace trvala měsíc a zapojila celou brigádu, ale Watsonova rota měla vlastní desetidenní fázi. Proti ní stála Nemesis, od 1. listopadu 2025 formálně 412. samostatná brigáda bezpilotních systémů ukrajinských ozbrojených sil, jednotka s více než deseti tisíci bojovými misemi za sebou. Západní média ji často stále označují jako „412. pluk“, ale v době cvičení už šlo o brigádu s rozsáhlou frontovou zkušeností z více než čtyř let války.

Nemesis fungovala jako součást OPFOR, simulovaného nepřítele. Její operátoři nasadili přesně ty metody, které denně používají proti ruské technice: trvalé pozorování shora, rychlé předávání souřadnic a okamžité přidělování simulovaných zásahů. Podle The Wall Street Journal byly ztráty amerických jednotek na brigádní úrovni tak vysoké, že rozhodčí museli některé „zničené“ prvky vracet do hry jako nové, aby scénář mohl pokračovat. Bradley M2A4, vozidlo s bojovou hmotností 36,3 tuny, motorem o výkonu 675 koní (503 kW), maximální rychlostí 66 km/h a kapacitou až deseti osob, se ukázal jako snadno čitelný cíl, pokud se pohyboval po předvídatelných trasách.

Co velitel roty odmítá

Watson svůj pohled na cvičení publikoval začátkem září 2026 jako komentář na serveru Task & Purpose. Nešlo o popření ztrát, ty potvrzuje. Šlo o odmítnutí mediálního rámce, který z celé rotace udělal jednostranný výprask.

Jeho argumenty jsou tři. Za prvé: rota se adaptovala během hodin, ne dní. Změnila způsob přesunu, opustila obvyklé cesty a začala využívat strmé rokle, zalesněná údolí a takzvaný mrtvý prostor, místa, kam dron obtížně nahlédne. Za druhé: i pod dronovým tlakem plnila bojové úkoly, ztrácela i vyhrávala. Za třetí, a to je možná nejdůležitější bod: ve druhé polovině cvičení přešla Nemesis na stejnou stranu a předávala americkým vojákům své zkušenosti. Watson mluví o mistrovské lekci v levném létání na velké vzdálenosti a v řízení celého řetězce od nalezení cíle po doručení účinku.

Spor tedy není o tom, zda drony zabíjely. Spor je o to, co si z toho vzít. Mediální zkratka říká „americká armáda nezvládá drony“. Watsonova verze říká „americká armáda se učí drony zvládat a tady je návod“.

Čtyři věci, které zabraly

Watson ve svém textu popisuje konkrétní taktické změny, které jeho rota zavedla pod tlakem:

• Maskování a signatura shora. Vojáci se naučili dívat se na vlastní pozice očima dronu, ne ze země, ale z výšky. Každá pozice se hodnotila podle toho, jak vypadá na termovizi a v optickém spektru shora.
• Maximální rozptyl. Vozidla i pěšáci přestali operovat v kompaktních formacích. Čím větší vzdálenost mezi prvky, tím obtížnější je pro jednoho operátora pokrýt celou jednotku.
• Stromy místo otevřeného terénu. Bradley pod hustou korunou je pro dron prakticky neviditelný. Rota začala systematicky využívat zalesněné úseky k ukrytí techniky.
• Rokle a mrtvý prostor místo cest. Opuštění silnic a zpevněných tras ve prospěch strmých svahů a terénních zlomů, kam drony nemají přímý výhled.

Watson to shrnuje jednou větou: když jeho vojáci začali manévrovat tak, že se lovci z Nemesis cítili jako lovení, tlak ze vzduchu polevil. Nejde o technologické řešení. Jde o disciplínu, terénní cit a ochotu opustit pohodlné návyky.

Proč americká armáda nemá plošnou obranu proti dronům

Otázka, která se nabízí, zní jednoduše: jak je možné, že nejsilnější armáda světa nemá funkční protidronový systém v každé rotě? Watson na ni odpovídá přímo, jeho brigáda nebyla součástí programu Transformation in Contact a neměla k dispozici protidronové schopnosti, které by chtěla.

Na systémové úrovni je obraz složitější. Podle zprávy GAO se americký program Family of Counter-UAS Systems stal formálním akvizičním programem teprve v červenci 2024, po šesti prototypových iteracích. Na jaře 2026 probíhaly první polní testy systému Golden Shield u 1. jezdecké divize, tedy přesně u té divize, jejíž brigáda cvičila v Hohenfelsu. A teprve v červnu 2026 vznikla ve Fort Drum specializovaná C-UAS Academy pro systematický výcvik.

Americká armáda problém rozpoznala, ale mezi rozpoznáním hrozby a plošným zavedením ochrany zeje mezera. Úprava doktríny už běží, aktualizovaný FM 3-0 pracuje s konceptem „ochrany před nepřetržitým pozorováním“ jako se standardem, nikoli výjimkou. Jenže doktrína na papíře a schopnost v poli jsou dvě různé věci.

Co si z toho vzít v Česku

České ozbrojené síly provozují obrněná vozidla CV90, Pandury i starší BVP a čelí stejnému problému: plošná ochrana proti dronům zatím chybí. Odborné publikace AČR přitom dospívají k překvapivě podobným závěrům jako Watson, základem ochrany před drony je utajení, vysoká mobilita a kvalitní maskování ve všech spektrech. Detektory a přenosné rušiče jsou převážně u specializovaných útvarů a ani dobře nakonfigurovaný protidronový systém nezajistí stoprocentní ochranu.

Experimentální cvičení Drone Shield 2024 ve Vyškově testovalo české systémy STARKOM a DPET. Česká armáda se v roce 2022 účastnila Combined Resolve a v srpnu 2026 se Česká republika i Ukrajina společně zapojily do cvičení Saber Junction 26, které výslovně pracovalo s lekcemi z elektronického boje a bezpilotních systémů. Přímou spolupráci AČR s brigádou Nemesis z otevřených zdrojů potvrdit nelze, ale trend je zřejmý: aliance se učí od těch, kdo mají frontovou zkušenost.

Praktický přesah pro české mechanizované jednotky je přímočarý: učit posádky pohybu mimo předvídatelné trasy, práci v rozptylu, organickému využití vlastních malých dronů pro přehled o situaci a těsnému propojení s prvky elektronického boje. Hohenfels ukázal, že to není otázka budoucnosti. Je to otázka příštího cvičení.

Cvičení v Bavorsku neprokázalo, že obrněnce jsou mrtvá technika. Prokázalo, že éra pohodlného přesunu po otevřených cestách pod nekrytou oblohou skončila. Kdo se nepřizpůsobí, zaplatí, zatím simulovanými zásahy, na frontě životem.

Článek Ukrajinské drony rozmetaly americké obrněnce při cvičení v Německu. Velitel roty říká, že to bylo jinak, a popisuje, co zabralo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení, které mělo prověřit obranu poloostrova

Ulči Freedom Shield patří k největším pravidelným aliančním cvičením na světě. Podle oficiálních materiálů USFK slouží k zaplňování mezer v bojové připravenosti, od společného velení a řízení přes koordinaci palby až po logistiku v podmínkách reálného konfliktu. Letošní ročník měl zahrnovat scénáře proti dronům, rušení signálu GPS, kyberútoky i přesuny přes vodní překážky s distribucí předem uloženého materiálu. Šlo o simulaci toho, jak by aliance reagovala na severokorejský útok a jak by přešla do protiofenzívy.

Po Trumpově zásahu z toho zůstalo pětidenní torzo. Americká armáda sama přitom opakovaně zdůrazňuje, že připravenost je „kazivá“, nedá se zapnout na povel, buduje se opakováním. Právě proto mají tato cvičení smysl. A právě proto jejich omezení není jen diplomatické gesto, ale praktický úbytek schopnosti spojenců jednat společně pod tlakem.

Írán jako skrytý motor ústupku

Trump svůj krok nerámoval jen přes vztah s Kimem. V témže postu si postěžoval, že jihokorejský prezident I Če-mjong odmítl pomáhat s americkou kampaní proti Íránu. Formulace „Ne, děkujeme“ pochází výhradně z Trumpovy verze, Soul ji veřejně nepotvrdil. I Če-mjong později uvedl, že jeho vláda je připravena přispívat k volné plavbě v Hormuzském průlivu, ale jen v mezích jihokorejských zákonů.

Kontext íránské války je přitom klíčový. Konflikt trvá od konce února 2026, tedy přes půl roku, a podle analýzy Reuters nemá jasné východisko. Je doma hluboce nepopulární, cíle zůstávají nesplněné a americké kapacity se natahují do prasknutí. Letadlová loď USS George Washington byla přesunuta z Pacifiku na Blízký východ. A důsledky se projevily okamžitě: jen o týden později Pentagon zrušil i zářijový obojživelný výcvik Ssangyong, tentokrát už bez diplomatického zdůvodnění, prostě kvůli nedostatku dostupných amerických sil.

Trump si zkrátka nemůže dovolit riskovat eskalaci na Korejském poloostrově, když jeho armáda už jednu drahou a nepopulární válku vede. Omezení cvičení tak není jen gestem ke Kimovi. Je to přiznání, že americký manévrovací prostor se zúžil.

Kim nebral, Pchjongjang střílel

Ironie celého kroku spočívá v tom, že severokorejská strana Trumpovo gesto prakticky odmítla. Kim Jo-čong, vlivná sestra severokorejského vůdce, veřejně prohlásila, že zmenšení rozsahu cvičení nic podstatného nemění na jejich „provokativní a agresivní povaze“. Pchjongjang více zajímá, že cvičení vůbec pokračují, než to, kolik dnů trvají.

A jako by chtěla tuto pozici podtrhnout, Severní Korea krátce po skončení zkráceného Ulči Freedom Shield odpálila balistické střely krátkého doletu. Trumpovo gesto nepřineslo uklidnění. Nepřineslo diplomatický průlom. Přineslo jen oslabení spojeneckého výcviku bez jakékoli protihodnoty.

Srovnání s rokem 2018 je poučné. Tehdy Trump po singapurském summitu také mluvil o zastavení „válečných her“ jako o provokaci, ale dělal to v kontextu čerstvě otevřené diplomacie, s příslibem „kompletní denuklearizace“. V roce 2026 používá totožný jazyk, jenže diplomacie dávno zkolabovala, Kim má silnější pozici a Washington řeší válku jinde.

Co to znamená pro spojence, a pro Česko

Trumpův krok vyvolal vlnu nejistoty daleko za hranicemi Korejského poloostrova. Pokud může být klíčové alianční cvičení jednostranně omezeno kvůli osobní vazbě na diktátora a kvůli jiné válce, může se stejná logika zítra vztáhnout na Japonsko, Tchaj-wan, nebo na evropské spojence.

V Tokiu roste obava, že Trump bude cvičení a bezpečnostní závazky používat jako vyjednávací páku. U Tchaj-wanu se řeší opatrnější přístup Washingtonu ke zbrojním dodávkám v kontextu chystaného summitu Trump–Si. A v Evropě? Generální tajemník NATO Mark Rutte na červnovém jednání ministrů obrany výslovně zmínil Českou republiku jako zemi, která musí doložit věrohodnou trajektorii výdajů. Na ankarském summitu v červenci pak potvrdil článek 5, ale zároveň opakovaně zdůraznil, že Evropa musí převzít větší díl konvenční obrany, protože „USA řeší více bojišť“.

Formálně se na amerických jaderných a smluvních garancích nic nemění. Prakticky ale roste tlak na to, aby evropské země včetně Česka zvládly více samy. Trumpova nepředvídatelnost není anomálie, je to nová konstanta, se kterou musí spojenci počítat.

Hegseth říkal něco jiného

Zvláštní je i rozpor uvnitř samotné americké administrativy. Ještě v květnu 2026 ministr obrany Pete Hegseth veřejně chválil Soul za zvyšování výdajů a převzetí primární odpovědnosti za bezpečnost poloostrova. Na asijském obranném summitu koncem května mluvil o stabilitě, společné připravenosti a větší odpovědnosti spojenců, tedy přesně o tom, co velké alianční cvičení naplňuje. Americká Národní obranná strategie 2026 počítá s tím, že Jižní Korea ponese hlavní břemeno s „kritickou, ale omezenější americkou podporou“.

Srpnový Trumpův post tohle všechno přepsal. Ne proto, že by se změnila bezpečnostní situace. Ale proto, že prezident chtěl poslat signál Kimovi a zároveň potrestat Soul za to, že mu nechtěl pomáhat s Íránem. Transakční logika, „pomozte nám jinde, jinak přehodnotíme závazky“, nahradila strategické plánování. Trump dokonce mluvil o „39 000″ amerických vojácích v Jižní Koreji, zatímco skutečný počet příslušníků USFK činí přibližně 28 500.

Cvičení Ulči Freedom Shield skončilo o šest dnů dřív, Severní Korea odpověděla raketami a trilaterální cvičení Freedom Edge s Japonskem přesto pokračovalo, jako by region sám cítil, že Trumpovo gesto neznamená bezpečí, ale prázdno, které je třeba zaplnit.

Článek Trump se regulérně bojí Kim Čong-una. Zrušil vojenská cvičení s Jižní Koreou, aby ho neprovokoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně mariňáci nacvičovali

Realistic Urban Training probíhal od 26. května do 3. června 2026 a podle oficiálního oznámení I. expediční síly námořní pěchoty zahrnoval dva expediční údery, tři obojživelné raidy a dvě mise taktického vyproštění personálu a techniky (TRAP). Zapojilo se přes tisíc lidí ze všech čtyř složek takzvané MAGTF, tedy velitelské, pozemní, letecké a logistické.

Konkrétní scény z cvičení vypadaly takto:

• 27. května, Yuma: Simulovaný expediční letecký úder F-35B z perutě VMFA-211.
• 28. května, Blythe: Pěchotní raid s explozivním průnikem do budovy v městské zástavbě.
• 25.–29. května: Výcvik obrany proti malým dronům, nácvik vyprošťovacích misí s konvertoplány MV-22 Osprey, evakuace raněných a polní doplňování paliva letounů přímo na zemi.

„Městský boj s F-35B“ tedy neznamená, že letoun sám krouží mezi domy. Znamená to, že otevírá cestu úderem, průzkumem a elektronickým rušením, a za ním přichází kompletní expediční balík: pěchota, ženisté, zdravotníci, logistika. Všechno najednou, z moře, bez potřeby velké základny na pevnině.

Proč může zasáhnout dřív než kdokoli jiný

Americká námořní pěchota staví svou doktrínu krizové reakce na jednoduchém principu: MEU musí být schopna naplánovat a zahájit provádění mise do šesti hodin od přijetí rozkazu. Šest hodin. Ne od chvíle, kdy se jednotka začne balit v Kalifornii, ale od okamžiku, kdy už předsunutá síla na moři dostane úkol.

13. MEU je přesně takovou silou. Podle doktrinálního předpisu námořní pěchoty prochází 26týdenním přednasazovacím programem, který ji má dovést do stavu, kdy zvládne vést více misí současně. Cvičení RUT bylo jedním z posledních článků tohoto řetězce; už v lednu 2026 jednotka absolvovala integrační cvičení na palubě výsadkové lodi USS Makin Island s obojživelnou eskadrou PHIBRON 7.

Model funguje jako přemostění: menší, ale kompletní námořní expediční síla přijde první, vytvoří přístup, udeří nebo vytáhne ohrožený personál a získá čas, než dorazí větší spojenecká sestava. Není to sólová akce. Je to první vlna.

Varianta B: nejslabší čísla, nejsilnější pozice

Tady je potřeba být upřímný k číslům. F-35B není nejlepší verzí F-35, je nejexpedičnější.

Varianta A létá dál, unese víc a snese tvrdší manévry. Varianta B za to platí hmotností systému STOVL (ventilátoru a otočné trysky, které jí umožňují přistát vertikálně). Jenže právě tahle daň je její vstupenkou tam, kam se A nedostane: na palubu výsadkových lodí, na krátké polní dráhy, na provizorní silniční úseky poblíž fronty.

Námořní pěchota sama uvádí, že F-35B v jednom draku nahrazuje tři starší typy: útočný AV-8B Harrier, víceúčelový F/A-18 Hornet a letoun elektronického boje EA-6B Prowler. Stealth, senzorová fúze, zabezpečený datový link a schopnost elektronického rušení v jednom stroji, který nepotřebuje dvoukilometrovou ranvej. Pro protivníka v prvních hodinách krize je to kombinace, se kterou se těžko počítá.

Proti komu se to cvičí

Oficiální materiály ke cvičení RUT nejmenují žádného konkrétního protivníka. Rámec je obecný: rychlá reakce na krizi v urbanizovaném pobřežním prostředí. Ale stopy vedou poměrně jasným směrem.

Námořní pěchota v posledních letech intenzivně rozvíjí dva koncepty: Expeditionary Advanced Base Operations (EABO) a Stand-in Forces. Oba počítají s malými, mobilními, těžko odhalitelnými silami, které operují z dočasných pozic uvnitř sporného námořního prostoru. Fungují jako oči a uši flotily, uzavírají palebné řetězce a drží klíčový přímořský terén. 13. MEU má navíc čerstvou vazbu na jihovýchodní Asii; v roce 2024 vedla rotační sílu MRF-SEA v regionu.

Přeloženo: méně „velký obojživelný výsadek na pláž v normandském stylu“, více rozptýlených předsunutých úderů v ostrovním a pobřežním terénu Indo-Pacifiku. Kam přesně 13. MEU po certifikaci zamíří, veřejné zdroje neuvádějí. Ale směr je čitelný.

Co z toho plyne pro Česko

Česká republika pořizuje 24 kusů F-35A, pozemní variantu s delším doletem a větší nosností. Vertikální přistání z lodí nás nečeká. Relevance amerického cvičení je ale jinde: v síťovém propojení.

F-35 všech variant sdílejí zabezpečený datový link MADL, který umožňuje sdílet obraz bojiště v reálném čase mezi letouny i s pozemními a námořními silami. Čeští piloti se na novou platformu už připravují; v listopadu 2025 probíhalo přeškolování s americkými instruktory v Pardubicích a je naplánován společný výcvik s německými vzdušnými silami, které rovněž přecházejí na F-35.

Lekce z arizonské pouště se tedy netýká toho, jak přistávat na silnici. Týká se toho, jak v prvních minutách krize propojit letoun, pěchotu, logistiku a velení do jednoho celku, a jak do tohoto celku zapadnout jako spojenec.

13. MEU dokončila cvičení 3. června a míří k závěrečné certifikaci. Až příště vypluje, bude mít na palubě kompletní peruť F-35B a víc než tisíc lidí připravených zasáhnout do šesti hodin. Ne jedním letounem. Celým balíkem.

Článek Američtí mariňáci nacvičují městský boj s F-35B, tou nejhorší ze všech. Má zasáhnout dříve, než dorazí zbytek armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Scénář, který nepojmenovává Rusko, ale myslí na něj

Oficiální dokumenty cvičení pracují s fiktivní mapou. Expanzivní stát Mercure destabilizuje sousední Arnland hybridními operacemi, podporuje milice na jeho území a snaží se zablokovat jeho přiblížení k Evropské unii. Šestého ledna 2026, ve scénáři, Francie přebírá vedení koalice ORION na obranu Arnlandu a „zachování evropské rovnováhy“.

Nikde v otevřeném scénáři nestojí slovo Rusko. Ale konstrukce je průhledná: východní agresor, hybridní rozklad souseda, blokování západní integrace. Francie si tím nerepetuje koloniální expedici. Připravuje se na roli rámcového státu pro velkou konvenční válku na východním křídle Evropy v rámci NATO.

Cvičení běželo od 8. února do 30. dubna ve čtyřech fázích, napříč devatenácti departmenty. Zapojilo 25 lodí, zhruba 140 letadel a vrtulníků a poprvé v takovém rozsahu vyvedlo alianční velitelské sítě z kanceláří do polních podmínek. Poslední fáze validovala nasazení 1. armádního sboru jako takzvaného Warfighting Corps, bojového jádra, které má být podle francouzských plánů plně připravené do roku 2030.

Průhledné bojiště: co cvičení skutečně odhalilo

Dvě vrstvy problému vypluly na povrch. První je taktická. Předsunuté velitelské stanoviště sboru vysílá: komunikuje s podřízenými divizemi, přijímá data, koordinuje palbu. Každá emise je ale podpis. A na moderním bojišti, kde i levný komerční dron unese termokameru, je podpis totéž co souřadnice pro dělostřelectvo nebo řízené střely.

Druhá vrstva je materiální a bolí víc. Francie zatím nemá plošnou ochranu svých obrněných sil proti dronům. Specializovaná antidronová varianta obrněnce SERVAL, kterou představila firma KNDS France, má do armády vstoupit až od roku 2028. V první várce jde o 24 kusů, výhledově 48. Aktualizované francouzské obranné plány přitom počítají s tím, že armáda obětuje asi padesát standardních Servalů, aby získala pouhých 24 dalších antidronových systémů. To není masová saturace. To je začátek.

Ukrajinská válka přitom denně ukazuje, co se děje, když obrněná technika nemá organickou ochranu proti FPV dronům: tanky a bojová vozidla pěchoty se stávají cíli zranitelnými shora, z boku i zezadu. Ruská armáda pod tlakem ztrát zavedla vozidlové rušiče a antidronové pušky už koncem roku 2023, improvizovaně, ale rychle a v masovém měřítku. Francie jde cestou čistšího, průmyslově řešeného systému. Jenže ten bude v brigádách nejdřív za dva roky.

Kde je Francie napřed, a kde ji ostatní předbíhají

Bylo by nepřesné číst ORION 26 jen jako katalog selhání. Francie v Evropě patří k hrstce zemí, které dokážou postavit sborové velení a řídit koalici pěti národních divizí v poli. Přestavba mobilního velení sboru zabrala podle Desmeullese méně než osmnáct měsíců. To je tempo, které většina evropských armád nedosahuje.

Ale v rychlé, masové adaptaci na dronové bojiště ji jiní předbíhají:

• Polsko staví vrstvu protidronové obrany v měřítku celé země: program SAN počítá s 18 bateriemi, 52 palebnými četami a 703 vozidly, první komponenty od roku 2026.
• Británie institucionalizuje ukrajinské lekce přes nově založené Drone Centre a investici přes pět miliard liber do autonomních systémů a zbraní směrované energie.
• Rusko, paradoxně, adaptovalo ochranu vozidel proti dronům nejrychleji ze všech, protože ji vynucovaly denní ztráty.

Analytici z britského think-tanku RUSI to shrnují přesně: francouzský model je transformačně koherentní, drží pohromadě celou sílu a upřednostňuje velké průmyslové programy. Ale právě ta koherence brzdí rychlost zavádění technologií, které se na Ukrajině mění v řádu měsíců.

Co to znamená pro Česko a menší spojence

Česká armáda je v podobné fázi jako Francie, jen v menším měřítku. Na cvičení Drone Shield 2024 testovala desítky antidronových řešení ve spolupráci s domácím průmyslem. Nové CV90 MkIV mají potenciál pro systém aktivní ochrany, výsadkáři z 43. pluku už trénují s FPV drony i obranu proti nim. Ale plošná saturace těžké techniky antidronovou ochranou veřejně doložená není, stejně jako ve Francii.

Pro menší členy NATO z toho plyne nepohodlný závěr. Spojenecké záruky platí, ale jsou čím dál víc podmíněné kvalitou technologické adaptace. Francie umí postavit sbor a převzít rámcovou roli. Nemůže ale za každého spojence vyřešit elektronický boj, protidronovou vrstvu a muniční zásoby. Kdo se spoléhá jen na papírovou velikost armády vedoucího státu, spoléhá se na iluzi.

Závod s časem do roku 2030

Francie si stanovila jasné milníky: divize připravená k válce do roku 2027, celý sbor do roku 2030. ORION 26 je kontrolní mezikrok na této cestě, ne izolovaná jednorázová přehlídka. Desmeulles sám říká, že Ukrajina byla hlavním zdrojem inspirace, ne však šablonou pro všechno.

Skutečná otázka proto nezní, jestli Francie cvičí válku. Cvičí. Otázka zní, jestli stihne proměnit poučení z Ukrajiny v běžnou výbavu brigád dřív, než by je musela použít doopravdy. Prvních 24 antidronových Servalů v roce 2028 je odpověď, která zatím nestačí.

Článek Francie se chystá na velkou válku v Evropě. Největší cvičení v dějinách země odhalilo zásadní slabinu její armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hercules se utopil 4,5 metru hluboko

Tragická událost se udála v Litvě na jaře 2025. Evropské velitelství americké armády ji popsalo jako nehodu, při níž se vozidlo M88A2 Hercules doslova utopilo v bažině. Nalezeno bylo totiž v hloubce 4,5 m a jeho osádce se z něj nepodařilo dostat ven, takže zahynula. Vozidlo se podařilo vyprostit až po nějaké době, byla k tomu totiž zapotřebí těžká specializovaná technika.

NATO vyslalo Eurofightery, aby vyprovodily skupinu ruských letadel, která vnikla do Litvy. Prakticky by neměla šanci střet přežít

Přesné důvody nehody se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo zjistit, ani po půl roce totiž nedohledal žádné závěry vyšetřování. Lze však konstatovat, že se nehoda stala ve výcvikovém prostoru Pabrade. IntelliNews uvádí, že se jedná o oblast o rozloze 17 000 hektarů a slouží k nácviku střelby, manévrového boje a dalších dovedností. V tomto prostoru je náročný terén včetně bažin, což je samozřejmě nutné k tomu, aby si na prostředí vojáci zvykli.

Hercules zachraňuje obrněnou techniku

Utopené vozidlo M88A2 je používáno k vyprošťování a zachraňování různé obrněné techniky. Army-Technology uvádí, že je to kolos o hmotnosti 70 tun umístěný na pásovém podvozku, a obvykle mívá tříčlennou osádku, ale v době cvičení v něm pravděpodobně bylo o jednoho vojáka navíc – důvod není známý. Pohybuje se rychlostí až 48 km/h a je pancéřované, přičemž dokáže odolat palbě z kanonu ráže 30 mm. Na obranu má pak těžký kulomet.

Video: „Tak tudy rozhodně ne!“ Ukrajinské dělostřelectvo rozneslo ruský útok. Dezorientovaní Rusové nevěděli, co dělat

Je to nutné, protože Hercules slouží k záchraně obrněné techniky včetně amerických tanků M1 Abrams, které je schopné utáhnout. V mnoha případech se totiž může stát, že ho bude zachraňovat na dohled nepřítele, k čemuž je vybaven i speciální technikou, jako je tažný naviják nebo jeřáb. Osádka si na místě dokáže poradit i s některými opravami obrněnců.

Článek Chyba, která stála životy: Američtí vojáci se utopili ve vyprošťovacím kolosu Hercules na východním křídle NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenské cvičení se 150 plavidly a 15 000 vojáky

Smyslem námořního cvičení, které bude probíhat od 23. do 27. července 2025, je otestovat připravenost námořních formací na tzv. nekonvenční operační úkoly, včetně použití přesných zbraní dlouhého doletu, bezpilotních systémů a nejnovější výzbroje. Na moři budou posádky lodí nacvičovat nasazení v bojových zónách, protiponorkové operace, ochranu základen a námořních tras, a odrážení útoků námořní i vzdušných dronů a letectva.

Video: přilétající smrt jménem MiG-29 proměnila v trosky základnu ruských vojáků jedinou dobře mířenou leteckou pumou

Cvičení je svou velikostí opravdu rozsáhlé, neboť se ho účastní přes 15 000 vojáků, 150 lodí a podpůrných plavidel, 120 letadel, 10 pobřežních raketových systémů a přibližně 950 jednotek vojenského vybavení. Armádní Zpravodaj připomíná, že probíhá pod velením admirála Alexandra Mojsejeva, nově jmenovaného vrchního velitele ruského námořnictva.

I když tato akce nedosahuje největšího ruského námořního cvičení z minulého roku, jehož se v rámci akce Ocean 2024 účastnilo na 400 válečných lodí, ponorek a pomocných plavidel flotily, 120 letadel a vrtulníků námořnictva a leteckých sil, asi 7 000 zbraňových systémů a vojenského a speciálního vybavení, stejně jako i více než 90 000 vojáků, jak uvádí kancelář ruského prezidenta, určitě není svým rozsahem malá, ale patří k větším.

Ukrajina v boji ztratila Suchoj Su-27. Odrážel ruský útok a podporoval pozemní jednotky. Nejspíše šlo o nešťastnou náhodu

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že Rusko pořádalo v roce 2024 rovněž rozsáhlé pozemní cvičení nazvané Západ-2024, a to po boku Běloruska. Jeho cílem bylo rovněž prověřit schopnosti spolupráce, tentokrát ale pozemních vojsk ve spolupráci s letectvem, a jejich připravenost. Cvičení se každopádně obvykle od reality velmi liší.

Asi nikdy totiž nelze nasimulovat přesný scénář, ať už jde o taktiku nepřítele nebo odolnost vlastní techniky, morálku jednotek apod. I když tedy dopadne cvičení dobře a vojáci jsou perfektně koordinovaní, na bojišti tomu může být úplně jinak. Akce jsou to nicméně obrovské a svým způsobem impozantní, už jenom při pohledu na techniku.

Rusko žádný mír nechce a volí k válce nový přístup, z něhož nebudou Rusové nadšení. Zavádí celoroční odvody do armády

NATO mimochodem pořádalo v roce 2024 námořní cvičení Steadfast Defender 2024, které bylo největším od dob studené války, jak Armádní Zpravodaj upozorňoval. Účastnilo se ho 32 členů, kteří vyslali přes 90 000 vojáků, více jak 50 lodí včetně letadlových, přes 80 letounů včetně F-35 nebo F/A-18 Super Hornet nebo helikoptér, více jak 1 100 bojových vozidel včetně 166 tanků a 533 bojových vozidel pěchoty, uvádí NATO, a cílem bylo nejenom otestovat spolupráci mezi jednotkami, ale také vyslat jasný vzkaz všem možným rivalům.

Článek Síla, jaká ohromí i NATO: přes 150 ruských lodí vyplulo, aby ukázaly svou sílu hned v několika mořích. Rusko to ovšem umí i lépe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení ukazuje sílu, ale nikomu konkrétnímu

Některé kroky běloruského režimu jsou v poslední době až překvapivé – ať už to je neúčast ve válce na Ukrajině (tedy nikoliv přímá, ačkoliv materiální ano, a rovněž došlo min. na začátku k poskytnutí území), tak celková zdrženlivost vůči Západu i Rusku. Koncem ledna 2025 Armádní Zpravodaj také upozornil na slova běloruského prezidenta Alexandra Lukašenka, podle něhož by mohla jeho armáda dohlížet na mír, pokud by mezi Ruskem a Ukrajinou nastal.

Rusko stále dodává vojenskou techniku do zahraničí. Běloruské letectvo dostalo modernizované stíhačky Suchoj Su-30M2, i když jenom pár

I rozhodnutí přesunout vojenské cvičení Západ-2025 dále od západních hranic vypadá jako gesto, které má dát najevo, že Bělorusko nemá zájem zbytečně provokovat. Redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že to nemusí být zrovna jednoduché, jelikož má jít o rozsáhlou akci, které se běžně účastní desítky tisíc vojáků a stovky kusů vojenské techniky.

„Rozhodli jsme se snížit rozsah cvičení Západ a přesunout jeho hlavní manévry hlouběji na území Běloruské republiky, pryč od západních hranic,“ uvedl běloruský ministr. Dodal také, že pokud jde o intenzitu a rozsah, cvičení Západ nikdy nebylo srovnatelné s operačními a bojovými výcvikovými aktivitami prováděnými v Evropě členskými státy NATO.

Bělorusko tak podle něj znovu potvrzuje svou připravenost k dialogu, kompromisu a snížení napětí – nejenom slovy, ale i činy. „Upřímně řečeno, děláme to, aniž bychom očekávali konstruktivní reakci. Děláme to především proto, abychom našim spojencům a partnerům po celém světě ukázali skutečně mírový postoj Běloruské republiky,“ doplnil ministr obrany.

Česká Excalibur Army začne za pár dní montovat francouzské houfnice CAESAR. První dodá AČR ještě letos

Naproti tomu Rusko pokračuje v rozšiřování jaderného arzenálu a vybavilo letouny střelami s dlouhým dosahem osazené jadernými hlavicemi, jak vyplývá z odtajněného dokumentu. Na druhou stranu je třeba připomenout, že to neznamená nějaký odklon od ruského partnerství, či snad větší sympatie se západními zeměmi. To ostatně upřesnil běloruský prezident Alexandr Lukašenko v rozhovoru pro mezistátní televizní a rozhlasovou společnost Mir.

„Budu bránit svůj národ. A vím, jak to bylo v roce 1941: celou dobu jsme se snažili Němce uklidňovat. Snažili jsme se získat jejich přízeň všemi prostředky. Jejich letadlo vletělo do našeho prostoru. Jednali drze. Zatímco my jsme shromáždili všechna letadla z letišť do jednoho a začali něco opravovat. Dokonce jsme ani nenasadili armády. Měli jsme plné ruce práce s jejich uklidňováním. A co se stalo? Putin říká správnou věc: a pak lhali, podváděli a tak dále. Dost. Měli bychom být vždy připraveni.“

Estonsko rozbilo ruské záškodníky, kteří chtěli převzít vojenskou moc v zemi. Podporovala je ruská rozvědka (GRU)

Doplnil také, že po rozhovorech s Vladimirem Putinem se cvičení Západ-2025 uskuteční v polovině září, a zdůraznil, že je nezbytné ho uspořádat, jelikož Polsko a pobaltské státy neustále zvyšují napětí. „Proto organizujeme vojenská cvičení, která mají posílit naši obranyschopnost v souvislosti s tímto chováním našich západních sousedů.“

Článek Na rozdíl od Ruska nechce Bělorusko provokovat a ukazuje „vlídnou tvář“. Vojenské cvičení odsune dále od hranic s NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Britské F-35 budou operovat ze země i moře

Ostrovní země se v roce 2024 rozhodla ke koupi rekordních 138 letounů 5. generace, což je i na ni poměrně vysoké číslo. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že mají být všechny ve verzi B, jelikož s nimi počítá také na letadlových lodích, ačkoliv budou startovat i ze země. Konkrétně je aktuálně provozuje 809. námořní letecká peruť a 617. peruť královského letectva, uvádí RAF.

Ukrajina vyšetřuje rozsáhlou korupci za více než 100 milionů korun. Už padají první hlavy, včetně vedoucího národní gardy

Letouny vzlétly k obloze z paluby lodě HMS Prince of Wales v rámci operace Highmast známé také jako Carrier Strike Group 25. Ta se má aktuálně nacházet ve Středozemním moři, kam vyrazila již koncem dubna 2025, ověřil Armádní Zpravodaj u Britského královského námořnictva. Během celého roku (až do prosince) pak bude Carrier Strike Group provádět sérii cvičení a operací se vzdušnými, námořními a pozemními silami tuctu spojenců ve Středomoří, na Středním východě, v jihovýchodní Asii, Japonsku a Austrálii. Jde tedy o velmi rozsáhlou akci.

„Tato dynamická mise nejen předvede pokročilé útočné schopnosti Spojeného království na letadlové lodě, ale také prosadí vlajkovou loď Královského námořnictva a britské stíhačky na jejich cestě přes Středozemní moře, Střední východ a Indo-Pacifik. To představuje rozhodující bod obratu pro program F-35, který potvrzuje sílu Spojeného království promítat vzdušnou převahu kdekoli na světě, ve vzduchu, na moři nebo ze země,“ uvedlo RAF.

Satelitní snímky potvrdily úplné zničení ruské továrny, která dodávala armádě. Několika údery ji rozmetalo ukrajinské letectvo

Operace je přitom mezníkem, jelikož povede k vyhlášení plné operační schopnosti (FOC) jak pro letouny, tak pro údernou skupinu letadlových lodí a umožní trvalé nasazení více letek ze země i z moře, což výrazně zvýší schopnost rychlé reakce Spojeného království. Konkrétně by se mělo jednat o nasazení dvou letek F-35B na námořní operačních základnách.

Velitel britské Carrier Strike Group (COMUKCSG) 09. května 2025 sdílel, že na palubě lodi HMS Prince of Wales přistály ve Středozemním moři italské F-35B, přičemž jsou na obrázcích vidět i letouny AV-8B+ Harrier II. Redakce Armádního Zpravodaje, že se kromě učení ozbrojených složek jedná také o vzkaz Rusku, jakou sílu má Severoatlantická země k dispozici.

Rusové opakovaně udeřili na klíčové město na východě a získali jedno strategické postavení. Samotný Pokrovsk jim však stále odolává

O tom se ale mohlo přesvědčit již v roce 2022, kdy bylo konáno rozsáhlé cvičení NIOCHOS 2022 za účasti 120 letounů a několika letadlových lodí, jak Armádní Zpravodaj informoval. Takových i dalších ale proběhlo mnohem více a další jsou plánovaná. Třeba v květnu 2024 se odehrálo cvičení v Estonsku, na němž nechyběla ni AČR, a vyloženě Rusku říkalo „nejezděte sem!“.

Článek Velký vzkaz Rusku: britské F-35 jsou schopné plného nasazení, které potvrzuje sílu královského letectva i NATO. Z lodí i země se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na akci přijedou i čeští pozorovatelé

Cvičení Balitakan 2025, což je tradiční americko-filipínská akce, má zahrnovat hned několik zemí. Redakce Armádního Zpravodaje vychází ze zprávě americké námořní pěchoty, podle níž se ho přímo účastní i ozbrojené síly Japonska a Austrálie, což má být velký vzkaz směrem k asijské velmoci; a také pozorovatelé z 16 zemí včetně České republiky. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že je oblast velice důležitá, protože jí prochází významná část světového námořního obchodu a moře je bohaté na přírodní zdroje od ryb až po ropu a zemní plyn.

Čínský J-20 se ukazuje jako horký kandidát k nahrazení F-35, ale ne vždy musí dostat přednost, když je ve hře evropský letoun

Cílem sváru je tzv. devítičárková linie vytyčená Čínou. Scmp vysvětluje, že jde o velikou část Jihočínského moře, o němž Čína prohlašuje, že nad ním má suverenitu. Zasahuje do výhradních ekonomických zón několika zemí, kromě Filipín např. Vietnamu a Bruneje, ale i dalších. Operuje tam čínská pobřežní stráž a polovojenské námořní milice a často napadají lodě jiných států. Výjimkou není ani narážení do lodí, používání vodních děl či oslepujících laserů. Cvičení jako Balikatan má tak Číně vyslat vzkaz, aby nepřekračovala určité linie.

Akce se má účastnit přes 14 000 vojáků, resp. kolem 9 000 Američanů a 5 000 Filipínců, ale i 200 Australanů. PhilStar uvádí, že z USA přiletí letouny Boeing F/A-18E/F Super Hornet a General Dynamics F-16 Fighting Falcon, a Filipíny zase nasadí své nejmodernější lodě, zřejmě i vyloďovací plavidla třídy Tarlac nebo moderní fregaty třídy Jose Rizal.

NMESIS je hrozba pro čínské lodě

Není divu, že je Čína z velkého cvičení nervózní a podobné akce odsuzuje, ačkoliv je sama v průběhu roku pořádá. Zajímavé je, že má být při Balitakanu 2025 vůbec poprvé v oblasti nasazen systém NMESIS, který mají američtí mariňáci jenom 4 roky. Jde o vysoce mobilní pobřežní protilodní raketovou zbraň umístěnou na podvozku vozidla JLTV, popisuje ArmyRecognition, která používá střelu Naval Strike Missile s dosahem přes 200 kilometrů. Čínská plavidla ve sporných oblastech tak budou na dostřel z pobřeží Filipín.

Tchajwanská hypersonická střela dosáhne až 2 000 km a čínská obrana s ní může mít veliké problémy. Odpalovat ji pomůže česká Tatra

Není to však jediný systém, z něhož má Peking dle Armádního Zpravodaje těžkou hlavu a opakovaně protestuje. Po dohodě v filipínskou vládou totiž Američané rozmístili na Filipínách odpalovací systém Typhoon. Wikipedia uvádí, že je schopen odpalovat rakety SM-6 a střely Tomahawk, kdy SM-6 je střela protivzdušné obrany účinná i proti balistickým raketám a lze ji použít jako protilodní střelu s dosahem až 460 km. Tomahawk je zase střela s plochou dráhou letu schopná zasahovat přesně pozemní a námořní cíle do vzdálenosti 1 600 km.

Článek „Štít proti drakovi“: vojenské cvičení Balikatan 2025 je důkaz americko-filipínské spolupráce, která má ukázat Číně, kde jsou hranice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenské cvičení počítá s brzkým útokem

Obavy z čínského útoku dokazují dokumenty tchajwanského ministerstva obrany, do nichž mohli nahlédnout redaktoři agentury Bloomberg. Zveřejněny byly 18. března, aby informovaly zákonodárce o nadcházejícím vojenském cvičení Han Kuang simulujícím útok čínské armády. Probíhat bude v červenci 2025 a jeho trvání bylo letos poprvé zdvojnásobeno na 10 dní.

Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že největší každoroční válečné cvičení na Tchaj-wanu, které je konáno za účelem simulace reakcí na možnou čínskou invazi, také poprvé veřejně stanovuje potencionální rok čínské invaze, a to 2027. Během dvou let by tak měla být tamní armáda plně připravena na obranu, do níž už nějakou dobu masivně investuje.

Možná se to nezdá, ale ve výzbroji má nejmodernější systémy světa a na svou velikost poměrně hodně vojáků. Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila již v září 2023, že by mohl na obranu postavit až 1,8 milionu vojáků, a v listopadu 2024 došlo ke zhodnocení, že by se vzhledem k vyloďovacím možnostem (je k tomu vhodných jenom pár míst ostrova) jednalo o druhou Normandii. Navíc je pravděpodobné, že by Tchaj-wanu pomohli Američané.

Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané

Ti např. mohutně vyzbrojili ostrov Guam, který by nejspíše sloužil jako hlavní vojenská základna pro operace v okolí Číny. Wellington Koo, tchajwanský ministr obrany, v komentářích pro tamní média vysvětlil, že vojenští plánovači vždy stanovují cílovou časovou osu jednoho až dvou let, aby otestovali koordinaci při integraci nových zbraňových systémů – proto rok 2027.

Velké vojenské cvičení Han Kuang pořádané v červenci 2025 má otestovat připravenost tchajwanské armády na možnou invazi Číny v roce 2027

Článek Vážné obavy z útoku na Tchaj-wan. Čína by ho mohla napadnout už v roce 2027. Brzy proběhne obrovské testování zbraní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nizozemsko o cvičení skoro nic neprozradilo

Armádnímu Zpravodaji se nepodařilo najít o cvičení příliš zmínek. Jedná se poměrně ojedinělou událost, moc takových cvičení F-35 totiž neprobíhá. Nizozemské královské letectvo v příspěvku jenom stroze informovalo, že letouny sestřelily nad Baltským mořem drony, a to pomocí raket AIM-9 Sidewinder typu vzduch-vzduch s rychlostí až 2,5 Mach, uvádí Wikipedia.

Rusové překročili hranice Ukrajiny ze severu, snaží se přesunout boje mimo Kurskou oblast. Ale do jednoho padli (video)

Letouny ve výzbroji ruského letectva, které by jimi byly zaměřeny, de facto nemohou uletět, jelikož nejsou dostatečně rychlé – s výjimkou MiG-31 Foxhound, ten létá až 2,83 Mach a patří mezi nejrychlejší vojenské letouny světa, jak Armádní Zpravodaj připomínal. Střely mají přitom Infračervené navádění, takže se zaměřují na teplo vycházející z motorů.

Více informací potom nesdělilo ani nizozemské ministerstvo obrany. V přehledu novinek jenom uvedlo, že F-35 sestřelily bezpilotní letouny nad Baltským mořem, a že bylo cvičení iniciováno Nizozemskem a Estonskem. Armádní Zpravodaj považuje tyto letouny za jednu z největší hrozeb pro ruskou armádu i letectvo, pokud by došlo na nějaký konflikt.

Rusko nemá odpověď, není jí ani Su-57

F-35 jsou mnohem vyspělejší než cokoliv, co má k dispozici protistrana, což platí i pro její nejmodernější Suchoj Su-57. Má sice například střelu vzduch-vzduch s delším doletem, ale jeho slabinou má být zejména slabé stealth. Ostatně se mu vysmáli Číňané, když ho Rusové vystavili na jejich veletrhu, o němž Armádní Zpravodaj přinášel info 15. listopadu 2024.

6 radarů a 6 dalších pozoruhodných vlastností ruské stíhačky Su-57 Felon, díky níž je dle Ruska lepší než jakákoliv konkurence

Naše redakce srovnávala letouny již koncem února 2023 s tím, že i když by mohly být souboj jeden na jednoho vyrovnaný, americká technika by jednoznačně dominovala. Existuje totiž v mnohem vyšších počtech, zatímco Su-57 pouze v desítkách kusů, z nichž jsou navíc mnohé prototypy. Nehledě na to, že dokáže F-35 shromažďovat obrovské množství informací a ničit třeba systémy PVO, které by ji ani nemusely zavčasu registrovat.

Článek Rusko neví, proti čemu stojí. F-35 sestřelily několik letounů a ukázaly, čeho jsou schopné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V pohotovosti má NATO 100 tisíc vojáků

Na východním křídle Severoatlantické aliance je v současné době rozmístěno zhruba 40 tisíc vojáků, jak Armádní Zpravodaj dohledal v materiálech NATO. Není to však jediná síla připravená zasáhnout, další jednotky jsou v pohotovosti na celém evropském území. V první fázi by je tvořilo dalších 100 tisíc vojáků s potřebným vybavením a zásobami, 130 bojových letounů a asi 140 plavidel. Tyto síly by se musely velice rychle přepravit na východní hranici, což by byla náročná operace, kterou rozhodně nelze provést lusknutím prstů.

5 nejlepších stíhaček v NATO: jen máloco se jim může na nebi rovnat, jsou absolutní světovou špičkou

Jednotky NATO se na tuto situaci připravují, příkladem může být zmíněné cvičení Steadfast Dart 25 probíhající hlavně v Rumunsku, které je jednou z klíčových zemí východního křídla. ArmyRecognition uvádí, že se ho zúčastnilo 10 tisíc vojáků a prim v něm hrála Francie coby jedna z evropských velmocí. Cílem bylo nacvičit, jak by se síly různých zemí mohly rychle rozmístit v Rumunsku a Bulharsku, a jak zajistit koordinaci a schopnost společné reakce.

Jako první by dorazila lehčí vozidla

Hlavní jednotkou cvičení byl francouzský 3. pěší výsadkový pluk námořní pěchoty, který se pro rychlost spoléhal na dva typy vozidel. Prvním je Serval VBMR, k němuž Army-Technology uvádí, že jde o lehké víceúčelové obrněné vozidlo stavěné ve více variantách a dosahující rychlosti až 90 km/h. Druhým je Fardier, vozidlo velice lehké a určené pro leteckou přepravu, popisuje výrobce UNAC. Vyzbrojené může být dvěma kulomety a táhnout přívěsný vozík.

Co má NATO připraveno na východních hranicích pro případ války: asi se to nezdá, ale všeho má násobně více než Rusko

V případě nějaké krize by tato a podobná vozidla dorazila na místo jako první – buď je lze snadno přepravit nebo se mohou pohybovat po vlastní ose po silnicích. Ale musela by je samozřejmě následovat i další technika, třeba obrněná vozidla, BVP a tanky, jejichž přesun už je obtížnější a pomalejší. Ještě více by však bylo třeba zásob – od paliva přes střelivo až třeba potraviny, protože moderní armáda není schopna bez jejich stálého přísunu fungovat.

Článek Cvičení Steadfast Dart 25 bylo vzkazem pro Rusko, že je NATO schopno ihned posílit východní hranici. V pohotovosti je 100 tisíc vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení Západ-2025 se zúčastní přes 13 000 vojáků

V ranních hodinách 14. ledna 2025 na Telegramu informovala tisková služba Ministerstva obrany Běloruské republiky o výcviku štábu společného velení Regionální skupiny vojsk Ruské federace a Běloruska s tím, že je účelem výcviku zvýšení obranyschopnosti svazového státu.

Štábní cvičení, které začalo v Minsku (hlavním městě Běloruska), je součástí souboru opatření k přípravě na společné strategické cvičení Západ 2025, uvádí MilIn. Jeho vznik je přitom datován do října 2022 z důvodu zhoršující se situace na západní hranicích Svazového státu Ruska a Běloruska, tedy asi půl roku poté, co ruská armáda zahájila válku proti Ukrajině.

„Ukrajina chce vtáhnout Bělorusko do války,“ tvrdí Lukašenko, ačkoliv to je on, kdo Rusku pomáhá útočit

Akce Západ 2025 se má přitom zúčastnit přes 13 000 vojáků, uvádí ruská tisková agentura TASS. Nic to ovšem o síle vojska nevypovídá, jelikož už v minulém roce bylo na cvičení Západ-2024 předvedeno, že má zejména ruská armáda k dispozici výhradně starou techniku, jelikož tu novou evidentně soustředí na Ukrajině, kde také mnohou ztratila.

Bělorusko může pozvat zástupce NATO a EU

I když jde o společnou akci Ruska a Běloruska, druhá ze zemí se v poslední době od některých ruských postojů odklání a navazuje vztahy se západními zeměmi. Zřejmě i proto se může stát, že pozve na cvičení Západ-2025 v rolích pozorovatelů zástupce EU a NATO, uvedl Valerij Revenko, vedoucí oddělení mezinárodní vojenské spolupráce běloruského ministerstva obrany.

Američané chtějí přisunout jaderné ponorky až k Rusku, nelíbí se jim jeho aktivita. Obnovit chtějí základnu ze studené války

„Plánujeme na cvičení pozvat delegace spojenců, přátel a partnerů. Seznam těch, kteří budou pozváni do kterých fází, je ve vývoji. Máme také příznivý postoj k začlenění některých členských států EU a některých zemí NATO,“ citovala ho tisková služba ministerstva, uvádí News.

Článek Rusko a Bělorusko se připravují strategické cvičení Západ-2025, které má ukázat jejich sílu. Pozvat mohou i NATO a EU se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kazetové munici těžko někdo unikl

Jak vypadá úder na cvičiště v dosahu nepřátelských zbraní, v tomto případě ruské, je vidět na videu níže. MilIn uvádí, že ho zasáhla raketa M30A1 DPICM používaná v systémech M142 HIMARS nebo M270, ale pravděpodobně se jedná o chybu, protože záběry ukazují, jak na cvičiště prší kazetová munice. To znamená, že se po okolí rozptýlila submunice, která poté explodovala, což je na videu zřetelné. Wikipedia navíc potvrzuje, že v sobě raketa M30A1 obsahuje 182 000 wolframových kuliček, což záběrům absolutně neodpovídá.

Video: ani 3 nejlepší ruské tanky T-90M nemusí zaručit úspěch, zatímco jejich doprovod může doslova roztrhat kazetová munice

Užitá raketa byla proto pravděpodobně M30, a jak uvádí ArmyRecognition, v jejím nitru je 404 kusů submunice M101, které se rozptýlí do velkého prostoru. A přesně to je účinek, který he vidět na videu. Lze předpokládat, že mnoho z vojáků, kteří se zrovna v prostoru pokropeném submunicí pohybovali, skončilo mrtvých nebo s těžkými zraněními. Chybou ruského velení bylo, že umístilo cvičiště tak blízko. Raketa M30 má totiž dolet minimálně 70 kilometrů a ruští velitelé by o tom měli vědět, takže není jasné, proč by dobrovolně takto riskovali.

Článek Video: zůstane-li ruské cvičiště nestřežené, může vojáky při nacvičování útoku „popršet“ kazetová munice a všechny je rozmetat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na cvičení CSTO letos 1/3 členů chyběla

Oficiálním posláním organizace CSTO je zajištění kolektivní bezpečnosti, uvádí Wikipedia, přičemž spolu mají ozbrojené síly 6 států společně cvičit a zajistit obranu v případě, že by byl některý z členů napaden. Ovšem nutno přiznat, že ne pokaždé to vyjde podle představ, neb například posledního cvičení v Tádžikistánu se účastnily jenom 4 armády, uvádí MilIn. Chybělo Bělorusko a hlavně pak Arménie, která má pravděpodobně v plánu organizaci opustit.

„Tankisty cvičíme k boji proti tankům NATO,“ ujišťuje a uklidňuje Rusko. Na vývoj války na Ukrajině to ale nemusí mít žádný vliv

Důvodem, proč Arménie nahlíží na CSTO jinak než dříve, jsou její zkušenosti s tím, že nefunguje správně. Projevilo se to v okamžiku, kdy se jakožto členský stát dostala do sporu s Ázerbájdžánem kvůli Náhornímu Karabachu a byla napadena. V oblasti se nakonec začaly angažovat ruské síly, ale Arménii nepomohly a ta naopak území ztratila. Reuters uvádí, že ruští vojáci, kteří měli působit v oblasti jako mírové síly, nakonec na jaře 2024 své místo opustili.

Ne vždy dostává organizace svému záměru

Zkušenosti také ukazují, že CSTO často neslouží k zajištění bezpečnosti členů, ale udržení jejich mocenských režimů. Nejvíce se to projevilo v roce 2022 v Kazachstánu, kde probíhaly masové protesty proti prezidentovi Kasymu-Žomartu Tokajevovi a špatné ekonomické situaci, uvádí TheDiplomat. Výsledkem bylo, že CSTO vyslala do země své jednotky, hlavně tedy speciální síly z Ruska, a díky jejich přítomnosti se podařilo protesty potlačit.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Hlavní slovo v CSTO má samozřejmě Rusko, jelikož jsou vojenské síly ostatních členů, tedy Arménie, Běloruska, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu oproti němu malé a slabé. Ti mu také umožňují na svém území udržovat vojenské základny, a otázkou zůstává, jak se Rusko zachová v případě, že Arménie nakonec CSTO opustí a třeba i vznese požadavek, aby se Rusové z jejího území stáhli. Není vyloučeno, že to bude důvod ke vzniku dalšího konfliktu.

Evropské síly rychlé reakce by mohly být první evropskou armádou již v roce 2025. Fungovaly by ale nezávisle na NATO

Když si každopádně shrneme síly CSTO, jedná se o nemyslitelnou protiváhu NATO, ačkoliv by tak měly fungovat. Většina z členů má hodně zastaralou sovětskou techniku i další zbraně; nejlépe je na tom pochopitelně Rusko, ale jak jsem už dříve popisoval, oproti NATO je mnohem slabší. Kromě vysokého počtu jaderných zbraní nemá čím „vyhrožovat“, i ruské letectvo je oproti západnímu zaostalé, neboť mu schází moderní letouny, a nedávno mu to navíc Severoatlantická aliance demonstrovala na velkém cvičení Ramstein Flag 24.

Článek CSTO v čele s Ruskem je bájná představa o protiváze NATO. Členové mají zaostalou techniku a ani vojenské cvičení rivaly nevystraší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínské cvičení Tchaj-wan zcela odřízlo

Komunistická Čína má jednoduchý nástroj, jak Tchaj-wan a jeho obyvatele terorizovat a blokovat za pomoci série vojenských cvičení. Stačí, aby vyslala námořnictvo, letectvo i další síly cvičit kolem ostrova a doslova tak zablokovala přístup na něj i z něj – jak po moři, tak vzduchem. Jak uvádí CNN, Čína vydala na podporu posledního cvičení také video, které představilo použitou výzbroj – a nezapomněla doplnit, že je kdykoliv připravena bojovat.

🇹🇼Taiwan’s defence ministry said on Tuesday it had detected a record number of 153 Chinese military aircraft participating in China’s war games around the island the previous day.

China said the one-day drill, designated „Joint Sword-2024B“, was a warning against „separatist… pic.twitter.com/YnyZDUkQh3

— WORLD AT WAR (@World_At_War_6) October 15, 2024

Podobná cvičení lze interpretovat několika způsoby. Čína může trestat Tchaj-wan za to, že s ní nechce mluvit o připojení, tedy o podřízení se Pekingu. Stejně tak jde ovšem o ukázku síly, aby tchajwanská a americká armáda viděla, co všechno je schopna u ostrova nasadit. Určitě se ale jednalo i o testování toho, co jsou Tchajwanci a Američané ochotni Číně tolerovat. Zde jde podle mě o mimořádně nebezpečné testování a v budoucnu mohla zajít ještě dále a překročit nějakou červenou hranici, což už by mohlo vést až k ostré střelbě.

Reakce musí být nadmíru zdrženlivé

V okolí Tchaj-wanu se může při takovém cvičení pohybovat i čínská letadlová loď, jakou je třeba Liaoning, uvádí MilIn, což je přestavěné sovětské plavidlo, na němž může sloužit až 40 letadel a vrtulníků. Není sice schopna vyrovnat se americkým protějškům, které jsou mnohem větší, s větším leteckým křídlem a jaderným pohonem, ale vzhledem k tomu, jak blízko je to na Tchaj-wan od čínské pevniny, jde opět spíše o gesto a varování.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Jakékoliv takové cvičení pochopitelně vyvolává na Tchaj-wanu tu nejvyšší pohotovost ozbrojených sil, potvrzuje BBC. Ale jak nakonec může ukazování svalů dopadnout, bude záležet hlavně na trpělivosti tchajwanské armády, resp. jejím velení. Ono totiž je v silách Tchaj-wanu na čínské provokace odpovědět, má k tomu odpovídající výzbroj – o plavidla se může postarat třeba tchajwanská protilodní střela Hsiung Feng III s dosahem přes 400 kilometrů, uvádí Wikipedia, ale silnou a moderní má ostrov i protivzdušnou obranu.

Článek Opakovaná čínská vojenská cvičení u Tchaj-wanu ukazují ostrovu, ale i Americe, s čím si zahrávají. Země bývá navíc zcela zablokovaná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

130 aliančních letounů z 12 zemí pohromadě

Cvičení Ramstein Flag 24 patří k větším akcím; MilIn uvádí, že se ho účastnily letouny z 12 aliančních zemí a jejich počet se pohyboval kolem 130. Celé cvičení bylo navíc připraveno tak, aby vycházelo pokud možno z realistických situací, s nimiž by se mohli piloti v bojových podmínkách setkat, uvádí velitelství NATO na svých internetových stránkách. Zároveň jde také o to, aby se piloti jednotlivých letectev naučili co nejlépe spolupracovat.

iZdroj fotografie: NATO

Vedle toho lze vnímat takové cvičení jako upozornění možným soupeřům, v Evropě tedy již zmíněnému Rusku, aby viděli, co by je v případě konfliktu čekalo. Ruské ozbrojené síly by musely počítat s tím, že by prvotní reakce NATO zřejmě přišla právě ze vzduchu, přičemž pravděpodobně počítá i s aspektem odstrašení. Je jasné, že pokud bude ruské velení o hrozbě mohutného leteckého útoku vědět, zřejmě si proti žádné členské zemi nic nedovolí.

Rusko tahá za kratší konec, o dost kratší

Kdyby největší země světa skutečně vstoupila s aliancí do křížku, byla by ve výrazné kvantitativní i kvalitativní nevýhodě. Statista uvádí, že země NATO mají v současné době 3 275 bojových letounů, zatímco ruské letectvo disponuje pouze 809 bojovými letouny. Samozřejmě jde o odhady, a to hlavně v případě Ruska, jelikož v posledních 2,5 letech utrpělo ztráty a počty nezveřejňuje, ale rovněž není jasné, kolik ruských letadel je vlastně bojeschopných.

Když „nas mnogo“ neplatí: i kdyby obdrželo ruské letectvo další běžnou várku Su-57, bude oproti Číně i Americe směšně slabé

Navíc je třeba připomenout, že se ruské letectvo opírá o starší letouny ještě z dob SSSR. Wikipedia uvádí, že jde o stovky bojových letounů Mikoyan MiG-29 Fulcrum a Suchoj Su-27 Flanker, přičemž z moderních disponuje jenom asi 20 až 30 kusy Suchoj Su-57 Felon. Naopak letectva NATO mají většinou letouny 4,5. nebo 5. generace vybavené moderními systémy, a kromě nejlepšího stíhacího letounu světa, Lockheed Martiun F-22 Raptor, se stále ve větších počtech objevuje další letoun 5. generace, a to Lockheed Martin F-35 Lightning II.

Článek Rusko bylo svědkem síly letectva, s níž by se nemohlo rovnat. Ukázalo mu ji velké cvičení vzdušných sil NATO, Ramstein Flag 24 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-72AG měl být na vývoz, ale neuspěl

T-72AG vytvořili ukrajinští technici již v 90. letech 20. století a oproti původnímu ho významně pozměnili. Doufali totiž, že bude dobrým exportním artiklem, ale TankNutDave uvádí, že nakonec žádné zakázky nezískali, ačkoliv má relativně dobré parametry. Využívala ho tak nakonec pouze ukrajinská armáda, a zdá se, že minimálně jeden koupila Amerika.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Americká armáda používá tank jako součást opozičních sil při vojenských cvičeních v Camp Grayling v Michiganu, uvádí ArmyRecognition, ale není přesně jasné, jak se tam dostal. Pravděpodobně ho armáda v minulosti od Ukrajiny koupila, i když v některých detailech se dle všeho od klasické verze liší. Ale jelikož jde pořád o T-72, dokážu si představit, že se může v mnohém podobat ruským modernizacím, takže je pro vojáky dobré ji znát.

Silnější motor a lepší vybavení než u T-72

Tank T-72AG je modernizovanou verzí T-72A. MilIn uvádí, že jednu z velikých změn představuje instalace výkonnějšího motoru, takže je mnohem pohyblivější než sovětská verze T-72. Nainstalován je na něm i infračervený světlomet, který sloužil sovětským tankistům k boji v noci. Lze tedy předpokládat, že je tank vybaven nějakým typem termovize či podobného moderního zařízení sloužícího k detekci a zaměření cíle za špatné viditelnosti.

Hlavní bojový tank T-72M4CZ v AČR ještě nějakou dobu zůstane, i když by ho měl nahradit Leopard 2A8. Nic lepšího asi není

Lepší je také ochrana, a to díky instalaci reaktivního pancéřování Knife sloužícího nejen proti kumulativním hlavicím, ale také proti kinetickým projektilům. Změnami a přidáním pancéřování sice narostla hmotnost na více než 45 tun, ale díky silnějšímu motoru má lepší poměr výkonu k hmotnosti než nemodernizovaný T-72. A ačkoliv přesně s tímto tankem se američtí vojáci na bojišti asi nikdy nesetkají, s jeho obdobami by v případě konfliktů mohli.

Článek Modernizovaný ukrajinský tank T-72AG je přínosem pro americkou armádu. A to i přesto, že je starý desítky let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenská cvičení bývají i vzkazem NATO

Co přesně Rusko s Běloruskem chystají, není jasné, ale jejich cvičení bývají celkem pravidelná. Cílem je nejenom koordinovat možný postup spojeneckých sil, i když třeba různých invazí se Bělorusko neúčastní a podporuje Rusko jenom logisticky a materiálně, ale také je to jakýsi vzkaz NATO, neb má Kreml často pocit, že ho nebere vážně. Takových cvičení se účastní i tisíce pěších vojáků, stejně jako tanky, děla a raketomety, uvádí MilIn.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Na druhou stranu je otázkou, jak lze taková cvičení vnímat. Ruské pozemní síly ani ruské letectvo v bojích příliš velkou sofistikovanost neukazují a tradičně se často spoléhají na kvantitu spíše než na kvalitu a taktiku. Armáda navíc evidentně přišla o spoustu moderní techniky, což je vidět i na zbraních, které vytahuje ze skladů. Vojáci jsou nuceni používat třeba tanky T-55, uvádí ArmyRecognition s tím, že je západní obrněnce naprosto ve všem překonávají.

Jaderný arzenál hrozivý je, má to však „ale“

I když to možná není cvičení pozemních sil, má Rusko světu čím hrozit. Nejobávanější jsou jeho jaderné zbraně, kterých má nejvíce na světě, ale na druhou stranu by nechtělo konflikt se zeměmi NATO riskovat, jelikož mají mnohé z nich více než adekvátní odpovědi. Takové vyhrožování je proto z mého pohledu poněkud kontraproduktivní až směšné, jelikož je prázdné. Ani v této oblasti navíc nemusí Rusko vždy uspět, jelikož třeba jeho balistická raketa RS-28 Sarmat nefunguje tak, jak má, a její poslední test fatálně selhal, uvádí CNN.

Číňané vidí i to, co by nejspíše neměli: výhoda západních špionážních satelitů rychle klesá, Čína sleduje i americká vojenská cvičení

To ale neznamená, že by Rusko nemuselo mít účinné zbraně schopné zasáhnout přesně a na dlouhé vzdálenosti. Příkladem je řízená střela Ch-101 a její verze Ch-102 vybavená jadernou hlavicí. Odpalována je z letadel a její dolet je udáván na 3 500 km, přičemž se pohybuje nízko nad zemí, aby ji bylo obtížné sestřelit. Twz uvádí, že byla zaznamenána i varianta odpalující různé návnady, což jí může dávat vysokou šanci proniknout protivzdušnou obranou.

Článek Vojenské cvičení „Západ-2024“ připomene světu, že NATO není jedinou mocností. Rusko může mít pocit, že ho neberou vážně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení probíhají v Moldavsku již 9 let

Příkladem spolupráce Moldavska se západními armádami může být vojenské cvičení Fire Shield. MilIn uvádí, že je konáno pravidelně od roku 2015, a třeba v roce 2024 se ho účastnilo na 500 vojáků z Moldavska, Rumunska a Ameriky. Jeho cílem je hlavně zvýšit možnost vzájemných operací všech tří zemí, i když Moldavsko není, na rozdíl od zbývajících dvou, členem NATO. I díky takovým akcím snaha Ruska o ovládnutí země nevychází.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Moldavské ministerstvo obrany na svých stránkách uvádí, že se cvičení účastní i moldavské dělostřelectvo, k němuž nutno poznamenat, že ho lze hodnotit jako zastaralé, neb se opírá o sovětskou techniku typu tažená děla ráže 152 mm D-20 nebo 2A36 Hyacint-B, uvádí Wikipedia. Moldavská armáda je všeobecně malá a slabá, má asi 4 tisíce aktivních vojáků, postrádá tanky a k jejím nejmodernějším zbraním patří několik transportérů Piranha IIIH.

Cílem je také odradit militantní Rusko

Cvičení, jaká jsou v Moldavsku konána, nejsou výjimečná – hlavně vojáci NATO je v poslední době pořádají na mnoha místech Evropy. Souvisejí hlavně s militantním chováním Ruska, jeho agresím proti některým sousedním státům a také velmi silnou rétorikou Kremlu nebo ruských médií. Jako v Moldavsku bylo i cvičení v Estonsku vzkazem Rusku: „Nejezděte sem!“

Cvičení ukázalo, že by byl střet s Čínou problematický a pro Američany znevýhodněný. Čína přitom nacvičila komplexní útok

Problémem Moldavska je, že ruští vojáci stále zůstávají v separatistickém regionu Podněstří, které se za jejich pomoci od Moldavska již v roce 1992 odtrhlo. Rferl uvádí, že moldavská vláda požaduje, aby se z něj stáhli, v čemž ji podporují i členské státy NATO. Lze ovšem předpokládat, že Kreml tomuto požadavku nikdy nevyhoví, i když jde o mezinárodně uznávané území Moldavska a tedy nelegální okupaci, a vojáky tam bude používat ke svým zájmům.

Článek Vojenská cvičení v Moldavsku za podpory Američanů a Rumunska jsou vzkazem Rusku, že přes jejich spojeneckou armádu neprojde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Členství v aktivních zálohách má podmínky

Pokud se někdo chce stát příslušníkem aktivních záloh, může se přihlásit buď on-line nebo se dostavit do jednoho ze 13 rekrutačních středisek Armády České republiky, uvádí aktivní zálohy na svých stránkách. Členem se může stát každý občan ČR ve věku od 18 do 60 let, musí být trestně bezúhonný, nepodporovat žádné extrémistické hnutí a samozřejmě musí být dostatečně tělesně zdatný, aby službu se zbraní v ruce zvládl.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Když je zájemce do aktivních záloh přijat, musí absolvovat základní kurz vojáka v délce 4 týdnů, který se koná na Vojenské akademii ve Vyškově – většinou jsou během roku konány 4 kurzy. Během nich členové aktivních záloh projdou intenzivním teoretickým i praktickým cvičením, uvádí akademie na stránkách, přičemž jsou adepti vystaveni zvýšenému fyzickému i psychickému zatížení, což je má připravit na budoucí úlohy a otestovat, zda jsou schopni je plnit. Výcvik se netýká toho, kdo již dříve profesionálním vojákem byl.

Motivací může být pro záložníky i odměna

Členové aktivních záloh musí na několik týdnů v roce na cvičení v jednotce, v současné době jich je po Česku 56 a mají různá zaměření. Zaměstnavatel povinen člena aktivních záloh na výcvik uvolnit, přičemž členové aktivních záloh dostávají finanční příspěvek, což jim má kompenzovat jejich službu a zároveň motivovat občany České republiky, aby se do záloh hlásili. Členové aktivních záloh pak mohou dokonce sloužit i v zahraničí misích.

Akce AČR „Vojákem na zkoušku“ pro veřejnost: vojákem se mohl stát na chvíli kdokoliv, plat a benefity jsou navíc zajímavé

Wikipedia uvádí, že se aktivní zálohy dělí na teritoriální pěší roty, jednotky u jednotlivých útvarů Armády České republiky, vojenské policie, hradní stráže a vojenského zpravodajství, a další členové záloh mohou sloužit i na štábech a velitelstvích. V současnosti mají aktivní zálohy necelých 4 500 členů a armáda se netají snahou jejich počet navýšit, protože současný stav je vzhledem k bezpečnostní situaci nedostatečný.

Článek Jak vypadá cvičení záloh AČR, a kdo se (ne)může stát součástí: armáda se netají, že by počty záložníků ráda navýšila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Seskoky v horách dělali jenom specialisté

Speciální zimní cvičení napoprvé absolvovalo 35 vojáků z prostějovského 102. průzkumného praporu v Krkonoších, konkrétně se odehrálo na Labské louce, uvádí ministerstvo obrany na svých internetových stránkách. Jednalo se o mimořádný počin, který si vyžádal 3 roky příprav – v minulosti dělali podobné seskoky jenom specialisté a instruktoři, protože jsou velmi náročné z hlediska zabezpečení. Na druhou stranu musí výsadkáři umět v horských či arktických podmínkách operovat i hromadně, a tak je něco podobného nezbytné.

Akce AČR „Vojákem na zkoušku“ pro veřejnost: vojákem se mohl stát na chvíli kdokoliv, plat a benefity jsou navíc zajímavé

Labská louka se nachází v nadmořské výšce 1 350 až 1 400 metrů nad mořem, uvádí Wikipedia, a v době seskoku průzkumníků byla samozřejmě pod sněhem – cvičení vojáci připravovali spolu s Horskou službou ČR a správou národního parku. Jejich prací bylo určit, kde mohou vojáci dopadnout. Ti nakonec seskočili 350 metrů nad terénem z vrtulníků, kdy kvůli počasí nemohli použít padáky typu křídlo, ale museli zvolit ty s kruhovým vrchlíkem.

Pohyb na sněžnicích i příprava na lavinu

Samotným seskokem, při němž se mohli orientovat jenom podle kolíků, ale cvičení jenom začalo – po přistání totiž průzkumníci plnili další úkoly. Byli například vybaveni sněžnicemi, aby se mohli pohybovat i v hlubokém sněhu, a také vyzkoušeli dva typy skialpinových lyží, trénovali přesuny na sněhu a na ledu, ale stejně tak záchranu lidí při zavalení lavinou. V budoucnu by se podobná cvičení na sněhu měla opakovat.

Největší výcvik NATO od dob studené války má zajistit koordinovanou obranu všech členů. Nechybí na něm AČR a je tak trochu premiérou

Onen 102. průzkumný prapor generála Karla Palečka je přitom jediným průzkumným praporem v AČR. Na svých rekrutačních stránkách armáda uvádí, že průzkumníci mají za úkol vytvářet úkolová uskupení a plnit úkoly hloubkového, bojového a optoelektronického vzdušného průzkumu, a též úkoly zpravodajství z lidských zdrojů. Výsadku jsou schopni na padáku a z vrtulníku, a působí ve dne i v noci ve ztížených povětrnostních i terénních podmínkách.

Článek Unikátní milník pro AČR: její vojáci seskočili v zasněžených horách vůbec poprvé, jde o jediný průzkumný prapor u nás se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadla mají Katar a Pákistán krátce

Eurofioghter Typhhoon se dostal do výzbroje Kataru po uzavření dohody o jeho nákupu v roce 2017, a první letouny dostal v roce 2022, uvádí Wikipedia. Ve výzbroji je má i několik západoevropských zemí a jejich nejnovější verze patří ke špičkám 4,5. generace. J-10C je zase nejmodernější verzí tohoto čínského letounu a je řazena na stejnou úroveň. Pákistán ji přitom začal rovněž dostávat v roce 2022, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Geoffrey Lee / Creative Commons / OGL

Schopnosti obou letounů lze laicky těžko posuzovat. EurAsianTimes upozorňuje, že jde o velice dobře vybavená letadla, která mají třeba špičkové radary AESA a využívají moderní evropské a čínské střely vzduch-vzduch dlouhého doletu. Západní státy mohou z výsledků cvičných letů částečně zjistit, jak je na tom je čínské letectvo, protože jeho moderní letouny budou minimálně tak schopné jako pákistánské. Pro Pákistán je to zase možnost, jak alespoň trochu posoudit možný výsledek střetu s francouzskými Dassault Rafale ve výzbroji Indie.

Čínský letoun je lehčí a jednomotorový

Mezi stroji jsou pochopitelně rozdíly; J-10 je lehčí jednomotorový, uvádí Airforce-Technology, a naopak Eurofighter má motory dva. Čínský je o něco málo pomalejší, i když rychlost Mach 1,8 je stále více než dostačující, a evropský letoun pak dosahuje rychlosti Mach 2. A i když je J-10 delší než Eurofighter, má nižší vzletovou hmotnost, menší dostup a nižší nosnost zbraní. Naopak by ale jako lehčí letoun mohl být o něco mrštnější.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Oba letouny mohou nést řadu vyspělých zbraní včetně naváděných a klouzavých pum nebo střel vzduch-vzduch. Eurofighter má mimochodem možnost nést také řízené střely Taurus KEPD 350 a Storm Shadow, uvádí Airforce-Technology, a rovněž může být vyzbrojen nejvyspělejší radarově řízenou střelou NATO MBDA Meteor s dosahem až 200 kilometrů. J-10 může zase odpalovat čínský protějšek PL-15, ovšem u ořezané exportní verze PL-15E má dosah jenom 145 kilometrů kilometrů, doplňuje Wikipedia.

Článek Smělý souboj čínského J-10 proti Eurofighteru může poskytnout nový pohled na čínské letectvo; ale těžko říci, který letoun je lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyspělý letoun proti původně cvičnému

Letouny F-22 a FA-50 jsou téměř neporovnatelné. Ten americký je generace páté s vysokou manévrovatelností, vyspělým radarem, moderními zbraněmi, pokročilou schopností stealth a vysokou rychlostí a doletem, uvádí Airforce-Technology. Naopak jihokorejský, ačkoliv je nadzvukový, byl vyvinutý z původně cvičného KAI T-50 Golden Eagle, konstatuje Airforce-Technology. Nemá navíc schopnost stealth, jeho zbraně a detekční systémy jsou znatelně horší, a třeba radar AESA má jenom ve verzi Block 20, ale tu Filipíny nemají.

Speaking of FA-50, the Philippine Air Force published recently that it was able to do a simulated Fox 2 kill against a USAF F-22 Raptor during Exercise COPE THUNDER 2023 last July 2023. Question is if the Raptors are giving their all in the air to air combat exercise.
📷 PAF pic.twitter.com/KAvYq2Zy0s

— Max Montero (@MonteroMax) October 30, 2023

Přesto na jednom cvičení jeden FA-50 americký F-22 sestřelil, uvádí EurAsianTimes. Sestřel se mu měl povést střelou s tepelným naváděním, pravděpodobně AIM-9 Sidewinder, a jak dokládají snímky v informacích o sestřelu, vše se stalo na krátkou vzdálenost, kdy na sebe piloti letounů de facto viděli. K dispozici však nejsou žádné další podrobnosti, ani například to, v jaké situaci se k sobě letouny dostaly nebo jaké byly v tu chvíli jejich úkoly.

FA-50 by se k F-22 neměl šanci přiblížit

Výsledky souboje mezi F-22 a FA-50 mohou být nesmírně zavádějící, konstatuje NationalInterest. Jde podle něj hlavně o to, že se filipínský letoun směl k americkému přiblížit, ale v reálné situaci by se to v podstatě nemělo šanci stát. Radar F-22 by FA-50 odhalil na vzdálenost více než 100 kilometrů a pilot amerického letadla by ho byl na tuto vzdálenost schopen zničit, aniž by tomu byl druhý pilot schopen zabránit. Je tedy v podstatě vyloučeno, aby se méně vyspělý letoun v reálném souboji dostal na dohled a použil své méně vyspělé zbraně.

První jihokorejská stíhačka KAI FA-50 je menší a smrtonosnější než český Gripen, ve světě může zaujmout silné postavení

Ale i kdyby se na dohled dostal, F-22 by neměl problém se souboji vyhnout, jeho maximální rychlost je totiž Mach 2,25, uvádí Wikipedia, kdežto u FA-50 pouze Mach 1,5 až 1,7 (informace se rozcházejí). Dvoumotorový americký letoun má navíc mnohem větší stoupavost než jihokorejský, a rovněž je obratnější. Sestřel při cvičení je tedy možný spíše jenom za situace, kdy se vyspělejší letoun záměrně na krátkou vzdálenost přiblíží a palbě se vystaví, což ale neříká vůbec nic o schopnostech a výsledcích v ostrém reálném souboji.

Článek Kterak F-22 Raptor tvrdě pohořel ve vzdušném souboji, v němž ho zničil jihokorejský KAI FA-50 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Manipulace s jeřábem i rozebírání protiletadlového systému

Jelikož pořádali akci strakoničtí „protiletadlovci“, bylo jasné, že se budou zájemci pohybovat hlavně kolem protiletadlové techniky. Adepti si mohli vyzkoušet střelbu na nepřátelský letoun v trenažéru protiletadlového kompletu RBS-70, nebo třeba rozebrání, přenos a opětovné zkompletování skutečného protiletadlového kompletu RBS-70, vojenský dril, taktiku, manipulaci se zbraní a hlídkování v určených oblastech.

Velkým úspěchem byla také simulace přepadení hlídkujících vojáků a následné stažení se do bezpečného prostoru. Instruktoři přitom adepty nijak nešetřili. Vzduchem létaly dýmovnice, ozýval se řev účinkujících vojáků, a po okolí se nesla staccata střelby ze slepých nábojů, jimiž instruktoři umocnili dramatickou atmosféru. Akce měla už posedné veliký úspěch a vojáci doufali že jim přinese co nejvíce nových kolegů – ostatně zaznamenali velký ohlas i mezi zájemci mladých lidí do 30 let, což představuje ideální věk pro vstup k ozbrojeným silám.

Armáda láká na benefity a peníze

Česká armáda se snaží už nějakou dobu nalákat nové vojáky také na poměrně slušné finanční ohodnocení. To se odvíjí od tabulkového řádu, podle něhož je průměrný plat vojáka 50 447 hrubého. Ovšem kromě základního platu, který závisí na hodnosti vojáka, k němu náleží ještě celá řada příplatků a benefitů. Například svobodník má přitom základní plat bez bonusů 30 310 Kč, četař 33 630 Kč, kapitán pak 57 300 Kč, plukovník 86 150 Kč, a pokud budete mít štěstí a stanete se armádním generálem, je to dokonce 143 850 Kč, uvádí AČR.

Znáte všechny současné hodnosti Armády České republiky? Některé jsou jiné než na „vojně“, byly totiž přizpůsobeny standardům NATO

Různé bonusy a benefity jsou potom samostatnou kapitolou. Pro mnoho zájemců je asi nejlákavější nástupní bonus, a to až 250 000 Kč, pakliže u armády odslouží první dva roky. Dále jsou v nabídce příspěvky na různá pojištění, odsloužená léta, dojíždění do práce, příplatky za zahraniční angažmá, vynikající službu, a samozřejmě po 15 odsloužených letech také výsluha. Armáda určitě neplatí špatně a jde o velmi stabilní a pestré zaměstnání.

Článek Akce AČR „Vojákem na zkoušku“ pro veřejnost: vojákem se mohl stát na chvíli kdokoliv, plat a benefity jsou navíc zajímavé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi cvičili s Poláky a Němci manévrový boj

Ministerstvo obrany ČR ve své tiskové zprávě uvádí, že čeští piloti běžně cvičí s kolegy z Německa nebo z Polska souboje jeden na jednoho, případně dva na jednoho. Jde přitom o manévrový boj, kdy na sebe piloti vzájemně vidí – v takových situacích bývají obvykle používány buď palubní kanony, případně infračerveně naváděné střely jako AIM-9 Sidewinder. Ovšem při cvičení ve Španělsku se piloti vzájemně neviděli a museli proto spoléhat na radar a přístroje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Celého cvičení se účastnilo téměř 40 letounů z různých aliančních zemí. Vzájemné souboje tak Češi s trojicí Gripenů, kterým byla přidělena role útočného červeného týmu, cvičili proti letounům jako General Dynamics F-16 Fighting Falcon, Dassault Rafale, McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, Dassault Mirage 2000, Eurofighter Typhoon a Panavia Tornado. Kromě toho se do výcviku zapojily i speciální jednotky a protivzdušná obrana.

Úkolem českých Gripenů bylo útočit

Jeden z českých pilotů popsal, že bylo na ranním briefingu určeno, jakého protivníka, typ letadla a výzbroj budou letci v daný den představovat. Jakou taktiku boje v souladu s pravidly vzdušného boje zvolí, pak bylo na samotných pilotech. Češi tak coby červený tým útočili na soupeře bránící prostor NATO; v útoku jim přitom pomáhal německý letoun Learjet 35A s přístroji na rušení radarů a komunikace, čímž obráncům práci komplikoval.

Čeští piloti tuzemských letounů L-159 ALCA v Maďarsku předvedli, co umí. Sestřelit z oblohy vrtulníky nebylo jednoduché

České letouny JAS-39 Gripen mají podle AČR víceúčelový radar PS-05/A schopný zjišťovat, zaměřovat, identifikovat a automaticky sledovat současně více cílů v horní i dolní polosféře, a zároveň řídit odpálené střely. Mimo vizuální dosah pak používají střely AIM-120 AMRAAM, které nejspíše nasadily i na cvičení. Jeho průběh komplikoval silný vítr, kvůli němuž byly některé lety zrušeny, ale i tak Češi odlétali 50 hodin. A jelikož létali nad mořem, museli používat neoprenový voděodolný izolační oděv, který zabraňuje podchlazení v případě pádu do vody.

Článek České letouny JAS-39 Gripen útočily na F-16, F/A-18 Hornet nebo Mirage 2000 ve Španělsku, úkol to pro ně nebyl jednoduchý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proti L-159 ALCA stálo několik vrtulníků

Speciální cvičení Helicopter Tactics Instructors Course za účasti 6 spojeneckých zemí se konalo v Portugalsku, ale jeho praktická část v Maďarsku. A zatímco Češi přispěli účastí 4 letadel L-159, Slovensko vyslalo vrtulník Sikorsky UH-60 Black Hawk, a Německo a Maďarsko zase vrtulníky Eurocopter M145M. Rakušané pak přispěli vrtulníkem Bell OH-58 Kiowa a Portugalci zase AgustaWestland EH101 Merlin. Kromě toho nasadili domácí Maďaři i své JAS-39 Gripen.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Velitel českého kontingentu, Pavel Linhart, v tiskové zprávě ministerstva obrany uvedl, že je toto cvičení jakýsi vrtulníkářský Top Gun, kdy instruktoři předávají své zkušenosti z ostrého nasazení, což pak umožňuje lepší spolupráci v praxi. České letouny přitom měly na cvičení roli agresorů, konkrétně tedy měly za úkol sestřelovat všechny přítomné vrtulníky. Ty se naopak snažily protiletadlovým střelám nebo projektilům z kanonu uniknout nebo vyhnout a přežít (pochopitelně nešlo o ostrou palbu). Náročný úkol to byl pro obě strany.

Piloti L-159 museli zapojit oči

Výhodou českého bitevníku byla podzvuková rychlost, zatímco vrtulníky létají pouze rychlostí kolem 200 km/h. I tak ale byly velmi obtížnými cíli. Jak uvádí portál Airforce-Technology, české stroje mají ještě dopplerovský radar, který poskytuje o vrtulnících v malé výšce jenom omezené množství údajů, a piloti se tak nakonec museli spolehnout hlavně na své oči. K útoku jim pak posloužil buď kanon PL-20 Plamen ráže 20 milimetrů, nebo teplem naváděné střely AIM-9 Sidewinder. Vrtulníky se tomu mohly bránit vystřelováním flér a manévry.

Kdo byla ukrajinská letecká legenda „Juice“ a tvář odboje proti Rusku, která zahynula v letounu L-39 Albatros od zbrojovky Aero Vodochody

Pro piloty letounů L-159 ALCA jde o velmi cenné zkušenosti, protože vrtulníky či malá sportovní letadla by mohla někdy posloužit třeba k teroristickým útokům. Jeden z pilotů uvedl, že je lov vrtulníků velmi vzrušující a nikdy nelze říci, jak se vyvine. V okamžiku, kdy oponenta zachytil, musel s letadlem vystoupat výše, ale zároveň ho neztratit z dohledu. Poté se na něj vrhl střemhlav, ale vrtulník zvládl uhnout. Manévr proto zopakoval a použil střely Sidewinder, samozřejmě jen cvičné, které nakonec signalizovaly zaměření a zásah.

Článek Čeští piloti tuzemských letounů L-159 ALCA v Maďarsku předvedli, co umí. Sestřelit z oblohy vrtulníky nebylo jednoduché se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spolupráce i boj proti F-35 Lightning II

Jedním z případů, kdy mohli okusit F-35, bylo cvičení Arctic Challenge Exercise z léta 2023, které organizovalo Norsko, Švédsko a Finsko. České ministerstvo obrany v tiskové zprávě informovalo, že na něj poslalo pětici českých bojových letounů JAS-39 Gripen s odpovídajícím personálem, takže mohli čeští letci poprvé stanout tváří v tvář letounům páté generace F-35 Ligthning II, případně po jejich boku bojovat, což je situace, která na české letectvo za pár let čeká. Přechod z Gripenů bude totiž postupný, ne ze dne na den.

Možná konečně úspěch pro švédské JAS-39 Gripen – co umí by mohly letouny předvést na Ukrajině, jejíž piloti už s nimi umí

Čeští letci si mohli prohlédnout letouny Lockheed Martin F-35, s nimiž na akci přiletěli kolegové z Norska, Itálie, Holandska a Ameriky, které tvořily velkou část ze 150 letounů účastnících se cvičení. Právě tyto stroje se přitom stávají standardem v NATO, pořizuje si je podstatná část členů včetně Česka, jak již bylo zmíněno, přičemž jsou vlastně na mezinárodním trhu jedinými dostupnými stroji páté generace. Čína ani Rusko ty své zatím nikomu neprodaly, nehledě na to, že pořizovat si je od nich by bylo pro členy NATO nesmyslné riziko.

Vedle toho akci doprovázelo 2 700 vojáků ze 13 států světa, a k dispozic byly i transportní a podpůrné letouny, aby mohli piloti cvičit působení proti vzdušným i pozemním cílům a protivzdušné obraně protivníka, stejně jako doplňování paliva za letu nebo ostrou střelbu (té však bylo pomálu). Spolupráce letounů 4. a 5. generace byla velkou příležitostí i vhledem do budoucnosti, a již za několik let by měli na akci dorazit v F-35 i čeští piloti.

Letadlo F-35 má řadu předností

F-35A, které si země NATO pořizují, nejsou ve srovnání s jinými letadly nijak mimořádně rychlé – létají rychlostí Mach 1,6 a schopnost manévrovat je také o něco omezenější. Mají ale mnoho výhod, jednou z nich je vlastnsot stealth, což je dělá obtížně detekovatelné radary, a špatně na ně lze zaměřit i protiletadlové střely. Samy jsou přitom vybaveny výkonným radarem a dalšími detekčními systémy a dokáží sofistikovaně sdílet informace, takže jsou hlavně z větší dálky nesmírně nebezpečnými soupeři. Skvělé jsou navíc i v útocích na pozemní cíle a průzkum.

iZdroj fotografie: Milan Nykodym / Creative Commons / CC BY-SA

Nicméně odpověď, zda si mělo české letectvo ponechat letouny JAS-39 Gripen, nemohlo dát ani toto cvičení. Čeští letci totiž létají na verzi JAS-39C/D, ale pokud by Gripeny ve výzbroji zůstaly, jednalo by se o nové JAS-39E/F. Ty se od strojů provozovaných českým letectvem v mnohém odlišují – mají například nový typ výkonného radaru, delší dolet a řadu dalších schopností – jinými slovy, nejsou vůbec špatné a vyrovnají se třeba ruským Suchoj Su-35.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Na druhou stranu se nakonec ukázaly být dražší než F-35 Lightning II, a jejich největším kamenem úrazu je, že kromě domácího Švédska (a nově také Brazílie) o ně ve světě zatím nikdo zájem nemá. Švédové se je sice snaží udat, ale pakliže je nebude využívat více zemí, budou jejich další modernizace i zbraně zbytečně drahé – naopak u F-35 se tyto náklady rozloží mezi všechny uživatele, takže budou ve výsledku podstatně levnější.

Záběry z cvičení Arctic Challenge Exercise 2023

Článek Sami čeští piloti si porovnali JAS-39 Gripen a F-35A Lightning – který z nich je lepší však stále rozděluje společnost na 2 tábory se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moldavsko je dlouhodobě pod křídly Rumunska

Nejbližším spojencem Moldavska je Rumunsko, s nímž sousedí na západě. V minulosti dokonce bylo nějakou dobu jeho součástí a rumunština je také místní úřední jazyk. I proto k sobě mají obě země blízko. Rumunsko se navíc pokoušelo na začátku 90. let Moldavsku pomoci v boji s ruskou armádou a separatistům, ačkoliv ne přímo vojensky – pouze mu poslalo blíže nespecifikované množství zbraní. V současnosti spolu moldavské a rumunské ozbrojené síly intenzivně cvičí, což zvyšuje připravenost zejména moldavské armády.

Moldavsko pod palbou: Napětí v separatistické oblasti Podněsteří roste, Kyjev viní z útoku Rusko, kdo je ale opravdu viníkem?

Portál MilIn uvedl, že moldavští a rumunští vojáci spolu cvičili třeba na akci zvané Combined Exchange Training-2023. Její součástí byla střelba z ručních zbraní a dělostřelectva, ale zaměřuje se i na velitelské a hlídkové schopnosti či zneškodňování nevybuchlé munice. Rumunsko má navíc díky členství v NATO ve svých ozbrojených silách nastavené západní standardy a jeho vojáci tak mohou mnohé Moldavanům předat; podobné akce přitom konají již od roku 2009.

Moldavská armáda je velmi slabá

Situace Moldavska není jednoduchá, protože patří k nejchudším zemím v Evropě, a nemá tak dostatek peněz na modernizaci armády. GlobalFirePower uvádí, že mají moldavské ozbrojené síly jenom 6 tisíc členů a většina výzbroje pochází ještě z dob SSSR. Země navíc nemá žádné tanky a používá bojová vozidla BMD-1 nebo rumunské transportéry TAB-71. V poslední době však získalo alespoň některá moderní obrněná vozidla Piranha IIIH a kupuje francouzský radar Ground Master 200, který monitoruje vzdušný prostor.

Velkým štěstím je pro Moldavsko úspěšná ukrajinské obrana proti ruskému útoku, protože Rusko chtělo pravděpodobně otevřít pozemní koridor až do Moldavska, a nelze pochybovat, jak by to se zemí nejspíše dopadlo. Nyní ale není ruská armáda schopna dostat do Podněstří žádné síly, a minimálně po dobu války na Ukrajině to tak zůstane. Přesto Rusko snahu o ovládnout Moldavska nevzdává a vede tam hybridní a dezinformační operace.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Snaží se také využít vlivu některých prorusky smýšlejících obyvatel a v Kišiněvě, tedy hlavním městě Moldavska, ustavit proruskou vládu. Pokusy o převrat nebo nějaké nepokoje však dosud končily neúspěchem, ačkoliv se lze jenom domnívat, jaký scénář by mohl nastat, kdyby se Ruské federaci podařilo ovládnout jih Ukrajiny a otevřít pozemní cestu až do Moldavska. Ovšem i kdyby neuspělo, mohlo by to později zkusit po moři. A i když má Moldavsko na své straně Rumunsko, není ale jisté, zda by mu v takovém případě pomohlo.

Jelikož je součástí NATO, dostalo by velmi pravděpodobně stopku se přímo zapojovat – stejně jako je tomu teď na Ukrajině. Maximálně by tak mohlo poskytnout různé zbraňové systémy a humanitární pomoc. Na druhou stranu samo Rumunsko v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu zbrojí a chce vytvořit početné tankové vojsko pomocí tanků M1 Abrams, Leopard 2 nebo K2 Black Panther, a zájem má rovněž o jihokorejské houfnice K9 Thunder, jak jsme na ArmádnímZpravodaji informovali.

Pokud by Rusko uspělo na Ukrajině, další na řadě může být Moldavsko. Pod stejnou záminkou podpory separatistického Podněstří

Asi jedinou cestou, jak se může Moldavsko v budoucnu skutečně vyhnout nějakému střetu s Ruskou federací, je vstup do NATO, který také zvažuje, ačkoliv jde o velice slabou zemi. Pro Severoatlantickou alianci by to nicméně znamenalo přinejmenším ucelení prostoru a posunutí hranic, o což se může mimochodem zasloužit i Ukrajina, bude-li do NATO přijata.

Trénink moldavských a amerických speciálních jednotek

Článek Snaha Ruska ovládnout Moldavsko zatím nevychází, v budoucnu se to ale může změnit. A nezachránilo by ho ani Rumunsko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boj v zákopech je velmi specifický

Boj v zákopové linii je velice obtížný. Před zákopy většinou bývají překážky, v případě Ukrajiny jsou to minová pole a protitankové bariéry bránící nasazení těžké techniky. I po jejich překonání však na vojáky čeká těžký boj v samotných zákopech, kde je jen minimum prostoru, a za každým záhybem může čekat nepřítel. Taktika úspěšného boje je zde velice složitá a zároveň náročná na psychiku – mají-li proto vojáci uspět, musí mít vše pečlivě zažité.

V Libavé se vojenští řidiči účastnili speciálního výcviku, který je má připravit na nejtěžší situace

I proto 72. mechanizovaný prapor, který má na starosti výcvik ukrajinských vojáků v prostoru Libavé, podle tiskové zprávy českého ministerstva obrany postavil maketu zákopového systému. Na žádost ukrajinské strany se přitom co nejvíce podobá ruským zákopům na Ukrajině. Jsou přitom zbudovány tak, aby umožňovaly vojákům bezpečně cvičit, a to i za použití ostré střelby z ručních zbraní, a rovněž umožňují trénovat i hod granátem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Zákopy si dokonce vyzkoušeli i sami čeští vojáci – podle dostupných obrazových materiálů při tom nasadili i samohybné minomety PRAM. Jde o zbraň ráže 120 milimetrů postavenou na podvozku bojového vozidla pěchoty BVP-2, a na její obsluhu je potřeba čtyřčlenná osádka. Minomet dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 8 kilometrů a v první minutě vystřelit až 20 ran. Uvnitř vozidla má pak osádka k dispozici zásobu 80 granátů.

Během výcviku jsou používány i drony

Ukrajinští vojáci trénovali tak, aby byla situace dobývání zákopu co nejvíce podobná realitě. V první fázi museli nejdříve pečlivě zmapovat zákopový systém, což dostal za úkol průzkum, jehož součástí byli i operátoři průzkumných dronů. Ženijní jednotky díky tomu mohly udělat průchody v bariérách, a pak následovala minometná palba na postavení protivzdušné obrany, což umožnilo zaútočit také ze vzduchu, a následně minomety spustily palbu přímo na zákopy.

22 týdnů, tak dlouho trvá velmi zkrácený výcvik Ukrajinců pro tanky Abrams: odborníci z nich nebudou, ale zvládnou bojovat

Tyto údery musely být načasované tak, aby držely obránce linie v zákopech po dobu, kdy se přibližoval úderný tým, ale zároveň jeho členy nezranily. Poté mohli vojáci zaútočit přímo na zákop za použití ručních zbraní a granátů. Jejich postup a činnost nepřítele sledoval celou dobu průzkumný dron, což je velice důležité, aby měli přehled o situaci a nepřítel jim nepřipravil překvapení, které by mohlo úspěšnému dobytí pozice zabránit.

Článek Výcvik Ukrajinců na Libavé: čeští vojáci je učí, jak co nejlépe dobýt zákopy ruské obranné linie, boj si navíc sami vyzkoušeli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 přistane na silnici bez obtíží

Lockheed Martin F-35A Lightning II je velice složitý stroj, a jelikož je obvyklým handicapem západních letounů, že vyžadují ke vzletu i přistání precizně čisté plochy (mívají totiž nízko nasávání vzduchu, kvůli čemuž se do nich mohou dostat i větší nečistoty a cizí předměty a de facto tak „oddělat“ motor), byla přesvědčení u F-35 stejná.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

Schopností mnohých sovětských (dnes i ruských) bojových letadel, ale třeba i švédských Saab Jas-39 Gripen, tak americký letoun disponovat neměl. Snad i válka na Ukrajině, v níž právě ukrajinské letectvo využívá taktiky rozptýlených letounů, přiměla norskou armádu přistávání F-35 na provizorních plochách otestovat. Ačkoliv letounu nestačí jakákoliv plocha, poslouží mu i silnice, pakliže splňuje jistou úroveň. Již v minulosti to přitom prokázala verze F-35B, a teprve nedávno se k ní připojila i F-35A, která bude ve výzbroji českého letectva.

iZdroj fotografie: Norské královské letectvo

Vůbec první přistání F-35A na silnici provedlo norské letectvo na zářijovém cvičení několika zemí NATO ve Finsku, kde letadla nacvičovala přistání a start na dálnici poblíž města Tervo. Norové tam vyslali hned dvojici těchto letadel, a na svůj primát s nimi jsou náležitě pyšní. Podle náčelníka norského letectva, Rolfa Follanda, tato zkušenost jasně ukazuje, že mohou F-35 na podobných plochách přistávat (a následně z nich rovněž startovat), čímž se zvyšuje šance na jejich přežití v případě nějakého rozsáhlého konfliktu.

Letadla po přistání natankovala

Z dostupných informací vychází, že nebyla dálnice pro přistání letadel nijak zvlášť upravena, i když musela být pravděpodobně uklizena, aby nedošlo k nasátí nějakého nepatřičného předmětu (ostatně šlo o zkoušku, tak proč riskovat). Norské letouny na dálnici přistály a dotankovaly palivo z přistavených cisteren, přičemž piloti během toho nevypnuli motory, takže mohly letouny po doplnění nádrží okamžitě odstartovat.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Ačkoli se hlavně v souvislosti s válkou na Ukrajině mluví o tom, že většina západních bojových letounů provizorní přistávací plochy nezvládá, cvičení ukázalo opak – a je nutno poznamenat, že byly takového přesvědčení nejenom mnozí odborníci a piloti, ale i samotní výrobci. Možná z opatrnosti, možná z důvodu podávat ty nejlepší výsledky.

Kromě norských F-35 přitom startovaly z dálnice i finské McDonnell Douglas F/A-18 Hornet a britské Eurofighter Typhoon. Pro Finsko, které bývalo dlouhou dobu neutrálním stítem, ale dnes již členem NATO je, jsou nácviky rozptýlení letadel důležité. Jeho soupeřem by totiž bylo v případě konfliktu početnější ruské letectvo. Pochopitelně by se s ním v takovém momentě mělo utkat celé letectvo NATO, ale minimálně v začátku by muselo Finsko reagovat samo (ačkoliv se již dnes na jeho území nachází letouny z mnoha dalších zemí).

Článek Že to neumí? Ale jo, cvičení ne Finsku ukázalo, že F-35A, F/A-18 Hornet i Eurofighter Typhoon přistanou na dálnici jako mnohé ruské letouny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2 letadlové lodě a hlavně spousta F-16

Rozsáhlé cvičení v oblasti Středozemního moře pochopitelně neopomíjí ani leteckou námořní sílu, kterou v tomto případě reprezentovaly hned 2 letadlové lodě s jaderným pohonem – americká USS Harry S. Truman doprovázená francouzskou Charles de Gaulle. Z první mohou startovat třeba palubní letouny F/A-18E/F Super Hornet, a z druhé zase Dassault Rafale M. Oba typy letadel jsou schopné vzlétnout za pomoci katapultu a patří mezi nejvyspělejší 4,5. (ano, opravdu „čtyř-a-půlté“) generace na světě.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Nejvíce zastoupené byly General Dynamics F-16 Fighting Falcon, tedy jednomotorové víceúčelové letouny z výzbroje Řecka, ale například i Izraele. F-16 patří k nejpočetnějším letadlům v zemích NATO, i když některé státy je pomalu vyřazují, zatímco jiné si naopak pořizují nejmodernější variantu Block 70/72. Stroje jsou známé svou dobrou obratností a zároveň univerzálností, proto jsou skvělé jak pro vzdušné souboje, tak k útokům na pozemní cíle.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

I Američané pak na cvičení posílají krom letadlových lodí i samotné letouny, třeba víceúčelové bojové stroje McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle. Tyto „dvoumotoráky“ patří k nejrychlejším na světě, dosahovat mohou rychlosti vyšší než Mach 2,5 – díky tomu jsou dobré jako stíhací letouny i k útokům na pozemní cíle, přičemž unesou přes 10 tun výzbroje. Podnikat ale mohou i mise na blízkou podporu a rovněž umí létat ve velmi nízkých výškách.

Tornado zvládá nálety v nízké výšce

Italská účast pak přináší třeba letouny Panavia Tornado, které byly zařazeny do služby na konci 70. let 20 století a nejčastěji slouží k bombardování z nízkých výšek, i když zvládají i jiné úkoly včetně stíhacího boje. Díky křídlům s měnitelnou geometrií a dvěma motorům jsou také schopné nadzvukového letu i ve velmi nízkých výškách. Unesou 9 tun výzbroje, přičemž užití pum nebo raket usnadňuje přítomnost operátora zbraní.

iZdroj fotografie: Řecké letectvo

Zajímavou úlohu pak hrají třeba řecké letouny francouzského původu, a sice Dassault Mirage 2000-5, protože ty mohou během cvičení plnit roli oponentů. Vynikají velmi dobrou manévrovatelností, a i když mají jenom jeden motor, dokáží se ve vyšší výšce pohybovat rychlostí Mach 2,2. Řecké verze jsou vysoce modernizované, díky čemuž mohou používat třeba francouzské střely vzduch-vzduch MBDA MICA, ale zvládnou odpálit i řízenou střelu SCALP-EG.

„Tankisty cvičíme k boji proti tankům NATO,“ ujišťuje a uklidňuje Rusko. Na vývoj války na Ukrajině to ale nemusí mít žádný vliv

Konkrétně během cvičení v rámci NIOCHOS 2022 využívala letectva i další specializované stroje, například pro elektronický boj nebo letecký průzkum – jejich zástupcem je třeba E-2C Hawkeye AEW&C. Nasazeny však bývají i vrtulníky, které operují jak z lodí, tak z pevniny. Cvičení kolem Apeninského poloostrova je pro NATO velmi důležité, protože je těsně v sousedství Černého moře, kde probíhá válka mezi Ruskem a Ukrajinou, a jehož pobřeží mají hned 3 alianční státy. Nedaleko je navíc i Sýrie se silnou ruskou základnou.

Článek Největší letecké cvičení NATO zahrnuje až 120 letadel a letadlové lodě: taková síla má být mj. vzkazem všem nepřátelům, teď hlavně Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení za účasti vojáků desítek armád

Video pod tímto článkem například ukazuje rozsáhlé cvičení vojáků NATO krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Konkrétně se do něj zapojili členové z 27 zemí, kteří se museli vypořádat se zimním počasím na severu Norska i dalšími překážkami; trénovali jak na souši, tak na moři a ve vzduchu. V poslední době probíhá hlavně v Německu velké letecké cvičení za účasti asi 250 vojenských letadel, a to nejen z NATO, ale třeba i z Japonska.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Aliance kvůli ruské invazi posílila i takzvané síly rychlé reakce – jde o jednotky v počtu 300 tisíc vojáků, letců a námořníků – všichni z nich jsou připraveni v podstatě okamžitě vyrazit na nějaké místo určení. Jejich reakční doba je 30 dní, ale třeba průzkumné a lehčí jednotky by reagovaly mnohem rychleji. Každá jednotka – v pozemním pojetí se většinou jedná o brigády s 5 000 vojáky – je nejprve na účast v těchto silách připravovaná po dobu 6 až 18 měsíců.

Armády NATO jsou velmi standardizované

Vojáci Severoatlantické aliance se musí vypořádávat i s tím, že jsou členy různých armád, z nichž mívá každá i vlastní – a od ostatních tedy odlišné – vybavení i výcvikem, ačkoliv se NATO snaží co nejvíce systémů a postupů standardizovat. Týká se to například používané munice do všech druhů zbraní, ale i způsobů velení, komunikace a dalšího. Dále pak existuje i jazyková bariéra, ale obecně platí, že hlavním dorozumívacím jazykem je angličtina, a hlavně důstojníci (i když nejenom oni) ji musí velmi dobře ovládat.

Jak to vypadá uvnitř britského výcvikového tábora, kde se Ukrajinci učí proti Rusům bojovat i zemřít. Intenzivní výcvik trvá jenom 5 týdnů

Státy NATO se přitom pro zlepšení obrany zavázaly poskytovat na armádu minimálně 2 procenta svého HDP, což ale dříve mnohé – včetně České republiky – neplnily. V poslední době se to ale mění, stejně jako rozmístění sil, potažmo jejich navyšování na východním křídle, tedy například v Pobaltí, na Slovensku a v Rumunsku. Jejich úkolem je především odrazovat Rusko od některých neuvážených akcí a bránit spojence v okolí v případě jakéhokoli útoku. Státům se slabým letectvem pak také pomáhají s ochranou vzdušného prostoru.

Článek Video: uvnitř výcvikového tábora NATO v Norsku aneb Síla 27 zemí Evropy a jejích spojenců na jednom místě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejci provedli stovku testů

Napětí na Korejském poloostrově i v jeho okolí je v posledních měsících vysoké. Severokorejský režim totiž testuje různé druhy zbraní – rakety krátkého doletu, údajně i hypersonické střely, ale také rakety se schopností zasáhnout USA. V dubnu Severní Korea odpálila i střelu dlouhého doletu na tuhé palivo, což je oproti kapalným palivům velký posun, protože ta musí obsluha natankovat před odpálením, zatímco pevné je umístěno trvale, a tak je mnohem jednodušší střelu ukrýt i rychle odpálit. Opakovaně pak odpaluje i střely přelétající přes Japonsko.

I to je důvod, proč Spojené státy americké spolu s Japonskem a Jižní Koreou odstartovaly cvičení v protiraketové obraně. Jeho základem je využití plavidel, která disponují systémem Aegis – ten používá vyspělý detekční systém schopný sledovat veliké množství cílů naráz. Plavidla jím vybavená zároveň disponují odpalovacím systémem VLS Mark 41 s různými střelami, jde třeba o RIM-161 Standard Missile 3 a RIM-174 Standard ERAM se schopností likvidovat různé druhy střel, a to včetně balistických. Aegis dokáže hrozbu vyhodnotit a zaútočit na ni.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Systém Aegis je nyní umístěn na 110 plavidlech Spojených států a jejich spojenců, ale v plánu je stavba minimálně 70 dalších takových lodí. Nejpočetnější jsou aktuálně americké torpédoborce třídy Arleigh Burke, aktivních jich je 70; a dále jsou to americké křižníky třídy Ticonderoga. Japonsko má zase systém umístěný třeba na torpédoborcích tříd Maya a Atago, jihokorejské námořnictvo potom na plavidlech třídy Sejong the Great.

Proti F-35 nemá Severní Korea obranu

Kromě protiraketové obrany spojenci pořádají spojenci v tamní oblasti i další manévry. Amerika ve spolupráci s Jižní Koreou například dříve uspořádala letecké cvičení za účastí bojových letounů páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II. Ty jsou v oblasti umístěné jak na amerických základnách, tak ve výzbroji jihokorejského a japonského letectva. Severní Korea přitom nedisponuje ničím, čím by se mohla schopnostem F-35 přiblížit. Předchozí velké cvičení za účasti mnoha vojáků a tanků uspořádaly země na přelomu 2022/2023.

Problém se Severní Koreu však není jenom kvůli jejím raketovým testům a vlastnictví jaderných zbraní. V polovině dubna 2023 musel kupříkladu jihokorejský hlídkový člun zahájit palbu na severokorejské vojenské plavidlo, protože překročilo námořní hranici – naštěstí se ale velmi rychle stáhlo. Podle mnoha analytiků si severokorejský režim snaží testováním a agresivním jednáním vymoci ústupky na mezinárodním společenství, hlavně ve Spojených státech, a chce tak docílit uznání coby jaderné velmoci, stejně jako zmírnění hospodářského embarga.

Článek Jasný vzkaz pro Kim Čong-una: už rozsáhlé námořní cvičení amerických a jihokorejských vojáků demonstruje jednoznačnou převahu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.