Co jsou ta „kladiva“ a proč se jich Moskva obává

Název Hammer není jen neformální přezdívka. Jde o oficiální anglický akronym výrobce Safran: Highly Agile Modular Munition Extended Range, tedy vysoce obratná modulární munice s prodlouženým doletem. Francouzsky se zbraň označuje AASM (Armement Air-Sol Modulaire). Konstrukce je elegantně jednoduchá v principu, ale sofistikovaná v provedení: na standardní leteckou pumu o hmotnosti 125, 250, 500 nebo 1 000 kg se připevní přední naváděcí sekce a zadní modul s raketovým pohonem, který prodlužuje dolet na více než 70 kilometrů.

Naváděcí sekce existuje ve třech konfiguracích: GPS/inerciální, infračervená a laserová. Klíčová je schopnost fungovat v režimu „vystřel a zapomeň“ i tam, kde protivník masivně ruší signál GPS. Právě to dělá Hammer mimořádně nepříjemným pro ruskou armádu. Velitelská stanoviště, muniční sklady, opevněné pozice a logistické uzly v hloubce desítek kilometrů za frontovou linií přestávají být v bezpečí, aniž by nosič musel nalétat do nejhustší zóny protivzdušné obrany.

Ukrajina přitom Hammer nezná jen z katalogů. Podle ukrajinského ministerstva obrany byly tyto pumy úspěšně adaptovány i na sovětské MiGy-29 a nasazeny v bojových podmínkách. Přesnost do 10 metrů a dosah do 70 km potvrzuje Kyjev z vlastní zkušenosti. Teď jde o to přenést tutéž munici na modernější a výkonnější platformu.

Dvě vlny Gripenů: přemostění a budoucí páteř

Švédsko připravilo pro Ukrajinu dvoustupňový plán. První vlna zahrnuje dar až 16 stíhaček Gripen C/D z aktivních švédských zásob. Tyto stroje mají dorazit na začátku roku 2027. Gripen C/D disponuje osmi závěsníky, motorem o tahu 80,5 kN, maximální vzletovou hmotností 14 000 kg a nízkými nároky na údržbu; dokáže operovat z krátkých a improvizovaných drah, což je v ukrajinských podmínkách zásadní výhoda.

Druhou vlnu tvoří 16 nových Gripenů E, jejichž nákup podepsal prezident Zelenskyj 30. června 2026. Kontrakt v hodnotě přibližně 60 miliard korun zadal Saab prostřednictvím švédské obranné agentury FMV s dodávkami v letech 2029–2030. Gripen E je proti starší verzi výrazný skok:

• Radar AESA s elektronickým řízením paprsku
• Infračervený vyhledávací a sledovací systém (IRST)
• Pokročilý systém elektronického boje
• Deset závěsníků místo osmi
• Vyšší tah motoru a maximální vzletová hmotnost

Logika je jasná: verze C/D slouží jako přemostění, aby Ukrajina získala západní stíhací schopnost co nejdříve. Verze E pak má tvořit dlouhodobou páteř letectva. Švédský premiér přitom už v listopadu 2025 hovořil o exportním záměru na 100 až 150 Gripenů pro Ukrajinu v delším horizontu a generální ředitel Saabu Micael Johansson toto číslo potvrdil investorům.

Jak Francie a Švédsko skládají puzzle dohromady

Integrace AASM Hammer na Gripen není otázka pouhého zavěšení pumy pod křídlo. Podle oborového tisku pracují Saab a Safran na úpravách závěsníků, systému řízení výzbroje a rozhraní pro předávání cílových dat. Saab sám v roce 2022 uzavřel s FMV kontrakt na vývoj nového odpalovacího systému pro Gripen, což ukazuje, že každá nová integrace výzbroje je samostatná a netriviální inženýrská práce.

Proč se to děje právě teď? Hammer byl dosud veřejně spojován téměř výhradně s francouzským Rafale, pro který byl původně navržen. Safran sám v roce 2016 uváděl, že AASM vznikla pro potřeby francouzského letectva a námořnictva. Motivace k rozšíření na konkurenční západní typ je zjevně ukrajinská: Kyjev munici zná, používá ji a chce ji mít i na budoucí platformě. Francie navíc 14. července 2026 ve společném prohlášení s Ukrajinou povolila licenční výrobu bomb AASM a střel SCALP přímo na ukrajinském území ještě před koncem roku 2026. Nejde tedy o jednorázovou dodávku, ale o průmyslovou linku s dlouhodobým výhledem.

Britský rozměr celý obraz doplňuje: Londýn v červenci 2026 oznámil investici 300 milionů eur do pomoci s dodáním Gripenů pro Ukrajinu, včetně výcviku, simulátorů a náhradních dílů, s účastí více než 50 britských firem v globálním programu Gripen.

Hammer versus konkurence: kde stojí ve srovnání

Americká JDAM-ER od Boeingu používá křídelní kit, který standardní pumu promění v klouzavou střelu s doletem přes 65 kilometrů. Je levná, masově vyráběná a modulární, ale nemá vlastní pohon, takže její dolet závisí na výšce a rychlosti odpalu. Britská Paveway IV od RTX je dvojrežimová přesně naváděná puma, pilíř RAF od roku 2008, ale její přesný dolet není v otevřených zdrojích veřejně číslován.

Hammer se od obou liší právě raketovým pohonem, který mu dává aktivní dolet nezávislý na pouhém klouzání. Safran navíc v roce 2025 představil varianty XLR s miniaturním proudovým motorem a deklarovaným doletem nejméně 140 km z velké výšky, tedy budoucí rozšíření rodiny, které by z Hammeru udělalo ještě nebezpečnější nástroj.

Pro srovnání s ruskou stranou: Moskva sama nasazuje klouzavé pumy odpálené z bezpečné vzdálenosti mimo dosah části ukrajinské protivzdušné obrany. Přesné oficiální parametry ruských zbraní v otevřených zdrojích chybí, ale princip je totožný: úder ze vzdálenosti desítek kilometrů. Rozdíl je v tom, že Hammer nabízí vyšší přesnost a odolnost vůči rušení, zatímco ruské klouzavé pumy spoléhají spíš na objem a hmotnost náloží.

Kdy to bude létat a co to změní

Výcvik ukrajinských pilotů už běží. Švédsko na jaře 2026 spustilo přípravu pilotů a technického personálu, v Kanadě od dubna 2025 probíhá přechodový výcvik; v září 2026 bylo 21 ukrajinských vojáků ve třetí a čtvrté fázi na cvičných L-39 před přechodem na západní bojové typy. Personální pipeline funguje, ale k plné bojové způsobilosti zbývá ještě několik kroků.

Nejdříve reálně nasaditelné Gripeny C/D s integrovaným Hammerem? Pokud práce na integraci a typový výcvik doběhnou včas, potenciálně v průběhu roku 2027. Plně rozvinutá schopnost na Gripenech E je realistická spíše od roku 2029 a dál. Prezident Zelenskyj v září 2026 naznačil, že Ukrajina bude mít Gripeny ještě letos, ale ve švédských a firemních primárních dokumentech se tato akcelerace zatím nepropsala.

Sama o sobě tato kombinace válku neotočí, počty jsou omezené a nejmodernější verze přijdou až za několik let. Reálný dopad ale může být citelný na taktické úrovni: přesnější údery z větší vzdálenosti, systematický tlak na ruské týlové cíle a postupné vytlačování ruských nosičů klouzavých pum dál od fronty. Pro Rusko je přitom nebezpečnější celý systém (letoun, munice, výcvik, logistika, průmyslová základna) než jakákoli izolovaná puma.

Evropa poprvé skládá Ukrajině kompletní úderný balík od letounu přes munici až po budoucí výrobní kapacitu na ukrajinském území. Švédská vláda to sama rámuje slovy, že „Ukrajina brání i svobodu Švédska.“ Pro ruské velení to znamená jedinou věc: válka v týlu bude dražší, nebezpečnější a těžší na zvládnutí.

Článek Francie a Švédsko spojily síly: Gripeny pro Ukrajinu dostanou „kladiva“ s raketovým motorem. Rusové se jich děsí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna HIMARS a proč teď

Systém M142 HIMARS je šestikolový odpalovač, který dokáže během několika minut vypálit řízenou raketu a okamžitě změnit pozici. Právě tato kombinace přesnosti, mobility a rychlosti z něj udělala jednu z nejúčinnějších zbraní současného bojiště; Ukrajina to potvrdila od léta 2022 opakovaně. Platforma sama o sobě je „jen“ nosič; její smrtící potenciál určuje munice. A právě v munici se skrývá klíč k celému švédskému plánu.

Švédská armáda potvrdila, že HIMARS zaplní mezeru, kterou dosud nedokázalo pokrýt nic z jejího vybavení. Houfnice Archer ráže 155 mm, kterou Švédsko provozuje, střílí na vzdálenost přes 50 km. HIMARS s řízenými raketami GMLRS zasáhne cíle kolem 80 km, s balistickými střelami ATACMS až 300 km. A nástupce ATACMS, střela PrSM, posouvá dosah za hranici 400 km, podle některých údajů až k 500 km, a navíc se do jednoho podu vejdou dvě místo jedné. To je dvojnásobek palebné kapacity na jeden odpalovač.

Raketometná jednotka v rámci nové divize

Švédské obranné rozhodnutí na období 2025–2030 počítá s vybudováním divizní schopnosti pozemních sil. Součástí tohoto plánu je vznik nové raketometné jednotky; nejde tedy o samostatnou divizi raketometů, ale o klíčový prvek v rámci budované divize, který švédské armádě dodá schopnost zasáhnout hluboké cíle protivníka. Ministr obrany Pål Jonson v rozhovoru pro Breaking Defense upřesnil, že Švédsko pořizuje „něco přes deset“ odpalovačů. První dodávky mají dorazit od roku 2027.

Proč je to důležité v regionálním měřítku? Švédská obranná komise ve své zprávě z června 2026 označuje Rusko za nejvýznamnější přímou a dlouhodobou hrozbu a severní křídlo NATO za prostor, kde je třeba posilovat odstrašení. Stockholm navíc vede alianční předsunutou přítomnost ve Finsku, takže nejde jen o obranu vlastního území, ale o schopnost bránit celý sever Evropy.

Výroba munice v Evropě: Saab a Lockheed Martin

Tady příběh přestává být jen o nákupu a začíná být o průmyslové suverenitě. Švédská vláda ve svém oficiálním prohlášení mluví o výrobě munice pro HIMARS a další systémy na švédském území, konkrétně zmiňuje integraci střely GLSDB. Ministr Jonson šel v rozhovoru pro Breaking Defense dál a výslovně spojil tento rámec i se střelou PrSM.

Saab a Lockheed Martin podepsaly dopis o záměru k prozkoumání možností společné výroby. Šéf divize Saab Dynamics Görgen Johansson sám upozornil, že jde zatím o první krok, nikoli o závaznou výrobní smlouvu. Saab přitom už buduje muniční výrobní kapacitu v americkém Graylingu v Michiganu a evropská výroba je podle Johanssona otevřená jako další logický krok.

Pokud by se podařilo vyrábět PrSM nebo její komponenty přímo ve Švédsku, znamenalo by to kratší logistický řetězec, menší závislost na amerických výrobních kapacitách a možnost udržovat zásoby munice blíž potenciálnímu bojišti. Podle nás je právě tohle ta skutečná změna, ne samotné odpalovače, ale schopnost je dlouhodobě zásobovat z evropské půdy.

Finsko jako servisní páteř celého regionu

Spolupráce se neomezuje na papírovou deklaraci. Finsko už provozuje pásový raketomet M270 MLRS, který používá stejnou rodinu munice jako HIMARS. Obě země se dohodly na společném výcviku, údržbě, rozvoji schopností i sdílení muničních zásob. Lockheed Martin navíc buduje v Tampere první evropské servisní centrum pro HIMARS a finský ministr obrany Antti Häkkänen ho popisuje jako zázemí, které má podporovat celou Evropu, nejen Finsko.

Švédsko se tak stává prvním novým uživatelem, který se o toto centrum opře. Vzniká přeshraniční ekosystém: švédské odpalovače, finský servis, společná munice, sdílený výcvik. Pro severní křídlo NATO je to kvalitativní skok.

Severovýchodní oblouk NATO houstne

Švédsko nevstupuje do prázdného prostoru. Podívejme se na regionální kontext:

• Polsko uzavřelo rámcovou dohodu na 486 odpalovačů HIMARS v programu HOMAR-A, jde o vůbec největší objednávku tohoto systému mimo USA.
• Litva podepsala kontrakt na první baterii osmi HIMARS a letos přidala druhou.
• Lotyšsko pořizuje šest kusů s dodávkami rovněž od roku 2027.

Švédských „něco přes deset“ kusů je v absolutních číslech skromný počet. Ale v kombinaci s finskou interoperabilitou, průmyslovou ambicí a strategickou polohou mezi Baltem a Arktidou jde o víc než jen o další řádek v tabulce. Celý severovýchodní oblouk NATO se přezbrojuje na stejnou rodinu systémů, a to Moskvě výrazně komplikuje jakýkoli kalkulovaný nátlak v regionu.

Pro srovnání: Česká republika řeší modernizaci dělostřelectva jinak. Objednávka 62 samohybných houfnic CAESAR ráže 155 mm s dostřelem kolem 40 km pokrývá jinou vrstvu palby. Systémy kategorie HIMARS se v českých akvizičních plánech zatím veřejně neobjevují.

Švédsko vsadilo na to, že odstrašení nestojí jen na počtu hlavní, ale na schopnosti zasáhnout hluboko, zásobovat se blízko a spolupracovat bezešvě. Pokud se podaří dotáhnout výrobu munice na evropské půdě, severní křídlo NATO získá něco, co dosud nemělo: palebnou hloubku s vlastním zásobovacím řetězcem.

Článek Švédsko změní celou severní Evropu. Vybuduje divizi nejsmrtelnějších raketometů NATO a střely PrSM bude vyrábět samo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Deset člunů pro řeky a pobřeží

Švédská pobřežní stráž Kustbevakningen předá Ukrajině deset plavidel ve dvou kategoriích: pracovní čluny a vysokorychlostní čluny. Konkrétní třídy, délky, pohonné jednotky ani evidenční čísla švédská vláda nezveřejnila. Známý je účel: vodní záchranné operace, odminování říčních koryt, vlečení a přeprava materiálu i osob. Příjemcem je ukrajinská Státní záchranná služba SESU, nikoli námořnictvo.

Pro orientaci: nové pracovní čluny, které si Kustbevakningen pořizuje jako náhradu, mají délku kolem 8,5 metru, nové vysokorychlostní náhrady pak 11,5 až 13,5 metru. Darované kusy budou předány ve stávajícím stavu, pouze po odstranění identifikačních znaků a demontáži vybavení specifického pro švédské státní úřady. To naznačuje relativně krátkou přípravu před odesláním, přesné datum dodání ale zveřejněno nebylo.

Nejde přitom o první švédské lodě mířící na Ukrajinu. Stockholm už dříve poskytl bojové čluny CB90, rychlá útočná plavidla o délce přibližně 15 metrů, schopná přepravit až 21 vojáků a dosahující rychlosti kolem 74 km/h (40 uzlů). Nynější dar je jiné povahy: zapadá do civilně-záchranné a říční linie podpory, ne do útočné. Právě proto míří k záchranářům, ne k námořníkům. Na zaminovaných řekách a v záplavových oblastech, kde Ukrajina po více než čtyřech letech války bojuje s následky ničení infrastruktury, je potřeba těchto plavidel akutní.

Miliardy na protivzdušnou obranu, jak se počítají

Samotný nový balíček přes 270 milionů švédských korun (zhruba 630 milionů Kč) nezní jako „miliardy“. Klíč je v součtu. Z této částky putuje dalších 14 milionů dolarů do mechanismu PURL (Prioritised Ukraine Requirements List). Jde o americko-natovský nástroj, přes který spojenci financují nákup kriticky potřebné americké výzbroje a munice pro Ukrajinu. Švédsko do něj přispělo už popáté a celkový švédský příspěvek tak dosáhl 552 milionů dolarů, tedy zhruba 13 miliard Kč.

A právě PURL je kanál, kterým tečou peníze na protivzdušnou obranu. Podle NATO tento mechanismus od svého spuštění v létě 2025 zajistil přibližně 75 % střel pro ukrajinské baterie Patriot a 90 % střel používaných v dalších systémech protivzdušné obrany. Ke konci června 2026 se spojenci zavázali financovat přes PURL více než 6 miliard dolarů amerického materiálu. Mechanismus funguje tak, že Ukrajina definuje priority, NATO a USA z nich sestavují balíčky, spojenci je financují a americká vláda zajišťuje dodávku. NATO koordinuje doručení, ale samo nenakupuje, reálným pořizovatelem je Washington.

Švédsko v tomto žebříčku není na špici. Ukrajinská vláda v červenci 2026 uváděla jako největší přispěvatele Norsko s 1,36 miliardy dolarů, Nizozemsko s 1,16 miliardy a Německo s 900 miliony. Švédsko s 552 miliony je v evropské špičce, ale pod úrovní skandinávského souseda. Pro zemi s necelými jedenácti miliony obyvatel je to nicméně mimořádný závazek. Celková švédská pomoc Ukrajině od února 2022 dosáhla podle vládního souhrnu kolem 156 miliard švédských korun, z toho 128 miliard vojenské.

Rusko platí stále víc za stále méně

Kontrast s Moskvou je číselně tvrdý. Podle dat ruského ministerstva financí, která cituje agentura Interfax, dosáhl federální rozpočtový deficit za leden až červenec 2026 hodnoty 6,455 bilionu rublů. Celoroční plán přitom počítal s deficitem 3,786 bilionu rublů; Rusko tedy za sedm měsíců překročilo celoroční plánovaný schodek o více než 70 %.

Příjmy z ropy a zemního plynu, tradičně páteř ruského rozpočtu, ve stejném období meziročně klesly o 16,8 %. Likvidní část Fondu národního blahobytu, tedy ta část rezerv, kterou lze rychle použít, činila k 1. srpnu 2026 pouhých 3,693 bilionu rublů, tedy 1,6 % HDP. Ruská centrální banka po červencovém zasedání sice snížila základní úrokovou sazbu, ale stále ji drží na 14 % a sama hovoří o expanzivnější fiskální politice, která zvyšuje tlak na ekonomiku.

Neznamená to, že Rusko zítra přestane válčit. Moskva má stále schopnost přesměrovávat zdroje, zvyšovat daně a tisknout dluh. Ale manévrovací prostor se zužuje. Každý měsíc války stojí víc a finanční polštář je tenčí. Zatímco Švédsko a další spojenci přidávají peníze do konkrétních schopností (střel Patriot, záchranných člunů, munice), Rusko musí financovat celou válečnou mašinérii z rozpočtu, který se rozjíždí od plánu stále rychleji.

Český kontext: jiná cesta, stejný cíl

Česká republika se v PURL neprofiluje jako přímý finanční tahoun. Její přístup stojí na vlastní muniční iniciativě, která funguje paralelně: nakupuje velkorážovou munici globálně, mimo americký průmysl i mimo tradiční natovské dodavatele. Podle českého ministerstva obrany má být do konce října 2026 v jejím rámci dodáno přes 1,4 milionu kusů velkorážové munice. PURL a česká iniciativa se tak doplňují: zatímco PURL otevírá cestu k americkým systémům protivzdušné obrany, Praha zásobuje Ukrajinu tím, co se na frontě spotřebovává v největších objemech, dělostřeleckými granáty.

Proč na tom záleží

Švédský balíček z konce srpna 2026 není sám o sobě zlomový. Deset záchranných člunů válku neotočí a 14 milionů dolarů do PURL je kapka v šestimiliardovém fondu. Síla je ale v soustavnosti. Stockholm přispívá popáté, pošesté, podesáté, a pokaždé cílí na to, co Ukrajina akutně potřebuje. Protivzdušná obrana bez průběžného doplňování střel slábne během týdnů. Zaminované řeky bez člunů pro pyrotechniky zůstávají neprůjezdné.

Na druhé straně fronty stojí ekonomika, která za prvních sedm měsíců roku utratila víc, než plánovala za celý rok. Malá severská země přidává schopnosti. Velká východní mocnost přidává dluhy.

Článek Zatímco Rusku dochází peníze, Švédsko posílá Ukrajině 10 rychlých člunů pobřežní stráže a miliardy na protivzdušnou obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvacet sekund a pryč

Princip „vystřel a zmiz“ není v dělostřelectvu nic nového. Armády ho praktikují od druhé světové války. Co je ale nové, je míra automatizace a rychlost, s jakou to Archer zvládá. Podle údajů FMV trvá zaujetí palebného postavení zhruba dvacet sekund. Stejně dlouho trvá jeho opuštění. Mezi tím systém dokáže odpálit až šest granátů ráže 155 mm, opustit pozici a přesunout se o půl kilometru, to vše za méně než dvě minuty.

Tříčlenná posádka přitom po celou dobu zůstává uvnitř pancéřované kabiny. Nemusí vystupovat, ručně nabíjet ani mířit. Automatický zásobník pojme 21 granátů, kadence dosahuje až osmi ran za minutu a výrobce BAE Systems uvádí dostřel přes 50 kilometrů. Volitelně lze systém vybavit multispektrálním maskovacím systémem, který ztěžuje detekci v infračerveném i vizuálním spektru.

Proč je to tak důležité? Na současném bojišti (a válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, to denně potvrzuje) hledají dělostřelecké pozice drony, protibaterijní radary a satelity. Čím kratší je okno, ve kterém houfnice stojí na místě a střílí, tím menší je šance, že ji protivník stihne zaměřit a zasáhnout. Archer 8×8 není „neviditelný“ v doslovném smyslu. Je ale navržený tak, aby byl mimo místo dopadu protiúderu dřív, než protivník stihne palbu uzavřít.

Proč nový podvozek mění pravidla hry

Starší verze Archer 6×6 jezdila na kloubovém nákladním podvozku Volvo A30E. Fungovala spolehlivě, ale měla limity: maximální rychlost kolem 65 km/h a dojezd asi 500 kilometrů. Nová verze přesedlala na chráněný vojenský podvozek MAN HX2/RMMV s konfigurací 8×8, který nabízí rychlost až 90 km/h a dojezd kolem 800 kilometrů.

Rozdíl není jen v číslech na papíře. Vojenský podvozek MAN HX2 už ve švédské armádě slouží v desítkách kusů jako logistické vozidlo i jako nosič systému protivzdušné obrany Patriot. Archer 8×8 tak těží ze sjednocené logistiky: stejné náhradní díly, stejný servis, stejná školení řidičů. V praxi to znamená méně logistických komplikací a rychlejší nasazení v krizové situaci. Rheinmetall, který podvozky dodává, označil kontrakt za první sériovou integraci Archeru na této rodině vozidel.

Gotland: klíč k Baltskému moři

Švédsko nové houfnice výslovně váže na obranu jižní části země a strategického ostrova Gotland. A není to náhoda. Bývalý ministr obrany Peter Hultqvist opakovaně zdůrazňoval, že kdo kontroluje Gotland, kontroluje vzdušný prostor a námořní komunikační linie v jižním Baltu. Švédská Defence Commission v dubnu 2024 doplnila, že ostrov je klíčový nejen pro obranu Švédska, ale i pobaltských států a celé Aliance.

Pro takový prostor je mobilní dělostřelectvo mimořádně cenné. Gotland není rozlehlý, má plochu zhruba jako okres Znojmo. Statická dělostřelecká baterie by se na něm stala snadným cílem. Houfnice schopná vystřelit a během desítek sekund změnit pozici má na omezeném prostoru nesrovnatelně vyšší šanci přežít. Švédsko to potvrdilo i prakticky: operace Gotland Sentry prověřila rychlé společné posílení obrany ostrova po moři i na souši.

Od března 2024 je navíc Švédsko členem NATO. Případný ruský útok by tak nebyl záležitostí jedné skandinávské země, ale kolektivní obrany celé Aliance podle článku 5 Washingtonské smlouvy. Stockholm do roku 2030 plánuje investovat do vojenské obrany přes 170 miliard švédských korun, tedy zhruba 380 miliard Kč. Podle odhadů NATO vydávalo Švédsko v roce 2025 na obranu 2,51 % HDP.

Jak si Archer stojí proti konkurenci

Archer 8×8 není jediná moderní kolová houfnice v NATO. Srovnání s konkurenty ale ukazuje, v čem je švédský systém výjimečný, a kde má limity.

Archer nehraje primárně na největší zásobu munice ani na nejvyšší kadenci. Jeho trumf je rychlost změny pozice a plná automatizace, díky které posádka nemusí opustit chráněnou kabinu. Ruská Koalicija-SV sice nabízí impozantní kadenci šestnácti ran za minutu, ale v sériovém nasazení se zatím objevuje jen v omezených počtech. Osvědčená Msta-S potřebuje na zaujetí postavení dvě až dvě a půl minuty, v protibaterijním boji je to propastný rozdíl.

Pro český kontext je nejzajímavější srovnání s houfnicí CAESAR 8×8 CZ na podvozku Tatra, kterou Armáda ČR objednala v počtu 62 kusů s posledními dodávkami plánovanými na rok 2027. Ministerstvo obrany ale v roce 2025 přiznalo závažná technická rizika projektu a možné zpoždění. Česko je tak stále v přechodu od zastaralé DANA vz. 77 ráže 152 mm k novému standardu NATO.

Archer míří dál než jen do Švédska

Archer 8×8 se nerýsuje jako čistě švédská záležitost. Britská armáda už provozuje starší verzi Archeru jako přechodné řešení vlastní dělostřelecké mezery. Lotyšsko podepsalo s FMV letter of intent na pořízení 18 kusů Archer 8×8, čímž se systém může stát regionálním dělostřeleckým standardem na severovýchodním křídle NATO.

A pak je tu Ukrajina. Švédsko jí už dříve darovalo osm Archerů starší verze a v březnu 2025 schválilo nákup dalších 18 nově vyrobených kusů s dodávkami od roku 2026. Stockholm pro darované systémy zajišťuje kompletní servis, opravy, náhradní díly i munici. Zda půjde o totožnou konfiguraci na podvozku MAN HX2, otevřené zdroje zatím nepotvrzují, pravděpodobné to ale je, protože výrobní linka už běží právě na této platformě.

Čtyři houfnice na nádvoří pluku A 9 ve Villingsbergu vypadají jako skromný začátek. Jenže za nimi stojí kontrakt na 48 kusů, rozpočet přesahující stovky miliard korun, členství v nejsilnější vojenské alianci světa a systém, který na bojišti dokáže zmizet dřív, než ho protivník stihne najít. Pro ruské plánovače v Kaliningradu, vzdáleném od Gotlandu necelých 350 kilometrů, to není dobrá zpráva.

Článek Švédsko dostalo první houfnice Archer 8×8, které vystřelí a zmizí. Kdyby Rusové přitáhli, neměli by šanci je najít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Švédsko koupilo, a co zatím ne

Kontrakt, který potvrdila švédská akvizační agentura FMV, má hodnotu přibližně 47 miliard švédských korun, tedy zhruba 103 miliard Kč. Zahrnuje čtyři fregaty s konkrétními jmény a termíny dodání:

Potvrzená výzbroj je sama o sobě impozantní. Protilodní střely RBS15 od Saabu s dosahem přes 200 až 300 km podle verze, protivzdušné systémy Aster 30 a CAMM-ER zajišťující vícevrstvou obranu proti letadlům i střelám a protiponorková torpéda Torped 47. Švédská vláda mluví o ztrojnásobení protivzdušné kapacity námořnictva oproti současnému stavu.

A pak je tu MdCN. Francouzská střela s plochou dráhou letu, kterou MBDA označuje jako jedinou rychle dostupnou evropskou námořní zbraň pro hluboké údery. Její integrace do švédských fregat je veřejně diskutovaná a politicky naznačená; fregaty třídy FDI jsou konstrukčně připraveny na odpalovací systém Sylver A70, který MdCN vyžaduje. Oficiálně zveřejněné smluvní podklady ale samostatný nákup těchto střel zatím nepotvrzují. Podle dostupných informací jde spíše o budoucí opci než o hotovou položku kontraktu. Francie nicméně poprvé jasně otevřela politický prostor pro jejich export, což je samo o sobě bezprecedentní krok.

Střela, kterou si Paříž dosud nechávala pro sebe

MdCN, v exportním označení NCM, někdy také SCALP Naval, je podzvuková řízená střela o délce 6,5 metru a hmotnosti 1 400 kilogramů. Odpaluje se z hladinových lodí i ponorek. Výrobce MBDA oficiálně uvádí dosah „více než 1 000 km“; sekundární databáze jako CSIS Missile Threat pracují s rozpětím 1 000 až 1 400 km. Střela je navržena k průniku nepřátelskou obranou a přesnému zásahu pozemních cílů z moře.

Ve srovnání s přímými protějšky:

• Tomahawk (USA): dosah zhruba 1 250 až 2 500 km podle verze, u Block IV kolem 1 600 km. Bojově prověřený v desítkách konfliktů, masově vyráběný.
• Kalibr (Rusko): odhadovaný dosah 1 500 až 2 500 km. Rusko jej nasazuje z lodí i ponorek, intenzivně ho používá ve válce proti Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky.
• MdCN (Francie): kratší veřejně uváděný dosah, ale čistě evropský původ, nezávislost na amerických dodávkách a schopnost odpalu z lodí i ponorek.

Právě ta nezávislost je klíčová. Evropa dosud neměla vlastní námořní střelu s plochou dráhou letu srovnatelnou s Tomahawkem, kterou by mohla nabídnout spojencům bez amerického souhlasu. Francie si MdCN dlouhodobě držela jako citlivou suverénní schopnost, vstupovala s ní do exkluzivního klubu států schopných provádět hluboké údery z moře. Změna přišla v kontextu evropského přezbrojování po ruské invazi na Ukrajinu a v rámci recipročního obchodu: Francie koncem roku 2025 koupila od Saabu letouny včasné výstrahy GlobalEye a Macron ve svém stockholmském projevu explicitně mluvil o obousměrném průmyslovém partnerství a evropské suverenitě.

Proč ruské námořnictvo na Baltu ztrácí prostor

Tvrzení, že „cokoliv ruského na moři nepřežije“, se neopírá primárně o jednu střelu. Opírá se o celou platformu. Fregaty třídy Luleå budou schopny současně bránit vzdušný prostor, lovit ponorky a ničit hladinové cíle. Digitální architektura FDI, kterou Naval Group popisuje jako „chytrou a racionální“, umožňuje integraci různých zbraňových systémů a senzorů do jednoho taktického obrazu.

Pro ruské Baltské loďstvo to znamená zásadní komplikaci. Švédsko, které vstoupilo do NATO teprve v roce 2024, dosud disponovalo omezenou námořní silou zaměřenou hlavně na pobřežní obranu. Čtyři moderní fregaty s vícevrstvou protivzdušnou obranou a protilodními střelami promění švédské námořnictvo v sílu schopnou kontrolovat námořní prostor daleko za vlastním pobřežím. V kombinaci s aliančními operacemi Baltic Sentry a posíleným východním křídlem NATO se Balt pro ruské válečné lodě stává stále těsnějším prostorem.

A pokud by se v budoucnu přidaly střely MdCN, rozšířila by se hrozba i na ruské zázemí na pevnině, přístavy, sklady, velitelství. Dosah přes tisíc kilometrů z paluby fregaty operující v centrálním Baltu pokryje prakticky celý severozápadní okraj Ruska včetně Kaliningradu i Petrohradu.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika nemá moře, ale její bezpečnost stojí na funkčním severovýchodním křídle Aliance. Bezpečnější Balt znamená spolehlivější logistické trasy, chráněnou podmořskou infrastrukturu a robustnější zázemí pro případné posilové operace. Švédské fregaty budou chránit námořní komunikace, po kterých by v krizové situaci proudil materiál i jednotky.

Podle nás je nejsilnější rámec tohoto příběhu právě v tom, že Rusko na Baltu nedostává jednoho nového protivníka s jednou „zázračnou střelou“. Dostává nový severoevropský námořní uzel, francouzsko-švédské partnerství, které kombinuje lodě, střely, letouny včasné výstrahy a průmyslovou spolupráci. A které má potenciál své schopnosti po roce 2030 dále rozšiřovat.

První fregata HMS Luleå by měla vstoupit do služby za necelé čtyři roky. Pro ruské admirály na Baltu začíná odpočítávání.

Článek Cokoliv ruského už na moři nepřežije. Švédové získali francouzské řízené střely MdCN s dosahem 1 400 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Švédsko říká „ne“ vlastnímu letounu

Švédské letectvo si Gripen F neobjednalo. Ne proto, že by s ním bylo něco v nepořádku, ale proto, že pro něj nemá uplatnění. Stockholmská logika je přímočará: švédská armáda zavádí 60 jednomístných Gripenů E a současně si ponechává starší flotilu Gripenů C/D, kterou plánuje provozovat minimálně do třicátých let. Právě v rámci řady C/D už Švédsko disponuje dvoumístnými stroji JAS 39D, na nichž probíhá výcvik pilotů u křídla F 7 na základně Såtenäs.

Otevírat paralelně další novou dvoumístnou podverzi by znamenalo zbytečně komplikovat logistiku, výcvik i rozpočet. Švédská agentura FMV potvrdila prodloužený provoz C/D a oficiální rámec flotily jasně počítá s tím, že dvoumístnou roli pokryjí stávající stroje. Švédské „ne“ tedy není verdikt nad kvalitou Gripenu F. Je to čistě strukturální rozhodnutí.

Co přesně Gripen F umí a čím se liší

Gripen F není školní dvoumístná varianta s ořezanými schopnostmi. Saab u něj uvádí stejné senzory a výzbroj jako u jednomístného Gripenu E, včetně radaru s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA), kompletní sady elektronického boje a deseti závěsníků pro zbraně a přídavné nádrže. Motor RM16 (GE F414) dodává tah 98 kN, maximální vzletová hmotnost činí 16 500 kg a délka trupu dosahuje 15,9 metru.

Klíčový rozdíl oproti Gripenu E? Druhý kokpit. A s ním i absence interního kanonu Mauser BK27 ráže 27 mm, který jednomístná verze nese. Zadní pracoviště ale není jen pro žáka; Saab ho koncipuje jako plnohodnotný bojový uzel pro řízení mise, koordinaci bezpilotních prostředků a elektronický boj.

Oproti staršímu dvoumístnému JAS 39D, který Švédsko nadále používá, je posun výrazný:

Gripen F tedy dědí kompletní architekturu nové E-série. Není to „horší Gripen“, je to specializovanější varianta, která dává smysl tam, kde zákazník potřebuje druhého člena posádky.

Proč je Gripen F šitý na míru Brazílii

Brazílie není pouhý kupec. Je startovním zákazníkem a spoluvývojářem. Smlouva z roku 2014 pokrývá 36 letounů: 28 jednomístných Gripenů E a 8 dvoumístných Gripenů F. Jenže mnohem důležitější než samotná čísla je to, co za nimi stojí: masivní transfer technologií, přes 350 vyškolených brazilských odborníků a výroba části letounů přímo v Brazílii, v závodě Embraeru v Gavião Peixoto.

Brazilské letectvo už Gripeny E aktivně provozuje. K létu 2026 převzalo jedenáct strojů a od února téhož roku plní hotovostní úkoly QRA (rychlá reakční pohotovost) na základně Anápolis. 25. března 2026 byl slavnostně představen první Gripen E kompletně vyrobený v Brazílii a dalších čtrnáct má následovat. Gripen F tedy nebude vstupovat do prázdného prostředí, ale do rozběhnutého ekosystému.

Pro Brazílii dává dvoumístná verze smysl z několika důvodů najednou: urychlí přechod pilotů na nový typ bez nutnosti mezistupně, umožní efektivnější řízení složitých misí díky druhému členu posádky a posiluje domácí průmyslovou základnu. Právě tento mix výcviku, operací a industrializace je důvod, proč Gripen F dává Brazílii výrazně větší smysl než Švédsku.

Gripen F ve světovém kontextu, a ten český

Brazílie není jediný exportní zákazník. Thajsko, které už provozuje letku starších Gripenů C/D, si v srpnu 2025 objednalo čtyři nové stroje: tři Gripeny E a jeden F. Kolumbie podepsala v listopadu 2025 kontrakt na 17 letounů řady E/F, z toho dva dvoumístné. A Saab s Embraerem v červenci 2026 oznámili rámec pro potenciální výrobu dalších dvaceti Gripenů v Brazílii, aby pokryli rostoucí globální poptávku.

Jak si Gripen F stojí vedle konkurence? Vůči dvoumístnému F-16D Block 70 s radarem APG-83 AESA jde o podobnou filozofii moderního lehkého víceúčelového letounu s pokročilou avionikou, ale Saab u Gripenu F výrazněji akcentuje zadní kokpit jako bojový řídicí uzel. Vůči dvoumístnému Eurofighteru Typhoon je Gripen F lehčí a jednomotorový; Eurofighter staví na dvou motorech EJ200 s celkovým tahem přes 180 kN a zdůrazňuje, že i náročné mise zvládne jeden pilot. Gripen F se nesnaží být „malý Eurofighter“. Je to exportně atraktivní doplněk ke Gripenu E, cílený na zákazníky, kteří potřebují druhého člověka v kokpitu.

A co Česko? České ministerstvo obrany v červnu 2025 odsouhlasilo pokračování pronájmu dvanácti Gripenů C/D (včetně dvou dvoumístných) do roku 2035. Slouží jako překlenovací řešení do příchodu 24 letounů F-35A páté generace. Gripen F se v českých úvahách neobjevuje; Praha řeší generační skok, ne modernizaci v rámci stejné platformy.

Co bude dál

Saab po prvním letu popsal další kroky: postupné rozšiřování letové obálky (limity rychlosti, výšky, přetížení a úhlu náběhu) spolu s vyhodnocováním taktických schopností a funkcí zadního kokpitu. Přesné datum předání prvního Gripenu F brazilskému letectvu zatím nezveřejnil. Jisté ale je, že ekonomika celé varianty F bude záviset především na exportních sériích, bez domácího švédského odběratele ještě víc než u jednomístného Gripenu E.

Podplukovník Vasconcelos vystoupil z kokpitu v Linköpingu jako první Brazilec, který Gripenem F letěl. Až příště nastoupí do stejného stroje, bude to nejspíš už nad Brazílií.

Článek Dvoumístný Gripen F poprvé vzlétl, ale švédské letectvo ho z dobrého důvodu striktně odmítá. Je určen speciálně pro brazilské se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je A3-001 a proč „zabiják“

Označení bezpilotní zabiják nestojí na marketingové nadsázce, ale na typech misí, které Saab ve své tiskové zprávě výslovně jmenuje: SEAD/DEAD (potlačení a ničení nepřátelské protivzdušné obrany), elektronický útok, průzkum v první linii a hluboký přesný úder. Každá z těchto úloh dnes patří k nejnebezpečnějším, jaké mohou vzdušné síly zadat. Hustá vrstvená PVO, radiolokační pokrytí, elektronické rušení; přesně na tom Rusko staví svou obranu v Pobaltí, Kaliningradské oblasti i na ukrajinském bojišti, kde válka trvá už více než čtyři roky.

Pokud by se A3-001 proměnil v operační systém, mířil by na radary, odpalovací prostředky, velitelská stanoviště a komunikační uzly protivníka. Tedy na to, co drží nepřátelskou obranu pohromadě. Oslepíte radar, otevřete cestu pilotovaným strojům a dalším zbraním NATO. Právě proto je důvod se ho bát, ne dnes, ale v okamžiku, kdy z makety vznikne bojový stroj.

Maketa, demonstrátor, a pak teprve zbraň

Tady je zásadní rozlišení, které mediální titulky často stírají. Saab na Malmenu ukázal A3-001 jako svou vlastní nabídku, interně financovaný koncept toho, co by mohlo následovat v polovině třicátých let. Skutečné těžiště švédského programu budoucího vzdušného boje (KFS) ale leží jinde: v demonstrátorech označených A1 a A2, které platí švédský stát.

• A1 — první létající demonstrátor, poháněný motorem GE Aerospace F414 (stejná rodina jako v Gripenu E). Podle srpnového briefingu Petera Nilssona ze Saabu má vzlétnout přibližně do konce roku 2027. Má být o něco větší než Gripen E, ale lehčí.
• A2 — navazující demonstrátor s interní zbraňovou šachtou, očekávaný ke konci dekády.
• A3-001 — plnorozměrný koncept bojové verze. Motor zatím vybrán není. Pevný termín prvního letu neexistuje. Pokud by kolem roku 2030 přišla vývojová objednávka, mohl by se dostat do vzduchu v první polovině třicátých let.

Objednávka FMV (švédského obranného úřadu) za přibližně 2,6 miliardy SEK na období 2025–2027 pokrývá studie a demonstrátory, nikoli sériovou výrobu. Švédský parlament si navíc do roku 2030 drží otevřené tři cesty: domácí vývoj, mezinárodní spolupráci, nebo nákup cizího systému. Bezprostřední hrozba pro Rusko z A3-001 tedy ještě nevznikla. Ale cesta k ní je financovaná a má konkrétní milníky.

Proč zrovna Švédsko a proč ne GCAP

Malá severská země s necelými jedenácti miliony obyvatel si udržuje schopnost, kterou v Evropě má jen hrstka států: navrhovat a vyrábět vlastní bojové letouny. Gripen E je toho živoucím důkazem, lehký jednomotorový víceúčelový bojový letoun optimalizovaný pro rozptýlený provoz ze silničních úseků, rychlé přezbrojení malými týmy a interoperabilitu s aliančními systémy.

Právě tato doktrína vysvětluje, proč Švédsko nepokračovalo v aktivní účasti v programech GCAP (britsko-italsko-japonský stíhač šesté generace) ani FCAS (francouzsko-německo-španělský). Podle vyjádření FMV pro Aviation Week byly švédské požadavky „nesynchronizované“ s oběma programy; čerstvá investice do Gripenu E znamenala jiný časový horizont a velké dvoumotorové koncepty se méně hodily k logice rozptýleného provozu na krátkých úsecích silnic uprostřed skandinávských lesů.

Saab proto převádí gripenovskou filozofii do éry autonomních platforem. Představa je taková: dva až tři bezpilotní stroje typu A3 na jeden pilotovaný Gripen. Pilot zůstává velitelským a rozhodovacím uzlem, bezpilotní „křídlaři“ nesou riziko vepředu, průzkum, klamání, rušení, potlačení PVO, první údernou vlnu. Malé letectvo tak získá masu i odolnost bez odpovídajícího nárůstu počtu pilotů. Podle briefingu Saabu by pořizovací cena A3 měla činit zhruba polovinu ceny Gripenu a náklady životního cyklu asi třetinu.

Jak si stojí proti americké konkurenci

Spojené státy jsou v závodě o spolupracující bojové drony výrazně dál. Americké letectvo už v březnu 2025 oficiálně označilo dva prototypy, YFQ-42A a YFQ-44A, a v červenci 2026 provedlo s YFQ-44A ostrý test odpalu střely AIM-120 AMRAAM, přičemž výslovně trvalo na tom, že zbraň nebude odpálena bez lidského rozhodnutí.

Starší americký směr představuje XQ-58A Valkyrie od firmy Kratos, nízkonákladový bezpilotní letoun s doletem přes 5 500 km, rychlostí kolem 1 050 km/h a schopností startovat z mobilního odpalovacího zařízení bez klasické dráhy. Valkyrie je koncipovaná jako „spotřební“ nosič, tedy stroj, jehož ztráta je kalkulovaná a přijatelná.

Švédský A3-001 míří jinam. Není to levný spotřební dron, ale výkonný bezpilotní „křídlař“, platforma s ambicí nadzvukového letu, interní zbraňovou šachtou a schopností operovat v těsné součinnosti s pilotovaným stíhačem. Technologická zralost je ovšem nesrovnatelná: Američané už střílí, Švédové zatím vystavují maketu. Pokud ale Saab dotáhne A1 a A2 podle plánu, Švédsko by mohlo mít evropský ekvivalent amerického CCA dřív, než podobnou schopnost vybuduje většina menších států NATO.

Co to znamená pro Česko a NATO

České vzdušné síly provozují Gripeny a budou je mít minimálně do roku 2035, kdy přejdou na plnou operační způsobilost s F-35A Lightning II. Čeští piloti tak budou v unikátní pozici, jako jedni z mála budou detailně znát gripenovskou taktiku i budoucí alianční standard páté generace.

Švédská evoluce směrem k bezpilotním „křídlařům“ se České republiky dotýká nepřímo, ale reálně. Švédská obranná komise v červnu 2026 výslovně spojila budoucí rozvoj letectva s interoperabilitou v NATO, delším dosahem a schopnostmi potlačení nepřátelské PVO. To jsou přesně ty schopnosti, které ovlivňují společné operace, plánování vzdušné obrany i alianční rovnováhu na východním křídle, kde Česko působí jako členský stát.

Přímé tvrzení, že A3 jednou dostane česká armáda, by bylo nepodložené. Ale každý systém, který v rámci NATO dokáže oslepit ruskou PVO a otevřít cestu pilotovaným strojům, zvyšuje bezpečnost i těch spojenců, kteří ho sami neprovozují.

Maketa na Malmenu dnes nikoho nezabije. Ale představuje něco, co ruské velení nemůže ignorovat, evropský pokus vytvořit autonomní údernou platformu šitou na míru právě proti tomu, na čem Moskva staví svou obranu. Až A1 poprvé vzlétne, pravděpodobně do konce roku 2027, přestane být A3-001 pouhým konceptem a stane se příslibem s motorem.

Článek Bezpilotní zabiják, který vytrestá Rusy i tam, kam se piloti neodváží. Švédsko ukázalo A3-001, a je důvod se ho bát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se Evropa přezbrojuje rychleji než kdykoli od studené války

Ruská plnohodnotná invaze na Ukrajinu v únoru 2022 spustila řetězovou reakci, která dodnes nabírá na síle. Podle stockholmského institutu SIPRI vzrostly evropské vojenské výdaje v roce 2025 o 14 procent na zhruba 21 bilionů korun. Střední a západní Evropa zbrojí nejprudčeji od konce studené války. Švédsko do tohoto obrazu zapadá dokonale, a vlastně ho spoluvytváří.

Země, která si po celou studenou válku i po ní udržovala status vojensky nealiančního státu, vstoupila 7. března 2024 do NATO. A jen o dva roky později testuje zbraň, jejíž samotná existence ve švédském arzenálu by ještě v roce 2020 vyvolala politickou bouři. Rusko tak paradoxně dosáhlo přesného opaku toho, co deklarovalo jako cíl: místo oslabení NATO aliance získala dalšího člena s reálnou údernou silou.

Co dělá Taurus tak ničivým

Taurus KEPD 350 není obyčejná řízená střela. Vyvinula ji společnost Taurus Systems, společný podnik německé MBDA Deutschland a švédského Saabu, primárně pro ničení zodolněných a vysoce chráněných cílů, jako jsou velitelské bunkry, podzemní sklady, letecké základny nebo uzly protivzdušné obrany.

Klíčové parametry podle oficiálního prospektu výrobce:

• Dolet: přes 500 km
• Hmotnost: 1 400 kg
• Délka: 5 metrů
• Bojová hlavice MEPHISTO: 480 kg, dvoustupňová; nejprve pronikne betonem či zeminou, pak detonuje uvnitř cíle
• Profil letu: extrémně nízko nad terénem, s navigací kombinující GPS, INS a terénní korelaci

Pro srovnání: britsko-francouzská střela Storm Shadow (SCALP) má podle datasheetu MBDA dolet přes 250 km a hmotnost 1 300 kg. Americká AGM-158 JASSM v základní verzi dosahuje přes 370 km. Taurus je tak v otevřených zdrojích nejdéle dostřelující konvenční leteckou střelou s plochou dráhou letu v evropských arzenálech. Označení „brutální“ v titulku je novinářská zkratka, ale hlavice MEPHISTO, navržená k průniku několika metry betonu, ji docela dobře vystihuje.

Od obrany nebe k úderu za horizont

Švédská obranná doktrína po dekády stála na jasné logice: rozptýlený provoz Gripenů ze silničních úseků, obrana vlastního vzdušného prostoru, ochrana pobřeží. Ještě v obranné politice pro roky 2016–2020 figurovala dlouhodosahová úderná schopnost pouze jako doporučení do budoucích let. Nikoli jako priorita, natož jako objednaný systém.

Změnu přinesla válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky. Švédská obranná rezoluce pro roky 2025–2030 už výslovně počítá s pořízením střel s plochou dráhou letu pro Gripen a se zrychleným zapojením do aliančního systému integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATO (IAMD). Výroční zpráva švédských ozbrojených sil za rok 2024 pak Taurus popisuje jako „novou schopnost“ a potvrzuje pořízení střel KEPD-350 z Německa.

Integrace probíhá v rámci blokové modernizace JAS 39 C/D označené jako MS20 Block 4, s plánovaným zavedením do služby v roce 2028. Srpnový test ale ukazuje, že tempo se zrychluje; ostrý odpal přišel dva roky před plánovaným termínem. Později má Taurus přejít i na pokročilejší Gripen E (deset závěsníků, motor GE F414G s tahem 98 kN, radar AESA) v rámci programu MS23, přičemž celá investice se má administrativně uzavřít v roce 2033.

Zajímavé je, že Saab ukazoval Taurus jako kompatibilní zbraň Gripenu už ve starších propagačních materiálech. Technická proveditelnost tedy nebyla žádnou novinkou. Chyběla politická vůle, a ta přišla teprve s ruskou agresí.

Co to znamená pro Balt, pro NATO a pro Česko

Z praktického hlediska Taurus na Gripenu mění geometrii severního křídla NATO. Z jižního Švédska nebo z okolí strategického ostrova Gotland se do dosahu 500 km dostává velká část Baltského moře včetně Kaliningradské oblasti s jejími klíčovými ruskými základnami, radary a uzly protivzdušné obrany. Švédsko tím poprvé získává vlastní leteckou stand-off schopnost, kterou lze napojit na alianční senzory a plánování.

Švédsko se tím nestává agresivním státem. Stává se ale státem, který protivník nemůže považovat za zemi neschopnou oplatit úder na velkou vzdálenost. A to je v logice odstrašení zásadní rozdíl.

Pro český kontext je srovnání poučné. Veřejně oznámený americký balík pro české F-35 podle agentury DSCA obsahuje střely vzduch-vzduch AIM-120C-8 AMRAAM a AIM-9X, přesně naváděné pumy GBU-53/B a GBU-31 JDAM, ale srovnatelnou střelu dlouhého dosahu typu JASSM veřejně nepotvrzuje. Technicky ji F-35 nést umí. Zda ji Česko objedná, zůstává otevřenou otázkou.

Nad střelnicí Vidsel se v srpnu 2026 neodehrál jen technický test. Odehrál se moment, kdy skandinávská země s dvousetletou tradicí neutrality ukázala, že éra čistě obranného myšlení skončila. A že za to může jediný stát, ten, který v únoru 2022 poslal tanky na Kyjev.

Článek Rusko militarizuje Evropu jako nikdo. Švédsko desítky let odmítalo útočné zbraně, teď osadilo Gripen až moc brutálním Taurusem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři kilogramy, které mění pravidla hry

Rodinu Sirius Compact představil Saab oficiálně již v květnu 2022 a od té doby ji průběžně rozšiřuje. Nejmenší varianta určená pro drony váží přibližně 3 kg, ale celá rodina se podle produktového listu z prosince 2025 pohybuje v rozmezí 3,3 až 5,8 kg podle konkrétní verze. Výška se liší od 35 do 48 centimetrů, průměr od 15 do 17 centimetrů. I ta nejtěžší konfigurace je pořád něco, co jeden voják bez problémů unese v batohu vedle zbraně a munice.

Klíčové parametry radarové varianty R-ESM:

• Frekvenční rozsah: 1–18 GHz
• Azimutální pokrytí: 360° okamžitě, bez nutnosti otáčení
• Směrová přesnost: pod 2° RMS
• Hmotnost: 3,3–5,8 kg podle verze
• Příkon: typicky 60 W, napájení 14–32 VDC
• Rozhraní: standard CESMO (NATO STANAG 4658)

Čísla sama o sobě nevypadají dramaticky, dokud si neuvědomíte, že ještě před několika lety potřebovala armáda pro srovnatelnou schopnost vozidlo s anténním stožárem, generátorem a celou posádkou specialistů.

Neviditelný, protože mlčí

Výraz „neviditelný“ v titulku neznamená, že senzor opticky zmizí. Znamená něco důležitějšího: v elektromagnetickém spektru je němý. Sirius Compact pracuje čistě pasivně, pouze naslouchá cizím emisím, nic nevysílá. Pro protivníkovy systémy elektronického průzkumu prostě neexistuje žádná rádiová stopa, kterou by mohly zachytit a zaměřit.

A právě tady se skrývá zásadní taktická výhoda. Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, opakovaně ukázala, co se stane s tím, kdo vysílá. Aktivní radar prozradí svou polohu, rytmus činnosti i typ systému a otevírá cestu protiradarovým střelám, dělostřeleckým úderům nebo naváděným dronům. Americké kongresové slyšení o boji v elektromagnetickém spektru připomnělo i případy, kdy ruské síly využívaly emise mobilních telefonů ukrajinských vojáků k překvapivým dělostřeleckým úderům. Kdo vysílá, ten se stává cílem. Kdo mlčí a poslouchá, ten přežívá.

Saab přímo uvádí, že pasivní síť dovolí protivzdušné obraně držet vlastní radar vypnutý až do poslední chvíle a zapnout ho teprve ve chvíli, kdy je střela připravena k odpálení. Tichý senzor tak funguje jako předsunuté ucho, které varuje dřív, než je třeba odhalit vlastní pozici.

Síť místo jednoho oka

Jeden senzor Sirius Compact dokáže určit směr, ze kterého přichází nepřátelský signál. To samo o sobě stačí na včasné varování: voják ví, že někde v daném azimutu operuje nepřátelský radar nebo letoun. Skutečná síla ale nastupuje ve chvíli, kdy se na terén rozmístí více senzorů.

Princip je geometricky jednoduchý: každý senzor změří úhel příchodu signálu a průsečíky těchto směrových linií z několika míst vzdálených od sebe řádově kilometry dají polohu cíle. Saab v oficiálním magazínu uvádí, že jeden operátor může přes tablet s aplikací TRS Lite řídit až pět senzorů současně. Více takových svazků pak spravuje pokročilejší systém TRS 9EW.

Jako veřejný příklad dosahu Saab prezentuje detekci startujícího letounu na vzdálenost 190 kilometrů, jakmile se stroj objevil nad radiovým horizontem. Dosah ovšem není pevné číslo. Závisí na síle protivníkova vysílání, frekvenčním pásmu, výšce letu a konfiguraci terénu. Tichý objekt bez emisí senzor nezachytí, to je daň za pasivní princip.

Právě v tom spočívá největší posun oproti minulosti. Malá jednotka dnes může rozprostřít několik tichých uzlů a vytvořit lokální elektromagnetickou síť tam, kde dřív bylo potřeba těžké vozidlo nebo stacionární stanoviště. Průzkumná četa, předsunutá hlídka, dokonce dron: všichni se stávají součástí distribuované sítě, která vidí, aniž by byla viděna.

Kde stojí konkurence

Pasivní elektronický průzkum není vynálezem Saabu. Česká firma ERA vyrábí systém PLESS určený pro dlouhodobý přeshraniční a námořní průzkum, jenže jde o stacionární nebo vozidlovou kategorii s většími anténními aperturami a strategickým dohledem. Čínský DWL002 je vícestaniční pasivní detekční systém pro protivzdušnou obranu s udávanými dosahy řádu stovek kilometrů, ale opět v úplně jiné hmotnostní třídě. Ruský komplex Avtobaza-M slouží k pasivní lokaci, ovšem i ten je popisován jako větší pozemní systém; přímý oficiální ruský datasheet k batohovému ekvivalentu se nám ve veřejných zdrojích dohledat nepodařilo.

Sirius Compact tedy nesoutěží s těmito systémy o strategický dohled. Stojí v jiné kategorii: je to rozprostřitelný taktický uzel pro malé jednotky, který doplňuje větší systémy zespodu. A právě tato kategorie dosud v mnoha armádách prakticky chyběla.

Od prototypu k sériové výrobě, a k NATO

Saab v lednu 2025 otevřel novou výrobní linku v Tampere ve Finsku a uvádí, že Sirius Compact vstoupil do objemové sériové výroby. Systém má přidělený NATO Stock Number a lze ho pořizovat přes agenturu NSPA, což výrazně zjednodušuje akvizici pro členské státy Aliance. V říjnu 2024 přibyla komunikační varianta L20C pro zachycení komunikačních signálů a v květnu 2026 pevná panelová verze L24R.

Pro českou armádu je zajímavý i standard CESMO, který Sirius Compact podporuje; český registr obranné standardizace vede příslušný STANAG 4658 a technická cesta ke sdílení dat s českými jednotkami existuje. Veřejné potvrzení české objednávky se nám ovšem zatím nepodařilo dohledat.

Co se výcviku týče, Saab tvrdí, že systém nevyžaduje roky specialistického školení. Při nezávislém testu popsaném ve firemním magazínu pěchota po krátkém uvedení zvládla senzor rozvinout a zprovoznit během několika minut.

Válka o elektromagnetické spektrum se vede tiše, bez výbuchů a bez záběrů pro večerní zprávy. Ale rozhoduje o tom, kdo na bojišti přežije a kdo ne. Tříkilový válec v batohu švédského vojáka je možná nejdůležitější zbraň, která nikdy nevystřelí.

Článek Švédský senzor váží 3 kg a vejde se do batohu. Nepřítele vidí v okruhu 360°, ale sám je neviditelný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Švédsko povolilo

Otevřeně dohledatelné dokumenty ukazují dva propojené kroky. Švédská vláda v květnové tiskové zprávě potvrdila dar Gripenů C/D i záměr prodat Gripen E a výslovně zmínila, že pokročilá munice může zahrnovat dlouhodosahové Meteory. Výcvik ukrajinských pilotů a pozemního personálu ve Švédsku přitom už běží. Samostatný vládní dekret typu „speciální povolení výhradně pro Meteor“ se v otevřených zdrojích nedohledal, celý rámec ale stojí na širším principu, který NATO formulovalo už v květnu 2024: právo Ukrajiny na sebeobranu zahrnuje i údery na legitimní vojenské cíle mimo její území, přičemž konkrétní omezení si určují jednotliví spojenci.

Prakticky to znamená, že Švédsko nedodává jen letouny, ale celý ekosystém schopností. První Gripeny C/D mají dorazit od počátku roku 2027, modernější Gripen E od počátku roku 2029. Podle kanceláře ukrajinského prezidenta smlouva z 30. června 2026 oba milníky potvrzuje.

Meteor: náporový motor, který mění pravidla

Proč právě tato střela vyvolává tolik pozornosti? Odpověď se skrývá v pohonné jednotce. Zatímco většina konvenčních raket vzduch-vzduch spoléhá na raketový motor s krátkým impulsem (po jehož vyhoření střela letí setrvačností a postupně ztrácí energii), Meteor používá škrtitelný náporový motor. Ten udržuje tah prakticky až do okamžiku zásahu cíle.

Klíčové parametry podle výrobců MBDA a Saab:

• Délka: 3,66 m
• Průměr: 178 mm
• Hmotnost: 190 kg
• Rychlost: přes Mach 4 (zhruba 4 900 km/h)
• Operační dosah: oficiálně 100+ km
• Navedení: aktivní radarová hlavice v terminální fázi, dvoucestný datalink pro aktualizaci cíle za letu
• Bojová hlavice: tříštivotrhavá

Právě kombinace průběžného tahu a dvoucestného datalinku vytváří onu proslulou no-escape zone. Když pilot Gripenu odpálí Meteor na vzdálenost desítek kilometrů, střela si průběžně koriguje trajektorii podle dat z mateřského letounu a v závěrečné fázi přepne na vlastní radar. Cíl, který se pokusí o úhybný manévr, narazí na problém: Meteor má stále dost energie, aby manévr kopíroval. Formulace „žádné letadlo neunikne“ je samozřejmě nadsázka (žádná zbraň není stoprocentní), ale kinematická výhoda Meteoru v koncové fázi letu je podle dostupných dat ve třídě střel vzduch-vzduch bezprecedentní.

Pro srovnání: americká AIM-120 AMRAAM, kterou Ukrajina už provozuje na stíhačkách F-16, používá klasický raketový motor a aktivní radar v závěru letu. Je to spolehlivý a osvědčený „pracant“ západních letectev. Meteor k tomu ale přidává právě onen náporový motor a větší energetickou rezervu na dlouhé vzdálenosti. Gripen se navíc stal už v roce 2016 prvním operačním stíhacím letounem na světě plně integrovaným s Meteorem, nejde tedy o papírovou integraci, ale o dávno zavedenou a prověřenou kombinaci.

Proč se ruské letectvo musí přizpůsobit

Více než čtyři roky trvající válka na Ukrajině ukázala, že jedním z nejničivějších ruských nástrojů jsou klouzavé bomby, takzvané KABy. Letouny Su-34 a Su-35 je odhazují z relativně bezpečné vzdálenosti od fronty, dost daleko, aby se vyhnuly dosahu ukrajinské pozemní protivzdušné obrany, ale dost blízko, aby bomby zasáhly cíl. Právě tady Meteor mění kalkulaci.

Ukrajinské ministerstvo obrany ve svém vyjádření z 29. května 2026 explicitně uvádí, že Gripen vyzbrojený Meteory prodlouží dosah zásahu proti vzdušným cílům a zvýší tlak na ruské nosiče KABů. Pokud Su-34 bude muset odhazovat bomby z větší vzdálenosti, zkrátí se hloubka zásahu do ukrajinského týlu. Bomba, která letí dál, ztrácí přesnost. Mise, která vyžaduje větší odstup od cíle, je logisticky náročnější a takticky méně flexibilní.

Nejde o konec ruského letectva. Rusko disponuje vlastními dlouhodosahovými střelami vzduch-vzduch, například R-37M (exportní označení RVV-BD) s uváděným dosahem až 200 km a aktivním radarovým navedením. Má k dispozici elektronický boj, doprovodné stíhače a možnost operovat z větší hloubky. Ale každý z těchto kroků něco stojí: čas, palivo, koordinaci, riziko. Meteor nepřináší absolutní vzdušnou dominanci, přináší citelnou změnu rizika pro každou ruskou misi v dosahu Gripenu.

Gripen jako platforma pro ukrajinské podmínky

Samotný letoun Gripen má pro Ukrajinu ještě jednu klíčovou vlastnost, která se v diskusích o Meteoru často přehlíží. Saab od počátku konstruoval Gripen pro rozptýlený provoz: letoun dokáže operovat z krátkých úseků silnic, vyžaduje minimální pozemní personál a rychlé přezbrojení zvládne malý tým. V zemi, kde Rusko systematicky útočí na letecké základny, je to faktor přežití.

Česká republika sama provozuje čtrnáct Gripenů C a dobře zná jejich provozní nenáročnost. Praha sice není přímo zapojena do transferu Gripenů na Ukrajinu, ale česká vojenská pomoc Kyjevu přesáhla šest miliard korun a české ministerstvo zahraničí opakovaně zdůrazňuje, že veškerá pomoc stojí na mezinárodním právu. Švédský krok tak zapadá do širšího evropského trendu, v němž spojenci postupně odstraňují omezení na použití dodaných zbraní.

Jak zareaguje Moskva

Kreml už v červnu 2024 varoval, že státy dodávající zbraně pro údery na ruské území „ponesou důsledky“ a Putin tehdy mluvil o možné „symetrické“ odpovědi prostřednictvím vyzbrojování protivníků Západu. Podle dosavadního vzorce lze čekat ostrou rétoriku, propagandistické výhrůžky a diplomatické nóty. Ruská strana bude švédské rozhodnutí prezentovat jako eskalaci, stejně jako to dělala u každé předchozí dodávky západních zbraní, od HIMARS přes Storm Shadow až po F-16. Západní právní linie je přitom jednoznačná: dodávky zbraní Ukrajině z jednotlivých spojenců samy o sobě nedělají tyto státy stranou konfliktu.

Šestnáct Gripenů C/D od roku 2027 a dalších šestnáct Gripen E od roku 2029 nezmění vzdušnou rovnováhu přes noc. Ale každý ruský pilot, který po jejich příchodu poletí s klouzavými bombami směrem k frontě, bude muset počítat s tím, že někde v prostoru na něj čeká střela s náporovým motorem, která neztrácí dech.

Článek „Ruské letectvo se otřese. Švédsko povolilo Ukrajině používat Meteory.“ Střely, kterým žádné letadlo neunikne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je UTAAS a proč se mluví o sestřelení stíhačky

Zkratka UTAAS znamená Universal Tank and Anti-Aircraft System. Nejde o žádný zázračný kanón, ale o sofistikovaný senzorický a palebný celek, který proměňuje 30mm automatický kanón Bushmaster II v něco podstatně nebezpečnějšího, než je pouhá hlaveň na věži.

Saab na produktové stránce systému veřejně deklaruje „vysokou pravděpodobnost zásahu vzdušných cílů na vzdálenost do 2 000 metrů“. Klíčem je stabilizovaná nezávislá záměrná osa: střelec drží cíl ve středu osnovy po celou dobu zamíření, zatímco palebný počítač automaticky řídí pokládání zbraně, nastavuje náskok, převýšení i režim zapalovače. Saab výslovně dodává, že velké odchylky v azimutu a elevaci jsou zásadní právě pro boj s rychlými letouny. Systém navíc disponuje laserovým dálkoměrem a lze jej osadit termovizí třetí generace v pásmu 8–12 nebo 3–5 μm, což znamená plnohodnotnou schopnost bojovat v noci i za zhoršené viditelnosti.

Formulace o sestřelení stíhačky tedy stojí na konstrukční schopnosti systému zasáhnout rychlý vzdušný cíl v krátkém okně na krátkou vzdálenost. Ve veřejných primárních zdrojích není doložen konkrétní bojový sestřel pilotované stíhačky. Mnohem pravděpodobnějšími cíli v reálném nasazení jsou vrtulníky a drony, a právě tam je přínos pro českou mechanizovanou brigádu obrovský.

Bojově prověřeno: co znamená „exceluje na Ukrajině“

Švédsko předalo Ukrajině padesát kusů CV90 a systém UTAAS je na nich ve službě. Saab jej označuje za bojově prověřený, a to nejen z Ukrajiny, ale i z dřívějších misí v Afghánistánu a Libérii. Ukrajinské ministerstvo obrany v dubnu 2025 označilo švédské CV90 za techniku, která se na bojišti prokázala jako spolehlivá, a obě země pokračují v rozšiřování spolupráce na servisu, údržbě i dalším rozvoji platformy.

Ukrajina je dnes nejtvrdší evropská laboratoř moderního pozemního boje. Míchá se tam dělostřelectvo, drony, miny, protitankové řízené střely i vysoká intenzita nasazení, která trvá déle než čtyři roky. Když v takových podmínkách platforma obstojí a provozovatel ji chce dál rozvíjet, je to argument, který žádný katalogový list nenahradí. Podle nás právě tady leží rozdíl mezi papírovou schopností a technikou, kterou někdo opravdu tlačí do boje.

Konkrétní demonstraci proti vzdušným cílům přitom BAE Systems předvedlo i mimo Ukrajinu. Na mediálním briefingu v září 2025 firma popsala zásah bezpilotního vzdušného cíle z jedoucího CV90 s 30mm kanónem a municí s programovatelným zapalovačem při rychlosti kolem 50 km/h. Programátor munice, který automaticky nastavuje druh střeliva, vzor dávky i zapalovač, je přitom standardní součástí palebného systému rodiny CV90.

Česká verze: 246 vozidel, sedm variant, domácí průmysl

Česká armáda nepřebírá jen jednu verzi. Celkem jde o 246 kusů CV9030 MkIV rozdělených do sedmi modifikací:

• 141 bojových vozidel pěchoty
• 31 velitelských
• 18 průzkumných
• 13 ženijních
• 12 dělostřeleckých pozorovatelen
• 15 vyprošťovacích
• 16 zdravotnických

Z celkového počtu vznikne 39 vozidel ve Švédsku, zbylých 207 se bude vyrábět v České republice. Nejde přitom jen o montáž. Přerovská Meopta v dubnu 2025 předala první periskopovou soustavu pro česká CV90 a podle ministerstva obrany vyrobí celkem 500 těchto systémů i pro další zákazníky. Sama firma současně uvádí výrobu a testování kompletního UTAAS pro programy do roku 2030. Český průmysl tedy z projektu netěží okrajově, získává reálnou výrobní linku optických a zaměřovacích technologií.

Pro srovnání: sousední Slovensko pořizuje CV9035 MkIV s 35mm kanónem, tedy odlišnou verzi. České vozidlo s 30mm Bushmasterem II je jiná konfigurace, optimalizovaná pro požadavky AČR.

Generační skok od BVP-2 a srovnání s konkurencí

Dosavadní BVP-2, sovětská konstrukce z osmdesátých let, dává mechanizované pěchotě základní 30mm palebnou podporu a protitankové řízené střely Konkurs. Pozemní síly samy zdůrazňují, že dnešní bojiště vyžaduje vyšší ochranu, lepší situační přehled, digitální propojení a moderní senzory. Nic z toho BVP-2 nenabízí. Přechod na CV90 s UTAAS, architekturou hunter-killer, programovatelnou municí a výcvikovými simulátory je skok o celou generaci.

Zajímavé je srovnání s ruským BMP-3. Ruský exportér Rosoboronexport u něj deklaruje možnost použití 30mm kanónu proti vzdušným cílům do 4 000 metrů, na papíře tedy větší dosah. Jenže ruský údaj neobsahuje srovnatelně konkrétní popis specializovaného protiletadlového palebného systému s nezávislou záměrnou osou, automatickým řízením pokládání a programátorem munice. Deklarovaný dosah a reálná pravděpodobnost zásahu rychlého cíle jsou dvě zásadně odlišné věci. Právě v přesnosti a automatizaci celého palebného řetězce UTAAS vyniká.

Proč to trvalo tak dlouho a co to mění

Česká cesta k novým BVP nebyla přímočará. Realizace začala až po zrušení předchozí soutěže a následném mezivládním jednání se Švédskem. Podpis kontraktu přišel v květnu 2023, devět let po rozhodnutí nová BVP pořizovat. Přenos výroby do ČR, zapojení domácího průmyslu a vývoj českých variant harmonogram prodloužily. Ministerstvo obrany projekt přímo spojuje s plněním aliančního závazku vybudovat těžkou brigádu podle NATO Capability Targets.

Na taktické úrovni to znamená zásadní změnu. České mechanizované jednotky budou proti nízko letícím vrtulníkům, dronům a dalším vzdušným hrozbám výrazně samostatnější, než kdy byly s BVP-2. Nebudou muset čekat na specializovanou protivzdušnou obranu, aby reagovaly na bezprostřední hrozbu z nízké výšky. Nejde o náhradu vrstvené PVO státu, tu NATO i AČR chápou jako širší systém senzorů, velení a specializovaných prostředků. Jde o zpevnění posledních stovek až nízkých tisíců metrů kolem manévrujících jednotek. A na moderním bojišti plném dronů je právě tahle vrstva často tou nejkritičtější.

První české CV90 by měla posádka v Přáslavicích převzít na konci roku 2026, přezbrojení prvního praporu je plánováno na rok 2027. Do roku 2030 by měla být dodávka kompletní, a česká těžká brigáda konečně vybavená technikou, která odpovídá tomu, co se dnes děje na frontové linii.

Článek Česko už brzy dostane CV90 se systémem UTAAS, který umí sestřelit i stíhačku kanónem na 2 km. Na Ukrajině exceluje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakev na kolech, která zachraňuje životy

MAUL není létající dron. Je to bezosádkový pozemní prostředek (UGV) postavený na podvozku typu ATV se spalovacím motorem. Na první pohled připomíná nízkou čtyřkolku, na které místo sedačky leží uzavřená pancéřovaná kapsle s tlumením a úchyty pro fixaci raněného. Podle výrobce, ukrajinské firmy AidronesUA, dosahuje rychlosti až 40 km/h a dojezd se pohybuje v desítkách kilometrů v závislosti na konfiguraci a terénu. Obsluhu zajišťují dva operátoři na dálku prostřednictvím více komunikačních kanálů: optického vlákna, satelitu, LTE i Wi-Fi.

Celý systém vznikl z bezprostřední potřeby 1. samostatného zdravotnického praporu ukrajinských ozbrojených sil. Nešlo o zakázku z ministerstva ani o akademický projekt. Zdravotníci v první linii potřebovali způsob, jak dostat raněné z míst, kde každá minuta strávená posádkou sanitky znamená další potenciální oběti. Pod neustálým dohledem FPV dronů a dělostřelectva je totiž nejdražší položkou na bojišti lidská osádka, nikoli samotné vozidlo.

Operace GVER: důkaz z bojiště

Že nejde o papírový koncept, dokládá případ, který v listopadu 2025 oficiálně popsala kancelář ukrajinského prezidenta. Během operace označené jako GVER ujel pozemní evakuační robot celkem 64 kilometrů. Cestou k raněnému najel na protipěchotní minu. Na zpáteční cestě ho zasáhla munice shozená z nepřátelského dronu. Pancéřovaná kapsle přesto ochránila raněného vojáka, který evakuaci přežil. Vojáci 1. zdravotnického praporu za tuto operaci obdrželi státní vyznamenání.

Tenhle příběh ukazuje podstatu celé myšlenky. MAUL nenahrazuje obrněnou sanitku s medikem na palubě, nemá plnohodnotný zdravotnický prostor, nese jednoho pacienta a neposkytuje ošetření během převozu. Jeho úloha je jiná: pokrýt nejnebezpečnější úsek evakuace, takzvaný „poslední míli“, kde by klasická osádka riskovala, že místo jednoho raněného budou dva mrtví.

Švédská stopa: výroba mimo dosah ruských raket

Během veletrhu Eurosatory 2026 v Paříži podepsala AidronesUA memorandum se švédskou firmou Njord Technology AB o společné výrobě systému MAUL ve Švédsku. Podle vyjádření citovaného Ukrajinskou Pravdou má většina vyprodukovaných kusů směřovat zpět na Ukrajinu. Logika je přímočará: přesunout výrobní linku mimo dosah pravidelných ruských dálkových úderů, které opakovaně ničí ukrajinskou průmyslovou infrastrukturu.

Švédsko přitom není náhodný partner. V lednu 2026 stockholmská vláda oznámila investici přes 4 miliardy švédských korun (zhruba 8,5 miliardy Kč) do bezosádkových systémů pro vlastní ozbrojené síly. Spolupráce na MAUL tak zapadá do širšího švédského trendu budování robotických a dronových kapacit. Veřejně ovšem zatím není potvrzena přímá objednávka švédské armády; doložená je výrobní a technologická role, nikoli hotová akvizice. Švédská strana chce tuto schopnost rozvíjet a vyrábět, protože bezosádková evakuace řeší problém, na který klasická technika v zóně pod drony nestačí.

Postaveno na Ukrajině: export místo závislosti

MAUL je součástí širšího modelu, který Kyjev nazývá Build with Ukraine. Nejde o charitativní pomoc ani o klasický zbrojní export. Ukrajinské firmy dodávají bojově ověřené know-how a zkušenosti z fronty, zahraniční partneři poskytují kapitál, továrny, certifikaci a bezpečné prostředí. Podle analýzy polského Centra pro východní studia (OSW) iniciativa od léta 2025 postupně otevírá výrobní linky v evropských zemích. Vedle švédského projektu MAUL je veřejně doložena i výroba ukrajinských dronů v Nizozemsku.

„Rozjíždění“ ukrajinského zbrojního průmyslu tedy neznamená soběstačnost bez Západu. Znamená posun od role pasivního příjemce pomoci k roli spoluautora a vývozce řešení, která prošla tím nejtvrdším testem, skutečným bojem. Západ dál zůstává zdrojem financí a průmyslové kapacity, ale Ukrajina přináší něco, co žádná západní armáda nemá: čtyři roky nepřetržité bojové zkušenosti s technologiemi, které mění pravidla hry.

Kde je MAUL v kontextu NATO a české armády

MAUL není osamělý experiment. Estonská firma Milrem Robotics dodala svůj systém THeMIS v evakuační variantě na Ukrajinu už v roce 2022. Německý Rheinmetall nabízí rodinu Mission Master, kde evakuace raněných patří mezi deklarované mise. Rozdíl je v tom, že THeMIS i Mission Master vznikly v laboratořích a na testovacích polygonech. MAUL vznikl přímo na frontě a jeho parametry formovala realita, ne specifikace z tendru.

Pro český kontext je podstatné, že Armáda ČR v červnu 2026 schválila koncepci zavádění bezosádkových pozemních systémů a otevřela specializovaný polygon NATEP pro jejich testování. České firmy jako CZUB a Sellier & Bellot už mají memoranda o obranně-průmyslové spolupráci s Ukrajinou a podle průzkumu CzechInvestu z března 2026 více než 80 % oslovených českých firem vnímá obranný sektor jako strategickou příležitost. Přímé zapojení do projektu MAUL veřejně doložené není, ale prostor pro podobnou kategorii techniky si česká armáda právě otevírá.

Nízká čtyřkolová platforma s pancéřovanou kapslí pro raněného nevypadá jako budoucnost války. Vypadá jako improvizace, která funguje. A právě proto si jí všímají armády, které se na příští konflikt teprve připravují.

Článek Ukrajinský zbrojní průmysl se rozjíždí. Švédská armáda chce odvážet vojáky z bojiště v „rakvích na kolech“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak funguje mozaika, která klame senzory

Zblízka šestiúhelníkové moduly připomínají reptilí kůži: kovové destičky zhruba o velikosti dlaně tvoří na bocích korby souvislou mozaiku. Při veřejné demonstraci na veletrhu DSEI v roce 2011 BAE Systems ukázala prototyp s přibližně 1 500 takovými pixely pokrývajícími jednu stranu CV90. Každý pixel dokázal změnit povrchovou teplotu až o 70 °C během několika sekund.

Princip je elegantně přímočarý. Palubní termovizní kamery sejmou pozadí a „promítnou“ ho v infračerveném obrazu na plášť vozidla. Systém funguje ve dne i v noci, za pohybu i v klidu. BAE uvádí, že ADAPTIV dokáže nejen splynout s okolím, ale i napodobit tepelný podpis jiného objektu, třeba civilního vozidla. Důležité je ale upřesnění: nejde o absolutní neviditelnost. BAE Systems mluví o „výrazném zkrácení detekční vzdálenosti“. Termovize protivníka stále zachytí dílčí tepelné stopy, ale cíl přestává vypadat jako obrněnec. Analogický americký armádní test systému Saab Barracuda na tancích Abrams v roce 2014 potvrdil totéž: termální obraz zůstal částečně viditelný, ale tank „nevypadal jako tank“.

Proč nejde o neviditelnost, ale o něco cennějšího

Skutečná hodnota ADAPTIV nespočívá v tom, že vozidlo zmizí. Spočívá v tom, že rozbije řetězec, na kterém závisí každý protitankový výstřel: detekce, rozpoznání, klasifikace, zaměření, střelba.

Pokud termovize zachytí tepelnou skvrnu, ale operátor ji nedokáže spolehlivě identifikovat jako BVP, musí buď přiblížit senzor na kratší vzdálenost, nebo ověřovat cíl delší dobu. Obojí znamená ztrátu sekund a metrů, a na moderním bojišti, kde protitankové střely letí nadzvukovou rychlostí, jsou právě tyto sekundy rozdílem mezi životem a smrtí posádky a osmičlenného výsadku.

ADAPTIV přitom není jedinou ochrannou vrstvou CV90 MkIV. Platforma kombinuje vícevrstvou obranu:

• ADAPTIV – snižuje šanci na odhalení ještě předtím, než protivník vůbec zamíří.
• Soft-kill systémy (DAS, rušičky) – reagují na konkrétní hrozbu a ruší navedení střely po jejím odpalu.
• Hard-kill APS (Iron Fist) – fyzicky ničí přilétající střelu v poslední fázi letu. BAE tento systém integrovala například do nizozemských CV90.

Každá vrstva řeší jinou fázi ohrožení. ADAPTIV je ta první, a podle nás nejpodceňovanější. Nutí protivníka investovat do dražších vícespektrálních senzorů nebo riskovat palbu na neověřený cíl.

Česká stopa: 246 vozidel a výroba v tuzemsku

Česká republika podepsala kontrakt na 246 kusů CV90 MkIV dne 24. května 2023. První české vozidlo bylo oficiálně představeno 28. srpna 2025 ve švédském závodě BAE Systems Hägglunds a v březnu 2026 už procházelo náročným testováním ve Švédsku. Ministerstvo obrany přitom už v listopadu 2023 potvrdilo, že prvních deset kusů má být v Přáslavicích v roce 2026.

Pro český průmysl je klíčové rozdělení výroby: 39 vozidel vznikne ve Švédsku, zbývajících 207 se bude vyrábět přímo v České republice. Nejde tedy jen o nákup hotového produktu, ale o přesun značné části průmyslové kapacity.

Co se týče ADAPTIV, Ministerstvo obrany tuto technologii u českého CV90 veřejně uvádí jako součást maskovacího balíku. Detailní rozpad výbavy po všech sedmi variantách ale zveřejněn nebyl, takže z otevřených zdrojů nelze stoprocentně potvrdit, že identickou instalaci ponese každý jednotlivý kus. Slovensko mezitím slavnostně odhalilo svůj první CV90 MkIV 20. února 2026; obě středoevropské země tak vstupují do éry bojových vozidel s aktivním tepelným maskováním prakticky současně.

Konkurence existuje, ale jiným principem

BAE Systems není jedinou firmou, která řeší maskování v infračerveném spektru. Švédský Saab nabízí systém Barracuda MCS, multispektrální maskovací sadu použitelnou na většinu platforem, včetně tanků a lehkých vozidel. V květnu 2026 Saab představil dokonce Barracuda Poncho, maskovací pláštěnku pro jednotlivé vojáky chránící před termálními a UV senzory.

Zásadní rozdíl je ale v principu. Barracuda a podobné systémy pracují převážně s pasivními materiály, speciálními textiliemi a povrchy, které teplo pohlcují nebo rozptylují. ADAPTIV je aktivní: elektricky řízené pixely v reálném čase generují vlastní infračervený obraz. To umožňuje nejen splynout s pozadím, ale dynamicky se přizpůsobovat měnícímu se terénu nebo dokonce předstírat jiný objekt. U konkurenčních BVP, jako je německý Puma nebo americký Bradley, se z otevřených zdrojů nepodařilo doložit sériové nasazení ekvivalentního aktivního hexagonálního systému.

Má to ale háček. Veřejně doložený je princip a demonstrace, nikoli přesná procenta účinnosti v boji. BAE nezveřejňuje konkrétní limitní scénáře, například jak se systém chová po hodinách nepřetržité jízdy, kdy motor generuje enormní teplo. A nejznámější obrazový materiál pochází z demonstrátoru z roku 2011, který měl pokrytou jen jednu stranu vozidla. Sériová konfigurace pro české a slovenské armády bude s vysokou pravděpodobností pokročilejší, ale detaily zůstávají z pochopitelných důvodů utajené.

Na moderním bojišti přeplněném drony, termovizemi a protitankovými střelami s infračerveným navedením přestává stačit jen silnější pancíř. CV90 MkIV s ADAPTIV sází na to, že nejlepší zásah je ten, který nikdy nepřijde, protože protivník svůj cíl prostě nepoznal.

Článek BVP CV90 má unikátní šestiúhelníkové destičky, které mění teplotu. Termovize je nedokáže rozpoznat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osmnáct strojů: co přesně Maďarsko získalo

Číslo 18 neznamená otevřenou sérii ani příslib dalších objednávek. Je to uzavřený akviziční rámec, finální počet, na kterém se Budapešť se Švédskem dohodla. Všech osmnáct letounů patří do rodiny Gripen C/D, tedy starší exportní generace, kterou Saab dodává od konce devadesátých let.

Starší neznamená zastaralé. Maďarské stroje prošly modernizací označovanou jako MS20 Block 2, která přinesla:

• radar PS-05/A Mk4 s vyšším výkonem,
• datový link Link 16 a šifrovanou hlasovou komunikaci NATO,
• identifikační systém IFF Mode 5,
• integraci řízené střely vzduch-vzduch Meteor a IRIS-T,
• naváděnou pumu GBU-49 pro útoky na pozemní cíle.

Po tomto upgradu dokáže Gripen C/D v jednom letu plnit roli stíhačky, úderného letounu i průzkumného prostředku. Maďarské ministerstvo obrany to výslovně označuje za víceúčelovou schopnost čtvrté generace. A pro každodenní provoz menšího aliančního státu to dává smysl.

Na co Gripeny stačí, a na co ne

Maďarské vzdušné síly s Gripeny drží nepřetržitou pohotovost QRA nad vlastním územím. Čtyřikrát vedly misi Baltic Air Policing nad Pobaltím, společně s Itálií kryly vzdušný prostor Slovinska a podílely se na ochraně slovenského nebe. To jsou reálné alianční úkoly, které osmnáctka zvládá.

Jenže „první liga“ aliančního vzdušného boje dnes vypadá jinak. Británie, Itálie, Nizozemsko, Norsko, Dánsko a Spojené státy už operují F-35 páté generace, stroje s technologií stealth, pokročilou senzorovou fúzí a schopností fungovat jako datový uzel celé bojové sestavy. Německo, Španělsko a další státy létají na nejnovějších verzích Eurofighteru s radarem AESA CAPTOR-E a systémem elektronického boje Praetorian. Při cvičení Ramstein Flag 2026 startovaly F-35 z Dánska, Itálie, Norska a USA v jedné formaci.

Maďarský Gripen C/D po upgradu komunikuje přes Link 16, nese Meteor s dosahem přes sto kilometrů a má slušný radar. Ale nemá stealth. Nemá úroveň senzorové fúze, kterou nabízí Gripen E, natož F-35. A nemá kolem sebe ekosystém tankerů, letounů včasné výstrahy a prostředků elektronického boje, který z jednotlivého letounu teprve dělá součást síťově vedeného boje. Osmnáct Gripenů C/D je plnohodnotná národní flotila. Není to vstupenka mezi vzdušné velmoci aliance.

Český kontext: stejná generace, jiná trajektorie

Česko dnes létá na stejných Gripenech C/D. Rozdíl je v tom, kam obě země míří. Praha 3. června 2025 odsouhlasila prodloužení pronájmu Gripenů do roku 2035, ale výslovně jako překlenovací řešení před příchodem F-35, jejichž první kusy mají dorazit v roce 2031. Česká flotila se přitom zmenší na dvanáct strojů.

Maďarsko je dnes početně silnější: osmnáct kusů oproti českým dvanácti. Česko je ale dál v přechodu k páté generaci. Budapešť žádný veřejně oznámený plán na nástupce nemá.

Obě země přitom spolupracují. V květnu 2024 se na základně v Čáslavi uskutečnilo cvičení Lion Effort 2024 s českými, maďarskými a švédskými Gripeny. Trénovaly se společné operace, tankování za letu, blízká letecká podpora i boj v rušeném elektromagnetickém prostředí. Právě tenhle uživatelský ekosystém drží menší gripenovské státy pohromadě a zvyšuje reálnou hodnotu strojů, které na papíře vypadají jako „jen“ čtvrtá generace.

Proč Budapešť nesáhla po něčem novějším

Gripen E, který Švédsko formálně převzalo v říjnu 2025 a Brazílie už nasazuje v ostré pohotovosti, přináší generační skok: radar AESA, infračervený vyhledávač IRST, novou architekturu elektronického boje, silnější motor, delší dolet a deset závěsníků místo osmi. V červnu 2026 Saab představil i dvoumístný Gripen F. Nová generace není powerpointová vize, je to provozní realita.

Maďarsko přesto zvolilo jinou cestu. Rozšířilo zavedenou, prověřenou schopnost o čtyři další kusy stejného typu, převzalo vlastnictví a zajistilo si podporu na další dekádu. Oficiální zdůvodnění mluví o rostoucím zahraničním angažmá a změněném bezpečnostním prostředí. Proč ne F-35 nebo Gripen E? Přímé vysvětlení Budapešť nezveřejnila. Dá se ale odhadovat, že rozhodly náklady, rychlost zavedení a kontinuita výcviku i logistiky. Přechod na nový typ by znamenal roky bez plné bojové schopnosti, luxus, který si menší stát na východním křídle NATO těžko může dovolit.

K tomu přibyla v říjnu 2024 švédsko-maďarská dohoda o průmyslové spolupráci: údržba, virtuální realita, umělá inteligence, aditivní výroba. Zní to moderně, ale je to zázemí pro provoz stávajících strojů, ne náhrada nové generace. A dokument sám je právně nezávazný.

Co bude po roce 2036

Servisní smlouva běží do roku 2036, Saab slibuje průběžné upgrady minimálně na další dekádu. Gripeny C/D budou létat dál a jejich bojová hodnota díky novému softwaru a zbraním poroste. Ale ne na úroveň páté generace. A ne na úroveň, která by Maďarsku umožnila hrát v aliančním vzdušném boji jinou roli než regionální obranu a policejní mise.

Pokud Budapešť nechce po roce 2036 řešit náhradu pod tlakem, rozhodnutí o nástupci musí padnout nejspíš v první polovině třicátých let. Zatím ale nic nenasvědčuje tomu, že by se o tom byť jen začalo jednat.

Osmnáct Gripenů je pro Maďarsko maximum, které dává smysl v logice menšího státu: dostupná, rozšířená a udržovaná flotila pro každodenní obranu nebe. Na víc si Budapešť zatím nesáhla, a veřejně ani nenaznačila, že by chtěla.

Článek Maďarsko už má kompletní flotilu 18 Gripenů. Staré verze stačí, ale první ligu v NATO hrát nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

12,5 kilogramu připravených k boji

Než se dostaneme k tomu, co NLAW dělá s tankem, je důležité upřesnit jednu věc. Oněch 12,5 kilogramu není hmotnost „střely“, je to hmotnost celého jednorázového systému připraveného k palbě, jak uvádí britská armáda. Tuba, optika, elektronika, bojová hlavice, raketový motor. Všechno v jednom balení, které si voják hodí na rameno a po výstřelu zahodí.

Výrobce Saab udává hmotnost pod 13 kg a účinný bojový dosah 20 až 800 metrů, britská armáda pracuje s konzervativnějším maximem 600 metrů. Rozpor v číslech pravděpodobně odráží rozdíl mezi technickým maximem a taktickým doporučením pro polní podmínky. Tak či tak jde o vzdálenost, na které se v městském boji nebo při přepadech kolon odehrává většina střetů s obrněnci.

Klíčový je reakční čas. Od okamžiku, kdy voják spatří cíl, k odpálení uběhne zhruba pět sekund. Systém je navržen pro obsluhu jedním člověkem bez specializovaného protitankového výcviku. Britská armáda ho výslovně označuje jako zbraň pro střelce bez specializace.

Proč útok shora mění všechno

Moderní hlavní bojové tanky jsou konstruovány s jasnou prioritou: nejsilnější ochrana směřuje dopředu. Čelní pancíř, reaktivní pancéřování, kompozitní vrstvy, to vše chrání osádku proti hrozbám, které přicházejí z očekávaného směru boje. Střecha věže je ale jiný příběh. Je výrazně tenčí, protože tank nemůže vážit nekonečně a konstruktéři musejí někde šetřit.

NLAW tohle ví a využívá to. V režimu OTA (Overfly Top Attack) střela neletí přímo do cíle. Přeletí přibližně metr nad ním a v okamžiku, kdy je nad věží, iniciuje průbojnou hlavici směrem dolů. Průnik střechou zasáhne vnitřní citlivé části: munici, palivové nádrže, elektroniku. Analytici z britského think-tanku RUSI opakovaně upozorňují, že právě u ruských tanků je tento problém obzvlášť závažný: munice uložená v automatickém nabíječi pod věží při průniku často způsobí katastrofickou detonaci, která věž doslova odtrhne od trupu.

Celý systém přitom funguje na principu PLOS (Predicted Line of Sight). Střelec několik sekund sleduje pohybující se cíl, systém si zapamatuje jeho směr a rychlost a po odpálení sám dopočítá letovou dráhu. Žádné laserové navedení, žádný drát, žádný infračervený zámek před výstřelem. Voják vystřelí a může okamžitě měnit pozici. Saab to shrnuje jednoduše: „Sleduj pár sekund, vystřel, NLAW udělá zbytek.“

T-90M: silný zepředu, zranitelný shora

T-90M Proriv je v otevřených zdrojích běžně označován jako nejmodernější sériově nasazovaný ruský tank. Modernizovaná věž, reaktivní pancéřování Relikt, multispektrální kouřové clony; na papíře působí jako stroj, který by měl západním protitankovým systémům odolat. Jenže „nejlépe chráněný“ neznamená „nezranitelný“.

Síla T-90M je soustředěná do čelní polosféry. Relikt ERA je navržen především proti kumulativním i kinetickým hrozbám přicházejícím zepředu. Střecha a boky takovou úroveň ochrany nemají, a právě tam NLAW míří. V tomto smyslu je konstrukční logika systému přesně opačná než konstrukční logika tanku: NLAW se vyhýbá tomu, co je na T-90M nejsilnější, a útočí tam, kde je nejslabší.

Znamená to, že každý výstřel z NLAW spolehlivě zničí T-90M? Saab tvrdí, že systém je navržen k vyřazení moderního hlavního bojového tanku jedinou ranou. Britská laboratoř Dstl potvrzuje, že NLAW na Ukrajině prokázal schopnost ničit moderní tanky. Výsledek konkrétního zásahu ale vždy závisí na geometrii dopadu, úhlu, vzdálenosti a podmínkách boje. Formulovat to jako absolutní jistotu by bylo nepoctivé. Formulovat to jako reálnou a prokázanou schopnost je přesné.

Proč Rusko nemělo odpověď

Tehdejší britský ministr obrany Ben Wallace v březnu 2022 veřejně kritizoval ruskou nepřipravenost: Moskva podle něj přes zkušenosti z předchozích konfliktů neinvestovala do účinné ochrany svých tanků proti moderním protitankovým hrozbám. Improvizované svařované mříže na věžích Wallace označil za důkaz zoufalství, ne za řešení.

Ruská armáda se postupně adaptovala. Podle zprávy RUSI o taktických změnách ve druhém roce invaze Rusové přestali používat tanky v čele průlomových kolon a přesunuli je spíš do role palebné podpory z větší vzdálenosti. Zavedli maskování, změnili taktické postupy, snížili odhalitelnost. Ale to není totéž jako spolehlivě zastavit blízký útok shora na 200 nebo 400 metrů v zástavbě.

NLAW přitom nebyl jedinou příčinou těchto změn; svou roli sehrály i Javeliny, miny, dělostřelectvo a později drony. Právě NLAW ale symbolizuje posun, který je pro tankové vojsko nejnepříjemnější: jednotlivý pěšák s jednorázovým tubusem za zlomek ceny tanku dokáže ohrozit stroj za miliony.

NLAW vs. Javelin: ne soupeři, ale dvojice

Srovnání s americkým Javelinem je nevyhnutelné, ale zavádějící, pokud se z něj dělá soutěž. Britská armáda sama popisuje NLAW jako doplněk Javelinu, ne jeho náhradu.

• NLAW: 12,5 kg, jednorázový, dosah 20–800 m, PLOS bez klasického zámku, optimalizovaný pro rychlý výstřel a boj v zástavbě, možnost střelby z uzavřených prostor.
• Javelin: těžší systém se znovupoužitelnou odpalovací jednotkou, dosah až 2 000 m, infračervené samonavedení typu „vystřel a zapomeň“, tandemová kumulativní hlavice.

V praxi: NLAW pro lehkou pěchotu, krátkou vzdálenost a přepadovou taktiku. Javelin pro delší střety a specializovanější protitankové týmy. Ukrajina potřebovala obojí, a Británie k 21. červenci 2022 dodala více než 5 000 kusů NLAW v rámci celkového balíku přes 6 900 protitankových střel, jak dokládá oficiální parlamentní prohlášení. Následný kontrakt z prosince 2022 v hodnotě 229 milionů liber zajistil výrobu dalších tisíců kusů pro doplnění britských zásob.

Česká armáda NLAW ve výzbroji nemá. Ministerstvo obrany v roce 2018 spustilo průzkum trhu na náhradu zastaralého systému Fagot a veřejně zmiňovalo Carl-Gustaf, Enforcer a Javelin, nikoli NLAW. Veřejná linie českého resortu obrany ukazuje spíš jiným směrem.

Jeden voják s dvanáctikilogramovým tubusem na rameni dokáže během pěti sekund ohrozit tank za desítky milionů korun. Není to všelék na moderní bojiště, ale je to zbraň, která přepsala kalkulaci rizika pro každou tankovou osádku v dosahu městské zástavby. A právě proto ji ruské posádky mají důvod brát smrtelně vážně.

Článek NLAW: 12,5kg střela, která děsí Rusy. Zničí jakýkoli obrněnec včetně tanku T-90M jediným zásahem shora se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna švédský radar a ne vlastní

Francie má Thales, má Airbus Defence, má tradici soběstačnosti ve zbrojním průmyslu. Přesto sáhla po cizím produktu. Komuniké francouzské zbrojní agentury DGA, které cituje oborový server OpexNews, uvádí dva důvody: urgentní potřebu a absenci okamžitě dostupného domácího řešení. Giraffe 1X nahrazuje část schopností radarových vozidel NC1 30/40, která slouží od roku 1995. Domácí programy, 45 obrněných vozidel Serval ve verzi pro velmi krátký dosah, 12 systémů VL MICA jako náhrada Crotale a osm plus čtyři baterie SAMP/T, mají horizont do roku 2035. Francouzský parlament na obnovu nízkovrstvé obrany vyčlenil už v rozpočtu 2024 sedm set milionů eur. Jenže peníze na papíře nestačí, když manévrové jednotky potřebují senzory teď. Saab nabídl hotový produkt s minimem úprav. Politicky navíc pomáhá, že integrace na podvozky Scania V3P probíhá ve francouzském Angers.

Co umí krabice pod 150 kilogramů

Giraffe 1X je lehký 3D radar s aktivní elektronicky řízenou anténou (AESA) na bázi gallium-nitridu, definovaný softwarem. Celý systém váží méně než 150 kilogramů. Podle produktové stránky Saab pokryje celý vyhledávací objem každou sekundu, detekuje letadla s pevným i rotujícím křídlem, rychlé střely, rakety a minometné granáty i malé drony. Výrobce uvádí záchyt UAV lehčího než karton mléka na čtyři kilometry.

Klíčový parametr ale není dosah ani rozlišení. Je to schopnost hledat cíle za jízdy. Radar nemusí zastavit, rozložit stožár, kalibrovat. Vysílající senzor v moderním boji přitahuje protiúder, a Saab otevřeně píše, že jednotky si někdy nemohou dovolit zůstat na místě déle než sekundy. Giraffe 1X na to odpovídá schopností rychle vypnout, přesunout se a znovu vysílat z jiné pozice.

Scania u francouzské konfigurace popisuje konkrétní úpravy taktického nosiče V3P:

• zadní platforma přizpůsobená radaru,
• bateriový pack pro vyšší autonomii bez externího napájení,
• operátorské displeje přímo v kabině řidiče.

Nejsou to obyčejné kamiony. Ale nejsou to ani nezničitelné pevnosti. Přesnější je říct, že se hůře lokalizují a hůře zasahují, protože okno pro protiúder se dramaticky zužuje.

Kdo další Giraffe 1X kupuje

Francie není průkopník. Švédsko objednalo pozemní verzi v srpnu 2024 na podvozcích Sisu GTP. Británie má zakázky z roku 2023 i z dubna 2026, ta poslední za zhruba 24 milionů liber, a Saab UK v květnu 2026 oznámil dokončení stého vyrobeného kusu. Americká armáda objednala Giraffe 1X pro bezpečnostní partnery na podzim 2025. Radar běží na několika kontinentech, což pro Francii znamená ověřenou dodavatelskou linku a reálnou servisní základnu.

Trend je čitelný: NATO po roce 2022 tlačí na posílení nižších vrstev protivzdušné obrany. Aliance otevřeně mluví o masivním nárůstu vzdušných hrozeb a o potřebě nových senzorů. Francouzský nákup je dílek do mozaiky, ne solitér.

Český kontext: jiná vrstva, podobná logika

Česká republika Giraffe 1X nekupuje a veřejně dostupné zdroje žádný takový plán neuvádějí. Tuzemská protivzdušná obrana staví na jiné architektuře: osm mobilních 3D radarů ELM-2084 MADR na podvozcích Tatra 8×8 pro střední vrstvu, systémy SPYDER, 24 obrněných vozidel MARS s RBS 70 NG plus osm přenosných kompletů podepsaných v červenci 2025, stíhačky a elektronický boj. MADR a Giraffe 1X si nekonkurují: izraelský radar je těžší, pokrývá širší pole a řídí efektory, švédský senzor je gap-filler blízko manévrových jednotek. Logika je ale stejná: mobilita, vícevrstvost, schopnost reagovat na drony.

Šestnáct francouzských radarů na kamionech samo o sobě bezpečnostní architekturu NATO nepřekreslí. Ale posilují senzorovou hustotu u jednoho z hlavních spojenců právě ve vrstvě, která byla dosud nejtenčí, tam, kde létají drony, minometné granáty a improvizované střely. A právě tam se dnes rozhodují boje.

Článek Bezpečná Francie: nakoupila 17 švédských radarů Giraffe 1X. Bude je mít na mobilních kamionech, aby nešly zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odkud se vzalo číslo 242

Největší díl tvoří Ukrajina. Na konci května 2026 švédská vláda oznámila prodej prvních 20 Gripenů E/F Kyjevu s tím, že celkový rámec jednání počítá se 100 až 150 stroji. Dodávky nových letounů mají začít ještě před rokem 2030, přičemž jako přemostění Stockholm nabídl dar až 16 starších Gripenů C/D, které by mohly chránit ukrajinské nebe už v roce 2027.

Druhý zdroj je Kanada. Saab v hovoru s investory k prvnímu čtvrtletí 2026 potvrdil intenzivní jednání s Ottawou, kde zdůrazňoval suverenitu, transfer technologií a vybudování domácího průmyslového uzlu. Mediální scénář hovoří až o 72 Gripenech. Zásadní upozornění: Kanada oficiálně stále vede program nákupu 88 stíhaček F-35 a žádné veřejné rozhodnutí o Gripenu nepadlo. Saab nicméně v Kanadě už postoupil do detailních jednání o systému včasné výstrahy GlobalEye, čímž si buduje průmyslovou přítomnost, která může celou debatu dál živit.

Třetí díl skládačky dodává Brazílie. Začátkem června 2026 vydaly Stockholm a Brasília společné prohlášení o vyjednávání dalších 20 Gripenů E/F nad rámec původního kontraktu na 36 strojů. Součet: 150 + 72 + 20 = 242.

Proč Gripen desítky let narážel

Gripen C/D létá ve Švédsku, Česku, Maďarsku, Jižní Africe a Thajsku. Pět zemí za tři dekády, to je na moderní víceúčelový bojový letoun skromná bilance. Technicky byl stroj vždy respektovaný: nízké provozní náklady, obratovost na zemi za 15 až 25 minut, schopnost operovat z krátkých a improvizovaných ploch. Jenže trh s bojovými letouny není jen o parametrech.

Gripen opakovaně narážel na politicko-průmyslovou váhu konkurentů. V klíčové kanadské soutěži se dostal do finále, ale Ottawa v roce 2023 vybrala F-35, stroj, za nímž stojí americký obranný ekosystém a alianční logika NATO. Eurofighter Typhoon zase těží z konsorcia čtyř velkých evropských zemí. Saab nabízel pružnost a suverenitu, ale kupující často volili spíš příslušnost k většímu klubu.

Paradoxně právě to, co Gripen limitovalo, ho teď táhne nahoru. Státy, které chtějí vlastní kontrolu nad integrací výzbroje, domácí průmyslový podíl a menší závislost na jednom dodavatelském řetězci, najednou vidí v menším švédském programu výhodu. Ukrajina potřebuje rychle vybudovat nové letectvo. Brazílie chce pokračovat v programu, kde její inženýři a technici reálně staví letadla. A Kanada, pokud se jednání potvrdí, hledá alternativu, která jí dá víc průmyslové autonomie.

Patnáct letadel ročně a sen o třiceti

Tady začíná problém. Saab v přepisu hovoru s investory přiznal, že dnes vyrábí zhruba 15 Gripenů ročně. Cíl je dostat se na 20 až 30 kusů po rozšíření kapacit. Výroční zpráva za rok 2025 mluví o vyšších investicích do výrobních linek, tlaku na dodavatelský řetězec a rostoucím pracovním kapitálu.

Jednoduchá matematika: i kdyby se podepsala jen polovina diskutovaných objednávek, Saab by při současném tempu potřeboval přes dekádu, než je splní. A to nepočítáme stávající pevné kontrakty: Thajsko objednalo 4 Gripeny E/F s dodávkami do roku 2030, Kolumbie 17 kusů s horizontem do roku 2032, Brazílie ještě dokončuje původní balík 36 strojů. Navíc pokud Švédsko daruje Ukrajině až 16 Gripenů C/D, bude si muset pořídit náhradní E/F pro vlastní letectvo. To je další poptávka nad rámec oněch 242.

Embraer, brazilský letecký gigant, veřejně nabídl pomoc. Továrna v Gavião Peixoto už funguje; letos v březnu z ní vyjel první Gripen E kompletně vyrobený v Brazílii. Přes 350 brazilských specialistů je vyškolených, linka existuje. Jenže brazilská kapacita má vlastní domácí závazky a export do třetí země (třeba na Ukrajinu) by vyžadoval další politická povolení. Brazilský prezident Lula přitom opakovaně odmítl i nepřímé poskytnutí munice pro Ukrajinu. Montovat tam stíhačky pro Kyjev by bylo politicky výrazně komplikovanější.

Gripen versus svět: co nabízí a co ne

Srovnání s konkurencí ukazuje, proč Gripen oslovuje jiný typ zákazníka:

• F-35 Lightning II staví na technologii stealth, senzorové fúzi a roli síťového uzlu celého bojiště. Je to vstup do amerického obranného ekosystému s milionem nalétaných hodin a globální logistickou sítí. Ale také s menší národní kontrolou nad upgrady.
• Eurofighter Typhoon nabízí vysoký výkon, rychlost až Mach 2,0 (přibližně 2 450 km/h) a silný evropský průmyslový blok čtyř mateřských zemí. Je to těžší, dražší platforma s rozsáhlým zázemím.
• Gripen E/F sází na elektronický boj, deset závěsníků, rychlou pozemní obsluhu a provoz z rozptýlených ploch. Hlavní trumf: snadnější národní kontrola nad integrací zbraní a modernizacemi.

Prakticky řečeno: F-35 kupuje ten, kdo chce stealth a hlubokou alianční síťovost. Typhoon volí ten, kdo chce těžkou evropskou platformu. Gripen je pro státy, které chtějí lehčí, pružněji provozovatelný a průmyslově suverénnější koncept. Válka na Ukrajině ukázala, jak důležitá je schopnost rychle rozptýlit letouny, opravit je v polních podmínkách a nezáviset na jednom centrálním letišti. Přesně to je Gripenova parketa.

Český kontext a co dál

Česko se do příběhu o Gripenu E/F přímo nezapojuje. Praha v září 2025 podepsala prodloužení pronájmu 12 Gripenů C/D do roku 2035, přičemž první F-35 mají dorazit v roce 2031. Maďarsko loni přiobjednalo čtyři další Gripeny C, ale ani ono nepřechází na verzi E/F. Výrobní přetlak u Saabu tak české plány bezprostředně neovlivní.

Pro Saab je situace historicky unikátní. Firma, která dekády bojovala o každý export a opakovaně prohrávala s většími hráči, se najednou ocitla v pozici, kdy jí zájem převyšuje výrobní možnosti. Není to jen válečná konjunktura: Kolumbie a Thajsko podepsaly kontrakty ještě před ukrajinskou dohodou, Brazílie buduje program od roku 2014. Válka a evropská bezpečnostní krize poptávku zrychlily, ale nezačaly ji.

Otázka teď nezní, jestli o Gripen někdo stojí. Otázka zní, jestli ho Saab dokáže dodat dřív, než zákazníkům dojde trpělivost.

Článek Desítky let je nikdo nechtěl, teď Saab slaví nečekaný úspěch. Hrozí mu objednávky na 242 Gripenů najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co umí švédský Archer na papíře

Archer je plně automatizovaná kolová samohybná houfnice ráže 155 mm s délkou hlavně 52 kalibrů, osazená na podvozku 6×6. Vyrábí ji BAE Systems Bofors a celá filozofie stroje stojí na jednom principu: posádka tří až čtyř lidí nemusí při střelbě ani při přesunu opustit obrněnou kabinu. Podle produktového listu BAE Systems vypadají klíčové parametry takto:

• Dostřel: 30 km standardní tříštivotrhavou municí, 40 km střelou HEER, 35 km protitankovou municí BONUS a až 50 km naváděným granátem Excalibur.
• Kadence: až 8 ran za minutu.
• Zásobník: 21 granátů na palubě.
• Zaujetí i opuštění palebné pozice: přibližně 20 sekund.
• Hmotnost: kolem 34 tun.

Právě munice BONUS dává Archeru schopnost, která je pro ruské tankisty obzvlášť nepříjemná. Jde o střelu se dvěma samohledacími submunicemi, které po odpálení skenují terén a útočí na obrněnce shora, tam, kde je pancíř nejslabší. Dostřel 35 kilometrů znamená, že tank ani nemusí vědět, odkud rána přišla.

Proč Archer „mizí“ jinak než v učebnici

Katalogová logika Archeru počítá s taktikou „vystřel a ujeď“: houfnice zaujme pozici, vypálí salvu a do dvaceti sekund odjíždí, než dopadne protibaterijní odpověď. Na doněcké frontě roku 2025 ale tenhle scénář narazil na realitu, kterou švédští konstruktéři nepředvídali v plném rozsahu.

Obloha je zamořená ruskými FPV drony a střelami Lancet. Lancet, s pětikilogramovou bojovou hlavicí, čtyřicetiminutovou výdrží a komunikačním dosahem 50 kilometrů, je zbraň šitá přímo na lov cenných cílů. Posádka Jurista říká, že jízda v otevřeném prostoru je vysoce riziková: průzkumné drony dokážou vystopovat i stopy pneumatik v blátě.

Odpověď? Improvizace. Ukrajinci pro Archer hloubí zamaskované pozice, jakousi „noru“ velikosti celého vozidla, překrytou maskovací sítí. Houfnice se krátce vysune k palbě, odpálí sérii a vrátí se zpět pod maskování. Okolí hlídají elektronické rušičky. Klasická taktika „vystřel a ujeď“ se proměnila v „vystřel a schovej se“. Nejcennější na Archeru tak už není jen dostřel, ale schopnost přežít v prostředí, kde i nejlepší houfnice musí myslet nejdřív na drony a teprve potom na střelbu.

Archer versus Caesar a ruská Msta-S

Ukrajina provozuje i francouzské houfnice Caesar 6×6 a srovnání obou systémů leccos prozradí o tom, proč mají na frontě různé role.

Archer vyniká tam, kde jde o přežití posádky a čas strávený na pozici. Caesar je lehčí, logisticky jednodušší a snáze škálovatelný v počtech; Česká republika si pro vlastní armádu pořizuje 52 kusů. Proti běžnému ruskému protějšku 2S19M1 Msta-S má Archer papírově výraznou dosahovou výhodu: Msta-S oficiálně uvádí maximální dostřel 24,7 až 29 km podle munice. Rozdíl deseti až dvaceti kilometrů na bojišti znamená, že Archer může pálit z pozice, kam ruská houfnice nedosáhne.

Osm strojů, které válku samy neotočí

Švédsko oficiálně potvrdilo osm dříve darovaných Archerů v aktivní službě a v březnu 2025 oznámilo objednávku dalších osmnácti kusů s dodávkami od roku 2026, spolu s pěti protibaterijními radary Arthur, bez nichž by Archer ztratil polovinu své hodnoty. V červenci 2025 Stockholm navíc poslal více než deset nových hlavní pro stávajících osm strojů, což vypovídá o intenzitě nasazení.

Dvacet šest Archerů celkem, to je elitní nástroj pro konkrétní úkoly, ne masová platforma. Širší poměr dělostřelecké palby na frontě se podle českého ministerstva obrany zlepšil z 10:1 v ruský prospěch na přibližně 2:1 hlavně díky stabilizaci dodávek velkorážové munice, ne díky jednomu typu houfnice. Archer je skalpel. Válku ale vyhrávají i lopaty, munice a radary.

Juristova Matilda stojí zamaskovaná v zahloubené pozici někde na jihu Doněcké oblasti. Nese jméno švédské instruktorky, střílí granáty za desítky kilometrů a po každé salvě mizí zpátky do své nory. Dokud bude mít munici, radary a posádku, která ví, kdy vystřelit a kdy zůstat neviditelná, bude pro ruské obrněnce jednou z nejnepříjemnějších věcí na celé frontě.

Článek Ruské tanky z ní mají hrůzu. „Matilda“ je rozdrtí na 50 km a zmizí. Švédské houfnice si ukrajinští dělostřelci považují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtvrtstoletí bez kupce

CV90120 debutoval na pařížském veletrhu Eurosatory v roce 1998. BAE Systems Hägglunds ho od té doby pravidelně ukazovala na výstavách, vylepšovala po kouscích a čekala. Marně. Ještě 22. června 2024 na dalším ročníku Eurosatory Tarkan Turkcan z BAE otevřeně přiznal, že tank stále nemá zákazníka. „Svět ještě nebyl připravený,“ řekl pro European Security & Defence.

Důvody nikdy nikdo oficiálně nesepsal do seznamu, ale logika je čitelná. V éře expedičních misí v Afghánistánu a Iráku armády buď chtěly těžké Abramsy a Leopardy s maximální ochranou posádky, nebo lehké kolové transportéry. CV90120 seděl přesně mezi dvěma židlemi: nabízel palebnou sílu hlavního bojového tanku, ale bez jeho pancéřování. Pro konvenční válku se zdál příliš lehký, pro asymetrické konflikty příliš těžký a drahý. A tak zůstával demonstrátorem. Prototypem bez domova.

Co se změnilo na podzim 2025

Zlom přišel rychle a ve dvou krocích. 17. září 2025 slovenská firma Koval Systems oznámila rozšíření spolupráce s BAE Systems Hägglunds: začíná vyvíjet samočinný nabíječ pro novou verzi CV90120. Firma ho popisuje jako „superrychlý autoloader“, který připraví další náboj během několika sekund. Zásobník v zádi věže pojme 16 ran. O necelé tři týdny později, 8. října 2025, podepsala BAE dohodu s Rheinmetallem na integraci nového 120mm kanónu L44A1 Low Recoil, kompatibilního se standardní municí NATO včetně průbojných i programovatelných střel DM11.

Jenže nejde jen o kanón a nabíječ. Celý tank přesedlal na podvozek CV90 MkIV, tedy na nejnovější generaci platformy, kterou BAE aktuálně dodává právě Slovensku v podobě bojových vozidel pěchoty. To znamená:

• Motor o výkonu až 746 kW (1 000 koní)
• Aktivní tlumení podvozku
• Nová elektronická architektura
• Těžší převodovka dimenzovaná na vyšší hmotnost
• Systém aktivní ochrany (APS)
• Hmotnost do 38 tun, zhruba o třetinu méně než Leopard 2A8

Z letitého demonstrátoru se rázem stal stroj sestavený ze tří evropských průmyslových pilířů: švédská platforma, německý kanón, slovenský autoloader.

Proč zrovna Slovensko, a proč zrovna teď

Slovensko není náhodný cíl. BAE tam už má hluboce zakořeněný dodavatelský řetězec. V únoru 2026 firma při slavnostním představení prvního slovenského CV9035 MkIV uvedla, že na programu se podílí téměř 30 slovenských firem a více než 40 % hodnoty kontraktu míří do domácího průmyslu. Koval Systems v tom hraje klíčovou roli, od dubna 2023 kompletně montuje věže CV90 a vyrábí jejich mechanické komponenty.

Slovenský ministr obrany Robert Kaliňák 23. září 2025 veřejně potvrdil, že rezort zvažuje dvě lehčí tankové alternativy, které mají být o 40 až 50 procent levnější než těžké hlavní bojové tanky a „více vyrobené na Slovensku“. Zároveň dodal, že oba kandidáti jsou stále ve vývoji a tanky nebudou připravené na nasazení ještě tři až čtyři roky. Rozhodnutí zatím nepadlo.

Tím druhým kandidátem je CFL-120 Karpat, střední tank na platformě Kaplan MT, který na bratislavském veletrhu IDEB 2026 představila česká skupina CSG ve spolupráci s tureckou FNSS. Karpat váží do 34 tun, nese věž Leonardo HITFACT MkII se 120mm kanónem kompatibilním s municí NATO a nabízí volbu mezi ručním a automatickým nabíjením. Jede až 70 km/h s dojezdem kolem 450 kilometrů.

Co to znamená pro trh, a pro Česko

Pokud Slovensko CV90120 vybere, bude to pro BAE historický zlom. Poprvé za 25 let existence projektu by tank získal referenčního uživatele. A v obranném průmyslu platí, že první zákazník odemyká dveře dalším: nikdo nechce kupovat stroj, který nikdy nikdo nenasadil.

Podle nás ale samotný slovenský autoloader trh nezmění. Změní ho kombinace: nižší hmotnost než u klasických MBT, nižší pořizovací i provozní náklady, kompatibilita s široce rozšířenou rodinou CV90 a ověřený model lokalizace výroby. Pro menší evropské armády, které si nemohou dovolit šedesátitunové Leopardy ani jejich logistiku, je to poprvé skutečně uvěřitelná nabídka, ne prototyp na výstavě, ale průmyslově poskládaný produkt.

Česko jde zatím jinou cestou. V září 2025 objednalo 44 tanků Leopard 2A8 s opcí na dalších 14 kusů, dodávky mají běžet od roku 2028 do roku 2031. Na programu se podílí minimálně 11 českých firem s průmyslovou spoluprací za nejméně 1,9 miliardy korun. Aktivní český program na lehký tank kategorie CV90120 v otevřených zdrojích neexistuje. Ale princip je stejný: lokalizace výroby a domácí průmyslový podíl jsou dnes standardní podmínkou velkých evropských obranných nákupů, ne slovenskou výjimkou.

Autoloader jako vstupenka, ne jako zázrak

Koval Systems u projektu CV90120 nedělá jen sériovou montáž podle cizích výkresů. Firma sama zdůrazňuje, že dostává základní podklady od BAE a dopracovává je do produkční podoby, jde tedy o skutečný vývoj, ne o pouhý offset. Investice Kovalu do projektu přesahují 10 milionů eur. Pro slovenskou firmu bez veřejně doložené předchozí historie autoloaderových projektů je to ambiciózní skok, ale opřený o tři roky práce na věžích CV90.

Přesnou technickou architekturu nabíječe (schéma podávání, bezpečnostní logiku, přesný nabíjecí cyklus) firma veřejně nezveřejnila. Víme, že zásobník pojme 16 ran v zádi věže a že systém má být výrazně rychlejší než starší řešení, které sám BAE v roce 2024 označil za zastaralé. Detaily přijdou s tím, jak se projekt posune z vývojové fáze blíž k případné sériové výrobě.

Čtvrtstoletí je v obranném průmyslu neobvykle dlouhá doba na to, aby stroj čekal na svůj moment. CV90120 ho možná právě dostává, ne díky jedné součástce, ale díky tomu, že se svět konečně posunul tam, kde na něj ten tank celou dobu čekal.

Článek Švédský lehký tank 25 let nikdo nechtěl. Teď dostal slovenský automat na 16 ran a může změnit trh se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se míří celým tankem

Klasický tank otáčí věží doleva a doprava, hlavní zvedá a sklápí. Strv 103 nic z toho nemá. Směr palby do stran nastavuje natočením celého trupu: pásy se roztočí proti sobě a vozidlo se otočí na místě. Výškový náměr řeší hydropneumatické odpružení: olej se přepouští mezi předními a zadními válci podvozku, čímž tank zvedá nebo sklápí příď. Kanón se nehýbe. Hýbe se celý stroj.

Zní to pomalu, ale americké zkoušky ve Fort Knox v letech 1975–1976 ukázaly něco jiného. Při průměru zhruba 400 výstřelů potřeboval Strv 103B k otevření palby 13,1 sekundy, proti 12,7 sekundy u věžového M60A1. Rozdíl statisticky zanedbatelný. Při střelbě z krátkého zastavení nebyl mezi oběma systémy zásadní odstup. A 180° otočku zvládl S-tank za pouhé dvě až tři sekundy.

Couvání jako bojová disciplína

Třetí člen osádky, zadní řidič a radista, nebyl doplněk. Byl klíčem k celé taktice. Po výstřelu z kryté pozice mohl S-tank okamžitě couvat plnou rychlostí, aniž by nepříteli nastavil tenčí boční pancíř. Už švédská studie z roku 1961 to považovala za konkrétní taktickou výhodu: tank vystřelí, stáhne se za terénní záhyb a změní pozici, zatímco protivník míří na místo, kde už nikdo není.

Švédská doktrína nepočítala s pasivním zakopáním v lese. Obrněné brigády se Strv 103 měly vést protiútoky proti výsadkům a předmostím. Rychlý ústup čelem k nepříteli nebyl defenzivní gesto, byl součástí agresivního manévrového boje na krátkých vzdálenostech ve skandinávském terénu.

Kde koncepce narážela na limity

Bezvěžový design přinášel extrémně nízkou siluetu, jednodušší automatické nabíjení a fakt, že střelec-řidič nemusel předávat cíl nikomu dalšímu: kdo ho viděl, ten střílel. Jenže za to se platilo.

• Střelba za jízdy byla prakticky nemožná nad 200 metrů. Centurion ve švédské službě směl pálit za pohybu do zhruba 800 metrů.
• Výcvikové nároky byly paradoxně vyšší než u složitějšího věžového systému. Americká zpráva z Fort Knox výslovně konstatovala, že „jednoduchý“ S-tank vyžaduje víc tréninku, ne méně.
• Přesnost nebyla inherentně horší, to testy vyvrátily. Ale z čistě stacionární polohy potřeboval S-tank na větší úhly o pět až šest sekund navíc oproti M60A1.

Švédská studie z roku 1961 přitom argumentovala, že tehdejší stabilizace kanónů šetřila při střelbě za pohybu nad 500 metrů jen minimálně. V logice šedesátých let to dávalo smysl. Jakmile se v dalších dekádách prosadila kvalitní stabilizace a střelba za pohybu se stala standardem, výhody pevné lafetace přestaly většině armád vyvažovat její omezení.

Tank, ne stíhač tanků

Nálepka „stíhač tanků“ provází S-tank dodnes, kvůli vzhledu i kvůli omezení střelby za jízdy. Švédské prameny ji ale výslovně odmítají. Strv 103 sloužil v obrněných brigádách ve stejné roli jako Centurion, pod společným polním předpisem pro tankovou četu. Pohonná soustava kombinující vícepalivový diesel Rolls-Royce K60 s plynovou turbínou Boeing dávala vozidlu mobilitu srovnatelnou se soudobými hlavními bojovými tanky. Švédsko na této architektuře stavělo část své tankové síly přes tři desetiletí: verze 103B sloužila do roku 1988, modernizovaná 103C až do roku 2001, kdy ji nahradily Leopardy 2.

Stridsvagn 103 nebyl tank navzdory absenci věže. Byl tankem postaveným pro jiný způsob boje, a v podmínkách, pro které vznikl, fungoval. Že ho nikdo nezkopíroval, nevypovídá o jeho selhání. Vypovídá to o tom, jak úzce byl šitý na švédskou doktrínu, švédský terén a švédskou představu o tom, jak se má válčit.

Článek Stridsvagn 103 (S-Tank): švédský unikát bez věže, který mířil celým svým tělem a pozpátku jel stejně rychle jako dopředu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři letouny, jedna časová osa

Příběh má tři hlavní postavy a je důležité je nepoplést. E-3A Sentry je současná alianční flotila, čtrnáct strojů odvozených od Boeingu 707, které NATO vlastní a provozuje ze základny Geilenkirchen v Německu od ledna 1982. Jeden E-3 pokryje radarem přes 312 tisíc čtverečních kilometrů, zhruba rozlohu Polska; tři stroje v koordinovaných orbitách zajistí nepřerušený dohled nad celou střední Evropou.

E-7A Wedgetail měl být jejich nástupce. V listopadu 2023 NATO oznámilo nákup šesti kusů s cílem prvního operačního nasazení v roce 2031. Boeing na platformě 737-700 nabízel deset operátorských stanic, přes deset hodin ve vzduchu a tankování za letu. Solidní stroj, žádný outsider.

A pak je tu Saab GlobalEye, platforma pro vzdušné varování a řízení na trupu Bombardier Global 6000/6500 s radarem Erieye ER. Menší než E-3, ale modernější: aktivní elektronicky řízená anténa, multidoménové senzory pro vzdušné, námořní i pozemní cíle, přes dvanáct hodin výdrže a deklarovaná detekce nízko letících hrozeb ve výšce 60 metrů na vzdálenost přes 848 km (458 námořních mil).

Jak se zhroutila americká cesta

Zlom přišel 26. června 2025. Americké ministerstvo obrany v rozpočtovém briefingu k fiskálnímu roku 2026 oznámilo, že program E-7 pro US Air Force ruší. Důvody byly tři a všechny bolestivé: zpoždění harmonogramu, nárůst ceny z 588 na 724 milionů dolarů za kus a pochybnosti o přežitelnosti stroje v prostředí aktivního rušení a moderní protivzdušné obrany.

Dominový efekt byl rychlý. Bez americké objednávky ztratil program ekonomiku rozsahu i strategickou logiku. V listopadu 2025 nizozemské ministerstvo obrany oznámilo, že evropští partneři nákup šesti E-7 zastavují, americký odchod podle Haagu zrušil finanční i strategickou bázi celého projektu. Nizozemci zároveň výslovně zmínili potřebu investovat co nejvíc do evropského průmyslu.

A právě tady vstoupil do hry Saab. Ne jako náhlý nápad, ale jako uchazeč, který na tuto příležitost čekal od února 2023, kdy reagoval na alianční výzvu k informacím.

Proč právě GlobalEye

NATO k květnu 2026 nezveřejnilo detailní hodnoticí zprávu, proč dalo přednost Saabu. Logika je ale čitelná. GlobalEye je hotový produkt, pět kusů létá ve Spojených arabských emirátech, Švédsko si stroj objednalo a Francie v prosinci 2025 podepsala kontrakt na dva kusy s opcí na další dva za zhruba 12,3 miliardy švédských korun, s dodáním mezi lety 2029 a 2032. Francie se tak stala prvním evropským zákazníkem, který zakázku fakticky potvrdil, a de facto ověřila, že GlobalEye je pro evropské armády přijatelný.

Oproti stárnoucímu E-3 nabízí GlobalEye zásadní posun v detekci malých a nízko letících cílů, tedy přesně těch hrozeb, které se ukázaly jako klíčové nad Ukrajinou i při incidentech s drony nad Polskem. Saab deklaruje funkčnost radaru v prostředí silného rušení a odrazu od terénu. Menší trup znamená nižší provozní náklady a možnost operovat z kratších drah.

Kompromisy existují. E-3 je větší platforma s prostornějším operačním prostorem pro až devatenáct specialistů, doletem přes 9 260 km (5 000 námořních mil) a zavedenou infrastrukturou tankování za letu. GlobalEye je jiná filozofie, štíhlejší, digitálnější, ale s menší posádkou a menším fyzickým zázemím na palubě.

Pět miliard eur a co bude dál

Podle reportu Defense News z 24. dubna 2026 NATO směřuje k objednávce deseti až dvanácti GlobalEye za odhadovaných zhruba 550 milionů eur za kus. Celková hodnota tak přesahuje pět miliard eur, a to ještě bez výcviku, podpory a infrastruktury. Formální podpis kontraktu ale k datu publikace veřejně oznámen nebyl.

Pro Saab by uzavření takové zakázky znamenalo proměnu z respektovaného regionálního výrobce v de facto evropský referenční standard pro vzdušný dohled. Firma už v prvním čtvrtletí 2026 hovořila o zájmu z Německa a Polska a o vývoji bezpilotních variant pro vzdušné včasné varování.

A právě bezpilotní dimenze je důležitá. NATO v únoru 2026 přejmenovalo svůj program z „Future“ na „Federated Surveillance and Control“ a výslovně uvedlo, že budoucí schopnost nebude stát na jednom typu letounu, ale na propojení aliančních, národních, pozemních, vzdušných, námořních, kosmických i bezpilotních prostředků. GlobalEye má být jádrem, ne celým řešením.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Česká republika patří mezi šestnáct plných členů programu NAPMO, který alianční AWACS provozuje. Nejde tedy o to, že by si Praha kupovala vlastní stroje, jde o podíl na společné schopnosti. Pokud se nástupnický program uzavře v podobné multinárodní logice, změna se ČR dotkne přes financování, personální zapojení a operační strukturu NATO.

Krátkodobě se pro obranu středoevropského vzdušného prostoru nic nemění. E-3 mají podle aliančních dokumentů létat do roku 2035 a už teď operují na východním křídle, kde sledují i dění nad Ukrajinou. Střednědobě by modernější platforma měla přinést lepší schopnost detekovat právě ty hrozby, které dnes trápí region nejvíc, malé a nízko letící bezpilotní prostředky.

Boeing ztratil alianční nástupnický program, který měl na dosah. Saab stojí před největší zakázkou ve své historii. A NATO se učí, že budoucnost vzdušného dohledu možná nebude mít americký motor ani rotující talíř na zádech, ale švédský radar a kanadský trup.

Článek NATO vyměnilo americké AWACS za švédské letouny. Boeing po 48 letech prohrál, Saab slaví obří kontrakt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Stockholm schválil, a co ještě ne

Švédská tisková zpráva používá formulace „umožňuje nákup“ a „hodlá darovat“. Vláda tedy otevřela cestu k nákupu a deklarovala záměr darovat. Nejde o nezávazné jednání: politické rozhodnutí padlo, finanční rámec existuje, ukrajinský parlament ratifikoval úvěrovou dohodu. Zároveň ale v otevřených zdrojích chybí důkaz o samostatném hlasování švédského Riksdagu přímo o gripenovém obchodu.

Podstatné je, odkud peníze tečou. Ukrajina bude nákup E/F financovat z unijního úvěru, jehož celkový strop činí až 90 miliard eur. Splácení je podle ukrajinského parlamentu nastaveno výlučně z budoucích ruských reparací. Pro rok 2026 je obranná složka tohoto rámce vyčíslena na 28,3 miliardy eur, rozpočtová na 16,7 miliardy. Gripeny za 2,5 miliardy eur jsou tedy jedním řádkem v mnohem větším účtu, který nakonec zaplatí Moskva, pokud se reparace skutečně zrealizují.

Proč právě Gripen komplikuje Rusku život

Nejde jen o počet kusů. Klíčové je, co Gripen umí a k čemu byl od počátku navržen.

Gripen C/D, verze, kterou Ukrajina dostane darem:

• Desetiminutový obrat mezi misemi
• Provoz z krátkých improvizovaných ploch o rozměrech 800 × 16 metrů
• Osm závěsníků, maximální vzletová hmotnost 14 000 kg
• Vysoká provozní dostupnost při minimální pozemní podpoře

Gripen E/F, verze, kterou si Ukrajina kupuje:

• Radar s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA)
• Infračervený vyhledávací a sledovací systém (IRST)
• Výrazně pokročilejší elektronický boj
• Deset závěsníků, 16 500 kg maximální vzletové hmotnosti, tah motoru 98 kN

Celá filozofie Gripenu stojí na rozptýleném provozu. Stroj byl navržen pro švédský scénář studené války, kde sovětské rakety ničí velké základny a letouny musí operovat ze silnic, lesních cest a záložních ploch. Přesně to je realita, ve které dnes žije ukrajinské letectvo. Ruské balistické a řízené střely systematicky ohrožují leteckou infrastrukturu. Gripen na to odpovídá konstrukcí: malý tým techniků, rychlé přezbrojení, minimální závislost na pevné základně.

Podle nás je právě tohle nejsilnější argument celého balíku. Ne samotné číslo 36, ale ekosystém, který dává smysl pro válku s trvalou hrozbou úderů na zem. Rusko nebude čelit šestatřiceti letadlům na jednom místě, bude čelit desítkám rozptýlených pozic, z nichž každá může během minut vyslat ozbrojený stroj.

Kdy gripeny reálně dorazí na frontu

Tady je potřeba krotit očekávání konkrétními čísly. Šéf Saabu v dubnu 2026 při hovoru s investory mluvil o dodávkách nových strojů „od let 2028, 2029 a dále“. Výrobní kapacita Saabu se pohybuje kolem patnácti kusů ročně a firma teprve řeší její navýšení. Dvacet gripenů E/F tedy není záležitost měsíců.

U darovaných C/D je situace jiná: stroje fyzicky existují ve švédských hangárech. Jejich předání je ale vázáno na okamžik, kdy Ukrajina „přikročí k zamýšlenému nákupu“ E/F. Přesný termín zveřejněn nebyl.

A pak je tu výcvik. Saab uvádí, že zkušení brazilští piloti zvládli základní přeškolení na Gripen za jedenáct týdnů a padesát letů. Česká zkušenost z Čáslavi ale ukazuje, že po typovém přeškolení ve Švédsku následuje zhruba rok domácího bojového výcviku se sto až sto padesáti letovými hodinami, než je pilot plně bojeschopný. Švédský ministr obrany Pål Jonson už v květnu 2026 jednal s ukrajinským protějškem Mychajlem Fedorovem právě o výcviku personálu pro systém Gripen. Stockholm navíc už v roce 2023 nařídil svým ozbrojeným silám zajistit orientační výcvik ukrajinských pilotů.

Český kontext: pronájem běží, výcvik se rozjíždí

Česká armáda provozuje gripeny C/D, tedy tutéž verzi, kterou Ukrajina dostane darem. Pronájem dvanácti strojů je smluvně ukotvený do roku 2035 včetně průběžné modernizace. Švédská agentura FMV navíc podepsala se Saabem servisní a údržbový kontrakt na roky 2026–2027 s opcemi do 2029, který výslovně pokrývá i exportní zákazníky. Krátkodobý kolaps náhradních dílů pro Česko tedy nehrozí, ale s růstem ukrajinského programu logicky poroste tlak na výrobní a servisní kapacity.

Česko se už do příběhu zapojilo i jinak. Armáda schválila bezplatné předání 150 letových hodin pro výcvik až osmi ukrajinských pilotů v podniku LOM Praha, s mandátem do konce roku 2026. Nejde sice přímo o gripenový konverzní program, ale české know-how a infrastruktura existují a čekají na případné formální zapojení.

Větší obrázek: první tranše, ne celý příběh

Už nezávazný dopis o záměru z října 2025, podepsaný Zelenským a Kristerssonem v Linköpingu, pracoval s mnohem širší ambicí. Tehdejší debata se točila kolem potenciálního exportního programu v řádu sta až sto padesáti strojů. Saab v únoru 2026 podepsal s ukrajinským obranným průmyslem memorandum o spolupráci v oblasti letectví a vzdušného průzkumu. Současných šestnáct plus dvacet kusů lze proto číst jako první konkrétní tranši většího konceptu.

Ruský mediální prostor zprávu zachytil okamžitě; agentura TASS ji převzala ještě ráno 28. května. Oficiální reakci Kremlu se ale v otevřených zdrojích do uzávěrky nepodařilo dohledat.

Třicet šest gripenů samo o sobě válku neotočí. Ale třicet šest strojů navržených přesně pro typ války, kterou Ukrajina vede, rozptýlených, rychle přezbrojitelných, operujících z improvizovaných ploch a vybavených moderní elektronikou, to je něco, na co ruské letectvo dosud nemuselo odpovídat.

Článek Rusko se díky Švédsku otřese v základech: Ukrajina dostane darem 16 Gripenů C/D a dalších až 20 Gripenů E/F si koupí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Černý scénář není apokalypsa, ale pondělí před válkou

Scénář Aurora 26 nezačínal výbuchem. Začínal sabotáží. Na Gotlandu vypadl proud, zásobování potravinami se zhroutilo, komunikační sítě selhaly. Blíže nejmenovaný stát, přičemž švédské ozbrojené síly mluví o „vážné hrozbě z východu“, budoval síly u východní hranice NATO. Článek 5 ještě nikdo neaktivoval. A právě v téhle šedé zóně, kdy formálně není válka, ale fakticky už probíhá útok, se odehrávala většina rozhodování.

Tohle je ten „černý scénář“ z oficiálního popisu cvičení: ne jaderný úder, ne invazní flotila na obzoru, ale rozklad civilní infrastruktury ostrova v momentě, kdy politici ještě jednají a velitelé nemají jasný mandát. Gotlandský pluk musel současně chránit kritickou infrastrukturu, přijímat spojenecké posily z USA, Británie, Dánska a Ukrajiny a udržet ostrov funkční pro civilní obyvatelstvo. Logistika, velení, komunikace, vše pod tlakem najednou.

Drony jako hlavní stresový test

Jádrem cvičení nebyla klasická tanková bitva. Byly to drony. NATO ve svém oficiálním videu z Aurora 26 popsalo, že ukrajinské týmy nasadily průzkumné i útočné bezpilotní prostředky proti aliančním jednotkám, přičemž některé z nich byly záměrně vyslány bez jakékoli protidronové ochrany. Tanky a bojová vozidla, která na ukrajinské frontě denně čelí FPV dronům, tu stála odkrytá. Záměrně.

Švédský vrchní velitel Michael Claesson to pro Reuters shrnul jednou větou: Švédsko potřebuje víc výcviku s drony i proti nim. Ukrajinský podplukovník Pavel Storozhuk, který na Gotlandu velel společnému dronovému týmu, dodal kontext, jeho lidé přinesli to, co se nedá nasimulovat v počítači: instinkt z tisíců hodin nad skutečným bojištěm.

Výsledek? Po každém „zničení“ jednotky následovala pauza, rozbor a úprava taktiky. Vojáci se učili číst terén jinak, měnit intervaly přesunů, reagovat na zvuk, který na ukrajinské frontě znamená smrt do pěti sekund. Levná lekce. V ostrém nasazení by stála životy.

Proč zrovna Gotland

Gotland není náhodná kulisa. Švédská obranná komise ho ve své zprávě z roku 2024 označila za klíčový pro schopnost Aliance bránit Estonsko, Lotyšsko a Litvu. Kdo kontroluje tento vápencový ostrov uprostřed Baltského moře, kontroluje námořní trasy i vzdušné koridory k Pobaltí. Claesson to pro AP zformuloval ještě ostřeji: Gotland je faktická kontrola centrálního Baltu.

Strategický význam ostrova přitom není objev roku 2026. Už švédská obranná politika pro období 2016–2020 ho označovala za území zásadního strategického významu. Co se změnilo, je kontext: Švédsko je teď členem NATO, Rusko vede válku na Ukrajině a v Baltském moři přibývá sabotáží podmořské infrastruktury. Aurora 26 byla první velkou cvičnou akcí celé švédské armády v roli spojence, a Gotland byl logickým místem, kde si tuto roli vyzkoušet pod maximálním tlakem.

Řízená prohra není novinka, ale nikdy nebyla takhle tvrdá

NATO pracuje s konceptem realistického protivníka (OPFOR) od roku 2012. Joint Warfare Centre v norském Stavangeru výslovně uvádí, že válečné hry mají velitelům umožnit zažít „simulované selhání“, aby se vyhnuli tomu skutečnému. Cvičení odjakživa končí vyhodnocením chyb a seznamem poučení. Tohle není revoluce.

Revoluce je v intenzitě. V Aurora 26 nešlo o počítačovou simulaci, kde se na monitoru rozsvítí červená. Šlo o skutečné drony nad skutečnými vojáky, kteří skutečně nevěděli, odkud přiletí úder. Ukrajinská přítomnost navíc přesáhla vzdušný prostor, ukrajinští instruktoři během cvičení školili švédské vojenské policisty v zacházení s válečnými zajatci. Další vrstva reality, kterou si západní armády třicet let mohly dovolit ignorovat.

Co to znamená pro Česko

Česká armáda v oficiálním seznamu účastníků Aurora 26 nefiguruje. Ale logika cvičení jí není cizí. Federated Cloud 2026 v dubnu testoval spojení pod elektronickým útokem a simulovaným vyřazením vlastních prostředků. Hradba 2025 prověřovala obranu proti šesti desítkám dronů a hostitelskou podporu spojeneckých sil. Steadfast Dart 2026 nacvičoval rychlé nasazení českého komanda v multidoménových operacích. Český náčelník generálního štábu po lednovém zasedání Vojenského výboru NATO shrnul, že Aliance musí být schopna jednat okamžitě, a realistický výcvik je nutnost, ne výjimečný exces.

Nejde o signál, že válka v Baltu začne zítra. Jde o signál, že NATO už nepovažuje drahé chyby v oblasti dronů, logistiky a reakce na sabotáž za přijatelné. Na gotlandských pláních v květnu 2026 švédští vojáci třikrát „zemřeli“. Aby příště nemuseli.

Článek NATO se na Gotlandu připravuje na černý scénář. Vojáci mají selhat, aby nepadli ve válce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Švédsko odtajnilo

Kompletní veřejný inventář spisů neexistuje, ani švédská média ho nedostala. Podle reportáže SVT z 14. května 2026 ale Försvarsmakten zrušila utajení u většiny dokumentace k U137. Už koncem dubna 2026 Marinmuseum v Karlskroně propagovalo přednášku, která výslovně mluvila o „nově odtajněném rozsáhlém materiálu“ a slibovala „zcela nový obraz“ události.

Mezi doloženě využívanými prameny figurují:

• švédské válečné deníky z inkriminovaných dnů,
• osobní deník vrchního velitele ozbrojených sil (ÖB) Lennarta Ljunga,
• Ljungova souhrnná zpráva vládě ze 4. listopadu 1981,
• materiály švédské signální zpravodajské služby FRA.

Právní rámec odtajnění je prozaický. Švédský zákon stanoví maximální standardní hranici utajení informací k totální obraně na 40 let. Událost je z roku 1981, základní lhůta tedy uplynula kolem roku 2021. Proč Försvarsmakten utajení formálně zrušila až v poslední době, oficiálně nikdo nevysvětlil.

Tři vrstvy jednoho příběhu

Klíčové na celé kauze není to, zda sovětská ponorka byla ve švédských vodách. Byla, fyzicky uvízlá na skále, obklopená švédskými plavidly, s posádkou, kterou bylo možné vyslechnout. To je nesporné. Sporná je otázka úmyslu, a právě ta formovala celou krizi.

Oficiální výklad z roku 1995 byl jednoznačný: komise konstatovala, že při tehdejších navigačních a viditelnostních podmínkách musel být průnik úmyslný.

Vyšetřování z roku 2001 (SOU 2001:85) už bylo opatrnější. Zaznamenalo zásadní indicii: signální zpravodajství FRA zachytilo, že sovětské velení zpočátku hledalo ponorku v jejím patrolovacím prostoru východně od Bornholmu, tedy stovky kilometrů od Karlskrony. Pokud Moskva sama nevěděla, kde ponorka je, těžko mohla její průnik do švédských vod naplánovat. Vyšetřování zároveň výslovně napsalo, že rozhodnutí ÖB Ljunga jednat za předpokladu úmyslného průniku „udalo tón celé krizi“.

Nová fredholmovská interpretace jde ještě dál. Historik Michael Fredholm, bývalý analytik FRA, tvrdí, že švédské velení velmi brzy uzamklo verzi o záměrné sovětské provokaci a tím vyrobilo „konflikt, který neexistoval“, tedy ne že by k porušení suverenity nedošlo, ale že eskalace do tvrdé diplomaticko-vojenské krize nemusela mít takovou podobu.

Proč se první výklad tak snadno zafixoval

Kontext podzimu 1981 leccos vysvětluje. Sovětský svaz právě dokončoval rozsáhlé cvičení Zapad-81, napětí mezi bloky rostlo a Švédsko mělo čerstvé zkušenosti s neidentifikovanými podmořskými kontakty ve svých vodách. Když se na skále u Karlskrony objevila skutečná sovětská ponorka, zapadla dokonale do existujícího narativu.

Jaderná dimenze krizi ještě přiostřila. Technici švédského obranného výzkumného ústavu FOA provedli měření a dospěli k závěru, že na palubě jsou s vysokou pravděpodobností nukleární hlavice. Premiér Fälldin to 5. listopadu oznámil veřejně. V tu chvíli už nešlo o lokální navigační nehodu, šlo o jadernou zbraň na území neutrálního státu.

Sovětská strana po celou dobu i v pozdějších expertních rozhovorech z let 1992–1994 trvala na verzi navigační chyby. Tvrdila, že rozhodující byla poškozená radiová zaměřovací technika, nikoli gyrokompas. Švédská strana to odmítala. Ale indicie z FRA, které naznačovaly, že Moskva o poloze ponorky skutečně nevěděla, se do veřejného obrazu tehdy plně nepropsaly.

Co z toho plyne pro dnešek

Bylo by snadné číst odtajnění jako signál, že Švédsko měkčí postoj k Rusku. Opak je pravda. Švédsko vstoupilo do NATO 7. března 2024, podílí se na aliančním plánování a odstrašení v Baltském regionu a v roce 2025 podepsalo memorandum o posílení ochrany podmořské infrastruktury v Baltském moři.

Relevance příběhu U137 není v tom, že by zpochybňoval dnešní ruskou hrozbu. Česká Bezpečnostní strategie z roku 2023 označuje Rusko za zásadní hrozbu a říká, že ohrožení spojence je ohrožením i České republiky. Pointa je jinde. Rozdíl mezi „porušením suverenity“ a „úmyslem porušit ji“ se může zdát akademický, ale v říjnu 1981 ten rozdíl rozhodoval o tom, zda pobřežní baterie vystřelí. Podle nás je to nejsilnější lekce celého příběhu: i oprávněně napjatý bezpečnostní rámec potřebuje prostor pro revizi první interpretace, jinak se z incidentu stane krize a z krize málem válka.

Čtyřicet pět let stará ponorka na švédské skále dnes připomíná, že nejnebezpečnější moment krize nemusí být ten, kdy protivník jedná, ale ten, kdy si vlastní strana příliš rychle řekne, že ví proč.

Článek Švédsko zveřejnilo utajované dokumenty o incidentu z roku 1981 se sovětskou ponorkou S-363. Krize byla zbytečná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gotland: ostrov, který mění cenu války

Gotland není jen turistická destinace s vikinskou historií. Švédská obranná komise ho ve své dubnové zprávě z roku 2024 označuje za „zvlášť důležitý pro obranu Estonska, Lotyšska a Litvy“. Kdo drží Gotland, kontroluje námořní a vzdušné trasy ve střední části Baltu. A právě proto tam švédské ozbrojené síly budují Stridsgrupp Gotland – redukovanou brigádu se vším, co obrana ostrova proti kvalifikovanému protivníkovi vyžaduje: tanky, pěchotu, dělostřelectvo, protivzdušnou obranu, logistiku i velení.

Formulace „300 km od ruských hranic“ je geografická zkratka, ale přesná. Gotland leží zhruba v této vzdálenosti od kaliningradské enklávy, kde Rusko soustřeďuje námořní i raketové kapacity. Švédské ozbrojené síly přímo uvádějí, že zrychlenou obnovu pluku P 18 na ostrově spustila ruská invaze na Ukrajinu a kroky, které jí předcházely.

Co dělá Leopard 2A8 tak těžkým soupeřem

Strv 123B není kosmetická modernizace. Podle technického prospektu KNDS jde o stroj s těmito klíčovými parametry:

• Kanon 120 mm L55A1 s efektivním dostřelem přes 5 000 metrů
• Hmotnost 61,5–64,3 tuny s rozšířenými ochrannými balíky
• Motor 1 500 koní (přibližně 1 103 kW), pomocná energetická jednotka (APU)
• Digitální velení a řízení, moderní termovize pro velitele i střelce
• Připravenost na integraci izraelského systému aktivní ochrany Trophy

Trophy je systém aktivní ochrany typu „hard-kill“ od firmy Rafael: detekuje přilétající protitankovou střelu, klasifikuje ji a zničí ještě před zásahem vozidla. Pokrývá 360° v azimutu a míří i proti moderním řízeným střelám útočícím shora.

Pro srovnání: ruský T-90M, hlavní soudobý ruský tank nasazovaný na Ukrajině, váží podle dostupných technických přehledů 46,5 tuny, nese 125mm kanon s možností odpalovat řízenou střelu Refleks a chrání ho reaktivní pancíř Relikt. Leopard 2A8 z veřejně dostupných dat víc sází na ochranu posádky, senzory a síťové velení; T-90M na nižší profil, hmotnost a raketovou munici z hlavně. Plné oficiální ruské specifikace nejsou veřejně k dispozici, ale i z dostupných parametrů je patrné, že švédské stroje představují kvalitativní skok.

Nejde jen o Švédsko: leopardí pás kolem Baltu

Švédský program nestojí izolovaně. Norsko přebírá 54 Leopardů 2A8 – první stroje dorazily na základnu Rena v dubnu 2026 a od podzimu 2027 mají tvořit první tankovou eskadronu. Litva podepsala kontrakt na 44 kusů téhož typu v rámci společné pořizovací dohody s Německem. KNDS v listopadu 2025 hovořila o „sjednoceném evropském pořizovacím procesu“, do něhož vstoupily i Nizozemsko a Česká republika.

Česko přitom plánuje minimálně 61 a maximálně 77 Leopardů 2A8, s prvními dodávkami od roku 2028. Oproti Švédsku začínáme později a s menším počtem – ale směřujeme ke stejné platformě, což v aliančním rámci znamená sdílenou logistiku, munici i výcvik.

Výsledkem je pás interoperabilních těžkých sil od severního Norska přes Švédsko a Pobaltí až po střední Evropu. NATO k tomu od ledna 2025 provozuje námořní aktivitu Baltic Sentry a pracuje s novou generací regionálních obranných plánů zahrnujících předsunutou přítomnost až na brigádní úrovni.

Kdy to bude hotové – a stačí to?

Střízlivý pohled na harmonogram: první Strv 123B mají podle KNDS začít přicházet ve druhé polovině roku 2027. Výroční zpráva švédských ozbrojených sil za rok 2025 potvrzuje, že dosud žádné dodávky neproběhly. Plná bojová hodnota celé 154kusové flotily je realisticky záležitost přelomu dekády.

Samotné tanky Rusko „nezastaví“ – žádná jednotlivá zbraň to nedokáže. Ale švédská vláda popisuje situaci jako nejvážnější bezpečnostní krizi od druhé světové války a obranná komise označuje Rusko za nejzávažnější dlouhodobou hrozbu pro bezpečnost Evropy. V tomto kontextu 154 moderních tanků na Gotlandu a ve čtyřech brigádách mění lokální poměr nákladů a rizik. Jakákoli operace v centrálním Baltu se stává dražší, pomalejší a méně předvídatelnou – a to ještě před tím, než do rovnice vstoupí zbylých třicet aliančních armád.

Odstrašení není zeď. Je to kalkulace, ve které protivník počítá, co ho operace bude stát. Švédsko právě tu kalkulaci přepsalo.

Článek Rusko nemůže na konfrontaci pomýšlet: 300 km od hranic vzniká tanková armáda s Leopardy 2, která mu nedovolí projet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se na Gotlandu stalo

Cvičení Aurora 26 probíhalo od 27. dubna do 13. května 2026 na švédském území včetně Gotlandu a bylo dosud největším vojenským cvičením Švédska jako člena NATO. Ukrajina se ho zúčastnila v rámci rozšířeného partnerství s Joint Expeditionary Force – a její dronaři dostali roli agresora. Opposing force. Právě ti lidé, kteří ještě nedávno létali nad Bachmutem nebo Avdijivkou, teď útočili průzkumnými a útočnými FPV drony na švédské tanky, bojová vozidla CV90 i sesednutou pěchotu.

Podle reportáže AP i britského Forces News byly některé švédské jednotky záměrně nasazeny bez protidronových technologií, aby se ukázal čistý dopad hrozby shora. Výsledek byl jednoznačný. Ukrajinský důstojník Pavlo Storozhuk pro Sveriges Radio vysvětlil, že do Švédska přijeli lidé „z nejžhavějších bodů fronty“ – a právě ta čerstvá zkušenost vytvořila propast, kterou švédští vojáci nedokázali překlenout.

Proč Švédové nestíhali

Problém nebyl jen v technice. Ukrajinští piloti po cvičení řekli, že Švédům chybí lepší taktika, vlastní dronové kapacity i hlubší porozumění velení pro dronovou válku. Tři faktory najednou – a každý z nich sám o sobě stačí na to, aby jednotka v moderním boji nepřežila první hodiny.

Na frontě se cyklus detekce, rozhodnutí a útoku měří v minutách. Dron najde cíl, operátor vyhodnotí, FPV letí. Švédské jednotky, zvyklé na pomalejší tempo konvenčního výcviku, na tenhle rytmus nebyly připravené. Maskování nedostatečné, reakce opožděná, rozhodovací smyčka příliš dlouhá. Ukrajinci přitom podle AP létali i „naslepo“, bez plné podpory průzkumných týmů, a improvizovali tak, jak to dělají denně na frontě.

Nejde přitom o izolovaný případ. Na estonském cvičení Hedgehog 2025 se podle analýzy Defence24 ukázaly obdobné slabiny u britsko-estonského uskupení: jednotky bez dostatečného maskování byly po útocích dronů v hodnocení označeny za bojeschopnostně vyřazené. Aurora 26 tento vzorec potvrdila v jiné zemi, s jinou armádou, ale se stejným výsledkem.

NATO nespí, ale dobíhá

Bylo by nepoctivé tvrdit, že aliance problém ignoruje. Americký brigádní generál Curtis King po cvičení na Gotlandu mluvil o nutnosti soustředit se na přežití a hlubokou detekci dronů. Švédská vláda už v říjnu 2025 oznámila investice přes 3,5 miliardy švédských korun do protidronových schopností a zkrátila dodací lhůty z roku 2036 na 2028, tedy posun o osm let.

Na aliančí úrovni NATO v březnu 2026 spustilo v Lotyšsku Innovation Range pro testování bezpilotních a protidronových technologií a v dubnu tam proběhl protidronový výcvik celé brigády. Institucionální kanál JATEC (Joint Analysis, Training and Education Centre) systematicky vtahuje ukrajinské frontové scénáře do plánování a vyhodnocování aliančních cvičení. Ukrajinci už nejsou jen příjemci pomoci, stali se učiteli.

Co to znamená pro Česko

Přímý srovnávací test české armády proti ukrajinským dronařům z otevřených zdrojů neexistuje. Armáda ČR buduje vlastní dronové schopnosti: 533. prapor bezpilotních systémů cvičí operátory, v dubnu 2026 se testovala i ochrana proti dronům. V rámci mise EUMAM čeští instruktoři v Polsku a Německu školí ukrajinské vojáky včetně operátorů bezpilotních prostředků. Spolupráce tedy běží, ale jiným způsobem než švédský model „pozvi Ukrajince jako agresora a nech je, ať ti ukážou, kde máš díry“.

Podle nás by právě takový formát, otevřený, bolestivý, bez protidronového vybavení jako záchranné sítě, české armádě prospěl víc než desítky simulací. Bez konfrontace s realitou fronty se mezera neuzavře.

Zranitelnost, ne rozsudek

Aurora 26 neukázala, že by NATO nedokázalo vést válku. Ukázala něco konkrétnějšího a v jistém smyslu znepokojivějšího: že malý tým lidí s frontovou zkušeností a levnými drony dokáže během hodin rozložit jednotky, které se na tuto vrstvu boje dostatečně nepřipravily. Skutečný konflikt by samozřejmě vypadal jinak, s vícevrstvou protivzdušnou obranou, elektronickým bojem, dělostřelectvem a širšími aliančními kapacitami. Jenže dron za pár set dolarů nepotřebuje prolomit celou obranu. Stačí mu najít jednu jednotku, která se špatně maskuje.

Švédové si to na Gotlandu vyzkoušeli nanečisto. Příště to nanečisto být nemusí.

Článek NATO může být rádo, že Rusko nezaútočí. Ukrajinci rozebrali švédské vojáky při cvičení bez větších potíží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Motor, který mlčí

Klíč k neviditelnosti Gotlandu se jmenuje Stirlingův motor. Klasická dieselelektrická ponorka vydrží pod hladinou několik dní, pak musí nahoru, spustit diesely, nasát vzduch, dobít baterie. V tom okamžiku je zranitelná. Gotland tento problém obchází: její AIP (Air-Independent Propulsion) spaluje naftu s kapalným kyslíkem v uzavřeném cyklu, bez potřeby atmosférického vzduchu. Výrobce Saab popisuje Stirling jako tichý a bez vibrací, do trupu nepřenáší téměř žádný hluk. Výdrž pod hladinou se zvedá z dnů na týdny.

V Baltském moři je to devastující kombinace. Mělká voda, skalnaté dno, teplotní vrstvy, lodní provoz, to všechno vytváří akustický chaos, ve kterém pasivní sonar ztrácí účinnost. Americké námořnictvo samo přiznává, že moderní tiché konvenční ponorky jsou v pobřežním prostředí stále hůř zjistitelné. Proto si jednu půjčilo.

Lekce z Pacifiku

Žádost přišla dopisem admirála Verna Clarka v září 2004. Americké námořnictvo chtělo realistického protivníka pro výcvik protiponorkového boje, ne simulátor, ale skutečnou ponorku s myslící posádkou. HMS Gotland odplula do Pacifiku a strávila tam minimálně rok. Během více než 160 dnů cvičení plnila střídavě roli nepřátelské síly i spojeneckého průzkumného prostředku.

Podle zprávy velení třetí flotily šlo o integraci vzdušných, hladinových a podhladinových sil proti obtížně detekovatelnému cíli. Švédský institucionální materiál FMV z téhož období dodává kontext: Američané narazili na protivníka, který jim ukázal limity vlastní protiponorkové doktríny. Ne proto, že by neměli techniku, systém AN/SQQ-89 patří k nejrobustnějším lodním ASW senzorům na světě, ale proto, že fyzika mělké vody a tichý protivník jsou kombinace, kterou žádný rozpočet sám nevyřeší.

Důležitý detail: otevřené primární zdroje potvrzují průnik do obrany úderné skupiny a pozici pro simulovaný zásah. Formulace o „potopení“ letadlové lodi, která koluje médii, je v dostupných dokumentech doložená slaběji. I bez ní je ale výsledek výmluvný.

Balt po roce 2024: jiná hra

Vstupem Švédska do NATO se Baltské moře proměnilo. Aliance nyní kontroluje prakticky celé jeho pobřeží kromě ruského Kaliningradu a petrohradského prostoru. V lednu 2025 NATO spustilo aktivitu Baltic Sentry zaměřenou na ochranu kritické podmořské infrastruktury, kabelů, energetických propojek, datových tras. Vojenský výbor aliance označil ostrov Gotland za místo geostrategického významu pro severovýchodní křídlo.

Ruská Baltská flotila na to reaguje, jak může. V dubnu 2025 cvičila eskortu civilní dopravy a protiponorkový boj; v roli nepřátelské ponorky figurovala jediná Kilo. Studie švédské agentury FOI přitom ukazuje strukturální problém: Baltská flotila disponuje omezenou podhladinovou složkou, k roku 2020 evidovala jedinou operační ponorku v regionu. Zbytek tvoří korvety, malé raketové lodě a pobřežní systémy. Hladinové síly, které jsou proti tiché ponorce v mělké vodě ve výrazné nevýhodě.

Nejcennější zbraň je nejistota

Gotland sama válku nerozhodne. Je to konvenční ponorka optimalizovaná pro pobřežní operace, ne oceánský lovec s jaderným pohonem a neomezenou vytrvalostí. Proti větším jaderným plavidlům zaostává v dosahu, rychlosti i strategické výdrži.

Její skutečná síla je jiná: sea denial. Samotná možnost, že někde v Baltu operuje tichá švédská ponorka, mění kalkulaci protivníka. Ruské velení musí počítat s eskortami, širšími protiponorkovými patrolami, pomalejším manévrováním cenných lodí. Každá operace na hladině, zásobování Kaliningradu, přesun výsadkových prostředků, logistika, se prodražuje. Víc lodí, víc vrtulníků, víc času, víc rizika.

Podle nás je právě tohle nejdůležitější efekt: ne jednorázový filmový útok, ale trvalý tlak na plánovací kapacitu protivníka. Flotila, která musí neustále počítat s neviditelnou hrozbou, je pomalejší, opatrnější a méně flexibilní.

Co přijde po Gotlandu

Švédsko nesází na jednu kartu. Všechny tři ponorky třídy Gotland procházejí rozsáhlou modernizací, poslední z nich, HMS Halland, dostala kontrakt v roce 2022. Modernizace zahrnuje systémy převzaté z programu nové generace A26/Blekinge, nový optronický stožár i vylepšený Stirling. Současně Saab staví dvě ponorky třídy Blekinge s dodávkami v letech 2026–2032.

A švédská obranná komise jde ještě dál: doporučuje plánovat novou generaci náhrad za Gotland po roce 2035 a zvažuje navýšení celkového počtu ponorek na šest. Obranná rezoluce 2025–2030 přidává investice do námořní logistiky, muničních zásob a schopnosti podporovat spojenecké síly ze švédského území. Ponorky bez základen, munice a alianční koordinace jsou jen kusy oceli. Švédsko buduje celý ekosystém.

Pro Českou republiku je to vzdálené téma jen zdánlivě. Silnější alianční kontrola Baltu zlepšuje schopnost NATO posilovat Pobaltí a udržet logistické trasy, na nichž by v krizi závisely i české závazky vůči spojencům. Bezpečnost v Baltu je bezpečnost celé aliance.

Někde v mělkých vodách mezi Stockholmem a Kaliningradem možná právě teď mlčí Stirlingův motor. Ruská Baltská flotila to neví jistě. A právě ta nejistota je zbraň.

Článek Švédská ponorka Gotland projede ruské flotile před nosem a udeří, když to námořníci nečekají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč armády stojí frontu

První objednávku na M4 podalo Slovensko v září 2015. O dva roky později se stalo první armádou, která systém zavedla do výzbroje. Od té doby se řada rozrostla tempem, které v kategorii přenosných zbraní nemá obdobu: Slovinsko (2018), Švédsko, tedy samotný „domovský“ stát, podepsalo rámcovou dohodu v roce 2019, Lotyšsko a Estonsko objednaly společně v květnu 2020, Litva se připojila v lednu 2022, Austrálie doplnila další várku v červenci 2023. Dnes Saab na produktové stránce uvádí 24 zákazníků včetně USA.

Co je spojuje? Žádná z těchto armád nehledala nejsilnější protitankovou zbraň. Hledala jednu zbraň, která nahradí tři. Carl-Gustaf M4 střílí protipancéřovou munici HEAT, tříštivé střely proti pěchotě, průbojné náboje do budov, dýmové i osvětlovací granáty. Jeden launcher, jedna logistická linka, jeden výcvikový program, a družstvo pokryje většinu situací, které ho na moderním bojišti potkají.

Sedm kilogramů proti šedesáti tunám

T-90M je podle ruského výrobce nejpokročilejší tank rodiny T-90: modernizovaný systém řízení palby, 125mm kanón schopný odpalovat řízené střely na pět kilometrů, celokruhová ochrana kombinující kompozitní pancíř a bloky ERA. Na papíře absurdní protivník pro zbraň, kterou nese jeden muž.

Jenže papír neválčí. Saab v aktuálním handbooku Ground Combat Weapon Systems uvádí dvě střely přímo určené proti hlavním bojovým tankům:

• HEAT 751 — tandemová hlavice, která nejprve neutralizuje ERA a poté proniká hlavním pancířem. Efektivní dosah přes 500 metrů. Cíl: hlavní bojové tanky s ERA.
• HEAT 758 — novější tandemová hlavice optimalizovaná pro všechny typy pancéřování. Efektivní dosah 600 metrů. Cíl: hlavní bojové tanky.

Rozhodující slovo v celém příběhu ale není „tandem“ ani „ERA“. Je to „aspekt“. Vycvičená obsluha neplýtvá ranou do nejtvrději chráněného čela. Čeká na bok, záď, méně kryté partie. Čte terén, vybírá moment, komunikuje v dvoučlenném týmu, střelec identifikuje cíl, asistent nabíjí a hlídá prostor za zbraní. Americká armáda, která systém provozuje pod označením MAAWS, ho přesně takto organizuje.

Říct, že Carl-Gustaf M4 „zaručeně zničí T-90M čelně na kilometr“, by bylo lhaní. Říct, že v rukou disciplinované obsluhy představuje smrtelnou hrozbu pro jakýkoli tank, který se přiblíží k pěchotě, to je realita, kterou potvrzuje i švédská dodávka systému Carl Gustaf s municí na Ukrajinu.

Proč ne silnější zbraň?

Existují specializovanější alternativy. NLAW od téhož Saabu je jednoúčelový ničič tanků s profilem útoku shora a dosahem 20–800 metrů, výrobce mu přisuzuje schopnost zničit moderní hlavní bojový tank jednou ranou. Panzerfaust 3 je orientovaný čistě protitankově s efektivním dosahem 300 metrů na pohyblivý cíl, 400 metrů na stojící a až 600 metrů s nadstavbou Dynarange.

Obě zbraně mají v protitankové roli tvrdší profil. Obě jsou ale jednoúčelové. Vystřelíte, zahodíte, potřebujete další kus. Carl-Gustaf M4 se nabije znovu. Garantovaná životnost činí tisíc plnorážových výstřelů, a integrovaný čítač výstřelů přesně sleduje, kolik jich zbývá. Pro armádu, která řeší rozpočet, logistiku a výcvik desítek tisíc vojáků, je tohle argument silnější než pár milimetrů průniku navíc.

Český kontext a co dál

Česká armáda Carl-Gustaf používá, veřejně doložená je verze M3 o hmotnosti 8,5 kg, nasazená mimo jiné u 601. skupiny speciálních sil. Plán přechodu na lehčí M4 se z otevřených oficiálních zdrojů nepodařilo potvrdit, ale logika modernizace mluví jasně: M4 je o téměř dva kilogramy lehčí, kratší, digitalizovaný a plně kompatibilní se vší municí, kterou Armáda České republiky pro starší verzi už skladuje.

Na Ukrajině systém Carl Gustaf prokazatelně působí, švédská vláda dodávku s municí oficiálně potvrzuje. Každý tank, který se přiblíží k pěchotě vyzbrojené tímto systémem, riskuje víc, než kolik stojí jedna 84mm střela.

Nejsilnější protitanková zbraň nemusí být ta s nejvyšším číslem průniku. Často je to ta, kterou voják opravdu donese tam, kde ji potřebuje, a pak ji znovu nabije.

Článek Není nejsilnější, přesto si Carl-Gustaf M4 pořizuje jedna armáda za druhou. Kdo s ní umí, zničí i nejlepší ruský tank, T-90M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od dopisu o záměru ke smlouvě

Cesta k Gripenům pro Ukrajinu nezačala květnovým rozhovorem. Její veřejně dohledatelný počátek spadá do 22. října 2025, kdy Volodymyr Zelenskyj a švédský premiér Ulf Kristersson podepsali v Linköpingu dopis o záměru ke spolupráci v oblasti vzdušných schopností. Dokument je výslovně nezávazný, nevytváří právní ani finanční závazek. Zelenskyj tehdy mluvil o flotile „nejméně 100 strojů“ a o „dlouhé cestě na 10–15 let“.

O čtyři měsíce později, 13. února 2026, přibyla průmyslová vrstva: Saab a ukrajinský státní podnik Ukrainian Defense Industry podepsali memorandum o porozumění zaměřené na letectví a vzdušný průzkum. Na jaře 2026 se pak rozběhly rozhovory o financování přes evropský úvěrový rámec 90 miliard eur na roky 2026–2027, z nichž 60 miliard má směřovat na vojenské investice.

Veřejně tedy existují tři vrstvy přípravy: státní, průmyslová a finanční. Závazná kupní smlouva mezi nimi ale zatím chybí.

Co znamená „pár měsíců“

Johanssonův výrok ze SVT míří na finalizaci obchodu, nikoli na fyzické rozjetí výroby 150 kusů. Rozdíl je zásadní. V přepisu výsledkového hovoru za první čtvrtletí 2026 z 23. dubna téhož roku Johansson sám popsal realitu výrobní kapacity:

• Dnešní tempo: přibližně 15 Gripenů ročně.
• Cíl po navýšení: 20–30 strojů ročně.
• Dodávky pro ukrajinský program v řádu 100 a více kusů: od let 2028–2029.

Saab navíc zmínil, že nyní disponuje dvěma výrobními závody, v Linköpingu a v Brazílii, což mu dává základ pro škálování. Přesto: i při optimistickém tempu 30 strojů ročně čistě pro Ukrajinu by dodání 150 kusů trvalo pět let. Reálně déle, protože firma současně plní závazky vůči Švédsku, Brazílii a dalším zákazníkům.

Proč je 100–150 Gripenů zlomové číslo

Nejde o to, že by jeden Gripen automaticky porazil jeden Su-35. Ruský těžký víceúčelový letoun má podle údajů výrobce vzletovou hmotnost 34 500 kg, bojovou zátěž 8 000 kg, dvanáct závěsníků a radarový dosah až 350 km. Gripen E je jiná filozofie: lehčí platforma s radarem AESA, systémem elektronického boje s pokrytím 360°, datovou fúzí a schopností operovat z rozptýlených základen s obratem pro vzdušný boj za 15–25 minut. Gripen C zvládne vzlet z 400metrového úseku silnice a otočku pro vzdušný boj za deset minut.

Zlomový je objem. Sto padesát standardizovaných, síťově propojených strojů se západní logistikou by znamenalo přestavbu ukrajinského letectva z postsovětské mozaiky na koherentní evropskou vzdušnou sílu. To je kvalitativně jiná věc než jednotlivé transfery starších F-16 z koaliční sbírky.

Rozdíl oproti cestě F-16

Program F-16 pro Ukrajinu začal v létě 2023 jako mnohonárodní koaliční projekt zaměřený primárně na výcvik, pilotů, techniků a podpůrného personálu, s cílem vybudovat plně funkční schopnost mimo ukrajinské území. Gripenová cesta vypadá strukturálně jinak: přímý státní dopis o záměru, průmyslové memorandum o porozumění mezi firmou a ukrajinským obranným průmyslem, vyjednávání o velkém dlouhodobém kontraktu s jasným průmyslovým partnerstvím.

Ukrajinská prezidentská kancelář 22. dubna 2026 uvedla, že systematický výcvik pilotů a technického personálu na Gripenech má začít „v blízké budoucnosti“. Saab u brazilských pilotů dokumentuje jedenáctitýdenní konverzní výcvik pro zkušené operační letce. Limitem ale nebudou jen piloti: zavedení 100–150 strojů vyžaduje vlny techniků, logistiku náhradních dílů a infrastrukturu rozptýlených základen.

Český kontext a otázka kapacit

Česká republika provozuje dvanáct Gripenů C/D do roku 2035 a má přímou zkušenost se systémem. Přímá česká role v ukrajinské dohodě veřejně potvrzená není, byť ČR schválila program výcviku až osmi ukrajinských pilotů. Ten je ovšem zaměřen na F-16 a simulátory, nikoli oficiálně na Gripen. Otázku, zda masová výroba pro Ukrajinu ovlivní českou flotilu, lze zatím zodpovědět klidně: česká pokračovací smlouva byla vyjednána za podmínek shodných se švédským letectvem a případný tlak se pravděpodobně promítne spíš do harmonogramů nové výroby než do již uzavřeného českého leasingu.

Směr a měřítko gripenové dohody jsou bezprecedentní, žádný evropský program víceúčelových letounů posledních dekád nepočítal s dodávkou 150 kusů válčící zemi. Zlom ale neleží v jednom květnovém rozhovoru. Leží v tom, zda se podaří spojit financování, výcvik a průmyslový náběh do jednoho funkčního celku. Pokud ano, ukrajinské nebe za tři roky bude vypadat zásadně jinak.

Článek Ruské letectvo padne do stínu ukrajinského. Švédsko je připraveno spustit výrobu 150 Gripenů, stačí pár měsíců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sedm kilo, jeden výstřel, žádná údržba

AT4 HEAT je jednorázová protitanková zbraň ráže 84 mm s hmotností 6,7 kg. Bojový dosah se pohybuje mezi 20 a 400 metry, průbojnost přesahuje 420 milimetrů válcovaného homogenního pancíře. Po odpálení střelec tubu zahodí. Žádné nabíjení, žádné čištění, žádná logistika zpětného svozu.

Právě jednorázovost je klíčem k pochopení, proč je AT4 tak rozšířený. Saab uvádí, že celková produkce rodiny AT4 překročila milion kusů a systém slouží ve více než patnácti armádách. Výrobce zároveň zdůrazňuje, že voják může dosáhnout použitelné úrovně ovládání během jednoho až dvou dnů. Pro srovnání: americká armáda u řízeného systému Javelin pracuje s osmdesátihodinovým kurzem. AT4 tak není zbraň pro specialisty. Je to zbraň pro každého pěšáka v četě, a čím víc hlavní je v poli, tím horší je situace pro cokoli obrněného na druhé straně.

Co probije a co ne

Tady je potřeba být přesný, protože AT4 není univerzální zabiják tanků. Ukrajinský odborný sborník Národní akademie pozemních sil to říká otevřeně: základní AT4 HEAT neprobije čelní pancíř moderních tanků. Proti BTR, BMP, MT-LB nebo samohybným houfnicím je ale vysoce účinný.

Náš pohled: proti starším strojům typu T-62 nebo T-72 bez modernizace může být AT4 nebezpečný i z boku či zezadu. Proti T-72B3, T-80BVM nebo T-90M zepředu nikoli. Jenže v reálném boji, v zástavbě, v přepadu, v koloně, se málokterý zásah odehrává čelně. A právě tam AT4 exceluje.

Rodina AT4 navíc zahrnuje i specializované varianty:

• AT4CS HP/ER – schopnost střelby z uzavřeného prostoru, optimalizovaná proti pancíři
• AT4CS RS – snížená průbojnost (350 mm), ale použitelná v budovách
• AT4CS AST – určená proti konstrukcím a opevněním
• AT4CS HE – tříštivá hlavice proti pěchotě s airburstem

Jak vypadá přepad s AT4

Ukrajinský manuál pro nácvik bojových úkolů malých jednotek popisuje přepadovou sestavu překvapivě střízlivě. Žádné hollywoodské scénáře. Klíčové prvky jsou:

• Bezpečnostní skupina mimo hlavní ruběž, kryje ústupové trasy
• Předem stanovená kritéria – kdy útočit, kdy se stáhnout
• Maximálně otevřená perspektiva pro střelce s AT4, ideálně na bok nebo záď cíle
• Podpůrný a útočný prvek s rozdělenými sektory palby
• Okamžitý přesun po odpalu – střelec odhodí tubu a mizí

AT4 v takovém scénáři funguje jako spouštěč celé akce. Jeden nebo dva střelci zasáhnou první zranitelný cíl, podpůrná skupina kryje palbou, celá sestava se stáhne dřív, než protivník zorganizuje odpověď. Bojovník Mezinárodní legie obrany Ukrajiny popsal mise s AT4 proti ruským tankům na vzdálenost kolem 600 metrů, tedy již na horní hranici praktického dosahu. Přežití podle něj stojí na terénu, překvapení a disciplíně po odpalu.

Tisíce kusů v ukrajinských rukou

Podle oficiálního souhrnu americké vojenské pomoci z dubna 2022 dorazilo na Ukrajinu minimálně 6 000 kusů AT4 již v prvních týdnech války. Pozdější balíky pomoci AT4 opakovaně zmiňují, ale bez rozpisu počtů. K lednu 2025 Pentagon uvádí přes 120 000 „dalších protipancéřových systémů a munice“ dodaných Ukrajině – AT4 do této kategorie spadá, ale přesné číslo zůstává neveřejné.

Pro úplnost: Armáda ČR AT4 ve své výzbroji veřejně nepotvrzuje. Disponuje jednorázovým RPG-75 a víceúčelovým Carl Gustavem M3 stejné ráže 84 mm, který je ale opakovací zbraň s výrazně vyšší hmotností. V roce 2023 se Česko zapojilo do společného nákupu munice Carl Gustaf přes Evropskou obrannou agenturu.

Proč se tankisté bojí víc počtů než parametrů

Průbojnost 420 milimetrů nezní proti modernímu tanku nijak děsivě. Jenže AT4 nemusí probíjet čelní kompozit, aby byl smrtelně nebezpečný. Stačí, když v četě nese jednorázovku šest nebo osm vojáků místo jednoho specialisty s Javelinem. Stačí, když posádka tanku neví, z kolika směrů může přiletět střela. Stačí, když se kolona zastaví v zástavbě a boky jsou odkryté.

Pro ruskou posádku je nejhorší kombinace tří věcí: levná zbraň, kterou má kdokoli. Krátká reakční doba, která nedovoluje odpovědět. A nejistota, kolik dalších střelců je schovaných za další zdí. AT4 není technologický zázrak. Je to průmyslově vyráběný strach z každého rohu.

Článek Noční můra ruských tankistů. Jenom se modlí, aby je nepřepadlo komando s AT-4 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od jedné sovětské k třem švédským

ORP Orzeł je projekt 877E, postavený v sovětském Nižním Novgorodu a zařazený do služby v dubnu 1986. Podle Naval News na něm nikdy neproběhla zásadní modernizace, konfigurace odpovídá v podstatě původnímu stavu. Po vyřazení čtyř ex-norských ponorek třídy Kobben zůstal Orzeł jedinou polskou ponorkou. Už tehdy média upozorňovala, že jakákoli odstávka znamená nulovou podmořskou schopnost celé země.

Program Orka tento stav mění radikálně. Nejde o výměnu kus za kus. Polsko přechází z jednokusové, zastaralé podmořské složky na tříkusovou flotilu nové generace, s úplně jinou architekturou, jinými schopnostmi a jiným operačním konceptem.

Proč vyhrál Saab a co znamená „5. generace“

Do soutěže se přihlásilo šest nabídek: Francie, Španělsko, Jižní Korea, německo-norské konsorcium, Itálie a Švédsko. Podle vládního doporučení splnila pouze švédská nabídka všechny požadavky polského námořnictva. Bodovala v dodací lhůtě, ceně, nákladech životního cyklu, transferu technologií a průmyslovém zapojení Polska. Kosiniak-Kamysz to shrnul jednou větou: nejlepší poměr dodací doby, ceny a operačních schopností pro Baltské moře.

Označení „5. generace“ je třeba číst správně. Nejde o oficiální alianční kategorii, je to firemní klasifikace Saabu. Výrobce jí myslí kombinaci vlastností:

• Extrémně nízké vícedoménové signatury (akustická, magnetická, infračervená)
• Vzduchově nezávislý pohon Stirling-AIP pro dlouhé ponory bez nutnosti vyplouvat
• Multi-Mission Portal pro nasazení speciálních sil a bezpilotních podvodních prostředků
• Architektura pro operace na mořském dně a průběžné upgrady během životního cyklu

V mělkém, akusticky složitém Baltu je právě AIP zásadní. Konvenční diesel-elektrická ponorka musí pravidelně vyplouvat blízko hladiny, aby nasála vzduch pro motory, a v tu chvíli je zranitelná. Stirlingův motor pracuje v uzavřeném cyklu s tekutým kyslíkem. Ponorka zůstává pod hladinou déle, tišeji a hlouběji.

Co to změní na Baltu

Tři ponorky samy o sobě nezmění celkové poměry sil v regionu. Ale o to nejde. Skutečná hodnota je v návratu schopnosti, která Polsku roky chyběla: být pod hladinou a nebýt vidět.

Kaliningrad, ruská exkláva mezi Polskem a Litvou, je sídlem hlavní základny Baltského loďstva a jediným ruským celoročně nezamrzajícím přístavem v oblasti. Podle analýzy U.S. Naval Institute je Kaliningrad nástrojem ruského působení v oblasti A2/AD a tlaku na spojenecké komunikační linie. Právě v tomto prostoru může tichá konvenční ponorka výrazně zvednout cenu jakékoli ruské operace, skrytým průzkumem, hlídkováním, ochranou podmořské infrastruktury i samotnou nejistotou, kterou její přítomnost vnáší do nepřátelského plánování.

Saab navíc staví argument společné baltické flotily: po dokončení švédských i polských dodávek by na Baltu operovalo pět ponorek A26. Pět interoperabilních platforem se společným servisem, výcvikem a logistikou, to už je regionální architektura, ne izolovaný nákup.

Harmonogram a jeho rizika

Memorandum podepsané 17. prosince 2025 počítá s ambiciózním plánem: výcvik polských posádek má začít v roce 2026, pomostní ponorka třídy A17 pro přechodné období má být předána v roce 2027 a první A26 by měla dorazit do roku 2030. V březnu 2026 Saab podepsal nové průmyslové dohody s polskými firmami PGZ a WB Group zaměřené na údržbu, opravy a spolupráci v autonomních námořních systémech.

Jenže je tu háček. Švédská obranná agentura FMV v říjnu 2025 oznámila odsunutí dodávek domácích A26 na roky 2031 a 2033, s navýšením kontraktní hodnoty na přibližně 25 miliard švédských korun. Pokud má Švédsko problém dodat ponorky vlastnímu námořnictvu včas, polský cíl roku 2030 je třeba brát jako deklarovanou ambici, ne jako jistotu.

Mezitím zůstává Polsko závislé na Orzeł. Každá jeho další odstávka znamená totéž co v roce 2021, žádná ponorka pod polskou vlajkou.

Polsko jako lídr východního křídla

Program Orka není izolovaný nákup. Je součástí systematické strategie, v níž Polsko buduje pozici nejsilnějšího konvenčního vojenského hráče na východním křídle NATO. Podle aliančního reportu o obranných výdajích Varšava v roce 2025 vydávala na obranu odhadem 4,48 % HDP, nejvíce v celé Alianci. Pro srovnání: Česko ve stejném roce plnilo alianční minimum s 2,00 % HDP.

Nejde jen o peníze. Polsko požaduje, aby ponorky nebyly čistým dovozem hotového produktu. Transfer technologií, zapojení polských loděnic a strojíren, domácí schopnost celoživotní údržby, to vše má z programu Orka udělat motor polského obranného průmyslu, ne jen položku v rozpočtu.

V Baltu se brzy může objevit něco, co tam roky chybělo: polská ponorka, o které nikdo nebude vědět, kde přesně je. A právě ta nejistota je to, co odstrašení dělá odstrašením.

Článek Poláci se nebudou s Rusy na Baltu párat a dají jim pocítit podmořskou sílu. Nasadí tři švédské ponorky 5. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Švédsko v Baltu děsí

Švédská vojenská rozvědka MUST ve výroční zprávě za rok 2024 nepopisuje bezprostřední hrozbu ruské invaze skandinávského typu. Popisuje něco záludnějšího: směs omezeného ozbrojeného útoku proti některé zemi v regionu, incidentů proti vojenským i civilním plavidlům a letadlům, zachované schopnosti dlouhodosahových raketových úderů a hybridních sabotáží podmořské infrastruktury.

Právě poslední bod přestal být teorií. Na podzim 2023 NATO posílilo hlídky v Baltském moři poté, co byly poškozeny podmořské kabely a plynovody. Švédsko se zapojilo do aktivit Joint Expeditionary Force na ochranu kritické infrastruktury na mořském dně. A válka na Ukrajině přidala další rozměr: prudký nárůst hrozby bezosádkových prostředků, námořních i vzdušných, které dokážou ohrozit i konvenční flotilu.

Ruská Baltská flotila se dnes z velké části soustředí na obranu zásobovacích tras do Kaliningradu. Ale právě tato defenzivní postura neznamená absenci rizika. Znamená nepředvídatelnost.

Proč korvety nestačí a co fregaty změní

Pět korvet Visby patří k nejpokročilejším stealth plavidlům na světě, jenže byly navrženy pro jinou dobu a jinou doktrínu: pobřežní obranu neutrálního Švédska. Modernizace, která začne v roce 2026, jim přidá protiletadlový systém Sea Ceptor s dosahem do 25 km. To je slušná bodová obrana. Ale ne oblastní štít.

Fregaty třídy Luleå mají přinést kvalitativní skok:

• Oblastní protivzdušná obrana — schopnost bránit nejen sebe, ale celý námořní svaz, přístupy ke Gotlandu i alianční trasy v Baltu.
• Síťové velení — integrace do NATO IAMD, tedy společné protivzdušné a protiraketové obrany, kde loď funguje jako plovoucí senzor i nosič efektorů v širší aliační síti.
• Vytrvalost — FMV uvádí, že nové lodě se mají autonomií blížit podpůrné lodi HMS Carlskrona. U jednoho z kandidátů, francouzské FDI, to znamená 45 dní na moři.
• Protiponorková role — sonarová sestava, torpéda, palubní vrtulník a bezpilotní prostředky.
• Rezerva pro budoucí růst — FMV výslovně požaduje, aby lodě měly od začátku objem a prostory pro přestavby během plánované čtyřicetileté životnosti.

Podle rozpočtového podkladu švédských ozbrojených sil pro rok 2026 budou fregaty integrovány s velitelským a přehledovým systémem letectva. Prakticky řečeno: Luleå nemá být jen válečná loď, ale uzel v aliančním obrazu bojiště nad Baltem.

Tři kandidáti a závod s časem

FMV v září 2025 oznámil, že ukončil fázi vlastní produktové definice a přešel k posuzování existujících platforem. Kontrakt s vybraným dodavatelem měl být podepsán v první polovině roku 2026; v době přípravy tohoto textu nebyl vítěz oficiálně oznámen.

Ve hře jsou tři hlavní nabídky:

Pokud je hlavním filtrem co nejnižší časové riziko při co nejsilnější protivzdušné obraně, FDI má dnes nejčitelnější argumenty: loď existuje, výroba běží, integrace Asteru a radaru Sea Fire je ověřená. Pokud by větší váhu dostal podíl domácího průmyslu, šance britsko-švédské varianty rostou. Navantia zase tlačí na termín dodání, který by mohl být rozhodující, pokud se ostatní nabídky začnou zpožďovat.

Jedno je ale společné všem třem: čím víc „pošvédštění“ vítěz dostane, tím vyšší je riziko skluzu. Obranná komise to věděla, a proto doporučila omezené úpravy.

Proč se Balt týká i Česka

Česká republika námořnictvo nemá a budovat ho neplánuje. Přesto česká obranná strategie výslovně říká, že ČR přispívá ke kolektivní obraně ve všech operačních doménách včetně námořní. Silnější švédská kontrola Baltu zvyšuje bezpečnost severního křídla aliance, a tím i bezpečnost vnitrozemského spojence závislého na aliančních zásobovacích trasách a evropské soudržnosti.

Širší česko-švédská obranná vazba už existuje: u programu pásových bojových vozidel CV90 švédská strana deklarovala zapojení více než dvaceti českých firem. Přímé zapojení českého průmyslu do fregatového programu veřejně potvrzeno není, ale průmyslové vztahy obou zemí se prohlubují.

Víc než čtyři lodě

Švédské obranné výdaje mají v roce 2025 dosáhnout 2,8 % HDP a od roku 2028 stoupnout na 3,1 %. Jen mezi lety 2025 a 2026 narostou vojenské rozpočty o deset miliard švédských korun. Fregaty třídy Luleå nejsou izolovaný nákup: jsou součástí plnění nových aliančních capability targets, které ministři obrany NATO odsouhlasili v červnu 2025.

Švédské námořnictvo se mění z pobřežní síly neutrální země na spojenecký uzel protivzdušné obrany a velení v jednom z nejnapjatějších moří na planetě. Čtyři trupy jsou prostředek. Skutečná změna je v tom, co mají dělat.

Článek Velký strach z Rusů v Baltském moři zkrotí fregaty švédského námořnictva. Za skoro 50 let jde o jeho největší posílení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vlastně BVP s kanonem ráže 120 mm

Plány na vozidlo CV90120, jak je nový švédský lehký tank označován, počítají s instalací kanonu ráže 120 milimetrů o délce hlavně 44 ráží, popisuje parametry zbraně BAE Systems. Kanon umožňuje používat standardní munici NATO, což by znamenalo, že by s ním osádky na bojišti mohly zničit jakýkoliv existující ruský tank, včetně T-90M. Zároveň má schopnost využívat i programovatelnou munici DM11, což mu dodává další schopnosti.

iZdroj fotografie: GoodFon

S konstrukcí podobného lehkého tanku přišel švédský výrobce již v roce 1998, uvádí ArmyGuide, ale oproti tehdejší předloze bude mít lepší nejspíše všechny schopnosti. Počítáno je například s instalací moderního systému aktivní ochrany, a rovněž je prakticky jisté modernější řízení palby, všemožné senzory a vysoké pohodlí. Wikipedia uvádí, že nejtěžší CV90 má hmotnost 38 tun. Lehký tank by jej možná o něco překonával, ale pravděpodobně ne nijak zásadně. Armádní Zpravodaj je názoru, že by mu zůstala i rychlost až 70 km/h.

Na tank by CV90120 nemohl přímo

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že ačkoliv bude mít lehký tank CV90120 výkonný kanon srovnatelný s těmi u hlavních bojových tanků, musel by v boji volit jinou taktiku. Jeho pancéřování by pravděpodobně odolávalo jenom munici do ráže 30 milimetrů, takže by se nemohl v žádném případě pustit do čelního boje s jinými tanky. V tomto případě by volil taktiku srovnatelnou spíše se stíhači tanků, kdy vystřelí ze zákrytu a co nejrychleji zmizí. Při podpoře pěchoty nebo podobných úlohách by ale sloužil podobně jako tank.

Kreml je v situaci, kterou už nedokáže skrývat. Supervelmoc se totálně hroutí pod ukrajinskými útoky a fronta se pro něj nevyvíjí dobře

Jeho největší handicap, tedy slabší ochranu, by z velké části řešil systém aktivní ochrany schopný zachytit útoky protitankových střel a dronů. O podobný tank by určitě mohl být zájem. Defence-Industry uvádí, že o nákupu CV90120 nebo tureckém Otokar Tulpar uvažuje Slovensko. Jeho cena by měla být zhruba poloviční než u Leopardu 2A8. Slováci navíc nakupují bojová vozidla CV90, takže mít lehký tank na stejné platformě by ulehčilo údržbu a výcvik.

Článek Noční můra pro ruské tanky. CV90120 se mění v nekompromisního lovce, s nímž snadno prohraje i chlouba T-90M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozhodnutí o letadle ještě nepadlo

Program KFS byl ve Švédsku spuštěn v roce 2024, ale neznamená to, že by už padlo definitivní rozhodnutí o postavení letadla 6. generace. NationalInterest uvádí, že v první fázi Saab a jeho partnerská společnost GKN musí nejdříve určit, jaké technologie budou k vývoji letounu potřebovat, jak se dopracovat k demonstrátoru, a řadu dalších věcí. V druhé fázi pak začnou technologie vyvíjet, a pravděpodobně by se měl objevit demonstrátor. Až na začátku 30. let 21. století má Švédsko definitivně rozhodnout, zda letoun postaví nebo ne.

Rusové těžce prohrávají a nasazují rezervy. Marně, Ukrajinci se derou vpřed a sráží je na kolena na jihu i východě

Pokud se tak stane, plány počítají s 10 lety stavby a testování, takže by měl být hotový kolem roku 2040, uvádí MilitaerAktuell. Samozřejmě jde o předběžné plány, konkrétní realizace může být i později, ačkoliv má Švédsko na jeho vývoj pospíchat. Na druhou stranu Armádní Zpravodaj upozorňuje, že takovýto program většinou trvá více než 10 let. Není navíc jasné, zda by se jednalo skutečně o plnohodnotný letoun, mluví se totiž také o možnosti nepilotovaného letounu, tedy bojového dronu, jemuž mohou letectva dávat přednost.

Švédský letoun by měl být menší

Bližší informace o tom, co by měl švédský letoun, případně dron 6. generace umět, nejsou. Mělo by se nicméně jednat o menší typ s jedním motorem. Ostatně i Gripen je menší jednomotorové letadlo. Je jasné, že bude mít pokročilou schopnost stealth, umět spolupracovat s doprovodnými drony a celou řadu dalších schopností, které budou letouny 6. generace charakterizovat. Nutno dodat, že žádný takový dosud neexistuje, max. demonstrátory.

Saab sees Canada as ‚great‘ partner to design next-generation fighter jets. Sweden among many countries working on ‚6th-generation‘ military systems, @danlebla reports
https://t.co/rPYMYS7aN2

Find out more at https://t.co/1zbPY5GAhV pic.twitter.com/lFwIdVDGlk

— National Newswatch (@natnewswatch) March 4, 2026

Je zřejmé, že je vývoj letounů 6. generace finančně náročný a nelze odhadnout, zda na něj Švédsko bude mít dostat peněz. AeroTime uvádí, že nabídlo spolupráci na vývoji Kanadě, která stále zvažuje, zda bude pokračovat v nákupu amerických Lockheed Martin F-35 Lightning II, nebo se vydá jinou cestou. Vyloučena by nemusela být ani spolupráce s Německem nebo Španělskem, pokud by se země s Francií neshodly na letounu z programu FCAS.

Článek Nástupce Gripenu přijde do roku 2040. Švédsko dává prioritu vývoji letounu budoucnosti, který má srazit ruské letectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelení ruského dronu je v pořádku

Kremelská politika vždy agresivní byla a vždy agresivní bude. Ukazovalo to ostatně vždy, i když zřejmě nejvíce to „rozjel“ diktátor Josif Stalin, za jehož vlády zažil Sovětský svaz největší rozmach. Jenomže jeho rozpad z 26. prosince 1991, potvrzuje Wikipedia, stále nesou někteří tak těžce, že jsou by rádi někdejší sovětské impérium obnovili; to se jim ovšem nedaří.

Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci

Ostatně když došlo 15. srpna 2025 k rusko-americkému summitu na Aljašce, kupříkladu tehdejší ruský ministr zahraničí, Sergej Lavrov, dorazil do hotelu v provokativní mikině s nápisem CCCP (Союз Советských Социалистических Республик), tedy Svaz sovětských socialistických republik, zkráceně SSSR), uvádí theGuardian, čímž potvrdil imperialistické choutky Ruska.

Dlouhodobě se snaží ovládnout některý bývalá území SSSR, například Moldavsko, a v jiných si chce za každou cenu, klidně i silou, udržet vliv. Vedle toho dlouhodobě provokuje NATO, což se po začátku války proti Ukrajině ještě zhoršilo. Zejména v Baltském moři provádí provokativní lety, sabotáže infrastruktury apod., potvrzuje Wikipedia, a nehodlá přestat.

Zásoby sice rychle ubývají, ale Rusko má plán, jak masivně obnovit svá tanková vojska. Modernizuje dávno zapomenuté

Některým to začalo docházet, i když pozdě, a tak kupříkladu v říjnu 2025 poslalo Estonsko k zemi ruský dron, který kroužil u vojenské základny. O špehování pomocí bezpilotních letounů, stejně jako o narušování vzdušného prostoru a provokaci, se Rusko pokouší opakovaně, ačkoliv jakákoli obvinění odmítá. Jistě ho tedy nemrzí, co udělalo švédské námořnictvo.

„Švédské ozbrojené síly mohou nyní potvrdit, že byl pozorován ruský dron vzlétající z ruské lodi signálového průzkumu Žigulevsk v Öresundu (průliv oddělující Švédsko a Dánsko, pozn. redakce). K incidentu došlo v souvislosti s návštěvou (letadlové lodi) Charles de Gaulle v Malmö a námořnictvo rychle zareagovalo, aby dron zneškodnilo,“ uvedly Försvarsmakten.

Video: Zelenský se dojel vysmát Putinovi. „Rusové připravují ofenzivu v Doněcké oblasti,“ varoval s jasným vzkazem Kremlu

Informace jsou dostupné pouze o tom, že Švédové aktivovali rušičku, a že byl dron eliminován, což přímo neříká, že byl sestřelen, ale vyloučit to nelze. „Dron byl zneškodněn mimo letadlovou loď Charles de Gaulle a v žádném případě nebyla ohrožena bezpečnost její, ani posádky,“ uvedl francouzský ministr zahraničí Jean-Noel Barrot s tím, že šlo o směšnou provokaci.

Redakce ArmádníZpravodaj.cz připomíná, že za poslední dekády západní země žádný takový provokativní let nepodnikly. Ano, sice Rusko monitorují, ale vždy z mezinárodního prostoru a tak, aby nenarušovaly bezpečnost. Oproti tomu Rusové neváhají být agresivní, narušovat vzdušný prostor zemí NATO, vysílat drony nad jejich základny, poškozovat infrastrukturu atd.

Článek „Pošlete další, také půjde k zemi.“ NATO nekompromisně zasáhlo proti Rusku, jehož letoun kroužil u francouzské „letadlovky“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nic srovnatelného s RCH 155 ruská armáda nemá

RCH 155 je dnes nejenom jednou z nejlepších houfnic světa, ale podle mnohých, včetně Armádního Zpravodaje, dokonce číslo jedna. Řada jejích parametrů je sice srovnatelná s jinými moderními protějšky, ale oproti nim má obrovskou výhodu v podobě střelby za jízdy, čehož je schopná jako jediná na světě, zatímco jiné musí aspoň na moment zastavit.

Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 už si u Pokrovsku zjednal pořádek. Rusům vybombardoval velmi důležitý most

To jí dává v boji velikou výhodu, jelikož proti ní vlastně nemůže být vedena odvetná palba za pomoci děl nebo minometů, a dokonce ani letouny to nemají snadné. Samozřejmě k ní mohou proniknout drony, ale zjistit vůbec její lokaci bude velmi náročné. Navíc lze počítat s tím, že bude mít protiopatření v podobě rušiček, a hlídat ji může i systém PVO.

Její dostřel vychází podle Wikipedie na 40 km, ačkoliv s raketově poháněnými projektily dokonce 54 km, přičemž užívá kanon L52 ráže 155 mm. Pálit potom umí 3 rány za 9 sekund, anebo konstantně 10 ran za minutu, uvádí Wikipedia. Což je její další výhoda (i když totéž umí shodně i jiné), protože je umí vypálit tak, aby dopadaly na cíl ve stejný čas. To ještě více ztěžuje její lokalizaci a prakticky to dělá RCH 155 na bojišti nepolapitelnou.

Video: zůstala jenom spoušť a nic jiného. Rusové dostali výprask, na který nezapomenou

Už začátkem prosince 2025 se přitom německá armáda rozhodla, že jich koupí v počtu 229 ks, na což mělo padnout 3,4 miliardy eur, tj. asi 82,178 miliard korun. KNDS Deutschland však uvedla v tiskové zprávě z 19. prosince 2025, že podepsala smlouvu až na 500 houfnic RCH 155, ale není jasné, jaká má být celková částka – dost možná dvojnásobná, tedy 164,356 miliard Kč.

Vedle toho objednávka zahrnuje výcvikové vybavení, služby a logistickou podporu v celkové hodnotě přibližně 1,2 miliardy eur, tj. asi 29 miliard korun. Cena jedné RCH 155 je asi 12 milionů eur, tedy 290 milionů korun, k čemuž je třeba připočítat cca 58 milionů korun ke každé na výcvik, vybavení a další zmíněné. Houfnice by měla německá armáda dostávat mezi lety 2028 a 2032, což je poměrně rychlé vyzbrojení, a Rusko by tak tvrdě narazilo.

Video: Ukrajinci u Pokrovsku rozmetali více shromaždišť ruské pěchoty. Cestu vydláždili desítkami vozidel

Nemá totiž ve výzbroji prakticky nic, čím by se mohlo RCH 155 rovnat, snad jenom rychlostí střelby, ale na bojišti by RCH 155 díky vysoké pohyblivosti a střelbě za jízdy jasně dominovala. V počtu 500 kusů se navíc jedná o obrovskou palebnou sílu schopnou devastovat jak pěšáky, tak techniku a budovy. Německé dělostřelectvo ovšem není v Evropě jediné.

Armádní Zpravodaj připomíná, že pokud by Rusko zaútočilo na kteréhokoliv člena NATO, musely by na základě článku 5 reagovat všechny země. Mohutnou vojenskou sílu buduje také Polsko nebo Francie, ale pozadu nejsou ani jiné země – kupříkladu Norsko, Švédsko, Rumunsko a Nizozemsko. Obrany by se přitom musela účastnit i Česká republika.

Článek Kreml si 2krát rozmyslí, jestli něco zkusí, šance by měl mizivé. Německo kupuje stovky nejlepších houfnic světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Taurus dostane Gripen za pár let

O možnosti instalovat na Gripen střelu Taurus, tedy nejlepší svého druhu v Evropě, mluví Švédsko déle. Původně to mělo být až v roce 2028, ale DefenseNews s odvoláním na velitele švédského letectva Jonase Wikmana uvádí, že bude záměr realizovaný mnohem dříve. Konkrétní termín ovšem nesdělil. Vzhledem k tomu, že schopnost nosit střelu dostanou starší verze C a D, lze předpokládat, že nové verze E a F ji budou mít nejspíše automaticky.

Video: Speciální jednotky naběhly do doněckých lesů a vyčistily je od Rusů. Snažili se bránit, ale pohořeli

Pro Rusko je střela Taurus velkým strašákem. Wikipedia uvádí, že má dosah až 500 km, takže by z území Severoatlantické aliance doletěla téměř do Moskvy; scházelo by necelých 100 km. V jejím dosahu by byla celá řada velmi citlivých cílů, mj. druhé největší ruské město, Petrohrad. Pokud by si Rusko vůči NATO něco zkusilo, střely ze švédských letounů by mohly ničit například základny, skladiště nebo významné průmyslové zbrojní podniky.

Výroba Taurusu může být obnovena

Zatím neznámou otázkou je, kolik střel Taurus s hlavicí o hmotnosti 480 kilogramů a schopností prorazit i silné stěny bunkru si Švédsko pořídí. Defence-Industry v roce 2023 uvedl, že je jejich výroba pozastavená, ale koncern MBDA, který je spolu se švédským Saabem vyvinul, ji je připraven v případě zájmu obnovit. Navíc padlo rozhodnutí o vývoji nové střely Taurus Neo, která by měla mít ještě delší dosah a další vylepšení, což by hrozbu zvyšovalo.

iZdroj fotografie: Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Armádní Zpravodaj soudí, že je střela Taurus pro Gripeny více než vhodná. Wikipedia uvádí, že verze C a D, které má mimochodem dosud ve výzbroji i české letectvo, jsou letadla 4. generace, takže sice nemají schopnost stealth a jsou snáze zranitelná protivzdušnou obranou, ale v tomto případě by sloužila jako nosiče zbraní a zůstala v bezpečí díky vzdálenosti. Rusko by tak nemělo moc možností, jak jejich útokům efektivně předcházet.

Článek Putin nebude nadšený, Švédové ho chytí do šachu. Gripeny dostanou střely Taurus, které z NATO doletí až k Moskvě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CV90 je modulární a v mnoha verzích

Bojové vozidlo pěchoty CV90 není novinkou, do výzbroje se dostalo již v roce 1994, uvádí Wikipedia. Švédsko ho však neustále modernizuje a posouvá, takže se nejnovější verze MKIV od těch starších v mnohém odlišuje – setkat se sním tedy lze v mnoha verzích, a protože je velmi modulární, tak také v mnoha variantách. Právě variabilitu a modularitu lze označit za jednu z jeho předností, pročež uspělo u mnoha armád – včetně české, finské, dánské, ale třeba i švýcarské. Je tak základem mnoha mechanizovaných sil budovaných kvůli Rusku.

Češi se rozčilují kvůli sbírce na drony pro Ukrajinu. „Máme za cíl vybrat co nejvíce finančních prostředků,“ tvrdí náčelník Karel Řehka

Jeho modularitu lze dokumentovat například na možnosti použité výzbroje. Nejčastěji jde o kanon ráže 35 milimetrů, ale zbraň nebo věž může být dodána i jiná podle přání zákazníka. ArmyRecognition uvádí, že existuje kupříkladu ve verzi s kanonem ráže 30 milimetrů, kterou si objednala česká armáda, aby měla shodný kanon, jaký používá na obrněných transportérech Pandur II. Vedle toho existuje ve verzi s kanonem ráže 40 milimetrů, ale lze ho dokonce osadit i tankovým kanonem a používat jako lehký tank CV90120, který zvažuje Slovensko.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Výzbroj lze doplnit také kulometem a protitankovými řízenými střelami, a opět je možnost různých variant. Například česká armáda bude používat izraelské střely Spike LR, což je v případě CV90 asi nejpoužívanější typ. Dosah mají 4 kilometry, uvádí Wikipedia. Na cíl může útočit seshora, díky čemuž existuje vysoká pravděpodobnost, že ho také zničí.

Vysoká ochrana a zapojení průmyslu

Kromě tříčlenné osádky má CV90 prostor pro výsadek 7 nebo 8 vojáků, což opět záleží na požadavcích dané armády. Poskytuje vysokou míru ochrany, což se například projevilo i při bojích na Ukrajině, kde vydrželo mnohé zásahy od dronů i střel. Lze ho navíc vybavit přídavným pancéřováním nebo odlehčit, aby mohlo plnit mise dle požadavků. Instalovaný na něj může být také systém aktivní ochrany, což ho chrání před přilétajícími střelami a drony, a rovněž bývá vybaven plachtami, které zmenšují infračervenou avradarovou signaturu.

Video: Kadyrovci pocítili ukrajinský hněv na 1 100 km. Svědek natočil, co zbylo z jejich základny

Švédové jsou také známi tím, že nabídku bojových vozidel CV 90 podporují různými investicemi nebo zapojením místního průmyslu. Tuzemské ministerstvo obrany uvádí, že se české firmy na výrobě a montáži českých vozidel budou podílet minimálně ze 40 procent, což může mít rovněž dopad na jeho oblíbenost. Hlavně u severských států pak může hrát roli konstrukce přizpůsobená místnímu terénu. Vozidlo je totiž stabilní v bahně a dokáže odolat i krutým klimatickým podmínkám, takže je mimořádně vhodné i do bojů na východě.

Článek Evropa nastavuje Rusku tvrdou pěst a AČR bude u toho. CV90 se stává novým základem mechanizovaných sil NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Thajsko může koupit až 12 Gripenů E/F

Thajsko se dohodlo, že si zatím koupí 4 letouny, uvádí výrobce Saab, ale podle plánů jich bude celkem 12; cena je téměř 11,5 miliard Kč. Část jich bude i ve dvoumístné verzi F, na nichž mohou piloti cvičit. Pro Švédsko je to úspěch, jelikož se mu letadla dlouhou dobu nedařilo udat, ale zájemců přibývá. Jedním z nich je jihoamerické Peru, avšak koupit Gripen E/F zvažuje též Ukrajina, čímž se seznam budoucích uživatelů úspěšně rozrůstá.

Nejmenší letadlová loď světa je plná rozpaků. „Králova nejdražší jachta“ nenese žádná letadla, a i když funguje, mohou na ni turisté

Thajsko mělo hned několik důvodů, proč se pro Gripen E/F rozhodlo. Jedním z nich je fakt, že má ve výzbroji starší JAS-39C/D Gripen, i když provozuje též starší verze F-16. Velkou roli údajně hrála skutečnost, že Švédové nabídli významný transfer technologie do země, a také nemalé investice, což může podpořit thajský zbrojní průmysl, soudí Armádní Zpravodaj. AviaciOnline uvádí, že za jeho významnou přednost považují Thajci schopnost startovat z provizorních ploch, jako jsou dálnice, a příznivě mají vycházet také provozní náklady.

Vyspělý radar i silná různorodá výzbroj

Gripen E/F je jednomotorový letoun 4,5. generace vycházející z předchozího Gripen C/D. Wikipedia ho popisuje jako víceúčelový a lehký s delta křídlem a kachními plochami. Jeho délka je 15,2 metrů u verze E, a 15,9 metrů u verze F, zatímco rozpětí křídel má 8,6 metrů. Pohybovat se dokáže maximální rychlostí Mach 2 a vystoupá do výšky až 16 kilometrů. Vybaven je mj. moderním radarem typu AESA a disponuje vyspělými schopnostmi elektronického boje, díky nimž dokáže zmást nepřátelskou protivzdušnou obranu.

Video: „Záře jako po jaderném výbuchu,“ popsali Rusové. Ukrajinci jim zničili vzácné letadlo, které vzniklo pouze ve 2 kusech

Gripen E/F je vybavený kanonem ráže 27 milimetrů a 8 závěsníky, na nichž může nést vybavení a výzbroj o hmotnosti 5,3 tun. Tu mohu tvořit i nejlepší západní střely vzduch-vzduch MBDA Meteor naváděné radarem, jichž si Thajsko nespecifikovaný počet objednat. Gripen E/F je schopný nést i střelu Taurus KEPD 350 nebo protilodní RBS-15, a zvládne také různé typy pum západního typu, včetně přesně naváděných a pravděpodobně i klouzavých.

Článek Evropa ukázala Americe, že na to má. Thajsko koupí raději švédské Gripeny E než F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pobřežní obrana využívá zbraně z lodí

Švédsko zřídilo nový prapor na jaře 2025, a ArmyRecognition uvádí, že je vybaven protilodními střelami Saab RBS15 Mk2. Zajímavostí je, že to vlastně nejsou nové zbraně, jelikož Švédsko využilo výzbroj, respektive komponenty, z vyřazovaných plavidel třídy Stockholm a Göteborg. Tím se samozřejmě podařilo ušetřit nemalé finanční prostředky.

Ruský Iljušin Il-20 se nehlásil a nespolupracoval s NATO. Piloti polských MiG-29 ho s chladnou hlavou zahnali

Systém RBS15 je švédský a jeho hlavní částí jsou protilodní střely dlouhého dosahu působící v režimu vystřel a zapomeň, uvádí Wikipedia, ačkoliv zvládají i přesné zásahy pozemních cílů. Systém existuje ve verzi určené pro plavidla i pro odpalování z pozemních stanovišť, a ve výzbroji se poprvé objevil v roce 1984, ale byl pravidelně modernizován. Má přitom hlavici o hmotnosti 200 kilogramů, podle čehož se Armádní Zpravodaj domnívá, že dokáže jediný zásah potopit nebo významně poškodit jakoukoliv loď ruské flotily v Baltu.

Nejnovější RBS15 má dolet 300 km

Možná trochu zvláštní je skutečnost, že Švédsko použilo verzi Mk2, protože ta má oproti novější omezené možnosti – hlavně v dosahu, protože se má jednat o 70 kilometrů, i když i to je v případě malého Baltského moře relativně dost. Na druhou stranu existují i modernější verze Mk3 a Mk4 Gungnir. Saab je popisuje jako střely s dosahem přes 200 km, respektive přes 300 km, přičemž dosahují rychlosti Mach 0,9 a pohání je proudový motor.

Americká armáda se na východním křídle NATO přeskupuje. V klíčovém regionu má chybět celá brigáda

Je nutné si uvědomit, že protilodní pobřežní baterie ze zemí NATO nemá na pobřeží jenom Švédsko. Shodnými se střelami RBS15 disponuje též Finsko, zatímco Polsko má norský systém Naval Strike Missile, a podobný se rozhodlo pořídit i Lotyšsko. Estonsko zase disponuje izraelským Blue Spear. V podstatě se dá říci, že pokud ruská loď vypluje z přístavu na východě Baltu nebo z Kaliningradu, může být okamžitě v hledáčku nějaké alianční střely.

Článek Švédsko zamíchalo Putinovi kartami. Aktivovalo raketový prapor, který změnil rozložení baltských sil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina si zřejmě nemohla vybrat lepší letadlo

Gripen E je zásadně přepracovaná verze Čechům známého JAS-39 Gripen C/D. Konstrukčně jde prakticky o zcela nový letoun, který má oproti starším verzím větší trup i kapacitu palivových nádrží, což zvyšuje jeho dolet i schopnost nést více výzbroje a avioniky. Na sedmi závěsných bodech může nést širokou paletu moderních zbraní – od střel vzduch–vzduch a vzduch–země až po řízené pumy určené k přesným úderům, jak uvádí Wikipedia.

Rusko zveřejnilo záběry bombardéru Tu-22M3 nad Baltským mořem uprostřed rostoucího napětí

Vybaven je též nejnovější avionikou, systémem pro zvýšení situačního povědomí a přežití, a především radarem AESA, který dokáže sledovat cíle na vzdálenosti stovek kilometrů. Významnou výhodou je pak otevřená softwarová architektura umožňující jednotlivým uživatelům integrovat vlastní zbraně a technologie bez závislosti na výrobci. To jim dává vysokou míru nezávislosti a chrání je před politickými omezeními nebo exportními restrikcemi.

Z ekonomického hlediska jde o relativně dostupný a efektivní letoun, přičemž jeho konstrukce umožňuje provoz i z krátkých a provizorních vzletových drah, což je pro Ukrajinu důležité; třeba F-16 toho moc schopné nejsou. Saab má aktuálně kapacitu na 20 až 30 Gripenů E ročně, ale plánuje produkci dále navyšovat, aby uspokojil rostoucí zájem zákazníků.

I když jde o dlouhodobý kontrakt, čím dříve bude ukrajinské letectvo Gripeny E mít, tím lépe, neboť jenom tak si zajistí dostatečnou sílu pro odstrašení silného nepřítele, jakým je Rusko. Dle úvah by měla na Ukrajině probíhat finální montáž letounů a jejich testování, ale je možné, že tam bude nakonec výroba soustředěna ve větší míře v licenci, připouští Micael Johansson, generální ředitel Saabu. Záviset to tak zřejmě bude na bezpečnostní situaci.

Nová várka vylepšených tanků T-90M pro ruskou frontovou brigádu ukazuje na velké problémy

„V době války to není jednoduché, ale bylo by skvělé nastavit alespoň finální montáž a testování letadel na Ukrajině, a později možná i částečnou výrobu,“ zdůraznil. Švédský ministr obrany, Paul Jonson, také dle theGuardian uvedl, že by mohly být Gripeny E pro Ukrajinu financovány ruskými aktivy, což je podle něj velmi reálné, a aktuálně probíhá zkoumání možností.

Článek Gripeny E chtějí Švédové montovat přímo na Ukrajině, zdvojnásobí tím výrobu. Zaplatit to přitom mají sami Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoká produkce Gripenů E, která má výrazně narůst

Gripen E je modernizací v Česku dobře známého JAS-39 Gripen C/D, oproti němuž jde nicméně o zcela nový letoun. Má větší trup a větší palivové nádrže, což mu umožňuje delší dolet, ale také nést více vybavení. Sedm závěsníků může být osazeno moderními střelami vzduch-vzduch nebo vzduch-země, stejně jako řízenými pumami k bombardování, vysvětluje Wikipedia.

Obří zakázka pro český zbrojní průmysl. Německá armáda koupí stovky tisíc českých pistolí, jde o prestižní záležitost

Součástí je i moderní avionika, systém situačního povědomí a přežití, nebo radar AESA, s nímž vidí nepřátele až na stovky kilometrů. Plusem je pak otevřená softwarová architektura, díky níž mohou jednotliví uživatelé integrovat zbraně a vylepšení nezávisle na výrobci, což jim dává volnou ruku a neomezují je například politické neshody se zemí výrobce.

Ve všech směrech jde o schopný letoun, i když o něco dražší, jelikož stojí zhruba 85 milionů dolarů, což je přibližně 1,83 miliardy korun, uvádí AviaciOnline. Ale třeba americká F-16, nejspíše ve verzi Block 70/72, má stát až 70 milionů dolarů, tj. asi 1,5 miliardy korun, uvádí SimpleFlying. Ale několik transakcí ukázalo, že vychází až na 270 milionů dolarů, tedy což je 5,8 miliard českých korun; 20 si jich za 5,58 miliard dolarů koupily Filipíny, uvádí AlJazeera.

Obří izraelská zbrojovka má zelenou. Začíná tak naplno podporovat Ukrajinu, dává jí teď naprostou prioritu

I finančně je tedy nejspíše Gripen E dobrá volba, a navíc to nevypadá, že by Ukrajina chtěla zrovna v Americe provádět větší nákupy, než skutečně musí. Vedle toho je letoun vhodný na provizorní a krátké plochy, což F-16 není. Aktuální tempo produkce je 20 až 30 kusů ročně, ale Saab by ho rád výrazně zvýšil – o kolik, není jasné – první letadla by však mohl dodat v roce 2026.

Je to překvapivé, jelikož původně naznačoval termín prvních dodávek za 3 roky, ale Volodymyr Zelenskyj později sdělil, že to může být mnohem dříve. Redakce Armádního Zpravodaje nebyla schopna dohledat, kolik letounů by mohla Ukrajina ročně dostávat, ale mnohé zbrojovky berou aktuálně dodávky pro ni jako prioritní a jiným zákazníkům objednávky odkládají.

Video: Ukrajinští vojáci předvedli precizní spolupráci. Rusové se ve strachu vzdávali po celých skupinách

Pro představu, Rusko produkuje moderní letouny Suchoj Su-35S, což jsou v mnoha směrech adekvátní protějšky Gripenů E, i když o něco horší, rychlostí asi 12 až 18 kusů za rok – ta horní hranice je však spíše nadsazená. Je tedy přibližně poloviční a za poslední roky se situace nelepší, ačkoliv se nejedná o jediná letadla, který ruský průmysl produkuje.

Článek První Gripen E pro Ukrajinu už příští rok. Švédové postaví 30 letadel ročně, pro Rusko nereálné tempo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen E je pro Ukrajinu lepší než F-16 a jiné

I když s jedná o obrovský úspěch, je třeba vnímat, že Ukrajina a Švédsko prozatím podepsali tzv. letter of intent, tedy dopis o záměru. Samotná objednávka na letadla ještě uzavřena nebyla, neboť teď nejspíše probíhá hodnocení podmínek, zejména těch finančních. Armádní Zpravodaj zjistil, že ukrajinští piloti v poslední době Gripeny intenzivně testovali, potvrzuje TV4.

NATO je oslněné. Testuje protiruský systém, který zajišťuje zničení 2 000 nepřátelských cílů denně. Chce ho také

Nejde tedy o politické rozhodnutí, ale vychází z přesvědčení, že jsou letouny skutečně dobré a do ukrajinských podmínek vhodné. To ostatně redakce Armádního Zpravodaje hodnotila nedávno už u starších verzí Gripen C/D, jelikož mohou operovat z krátkých startovacích/přistávacích ploch, a rovněž nevyžadují tak čisté prostředí, jako třeba F-16, event. další západní letadla.

Gripen E je technologicky nejpokročilejší verze tohoto víceúčelového stíhacího letounu. Navržena byla s ohledem na moderní požadavky letectev, ať jde o přežití, síťovou spolupráci nebo komplexní účinnost na bojišti. Armádě navíc dává velkou míru kontroly při integraci do vlastního systému a úpravy softwaru nezávisle na výrobci, i technologickou vyspělost.

Video: Otřesení Rusové. Výbuch jim srovnal se zemí klíčovou výrobnu dělostřeleckých granátů 1 800 km od Ukrajiny

Má totiž oproti předchozí verzi výkonnější motor General Electric F414G, který poskytuje o více než 20 % vyšší tah, nebo větší trup a palivové nádrže, což prodloužilo jeho dolet až o 40 % bez nutnosti přídavných nádrží, uvádí Wikipedia. Zesílený podvozek a vyšší nosnost zase umožňují osadit v jeden čas více výzbroje a senzorů na sedm závěsníků.

Může se jednat o řízené střely (např. Meteor, IRIS-T, Taurus) nebo kombinaci výzbroje vzduch–vzduch a vzduch–země, což bývá běžnější, protože by letoun měl vždy mít i nějakou možnost obrany, i když zrovna útočí na pozemní nebo námořní cíle, které mu to mohou oplatit. A nechybí ani moderní radar AESA (Raven ES-05) s otočnou anténou nebo infrared search and track (IRST) senzorem (sleduje objekty, které vyzařují infračervené záření).

Ukrajina jásá. ČR pro ni staví vojenskou družici, která dokáže sledovat Rusy. Jako první na světě

Ukrajina má zájem o nejméně 100, maximálně pak o 150 letadel Gripen E. V obou případech to bude znamenat největší zakázku v historii – aktuálně je největším odběratelem švédské letectvo, které si jich pořídilo 60, přičemž nedávno dostalo první. Na Ukrajinu by mohla letadla začít proudit nejdříve za tři roky, ale sám švédský ministr obrany zdůraznil, že pochopitelně nemohou být dodána všechna najednou, a že jde o dlouhodobý závazek.

Článek Největší zakázka v historii Gripenu E: Ukrajina chce koupit až 150 kusů, první budou k dispozici za 3 roky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úspěch hlavně doma, ale pomalu i ve světě

E je nejnovější a technologicky nejpokročilejší verze víceúčelového stíhacího letounu Saab Gripen navržená s ohledem na moderní požadavky letectev, ať jde o přežití, síťovou spolupráci nebo komplexní účinnost na bojišti. Oproti Gripenu C přináší zásadní změny v konstrukci, avionice a celkovém konceptu provozu – jde o zcela nové letadlo sdílející pouze základní filozofii původního typu, ale samo švédské ministerstvo vysvětlilo, že se od něj zásadně liší.

Satelitní snímky ukazují žalostný stav nejpočetnějších ruských BVP. Putin teď lituje, že je špatně skladoval

Má totiž nabízet ozbrojeným silám mnohem větší míru kontroly i technologickou vyspělost. Za hlavní rozdíl lze vnímat nový a výkonnější motor General Electric F414G, který poskytuje o více než 20 % vyšší tah než předchozí RM12. Gripen E má také větší trup a palivové nádrže, takže má zvýšený dolet až o 40 % bez nutnosti přídavných nádrží, potvrzuje Wikipedia.

Zesílený podvozek a vyšší nosnost potom umožňují nést více výzbroje a senzorů – až sedm závěsníků pro řízené střely (např. Meteor, IRIS-T, Taurus) nebo kombinaci výzbroje vzduch–vzduch a vzduch–země, což bývá běžnější, protože by letoun měl vždy mít i nějakou možnost obrany, i když zrovna útočí na pozemní nebo námořní cíle, které mu to mohou oplatit.

Podmořská krize, Vladimir Putin se směje. Jenom 2 z 9 ponorek britské flotily jsou schopny okamžitě vyplout na moře

Avionika potom představuje zásadní kvalitativní skok, jelikož je Gripen E vybaven radarem AESA (Raven ES-05) s otočnou anténou, infrared search and track (IRST) senzorem (sleduje objekty, které vyzařují infračervené záření), pokročilým systémem elektronického boje (EW), stejně jako integrovanou senzorovou fúzí, která pilotovi poskytuje kompletní situační přehled.

Architektura softwaru je otevřená a modulární, což dává letectvu možnost pružně integrovat nové zbraně nebo senzory bez závislosti na výrobci – to z dlouhodobého hlediska snižuje náklady i technologickou závislost, což je aktuálně problém. Zejména další vývoj je vzhledem k nízkému počtu zájemců drahý, což platí i o budování infrastruktury, školení apod.

„Myslí si, že jsem žoldák NATO. Já jenom bráním Ukrajinu proti invazi.“ Američan vysvětlil, proč bojuje proti Rusku

Přechod z Gripenu C na E znamená každopádně výrazné zvýšení bojové flexibility, dosahu, přežití a interoperability v rámci NATO, event. v jiných skupinách, protože si ho pořizuje třeba Brazílie, která ho integruje po boku dalších letounů, nebo Peru, a zvažuje ho také Kolumbie, ačkoliv ta měla dostat nabídku na alternativu v podobě čínských J-10C. Vedle toho zvažuje jejich pořízení též Kanada namísto F-35, jelikož se politicky a ekonomicky neshoduje s Američany.

Gripen E je mimochodem schopen díky své konstrukční filozofii operovat z poměrně krátkých a improvizovaných drah, což poskytuje strategickou výhodu malým letectvům s nedostatečnou infrastrukturou, nebo jako těm ve válečném konfliktu, kdy je třeba decentralizovat kapacity, aby je nepřítel nedokázal na známých letištích zaměřit, a tedy zničit.

Video: Američané neměli slitování. Zaútočili na ponorku s drogami, jakmile vyplula na hladinu

Slavnostní předání prvního Gripenu E se konalo na letecké základně Scaraborg F 7, a sešli se při něm zástupci ministerstva obrany, ozbrojených sil, švédského úřadu pro obranné materiály (FMV), a společnosti Saab. Celkem má švédské letectvo dostat 60 Gripenů E, a tamní ministr obrany, Pål Jonson, je nazval milníkem v obraně země, která se na něj 100% spoléhá.

Článek Trvalo to 10 let, ale švédské letectvo dosáhlo zásadního milníku. První z 60 objednaných Gripenů E vstupuje do výzbroje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kanada chce nákup zredukovat kvůli neshodám

F-35 je aktuálně jediný letoun 5. generace, který si mohou země NATO a spojenci Ameriky koupit. Sice ve světě existují ještě další, ale – čínské J-31 a J-35 se sice zdají být dobré, ale představovaly by bezpečnostní hrozbu, pakliže by se dostaly do výzbroje NATO, zatímco ruský Su-57 má hodně nedostatků, zejména v oblasti stealth, a mnozí ho ani za 5. generaci nepovažují.

„Myslí si, že jsem žoldák NATO. Já jenom bráním Ukrajinu proti invazi.“ Američan vysvětlil, proč bojuje proti Rusku

Nespornou výhodou F-35 je navíc její mnohonásobné otestování v boji, například Izraelem, když útočil na Írán a prakticky mu zdevastovat PVO, byť starší – nejmodernější systém měl být ovšem Bavar-373, obdoba ruského S-400, který sice není špatný, ale má jisté mezery, a Armádní Zpravodaj se domnívá, že je na tom jeho íránská verze ještě o něco hůře.

Wikipedia doplňuje, že došlo k zavedení letounu v roce 2015, pokud jde o verzi B, zatímco verze A, kterou kupuje i AČR, o rok později, a roku 2019 pak vstoupila do výzbroje ještě námořní C. Za největší přednost F-35 je považována vysoká úroveň stealth, díky níž ji mnohé radary vidí na mnohem kratší vzdálenost, tedy až v momentě, kdy může být pozdě.

Ukrajinci byli zprvu ze slovenských houfnic Zuzana 2 nadšení, pak přišlo zklamání. Fico na nich vydělává, i když zbraně dodávat nechce

Dává jí to výhodu nejenom ve vzdušném souboji proti jinému letounu, ale prakticky proti všemu. K dispozici má však i další vyspělé systémy k provádění průzkumu, a rovněž může nosit moderní zbraní k úderům na pozemní a námořní cíle, stejně jako na vzdušné. Nevýhodou je ovšem vysoká pořizovací i provozní cena, což platí také o vybudování náročné infrastruktury.

Je jedním z hlavních důvodů, proč si některé země nákup rozmyslely. Příkladem je Španělsko, které by na ně sice mělo, ale rozhodlo se utrácet 85 % výdajů na obranu v Evropě, a za zbylou částku by jich moc nepořídilo, takže vybírá náhradu z Evropy v podobě 4,5. generace. A totéž se chystá udělat Kanada, respektive to zvažuje jako velmi pravděpodobný scénář.

Video: MiG-29 rozmetal základnu ruské pěchoty. Na rozlehlý panelák mu stačila jedna silnější puma

Původně si objednala 88 letounů F-35A, z nichž ale nejspíše přijme pouze 16, zatímco 72 zbylých odmítne ve prospěch nižší generace. Konkrétně zvažuje švédské Gripeny E/F, které jí výrobce navrhuje sestavit v Kanadě, která by tak podpořila domácí průmysl. Kontrakt na F-35 původně dosahoval 27,7 miliard dolarů (bezmála 600 miliard korun), z čehož by nakonec mohla americká zbrojovka Lockheed Martin inkasovat pouze 109 miliard (5,5krát méně).

Sice to ještě není rozhodnuto, ale tento scénář naznačovala kanadská vláda již dříve, načež jí nabídl francouzský prezident Emmanuel Macron jejich Rafale. Výsledek bude záležet na jednání obou zemí – pokud udělá Amerika ekonomické ústupky, např. sníží cla, může kontrakt pokračovat v plném rozsahu – v opačném případě se připraví o významnou zakázku.

Nejsilnější nejaderná raketa na světě s 9tunovou hlavicí napáchá škody jako atomovky. Do výzbroje vstoupí do konce roku 2025

Gripen E/F přitom není špatný, ale na F-35 zkrátka nestačí. Jde o silně modernizovanou verzi víceúčelového stíhacího letounu C/D, kterou má i ČR. Verze E je jednomístná, verze F dvoumístná (převážně pro výcvik nebo speciální mise), a oproti starším C/D má zvětšený trup pro větší zásobu paliva, silnější motor (modernizovaný proudový motor řady F414), vyšší nosnost a prodloužený dolet, což mu umožňuje provádět delší a náročnější mise bez tankování.

Disponuje výrazně modernizovanou avionikou, včetně pokročilého radiolokačního systému AESA, systému elektronického boje a zdokonaleného multisenzorového fúzního rozhraní, které pilotovi poskytuje lepší situační povědomí. Gripen E/F je navržen pro síťově orientované operace – podporuje datalinky, přesné naváděné zbraně (včetně dálkových střel vzduch–vzduch jako Meteor) a má nižší provozní náklady a vyšší dostupnost, uvádí Wikipedia.

Video: Američané neměli slitování. Zaútočili na ponorku s drogami, jakmile vyplula na hladinu

V jistém směru je schopný F-35 zastoupit, ale ne úplně. Mnohem více se to pak projeví při střetu s početným letectvem, jaké má třeba Rusko, i když je pořád třeba vnímat, že i Kanada je součástí Severoatlantické aliance, takže by nebojovala sama, ale po boku Američanů a Evropanů.

Článek Jedna z největších zakázek v historii F-35 se zdárně hroutí. Kupec chce odmítnout 72 letounů a koupit místo nich švédské Gripeny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen patří k nejlepším, ale Rusko to nepocítí

V současné době přijímá Ukrajina prakticky jakoukoliv západní pomoc, bez níž by byla nejspíše dávno smazána z povrchu zemského. V jejích ozbrojených složkách se nachází obrovské množství systémů z Ameriky i Evropy, což musel být pro její vojáky značný šok, jelikož jsou v naprosté většině případů úplně jiné než ty sovětského standardu.

Jako druhý Pablo Escobar: chybí málo, aby americká armáda vtrhla do Venezuely a provedla mocenský převrat

Mají ovšem motivaci se učit, aby bránili svou zemi, což potvrzuje i úspěšné zavedení letounů jako F-16 nebo Mirage 2000, potvrzuje Wikipedia, do jejich letectva – ostatně jako i mnoho jiné techniky napříč všemi armádními složkami. Stále to ovšem není dost, a tak Ukrajinci žádají o dodávku dalších letounů, včetně zmíněných švédských Gripenů.

Rádi by přitom rovnou jejich nejlepší modernizaci, tedy E/F, kterou používá v tuto chvíli pouze švédské a brazilské letectvo. Saab JAS-39 Gripen pochází původně z roku 1996 a ve své původní verzi je už velmi znevýhodněný proti moderním soupeřům, ale E/F lze označit, aspoň vlastnostmi, za jedno z nejlepších letadel svého druhu na světě.

Video: Rusové údajně zničili ukrajinský tank Challenger 2. Ale potvrdit to nelze

Wikipedia doplňuje, že dostala třeba výkonnější motor General Electric F414 a má vzletovou hmotnost 16 500 kg – oproti předchozí verzi vyšší o 2,5 tuny – a též je o 30 cm delší, zatímco rozpětí křídel stouplo o 20 cm. Zásadní je pak prodloužení doletu o 40 % díky vyšším objemu nádrží, a hlavně moderní radar Raven ES-05 typu AESA s dosahem stovek km.

Nechybí ani nová moderní avionika, včetně senzoru Skyward-G pro detekci, sledování a identifikování cílů na základě tepelného záření. Výzbroj je pak rozšířena o nové protiletadlové řízené střely Meteor s doletem více než 200 km a pumy GBU-39. Nepochybně by se tak jednalo o velkou posilu stále celkem slabého ukrajinského letectva.

Na truc Rusku: na polsko-ruské hranice jsou Američané odhodláni vyslat armádu a pomoci s obranou NATO

Jelikož je ale Švédsko zdrženlivé, nechce mu Gripeny v tuto chvíli dodávat. „Vedeme dialog také s Ukrajinou, protože vyjádřila zájem o letouny Gripen… především o Gripen Echo – novou verzi, kterou provozuje také Švédsko a Brazílie,“ komentoval Jonson dle BreakingDefense možný prodej s tím, že vidí letouny jako součást obnovy ukrajinského letectva po skončení války.

Článek Ukrajinské letectvo Gripeny dostane. Švédsko má ale podmínku, že se nezapojí do války s Ruskem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

37 Viggen přinášel celou řadu inovací

Švédsko si na svém leteckém průmyslu zakládalo a zakládá, a jako neutrální země si během studené války udržovalo schopnost vyrábět skvělá bojové letadla. V 60. letech 20. století pak přišla společnost Saab s návrhem na vytvoření pokročilého letounu s mnoha konstrukčními novinkami; Saab 37 Viggen poprvé vzlétl v roce 1967 a do služby byl zařazen o 3 roky později, uvádí Wikipedia. Vydržel v ní v několika variantách až do roku 2007, ale létal jen ve švédských službách; ani přes velké úsilí se ho nikdy nepodařilo exportovat, což byl neúspěch.

iZdroj fotografie: Mark Harkin / Creative Commons / CC BY

Konstruktéři přitom navrhli skvělý letoun, ve své době asi nejlepší v Evropě. Vybavili ho křídlem typu canard s tzv. kachním křídlem, uvádí Military-History, a byl prvním takovým letounem na světě – dnes užívá podobnou konstrukci více letadel. Byl také jako první bojový letoun světa vybaven digitálním centrálním počítačem, čímž předběhl svou dobu, a vyznačoval se např. i schopností krátkého vzletu a přistání, což byla pro Švédsko velmi vítaná schopnost.

Letoun, který zachytil dokonce i Blackbird

Viggen byl jednomotorový a jednomístný letoun o délce 16,4 m s rozpětím křídel 10,6 m, přičemž se dokázal pohybovat rychlostí Mach 2,1 a vystoupat do 18 km. 19FortyFive uvádí, že je to dokonce jediný letoun, u něhož je zadokumentované zachycení nejrychlejšího letadla světa – Lockheed SR-71 Blackbird s maximální rychlostí Mach 3,3. Viggen byl proslulý i skvělou manévrovatelností a byl vděčným objektem na různých leteckých show.

Babiš by prodal F-35 Izraeli, ale je to nesmysl – jde o úplně jiné letouny. Navíc nedává smysl, aby je AČR nahradila F-16 nebo Gripeny

Silná byla i jeho výzbroj – Viggen unesl až 7 tun vybavení a zbraní, ale neměl v základu kanon – mohl ho však nést na jednom z 9 závěsníků. Dokázal odpalovat střely vzduch-vzduch jako AIM-9 Sidewinder nebo poloaktivní radarem naváděné RB71 Skyflash, a zvládal používat i protilodní a protizemní střely RB 04 nebo RBS-15, a také různé typy nenaváděných či naváděných raket, s jejichž pomocí mohl útočit na pozemní cíle.

Článek Saab 37 Viggen: neúspěšný předchůdce Gripenu, který předběhl dobu a byl zřejmě nejlepším v Evropě. Zachytil i nejrychlejší letadlo světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen Matitime pro CATOBAR a STOBAR

Švédsko letadlové lodě nemá, a proto by mohlo překvapit, že vyvíjí letoun schopný z nich startovat, ale je tomu opravdu tak. Gripen Maritime výrobce popisuje jako variantu JAS 39Eschopnou operací z plavidel typu CATOBAR a STOBAR. Ta první představují letadlové lodě vybavené katapultem, na nichž letouny přistávají za pomoci záchytných lan – což využívají i ta STOBAR, ale z nich letouny startují silou svého motoru za pomoci skokanského můstku.

I když SAAB neuspěl s Gripeny, není na odpis. Má vedoucí postavení v oblasti vzdušné kontroly, kterou oceňují i přes 7 000 km daleko

Námořní Gripen má být upravený tak, aby zvládal vlhké prostředí a korozivní účinky slané vody. Armádní Zpravodaj předpokládá, že by musel být vybavený i hákem na záchytná lana na palubě, a nejspíše zesílenou konstrukcí. Problém však je, že ho nejspíše nikdo nechce. Saab v roce 2020 informoval, že letoun nabídne Indii pro její letadlové lodě, ale ta se nakonec rozhodla koupit francouzské letouny Dassault Rafale M.

Provozovatelé „letadlovek“ mají vlastní stoje

Největším problémem letounu Gripen Maritime bude, že není námořnictvo, které by ho potřebovalo. Letadlové lodě CATOBAR mají totiž jenom Spojené státy americké a Francie, a zavádět je chce Čína; STOBAR pak mají Čína, Indie a Rusko, uvádí Wikipedia. Rusko se ale rozhodlo loď Admirál Kuzněcov pravděpodobně sešrotovat, a až na Indii všechny státy vyrábí vlastní palubní letouny, takže švédské nepotřebují, soudí Armádní Zpravodaj. Ostatní existující letadlové lodě pak využívají letouny s krátkým vzletem a kolmým přistáním.

iZdroj fotografie: Public Domain

Nezájem o Gripen Maritime ovšem neznamená, že by se jednalo o špatný stroj; podle údajů Saabu by měl mít schopnosti jako Gripen E. Jeho rychlost by tedy měla být Mach 2, uvádí Wikipedia, a ve výbavě má radar AESA a unese 7,2 tun výzbroje a vybavení na 10 závěsných bodech. Může se jednat o širokou škálu západních pum a střel včetně vzduch-vzduch MBDA Meteor či Taurus KEPD 350 s plochou dráhou letu, ale také protilodní RBS 15F ER a další.

Článek Gripen Maritime: budoucnost námořního letectva, o níž nikdo nestojí, a vlastně je vyloženě nepotřebná. Výrobce to nedomyslel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý Strv 122 bude pozvednut na Leopard 2A8

Švédská armáda má do roku 2031 obdržet celkem 154 tanků úrovně Stridsvagn 123, a to v modifikacích A a B. Většinu z toho zajistí zmíněných 110 Leopardů 2A5 (A), zatímco zbytek bude tvořit nákup 44 nových Leopardů 2A8 (B), na něž země podepsala smlouvu v lednu 2025. Dodávky modernizovaných tanků začnou v roce 2027, nových pak v roce 2028, a v obou případech budou dle předpokladů probíhat až do roku 2031.

Záběry ukazují precizní úder MiG-29 na ruské velitelské centrum, a jako bonus to odnesl i sklad munice a paliva

Stridsvagn 122, tedy švédské Leopardy 2A5, mají dle původních požadavků různá zaměřovací zařízení, zesílený podvozek, přídavné moduly pancéřové ochrany a protitankové clony, stejně jako francouzské odpalovače kouřových granátů GALAX. Wikipedia také doplňuje, že zahrnuje silnější ochranu posádky, zesílené pancéřování nebo dlouhodobou bojovou kapacitu.

Do služby byl uveden už v roce 1994, takže pochopitelně dnešní požadavky na tank pro moderní bojiště nesplňuje, ale v budoucnu opět bude. Ano, i v jeho případě ho pochopitelně budou ohrožovat drony, včetně těch malých a levných, ale například Německo testuje právě na Leopardech 2A7 ochranné sítě, a navíc už tank nebude nasazován jako dříve, ale v kombinaci s jinými jednotkami, jimž bude poskytovat podporu, a zároveň tak chráněn.

Švédský program modernizace na vyšší verzi Stridsvagn 123 pak zahrnuje výměnu elektroniky, včetně systému bojového řízení, střeleckého a velitelského zaměřovače, a též noční vidění pro velitele a střelce, což značně zvýší bojové nasazení tanku v režimu 24/7, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje, s čímž se mnohé ruské tanky nemohou rovnat.

Odtajněno: Norsko poskytlo Ukrajině více než dvojnásobek F-16. Velké posílení jí hodně pomohlo, zvládají i ruské Su-35S

Modernizační balíček Stridsvagn 122 pak zahrnuje i nový podvozek, motor a převodovku, zatímco Stridsvagn 123 A v tomto směru změněn nebude, jelikož má vše od základu na této úrovni. Zajímavým vylepšením je nicméně nové dělo Rheinmetall Rh-120/L55A1 se systémem programování munice a vylepšenou balistikou díky delší hlavni 55 ráží namísto Rh-120/L44 o délce 44 ráží, a též nové a vylepšené typy munice, doplňuje ArmyRecognition.

Článek Strv 123: švédská modernizace vrátí Leopardy 2A5 zpátky na bojiště. Dosáhnou díky ní úrovně Leopardů 2A8 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen E je lepší než vše, co Peru dnes má

I když se jedná o relativně letitou konstrukci, prošla výraznou modernizací, která ji vrací na světovou špičku v oblasti letounů 4., resp. 4,5. generace – a úplně stejně je to s F-16, Rafale a dalšími. Konkrétně tedy Gripen verze E (jednomístná) disponuje řadou technologií z letounů páté generace, ale ne všemi, a zejména oproti nim není stealth.

Rozhovor: prezident Pavel si nemyslí, že Rusko vyhrává válku. Jeho argumentům coby bývalý generál vůbec nevěří

Armádní Zpravodaj ho hodnotil již několikrát s tím, že má radar AESA, různá elektronická protiopatření, rychlost Mach 2 a relativně vysokou obratnost. Pokud jde o výzbroj proti vzdušným cílům, primárně tedy jiným letadlům, může nést střelu MBDA Meteor, jak potvrzuje Wikipedia, která je nejlepší střelou svého druhu v západních letectvech.

Gripen E/F má přitom dost možná v některých směrech navrch nad americkou F-16 Block 70, což je její nejvyšší modernizace, jak se shodla redakce Armádního Zpravodaje již v dubnu 2024. Jenomže největší problémem letounu je, že není rozšířený, což nejenom zvyšuje náklady na jeho pořízení, ale také na jeho údržbu, provoz, a zejména pak modernizaci.

Ukrajina slibuje Rusku překvapení – kopii raket Iskander, které ho zničí. Už zahájila jejich sériovou výrobu, doletí do Moskvy

V budoucnu tomu však může být jinak, jelikož je chce Brazílie, a zvažuje je Kolumbie, ale ta dostala později i nabídku na čínské J-10C. Peru si potom koupí 24 letounů verze E za 3,5 miliard dolarů, v přepočtu tedy za 75 miliard korun. Jeden tedy za 3,125 miliardy, což mělo tamní ministerstvo obrany zhodnotit jako atraktivní ekonomickou nabídku.

Cena pravděpodobně zahrnuje veškeré náklady, tedy nejenom pořizovací na samotné letouny, ale také na údržbu, výcvik personálu apod., ale není jasné, zda zohledňuje i úroky, jelikož bude peruánská vláda financovat nákup pomocí půjčky, kterou splatí za 18 až 24 let.

Výroba letounů Eurofighter Typhoon skončila. Není o ně zájem, i když budou létat ještě desítky let

Aktuálně provozuje tamní letectvo 11 stíhaček Mirage 2000P, 8 stíhaček MiG-29, 8 bitevních letounů Su-25, a 20 lehkých útočných letounů Cessna Dragonfly, uvádí Wikipedia. Všechno jsou tedy nesrovnatelně starší a nemohou se s moderními protějšky utkat. Z aktuálního výběru hodnotí Armádní Zpravodaj volbu Peru jako dobrou.

Článek Obří úspěch pro Gripen, další kupec mu dal přednost před Rafale a F-16. Chce hned desítky kusů, smlouva je jistá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slovensko zvažuje dva zcela rozdílné tanky

Nejspíše z důvodu úspor a zjednodušení logisticky i údržby zvažovalo Slovensko už začátkem roku švédský lehký tank CV90120, který vychází z bojového vozidla pěchoty CV90. To má vstoupit do jeho výzbroje stejně jako do té české, díky čemuž by odpadlo budování nové infrastruktury, držení náhradních dílů, školení personálu a mnoho dalšího.

Ukrajinci zaútočili na jediné ruské letiště s bombardéry Tu-160M drony neznámého původu. Zdá se ale, že je ruská PVO sestřelila

Armádní Zpravodaj zhodnotil tento lehký tank jako velmi schopný, a dokonce by dokázal při správné taktice zničit nejlepší ruský tank v aktivní výzbroji, a sice T-90M. Osazen je kanonem ráže 120 mm využívající standardní tankovou munici NATO, dosahuje rychlosti až 70 km/h, a je napěchovaná řadou vyspělých systémů, potvrzuje Wikipedia.

K2PL je potom jihokorejský K2 Black Panther upravený pro polské potřeby a doplněný domácími systémy. Rovněž má kanon ráže 120 mm a využívá různé druhy západní munice, ale liší se například tím, že má automatické nabíjení jinak typické pro sovětské, resp. ruské tanky. Střílet umí také řízené střely KSTAM typu vystřel a zapomeň s doletem až 8 km a schopností útočit na obrněná vozidla seshora, kde mají slabý pancíř, uvádí Wikipedia.

Video: celý ruský 7členný konvoj se „seštosoval“ do sebe a začal hořet, když jel na frontu. Srazil se s náklaďákem

V obou případech by šlo o dobrou volbu, ale vzhledem k tomu, že jde o naprosto rozdílné konstrukce, muselo by dojít k celkové úpravě taktiky jejich nasazení. V tuto chvíli není známo, že by se slovenská armáda přikláněla více k první nebo druhé variantě, a ve hře jsou navíc i další možnosti, například německé Leopardy 2, na něž vsází AČR.

Článek Slovensko vybírá nový tank: ve hře je těžký polský K2PL a lehký švédský CV90120, dva zcela rozdílné stroje vyžadující jinou taktiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafale unese více zbraní než Gripen E

Gripen E je letadlo 4,5. generace vyvinuté z JAS 39C Gripen v současné době užívaným českým letectvem. Saab popisuje, že je schopné se vypořádat s pokročilými hrozbami, schopností vést elektronický boj, revoluční avionikou a umělou inteligencí. Armádní Zpravodaj se domnívá, že snese srovnání třeba s francouzským Dassault Rafale a dalšími protějšky 4,5. generace, ale americká F-35 ho v několika zásadních parametrech překoná.

Všechna tři letadla se liší konstrukcí. Rafale je dvoumotorový, uvádí Wikipedia, zatímco Gripen a F-35 jsou jednomotorové. To dává francouzskému letounu výhodu v hmotnosti nesených zbraní o hodnotě 9,5 tun, kdežto lehký švédský letoun unese jenom 7,7 tun, zatímco F-35 zvládá 8,2 tun Zbraně jsou však západního typu, mnohdy stejné a vlastnostmi srovnatelné. Redakce Armádního Zpravodaje ale upozorňuje, že Gripen nebyl postaven k tomu, aby využíval pumy nebo střely s jadernou hlavicí, což jeho konkurenti zvládají, i když F-35 je jiná liga.

Důležitý je i počet prodaných letounů

Rozhodovat o tom, jaký letoun si letectvo pořídí, bude pochopitelně i cena, ale ta může hodně kolísat o jednotky i desítky procent podle toho, jaké podmínky si kdo domluví. Rafale bude mít však nejspíše nižší provozní náklady než ostatní dva letouny. Výhodou Gripenu E je pak také schopnost používat provizorní plochy v mnohem horším stavu než zbylí konkurenti.

Naopak jednou z jeho nevýhod bude podle názoru Armádního zpravodaje nízký počet objednávek, které mají pocházet krom Švédska jenom z Brazílie a Thajska, uvádí Wikipedia, ale zájem má mít ještě Peru. Nízký počet letounů pak také oproti konkurenci značně ztěžuje, resp. prodražuje, budoucí modernizace, byť jde vlastnostmi o skvělý letoun.

F-35 je ale bezesporu lepší než Gripen E i Rafale. Wikipedia uvádí, že jde o letoun 5. generace, tedy vyspělejší, se schopností stealth, připraveností spolupracovat s drony, širokým sdílením dat a moderními senzory. To alternativy 4,5. generace sice zvládají také, ale rozhodně ne v takové kvalitě, a hlavně nejsou stealth. Takže i když jsou dnes také skvělé, nejspíše během několika let zastarají a na obloze budou převládat mnohem lepší 5. a 6. generace.

Článek Saab JAS-39E Gripen je nedoceněný letoun. Slávy ani schopností F-35 a Rafale sice nedosahuje, ale má co nabídnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30SM je moderní, ale do křížku se nepustí

K incidentu došlo v pátek 20. června 2025 krátce po 19:00, když ruská letadla přelétala nad městem Malmö v jižním Švédsku, a dík rychlé reakci médií byla údajně viditelná i pro veřejnost. „Nebylo to cvičení,“ řekl Mikael Ågren, tiskový mluvčí švédských ozbrojených sil, ve vyjádření, do něhož redaktoři Sydsvenskan nahlédli. „Identifikovali jsme další letadla,“ dodal s tím, že byla reakce vyvolána detekcí dvou ruských víceúčelových stíhaček Su-30SM Flanker.

Dosud „nejagresivnější“ modernizace F-35 se prodraží, ale schopnosti zvýší neskutečně. Dostanou ji i ty objednané Českem

Ty měly operovat v mezinárodním vzdušném prostoru nad jižním Baltským mořem, ovšem v blízkosti vzdušného prostoru Švédska, a proto jeho letouny vzlétly. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že jde o zcela běžnou praxi, kterou provozují obě strany – ale nutno zdůraznit, že Rusko mnohem častěji a rádo tím provokuje a překračuje hranice.

Armádní Zpravodaj informoval 15. května 2025 o případu, kdy ruský Su-35S vletěl do vzdušného prostoru Estonska, a sotva o deset dní později pro změnu do finského. A o náhodu rozhodně nešlo, jelikož ruské letectvo i námořnictvo provokují v Baltském moři de facto den co den; 14. června 2025 naše redakce psala, že vletělo s průzkumným letounem Iljušin Il-20 do polského vzdušného prostoru, a to dokonce 2 km hluboko, než to otočil.

Rusko je malý krůček od sebedestrukce. Válku si může dovolit do roku 2027, poté končí, ekonomicky se zhroutí

V tomto případě se jednalo o vyprovodění dvou Suchojů Su-30SM, v označení NATO jako Flanker-H. Oproti předchůdci jsou modernizovány sériově, a díky vylepšením považovány za stíhací letouny generace 4+. Instalován mu byl radar N011M Bars s maximálním detekčním dosahem 400 km, radiokomunikační systémy, identifikační systém „přítel nebo nepřítel“ (pro ruské ozbrojené složky důležité, neboť není výjimkou, že si sestřelí vlastní).

K tomu byla dodána i vystřelovací sedadla, zbraně a další systémy. Lze ho využít k získání vzdušné nadvlády i k ničení pozic na zemi pomocí široké škály zbraní včetně pum vzduch-vzduch, vzduch-země a řízených a neřízených pum. Celkem Su-30SM unese až 8 000 kg, uvádí Wikipedia. Řadí se mezi modernější letouny v ruské výzbroji, i když na Su-35S ztrácí.

Článek Ruské Su-30SM chtěly provokovat u švédských hranic, ale když zahlédly Gripeny, okamžitě to otočily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Do výroby CV90 se zapojuje také český průmysl

Česká republika si objednala celkem 246 nových švédských bojových vozidel pěchoty CV90, jak potvrzuje ministerstvo obrany s tím, že je má armáda dostávat od roku 2026, a dodávky budou trvat až do roku 2030. Celkem za ně uhradí 59,7 miliard korun, jedno tedy vychází na zhruba 242 680 000 Kč. Armádní Zpravodaj ji pro zajímavost srovnal s jinými.

Chameneí nechal odpálit nejsilnější balistickou raketu z výzbroje Íránu. Chorramšahr-4 nese hlavici těžkou 1,8 t a létá rychlostí Mach 16

Takováto cena se totiž může zdát hodně vysoká, ale například Německo v roce 2023 oznámilo koupi 50 domácích BVP Puma za 34,75 miliard korun, uvádí Reuters, tedy jedno za 735 milionů korun. Výrazně levnější jsou např. rakousko-španělská BVP ASCOD, která se též ucházela o místo v Armádě České republiky, ale z různých důvodů neuspěla. TheDefensePost uvádí, že Litva koupila 42 kusů za 8,3 miliard korun, jedno tedy v přepočtu za 197 milionů korun.

VOP CZ, s.p. vráží do modernizace a přestavby výrobního závodu 80 milionů korun a aktuálně už probíhá transfer technologií ze Švédska. Největší investice se týká rekonstrukce výrobních hal a vybudování nové pro uskladnění BVP, do níž se jich vejde asi dvacet. Vůbec první CV90 pro českou armádu je potom plánováno na září 2026. Společnost také rekonstruuje venkovní polygon, na němž musí každé vozidlo odjezdit 10 až 15 kilometrů.

Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo

Na tom dojde k úpravě některých povrchů, vytvoření sklonů, nerovností apod., aby bylo co nejlépe simulováno reálné bojové prostředí. Přípravy na výrobu CV90 jsou v plném proudu i přesto, že Ministerstvo obrany ČR čelilo v dubnu tohoto roku nařknutí ze strany ANO, že se na výrobě málo podílí český průmysl – to však ministryně obrany odmítla.

Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila CV90 již dříve s tím, že všechna vozidla určená pro naši armádu vychází z nejmodernější verze, a došla k závěru, že bude mít dokonce sílu, aby vyhrála boj s nejlepším ruským tankem a aktivní výzbroji, a sice s T-90M. Do toho by se ideálně dostat nemělo, ale pokud by to hrozilo, rozhodně by nezůstalo bezbranné.

Článek CV90 pro ČR jsou extrémně drahá, armáda mohla ušetřit 45 milionů na každém BVP, kdyby zvolila ASCOD. Byl ovšem horší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Masivní investice podpoří Švédsko i NATO

„Kdo chce mír, musí hodně zbrojit“ – asi tak lze shrnout nový přístup některých západních zemí, například Polska, Francie nebo Německa, a nově také Švédska. Jeho premiér oznámil, že plánuje navýšit výdaje na obranu na 5 % HDP, v souladu s požadavky amerického prezidenta Donald Trumpa, podle něhož se musí Evropa postarat o svou bezpečnost sama.

Ruský Su-24M nezvládl špatné počasí a během bouře se zřítil. Souboj to pro něj byl nejspíše nerovný

Ten byl toho názoru od počátku svého úřadování, a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj jeho slova v lednu 2025 zopakoval na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Zpočátku to nejspíše vypadalo jako obrovské ekonomické zatížení, s nímž si mnohé země neporadí, ale zdá se, že v důsledku ruské agrese nakonec začínají zbrojení pokritizovat.

Severoatlantická aliance také dříve oznámila, že bude požadovat 50% navýšení výdajů, ačkoliv by to neznamenalo 5 % HDP. O kolik to nakonec bude, mají jednat nejvyšší zástupci NATO a západních zemí 24. a 25. června 2025 na summitu v Haagu. Některé země se však mohou ve své obraně angažovat více a investovat do ní mnohem vyšší částky.

Tentokrát to Rus hodně přehnal. Vletěl hluboko do polského vzdušného prostoru, vyprovázely ho dvě britské stíhačky

„Chápeme, že bez ohledu na výsledek summitu NATO, máme jedinečnou geografickou polohu a musíme být připraveni na budoucí hrozby ze strany Ruska,“ zdůraznil švédský premiér. „Dnes chci potvrdit, že Švédsko splní nový cíl NATO v oblasti výdajů na obranu ve výši 5 % HDP. Minimálně 3,5 % HDP bude vyčleněno na klíčové obranné potřeby pro splnění nových cílů NATO v oblasti schopností,“ dodal s tím, že je Rusko hrozbou pro celou Evropu.

Jako první to pochopilo Polsko, které začalo hned od počátku války na Ukrajině masivně zbrojit ve všech směrech – posiluje pozemní jednotky, letectvo, námořnictvo i další složky. Armádní Zpravodaj informoval v září 2024, že chtělo na rok 2025 navýšit výdaje na obranu dokonce na 4,7 % HDP, což znamená největší investice v NATO v poměru k HDP.

Prestiž českého zbrojního průmyslu roste. CSG dokončuje výrobní linku na dělostřelecké granáty na Ukrajině

Švédsko je mimochodem pro NATO velkým přínosem, ačkoliv do něj vstoupilo až v roce 2024. Ještě před tím Armádní Zpravodaj hodnotil jeho vyspělý zbrojní průmysl, jehož produktem je například jedna z nejlepších houfnic na světě – FH77BW Archer – nebo schopný protiletadlový systém RBS-70, a rovněž vyspělé, avšak nedoceněné, letouny Saab Jas-39 Gripen.

Článek Švédsko chce mír, rozhodlo se proto masivně zbrojit – na obranu vydá 5 % HDP. Rusku ukáže, jak je silné a odhodlané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripeny budou AČR sloužit o 8 let déle

Ačkoliv by si někteří přáli koupit Gripeny verze E/F, trvá Ministerstvo obrany ČR na koupi F-35, které redakce Armádního Zpravodaje hodnotila jako nejlepší možnou volbu, pokud chce být na stejné úrovni jako ostatní partneři NATO. Je to nicméně velmi drahá záležitost, v červnu 2024 jsme upozornili, že bude stát roční provoz jedné F-35 přes 200 milionů korun.

ČR dodala Bulharsku modernizovaný L-39ZA Albatros. K hlavním cílům patřilo zbavit se ruské avioniky. Létat může dalších 1 500 h

Jenomže dodávky váznou a ve výzbroji AČR tak brzy nebudou, nejdříve v roce 2031, jak jsou naplánovány dodávky. Současný pronájem Gripenů C/D však končí už za dva roky, takže bylo nutné najít do té doby přijatelnou náhradu. Rozhodnutí nakonec padlo na prodloužení pronájmu Gripenů – 10 ve variantě JAS-39C, a 2 ve variantě JAS-39D.

Letectvo má aktuálně „céček“ o dvě více, ale na překlenovací období by měl stačit zmíněný počet. Pro rozpočet je navíc velmi pozitivní, se se podařilo oproti původní nabídce vyjednat významnou slevu, a to plných 25 %, což je vzhledem k dohodnuté částce 16,695 miliard korun 5,565 miliard. Ministerstvo upřesnilo, že většinovou částku netvoří pronájem, ale údržba, jelikož budou letouny provozovány už třetí dekádu, konkrétně tomu je od roku 2004.

Záběry: pohotoví civilisté se pokusili překazit ukrajinský útok – házeli na drony kamení, aby ochránili bombardéry. Ovšem marně

„Po sérii jednání se zástupcům ministerstva obrany podařilo domluvit oproti původní švédské nabídce z loňského roku významně výhodnější podmínky. Nalezení dohody je dobrá zpráva pro Českou republiku a pro zajištění její obranyschopnosti,“ uvedl Lubor Koudelka, vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany České republiky.

Článek ČR schválila prodloužení pronájmu Gripenů do roku 2035, získala ho o 25 % výhodněji. Provozovat je bude po boku F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely RBS 70 měly omezený dosah

Švédský systém RBS 70, který má ve výzbroji i česká armáda, vstoupil do výzbroje již v roce 1977, uvádí Wikipedia. Od té doby ale procházel modernizacemi, z nichž se jedna týkala i používaných střel. Ty původní měly dolet jenom 5 kilometrů do dálky a 3 kilometry do výšky, uvádí WeaponSystems, což znamená, že na letouny ve vyšších výškách nedosáhly.

iZdroj fotografie: Litevská armáda

Změna přišla v roce 2003, když se objevila nejnovější střela typu BOLIDE, i když byla do výzbroje zavedena až o dva roky později. Měla prodloužený dosah a vyšší rychlost, což znamená větší šanci na zničení cíle. Ze zaměření vlastně letoun, například ruský, nemůže uniknout, protože je střela naváděna laserovým paprskem. Dokud je tedy trup cíle laserem ozařovaný, nelze střelu žádným způsobem rušit a uhnout jí je téměř nemožné.

V hlavici BOLIDE jsou wolframové kuličky

Střela BOLIDE je nabíjena do odpalovací trubice systému a ArmyRecognition uvádí, že dosahuje rychlosti až Mach 2, zatímco ta původní létala rychlostí Mach 1,6. Dosah nové rakety je přitom 9 kilometrů do dálky a 5 kilometrů do výšky. Typickými cíli jsou nízko letící letadla, vrtulníky, průzkumné nebo sebevražedné drony a zvládnout by měla i řízené střely.

Video: ruský 24hlavňový nepřesný raketomet TOS-1A vytvoří enormní „ohnivé pole“ během pár sekund, prakticky nic a nikdo nepřežije

Hlavice střely BOLIDE je těžká jen 1,1 kilogramu, čímž by se mohla zdát jako velice slabá, ale její součástí jsou 3 000 malých wolframových kuliček schopných probít i odolný povrch – v místě exploze tedy působí jako jakási brokovnice. Raketa navíc disponuje sofistikovaným bezkontaktním zapalovačem se třemi režimy exploze. Hlavice tak vybuchne způsobem, aby měla co největší šanci na zničení nebo poškození zvoleného cíle.

Článek Švédské rakety BOLIDE jsou zabijáci ruských letadel i vrtulníků všeho druhu. Jakmile se na ně zaměří, nedají jim šanci uniknout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozdíl v ceně letadel je zhruba 20 %

Ačkoliv je Gripen prezentovaný jako letoun s příznivou cenou, překvapením možná je, že tomu tak docela není. Třeba AeroTime dal JAS-39 E/F cenovku 85 milionů dolarů (1,9 miliardy Kč) a k F-35A 109 milionů dolarů (2,45 miliardy Kč). Švédský letoun tedy vychází levněji, ale vzhledem k vlastnostem ne nijak výrazně. Navíc platí, že se cena dost těžko posuzuje, protože většinou zahrnuje různé balíčky výzbroje, údržby, školení či modernizace, a ty se mohou výrazně lišit – detaily nebývají známé, takže nelze z prodejních cen 100% vycházet.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Druhou položkou je údržba. I zde by měl být Gripen levnější, i když ani v tomto případě nejsou přesné propočty veřejné. I tak je ovšem Armádní Zpravodaj přesvědčen, že se F-35 vyplatí, a to hlavně jako dlouhodobá investice. Wikipedia uvádí, že je JAS 39 E/F letoun 4,5. generace, kdežto F-35 generace páté. A protože relativně brzy nastoupí generace 6., bude 4,5. zastaralá a vznikne tlak na její výměnu, což u generace 5. nehrozí, takže nebude nutné kupovat nové letouny. Navíc má mít F-35 v budoucnu 80% schopností Boeing F-47.

Otázkou tedy je, proč si některé země vlastně JAS-39 E/F Gripen kupují. Například Brazílie a nejnověji také Kolumbie, ačkoliv ta to může přehodnotit ve prospěch čínských J-10CE. Největším důvodem může být, že jim Amerika zkrátka F-35 neprodá, a zároveň nechtějí dodávku z Číny nebo Ruska, i když to nelze soudit. Možné je také to, že jednoduše letoun 5. generace nepotřebují, neboť ho nemají (a nejspíše ani mít nebudou) sousedé coby možní soupeři, a byl by pro ně tedy zbytečným luxusem, ale to zrovna pro letectvo NATO neplatí.

Gripen porazí F-35 rychlostí a obratností

Jenom papírově se v mnoha ohledech může zdát, že je Gripen E/F lepší než Lightning II, oproti němuž má max. rychlost Mach 2, zatímco on jenom Mach 1,6, uvádí portál F-35, a též je mnohem obratnější. To mu dává výhodu v boji na krátkou vzdálenost, ale Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že k takovému souboji dnes téměř nedochází, a důležitější je tedy boj na dlouhou vzdálenost za použití střel vzduch-vzduch s radarovým naváděním.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Zbraně mají letouny podobné, což platí také o radarech AESA, takže budou jejich detekční schopnosti podobné. Jenomže F-35 má schopnost stealth, což znamená, že ho radar na delší vzdálenost nemusí zachytit, což u Gripenu neplatí. Může tak vystřelit mnohem dříve, což jí dává nezanedbatelnou výhodu, a z místa uletět. Důležitou roli hraje i schopnost dalších detekčních přístrojů, fúze dat či jejich sdílení – i když má tyto schopnosti i nejnovější Gripen, obecně panuje shoda, že je F-35 lepší, čímž má větší bojovou hodnotu.

Článek JAS-39 E/F Gripen je opravdu skvělý, ale oproti F-35 není o tolik levnější. Brzy by navíc muselo dojít k jeho nahrazení, což mu láme vaz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bojový úspěch a rychlé dodání letounů J-10C

Čína nabídla Kolumbii prodej dvou letek víceúčelových stíhacích letounů J-10, konkrétně tedy ve verzi CE, což je podle Wikipedia exportní verze „céčka“. Ta je zase modernizací J-10B, což obnáší třeba domácí radar pro řízení palby AESA a zobrazovací infračervený vyhledávač (IIR) PL-10, nebo také motor WS-10B[66] a střely vzduch-vzduch PL-15. Tedy ty, jimiž mělo dojít k sestřelení francouzských letounů během indicko-pákistánských leteckých střetů.

Rusko ztratilo ve válce na Ukrajině nejméně 6 000 důstojníků. Včetně mnoha generálů a téměř tisícovky kapitánů

S odvoláním na vlastní zdroje agentura Infodefensa uvedla, že měla být nabídka na prodej letounů učiněna přímo kolumbijskému prezidentovi Gustavu Petrovi v Pekingu na jednání s jeho čínským protějškem Si Ťin-pchingem. Dodávka by měla zahrnovat až 24 J-10CE s balíčkem raket vzduch-vzduch, nejspíše zmíněných PL-15, s dosahem až 300 km a rychlostí Mach 5, jak upřesňuje Wikipedia, které měly sestřelit Dassault Rafale.

Rusko nepřestává provokovat a překračuje hranice NATO: jeho Su-35S vletěl do Estonska, okamžitě byl vyprovozen F-16

Cena za jeden letoun by měla být kolem 40 milionů dolarů, tedy v přepočtu asi 880 milionů korun. Kolumbijský prezident už údajně pověřil velitele kolumbijského letectva, aby vyhodnotil výkon letounů J-10CE a proveditelnost nákupu. Pokud by k němu došlo, znamenalo by to podle Armádního Zpravodaje pro SAAB velký krok zpět, jelikož je Kolumbie teprve druhou zemí na světě (krom Švédska), která o JAS-39E Gripen projevila zájem – první byla Brazílie.

Aktuálně je ale mnohem diskutovanější než dříve i z jiného důvodu – některé země ho zvažovaly jako náhradu za americké F-35, ačkoliv to je trochu nerovný souboj. Zatímco americké letouny jsou generace páté, ty švédské v nejvyšší modernizaci (tedy C/E) pize 4,5., přičemž ztrácí hlavně v oblasti stealth, ačkoliv třeba komunikační schopnosti jim lze doplnit.

Evropa povstává proti Rusku, aby suplovala strategické bombardéry. Vyvine zbraň s extrémním dosahem 2 000 km

Výrobce J-10C podle všeho slibuje jejich rychlé dodání, což by mohlo hrát při vyhodnocování kolumbijským letectvem značnou roli. Aktuálně má totiž značně přesluhující izraelské letouny Kfir, z nichž mají být mnohé uzemněné, ale některé jsou udržovány v provozu, uvádí TimesOfIsrael, aby tamní letectvo neztratilo operační schopnosti,

Článek Hrozí, že kupec odstoupí od nákupu Gripenů na úkor čínských letounů J-10, které nedávno bodovaly v boji. Jednalo by se o velký krok zpět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Už o nejnovější Gripen je malý zájem

Švédsko má vcelku vyspělý letecký průmysl, jehož posledním výtvorem jsou letouny Saab Jas-39 Gripen používané v současnosti i českým letectvem. Jsou čtvrté generace, ale existují i v nové verzi Jas-39E/F označované za evropskou F-35, což je vyspělá 4,5. generace. Ale pro Švédsko znamenal dlouho veliký neúspěch, i když jde papírově o dobrý letoun. Kromě domácího letectva si ho objednala Brazílie, uvádí Wikipedia, a též Kolumbie. To pro Saab konečně znamená obchodní úspěch, ale kupců by nejspíše bylo třeba více.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

I přesto se tamní inženýři pustili do letounu 6. generace, a tedy by podobně jako mnozí další výrobci, tu 5. přeskočili. Saab totiž v březnu 2024 v tiskové zprávě oznámil, že dostal od státu zakázku na koncepční studii budoucích stíhacích systémů. To si Armádní Zpravodaj nemohl přeložit jinak než jako studii na letoun šesté generace, přičemž soudil, že se mělo jednat o vývoj jak letounu, tak dronu, s nímž je úzká spolupráce předpokládána.

Švédové společný projekt opustili

Uvažování Švédska o možném samostatném vývoji letounu šesté generace mohlo být překvapivé. V minulosti se totiž zapojilo do britsko-italského programu letounu Tempest od BAE Systems, ale země se nakonec spojily s Japonskem v programu Global Combat Air Programme (GCAP). Důvodem jsou dle všeho vysoké finanční náklady, takže si je země mohou rozdělit. Švédsko ale pozici pozorovatele v programu opustilo, uvádí Airforce-Technology.

iZdroj fotografie: Královské letectvo (Royal Air Force)

Je velikou otázkou, zda Švédsko, ať jde bezesporu o bohatou zemi, bude schopné letoun šesté generace samo vyvinout, a také kdy. Zadání studie nicméně znamená, že ještě není rozhodnuto – může ukázat i to, jak je program náročný, a Švédsko by se pak teoreticky mohlo opět připojit do GCAP nebo jiného programu. Na druhou stranu je zřejmé, že jde švédské vládě o zachování leteckého průmyslu. Ten by měl však perspektivu jenom tehdy, pokud by se švédská letadla dařilo prodávat po světě ve větších počtech.

Článek Saab se nejspíše pustil do vývoje stíhačky 6. generace, ale může to být další neúspěch. Jiné země se naopak spojily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Švédský letoun má „dohled“ až 400 km

Letoun typu AEW&C je běžně vybavený výkonným radarem pro detekci vzdušných cílů, ale někdy může mít i další detekční systémy umožňující lokalizovat cíle na zemi nebo na moři. Konkrétně švédský S 100B Argus je osazen nepohyblivým radarem PS-890 AESA, uvádí Wikipedia, s jehož pomocí dokáže detekovat vzdušné cíle třeba nad územím Ruska do vzdálenosti 300 až 400 kilometrů – záleží to na jejich velikosti a dalších okolnostech.

iZdroj fotografie: Alec Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Případné provozování tohoto letounu ukrajinským letectvem by mu pomohlo v mnoha operacích, jelikož jsou jeho bojové letouny sovětské konstrukce, třeba Suchoj Su-27 Flanker nebo americké General Dynamics F-16 MLU Fighting Falcon, vybavené staršími typy radarů. F-16 mají AN/APG-68 s dosahem kolem 80 km, uvádí Wikipedia, ale díky švédskému stroji a spojení přes Link 16 by najednou ty v ukrajinské výzbroji viděly až 5krát dále.

Saab 340 AEW&C vydrží až 7 hodin

Letoun je malý, měří jenom 19,73 metrů na délku a rozpětí křídel má 21,44 metrů, uvádí Airforce-Technology, a postaven je na základě transportního turbovrtulového Saab 340. Maximální rychlost dosahuje 493 km/h a operuje ve výšce zhruba 7 600 metrů, přičemž ve vzduchu vydrží až 7 hodin. Na palubě má jenom dvou až pětičlennou osádku.

Ruský AWACS letoun Berijev A-50 Titan je schopen detekovat cíle až do vzdálenosti 500 km. Proti HIMARS se zdá bezmocný

Saab 340 AEW&C by však teoreticky mohl mít jednu slabinu, a tou je dosah jeho radaru 400 kilometrů. Je to stejný dosah, jaký mají ruské protiletadlové střely vzduch-vzduch R-37M, které mohou odpalovat různé ruské letouny včetně Suchojů Su-57 Felon. Ty disponují schopností stealth, i když pravděpodobně ne tak vyspělou, jakou mají západní protějšky 5. generace. Armádní Zpravodaj ale soudí, že na 400 kilometrů by ho Saab 340 AEW&C přesto zaznamenat nemusel, zatímco jeho ruský letoun ano, a tedy se ho pokusit střelami zničit.

Článek Švédské letouny Saab 340 AEW&C odhalí všechny pikle, které Rusko střádá. Jeho slabinou je ovšem Su-57 se střelami R-37M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O Gripen projevují zájem stále další země

Snad ještě před rokem si dokázal málokdo pomyslet, že by švédský letoun mohl sehrávat nějakou větší roli. Krom domácího Švédska měl uživatelů žalostně málo, např. Českou republiku, a zdálo se, že je o něj zájem skoro nulový. Redakce Armádního Zpravodaje nicméně připomíná, že si ho nedávno zvolila oficiálně Kolumbie, která jím nahradí stárnoucí izraelské Kfiry.

Amerika potichu začala s anexí Grónska, ale ne vojensky. Jenom ona ho prý může ochránit před invazí Ruska a Číny

Micael Johansson, generální ředitel Saabu, pak v prohlášení uvedl, že se rýsují i další zákazníci v oblasti latinské Ameriky, a že probíhají oficiální jednání s Kanadou a Portugalskem. Zatím sice není jisté, zda se skutečně pro JAS-39 Gripen rozhodnou, ale údajně jsou jednání na dobré cestě a zbrojovka připravuje pro obě země návrhy na prodej letounů, jejich údržbu a výcvik personálu, protože to de facto vždy zajišťuje výrobce; včetně modernizace.

Armádní Zpravodaj připomíná, že JAS-39 Gripen rozhodně nebyl první volbou – tou byly již v roce 2010 v počtu 65 kusů americké F-35, jediné dostupné letouny 5. generace, které měly nahradit v kanadském letectvu 80 stárnoucích McDonell Douglas F/A-18 Hornet, uvádí Wikipedia. Po obstrukcích nakonec došlo k zaplacení 16 letounů F-35A, které má země obdržet někdy v příštím roce – ale vypadá to, že by mohla od zbytku upustit.

ČR si ještě na drahé F-35 počká, jedná proto o dalším pronájmu Gripenů. Později by ale chtěla provozovat oba letouny současně

Jako náhradu by nejspíše zvolila nejmodernější verzi JAS-39 Gripen řady E, která je dle výrobce navržena pro boj s pokročilými budoucími hrozbami a jejich poražení. V úvahu připadá ještě verze F, ta se ale liší pouze v tom, že je dvoumístná. K dispozici má i pestrou výzbroj, jejíž rozsah by se ještě mohl s vícero uživateli rozrůstat, ať jde o zbraně vzduch-vzduch nebo vzduch-země. Odpalovat navíc dokáže i střelu Taurus s plochou dráhou letu.

Článek Velká rána pro F-35: dvě země ji přehodnocují a oficiálně zvažují švédský Gripen. Obří zakázka na skoro 50 letounů může padnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tankový kanon je usazen na BVP

Jak označení lehkého tanku napovídá, jde o zbraň odvozenou od švédského bojového vozidla pěchoty CV90, tedy toho samého, jaké si objednala česká armáda. BAE Systems na stránkách uvádí, že ho vyvinul na základě požadavku mít palebnou sílu hlavního bitevního tanku na lehčí platformě. Proto má CV90120 kanon ráže 120 milimetrů využívající standardní tankovou munici NATO a je umístěn na podvozku bojového vozidla pěchoty.

We are back in Brazil! 🇧🇷 This time with the CV90120 – firepower of a MBT with the stellar mobility of the CV90. Meet us at #LAAD2025 in Pavilion 4, stand V40 next week. pic.twitter.com/YHKJh15CgV

— BAE Systems Hägglunds (@BAESHagglunds) March 28, 2025

Jak by si tank vedl třeba v souboji s moderním ruským T-90M, by záleželo na okolnostech. Západní tankový kanon má schopnost nejmodernější ruský obrněnec zničit, ale to platí i naopak, a to mnohem více, protože pancéřování lehkého tanku nedokáže tankovému kanonu odolat. Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že by CV90120 musel volit taktiku podobnou stíhačům tanků – tedy udeřit z úkrytu, využít výhody přesnosti západního kanonu a moderního řízení palby, a pak vsadit na rychlost a z místa střetu ustoupit, než by přišel odvetný úder.

V CV90120 je řada vyspělých systémů

Švédský lehký tank by měl zřejmě mobilitu podobnou CV90, jehož rychlost činí až 70 km/h, uvádí Wikipedia. V boji by mu ale pomáhala i řada vyspělých systémů počínaje automatickým nabíjením, díky němuž má osádku složenou ze 3 vojáků, i když jsou zde ještě další 2 sedadla pro operátory. Nepřítele by měl identifikovat pomocí umělé inteligence nebo disponovat systémem detekce zvuku, ale samozřejmostí by byl i vyspělý systém řízení palby.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Absenci tankového pancíře má nahradit možnost instalace systému aktivní ochrany a detektory varující před laserovým nebo radarovým zaměřením. Tank má mít i protitankovou řízenou střelu s dosahem až 10 kilometrů, ale Armádnímu Zpravodaji se nepodařilo zjistit její typ. Švédsku se zatím nepodařilo lehký tank nikde udat, ale zájem by o něj mohlo mít Slovensko, potvrzuje Defence-Industry. CV90120 vychází totiž levněji než Leoopard 2A8, a navíc má slovenská armáda objednaná bojová vozidla CV90, což by zjednodušilo údržbu.

Článek Nová verze lehkého tanku CV90120: zvládnout by mohla i nejlepší ruský T-90M, ale musela by útočit jako stíhač tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bránit se RBS-70 je de facto nemožné

Švédsko začalo s vývojem přenosného systému PVO na konci 60. let 20. století a jeho první verze vstoupily do výzbroje v roce 1977, uvádí Wikipedia. Může se zdát, že jde o starou konstrukci, ale RBS-70 byl opakovaně modernizován a vylepšován, a ve své kategorii patří k nejlepším na světě. Třeba pro ruské piloty musí být doslova noční můrou, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje, takže jistě rádi udělají vše, aby se mu vyhnuli, neboť je v případě zaměření vysoká pravděpodobnost zásahu a únik před vypálenou střelou je takřka nemožný.

iZdroj fotografie: Litevská armáda

RBS-70 je označován jako MANPADS, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že vypadá jinak než známé zbraně tohoto typu, třeba FIM-92 Stinger a podobné. Neodpaluje se totiž z ramene, neb je objemově a hmotnostně větší. Česká armáda, která ho má ve výzbroji, na stránkách uvádí, že stojan, zaměřovač a střela mají dohromady 87 kilogramů. Součástí stojanu je i sedačka, na níž obsluha sedí, a pomocí zaměřovače může určit cíl.

RBS-70 zvládne letadla i řízené střely

V čem je systém RBS-70 rovněž unikátní, je jeho navádění. Výrobce, společnost Saab, vysvětluje, že je laserové, takže obsluha na cíli drží laserový zaměřovač, a střela se na něj jeho prostřednictvím navádí. V takovém případě ji – na rozdíl od běžnějšího infračerveného navádění – nelze nijak rušit, a je tedy vysoká pravděpodobnost, že zasáhne cíl. Tím může být letoun, vrtulník, větší typ dronu, nebo i řízená střela. Na druhou stranu je obsluha systému náročnější na výcvik než u jiných typů MANPADS – obsluhu mají navíc na starost tři vojáci.

Čeští vojáci sestřelili během výcviku tisíce letadel. Již umí plně ovládat protivzdušný systém RBS-70NG

Dosah RBS-70 záleží na jeho typu a použité střele. Nejmodernější verze má označení RBS-70 NG, z níž dokáže střela zasáhnout cíl do vzdálenosti až 9 km a výšky 5 km, což je mezi systémy „MANPADS“ nadstandardní. Pohybuje se přitom rychlostí Mach 2, bojová hlavice váží 1,1 kg a obsahuje 3 000 wolframových kuliček. Na cíl tedy působí jako jakási obří brokovnice.

Článek Metla na ruské piloty: jakmile se na ně zaměří švédské RBS-70, které má i AČR, jednoduše končí. Uniknout je téměř nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravený business letoun vidí až na 650 km

Švédský letoun GlobalEye lze v mnoha ohledech označit za unikátní stroj. Podobná letadla totiž většinou používají upravený typ větší transportní či dopravní varianty, ale konstruktéři ze Švédska zvolili menší business jet Bombardier Global 6000/6500, uvádí Wikipedia. Je samozřejmě významně upravený, kdy má třeba zesílenou konstrukci, ale hlavně instalované radary a další detekční přístroje pro zachycení vzdušných, námořních i pozemních cílů.

iZdroj fotografie: Saab

Jeho hlavním radarem je asi tunu těžký Erieye ER namontovaný na vrchní části trupu, díky němuž a dalším přístrojům vidí daleko, i když i Saab na svých stránkách poskytuje o dosahu různé typy informací. Armádní Zpravodaj dohledal třeba tvrzení, že je větší než 650 kilometrů, ale že z výšky 10 660 metrů zároveň vidí na vzdálenost přesahující 458 kilometrů, zatímco pozemní cíle na 152 kilometrů. Je ale jisté, že přesné schopnosti jsou klasifikované.

GlobalEye je skoro nemožné zničit

Dlouhý dosahu senzorů vidí letoun z domácího vzdušného prostoru hluboko na území nepřítele – v případě Evropy je jím potencionálně Rusko – a je de facto nezničitelný. Stíhací letouny totiž odhalí dříve, než bude v dosahu jejich zbraní, a drží se pod ochranným deštníkem vlastní protivzdušné obrany. Zrovna Rusko by ho mohlo teoreticky ohrozit systémem S-400, ale Wikipedia uvádí, že mají jeho střely max. dolet 380 kilometrů. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to je teoretická hodnota, v praxi dochází k sestřelům na výrazně kratší vzdálenosti.

Ruský AWACS letoun Berijev A-50 Titan je schopen detekovat cíle až do vzdálenosti 500 km. Proti HIMARS se zdá bezmocný

GlobalEye se navíc může i bránit, resp. dokáže přilétající střely detekovat a použít proti nim plevy nebo světlice. Ve vzduchu může pak operovat až 11 hodin a na jeho palubě je místo pro 5 operátorů, ale zvládá fungovat i bez nich a data přenášet jinam. I proto letoun oceňují i v zahraničí, kdy se ocitl třeba ve výzbroji Spojených arabských emirátů.

Článek Švédská letadla GlobalEye jsou pro Rusko značnou hrozbou. Vyšpehují ho až na 650 km a obranu má proti nim víceméně nulovou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Archer ujede dříve, než dopadne projektil

Švédská houfnice Archer je vyráběna od roku 2010 a až donedávna byla pouze ve výzbroji švédských ozbrojených sil. Nakonec se ale dostala na Ukrajinu, která by měla dle příspěvku na síti X obdržet 18 dalších; objednané je má přitom i Velká Británie. Rostoucí zájem o švédský dělostřelecký systém není překvapující – už jenom proto, že rychlost střelby je až neuvěřitelná, takže z místa ujede dříve, než projektil zasáhne cíl, o což se zasluhuje i řízení palby.

iZdroj fotografie: BAE Systems Bofors

Její výrobce, společnost BAE System, tvrdí, že je možné ji připravit k akci za méně než 30 sekund, vypálit na cíl, a za dalších 30 sekund již může být na cestě na jinou pozici. To dělá z houfnice zbraň, která se skvěle hodí třeba k protibaterijní palbě bez rizika, že by ji nepřítel zaměřil a pokusil se ji zničit. Pohyblivost částečně chrání i před drony, i když průzkumné ji mohou při pohybu na silnici objevit a navést na ni drony sebevražedné.

Osádka vůbec neopouští kabinu

L52 Archer je houfnice využívající hlaveň s klasickou západní ráží 155 milimetrů o délce 52 ráží, uvádí Wikipedia, přičemž má automatický zásobník s municí na 21 ran – osádka tak při střelbě vůbec neopouští kabinu. S běžnými projektily může Archer pálit do vzdálenosti až 35 kilometrů, když ale používá třeba naváděnou M982 Excalibur, je dosah více než 50 kilometrů. Určený je i pro použití inteligentní protitankové munice Bonus.

Rychlost, jakou může Ukrajině celý svět závidět: měsíčně může vyrobit až 20 houfnic 2S22 Bohdana, které patří k nejlepším na světě

Věž s municí a dělovou hlavní je umístěna na podvozku 6×6 kloubového tahače Volvo A30D s pancéřovanou kabinou. Pohybovat se může rychlostí až 70 km/h a hmotnost je 34 tun, díky čemuž se může snadno pohybovat po vlastní ose, ale lze ho naložit a přepravit i většími typy transportních letadel. Vzhledem k faktu, že evropské armády mají v příštích letech intenzivně zbrojit, není vyloučené, že se Archer objeví ve výzbroji i dalších ozbrojených sil.

Článek 18 švédských samohybných děl Archer by Ukrajinu brutálně podpořilo. Jsou tím nejlepším, co se může na bojišti objevit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Strv 122 je mimořádně odolný tank

Základní charakteristika Strv 122 je velice podobná jako u Leopardu 2A5, ale důležité jsou na něm provedené úpravy. Jednou z nejvýznamnějších je odolnost, k čemuž ArmyRecognition uvádí, že má vylepšené čelní a boční pancéřování na věži a trupu proti kinetické i kumulativní munici. Navíc je zesílen i spodek tanku, což zase znamená větší šanci na přežití jeho nebo alespoň osádky při najetí na minu. Úpravy ho tak předurčují pro konflikt vysoké intenzity.

STRV 122A is the MBT that was really made for this war

Look how thick even the roof armor is, They couldn’t even put in normal hatches so they had to put in internal hatches that open backwards. pic.twitter.com/1eGpLV9C7q

— 2S7 Pion (Trost) (@Trotes936897) December 27, 2023

Ve srovnání s nejčastějšími ruskými moderními tanky, tedy T-72B3M a T-80BVM, představuje švédská konstrukce veliké nebezpečí. Wikipedia uvádí, že Strv 122 používá kanon ráže 120 milimetrů a s moderním západním střelivem jako DM53A1 je schopný probít zmíněné ruské protějšky na střední a dlouhou vzdálenost. Pomáhá mu v tom i značně vylepšené řízení palby zaručující vysokou přesnost. T-72B3M i T-80BVM sice mohou odpalovat i protitankovou řízenou střelu s dlouhým dosahem, ale ta nemusí pancíř protivníka prorazit.

Přídavné pancéřování lze snadno vyměnit

Švédské úpravy zvýšily odolnost tanku především přidáním nevýbušného pancéřování typu NERA, které je osazeno modulárně, takže ho lze v případě poškození vyměnit přímo na bojišti. Některé části Strv 122 jsou pak chráněny i bloky reaktivního pancéřování ERA účinného především proti kumulativním hlavicím, ale relativně spolehlivě dokáží ochránit i při úderech sebevražednými drony, jelikož ty tento typ hlavice využívají, i když ne vždy.

Švédská houfnice L52 Archer je zcela výjimečná. Z místa ujede dříve, než zasáhne cíl, a významně překonává i CAESAR pro AČR

Kromě toho zahrnuje švédská úprava i speciální kamufláž Barracuda. KyivPost uvádí, že snižuje jejich viditelnost v ultrafialovém, běžném i infračerveném spektru, což může pomoci proti průzkumu, ale i zaměřovacím systémům některých zbraní. Tank rovněž disponuje varovným systémem před laserovým zaměřením, které používají některé protitankové systémy, a v případě zaměření je schopen zahalit se do dýmu a nepřítele tak zmást a z nebezpečí uniknout.

Článek Švédský tank Strv 122 představuje významnou hrozbu pro ruské tanky T-72B3M a T-80BVM. Je určen pro konflikt vysoké intenzity se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

RBS15 je univerzální a stále vylepšována

Švédská společnost Saab začala s výrobou protilodní střely RBS15 v 80. letech 20. století a cílem bylo vytvořit zbraň s lepšími paramentry, než jaké měla americká Harpoon, uvádí Wikipedia. Stala se přitom velmi populární hlavně pro svou univerzálnost, protože ji lze odpalovat z lodí a letadel, a u novějších verzí i ze země. Kromě Švédska ji do výzbroje zařadilo Německo, Finsko, Polsko a další státy; navíc je neustále modernizovány a vylepšována.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Současná nejnovější verze je označována jako RBS15 Mk3. Saab na svých stránkách tvrdí, že je schopna zasahovat cíle na vzdálenost větší než 200 kilometrů, což v podstatě znamená, že lze ze švédských břehů zasáhnout třeba ruskou loď plující na většině plochy Baltského moře. Střela má disponovat hlavicí o hmotnosti 200 kilogramů, což zaručuje, že může z hladiny smést nejenom menší plavidla, ale nebezpečná je i pro torpédoborce a křižníky, když je dobře trefí. Navíc je proti ní těžká obrana a zvládá i drsné klimatické podmínky, uvádí MilIn.

Na nákladním automobilu je Mk3 mobilní

Výhodou verze Mk3 je také její vysoká mobilita na zemi – odpalovací modul je na nákladním automobilu, což ho umožňuje velmi rychle přemístit na potřebnou pozici na pobřeží. Podle zveřejněných obrázků by měly být v modulu až 4 střely o hmotnosti 820 kilogramů vybavené proudovým motorem – k cíli se přibližují vysokou rychlostí až Mach 0,9.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Důležité je potom na protilodní střele RBS15 i její navádění, jelikož musí být schopna na dlouhou vzdálenost zasáhnout relativně rychle se pohybující plavidlo. Využívat má kombinaci inerciálního navádění a GPS a v konečné fázi ji pak na cíl navede radarový systém. Vzhledem ke známé kvalitě švédských zbraní lze předpokládat, že bude zaručovat vysokou pravděpodobnost zásahu.

Článek Švédské protilodní střely RBS15 Mk3 potopí kdejakou ruskou loď. Stačí, aby se dobře trefily. Obrana je proti nim skoro nemožná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CV90 je odolné a zničí klidně i tank T-90M

Ukrajinská armáda již některými vozidly CV90 disponuje, jedná se konkrétně o verzi Strf 9040C, k níž Wikipedia uvádí, že se vyznačuje i mohutným přídavným pancéřováním. To sice snižuje počet vezených členů pěchotního výsledku na 6, ale na druhou stranu je vozidlo pověstné svou odolností. V ruské armádě v podstatě nemá protějšek, který by se mu mohl rovnat, takže je jasné, že se Ukrajině každé takovéto vozidlo navíc určitě hodí.

iZdroj fotografie: Neil Crawford / Creative Commons / CC BY-SA

CV90 si to může rozdat de facto s každým soupeřem – o tank jako T-90M se může postarat řízená protitanková střela, podle ArmyRecognition půjde nejčastěji o Spike LR, která dokáže zasáhnout cíl do vzdálenosti až 5,5 kilometrů. Silný je však i kanon ráže 40 milimetrů, který sice tank zničit nedokáže, ale může ho vážně poškodit. Mnohem nebezpečnější je pak proti bojovým vozidlům pěchoty a určitě mu není schopno odolat ani nejmodernější ruské BMP-3. Wikipedia uvádí, že má hmotnost 18,7 tun, zatímco hmotnost CV90 je dvojnásobná.

CV90 může mít systém aktivní ochrany

CV90 je velice rychlé vozidlo, které dosahuje na silnici rychlosti až 70 km/h, a k jeho obsluze je potřeba tříčlenná osádka. Kromě pancíře, který by měl s dodatečným pancéřováním odolávat projektilům do ráže 30 milimetrů, disponují některé typy CV90 i systémem aktivní ochrany, což jim může významně pomoci proti řízeným protitankovým střelám. Není ale jasné, zda ho mají nebo budou mít i vozidla působící na Ukrajině.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Osádka vozidla se může spolehnout i na další vymoženosti, třeba moderní řízení palby vybavené termokamerou a laserovým dálkoměrem, což umožňuje rychle identifikovat cíl a zahájit na něj palbu. CV90 má navíc možnost vést palbu proti vzdušným cílům, třeba vrtulníkům a dronům, a ještě bývá vybaveno kulometem ráže 7,62 milimetrů.

Článek Švédská BVP CV90 by Ukrajinu nesmírně posílila. Zničí klidně ruský T-90M nebo BMP-3. Rusko přitom tak silný protějšek nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Giraffe 4A má vidět až 400 km daleko

Radar Giraffe 4A je jednou z nemodernějších verzí z rodiny radarů Giraffe od švédské společnosti Saab, která začala podle Wikipedie produkovat první verze již v 70. letech 20. století. Jde o model středního dosahu typu AESA, což je v současnosti nejmodernější používaná technologie zajišťující vysokou efektivitu. Zachytit by měl vzdušné cíle do vzdálenosti až 400 kilometrů, přičemž je vysoce mobilní, takže velice obtížné ho zaměřit a zničit.

iZdroj fotografie: Uživatel Hunini / Creative Commons / CC BY-SA

Společnost Saab na svých stránkách uvádí, že Giraffe 4A funguje za každého počasí proti vzdušným cílům letícím i v nízkých výškách a různými rychlostmi, tedy proti pomalým i rychlým, třeba bojovým letounům a nadzvukovým střelám. Zachytit dokáže třeba drony, ale i ruské řízené střely jako Ch-101, takže ne nadarmo jím Američané chtějí chránit své letecké základny v Evropě, kdy ho bude možné zapojit i do sítě třeba se systémem MIM-104 Patriot.

Zaměří dělostřelectvo i jeho projektily

Giraffe 4A nemusí sloužit jenom jako prostředek protivzdušné obrany středního dosahu, jelikož je multifinkční. MilIn k němu ostatně uvádí, že je schopen detekovat letící dělostřeleckou munici a poslouží i k navádění protibaterijní palby. V takovém případě by pochopitelně nebyl umístěn na nějaké základně ani v její blízkosti, ale musel by se pohybovat někde v bojové oblasti.

Video: BMPT Terminator může zklidnit i jediná stará hlavice RPG-7, které by měl odolat, lépe však nedopadá ani tank T-80

Jelikož je radar na podvozku nákladního automobilu, je vysoce mobilní, a navíc ho může na potřebné místo letecky přepravit třeba Boeing C-17 Globemaster III. K akci ho dokáže jeho dvoučlenná osádka připravit během 10 minut, a během 5 minut ho zase naopak sbalit a místo opustit. To je velmi důležité, aby se nestal cílem útoku poté, co se ho podaří zaměřit.

Článek Evropské radary Giraffe 4A dokáží detekovat většinu ruských střel, ale i dělostřelectva. Zničit je přitom není snadné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyřazené švédské obrněnce jely na Ukrajinu

Jak může vypadat přeprava zmíněné techniky přes Českou republiku, je možné vidět na videu níže. MilIn uvádí, že jsou na něm vozidla Pansarbandvagn 302 pocházející ze Švédska, které je už před několika lety vyřadilo z výzbroje a nahradilo modernějšími BVP CV90, ale pro případ potřeby si je nechala ve skladech. Nyní však poslouží ukrajinské armádě, a ArmyRecognition uvádí, že jí bylo darováno 239 kusů, což rozhodně není málo.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Na záběrech je tak evidentně jenom část z dodávky; ale jestli poputují přes Českou republiku všechna vozidla, není jasné. Podobné zásilky bývají utajované, i když na železnici je samozřejmě nelze přehlédnout. Pansarbandvagn 302 je totiž veliké vozidlo, jehož délka je 5,35 metrů a hmotnost 14 tun, uvádí Wikipedia. Do jeho útrob se přitom vejde kromě tříčlenné osádky ještě 8 členů pěchotního výsadku a jsou v něm chráněni proti palbě z ručních zbraní. Pokud jde o palebnou podporu, tu jim může poskytnout kanon ráže 20 mm, což je jeho hlavní zbraň.

Článek Video: BVP mohou být v rámci pomoci Ukrajině přepravována i přes Českou republiku, kde rozhodně nemusí ujít zrakům lidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základem GlobalEye je manažerský letoun

GlobalEye je dílem švédské společnosti Saab, i když se nedá přímo říci, že jde čistě o její letadlo. Jde totiž o letoun včasného varování a řízení vybavený moderními senzory a další technikou, která je dílem rovně švédské firmy a subdodavatelů. Vlastní letoun je však kanadský – Saab používá jako jeho základ Bombardier Global 6000/6500 určený pro manažery a bohaté uživatele, uvádí Wikipedia. V přestavbě od Saabu jde ale o vojenský letoun.

iZdroj fotografie: Saab

Na rozdíl od nového JAS-39 Gripen-E je však GlobalEye rozhodně úspěšným produktem. ArmyRecognition uvádí, že si ho pro své vojenské letectvo pořídily kromě Švédska i Spojené arabské emiráty a vážně o něm uvažuje například Francie nebo Kanada. Letoun je znám svou výbornou odolností, velmi dobrým operačním dosahem, a ke všemu může snadno operovat z kratších ranvejí, což může být v mnoha případech veliká výhoda.

Radar GlobalEye dohlédne na 450 km daleko

Saab na svých stránkách uvádí, že letoun obsahuje kombinaci moderních aktivních a pasivních senzorů, díky nimž může snadno detekovat a identifikovat objekty na velké vzdálenosti ve vzduchu, na moři i na pevnině. Hlavním senzorem je asi tunový radar Erieye ER umístěný na nosníku nad trupem – jeho dosah má být 450 km. Doplňuje ho pak námořní přehledový radar Seaspray 7500E, elektrooptické a infračervené senzory, ale i další vybavení.

Satelitní snímek ukázal, jak Severní Korea posiluje – vyvíjí vlastní letoun včasné výstrahy, který mají jenom nejmodernější armády světa

Letoun vydrží kroužit ve vzduchu po dobu až 11 hodin a data nejen poskytuje, ale osádka je i zpracovává a může tak z paluby řídit různé operace. Vlastní trup letounu je oproti komerčnímu zesílen je v něm instalovaný i sebeobranný systém schopný zachytit přilétající protiletadlové střely. Obsahuje také dávkovače plev určené ke zmatení navádění takových střel, i když díky velkému dosahu radaru se bude většinou držet mimo dosah nepřítele.

Článek I když SAAB neuspěl s Gripeny, není na odpis. Má vedoucí postavení v oblasti vzdušné kontroly, kterou oceňují i přes 7 000 km daleko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AT4 je účinná, levná a lehká „protitankovka“

Výrobcem AT4 je švédská společnost Saab, která produkuje i mnoho jiných zbraní. Při konstrukci vycházela ze své známé pancéřovky Carl Gustaf a NationalInterest uvádí, že mají mnoho společných prvků. Liší se ale tím, že zatímco Carl Gustaf je znovu použitelná, AT4 jednorázová. Z důvodu nízké hmotnosti a ceny je nicméně o protitankového zabijáka zájem – na rozdíl od dalšího výrobku firmy, a sice letounu Saab JAS 39E/F Gripen. Wikipedia uvádí, že se toto letadlo podařilo krom Švédska udat jenom v Brazílii a možná Thajsku.

iZdroj fotografie: Robert Weideman / Creative Commons / OGL

Saab na svých internetových stránkách uvádí, že je AT4 jedna z nejrozšířenějších zbraní svého druhu ve světe. Je snadno použitelná a efektivní dosah má až 1 km, ačkoliv to záleží na typu – kilometr totiž platí pro verzi AT4CS HE. Zkratka HE znamená, že jde o explozivní hlavici, tedy určenou hlavně proti měkkým cílům. CS je zase varianta určená pro město, kde tlak plynů ze zadní části odpalovače tlumí slaná voda, a lze ji proto použít i v uzavřeném prostoru.

AT4 stačí tak akorát na obrněnce a bunkry

První typy AT4 byly do výzbroje zavedeny již v roce 1987, uvádí Wikipedia, přičemž běžný raketomet je těžký jenom 6,7 kilogramu a jeho dosah je proti pohyblivému cíli 300 metrů, proti statickému a plošnému potom 500 metrů. Kumulativní hlavice dokáže prorazit pancíř o síle 350 až 460 milimetrů RHAe, což rozhodně nestačí na moderní tanky, hlavně když mají reaktivní pancíř, ale proti BVP nebo dalším obrněným vozidlům je to skvělá zbraň. Účinná je navíc i proti různým typům opevnění či bojovníkům schovaným v domech.

Zabiják tanků T-90, to je bezzákluzová protitanková pancéřovka Carl Gustav M4; ve výzbroji ji mají desítky zemí, i ČR

Americká armáda si u Saabu objednala další várku AT4 – ArmyRecognition udává, že konkrétně model CS TW, tedy Combined Space Tandem Warhead. Opět by se mělo jednat o zbraň do uzavřených prostor, ale nyní s tandemovou hlavicí, tedy určenou proti reaktivnímu pancíři. Hmotnost zbraně je 9 kilogramů a dosah jen 200 metrů, což svědčí o větší hlavici, ovšem ani Saab zatím neudává, jak silný pancíř dokáže vlastně prorazit.

Článek Americká armáda vsází proti obrněncům i vojákům na švédské AT4. Na rozdíl od Gripenů stejného výrobce je o ně ve světě zájem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Švédské Pansarbandvagn 302 je letité

Vozidlo Pansarbandvagn 302 je v provozu od roku 1961, uvádí Military-History. Jedná se o pásové bojové vozidlo do těžkého terénu určené k přepravě 8členné čety plně vyzbrojených vojáků, zatímco osádka je 3členná. Během své služby ve švédské armádě bylo opakovaně modernizováno, ale nakonec docházelo k jeho vyřazování. A i když zdaleka nesplňuje požadavky na moderní BVP, jakým je ve Švédsku CV90, může být užitečné třeba Ukrajině.

iZdroj fotografie: Uživatel Jorchr / Creative Commons / CC BY-SA

Desítky let staré vozidlo se dokáže obstojně vypořádat s mnoha vozidly ze sovětské éry. Typickým příkladem může být MT-LB užívané ve velkých počtech k přepravě pěchoty v ruské armádě, ale i jinde ve světě. To předčí nejen palebnou silou, ale i mírou ochrany – sovětský protějšek má jenom 14 mm silný pancíř, uvádí WeaponSystems, kdežto švédský 23 mm, a bojovat dokáže třeba i se sovětskými BMP-1 a BMP-2. Ta sice mají větší palebnou sílu a o něco lepší pancéřování, ale i přesto je staré švédské vozidlo více než schopné je zničit.

Pansarbandvagn 302 zvládne i rasputicu

Hlavní výzbrojí vozidla Pansarbandvagn 302 je upravený kanon ráže 20 mm Hispano HS-804, uvádí Wikipedia. Ten má kadenci 600 až 850 ran za minutu a je namontovaný v otočné věži; pálit může protipancéřové i tříštivé náboje. Bojovat z paluby vozidla pak může i výsadek vojáků, a to po otevření dvojice střešních poklopů. V praxi bývá vyzbrojený nejen kulometem, ale také protitankovými zbraněmi jako je bezzákluzová pancéřovka Carl Gustaf nebo AT4.

Unikátní kolové stíhače tanků AMX-10RC z Francie umí tvrdě udeřit a rychle ujet: na Ukrajině se mohou vydat i skrze rasputicu

Při hmotnosti 14 tun se dokáže švédské vozidlo pohybovat rychlostí až 66 km/h a jeho dosah je 300 km. Výhodou je také nízké zatížení jeho pásů, což zajišťuje velmi dobrou mobilitu v rozmáčeném terénu nebo sněhu. Pansarbandvagn 302 je navíc obojživelný, takže se velice hodí do ukrajinského terénu s mnoha toky a jarní a podzimní rasputicou. Pro vojáky je i takovéto starší vozidlo s pancířem lepší než třeba vozidlo bez jakékoli ochrany.

Článek Švédská BVP Pansarbandvagn 302 na Ukrajině už moc neudělají, ale stále jsou o dost lepší než sovětské MT-LB, BMP-1 a BMP-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Motor bez vibrací činí ponorku Gotland tichou

Švédsko má ve výzbroji celkem tři ponorky třídy Gotland, k nimž Naval-Technology uvádí, že byly do provozu uvedeny v 90. letech 20. století. Jde o první plavidla na světě vybavená Stirlingovým motorem nezávislým na přísunu vzduchu, což jim umožňuje operovat dlouhou dobu pod hladinou bez nutnosti se vynořit. Jejich pohon je navíc neobyčejně tichý – společnost Saab na svých internetových stránkách uvádí, že je nehlučný a bez vibrací, takže jelikož se vibrace nešíří do trupu, je velice obtížné švédskou ponorku třídy Gotland najít.

iZdroj fotografie: Námořnictvo USA

Jaké by mohla taková ponorka představovat nebezpečí pro ruské lodě, si lze odvodit ze zkušenosti amerického námořnictva. To si ji od Švédska na 2 roky půjčilo, aby mohlo nacvičovat protiponorkový boj – výsledek dopadl pro americké námořnictvo neslavně. Během cvičení se ponorce Gotland podařilo proklouznout kolem pasivní sonarové obrany svazu americké letadlové lodi USS Ronald Reagan. NationalInterst uvádí, že pak nosič zasáhla virtuálními torpédy, což znamenalo jeho potvrzené potopení, a bez jediného škrábnutí odplula.

Švédská ponorka se nemusí vynořit 2 týdny

Oproti jiným a mnohem známějším ponorkám není plavidlo třídy Gotland žádný obr; ostatně bylo postaveno pro operace v malém a mělkém Baltském moři. Wikipedia uvádí, že je jenom 60,4 metrů dlouhá a při ponoření má výtlak 1 599 tun. Na její palubě slouží 28 námořníků a 5 důstojníků. Pohon jí pak dokáže zajistit rychlost až 20 uzlů (37 km/h). V případě, že ponorka pluje rychlostí jenom 5 uzlů, může zůstat skrytá pod hladinou až 2 týdny.

Americká bezpilotní ponorka Orca XLUUV je výsledkem 10leté práce a počátkem revoluce. Ale známo o ní moc není

Ponorka je vyzbrojena 4 torpédomety ráže 533 milimetrů na torpéda Bofors Underwater Systems Type 613. Ta mají drátové a pasivní navádění a hlavici o hmotnosti 240 kg, a jejich rychlost je 40 uzlů při dosahu 20 kilometrů. Švédské námořnictvo mělo pak vyvinout i nový typ torpéd s dosahem až 40 kilometrů. Plavidlo je vybaveno také velice moderními senzory, aby dokázalo cíle lépe lokalizovat a zaměřovat. Kromě toho může nést i 48 námořních min.

Článek Švédská ponorka Gotland je tak tichá, že se dokáže proplížit kolem ruské obrany. Potopila by dokonce i americkou „letadlovku“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Významná podpora českého průmyslu

Podepsání dohody o dodávkách CV90 neznamená, že začnou okamžitě proudit. Už jenom proto, že výrobce BAE Systems přizpůsobuje nejmodernější verzi MKIV českým požadavkům. Už dnes ale jezdí do Švédska zástupci české armády, a to včetně budoucích instruktorů, aby dohlédli na to, že dostanou přesně to, co chtějí. Ministerstvo obrany na svých stránkách uvádí, že je jim k dispozici i přesná 3D maketa, kterou si vojenští instruktoři osahali.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Na dodávku prvních CV90 si ale vojáci budou muset ještě počkat. V roce 2025 bude hotový teprve první prototyp, který čeká ho řada zkoušek. Do Česka pak první vozidlo dorazí někdy v průběhu roku 2026. Na výrobě se přitom bude podílet i několik českých firem – třeba VOP CZ by měl být hlavním integrátorem a vyrobí části podvozků, kdežto Excalibur Army zase věž, uvádí Wikipedia, ale podílet se budou i další společnosti. V ČR bude zkompletováno více než 200 kusů objednaných CV90, poslední vozidla pak armáda dostane do roku 2030.

Česká verze vychází z té aktuálně nejmodernější

Ve službě švédské armády je CV90 od roku 1994, ale bylo modernizováno a jeho nejnovější verze MkIV je v mnohém vylepšená. Má mít lepší ochranu nebo mobilitu, uvádí ArmyRecognition. Česká verze bude vyzbrojena kanonem ráže 30 mm, což byl český požadavek, ale BVP mívá i jiné kanony. Dále ponese protitankové řízené střely Spike-LR a nechybí mu kulomet. Uveze výsadek až 8 vojáků a v přední části má odolat minimálně munici ráže 30 mm.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Česká republika se o výběr nových bojových vozidel pěchoty snažila několik let – v soutěži bylo nakonec kromě CV90 ještě vozidlo ASCOD od španělského GDELS a německý Lynx od Rheinmetallu. Čeští vojáci se nakonec rozhodli pro švédské, údajně jim nejvíce vyhovovalo. Jde o osvědčené BVP používané některými státy NATO, kromě Švédska třeba Norskem, Finskem a Dánskem, spolu s českou armádou ho koupí i slovenská, i když vybavené jiným kanonem.

Článek AČR dostane první nejmodernější BVP CV90 již za 2 roky, více než 200 jich bude zkompletováno u nás se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za 74 sekund má hotovo a dostřelí až 60 km

S vývojem L52 Archer začala společnost BAE Systems již na konci roku 1995, ale doladit ji trvalo ještě dlouhou řadu let. I proto vstoupila poprvé do služby teprve roku 2016, a to konkrétně ve švédské armádě. Jeho základem se stala tažená houfnice FH77 západní ráže 155 mm, ale hlaveň byla prodloužena na délku 52 ráží, udává WeaponSystems, což je dnes západní standard. S běžným střelivem z něj může L52 Archer pálit na vzdálenost až 40 kilometrů, a s přesně naváděným (např. M982 Excalibur) zvládne až 60 km, uvádí ArmyRecognition.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Největší předností L52 Archer je však její rychlost – dělo je plně automatické a umístěné na kloubovém 6kolovém nákladním podvozku Volvo, a ke střelbě je připraveno za zhruba 20 až 30 sekund od příjezdu na místo – za podobnou dobu pak zvládne pozici i opustit. Jeho kadence je až 8 ran za minutu, a první z videí pod tímto článkem ukazuje, jak L52 Archer pozici zaujme, vypálí 3 rány, a zase ji opustí – to vše za 74 sekund. V momentě, kdy ujíždí, ještě ani první projektil nedopadl na cíl, což nepřítele znemožňuje vést na houfnici odvetnou palbu.

Zásobník na 21 ran dobijí za 10 minut

L52 Archer je plně automatická houfnice, vše totiž zajišťuje kompaktní systém umístěný na kolovém podvozku. V zásobníku je munice na 21 ran a celý ho může dělo vystřílet za 2,5 minuty. Za pomoci speciálního přebíjecího vozidla potom může osádka, kterou většinou tvoří 3 nebo 4 vojáci, doplnit zásobu za zhruba 10 minut, a poté pokračovat v boji. Zbraň je vybavena moderním systémem řízení palby a radarem úsťové rychlosti, uvádí Army-Technology, díky němuž získává řízení palby potřebné údaje a zajišťuje vysokou přesnost.

iZdroj fotografie: Uživatel Ibaril / Creative Commons / CC BY-SA

Délka L52 Archer je 14,1 metrů a hmotnost 30 tun. I tak se může pohybovat rychlostí až 90 km/h a dojezd má kolem 500 km. Nechybí pancéřovaná kabina chránící osádku proti palbě z ručních zbraní a minám do hmotnosti 6 kg, přičemž ji osádka v boji neopouští. V případě ohrožení se může bránit dálkově řízenou kulometnou stanicí na střeše kabiny, a navíc L52 Archer nemusí střílet jenom jako houfnice nepřímo, ale umožňuje i přímou palbu na viditelný cíl.

Možná konečně úspěch pro švédské JAS-39 Gripen – co umí by mohly letouny předvést na Ukrajině, jejíž piloti už s nimi umí

Naopak mnohé další samohybné houfnice – například francouzské CAESAR, které si pořizuje i AČR, jak ArmádníZpravodaj informoval – jsou obsluhovány zvenčí, což vystavuje posádku značnému nebezpečí. V ten moment totiž není kryta ani proti střelbě z ručních zbraní, i když mnohem větší nebezpečí jí nejspíše hrozí od dronů. Houfnice navíc zvládne odpálit během 120 sekund pouze 6 ran, což je ve srovnání s L52 Archer výrazný rozdíl.

A podobně jsou na tom často i další samohybné houfnice, přičemž ty, v nichž může osádka během střelby zůstávat, zase zdaleka nejsou tak rychlé nebo přesné, případně ztrácí v jiném směru. I když třeba německá houfnice RCH 155 dokáže v první minutě vypálit 9 projektilů, a jako první na světě zvládá střílet i za jízdy, takže může být stále v pohybu.

Článek Švédská houfnice L52 Archer je zcela výjimečná. Z místa ujede dříve, než zasáhne cíl, a významně překonává i CAESAR pro AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odhalit loď na Baltu je snadné, ale…

Švédsko musí chránit pobřeží zejména v Balstkém, a částečně pak v Severním moři. Námořnictvu je přitom dlouhodobě jasné, že má za hlavního soupeře v oblasti námořnictvo ruské. A jelikož se nejedná o nijak rozsáhlé moře, není pro Rusko v případě konfliktu problém odhalit na něm plavidla za pomoci radarů, a pak na ně zaútočit protilodními střelami odpalovanými z lodí, ponorek, pobřeží či letadel. Švédští konstruktéři se proto rozhodli problém vyřešit stavbou menších a rychlých stealth korvet, aby bylo jejich zaměření co nejobtížnější.

iZdroj fotografie: Public Domain

Korvety třídy Visby jsou největší hladinové bojové lodě Švédska, i když mají délku jenom 72,7 metrů a výtlak 640 tun, udává NavyTechnology. Trup a nástavby mají speciálně šikmo tvarované plochy, aby se minimalizoval radarový odraz, pročež je také v konstrukci použit kompozitní materiál a uhlík. Loď by se tak teoreticky mohla pohybovat i blízko ruského pobřeží a na radaru nemusela být vidět. TheDrive pak uvedl, že byly na sociálních sítích publikovány fotografie demonstrující problém zachytit plavidlo na radarech obchodních lodí (ty je ale mívají ve srovnání s vojenskými slabší, takže to asi není ta nejlepší ukázka).

Řízené střely proti lodím i pozemním cílům

Švédské korvety jsou rychlá plavidla, která dosahují rychlosti 35 uzlů, a hlavně jsou silně vyzbrojená. Mají dělo ráže 57 milimetrů, ale zejména 8 protilodních střel RBS 15 Mk2 s dosahem 200 kilometrů a 200 kilogramů těžkou hlavicí. Lze je použít nejen k útokům na nepřátelská plavidla, ale nové varianty dokáží přesně zasáhnout i cíle pozemní. Korvety navíc mohou díky sonaru, hlubinným pumám a lehkým torpédům bojovat i s ponorkami.

Dosud nejmodernější torpédoborec světa: neviditelný Zumwalt má jen málo soupeřů, čeká ho ale přezbrojení na hypersonické zbraně

Jedním ze způsobů, jak korvety Visby objevit, je vizuálně, a to nejlépe ze vzduchu (třeba dronem). Společnost MBDA ale ve své tiskové zprávě uvedla, že uzavřela pro švédské korvety smlouvu o dodávce systému CAMM Sea Captor. Ten dokáže sestřelovat nadzvukové protilodní střely, letadla i vrtulníky, a jeho dosah je 20 kilometrů, a v případe CAMM-ER až 45 kilometrů, což by mohlo korvety ochránit. Není tedy pochyb, že v okamžiku očekávaného vstupu Švédska do NATO budou korvety představovat významnou protiváhu ruské Baltské flotile.

Článek Švédské stealth korvety Visby mohou nepozorovaně udeřit na ruské pobřeží, na radarech téměř nejsou vidět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starší Gripeny mají spolupracovat s novými

Saab v současné době spouští výrobu nových a mnohem modernějších JAS-39E/F, což jsou větší letadla s novým radarem typu AESA, senzory nebo pokročilým sdílením informací. Švédské letectvo si jich objednalo 60, ale ve výzbroji má i přes stovku starších verzí. Společnost Saab v tiskové zprávě přitom oznámila, že si u ní švédské letectvo objednalo jejich modernizaci tak, aby mohl starší letouny komunikovat s novými.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Hodnota objednávky je zhruba 5,67 SEK (švédských korun), tj. v přepočtu 1,2 miliardy korun. Defence-Blog uvedl, že by měl Saab pro starší letouny vyvinout nové simulační prostředí a podpůrné systémy, přičemž dostanou dodatečné vybavení a nový hardware. Zároveň by jim měla stoupnout životnost tak, aby ve službě vydržely ještě dlouho po roce 2030. Podle všeho se ale modernizace nebude týkat radarů, které jsou ještě starého dopplerovského typu.

Stará verze měla větší úspěch než nová

Švédsko bylo s letouny JAS-39C/D relativně úspěšné, protože se mu je podařilo udat do zahraničí – 14 takových si pronajímá i české letectvo a stejný počet má Maďarsko. Letadla se ale dostala i do Jižní Afriky nebo Thajska. Horší je to však s vylepšeným modelem E, který si objednalo pouze švédské letectvo, a pak Brazílie. Švédi ho sice nabízeli i po Evropě včetně Česka, ale neuspěli. Často je předběhly letouny 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: Saab

Co se ale musí nechat, tak že byl JAS-39C/D v době svého vzniku, tedy na začátku 90. let 20. století, poměrně dobrým letounem, ačkoliv v té době vznikal i první letoun páté generace. Jedná se o jednomotorový stroj s dobrou manévrovatelností a max. rychlostí Mach 2, jehož předností jsou relativně nízké náklady na provoz a schopnost operovat i z provizorních ploch. Unese přitom výzbroj o hmotnosti 5,3 tun na 8 závěsných bodech. Používat může většinu západních střel vzduch-vzduch, řízené a protilodní střely, ale i naváděné pumy.

Názor: americké stíhačky F-35 páté generace mohou mít velmi tvrdou konkurenci z Číny, Turecka nebo Jižní Koreje

Není ale na čase přiznat, že letounu JAS-39 Gripen možná ujel vlak? Když pomineme, že si řada evropských zemí pořizuje do budoucna americké F-35, vznikají nebo už jsou ve světě i další velice dobré, a často ne tak drahé, letouny. Jmenovitě jde o čínský letoun 5. generace Shenyang FC-31 Gyrfalcon, a na svém pracuje také Jižní Korea, která by ráda vyvinula pátou generaci ze čtvrté, konkrétně z KAI KF-21 Boramae, a Turecko zase ukázalo letoun TAI TF Kaan.

Minimálně Čína a Turecko by přitom nemusely mít problém je prodávat do zahraničí bez nějakých podmínek, jak to dělá právě Amerika. Kvůli nim třeba nemůže F-35 objednat Turecko, a vzhledem k čínským úspěchům pak dokonce zainteresované arabské země vycouvaly z projektu ruského letounu 5. generace Su-75 Checkmate. Těžko si tedy představit, že by jim konkuroval JAS-39 Gripen E, když budou mít ostatní země o tolik lepší letouny.

Jas-39 Gripen E je „evropská F-35“, tedy velmi schopný i silně vyzbrojený letoun. Přesto ho víceméně nikdo nechce

Co kdyby se i Švédsko vydalo „společnou“ cestou a pořídilo si rozšířenější letouny? Jistě, ona to je asi také otázka „národní hrdosti“ – aby to ale stejně dříve či později nedopadlo stejně jako s automobilkou SAAB. Už jenom ekonomicky nedává smysl vyvíjet a udržovat letoun pro tak relativně malou zemi (nelze srovnávat s Čínou ani Amerikou, to jsou obrovské země s násobně větší armádou). Leda by se ve světě dočkal většího úspěchu.

Ukázka letu JAS-39 Gripen

Článek Švédsko jim stále věří, tak modernizuje své starší verze stíhačky JAS-39 Gripen. Není už ale na čase je odpískat? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Maďarsko má velmi blízko k Rusku

V Maďarsku se politici ještě vůbec nerozhodli, kdy zařadí jednání o vstupu Švédska do NATO na program jednání parlamentu, takže k tomu ani nemusí v roce 2023 dojít. Tvrdí, že existuje řada důvodů, proč se jim do hlasování nechce – třeba velmi přátelské vztahy Budapešti s Moskvou. Například DailyNewsHungary informoval o postoji předsedy parlamentní frakce vládní strany Fidesz, jímž je Gergely Gulyás, podle něhož vznáší Švédsko proti Maďarsku mnohá obvinění. Týkat se mají hlavně stavu jejich demokracie a dalšího dění.

iZdroj fotografie: Námořnictvo USA

O tom, že mohou stát za blokováním vstupu Švédska i zájmy Ruska, pak také nelze téměř vůbec pochybovat. Vstup Švédska by totiž znamenal, že na severu Evropy vznikne spojenectví 3 ekonomicky vyspělých a vojensky relativně silných států, tedy Norska, Švédska a Finska, které je schopné reagovat na jakékoliv pokusy Ruska o destabilizaci regionu. A kdyby se tak stalo, pro Rusko by se v podstatě uzavřelo celé Baltské moře, které by bylo jakýmsi rybníkem NATO. Snáze by bylo možné také střežit námořní a vzdušný prostor severně od Evropy.

Švédsko je vojensky relativně silné

Samotné Švédsko je vojensky velmi silné, jako neutrální stát udržovalo moderní ozbrojené síly schopné reagovat na ohrožení ze strany SSSR, a později i Ruska, i když s ním přímou hranici nemělo. Portál GlobalFirePower řadí Švédsko na 37. místo v indexu vojenské síly na světě – disponuje přitom 36 tisíci členy vojenského personálu a ve výzbroji má například 121 tanků, 71 bojových letadel nebo 7 korvet a 5 velmi obávaných ponorek.

Britsko-švédské kladivo na tanky NLAW trápí na Ukrajině ruskou armádu. Je to zbraň pro odvážné obránce

Řadu zbraní se navíc Švédsko snažilo vždy vyrábět doma a produkuje řadu špičkových systémů. V Česku jsou známé hlavně bojové letouny Saab Jas-39 Gripen používané českým letectvem, nebo bojová vozidla pěchoty CV90 kupovaná českou armádou. Za zmínku ale může stát třeba i dělostřelecký systém FH77BW L52 Archer, ve světě velmi oblíbené pancéřovky Carl Gustav, a ponorky třídy Gotland s pohonem nezávislým na vzduchu.

Švédský dělostřelecký systém FH77BW L52 Archer

Článek I Švédsko už konečně v NATO? Turecko svolilo, ale Maďarsko hájí i ruské zájmy. Přitom by šlo o silnou posilu schopnou odříznout Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen je proti ruskému letectvu stavěný

Společnost Saab zkonstruovala JAS-39 Gripen tak, aby byl silným soupeřem pro sovětské, resp. dnes ruské letectvo, a tzv. ho countroval (tedy vyvinula letadla tak, aby byla proti nepřátelským co nejefektivnější a měla nad nimi konstrukční výhody), neboť Švédsko předpokládalo, že jde o nejpravděpodobnějšího nepřítele. Gripen je proto nenáročný na údržbu, nevyžaduje nějaká sofistikovaná letiště, a zároveň je velmi hbitý a může být i silně vyzbrojený. Jde přesně o ty parametry, které by se v současné době ukrajinskému letectvu hodily.

iZdroj fotografie: Alan Wilson / Creative Commons / CC BY-SA

Podle portálu Militarnyi začali ukrajinští piloti trénovat na letounech JAS-39 Gripen již v srpnu 2023, a někteří za sebou mají mít i úvodní fázi výcviku. Švédská vláda je však pro Ukrajinu stále neuvolnila, neboť tak nechce učinit dříve, než se Švédsko stane členem NATO. Do té doby potřebuje letadla pro svou obranu, informoval Business Insider. Švédsko o vstup zažádalo spolu s Finskem, které již členem aliance je, ale vstup Švédska blokuje Turecko a Maďarsko. Zatím tak není jasné, kdy bude moci Švédsko do NATO opravdu vstoupit.

Starší Gripeny by měly použití omezené

Kdyby Švédsko nakonec JAS-39 Gripen na Ukrajinu poslalo, jednalo by se nejspíše o starší variantu Jas-39C/D, jakou má dnes ve výzbroji i české letectvo. Má ovšem pouze starší typ radaru, a zřejmě by tak na ruská bojová letadla jako Suchoj Su-35 Flanker-E nestačila. Ale v případě využití k bombardování klouzavými pumami a řízenými střelami by byla užitečná podobně jako slíbené F-16. JAS-39C/D by mohla bojovat i s některými drony nebo řízenými střelami, a zároveň by jejich přítomnost mohla držet ruské letouny dále od fronty.

Jas-39 Gripen E je „evropská F-35“, tedy velmi schopný i silně vyzbrojený letoun. Přesto ho víceméně nikdo nechce

Poskytnout letouny Ukrajině, byť starší verzi, by přitom bylo pro Švédsko výhodné – tedy v případě, že by se na ukrajinském nebi osvědčily. Švédsko se je totiž snažilo udat všude po světě včetně České republiky, a i když šlo o modernější verzi Gripen E s vyspělým radarem a dalším moderními vybavením, zájem nebyl. A tak právě úspěchy z bojů na Ukrajině by mohly udělat Gripenům reklamu, ačkoliv by byla platná spíše mimo Evropu – spousta členů NATO, mezi nimi i ČR, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali, totiž přechází na americké letouny F-35A.

Článek Možná konečně úspěch pro švédské JAS-39 Gripen – co umí by mohly letouny předvést na Ukrajině, jejíž piloti už s nimi umí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neutrální Švédsko s NATO spolupracovalo

Švédsko jakožto dlouhodobě neutrální země budovalo ozbrojené síly a průmysl k tomu, aby se v případě napadení dokázalo bránit samo. Sice nemá hranici s Ruskem (dříve se Sovětským svazem), ale i během studené války počítalo s tím, že může být Sověty přes Finsko napadené, takže chtělo tedy být připravené. Pravdou také zůstává, že i přes svou neutralitu mělo Švédsko s NATO i mnoha aliančními státy v EU dlouhodobě dobré vztahy vztahy, takže je začlenění švédských ozbrojených sil do aliančních struktur spíše formalita.

iZdroj fotografie: Uživatel Jorchr / Creative Commons / CC BY-SA

Početně asi nepůsobí švédská armáda nějak impozantně – má kolem 25 tisíc členů – což je podobné jako v ČR; obě země mají navíc i skoro stejný počet obyvatel. Švédské ozbrojené síly si však udržují mnohem větší zálohy, které v budoucnu hodlají rozšiřovat. Švédská armáda má pak (na rozdíl od české) dlouhodobě velmi moderní vybavení. Značnou část přitom produkují domácí zbrojovky, které patří v mnoha segmentech mezi světovou špičku, a dokáží vyrábět zbraně, jaké využívají mnohé státy NATO (včetně České republiky).

Aktuální vývoj ukrajinské ofenzivy: útok přinesl strategická území, ale vyžádal si nemalé ztráty, padly i západní tanky

Švédsko využívá německé tanky a svá BVP

Ačkoliv měli Švédové v minulosti i vlastní tanky, dnes spoléhají na (pro jejich potřeby upravené) německé Leopardy 2, které doplňují moderními bojovými vozidly pěchoty CV90 domácí produkce; pořizuje si je mimochodem i Česko. V obrněných vozidlech se pak spoléhají hlavně na kvalitní finské transportéry Patria. V dělostřelectvu zase dokázal tamní průmysl vytvořit špičkovou samohybnou houfnici FH77BW Archer, což je nejrychlejší houfnice světa.

I 3členná flotila ukázala Rusku velkou sílu. Historicky 1. vojenské cvičení Finska po vstupu do NATO bylo hlavně symbolické

Za velmi kvalitní lze označit i švédské letectvo, které má domácí bojové letouny Saab Jas-39 Gripen; pronajaté je má i Česko, Švédsko ale přechází na zmodernizovanou a mnohem lepší verzi. Za zmínku stojí i jeho námořnictvo určené k operacím proti ponorkám a v Baltském moři. Vlastní i 4 ponorky, z toho jsou 3 plavidla třídy Gotland s pohonem nezávislým na vzduchu. Jsou extrémně tichá a pod vodou mají výdrž až několika týdnů. Díky předchozímu vstupu Finska tak bude NATO ovládat Baltské moře, a vlastně tím kontrolovat ruskou činnost v oblasti.

Článek Další možné posílení NATO a kontrola Ruska; kdyby vstoupilo i Švédsko, přineslo by skvělou armádu a moderní zbrojní průmysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systém RBS-70 využívá navádění laserem

Švédsko mělo vždy (coby neutrální stát) vyspělý zbrojní průmysl a v průběhu času dokázalo vyvíjet velmi schopné systémy. V 70. letech 20. století pak společnost Bofors začala pracovat na novém systému protivzdušní obrany s názvem RBS-70. Od tehdejších zbraní se měl odlišovat, protože systémy MANPADS v té době využívaly tepelného navádění, kdežto u švédské zbraně měly být střely naváděny za pomoci laserového paprsku, což letounu téměř znemožňuje zaměření vyrušit.

První verze systému RBS-70 vstoupila do služby v roce 1977, ale od té doby byl průběžně modernizován – v současné době již existuje čtvrtá generace s mnoha vylepšeními. Kupříkladu byl prodloužen dosah odpalovaných raket a nejmodernější střely BOLIDE zasáhnou cíl do vzdálenosti až 9 kilometrů ve výšce až 6 kilometrů. Létají přitom rychlostí Mach 2, a když dosáhnou cíle, odpálí hlavici, v níž jsou 3 000 kuliček z wolframu, což letoun nebo vrtulník s velkou pravděpodobností zničí.

Raketový RBS-70 je velice těžký

Zbraň má nicméně nevýhodou v hmotnosti, která dosahuje 87 kilogramů, což samozřejmě neumožňuje odpalování z ramene jako třeba v případě střel Stinger a Igla. Systém tvoří stojan se sedátkem a rozměrným zaměřovacím systémem, existují ale i varianty na vozidlech. Laserové navádění má také určité nevýhody – pokud má letoun detektor laserového paprsku, může pilot vědět, že je zaměřený a změnit podle toho taktiku nebo se rovnou stáhnout. Samotná obsluha zbraně je potom poměrně náročná a vyžaduje velmi pečlivý trénink.

O kvalitách raketového systému však nelze pochybovat, vždyť ji má ve výzbroji dvacítka států, a to včetně České republiky, která si pořizuje i nejmodernější verzi. Na sociálních sítích se také objevila první fotografie ukrajinského vojáka se systémem RBS-70. Zda ho Ukrajina dostala přímo ze Švédska, nebo od jiné spřátelené země, není zcela jasné. Ale pro ruské piloty, kteří jsou vysíláni odstřelovat pozice ukrajinské armády, půjde jistě o vážnou hrozbu.

Článek Noční můra ruských pilotů: jakmile švédský protiletadlový systém RBS-70 zaměří cíl, téměř jistě ho i zasáhne. Šance na únik je malá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Původně dělo chtělo i Norsko

Švédská armáda již od 70. let disponuje taženou houfnicí FH77 a dlouhou dobu existovala myšlenka využít tuto osvědčenou zbraň jako základ samohybného systému. A tak byly v roce 2004 objednány u společnosti Bofors dva prototypy, které se osvědčily natolik, že jich po 24 kusech objednalo jak Švédsko, tak Norsko. Druhá ze zemí však nakonec z projektu vycouvala, a tak dostala všech 48 děl švédská armáda. Ta je poprvé zařadila do výzbroje v roce 2011.

Archer patří k samohybným houfnicím umístěným na kolovém podvozku. Částečně se dá říci, že je odvozen od československého systému DANA, který před lety podobnou kombinaci uvedl v praxi. Má také automatické nabíjení a dělo ve věži a tří až čtyřčlenná osádka ho ovládá z vnitřku pancéřované kabiny. Systém je umístěn na kolovém podvozku Volvo A30D, který má výbornou průchodnost terénem. Dosahuje rychlosti 90 kilometrů v hodině a dojezd je 600 kilometrů, hmotnost se přitom pohybuje kolem 30 tun.

Optimalizován i pro přesné granáty Excalibur

Na podvozku je umístěna velká otočná věž s dělostřeleckou hlavní ráže 155 milimetrů. Ta osádce umožňuje vystřelovat většinu typů standardní munice NATO, přičemž dosah je podle typu použité munice od 30 do 60 kilometrů. Archer může používat i americké přesně naváděné granáty M982 Excalibur, které umí zasahovat cíle na velmi dlouhé vzdálenosti s přesností 5 metrů. Vozidlo může být na obranu zblízka osazeno i zbraněmi jako kulomety, dělo do ráže až 30 milimetrů, nebo protitankovými střelami.

iZdroj fotografie: Uživatel Ibaril / Creative Commons / CC BY-SA

Archer má zásobník na 21 ran umístěných v kompaktním zásobníku, který lze po vystřílení munice snadno vyměnit za pomoci nabíjecího vozidla během 10 minut. Unikátní vlastností zbraně je, že umí zaujmout pozici, vystřelit 3 rány a do 75 sekund odjet, což je dříve, než střely dopadnou na cíl. To brání jejímu zneškodnění protibaterijní palbou nepřítele. A umožňuje také vystřelit 6 projektilů po jiné trajektorii, aby dopadly v jeden okamžik do stejného místa.

Tato houfnice je považována za jednu z nejlepších dělostřeleckých zbraní světa. Svědčí o tom i skutečnost, že o jejím pořízení vážně uvažuje americká armáda, která kolové houfnice podobného typu postrádá. Pořídit si ho chce i Švýcarsko. Na Ukrajinu nejspíše zamíří 12 těchto děl, což je počet, která může švédská armáda podle analýz postrádat. Pokud se osvědčí, dá se předpokládat, že zájem o tento systém velmi vzroste.

Článek Smrt za 75 sekund: nejrychlejší houfnice světa zničí cíl a zmizí dříve, než ji nepřítel odhalí. Míří na Ukrajinu a chce je i Amerika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Optimalizované na boj s Ruskem

Tato švédská letadla by podle něho mohla mít pro ukrajinské letectvo několik zásadních výhod. Švédsko jako dosud neutrální země vědělo, že pokud bude muset čelit nějaké vojenské hrozbě, pravděpodobně přijde ze Sovětského svazu, případně z Ruska. Když konstruovalo svá stíhací letadla, navrhlo je tak, aby byla optimalizovaná pro boj s těmito stroji i pro podmínky, v nichž by se tento boj pravděpodobně odehrával, tedy početní převaze nepřítele.

Švédové vyvinuli i taktiku, jak těmito stroji nejlépe čelit nejpočetnějším moderním ruským stíhacím letadlům Su-30 a Su-35. Gripeny jsou také dosti odolné, aby mohly používat i horší letiště. K přistání potřebují jen dráhu dlouhou 600 metrů, ke vzletu jen 500 metrů a vzhledem k malé velikosti širokou pouze 16 metrů. Lze je tak snadno ukrýt na malých či improvizovaných letištích v lese, kde by je nepřítel jen obtížně hledal. Podmínkám provizorních prostor je přizpůsobena i jejich údržba.

Jednou z věcí, kterou mnozí při úvahách o dodávkách moderních stíhaček Ukrajině argumentují, je i nutnost piloty na ně přecvičit. I když samozřejmě stíhací piloti, kteří umí létat na původně sovětských strojích, by nepotřebovali tolik výcviku jako úplní nováčci. Podle Švédska mohou nováčci letoun Gripen díky relativní jednoduchosti zvládnout ovládat již za 12 měsíců, zatímco u jiných stíhaček je tato doba až 36 měsíců.

iZdroj fotografie: Milan Nykodym / Creative Commons / CC BY-SA

Se střelou Meteor jsou smrtící

Gripen je velmi dobrý stíhací letoun s možností účinného boje proti jiným letadlům. Může nést i čtveřici protiletadlových střel Meteor, u nových verzí jich může být až 7, které jsou považovány za jedny z nejlepších na světě pro boj na dlouhou vzdálenost. Pokud by Ukrajina měla přístup k datům ze systému AWACS, která by mohla poskytnout letadla létající mimo ukrajinský vzdušný prostor, byla by ruským soupeřům na dlouhou vzdálenost velmi nebezpečným protivníkem.

Je samozřejmě otázka, jestli existuje dostatek volných Gripenů, které by se daly Ukrajině poskytnout, a v jakých verzích. Avšak i starší verze C a D, jež má nyní ve výzbroji české letectvo, by byly velký přínos. Mohou dosahovat rychlosti až Mach 2 a jejich bojový dosah je 800 kilometrů. Kromě různých protiletadlových střel mají i kanon ráže 27 milimetrů a mohou nosit i pumy, střely země-vzduch nebo protilodní rakety.

Článek Odborníci navrhují dát Ukrajině stíhačky Gripen. Byly postaveny, aby si poradily s hrozbou ruských letadel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Země potřebovala velmi mobilní systém

Švédsko si uvědomilo, že nestačí mít jen velké protilodní střely, ale mělo by mít schopnost se vypořádat i s malými rychlými loděmi operujícími v blízkosti hranic. Při velmi členitém pobřeží s množstvím malých ostrovů to byla pro Švédsko životní nutnost. Vojáci potřebovali velmi účinné zbraně schopné efektivního odražení i menších vyloďovacích člunů, což švédské velení chápalo. Zároveň by tento pobřežní obranný systém měl být lehký, aby se dal snadno přemístit na ohrožené místo.

Nakonec vyvinulo zbraň s označením RBS-17 (Robot 17), zvanou též HSDS (HELLFIRE Shore Defence System). Již podle druhého názvu je jasné, že jde o upravenou verzi amerického raketového systému Hellfire neboli Heliborne laser, fire-and-forget missile. Ve Švédsku se ve společnosti Bofors rozhodli nevymýšlet vymyšlené, ale využít potenciál tohoto již vyzkoušeného a účinného systému.

Vyšli z verze americké původně podzvukové rakety AGM-114C Hellfire, která je primárně protitankovou raketou vzduch-země, a odpaluje se například z bitevních vrtulníků AH-64 Apache, AH-1 Cobra nebo různých dronů. Raketa je velmi přesná a dokáže zasahovat i rychle jedoucí vozidla. Švédští konstruktéři po analýze zbraně usoudili, že může být velmi snadno upravena a efektivně nasazena i proti rychlým lodím.

Hellfire je odpalován ze stojanu namísto vrtulníku

Švédové se rozhodli využít těch vlastností střely, které dovolovaly odpalování ze speciálního stojanu přímo z pozemních palebných stanovišť. Takový stojanový odpalovací systém může být umístěn i na velmi lehkých lodích. Jeho součástí je samozřejmě i upravená naváděcí laserová souprava, pomocí níž obsluha stanoviště se stojanem odpálenou střelu řídí.

Celý komplet lze velmi snadno složit a přemístit na jinou pozici, například v terénním automobilu. Pokud je k dispozici dostatečná zásoba raket, dokáže je obsluha odpalovacího zařízení opakovaně odpalovat. Raketa systému RBS 17 je dlouhá 163 cm a podle dostupných údajů má po odpálení letět rychlostí 1,3 Mach, tj. 450 m/s. Její hmotnost dosahuje 48 kg, z toho je 9 kilogramů bojová hlavice.

Odpalovací stojan váží jen 23 kg, externí laserový vyhledávač cílů a zaměřovač s ovládáním letící rakety váží bez kabeláže a baterie 12,79 kg. Dosah Robot 17 vychází ze schopností střely Hellfire. Uvádí se, že má maximální dolet až 8 kilometrů, i když ve skutečnosti to bude nejspíše o něco méně. Rakety jsou tedy určeny k ničení menších plavidel poblíž pobřeží, ale dokážou zasáhnout i rychle plující lodě.

Pro srovnání – klasické protilodní střely mívají dosah přes 150 kilometrů a hlavici těžkou 150 kilogramů a více. Střely RBS-17 mohou tak zaplnit mezeru a zaútočit na nepřítele z bezprostřední blízkosti, protože střely Harpoon a Neptun nemohou zasáhnout loď z bezprostřední blízkosti kvůli omezením „minimálního dosahu“.

Hrozba i pro výsadek Rusů

Švédsko nyní potvrdilo prohlášením ministra Hultqvista, že systém RBS-17 dodá v rámci své pomoci na Ukrajinu, která o něj přímo požádala. Je to poprvé od druhé světové války, resp. od Zimní války mezi Finskem a tehdejším SSSR, kdy Švédsko porušilo svoji oficiální doktrínu nedodávat žádné zbraně bojujícím stranám a státům.

Švédský Robot 17 by měl chránit černomořské pobřeží Ukrajiny před malými ruskými plavidly, které zde opakovaně operují. Hrozbou by byl i pro případný větší výsadek ruských vojsk a námořní pěchoty, i když podle odborníků je v současné době podobný výsadek v blízkosti Oděsy, o němž se v minulosti mluvilo, spíše nepravděpodobný.

Země má pro tento případ své vlastní velké protilodní střely Neptun a dostává také rakety americké výroby Harpoon. A hlavně má díky zpravodajským údajům od Američanů dokonalý přehled o stavu a místě pohybu potenciálních větších ruských výsadkových plavidel v Černém moři.

Jak moc obávat by se měly rychlé ruské lodě nové ukrajinské zbraně?

Zdroj: TheDrive

Článek Švédové udělali ze známé protitankové střely Robot 17 zabijáka malých plavidel. Zbraň je na pobřeží snadno přenosná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zbraň zajímavá i pro české vojáky

V novém projektu se konkrétně kombinuje české obrněné vozidlo MARS ve verzi S-330. To na své střeše nese švédský protiletadlový systém RBS-70NG. Teoreticky může jít o velmi zajímavý produkt pro Armádu České republiky. A to nejen z toho důvodu, že vozidlo je tuzemské. Česká armáda totiž švédský systém RBS-70 ve verzi MANPADS používá a pořídila si i jeho nejnovější verzi NG. Vojáci jsou tedy na něj vycvičeni.

Mnoho konkrétních informací o novém pancéřovaném vozidle firmy SVOS zatím není k dispozici. Podle SVOS bude poprvé podrobněji představeno v červnu letošního roku na vojenském veletrhu Eurosatory v Paříži. Ví se, že jde o čtyřkolové vozidlo o hmotnosti 14 tun, a propagační materiály firmy uvádějí, že „MARS mimo jiné nabízí největší vnitřní objem ve své třídě a bezprecedentní balistickou a protiminovou ochranu na základě dlouhodobých zkušeností výrobce“.

Lze tvrdit, že jeho balistická ochrana, jejíž parametry výrobce zatím kromě výše uvedené „informace“ neodtajnil, bude poskytovat minimálně ochranu proti palbě z ručních zbraní a vyšší a že jako podobná vozidla bude mít i konstrukci podvozku a dna takového provedení, které odolává explozi nástražných systémů a min.

MARS se kompletuje a vyrábí v ČR

Dá se také zjistit, že podvozek 4×4 má zvýšenou torzní tuhost, ale nezávislé zavěšení kol se vzduchovým odpružením, umožňujícím individuální nastavení světlé výšky u každého kola zvlášť. Díky tomu má vozidlo velkou průchodivost terénem a dokáže za jízdy značně eliminovat otřesy a vnitřní hluk.

Pohon tohoto vozidla obstarává šestiválcový kapalinou chlazený přeplňovaný dieselový motor OM 926 LA, původně z nákladního vozidla Mercedes Benz Altego, jehož zdvihový objem byl zvětšen na 7,2 l zvětšením vrtání (ze 102 na 106 mm) a zdvihu (ze 130 na 136 mm) a poskytuje výkon 240 kW (326 koní). Ve spojení s šestirychlostní samočinnou převodovkou zajišťuje tomuto 14 tun těžkému vozidlu rychlost na silnici až 110 km/h.

iZdroj fotografie: SVOS

Zásoba paliva z vnitřních nádrží postačí na dojezd až 800 km. Základní rozměry vozidla 4×4 jsou délka 6,5 metru, šířka 2,3 metru a výška bez nástavby 2,7 metru. Vozidlo MARS (Multi-Role Armored System) se kompletuje a vyrábí v České republice a využívá komponenty užívané členskými státy NATO. V budoucnu má existovat na stejné bázi i 20tunové vozidlo 6×6.

Švédský systém je naváděný laserem

Původně ruční raketový protiletadlový systém RBS-70 SAAB Bofors Dynamic je protiletadlový systém, který vznikl na konci 70. let. Jeho nejnovější verze NG pak byla představena v roce 2011. Je považován za jeden z nejúčinnějších systémů MANPADS, protože jeho rakety jsou naváděny laserem a nefungují proti nim klasická obranná opatření jako například odpalované světlice.

Nejnovější střely BOLIDE ráže 110 mm a po rozvinutí stabilizačních a řídicích křidélek 320 mm mají rychlost Mach 2 a jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti 8 kilometrů a výšky 6 kilometrů. Patří tudíž do kategorie protiletadlových raketových kompletů krátkého dosahu, tj. s dostřelem v rozsahu 5–10 km, v nomenklatuře NATO označované jako zbraně SHORAD – Short range air defense. V podobě pro pěší ho obsluhují tři vojáci, kterým trvá jeho sestavení od přesunu na místo střelby do plně bojové pohotovosti cca 40 vteřin.

Vzhledem k celkové hmotnosti složeného kompletu v základní konfiguraci, která dosahuje 87 kg, jsou tři vojáci nutností. Zvláště když v případě doplnění komplexu o systém IFF a noční zaměřovač BORC vyskočí celková váha na 128 kg. Po výstřelu lze odpalovací zařízení nabít za pouhých 6 vteřin. Na vozidle MARS 4×4 na střeše se poprvé údajně objevily na otáčivém podstavci v roce 2021 a ve Švédsku i v Česku prošel tento komplex jak zkouškami v terénu, tak ostrými střelbami.

Fotografie zveřejněné SVOS a SAABem potvrzují, že by měly být na střeše vozidla umístěny tři střely. Dá se předpokládat, že jejich odpálení a navádění by se provádělo z vnitřního prostoru vozidla. „Představuje špičku v oblasti mobility, ochrany posádky a samozřejmě schopnosti bojovat s různými vzdušnými cíli. Funkční testy ve Švédsku proběhly podle očekávání a potvrdily špičkový výkon celého systému, který odpovídá potřebám moderní armády,“ komentoval zbraň ředitel SVOS Jaroslav Černý.

Jakou roli by měla hrát česká účast v projektu pro českou armádu?

Zdroj: SVOS, Saab

Článek Česká firma SVOS společně se švédským SAABem představila mobilní protiletadlový komplet blízkého dosahu MARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen na steroidech

Prototyp konstrukčně poslední verze Gripenu vzlétl již roku 2017 a reagoval na nejnovější trendy ve vývoji letecké bojové techniky. Švédové místo na technologie stealth vsadili na špičkovou elektroniku, snadný upgrade stroje a nenáročný a levný provoz i v těch nejextrémnějších severských podmínkách. Vedle toho byl zvýšen dolet a manévrovatelnost nové verze, přestože došlo k nárůstu rozměrů i hmotnosti. 

Co je tedy na „Éčku“ nové (v závorce data platící pro verzi C/D, kterou používá i naše letectvo)? JAS 39 E má délku 15,3 metrů, dvoumístná verze F pak 15,9 metrů (verze C 14,1 metrů a D pak 14,8 metrů). Konstrukce křídla je kvůli delšímu trupu a novému podvozku zcela nová a rozpětí je 8,6 metrů (8,4 metrů). Výška zůstala stejná, tedy 4,5 metrů. Daleko důležitější než exteriér, který se od předchozích verzí až tolik neliší, je to, co se skrývá pod ním.

iZdroj fotografie: Saab AB

Největší novinkou je rozhodně motor. General Electric RM16, ve verzi F414-GE-39E, byl původně vyvinut pro F/A-18 E/F Super Hornet. Má výkon 61,8 kN, s přídavným spalováním pak 98 kN. Nový motor je sice těžší, ale výkonnější a JAS 39 E si díky němu udržel rychlost 2 460 kilometrů v hodině, tedy M2, ale především je lépe ovladatelný a s novou avionikou zvládá i manévry, které zvládaly jen těžší dvoumotorové stroje.

S větším motorem narostla i hmotnost stroje. „Éčko“ má o 2 200 kilogramů více než „Déčko“ a prázdné tedy váží 8 000 kilogramů. Maximální vzletová hmotnost je pak 16 500 kilogramů, z čehož 6 000 kilogramů, tedy o 700 kilogramů více, tvoří výzbroj. Vedle toho se o asi 40 % zvýšil obsah vnitřních nádrží, a tak se téměř zdvojnásobil bojový dolet z 800 kilometrů u starší verze na 1 500 kilometrů. Maximální dolet je pak 4 000 kilometrů a dostup 16 000 metrů.

Unikátní DIMA

První systémem, který nadřazuje „Éčko“ konkurenci, je DIMA, tedy Distributed Integrated Modular Avionics. Co to znamená? Hardwarové a softwarové systémy nezbytně nutné k letu Gripenu jsou striktně odděleny od jiných, méně nezbytných komponentů a programů. Stroj tak bude letuschopný i s necertifikovanými bojovými systémy a zbraněmi, a nebude mu tak od nich hrozit poškození či narušení životně důležitých funkcí například hackerským útokem či nenápadně instalovaným počítačovým virem v elektronice přídavných zbraňových systémů.

Kabina pilota je již prakticky bez analogových přístrojů a je vybavena velkým dotykovým displejem WAD (Wide Area Display) s rozměry 48 x 20 centimetrů. Velkou novinkou je, že piloti si své pracovní prostředí na ploše budou moci upravit zcela individuálně, což by mělo vést k zefektivnění jejich práce. Displej také bude propojen s pilotovou přílbou Targo. Celý systém by měl být snadno upgradovatelný, neboť je vybudován na principu otevřené architektury.     

Od straších verzí se výzbroj Gripenu E/F až tolik neliší. Pod trupem přibyly dva další závěsníky a stíhačka jich nyní má deset. Vedle střel AIM-9 Sidewinder (Rb.74), Meteor nebo A-Darter může stroj nést i laserem naváděnou munici GBU-12 Paveway II nebo GBU-39. Kanónovou výzbroj tvoří jeden Mauser BK-27 ráže 27 milimetrů se 120 náboji. Tím není vybavená dvojmístná verze F. Stíhačka je samozřejmě vybavena i výmetnicemi klamných cílů.

iZdroj fotografie: Linus Svensson / Saab AB

To, aby byly zbraně přesné a nepřítel včas odhalen, zajišťuje několik systémů. Prvním a nejdůležitějším detekčním systémem je samozřejmě radar. PS-05 Raven AESA je zvláště citlivý a díky moderní konstrukci má nižší tepelné vyzařování a spotřebu energie. Radar pokrývá pole v horizontu 200°. Druhým klíčovým systémem je elektro-optický vyhledávací a zaměřovací systém Skyward-G, jehož hlavice je skryta pod čelním štítkem kokpitu.

Stealth? Jen drahý špás

Švédové se postavili dnešnímu trendu technologie stealth. „Neviditelná“ letadla jsou totiž často snadno odhalitelná. Stačí drobný elektromagnetický signál, například při komunikaci, a letoun se stealth konstrukcí je odhalen moderními pasivními sledovacími zařízeními. Stejně tak hrozí, že pokud budou znovu zavedeny do provozu modernizované nízkofrekvenční radary pracující na vlnách VHF, bude stealh k ničemu.

Jakou má tedy Gripen modelu E ochranu? Konstruktéři vsadili na sofistikovaný systém elektronického boje Arix. Ten pracuje v rozsahu od 2 do 18 gigahertzů a dokáže vytvořit stovky falešných radarových odrazů, jimiž zvládne zahltit lokalizační prostředky nepřítele. Systém je řízen kognitivní umělou inteligencí a umí se zaměřit i na více cílů. Antény systému jsou na konci křídel ve slotech pro protiletadlové střely.

iZdroj fotografie: Linus Swensson / Saab AB

K systému Arix bude nabízen i podvěsný kontejner EAJP (Eletronic Attack Jammer Pod), který zesiluje dosah systému a zajišťuje krytí více strojů. Kontejner dokáže rušit i přehledové radary a komunikační prostředky nepřítele. Dalším rušícím zařízením má být malá střela LADM (Lightweight Air-launched Decoy Missile). Ta umí nejen rušit zaměřovací prostředky nepřítele, ale i imitovat různé druhy cílů.

Gripen v zemi samby

Zatím jediným reálným zájemcem se ale dodnes vedle Švédska stala jen Brazílie. Ta v roce 2014 podepsala smlouvu na dodávku 34 strojů ve verzi E a F. Gripen bude v Brazílii označen jako F-39E. Nákup opět provázel skandál, který mělo způsobit údajné drobné všimné pro syna prezidenta Luly da Silvy. Případ se však stále vyšetřuje. Polovina strojů bude vyrobena ve Švédsku a zbytek v Brazílii, která od toho očekává nejen levnější pořízení, ale také důležitý transfer technologií. Očekává se, že zakázka bude rozšířena o dalších 34 kusů s možností opce až na 108 kusů.

Dalších 60 pouze jednomístných kusů odebere švédské letectvo. Předpokládá se, že by stroj mohl uspět i v očekávaných nových tendrech například v České republice, Kanadě, ale i v Indii, Vietnamu či Kolumbii. Gripen by se mohl stát skutečnou alternativou a kompromisem k drahým americkým nebo naopak ruským strojům, pokud bude s jeho dodávkou zájemcům také v ceně integrována potřebná výzbroj a elektronické vybavení například z NATO.

iZdroj fotografie: Linus Svensson / Saab AB

Zkušenost z Česka jasně říká, že mít letadlo, které jen dobře a rychle létá, je nemístný přepych. Věřme tomu, že to v BAC a SAABu už jasně pochopili. Dnes již ve svých propagačních materiálech uvádí, že jedinou nevýhodou nového Gripenu je, že stroj dosud nemohl prokázat své dobré vlastnosti ve skutečném boji. 

Co je tedy hlavní předností Gripenu E? Vedle moderní technologie je to především cena, která je kolem 85 milionů dolarů (1,8 miliardy Kč) za kus, jež je vedle západní konkurence velmi příjemná. Zároveň jsou přijatelné i provozní náklady na jednu letovou hodinu, které se pohybují mezi 4 700 až 5 000 dolary (101 000 až 108 000 Kč). Navíc konstrukce letounu umožňuje velmi jednoduchý upgrade a JAS 39 E tak může zůstat v provozu několik desítek let. Proto lze o Gripenu tvrdit, že potenciál má.

Měl by se nový Gripen objevit i v českých barvách, nebo by byl lepší nějaký jiný stroj?  

Zdroj: BussinesInsider

Článek Nový JAS 39 Gripen E/F dokazuje, že nepatří do starého železa. Ovládne „Éčko“ i české nebe? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Inspirací legendární Carl Gustaf

Design zbraně pochází z přelomu 70. a 80. let, kdy Švédsko potřebovalo nahradit předchozí a ne tolik účinné typy zbraní. Částečně se inspirovalo ve svém jiném systému, kterým je bezzákluzový Carl Gustaf ráže 84 milimetrů. Ten je opakovatelně použitelný, nová zbraň měla mít stejnou ráži, ale být jednorázová. Primárně byla zamýšlena jako systém na ničení lehčeji obrněných vozidel, tanků (ze strany nebo zezadu) a budov. Zároveň zbraň měla být schopna po průniku pancířem udělat ve vozidle rozsáhlou škodu.

iZdroj fotografie: Christopher Mendoza / Public Domain

Švédská armáda začala s prvními zkouškami nové zbraně v roce 1981. V té samé době začala i americká armáda hledat náhradu za svůj M72 LAW a jednou z testovaných zbraní byl i AT4. Švédský výrobek její testy jednoznačně vyhrál. Armáda jen požadovala určité úpravy, například v mířidlech a zařadila zbraň do výzbroje jako M136. Většinu amerických úprav nakonec přijalo i Švédsko. Zbraň je nyní ve výzbroji více než 30 zemí.

Výhodou AT4 je jeho nenáročná výroba a snadná obsluha. Jednorázová odpalovací trubka musí vydržet jen jediný výstřel, pak je odhozena. Je tak vyrobena jen ze zesílených skleněných vláken a je proto také relativně lehká. Konstruktéři zde vyřešili i problém bezzákluzových zbraní, kterým je výbuch v zadní části zbraně, což omezuje její použití v uzavřených prostorách a odhaluje i pozici odpalu. Byla proto vyvinuta verze pro městský boj CS, kde je zášleh tlumen slanou vodou.

Raketomet se snadno přenáší

Oproti Javelinu a NLAW je zbraň zhruba o polovinu lehčí. Základní verze má hmotnost 6,7 kilogramu, verze CS pak osm kilogramů. Její délka je 102 centimetrů, dá se tak přenášet na popruhu přes rameno. Má železná mířidla, ale dají se k ní propojit i mířidla s nočním viděním. Efektivní dostřel je 300 metrů na bodový cíl jako vozidlo. Proti budově pak 500 metrů, ale maximální dostřel je ještě vyšší.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických / Public Domain

Existuje více druhů střel, které se dají v AT4 používat. Základním typem je HEAD hlavice, která má penetraci 450 milimetrů RHAe. To znamená, že proti tankům, zvláště pokud budou mít reaktivní pancéřování, nebude příliš účinná. Ale je schopná zničit třeba bojová vozidla pěchoty. Existuje i speciální hlavice, která je schopna prorazit až 600 milimetrů RHAe.

Kromě toho existují typy, které mají hlavici HEDP určenou k ničení bunkrů nebo vysoce explozivní projektily s dosahem až jeden kilometr. Existuje i speciální hlavice ATS s možností dvojího nastavení, kdy hlavice buď klasicky zničí bunkr nebo vytvoří otvor dostatečně veliký pro strup vojáka dovnitř.

K čemu mohou Ukrajinci používat zbraně jako AT4?

Zdroj: Militaryleak

Článek Ukrajina dostává tisíce švédských protitankových AT4. Jsou účinné proti obrněným vozům, na tanky většinou nestačí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Náhrada za veterány studené války

NLAW, označovaná také jako MBT-LAW (Main Battle Tank and Light Anti-tank Weapon) nebo RB-57, vznikla ve spolupráci britských a švédských odborníků. Projekt byl zahájen v roce 2002 s cílem nahradit zbraně z dob studené války a poskytnout pěchotním jednotkám přenosnou a přesnou zbraň na obranu proti tankům na krátkou vzdálenost.

Systém NLAW vyvinuly společnosti Saab Bofors Dynamics a Thales Air Defence ve spolupráci s britským ministerstvem obrany jako společný projekt Velké Británie a Švédska. Využívá technologie odvozené ze systémů BILL 2 (bojová hlavice a navádění) a AT4 CS (schopnost navádění v omezeném prostoru). Konečná montáž a testování probíhá v zařízeních Thales Air Defence v Belfastu v Severním Irsku. 

iZdroj fotografie: Uživatel Jorchr / Creative Commons / CC BY

Metr dlouhá zbraň na jedno použití váží pouhých 12,5 kilogramů. Střela ráže 150 milimetrů má účinný dostřel mezi 20 a 600 metry na statické cíle nebo až 400 metrů pro pohyblivé cíle. Podle neověřených informací jsou nejnovější střely NLAW údajně vybaveny naváděcím softwarem, který zvyšuje přesný dostřel na 800 metrů. Maximální dostřel je pak 1 000 metrů. Hlavice NLAW dokáže prorazit až 500milimetrový homogenní pancíř.

NLAW si cíl najde

Na rozdíl od většiny lehkých protitankových zbraní má střela NLAW naváděcí systém „Predicted Line of Sight“, kdy obsluha sleduje pohybující se cílové vozidlo v zaměřovači odpalovacího zařízení se zvětšením 2,5x po dobu 3 až 5 sekund před odpálením. Střela pak pomocí inerciálního řídícího systému doletí na místo, kde by se cíl, podle výpočtů zaměřovacího počítače získaného z trajektorie cíle, měl nacházet, když by pokračoval v jízdě stejným směrem a rychlostí. Což se na blízké vzdálenosti, na které je střela NLAW používána, děje s více než 90% pravděpodobností.

iZdroj fotografie: Christoffer Lomfors / Saab AB

Kromě běžného režimu přímé palby může střela NLAW použít také režim útoku shora. Střela si „nadletí“ jeden metr nad cíl. Ve chvíli, kdy je nad ním, spustí se „dolů“ na cílové vozidlo. I u mnoha moderních obrněnců je horní pancíř stále poměrně tenký (stále však mluvíme o centimetrech).

Tato taktika může vyřadit tank s čelní ochranou přesahující udávanou průbojnost střely. Tento systém rovněž umožňuje zaměřování vozidel skrytých za nějakou překážkou. NLAW lze samozřejmě použít i proti stavbám a blízkým palebným ohniskům nepřítele.

Střelec může být v klidu

Zbraň je velmi rychle připravena k palbě. Vycvičenému vojáku k odjištění, zaměření a palbě z NLAW údajně stačí pouhých 5 až 6 sekund. Systém „studeného startu“ pak střelu vymrští stlačeným plynem z odpalovací trubice před zážehem raketového motoru zhruba rychlostí asi 40 m/s. Raketový motor pak ve vzdálenosti několika metrů od střelce provede svůj zážeh a střelu urychlí na rychlost 200 m/s (asi 0,7 Mach).

Systém „studeného startu“ umožňuje bezpečné použití zbraně ve vnitřních prostorách objektů či v případě, že za střelcem je blízko pevná překážka. Také vojáci u střelce jsou při jeho odpalu NLAW dost daleko od zážehu raketového motoru střely, aby byly v bezpečí a nehrozilo jim zranění. Bezpečnost střelce zajišťuje i systém „vystřel a zapomeň“ (Fire and forget). Po vystřelení z NLAW se střelec může rychle přesunout z odpalovací pozice.

Naváděcí systém střely NLAW není citlivý na většinu klamných cílů a protiopatření „soft-kill“, ačkoli cílové vozidlo by teoreticky mohlo zastavit nebo změnit kurz, aby se vyhnulo zásahu. Relativně nízká trajektorie přiblížení k tanku NLAW však znamená, že může být zneškodněn některými systémy aktivní ochrany kinetického ničení používaného na moderních tancích.

Osvědčená v boji

NLAW je skutečným produktem mezinárodní a mezifiremní spolupráce. Komponenty na řízenou střelu dodávají firmy BAE, Saab, Thales a americká firma Raytheon. Cena za kus není malá. V roce 2008 stál kus 20 000 liber (v přepočtu 621 000 Kč) a její životnost je 20 let. NLAW si samozřejmě pořídily země, kde vznikla, tedy Švédsko a Spojené království. Vedle toho byla zbraň exportována do Finska, Lucemburska, Indonésie, Malajsie a Saúdské Arábie, která je použila v bojích v Jemenu.

iZdroj fotografie: Hans Berggren / Saab AB

Dodávky NLAW na Ukrajinu začaly v lednu, kdy z Velké Británie, ze základny Brize Norton, letecky přišlo 2 000 kusů na leteckou základnu v Borispolu. S nimi přiletělo i 30 britských instruktorů, kteří měli vycvičit ukrajinské vojáky v zacházení se zbraní. Uvádí se, že dokonalé ovládnutí zbraně lze zvládnout za 72 hodin tréninku. V posledních dnech oznámilo Švédsko, že Ukrajině věnuje dalších 5 000 střel NLAW.

Dědictví 2. světové války

První protitankové ruční zbraně vznikly za 2. světové války. Bazooka, Panzerfaust, Panzerschreck nebo méně známý a úspěšný PIAT prokázaly, že pěchotní protitankové zbraně krátkého dosahu mají svou hodnotu. Přinutily nepřátelská obrněná vozidla udržovat si odstup od nepřátelské pěchoty a jejich postup bez ochrany vlastní pěchoty se stal velmi obtížným.

iZdroj fotografie: U.S. Department of Defense Current Photos / Public Domain

Během studené války nabídly mnoha povstalcům v různých gerilových válkách praktické přenosné pancéřovky, jako jsou RPG-7 a LAW, palebnou sílu, která jim umožnila porazit obrněná vozidla, jež by jinak nedokázali ani poškodit.

Jako zvláště účinné se protipancéřové zbraně ukázaly na městském bojišti, kde ztrácejí obrněnce manévrovací prostor a výhled. Trpkou zkušenost s bojem v městském prostředí má ostatně za sebou i ruská armáda. V první bitvě o Grozný v prosinci 1994 zaplatila Moskva krvavou daň, kdy čečenští povstalci zničili desítky ruských tanků převážně pomocí raketometů krátkého dosahu. Přesně pro takové bojiště byla NLAW stvořena.

Špatná strategie

Přejít na Ukrajině na boje ve městech by však bylo tragédií. Znamenalo by to smířit se s tím, že velká města budou v bojích těžce poničena a že v nich zemřou stovky či tisíce civilistů. Navíc ruská armáda nakonec přece jen vymyslela brutální metodu, jak se vypořádat se silně bráněnými městy. Když ruské jednotky v roce 1999 znovu postupovaly Grozným, systematicky ho srovnávaly se zemí dělostřelectvem. Zároveň se pomalu plížily vpřed průzkumné jednotky, které identifikovaly nepřátelská hnízda odporu.

Bohužel pro Ukrajinu moderní ruská vojenská doktrína „bezkontaktní války“ klade důraz na ničení nepřátelských sil na velké vzdálenosti pomocí dělostřelectva podporovaného prostředky pro dálkové sledování, dnes například drony. Tanky a pěchota se spíše drží zpátky a kryjí artilerii. Podle této doktríny je většina ničení nepřátelských sil dosahována na vzdálenost, na kterou cíl jednoduše nemůže palbou odpovědět.

Ukrajinská výhoda a slabina NLAW

Ukrajinské síly se samozřejmě snaží využít terénu a přírodních úkrytů, aby se vyhnuly soubojům v palbě na velké vzdálenosti a přepadávaly ruské síly na pro sebe výhodnějších vzdálenostech pro střet. Hlavně Východní Ukrajinu z velké části tvoří otevřené roviny s nedostatkem přirozeného krytí. Ukrajinci tuto nevýhodu ale přetavili v obrovskou výhodu.

i

Když po komunikacích již projely hlavní síly Ruské armády, partyzánskou taktikou z úkrytu ze zálohy útočí na nekryté nepřátelské zásobovací kolony přesunující se za nimi. Tady se NLAW skvěle osvědčuje a je zřejmé, že velení ukrajinských sil tuto taktiku bude chtít uplatňovat stále více. Pokud se vpředu jedoucí dělostřelecké systémy útočníka nedostanou do palebných pozic, nemohou ohrozit obránce. Stejně tak bez paliva a munice budou k ničemu.  

Trochu jiná je situace na běžném bojišti na čáře dotyku. Ačkoli má NLAW větší dosah a přesnost na větší vzdálenost než zbraně typu RPG nebo LAW, stále nedosahuje účinku výkonných protitankových řízených střel (ATGM), jako jsou TOW, Javelin nebo Kornet, které mohou zničit tanky na vzdálenost několika kilometrů. Dlouhý dostřel nejenže zvyšuje možnosti obránců, ale také zvyšuje pravděpodobnost, že protitankový tým dokáže po výstřelu přerušit kontakt s nepřátelskými silami a uniknout odhalení a odvetě po střelbě.

Javelin je dnes užitečnější

NLAW tedy nejvíce pomáhají ukrajinským jednotkám, pokud se jim podaří dostat ruské síly do úzkých v relativně kontaktní partyzánské válce, ale nemají šanci proti Ruskem preferované taktice ostřelování nepřátel z velké vzdálenosti. Naproti tomu mnohem dražší rakety Javelin, které USA dříve dodaly Ukrajině v omezeném množství 77 odpalovacích zařízení a 540 raket, jsou podstatně flexibilnější a efektivnější zbraní v tomto způsobu vedení bojů a s dosahem až 4 000 metrů mohou útočníkům způsobit citelnější ztráty.

I zbraně typu JAVELIN však mohou být potlačeny ruským dělostřelectvem pálícím z větších vzdáleností, když je podporováno drony. Nezáviděníhodná situace Ukrajiny spočívá v tom, že zbraně delšího dosahu a přesné zbraně pro pozemní útok, které potřebuje k obraně a protiútokům vůči ruskému letectvu, raketám a dělostřelectvu, jsou příliš drahé a složité na to, aby je bylo možné snadno dodat jako NLAW. Obvykle také vyžadují měsíce, ne-li roky výcviku obsluhy a rozsáhlou infrastrukturu.

Kterou zbraň by měli nyní Ukrajinci dostat?

Zdroj: Saab

Článek Britsko-švédské kladivo na tanky NLAW trápí na Ukrajině ruskou armádu. Je to zbraň pro odvážné obránce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Plně připravený bude na konci roku

Ve švédské terminologii je pojmenovaný jako Systém protivzdušné obrany 103 (LvS103). „Je to skvělý den pro švédské ozbrojené síly a zejména armádu. Získali jsme novou schopnost, máme nyní prostředky pro boj s balistickými střelami. Bojová účinnost systému LvS103 významným způsobem zvyšuje naši obranyschopnost. Mohu oznámit ministrovi obrany, že systém získá plnou operační způsobilost na přelomu roku,“ prohlásil vrchní velitel švédské armády Karl Engelbrektson.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Švédsko se pro americký systém rozhodlo v roce 2017. Podle představitelů ministerstva obrany fakt, že ho obdrželo jako země mimo NATO tak rychle, je velmi dobrá zpráva. „Jde o významnou modernizaci a zásadní posílení švédské protivzdušné obrany a švédských obranných schopností jako celku,“ tvrdí ministr obrany Peter Hultqvist. Upozornil, že kromě protiraketové obrany jde i o systém schopný sestřelovat letadla.

Systém umí sestřelovat rakety středního doletu TBM

Švédsko získává nejmodernější verzi systému Patriot vybavenou raketami PAC-3 MSE. Ty mají oproti předchozím verzím prodloužený dolet, lepší elektroniku a řadu dalších vylepšení. Zaručují zachycení raket TBM, tedy těch s dosahem až 3500 kilometrů. Celkem kupuje Švédsko devět odpalovacích kompletů, čtyři radarové sady, k tomu příslušná velitelská, vyhodnocovací a řídící centra a další potřebné vybavení. S tím si Švédsko podle dostupných informací mělo pořídit 200 střel PAC-3 MSE a stovku MIM-104E.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Systém Patriot se proslavil na začátku 90. let v Perském zálivu, kdy byl nasazený proti iráckým střelám Scud. Od té doby prošel několika rozsáhlými upgrady, které jeho schopnosti výrazně posílily. V různých verzích je ve výzbroji řady amerických spojenců. Nejnovější verze, podobně jako Švédsko, si před nedávnem pořídilo například Polsko nebo Rumunsko. I vlády těchto zemí to zdůvodňují především tím, že se cítí být ohroženy ze strany Ruska.

Jak velké nebezpečí hrozí zemím poblíž Ruska ze strany jeho raket?

Zdroj: Forsvarsmakten, Armyrecognition

Článek Švédsko si pořídilo systém protiraketové obrany. Vsadilo na jasného koně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ve hře jsou BVP tří výrobců

„Naše nabídka pro Českou republiku splňuje všechny klíčové požadavky soutěže, které jasně definovalo české ministerstvo obrany. Zavazujeme se dodat daný počet vozidel,“ uvedl generální ředitel BAE Systems Hägglunds Tommy Gustafsson-Rask. Švédský výrovce se bude o zakázku muset utkat s dalšími dvěma uchazeči, jejichž vozidla armáda také testovala. Konkrétně španělským ASCOD od společnosti GDELS a s německým Lynx, který vyrábí Rheinmetall Landsysteme.

iZdroj fotografie: Uživatel Jorchr / Creative Commons / CC BY-SA

V požadavku výběrového řízení je, aby se na výrobě vozidel minimálně ze 40 procent podílely české firmy. Podle Gustafsson-Raska nabídka švédského výrobce tento požadavek překračuje. Kromě hlavní spolupráce s VOP CZ se na projektu má podílet přes 30 českých firem, například MEOPTA, VR Group, VTÚ a Ray Service a další. “Chceme, aby český průmysl hrál vysoce hodnotnou a strategickou roli při vývoji a výrobě nového národního vozidla ve všech jeho variantách,“ řekl.

CV90 používá více evropských zemí

Pokud se armáda pro CV90 rozhodne, společnost garantuje, že České republika bude soběstačná v údržbě, opravách i budoucím vývoji vozidla. S vývozem těchto bojových vozidel do zahraničí má švédský výrobce velké zkušenosti. Používá je nejen švédská armáda, ale jsou ve výzbroji dalších zemích. Ze států NATO si je pořídilo třeba Nizozemí nebo Dánsko. Mezi dalšími uživateli je i Švýcarko, které jich má 186. Celkem jich bylo vyrobeno již 1300.

iZdroj fotografie: ISAF Headquarters Public Affairs Office / Creative Commons / CC BY

Vozidla CV90 jsou ve výrobě již od roku 1993. Byla i bojově nasazena v Afghánistánu Norskem nebo Dánskem. Existují v řadě variant, pro Českou republiku je nabízena nejnovější MkVI. Ve švédské armádě CV90 vyzbrojen kanonem ráže 40 milimetrů. Česká republika chce vozidlo osadit 30milimetrovým automatickým kanonem, který je používán i na vozidlech Pandur 2. Stejné by měly být i protitankové střely Spike.

Měla by česká armáda koupit CV90 nebo preferujete jiné BVP?

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, BAE Systems

Článek Nová bojová vozidla CV90 pro Armádu ČR: Na jejich výrobě mají spolupracovat české firmy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čím dále leží určité země od Ruska, tím méně dané státy považují Rusko za hrozbu, tím pádem i méně investují do své obrany. Je to ale logické, protože o bezpečnost těchto vzdálených zemí, se starají především státy ve střední a východní Evropě, ale také severní země, jako je právě Finsko a Švédsko.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Obrana bez cizí pomoci

Švédsko jako neutrální země si hlídá svou obranu bez cizí pomoci. Navíc první námitku o demilitarizaci Švédsko dostalo již v roce 2012, kdy generál Sverker Göranson, náčelník Generálního štábu švédských ozbrojených sil, uvedl, že pokud by došlo k útoku, švédská armáda odolá maximálně jeden týden. Další políček Švédsko dostalo v roce 2013, kdy Rusko provedlo simulovaný noční letecký útok na Švédsko. Letouny se odchýlily od pravidelné trasy a dostaly se 30 – 40 kilometrů od švédských teritoriálních vod. Švédské letectvo zahájilo nulovou reakci a hlavní město Stockholm se ukázalo jako nechráněné.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Už žádná mírumilovnost a bezbrannost

Po těchto incidentech severská země opustila od pacifistického směřování a začala budovat armádu. Švédsko se vrádilo ke konceptu studenoválečné Totální obrany, která zahrnuje:

• Armádu
• Společnost

Švédsko bylo totiž během studené války nejvíce militarizovanou zemí západní Evropy. V roce 2018 obnovilo povinnou vojenskou službu a současně švédská armáda odstartovala rozsáhlé vojenské manévry. V současné době ministr obrany Peter Hultqvist oznámil navýšení vojenského rozpočtu v období let 2021 – 2025 až o 40%. Švédsko už nehodlá patřit mezi země, které se nechají ohrožovat ruskou armádou.

Článek Švédsko navyšuje absolutní vojenskou obranu. Brání se před ruskou armádou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Komplexní letadlo

Gripen je komplexní víceúčelový moderní letoun, což má zakódováno i ve jméně – zkratka JAS je složena z prvních písmen švédských přídavných jmen stíhací, útočný a průzkumný. Kromě českého letectva Gripeny využívají třeba Švédové, Britové, Brazilci nebo Jihoafričané. Základní charakteristiky Gripenů jsou:

• Maximální rychlost: 2 460 km/h
• Bojový dolet: 800 km
• Výzbroj: 27mm automatický letecký revolverový kanon, až 4 rakety či bomby o celkové hmotnosti nejvýše 5 300 kg
• Dostup: 15 240 m

Levný a nenáročný

Hlavní konkurenční výhodou Gripenu je jeho relativně levný provoz (v porovnání s jinými moderními letadly v této kategorii), a skutečnost, že k dlouhodobému provozu potřebuje díky snadné údržbě velmi málo vyškoleného personálu. I proto jde o vhodný stroj pro české letectvo, které se neúčastní žádných bojových misí a nároky, které na letadla klade, se tak liší například od těch amerických.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Vychytaný software

Gripen se také může pochlubit skvělým software, který najde využitím především při průzkumných misích. V tomto ohledu patří mezi absolutní světovou špičku, alespoň pokud jde o pilotovaná letadla. A pokud jde o bojové využití, navigační systém Gripenů dokáže navádět několik řízených raket vzduch-vzduch zároveň, aniž by se jejich cíle nacházely v zorném poli. Operační systém Gripenů také zajišťuje pokročilou aktivní ochranu proti naváděným raketám.

Článek JAS 39 Gripen: Spolehlivá švédská stíhačka v českých službách se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.