Odkud se bere číslo šest

Číslo není odhad ani propagandistická nadsázka. Opírá se o dvě konkrétní, veřejně dohledatelné sady záběrů 44. brigády.

První zveřejnila brigáda 27. června 2025 prostřednictvím svého Facebooku, server ArmijaInform zprávu převzal. Na záběrech jsou tři zničená ruská děla: 122mm houfnice D-30, která šla do vzduchu i s bojezásobou, starší 152mm kanónová houfnice D-20 a 152mm houfnice 2A65 Msta-B.

Druhou sadu brigáda vydala 20. července 2026 jako archivní záběry z os Huljaipole a Orichiv. Podle shrnutí serveru Defense Express na nich figurují další tři zničené houfnice Msta-B, k tomu úder na místo soustředění ruské pěchoty. Dronaři brigády nejprve odhalili skryté dělostřelecké pozice a koncentraci vojáků, teprve potom přišla přesná palba.

Tři plus tři. Šest hlavní. Podle podkladu NATO/JALLC z března 2026 má typická ruská dělostřelecká baterie právě šest děl. Formulace o „celé baterii“ tedy má oporu ve vojenském měřítku ztráty, i když dostupné zdroje výslovně neříkají, že šlo o jednu organizačně ucelenou baterii stejného typu.

Proč zrovna Huljaipole

Huljaipole není okrajová epizoda. Podle operativního hlášení ukrajinského generálního štábu z 23. června 2026 patřil tento směr k nejaktivnějším úsekům celé fronty, v jediném dni tam bylo zaznamenáno 18 ruských útoků. Rusové na osách Huljaipole a Orichiv silně spoléhají právě na dělostřelectvo a koncentrují tam personál k bojovým akcím.

V takovém prostředí má ztráta šesti hlavní reálný dopad. Méně děl znamená nižší hustotu palby, pomalejší reakci na cíle a nutnost přisunout náhrady z hloubi. Na několik dní až týdnů to může znatelně oslabit ruský dělostřelecký tlak v daném sektoru. Není to kosmetická škoda, je to díra v palebném plánu.

Řetězec, který funguje opakovaně

Síla příběhu nespočívá jen v šesti zničených dělech. Spočívá v tom, že 44. brigáda ukazuje funkční a opakovatelný řetězec: průzkumný dron najde cíl, operátor předá souřadnice, dělostřelectvo zasáhne dřív, než se protivník stihne přesunout.

Reportáž estonského veřejnoprávního serveru ERR přímo z pozic brigády potvrzuje, že souřadnice přicházejí ze vzdušného průzkumu, který zároveň koriguje palbu v reálném čase. To vysvětluje, proč ruské obsluhy „nestačily zírat“, mezi odhalením pozice a zásahem uběhly minuty, ne hodiny.

A nejde o jednorázový zázrak. Bilance 44. brigády na Záporoží je pozoruhodně konzistentní:

• Duben 2025 – zničena Msta-B, D-30 a polní sklady munice
• Červen 2025 – tři děla (D-30, D-20, Msta-B)
• Červenec 2025 – pět houfnic Msta-B a sklad
• Srpen 2025 – čtyři děla (tři D-20, jedna D-30) a sklad bojepřipasů
• Červenec 2026 – tři Msta-B a úder na pěchotu

Vzorec je jasný. Brigáda systematicky loví ruské tažené dělostřelectvo a opakovaně ho ničí po dvou až pěti kusech. Šest hlavní v našem součtu představuje nadprůměrně silný výsledek, ale rozhodně ne anomálii.

Co Rusko ztrácí a co mu zbývá

Ze zničené trojice typů je pro ruskou armádu nejcennější Msta-B. Jde o standardní 152mm taženou houfnici s dosahem přes 24 kilometrů, páteřní systém ruského protibateriového boje. D-30 je lehčí 122mm kus, D-20 pak starší 152mm typ, který ukazuje, že Rusové na frontě stále sahají i po zastaralé technice.

Podle otevřených odhadů švédského obranného výzkumného ústavu FOI disponovalo Rusko na počátku války zhruba 200 aktivními a 400 skladovými kusy Msta-B, u D-30 to bylo asi 150 aktivních a až 2 500 ve skladech. Celostátně tedy šest děl neznamená kolaps. Lokálně je to ale jiná matematika. Na jednom z nejaktivnějších úseků fronty přijít o celou baterii, to bolí.

Navíc: Msta-B a D-30 nejsou žádná frontová improvizace. Podle analýzy amerického výzkumného centra CNA jde o systémové typy nasazené i v ruských formacích u hranic NATO, včetně 11. armádního sboru v Kaliningradu. Každý zničený kus je tedy kus, který chybí nejen na Ukrajině, ale potenciálně i jinde.

Brigáda, která ví, čím střílí

44. samostatná dělostřelecká brigáda byla zformována v září 2014 a spadá pod velení „Západ“ ukrajinských pozemních sil. Její struktura zahrnuje dělostřelecké diviziony, průzkumný prvek a logistické zabezpečení. Na výzbroji uvádí americké houfnice M777 i italsko-německo-britské FH-70, tedy západní systémy s vyšší přesností, než jakou nabízejí sovětské typy na ruské straně.

Právě kombinace západních houfnic, vlastních dronařů a funkčního průzkumného řetězce dělá z brigády efektivního lovce ruského dělostřelectva. Není to jeden zázračný výstřel. Je to systém.

Šest děl méně na zaporožské frontě. Jedna baterie v troskách. A brigáda, která už hledá další cíle.

Článek Video: Rusové nestačili zírat. Ukrajinští dělostřelci zlikvidovali 6 ruských děl naráz. Z celé baterie nezbylo doslova nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva vojáci místo pěti: jak to funguje

Srdcem systému je bezosádková, plně automatizovaná a dálkově ovládaná věž označovaná AGM (Artillery Gun Module). Právě ona umožňuje to, co zní jako sci-fi: celou houfnici obsluhují pouze dva lidé, velitel a řidič. Oba sedí odděleně od munice v chráněném prostoru podvozku GTK Boxer 8×8, což výrazně zvyšuje jejich šanci na přežití.

Automatizace pokrývá nabíjení, nastavování zapalovačů i navigaci. Zásobník pojme 30 granátů osazených zapalovači a 144 modulárních prachových náplní. Kadence přesahuje osm ran za minutu. Pro srovnání: ruská 2S19 Msta-S ráže 152 mm vyžaduje pětičlennou posádku, dosahuje podobné kadence jen v modernizované verzi 2S19M2 a její dostřel s běžnou tříštivotrhavou municí OF-45 činí 24,7 km. Německá houfnice s hlavní ráže 155 mm a délkou 52 kalibrů podle KNDS dosáhne 40 km se standardní municí base-bleed, 54 km s prodlouženým dosahem V-LAP a až kolem 70 km s naváděnou municí VULCANO.

Palba za pohybu: proč je to pro Rusy problém

Bundeswehr označuje RCH 155 za světově unikátní plně automatickou radovou houfnici schopnou střílet z pohybu. To není jen marketingový slogan, je to zásadní taktická vlastnost. Klasická houfnice musí zastavit, zaujmout palebnou pozici, vystřelit a teprve pak se přemístit. Každá z těchto fází znamená čas, kdy je zranitelná. Ruské drony nebo protibateriové radary ji mohou lokalizovat a předat souřadnice.

RCH 155 tento scénář narušuje. Přijede rychlostí přes 100 km/h po silnici, provede palebnou misi a zmizí. Nebo střílí přímo za pomalého pohybu. Pro ruskou protibateriovou smyčku to znamená, že cíl zůstává v předvídatelné poloze výrazně kratší dobu. Britské ministerstvo obrany, které v květnu 2026 objednalo 72 kusů RCH 155, výslovně zdůrazňuje, že obsluha „stiskem tlačítka“ a rychlé přemístění po silnici zkracují čas, kdy může být houfnice odhalena a zasažena. Silniční dojezd přes 700 km navíc umožňuje rychlé přesuny mezi úseky fronty, což je něco, co pásová technika (ať už německá PzH 2000, nebo ruská Msta-S) zvládá jen obtížně.

Bojový křest: co víme a co zůstává utajeno

Ukrajina se stala prvním bojovým uživatelem RCH 155 na světě. První houfnice byla symbolicky předána 13. ledna 2025, výcvik ukrajinských vojáků probíhal na německé dělostřelecké škole ještě v červnu 2025, a podle Bundeswehru jím prošlo přes 600 ukrajinských vojáků. Na jaře 2026 mluvčí KNDS Germany pro odborný web Shephard uvedl, že systém je „prověřený operacemi na Ukrajině“. Další veřejné signály z léta 2026 systém označují jako bojově ověřený.

Přesný úsek fronty, kde RCH 155 působí, zůstává z bezpečnostních důvodů neveřejný. Stejně tak chybí statistiky zásahů, poruchovosti nebo spotřeby hlavní. Celkem má Ukrajina objednáno 54 kusů ve třech dávkách, přičemž prvních šest mělo dorazit ještě v roce 2025. Průběžný stav dodávek k polovině roku 2026 ale otevřené zdroje neuvádějí.

Jisté je, že systém nebyl poslán do boje stylem „vyrob a odešli“. Procházel průběžným zaváděním, integrací s ukrajinskými systémy velení (zejména s platformou Kropyva) a dolaďováním na základě bojové zpětné vazby. Konkrétní seznam hardwarových a softwarových úprav ale KNDS ani německé úřady nezveřejnily.

Munice, která mění dosah

Samotná hlaveň by bez správné munice byla jen trubka. RCH 155 je kompatibilní s celým spektrem standardizované munice NATO a výrobce výslovně jmenuje dva typy, které posouvají dostřel do jiné ligy:

• VULCANO — naváděná munice s dostřelem až kolem 70 km, jejíž dodávky Ukrajině včetně laserových značkovačů potvrzuje oficiální německý přehled vojenské pomoci.
• Excalibur (M982) — americká přesně naváděná střela GPS, jejíž převod na Ukrajinu dokládá rozpočtový dokument amerického ministerstva obrany.

Veřejně ale zatím chybí potvrzení, že právě tyto typy munice už byly odpáleny konkrétně z RCH 155 v bojových podmínkách. Schopnost systému je využívat je nicméně technicky ověřena.

Jak si stojí ve srovnání

Nejbližší příbuznou RCH 155 je německá pásová PzH 2000, se kterou sdílí zbraňový základ 155 mm/L52. Bundeswehr obě houfnice otevřeně popisuje jako komplementární dvojici: PzH 2000 přináší robustní pásovou platformu, zásobu 60 střel a osvědčenost, RCH 155 zase mimořádnou mobilitu a schopnost palby z pohybu.

Ruská výhoda zůstává v počtech a zavedenosti. Německá v kvalitě palebné smyčky a v menší zranitelnosti při přesunu.

Zájem o RCH 155 roste i mimo Ukrajinu. Německo objednalo 84 kusů s dodávkami v letech 2027–2029, Británie 72 kusů s prvními dodávkami v roce 2028, Švýcarsko zvolilo příbuzný modul AGM na podvozku Piranha IV se sériovými dodávkami od roku 2031. Katar patří mezi další smluvní zákazníky. Česká armáda se vydala jinou cestou: modernizuje dělostřelectvo systémem CAESAR 8×8 od KNDS France, přičemž do konfigurace nových houfnic už podle Armády ČR promítá zkušenosti z ukrajinského bojiště.

Analýzy CSIS i ISW ukazují, že válka na Ukrajině zůstává opotřebovacím konfliktem s pomalými a draze vykoupenými územními zisky. RCH 155 celou frontu sama neotočí. Ale každá sekunda, o kterou se zkrátí čas mezi výstřelem a zmizením, je sekunda, kterou ruská protibateriová palba nedostane zpět.

Článek Rusové nechápou, co se děje. Německá houfnice RCH 155 prošla bojovým křtem na Ukrajině. Posádku tvoří jen 2 vojáci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „Uber“, a co ta metafora skutečně znamená

Přirovnání k Uberu není marketingový trik. Jde o přesný popis logiky, kterou systém používá. Uber přiřadí jízdu nejbližšímu dostupnému řidiči podle polohy, typu vozu a vytížení. GIS Arta dělá totéž s palebnou misí: jakmile průzkumný dron, předsunutý pozorovatel s mobilem nebo protibaterijní radar zachytí cíl, systém ho zobrazí na mapě, automaticky vypočítá balistická data a zvýrazní baterie, které jsou v dosahu, mají vhodnou munici a jsou připraveny střílet. Obsluha potvrdí, systém odešle palebné údaje. Celý řetězec, od zjištění cíle po výstřel, může podle analýzy think-tanku New America trvat pouhých 30 až 45 sekund.

Pro srovnání: klasický dělostřelecký postup založený na hlasové komunikaci, ruční práci s mapou a telefonickém předávání souřadnic trvá minuty. A každá minuta navíc znamená, že se cíl přesune, nebo že protivníkova protibaterijní palba dorazí dřív, než se vlastní dělo stihne přesunout.

Co se skrývá za „obyčejným softwarem“

Slovo „obyčejný“ je relativní. GIS Arta sice běží na komerčně dostupném hardwaru (tabletech, noteboocích, smartphonech), ale pod kapotou je produktizovaný systém s modulární architekturou. Oficiální materiály vývojářské firmy Arta Lux popisují šifrovanou komunikaci, offline logiku pro případ výpadku spojení, systém rolí a oprávnění, API pro napojení externích senzorů a kompatibilitu s dalšími automatizovanými systémy velení a řízení. Funkční výbava zahrnuje:

• práci se souřadnicovými standardy NATO (MGRS/UTM),
• automatické balistické výpočty včetně meteorologických korekcí,
• integraci dat z průzkumných dronů, radarů a satelitních snímků,
• vizualizaci zón zásahu a plánování palby v reálném čase.

Nejde tedy o improvizovanou mobilní aplikaci, ale o plnohodnotnou palebně-koordinační platformu. Její síla spočívá v tom, že vznikala přímo na frontě, ve stálém dialogu s uživateli, tedy dělostřelci, kteří ji každý den používali a posílali zpětnou vazbu vývojářům.

Jak „rozdrtila“ ruskou převahu, a kde jsou limity

Formulace o „rozdrcení“ převahy si žádá upřesnění. GIS Arta neukončila válku ani nezlikvidovala ruské dělostřelectvo. Co ale prokazatelně dokázala, je lokální rozbití ruské výhody v rychlosti rozhodování. Ruská armáda, která měla v počátcích invaze mnohonásobnou převahu v počtu děl a zásobách munice, narazila na protivníka, jehož menší počet houfnic (včetně západních systémů jako francouzský CAESAR ráže 155 mm s dostřelem přes 40 km) střílel rychleji, přesněji a po odpalu se okamžitě přesouval. Software fungoval jako násobič síly.

Rusko ovšem není pasivní. Podle analýzy britského think-tanku RUSI z června 2025 ruská armáda provozuje desítky vlastních vojenských aplikací pro Android, včetně nástrojů pro akustickou triangulaci ukrajinské palby pomocí sítě smartphonů. Ruské kyberútoky proti ukrajinské digitální infrastruktuře navíc nepolevují; zpráva ukrajinského SSSCIP za druhou polovinu roku 2024 zaznamenala nárůst incidentů cílených na bezpečnostní a obranný sektor. Ukrajina se ale naučila zásahy absorbovat: zahraniční cloudové zálohy, nepřetržitý monitoring a lovecké týmy zajišťují, že digitální vrstva neskolabuje.

Od jedné aplikace k celému ekosystému

K roku 2026 už GIS Arta není osamělý příběh jedné chytré aplikace. Ukrajinské ministerstvo obrany v srpnu 2025 oznámilo, že bojový systém DELTA, širší platforma pro situační přehled, plánování a sdílení zpravodajství, byl nasazen napříč všemi úrovněmi obranných sil a denně zpracovává přes dva tisíce nepřátelských cílů. V lednu 2026 Ukrajina spustila modul Mission Control pro koordinaci dronových misí, přičemž další etapou má být analogický systém právě pro dělostřelectvo.

GIS Arta je tak dnes třeba číst jako jednu vrstvu širší „softwarově definované“ války. Vedle ní funguje zabezpečený messenger MilChat s mapou a nouzovým výmazem dat, distribuovaná průzkumná platforma ComBat Vision s rozšířenou realitou a 3D mapou a celý ekosystém nástrojů s umělou inteligencí pro detekci cílů. Ukrajinský IT sektor, který podle amerického Trade.gov čítá přes 104 000 specialistů sdružených v programu Diia.City, dodává tomuto ekosystému neustálý přísun talentů.

Co si z toho bere NATO, a česká armáda

Princip, který GIS Arta ztělesňuje (zkrátit cestu od senzoru ke střelci na minimum), řeší i mnohem bohatší armády, jen jinými cestami. Americký koncept CJADC2 (Combined Joint All-Domain Command and Control) cílí na totéž napříč všemi doménami: zemí, vzduchem, mořem, kosmem i kybernetickým prostorem. Rozpočtová žádost pro fiskální rok 2025 přesahovala 35 miliard korun. Jenže americký kontrolní úřad GAO v dubnu 2025 konstatoval, že Pentagonu stále chybí komplexní investiční rámec i mechanismus sdílení získaných zkušeností. Široký záběr přináší složitost.

Armáda České republiky volí střední cestu. Systém AFCS ADLER III CZ propojuje dělostřelecká pracoviště do jednotné digitální sítě a nahrazuje zdlouhavou hlasovou komunikaci datovým tokem, přesně to, co ukrajinská zkušenost ukázala jako kritické. Obrněnce TITUS přinášejí moderní spojovací technologie schopné přenášet informace v řádu minut. A modulární bojové komplety, jejichž pořízení oznámilo ministerstvo obrany v roce 2024, mají integrovat vojáka, drony, senzory a velitelství do jednoho řetězce. Při cvičení Dynamic Front v únoru 2026 NATO testovalo digitální jazyk ASCA pro sdílení palebných dat mezi aliančními armádami, další krok ke standardu, který Ukrajina vybudovala z nouze.

Skutečný šok z GIS Arta nespočívá v tom, že software nahradil děla. Spočívá v tom, že levný, na frontě stavěný nástroj dokázal vytvořit rychlejší štáb, lepší přidělování palby a menší prostor pro lidskou chybu než systémy, do kterých jiné armády investovaly roky a miliardy. Válka na Ukrajině tak nepřímo přepisuje učebnice i těm, kteří v ní nebojují.

Článek Dělostřelecký „Uber“: ukrajinská GIS Arta rozdrtila ruskou převahu obyčejným softwarem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Bohdana a proč na ní Ukrajině záleží

Označení 2S22 Bohdana nese kolová samohybná houfnice ráže 155 mm, kterou vyrábí ukrajinský zbrojní průmysl. Exportní katalog státního podniku Spetstechnoexport u starší konfigurace uvádí zásobu kolem 20 granátů, kadenci šest ran za minutu a dostřel 40 km běžnou municí, respektive 50 km s raketovým přídavným pohonem. Frontové jednotky u zavedených verzí hlásí ještě lepší čísla: 42 km standardním granátem a až 60 km aktivně-reaktivním projektilem. Stroj váží 32 tun, po silnici se pohybuje rychlostí 80 km/h a celá jeho filozofie stojí na principu „vystřel a přesuň se“.

Pro Ukrajinu má Bohdana strategický význam, který přesahuje samotné parametry hlavně. Jde o domácí produkt kompatibilní s municí NATO, což znamená nezávislost na dodávkách konkrétního typu houfnice ze zahraničí. Prezident Zelenskyj na podzim 2024 hovořil o výrobním tempu 15 kusů měsíčně, někdy až 20. Podle ukrajinského ministerstva obrany patřila Bohdana ke konci roku 2025 k nejpočetnějším dělostřeleckým systémům ve výzbroji. Analytici serveru Defence Express na základě sériových čísel odhadují, že do jara 2026 mohlo být vyrobeno přes 500 samohybných kusů. Navíc v roce 2026 má Německo v rámci tzv. dánského modelu financovat dalších 200 Bohdan na podvozku Mercedes-Benz Zetros. Každá ztráta tedy bolí, ale neláme páteř programu.

Proč lesní cesta a proč to nestačilo

Taktika je stará jako samohybné dělostřelectvo samo. Stromová linie láme obrys vozidla při pohledu shora, lesní průsek poskytuje krytou trasu pro rychlý odjezd a maskování snižuje šanci na odhalení průzkumným dronem. Posádky Bohdan budují kaponiéry, používají maskovací sítě a podle slov jednoho z dělostřelců 48. brigády dbají na to, aby „stroj nikdo z povětří nespálil“. Standardní algoritmus vypadá takto: příjezd na pozici, rozvinutí za dvě až tři minuty, palba, rychlé sbalení a přesun do jiného úkrytu.

Jenže válka, která trvá již více než čtyři roky, změnila pravidla. Řidič Bohdany s volacím znakem Rajven v rozhovoru pro ArmyInform z února 2026 popsal, jak mu FPV dron udeřil přímo do kabiny při odjezdu z palebné pozice. „Dříve mohla artilerie po výstřelu klidně odjet,“ řekl. „Dnes je obloha plná dronů.“ V případě z Krasnopillje průzkumné „křídlo“ zachytilo Bohdanu ještě při střelbě, operátor předal souřadnice a FPV skupina uzavřela řetězec během sekund. Les pomohl ukrýt statickou pozici, ale jakmile se houfnice vydala po předvídatelné cestě, stala se opět sledovatelným cílem.

Bohdana vs. CAESAR vs. PzH 2000: jak si stojí

Koncepčně má Bohdana nejblíž k francouzskému CAESARu: obě jsou kolové 155mm houfnice stavěné na mobilitu, ne na těžké pancéřování. Německá PzH 2000 je jiná liga co do automatizace a palebného komfortu, ale také co do hmotnosti a logistické náročnosti.

Čísla ukazují, že Bohdana není „lepší PzH 2000″, ale v ukrajinských podmínkách nabízí silný poměr domácí výroby, dostřelu a mobility. Oproti CAESARu má vyšší maximální dostřel speciální municí, ale pomalejší rozvinutí. Oproti PzH 2000 je výrazně lehčí a snáze opravitelná v polních podmínkách. Posádky nicméně zmiňují problém s průchodivostí v písčitém terénu: 32 tun na kolech má své limity.

Česká republika dodala Ukrajině 26 samohybných houfnic DANA-M2 ráže 152 mm, jejichž dostřel speciální municí dosahuje jen asi 25 km. Ve srovnání s Bohdanou jde o balisticky výrazně slabší systém, byť rovněž kolový a mobilní. Francie do konce roku 2023 podle svého ministerstva obrany předala 30 CAESARů.

Sumská oblast pod dronovým tlakem

Incident u Krasnopillje není izolovaná epizoda. Podle hodnocení ISW vedly ruské síly v severní části Sumské oblasti útočné operace i ve dnech kolem 25.–26. června 2026, byť bez potvrzeného teritoriálního postupu. Polský think-tank OSW popisuje širší ruský cíl: dostat se na výhodnou linii severně od Sum a opírat tlak mimo jiné o dronové jednotky.

Ukrajinská strana mluví o bezprecedentním palebném tlaku na region od začátku roku. Více než 12 tisíc úderů, rozšíření FPV dronů na optickém vláknu, které jsou odolné vůči elektronickému rušení, a nasazení řízených leteckých bomb KAB. Ukrajinský velitel ze severoslobožanského směru v rozhovoru pro ArmyInform z 1. července 2026 popsal, že Rusové dnes méně sázejí na klasickou dělostřeleckou přípravu a více na kombinaci průzkumných „křídel“ a FPV dronů, přesně ten model, který stál za zničením Bohdany.

Reakce ukrajinské strany zahrnuje budování protidronových koridorů nad klíčovými komunikacemi. Ve městě Sumy se od jara 2026 instalují protidronové sítě nad silnicemi, ale místní zdroje výslovně upozorňují, že nejde o stoprocentní ochranu, jen o další vrstvu v systému, kde každá sekunda navíc může rozhodnout o přežití.

Sekundy, které rozhodují

Jedna ztracená Bohdana nezmění průběh války. Při odhadované výrobě stovek kusů a vizuálně potvrzených ztrátách nejméně 65 zničených samohybných Bohdan podle databáze Oryx jde o citelnou, nikoli existenční ránu. Daleko důležitější je to, co případ ukazuje o proměně bojiště: bezpečné okno mezi posledním výstřelem a bezpečným úkrytem se dramaticky zúžilo. Dříve stačilo odjet. Dnes musí posádka kombinovat rychlost, elektronické rušení, maskování a chráněné trasy, a ani to nemusí stačit, pokud průzkumný dron drží cíl v obraze.

Dělostřelectvo zůstává páteří ukrajinské obrany a Bohdana jeho nejcennějším domácím nástrojem: jeden oddíl vyzbrojený těmito houfnicemi hlásí přes 200 zničených ruských dělostřeleckých systémů za jediný rok. Jenže přežití na moderním bojišti už nezávisí na tom, jak daleko hlaveň dostřelí. Závisí na tom, co se stane v prvních třiceti sekundách po posledním výstřelu.

Zničení houfnice 2S22 Bohdana (zveřejněno 26. června 2026)

Článek Video: Ukrajinská Bohdana pálila z lesní cesty a snažila se ujet. Tři drony ji proměnily v pochodeň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Bohdana-B a proč vůbec vznikla

Bohdana-B (označovaná také jako Bohdana-BG nebo Bohdana-BH, vojenský index 2P22) je tažená houfnice ráže 155 mm s hlavní délky 52 ráží, tedy stejnou hlavní, jakou nese samohybná Bohdana na kolových podvozcích. Rozdíl je v tom, co je pod ní. Místo nákladního automobilu stojí hlaveň na upraveném lafetě sovětského 2A36 Giacint-B. Výsledek je těžší než americká M777 (ve veřejných zdrojích se uvádí 9,5 až 10 tun oproti zhruba 4,2 tuny u M777), ale zato nabízí delší hlaveň, vyšší dostřel a robustnější konstrukci.

Klíčové parametry podle dostupných zdrojů:

• Ráže: 155 mm, hlaveň L/52
• Hmotnost: 9,5–10 tun
• Obsluha: 4–8 osob (liší se podle brigády a role)
• Bojový dostřel: 28–30 km se standardní tříštivotrhavou municí
• Maximální dostřel: až 41 km (speciální munice)
• Minimální dostřel: 4,7 km

Důvod vzniku je pragmatický. Ukrajina vyrábí více 155mm hlavní, než kolik dokáže rychle usadit na samohybná šasi. Podvozky jsou drahé, často importované a výrobní kapacita nestačí tempu války. Tažená verze tento problém obchází, je levnější, jednodušší a rychleji vyrobitelná. Podle odhadu Defense Express mohlo být na jaře 2026 vyrobeno kolem 190 až 200 kusů Bohdany-BG. Volodymyr Zelenskyj v říjnu 2025 hovořil o produkci 40 „Bohdan“ měsíčně, ale toto číslo se primárně vztahuje k samohybné linii.

Proč dělostřelci nechtějí automatiku

Námitka 40. brigády není filozofická. Je technická a velmi konkrétní. Automatizovaný systém řízení palby potřebuje znát přesnou polohu zbraně, a tu získává z GNSS, tedy z GPS nebo jeho ekvivalentů. V bojové zóně na východní Ukrajině ale ruské prostředky elektronického boje satelitní navigaci systematicky degradují nebo zcela potlačují. Princip je jednoduchý: signál z družice dorazí na zem extrémně slabý a pozemní rušička ho prostě „překřičí“ silnějším šumem. U systému R-330Ž se uvádí dosah rušení kolem 30 kilometrů.

Bez spolehlivé polohy nemůže automatické navedení korektně spočítat orientaci hlavně ani prvky střelby. Obsluha by stejně musela přejít na manuální výpočet, jenže mezitím by měla na zbrani navíc složitou elektroniku, která je zranitelná střepinami, náchylná k poruchám a drahá na opravu.

Vojáci 40. brigády to pro Dumku shrnuli jasně: Bohdana-B je ceněná právě za mechanickou jednoduchost. Po zásahu FPV dronem se dá často opravit přímo na pozici. Elektronika by tuto odolnost snížila, aniž by v rušeném prostředí přinesla reálný přínos.

Rušení není problém jedné houfnice

Zkušenost dělostřelců Bohdany-B není izolovaná. Analytici britského think-tanku RUSI popisují, že elektronický boj se na Ukrajině stal standardní schopností na úrovni roty; už to není specializovaná disciplína vyšších velitelství, ale každodenní podmínka přežití. Ruské rušení prokazatelně zasáhlo i západní GPS-naváděnou munici. Přesně naváděné pumy JDAM, které americká armáda považovala za páteř své palebné síly, ztratily na Ukrajině část účinnosti právě kvůli degradaci navigačního signálu. Obdobné problémy hlásily i dělostřelecké granáty Excalibur.

Nejde tedy o to, že by Bohdana-B měla unikátní slabinu. Jde o to, že celá architektura zbraňových systémů závislých na GNSS naráží na prostředí, které západní armády v takovém rozsahu dosud nezažily. Ukrajinští dělostřelci u tažené houfnice z toho vyvodili logický závěr: když elektronika nefunguje spolehlivě, nemá smysl na ní stavět.

Dvě Bohdany, dvě logiky

Odmítnutí automatiky u tažené verze neznamená, že Ukrajina rezignuje na digitalizaci dělostřelectva. Naopak, u samohybné Bohdany jde vývoj opačným směrem. Firma Antabos na prezentaci v dubnu 2026 představila systém KRIP-A, automatizovaný systém řízení palby, který je už integrován do samohybné Bohdany i raketometu RM-70. Vývojář deklaruje odolnost vůči elektronickému boji a zabezpečenou komunikaci.

Rozdíl v přístupu dává smysl, pokud pochopíme rozdílnou logiku nasazení obou verzí:

Reportáž Ukrajinské pravdy ze 147. brigády popisuje, jak tažené Bohdany-BH fungují v praxi: zakopané, vícevrstvě maskované, chráněné protidronovými sítěmi a skupinami s brokovnicemi a vrhači sítí. Přesun probíhá většinou v noci, v blátě je bolestně pomalý. Ale zbraň přežívá, a to je v dronové válce roku 2026 měřítko úspěchu.

Český kontext: munice ano, Bohdana ne

Česká republika patří podle ukrajinského ministerstva obrany mezi členské státy dělostřelecké koalice a Ukrajině dodala mimo jiné systém DITA. České ministerstvo obrany dříve odtajnilo dodání 13 samohybných houfnic a v souhrnu za období 2022–2025 uvádí přes 3,7 milionu kusů velkorážové munice. Dodávku samotné Bohdany-B ale veřejné zdroje nepotvrzují; jde o čistě ukrajinský produkt, vyráběný domácím průmyslem právě proto, aby země nebyla závislá na zahraničních dodávkách celých systémů.

Bohdana-B není krok zpět od moderní války. Je to odpověď na ni, odpověď formulovaná lidmi, kteří každý den pracují v prostředí, kde GPS neexistuje, drony létají nepřetržitě a opravit elektroniku v zákopu je luxus, který si nikdo nemůže dovolit. Někdy má jednoduchost vyšší bojovou hodnotu než další vrstva softwaru.

Článek Ukrajinští dělostřelci striktně odmítají automatické řízení palby u tažené houfnice Bohdana-B. Ruské rušičky jim dávají za pravdu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je RM-70 Vampire a proč veze tolik munice

RM-70 Vampire je hluboce modernizovaná verze československého salvového raketometu RM-70, kterou vyrábí česká firma Excalibur Army spadající pod skupinu CSG. Nejde o pouhý „Grad na nové Tatře“. Systém stojí na podvozku Tatra T-815-7 8×8, má chráněnou modulární kabinu, modernizované řízení palby a automatické přebíjení. V odpalovači nese 40 raket ráže 122 mm a dalších 40 má připravených k přebití, celkem tedy 80 kusů munice, které dokáže odpálit a znovu nabít během zhruba dvou minut.

Právě tato zásoba vysvětluje, proč sekundární detonace vypadá tak mohutně. Když se vznítí desítky raketových motorů a bojových hlavic najednou, vznikne prudký výstup horkých plynů, střepin a prachu. Ten se ve výšce rozlije do stran, odtud hřibovitý mrak, který na videu připomíná malý jaderný výbuch. Žádná jaderná fyzika za tím ale není, jen obrovské množství konvenční munice na jednom místě.

Co video skutečně ukazuje, a co ne

Podle ruského ministerstva obrany šlo o útok FPV dronů skupiny vojsk Západ. Na záběrech je vidět zásah jedoucího vozidla, následný požár a řetězová exploze. To je ověřitelná část. Co už ověřitelné není: přesná lokalita, přesný typ dronu ani osud posádky.

Na dostupných záběrech není vidět prokazatelný zásah členů obsluhy. Vampire přitom konstrukčně umožňuje palbu nejen z kabiny, ale i z blízkého krytu přes přenosné zařízení, taktická doktrína proto tlačí obsluhu k tomu, aby se od vozidla oddělila co nejdříve. Naše dedukce: mezi zásahem a plným rozhořením raketové munice uplyne určitý čas, během kterého mohla posádka vysednout a dostat se do bezpečné vzdálenosti. Přímý důkaz o úniku celé posádky ale z otevřených zdrojů nemáme, stejně jako ho nemá ruská strana o jejím zasažení.

Právě tady je důležité oddělit to, co je na videu vidět, od toho, co tvrdí jedna válčící strana. Projekty jako GeoConfirmed standardně pracují s geolokací, satelitními snímky a orientačními body, než jakékoli tvrzení potvrdí. Samotné převzetí videa z telegramového kanálu důkazem není.

Ztráty v kontextu: Vampire, HIMARS, Grad

Databáze Oryx, která eviduje výhradně vizuálně potvrzené ztráty, vede u ukrajinských RM-70 celkem 5 zničených kusů. Pro srovnání: amerických HIMARS je v téže databázi 8 a sovětských BM-21 Grad 84. Čísla ale sama o sobě nevypovídají o kvalitě systému, Gradů je na frontě nesrovnatelně víc, HIMARS zase operují jiným způsobem a na jiné vzdálenosti. Oryx navíc sám upozorňuje, že jde o potvrzené minimum, nikoli kompletní bilanci.

Česká republika podle odborného přehledu European Security & Defence dodala Ukrajině v dubnu 2022 více než 20 systémů RM-70 a v červenci téhož roku neurčený počet pokročilejších verzí Vampire. Přesné celkové číslo veřejně známé není. Kolik jich na frontě zbývá, z dostupných dat spočítat nelze.

Drony mění pravidla pro všechny

Zničení jednoho Vampiru není příběhem o selhání české techniky. Je to příběh o tom, jak FPV drony a průzkumné bezpilotní prostředky přetvořily celé bojiště. Britský think-tank RUSI popisuje, že všudypřítomnost dronů přinutila obě strany radikálně změnit způsob přesunu i nasazení těžké techniky. Agentura AP doplňuje konkrétní obraz: pásmo až 20 kilometrů od fronty se proměnilo v zónu smrti, kde je jakýkoli pohyb vozidla extrémně riskantní.

Velký raketomet na osminásobovém podvozku je v tomto prostředí cenný, ale zranitelný cíl, ať už nese českou, americkou, nebo sovětskou značku. Trend je jasný:

• Kratší zastávky a rychlejší opuštění palebné pozice
• Větší rozptyl techniky a častější přesuny pod porostem
• Víc klamných cílů a důraz na maskování
• Maximální oddělení posádky od vozidla mimo okamžik palby

Vampire se svou možností dálkové obsluhy do tohoto trendu zapadá lépe než starší systémy. Ale žádný raketomet dnes není imunní vůči dronům, které ho sledují z výšky.

Česká pomoc pokračuje

Ministerstvo obrany ČR dlouhodobě deklaruje, že vojenská pomoc Ukrajině bude pokračovat a navyšovat se, v munici, náhradních dílech i opravách. Jednotlivá bojová ztráta na tomto postoji podle všeho nic nemění. Ztráty techniky jsou očekávanou cenou války; větší dopad na ochotu dodávat mívá spíš průmyslová kapacita a dostupnost zásob než jedno mediálně silné video.

Hřibovitý mrak nad hořícím Vampirem je silný záběr pro propagandu. Pro analytika je to připomínka, že v éře levných dronů nemá žádný velký systém jistotu přežití, a že přežití posádky závisí víc na taktice a rychlosti reakce než na vlajce na boku vozidla.

Článek Video: Rusové zničili český Vampire. Po mohutném výbuchu stoupal hřibovitý mrak, ale posádku nedostali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která nesedí

Klíčový rozpor je prostý. Česká republika ve svém hlášení do systému UNROCA za kalendářní rok 2024 uvedla stav 193 dělostřeleckých systémů velké ráže, to potvrzuje oficiální zpráva generálního tajemníka OSN. Po dodávce stovky korejských kusů v roce 2025 by se číslo mělo vyšplhat na 293. Nezvýšilo se. Monitoring ukazuje, že stav zůstal na 193.

Buď tedy houfnice nikdy nedorazily, což by odporovalo korejskému exportnímu hlášení, nebo dorazily a zase odešly. Druhá varianta je nesrovnatelně pravděpodobnější. A typ zbraně napovídá kam: jde pravděpodobně o houfnice M101 nebo jejich jihokorejskou odvozeninu, tedy tahané dělo z éry studené války, které česká armáda standardně neprovozuje a pro svou modernizaci nepotřebuje.

Proč zrovna přes Prahu

Jižní Korea si od začátku ruské invaze na Ukrajinu drží oficiální linii: smrtící zbraně Kyjevu přímo nedodáváme. Tehdejší prezident Jun Sok-jol to veřejně zopakoval ještě v květnu 2024, jak zachytila jihokorejská veřejnoprávní KBS. Současně ale Soul hledal nepřímé cesty; Reuters už v dubnu 2023 popsala, že Korea zvažovala půjčku dělostřelecké munice Spojeným státům s tím, že Američané uvolní vlastní zásoby pro Ukrajinu, a podobný kanál se zvažoval i přes Polsko.

Česko do tohoto schématu zapadá přirozeně. Český zákon o zahraničním obchodu s vojenským materiálem výslovně počítá se situací, kdy se vojenský materiál doveze do České republiky a následně vyveze ke konečnému uživateli. Nejde o právní improvizaci ani o šedou zónu, je to legislativně předvídaný scénář s licenčním režimem pod Licenční správou ministerstva průmyslu a obchodu.

A není to poprvé. Ve stejném monitoringu se objevuje paralela s řeckými houfnicemi: 66 kusů M110A2, 68 kusů M114 a 56 kusů M101, které prošly přes Česko obdobným vzorcem. Korejská stovka je tedy další dílek do mozaiky, ne izolovaná anomálie.

Česko jako zbrojní uzel

Na tiskové konferenci po jednání vlády v říjnu 2025 ministryně obrany popsala několik modelů české pomoci Ukrajině: projekty podle ukrajinských požadavků, komerční nákupy Ukrajiny přímo od českých firem a licenční roli českých úřadů při zprostředkování. V listopadu 2025 pak vládní bilance ukázala, že ministerstvo obrany od roku 2022 získalo celkem 25 miliard korun formou refundací a darovaného vojenského materiálu od spojenců, z celkového objemu české pomoci Ukrajině ve výši 91,3 miliardy korun.

Kdo konkrétně zaplatil oněch sto korejských houfnic, se veřejně dohledat nepodařilo. Mohl to být český rozpočet, spojenecká refundace, nebo přímý komerční nákup ukrajinské strany přes českou firmu. Financování zůstává nerozkryté. Jisté je, že Praha nefunguje jen jako dárce ze starých armádních skladů, hraje roli platformy, přes kterou lze politicky citlivé dodávky převést, aniž by exportér musel pod konečným uživatelem vidět slovo „Ukrajina“.

Co ještě registr prozradil

Korejské houfnice nejsou jedinou překvapivou položkou v hlášeních za rok 2025. Stejný monitoring zachytil i dovoz 65 kompletů protiletadlového systému Igla z Turecka do Česka, opět zbraň, kterou česká armáda ve své standardní výzbroji nevede. Registr UNROCA tak funguje jako zpětné zrcátko: v reálném čase se o těchto pohybech veřejnost nedozví, ale s ročním až dvouletým zpožděním se stopy objeví v mezinárodních datech.

Není to tajný nákup v právním smyslu. Spíš typická kombinace bezpečnostní neveřejnosti a pozdějšího zveřejnění v mezinárodních registrech, se kterou legislativa počítá a kterou vláda zpětně zahrnuje do souhrnných bilancí.

Sto houfnic, které česká armáda nikdy nepoužila, tak vypovídá méně o české dělostřelecké síle a více o tom, jak Praha tiše buduje pozici jednoho z klíčových logistických uzlů euroatlantické podpory Ukrajiny. Soul dodá, Praha přepošle, Kyjev střílí. A formálně nikdo nikomu nic přímo neposlal.

Článek Česko koupilo 100 houfnic z Jižní Koreje, ale armáda je ve výzbroji nemá. Hádáte správně, stopa vede na Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co DITA umí a proč na tom záleží

Na oficiální stránce výrobce vypadají parametry suše: 155 mm NATO, podvozek Tatra 8×8, dostřel až 39 km, 40 nábojů vezených přímo na vozidle. Jenže klíčové číslo je jiné, a to dvě. Celou houfnici obsluhují dva lidé. Automatické nabíjení, automatické navedení děla, inerciální navigace. Osádka sedí v kabině, nemusí vystupovat ven. V první minutě DITA vypálí šest ran, pak drží tempo pěti ran za minutu.

Pro srovnání: starší česká DANA M2, kterou Ukrajina provozuje v desítkách kusů, potřebuje pětičlennou osádku, střílí v ráži 152 mm a dostřelí zhruba na 25 km. DITA je generační skok, menší exponovanost lidí, delší dosah, standardní munice NATO dostupná od spojenců.

A jak si stojí vedle západní konkurence? Švédský Archer od BAE Systems slibuje dostřel přes 50 km a až devět ran za minutu, francouzský CAESAR od KNDS přes 40 km standardní municí a přes 55 km s raketovým pohonem střely. DITA nedosahuje papírově nejdál, ale v automatizaci a minimální osádce se blíží Archeru, zatímco v hmotnosti a logistické nenáročnosti připomíná spíš CAESAR. Je to kompromis, a na frontě, kde se počítá každá sekunda mezi výstřelem a úprkem, možná právě ten správný.

Odkud DITA přišla a co víme jistě

Financování je průhledné. Nizozemské ministerstvo obrany potvrdilo dvě tranše: devět kusů objednaných a předaných Ukrajině v létě 2024, dalších šest doobjednaných v říjnu téhož roku v rámci balíku za 271 milionů eur. Celkem patnáct houfnic zaplacených Haagem, vyrobených v Česku.

DITA přitom v azovském prostředí není nováčkem. Už v lednu 2024 zveřejnila 12. brigáda Azov záběry z prvních bojových střelb. Ljubart, tedy 20. brigáda, je součástí stejného 1. korpusu Národní gardy „Azov“, sdílejí institucionální zázemí, výcvikové postupy i důvěru k technice. Že DITA putovala právě k Ljubartu, dává v tomto kontextu logiku, i když veřejné zdroje explicitně neříkají, zda jde o čerstvě dodaný kus z nizozemské zakázky, nebo o vnitřní přesun od jiné jednotky.

Co oficiální web brigády Ljubart potvrzuje jednoznačně: systém převzali a v dubnu 2026 na něm cvičili nové osádky.

Pokrovsk, bojiště, kde se DITA musí osvědčit

Pokrovsk není jen kulisa pro tiskovou zprávu. Podle zprávy 7. korpusu desantně-úderných vojsk z 27. dubna 2026 Rusko na pokrovskou aglomeraci pokračuje ve strategickém tlaku. Útočí malými skupinami podél lesních pásů, soustřeďuje těžkou techniku v jihovýchodní části a tlačí směrem na Hryšyne severozápadně od města. Ukrajinci drží severní okraje, ale prostor pro manévr se zužuje.

Právě tady se ukazuje, proč je schopnost vystřelit a zmizet víc než marketingový pojem. Ruská protibaterijní palba a dronový průzkum zkracují čas, po který může houfnice zůstat na pozici, na jednotky minut. DITA je navržená přesně pro tento scénář: přijet, zaujmout postavení, vypálit sérii a odjet dřív, než dorazí odpověď.

Zajímavý je i statistický detail. Databáze Oryx, která sleduje vizuálně potvrzené ztráty, k polovině května 2026 eviduje 856 ztracených ukrajinských samohybných houfnic. DITA mezi nimi nefiguruje ani jednou. Je fér dodat, že Oryx počítá jen ztráty doložené fotografií nebo videem a že DITA je na frontě v malém počtu kusů relativně krátce. Nulová vizuálně potvrzená ztráta není totéž co nulová ztráta. Ale i tak, v kategorii, kde jiné systémy padají po desítkách, je to pozoruhodné.

Co to znamená pro český průmysl

Za DITOU stojí Excalibur Army, součást skupiny Czechoslovak Group. Nejde o firmu na hranici přežití. Za rok 2023 vykázala tržby 18,7 miliardy korun a zisk před zdaněním 4,5 miliardy. Předběžná čísla za rok 2024 podle dluhopisového prospektu CSG ukazují ještě strmější růst, tržby přes 65 miliard a provozní zisk přes 14 miliard. Firma otevřela novou výrobní halu ve Šternberku a nabírá stovky lidí.

Přesnou marži na programu DITA veřejné zdroje neodhalují a konkrétní roční výrobní kapacitu firma nekomunikuje. Kapacity ale zjevně rostou. A pokud by přišly další objednávky, ať už od Ukrajiny, nebo od jiných spojenců, infrastruktura na to existuje.

Zatím žádná členská země NATO veřejně neoznámila vlastní objednávku DITA navázanou na ukrajinské bojové zkušenosti. Reputační efekt ale funguje: systém, který přežívá na jednom z nejtěžších úseků fronty v rukou elitní jednotky, je pro potenciální zákazníky silnější argument než jakýkoli katalogový list.

Vizitka se píše pod palbou

Katalogové parametry může napsat kdokoli. Bojový záznam ne. Pokud DITA obstojí na pokrovském směru, v prostoru, kde se ruská dělostřelecká a dronová hrozba koncentruje do minut reakce, bude to pro český zbrojní průmysl reference, kterou si nelze koupit. Ljubart na ni právě píše první řádky.

Článek Rusové na pokrovské frontě se třesou strachy. České houfnice DITA přebírá brigáda veteránů z Azovu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je tak těžké ho zasáhnout

Na frontě přesycené drony, kde FPV stroje a optovláknové Lancety loví cokoliv, co se zastaví déle než pár desítek sekund, rozhoduje jediná veličina: čas na pozici. CAESAR ho minimalizuje radikálněji než většina konkurentů.

Technický základ tvoří inerciální navigační jednotka Sigma 30 od Safranu, která funguje i bez GPS signálu, tedy i v prostředí intenzivního ruského elektronického boje. Díky ní houfnice zná svou přesnou polohu okamžitě po zastavení. Balistický počítač mezitím dopočítá elevaci a odměr. Výsledek: z jízdy do prvního výstřelu uplyne méně než 45 sekund. Opuštění pozice po palbě zabere totéž. Šest ran a odjezd, to je podle KNDS jedna minuta a čtyřicet sekund.

Ukrajinské posádky z 147. samostatné dělostřelecké brigády to v únoru 2026 shrnuly jednoduše: „Otevřít se, udeřit, skrýt se.“ Ale přidávají důležitý detail, samotná rychlost nestačí. Přežití zajišťuje vrstvená ochrana: elektronický boj proti dronům, monitoring vzdušného prostoru, mobilní palebné skupiny a disciplína čekat na „okno“, kdy je obloha relativně čistá.

Dvě verze, jeden princip

Na Ukrajině operují obě konfigurace, lehčí 6×6 i robustnější 8×8. Rozdíly nejsou kosmetické:

Verze 8×8 přináší dvojnásobnou palebnou zásobu a menší posádku díky poloautomatickému nabíjení. Devatenáct kusů 8×8 dodaných Ukrajině od poloviny roku 2023 podle KNDS vypálilo přes 40 000 ran; některé hlavně překročily hranici 7 000 výstřelů. Verze 6×6 je zase strategicky mobilnější, vejde se do transportního letadla, projede užší cesty a v bahně je lehčí.

Celkově KNDS k říjnu 2025 uváděl 120 CAESARů nasazených na Ukrajině. Aktuální rozmístění v roce 2026 veřejně potvrzené není, z pochopitelných bezpečnostních důvodů. Veřejné reportáže ale opakovaně umisťují tyto houfnice na Pokrovský směr.

Srovnání s konkurencí: rychlost versus pancíř

CAESAR není jediná západní houfnice na Ukrajině. Německá PzH 2000 nabízí těžší pancíř, 60 ran v zásobě a kadenci až 10 ran za minutu. Váží ale 57 tun, což znamená výrazně větší logistickou stopu a menší schopnost rychle měnit pozice na rozbitých ukrajinských cestách. Americký M109A7 Paladin dosahuje standardní municí jen 30 kilometrů a jeho trvalá kadence činí jednu ránu za minutu.

Klíčový rozdíl je podle nás právě v tom, co současná fronta nejvíc oceňuje: ne absolutní objem palby, ale schopnost vystřelit a zmizet dřív, než dorazí odvetný úder. V prostředí, kde ruský dron dokáže identifikovat palebnou pozici během desítek sekund, je každá ušetřená vteřina na pozici doslova otázkou přežití posádky.

Český rozměr: munice teď, děla za rok

Česká armáda má objednáno 62 houfnic CAESAR 8×8 CZ, které mají nahradit stárnoucí systémy DANA po padesáti letech služby. První prototypy jsou připraveny ke zkouškám, sériová výroba v Česku má začít v červnu 2025 a všech 62 kusů by mělo být na území ČR do konce roku 2027.

Česko ale Ukrajině CAESARy nedodává. Český příspěvek k ukrajinskému dělostřelectvu má jinou podobu, masivní dodávky velkorážové munice. Do konce září 2025 šlo podle ministerstva obrany o více než 3,7 milionu kusů, z toho téměř 1,3 milionu jen v roce 2025. Bez munice by ani nejlepší houfnice byla jen drahý kus oceli na kolech.

Není nezničitelný, ale Rusům krade čas

KNDS v červnu 2024 založil na Ukrajině servisní centrum pro údržbu a opravy CAESARů a v říjnu téhož roku vznikla pobočka KNDS Ukraine. To není jen marketingový krok, dlouhodobá bojová efektivita stojí a padá s dostupností náhradních dílů a rychlostí oprav.

Ukrajinské posádky přitom otevřeně přiznávají limity. CAESAR je „trochu křehký“, v silných mrazech občas zamrzne brzdový systém, řídící software se může „zavěsit“, v hlubokém bahně kolový podvozek neprorazí. A hlavně: absolutní nepolapitelnost neexistuje. Rusové adaptují taktiku, nasazují optovláknové drony letící nízko pod radarem a intenzivně loví dělostřelectvo.

Přesto zůstává faktem, že CAESAR systematicky zkracuje okno, ve kterém je zranitelný. A na frontě, kde se počítá na sekundy, je právě tohle rozdíl mezi dělem, které přežije další den, a dělem, které skončí jako ohořelý vrak na satelitním snímku.

Článek Nezkrotný CAESAR drtí Rusy jednoho za druhým. Funguje skvěle a je naprosto nepolapitelný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Některé houfnice jsou bezbranné

Ruským dronům Lancet se podařilo zničit celou řadu ukrajinských děl v hodnotě stamilionů korun. Wikipedia uvádí, že jsou prokázané záběry ze zničení tažených houfnic M777 nebo FH70, ale i samohybných houfnic CAESAR, AHS Krab a M109. Samohybné houfnice jsou ohrožené o něco méně, zvláště ty na kolovém podvozku, protože mohou vypálit několikrát za sebou a rychle změnit pozici, ale Armádní Zpravodaj soudí, že u pásových je to mnohem obtížnější, zatímco u tažených téměř nemožné, takže se musí spoléhat na jiné taktiky ochrany.

First photo evidence of destroyed M777 pic.twitter.com/4Wxl9dEjCx

— WarMonitor🇺🇦🇬🇧 (@WarMonitor3) June 10, 2022

Lancet je kvalitní dron a existuje v několika variantách. Rozšířený Lancet-3 má hlavici o hmotnosti 3 kg, což stačí i k proražení tankového pancíře. Proto pancéřované kabiny nebo nástavby samohybných houfnic nepředstavují veliký problém. Létá rychlostí kolem 110 km/h a na obloze vydrží 40 minut. Dokáže se tedy z ruského zázemí dostal hluboko do ukrajinského týlu, odkud dělostřelci pálí. Jelikož je vybavený kamerou, operátor ho navede přímo na cíl.

Bez průzkumu je Lancet k ničemu

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že samotné Lancety by ale ruské armádě nestačily. Musí totiž znát pozici cíle, aby na něj mohly zaútočit. Proto je důležitá jejich spolupráce s průzkumnými drony. Nejčastěji k tomu bývá využíván Orlan-10, který dokáže vystoupat do výšky 5 kilometrů a vydrží na obloze až 18 hodin, uvádí AirForce-Technology. Díky tomu mohou Rusové prohledávat ukrajinský týl desítky kilometrů za frontou, odkud pálí dělostřelectvo. V okamžiku, kdy pozici nějaké houfnice odhalí, okamžitě vzlétá Lancet, aby ji zničil.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

I proto se dá říci, že nejlepším typem obrany je nenechat se najít. V případě tažených nebo pásových houfnic obsluhy nejčastěji spoléhají na kvalitní maskování, kdežto u kolových, jakou je CAESAR nebo 2S22 Bohdana, i na schopnost se velice rychle přesunout na jiné místo. Defence-Ua uvádí, že se ukrajinské obsluhy snaží i o konstrukci ochrany proti takovýmto útokům. Například na houfnici CAESAR se objevila propracovaná klecová na stavba chránící její velkou část. Není sice stoprocentní, ale v případě útoku může významně pomoci.

A video of a Russian ZALA Lancet loitering munition striking a new Ukrainian domestic-produced 2S22 Bohdana 155mm SPG on Tatra T815-7 chassis.

The vehicle was hit in the side and the targeted area started to burn, although no ammunition detonation was seen in the footage. pic.twitter.com/0sKVL1Z3Mr

— Status-6 (War & Military News) (@Archer83Able) February 26, 2024

Ruský dron Lancet zničil ukrajinskou samohybnou kolovou houfnici 2S22 Bohdana, když zastavila

Článek Rusové přepsali pravidla dělostřelecké války jedinou zbraní. Ukrajincům ničí děla za stovky milionů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina měla Pion po sovětské armádě

Ačkoliv je samohybná houfnice 2S7 Pion zbraň pocházející z doby Sovětského svazu, stále je užitečná a obávaná. Pravda uvádí, že ji ukrajinská armáda použila ve významných bitvách s Rusy hlavně na začátku války. Ve výzbroji jich po Sovětském svazu měla 99, ale několik převedla do Gruzie. Zbylé se tak pochopitelně po ruské invazi zapojily do boje. Kolik jich je v současné době bojeschopných, není známé. Ani to, kolik je pro ně k dispozici munice.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Pion se měl podílet na významných bitvách už v úvodu ruské invaze. Např. zlikvidoval ruský konvoj v Buči, když mířil směrem na Kyjev. Wikipedia uvádí, že během dělostřeleckého přepadu a leteckého bombardování byla v ulicích města zničena stovka ruských vozidel. Houfnice se měla podílet i na likvidaci ruského výsadku na letišti Hostomel, což bylo další významné vítězství zachraňující Kyjev, při němž byla rozprášena elita ruských výsadkových sil.

Těžká houfnice s dlouhým dosahem

Pion je těžká sovětská houfnice s dlouhým dosahem. Do výzbroje byla zavedena v roce 1976, uvádí WeaponSystems s tím, že má ráži 203 milimetrů a je umístěna na pásovém podvozku. Se standardní municí má dostřel 37,4 kilometrů, s raketově poháněnými projektily pak 47,5 kilometrů. To je i dnes solidní výkon, i když Pion samozřejmě nemá takovou přesnost jako moderní západní houfnice. Na druhou stranu je jeho projektil mnohem větší a ničivější.

Dobytí nepravděpodobné, přesto Rusové zkouší „pás pevností“ prorazit. Ztráty stoupají do extrému. Ukrajinci je kosí po tisících

Nevýhodou houfnice je také nízká kadence střelby. Je schopná pálit rychlostí 1,5 rány za minutu, a na samotném vozidle jsou umístěné pouze 4 projektily – zbytek převáží vozidlo doprovodné. Rusko ji nicméně modernizovalo na verzi 2S7M Malka, čímž zvýšilo kadenci na 2,5 rány za minutu, a na vozidle je 8 projektilů. Pion je známý také jako zbraň určená k odpalování jaderných projektilů. Ty byly ale po konci studené války podle dostupných informací zlikvidovány, a v současné době je pravděpodobně Rusko ve výzbroji nemá.

Článek Spravedlivý hněv sovětského monstra: legendární 203mm houfnice zachránila Kyjev a pomohla pohřbít 100 ruských vozidel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americká houfnice byla mnohem lepší

Zástupce velitele raketových vojsk a dělostřelectva Ozbrojených sil Ukrajiny, plukovník Serhij Musiienk, pro NewsUkraineRbc uvedl, že výhody západního dělostřelectva Ukrajinci poznali v okamžiku, kdy obdrželi od spojenců první houfnice ráže 155 milimetrů. Konkrétně se jednalo o americké M777A2, s nimiž nad ruskými vojáky okamžitě získali výhodu v dosahu a přesnosti, a to i přesto, že tato děla neměla instalovaný počítačový systém řízení palby nebo GPS. Jednalo se tedy o obyčejný dělostřelecký systém „staré konstrukce“.

Rusko se silně otřáslo, čelí nepříteli, o jakém nemělo ponětí. Ukrajinci ho zasypali největším útokem od začátku války

Armádní Zpravodaj se domnívá, že schopnosti děl lze vyčíst z papírově udávaných parametrů. Wikipedia uvádí, že sovětská D-20, tedy tažená houfnice ráže 152 milimetrů z doby SSSR má dosah 17,4 km, a s raketově poháněným projektilem 24 km. U M777A2 pak ArmyRecognition uvádí, že má dosah 24 km, a s raketově poháněnou municí 30 km. Přesný projektil M982 Excalibur pak dokonce může zasáhnout cíl až na vzdálenost 40 kilometrů. Americká zbraň je navíc výrazně lehčí, takže se s ní vojákům manipuluje lépe než se sovětskou.

Lepší přesnost šetří vojákům munici

Významnou výhodou je také přesnost západních děl. Ukrajinský dělostřelecký důstojník uvádí, že u sovětského děla je s ohledem na všechny podmínky nejlepší přesnost zhruba 100 metrů, kdežto u západního je to 50 až 60 metrů. Čím lepší je, tím méně munice dělostřelci spotřebují, a zároveň napáchají stejné nebo větší škody i při méně výstřelech. Zároveň to také znamená, že se mohou lépe skrývat, což je důležité pro jejich bezpečnost.

„Ne, Mariupol vám nepatří!“ Ukrajinci jenom „škrtli sirkou“ a muniční sklad ruské armády opakovaně detonoval

Ukrajinci však přiznávají, že se ruská děla zlepšují. Jako příklad udávají samohybnou houfnici 2S43 Malva. Wikipedia uvádí, že se standardní munici má již dosah 24,5 kilometrů, a se speciálním Krasnopolem-M2 kolem 50 kilometrů. Zvýšit se měla i její přesnost, ale i tak jsou moderní západní děla lepší. Vzhledem k tomu, že i na Západě dělostřelectvo zažívá velikou renesanci a vznikají nové systémy, je asi nepravděpodobné, že ruské dělostřelectvo západní náskok v nějaké dohledné době dožene. Rozhodně ne tímto tempem.

Článek Můžete nesouhlasit, ale to je vše. Ukrajinský plukovník od dělostřelectva vysvětluje, proč jsou ruská děla zoufalá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony jsou dnes klíčové, Rusové je potřebují

Ukrajinci vědí, že nemohou Rusům vždy čelit v přímém střetu, jelikož nad nimi mají obrovskou početní převahu, a tak se jim snaží předcházet. Jejich raketové síly proto provedly 228 úderů, a dalších 104 má na svědomí letectvo. Kromě toho bylo provedeno 293 800 bojových misí pomocí bezpilotních letounů, zřejmě FPV i dalekonosných, a to za leden a únor 2026.

Rusko se silně otřáslo, čelí nepříteli, o jakém nemělo ponětí. Ukrajinci ho zasypali největším útokem od začátku války

Mezi primární cíle patřila skladovací zařízení dronů, výcviková místa, centra řízení dronů, dílny a údržbová centra, stejně jako výcviková centra pro operátory a výrobce FPV dronů. Celkem mělo být za leden a únor 2026 zasaženo 15 takových objektů, což se nemusí zdát jako moc, ale ukrajinská armáda si všimla, že Rusové začali bezprostředně poté používat dronů méně.

Spojitost je tedy patrná. Armádní Zpravodaj v únoru 2026 upozornil, že se Ukrajincům podařilo zničit skladiště dronů v Rostově na Donu, v němž bylo asi 6 000 FPV dronů. „Nepřítel věřil, že ho na jeho území nic neohrožuje, ale zapomněl, že taková koncentrace cenných zdrojů v podstatě znamená jejich zničení,“ řekli výsadkáři k ničení skladů s bezpilotními letouny.

Video: ruští vojáci narazili na nečekaný odpor, který nedokázali zdolat. Ukrajinci je překvapili zbraní budoucnosti a zahnali je

V témže měsíci to odnesla také elitní ruská jednotka Rubikon, k jejímž členům patří ti nejlepší dronoví operátoři. Ukrajinci ji eliminovali nedaleko fronty, čímž připravili ruskou armádu nejenom o velmi dobře vycvičené a zkušené vojáky, ale také o instruktory, kteří už své zkušenosti nepředají. Ukazuje to také, jak děravou taktiku Rusové mají, a že se spíše spoléhají na velké lidské zdroje než na moderní prostředky válčení a rozvážné plánování.

Článek Ukrajincům se podařilo nemožné. Rusové se pořádně potí a slábnou, strategické útoky snížily jejich aktivitu o 18 % se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CAESAR je velmi pohyblivá houfnice

Jednou z největších výhod samohybné houfnice CAESAR je mobilita, uvádí Defence-Ua. Ukrajinská armáda ji proto také nejčastěji používá taktikou udeř a uteč, kdy vypálí několik ran směrem na zadaný cíl a okamžitě poté změní pozici. Umožňuje jí to kolový podvozek, který je buď ve verzi 6×6 nebo 8×8 – v druhém případě se jedná o Tatra 817, který by měly mít i české houfnice. Ukrajinci na videu (níže) říkají, že podvozek se šesti koly je nicméně o něco pohyblivější a lepší do terénu na způsob boje, jaký oni dnes a denně používají.

Satelitní snímek: Ukrajinci jsou mocní a Putina to hodně bolí. Smazali 50 % důležitého ropného skladu 500 km od hranic

Co si ukrajinští vojáci dále chválí, je přesnost. ArmyRecognition uvádí, že má počítačové řízení palby a dotykové obrazovky, které jsou umístěné v kabině i v zadní části vozidla, kde slouží v okamžiku střelby. Dělostřelci přitom nezadávají koordináty cíle do systému v okamžiku, kdy se zastaví, ale již tehdy, když jedou zaujmout palebnou pozici. Nemusí se tak o nic starat, systém si vše spočítá sám. Stačí pak jen nabít a vystřelit, což jde téměř okamžitě poté, co dorazí na místo. Přesnost je vysoká a má ji zvyšovat i zavedení umělé inteligence.

CAESAR má dosah kolem 50 kilometrů

Čeho si také Ukrajinci váží, je dosah. Hlaveň ráže 155 mm o délce 52 ráží umí se standardní municí zasahovat cíle do vzdálenosti 40 km, uvádí Wikipedia, kdežto třeba ruská houfnice 2S19 Msta-S to umí jenom na 24,7 km. To může být rozdíl mezi životem a smrtí, protože musí být ruští dělostřelci blíže frontě, čímž jsou snáze odhalitelní. S raketově poháněnými projektily nebo M982 Excalibur je potom dosah CAESAR dokonce kolem 50 kilometrů.

Putin dopustil, co se nikomu nepodařilo. Ukrajinci devastují ruské letectvo a ztráty jsou opravdu těžké

Za nevýhodu houfnice CAESAR je pak považováno, že se obsluha při střelbě pohybuje kolem ní, takže není chráněna. Má sice pancéřovanou kabinu, ale ta slouží jenom během přesunu. Ukázalo se však, že díky taktice udeř a uteč nejsou dělostřelci zase tak zranitelní, protože se na ně nepřítel nestačí zaměřit. Za mnohem větší problém považují, když má systém poruchu například kvůli blátu nebo při průjezdu drsným terénem, na což údajně bývá citlivý.

Článek Ukrajinští vojáci odhalili tvrdou pravdu o francouzském dělostřelectvu. CAESAR je jedno z nejlepších děl, dobrá zpráva pro AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Po střelbě houfnice změní pozici

Způsob, jakým se může dělostřelectvo bránit proti svému odhalení, je vysoká mobilita. Týká se to především samohybných houfnic, tedy dělostřeleckých zbraní umístěných na podvozku a schopných jezdit po vlastní ose bez asistence jiné techniky. Taktika se nazývá „udeř a uteč“. DefenseNews uvádí, že ji používají například osádky mající ve výzbroji francouzské samohybné houfnice CAESAR. Díky ní má dělostřelecký systém značnou šanci na přežití i v konfliktu vysoké intenzity, kdežto Rusové mají proti takové taktice problém najít protizbraň.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Výhodou moderních dělostřeleckých systémů je skutečnost, že dokáží pálit na dlouhou vzdálenost ArmyRecognition uvádí, že například ukrajinská samohybná houfnice 2S22 Bohdana na kolovém podvozku má dosah i více než 60 kilometrů podle typu použité munice. Moderní děla také dokáží projektily vypálit rychle za sebou pod různým úhlem tak, aby dopadly na jedno místo v jediném okamžiku. Armádní Zpravodaj soudí, že pokud takto několik projektilů vypálí a zmizí, je šance na jejich odhalení minimální.

Ukrajina má i houfnice pro tuto taktiku navržené

Některé dělostřelecké systémy jsou však taktice „udeř a uteč“ uzpůsobené ještě lépe. Švédský FH77BW L52 Archer s automatickým nabíjením může palebnou pozici zaujmout do 30 s, během 15 s vypálit 3 rány a do půl minuty ji opustit, popisuje jeho schopnosti Wikipedia. Díky kolovému podvozku má pak na silnici rychlost až 90 km/h, takže dokáže zasáhnout nepřítele a okamžitě změnit pozici rychlostí, že i drony mohou mít problémy ho zničit.

Putin dopustil, co se nikomu nepodařilo. Ukrajinci devastují ruské letectvo a ztráty jsou opravdu těžké

Ovšem ne vždy probíhá taktika „udeř a uteč“ způsobem, že houfnice ujede někam daleko. Rusi uvádí, že je důležité i maskování a budování falešných pozic a stop, což v podstatě znamená, že může vyjet z nějakého úkrytu, vypálit několik ran, a pak do něj zase zajet. Nebude sice daleko od palebné pozice, ale díky pečlivému maskování ji nebudou moci objevit ani drony, a zaměřit ji za pomoci protibaterijního radaru nebude fungovat, protože skutečné místo, kde je dělo umístěné, může být stovky metrů vzdálené od toho předpokládaného.

Článek Video: taktika ukrajinského dělostřelectva, proti níž Rusové nemohou nic dělat. Zasadí jim drtivé rány, ale zničit ho neumí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice nelze před drony ukrýt

Problémem těžkého dělostřelectva je, že je velice objemné. Průzkumný dron proto může snadno zaznamenat, kde se nachází, což platí dvojnásob pro obří severokorejskou těžkou samohybnou houfnici Koksan v ruských službách. Napomoci tomu může i termovize, která je schopná identifikovat pozici zbraně i v noci a za špatné viditelnosti. Wikipedia uvádí, že k zobrazení využívá rozdílů v teplotách objektů a země, takže je dělo dobře vidět.

Nečekaná hvězda ukrajinské PVO, na níž se vyláme jeden ruský útok za druhým. Vojáci ukázali, jak Gepardem zneškodnili řízenou střelu

Houfnice Koksan je ničivá zbraň. Wikipedia uvádí, že používá munici ráže 170 milimetrů a je umístěna na podvozku tanku Type-59, případně T-55, což je velmi těžko rozeznatelné. Projektily dokáže odpalovat do vzdálenosti až 40 kilometrů, a vzhledem k jejich ráži jsou velmi ničivé. Na druhou stranu má opravdu nízkou kadenci 1 až 2 rány za 5 minut. Znamená to, že pokud chce vypálit více ran, bude dlouhou dobu hodně viditelná.

Pokud průzkumný dron dělostřelecký systém odhalí, není problém, aby na něj navedl sebevražedný dron, i když ten obvykle musí mít další dolet, jelikož se houfnice bude nacházet i desítky kilometrů za frontou. Většinou přitom mívá takový dron dron hlavici o ekvivalentu RPG-7, která dle Wikipedie prorazí pancéřování o síle až 500 mm RHAe. Proto dokáže houfnici jakoukoliv doslova vypnout na ránu, a to i přesto, že používá tankový podvozek.

Video: Ukrajinci zasadili ránu ruskému těžkému dělostřelectvu. Vojáci je chtěli skrytě odstřelovat, ale přepočítali se

Armádní Zpravodaj připomíná, že má Rusko ve výzbroji ještě těžší systémy, než je severokorejský Koksan. Jedná se o samohybnou houfnici 2S7 Pion nebo její modernizaci 2S7M Malka. Ta užívá munici ráže 203 milimetrů, která je ještě ničivější. S raketově poháněným projektilem má dosah až 47,5 kilometrů, uvádí ArmyRecognition. Konstrukčně si je přitom Koksan podobný s Pionem, ale ruský systém je umístěn na podvozku vycházejícího z tanku T-72.

Operators of Unmanned Systems Forces hit the North Korean self-propelled artillery unit „Koksan“ recently, Around kupiansk
by u/Physical-Cut-2334 in CombatFootage

Ukrajinský dron zničil severokorejskou houfnici Koksan v ruské výzbroji

Článek Video: Ukrajinci zasadili tvrdou ránu těžkému ruskému dělostřelectvu. Stačila jim k tomu jediná rána a Koksan přestal existovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské dělo se skladem munice odhaleno

Činnost dělostřelectva je vidět na videu, které pořídil dron nebo více dronů patrolujících nad oblastí obsazenou ruskou armádou. V prvním případě se jim podařilo odhalit postavení děla, a je zajímavé, že operátor využil klasickou i termovizní kameru a záběry si potvrdil. Vzápětí následoval úder ukrajinského dělostřelectva a veliká exploze. Zničeno mělo být ruské dělo neznámého typu a muniční sklad jeho střeliva, a později přibyl ještě jeden.

Zbrojit není potřeba, 2 % HDP podle Okamury stačí. Česká vláda odmítá zvýšit výdaje na obranu a zrazuje své spojence

Po zasažení podobného skladu většinou následuje veliký výbuch. Armádní Zpravodaj soudí, že tam muselo být uskladněno vždy minimálně několik desítek dělostřeleckých projektilů a výmetných náplní, což je dohromady veliká hromada výbušnin. Wikipedia uvádí, že například explozivní projektil OF-540 do houfnice ráže 152 milimetru má hmotnost 43,6 kilogramů a je v něm zhruba 6 kilogramů TNT. Společný výbuch tak musí být tedy značný.

Údery na ruské pozice prováděla 40. samostatná dělostřelecká brigáda, která má být vyzbrojena mj. taženými houfnicemi 2P22 Bohdana-BG. Wikipedia uvádí, že mají dělostřeleckou hlaveň samohybné houfnice 2S22 Bohdana umístěnou na podvozku starého sovětského děla 2A36 Hyacint-B. Využívají přitom munici ráže 155 mm a zasahují cíle do vzdálenosti přes 40 kilometrů, a s přesně naváděnou munici může být vzdálenost až 60 kilometrů.

Putin vůbec netuší, proti čemu stojí. Ruská armáda ještě hodně zapláče. Ukrajina za rok vyrobí 7 milionů dronů

Kromě toho se ukrajinští dělostřelci postarali o tři domy, v nichž se nacházely pozice ruské armády. Vojáci si tam pravděpodobně našli úkryt před nepřízní počasí a možnými údery dronů nebo jiných zbraní, ale pokud na takový dům dopadne těžký dělostřelecký projektil ráže 155 milimetrů, v mnoha případech je nedokáže ochránit. Výsledkem je řada zabitých nebo zraněných vojáků, což samozřejmě ovlivní bojeschopnost ruské armády v oblasti.

Článek Video: ukrajinští dělostřelci zničili ruský „muničák“ s dělem, a potom se vrhli na schovky ruské armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konvoj z MT-LB a čtyřkolek

Záběry ukazují malý ruský konvoj složený z obrněného transportéru a čtyřkolek, který se snaží proniknout k ukrajinským pozicím v oblasti Časiv Jaru asi 12 km západně od Bachmutu v Doněcké oblasti. Jakmile ho ale průzkumný dron zaznamenal, nejspíše se spojil s dělostřelci a operátory dronů, aby co nejrychleji zasáhli. V podstatě vzápětí explodoval první projektil, a zdá se, že mohl zasáhnout nebo poškodit jednu ze čtyřkolek. Nejspíše proto, že je ukrajinské dělostřelectvo na cestu, po níž technika jede, naprosto přesně zaměřené.

Video: MiG-29 tvrdě udeřil na dronovou základnu. Rusové vůbec netušili, že je Ukrajinci sledují

Použitým obrněným vozidlem je MT-LB, což je původně pásový dělostřelecký tahač, uvádí Wikipedia, ale slouží i v mnoha jiných úlohách včetně obrněného transportéru. Na videu se o něj přitom nepostaralo dělostřelectvo, ale zasáhl ho sebevražedný dron. Vzhledem k tomu, že MT-LB nemá příliš silné pancéřování, nebyl problém ho zastavit. Minimálně část osádky a vezeného výsadku přitom úder přežila, Armádní Zpravodaj napočítal kolem něj 6 vojáků. Ty si ovšem vzalo na starost dělostřelectvo a přesnými údery je zlikvidovalo.

Stejně skončily také čtyřkolky. Celá oblast byla pod dohledem průzkumného dronu, nejspíše se mohlo jednat o Shark nebo jemu podobný. UkrSpecSystems uvádí, že má klasickou konstrukci s tlačnou vrtulí, a může se na obloze pohybovat až po dobu 4 hodin. Vybavený je přitom moderním kamerovým systémem včetně termovize, díky němuž v přímém přenosu poskytuje obraz z bojiště, a může tak zaměřovat techniku i jednotlivé vojáky.

Rusové se pořádně zapotí, společné evropské úsilí překvapilo. Ukrajina získala mikroraketu proti dronům, na které sází nejvíce

Právě na ty byly následné údery soustředěny, a podle všeho se jednalo o kombinaci využití dělostřelectva a sebevražedných dronů. V okamžiku, kdy dron zjistil, že se někde skrývá voják nebo skupina vojáků, téměř okamžitě následoval úder. Nepomohlo ani to, když se voják pokusil schovat do trosek nějakého domu nebo stodoly. Sebevražedný dron může mezerami ve zdi nebo rozbitými okny prolétnout dovnitř a stejně ho zlikvidovat.

Článek Video: ruská armáda chtěla udeřit celým konvojem na Časiv Jar. Jenže dělostřelectvo ho projet nenechalo, nikdo nezbyl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když je válka, nemůže zemědělství polevit

Zemědělství je jedním z nejdůležitějších sektorů ukrajinské ekonomiky, přičemž země patří mezi největší světové producenty a exportéry. Zahrnuje ostatně 30 až 40 milionů hektarů zemědělské půdy, tedy podobně jako Německo a Francie dohromady. Ukrajině je také známá jako obilnice Evropy a průmyslová základna někdejšího SSSR, vysvětluje Wikipedia.

Ne jestli, ale kdy. „Pád Pokrovsku je otázkou času,“ přiznává odborník. Ukrajinci ale pořád drží až 30 % města

Kapacita zemědělské produkce Ukrajiny je přitom tak obrovská, že jde o zásadního dodavatele pro země Evropy, Asie i severní Afriky. Soukromí farmáři ani agrospolečnosti proto nezastavují ani přes válku a vysílají pracovníky obdělávat půdu a sklízet úrodu i přes vysoké riziko smrti, eventuálně zranění, ačkoliv se jim ukrajinská armáda snaží zajistit bezpečnost.

V tomto případě záběry ukazují, jak ukrajinský kombajn sklízí úrodu na poli, na jehož okraji má maskovanou pozici ukrajinská armáda s houfnicí M777, z níž zrovna pálí. Maximálně to může být s běžnými projektily do vzdálenosti 23,5 km, s raketově poháněnými pak do 40 km, vysvětluje Wikipedia, takže je možné, že se nacházela poměrně blízko bojové linie.

Šokující cena války proti Ukrajině. Rusko se topí ve výdajích, které silně nezvládá. A bude hůře

Běžně totiž vojáci používají klasické granáty, ty s prodlouženým dosahem a přesně naváděné si nechávají pro zvláštní případy. V podstatě kdykoliv by tedy mohl přiletět dron, eventuálně také protibaterijní palba. Armádní Zpravodaj se ale domnívá, že to má armáda ošetřené nejenom průzkumem oblasti, než do ní kombajn vjede, ale též neustálým monitoringem.

Espresso dokonce uvádí, že farmáři nepřestávají pracovat ani v oblastech jenom pár kilometrů od ruské hranice, jakož i fronty. Obvykle si proto také účtují vyšší částky, a jsou-li zaměstnáni ve firmách, dostávají také bonusy. Za riskování životů, které můžou Rusové de facto kdykoliv ukončit, je to nanejvýš férové. A není výjimečné, že ke ztrátám a zraněním dochází.

Článek Video: farmář je frajer. Zatímco ukrajinské dělostřelectvo pálí, 100 metrů od něj jezdí s kombajnem a sklízí úrodu, jako by se nechumelilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoká přesnost a rychlost střelby Rusy děsí

M777 je tažená houfnice ráže 155mm původem z Ameriky, pro jejíž armádu také byla původně určena, ale dnes ji používá i několik dalších, a už krátce po začátku ruské invaze se objevila ve výzbroji Ukrajiny. Vyniká především svou konstrukcí z titanu a hliníkových slitin, díky nimž váží přibližně 4,2 tuny, což je oproti jiným až o polovinu méně, uvádí Wikipedia.

Česko nabízí Ukrajině bojová letadla. „Jsou mimořádně efektivní,“ zhodnotil Petr Pavel. Mají ovšem slabý radar

Lze ji tak snadno přepravovat vrtulníky, letadly nebo náklaďáky. Její maximální dostřel se přitom pohybuje kolem 24 km se standardní municí, a přes 40 km s municí s prodlouženým dosahem, například pokud jde o Excalibur. Její kadence jsou až 4 rány za minutu, ale v případě potřeby lze nepřítele zasypávat hustěji a po dobu max. dvou minut pálit až dvojnásobek.

Digitální systém řízení palby potom umožňuje rychlé zaměření cíle, koordinaci s drony nebo efektivní střelbu i v těžkém terénu. Ukrajinci si přitom M777 vylepšují, takže kupříkladu dosáhli mnohem vyšší přesnosti, která vychází i s granáty bez navádění na max. 3 metry i na dlouhou vzdálenost, přičemž platí, že čím je kratší, tím bývá lepší (přesnější).

Video: voják popadl Javelin, usedl a zaujal palebnou pozici. Ruský tank neměl šanci, po zásahu mohutně explodoval

Ukrajinský poručík srovnal moderní houfnici M777 se sovětskými, respektive ruskými protějšky ráže 152 mm a 122 mm. Jmenoval kupříkladu D-30 nebo Msta-B, oproti nimž má být M777 mnohem přesnější, mít vyšší kadenci, efektivnější dostřel a být jednodušší na obsluhu. A jelikož je také relativně kompaktní a nižší, lze ji lépe maskovat před nepřátelským průzkumem.

Armádní Zpravodaj musí rozporovat kadenci palby, jelikož u D-30 ráže 152 mm je udávána na maximálně 10 až 12 za minutu, zatímco konstantně na 5 až 6, uvádí Wikipedia. Její dosah už je ovšem o dost horší, běžně 15,4 km, a s raketově poháněnými projektily pak 21,9 km. A pokud jde o druhou jmenovanou, tedy 2A65 Msta-B, je situace velmi podobná.

Video: vybavení z Kyjeva ničilo u Charkova jeden ruský útok za druhým. Nechalo za sebou totální spoušť

Wikipedia uvádí, že dostřelí max. 24,7 km a má kadenci 5 až 6 ran za minutu, což je pořád lepší než u americké M777, ale ve všem ostatním je horší. Je také možné, že se Ukrajincům podařilo houfnici nějak vylepšit, aby vydržela pálit více, ale to neuvedli. Výhodou je nicméně i možnost rychlého přesunu, jednotka prý mění pozici 12krát až 20krát denně.

Ukrajina měla dostat stovky tisíc granátů, ať jde o klasický M1128 určený k ničení pěchoty, materiálu a slabě pancéřovaných cílů, nebo o vysoce výbušný M549A1 s delším dosahem, případně o mimořádně přesný řízený M982 Excalibur. „Máme k dispozici spoustu dělostřeleckých granátů. Množství a přesnost úderů Rusy děsí,“ uvedl poručík s volacím znakem „Wasp“.

Článek Rozhovor: Rusové jsou vyděšení z houfnic M777. Dělostřelecký poručík se podělil o zkušenosti z bojů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na kolonu dopadne palba dělostřelectva

Záběry pochází z činnosti 148. žitomirské dělostřelecké brigády a jsou většinou pořízené z průzkumných dronů, které dělostřelci využívají k lokalizaci svých cílů. Na jejich začátku je vidět například útočící ruská kolona obrněných vozidel, kterou když průzkumné drony zaznamenají, předají dělostřelcům její pozici, a v jejím okolí začnou okamžitě explodovat granáty. Netrvá dlouho a první z obrněnců jsou zničené.

Rusové připravili Ukrajincům pořádný nářez a totálně je drtí. Vylepšili zbraň, kterou nelze rušit až na 65 km

Lze spatřit, jak například skončí cesta takzvaného želvího tanku. Wikipedia uvádí, že jde hlavně o tanky T-72, T-80 nebo T-90, na nichž jsou různé typy nástavby z kovu a dalších materiálů, jejichž úlohou má být zamezit zničení obrněnce při útoku dronu. Pokud ho ovšem zasáhne dělostřelecký projektil, nemá tato ochrana v podstatě žádný význam. Armádní Zpravodaj usuzuje, že naopak může zkomplikovat osádce únik z hořícího vozidla.

Dělostřelci ovšem nezasahují jenom proti koloně, kterou dle všeho totálně zlikvidovali, ale i proti různým pozicím. Když zjistili, že ruští vojáci využívají budovu, byť částečně poničenou, stala se okamžitě jejich cílem. Jedním nebo dvěma přesnými zásahy mohli zlikvidovat i početnější jednotku, která se tam schovávala, případně se mohlo jednat o sklad nějakého vybavení.

Video: Ukrajinci způsobili mohutný požár ropného skladiště. Ruská PVO tomu za skoro 200 km nedokázala zabránit

Na záběrech je vidět také útok ukrajinského bombardovacího dronu, pravděpodobně se jedná o typ Baba Jaga. Wikipedia uvádí, že jde o dron schopný nést náklad o hmotnosti až 15 kg, a často bývá vybaven i termovizní kamerou. V tomto případě podle všeho v noci bombarduje nějakou ukrajinskou pozici. Není jasné, zda jde o dron patřící dělostřelecké jednotce, což nelze vyloučit, nebo je to jen náhodný záběr, který se autorům líbil.

Činnost ukrajinských dělostřelců (zveřejněno 28. prosince 2025)

Článek Video: zůstala jenom spoušť a nic jiného. Rusové dostali výprask, na který nezapomenou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bohdanu by již neobsluhovalo 5 vojáků

Informaci o instalaci systému automatického nabíjení do budoucích verzí houfnice Bohdana přinesl RBC s odvolání na Andrije Žuravleva, zástupce náčelníka štábu raketových vojsk a dělostřelectva. Pokud by se tak stalo, nejspíše by na její obsluhu nebylo zapotřebí tolik osob. V současné době tvoří osádku Bohdany 5 vojáků, uvádí Wikipedia, ale u houfnic s automatickým nabíjením to bývají 2 až 3 vojáci, i když oficiálně není počet u nové zbraně ještě známý.

iZdroj fotografie: ArmiyaTV

Redukce počtu členů obsluhy by mohla znamenat, že budou moci vycvičení dělostřelci využívat více houfnic bez nutnosti, aby armáda personálně dělostřelectvo posilovala. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by se mohla zvýšit i kadence palby. V současné době je uváděna 5 ran za minutu, ovšem v případě automatického nabíjení by nejspíše houfnice zastavila na nějakém místě, velice rychle zaujala pozici a mohla v podstatě okamžitě začít střílet. Aktuálně je nutné, aby ji obsluha manuálně připravila, což zvyšuje riziko odhalení.

Bohdana dostane německý podvozek

Instalace automatického nabíjení však nemá být jedinou změnou, Tou další bude změna podvozku. V současnosti je nejčastěji používaným Tatra Force 8×8, ale Defence-Ua uvádí, že německá vláda uzavřela s Ukrajinou dohodu o financování výroby 200 kusů houfnic Bohdana. To zahrnuje i použití německého podvozku, konkrétně by se mělo jednat o Mercedes-Benz Zetros. Neznamená to ale, že by nadále nevznikaly i na českém podvozku.

Severokorejský vůdce odhalil výrobu vlastních Iskanderů. Rozhodně jich nemá málo

Bohdanu lze označit za velmi povedenou samohybnou houfnici, parametry se vyrovná západním moderním protějškům. Užívá hlaveň ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží, což jí umožňuje s klasickým střelivem zasahovat cíle do vzdálenosti 42 kilometrů. Když ale používá speciální, například naváděné projektily M982 Excalibur, je dosah až 60 kilometrů. Její hlaveň bývá navíc používána i na taženém dělu 2P22 Bohdana-BG.

Článek Ukrajinci vylepšují svou nejlepší houfnici. Bohdana dostává automatické nabíjení, udeří mnohem rychleji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západní ráže, ale kratší hlaveň

O houfnici Marta, která má potenciál se stát jednou z dalších hrozivých zbraní proti ruské armádě, je k dispozici jenom velice málo informací. NewsUkraineRbc uvádí, že by se mělo jednat o taženou houfnici ráže 155 milimetrů s hlavní o délce 39 ráží. V současné době je testována, ale podrobnosti o jejích schopnostech známy nejsou. Vzhledem ke kratší hlavni lze předpokládat, že bude lehčí než Bohdana-BG, protože ta má hlaveň dlouhou 52 ráží.

Ukrajinci zasáhli Suchoj Su-27 v pravý čas, zrovna byl plně vyzbrojen. Rusové ho nechali nechráněný venku

Armádní Zpravodaj se domnívá, že výhodou nového systému může být snazší přeprava za různými vozidly, což u Bohdana-BG není jednoduché, protože váží 10 tun, uvádí Wikipedia. Zároveň bude tato zbraň díky menší velikosti vyžadovat menší okop a půjde ji snáze zamaskovat, což je v době všudypřítomných dronů sledujících bojiště velký klad.

Marta vhodně doplní dělostřelectvo

Slabinou houfnice Marta pak může být nižší dosah, což je dáno její kratší hlavní. Úplně stejnou hlaveň o shodné délce a ráži má třeba americká houfnice M777. Wikipedia uvádí, že ta dokáže se standardním střelivem zasahovat cíle do vzdálenosti 21 až 23,5 km, což záleží na druhu použití munice, ovšem s naváděným projektilem M982 Excalibur pak zasáhne až do vzdálenosti 40 km. Lze předpokládat, že ukrajinská houfnice bude mít parametry podobné.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Ačkoliv by se mohlo zdát, že je zbraň s kratším dosahem nevýhodná, mohla by vhodně doplnit výzbroj Ukrajinců, kteří jsou na podobné dělostřelectvo zvyklí. Podobným způsobem užívají například sovětské typy houfnic D-30 nebo D-20, které musí rovněž kvůli kratšímu dosahu umístit blíže k bojové linii. Vzhledem k tomu, že se na Ukrajině vyráběná děla přesností vyrovnají těm západním, Marta nejspíše v tomto parametru dokáže překonat ruské ekvivalenty.

Článek Ukrajinci se vrací ke kořenům. Vyvinuli novou taženou houfnici MARTA, která umí Rusy na frontě pořádně pocuchat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dělostřelci spustí palbu na pokyn

Práce ukrajinských dělostřelců – je jedno, jestli používají houfnice, minomety nebo raketomety – začíná ve velitelském centru, kam se sbíhají data z průzkumu, většinou z dronů. Když potom dělostřelci dostanou povel k akci, vyběhnou ze skrytých pozic, které je chrání před ruským průzkumem, a odmaskují zbraně. Pro lepší koordinaci útoku někteří vypouští i svůj vlastní průzkumný dron, a když mají přesnou polohu cíle, spustí palbu. Záběry ukazují, jak projektily dopadají do kolon nebo jejich blízkosti a vozidla účinně ničí.

Video: Ukrajinci ztrestali nejlepší moskevský systém PVO. Věděli přesně, jak ho oslepit na stovky kilometrů

Sestřih zobrazuje hned několik použitých zbraní. První z nich je samohybná houfnice v okopu. Armádní Zpravodaj se podle tvaru věže a hlavně domnívá, že se bude jednat o M109A3, k němuž ArmyRecognition uvádí, že jde o dělo ráže 155 mm s délkou hlavně 39 ráží. S běžným střelivem dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 24,7 kilometrů, a s municí s prodlouženým doletem okolo 30 kilometrů. V současnosti jde již o starší, ale stále velmi účinný systém.

Jako raketomet je potom použit sovětský BM-21 Grad. Wikipedia uvádí, že jde o zbraň zavedenou do výzbroje již v roce 1963, ale dodnes je ve světě velmi často používaná a obávaná. V jejím odpalovacím systému je nabito 40 raket ráže 122 milimetrů, které mají většinou dolet kolem 20 kilometrů, i když existují i s vyšším doletem. Palba raketometu není příliš přesná, ale spoléhá se na plošný úder, kdy během krátkého okamžiku dopadne na cíl velký počet raket, a z ruského konvoje pak většinou nic nezbyde.

Ani vzdálenost 1 000 km neochránila ruskou ropnou plošinu. Ukrajinci ji napadli až v Kaspickém moři, museli ji odstavit

Minometů, které jsou umístěné v pečlivě maskovaných pozicích, je na videu vidět více, jedním z nich je pravděpodobně Soltan K6. Wikipedia uvádí, že byl vyroben v Izraeli a používá munici ráže 120 mm, zatímco jeho dostřel je až 7 240 m. Jeho výhodou je relativně nízká hmotnost a vysoká kadence palby. Zkušená obsluha dokáže v první minutě odpálit až 16 projektilů, což znamená, že může kolonu ruských vozidel doslova udolat krupobitím střel.

Ukrajinští dělostřelci ničí ruské konvoje (zveřejněno 4. prosince 2025)

Článek Video: Ukrajinští dělostřelci rychle vyběhli a zaujali pozice. Ruský konvoj zasypávali tak vytrvale a přesně, že z něj nic nezbylo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová brigáda má ve výzbroji Bohdany

Ukrajinská 54. dělostřelecká brigáda by se měla stát součástí 17. armádního sboru, uvádí Militarnyi. Její členové pravděpodobně stále prochází výcvikem a stále nabírá nové rekruty, což je v ukrajinských podmínkách relativně obtížné. Její výhodou má být, že by měla být kompletně vyzbrojena nejlepšími ukrajinskými houfnicemi 2S22 Bohdana, což jí umožní ruské armádě způsobovat značné škody, jelikož jde o moderní a účinný dělostřelecký systém.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Armádní Zpravodaj soudí, že zřizování nových dělostřeleckých jednotek pravděpodobně umožňuje masivní výroba houfnic 2S22 Bohdana. United24Media uvádí, že ukrajinský prezident v říjnu 2025 oznámil schopnost vyprodukovat jich až 40 měsíčně. To jsou čísla, kterým nemůže pravděpodobně konkurovat žádný výrobce v zemích NATO, a otázka je, zda je vůbec schopna nějaká země takové počty moderních houfnic v současnosti vyrobit.

Již prototyp Bohdany bojoval

Houfnice 2S22 Bohdana je stále velmi nová. Když Rusko zaútočilo v únoru 2022 na Ukrajinu, měl existovat jediný prototyp, který procházel testováním. Ukrajinci ho přesto nasadili do boje, známý je jeho boj u Ruskem okupovaného Hadího ostrova, a během několika měsíců rozeběhli sériovou výrobu. Již o rok později oznámili také modernizovanou verzi, uvádí Wikipedia, která nejspíše odstranila některé nedostatky zjištěné v bojových situacích. Jde o bojem prověřenou zbraň s velmi dobrou přesností a dlouhým dosahem.

Ani vzdálenost 1 000 km neochránila ruskou ropnou plošinu. Ukrajinci ji napadli až v Kaspickém moři, museli ji odstavit

Používá hlaveň ráže 155 mm o délce 52 ráží, nabíjena je do ní standardní západní dělostřelecká munice. Její dosah je 42 km, se speciální municí s prodlouženým doletem nebo přesnou municí, jako je M982 Excalibur, však může zasahovat až do vzdálenosti 60 km. Umístěna je na podvozku nákladního automobilu, nejnovější verze na Tatra 158 Phoenix. Při střelbě je osádka nechráněná venku a nabíjí munici manuálně, ale při přesunu je chráněna v pancéřované kabině.

Článek Na Ukrajině vznikla nová brigáda, které se Kreml právem obává. Nasadí proti němu nejlepší ukrajinské houfnice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dělostřelci se musí umět dobře ukrýt

Ačkoliv je houfnice 2S22 Bohdana moderní zbraní s dlouhým dostřelem, kterému příliš nemohou ruská děla konkurovat, je jednou z hlavních činností její obsluhy skrývání. V době, kdy oblohu ovládají drony, by totiž mohl úder přijít kdykoliv. Proto zaujímají s rozměrnou houfnicí pozice v lese, kam rozhodně není snadné ji dostat. Užívají rovněž maskovací plachtu, ale v době, kdy houfnice pálí, je srolovaná. Vlastní ubikace mají potom v podzemí v jakési zemljance, kde evidentně skladují i munici, aby při nějakém úderu nemohla explodovat.

Video: Rusové silně zaplakali. Speciální jednotky jim zasáhly Mi-26, skutečný kolos mezi vrtulníky

2S22 Bohdana má hlaveň ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, uvádí Wikipedia, což je stejný parametr jako u moderních západních děl. S běžným střelivem zasahuje do vzdálenosti 42 km, se speciálním až do 60 km, a na záběrech je vidět, jak ničí různé ruské cíle. Vzdálenost je taková, že to pro ně mnohdy musí být nepříjemné překvapení, když přijde přesný úder těžkým dělostřelectvem. Součástí operačního týmu je i jakási malá velitelská místnost, v níž se sbíhají data z průzkumu, a pomocí vysílačky je palba z Bohdany naváděna a hodnocena.

Výhodou ukrajinské houfnice je i to, že dokáže používat přesnou munici, jakou je M982 Excalibur. Její dosah je přes 50 kilometrů a dokáže se trefit i s přesností 1 metru, uvádí Wikipedia. Záběry ukazují, že munice do houfnice, jakou je Bohdana, rozhodně není lehká, a dokonce i mohutní vycvičení vojáci se s ní doslova pronesou. Ukrajinská zbraň navíc nemá automatické nebo poloautomatické nabíjení, projektily i hnací náplně tak obsluha vkládá ručně.

Slovenská zbrojovka zažívá historický úspěch. EU jí dala 7letou smlouvu na dodávku munice za až 1,4 bilionu korun

Armádní Zpravodaj se domnívá, že na záběrech zachycená houfnice je verze Bohdana 3.0. Soudí tak podle jejího podvozku, což je Tatra 815-7 v provedení 8×8. Wikipedia potvrzuje, že ho u ní používá, a doplňuje, že má pancéřovanou kabinu, což pomáhá chránit osádku, ale evidentně je na kabině přivařené i jakési pletivo, které má pravděpodobně pomoci v případě, že na ni udeří dron. Samotná hlaveň ani věci kolem ní už ovšem takto chráněné nejsou. Pokud by ale dron udeřil při přesunu do kabiny, osádku by to mohlo ochránit.

Život ukrajinských dělostřelců houfnice 2S22 Bohdana (zveřejněno 04. listopadu 2025)

Článek Útočí tam, kde to Rus nečeká. Ukrajinci ukázali detailní záběry houfnice 2S22 Bohdana ze zákulisí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah 155mm granátem nemůže voják přežít

Ačkoliv není jasné, o jakou houfnici se ve videu jedná, redakce Armádního Zpravodaje ji určila jako americkou M109 Paladin. Tomu by ostatně odpovídalo i její zařazení k 28. mechanizované brigádě, která zajišťuje obranu u města Kostiantynivka, potvrzuje Wikipedia, odkud také mají záběry pocházet. Vidět je přitom několik situací, na něž dělostřelci reagovali.

ČR zrušila modernizaci tanků T-72M4CZ pro Ukrajinu. Ukázalo se, že jsou nefunkční a oprava drahá

S naváděním palby pomáhaly drony, které jsou místy i vidět, a dělostřelectvo poté udeřilo velmi přesně na vojáky v zalesněném terénu i ve městě. Armádní Zpravodaj připomíná, že v otevřeném terénu může být smrtící poloměr výbuchu 155mm dělostřeleckého granátu ve vyšších jednotkách metrů, ale zraňovat dokáže i mnohem dále, shoduje se Wikipedia.

Mezi stromy a domy má nicméně výbuch podstatně omezenější účinky, ačkoliv i tak jsou velmi ničivé, což záběry dokazují. M109 Paladin je přitom původně americká samohybná houfnice, která se dostala poprvé do výzbroje v roce 1963. Ukrajina ji dostala v asi 90 kusech, uvádí Wikipedia, a to včetně novějších variant jako M109A4BE, M109A5Ö nebo M109A6.

Tajná akce odpálila ropovod Družba, pro ruskou ekonomiku i Evropu jde o citelnou ztrátu. Ukrajinci si to ještě drze natočili

Vyžaduje obsluhu 6 vojáků, kteří dokáží stabilně pálit rychlostí 1 ránu v minutě, zpočátku to je ale násobně více, a to do vzdálenosti až 23,5 km, s raketově poháněným potom do 40 km. Ukrajinští vojáci přitom hodnotí M109 i přes jejich stáří jako velmi schopné, a dokonce jsou podle nich často nad síly ruských okupantů, proti nimž jsou díky tomu ještě efektivnější.

28. mechanizovaná brigáda ukrajinské armády rozstřílela ruské vojáky díky navádění dronem (zveřejněno 22. září 2025)

Článek Video: Ukrajinci rychle přiběhli k houfnici a spustili palbu. Následky byly ničivé, Rusové se neudrželi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dělostřelci pomáhají bránit Pokrovsk

Záběry ukazují činnost členů 144. dělostřelecké divize, která pomáhá proti Rusům bránit město Pokrovsk, o nějž se bojuje od léta 2024. Mnohé detaily jsou samozřejmě skryté, ale lze dobře vidět, že používají samohybnou houfnici 2S22 Bohdana, a rovněž se na záběrech krátce mihne tažená houfnice. Armádní Zpravodaj ji podle kol identifikoval jako D-20, ale není vidět, že by z ní ukrajinští dělostřelci stříleli (jindy jistě ano; proč by ji tam jinak měli?).

Video: Rusové se s takovým útokem nesetkali. Ukrajinské speciální jednotky sestřelily vrtulník Mi-8 dronem na 190 km

Opakovaně však ukazují palbu z 2S22 Bohdana. Wikipedia uvádí, že se jedná o houfnici vyvinutou a vyráběnou na Ukrajině s hlavní ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, takže se vyrovná moderním západním protějškům. Cíle umí zasahovat do vzdálenosti 42 až 60 kilometrů, záleží na typu munice. Podle všeho je jednotka vyzbrojena verzí Bohdana 4.0, tedy s podvozkem Tatra 158 Phoenix 8×8 a pancéřovanou kabinou ukrajinské výroby.

Tažená houfnice D-20 je potom starší, pochází z doby Sovětského svazu, uvádí WeaponSystems. Její ráže je 152 milimetrů a dosah 17,4 kilometrů, tedy mnohem méně než u samohybné Bohdany. Video také ukazuje, jak dělostřelba zasahuje ruské pozice, které zdevastovala, což lze vzhledem k síle granátů očekávat. Vše je přitom snímáno dronem, nejspíše průzkumným, z něhož také měli ukrajinští dělostřelci souřadnice nepřátel.

Ukrajinci do konce roku zavedou novou balistickou raketu. Putin ví, že bude zle

Zobrazeny jsou ale i detaily z jejich života, hlavně to, jak se brání proti dronům. Třeba kabina houfnice 2S22 Bohdana je celá v kleci z plotového pletiva a ocelové konstrukce, a přes noc ji celou skrývají v krytu z maskovacích sítí. Vojáci pak mají k dispozici vlastní kryt pod zemí z ocelového prefabrikátu. AP uvádí, že Ukrajina vyrábí takovéto kryty běžně – je třeba je zakopat 1,5 metru pod zem, kde odolají i zásahu těžké dělostřelecké munice ráže 152 milimetrů.

Ukrajinští dělostřelci u Pokrovsku devastují ruské pozice (zveřejněno 15. listopadu 2025)

Článek Video: Brutální kombo proti ruským vojákům u Pokrovsku. Ukrajinští dělostřelci ukázali, jak je devastují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moderní hlaveň na sovětské lafetě

Ukrajinská houfnice 2P22 Bohdana-BG je vlastně jakési provizorium. Wikipedia uvádí, že pro ni Ukrajina zvýšila produkci dělostřeleckých hlavní a dalších komponentů natolik, že jich má přebytek. Hledala proto způsob, jak je efektivně využít, a konstruktérům padly do oka starší sovětské houfnice 2A36 Giatsint-B. Odstranili z nich proto původní hlaveň a další zařízení, a namontovali moderní ukrajinskou hlaveň ráže 155 milimetrů.

iZdroj fotografie: Ellen Francis / Creative Commons / CC BY

2A36 Giatsint-B je sovětská houfnice ráže 152 milimetrů, uvádí WeaponSystems, s tím, že váží 9,8 tun a má velice dobré parametry. Její granáty jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti 27 km, a raketově poháněné do 40 km, ale její problém je, že používá speciální munici, která není kompatibilní s ostatní sovětskou municí ráže 152 milimetrů. A proto jí Ukrajina neměla dostatek, vyráběna je hlavně v Rusku, nemohla zbraň používat.

Bohdana-BG je levnější než Bohdana

Tažená 2P22 Bohdana-BG je velká houfnice. ArmyRecognition uvádí, že váží 10 tun, a že patří mezi její výhody cena, která je maximálně 42 milionů korun, většinou ale méně. Oproti tomu samohybná 2S22 Bohdana stojí až 63 milionů korun. Vyrobit jich přitom lze relativně hodně a v relativně krátkém čase, jestliže jsou využity dostupné lafety. Ukrajina jich měla získat již více než 100 a všechny je nasadit na frontě. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jejich nevýhodou může být fakt, že jsou tažené a nemohou tedy tak rychle měnit pozici.

Video: Ruští výsadkáři povolali zálohy k útoku na Pokrovsk. Ukrajinci je smetli, tvrdě zlikvidovali nejméně 30 vojáků

Hlaveň ráže 155 mm o délce 52 ráží, což jsou parametry shodné s těmi nejmodernějšími západními děly, využívá klasickou dělostřeleckou munici typu NATO. Vzhledem k výraznému nárůstu její výroby na Ukrajině i v Evropě jí má přitom relativně dostatek. Dostřel 2P22 Bohdana-BG vzrostl podle typu použité munice na 42 až 60 km (s raketově poháněnými projektily) což jí umožňuje držet se dále od fronty. Děla západního typu jsou navíc mnohem přesnější než sovětská, takže si ukrajinská armáda oproti Giatsint-B mnohonásobně polepšila.

Článek Ukrajinci nemohli používat staré houfnice po SSSR. Tak je upravili a Rusové rázem stanuli proti tomu nejlepšímu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

120 obratných houfnic s vysokou rychlostí střelby

CAESAR je francouzská kolová samohybná houfnice ráže 155 mm, tedy dle standardu NATO, a vyvinuta bylo pro rychlé nasazení a podporu pozemních sil i odstřelování nepřátelských pozic. Její hlaveň má délku 52 ráží, starší verze 39 ráží, a usazena je na podvozku 6×6 nebo 8×8), potvrzuje Wikipedia. Má plně digitální palebné řízení, inertní/gnss navigací a napojení na C4I sítě, díky čemuž lze rychle vypočítat korekce, vystřelit salvu a okamžitě se přesunout.

Izrael má obří zakázku na 425 tisíc útočných pušek. Rusové se můžou jít klouzat

S konvenčními projektily má běžně dostřel až o 42 km, zatímco s těmi s raketovým pohonem zasáhne i na více než 50 km. CAESAR má též vysokou okamžitou kadenci v režimu rychlé salvy, kdy dokáže vypálit až 3 rány během 18 vteřin, ale při konzistentní střelbě to je 6 až 8 ran v minutě, potvrzuje ArmyRecognition, což patří k vyššímu standardu.

Hlavními výhodami v boji jsou mobilita a „shoot-and-scoot“ schopnost, kdy nízká hmotnost a kolový podvozek umožňují rychlé nasazení, odpálení projektilů a okamžitý přesun, což CAESAR chrání před protidělostřeleckou palbou.

Rusové se plácají po zádech, Putin překypuje nadšením. Test tsunami torpéda, jemuž se nelze bránit, byl úspěšný

Díky modernímu řízení palby a umělé inteligenci má velmi dobrou přesnost, avšak přesná hodnota není udávána. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že má i nevýhody, zejména omezenou ochranu posádky a menší průchodnost v těžkém terénu oproti pásovým samohybným houfnicím, menší kapacitu munice přímo na vozidle, a rychlejší opotřebení hlavní.

Rusko, ačkoliv má početné dělostřelectvo, nemá moc srovnatelných systémů. Kolové postrádá úplně, a z hlediska dostřelu lze jmenovat třeba 2S35 Koalitsiya-SV, což je silně modernizovaná verze zavedená teprve v roce 2023, jejíž max. dostřel je 80 km s raketovými projektily, ovšem s normálními zhruba 40 až 60 km, uvádí Wikipedia s tím, že existuje pár kusů.

Video: Rusové nevysvětlitelně zaútočili na zahraniční filmový štáb. Smrt přilétající z nebe pohotově sestřelil tiskový mluvčí

Páteří ruského dělostřelectva je stále 2S19 Msta-S, která dostřelí max. 24,7 km, kdežto s raketově poháněným projektilem do 36 km, potvrzuje Wikipedia. V terénu jsou navíc obě dvě mnohem méně pohyblivé, jelikož váží v prvním případě 48 tun, v druhém pak 42 tun. Oproti tomu CAESAR pouze na podvozku 6×6 jenom 17,7 tun, a na podvozku 8×8 pak až 30,2 tun.

Článek Rusko jenom žasne, do čeho se namočilo. Na Ukrajině bylo rozmístěno 120 francouzských houfnic CAESAR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AS-90 umí silně udeřit a rychle změnit místo

Již v květnu 2025 se ukázalo, že Velká Británie dokončila dodávky houfnic AS-90 na Ukrajinu, kdy jí měla darovat všechny, a sama je tak definitivně z výzbroje vyřadit. Tehdy mnohé zdroje hovořily o čísle 68, ale jak vidno, nakonec bylo o skoro polovinu vyšší. Uvedlo to tamní ministerstvo obrany na základě žádosti FOIA (Freedom of Information Act, tedy zákona o svobodném přístupu k informacím), podle nějž šlo o 99 houfnic AS-90 po britské armádě.

Video: Speciální operace se povedla, Rusko krvácí tam, kde ho to bolí. Ukrajinci zasáhli důležitý ropovod u Moskvy

Všechny měly být v provozuschopném stavu, ale dokument hovoří ještě o dalších 37, které čekaly na likvidaci, a zřejmě posloužily jako zdroj náhradních dílů. Vedle toho dokument uvádí, že Velká Británie poslala na Ukrajinu 28 amerických samohybných M109A4BE Paladin, nebo 54 tažených L119 ráže 105 mm. Celkem šlo tedy o příspěvek 181 houfnicemi.

AS-90 je přitom britská pásová samohybná houfnice ráže 155 mm vyvinutá k podpoře pozemních sil rychlou a přesnou palbou. Má otočnou věž s dlouhým hlavňovým spřežením, pancéřování proti střepinám a lehkým zbraním, a posádku tvořenou 5 členy (velitel, střelec, nabíječ, nastavovač elevace a řidič), uvádí Wikipedia. Do výzbroje britské královské armády vstoupila v 90. letech jako základní prvek dělostřelecké podpory, ale dnes již nevyhovuje požadavkům.

Rusové mění taktiku. Fotografie a video ukazují, že vytváří 2krát větší „carské tanky“, které nezdolají ani desítky dronů

Koupila si místo ní švédské L-52 Archer, kterých má prozatím 12, což je oproti stovce předchůdců značné oslabení, ale i v této oblasti nadále investuje. AS-90 přitom umí střílet jednotlivé granáty i v dávce, a to ve formě přímého i nepřímého zaměření – první tři vystřelí pod 10 sekund, zatímco dlouhodobě udrží kadenci 2 rány za minutu, což dnes není příliš dobré.

Standardem je totiž u moderních houfnic 5 až 6 ran v minutě, a některé zvládnou i více. Ani dostřel už navíc není tak dobrý, protože vychází se standardním střelivem na 24,7 km, pakliže má hlaveň o délce 39 ráží, a na 30 km, má-li hlaveň o délce 52 ráží. S raketově poháněným je delší, ale to je pro většinu úkolů drahé. Její předností je tak především rychlost.

@Jeff21461 in response to a FOIA request, the UK MoD confirmed it had donated to Ukraine „all 99 of it’s remaining AS-90s“ mentioned in the 2021 UN ROCA report (unclear what happened to the 37 awaiting disposal at the time. Spare parts?)
Also confirms the delivery of the 28 M109s pic.twitter.com/KyfBbclQ4k

— John Felix (@NedSnow2019) November 3, 2025

Dokument od britského ministerstva obrany upřesňující, kolik houfnic AS-90 (a jiných) bylo dodáno na Ukrajinu

Článek Dokument odhaluje, že Britové poslali Ukrajině skoro 100 „královských“ houfnic AS-90, a k tomu přes 80 dalších se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice Bohdana musela vyhořet

Na záběrech není samotný útok na houfnici Bohdana, ale někdo natočil její trosky. Není jasné, zda to byli ruští vojáci po obsazení území, kde se vrak nachází, nebo jde o ukrajinské záběry. Ukazují však, že je dělostřelecký systém definitivně zničený, protože je jasné, že jeho kabina i další části hořely – např. pneumatiky téměř neexistují a vrak stojí jen na ohořelých ráfcích.

Video: Ukrajinské speciální jednotky nasadily nové těžké drony se 105kg hlavicemi a ničily jednu ruskou základnu po druhé

2S22 Bohdana je usazována na různé podvozky, ale vzhledem k tomu, že tento je osmikolový, pravděpodobně se jedná o podvozek Tatra používaný ve verzích 3.0 a 4.0, uvádí Wikipedia. Ukrajinci ho osazují pancéřovanou kabinou, ovšem pravdou je, že chrání vojáky jenom během přesunu, protože když střílí, pohybují se venku. Armádní Zpravodaj soudí, že to je nevýhodné v okamžiku, kdy se na pozici zaměří nepřátelské dělostřelectvo, ale zase výhodné v okamžiku útoku dronu, protože se ho může pokusit sestřelit, aby netrefil munici nebo hlaveň.

Houfnice používá hlaveň ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, takže se vyrovná těm nejmodernějším západním protějškům. Její dosah je 42 kilometrů a rychlost střelby až pět ran za minutu, přičemž může používat i přesně naváděnou munici M982 Excalibur s prodlouženým dosahem. K její obsluze je zapotřebí 5 vojáků a přímo na vozidle je zásoba munice na 20 ran, což není tolik. Po silnici se přitom může přesunout rychlostí až 80 km/h.

NATO ukazuje laxní přístup. Belgičanům kroužily drony nad taktickou základnou s jadernými pumami, ale nesestřelili je

Ačkoliv není známo, jaká zbraň houfnici 2S22 Bohdana zničila, Armádní Zpravodaj to tipuje na nějaký typ přesného dronu. Jednat se mohlo třeba o ZALA Lancet-3. Wikipedia uvádí, že vydrží na obloze až 40 minut a dokáže vyvinout rychlost 110 km/h, takže se s ním lze dostat i hluboko do ukrajinského týlu. Hlavice o hmotnosti 3 kilogramů navíc proráží i pancéřování tanků, takže je jasné, že proti němu houfnice Bohdana nemá šanci. Pokud trefí například palivo nebo střelivo, může okamžitě začít hořet, případně explodovat.

Článek Video: Vojáci natočili, co zbylo z ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana na podvozku Tatra, na níž zaútočili Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok odráželi vojáci ze země i ze vzduchu

Mala Tokmachka je poměrně důležitou obcí, jelikož leží v blízkosti města Orechov, v němž se křižuje několik silnic, z nichž jedna vede do Záporoží. Umožňují přesun techniky a konzistentní zásobování, na němž je armáda závislá. Na naše poměry se nemusí zdát boj o jednu silnici tak důležitý, ale na Ukrajině je zpevněná infrastruktura hodně ojedinělá.

Video: Rusové nevysvětlitelně zaútočili na zahraniční filmový štáb. Smrt přilétající z nebe pohotově sestřelil tiskový mluvčí

Do mnoha obcí ani asfaltové silnice nevedou, zpravidla bývají mezi velkými městy (a pochopitelně v obcích, které leží cestou), takže je doslova každá pro postup armády důležitá. K získání vesnice zahájila ruská armáda útok v několika vlnách, kdy každá zahrnovala 5 až 8 obrněnců. Jednat se mělo o tanky, BVP, obrněné transportéry a obrněná vozidla Tiger.

Ofenzivu zajišťovala 118. mechanizovaná brigáda 17. armádního sboru, podle něhož jich bylo dohromady 26, a v prvních hodinách se mu podařilo poškodit 2 tanky, 12 bojových vozidel pěchoty, 6 obrněných transportérů a 2 vozidla Tiger. Ruští vojáci čelili kombinovaným úderům ze strany dělostřelectva, tanků a dronů – sebevražedných i bombardovacích.

Útok skončil naprostým fiaskem, jelikož ukrajinští obránci neztratili ani jednu pozici. V případě tanku měli přitom nejspíše k dispozici pouze jeden, a to T-72, který pálil skrze rozbořené domy na lidskou sílu a obrněná vozidla. Zásah sice není přímo vidět, ale většina z nasazených obrněnců nemá pancíř jeho zásah vydržet, nanejvýš tank, ale o ten nejspíše nešlo.

Ukrajina chce být leteckou velmocí. Jedná o pořízení francouzských Rafale, s nimiž si Putin poradí jenom těžko

T-72 přitom pochází již z roku 1973, potvrzuje Wikipedia, ale dodnes patří mezi nejrozšířenější na světě, a zejména pak v ruské armádě. Relativně hodně jich má však i ta ukrajinská, která je užívá prakticky denně. Jejich 125mm kanon si dokáže poradit prakticky s jakýmkoliv obrněncem, který není tank, neboť třeba BMP-2, která mohlo být v útoku nasazeno, odolá zbraním do ráže 33 mm, uvádí Wikipedia, zatímco Tiger do ráže 7 mm, potvrzuje Wikipedia.

V podstatě žádný z obrněnců, tedy včetně tanků (o pěchotě nemluvě), pak nemohl odolat granátům z děl. Nelze určit, zda byly páleny z houfnic tažených (Bohdana-BG, D-20 atd.) či samohybných (2S22 Bohdana, AHS Krab, CAESAR atd.), ale všechny mají sílu je zničit. Na scéně pak byly i drony, jimiž Ukrajinci viditelně ničili tanky, vozidla i jednotlivé vojáky.

Článek Video: Rusové vsadili na masivní útok s desítkami obrněnců. Zastavovat je muselo dělostřelectvo i tanky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fiasko, které ruská armáda stále opakuje

I když je už dlouho jasné, že velké mechanizované útoky nefungují, navíc vedené po jedné a té samé cestě, ruská armáda se odmítá doktríny z dob SSSR vzdát, a tak stále ženě i několik desítek vozidel s desítkami až stovkami vojáků na jedno místo. V tomto případě byl tedy útok menší, ale na výsledku to nic nemění, jelikož skončil naprostým fiaskem.

Obří zakázka pro český zbrojní průmysl. Německá armáda koupí stovky tisíc českých pistolí, jde o prestižní záležitost

První o obrněnců najel na minu, načež ho zasáhlo dělostřelectvo, které vytrvale útočilo také na ostatní transportéry a tank. Do akce se průběžně vkládaly i drony, zejména sebevražedné, které si vzaly na mušku jak techniku, tak jednotlivé vojáky. V několika případech je vidět, jak ruští vojáci vůbec netuší, co mají dělat, a tak se schovávají nebo dávají na útěk.

K ukrajinským pozicím se tak nikdo z nich ani nepřiblížil, a celý útok u obce Stavy v Lymanském okrese v Doněcké oblasti lze označit za fiasko. Celkem mělo padnout několik vozidel a až dvacet vojáků, další pak možná byli zraněni. Vzhledem k protidronovým konstrukcím nelze s přesností všechny obrněnce určit, ale v prvním případě se může jednat o MT-LB.

První Gripen E pro Ukrajinu už příští rok. Švédové postaví 30 letadel ročně, pro Rusko nereálné tempo

Wikipedia vysvětluje, že jde původně o tahač dělostřelectva, který dnes slouží výhradně jako transportér, přičemž má místo až pro 11 vojáků + 2 členy posádky. Jeho pancéřování i ochrana proti minám jsou ovšem žalostné, a tak nemělo šanci protitankové miny přežít. Jednat se mohlo o TM-62 vážící 8,5 kg, uvádí Wikipedia, která dokáže prorazit i dno tanku.

Z dělostřeleckých úderů pak nejde vůbec poznat, jaká děla byla použita, zatímco u dronů lze předpokládat, že nesly proti obrněncům hlavici z RPG-7 nebo podobnou. Ta prorazí asi 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia, což na většinu obrněnců stačí. V případě tanků byl nicméně útok opakován, protože měl reaktivní pancéřování, které první údery zastavilo.

Článek Video: „Tak tudy rozhodně ne!“ Ukrajinské dělostřelectvo rozneslo ruský útok. Dezorientovaní Rusové nevěděli, co dělat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zuzana 2 je ve výzbroji Slovenska a Ukrajiny

Vývoj houfnice Zuzana 2 byl postupný. Konštrukta Defence nejprve v 90. letech 20. století představila houfnici Zuzana. Wikipedia uvádí, že měla již západní ráži 155 milimetrů a hlaveň o délce 45 ráží, ale vývoj pokračoval dále, až nakonec v roce 2009 prošla vojenskými zkouškami Zuzana 2 s hlavní dlouhou 52 ráží, což je dnes standard moderních západních houfnic. Objednala si ji slovenská armáda, a po ruské invazi začala být dodávána také na Ukrajinu. AČR však dala při výběru nové houfnice přednost francouzské CAESAR.

Pomoc Ukrajině se ČR vyplatila. Sice vydala přes 17 miliard, ale vrátilo se jí to s tučnými úroky. Získala i nezaplatitelné zkušenosti

Ačkoliv současná vláda Roberta Fica tvrdila, že na Ukrajinu nebude posílat zbraně, faktem zůstává, že je prodává přes prostředníky, a Slovensko na tom vydělává. Sama nejdříve koupila 8 kusů, a dalších 16 pro ni pak pořídilo Německo, Dánsko a Norsko. Všechny ještě nejsou dodané, ale mělo by se tak stát do konce roku 2025, uvádí ArmyRecognition. Pro ukrajinskou obranu jsou vhodné, jelikož mají automatické nabíjení a mohou na nepřítele vést nepřetržitou palbu jenom se čtyřčlennou obsluhou.

O mobilitu se stará český podvozek

Houfnice Zuzana 2 má částečně český původ. Výrobce uvádí, že je na podvozku Tatra, díky čemuž se může přemísťovat po silnici rychlostí až 90 km/h, a zvládá i těžší terén včetně brodění do hloubky 1,2 metru. S otáčivou věží může z pozice střílet do každého směru kadencí až 5 ran za minutu v první minutě, a zásobník má munici na 40 ran. S reaktivně poháněnými projektily zasáhne cíle do vzdálenosti 50 kilometrů, s běžnými o 10 kilometrů méně.

iZdroj fotografie: Konštrukta Defence

Osádce poskytuje houfnice ochranu proti palbě z ručních zbraní a dělostřeleckým střepinám, ovšem i přes dobré parametry se zdá, že výroba Zuzany 2 brzy skončí. FutureArmy uvádí, že zkušenosti z Ukrajiny ukazují na výhodu lehčích dělostřeleckých systémů, což Zuzana 2 s téměř 34 tunami není. Není to nicméně jediný problém, jelikož existují i těžší alternativy.

Rusko jako zbrojní velmoc selhalo. Jeho pozici 2. největšího exportéra zbraní na světě po 80 letech převzala evropská země

Důležitá je také vyšší ochrana posádky, k čemuž je vhodné, pokud je celá v pancéřované kabině, zatímco u Zuzany 2 musí být operátor zbraně ve věži blízko munice. Vedle toho je relativně velká, cca o 3 metry delší než řada menších protějšků, ale i vyšší a širší. Konštrukta Defence už za ni má nicméně připravenou náhradu, a to houfnici Eva M2 se stejnou hlavní, ale na podvozku 6×6 namísto 8×8 a s hmotností 27 tun, která všechny nedostatky řeší.

Článek Ukrajinci byli zprvu ze slovenských houfnic Zuzana 2 nadšení, pak přišlo zklamání. Fico na nich vydělává, i když zbraně dodávat nechce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Několik vln z více směrů, neprorazila ani jedna

Nejspíše nikomu není úplně jasné, proč se ruská armáda stále drží starých zvyků a využívá velké obrněné útoky, které obvykle končí vysokými ztrátami. V tomto případě je nicméně větší, než je běžné, protože do něj nasadila přes 40 obrněných vozidel včetně tanků a transportérů, a také více než 40 motocyklů, což jenom dokazuje, na jak významné pozice mířila.

Levná, rychlá a účinná PVO k ochraně vojáků přichází z Německa. Cíle vidí na 30 km, ale zničí je až na poslední chvíli

Nacházely se u vesnic Volodymyrivka a Novoolenivka v Záporožské oblasti na východě Ukrajiny, a obě leží na důležitých silnicích. Ty jsou stěžejní pro přesun většího počtu obrněné techniky, ale i zásobování pomocí nákladních automobilů, a protože má země opravdu řídkou infrastrukturu, je každá z nich důležitá. Rusové přitom využili zhoršeného počasí a větru.

Ten totiž znemožňoval efektivní nasazení dronů, které jinak dokáží porazit i násobně silnější skupinu. Útočné akce probíhaly v několika vlnách a z různých směrů. Nejprve postupovaly vpřed skupiny motocyklistů, po nichž následovaly kolony obrněných vozidel – tanků a obrněných transportérů s výsadkem. Jak je ovšem z videa patrné, útočníci se přepočítali.

Video: Ukrajinci vyřadili nepříjemný ruský radar Kasta-2E2. Detekuje letouny v nízkých výškách, ale jednomu z nich podlehl

I přes zhoršené povětrnostní podmínky drony operovaly, a velkou roli hrálo také dělostřelectvo, jehož opakované údery jsou dobře viditelné. Ruské útočníky doslova kosilo, ať se jednalo o motorkáře nebo ty v obrněncích. Armádní Zpravodaj nepočítal zničených a poškozených alespoň jeden obrněný tahač, tři tanky a 16 obrněných transportérů.

Vedle toho mělo padnout asi 110 vojáků a zhruba 80 jich být zraněných, zatímco další, což je na záběrech také opakovaně vidět, to raději otočili a z bojů utekli. Je evidentní, že nepočítali s tak silným odporem, a že podcenili nakladené miny, na něž vozidla najížděla. Ukrajinci používají často protitankové TM-62 obsahující 7,5 kg výbušniny, potvrzuje Wikipedia.

Rusko jako zbrojní velmoc selhalo. Jeho pozici 2. největšího exportéra zbraní na světě po 80 letech převzala evropská země

Ty dokáží zastavit o tank, natož pak jiné obrněné vozidlo. Ze záběrů potom nejde poznat, jakými děly se bránili, jednat se mohlo jak o samohybná, tak o tažená, která mají oproti nim zhruba jenom 1/3 až 1/2 dosah, ale i tak jsou efektivní. Třeba D-20 střílí na 17,4 km rychlostí 5 ran za minutu, uvádí Wikipedia, ale Ukrajina má i řadu západních s lepšími hodnotami.

Článek Video: Ukrajinské dělostřelectvo mělo žně. Rusové útočili s 80 obrněnci a dalšími vozidly, ale větší selhání zažít nemohli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-3 se nejspíše ukrylo v hangáru

Video je prezentováno jako zničení ruského bojového vozidla pěchoty BMP-3, ale to přímo vidět není. Lze tedy logicky předpokládat, že stojí uvnitř budovy, na kterou útočí ukrajinské dělostřelectvo. Jedná se nejspíše o hangár nebo průmyslovou halou, takže je pro úkryt obrněné techniky více než vhodná. Ukrajinci s největší pravděpodobností zaznamenali, jak vozidlo vyjíždí dovnitř, a proto se rozhodli předat souřadnice a zaútočit.

Pomoc Ukrajině se ČR vyplatila. Sice vydala přes 17 miliard, ale vrátilo se jí to s tučnými úroky. Získala i nezaplatitelné zkušenosti

BMP-3 je relativně cenný cíl, jde totiž o nejmodernější bojové vozidlo pěchoty ve výzbroji ruské armády. ArnyRecognition uvádí, že má 3člennou osádku a místo pro 7 členů pěchotního výsadku. Je také silně vyzbrojené, disponuje kanonem ráže 100 mm se schopností odpalovat řízené protitankové střely, rychlopalným kanonem ráže 30 mm, a kulometem. Nevýhodou pak může být nižší míra ochrany vezených vojáků, ale je lepší než u BMP-2.

Jakou zbraní byla budova přesně zasažena, není známo. Protože se jednalo o precizní úder, Armádní Zpravodaj nevylučuje použití dělostřelecké munice M982 Excalibur. Ta je určena pro houfnice ráže 155 milimetrů a má přesné navádění i schopnost zasahovat cíle i na 50 kilometrů. Využívá přitom satelitní navigaci a je schopna zasáhnout s přesností 1 metru, uvádí Wikipedia. I proto se jedinou ranou mohl trefit na střed budovy.

Ukrajinci smutní, 71 švédských Gripenů nedostanou. Jsou přitom ideální do jejich podmínek

Po jejím zásahu následovaly další 4 exploze. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se nejednalo o opětovné zásahy dělostřelectvem, ale o výbuchy uskladněné munice. Zvláště poslední dva jsou opravdu mohutné a objekt naprosto zdemolovaly. Není ani vyloučeno, že je jeden z nich exploze munice vezené BMP-3. Lze proto předpokládat, že došlo k úplnému zničení vozidla, protože něco takového nemůže přežít ani odolný obrněnec.

Článek Video: Nejlepší bojové vozidlo pěchoty ruské armády proměnili Ukrajinci v prach. Zničili ho jednou ranou, a s ním i celou halu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schovaný Zoopark-1 dron našel

Pozici ruského radaru Zoopark 1 odhalil nejspíše průzkumný dron, video je totiž pořízeno z jeho kamery. Ukazuje, že ho jeho obsluha ukryla do zalesněného pásu, neboť se pravděpodobně domnívala, že to je dostatečné, aby ho nebylo možné odhalit. Jenomže kamery průzkumných dronů jsou v současné době již tak dobré, že poskytují detailní pohled, a zkušená obsluha tak i maskované vozidlo detekovala a jeho souřadnice předala dělostřelcům.

Ukrajinská střela Flamingo je budoucností NATO. Prokázala, že pronikne ruskou PVO, a je výrazně levnější než Tomahawk

Zoopark-1 je systém zavedený do výzbroje ruských ozbrojených sil v 90. letech 20. století. Je na pásovém podvozku a má radar, jehož plochá anténa se při činnosti vztyčí. Wikipedia uvádí, že dokáže detekovat minometné granáty na vzdálenost 20, dělostřelecké 30, a střely z raketometu na 50 kilometrů. Za pomoci dat z něj získaných pak může dělostřelectvo zničit houfnici nebo raketomet druhé strany, případně může povolat letectvo.

Záběry ukazují, že ukrajinští dělostřelci radar zasáhli pravděpodobně dvěma projektily, tedy pokud druhým výbuchem není exploze paliva. Armádní Zpravodaj se domnívá, že síla výbuchu napovídá použití dělostřeleckého projektilu, a to přesného, protože se trefil napoprvé. Takovým může být M982 Excalibur, který jeho výrobce Raytheon popisuje jako přesně naváděnou dělostřeleckou munici schopnou z houfnice ráže 155 milimetrů o délce hlavně 52 ráží zasáhnout cíl na vzdálenost až 50 kilometrů. O navádění se přitom stará GPS.

Engels-2: Kdysi domov nejlepších strategických bombardérů, jaké Rusko má, dnes už jenom připomínka upadající síly

Teoreticky je ale možné, že byly proti radaru použity i naváděné rakety, pravděpodobně z raketometu, jako je M142 HIMARS nebo M270. Wikipedia uvádí, že taková raketa má dosah až 92 kilometrů, a je také naváděna prostřednictvím GPS, takže je v nerušeném prostředí velmi přesná. Na druhou stranu má její hlavice hmotnost 91 kilogramů, takže by exploze nejspíše byla o něco větší, než je zobrazená na videu.

Článek Video: Dělostřelectvo si na moment oddychlo. Ukrajinci zničili Zoopark-1, který mu přinášel zkázu až na 30 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničení houfnice umocnil výbuch munice

Sice není možné s jistotou určit, jakou houfnici chtěli ruští vojáci v zalesněném pásu ukrýt, ale protože se vešla do nákladního automobilu, byla 100% tažená. Často používají D-20 ráže 152 mm zavedenou do výzbroje koncem 40. let 20. století, jejíž dostřel je běžně 17,4 km, ale s raketově poháněnými projektily až 24 km, uvádí Wikipedia, a pálí rychlostí 5 ran v minutě.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

K dalším hojně užívaným patří D-30 vyráběná o cca 20 let později, jejíž dostřel je 15,4 km, kdežto s raketově poháněnými projektily až 21,9 km, uvádí Wikipedia. Vyžaduje přitom stejně jako D-20 posádku z osmi členů, ale její rychlost střelby je 10 až 12 ran v minutě, i když při trvalé klesá asi na polovinu. Nevýhodou obou pak je, že musí být celkem blízko fronty.

To se ostatně ukazuje i na záběrech, protože se podařilo náklaďák objevit průzkumným dronům, které operují v blízkosti fronty de facto non-stop právě z důvodu, aby odhalily pohyb nepřítele. Když potom dorazilo vozidlo na svou pozici, udeřil na něj M142 HIMARS a jednou ranou ho zničil včetně houfnice a munice, jejíž explozi zřetelně záběry zachytávají.

Ukrajina dostane metlu ruských dronů a řízených střel, která jen tak něco nepustí. Paradoxně ji zaplatí Rusové

Jedná se o vícenásobný raketomet zařazený roku 2005, ale je neustále vylepšován, díky čemuž se řadí mezi nejlepší na světě. Jeho max. dostřel je 300 km, ale to platí pro balistické rakety ATACMS, které slouží proti strategickým cílům. Běžně se pohybuje do 92 km, potvrzuje Wikipedia s tím, že může odpalovat jak klasické, tak kazetové rakety (některé mají kratší dosah).

Článek Video: Rusové chtěli skrytě převézt houfnici, aby odstřelovali Ukrajince. Ti je nečekaně rozmetali HIMARSEM se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M110A2 mají nejlepší za sebou, tak doslouží

Ukrajina má dostat od řeckého ministerstva obrany 60 samohybných houfnic M110A2, které jsou výsledkem modernizace původní M110A1. Do výzbroje byly zařazeny roku 1977, jde tedy o velmi letitou konstrukci, která rozhodně nesplňuje požadavky dnešního bojiště, ale v době nedostatku takových systémů si ukrajinská armáda nemůže vybírat a bere doslova cokoliv.

Rusko už nebude nikdy v bezpečí. Ukrajinci obešli Západ a vytvořili střelu tak mocnou, že mu zasadí rány na 3 000 km

Jedná se původně o americké dělo s hmotností 31,2 tun, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že bude na Ukrajině o něco vyšší, protože ji vybaví nějakou přídavnou ochranou, aby ji nebylo tak snadné zničit. Její předností je ráže 203 mm, což znamená, že budou projektily v místě dopadu opravdu ničivé, ale na druhou stranu má poměrně krátký dosah.

Wikipedia vysvětluje, že vychází s běžnými projektily na 16,8 až 25 km, s raketový poháněnými potom na 30 km, ale ani jedno dnes není uspokojivá hodnota. Houfnice tak bude muset armáda používat relativně blízko fronty, což znamená vyšší riziko jejich zničení drony, event. děly, a to včetně tažených, protože třeba ruská D-30 dostřelí přes 20 km, uvádí Wikipedia.

Spolu s houfnicemi do nich má Ukrajina dostat také 150 000 granátů, z nichž bude 30 tisíc tzv. kazetových M509A1, kdy každý obsahuje 180 kusů submunice. Účinné jsou hlavně proti živé síle a málo pancéřované technice, ať už pozemní nebo letecké, pakliže je zaparkovaná. Transport má přitom proběhnout přes Českou republiku, ale bližší informace nejsou známy.

Video: Silná rána pro ruský ropný průmysl i armádu. Ukrajinci na 800 km zasáhli 2. největší ropnou rafinerii, zpracuje 6,4 % produkce

Houfnice je jinak vhodná k ničení pevněných pozic, velitelských stanovišť, muničních skladů a dalších strategických cílů. V zemích NATO byla od roku 2000 vyřazována jako zastaralá, a Řecko je de facto poslední zemí Evropy, která ji ještě používá. Jelikož jich má mít ve výzbroji 145, je zřejmé, že s nimi ještě nějakou dobu počítá, ačkoliv je rovněž nahrazuje lepšími.

Článek Slušná posila: Řecko pošle přes ČR na Ukrajinu dosloužit 60 těžkých houfnic ráže 203 mm, a přidá k nim i kazetovou munici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové sledovali houfnici průzkumným dronem

PzH 2000, celým názvem Panzerhaubitze 2000, je samohybná houfnice německého původu zařazená do výzbroje roku 1998, uvádí Wikipedia, ale dodnes patří mezi nejlepší na světě. Ostatně je také stále produkována, ačkoliv u ní průběžně dochází k různým modernizacím. Má standardní ráži 155 mm po vzoru NATO, a automatickou podporu až pro pět nábojů se současným nárazem více nábojů, což významně snižuje riziko, že bude po výstřelu odhalena.

Video: Leopard 2A4 v rukách Ukrajinců zcela dominoval. S pověstnou přesností sám roznesl ruský konvoj

Nabít je přitom možné celkem 60 nábojů, a ty vystřelit během 12 minut, pakliže je tempo takto intenzivní, protože jinak umí PzH 2000 – s ohledem na zmíněný dopad vícero projektilů ve stejný čas – odpálit 3 během 9 sekund v jedné dávce, eventuálně pak 10 ran za minutu. Efektivní dostřel je běžně 30 až 40 km, ale s raketově poháněnými náboji až 54 km.

Její dosah je potom až 420 km a v terénu se přesunuje rychlostí až 45 km/h. Usazena je na tankovém podvozku Leopardu 2, což jí zajišťuje vysokou odolnost proti minám i hlavicím, ovšem pouze ve spodní části, zatímco zbytek je vydrží max. střely do ráže 14,5 mm. Ze vzduchu proto není těžké PzH 2000 zničit, což pravděpodobně také ruská armáda potvrdila.

Rusko má strach o strategické bombardéry. Ukrajinci si vytvořili zbraň, před níž je nedokáže ukrýt ani na blízké Sibiři

Záběry mají ukazovat vůbec první zničení této houfnice na Ukrajině, a ještě je zdokumentované pomocí průzkumného dronu. Ten ji nejspíše objevil a navedl na ni dron sebevražedný, který ji odpálil, ale protože zajela do zalesněného pásu, aby se skryla, je možné, že pak ne její statickou pozici zaútočilo nepřátelské dělostřelectvo, což by byla síla ještě větší.

Článek Video: Těžká ztráta. Německá houfnice PzH 2000 ukrajinské armády naposledy vystřelila. Poté ji Rusové zničili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden granát má dvě hlavice, které skenují terén

T-90M je aktuálně nejlepším tankem v ruské armádě, do níž vstoupil v roce 2019. Jedná se ovšem pouze o hlubokou modernizaci původního T-90, který zase vychází z již velmi starého T-72, uvádí Wikipedia. Jeho pancíř přitom dosahuje v nejodolnější části až 1 550 mm RHAe, ale zhruba 2/3 z toho tvoří reaktivní pancéřování. Z boku, zezadu a seshora je to však mnohem méně.

Tvrdá realita, která se Rusku nehodí: Proč je F-35 přes tisíc, zatímco Su-57 sotva pár desítek včetně prototypů

Nicméně ani při zásahu do nejodolnější části by nejspíše neměl tank šanci dělostřeleckému granátu odolat. Na ten ho přitom připravila nejspíše protitanková mina, eventuálně dron, jelikož se podle záběrů zdá, že byl v době úderu znehybněný. Pro dělostřelectvo to byla snadná práce, přičemž zvolilo řízený dělostřelecký granát SMArt 155 z Německa.

Ten je speciálně navržen pro útok na obrněná vozidla seshora, k čemuž má dvě hlavice. Těm se po dosažení cíle otevřou padáky, načež začínají skenovat oblast pomocí pod sebou infračerveným senzorem a radarem s milimetrovými vlnami, uvádí Wikipedia, což umožňuje využít SMArt 155 ve všech typech terénu a povětrnostních podmínkách, potvrzuje Wikipedia.

Polská armáda dostala desítky nových tanků M1A2 Abrams. Vytvořeny jsou jako „jeden výstřel, jedno zničení“

Když potom najde cíl, snese se k němu v ostrém úhlu, díky čemuž udeří do místa, kde je obrněnec chráněn nejméně. Následky lze vidět na záběrech, kde ruský tank T-90M hoří, a zjevně byl zasažen do věže. Později došlo nejspíše k odpálení uložené munice, protože z něj začaly vycházet mohutné plameny. Není ale možné posoudit, zda mu nakonec odletěla věž.

K tomu dochází v momentě, kdy obrovský tlak odpálené munice nemá kam unikat, a tak si najde cestu ven nejslabším místem, tedy spojem mezi věží a podvozkem. To je nazýváno jako jack-in-the-box efekt, uvádí Wikipedia, a je typický pro sovětské, resp. ruské tanky. Mají totiž munici v prostoru pro posádku, zatímco v západních je v odděleném prostoru, což ji chrání.

Článek Video: ruský T-90M se stal zcela bezradným. Německý granát se dvěma hlavicemi ho rozstřelil s naprostou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nepřítele může tažená houfnice překvapit

Ukrajinská armáda má ve výzbroji celou škálu tažených dělostřeleckých zbraní různé ráže, a to jak sovětské, tak západní. Že je přesvědčena o jejich účinnosti, lze dokladovat i na domácí houfnici 2P22 Bohdana. Jde o novou zbraň ráže 155 mm odvozenou od samohybné 2S22 Bohdana. Do výzbroje byla zařazena v roce 2025, uvádí Wikipedia, a její výhodou jsou hlavně nižší výrobní náklady a snazší produkce, což může mnohdy hrát velikou roli.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany USA

Výhodu tažených houfnic lze demonstrovat také na americké M777, kterou Ukrajina rovněž používá. Army-Technology uvádí, že jde o takzvanou ultralehkou houfnici, která má při ráži 155 milimetrů hmotnost jenom 3 175 kilogramů, což umožňuje, aby byla nesena pod mnoha typy vrtulníků. V podstatě jde o dělostřeleckou zbraň, jíž je možné dostat velmi rychle prakticky kamkoliv, tedy i do míst, kde nejsou cesty, a kam by se samohybná zbraň nikdy neměla šanci dostat. Taková schopnost dokáže nepřítele překvapit a poskytnout velkou výhodu.

Nevýhodu je (obvykle) nutnost tahače

Je samozřejmě jasné, že v době velkého počtu dronů má tažené dělostřelectvo i velikou nevýhodu, neboť je více statické a nesnadno mění pozici. Armádní Zpravodaj soudí, že to klade na obsluhu mimořádné nároky v oblasti maskování a utajení během střelby. Na druhou stranu, menší taženou houfnici je možné zamaskovat mnohem snáze než velké monstrum na kolovém nebo pásovém podvozku, když dosahuje zhruba velikosti tanku.

Video: Ukrajinský voják zevnitř natočil a popsal ukořistěný ruský tank T-90S, který se na frontu vůbec neměl dostat

Navíc existuje i způsob, jak lze pomoci s pohyblivostí taženého dělostřelectva, aniž by dělostřelci museli čekat na nějaký tahač. Třeba houfnice standardní ráže 155 milimetrů FH70, kterou ukrajinská armáda také používá, disponuje pomocnou energetickou jednotkou. S její pomocí se může sama přemístit na vzdálenost až 24 km, uvádí Wikipedia. Rychlost sice není závratná, ale v případě ohrožení může obsluha prakticky okamžitě zareagovat.

Článek Rusové jenom žasnou. Ukrajinci ukázali, jak správně využívat tažené houfnice, jimiž často překonávají samohybné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Není jasné, jakou munici Ukrajinci na T-90 použili

Dělostřelecký projektil váží desítky kilogramů a má dobrou průbojnost mnoha materiály, takže je pochopitelně nebezpečný i pro nejlépe chráněné obrněnce. Ale problém je útok na pohybující se cíle, což většinou neumí – možností je potom zvolit takový, co je k tomu speciálně upraven, nebo se spolehnout na zkušenosti, výpočty a štěstí, že alespoň jeden tank vyřadí.

Slovenský ministr navrhl povinnou vojnu kvůli hrozbám ze strany Ruska a Maďarska

V případě videa nelze odhadovat, o jaký projektil se jednalo, ale ukrajinské dělostřelectvo má k dispozici M982 Excalibur verze S, která disponuje poloaktivním laserovým zaměřováním, což mu umožňuje změnit bod dopadu a zasáhnout i pohybující se cíle, uvádí Wikipedia. Přesnost je přitom v nejlepším případě s odchylkou 1 metru na vzdálenost desítek kilometrů.

Jelikož byl ruský tank sledován průzkumným dronem, je možné, že naváděl projektily právě on. Obvykle přitom stačí na zničení jeden, ale viditelně dopadly dva – jeden do těsné blízkosti, druhý přímo na něj. Z tohoto důvodu ale Armádní Zpravodaj rovněž připouští, že se mohli dělostřelci spolehnout na zkušenosti a data počítače, a na základě rychlosti T-90 odpálit klasické projektily do místa, kde předpokládali, že teprve bude, kdy druhý sloužil jako jistota.

Rusové ukořistili M2 Bradley a podrobili ho testům proti svému BMP-3. Výsledky překvapily odborníky, ale nejvíce asi samotné vojáky

T-90 je přitom tank z roku 1992, uvádí Wikipedia, ale ruská armáda začala přijímat až verzi T-90A zařazenou v roce 2004. Ze záběrů nelze poznat, o jakou přesně se jednalo, ale vyloučit nelze ani nejpokročilejší, tedy T-90M Proryv-3 zařazovanou od roku 2019. Ta, ač je lepší a odolnější než všechny předchozí, nedokáže síle dělostřeleckého projektilu odolat, což se potvrdilo.

Ruský tank T-90 zničený v pohybu dvojitým úderem ukrajinského dělostřelectva (zveřejněno 04. července 2023)

Článek Video: Dělostřelectvo dvěma projektily rozstřílelo ruský tank T-90 v pohybu. Nejspíše vsadilo na štěstí a zkušenosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden přesný úder a ruský tank explodoval

Jaký tank se na záběrech nachází, není možné s přesností určit, jelikož má charakteristické rysy zakryté, ale ve výsledku to není tak podstatné. Patrně najel na protitankovou minu, protože je, vzhledem k nadcházejícímu úderu, znehybněný – jindy by to mohlo být i dron, ale není patrné žádné poškození od výbuchu hlavice, takže půjde spíše o první variantu.

Video: Mimořádně precizní úder Javelinu rozerval ruský tank T-90M. Věž letěla desítky metrů vysoko

Zastavit ho mohla protitanková mina TM-62, která obsahuje 7,5 kg trhaviny, uvádí Wikipedia, a i když může obrněnec zničit, ne vždy k tomu dojde – jejím hlavním údělem je zastavit ho třeba rozbitím pásu, event. proražením spodní části. Takto znehybněný je potom snadným cílem jak pro drony, tak pro dělostřelectvo, které se o něj v případě záběrů postaralo.

Mohlo přitom pálit klasickými projektily, ale zvolilo řízený dělostřelecký granát M982 Excalibur, s nímž dostřelí v základní verzi max. 23 km, což značí, že bylo v blízkosti bojové fronty, ale další mají dosah 40, 50 a 70 km. Celková hmotnost projektilu je 48 kg, z čehož připadá 5,4 kg na hlavici, a ukrajinské dělostřelectvo ho může pálit z britských tažených houfnic M777, případně z polských samohybných AHS Krab, která s ním dostřelí min. 40 km, uvádí Wikipedia.

AČR by se hodil raketomet NATO s dvojnásobnou silou amerického HIMARS. Rusku by vzal šanci na lepší vyhlídky

I když není udávána průbojnost projektilu, je zřejmé, že pokud zasáhne tank seshora, kde je pancíř všeobecně nejslabší – běžně pouze kolem 20 až 30 mm – prorazí ho i relativně slabý granát, takže by s ním M982 Excalibur neměl mít žádný problém. Ihned po zásahu ruský tank explodoval, a jeho zkázu nejspíše umocnil výbuch uložené munice.

Zničení ruského tanku neznámého typu pomocí M982 Excalibur (zveřejněno v srpnu 2025); zdroj videa: War Fighter

Článek Video: Ukrajinské dělostřelectvo zničilo ruský tank přesným granátem Excalibur se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šanci na úspěch měl útok prakticky nulovou

Jelikož je dnes bojiště střežené ze vzduchu průzkumnými drony, je prakticky nemožné, aby jim unikla nějaká akce nepřítele. Když se tedy objeví rovnou celý konvoj obrněné techniky, mohou se obránci na jeho „přivítání“ řádně připravit, což se také v tomto případě stalo. Vedoucí tank se měl postarat o odstranění protitankových min, což také dělal.

Rusko doplňuje ztráty Černomořské flotily. Jako posilu dostala korvetu se střelami Kalibr, které útočí na 2 500 km

Nejméně dvakrát je vidět výbuch, což nasvědčuje tomu, že odminovávací zařízení zafungovalo správně, a jelikož to tank nezastavilo, doletěl pro něj dron. Soudě dle dalšího vývoje Armádní Zpravodaj odhaduje, že ho pouze znehybnil, i když možná přiletěly ještě další, aby ho pak mohlo rozstřílet dělostřelectvo pálící na nehybný a prakticky bezbranný cíl.

Takový scénář totiž zjevně nastal v případě následujících obrněných vozidel a transportérů, které se podařilo dronům zatlačit na jedno místo, a tam je znehybnit, zatímco po nich střílelo dělostřelectvo. Místy jsou vidět dopady projektilů a způsobené následky, tedy hořící technika ruské armády. Jelikož jsou záběry nekvalitní, není možné určit, o jakou šlo.

Video: Ukrajinci odpálili ruskými vojáky nastražených nejméně 100 protitankových min, aby překazili Rusům postup

V nejméně jednom případě to ovšem vypadá na nějaké bojové vozidlo pěchoty BMP; Rusové často používají BMP-2, která dle Wikipedie vstoupilo do služby roku 1979 a vzniklo v počtu dosahujícím až 35 000 kusů, z čehož jich přes 20 tisíc postavili dělníci v SSSR. Jeho posádku tvoří tři vojáci, a dalších sedm uveze. Je přitom patrné, že někteří přežili.

Z místa dopadu dělostřeleckých projektilů stoupají obrovská mračna prachu, takže se zdá, že nezasáhly některou techniku přesně. Několik přeživších vojáků se vydalo k zalesněnému pásu, ale nejméně jednoho se podařilo zajmout, jak je vidět ke konci videa. Celkově tak ruský obrněný konvoj selhal, jak nejvíce mohl, aniž by dosáhl ukrajinských pozic.

Článek Video: Zastřílené dělostřelectvo rozneslo ruský konvoj v čele s tankem. A nedalo to ani moc práce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Světová špička s vysokým stupněm automatizace

Houfnice RCH 155 (Remote Controlled Howitzer 155) je moderní samohybný dělostřelecký systém z Německa vycházející z PzH 2000, jejíž věž se 155mm kanonem byla integrována na podvozek kolového obrněnce Boxer 8×8. Díky tomu získala mobilitu a nižší hmotnost, což jí usnadňuje nasazení v různých typech terénu a rychlé přesuny na bojišti.

Slováci pomohli s vylepšením Leopardu 1. Je zpět jako bojové vozidlo Condor v roli PVO i ničitele odstřelovačů

Armádní Zpravodaj připomíná její obrovskou výhodu v podobě plné automatizace – obsluha má na starosti pouze řízení a kontrolu systému, zatímco nabíjení i střelbu zajišťuje automatický mechanismus – k obsluze tak stačí pouze dva vojáci. RCH 155 dokáže střílet standardní munici na vzdálenost okolo 30 km, speciální pak až přes 50 km, a zvládá i režim MRSI (Multiple Rounds Simultaneous Impact), kdy dopadá více střel na cíl současně, uvádí Wikipedia.

Ukrajina projevila zájem o 54 kusů RCH 155 již koncem roku 2022, přičemž dodávky měly začít v průběhu tohoto roku. Již v lednu byla přitom jedna symbolicky předána, ale prvních šest má sloužit k výcviku vojáků v Německu. Z jakého důvodu dochází ke zpoždění, není úplně jasné, jelikož ředitel KNDS uvedl pouze tolik, že systémy společně upravují.

Video: Ukrajinský MiG-29 letěl jenom pár metrů nad zemí, zaútočil na ruské pozice, a okamžitě se zase „přilepil“ k zemi

Mají se totiž s nějakým technickými potížemi, ale za hlavní nedostatek vidí Armádní Zpravodaj podcenění integrace do ukrajinského systému bojového řízení. Kvůli tomu nemůže být zajištěna 100% spolupráce s ostatními jednotkami, ani řídicími centry, což by efektivitu a bojovou schopnost houfnice RCH 155 snižovalo. Kdy k dodávkám dojde, není jasné, ale Ralf Ketzel zdůraznil, že toto oznámení přísluší výhradně ukrajinské armádě.

Článek Dodávka skvělých německých houfnic RCH 155 na Ukrajinu odložena. Nebyly by plně bojeschopné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Efektivita ukrajinského dělostřelectva stoupá

V současnosti probíhá druhé kolo české dělostřelecké iniciativy pro Ukrajinu, jelikož se to první ukázalo jako velmi účinné a zahraniční partneři o něj měli veliký zájem. Ministr zahraničí České republiky, Jan Lipavský, proto ohlásil, že by ji rád zopakoval, a již krátce poté se připojily jiné země, aby nákup zafinancovaly. Jde přitom o stěžejní součást západní pomoci.

Ruský zbrojní šéf: „Od západních tanků se nemá Rusko co naučit,“ a přisadil si, že T-90M překonává Abrams i Leopard 2

Již koncem dubna 2025 zajistila česká iniciativa dodávku zhruba 400 tisíc dělostřeleckých granátů různé ráže, hlavně 155 mm pro děla západní konstrukce, a 152 mm pro děla ruské, resp. sovětské konstrukce. Účinnost ruského dělostřelectva tím klesla asi o 50 %, ačkoliv to vzhledem k masivním dodávkám granátů ze Severní Koreje, z nichž ruská armáda profituje, nemusí být pravda – jednat se mělo o zhruba 12 milionů kusů munice.

Intenzita palby ukrajinského dělostřelectva nicméně zásadně stoupla, to je fakt. Dělostřelecké granáty ráže 155 mm jsou vhodné například pro americké houfnice M109 Paladin, ukrajinské 2S22 Bohdana, německé PzH 2000, polské AHS Krab, britské AS-90 a další. Ráže 152 mm jsou potom 2A19 Msta-S, 2S5 Hyacint-S, 2S3 Akatsiya, D-20 atd., uvádí Wikipedia.

Vážně Rusko nechce válku s Evropou? Buduje rozsáhlou síť opevnění u hranic s NATO. Soustředí tam 80 % všech stanovišť

Od dubna do srpna 2025 potom česká iniciativa zajistila dalších 600 tisíc dělostřeleckých granátů: „Mohu také oznámit, že k dnešnímu dni jsme prostřednictvím České muniční iniciativy dodali na Ukrajinu již v letošním roce milion nábojů velkorážové munice,“ uvedl Petr Fiala. Do konce roku by přitom země mohla dostat až 1,8 milionu granátů.

Článek Česká iniciativa zajistila Ukrajině v roce 2025 už 1 milion dělostřeleckých granátů. Tempo dodávek neustále stoupá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará sovětská děla musela být až příliš blízko

Ačkoliv dnes existují ke starým houfnicím mnohem lepší alternativy, stále poslouží původnímu účelu. Jejich největším handicapem je ovšem kratší dosah, což znamená, že jsou zranitelnější, jelikož musí být blíže u nepřátelských pozic. Tak jako tomu muselo být v případech na videu, kdy docházelo k jejich ničení pomocí jiných houfnic, nejspíše 2S22 Bohdana.

Video: MiG-29 rozmetal ruské velitelské centrum, kde se rotovali vojáci. Stačil jediný úder přesnou leteckou pumou

Všechny případy zničení se podařilo dobře zaznamenat průzkumnému dronu, a záběry jsou sestříhané tak, že jsou vidět samotné údery následované výbuchy, které jsou opravdu mohutné. Armádní Zpravodaj to přisuzuje odpálení munice, která musí být v těsné blízkosti, aby mohli vojáci pálit efektivně a rychle, ale zároveň to představuje riziko.

Mezi zničenými děly je jedno D-30, které poprvé sjelo z linky v roce 1960, a pro jednoduchou konstrukci je vyráběno dodnes, i když existují i mnohem výkonnější protějšky. Za jeho největší výhodu lze považovat vysokou rychlost palby – maximálně 10 až 12 ran za minutu, konstantně pak vydrží 5 až 6 ran za minutu. Její handicap je ovšem malý dostřel – maximálně sice 21,9 km, ale to je s raketovými projektily, a efektivní pouze 15,4 km, potvrzuje Wikipedia.

Ukrajina odpustila dezertérům: 29 000 vojáků se tak dobrovolně vrátilo do armády, aby bránili svou vlast proti Rusku

Zbylá děla jsou potom D-20 známá také jako M1955, což odkazuje na rok, v jakém byla zavedena do výzbroje. Je tedy o několik let starší než D-30, oproti níž má nicméně o něco lepší dostřel. Ten maximální je s raketovými projektily 24 km, zatímco efektivní 17,4 km. Má srovnatelnou rychlost palby 5 ran za minutu, případně a 65 ran za hodinu, uvádí Wikipedia. K její obsluze je potřeba 8 vojáků, zatímco D-30 vyžaduje o dva více.

2S22 Bohdana vznikla teprve v roce 2022, ale vyvíjena byla od roku 2016. Jedná se o ukrajinský produkt, který lze parametry srovnávat s nejlepšími západními protějšky. K obsluze je potřeba pěti vojáků, kteří dokáží zasahovat cíle vzdálené 42 km, s raketovým střelivem pak až 60 km, uvádí Wikipedia, což znamená, že se mohli držet mimo dosah nejenom ničených děl, ale stejně také nepřátelských dronů, a díky mobilitě hned po úderu měnit pozici.

Článek Video: Ukrajinská 2S22 Bohdana s mistrovskou přesností zničila 4 ruská děla. Doplatila na svůj největší handicap – nízký dosah se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moderní houfnice s docela omezeným dosahem

2S43 Malva má být zcela novou třídou dělostřeleckých systémů pro ruské ozbrojené síly, uvádí Wikipedia s tím, že byla zavedena teprve v říjnu 2023. Armádní Zpravodaj je názoru, že nabízí slušnou kadenci 7 ran za minutu, a efektivní dostřel je se základním střelivem pouze 24,5 km, což není moc, s řízeným projektilem Krasnopol-M2 však přes 50 km.

Putinův pes dostal obojek: Rusko se kaje, jaderné výhrůžky Americe přehnalo, zní z Kremlu. Konečně pocítilo, že není tak mocné

Není ale žádoucí používat ve velkém množství drahou munici, takže mají vojáci k dispozici primárně tu základní, což v případě 2S43 Malva znamená, že musí být relativně blízko fronty. Tím se ovšem stává zranitelnější, jelikož ji mohou snáze objevit průzkumné drony, což se také v případě na videu stalo, a následně operátor předal souřadnice dělostřelectvu.

To na ruskou samohybnou houfnici zaútočilo pomocí M142 HIMARS, což je sice salvový raketomet, ale dokáže pálit i jednotlivé projektily. V tomto případě použil viditelně kazetovou munici, která pokropila rozsáhlé území. Armádní Zpravodaj to odhaduje na raketu M30, která obsahuje 404 kusů submunice, které v místě dopadu samostatně vybuchují.

Video: Ruský BMPT Terminator se zničit nepodařilo. A opakovaným náletům dronů odolal i tank, který ho odtahoval

Její dosah je dle Wikipedie 15 až 92 km, takže může být HIAMRS ve větším bezpečí, a zajímavé je, že byla výroba této munice v roce 2009 ukončena ve prospěch M30A1, která obsahuje více než 180 tisíc wolframových kuliček – jelikož hlavice nevybuchuje, nepředstavuje nebezpečí pro civilisty, jako je tomu u „kazetovky“, u níž nemusí všechna submunice vybouchnout.

Ze záběrů je patrné, že S243 Malva hoří, zhruba někde uprostřed, což ale ještě samo o sobě nemusí znamenat její zničení. Video navíc končí pohledem na nezničenou houfnici, z čehož je zřejmé, že došlo pouze k poškození – minimálně musela být převezena ke zhodnocení techniky a výměně zasažených částí, což mohla být otázka i několika týdnů.

Článek Video: Nejnovější ruská houfnice, 2S43 Malva, přežila zásah kazetovou municí z raketometu HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kazetový munice byla možná až zbytečná

Zoopark-1 je protibateriový radarový systém, který představuje pro nepřítele na bojišti velikou nepříjemnost, jelikož je schopen detekovat 12 cílů současně, a to včetně řady dělostřeleckých a minometných granátů, stejně jako raket, na vzdálenost až 50 km, potvrzuje Wikipedia. Vidí ovšem i pozemní pohybující se cíle, které detekuje až do 40 km.

Video: M2 Bradley za pár vteřin rozstřílel ruské MT-LB. Snažilo se ujet, ale nemělo šanci takovou palbu přežít

Usazen je přitom na podvozku pásového obrněného vozidla MT-LB, díky němuž má celkem dobrou mobilitu, ale osádce poskytuje ochranu jenom proti ručním zbraním – třeba kulomet, natož pak dělostřelecká palba nebo sebevražedný dron s kumulativní, případně explozivní hlavicí, je pro něj tedy konečná – navíc nebývá osazován přídavnou ochranou.

Ta by mu akorát bránila v činnosti, takže ho dle Armádního Zpravodaje nelze zabezpečit ani lehce proti dronům. Vystaven byl navíc na otevřeném poli, což je ale pro jeho fungování nezbytné. Zároveň se mu to však stalo handicapem, jelikož ho dokázal objevit průzkumný dron, který následně zaznamenal jeho zničení pomocí kazetové munice.

Nejspíše se jednalo o raketu M31A,1 jelikož ji odpaloval M142 HIMARS, vysoce přesný salvový raketomet, který však umí střílet i jednotlivě. Dosah je s touto střelou až 92 km, jak potvrzuje Wikipedia, ale jelikož slouží Zoopark-1 k detekci na vzdálenost max. 50 km, u minometných cílů max. 20 km, zřejmě mu byl mnohem blíže, ale jak moc, odhadovat nelze.

Německo začíná zbrojit tak mohutně, že vytře zrak i Rusku. K tisícovce Leopardů 2 nakoupí i 8,5 tisíce obrněnců a 20 Eurofighterů

Na záběrech je vidět, jak jeho pozici i území na desítky metrů od něj pokropila submunice, načež se z radaru začalo kouřit, což ho pravděpodobně vyřadilo na minimálně několik měsíců, než bude opraven. Redakce Armádního Zpravodaje nicméně připouští, že se mohl později rozhořet a být zcela zničen, což ovšem na videu pozorovatelné není.

Ke zničení by šla jistě použít klasická raketa s explozivní hlavicí, ale zřejmě nebyla k dispozici. Armádní Zpravodaj připomíná, že je Zoopark-1 velmi vzácný systém, jelikož vznikl pouze v desítkách kusů, potvrzuje Armforc, a výroba nových je nejspíše velmi pomalá.

Článek Video: M142 HIMARS zničil kazetovou municí extrémně vzácný ruský radar Zoopark-1, který je na bojišti velkou výzvou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolona obrněnců vezla útočící pěchotu

Video níže ukazuje útok dvou ruských tanků a tří bojových vozidel pěchoty proti ukrajinské obranné linii. Primárním úkolem bylo vysadit pěchotu a podpořit ji, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje, přičemž zpočátku zasypávalo útočící kolonu dělostřelectvo, ale nebylo tak účinné. Bojová vozidla proto mohla začít vysazovat pěchotu – nejspíše se jednalo o BMP-2, v jejichž nitru je místo pro 7 vojáků, uvádí Army-Guide – a v tu chvíli zasáhly drony.

Rusové potvrdili brzký konec mechanizovaného boje: skoro všechny americké tanky M1A1 Abrams dodané na Ukrajinu byly zničeny

Mezi nimi byly jednoznačně bombardovací shazující malé pumy, které byly účinné hlavně proti vysazené pěchotě, ale poškodit mohly i bojová vozidla pěchoty. Na záběrech jsou pak vidět hořící obrněnce a tanky, ale není přesně jasné, jak byly zničeny, protože jsou záběry velmi nekvalitní. Armádní Zpravodaj se ale domnívá, že sebevražednými drony. Modernizovaný tank jako T-72 má sice kompozitní pancíř a reaktivní pancéřování, uvádí Wikipedia, ale to nejspíše nestačí. Opakovaně se ukazuje, že operátoři dronů vědí, jak tank úderem zničit.

Zničení kolony 5 ruských obrněnců, v níž byly dva tanky

Článek Video: ruský 5členný útok vedený 2 tanky skončil fiaskem. Nejdříve ho zasypalo dělostřelectvo, pak dorazily drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rezervované zbraně mohou ihned na frontu

Houfnice D-30 pochází z 60. let 20. století, uvádí Wikipedia, ale pro svůj relativně dlouhý dolet a spolehlivost je hojně užívána i dnes. V průběhu času prošla řadou modernizací, resp. úpravou na základě jejích uživatelů, např. Čínou, Chorvatskem, Egyptem, Irákem apod. Její ráže je 122 mm a střílí projekty do vzdálenosti 15,4 km, raketově poháněné pak do 21,9 km.

Rozsáhlá modernizace 4 německých ponorek 212A je udělá extrémně nebezpečné. Ruská plavidla budou proti nim zaostalá

Zvládá přitom až 12 ran za minutu a do bojové pohotovosti ji lze uvést do 1,5 minuty od dosažení pozice. K její obsluze je potřeba 5 až 6 vojáků, což není na lidské zdroje ekonomické (třeba ve srovnání se samohybnou), ale zase je relativně malá, takže ji lze dobře maskovat. Je však nezbytné, aby působila poblíž bojové linie, což znamená pro ni i obsluhu riziko, že na postavení zaútočí drony – na zničení stačí dle Armádního Zpravodaje jeden.

Organizátoři kampaně „Dárek pro Putina“ popsali její cíl jako: „Nakupte šest houfnic D-30 pro ukrajinskou armádu. Podařilo se nám zajistit šest nových houfnic, které jsou k dispozici ihned po získání potřebných finančních prostředků. Vzhledem k současné situaci je to téměř zázrak, protože na většinu zbraní se čeká několik měsíců, než budou k dispozici. Naším cílem je těchto šest houfnic nakoupit a co nejrychleji je dodat na frontovou linii. Nákup a přeprava houfnic bude realizována ve spolupráci s Velvyslanectvím Ukrajiny v Praze.“

Rusovo největší selhání: Pokrovsk dobýt nedokáže, nemá na to. Ale opravdu se snaží, vojáků obětuje hodně

Ve výzbroji má přitom houfnice potenciál zůstat ještě dlouhá desetiletí. V Rusku ji například osadili na pásy a vytvořili tak bezpilotního robota, s nímž mohou vojáci sedící v bezpečí dojet na místo určení, a tam spustit palbu, aniž by riskovali životy – i když je možné, že se nepřítel zaměří na vysledování signálu mezi nimi a houfnicí, aby udeřil přímo na ně.

Článek Češi se opět semknuli a díky sbírce koupili Ukrajině 6 houfnic D-30 za skoro 60 milionů korun. Střílí až 12 ran za minutu až na 22 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci z konvoje utekli, ale ne moc daleko

Kdy přesně k incidentu došlo, není jasné, ale záběry se dostaly ven 28. června 2025, takže je možné, že jde o události z posledních týdnů. Armádní Zpravodaj připomíná, že jsou z důvodu bezpečnosti často zveřejněny až s odstupem týdnů nebo měsíců, a i přesto bylo prozrazeno velmi málo informací – známa není ani lokalita, kde k tomu došlo.

Ze záběrů pak bohužel nelze identifikovat ani použitou techniku, ale lze ji odhadnout. Ruská armáda má poměrně známé obrněnce, takže mohlo být součástí konvoje třeba bojové vozidlo pěchoty BMP-1, ale také novější BMP-2 nebo BMP-3. Jestliže byl zapojen i tank, zřejmě se jednalo o T-72, pravděpodobně v rozšířené nejlepší modernizaci B3M, a téměř jistě pak byly zapojeny i MT-LB, která jsou využívána jako transportéry pro pěchotu.

Čínská J-10C vyšachovala ruský Su-35. Írán ji zvažuje jako hlavní sílu svého letectva, sráží tak ruský vojenský průmysl

Ukrajinské dělostřelectvo dostalo informace o poloze konvoje z dronu, což je dnes běžné, načež se mu ho podařilo zastavit – standardně bývají jako první znehybněna první a poslední vozidla, jelikož ne každá technika dokáže z cesty sjet a pokračovat po poli. Následně proběhlo několik dělostřeleckých úderů klasickými granáty různých ráží.

Vojáci z konvoje se intuitivně rozutekli do blízkého lesíku, pročež Ukrajinci nasadili kazetovou munici. Je vidět, že s ní doslova kropí rozsáhlé území několikrát po sobě – opět byly zjevně použity různé typy, jelikož dopadá jak menší, tak větší submunice. Jednat se mohlo například o americké M483 a M864, které se „rozloží“ ve vzduchu a dopadají jednotlivě.

Satelitní snímky ukazují, že se Rusko chystá postavit více bombardérů Tu-160M. Nahradí tím ztracené Tu-95 a Tu-22M

Wikipedia uvádí, že tzv. DPICM munice M483 vznikla v 70. letech 20. století, a později vstoupila do výzbroje její vylepšená verze M483A1. Ta nesla 88 kusů submunice podobné granátům, ale dle typu se jiné kazetové projektily pochopitelně liší. Dolet M483A1 je do 17 km, u jiné to je i dvojnásobně více, a lze těžko odhadovat, o jakou se v tomto případě jednalo.

Je však na místě připomenout, že se mnohé státy zavázaly ji nepoužívat, a tak pochází často právě z Ameriky, protože ta k nim nepatří (stejně jako Rusko a Ukrajina, z nichž si obě vyrábí i vlastní, ačkoliv v západní standardu 155 mm asi těžko). Výsledkem úderů je každopádně zničený ruský konvoj, a velmi pravděpodobně i většina vojáků, která se ukryla.

Článek Záběry ukazují, jak dělostřelci opakovaně zasypávali kazetovou municí vojáky z 12 ruských obrněnců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jde o první zaznamenané zničení odpalovače

K incidentu došlo poblíž města Klincy v Brjanské oblasti ležící na severních hranicích s Ukrajinou, když se Iskander zrovna připravoval k útoku. Patřil 26. raketové brigádě Ozbrojených sil Ruské federace, ale odpal už (naštěstí) provést nestihla. Jeden ze systémů měl být zničen kompletně, což je ze záběrů patrné, zatímco další dva poškozeny – jeden z nich je nejspíše vidět nalevo od onoho explodujícího – pouze se z něj kouří, ačkoliv část také odletěla do pole.

MiG-29 rozmetal ruské operátory dronů i s veliteli schované v jejich sídle 250kg bombou (video). Těžko někdo přežil

Pakliže bude zničení potvrzeno, půjde o první zdokumentovaný případ úspěšného zasažení ruského operačně-taktického raketového systému Iskander od začátku invaze v roce 2022. Zatím se o tom totiž nezmiňují ztráty sledované českými analytiky z Oryxu, ani jiné zdroje. Armádní Zpravodaj připomíná, že měl nedávno Iskander zničit celou baterii MIM-104 Patriot, ale nejspíše se jednalo o nepravdivou informaci, neboť měl být útok veden proti maketám.

Je však na místě uvést, že z poskytnutých záběrů nelze pořádně identifikovat, že šlo opravdu o odpalovače systém Iskander – vycházet lze pouze z informací zveřejněných ukrajinskou stranou. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se také mohlo jednat o severokorejskou raketu KN-23, která je de facto obdobou Iskanderu, ale moc o ní známo není.

Satelitní snímek potvrzuje vážné poškození Krymského mostu. Jedna z jeho klíčových částí úplně zmizela

Na druhou stranu Armádní Zpravodaj v květnu 2024 upozornil, že až v 50 % případů po odpalu spadne nebo exploduje – a to měla ambice nahradit ruský Iskander, jelikož by měla mít o něco lepší vlastnosti. 9K720 Iskander byl mimochodem zařazen do výzbroje v roce 2006 a jedná se o balistickou raketu krátkého doletu, konkrétně do 500 kilometrů, uvádí Wikipedia.

Její hlavice je těžká 480 až 700 kg a dosahuje nadzvukové rychlosti, přičemž k cíli míří po zploštělé balistické křivce, takže neopustí atmosféru. V závěrečné fázi letu může provádět manévry s přetížením až 30 G, a k navádění využívá radar, inerciální navigaci a globální družicový polohový systém GLONASS. Cíl zasáhne s odchylkou do 2,5 m, přičemž k němu může dopravit hlavici tříštivotrhavou, jadernou, kazetovou nebo termobarickou.

Článek Video: poprvé v historii vyřazeny 3 ruské raketomety Iskander najednou. Jeden z nich explodoval a vytvořil velkolepý ohňostroj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kvalitní optika zaručuje H-10 úspěch

H10 Poseidon je americký průzkumný dron, který se dostal i do výzbroje ukrajinských sil, a to někdy v roce 2022, uvádí Spgr. V současné době jsou aktivně používány verze Mk II a Mk III lišící se od sebe maximálně v maličkostech. Tento bezpilotní letoun má hned několik výhod – jednou z nich je používání izraelské optiky a termokamery, což zajišťuje velmi kvalitní obraz, a navíc operátor dokáže zaměřit i maskované cíle. Ty pak mohou dělostřelci podle jeho údajů zničit, aniž by nepřítel něco takového čekal a mohl uniknout.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Dron je také vybavený ochranou proti rušení, uvádí ArmyRecognition, což je dnes důležité, jelikož jsou systémy elektronického boje jednou z nejpoužívanějších ochran proti dronům. A pokud vypadne spojení, může se mnohý dron zřítit – u Poseidonu by to však hrozit nemělo, jelikož má disponovat autonomními funkcemi a v takovém případě se sám vrátit na základnu.

H-10 Poseidon je letadlo i helikoptéra

Samotná konstrukce dronu H10 Poseidon je v mnohém unikátní. MilIn uvádí, že jde o takzvaný hornoplošný monokok, jemuž zajišťuje pohyb tlačná vrtule, ale navíc má ve své horní části i čtveřici vrtulí. S jejich pomocí může vzlétat a přistávat, a ačkoliv se pohybuje jako běžné letadlo s křídly, schopnost přistání a startu má jako vrtulník, takže nepotřebuje žádnou dráhu.

Video: těžké ukrajinské bombardovací drony dokáží „doručit“ ruským obrněncům i protitankové miny, které jim mohou shodit na střechu

Konstrukce je 1,9 metru dlouhá a rozpětí křídel činí 3,5 m, zatímco maximální rychlost dosahuje 150 km/h, ale jeho běžná cestovní je poloviční, přičemž dokáže urazit vzdálenost až 150 km a operovat za horkého i mrazivého počasí. Sada dronu je složena v kufrech a kromě řídící stanice obsahuje celkem tři stroje – operátoři tak mohou s jednou sadou létat v podstatě nepřetržitě, i když jsou další stroje na údržbě nebo ztracené v boji.

Článek Když si vezme ruskou armádu na mušku H10 Poseidon, zcela ovládne bojiště. Nepřítel pak ani neví, odkud ho dělostřelectvo zasahuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když HIMARS minul, KN-09 shořel na popel

Zničení KN-09 mělo dnes už zcela standardní průběh – nejdříve ho lokalizoval dron, konkrétně z ukrajinského 4. pluku známého jako „Rangers“, který na něj navedl dělostřeleckou palbu. Úkolu se tradičně zhostil M142 HIMARS, jelikož je mimořádně přesný i na dlouhou vzdálenost. Dle výrobce Lockheed Martin dokáže dostřelit až 300 km a s přesností kolem 1 metru.

Pilot se katapultoval z neovladatelného letounu F/A-18 Hornet, který začal z ničeho nic hořet. Zřítil se na finskou vojenskou základnu

Nestává se tedy často, aby cíl vyloženě minul, ačkoliv i to se stává. Armádní Zpravodaj v dubnu 2025 poukazoval na případ, kdy se těsně netrefil do ruského BM-27 Uraganu, což je sice malé „selhání“, ale úspěchu stejně dosáhl, jelikož ho i tak dokázal zničit. V případě KN-09 byl ovšem o něco přesnější, přičemž na něj použil střelu M30A1 fungující jako brokovnici.

Ta v místě neničí cíl explozí, ale vychrlí na něj 180 000 wolframových kuliček, které udělají díry do každého méně pancéřovaného cíle, poničí jejich šasi, systémy apod., vysvětluje americká armáda. Začátkem dubna redakce Armádního Zpravodaje ukazovala následky úderu střelou na dva ruské vrtulníky, z nichž byl jeden zcela na odpis a druhý na dlouho vyřazen.

Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale

I v tomto případě přitom M142 HIMARS svůj cíl minul, a to hned o několik metrů – ale přesto se mu ho opět povedlo zničit. Wolframové kuličky se totiž rozletí do všech stran, a jak je ze záběrů patrné, podařilo se jim zasáhnout odpalovací zařízení. V tom byly evidentně ještě nabité rakety, i když není jasné, jak nakonec KN-09 dopadl, protože bylo video ukončeno.

S největší pravděpodobností došlo ale k explozi raket a jeho zničení. Armádní Zpravodaj také ověřil u OSINT analytika, že byl KN-09 zničen u obce Pervomajskij v Kurské oblasti.

Článek HIMARS zdánlivě selhal, když minul o dobrých 5 metrů – ale přesto zničil severokorejský raketomet KN-09 brutální ráže (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo dodalo už 9 houfnic Zuzana 2

Zdaleka nejde o první dodávku, ačkoliv byla z hlediska těchto houfnic největší. Jejich celkový počet dodaných Německem na pomoc napadené zemi je od počátku války devět. V boji proti militantní ruské armádě jde sice o relativně zanedbatelné číslo, ale nejde o jediné houfnice, které Ukrajina dostává. Z těch německých má také RCH 155 patřící k nejlepším na světě.

Rusko je na válku s Evropou připraveno: „Jak ukončí boje na Ukrajině, může do 1 roku pokračovat,“ tvrdí nizozemská rozvědka

Dodaná Zuzana 2 je každopádně produktem slovenské společnosti Konštrukta Defence, která o ní uvádí, že je určena k ničení útoků taktickými zbraněmi, boji s dělostřelectvem a minomety, stejně jako k neutralizaci a ničení živé síly a střílejících objektů, velitelských stanovišť, komunikačních zařízení nebo vybavení v odlehlejších oblastech, a k řadě dalšího.

Armádní Zpravodaj ověřil v několika zdrojích její dostřel, a ačkoliv se o pár kilometrů liší, samotný výrobce udává 41+ kilometrů při střelbě až 5 ran za minutu – tím je myšleno v první minutě, poté je rychlost snížena na 13 za 3 minuty, což je stále velice dobré. Po příjezdu na místo je přitom houfnice Zuzana 2 připravena k boji za méně než 2 minuty, a pozici dokáže opustit za méně než minutu. Znamená to teda, že jí stačí 4 minuty k vypálení 5 ran, a poté může ujet.

Video a galerie: velkolepá oslava vítězství v 2. světové válce v Moskvě. Rusko ukázalo vojáky i techniku, která chybí na frontě

Jedná se o efektivní ochranu proti dronům i protibaterijní palbě, protože než ji stihnou objevit, je dávno pryč. Je přitom schopna fungovat v teplotách od -32 do +49 °C, takže ji nezastaví ani pořádná zima pro Ukrajinu typická. Po silnici se potom dokáže pohybovat až 80 km/h; v terénu je to pochopitelně méně. Ujet má na plnou nádrž až 750 km, uvádí Wikipedia.

Článek Slušné posílení: Ukrajina dostala 3 slovenské houfnice Zuzana 2. Rusy ztrestají na více než 40 km až 5krát za minutu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničené zákopy, palebné pozice i komunikace

Níže můžete vidět video složené ze záběrů mnoha nenadálých útoků pohraničníků, ovšem není jasné, v jakém časovém období byly pořízeny. Nejčastěji jsou na nich sebevražedné drony útočící na různé ruské pozice, ale lze zaznamenat i útok dronu bombardovacího, případně dělostřelecký úder, ale redakce Armádního Zpravodaje pravděpodobně za použití minometu. Drony tak třeba zničily postavení, v němž byl těžký kulomet, nejspíše Kord. Jde o ruskou zbraň ráže 12,7 milimetrů, uvádí Wikipedia, jejíž efektivní dosah jsou až 2 kilometry.

Video: pokud se žene ruská obrněná kolona přes otevřené pole s velmi starými tanky T-62MV, nemusí jí pomoci ani odhodlání zvítězit

Cílem útoků se však staly i zákopy a úkryty, do nichž operátoři dronů vnikali různými otvory, a to velice přesně. Odnesly to ale také komunikační systémy a jejich antény. Ruská armáda využívá celou škálu těchto zařízení – jedním z nich může být třeba rádiová souprava R-168 Akveduk. Ta umí například měnit frekvence, což zásadně ztěžuje její rušení, uvádí DsmForecastInternational. Armádní Zpravodaj předpokládá, že může vést narušení komunikace nepřítele k výraznému oslabení jeho schopností, takže jde tedy o velice chytrou taktiku.

Článek Video: ruští vojáci nemusí mít na reakci ani 1 vteřinu, pokud jim pozice nečekaně přepadne dělostřelectvo spolu s drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské dělostřelectvo ztratilo dominantní převahu

Ukrajina na tom dlouhou dobu nebyla dobře a zdaleka nemohla ruské armádě, která vypálila v některé dny dokonce až 60 000 granátů denně, oplácet útoky dělostřelectvem ve stejné míře, neb měla zásoby zhruba jenom na 12 % jejích možností. To se však začalo měnit s českou iniciativou, která již v roce 2024 zajistila 1,5 dělostřeleckých granátů, zejména ráže 155 mm, ale také 122 mm, načež se ji ministr zahraničí Jan Lipavský rozhodl v tomto roce zopakovat.

Francie rozjíždí válečnou výrobu, aby dokázala čelit Rusku. Produkuje klíčovou část pro dělostřelecké granáty

A zadařilo se. Redakce Armádního Zpravodaje informovala koncem dubna 2025, že už bylo na Ukrajinu dodáno v rámci druhého kola české iniciativy 400 000 granátů, a ministryně obrany Jana Černochová sdělila, že by mohlo dojít k překročení původních plánů o tři sta tisíc kusů, takže by jí nakonec bylo 1,8 milionu kusů. Není to ale jediný směr, jak ČR pomáhá.

Na zmíněném setkání bylo také oznámeno, že Česká republika podpoří Ukrajinu v otevření výcvikového centra pilotů F-16, které nemůže být z bezpečnostních důvodů na území napadené země. Odkud má pocházet zbylého 1,2 milionu dělostřeleckých granátů, není jasné, Volodymyr Zelenský to nesdělil, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že má i jiné partnery.

Ruské letectvo ztratilo letoun nad Černým mořem. Neustál ukrajinský kombinovaný útok na Novorossijsk. Pilot i operátor ale přežili

Krom těch evropských je to samozřejmě Amerika, která ji rovněž zásobuje dělostřeleckou municí, minimálně do systémů vlastní výroby. Vedle si mnoho munice nakupuje a vyrábí sama, a ačkoliv to na ruskou produkci zdaleka nemá, podařilo se jenom díky české iniciativě snížit poměr v počtu vypálených granátů na 1:2, takže má teď útočník „jenom“ dvojnásobnou převahu. A nepomáhají mu s tím ani nedávno prokázané mohutné dodávky ze Severní Koreje.

Článek Evropa mohutně sílí a staví se Rusku na odpor. Ukrajina dostane letos celé 3 miliony dělostřeleckých granátů, hlavně díky ČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dostřel až 60 km, a nyní mnohem přesněji

Houfnice 2S22 Bohdana je relativně novu ukrajinskou zbraní. Má ráži 155 milimetrů a hlaveň o délce 52 ráží, čímž se vyrovná moderním západním protějškům. Wikipedia uvádí, že může s běžným projektilem zasahovat cíle do vzdálenosti 42 kilometrů a s raketově poháněným až 60 kilometrů. Je jasné, že na takovou vzdálenost, pokud nepoužívá naváděný projektil jako M982 Excalibur, má obsluha obtížnou úlohu se trefit.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

V tom by jí měl pomáhat na hlavni zaznamenaný radar RSVSh-112L4. Aktikor uvádí, že slouží k měření rychlosti vystřeleného projektilu. Armádní Zpravodaj se domnívá, že tento údaj nemůže logicky pomoci zpřesnit trasu již vystřeleného projektilu, ale může pomoci vypočítat obsluze trasu toho dalšího. Nemusí se totiž spoléhat na tabulkovou hodnotu rychlosti, ale zná tu nejaktuálnější a může ji dosadit do svých výpočtů.

Radar vhodný pro každé dělostřelectvo

Ukrajina vyvíjí radar RSVSh-112L4 již delší dobu, zprávy o jeho zkouškách se podařilo redakci Armádního Zpravodaje dohledat již z roku 2021, kdy o něm informoval Defence-Ua. Ten také uvádí, že by měl sloužit pro dělostřelectvo různých ráží, takže nejde o zařízení určené přímo pro domácí houfnici 2S22 Bohdana. Namontovat ho lze přímo na hlaveň zbraně, ale stejně tak ho umístit i na stojan vedle děla a zaměřit tak, aby projektily zaznamenal.

Bohdana 4.0 se stala klíčovou houfnicí ve výzbroji Ukrajiny. Rychlost produkce lze závidět, jednou může být exportním artiklem

Jak moc dokáže takový radar zpřesnit palbu, může laik asi velice obtížně říci, protože výpočet přesného zaměření děla je věda a záleží na mnoha faktorech. Ale zpřesnění palby je obecně vždy vítané. Umožňuje zničit zadaný cíl mnohem efektivněji, tedy menším počtem ran, což šetří to munici, a rovněž to znamená menší nebezpečí odhalení a riziko zničení nepřítelem.

Článek Ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana jsou přesnější než dříve. Může za to malý balistický radar, který zároveň komplikuje nepříteli odvetu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci použili auta a motocykly

Záběry, které jsou ke zhlédnutí níže, ukazují, jak se ruští vojáci pustili do útoku s 28 vozidly – jednalo se o 18 motocyklů a 10 osobních automobilů. Zajímavé na nich bylo, že je vojáci vybavili konstrukcí s pletivem, pravděpodobně s cílem ochránit je proti útokům sebevražedných dronů. Minimálně jedním z vozidel byl VAZ 2101, což je osobní automobil známý jako Žiguli, uvádí Wikipedia. Vzhledem k tomu, že nemá žádnou pancéřovou ochranu, domnívá se Armádní Zpravodaj, že exploze hlavice dronu na zábraně stejně posádku zranila.

Čínská fregata Type 054B vypadá nebezpečně, může se stát páteří námořnictva. Rozdat si to může i s americkým torpédoborcem

Obránci proti útočníkům sice nějaké drony také nasadili, což je vidět ve videu, ale hlavní zbraní pro jejich zastavení bylo dělostřelectvo, které použilo i kazetovou munici, Icrc vysvětluje, že jde o projektil se submunicí, která je v místě cíle rozprostřena na větší plochu, kde dokáže dle typu ničit měkké, ale i obrněné cíle – pro osoby na motorkách a v automobilech je doslova smrtící. Obráncům se proto podařilo zlikvidovat 15 motocyklů a 9 automobilů.

Článek Video: ani 28 vozidel včetně „žigulíků“ v jednom ruském útoku nemusí uspět, pokud narazí na připravené obránce s kazetovou municí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

400 000 granátů dodáno, 1,5 milionu v zásobě

Jelikož bylo první kolo tzv. české iniciativy zajišťující velkorážní munici pro ukrajinské ozbrojené síly úspěšné, oznámil ministr zahraničí Jan Lipavský v lednu 2025, že chystá druhé, jak Armádní Zpravodaj informoval. A úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Již o dva měsíce později sdělil premiér Petr Fiala, že ČR bude schopna zajistit stejný objem jako loni.

Ukrajina docela potupně ztratila těžkou stíhačku Suchoj Su-27 během ruského leteckého útoku. Pilot se katapultoval a přežil

Z toho měla Ukrajina prozatím obdržet 400 000 granátů, přičemž se Jan Lipavský nechal v dubnu 2025 slyšet, že jenom česká iniciativa snížila účinnost ruského dělostřelectva o 50 %, a že zvládla zajistit dostatek munice na dalších 5 měsíců. Nějaká pochází přímo z české výroby, například z poličského závodu STV Group, kde nedávno explodoval její sklad.

Rusko se v dalších 10 dnech zapotí. Francie ho chce přinutit k rychlému ukončení války. Zapojit se mají i Američané

Jana Černochová také v diskuzi uvedla, že má česká iniciativa v záloze další zdroje a dostatek nevyčerpaných peněz, s nimiž dokáže zajistit ještě 1,5 milionu kusů velkorážní munice. To je také číslo, jaké se podařilo zprostředkovat za loňský rok, přičemž na to jenom Česká republika měla vynaložit kolem 1 miliardy korun. Částku upřesnila v reakci na Karla Havlíčka, který kritizoval, že je iniciativa netransparentní a není jasné, kolik na ni šlo ze státní kasy.

Článek Česko neskutečně valí! Už zajistilo Ukrajině 400 000 dělostřeleckých granátů a nezastavuje. V záloze má ještě dalšího 1,5 milionu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedno vozidlo přežilo, druhé ujíždělo

Video níže ukazuje, jak se podařilo zničit odpalovací vozidlo systému 9K317 Buk-M2 a jeho nabíjecí vozidlo s náhradními střelami. Buk-M2 je zbraň středního dosahu, jejíž odpalovací vozidlo TELAR má nejen 4 střely, ale i vlastní radar, uvádí ArmyRecognition. Stála přitom nedaleko nabíjecího vozidla na volném prostranství, kde zřejmě v tu chvíli pátrala po nějakém cíli. Objevil je ale průzkumný dron a předal jejich souřadnice dělostřelectvu.

10 extrémně krutých vládců historie: nechybí mezi nimi ani žena, která ze zášti upálila stovky lidí, ostatní jich „pokosili“ miliony

Na obě vozidla se pravděpodobně zaměřil raketomet M142 HIMARS nebo M270, soudí Armádní Zpravodaj, jelikož tomu odpovídá přesnost úderu a skutečnost, že přišly v těsném sledu za sebou. Střely jsou naváděné prostřednictvím GPS, uvádí Wikipedia, a pokud není v oblasti významné rušení, dokáží zasáhnout přesně. Odpalovací vozidlo bylo zničeno okamžitě – je vidět i exploze jeho střel, ale nabíjecí vozidlo bylo zřejmě jenom vážně poškozeno, neboť se po úderu pokusilo uniknout, ale po pár desítkách metrů z něj musela osádka utéct.

Zničení vozidel systému Buk-M2

Článek Video: i mimořádně přesný M142 HIMARS může ruský Buk-M2 minout tak, že zkusí ujet. Nabíjecí vozidlo ale takové štěstí mít nemusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bohdana-B je tažená a docela přesná

Důkaz užitečnosti taženého dělostřelectva ukazují Ukrajinci na nové tažené houfnici Bohdana-B. ArmyRecognition vysvětluje, že jde o hlaveň a dělostřelecké zařízení samohybné ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana, ale nikoliv na kolovém podvozku – nejčastěji přitom bývá na Tatra 8×8. Tentokrát je ale na lafetě starého sovětského děla 2A36 Giatsint-B, přičemž byla zachována přesnost i dosah Bohdany, ale když se chce pohnout, musí pro komplet přijet tahač.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Mohlo by se to zdát jako obrovská nevýhoda, ale dělostřelci tvrdí opak. Jestliže jsou rušené nepřátelské protibaterijní radary, nejlepší metodou k objevení houfnice jsou pak průzkumné drony, před nimiž se musí dělostřelci pečlivě maskovat. Tažené houfnice jsou ale mnohem menší než samohybné na objemném nákladním automobilu nebo pásovém podvozku. V zalesněném terénu a pod maskovacími sítěmi jde tedy schovat mnohem snáze, takže pokud obsluha nic nezanedbá, je její používání bezpečnější, soudí Armádní Zpravodaj.

Některá tažená děla může přepravit vrtulník

Tažené dělostřelectvo má však i další výhody. Třeba americká houfnice M777 je konstrukcí tak lehká, že ji je možné přepravovat v podvěsu pod vrtulníkem, uvádí Army-Technology. Takové dělo lze potom velice rychle přepravit na místo, a to dokonce na takové, kam se samohybná houfnice není schopná po kolech nebo pásech dostat. V podstatě to znamená, že vojáci mohou mít dělostřeleckou podporu i v těžko přístupném terénu, a to extrémně rychle.

V plánu je až 3 100 letounů F-35 do roku 2035. Na západě konkurenci nemají, jsou největší údernou silou současnosti i budoucnosti

Obecně také platí, že je cena tažené houfnice výrazně nižší než samohybné, a výroba rychlejší. Na druhou stranu i samohybné houfnice mají své výhody, třeba rychlý přesun z místa na místo, nebo možnost doprovázet jednotky všude tam, kde jsou cesty. U mnoha typů navíc osádka při používání neopouští pancéřovanou kabinu a je tak mnohem lépe chráněna proti palbě nepřítele. Třeba RCH 155 umí střílet za pohybu, a FH77BW L52 Archer zase může zaujmout pozici, vystřelit několik ran a opustit ji dříve, než projektily zasáhnou cíl.

Článek Tažené houfnice mají oproti samohybným na bojišti několik výhod. Někdy jsou navíc jedinou možnou volbou, jak mít dělostřelectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útočníky zlikvidovala děla už před frontou

Video dostupné níže ukazuje, jak se ruské jednotky pokusily o mohutný útok, v němž bylo celkem nasazeno asi 300 vojáků a 40 obrněných vozidel podporovaných 3 tanky. Ze záběrů je patrné, že se zpočátku mohly zkoušet krýt za pomoci dýmu, ale drony obránců je měly jako na dlani. Nad bojištěm mohly kroužit například letouny Shark, k nimž UkrSpecSystems uvádí, že mají třicetinásobný optický zoom a další moderní sledovací techniku. Na základě dat pak začalo pálit dělostřelectvo kombinovaně s drony 8 km od frontové linie.

Byrokracie EU a zelené šílenství mohou zabíjet vojáky. Hezky to ukazuje příklad z Německa s jedním z nejdražších BVP na světě

Zásahy dronů a dělostřelectva byly patrně účinné, odhady mluví o 29 zničených obrněných vozidlech, 140 zabitých vojácích a poškození všech 3 tanků. Některé zásahy techniky byly tak přesné, že se Armádní Zpravodaj domnívá, že dělostřelci použili přesnou munici jako M982 Excalibur. S ní mohou moderní děla ráže 155 mm, včetně ukrajinských 2S22 Bohdana, pálit na vzdálenost přesahující 50 km, uvádí Wikipedia. Přesnost projektilu je asi 1 metr a stojící obrněné vozidlo zničí velmi spolehlivě; pohybující se však zasáhnout nedokáže.

Článek Video: ani extrémně mohutný ruský útok se 40 obrněnci doplněný 3 tanky nemusí uspět, pokud dělostřelectvo spolupracuje s drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obě děla zřejmě zasáhl naváděný Excalibur

Záběry ukazují dvě na sobě nezávislé akce. V první části průzkumný dron objevil ruskou taženou houfnici D-30, k níž WeaponSystems uvádí, že používá munici ráže 122 milimetrů se standardním dosahem 15,4 kilometrů. Na jeho zničení stačila ukrajinským dělostřelcům jedna rána, jelikož zasáhli naprosto přesně. Armádní Zpravodaj se domnívá, že použili projektil M982 Excalibur. Wikipedia uvádí, že je naváděn prostřednictvím GPS a má přesnost kolem 1 metru, přičemž ho moderní děla dokáží odpálit do vzdálenosti přes 50 kilometrů.

„Královská“ houfnice AS-90 je stále dostatečně výkonná, ačkoliv má i významný handicap. Bývala mohla patřit k nejlepším

Druhou zničenou houfnicí byla 2A65 Msta-B, která je také tažená, ale používá munici ráže 152 milimetrů, a její dosah je 28,9 kilometrů, uvádí Military-History. Po objevení na ni nejprve zaútočil sebevražedný dron, a jelikož ji nejspíše jenom poškodil, zasáhli opět dělostřelci. Jejich přesný úder svědčí o opětovném použití Excaliburu, jímž se jim podařilo trefit nejenom samotné dělo, ale i munici okolo, o čemž jasně svědčí síla exploze.

Článek Video: úspěšný protibaterijní boj může přinést zničení dvou ruských houfnic, pokud si je vezme do parády přesný Excalibur se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Česko zajistilo munici a změnilo poměr sil

Jan Lipavský oznámil záměr druhé vlny české iniciativy k zajištění munice pro Ukrajinu koncem ledna 2025, o čemž Armádní Zpravodaj informoval, a premiér Petr Fiala již koncem března potvrdil, že Česká republika skutečně zvládne toto množství dodat. V jakém objemu to bude do konce září, není jasné, ale dost možná se podařilo cíl naplnit ze 100 %.

Rusko to nevydrželo ani 2 týdny a hrubě porušilo příměří v Černém moři. Zaútočilo střelami Kalibr, většinu jich Ukrajinci sestřelili

Armádní Zpravodaj si všiml také tvrzení Jana Lipavského, podle něhož klesla účinnost ruského dělostřelectva díky české iniciativě o 50 %. Konkrétně z poměru 1:10 na 1:2 v počtu střílené munice, což je významný posun. Bez významných příspěvků Kanady, Norska, Nizozemska a Dánska by to však nebylo možné – šlo o společné úsilí pod záštitou ČR.

Ukrajinský odstřelovač zlikvidoval ruského vojáka na 1,5 km pomocí velkorážní pušky (video)

Redakce Armádního Zpravodaje také připomíná, že se v minulém roce podařilo v rámci první české iniciativy dodat na Ukrajinu více než 0,5 milionu dělostřeleckých nábojů ráže 155 milimetrů a 152 milimetrů. Část se přitom daří vyrábět v samotné České republice, ale většina granátů je nakupována zejména mimo Evropu, konkrétně v zemích třetí světa.

Článek Účinnost ruského dělostřelectva klesla o 50 %. Česko dokáže Ukrajině zajistit měsíční dodávky munice na 5 měsíců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden vrtulník dopadl hůře než druhý

Informací není k incidentu mnoho, ale video toho prozrazuje dostatek. Jedním ze zasažených byl Mi-28, což je ruský bitevní vrtulník ve verzi N zařazený do výzbroje v roce 2009 (jinak pochází až z 80. let 20. století, upřesňuje Wikipedia). Primárně byl určen k ničení tanků a obrněných vozidel, a například na rozdíl od Mi-24 nemůže převážet výsadek ani náklad, ačkoliv má místo pro tři pasažéry – to se hodí třeba v momentě, že zachraňuje osádku sestřeleného vrtulníku.

Izraelské letectvo bombarduje Sýrii, aby jí zdevastovalo vojenskou infrastrukturu. Obrana ani neproběhla (video)

Druhým zničeným byl potom Mi-8, tedy víceúčelový vrtulník, který už může nést posádku nebo náklad, ale také být vyzbrojen, a to např. 57mm raketami S-5, pum, případně střelami 9M17 Phalanga, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj připomíná, že se jedná o jeden z nejrozšířenějších vrtulníků na světě, vzniknout měl v počtu více než 17 000 ks, a užívá ho také AČR.

K zasažení vrtulníků byla použita raketa M30A2 odpálená z M142 HIMARS. Wikipedia uvádí, že obsahuje 182 tisíc wolframových kuliček a v místě dopade funguje jako obří brokovnice, která cíl proděraví. Což je také velmi dobře viditelné. Ruský voják při prohlídce upozorňuje třeba na poškození palivových nádrží, což potvrzují i kaluže pod vrtulníky.

2 ruské čety měly dobýt strategickou obec nedaleko ještě důležitějšího města. Dělostřelectvo je pohřbilo i kazetovou municí (video)

Armádní Zpravodaj soudí, že Mi-28NM bude v podstatě neopravitelný, jelikož utrpěl rozsáhlá poškození na trupu a nejspíše i hydraulických systémech. Některé části však zjevně odolaly, neb jsou chráněny pancéřovanými pláty – kupříkladu motor. Vrtulník tak nejspíše půjde opravit, i když to asi nebude úplně rychlé. Vyřazen může být nejméně několik měsíců.

Oproti tomu Mi-8 dopadl mnohem hůře a nejspíše poslouží jako zdroj náhradních dílů pro jiné stroje. Záběry ukazují třeba vytržené dveře od nákladního prostoru, zatímco díry po dopadu rakety jsou de facto všude. Rusové to nemají v Belgorodské oblasti snadné; Armádní Zpravodaj informoval koncem března 2025 o útoku ne čtveřici jiných vrtulníků.

Článek Ruský voják zveřejnil následky útoku M142 HIMARS na vrtulníky Mi-28 a Mi-8 v Belgorodské oblasti. Nejméně jeden je na odpis se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Samopal je vhodný třeba pro dělostřelce

Fort-230 je novou zbraní, ale je již zaveden v některých jednotkách, o čemž svědčí příspěvek 13. brigády národní gardy Ukrajiny. Zde mají samopal dělostřelci ze samohybné houfnice, ale její typ není rozpoznatelný. Přesně pro ně, tankisty, osádky obrněných vozidel, řidiče automobilů a podobné vojenské profese se samopal hodí. Je totiž mnohem menší a lehčí než útočná puška a skvěle se hodí k sebeobraně, ale mohl by být vhodný i pro speciální operace.

iZdroj fotografie: Národní garda Ukrajiny

Fort-230 využívá klasické pistolové střelivo ráže 9 milimetrů, uvádí TheFireArmBlog, které je v zásobníku na 20 nebo 30 ran. Ten je zasunován otvorem ve spodní části jeho pistolové rukojeti, přičemž má volitelnou možnost poloautomatické nebo plně automatické střelby, při níž je kadence 800 ran za minutu. Efektivní dosah má přitom zbraň 200 metrů.

Fort-230 se může stát standardem

Samopal vyniká malými kompaktními rozměry; podle GunsWeek je jeho délka pouhých 40 centimetrů v případě, že má zataženou teleskopickou pažbu, ale pokud se ji uživatel rozhodne využít, prodlouží se na 60 centimetrů. Hmotnost prázdného Fort-230 je potom 2,6 kilogramu, a navíc má také skládací přední rukojeť pro lepší uchopení.

Ruská puška AMB-17 pro speciální jednotky a tajné služby má neobvyklé střelivo, které prorazí i balistickou ochranu a pancíř vozidel

Zbraň má klasická železná mířidla, ale zároveň disponuje i lištou, na níž je možné umístit přídavné zařízení, například kolimátor. Úsťové zařízení je upravené tak, aby umožňovalo montáž tlumiče, což se může hodit třeba při speciálních operacích. Armádní Zpravodaj soudí, že se samopal může v budoucnu stát standardní zbraní některých ukrajinských armádních jednotek, národní gardy nebo policie, i když určitě nebude rozšířen nějak masivně.

Článek Ukrajinské samopaly Fort-230 poskytují skvělou možnost obrany i útoku jednotkám, které nemohou mít útočné pušky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Buk-M1 se přesouval na novou pozici

Video níže ukazuje průběh zničení ruského systému protivzdušné obrany, který operačně-strategické uskupení vojsk „Chortycja“ v příspěvku identifikuje jako Buk-M1. Armádní Zpravodaj připomíná, že jde o systém vyvinutý ještě v SSSR, jehož střely jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 35 kilometrů, uvádí MissileryInfo. Průzkumný dron ho zaznamenal v okamžiku, kdy se dle všeho přesunoval na nějakou novou pozici a operátor dronu počkal, dokud ji Buk-M1 nezaujal. Poté o ní předal informace dělostřelcům, kteří se na cenný cíl zaměřili.

Video: „hození“ bomby přes hranice může být extrémně nebezpečné, ale pokud je pilot zkušený, může cíl zničit a smrti se vyhnout

Není přesně jasné, jakou zbraň k tomu použili, ale vzhledem k síle exploze jediné rány se nezdá, že by šlo o střelu z raketometu M142 HIMARS, soudí Armádní Zpravodaj s tím, že zřejmě půjde o naváděný dělostřelecký projektil, nejspíše M982 Excalibur. Ten je naváděn prostřednictvím GPS, jehož přesnost je zhruba 1 metr, uvádí Wikipedia, a děla s ním dokáží zasahovat cíle i na vzdálenost větší než 50 kilometrů. Jeho exploze zjevně na Buk-M1 odpálila rakety, které destrukci ještě umocnily. Není tak pochyb o totálním zničení cíle.

Článek Video: pokud se na ruský Buk-M1 zaměří dělostřelci, mohou ho zničit jedinou ranou. Zkázu mohou podpořit i jeho vlastní rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-400/S-300 byl zasažen raketometem M142

O incidentu je dostupných jenom velice málo informací – redakce Armádního Zpravodaje může de facto vycházet jenom z toho, co zveřejnila nadace Come Back Alive. Uvedla, že se 43. dělostřelecká brigáda ozbrojených sil Ukrajiny postarala o zničení odpalovacího zařízení ruského systému protivzdušné obrany S-400/S-300 (použít ho lze u obou).

Rusové si pořádně zavařili. Zaútočili balistickou raketou na loď, ale zabili své chtěné spojence (foto)

Žádné další podrobnosti ovšem nesdílela, ani jakým způsobem ke zničení došlo. Armádní Zpravodaj se však na základě zhlédnutých záběrů domnívá, že se jednalo o útok raketometem M142 HIMARS amerického původu, který k tomu využil vysoce přesné střely. Pravděpodobně se jednalo o klasické M31 zasahující až na 92 km s poloměrem 1 metru.

Vidět jsou dvě exploze těsně nad odpalovacím zařízením, což už by ho samo o sobě zničilo, ale jejich účinek podpořil ještě výbuch nejméně jedné protiletadlové rakety. Následně došlo k rozptýlení trosek po okolí nejméně v okruhu vyšších desítek metrů. Odpalovací zařízení bylo umístěno na okraji lesnaté části, v níž se zřejmě ukrývala jeho obsluha.

Rusové lžou, ale usvědčuje je satelitní snímek. Ukrajinci vzali útokem obří ruskou rafinerii už počtvrté v tomto roce

Je možné, že byla explozí zabita nebo alespoň raněna, ale informace chybí. S-400 (Triumf) je mimochodem zaveden v ruské armádě od roku 2007, uvádí Wikipedia, a patří mezi nejlepší svého druhu na světě, ačkoliv třeba při indickém testování dosáhl pouze 80% úspěšnosti. Není to sice špatné, ale rozhodně nesplnil očekávání, jaká od něj byla.

Armádní Zpravodaj nedávno upozorňoval na záběry, na nichž je vidět, jak raketomet M142 HIMARS funguje. Jedná se nejspíše o nejlepší zbraň svého druhu.

Zničení odpalovače systému S-400/S-300 ruské protivzdušné obrany

Článek 2 přesné zásahy a ruský S-400 vybouchl. Mohutná exploze ho roztrhala na kusy, jde o naprosto ojedinělý případ (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kasta 2E vidí cíle vzdálené až 150 km

Video níže ukazuje útok na ruskou radarovou stanici Kasta 2E, o níž Wikipedia uvádí, že jde o radar, který se začal vyrábět již v době Sovětského svazu. Byl však opakovaně modernizován a jeho nejvyspělejší verze mohou detekovat cíle na vzdálenost až 150 kilometrů. Na záběrech je pravděpodobně zobrazena radarová stanice typu Kasta 2E1, což Armádní Zpravodaj usuzuje podle toho, že ji tvoří dvě vozidla. Ze stránek americké armády plyne, že jedno je radarové a ve druhém je řídící a velitelské centrum poskytující data různým zbraním PVO.

Video: stačil jediný zásah granátem Excalibur a ruská houfnice 2S1 Gvozdika skončila v troskách, byla prakticky bezbranná

Po objevení radaru na něj zaútočilo ukrajinské dělostřelectvo, zřejmě za pomoci raketometu M142 HIMARS. Záběry ukazují dvě exploze, ale ani po jedné nezačala vozidla hořet a nejsou na nich znatelné vážné škody. Armádní Zpravodaj však soudí, že může zdání klamat, neboť je nejspíše zasáhly střely M30A1, v nichž je 182 000 wolframových kuliček, uvádí Wikipedia. V místě exploze se chovají v podstatě jako brokovnice a z vozidel zřejmě udělala řešeto.

Článek Video: když se ukrajinské dělostřelectvo dobře trefí, může ochromit celou ruskou protivzdušnou obranu v oblasti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z více než dvou tuctů obrněnců 16 padlo

Hned, jak se dal ruský konvoj do pohybu, sledovaly ho ukrajinské průzkumné drony, jejichž operátoři zalarmovali obranu. Zapojilo se do ní dělostřelectvo, které ho odstřelovalo už z dálky, a následně i bezpilotní letouny. V útoku mělo být přes dva tucty obrněnců, jejichž typ lze rozpoznat jenom obtížně. Armádní Zpravodaj však soudí, že se jednalo (krom jiného) o známou klasiku, tedy transportéry MT-LB, BTR-82 nebo bojová vozidla pěchoty BMP-2.

Fatální selhání pilotů F-16. Omylem bombardovali vlastní město osmi 230kg bombami (video). Oficiální verze, co se stalo, nesedí

K vidění je zřejmě i nějaká speciální technika, ale jelikož je opatřena protidronovými zábranami, nelze ji přesně určit. Nechybí pak ani komunikační a velitelské vozidlo. Ruská armáda však udělala při útoku u Časiv Jar fatální chybu, a sice že se soustředila obrněnce na jedno místo. Ono sice dává smysl, že jela po cestě a na po poli, ale možná nepočítala, že bude objevena tak brzo. Na videu je totiž vidět nečekané zastavení obrněnců po ukrajinském útoku.

Tím se podařilo mnoho dalších vozidel de facto zablokovat a znehybnit na jednom místě, načež přišly na řadu drony – vidět jsou bombardovací i sebevražedné, které útočily jak na nehybnou i postupující techniku, tak na jednotlivé vojáky. Mnozí se totiž pokusili ukrýt například v domech, ale marně, jelikož je tam odstřelovalo dělostřelectvo a likvidovaly bezpilotní letouny.

Rusko bez šance: Polsko chce skoro 2krát více vojáků a povinný výcvik pro všechny. Zvažuje také jaderné zbraně a život bez Ameriky

Celý útok nicméně zničen nebyl, padnout mělo 16 vozidel a 33 vojáků, zatímco zbytek se dal na útěk, na němž byli podle všeho pronásledováni. Armádním Zpravodaj našel vyjádření samotné 24. mechanizované brigády pojmenovanáé po králi Danylovi, podle níž Rusové nasadili do útoku asi 25 kusů techniky (včetně ženijních vozidel), z čehož bylo 11 zničeno a 5 poškozeno.

Obří ruský útok 25 vozidel u Časiv Jar (06. března 2025) odražený ukrajinským dělostřelectvem a drony

Článek Rusové udělali u Časiv Jar opět fatální chybu: obří útok s 25 obrněnci skončil neúspěchem, mnozí raději utekli (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMD-4 může zničit i nepřímý zásah

Na videu níže lze vidět pokus o obsazení zákopového systému ruskou armádou, nejspíše se konkrétně jednalo o výsadkáře. Použili totiž vozidla BMD-4, o nichž Army-Technology uvádí, že jde o obrněná vozidla určená pro výsadkové operace s tříčlennou osádkou a místem pro výsadek šesti pěšáků. Chráněná jsou pancířem odolným proti ručním zbraním, takže když na ně spustila dělostřelecká palba, rychle je zničila. Třeba ve standardním granátu M795 ráže 155 mm je 10,8 kg výbušniny, uvádí Wikipedia, a proto BMD-4 zničí i nepřímý zásah..

Video: ani 18 obrněných vozidel není zárukou, že útok vyjde, když proti nim stojí koordinovaní obránci s drony a těžkým minometem

Ruská armáda nasadila do boje i čtyřkolky, mohlo se jednat například o čínské Desertcross 1000-3. ArmyRecognition uvádí, že mají nosnost až 500 kilogramů, případně na nich mohou jet až 3 vojáci. Nemají však žádnou ochranu a dělostřelecká palba je pro ně smrtelná. Některým pěšákům se přesto podařilo do zákopového systému proniknout, ale neuchytili se – záběry ukazují, že je tam nakonec zničily bombardovací drony.

Článek Video: jestliže se ruští výsadkáři pokusí projet k nepříteli s nesprávnými vozidly, může je cestou snadno rozmetat dělostřelectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zamaskovaný Hyacint-S dronu neunikl

Video níže ukazuje úder na zamaskovanou pozici děla 2S5 Hyacint-S. Jedná se o samohybnou houfnici vyvinutou v Sovětském svazu, uvádí WeaponSystems, která je umístěna na pásovém podvozku a má ráži 152 milimetrů – je tedy velice rozměrná a osádce se ji evidentně nepodařilo zamaskovat ani v zalesněném terénu. Tam ji objevil dron Shark, který UkrSpecSystems popisuje jako multifunkční stroj a vydrží na obloze až 4 hodiny. Díky kvalitní optice může poskytovat údaje k zaměření cenných cílů, což se také v tomto případě stalo.

Video: zůstane-li ruský systém Pancir-S1 nekrytý na okraji pole, může se stát až příliš snadným cílem pro raketomet M142 HIMARS

Po objevení pozice Hyacintu-S následoval úder dělostřelectvem, ale není přesně jasné, jaký typ munice k tomu byl použit – napovídá to však dělostřeleckému granátu M982 Excalibur. Wikipedia uvádí, že je určena do děl ráže 155 mm, přičemž je naváděný prostřednictvím GPS a jeho přesnost je v nerušeném prostředí zhruba 1 metr. Do objeveného děla se trefil naprosto přesně, načež přišla exploze – nejspíše vybuchla i uložená munice.

😎 Знищення САУ „Гіацинт-С“. Корегує екіпаж Shark. pic.twitter.com/JvKu9KurWK

— Aeronavty (@aeronavty) February 5, 2025

Článek Video: když jeden dělostřelec zaměří druhého a využije toho, může způsobit mohutnou explozi těžkého děla 2S5 Hyacint-S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M712 Cooperhead zajistí přesný zásah

Video níže ukazuje případ, kdy opevněné postavení nepřítele zničil přesně naváděný projektil. MilIn uvádí, že se jednalo o M712 Copperhead, což je vlastně o řízená střela odpalovaná z dělostřeleckých zbraní ráže 155 milimetrů; používat ji mohou děla jako je M777, CAESAR a další, uvádí Wikipedia. Její dosah je minimálně 3 a maximálně 16 kilometrů a má bojovou hlavici o hmotnosti 6,69 kilogramů. To se sice nemusí zdát moc, ale záběry jasně dokazují, že i jeden zásah dokáže odolný cíl rozmetat. Nejdůležitější je, aby se trefil co nejpřesněji.

Video: za pouhých 300 sekund systém MIM-104 Patriot zničil ruský bombardér Su-34, stíhačku Su-35 a 3 vrtulníky Mi-8

M712 je naváděna po laserovém paprsku a v tomto případě pomohl dělostřelcům dron ACS-3 Raybird. Defence-Ua uvádí, že je průzkumný a vydrží na obloze až 28 hodin, díky čemuž se hodí právě k vyhledávání cílů a navádění dělostřelecké palby. Osazen bývá i laserovým značkovačem, a právě jeho spolupráce s dělem využívajícím hlavici Cooperhead dokáže zajistit přesný úder téměř na jakýkoliv cíl. Hodí se nejenom proti bunkrům, ale například i proti dělostřeleckým postavením, tankům nebo protivzdušné obraně.

Článek Video: když je dělostřelecký granát přeměněn v naváděnou střelu, může ruské opevnění roztříštit jediným zásahem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pětice BMP-2 se ihned ocitla pod palbou

Video níže ukazuje ruský útok skupiny pěti obrněných vozidel. MilIn uvádí, že se jedná o BMP-2, což je sovětský typ vozidel, v nichž je prostor pro výsadek 7 vojáků, potvrzuje ArmyRecognition. Záběry ukazují, jak se dostala pod palbu obránců, kteří na ni útočili sebevražednými drony a dělostřelectvem, a jedno z vozidel najelo na minu. Obránci tímto způsobem tři zničili, ale část pěchoty z nich unikla. Zbylá dvojice pak dorazila k cíli a vojáci z ní se schovali do poničených domů, načež se jejich vozidla stala cílem útoku a zůstala nepojízdná.

Video: přesný úder dokáže poslat ruský raketový systém Tor na věčnost; odhalen může být paradoxně i drony, které jindy likviduje

Ani v domech však nenašli ruští vojáci bezpečí. Celou událost sledoval dron a na základě jeho údajů začalo oblast odstřelovat dělostřelectvo, konkrétně houfnice 2S7 Pion. Wikipedia uvádí, že jde o těžké dělo ráže 203 milimetrů. Síla jeho projektilů se vzápětí projevila a domy s vojáky i vedle stojící BMP-2 se začaly měnit v trosky. Vzhledem k tomu, že má zbraň kadenci 1,5 rány za minutu a projektily dopadaly s vysokou intenzitou, lze předpokládat, že se na oblast zaměřila minimálně dvě děla. Šance pěšáků přežít tak byla v podstatě minimální.

Článek Video: ruskou útočnou skupinu může ukrajinská armáda „vydrtit“, když proti ní nasadí ultra-těžké dělo 2A7 Pion ráže 203 mm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nizozemsko zaplatí 15 českých houfnic

Kolik přesně pohraničníci dělostřeleckých systémů DITA mají, není známo, což je vzhledem k probíhající válce pochopitelné. A ačkoliv pochází z České republiky, podle MilIn je platí Nizozemsko v rámci pomoci proti ruské agresi. Objednat mělo zprvu 9, a později ještě 6 ks, takže jich budou mít Ukrajinci min. 15. Ale nelze vyloučit, zda si další nepřikoupili.

Francie se nejspíše připravuje, že vyšle vojáky na Ukrajinu. Tisíce vojáků už tam provedly (ne)utajené cvičení, které simulovalo střet u Kyjeva

Nejde o první dodávku houfnic DITA na Ukrajinu, již na podzim 2024 Defence-Ua uvedl, že je do výzbroje dostala národní garda, a to známá brigáda Azov, kterou značně posílily, protože nahradily zastaralé tažené dělostřelectvo. Vojáci na nich oceňují hlavně zautomatizování mnoha procesů, což jim umožňuje velice rychle reagovat – stačí totiž vložit souřadnice cíle a systém už vše obstará sám. K obsluze tak stačí jenom 2 vojáci.

DITA zasáhne cíle až na 39 km

Výrobce houfnice DITA, Excalibur Army, na svých stránkách uvádí, že jde o dělostřelecký systém ráže 155 mim, takže používá munici dle standardu NATO. Hlaveň je 45 ráží dlouhá a projektily z ní dolétnou až do vzdálenosti 39 km. Věž s municí, automatickým nabíječem a hlavní je umístěna na podvozku Tatra, přičemž osádka sedí v bezpečí pancéřované kabiny.

Článek Ukrajinci právě dostali další české houfnice DITA. Jsou první na světě, kdo je používá. Dohromady jich budou mít minimálně 15 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Většina úderů cíl zničila nebo poškodila

Publikované údaje se mají týkat více než 2 800 úderů provedených ruskými drony Lancet, jejichž úspěšnost měla být 77,8 %, uvádí ArmyRecognition. Zničených mělo být celkem 738 cílů a poškozených 1 444. Nejčastěji mířily na pozice ukrajinského dělostřelectva, z toho bylo 760 děl tažených a 517 samohybných. Není však specifikováno, o jaká se konkrétně jednalo.

Chystá se Rusko na střet s NATO? U hranic s Finskem buduje rozsáhlou vojenskou infrastrukturu. Síly na válku ale nemá

Zala Lancet je rodina dronů s charakteristickými křídly a řídícími plochami umístěnými do X, pohání je tlačná vrtule a motor je elektrický. Wikipedia uvádí, že větší Lancet-3 vydrží ve vzduchu 40 minut, pohybuje se max. rychlostí 110 km/h a má hlavici o hmotnosti 3 kg. Ještě vyspělejší má být potom Izdeliye-53 s hlavicí o hmotnosti 5 kg. Disponuje přitom i autonomními schopnostmi a na cíl se pravděpodobně navede i bez zásahu operátora.

Činnost Lancetů údajně prudce klesá

Jak pravdivé jsou zprávy o úspěšnosti dronů Lancet, nelze ověřit, i když faktem zůstává, že existuje řada důkazů o zásazích, které provedly. Forbes ovšem tvrdí, že v posledních měsících války na Ukrajině počet úderů prudce poklesl. Je to dáno hlavně činností ukrajinských dronů určených k jejich lovu. I když nejčastěji likvidují drony průzkumné, zvládnou i ty sebevražedné, a ruská armáda pak nemá dostatečný prostor k útokům.

Článek Exkluzivně: s mírou zásahu 77,8 % Rusko silně devastovalo ukrajinské dělostřelectvo. Drony Lancet zasáhlo přes 1 000 houfnic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Situace výrobu urychlila testování i výrobu

Ukrajinská houfnice 2S22 Bohdana je poměrně nová a moderní zbraň, jejíž první prototyp byl veřejně představen v roce 2018, uvádí Wikipedia. Tehdy však ještě nebyla zcela hotová a čekalo ji několik let testů. Když potom začala být bezpečnostní situace na Ukrajině napjatá, testování se zrychlilo a výroba rozjela. V současné době je ukrajinský průmysl schopen vyprodukovat 20 houfnic měsíčně, uvádí MilIn, čehož nejsou schopné mnohé západní zbrojovky.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Milityrnyj)

Nutno podotknout, že výrobu houfnic a pravděpodobně i rozjetí její masové výroby neplatila pouze Ukrajina, ale pomohli jí k tomu spojenci. Defence-Ua uvádí, že například výrobu 18 houfnic pro ukrajinskou armádu zaplatilo Dánsko a od objednávky do jejich konečného dodání to trvalo necelých 6 měsíců. Zajímavé je, žeje Ukrajina nejenže vyrábí, ale zároveň je postupně modernizuje – změnil se nakládací systém a zkoušely se i různé podvozky.

2S22 Bohdana má moderní západní hlaveň

Koncepčně je 2S22 Bohdana velice podobná francouzskému systému CAESAR, který má objednaný i česká armáda. Jde o houfnici ráže 155 milimetrů s délkou hlavní 52 ráží, což je v současnosti západní standard. Používá přitom klasickou západní munici a její dosah je 42 kilometrů se standardním střelivem, se speciálním však může být delší. Umístěna je na podvozku nákladního automobilu, v současné době ho často dodává česká Tatra.

Domácí houfnice 2S22 Bohdana patří mezi to nejlepší, co může Ukrajina používat. Se západními děly má mnoho společného

Zvládnutí masové sériové výroby moderních houfnic západního typu může v budoucnu ukrajinskému zbrojnímu průmyslu velice prospět. Cena houfnice má být údajně nižší než u obdobných západních zbraní, což může být dáno například i nižšími mzdovými náklady na Ukrajině. Navíc půjde o zbraň v masovém měřítku vyzkoušenou v bojových situacích, takže si lze dobře přestavit, že o ni budou mít zájem mnohé armády světa.

Článek Rychlost, jakou může Ukrajině celý svět závidět: měsíčně může vyrobit až 20 houfnic 2S22 Bohdana, které patří k nejlepším na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obrněnce odpadaly jeden po druhém

Někdy až mrazivé záběry z útoku ruské formace 25 obrněných vozidel podporovaných 5 tanky můžete vidět na videu níže. MilIn uvádí, že už na ni čekala zkušená jednotka obránců se zastříleným dělostřelectvem a připravenými sebevražednými drony, která likvidovala jedno vozidlo po druhém – záběry jasně ukazují, jak postupně explodují a hoří. V jednom případě lze dokonce poznat, že dron nese hlavici z RPG-7, která je schopna prorazit pancíř o síle 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia, takže si hravě poradí i s tankem.

Fotky: jak udělat nepříteli radost? Stačí, aby nekompetentní velitel nakupil desítky kusů techniky na 1 místě a nechal je naráz zničit

Hodně drastické záběry jsou pak vidět okolo zničeného ruského bojového vozidla BMP-3. ArmyRecognition uvádí, že jde o nejmodernější ruské bojové vozidlo pěchoty vybavené kanonem ráže 100 milimetrů a není jasné, jak přesně bylo zničeno – po zásahu však začalo hořet, což se stalo osudným jednomu z vojáků, který se pod ním schovával a nakonec se ocitl v plamenech. Mnoho štěstí však neměli ani další vojáci, kteří se snažili uprchnout nebo se někde ukrýt. Video ukazuje, jak je doslova rozmetaly pumy shazované z různých dronů.

Útok ruských obrněnců, které zničila připravená obrana

Článek Video: ani opravdu masivní ruský útok s 30 obrněnci včetně 5 tanků nemusí uspět, postaví-li se mu na odpor zkušení bojovníci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové možná nevěděli, že je pozice obsazená

Útok na kdysi vlastní pozice ukazuje video níže, a MilIn uvádí, že jde o akci ruských tanků a obrněných vozidel. Vojáci útočili na opevnění nedávno obsazené nepřítelem, ale není jasné, zda věděli, že ho využívá – záběry totiž naznačují, že jeli téměř jako na přehlídku, takže si možná mysleli, že je prázdné. Skončili tak v pasti, a ačkoliv používali tzv. želví tanky, o nichž Wikipedia uvádí, že obsahují různé nástavby určené hlavně proti dronům, stejně je soupeř za pomoci sebevražedných dronů a dělostřelectva bez obtíží zlikvidoval.

Video: i když může ruský tank s „želvím pancířem“ dronům odolat, neplatí to vždy. Navíc ho to neuvěřitelně omezuje

Video ukazuje, jak kolem tanků explodují dělostřelecké projektily, v několika případech kazetové, a obrněnce postupně odpadávají. Mnohé tanky se následně staly cílem sebevražedných dronů a občas je konkrétně vidět, že nesly hlavici z RPG-7. Zdolaly přitom i zmíněné nástavby a nalétávaly hlavně do zranitelných zadních částí. V několika případech lze pozorovat i efekt jack-in-the-box, což je slabina konstrukce sovětských a ruských tanků. CNN vysvětluje, že kvůli nevhodnému uložení při zásahu exploduje munici a tanku odletí věž.

Epic footage of a russian defeat in Kursk ‼️

Ukrainian military using FPV drones and artillery repel massive Russian assault near Plekhovo village in Kursk region pic.twitter.com/sdXoOl7Rvz

— PS01 △ (@PStyle0ne1) September 29, 2024

Ruský tankový útok na své někdejší pozice

Článek Video: nechá-li se ruská armáda vlákat do pasti, může soupeř využít její vlastní opevnění k odražení tankového útoku, který na něj vede se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Většinu motocyklů rozstříleli dělostřelci

Větší ruský útok na motorkách lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že se ho účastnilo hned 14 jezdců, a lze jasně vidět, jak se hnali vysokou rychlostí po cestě – nejspíše aby se dostali k zákopům obránců. Jenomže je spatřil průzkumný dron a navedl na ně dělostřeleckou palbu, která se ukázala být proti zcela nechráněným vojákům jako mimořádně účinná (nepřekvapivě) a mnoho z nich, min. 8, doslova smetla; přeživší vojáci pak hledali kryt, kde se dalo.

Video: když nepřítele v zákopu nejdříve zasype ruské dělostřelectvo, mohou pak vojáci na motorkách snadno projet až k němu

Nasazování motocyklů ruskou armádou je relativně časté. Forbes uvádí, že mnohé ruské jednotky prochází za tímto účelem i výcvikem, ale není údajně příliš sofistikovaný – jde hlavně o to, dostat se co nejrychleji přes zónu, v níž mohou číhat drony nebo být nakladené miny. Voják jedoucí na motocyklu má také nejspíše jenom základní ochranu, tedy helmu a balistickou vestu, což ho proti dělostřelectvu neochrání. Article36 uvádí, že například dělostřelecký projektil ráže 155 milimetrů má smrtící účinek do vzdálenosti až 50 metrů.

Článek Video: ani rychlý útok na motorkách nemusí ruským vojákům přinést úspěch, pakliže je odráží dělostřelectvo a většinu jich smete se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozidla padla pod náporem kazetová munice

Na videu níže můžete vidět situaci, kdy se ruští útočníci snaží dobít pozice výsadkářů. MilIn uvádí, že je bránící se jednotky viděly hned zpočátku a mohly na ně spustit dělostřeleckou palbu. Záběry ukazují, jak se na zemi kolem obrněných vozidel, asi šlo o BMP-2, zvedají obláčky prachu. Dělostřelci tak nejspíše použili kazetovou munici, a Wikipedia uvádí, že existuje i protipancéřová se submunicí s tvarovanou hlavicí schopnou prorazit pancíř.

LRU M270 je vylepšená verze slavného raketometu. Již ale neodpaluje v mnoha zemích zakázanou kazetovou munici, Kyjevu se bude jistě hodit

Vozidlo jako BMP-2 nemá proti takové munici šanci. ArmyRecognition uvádí, že ho pancíř chrání jenom proti střepinám a projektilům z ručních zbraní a na vozidlech namontovaná přídavná ochrana slouží jenom proti dronům, takže protipancéřovou submunici zastavit nedokáže. Zničená vozidla musela opustit pěchota – záběry na konci ukazují, jak jednotlivé vojáky pravděpodobně v noci likvidují drony shazováním speciálních tříštivých granátů.

Článek Video: postupuje-li útočná skupina ruských vojáků na nepřátelské území, může ji snadno zdevastovat kazetová munice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skoro stovka houfnic Bohdana 4.0 ročně

S vývojem houfnice Bohdana začali ukrajinští technici někdy ve druhém desetiletí 21. století a prvními palebnými zkouškami pak prošla v roce 2018, uvádí Wikipedia, ale zdaleka ještě nebyla hotová. Do výroby se ji podařilo zavést až na začátku roku 2023 a na jeho konci již armáda disponovala 30 kusy. Výroba však dle všeho stoupá, DefenseMagazine v dubnu 2024 uvedl, že vzniká 8 kusů měsíčně, z čehož by mohlo vycházet, že jenom za rok 2024 by jich mohla být skoro stovka, což by mohly mnohé země jenom závidět.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Ani přes spuštěnou výrobu se přitom nezastavil vývoj a současná Bohdana 4.0 se od počátečních kusů v mnoha detailech liší, ArmyRecognition uvádí, že byly především vylepšeny systémy zaměřování a dosah, a že má rychlejší možnosti nasazení. Umístěna je pak na kolovém podvozku – po testování několika typů nakonec konstruktéři preferují český podvozek Tatra Phoenix 8×8. Kromě skvělé průchodnosti terénem ho osadili i pancéřovanou kabinou.

Možná z ní bude exportní artikl

Bohdana se v mnohém koncepčně podobá francouzským houfnicím CAESAR, jež má také ve výzbroji a pořizuje si je i česká armáda. Jde o zbraň západní ráže 155 milimetrů s poloautomatickým nabíjením, které umožňuje rychlost střelby až 5 ran za minutu. Se standardním střelivem je houfnice schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 42 kilometrů, s raketově poháněnými projektily pak dokonce kolem 50 kilometrů.

Kromě toho, že Bohdana 4.0 umožňuje používat standardní západní munici ráže 155 mm, což pomáhá k přestavbě ukrajinského dělostřelectva na západní systémy, zvládá i naváděné střelivo jako M982 Excalibur, jehož dosah bývá i více než 50 km. V současné době sice potřebuje Ukrajina všechny dělostřelecké systémy, které je schopna vyrobit, ale není vyloučeno, že by mohla být bojem osvědčená Bohdana 4.0 v budoucnu i exportním artiklem.

Článek Bohdana 4.0 se stala klíčovou houfnicí ve výzbroji Ukrajiny. Rychlost produkce lze závidět, jednou může být exportním artiklem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

RCH 155 je nejmodernější na světě

S návrhem nového typu samohybné houfnice začal německý koncern KNDS někdy v roce 2014 a její sériová výroba se rozeběhla zhruba na přelomu let 2023 a 2024. Prvním zákazníkem se stala Ukrajina, i když mají o houfnici zájem i jiné ozbrojené síly – kromě Německa například Velká Británie. Jde totiž o kombinaci osvědčených systémů s dalšími inovativními technologiemi, což houfnici dodává vše potřebné – tedy vysokou mobilitu, přesnost a dosah. KNDS označuje zbraň na svých stránkách za nejpokročilejší na světě.

iZdroj fotografie: KNDS

RCH 155 využívá osvědčenou hlaveň ráže 155 mm o délce 52 ráží, jaká je používána na houfnici PzH 2000. Wikipedia uvádí, že díky ní může se standardní munici zasahovat cíle do vzdálenosti až 40 km, a pokud použije speciální s prodlouženým dostřelem, event. naváděnou jako M982 Excalibur nebo Vulcano, je dosah až 54 km. K dispozici má přitom špičkové zaměřování cíle schopné mířit a pálit i za pohybu, což žádná jiná houfnice neumí.

Vysoká rychlost i ochrana osádky RCH 155

Houfnice je umístěna na podvozku obrněného transportéru Boxer, což jí dává dobrou mobilitu v těžkém terénu a zároveň to umožňuje přesun po vlastní ose po silnici. ArmyRecognition uvádí, že dosahuje rychlosti až 100 km/h a má dojezd 700 km i přesto, že má hmotnost 39 tun. Osádka je jenom dvoučlenná, protože se o nabíjení stará automat. Uvnitř trupu je chráněna proti palbě z ručních zbraní, dělostřeleckým střepinám a výbuchům min.

Nahradit houfnice AS-90 v britském královském dělostřelectvu není snadné, jsou legendou. Ale německé RCH 155 to zvládnou

V zásobníku RCH 155 je munice na 30 ran, což jí dává v kombinaci s mobilitou schopnost dojet do určené oblasti a během několika minut vše vystřílet, aniž by musela zastavovat. Poté se zase rychle vzdálí od bojové linie, aby doplnila zásobu munice a pohonné hmoty, načež může zpět do akce. Za situace, kdy jsou oblasti fronty do hloubky pokryté drony schopnými navést na cíl palbu, případně nad nimi krouží drony sebevražedné, může jít o efektivní řešení. Ukrajina přitom moc moderních houfnic ve výzbroji nemá.

Článek Jedna z nejlepších houfnic světa by Ukrajinu značně posílila: RCH 155 pokosí nepřítele až na 54 km a to ani nemusí zastavovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Želví tanky čelily dělostřelectvu

Jeden ze zastavených tankových útoků lze vidět na videu pod tímto článkem. MilIn však uvádí, že do něj byly bezpilotní letouny zapojeny hlavně jako průzkumné, přičemž tanky – byly minimálně dva – po celou dobu sledovaly. Není však přesně jasné, o jaké typy obrněnců se jednalo, protože na nich byla umístěna protidronová obrana, která z nich udělala takzvané želví tanky. Jejich konstrukce byla konkrétně obalena lamelovým pancířem, uvádí Wikipedia.

Destroyed Russian turtle tank near Hlyboke, Kharkiv front.https://t.co/xQTR4JLyVC pic.twitter.com/aIX8cvwci5

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) July 16, 2024

Video ovšem ukazuje, že ruské tanky nemusely čelit sebevražedným dronům, ale především dělostřelecké palbě, protože kolem nich opakovaně explodují dělostřelecké projektily, a v některých případech se mohlo dokonce jednat o kazetovou se submunicí. Když potom těžký dělostřelecký projektil zasáhne tank, okamžitě ho zničí. Zvláště v projektilech ráže 155 nebo 152 mm je dostatek explozivní směsi na likvidaci jakéhokoli tanku jedinou ranou.

Mina nemusí explodovat jenom pod tankem

Vojáci se dle všeho báli i min, alespoň na jednom obrněnci byl totiž protiminový roller KMT-7. ArmedConflicts uvádí, že dokáže odpálit minu před tankem, případně ji může vyorat a odsunout mimo tankové pásy. Jednomu z tanků z videa to ale nebylo nic platné, stopa jakéhosi výstřelu zřetelná na záběrech dokazuje, že ho pravděpodobně zničila mina fungující na dálku, jakou je například DM12 PARM 1. Defense-Update uvádí, že má infračervený senzor a po zaměření cíle odpálí kumulativní hlavici schopnou zasáhnout ho na vzdálenost 40 metrů.

Článek Video: i když jsou ruské tanky mohutně opancéřované, nemusí jim to zajistit přežití. Při správné taktice na ně stále může stačit 1 rána se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testování Bohdany trvalo několik let

Ukrajina má dlouhodobě v plánu přejít na systémy kompatibilní s NATO a týká se to i dělostřelectva. I proto v roce 2018 představila houfnici Bohdana. Army-Technology uvádí, že se jednalo o testovací verzi a trvalo ještě zhruba 5 let, než se začala houfnice vyrábět sériově. V současné době je ukrajinský zbrojní průmysl schopen vyprodukovat minimálně 10 houfnic měsíčně, uvádí Defence-Ua, produkce se má v dalších období ještě zvýšit.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Konstrukčně se dá Bohdana nejvíce přirovnat francouzské houfnici CAESAR, na jejíž zavedení do výzbroje čeká i česká armáda. Jde totiž o dělostřelecký systém umístěný na kolovém podvozku, v některých případech dokonce zbraně využívají podvozek podobný. Houfnice také používají dělo ráže 155 milimetrů, délka hlavně je 52 ráží. V okamžiku, kdy zbraně střílí, je jejich obsluha venku z vozidla mimo ochranu pancéřové kabiny, kterou mohou být podvozky vybavené.

Dosah Bohdany je až 50 kilometrů

Dosah Bohdany je se západními děly srovnatelný, je schopná s klasickými projektily zasahovat cíle ve vzdálenosti 42 kilometrů a s raketově poháněnými 50 kilometrů, uvádí Wikipedia. Může používat i přesně naváděné typy munice, například dělostřelecký granát M982 Excalibur. Kadence střelby ukrajinské zbraně je až 5 ran za minutu. Na obsluhu zbraně je zapotřebí osádka 5 vojáků. Počet munice vezený na vozidle záleží na tom, na jakém podvozku je dělo umístěné.

Ukrajinská experimentální houfnice 2S22 Bohdana se vyrovná těm ze Západu: Rusy vyhnala třeba z Hadího ostrova a míří do sériové výroby

Ukrajina totiž Bohdany montuje hned na několik typů, třeba prototyp byl umístěný na KrAZ-63221, uvádí MilIn. Později konstruktéři použili běloruský MAZ-6317, ale ani to není řešení, protože těch je omezený počet, jelikož Bělorusko na Ukrajinu tyto stroje již nedodává. Dále se objevily houfnice i na podvozku Tatra, konkrétně na 815-7 ve verzi 8×8. Není vyloučené, že se Ukrajina na tatrovácké podvozky soustředí, ale může je nahradit i jinými.

Článek Domácí houfnice 2S22 Bohdana patří mezi to nejlepší, co může Ukrajina používat. Se západními děly má mnoho společného se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina má 40 typů dělostřeleckých zbraní

Zřejmě jediná armáda, která se aktuálně může na testování v boji podílet vysokou měrou, je ta ukrajinská. Focus totiž uvádí, že by měla disponovat zhruba 40 typy různých dělostřeleckých zbraní od houfnic a děl přes raketomety a minomety. To na jednu stranu znamená velikou komplikaci, protože je nutné na každý typ vycvičit extra obsluhu, vyškolit údržbáře a zajistit rozdílné náhradní díly nebo různé typy střeliva, což je doslova noční můra logistiky. Na stranu druhou jsou praktické zkušenosti z boje pro konstruktéry požehnáním.

iZdroj fotografie: Armáda Itálie / Creative Commons / CC BY

Dobrým příkladem využití získaných zkušeností je nasazení německé houfnice PzH 2000 považované za jednu z nejlepších na světě. EurAsianTimes uvedl, že se na ní v boji projevilo značné opotřebení, a to hlavně proto, že z ní ukrajinští dělostřelci byli schopni vypálit až 300 ran denně, na což nebyla stavěna. A problém byl i s alternativní municí, která sice měla správnou ráži 155 mm a bylo ji možné použít, ale ne bez rizika. Na houfnici navíc nikdo nemá dostatek náhradních dílů; stejné problémy se objevily i u francouzské houfnice CAESAR.

Také navádění GPS při rušení nefunguje

Jiným typem testování může být potom nasazení raketometu M142 HIMARS, který se zprvu ukázal velice efektivní, ale to skončilo v okamžiku, kdy začal být rušen signál GPS používaný k navádění jeho střel. V případě účinného rušení začaly střely míjet cíle až o 15 metrů, uvádí TheDefensePost, a podobný problém se týkal také GPS navádění dělostřeleckých granátů M982 Excalibur. Konstruktéři nyní hledají způsoby, jak se s rušením vypořádat.

„Houfnice CAESAR se rychle rozpadají a nejsou vhodné pro vojenské akce na Ukrajině,“ myslí si francouzský ex-výsadkář Xavier Moreau

Ukrajina by navíc v budoucnu mohla testovat i nové systémy, příkladem mohou být německé samohybné houfnice RCH 155. ArmyRecognition uvádí, že jich dostane 54 kusů, ale není jasné kdy, nicméně bude ukrajinská armáda jejich prvním uživatelem. Ze stejné zkušenosti bude těžit i český Excalibur Army, která by měla dodat samohybné houfnice DITA, uvádí MilIn. I v tomto případě budou Ukrajinci prvním známým uživatelem.

Článek Ukrajina má ve výzbroji asi 40 typů dělostřeleckých systémů z celého světa. V podstatě je to příležitost, jak je testovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Točka ani BM-30 Smerč přesně nezasáhnou

Většina spojenců dnes umožňuje Ukrajině používat zbraně proti vojenským cílům v Rusku, uvádí MilIn, a třeba Američané konkrétně proti těm, které mohou útočit přes hranice (tedy raketomety, balistické střely, letadla atd.). Ukrajina měla dříve jenom málo vlastních zbraní toho schopných, třeba balistickou raketu OTR-21 Točka, jejíž přesnost je však mizerná. Využít mohla i sovětské raketomety BM-27 Uragan a BM-30 Smerč, ale to jsou zbraně s plošným účinkem a o přesnosti nemůže být řeč. Aktuálně má ovšem mnohé západní systémy.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Z těch jsou nejsilnější asi taktické balistické rakety ATACMS z USA, ale zrovna těmi nesmí zasahovat cíle v Rusku, ačkoliv na Krymu ano, neboť jde o okupované území. Totéž pak neplatí pro střely GMLRS z raketometu M142 HIMARS a dělostřeleckou munici. Střely GMLRS pro HIMARS a (a rovněž M270) jsou naváděné za pomoci GPS, uvádí na svých internetových stránkách Lockheed Martin, a jejich dosah je až 70 kilometrů, takže na cíle v Rusku dostřelí.

Storm Shadow nebo schopné houfnice

Z Velká Británie a Francie má pak Ukrajina řízené střely Storm Shadow/SCALP-EG, což jsou v podstatě stejné zbraně, akorát je každá země označuje jinak. Odpalovány jsou z letadel, konkrétně k tomu ukrajinské letectvo používá staré upravené taktické bombardéry Suchoj Su-24 Fencer. Wikipedia uvádí, že tyto střely mají speciální penetrační hlavici určenou třeba proti bunkrům, takže mohou zničit třeba velitelské bunkry či opevněné sklady. Jejich dosah je kolem 400 km a díky kombinaci několika typů navádění jsou velice přesné.

Americké tanky M1 Abrams nejspíše na Ukrajině způsobí paniku, ruské T-90M Proryv 3 jim 1 vs. 1 mohou čelit jen těžko

Mezi další zbraně, které na cíle v Rusku dosáhnou, patří děla. Těch má dnes Ukrajina celou řadu, třeba německou PzH 2000, francouzský CAESAR nebo polský AHS Krab, ale i další. Většinou přitom mají podobné parametry; ArmyRecognition uvádí, že houfnice PzH 2000 mají dosah se speciálním střelivem až 40 kilometrů, takže jsou vhodné k ničení shromaždišť, kolon, protibaterijní palbě a dalším úkolům, ačkoliv příliš daleko za frontu nedosáhnou. To platí i pro české raketomety RM-70 Vampire s ještě menším dosahem.

Článek Jaké západní zbraně může Ukrajina používat proti Rusku: cíle dokáže ničit i stovky kilometrů za hranicemi, ale s omezením se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik na PzH 2000 probíhá pod patronací EU

Německá PzH 2000 je považována v oblasti dělostřelectva za světovou špičku, ale to s sebou samozřejmě přináší i nutnost umět obsluhovat její moderní systémy, třeba řízení palby. Evropská unie se proto v projektu Vojenská asistenční mise Evropské unie na Ukrajině zavázala vojáky vycvičit, uvádí MilIn. Na videu pod článkem můžete vidět unikátní záběry z výcviku ukrajinských jednotek ve středisku spadajícího pod německý Bundeswehr.

iZdroj fotografie: Litevská armáda

Základy dělostřelby sice zůstávají stejné, jsou hlavně o balistice, ale PzH 2000 je docela složitý stroj. Výhodou pro ukrajinské vojáky je, že má Německo k dispozici speciální trenažéry umožňující realistický výcvik – záběry na videu proto ukazují, jak na nich dělostřelci intenzivně trénují. Následně se mohli vrhnout i na ostrý výcvik se samotnými houfnicemi. Jenom z Německa jich Ukrajina dostala 14 a v následujících letech má dle zdroje výše slíbené i další kusy, případně RCH 155, které používají podobný systém jako PzH 2000.

Houfnice PzH 2000 dostřelí hodně daleko

PzH 2000 je společným dílem německých zbrojovek KMW a Rheinmetall. Vyvinuta byla přitom v druhé polovině 90. let 20. století, uvádí ArmyRecognition, přičemž užívá hlaveň ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží vyrobenou tak, aby zajistila vysokou přesnost a dobrý dosah. Se základním střelivem může zasahovat cíle do vzdálenosti až 30 kilometrů, s raketově podporovanou municí pak do více než 50 kilometrů, a testované byly i granáty s ještě větším dosahem. V zásobníku houfnice je munice na 60 ran, kadence má až 10 ran za minutu.

Ukrajina by mohla získat světovou extratřídu pro své dělostřelectvo, houfnice PzH 2000. Výrobci tlačí liknavou německou vládu

Na věži má PzH 2000 fázovaný radar pro měření úsťové rychlosti každého vystřeleného náboje, uvádí Wikipedia, což jí umožňuje velice přesně řídit palbu. Podvozek houfnice je pásový a z velké části shodný s podvozkem německého tanku Leopard 2, díky němuž se může na silnici pohybovat rychlostí až 60 km/h a dojezd má 420 km. K obsluze systému je zapotřebí 5 vojáků, v pancéřované korbě jsou chráněni proti střelbě z ručních zbraní a střepinám.

Článek Ukrajinští dělostřelci to s německými houfnicemi PzH 2000 opravdu umí, jak ukazují záběry z výcviku pod patronací EU se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

10 obrněnců v čele s tankem T-90M

Relativně mohutný útok obrněné techniky proti obranné linii uvidíte na videu pod článkem. MilIn uvádí, že se ho zúčastnilo celkem 10 obrněnců, a to 5 tanků a 5 bojových vozidel pěchoty. Jejich přesný druh se obtížně odhaduje, neboť mnohé mají klece proti dronům, ale v jejich čele jede nejmodernější ruský tank současnosti, tedy T-90M Proryv-3. Ovšem ani to nestačilo a odhodlaná obrana proměnila techniku v hromadu šrotu a pobila spoustu vojáků.

Artilheiro da 92.ª Brig.ª de Assalto „Ivan Sirko“ (92 ОШБр, A0501) das Forças Armadas da Ucrânia, com projéctil 155mm, M864, „cluster“ com 72 sub-munições (24 M46 e 48 M42), num obus autopropulsionado M109 A5, região Bakhmut, Ucrânia, 16Jan2024. Mais info https://t.co/QincCJS9UI pic.twitter.com/dz0BOhHPDc

— Espada & Escudo (@EE_EspadaEscudo) January 25, 2024

Jelikož jsou pro obrněnou techniku v současnosti největším nebezpečím sebevražedné drony, použili ruští útočníci velké množství rušící techniky – drony obránců sice zasahovaly, ale nebyly příliš úspěšné. Totéž ovšem nelze říci o dělostřelectvu, které disponovalo dostatečným množstvím munice, neboť záběry ukazují neustálé výbuchy kolem kolony i zásahy některých vozidel. Mnohá tak dělostřelba zneškodnila a o pěchotu z vnitřku bojových vozidel pěchoty se pak postarala hlavně kazetová munice vystřelovaná z děl, pravděpodobně M864.

Ruský T-90M má velmi dobrou ochranu

Tank T-90M je nejmodernější tank ve výzbroji ruských ozbrojených sil. Pochlubit se může velice dobrým kompozitním pancéřováním a reaktivním pancéřováním typu Relikt, uvádí ArmyRecognition, přičemž měl ten z videa i nástavbu proti dronům. Vyzbrojen je kanonem ráže 125 milimetrů schopným odpalovat moderní typy protitankové munice, koaxiálním kulometem a těžkým kulometem v dálkově ovládané věži. Má také moderní řízení palby a noční vidění a k jeho obsluze stačí tříčlenná osádka, jelikož disponuje automatickým nabíjením.

Americké tanky M1 Abrams nejspíše na Ukrajině způsobí paniku, ruské T-90M Proryv 3 jim 1 vs. 1 mohou čelit jen těžko

Rovněž zmíněné granáty M864 jsou americkou dělostřeleckou municí do západních děl ráže 155 mm. Zvládají zasahovat cíle do vzdálenosti 29,4 km, což záleží i na typu děla, z něhož jsou vystřelované. Jejich bojová hlavice však neobsahuje trhavinu, ale takzvanou submunici, konkrétně 48 kusů submunice M42 a 24 kusů M46. Jejich hmotnost je 208, respektive 213 gramů, uvádí Wikipedia. Při dosažení síle se submunice rozprostře v oblasti a teprve poté exploduje, přičemž vytvoří střepiny proti živé síle, ale je schopna ničit i obrněnou techniku

Článek Video: i když vede ruskou obrněnou kolonu tank T-90M, může v útoku padnout 10 obrněnců bez jediného úspěchu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Granáty M864 pokosí i celou skupinu

Kazetová munice je vlastně druh zbraně a může se jednat o projektil, raketu, bombu či podobný systém, v jehož vnitřku je malá submunice. V cíli se pak rozpadne a pokryje větší plochu, přičemž submunice může být explozivní, protipancéřová, ale i chemická a další. Jak vypadá nasazení dělostřelecké munice s explozivní submunicí proti pěchotě lze vidět na videu pod článkem. MilIn uvádí, že se konkrétně jedná o dělostřeleckou munici M864 použitou k zastavení útoku.

iZdroj fotografie: Uživatel Jackehammond / Public Domain

Na záběrech jsou dvě skupiny vojáků, které se nejspíše pokouší o útok v noci, neb dron použitý k nasnímání události používá termovizi. Dělostřelectvo na ně spustilo palbu a viditelně používalo klasickou munici, což signalizuje veliká exploze. Ale pak přišly i údery municí kazetovou, kdy se objevila řada malých výbuchů, což znamená, že tam létaly střepiny do všech stran. Vojáky palba „pokosila“, a i když se jiní pokusili o útok, zneškodnil je další zásah.

V M864 jsou dva druhy submunice

Granát M864 je americká munice určená pro děla ráže 155 mm, uvádí BulletPicker. Obsahuje přitom 48 kusů submunice M42 a 24 kusů submunice M46. Jedná se o dvouúčelovou munici schopnou likvidovat nechráněnou pěchotu, ale může ničit i obrněné cíle, i když jenom ty lehké, proti tankům by malé bomby nic nezmohly. Hmotnost jednoho malého granátu (toho, co je uvnitř) je totiž jenom 208 gramů (M42) a 213 gramů (M46).

Ukrajina zjevně nasadila účinnou izraelskou, avšak běžně nepovolenou, kazetovou munici: pokropí rozsáhlé území a zničí i tanky

Celý projektil M864 je potom těžký 46,3 kg a z běžného děla má dosah přes 29,4 km, uvádí Wikipedia, přičemž je ve výzbroji americké armády do roku 1987. Jeho plošný účinek je děsivý, což dokládají zveřejněné záběry. Armády, jejichž vlády se nezavázaly kazetovou munici nepoužívat, ho mohou nasadit, i když je často chybně označovaný za zakázanou munici. V mezinárodním právu však může být problematické nasazení v obydlené oblasti.

Článek Video: kazetová munice dokáže odrazit celý útok pěšáků, a to stačí pouze několik amerických granátů M864 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jiný podvozek a kabina, i rychlejší nabíjení

Co je na houfnici Bohdana 2.0 jiné, je podvozek, ale není přesně jasné, o jaký jde. Defence-Blog uvádí, že se jedná o nespecifikovaný podvozek 8×8, což by mohlo naznačovat i použití podvozku Tatra, který ukrajinská armáda používá, a to třeba u systému, který potopil ruský křižník Moskva. Ovšem třeba ArmyRecognition zase označuje za podvozek MAZ-6317, což je podvozek 6×6. Oba zdroje se každopádně shodnou na tom, že Bohdana 2.0 dostala vylepšenou pancéřovanou kabinu, což zajistí obsluze větší bezpečnost (alespoň při přesunech).

⚡️Mastering by the 🇺🇦Ukrainian military of the recently produced self-propelled howitzers 2S22 „Bohdana“. Training shootings. pic.twitter.com/uXcreqBRKq

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) February 20, 2024

Bohdana je, podobně jako francouzský CAESAR, postavena tak, že ji osádka při střelbě obsluhuje zvenčí. Army-Technology uvádí, že stará verze s ručním nabíjením je schopna vypálit 6 ran za minutu, kdežto 2.0 dostala pěchovadlo, což má usnadnit a zrychlit nabíjení. Je tedy možné, že šla nahoru i kadence. Instalován měl být i počítačový systém pro automatické sledování cíle a další vybavení zvyšující přesnost a rychlost zásahu.

Dosah až 50 km a přesná munice

Houfnice Bohdana užívá klasické střelivo NATO ráže 155 mm a je schopna zasahovat cíle do vzdálenosti 42 km, s raketově poháněným střelivem až kolem 50 km, upřesňuje MilIn, a dodává, že nový zaměřovací systém by měl také umožnit používání naváděné munice, hlavně pak M982 Excalibur, a nejspíše i další typy. Tato munice s GPS naváděním je schopna zasahovat cíle s přesností 4 metrů, uvádí Wikipedia, a dosah s houfnici jako Bohdana by měl být asi 50 km.

Ukrajinská experimentální houfnice 2S22 Bohdana se vyrovná těm ze Západu: Rusy vyhnala třeba z Hadího ostrova a míří do sériové výroby

Vlastnostmi lze Bohdanu 2.0 přirovnat k houfnicím západního typu, z těch známých jí je nejblíže výše zmíněný CAESAR, který si pořizuje i česká armáda, a který používá i ta ukrajinská. V ruské armádě má zase nejblíže ke kolové houfnici 2S43 Malva, jejíž parametry jsou ale mnohem horší. Ne proto, že využívá ruskou munici ráže 152 milimetrů, její slabinou je především dosah – ten činí 24,5 kilometrů, uvádí MilitaryToday, takže je zhruba poloviční. Musí být tedy blíže frontě, pročež je i více zranitelná, a nejspíše bude mít i horší přesnost.

Článek Bohdana 2.0 je ukrajinská modernizovaná houfnice, která dostřelí až 50 km a doslova strčí do kapsy ruský protějšek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina zvládá opravy houfnice M777

Schopnost ukrajinských techniků postarat se o západní zbraně ukazuje třeba video pod tímto článkem. Je na něm vidět, jak se starají o americkou houfnici M777 ráže 155 milimetrů, což je dělostřelecký systém dodaný ze Spojených států amerických, Kanady nebo Austrálie. EurAsianTimes k tomu uvádí, že ukrajinská strana považuje tuto schopnost za klíčovou, protože houfnice hrají velikou roli v její obraně a takto je může opětovně využít rychleji.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Podrobnosti k tomu, co vše ukrajinské opravárenské týmy zvládnou, jsou velmi kusé. MilIn uvádí, že mezi jejich schopnosti patří titanové povrchové svařování poškozených dělostřeleckých systémů, a na video je také vidět, jak technici opravdu svařují části poškozené M777, nejspíše jde o lafetu. Konečný výsledek vypadá dobře a houfnice mohla být dle všeho po dokončení znovu využita. K častým opravám jinak patří výměny hlavní z důvodu opotřebení.

Ukrajina má rozsáhlý zbrojní průmysl

Schopnosti ukrajinských techniků nemusí být v závěru tak překvapivé, neboť má Ukrajina již z dob Sovětského svazu vyspělý zbrojní průmysl, a patřila k významným vývozcům zbraní. Dokázala např. produkovat vlastní tanky a obrněná vozidla, a v roce 2018 pak představila i vlastní samohybnou houfnici 2S22 Bohdana západní ráže 155 mm, uvádí Army-Technology. Jestliže je tedy schopná zkonstruovat a vyrábět takovou zbraň, je logické, že s dostatečným vybavením a zaškolením budou její technici opravy podobných systémů zvládat.

Ukrajinská experimentální houfnice 2S22 Bohdana se vyrovná těm ze Západu: Rusy vyhnala třeba z Hadího ostrova a míří do sériové výroby

Mnozí z ukrajinských techniků také byli nějakou dobu v západních zemích, kde je jejich kolegové učili, jak se o dané zbraně starat. ApNews popsal i praxi, kdy mohou ukrajinští technici zavolat přímo svým kolegům do Ameriky a za pomoci tlumočníků se dozvědí, jak při problému postupovat. Umět se o západní zbraně postarat je přitom velmi důležitá, protože tím odpadá jejich složitá přeprava přes celou Ukrajinu třeba do Polska, a po opravě zase zpět.

Článek Video: Ukrajinci opravili svépomocí americkou houfnici M777, výsledek byl skvělý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M777 je lehká a snadno přepravitelná

Houfnice M777 vznikala mezi roky 1997 a 2002, a dostala ji na starost firma BAE z britské UFH (Ultralight Field Howitzer). Úkolem konstruktérů bylo vyvinout co nejlehčí zbraň s co největší ráží – houfnice má proto hmotnost pouhých 4 218 kg, takže ji lze transportovat pod vrtulníkem CH-47 Chinniok nebo konvertoplánem V-22  Osprey, a do nákladního letadla C-130 Hercules se vejdou rovnou dvě. K jejímu odtažení lze pak použít i vozidlo HMMWV.

Lehké konstrukce bylo dosaženo odstraněním ochrany posádky, M777 nemá dokonce ani klasický pancéřový štít, a využito bylo maximum titanových součástek. Za takový kompromis se musí mít tedy vojáci pořádně na pozoru a nepřítele k sobě nesmí nechat přiblížit. A ke všemu se houfnice poměrně dlouho potýkala i s neduhy v podobě kroucení lafety a podvozku kvůli únavě materiálu, ale obojí se nakonec podařilo vyřešit. M777 má na délku 10,2 m (9,51 m v transportní poloze, hlaveň měří 6,8 m) a na šířku 3,72 m (2,77 m při transportu), uvádí MilitaryFactory.

iZdroj fotografie: US ARMY/ Public Domain

Elevace se pohybuje od 0 do +71,7 °, a aby i tyto britské tažené houfnice splňovaly potřeby dnešního bojiště, byly postupně všechny modernizovány na standard M777 A2. Díky tomu mají digitální řídící systém palby TAD/DFCS a navádění munice pomocí GPS/INS. Pro jejich ideální provoz je potřeba 8 mužů, obsloužit ji ale zvládne i 5 vojáků. Dobře vycvičená obsluha dokáže připravit houfnici k palbě do 3 minut, její složení pak trvá 2 minuty. Počáteční kadence je 5ran v minutě, a postupně klesá kvůli zahřívání hlavně na 2 rány v minutě.

Houfnice nejednou zocelená bojem

Velkou výhodou M777 je možnost střelby všemi druhy munice. S tou klasickou, tedy M107, je její dostřel 24,7 km, s dalekonosnou ERFB pak 30 km, a s chytrou přesnou municí M982 Excalibur stoupá dostřel dokonce 40 km. Vedle USMC a americké armády si pořídila M777 i Kanada, Brazílie, Austrálie, Saudská Arábie a Indie. Poprvé byla přitom nasazena v Afghánistánu v roce 2005, Saúdové ji pak nasadili v Jemenu a Indové proti Pákistánu. stojí na Wikipedii.

iZdroj fotografie: Mil.gov.ua/ Creative Commons / CC BY-SA

S dosud nejintenzivnějším nasazením se však M777 setkala na Ukrajině, kde by se mělo bojů účastnit přes 150 kusů, ovšem nikoliv z britských, ale z amerických zásob. A jak je v případě USA běžné, transportní verze jsou osekané, konkrétně u nich chybí systémy elektronického navádění. Ukrajina (ale i kterákoliv jiná země) je však může nahradit vlastním systémem.

U houfnic britského původu se nicméně objevily některé problémy. V první řadě se ukázalo, že nejsou stavěny na dlouhodobé intenzivní nasazení, neboť hlavně, které mají mít výdrž až 2 800 ran, odchází již po 1 500 ranách. V řadě druhé se pak ukazuje koncepce taženého děla jako „překonána“, moderní zbraně musí být neustále v pohybu, jinak se stanou terčem nepřítele. Na druhou stranu jich lze oproti samohybným houfnicím vyrábět mnohem vyšší počty a rychleji, a jsou lépe přepravitelné, pročež je rozhodně z výzbroje vyřadit nelze.

Článek Britská tažená houfnice M777 je pořádně silné „kladivo“, ačkoliv trpí několika fatálními nedostatky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina by mohla být soběstačnější

Samohybná houfnice 2S22 Bohdana je umístěná na různých platformách, a mimo jiné i na podvozku Tatra 815-7, i když jak upozorňuje MilIn, nemusí jít o konečné řešení. Ačkoliv jsou tatrovácké podvozky kvalitní a vojáci jsou s nimi spokojení, nejsou nejlevnější a dodací lhůty jsou údajně dlouhé. I tak ale běží výroba děl naplno a Ukrajina jich je údajně schopna vyrobit až 8 měsíčně. Armáda by pak měla v současné době disponovat zhruba 30 kusy.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Na základě samohybné houfnice by přitom mohla vzniknout i tažená, uvádí EPravda. Řešení by to bylo dobré, na tento typ zbraní jsou totiž dělostřelci zvyklí, ve výzbroji mají třeba sovětské 2A65 Msta-B ráže 152 mm, a v rámci pomoci dostali také americké M777 ráže 155 mm. Moderní ukrajinská tažená houfnice by přitom mohla nahrazovat stará děla a umožnila Ukrajině soustředit se na munici západní ráže. Není navíc pochyb, že by měla lepší parametry než starší děla, a hlavně by se Ukrajinci stali více soběstačnými.

Detaily tažené houfnice zatím nikdo nezná

Ačkoliv nejsou o vývoji ukrajinské tažené houfnice známy jakékoliv podrobnosti, lze předpokládat, že by mohla v maximální míře využívat komponenty ze samohybné 2S22 Bohdana. Je otázkou, zda i hlaveň o stejné délce, i když výrobně by to bylo nejjednodušší, a nemuselo by dojít k vývoji jiné. Kdyby tomu tak skutečně bylo, zůstaly by nejspíše stejné i základní parametry, tedy dosah 42 kilometrů s klasickou municí, a ještě větší s raketově poháněným projektilem. Tím se navíc Bohdana směle vyrovná moderním západním dělům.

Ukrajinská houfnice 2S22 Bohdana devastuje jeden ruský cíl za druhým. Vojáci si ji po právu nesmírně pochvalují

Tažená ukrajinská houfnice by měla oproti samohybné zásadní výhody, a to nižší náklady na pořízení i značně jednodušší konstrukci, takže by jich bylo možné vyrábět více. Na druhou stranu se ukazuje, že lokalizace dělostřelectva, protibateriová palba a nebezpečí ze strany dronů je tak veliké, že mají samohybné houfnice výhodu v tom, že mohou vystřelit a okamžitě změnit pozici, což je u tažené mnohem komplikovanější. Vývoj nového děla navíc nějakou dobu trvá a nelze asi čekat, že by se na Ukrajině objevilo během nějaké krátké doby.

Článek Tažená ukrajinská houfnice by mohla být „odlehčená“ 2S22 Bohdana, Ukrajincům by přinesla dvě zásadní výhody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina zatím dostala jen 300 tisíc granátů

Dodávka milionu dělostřeleckých granátů ráže 155 milimetrů hrazených Evropskou unií měla Ukrajině spolu s americkými dodávkami pomoci udržet krok s ruskými dělostřelci, a taktéž významně pomoci v osvobozování jejího ztraceného území. Ukrajinci jich však doposud dostali zhruba 30 procent, uvedl portál MilIn. Z evropských zemí, ale také ze samotné Ukrajiny, tak stále častěji zaznívají obavy, že nebude zbytek munice dodán v termínu.

The US has struck deals with Bulgaria and South Korea to supply 155 mm ammunition to #Ukraine, and is holding talks with Japan to do the same.

The US is currently ramping up its own 155 mm artillery shell production by building new factories and enlarging the existing ones. pic.twitter.com/wGrcMoQgQO

— 𝗡 𝗢 𝗜 𝗦 𝗘 (@NoiseAlerts) August 2, 2023

Mluví tak například německý ministr obrany Boris Pistorius, uvádí portál Reuters. Podle něj jsou sice na munici k dispozici peníze, ale chybí dostatečné kapacity. Většina dodaných granátů měla přitom pocházet ze zásob evropských zemí, u výrobců má být objednaných pouze kolem 180 tisíc granátů. Zbrojovky ale dle všeho nemají dostatečné kapacity a jejich navyšování je velice obtížné a pomalé. Navíc jde zhruba 40 procent evropské produkce dělostřelecké munice mimo území unie, a na dodávky Ukrajině se tak nedostává dostatek.

Rusko vyrobí až 2 miliony granátů ročně

Zejména v dalších měsících to může být pro ukrajinskou armádu problém. TheDefensePost totiž uvedl, že by mohl ruský zbrojní průmysl v roce 2024 vyprodukovat až 2 miliony dělostřeleckých granátů, tedy dvojnásobek toho, co není schopna dodat ani celá a mnohem bohatší EU. Rusové navíc uzavřeli dohody o dodávkách munice ze Severní Koreje, což znamená, že by se jim mohlo dařit udržovat vyšší intenzitu dělostřelecké palby než ukrajinské armádě. Ale asi už nebude tak vysoká jako v roce 2022, kdy spotřebovali 10 až 11 milionů granátů.

Bulharsko hned na začátku války Ukrajinu zachránilo, dodalo jí až 100 % potřebné munice. A také dnes tvoří až 1/3 dodávek

Ukrajina se ještě může spoléhat na dodávky z USA, ale i tam jsou výrobní kapacity omezené. Stále navíc používá i dělostřeleckou munici ráže 152 a 122 mm do děl sovětského původu, což dokáže zásobovat hlavně Bulharsko, neboť si zachovalo zbrojní průmysl z dob Varšavské smlouvy. A v okamžiku, kdy je válka na Ukrajině v patu, může být dělostřelecká munice jedním z klíčových faktorů. Kdo jí bude mít více, má větší šanci prorazit obranu soupeře.

Článek Rusku ani zdaleka nestačíme, EU nedokáže Ukrajině dodat 1 milion dělostřeleckých granátů, zbrojní průmysl to nestíhá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské muzejní dělo jako základ

Základ experimentální samohybné houfnice začal ještě za Sovětského svazu, kdy se konstruktéři snažili sestrojit nový typ tažené houfnice. Podle portálu Army-Guide mělo nové dělo nahradit houfnici D-30 ráže 122 milimetrů, ale mělo mít těžší ráži 152 milimetrů. Jeho testy začaly v roce 1991 ještě v SSSR, ale dokončeny byly až o 2 roky později v Rusku. Dělo bylo označeno jako 2A61 Pat-B a vzniklo v počtu 6 kusů; všechny přitom skončily v muzeu.

Ukrainian experimental amphibious SPH with КБА-27 «Пат» / KBA-27 Pat 152mm howitzer pic.twitter.com/oDpBV6dpOE

— Caesar (@Ninja998998) May 3, 2021

Také Ukrajina se v té době snažila o modernější dělostřelectvo, načež sestrojila vlastně kopii ruské 2A61 Pat-B nazvanou jako КBА-27. S tou měla stejnou dělostřeleckou část, ale lafeta pocházela z děla D-20. Portál MilIn uvedl, že není přesně jasné, jak se Ukrajincům podařilo zbraň okopírovat, ale možné je, že zůstaly její plány v některém z tamních podniků. Nešlo však pouze jenom o kopii, v roce 1998 ji totiž konstruktéři umístili na obojživelné nákladní vozidlo PTS-2, aby získali samohybnou zbraň. Tento podivný hybrid vznikl v jediném exempláři.

Ukrajinské dělo na ploše obojživelného vozidla

Sovětské vozidlo PTS-2 pochází již z roku 1973 a je umístěno na pásech. MilitaryToday uvedl, že sloužilo pro přepravu nákladu, vojáků, kolových a pásových vozidel, a to jak přes vodní překážky, tak v terénu. Skýtá přitom plochu, na níž uveze náklad o hmotnosti až 12 tun, čehož také ukrajinští konstruktéři využili a přidělali na ni dělo. A nezdálo se to špatné, rychlost vozidla dosahovala na silnici až 80 km/h a na vodě do 13 km/h, a dojezd byl kolem 500 km.

Modernizované houfnice Msta-SM2 ruské armády dostřelí až 80 km a mají opravdu nevídanou kadenci; vyrovnají se i mnohým západním

Z jakého důvodu se systém nakonec neujal, není jasné – nejspíše pro nedostatek peněz – jde však o docela šílenou improvizaci. Dělo 2A61 Pat-B nebylo v době svého vzniku špatné, i když na současné špičkové zbraně rozhodně nestačí. Jeho hmotnost byla 4 350 kilogramů, a pro představu, moderní americké tažené dělo M777 ráže 155 milimetrů váží 4 200 kilogramů. Ruská zbraň byla schopna vypálit běžné projektily do vzdálenosti 15 200 metrů, což je dnes již málo; oproti tomu M777 s běžným nábojem dostřelí až 24 kilometrů.

Článek Neobvyklá ukrajinská samohybná houfnice КBА-27 byla rychlá, silná a uměla plavat; přesto se neuchytila. Dones existuje v 1 exempláři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.