Co přesně v Dubnici vzniká

Dva prototypy, které STV Machinery aktuálně staví, mají každý jinou úlohu. První slouží k finální montáži a integraci zbraňových systémů, firma na něm ověřuje, jak do nového trupu zapadnou věž, pohon a elektronika. Druhý prototyp je určen pro fyzické a zátěžové testy, tedy pro ověření, zda korba vydrží to, co od ní budoucí provozovatel bude vyžadovat. Tuto informaci potvrdil Pavel Beran, představitel STV GROUP, v rozhovoru pro slovenský portál Future Army z poloviny srpna 2026.

Oproti původnímu BMP-1 se nová korba liší v několika zásadních ohledech. Celý návrh prošel kompletní digitalizací, vznikla nová výrobní dokumentace a nové přípravky. Použité pancéřové materiály jsou moderní, nikoli kopie sovětského standardu ze šedesátých let. A klíčový detail: zákazníci mají mít na výběr z více typů motorů, včetně pohonných jednotek západní provenience. To je zásadní posun od pouhé repliky k flexibilní integrační platformě.

Kdo co dělá a kdo za tím stojí

Role v projektu jsou rozdělené uvnitř holdingu STV INVEST. Slovenská STV Machinery v Dubnici zajišťuje konstrukční práce, výrobu pancéřovaných korb a dílčích komponentů. Česká STV GROUP se sídlem v Poličce projekt zadala, přinesla do něj zkušenosti z oprav a modernizací vojenské techniky a podle Berana bude provádět kompletaci celého vozidla a jeho testování.

Veřejně potvrzený kontrakt pokrývá sériovou výrobu pancéřovaných korb na roky 2026 až 2027, přičemž tisková zpráva STV Machinery z prosince 2025 hovoří o budoucí kapacitě až sto vozidel ročně. Kdo je koncový zákazník? Firma uvádí pouze „nového strategického zákazníka ze zahraničí“ a bližší detaily odmítá komentovat z bezpečnostních a obchodních důvodů. V obranném průmyslu to není neobvyklé, ale prostor pro spekulace to samozřejmě otevírá.

Proč zrovna Dubnica a proč zrovna teď

Výběr lokality nebyl náhoda. Když STV INVEST na podzim 2024 převzala tehdejší MATADOR Industries a přejmenovala ji na STV Machinery, výslovně deklarovala záměr umístit do Dubnice výrobu těžké bojové techniky a vybudovat tam konstrukční centrum pro celou skupinu. Projekt nových korb BMP tak působí jako naplnění předem ohlášené strategie, ne jako jednorázová příležitost.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, funguje jako akcelerátor. Skupina STV ji opakovaně označuje za zlomový moment pro obranný průmysl a počítá se silnou poptávkou v horizontu nejméně deseti až patnácti let. Prodlužující se dodavatelské řetězce, rostoucí objednávky a politický tlak na posilování evropských obranných kapacit, to všechno hraje do karet firmě, která umí vyrábět velké ocelové celky a má k tomu historicky ověřený areál.

Co to znamená pro českou armádu, a co ne

Tady je důležité rozlišovat. Česká armáda má svou vlastní akviziční linii pro nová pásová bojová vozidla pěchoty, a tou je švédské CV90. Ministerstvo obrany schválilo nákup 246 kusů, první vozidla by armáda měla dostat letos. Program CV90 je oficiální odpovědí na aliančního závazek vybudovat těžkou brigádu a s projektem BMP od STV se nepřekrývá.

Pro připomenutí: původní BVP-1, z jehož konstrukce nová korba vychází, má podle českého ministerstva obrany bojovou hmotnost kolem 13 tun, osádku tři plus šest vojáků, maximální rychlost 65 km/h a výzbroj tvořenou 73mm kanónem 2A28 Grom, spřaženým 7,62mm kulometem PKT a odpalovacím zařízením pro protitankové řízené střely. Pancéřování korby dosahuje zhruba 19 milimetrů, na věži pak 23 milimetrů, tedy hodnoty, které v dnešním bojišti nestačí ani proti moderním střepinám. Právě proto má nová korba od STV používat současné balistické materiály.

Projekt BMP od STV tak podle nás dává největší smysl jako exportní nabídka pro státy, které na platformě BMP-1 stále konstrukčně stojí, potřebují obnovit nebo nahradit opotřebované korby, ale nemají rozpočet ani čas na pořízení zcela nového západního BVP. Takových armád je ve světě desítky.

Signál pro středoevropský obranný průmysl

Jeden projekt z regionu velmoc neudělá. Ale česko-slovenská kooperace na nové korbě BMP ukazuje něco podstatného: schopnost vyrábět těžkou obrněnou techniku se v tomto prostoru znovu skládá, od digitálního návrhu přes svařování velkých pancéřových celků až po integraci a testování. STV u projektu mluví o posilování evropských obranných kapacit a o zapojování širšího českého průmyslu do obrněných programů. Veřejně sice zatím chybí cena, finální sériová konfigurace i potvrzené objemy, ale průmyslový záměr je čitelný.

V Dubnici nad Váhom se po desetiletích ticha znovu řeže a svařuje pancéřová ocel pro bojová vozidla. Tentokrát s digitálním návrhem, moderními materiály a ambicí, která sahá dál než ke dvěma prototypům.

Článek Slovenská společnost STV vyrábí dva prototypy nového BMP. Česká firma už si objednala nové trupy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Swan-X 20 urazí 250 km

Nový dron schopný zasahovat cíle na střední vzdálenosti je dílem slovenské společnosti Wings&Quadro z Bratislavy, ale další detaily k ní nejde ve veřejných zdrojích vyhledat. Leparisien uvádí, že dolet dronu je 250 kilometrů a nese hlavici o hmotnosti 20 kilogramů. Na frontě by se měl objevit v nejbližší době. Dá se předpokládat, že může mířit na stanoviště protivzdušné obrany nebo skladiště v méně odolných budovách.

Jedná se o vrtulový dron klasické konstrukce tvarově se podobající HESA Shahed 136. Odessa-Journal uvádí, že jeho rychlost je 160 km/h a na obloze vydrží 95 minut. Není ale jasné, jestli má benzínový nebo elektrický pohon. Jeho největší předností má být schopnost operovat v rušeném prostředí. Není vysvětleno jak, ale s největší pravděpodobností bude mít nějaký systém rozpoznávání cíle, i když metody existují i jiné.

Hlavicí se HIMARS nevyrovná

Výhodou stroje je skutečnost, že dokáže v některých případech nahradit drahé střely do raketometu M142 HMARS, domnívá se Armádní Zpravodaj. Ovšem jistě ne plnohodnotně, protože například jeho hlavice je značně menší a nemůže být tedy tak ničivý jako rakety typu GMLRS, které mají hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, uvádí Wikipedia. Na druhou stranu má mnohem větší dolet a jeho nespornou výhodou s velkou pravděpodobností je i mnohem nižší cena.

Rozdíl mezi raketou z HIMARS a dronem by mohla snížit nová připravovaná verze. Měla by mít hlavici o hmotnosti 50 kilogramů. I když stále nebude tak silná jako raketomet, bude se mu v mnohém přibližovat. Navíc dolet má být prodloužen na 300 kilometrů. Je třeba upozornit že raketu z HIMARS je také velice obtížné zničit, Rusové to dokáží jen ve velmi zřídkavých situacích. Na sestřelení podobného dronu jako je Swan-X 20 stačí například protiletadlové dělo nebo kulomet, pokud je v oblasti umístěn.

Článek HIMARS je minulostí, Slováci pomohli nahradit jeho efekt novou zbraní. Rozdrtí i odolné cíle až na 250 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Příkop, který neměl chránit, ale dělit

Vráble nebyly malou osadou. Sídliště čítalo přes 300 domovních půdorysů rozložených do tří oddělených „sousedství“. Jen to jihozápadní dostalo vlastní ohrazení s příkopem. Vstupy vedly směrem od ostatních dvou částí osady, nikoli k nim. Podle starší studie Furholtova týmu z roku 2020 to ukazuje spíš na napětí mezi skupinami uvnitř jedné aglomerace než na společnou obranu proti vnějšímu nepříteli.

Právě v zakončení tohoto příkopu, východně od jednoho ze vstupů, ležela masová depozice. Těla spočívala na břiše, na zádech i zkrouceně, bez jednotné orientace, některá se překrývala. V prvních 9,5 metru jich bylo 44, dál následoval shluk osmi a pak volnější uložení. Mezi kostmi téměř žádný sediment, to naznačuje, že těla byla uložena v krátkém intervalu. Možná během dnů, možná týdnů. Rozhodně ne v průběhu generací.

Hlavy nezmizely samy

Nejde o rozklad, ztrátu při erozi ani o náhodný posun kostí v zemi. Osteologové na krčních obratlích identifikovali řezné stopy po ostrých nástrojích. Hlavy byly odděleny cíleně a, jak uvádí tisková zpráva Kielské univerzity, „zručně“. Dolní čelisti většinou chybí taky. Lebky se přitom na lokalitě prakticky nenašly; studie mluví jen o velmi malém množství fragmentů a konstatuje, že „hlavy jsou archeologicky neviditelné“.

Kam zmizely? To je ústřední otázka, na kterou zatím nikdo nedokáže odpovědět. Pracovní hypotéza počítá s odděleným uchováváním hlav, snad jako rituálních předmětů, snad jako válečných trofejí. Předběžné výsledky navíc naznačují, že hlavy byly odstraňovány především jedincům starším dvanácti let, a to spíše mužům. Jediná kompletní kostra patřila dítěti. Proč právě ono zůstalo celé, studie nevysvětluje.

Evropa plná příkopů a mrtvých

Vráble nejsou osamělá anomálie. Závěr kultury s lineární keramikou, zhruba kolem roku 5000 př. n. l., provází v celé střední Evropě vlna násilí a neobvyklých pohřebních praktik. Každá lokalita ale vypráví jiný příběh.

• Talheim, jihozápadní Německo – 34 lidí zabitých údery do hlavy a vhozených do jámy. Klasický masakr malé komunity, ženy a děti nevyjímaje. Žádné stopy rituálu, jen brutální efektivita.
• Asparn-Schletz, Dolní Rakousko – v příkopu kolem osady ležely desítky až stovky koster se stopami násilné smrti. Těla zůstala nepohřbena. Útočníci zřejmě odešli a nikdo se nevrátil, aby mrtvé uložil.
• Herxheim, západní Německo – dvojité ohrazení, uvnitř rozsekané lidské kosti, shluky lebečních kleneb a záměrně ničené keramické nádoby. Část badatelů mluví o kanibalismu, jiní o složitém sekundárním pohřebním rituálu. Spor trvá.
• El Mirador, Španělsko – jeskyně v pohoří Sierra de Atapuerca, nejméně 11 jedinců se stopami řezání, štípání kostí kvůli morku a lidskými otisky zubů. Tady je kanibalismus doložen.
• Masseria Candelaro, jižní Itálie – asi 15 lebek a dolních čelistí ukládaných a přemísťovaných po dvě století uprostřed vesnice. Žádné násilí, jen systematická práce s ostatky předků.

Vráble se nekryjí s žádným z těchto modelů úplně. Není tu jednoznačný masakr jako v Talheimu, chybí stopy kanibalismu jako v El Miradoru a na rozdíl od Masserie Candelaro tu lebky prostě nejsou. Podle nás je právě tahle nezařaditelnost tím, co dělá nález tak znepokojivým.

Kult lebek, nebo něco docela jiného?

Na Blízkém východě známe tradici uchovávání lebek už z předkeramického neolitu. V Jerichu byly lebky omítnuté sádrou, s modelovanými obličeji a mušlemi místo očí. V Çatalhöyüku na území dnešního Turecka lebky cirkulovaly mezi domy v rámci vícestupňového pohřebního rituálu, tělo bylo nejprve pohřbeno, po čase exhumováno a lebka odebrána pro další použití.

Nabízí se analogie: i ve Vrábľích mohl někdo vnímat hlavu jako nositele identity zemřelého, jako předmět hodný zvláštního zacházení. Jenže rozhodující článek řetězu chybí. V Jerichu a Çatalhöyüku víme, kam lebky putovaly. Ve Vrábľích ne. Možná leží v dosud neprozkoumané části příkopu. Možná byly odneseny na jiné místo, které archeologie zatím nezná. Možná byly zničeny.

Co může přinést další výzkum

Od roku 2025 běží navazující projekt financovaný Německou výzkumnou nadací (DFG), který počítá s kompletním osteologickým zpracováním všech koster, analýzou starověké DNA, izotopovým rozborem stravy a mobility a systematickým průzkumem dalších částí ohrazení. Cílem je zjistit, zda byli pohřbení místní obyvatelé, nebo lidé přivedení odjinud, zda byli příbuzní, a hlavně zda se podobná praxe opakovala i jinde na lokalitě.

Moravské Vedrovice, jedno z nejvýznamnějších pohřebišť kultury s lineární keramikou na území Česka, ukazují, že stejná kultura pohřbívala i zcela konvenčně. Přímá česká obdoba Vrábel, příkop s desítkami bezhlavých těl, zatím známa není.

Sedmdesát sedm těl bez hlav, jedno dítě s lebkou a prázdné místo, kde by měly ležet ostatní. Odpovědi na otázku „proč“ se budou skládat po kouscích z DNA, izotopů a řezných stop. Ale i kdyby se podařilo zjistit, kdo ti lidé byli a odkud přišli, jedna věc zůstane: někdo před sedmi tisíci lety věděl přesně, co dělá, a my ne.

Článek Na Slovensku vykopali příkop plný 77 těl bez hlav. Lebky nikde, záhada trvá 7 000 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtvrtstoletí bez kupce

CV90120 debutoval na pařížském veletrhu Eurosatory v roce 1998. BAE Systems Hägglunds ho od té doby pravidelně ukazovala na výstavách, vylepšovala po kouscích a čekala. Marně. Ještě 22. června 2024 na dalším ročníku Eurosatory Tarkan Turkcan z BAE otevřeně přiznal, že tank stále nemá zákazníka. „Svět ještě nebyl připravený,“ řekl pro European Security & Defence.

Důvody nikdy nikdo oficiálně nesepsal do seznamu, ale logika je čitelná. V éře expedičních misí v Afghánistánu a Iráku armády buď chtěly těžké Abramsy a Leopardy s maximální ochranou posádky, nebo lehké kolové transportéry. CV90120 seděl přesně mezi dvěma židlemi: nabízel palebnou sílu hlavního bojového tanku, ale bez jeho pancéřování. Pro konvenční válku se zdál příliš lehký, pro asymetrické konflikty příliš těžký a drahý. A tak zůstával demonstrátorem. Prototypem bez domova.

Co se změnilo na podzim 2025

Zlom přišel rychle a ve dvou krocích. 17. září 2025 slovenská firma Koval Systems oznámila rozšíření spolupráce s BAE Systems Hägglunds: začíná vyvíjet samočinný nabíječ pro novou verzi CV90120. Firma ho popisuje jako „superrychlý autoloader“, který připraví další náboj během několika sekund. Zásobník v zádi věže pojme 16 ran. O necelé tři týdny později, 8. října 2025, podepsala BAE dohodu s Rheinmetallem na integraci nového 120mm kanónu L44A1 Low Recoil, kompatibilního se standardní municí NATO včetně průbojných i programovatelných střel DM11.

Jenže nejde jen o kanón a nabíječ. Celý tank přesedlal na podvozek CV90 MkIV, tedy na nejnovější generaci platformy, kterou BAE aktuálně dodává právě Slovensku v podobě bojových vozidel pěchoty. To znamená:

• Motor o výkonu až 746 kW (1 000 koní)
• Aktivní tlumení podvozku
• Nová elektronická architektura
• Těžší převodovka dimenzovaná na vyšší hmotnost
• Systém aktivní ochrany (APS)
• Hmotnost do 38 tun, zhruba o třetinu méně než Leopard 2A8

Z letitého demonstrátoru se rázem stal stroj sestavený ze tří evropských průmyslových pilířů: švédská platforma, německý kanón, slovenský autoloader.

Proč zrovna Slovensko, a proč zrovna teď

Slovensko není náhodný cíl. BAE tam už má hluboce zakořeněný dodavatelský řetězec. V únoru 2026 firma při slavnostním představení prvního slovenského CV9035 MkIV uvedla, že na programu se podílí téměř 30 slovenských firem a více než 40 % hodnoty kontraktu míří do domácího průmyslu. Koval Systems v tom hraje klíčovou roli, od dubna 2023 kompletně montuje věže CV90 a vyrábí jejich mechanické komponenty.

Slovenský ministr obrany Robert Kaliňák 23. září 2025 veřejně potvrdil, že rezort zvažuje dvě lehčí tankové alternativy, které mají být o 40 až 50 procent levnější než těžké hlavní bojové tanky a „více vyrobené na Slovensku“. Zároveň dodal, že oba kandidáti jsou stále ve vývoji a tanky nebudou připravené na nasazení ještě tři až čtyři roky. Rozhodnutí zatím nepadlo.

Tím druhým kandidátem je CFL-120 Karpat, střední tank na platformě Kaplan MT, který na bratislavském veletrhu IDEB 2026 představila česká skupina CSG ve spolupráci s tureckou FNSS. Karpat váží do 34 tun, nese věž Leonardo HITFACT MkII se 120mm kanónem kompatibilním s municí NATO a nabízí volbu mezi ručním a automatickým nabíjením. Jede až 70 km/h s dojezdem kolem 450 kilometrů.

Co to znamená pro trh, a pro Česko

Pokud Slovensko CV90120 vybere, bude to pro BAE historický zlom. Poprvé za 25 let existence projektu by tank získal referenčního uživatele. A v obranném průmyslu platí, že první zákazník odemyká dveře dalším: nikdo nechce kupovat stroj, který nikdy nikdo nenasadil.

Podle nás ale samotný slovenský autoloader trh nezmění. Změní ho kombinace: nižší hmotnost než u klasických MBT, nižší pořizovací i provozní náklady, kompatibilita s široce rozšířenou rodinou CV90 a ověřený model lokalizace výroby. Pro menší evropské armády, které si nemohou dovolit šedesátitunové Leopardy ani jejich logistiku, je to poprvé skutečně uvěřitelná nabídka, ne prototyp na výstavě, ale průmyslově poskládaný produkt.

Česko jde zatím jinou cestou. V září 2025 objednalo 44 tanků Leopard 2A8 s opcí na dalších 14 kusů, dodávky mají běžet od roku 2028 do roku 2031. Na programu se podílí minimálně 11 českých firem s průmyslovou spoluprací za nejméně 1,9 miliardy korun. Aktivní český program na lehký tank kategorie CV90120 v otevřených zdrojích neexistuje. Ale princip je stejný: lokalizace výroby a domácí průmyslový podíl jsou dnes standardní podmínkou velkých evropských obranných nákupů, ne slovenskou výjimkou.

Autoloader jako vstupenka, ne jako zázrak

Koval Systems u projektu CV90120 nedělá jen sériovou montáž podle cizích výkresů. Firma sama zdůrazňuje, že dostává základní podklady od BAE a dopracovává je do produkční podoby, jde tedy o skutečný vývoj, ne o pouhý offset. Investice Kovalu do projektu přesahují 10 milionů eur. Pro slovenskou firmu bez veřejně doložené předchozí historie autoloaderových projektů je to ambiciózní skok, ale opřený o tři roky práce na věžích CV90.

Přesnou technickou architekturu nabíječe (schéma podávání, bezpečnostní logiku, přesný nabíjecí cyklus) firma veřejně nezveřejnila. Víme, že zásobník pojme 16 ran v zádi věže a že systém má být výrazně rychlejší než starší řešení, které sám BAE v roce 2024 označil za zastaralé. Detaily přijdou s tím, jak se projekt posune z vývojové fáze blíž k případné sériové výrobě.

Čtvrtstoletí je v obranném průmyslu neobvykle dlouhá doba na to, aby stroj čekal na svůj moment. CV90120 ho možná právě dostává, ne díky jedné součástce, ale díky tomu, že se svět konečně posunul tam, kde na něj ten tank celou dobu čekal.

Článek Švédský lehký tank 25 let nikdo nechtěl. Teď dostal slovenský automat na 16 ran a může změnit trh se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šrot za 301 eur za tunu

Klíč k celému příběhu leží v jednom dokumentu: rámcové smlouvě 2021/900-HM, kterou 30. července 2021 podepsal tehdejší ministr obrany Jaroslav Naď s firmou Robus. Smlouva umožňuje slovenské armádě zbavovat se takzvaného neupotřebitelného materiálu a stanovuje ceny nikoli za konkrétní kusy techniky, ale za tunu hmotnosti podle kategorie. Bojová technika na pásových i kolových podvozcích vychází na 301 eur za tunu.

Pokud byly dvě baterie KUB zařazeny do tohoto režimu, stát je formálně neprodával jako raketový komplet protivzdušné obrany s tržní hodnotou. Prodával tuny materiálu. Otázka, kdy přesně se funkční zbraňový systém administrativně proměnil v šrot, je jádrem celé kauzy, a konkrétní rozhodnutí, protokol nebo interní rozkaz ministerstva z let 2023–2024, který by tento překlop doložil, rezort dosud nezveřejnil.

Co přesně odešlo ze Slovenska

Systém 2K12 KUB je sovětský mobilní prostředek protivzdušné obrany. Jedna palebná baterie se skládá z řídicího a naváděcího radiolokátoru, čtyř samohybných odpalovacích zařízení a dvou nabíjecích přepravníků. Dvě baterie tedy znamenají osm odpalovačů, dvě radarové stanice a kompletní logistické zázemí.

Nejde o muzejní exponát. Podle technického profilu Armády ČR je KUB určen k ničení letounů, vrtulníků, střel s plochou dráhou letu i bezpilotních prostředků ve vzdálenostech 4 až 23 kilometrů a výškách 25 až 10 000 metrů. Česká armáda ho ještě donedávna vedla jako způsobilý systém. Je starý, ale modernizovatelný, a právě proto mají jeho díly, radarové prvky i celé odpalovače reálnou vojenskou i obchodní hodnotu.

Opozice z řad Demokratů tvrdí, že technický posudek potvrzuje vyhovující stav techniky. Ministerstvo naopak argumentuje, že šlo o nefunkční zdroj náhradních dílů. Bez zveřejnění konkrétního vyřazovacího dokumentu nelze spor rozhodnout.

Prostředník z Krupiny a cesta do Ugandy

Firma Robus z Krupiny se na svém webu prezentuje jako obchodník se zbraněmi, vojenskou technikou i druhotnými surovinami. V registru partnerů veřejného sektoru jsou jako koneční uživatelé výhod uvedeni Ľubomír Rondík a Tomáš Križan. Rámcová smlouva s ministerstvem výslovně počítá s tím, že odebraný materiál může firma využít „na další obchodní účely“, další přeprodej tedy nebyl mimo logiku smluvního vztahu.

Dokumenty prezentované Naďem a citované Aktuality.sk ukazují kupní smlouvu mezi Robusem a rumunskou firmou SC Romanian Allied International Defense na 10 milionů eur bez DPH. V certifikátu konečného uživatele figuruje ugandské ministerstvo obrany a částka 11,21 milionu eur. Veřejný důkaz o tom, že by technika měla putovat dál do Ruska, se nepodařilo dohledat; doložená je Uganda, nikoli Moskva. Už samotný nekontrolovaný odchod vojensky použitelného kompletu z alianční země do třetí země v subsaharské Africe je ale bezpečnostní problém, který by měl znepokojovat celé NATO.

Kdo nese odpovědnost a co se dá ještě zastavit

Politická odpovědnost se přehazuje jako horký brambor. Naď ukazuje na Kaliňáka, který techniku fakticky vydal z armádního majetku. Kaliňák ukazuje na Naďa, který podepsal rámcovou smlouvu umožňující celý mechanismus. Strana Demokrati podala trestní oznámení pro podezření z nehospodárného nakládání s majetkem státu, zneužití pravomoci veřejného činitele a sabotáže. K začátku června 2026 se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat potvrzení o vznesení obvinění.

Právní páka přitom existuje. Export výrobků obranného průmyslu mimo EU licencuje slovenské ministerstvo hospodářství a zákon 392/2011 mu ukládá licenci zrušit, pokud:

• byla udělena na základě nepravdivých či neúplných údajů,
• vyžadují to zahraničněpolitické nebo bezpečnostní zájmy Slovenska,
• nebyly dodrženy podmínky licence.

Pokud technika ještě neopustila slovenské území, stát má nástroj, jak transakci zastavit. Pokud už je v Rumunsku nebo na cestě do Kampaly, praktická reverze se přesouvá do roviny trestní a mezinárodněprávní, a výrazně se komplikuje.

Systémová díra, nejen slovenský problém

Podobné riziko může vzniknout v jakékoli zemi NATO, kde se vojenský komplet administrativně překlopí z režimu zbraňového systému do režimu přebytečného materiálu oceňovaného hmotností. Přímo srovnatelný případ, funkční komplet protivzdušné obrany odepsaný jako šrot a soukromě přeprodaný za miliony, se v otevřených zdrojích z jiných aliančních zemí nepodařilo dohledat. To neznamená, že neexistuje. Znamená to, že slovenský případ odhaluje mechanismus, který dosud nikdo systematicky nekontroloval.

Dvě baterie KUB za desítky tisíc eur opustily slovenský stát jako tuny materiálu. O obchodní stupeň dál se z nich stal komplet za čtvrt miliardy korun s konečnou adresou v Ugandě. Kam poputují potom, zatím neví ani Bratislava.

Článek Slovensko prodalo protivzdušný systém, který může skončit v Rusku. Nevydělalo nic, ale prostředník inkasoval čtvrt miliardy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od 85 procent k třetině

Slovensko bylo ještě v roce 2020 jednou z nejzávislejších zemí EU na ruském plynu. Podle energetického profilu Evropské komise tvořil ruský plyn 85 % slovenských dodávek. Pak přišla válka na Ukrajině, konec ukrajinského tranzitu a nucená diverzifikace. Analytici varšavského Centra pro východní studia (OSW) odhadli pokles na zhruba 50 % v roce 2023. A na podzim 2025 ministryně hospodářství Denisa Saková uvedla, že pro státní SPP tvoří ruský plyn v průměru už jen 33 % dodávek, zbylé dvě třetiny pokrývají diverzifikační kontrakty.

Čísla vypadají jako úspěch. Jenže Saková ve stejném brífinku dodala větu, která vysvětluje, proč Bratislava tak dlouho bránila ruské toky: ruský plyn je pro Slovensko stále nejlevnější, protože tranzitní poplatky hradí prodávající strana. Plná náhrada alternativami by podle SPP stála nejméně o 140 milionů eur ročně navíc. Levný plyn od východního partnera tedy nebyl ideologie, byl to účet.

Proč právě Ázerbájdžán a proč teď

Vztah se státní ázerbájdžánskou společností SOCAR není novinkou z května 2026. Už 14. 11. 2024 oznámilo slovenské ministerstvo hospodářství pilotní kontrakt mezi SPP a SOCAR s možností pokračování na delší období. Tarabovo květnové vystoupení v Baku tedy není začátek, ale veřejná eskalace: posun od zkušebních dodávek k ambici desetiletého závazku.

Časování má svou logiku. Unijní regulace přijatá 26. 1. 2026 zavádí postupný a trvalý zákaz dovozu ruského plynu s tvrdým deadlinem 1. listopadu 2027. Slovensko sice ještě v dubnu 2026 odebíralo ruský plyn přes TurkStream a premiér Robert Fico tvrdil, že tak může činit do podzimu příštího roku. Ale zkušenost z ledna 2026, kdy ruský dronový útok poškodil infrastrukturu ropovodu Družba a dodávky ropy se obnovovaly až do konce dubna, ukázala, jak křehká je celá východní energetická osa. Útok se týkal ropy, ne plynu. Poučení ale platí univerzálně.

Ázerbájdžán navíc není pro Evropu neznámý dodavatel. Podle Evropské komise v roce 2025 dodával plyn do 14 evropských zemí a od ledna 2026 začal vyvážet i do Německa a Rakouska. Alijev po setkání s Tarabou zdůraznil, že Baku zásobuje plynem už dvanáct států EU. Pro Bratislavu je to argument: nejde o skok do neznáma, ale o připojení k existujícímu proudu.

Kudy plyn poteče, hlavolam bez řešení

Ochota kupovat je jedna věc. Dostat ázerbájdžánský plyn fyzicky na Slovensko je věc druhá, a zatím otevřená. Taraba sám v rozhovoru pro Report.az přiznal, že logistika je klíčovou překážkou jednání.

Základní exportní kostra z Ázerbájdžánu vede přes Jižní plynový koridor: plynovod SCP-X přes Gruzii, TANAP přes Turecko a TAP do jižní Itálie. Jenže TAP končí v Řecku a Itálii, přímé napojení na střední Evropu neexistuje. SPP proto pracuje s několika variantami:

• Jižní trasa přes TurkStream, Turecko, Bulharsko, Srbsko a Maďarsko na Slovensko, paradoxně využívá stejnou infrastrukturu, kterou dnes teče ruský plyn.
• Západní trasa přes evropskou plynárenskou síť z Německa přes Česko na Slovensko, kterou SPP už využívá pro neruské kontrakty a podle NET4GAS šly v roce 2025 všechny české importy právě z Německa.
• Severní koridor přes polsko-slovenský interkonektor s kapacitou 4,7 miliardy kubíků ročně směrem na Slovensko, který dává přístup k LNG terminálu ve Świnoujście i k norskému plynu přes Baltic Pipe.

Která trasa nakonec zvítězí, nebo zda půjde o kombinaci, případně o swapové řešení, kde Slovensko formálně kupuje ázerbájdžánský plyn, ale fyzická molekula přiteče odjinud, to dnes neví ani vyjednavači. Objem chystané smlouvy v miliardách kubíků ročně nebyl zveřejněn.

Co to znamená pro české domácnosti

Česko se Slovenskem sdílí plynárenskou infrastrukturu a v posledních měsících se česká soustava znovu stala důležitou tranzitní tepnou směrem na východ. Pokud by Slovensko získalo víc plynu jižní cestou přes Maďarsko, mohl by se ulevit západo-východnímu toku přes českou síť. Pokud by naopak šlo o síťové dodání přes Německo, využíval by se stejný regionální koridor. Tak či tak, slovenská diverzifikace spíš snižuje riziko regionálního šoku, než že by ohrožovala české zásobování.

Pojistka, ne revoluce

Na slovenských účtech za plyn se ázerbájdžánská smlouva nejspíš hned neprojeví. Regulátor ÚRSO pro rok 2026 už stanovil ceny pro domácnosti zhruba o třetinu výš než v předchozím dotovaném období. Diverzifikace má primárně bezpečnostní hodnotu, cenový efekt bude záviset na kontraktní ceně, tranzitních poplatcích a budoucí regulaci.

Ficova vláda neopouští proruskou rétoriku v energetice. Žaloba proti unijnímu zákazu ruského plynu běží, TurkStream teče dál. Jenže paralelně s tím Bratislava jedná v Baku o desetiletém kontraktu, který má zajistit dodávky i poté, co ruský kohout v listopadu 2027 definitivně zavřou. Není to geopolitický obrat. Je to pragmatismus země, která spočítala, že spoléhat na jednoho dodavatele se nevyplácí, bez ohledu na to, jak levný jeho plyn býval.

Článek Žádný levný plyn od ruských bratrů, Slovensko se obrací na Ázerbájdžán a snižuje svou závislost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně vzniká a kde

Nový podnik se jmenuje Fuchs Electronics Europe. Vlastní ho z 51 % jihoafrický Reunert prostřednictvím své divize Fuchs Electronics a ze 49 % CSG. Sídlit bude v areálu ZVS holding v Dubnici nad Váhom, tedy nikoli na zelené louce, ale uvnitř existující muniční základny, kde se už dnes vyrábějí 155mm granáty, prachové náplně i mechanické rozněcovače typu KZ 984.

Reunert do partnerství přináší to podstatné: kompletní technologické know-how, designovou autoritu a produktové portfolio elektronických rozněcovačů kompatibilních se standardem STANAG 4187 pro ráže 105 až 155 mm. Fuchs Electronics vyrábí varianty s více možnostmi nastavení, časové i proximity varianty a disponuje zkušenostmi s induktivním nastavováním přímo z řídícího systému houfnice. CSG na oplátku dodává výrobní infrastrukturu, průmyslové zázemí, znalost evropského regulatorního prostředí a, což je klíčové, hotový odběratelský řetězec.

Co firmy nezveřejnily: investiční objem, roční kapacitu rozněcovačů, počet nových pracovních míst ani přesné datum zahájení výroby. Potvrzený je tříletý náběhový horizont, po němž má být podnik finančně soběstačný. Podle sekundárních zdrojů je založení ještě podmíněno regulatorními a schvalovacími kroky.

Proč Slovensko a proč teď

Otázka, proč závod nevznikne v Česku, kde CSG sídlí, má prozaickou odpověď: velkorážová muniční vertikála skupiny stojí na Slovensku. ZVS holding v Dubnici zaměstnává přes 970 lidí, od ledna 2026 tam běží nová linka na dalekonosnou 155mm munici s kapacitou 70 tisíc kusů ročně a CSG do lokality investovala za poslední roky téměř 100 milionů eur. Doplnit elektronický rozněcovač tam, kde už stojí zbytek řetězce, je logisticky i ekonomicky nejkratší cesta.

Načasování souvisí s tím, co se děje v evropském obranném průmyslu od roku 2022. Válka na Ukrajině odhalila, jak tenké jsou zásoby 155mm munice v evropských armádách. Evropská komise přes program ASAP cílí na výrobní kapacitu dva miliony 155mm granátů ročně. Každý z těch granátů potřebuje rozněcovač. A právě elektronické rozněcovače patří k úzkým hrdlům řetězce, v celé EU je dnes vyrábí jen hrstka firem, nejviditelněji německý Junghans Defence se závody v Německu a Francii.

CSG sama v tiskovém prohlášení uvádí, že se díky novému podniku stane „jedním z mála“ výrobců elektronických rozněcovačů v Unii. Nejde tedy o evropský unikát, ale o vstup do velmi úzkého klubu, a hlavně o přesun know-how z Jižní Afriky dovnitř evropské muniční vertikály.

Co to mění pro CSG a její zákazníky

Dosavadní pozice CSG v 155mm segmentu byla silná, ale neúplná. Skupina v prvním čtvrtletí 2026 oznámila, že její vlastní velkorážová kapacita přesáhla 800 tisíc kusů ročně. Jenže granát bez rozněcovače je jen kus kovu. Závislost na externím dodavateli kritické komponenty znamená riziko, cenové, dodací i geopolitické.

Fuchs Electronics Europe tuto závislost odstraňuje. A nejen pro CSG: podle dostupných informací má nový podnik fungovat jako nezávislý dodavatel, otevřený i dalším evropským výrobcům munice. Model „agnostického dodavatele“ dává ekonomický smysl, rozněcovač je standardizovaná komponenta a čím širší zákaznická základna, tím rychlejší návratnost.

Pro český kontext je projekt relevantní nepřímo, ale reálně. Česká armáda přechází na houfnice CAESAR ráže 155 mm a s nimi na munici podle standardů NATO. Přímý kontrakt českého státu na rozněcovače z Dubnice sice zveřejněn nebyl, ale fakt, že klíčová komponenta vzniká v rámci české zbrojní skupiny, posiluje vyjednávací pozici i dodavatelskou jistotu.

Co zatím chybí a co sledovat

Oznámení má charakter strategického záměru, nikoli hotového projektu. Firmy neprozradily:

• Kapacitu — kolik rozněcovačů ročně linka zvládne
• Investici — celkový capex ani podíl jednotlivých partnerů
• Termín — kdy přesně výroba začne; známý je jen tříletý náběh
• Zaměstnanost — kolik lidí nový provoz přidá k současným 970+ v ZVS

Podle nás budou klíčové dvě věci. Za prvé, zda se podaří dodržet tříletý harmonogram v prostředí, kde obranné projekty běžně nabírají zpoždění. Za druhé, zda Fuchs Electronics Europe skutečně získá zakázky i mimo skupinu CSG, což by potvrdilo, že nejde jen o interní optimalizaci, ale o reálnou novou evropskou kapacitu.

Jedno je nicméně jasné už teď: v Dubnici nad Váhom roste muniční ekosystém, který pokrývá cestu od prachové náplně přes tělo granátu až po elektroniku v jeho špičce. A právě ta elektronika rozhoduje o tom, jestli střela za desítky tisíc eur zasáhne cíl tak, jak to velitel potřebuje.

Článek CSG bude vyrábět elektronické rozněcovače pro 155mm granáty. Závod postaví na Slovensku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Palebná síla těžkého tanku v balení o poloviční hmotnosti

Čísla, která CSG zveřejnila, vypadají na první pohled jako trik: bojová hmotnost do 34 tun, maximální rychlost 70 km/h na silnici, dojezd kolem 450 kilometrů. Jenže žádný trik se nekoná. Leopard 2 A7 váží pod 69 tun, Karpat je tedy na zhruba 49 % jeho hmotnosti. Proti novějšímu Leopardu 2 A8, který se pohybuje mezi 61,5 a 64,3 tuny, vychází poměr na 53 až 55 %. Slogan o „polovině Leopardu“ drží.

Rychlost 70 km/h sama o sobě rekord neláme, stejnou hodnotu uvádí i KNDS u Leopardu 2 A7. Rozdíl je v tom, co za tu rychlost zaplatíte. Karpat nepotřebuje těžký tahač na přepravu, nezatěžuje mosty jako šedesátitunový kolos a jeho provozní logistika je řádově jednodušší. Pro armády, které operují na infrastrukturně slabších územích, to není detail. Je to zásadní operační výhoda.

Co se skrývá ve věži

Srdcem palebné síly je věž Leonardo HITFACT MkII s hladkohlavňovým kanonem ráže 120/45 mm s nízkým zpětným rázem. Právě nízký zpětný ráz je klíčový, umožňuje osadit plnohodnotnou 120mm výzbroj na střední platformu, aniž by se rozpadl podvozek nebo se zhoršila přesnost střelby.

Kanon je kompatibilní s veškerou standardní municí NATO včetně moderních kinetických i víceúčelových střel. Nabíjení může být ruční i automatické, munice je oddělená od prostoru osádky. To poslední není jen technický parametr, je to přímá odpověď na jednu z nejtvrdších lekcí z Ukrajiny, kde detonace munice uvnitř věže zničila desítky tanků i s posádkou.

Sekundární výzbroj zahrnuje koaxiální kulomet a volitelně dálkově ovládanou zbraňovou stanici s kulometem ráže 12,7 mm nebo 40mm granátometem. Senzorická výbava odpovídá současnému standardu: konfigurace hunter-killer, systém řízení palby s BMS, laserové varovné systémy a volitelný systém aktivní ochrany účinný proti dronům, řízeným střelám i protitankovým projektilům.

Karpat není „nový český Leopard“ — a to je pointa

Je potřeba říct jasně, co Karpat je a co není. Není to náhrada těžkého hlavního bojového tanku. Ochrana odpovídá modulárnímu přídavnému pancéřování podle STANAG 4569, nikoli plnohodnotné pasivní ochraně šedesátitunového hlavního bojového tanku. Konkrétní úroveň balistické odolnosti výrobce nezveřejnil a srovnávat ji s Leopardem by bylo zavádějící.

Podle nás je nejsilnější argument Karpatu právě v tom, že nechce být Leopardem. FNSS dlouhodobě popisuje střední tanky jako most mezi hlavními bojovými tanky a lehčími obrněnci, jako platformu pro armády, které potřebují 120mm přímou palbu, ale nemohou nebo nechtějí provozovat park těžkých tanků za stovky milionů za kus. A takových armád je na světě hodně.

CSG cílí na Evropu a vybrané země v Asii, na Blízkém východě a v Africe. Konkrétní zákazník ani harmonogram sériové výroby zatím oznámen nebyl. Průmyslové riziko ale snižuje fakt, že podvozek Kaplan MT není papírový koncept, FNSS ho už dovedla do sériové výroby pro Indonésii.

Kde stojí Karpat na mapě konkurence

Na trhu středních a lehčích 120mm platforem není Karpat sám. BAE Systems nabízí CV90120 o hmotnosti do 38 tun s automatickým nabíjením a volitelnou schopností odpálit protitankovou řízenou střelu hlavní. KNDS představil demonstrátor EMBT, ten ale s 61,5 tuny spadá spíš do těžké kategorie a směřuje jinam, k budoucímu evropskému hlavnímu bojovému tanku.

Karpat se svými 34 tunami stojí v nejlehčím segmentu 120mm pásových platforem. Soupeří o zákazníky, kteří hledají mobilní přímou palbu za nižší pořizovací i provozní cenu. A právě tady má CSG jako skupina s tržbami 6,7 miliardy eur za rok 2025, čtrnácti tisíci zaměstnanci a třiceti sedmi výrobními závody průmyslovou kapacitu, aby nabídku podepřela reálnou výrobou.

Co to znamená pro Česko a Slovensko

Ani česká, ani slovenská armáda při premiéře neoznámila zájem o pořízení Karpatu. Česko má rozjetý program Leopard 2 A8 a již podepsanou smlouvu na 14 kusů Leopard 2 A4. Slovensko převzalo Leopardy 2 A4 v rámci německé kompenzace. Obě země jdou cestou těžkého hlavního bojového tanku, a ministryně obrany Jana Černochová v roce 2024 výslovně uvedla, že zkušenosti z Ukrajiny potvrzují nezbytnost tanků v těžké brigádě.

Karpat je proto primárně exportní projekt. Pro CSG ale znamená zásadní průlom: vstup do segmentu pásových bojových vozidel, kde skupina dosud nepůsobila. A pro slovenský obranný průmysl je to příležitost posunout se od subdodávek k finální montáži bojové techniky.

12. května v Bratislavě se neodhalil jen nový tank. Odhalila se ambice středoevropské zbrojní skupiny hrát v kategorii, kde dosud seděli jen ti největší.

Článek CSG představila v Bratislavě nový tank Karpat se 120mm kanonem. Váží polovinu Leopardu 2 a jezdí 70 km/h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pobaltí to řeklo nahlas, Česko mlčí o důvodech

Estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna v oficiálním prohlášení z 19. dubna neponechal žádný prostor pro diplomatickou mlhu: „Estonský vzdušný prostor nesmí sloužit k posilování vztahů s Ruskem v době, kdy Rusko vede agresi proti Ukrajině.“ Účast na oslavách 9. května označil za „akci oslavující agresora“.

Litva argumentovala podobně – účast zahraničních lídrů na Putinově akci je „neopodstatněná“ kvůli válce a bezpečnostní situaci v Evropě. Pikantní detail: litevské ministerstvo zahraničí 20. dubna zároveň tvrdilo, že od Slovenska ani nedostalo formální žádost o přelet. Politický verdikt tedy padl dřív, než se vůbec dokončila procedura.

A pak je tu Česko. Žádné hodnotící slovo, žádný odkaz na agresi, žádný signál směrem k Ukrajině. Jen věta o standardní žádosti a standardně vydaném povolení. Praha případ veřejně rámuje jako administrativní úkon. Pobaltí jako principiální rozhodnutí.

Ruský článek žije dál, i když ho Praha vyvrátila

Řetězec událostí kolem Moskovského komsomolce vypadá takto: deník 1. května napsal, že „některé evropské země již zakázaly Ficovu letadlu využít svůj vzdušný prostor – konkrétně Česká republika a Polsko“. České MZV přes Čörgőho tvrzení popřelo. Ruská agentura TASS české dementi zaznamenala. Přesto podle Novinek zůstal původní článek Moskovského komsomolce v nezměněné podobě.

Úmysl prokázat nelze. Praktický efekt ale existuje: Česko je v textu zařazeno mezi státy, které přelet zablokovaly, a pro čtenáře, který dementi neviděl, to tak zůstane. Jde o klasický mechanismus, kdy i vyvrácená informace plní svou funkci, pokud oprava nedorazí na stejné místo a ke stejnému publiku.

Oklika, nebo volant? Co víme o reálných variantách

Loni Fico letěl do Moskvy přes Maďarsko, Rumunsko, Černé moře a Gruzii. Z obvyklých zhruba dvou a půl hodiny se stal pětihodinový let. Po přistání před kamerami ruské státní televize sám prohlásil, že měl v záloze variantu jet autem přes Bělorusko.

Pro letošek finální trasa k 2. květnu veřejně potvrzena není. Novinky 1. května uvádějí, že auto je „údajně“ opět ve hře. Pokud severní koridor přes Polsko zůstane zavřený – a Novinky už Polsko řadí mezi země, které přelet nepovolily – zbývají dvě cesty:

• Jižní letecká oklika přes Maďarsko a dál na východ, tedy opakování loňského scénáře.
• Pozemní přesun přes Bělorusko, který by znamenal vícedenní cestu a diplomaticky citlivý tranzit přes Lukašenkovo území.

Obě varianty jsou nápadné. Obě vysílají signál. A právě o signály tu jde víc než o kilometry.

Stejná žádost, dva světy

Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha na síti X poděkoval pobaltským státům za „silný postoj“ a vyzval ostatní země, aby jejich příklad následovaly. Česko v jeho příspěvku zmíněno nebylo – ani pochvalně, ani kriticky.

Celá kauza ukazuje, jak se identická administrativní žádost – povolení přeletu státního letadla – čte v regionu dvojím způsobem. Pro Pobaltí je to test: stát buď považuje cestu do Moskvy za nepřijatelný politický akt, nebo ne. Pro Prahu je to agenda: žádost přišla, žádost se vyřídila. Obojí je legitimní postoj. Ale jen jeden z nich je v roce 2026 čitelný jako spojenecký signál.

Fico do Moskvy s největší pravděpodobností dorazí – ať už letadlem po oklice, nebo autem přes Bělorusko. Otázka dávno není, jestli se tam dostane. Otázka je, kdo mu cestu ztíží a kdo ne, a co si z toho kdo odnese.

Článek Fico asi pojede za přáteli do Moskvy autem. Pobaltí mu zavřelo nebe, Česko tvrdí opak toho, co Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně EU zakázala a kdy to začne platit

Nařízení (EU) 2026/261 není okamžitý stop. Je to rozfázovaný jízdní řád s pevnými daty:

• 25. dubna 2026 — konec krátkodobých LNG kontraktů uzavřených před 17. červnem 2025
• 17. června 2026 — konec krátkodobých potrubních kontraktů
• 1. ledna 2027 — konec dlouhodobých LNG kontraktů
• 30. září 2027 — konec dlouhodobého potrubního plynu (s možností posunu do 1. listopadu 2027, pokud nejsou naplněné zásobníky)

Součástí nařízení jsou i povinné národní diverzifikační plány, ověřování původu plynu a nouzový mechanismus: Komise může zákaz na čtyři týdny pozastavit při vážném ohrožení bezpečnosti dodávek. Brusel argumentuje tím, že podíl ruského plynu na unijním dovozu klesl z 45 % v roce 2021 na 13 % v první polovině roku 2025, a okamžik je tedy zralý pro právně závazný dojezd.

Proč Bratislava mluví o nezákonnosti

Slovenská žaloba nestojí primárně na tvrzení „potřebujeme ruský plyn“. Stojí na tom, že Brusel zvolil špatný právní základ. Ministerstvo spravedlnosti napadá subsidiaritu, proporcionalitu a především to, že nařízení prošlo kvalifikovanou většinou jako obchodně-energetické opatření. Bratislava tvrdí, že jde ve skutečnosti o restriktivní opatření zahraniční politiky, kde platí jednomyslnost, tedy právo veta.

Česká pozice je přesně opačná. Ministr průmyslu Vlček na říjnové Radě ministrů v roce 2025 výslovně obhajoval obchodně-energetický základ nařízení a rozlišoval ho od dočasných sankcí společné zahraniční politiky. Dva sousední státy čtou tutéž normu diametrálně odlišně.

Slovensko není samo. Maďarsko podalo vlastní žalobu a Bratislava do ní vstoupila jako vedlejší účastník. Naopak Rakousko zákaz podpořilo, byť si prosadilo přezkumnou klauzuli a důraz na cenovou stabilitu.

Jak reálná je šance na úspěch

Žalobu projednává Soudní dvůr EU v Lucemburku, který je u aktů přijatých Parlamentem a Radou jedinou příslušnou instancí. Průměrná délka řízení se podle soudních statistik za rok 2025 pohybuje kolem 20 měsíců u přímých žalob. Samo podání žaloby nemá odkladný účinek. Termíny zákazu tedy běží dál, pokud soud nepřizná předběžné opatření.

Podle nás nejde o čistě politické gesto. Kompetenční spor o právní základ, tedy zda jde o obchodní politiku, nebo zahraniční a bezpečnostní politiku, je legitimní právní otázka, na kterou judikatura nedává jednoznačnou odpověď. Prezentovat slovenský úspěch jako pravděpodobný by ale bylo předčasné. Soudní dvůr tradičně přiznává unijním institucím široký prostor při volbě právního základu, pokud je hlavní cíl aktu obhajitelný.

Co to znamená pro ceny, a pro Česko

Označení „levný ruský plyn“ má reálný, byť těžko přesně vyčíslitelný základ. Oficiální česká statistika za rok 2024 uvádí, že obchodníci kvůli vysokým tranzitním poplatkům v Německu upřednostňovali levnější plyn proudící přes Slovensko z Ruska. Česká dovozní závislost na ruském plynu tak v roce 2024 stále činila 26,3 %. Přesná cena slovenských dlouhodobých kontraktů veřejně dostupná není.

Okamžité automatické zdražení z nařízení neplyne. ERÚ pro rok 2026 počítá s růstem regulované složky plynu o 4,7 %, ale celkové ceny u části zákazníků mohou díky neregulované složce i klesat, záleží na smlouvě a konci fixace. Skutečné riziko je střednědobé a strukturální: větší orientace na LNG a globální trhy znamená vyšší citlivost na šoky. V březnu 2026 cena evropského plynu vyskočila z 38 na více než 56 EUR/MWh kvůli napětí kolem Hormuzského průlivu. To je přesně ten typ volatility, před kterou Bratislava varuje.

Odkud plyn poteče po roce 2027

Slovensko ve svém preventivním akčním plánu počítá s reverzními toky z Česka a Rakouska, propojením na Maďarsko a Polsko a se severo-jižním koridorem napojujícím LNG terminály v Polsku a Chorvatsku. Eustream v lednu 2026 jednal s polským GAZ-SYSTEM o větším využití kapacity směrem z Polska, která činí 4,7 miliardy kubíků ročně. Česko si v březnu 2026 předjednalo dlouhodobou rezervaci 1,4 miliardy kubíků ročně v amerických LNG terminálech, zhruba čtvrtinu roční spotřeby.

Slovenské ministerstvo spravedlnosti zároveň upozorňuje na riziko, o kterém se mluví méně: arbitráže a soudní spory kvůli předčasnému ukončení dlouhodobých kontraktů s ruskými dodavateli. Pokud Gazprom nebo jeho nástupci zažalují evropské odběratele za porušení smluv, náklady ponesou v konečném důsledku spotřebitelé.

Spor mezi Bratislavou a Bruselem tak není jen o plynu. Je to test, zda EU může kvalifikovanou většinou přijmout opatření, které de facto mění geopolitické spojenectví, a zda vnitrozemské státy bez přístupu k LNG terminálům mají v takové hře hlas, nebo jen diváckou vstupenku.

Článek „Konec levného plynu z Ruska,“ EU ho zakázala. Slováci se vztekají jako nikdy a ženou to k soudu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slovensko odebere 16 houfnic EVA

Slovenská armáda si zatím měla u Konštrukta Deference objednat 16 houfnic Eva, uvádí FutureArmy. O tom, že jsou již v sériové výrobě, svědčí i zprávy ze společnosti Koval Systems, která pro ně dodává komponenty, a to konkrétně nástavby, tedy části, do nichž přijdou dělostřelecké hlavně, a toto je následně umístěno na podvozky nákladních automobilů. Konkrétně se bude jednat o Tatra 815 v provedení 6×6, ale možností je i podvozek 8×8.

iZdroj fotografie: Konštrukta Defence

Houfnice je založena na technologiích vyvinutých pro předchozí houfnici ZUZANA 2, uvádí Wikipedia. Rozdílem je, že je Eva lehčí, což jí zajišťuje vyšší mobilitu. Na Ukrajině se totiž opakovaně ukázalo, že právě mobilita je jedním z klíčových faktorů moderních houfnic. V ostatních parametrech se má EVA ZUZANĚ 2 značně podobat. Je tedy přesná a má dosah 41 kilometrů, se speciálními projektily přes 50 kilometrů. Což je pro Slovensko naprosto revoluční konstrukce, která splňuje vše, co si lze od moderního dělostřeleckého systému přát.

Za minutu vypálí EVA 5 ran

EVA používá hlaveň západní ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, což je parametr všech moderních západních dělostřeleckých systémů. Konštrukta Defence uvádí, že disponuje automatickým nabíjením s 12 projektily a výmetnými náplněmi pro ně. V první minutě přitom vypálí 5 ran, případně v prvních 2 minutách 9, a po vystřelení 12 ran je nutné, aby osádka vystoupila a z podvozku dobila dalších 12 projektilů a náplní, které jsou zde uložené.

Rusové spustili jarní ofenzivu. Ukrajinci je totálně vypráskali: „Masivní ztráty je uzemnily, největší útok měl přes 500 vojáků“

Na obsluhu stačí 3 vojáci, kteří standardně sedí v pancéřované kabině. Houfnice je totiž vybavena vysokým stupněm automatizace, takže při střelbě není nutné vystupovat, dokud je v zásobníku ještě munice. Podvozek Tatra potom umožňuje jízdu i ve velmi těžkém terénu a nabízí na silnici maximální rychlost 90 km/h. Armádní Zpravodaj se domnívá, že zkušenosti s Ukrajiny ukazují výhodu vysoké mobility, protože se tak může dělostřelecký systém relativně snadno bránit nepřátelské protibaterijní střelbě nebo riziku útoku dronů

Článek Slovensko zahajuje výrobu samohybných houfnic EVA. Revoluce, na jakou jsme dlouho čekali. Už mají zákazníka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 budou kompletní v roce 2027

Náš východní soused si v Americe objednal celkem 14 letounů F-16, z nichž 12 bude v jednomístné, a 2 ve dvoumístné verzi. FutureArmy uvádí, že výrobce Lockheed Martin má již všechny hotové, což je důvod k radosti, ale Slovensko je bude dostávat postupně. Kompletní letku všech letadel bude totiž mít na letištích až v roce 2027, protože část F-16 slouží pro výcvik pilotů a personálu ve Spojených státech amerických. Sžít se s novými stroji totiž není jednoduché a dostat celé letectvo do operační připravenosti ještě bude nějakou dobu trvat.

iZdroj fotografie: Minsterstvo obrany Slovenské republiky

F-16 Blok 70/72 je nejmodernější verze letounu F-16, uvádí Wikipedia, ač se to nemusí zdát. Navenek totiž vypadá jako ta, která se dostala do výzbroje amerického letectva již v roce 1978, ale vnitřně je naprosto odlišná. Má totiž jinou avioniku i senzory a může používat různé typy vyspělých zbraní, stejně jako mnoho dalšího. V řadě ohledů má dokonce schopnosti letounu 5. generace, ale například postrádá schopnost stealth.

Vyspělý radar a dlouhá životnost

Lockheed Martin vyzdvihuje na nejnovějším typu F-16 například životnost 12 000 hodin, což letectvu umožní provozovat ho intenzivně a dlouho. Navíc je vybavený radarem typu AESA, jehož schopnosti jsou srovnatelné s radarem, jakým disponuje Lockheed Martin F-35 Lightning II. K němu má infračervený zaměřovač, což mu umožňuje zaměřit na určitou vzdálenost i letouny 5. generace, protože i ony produkují teplo vycházející z motoru.

Němci testují zbraň, proti níž nebudou mít nejlepší ruské tanky šanci. Ve vteřině zasáhne každý z nich i 10krát ze všech stran

Drak F-16 je potom stejný jako u starých verzí; je tedy 15,06 metrů dlouhý a rozpětí křídel činí 9,96 metrů, zatímco o pohon se stará jeden motor, s nímž vyvine rychlost až Mach 2,05 a vystoupá do výšky až 15 km. Z hlediska výzbroje unese na 11 závěsnících kromě kanonu ráže 20 mm také 7,7 tun. Jsou mezi ní radarem naváděné střely vzduch-vzduch, laserové naváděné nebo přesné klouzavé pumy, ale i střely s plochou dráhou letu.

Článek Slováci mohou jásat, všechny objednané F-16 už jsou vyrobené. Mají velmi dlouhou životnost a některé schopnosti 5. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modernizovaná Šilka má kanony i střely

Podrobností o novém slovenském kompletu ZSU-23-4 SVK je velmi málo, a v podstatě lze vycházet jenom z toho, co bylo představeno na veletrhu EDEX 2025. ArmyRecognition uvádí, že nejviditelnější změnou na zbrani je instalace boxu, z něhož by měly být odpalovány protiletadlové střely. Vedle toho měl dostat také radar, ale není jasné, zda se jedná o původní radar RPK-2 Tobol nebo nějaký nový, který by schopnosti Šilky zlepšoval.

Video: Ruská mechanizovaná kolona vtrhla do Pokrovsku. Ukrajinci rozpoutali krvavé peklo

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že pokud by dostala Šilka detekční zařízení schopné odhalit moderní drony, mohla by být zbraní dostačující k jejich likvidaci. WeaponSystems uvádí, že čtyřhlavňový komplet ráže 23 milimetrů dokáže chrlit projektily kadencí až 4 000 ran za minutu – hustá palba by mohla být proti dronům velmi účinná, pokud bude dobře zaměřená. Protiletadlové střely, nejspíše tepelně naváděné, jako jsou Stinger nebo Mistral, by zase mohly ničit větší drony, ale třeba i řízené střely, letadla a vrtulníky.

Cíle zničí na 2,5 km, a to i za jízdy

Původní komplet Šilka byl zaveden do výzbroje již v roce 1960, uvádí Wikipedia, a ve své době se jednalo o obávanou zbraň, která mohla ničit nízko letící letadla a vrtulníky. Její kanony mají dosah 2,5 kilometru do dálky a zhruba 1,5 kilometru do výšky, což je dostatečné, aby si dokázaly poradit s menšími nebo středními typy dronů operujícími dnes na frontě. Komplet je navíc umístěn na pásovém podvozku, takže může doprovázet jednotky i do bojové linie.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Na své cíle, i když s menší přesností, může pálit dokonce i za pohybu, což je obrovská výhoda. Má čtyřčlennou osádku a dokáže se pohybovat rychlostí až 50 km/h, ale v terénu méně. Mnohé armády ji už z výzbroje jako zastaralou vyřadily, ale stále zůstává u ozbrojených sil hlavně chudších zemí, například v Africe nebo Asii. Pokud by se ji podařilo upravit tak, aby byla účinná proti dronům, a zároveň úprava nebyla extrémně drahá, mohla by to být pro slovenskou firmu spadající pod koncern Czechoslovak Group trefa do černého.

Článek Slovensko představilo modernizovanou „Šilku“. PVO, která střílí i za jízdy a mohla by se stát metlou dronů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zuzana 2 je ve výzbroji Slovenska a Ukrajiny

Vývoj houfnice Zuzana 2 byl postupný. Konštrukta Defence nejprve v 90. letech 20. století představila houfnici Zuzana. Wikipedia uvádí, že měla již západní ráži 155 milimetrů a hlaveň o délce 45 ráží, ale vývoj pokračoval dále, až nakonec v roce 2009 prošla vojenskými zkouškami Zuzana 2 s hlavní dlouhou 52 ráží, což je dnes standard moderních západních houfnic. Objednala si ji slovenská armáda, a po ruské invazi začala být dodávána také na Ukrajinu. AČR však dala při výběru nové houfnice přednost francouzské CAESAR.

Pomoc Ukrajině se ČR vyplatila. Sice vydala přes 17 miliard, ale vrátilo se jí to s tučnými úroky. Získala i nezaplatitelné zkušenosti

Ačkoliv současná vláda Roberta Fica tvrdila, že na Ukrajinu nebude posílat zbraně, faktem zůstává, že je prodává přes prostředníky, a Slovensko na tom vydělává. Sama nejdříve koupila 8 kusů, a dalších 16 pro ni pak pořídilo Německo, Dánsko a Norsko. Všechny ještě nejsou dodané, ale mělo by se tak stát do konce roku 2025, uvádí ArmyRecognition. Pro ukrajinskou obranu jsou vhodné, jelikož mají automatické nabíjení a mohou na nepřítele vést nepřetržitou palbu jenom se čtyřčlennou obsluhou.

O mobilitu se stará český podvozek

Houfnice Zuzana 2 má částečně český původ. Výrobce uvádí, že je na podvozku Tatra, díky čemuž se může přemísťovat po silnici rychlostí až 90 km/h, a zvládá i těžší terén včetně brodění do hloubky 1,2 metru. S otáčivou věží může z pozice střílet do každého směru kadencí až 5 ran za minutu v první minutě, a zásobník má munici na 40 ran. S reaktivně poháněnými projektily zasáhne cíle do vzdálenosti 50 kilometrů, s běžnými o 10 kilometrů méně.

iZdroj fotografie: Konštrukta Defence

Osádce poskytuje houfnice ochranu proti palbě z ručních zbraní a dělostřeleckým střepinám, ovšem i přes dobré parametry se zdá, že výroba Zuzany 2 brzy skončí. FutureArmy uvádí, že zkušenosti z Ukrajiny ukazují na výhodu lehčích dělostřeleckých systémů, což Zuzana 2 s téměř 34 tunami není. Není to nicméně jediný problém, jelikož existují i těžší alternativy.

Rusko jako zbrojní velmoc selhalo. Jeho pozici 2. největšího exportéra zbraní na světě po 80 letech převzala evropská země

Důležitá je také vyšší ochrana posádky, k čemuž je vhodné, pokud je celá v pancéřované kabině, zatímco u Zuzany 2 musí být operátor zbraně ve věži blízko munice. Vedle toho je relativně velká, cca o 3 metry delší než řada menších protějšků, ale i vyšší a širší. Konštrukta Defence už za ni má nicméně připravenou náhradu, a to houfnici Eva M2 se stejnou hlavní, ale na podvozku 6×6 namísto 8×8 a s hmotností 27 tun, která všechny nedostatky řeší.

Článek Ukrajinci byli zprvu ze slovenských houfnic Zuzana 2 nadšení, pak přišlo zklamání. Fico na nich vydělává, i když zbraně dodávat nechce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ve válce se lépe osvědčily menší a rychlejší houfnice

Zuzana, respektive Zuzana 2, není z hlediska parametrů zase tak špatná. Wikipedia uvádí, že má standardní dostřel 41 km, s raketově poháněnými projektily i přes 50 km, což jsou solidní hodnoty, a střílí rychlostí až 5 ran v minutě. To je srovnatelné s ukrajinskými 2S22 Bohdana, ovšem i řadou dalších. Za její nevýhodu je nicméně považována nízká mobilita.

Česko chce Ukrajině předat desítky tanků T-72M4CZ. Úpravy stojí stovky milionů, aby byly bojeschopné

Její hmotnost je 32 tun, což je například o 4 tuny více oproti 2S22 Bohdana, uvádí Wikipedia, ale zase o 7 tun méně ve srovnání se skoro 40tunovou německou RCH 155, potvrzuje Wikipedia. Problémem je nicméně nízká mobilita i přesto, že dosahuje, stejně jako řada protějšků, rychlosti na silnici až 90 km/h, zatímco v terénu až 30 km/h, a dojezd má 600 km.

Zákazníci podle všeho také preferují menší systémy. Zuzana 2 měří 14,2 m na délku, 3,02 m na šířku, a 3,52 m na výšku, zatímco třeba RCH 155 měří na délku pouze 10,50 m, na šířku 2,99 m, a na výšku 3,61 m. Vedle toho chtějí hlaveň v automatické věži a obsluhu mít vpředu v pancéřované kabině, aby nebyla na bojišti vystavena takovému riziku třeba ze strany dronů.

V Zuzaně je ovšem operátor zbraně ve věži blízko munice, takže má při jejím zásahu prakticky nulové šance na přežití. A výrobce Konštrukta – Defence to všechno věděl, protože v průběhu dostával od ukrajinských vojáků připomínky. Ty ovšem nechtěl nebo nedokázal zapracovat, a tak je nepravděpodobné, že by měl ještě o houfnici Zuzana 2 někdo zájem.

Engels-2: Kdysi domov nejlepších strategických bombardérů, jaké Rusko má, dnes už jenom připomínka upadající síly

Aktuálně ji ostatně používá dobrovolně jenom slovenská armáda, zatímco ukrajinská ji má spíše z nouze, jelikož lačnila, a stále lační, prakticky po všem, co je možné vyrobit. Má jich přitom ještě několik dostat v novém slovenském balíčku pomoci, ale jinak dává přednost ostatním systémům, zejména potom domácí 2S22 Bohdana, jejíž výrobu také silně navyšuje.

Článek Hrozí konec výroby slovenských houfnic Zuzana 2. Na Ukrajině se plně ukázalo, že jsou neschopné, a výrobce s tím nic neudělal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V hlavní roli odminovací vozidla Božena 5

Slovensko poskytlo ukrajinské armádě například letouny MiG-29 nebo systémy protivzdušné obrany S-300, za což současná vláda později stíhala minulého ministra obrany, která také krátce po nástupu k moci zrušila tehdejší plánovaný 14. balíček pomoci pro Ukrajinu. Armádní Zpravodaj připomíná, že Robert Fico, premiér slovenské vlády, zastává proruské názory.

Video: Ukrajinci dali Rusům zakusit vlastní střelu Dlouhý Neptun s dosahem 1 000 km. Ropná rafinerie skončila v plamenech

„S radostí oznamuji, že jsme společně s ministrem Šmyhalem (ukrajinský ministr obrany) právě podepsali memorandum o 14. podpůrném balíčku, který poskytne Ukrajině pomoc při odstraňování min, a také další ženijní a zdravotnické prostředky,“ řekl Robert Kaliňák při svém pondělním projevu na třetím Mezinárodním fóru obranného průmyslu (DFNC3).

Mezi ně patří i myšlenka, že dodávkami zbraní Západ jenom prodlužuje válku s Ruskem, což v praxi znamená, že pokud by se všichni řídili jeho slovy, prakticky by Ukrajinu obětovali. S agresorem by navíc velmi rád obchodoval, zájem má především o levnější ruský plyn a ropu, ale Ukrajinci opakovaně útočí na infrastrukturu, která by jejich transport umožňovala.

Rekordní dolet na maximu možného: Ukrajinské drony zasáhly ropnou rafinerii 2 000 km od hranic. Rusko už neví, jak se bránit

O to překvapivější je, že Slovensko nějakou pomoc posílá. Na druhou stranu to neznamená, že by na válce neprofitovalo, jelikož přijalo zakázku na výrobu houfnic Zuzana 2 od německého ministerstva obrany, které je průběžně na Ukrajinu dodává, uvádí ArmyRecognition. Parametry jsou docela povedené, neboť nabízí dostřel 41 km, s raketovými projektily přes 50 km.

Rychlost střelby je 5 ran za minutu, uvádí Wikipedia, takže je lze považovat za srovnatelné s ukrajinskými 2S22 Bohdana, jejichž výroba rekordně vzrostla. Vedle toho se snaží Slovensko s Ukrajinou rozvíjet obrannou spolupráci, což má být jedním z hlavních témat. Ukrajinských ministr obrany uvedl, že má jeho země obdržet ze Slovenska pět odminovacích vozidel Božena.

Video: Ruský S-400 vůbec nezvládal taktické balistické rakety ATACMS, i když měl. Podařilo se jim rozmetat celou baterii

Ministerstvo obrany ČR vysvětluje, že jde o dálkově ovládaný samojízdný odminovací stroj určený k plošnému odminování terénu od protipěchotních i protitankových min. Jeho pracovní rychlost vychází na 4 až 9 km/h, a funguje na principu válce, který je přivede k výbuchu. Ovládat ho lze na dálku až 5 km, a nabízí vysokou odolnost, až 9 kg TNT, proti výbuchům.

Článek Slovensko se probralo a poprvé za 2 roky poskytne Ukrajině vojenskou pomoc. I přesto, že ji proruský Robert Fico dlouho blokoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik v místě bydliště brance

S nápadem zavést základní vojenskou službu přišel slovenský ministr sportu a cestovního ruchu Rudolf Huliak. Podle něh by měla být tříměsíční a probíhat nikoliv v kasárnách, ale blízko bydliště brance. Zdůvodnil to ohrožením, které představují rozpínavé plány Maďarska, ale i současná agrese Ruska na Ukrajině, uvádí Novinky. Ze slovenských politiků s podobným názorem na vojenskou službu vystupuje rovněž Andrej Danko, šéf SNS.

Rusové ukořistili M2 Bradley a podrobili ho testům proti svému BMP-3. Výsledky překvapily odborníky, ale nejvíce asi samotné vojáky

Otázkou je, jak se k tomu postaví ostatní strany vládní koalice. Premiér Robert Fico na jaře 2025 prohlásil, že podobná myšlenka není na stole, konstatuje DeníkN. Armádní Zpravodaj se domnívá, že vzhledem k jeho postojům, které nejsou daleko od ruských, by ani zdůvodnění ruskou agresí příliš neobstálo. K myšlence není příliš vstřícný ani ministr obrany Robert Kaliňák.

Slovensko má zhruba 19 500 vojáků

Slovenské ozbrojené síly jsou v současné době na 71. místě v celosvětovém srovnání, co se jejich síly týče, uvádí GlobalFirePower. V aktivní službě by v současné době měly mít kolem 19 500 mužů a žen, přičemž je na Slovensku, stejně jako v České republice, armáda plně profesionální. Je tomu tak od roku 2006, ale zákon slovenský parlament přijal v roce 2004.

Video: Ukrajinci nechali ruský tank T-72 přejet, a pak ho doslova sfoukli svou nejsilnější protitankovou zbraní, Stugnou-P

Otázkou je, jak by se k povinné vojenské službě stavěla slovenská veřejnost. Lze předpokládat, že vzhledem ke společné historii jsou na ni vzpomínky podobné jako v ČR. Poslední dohledatelný průzkum na toto téma na Slovensku proběhl na jaře 2025. DeníkN konstatuje, že se pro její zavedení vyslovilo 45 procent dotazovaných, a kupodivu má velkou podporu u voličů strany Smer, v jejímž čele stojí Robert Fico, což by mohlo hrát také svou roli.

Článek Slovenský ministr navrhl povinnou vojnu kvůli hrozbám ze strany Ruska a Maďarska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová věž dělá z Leopardu 1 odolné bojové vozidlo

Služba Leopardu 1 začala již v roce 1965, uvádí Wikipedia, a probíhala do roku 1984, ale ve službě zůstává v mnoha armádách dodnes například v Turecku, Řecku, nebo na Ukrajině, kde se stále ukazuje jako schopný plnit některé úkoly, ačkoliv ve většině směrů pochopitelně oproti moderním tankům zaostává, a zřejmě už nedává smysl ho využít jako tank.

Video: Ukrajinský MiG-29 letěl jenom pár metrů nad zemí, zaútočil na ruské pozice, a okamžitě se zase „přilepil“ k zemi

Má ovšem své kvality, které lze využít právě v roli bojových vozidel nebo jiných systémů. Jeho pancéřování má až 70 mm, což je oproti BVP mnohem více, zatímco u tanků žalostně málo, i kdyby došlo k osazení reaktivním pancéřováním. Jeho maximální rychlost je 65 km/h a běžně disponuje kanonem ráže 105 mm L/52, ale ten u vozidla Condor není.

V podání Flensburger Fahrzeugbau Gesellschaft totiž dostalo slovenskou věž Turra 30, což odkazuje na 30mm automatický kanon, jímž lze útočit jak na pozemní, tak vzdušné cíle. Zvládá pracovat za jakýchkoliv podmínek ve dne i v noci, a využívá také programovatelnou munici, ale lze mít nabitý ještě druhý typ a zvolit ten, který lépe vyhovuje aktuální situaci.

Sovětský pilot MiG-25P už nechtěl posluhovat režimu SSSR, tak utekl do Japonska. Američany prozkoumání letounu uklidnilo

Nechybí pak ani systémy situačního povědomí a pokročilého označování cílů, zatímco věž Turra 30 může mít různé typy 30mm děl, včetně Mk44 Bushmaster, a mezi další zbraně patří kulomet a protitankové řízené střely. Disponuje přitom moderní elektrooptikou, multifunkčním radarem, systémem pro detekci protitankových odpalů, a dokonce také technologií pro určování pozic odstřelovačů a ručních zbraní, což je nezvyklá a efektivní kombinace.

„Condor nám umožnil vytvořit výkonný systém protivzdušné obrany založený na osvědčené platformě Leopard 1. Snažili jsme se vyvinout řešení, které by rychle posílilo protivzdušnou obranu. Využití věže EVPÚ umožňuje integraci dalších zbraní a poskytuje palebnou podporu pěchotě,“ uvedl generální ředitel Flensburger Fahrzeugbau Gesellschaft.

Článek Slováci pomohli s vylepšením Leopardu 1. Je zpět jako bojové vozidlo Condor v roli PVO i ničitele odstřelovačů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slovensko zvažuje dva zcela rozdílné tanky

Nejspíše z důvodu úspor a zjednodušení logisticky i údržby zvažovalo Slovensko už začátkem roku švédský lehký tank CV90120, který vychází z bojového vozidla pěchoty CV90. To má vstoupit do jeho výzbroje stejně jako do té české, díky čemuž by odpadlo budování nové infrastruktury, držení náhradních dílů, školení personálu a mnoho dalšího.

Ukrajinci zaútočili na jediné ruské letiště s bombardéry Tu-160M drony neznámého původu. Zdá se ale, že je ruská PVO sestřelila

Armádní Zpravodaj zhodnotil tento lehký tank jako velmi schopný, a dokonce by dokázal při správné taktice zničit nejlepší ruský tank v aktivní výzbroji, a sice T-90M. Osazen je kanonem ráže 120 mm využívající standardní tankovou munici NATO, dosahuje rychlosti až 70 km/h, a je napěchovaná řadou vyspělých systémů, potvrzuje Wikipedia.

K2PL je potom jihokorejský K2 Black Panther upravený pro polské potřeby a doplněný domácími systémy. Rovněž má kanon ráže 120 mm a využívá různé druhy západní munice, ale liší se například tím, že má automatické nabíjení jinak typické pro sovětské, resp. ruské tanky. Střílet umí také řízené střely KSTAM typu vystřel a zapomeň s doletem až 8 km a schopností útočit na obrněná vozidla seshora, kde mají slabý pancíř, uvádí Wikipedia.

Video: celý ruský 7členný konvoj se „seštosoval“ do sebe a začal hořet, když jel na frontu. Srazil se s náklaďákem

V obou případech by šlo o dobrou volbu, ale vzhledem k tomu, že jde o naprosto rozdílné konstrukce, muselo by dojít k celkové úpravě taktiky jejich nasazení. V tuto chvíli není známo, že by se slovenská armáda přikláněla více k první nebo druhé variantě, a ve hře jsou navíc i další možnosti, například německé Leopardy 2, na něž vsází AČR.

Článek Slovensko vybírá nový tank: ve hře je těžký polský K2PL a lehký švédský CV90120, dva zcela rozdílné stroje vyžadující jinou taktiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenský materiál byl převeden nelegálně

Úřad proti organizované kriminalitě (ÚBOK) aktuálně provádí razie a zatýkání několika osob podezřelých z nezákonného převodu vojenského majetku Ukrajině. Podle slovenského ministerstva vnitra a policejního prezidia totiž nebyl klasifikován jako přebytečný a měl velkou hodnotu, což by mohlo být vnímáno jako ohrožení bezpečnosti státu.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Kontrola údajně odhalila nesrovnalosti mezi výkazy ministerstva obrany a generálního štábu o převáděném majetku, stejně jako mezi vládou schválenou pomocí a skutečnou hodnotou položek zaslaných na Ukrajinu. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že pokud jde o systém S-300, jedná se o prostředek boje proti letadlům a střelám, potvrzuje Wikipedia. I když už je značně zastaralý, své místo stále má, zejména proti starším zbraním.

MiG-29 jsou potom klasifikovány jako víceúčeloví stíhací letouny, které na Ukrajině slouží hlavně k úderům na pozemní cíle, případně v roli protivzdušné obrany. Slovenské ministerstvo obrany přitom v dubnu 2024 potvrdilo, že převedlo všech svých 13 kusů napadené zemi, přičemž je samo z výzbroje vyřadilo – ve slovenském letectvu je nahradily F-16 Block 70/72, jež Armádní Zpravodaj zhodnotil jako skvělou volbu, přestože jiní kupují F-35.

Kyjev se otřásá v základech. Rusko ho v odplatě bombarduje stovkami dronů, raketami i kazetovou municí. PVO většinu odrazila

Slovenská strana Demokrati, jíž je Jaroslav Naď předsedou, policejní zásah zkritizovala, ale sdělila, že bude plně spolupracovat: „Předseda Demokratů je na ohlášené a dlouho plánované zahraniční cestě do Kanady. Po svém návratu bude jako vždy v maximální míře spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení,“ uvedla mluvčí strany Martina Kakaščíková.

Trend doplňuje, že slovenská policie zadržela také Alexandra Gurského, bývalého šéfa státní zbrojovky Konštrukta-Defence, a snaží se zatknout bývalého generálního tajemníka služebního úřadu ministerstva obrany Petera Kozáka. Ve hře jsou však i další osoby.

Článek Slovensko trestá vojenskou pomoc Ukrajině. Za nelegální převod S-300, MiG-29 a dalšího vybavení chce zatknout bývalého ministra obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Klece jsou „papírové“ a nechrání skoro nic

Jak je z fotografií patrné, slovenská armáda osadila klece u obou typů tanků pouze na věž, čímž by jim sice nějakou ochranou poskytlo, ale jenom malou. Armádní Zpravodaj připomíná, že dron zpravidla útočí do nějaké zadní části, ideálně přímo do motorové, kde je nejslabší pancíř a vysoká šance, že dojde k jeho proražení a způsobení vážnějších škod, třeba zapálení.

I když je Rusko uprostřed války, dodalo do Libye stovky kusů moderní vojenské techniky. Včetně systémů PVO a 300mm raketometů

Naopak do věží sebevražedné drony zase tak často neútočí, jelikož je těžké je prorazit, ale zcela ojedinělé to také není. Je mnoho případů, kde například opakovaně narážely do stejného místa, často těsně pod věží. V případě slovenských tanků však nejsou kompletně chráněny ani ty věže, klece jsou totiž pouze seshora, a po celém obvodu je nechávají odhalené.

Slovak Leopards 2A4 and T-72M1 utilizing anti-drone cages during exercise.

This is not the first time that OSSR are seen with „cope cages“. Their BVP-2’s were spotted with them as well. pic.twitter.com/OafoskX2oL

— Daniel of Bohemia 🇨🇿 (@Danny_elMayor) May 27, 2025

Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že tak mohou sloužit spíše jako ochrana v případě, kdy je otevřený poklop, což může nastat z různých důvodů – osádka tak hledí ven, když jinou možnost nemá, ale stejně tak si v létě může větrat – už v prosinci 2022 Armádní Zpravodaj upozornil na případ, kdy ukrajinský dron shodil granát otevřeným poklopem do tanku T-72B3.

Klec by každopádně mohla zachytit i malý sebevražedný dron, i když by voják pravděpodobně zemřel, pokud by nesená bomba explodovala – samotný tank by však nejspíše přežil. Záměr klecí je trochu záhadou i z důvodu, že se zdá jejich konstrukce poměrně slabá, a snad ani nemá pletivo kovové, ale síťové. Redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že to sice na zachycení malého a pomalého FPV dronu stačit může, ale celkový koncept je zkrátka podivný.

Estonsko rozbilo ruské záškodníky, kteří chtěli převzít vojenskou moc v zemi. Podporovala je ruská rozvědka (GRU)

Jenom pro srovnání několik fotografií, jak vypadají klecové nástavby na ukrajinských a ruských tancích. Jsou od pohledu mnohem robustnější, což pochopitelně také zvyšuje hmotnost obrněnce nejméně o stovky kilogramů, ale hlavně chrání kritické části – kromě samotné věže kolem dokola to jsou boky, aby nebylo tak snadné tank znehybnit rozbitím pásu, a pak zadní část.

Konstrukce klecové nástavby závisí na konkrétním tanku nebo jiném obrněnci – někdy pouze doplňuje přídavné reaktivní pancéřování na místech, kde není nebo být nemůže, případně může být namontována jako robustní klec kolem úplně celého tanku. To má pochopitelně i nevýhody. Kromě vyšší hmotnosti je to vyšší silueta tanku (neplatí vždy), případně i komplikace pro vojáky, pokud by chtěli stroj v rychlosti opustit – ale ani to neplatí vždy, viz fotografie.

Rusko na sebe přivolalo zhoubu, s jakou se bude vypořádávat jen těžko. Západ povoluje Ukrajině útoky dříve zakázanými střelami

Na druhou stranu platí, že i ty nejsilnější klecové nástavby lze prorazit, minimálně opakovanými útoky, ačkoliv se může stát, že zrovna v oblasti nebude dostatek dronů, a právě klec bude rozdílem mezi přežitím a smrtí. Jak se slovenské ministerstvo obrany vyjádří, Armádní Zpravodaj jeho odpověď doplní. Snad dojde k objasnění, co armáda klecemi zamýšlí.

Slovenské ministerstvo obrany zaslalo redakci Armádního Zpravodajie vyjádření, v němž vysvětluje, co bylo cílem – jednalo se o výsledek procvičení jednoho z cvičebních úkolů – vytvoření improvizované protidronové ochrany z dostupných materiálů v polních podmínkách. „Tato úloha byla cvičícím nahrána v rámci rozehry scénáře cvičení, kdy byly v předchozích dnech na jednotky v poli vedeny útoky FPV drony, a prověřoval se zejména rozhodovací proces velitele jako reakce na nový druh ohrožení, jakož i způsobilost polních opravárenských jednotek realizovat takovou roli na místě v krátké době.“

Speciální jednotky zničily ruský MiG-31 a Su-30 nebo Su-34 na letišti. Útočily na vzdálenost až 2 000 km

Tamní armáda zkoumá různé možnosti s ohledem na podmínky: „Otázce protidronové ochrany na systematické úrovni se v současnosti, vedle jiných úkolů, věnuje 11. samostatný pluk tak, abychom byli připraveni využívat aktuální poznatky z reálných bojišť, samozřejmě upravené na podmínky potenciálního bojiště na území ČR, které je zejména geograficky značně odlišné (zalesněný a hornatý terén, na rozdíl od otevřeného rovinatého terénu),“ doplňuje ministerstvo.

Článek Slovensko vybavilo své tanky klecemi proti dronům, ale působí rozpaky. Vypadají ovšem neefektivně (fotografie) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko navrhlo 72h příměří s Ukrajinou

Zatímco agresorská Ruská federace není schopna dodržet žádnou z dohod o příměří, naposledy v Černém moři, kde byl zákaz užívání vojenské síly, ale porušila ji po ani ne 14 dnech, k oslavám ke Dni vítězství konaných 09. května 2025 vyzývá Ukrajinu k oboustrannému příměří. Podle Reuters ho vyhlásil Vladimir Putin s tím, že bude trvat od 08. do 10. května 2025.

Polsku došla trpělivost a zdvihá Rusku prostředníček – jeho provokace na hranicích NATO už nebude tolerovat. Tvrdě proti nim zasáhne

Rusko by tak chtělo poklidný průběh oslav ke dni 2. světové války, ale redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že ačkoliv by to ocenilo, může to být zároveň příležitost, jak přesunout některé jednotky a zásoby, nebo důkladněji naplánovat útoky na ukrajinské pozice. Ruská armáda a prezident Vladimir Putin opakovaně ukazují, že se jim věřit nedá.

Trochu úsměvné je, že Rusko považuje vyhlášení příměří za směrodatné a jeho představitelé mají pocit, že Ukrajina neomezeně přijme vše, co jí nařizují. V opačném případě prý dojde k adekvátní a účinné odpovědi – je jasné, že je tím myšleno provedení drtivých útoků, např. bombardováním. Armádní Zpravodaj připomíná vyjádření ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského pro Politico s odvoláním na zdroje v ukrajinské agentuře Interfax.

„Náš postoj je velmi jednoduchý pro všechny země, které 9. května cestují do Ruska: nemůžeme nést odpovědnost za to, co se děje na území Ruské federace,“ a pokračoval: „Ona vám poskytuje bezpečnost; proto vám neposkytneme žádné záruky. Protože v těchto dnech nevíme, co Rusko udělá.“ Volodymyr Zelenský také varoval, že by Rusko mohlo zorganizovat provokace, včetně žhářství, bombových útoků a tak dále, jen aby mohlo obvinit Ukrajinu.

Ruské letectvo ztratilo letoun nad Černým mořem. Neustál ukrajinský kombinovaný útok na Novorossijsk. Pilot i operátor ale přežili

Redakce Armádního Zpravodaje dohledala také reakci Dmitrije Medveděva, který velice často a rád používá silná slova a vyhrožuje nejenom Ukrajině, ale celému NATO i Západu, ačkoliv je jasné, že kdyby toho Rusko bylo schopné, dávno by se odhodlalo k činům. „Zelenský chápe, že nikdo nemůže zaručit, že se ukrajinské hlavní město Kyjev dožije 10. května, pokud Ukrajina zaútočí na Moskvu během oslav vítězství ve druhé světové válce 9. května,“ cituje ho Reuters.

Článek Robert Fico odletí do Moskvy oslavit 80. výročí vítězství 2. světové války. A Rusko hned vyhrožuje Ukrajině, že zničí Kyjev se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16V se může postavit téměř každému

Slovenské letectvo si objednalo celkem 14 kusů F-16V; redakce Armádního Zpravodaje u tamního ministerstva obrany ověřila, že po nedávném obdržení dvou nových nyní země disponuje pěti. Zbytek letounů by potom měla dostat do konce roku 2026. Slovensku to umožní zajistit ochranu svého vzdušného prostoru a účastnit se různých operací NATO. F-16 je v alianci stále velmi rozšířená a verze V je tou nejmodernější existující. Vyrovná se nebo překonává jakýkoliv letoun 4. nebo 4,5. generace, jako je třeba Suchoj Su-35S Flanker-E.

iZdroj fotografie: Minsterstvo obrany Slovenské republiky

Portál F-16 uvádí, že je verze V vybavena mnoha špičkovými technologiemi, což z ní dělá skvělý víceúčelový bojový letoun. Jejich základem je moderní radar AESA AN/APG-83, který je svými schopnostmi srovnatelný s radarem na F-35. V kabině má pilot k dispozici moderní multifunční displej a letadlo dostalo také moderní počítač misí, infračervený vyhledávač IRST nebo modernizované motory s vylepšeným výkonem.

F-16V používá nejmodernější výzbroj

Při pohledu z venku vypadá F-16V jako ostatní verze F-16, protože drak zajišťující skvělou manévrovatelnost zůstal nezměněn. Poháněna je jedním motorem, s nímž dosahuje rychlosti až Mach 2,05, a pochopitelně může užívat nejmodernější typy západních zbraní. Jde třeba o nejnovější verze střel AIM-120 AMRAAM nebo IRIS-T, ale též o celou škálu pum včetně naváděných nebo klouzavých, jakými jsou JDAM. Pro údery na dlouhou vzdálenost může zase sloužit jako nosič řízených střel AGM-158 JASSM, uvádí Wikipedia.

F-16AM/BM byla pro letoun tak významná modernizace, že vrátila „staré křápy“ na vrchol, i když dnes už za moc nestojí

V současné době dostává slovenské letectvo špičkový letoun. Armádní Zpravodaj každopádně upozorňuje, že nedisponuje třeba schopností stealth, což může být nevýhoda oproti letounům 5. generace. Jejich počet ve světě roste, ale F-16V bude určitě ještě několik let více než dostačovat. Na druhou stranu již kolem roku 2035 by mohly být na obloze letouny generace šesté, jakým je třeba americký Boeing F-47. V tom okamžiku se Slovensko ocitne v situaci, kdy bude odkázáno na letoun jeden a půl až dvě generace za existující světovou špičkou.

Článek Skvělá volba Slováků: stíhačky F-16V jsou ty nejlepší, dokonce mají radar úrovně F-35. Směle se mohou utkat dokonce s ruskými Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Důvod exploze stále není známý

K incidentu došlo na cvičišti Vojenského technického a zkušebního ústavu Záhoří a slovenská policie uvedla, že při něm byli zraněni dva technici státní společnosti Konštrukta, která za vývojem a výrobou systému stojí. Jeden z nich utrpěl lehčí zranění, zatímco druhý vážnější, ale jejich rozsah nebyl upřesněn. Oba dva jsou každopádně ve stabilizovaném stavu, a tedy mimo ohrožení života. Příčina výbuchu nebyla zpočátku známa.

Český analytik zhodnotil, kolik letounů ztratilo ukrajinské letectvo od začátku války. Číslo je 7krát nižší, než uvádí ruské ministerstvo

Slovenská policie v aktualizovaném prohlášení na Facebooku uvedla, že zahájila trestní stíhání ve věci trestného činu všeobecného ohrožení, přičemž v objasňování okolností pokračuje. Dle původních předpokladů se mohlo jednat o závadu na prachové náplni, munici nebo samotném zařízení, ale zřejmě šlo o první možnost. Armádní Zpravodaj požádal o vyjádření slovenské ministerstvo obrany, které upřesnilo chybějící informace a nejasnosti.

„Podpředseda vlády a ministr obrany SR Robert Kaliňák po středečním jednání vlády informoval veřejnost a média, že nedošlo k výbuchu samotné munice. V takovém případě by asi byly oběti na životech. Podle dostupných informací došlo ke shoření bimodulární prachové náplně, což není primárně až tak devastační, ale na požáru se následně podílely i palivové nádrže. Exploze byla menšího rozměru, díky tomu oba účastníci incidentu přežili a jejich zdravotní stav se zlepšuje,“ uvedlo slovenské ministerstvo obrany pro Armádní Zpravodaj.

Slovenský ministr obrany Robert Kaliňák na tiskové konferenci řekl, že docházelo k zátěžovým zkouškám houfnice, při nichž podle všeho nedošlo k výbuchu munice, ale k požáru, který vznikl hořením zůstatkové prachové náplně během čtvrtého výstřelu, zatímco první tři se obešly bez komplikací. Na ohni se pak měly podílet také plné palivové nádrže.

„K incidentu došlo při tormentačních zkouškách, při kterých se munice testuje na hranici únosnosti a s největšími tlaky, které mají zbraňové systémy snést. Detaily selhání prokáže až samotné vyšetřování,“ dodalo slovenské ministerstvo obrany pro Armádní Zpravodaj.

Analýza: polská armáda bude jediná v Evropě schopná konfliktu vysoké intenzity a přímého válčení s Ruskem

„Z důvodu zachování objektivity vyšetřování a zároveň aby nedošlo k jeho ohrožení, bližší informace poskytneme, až pokud to procesní situace ve vyšetřování umožní,“ dodala slovenská policie. Diskutující, pravděpodobně z blízkého okolí areálu, v němž k explozi došlo, avizují, že se jednalo o sérii několika výbuchů, z nichž poslední dva byly extrémně silné.

Článek Tragédie na Slovensku, houfnice Zuzana 2 při testování explodovala, dle svědků několikrát po sobě. Munice však nevybuchla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Infrastruktura byla zasažena, ale nikdo neumřel

Útok za pomoci dronů se naštěstí obešel bez obětí na životech, ačkoliv samotná infrastruktura utrpěla – není ale jasné, jak rozsáhlé škody jsou, neupřesnila to ani Svitlana Onyščuk, vedoucí Ivano-Frankivské oblastní státní správy, která pouze na Telegramu stručně informovala o útoku na Karpatskou oblast s tím, že byly zaznamenány požáry, s nimiž hasiči bojují.

Video s následky: ruské drony zaútočily u Kyjeva a zabíjely civilisty. Ale ne vždy to asi bylo schválně, na vině je i ukrajinská PVO

V závěru poděkovala protivzdušné obraně, ale neuvedla, zda se jí podařilo alespoň nějaké útočící drony sestřelit – je však pravděpodobné, že ano, a že jich prošla jenom část. O jaké bezpilotní letouny se jednalo, upřesněno nebylo, ale vzhledem ke vzdálenosti, jíž musely pravděpodobně zdolat, pakliže byly vypuštěny na hranicích s Ukrajinou, mohlo jít o Shahed-136.

Ten má totiž dosah až 1 000 km, potvrzuje Wikipedia, ať se jedná přímo o íránskou verzi nebo jeho licenční ruskou s názvem Geran-2. Podporuje to ostatně i událost z listopadu 2023, kdy ArmádníZpravodaj informoval o mohutném ruském útoku na Kyjev, k němuž ruská armáda vyslala právě drony Geran-2, a to v počtu 60 kusů (dalšími útočila jinde).

Požár, který měl vypuknout na nejméně dvou místech na ploše 100 m2 a 500 m2, se podařilo uhasit ať těsně před polednem dnešního dne, uvádí Pravda s tím, že vypukl na dvou místech jednoho z infrastrukturních zařízení v Ivano-Frankivském okrese. NewsUkraine pak dodává, že Rusové útočí jak na Ivano-Frankivskou oblast, tak na Ivano-Frankivsk samotnou.

Článek Rusové zaútočili jenom 120 km od Slovenska na kritickou infrastrukturu a napáchali škody. Ukrajinská PVO tomu nezabránila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lehké tanky by asi byly levnější

Že by mohla slovenská armáda nakoupit lehké tanky na základě CV90, uvádí třeba slovenský DennikN. Jedním z důvodů je nedostatek peněz, a je pravděpodobné, že by lehké tanky vyšly levněji než silně obrněné Leopardy 2A8, které si chce pořídit česká armáda. Ale i ta se potýká s nedostatkem peněz a není vyloučeno, že bude plánovaný nákup až 77 kusů odložen.

🇸🇰#Slovakia: Bratislava considering CV90120 instead of Leopard 2A8

Slovak Defence Minister Kaliňák has previously mentioned an interest in acquiring up to 104 Leopard 2A8 tanks, but now it seems that the ministry has run up against the state’s financial capabilities and is… pic.twitter.com/YlQXUEhk31

— 𝕻𝖗𝖆𝖎𝖘𝖊 𝕿𝖍𝖊 𝕾𝖙𝖊𝖕𝖍 (@praisethesteph) January 10, 2025

Lehký tank CV90120 představil jeho výrobce BAE Systems na slovenské výstavě IDEB v roce 2024, uvádí DefenseMagazine. Jde vlastně o podvozek bojového vozidla, ale vybavený jinou věží a osazený tankovým kanonem ráže 120 mm s hladkou hlavní, uvádí Wikipedia. Zvládat by měl standardní tankovou munici NATO, takže by měl CV90120 stejnou palebnou sílu jako standardní tanky, ale mnohem slabší pancíř.

Lehký tank by měl díly shodné s BVP

Slovenská armáda objednala 152 bojových vozidel CV90 Mk IV, udává Ministerstvo obrany Slovenské republiky, a pokud by si pořídila lehký tank na stejném podvozku, zjednodušila by si logistiku – mnohé náhradní díly i údržbové postupy by totiž byly shodné právě s BVP. Na druhou stranu by museli vojáci přijmout speciální taktiku, protože se lehký tank nemůže postavit do klasického souboje s hlavním bitevním tankem – de facto každý zásah by ho téměř jistě zničil. Musí tak využívat rychlost a útočit ze zálohy do boku nebo zezadu.

Článek Ani Slovensko už Leopardy 2A8 nechce. Zvažuje místo nich lehké tanky na základě BVP CV90, které kupuje také AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slováci kupují 6 baterií Barak MX

Izraelská protivzdušná obrana je považována za nejvyspělejší na světě a izraelské systémy jsou často odzkoušené v praxi. Není proto divu, že se slovenská vláda rozhodla pro nákup právě jednoho z nich, respektive jeho 6 baterií. Ty obsahují radary, střely, řídící stanoviště a všechno další potřebné vybavení, uvádí DefenseNews, takže zajistí ochranu ve středních a vyšších vzdálenostech, o což se v minulosti na Slovensku staral ještě sovětský systém S-300.

iZdroj fotografie: Israel Aerospace Industries

Výrobce systému, společnost Israel Aerospace Industries, na svých internetových stránkách uvádí, že je Barak MX schopen ničit hrozby od dronů až po taktické balistické rakety. Jeho výhodou je modularita, takže do něj lze zapojit různé prvky včetně všemožných senzorů, a také je síťově propojitelný. Užívá tři různé druhy střel určené k různým úkolům, přičemž dokáží zlikvidovat cíl jako střelu nebo letadlo do vzdálenosti až 150 km a výšky 30 km.

Střely Barak MX mohou prudce měnit směr

Střela s nejdelším dosahem, tedy 150 km, je označována jako Barak ER a disponuje dvoupulzním raketovým motorem a posilovačem, uvádí ArmyRecognition. Interceptor Barak LR zase pokrývá cíle do vzdálenosti 70 km, zatímco Barak MR do 35 km. Střely jsou vybaveny sofistikovaným aktivním radarovým naváděním a jsou schopné náhlé změny směru letu, takže by měly zasahovat i prudce manévrující cíle a tedy mít vyšší šanci je zničit.

Zavedení špičkové protivzdušné obrany SPYDER do AČR se dlouho odkládalo. Peníze byly, jenže utráceny za špatné věci

Pořízením 6 systémů Barak MX se Slovensko zařadí mezi evropské státy s mimořádně kvalitní protivzdušnou obranou, i když je otázkou, zda dokáže pokrýt celé své území nebo jenom nejvýznamnější části, což by platilo hlavně při protiraketové obraně. Pravdou ale je, že pokud chce mít Slovensko opravdu kvalitní obranu, bude se potřebovat zapojit do zvažované evropské protiraketové obrany, ale také vyřešit systémy krátkého dosahu.

Článek Slovensko posílilo svou protivzdušnou obranu izraelskými raketovými systémy Barak MX. A vybralo si dobře, ochrání ho až do 150 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Malajsie už samohybnou houfnici potřebuje

Houfnice BIA je dílem slovenské zbrojní společnosti KONŠTRUKTA – Defence, která ho měla představit na veletrhu v Malajsii, kde zářil, a zdá se, že o něj mají ozbrojené síly zájem. ArmyRecognition uvádí, že se dle všeho utká s francouzskou kolovou houfnicí CAESAR, tedy zbraní pořizovanou českou armádou. Malajské ozbrojené síly nějakou moderní houfnici potřebují, protože mají ve výzbroji jenom tažená děla, a ta se v současnosti jeví jako zastaralá.

iZdroj fotografie: KONŠTRUKTA – Defence

Slovenská firma spojila v konstrukci houfnice BIA výhody starších samohybných houfnic ShKH ZUZANA 2 a ShKH EVA do kompaktního a unikátního dělostřeleckého systému, uvádí Defence-Blog. Výsledkem je tak systém disponující moderním dělem s dostatečným dosahem a přesností schopný využívat munici standardu NATO. Současně je BIA mnohem lehčí než velice robustní ZUZANA 2, ale má například větší zásobu munice než lehká EVA.

Houfnice BIA dostřelí i přes 50 kilometrů

KONŠTRUKTA – Defence na svých internetových stránkách uvádí, že BIA používá dělostřeleckou hlaveň ráže 155 mm, jejíž délka činí 52 ráží, což je délka většiny nejmodernějších dělostřeleckých systémů NATO. S klasickou municí má být schopna zasahovat cíle do vzdálenosti 41 km, se speciální municí je pak dosah i více než 50 kilometrů. Rychlost palby je až 5 ran za minutu, v případě setrvalé pak 2 rány za minutu, a vozidlo nese munici na 20 ran.

Další houfnice ze Slovenska: BIA kombinuje EVU a ZUZANU 2 s poznatky z války, zájem by mohly mít země NATO a Ukrajina

BIA má i českou stopu, protože standardně používá český podvozek Tatra 6×6, ačkoliv v případě požadavku odběratele lze dělo umístit i na jiné typy podvozků. Výhodou tatrováckého řešení je nejen velice dobrá průchodnost těžkým terénem, ale i pancéřovaná kabina chránící obsluhu proti střelbě z ručních zbraní a střepinám. Navíc je schopna na silnici dosahovat rychlosti až 90 km/h. K obsluze houfnice BIA je pak zapotřebí osádka složená ze 2 až 4 vojáků.

Článek Slovenská houfnice BIA ve světě: velice dobrý dělostřelecký systém by mohl zaujmout postavení až v Malajsii, má i českou stopu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Patria AMV XP lze přizpůsobit a umí i plavat

Slovenské armáda si nakonec pořizuje 76 těchto obrněných transportérů, přičemž jich bude 60 v základní bojové konfiguraci, 10 sanitních a 6 velitelských, uvádí v tiskové zprávě slovenské ministerstvo obrany. Vozidla aktuálně vznikají ve Finsku, ale jejich výroba je přesouvána na Slovensko, a domácí firmy se budou na produkci obrněných transportérů podílet ze 40 %. První vozidla již slovenští vojáci mají, poslední by měli obdržet v roce 2027.

iZdroj fotografie: Patria

Společnost Patria na svých stránkách uvádí, že je AMV XP modulární systém a lze na něj umístit různé zbraně, ochranu i další vybavení. Vozidlo je umístěno na podvozku 8×8, a podle vybavení a míry pancéřování má hmotnost až 30 tun. K jeho obsluze postačuje dvoučlenná osádka a v základní konfiguraci bojového vozidla má v zadním prostoru místo pro 10 vojáků, doplňuje ArmyRecognition. Na silnici se dokáže pohybovat rychlostí až 100 km/h, a dojezd má podle konfigurace až 1 000 kilometrů, a navíc dokáže bez jakékoliv přípravy i plavat.

Slovenská věž s kanonem a protitankovými střelami

Bojová konfigurace obrněného transportéru slovenské armády by měla být osazena domácí věží Turra 30 s kanonem ráže 30 milimetrů, uvádí Janes. Ten by měl být pravděpodobně doplněn i kulometem a odpalovačem řízených protitankových střel, přičemž lze na Turra 30 upevnit buď ruské 9M113 Konkurs nebo izraelské Spike, uvádí Wikipedia. Věž má být také vybavena infračervenou kamerou, laserovým dálkoměrem a TV kamerou.

Obrněné transportéry Patria patří mezi vozidla již zavedená v zemích NATO; používá je samozřejmě finská armáda, ale například i Chorvatsko, a vychází z nich také polské transportéry KTO Rosomak. Slovensko své obrněné síly modernizuje nejenom o AMV XP, ale pořizuje si i bojová povidla pěchoty CV90, tedy stejně jako armáda česká. V konfiguraci se ale budou lišit, protože AČR je chce s kanonem ráže 30 mm, kdežto OSSR ráže 35 mm.

Článek Porazila i Pandur II, vozidla Patria AMV XP jsou pro Slovensko velikým okamžikem při modernizaci a ze 40 % se na nich podílí domácí firmy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Univerzální vozidlo na podvozku tanku T-55

Slovenské vozidlo je dílem společnosti CSM Industry a je označované jako „univerzální ženijní vozidlo“, neboť umožňuje širokou škálu využití. Výhodu má mj. v tom, že je na podvozku tanku T-55, uvádí ArmyRecognition, což mu dodává vysokou mobilitu v těžkém terénu, ale i odolnost. Ovšem třeba motor je oproti tanku jiný, a místo tankové věže je instalované otočné zařízení připomínající bagr s výsuvným ramenem. Vše přitom obsluhuje 2členná osádka.

Slovak defense and engineering company CSM Industry will supply the Ukrainian Armed Forces with a special universal demining machine UOS Bellarty on a T55 tank chassis. pic.twitter.com/3mzCxD5IXx

— Dylan Malyasov (@MalyasovDylan) January 6, 2024

Na rameno lze připevnit speciální odminovávací rotační zařízení s jakýmisi cepy s kladívky na konci. To je metoda využívaná již za druhé světové války, přičemž jak se zařízení otáčí, kladívka buší do země – asi je evidentní, že údery přivádí miny k výbuchu. Slovenské vozidlo UOS Bellarty má být schopno zlikvidovat různé typy protipěchotních i protitankových min, a v terénu se pohybuje rychlostí až 10 km/h, po silnici se pak přesunuje 30 km/h, udává MilIn.

UOS Bellarty jako bagr, jeřáb nebo fréza

Jak jsem již naznačil, byla by chyba označit UOS Bellarty jenom za odminovávací stroj, neboť lze na jeho rameno připevnit celou řadu nástrojů. ArmedConflicts uvádí, že se může jednat o různé typy lžic, díky nimž může sloužit třeba k budování zákopů a různých výkopů, a v přední části má i radlici. Používat také může hydraulické kladivo, nůžky nebo asfaltovou frézu, případně posloužit jako jeřáb pro zvedání nákladu do hmotnosti 7 tun.

I když je UOS Bellarty na tankovém podvozku a má hmotnost téměř 40 tun, dle všeho není určen pro bojové operace. Obsluha sice může být uvnitř chráněná, avšak horní nástavba se nezdá pancéřovaná, a nasazení na frontě k proražení minových polí by tak nejspíše nevydržela. Lze tedy předpokládat, že bude vozidlo určeno převážně pro nasazení v týlu, a miny odstraňovat až poté, co je území osvobozeno a mimo dostřel.

Článek UOS Bellarty je speciálně upravené slovenské odminovávací vozidlo na podvozku tanku T-55, využití má však mnohem více se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 je nejpokročilejší letoun 4. generace

Změny, které se u letounu za více než 40 let udály, jsou více než zásadní. Jeho současný výrobce Lockheed Martin na svých stránkách tvrdí, že verze Block 70/72 je nejpokročilejším letounem 4. generace na světě, což v podstatě znamená, že by měla být lepší než všechny existující letouny, tedy pouze kromě těch 5. generace. Ty má ale ve výzbroji jen několik zemí, i když se seznam pomalu rozšiřuje. Zájem o F-16 však nasvědčuje, že je považována za excelentní letoun.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Výhodou F-16 je možnost využít výrobní infrastrukturu a celosvětovou podpůrnou síť pro tento typ letadla, jak uvádí ShephardMedia. F-16 je ve světě velmi rozšířená a je pochopitelné, že něco takového je nutnost. U nejnovější verze navíc byla znatelně prodloužena životnost – počítá se, že by mohla létat až do roku 2070. Její provoz je potom výrazně levnější než u moderních letounů páté generace, a samozřejmě i chystaných letounů generace šesté.

Nový radar nebo vybavení kokpitu

Jednou z nejdůležitějších úprav je u letounu F-16 Block 70/72 jeho radar APG-83 AESA, díky němuž získal podobné radarové schopnosti jaké mají americké letouny páté generace. Nejenom že tak vidí dále, ale rovněž je mnohem rychlejší než radary předchozích verzí – data z něj potom piloti využijí i díky novému displeji na středovém podstavci s mnoha funkcemi. Kupříkladu jim dává dokonalý přehled o bitevním prostoru, ale zobrazení jdou přepnout i na displej na přilbě. Cíle ale letoun vidí i prostřednictvím IRST senzoru detekujícího tepelné signatury.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Nový letoun je také vybaven pokročilým antikolizním systémem, který zabraňuje různým typům nehod. Hardware a software F-16 Block 70/72 dokonce umožňuje používat zhruba 180 různých typů zbraní, a to včetně nejmodernějších střel vzduch-vzduch, řízených střel a přesně naváděních pum. Vzhledem k rozšířenosti F-16 lze předpokládat, že budou existovat aktualizace, s nimiž bude možné používat i zbraně, které dnes zavedeny nejsou.

F-16 je známá skvělou manévrovatelností

I když je Block 70/72 vysoce modernizovaná verze, její parametry jsou s tou předchozí velmi podobné. Jde o jedno nebo dvoumístný letoun dlouhý 15,06 metrů s rozpětím křídel 9,96 metrů, a pohybovat se dokáže rychlostí až Mach 2,05, přičemž unese 7,7 tun výzbroje. F-16 Block 70/72 má však prodloužený dolet, protože má větší nádrže. Piloti se tradičně budou moci spolehnout i na dobré letové vlastnosti a manévrovatelnost, udává AF, čímž je F-16 známá.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Možná se nabízí otázka, proč mnoho zemí volí letouny Lockheed Martin F-35 Lightning II a ne levnější novou verzi F-16. Oproti letadlům 5. generace nemá F-16 třeba klíčovou vlastnost stealth, a rovněž nedisponuje tak sofistikovanými senzory nebo sdílením dat. I když nelze o kvalitě F-16 pochybovat, lze předpokládat, že začne někdy po roce 2040 rychle zastarávat, a určitě rychleji než generace pátá. Zvláště pak v případě, pokud v té době již budou zaváděna do výzbroje letadla šesté generace, která přinesou další nové schopnosti.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

Myslím si tedy, že na dalších min. 15 let dostane Slovensko velice schopné letouny, které budou dobrou posilou evropského letectva, ale poté by nejspíše mělo zvážit jejich výměnu nebo doplnění – i tou dobou starší verze F-16 budou stále pro některé úkoly velice schopné, takže by mohly sloužit i jako „sekundární“. Závisí to nicméně i na budoucích možnostech, aktuálně jde vývoj všude ve světě hodně kupředu.

Článek Slovensko vsadilo jako jedno z mála na F-16 a chybu neudělalo – alespoň na dalších 15 let. Poté by ale mělo zvážit náhradu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Atomovky jsou blíže, i nejsou

Aktuálně se mají na území Běloruska nacházet primárně balistické rakety krátkého doletu 9K720 Iskander, jak uvádí Defence-Blog, a stejně tak 10 letadel schopných nést jaderné zbraně – pravděpodobně jde o Mikoyan Gurevich MiG-31K Foxhoud vybavené hypersonickou balistickou střelu Ch-47M2 Kinžal s jadernou hlavicí. Ovšem ač to může znít hrozivě, Evropa se nemusí cítit být ohrožena ruskými jadernými zbraněmi o nic více než dříve, i když to má v případě „prodloužené ruky“ přes Bělorusko dopad také na Česko a Slovensko.

Nejsilnější jaderná zbraň v ruském arzenálu je nepředstavitelně silná, jediná by jako nic vymazala všechna krajská města ČR

A teď bych rád rozebral proč. Rusko už má totiž dávno letouny a balistické rakety schopné nést jaderné hlavice v nedaleké Kaliningradské oblasti (kdo by nevěděl, přikládám i mapu; leží mezi Litvou a Polskem). Třeba dolet 9K720 Iskander je ale podle MissileThreat asi 500 kilometrů (i když pravděpodobně o něco více), takže ani když budou na jihozápadní hranici Běloruska, Evropu jako celek nijak více neohrozí. Doletět by však dokázaly na naše Ostravsko, což z Kaliningradu možné nebylo, a na velkou část Slovenska, i když ne do Bratislavy.

Iskander je taktickou jadernou zbraní

9K720 Iskander by měl být schopen nosit hlavici o síle 5 až 50 kilotun, což by ho řadilo do kategorie taktických jaderných zbraní. U Ch-47M2 Kinžal pak některé zdroje dokonce uvádí hlavici silnou až 200 kilotun, a MissileThreat udává jeho dosah až 2 000 km – v tomto případě lze dokonce říci, že posunutí základen s letouny o pár stovek km by bylo téměř zanedbatelné – tedy z hlediska, kam střely doletí z Běloruska, a kam z Kaliningradu. Ještě jednou ale upozorňuji, že to je třeba brát v celkovém měřítku EU, byť pro ČR a Slovensko to je horší.

ASN4G jako atomová pěst Paříže: stealth hypersonická střela má uletět až 1 000 km rychlostí až Mach 8, je evropským průkopníkem

Navíc hlavními nosiči ruských jaderných zbraní nejsou 9K720 Iskander, ale mezikontinentální balistické rakety, rakety z ponorek a střely ze strategických bombardérů. Řízené střely přitom mají dosah tisíce kilometrů, a mezikontinentální rakety mohou zasáhnout jakýkoliv cíl na planetě. Takže z tohoto pohledu by bylo i pár desítek 9K720 Iskander v Bělorusku skoro bezvýznamná hrozba. I bez nich totiž mohou Rusové zaútočit, kde chtějí.

Vlastně ani nevím, o co přesně by se mohlo Rusko takovým krokem pokoušet. Ano, sice by dosáhlo o něco dále, a je pravda, že třeba AČR je proti jeho atomovkám de facto bezradná, ale většina zemí na území Evropy je v NATO, které udržuje naopak svůj jaderný arzenál v několika zemích EU, např. v Německu a Itálii. Odstrašení je tak vzájemné, a je jasné, že jakmile by atomovku odpálila jedna strana, zamířila by na ni co nevidět také. Navíc by asi bylo docela naivní si myslet, že úder na ČR by Rusku v případě konfliktu s NATO něco zásadního přinesl.

Článek Proč by to Rusko dělalo? Kdyby rozmístilo atomovky až v Bělorusku, dosáhlo by sice na ČR i Slovensko, ale nic zásadního nezískalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenská pomoc nebyla tak úplně zdarma

Nová slovenská vláda zastavila začátkem listopadu 2023 dodávky vojenské pomoci ze zásob slovenské armády, jak uvedly Aktuality – jde o slib, který dal Robert Fico svým voličům. Hodnota původně plánované pomoci byla v přepočtu 901 milionů Kč, uvedl portál MilIn, nakonec z ní ale Ukrajina neuvidí ani náboj. V balíčku měly odejít na pomoc napadené zemi třeba 4 miliony nábojů ráže 7,62 milimetrů, přes 5 tisíc kusů granátů pro tanky, stejně jako minomety s municí. Vzhledem k očekávaným ruským útokům však může citelně chybět zejména 140 střel do protivzdušného systému 2K12 Kub.

Čechy zaplacené slovenské bezpilotní odminovací vozidlo Božena-5 pro Ukrajinu je velký „čistič“ na primitivním principu

Slovensko patřilo v minulosti mezi významné dárce zbraní a další pomoci pro Ukrajinu, jíž poskytlo například systém protivzdušné obrany S-300, který pocházel ještě z dob Československa – Slováci ho tehdy získali po rozdělení federace. K tomu země poslala i své letouny Mikoyan MiG-29 Fulcrum a další techniku, za což na druhou stranu dostala kompenzace od spojenců. Např. stejně jako Češi dostala od Německa starší, ale stále velmi schopné, tanky Leopard 2A4. A z USA pak zase bitevní Bell AH-1Z Viper, pěchotní zbraně, peníze na modernizaci a další.

Zastavena je pomoc jen ze skladů armády

Ačkoliv to před volbami vypadalo, že je Robert Fico zcela proti jakýmkoliv dodávkám zbraní na Ukrajinu, realita je po ustanovení jeho vlády velmi odlišná. Jak uvádí HnOnline, ve skutečnosti se to totiž týká jenom bezplatné pomoci poskytované ze skladů slovenské armády. Zastavení posledního balíčku pomoci je sice pro Ukrajinu nepříjemné, ale Slovensko jí už většinu zbytného materiálu z armádních zásob dodalo.

iZdroj fotografie: Srđan Popović / Creative Commons / CC BY-SA

Jinak je to ovšem s komerčními zakázkami. Se zbraněmi nebo municí, kterou Ukrajina nebo někdo ze spojenců slovenským firmám zaplatí, nemá nová slovenská vláda problém a „válku tak klidně živí“. Aby to nevyznělo blbě, ano, dělají to mnohé jiné země, ale jde o to, jak slovenská vláda změnila svůj postoj, ačkoliv se její politici před volbami dušovali, že dodávání zbraní válce na Ukrajině neprospěje a akorát to povede k jejímu prodlužování.

5 000 amerických útočných pušek M4A1 na Slovensku nahradí staré Sa vz. 58. Alternativou mohl být CZ BREN 2, ale něco českého přece sdílí

Příkladem placené dodávky může být 16 samohybných kolových houfnic Zuzana 2, jejichž výrobu platí Norsko, Dánsko a Německo. Robert Fico i jeho spojenci totiž rázem zaujali postoj, že takové zakázky zaměstnávají Slováky a přináší firmám zisky a státu daně, takže je to v pořádku. A dokonce promluvil o dodávce odminovací techniky, kterou považuje za humanitární pomoc. Nakolik svým přístupem dodržel předvolební sliby, ať každý zhodnotí sám. Někdo by ale mohl označit za pokrytecké, když někteří kritizují za totéž, co nakonec sami dělají.

Článek Slovensko zrušilo poslední balíček vojenské pomoci Ukrajině, válku se ale nakonec rozhodlo podporovat a těžit z ní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi vsadili na RBS-70, Slováci na 9K38 Igla

Všemožné bezpilotní letouny jsou aktuální hrozbou pro všechny armády světa. Jak moc, to skvěle předvádí válka na Ukrajině. Co proti nim zmohou se snažili zjistit vojáci 252. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic, a rovněž jednotky z protiletadlové raketové brigády ze slovenské Nitry. Češi si k tomu přivezli své komplety RBS-70 či jejich vylepšenou variantu NG, slovenští kolegové pak starší systémy 9K38 Igla, ale snažili se využít i jiných zbraní a taktiky.

České ministerstvo obrany ve své tiskové zprávě uvedlo, že Češi stříleli ze svých RBS-70 (protiletadlový raketový systém velmi krátkého dosahu) na vlečný rukáv i tažený bezpilotní prostředek. Původem švédská zbraň je naváděná za pomoci laserového paprsku, takže je odolná proti rušení, ale vyžaduje velmi dobře vycvičenou obsluhu. Dosah jejích střel je přitom až 9 km.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Oproti tomu slovenskými vojáky užívaný systém 9K38 Igla (sovětský z ramene odpalovaný přenosný protiletadlový raketový komplet) je lehčí a má střely s dosahem až 6 km. Jeho navádění je potom infračervené, což znamená, že detekuje teplo, a proto slovenští vojáci pálili na speciální zářič. Jaký typ dronů ale cíle představovaly, není přesně známo.

Protiletadlové týmy vysadily vrtulníky

Velice zajímavá byla také ale i taktika, jakou protiletadlovci z obou zemí v boji zvolili. K dispozici měli transportní vrtulníky – české letectvo poskytlo Mil Mi-171š, a ze Slovenska přiletěl Sikorsky UH-60 Black Hawk. Protiletadlové týmy je využily k tomu, aby je vysadily na místě jejich působení – cílem bylo natrénovat dovednost dostat protiletadlový tým co nejrychleji do ohrožené oblasti, aby mohl zasahovat tam, kde ho je právě třeba.

5 000 amerických útočných pušek M4A1 na Slovensku nahradí staré Sa vz. 58. Alternativou mohl být CZ BREN 2, ale něco českého přece sdílí

Zajímavou novinkou byl pak při cvičení obrněný transportér Pandur II české armády, s nímž přijeli vojáci ze Žatce. Poprvé v historii si vyzkoušeli, jakým způsobem lze k protivzdušné obraně využít dělo transportéru Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů – pálili z něj na meteorologický balón simulující vrtulník ve visu, ale také na simulátor bezpilotního letounu. Kanon Bushmaster II je k tomuto někdy používán, největším problémem je ale zaměření cíle, protože zbraň transportéru není k něčemu podobnému primárně určena.

Článek Tobruq Arrows 2023: česko-slovenské cvičení na obranu proti dronům mělo i zajímavou vsuvku, Pandur II v roli protiletadlové obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pušky M4A1 jsou za „americké“ peníze

Na úplné přezbrojení potřebuje slovenská armáda téměř 25 tisíc kusů útočných pušek, přičemž v současnosti využila pomoci z USA za dodávky zbraní a dalšího vybavení na Ukrajinu, a 407 milionů korun z celkových 4,68 miliard od americké vlády chce použít na nákup 5 000 kusů amerických pušek M4A1. Podle portálu MagnetPress kupuje ale i další vybavení, tedy včetně zásobníků, bodáků, kolimátorů nebo náhradních hlavní. Nákup dalších 21 tisíc pušek by pak měl být předmětem klasického výběrového řízení.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Rozhodnutí slovenského ministerstva obrany mj. znamená, že slovenští vojáci nejspíše nebudou používat české útočné pušky řady CZ BREN 2, které jsou již zavedené v české armádě, ale zavádí je také Maďarsko. Lze předpokládat, že by Česká zbrojovka zájem o tuto zakázku jistě měla; slovenští vojáci už navíc používají předchůdce, tedy CZ 805 BREN, jehož mají mít 654 ks. K tomu disponují i několika puškami HK 416, případně dalšími speciálními zbraněmi.

Pušky M4 jsou velmi kvalitní

Útočná puška M4 je pokračovatelem legendární pušky M16, s níž má shodných asi 80 procent dílů. Do služby v amerických ozbrojených silách byla zavedena v roce 1994, a ačkoliv americká armáda opakovaně uvažovala o její výměně, zatím se jí nikdy nepodařilo najít zbraň, která by ji nějakým významným způsobem překonala, což kvality M4 jenom podtrhuje. Podle Military je hmotnost pušky bez zásobníku pouze cca 2,9 kg a efektivní dostřel má 600 metrů, přičemž kadenci 950 ran za minutu, a využíván je u ní zásobník na 30 ran.

První útočná puška na světě, Avtomat Fjodorova, předběhla dobu. A to vznikla již v carském Rusku; nakonec ji ale nahradil AK-47 Kalašnikov

V celém nákupu slovenské armády, i když si nepořizuje českou zbraň, je přesto výrazná česká stopa. Zvolené M4A1 jsou totiž z produkce společnosti Colt’s Manufacturing Company, což je dnes součást koncernu Colt CZ Group. Koncern vznikl v roce 2021 poté, co americkou společnost Colt koupila Česká zbrojovka vyrábějící CZ BREN 2.

Článek 5 000 amerických útočných pušek M4A1 na Slovensku nahradí staré Sa vz. 58. Alternativou mohl být CZ BREN 2, ale něco českého přece sdílí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsluha zůstává v bezpečné vzdálenosti

Božena-5 je čistě slovenským produktem vyvinutým na začátku 21. století. Jde o dálkově ovládané vozidlo, kdy od něj může být operátor vzdálený až 5 kilometrů, což značně snižuje riziko jeho zranění, protože se nachází v dostatečně velké vzdálenosti od iniciovaného výbuchu. Božena-5 není žádnou novinkou, ve výzbroji ji má i česká armáda a několik dalších ozbrojených sil po celém světě. Jde navíc o systém nejednou vyzkoušený v praxi.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Odminovací komplet Božena-5 likviduje miny za pomoci rotačního cepového zařízení; princip je to veskrze primitivní a zaveden byl již za druhé světové války. Osazena však může být i speciální frézou. Při práci se pohybuje rychlostí až 9 kilometrů za hodinu, ale záleží na terénu. Odminovací pás má pak šířku 2,6 metrů, a za hodinu tak zařízení zvládne vyčistit až 6 tisíc metrů čtverečních. Účinné je proti klasickým protipěchotním i protitankovým minám, asistovat ale může i při likvidaci improvizovaných výbušných nástrah.

Božena-5 vydrží i silný výbuch

Vozidlo Božena-5 je umístěno na pásech, takže se může pohybovat i v náročném terénu, a zvládne i brodění do hloubky 80 centimetrů. Jeho délka je 7,3 m a šířka 2,4 m, což znamená, že je užší než odminovací pruh. Zařízení je přitom zkonstruováno tak, aby vydrželo výbuch miny o hmotnosti až 9 kilogramů TNT. Do nádrže vozidla se vejde 270 litrů paliva, takže zvládne pracovat i několik hodin v kuse. Baterie v dálkovém ovládání pak vydrží až 11 hodin.

Český MR-2 Viktor kosí na Ukrajině jeden dron za druhým už více než rok, přišel mezi prvními a mezi vojáky je velmi oblíbený

Nutno zdůraznit, že Božena-5 není určena přímo na bojiště, takže pokud by ji Ukrajinci chtěli použít při své současné ofenzivě, nejspíše by ji nepřítel rychle zničil. Nasazována je běžně v oblastech, kde se již nebojuje, ale po válce tam zůstaly miny ohrožující hlavně civilisty. Češi již dříve přispěli Ukrajincům i na zbraně, například na modernizovaný tank T-72 nazývaný Tomáš, nebo třeba na protivzdušné systémy Viktor určené hlavně proti dronům. Zajímavé je, že se do české sbírky na Boženu-5 výrazně zapojila i tchajwanská vláda.

Článek Čechy zaplacené slovenské bezpilotní odminovací vozidlo Božena-5 pro Ukrajinu je velký „čistič“ na primitivním principu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice BIA částečně vychází z DANA

Slovenská firma pokračovala po rozpadu Československa v rozvíjení konceptu československé samohybné kolové houfnice ShKH vz. 77 DANA, a postupně přecházela ve svých konceptech ze sovětské ráže 152 milimetrů na západní ráži 155 milimetrů. Výsledkem byla lehčí kolová samohybná houfnice ShKH EVA a těžší ShKH ZUZANA 2, která je zavedená nejen ve slovenské armádě, ale aktivně se účastní i současných bojů na Ukrajině.

iZdroj fotografie: KONŠTRUKTA – Defence

Vývoj houfnice BIA pak začal ve firmě v roce 2021 a má jít o systém kombinující ty nejlepší vlastnosti obou předchozích zbraní, přičemž hmotnostně by měl být někde mezi nimi. Firma údajně do konceptu zahrnula i praktické zkušenosti z války na Ukrajině. Zatím vznikl jediný prototyp, představen byl na výstavě DSEI v Londýně. Firma tvrdí, že za sebou má již první úspěšné střelecké testy, i když mnohé další ho ještě čekají. Předpokládá (nebo spíše doufá), že bude o novou zbraň zájem hlavně v zemích NATO, ale například i ze strany Ukrajiny.

Houfnice uzpůsobená pro munici NATO

BIA využívá dělostřeleckou hlaveň ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, tedy stejnou jakou má ZUZANA 2. V automatickém zásobníku je připravena munice na 20 ran, přičemž by se mělo jednat o standardní munici používanou v zemích NATO. Běžné granáty mají být schopné zasahovat cíle do vzdálenosti 41 kilometrů, zatímco munice s prodlouženým dostřelem pak do více než 50 kilometrů. Za první minutu má být slovenská houfnice BIA schopna vypálit 5 ran, při setrvalé palbě je pak rychlost střelby 2 rány za minutu.

Ukrajinská experimentální houfnice 2S22 Bohdana se vyrovná těm ze Západu: Rusy vyhnala třeba z Hadího ostrova a míří do sériové výroby

Systém je v současné době umístěný na podvozku Tatra 6×6, ale výrobce tvrdí, že ho lze instalovat i na jiné podvozky dle přání odběratele. BIA disponuje pancéřovanou kabinou pro obsluhu čítající 2 až 4 vojáky, a dosahuje hmotnosti 27 tun. Na silnici může jet rychlostí až 90 km/h a na plnou nádrž má být schopna urazit vzdálenost 600 kilometrů.

Článek Další houfnice ze Slovenska: BIA kombinuje EVU a ZUZANU 2 s poznatky z války, zájem by mohly mít země NATO a Ukrajina se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slovensko chce nejmodernější F-16

Změnit výzbroj na Západní je pro slovenské ozbrojené síly stejně tak důležité, jako pro české, v důsledku čehož tamní vláda v poslední době navyšuje rozpočet na obranu. Některou zastaralou (i vyřazovanou) techniku přitom „sousedé“ darovali Ukrajině, příkladem mohou být letouny Mikoyan MiG-29 pocházející z československé armády. Již před nějakou dobou si Slovensko místo nich objednalo nejnovější verzi amerických F-16 Block 70/72. Letectvo tak dostane osvědčený letoun naditý tou nejmodernější techniku, čekací lhůta je ale dlouhá.

Neméně důležité jsou pak bojová vozidla pěchoty, protože Slovensko v tuto chvíli používá staré sovětské typy (stejně jako armáda česká). V tomto případě zafungovala česko-slovenská spolupráce, díky níž si obě země pořizují švédské CV90 za nižší ceny, než kdyby šla každá země sama za sebe. Česká a slovenská vozidla se však budou v některých parametrech lišit, viditelné to bude ve výzbroji. Zatímco sousední země požaduje kanon ráže 35 milimetrů, Armáda ČR dává přednost tomu ráže 30 milimetrů (je stejný jako na transportérech Pandur).

iZdroj fotografie: Franjo Tahy / Creative Commons / CC0

Obrněnce Pandur II se přitom ucházely o zakázku na Slovensku také, ale neuspěly. Novým obrněným transportérem slovenské armády se tak stane finská Patria. Jedná se osvědčené vozidlo zavedené v několika armádách, jeho polonizovanou verzi využívá například Polsko, má ho ale také Chorvatsko nebo Švédsko. Lehčí obrněné vozy pak budu nově zastupovat americké JLVT Oshkosh. Slovensko jich nakupuje 192, měly by být vybaveny dálkově ovládaným modulem s těžkým kulometem, případně granátometem.

Slováci dostali také tanky Leopard 2

Stejnou cestou jako Česko se pak Slovensko nejspíše vydává v oblasti tanků. Od Německa totiž obdrží darem 15 starších tanků Leopard 2A4, tedy stejný počet jako české armáda. Češi je přitom dostávají jako náhradu za dodávky tanků T-72 na Ukrajinu, Slovensko pak za dodávky bojových vozidel pěchoty BMP-1. Jestli se země rozhodnou na základě této dodávky nahradit staré tanky T-72 nejnovější verzí Leopardu 2, však zatím není jasné.

Možná trochu nečekaně Slovensko přezbrojí své letectvo na stejné bojové vrtulníky jako Česko, ačkoliv to původně v plánu nemělo. Pořizovalo si totiž americké víceúčelové helikoptéry Sikorsky UH-60 Black Hawk, ale zatím bez výzbroje. Za dodávky letadel MiG-29 Ukrajině pak USA rozhodly, že slovenskému letectvu poskytnou 12 vrtulníků Bell AH-1Z Viper, tedy stejných, jaké částečně kupuje a částečně dostane od Američanů i české letectvo. Armádní síly tak v mnoha případech budou kompatibilní a schopny spolupracovat třeba na údržbě a výcviku.

Článek Některá shodná výzbroj české a slovenské armády mnohé usnadní, oproti staré sovětské technice se přitom jedná o obrovský skok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V 80. letech byl MiG-29 obávaný stroj

Sovětský svaz vyvíjel novou generaci stíhacích letounů v 70. letech 20. století v reakci na nové typy amerických protějšků. MiG-29 byl zamýšlen jako lehčí letoun pro mise na kratší vzdálenosti, a později z něj dokonce vznikla i námořní verze. Poprvé vzlétl v roce 1977 a do výzbroje Sovětského letectva se dostal o 6 let později. Západní odborníci ho hodnotili jako velmi výkonný a obávaný, velký respekt přitom budil také u samotných pilotů.

V polovině 80. let 20. století začalo velení československé armády řešit, jaký letoun 4. generace si letectvo pořídí. Ovšem na výběr byl tehdy jenom MiG-29 nebo Suchoj Su-27 Flanker; a i když byl druhý z nich vyspělejší a větší, byl zároveň dražší na pořízení i provoz, pročež padla nakonec volba na MiG-29. Vůbec první stroj, cvičný MiG-29UB, přistál na tehdejším vojenském letišti v Žatci v dubnu 1989, a hned v červnu ho následovaly bojové stroje MiG-29A.

iZdroj fotografie: Rob Schleiffert / Creative Commons / CC BY-SA

Jak bylo zvykem, SSSR nikdy nedodával do ostatních zemí to nejlepší, a proto i Československo dostalo jenom exportní verzi, která například obsahovala radar RPLK-29E a měla modernizovaný navigační systém, ale postrádala možnost nést jaderné zbraně. Slovensko si pak kromě bývalých československých strojů pořídilo ještě další z Ruska. Část jich byla později modernizována, aby splňovala některé požadavky na spolupráci s letectvem NATO, i když byla velmi omezená. Nakonec země vyřadila letadla hlavně z důvodu nedostatku dílů a tedy ne úplně dobrého stavu.

MiG-29 lze upravit i na Západní zbraně

O pohon letounů se stará dvojice motorů, s nimiž dosahují maximální rychlosti Mach 2,3. Na délku potom měří 17,32 metrů a jeho rozpětí křídel dosahuje 11,36 metrů, přičemž dokáže vystoupat do výšky až 18 kilometrů a uletět nejvýše 1 430 km. Může nést různý typy sovětských a ruských střel vzduch-vzduch, raket nebo pum, ale lze jej také upravit pro Západní zbraně. Ukrajinské stroje umí například odpalovat protiradarové AGM-88 HARM .

Je samozřejmě otázkou, v jakém stavu se 13 letounů MiG-29 ze Slovenska nachází, Ukrajinci je možná budou muset opravit, což samozřejmě umí, ale vezme to nějaký čas. A i když to bude jistá pomoc, stále platí, že jsou horší než většina ruských protivníků. Letectvo napadené země tak bude muset být s jejich nasazováním opatrné; na rozdíl od Západních strojů už má ale piloty, co s nimi umí létat. Přesto ukrajinská vláda již delší dobu žádá spojence o dodávku modernějších Západních strojů, a jejich hned několik vhodných do náročných podmínek.

Článek Vyřazené slovenské MiG-29 ještě nekončí, předvést se mohou na Ukrajině; i když jsou o poznání horší než většina ruských letounů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systém Mantis může chránit třeba základnu

Mantis je komplet vyvinutý na základě švýcarského systému Skyshield, ale oproti němu je značně vylepšený. Jeho primární úlohou byla ochrana jednotek v poli, především různých základen v exponovaných oblastech. Mantis jim měl zajistit nejen blízkou ochranu proti letadlům, vrtulníkům nebo dronům, ale rovněž zabránit napadení základny raketami, případně dělostřelectvem a minomety, a všechny tyto hrozby zlikvidovat.

Do výzbroje byl zaveden v roce 2011 a sloužit měl třeba k ochraně jednotek v Afghánistánu. Jeho hlavní zbraní je revolverové dělo ráže 35 milimetrů. Kompletní systém se skládá z 6 takovýchto děl, každé je umístěné v jakési věži a může tedy pokrýt oblohu „zeširoka“. Šestice děl je schopna proti cíli chrlit speciální projektily ráže 35 milimetrů kadencí 1 000 ran za minutu, dosah děl je přitom kolem 3 kilometrů.

Speciální projektily „Mantisu“ cíl doslova provrtají

Systém obsahuje radar schopný identifikovat cíle a během 2 sekund od jeho zachycení proti němu spustit palbu, jedna dávka se obvykle skládá ze 36 projektilů. Rheinmetall vyvinul pro Mantis speciální programovatelnou munici obsahující 152 wolframových fragmentů, takže když granát z děla dorazí k cíli, měl by ho doslova provrtat.

Slovensko dostane dle dostupných informací systémy a 8 děl, každý by měl tedy disponovat jen čtveřicí věží. Ale kromě řídících radarů má dostat ještě přehledový radar s dosahem kolem 100 kilometrů. Kde přesně Slovensko systémy využije, není nyní jisté, nabízí se například nějaký hodnotný cíl nebo vojenská základna poblíž ukrajinské hranice. Mantis by měl být ve svém dosahu schopen zabránit i situaci známé třeba z Polska, na jehož území dopadla protiletadlová raketa vypálená ukrajinskou obranou proti ruské řízené střele.

Článek Slovensko dostane zdarma 2 systémy protivzdušné obrany MANTIS: jde o jedny z nejvyspělejších, střežit mají hranice s Ukrajinou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na papíře to v roce 1943 vypadalo nadějně

Slovenské národní povstání mělo totiž své pevné a důležité cíle. Při plánování v roce 1943 a v první polovině roku 1944 bylo rozhodnuto, že ve formě vojenského převratu by mělo vypuknout v okamžiku, až se ke Karpatům a slovenským hranicím přiblíží Rudá armáda. Velkou roli měli sehrát dvě pěší divize slovenské Polní armády rozmístěné na linii na východním Slovensku s centrem v Prešově. Měly namísto obrany linie Karpat umožnit sovětským vojskům nenásilný přechod přes tamní komplikovaný terén a vpustit je bez boje především na střední Slovensko.

Zápolní slovenská armáda by zároveň chránila od západu, jihu a severozápadu prostor středního Slovenska. Sovětská vojska by tak vpadla do týlu německých vojsk ve východních Karpatech. Pokud by všechno probíhalo dobře, mohlo by se povstání rozšířit na Valašsko a posléze na celou Východní Moravu. Obsazením komunikací a průmyslové Ostravy by došlo k ochromení týlu německých vojsk, a Československo by tak zásadním způsobem přispělo k porážce Německa.

iZdroj fotografie: S vědomím Ivo Pujmana

Jenže tuto strategickou hrozbu si Němci velmi dobře uvědomovali. Měli také dostatek zpráv od svých agentů ve slovenské armádě, že se něco podobného připravuje. Pravděpodobně znali všechny důležité termíny a plány předem. Navíc jim nahrávalo, že takovouto akci prakticky souběžně usilovaly zorganizovat a spustit na Slovensku tři různé, vzájemně si konkurující a spolu téměř nekomunikující skupiny, a vznikalo tak mnoho zmatků, nejasností a nedorozumění.

První plánovací skupinou byl štáb slovenské armády pro vybudování branné moci s vůdčí osobností tehdy pplk., později generála Goliana, která se pak skutečně stala velící strukturou samotného SNP. Druhé nezávislé centrum přípravy vedl oportunisticky samotný tehdejší ministr obrany Čatloš, jenž už od roku 1943 neúspěšně přemlouval Tisa, aby se zbavil spojenectví s Německem. Třetí značně nesourodou skupinou bylo velení na Slovensku působících partyzánských oddílů, které přešly na území Slovenska z Ukrajiny a byly řízené převážně z Moskvy.

Německá vojska neváhala, na rozdíl od slovenských jednotek

Londýnská exilová vláda v čele s Benešem ideu slovenského povstání velmi podporovala. Podle Beneše to byl totiž jediný možný způsob, jak zajistit, aby po válce zůstaly slovenské země součástí Československa. Snažil se o získání podpory pro plánované povstání u Britů, kteří ho zpočátku odmítli. Zkoušel to i u armády USA, tady získal příslib „nějaké vojenské pomoci“. Ta poté nabyla podoby jediného příletu pěti B-17 na letiště Tri Duby, jež ale měly hlavní cíl odvézt do Itálie na Slovensku zajaté Američany a vyložit vojenský materiál, bazuky a střelivo.

Nejintenzívněji jednal Beneš se SSSR a Stalinem. Zpočátku dokonce s velkým úspěchem. Ale když mezitím kapitulovalo Rumunsko a postavilo se po bok SSSR, Stalin rázem ochladl. Najednou přechod Karpat ze severu vlastně vojensky nepotřeboval, když jeho vojska mohla mnohem příznivějším terénem z jihu celou oblast Slovenska obsadit také. Pak už hodnotil pomoc pro SNP jen jako politickou výhodu do budoucna a posuzoval ji ze zorného úhlu podle povstání ve Varšavě, které se mu moc nelíbilo.

iZdroj fotografie: S vědomím Ivo Pujmana

Mezitím ale Němci rozhodli předejít komplikacím s očekávaným slovenským převratem a jejich vojenské a SS útvary se začaly v červenci 1944 soustřeďovat okolo hranic Slovenska. Do 26. srpna 1944 byli Němci připraveni k obsazení Slovenska vojenskou silou. Navíc ten den, v sobotu, tehdejší slovenský ministr vnitra Alexander Mach ohlásil v rozhlase, že Slovensko bude obsazeno Německem. Samotný Tiso se to oficiálně dozvěděl od německého velvyslance až 28. srpna a vyslovil s tím svůj jednoznačný souhlas.

Mimochodem, takovému jednání se i dnes říká velezrada a za války byla vždy trestána smrtí. První němečtí vojáci vstoupili na území Slovenska v úterý 29. srpna 1944. Přes Vlárský průsmyk a přes přechod Střelná – Lysá pod Makytkou vyrazila směrem na Žilinu skupina Ohlen s 15 tanky Pz.IV. Přes Mosty u Jablunkova Kampfgruppe Junck se 14 samohybkami StuG III. Čatloš pak v rozhlase vyhlásil, že slovenští vojáci musí s německými úzce spolupracovat.

Golian byl v té chvíli zablokován ve vlastním bytě a štáb velení SNP byl obsazen provládními vojáky a byl zcela neakceschopný. Po několika hodinách zmatků se podařilo loajálním vojákům Goliana osvobodit a nakonec večer ve 20.00 hod. mohl konečně vyhlásit i heslo „Začnitě s vysťahovaním“, což byl signál k zahájení povstání. Ve středu 30. srpna bylo povstání definitivně a oficiálně vyhlášeno.

První dny po vyhlášení SNP rozhodly o všem

Kdo totálně zklamal, byly slovenští důstojníci, zvláště důstojníci východoslovenských divizí, jež měly sehrát nejdůležitější roli v celém převratu. Katastrofálně se zachovali především velitel východní armády generál Malár a jeho zástupce plk. Talský, kteří nejenže nerespektovali předchozí dohody při přípravě povstání, ale Malár dokonce začal veřejně vystupovat proti povstání v době, kdy už vypuklo, a od jednotek zmizel do Bratislavy.

A plk. Talský, jeho zástupce, se po odletu Malára zachoval jako vojenský diletant, nedokázal nic rozhodnout a nakonec doslova utekl do SSSR, údajně dohodnout pomoc. Zmatky, protichůdné rozkazy, neochota je respektovat, odlet velících důstojníků a veškerého letectva do SSSR bez jakýchkoli rozkazů, to vše způsobilo, že německé jednotky pod velením generála Gottharda Heinriciho poměrně snadno ve dnech 31. srpna až 2. září odzbrojily cca 22 000 zmatených slovenských vojáků.

Zbytek z početního stavu 36 000 vojáků obou divizí prostě dezertoval, kromě asi 1 800 vojáků, kteří se se svými zbraněmi probili na střední Slovensko a v povstání dál bojovali. Němci této operaci opovržlivě říkali Kartoffelernte neboli sběr brambor. Ani na opačné západní straně Slovenska se však věci nevyvíjely dobře. Ze zápolní armády o síle 54 000 vojáků, která měla bránit Slovensko z jihu a ze západu, se přidalo k povstání jen necelých 18 000, a navíc zhruba 2/3 všech jejích vojenských zásob přešly bez odporu do rukou německé armády.

iZdroj fotografie: S vědomím Ivo Pujmana

V noci na 2. září 1944 byla německými početně několikanásobně slabšími jednotkami SS odzbrojena velká bratislavská vojenská posádka, která tu noc dokonce nikde nepostavila žádnou strážní službu. Většina slovenských vojáků byla dle autentického hlášení vojsk SS zajištěna v pivnicích nebo opilá přímo v kasárnách, přestože měla vyhlášenou bojovou pohotovost. Podobným způsobem pozbyla slovenská armáda svého největšího skladu v Kvetnici u Popradu.

A také celou posádku v Novém Meste nad Váhom, kde měla soustředěné veškeré ženijní vybavení. Za této tragické počáteční vojenské situace bylo na začátku září 1944 všem logicky uvažujícím vojenským odborníkům jasné, že povstání nemá šanci na úspěch, pokud nedojde k nějakým zásadním změnám na frontě. Politicky doslova Benešem vyžebraný útok Rudé armády přes Karpaty ze severu na tom nedokázal nic změnit.

Ne všichni slovenští vojáci a důstojníci ztratili hlavu

A přece bylo i za této situace mnoho obyčejných slovenských vojáků, kteří se rozhodli bojovat a nezradit svoji přísahu. I když svoje povstání nedovedli k úspěšnému konci a mnozí v něm ztratili život, patří jim naše úcta a respekt. Některé jejich vojenské akce byly velmi odvážné a dobře připravené. A i když se je v řadě případů kvůli nastalé situaci v září 1944 nepodařilo dotáhnout do úspěšného konce, stojí za to si připomenout jeden příklad za všechny.

V září 1944, kdy již bylo jasné, že Kombinovaná letka na Troch Duboch se svojí obstarožní a ještě k tomu početně zanedbatelnou výzbrojí nemůže poskytovat potřebnou podporu pozemním bránícím se jednotkám proti Němcům, vznikl ve štábu povstání velmi ambiciózní a dodnes poměrně neznámý plán, jak zásadně zvětšit výzbroj letectva povstalců. Ten plán se v pozdějším vzpomínání pamětníků nazýval „štukaplán“.

iZdroj fotografie: S vědomím Ivo Pujmana

Plán to byl zdánlivě jednoduchý. Ve slovenském letectvu bylo několik letců již vycvičeno k létání na německých Ju-87 Stuka. Šest z nich bylo na letišti Tri Duby. Ale výcvikem předtím procházeli v Piešťanech, kde pro slovenské letectvo byly již zakoupené Štuky připravené a stály tam na letišti u hangáru. Slovenské osazenstvo a pozemní personál letiště v Piešťanech byli kontaktováni a byl dohodnut následující plán, jak Štuky ukrást a přeletět na Tri Duby.

V dohodnutý termín by nad letiště v Piešťanech přiletěl Rudo Božík na Bf-109G povstalecké letky, nalákal na sebe případné německé stíhače a odlákal je od letiště. Vzápětí by přiletěly slovenské Ju-52m3, Savoia Machetti SM.84bis, Heinkel He-111H, Junkers W-34 Vrána, případně další stroje a vysadily by na letiště slovenské parašutisty, kteří by letiště obsadili. Buď na padácích, nebo po přistání svých letounů.

Ve spolupráci s místními slovenskými mechaniky by připravili na ploše stojící Ju-87 k odletu. Podle předchozí utajené dohody by měly být pozemním personálem natankované a plně vyzbrojené. Ve stejné chvíli by na letiště přiletělo několik školních slovenských letounů typu He-72 Kadet či Fw-44 Stieglitz nebo i Praga E-39, ve kterých by seděly posádky složené jen z pilotů pro Ju-87. Posádky ze školních letounů by přesedly do Ju-87 a odstartovaly by směr Tri Duby.

Dohořívající SNP zhatil nálet Luftwaffe

Vzápětí, pokud by to bylo možné, by slovenské transportní letouny na letišti nabraly všechny zbylé parašutisty a odletěly by s nimi zpět. Ve stejné době by nad letištěm dělal ochranný deštník celý letuschopný ansámbl Kombinované letky, Avie B-534, Letovy Š-328, povstalecké messerschmitty, prostě všechno, co může letět a střílet. Plán to byl pěkný – a kupodivu měl i naději na úspěch, zvláště když na letišti v Piešťanech stále ještě sloužil slovenský pozemní personál.

Materiálně na to bylo povstalecké letectvo na Troch Duboch také připravené, na letišti zde stály a čekaly JU-52m3, SM.84bis i W-34 Vrána, Fw-58 Weihe a několik lehkých cvičných dvouplošníků, mezi nimi i staré Pragy E-39. I parašutisté byli. Pumy 250 kg, určené pro Ju-87, byly v muničním skladu na Troch Duboch poměrně ve značném množství, ale povstalečtí letci se na ně mohli chodit jen dívat, protože je nebylo možné „pověsit“ pod Š-328 Kravky, ani pod žádný jiný „bitevní“ povstalecký letoun v té době.

iZdroj fotografie: S vědomím Ivo Pujmana

Čekalo se vlastně jen na dodávku střeliva pro německé messery, kterou měly dovézt jako kořistní furmani ze SSSR. A právě toto čekání nakonec celou akci zhatilo. Respektive nečekaný nálet Luftwaffe na letiště, při němž byly zničeny prakticky všechny připravené transportní letouny a i několik cvičných dvouplošníků. S kouřem ze shořelých letounů na ploše letiště vítr odvál i ambiciózní „štukaplán“.

Článek Zrada, totální selhání slovenských důstojníků i několik statečných mužů. Slovenské národní povstání aneb o čem nám ve škole neřekli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odolá i silnému výbuchu

Jde o taktické obrněné vozidlo, které bylo poprvé představeno na jaře roku 2019. Je založeno na podvozku 4×4, jenž se jmenuje Rolling Chassis Zetor. Na něm je namontována kabina a nástavba vyvinutá na základě technologií společnosti Rheinmetall Protection Systems. Ta zajišťuje balistikou i protiminovou ochranu. Její dno je ve tvaru V a odklání tak výbuch. Odolat má až 8 kilogramům TNT.

Vozidlo samotné je 5,92 metru dlouhé, 2,55 metru široké a 2,6 metru vysoké. Jeho hmotnost je 12 tun. Základní verze je určena pro 4 cestující, ale jsou i verze, které pojmou 5 nebo 6 osob. K dispozici je 2,3 metru krychlového velký zavazadlový prostor, v němž může být uložen náklad o hmotnosti až 1,5 tuny. Posádka má na každé straně k dispozici dvojici dveří.

iZdroj fotografie: Zetor Engineering

Zvládne i těžký terén

Vozidlo je vybaveno motorem se šestistupňovou automatickou převodovkou a má pneumatiky s automatickým dofukováním. Maximální rychlost vozidla je 117 kilometrů v hodině. Automobil má dvě nádrže o objemu 220 litrů, které vystačí na dojetí až 600 kilometrů v kombinovaném terénu, na silnici až 800 kilometrů. Je schopen překonat příkop široký až jeden metr, půlmetrovou terénní překážku nebo brodit do hloubky 1,2 metru. Zvládne i 60procentní stoupání.

Vozidlo může mít podle přání zákazníků na střeše nainstalovány různé zbraňové systémy, a to včetně dálkově ovládaných. Těmi mohou být různé druhy kulometů nebo granátomet. Možná je ale i instalace minometu nebo protitankové řízené střely. Na přání zákazníka je možné i instalovat případné pancéřování. Jsou zde i komunikační systémy či ochrana proti zbraním hromadného ničení, ale vybavení a konstrukce umožňují i instalace dalších volitelných prvků.

Článek Český výrobce známý svými traktory přišel s taktickým obrněným vozidlem. Gerlach má ambice zaujmout zákazníky po světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pohotovostní policejní útvar

Nejde o jednu jednotku, protože útvar má každé krajské policejní ředitelství na Slovensku. Jeho součástí nejsou jen řadoví policisté, ale i odstřelovači, vyjednávači nebo pyrotechnici. Kdo se chce stát členem takovéhoto útvaru, musí sloužit minimálně 3 roky jako řadový policista a projít náročnými testy. Poté bude zasahovat proti nejtěžším zločincům, nebo zajišťovat ochranu důležitých osob. Členové používají samopaly MP5, útočné pušky Samopal vz. 58, brokovnice Benelli M3 a pistole Glock 17.

65. průzkumný prapor

Průzkumná jednotka slovenské armády, která se zabývá sběrem zpravodajských informací na území nepřítele. Vede i elektronický boj a zaměřuje se na komunikaci. Členové jednotky musí být skvěle vycvičeni, mít vekou výdrž, vytrvalost a schopnost orientace. Vojáci používají útočné pušky HK416, univerzální kulomet vz. 59 a další zbraně.

Zásahová jednotka vězeňské a justiční stráže

Je to útvar složený z příslušníků vězeňské stráže. Vykonávají tedy běžnou činnost, ale v případě potřeby bývají zařazeni do zásahové jednotky. Ta má za úkol potlačovat případné vzpoury ve věznicích, eskortovat nejnebezpečnější vězně a dohlížet nad nimi v průběhu soudů, či pátrat po uprchlících. Používají například pistole CZ 75, útočné pušky Samopal vz. 58, brokovnice Mossberg a Winchester Defender.

iZdroj fotografie: Policie SR

Lynx komando

Jedná se o protiteroristickou jednotku slovenské policie. Vznikla z bývalého Útvaru rychlého nasazení federativního Československa. Zasahuje proti teroristům, únoscům a při dalších nebezpečných akcích. Třeba v roce 2001 zadržela tři členy teroristické IRA. Kdo se chce stát členem jednotky, musí být velmi zdatný, projít i takzvaným pekelným týdnem a mít za sebou rok služby u policie. Členové používají například samopaly MP5, odstřelovačské pušky SSG 3000 či pistole Glock.

5. pluk speciálního určení

Nejelitnější jednotka slovenské armády. Vycvičena je k průzkumu a speciálním operacím hluboko na území nepřítele, k boji proti terorismu a dalším úkolům. Přepravují se pomocí letadel, vrtulníků či po zemi. Členové jsou cvičeni pro boj ve všech klimatických podmínkách, musí být tedy extrémně zdatní. Mají celé spektrum výzbroje, od samopalů MP5 přes útočné pušky Samopal vz. 58 a HK416 až pro odstřelovačské včetně české antimateriálové Falcon.

Článek Speciální jednotky na Slovensku prochází tvrdým výcvikem. A nedisponuje jimi pouze armáda nebo policie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolová houfnice Morana

Zbraňový systém vyvinutý českou firmou Excalibur Army navazující na tradici kolových houfnic Dana. Je umístěn na podvozku Tatra 8×8, jenž mu zajišťuje skvělou mobilitu a vysokou průchodnost terénem, a má pancéřovanou kabinu. Jeho hlavní zbraní je dělo ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží v otočné věži. Jde o dělo, které využívají nejmodernější dělostřelecké zbraně NATO. Morana je nový výrobek z roku 2022 a ještě musí projít řadou testů, než bude stoprocentně připraven pro sériovou výrobu.

Patriot II

Další z výrobků Excalibur Army, jenž je založen na tatrováckém podvozku 4×4 a motoru. Představen byl v roce 2019. Jde o univerzální obrněné vozidlo střední třídy. Je schopno přepravit až 8 vojáků, kterým poskytuje vysokou ochranu proti střelbě i minám. Vozidlo má hmotnost až 17,5 tuny, ale i tak může dosáhnout rychlosti 110 kilometrů v hodině. Má vlastní hasící okruh a umožňuje připevnění dálkově ovládané věže na střechu. Umístit zde lze kulomety, dělo ráže 20 milimetrů, granátomet nebo odpalovač protitankových střel. K dispozici je i varianta pro hasiče a policii.

RM-70 Vampire

Nejnovější verze českých raketometů RM-70, jež je hluboce modernizovaná. I tuto verzi produkuje Excalibur Army. Je založena na odpalovači systému BM-21 Grad, který je umístěn na podvozku Tatra 8×8, což zajišťuje vysokou mobilitu. Lze ovládat z pancéřované kabiny. Kromě odpalovače je na vozidle zásobník dalších 40 raket, jež lze velmi rychle přebít. Oproti předchozím verzím byla značně zvýšena přesnost palby. Raketomety bojují na Ukrajině a má o ně zájem řecká armáda.

iZdroj fotografie: Zetor Engineering

Zetor Gerlach

Česko-slovenské obrněné taktické vozidlo produkované známým výrobcem traktorů Zetor. Představeno bylo v roce 2019. Na podvozku 4×4 je kabina, jež pojme 6 vojáků. Vozidlo má hmotnost až 14 tun a dosahuje rychlosti až 125 kilometrů v hodině, což bylo ozkoušeno na závodním okruhu. Samozřejmostí je instalace zbraní na střechu, které mohou být i dálkově ovládány. Může se jednat o kulomety, granátomety, řízené protitankové střely nebo minomet.

Titus

Těžké obrněné vozidlo vzniklo ve spolupráci české Tatry a francouzské společnosti Nexter. Představeno bylo v roce 2013. Umístěno je na tatrováckém podvozku 6×6, jenž zajišťuje skvělou mobilitu a rychlost až 110 kilometrů v hodině. Může sloužit v různých rolích, od transportéru přes hlídkové až po velitelské vozidlo. Pojme posádku 12 vojáků. Na střeše mohou být umístěny různé zbraňové systémy. Toto vozidlo bude zanedlouho zařazeno do výzbroje české armády. V současnosti prochází armádními testy.

Článek Nová česká a slovenská těžká vojenská vozidla jsou světová špička. Do armády jich ale moc zatím nemíří se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Smlouva platí do konce roku 2023

Slovenské letectvo bylo vyzbrojeno stíhacími letouny MiG-29, které již v současné podobě nevyhovují moderním požadavkům letectev NATO. Navíc se opakovaně mluví o tom, že by je země jako pomoc v boji proti ruské agresi mohla poslat na Ukrajinu, a dokonce že už tam některé jednotlivé kusy slouží. Slovenská vláda ale celou dodávku všech Migů-29 na Ukrajinu podmínila tím, že by se museli o ochranu slovenského nebe postarat spojenci, což současná smlouva řeší.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Zatím počítá s tím, že čeští a slovenští piloti se svými stroji budou hlídkovat do konce roku 2023, ale není vyloučeno její prodloužení. Neznamená to, že by české a polské stíhací letouny byly umístěny na slovenských letištích. Startovat by měly ve svých zemích, v případě České republiky to bude z letiště v Čáslavi. V pohotovosti zde mají být připravena dvě letadla plus jedno záložní.

Důvodem k jejich startu mají být především letadla, která neodpovídají na výzvy pozemní kontroly. O tom, kdo a kdy k zásahu poletí, má rozhodovat Středisko pro řízení vzdušných operací v německém Uedemu. Jen v určitých případech to může zůstat na národním rozhodnutí.

Slovensko má objednané nejnovější F-16

Slovenské MiG-29 jsou uzemněny od 31. srpna 2022. Jde o letadla, která ještě za dob Sovětského svazu dostalo československé letectvo a při rozpadu federace si je země rozdělily. Česko je vyměnilo s Polskem za vrtulníky, ale Slovensko si je ponechalo. Před nedávnem si objednalo nejnovější verzi amerických stíhacích letadel F-16. O ta je ale ve světě velký zájem, proto na Slovensko přijdou až v roce 2024 a nasazena budou v následujícím roce.

České letectvo proto nasadí k ochraně Slovenska Jas-39 Gripen, které má pronajaté od Švédska. Jde o jednomotorový stíhací letoun čtvrté generace, jenž poprvé vzlétl v roce 1988. Česká republika má ve službě starší verze C a D v počtu 14 strojů. Nájem je do roku 2027. Letoun může dosahovat rychlosti Mach 2 a unese 5 300 kilogramů výzbroje od protiletadlových střel až po pumy a další zbraně.

iZdroj fotografie: Uživatel KGyST / Creative Commons / CC BY-SA

Polsko naopak disponuje 48 stroji F-16 Block 52. Jde o méně moderní verzi amerických stíhacích letounů F-16, které si objednalo Slovensko. I v tomto případě jde o jednomotorový stíhací letoun čtvrté generace, jenž poprvé vzlétl již v roce 1974. Byl ale mnohokrát modernizován a ve své poslední verzi se řadí mezi nejschopnější bojové letouny na světě. Unese až 7 700 kilogramů zbraní od protiletadlových střel, řízených raket a pum až po protilodní střely.

Článek České Gripeny a F-16 budou hlídat nebe na Slovenskem. Jeho MiGy-29 by možná mohly skončit na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dany byly ve své době převratnou zbraní

V 70. letech 20. století začal československý zbrojní průmysl vyvíjet doslova revoluční dělostřeleckou zbraň, která dostala pojmenování Dana neboli dělo automobilní nabíjené automaticky. Na podvozek Tatra 8×8 byla umístěna pancéřová věž s houfnicí ráže 152 milimetrů. Pancéřovaná byla i kabina osádky. Vyráběla se v Dubnici nad Váhem a bylo jí nakonec vyrobeno 858 kusů. Zcela nahradila v čs. armádě tažené těžké dělostřelectvo. V letech 1987–1989 dokonce stačil nakoupit i tehdejší SSSR 126 těchto houfnic pro potřeby Sovětské armády.

Sovětské Dany skončily po odsunu z Československa ve skladech v Kazachstánu, kde zůstaly i po rozpadu SSSR. Po rozpadu Československa Slovensko v projektu pokračovalo, a vznikl tak systém používající munici ráže 155 milimetrů nazvaný Zuzana. Nejnovějším projektem je Zuzana 2 s vylepšenou hlavní kanónové houfnice a menší posádkou. V roce 1998 slovenská armáda do výzbroje přijala nejprve 16 houfnic typu Zuzana, později si zbraň objednal i Kypr.

Byla podobné konstrukce jako Dana, ale samozřejmě s mnoha vylepšeními a hlavně s dělem standardní ráže NATO 155 mm s hlavní o délce hlavně 45 ráží. Firma Konštrukta Defence se ale ve vývoji nezastavila a přišla s ještě vylepšeným systémem Zuzana 2, jehož prototyp vznikl v roce 2008 a armádními testy prošel v roce 2009. Slovenské ozbrojené síly si po určité době váhání objednaly 25 kusů za 175 mil. euro s DPH (dnes asi 4,3 miliardy Kč) s termínem dodání do konce roku 2022, první z nich začaly dostávat v květnu 2020. Jde tedy o velmi moderní systém.

Posádka je chráněná ve vnitřních prostorách

Asi největší změnou na Zuzaně 2 je nová hlaveň, která je proti svým předchůdcům delší, a to 52,9 ráží. Delší hlaveň u dělostřeleckých zbraní většinou znamená možnost většího dostřelu a větší přesnost. Zuzana 2 tak může dostřelit 32,5 km (munice 155-OFdMK), nebo až do vzdálenosti 41 km (náboj ERFB-BB), nebo s nábojem s prodlouženým dostřelem v pomocným raketovým pohonem (někdy označovaným jako 155-OFdM3-DV) až 51,5 km. Její minimální dostřel je pak 5 km (některé zdroje udávají 2 000 m při nepřímé palbě).

Odměr zbraně je 360°, tj. možná je kruhová přímá palba (v případě nutnosti), při nepřímé střelbě ale musí být odměr hlavně maximálně +- 60° od podélné osy vozidla. Náměr je -3° až +70°, umožňuje tedy nepřímou i přímou palbu na cíl. Zásobník nabíjecího automatu pojme každou dělostřeleckou munici ráže 155 mm standardu NATO (tj. do délky 1 000 mm). Houfnici vždy doprovází muniční vozidlo Tatrapan 8×8 se zásobou 120 kusů střel a stejným počtem prachových náplní.

iZdroj fotografie: 270862 / Creative Commons / CC BY-ND

Zuzana 2 je také schopna střelby salvou MRSI (Multiple Round Simultaneous Impact), kdy na cíl současně dopadne více střel odpálených rychle za sebou. Striktním požadavkem slovenské armády bylo, aby houfnice byla schopná z pochodové konfigurace zaujmout palebné postavení a zahájit palbu do dvou minut, což při zkouškách prokázala. V případě nutnosti je možné snížení počtu členů posádky ze čtyř na tři. Řidič má nyní kabinu umístěnou v ose vozidla a je jednomístná, zbytek osádky je v bojovém modulu – střelecké věži.

Posádka je chráněna ve vnitřních prostorách děla proti přímým zásahům vozidla projektily do ráže 14,5 mm a proti střepinám. Při zkouškách byla prokázána balistická odolnost věže z čela a v sektoru ±30° na úrovni STANAG 4569 Level 3 a protiminová ochrana podle STANAG 4569 Level 1. Na střeše věže má posádka k dispozici protiletadlový kulomet M2HB-QCB, nebo NSV ráže 12,7 mm. Tento kulomet je možné používat i na pozemní cíle.

Zuzana má automatický zásobník, střílí tedy rychle

Možnost snížit počet členů posádky vznikla díky rozsáhlé automatizaci systému. Již od Dany má tento typ houfnice automatické nabíjení, i když v případě poruchy lze zbraň nabíjet i ručně – samozřejmě s dopadem na rychlost střelby. V zásobníku Zuzany 2 je 40 střel. Houfnice dokáže za první minutu vypálit šest ran. Při nepřetržité palbě je rychlost pět ran za minutu, i když to samozřejmě znamená, že po osmi minutách palby se zásobník vyčerpá.

Jak bylo řečeno, zbraň je umístěna na podvozku Tatra 8×8. Je 12,97 metru dlouhá (s hlavní dopředu), 3,1 metru široká a 3,6 metru vysoká. Její bojová hmotnost je 32,4 tuny. Kolový podvozek dává systému možnost velké pohyblivosti, zvláště na silnici na dlouhé vzdálenost. Oproti pásovému podvozku, který je u věžových houfnic častější, má kolová platforma obvykle menší průchodnost terénem. Ale tatrovácké podvozky díky svému specifickému technickému řešení zvládají i velmi náročné terénní podmínky.

iZdroj fotografie: Excalibur Army

Čtyřnápravový podvozek Tatra 815-7T3B42 8×8.1R s jednoduchou montáží kol je základní částí vozidla. Je vybavený systémem huštění pneumatik s volitelným tlakem v pneumatikách podle rozhodnutí řidiče i během jízdy. Pohon vozidla zabezpečuje motor Tatra T3D-928-70, což je vidlicový vzduchem chlazený přeplňovaný vznětový osmiválec o obsahu 12 667 ccm a výkonu 325 kW při 1 800 otáčkách za minutu.

Podle zájmu zákazníka ho lze nahradit pohonnou jednotkou MAN obdobné výkonnosti. Rychlost vozidla je na silnici až 90 km/h, v terénu průměrně 25 km/h, a dojezd na plnou nádrž 600 km. Zuzana 2 je schopna přebrodit vodní tok hluboký až 1,2 m a přejet příkop o šířce 2,1 m. Zuzana 2 byla i jedním z uchazečů o novou samohybnou houfnici české armády, nahrazující zastaralé Dany, ale česká strana si nakonec po určitém delším váhání (což se negativně podepsalo na výsledné ceně) vybrala francouzské CAESAR.

Ty byly sice levnější, ale na rozdíl od slovenské zbraně neposkytují posádce ochranu před nepřátelskou palbou. Zuzaně 2 navíc pravděpodobně v České republice roste konkurence v podobě houfnice Dita. Jako pokračovatele slavné Dany prototyp před více než rokem představila společnost Excalibur Army. Jde opět o věžovou houfnici na tatrováckém podvozku s dělem ráže 155 milimetrů, tentokrát o délce hlavně 45 ráží. Dostřel má být 39 kilometrů.

Jak si povedou slovenské Zuzana 2 oproti jiným dělům v ukrajinském konfliktu?

Zdroj: ArmyRecognition, ArmedConflicts

Článek Ukrajinci dostanou osm kanónových houfnic Zuzana 2 ze Slovenska. Umístěné jsou na podvozku Tatra 8×8 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Armáda má tři hlavní složky

V současné době mají Ozbrojené síly Slovenské republiky stavy přes 18 500 tabulkových míst vojáků a asi 4 200 civilních zaměstnanců. Jsou dělené na tři základní složky. První jsou pozemní síly, druhou je letectvo. V roce 2019 vznikla třetí složka – síly speciálních operací. Existují ještě další menší specializované jednotky, které jsou přímo podřízené generálnímu štábu. Náčelníkem generálního štábu je generál Daniel Zmeko.

Profesionální armádu má Slovensko od roku 1998. Během své historie prošli slovenští vojáci řadou zahraničních misí. Působili například na Balkáně, Kypru nebo v Afghánistánu. V roce 2004 Slovensko vstoupilo i do Severoatlantické aliance. Účastní se tedy i akcí v rámci aliančních sil. Například v roce 2020 vyslalo dělostřeleckou jednotku do Lotyšska, kde působí alianční síly především kvůli možnému ohrožení ze strany Ruska.

iZdroj fotografie: Uživatel EllsworthSK / Creative Commons / CC BY-SA

Vojáci drží staré československé zbraně

Slovenské ozbrojené síly mají mnohé zbraňové systémy podobné jako Armáda ČR. Hlavní pěchotní zbraní slovenských vojáků stále zůstává československá útočná puška Vz. 58, která v minulosti bývala hlavní zbraní i českých vojáků. Slovenští vojáci mají k dispozici i několik nových českých CZ 805 Bren. Disponují i českým vojákům známým kulometem MINIMI nebo UK vz. 59. Slovenská armáda pak má stále ve výzbroji tanky T-72, BVP-1 a BVP-2.

Liší se výzbroj letectva. Slovensko si na rozdíl od Česka nechalo ve výzbroji ruské MiG-29. Ty ale budou svoji službu končit, protože letectvo bude nově vyzbrojeno letadly F-16 Block 70/72. Slováci dříve začali s modernizací vrtulníkového letectva a nakoupili americké UH-60 Black Hawk. V dělostřelectvu kromě houfnic DANA mají i jejich modernizovanou a doma vyvíjenou verzi ZUZANA 2, která má moderní kanón ráže 155 milimetrů, což je standardní střelivo v NATO.

iZdroj fotografie: Uživatel KGyST / Creative Commons / CC BY-SA

O něco později než Češi se Slováci pustili do modernizace kolových obrněných transportérů z vlastních zdrojů. Budou využívat vozidla BOV 8×8, která jsou postavena na platformě Patria AVM a vyrábí je domácí zbrojovka Konštrukta – Defence a.s. v Dubnici nad Váhom.

iZdroj fotografie: Bryan Rankin / Public Domain

Slovensko bude stejně jako Česká republika stát před nutností modernizovat i své tanky a ostatní bojová vozidla pěchoty a na rozdíl od ČR výrazněji počítá i s domácími výrobci. Několikrát se dokonce mluvilo o tom, zda by je spolu s Českem nepořídilo společně, ale jednalo se jen o úvahy. Dlouho se také uvažuje o tom, že by bylo třeba modernizovat i útočné pušky.

Jak rozdílně se vyvíjejí armády Slovenska a Česka?

Zdroj: Ozbrojené síly Slovenské republiky

Článek Slovenská armáda šla jinou cestou než ta česká. V některých oblastech je napřed, jinde zase pozadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prezentace českého obranného průmyslu

České velvyslanectví v Bratislavě ve spolupráci s Asociací českého obranného a bezpečnostního průmyslu ČR a slovenským Sdružením bezpečnostního a obranného průmyslu Slovenské republiky uspořádalo v Bratislavě prezentaci českého obranného průmyslu, za účelem prohloubit vztahy v oblasti bezpečnosti, obrany a obranně- průmyslové spolupráce. České firmy dostal prostor k prezentaci svých produktů před představiteli ozbrojených sil Slovenské republiky.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Propojení průmyslů obou zemí

Resorty obrany obou zúčastněných zemí vznesly požadavek na větší zapojení domácích průmyslů do strategických akvizičních projektů. Mezi společnosti, které vystoupily v rámci prezentace, byly například Česká zbrojovka, Tatra Trucks, Tatra Defence Vehicle a AERO Vodochody Aerospace. Jelikož slovenské ministerstvo obrany chystá v dalších letech vymezit velké investice na modernizaci podzvukového letectva a pozemních sil, šanci by mohly dostat právě letouny společnosti AERO Vodochody Areospace, a to konkrétně letouny L-39NG.

Slovenské ministerstvo obrany dále plánuje nakoupit nadzvukové stíhačky, vrtulníky, modernější radary či obrněné transportéry. Šanci by tak mohly dostat nákladní vozidla Tatra Trucks či obrněná vozidla 4×4 od Tatra Vehicle Defence. Ruční palné zbraně by pak mohly přijít ze skladů České zbrojovky. Po odprezentování dostali české firmy prostor pro jednání se zástupci slovenských společností a přítomnými představiteli ozbrojených sil Slovenské republiky.

Jaký máte názor na spolupráci českých firem se slovenskou armádou Vy?

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Článek Modernizace slovenské armády je na spadnutí. Prezentace českého obranného průmyslu v plném proudu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V sázce bylo mnohé, tak musela Tatra o kus dál

Vývoj a výroba těžké výzbroje se v průběhu třicátých a následně v padesátých a šedesátých letech minulého století přesunuly z velké části na Slovensko. Důvodem bylo zvětšení vzdálenosti od tehdy nepřátelské německé, později západoněmecké hranice, a do určité míry i potřeba vyšší úrovně industrializace Slovenska.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

Především v období po druhé světové válce tak vzniklo několik velkých zbrojovek zaměřených na licenční výrobu tanků (T-34, T-54/55, T-72), samohybných děl (SD-100), obrněných transportérů (BTR-50 v modernizované verzi OT-62) a bojových vozidel pěchoty (BVP-1 a BVP-2). Souběžně se rozběhl vývoj domácích konverzí výše uvedené techniky a vlastních konstrukcí obrněných transportérů (OT-810, OT-64) a samohybných dělostřeleckých systémů (122mm RM vz. 70, 152mm ShKH DANA). U kolových typů se používaly podvozky Tatra vyvinuté a vyráběné v Kopřivnici.

Vznik nového obrněného transportéru

Již počátkem osmdesátých let minulého století se specialisté tehdejší československé lidové armády (ČSLA) dopracovali k názoru, že bude třeba obměnit kolové obrněné transportéry OT-64 SKOT novým typem obdobné kategorie. Početná armáda používala také ještě zastaralé polopásové obrněné transportéry OT-810. Nabídka sovětských kolových OT BTR-70, případně BTR-80 byla odmítnuta pro koncepční zastaralost.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

Reálný vývoj byl zahájen v polovině osmdesátých let, přičemž se na něm podílely Výzkumný ústav 010 ve Vyškově, Tatra Kopřivnice, Podpoljanské strojárně Detva a Závody ťažkého strojárstva Martin. Vývoj vedl v počáteční fázi Ing. Václav Pěchouček z VÚ 010. Vozidlo dostalo název TATRAPAN podle kódu vývojového programu založeného na VTERu (Vědecko-technický ekonomický rozbor). Základní šasi v podstatě netvořilo problém. Kolové podvozky Tatra s kyvnými nezávislými polonápravami byly a stále jsou z hlediska průchodivosti v terénu nejlepší na světě.

Podvozek terénního nákladního automobilu Tatra T-815 6×6 bylo třeba pouze mírně upravit. Vývoj se poněkud táhl, takže prototyp byl testován ve Vyškově až koncem osmdesátých let. Tamní náročný polygon absolvoval roku 1993 bez větších připomínek zkušební komise. Prototyp byl prezentován již v roce 1990, spolu s další novou výzbrojí na výstavě v Praze Kbelích pro zahraniční vojenské přidělence.

Nový kolový obrněný transportér měl sloužit rovněž jako specializované velitelské, štábní, spojovací a sanitní vozidlo. O menší počty měla zájem rovněž policie. Počínaje rokem 1990 však začala, mimo jiné, likvidace značné části československého obranného průmyslu. Rozdělení republiky na přelomu let 1992 a 1993 omezilo či zastavilo řadu slibných projektů. Jedním z nich byl i kolový obrněný transportér TATRAPAN.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

Z nejasných důvodů česká strana odstoupila od dalšího vývoje vozidla, který pokračoval na Slovensku. Bez ohledu na rozdělení republiky pokračovala spolupráce ve zbrojním průmyslu, jež byla završena propojením některých firem v rámci Holdingu CSG (Czechoslovak Group), jehož součástí je rovněž slavná společnost Tatra, a to jak Tatra Defence, tak Tatra Truck. Slovenská armáda je vedle polské jedním z hlavních uživatelů různých automobilů Tatra a vozidel využívajících podvozky Tatra.

Na Slovensku pak Tatra zase o něco pokročila

Vývoj TATRAPANu byl dokončen ve formě druhého (slovenského) prototypu s upraveným tvarem sklopné přední kabiny a připraven do sériové výroby ve spolupráci společností VAB SIPOX, Konštrukta Defence Trenčín a PPS Detva Holding. Podvozek Tatra 815 VP 6×6 s osmiválcovým, vznětovým, vzduchem chlazeným motorem o výkonu 265 kW, mechanickou převodovkou 8/2 a přídavnou dvoustupňovou elektropneumatickou převodovkou byl zachován.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

První TATRAPANy převzala slovenská armáda v roce 1994 s označením TATRA 815 6×6 TATRAPAN. V následujících pěti letech bylo vyrobeno 50 vozidel v několika verzích. Část z nich koupila řecká armáda. Modernizovaná verze s německými motory Deutz BF6M 1015C o výkonu 310 kW a automatickou převodovkou se dostala do výzbroje roku 2000 jako TATRAPAN MOD MARTAN, podle výrobního závodu v Martině.

Poté pokračovaly vývoj a výroba dalšími verzemi. TATRAPANy doprovázely slovenské vojáky v rámci misí KFOR (Kosovo), UNMEE (Eritrea), UNTSO (Golanské výšiny), UNFICYP (Kypr), a ISAF (Afghánistán). Dostaly se rovněž do Iráku, kde plnily na základně v Hile úkoly přepravy pyrotechnických specialistů EOD (Explosive Ordnance Disposal) a jejich robotů bez vážnějších připomínek. Dalším zahraničním uživatelem se stala Indonésie.

Výzbroj a odolnost nové Tatry

Standardní výzbroj tvoří kulomet ráže 7,62, nebo 12,7 mm lafetovaný na stropě přední kabiny. Pro zahraniční mise lze používat dálkově ovládanou zbraňovou stanici ZSRD 07 s kulomety ráže 7,62, nebo 12,7 mm. Na předku a zádi vozidla lze upevnit zadýmovací granátomety. Základní odolnost proti nastřelení je na úrovni Level 1 STANAG 4569, přičemž ji lze zesílit montáží zesilovacích bloků na Level 2. Dvojité dno vozidla má odolnost Level 2 proti explozi min, nebo improvizovaných výbušných systémů.

iZdroj fotografie: Se Souhlasem MVK

Odolnost rovněž zvyšuje tvar pancéřové korby a způsob umístění její zadní bojové části. Odolnost oken lze dále zvýšit montáží sklopných rámů s pancéřovými žaluziemi. Kabina a bojový prostor jsou vybaveny klimatizačním, komunikačním a filtroventilačním zařízením. Vozidlo lze přepravovat transportními letouny C-130. TATRAPAN rozhodně není posledním produktem spolupráce obranného průmyslu v Česku a na Slovensku.

Základní verze TATRAPANu

• T1/Z1 – základní verze která je určena jako obrněný transportér pro přepravu osob
• ZASA – upravená verze T1 určená pro působení v pouštních podmínkách
• PVO – mobilní velitelské stanoviště protivzdušné obrany
• AMB – mobilní sanitní a evakuační vozidlo
• BAZUS, VPG – velitelské vozidlo dělostřeleckého systému ZUZANA
• VP, VŠRV, VŠRV 2, VESPRA, VESPRA M – velitelské vozidlo ve třech provedeních
• MOD – štábní vozidlo s možností nasazení i v extrémních klimatických podmínkách
• DELSYS a DELOSYS – velitelská a štábní vozidla dělostřelectva
• ASTRAPAN, VP (MCP-B) – velitelská vozidla PVO
• CC – osmikolová verze určená pro přepravu kontejnerů s hmotností 18,8 t, schopností přepravovat náklad 17 t a táhnout přívěs 16 t.

Takticko-technická data TATRAPANU ZASA

• Hmotnost: 22,5 t
• Počet přepravovaných osob: 2+10-12
• Délka: 8 400 mm
• Šířka: 2 500 mm
• Výška: 2 700 mm
• Světlost: 400 mm
• Maximální rychlost: 120 km/h
• Dojezd: 1 000 km
• Zákop: 1,1 m
• Brod: 1,4 m
• Stěna: 0,6 m

Zdroj: Autorský článek MVK

Článek Tatra pod Tatrami: Legenda, jež vyčnívala v sovětské výzbroji a zanechala nesmazatelný otisk ve světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Slováci nabízejí pomoc s vývojem i přímé dodávky 

Vzhledem k možnému přechodu ukrajinské armády na podvozky TATRA, Slovenská ZVS Holding nabízí výpomoc při případném vývoji nebo výrobě samohybných houfnic, ale také přímé dodávky houfnic Eva ráže 155 mm s použitými podvozky TATRA 6×6 a 8×8 nebo v provedení včetně pancéřované kabiny z produkce Tatra Defence Vehicle (TDV). O Tatry je v ukrajinské armádě zájem, mohou nahradit ukrajinské podvozky KrAZ, jejichž výroba je ohrožena, protože automobilka čelí bankrotu, nebo běloruské podvozky MAZ.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Slovenský pokus o spolupráci s KZTS

O spolupráci se snažil slovenský průmysl už v minulosti, kdy nabízel kooperaci Kramatorskému závodu těžkého strojírenství (KZTS). KZTS stojí za vývojem houfnice 2S22 Bohdana, ale společnost prozatím na slovenskou nabídku spolupráce nikterak nereagovala. V ukrajinském tisku se zmiňuje naopak možnost přímých dodávek houfnic Eva. Houfnice Eva ráže 155 (52 kalibrů) je zjednodušenou verzí slovenské samohybné houfnice Zuzana 2 a byla představena na brněnské výstavě IDET v roce 2015. 

Houfnice Eva ráže 155 mm (52 kalibrů)

Na podvozcích Tatra je maximální rychlost houfnice Eva po zpevněném povrchu 90 km/h, po polních cestách a nestabilním povrchu 55 km/h. S hmotností 22 tun je schopná přesunu ve vzdálenosti 600 km a posádka může sedět v obrněné kabině. Samozřejmostí je osazení celého systému moderními technologiemi, komunikačními systémy a dalšími systémy pro řízení palby či boje. Nabíjecí automat je osazen 12 náboji ráže 155 mm. Je otázkou, zda jsou houfnice Eva pro ukrajinskou armádu vhodné nejen vzhledem k problematickému nabíjení po vystřílení 12 granátů, ale také v souvislosti s tím, že tento typ houfnice není dokončený sériový produkt vhodný pro hromadnou výrobu. 

Článek Samohybné houfnice by mohlo dodat Ukrajincům Slovensko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

• vojenských a civilních letadel,
• pozemních obranných systémů,
• námořních systémů,
• leteckých a kosmických systémů.

Stejná firma přitom v minulosti dodávala radarové systémy do České republiky a Maďarska. Radary firmy IAI využívají i Kanada a Spojené státy americké.

iZdroj obrázku: wikipedia.org

Spolupráce se systémy v Severoatlantické alianci

Na výrobě radarů se podílejí všechny tři zúčastněné subjekty. Izraelská vláda poskytne know-how a technologie, slovenské ministerstvo obrany přispěje výrobou doplňkových komponent. IAI pak zaštítí hlavní výrobu, která proběhne přímo v Izraeli.

Izraelské radarové systému plně fungují společně s radarovými systému uskupení NATO. Stejné systému využívá i několik dalších členských států. Slovensko si od využití stejného systému slibuje lepší kooperaci a výměnu informací.

iZdroj obrázku: wikipedia.org

Radary využívané po celém světě

Radary s označením ELTA Systems jsou vlajkovou lodí izraelských radarových MMR systémů. Systém prověřený v boji s velkou možností externích rozšíření využívají Izrael a další státy. Radar detekuje vzdušná nebezpečí, vypočítá hodnotu blížícího se ohrožení a zároveň poskytne data k eliminaci ohrožení. 

Izraelská strana si spolupráci se slovenským Ministerstvem obrany pochvaluje. Se slovenským ministrem obrany Jaroslavem Naďem komunikoval i izraelský ministr obrany Benny Gantz. Ten mu poděkoval a zároveň pogratuloval k využití izraelských technologií, které on sám považuje za světovou špičku.

Článek Slovenská vláda schválila zakázku na 17 radarů z Izraele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na dálkové ovládání

Zásadní výhodou systému Božena 5 je samozřejmě skutečnost, že je na dálkové ovládání. I pokud vozidlo narazí na nálož, která jej dokáže vážně poškodit, nemůže dojít na ztrátách na životech. Božena 5 dokáže pracovat prakticky celý den, s objemem nádrže 270 litrů a výdrží baterie 11 hodin může být nasazena od východu do západu slunce. Tady jsou její základní charakteristiky:

• Hmotnost stroje včetně cepového odminovače: 12 020 kg
• Šířka odminovaného pásu: 2 655 mm
• Pracovní rychlost: 4-9 km/h
• Garantovaná odolnost proti výbuchu: 9 kg TNT

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Vyrobeno pod Tatrami s motorem Tatra

Božena 5 je slovenský výrobek, stojí za ní firma WAY Industries z Krupiny, která ji na trh uvedla v roce 2005. Stroj je poháněn slabším motorem T3C-928-81 z automobilky Tatra, ale výkon motoru a maximální rychlost pochopitelně nejsou hlavními devízami tohoto stroje. Naopak nižší spotřeba slabšího motoru je výhodou, kterou ocení zásobovači.

Ze Slovenska až na konec světa

Kromě slovenské armády, která má k dispozici celkem čtyři vozidla Božena 5, a české se třemi vozy, se firmě WAY Industries dařilo i na světových trzích. V současnosti je ve výzbroji zhruba desítky armád přes padesát Božen 5, další využívají nevládní neziskové organizace, které se snaží zlikvidovat pozůstatky minových polí v Angole a Ázerbájdžánu. Podle posledních informací by měla být alespoň jedna Božena 5 na každém kontinentu s výjimkou Antarktidy.

Článek Božena 5: slovenský kolos na dálkové ovládání, který zvládne odstranit miny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.