Stará puma, nový kabát

FAB-500T není obyčejná letecká puma. Písmeno „T“ v označení stojí za termoodolnou variantu, kterou Sovětský svaz vyvinul speciálně pro vysokorychlostní průzkumný bombardér MiG-25RB. Do služby vstoupila v prosinci 1976 a od té doby ležela po tisících kusech v ruských skladech. Právě tyto zásoby se teď stávají surovinou pro přestavbu.

Na původní trup pumy se nasadí modul známý v otevřených zdrojích jako UMPK, případně UMPB. Vizuálně vypadá jako prodloužený aerodynamický plášť, z něhož se po odhozu rozloží křídla o rozpětí zhruba odpovídajícím délce celé sestavy. Součástí kitu jsou řídicí plochy a navigační systém, minimálně satelitní, podle některých analýz i inerciální. Výsledek: puma, která dříve padala balisticky a dopadala s rozptylem stovek metrů, teď klouže desítky kilometrů a koriguje svou trajektorii směrem k zadaným souřadnicím.

Princip je pozoruhodně podobný americkému systému JDAM-ER, kde Boeing na standardní pumu přidává naváděcí modul s křídly. Rozdíl je v provedení: západní JDAM-ER je standardizovaný, certifikovaný produkt s přesně definovanými parametry. Ruský UMPK je podle britského think-tanku RUSI jednodušší, v některých variantách méně přesný, ale výrazně levnější a vyráběný v obrovských počtech.

Čtyři pumy, jeden vzlet

Proč je podstatné, že Su-34 nese právě čtyři takto upravené kusy? Protože to znamená, že jediný vzlet dokáže na cílovou oblast vypustit salvu o celkové hmotnosti kolem dvou tun řízené munice. Su-34, dvoumístný stíhací bombardér s maximální rychlostí přes 1 900 km/h a bojovým doletem kolem 1 100 km, je hlavním ruským nosičem pro tento typ úderů. Čtyřkusový závěs na nové prodloužené verzi kitu ukazuje, že přestavba neomezila kapacitu letounu.

Analytici RUSI přitom už delší dobu upozorňují, že nejde o kuriozitu ani o experimentální program. Rusko podle jejich dat provádí stovky úderů klouzavými pumami měsíčně. Výroba kitů UMPK byla prudce navýšena a celý systém funguje jako průmyslová linka: ze skladů se vytáhnou staré FABy, nasadí se na ně kit, zavěsí pod Su-34 a letoun je odhodí z bezpečnější vzdálenosti od fronty.

Právě vzdálenost odhozu je klíčová. Starší verze UMPK umožňovaly klouzavý let zhruba 50 až 70 kilometrů, podle výšky a podmínek odhozu i v rozmezí 30 až 90 kilometrů. Nová prodloužená verze, kterou zachytilo červencové video, dosahuje podle sekundárních zdrojů odhadovaných 95 až 100 kilometrů bez pohonu. A tady přichází další kapitola příběhu.

Křídla nestačí, přichází motor

Na podzim 2025 se v troskách sestřelené klouzavé pumy na Ukrajině objevil miniaturní proudový motor. Fotografie, které publikoval server The War Zone, ukázaly motor SW800Pro-Y od čínského výrobce Swiwin, komerčně dostupný proudový motor s tahem asi 80 kg (785 N), původně určený pro modelářské a dronové aplikace. Rusko ho podle všeho zakomponovalo do zadní části kitu, čímž z klouzavé pumy udělalo de facto poháněnou střelu s odhadovaným doletem přes 200 kilometrů.

Je nutné zdůraznit: u konkrétních čtyř pum z červencového videa není přítomnost motoru potvrzena. Záběry neukazují zadní část munice ani trysku. Může jít o čistě klouzavou verzi, může jít o poháněnou. Obě větve zjevně existují paralelně. Ale samotný fakt, že Rusko sáhlo po komerčně dostupném čínském motoru a integruje ho do přestavěné sovětské pumy, vypovídá o pragmatickém přístupu, který upřednostňuje rychlost nasazení před technologickou elegancí.

Oproti plnohodnotným řízeným střelám, jako je ruská Ch-101 s doletem 2 500 až 2 800 kilometrů a vlastním turbofanovým pohonem, zůstává přestavěná FAB-500T v jiné kategorii. Není to strategická zbraň. Je to taktický nástroj pro frontové a operační údery, levný, masově vyráběný a „dost dobrý“ na to, aby saturoval ukrajinskou obranu.

Jak se bránit tomu, co je levné a hojné

Pro Ukrajinu představují klouzavé pumy jednu z nejnepříjemnějších hrozeb celé války, která trvá už více než čtyři roky. RUSI je popisuje jako „devastující a obtížně zachytitelné cíle“. Sestřelit klouzavou pumu v terminální fázi letu je technicky možné; systémy jako Patriot, IRIS-T SLM s dosahem 40 kilometrů nebo krátkodosahové prostředky to dokážou. Jenže ekonomika takové obrany je absurdní: drahá protiraketová střela proti přestavěné pumě, která stojí zlomek její ceny.

Efektivnější strategií je podle analytiků ničit nosiče. Patriot dokáže ohrozit Su-34 i na vzdálenost desítek kilometrů za frontovou linií, pokud je předsunut dostatečně blízko. Vrstvená protivzdušná obrana kombinující různé systémy, od Patriotu přes IRIS-T po krátkodosahové prostředky typu RBS 70 NG s laserovým navedením a dosahem přes 9 kilometrů, vytváří prostředí, kde je pro ruského pilota každý vzlet rizikovější.

Česká republika v tomto kontextu hraje dvojí roli. Jako dodavatel Ukrajiny Praha potvrdila dodávky kapacit protivzdušné obrany, včetně projektů na protiletecký systém MR-2 Viktor a pasivních sledovacích prostředků. Podle odtajněných seznamů české vojenské pomoci šlo mimo jiné o 435 protiletadlových prostředků a 16 speciálních vozidel PVO, byť bez typového rozpisu. Jako člen NATO na východním křídle pak Česko samo modernizuje vlastní protivzdušnou obranu; systémy SPYDER a obrněná vozidla MARS s RBS 70 NG pro 25. protiletadlový raketový pluk jsou přímou odpovědí na typ hrozby, kterou klouzavé pumy reprezentují.

Průmyslová válka starými zásobami

Skutečný příběh červencového videa není o jedné nové pumě. Je o systému. Rusko vzalo desítky tisíc sovětských leteckých pum, které by jinak rezivěly ve skladech, a proměnilo je v polopřesnou munici odpalovanou z bezpečné vzdálenosti za zlomek ceny konvenčních řízených střel. Drahé střely typu Ch-101 si šetří na strategické cíle. Frontu mezitím zasypává přestavěnými FABy.

Každá nová iterace kitu, delší tělo, lepší aerodynamika, případně přidaný motor, posouvá tento koncept dál. Přesnost sice podle RUSI kolísá a ukrajinský elektronický boj ji dokáže degradovat, ale Rusko to kompenzuje objemem a velikostí bojové části. Pětistovka exploziva nepotřebuje trefit okno. Stačí jí dopadnout na správný blok.

Pro západní plánovače obrany je to varování, které přesahuje ukrajinské bojiště. Levná konverze starých zásob na řízenou munici není exkluzivně ruský patent; je to recept, který si může osvojit kdokoliv s dostatečnými sklady a průmyslovou kapacitou na výrobu jednoduchých kitů.

Článek Nový posun v bombardování: Rusové přišroubovali křídla ke starým pumám a udělali z nich řízené střely. Su-34 nese čtyři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „boží hněv“ a co se za tím skrývá

Výraz „boží hněv“ není oficiální americké označení. Je to novinářská zkratka pro něco, co se obtížně popisuje jedním slovem: konvenční zbraň tak mohutnou a přesnou, že má protivníkovi vzít poslední jistotu, totiž přesvědčení, že hluboko pod horou nebo pod desítkami metrů betonu zůstane nedotknutelný. Právě o to americké letectvo usiluje programem GBU-76/B Next Generation Penetrator.

Důležité upřesnění: GBU-76/B zatím není v operační službě. Nejde o hotovou bombu v pumovnici bombardéru, ale o akviziční a průmyslový rozjezd. V září 2025 získala firma Applied Research Associates dvouletý kontrakt na prototyp. A 1. června 2026 zveřejnilo velitelství AFLCMC/EBD na portálu SAM.gov oficiální průzkum trhu, který hledá průmyslové partnery pro kompletní vývoj, výrobu, testování, dodávky i logistiku celého systému. Americké letectvo tedy zbraň „zavádí“ ve smyslu programového startu, staví základy pro bombu, která má jednou nahradit stávající MOP.

Co umí současná MOP a kam má NGP posunout laťku

Stávající GBU-57/B Massive Ordnance Penetrator je unikát. Váží přibližně 13 600 kilogramů, měří 6,25 metru na délku, má průměr 80 centimetrů a nese trhavou náplň o hmotnosti zhruba 2 600 kilogramů. Navádí se pomocí GPS a nést ji dokáže výhradně bombardér B-2 Spirit. Do operační služby vstoupila v roce 2011 a čtrnáct let zůstávala nenasazenou pojistkou, až do operace Midnight Hammer.

Při útoku na Fordó Pentagon popsal průnik pum do ventilačních šachet komplexu a explozi až v cílovém prostoru. Nešlo o symbolický úder jedním kusem munice, ale o koordinovanou operaci se čtrnácti bombami proti dvěma cílovým oblastem. Celý řetězec ničení, od zpravodajského mapování slabých míst přes přesné navedení až po laděné zapalovače s řízeným zpožděním, musel fungovat jako celek.

U GBU-76/B kompletní specifikace veřejně známé nejsou. Z akviziční dokumentace ale vyplývá několik směrů:

• Hmotnostní třída se pohybuje mezi zhruba 9 000 a 13 600 kilogramy; dřívější požadavek na prototyp uváděl hlavici do přibližně 10 000 kilogramů.
• Navigace má fungovat i v prostředí, kde je GPS rušeno nebo nedostupné, což je zásadní posun oproti čistě satelitnímu navedení MOP.
• Přesnost má dosahovat odchylky do 2,2 metru v devadesáti procentech případů.
• Integrace počítá s širším okruhem nosičů, což otevírá cestu k novému bombardéru B-21 Raider.

Menší hmotnost neznamená automaticky slabší bombu. Může znamenat chytřejší bombu, takovou, která díky lepší navigaci, pokročilejším materiálům a sofistikovanějšímu zapalovači dosáhne stejného nebo většího efektu s menší celkovou hmotností. A především takovou, kterou unese i B-21, jenž je kompaktnější než B-2.

Fordó nebyl poslední problém, Natanz je ještě hlouběji

Írán se z útoku na Fordó poučil dávno předtím, než k němu došlo. Už roky buduje nový tunelový komplex pod horou Kolang Gaz La u Natanzu. Podle analýz Institutu pro vědu a mezinárodní bezpečnost (ISIS) je tento objekt pravděpodobně hlubší než Fordó; odhady hovoří o vnitřních prostorách kolem sto deseti metrů pod povrchem, možná i více v závislosti na sklonu tunelů. Na rozdíl od Fordó nemá zjevnou ventilační šachtu, která by mohla sloužit jako vstupní bod pro průraznou munici. Má více tunelových vstupů a celkově je navržen tak, aby odolal právě tomu typu útoku, jaký Fordó zažil.

Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) před operací Midnight Hammer konstatovalo, že Spojené státy byly jedinou zemí na světě disponující konvenční municí schopnou proniknout do hloubky Fordó. Ve veřejně dostupných zdrojích se neobjevuje potvrzený ruský ani čínský ekvivalent americké penetrační pumy této váhové a účelové kategorie. Rusko i Čína mají vlastní prostředky proti zodolněným cílům (balistické střely, jaderné hlavice), ale nic srovnatelného s konvenční leteckou pumou třídy MOP nebo NGP veřejně doloženo není.

Dvě bomby současně: proč Amerika drží starou i staví novou

Po operaci Midnight Hammer stálo americké letectvo před praktickým problémem: ze zásob zmizelo čtrnáct kusů MOP a výrobní linka se blížila ke konci. Pentagon proto v únoru 2026 oznámil poslední doplňovací nákup stávajících pum, aby si udržel okamžitou operační schopnost. Současně pokračují upgrady MOP, vylepšené zapalovače a aktualizovaný software pro plánování misí.

Vedle toho ale běží program NGP. Logika je přímočará: MOP je jediná zavedená zbraň, která dokáže řešit hluboké podzemní cíle právě teď. GBU-76/B je investice do budoucnosti, kdy cíle budou ještě hlubší, lépe chráněné a navigační prostředí kolem nich ještě nepřátelštější. Pentagon veřejně odmítá sdělit detailní výkonové limity MOP ani přiznat, že na některé cíle nestačila. Říká jen, že schopnosti průběžně vyhodnocuje a že poznatky z boje mají informovat budoucí investice. Souběh tří kroků (bojové nasazení, doplnění zásob a rozjezd nástupce) ale mluví sám za sebe.

Co to znamená pro Írán, Rusko i Čínu

Existence programu GBU-76/B vysílá dvě zprávy najednou. První míří do Teheránu: ani přesun jaderné infrastruktury pod sto metrů skály nezaručuje bezpečí. Druhá míří do Pekingu a Moskvy: Washington nebere hluboké podzemní cíle jako íránskou výjimku, ale jako dlouhodobý strategický problém, do jehož řešení hodlá investovat generaci za generací.

Pro Českou republiku a další evropské členy NATO jde o nepřímý, ale podstatný bezpečnostní signál. Americká schopnost konvenčně ničit hluboko zahrabané vojenské objekty (velitelská stanoviště, sklady, jaderně související infrastrukturu) komplikuje kalkul každému protivníkovi, který sází na to, že pod zemí má bezpečný azyl. Sama bomba ovšem nic nezmění bez nosičů, přístupu do vzdušného prostoru a politického rozhodnutí ji použít.

Kdy přesně GBU-76/B dosáhne operační služby, veřejně známo není. Prototypový kontrakt běží, průmyslový průzkum se rozjíždí, testování a integrace teprve přijdou. Jisté je zatím jedno: Amerika si po Fordó řekla, že potřebuje víc, než měla. A začala to stavět.

Článek Na nejhlubší íránské bunkry se snese „boží hněv“ tak mocný, že nemohou odolat. Američané zavádí penetrační bombu GBU-76 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři operace, tři vrstvy jednoho programu

V mediálním koloběhu se směšují tři různé projekty, které na sebe navazovaly, ale lišily se rozsahem i místem.

Big Buzz (1955) byl první velký polní test. Původní armádní report popisuje použití submunice E14, válcovitých pouzder s voskovanými vložkami typu „waffle“ a „tube“, do nichž se živí komáři plnili po tisících. Munice se shazovala z letadla ve výškách 75 až 120 metrů, v dolní fázi letu se otevřela pomocí padáku a ejekčního mechanismu a komáry rozptýlila nad terénem. Testovací lokality uvedené v primárním reportu jsou Harris Neck Field a Lynah Plantation u Savannah v Georgii, tedy vojenské a polní plochy, nikoli přímo městské čtvrti.

Drop Kick (1956) posunul experimenty blíž k lidem. Sekundární armádní shrnutí výslovně uvádí, že neinfikovaní komáři byli vypuštěni v „obytné oblasti v Savannah v Georgii“ a následně se měřilo, kolik jich vnikne do domů a kolik lidí pokouše. U tohoto testu se objevuje formulace „se souhlasem obyvatel sousedství“, tedy alespoň část sousedství o experimentu věděla, i když o formálním informovaném souhlasu celé komunity dokumenty mlčí.

Bellwether-I (1960) pak shrnoval výsledky terénních měření aktivity komárů venku (vliv počasí, denní doby, větru) a sloužil k výpočtu takzvaných tabulek spotřeby munice pro případné bojové nasazení.

Jak blízko měli k funkční zbrani

Armáda neřešila jen to, jestli komáři koušou. Řešila celý logistický řetězec: masový odchov, skladování, plnění do munice, přežití hmyzu po nárazu a rozptylu, disperzi v terénu a míru kousání na různých vzdálenostech od místa dopadu. Big Buzz uzavírá, že komáry lze ve velkých počtech udržet v munici, úspěšně naložit do letadla, shodit a po vypuštění je odchytit na vzdálenostech, kde aktivně sají krev.

Současně ale report přiznává limity. Část munice selhala: zaseknuté bezpečnostní pojistky, poškozené popruhy. Počasí a mortalita při dopadu snižovaly účinnost. Pro kvantitativní vyhodnocení by bylo potřeba mnohem víc testů.

Přesto je vojenský závěr jednoznačný: pokud neinfikovaní komáři po shozu přežijí a koušou, je „poměrně bezpečné předpokládat“, že by stejně fungovali i komáři nakažení patogenem. Jinými slovy, doručovací systém byl považován za technicky zvládnutý. Chyběl už jen krok k ostrému nasazení.

Co dokumenty neříkají, a co říká lokální paměť

Často se uvádí, že terčem experimentů byla konkrétně čtvrť Carver Village v Savannah, obývaná převážně černošskou komunitou. V primárním reportu Big Buzz jsme ale přímý důkaz pro shoz nad touto čtvrtí nenašli. Carver Village se v příběhu objevuje hlavně prostřednictvím lokální paměti a pozdějších mediálních interpretací, jak dokládá reportáž AP/AJC z roku 2021. Obyvatelé si dodnes pamatují neobvyklé rojení komárů a následné zdravotní problémy.

Důležitý fakt: ve všech dohledaných otevřených dokumentech se uvádí, že při polních testech byli vypouštěni neinfikovaní komáři. Armáda tedy na civilistech neověřovala účinek žluté zimnice. Žádný z materiálů ale neobsahuje ani dlouhodobé zdravotní sledování zasažených obyvatel. Co se s nimi stalo po experimentech, dokumenty prostě neřeší.

Rasový rozměr výběru lokality vojenské zprávy výslovně nezmiňují. Že šlo o převážně černošskou komunitu na americkém Jihu v éře segregace, je historický fakt. Že to nebylo náhodou, je dnes široce sdílená interpretace, ale z armádního dokumentu ji přímo vyčíst nelze.

Sovětský svaz: rozsáhlý program, jiný scénář

Otázka, zda podobné programy existovaly i na druhé straně železné opony, má jasnou, byť neúplnou odpověď. Sovětský svaz provozoval rozsáhlý ofenzivní program biologických zbraní, který přežil i podpis Úmluvy o biologických zbraních v roce 1972. Podle odborné literatury k 50 letům BWC zahrnoval i takzvanou antizemědělskou větev pod ministerstvem zemědělství, zaměřenou na šíření slintavky, moru skotu, afrického moru prasat či psitakózy.

Přesný ekvivalent amerického scénáře, letecké bomby plněné komáry shazované nad městem, se ale v otevřených primárních zdrojích pro SSSR doložit nepodařilo. Sovětský program byl jinak strukturovaný, jinak utajený a v mnoha ohledech rozsáhlejší. Srovnání „měli to stejné“ by ale bylo zjednodušení. Pro Československo otevřené materiály ekvivalentní program nedokládají vůbec.

Od zbraně k regulované ochraně

Ironií dějin je, že tentýž druh, Aedes aegypti, je dnes předmětem úplně opačného snažení. Společnost Oxitec v roce 2021 poprvé v USA vypustila geneticky modifikované komáry, tentokrát ale samce, kteří nekoušou a nesou gen způsobující úhyn samičích potomků. Cílem není šířit nemoc, ale potlačit populaci přenašeče dengue. Program reguluje EPA, stát i místní úřady a podléhá veřejnému připomínkování.

Podle aktuální mapy ECDC k dubnu 2026 má Aedes aegypti v Evropě ustálený výskyt zatím jen na Kypru a v některých zámořských regionech členských států; nově bylo hlášeno zavlečení v Lucembursku. Česká republika na mapě potvrzeného výskytu tohoto druhu není.

A co dnes brání opakování pokusů z 50. let? Mezinárodní pakt o občanských a politických právech v článku 7 zakazuje podrobit kohokoliv vědeckému experimentu bez svobodného souhlasu, a článek 4 výslovně říká, že od tohoto zákazu se nelze odchýlit ani v nouzi.

Dokumenty z Dugway nejsou čerstvým odhalením. Jsou ale připomínkou toho, jak tenká byla v 50. letech hranice mezi polním testem a bojovým nasazením, a jak málo lidí na americkém Jihu o tom tehdy smělo vědět.

Článek Odtajněno po 50 letech: Biologická zbraň Američanů. Letecké bomby plnili živými komáry a shazovali je na obydlené čtvrti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je FAB s UMPK a proč je to tak účinná zbraň

Zkratka FAB označuje sovětskou volně padající trhavou leteckou pumu, v podstatě ocelový plášť plný výbušniny, který sám o sobě letí tam, kam ho pustí gravitace. Kit UMPK z ní ale dělá něco zásadně jiného. Přidává skládací křídla, řídicí plochy a satelitně-inerciální navedení. Z „hloupé“ bomby se stává klouzavá řízená zbraň, kterou pilot odhodí desítky kilometrů před cílem a okamžitě odletí pryč.

Koncept je stejný jako u amerického kitu JDAM, který proměňuje běžné pumy Mk 82 nebo Mk 84 na naváděné zbraně. Rozdíly jsou ale podstatné:

• Dosah: Základní JDAM má dosah kolem 28 km, varianta JDAM-ER přes 74 km. Ruská UMPK podle ukrajinského ministerstva obrany dosahuje 60–65 km, novější verze kolem 95 km a s pomocným raketovým urychlením údajně až 150 km.
• Přesnost: Americký JDAM má udávanou odchylku kolem 5 metrů. Ukrajinské MO přisuzuje UMPK přesnost zhruba 10–15 metrů. Pro západní standardy je to horší. Pro patnáctisettkilovou pumu, která zanechává kráter hluboký šest metrů a široký přes dvacet, je to víc než dost.
• Nálož: Rusko nasazuje kalibry 250, 500, 1 500 i 3 000 kg. Kontuzní účinek FAB-1500 sahá podle ukrajinského MO na 300–350 metrů. Tři takové pumy na malý areál znamenají téměř jistou destrukci polních krytů, zákopů i zalesněných postavení.

Novější verze UMPK navíc dostávají osm i více satelitních antén, což má ztížit rušení elektronickým bojem. Jednoduché „zaglušování“ tak přestává být univerzální odpovědí.

Proč Ukrajina přiznává, že se bránit nedokáže

Formulace zní dramaticky, ale opírá se o oficiální ukrajinské dokumenty. Ukrajinské ministerstvo obrany samo píše, že Su-34 a Su-35 odhazují řízené pumy mimo dosah ukrajinských protiletadlových prostředků u fronty. Prezident Zelenskyj v červnovém projevu řekl, že současná úroveň dodávek neumožňuje zachytit významnou část vzdušných hrozeb, a znovu žádal další střely a systémy protivzdušné obrany.

Problém je v geometrii bojiště a v ekonomice. Puma za zlomek ceny řízené střely letí z prostoru, který často kryje ruská vlastní PVO. Obránce by proti ní musel použít interceptor, který stojí násobně víc, pokud by ji vůbec stihl zachytit. Obrana se proto přesouvá k nepřímým řešením: rozptyl jednotek, ničení ruských letišť a skladů, elektronický boj a hlavně vytlačování nosičů. Ukrajinské MO otevřeně píše, že budoucí kombinace stíhaček Gripen s raketami Meteor by mohla odsunout ruské bombardéry dál od fronty. Jenže Gripeny zatím na Ukrajině nelétají.

Ze Západu přitom pomoc proudí. Británie v červnu oznámila balík zahrnující přes 350 střel PVO a radary. Formát Ramstein za čtyři roky existence dodal systémy Patriot, NASAMS i IRIS-T. Česká republika je veřejně viditelná hlavně ve výcvikové roli; posílení střediska BMATT ve Vyškově potvrdilo české ministerstvo obrany letos v dubnu. Žádný z těchto kroků ale neřeší problém FAB/UMPK plošně. Řeší ho bodově, lokálně, nedostatečně.

Rekordní červen a tlak na Slovjansk s Kramatorskem

Video ze Slovjanské tepelné elektrárny není izolovaná kuriozita. Podle údajů ukrajinského generálního štábu Rusko v červnu 2026 shodilo rekordních 8 266 řízených pum, v průměru přes 275 denně. Analytici Critical Threats/ISW hodnotí zesílené údery u Mykolajivky jako součást kampaně takzvané izolace bojiště ze vzduchu: systematického ničení logistických bodů, přechodů a obranných postavení na směru Slovjansk–Kramatorsk a Lyman.

Nosičem je především Su-34, dvoumístný taktický bombardér s bojovým zatížením 8 500 kg, praktickým dostupem 15 km a akčním rádiem přes 1 100 km bez přídavných nádrží. Stroj dokáže nést několik FAB-1500 najednou, odhodit je z bezpečné výšky a vzdálenosti a zmizet dřív, než pumy dopadnou. Pro Ukrajinu je to noční můra bez snadného řešení.

Důsledky na zemi jsou hmatatelné. Koncem června Le Monde psal, že ruské síly jsou asi 15 km od Slovjansku i Kramatorsku. Doněcká oblastní správa k 22. červenci evidovala v kramatorské komunitě 51 700 obyvatel a ve slovjanské 38 500, přičemž v části Slovjansku už běží nucená evakuace rodin s dětmi. Organizace People in Need varuje, že útoky na infrastrukturu ohrožují přes 115 800 lidí ve Slovjansku, Kramatorsku a Družkivce a prohlubují vodní krizi, která region sužuje už měsíce. V oblasti přitom působí i čeští dobrovolníci; Český rozhlas v květnu publikoval reportáž přímo z Kramatorsku.

Co by znamenal pád slovjansko-kramatorského uzlu

Samotné bomby města nedobývají. Připravují ale podmínky pro pozemní tlak, infiltrace a zhoršení zásobování. Pokud Rusko udrží kombinaci masového nasazení FAB, dronů a pěších útoků, obrana aglomerace bude stále dražší a tenčí. Ztráta Slovjansku by nebyla jen symbolická; šlo by o průlom do severní části ukrajinského opěrného městského pásu v Doněcké oblasti a přímé ohrožení Kramatorsku. S ním by se zhroutilo logistické a humanitární zázemí celého regionu, který už teď balancuje na hraně.

Válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky a Rusko za tu dobu proměnilo sovětské sklady plné zastaralých pum v jednu z nejúčinnějších zbraní tohoto konfliktu. Stálo to minimum peněz a maximum inženýrské pragmatičnosti. Tři exploze na jednom místě u Slovjansku nejsou zázrak přesnosti západního typu, jsou ukázkou toho, že když puma váží tunu a půl, stačí trefit „dost blízko“.

Ruské bombardování pumami FAB-1500 (zveřejněno 10. července 2026)

Článek Video: 3 ruské bomby FAB dopadly mimořádně přesně na stejné místo. Ukrajinci přiznávají, že proti nim nemají obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letecká puma, která startuje ze země

Celý koncept stojí na elegantní myšlence: vzít osvědčenou leteckou pumu GBU-39/B Small Diameter Bomb I, která je v plné sériové výrobě od roku 2006, a připojit k ní raketový stupeň z rodiny MLRS. Výsledkem je munice, kterou lze odpálit z pozemního odpalovače HIMARS (M142) nebo M270, tedy z platforem, které Ukrajina už vlastní. Podle produktového listu Boeingu dosahuje GLSDB maximálního doletu přibližně 150 km, tedy zhruba dvojnásobku standardní rakety GMLRS.

Klíčové parametry systému:

• Dosah: cca 150 km
• Přesnost: pod 1 m CEP50 (polovina zásahů dopadne do kruhu o poloměru jednoho metru)
• Navedení: GPS s inerciální navigací a ochranou proti rušení
• Hlavice: penetrační tříštivotrhavá s programovatelnou roznětkou
• Hmotnost bojové části: cca 93 kg (SDB I)
• Kompatibilní odpalovače: M142 HIMARS, M270 MLRS, jihokorejský Chunmoo

Po raketovém vynesení se motor oddělí a bomba přechází do klouzavého letu. Právě v této fázi se odehrává to, co dělá GLSDB výjimečnou: střela nepadá po předvídatelné balistické křivce, ale aktivně manévruje. Saab uvádí schopnost útoku v plném 360stupňovém rozsahu, obcházení terénních překážek včetně hor a takzvané zásahy za odvrácený svah. Boeing dokonce zmiňuje možnost zasáhnout cíl nacházející se až 70 km za odpalovacím postavením, tedy v opačném směru, než by obránce čekal.

Proč kopec přestal být úkrytem

Více než čtyři roky trvající válka na Ukrajině ukázala, že terén je jedním z nejcennějších spojenců obránce. Ruská armáda systematicky využívá terénní zlomy, zadní strany kopců a údolí k ukrývání skladů munice, radarů protivzdušné obrany, velitelských stanovišť i shromaždišť techniky. Klasická dělostřelecká palba, ať už z houfnic nebo raketometů, míří po relativně předvídatelné trajektorii. Pokud je cíl za terénní hranou, granát ho jednoduše mine.

GLSDB tuto logiku rozbíjí. Díky klouzavému letu a průběžným korekcím kurzu dokáže bomba přiletět z jiného směru, než ze kterého byla odpálena. Terénní kapsa, která dosud poskytovala ochranu, se mění v past, protože obránce neví, odkud úder přijde. V okruhu 150 km od fronty tak dramaticky klesá počet míst, která může ruská strana považovat za relativně bezpečná. Nejde o doslovnou nezranitelnost zbraně ani o absolutní nemožnost se schovat, ale o zásadní zúžení prostoru, kde se dá operovat bez rizika přesného zásahu.

Ruské rušení a lekce z bojiště

Žádná zbraň není všemocná a GLSDB není výjimkou. Agentura Reuters v květnu 2024 informovala, že ruské prostředky elektronického boje dokázaly rušit navigaci prvních kusů nasazených na Ukrajině a zhoršovat jejich přesnost. Pro zbraň závislou na GPS navedení je to kritická zranitelnost.

Odpověď přišla v podobě modernizace. V březnu 2025 Reuters psal o návratu vylepšených GLSDB s posílenou odolností proti rušení, přičemž proběhlo devatenáct testovacích odpalů nové verze. Samotný fakt, že americký průmysl musel munici urychleně upravovat, paradoxně dokazuje dvě věci najednou: že Rusko bere GLSDB vážně a investuje do protiopatření, a že západní dodavatelé jsou schopni na bojiště reagovat rychleji, než se čekalo.

Kromě elektronického boje mohou GLSDB v terminální fázi letu teoreticky ohrožovat i systémy krátké a střední protivzdušné obrany. Ruský Tor-M2 je konstruován proti malým cílům včetně přesně naváděné munice a dronů, Pancir-S1 zvládá subsonické střely. V praxi to znamená, že GLSDB není „nezastavitelná superzbraň“, ale další vrstva v komplexním souboji útoku a obrany.

Kde se GLSDB řadí v arzenálu Ukrajiny

Kyjev dnes disponuje několika vrstvami přesných úderných prostředků dlouhého dosahu a GLSDB vyplňuje specifickou mezeru mezi nimi:

Generál Christopher Cavoli při slyšení v americkém Kongresu uvedl, že na kontraktu pro Ukrajinu bylo dvanáct odpalovačů a 606 kusů GLSDB s očekávaným dokončením dodávek ve fiskálním roce 2025. To je vojensky relevantní množství pro cílené hluboké údery proti bodovým cílům (skladům, velitelským uzlům, radarům), ale ne objem, který by nahradil masivní dělostřeleckou palbu.

Americké závazky vůči Ukrajině k lednu 2024 zahrnovaly celkem 39 systémů HIMARS, k nimž se přidaly britské M270 a německé MARS. Česká republika se na dodávkách podílí především municí, zprostředkováním nákupů a výcvikem; salvové raketomety Armáda ČR neprovozuje od října 2010, kdy skončily poslední RM-70, a veřejně oznámený program pořízení HIMARS nebo M270 se dosud neobjevil.

Co GLSDB skutečně mění

Nejdůležitější na této zbrani není samotné číslo 150 kilometrů. Je to kombinace dosahu, přesnosti pod jeden metr a schopnosti útočit z nečekaného směru, která nutí ruskou armádu přestat věřit třem věcem najednou: vzdálenosti od fronty, terénnímu krytí a předvídatelnosti nepřátelské palby. Každý sklad munice, každé velitelské stanoviště, každá baterie protivzdušné obrany v tomto okruhu musí počítat s tím, že úder může přijít zpoza kopce, z boku, nebo dokonce zezadu.

Ruská strana už reaguje elektronickým bojem, rozptylem logistiky, přesuny. Válka na Ukrajině je nekonečný souboj adaptací. GLSDB ale přidala do tohoto souboje novou proměnnou, se kterou se ruský týl teprve učí žít.

Článek Rusové se nemají kam schovat. Bomba GLSDB trefí cíl na metr přesně ze 150 km a zaútočí i za kopcem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je „ničitel bunkrů“ a jak funguje

Označení „ničitel bunkrů“ je třeba číst správně. Nejde o strategickou leteckou pumu typu americké GBU-57 o hmotnosti téměř čtrnácti tun, schopnou prorazit desítky metrů betonu. Ukrajinská novinka váží podle sekundárních reportů přibližně jedenáct kilogramů a cílí na něco úplně jiného: polní zemljanky, zastřešené zákopy, improvizované kryty z klád, plechu a udusané hlíny, tedy přesně ten typ úkrytů, na které si ruská pěchota po více než čtyřech letech války zvykla spoléhat.

Princip je starý jako koncept průbojné pumy samotný, jen miniaturizovaný. Úzká klínová čelní část soustředí energii nárazu do malé plochy. Bomba dopadá téměř kolmo shora, shozena z dronu vznášejícího se nad pozicí, a proráží lehký strop krytu nebo vrstvu zeminy. Teprve poté, se zpožděním zlomku sekundy, odpálí rozbuška hlavní nálož. Exploze tak nepřijde na střechu, ale pod ni. Tlak, střepiny a kolaps materiálu se přenesou do vnitřku úkrytu. Pro osádku je to nesrovnatelně horší než povrchová detonace běžného dronového shozu.

Proč „za pár korun“ a co to znamená

Přesná cena jednoho kusu zveřejněna nebyla, takže doslovné „pár korun“ doložit nelze. Relativně levná je ale celá logika konstrukce: jednoduché kovové tělo bez naváděcí hlavice, bez motoru, bez drahé avioniky. Bomba nepotřebuje vlastní pohon, nese ji dron, který se po shozu vrátí pro další kus. Žádný vyhledávač cíle, žádný GPS modul, žádná infračervená optika. Jen kov, výbušnina a zpožděná rozbuška.

Pro srovnání: klasická letecká průbojná munice stojí řádově statisíce až miliony korun za kus a vyžaduje pilotovaný letoun k doručení. Americká armáda testuje koncepčně podobný systém BRAKER, dronem doručovanou průbojnou hlavici proti bunkrům, a i tam je klíčovým argumentem právě nízká cena a rychlá vyrobitelnost. Rozdíl? BRAKER prošel úspěšným testem v březnu 2026. Ukrajinská varianta se už objevuje v bojovém a sériovém kontextu.

Hromadná výroba: garáže to dávno nejsou

Snímky více hotových kusů naznačují sériovou produkci, ale přesné měsíční objemy této konkrétní munice veřejné nejsou. Zasadit je ale lze do širšího obrazu, který mluví jasně. Podle dat ukrajinské obranné agentury bylo od roku 2022 armádě dodáno přes 984 tisíc bezpilotních prostředků. Rozpočet na nákup dronů dosáhl v roce 2025 částky odpovídající zhruba 75 miliardám korun.

A právě nosiče jsou klíčové. Výrobce těžkých dronů Heavy Shot podle reportáže Ukrajinské pravdy produkuje desítky tisíc kusů ročně, v jedné dílně řežou osmdesát až sto sad dílů denně. Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 testovalo novou generaci bomberů s vyšší nosností, delším doletem a chráněným spojením. Do výzbroje už dříve přijalo těžké platformy jako Vampire nebo Bilyj Vovk, britský oktokoptér Malloy T-150 unese náklad až 68 kilogramů na vzdálenost 37 kilometrů. Infrastruktura pro škálování nové munice zkrátka existuje.

Střecha krytu se mění z ochrany na terč

Skutečný posun není v tom, že by se objevila „superbomba“. Je v tom, co tato munice dělá s taktikou protivníka. Více než čtyři roky války naučily obě strany improvizovat nadkrytí pozic: sítě, pletiva, klecové konstrukce, vrstvy hlíny a dřeva. Americký ženijní časopis Line of Departure v letošní analýze potvrzuje, že samotné boční krytí už nestačí a ochrana shora se stala nutností.

Jenže právě na tuto improvizovanou ochranu nová průbojná munice cílí. Běžný dronový shoz, tříštivá nálož, kumulativní granát PG-7, mina, exploduje na povrchu nebo těsně nad ním. Proti zakrytému krytu často nestačí. Penetrátor se zpožděnou rozbuškou mění pravidla: střecha přestává být ochranou a stává se cílovým bodem. Ruský voják se může ukrýt, ale výrazně dráž a složitěji než dřív, hlubší zemljanky, vícevrstvé stropy, rozptýlení, aktivní protidronové hlídky.

Projekt Drone Line ukrajinského ministerstva obrany, v němž už operuje přes tisíc posádek a který zasahuje každý čtvrtý frontový cíl, počítá s vytvořením bezpilotního smrtícího pásma do hloubky deseti až patnácti kilometrů. Prezident Zelenskyj v lednu 2026 uvedl, že drony ničí přes 80 procent nepřátelských cílů. Nová bomba není izolovaný vynález, je dalším nástrojem v systému, který už běží.

Český rozměr: prostor pro spolupráci existuje

Za zmínku stojí, že institucionální rámec pro zapojení do podobných projektů už existuje. Zelenskyj v lednu 2026 hovořil o potenciálu společné česko-ukrajinské výroby dělostřeleckých a dronových systémů. Český ministr zahraničí při návštěvě Kyjeva označil protidronovou obranu za bezpečnostní prioritu a zmínil přenos ukrajinského know-how do Česka. Evropská komise pro rok 2026 otevřela úvěrový rámec zaměřený právě na drony. Český příspěvek by dával největší smysl přes financování sériových komponent, kovovýrobu a elektroniku nosičů v režimu programů SAFE a PURL, ne nutně přes samostatný vývoj bomby.

Jedna levná bomba válku nerozhodne. Ale tisíce levných bomb shazovaných z tisíců dronů na kryty, které měly chránit pěchotu, mění kalkulaci přežití v každém jednotlivém zákopě. A právě o to v dronové válce jde: ne o zázračnou zbraň, ale o systematický tlak, kterému se protivník nestíhá přizpůsobit.

Článek Ukrajinci spustili hromadnou výrobu „ničitele bunkrů“ za pár korun. Zavrtá se do země a exploduje vojákům pod nohama se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Vyrivnyuvač a proč vznikl

Vyrivnyuvač (v překladu přibližně „Vyrovnávač“) je ukrajinský naváděný klouzavý kit určený pro 250kilogramovou třídu leteckých pum. Vývoj trval sedmnáct měsíců, tempo odpovídající válečnému zrychlenému cyklu, nikoli standardní západní certifikaci, která u srovnatelných systémů běží roky. Za projektem stojí společnost DG Industries napojená na inovační platformu Brave1, která v ukrajinském obranném ekosystému zkracuje cestu od návrhu přes financování až k frontovým testům.

Klíčové veřejně známé parametry z veletrhu Eurosatory 2026:

• Bojová část: 250 kg
• Výška odhozu: od 500 m do více než 10 000 m
• Uváděný dosah: 10 až 130+ km (papírová obálka)
• Realistický bojový dosah při nízkém profilu letu: přibližně 40 km
• Navedení: satelitní navigace s „moderními algoritmy“ (bližší specifikace řešení proti rušení výrobce nezveřejnil)

Rozdíl mezi papírovým maximem a reálným bojovým dosahem je zásadní. Ukrajinské letouny operují v prostředí husté ruské protivzdušné obrany a musí létat nízko. Analytický portál AERONAUT.media proto pracuje spíše s pásmem 30 až 60 km za frontou jako s praktickým prostorem, kde Vyrivnyuvač reálně zasáhne cíl.

Proč je to noční můra pro ruské jednotky

Formulace „bez šance na obranu“ neznamená, že by ruská armáda byla bezmocná v absolutním smyslu. Znamená ale, že se obrana proti takovému úderu zásadně komplikuje. Nosič, ať už MiG-29, nebo bombardér Su-24M (ten je v otevřených zdrojích nejlépe doloženým testovacím strojem pro ukrajinské klouzavé pumy), nemusí vletět přímo nad cíl. Bombu odhodí z odstupu desítek kilometrů a okamžitě se stáčí zpět. Ruská protivzdušná obrana tak stojí před dilematem: buď se pokusí zachytit samotnou klouzající pumu, což je malý a nízko letící cíl, nebo musí investovat do elektronického boje, maskování a rozptýlení vlastních pozic.

Právě v tom tkví skutečná hrozba. Nejde o jednu „zázračnou“ superbombu, ale o systémový tlak. Každý ruský štáb, sklad munice, logistický uzel, most nebo opevněný bod v pásmu 30 až 60 km za frontovou linií se stává potenciálním cílem zbraně, kterou Ukrajina vyrábí doma, za nižší cenu než americký JDAM-ER, a bez nutnosti čekat na schválení každé další dodávky ze zahraničí.

Pro srovnání: americký Boeing JDAM-ER, nejbližší západní ekvivalent, má podle oficiálního produktového listu dolet přes 74 km (40 námořních mil) a využívá standardizované rozhraní JDAM, díky kterému jej lze nasadit z desítek typů letounů bez úprav softwaru. Ruský protějšek UMPK je naopak levný konverzní kit na staré sovětské pumy FAB, jehož rané verze podle analytických zdrojů trpěly výraznou degradací přesnosti v podmínkách elektronického boje. Vyrivnyuvač se pohybuje někde mezi; vlastní ukrajinské řešení, které si teprve buduje integrační základnu.

MiG-29 a Su-24: staré draky, nová munice

Praktický význam červnového nasazení z MiG-29 je větší, než se na první pohled zdá. Ukrajina totiž nemůže čekat, až bude Vyrivnyuvač plně certifikován pro F-16 Block 20 MLU nebo francouzské Mirage 2000-5. Integrace nové zbraně na západní platformu vyžaduje certifikaci elektrického rozhraní, bezpečného oddělení od letounu, balistických dat v celé obálce použití i softwarových procedur. Výrobci jako Lockheed Martin a Dassault kontrolují integrační proces a potřebná data, což může celou věc natáhnout na roky.

Su-24M, dvoumístný frontový bombardér s proměnlivou geometrií křídla (maximální rychlost přibližně 1 700 km/h, bojový rádius kolem 600 km), slouží ukrajinským silám jako osvědčený nosič různých typů munice už od začátku invaze. MiG-29, původně lehký frontový stíhač (maximální rychlost 2 400 km/h, praktický dostup 18 000 m), prošel v ukrajinských rukou řadou improvizovaných úprav pro odhozy naváděné munice. Obě platformy jsou staré sovětské konstrukce, a právě to je jejich paradoxní výhoda. Ukrajina je zná do posledního šroubu, má na ně náhradní díly z více zdrojů a nemusí žádat nikoho o svolení k integraci domácí zbraně.

Od experimentální série k masové výzbroji

Je důležité rozlišovat mezi „bojovou připraveností“ a skutečně masovým zavedením. V květnu 2026 Fedorov oznámil, že ministerstvo obrany nakoupilo první experimentální sérii Vyrivnyuvačů. Na Eurosatory v červnu zástupci DG Industries tvrdili, že běží aktivní sériová výroba a první kusy byly předány armádě. Veřejně ale stále chybí tvrdá data o měsíční produkci a rozsahu dodávek.

Rozhodující bude druhá polovina roku 2026. Pokud se počet dodaných kusů dostane do stovek, půjde mluvit o skutečně zavedené schopnosti, která ruským jednotkám systematicky zdraží držení jakékoli infrastruktury v dosahu. Pokud zůstane v desítkách, bude Vyrivnyuvač pořád blíž demonstrátoru než běžně spotřebovávané munici. Indikátory, které stojí za sledování: opakované geolokované zásahy stejným typem pumy, nasazení z více než jednoho typu nosiče a viditelné změny ruského chování, například stahování skladů a štábů dál od fronty.

Co to znamená pro ruskou obranu

Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, už více než čtyři roky nedokáže zlomit odpor výrazně menší ukrajinské. Kyjev přitom systematicky stírá rozdíly inovacemi, od námořních dronů, které vyhnaly ruskou Černomořskou flotilu z Krymu, přes FPV drony v milionových sériích až po vlastní balistické rakety. Vyrivnyuvač je dalším článkem téhož řetězu: ne jedna zázračná zbraň, ale další nástroj, který zvyšuje cenu každého ruského rozhodnutí v operačním týlu.

Pro ruské velitele, štáby a logistiky v pásmu 30 až 60 km za frontou to znamená jedinou věc. Bezpečná vzdálenost, na kterou se dosud mohli spolehnout, se opět zmenšila, a tentokrát ji zmenšila zbraň, jejíž zásoby neřídí Washington, Londýn ani Paříž, ale Kyjev sám.

Článek Rusové mají novou noční můru: MiG-29 a Su-24 vyzbrojené Virivnyuvach je drtí bez šance na obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od nuly, ne ze skladu starých pum

Klíčové na Vyrivniuvači není samotná existence řízené bomby – ty používají obě strany konfliktu. Podstatný je způsob, jakým vznikl. Rusko řeší přesné letecké údery tak, že na staré sovětské volně padající pumy FAB montuje moduly UMPK s křídly a naváděním. Výsledek funguje, ale konstrukčně jde o retrofit desítky let starých těles. Ukrajina šla jinou cestou. DG Industry pro server LB.ua uvedla, že Vyrivniuvač je vlastní konstrukce od základu – nikoli kopie západních ani sovětských řešení, ale nový návrh přizpůsobený reálným podmínkám současné války.

Rozdíl není jen akademický. Když stavíte novou zbraň od nuly, můžete ji od začátku optimalizovat na dostupné materiály, výrobní procesy a nosiče, které máte k dispozici. Když lepíte modul na třicet let starou pumu, jste omezeni jejím tvarem, hmotností i balistikou.

Co víme – a co ne – o parametrech

Oficiálně potvrzených tvrdých dat je zatím poskrovnu:

• Bojová část: 250 kg
• Určení: opevnění, velitelská stanoviště, mosty, inženýrské stavby, vojenská technika
• Příprava k použití: do 30 minut
• Provoz: celodenní, za jakéhokoli počasí
• Kompatibilita: Su-27, Su-24, MiG-29; pro F-16 a Mirage se počítá s dodatečnou certifikací

Co veřejně chybí? Přesný dosah, kruhová pravděpodobná odchylka (CEP) a konkrétní architektura navedení. Sekundární zdroje mluví o „moderních naváděcích algoritmech“, ale zda jde o GPS/INS, optiku nebo hybrid, výrobce nezveřejnil. Ukrajinské ministerstvo obrany v obecném přehledu o plánujících bombách uvádí typický dosah 50–95 km v závislosti na výšce a rychlosti nosiče. U JDAM-ER, který slouží jako cenový referenční bod, je publikovaný dosah přes 64 km – v ukrajinských podmínkách ale kvůli nízkému profilu letu klesá zhruba k 40 km.

Třetinová cena, ale pozor na srovnání

DG Industry tvrdí, že Vyrivniuvač stojí zhruba třetinu ceny JDAM-ER. Přesnou částku nezveřejnila. Kolik tedy stojí ten americký etalon? Začátkem května 2026 schválily Spojené státy možný prodej 1 532 sad JDAM-ER Ukrajině za celkových 373,6 milionu dolarů. Hrubý průměr vychází na asi 244 tisíc dolarů na položku. Jenže v tom balíku jsou i roznětky, software, servis a logistika – nejde o čistou cenu samotného kitu. Třetina z tohoto stropu by znamenala zhruba 81 tisíc dolarů, ale srovnání není jedna ku jedné.

Důležitější než přesná dolarová částka je podle nás samotný princip: pokud domácí výrobce dokáže nabídnout srovnatelnou schopnost za zlomek ceny západního produktu, otevírá se prostor pro objemy, které by si Ukrajina u amerického dodavatele nemohla dovolit. A právě objemy rozhodují o tom, zda řízené bomby zůstanou chirurgickým nástrojem pro výjimečné cíle, nebo se stanou běžnou součástí každodenních operací.

Experimentální série, ne masová výroba

Tady je potřeba korigovat očekávání. K dnešnímu dni je veřejně potvrzena pouze první experimentální série nakoupená ministerstvem obrany. Piloti nacvičují bojové scénáře a podle oficiální formulace je „první bojový křest blízko“. Měsíční výrobní kapacita, harmonogram sériové produkce ani rozpad dodavatelského řetězce zveřejněny nebyly. Vlastní konstrukce navíc automaticky neznamená plně domácí dodavatelský řetězec – u staršího ukrajinského projektu Medoid, který byl záměrně stavěn jako analog ruského UMPK pro 500kg bombu, vývojář přiznával některé importované komponenty.

Vyrivniuvač ale zapadá do širšího trendu. NATO a Ukrajina v březnu 2026 spustily program UNITE – Brave NATO pro společné inovační projekty aliančních a ukrajinských firem. Český státní portál BusinessInfo.cz ho výslovně otevírá českým startupům jako vstupní bránu do ukrajinsko-natovského obranně-technologického ekosystému. Domácí ukrajinská munice neznamená konec potřeby západních dodávek – dokument českého ministerstva obrany o pomoci Ukrajině za roky 2022–2025 potvrzuje pokračující kritickou roli velkorážové munice, protivzdušné obrany i dronů. Vyrivniuvač řeší jeden segment. Ale řeší ho způsobem, který dosud patřil výhradně západním zbrojovkám.

Signál, ne revoluce – zatím

Sedmnáct měsíců od prvního náčrtu k experimentální sérii nakoupené armádou. To je tempo, které by lecjaký západní program záviděl. Otázka teď nezní, jestli Vyrivniuvač funguje – ministerstvo obrany by nekupovalo nefunkční zbraň. Otázka zní, jestli DG Industry dokáže přejít z desítek kusů na stovky a tisíce.

Pokud ano, Ukrajina právě dokázala, že uprostřed války zvládne nejen improvizovat s drony za pár set dolarů, ale i navrhnout a vyrobit řízenou leteckou bombu, která si neklade za cíl kopírovat cizí vzory. Vyrovnávač – jméno si vybrali dobře.

Článek Ukrajinci si vyvinuli mocnou řízenou bombu pro levné bombardování Rusů. A není to žádná sovětská kopie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

18. května 2026 zveřejnilo ukrajinské ministerstvo obrany video, na němž Su-24 odhodí pumu, která se po odpoutání od letounu neřítí k zemi, ale rozloží křídla a klouzá. Desítky kilometrů. Přesně na cíl. Není to západní import, není to prototyp v laboratoři. Jde o první experimentální sérii, kterou armáda už nakoupila pro výcvik pilotů. Za vývojem stojí ukrajinská firma DG Industry s grantem od státní platformy Brave1 a výsledek nese neoficiální přezdívku Equalizer, tedy Vyrovnávač. Název, který prozrazuje ambici: vyrovnat jednu z nejbolestivějších ruských výhod na bojišti.

Proč je klouzavá puma tak zásadní zbraň

Princip je elegantně jednoduchý. Vezmete klasickou „železnou“ pumu, levnou, masově vyráběnou, ničivou, ale hloupou. Přidáte k ní kit: rozkládací křídla, ocasní řídicí plochy, navigační modul s GPS a inerciální jednotkou. Po odhozu z letounu puma nepadá balisticky dolů, ale klouzá vpřed jako bezmotorový letoun. Autopilot koriguje kurz, satelitní navigace ji vede k souřadnicím cíle. Zásah v řádu jednotek metrů místo stovek.

Klíčová výhoda není jen přesnost. Je to vzdálenost. Pilot nemusí vlétnout nad cíl, kde ho čeká protivzdušná obrana. Odhodí pumu desítky kilometrů před frontovou linií, otočí a zmizí. Tohle se v odborném žargonu nazývá útok ze záchytné vzdálenosti a právě on změnil taktiku celé války. Podle ukrajinského ministerstva obrany kombinuje klouzavá puma nízkou cenu staré munice s efektem drahé řízené střely. Výsledek: letectvo získává nástroj, který si může dovolit používat denně, ne jen při výjimečných příležitostech.

Ruská lavina FABů, která změnila bojiště

Ukrajina tuto zbraň nevyvíjí z akademického zájmu. Vyvíjí ji proto, že Rusko přesně stejný princip používá v masovém měřítku už od roku 2024, a s devastujícím účinkem.

Základ ruského arzenálu tvoří sovětské volně padající pumy FAB-250, FAB-500, FAB-1500 a obávaná FAB-3000 o hmotnosti tří tun. Samy o sobě jsou to primitivní ocelové nádoby plné výbušniny. Jenže Rusko k nim vyvinulo konverzní sadu UMPK (univerzální modul pro plánování a korekci), který z nich dělá naváděné klouzavé pumy. Křídla, navigace GLONASS, řídicí plochy. Princip totožný s tím, co teď staví Ukrajina.

Podle analýzy britského think-tanku RUSI právě masové nasazení pum s UMPK zásadně proměnilo frontovou taktiku. Na bojišti dominují hlavně FAB-500 a FAB-1500 shazované ze strojů Su-34. Efekt je brutální: i kvalitně vybudované opevnění, které odolá dělostřeleckému ostřelování, se rozpadne po zásahu patnáctistovkou. Obránci jsou nuceni měnit způsob držení pozic, rozptylovat se, budovat hlubší kryty, častěji střídat stanoviště. Rusko přitom produkci sad UMPK prudce navyšuje a podle odhadů RUSI jich měsíčně vypouští stovky.

Právě tady leží motivace ukrajinského vývoje. Čekat na nepravidelné západní dodávky nestačí.

Západní alternativy: drahé, omezené, dávkované

Ukrajina už západní klouzavé pumy používá. Americký JDAM-ER od Boeingu přidává ke standardní pumě Mk-82 křídlový kit s prokázaným dosahem přes 74 kilometrů. Francouzský AASM Hammer od Safranu nabízí dosah přes 70 kilometrů, modulární navádění a odolnost v prostředí s rušením signálu GPS.

Oba systémy fungují. Problém je jinde:

• Dostupnost. Dodávky závisí na politickém schvalování, výrobních kapacitách partnerů a prioritách jejich vlastních armád.
• Cena. Výrobce DG Industry tvrdí, že domácí ukrajinská puma vychází zhruba třikrát levněji než srovnatelný JDAM-ER. Jde o výrobní tvrzení, ne nezávisle ověřené číslo, ale i přibližná úspora v tomto řádu mění kalkulaci pro válku, kde se munice počítá na tisíce kusů měsíčně.
• Provozní podmínky. Ukrajinské letectvo musí odhazovat munici z nízké výšky a v manévru, aby přežilo proti ruské PVO. To dramaticky snižuje reálný dosah oproti katalogovým parametrům. Zatímco JDAM-ER z optimální výšky doletí přes 74 kilometrů, v ukrajinských podmínkách se hovoří spíše o desítkách kilometrů.

Domácí výroba tyto tři problémy neřeší úplně, ale zmírňuje je. Ukrajina přestává být závislá na jednom dodavateli a jednom politickém rozhodnutí.

Co umí Equalizer, a co zatím nevíme

Oficiální fakta z květnového oznámení ministerstva obrany: bojová část 250 kilogramů, navádění GPS/INS, dosah „desítky kilometrů“, integrace na Su-24. Výrobce později doplnil, že systém lze nasadit i na Su-27 a MiG-29, což by rozšířilo počet nosičů.

Na výstavě Eurosatory v červnu 2026 byl kit poprvé veřejně vystaven. Sekundární zdroje z akce uvádějí teoretický maximální dosah přes 130 kilometrů při ideálním profilu letu; v reálných ukrajinských podmínkách (nízká výška, krátký loft manévr) spíše kolem 40 kilometrů. Výrobce na výstavě tvrdil, že systém je už v aktivní sériové výrobě a první kusy byly dodány armádě.

Co nevíme: přesnou kruhovou odchylku zásahu, měsíční tempo výroby, počet dodaných kusů. Bez těchto čísel nelze tvrdit, že jde o zbraň s okamžitým operačním efektem na celé frontové linii. Ale jako domácí, škálovatelná a levnější alternativa k importům má potenciál zmenšit jednu konkrétní ruskou výhodu, schopnost levně a masově ničit ukrajinské pozice z bezpečné vzdálenosti.

Víc než jedna puma: ukrajinský obranný ekosystém

Platforma Brave1, která vývoj podpořila grantem, už není startupový inkubátor. Za dva roky rozdělila přes miliardu korun na granty a funguje jako most mezi armádou, vývojáři a sériovou výrobou, včetně kodifikace podle standardů NATO. V červnu 2026 se v litevském Vilniusu konalo NATO-Ukraine Defence Innovators Forum, kde Aliance otevřeně řekla, že se z ukrajinských inovací učí a že tyto zkušenosti mají hmatatelný přínos pro euroatlantickou bezpečnost.

I Česká republika je součástí tohoto širšího rámce. Muniční iniciativa, kterou česká vláda koordinuje, sice nesouvisí přímo s touto pumou, ale udržuje Ukrajinu ve válce dostatečně dlouho na to, aby její průmysl stihl vyvinout vlastní řešení. Podle Bezpečnostní rady státu Česko zároveň přebírá ukrajinské zkušenosti pro obranu kritické infrastruktury proti dronům.

Equalizer sám o sobě válku neotočí. Ale je důkazem, že Ukrajina přestala být jen příjemcem západní pomoci a začala exportovat něco cennějšího než vděčnost, bojově ověřené know-how. A to je přesně ten druh asymetrie, na kterou Moskva nemá jednoduchou odpověď.

Článek Ukrajinští inženýři se převedli, Rusové se můžou jít klouzat. Stvořili 250kg naváděné bomby pro Su-24 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Ukrajina získala

Oficiální oznámení ministerstva obrany potvrzuje několik věcí najednou. Bomba prošla zkouškami, resort nakoupil první experimentální sérii a piloti už nacvičují bojové scénáře. Bojový debut se očekává v nejbližších týdnech.

Princip je stejný jako u celé třídy klouzavých bomb: po odhozu z letounu se munice řídí aerodynamickými plochami a satelitní navigací, takže zasahuje cíl s odchylkou v řádu metrů, oproti desítkám až stovkám metrů u neřízených bomb. Nosič přitom nemusí přeletět nad cíl, může odpálit z bezpečné vzdálenosti před zónou protivzdušné obrany.

Cílové spektrum ministerstvo popisuje jasně: opevnění, velitelská stanoviště, sklady a další objekty v hloubce za frontovou linií.

Otázka dosahu: co víme a co ne

Tady je potřeba být přesný. Ukrajinské ministerstvo obrany u aktuální 250kg bomby neuvádí konkrétní maximální dolet, mluví o „desítkách kilometrů“. Výrobce DG Industry v rozhovoru pro LB.ua přesný dosah odmítl zveřejnit s odkazem na operační bezpečnost.

Číslo 80 km se v otevřených zdrojích pojí hlavně se starší vývojovou linií. V červnu 2025 ukrajinský vývojář KB Medoid testoval 500kg modul s potvrzeným doletem 60 km a deklarovaným cílem navýšení na 80 km. Ministerský explainer k fungování klouzavých bomb obecně uvádí rozsah 50–95 km v závislosti na výšce a rychlosti nosiče.

Podle nás je reálné, že 250kg Equalizer se pohybuje někde v tomto pásmu. Veřejně ověřené to zatím není. Bezpečná formulace zní: desítky kilometrů, pravděpodobně v rozmezí, které umožňuje zasahovat ruský operační týl bez nutnosti přiblížit letoun k frontové linii.

Proč je to pro ruský vojenský systém skutečný problém

Nejde o zbraň, která by ohrožovala město Moskvu. Jde o nástroj pro systematické ničení ruské logistiky, velení a infrastruktury v pásmu za frontou. A právě v tom je jeho síla.

Rusko posledních osmnáct měsíců masově nasazuje klouzavé bomby UMPK proti ukrajinským pozicím. Ukrajina se dosud bránila kombinací západních systémů, francouzských AASM Hammer s doletem až 70 km, amerických JDAM-ER s prokázaným výkonem přes 74 km a menších GBU-39. Jenže západní dodávky mají dvě slabiny: jsou drahé a jejich množství závisí na politickém rozhodnutí partnerů.

Equalizer má obě slabiny řešit. Výrobce DG Industry tvrdí, že zbraň vychází zhruba na třetinu ceny JDAM-ER. Pokud se to potvrdí a výroba půjde škálovat, ekonomika opotřebovací války se začne měnit. Jedna věc je mít přesnou bombu. Druhá věc je mít jich dost na to, aby protivník musel přesunout sklady, rozptýlit velitelská stanoviště a zdvojnásobit ochranu každého logistického uzlu.

Pravděpodobná ruská reakce? Posun zásobovacích bodů dál od fronty, zesílení rušení satelitní navigace, větší ochrana velitelských stanovišť. Přesně to, co prodlužuje ruské logistické řetězce a komplikuje zásobování předních linií.

Equalizer v kontextu ukrajinské zbrojní soběstačnosti

Bylo by přehnané tvrdit, že jedna 250kg bomba znamená zbrojní nezávislost. Ukrajina nadále potřebuje a používá západní systémy. Ale směr je jasný: Kyjev buduje vlastní kapacity v klíčových kategoriích.

Česko se na tomto trendu podílí, byť ne přímo u Equalizeru. Česko-ukrajinská obranná spolupráce zahrnuje společnou výrobu 155mm munice, Sellier & Bellot dodává technologii pro výrobu malorážové munice na Ukrajině a Česká zbrojovka přenáší výrobu pušek BREN 2. Přímá vazba českého průmyslu na vývoj řízených leteckých bomb veřejně doložená není.

Co je ale doložené: čím víc kategorií munice si Ukrajina dokáže pokrýt sama, tím cíleněji může evropská pomoc směřovat do oblastí, kde domácí kapacity zatím chybí.

Co bude dál

Veřejně potvrzená kapacita výroby neexistuje, známe jen první experimentální sérii. Škálovatelnost rozhodne o tom, jestli Equalizer zůstane symbolem, nebo se stane standardní součástí ukrajinského arzenálu.

Pokud DG Industry dokáže dodávat v řádu stovek kusů měsíčně za deklarovanou třetinovou cenu, ruské velení bude muset počítat s tím, že každý sklad, most nebo shromaždiště v dosahu desítek kilometrů od fronty je legitimní a dosažitelný cíl. Ne jednou za čas západní bombou, ale systematicky. A právě v tom slově, systematicky, je to, co dělá z Equalizeru víc než jen další zbraň v katalogu.

Článek Moskva má velký problém. Ukrajinci zavedli vlastní 250kg řízené bomby, které je rozdrtí až na 80 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bomby shozené na balistické rakety

Nasazení protibunkrové pumy GBU-72 je stoprocentně potvrzené. Vertex uvádí, že americké letectvo s jejich pomocí zaútočilo na základnu Hadžiábád v provincii Hormozgán v Íránu, a na úderu se podílely strategické bombardéry Rockwell B-1B Lancer. Za pomoci pum Američané útočili na sklady a odpalovací zařízení balistických raket, jimiž Írán odstřeluje Izrael a americké spojence v Perském zálivu. Zbraň byly nasazena proto, aby překonala opevnění základny. Bombardéry jich svrhly hned několik, vidět jsou mohutné exploze.

Ukrajina jásá, Rusko ztratilo stíhací bombardér Su-34. Ten nejlepší, jaký může na frontě nasadit

GBU-72 je druhá nejsilnější protibunkrová zbraň ve výzbroji USA. Wikipedia uvádí, že její úvodní testovací fáze skončila v roce 2021, kdy začala vstupovat do výzbroje. Lze proto předpokládat že ji americké letectvo nemá ve významném počtu. Přesto jde ve válce o důležitou zbraň o hmotnosti 2,3 tuny, protože má být schopná prorazit až 46 metrů zeminy nebo 4,6 metru železobetonu. Silnější je pouze puma GBU-57 MOP. Armádní Zpravodaj připomíná, že ji Američané v roce 2025 nasadili proti íránskému jadernému programu.

Nejnovější protibunkrová americká zbraň využívá přesné navádění založené na systému JDAM, tedy klouzavé pumě naváděné za pomoci satelitní navigace. V nerušeném prostředí je takovéto navádění velice přesné. Výhodou GBU-72 má být také skutečnost, že ji nemusí nést pouze strategické bombardéry, což je v případě silnější GBU-57 MOP nezbytné. Američané, ale i Izraelci, ji mohou shazovat za pomoci bojových letounů McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle, ale nosí ji i výše zmíněný nadzvukový bombardér B-1B.

„Dejte nám Donbas bez boje a válka skončí. Neuděláte to a bude hůře.“ Rusové zase blouzní, protože jsou bezradní

F-15E je relativně dostatek, ve výzbroji je má americké i izraelské letectvo. Jde to výkonný dvoumotorový letoun dosahující rychlosti až Mach 2,5, uvádí Wikipedia, který unese náklad o hmotnosti 10,4 tun. Je velice schopný jak v boji s nepřátelskými letouny, tak zároveň díky nosnosti i při útocích na pozemní cíle. Jeho provoz je významně levnější než u bombardérů B-1B, a v mnoha případech je dokáže úspěšně zastoupit.

❗️Footage of strikes by penetrating aviation bombs 🇺🇸GBU-72 on the tunnel entrances of the 🇮🇷Hajiabad missile base in Hormozgan Province, captured using the AN/AAQ-33 Sniper targeting pod of a U.S. Air Force B-1B Lancer strategic bomber. pic.twitter.com/xzulG3uF4Y

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) March 20, 2026

Použití GBU-72 v Íránu (zveřejněno 20. března 2026)

Článek Video: Amerika shodila zcela nové bomby na íránský podzemní sklad balistických raket. Provrtají až 46 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

FAB-1500 explodovala obrovskou silou

Záběry zásahu pumou FAB-1500 jsou pravděpodobně pořízené z průzkumného dronu, který pro pilota letadla našel cíl. Vypadá to, že se jedná o dům v Kovsharovce, kde ho používá ukrajinská armáda, ale není jasné k čemu. Po zásahu následuje obrovský výbuch, a dům je viditelně poničený, i když ho puma pravděpodobně zcela doprostřed nezasáhla. Jsou však vymlácená okna a stoupá z nich dým nebo zvířený prach, což svědčí o síle exploze.

Invence ruských inženýrů po 4 letech bojů je brutální. Střepinová 30mm munice má zamést s největší hrozbou bojiště

FAB-1500 je původem gravitační puma, ale coby klouzavá zahrnuje také křídla a řídící prvky. Wikipedia uvádí, že na ni Rusové přidělávají konverzní sadu UMPK, která pak umožňuje zasahovat cíle do vzdálenosti několika desítek kilometrů, ovšem u nejnovějších typů mnohem dále, upozorňuje Armádní Zpravodaj. Puma je poměrně přesná, k zaměření využívá satelitní navigaci, ačkoliv i tu lze samozřejmě částečně rušit.

Hmotnost pumy je 1,5 tuny a obsahuje 675,6 kilogramů výbušnin, uvádí GlobalSecurity. To jí dává mimořádnou ničivost, při dopadu je schopná vyhloubit kráter o průměru 15 metrů, a poloměr těžkého poškození je 70 metrů, ale lehčí škody může výbuch způsobit do vzdálenosti větší než 300 metrů. To znamená, že v místě, kam dopadne, v podstatě nemůže nic přežít, a vojákům k ochraně určitě nestačí bunkry používané na frontové linii.

Video: klečel na kolenou a prosil o život, ale Ukrajinci neměli slitování. Ruského žoldnéře poslali na věčnost ranou zepředu

Rusko má hned několik letounů, z nichž může takovou pumu shazovat. Tím nejvhodnějším je stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback. Wikipedia uvádí, že unese až 14 tun zbraní, ale pravděpodobně při podobných útocích neponese víc než dvě pumy FAB-1500. Vzhledem k jejich schopnosti klouzání je přitom pilot odhazuje nad územím kontrolovaným Ruskem, takže je tedy v relativním bezpečí před ukrajinskou protivzdušnou obranou.

FAB-1500 strike on building in Kovsharovka, Kharkov region
by u/Every_Professor3264 in CombatFootage

Dopad pumy FAB-1500 (zveřejněno 28. ledna 2026)

Článek Video: ruské letectvo potvrdilo, jak nebezpečné zbraně má. Svrhlo na Ukrajince 1,5tunové monstrum se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Smrtící poloměr 20 metrů, přesnost až 1 metr

AASM Hammer je rodina řízených leteckých pum vznikajících přeměnou klasických gravitačních pum z rodiny Mark 80 amerického původu, uvádí Wikipedia. Existuje v několika velikostech, tou nejmenší je 125kg, největší pak 1tunová, ale ukrajinské letectvo užívá nejčastěji 250kg, která má dostatečnou sílu i pro zničení betonových mostů nebo větších budov.

Perfektní načasování, Ukrajina si oddychla. Jenom den před masivním ruským útokem dostala zbraně, díky nimž ho ustála

Redakce ArmádníZpravodaj.cz připomíná, že je ukrajinské letectvo nejčastěji využívá na MiG-29, které si k tomu speciálně upravila, ale stejně tak je zvládají francouzské Mirage 2000-5, jichž má nicméně mnohem méně a využívá je hlavně v roli protivzdušné obrany, kdy mají úspěšnost opravdu krásných 98 %. Stejně tak si k nim ale Ukrajina upravila další sovětské letouny, jelikož jich evidentně neměla dostatek – jedná se o Suchoj Su-25 a Suchoj Su-27.

Letecká puma je velmi ničivá, v případě 250kg jde o Mark 82, jejíž hlavice je těžká 89 kg, uvádí Wikipedia. V rámci AASM Hammer je na ní instalována konverzní sada, která prodlužuje její dolet až na 72 km, přičemž využívá pomocný raketový pohon. Pilot ji tedy můžete odhodit i v relativně nízké výšce, a přesto bez problémů doletí až do svého maxima.

Rusko mělo přebytek střel pro systémy S-300 a S-400, tak je přestavělo a historicky poprvé jimi zasypalo Ukrajinu. Nesou až 180kg hlavice

Je to velký rozdíl oproti tzv. klouzavé pumě, jakou je třeba americká GBU-62, protože u té naopak záleží, v jaké výšce je odhozena – čím výše, tím dále doletí, potvrzuje Wikipedia. Tím ale pilot riskuje, jelikož se musí odlepit od země a vystavit se tak zaměření nepřátelskými radary, což u AASM Hammer prakticky nehrozí, a jsou tedy do bojové oblasti lepší.

AASM Hammer o hmotnosti 250 kg má přitom ničivý poloměr, v němž dochází k totální destrukci nebo smrtelným zraněním živé síly. Její přesnost má přitom odchylku od 1 metru (u laserem nebo infračerveně naváděných verzí) po 10 metrů (u verze GPS/INS). Zdi pochopitelně poloměr snižují, ale exploze je pro ně destruktivní, jak natočil ruský voják.

Článek Video: ruský voják natočil, jak vypadá zásah řízenou pumou z pár metrů. Zkáza, smrtící poloměr obrovský se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hrafit vojákům pošle varování

Aplikace varující před blížícími se drony nebo klouzavými pumami se jmenuje Hrafit, uvádí Militarnyi. Údajně ji mají mít k dispozici členové ukrajinské armády, národní gardy a pohraniční stráže, jimž dokáže poslat varování, že se do oblasti, kde působí, blíží klouzavá puma, případně dron, myšleno sebevražedný i průzkumný. Program má fungovat na tabletech a běžných chytrých mobilních telefonech, a nejspíše využívá internetové připojení.

Ukrajinci do konce roku zavedou novou balistickou raketu. Putin ví, že bude zle

Bližší podrobnosti o programu Hrafit však nejsou známé. Armádní Zpravodaj může pouze spekulovat, jak vlastně funguje. Pravděpodobně sbírá data z různých detekčních přístrojů, jakými jsou radary a jiné, a shromáždí je na jednom místě, kde jsou v reálném čase vyhodnocena. Nejspíše bude využívat i prvky umělé inteligence, aby byl rychlý, a varování bude pak posílat do konkrétních oblastí přímo vojákům, kteří se tam nachází.

Na zpracování je několik minut

Vyvinout varovný systém proti klouzavým pumám a dronům je vlastně logické. Ruské letectvo využívá hlavně klouzavé pumy osazené sadou UMPK, uvádí Wikipedia, z nichž nejnovější typy mají být schopné uletět vzdálenost až 200 km od místa shozu, a jsou velmi přesné. Let takové umy je přitom podzvukový, odhadem se pohybuje rychlostí 700 až 800 km/h. Na to, aby ji zachytily nějaké detektory, zpracoval systém a vyslal varování, je při stokilometrovém dosahu asi 8 minut, což může sofistikovaný a rychlý systém bez problémů stihnout.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Ukrajina má s podobnými varovnými systémy zkušenosti. Ti-Ukraine uvádí, že různé civilní aplikace varující před drony a dalším nebezpečím vznikaly již v roce 2023, kdy také shromažďovaly data z radarů. Lze předpokládat, že armáda bude mít přístup k ještě mnohem komplexnějším datům ze všech senzorů, a může tedy vydávat velmi přesnou predikci. Zvažována je také civilní verze Hrafitu, takže by dokázal varovat kohokoliv.

Článek Revoluce v ukrajinské armádě: Každý voják dostává výstražný systém do kapsy, který ho upozorní na útok klouzavých pum a dronů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-29 vybombardoval ruské shromaždiště

Video ukazuje, jak se ukrajinský Mikoyn MiG-29 Fulcrum zaměřil na pozice ruské armády v zalesněném pásu. Podle zpravodajských informací se tam totiž shromažďovala ruská jednotka, jejímž cílem byl útok na postavení ukrajinské armády. To znamená, že se v jednom prostoru nacházelo větší množství vojáků, možná i vyšší desítky, a bylo tak mimořádně efektivní na ně zaútočit. Vysoké ztráty nakonec měly ruské vojáky přinutit útok zrušit.

Video: Ukrajinci ukázali Rusům, že vzdálenost neznamená bezpečí. Zapálili jim ropnou rafinerii 1 300 km od hranic

MiG-29 už dnes není žádný supermoderní letoun. Platilo to ale v době jeho zavedení do výzbroje v roce 1983, potvrzuje Wikipedia, kdy patřil k uznávaným sovětským bojovým letounům, ale postupně zastaral. Přesto existují možnosti jeho využití, například může být nosičem různých naváděných pum nebo řízených střel, jichž unese až 4 tuny. Ukrajinskému letectvu se navíc podařilo MiG-29 upravit tak, aby mohly používat vyspělé západní zbraně.

Jednu z nich, konkrétně čtveřici GBU-39 SDB, přitom využil k útoku zachyceném na videu. Tyto pumy jsou specifické, protože se nejedná o žádné mohutné zbraně, ale o malé letecké bomby s přesným naváděním. Hmotnost každé je pouhých 129 kg s hlavicí těžkou 93 kg, uvádí Wikipedia. To se nemusí zdát mnoho, ale umí zasáhnout cíl s přesností na 1 metr, a existují i ve variantě schopné poradit si s bunkrem a podobně odolnými cíli.

Video: Rusové nešikovně rozestavěli baterii S-300 u sebe. Pro Ukrajince bylo snadné ji vyřadit a oslepit tak PVO

Malá velikost a hmotnost má tu výhodu, že jich letoun může nést více, než kdyby se jednalo o těžší zbraně; pro GBU-39 navíc existuje i speciální zásobník umisťovaný na závěsník letadla, do něhož se vejdou čtyři kusy (namísto jedné na klasickém závěsníku). Na záběrech je přitom vidět, že pilot odhodil nejspíše právě 4 pumy, jimiž zasáhl ruské pozice velice přesně. Není ale jasné, jestli a kolik nepřátel vlastně zabily – pokud byly zákopy plné vojáků, jistě mnoho.

Článek Video: MiG-29 vybombardoval 4 pumami shromáždění ruské armády. Škody byly tak obrovské, že nemohla na útok pomyslet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové našli úkryt v rozlehlé budově

Na videu je možné pozorovat, jak skupina ruských vojáků vchází do nějaké budovy, pravděpodobně v průmyslovém areálu, protože jde o poměrně veliký objekt. Zaznamená je při tom ovšem průzkumný dron, a Ukrajincům dojde, že slouží jako základna armády. Není jasné, kolik vojáků v budově bylo, a jestli nešlo též o sklad, ale vzhledem k její velikosti se v ní mohl ukrýt značný počet bojovníků, a proto byl povolán těžký kalibr – letecký útok.

AČR má šanci zajistit bezpečnost země jako v 21. století českými radary. Detekují za horizontem až na 700 km a nepřítel to neví

Ten zasáhl budovu jednou z nejničivějších zbraní, a sice řízenou pumou. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se jednalo buď o klouzavou JDAM, nebo o francouzskou AASM HAMMER o hmotnosti kolem 250 kg, čemuž odpovídá síla exploze. Pilot se přitom nemusel přiblížit k bitevní linii natěsno, neboť ji lze odhodit na vzdálenost několika desítek kilometrů, ale čím blíže bude, tím více pochopitelně riskuje sestřelení PVO krátkého a středního dosahu.

Ukrajinské letectvo disponuje hned několika typy letounů schopnými tyto zbraně používat, hlavně MiG-29. JDAM je vlastně klasická gravitační puma, v tomto případě půjde o americkou Mk 82. Wikipedia uvádí, že je vybavena konverzní sadou, díky které má po odhození ve velké výšce klouzavý let, a sada často mívá i výklopná křídla. Vedle toho disponuje naváděcí soupravou využívající GPS, díky níž dokáže cíl zasáhnout s velikou přesností.

Video: Leopard 2A4 přepadl ruský obrněný konvoj a rozstřílel ho za jízdy. Nedal mu šanci, údery přicházely nečekaně a přesně

Mk.82 je však základem také francouzské pumy, ale její přestavba vypadá jinak. Nespoléhá se na klouzavý let z vysoké výšky – výrobce Sanfran ji popisuje jako zbraň s pomocným raketovým pohonem. I proto je možné ji odhazovat z nižších výšek, což pomáhá letounu držet se u země ve větším bezpečí před protivzdušnou obranou. I tato puma může využívat GPS, ale zároveň existuje možnost ji vybavit laserovým nebo infračerveným naváděním.

Článek Video: Ukrajinský pilot riskoval život a přiblížil se k frontě, aby pomohl jednotkám na zemi. Ruskou armádu rozmetal pumou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Puma s raketovým pohonem je ničivá

Na videu můžete vidět, jak ukrajinský MiG-29 útočí na nějakou stavbu, v níž je úkryt ruské armády. Jednat se může o shromaždiště jednotek, ale také o techniky, třeba obrněných transportérů. A přesně na tento typ úderu je francouzská puma AASM Hammer, v překladu kladivo, víc než vhodná. Její výrobce Safran ji popisuje jako běžnou gravitační pumu, v případě AASM 250 jde o americkou Mk 82 o hmotnosti přibližně čtvrt tuny, vybavenou pomocným raketovým pohonem a přesným naváděním, nejčastěji GPS, ale jsou i další možnosti.

Rusko v tichosti vyzbrojilo Su-57 střelou Zirkon. Může to být zabiják lodí, ale také taktika, jak neúspěšné letadlo prodat

Pilot MiG-29 vypustil dvojici pum velice zkušeně. Záběry ukazují, že se k místu blížil v extrémně nízké výšce, což je běžně užívaná taktika, jak se vyhnout detekci radary protivzdušné obrany. Následně rychle vystoupal do větší výšky, ale nijak extrémní, kde pumy odhodil, načež se zapojily raketové motory a zamířily k cíli. Jejich dosah je kolem 80 km, ale to platí při odhozu ve vysoké výšce. Pilot hnal následně MiG-29 okamžitě zpět k zemi, aby unikl zaměření.

MiG-29 je letoun původem ze Sovětského svazu do výzbroje zařazený v roce 1983, uvádí Wikipedia. Ve své době patřil mezi světovou špičku, ale v současnosti je již relativně zastaralý, i když stále hodně používaný. A protože unese náklad o hmotnosti až 4 tuny, není pro něj vůbec žádný problém vypořádat se s dvojicí čtvrttunových pum. Ukrajinské letectvo ho jenom muselo přizpůsobit, aby dokázal používat i západní zbraně, pro něž původně určen nebyl.

Rusko nemá tanky, tak poslalo z výstavy na frontu modernizovaný T-90MS, který byl zřejmě jediným exponátem

Rovněž je vidět, nakolik je AASM Hammer přesná. Nejspíše záběry z průzkumného dronu, s jehož pomocí se podařilo budovu objevit, totiž ukazují i úder. Obě pumy zasáhly naprosto přesně na vzdálenost desítek kilometrů, a jelikož jedna taková obsahuje 89 kg trhavin, stačí evidentně dvě, aby srovnaly budovu se zemí, a útok tak lze označit za úspěšný.

Článek Video: Snadný úkol pro ukrajinský MiG-29 letící u země. Udeřil na ruský úkryt jako na kovadlinu francouzským „kladivem“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah leteckou pumou je nemožné přežít

MiG-29 je jednou ze sovětských legend, která i přes své značně pokročilé stáří létá nejenom v ruském nebo ukrajinském letectvu dodnes. Wikipedia potvrzuje, že byl zaveden roku 1983, na základě čehož by se mohlo zdát, že za moderními protějšky zastaral – do jisté míry ano, ale stále jde o schopný nosič zbraní, který dokáže v oblasti bez PVO silně škodit.

Ukrajina odpustila dezertérům: 29 000 vojáků se tak dobrovolně vrátilo do armády, aby bránili svou vlast proti Rusku

Krom 30mm kanonu GŠ-30-1 se 150 náboji unese až 3 500 kg výzbroje na 3 závěsnících pod každým křídlem a jedním pod trupem. Pro případ vzdušného souboje se může jednat o střely R-27, R-73 nebo R-60, ale za tímto účelem je MiG-29 používán spíše zřídka, ačkoliv nejspíše vždy nějakou z nich nese, aby se dokázal bránit například dronům.

Častěji slouží k bombardování pozemních pozic, což je i příklad ve videu, kde udeřil na ruské velitelské centrum zřízené v nějakém původně obytném domě. Kanál Sunflower, který video zveřejnil a má blízko k ukrajinskému letectvu, upřesnil, že útočil pumou GBU-62. Ta je sice americká a původně se sovětským letounem nekompatibilní, ale podařilo se ho upravit, aby ji nosit mohl – stejně jako francouzskou obdobu AASM Hammer.

Wikipedia upřesňuje, že má hmotnost 230 kg, což na devastaci rodinného domu, ale i většího objektu, bohatě stačí. Vzniká přitom přeměnou klasické gravitační pumy, na níž je přidělána konverzní sada s křidélky, díky nimž po vzduchu klouže a doletí do dálky asi 70 km. K dispozici je také navádění, s nímž zasahuje velmi přesně, obvykle s tolerancí 1 metru.

Video: katastrofa pro ruskou armádu, podceňované ukrajinské speciální jednotky pronikly do týlu v Sumské oblasti a pobily 800 vojáků

Kolik lidí zrovna v zasažené budově bylo, není možné určit, ale je prakticky jisté, že po zásahu nikdo nepřežil. „Nepřítel si opět myslel, že se bude moci nepozorovaně pohybovat v malých skupinách, ale hromadění útočníků a prostředků bylo zaznamenáno a okamžitě převedeno na letecký výcvik,“ napsal Sunflower. Armádní Zpravodaj připomíná, že zejména větší skupiny a technika je snadno zpozorovatelná pomocí průzkumných dronů.

Článek Video: MiG-29 rozmetal ruské velitelské centrum, kde se rotovali vojáci. Stačil jediný úder přesnou leteckou pumou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západní letadla nosnost jako Su-34 nemají

Letoun Su-34 sice dokáže vést i vzdušný boj, ale jenom omezeným způsobem, a jeho hlavní úlohou je nesení různých pum, raket a střel. Wikipedia uvádí, že se může jednat až o 14 tisíc kilogramů výzbroje a vybavení, což je téměř dvojnásobek toho, co mohou nosit běžné víceúčelové letouny tvořící páteř letectev Severoatlantické aliance. V síle útoku proti pozemním cílům tak Su-34, s výjimkou strategických bombardérů, nemá konkurenci.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Paleta pro něj určených zbraní je velice široká, alle existuje minimálně jedna, která svou silou všechny ostatní předčí – jde o pumu FAB-3000 UMPK. Twz uvádí, že je vyrobena z běžné gravitační pumy FAB-3000 o hmotnosti 3 tisíce kilogramů, a svou explozí dokáže strhnout třeba celý blok domů. Armádní Zpravodaj odhaduje její smrtící účinek v řádech desítek metrů, zraňovat ale může i dále. Navíc je velmi přesná, což ji činí ještě ničivější.

Proti klouzavé pumě je obtížná obrana

Ruské letectvo využívá při konstrukci nejničivější zbraně pro Su-34 konverzní sadu, která z ní dělá klouzavou a přesně naváděnou. Výhodou je, že ji dvoučlenná osádka bombardéru může svrhnout ze vzdálenosti desítek kilometrů od cíle, což záleží hlavně na výšce letadla. To se tak drží v bezpečí mimo dosah protivzdušné obrany, ale naváděcí systém umožní cíl zasáhnout přesně. Proti takové zbrani je jenom velmi obtížná obrana, a navíc ani není drahá.

Video: ruský tank T-90M naposledy vystřelil, načež ho ve zlomku vteřiny rozmetala jediná střela. Špatně se proti ní nastavil bokem

Pravdou ale je, že FAB-3000 UMPK není nejtěžší zbraň nesená letounem Su-34, tou je ze vzduchu odpalovaná balistická raketa Ch-47M2 Kinžal. MissileTreat uvádí, že její hmotnost je zhruba 4,3 tuny, z čehož má hlavice hmotnost 480 kg, a není tedy tak ničivá jako třítunová puma – velkou část hmotnosti rakety totiž tvoří palivo – a navíc je mnohem dražší. Kinžal je pak schopen doletět do vzdálenosti asi 2 000 km, a i on je velice přesný a obtížně sestřelitelný.

Článek Nejsilnější zbraň ruského bombardéru Suchoj Su-34 je 3t monstrum, které rozmetá, na co dopadne, a obrana je velmi obtížná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Začátky klouzavých pum provázely nehody

První naváděné pumy vyrobené z běžných pum s konverzní sadou představilo Rusko již v roce 2002, uvádí Wikipedia, ovšem vylepšené prototypy se pak objevily pod názvem UMPK až v roce 2023. Jejich dosah byl několik desítek kilometrů, což záleží na výšce shozu. Pumy však nebyly bez problémů – Rusko zaznamenalo třeba nehodu, kdy dopadly na město Belgorod, což byl jeden z důvodů, proč se je konstruktéři snažili neustále vylepšovat.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Nejnovější UPMK-PD (zkratka PD má znamenat prodloužený dolet) má mít dosah až 95 kilometrů od místa shozu, uvádí ArmyRecognition, díky použití větších křídel. Znamená to, že se letoun může držet z dosahu většiny systémů protivzdušné obrany a je tak v relativně solidním bezpečí. Systém je navíc vybaven zařízeném odolným proti rušení satelitní navigace, takže je mnohem obtížnější ho zmást tak, aby svůj cíl nezasáhl a explodoval vedle.

Pumy UMPK-PD váží 250 a 500 kg

Nové pumy UMPK-PD mají být dělané z gravitačních pum FAB-250 a FAB-500 o hmotnosti 250 a 500 kg. Wikipedia uvádí, že v nitru větší z nich je 201 kilogramů výbušniny, a Armádní Zpravodaj odhaduje, že exploze takové pumy může bez problémů zničit třeba větší dům, ale ničivá bude i proti opevněným a podobným cílům. V kombinaci s vysokou přesností to z ní dělá extrémně nebezpečnou zbraň, která je zároveň relativně levná.

Vyřazené slovenské MiG-29 ještě nekončí, předvést se mohou na Ukrajině; i když jsou o poznání horší než většina ruských letounů

Podobné typy pum může v ruském letectvu používat celé spektrum letadel v činné službě, Rusko jich má několik stovek. Typickým nosičem je stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback, ale mohou je využívat i víceúčelové bojové letouny jako Suchoj Su-30 Flanker-C a Suchoj Su-35 Flanker-E. Rusko bezesporu získalo spojením těchto strojů a pum s UMPK-PD nebezpečné zbraně s parametry podobnými západním protějškům tohoto typu.

Článek Rusko našlo způsob, jak ochránit svá letadla. Vylepšené klouzavé pumy doletí výrazně dále a nelze je rušit. Dohnalo tím Západ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko nic podobného GBU-57 nemá

Armády potřebují občas vybombardovat nějaké opevnění hluboko v zemi, v němž se může nacházet třeba velitelské centrum nebo výroba jaderných zbraní a podobné cenné cíle. Wikipedia uvádí, že je GBU-57A/B schopná proniknout 18 metry železobetonu, ale měkkou zeminou samozřejmě ještě mnohem více. Navíc zasahuje extrémně přesně. Oproti tomu ruské letectvo tak silné zbraně nemá, i když to neznamená, že je proti bunkrům zcela bezbranné.

Davidův prak „aka“ Kouzelná hůlka má 2násobný dosah než americký Patriot, na uzdě udrží i ruské bombardéry Tupolev Tu-160 a Tu-95

Použít může například pumu KAB-1500L-PR, jíž může svrhávat hned několik typů ruských letadel včetně bombardéru Tupolev Tu-22M Backfire. Wikipedia ji popisuje jako pumu o hmotnosti 1 500 kilogramů s hlavicí 1 100 kilogramů těžkou. Má schopnost proniknout 20 metry zeminy a pak prorazit až 3 metry železobetonu. Armádní Zpravodaj soudí, že to proti mnoha cílům stačí, ale třeba na vybombardováni zařízení, jakým je íránské Fordó, určitě ne.

Rusko má nejsilnější nejadernou bombu

Další protibunkrovou pumou ve výzbroji Ruska je BetAB-500 o hmotnosti 500 kilogramů. Vyvinuta byla již za dob SSSR a ArconPartners ji popisuje jako zbraň schopnou proniknout metrovou vrstvou železobetonu a asi třemi metry zeminy. Hlavici má těžkou 76 kilogramů a většinu těla tvoří kov, aby puma úder do nějaké konstrukce vydržela a zabořila se do ní.

GBU-57A/B: jediný „louskáček“ světa, který zničí íránský bunkr 90 m pod zemí. Nepleťte si ji s matkou všech bomb, funguje jinak

Ve výzbroji ruského letectva má být potom také nejsilnější nejaderná puma na světě nazývaná jako FOAB, nebo také otec všech bomb. CNN uvádí, že jde o termobarickou pumu o hmotnosti 7,1 tun, který má být schopna explodovat silou odpovídající 44 tunám TNT. Je to ničivá síla, ale proti odolným bunkrům pod zemí je tato zbraň k ničemu. Ničí totiž cíle nad zemí a síla její exploze se šíří do stran, nikoliv do hloubky. Je na tom tedy podobně jako americká matka všech bomb, u níž redakce Armádního Zpravodaje rozdíly vysvětlovala.

Článek Rusko nemá absolutně nic srovnatelného: americká bomba GBU-57A/B shazovaná z B-2 Spirit je obří hrozbou i pro něj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francouzská „kladiva“ nosí i sovětské letouny

AASM Hammer je označení pro chytré letecké pumy, které vznikají přeměnou amerických „hloupých“ Mk80, na něž je instalována konverzní sada. Ta zajišťuje, že mohou ve vzduchu klouzat až desítky kilometrů, což závisí na výšce, v jaké jsou odhozeny – maximálně dosah je 90 km, což stačí na to, aby se letouny spolehlivě vyhnuly protivzdušné obraně.

Video ukazuje urputnou bitvu řadových ruských vojáků s ukrajinskými speciálními jednotkami, kterou prohráli

Nejčastější je přitom 250kg puma vycházející z Mk82, ale existuje i verze o hmotnosti 125 kg, případně 500 kg, a dokonce 1 000 kg, potvrzuje Wikipedia. Armádní Zpravodaj informoval již v květnu 2025, že se jejich výrobci, Safran, podařilo Ukrajině dodat o 100 % více kusů, ale v přepočtu to znamenalo jenom 830 pum v roce 2024, zatímco na tento rok je stanoven plán na celých 1 200. Ani to však francouzské vládě evidentně nestačí.

Francouzské ministerstvo obrany však neuvedlo, o kolik přesně produkce stoupne – známa je pouze obrovská investice ve výši 128 milionů eur, tedy v přepočtu asi 3,14 miliard korun, na rozšíření výroby. Armádní Zpravodaj soudí, že může jít o tisíce i desítky tisíc kusů ročně, přičemž většinu současné produkce spotřebovává Ukrajina.

Satelitní snímky ukazují zkázu na ruském letišti s 10 bombardéry Suchoj Su-34

Ta je dokáže odpalovat z mnoha letounů, i když k tomu původně nebyly určeny, ale upravila je. Jedná se například o Suchoj Su-25, MiG-29, ale také Mirage 2000-5F a další. Co taková AASM Hammer dokáže, ukazuje třeba video, které Armádní Zpravodaj prezentoval v dubnu 2024. Schytal to tam velký ruský sklad, z nějž zůstaly po úderu jenom trosky.

Článek Francie zvyšuje výrobu jedné z nejúčinnějších zbraní proti Rusku. Mohl by to být problém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejtěžší Spice 2000 má 900 kg

Izraelské pumy typu Spice patří do kategorie tzv. klouzavých pum, které vznikají jednoduchou montáží konverzních sad na běžné gravitační pumy, uvádí Wikipedia. Díky nim pak mohou po odhození klouzat, naváděcí část soupravy jim umožní přesně zasáhnout cíl. Spice 1000 je vyrobena z pumy Mk.83 o hmotnosti 453 kilogramů a Spice 2000z Mk.84 o hmotnosti 907 kilogramů. Konstrukcí se tak mohou podobat třeba americkému systému JDAM.

iZdroj fotografie: Uživatel Bin im Garten / Creative Commons / CC BY-SA

Díky možnosti klouzat po odhození z letadla zasahují cíle na vzdálenost desítek kilometrů, což je skvělá ochrana před nepřátelskou PVO. Airforce-Technology uvádí, že lehčí puma dokáže od místa shozu uletět vzdálenost až 125 kilometrů, těžší pak 60 kilometrů. Vzhledem k hmotnosti hlavice (202 a 429 kg) tak pumy při úderu svůj cíl, např. íránský, doslova zdevastují. Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že Spice 2000 je schopna strhnout i blok domů.

Navádění pumy Spice může být autonomní

Izraelské pumy Spice mají oproti jiným podobných zbraním jednu neocenitelnou schopnost, a tou je vysoká přesnost. Stejně jako JDAM využívají satelitní navádění, ale nejenom to, což jim umožňuje úspěšně působit tam, kde je signál GPS rušený. Výrobce, společnost Rafael, je popisuje jako autonomní a schopné vyhledat zvolený cíl. Jedna puma si jich dokáže zapamatovat až stovku, a navíc ji v případě potřeby může navádět i pilot nebo operátor z paluby letounu.

Záběry, jak vypadá boj proti íránským balistickým raketám. Žádný Iron Dome není ve hře, v Izraeli ho zajišťuje Arrow nebo THAAD

Kombinace těchto faktorů znamená, že je přesnost pumy uváděna na tři metry – při hmotnosti 450 nebo 900 kg to kdejaký cíl spolehlivě zničí. Izrael má ve výzbroji dostatek letounů schopných tyto pumy svrhávat – zcela jistě to zvládají General Dynamics F-16I Sufa a McDonnell Douglas F-15I Ra’am, ale pravděpodobně i nejvyspělejší Lockheed Martin F-35I Adir. Jejich velkou výhodou také je, že jsou mnohem levnější než řízené střely a jiné sofistikované zbraně, takže je lze rychleji produkovat, a také jich tím pádem více používat.

Článek Izraelská bomba Spice 2 000 je „primitivní“ nástroj, který zdevastuje nepřítele na 60 km. Vychrlit ji lze ve vysokých počtech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Muniční sklad zřejmě vybouchl náhodou

Kde přesně k incidentu došlo, není jasné. Sonyashnyk ho komentoval stroze: „Letecká doprava pokračuje v provozu ve všech směrech“ s tím, že byla shozena jedna letecká puma AASM Hammer francouzské výroby kdesi na jihu, čímž je dle Armádního Zpravodaj myšleno v Záporožské nebo Chersonské oblasti na jihovýchodě Ukrajiny, ale potvrdit to nelze.

Belgie brzy dostane první z devíti vyrobených F-35. Může tak urychlit přesun F-16 na Ukrajinu

Úder každopádně ukazuje mohutnou sílu takové letecké pumy – nejspíše se jednalo 250kg verzi, která je k podobným úderům užívána zcela běžně. Wikipedia uvádí, že doletí přes 70 km od místa odhození, o což se zasluhuje konverzní sada. Ta přeměňuje hloupé pumy americké výroby – v případě 250kg verze jde o Mk 82, na chytré. Sílu i na zničení budovy má tak dostačující.

Mig-29 je zase víceúčelový stíhací letoun běžně užívaný k bombardování, uvádí Wikipedia. K tomu nejčastěji používá právě různé letecké pumy přeměněné na chytré – ať jde o zmíněnou AASM Hammer, či třeba americkou GBU. Výhodou je, že je může odhazovat ze vzdálenosti desítek km, čímž zůstává mimo dosah naprosté většiny protivzdušných systémů.

Ruská Su-35S drtivě prohrála. Zřejmě ji sestřelila F-16 – bylo by to poprvé v historii. Záběry ukazují, co z ní zbylo

Zásah byl tentokrát o to lepší, že smazal dva cíle jednou ranou, ačkoliv není jasné, zda letectvo při jeho plánování i muničním skladu vědělo. Armádní Zpravodaj je názoru, že spíše ne, protože by jinak mohlo provést buď dva údery, případně ho vést právě na „muničák“, jehož detonace by pak velmi pravděpodobně zničila i základnu vojáků – exploze je ostatně mohutná.

Článek Skvělý úder: ukrajinský MiG-29 rozmetal 1 ranou sídlo ruské pěchoty a muniční sklad, o němž zřejmě nevěděl (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok proběhl pumou AASM Hammer

Na videu níže můžete vidět krátký záběr na to, jak dopadla budova, v níž měli operátoři bezpilotních letounů své stanoviště. Když se je rozvědce podařilo odhalit, ukrajinské letectvo proti nim vyslalo letoun Mikoyan MiG-29 Fulcrum vyzbrojený francouzskou pumou AASM Hammer s pomocným raketovým pohonem. Její výrobce Safran uvádí, že je zhotovena z běžných gravitačních pum různých hmotností. Redakce Armádního Zpravodaje podle síly výbuchu odhaduje, že se v tomto případě jednalo o pumou těžkou zhruba 230 kilogramů.

Ukrajinští mariňáci překazili Rusům překročení hranic a nedali jim šanci přežít. Na stejném místě, jako už několikrát (video)

Záběry pořízené z nějakého dronu ukazují dům, v němž se měli operátoři nacházet. Když do něj narazila puma, následoval veliký výbuch a všichni nejspíše zemřeli. MiG-29 vyslal jedinou pumu, i když jich může nést více, protože má nosnost až 4 tuny, uvádí Wikipedia. I když nebyl navržený k používání francouzských pum, ukrajinské letectvo ho patřičně upravilo, takže je může odhazovat ve vzdálenosti až 70 kilometrů od svého cíle.

Článek Video: totální devastace může nastat, pokud se ruští vojáci takticky schovají do budovy, na níž ale udeří francouzské „kladivo“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáky v ruinách zasáhla puma GBU-62

Na videu níže je vidět letecký úder na místo, kde stojí ruina budovy, kterou ruští vojáci pravděpodobně používali jako bod, kde se mohli při rotaci schovat; vedle ní zároveň parkovalo bojové vozidlo pěchoty BMP-2. Ukrajinské letectvo na ni proto shodilo pumu, jednat se mělo o klouzavou GBU-62 JDAM-ER, jejíž úder ji zcela zlikvidoval. Kolik vojáků pohřbil, není jasné, ale BMP-2 má 3člennou osádku a prostor pro 7 vojáků, uvádí Wikipedia. Pokud tedy bylo plné, mohl jich úder zlikvidovat až 9 nepřátel, domnívá se Armádní Zpravodaj.

Americký superletoun F-35A Lightning II může v blízkosti bouřky až explodovat, zrovna ten chce přitom AČR; jde o kritický problém

Použitá GBU-62 JDAM-ER je velice silná a patří k nejúčinnějším zbraním v arzenálu ukrajinského letectva. ArmyRecognition uvádí, že jde původně o gravitační pumu Mk 84 o hmotnosti 900 kg s navigační sadou a výklopnými křídly, díky čemuž ji může letadlo odhodit do vzdálenosti několika desítek kilometrů, což záleží na výšce, v jaké letoun je. Z ukrajinského letectva ji může používat například starý sovětský Mikoyan MiG-29 Fulcrum, ale pravděpodobně i další letouny jako General Dynamics F-16 Fighting Falcon.

Článek Video: v momentě, kdy se ruská armáda zapomene hlídat, může její rotaci přerušit úder ničivou klouzavou pumou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Naváděná puma Su-25 zničila dům s vojáky

Cílem leteckého útoku se stala několikapatrová budova, evidentně města někde ve frontové linii, o čemž svědčí masivní poškození obytných bloků. Zřejmě dronový průzkum zjistil, že se v jednom z objektů ukrývají vojáci, a proto na něj nakonec dopadla přesně naváděná francouzská puma AASM Hammer. Safran ji popisuje jako pumu s pomocným raketovým pohonem a naváděcí hlavicí udělanou z gravitační pumy o hmotnosti od 125 do 1 000 kg. Armádní Zpravodaj podle síly exploze odhaduje, že mohla mít použitá verze čtvrt tuny.

Ruská transformace cvičného letounu Jak-130 5. generace na úroveň bitevníku Su-25 může být jeho levnou a schopnější náhradou

AASM Hammer je určena pro západní typy letadel, primárně francouzské, ale ukrajinské letectvo je zvládá používat i na starších sovětských letounech, jakými jsou Suchoj Su-27 Flanker, Mikoyan MiG-29 Fulcrum a bitevník Suchoj Su-25 Frogfoot. Poslední z nich vstoupil do služby v sovětském letectvu v roce 1981, uvádí Wikipedia, je podzvukový a určený pro operace v nízkých výškách. V případě použití pumy Hammer to ale nevadí, díky pomocnému raketovému pohonu ji lze odpálit i v nízké výšce na vzdálenost až 70 kilometrů.

Článek Video: i starý ukrajinský Suchoj Su-25 může zničit budovu okupovanou ruskými vojáky, pokud na ni udeří přesnou francouzskou pumou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AASM zasahují mimořádně přesně

Video níže ukazuje, jak dopadly dvě budovy, do nichž se schovaly ruské útočné skupiny. Ukrajinské letectvo proti nim vyslalo letoun Mikoyan MiG-29 Fulcrum vybavený pumami AASM Hammerm, což v překladu znamená „kladivo“. Na každou z budov dopadla evidentně jedna puma a každá zasáhla naprosto přesně. Ale není se čemu divit, jde totiž o původně gravitační pumy s raketovým motorem a sadou zajišťující jejich přesné navádění buď za pomoci GPS, laseru, nebo infračerveného hledače, uvádí na stránkách jejich výrobce Safran.

NATO chce navýšení výdajů na obranu o 50 % pro všechny. Kvůli Rusku si zjevně všichni v Evropě pořádně připlatí, ČR nevyjímaje

AASM Hammer existuje více typů, které závisí na tom, z jaké pumy byly vyrobeny. Armádní Zpravodaj soudí, že ty z videa měly zřejmě hmotnost 250 kg. Wikipedia uvádí, že MiG-29, který je nesl, je původně sovětský letoun, takže nebyl uzpůsoben k nošení západních zbraní, jakou je francouzská AASM Hammer. Ale některé ukrajinské kusy byly upraveny, aby je používat dokázaly, čímž se staly efektivními k vedení přesných útoků proti pozemním cílům.

Článek Video: speciálně upravený MiG-29 může zdevastovat ruské pozice jediným úderem pomocí „kladivových“ pum se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Super Hornet má 13 závesníků

Letoun Super Hornet je zejména ve výzbroji amerického námořnictva a je dnes hlavní údernou silou z amerických letadlových lodí. Wikipedia uvádí, že má nosnost 8 050 kg výzbroje, ale počet je omezený 13 závěsnými body. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že kromě nesení výzbroje mohou sloužit třeba i k instalaci přídavných nádrží a dalších systémů. Počet zbraní letounu je tedy limitovaný, a jak je vyčerpá, musí zpět na letadlovou loď.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Jak vyplývá ze zadání v elektronickém systému americké vlády, chce tamní ministerstvo obrany, aby mohl Super Hornet používat i malé naváděné pumy SDB I. To by mu umožnilo nést jich mnohem větší počet než v současnosti, jelikož by mohly být na jednom závěsníku namísto 1 klasické hned 4 malé SDB I. Znamenalo by to, že na ruské cíle, ale potenciálně i íránské, čínské nebo teroristické (což jsou nejpravděpodobnější rivalové), by mohlo být vedeno více úderů bez nutnosti návratu, čímž by se stalo každé letadlo mnohem efektivnější.

F/A-18 zaútočí až na 4násobek cílů

SDB I je puma o hmotnosti 129 kilogramů, přičemž standardní pumy nesené bojovými letadly mívají nejčastěji 230 až 250 kilogramů, případně půl tuny. Americké letectvo na stránkách uvádí, že je SDB I ve speciálním zásobníku, v němž jsou umístěny 4 kusy, a teprve tento zásobník je umístěn na závěsník. V podstatě to znamená, že letoun může najednou nést čtyřnásobek pum a logicky tak útočit na o to více cílů. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že je navíc dolet klouzavé pumy až 111 km, což chrání letoun před protivzdušnou obranou.

České letouny JAS-39 Gripen útočily na F-16, F/A-18 Hornet nebo Mirage 2000 ve Španělsku, úkol to pro ně nebyl jednoduchý

Omezením však může být hmotnost hlavice, která obsahuje jenom 16 kg výbušniny, uvádí Wikipedia. Puma je sice navržena tak, aby prorazila třeba betonové opevnění, ale samozřejmě platí, že menší množství trhaviny znamená menší škody. Hodit se to může třeba v zastavěné oblasti, kde jsou nežádoucí vedlejší škody – navíc při přesnosti 1 metru s ní lze provádět chirurgické údery. Na odolné cíle by však letoun musel použít nějakou těžší zbraň.

Článek Důmyslné řešení amerických inženýrů, aby unesly letouny F/A-18 Super Hornet 4násobek zbraní. Proti Rusku by byly ještě efektivnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letecké pumy srovnaly objekt se zemí

Video níže ukazuje, jak se ukrajinskému letectvu podařilo zasáhnout velitelské centrum ruských jednotek. Použitými zbraněmi měly být přesné pumy AASM Hammer o hmotnosti 250 kilogramů shozené z letounu Mikoyan MiG-29 Fulcrum, a na záběrech je patrné, jak na velitelské centrum, pravděpodobně umístěné v průmyslovém areálu, dopadly hned dvě pumy a v podstatě ho srovnaly se zemí. Tento typ AASM je vyráběn z gravitační pumy Mk 82 a Wikipedia k ní uvádí, že se v jejím nitru nachází 87 kilogramů trhavin, a proto je velice ničivá.

Video: 2 proti 7 je sice nerovný boj, ale pokud zvolí správnou taktiku, mohou vojáci přesile beze ztrát odolat

Pumy AASM Hammer jsou z gravitační vyrobeny tak, že dostanou modul s přesným naváděním, který existuje v několika typech, a pomocný raketový pohon, popisuje výrobce Safran. Zbraně pochází z Francie a lze je na cíl vypustit i z malé výšky ze vzdálenosti přes 70 kilometrů. Letouny MiG-29 jsou původně sovětské, vyráběny začaly být v roce 1981, uvádí Wikipedia. A ačkoliv nebyly na francouzské pumy uzpůsobeny, ty v ukrajinském letectvu je používat mohou, jelikož k tomu byly jejich závěsníky speciálně uzpůsobeny.

Článek Video: když udeří na ruské velitelské centrum ukrajinský MiG-29, může ho smést jediným náletem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z budovy zbyly po zásahu jenom sutiny

Na videu níže jsou vidět výsledky ukrajinského útoku na pohraniční základnu ruské FSB, kterého si Armádní Zpravodaj všiml na telegramovém kanálu Supernova+. Ten také uvedl, že zůstaly pod troskami zasypány asi tři desítky členů pohraniční stráže, ale v jakém mohly být stavu a kolik z nich zahynulo, lze odhadovat jenom obtížně. Detailní záběry pořízené vyšetřovateli z FSB nicméně ukazují, nakolik může být takový útok ničivý. Z budovy, nebo budov, totiž zbyly na mnoha místech jenom hromady cihel a sutin svědčící o síle útoku.

Zachycené záběry ukazují, jak starý sovětský bitevník používá přesné francouzské „kladivové“ pumy a vyhýbá se ruské PVO

Zajistit to měly dvě původem francouzské pumy AASM Hammer o hmotnosti 250 kilogramů. Jejich výrobce Safran o nich uvádím že jsou vybavené pomocným raketovým motorem a přesným naváděním, přičemž mohou využívat buď GPS nebo jeho kombinaci s infračerveným vyhledávačem, případně laserovým naváděčem. Nejde přitom o samostatné zbraně, vyrobené jsou z běžných gravitačních pum Mk 82. Wikipedia uvádí, že obsahují 89 kilogramů trhaviny, což dokáže při zásahu budovy způsobit obrovské škody.

Článek Video: 30 ruských vojáků může zasypat jediný ukrajinský letecký útok, pakliže vhodně udeří na ruskou pohraniční základnu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravený MiG-29 používá západní pumy

Video níže ukazuje případ, kdy se ruské jednotky shromáždily v nějaké budově nebo zbudovaném bunkru, ale detaily nejsou rozpoznatelné. Objevil je tam ovem průzkum a navedl na ně bojový letoun Mikoyan MiG-29 Fulcrum, který pochází ještě z doby Sovětského svazu, ale to při bombardování vůbec nevadí – s určitými druhy munice se může držet ve vzdálenosti desítek kilometrů od cíle. Armádní Zpravodaj připomíná, že byl na Ukrajině upraven i k nesení západních zbraní, a Wikipedia doplňuje, že unese na 6 závěsnících až 4 tuny výzbroje.

Video: ani výstřel ruského T-72 nedokáže vždy zničit slabě pancéřované BVP M2 Bradley, které dokáže i přes vážné poškození odjet

K útoku použitou pumou měla být francouzská AASM Hammer, která je vybavena pomocným raketovým motorem a naváděcí sadou. Armádní Zpravodaj dohledal na stránkách výrobce Safran, že dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti přes 70 kilometrů, přičemž letoun ani nemusí být příliš vysoko. Nejspíše se jednalo o 250 kilogramů těžkou pumu vyrobenou původně z gravitační Mk 82. K té Wikipedia uvádí, že obsahuje 87 kilogramů explozivní náplně, což na zničení bunkru nebo středně většího domu více než bohatě dostačuje.

Článek Video: pokud se ruští vojáci shromáždí na jednom místě, může je tam hromadě eliminovat jediný úder leteckou pumou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské postavení zničila naváděná puma

Jak může vypadat útok na nepřátelskou pozici za pomoci leteckých pum, lze vidět na videu níže. Rusové si dle všeho zbudovali opevnění v zalesněném pásu a věřili, že je porost před zraky protistrany ukryje a žádný útoky nehrozí. Zahlédl je ovšem průzkumný dron a následně na opevnění dopadla letecká puma. Záběry exploze a způsobených škod dokazují, že měla na pozici destruktivní účinky. Mohlo se jednat o GBU-39 SDB, což je malý typ pumy o hmotnosti 93 kg, uvádí Wikipedia, a přesto má větší účinek než třeba dělostřelecký projektil.

Video: ani 18 obrněných vozidel není zárukou, že útok vyjde, když proti nim stojí koordinovaní obránci s drony a těžkým minometem

Mnohem silnějšího účinku ale mohly dosáhnout pumy jako JDAM-ER nebo AASM Hammer – nejčastěji používané typy jsou vyrobené z pumy Mk 82 o hmotnosti 230 kilogramů. Safran popisuje druhou z nich jako pumu s pomocným raketovým pohonem a přesným naváděním různého typu, která může zasahovat cíle na vzdálenost přes 70 kilometrů. Ve verzi JDAM-ER je zase na Mk 82 umístěna konverzní sada s naváděním prostřednictvím GPS, výklopnými křídly a řídícími plochami. AirForce-Technology uvádí, že má dosah až 72 kilometrů.

Článek Video: ačkoliv se může ruské armádě zdát, že zalesněný pás poskytuje dostatečný úkryt, přesný úder leteckou pumou jí může ukázat opak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské opevnění zasáhly 4 pumy

Video níže ukazuje útok na opevnění ve vesnici, v němž se měla nacházet základna operátorů dronů, uvádí popisek videa na sociální síti Facebook. Údajně k němu byly použity americké klouzavé pumy Mk 83 s konverzní sadou JDAM, z nichž má každá hmotnost 450 kilogramů, uvádí Wikipedia. Dokáže si tedy poradit i s velmi odolnými cíli, zvláště pokud nejsou dobře zabezpečené. Záběry ukazují pravděpodobně čtyři velice silné exploze, a lze předpokládat, že cíl úspěšně zničily a operátory dronů tak eliminovaly.

Zachycené záběry ukazují, jak starý sovětský bitevník používá přesné francouzské „kladivové“ pumy a vyhýbá se ruské PVO

Není přesně jasné, jaký letoun byl k bombardování použitý, na záběrech není vidět. Armádní zpravodaj nicméně psal, že k tomu má upravené letouny Suchoj Su-27 Flanker; druhou možností je pak využití letounů General Dynamics F-16 Fighting Falcon, protože ty byly ke shazování Mk 83 od začátku navrženy. Wikipedia uvádí, že jich může každý nést na závěsnících až 8, i když jich v praxi většinou bývá méně, protože nese i další výzbroj.

Útok klouzavými pumami na opevnění s operátory dronů

Článek Video: není-li ruská pevnost správně zabezpečena, může si s ní poradit jedno přesné bombardování těžkými pumami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinský Su-27 zvládne americkou pumu

Mk 83 s naváděcím kitem JDAM-ER má k dispozici nejenom americké, ale také ukrajinské letectvo. Video níže ukazuje, jak ji odhazuje ukrajinský letoun Suchoj Su-27 Flanker, což je podle Wikipedie sovětský typ letadla, takže byl pochopitelně určen k používání sovětských zbraní, nikoliv amerických. Ovšem jak vidno, podařilo se ho upravit, aby si nakonec se západním typem munice poradil, což je výhoda, neb je jí k dispozici relativně dostatečné množství. Naváděna je pak za pomoci GPS, takže je proti ní nejúčinnější obrana rušení.

iZdroj fotografie: Námořnictvo USA

Ničivá síla pumy Mk 83 je veliká – patří mezi těžší typy, ačkoliv má americké letectvo i větší. Označována je jako 1000librová, což znamená v přepočtu asi 454 kilogramů, i když většina zdrojů používá údaj 450 kilogramů. V jejím nitru je hlavice obsahující 202,3 kilogramů tritonalu, uvádí BulletPicker – takové množství takto silné výbušniny stačí na zničení i velmi odolného opevnění nebo větší budovy a působí do vzdálenosti několika desítek metrů.

Mk 83 uletí s JDMA-ER desítky kilometrů

Jelikož je na pumě ve videu konverzní sada JDAM-ER, dělá to z ní přesně naváděnou a klouzavou, takže se z ní po odhození vyklopí křidélka, s nimiž může doletět desítky kilometrů daleko – to záleží na výšce a rychlosti letadla, které ji odhazuje, ale podle Wikipedie to může být až 72 km. To pilotovi umožňuje držet se mimo dosah většiny systémů PVO, navíc po odhození okamžitě uniká pryč. Puma pak letí k cíli na max. vzdálenost asi 100 sekund.

Speciální pylon umožňuje nést ukrajinskému Su-27 okřídlené bomby JDAM-ER; ty mohou ničit nepřítele na dálku až 80 km

I přes zdolání vzdálenosti desítek kilometrů je puma velmi přesná, protože má řídící plochy a k navigaci využívá inerciální navádění a GPS s tím, že pokud funguje satelitní navádění, přisuzuje americké letectvo na svých stránkách pumě přesnost 5 metrů. V případě, že je třeba rušené, klesá na zhruba 30 metrů. To je sice horší výsledek, ale vzhledem k silné výbušné náplni většinou zaručí i ten zničení cíle, ačkoliv je zde větší riziko vedlejších ztrát.

The Ukrainian Air Force just released what appears to be the first footage of a Ukrainian Su-27 Flanker dropping 1000lb JDAM-ER glide bombs on a Russian position.

The Mk83-based JDAMs in this video carry roughly double the explosive mass of previously seen JDAMs. pic.twitter.com/Z64pIWxoPc

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) January 31, 2025

Suchoj Su-27 používající pumu Mk 83 se sadou JDAM-ER

Článek Když je ruská PVO bezradná: americké „bestiální“ letecké pumy těžké 454 kg rozdrtí i odolný bunkr, bránit se jim lze nanejvýš rušením se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pum B61-12 existuje zhruba 400

Americké jaderné pumy B61 existují již od 60. let 20. století, uvádí Wikipedia. Určené jsou buď pro strategické bombardéry nebo některé typy víceúčelových bojových letadel, ale ta k tomu musí být uzpůsobena. Vzhledem ke stáří byly zbraně postupně vylepšovány, což platí i pro nejnovější B61-12. V podstatě jde o rozsáhlou modernizaci starších verzí spojenou s prodloužením jejich životnosti. Airforce-Technology uvádí, že by jich mělo být kolem 400.

Válka v Gaze skončila, dočasně. Izrael porazil Hamás, Hizballáh i Írán. Po téměř 1,5 roce došlo k podpisu příměří, ale vyhráno není

Případní jaderní soupeři, jakými mohou být zejména Rusko a Čína, ale i další státy, by tak museli počítat s tím, že na ně mohou pumami útočit letouny včetně těch vyspělých s vlastností stealth, k nimž patří třeba Northrop B-2 Spirit nebo Lockheed Martim F-35 Lightning II. Američané mají pumy uskladněné i ve spojeneckých zemích, konkrétně v Německu, Nizozemí, Belgii, Itálii a Turecku. Jsou přitom stále pod jejich kontrolou, ale letectva těchto spojenců mají letouny i výcvik k jejich použití, takže je v případě jaderného konfliktu mohou nasadit.

Mnohem přesnější a s nastavitelnou hlavicí

Oproti starším verzím pum B61 má ta nejnovější několik vylepšení. Tím zásadním má být přesnost, dle odhadů jde o zhruba 30 metrů. Hmotnost pak vychází na 375 kg a její hlavice by měla být nastavitelná na 4 typy explozí o síle 0,3, 1,5, 10 nebo 50 kilotun. Teoreticky ji tak lze nastavit, aby zničila vybraný cíl, ale její vliv na okolí byl minimální, i když by samozřejmě vždy existoval. Pro srovnání, puma svržená na Hirošimu měla výtěžnost kolem 15 kilotun.

Německá Luftwaffe má k nákupu F-35 pouze jediný důvod, rozhodně ale nemusí poklonkovat Americe

Vývoj řady pum B61 se v Americe podle všeho nezastaví. Twz ostatně uvádí, že by již brzy mohla vzniknout nová verze B61-13, jejíž počet by však nejspíše nebyl vysoký, neboť by se jednalo o speciální pumu s hlubokým průnikem do země a schopností ničit i odolné bunkry. To by jí dávalo možnost zničit nejenom strategické objekty, jako jsou velitelství. Zároveň by mohla být hrozbou nějakým diktátorům doufajícím, že případný jaderným konflikt s Amerikou přežijí v bezpečí bunkru. Taková přesná a silná zbraň by je mohla o jistotu připravit.

Článek Modernizovaná americká jaderná puma B61-12 znamená pro Rusko a Čínu hrozbu přesného taktického jaderného úderu třeba F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-25 může nést 2 pumy Hammer

Nasazení letounu Su-25 s francouzskými pumami AASM Hammer je vidět na videu níže. Je už relativně starý, Wikipedia uvádí, že byl do výzbroje zaveden na začátku 80. let 20. století, a to k přímé podpoře pozemních jednotek. Pochopitelně tak ani nemohl být kdysi pro moderní pumu, jakou je AASM Hammer, stavěn, ale je vidět, že se ho podařilo náležitě upravit. Na záběrech nese hned 2 ks, každou pravděpodobně o hmotnosti 250 kg.

iZdroj fotografie: Uživatel Tiraden / Creative Commons / CC BY-sA

Základem AASM Hammer je klasická gravitační puma o hmotnosti 125 až 1 000 kilogramů, ale nejčastěji bývá používána rozšířená bomba čtvrttunová. K té je přidělána sada skládající se z pomocného raketového motoru, naváděcí části a manévrovacích křidélek, díky čemuž dokáže zasáhnout cíle vzdálené více než 70 km od místa shozu, uvádí na stránkách výrobce, společnost Safran. Navádění pak může mít satelitní, infračervené nebo laserové.

Pilot se držel v bezpečí těsně u země

Jelikož má AASM Hammer raketový motor, nemusí ji pilot svrhávat z vysoké výšky, jako je tomu u nepoháněných klouzavých bomb, což ho kryje před radary a je více v bezpečí. Přesně tak si počínal i pilot Su-25 na zveřejněných záběrech, kdy letěl velmi nízko nad zemí a před odhozením krátce vystoupal výše, ale ne příliš. Dobře je vidět, jak se dvojice pum z letadla uvolňuje a má rozevřená manévrovací křidélka; zážeh motorů však kamery nezachytily.

Video: když udeří na patrový dům 250kg naváděná bomba, může ho snadno srovnat se zemí a vojáky uvnitř tak pohřbít zaživa

Ze záběrů je patrné, že se pilot po vypuštění pum okamžitě vrací těsně k zemi, aby se co nejvíce držel v bezpečí, pravděpodobně před protivzdušnými systémy dlouhého dosahu s doletem mnohem větším než 70 kilometrů. Opakovaně také vypouští fléry, tedy světlice pro letadla či vrtulníky chránící před infračervenými řízenými střelami země-vzduch a vzduch-vzduch, uvádí koncern Rheinmetal. Na druhou stranu je nutné poznamenat, že by střely protivzdušné obrany dlouhého dosahu využily spíše navádění radarové.

Video of a Ukrainian Su-25 dropping AASM Hammer bombs near Kostyantynivka. 40/https://t.co/oMIc3mgZpAhttps://t.co/N0mgLpI3gh pic.twitter.com/vC5C6ZW9b1

— Rob Lee (@RALee85) January 1, 2025

Su-25 používá pumy AASM Hammer

Článek Zachycené záběry ukazují, jak starý sovětský bitevník používá přesné francouzské „kladivové“ pumy a vyhýbá se ruské PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dům s vojáky zasáhla dvojice pum

Jak vypadá útok na shromážděnou jednotku, ukazuje video níže. MilIn k němu uvádí, že je na něm vidět letecký útok na velikou budovu, v níž se ukrývali vojáci ruské armády; za pomoci pum AASM Hammer ho provedl ukrajinský letoun Mikoyan MiG-29 Fulcrum. Budovu pravděpodobně zasáhly dvě pumy a znatelně ji poškodily, takže lze předpokládat, že většina vojáků, ne-li dokonce všichni, při útoku zahynuli nebo byli zraněni. Záběry totiž ukazují, že tlaková vlna vylétá ven z oken a velice daleko od samotného zásahu.

Video: i když se ruská armáda pokusí maskovat dron jako ukrajinský, úspěch jí to přinést nemusí, pakliže zvolí znak z 2. světové války

AASM Hammer je standardní gravitační puma vybavená naváděcím systémem a pomocným raketovým motorem, jak uvádí její výrobce Safram na svých internetových stránkách. Zasahovat přitom dokáže cíle do vzdálenosti až 70 kilometrů od vypuštění, v tomto případě se pravděpodobně jednalo o pumy o hmotnosti 250 kilogramů. MiG-29 má nosnost výzbroje 4 tuny, a Wikipedia uvádí, že může nést až čtveřici takových těžkých pum. Původně totiž nebyl pro AASM určen, jelikož jsou z Francie, ale Ukrajinci ho pro ně později upravili.

Článek Video: zaútočí-li na v budově ukryté Rusy ukrajinský MiG-29, prakticky není možné, aby přežili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dardo 3 je obtížné někam zařadit

Argentinská zbraň Dardo 3 je hybridem mezi klouzavou pumou a řízenou střelou; je velice obtížné ji někam zařadit. MilIn uvádí, že je vybavena proudovým motorem, což by ji řadilo mezi řízené střely, navíc má vyklápěcí křídla, která napomáhají jejímu letu. Zasahovat umí cíle na vzdálenost až 200 km, což je pro bezpečí letadel více než dostatečné. Je to však menší vzdálenost, než jaké dosahuje třeba řízená střela Storm Shadow, která je i větší a ničivější.

Kdyby se Rusové dostali k použitelné ukrajinské střele R-360 Neptun, byl by to problém. Zajímavější je pro ně však Storm Shadow

Ke zkonstruování Dardo 3 využili inženýři standardní gravitační pumu Mk.82 o hmotnosti 227 kilogramů, což zajišťuje schopnost ničit odolné cíle, i když hlavice již zmíněné Storm Shadow je silnější. Využít gravitační pumu znamenalo, že došlo ke značnému snížení ceny, zatímco systémy navádění nebo pohon jsou k ní nějak připevněné. Částečně by tak šlo Dardo 3 přirovnat k francouzské pumě AASM Hammer, která je také zkonstruována na základě Mk.82 a má raketový pohon, ale její dosah je pouze kolem 70 kilometrů.

Infračervená kamera, která nejde rušit

DefenseMirror uvádí, že Dardo 3 používá k navádění kombinaci inerciálního systému a GPS, a v konečné fázi ještě zapojí infračervenou kameru. To by mělo zajistit schopnost působit i v oblastech s rušením satelitního navádění a relativně dobrou přesnost, i když její hodnota není uváděna. Pokud ale bude srovnatelná s ostatními řízenými střelami či klouzavými pumami, mohla by se z Dardo 3 stát žádaná zbraň, jelikož má velmi zajímavé parametry.

Jeszcze na dokładkę malutki poradnik dot. odróżniania wersji argentyńskich bomb szybujących z rodziny DARDO.

Bomba szybująca DARDO III z napędem turboodrzutowym ma bazować na konstrukcji beznapędowej bomby szybującej DARDO II-C https://t.co/8OsE8oWkuW pic.twitter.com/yF1gfoZLMj

— Piotr Zbies (@Zbiesu) November 24, 2024

Vzhledem k tomu, že je zbraň menší než Storm Shadow, lze ji používat i na lehčích typech letounů, tedy nejenom na plnohodnotných bojových verzích. Argentinské letectvo ji otestovali třeba na IA-63 Pampa III B2, k němuž Wikipedia uvádí, že jde o lehký cvičný podzvukový proudový letoun s dvoučlennou osádkou, který lze parametry přirovnat například k českému Aero L-39 Albatros. Dardo 3 mohou každopádně používat i klasické bojové letouny, Argentinci se zbraní počítají například na General Dynamics F-16 Fighting Falcon.

Článek Argentinská distanční zbraň Dardo 3 je nová „Storm Shadow“. Nelze ji rušit, unese ji i malé letadlo, a udeří až na 200 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letecká puma s více než 4 tunami trhaviny

Bombu FAB-9000 vyvinul Sovětský svaz v 50. letech 20. století, uvádí Wikipedia, a jednalo se o vysoce explozivní pumu s hmotností 9 tun, což napovídá i její označení. V jejím nitru je téměř 4,3 tuny trhaviny, takže jsou následky exploze pochopitelně strašlivé – podle některých údajů měla smrtící účinky do vzdálenosti téměř 250 metrů od epicentra výbuchu, ačkoliv „vymlátit“ skla z oken zvládala samozřejmě ještě mnohem dále.

Russian HeII Creators 💥

Line up of Russian Air Force Heavy Bombs Fab-500 to Huge Fab-9000

500Kg Fab-500 seems so destructive, imagine what will happen when 9 Ton Fab-9000 will drop ☠️

Russia has now converted these Unguided Fab 500-Fab 3000 in Guided one using Glide Kit 🇷🇺 pic.twitter.com/BAVepd4Qk5

— Vivek Singh (@VivekSi85847001) April 15, 2024

Takovou pumu není možné svrhávat z klasických bojových letounů, určena je pro strategické bombardéry. V době studené války to byl hlavně Tupolev Tu-16 Badger, ale AircraftFandom uvádí, že i tento letoun unesl pouze jediný kus. Je možné, nebo spíše více než pravděpodobné, že pumy zůstaly po rozpadu SSSR ve skladech Ruska, a vzhledem k tomu, že to většinou zbraně nevyhazuje, je velmi pravděpodobné, že je má dodnes.

Bombardér nesoucí FAB-9000 je zranitelný

FAB-9000 je bezesporu strašlivá zbraň, ale není jednoduché ji použít. V podstatě lze říci, že to jde jenom proti nepříteli se slabou nebo žádnou protivzdušnou obranou. Z výzbroje ruského letectva ji dnes dokáže nést třeba bombardér Tupolev Tu-22 Blinder, ale stejně jako jeho předchůdce, i on unese pouze jednu. S pumou by navíc musel letět přímo nad cíl, jelikož není klouzavá a sady pro přeměnu v tento typ existují jenom pro maximálně třítunové pumy. Letoun by se tedy stal moderními systémy protivzdušné obrany zranitelný.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Je proto nepravděpodobné, že by ji Rusko proti vyspělému nepříteli nasadilo, i když třeba tvrdí, že použilo jinou 9tunovou pumu ODAB-9000. KyivPost uvádí, že ji otestovalo v roce 2007, přičemž není explozivní, ale termobarická a ještě ničivější. Ovšem i pro ni platí stejná pravidla jako pro FAB-9000, a proto se domnívám, že to je nepravděpodobné a jednalo se spíše o menší pumu těžkou 1,5 nebo 3 tuny, z níž lze udělat klouzavou. Unese ji třeba stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback a může ji svrhnout mimo dosah protivzdušné obrany.

A video has been posted online that allegedly shows the explosion of a powerful bomb in Vovchansk, Kharkiv region.

Some Russian military experts write that this is the first use of the ODAB-9000 vacuum bomb, which is called the “Kuzkin’s father” and “father of all bombs” and is… pic.twitter.com/pvttxviKlp

— WarTranslated (Dmitri) (@wartranslated) October 2, 2024

Exploze termobarické pumy, o níž Rusko tvrdí, že jde o ODAB-9000

Článek FAB-9000 je nejničivější letecká bomba, jakou kdy SSSR vyvinul. Zabíjí skoro do 1/4 km, a i když ji Rusko nejspíše má, použít ji nemůže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová puma D-30SN doletí až o 30 km dále

Užívání klouzavých pum se stalo pro ruské letectvo standardem, protože jinak jsou jeho letouny ohroženy systémy protivzdušné obrany středního a delšího doletu; masivní ztráty si přitom dovolit nemůže. Pumy UMPK mají max. dolet zhruba 65 km, což je umožňuje shazovat mimo dosah většiny protivzdušných systémů, ale ne všech. Řešit by to měla D-30SN označovaná i jako UMPB, kterou má o 20 až 30 kilometrů delší dolet, uvádí EurAsianTimes.

UMPB D-30SN en un Su-34 pic.twitter.com/qNF3LgxbP6

— charly015 (@charly0153) September 3, 2024

Přesný dosah není znám, ale většina zdrojů se shoduje na 90 km, i když některé ho udávají dokonce až 120 km. Defence-Ua uvádí, že jsou pumy svrhávány ze stíhacích bombardérů Suchoj Su-34 Fullback, na čemž se shodují i další zdroje. Není však jasné, zda je zvládnou i jiné, např. Suchoj Su-35 Flanker-E. Teoreticky by to mělo být možné, Rusko by totiž mělo používat standardizované závěsníky a jeho letouny mají dostatečnou nosnost.

Puma D-30SN není žádná improvizace

Rozdíl mezi UMPK a D-30SN v doletu a dalších parametrech je v tom, že se nejedná o improvizaci s konverzní sadou, ale přímo navrženou klouzavou pumu. ArmyRecognition uvádí, že byla navržena s cílem zvýšit dosah a smrtelnost úderů, i když se zdroje nezmiňují o tom, nakolik je přesná – lze předpokládat, že to budou jednotky metrů. Naváděna je pak pomocí GLONASS a existují i zmínky o přídavném raketovém motoru, což by mohl být důvod většího doletu.

Výbuch a tlaková vlna ruské bomby FAB-500 M62 má ničivé následky, třeba s terénním autem doslova „mrští“; a ke všemu je velmi přesná

Puma má disponovat hlavicí o hmotnosti 100 kg, což by mělo být dostatečné ke zničení menších staveb nebo bunkrů. Existují i náznaky, že by mohla být montována na rakety odpalované raketometem BM-30 Smerč, což by dávalo další možnosti využití. Oproti pumám UMPK bude mít D-30SN jedinou nevýhodu, a tou je cena její výroby, která prostě bude vyšší než namontování konverzních sad na gravitační pumy – těch má navíc Rusko spoustu ve skladech.

Článek Rusko má ve výzbroji i lepší pumy než až 3tunové FAB: třeba speciálně navržená D-30SN pro Suchoj Su-34 zničí cíl až na 90 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konstruktéři UMPK předělali a vylepšili

Vzdálenost, jakou dokáže běžná klouzavá puma urazit od místa shozu, závisí na několika aspektech. Největší roli hraje hlavně výška shozu, rychlost letounu nesoucího pumu a její hmotnost. Ruské pumy s UMPK měly schopnost zasahovat cíle do vzdálenosti přibližně 60 až 70 kilometrů, uvádí MilIn, ale jejich konstruktéři nakonec dle všeho předělali kit na ně montovaný a tím dolet prodloužili. Není ale známé, o kolik kilometrů.

La ODAB-1500 fue una novedad, cuando se la vio hace tiempo bajo el ala de un bombardero. Es mucho menos aparatosa que otras bombas termobáricas y encima en categoría pesada, 1500 kgs. Esta con el kit UMPK pic.twitter.com/ZesROFLXMb

— charly015 (@charly0153) August 31, 2024

O prodloužení dosahu však svědčí konstrukce nového typu pum. Má totiž delší křídla, a to zhruba o 30 %, což znamená, že budou pumě poskytovat lepší vztlak a umožní jí tak plachtit dále. Sada UMPK je vlastně zařízení skládající se z výklopných křídel, která se po odhození rozevřou, a navádění, které probíhá prostřednictvím satelitní navigace GLONASS (globální družicový polohový systém využívaný ruskou armádou) nebo GPS, vysvětluje Wikipedia.

UMPK je na aerodynamičtějších pumách

Další novinkou v oblasti ruských klouzavých pum je poznatek, že sada UMPK není montována jenom na pumu FAB-500 M-62 o hmotnosti 500 kg, ale také na její odvozeninu, a sice pumu FAB-500T. Ta byla vyvinuta, aby ji mohla letadla používat při vysoké rychlosti až 3 000 km/h, pročež je protáhlejší a aerodynamičtější, uvádí NewsUkraine. Má ale údajně o něco menší výbušnou náplň než jiné půltunové pumy, pravděpodobně 260 kg namísto 300 kg.

Video: pokud se podaří zničit ruské bombové soupravy UMPK, nemusí pak vojáci čelit ani 3tunovým „monstrům“, proti nimž není obrany

Prodloužení doletu ruských klouzavých pum je jistě vítaným vylepšením, každý kilometr dále od protivzdušné obrany nepřítele znamená pro letoun a jeho pilota větší bezpečí. Je také možné, i když ne potvrzené, že při vylepšování sady UMPK se konstruktérům podařilo zpřesnit i navádění a zvýšit tak přesnost zásahu cíle. To by pak znamenalo, že může být puma ještě ničivější, než když se musí při menší přesnosti spoléhat na plošný efekt své detonace.

Článek Ruští inženýři solidně vylepšili sadu UMPK montovanou na pumy, díky čemuž doletí dále a budou přesnější, ale moc neprozradili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Most, který zničila naváděná puma

Příkladem útoku na nepřátelské zásobovací linie, v tomto případě konkrétně na betonový silniční most přes řeku v Rusku, lze vidět na videu níže; sloužil jako důležitá spojnice pro zásobování ruské armády. Jeho přerušení vyvolalo potřebu najít cestu novou, případně postavit pontonový most, i ten lze ovšem podobným způsobem zničit, a navíc má mnohem menší kapacitu. Na útok proti mostu byla použita přesně naváděná letecká puma, a MilIn upřesňuje, že šlo buď o francouzskou AASM Hammer (v překladu kladivo) nebo americkou JDMA-ER.

Ukrajinské stíhačky F-16 mohou umět odpalovat i francouzská „kladiva“, která hrozivou silou rozmetají i sebelepší bunkr

Trefa byla přesná a výbuch srazil celý blok s vozovkou do řeky. Jak puma Hammer, tak JDAM-ER je nejčastěji vyrobena z gravitační pumy Mark 82 o hmotnosti 230 kg. Safran na svých stránkách uvádí, že je k první z nich připojen také pomocný raketový motor, jakési ploutve a několik druhů navádění, díky čemuž ji lze svrhávat i v nízké výšce. Ta druhá je naopak klouzavá puma se sadou obsahující GPS navádění a výklopná křídla, uvádí Wikipedia, což znamená, že ji musí letoun svrhávat vysoko, aby mohla doplachtit i ke vzdálenému cili.

Článek Video: jedno francouzské „kladivo“ vs. betonový most v Rusku – výsledek lze odhadnout poměrně jistě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvojici budov zasáhly klouzavé pumy

Využít k útoku klouzavé pumy se odhodlalo například ukrajinské letectvo, které z akce zveřejnilo záběry – vidět je můžete níže. MilIn uvádí, že se stala cílem útoku základna ruské pohraniční stráže spadající pod FSB (Federální služba bezpečnosti), a záběry ukazují, jak na ni dopadly hned 2 pumy – každá na jinou budovu – a velice silně ji poškodily. Jestli se v ní zrovna nacházeli pohraničníci, útok je s velikou pravděpodobností zabil nebo zranil. Ukrajinské letectvo konkrétně použilo klouzavé pumy JDAM-ER, ale není přesně jasné, o jaký typ se jednalo.

Fotky: nejlepší obrana je útok, což mohla v nestřežený okamžik pocítit i ruská ponorka Rostov na Donu, která podlehla GPS navádění

Nejpravděpodobnější je puma JDAM-ER upravená z pumy Mark 82, k níž Wikipedia uvádí, že má hmotnost kolem 230 kilogramů a dokáže podle výšky shozu zasahovat cíle ve vzdálenosti až 72 kilometrů. Původně bla přitom vyvinuta pro západní letouny, ale Ukrajina je mohla používat, i když žádné nevlastnila, jelikož jak Twz připomíná, upravila k tomu například Mikoyan MiG-29 Fulcrum nebo Suchoj Su-27 Flanker.

Článek Video: zaměří-li se na ruskou pohraniční základnu FSB ukrajinské letectvo, může ji jediným náletem srovnat se zemí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Motýlek je obří atypická kvadrokoptéra

O ruském dronu Motýlek je známo jenom málo informací – má mít ale velikou nosnost. To by nebylo tak neobvyklé, pokud by se jednalo o dron s klasickou konstrukcí s křídly, ale Motýlek je kvadrokoptéra, k jejímuž pohonu mají sloužit velmi výkonné indukční motory, uvádí MilIn. Jaká je rychlost dronu nebo jeho dolet, ale není známé, teprve prochází testováním. Tvar konstrukce je poměrně divný až „příliš jednoduchý“, ale nejspíše funkční.

„K zemi půjdou jako kachny“, nové rychlopalné dělo je zabijákem stíhaček, dronů i plavidel. Doplní ho nezastavitelná raketa

Hmotnost samotného dronu je 25 kg, ale mnohem zajímavější je, že je představován s leteckou pumou FAB-250 o hmotnosti 250 kg, uvádí Defence-Ua. Tu může svrhávat z výšky zhruba 100 metrů, ale využít ho lze údajně i k dalším činnostem, například ho osadit různými detektory a poslat na průzkum. Stejně tak by ovšem mohl nosit zásoby vojákům na frontu – skvělý by byl třeba v případě zásobování obklíčených jednotek.

Silná zbraň, ale slabinou je velikost

FAB-250 nesená dronem by dávala operátorovi značnou údernou sílu. Wikipedia uvádí, že jde o původem sovětskou leteckou pumu vyvinutou krátce po 2. světové válce, jíž Rusko postupně modernizovalo, aby se stala aerodynamičtější. Uvnitř bomby je 99 kilogramů trhaviny a při explozi má poloměr poškození plných 120 metrů. Určena je přitom k ničení živé síly, různého vybavení (včetně vozidel) nebo lehčích typů opevnění.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Dostupné fotografie dronu naznačují, že má trubkovou konstrukci a má být vybaven ruskými i dovozovými technologiemi. Nejedná se o malý stroj, podle lidských postav je určitě delší než 2 metry, takže na obloze rozhodně nebude nenápadný, což může být jeho slabina, i když by teoreticky mohl operovat v noci za pomoci termovize. Ale dokud ho tvůrci nepošlou do reálného boje, jeho schopnosti lze jen velice obtížně odhadovat.

I tak se nicméně zdá, že ačkoliv nevypadá konstrukce nikterak „světově“, může být praktická a levná na výrobu, což by umožnilo masové nasazení.

Článek Konstrukčně „příliš jednoduchý“ ruský dron Motýlek unese 10násobek své váhy, dokonce i pumu FAB-250. Může jít o efektivní řešení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Namísto 1 velké pumy nese letoun 4 malé

Většina amerických bojových letounů unese na nosníku BRU-61/A pumu o hmotnosti 910 kilogramů, což je ničivá zbraň, ale ne vždy potřebná. Americké letectvo proto přišlo s nápadem, že by ji mohla nahradit sada 4 menších pum SDB, kterých by letoun nesl mnohem vyšší počet a mohl takticky útočit na více cílů během jedné mise. Wikipedia uvádí, že nové pumy SDB vstoupily do výzbroje v roce 2006 a mají je dnes ve výzbroji mnohé státy.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

GBU-39 SDB je malá puma o hmotnosti jenom 110 kilogramů a délce 180 centimetrů, uvádí MilIn. Jde o takzvanou klouzavou pumu, protože jsou do ní integrována rozevíratelná křídla, která se po odhození z letadla otevřou a umožňují pumě klouzat do vzdálenosti až 111 kilometrů, což záleží na výšce odhození a rychlosti letadla. GBU-39 SDB má dva základní druhy hlavic – prvním je vysoce explozivní, druhá pak výbušná fragmentační se sníženým poloměrem smrtících účinků, takže v praxi minimalizuje vedlejší škody.

Navádění může mít problém s rušením

Puma GBU-39 SDB má přesnost 1 metr a kromě inerciálního navádění je směrována ještě přes GPS, takže musí znát souřadnice cíle. To ale platí v případě, že jsou v oblasti, kde není sofistikovaným způsobem rušen signál GPS; praktické zkušenosti však ukázaly, že třeba ruské rušení dokáže přesnost pum narušit významným způsobem, uvádí Reuters, takže se jejich výrobce, společnost Boeing, snaží tento problém vyřešit, jelikož přesnost je klíčová.

Ruské 3tunové „monstr“ pumy jsou jediné svého druhu na světě, nikdo jiný srovnatelné nemá. Jediná zabíjí až do 260 metrů

Pravdou tedy je, že se ruské rušení týkalo hlavně zbraně označované jako GLSDB, což je puma SDB vynesená na raketě M26 odpalované z raketometu M142 HIMARS nebo M270. Když je v dostatečné výšce, odpojí se a chová se naprosto stejně jako by byla vypuštěna z letadla. To umožňuje zasahovat cíle do vzdálenosti až 150 kilometrů.

Článek Americká GBU-39 je malá bomba, u níž záleží na taktice více než na velikosti. Ale ne vždy zničí ruský cíl s naprostou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bombardování proběhlo upravenou Mk82

Jak lze vidět na videu níže, letectvo se může pokusit obsazené průmyslové areály bombardovat. MilIn uvádí, že v tomto případě pumy dopadají na rozlehlý průmyslový areál obsazený ruskou armádou, přičemž letadla údajně použila pumy o hmotnosti 227 kilogramů, což naznačuje standardní americké bomby Mk82. V tomto případě se mělo nicméně jednat o verze klouzavé a přesně naváděné, což je téměř nezbytnost, jelikož je možné je odhazovat z větší vzdálenosti a letadla tak držet mimo dosah protivzdušné obrany, což jim zaručuje návat.

iZdroj fotografie: Safran Group

Užitá zbraň nese nejspíše označení JDAM-ER, případně AASM-250 Hammer, a video ukazuje, jak puma dopadla na velkou průmyslovou halu. Nejprve je vidět malý obláček (nejspíše v okamžiku, kdy bomba prorazila dovnitř budovy), a poté následuje veliký výbuch. Ačkoliv v sobě Mk82 obsahuje 89 kilogramů trhaviny, jak uvádí Wikipedia, budovu poškodila, ale zcela nezničila, což svědčí o tom, jakou odolnost průmyslový areál měl.

Jelikož se klouže, uletí desítky kilometrů

Mk82 a AASM-250 Hammer mají stejný základ, ale jinak jde o rozdílné zbraně fungující na různých principech, byť je v obou případech na gravitační pumu nainstalována konverzní sada měnící její schopnosti. V případě JDAM-ER, což je americká úprava, jde o sadu křídel, uvádí Airforce-Technology, a součástí jsou i manévrovací ploutve a navádění. Bomba musí být přitom odhozena ve veliké výšce, a poté klouže k cíli do vzdálenosti až 72 kilometrů.

2000 bombardérů a 1000 stíhaček v akci: Největší bojové nasazení letectva v dějinách lidstva proběhlo na Štědrý den

U francouzské úpravy AASM-250 Hammer je zase k bombě připevněn pomocný raketový motor, ovládací ploutve a naváděcí hlavice. Motor umožňuje pumu odhazovat v nízké výšce, což pomáhá udržet letoun mimo záběr radaru protivzdušné obrany, zatímco samotná bomba dokáže díky motoru a omezené možnosti klouzání zasahovat cíle do vzdálenosti přes 70 km, uvádí na svých stránkách společnost Safran. Naváděna je buď přes GPS, což je shodné s JDAM-ER, a větší přesnost jí může poskytnout laserové navádění nebo infračervený vyhledávač.

Článek Video: ruským vojákům může poskytnout úkryt třeba rozlehlá továrna, i když jsou bombardováni 227 kg těžkými pumami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Uvnitř pumy je 1,4 tuny výbušnin

Puma FAB-3000 je právem nazývaná monstrum o hmotnosti 3 tun, které bylo užíváno na strategických bombardérech Tupolev Tu-16 Badger a Tupolev Tu-22M Backfire v Afghánistánu, uvádí InfoBae. V jeho vnitřku je 1 400 kilogramů výbušné náplně, což z ní dělá nejsilnější explozivní pumu na světě. Poloměr ničení tohoto monstra je udáván na 46 metrů, což přežije opravdu málokterý cíl, a fragmenty z ní mohou létat do vzdálenosti až 260 metrů.

L’inici de l’ús de la bomba FAB-3000 per part de les tropes russes empitjora la situació de les Forces Armades d’Ucraïna. Així ho afirma el periodista irlandès Chey Bowes.

„L’enorme, assassina i destructiva força de tres tones d’explosius destrueix completament tres edificis.🧵 pic.twitter.com/jm4JQ4JCOI

— JosepBastardas ☭ (@josepbastardas) June 21, 2024

Existuje pravděpodobně jediný záběr vydávaný za použití pumy, který je součástí videa níže. Ukazuje, jak puma zasáhla třípatrovou budovu, udává Twz, který zároveň upozorňuje, že není zcela prokázané, že se jednalo opravdu o toto třítunové monstrum. Výbuch je každopádně viditelně velice silný a budovu značně poškodil, i když její část zůstala stát. Tlaková vlna měla však vliv i na několik okolních staveb a také na nich způsobila nemalé škody.

Navádění a let desítky kilometrů

Použitá puma měly být klouzavá, uvádí Tass, což naznačuje, že na ní byla nějaká konverzní sada měnící ji v klouzavou a přesně naváděnou. Rusko používá kit označovaný jako UMPK na různé typy pum, a zprávy naznačují, že i na tuto obří. Součástí je naváděcí sada založená na systému GLONAS nebo GPS a sada vyklápěcích křídel pro klouzání a řízení. Dosah pumy je v desítkách kilometrů, což záleží na výšce a trajektorii letounu použitého ke shozu, uvádí Wikipedia.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Není přesně jasné, jaké letadlo Rusko ke shazování pum FAB-3000 s kitem používá. Oficiálně je unese jenom bombardér Tu-22M, ale je velmi nepravděpodobné, že by tento veliký stroj létal blízko dosahu protivzdušné obrany. Nabízí se nějak upravený stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback, pokud by měl zesílené závěsníky, ale možné je i použití Mikoyan MiG-31K Foxhound, protože ten odpaluje raketu Ch-47M2 Kinžal o hmotnosti 4,3 tun.

Článek Ruské 3tunové „monstr“ pumy jsou jediné svého druhu na světě, nikdo jiný srovnatelné nemá. Jediná zabíjí až do 260 metrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinské letectvo teď využívá lehčí pumy

V současnosti již ukrajinské letectvo některé typy přesně naváděných západních bomb využívá, jde třeba o JDAM nebo AASM Hammer. K jejich shazování upravilo starší letouny sovětské konstrukce, ale dle informací jde o pumy lehčích verzí vycházejících hlavně z běžné gravitační Mk 82 o hmotnosti zhruba 230 kilogramů. Vzhledem ke své váze tak nemají velikou sílu, ačkoliv i 250 kilogramů těžká puma dokáže se zemí srovnat patrový dům.

📍⚔️
Purchase of the long-awaited JGAM (GBU-31) for the F-16.

Currently, the Ukrainian Air Force uses 230 kg bombs with a control module, but for the F-16 you can buy more powerful 910 kg bombs. pic.twitter.com/VD8YtjEbEh

— Jarek (@JarekKuczko) March 26, 2024

Výhodou letounu F-16 MLU, který má Ukrajina dostat, je, že dokáže používat i pumu GBU-31, uvádí portál F-16. Ta je založena na klasické gravitační pumě Mk 84 o hmotnosti 925 kg, a jde o jednu z nejničivějších pum na světě – obsahuje celkem 429 kg trhaviny, uvádí Wikipedia. Je schopna vytvořit kráter 15 m široký a 11 m hluboký a proniknout až 38 cm kovu nebo betonem silným 3,4 m, kdežto střepiny zabíjí do vzdálenosti 370 metrů.

Puma GBU-31 má přesnost 5 metrů

V případě GBU-31 se nejedná o klasickou gravitační pumu, ale o pumu klouzavou a přesně naváděnou za pomoci konverzní sady JDAM. Military uvádí, že obsahuje naváděcí plochy a křidélka, s jejichž pomocí je puma naváděna na cíl, k čemuž využívá GPS a inerciální naváděcí systém. Od místa svého shozu může urazit až několik desítek kilometrů, což záleží na tom, v jaké výšce ji pilot uvolní. V případě, že není satelitní navigace nijak rušena, je přesnost pumy zhruba 5 metrů, nicméně v rušeném prostředí je to pouze kolem 30 metrů.

Video: když se ruská puma FAB-500 z letounu nečekaně uvolní, dokáže strhnout i kus 10patrového domu

Wikipedia uvádí, že letoun F-16 unese 4 pumy JDAM nebo stejný počet Mark 84 – z toho lze odvodit, že i 4 ks GBU-31, a může tedy během letu zasáhnout až 4 cíle. F-16 může nést i výše zmíněné Mk 84 o stejné ničivé síle, ale v tomto případě se jedná o gravitační pumy a je nutné je shazovat přímo nad cílem. Pokud by se o to piloti pokoušeli, zřejmě by je sestřelila protivzdušná obrana, čemuž se lze při použití klouzavých verzí vyhnout.

Článek Téměř 1tunová americká monstra by mohly shazovat i ukrajinské letouny F-16. Jejich ničivou sílu demonstruje video se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Panelový dům rozhodně pumu neustojí

Jak může vypadat nehoda, při níž se z ruského letadla uvolní puma, lze vidět na videu níže. Ukazuje případ, kdy puma zasáhla 10patrový panelový dům ve městě Bělgorod, uvádí BBC. Výbuch musel být opravdu silný, protože se jeho část doslova sesunula.

Residential Building Crumbles After an Explosion in Belgorod, russia: Detailed Analysis of Strike Anglehttps://t.co/9qAULiubqD pic.twitter.com/8KlrVQmmtj

— DEFENSE EXPRESS (@DEFENSEEXPRESS) May 12, 2024

Vše ale nasvědčuje, že to nic jiného než letecká puma být nemohlo. MilIn uvádí, že ruská letadla již ztratila pumy nad obydlenou oblastí opakovaně, nejčastěji šlo o FAB-250 a FAB-500, a je téměř jisté, že půjde o pumy vybavené konverzní sadou UMPK, díky níž se mění z obyčejných gravitačních bomb na klouzavé a přesně naváděné. Lze je odhodit i několik desítek kilometrů od cíle, ale není jasné, proč s nimi ruští piloti létají nad velkými ruskými městy.

Udeřila nejspíše silnější bomba z rodiny FAB

Puma FAB-250 byla zkonstruována krátce po druhé světové válce, ale existuje v mnoha verzích a v současné době je používána nejčastěji FAB-250 M-62. Wikipedia uvádí, že má tato puma hmotnost 250 kilogramů a je v ní 100 kilogramů výbušnin. Má mít přitom poloměr poškození až 120 metrů a může zničit jak živou sílu, tak různé vojenské vybavení a lehká opevnění. Je ale otázkou, zda by dokázala takto poničit i 10patrový panelový dům.

Rusko útočí na Ukrajinu i 1,5tunovým „klouzavým“ monstrem, které otřese i nejsilnějšími bunkry a obrana je proti němu skoro nemožná

Naopak FAB-500 je toho nejspíše více než schopná. Do výzbroje sovětského letectva byla zařazena v roce 1954, uvádí Wikipedia, a i ona existuje v několika verzích. V současné době je nejčastěji používána FAB-500 M-62, a jak označení napovídá, její hmotnost je půl tuny a ve svém nitru má obsahovat 201 kilogramů výbušné náplně. Poškození dokáže způsobit až do vzdálenosti 250 metrů a může zničit třeba sklady nebo betonové a železobetonové objekty.

Článek Video: když se ruská puma FAB-500 z letounu nečekaně uvolní, dokáže strhnout i kus 10patrového domu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AASM nejsou pro Ukrajince ničím novým

Ukrajinské letectvo již francouzské AASM HAMMER (neboli kladivo), které zvládnou zničit budovu nebo odolný bunkr, využívá. Upravilo pro ně totiž svá letadla ze sovětské éry, nejspíše jde o letouny Suchoj Su-24 Fencer a Mikoyan MiG-29 Fulcrum. MilIn však uvádí, že ani letouny F-16 neumí tyto pumy běžně používat a bude je proto nutné upravit. Nejspíše to nebude tak obtížné jako u sovětských protějšků, protože jsou jejich závěsníky určené pro standardní pumy Mk 82, ale vyřešit bude třeba také jejich zaměřování a kompatibilitu se softwarem.

iZdroj fotografie: Safran Group

Francouzské HAMMER jsou sice západní produkce, ale nebyly na letadla F-16 certifikované. Francie má totiž v některých ohledech trochu odlišné systémy, než jsou například americké. Na druhou stranu asi nebude vyřešení tohoto problému tak složité jako u sovětských nebo ruských letadel. Americké F-16 pak také francouzské pumy nepotřebovaly, neb užívají naváděné pumy JDAM, jejichž konstrukce je sice odlišná, ale dokáží v podstatě totéž.

AASM HAMMER puma má 3 druhy navádění

Asi nejčastěji užívanou pumou typu HAMMER je AASM 250, což je upravená gravitační puma Mk 82. Její hmotnost je kolem 250 kilogramů a konkrétně jde o Mk 82 vybavenou naváděcí hlavicí, manévrovacími plochami a přídavným raketovým pohonem. Díky tomu může zasahovat cíle do vzdálenosti i přes 70 km, čímž se pilot vyhne pozemní protivzdušné obraně. Naváděcí hlavice může využívat GPS, ale navádět ji může i laser, případně může mít infračervené mapování, uvádí výrobce Safran Group na svých internetových stránkách.

Video: i když zasáhne sklad jenom „malé francouzské kladivo“, dokáže ho silou exploze spolehlivě zničit

Letouny, které budou ve výzbroji ukrajinského letectva, jsou F-16 MLU. Jde o letadla vyrobená zhruba v 80. letech 20. století, ale později prošla výraznou modernizací, uvádí F-16. Tím se prodloužila jejich životnost, ale také se zlepšily mnohé parametry – kupříkladu umí mnohem lépe využívat schopnosti svého radaru a detekovat cíle na delší vzdálenosti, a také může využívat novější typy zbraní. Letoun má nosnost nákladu až 7,7 tun a 11 závěsníků, což ale neznamená, že celý jeho náklad budou tvořit pumy – reálně to budou zhruba 4 kusy.

Článek Ukrajinské stíhačky F-16 mohou umět odpalovat i francouzská „kladiva“, která hrozivou silou rozmetají i sebelepší bunkr se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové používají pumy s UMPK masově

Staré gravitační letecké pumy předělané na naváděné za pomoci konverzních sad mohou napáchat veliké škody. Jsou relativně přesné, levné a mnohé země jich mají obrovské zásoby, takže nich mohou snadno a rychle vyrobit obávané zbraně. Ruské letectvo například používá pumy vybavené sadou označovanou jako UMPK, což je naváděcí hlavice a speciální křídla, aby puma mohla letět. Takových zbraní jsou ruská letadla schopná shodit velký počet.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Nejjednodušším způsobem, jak se takového nebezpečí zbavit, je zničit naváděcí sady ještě na zemi – video níže ukazuje následky dronového útoku na sklad UMPK. MilIn uvádí, že spolu s nimi byla zničena i další infrastruktura. Záběry naznačují, že ve skladu opravdu byly jenom konverzní sady a nikoliv i pumy, protože po nich by zbyl nejspíše jenom obrovský kráter. Na záběrech jsou přitom vidět kusy souprav UMPK a sklad srovnaný se zemí.

UMPK je montována i na těžké pumy

Ruská sada UMPK je podobná americké JDAM a ruské letectvo ji používá na klasické gravitační pumy z rodiny FAB o hmotnosti 250 až 1500 kg, i když se objevily i zprávy o možném využití pro pumy o váze až 3 tuny, před níž se prakticky nelze ukrýt ani efektivně bránit – její síla je zkrátka až příliš obrovská. Jejich dosah je díky vyklápěcím křídlům kolem 50 kilometrů, uvádí Wikipedia, ale záleží i na hmotnosti pumy a výšce jejího odhození. Navádění je zajišťováno systémem GLONASS, případně GPS nebo BeiDou.

Výbuch a tlaková vlna ruské bomby FAB-500 M62 má ničivé následky, třeba s terénním autem doslova „mrští“; a ke všemu je velmi přesná

Další druhem pumy používaným k instalaci sady UMPK je pak RBK-500. Jde o původně sovětské gravitační pumy o hmotnosti půl tuny, ale místo klasické hlavice mají hlavici kazetovou. V jejím nitru je 100 až 350 kusů submunice, záleží na typu, uvádí ArmyRecognition, která se nad cílem rozprostře do prostoru a má tak plošný účinek. Podle typu může být použita proti živé síle, ale také proti obrněným vozidlům.

Článek Video: pokud se podaří zničit ruské bombové soupravy UMPK, nemusí pak vojáci čelit ani 3tunovým „monstrům“, proti nimž není obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Paveway IV je opakovaně osvědčená puma

Paveway IV je původem z Velké Británie a její konstrukce má řešit některé nevýhody pouze laserově naváděných pum, uvádí Twz. Země ji podle svého vyjádření i dříve dodala na Ukrajinu, která tedy bude moci jejích schopností využít. Již v minulosti se osvědčila například při kampani v Sýrii, v Afghánistánu, a také ji britské letectvo použilo proti jemenským rebelům, kteří útočili na mezinárodní lodní dopravu, a mají ji i některé arabské země.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Výhodou Pumy Paveway IV je skutečnost, že má dvourežimové navádění prostřednictvím GPS a laseru, uvádí Wikipedia. Tato kombinace umožňuje využít výhod jednotlivých metod a zároveň potlačit některé jejich nevýhody. Navádění GPS je sice přesné, ale jenom v případě, že signál GPS není rušen, a také není možné s ním zasahovat pohyblivý cíl. Laserové navádění naopak pohyblivý cíl zasáhnout umí, musí ho ale ozařovat laserový paprsek. Nevýhodou je, že nefunguje třeba v prašném prostředí a dalších podobných situacích.

Dosah pumy Paveway IV je pouze 30 km

Paveway IV je v podstatě upravená standardní americká puma Mk 82 o hmotnosti 230 kg, je na ni připevněn speciální naváděcí modul, který z ní dělá přesnou zbraň. Oproti Mk 82 má i mírně zesílenou hlavici, uvádí WeaponSystems, a stejně jako ona je shazována z letadel ve větších výškách. Její dosah je zhruba 30 km od místa odhození. Certifikována je pro letouny Eurofigter Typhoon, Panavia Tornado a Lockheed Martin F-35 Lifghtning II.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Není ovšem jasné, z jakých letounů by ji mohla shazovat Ukrajina, když žádný ze zmíněných nemá. Nejpravděpodobnější ale je, že k tomu budou praveny letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon, protože ty už podobnou munici používají.

Tato přesná zbraň ale není bez rizika, protože její dosah 30 kilometrů znamená, že se piloti musí přiblížit až k frontě, což je nevýhoda oproti klouzavým pumám s větším dosahem. Bezpečně použít ji tedy lze v případě, že se podaří eliminovat nepřátelskou protivzdušnou obranu.

Článek 2režimové britské pumy Paveway IV zasáhnou i pohybující se cíle za každého počasí. Ukrajině by velmi pomohly, mají však i nevýhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úder pumy AASM-250 je velice tvrdý

Video pod tímto článkem například ukazuje útok na bunkr obsazený ruskými vojáky. Zbraní použitou k jeho likvidaci byla puma AASM-250 HAMMER, uvádí MilIn, tedy v překladu doslova kladivo. Útok zaznamenala kamera jednoho z vojáků buď v samotném bunkru, případně byl v jeho blízkosti, protože puma explodovala nikoliv přímo u něj, ale nedaleko, i když její výbuch opravdu úder kladivem může připomínat, neb s kameramanem dost zamával.

🇺🇦✈️ High-precision aerial bomb AASM-250 HAMMER under the wing of a MiG-29 Air Force. pic.twitter.com/ppRFtd7PlF

— MAKS 23 🇺🇦👀 (@Maks_NAFO_FELLA) March 15, 2024

AASM-250 je francouzská zbraň a jedná se o upravenou běžnou gravitační pumu Mk 82, uvádí Wikipedia. Na ní je připevněna konverzní sada s naváděcí hlavicí a ovládacími prvky, které ji umožňují řídit a částečně ji mění na klouzavou, a nechybí ani pomocný raketový motor. Ten umožňuje pumu odhodit ve větší vzdálenosti a v nižších výškách; její dosah je přes 70 km od místa shozu. Na videu díky pomocnému motoru působí trochu jako střela.

V pumě je 89 kilogramů výbušnin

Samotná puma Mk 82 má hmotnost 227 kg, z čehož připadá 89 kg na výbušninu, uvádí CharacterisationExplosiveWeapons. Po explozi se rozpadne na malé kovové fragmenty, jejichž smrtící účinek dokáže pokrýt plochu až 2 400 metrů čtverečních. Ovšem v tomto případě údajně všichni vojáci v bunkru přežili, i když tvrzení nelze ověřit. Není jasné, zda se puma netrefila přesně nebo byla jeho konstrukce tak odolná, že „kladivo“ na zničení nestačilo.

Video: i když zasáhne sklad jenom „malé francouzské kladivo“, dokáže ho silou exploze spolehlivě zničit

Je také otázkou, jakým způsobem byla puma naváděna – existují totiž 3 typy naváděcích hlavic. V prvním případě jde o hlavici s GPS, kdy je přesnost zbraně udávána kolem 10 metrů – pak by těsné minutí bunkru bylo v toleranci. Pokud ale útočník využije laserové navádění, bunkr by musel osvětlovat zaměřovací laserový paprsek, případně má k dispozici infračervení navádění, u něhož je přesnost na 1 metr. Pumy mohou nést různá západní letadla, a upraveny pro ně byly i ukrajinské letouny Mikoyan MiG-29 Fulcrum a Suchoj Su-27 Flanker.

Článek Video: francouzská řízená puma umí udeřit jako kladivo na kovadlinu, ale ne vždy dokáže ruský zákopový bunkr zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-27 byl při použití AASM zachycen

Fakt, že Suchoj Su-27 vyráběný v SSSR může používat vyspělou francouzskou zbraň známou i pod označením HAMMER, tedy kladivo, ve variantě těžké 250 kg, dokazují záběry na sociálních sítích. Je na nich vidět letoun patřící ukrajinskému letectvu v okamžiku, kdy tuto pumu shazuje, uvádí TheAviationist. Není to ale poprvé, co se objevila na letounu sovětského typu, již dříve ji Ukrajina použila na rovněž sovětských Mikoyan MiG-29 Fulcrum.

iZdroj: Public Domain

Co vše je nutné k tomu, aby sovětská technika zvládla vyspělé zbraně vyráběné na západě, není zcela jasné, ale určitě je třeba předělat zavěšení, protože sovětské a západní standardy jsou odlišné. Také je ale nezbytné vyřešit problém se zaměřením, a to na dlouhou vzdálenost, protože AASM je klouzavá puma, a ta je svrhávána desítky kilometrů od cíle. Může jít o podobný pylon, jaký umožňuje Suchoji Su-27 nést okřídlené bomby JDAM-ER.

Letoun unese téměř 4,5 tuny výzbroje

Su-27 je dvoumotorový víceúčelový bojový letoun s vysokou obratností a do služby v sovětském letectvu byl zařazen v roce 1982. Kromě různých typů sovětských raket vzduch-vzduch krátkého a středního doletu může používat i pumy do hmotnosti 500 kilogramů, a to jak klasické, tak kazetové, ale také různé typy neřízených raket, uvádí Airforce-Technology. K tomu má hned 10 závěsníků a nosnost necelých 4,5 tuny, což postačuje.

Ukázkovým příkladem propagandy byl případ údajného podpálení letounu Suchoj SU-27: ani jedné zemi nepatřil, ale oběma se hodil

Francouzské AASM jsou gravitační pumy vybavené konverzní sadou měnících je na klouzavé a přesně naváděné. V případě té těžké 250 kilogramů jde o běžnou gravitační Mk82, uvádí Wikipedia, přičemž má inerciální a GPS navádění, ale lze ji vybavit i naváděním laserovým nebo infračerveným. Osazena je také pomocným raketovým motorem, což prodlužuje její dosah a umožňuje ji svrhávat z nižších výšek. Její dosah je přes 70 km od místa shozu.

🇺🇦Ukraine’s 39th Tactical Aviation Brigade demonstrates its Sukhoi Su-27S jets delivering strikes with 🇫🇷French-provided AASM-250 Hammer precision-guided bombs.

If only we could have them (as well as many other weapons) at least a year ago… pic.twitter.com/ShNvTDFFse

— Illia Ponomarenko 🇺🇦 (@IAPonomarenko) April 12, 2024

Su-27 s pumou AASM

Článek Ačkoliv k tomu není určena, dokáže ukrajinská stíhačka Suchoj Su-27 shazovat i francouzské 1/4tunové „kladivo“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3tunové bombě jen tak něco neodolá

FAB-3000 pochází konstrukčně ze Sovětského svazu, i když ten měl ve výzbroji i těžší pumy, o nichž není jasné, zda stále zůstávají ve skladech Ruska. To ale opět vyrábí FAB-3000, která je vzhledem k hmotnosti 3 tuny určena pro strategické bombardéry Tupolev Tu-22 Backfire. K jejímu shazování by nicméně mohl posloužit i stíhací bombardér Suchoj Su-34 Fullback, i když nebyl k jejímu nesení navržen, uvádí Defence-Ua.

„Evil empire „has launched production of 3-ton“ Tsar bombs “ Fab-3000. pic.twitter.com/hDyy7Ly6fE

— Mykhailo Rohoza (@MykhailoRohoza) March 31, 2024

Kdyby Rusko začalo tyto těžké pumy opravdu znovu využívat a podařilo se mu je nějakým způsobem vylepšit, mělo by v rukách velmi destruktivní zbraň. ArmyRecognition uvádí, že puma FAB-3000 obsahuje 1 400 kg výbušnin, jejichž síla je tak veliká, že exploze dokáže roztrhat pancíř do vzdálenosti 42 metrů od místa výbuchu, kdežto smrtící střepiny létají až 260 metrů daleko. Takové síle by nebyla schopna odolat většina bunkrů, zvláště těch stavěných v bitevní linii.

FAB-3000 možná může být klouzavá

Možností, jak může Rusko pumu FAB-3000 vylepšit, je změnit ji na klouzavou, soudí Forbes. Ruští konstruktéři s tím již mají zkušenosti, a to za pomoci konverzní sady nazývané UMPK. Její podstatou je připevnění jakýchsi výklopných křídel a řídicích ploch na pumu, která tak po odhození nepadá přímo dolů, ale klouže. Sada navíc obsahuje naváděcí hlavici využívající satelitní navádění, takže je puma většinou navedena na zvolený cíl s přesností několika metrů.

Rusko útočí na Ukrajinu i 1,5tunovým „klouzavým“ monstrem, které otřese i nejsilnějšími bunkry a obrana je proti němu skoro nemožná

Rusko už takto upravuje pumy o hmotnosti 250 a 1 500 kilogramů, a otázkou je, zda je to možné také u třítunového monstra, protože čím těžší puma je, tím je úprava obtížnější. Puma ale nemusí mít po odhození takový dosah, což je ovšem nutné, aby se letoun držel mimo dosah protivzdušnou obranu. Vyloučeno však není, že by konstruktéři mohli pumu vybavit ještě nějakým přídavným pohonem, čímž by se dala vzdálenost letu o něco prodloužit.

Článek Neuvěřitelná síla ruské 3tunové bomby zabíjí až 260 metrů od místa dopadu, neodolá jí většina bunkrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedna AAMS 250 klidně zničí celý sklad

Co zvládne puma AASM je možné vidět na videu pod tímto článkem. MilIn uvádí, že jde o útok na budovu používanou nepřítelem, a konkrétně byla použita puma AASM 250, což znamená, že měla hmotnost zhruba 250 kilogramů – patří k těm lehčím typům AASM, ale i přesto je ze záběrů vidět, že toho z budovy příliš nezbylo. Není však jasné, jaký konkrétní letoun pumu na cíl svrhl, používat ji mohou například i letouny Mikojan MiG-29 Fulcrum.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Záběry jsou pořízené z dronu, a nejspíše to byla jeho obsluha, která pilotovi letounu poskytla souřadnice cíle. Jednou z možností navádění AASM je totiž GPS, a právě to bylo nejspíše v tomto případě využito. Výrobce Safran Group na svých stránkách uvádí, že je AASM modulární, přičemž může mít navádění i s infračerveným zobrazováním nebo pomocí laseru, kdy musí být cíl ozářen laserovým paprskem návodčího nebo třeba z dronu.

Konverzní sada AASM na pumu má i pohon

AASM je vlastně označení běžné pumy, na níž je speciální konverzní sada AASM měnící ji v pumu klouzavou a naváděnou. Výhodou oproti jiným sadám je nejenom možnost volby několika typů navádění, ale i nainstalovaný pomocný pohon, což pumě umožňuje nabrat po odhození vyšší rychlost a doklouzat dále. Případně ji také lze svrhávat z nižší výšky, což je důležité pro bezpečnost letounu. Dosah takové pumy je i více než 70 km od místa shozu.

Speciální pylon umožňuje nést ukrajinskému Su-27 okřídlené bomby JDAM-ER; ty mohou ničit nepřítele na dálku až 80 km

Konkrétně puma AASM 250 je udělána z běžné americké gravitační pumy Mark 82, jejíž hmotnost je 230 až 260 kg, uvádí Wikipedia, a jde o jednu z nejpoužívanějších leteckých pum na světě, přičemž obsahuje 87 kilogramů výbušniny Tritonal. Ovšem pumy se sadou AASM mohou mít hmotnost od 125 kgaž do 1 tuny, což vždy záleží na tom, na jakou hloupou gravitační pumu je konverzní sada namontována. Přesnost je pak díky ní udávána u verze využívající GPS na 10 metrů, zatímco u laserového a infračerveného navádění na 1 metr.

Článek Video: i když zasáhne sklad jenom „malé francouzské kladivo“, dokáže ho silou exploze spolehlivě zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Snadný útok provedený jedinou pumou

Jak může vypadat útok na nehybný tanker, ukazuje video níže. MilIn k tomu uvádí, že plavidlo uvízlo dlouhodobě u břehu a místo přepravy materiálu sloužilo jako základna ruských sil. Bylo proto logické, že na na něj byl uskutečněn útok, a jako nejjednodušší se ukázal útok ze vzduchu, přičemž vše nasnímal průzkumný dron, který plavidlo monitoroval. Vidět je mimochodem i rozsah exploze, kdy „ohnivá koule“ dosahuje skoro do 1/2 lodě.

iZdroj fotografie: Safran Group

Ke zničení byla použita přesně naváděná klouzavá puma – buď se jednalo o JDAM, nebo AASM – není jasné, jak veliká použitá puma byla, ale její exploze dokázala velice účinně zdemolovat zadní nástavbu většinou užívanou posádkou, na jejíž vrchní části bývá kapitánský můstek. Lze tedy předpokládat, že puma musela být alespoň 230 kg těžká, neboť z nástavby odlétl veliký kus, a to dokonce mimo záběr kamery. Menší puma by pravděpodobně nebyla takové destrukce schopna, i když i velikost tankeru lze jenom odhadovat.

Sada mění gravitační pumu na přesnou

JDAM je americký produkt, který je osazován na běžné gravitační pumy o hmotnosti 230 až 910 kilogramů. Airforce-Technology uvádí, že je na takovou pumu přidělaná konverzní sada s navigačním systémem, křídly a s ocasními řídicími plochami, což z ní dělá klouzavou naváděnou pumu. Její dosah je dle hmotnosti a výšky odhození až 72 kilometrů a průměrná odchylka od cíle 5 metrů, což na zničení stojící lodě více než dostačuje.

„Nezničitelné“ ukrajinské tanky T-84 i po roce války přežívají a ničí: dosud nejspíše nepadl jediný z nich, ale Ukrajina jich má jen hrstku

AASM je zase produkt francouzský a jde o podobnou konverzní sadu pro pumy od hmotnosti 125 do 1 000 kg, uvádí Wikipedia. Obsahuje nejen řídicí plochy, ale i raketový posilovač, což umožní bombu svrhávat i z nižších výšek; dosah je přes 70 kilometrů od místa shozu. Kromě satelitního navádění může mít puma laserové nebo infračervené, přičemž se satelitním má přesnost 10 metrů, se satelitním a infračerveným pak kolem 1 metru.

Článek Video: nehybný ruský tanker je pro 230kg naváděnou pumu snadný cíl. Stačí se dobře trefit a exploze dosáhne až do půlky lodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Puma UMPB dostala i proudový motor

Rusko přišlo se způsobem, jak udělat klouzavé pumy ze svých gravitačních bomb FAB různých hmotností, když vytvořilo systém označovaný jako UMPC. TopWar uvádí, že mají tyto klouzavé pumy s konverzní sadou dosah do 60 kilometrů od místa shozu, ale vývoj se nezastavil, načež vznikla nová zbraň označovaná jako UMPB. Ta má mít kromě konverzní sady s křídly i palivovou nádrž s proudovým motorem, což z pumy dělá levnou a jednoduchou střelu s plochou dráhou letu a dosahem údajně 80 až 95 km, což je znatelné zlepšení.

🇷🇺🇺🇦 ✈️ Ukrainian sources have shared images of a new Russian gliding guided bomb with the UMPB designation. A notable feature was the inclusion of a jet engine, absent in conventional FABs with JDAM.

This feature not only extends the range of ammunition and enables the… pic.twitter.com/Wnc02VMYNU

— Zlatti71 (@djuric_zlatko) March 9, 2024

Defence-Blog uvádí, že byla k její konstrukci dle všeho využita sovětská, respektive ruská, gravitační puma FAB-250. Výhodou takové zbraně je, že ji letouny mohou odpálit z větší vzdálenosti než klasickou klouzavou pumu, což jim umožňuje držet se mnohem dále od protivzdušné obrany protivníka. Pumu lze zároveň odpálit z mnohem nižší výšky, což zase přispívá k maskování letounu, neboť ty vysoko letící jsou snáze vidět na radaru. Hlavně je ale UMPB mnohem levnější než klasická řízená střela pro letadla.

Upravenou pumu je nesnadné rušit

Použitá puma FAB-250 je těžká 250 kilogramů, z čehož připadá 99 kilogramů na trhavinu. Wikipedia uvádí, že má poloměr poškození 120 metrů a je účinná proti lidské síle, vybavení a lehkému opevnění. Konverzní sada používaná na pumě má obsahovat naváděcí anténu Kometa využívající satelitní navádění GPS a GLONASS odolnou proti rušení. Přesnost takové pumy není známa, ale pravděpodobně půjde o metry, což z ní dělá velice nebezpečnou zbraň.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Některé zprávy ruských blogerů tvrdí, že takto upravená puma označovaná jako UMPB D-30SN by měla být odpalována nejen z letadel, ale i z raketometů Smerč a Tornado-S, uvádí Defence-UA. Není to ale potvrzené, a navíc byla na troskách jedné pumy s pohonem vyčnívající závěsná oka, což by její odpálení z hlavně raketometu vylučovalo. Kdyby by se to ovšem Rusku povedlo, získalo by ekvivalent americké GLSDB, ale s mnohem větší silou.

Článek Ruské konvenční bomby lze přeměnit v levné střely s plochou dráhou letu. Jsou velmi ničivé a v podstatě je nelze rušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1,5tunové „klouzavé“ monstrum

Rusko využívá na úpravu klasických pum konverzní sadu označovanou jako UMPK, jíž namontovalo i na jiné 1,5tunové pumy. V minulosti se ovšem stávalo, že s ní nebyly vždy přesné, a také často selhávaly. Novější sada je přitom modernizovaná a montována na pumy FAB-1500 M54, uvádí ArmyRecognition. Ty mají díky tomu mít oproti starším verzím větší dolet a přesnější navádění prostřednictvím satelitní navigace – údajně zasáhnou cíl s přesností 5 metrů. Navíc je lze jenom obtížně zachytit a zničit protivzdušnou obranou.

Russian engineers have created a planning and correction module for the FAB-1500 M54.

The declared accuracy is 5 meters, the explosion crater is fifteen meters in diameter, and the affected area is more than two square kilometers.
Can be used with Su-34 and Su-35 pic.twitter.com/nwuwUHTEfa

— senore_amore (@SenoreAmore) September 5, 2023

Pumy FAB-1500 M54 jsou pro svou hmotnost velice ničivé a Rusko jich může mít na skladech značné množství. Vyrábí je totiž už od roku 1954, a nést je mohly různé typy sovětských a ruských letounů, a to včetně taktických bombardérů. Jejich součástí je i vysoce výbušná hlavice o hmotnosti 667 kilogramů, uvádí WeaponSystems, která dokáže srovnat se zemí i vysoce odolné bunkry nebo strhnout veliký dům, a její síla je smrtelná na desítky metrů daleko. V zemi kupříkladu udělá kráter o průměru 25 m a hloubce 6 m, popsal její sílu Defence-Blog.

Z vysoké výšky doletí 70 kilometrů

Web MilIn uvádí, že nová klouzavá 1,5tunová puma dostala větší křídla než předchůdci, a fotografie ukazují i jakýsi aerodynamický kryt na špici. To by mělo prodloužit její dolet, který má být v současnosti kolem 70 km. To samozřejmě platí v případě, že je svržena ve vysoké výšce, tedy zhruba 14 kilometrů. Jejím nosičem pak bude nejspíše Suchoj Su-24 Fencer a Suchoj Su-34 Fullback, který díky tomu nebude tak snadným cílem jako dříve.

Ruské 500kg okřídlené klouzavé pumy jsou nespolehlivé a trpí mnoha nedostatky; podceňoval by je ale pouze hlupák

Klouzavé pumy mají kromě relativně nízké ceny i další výhodu, a tou je zmíněná nesnadná obrana proti nim. Nemají totiž žádný pohon, takže nelze použít tepelně naváděné střely, a i když je lze zachytit moderními radary, není takových mnoho a jsou drahé. Puma FAB-1500 M54 navíc není veliká, má jen 2,31 m na délku, a z výšky se na cíl snáší vysokou rychlostí, a dokonce vyšší než jaké dosahují třeba drony, takže na její zachycení ani není moc času.

Článek Rusko útočí na Ukrajinu i 1,5tunovým „klouzavým“ monstrem, které otřese i nejsilnějšími bunkry a obrana je proti němu skoro nemožná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GBU-53/B StormBreaker je malá, ale ničivá

Vývoj nové letecké pumy se schopností zasahovat i pohybující se cíle za jakéhokoliv počasí požadovalo americké letectvo a námořnictvo už kolem roku 2006, uvádí Military-History. Zakázku nakonec získala společnost Raytheon, která představila unikátní klouzavou pumu GBU-53/B StormBreaker těžkou pouhých 93 kg. Má univerzální hlavici schopnou vytvářet fragmenty účinné proti pěchotě, ale zároveň je účinná i proti pancíři, takže si poradí i s tankem.

Unikátní je také navádění, protože GBU-53/B StormBreaker používá hned několik systémů – inerciální a satelitní navádění, a TheDiplomat uvádí, že disponuje také milimetrovým radarem ke sledování cílů za jakéhokoliv počasí a infračerveným zobrazováním k rozlišení cílů od jiných objektů. Navedena však může být i na cíl označený laserem. Kombinace těchto technologií umožňuje úspěšně zasáhnout jakýkoliv cíl, a to za podmínek, kdy to jiné zbraně nezvládnou, a fungovat dokáže i v poloautonomním režimu a cíl si vybrat sama. Obrana proti ní je vzhledem k použitým technologiím mimořádně těžká.

1 letoun zničí klidně celou jednotku

GBU-53/B StormBreaker je klouzavá puma vybavená sadou vyklápěcích křídel, což pilotovi umožňuje odhodit ji daleko od cíle. A pokud je vypuštěna z vysoké výšky, může zasáhnout pohyblivý cíl do vzdálenosti až 72 kilometrů, u statických cílů je potom dosah až 110 kilometrů, uvádí PopularMechanics. To umožňuje pilotovi držet se mimo dostřel systémů protivzdušné obrany krátkého a středního dosahu, a značně tak snižuje riziko sestřelení letadla.

Zbraň je primárně určena letounům McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle, F/A-18E/F Super Hornet nebo Lockheed Martin F-35 Lightning II, i když může být integrována i do dalších. Jelikož je GBU-53/B StormBreaker malá puma, unese ji letadlo na každé závěsné jednotce BRU-61/A v počtu 4 kusů. Třeba na F-15E se tak vejde hned 28 GBU-53/B StormBreaker, a na F-35 zase 24, pakliže obětuje stealth a využije i externích závěsníků, uvádí Wikipedia. To jednomu letadlu umožňuje zničit i relativně velikou obrněnou jednotku nepřítele.

Článek Klouzavá puma GBU-53/B StormBreaker si najde cíl sama, a jakmile se tak stane, už ji nic nezastaví. Navíc si poradí i s jedoucím tankem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

0,5tunová puma, která doletí až 50 km

Kazetová munice je velmi kontroverzní, takže se jí více než 100 států vzdalo a považuje ji pro její účinky za zakázanou. Jde vlastně o jakýsi kontejner, v němž je menší submunice, která se nad cílem rozprostře a zasáhne vše na široké ploše. Obsahovat může submunici proti pěchotě, ale také proti obrněným cílům. To sice může být žádoucí, jenomže existuje nebezpečí, že část submunice nevybuchne a zůstane na místě klidně i desítky let, takže ohrožuje zejména civilisty. A právě proto se jí tolik zemí vzdalo, i když ty největší ne.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Třeba právě Rusko zákaz takovéto munice nepodepsalo, a když na to přijde, používá ji – klouzavá puma PBK-500U Drel má přitom patřit mezi ty nejúčinnější. Reuters uvádí, že je určena k ničení obrněných vozidel, pozemních radarových stanic, řídicích center elektráren a protiletadlových raketových systémů. Její dosah je až 50 km (např. ukrajinská se sadou JDAM doletí až 80 km), je-li svržena z výšky 14 km, hmotnost pak 500 kilogramů. Navíc má být odolná proti rušení a používat prvky stealth, aby ji bylo obtížní zničit protivzdušnou obranou.

Možná není příliš přesná, ale ničivá ano

Rusko má klouzavé pumy už nějakou dobu, ale nejsou příliš přesné; PBK-500U Drel by však měla – podobně jako předchůdci – využívat navádění pomocí GLONASS a inerciální navádění, což jí může zajišťovat relativní přesnost. Avšak BusinessInsider upozornil, že není vůbec jisté, zda je nová verze přesnější než ty kterákoliv starší. Ale vzhledem k tomu, že se bude spoléhat na plošný zásah, nebude zcela chirurgická přesnost nezbytná. Na druhou stranu, bude-li cíl např. v zástavbě, nebude možné zaručit, že nezabije třeba okolní civilisty.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Wikipedie potom ale uvádí, že by měla puma PBK-500U Drel obsahovat 15 samonaváděcích protitankových kusů submunice s infračerveným a radarovým naváděním, a ty by měly být schopné rozpoznat přátelská a nepřátelská vozidla. Ve světě již podobné zbraně existují, ale je otázkou, zda je dokáže na vysoké úrovni sestrojit i Rusko. Možná ano, ačkoliv musím připomenout, že zrovna přesností nebývá u mnoha z jeho zbraní předností.

Článek Ruská kazetová 0,5tunová stealth puma udeří z dálky až 50 km, ovšem protivzdušná obrana si jí může všimnout, až když bude pozdě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Buk-M3 zvládá dokonce balistické rakety

Systém Buk byl vyvinutý v Sovětském svazu na konci 70. let 20. století a do výzbroje se dostal v roce 1980. I po rozpadu SSSR však Rusko pokračovalo v jeho zdokonalování, a úplně poslední verzí se stal Buk-M3, který byl zařazen do výzbroje v roce 2016, a pochopitelně má výrazně lepší schopnosti – má delší dosah, lepší detekci a nové střely. Sestřelovat umí cíle jako letadla, vrtulníky a řízené střely, a má být schopen ničit i balistické rakety krátkého dosahu, a v případě nouze dokonce i pozemní cíle a plavidla, uvádí MilitaryToday.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Zničení tohoto systému je proto v otevřené válce vždy veliký úspěch, a třeba video pod tímto článkem ukazuje likvidaci hned dvou jeho částí – dle všeho odpalovacích vozidel 9A317M. MilIn upozornil, že na jednom z nich byla jen jediná střela, nejspíše poslední nevystřelená z běžných 12. Jestli to ale bylo vozidlo TELAR s radarem, bývá střel polovina. Zbraní použitou ke zničení systémů byly klouzavé pumy JDAM-ER, a na záběrech lze vidět, jak přesně je zasáhly, načež vozidla explodovala. Souřadnice jim přitom dodal dron Shark.

Klouzavá puma je díky GPS velmi přesná

Puma JDAM-ER, která vozidla ve videu zničila, je vlastně běžná gravitační puma Mark 82 těžká 227 kilogramů, ale je na ní připevněna speciální sada s křídly a naváděním, čímž se mění v klouzavou a naváděnou prostřednictvím GPS. Cíle tak může zasahovat do vzdálenosti až 72 kilometrů, uvádí Airforce-Technology, a letadlům to umožňuje shazovat je ze vzdálenosti mimo dosah protivzdušné obrany. Ale pro příklad, Buk-M3 má dosah 70 km, takže teoreticky nemá šanci letoun s pumou zasáhnout, pokud ji pilot svrhne na hranici dosahu.

Video: M142 HIMARS ze hry, na vzdálenost 50 km zničila ruský 9K37 Buk protiradarová střela, i když byl radar vypnutý

Jak už jsem psal, zničení dvou odpalovacích zařízení Buk-M3 je cenná kořist, neboť jde o jeden z nejvyspělejších ruských systémů. Díky pásovému podvozku je velice mobilní a může se pohybovat i v náročném terénu, a proto často doprovází bojové jednotky. Na druhou stranu je v takovém momentě zranitelný, protože ho lze objevit třeba pomocí dronu. A pokud se nepohybuje, lze proti němu použít i střelu z M142 HIMARS či naváděný dělostřelecký projektil, případně sebevražedný dron schopný zasáhnout vozidlo i v pohybu.

Článek Video: Ukrajinci eliminovali hned dva systémy Buk-M3. Neschovaly se před klouzavou pumou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoká přesnost díky kombinaci navádění

Běžně užívané typy navádění mají v praktickém využití několik nevýhod – třeba laser vyžaduje, aby byl cíl ozařovaný laserovým paprskem, což je někdy komplikované, a navíc příliš dobře nefunguje třeba v mlze, husté oblačnosti nebo bouři. Satelitní navádění tím sice netrpí, ale zase ho lze rušit, a vyspělé armády tu možnost mají. Souprava SPICE montovaná na běžné pumy však využívá nejenom satelitního a inerciálního navádění, ale zároveň i elektrooptického. Kombinace těchto prvků taj zajišťuje přesnost zhruba 3 metrů, uvádí Rafale.

iZdroj fotografie: Uživatel rhk111 / Creative Commons / CC BY-SA

Největší je ze sady SPICE 2000, a co dokáže, ukazuje video pod tímto článkem. V případě, že letoun pumu svrhne z výšky na několikapatrový dům, zvládne ho v obrovském výbuchu celý srovnat ze zemí. Ale není se co divit, číslovka 2000 je váha pumy v librách, jde tedy o 907 kg – z toho připadá na trhavinu 429 kg, a jedná se vlastně o americkou pumu Mark 84 se sadou SPICE, uvádí GulfLink. Puma prorazí do budovy nejenom svou hmotností, ale také obrovsky silnou explozí. Pumy SPICE mimochodem existují i s 1/2 a 1/4 hmotností.

Cíl pozná sama a může ji řídit operátor

Další velikou Výhodou pum opatřených SPICE je, že jsou klouzavé a lze je odhodit daleko od cíle – v případě SPICE 2000 to je až 60 km, což letouny chrání před protivzdušnou obranou krátkého a středního dosahu. Elektrooptický systém má být navíc schopen si pamatovat zobrazení až 100 cílů, a na vybraný se navést sám. Puma ale může k navedení využít i zmíněné GPS a inerciální systém, než se jí podaří cíl zachytit a přepnout se do elektrooptického módu. Stejně tak ji ale může díky přenášenému obrazu navádět i operátor z paluby letounu.

Vstupuje Amerika do války s Hamásem? Posílá proti němu mohutnou dodávku přesných pum SPICE, zasáhnou i cíle v pohybu

Vynikající přesnost SPICE 2000 má minimalizovat riziko vedlejších škod, protože zasáhne výhradně to, co má. Na druhou stranu je tak ničivá, že se jim vždy nedá vyhnout, upozorňuje BusinessInsider. I záběry ukazují, že trosky domy létají na desítky metrů daleko. Je proto velmi problematické, pokud tyto pumy nasadí izraelské letectvo v hustě zastavěné oblasti jako je Gaza. V takovém případě je i při přesném zásahu možné, že zahyne řada civilistů.

Another video documenting the use of the SPICE-2000 guided bomb by the Israeli Air Force in Gaza. pic.twitter.com/i4oIdrmtsC

— Status-6 (Military & Conflict News) (@Archer83Able) December 4, 2023

Článek Video: izraelská armáda zaútočila na teroristy v Gaze přesnou pumou SPICE 2000, kde rozmetala několikapatrový dům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko se do vývoje UMPK nehrnulo

Sadu JDMA měnící gravitační pumy na klouzavé a přesně naváděné zavedly USA už v roce 1997, Rusko v reakci vyvinulo sadu MPK, kterou představilo v roce 2002. Ale na rozdíl od americké neměla navádění prostřednictvím satelitního systému a i později dostala pouze inerciální. Sadu však Rusko nakonec nikdy nevyrábělo a v jejím vývoji nikdo nepokračoval. Armáda podle všeho nechtěla zákazníkům nabízet levné řešení na sovětské pumy, ale raději jim prodávat nové a mnohem dražší přesně naváděné. Zkrátka obchod.

Rare, good quality photos of Russian FAB-500M62 UMPK guided bombs fixed under the wings of a Sukhoi Su-34 bomber. pic.twitter.com/VW8D3wbRKE

— Status-6 (@Archer83Able) August 1, 2023

Jenom vzhledem k vývoji války na Ukrajině Rusko nápad oprášilo, načež ruští konstruktéři vyrobili sadu UMPK se satelitním naváděním, což nejdříve nebylo jasné, ale nakonec to prokázaly zkoumané zbytky použitých pum. O zařízení je známo jen velmi málo informací, avšak experti odhadují, že bylo vyvinuto velmi narychlo. Tvoří ho jakási křídla nasazovaná na pumu, ale na rozdíl od JDMA není možné změnit ocasní část pumy, protože je jednolitá, což americká není. To má pravděpodobně vliv na přesnost a také dosah ruského zařízení.

Ruské pumy s UMPK opakovaně odpadly

Podle udávaných informací mají být 500 kilogramů těžké ruské pumy schopny zasáhnout cíl do vzdálenosti až 70 kilometrů, experti se ale domnívají, že to bude méně. Vedle toho nejspíše také trpí některými nedostatky, jako častým neotevřením křídel a přetěžováním závěsníků letounů, kvůli nimž mohou spadnout a odjistit se hned po odhození, nikoliv až v průběhu letu. Opakovaně proto z letadel spadly a vybuchly, nejznámější je nehoda z 20. dubna 2023, kdy dvojice pum z ruského letounu sletěla na Bělgorod a jedna explodovala.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

Analýza trosek použitých pum přitom naznačila, že je řada komponent dovážených, což může jejich produkci limitovat. Ačkoli mají pumy s UMPK relativně vysokou chybovost, není pochyb o tom, že řadu ukrajinských cílů zasáhly, a zdá se, že je Rusko z důvodu silné ukrajinské protivzdušné obrany využívá stále častěji. Konstruktéři přitom téměř jistě na odstranění chyb a vylepšení schopností pracují, takže lze očekávat, že je bude ruské letectvo v budoucnu využívat v ještě větším počtu. Ostatně síla jejich výbuchu je veliká.

Rusko kleslo na samé dno, když výbušninami napěchovalo potraviny, domácí spotřebiče i hračky. K újmě už přišly stovky lidí

V žádném případě je přitom nelze podceňovat, protože ačkoliv nefungují zcela spolehlivě a ani nemusí být úplně přesné, ve vysokých počtech napáchají obrovské škody. Ruská federace ostatně nejednou ukázala, že jí na civilistech nezáleží, a nemá tedy problém shazovat bomby i blízko zastavených oblastí, případně přímo na ně. Jejich cílem někdy bývají dokonce i nemocnice a různá humanitární centra, nejenom vojenské objekty.

Článek Ruské 500kg okřídlené klouzavé pumy jsou nespolehlivé a trpí mnoha nedostatky; podceňoval by je ale pouze hlupák se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Turecko upravilo pumy pro Ázerbájdžán

Spolupráce na adaptaci americké pumy s tureckým naváděním pro Su-25 je podle dostupných informací společným projektem Turecka a Ázerbájdžánu. Obě země patří díky svým kulturním vazbám mezi blízké spojence, a Turecko např. podporovalo Ázerbájdžán při jeho konfliktu s Arménií o Náhorní Karabach. Jako postsovětská země má přitom Ázerbájdžán i letouny Suchoj Su-25, a je pravděpodobné, že mu Rusko nemusí chtít nejnovější druhy výzbroje na bitevníky dodávat, jelikož patří mezi podporovatele Arménie.

🇹🇷 #TÜBİTAK UPS – A winged guidance kit convert MK-82-83 Unguided to Stand off Smart Ammo to Hit Fixed AD Systems.
"Wing Guidance Kit now has 110 km+ range.Local development allows to integrate weapons with a constant improving capability rapidly. not possible with imports". pic.twitter.com/rXN9GcTSrV

— AERIAL WARRIOR (@zspcl) August 13, 2022

Turecko, konkrétně společnost Tubitak Sage, v posledních letech vyvinulo speciální konverzní sadu Winged Guidance Kit označovanou zkratkou WGK, která je určena na běžné americké gravitační pumy Mk 82 a Mk 83, a mění je na klouzavé a přesně naváděné. Jde o jakýsi ekvivalent amerického systému JDAM. Podle dostupných informací využívá i turecký systém navádění prostřednictvím GPS, ale pumy mají i inerciální navádění. Bomby Mk 82 mají hmotnost 230 kilogramů, větší Mk 83 pak 450 kilogramů.

Dosah pum s naváděním je přes 100 km

Tureckým a ázerbájdžánským technikům se podle všeho podařilo sovětské systémy na Suchoj Su-25 upravit tak, aby spolupracovaly s tureckým naváděním pum, a zároveň je mohla zmíněná postsovětská letadla nosit a shazovat. Turecké sady údajně umožňují, aby pumy zasahovaly cíle do vzdálenosti přes 100 kilometrů, jsou-li jsou svržené z velmi vysoké výšky, ale účinné jsou i ve výškách nižších. V takovém případě je pak jejich dosah kolem 37 kilometrů. Vzhledem k rozšířenosti Su-25 ve světě to také dává Turecku zajímavý produkt na export.

Bitevník Su-25 je ověšen bombami a raketami, je velkou hrozbou pro pozemní jednotky Ruska i Ukrajiny

Podobný systém by mohl být výhodný i pro Ukrajinu. Ta má sice pumy s americkým JDAM, ale dle všeho kvůli ruskému rušení nefungují moc dobře. Je samozřejmě otázkou, zda by byl turecký systém úspěšnější, ale kdyby mohly bitevníky Suchoj Su-25 svrhávat pumy dále od fronty, byla by to jistě veliká výhoda. Turecko už navíc v minulosti Ukrajině zbraně dodalo, třeba drony. A pokud turečtí technici dokázali adaptovat systémy na Su-25, není důvod, proč by to nešlo například i na letounech Mikoyan MiG-29 Fulcrum nebo Suchoj Su-27 Flanker.

Článek Stárnoucí sovětský bitevník Suchoj Su-25 zdaleka neřekl „sbohem“, naopak; ve výbavě má vyspělé americk pumy Mk 82 a Mk 83 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžké bomby navádí systém GLONASS

Supertěžké a přesně naváděné pumy ve výzbroji ruského letectva jsou novinkou, protože byly poprvé představeny teprve v roce 2019. Jedná se vlastně o pumu z rodiny ruských těžkých bomb KAB-1500, ale je vybavena speciální sadou, která ji umožňuje přesně navádět prostřednictvím ruského navigačního systému GLONASS. Bomba má přitom ocasní ploutve sloužící k jejímu řízení, a také jakási křídla umožňující její klouzavý let.

Že je puma pro napadenou zemi veliký problém, přiznává i mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ignat, podle něj není Ukrajina schopna takové zbrani čelit. Puma totiž dokáže díky schopnosti klouzat zasáhnout cíl vzdálený až 50 kilometrů od místa shozu. Ve svém vnitřku má pak hlavici obsahující 1 000 kilogramů trhaviny, takže asi netřeba zdůrazňovat, že je její dopad velmi ničivý i pro opravdu odolné cíle.

Neunese je ledajaké letadlo

Těžké pumy UPAB-1500B mohou být shazovány například ruskými stíhacími bombardéry Suchoj Su-34 Fullback, které jsou nástupci Suchoj Su-24 Fencer; i ten má přitom schopnost supertěžké pumy nosit. Dalším nosičem jsou víceúčelové letouny Suchoj Su-35 Flanker-E, a nakonec nejméně početné letouny ruského letectva, Mikoyan MiG-35 Fulcrum-F. Až na Su-24 jde o moderní letadla, která v mnoha parametrech překonávají stroje ve výzbroji Ukrajiny.

Jurij Ignat uvedl, že jedinou možností, jak by se mohli Ukrajinci proti bombardování těmito pumami bránit, jsou moderní zbraně protivzdušné obrany středního nebo dlouhého dosahu, mezi něž patří třeba MIM-104 Patriot a SAMP\T. Ukrajina by je mohla přisunout blíže k frontě a držet ruská letadla tak daleko, aby nemohla pumy shazovat. To si ovšem dovolit nemůže, protože jich má jenom velmi málo, a využívá je proto k obraně nejdůležitějších měst. Možností by ale mohly být také moderní Západní letouny jako nová verze F-16.

Článek „Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bomby rodiny FAB-500 existují desítky let

Konstrukce sovětských leteckých bomb řady FAB-500 není žádnou novinkou, první typy byly do výzbroje zavedeny již v roce 1954. I proto nesou označení jako FAB-500 M-54, přičemž byly primárně určeny pro těžké bombardéry. V podstatě se dá říci, že měly být užívány k plošným útokům podobným bombardování německých cílů spojeneckými strategickými bombardéry. V roce 1962 se potom objevila nová verze FAB-500 M-62 určená pro stíhací nebo taktické bombardéry. Měla malý odpor, aby letadla zbytečně nebrzdila.

Jak označení pumy číslovkou „500“ naznačuje, jde o zbraň o hmotnosti 500 kilogramů, přičemž je 2,57 metrů dlouhá a má průměr 40 cm. Uvnitř je pak hlavice obsahující 300 kg účinné trhaviny. Dle parametrů bombu je předpoklad, že ji budu letadla svrhávat z výšky od 570 metrů do 12 km, a při shozu se mohou pohybovat rychlostí od 500 do 1 900 km/h. Pumy nasadila sovětská armáda ve velkém počtu například v Afghánistánu, a Rusko potom v Sýrii. Nést je přitom dokáže většina víceúčelových letadel nebo taktických bombardérů ve výzbroji ruského letectva.

Pumy dokázalo Rusko zmodernizovat

Letectvo Ruské federace nasazuje bomby v současné době stále častěji na Ukrajině, ale podle všeho v upravené verzi. Konstruktérům se totiž podařilo pro tyto pumy vyvinout konverzní sadu podobnu americké JDAM. V principu dojde k připevnění na pumu, což změní gravitační bombu na naváděnou. V případě Ruska však pravděpodobně nikoliv přes systém GPS, ale prostřednictvím ruského GLONASS. Sada ke všemu obsahuje i řídící ploutve a mění bombu v klouzavou. V závislosti na výšce shozu má být schopna zasáhnout cíl do vzdálenosti až 60 km.

Pro ruské piloty je to důležité, protože jim to umožňuje bombardovat ukrajinské cíle z ruského vzdušného prostoru, a zároveň se držet mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany. Ta má totiž většinou blízko fronty jenom systémy kratšího dosahu – jednak je drží v bezpečí před ruskými drony (jako je třeba Lancet), a také je používá k ochraně ukrajinských měst před útoky ruských řízených střel. I proto Rusko pravděpodobně s těmito útoky nepřestane.

Hlavice o hmotnosti 300 kilogramů dokáže napáchat veliké škody, z Ukrajiny jsou známa videa zachycující terénní automobil, s nímž si výbuch doslova „pohrál“. Pumy FAB-500 M-62 měly navíc hlavní roli v nechtěném bombardování ruského Bělgorodu, kde se při přeletu uvolnily z letounu, který zřejmě mířil k hranicím s Ukrajinou. Jedna z pum tehdy vybuchla na křižovatce a další zasáhla dům, ale naštěstí pro tamní obyvatele neexplodovala.

Článek Výbuch a tlaková vlna ruské bomby FAB-500 M62 má ničivé následky, třeba s terénním autem doslova „mrští“; a ke všemu je velmi přesná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Navádění pum pomocí GPS nemůže ovlivnit počasí

Vznik JDAM se datuje do 90. let 20. století, kdy americké letectvo při akcích zjistilo, že přesné laserem naváděné pumy za špatné viditelnosti ne vždy správně fungují. Vznikl proto nápad na zařízení využívající GPS, neboť tento navigační systém nemůže být ovlivněn počasím. První soupravy k testování dostalo letectvo v roce 1997, a zjistilo, že pumy vybavené naváděním GPS dokáží zasahovat cíle s přesností zhruba 10 metrů.

Myšlenka na sadu JDAM je vlastně nesmírně jednoduchá, a hlavně také využívá zásoby starších „hloupých“ bomb. Těch je nejen velké množství, ale jsou i levné. Souprava vlastně spočívá jenom v naváděcí hlavici, v níž je inerciální navádění a GPS, a k tomu jsou na běžné pumě přidělané řídící plochy. Ukrajina měla přitom dostat sady JDAM-ER se speciálními křídly, která mění pumu v klouzavou. Může tak zasahovat cíle až 80 kilometrů od bodu, kde ji letoun odhodil, což je výhodné hlavně v oblastech se silnou protivzdušnou obrannou.

Soupravy jsou montovány na běžné pumy o hmotnosti 230 až 910 kilogramů, ale není přesně jasné, jaké ukrajinské letectvo obdrželo. První testovaná verze JDAM-ER byla však na pumě o hmotnosti 230 kilogramů, takže lze předpokládat, že i zbytek bude stejný. Pro Ukrajinu je to velmi důležité, protože i když mohla už dříve zasahovat 80 kilometrů vzdálené cíle střelami z raketometu HIMARS, jednalo by se o mnohem dražší řešení, a navíc není hlavice tak silná jako letecká puma. Nově se tak může zaměřit i na velmi odolné cíle.

Dostatek sad JDAM a celkově levné řešení

Výhodou také je, že na rozdíl od mnoha jiných druhů přesně naváděné munice nebo řízených střel jsou pumy s JDAM relativně levné a je jich hodně, jenom v roce 2020 bylo vyrobeno 430 tisíc souprav. Dle odhadů stojí jedna puma se soupravou JDAM kolem 30 tisíc dolarů, tj. asi 665 tisíc Kč. Jistě, není to vyloženě levné, ale pro srovnání – střela Tomahawk vychází na minimálně 730 tisíc dolarů, což je 16,1 milionů Kč. Oproti nim jich tedy lze Ukrajině dodat relativně vysoký počet.

Otázkou zůstává, jaká ukrajinské letadla jsou schopna plnit roli nosičů nových pum, sady JDAM-ER byly totiž uzpůsobeny pro letouny vyráběné Západními zeměmi. Ale jelikož se už v minulosti podařilo na „žlutomodrá“ bojová letadla instalovat systémy na odpalování protiradarových střel AGM-88 HARM, byly stroje nejspíše i tentokrát nějak upraveny. Pomoci s tím mohlo třeba Polsko, protože má ve výzbroji nejenom pumy se sadami JDAM, ale také stále provozuje bojová letadla Mikoyan MiG-29 Fulcrum, která jsou shodná s těmi v řadách napadené země.

Článek Z hloupé pumy se stala chytrá s dlouhým dosahem: nikdy nemine cíl a je 24krát levnější než Tomahawk. Ukrajina má americkou sadu JDAM se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.