Proč dosavadní obrana na hypersonické střely nestačí

Analytická zpráva americké Congressional Research Service z května 2025 problém popisuje jasně: hypersonické zbraně kombinují rychlost nad Mach 5 s manévrováním za letu a nízkou letovou hladinou. Pozemní radary je kvůli zakřivení Země zachytí pozdě, obránci zbývá minimum času na reakci a klasické interceptory navržené proti balistickým drahám, tedy předvídatelným parabolám, nemají dostatečnou agilitu na cíl, který v posledních sekundách prudce změní směr. Americký vládní kontrolní úřad GAO ve své analýze dodává, že právě kombinace rychlosti, manévrovatelnosti a letové výšky dělá z hypersonických střel extrémně obtížně bránitelnou hrozbu.

Současné interceptory jako PAC-3 MSE (Missile Segment Enhanced) přitom nejsou bezmocné. MSE dokáže zasáhnout balistické střely krátkého i středního doletu, drony a řízené střely. Ale armáda sama přiznává mezeru proti pokročilým manévrujícím cílům v takzvaném lower-tier battlespace. Program Future Interceptor vznikl právě proto, aby tuto mezeru zaplnil.

Co PAC-3 Edge přináší nového

Lockheed Martin představil PAC-3 Edge v říjnu 2026 a podle rozhovoru pro Defense News se od PAC-3 MSE liší ve třech klíčových oblastech:

• Naváděcí hlavice ze Strigo Product Center. Lockheed do tohoto centra investoval přibližně 6,1 miliardy korun (zhruba 250 milionů dolarů). Strigo vyvíjí modulární rodinu RF senzorů, vyhledávacích hlavic a datových linek na společném základu. Cílem je zkrátit cestu od konceptu k nasazení z let na měsíce a snížit celoživotní náklady díky sdílené architektuře. PAC-3 Edge je jedním z prvních nosičů této investice.
• Víceimpulzní motor od Northrop Grumman. Zatímco PAC-3 MSE používá dvoupulzní raketový pohon, Edge přechází na třípulzní řešení. Praktický význam je zásadní: střela nemusí spálit veškerou energii hned po startu, ale část tahu si šetří pro závěrečné korekce proti cíli, který pozdě manévruje. Navíc přibývají takzvané motory pro řízení polohy, které umožňují ostřejší změny směru v terminální fázi.
• Větší rozměry a vyšší výkon. Edge je delší a má větší průměr než MSE. Lockheed uvádí vyšší dostup, delší dosah a vyšší manévrovatelnost, přesná čísla ale veřejně nezveřejnil, což je u střely tohoto typu standardní.

Letové testy mají začít v roce 2027, rychlé zavedení do výzbroje cílí na rok 2031. Lockheed je podle Breaking Defense jedním ze dvou uchazečů, kteří postoupili do další fáze programu Future Interceptor. Jméno druhého soutěžícího firma neuvedla.

Revoluce v ceně? Spíš v architektuře

Tim Cahill z Lockheed Martin podle agentury Reuters uvedl, že samotný PAC-3 Edge má stát přibližně stejně jako PAC-3 MSE. Armádní návrh rozpočtu na fiskální rok 2027 přitom počítá s cenou kolem 130 milionů korun (zhruba 5,3 milionu dolarů) za jeden kus MSE.

Kde Lockheed skutečně mluví o výrazném zlevnění, je jiná střela téže rodiny, PAC-3 ACE (Affordable Counter-engagement), která má stát méně než polovinu ceny MSE a je určena proti běžnějším hrozbám, jako jsou drony nebo řízené střely.

Cenová „revoluce“ tak nespočívá v tom, že by Edge byl dramaticky levnější než jeho předchůdce. Spočívá v něčem jiném: nová rodina PAC-3 nabízí levnější ACE na běžné cíle a výkonnější Edge na nejtěžší hrozby, a obě střely fungují v už existující síti. Stávající odpalovače M903, velitelský systém IBCS, kontejnerové odpalovače i HIMARS Flex. Žádná nová infrastruktura za desítky miliard. Právě tohle může v součtu snížit cenu celé obrany; ne cenovka jedné střely, ale architektura, která nevyžaduje budování od nuly.

Co to znamená pro NATO a Česko

Systém IBCS (Integrated Battle Command System) od Northrop Grumman už funguje u amerických sil v Evropě i Indopacifiku. Polsko s ním dosáhlo plné operační způsobilosti v roce 2025. Pro země NATO provozující Patriot je PAC-3 Edge přirozeným upgradem, nová střela do existující sítě.

Česká republika ale Patrioty neprovozuje a v dohledné době ani provozovat nebude. Praha buduje vlastní vrstvu protivzdušné obrany kolem izraelského systému SPYDER, čtyři baterie, z nichž první úspěšně prošla operačním testem v září 2025. Ministerstvo obrany v roce 2026 otevřeně uvedlo, že souběžné pořizování Patriotů pro zemi české velikosti naráží na cenu i logistickou náročnost. SPYDER je systém kratšího dosahu s raketami Python-5 (infračervené navádění, dosah kolem 20 km) a Derby (aktivní radarové navádění, dosah přes 50 km); proti balistickým a hypersonickým střelám není primárně určen.

Pro Česko je tak PAC-3 Edge relevantní nepřímo: přes alianční štít. Pokud spojenci jako Německo, Polsko nebo Nizozemsko nasadí Edge do svých Patriotů napojených na IBCS, posílí se vrstvená obrana celého evropského prostoru NATO. Česká protivzdušná obrana by v takovém scénáři pokrývala kratší dosah, zatímco alianční Patrioty s Edge by řešily nejtěžší hrozby.

Kdy se obrana proti hypersonickým střelám stane realitou

Samotná jedna střela problém neuzavře. Obrana proti hypersonickým zbraním stojí na několika vrstvách: kosmické sledovací satelity pro včasnou detekci, síť IBCS pro rychlé předání dat správnému efektoru, terminální interceptory jako PAC-3 Edge nebo THAAD a vývojový Glide Phase Interceptor (GPI) pro zásah v jiné fázi letu. PAC-3 Edge je jedním dílem skládačky, důležitým, ale ne jediným.

Realistický harmonogram? Letové testy v roce 2027, rozhodnutí armády a zavedení kolem roku 2031. Exportní dodávky spojencům by mohly přijít v první polovině třicátých let. Pro srovnání: Polsko podepsalo kontrakt na IBCS v roce 2018 a plné operační způsobilosti dosáhlo až v roce 2025.

Okno „beztrestnosti“ hypersonických útoků se ale začíná zavírat už teď, ne fyzicky, ale plánovacím tlakem. Každý protivník s hypersonickým arzenálem musí od této chvíle počítat s tím, že jeho nejdražší střely nemusí doletět do cíle. A právě tahle nejistota může být v nejbližších letech cennější než jakýkoli interceptor ve vzduchu.

Článek Hypersonické střely mají mít nového zabijáka: PAC-3 Edge slibuje revoluci v PVO, navíc výrazně levněji než doposud se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně fotografie ukázala, a co ne

Na snímku je střela ve fázi odpalu z uzavřeného kontejnerového modulu. Podvozek podle sekundárních rozborů odpovídá typu Oshkosh MKR18 LSVR, tedy těžkému logistickému vozidlu americké armády; samotný Castelion ale konkrétní typ veřejně nepojmenoval. Důležitější než identifikace podvozku je architektura celého řešení: Blackbeard GL je od začátku stavěný kolem ekosystému HIMARS a jeho nástupce MFOM. To neznamená, že dnešní sériový HIMARS bez úprav vypálí hypersonickou střelu. Znamená to, že vývoj od prvního dne počítá s řízením palby M142 HIMARS, se sdílenou logistikou a s kontejnerovým modulem, který do tohoto ekosystému zapadne. Oproti systému Dark Eagle, jehož baterie vyžaduje vlastní velitelské stanoviště, čtyři specializované odpalovače na přívěsech M870A4, tahače a pomocná vozidla, je to radikálně jednodušší koncept. Kolik střel ponese jeden finální produkční modul, firma zatím nezveřejnila.

Odkud se bere „800 km“ a proč to není certifikovaný údaj

Cifra 800 kilometrů v titulku nevychází z jediného oficiálního dokumentu, který by řekl „Blackbeard GL = dosah 800 km“. Je to redakční odvození, a je fér říct, jak vzniklo. Americká armáda veřejně popsala požadavek na Blackbeard GL jako zbraň, která má dodat přibližně 80 procent schopností střely PrSM Increment 4. A Lockheed Martin u PrSM Increment 4 uvádí dosah nad 1 000 kilometrů s kompatibilitou s HIMARS i M270. Osmdesát procent z tisícovky dává orientačních 800 km. Ale pozor: veřejně nejsou rozepsané podmínky letu, profil trajektorie ani to, jestli jde o maximální, nebo reprezentativní bojový dosah. Berte to jako zkratku, ne jako specifikaci.

Container-compatible Blackbeard. Built to move with the fight. https://t.co/OzWbiChCPQ

— Castelion (@Castelion) October 8, 2026

Pro srovnání: Dark Eagle má reportovaný dosah kolem 2 775 km. Blackbeard GL tedy není jeho náhrada a armáda to ani netvrdí. Je to jiná kategorie: kratší dosah, menší střela, jednodušší infrastruktura, výrazně nižší cena.

V čem je Blackbeard skutečně „levný“

Slovo „levný“ u hypersonické střely zní podezřele. Ale Castelion nemluví o absolutní levnosti, mluví o průmyslové filozofii, která stlačuje cenu relativně vůči všemu, co americká hypersonika dosud nabízela.

Konkrétní příklady, které firma a její technický ředitel Sean Pitt veřejně popsali:

• Automobilové FPGA místo leteckých: zhruba desetinová cena, asi šestkrát kratší dodací lhůta.
• Díly z ropného a plynárenského průmyslu místo zakázkových leteckých komponentů.
• Vertikálně integrovaná výroba v závodě Project Ranger, kde Castelion investoval přes 250 milionů dolarů soukromého kapitálu a cílí na počáteční operační způsobilost do konce roku 2026.

Jediné veřejně dostupné orientační číslo ceny se týká vzdušné verze: Reuters v dubnu 2026 psal o pětiletém plánu 4 500 střel pro stíhačky F/A-18E/F s průměrnou cenou kolem 384 tisíc dolarů za kus, tedy zhruba 9,2 milionu korun. To je na hypersonickou zbraň mimořádně nízká částka. Přesné srovnání ceny GL verze s PrSM Increment 4 ale zveřejněno nebylo; armáda mluví jen o „výrazně nižší ceně na kus“.

Proč Pentagon chce dvanáct tisíc kusů

Rámcová dohoda z května 2026 stanovila garantované minimum 500 střel ročně po úspěšné validaci. Celkový záměr? Přes 12 000 kusů za pět let. V červnu námořnictvo objednalo prvních 50 předprodukčních střel spolu s 50 skladovacími a přepravními kontejnery, což je signál, že Pentagon řeší Blackbeard jako logistický systém, ne jako letový demonstrátor. V srpnu přišla miliardová investiční runda Series C na škálování výroby.

Tahle čísla vypovídají o představě konfliktu, na který se Washington připravuje. Nejde o jednu salvu jako demonstraci síly. Jde o scénář dlouhého, materiálově náročného střetnutí, primárně v indo-pacifickém prostoru, kde potřebujete průmyslově udržitelné tempo palby a zásobu, kterou nelze vyčerpat za první týden. Reuters výslovně rámuje Blackbeard jako prostředek, který by z paluby letadlové lodi držel v šachu čínská raketová postavení a válečné lodě.

Klíčový milník pro pozemní verzi teprve přijde: produkčně reprezentativní živý odpal Blackbeard GL a odpalovacího modulu je naplánovaný na fiskální rok 2027, tedy mezi říjnem 2026 a zářím 2027. Teprve po něm má následovat rozběh víceletého odběru. U vzdušné verze je nejagresivnější cíl nasazení rok 2027.

Co to znamená pro NATO a Česko

Ekosystém HIMARS v Evropě roste. Litva prochází výcvikovým programem s americkými jednotkami, Švédsko letos oznámilo nákup HIMARS a spolupráci s Finskem na raketovém dělostřelectvu. Každý nový HIMARS-kompatibilní odpalovač na východním nebo severním křídle aliance je potenciální uzel, z něhož by jednou mohl odletět i Blackbeard GL.

Pro Česko je to zatím spíš alianční než bezprostředně domácí otázka. Blackbeard GL by dával smysl hlavně tehdy, pokud by se Praha rozhodla jít do HIMARS-kompatibilního raketového dělostřelectva, ne jako izolovaný nákup samotné střely. Ale širší důsledek je zřejmý: hustší síť rozptýlených odpalovacích uzlů s dosahem stovek kilometrů by zásadně komplikovala ruské plánování, maskování i protivzdušnou obranu.

Blackbeard GL není technologický zázrak. Je to vědomý kompromis: méně dosahu, méně exkluzivity, víc kusů. A právě v tom může být jeho skutečná síla.

Článek USA ukázaly první odpal „levné“ hypersonické střely Blackbeard z náklaďáku. Zasahuje na 800 km a zvládne ji i HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně klouzavá hypersonická střela umí

Princip je jednoduchý na papíře a mimořádně náročný v praxi. Raketový nosič vynese klouzavé těleso do velké výšky, podobně jako balistická střela. Jenže místo předvídatelného oblouku zpět k zemi se těleso oddělí a začne klouzat atmosférou rychlostí přesahující pětinásobek rychlosti zvuku. Během letu manévruje, mění kurz i výšku. Právě ta kombinace rychlosti a nepředvídatelné dráhy dělá z hypersonického klouzavého projektilu problém pro protiraketovou obranu. Americká Kongresová výzkumná služba (CRS) ve své aktualizaci z ledna 2026 konstatovala, že v době vydání neexistovala hotová obrana proti tomuto typu zbraní. To neznamená, že je střela fyzikálně nezachytitelná. Znamená to, že současné systémy na ni nejsou stavěné.

Japonská agentura ATLA popisuje Typ 25 jako prostředek pro palbu z jednoho ostrova na druhý. Přesný dosah zavedené verze Block 1 Tokio nezveřejnilo. Z oficiálních dokumentů ale vyplývá, že plánované vylepšené varianty Block 2A a 2B mají teprve umožnit zásahy „z různých míst v Japonsku“ na ohrožené ostrovní směry. Současná verze je tedy kratšího dosahu než to, co přijde.

Víc než lovec lodí

Japonské obranné dokumenty rámují roli střely šířeji než jen jako prostředek proti válečným lodím. Předběžné hodnocení programu explicitně uvádí tyto cíle:

• ničení vyloďovaných jednotek na obsazených ostrovech,
• zásahy radarů a odpalovacích zařízení protivníka,
• rozbíjení podpůrné infrastruktury invazního svazu ještě před dosažením pobřeží.

Přesnější popis účelu je tedy „rozbít invazní celek dřív, než se dostane k ostrovům“, včetně logistiky, velení a protivzdušné obrany vyloďovací skupiny. Lodě jsou jen jedním dílem skládačky. Japonsko si zároveň pořizuje americké střely Tomahawk pro rychlé rozšíření dálkového úderu. Typ 25 řeší jinou věc: domácí, průmyslově suverénní a hůře zachytitelnou větev téže strategie. Tomahawk letí nízko a pomalu, klouzavý projektil letí vysoko a rychle. Dvě odlišné dráhy, dva odlišné problémy pro obranu protivníka.

Kolik zemí ji skutečně má

Tvrzení, že hypersonickou klouzavou střelu vlastní jen pět zemí, vyžaduje upřesnění. V přísně doložitelném výkladu, tedy zavedený a operačně rozmístěný systém, jsou před Japonskem nesporně potvrzené hlavně Rusko a Čína. CRS ještě v lednu 2026 výslovně uváděla, že Spojené státy operační hypersonickou zbraň nemají. Severní Korea a Írán testovaly vlastní varianty, ale solidní otevřené zdroje neumožňují potvrdit, že jde o plně zavedené systémy srovnatelné s ruským Avantgardem nebo čínským DF-ZF.

Číslo „pět“ tedy závisí na tom, jak široce definujete slovo „mít“, jestli počítáte i testované programy a vlastní státní tvrzení bez nezávislého ověření. Japonsko je v každém případě první zemí v indo-pacifickém spojeneckém okruhu, která domácí klouzavou střelu prokazatelně zavedla do služby. Británie zatím pracuje na demonstrátoru hypersonické úderné schopnosti s cílem do konce dekády; britské ministerstvo obrany přiznalo, že hypersonickou zbraňovou schopnost nemá. Evropa je v tomto ohledu za Japonskem.

Cesta od prezentace k odpalovacímu vozu

Program odstartoval v roce 2018 jako výzkumný projekt agentury ATLA. V roce 2023 Tokio rozhodlo o urychlené výrobě. Pak přišla testovací série v Kalifornii: první předběžné odpaly v březnu a dubnu 2024, hlavní zkoušky v srpnu a listopadu 2024 a v lednu 2025. Celkem šest doložených odpalů na americké střelnici, než japonské ministerstvo obrany v únoru 2025 oznámilo, že výzkum bude do konce fiskálního roku uzavřen.

O čtrnáct měsíců později stál hotový systém na základně na Fudži.

Čínská reakce na sebe nenechala čekat. Mluvčí ministerstva zahraničí Mao Ning 1. dubna 2026, den po oficiálním zavedení, prohlásila, že Čína je „vážně znepokojena“ a že Japonsko nasazuje ofenzivní zbraně za hranicí své výlučně obranné politiky. Tokio argumentuje opačně: nejhorší bezpečnostní prostředí od druhé světové války vyžaduje schopnost zasáhnout protivníka z bezpečné vzdálenosti, aniž by japonské síly musely vstupovat do jeho palebné zóny.

Co to mění, a co zatím ne

Samotný Block 1 regionální rovnováhu sil nepřeklopí. Je to první generace s omezeným dosahem, rozmístěná u dvou jednotek. Skutečný posun nastane, až přijdou Block 2A od fiskálního roku 2027 a Block 2B od roku 2030, s delším dosahem, širším spektrem cílů a možností palby z hlavních japonských ostrovů.

Přesto je milník důležitý. Japonsko přešlo od plánů k hardware, od americké střelnice k vlastním základnám. Buduje si vrstvenou architekturu palebného dosahu, která má zkrátit reakční čas a zvětšit bezpečnou vzdálenost obrany. Pro Čínu to znamená, že případný invazní svaz mířící k japonským ostrovům bude muset počítat se zbraní, proti které zatím nemá spolehlivou odpověď. Pro zbytek indo-pacifického regionu je to signál, že éra, kdy hypersonické klouzavé střely vlastnily jen Moskva a Peking, skončila na cvičišti u hory Fudži.

Článek Japonsko ukázalo svou první klouzavou hypersonickou střelu. Má ji jen 5 zemí, má zastavit čínské námořnictvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je HACM a proč se liší od všeho, co USA dosud měly

HACM je vzduchem odpalovaná hypersonická úderná střela nové generace. Po odhozu z letounu ji urychlí raketový stupeň a poté přebírá pohon scramjet, nadzvukový náporový motor, který nasává vzduch z atmosféry a spaluje palivo při rychlostech přesahujících Mach 5. Právě tady leží zásadní rozdíl oproti balistickým hypersonickým zbraním, které dosáhnou extrémní rychlosti při sestupu, ale po většinu letu se řídí gravitací. HACM má udržovat hypersonickou rychlost kontinuálně a manévrovat v atmosféře, což z ní dělá pro protivzdušnou obranu mimořádně obtížný cíl.

Program vyrostl z technologického demonstrátoru HAWC, který agentura DARPA popsala jako cestu k „efektivní a dostupné vzduchem odpalované hypersonické řízené střele“. Předchůdcem byl i slavný X-51A Waverider, demonstrátor, který v roce 2013 dokázal letět na scramjet přes čtyři minuty rychlostí kolem Mach 5,1 (přibližně 6 250 km/h). Jenže X-51A byl právě jen demonstrátor s proměnlivými výsledky. Ze čtyř testů dva skončily předčasně. HACM má z téže technologické rodiny udělat ostrou munici.

Proč by Moskvu i Peking měl test znepokojit

Rusko disponuje střelou Ch-47M2 Kinžal, vzduchem odpalovanou balistickou zbraní s udávaným doletem 1 500 až 2 000 km a rychlostí kolem Mach 10. Čína podle amerických kongresových podkladů zavedla protilodní YJ-21 s odhadovaným doletem přibližně 1 500 km a rychlostí kolem Mach 6 v letu, až Mach 10 v terminální fázi. Část těchto čísel ovšem stojí na čínských tvrzeních převzatých přes sekundární zdroje, takže je třeba je brát s rezervou.

Amerika tedy nedostává něco, co soupeři nemají. Přestává ale být bez vlastní srovnatelné odpovědi. A právě v tom spočívá problém pro ruské a čínské plánovače: HACM je menší než předchozí americký hypersonický projekt ARRW, má být nesena taktickým letounem typu F-15E Strike Eagle a je určena pro údery proti vysoce hodnotným cílům v silně bráněném prostoru. Jeden bombardér B-1B Lancer by po modernizaci externích pylonů mohl nést až 36 těchto střel. Desítky stíhaček rozptýlených po základnách v Pacifiku nebo v Evropě, každá se schopností odpálit hypersonickou zbraň ze standoff vzdálenosti, to je scénář, který dramaticky komplikuje obranné plánování.

Kinžal je navíc z hlediska fyziky spíše aeroballistická střela, nikoli klasická hypersonická řízená střela s trvalým atmosférickým letem. HACM naopak sází na kontinuální manévrování v atmosféře, což teoreticky ztěžuje její zachycení. Bez zveřejněných parametrů americké střely ale nelze poctivě tvrdit, že je „lepší“, spíš že nabízí jiný, potenciálně flexibilnější profil letu.

Harmonogram pod tlakem: stihne to Amerika do roku 2027?

Zavedení HACM do výzbroje míří do fiskálního roku 2027, tedy do období od 1. října 2026 do 30. září 2027. Americké letectvo žádá na první operační lot přibližně 404 milionů dolarů (zhruba 9,5 miliardy korun) a celkově asi 1,21 miliardy dolarů (kolem 28,5 miliardy korun) na vývoj i výrobu v daném roce. Přesný počet střel ani jednotková cena zůstávají utajené.

Cesta sem ale nebyla přímočará. Program nabral nejméně roční skluz, letové zkoušky se posunuly do fiskálního roku 2026 a americký Úřad pro vládní odpovědnost (GAO) varoval, že testovací plán byl zredukován ze sedmi letů na pět, a v harmonogramu prakticky nezbyla žádná časová rezerva. Podle The War Zone by jakékoli významné selhání mohlo znemožnit dokončení všech pěti zkoušek v prototypovém okně. Prototypová série zahrnuje pouhých 13 kusů, testovací exempláře, náhradní díly a první operační kusy dohromady.

Zavedení v roce 2027 je tedy stále cílem, nikoli jistotou. Podle nás jde o ambiciózní, ale dosažitelný termín, pokud zbývající zkoušky proběhnou bez zásadních komplikací.

Proč Austrálie a co to znamená pro spojence

Testování v Austrálii není náhoda ani diplomatické gesto. Střelnice Woomera v jižní Austrálii nabízí obrovský, řídce osídlený prostor s kapacitou kontinuální telemetrie během letu; australské zdroje ji popisují jako největší pozemní testovací oblast svého druhu v západním světě. Amerika přitom naráží na omezenou dostupnost vlastních hypersonických testovacích tratí.

Spolupráce má navíc hlubší rozměr. Australský plán řízených zbraní z roku 2024 výslovně uvádí integraci HACM na australské stíhačky F/A-18F Super Hornet. Nejde tedy jen o hostitelskou střelnici, ale o reálnou interoperabilitu spojence. Program SCIFiRE, který spolupráci zastřešuje, běží od roku 2020 a navazuje na více než patnáctileté americko-australské partnerství v hypersonice.

Pro Evropu a NATO včetně České republiky je dopad zatím nepřímý, ale nikoli zanedbatelný. Další americká schopnost zvyšuje celkovou věrohodnost aliančního odstrašení vůči Rusku. V Evropě navíc běží vlastní programy: ofenzivní STRATUS/FCASW pod konsorciem MBDA za účasti Francie, Británie a Itálie a obranný projekt HYDIS pro evropský protihypersonický interceptor s Francií, Německem, Itálií a Nizozemskem.

HACM versus Blackbeard: dvě cesty k hypersonice

HACM není jedinou americkou hypersonickou sázkou. Námořnictvo paralelně rozvíjí program Blackbeard (označovaný také jako MACE), který míří úplně jinam, na nízkou cenu a vysoké počty. Cílová cena jedné střely Blackbeard je kolem půl milionu dolarů (asi 12 milionů korun) a jeden z kontraktů už zahrnuje 444 kusů. Konstrukčně jde spíše o dvoustupňové řešení typu boost-glide, nikoli o scramjetovou střelu s ambicí na špičkový výkon.

Srovnání ukazuje dvě komplementární filozofie:

• HACM – dražší, technologicky náročnější, scramjetový pohon, určena proti nejlépe bráněným cílům, omezené počty v první fázi.
• Blackbeard – levnější, masovější, jednodušší koncept, cílí na zahlcení protivníkovy obrany počtem.

Pokud obě cesty uspějí, Amerika získá spektrum hypersonických zbraní od chirurgických úderů po masové nasazení. To je kombinace, kterou zatím nemá ani Rusko, ani Čína.

První letová zkouška HACM neznamená, že Amerika v hypersonickém závodě vyhrála. Znamená ale, že poprvé ukázala věrohodnou cestu od laboratorního demonstrátoru k ostré zbrani nesené taktickým letounem, a to je přesně ten druh signálu, který v Moskvě i Pekingu registrují.

Článek Rusko i Čína mají problém. Amerika poprvé otestovala hypersonickou střelu HACM, ve výzbroji má být příští rok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo stojí za Castelionem

Označení „bývalí inženýři SpaceX“ je přesné jen napůl. Zakladatelský tým je směsicí techniků, obchodníků a finančníků, které spojuje jedno: zkušenost s tím, jak SpaceX proměnil kosmický průmysl. Bryon Hargis ve SpaceX vedl vládní prodej a podílel se na definování národněbezpečnostních satelitních programů včetně Starshield. Sean Pitt řídil startovací a pilotované lety v Evropě. Andrew Kreitz měl na starosti nákladové analýzy utajených programů. Technické jádro pak tvoří lidé jako Jacob Sweers, David Ferguson nebo Bobby Panerio s avionickým a výrobním zázemím přímo z montážních hal SpaceX.

Co si z Hawthorne odnesli, není jen raketové know-how. Je to metoda: vertikální integrace, kdy si firma vyrábí co nejvíc komponent sama, rychlé iterace prototypů a neúprosný tlak na snižování jednotkové ceny s každou další sérií. Právě tento přístup Castelion aplikuje na hypersonické zbraně, oblast, kde tradiční programy typu AGM-183A ARRW stály miliardy a roky se potýkaly s neúspěšnými testy.

Co je Blackbeard a co umí

Blackbeard je hypersonická úderná zbraň kategorie Mach 5+, tedy schopná letu rychlostí přesahující šestinásobek rychlosti zvuku. Podle amerického vládního kontrolního úřadu GAO spočívá hodnota takových systémů v kombinaci extrémní rychlosti, manévrovatelnosti a schopnosti proniknout i silně bráněným vzdušným prostorem.

Ze zveřejněných snímků a odborných rozborů specialistů z The War Zone vyplývá dvoustupňové uspořádání: spodní část funguje jako raketový urychlovač, horní jako manévrující bojové těleso s výraznou hranou. Jde tedy pravděpodobně o řešení typu boost-glide: střela se raketou vynese do výšky a pak klouzavým letem manévruje k cíli. Odborníci jí přisuzují dosah zhruba do 800 kilometrů, přesnou specifikaci ale firma veřejně neuvádí. Stejně tak zůstávají neveřejné detaily o naváděcí hlavici a bojové části.

Zářijový test na Super Hornetu byl takzvaný captive-carry let, tedy let se střelami zavěšenými pod křídly bez odpalu či odhozu. Program tedy fyzicky existuje v letové integraci, ale plně operační zbraň zatím veřejně prokázána nebyla.

Cena, která mění pravidla

Právě ekonomika je to, co dělá z Blackbeardu potenciálně převratný systém. Oficiální materiály Castelionu uvádějí cíl pod 500 tisíc dolarů za kus, tedy zhruba 11,5 milionu korun. To je přibližně desetina ceny tradičních hypersonických programů.

Že nejde o prázdné číslo, naznačuje červnová objednávka amerického námořnictva: 50 předsériových zbraní a 50 přepravních kontejnerů za 23,4 milionu dolarů. Jednoduchá matematika dává necelých 470 tisíc dolarů na systém, firma se tedy skutečně pohybuje v cenové hladině, kterou slibuje. Nejde ovšem o katalogovou cenu plně certifikovaného sériového bojového kusu. Ta se může změnit.

Pro srovnání s konkurencí:

• Čínský DF-17 – balistická střela s klouzavou hlavicí, dosah 1 800–2 500 km, rychlost Mach 5–10 podle CSIS Missile Threat. Výrazně větší a dražší systém.
• Ruský Cirkon (3M22) – hypersonická střela s náporovým motorem s uváděným doletem přes 1 000 km. Operačně nasazená na fregatách a ponorkách.
• Americký AGM-183A ARRW – střela typu boost-glide pro bombardér B-52, program zrušen po sérii neúspěšných testů.

Blackbeard v surovém dostřelu ani jednomu z těchto systémů nekonkuruje. Jeho síla je jinde: v ceně, v rozměrech umožňujících zavěšení pod běžnou stíhačku a v ambici vyrábět ho v množství, které z hypersoniky udělá standardní munici, ne vzácnou zbraň pro výjimečné příležitosti.

Továrna na hypersonické střely

Aby tisícové série nebyly jen prezentací v PowerPointu, Castelion staví výrobní kampus Project Ranger v novomexickém Rio Rancho. Podle oficiálních informací firmy je 20 z 21 budov dokončeno, přičemž celý areál vyrostl za devět měsíců. Počáteční operační způsobilost továrny má být dosažena do konce roku 2026, projektovaná kapacita činí přes 6 000 systémů ročně.

Časová osa kontraktů ukazuje zrychlující se tempo:

• Únor 2026 – první velký námořní kontrakt
• Duben 2026 – smlouva za 105 milionů dolarů na integraci s F/A-18E/F a cestu k počáteční operační způsobilosti v roce 2027
• Květen 2026 – rámcová dohoda garantující minimálně 500 střel ročně po dokončení validace
• Červen 2026 – první fyzická dodávka 50 předsériových kusů
• Srpen 2026 – objednávka 50 kusů pro operační hodnocení za 90 milionů dolarů, investiční kolo Series C v hodnotě miliardy dolarů
• Září 2026 – vývojový let na F/A-18 a produkční zakázka až do 200 milionů dolarů

Za posledních 18 měsíců firma nasbírala vojenské kontrakty za více než půl miliardy dolarů a absolvovala 24 letových testů za 13 měsíců. Blackbeard už není pouhá prezentace. Ale ještě není ani plně ověřená sériová zbraň.

Proč zrovna teď a pro koho

Americká strategická debata se v posledních letech zásadně posunula. Analytici z CSIS opakovaně varují, že v případném konfliktu s Čínou v Pacifiku by USA rychle vyčerpaly zásoby dálkových úderných střel. Potřeba velkého množství levnějších, ale účinných zbraní se stala jedním z klíčových témat amerického zbrojení.

Blackbeard do tohoto rámce zapadá přesně. Námořnictvo ho chce na palubních stíhačkách pro průnik do silně bráněného vzdušného prostoru. Armáda testuje kompatibilitu s raketometem M142 HIMARS, stejným systémem, který se osvědčil na Ukrajině, pro hluboké údery na pohyblivé námořní i pozemní cíle na vzdálenost přes tisíc kilometrů.

Srpnová objednávka navíc výslovně financuje takzvané Defense Exportability Features, tedy úpravy pro rychlejší vývoz spojencům a partnerům. Castelion už dnes myslí na to, že Blackbeard nebude jen americkou zbraní. Pro Českou republiku, která staví budoucnost svého taktického letectva na stíhačkách F-35A, není Blackbeard v krátkém horizontu přímou akvizicí, ale v širším ekosystému NATO by se mohl stát součástí úderného arzenálu, na který se aliance spoléhá.

Pokud Castelion skutečně udrží cenu pod 12 milionů korun za kus i po plné certifikaci a s funkčním navedením, nezmění fyziku hypersonického letu. Změní ale ekonomiku jeho použití, a v dlouhém konfliktu rozhoduje právě ta.

Článek Bývalí inženýři SpaceX ukázali hypersonickou zbraň Blackbeard. Má být tak levná, že ji půjde vyrábět v tisících se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Blackbeard a proč právě jedna střela na všechno

Blackbeard je letecky odpalovaná hypersonická úderná střela, tedy zbraň letící rychlostí nad Mach 5 (přes 6 100 km/h). Přesnou maximální rychlost, dolet ani hmotnost bojové hlavice Castelion veřejně neuvádí, ale klíčové je něco jiného: od počátku je navržena jako jediná munice proti námořním i pozemním cílům. Námořnictvo ji oficiálně popisuje jako „údernou zbraň dlouhého doletu a vysoké rychlosti proti námořním i pozemním cílům“.

Proč je to důležité? Dosud musely letadlové lodě vozit odděleně protilodní střely typu LRASM a odděleně zbraně vzduch-země jako AARGM-ER. Každý typ má vlastní logistiku, certifikaci, skladování, výcvik. Blackbeard tohle zjednodušuje na jednu výrobní linku, jeden typ munice v palebném skladu a jednu integraci na letoun. Pro velitele letadlové lodi to znamená víc střel v omezeném prostoru a flexibilitu rozhodnout se až těsně před odpalem, jestli zasáhne fregatu, nebo pobřežní radiolokátor.

Startup ze SpaceX místo Raytheonu

Za Blackbeardem stojí Castelion, firma založená trojicí veteránů SpaceX: Bryonem Hargisem, Seanem Pittem a Andrewem Kreitzem. Jejich zkušenosti sahají od prodeje vládním zákazníkům přes plánování startů až po škálování výroby raket. A právě průmyslovou kulturu sériové produkce z kosmonautiky přenášejí do zbrojního průmyslu.

Firma tvrdí, že v roce 2025 provedla 21 letových testů na střelnici Point Mugu Sea Range u kalifornského pobřeží. To není číslo typické pro tradiční zbrojní program, kde se testuje několikrát ročně. Castelion navíc buduje v Novém Mexiku výrobní kampus Project Ranger, který má být po dokončení největším specializovaným hypersonickým výrobním areálem v USA s kapacitou tisíců střel ročně.

Námořnictvo na tomto přístupu zjevně oceňuje rychlost. Místo klasického akvizičního cyklu, který trvá dekádu, jde Blackbeard cestou zrychleného pořizování: od prvních integračních kontraktů v říjnu 2025 k rané operační způsobilosti plánované na rok 2027. To je tempo, které by u Lockheed Martin nebo Raytheonu bylo těžko představitelné.

Kontraktní lavina roku 2026

Chronologie kontraktů ukazuje, jak rychle program akceleruje:

• Únor 2026 – kontrakt za téměř 50 milionů dolarů (asi 1,2 miliardy Kč) na přechod Blackbeardu od prototypu k rané operační způsobilosti.
• Duben 2026 – kontrakt za 105 milionů dolarů (přes 2,5 miliardy Kč) na integraci na F/A-18E/F Super Hornet, bezpečnostní certifikaci, letové zkoušky a přípravu na provoz z letadlových lodí.
• Červen 2026 – první objednávka 50 předprodukčních prototypů včetně přepravních a skladovacích kontejnerů.
• Srpen 2026 – kontrakt za 90 milionů dolarů na 50 kusů pro ranou operační způsobilost, technickou podporu a (což je podstatné) úpravy pro budoucí export spojencům.
• Září 2026 – výrobní objednávka do 200 milionů dolarů (asi 4,8 miliardy Kč).

Právě dubnový kontrakt vysvětluje, co znamená „testování na Super Hornetu“. Nejde o veřejně doložený ostrý odpal, ale o integraci hardwaru a softwaru na letoun, certifikaci bezpečnosti letu s připevněnou střelou, zkušební lety a přípravu na operace z paluby letadlové lodě. Super Hornet je pro tuto roli logická volba: je páteří palubního letectva amerického námořnictva, víceúčelový bojový letoun schopný vzdušné nadvlády i přesných úderů, s otevřenou architekturou umožňující průběžné modernizace.

Cena, která mění pravidla hry

Nejdůležitější na Blackbeardu nemusí být to, že je hypersonický. Hypersonické střely mají i Rusové a Číňané. Skutečná novost spočívá v ambici udělat z hypersonické zbraně běžně pořiditelnou munici.

Z rozpočtových dokumentů pro fiskální rok 2027 vyplývá objednávka 353 kusů střel MACE za 156 milionů dolarů. Orientační průměrná cena prvního velkého lotu tak vychází zhruba na 442 tisíc dolarů za kus, tedy asi 10,6 milionu korun. To je řádově méně než u velkých strategických hypersonických programů, kde se jednotková cena pohybuje v desítkách milionů dolarů.

Rámcová dohoda z května 2026 navíc garantuje minimálně 500 střel ročně po dokončení testů. Podle sekundární rozpočtové analýzy Naval News by námořnictvo mohlo v letech 2028 až 2031 objednat dalších téměř 4 200 kusů, konkrétně 691 v roce 2028, 976 v roce 2029, 1 115 v roce 2030 a 1 375 v roce 2031. Tyto počty je třeba brát jako rozpočtový výhled, ne jako potvrzenou objednávku, ale směr je jasný: námořnictvo nechce pár prestižních střel do vitríny, ale masovou munici pro saturaci protivníkovy obrany.

Blackbeard vs. Kinžal a DF-17: jiná liga, jiná filozofie

Srovnání s ruskými a čínskými hypersonickými systémy je nevyhnutelné, ale zavádějící, pokud se omezí na čísla. Ruský Kinžal (Ch-47M2) dosahuje podle CSIS rychlosti kolem Mach 10 a doletu 1 500 až 2 000 km. Čínský DF-17 operuje v rozmezí Mach 5 až 10 s doletem 1 800 až 2 500 km. Obě zbraně jsou ale výrazně větší, těžší a odpalované z pozemních nebo velkých leteckých platforem.

Blackbeard hraje jinou hru. Nemá být strategickou „stříbrnou kulkou“ pro jednotlivé údery, ale taktickou municí, kterou palubní letoun vezme pod křídlo a odpálí proti časově citlivému cíli, ať už je to raketový člun, mobilní protiletadlový systém, nebo velitelské stanoviště. Proti LRASM, dnešní hlavní protilodní střele amerického námořnictva, nabízí Blackbeard výrazně kratší čas do zásahu díky hypersonické rychlosti. Proti AARGM-ER (Mach 2+, určená primárně pro ničení radarů a protivzdušné obrany) cílí na širší spektrum úkolů.

Pro NATO a evropské spojence je podstatný srpnový kontrakt, který už financuje úpravy pro budoucí export. Pokud by se Blackbeard dostal na trh, letecké skupiny amerických letadlových lodí operujících v Atlantiku nebo Středomoří by disponovaly rychlejším úderem na bezpečnou vzdálenost proti silně bráněným cílům, a časem by totéž mohly získat i spojenecké námořní síly.

Program má před sebou ještě několik rizikových bran: plnou bezpečnostní certifikaci, veřejně potvrzené ostré odpaly z F/A-18 a rozběh stabilní sériové výroby. Ale tempo, jakým Castelion sbírá kontrakty a staví továrny, naznačuje, že éra hypersonických zbraní jako nedostupné exotiky se blíží ke konci. A to je možná důležitější než jakékoliv číslo Machu.

Coming soon to a theater near you…BLACKBEARD!@USPACOM @CENTCOM @PAEAviation pic.twitter.com/KgBtIqdf8I

— NAVAIR (@NAVAIRNews) September 25, 2026

F/A-18 Superhornet s Blackbeard

Článek Video: Americké námořnictvo chce ničit na zemi i na moři stejnou hypersonickou střelou. Testuje Blackbeard na Super Hornetu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně pyrotechnici našli

Podle kyjevské policie zajistili policejní pyrotechnici v Darnyckém rajonu spálenou reakční část, tedy pohonnou sekci, ruské hypersonické střely. V Dniprovském rajonu pak vyzvedli přibližně 50 kilogramů výbušné látky pocházející z jiné ruské střely. Obě položky byly předány k likvidaci standardním postupem.

Padesát kilogramů trhaviny volně ležících v obytné čtvrti představuje mimořádné riziko. Pro srovnání: stačí zlomek takového množství, aby zničil celé patro panelového domu. Dokud pyrotechnici nález nezajistí, je každý podobný kus přenesenou smrtelnou hrozbou pro kohokoliv, kdo se k němu přiblíží. Ukrajinské ministerstvo vnitra opakovaně varuje: nedotýkat se, nepřibližovat se na méně než 100 metrů a okamžitě volat linku 101, 102 nebo 112.

Co ruský útok prozradil, a proč to Moskva nechtěla

Hypersonické střely patří k nejstřeženějším položkám ruského arzenálu. Kreml je prezentuje jako nezastavitelné zbraně nové generace, jejichž technologie má zůstat utajena. Jenže pohonná sekce, která přežila dopad v relativně zachovalém stavu, je forenzní poklad.

Z takového nálezu lze typicky vyčíst:

• výrobní značení a sériová čísla, která prozrazují dodavatelský řetězec,
• materiály tepelné ochrany navržené pro extrémní rychlosti přesahující pětinásobek rychlosti zvuku,
• konstrukční řešení kabeláže, spojů a oddělení stupňů,
• stopy po způsobu selhání nebo zásahu protivzdušnou obranou.

Veřejná expertiza konkrétního kyjevského nálezu zatím zveřejněna nebyla. Přesný model střely úřady neuvedly, policejní sdělení hovoří obecně o „hypersonické raketě“. Ranní souhrn ukrajinského letectva mezi použitými prostředky jmenoval protilodní střely Onyx, balistické Iskander-M a severokorejské KN-23, řízené střely Ch-101 a 166 útočných dronů, ale výslovně nezmiňoval Kinžal ani Zirkon. To ovšem neznamená, že hypersonická střela použita nebyla; policejní pyrotechnici pracují s tím, co fyzicky drží v rukou, a jejich klasifikace vychází z přímého kontaktu s materiálem.

Podle nás je nejpravděpodobnější vysvětlení dvojí: buď střelu zasáhla ukrajinská protivzdušná obrana a ta se rozpadla na analyzovatelné kusy, nebo došlo k technickému selhání během letu či při dopadu. Obě varianty jsou pro Rusko nepříjemné. V prvním případě to znamená, že údajně nezastavitelná zbraň zastavitelná je. Ve druhém, že její spolehlivost pokulhává.

Kinžal, Zirkon a hranice „hypersonického“ pojmu

Pojem „hypersonická střela“ se v médiích používá volně, ale technicky zahrnuje dvě odlišné kategorie. První jsou takzvané klouzavé systémy typu boost-glide: raketa vynese klouzavé těleso do velké výšky, odkud se řítí k cíli rychlostí přes Mach 5 (přibližně 6 175 km/h) a manévruje v atmosféře. Druhou kategorií jsou střely s náporovým motorem typu scramjet, které udržují hypersonickou rychlost vlastním pohonem po celou dobu letu.

Rusko ve válce na Ukrajině, která trvá již více než čtyři roky, nasazuje především dva typy označované jako hypersonické:

Ukrajinské ministerstvo obrany potvrdilo, že systémy Patriot dodané západními spojenci dokážou ničit obě tyto zbraně. Obrana Kyjeva ale není hermetická; při útoku z 8. září protivzdušná obrana zničila nebo potlačila 175 cílů, přesto řada střel a dronů pronikla.

Pro srovnání: Spojené státy vyvíjejí pozemní systém LRHW Dark Eagle typu boost-glide, který ale dosud nedosáhl plné operační způsobilosti. Americké ministerstvo obrany ve své zprávě za rok 2025 označilo Čínu za držitele nejpokročilejšího hypersonického arzenálu na světě. Rusko tedy není jediným hráčem, ale je jediným, kdo tyto zbraně masově nasazuje v reálném konfliktu. A právě proto má každý zachycený kus obrovskou zpravodajskou hodnotu i pro spojence NATO.

Proč se to týká i Česka

Hypersonické střely nejsou jen problém Ukrajiny. Česká Obranná strategie z roku 2023 je výslovně jmenuje mezi novými hrozbami, proti nimž má Česká republika posilovat pozemní protivzdušnou obranu. V rámci NATO funguje integrovaný systém protivzdušné a protiraketové obrany NATINAMDS, jehož úkolem je chránit aliační území před celým spektrem vzdušných hrozeb, včetně těch hypersonických.

Každý kus ruské střely, který se podaří zajistit a analyzovat, přitom pomáhá nejen Ukrajině, ale celé alianci. Materiály, konstrukční řešení a výrobní stopy umožňují zpřesňovat modely pro systémy včasného varování i algoritmy navedení obranných raket. Válka na Ukrajině tak paradoxně slouží jako nejtvrdší testovací polygon pro technologie, které mají chránit i Prahu, Varšavu nebo Berlín.

Padesát kilogramů v ulici, která nemá tušení

Zatímco analytici studují pohonnou sekci, pro obyvatele Kyjeva má nález ještě syrovější rozměr. Padesát kilogramů výbušnin leželo v Dniprovském rajonu, v části města, kde žijí statisíce lidí. Stačilo, aby někdo zvědavý zvedl kus kovu ze země, a následky mohly být fatální.

Ukrajinské úřady proto neustále opakují jednoduchá pravidla: ničeho se nedotýkat, ustoupit minimálně na 100 metrů, zavolat tísňovou linku. Zní to banálně. Ale ve městě, které čelí raketovým útokům už čtvrtým rokem, se trosky stávají součástí krajiny, a právě ta rutina zabíjí.

Spálená pohonná sekce a pytel výbušnin v kyjevských ulicích říkají totéž: ani ta nejrychlejší střela na světě nedokáže zmizet beze stopy. A každá stopa, kterou zanechá, je pro Rusko ztrátou kontroly nad vlastním tajemstvím.

Článek Ukrajinští pyrotechnici našli pohonnou sekci hypersonické střely a 50 kg výbušnin. Ruský útok na Kyjev prozradil, co nechtěl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Poslední císařství a jeho tichá flotila

Označení „poslední císařství“ je novinářská zkratka, ale opírá se o fakt: Japonsko je jedinou zemí na světě, jejíž hlava státu nese titul císaře. Dnešní Japonsko je samozřejmě parlamentní monarchie, císař Naruhito plní ceremoniální roli. Vojenskou sílu však země buduje s razancí, která připomíná spíš mocnost s imperiálními ambicemi, byť oficiálně jen v mezích sebeobrany.

Japonská obranná bílá kniha z roku 2025 pojmenovává hrozby bez diplomatických obálek. Čína je v ní označena za „dosud největší strategickou výzvu“, Rusko za akutní bezpečnostní problém v bezprostředním okolí japonských ostrovů. Obě země navíc prohlubují vzájemnou vojenskou koordinaci, což Tokio znervózňuje dvojnásob. Čínské námořní a vzdušné síly systematicky zvyšují tlak kolem sporných ostrovů Senkaku i v prostoru Tchajwanského průlivu. Ruské bombardéry a válečné lodě se pravidelně objevují v blízkosti japonského vzdušného prostoru a teritoriálních vod.

Odpovědí Tokia není jen diplomatický protest. Je to rozpočet.

Tři programy, které se nesmí zaměňovat

V běžném zpravodajství se japonské ponorkové raketové programy často slévají do jednoho. Ve skutečnosti jdou tři odlišné linie vedle sebe a každá řeší jiný problém.

• Ponorková řízená střela – již pořizovaná, nehypersonická, určená pro nejnovější třídu ponorek Taigei. Odpaluje se z torpédometů ráže 533 mm, které jsou standardní výbavou japonských konvenčních ponorek tříd Taigei, Sórjú i starších Ojašio. Jde o zbraň s delším dosahem než torpédo, ale bez hypersonické rychlosti.
• Podvodně odpalovaná hypersonická střela – zcela nový program, který se poprvé objevil v rozpočtové žádosti pro fiskální rok 2027. Ministerstvo mluví o „vysoce přeživatelné podvodní platformě“ jako nosiči, ale konkrétní třídu ponorek ani přesný způsob odpalu zatím nezveřejnilo.
• Výzkum podvodního vertikálního odpalovacího zařízení (VLS) – samostatná studie, která zkoumá možnost instalace vertikálních sil do budoucích ponorek. Pokud by uspěla, ponorky by mohly nést větší a těžší střely, než dovolují klasické torpédomety.

Právě existence třetí linie naznačuje, že Tokio zvažuje dvě paralelní cesty: buď hypersonickou střelu zmenšit tak, aby prošla torpédometem, nebo postavit novou generaci ponorek s vertikálními šachtami. Obě varianty mají své výhody i limity a ministerstvo si zjevně nechává obě otevřené.

Proč je ponorka s hypersonickou střelou noční můrou protivníka

Pozemní odpalovací baterie má pevnou pozici, kterou satelity odhalí. Letoun musí vzlétnout z letiště, které lze zasáhnout v první vlně úderu. Ponorka je jiná kategorie.

Japonské diesel-elektrické ponorky třídy Taigei patří k nejtišším na světě. Jejich lithium-iontové baterie (Taigei je první třída na světě, která je používá sériově) umožňují delší ponor bez nutnosti spouštět hlučné dieselové motory. Výtlak činí přibližně 3 000 tun pod vodou, posádku tvoří asi 70 osob. Když taková ponorka vypluje na pozici a odpálí střelu letící rychlostí přes Mach 5, protivník čelí dvojitému problému: neví, odkud střela přiletí, a nemá dost času na reakci.

Hypersonická rychlost sama o sobě zkracuje reakční okno obrany na zlomek toho, co nabízí konvenční střela s plochou dráhou letu. Japonská agentura ATLA popisuje svou hypersonickou řízenou střelu jako zbraň s kombinací skrámžetového a náporového pohonu, schopnou manévrovat ve výškovém pásmu, kde současné systémy protivzdušné obrany hůře predikují bod zachycení. Přidejte k tomu odpal z neznámé pozice pod hladinou a dostanete zbraň, která komplikuje celou obrannou geometrii protivníka, od rozmístění radarů po nasazení záchytných střel.

Jak si Japonsko stojí ve srovnání s velmocemi

Rusko provozuje hypersonickou protilodní střelu 3M22 Cirkon (v NATO označení SS-N-33) s udávanou rychlostí kolem Mach 8–9 a dosahem přes 1 000 kilometrů, odpalovanou z hladinových lodí i ponorek třídy Jasen-M. Čína testuje hypersonické kluzáky řady DF-ZF nesené balistickými raketami DF-17 s dosahem odhadovaným na 1 800–2 500 kilometrů, byť zatím primárně z pozemních odpalovačů. Spojené státy vyvíjejí program Conventional Prompt Strike (CPS), který má dát ponorkám třídy Virginia Block V podvodně odpalovanou hypersonickou schopnost, podle oficiálního harmonogramu amerického námořnictva ve fiskálním roce 2028.

Japonsko je oproti všem třem ve fázi rozpočtové žádosti a raného vývoje. Přesné označení střely, dostřel, rychlostní profil ani typ hlavice nebyly zveřejněny. Jádrový program pozemní hypersonické řízené střely běží od roku 2023 a stále není dokončen, takže podvodní derivát bude logicky následovat s dalším zpožděním. Operační nasazení před koncem této dekády by bylo mimořádně ambiciózní; realisticky lze počítat spíše se začátkem třicátých let.

Přesto by bylo chybou japonský program podceňovat. Tokio nesází na jednu zázračnou zbraň, ale buduje celou podmořskou architekturu úderu. Ve stejné rozpočtové žádosti se objevuje i výzkum odpalovacího modulu pro bezosádková podvodní vozidla. Japonsko zároveň doplňuje výzbroj americkými střelami Tomahawk, norskými JSM a americkými JASSM, čímž vytváří vrstvenou strukturu, kde hypersonická ponorková střela bude špičkou pyramidy, ne jedinou kartou v ruce.

Odstrašení, ne útok

Japonská obranná strategie rámuje všechny tyto programy jako prostředek odstrašení a v krajním případě protiúderu v mezích sebeobrany. Tokio explicitně nepřechází k útočné doktríně, ale posouvá hranici toho, co „sebeobrana“ znamená. Střely s velkým dosahem mají zastavit invazní síly na dálku, dřív než se přiblíží k japonským ostrovům. Hypersonická munice z ponorek tento koncept posouvá o úroveň výš: protivník musí počítat s úderem z libovolného směru, z platformy, kterou nedokáže spolehlivě sledovat.

Pro NATO, které s Japonskem prohlubuje spolupráci v rámci Individually Tailored Partnership Programme od roku 2023, je silnější Tokio vítanou zprávou. Aliance sama zdůrazňuje, že bezpečnost euroatlantického a indopacifického prostoru je neoddělitelná. Silnější japonské odstrašení může uvolnit část amerických kapacit pro evropské spojence, nebo naopak zintenzivnit soutěž o munici, loděnice a špičkové technologie. Obojí je reálný scénář.

Japonsko tímto krokem nevyrovnává skóre s Ruskem ani Čínou v hypersonických technologiích. Dává ale najevo něco podstatnějšího: že země s císařem v čele státu, s třetím největším hospodářstvím planety a s jednou z nejtišších ponorkových flotil na světě nemá v úmyslu čekat, až se rovnováha sil v západním Pacifiku definitivně převáží v její neprospěch.

Článek Rusové ani Číňané, nepokoušejte sílu posledního císařství světa. Japonské ponorky dostanou game-changer, hypersonické střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně NATO řeklo, a co neřeklo

Příspěvek JFC Brunssum obsahoval formulace, které jsou na alianční poměry nezvykle konkrétní. Výslovně jmenoval Kolský poloostrov jako klíčový uzel ruské Severní flotily, zmínil nové jaderné SSGN a jejich schopnost odepření přístupu k moři v oblasti High North. Věta „neviditelné pod vlnami, ale ne pro nás“ zní sebevědomě, ale právě tím přiznává, že protivník stojí za sledování. Jak následně rozebral UK Defence Journal, jde o neobvykle přímočarý signál; NATO běžně volí obecnější formulace o bdělosti a připravenosti. Tady padla konkrétní platforma, konkrétní oblast a konkrétní hrozba.

Důležité je ale držet proporci. Nejde o krizový alarm ani o vyhlášení pohotovosti. Institucionální váha příspěvku na sociální síti je lehčí než formální komuniké Severoatlantické rady. NATO nepřiznává bezmoc, přiznává, že podmořská rovnice v severním Atlantiku je pro Alianci tvrdší než dřív.

Proč právě Jasen-M mění pravidla hry

Ponorky projektu 885M Jasen-M představují čtvrtou generaci ruských víceúčelových jaderných ponorek s řízenými střelami. Americký Úřad námořní rozvědky (ONI) je popsal jako platformu o délce přibližně 120 metrů, plném výtlaku kolem 11 800 až 13 800 tun, maximální rychlosti 31 uzlů a s posádkou zhruba 80 osob. Klíčový detail: 32 vertikálních odpalovacích šachet, které mohou nést mix střel Kalibr, Oniks a Zirkon.

Pro srovnání: americká třída Virginia dosahuje délky 114,8 metru (nebo 140,5 metru v prodloužené verzi s modulem VPM), výtlaku 7 800 až 10 200 tun a rychlosti přes 25 uzlů. Britská třída Astute měří 97 metrů při výtlaku 7 400 tun a rychlosti 30 uzlů. Jasen-M je zkrátka větší a úderněji orientovaná, bližší těžké raketové ponorce než západním víceúčelovým SSN, které kladou důraz na jiný poměr mezi utajeností, senzory a šíří misí.

Ruský vrchní velitel námořnictva admirál Alexandr Mojsejev letos v březnu prostřednictvím agentury TASS potvrdil plán nahradit během jedné dekády starší projekty 971 Štuka, 945 Sierra i 949 Antěj právě třídou Jasen/Jasen-M. Nejde tedy o jednotlivý exemplář, ale o programovou přestavbu celé víceúčelové jaderné složky flotily. Podle britského analytického institutu RUSI představuje Jasen-M kvalitativní skok v relativní tichosti a senzorové výbavě, obtížnější cíl, který nutí NATO investovat do hustšího dohledu a nových autonomních senzorů.

Zirkon: hypersonická střela, která zkracuje čas na reakci

Střela 3M22 Zirkon (v různých přepisech též Cirkon) je ruská námořní hypersonická střela se scramjetovým pohonem a plochou dráhou letu. Ruské oficiální zdroje při testech uváděly rychlost přes Mach 8 (přibližně 9 800 km/h), v Putinově podání dokonce kolem Mach 9, výšku letu při testu 28 kilometrů a deklarovaný dosah přes 1 000 kilometrů. Americké Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) pracuje opatrněji a u ponorkové varianty uvádí tvrzený dosah přes 500 kilometrů. Nezávislé ověření přesných parametrů zůstává omezené; tvrdá čísla pocházejí převážně z ruských zdrojů a je nutné k nim přistupovat s rezervou.

Praktický důsledek je ale jasný i bez přesného doletu. Hypersonická rychlost dramaticky zkracuje čas mezi detekcí a zásahem. Oproti subsonickému Kalibru, který letí rychlostí kolem Mach 0,8, Zirkon klade na protivníkovu obranu zcela jiné nároky: méně času na rozhodnutí, vyšší požadavky na síť senzorů a vrstvenou protiraketovou obranu. Ponorka Perm, spuštěná na vodu v březnu 2025 za osobní účasti Vladimira Putina, má být podle kremelského prohlášení prvním sériovým nosičem Zirkonu. Putin při té příležitosti zdůraznil nutnost sériové výroby, tedy ne jednotlivých kusů, ale stabilního toku nových ponorek z loděnic.

Atlantik jako bojiště, ne zázemí

Formulace „Atlantik už není bezpečný“ neznamená, že ruské ponorky ovládly oceán. Znamená něco jiného a v jistém smyslu znepokojivějšího: severní Atlantik přestal být automatickým a nerušeným týlovým pásmem NATO. Britský první námořní lord v únoru 2026 na konferenci Royal Navy prohlásil, že pokud by spojenci ztratili norské pobřeží, neudrží Atlantik otevřený. Popsal oceán jako „náš vlastní dvorek“ a upozornil, že Rusko dál pumpuje zdroje do Severní flotily.

Analytici RUSI upozorňují na klíčový detail: Jasen-M nemusí pronikat hluboko přes bránu GIUK do centrálního Atlantiku, aby představoval hrozbu. Ze severních vod a z Norského moře dokáže ohrožovat přístavy, letiště a velitelské uzly v severní Evropě. Pro vnitrozemské státy včetně České republiky to má nepřímý, ale strategicky zásadní dopad: po transatlantických trasách by v případě krize proudily americké a kanadské posily, po podmořských kabelech tečou data a část energetické infrastruktury závisí na severních přístupech.

Jak NATO reaguje, a co to stojí

Aliance hrozbu jen nekomentuje. V červnu 2026 NATO spustilo Task Force X-Arctic pod operací Arctic Sentry, řízenou velitelstvím JFC Norfolk. V bruselské centrále funguje koordinační buňka pro kritickou podmořskou infrastrukturu, v britském Northwoodu pak námořní centrum zaměřené na její ochranu. Výroční zpráva generálního tajemníka za rok 2024 zmiňuje koncept Digital Ocean Vision, síťový dohled „od mořského dna po vesmír“ s využitím umělé inteligence a bezosádkových podvodních systémů.

Česká republika přispívá nepřímo, přes alianční průzkumné a výstražné systémy NATO AGS a NAEW&C a rozvoj vlastních průzkumných schopností včetně bezpilotních prostředků. Vlastní protiponorkovou platformu nemá a mít nebude, ale interoperabilita a sdílení dat v rámci Aliance jsou součástí obranného konceptu Defence Vision 2035 Ministerstva obrany.

Hlavní účet za posilování námořního dohledu ponesou národní rozpočty spojenců, zejména Británie, Norska, Spojených států a dalších přímořských zemí. NATO financuje společné struktury a koordinaci. Směr je zřejmý: více senzorů, více autonomních systémů, více společných cvičení a trvalý tlak na to, aby severní přístupy zůstaly pod kontrolou.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala, že Rusko je ochotné používat vojenskou sílu a že jeho zbrojní průmysl navzdory sankcím dokáže udržet výrobu klíčových systémů v chodu. Pod hladinou severního Atlantiku se teď odehrává tichá, ale intenzivní soutěž, ve které NATO nemůže spoléhat na pohodlnou převahu z minulých dekád. Ponorky třídy Jasen-M jsou důvodem proč.

Článek NATO přiznává, že ho ruské ponorky třídy Jasen s hypersonickými Zirkony znepokojují. Atlantik už není bezpečný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mach 9 existuje jen v Putinově projevu

Podle ukrajinské analýzy, která vychází ze zkoumání trosek i zachycených kusů, nejvyšší reálně zaznamenaná rychlost Zirkonu dosahuje Mach 6,8. Ne devíti. A ani tuto rychlost střela neudrží po celé trajektorii, v různých fázích letu klesá. Rozdíl mezi propagovaným a skutečným výkonem činí zhruba čtvrtinu, což u zbraně prodávané jako technologický průlom není drobná nepřesnost, ale systémové přehánění.

Pro srovnání: americký program AGM-183A ARRW, vzduch-země střela typu boost-glide, při testu veřejně potvrdil dosažení rychlosti vyšší než Mach 5, aniž by kolem toho Pentagon budoval auru nezastavitelnosti. Čínský DF-17, balisticko-kluzákový systém s dosahem kolem 1 500 kilometrů, je Pentagonem klasifikován jako střela s hypersonickým kluzákem, opět bez tvrzení, že ji nelze zachytit. Kreml si ovšem ze Zirkonu udělal propagandistický totem. A totemy se špatně konfrontují s realitou.

Malá hlavice, velká cena

Jedním z nejpřekvapivějších zjištění je hmotnost bojové hlavice. Zirkon nese zhruba 120 kilogramů výbušniny. Na střelu, která má být vlajkovou lodí ruského raketového arzenálu, je to pozoruhodně málo. Ukrajinská rozvědka sama nabízí srovnání s ruskou střelou S8000 Banderol, levnějším a konstrukčně jednodušším projektilem, jehož hlavice OFBCh-150 váží celkově přes 114 kilogramů a nese téměř 50 kilogramů trhaviny. Deklarovaná kapacita Banderolu přitom dosahuje až 150 kilogramů. Jinými slovy, i skromnější ruská střela unese víc než „zázračný“ Zirkon.

Konstrukční detaily prozrazují další kompromisy:

• Celá ocasní sekce je vyrobena z titanu, což zvyšuje výrobní náklady.
• Navedení kombinuje inerciální systém v pochodové fázi s aktivní radarovou hlavicí v závěrečném přiblížení, řešení funkční, ale závislé na palubním počítači Baget-83, standardním výpočetním komplexu ruských balistických střel, jehož spolehlivost není veřejně kvantifikována.
• Střela byla původně navržena pro vertikální odpalovače 3S14 na fregatách projektu 22350 a jaderných ponorkách. Na bojiště se ale dostala jinak.

Z moře na pevninu: improvizace místo strategie

Ruská Černomořská flotila ztratila během války na Ukrajině schopnost volně operovat v severní části moře. Ztráty lodí, hrozba ukrajinských námořních dronů a protilodních střel donutily Moskvu hledat alternativu. Výsledkem bylo narychlo přizpůsobení Zirkonu pro pobřežní raketový komplex Bastion-M, původně určený pro protilodní střely Onyx.

Praktický důsledek je dvojí. Odpaly z Krymu sice zkracují reakční čas ukrajinské obrany na pouhé minuty, ale zároveň se odpalovací infrastruktura sama stává cílem. V březnu 2026 ukrajinská rozvědka oznámila zničení odpalovače Bastion-M i se dvěma připravenými Zirkony na Krymu. Námořní zbraň přesunutá na souš se tak stala zranitelnou pozemním úderem, což je přesný opak toho, co měla „nezastavitelná“ střela symbolizovat.

Americké čipy v ruské „superzbraní“

Možná nejostudnější kapitola celého rozboru se týká součástek. Ukrajinská rozvědka identifikovala v Zirkonu mimo jiné programovatelný čip Altera Cyclone II EP2C5T144I8N od americké firmy Altera Corporation, dnes součásti Intelu, a mikrovlnný zesilovač TGA2704 od TriQuint Semiconductor, dnes spadající pod Qorvo. Obě firmy sídlí v USA. Obě podléhají americkým exportním kontrolám.

Nejde přitom o izolovaný případ. Databáze War&Sanctions dokumentuje americké komponenty i v dalších ruských střelách: v řízené střele Ch-101 figurují čipy od Intelu, Analog Devices a Texas Instruments, v Iskanderu-K díly od Renesas, Texas Instruments a Altery. Vzorec je jasný: ruský zbrojní průmysl je strukturálně závislý na západní elektronice, kterou získává přes síť prostředníků a reexporty přes třetí země.

Pro Česko to není abstraktní téma. Ministerstvo průmyslu a obchodu v dubnu 2026 zpřísnilo režim povolení pro vývoz zboží a technologií, které mohou posílit ruský obranný sektor. Finanční analytický úřad v červenci 2026 představil dvacátý balíček sankcí rozšiřující seznam zakázaných citlivých položek i sankcionovaných subjektů. Problém totiž nikdy nebyl jen v tom, co Česko vyváží do Ruska přímo, ale v tom, co přes třetí země skončí uvnitř ruské rakety.

Sestřelitelný „nezastavitelný“ Zirkon

Kremelská legenda o nezastavitelnosti dostala trhlinu už dávno před zveřejněním technického rozboru. 25. března 2024 média publikovala fotografie trosek střely identifikované jako Zirkon, sestřelené nad Kyjevem. A v únoru 2026 ukrajinské ministerstvo obrany přímo uvedlo, že systémy Patriot s raketami PAC-3 ničí i „nejnovější hypersonické střely Zirkon“. Stejný osud potkává i Kinžal, další ruskou zbraň s aurou nedotknutelnosti.

Neznamená to, že Zirkon je neškodný. Střela letící rychlostí přes Mach 6 zkracuje reakční čas obrany na jednotky minut a vyžaduje špičkovou vrstvu protivzdušné obrany, právě Patrioty a střely PAC-3, kterých Ukrajina nemá dost. Ale tvrzení, že ji „nelze zastavit“, je vyvrácené. Bojiště ho vyvrátilo.

Zirkon tak není zázračná zbraň. Je to drahá, rychlá střela s malou hlavicí, nafouklými parametry a americkými čipy uvnitř, prodávaná jako symbol ruské převahy, která ve skutečnosti dokumentuje závislost ruského průmyslu na technologiích protivníka. Naleštěná bída je přesný popis.

Článek Kreml se chlubil Zirkonem jako zázračnou zbraní, kterou nelze zastavit. Inženýři zjistili, že je to naleštěná bída se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři vrstvy jednoho programu

Označení „nový nepřítel“ neznamená, že Japonsko posílá do Pacifiku novou flotilu nebo vstupuje do konfliktu. Znamená novou schopnost, a ta se skládá ze tří vrstev, z nichž každá je v jiné fázi.

První vrstva běží nejdéle. Kontrakt na výzkum hypersonické střely (極超音速誘導弾) získala společnost Mitsubishi Heavy Industries v červnu 2023 a program má směřovat k dokončení ve fiskálním roce 2031. Střela má létat rychlostí nad Mach 5 a manévrovat způsobem, který výrazně komplikuje zachycení protivzdušnou obranou. Konkrétní dosah ani přesný rychlostní profil japonské ministerstvo obrany dosud nezveřejnilo.

Druhá vrstva je ponorková střela odpalovaná z torpédometu. Vývoj odstartoval v dubnu 2023, opět u Mitsubishi Heavy Industries, a už přešel do fáze sériového pořizování. Tato zbraň není hypersonická, ale využívá klíčovou vlastnost ponorky, tedy schopnost odpálit stand-off zbraň, aniž by prozradila svůj akční prostor.

Třetí vrstva je ta čerstvá: záměr začít s vývojem podvodně odpalované hypersonické střely. Položka figuruje v návrhu rozpočtu pro fiskální rok 2027 zatím bez uvedené částky, bez názvu i bez harmonogramu. Paralelně s ní probíhá výzkum ponorky nové generace s VLS, jehož fáze optimalizačního návrhu má trvat od fiskálního roku 2026 do roku 2029.

Proč se nedá vystopovat

Slib „nevystopovatelnosti“ stojí na dvou pilířích, z nichž každý funguje v jiné fázi útoku.

Před odpálením je hlavním problémem pro protivníka ponorka samotná. Japonské hodnoticí dokumenty k programu ponorkové střely výslovně zdůrazňují „vysokou skrytost“ jako klíčovou vlastnost nosiče. Moderní dieselelektrické ponorky třídy Taigei, které Japonsko provozuje, patří k nejtišším na světě; jejich lithium-iontové baterie umožňují dlouhý ponor bez nutnosti spouštět hlučné dieselové motory. Ponorka s výtlakem kolem 3 000 tun dokáže operovat v mělkých vodách kolem japonských ostrovů i v hlubším Pacifiku a protivník musí prohledávat obrovský prostor, aby ji vůbec detekoval.

Po odpálení nastupuje druhý pilíř: hypersonická rychlost. Let nad Mach 5, tedy přes 6 100 km/h, v kombinaci s manévrováním dává protivníkově protivzdušné obraně extrémně krátké reakční okno. Absolutně neviditelná není ani ponorka, ani střela. Fakticky ale jde o výrazně hůře odhalitelný nosič nesoucí výrazně hůře zachytitelnou zbraň.

Čína a Rusko už mají své hypersonické karty na stole

Japonsko svůj program nebuduje ve vzduchoprázdnu. Obě mocnosti, které Tokio ve svých obranných dokumentech identifikuje jako hlavní bezpečnostní výzvy, už hypersonické systémy provozují.

• Rusko nasadilo protilodní střelu 3M22 Cirkon od roku 2023. Podle japonské bílé knihy z roku 2025 dosahuje rychlosti Mach 9 a dosahu kolem 1 500 km. Cirkon je odpalován z hladinových lodí i ponorek a Rusko ho drží i v Tichém oceánu, kde operuje Tichomořská flotila.
• Čína disponuje operačně nasazenou balistickou střelou DF-17 nesoucí hypersonické kluzné těleso (HGV). Podle výroční zprávy Pentagonu spadá do dosahové kategorie zhruba 1 500 až 2 000 km a je součástí rozsáhlého čínského konvenčního raketového arzenálu zaměřeného na západní Pacifik.

Japonská odpověď má logiku: pokud protivník už disponuje hypersonickými zbraněmi, potřebuje Tokio schopnost, která zvýší jeho nejistotu. Ponorka, kterou nelze snadno najít, nesoucí střelu, kterou nelze snadno sestřelit, přesně tuto nejistotu vytváří.

Jak daleko je Japonsko oproti USA

Nejbližší srovnání nabízí americký program Conventional Prompt Strike (CPS). Americké námořnictvo už provedlo kompletní letové zkoušky včetně ověření technologie „cold-gas launch“ pro námořní platformy a plánuje podvodní zavedení na ponorky třídy Virginia ve fiskálním roce 2028. První povrchové nasazení má začít na torpédoborcích třídy Zumwalt.

Japonsko je oproti tomu stále ve fázi skládání architektury. Hypersonická střela se vyvíjí samostatně, ponorková střela z torpédometu samostatně, VLS ponorka samostatně, a záměr to vše propojit do podvodně odpalované hypersonické varianty je zatím rozpočtovou položkou bez specifikací. Prakticky řečeno: Washington už řeší zavádění, Tokio teprve navrhuje.

Přesto nejde o pouhý papírový plán. Mitsubishi Heavy Industries se objevuje napříč všemi klíčovými programy, od hypersonické střely přes ponorkovou zbraň až po japonský podíl na vývoji amerického interceptoru GPI. Průmyslová základna existuje a kontrakty běží.

Pacifistická země s protiúdernou doktrínou

Japonsko po desetiletí budovalo svou obranu na principu čistě defenzivních schopností. Zlom přišel v prosinci 2022, kdy vláda přijala novou bezpečnostní strategii zahrnující takzvanou protiúdernou schopnost. Oficiální rámec říká, že pokud by bylo Japonsko napadeno (včetně útoku balistickými střelami), může v mezích minimálně nutné sebeobrany zasáhnout cíle na území protivníka.

Nové střely a ponorkové nosiče tak Tokio formálně zasazuje do rozšířené sebeobrany a odstrašení, nikoli do klasické útočné doktríny. Klíčové ale je, že bez spolehlivého „kill chainu“ (satelitní konstelace, bezpilotních průzkumných prostředků a systému přidělování cílů) by i ta nejrychlejší střela byla jen drahý projektil bez spolehlivého navádění. Japonsko proto souběžně buduje vlastní průzkumné vrstvy, aby snížilo závislost na amerických zpravodajských datech, i když alianční spolupráce s Washingtonem zůstává páteří celého systému.

Realistické okno pro skutečně operační schopnost (ponorka s VLS odpalující hypersonickou střelu) se podle nás otevírá spíš v první polovině třicátých let. Do té doby ale samotný směr vývoje nutí Peking i Moskvu investovat do protiponorkového boje, průzkumu a protiraketových vrstev v oblastech, kde dosud počítaly s relativní převahou.

Článek Číně i Rusku přibyde v Pacifiku nepřítel, který se nedá vystopovat. Japonsko vyvíjí hypersonickou střelu pro ponorky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo stojí za Castelionem a co přinesl ze SpaceX

Castelion není anonymní garážový projekt. Ve vedení stojí trojice, která si odnesla ze SpaceX přesně ty dovednosti, které zbrojní průmysl tradičně postrádá. Bryon Hargis, výkonný ředitel, ve SpaceX řídil obchod a rozvoj podnikání pro programy národní bezpečnosti. Sean Pitt jako provozní ředitel měl na starosti startovací a pilotované lety v Evropě. Andrew Kreitz, finanční ředitel, vedl nákladové kalkulace a prognózy pro utajované vládní programy.

K nim se přidali další klíčoví lidé: Jacob Sweers ve vývoji nosičů, David Ferguson v avionice a Bobby Panerio ve výrobě. Společný jmenovatel není raketová věda v úzkém slova smyslu, je to kultura rychlých iterací, vertikální integrace a nemilosrdného tlaku na cenu. Právě to SpaceX umožnilo snížit náklady na vynesení kilogramu na oběžnou dráhu o řád. Castelion chce totéž udělat s hypersonickými střelami.

Firma tvrdí, že za třináct měsíců provedla dvacet čtyři letových testů. To je tempo, které tradiční dodavatelé jako Lockheed Martin nebo Raytheon u hypersonických programů nedosahují ani zdaleka.

Co Blackbeard umí, a co zatím nevíme

Blackbeard patří do kategorie zbraní typu boost-glide. Booster střelu urychlí nad rychlost Mach 5 a po oddělení kluzný stupeň (hypersonic glide vehicle) letí bez vlastního pohonu, ale aktivně manévruje a mění dráhu. Právě kombinace hypersonické rychlosti a nepředvídatelné trajektorie je to, co podle Kongresové výzkumné služby (CRS) zásadně komplikuje práci protivzdušné obrany. Běžná balistická střela letí po předvídatelné parabole. Zbraň typu boost-glide ne.

Castelion v oficiálním tiskovém materiálu uvádí rychlost Mach 5+, integraci na raketomet HIMARS a stíhací bombardér F/A-18 a cenu pod 500 tisíc dolarů za systém, tedy zhruba pod 12 milionů korun. Firma tvrdí, že jde přibližně o desetinu ceny tradičních hypersonických programů. Pro srovnání: Kongresový rozpočtový úřad odhaduje cenu jedné střely třídy podobné armádnímu systému Dark Eagle na asi 41 milionů dolarů, tedy přes miliardu korun.

Co veřejně známo není: přesný dolet. Otevřené zdroje naznačují střední dosah těsně pod 800 kilometrů, ale oficiální potvrzení chybí. Stejně tak Pentagon dosud nezveřejnil smluvní kusovou cenu, známe jen firemní strop.

Kolik jich Pentagon skutečně chce

Číslo „deset tisíc“ si zaslouží zpřesnění, protože realita je ještě ambicióznější, než jak na první pohled vypadá. Oficiální vládní tisková zpráva z 13. května 2026 mluví o dvou rovinách:

• Širší portfolio levných střel (LCCM): Pentagon chce během tří let po roce 2027 pořídit přes deset tisíc kusů napříč různými typy.
• Blackbeard samostatně: Po úspěšné validaci minimálně 500 kusů ročně, s opcemi na pět let a aktivním hledáním rozpočtů pro nákup přes 12 tisíc Blackbeardů za pět let.

Nejde tedy o podepsanou jednorázovou objednávku, ale o poptávkový signál, a v americkém obranném plánování je to signál mimořádně silný. Pentagon jím říká průmyslu: investujte do kapacit, my budeme kupovat. Castelion na to reaguje stavbou výrobního kampusu Project Ranger s plánovanou kapacitou přes šest tisíc systémů ročně.

V armádním rozpočtu pro fiskální rok 2027 je Blackbeard už explicitně jmenovaný: čtyřicet milionů dolarů na vývojový kontrakt s Castelionem, milníky zahrnující produkčně reprezentativní ostré střelby a dodávky testovacích článků. Námořnictvo má obdržet prvních padesát střel v roce 2027.

Proč nejde jen o rychlost, ale o ekonomiku války

Hypersonické zbraně nejsou novinka. Rusko nasazuje střelu Kinžal, vzdušně odpalovanou balistickou raketu s doletem 1 500 až 2 000 kilometrů a rychlostí kolem Mach 10. Čína disponuje systémem DF-17, pozemním balistickým nosičem s kluzným stupněm, doletem 1 800 až 2 500 kilometrů a rychlostí Mach 5 až 10. Oba systémy jsou ale těžké, drahé a strategické, patří do úplně jiné váhové kategorie než Blackbeard.

Skutečně převratný aspekt Blackbeardu nespočívá v tom, že letí nad Mach 5. To umí i jiní. Spočívá v tom, že by mohl z hypersoniky udělat běžnou munici místo vzácného klenotu. Představte si rozdíl: armáda, která má k dispozici tucet extrémně drahých hypersonických střel, si dvakrát rozmyslí, na co je použije. Armáda, která jich má tisíce za zlomek ceny, může saturovat protivzdušnou obranu protivníka salvami, které jsou pro obránce ekonomicky neudržitelné.

CRS upozorňuje, že manévrující hypersonické kluzné stupně komplikují predikci dráhy i navedení obranných systémů. Pokud se k tomu přidá nízká cena a velký objem, obránce se dostává do pasti: každá protistřela stojí víc než to, co se snaží sestřelit.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Pro český kontext je Blackbeard zatím spíš alianční téma než přímý akviziční příběh. Vládní seznam strategických projektů Armády ČR zahrnuje stíhačky F-35, nový tank, transportní letoun a ženijní platformu, nikoli HIMARS ani F/A-18, tedy platformy, na které je Blackbeard integrován. Export spojencům NATO není vyloučený, ale žádný exportní režim dosud oznámen nebyl.

Pro evropskou bezpečnostní architekturu je ale signál důležitý. Rusko hypersonické zbraně aktivně používá na Ukrajině a západní protivzdušná obrana se s nimi potýká. Blackbeard by neřešil problém symetricky (kus za kus proti Kinžalu), ale asymetricky: levnějším a početnějším efektorem, který by mohl zasahovat chráněné cíle v hloubce nepřátelského území z taktických platforem rozmístěných blíž k frontové linii.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukazuje, že moderní konflikt je do značné míry válkou průmyslových kapacit a nákladové efektivity. Blackbeard je přesně odpovědí na tuto lekci, ne zázračná střela, která sama rozhodne válku, ale potenciální změna ekonomiky hlubokých úderů. Pokud Castelion splní, co slibuje, západní arzenál získá nástroj, který dosud chyběl: hypersoniku, kterou si lze dovolit vystřílet ve velkém.

Článek Zbraň, která změní vedení války. Bývalý tým SpaceX stvořil levnou hypersonickou střelu Blackbeard, Amerika jich objednává 10 tisíc se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co vlastně znamená „není hypersonický“

Rychlost nad Mach 5 (přibližně 6 174 km/h) sama o sobě z rakety hypersonickou zbraň v užším smyslu nedělá. Americký vládní úřad GAO rozlišuje dva typy: klouzavé hlavice (HGV), které po vypuštění nosičem kloužou atmosférou, a hypersonické řízené střely (HCM), poháněné za letu scramjetem, tedy motorem, který nasává a stlačuje vzduch při hypersonických rychlostech. Kreml Zirkon prezentoval právě jako HCM. Vladimir Putin v únoru 2019 veřejně deklaroval rychlost až Mach 9 (přibližně 11 113 km/h) a dolet přes tisíc kilometrů.

Hinz ale ukazuje, že na dostupných záběrech a troskách nevidí zřetelný vzduchový vstup, který by scramjet vyžadoval. Indicie naopak směřují k tuhému palivu a raketovému pohonu druhého stupně. Kyjevský vědeckovýzkumný ústav soudních expertiz prezentoval trosky, které podle Hinze vypadají jako součásti pevnopalivového raketového motoru. Ukrajinské vzdušné síly samy na jaře 2026 zařadily Zirkon mezi střely přilétající po balistické trajektorii. Tohle není jazyk, kterým se popisuje scramjetová řízená střela.

Proč Kreml nafukuje bublinu

Důvody jsou strategické i psychologické. Obraz „zázračné“ hypersonické střely posiluje ruské odstrašení, nutí NATO investovat do dražší a komplexnější protiraketové obrany a udržuje narativ, že Moskva v hypersonickém závodě předběhla Washington. Hinz výslovně píše, že ruské utajování a záměrná nejasnost kolem systému pomáhají živit dojem technologického náskoku.

Přitom ani další ruské „hypersonické“ systémy neobstojí v přísné definici. Ch-47M2 Kinžal, letecky odpalovaná střela vycházející z platformy Iskanderu, je podle analytiků z RUSI i CSIS spíše aerobalistickým systémem než revolučně novou kategorií zbraně. Pro srovnání: čínský DF-17 s doletem 1 800–2 500 km a klouzavou hlavicí schopnou manévrovat při rychlostech Mach 5–10 je v otevřených zdrojích veden jako skutečný operační HGV. Americký Dark Eagle, oficiálně pojmenovaný v dubnu 2025, spadá do kategorie LRHW. Zirkon se vedle nich jeví jako systém, který dosahuje impozantní rychlosti, ale technologicky stojí o generaci jinde.

Nebezpečný i bez scramjetu

Tady je klíčový bod, který by neměl zapadnout: přehodnocení Zirkonu z hypersonické střely na kvazibalistický systém neznamená, že je neškodný. Právě naopak. Hinz sám upozorňuje, že i méně exotická manévrující kvazibalistická střela s raketovým pohonem představuje pro protivzdušnou obranu mimořádně těžký cíl.

Čísla to potvrzují. Podle ukrajinských dat, s nimiž Hinz pracuje, dosahuje úspěšnost sestřelování Zirkonů zhruba 41 %. To zní obstojně, dokud si člověk neuvědomí, že většina střel tedy pronikla k cíli. Při masivním útoku z 1. na 2. června 2026 Ukrajina hlásila osm odpálených Zirkonů a nulový záchyt. Pro kontext: u Iskanderů a Kinžalů RUSI upozorňuje, že v naprosté většině zaznamenaných útoků Ukrajina neinterceptovala žádnou střelu. Kvazibalistické cíle jsou prostě extrémně obtížné.

Cena jednoho Zirkonu se podle Ukrajinské Pravdy s odkazem na ruské dokumenty pohybuje kolem 5,6 milionu dolarů, tedy zhruba 133 milionů korun. Při 46 použitých kusech do poloviny června 2026 Rusko „odpálilo“ přibližně 6,1 miliardy korun. Salva osmi střel stojí přes miliardu. Nejde o zbraň na každodenní rutinní ostřelování, jde o nástroj pro vysoce prioritní údery s psychologickým i destruktivním efektem.

Zásoby rostou, platforma se rozšiřuje

Ukrajinská vojenská rozvědka GUR na konci dubna 2024 odhadovala ruské zásoby Zirkonů na přibližně 40 kusů s výrobní kapacitou do deseti střel měsíčně. O dva roky později, v dubnu 2026, se v ukrajinském mediálním prostoru s odkazem na GUR objevuje číslo 230 kusů. Nárůst o 190 střel za zhruba 24 měsíců odpovídá čistému přírůstku asi osmi kusů měsíčně, aritmeticky slučitelné s deklarovanou výrobní kapacitou při relativně nízké spotřebě v prvních letech.

Zirkon přitom dávno přerostl svůj původní námořní rámec. Střela vznikla v NPO Mašinostrojenija jako protilodní a pozemním cílům přizpůsobený systém pro fregaty třídy Admiral Gorškov a ponorky třídy Jasěň-M. Jenže Rusko ji adaptovalo i pro upravené pozemní odpalovače Bastion-M. 24. března 2026 GUR oznámila zničení jednoho odpalovače Bastion-M a dvou raket Zirkon na Krymu, přímý důkaz, že pozemní nasazení není teorie, ale budovaná kapacita.

Co to znamená pro NATO a Česko

Aliance na ruské raketové hrozby reaguje dlouhodobě a systémově, nikoli izolovaně na jeden typ střely. V roce 2024 NATO deklarovalo rozšířenou operační schopnost v oblasti protiraketové obrany, v březnu 2026 zvýšilo alianční postoj BMD. Oficiální politika integrované vzdušné a raketové obrany z února 2025 počítá s plným spektrem hrozeb: balistickými, řízených střelami s plochou dráhou letu i hypersonickými.

Proti kvazibalistickým cílům typu Zirkon dávají smysl systémy jako americký Patriot PAC-3 MSE, určený k ničení taktických balistických střel přímým zásahem, nebo evropský SAMP/T NG od MBDA. Česká republika zavádí izraelský SPYDER, který je ale krátkodosahovou vrstvou ochrany bodových cílů, nikoli protibalistickým štítem. Proti Zirkonu by Česko spoléhalo na spojenecké systémy vyšší vrstvy.

Přehodnocení Zirkonu z „hypersonické superstřely“ na kvazibalistický systém nemění naléhavost hrozby. Mění jen její adresu: méně fascinace futuristickou nálepkou, více pozornosti reálné kombinaci rychlosti, manévrování a krátkého varovného času. Kreml blafoval o technologii. O nebezpečí nikoli.

Článek „Kreml blafuje,“ má jasno analytik o ruském Zirkonu. Není hypersonický, Putin jenom chce, aby se NATO bálo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela, která obětuje nálož za rychlost

Zirkon, oficiálním označením 3M22, je ruská hypersonická střela původně navržená pro námořní boj. Podle analytického přehledu britského think-tanku RUSI dosahuje uváděné rychlosti kolem Mach 8 (přibližně 9 800 km/h) při doletu přibližně 1 000 kilometrů. Pohání ji scramjetový motor, typ proudového pohonu, který funguje až v hypersonickém režimu a vyžaduje raketový booster pro počáteční akceleraci.

Právě tady začíná paradox malé hlavice. Objem a hmotnost střely dlouhé zhruba deset metrů spolkne booster, scramjet, palivo a mohutná tepelná ochrana nutná pro let rychlostí přesahující dva kilometry za sekundu. Na bojovou část zbývá minimum. Starší otevřené odhady pro námořní verzi mluvily o hlavici kolem 300 kilogramů, ale ukrajinské obranné zdroje u střel použitých v červnu 2026 proti Kyjevu pracují s číslem přibližně 90 kilogramů.

Pro srovnání: řízená střela Ch-101 nese podle databáze CSIS Missile Threat asi 450 kilogramů trhaviny, Kalibr rovněž kolem 450 kilogramů a balistický Iskander 480 až 700 kilogramů. Zirkon je v tomto žebříčku výrazný outsider, a přesto ho obyvatelé Kyjeva vnímají jako jednu z nejděsivějších zbraní v ruském arzenálu.

Proč „dvojitý výbuch“ není dvojitý výbuch

Klíčem k pochopení je jev, který NASA ve svých popularizačních materiálech označuje jako sonic boom, tedy zvukový třesk. Každý objekt letící rychleji než zvuk tlačí molekuly vzduchu před sebou tak prudce, že vzniká kužel stlačeného vzduchu. Když tato tlaková fronta dorazí k pozorovateli na zemi, vnímá ji jako ostrý, hromu podobný úder. NASA navíc upozorňuje, že nadzvukové objekty mohou generovat i dvojitý třesk z různých rázových front, například z přídě a zádi letadla.

U Zirkonu letícího rychlostí přes Mach 8 je tento efekt extrémní. První „výbuch“, který Kyjevané slyší, není exploze. Je to rázová vlna hypersonického průletu, stlačený vzduch uvolněný tak náhle, že se chová jako detonace. Teprve druhá rána odpovídá skutečnému zásahu: buď dopadu střely, nebo její destrukci protivzdušnou obranou. Časový rozestup mezi oběma zvuky je minimální, řádově sekundy, a v městské zástavbě se obě rány navíc odrážejí od budov a splývají v chaotický rachot.

Výsledek? Člověk v bytě na Oboloňi nebo Pečersku slyší něco, co zní jako dva mohutné výbuchy, a přirozeně usoudí, že dopadly dvě těžké rakety. Ve skutečnosti mohla letět jediná střela s 90 kilogramy trhaviny.

Srovnání, které odhaluje strategii

Pokud Rusko chce maximalizovat materiální škody, má k dispozici těžší zbraně. Ch-101 s 450kilogramovou hlavicí dokáže srovnat obytný dům. Iskander s hlavicí až 700 kilogramů ničí infrastrukturu. Kalibr kombinuje velkou nálož s doletem přes 1 500 kilometrů. Proč tedy Moskva sahá po Zirkonu, který nese zlomek této ničivé síly?

Odpovědí je kombinace několika faktorů:

• Reakční čas obránce. Rychlost Mach 8 znamená, že od detekce po dopad zbývají desítky sekund, ne minuty. Protivzdušná obrana musí reagovat téměř okamžitě.
• Kinetická energie. I bez velké nálože střela o hmotnosti několika set kilogramů letící přes 2 km/s nese obrovskou kinetickou energii, která při dopadu působí jako dodatečná ničivá síla.
• Psychologický a akustický efekt. Rázová vlna pokrývá širokou oblast a vytváří dojem masivního útoku, i když skutečná exploze je relativně omezená.
• Přetížení obrany. V kombinaci s pomalejšími střelami a drony Zirkon nutí protivzdušnou obranu řešit současně cíle s radikálně odlišnými rychlostními profily.

Ukrajinská vojenská rozvědka HUR už v březnu 2026 uvedla, že Rusko nasazuje Zirkony ze systému Bastion-M z Krymu a že tyto střely slouží „především k teroru civilního obyvatelstva“. Původně protilodní zbraň se tak proměnila v nástroj psychologického nátlaku na milionové město.

Nezastavitelný? Data říkají něco jiného

Narativ o nezastavitelné hypersonické zbrani naráží na tvrdá čísla. Při útoku v noci na 2. června 2026 Rusko podle Vzdušných sil Ukrajiny vypálilo osm Zirkonů, a žádný z nich se tehdy mezi sestřelenými střelami neobjevil. Obrana zjevně nestíhala. O třináct dní později, v noci na 15. června, bylo vypáleno šest Zirkonů a pět z nich ukrajinská protivzdušná obrana zničila. Dramatický posun za necelé dva týdny.

Klíčovou roli hraje systém Patriot s raketami PAC-3, který ukrajinské ministerstvo obrany výslovně označuje za prostředek schopný zachycovat Kinžaly, Iskandery i Zirkony. Právě tady se otevírá debata relevantní i pro Česko: české systémy typu SPYDER s dosahem do 80 kilometrů posilují obranu proti dronům a řadě řízených střel, ale pro zachycení hypersonických cílů je nezbytná vyšší vrstva protiraketové obrany, jakou představuje právě Patriot.

Kolik Zirkonů Rusko ještě má

Podle dat ukrajinské vojenské rozvědky, která v médiích citoval expert Valerij Romanenko, disponovalo Rusko k polovině dubna 2026 přibližně 230 kusy Zirkonů ve skladech při výrobním tempu zhruba tří střel měsíčně. Dvě červnové vlny spotřebovaly 14 kusů za 13 dní. Při podobném tempu nasazení, a bez navyšování produkce, by zásoby teoreticky vystačily na zhruba sedm měsíců. S měsíční výrobou o něco déle, ale rozhodně ne neomezeně.

Právě proto Rusko Zirkony kombinuje s levnějšími prostředky. Typický noční útok na Kyjev v červnu 2026 zahrnoval vedle Zirkonů i balistické střely Iskander, řízené střely Ch-101 a desítky útočných dronů Šáhid. Zirkony v tomto mixu neplní roli hlavního ničivého prostředku, jsou špičkou kopí, která má přetížit obranu a vytvořit chaos, zatímco pomalejší střely a drony dorazí vzápětí.

Devadesát kilogramů trhaviny v hlavici Zirkonu by za normálních okolností stačilo na zničení jedné místnosti. Ale při rychlosti Mach 8 tato střela proměňuje celé nebe nad městem v rezonující buben, a právě to je její skutečný účel.

Článek Ruský Zirkon nese jen 90 kg trhaviny, přesto otřásá celým Kyjevem. Za „dvojitým výbuchem“ stojí čistá fyzika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě stě devadesát hlavic proti pěti tisícům čtyřem stům padesáti devíti. Na papíře je to nesrovnatelné. Jenže jaderné odstrašení nikdy nebylo o aritmetice. Francouzský prezident Emmanuel Macron to 2. března 2026 na základně Île-Longue řekl bez diplomatických obálek: pokud by Francie svůj arzenál musela použít, „žádný stát, jakkoli mocný, by se tomu nevyhnul, a žádný, jakkoli rozlehlý, by se z toho nevzpamatoval.“ Slovo „smazat“ v kontextu jaderné doktríny neznamená vymazat každý čtvereční kilometr protivníkova území. Znamená zasáhnout centra moci, průmysl, infrastrukturu a velení tak tvrdě, že stát jako funkční celek přestane existovat. A právě proto, aby tato hrozba zůstala věrohodná i za deset, dvacet let, Francie přitvrzuje. Střela ASN4G je toho nejkonkrétnějším důkazem.

Co je ASN4G a proč vzniká

ASN4G (Air-Sol Nucléaire de 4ème Génération) je francouzská jaderná střela vzduch-země čtvrté generace. Má nahradit dnešní nadzvukovou ASMPA-R, která létá kolem třínásobku rychlosti zvuku a má odhadovaný dosah přibližně 500 kilometrů. Nová střela má být hypersonická, výrazně manévrovatelnější a stavěná tak, aby pronikla protivzdušnou obranou, jaká dnes ještě neexistuje, ale kolem roku 2035 existovat bude.

Francouzský úřad pro obranné zakázky (DGA) notifikoval rámcovou dohodu s MBDA 2. června 2026 a zveřejnil ji o devět dní později. Přesná rychlost v číslech Mach ani dolet zůstávají utajené. Co utajené není: ASN4G ponese výhradně Rafale F5, nová verze letounu navrhovaná od začátku jako nosič právě tohoto vektoru. Macron už v březnu 2025 na základně Luxeuil oznámil, že právě tam v roce 2035 přistanou první stroje s novou střelou.

Nejde přitom o improvizaci posledních měsíců. Podle vystoupení zástupce MBDA před francouzským Národním shromážděním běží technologické práce na nástupci ASMPA od devadesátých let. Firma už v roce 2018 otevírala datové centrum dimenzované mimo jiné pro simulace v hypersonické oblasti. ONERA, francouzský letecký výzkumný ústav, popisuje klíčové inženýrské výzvy: pohon fungující v široké letové obálce, extrémní tepelné namáhání, chlazení palivem a lehké materiály odolávající teplotám, při nichž běžné slitiny měknou.

Proč menší arzenál stačí

Čísla SIPRI k lednu 2025 ukazují propast: Rusko drží 5 459 hlavic, Francie 290. Po Macronově březnovém projevu 2026 se francouzský počet oficiálně zvýšil, ale nové číslo Paříž nezveřejnila, poprvé opustila dřívější transparentní hranici „méně než 300″.

Francouzská doktrína se ale nikdy neopírala o paritu. Klíčový koncept se jmenuje „striktní dostatečnost“: mít právě tolik, aby odveta způsobila protivníkovi škody, které žádný racionální vůdce nemůže přijmout. Dvě stě devadesát termonukleárních hlavic dopadajících na průmyslová centra, přístavy, velitelské uzly a energetickou síť dokáže z jakékoli velmoci udělat rozvrácený stát. Pro Moskvu není problém, že francouzský arzenál je menší. Problém je, že existuje, a že je spolehlivý.

Francie navíc stojí na dvou nezávislých složkách. Oceánská, tedy ponorky s balistickými raketami M51, je hlavním garantem druhé rány, protože ponorku na hlídce je prakticky nemožné zneškodnit preventivním úderem. Vzdušná složka s Rafale a tankovacími letouny je flexibilnější a politicky viditelnější: dá se použít jako signál eskalace, a dá se i stáhnout. ASN4G má udržet právě tuto vzdušnou nohu relevantní v éře, kdy protivzdušná obrana bude hustší a rychlejší.

Hypersonické závody: kde je Francie ve srovnání

Rusko už provozuje jaderně způsobilý Kinžal, aeroballistickou střelu vypouštěnou z letounu. Čína má operační DF-17 s hypersonickým kluzným tělesem. Obě země tedy mají hypersonické systémy v aktivní službě, zatímco Francie míří k zavedení ASN4G až kolem roku 2035.

Srovnání ale kulhá v kategoriích. Kinžal je v podstatě balistická raketa spuštěná z výšky, DF-17 je pozemní systém s kluzným tělesem. ASN4G navazuje na francouzskou tradici statoréaktorových střel, tedy motorů, které nasávají vzduch a hoří kontinuálně, což umožňuje jiný letový profil a manévrovatelnost. Francie v tomto oboru drží desetiletí výzkumu přes ONERA a MBDA. Pozdější zavedení do služby neznamená technologické zaostávání; znamená, že Paříž cílí na zbraň relevantní i po roce 2050, ne na rychlý prototyp.

Evropský rozměr: odstrašení nejen pro Francii

Macron 2. března 2026 neoznámil jen novou střelu a víc hlavic. Představil koncept „pokročilého odstrašení“ (dissuasion avancée), který poprvé explicitně rámuje francouzskou jadernou sílu jako příspěvek k bezpečnosti celé Evropy. Rozhodnutí o použití zůstává výhradně v rukou francouzského prezidenta, žádné sdílení „červeného tlačítka“ se nekoná. Ale signál směrem ke spojencům i protivníkům je nový.

Konkrétní bilaterální formáty už běží. S Německem vznikla společná jaderná pracovní skupina, se Švédskem proběhlo první jednání v Nuclear Steering Group v dubnu 2026, s Polskem se rozjíždí strategický dialog o odstrašení. Česko mezi veřejně jmenovanými partnery zatím nefiguruje, ale širší průmyslový kanál existuje: Evropská komise letos v březnu schválila obranné plány SAFE pro Francii i Česko a české firmy měly na pařížském veletrhu Eurosatory 2026 rekordní zastoupení.

Co to mění pro Rusko

Veřejně doložená přímá reakce Moskvy na červnovou zakázku MBDA chybí. To ale nic nemění na kalkulaci: francouzská strategická revize z roku 2025 označuje Rusko za stát, který „nejpřímočařeji“ ohrožuje zájmy Francie a Evropy. A Francie na to odpovídá kombinací, která je pro ruské plánovače nepříjemná: rychlejší střela schopná proniknout budoucí protivzdušnou obranou, víc hlavic bez udaného čísla a nový politický rámec, který evropským spojencům říká, že naše odstrašení chrání i vás.

Pro Kreml je podstatné jedno: i po případném prvním úderu by francouzské ponorky a přeživší letouny dokázaly odpovědět tak, že by Rusko jako mocenský celek přestalo fungovat. Na tom se nic nemění. S ASN4G se jen zvyšuje jistota, že vzdušná složka této odvety projde i obranou, která dnes teprve vzniká na rýsovacích prknech.

Článek Rusko ví, že ho Francie dokáže smazat, a brzy ještě přitvrdí. Rafale F5 dostane hypersonickou jadernou střelu ASN4G se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

11. června 2026 vydaly dvě relativně mladé americké firmy, Saronic Technologies a Castelion, společné prohlášení, které v obranném průmyslu zvedlo obočí. Jejich plán zní jednoduše: vzít 55metrové bezposádkové plavidlo Marauder, naložit do něj hypersonickou střelu Blackbeard a provést první námořní demonstraci odpalu. Termín: rok 2027. Žádná posádka na palubě, žádný torpédoborec za miliardy dolarů. Jen autonomní loď, raketa letící nejméně pětinásobkem rychlosti zvuku a operátor sledující vše přes prohlížeč na vzdáleném stanovišti. Skutečný přelom ale nespočívá v samotné střele. Spočívá v tom, odkud a za kolik ji půjde vypustit.

Marauder: plovoucí odpalovací rampa bez lidí

Saronic Marauder vstoupil do zkoušek na vodě 29. května 2026, necelý rok od zahájení stavby v louisianském Franklinu. Čísla jsou výmluvná: délka 55 metrů, nosnost až 150 metrických tun, dolet přes 10 000 kilometrů a rychlost přes 25 uzlů. Loď pojme čtyři 12metrové nebo osm 6metrových ISO kontejnerů, modulární architektura, která umožňuje jednou naložit zásobovací náklad, podruhé odpalovací konfiguraci.

Ještě před rokem přitom Marauder existoval jako menší 46metrový koncept se 40 tunami nosnosti. Rychlost iterace je sama o sobě signálem: program nečeká na desetiletý akviziční cyklus Pentagonu, ale škáluje v měsících.

Plavidlo se pohybuje buď plně autonomně, nebo pod vzdáleným lidským dohledem přes rozhraní Mission Control s průběžnou telemetrií. Saronic už má v portfoliu menší 7metrový Corsair, který loni sloužil jako telemetrický a komunikační uzel při testu Blackbeardu, a podle sekundárních zpráv se podílel i na záchraně posádky amerického vrtulníku u pobřeží Ománu v červnu 2026. Marauder je ale platforma o řád větší, stavěná přímo jako nosič těžkých zbraňových modulů.

Blackbeard: levná hypersonická střela pro tisícové série

Castelion popisuje Blackbeard jako dlouhodosahovou hypersonickou údernou zbraň navrženou pro sériovou výrobu. A právě v tom slově „sériová“ je klíč. Americké námořnictvo v únoru 2026 přidělilo firmě kontrakt za téměř 50 milionů dolarů na posun k rané operační schopnosti, v červnu pak objednalo 50 předsériových kusů. Rámcová dohoda s ministerstvem obrany počítá s minimálně 500 střelami ročně po dokončení testů, s možností rozšíření na tisíce dalších.

Co přesně Blackbeard dokáže, veřejně nevíme. Dolet, typ hlavice, hmotnost nálože ani přesnost nejsou zveřejněné. Obecná logika hypersonických zbraní je ale jasná: rychlost nad Mach 5, manévrování v atmosféře a letová dráha, kterou současné obranné systémy obtížně předvídají. Zpráva amerického kontrolního úřadu GAO z roku 2024 potvrzuje, že hypersonické střely jsou hůře zjistitelné a sledovatelné stávajícími kosmickými varovnými systémy. Pentagon proto buduje novou konstelaci 300 až 500 satelitů v nízké oběžné dráze, s plánovanými náklady téměř 900 miliard korun do roku 2029.

Tvrdit, že jedna taková střela „smaže vše na bojišti“, by bylo nadsázkou. Tvrdit, že desítky levných hypersonických raket odpálených z rozptýlených bezposádkových lodí zásadně komplikují obranu protivníka, je střízlivý odhad.

Kdo drží prst na spoušti

Fráze „žádné svědomí“ provokuje, ale americký právní rámec říká něco jiného. Směrnice Pentagonu DoD 3000.09 z roku 2023 výslovně vyžaduje „odpovídající úroveň lidského úsudku nad použitím síly“ u autonomních i poloautonomních zbraňových systémů. Každý takový systém musí projít právním přezkumem před vývojem i před zavedením. Marauder je dnes veřejně popsán jako autonomní nosič pod vzdáleným dohledem, ne jako stroj, který by sám vybíral cíle ke zničení.

NATO drží stejnou linii: šest principů odpovědného vývoje autonomie, vazba na mezinárodní humanitární právo, lidská odpovědnost v řetězci velení. Česká pozice, formulovaná v pracovním papíru pro skupinu vládních expertů při Úmluvě o konvenčních zbraních v září 2025, je explicitní: rozhodování o použití zbraní musí zůstat lidskou odpovědností, zbraně neschopné souladu s humanitárním právem nesmí být vyvíjeny ani nasazeny. Vedle Česka tuto pozici sdílejí Německo, Polsko, Dánsko, Švédsko, Británie a další spojenci.

Riziko ale existuje jinde. Směrnice počítá s kybernetickou odolností a ochranou proti neoprávněnému zásahu, Saronic mluví o „odolné vícekanálové komunikaci“. Konkrétní bezpečnostní audity Marauderu ale veřejně k dispozici nejsou. Loď bez posádky, která nese hypersonickou střelu, je lákavý cíl, ne nutně pro potopení, ale pro převzetí kontroly.

Co to mění na mapě

Rusko už provozuje lodní a ponorkové hypersonické střely Cirkon, Čína má operační DF-17 s kluzákem. Americká novinka proto není „první hypersonická raketa na moři“. Je to první pokus o systematické spojení levné hypersonické munice s levným bezposádkovým nosičem, a právě v tom je posun.

Tradiční model vypadá takto: drahý torpédoborec za miliardy dolarů, omezený počet odpalovacích šachet, posádka stovek lidí. Nový model: flotila Marauderů s modulárními kontejnery, každý schopný nést hypersonické střely, rozptýlená po tisících čtverečních kilometrů oceánu. Protivník místo jednoho velkého cíle čelí desítkám malých, obtížně lokalizovatelných platforem.

Saronic plánuje rozšířenou loděnici s kapacitou až 20 Marauderů ročně od začátku roku 2027. Castelion staví výrobní linku na stovky střel. Pokud demonstrace v roce 2027 dopadne dobře a obě výrobní kapacity naběhnou, nejde už o laboratorní kuriozitu. Jde o zárodek škálovatelného úderného ekosystému, který mění geometrii námořního boje: více směrů odpalu, méně předvídatelnosti, nižší cena za jeden výstřel.

Evropa není mimo hru

Bylo by pohodlné vidět v tom čistě pacifický příběh. Jenže americká satelitní vrstva pro sledování hypersonických hrozeb vzniká i jako reakce na ruské schopnosti, a ty míří na Evropu. NATO bere autonomní systémy jako součást alianční technologické odolnosti. Pro evropské armády to znamená konkrétní tlak: na modernizaci protivzdušné a protiraketové obrany, na datové sítě schopné zpracovat varování v řádu sekund, na právní rámec použití.

Veřejně není oznámeno žádné evropské rozmístění Marauderu. Ale princip distribuovaného hypersonického odpalu z levných platforem není americké specifikum, je to koncept, který si může osvojit kdokoli s dostatečnou průmyslovou základnou.

Rok 2027 nemusí přinést revoluci. Může ale přinést důkaz, že revoluce je technicky proveditelná, a to bývá okamžik, po kterém se věci začnou zrychlovat.

Článek Žádný člověk na palubě, žádné svědomí: Americká loď bez posádky odpálí hypersonickou raketu a smaže vše na bojišti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak Dark Eagle funguje, a proč je jiný než klasická balistika

Oficiální označení zní LRHW, Long-Range Hypersonic Weapon. Princip je takzvaný boost-glide: dvoustupňový raketový booster vynese klouzavou hlavici C-HGB do vysoké rychlosti a na velkou výšku, pak se oddělí. Hlavice dál nekopíruje předvídatelnou balistickou křivku. Místo toho klouže v nižší letové hladině a manévruje.

Právě tady vzniká problém pro obranu. Klasickou balistickou raketu dokáže radar zachytit relativně brzy a spočítat, kam dopadne. U Dark Eagle je trajektorie proměnlivá. Pozemní radary ho kvůli nižšímu letu vidí později, omezuje je zakřivení Země a přímá viditelnost. A i když ho zachytí, manévrující hlavice nedovoluje spolehlivě vypočítat budoucí polohu pro navedení interceptoru.

Jedna baterie sestává ze čtyř mobilních odpalovačů TEL, každý se dvěma střelami, celkem osm kusů. K tomu Battery Operations Center a podpůrné vozidlo. Dosah podle zprávy Kongresové výzkumné služby činí 1 725 námořních mil, tedy přibližně 2 780 km.

Od prototypu k operační baterii za šest let

Časová osa programu je na americké obranné standardy nezvykle rychlá. V březnu 2019 armáda rozhodla o zrychlení vývoje. V srpnu téhož roku padly první velké kontrakty: Dynetics dostal 351,6 milionu dolarů na prototypy hlavice C-HGB, Lockheed Martin 347 milionů jako systémový integrátor. V březnu 2020 proběhl úspěšný test samotné klouzavé hlavice.

Pak přišly komplikace, několik neúspěšných pokusů zbrzdilo harmonogram. Zlom nastal až v roce 2024: v červnu a v prosinci proběhly úspěšné end-to-end testy celého systému. V dubnu 2025 Pentagon oficiálně oznámil jméno Dark Eagle. A do konce fiskálního roku 2025, tedy do 30. září, má být první baterie plně operační. Druhá je v plánu na čtvrté čtvrtletí fiskálního roku 2026.

Za tu rychlost se platí. Rozpočtový požadavek na fiskální rok 2025 činil 744 milionů dolarů jen na třetí baterii a osm střel. Kongresový rozpočtový úřad odhadl cenu jedné střely na 41 milionů dolarů. Armáda přiznala, že reálná cena prvních kusů bude ještě vyšší. A kontrolní úřad GAO upozornil, že odhad nákladů první baterie meziročně narostl o 150 milionů.

Osm střel na baterii. Každá za desítky milionů. To je realita, kterou žádný titulek o superzbraních nezmiňuje.

Nezastavitelný? Spíš nezastavený, zatím

Tvrzení, že Dark Eagle nedokáže zastavit žádná obrana, je třeba upřesnit. Přesnější formulace zní: žádný dnes rutinně nasazený obranný systém nemá veřejně prokázanou spolehlivou schopnost zachytit zbraň tohoto typu. To je zásadní rozdíl oproti „je nezničitelný“.

USA samy na tom pracují z opačné strany, budují vrstvenou obranu proti hypersonickým hrozbám. Kombinace satelitního sledovacího systému HBTSS a nového Glide Phase Interceptoru má dosáhnout počáteční operační schopnosti do konce roku 2029, plné do roku 2032. Už samotná existence tohoto programu potvrzuje, že Pentagon považuje současnou architekturu obrany za nedostatečnou proti manévrujícím klouzavým hlavicím.

Dark Eagle tedy není neviditelný. Je obtížně zachytitelný včas, obtížně sledovatelný průběžně a obtížně zasažitelný spolehlivě. Tři „obtížně“ za sebou dělají z obrany proti němu problém, který dnes nikdo veřejně nevyřešil.

Není sám: Avangard, DF-17 a závod, který nikdo nevyhrává

Rusko provozuje Avangard, hypersonickou klouzavou hlavici nesenou mezikontinentální balistickou raketou s deklarovanou rychlostí kolem Mach 20 a jaderným určením. Podle ruských zdrojů vstoupil do bojové služby v prosinci 2019. Čína má DF-17, střednědobý systém s klouzavou hlavicí a dosahem odhadovaným na 1 600 až 2 400 km, podle amerických hodnocení již nasazený.

Dark Eagle je proti nim americký konvenční pozemní ekvivalent pro regionální konflikt. Není nejrychlejší z trojice ani nemá největší dosah. Jeho význam je jinde: je to první americký pozemní operační hypersonický systém této třídy, a na rozdíl od Avangardu není primárně jaderný.

Pro srovnání s konvenčním arzenálem: Tomahawk, páteř americké úderné kapacity posledních čtyř dekád, je subsonická střela s plochou dráhou letu. Umí přeprogramování za letu, dokáže kroužit nad oblastí a čekat na cíl. Dark Eagle nic z toho neumí. Nabízí ale něco, co Tomahawk nikdy nedokáže: čas od odpálení k zásahu na vzdálenost tisíců kilometrů se měří v minutách, ne v hodinách. A obrana protivníka má zlomek času na reakci.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Společné prohlášení USA a Německa z července 2024 potvrdilo, že od roku 2026 začnou epizodická rozmístění amerických jednotek dlouhého dosahu na německém území. Konkrétní základna zveřejněna nebyla. Německá vláda ještě v únoru 2026 uvedla, že o změně tohoto plánu neví a na dohodě trvá.

Pro NATO to znamená posun od čistě obranného postoje ke schopnosti konvenčního hlubokého úderu proti dobře bráněným cílům. Pro Českou republiku to znamená větší závislost na aliančním systému včasného varování, a současně vědomí, že evropské základny dlouhého dosahu budou v případě krize prioritním cílem ruského plánování. Analytici Kongresové výzkumné služby výslovně zmiňují riziko závodů ve zbrojení, nejednoznačnost hlavic a tlak na nová opatření budující důvěru.

Skutečný průlom Dark Eagle není číslo za slovem Mach. Je to kombinace mobility, manévrování a drasticky zkráceného času, který protivník dostane na rozhodnutí. V éře, kdy minuty rozhodují o eskalaci, je právě ten čas nejnebezpečnější proměnnou.

Článek Amerika má superzbraň, kterou nezastaví žádná obrana. Dark Eagle letí rychlostí přes Mach 5 a nenechá se zaměřit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě střely místo jedné: anatomie STRATUSu

Program STRATUS, dříve známý pod pracovním názvem FC/ASW, veřejně představila MBDA v září 2025. Kořeny ale sahají minimálně do roku 2017, kdy Británie a Francie spustily společný výzkum budoucích řízených střel. V únoru 2022 podepsaly obě země kontrakt na přípravné práce, v červnu 2023 se přidala Itálie.

Výsledkem jsou dvě varianty:

• STRATUS RS (Rapid Strike) – vysoká nadzvuková rychlost, vysoká manévrovatelnost, aktivní senzor s automatickým rozpoznáváním cílů. Určena primárně pro protilodní údery a ničení protivzdušné obrany.
• STRATUS LO (Low Observable) – podzvuková, ale stealth. Let v extrémně nízké výšce kopírující terén, pasivní multimódový senzor, velmi dlouhý dolet. Navržena pro hluboké údery do týlu protivníka.

Klíčové je, co MBDA sama o svých střelách neříká. Nikde v oficiálních materiálech se neobjevuje slovo „hypersonická“. RS je popisována jako „vysoká nadzvuková“, LO jako „vysoká podzvuková“. Obě se tedy pohybují těsně pod nebo výrazně pod hranicí Mach 5, kterou NASA definuje jako začátek hypersonického režimu.

Proč „závorky“ dávají vojenský smysl

Označení „závorky“ je redakční metafora, ale vystihuje podstatu evropského přístupu. STRATUS záměrně obkličuje problém, místo aby ho řešil hrubou silou jedné extrémně rychlé střely.

Penetrační strategie programu stojí na třech pilířích: rychlost a manévrovatelnost (RS), stealth a nízký let (LO) a saturace, tedy schopnost zahlcovat obranu kombinací obou typů najednou. Protivník musí současně řešit cíl letící vysoko nadzvukovou rychlostí a jiný cíl plížící se nad hladinou moře jako stín na radaru. To je z hlediska obrany výrazně těžší úkol než sledovat jeden hypersonický objekt na předvídatelné balistické dráze.

Analytický kontext tento přístup podporuje. Studie publikovaná v Military Review americké Army University v roce 2024 upozorňuje, že i hypersonické zbraně musí v terminální fázi často zpomalovat pod Mach 5, aby dosáhly požadované přesnosti. Samotná rychlost tedy není automatickou zárukou průniku.

Americká cena za rychlost: 2,8 miliardy za jeden kus

Srovnání s americkými programy odhaluje, proč evropský kompromis stojí za pozornost. Spojené státy vyvíjejí paralelně dvě linie: taktickou střelu SiAW od Northrop Grumman pro stíhačky F-35 a strategický hypersonický systém LRHW pro pozemní síly.

U SiAW veřejná jednotková cena dosud nebyla zveřejněna. Rozpočtová položka amerického letectva pro fiskální rok 2026 pod označením SIAW24 ve skutečnosti nakupuje 99 kusů starší střely AARGM-ER za zhruba 45 milionů korun za kus, nikoli samotnou SiAW.

U LRHW jsou čísla výmluvnější. Podle oficiálního rozpočtu americké armády pro FY2026 vychází celková systémová cena na 117,8 milionu dolarů za kus, tedy přes 2,8 miliardy korun. To je více než dvojnásobek často citované zkratky „50 milionů za kus“, která koluje médii.

Veřejná cena STRATUSu zveřejněna nebyla. Tvrzení o „zlomku ceny“ je proto nutné chápat jako dedukci: taktická nadzvuková a podzvuková střela střední kategorie bude téměř jistě levnější než strategická hypersonická zbraň. Ale přesný poměr zatím nikdo nepotvrdil.

Kdy to bude hotové a proč se termíny rozcházejí

Britsko-francouzská komunikace od roku 2022 pracuje s cílem zavést STRATUS „do konce dekády“. MBDA tento horizont opakuje. Jenže francouzský parlamentní dokument z jara 2026 přináší střízlivější číslo: integrace STRATUSu do standardu Rafale F5 je vázána na jeho vstup do služby v roce 2035.

Rozpor nemusí být tak ostrý, jak vypadá. Británie může variantu RS zavést na svých nosičích dříve, Francie počítá s plnou integrací do nové verze Rafale. Podstatné ale je, že žádná ze střel STRATUS dnes nelétá v operační službě. Program je ve vývoji.

Česká republika má objednáno 24 letounů F-35A s plánovaným příchodem do Čáslavi od roku 2031. MBDA už na F-35 úspěšně integruje střelu Meteor a v květnu 2026 provedla první let střely SPEAR z F-35B. Integrace STRATUSu na F-35 je technicky myslitelná, ale smluvně ani programově nepotvrzená.

Výhra v designu, ne v rychlosti

Skutečný „trik“ STRATUSu nespočívá v tom, že by Evropa obešla fyziku. Spočívá v tom, že odmítla platit za marketingovou nálepku Mach 5+ tam, kde stejného vojenského efektu (průniku obranou, zasažení cíle, přežití nosiče) může dosáhnout chytřeji rozdělenou rodinou zbraní. Tři státy, dva efektory, čtyři mise, tři penetrační strategie. Proti tomu americký LRHW za 2,8 miliardy korun za kus řeší jednu úlohu.

Není to trvalé vítězství a není to hotová zbraň. Je to ale nejpropracovanější evropský pokus o to, aby kontinent nemusel v příštím konfliktu spoléhat výhradně na americké střely, a na americké ceny.

Článek Evropa potichu vyhrála hypersonický závod: použila „závorky“ a našla řešení za zlomek ceny americké rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně umí a jak letí

Dvoustupňový motor na tuhé palivo vynese střelu na hypersonickou rychlost. Po vyhoření druhého stupně začíná nehnaný klouzavý let, takzvaný boost-glide profil. Oficiální indický materiál rozlišuje špičku Mach 10 (přibližně 12 250 km/h) a průměrnou rychlost Mach 5 (přibližně 6 125 km/h) s opakovanými odskoky od horních vrstev atmosféry. To je zásadní detail: LR-AShM neletí celou trasu desetinásobkem rychlosti zvuku.

I tak jsou čísla působivá. Vzdálenost 1 500 km překoná střela při průměrném Machu 5 zhruba za 14,7 minuty. Při špičkovém Machu 10 by to teoreticky bylo 7,3 minuty. Reakční okno protivníka se tak dramaticky smršťuje oproti čemukoli, co dnes nabízí nadzvuková třída BrahMos, která letí kolem Mach 2,8 s oficiálním doletem do 290 km. Skok z BrahMosu na LR-AShM je jako přesednutí z regionálního autobusu do nadzvukového letadla.

Klíčová je terminální fáze. Střela nese vlastní senzory určené k zásahu pohyblivých cílů na moři, manévruje a po většinu trajektorie se drží v nízké výšce, kde ji podle indického ministerstva obrany nepřátelské radary „nemohou detekovat“. Celá avionika je domácí výroby.

Opravdu nezastavitelná?

Formulace „žádná obrana ji nezastaví“ je silná. Veřejná data ji podporují jen částečně, přesněji řečeno, zachycení je mimořádně obtížné, nikoli nemožné.

Americký vládní kontrolní úřad GAO ve zprávě z roku 2022 potvrzuje, že hypersonické klouzavé cíle jsou těžko sledovatelné a porazitelné, a proto USA vyvíjejí specializovaný Glide Phase Interceptor. Zatím není nasazený. Americká námořní střela SM-6 už veřejně doložila terminální zásah balistické střely středního doletu a U.S. Navy označuje svou námořní terminální obranu za „rozvíjející se schopnost“ i proti regionálním hypersonickým hrozbám. Izraelský Arrow-3 je zase oficiálně určen k exoatmosférickým zásahům dlouhodosahových balistických cílů, nikoli k zachycení manévrujícího klouzavého cíle uvnitř atmosféry.

Skutečná změna je podle nás jinde než v absolutní „neporazitelnosti“. Protivník musí držet své lodě dál od indického pobřeží, investovat do dražší a vrstvenější obrany a počítat s tím, že reakční čas se měří v jednotkách minut. To je podstata odstrašení.

Indie staví vlastní zeď A2/AD

Zkratka A2/AD, anti-access/area denial, popisuje schopnost odepřít protivníkovi přístup do určené zóny. Čína ji v západním Pacifiku buduje roky pomocí systémů jako DF-21D s doletem přes 1 500 km. Indie teď skládá obdobnou vrstvu pro severní Indický oceán.

Oficiální materiály protivníka nejmenují, ale analytická dedukce je přímočará. V prvním sledu jde o pákistánské námořnictvo v Arabském moři, v širším kontextu o čínské hladinové svazy PLAN, které stále častěji operují směrem do Indického oceánu. Samotná střela ovšem nestačí, rozhodující je celý kill chain: průzkum, sledování cíle v reálném čase, předání dat a terminální navedení na pohyblivou loď stovky kilometrů daleko. Tyto prvky veřejné indické materiály detailně nerozkrývají.

Pro srovnání s konkurencí: ruský Kinžal je letecky odpalovaná balistická střela z MiGu-31, čínský DF-17 je pozemní systém s klouzavou hlavicí. LR-AShM se od obou liší deklarovanou rolí, jde výhradně o pobřežní protilodní zbraň. Zda je vyspělejší, dnes nelze poctivě říct. Indie zatím nemá za sebou srovnatelně dlouhou sérii operačních testů.

Dvě cesty k hypersonice

DRDO jede paralelně dvěma větvemi. Klouzavá, boost-glide, je dál. Má za sebou úspěšný letový test, veřejnou premiéru a blížící se zkoušky. Scramjetová větev, kde motor po celou dobu letu spaluje vzduch nasávaný za hypersonické rychlosti, je technologicky ambicióznější, ale stále ve fázi motorových testů. V září 2020 Indie předvedla demonstrátor HSTDV s letem kolem Mach 6 po dobu přes 20 sekund. V květnu 2026 DRDO oznámila přes 1 200 sekund běhu plnohodnotné scramjetové spalovací komory, což je základ budoucí hypersonické střely s pohonem.

Boost-glide je zkrátka jednodušší cesta k první nasaditelné zbrani. Nevyžaduje udržet vzduchodechý motor stabilně pracující v hypersonickém režimu po celou bojovou fázi letu. Scramjet slibuje víc, ale potřebuje víc času.

Proč by to mělo zajímat Česko

Indický oceán se může zdát daleko. Jenže česká Indo-pacifická strategie výslovně říká, že dění v Indo-Pacifiku má přímé implikace pro evropskou bezpečnost i diverzifikaci dodavatelských řetězců. EU označuje volné námořní trasy v regionu za klíčové a v rámci Strategic Compass posílila důraz na námořní bezpečnost, včetně operace ASPIDES v Rudém moři. Nová indická pobřežní hypersonická vrstva nemění každodenní realitu českých vojáků, ale spoluurčuje stabilitu tras, po kterých pluje zboží do evropských přístavů.

Veřejný harmonogram zavedení LR-AShM do výzbroje zatím neexistuje. Kamatovo „poměrně brzy“ je jediný oficiální časový údaj. Jisté je, že Indie už není v hypersonickém klubu nováčkem a její pobřeží právě získává zuby, se kterými musí počítat každý, kdo chce připlout blíž.

Článek Nová generace dálkových úderů z Indie: střela LR-AShM uletí 1 500 km rychlostí Mach 10 a žádná obrana ji nezastaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od prototypu k miliardovému programu

Rozpočtové dokumenty amerického letectva ukazují, že nejde o symbolické gesto. Nákupní kniha pro fiskální rok 2027 počítá s 452 miliony dolarů na ARRW jen v tomto roce a víceletý profil do roku 2031 narostl na 3,2 miliardy dolarů. Už rozpočet pro rok 2026 přinesl 387 milionů na restart výrobní linky.

K tomu přibývá druhá, odděleně financovaná větev. V rámci Pacific Deterrence Initiative Pentagon vyčlenil 296 milionů dolarů na vývoj ARRW Increment 2, verze vybavené terminálním seekerem a datalinkem. Právě tyto dvě komponenty dělají z boost-glide střely kandidáta na zásah pohyblivých cílů. Bez nich ARRW uměla letět rychlostí kolem Mach 6,5 až 8 a trefit předem naprogramované souřadnice. S nimi může aktualizovat cíl za letu.

Proč právě teď a proč právě lodě

Odpověď leží v geografii. Pentagon nezasazuje Increment 2 do obecné modernizace arzenálu, ale výslovně do indo-pacifického rámce. Dokument PDI to říká přímo: jde o schopnost relevantní pro západní Pacifik.

Důvod je prostý. V případném konfliktu kolem Tchaj-wanu nejsou nejdůležitější cíle statické. Rozhodující by byly svazy hladinových lodí čínského námořnictva, eskortní skupiny, výsadkové lodě, logistické konvoje. Základní ARRW, navržená proti „pevným, vysoce hodnotným a časově citlivým cílům“, jak ji popisuje akviziční zpráva letectva, by v takovém scénáři fungovala jen napůl. Increment 2 má tuto mezeru zacelit.

Právě tohle považujeme za klíčový posun. Samotný restart nákupu základní ARRW je důležitý, ale pro čínské námořní plánovače představuje Increment 2 kvalitativně jinou hrozbu. Jedna věc je vědět, že protivník má hypersonickou střelu na bombardéru B-52. Druhá věc je vědět, že ta střela dokáže změnit kurz v terminální fázi a zamířit na loď, která se od odpalu přesunula o desítky kilometrů.

ARRW versus HACM: dvě zbraně, ne jedna náhrada

Když letectvo v roce 2023 odložilo ARRW, přesměrovalo pozornost na program HACM, Hypersonic Attack Cruise Missile. Mohlo se zdát, že HACM je prostě „lepší ARRW“. Není. Jde o dvě odlišné architektury.

• ARRW je boost-glide systém: raketový booster vynese kluzák do horních vrstev atmosféry, ten se oddělí a klouže k cíli hypersonickou rychlostí. Výhoda: extrémní rychlost a delší dosah. Nosič: těžké bombardéry, primárně B-52.
• HACM je hypersonická střela s proudovým pohonem na principu scramjetu. Je menší, integrovaná na stíhačky a nabízí taktickou flexibilitu. Letectvo u ní cílí na operační použitelnost do fiskálního roku 2027.

Obnovení ARRW vedle HACM tedy není duplicita. Pentagon staví dvě komplementární vrstvy, jednu pro bombardérový úder ze stand-off vzdálenosti na velké vzdálenosti, druhou pro taktické nasazení z menších platforem.

Čína není pozadu, ale ani v bezpečí

Bylo by naivní tvrdit, že ARRW automaticky mění rovnováhu sil. Peking má podle výroční zprávy Pentagonu o čínské armádě „vedoucí hypersonický arzenál“ na světě. První kluzákovou hlavici HGV zavedl do výzbroje už v roce 2020, protilodní hypersonickou střelu YJ-21 odpálil v roce 2022 a pracuje i na scramjetových technologiích. V zavádění hypersoniky je Čína objektivně napřed.

Jenže ARRW komplikuje čínskou obranu jinak, než čínské střely komplikují americkou. Jde o zbraň odpalovanou ze vzduchu, ze stand-off vzdálenosti, z bombardérů operujících daleko za dosahem většiny čínských obranných systémů. Boost-glide profil zkracuje reakční okno na minuty. A v otevřených zdrojích není doloženo, že by Čína, nebo kdokoli jiný, disponovala spolehlivou schopností rutinně zachycovat boost-glide zbraně v celé letové dráze.

Bezpečné je říct toto: ARRW čínskou obranu výrazně komplikuje. Tvrdit, že ji automaticky proráží pokaždé, by ale bylo předčasné.

Co zbývá dotáhnout

Increment 2 zatím existuje jako rozpočtová položka a vývojový záměr, ne jako hotová zbraň v jednotkách. Vývoj má oficiálně začít od 1. října 2026, termín zavedení do operační služby letectvo veřejně neurčilo. U základní ARRW navíc rozpočtový dokument obsahuje poznámku „Rapid Fielding MTA pre-decisional pending approval“, letectvo si nechává otevřenou cestu k zrychlenému zavádění, ale finální rozhodnutí ještě nepadlo.

Pokud ale USAF skutečně dotáhne přerod ARRW z „rychlého zásahu pevných cílů“ na „rychlý zásah lodí“, bude to pro čínské námořnictvo nepříjemnější změna než samotný fakt, že program vstal z mrtvých. Tři miliardy dolarů do roku 2031 naznačují, že tentokrát to Pentagon myslí vážně.

Článek Amerika oživila hypersonickou střelu ARRW, kterou sama pohřbila. Čínská flotila se hodně zapotí, jestli něco zkusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo jsou odsouzení a co zkoumali

Zvegincev působil jako hlavní vědecký pracovník Ústavu teoretické a aplikované mechaniky Sibiřského oddělení Ruské akademie věd (ITPM SO RAN) v Novosibirsku. Založil tam laboratoř aerogasdynamiky velkých rychlostí. Galkin byl docentem Tomské polytechnické univerzity a Zvegincevovým dlouholetým spoluautorem. Společně publikovali například studii o formování osově souměrných supersonických vzduchových vstupů, práci, která je dodnes volně dostupná v univerzitním archivu.

Jejich obor spadá do kategorie, kterou Kreml sám označuje za strategický pilíř odstrašení. Střela Kinžal, nasazovaná proti Ukrajině, i námořní Cirkon jsou prezentovány jako důkaz ruské technologické převahy. NATO ve své politice integrované protivzdušné a protiraketové obrany z února 2025 výslovně řadí hypersonické střely mezi hrozby pro euroatlantický prostor.

Co znamená „pustit si pusu na špacír“

Titulek evokuje hospodskou neopatrnost. Realita je jiná. V tomto případě nešlo o rozhovor u piva, ale o odborný výstup, podle Kommersantu publikaci v íránském vědeckém periodiku. Přesný název časopisu ani článku veřejné zdroje neuvádějí; klíčové důkazy zůstávají utajeny spolu s celým spisem.

U předchozích kauz z téhož oboru vypadal „přestupek“ podobně:

• Anatolij Maslov (14 let, květen 2024) – FSB tvrdila předání výzkumu německé rozvědce.
• Alexandr Šipljuk (15 let, září 2024) – podezření na sdílení utajovaných materiálů na konferenci v Číně v roce 2017.
• Alexandr Kuranov (obžalován 2021) – Interfax uváděl předání informací „cizímu občanovi“ bez upřesnění národnosti.

Kolegové všech obviněných opakovaně namítali, že šlo o standardní vědeckou komunikaci, předem schválenou interními komisemi. Novaja Gazeta Europe mluví o „hypersonické paranoii“ a o nejméně jedenácti specialistech na hypersoniku stíhaných či odsouzených od roku 2015.

Vlna, která nesílí náhodou

Případ Zveginceva a Galkina není anomálie. Investigativní redakce iStories zdokumentovala, že v první polovině roku 2024 bylo za velezradu odsouzeno 52 lidí, 3,5krát více než ve stejném období předchozího roku. V první polovině roku 2025 číslo vyskočilo na 151 odsouzených za velezradu, špionáž a „důvěrnou spolupráci s cizinci“. Procesy probíhají za zavřenými dveřmi, rozsudky se zveřejňují jen ve zlomcích.

Trend koreluje s válkou na Ukrajině. Právník citovaný Novajou gazetou označil Maslovových 14 let za „možná rekord“ pro vědce a přímo ho spojil s přísnějším přístupem po únoru 2022. Režim, který potřebuje demonstrovat sílu navenek, zároveň utahuje šrouby dovnitř.

Paradox, který podkopává budoucnost

Rusko hypersonické zbraně reálně používá, Kyjev v dubnu 2024 hlásil pět úderů střelami Cirkon od začátku roku. Krátkodobě tedy represe vůči vědcům existující arzenál neoslabí. Střely jsou vyrobeny, nasazeny, letí.

Dlouhodobě je to jiný příběh. Otevřený dopis zaměstnanců ITPM z května 2023, schválený vědeckou radou ústavu, popisuje důsledky bez diplomatických obálek: nejlepší studenti do oboru odmítají vstupovat, mladí pracovníci odcházejí a některé výzkumné směry důležité pro budoucí letecko-kosmickou techniku se zavírají. Bez publikací a konferencí přitom instituce nesplní ani státní zadání, tedy zakázky od téhož státu, který je trestá za publikování.

Srovnání se Západem ukazuje rozdíl v transparentnosti. Americké ministerstvo spravedlnosti v únoru 2024 veřejně popsalo případ inženýra obviněného z krádeže exportně kontrolovaných technologií pro sledování balistických a hypersonických střel, včetně typů souborů a vazeb na čínské programy. V Rusku se o obsahu obžalob dozvídáme z útržků a spekulací.

Co to znamená pro obor i pro nás

Z hlediska české bezpečnostní perspektivy je relevance nepřímá, ale reálná. NATO sleduje ruské hypersonické kapacity jako hrozbu číslo jedna v oblasti raketové obrany. Pokud Rusko systematicky ničí vlastní výzkumnou základnu, může to v horizontu let zpomalit vývoj nových generací těchto zbraní. Jenže „v horizontu let“ je studená útěcha pro ty, kdo čelí stávajícímu arzenálu dnes.

Režim, který své nejlepší mozky v oboru posílá do kolonií s přísným režimem za to, že dělaly vědu způsobem, jakým se věda dělá všude na světě, vysílá signál především dovnitř. Není to signál o síle. Je to signál o strachu.

Článek Ruští raketoví vědci dostali 12,5 roku vězení za velezradu. Pustili si pusu na špacír o hypersonických zbraních se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Kinžal a proč ho Rusko prodávalo jako nezranitelný

Kh-47M2 Kinžal je ve vzduchu odpalovaná balistická střela, pravděpodobně odvozená od pozemního Iskanderu-M. Podle technického profilu CSIS dosahuje rychlosti až Mach 10, nese hlavici o hmotnosti 480 kilogramů a její dosah se odhaduje na 1 500 až 2 000 kilometrů. Kombinace extrémní rychlosti a schopnosti manévrovat na sestupné trajektorii z ní teoreticky dělá mimořádně obtížný cíl pro konvenční protivzdušnou obranu.

Jenže vedle technických parametrů existoval ještě druhý Kinžal, propagandistický. Ruská státní média roky opakovala formulace o „nezranitelné“ zbrani, Putin ji zařadil mezi šest „zázračných“ systémů nové generace. Tento obraz začal praskat už v květnu 2023, kdy Ukrajina poprvé veřejně oznámila kinetický zásah Kinžalu systémem Patriot. Velitel ukrajinského letectva Mykola Oleščuk tehdy na Telegramu potvrdil první sestřel, o dvanáct dní později ukrajinské velení hlásilo šest zničených Kinžalů při jediném útoku. Patriot dokázal, že „nezastavitelná“ střela zastavitelná je. Lima teď ukazuje, že ji nemusíte ani sestřelit.

Jak Lima funguje, a co vlastně znamená „vymazat z oblohy“

Spojení „vymazala z oblohy“ neznamená nutně explozi ve vzduchu. V praxi jde o něco sofistikovanějšího. Cascade Systems popisuje Limu jako kombinaci tří vrstev: rušení (jamming), podvržení falešných signálů (spoofing) a kybernetického působení na navigační systémy střely.

Mechanismus ve zjednodušené podobě vypadá takto: Lima potlačí satelitní navigaci přicházející střely a zároveň jí podstrčí falešné souřadnice. Střela přepne na záložní způsoby navedení, ale při rychlosti přesahující několik tisíc kilometrů za hodinu už nemusí stihnout korekci kurzu. Výsledek? Místo zasažení kritické infrastruktury dopadne desítky až stovky metrů od cíle, do oblasti, kterou systém vyhodnotí jako nejbezpečnější. Že končí „v polích“ je nadsázka, protože je její schopnost zasáhnout přesně neutralizována.

Maksym Skoretskij, šéf správy elektronického boje ukrajinských pozemních sil, v rozhovoru pro portál Oboronka vysvětluje, že střely mají i jiné způsoby navedení než satelitní navigaci. Elektronický boj proto nemusí vždy zabránit veškeré škodě, může ale snížit přesnost natolik, že se z chirurgického úderu stane neřízený dopad.

Čísla, která je třeba číst s výhradou

Podle Cascade Systems Lima od prvního nasazení neutralizovala celkem 58 Kinžalů. Zástupce jednotky Night Watch, která systém obsluhuje, uvádí zničení 58 z 59 střel mířících na objekty v jejich zóně ochrany. V prvním čtvrtletí 2026 to mělo být 26 Kinžalů, 33 střel s plochou dráhou letu a více než 10 000 dronů.

Jsou to silná čísla. Je ale nutné říct, odkud pocházejí: jde o tvrzení výrobce a operátora zprostředkované agenturou Interfax-Ukraine, nikoli o nezávisle auditovanou statistiku ukrajinského letectva. Veřejně dohledatelné nejsou ani přesné lokace dopadů odkloněných střel, a to z pochopitelných bezpečnostních důvodů.

Pro srovnání: kinetické zásahy Kinžalů systémem Patriot v květnu 2023 mají za sebou alespoň potvrzení od velitelů ukrajinského letectva a následnou mediální dokumentaci. Lima je v tomto ohledu zatím o krok pozadu, co se veřejné verifikace týče.

Proč je levnější vrstva obrany důležitější než „zázračná zbraň“

Skutečný průlom není v jednom systému. Je v logice, kterou Lima reprezentuje. Interceptor Patriotu stojí řádově miliony dolarů. Elektronické rušení je nesrovnatelně levnější, a hlavně opakovatelné bez doplňování munice. Pokud část práce přebírá nekinetická vrstva, drahé interceptory zůstávají v zásobě pro situace, kdy je fyzické zničení střely nezbytné.

NATO tuto logiku formalizovalo v únoru 2025 ve své politice integrované protivzdušné a protiraketové obrany, která výslovně počítá s hypersonickými hrozbami, vrstvenou obranou i rolí elektronického boje. A není to jen alianční teorie: české ministerstvo obrany v říjnu 2025 označilo prostředky elektronického boje za „zcela nezbytnou součást“ moderní protivzdušné obrany vedle systémů jako SPYDER nebo RBS.

Skoretskij ale upozorňuje i na rizika: nekoordinované rušení může poškodit vlastní obranu. V jednom z jeho příkladů soukromě nasazený systém elektronického boje rušil ukrajinské drony-interceptory. Vrstvená obrana funguje jen tehdy, když jsou vrstvy sladěné.

Co bude dál, a jak může Rusko reagovat

Moskva existenci Limy veřejně nekomentovala. Nepřímo ale ukrajinské zdroje zaznamenávají, že Rusko průběžně zvyšuje odolnost navigace svých prostředků: nasazuje vícekanálové antény CRPA a upravuje software dronů i řízených bomb poté, co ukrajinský elektronický boj sníží jejich účinnost. Dá se čekat, že totéž bude platit pro Kinžaly: práce na odolnější navigaci a větší sázka na masové salvy, které mají obranu přetížit.

Cascade Systems deklaruje záměr škálovat nasazení Limy do dalších regionů. Kolik kompletů existuje, jak rychle se vyrábějí a jaká je personální náročnost obsluhy, to veřejné zdroje neříkají.

Jedno je ale zřejmé už teď: éra, kdy stačilo prohlásit střelu za nezastavitelnou a svět tomu věřil, skončila někde nad ukrajinskou krajinou, v tiché souhře falešných signálů, které hypersonickou střelu za miliony dolarů poslaly do pole.

Článek Ruská pýcha v troskách. Nepřekonatelné střely Kinžal končí v polích. Ukrajinská Lima je maže z oblohy bez výstřelu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani S-500 údajně Dark Eagle nezachytí

Některé podrobnosti o systému Dark Eagle, včetně snímků, měla armáda zveřejnit koncem února 2026. ArmyRecognition uvádí, že krátce poté zase vše smazala, takže nelze říci, zda šlo o záměr nebo nějaký omyl. Údaje každopádně prozradily některé podrobnosti, o nichž mohla veřejnost dosud jenom spekulovat. Například skutečnost, že pokud by Američané použili tuto zbraň proti Rusku, pravděpodobně by nemělo schopnosti se proti ní bránit. A to ani moderními systémy, jakými jsou S-400 nebo S-500, ačkoliv u „pětistovek“ to Putin deklaroval.

Kdysi fotbaloví ultras z Kyjeva, dnes elitní komando, které budí v Kremlu hrůzu. Neustupují a rozbíjí ruské linie tam, kde jiní nestačí

Jedním z důvodů, proč Rusko nemá být schopné tuto zbraň zasahovat, má být její rychlost. GeekWeek uvádí, že hypersonický kluzák, což je hlavní součást zbraně, by měl být schopen dosahovat rychlosti Mach 17 (20 900 km/h). Jeho systémy ale údajně proti tak rychlému cíli účinné nejsou. Dosah kluzáků má být až 3 300 km, z čehož vyplývá, že by Američané například velkou část ruského území byli schopní zasahovat z hloubi evropského území NATO. Rusko by naopak nejspíše nebylo schopné postavení Dark Eagle zasáhnout.

Kluzák nese jenom málo výbušniny

Systém Dark Eagle je svými schopnostmi hypersonická zbraň středního doletu typu zem-zem. Wikipedia uvádí, že je usazena na mobilním podvozku, z něhož je odpálena raketa, která v tomto případě slouží jako nosič. Hlavní částí je bezmotorový hypersonický kluzák, který se ve vysoké výšce, minimálně desítek kilometrů, od rakety odpojí a pokračuje k cíli svým nepředvídatelným klouzavým a extrémně rychlým letem. Má být určen k přesným zásahům, ale podrobnosti o jeho navádění ani hodnotách nejsou známé.

200 dronů zdecimovalo Rusům loďstvo. Ukrajinci mají Černomořskou flotilu přesně tam, kde chtěli

Hlavice kluzáku mimochodem nemá být veliká, údajně obsahuje 13,6 kilogramů výbušniny. To je jenom dvojnásobek toho, co má standardní dělostřelecký granát ráže 155 milimetrů. To svědčí o tom, že americká armáda počítá s přesným zásahem cíle, i když ničivost kluzáku není jenom o množství výbušniny, ale hlavně o energii, kterou uvolní při nárazu. V současné době je zbraň určena pro odpalování ze země, ale Američané počítají s tím, že ji namontují i na své torpédoborců třídy Zumwalt, a v budoucnu by měla být i na ponorkách.

Článek Rusko zůstalo bezmocné, šance na obranu nulová. Americká armáda omylem odhalila, co umí její hypersonické kluzáky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kvůli ceně vznikla jenom 3 plavidla

Torpédoborce třídy Zumwalt se měly stát chloubou americké flotily 21. století, ale nakonec byly postaveny jenom 3 namísto 32. Wikipedia uvádí, že jim srazila vaz astronomická cena, jelikož dalo námořnictvo za výzkum celého projektu a stavbu tří plavidel v průměru 153 miliard korun za jedno plavidlo. To je cena, která se blíží hodnotě moderní letadlové lodi, kdežto na torpédoborec je doslova astronomická. Navíc některé zbraňové systémy plánované pro třídu Zumwalt nakonec nevznikly, a neměla tedy ani všechny očekávané schopnosti.

Zbrojit není potřeba, 2 % HDP podle Okamury stačí. Česká vláda odmítá zvýšit výdaje na obranu a zrazuje své spojence

Americkým řešením se ukazuje přestavba torpédoborců a instalace odpalovacích zařízení pro 12 hypersonických zbraní typu CPS. 19FortyFive uvádí, že by jimi měly být schopné zasáhnout jakékoliv místo na planetě do 60 minut, a dle předpokladů by zbraně mohly mít i jadernou hlavici. Z torpédoborců by se tak rázem stal jeden ze základů jaderného odstranění Spojených států amerických. Zatím má odpalovače jedna loď, ale začíná přestavba i zbývajících.

Zumwalt ponese nejspíše kluzák

O schopnostech hypersonické zbraně typu CPS našel Armádní Zpravodaj jenom kusé a neurčité informace. Locheed Martin o ní mluví jako o hypersonické střele s klouzavým uvolňováním, podle čehož lze předpokládat, že půjde o balistickou raketu coby nosič a nějaký typ hypersonického kluzáku namísto klasické hlavice. Bližší podrobnosti však nejsou k dispozici, takže nelze určit, jaké by měla zbraň parametry a co přesně by mohla dokázat.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Při přestavbě byly z torpédoborce Zumwalt dlouhého 190 metrů odstraněny dvě věže s děly ráže 155 milimetrů. Odpalovací systém je instalovaný místo první přední věže, a prostor uvolněný věží druhou má být použitý k jinému nespecifikovanému účelu. Samotné plavidlo je poháněno konvenčním pohonem a dosahuje rychlosti 30 uzlů. Vybaveno je také 80 buňkami vertikálního odpalovacího systému, v němž mohou být střely jako SM-6, Tomahawk a další určené k protivzdušné obraně nebo úderům na pozemní a námořní cíle.

Článek Nejdražší torpédoborec světa za 153 miliard dostává zbraně, které udeří kdekoliv do 60 minut. Slepá ulička pokračuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínské zbraně v animaci letí na Japonsko

Svět se o nejnovější čínské hypersonické zbraně dozvěděl z videa (níže), na němž je vidět start YKJ-1000, a pak výbuch pravděpodobně v nějaké pouštní oblasti, což má být následek právě této zbraně. Zajímavá je potom animace, která tvoří větší část tohoto videa a zobrazuje několik hypersonických kluzáků YKJ-1000. Míří přímo na Japonsko, které se v posledních dnech s Čínou dostalo do velkého diplomatického konfliktu, takže jde o jakýsi vzkaz.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

YKJ-1000 je podle zveřejněných specifikací schopna Japonsko bez problémů zasáhnout, její dosah je totiž od 500 do 1 300 kilometrů, uvádí GlobalTimes, a kromě této ostrovní země by byla vhodná i k útoku na Tchaj-wan. Dosahovat má rychlosti Mach 5 až 7 a má schopnost vyhýbat se protivzdušné obraně. Ačkoliv mnozí mluví o zbrani jako o střele nebo raketě, Armádní Zpravodaj se domnívá, že vypadá spíše jako hypersonický kluzák umístěný na balistické raketě, i když některé zprávy mluví o tom že, by měla mít pomocný raketový motor.

Hypersonická zbraň má být velmi levná

Co má být výhodou nové čínské hypersonické zbraně, je především cena. Údajně je mnohem levnější než dosavadní systémy, uvádí InterestingEngineering, čehož měl výrobce dosáhnout například použitím komerčně dostupných dílů, což ji zlevňuje značně. Některé údaje naznačují, že by YKJ-1000 mohla stát zhruba pětinu toho, co ostatní hypersonické zbraně.

Video: Zbrojaři ukázali, jak bude vypadat bojiště budoucnosti, pokud Rusko zaútočí na NATO

Pokud je to pravda, Armádní Zpravodaj se domnívá, že Čína mohla v tichosti v oblasti hypersonických zbraní předběhnout celý svět. Co ji dosud limitovalo, byla právě jejich vysoká cena. Třeba Spojené státy na těchto systémech teprve pracují a jejich vývoj je mimořádně nákladný. Samozřejmě není jisté, zda jsou čínské informace ve všem pravdivé, jelikož video to rozhodně nedokazuje. Ale nelze se zase spoléhat, že Peking neříká pravdu.

Článek Čína připomněla světu, že tiše zbrojí, a nejspíše ho i předběhla. Ukázala nový hypersonický kluzák za 1/5 ceny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sumská oblast zasažená Zirkonem z moře

3M22 Zircon je hypersonická střela s plochou dráhou letu vyvinutá jako ničitel lodí, které mají proti ní velmi obtížnou obranu. Ve výzbroji je teprve od ledna 2023, uvádí Wikipedia, a jedná se o nástupce již zastaralé P-800 Oniks, ačkoliv i ta zůstává nadále v provozu. Její provozní dosah je udáván na 1 000 km a odstartovat může z hladinových lodí i ponorek.

Putin žasne, k čemu se Němci odvážili, je zmatený. Dodají Ukrajině střely s dlouhým doletem k ničení jeho cenných cílů

Ve vývoji je však také pozemní odpalovací platforma, takže je evidentní, že s ní Rusko počítá jak pro pobřežní obranu, tak pro útoky na pozemní cíle. Na délku měří 9 m a v průměru 60 cm, a její max. výška letu dosahuje 28 km. Jednou ze zásadních předností je pak vysoká rychlost až Mach 9, díky čemuž má šanci proniknout mnohými systémy protivzdušné obrany.

Nejedná se nicméně o levnou zbraň pro každodenní použití, jelikož stojí asi 10 milionů dolarů, což je v přepočtu cca 215 milionů korun. Je tedy pravděpodobnější, že ji Rusko chtělo otestovat, eventuálně napadnout nějaký opravdu cenný cíl. Její hlavice váží až 80 kg, pakliže je konvenční, i když může nést i jadernou, ale tu si proti Ukrajině použít nedovolí. Její hmotnost byla však odhadnuta pouze na základě vážení úlomků, přesná hodnota je tajná.

Její ničivost tak spočívá primárně ve vysoké rychlosti a tvrdých materiálech pláště hlavice, která musí vydržet nárazové zatížení, ačkoliv i následná detonace je nezbytná. Už vzhledem k tomu je však patrné, že šlo opravdu spíše o test – přesnosti, schopnosti proniknout PVO, připravenosti apod., těžko říci – nebo o zasažení vysoce odolného cíle, třeba bunkru.

Ruskou základnu se strategickým letectvem zasáhla balistická raketa ATACMS. Poprvé za vlády Donalda Trumpa – je to vzkaz

Armádní Zpravodaj je názoru, že byla střela Zirkon s největší pravděpodobností odpálena z Barentsova moře, jelikož ji mohou nést pouze fregaty Projekt 22350, víceúčelové ponorky Yasen-M a jaderné ponorky Projekt 949A Antey, které prochází modernizací. Útok byl navíc veden na Sumskou oblast na severu Ukrajiny, nedávalo by smysl útočit odspodu. K použití střely došlo naposledy nejspíše v březnu 2024, tehdy se ji přitom podařilo sestřelit.

Článek Rusko výjimečně odpálilo na Ukrajinu jednu z nejsilnějších zbraní. Hypersonickou střelu Zircon s rychlostí Mach 9 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zirkon dosahuje rychlosti až Mach 9

Hypersonická střela Zirkon je jedna z takzvaných ruských superzbraní. Wikipedia uvádí, že jde o střelu odpalovanou z lodí a ponorek, nebo také z pozemního systému, jehož testování již úspěšně proběhlo. Díky scramjetovému pohonu se pohybuje rychlostí až Mach 9, a její dolet je 1 000 km. Má být schopná zasahovat plavidla, například letadlové lodě, ale zároveň zničit i pozemní cíle. Mnohé její parametry však nejsou veřejně dostupné.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Jako hypersonická zbraň je obtížně sestřelitelná nejen kvůli vysoké rychlosti, ale i jevu, který je označován jako plazmový oblak. Jde platně o ionizovaný plyn vznikající v důsledku vysoké rychlosti střely, a Military uvádí, že plazmový oblak brání pronikání radarových vln, přesněji řečeno všech elektromagnetických vln. To znamená, že má střela jakousi schopnost stealth, neboť je obtížně detekovatelná radarem. Ve výsledku jde tedy nejenže kvůli rychlosti špatně zasáhnout, na což je i málo času, ale ani nemusí být vidět.

Sabotáž nevídaných rozměrů: Ukrajinci na 6 600 km odbouchli ruskou Transsibiřskou magistrálu u KLDR, a ještě to natočili

Rusko má střely Zirkon pravděpodobně rozmístěné na 3 fregatách třídy Admirál Gorškov, a odpalovacím systémem k jejich použití je vybaven i modernizovaný křižník Admirál Nachimov. V budoucnu je však chce mít na více lodích, a hlavně na ponorkách – tou první by měla být jaderná ponorka Perm spuštěná na vodu na jaře 2025, ale ještě nezařazená do činné služby. Armádní Zpravodaj je na základě zjištěného názoru, že Rusko hodlá na Zirkon spoléhat jako na základní zbraň námořního odstrašení vůči NATO.

Plazmový oblak limituje i střelu

Nebezpečnost střely Zirkon nelze podceňovat, ale není to podle všeho zbraň, která by výrazně měnila poměr sil na moři, byť to někteří tvrdí. Armádní Zpravodaj musí konstatovat, že s její nesestřelitelností a nebezpečností to nemusí být tak vážné, neboť plazmový oblak působí i na zaměřovací systémy střely, která se až na 1 000 kilometrů musí trefit do lodí plující rychlostí třeba 55 km/h. Rusko sice tvrdí, že problém vyřešilo, ale není známo jak, a hlavně střelu nikdy nepředvedlo tak, aby to šlo nějak věrohodně ověřit.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Jednou z možností, jak mohlo problém vyřešit, je nižší rychlost, kdy již plazma nevzniká. Defence-Ua uvádí, že v konečné fázi letu, kdy klesne k zemi z výšky několika desítek kilometrů, je rychlost Mach 4,5, což znamená, že je již vidět na radaru, protože ztrácí plazmový oblak, a ani neletí hypersonickou rychlostí, takže je i snáze sestřelitelná. Podobně se chová též pseudobalistická raketa Ch-47M2 Kinžal, kterou také Rusko označuje za hypersonickou.

Video: Tatra se na Ukrajině „blýskla“ a Rusům se to nelíbí. Vojáci díky ní pokřtili střely Dlouhý Neptun

NATO má nicméně proti Zirkonu také přehlíženou obranu v síle jeho letadlových lodí. Jelikož je plavidel se střelami jenom hrstka, lze je sledovat, a není pochyb, že aliance o jejich pozicích ví. Za pomoci letadel z letadlových lodí je tak může protilodními střelami zničit dříve, než se dostanou do vzdálenosti, z níž by mohla plavidla NATO ohrozit. S přibývajícím počtem lodí a ponorek to bude obtížnější, ale lze předpokládat, že i ruské ponorky jsou pod dohledem ponorek NATO stejně, jako za studené války americké ponorky sledovaly ty sovětské.

Článek NATO má zdánlivý problém. Ruské hypersonické zbraně nejsou na radaru vidět. Může za to prostá fyzika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediná střela stojí desítky milionů korun

Kolik přesně a jakých raket nebo střel je Rusko schopné vyprodukovat, je tajný údaj, ale některých určitě stovky ročně. Informace, s nimiž přišel Militarnyi na základě smluv mezi ruskou vládou a výrobci, přitom naznačují, že rozhodně nejde o levné zbraně – jeden kus stojí i desítky milionů korun. Údaje samozřejmě nelze ověřit, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že mohou svědčit o tom, že Rusko na bombardování Ukrajiny vynakládá obří sumy.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace

Příkladem může být ze země odpalovaná střela s plochou dráhou letu Iskander-K, která existuje ve dvou variantách s dosahem 500 km, a pak přes 2 000 km. První z nich má stát až 31,4 milionů korun, druhý pak až 37,6 milionů korun. V rodině Iskanderů však existují i balistické rakety, označované jsou jako Iskander-M, uvádí Wikipedia, jejichž verze se liší například hlavicí. Cenově se potom pohybují od 50 do 63 milionů korun.

Cena Kinžalu se blíží 100 milionům Kč

K dalším druhům patří střely a rakety odpalované z letadel. Nejznámější z nich je střela Ch-101 užívaná na strategických bombardérech, jejíž dolet vychází na 3 500 kilometrů, uvádí Wikipedia. Ruské letectvo přitom platí za každou 42 až 50 milionů korun. Z letounů je potom odpalovaná i pseudobalistická raketa Ch-47M2 Kinžal označovaná Ruskem za hypersonickou, která je na tom ještě hůře – cenovka totiž šplhá až na 94,1 milionů korun.

České houfnice DITA ukazují Rusům technologickou převahu. Kdysi věrný odběratel si jich objednal hned 70

Skutečnou hypersonickou zbraní je pak střela odpalovaná buď z plavidel nebo ze systému pobřežní ochrany 3M22 Zircon. Wikipedia uvádí, že má dosahovat rychlosti až Mach 9 a dolet je 1 000 kilometrů. Cena jedné ovšem dosahuje 109 až 117 milionů korun. Námořnictvo tak vyjde levněji používat podzvukové střely s plochou dráhou letu Kalibr. Jejich cena je kolem 42 milionů korun, a navíc je lze odpalovat z hladinoných plavidel i některých ponorek.

Článek Rusové to tají, ale odborníci prozradili, kolik skutečně stojí nejobávanější ruské střely Kinžal, Kalibr nebo Iskander se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protilodní Zircon zvládne i pozemní cíl

Ruská hypersonická střela Zircon je primárně protilodní zbraň. Wikipedia uvádí, že je určena jako výzbroj hladinových lodí a ponorek, její deklarovaný dosah je 1 000 kilometrů a má dosahovat rychlosti až Mach 9, což jí má pomoci vyhýbat se protivzdušné obraně. V konečné fázi má přitom radarové navádění, ale Rusko ji použilo i proti pozemním cílům, kdy pužívá ke svému navedení satelitní navigaci. Rusi přitom upozorňuje, že s nesestřelitelností Zirconu to nemusí být tak horké, neb musí v konečné fázi letu kvůli zaměřování výrazně zpomalit.

Video: Snadný úkol pro ukrajinský MiG-29 letící u země. Udeřil na ruský úkryt jako na kovadlinu francouzským „kladivem“

Su-57 je jediný ruský letoun 5. generace, potvrzuje Wikipedia, a i když jsou o jeho schopnostech někdy pochybnosti, nepochybně je silný. Jestliže se přitom Rusku skutečně povedlo Zircon upravit tak, že ho z něj lze odpalovat, a funguje správně, je toto spojení určitě nebezpečné pro lodě, ale případně ho lze nasadit i proti pozemním cílům. Přesná hmotnost střely sice není známa, ale jelikož Su-57 unese náklad až 7,5 tun, neměl by pro něj být problém.

Se Zirconem nebude Su-57 stealth

Spojení Su-57 a střely Zircon nedává Armádnímu Zpravodaji z mnoha důvodů smysl, a navíc není vizuálně potvrzeno. První zvláštností je, proč ji vlastně Rusko na letounech 5. generace chce, když jich má jenom několik desítek. Její délka je navíc kolem 9 m, takže ji určitě ponesou pod trupem, a nikoliv uvnitř, čímž přichází o schopnost stealth, tedy jednu ze svých klíčových výhod. A pokud má Zircon dolet 1 000 kilometrů, lze ho stejně tak umístit na letouny 4. generace, kterých má Rusko mnohonásobně více, a vykonají takovou práci zcela shodně.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Možným důvodem je snaha udržet Su-57 v popředí pozornosti, soudí NationalInterest, a to hlavně pro budoucí exportní ambice Ruska. Stejně tak může jít o snahu prezentovat se jako velmoc s výjimečnými zbraněmi, a to nejen na domácí půdě, ale i navenek. Je to podobné, jako když Rusko dříve deklarovalo možnost odpálení balistické rakety Ch-47M2 Kinžal z Su-57. I tu označuje za hypersonickou zbraň, i když je to vlastně označení nesprávné.

Článek Rusko v tichosti vyzbrojilo Su-57 střelou Zirkon. Může to být zabiják lodí, ale také taktika, jak neúspěšné letadlo prodat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Původní YJ-15 je určena proti lodím

První střelou označovanou jako YJ-15 je dle všeho nadzvuková protilodní zbraň vyvinutá na základě předchozí protilodní střely YJ-12. Wikipedia ji popisuje jako střelu s náporovým motorem, doletem až 500 km, a s pravděpodobnou možností nést hlavici o hmotnosti až 500 kg. Odpalovaná je z lodí, letadel i pozemních stanovišť, takže lze předpokládat, že bude nová střela podobná, jenom s nějakými vylepšenými schopnostmi.

Various new missiles (ship UVLS launch?) confirmed, my 2c on roles:
– YJ-15, ramjet compact supersonic?
– YJ-17, waverider hypersonic glide?
– YJ-19, ?maybe scramjet hypersonic?
– YJ-20, biconical hypersonic/aeroballistic? Possibly seen before from 055..

Via REautomaton, SDF pic.twitter.com/9061QDAi09

— Rick Joe (@RickJoe_PLA) August 17, 2025

Druhá zbraň označovaná jako YJ-17 je podle všeho hypersonický kluzák, jelikož mu chybí vstupní otvory pro nasávání vzduchu, a zřejmě tedy nebude mít vlastní pohon. V tomto případě by byl vynesen nějakou balistickou raketou do veliké výšky, a pak by díky svému tvaru klesal vysokou rychlostí po nepředvídatelné dráze k zemi. DefenceSecurityAsia uvádí, že může jít o protilodní zbraň, ale není vyloučeno ani její použití proti pozemním cílům.

Balistická raketa může být hybridní

V případě YJ-19 se dle všeho jedná o hypersonickou střelu s plochou dráhou letu s náporovým nebo podobným typem motoru, ale nic více o ní známo není. YJ-20 pak vypadá jako vícestupňová balistická raketa – připomíná zbraň v minulosti zaznamenanou na velkém čínském torpédoborci Type 055, uvádí Twz, a odpalovaná by mohla být i z ponorek. Může se jednat o protilodní zbraň i raketu určenou proti pozemním cílům, přičemž jisté prvky naznačují, že by mohla mít některé schopnosti hypersonického kluzáku, takže jde o jakýsi hybrid.

Video: Skytští gryfové zničili mimořádně odolnou ruskou „tankovou boudu“. Podceňovaná konstrukce vydržela hodně

Takovéto zbraně ve výzbroji Číny jsou jistě výzvou pro Ameriku, neboť naznačují snahu mít schopnost vysoce přesných dálkových a obtížně sestřelitelných úderů. Armádní Zpravodaj soudí, že v případě konfliktu by se mohly stát cíli americká vojenská plavidla v Pacifiku, která např. spěchají a pomoc napadenému Tchaj-wanu, případně klíčová americká vojenská infrastruktura na ostrově Guam nebo na území jeho spojenců v blízkosti konfliktu.

Článek Čína vyvinula novou řadu hypersonických a nadzvukových útočných střel. Mohly by být klíčové při střetu s Tchaj-wanem a Amerikou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Balistická raketa s hypersonickou rychlostí

Turecko označuje podle TurkiyeToday svou raketu Tayfun Block-4 za hypersonickou balistickou, ale Armádní Zpravodaj soudí, že jde podle všeho hlavně o propagandistické označení a snahu zdůraznit, že tento nejnovější počin překonává magickou hranici Mach 5, což je více než pravděpodobné. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že balistické rakety s větším doletem toho jsou schopné již z principu, protože padají k zemi z výšky desítek i více kilometrů. Obecně proto není správně, pokud někdo označuje balistické rakety za hypersonické.

Opet Turska…! Ovo je veliko.
Turska tvrtka Roketsan predstavila je na sajmu IDEF 2025 u Istanbulu prvu tursku hipersoničnu balističku raketu Tayfun Block-4, dugu 6,5 metara, tešku 2300 kg, s dometom od 800 km, brzinom preko Mach 5 (oko 6100 km/h) i preciznošću unutar 5 metara!!… pic.twitter.com/2w6mi8Vi3J

— Vuk83J 🇭🇷 (@putnik833) July 23, 2025

Tayfun Block-4 je raketa o hmotnosti 7,2 tun, přičemž její délka činí 10 metrů, popisuje ArmyRecognition. Pohání ji potom raketový motor na tuhé palivo, takže je snadné ji odpálit – odpalovač má být mobilní. Využívá inerciální a satelitní navigaci, což jí dává přesnost mezi 5 až 10 metry, zatímco dosah je 800 km. Ale ve vývoji má být i upravená verze s doletem až 1 000 km. Jedná se tedy o zbraň spadající mezi balistické rakety krátkého doletu.

Tayfun Block-4 bude nejspíše dost ničivá

Hlavice turecké rakety má být fragmentovaná a vysoce explozivní. Wikipedia uvádí, že u předchozího modelu měla hmotnost 500 kg, a není vyloučeno, že byla tato sestava u Tayfun Block-4 zachována. Pak by raketa byla silná přibližně jako těžká letecká puma, takže by nejspíše dokázala zničit strategické cíle, třeba velitelství, ale šlo by ji samozřejmě použít i proti postavení protivzdušné obrany, letišti, skladu a mnoha dalším cílům.

19 íránských balistických raket může znít hrozivě, ale pro Patriot je to jenom předkrm a ani se nezapotí. Sestřelit jich může 100 %

Balistické rakety jsou obtížně sestřelitelné, což bude jistě případ i té turecké. Vzhledem k jejímu dosahu by ji dle Armádního Zpravodaje asi nezvládal ani systém MIM-104 Patriot, protože ten je určen proti raketám s kratším doletem. V dosahu Turecka má zřejmě jedinou adekvátní obranu Izrael. Raketa mu tak dává možnost odstrašení vůči možným soupeřům v regionu, i když jiné země si pochopitelně mohou pořídit podobné zbraně také.

Odhalení rakety Tayfun Block-4

Článek Turecko odhalilo vlastní hypersonickou raketu Tayfun Block-4: 7tunové monstrum by nejspíše nezničil ani MIM-104 Patriot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardér B-1B dostane nový pylon

B-1B je jediným nadzvukovým bombardérem amerického letectva. Wikipedia uvádí, že využívá různé typy pum, jichž může nést až 23 tun, případně několik typ řízených střel jako AGM-154 JSOW nebo AGM-158 JASSM. Americké letectvo ho ovšem plánuje vybavit i inovovaným typem pylonu, z něhož bude možné odpalovat nové hypersonické zbraně.

6 radarů a 6 dalších pozoruhodných vlastností ruské stíhačky Su-57 Felon, díky níž je dle Ruska lepší než jakákoliv konkurence

Kolik pylonů B-1 ponese, však není známé. Twz se domnívá, že by jich mohlo být šest. Známý však není ani typ hypersonické zbraně, ale Armádní Zpravodaj nevylučuje, že by to mohla být raketa AGM-183 ARRW. Pokud by to byla pravda, mohl by letoun s její pomocí zasahovat cíle do vzdálenosti minimálně 1 000 kilometrů. Vzhledem k tomu, že je podobný typ zbraně obtížně sestřelitelný, měla by vysokou pravděpodobnost zasažení cíle.

Budoucnost AGM-183 byla dříve nejistá

Na raketě AGM-183 ARRW pracuje americké letectvo již několik let, a po neúspěšných testech se zdálo, že bude její vývoj přerušen. Wikipedia však uvádí, že podle posledních zpráv má v roce 2026 vývoj pokračovat. Je o ní známo jen to, že by se měla pohybovat rychlostí kolem Mach 7, čímž by značně překonávala současné americké zbraně. Řízené střely odpalované z letadel létají většinou jenom vysokou podzvukovou rychlostí.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Pokud by s budoucí hypersonickou střelou chtělo americké letectvo útočit na soupeře, jako je Rusko nebo Čína, měli by s jejím zachycením veliký problém. Rusko sice deklarovalo, že tyto zbraně zvládají ničit jeho systémy S-400 a S-500, ale hlavně u prvního z nich se ukázalo, že jeho schopnosti byly značně nadsazované. Čína má nejen S-400, ale také HQ-9 vycházející z ruského S-300, ale vylepšený. I když je otázkou, jak účinný může být proti hypersonické zbrani.

Článek Americké bombardéry B-1B Lancer ponesou hypersonické střely, jimiž udeří až na 1 000 km. Rusko je nemá jak sestřelit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Současná střela nedosáhne až do Moskvy

Jedním ze způsobů, jakým může Francie k protivníkovi dopravit jadernou hlavici, je letectvo, konkrétně její letoun Dassault Rafale s řízenou střelou ASMP-A. Wikipedia uvádí, že má dosah až 500 kilometrů a rychlost až Mach 3. Nejde tedy o nějakou zastaralou zbraň; lze ji ovšem sestřelit protivzdušnou obranou, třeba ruským systémem S-400. Dosah 500 kilometrů navíc znamená, že letoun nemůže z prostoru NATO zasáhnout ani hlavní město, Moskvu.

🇫🇷 Le PR annonce le stationnement à l’horizon 2035 de l’ASN4G, futur missile de la composante aéroportée de la dissuasion française, sur la BA 116 de #Luxeuil-les-bains.

Ainsi que les deux escadrons de #Rafale au standard F5 qui l’emporteront. #défense pic.twitter.com/By2nONuObY

— OpexNews (@OpexNews) March 18, 2025

Řadu těchto problémů by však měla vyřešit právě vyvíjená střela ASN4G. DefenseMirror vysvětluje, že by měl její dosah stoupnout na 1 000 kilometrů a rychlost přesahovat Mach 5. To znamená, že se k cíli dostane rychleji a zároveň ji bude velmi obtížné sestřelit. Vzhledem k tomu, že má Francie omezené množství hlavic, Wikipedia mluví o zhruba 290, přináší menší riziko sestřelení omezeného arzenálu mnohem větší hrozbu pro případného protivníka.

ASN4G si musí počkat na verzi Rafale F5

Na modernizovanou střelu si francouzské letectvo, respektive námořnictvo, protože střelu s jadernou hlavicí mohou používat i letouny z francouzské letadlové lodi Charles de Gaulle, ještě počká. V plném operačním nasazení by měla být v roce 2035, uvádí ArmyRecognition. Na druhou stranu není vyloučeno, že kdyby Američané opravdu jaderný deštník nad Evropou stáhli, mohla by se Francie třeba s podporou dalších evropských států pokusit program urychlit.

F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry

Nasazení hypersonické zbraně s jadernou hlavicí každopádně není jenom o jejím samotném vývoji. Střelu ASN4G by totiž měla zvládat až nová varianta letounu Dassault Rafale označovaná F5, ani ta ještě není na světě. Vyznačovat by se měla výkonnějšími motory, novým radarem, datovými spoji, vyšší schopností přežití a doprovodem v podobě dronu, uvádí Wikipedia. Vývoj zbraně i nové verze letounu přitom není levnou záležitostí.

Článek Vyvíjená francouzská hypersonická střela s jadernou hlavicí by mohla odstrašit i velké Rusko. Doletí 2krát dále a bude těžké se jí bránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik by se mohl vydat na „testovací let“

Důvod uzavření vzdušného prostoru nad zmíněnou základnou je z logických důvodů neveřejný a Armádnímu Zpravodaji se o něm nepodařilo dohledat více než historickou spojitost. Oznámení o tom bylo zveřejněno 08. května 2025 a podmínky v něm uvedené mohou zřejmě naznačovat odpálení balistických raket, mezi nimiž by mohl být také Orešnik.

HIMARS zdánlivě selhal, když minul o dobrých 5 metrů – ale přesto zničil severokorejský raketomet KN-09 brutální ráže (video)

Tomu nasvědčuje dle redakce Armádního Zpravodaje stanovený rozsah výšek, v nichž bude vzdušný prostor uzavřen – od úrovně povrchu po neomezenou výšku, přičemž se zákaz vztahuje na všechny letouny – jinými slovy, nebe musí být naprosto čisté. Uzavírka bude platná dva dny po sobě, a to 12. a 13. května 2025, vždy od 06:00 do 16:00 tamního času.

Zda skutečně dojde k odpálení i věhlasné balistické rakety Orešnik, jisté není, ale nasvědčuje tomu případ z minulého roku, kdy došlo 21. listopadu 2024 k uzavření vzdušného prostoru nad touto základnou, načež z ní odstartovala právě ona balistická raketa, uvádí Wikipedia.

Skandál nejvyššího kalibru: maďarská rozvědka špehovala Ukrajinu a ohrožovala její bezpečnost. Zjišťovala umístění S-300

O bájné ruské velezbrani je známo omezené množství informací, z nichž jsou mnohé nejspíše zkreslené nebo nadsazené, jak je ostatně v Rusku již pověstnou tradicí. Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny přitom uvedlo, že raketa ve skutečnosti nenese název Orešnik, ale Kedr, přičemž byla vyvinuta na základě RS-26 Rubež.

Instalovaných na ní má potom být 6 hlavic, z nichž je každá vybavena šesti kusy submunice, a v závěrečné části své trajektorie má dosahovat dokonce rychlosti Mach 11. Může jít tedy o další testování v bojových podmínkách. Armádní Zpravodaj připomíná, že Ukrajina v současnosti nemá ve výzbroji systémy, jimiž by dokázala Orešniku čelit, ale ráda by je získala.

Pilot se katapultoval z neovladatelného letounu F/A-18 Hornet, který začal z ničeho nic hořet. Zřítil se na finskou vojenskou základnu

Jednat by se mohlo třeba o americký THAAD, ačkoliv je nepravděpodobné, že by jí ho Amerika dodala, protože ho sama potřebuje, a lépe na tom nebude ani se získáním izraelského Arrow-3, jelikož židovská země zbraně do války na Ukrajině nedodává ani jedné straně. V lednu 2025 ale Armádní Zpravodaj upozornil, že země vyvíjí vlastní systém speciálně proti Orešniku.

Článek Silný úder se blíží, Rusko se zřejmě zítra chystá odpálit svou velezbraň Orešnik. Ukrajina se nemá jak bránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Metal Storm má ohromující kadenci

Myšlenka čínského systému proti hypersonickým zbraním je v podstatě jednoduchá – počítá s vypálením ohromného množství malých projektilů proti blížící se střele nebo kluzáku. Jedinečnost Metal Storm má spočívat v tom, kolik takových projektilů je schopen vychrlit. Scmp uvádí, že by to mělo být víc než 1 milion za minutu. Zkrátka tolik, že se některý z nich trefit musí. Čína potřebuje podobnou zbraň například proti americké střele Dark Eagle.

Budoucí námořní dron z Ukrajiny je futurismus s raketou, kulometem a rotačákem, který napadne jakoukoliv ruskou loď i vrtulník

Armádní Zpravodaj připomíná, že systém využívající velké množství vypálených projektů však není ojedinělý, již se totiž používá. Je jím například americký Phalanx CIWS. Wikipedia uvádí, že dokáže střílet projektily ráže 20 milimetrů kadencí 4 500 ran za minutu, z čehož lze jasně odvodit, že americká zbraň vyvíjenému čínskému systému nesahá doslova ani po kotníky. I proto konstruktéři pravděpodobně doufají, že projektily mohou zbraň zastavit, i když poletí rychlostí větší než Mach 5.

Projektily jsou přímo v hlavních

Obrovské kadence má Metal Storm dosahovat pomocí unikátní konstrukce zahrnující minimálně 5 rotujících hlavní, uvádí AsiaTimes. Munice má být pak umístěna přímo v hlavních usazených v jakémsi výměnném kontejneru, a má být odpalována za pomoci elektromagnetického mechanismu. V okamžiku, kdy munice dojde, obsluha kontejner vyjme a vloží nový se střelivem a neopotřebovanými hlavněmi. Bližší informace o ráži zbraně nebo jejím dosahu však nejsou známé.

China is reportedly developing what may become the world’s most powerful machine gun, designed to counter hypersonic weapons. Unveiled as a multi-barreled weapon system under the Metal Storm project, the new Chinese development is said to outgun the U.S. Navy’s Phalanx CIWS pic.twitter.com/8G9GNLpZki

— Varun Karthikeyan (@Varun55484761) March 29, 2025

Princip zbraně by proti hypersonické střele mohl fungovat, domnívá se Armádní Zpravodaj, ale nemusí ji vždy zničit. Dosah Metal Storm bude jistě jenom v jednotkách kilometrů, a proto hrozí, že i když několik projektilů hypersonickou zbraň zasáhne, tak se díky své rychlosti k cíli stejně dostane a zničí ho. Je take velikou otázkou, jakým způsobem bude systém zaměřovaný a jak bude toto zaměřování efektivní. A rovněž je jasné, že jeden Metal Storm dokáže ochránit jenom velice malé území, takže bude třeba ve vysokých počtech.

Článek Čínská metla na hypersonické střely i kluzáky: nepříliš tradiční koncept počítá se sestřelením až 1 milionem projektilů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testovací hypersonická platforma MACH-TB

I když je to na dobré cestě, byla by chyba se domnívat, že je MACH-TB hotová hypersonická zbraň. Její výrobce, společnost Kratos, ji pojmenovala od anglického Multi-Service Advanced Capability Hypersonic Test Bed, což se dá přeložit jako víceúčelové zařízení pro pokročilé hypersonické testy. V podstatě lze říci, že tak Američané získali cenově dostupnou platformu pro testování různých technologií a nápadů, které budou užívat pro vývoj hypersonických zbraní.

„Kratos.. announced today that it has been awarded a five-year OTA contract for the Multi-Service Advanced Capability Hypersonic Test Bed (MACH-TB) 2.0 under Task Area 1. The total value of this award, if all options are exercised over the five-year period, is $1.45B.“ pic.twitter.com/EFCfBCvaJN

— Doha (@Doha104p3) January 6, 2025

Jde hlavně o soupeření s Ruskem a Čínou, protože ty již mají několik let ve výzbroji zařazené systémy jako DF-ZF nebo Avangard. Je samozřejmě velikou otázkou, nakolik jsou schopné a nasaditelné, ale není pochyb, že se v této oblasti dostaly obě země před Ameriku. A jelikož jsou hypersonické zbraně obtížně sestřelitelné, narušují rovnováhu sil. I v oblasti jaderného odstrašení, protože jsou schopny nést jadernou hlavici.

K vynášení MACH-TB slouží raketa

MACH-TB není jedinou technologií k testování potřebnou. Zařízení je propojené s nosnou raketou od společnosti Leidos, která v tiskové zprávě uvedla, že je k tomu využívána komerční raketa. Z popisu je tak jasné, že je systém MACH-TB dle všeho vytvořen na bázi jakéhosi hypersonického kluzáku, což je jeden z typů hypersonických zbraní.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

Hypersonický kluzák je zařízení, které je nějakým nosičem, například balistickou raketou, vynesené do veliké výšky, kde se odpojí a pokračuje k cíli. Wikipedia uvádí, že tento kluzák nejenže dosahuje hypersonické rychlosti, tedy vyšší než Mach 5, ale také může manévrovat. To činí jeho let nepředvídatelným a je obtížně sestřelitelný. Vozidlo může k cíli dopravit nejenom konvenční hlavici, ale i jadernou, a zasáhnout s velmi vysokou přesností.

mach-tb! glide on that thang! pic.twitter.com/94fBNg5PWh

— synthetic-aperture gaydar 🛰️📡🏳️‍🌈 (@nosimaj304l) November 26, 2024

Testovací start MACH-TB

Článek Poté, co Amerika zaostala za Ruskem i Čínou, může být hypersonické zařízení MACH-TB hledaným řešením, které jí přinese dominanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik zvládne jenom několik zbraní

Oleksandr Syrskyj, vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil připustil, že se země v současnosti nemá jak bránit raketě, jakou je Orešnik. Pravda uvádí, že na světě existuje jenom několik systémů protiraketové obrany schopných ji sestřelit, přičemž zrovna Ukrajina je nemá. Ráda by je ale získala od spojenců, případně se pokusí takový systém vyvinout sama.

Rusové zažívají chaos. Kvůli ukrajinským útokům museli snížit spotřebu dělostřelecké munice o 50 %

Nejjednodušším způsobem, jak raketě Orešnik čelit, by byl nejspíše systém THAAD. Jeho výrobce Lockheed Martin uvádí, že je schopen zničit rakety zvnitř i mimo atmosféru, ale existuje jenom 7 baterií. Ty jsou na Guamu, v Jižní Koreji a na Blízkém východě, ale ani jedna není volná. Raketu by měly sestřelit i interceptory z lodí se systémem Aegis, ale ty Ukrajině těžko někdo dá. Účinný by pak měl být i izraelský Arrow-3, ale židovská země Ukrajině zbraně nedodává.

Rusko to tvrdí, ale Orešnik není hypersonický

Orešnik je balistická raketa středního doletu a jde pravděpodobně o derivát ruské rakety RS-26 Rubezh. ArmyRecognition uvádí, že nese několik návratových vozidel MIRV určených hlavně k dopravě jaderné hlavice – na konvenční úder však není dostatečně přesná. Rusko ji propagandisticky označuje za hypersonickou zbraň, ale jde o klam. Balistické rakety opravdu většinou rychlost Mach 5 překonají, ale za hypersonické považovány nejsou.

Článek Ruská „hypersonická“ raketa Orešnik je pro Ukrajinu hrozba, nemá jak se jí bránit. Ukrajinský vrchní velitel nastínil, jak s ní bude bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tchaj-wan může zasáhnout i Peking

O tchajwanské střele Qingtian je známo jenom málo informací. ArmyRecognition uvádí, že je vyvrcholením programu střel Yun Feng, jehož cílem bylo vyvinout střelu schopnou zasahovat cíle v severní a střední Číně, doplňuje Wikipedia. Záměrem je zřejmě dát Číně najevo, že pokud se odhodlá zaútočit – v první fázi by se jednalo o odstřelování nějakých cílů – nezůstane to bez odpovědi a dojde k ničení objektů na jejím pevninském území.

Tchaj-wan se „bojí“ reagovat a Čína prostě touží vyvolat válku. Slabší ostrov se snaží zdržovat, dokud ho nevyzbrojí Američané

Střela Qingtian by měla létat rychlostí Mach 6, díky čemuž by mohla být pro čínskou protivzdušnou obranu, v níž jsou systémy jako HQ-9, velice obtížným cílem. Není ale známo, zda spoléhá jenom na rychlost nebo dokáže i manévrovat, což by z ní činilo ještě obtížnější cíl. Její dosah má být 1 200 až 2 000 km, a pokud je to pravda, dokáže zasáhnout cíle až v Pekingu, minimálně však bližší města jako Šanghaj nebo Wu-chan.

Střela Qingtian zvládne i bunkry

Pohon střely zajišťuje náporový motor, ale podrobnosti o něm nejsou známy. Vzhledem k její vysoké rychlosti museli však tchajwanští konstruktéři vyřešit problém se zahříváním pláště, což zvládli díky speciálním kompozitním keramickým materiálům. Teplo může být sice problém i pro nějaké naváděcí systémy, ale lze předpokládat, že bude Qingtian spoléhat hlavně na GPS; pak by mohla mít i velmi vysokou přesnost. O hlavici je potom známo pouze to, že by mohla být polopancéřová a průbojná, takže by nejspíše zničila i bunkry.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Program hypersonických střel Qingtian bude mít i českou stopu. Jelikož bude jejich odpalovač mobilní, aby ho bylo obtížné zaměřit a zničit, potřebuje pro něj tchajwanská armáda těžký podvozek. Tím je pravděpodobně český Tatra Force 12×12, uvádí MilIn, i když není vyloučeno ani použití amerického od společnosti Oshkosh.

Článek Tchajwanská hypersonická střela dosáhne až 2 000 km a čínská obrana s ní může mít veliké problémy. Odpalovat ji pomůže česká Tatra se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dosah hypersonické zbraně je prý 1 500 km

Nejnovější severokorejskou hypersonicou zbraní je balistická raketa středního doletu osazená hypersonickou hlavicí, uvádí BBC. Diktátorský režim přitom tvrdí, že je během letu schopna dosáhnout rychlosti až Mach 12 a zasáhnout cíl na vzdálenost až 1 500 km. V takovém případě je schopna ohrozit nejen Jižní Koreu, ale i Japonsko, i když na americký Guam nedosáhne.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Tvrzení Severokorejců však jihokorejská armáda, která každý raketový test u sousedů bedlivě sleduje, označila za klam. KoreaTimes uvádí, že podle výsledků pozorování uletěla vzdálenost jenom 1 100 km. Ani tak ale není pochyb, že se Severokorejci snaží podobnými testy své regionální soupeře přesvědčit a varovat, že mají systémy, na něž by nemusela jejich protivzdušná obrana stačit. Hypersonické zbraně jsou obecně velmi obtížně sestřelitelné.

Severokorejci mohou mít ruskou pomoc

Testovaná raketa, pravděpodobně se jedná o vylepšenou Hwasong-16B, má mít nový kryt motoru ze směsi uhlíkových vláken. MilIn také uvádí, že má disponovat i blíže nespecifikovaným vylepšeným naváděcím systémem, ale jak daleko se Severní Korea ve vývoji opravdu funkční hypersonické zbraně dostala, se z dostupných údajů těžko vyvozuje. Testování nicméně svědčí o tom, že zřejmě postupuje, a navíc není vyloučeno, že může mít pomoc z Ruska. Ostatně od něj má obdržet i vesmírné technologie, které jí mohou právě v tomto směru pomoci.

Článek KLDR dohání svět, ale možná lže. Úspěšně prý otestovala hypersonický kluzák, který zasáhne nejbližší americké spojence se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zřejmě dosud nejdelší let severokorejské střely

Na poli balistických raket je Severní Korea relativně pokročilá, ačkoliv v mnoha směrech za těmi západními zaostává. Ve vývoji však pokračuje a sklízí úspěchy, např. Hwasongpho-11-Da-4,5 označovanou za budoucnost; její nejznámější je sice zřejmě KN-23, ale ta má řadu problémů, mj. s přesností a spolehlivostí, jelikož až v 50 % případů selže.

Ale zpět k neznámé balistické raketě / hypersonické střele, kterou Severní Korea vypustila podle japonského ministerstva obrany 6. ledna 2025 ve 12:01, kdy radarová stanoviště J/FPS-5 hlásila jediný balistický cíl. Dosáhla přitom výšky až 100 km a uletěla 1 100 km z vnitrozemí Severní Koreje směrem na severovýchod, potažmo do Japonského moře.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Japonské, Spojené státy americké a Jižní Korea aktuálně ve spolupráci analyzují informace, ale předběžně bylo oznámeno, že se nepodobají žádným z dříve zjištěných. Pokud se jednalo o test hypersonické střely, byl by to dosud největší severokorejských úspěch. Ten naposledy provedla v lednu a dubnu roku 2024, připomíná MilIn, ale s poněkud horšími výsledky.

Jihokorejská média se nicméně domnívají, že byl test spíše politickým tahem, který měl Donaldu Trumpovi ukázat, že to KLDR myslí vážně.

Článek KLDR to myslí vážně: otestovala neznámou hypersonickou střelu a poslala vzkaz D. Trumpovi. Zřejmě může slavit úspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa, která vynese hypersonický kluzák

Dark Eagle vlastně sestává ze dvou systémů od dvou společností, uvádí Wikipedia. Prvním z nich je dvoustupňový raketový posilovač vyvinutý Lockheed Martin, jehož úlohou je vynést do výšky druhou část, tedy hypersonický kluzák C-HGB. Ten zkonstruovala společnost Dynetics a jako nepoháněný má rychlostí vyšší než Mach 5 zamířit k cíli. Během trasy může přitom měnit směr, aby byl jenom obtížně sestřelitelný (nebo ideálně vůbec).

A USAF F-16 flies by one of the LRHW TEL assigned to Bravo Battery, 5th Battalion, 3rd Field Artillery, Long Range Fires Battalion, 1st Multi-Domain Task Force, participating in exercise Bamboo Eagle 24-3 at Nellis AFB
📸: U.S. Army photo by 1st Lt. David Kim pic.twitter.com/0Eyb5nqNbu

— Doha (@Doha104p3) August 31, 2024

NationalInterest uvádí, že by mělo být hlavním smyslem zbraně v americké strategii odstrašení Číny v oblasti Pacifiku. Nevylučuje ovšem ani možnost, že by mohla být nasazena k odstrašení Ruska, jelikož může kluzák díky svým schopnostem zasahovat různé druhy strategických cílů, například velitelství, bunkry nebo významné sklady. Výhodou LRHW je pak hlavně skutečnost, že bude odpalována nejenom ze země, počítáno je s ní i pro plavidla amerického námořnictva, uvádí na svých stránkách americké ministerstvo obrany.

Dark Eagle má dolet asi 3 000 km

O zbrani je pouze minimum informací, ale celá (raketový posilovač a kluzák) by měla mít hmotnost kolem 7,4 tun. Některé zdroje pak naznačují, že by kluzák mohl cíl ničit jenom svou kinetickou energií, ale není to potvrzené. S dosahem kolem 3 tisíc km patří tak mezi zbraně středního doletu, které ještě před několika lety omezovala již neplatná Smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu – ta se ale netýkala Číny, jenom USA a Ruska.

Video: ani tank nemusí ruské armádě přinést úspěch, pakliže musí čelit zarputilým obráncům, jimž se podaří vletět dronem do BMP-2

V pozemní verzi by měla baterie Dark Eagle obsahovat 4 vozidla a na každém by měly být 2 rakety s kluzákem, celkem tedy 8 střel. Řízena přitom bude z velitelského vozidla a její mobilita by nepříteli velmi komplikovala možnost ji celou i jenom z části zničit. Ve výzbroji, a tedy i připraveny k nasazení, by měly být první kusy k dispozici již v roce 2025.

Článek Americká hypersonická zbraň „Temný orel“ může být kladivem na Rusko a Čínu. V rychlosti Mach 5 bude téměř nesestřelitelná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zircony zatím útočily jenom na pozemní cíle

Admiral Isakov ještě není v činné službě, zatím byl jenom spuštěn na vodu a počítá se s ním v roce 2027. V té době už bude možná i jasné, co vlastně střely 3M22 Zircon dokáží – ačkoliv jsou již ve výzbroji, Rusko dosud na veřejném cvičení neukázalo, že by byly schopné zasáhnout nějakou loď – jenom tvrdí, že to zvládají, což je ale velice obtížný úkol. Nasazeny již byly, ale jejich cíl byl pozemní, uvádí Reuters s tím, že to prokázala analýza trosek.

#Frigate #AdmiralIsakov launches fourth #warship of #Russia ‚s #Project22350 hits water https://t.co/Q67jZh8oy4 pic.twitter.com/Oyn6ffgHxv

— Navy Recognition (@NavyRecognition) September 30, 2024

O střele 3M22 Zircon jsou dostupné jenom kusé údaje publikované Ruskem. Její dosah má být 1 000 km, uvádí MissileDefenseAdvocacy, a rychlost hypersonická, takže má být téměř nesestřelitelná. Ale i kdyby to byla pravda, nemusí být zabijákem letadlových lodí, jelikož se proti ní dokáží bránit jednoduše tak, že letadly zničí její nosič, jakým je Admiral Isakov dříve, než se dostanou na dostřel. Navíc hypersonické střely sestřelit jdou, i když obtížně.

Admiral Isakov má ve výzbroji i další zbraně

Fregata třídy Projekt 22350, jakou je Admiral Isakov, je spíše menším plavidlem – na délku má 135 metrů a výtlak 5 400 tun, uvádí Wikipedia. Jde o zhruba poloviční výtlak, než jaký mají nejnovější americké torpédoborce třídy Arleigh Burke. Její max. rychlost je pak 29,5 uzlů a operovat může po dobu 30 dní. Na její palubě složí osádka složená z 250 námořníků.

Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská

3M22 Zircon jsou umístěny ve dvou vertikálních odpalovačích, z nichž je v každém 8 buněk na střely. Kromě těch do nich lze nabít i protilodní střely P-800 Oniks nebo 3M54-1 Kalibr určené k útokům na pozemní cíle, a loď má rovněž dělo ráže 130 mm, 32 střel systému Redut, což je námořní verze systému protivzdušné obrany S-350, a dále systém Palash na blízkou protiraketovou obranu. Fregata může také bojovat s ponorkami za pomoci protiponorkových torpéd.

The frigate Admiral Isakov(Pr. 22350) being built for the Russian Pacific Fleet was launched at the PJSC Shipbuilding plant Severnaya verf.
The frigate will join the Russian Navy in 2027. pic.twitter.com/z1EoShunWb

— Massimo Frantarelli (@MrFrantarelli) September 27, 2024

Křtění ruské fregaty Admirál Isakov

Článek Ruské hypersonické střely Zircon nejsou pro americké „letadlovky“ zdaleka takovým nebezpečím, jak by se mohlo zdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny unesou střel Mako několik

S vývojem začala americké společnost Lockheed Martin již v roce 2017 a odhalila ji o 7 let později, uvádí Wikipedia. Údajně ji už také předala americkému letectvu a námořnictvu, ale není jasné, zda to znamená její zařazení do výzbroje – pravděpodobnější je testování. Ze známých parametrů je jasné, že půjde o malou zbraň, výrazně menší než je třeba ruská Ch-47M2 Kinžal, a je určena pro různá letadla, která jich mohou nést vyšší počet.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že mohou střelu Mako používat oba americké letouny 5. generace, tedy Lockheed Martin F-35 Lightning II a Lockheed Martin F-22 Raptor, a pak mnohé rovněž americké 4. generace, např. Boeing F/A-18E/F Super Hornet nebo hlídkový Boeing P-8 Poseidon. F-35 unese střel až 6 na vnitřních i vnějších závěsnících, ale jenom v případě použití vnitřních závěsníků jí zůstane schopnost stealth. Vzhledem ke kompatibilitě výzbroje pak bude nejspíše možné zbraně integrovat i na další západní letouny.

Mako má mít různé typy hlavic a navádění

Střela Mako je dlouhá 3,6 m a její hmotnost je 590 kilogramů, z čehož připadá 60 kilogramů na váhu hlavice, uvádí MilIn. Vzhledem k tomu, že je konstrukce modulární, lze vždy zvolit nejvhodnější typ hlavice a nejspíše i naváděcí soupravy. Je tedy možné, že by raketa mohla zasahovat třeba i námořní cíle. Pohání ji přitom raketový motor na tuhá paliva rychlostí nad Mach 5 a může manévrovat ve vysokých výškách. Další podrobnosti jako třeba dolet a profil letu zatím nejsou známé, ale dosah nebude vzhledem k velikosti extrémní.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

Lockheed Martin se snažil při konstrukci střely využít dostupné komponenty a mnohé části vyrábí za pomoci 3D tisku, uvádí TheAviationist. To by mělo náklady na výrobu oproti podobným zbraním výrazně snížit a umožnit masovou sériovou produkci. Pokud je to pravda, mohla by Amerika a spojenecká letectva střely v případě konfliktu nasadit ve vysokých počtech a letadla držet mimo dosah protivzdušné obrany, která by Mako ničila jenom obtížně.

Článek Detaily prozrazují více o nové americké hypersonické střele Mako, která má být levná a „utnout“ celé Rusko i s Čínou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyšší rychlost chce více paliva; o dost více

Jedním z mnoha problému hypersonické rychlosti je, že je pro její dosažení zapotřebí mnoho energie, což znamená velkou spotřebu paliva. Hypersonicky letící střely – nebo spíše v budoucnu letadla – by tak byla omezena velikostí palivových nádrží, i když nejen jimi, a měla by relativně krátký dosah. Ve srovnání s tradičními motory má však duální nebo také dvourežimový náporový motor generovat větší energii z výrazně menšího množství paliva, uvádí TheDefensePost.

iZdroj fotografie: Pxhere

Technologie duálního náporového motoru společnosti GE Aerospace umožňuje ve srovnání s předchozími demonstrátory hypersonické technologie trojnásobný nárůst proudění vzduchu, uvádí Defence-Blog. Jak toho bylo dosaženo, je samozřejmě konstrukční tajemství a bude to vyžadovat celou škálu testů. Ale pokud vše dopadne dobře, může být motor pravděpodobně jednou z revolucí v oblasti letectví pro příští desetiletí.

Technologie by posunula letadla i střely

Společnost GE Aerospace na internetových stránkách uvádí, že by její motor mohl být používaný víceúčelovými letadly a umožnit jim větší dolet za vysokých rychlostí. Nejspíše má v první fázi na mysli vojenská letadla, neboť ta jsou na podobných technologiích postavena – využití motoru si však lze představit i při konstrukci řízených střel, a do budoucna také v oblasti dopravního letectva – mnozí konstruktéři sní o alespoň nadzvukových dopravních letadlech.

14násobek rychlosti zvuku: ke skutečným zbraním budoucnosti jsou nejblíže Číňané, kteří stvořili nemožné – hypersonický generátor

Byla by ovšem chyba se domnívat, že jenom díky úspěšné konstrukci motoru by začala letadla najednou létat vysokými nadzvukovými nebo dokonce hypersonickými rychlostmi. Motor je totiž jenom jednou z podmínek, neboť vysoké rychlosti vyžadují vyřešit i další problémy. Třeba nejrychlejší vyráběný letoun historie, Lockheed SR-71 Blackbird, měl kvůli teplu vznikajícím při letu rychlostí až Mach 3,3 trup z velké části z drahého titanu, uvádí Wikipedia. Ale použít extrémně drahé materiály u běžných letadel by bylo ekonomicky nesmyslné.

Článek Budoucnost je (snad) na dosah: hypersonický dvourežimový motor by mohl umožnit vysokorychlostní lety i zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety je vidět na videu, ale bez informací

Informace o čínské balistické raketě jsou velice omezené. Vycházet se dá pouze ze záběrů publikovaných čínskou armádou, na nichž je vidět odpal nové rakety z bombardéru H-6, uvádí Janes. Svým uspořádáním se střela nápadně podobá konstrukci ruské rakety Kinžal odpalované z letounů Mikoyan MiG-31K Foxhound nebo strategických bombardérů Tupolev Tu-22M Backfire. Informace o schopnostech a parametrech rakety ale nejsou známé.

If I’m not mistaken then is is the first footage of a H-6K firing – or at least dropping – a KD-21/YJ-21 (known is so far only the designation 2PZD-21) Air launched ballistic missile. pic.twitter.com/lilwVKB2Qm

— @Rupprecht_A (@RupprechtDeino) May 1, 2024

Twz uvádí, že je raketa podobná střele vystavené na Airshow China v Zhuhai v listopadu 2022. Na jejím boku je nápis 2PZD-21, což by napovídalo, že se jedná o střelu označovanou jako KD-21 nebo YJ-21. To je sice protilodní balistická raketa, má však zřejmě schopnost zasahovat i pozemní cíle, nebo může být upravena. Lze předpokládat, že v případě odpálení střely z bombardéru je její dosah díky výšce a rychlosti větší, než kdyby startovala ze země nebo lodi.

Raketa YJ-21 původně startovala z lodi

Čínská protilodní balistická raketa YJ-21 má dosahovat hypersonické rychlosti a mít schopnost manévrovat, přičemž nese konvenční hlavici, uvádí Wikipedia. Odpalována má potom být z velkých čínských torpédoborců Type 055 a odvozena má být z protilodních balistických střel DF-21D odpalovaných ze země. Odhady mluví o tom, že je YJ-21 schopna rychlosti Mach 6 až 10 a její dolet je 1 500 kilometrů – tedy v případě odpálení z lodi. Ale informace o tom, jakým druhem navádění disponuje nebo jak velikou má hlavici, neznáme.

Davidův prak „aka“ Kouzelná hůlka má 2násobný dosah než americký Patriot, na uzdě udrží i ruské bombardéry Tupolev Tu-160 a Tu-95

Strategický bombardér Xi’an H-6 je licenční kopie starého sovětského bombardéru Tupolev Tu-16 Badger, v Číně se začal vyrábět v roce 1968, uvádí MilitaryFactory. Jde o zastaralou konstrukci se dvěma motory, ale Čína ji modernizovala; při odpalování raket na dlouhou vzdálenost na designu nezáleží. Dosahuje rychlosti až 1 050 km/h a jeho bojový dosah je 1 800 km, přičemž unese až 12 tun pum, ale častěji bývá vyzbrojen různými typy střel.

5月1日メーデー特番内に登場したH-6K爆撃機。
2PZD-21 ALBMの実弾発射シーンがあります。 pic.twitter.com/68uxH3Eazz

— お砂糖wsnbn (@sugar_wsnbn) May 1, 2024

Záběry z odpálení balistické rakety z bombardéru H-6

Článek Čínská hypersonická raketa je nápadně podobná ruskému Kinžalu: létat má až Mach 10 a odpalovat ji mohou staré bombardéry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mako je malá střela určená pro letadla

Existující hypersonické zbraně jsou v současné době většinou ve formě kluzáků nebo balistických raket, ale existuje i možnost, aby se jednalo o střelu se silným pohonem, který by ji zrychlil nad Mach 5. A právě takovou střelou je Mako z dílny společnosti Lockheed Martin. Má být však být menší než existující hypersonické zbraně, uvádí Twz, a primárně je určena pro letadla, ale existuje i možnost, že ji budou moci využívat lodě nebo ponorky.

Lockheed Martin and CoAspire unveiled the new Mako Multi-Mission Hypersonic Missile at Sea Air Space 2024.

F-35A launching six of the hypersonic missiles. pic.twitter.com/lVf84boQXV

— STARSCREAM (@cybervers7) April 13, 2024

Zatímco většina existujících hypersonických zbraní musí být odpalována pomocí raketového nosiče, bombardéru či specializovaného letounu, Mako má být velice univerzální. Díky své velikosti je vhodná pro celou řadu víceúčelových letadel používaných v americkém letectvu i námořnictvu – do výzbroje ji bude mít například Lockheed Martin F-35 Lightning II, nejspíše verze A a C, pak General Dynamics F-16 Fighting Falcon, námořní Boeing F/A-18E/F Super Hornet, a případně i hlídkový Boeing P-8 Poseidon, ale i další letouny, uvádí NavalNews.

Jenom 4 metry dlouhá a 590 kg těžká

Přesné specifikace hypersonické střely nejsou známé, ale má být zhruba 590 kg těžká a 4 metry dlouhá, uvádí Wikipedia. Disponovat má pak hlavicí o hmotnosti 130 kilogramů. Není však jasné, jaký bude mít dosah, ani jaké bude dosahovat rychlosti – pouze to, že půjde o hypersonickou zbraň. Poháněna má být raketovým motorem na tuhá paliva, ale je jasné, že nebude mít veliký dosah – údaj není nikde uveden, ale obtížně půjde o vyšší stovky km.

14násobek rychlosti zvuku: ke skutečným zbraním budoucnosti jsou nejblíže Číňané, kteří stvořili nemožné – hypersonický generátor

Stejně tak není známo, jak bude střela naváděna – může to být například přes GPS, s jejíž pomocí může být velice přesná, ale jenom proti nehybným cílům. Vzhledem k její velikosti lze usuzovat, že by jejími cíli byly taktické objekty, tedy například různá velitelství, sklady, stanoviště protiletadlové obrany a další. A jelikož není ani příliš těžká, mohl by jich letoun pravděpodobně nést hned několik a odpalovat je mimo dosah protivzdušné obrany nepřítele. Rychlé střely by měla obrana problém sestřelit a k cíli by letěly jenom velmi krátkou dobu.

Článek Nová americká hypersonická střela Mako je veskrze unikátní, nikde ve světě zatím nemá protějšek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schopnostmi Zirconu se Rusko rádo chlubilo

Ačkoliv přesné specifikace střely Rusko utajovalo, mnohými parametry se chlubila hlavně ruská státem kontrolovaná média. Wikipedia uvádí, že má být Zircon střelou s náporovým motorem létající rychlostí až Mach 9, zatímco její dosah je až 1 000 kilometrů a má mít hlavici o hmotností 100 až 150 kilogramů. Kromě hlavice by pak měla lodě ničit i kinetickou energií, a díky extrémní rychlosti ji existující systémy protivzdušné obrany nemají být schopné zachytit.

Russia changed the game again with mass production of the Zircon missile

Spotting plane takeoffs is useless, it can hit anywhere in Ukraine before Zelensky even blinks pic.twitter.com/QMtN88tsoc

— What the media hides. (@narrative_hole) March 26, 2024

Opak je ale pravdou – v praxi se ukázalo, že střelu Zircon mohou zachytit třeba systémy MIM-104 Patriot a SAMP/T, upozornil Defence-Ua. A pokud to dokáží tyto systémy, je více než zřejmé, že by to uměly i lodě se systémem Aegis nebo střelami Aster. Možné to je, protože nejnovější analýzy sice potvrzují hypersonickou rychlost střely, ale nemá být Mach 9, ovšem „pouze“ kolem Mach 5,5, ač při klesání z velké výšky o něco vyšší. V závěrečné fázi letu ale střela zpomaluje na rychlost Mach 4,5, s čímž so už moderní zbraně poradí.

Hlavice střely Zircon je velice malá

Analýzy také ukazují, že Zircon není až tak ničivý, jak se z prezentovaných materiálů a odhadů mohlo zdát. KyivPost uvádí, že analyzované vzorky sestřelených Zirconů odhalily velmi nízkou hmotnost hlavice, a to 40 kilogramů, což je hodně pod avizovanými 100 až 150 kg. V podstatě se dá říci, že to střelu vylučuje jako zabijáka letadlových lodí, protože tak malá hlavice plavidlo o výtlaku 100 tisíc tun vážně poškodit nemůže. A neobstojí ani argument s kinetickou energií, protože by střela do lodi nenarazila ani hypersonickou rychlostí.

Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská

Ze zmíněných parametrů ale nelze konstatovat, že by Zircon nebyl nebezpečnou zbraní – ruským konstruktérům se bezpochyby podařilo vytvořit zbraň s hypersonickou rychlostí po většinu dobu letu. Ale nepřišli s nějakým revolučním nápadem na zaměřování v hypersonické rychlosti – střela naopak musí zpomalit, což ji činí zranitelnou. Zircony jsou navíc drahé, cena jednoho je odhadována na až 250 milionů korun, a jsou i náročné na konstrukci. Rusko navíc dle všeho nemá kapacity na to, aby je mohlo produkovat masově.

Článek Ruská hypersonická střela Zircon měla být nezastavitelná, ale v reálu má při útoku pouze 1/2 rychlost a sotva by poškodila loď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hypersonický kluzák by doletěl až do Japonska

Označení Hwasong-16B odborníci používají pro raketový nosič opatřený hlavicí v podobě hypersonického klouzavého vozidla (terminus technicus). Wikipedia uvádí, že jde o raketu středního doletu, i když ji chybně označuje za balistickou, protože její hlavice po žádné balistické dráze neletí. Její dosah by měl být, alespoň dle tvrzení Severokorejců, kolem 1 000 kilometrů, což znamená, že může ohrozit nejenom Jižní Koreu, ale také Japonsko.

בום חגיגי: צפון קוריאה מודיעה על ניסוי מוצלח של טיל בליסטי חדש לטווח בינוני (IRBM) עם ראש קרב היפרסוני גולש בטכנולוגיה חדשה „שיכולה לשפר את השרידות של כל הטילים הגרעיניים במדינה“.
ויקרא שמו בפיונגיאנג: Hwasong-16B pic.twitter.com/UgtfxhFLpw

— Shay Yeger (@ShayYeger) April 3, 2024

Nejvíce informací o zbrani poskytuje video přinesené severokorejským režimem. Twz uvádí, že je na něm vidět 14kolové odpalovací vozidlo s raketou na tuhá paliva – má se jednat o dvoustupňovou raketu. V její přední části je viditelné hypersonické klouzavé vozidlo, které je při přepravě v jakémsi pouzdru. Severní Korea již hypersonický kluzák schopný prorážet protiraketovou obranu testovala, ale není jasné, zda se jedná o stejný nebo odlišný typ.

Raketa vyletěla přes 100 km vysoko

Princip fungování takovéto zbraně je v začátku podobný klasické balistické raketě. Ta vystoupá do vysoké výšky; Hwasong-16B měla při testu dosáhnout výšky až 101,1 km. Tam se pak oddělí hypersonický kluzák, který klouže ke svému cíli. Během letu může měnit směr a výšku, což znesnadňuje jeho zaměření i sestřelení. Zároveň se přitom pohybuje velice rychle, protože letí rychlostí nad Mach 5, čehož je dle všeho severokorejská zbraň schopná.

Hwasong-18 může Americe přinést utrpení – dokáže zabít miliony lidí i zasáhnout jakékoliv místo v USA, a odpálit ji lze okamžitě

Vyvinout takový systém není jednoduché; EurAsianTimes předpokládá, že severokorejský režim dostal pomoc z Ruska, protože sám by všechny potřebné technologie nejspíše nezvládl. Může se jednat třeba o technologii raketových motorů na tuhá paliva, která je mnohem vyspělejší a flexibilnější než donedávna používaná technologie severokorejských motorů na palivo tekuté. Jasné pak také není, jaké navádění kluzák má, i když pokud by měl jadernou hlavici, nemusel by být tak extrémně přesný, což je nutnost u hlavice konvenční.

Článek Hwasong-16B je nejnovější severokorejský hypersonický komplet, na jehož vývoji se pravděpodobně mohlo podílet Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela se při své rychlosti stává neviditelnou

Jedním z důvodů, proč Rusko vyvinulo hypersonické zbraně, je snaha uniknout protivzdušné obraně západních zemí, hlavně pak USA. ThePrint uvádí, že speciálně střelu 3M22 Zircon Rusko označuje za nesestřelitelnou, a také již oznámilo její nasazení. Známo je o ní jenom minimum informací, navíc mohou být mnohé z nich dezinformace a nepravdy. Třeba MilIn ptoom uvádí, že minimálně dvě odpálené střely Zircon se již protiletadlové obraně podařilo sestřelit, ale není jasné jak. Nejpravděpodobnější je zásah protistřelou z MIM-104 Patriot.

Appears that Ukrainian forces likely downed a pair of Russian 3M22 Zircon hypersonic cruise missiles this morning over Kyiv.

Seen here, the wreckage of a downed Zircon near Kyiv. pic.twitter.com/49TEJDN0N0

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) March 25, 2024

Důvodů, proč bývá střela Zircon označována za nesestřelitelnou, je několik. Tím prvním je rychlost, MissileDefenseAdvocacy upozorňuje na Putinovo tvrzení, že dosáhla rychlosti Mach 9, což znamená, že je jenom málo času na její zachycení. Při tak vysoké rychlosti se navíc kolem střely vytváří plazma, která způsobuje efekt neviditelnosti, protože ruší signály radarů, a je tedy problém na takovou střelu navést protistřelu. Možné také je, že může měnit směr letu.

Velký problém je navádění střely

Udávaný dosah střely Zircon je 1 000 km, ale to platí jenom v okamžiku, kdy letí po polobalistické dráze. V případě letu v nízké výšce nad mořem a pevninou je nejspíše mnohem kratší. Wikipedie uvádí, že má hlavici o hmotnosti 300 až 400 kg, a pravděpodobně může nést i hlavici jadernou, ač je pro cíl ničivá už jenom její kinetická energie. Podle Ruska je střelami vybavena fregata Admiral Gorškov, a v budoucnu je ponesou také další lodě a ponorky.

Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská

Zircon může být zároveň ruskou dezinformační hrou, neboť ji tamní námořnictvo ještě nikdy veřejně nenasadilo ani při cvičení proti lodním cílům. Není proto jasné, zda se podařilo vyřešit problém s naváděním na pohybující se lodě, což je kvůli zahřívání a výše zmíněné plazmě problém. V případě útoku na pozemní cíl je to mnohem jednodušší, lze se totiž spolehnout třeba na satelitní navádění. Ale protože není mnoho informací kolem 3M22 Zircon klasifikovaných, skutečný stav věcí bude pravděpodobně znám až za několik let.

Článek Ruská „zázračná“ střela 2M22 Zircon má několik problémů, neboť je až příliš rychlá. Ale údajně je skoro nemožné ji sestřelit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela HACM bude hotová v roce 2027

Dodavatelem hypersonické střely je společnost Raytheon, a první kusy by mělo americké letectvo dostat v roce 2027, uvádí DefenseScoop; tedy pokud se vývoj nezkomplikuje. O tom, jak přesně bude americká hypersonická střela vypadat, se dá jen spekulovat, i když existují některé animace a na stránkách amerického letectva se objevil snímek, který údajně ukazuje část střely nebo spíše jejího prototypu. Část je to nicméně malá a nejde z ní nic poznat.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Raytheon na střele pracuje spolu se společností Northrop Grumman, která je dodavatelem pohonu. Spolupráce začala již v roce 2013, uvádí Raytheon na svých stránkách. Střelu by měl pohánět scramjetový motor, a společnost mluví ve svých zprávách o projektu střely s rychlostí vyšší než Mach 5, ale přesné číslo známo není. Wikipedia každopádně uvádí, že by se měla pohybovat rychlostí Mach 7 a mít dolet asi 1 600 kilometrů.

Hypersonická zbraň, která zdolá obranu

Třeba zmíněné Rusko má pro své letectvo hypersonickou střelu Ch-47M2 Kinžal, která se již v neporušeném stavu dostala do rukou ruských soupeřů, jimž může mnohé prozradit. Nejde ale o klasickou hypersonickou zbraň, jakou vyvíjí Američané, ale o balistickou raketu odpalovanou z letadla a odvozenou od 9K720 Iskander-M, uvádí MissileThreat. Balistické rakety dosahují hypersonických rychlostí běžně, ale klasické hypersonické střely by měly umět významně měnit směr, což by ve spojení s rychlostí mělo zaručit průnik protivzdušnou obranou.

„Nositel vítězství“ zvaný Fattah je první íránská hypersonická raketa v historii, třeba Evropu ale zdaleka neohrozí

Američané potřebují hypersonické zbraně proto, aby před nimi další velmoci jako je Čína a Rusko nezískaly náskok. Až bude HACM k dispozici, budou ji pravděpodobně používat strategické bombardéry Rockwell B-1 Lancer, Northrop Grumman B-2 Spirit a Boeing B-52 Stratofortress, ale i letouny McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle. Alespoň se tedy jejich osádky s hypersonickou zbraní seznamovaly, uvedlo americké letectvo ve své tiskové zprávě.

Článek Hypersonická americká střela HACM s rychlostí Mach 7 vzniká, aby nebylo Rusko lepší. Zdolat má snadno jakoukoliv obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Satelity rozeseté po celé oběžné dráze

Vůbec prvním krokem k tomu, aby se daly hypersonické zbraně zastavit, je umění je detekovat. Americká cesta je založena na vybudování vícevrstevní architektury protiraketové obrany, uvádí SpaceNews, kdy myšlenka spočívá v tom, že by ve vesmíru byl ne jeden, ale více systémů složených z různých typů satelitů a v různých výškách, které by se navzájem doplňovaly, a také by vzájemně komunikovaly. To by zajistilo nejenom detekci, ale i navedení protizbraní na hypersonické cíle, a zároveň by byla taková struktura odolnější proti útoku.

iZdroj fotografie: Uživatel Nutshell Military / Creative Commons / CC BY-SA

Zbraní schopnou nést jadernou hlavici a zaútočit na cíle kdekoliv na zemi jsou tzv. hypersonická klouzavá vozidla. Ta je nutné vynést do velké výšky jako balistickou raketu, kde se od nosiče odpojí, ale neklesají po balistické dráze jako běžné hlavice raket. Mohou manévrovat a je velice obtížné je sledovat, uvádí ScientificAmerican, přičemž mohou letět v atmosféře, ale i mimo ni, a navíc velmi vysokou rychlostí. Ve výsledku je tak málo času na jejich zaměření. Hypersonické kluzáky má nyní mít Rusko, ale i Čína, a možná také Severní Korea.

Cíle je nutné detekovat a navést na ně zbraně

Americké řešení spočívá minimálně ve dvou projektech – prvním je „Hypersonic a Ballistic Tracking Space Sensor“ od Agentury protiraketové obrany, a druhým sledovací vrstva Agentury pro rozvoj vesmíru. Satelity prvního projektu mají sledovat balistické a manévrující hypersonické střely létající mimo dosah současných systémů detekce balistických střel, kdežto v druhém případě je budován varovný a zároveň komunikační systém, uvádí TheDefensePost. Jeho satelity mají být levné, snadno nahraditelné, a bude jich možná až tisícovka.

14násobek rychlosti zvuku: ke skutečným zbraním budoucnosti jsou nejblíže Číňané, kteří stvořili nemožné – hypersonický generátor

Sledování hypersonických zbraní je samozřejmě jenom prvním krokem v obraně proti nim. V další fázi bude nutné vyvinout systémy, které budou na základě získaných dat schopné cíle ničit. Může se jednat o nějaké typy protistřel, ale budou muset být mnohem rychlejší a pohyblivější než ty současné. Vyloučeno pak není ani použití energetických zbraní, ale i ty čeká dlouhý vývoj.

Článek Americká orbitální flotila by mohla sledovat nejen ruské hypersonické zbraně. Řešení je ovšem trochu neuvěřitelné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Arzenál raket, který stále roste

Severní Korea už má ve své výzbroji celou řadu balistických raket. Třeba KN-23, tedy takzvaný Kimskander, je velice moderní taktická balistická raketa, s níž lze zasahovat cíle hlavně v Jižní Koreji, přičemž dokáže i omezeně manévrovat, aby se vyhnula obraně. Režim ale vyvinul také zbraně mnohem delšího doletu, a mnohé z nich dokonce mají schopnost nést jaderné hlavice. Třeba taková mezikontinentální Hwasong-18 dokáže zasáhnout celé americké území, neboť má dolet 15 tisíc kilometrů, což je zcela srovnatelné s protějšky ve světě.

iZdroj fotografie: Public Domain

Severokorejci ovšem testují i hypersonické zbraně, uvádí Time, a začali s tím již v roce 2021. V letech 2021 až 2022 však nebylo jasné, zda opravdu dokázali udržovat rychlost vyšší než Mach 5, což je hranice pro označení nějaké zbraně jako hypersonické. A právě díky této rychlosti a dráze mají být zbraně schopné prorazit protiraketovou obranu. V polovině ledna 2024 pak země provedla zkušební start balistické střely na tuhé palivo s připojenou hypersonickou řízenou hlavicí, uvádí AlJazeera, a test byl podle všeho úspěšný.

Hypersonický kluzák letí nepředvídatelně

Severokorejská zbraň bude podle popisu takzvané hypersonické klouzavé vozidlo a měla uletět vzdálenost kolem 1 000 kilometrů, uvádí CNN. Hypersonický kluzák startuje z nějaké rakety, od níž se ve vysoké výšce oddělí podobně jako hlavice balistické rakety, ale pak nepokračuje po předvídatelné balistické křivce, nýbrž se snese do výšky jenom několika desítek kilometrů a klouzavým pohybem pokračuje k cíli. Kromě vysoké rychlosti může v atmosféře manévrovat, což znemožňuje předvídat jeho dráhu a komplikuje to sestřelení.

Jadernou připravenost Pchjongjangu zvyšuje třeba mezikontinentální raketa Hwasong-18 na tuhé palivo, zasáhnout by mohla i západ USA

Reuters se domnívá, že snaha vyvinout hypersonické zbraně Severní Koreou vyplývá ze závodů ve zbrojení asijských zemí. Snaží se tak zřejmě vyrovnat vyspělým vojenským mocnostem, a jelikož by hypersonické zbraně měly být schopné překonat protiraketovou obranu, jsou hrozbou pro regionální velmoci jako je Japonsko nebo Jižní Korea. Zároveň jsou však rizikem pro USA, jelikož dokáží zasáhnout ostrov Guam s americkou základnou a projít její silnou obranou. Nemyslím si ale, že by Severní Korea riskovala odplatu.

Článek Severokorejský hypersonický kluzák může prorážet protiraketovou obranu i těch největších armád. Dosáhne na Japonsko i Ameriku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadlová loď je velice odolná

Ruská střela Zircon má bojovou hlavici o hmotnosti 300 až 400 kg, ale ani to by k potopení kolosu, jakým je velká letadlová loď o výtlaku 100 tisíc tun, nestačilo. Třeba ruský expert Alexej Lenkov tvrdí, že ani kdyby trefilo takovou loď 10 Zirconů, nejspíše by se nepotopila a bylo by ji možné opravit; čínští experti hovoří dokonce o nutnosti zasáhnout plavidlo až 20 střelami. To nejen kvůli velikosti, ale i konstrukci trupu z vysokopevnostní oceli a mnoha opatřením. Letadlová loď dokáže dokonce odolat i nedalekému jadernému výbuchu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Například Rusko se svými střelami Zircon rádo chlubí, ale zatím je má jenom na fregatě Admirál Gorškov, která by jich měla nést maximálně 16. Z největší země světa sice zaznívá, že jsou střely funkční, ale dosud jejich funkčnost veřejně nepředvedlo, i když to bylo očekáváno s nasazením fregaty při společném cvičení s Čínou a Jihoafrickou republikou. Mnozí experti upozorňují, že může mít střela kvůli své hypersonické rychlosti problém se zaměřováním, takže ji Rusko nechce předvádět, aby si neutrhlo se svojí superzbraní ostudu.

Hypersonické zbraně je možné sestřelit

Při útoku na letadlovou loď je také třeba počítat s tím, že má kolem sebe protivzdušnou obranu. Většinou ji doprovází křižníky a torpédoborce vybavené systémem Aegis a střelami jako SM-3 a SM-6, ale i dalšími zbraněmi. Při nasazení na Ukrajině třeba americký systém MIM-104 Patriot předvedl, že zvládá sestřelit i hypersonické Ch-47M2 Kinžal, i když ne vždy najisto. Je tedy logické předpokládat, že má podobné schopnosti i protivzdušná obrana kolem letadlové lodě, a nejspíše by se dokázala minimálně s částí střel vypořádat.

Rusko má mít jaderná torpéda Poseidon, která vyvolávají tsunami a není před nimi obrany. Doplují kamkoliv, jsou nezastavitelná

Mnoho vojenských pouček říká, že nejlepší obranou je útok, což by nejspíše platilo i v případě hypersonických Zirconů. Jejich deklarovaný dosah je 1 000 kilometrů a není pochyb, že by americké námořnictvo znalo pozici ruských lodí těmito střelami vyzbrojenými, a navíc zatím existuje pouze jediná. Zničit by je pak bylo možné pomocí letadel ze samotné letadlové lodě, přičemž mají některá dosah větší než 1 000 kilometrů. Fregatu by tak dokázala smést z hladiny dříve, než by se přiblížila na dostřel svých Zirconů.

Článek Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Díky pohyblivé trysce může manévrovat

O nové íránské superzbrani je známo jen málo informací, takže je nutné vycházet z toho, co o ní vypustil tamní režim. Jedná se o dvoustupňovou balistickou raketu – první stupeň ji vynese do výšky, kde se samotná střela oddělí – schopna má být různých manévrů, aby byla obtížným cílem pro protiraketovou obranu. Údajně má pohyblivou trysku, což by mělo manévrům napomáhat, vypadá ovšem jako klasická raketa, pročež nemůže mít možnosti pohybu jako hypersonický kluzák, a jaké škody napáchal.

iZdroj fotografie: Hossein Zohrevand / Creative Commons / CC BY

Excelentní by měla by být i rychlost, udávána je na Mach 13 až 15, což je značně nad pětinásobnou rychlostí zvuku, od níž jsou zbraně považovány za hypersonické. Na druhou stranu hypersonickou rychlostí létají i mnohé balistické rakety, ale za hypersonické považovány nejsou. Íránská raketa se může v něčem podobat ruské Ch-47M2 Kinžal, ale ta je odpalována z letadel, kdežto íránská ze země. Navíc není jasné, jak velkou hlavici by měla raketa nést, ani jak je veliká.

V dosahu je Izrael, ale ČR nikoliv

Z představení střely Fattah vyplývá, že má dosah 1 400 kilometrů, což znamená, že není schopna ohrozit Evropu, maximálně by doletěla někam na černomořské pobřeží. V dosahu rakety je ale Izrael, o jehož zničení íránský režim usiluje. Je tedy zřejmé, že se jedná hlavně o zbraň na zastrašení židovského státu. Jak přesně by své cíle dokázala zasáhnout, ale jasné není. Íránci každopádně tvrdí, že je zbraň schopná překonat izraelský systém Iron Dome.

I „nesestřelitelná“ ruská raketa Kinžal může jít k zemi; a vlastně to ani není tak těžké, neumí totiž pořádně manévrovat

Izrael ale před nedávnem oznámil, že se mu podařilo vyvinout střelu Sky Sonic schopnou sestřelovat hypersonické zbraně, takže by měl být brzy schopen nějakou obranu postavit. Navíc disponuje i americkým systémem MIM-104 Patriot, ale otázkou je, v jaké verzi. Právě střely z Patriotu byly totiž schopné si na Ukrajině poradit s ruskými hypersonickými Kinžaly, o nichž Rusové také tvrdili, že jsou nesestřelitelné. Dokud se ale oba systémy nestřetnou, bude obtížné posoudit, kdo by v případném střetu uspěl.

Článek „Nositel vítězství“ zvaný Fattah je první íránská hypersonická raketa v historii, třeba Evropu ale zdaleka neohrozí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vlastní protivzdušná obrana Izraele

Ačkoliv má západoasijská země ve výzbroji mj. systém MIM-104 Patriot, jehož verze PAC-2 a PAC-3 si na Ukrajině dokázaly poradit i s ruskými hypersonickými balistickými raketami Ch-47M2 Kinžal, spoléhá se v protivzdušné obraně v posledních letech na systémy vlastní. Ty americké má proto nahradit systém David’s Sling navržený proti balistickým střelám, ale dříve nebylo jasné, zda zvládne i nové hypersonické zbraně. Jeho autor stojí i za známým Iron Domem od společnosti Rafael, a ta přišla s odpovědí zaměřenou přímo na hypersonické zbraně.

iZdroj fotografie: Rafael

Jeho základem má být protistřela nazývaná Sky Sonic, což má být raketa se schopnostmi precizně manévrovat a dosahovat vysoké rychlosti. Přesné parametry střely společnost nesdělila, jen skutečnost, že by měla být schopna zachytit i hypersonické zbraně pohybující se rychlostí až Mach 10. Není ale jasné, zda má Sky Sonic výbušnou hlavici, nebo se bude spoléhat na likvidaci nárazem, dle animací má však disponovat dvěma stupni. Za hypersonické jsou přitom označovány zbraně pohybující se vyšší než 5násobnou rychlostí zvuku.

Střela bude součástí integrované obrany

Protistřela by se měla stát součástí vrstvené protivzdušné obrany Izraele, vedle David’s Sling, Iron Dome a laserového Irom Beam. Boj proti hypersonickým zbraním ale samozřejmě není jenom o protistřelách, nejdříve je nutné je detekovat, aby proti nim bylo možné interceptor odpálit. Jaké radary budou k systému náležet, není jasné, ale lze předpokládat, že bude využívat i stávající propojené do jednotné integrované sítě.

Izrael slaví úspěch, uznávaný Iron Dome míří na vodu jako C-Dome. Mohlo by se jednat o nejlepší protiraketový systém obrany na moři

Že je obrana třeba dokazuje řada zemí, odpálení hypersonické střely oznámil před nedávnem třeba Írán, což je největší soupeř Izraele v oblasti. Není proti divu, že chce mít země obranu co nejrychleji. I když stále není jasné, jak schopná íránská zbraň je, ani jak kvalitní je její navádění, není vhodné ji podceňovat. Vzhledem k úzké spolupráci Izraele a USA není do budoucna vyloučeno, že se země mohu o potřebné technologie podělit, a vývoj dalších obranných systémů ještě urychlit, případně je může Izrael nabídnout ve světě.

Článek Zničí i rakety „svištící“ Mach 10, izraelská střela Sky Sonic je nečekaně rychlou odpovědí na hypersonické zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za měsíc vyrobí Rusko asi 10 Kinžalů

Kolik přesně takových superzbraní Rusko má, tají, ale úniky ze zpravodajských zdrojů mluví o tom, že jich země měla na jaře 2023 něco kolem 80, zatímco na začátku roku asi 50. A jelikož je tou dobou prakticky nepoužívala, lze dovodit, že by jejich výroba měla být zhruba 10 kusů měsíčně. Jedná se přitom o velmi nízké číslo, protože třeba při dřívějších raketových útocích na Ukrajinu vypalovala Ruská federace v průběhu jediného útoku i desítky střel, ačkoliv se nejednalo o Ch-42M2 Kinžal, ale většinou o řízené střely s plochou drahou letu.

MW: Production of Kh-47M2 Kinzhal missiles in Russia increased five X https://t.co/S0MzD5OGmR pic.twitter.com/bqyovZnH1P

— THE INTEL DROP (@the_inteldrop) May 25, 2023

Použití Ch-42M2 Kinžal bylo nejspíše vzhledem k jejich nízkému počtu velmi výjimečné, Rusko je nasadilo jenom tehdy, když si chtělo být 100% jisté zásahem. Jde totiž o hypersonickou zbraň, i když toto zařazení ne zcela sedí, protože se jedná spíše o balistickou raketu Iskander upravenou pro odpálení z letadla. Během letu se totiž jako balistická opravdu chová a při sestupu pak dosahuje hypersonické rychlosti Mach 10 až 12, ale to není u balistických raket nic výjimečného. Umí navíc i mírně měnit směr, což ostatně rakety Iskander také.

Ch-42M2 Kinžal odpalují Rusové z letadel

Raketa Kinžal je 7,2 metrů dlouhá a její hmotnost je 4,3 tun, z čehož připadá 500 kg na bojovou hlavici, ale může nést i jadernou. Odpalována je z letadel, konkrétně Mikoyan MiG-31 Foxhound, Suchoj Su-57 Felon a Tupolev Tu-22M Backfire. Z prvních dvou letounů má dosah kolem 2 tisíc km, z bombardéru Tu-22M pak ještě o tisíc kilometrů delší. Vzhledem ke své přesnosti je naváděna systémem GLONASS, stejně jako je tomu u střel ze systému Iskander.

Kinžaly byly přitom pro Rusko důležité jako strašák, často je používalo jako nátlakovou zbraň a chlubilo se její „nesestřelitelností“. Třeba ve válce na Ukrajině to donedávna byla pravda, žádná ze zbraní neuměla Kinžal zastavit. Vše se ale změnilo, když Ukrajinci dostali americký systém MIM-104 Patriot, protože ten „nezastavitelné“ ruské střely opakovaně sestřelil, a to i při útoku, během něhož se jimi Rusko pokoušelo Patriot zničit; až na drobné škody ale neuspělo. Jedná se bezpochyby o tvrdou ránu i jisté ztrapnění pro celou ruskou propagandu.

Článek Rychlost produkce hypersonických raket Kinžal je žalostně nízká, a ke všemu je americký Patriot „ztrapnil“, jak nejlépe mohl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kluzák je rychlý a velmi pohyblivý

Čínská hypersonická zbraň má podobu kluzáku, což je vlastně střela vynesená do velké výšky (obvykle balistickou raketou), odkud zamíří vysokou rychlostí k cíli. Neletí přitom po balistické křivce, ale díky svému tvaru dokáže jakoby klouzat a prudce měnit směr, což značně ztěžuje její zaměření a možnost zničení třeba protiraketovou obranou; na takovou zbraň aktuálně nestačí ani ta americká, která je jinak z nejvyspělejších na světě. USA nicméně budují vesmírnou síť satelitů, která by dokázala hypersonické střely s rychlostí vyšší než Mach 5 detekovat.

Jak hypersonický kluzák DF-ZF přesně vypadá, Čína již několikrát ukázala na záběrech, které zveřejnila ve svých médiích. A z těch vyplývá, že má vlastně tvar jakési šipky. Čína ho měla poprvé otestovat již v roce 2014 a do výzbroje zařadit o pět lez později. Ví se, že by měl dosahovat rychlosti mezi Mach 5 a Mach 10, ale jeho další parametry známy nejsou. Dosah zbraně pak nezáleží ani tak na samotném kluzáku, jako na nosiči sloužícím k jeho transportu.

Cíl může zasáhnout kdekoli na planetě

Čínský kluzák DF-ZF byl zaveden do výzbroje spolu s balistickou raketou středního doletu na tuhá paliva DF-17 s dosahem až 1 800 kilometrů, ale u samotného kluzáku by měl být dosah pravděpodobně ještě vyšší než u klasické hlavice, kterou jinak zmíněná balistická raketa nese. Předpokládá se, že může být kluzák umístěn i na další typy raket, a to včetně DF-31, což je mezikontinentální balistická raketa, která mu umožňuje zasáhnout cíl vlastně kdekoliv na světě. Na kluzáku může být umístěna klasická konvenční hlavice, ale také jaderná.

Zbraň byla ale zkonstruována také k tomu, aby dokázala zasahovat námořní cíle, především pak americké letadlové lodě. V takovém případě by byla nosičem nějaká střela krátkého nebo středního doletu. Jak pokročilá je schopnost zaměřit a trefit námořní cíl, však není známo. Pokud Čína tuto schopnost má, Američané by kluzák v případě útoku na nějakou letadlovou loď zastavili jen velmi obtížně, a je otázka, zda to jejich lodě se systémy Aegis vůbec dokáží. Ačkoliv není známa velikost hlavice, již samotná rychlost kluzáku by zasaženou loď zdevastovala.

Článek Čínský hypersonický kluzák DF-ZF může být hrozbou pro americké lodě, zničit je dokáže už svou rychlostí; a prorazí i protiraketovou obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francouzské hypersonické střely budu jaderné

Francie chce vyvinout novou hypersonickou střelu hlavně jak nosič jaderných hlavic a udělat z ní součást arzenálu pro jaderného odstrašení. V tuto chvíli má už hlavice na ponorkových raketách, a další možností, že by je nesly letouny. Jenomže vzhledem ke značnému zlepšení protivzdušné obrany (myšleno u potencionálních protivníků) by to bylo v některých případech poměrně riskantní, a tak Francie vyvinula střely ASMP, později modernizované na ASMP-A, se schopností zasahovat cíle na vzdálenost až 500 kilometrů při rychlosti až Mach 3.

Nová střela by nicméně měla umět mnohem více, i když o jejích chystaných specifikách jsou jen velmi omezené informace. Dosahovat by mohla rychlosti Mach 6 až 8 a její dosah by mohl být kolem 1 000 kilometrů. Zároveň by přitom měla umět manévrovat, a ještě mít vlastnost stealth, aby byla co nejhůře zachytitelná protivzdušnou obranou, a to i budoucí; Francie by ji totiž chtěla používat zhruba do roku 2050, než přijde s něčím lepším. Ale nelze vyloučit, že budou i jiné mocnosti budovat nějaký systém pro sledování hypersonických střel jako to dělá Amerika.

Ve výzbroji se má objevit v roce 2035

Vývoj zbraně by měly zajišťovat společnosti Ariane Group a MBDA a k zavedení do výzbroje by mělo dojít někdy kolem roku 2035. Není samozřejmě vyloučeno, že bude její vývoj urychlen, protože mnohé země zvyšují výdaje na zbrojení a výzkum a Francie určitě nebude chtít zůstat pozadu. Hlavním nosičem střel by měly být francouzské letouny Dassault Rafale, a v tuto chvíli není jasné, zda vznikne varianta i s konvenční hlavicí a přesným naváděním.

Vývoj hypersonických střel nebude však jediným systémem, který bude se schopností odpalovat střely s jadernými hlavicemi souviset. Úzce se s ním pojí i vývoj letounu šesté generace Future Combat Air Systém, protože právě ten by měl být v budoucnu nosičem těchto střel. Do výzbroje by mohl být zaveden v roce 2035 až 2040. Vzpomenout je ale nutné ještě novou letadlovou loď na jaderný pohon, protože i z ní budou moci letouny se střelami odstartovat.

Aktuálně mají na podobné střele pracovat i Spojené státy ve spolupráci s Velkou Británií a Austrálií, její předpokládané dokončení ale není známo. Létat by nicméně mohla do vzdálenosti až 2 000 km, což je oproti francouzské variantě značný rozdíl; ASNG4 ji nicméně zatím asi jediným čistě evropským projektem, a navíc nezávislým na jiných zemích.

Článek ASN4G jako atomová pěst Paříže: stealth hypersonická střela má uletět až 1 000 km rychlostí až Mach 8, je evropským průkopníkem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dosud používané metody nefungují

Hypersonické zbraně mění dosavadní pravidla hry, neboť jsou extrémně rychlé a ještě umí manévrovat, kvůli čemuž je lze zasáhnout (ale i zaměřit) jen velmi obtížně. K cíli tedy dorazí mnohem dříve, takže je na reakci mnohem méně času než u starších zbraní. Mimo to je zásadním problémem, že byly k jejich detekci doposud užívány radary, které ale na hypersonické střely jednoduše nestačí. Ty se totiž při průletu atmosférou zahřívají a žhavé plyny na jejich špici vytváří efekt zvaný plazma stealth, což jejich detekci na radaru ještě více ztěžuje.

Na druhou stranu je taková přednost hypersonickým střelám zároveň slabinou, neboť právě vysoká teplota je prozrazuje. A toho chce využít americký detekční systém budovaný na oběžné dráze. Nově ho posílí 7 satelitů od společnosti Raytheon v hodnotě kolem 250 milion dolarů (5,53 miliard korun). Vybaveny mají být širokoúhlým infračerveným senzorem, aby dokázaly střely nejenom objevit, ale také dále sledovat. Chybět pochopitelně nebude ani pokročilé komunikační a datové vybavení. Kdy přesně se ale satelity do vesmíru dostanou, ještě není jasné.

Do vesmíru zamíří i satelity jiných firem

Spojené státy budují detekční síť proti hypersonickým zbraním již nějakou dobu. No není se čemu divit, samy ještě ani nezařadily hypersonické zbraně do výzbroje, ale Rusko i Čína už je mají, druhá ze zemí navíc ve velmi pokročilé fázi. I proto americká vláda zadala v roce 2022 firmám Northrop Grumman a L3Harris zakázku na 28 satelitů ke sledování hypersonických střel. Každá z firem vyrobí polovinu z potřebného množství, na oběžné dráze mají být do roku 2025.

Detekční síť má být ale jenom jedním prvkem, druhým bude takzvaná komunikační vrstva složená ze zhruba 500 malých satelitů. Ta by měla pokrývat téměř celý povrch Země tak, aby byly nad nějakým místem vždy minimálně dva. Díky tomu by dokázali Američané předat informace o zachycených střelách v reálném čase po celém světě, takže by se na ně zbraňové systémy včas připravily. Na rozdíl od balistických raket nelze u hypersonických střel vypočítat jejich trajektorii, takže je právě jejich kontinuální sledování asi jediným řešením.

Článek Americká vesmírná satelitní síť uvidí celý svět, doslova. Primárně má monitorovat hypersonické zbraně, využití může mít ale širší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa Sarmat s neuvěřitelným doletem

Jednou ze superzbraní je balistická mezikontinentální raketa RS-28 Sarmat s doletem až 18 tisíc kilometrů, což je nejvíce na světě. Federaci by umožnila například zaútočit na nepřítele přes jižní pól a vyhnout se tak stávající protiraketové obraně. Schopna je nést až 15 návratových vozidel MIRV nebo 24 hypersonických kluzáků Avangard s jadernou hlavicí. Ani kluzáky by přitom současná obrana nedokázala zastavit.

Raketa byla otestována koncem února 2023, kdy Vladimir Putin oznamoval pozastavení smlouvy Nový START. Podle dostupných informací ale test selhal, což federace pochopitelně nikde nesděluje. Sarmaty už ale byly oficiálně zařazeny do služby v roce 2022 a první sériové kusy měly být hotové někdy na přelomu téhož roku. Kolik jich Rusko vlastně má, však v tuto chvíli není jasné, ale odhady hovoří maximálně o několika kusech. Poslední test navíc poukazuje na ne zrovna 100% spolehlivost, i když v minulosti byly rakety úspěšné.

Hypersonické Zirkony již má první loď na palubě

Velkou ruskou chloubou jsou i hypersonické protilodní střely Zirkon 3M22 určené pro odpalování z lodí a ponorek. Podle dostupných informací jde o střely pohybující se rychlostí Mach 9 a mají dosah až 1 500 kilometrů, přičemž bojová hlavice váží kolem 450 kilogramů. Díky své rychlosti by měly být nezastavitelné protiraketovou obranou plavidel, v důsledku čehož představují ohrožení i pro velké americké letadlové nosiče. Rusko pak v prosinci 2022 oznámilo, že fregata Admirál Groškov obdržela dodávku Zirkonů a vyrazila s nimi na moře.

V druhé polovině února se fregata účastnila velkého cvičení s čínskými plavidly a přítomny byly i některé jednotky jihoafrického námořnictva. Analytici očekávali, že se Rusko zbraní pochlubí, což by bylo i vzhledem k současné situaci logické. Zirkon však při cvičení odpálen nebyl, dle některých expertů mohou být důvodem problémy se zaměřováním, k němuž nelze použít běžné metody z důvodu vysoké teploty způsobené třením. Navíc je obtížné zasáhnout rychle plující loď na dlouhou vzdálenost a Rusko možná nechtělo riskovat fiasko.

Řada selhání a poloviční práce

Vývojáři ruské armády, eventuálně soukromých společností, které následně prodávají zbraně a další systémy státu, se snaží prezentovat třeba konstruováním různých dronů, ale výsledky často vzbuzují spíše rozpaky. Třeba jako v roce 2022 představený robopes, jehož zvedala střelba na zadní. V únoru 2023 se zase objevily záběry z veřejného předvádění pásového robota, který dostal do výbavy řadu zbraní. Ten ale nejenom selhal, dokonce přejel jednoho z předvádějících.

Několik neúspěchů pochopitelně nevypovídá o celkovém stavu ruské armády a ani nelze tvrdit, že by bylo „všechno špatné“. Naopak, nepřítele (v tomto případě jím je Ukrajině) není radno podceňovat. Jenom ustavičná snaha Rusů mít vše nejsilnější, nejlepší a bezkonkurenční, vede často k polovičatým řešením a ukvapeným závěrům, která vyvolávají spíše rozpaky než udivené reakce. Třeba jako ruský stíhací letoun Su-57, který propaganda prezentuje jako stealth, ačkoliv to už jenom z důvodu jeho „nehladké“ konstrukce a nevhodných materiálů není pravděpodobné.

Článek Putina opakovaně zklamávají některé „zázračné“ zbraně: raketa, která (ne)udeří od jižního pólu, střílející pes, co se netrefí, a další se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neviditelné plavidlo místo bitevních lodí

Když začal program Zumwalt na začátku 21. století vznikat, mělo s ním americké námořnictvo veliké plány. Loď vlastně měla nahradit bitevní lodě a mít řadu nevídaných schopností. Tou první byla stealth, jelikož má díky unikátnímu tvaru trupu a použitým materiálům asi 50krát menší radarový odraz než běžný torpédoborec, a v podstatě tak může na radaru vypadat jako malá rybářská loď. Navíc měl mít Zumwalt velmi silné zbraně, což by z něj dělalo doslova smrtící plavidlo.

Disponuje přitom vertikálním odpalovacím systémem Mark 57, což je evoluce běžně používaného Mark 41, a umožňuje odpalovat celou škálu střel: protiraketové, protiponorkové nebo RGM-109 Tomahawk. A nechybí mu pochopitelně ani vyspělý detekční a bojový systém. Ale jeho hlavní zbraní se měla stát dvě děla ráže 155 milimetrů označovaná jako systém AGS.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Výhodou této zbraně se mělo stát speciálně naváděné střelivo LRLAP s dosahem 150 až 190 kilometrů, s nímž měla posádka pálit na cíle z moře z bezpečné vzdálenosti. Ve skladech torpédoborce je místo pro 750 ran. Nakonec se však plavidlo stalo terčem kritiky kvůli enormním nákladům, protože nejenže jedna loď i s výzkumem vyjde na neuvěřitelných 177 miliard korun, ale i jediný granát pro ni může stát až 22 milionů korun. Program LRLAP byl proto nakonec zrušen a loď má k dispozici jen běžné střelivo.

Vhodná základna pro hypersonické střely

Námořnictvo také muselo přemýšlet, jaké úlohy své superdrahé lodi vlastně přidělí. Objevily se úvahy o tom, že by na ni mohly být instalovány „railguny“ (elektromagnetická děla) díky dostatečnému zdroji energie, ale nakonec padlo rozhodnutí, že se z Zumwaltu stane odpalovací základna hypersonických zbraní. V současné době armáda vyvíjí hypersonickou střelu LRHW a námořnictvo chce použít její „navalizovanou“ verzi.

Z torpédoborce by se měla stát obávaná zbraň se schopností nepozorovaně se přiblížit na dostřel a zničit svého nepřítele dříve, než bude odhalena. Přestavba má být hotova v roce 2025 a nejspíše pak bude čekat i dvě zbývající plavidla, ta ale zatím nejsou zařazena v aktivní službě. Hypersonické střely na lodích má v současnosti ve službě Rusko, které je používá jako prostředek k zastrašování. Právě jeho fregata Admiral Gorškov s hypersonickými střelami Zirkon proplouvala začátkem roku 2023 kolem Velké Británie.

Článek Dosud nejmodernější torpédoborec světa: neviditelný Zumwalt má jen málo soupeřů, čeká ho ale přezbrojení na hypersonické zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testy hypersonické zbraně několikrát selhaly

Střelu pro letectvo připravuje koncern Lockheed Martin a zakázku dostal v roce 2018. Testy střely pak začaly o rok později, ale provázelo je mnoho nezdarů včetně několika neúspěšných pokusů. Podle amerického letectva se v dřívějších testech jednalo o zkoušky nosného systému, který by střele dodal hypersonickou rychlost. Test z 12. prosince 2022 byl ale konečně úspěšný, střela dopadla do cílové oblasti. Zatím to ale neznamená, že je připravena k nasazení.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

O americké hypersonické střele jsou ale jen velmi omezené informace. Ví se, že by se měla skládat ze dvou částí, kdy tou první je nosný systém pro udělení vysoké rychlosti a výšky, zatímco druhou by měl být tzv. hypersonický kluzák, který letí nejen vysokou rychlosti, ale může i manévrovat. V něm bude umístěna i samotná bojová hlavice, ale jak bude těžká, není známo. Ale jelikož má být střela jakýmsi ekvivalentem ruského Kh-47M2 Kinžál s půltunovou hlavicí, dá se předpokládat nějaká podobná hodnota.

Odhadované parametry hypersonické střely AGM-183A ARRW

AGM-183A by měla mít dosah kolem 1 600 kilometrů, ale jde samozřejmě jenom o odhady. Spekulace pak vyvolává rovněž její rychlost. Konzervativní údaje mluví o Mach 5 až 8, některé přehnané teorie dokonce o Mach 20. Donald Trump totiž v roce 2020 mluvil o blíže nespecifikované americké hypersonické střele létající 17krát rychleji než dosavadní zbraně. Mnozí odborníci se tak domnívají, že se jednalo právě o AGM-183A. Mezi tím Čína ukázala svůj hypersonický kluzák, který má obletět Zemi na 100 minut.

Hypersonické zbraně by přitom prozatím měly být odpalovány pouze z letadel. Během testu jsou vypouštěny z bombardéru Boeing B-52 Stratofortress, a právě ty budou hlavními nosiči spolu s Rockwell B-1 Lancer, Northrop Grumman B-2 Spirit a nově vyvíjeným Northrop Grumman B-21 Raider. Třeba letoun B-1 by měl mít na palubě až 31 těchto střel. Objevily se však i informace o tom, že bude možné zbraně instalovat třeba na stíhací letouny McDonnell Douglas F-15 Eagle.

Článek Amerika odpovídá Rusku a Číně: konečně představila úspěšnou hypersonickou střelu, mohla by létat rychlostí až Mach 20 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hypersonický kluzák obletěl Zemi

Podle zveřejněných údajů Čína v červenci 2021 provedla test hypersonického kluzáku, který uletěl vzdálenost zhruba 40 tisíc kilometrů za dobu kolem 100 minut. Tato vzdálenost je stejná jako ke obvod rovníku, což znamená, že je země draka schopna zasáhnout touto zbraní jakékoli místo na světě ve velmi krátkém čase. Kluzák vytyčený cíl sice údajně o několik kilometrů minul, ale přesto to v této oblasti dokazuje obrovský pokrok.

Není přesně jasné, zda byl testovaným kluzákem známý DF-ZF nebo nějaký jiný typ. Hypersonický kluzák je totiž jenom jedna část systému, která je většinou umístěna na nějakou balistickou raketu, ačkoli nejspíše ho lze odpalovat i například z letadel. Balistická raketa slouží jako nosná část, která vynese kluzák do nějaké výšky. Dosah systému pak záleží na typu rakety, tedy na tom, jak daleko, respektive jak vysoko ho vynese.

Manévry v hypersonické rychlosti

Klasické balistické střely používají takzvané návratové vozidlo, které se na vrcholu dráhy oddělí a následně pokračuje po balistické křivce k zemi. Směr jeho letu lze snadno vypočítat a tedy je možné ho i zneškodnit. Pokud ovšem místo návratového vozidla použijete hypersonický kluzák, má obrana potíže. Ten totiž dosahuje vysoké rychlosti Mach 5 až 10, a jelikož dokáže velmi účinně manévrovat, je vlastně jeho zaměření znemožněno.

iZdroj fotografie: Uživatel Summer Palace / Creative Commons / CC BY-SA

I ve Spojených státech testují nebo testovali hypersonické zbraně a kluzáky, ale s vývojem zdaleka nepokročili tak jako Čína. Asijská velmoc navíc vyvíjí celou řadu modernách balistických raket, včetně mezikontinentálních s možností nosit právě hypersonické kluzáky. Naopak USA mají ve výzbroji letité mezikontinentální rakety Minuteman III a s vývojem nových příliš nespěchají. Čína k tomu posiluje schopnosti ponorek s balistickými raketami a vyvíjí nový stealth strategický bombardér Xian H-20 (stejně jako Rusko, u něhož jde o bombardér PAD DA).

Jak se ukazuje, jsou Spojené státy v současnosti proti případnému útoku za použití hypersonického kluzáku s jadernou hlavicí v podstatě bezbranné. Jejich obrana je schopna zachytit maximálně několik balistických raket, tedy například při útoku Severokorejců. V budoucnu jsou velké naděje protiraketové obrany vkládány do laserů s možností opakované střelby, které mj. zvládnou zasáhnout i hypersonické střely a kluzáky.

Článek Čína přebírá vedení, její hypersonický kluzák s jadernou hlavicí obletí planetu za 100 minut. Udeřit může kdykoliv, Američané mají obavy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela s velmi vysokou rychlostí

Střela 3M22 Zirkon je dvoustupňový protilodní typ, který v letošním roce vstupuje do služby v ruském námořnictvu. Jde možná o nejvyspělejší protilodní zbraň na světě, hlavně díky schopnosti dosahovat rychlosti až Mach 9 a doletu kolem 1 500 kilometrů. Díky vysoké rychlosti a vytváření plazmového oblaku okolo celé střely za letu, jenž pohlcuje radarové vlny, je obtížně zachytitelná a sestřelitelná protivzdušnou obranou. Dle odhadů má bojovou hlavici o hmotnosti asi 400 kilogramů, ale díky rychlosti i velkou kinetickou energii.

Zirkon je odpalován za pomoci raketového motoru. Později se spustí pohon typu scramjet, který ho urychlí na hypersonickou rychlost. Pokud chce Rusko odpalovat tyto střely z pevniny, muselo by zkonstruovat nosnou urychlovací raketu na nějakém mobilním odpalovacím zařízení, jež by Zirkon odpálila podobně jako raketový pohon z lodi. Tento systém musí být mobilní, aby se dal v případě potřeby přesunout na aktuální místo ohrožení.

Podle dostupných informací by se systém měl podobat současnému K-300P Bastion-P. Ten využívá protilodní supersonické střely P-800 Oniks. Ty jsou umístěné na nákladních automobilech MZKT-7930 8×8. Každé unese dvě střely. I v případě hypersonického kompletu by mělo jedno vozidlo nést dvě nemalé rakety. Odhaduje se, že jedna střela Zirkon i s nosnou raketou bude mít délku kolem 9 metrů.

Rusko má v hypersonice náskok

Oblast hypersonických zbraní je jedna z mála, ve které má Rusko před západními zeměmi náskok, který se snaží si udržet. Jelikož je ruské námořnictvo velmi slabé a i válka na Ukrajině ukazuje, že ne příliš akceschopné, je technologická převaha pro obranu Ruska klíčová. I přes technologické embargo, se kterým se musí země potýkat, nejspíše bude vývoj pokračovat.

Nelze však odhadnout, kdy bude ozkoušený, nasaditelný a v jakých počtech bude ruský průmysl schopen Zirkon produkovat, což je a byl tradiční ruský problém v oblasti vyspělých zbraňových systémů. A o tradiční ruské kvalitě výcviku posádek, které budou ovládat tento zbraňový komplex, ani nemluvě. Přesto by nový systém mohl mít pro Rusko i další výhodu.

iZdroj fotografie: Ministry of Defence of the Russian Federation / Creative Commons / CC BY

Současný Bastion lze používat proti pozemním cílům a země ho proti Ukrajině několikrát takto použila. I když má horší přesnost než přesně naváděné rakety. Střely Zirkon byly zkonstruovány jako univerzální. Pokud by Rusko dokončilo pobřežní systém, zároveň by pravděpodobně získalo i novou hypersonickou střelu nasaditelnou proti pozemním cílům, jež je schopna překonat i moderní protivzdušnou obranu.

Článek Hypersonické zbraně k ochraně ruského pobřeží. Obrana by měla být postavena na střele Zirkon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výzbroj hypersonické zbraně

Otázkou dnes samozřejmě je, co se bude za letouny šesté generace označovat. Současná pátá generace vyžaduje schopnost stealth, pokročilé sdílení informací, vyspělé senzory a další prvky, ale i tak se existující letouny v mnoha detailech liší. Letadla šesté generace budou muset mít vše, čím disponují letadla generace páté, jen kvalitativně na vyšší úrovni. Letouny šesté generace navíc budou muset mít multispektrální stealth vlastnosti a schopnost eliminovat vzdušnou hrozbu na velmi značnou vzdálenost.

Měly by být vyzbrojeny novými hypersonickými střelami vzduch-vzduch s doletem minimálně 400 km. Podle předpokladů budou vzdušný boj vést mimo vizuální viditelnost s protivníkem. Blízký takzvaný „psí souboj” dvou stíhaček této generace bude spíše vzácností. Očekává se, že v jejich řídícím a navigačním systému budou užity prvky umělé inteligence.

iZdroj fotografie: Ministry of Defense of Japan / Creative Commons / CC BY

Motory by měly být konstrukcí s proměnným cyklem, tj. technickou kombinací klasických reaktivních motorů pro vysoký výkon a velkou akceleraci ve vzduchu s technologií dvouproudových motorů z dopravních letadel pro zvětšení ekonomie provozu, prodloužení doletu a výdrže i bez tankování ve vzduchu. Budou muset být schopny spolupracovat s roji dronů a samy budou zvládat i mise v bezpilotní verzi.

Stíhačka šesté generace může být tedy řízena pilotem, či plnit funkci dálkově ovládaného dronu operátorem z pozemní stanice, nebo bude moci operovat v autonomním režimu. Zvažuje se, že by takováto stíhačka nejen řídila a ovládala souběžně letící drony, jež by s ní tvořily vlastní základní bojovou jednotku, ale sama by mohla nést nějaké vlastní malé drony, které by používala po vypuštění pro průzkum, jako návnady pro protivníkovu PVO, jako loudavou munici a sebevražedné drony, třeba i k odlákání pozornosti.

Američané již otestovali plnohodnotný demonstrátor

Zcela jednoznačným a už dnes samozřejmým požadavkem na schopnosti letadel šesté generace je nutnost být během letu propojenou automatickou síťovou jednotkou pro sdílení a translaci elektronických dat na bojišti i v síti velení a řízení misí, a to i se všemi spojeneckými vzdušnými, námořními a pozemními silami. Samozřejmé je, že se to bude muset dít v reálném čase.  

Stroje šesté generace budou muset obstát i v rámci elektronického a kybernetického boje, a proto musí být vybaveny pokročilými zbraňovými systémy pro vedení radioelektronického boje. Vyloučena není ani nějaká forma jejich aktivní obrany proti útočícím střelám, například vyzbrojením laserovými zbraněmi, které mají být na stíhačkách šesté generace dostatečně výkonné, aby dokázaly zničit nepřátelské rakety vzduch-vzduch a země-vzduch.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

V letectvu Spojených států se blíží ke konci životnosti letouny F-22, které byly zkonstruovány pro vybojování vzdušné nadvlády. Letectvo proto spustilo někdy v roce 2017–18 program PCA, jenž byl postupně přejmenován na NGAD, s cílem vyvinout stroj šesté generace. Výsledný letoun má právě F-22 nahradit. Už v roce 2020 pan Will Roper, civilní náměstek pro vyzbrojování a logistiku USAF na internetu v Defense News, prozradil, že Američané již za letu otestovali plnorozměrový technologický demonstrátor stíhačky šesté generace NGAD.

Nejde pochopitelně o první prototyp, jde pouze o létající platformu, na které se ověřují jednotlivé dílčí technologie a formulují se teprve představy uživatelů o tom, jak bude skutečný letoun šesté generace vypadat a co bude muset zvládat. Ale jde o jasný signál toho, že vývoj v USA běží na plné obrátky. Do roku 2025 by na něho mělo být vynaloženo kolem 5 miliard dolarů (125 miliard korun).

Podle spekulací možná nakonec vzniknou dva stroje. Jeden s dlouhým doletem pro oblast Pacifiku a Indického oceánu, druhý s kratším doletem pro Evropu. Létat v USAF by měly začít kolem roku 2030. Kromě USAF však i americké námořnictvo spolu s námořní pěchotou tak trochu mimo pozornost médií stejně intenzivně rozvíjí vlastní program F/A-XX pro stíhače šesté generace, určené pro letadlové lodi.

Čínský letecký průmysl je na vzestupu

Čína oznámila zahájení prací na letadle šesté generace v roce 2019. Ačkoli se o vývoji příliš neví, vzhledem ke značnému pokroku v čínském leteckém průmyslu, jehož důkazem je existence sériové výroby stíhacího letounu páté generace J-20B, doložený vývoj stealth bombardéru H-20 a výroba cvičného letounu L-15 lze předpokládat, že země chce s USA jednoznačně držet krok, případně je i předehnat. Podle původně oznámených plánů by měl být čínský letoun šesté generace hotov kolem roku 2035.

I Rusko plánovalo letoun šesté generace, objevovalo se v této souvislosti označení Mig-41 (údajně by to byl dosud nejrychlejší letoun plánované šesté generace na světě, má dosahovat rychlosti až Mach 4,3). Vzhledem k potížím s produkcí a zaváděním letadel páté generace Su-57 do služby a kvůli současné situaci, kdy čelí jako značně izolovaná země mezinárodním sankcím, však zřejmě nelze předpokládat, že by do souboje výrazně a včas zasáhlo, byť to její představitelé nahlas proklamují.

Dva programy vznikají i v Evropě, která tím vývoj vlastních letounů páté generace přeskočí, respektive bude je vyrábět (F-35) jen v licenci. Velká Británie, Švédsko a Itálie pracují na letounu Tempest. Německo, Francie a Španělsko na letounu FCAS. Již v minulosti se však ukázalo, že evropské země se na finální konstrukci, bojových schopnostech a konečné podobě společně vyvíjených zbraní často shodnout nedokážou.

iZdroj fotografie: Aleksandr Markin / Creative Commons / CC BY

Vyloučena proto není ani alternativa, že by se model stíhačky zahraničního původu šesté generace nakonec podobně jako F-35 v nějaké západoevropské zemi vyráběl licenčně. Vzhledem k riziku, jaké představuje Čína, vývoj stíhacího letadla šesté generace označovaného jako Mitsubishi FX oznámilo i Japonsko. Jejím demonstrátorem se stal experimentální prototyp letounu X-2 Šinšin, který původně Japonsko vyvíjelo na počátku 21. století poté, co mu USA odmítly dodat tehdy nové F-22 Raptor.

Protože ale Japonsko dostalo nakonec stroje F-35, vývoj tohoto letounu byl změněn na přípravu projektu vlastního japonského letounu šesté generace. Ambice proklamuje v tomto směru i Indie, ale ta nyní pracuje na svém domácím letounu páté generace, jenž by mohl být hotov někdy v roce 2028. Vzhledem k chronickým problémům Indie s konstrukcí letadel její ambice na daném poli mnozí odborníci neberou příliš vážně. Vyloučeny nejsou ambice i stále silnějších zbrojních velmocí, jako je Jižní Korea nebo Turecko.

Článek Spojené státy a Čína pravděpodobně svádí souboj o primát v konstrukci stíhacího letounu šesté generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Média raketu vydávala za dron

Nehodu vlastně propálili sami Rusové. Místní média ve městě Stavropol totiž informovala, že se zde pokoušel útočit ukrajinský dron Tu-141, což je průzkumný stroj s proudovým motorem pocházející ještě z dob SSSR. Ve výzbroji nebo skladech je má jak Ukrajina, tak Rusko. Jde o stejný dron, jenž byl na jaře nalezen v Chorvatsku, kam se nejspíše dostal z ukrajinského bojiště. Z nehody u Stavropolu se dostaly na veřejnost i některé fotografie. Okamžitě se však ukázalo, že na této historce něco nesedí.

Jak dokazuje srovnání fotografií trosek, některé části jsou k nerozeznání od ruské hypersonické střely Kh-47M2 Kinžál. Konkrétně jde o winglety a separační části posilovače. Jejich přítomnost jasně naznačuje, že trosky nemohou být 40 let starým dronem, ale supermoderní ruskou zbraní. Jak se na místo dostala, to není jasné. Avšak trosky s posilovačem nebo aerodynamickými kryty naznačují, že nejspíše omylem spadla, či byla odhozena z nějakého letounu, který nad Stavropolem prolétal.

Kinžál používají jen dvě letadla

Možnosti jsou v podstatě jen dvě. K vypouštění těchto střel jsou uzpůsobeny letouny MiG-31, což jsou dnes nejrychlejší stíhací letadla na světě v aktivní službě. Podle zpráv ze sociálních sítí to měla být právě tato stíhačka, které se nehoda stala, ale není to potvrzeno. Druhým letadlem, kde bývají namontovány, je strategický bombardér Tu-22M. Ten byl s Kinžály použit proti Oděse. Tyto letouny byly však nasazeny i ke klasickému bombardování obránců Mariupolu, navíc se objevila fotografie, jak během bojů o Ukrajinu odpalují střely Ch-22. Jde o protilodní rakety, ale Rusko je používá k útokům na pozemní cíle.

Vlastní střely Kinžál jsou novou zbraní zavedenou v ruské armádě. Ta je poprvé měla dostat na konci roku 2017. Někteří odborníci upozorňují, že nejde o klasickou hypersonickou zbraň, ale spíše o balistickou raketu, která dokáže vyvinout vysokou rychlost až Mach 12 a během letu manévrovat. To samozřejmě téměř znemožňuje ji jakkoli zničit. Je v mnohém podobná ruským balistickým raketám Iskander. Má inerciální a optické navádění a využívá ruský navigační systém GLONASS.

Rusko Kinžál proti Ukrajině nasadilo poprvé v březnu, podrobnosti najdete v tomto článku. Bojová hlavice střely může mít hmotnost až 500 kilogramů. Lze na ni také namontovat jadernou hlavici o síle až 500 kilotun. Podle předpokladů má Rusko těchto raket velmi omezené množství, a tak si jejich nasazení do bojů musí dobře rozmýšlet. Navíc je pravděpodobně výroba nových Kinžálů značně omezená, ne-li nemožná kvůli embargu na moderní technologie. Ty jsou u podobných zbraní nezbytné a řadu z nich Rusko dováželo.

Článek Ruská hypersonická superzbraň raketa Kinžál znovu na scéně. Tentokrát však dopadla na město v Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Projekty jako z vědeckofantastických filmů

Prvním projektem, který se zabýval sestřelením balistických střel středního doletu, byl americký projekt Wizard (čaroděj), jenž běžel mezi lety 1946 až 1958. Testovalo se i zničení pomocí stíhaček, ale to naprosto selhalo. Proto se testovala dodnes nejosvědčenější metoda – protiraketa. Když roku 1957 vyzkoušel Sovětský svaz raketu R-7, byl celý projekt zrušen.

V 60. letech byla zahájena celá řada programů. Asi nejzajímavější byl Nike Zeus a z něj vycházející Spartan. Upravená protiletadlová střela Nike měla zničit letící sovětské rakety nad Aljaškou a Kanadou. Problém však byla rychlost střel a jejich navádění. Proto byl vyvinut LIM-49 Spartan. Ten nesl nukleární hlavici o síle až 3 kilotuny, která měla raketu zničit. To však bylo stejně destruktivní jako neúčinné a celý program byl zrušen. 

iZdroj fotografie: USAF / Public Domain

Ještě větší sci-fi pak byl program FOBS (Fractional Orbital Bombardment System). Ten počítal se systémem satelitů, které měly nést protiraketové zbraně. Ani v SSSR však nelenili a roku 1972 byl v okolí Moskvy rozmístěn systém A-35, jenž sloužil až do roku 1990. Obě strany studené války však měly se systémy problémy. Byly totiž nespolehlivé a nesmírně nákladné. Proto byla roku 1972 podepsána smlouva zakazující jejich vývoj.

Nefunkční hvězdné války  

V roce 1983 přišel prezident Ronald Reagan se Strategickou obrannou iniciativou známější spíše jako Hvězdné války. Jednalo se o celou řadu systémů, včetně družic s lasery, které měly zničit sovětské balistické rakety před zasažením USA. Dodnes se vedou spory o to, zda se jednalo o velký politický bluf nebo reálný projekt. Některé systémy byly skutečně vyvinuty a zařazeny do výzbroje. Na druhou stranu by reálný vývoj a plné zprovoznění trvalo asi 20 let a stálo by biliony dolarů. 

Americké programy, i když mnohem skromnější, běžely i v 90. a nultých letech 21. století. V těchto letech se předpokládalo, že nedojde k masivním raketovým úderům, ale pouze k omezeným útokům za pomoci mála raket ze států jako Írán nebo KLDR. Ostatně součástí jednoho z nich měl být i tolik diskutovaný a nakonec nepostavený radar v Brdech.   

iZdroj fotografie: USAF / Public Domain

Nejzajímavějším produktem těchto iniciativ byl Boeing YAL-1. Do legendárního dopravního stroje Boeing 747 byl namontován vysoce výkonný laser. Ten byl tak výkonný, že dokázal ničit rakety ještě nad územím nepřítele, a celý systém prošel úspěšnými testy. Bohužel byl tento nadějný projekt roku 2011 zrušen. Podle Pentagonu by celý program vyšel na astronomické částky. Prototyp byl sešrotován roku 2014.

Nejen Rusko a Amerika

V současné době jsou asi nejslavnějšími a nejpokročilejšími systémy protiraketové obrany americký systém MIM-104 Patriot a ruské S-300 a S-400. Na protiraketové obraně však intenzivně pracují i jiné státy. V Evropě se Itálie a Francie spojily při vývoji systému SAMP/T. V Izraeli byl do provozu roku 2017 uveden systém Davidův prak. Nelení ani v Číně a Indii.

Všechny země narážejí na stejné problémy. V první řadě je nutné přesně detekovat start a směr letu balistické střely. Bez toho samozřejmě není možná její likvidace. Podle zákulisních informací má proto v sobě Davidův prak zakomponované prvky umělé inteligence. Velký důraz se v poslední době dává i na rušení elektroniky střel a hlavic.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Bohužel ani konstruktéři balistických střel nelení. Ruské rakety Bulava jsou tak vybaveny vysoce výkonnými rušičkami, dokážou vypouštět klamné cíle a až do dosažení místa dopadu manévrovat. Daleko větší výzvou jsou pak hypersonické zbraně. Ty je kvůli vysoké rychlosti a malému radarovému odrazu zatím nemožné spolehlivě zastavit. To, zda budou potřeba zcela nové systémy, nebo pouhé modernizace stávajících, se tak teprve ukáže.  

Článek Jak sestřelit balistickou raketu? I přes desítky let vývoje v mnoha státech stále není plně funkční ochrana se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Při sestupu k zemi je rychlý a manévruje

Hypersonický kluzák, jako je v systému DF-17, si nelze představit jako nějakou střelu, která se pohybuje rychlostí vyšší než Mach 5 a je schopna manévrů. Jedná se totiž o jakési letadlo-kluzák, jež se z vysoké počáteční výšky přibližuje k zemskému povrchu vysokou rychlostí díky prosté gravitaci. Ale nepadá po balistické křivce jako třeba návratová pouzdra či bojové hlavice mezikontinentálních balistických raket.

Díky svému tvaru v podstatě klouže atmosférou již ve velkých výškách a je schopen přitom manévrovat. Něco podobného dělal při přistávání i americký raketoplán, ten ale brzdil o atmosféru, aby mohl bezpečně přistát. Avšak hypersonický kluzák si při letu k cíli udržuje hypersonickou rychlost po celou dobu. Takový kluzák-nosič tak může sloužit k dopravě jaderné, ale i konvenční bojové hlavice.

Čínský raketový systém s kluzákem s názvem DF-17, tedy „Dong Feng“ („East Wind”, „Východní vítr”), je podle Číny nová generace konvenčních raketových zbraní krátkého až středního dosahu s hlavicí – hypersonickým kluzákovým nosičem. Systém zajišťuje přesné údery za všech okolností, v různých směrech a z různých úhlů. Je charakteristický svou kratší dobou přípravy a mobilitou na velké vzdálenosti díky instalaci a přepravě na kolovém podvozku.

Vysoce utajovaná technologie

Ten zároveň slouží jako odpalovací zařízení s větším efektivním dosahem. V čínské vojenské terminologii „krátký až střední dolet“ označuje balistické rakety s doletem mezi 1 000 a 3 000 km. Na těch několika málo záběrech, které zveřejnila čínská média například z vojenské přehlídky, na nichž má údajně být zobrazen kluzák DF-17, je vidět, že jde o předmět velmi specifických futuristických tvarů.

Jde samozřejmě o vysoce utajovanou technologii, o které je k dispozici jen velmi málo údajů. Předpokládá se, že kluzák by měl být schopen pohybovat se rychlostí průměrně Mach 10 na vzdálenost po oddělení od mateřského raketového nosiče asi 1430–1700 kilometrů. Jaké jsou například jeho rozměry nebo jak těžká je jeho bojová hlavice, zatím přesně známo není.

Dostupné odhady parametrů kompletní rakety DF-17 jsou následující: délka 14,4 m, hmotnost startující rakety 14 tun, z toho hmotnost kluzáku 1,4 tuny. Dostřel odhadovaný maximálně na 1 700 km má dle čínských „uniklých“ údajů končit úderem na cíl rychlostí 3 200 m/s (Mach 11,5), kterou mu udělí v koncové fázi hoření motoru na TPL. Vlastní pohon kluzáku ale nebyl nikde potvrzen.

Připojený k balistickým raketám

Čína oznámila, že kluzák je ve funkčním nasazení již od roku 2019 a byl opakovaně úspěšně otestován. Mluví se minimálně o sedmi úspěšných testech pomocí raketových nosičů. Při dosažení předem dané výšky se kluzák od nosiče vždy správně odpojil a pak úspěšně pokračoval v klouzavém letu postupně až hypersonickou rychlostí, samostatně k naprogramovanému cíli. Čína kluzák zatím prezentovala ve zbraňovém systému s nosnou raketou DF-17. Ta má sama dolet až 2 500 kilometrů.

Podle některých informací je ale možné kluzák systému DF-17 připojit i k jiným čínským raketám. Další možností je raketa DF-21. I v tomto případě jde o raketu středního doletu. Předpokládá se, že ve spojení v rámci systému DF-17 nebo DF-21 by od nich po odpalu odpoutaný kluzák-nosič mohl být použit i jako protilodní zbraň. Namontovaný na mezikontinentální rakety by zase mohl nést jaderné hlavice. Čínská DF-31 má dolet 8 000 kilometrů, dolet kluzáku odděleného z nosné rakety v exosféře by mohl být namísto dosahu klasické návratové hlavice či pouzdra znatelně o něco delší.

Proti podobným zbraním dnes neexistuje opravdu účinná obrana. Klasické střely protiraketové obrany nejsou schopny takovéto manévrující a rychlé zbraně zasáhnout, a pokud ano, je to spíše jenom náhodou. V současné době se sice pracuje na možné obraně, ale její vybudování tak, aby byla opravdu účinná, je otázkou let. Teoretizuje se, že účinnými opatřeními se nakonec stanou energetické zbraně, jako jsou lasery, případně technologie na bázi railgunu.

Zatím se ale musí technologicky zvládnout aspoň první fáze obrany, totiž možnost a schopnost včasného zjištění nasazení takovéto zbraně, především v době, kdy bude možné ještě cokoli na obranu proti ní podniknout. Velení armády v USA to pochopilo a Američané už začínají budovat svůj vlastní celosvětový družicový sledovací systém případného odpalu a vlastního letu hypersonických zbraní. Ale i to je běh na dlouhou trať. A tak je nyní hlavní obranou mít stejnou zbraň také…

Článek Čínský hypersonický kluzák systému DF-17 je obávanou zbraní. Protiraketová obrana dnes proti němu nemá šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.