Proč „monstrum“: co Pegas slibuje na papíře

Označení není přehnané, pokud se podíváme na deklarované parametry. Pegas má vážit 35 tun, což ho řadí do kategorie těžkých BVP. Pro srovnání, německý Puma v základní konfiguraci váží kolem 31 tun, v těžké verzi pak přes 43 tun. Americký Bradley M2A2 se pohybuje okolo 30 tun. Pegas se tedy hmotnostně řadí přesně mezi ně.

Klíčové deklarované parametry:

• Čelní ochrana: STANAG 4569 úroveň 6, nejvyšší stupeň tohoto aliančního standardu, což odpovídá odolnosti proti 30mm podkaliberní munici
• Boční a zadní ochrana: STANAG 4569 úroveň 4
• Dodatečná ochrana proti RPG-7: přídavné prvky nad rámec základní korby, nikoli automatická garance odolnosti z každého směru
• Rychlost: až 70 km/h
• Dojezd: 500 km
• Rozměry: délka 8 m, šířka 3,2 m, výška 3,3 m
• Elektronický boj: integrovaný systém proti bezpilotním prostředkům

Tvrzení o odolnosti proti RPG-7 je třeba číst přesně. Nejde o to, že by holá korba bez dalších prvků přežila zásah z libovolného úhlu. Veřejné podklady mluví o dodatečné ochraně proti kumulativní munici typu RPG-7, tedy o přídavných mřížích, závěsech či reaktivním pancéřování, které mají doplnit základní balistickou ochranu. Stejný vícevrstvý přístup už ChKBM demonstrovalo na modernizovaných BTR-4, kde kombinuje fyzické bariéry s prostředky elektronického boje proti dronům.

Topaz: víc než jen věž s kanonem

Srdcem Pegasu má být bojový modul Topaz, a právě ten je z celého projektu nejdál. Zatímco samotný Pegas existuje jako maketa, Topaz už ChKBM ukázalo jako fyzický prototyp namontovaný na modernizovaném BTR-4E a podle vyjádření zástupce podniku na MSPO probíhají jeho zkoušky.

Výzbroj Topazu je na ukrajinské poměry mimořádně bohatá:

• 30mm automatický kanon ZTM-1-01
• Spřažený 7,62mm kulomet KT-7.62N
• Samostatný 12,7mm kulomet K1M(T)
• 40mm automatický granátomet KBA.419
• Dvě vedení pro protitankové řízené střely
• Šest dýmových granátů 3D6
• Stabilizovaný zaměřovač s televizní a termovizní kamerou a laserovým dálkoměrem
• Panoramatický zaměřovač velitele

Oproti staršímu modulu BM-7 Parus, který dosud slouží na BTR-4, je posun zřetelný. Parus pracuje s 30mm kanonem ZTM-1, 7,62mm kulometem a 30mm granátometem KBA-117. Topaz přidává samostatný těžký kulomet, silnější granátomet a především dvojici zaměřovačů umožňujících takzvaný režim „lovec-zabiják“, kdy velitel najde cíl panoramatickým zaměřovačem a předá ho střelci, který palbu vede přes stabilizovanou optiku. Právě tato schopnost odlišuje moderní bojové moduly od starších sovětských řešení.

Podstatné je, že Topaz není koncipován výhradně pro Pegas. Podle zástupce ChKBM jde o univerzální modul určený pro různou lehkou obrněnou techniku. Pokud projde zkouškami, může se objevit na celé řadě ukrajinských platforem.

Ukrajinský průmysl: umí škálovat, ale potřebuje peníze

Za projektem stojí ChKBM, součást státní skupiny Ukrainian Defense Industry, největšího obranného podniku Ukrajiny s více než 54 tisíci zaměstnanci a 81 závody. Nejde tedy o garážový experiment, ale o vývoj zasazený do mohutné průmyslové struktury.

Důkaz, že ChKBM umí vyrábět obrněnce i pod palbou, existuje. Před plnohodnotnou ruskou invazí v únoru 2022 podnik vyráběl zhruba tři kusy BTR-4 měsíčně. Dnes je to podle Defence Express asi dvacet kusů měsíčně, více než šestinásobný nárůst za války, která trvá už déle než čtyři roky. Podnik měl zásobu dílů na další desítky až stovky vozidel.

Jenže právě tady začíná problém. ChKBM veřejně varuje, že výroba BTR-4 riskuje úplné zastavení kvůli nedostatku státních objednávek a financování. Pokud stát nestíhá platit ani za zavedený kolový transportér, otázka zní, odkud přijdou peníze na vývoj a sériovou výrobu úplně nové pásové platformy. Veřejný harmonogram Pegasu zveřejněn nebyl. K září 2026 neexistuje potvrzený jízdní prototyp, kontrakt ani výrobní plán.

Český kontext a regionální spolupráce

Pegas se nerodí ve vzduchoprázdnu. Na MSPO 2026 probíhaly debaty o polsko-ukrajinské průmyslové spolupráci v rámci programu Build with Ukraine a Kielce fungují jako regionální tržiště pro přeshraniční obranné projekty.

Pro Česko je relevantní, že už od listopadu 2022 existuje česko-ukrajinský obranný klastr zaměřený na výrobu vojenské techniky, munici, servisní centra a vývoj. Nejde jen o memorandum, Ukroboronprom už v Ukrajině rozjel licenční montáž českých útočných pušek BREN 2. Přímá česká účast na Pegasu veřejně potvrzena nebyla, ale rámec pro subdodávky komponentů, technologií nebo servisního know-how reálně existuje.

Signál důležitější než hotový stroj

Pegas zatím není zbraň, která by za pár měsíců změnila průběh války. Je to maketa a ambice. Ale právě ta ambice je podstatná: Ukrajina se pokouší přejít od oprav sovětské techniky a improvizací k vlastní nové generaci těžkých pásových obrněnců s ochranou na úrovni západních standardů, antidronovou vrstvou a domácím bojovým modulem. Proti stárnoucím BMP-1 a BMP-2, které ukrajinská pěchota stále hojně používá, představuje Pegas koncepční skok do jiné kategorie.

Rozhodující nebude, jak dobře vypadá na veletrhu. Rozhodující bude, jestli přijde kontrakt, financování a politická vůle dotáhnout projekt do série, a jestli to ChKBM zvládne dřív, než mu dojdou peníze i na BTR-4.

Článek To bude teprve monstum na dnešní bojiště. Ukrajina staví vlastní BVP Pegas s bojovým modulem Topaz. Odolá i RPG-7 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč „bestie“ není přehnané slovo

Bojová hmotnost demonstrátoru přesahuje 40 tun. Pro srovnání: lehčí polský Borsuk, plovoucí BVP určené pro širší spektrum úkolů, váží 28 tun. Americký Bradley se pohybuje kolem 30 tun. Německá Puma, dnes asi nejbližší koncepční příbuzná CBWP, má podle údajů Bundeswehru 43 tun. Polský stroj tedy míří do nejtěžší kategorie bojových vozidel pěchoty na světě.

Uvnitř korby sedí tříčlenná osádka a dalších šest až osm výsadkářů. Pohonná jednotka o výkonu 800 kW (přibližně 1 088 koňských sil) umožňuje maximální rychlost do 65 km/h a dojezd až 500 kilometrů. Konstrukce klade důraz na balistickou a protiminovou ochranu, včetně absorbérů energie výbuchu pod korbou. Tohle není stroj navržený k plavání přes řeky. Je navržený k tomu, aby přežil zásah a jel dál.

Kanón, Spike a ta stodvacítka v pozadí

Základní výzbrojí demonstrátoru je bezosádková věž ZSSW-30, vyvinutá společně firmami HSW a WB Electronics. Její hlavní zbraní je automatický kanón Bushmaster Mk 44/S od Northrop Grumman v ráži 30×173 mm, tedy stejný standard, jaký používá NATO. Vedle něj sedí spřažený kulomet ráže 7,62 mm. Výrobce kanónu přitom uvádí, že Mk 44/S je konstrukčně připravený na budoucí přestavbu na ráži 40 mm, což dává platformě růstový potenciál bez výměny celé věže.

Nejtvrdší protitankový úder ale zajišťuje dvojitá odpalovací lišta pro řízené střely Spike-LR. Rodina Spike izraelské firmy Rafael patří k nejrozšířenějším protitankovým řízeným střelám na světě. Aktuální verze LR2 má dosah až 5,5 km, tandemovou kumulativní hlavici schopnou prorazit reaktivní pancéřování a režimy „vystřel a zapomeň“ i „vystřel a pozoruj“. Integrace Spike na těžší, lépe chráněnou platformu dává osádce schopnost ničit tanky a BVP ze středních vzdáleností, aniž by se musela spoléhat na lehčí a zranitelnější nosiče.

A pak je tu ta ráže 105 mm. Polské zdroje i reporty z veletrhu potvrzují, že CBWP je koncipováno jako modulární platforma schopná nést alternativní konfigurace, včetně vozidla palebné podpory s kanónem ráže 105 mm. Taková zbraň by z CBWP udělala stroj blížící se lehkému tanku, schopný ničit opevnění, palebné body i starší obrněnou techniku municí, která je v úplně jiné lize než 30mm náboje. Přesný typ kanónu, munice, dostřel ani průbojnost zatím zveřejněny nebyly. Jde o variantu, kterou platforma „může nést“, ne o hotovou sériovou konfiguraci. Ale samotný fakt, že s ní konstruktéři počítají, ukazuje ambici, která dalece přesahuje běžné BVP.

Proč to Polsko dělá a proč právě teď

Válka na Ukrajině trvá už přes čtyři roky a pro Polsko, které sdílí s Ukrajinou a Běloruskem stovky kilometrů hranice, je otázka pozemní obrany existenční. Polská armáda nakoupila americké tanky M1A2 Abrams SEPv3 a buduje těžké brigády. Jenže tank bez kvalitního BVP po boku je jako pěst bez prstů: síla tam je, ale chybí přesah.

Dosud mělo Polsko k dispozici kolový Rosomak a vyvíjený plovoucí Borsuk. Oba stroje mají svou roli, ale ani jeden není stavěný pro boj vysoké intenzity po boku šedesátitunových Abramsů. Borsuk je kompromis mezi mobilitou, plavbyschopností a ochranou. CBWP je pravý opak: neplave, ale vydrží víc a udeří tvrději.

Klíčové slovo celého programu je unifikace. PGZ otevřeně říká, že prioritou je maximální sdílení komponent mezi Rosomakem, Borsukem a CBWP, od věže ZSSW-30 přes pomocnou energetickou jednotku až po periskopy, filtrovětrání a osvětlení. Čím víc dílů je společných, tím jednodušší je logistika, levnější údržba a rychlejší opravy v poli. Pro armádu, která se chystá na scénář velkého konvenčního konfliktu, je tohle možná důležitější než jakýkoli jednotlivý parametr.

Česko jde jinou cestou, a to je v pořádku

Zatímco Polsko buduje vlastní těžkou pásovou větev od podvozku po věž, Česká republika zvolila nákup 246 vozidel CV90 MkIV od švédského BAE Systems Hägglunds. Nejde o horší rozhodnutí, jen o jiné. Česko nemá průmyslovou základnu typu HSW a logiku polského přístupu, tedy mít co nejvíc pod vlastní kontrolou, si nemůže dovolit kopírovat. Zapojení českého průmyslu na dodávkách CV90 má podle Ministerstva obrany ČR výrazně přesáhnout povinných 40 procent, ale jádro konstrukce zůstává švédské.

Pro východní křídlo NATO je ale podstatné, že obě země investují do moderních těžkých BVP. Polské CBWP a české CV90 budou operovat ve stejném prostoru, proti stejné hrozbě. A právě rozmanitost platforem, různé podvozky, různé dodavatelské řetězce, ale společná munice a komunikační standardy, může být paradoxně výhodou. Protivník musí počítat s více typy hrozeb, ne jen s jedním.

Kdy to bude hotové a co to znamená pro Rusko

Harmonogram je ambiciózní, ale ne nerealistický. Prototypy mají vzniknout v roce 2027, připravenost k sériové výrobě je plánována na rok 2029. Rámcová dohoda z roku 2023 hovoří o dodávkách několika set vozidel v různých konfiguracích, ale navazující prováděcí smlouva s přesnými počty zatím nebyla zveřejněna. Reálné bojové zařazení do výzbroje tedy přijde nejdříve na přelomu dekády.

Pro ruské vojenské plánovače je ale nepříjemná už samotná trajektorie. Polsko nestaví jen jedno BVP, staví celý ekosystém těžkých pásových platforem, logisticky i průmyslově co nejvíc pod vlastní kontrolou, s důrazem na evropský podíl komponent odpovídající podmínkám programu SAFE Evropské komise. Minimálně 65 procent nákladů na komponenty musí pocházet z EU, Ukrajiny nebo způsobilých zemí EHP a EFTA. To není jen průmyslová politika. Je to pojistka proti závislosti na dodavatelích, kteří mohou v krizi zavřít kohoutky.

Kombinace 30mm kanónu, střel Spike a výhledově i 105mm konfigurace na platformě s ochranou nad 40 tun dává Polsku nástroj, který dokáže ohrožovat prakticky celé spektrum ruské pozemní techniky, od BMP přes obrněné transportéry až po starší tanky. A to je přesně ten druh schopnosti, kterou východní křídlo NATO dosud postrádalo.

Článek Polsko staví vlastní obrněnou bestii BVP CBWP. To nejhorší bude pro Rusy až 105mm kanon a střely Spike se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně v Dubnici vzniká

Dva prototypy, které STV Machinery aktuálně staví, mají každý jinou úlohu. První slouží k finální montáži a integraci zbraňových systémů, firma na něm ověřuje, jak do nového trupu zapadnou věž, pohon a elektronika. Druhý prototyp je určen pro fyzické a zátěžové testy, tedy pro ověření, zda korba vydrží to, co od ní budoucí provozovatel bude vyžadovat. Tuto informaci potvrdil Pavel Beran, představitel STV GROUP, v rozhovoru pro slovenský portál Future Army z poloviny srpna 2026.

Oproti původnímu BMP-1 se nová korba liší v několika zásadních ohledech. Celý návrh prošel kompletní digitalizací, vznikla nová výrobní dokumentace a nové přípravky. Použité pancéřové materiály jsou moderní, nikoli kopie sovětského standardu ze šedesátých let. A klíčový detail: zákazníci mají mít na výběr z více typů motorů, včetně pohonných jednotek západní provenience. To je zásadní posun od pouhé repliky k flexibilní integrační platformě.

Kdo co dělá a kdo za tím stojí

Role v projektu jsou rozdělené uvnitř holdingu STV INVEST. Slovenská STV Machinery v Dubnici zajišťuje konstrukční práce, výrobu pancéřovaných korb a dílčích komponentů. Česká STV GROUP se sídlem v Poličce projekt zadala, přinesla do něj zkušenosti z oprav a modernizací vojenské techniky a podle Berana bude provádět kompletaci celého vozidla a jeho testování.

Veřejně potvrzený kontrakt pokrývá sériovou výrobu pancéřovaných korb na roky 2026 až 2027, přičemž tisková zpráva STV Machinery z prosince 2025 hovoří o budoucí kapacitě až sto vozidel ročně. Kdo je koncový zákazník? Firma uvádí pouze „nového strategického zákazníka ze zahraničí“ a bližší detaily odmítá komentovat z bezpečnostních a obchodních důvodů. V obranném průmyslu to není neobvyklé, ale prostor pro spekulace to samozřejmě otevírá.

Proč zrovna Dubnica a proč zrovna teď

Výběr lokality nebyl náhoda. Když STV INVEST na podzim 2024 převzala tehdejší MATADOR Industries a přejmenovala ji na STV Machinery, výslovně deklarovala záměr umístit do Dubnice výrobu těžké bojové techniky a vybudovat tam konstrukční centrum pro celou skupinu. Projekt nových korb BMP tak působí jako naplnění předem ohlášené strategie, ne jako jednorázová příležitost.

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, funguje jako akcelerátor. Skupina STV ji opakovaně označuje za zlomový moment pro obranný průmysl a počítá se silnou poptávkou v horizontu nejméně deseti až patnácti let. Prodlužující se dodavatelské řetězce, rostoucí objednávky a politický tlak na posilování evropských obranných kapacit, to všechno hraje do karet firmě, která umí vyrábět velké ocelové celky a má k tomu historicky ověřený areál.

Co to znamená pro českou armádu, a co ne

Tady je důležité rozlišovat. Česká armáda má svou vlastní akviziční linii pro nová pásová bojová vozidla pěchoty, a tou je švédské CV90. Ministerstvo obrany schválilo nákup 246 kusů, první vozidla by armáda měla dostat letos. Program CV90 je oficiální odpovědí na aliančního závazek vybudovat těžkou brigádu a s projektem BMP od STV se nepřekrývá.

Pro připomenutí: původní BVP-1, z jehož konstrukce nová korba vychází, má podle českého ministerstva obrany bojovou hmotnost kolem 13 tun, osádku tři plus šest vojáků, maximální rychlost 65 km/h a výzbroj tvořenou 73mm kanónem 2A28 Grom, spřaženým 7,62mm kulometem PKT a odpalovacím zařízením pro protitankové řízené střely. Pancéřování korby dosahuje zhruba 19 milimetrů, na věži pak 23 milimetrů, tedy hodnoty, které v dnešním bojišti nestačí ani proti moderním střepinám. Právě proto má nová korba od STV používat současné balistické materiály.

Projekt BMP od STV tak podle nás dává největší smysl jako exportní nabídka pro státy, které na platformě BMP-1 stále konstrukčně stojí, potřebují obnovit nebo nahradit opotřebované korby, ale nemají rozpočet ani čas na pořízení zcela nového západního BVP. Takových armád je ve světě desítky.

Signál pro středoevropský obranný průmysl

Jeden projekt z regionu velmoc neudělá. Ale česko-slovenská kooperace na nové korbě BMP ukazuje něco podstatného: schopnost vyrábět těžkou obrněnou techniku se v tomto prostoru znovu skládá, od digitálního návrhu přes svařování velkých pancéřových celků až po integraci a testování. STV u projektu mluví o posilování evropských obranných kapacit a o zapojování širšího českého průmyslu do obrněných programů. Veřejně sice zatím chybí cena, finální sériová konfigurace i potvrzené objemy, ale průmyslový záměr je čitelný.

V Dubnici nad Váhom se po desetiletích ticha znovu řeže a svařuje pancéřová ocel pro bojová vozidla. Tentokrát s digitálním návrhem, moderními materiály a ambicí, která sahá dál než ke dvěma prototypům.

Článek Slovenská společnost STV vyrábí dva prototypy nového BMP. Česká firma už si objednala nové trupy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč BMP-3 přestává stačit

Ruské bojové vozidlo pěchoty BMP-3 má na papíře působivou palebnou sílu: kombinaci 100mm kanónu 2A70, 30mm automatického kanónu 2A72 a spřaženého 7,62mm kulometu PKT. Váží přibližně 18,7 tuny, dosahuje rychlosti kolem 70 km/h na silnici s dojezdem asi 600 km a umí plavat. Jenže právě nízká hmotnost, která obojživelnost umožňuje, jde ruku v ruce se slabším pancéřováním.

Problém není jen v balistické ochraně. Vnitřní dispozice BMP-3 ztěžuje rychlý únik posádky při zásahu, protiminová odolnost zaostává za současnými západními standardy a vozidlo postrádá moderní síťové propojení, laserové či akustické varovné systémy i automatický hasicí systém nové generace. Na ukrajinském bojišti, kde válka trvá už přes čtyři roky, se tyto nedostatky projevují denně, a Kypr si je dobře uvědomuje.

Ještě v roce 2024 přitom kyperská armáda soutěžila náhradní díly pro T-80 i BMP-3. Odklon od ruské techniky tedy nepřišel ze dne na den. Spíš se postupně sešly tři faktory: sankční zatížení dodavatelského řetězce, rostoucí náklady na údržbu a otevření evropského finančního okna.

Co Jaguar nabízí a proč je to skok generací

EBRC Jaguar je šestikolové průzkumné a bojové vozidlo, které ve francouzské armádě postupně nahrazuje starší AMX-10RC a ERC-90 Sagaie. Podle oficiálního datového listu KNDS má tyto klíčové parametry:

• Bojová hmotnost: 23,34 tuny (se standardním přídavným pancířem)
• Motor: 500 koní (373 kW)
• Rychlost na silnici: až 90 km/h
• Dojezd: 800 km
• Hlavní výzbroj: 40mm kanón CTA International, dálkově ovládaný 7,62mm kulomet, dva připravené protitankové řízené střely Akeron MP a dva v zásobě
• Ochrana: vysoká odolnost proti balistickým hrozbám, minám, IED a RPG, automatický protipožární systém, CBRN ochrana, rušič IED, laserové a akustické varovné senzory
• Elektronika: nativní napojení do sítě SCORPION přes systémy SICS a CONTACT

Srovnání s BMP-3 ukazuje, v čem spočívá onen generační skok. Nejde primárně o ráži hlavní zbraně, tam má ruské vozidlo se svým 100mm kanónem na papíře navrch. Zásadní rozdíl je v šanci posádky přežít zásah, ve schopnosti vidět protivníka dřív a sdílet informaci s celou jednotkou v reálném čase. Belgická armáda, která Jaguary rovněž zavádí, to říká přímo: hlavní inovací systému SCORPION nejsou samotná vozidla, ale informační systémy, které je propojují.

Peníze z Evropy a kyperský plán

Modernizaci umožňuje evropský nástroj SAFE (Supporting the Ammunition and Firepower of Europe). Rada EU schválila pro Kypr maximální úvěr ve výši 1 181 503 924 eur a předfinancování 177 225 588,60 eur. Evropská komise už v červnu 2026 potvrdila první vyplacenou tranši 177,2 milionu eur, celková alokace činí zaokrouhleně 1,2 miliardy eur, tedy zhruba 30 miliard korun.

Podle informací francouzského listu La Tribune, které převzal kyperský en.philenews, se s financováním SAFE přímo pojí akvizice přibližně 80 obrněných transportérů Griffon, asi 100 lehčích Servalů a modernizace zhruba 80 starších vozidel VAB. Jaguar je v tomto rámci uváděn jako žádaná a zvažovaná součást širší přestavby, nikoli jako už podepsaný kontrakt. Kyperský deník Phileleftheros v srpnu 2026 upřesnil, že by nešlo o masovou náhradu všech stávajících obrněnců, ale o doplňkovou vrstvu v sestavě sil.

Paralelně Nikósie tlačí na Izrael kvůli tankům Merkava. Tam je ale situace složitější: izraelské ministerstvo obrany po válce „Meče železa“ schválilo zrychlení domácí výroby tanků a obrněnců za více než 5 miliard šekelů právě pro potřeby IDF a jakýkoli export podléhá přísné státní kontrole agentury DECA. Kyperské zdroje navíc uvádějí, že v Izraeli panují rozdílné názory, zda Merkavy uvolnit, nebo je držet pro vlastní rezervy.

Proč to trvá tak dlouho, a co mezitím

Kyperský tisk sám přiznává, že rozhodnutí o modernizaci obrněných sil se výrazně zdrželo. Ještě v červnu 2026 zkoušel Kypr mezikrok přes řecké tanky Leopard 1A5, ale kyperská delegace je po osobní inspekci v Řecku odmítla. Generální štáb Národní gardy nebyl spokojen s jejich technickým stavem a dospěl k závěru, že nesplňují operační požadavky ani jako dočasné řešení.

Velké obrněné programy se reálně čekají až od roku 2028. Důvod je prostý: globální poptávka po výzbroji je po ruské invazi na Ukrajinu obrovská a výrobní kapacity nestačí. Francouzská armáda sama má zatím 128 Jaguarů a dalších 30 očekává letos. Kypr tedy nemůže čekat rychlé dodávky.

Belgická zkušenost se zaváděním systému SCORPION navíc ukazuje, že nejde jen o nákup vozidel. Belgie kvůli Griffonům a Jaguarům staví nové údržbové a garážové zázemí, buduje simulační komplex včetně věžového simulátoru Jaguaru, školí vojáky ve Francii a mění taktickou přípravu od úrovně pěchotní školy. Plná logistická a jednotková integrace podle belgického harmonogramu zabere dva až tři roky od dodání prvních kusů.

Český kontext: jiná cesta, stejný cíl

Česká republika volí odlišnou cestu modernizace. Jádrem přezbrojení mechanizovaných jednotek je pásové bojové vozidlo pěchoty CV90 navázané na tanky Leopard 2. Z francouzské produkce Praha pořizuje samohybné houfnice CAESAR a už dříve zavedla velitelsko-spojovací vozidla TITUS, ale nejde o vstup do stejné obrněné architektury Jaguar–Griffon–Serval/SCORPION, jakou řeší Kypr nebo Belgie. Přesto obě země řeší totéž: jak přejít od izolovaných platforem k propojenému boji, kde každé vozidlo sdílí data s celou jednotkou.

Kyperský případ je zajímavý i z finančního pohledu: alokace SAFE ve výši 1,2 miliardy eur jde částečně z prostředků, na nichž se podílejí všichni členové EU. Jak přesně Nikósie peníze mezi jednotlivé platformy rozdělí, zatím veřejně známé není.

Kypr stojí před přechodem, který nemá v jeho novodobé historii obdobu: vyměnit celý obrněný ekosystém od ruského dodavatele za západní. Jaguar v tom hraje roli průzkumného oka a palebné pěsti, která má posádce dát to, co BMP-3 nedokáže: šanci vidět nepřítele dřív, sdílet informaci okamžitě a v případě zásahu přežít.

Článek Sbohem, ruské BMP-3, které je jak pojízdná rakev. Kypr zvažuje násobně lepší francouzský Jaguar se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se mluví o změně od základu

Formulace není přehnaná, pokud se podíváme na to, co přesně se mění. Nejde jen o výměnu jednoho typu vozidla za jiný. Celá 7. mechanizovaná brigáda, páteř české těžké síly, přechází ze sovětské platformy BVP-2 na západní, digitálně propojenou architekturu. Mění se ochrana vojáků, způsob velení, senzorický přehled, logistický řetězec, výcvik osádek i průmyslová základna, která vozidla udržuje.

BVP-2, v mezinárodním označení BMP-2, je konstrukčně platforma ze 70. let minulého století. V československém prostředí se sériově vyrábělo v letech 1987–1989. Váží pouhých 14 tun, nese 30mm kanon 2A42 a kulomet PKT ráže 7,62 mm, pojme osádku tří vojáků a sedm pěšáků, dosahuje rychlosti 65 km/h a dojezdu 600 km s motorem o výkonu 221 kW. Na papíře stále funkční stroj. V praxi ale platforma, jejíž ochrana, senzory a digitální schopnosti jsou o generace jinde než to, co vyžaduje současné bojiště, jak ukazuje válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky.

Samotné Pozemní síly AČR popisují BVP-2 jako „starší generaci techniky“, kterou je nutné nahradit. Označení „sovětský šrot“ v nadpisu je redakční nadsázka, ale opírá se o reálný stav: vozidlo konstruované v éře Brežněva prostě nemůže konkurovat moderním hrozbám včetně dronů, protitankových střel nové generace a digitálně řízené palby.

Co přesně Česko dostane

Číslo 246 není jen o bojových verzích s věží a kanonem. Ministerstvo obrany veřejně potvrdilo rozpad do sedmi modifikací:

• 141 bojových vozidel pěchoty
• 31 velitelských vozidel
• 18 průzkumných vozidel
• 13 ženijních vozidel
• 12 dělostřeleckých pozorovatelen
• 15 vyprošťovacích vozidel
• 16 zdravotnických vozidel

Původně armáda poptávala 210 kusů s opcí na dalších 36. Nakonec se opci podařilo vtělit přímo do kupní smlouvy při zachování původní jednotkové ceny, což ministerstvo samo prezentovalo jako vyjednávací úspěch.

Samotné CV90 MkIV je ve srovnání s BVP-2 stroj z jiné planety. Hmotnost 38 tun, motor Scania DP V8 o výkonu 746 až 896 kW (výrobce u verze MkIV uvádí až 746 kW / 1 000 koní), rychlost přes 70 km/h na silnici a dojezd přes 900 km. Posádku tvoří tři členové osádky a osm vojáků. Česká armáda si zvolila 30mm kanon kvůli kompatibilitě s výzbrojí AČR a rozšíření této ráže v NATO. Vozidlo má modulární pancéřování, novou elektronickou architekturu a připravenost na aktivní ochranné systémy.

Pro srovnání: slovenská verze CV9035 MkIV nese těžší 35mm kanon Bushmaster III a podle BAE i integrovanou protitankovou střelu. Německá Puma váží až 43 tun, má osádku 3+6 a 30mm kanon MK 30-2/ABM s mimořádnou úrovní ochrany. Americký Bradley A4 se svými 36,3 tunami, 25mm kanonem Bushmaster a střelami TOW je zase prověřený masovým nasazením. České CV90 MkIV nabízí lepší dojezd než oba konkurenti a vyšší mobilitu než Bradley, technologicky patří mezi špičku NATO.

Kdy to přijde a kolik to stojí

Harmonogram dodávek je veřejný a překvapivě konkrétní. V roce 2026 dorazí prvních 10 kusů. Pak tempo prudce naroste: 50 vozidel v roce 2027, 79 v roce 2028, 89 v roce 2029 a posledních 18 v roce 2030. První mechanizovaný prapor má být přezbrojen v roce 2027, kdy ministerstvo počítá s počáteční operační schopností. Plná operační schopnost celé brigády je naplánována na rok 2030.

Cena základního kontraktu činí 59,7 miliardy korun včetně DPH. Financování jde výlučně ze státního rozpočtu, z kapitoly Ministerstva obrany. Resort výslovně uvedl, že nepočítá s úvěrem ani s kompenzačním financováním za pomoc Ukrajině. Ve smlouvě je ovšem indexace vstupních nákladů, za sedm let trvání kontraktu může cenu navýšit o jednotky miliard korun podle vývoje cen práce a materiálů.

Česká stopa ve výrobě

Podle smlouvy musí minimálně 40 procent zakázky pokrýt český obranný průmysl. V praxi to znamená, že z 246 vozidel jich 207 vznikne přímo v České republice a pouze 39 ve Švédsku. Mezi hlavní domácí partnery patří VOP CZ, Excalibur Army, VR Group, Ray Service a Meopta. Zapojeny jsou i další firmy: Pramacom-HT, OPTOKON, URC Systems, DELINFO, SVOS či Charvát Group.

Nejde jen o výrobu. Součástí kontraktu jsou simulátory, výcvikové pomůcky, přeškolení instruktorů i výcvik osádek pro vojskové zkoušky. Čeští vojáci, kteří v dubnu 2025 cvičili s nizozemskými CV90 na Hradišti, popisovali zásadní rozdíl proti BVP-2: více elektroniky, datového spojení a decentralizovaného rozhodování. Aktivní záloha nová vozidla dostane až poté, co profesionální jednotky nasbírají dostatečné zkušenosti.

Co to znamená pro obranu země

Ministerstvo obrany při podpisu smlouvy výslovně spojilo akvizici s vybudováním těžké brigády jako klíčového aliančního závazku. Bez ní Česko nesplňuje to, co po něm NATO požaduje. S ní získává interoperabilní, síťově propojenou jednotku schopnou působit vedle spojenců, kteří CV90 už provozují: Švédska, Norska, Finska, Estonska, Dánska, Nizozemska a nově i Slovenska.

Válka na Ukrajině přitom ukázala, jak fatální může být nedostatečná ochrana posádky a absence moderních senzorů. Ministerstvo samo přiznalo, že v průběhu vyjednávání upravovalo část specifikace podle poznatků z probíhajících konfliktů. BVP-2 na Ukrajině hoří po zásahu běžným dronem za pár tisíc korun. CV90 MkIV je stavěné tak, aby takový zásah přežilo.

Za čtyři roky by měla 7. mechanizovaná brigáda vypadat úplně jinak než dnes. Poprvé od vzniku samostatné České republiky bude mít těžkou brigádu postavenou na technice, která patří do 21. století, ne do muzea studené války.

Článek Česko změní armádu od základu. Dostane 246 vozidel CV90 Mk IV a konečně se zbaví toho sovětského šrotu BMP-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rozpočet, který neustále roste

Původní kontrakt na první fázi 348 vozidel počítal s částkou 2,083 miliardy eur. Dne 18. 4. 2023 ale španělská vláda schválila navýšení rozpočtového stropu o 420 milionů eur, tedy o více než 10 miliard Kč. Tím se první fáze vyšplhala na 2,52 miliardy eur a v pozdějších parlamentních a ministerských materiálech se už hovoří o celkové investici přes 2,612 miliardy eur, tedy zhruba 65 miliard Kč.

Tři různé rozpočtové cifry pro jeden a tentýž program nejsou překlep. Odrážejí postupné nabalování nákladů na integraci věže Guardian 30 od firmy Escribano, na komunikační systém od Indry, na logistické produkty, simulátory a výcvik. Každá vyřešená technická komplikace otevřela novou smluvní revizi, a ta přinesla další peníze navíc.

Váha jako politický i technický spor

Oficiální materiály uvádějí hmotnost Dragónu v rozmezí 30 až 33 tun podle verze a výbavy. Opozice ve španělském Kongresu ale v únoru 2025 tvrdila, že plně vyzbrojená bojová konfigurace se dostává až na 37 tun a že samotná věž přidala téměř tunu nad plán. Praktický dopad? Menší rezerva pro případné přidání další ochrany a hlavně spory o leteckou přepravitelnost.

Spravedlivě je třeba dodat, že 27. 3. 2025 španělské letectvo oficiálně certifikovalo přepravu ženijní verze Dragónu v transportním letadle A400M Atlas. Problém tedy není v tom, že by žádná varianta do letadla nevešla. Spíš v tom, že plně osazená bojová konfigurace s věží, municí a posádkou se pohybuje na hraně únosnosti, a to je u vozidla, které má být rychle nasaditelné, nepříjemné omezení.

Pro srovnání: německý Boxer GTK ve verzi s věží Lance dosahuje hmotnosti kolem 36,5 tuny a finský Patria AMV se pohybuje okolo 26 až 30 tun. Dragón parametrově míří do stejné třídy: kanón ráže 30 mm, maximální rychlost kolem 100 km/h, digitální systém mise a více konfigurací. Jeho slabinou nejsou papírové parametry, ale nižší programová zralost oproti zavedenějším platformám.

Ztracené rakety

Nejviditelnější ranou pro program se stala ztráta protitankových řízených střel Spike LR2. Kontrakt z listopadu 2023 počítal se 168 odpalovacími stanovišti a 1 680 střelami za 287,45 milionu eur. Spike LR2 je izraelská protitanková střela čtvrté generace s dosahem přes čtyři kilometry a schopností zasáhnout cíl shora, tedy do nejslabšího pancíře. Měla se stát hlavní protitankovou pěstí Dragónu.

Jenže Madrid v roce 2025 spustil politiku odpojování od izraelské vojenské technologie. Stát zrušil zveřejněnou adjudikaci a zahájil revokaci licencí. V parlamentní debatě z prosince 2025 pak zaznělo, že zrušení kontraktu znamená krátkodobou až střednědobou ztrátu protitankové kapacity. Mezi alternativami oborový tisk zmiňuje americký Javelin a francouzský AKERON MP (dříve MMP), ale finální rozhodnutí k polovině roku 2026 nepadlo. Jakákoli náhrada přitom znamená nové zkoušky, úpravu softwaru, propojení s věží a znovucertifikaci, tedy další čas i peníze.

Kdo za to může a kdo to řídí

Za program odpovídá konsorcium TESS Defence, sdružující čtyři španělské firmy: Santa Bárbara (platforma a montáž), SAPA (převodovka), Indra (systém mise a integrace) a Escribano (věž Guardian). Právě kombinace domácí převodovky SAPA s motorem Scania a komplexní integrace všech subsystémů se ukázala jako hlavní zdroj technických potíží. Oficiální didaktický materiál španělské obrany druhou fázi programu přímo popisuje jako etapu poznamenanou zpožděními, redesigny, integračními problémy a revizemi kontraktu, a používá ji jako „lekci pro budoucí programy“.

V roce 2025 Indra získala v konsorciu většinový podíl, čímž se stala de facto hlavním integračním hráčem. Rozpad TESS se nezdá pravděpodobný, spíš jde o zpřísnění dohledu. Ještě v červnu 2026 španělský Kongres registroval požadavky na formální vysvětlení incidentů a konfigurace dodaných vozidel.

Co to znamená pro španělskou armádu a český kontext

K první polovině roku 2026 španělská armáda převzala 40 vozidel a od října 2025 probíhá devítiměsíční operační evaluace prvních jedenácti kusů. Modernizační efekt už začal, ale plná bojová připravenost ještě ne: chybí vyřešená protitanková složka a uzavřená certifikace všech verzí. Nový cíl pro dokončení první fáze 348 kusů je rok 2028. Pokud se termín znovu posune, prodlouží se provoz zastaralých platforem a dál porostou náklady.

Příběh Dragónu je varováním i kontrastem zároveň. Česká armáda kolová vozidla Pandur II 8×8 se stanicí RCWS-30 a střelami Spike-LR už provozuje. Hlavní aktuální přezbrojovací projekt je ale pásové BVP CV90, 246 kusů za 59,7 miliardy Kč, s prvními dodávkami v roce 2026. České riziko dnes spočívá spíš v harmonogramu velkého pásového programu než v „dragónovském“ problému vývoje zcela nové platformy od nuly. Přesto španělská zkušenost ukazuje, jak snadno se ambiciózní národní zbrojní projekt může proměnit v rozpočtovou černou díru, když se v jednom vozidle sejdou přepjaté požadavky, složitá integrace a politické zásahy do výzbroje.

Dragón není příběhem jednoho vadného obrněnce. Je příběhem systému, ve kterém každé vyřešené selhání spolehlivě zplodilo další.

Článek „Černá díra“ španělského zbrojního průmyslu: BVP Dragón přišla o rakety, překročila váhu a spolkla přes 10 miliard Kč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je BMP-1AM Basurmanin

Název Basurmanin, starorusky „cizinec“ nebo „barbar“, dostal stroj, který je ve skutečnosti přestavbou sovětského bojového vozidla pěchoty BMP-1 z šedesátých let. Ruský státní koncern Rostec ho poprvé veřejně představil v srpnu 2018 na vojenském fóru Armija. Klíčová změna spočívá ve výměně původní věže s nízkotlakým 73mm dělem 2A28 Grom za bojový modul převzatý z transportéru BTR-82A.

Co modernizace přinesla:

• Kanon 2A72 ráže 30 mm s dostřelem proti pozemním cílům až 4 000 metrů a kadencí kolem 330 ran za minutu
• Spřažený kulomet PKTM ráže 7,62 mm
• Systém kouřových granátů 902V Tuča pro maskování
• Kombinovaný denní/noční zaměřovač se stabilizací ve dvou rovinách
• Radiostanice R-168-25U-2 nahrazující zastaralou komunikaci
• Motor UTD-20S1 o výkonu 221 kW (300 koní) místo původního UTD-20 se stejným výkonem (hlavní přínos je vyšší spolehlivost a upravené torzní tyče s pásy)

Co modernizace neřešila: ochranu trupu. A právě tady začíná problém.

Nový kanon na starém plechovém trupu

Ukrajinská technická analýza, kterou v květnu 2022 publikoval armádní server ArmyInform, je v hodnocení ochrany nemilosrdná. Boky trupu BMP-1AM podle ní prorazí i 7,62mm průbojná munice. Čelní pancéřování neodolá zásahům těžších kanonů ani moderních protitankových řízených střel. Žádná přídavná ochrana, žádný reaktivní pancíř, žádný systém aktivní obrany. Trup zůstal takový, jaký sjel z výrobní linky před desítkami let.

Basurmanin sice může nést protitankový řízený komplex Metis-M1 s dostřelem 80 až 2 000 metrů, ale nejde o integrované řešení na věži; střelec ho musí obsluhovat výnosně, tedy mimo ochranu vozidla. Pro srovnání: americký Bradley M2 má odpalovač protitankových střel TOW přímo na věži, termální zaměřovač, schopnost hunter-killer a možnost instalace reaktivního pancíře. Švédsko-britský CV90 MkIV od BAE Systems nabízí hmotnostní rezervu do 38 tun, motor o výkonu až 736 kW (1 000 koní) a kvalifikovaný aktivní ochranný systém. Basurmanin proti tomu staví třicetimilimetrový kanon na trupu, jehož konstrukce pamatuje Brežněvovu éru.

Ani v rámci ruského arzenálu nevychází srovnání lichotivě. Novější BMP-3 disponuje 100mm kanonem-odpalovačem 2A70, spřaženým 30mm 2A72, motorem o výkonu 331 kW (450 koní) a výrazně silnější celkovou bojovou hodnotou. Basurmanin není konkurent, je to nouzová náhražka.

Proč Rusko oživuje techniku ze studené války

Odpověď je prostá: nemá dost nové. Programy perspektivních bojových vozidel pěchoty, Kurganěc-25 a kolový Bumerang, se roky zpožďují a sériová výroba v objemech potřebných pro frontové nasazení stále nezačala. Mezitím válka na Ukrajině, trvající již více než čtyři roky, spolkla tisíce kusů obrněné techniky. Rusko proto sahá hluboko do skladů, kde podle otevřených odhadů leželo kolem sedmi tisíc starých BMP-1.

Jenže samotné BMP-1 bez úprav byly pro moderní boj téměř nepoužitelné. Rusko navíc už dlouhodobě neprodukuje munici pro jejich původní 73mm dělo. Basurmanin tak vznikl jako pragmatické řešení: levná a rychlá přestavba, která dá starému trupu alespoň použitelný kanon a komunikaci. Rostec potvrdil dodávku další várky ještě v únoru 2024, což jasně ukazuje, že program pokračuje i ve třetím roce plnohodnotné invaze.

Už v dubnu 2022 ukrajinské zdroje identifikovaly nejméně osm BMP-1AM v jedné koloně u Kupjansku. Přesný celkový počet nasazených kusů veřejně známý není, ale otevřené zdroje naznačují nejméně desítky strojů. Rusko je na bojiště skutečně „vehnalo“, nikoli jako experimentální kuriozitu, ale jako sériově nasazovanou techniku pro zaplnění ztrát.

Co útěk posádky vypovídá o realitě fronty

Z jednoho incidentu nelze soudit celou armádu. Ale konkrétní epizoda u 58. brigády je výmluvná. Řidič vyskočil z vozidla za jízdy během bojového kontaktu. Nebyl to cvičný manévr, nebyla to porucha na silnici, byl to pokus přežít v situaci, kdy se útok hroutil a posádka seděla v obrněnci, jehož boky zastaví kulku z pistole, ale ne z kulometu.

Ukrajinská technická kritika přímo uvádí, že protitankové zbraně Basurmaninu „nenechávají šanci“. Při odráženém útoku, pod palbou, v lehce pancéřovaném vozidle bez aktivní ochrany měla osádka jednoduchou kalkulaci: venku je nebezpečno, ale uvnitř možná ještě víc. Výsledek? Téměř nepoškozený stroj v rukou protivníka, kompletní s radiostanicí, zaměřovačem, stabilizací a vším, co zpravodajské služby rády rozebírají do posledního šroubku.

Pro NATO, včetně českých analytiků, má taková trofej konkrétní hodnotu. Centrum JATEC v polské Bydhošti systematicky sbírá poznatky z ukrajinského bojiště a aplikuje je pro spojence. Neporušený Basurmanin nabízí pohled na skutečnou kvalitu ruských oprav, integraci elektroniky i reálné slabiny, které se z katalogových listů nevyčtou.

Levná modernizace s drahou cenou

Basurmanin dává smysl z pohledu ruského logistika; je rychlý, levný a zaplní díru v sestavě. Z pohledu osádky, která v něm má jet do útoku proti protivníkovi vyzbrojenému Javeliny, drony a protitankovými minami, je to jiný příběh. Kanon 2A72 střílí přesněji a dál než staré dělo Grom. Radiostanice funguje. Zaměřovač vidí i v noci. Ale když přiletí protitanková střela, trup ze šedesátých let ji nezastaví.

Celý program Basurmanin je vlastně přiznáním: Rusko nedokáže vyrobit dost moderních bojových vozidel pěchoty, a tak přezbrojuje muzejní exponáty. Na papíře vypadají lépe. Na bojišti z nich posádky utíkají, a stroje končí jako trofeje u protivníka.

Článek Rusové se vehnali na bojiště s modernizovaným BMP-1AM Basurmanin. Pak narazili do stromu a utekli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak funguje mozaika, která klame senzory

Zblízka šestiúhelníkové moduly připomínají reptilí kůži: kovové destičky zhruba o velikosti dlaně tvoří na bocích korby souvislou mozaiku. Při veřejné demonstraci na veletrhu DSEI v roce 2011 BAE Systems ukázala prototyp s přibližně 1 500 takovými pixely pokrývajícími jednu stranu CV90. Každý pixel dokázal změnit povrchovou teplotu až o 70 °C během několika sekund.

Princip je elegantně přímočarý. Palubní termovizní kamery sejmou pozadí a „promítnou“ ho v infračerveném obrazu na plášť vozidla. Systém funguje ve dne i v noci, za pohybu i v klidu. BAE uvádí, že ADAPTIV dokáže nejen splynout s okolím, ale i napodobit tepelný podpis jiného objektu, třeba civilního vozidla. Důležité je ale upřesnění: nejde o absolutní neviditelnost. BAE Systems mluví o „výrazném zkrácení detekční vzdálenosti“. Termovize protivníka stále zachytí dílčí tepelné stopy, ale cíl přestává vypadat jako obrněnec. Analogický americký armádní test systému Saab Barracuda na tancích Abrams v roce 2014 potvrdil totéž: termální obraz zůstal částečně viditelný, ale tank „nevypadal jako tank“.

Proč nejde o neviditelnost, ale o něco cennějšího

Skutečná hodnota ADAPTIV nespočívá v tom, že vozidlo zmizí. Spočívá v tom, že rozbije řetězec, na kterém závisí každý protitankový výstřel: detekce, rozpoznání, klasifikace, zaměření, střelba.

Pokud termovize zachytí tepelnou skvrnu, ale operátor ji nedokáže spolehlivě identifikovat jako BVP, musí buď přiblížit senzor na kratší vzdálenost, nebo ověřovat cíl delší dobu. Obojí znamená ztrátu sekund a metrů, a na moderním bojišti, kde protitankové střely letí nadzvukovou rychlostí, jsou právě tyto sekundy rozdílem mezi životem a smrtí posádky a osmičlenného výsadku.

ADAPTIV přitom není jedinou ochrannou vrstvou CV90 MkIV. Platforma kombinuje vícevrstvou obranu:

• ADAPTIV – snižuje šanci na odhalení ještě předtím, než protivník vůbec zamíří.
• Soft-kill systémy (DAS, rušičky) – reagují na konkrétní hrozbu a ruší navedení střely po jejím odpalu.
• Hard-kill APS (Iron Fist) – fyzicky ničí přilétající střelu v poslední fázi letu. BAE tento systém integrovala například do nizozemských CV90.

Každá vrstva řeší jinou fázi ohrožení. ADAPTIV je ta první, a podle nás nejpodceňovanější. Nutí protivníka investovat do dražších vícespektrálních senzorů nebo riskovat palbu na neověřený cíl.

Česká stopa: 246 vozidel a výroba v tuzemsku

Česká republika podepsala kontrakt na 246 kusů CV90 MkIV dne 24. května 2023. První české vozidlo bylo oficiálně představeno 28. srpna 2025 ve švédském závodě BAE Systems Hägglunds a v březnu 2026 už procházelo náročným testováním ve Švédsku. Ministerstvo obrany přitom už v listopadu 2023 potvrdilo, že prvních deset kusů má být v Přáslavicích v roce 2026.

Pro český průmysl je klíčové rozdělení výroby: 39 vozidel vznikne ve Švédsku, zbývajících 207 se bude vyrábět přímo v České republice. Nejde tedy jen o nákup hotového produktu, ale o přesun značné části průmyslové kapacity.

Co se týče ADAPTIV, Ministerstvo obrany tuto technologii u českého CV90 veřejně uvádí jako součást maskovacího balíku. Detailní rozpad výbavy po všech sedmi variantách ale zveřejněn nebyl, takže z otevřených zdrojů nelze stoprocentně potvrdit, že identickou instalaci ponese každý jednotlivý kus. Slovensko mezitím slavnostně odhalilo svůj první CV90 MkIV 20. února 2026; obě středoevropské země tak vstupují do éry bojových vozidel s aktivním tepelným maskováním prakticky současně.

Konkurence existuje, ale jiným principem

BAE Systems není jedinou firmou, která řeší maskování v infračerveném spektru. Švédský Saab nabízí systém Barracuda MCS, multispektrální maskovací sadu použitelnou na většinu platforem, včetně tanků a lehkých vozidel. V květnu 2026 Saab představil dokonce Barracuda Poncho, maskovací pláštěnku pro jednotlivé vojáky chránící před termálními a UV senzory.

Zásadní rozdíl je ale v principu. Barracuda a podobné systémy pracují převážně s pasivními materiály, speciálními textiliemi a povrchy, které teplo pohlcují nebo rozptylují. ADAPTIV je aktivní: elektricky řízené pixely v reálném čase generují vlastní infračervený obraz. To umožňuje nejen splynout s pozadím, ale dynamicky se přizpůsobovat měnícímu se terénu nebo dokonce předstírat jiný objekt. U konkurenčních BVP, jako je německý Puma nebo americký Bradley, se z otevřených zdrojů nepodařilo doložit sériové nasazení ekvivalentního aktivního hexagonálního systému.

Má to ale háček. Veřejně doložený je princip a demonstrace, nikoli přesná procenta účinnosti v boji. BAE nezveřejňuje konkrétní limitní scénáře, například jak se systém chová po hodinách nepřetržité jízdy, kdy motor generuje enormní teplo. A nejznámější obrazový materiál pochází z demonstrátoru z roku 2011, který měl pokrytou jen jednu stranu vozidla. Sériová konfigurace pro české a slovenské armády bude s vysokou pravděpodobností pokročilejší, ale detaily zůstávají z pochopitelných důvodů utajené.

Na moderním bojišti přeplněném drony, termovizemi a protitankovými střelami s infračerveným navedením přestává stačit jen silnější pancíř. CV90 MkIV s ADAPTIV sází na to, že nejlepší zásah je ten, který nikdy nepřijde, protože protivník svůj cíl prostě nepoznal.

Článek BVP CV90 má unikátní šestiúhelníkové destičky, které mění teplotu. Termovize je nedokáže rozpoznat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Guardian 30 přidává starému BMP

Původní věž sovětského BMP znamenala střelce sedícího v malém prostoru, manuální nebo poloautomatické ovládání zbraně, denní optiku s omezeným nočním režimem a velitele odkázaného na periskopy. Guardian 30 tohle mění od základu.

Modul je bezosádkový, zbraň i senzory se ovládají zevnitř trupu, posádka zůstává pod pancířem. Dvouosá stabilizace drží hlaveň na cíli i za jízdy. Střelec i velitel mají vlastní kanály: střelec pracuje s termovizním a denním zaměřovačem s laserovým dálkoměrem, velitel disponuje nezávislým panoramatickým přístrojem s vlastní termovizí. Cíl zachycený velitelem se elektronicky předá střelci během sekund. Podle technické analýzy Revista Ejércitos váží samotná věž s výzbrojí a municí kolem 1 055 kilogramů a její profil dosahuje pouhých 616 milimetrů, což je klíčový parametr pro integraci na starší platformy, kde se řeší únosnost prstence i těžiště.

Standardní konfigurace Guardian 30 počítá s 30mm kanonem Mk44 Bushmaster II na munici NATO 30×173, dvojitým podáváním se zásobou 200 připravených ran, koaxiálním 7,62mm kulometem a možností integrace protitankových řízených střel. Jenže ukrajinská verze z fotografie zřejmě nenese Bushmaster. Defense Express upozorňuje, že ozbrojení vypadá odlišně, pravděpodobně jde o sovětský 30mm kanon 2A42, který by zachoval stávající muniční logistiku. Přesná konfigurace ale veřejně potvrzena nebyla.

Sovětský kanon, nebo NATO standard: proč na tom záleží

Rozdíl mezi 2A42 a Mk44 Bushmaster II není jen v hlavni. Je to volba mezi dvěma logistickými světy.

Pokud Ukrajina skutečně zvolila 2A42, dává to pragmatický smysl. Země stále operuje rozsáhlý park sovětské techniky a zásoby 30×165 jsou dostupné. Přechod na NATO munici by přinesl modernější typy střeliva včetně programovatelných granátů, ale za cenu budování paralelní logistiky v době, kdy každý kamion na frontě počítá.

Skutečná přidaná hodnota Guardian 30 tak neleží primárně v hlavni. Leží v senzorech, stabilizaci a digitální architektuře řízení palby, v tom, čemu se říká „oči a mozek“. Starý 2A42 v novém nosiči střílí přesněji, za pohybu a s lepším situačním přehledem než stejný kanon v původní věži BMP-2.

Od memoranda k prvnímu kusu: rok průmyslové spolupráce

Fotografie z června 2026 není blesk z čistého nebe. Už v květnu 2025 oznámilo ukrajinské ministerstvo obrany dodávky modulů Guardian 30 do země. Podle analytického dokumentu španělského ministerstva obrany existuje memorandum mezi Escribano a ukrajinským obranným průmyslem, které pokrývá opravy, servis, společný vývoj a licenční výrobu španělských bojových modulů přímo na Ukrajině. Dokument výslovně uvádí, že se zkoumají možnosti místní výrobní linky.

Od potvrzené spolupráce k prvnímu vizuálnímu důkazu integrace na sovětský podvozek uplynul zhruba rok. To naznačuje programový rámec, nikoli garážový experiment. Kolik kusů bylo skutečně dokončeno, veřejně známo není, ale infrastruktura pro škálování existuje: memorandum, servisní zázemí, úvahy o lokalizaci výroby.

Zapojení 146. opravárenského pluku do příběhu dává logiku. Právě tyto útvary fungují jako přirozený uzel mezi poškozeným podvozkem, tovární úpravou a návratem techniky do pole. Nejde o bojovou jednotku, která by si věž montovala v zákopu, jde o organizační článek průmyslového řetězce.

Hybridní BMP versus skutečně moderní BVP

Bylo by nefér tvrdit, že BMP s Guardian 30 se vyrovná Bradley, CV90 nebo Lynxu. Nevyrovná. Trup zůstává sovětský, s omezenou ochranou, slabší minovou odolností, těsným prostorem pro výsadek a konstrukční rezervou ze šedesátých let.

Bradley M2A4 je od základu síťově propojená platforma s moderní ochranou a situačním povědomím. CV90 staví na modulární architektuře s vysokou úrovní přežití. Lynx KF41 od Rheinmetallu nese věž Lance 2 s 30mm programovatelnou municí a protitankovými střelami Spike LR2, pojme osm vojáků výsadku a je navržený pro digitální bojiště.

Jenže těchto vozidel Ukrajina nemá dost. A právě tady leží pointa celého projektu. Guardian 30 na starém BMP není pokus vyrobit nové západní BVP. Je to nejrychlejší cesta, jak stovkám sovětských podvozků, které už v parku jsou, dát moderní senzory, stabilizovanou zbraň a schopnost bojovat bez obsluhy ve věži, aniž by země čekala roky na dostatek nových platforem.

Český průmysl v podobném příběhu

Česká republika není v modernizaci ukrajinské sovětské techniky nováčkem. Už od dubna 2022 oficiálně zprostředkovává opravy ukrajinské obrněné techniky v českých a slovenských podnicích; první kontrakty se týkaly tanků T-64 s možností rozšíření na další rodiny obrněnců.

Skupina CSG navíc drží ve svém portfoliu produkt MEXCA, výslovně kompatibilní s podvozky BMP-1 a BMP-2. A v roce 2026 otevřela firma Excalibur Army zastoupení přímo v Kyjevě s deklarací hlubší spolupráce a společné výroby na ukrajinském území. České firmy tak nejsou jen vzdálený dodavatel, snaží se být přítomné organizačně i výrobně na místě, kde se technika opravuje a modernizuje.

Jedno BMP na přepravníku ještě neznamená průlom. Ale za tou jednou fotografií stojí rok průmyslové práce, mezistátní memorandum a logika, kterou válka vynucuje: když nemůžete dostat dost nových vozidel, dejte starým nové oči, mozek a zuby.

Článek Ruský vrak všichni odepsali, teď se vrací silnější než kdy dříve: inženýři osadili BMP španělskou věží Guardian 30 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od BMP-1 ke generačnímu skoku

Páteří rumunských mechanizovaných jednotek je dodnes MLI-84M Jderul, vozidlo, které rumunský průmysl vyvinul na základě sovětského BMP-1 ještě v osmdesátých letech. Modernizovaná verze dostala tepelné zaměřovače a vylepšený motor, ale základní koncepce zůstala studenoválečná: omezená ochrana posádky, zastaralá senzorová výbava, minimální digitální propojení s ostatními prvky na bojišti.

Lynx KF41 je jiný svět. Věž Lance 2 nese 30mm automatický kanon a umožňuje integraci protitankových řízených střel Spike LR s dosahem až 5,5 kilometru. Posádka disponuje 360stupňovým situačním přehledem díky síti kamer a senzorů, vozidlo komunikuje v digitální síti a jeho modulární architektura umožňuje stavět na jednom podvozku celou rodinu variant, od klasického BVP přes velitelské a průzkumné verze po ambulanci, minometný nosič nebo vyprošťovací vůz. Oproti MLI-84M nejde o modernizaci. Je to přeskok o dvě generace.

Čísla, peníze a harmonogram

Rámcová smlouva zní na 298 pásových vozidel a jejich derivátů v celkové hodnotě 3,337 miliardy eur bez DPH. Struktura kontraktu ale není monolitická. Podle rumunské dokumentace programu SAFE je 232 kusů financováno přímo z tohoto programu za 2,598 miliardy eur. Zbývajících 66 vozidel půjde do navazujících kontraktů za dalších 738,6 milionu eur.

Pro srovnání: Maďarsko, první alianční uživatel Lynxu, objednalo 209 kusů. Rumunská zakázka je tak zatím největší zahraniční objednávkou této platformy vůbec. Rheinmetall uvádí začátek dodávek v roce 2028 a dokončení do roku 2030, byť u navazující šestašedesátky může být harmonogram volnější.

Při výběru sehrála klíčovou roli dvě kritéria: cena s váhou 60 procent a termín dodání se 40 procenty. Kompletní bodové srovnání s finalisty ASCOD 2 od GDELS a jihokorejským AS21 Redback od Hanwhy nebylo zveřejněno. Rheinmetallu ale podle všeho výrazně pomohla průmyslová stopa, kterou si v Rumunsku buduje už od roku 2024, kdy převzal 72,5 procenta závodu Automecanica v Mediași.

Víc než jedno vozidlo, celý obranný balík

Samotný Lynx, jakkoli schopný, nezastaví nic bez kontextu. A právě ten je na rumunském programu nejzajímavější. Téhož 29. května Bukurešť podepsala i kontrakty na sedm protiletadlových systémů Skynex, dva systémy Skyranger 35, dva námořní systémy blízké obrany Millennium CIWS, přes 400 tisíc kusů 35mm munice AHEAD a čtyři námořní plavidla. Celkový balík, který prezentovalo rumunské ministerstvo obrany, dosahuje hodnoty 5,7 miliardy eur.

Teprve v tomto rámci dává smysl mluvit o skutečné obranné schopnosti. Mechanizovaný prapor s Lynxy potřebuje nad sebou protivzdušný deštník, vedle sebe dělostřelectvo a za sebou logistiku. Rumunsko nakupuje všechny tyto vrstvy současně, a to je signál, že nejde o izolované politické gesto, ale o systematickou stavbu bojové síly na jihovýchodním křídle Aliance.

Mediaș jako zbrojní uzel NATO

Závod v sedmdesátitisícovém městě Mediaș v Transylvánii se má stát místem, kde Lynxy nejen vznikají, ale kde se i opravují, modernizují a servisují. Rheinmetall mluví o investicích v řádu stovek milionů eur, tisících nových pracovních místech a zapojení více než dvou set rumunských firem do dodavatelského řetězce.

Pro NATO je tohle možná důležitější než samotné vozidlo. Výrobní a servisní kapacita přímo na jihovýchodním křídle zkracuje reakční dobu, snižuje závislost na přepravě náhradních dílů přes celý kontinent a vytváří průmyslovou odolnost, která přežije i přerušení jedné dopravní tepny. Česká armáda řeší podobnou generační výměnu: pořizuje 246 pásových vozidel CV90 od BAE Systems, přičemž první kus už prochází zkouškami ve Švédsku. Ale průmyslový rozměr rumunského programu, tedy ambice stát se regionálním výrobním centrem, jde dál.

Co to znamená pro jihovýchodní křídlo

NATO po ruské anexi Krymu v roce 2014 zřídilo v Bukurešti velitelství Mnohonárodní divize Jihovýchod a po plné invazi na Ukrajinu v roce 2022 přidalo na východní křídlo další bojové skupiny. Rumunská investice do těchto plánů zapadá jako chybějící dílek, dává aliančním velitelům k dispozici mechanizované jádro, které dosud existovalo jen na papíře nebo v zastaralé technice.

Tvrzení, že protiúder by byl zdrcující, je podmíněné. Lynx je technologicky vyspělá platforma, ale sám o sobě válku nevyhraje. Vyhrává ji systém: BVP v součinnosti s protivzdušnou obranou, dělostřelectvem, průzkumem, ženisty a aliančním velením. Rumunsko poprvé v moderní historii buduje všechny tyto vrstvy najednou, a to na místě, kde je NATO potřebuje nejvíc.

První Lynxy mají dorazit do rumunských jednotek v roce 2028. Teprve pak se ukáže, jak rychle dokáže armáda, která desítky let jezdila v derivátech BMP-1, přejít na digitální bojiště 21. století. Papírové parametry jsou přesvědčivé. Rozhodující bude výcvik, doktrína a schopnost celý systém propojit.

Článek „Tudy už Rusové neprojdou, protiúder by byl zdrcující.“ Rumunské mechanizované jednotky dostanou stovky BVP Lynx KF41 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Průlomový koncept své doby

BMP-1, v československém označení BVP-1, vstoupilo do výzbroje ČSLA koncem sedmdesátých let. Licenční výroba běžela ve slovenských závodech až do roku 1989. Oproti starším obrněným transportérům šlo o kvalitativní skok. Nízkotlaký 73mm kanón vz. 71 umožňoval mířenou střelbu do 1 300 metrů, spřažený 7,62mm kulomet PKT zajišťoval palebnou podporu pěchoty a PTŘS Maljutka dokázala ohrozit tank na vzdálenost až 3 000 metrů. K tomu přetlakový uzavřený prostor pro osádku a výsadek, filtroventilační zařízení proti ZHN a schopnost překonat vodní překážku plaváním rychlostí kolem sedmi kilometrů za hodinu.

Nízká silueta – pouhých 2,15 metru na výšku – dělala z vozidla obtížný cíl. Americká armáda ve svém přehledu platformy uvádí, že první skutečný bojový test přišel v jomkipurské válce roku 1973. Právě tam se ukázaly přednosti i slabiny: palebná síla překvapila, ale tenký pancíř a omezená přesnost kanónu za pohybu vedly Sověty k rychlému vývoji nástupce BMP-2.

Síla, která přetrvává, a její limity

I po více než padesáti letech od zahájení výroby zůstává BVP-1 nebezpečné. Proti pěchotě v otevřeném terénu, lehce obrněným vozidlům a polním postavením je palebný komplet stále účinný. Jednoduchost konstrukce znamená, že stroj zvládne udržovat i méně vybavená dílna, a obrovské počty vyrobených kusů zajišťují dostupnost náhradních dílů.

Válka na Ukrajině to potvrzuje paradoxním způsobem. Podle studie britského think-tanku RUSI obdržela Ukrajina od partnerů 480 bojových vozidel pěchoty, z nichž více než 300 tvořily právě BMP-1. Obě strany konfliktu typ nasazují, kvůli zásobám a dostupnosti. Jenže za cenu těžkých ztrát. Imperial War Museums to shrnují přímočaře: BMP-1 patří do muzea, a přesto se stále používá, protože nic jiného v dostatečném množství není.

Moderní bojiště totiž odhaluje všechno, co šedesátá léta neřešila. Chybí stabilizace hlavní zbraně, moderní systém řízení palby, digitální komunikace, noční a termální senzory. Balistická ochrana je minimální – pancíř zastaví střely malých ráží, ale ne moderní protitankové prostředky, miny nebo improvizovaná výbušná zařízení. V prostředí dronů a přesně naváděné munice je stará platforma tvrdě zranitelná.

Český kontext: zásoby, odvozené verze, dožívání

V Armádě České republiky má BVP-1 specifické postavení. Oficiální katalog pásové techniky z roku 2025 typ stále vede, ale popisuje ho především jako techniku určenou pro vytvoření zásob AČR a jako základ dalších speciálních prostředků, například obrněného pojízdného velitelského stanoviště R5M1p. Přesný počet kusů v evidenci dnes veřejně zjistit nelze: ministerstvo obrany od prosince 2023 kusové počty techniky nezveřejňuje. Poslední dostupný přehled k 1. 1. 2023 uváděl 385 bojových obrněných vozidel celkem, ale v jedné kolonce s BVP-2, Pandury II, OT-90 i OT-64.

Mechanizované prapory 7. brigády, páteř české těžké síly, jsou dnes oficiálně vyzbrojeny BVP-2 s 30mm automatickým kanónem, stabilizátorem a modernějšími řízenými střelami. BVP-1 u nich hlavní roli nehraje. Údržba starých vozidel je navíc stále složitější. Armádní technici otevřeně přiznávají, že servis zabírá více času i lidí a že opravují stroje starší než jejich vlastní osádky.

Nástupce už se blíží

Skutečný zlom přinese švédské CV90. Kontrakt na 246 kusů za 59,7 miliardy korun schválila vláda v červenci 2022; částka zahrnuje výcvik, náhradní díly a logistickou podporu. V srpnu 2025 BAE Systems představil první český exemplář a první dodávky AČR jsou plánovány na rok 2026. Přezbrojení prvního praporu by mělo být dokončeno v roce 2027, finální dodávky do roku 2030.

Oproti BVP-1 je rozdíl propastný:

• Hlavní zbraň: 30mm Bushmaster II s pokročilým systémem řízení palby vs. 73mm nízkotlaký kanón bez stabilizace
• Ochrana: modulární pancíř s přípravou na aktivní ochranný systém vs. základní ocelový pancíř
• Senzory: termální a noční pozorovací systémy, digitální propojení do sítí NATO vs. optické zaměřovače éry studené války
• Munice: standardní ráže NATO vs. sovětský kalibr mimo aliančí logistiku

Dědictví silnější než stroj sám

Síla BVP-1 v roce 2026 neleží v tom, že by přehrálo moderní západní protějšky. Leží v tom, že původní koncept, pěchota bojující z vlastního obrněnce po boku tanků, byl natolik průlomový, že definoval celou kategorii vozidel na desítky let dopředu. Každé současné bojové vozidlo pěchoty, včetně českého budoucího CV90, je odpovědí na otázku, kterou BMP-1 položilo jako první.

Podvozek BVP-1 v české armádě stále žije, v zásobách, v odvozených verzích, v paměti tisíců vojáků, kteří na něm sloužili. Jako bojový stroj první linie ale svůj čas odžil. A to je možná ten nejlepší důkaz jeho původní velikosti: nahradit ho trvá půl století.

Článek Zapomenutý vládce bojiště: České BVP-1 dodnes překvapuje svou silou. Legendární obrněnec je postrachem i po desítkách let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Palebná síla, která nestačí sama sobě

Výzbroj BMP-3 je na kategorii bojových vozidel pěchoty mimořádná. Kombinace 100mm kanonu sloužícího zároveň jako odpalovač řízených střel, 30mm automatického kanonu a trojice kulometů dává posádce schopnost zasáhnout prakticky jakýkoli pozemní cíl. Automat nabíjení pojme 22 kusů stamilimetrové munice, dalších 18 granátů čeká ve stojanu a k tomu osm protitankových střel. Jenže právě tady začíná paradox.

Všechna ta munice sedí uvnitř lehké platformy, jejíž boky a strop nebyly navrženy pro dnešní hrozby. Po průniku pancíře, a ten dnes dokáže způsobit i komerčně dostupný FPV dron s kumulativní hlavicí, roste riziko katastrofického vyřazení. Exploze vlastní munice mění vozidlo z útočného nástroje v past. Označení „rakev“ je redakční zkratka, ne technický termín. Ale konstrukční realita ji podpírá.

Co Rusko přiznává, aniž by to řeklo nahlas

Kreml oficiálně neříká, že BMP-3 dnešnímu bojišti nestačí. Říká, že ho vylepšil. Rostec v květnu 2024 oznámil dodávku nových BMP-3 vybavených přídavnou ochranou proti útoku shora a maskovacími soupravami Nakidka, které snižují tepelnou a radarovou signaturu. O měsíc později TASS informoval o sériové instalaci systémů pro lokální potlačení řídicích linek dronů.

Každý z těchto kroků je přiznáním problému bez přiznání, že problém je systémový. Nakidka pomáhá ve fázi, kdy protivník cíl teprve hledá termokamerou nebo radarem. Ale většina FPV dronů v terminální fázi letu naviguje vizuálně, pilot vidí cíl přes brýle a koriguje let v reálném čase. Proti tomu maskovací vrstva nic nezmůže. Rušičky zase fungují jen proti dronům řízeným rádiovým signálem, a i tam záleží na frekvenčním pokrytí a výkonu. Kolik vozidel rušičky reálně dostalo, veřejně nikdo neřekl.

Podle studie britského think-tanku RUSI z června 2024 je Kurganmašzavod jediným výrobcem BMP-3 a v roce 2023 vyrobil 463 kusů. Zároveň ale 85 % ruské obrněné produkce v letech 2024–2025 tvoří repasovaná technika vytažená ze skladů. Rusko tedy umí přidávat úpravy na existující platformu, ale nepřechází na novou generaci pásového bojového vozidla pěchoty. Vyrábí víc toho samého a lepí na to záplaty.

Bradley a CV90: jiná filozofie, jiná šance

Srovnání s americkým Bradley nebo švédským CV90 neukazuje, že by západní vozidla byla nezničitelná. Ukazuje ale zásadní rozdíl v přístupu k ochraně posádky.

• M2 Bradley – americká armáda veřejně uvádí vrstvenou ochranu: hliníková struktura doplněná ocelovými přídavnými panely s mezerou, reaktivní dlaždice, titanová střešní ochrana a ochrana střechy proti střepinám.
• CV90 Mk IV – BAE Systems Hägglunds staví na modulární architektuře: pasivní i aktivní ochranné balíky, ochrana proti IED a protitankovým minám, rozšiřitelný systém detekce a aktivní ochrany.
• BMP-3 – hliníková korba se zesílením čelního sektoru, 18,7 tuny. Dnešní ruské úpravy jsou primárně doplňkové: mříže, horní kryty, Nakidka.

Rozdíl není v jednom konkrétním materiálu pancíře. Je v počtu vrstev, v rezervě pro další balíky a v tom, zda byla ochrana posádky od začátku součástí návrhu, nebo se na platformu nalepuje zpětně.

Český kontext: BVP-2 a cesta k CV90

BMP-3 není jen exotická ruská technika. Česká armáda dodnes provozuje BVP-2, čtrnáctitunové sovětské vozidlo ze 70. let, které sdílí s ruskou lehkou obrněnou školou řadu konstrukčních slabin. Lehká korba, omezená ochrana shora, minimální odolnost proti moderním protitankovým prostředkům. Proti FPV dronům a střelám útočícím shora by bylo přinejmenším stejně zranitelné jako BMP-3, jen s výrazně slabší palebnou silou.

Náhrada je na cestě, ale ne za rohem. Vláda v květnu 2023 schválila nákup 246 kusů CV90 Mk IV. Podle českého ministerstva obrany má 39 vozidel vzniknout ve Švédsku, 207 v Česku s minimálně čtyřicetiprocentním zapojením českého průmyslu. První kusy dorazí v roce 2026, hlavní dodávky jsou plánovány na roky 2027 až 2030. Do té doby čeští vojáci jezdí v technice, která konstrukčně patří do stejné éry jako BMP-3.

Otázka, kterou si Kreml neklade

Klíčový problém BMP-3 není v tom, co umí. Je v tom, jak dlouho to umí. Vozidlo, které dokáže zničit tank, ale samo nepřežije první kontakt s FPV dronem za pár tisíc korun, má palebnou sílu jen na papíře. Rusko na to reaguje záplatami, mřížemi, maskovacími soupravami, rušičkami. Žádná z nich nemění základní rovnici: 18,7 tuny hliníku plného munice na bojišti, kde útočí shora.

Ztráty vizuálně potvrzené projektem Oryx představují jen spodní hranici skutečných čísel a jdou do stovek kusů. Kurganmašzavod vyrábí nové, sklady dodávají repasované. Ale generační náhrada neexistuje. BMP-3 se dál vyrábí, dál nasazuje a dál hoří. Kreml to odmítá formulovat jako problém. Posádky uvnitř tu formulaci nepotřebují.

Článek Kreml to odmítá, ale BMP-3 je minulostí. V momentu překvapení sice zničí i tank, ale pro vlastní posádku je jako rakev se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě školy, dvě váhové kategorie

BMP-3, páteřní ruské bojové vozidlo pěchoty, váží podle archivního technického přehledu FAS 18,7 tuny. Je plně obojživelné, pohání ho dvě vodní trysky a ve vodě se pohybuje rychlostí 10 km/h. Silueta je nízká, výzbroj na papíře impozantní, kombinace 100mm kanónu a 30mm automatického kanónu. Tříčlenná osádka s automatickým nabíječem šetří místo i hmotnost.

Na druhé straně spektra stojí Leopard 2A7V s oficiální hmotností 63,9 tuny, víc než trojnásobek. Bundeswehr u něj uvádí termovizi pro řidiče, střelce i velitele, čtyřčlennou osádku a pancéřování dimenzované na přímý duel s jiným tankem. Bradley M2 ODS-SA, americké BVP dodávané Ukrajině, váží kolem 30 tun, stále výrazně víc než BMP-3, ale nabízí prostornější korbu, lepší balistickou ochranu a moderní termovizní systémy.

Rozdíl není jen v tunách. Je v tom, co každá škola považuje za přijatelný kompromis. Ruská tradice obětuje ochranu posádky výměnou za mobilitu a masovost. Západní tradice obětuje mobilitu a jednoduchost výměnou za šanci, že posádka přežije.

Co ukázala fronta: čísla a realita

Spojené státy oficiálně dodaly Ukrajině 31 tanků Abrams a více než 300 bojových vozidel Bradley. Německo přispělo 18 Leopardy 2A6 a 140 Mardery. Flotily nejsou obrovské, a právě proto je každá ztráta citlivá.

Databáze Oryx, která eviduje vizuálně potvrzené ztráty, u Ruska zaznamenává minimálně 14 012 ztracených obrněných bojových vozidel. U Ukrajiny eviduje mimo jiné 25 Abramsů, 13 Leopardů 2A6 a 187 Bradleyů v širokém smyslu: zničené, poškozené, opuštěné nebo zajaté. Rusko tedy ztrácí v absolutních počtech nesrovnatelně víc. Jenže Ukrajina operuje s malými flotilami západních typů, kde i desítky kusů představují podstatný úbytek bojové síly.

Analytik Jack Watling z britského think-tanku RUSI v říjnové studii z roku 2025 popsal zásadní posun: mezi 1. a 24. srpnem 2025 ukrajinské průzkumné prostředky zaznamenaly na jižní ose pouhých 23 ruských tanků do 70 km od fronty. V květnu 2023 jich na stejném úseku bylo 470. Tanky nezmizely ze skladů, zmizely z rutinního nasazení. Drony a miny udělaly z každého výjezdu obrněnce kalkulaci rizika, kterou si obě strany rozmýšlejí mnohem pečlivěji než před dvěma lety.

Bradley vs. BMP-3: duel, který není o papírových parametrech

BMP-3 má na papíře silnější zbraňový mix. Jenže článek v americkém vojenském časopisu Armor z března 2026 popisuje, proč si ukrajinské jednotky Bradleyho cení: ne kvůli palebné převaze, ale kvůli přežitelnosti. Těžší pancíř a prostornější korba znamenají, že posádka má větší šanci ustát první zásah a odjet. V prostředí, kde FPV dron za pár set dolarů dokáže zasáhnout cokoli, co se pohne, je schopnost přežít první kontakt a vrátit se do opravny cennější než schopnost přeplavat řeku.

Marder 1A3, dodávaný Rheinmetallem, dostal pro ukrajinské nasazení doplněný laserový dálkoměr. Není to špičkové BVP poslední generace, ale plní roli chráněné palebné a přepravní platformy spolehlivěji než lehčí sovětské protějšky.

Automatický nabíječ v ruských tancích, konstrukční prvek, který umožňuje tříčlennou osádku a nižší věž, se na Ukrajině ukázal jako dvojsečný. Šetří hmotnost a siluetu, ale při průniku střepiny nebo kumulativního proudu bokem či shora hrozí zásah muničního karuselu pod věží. Výsledkem bývá katastrofický výbuch, který posádka nepřežije. RUSI tento jev popisuje jako inherentní konstrukční kompromis sovětské školy, ne jako vadu, ale na současném bojišti je to kompromis, který stojí životy.

Logistika rozhoduje víc než katalogový pancíř

Ukrajinští velitelé podle RUSI oceňují přežitelnost západních tanků, ale zároveň je považují za příliš těžké a hůře opravitelné. Americký vládní dohled výslovně identifikoval udržitelnost provozu, tedy údržbu, náhradní díly a opravárenský řetězec, jako samostatný problém, který vyžaduje vlastní plán pro Bradleye, Strykery a Abramsy. Nejde jen o to mít lepší pancíř. Jde o to mít dílnu, která zasažený stroj vrátí do boje za dny, ne za týdny.

Ruská strana kompenzuje slabší ochranu jinak: masou, dělostřeleckou podporou a improvizovanými úpravami, přídavnými bloky ERA, svařovanými klecemi a elektronickými rušičkami proti dronům. RUSI pro rok 2025 konstatuje, že obě strany vrství ochranu, elektronický boj a detekční systémy, protože samotný pancíř, ať už lehký nebo těžký, proti dronově nasycené frontě nestačí. Švédská obranná agentura FOI ve své studii ruských aktivních ochranných systémů upozorňuje, že starší soft-kill systémy typu Štora jsou proti moderním FPV dronům nedostatečné. Univerzální řešení neexistuje.

Co si z toho berou armády, včetně české

U.S. Army při ohlášení programu modernizace M1E3 Abrams výslovně uvedla, že válka na Ukrajině zvýraznila potřebu integrované ochrany posádky a nižší logistické stopy. Nový Abrams má být lehčí, modulárnější a snáze opravitelný. Poučení je jasné: budoucí tank není ten nejtěžší, ale ten nejudržitelnější.

Česká republika tento posun prožívá z první ruky. MO ČR k 31. 5. 2024 odtajnilo, že Ukrajině dodalo 62 tanků a 131 bojových vozidel pěchoty, převážně sovětského původu; přesný modelový mix resort veřejně neupřesnil. Armáda sama popisuje BVP-2 jako 14tunové obojživelné vozidlo ceněné pro průchodnost a nízkou hmotnost. Současně ale české ministerstvo obrany při schvalování nákupu Leopardů 2A8 mluví o odchodu od „konstrukčně překonané sovětské techniky“. Nejde jen o nákup tanků, jde o výstavbu těžké mechanizované brigády jako závazku vůči NATO a o přihlášení se k západní doktrinální škole, která na Ukrajině prokázala vyšší přežitelnost posádek.

Fronta roku 2025 nerozhodla spor mezi lehkostí a pancířem. Rozhodla něco jiného: přežívá stroj, který kombinuje ochranu s rychlou opravou, rozumným nasazením a vrstvenou obranou proti dronům. Váha sama o sobě nezachrání, ale šanci přežít první zásah dává.

Článek Silný kontrast v doktrínách se projevuje na Ukrajině naplno. Rusové vsadili na plavající BVP, Ukrajinci na západní těžký pancíř se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je BMP-55

Základem je korba sovětského středního tanku T-55, ovšem radikálně přestavěná. Motor se přestěhoval z pozice vzadu dopředu, čímž se uvolnil prostor pro osm vojáků a zadní výsadkovou rampu – řešení, které koncepčně připomíná izraelský přístup k přeměně tanků na těžké transportéry. Podle oficiálního katalogu ukrajinské exportní agentury Progress váží BMP-55 přibližně 28,5 tuny, pojme osádku tři plus osm a na silnici dosáhne 60 km/h.

Výzbroj nabízela dvě úrovně:

• Základní varianta – 12,7mm kulomet NSVT.
• Těžší modul – 30mm kanón ZTM-1, kulomet PKT, protitankové řízené střely RK-2S a 30mm granátomet AG-17.

Projekt tedy nebyl jen „obrněný autobus“. Počítal s plnohodnotnou bojovou variantou schopnou podporovat vysazenou pěchotu vlastní palbou. Patentová dokumentace k modernizaci podvozků T-54/55/62/72 existuje od roku 2006, takže konstrukční základ měl formální oporu už dávno před válkou.

Proč zůstal jediný kus

BMP-55 vznikal jako exportní nabídka. Cílil na armády třetího světa, které provozovaly stovky T-55 a hledaly způsob, jak z nich vytěžit víc než stárnoucí tank. Jenže objednávky nepřišly. Důvody lze odvodit: zákazník by kupoval stroj bez domácího referenčního uživatele, pouze s prototypem a bez ověřené logistiky náhradních dílů. Navíc existovaly levnější cesty k posílení starých flotil – například prostá modernizace věže nebo přidání reaktivního pancéřování.

Výsledek: jeden prototyp, žádná série, žádné přijetí do ukrajinské výzbroje. Podle Defence Blog i Defense Express zůstal BMP-55 v kategorii „nikdy nesériový demonstrátor“.

Co víme – a co ne – o jeho objevení

Fotografie se v otevřených zdrojích šířily kolem 22.–24. dubna 2025. Vozidlo na nich působí nepoškozeně, stojí v zimním terénu. Tím ověřitelné informace končí.

Co chybí:

• Přesné místo a datum pořízení záběrů.
• Identifikace jednotky, která s prototypem nakládala.
• Jakýkoli důkaz, že BMP-55 skutečně vjel do bojové zóny nebo vypálil jedinou ránu.
• Potvrzení, zda byl pojízdný, nebo jen přesunut jako náklad.

Spekulace o tom, že Ukrajina tajně zahájila výrobu dalších kusů z ukořistěných ruských T-54/55, se nepodařilo ničím podložit. Defense Express naopak upozorňuje, že hlavní překážkou případného obnovení projektu by byla právě dostupnost vhodných podvozků T-55 v použitelném technickém stavu.

BMP-55 v kontextu těžkých transportérů

Myšlenka přestavět vyřazený tank na těžce chráněný transportér není unikátní. Srovnání ukazuje, kam BMP-55 patří:

Izraelský Namer je dvakrát těžší, sériově vyráběný a vybavený aktivní ochranou. BMPT je zcela odlišná kategorie – nemá desant, slouží výhradně jako palebná platforma. BMP-55 stojí někde na začátku cesty, kterou Izrael prošel celou: od nápadu přes prototyp až k zavedené doktríně.

Co to říká o dnešní válce

Jediný prototyp nemění průběh konfliktu. Ale jeho vytažení ze zapomnění ilustruje širší trend: na Ukrajině má dnes cenu každý podvozek, který unese víc ochrany pro pěchotu než standardní BMP-1 nebo BMP-2 s hliníkovými boky. Válka plná dronů, min a přesné dělostřelecké palby dramaticky zvýšila poptávku po vozidlech, v nichž má posádka reálnou šanci přežít zásah.

BMP-55 je starý nápad, který znovu dává smysl – nikoli jako zbraňový systém, ale jako koncept. A fakt, že se někdo rozhodl vytáhnout dvacet let starý prototyp a přesunout ho kamsi blíž k frontě, vypovídá o míře improvizace víc než tucet tiskových zpráv.

Článek Na ukrajinské frontě se mihlo obrněné vozidlo, které nemělo opustit dílnu. Existuje v jediném exempláři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři pilíře rozhodnutí

Pevkur ve vysílání estonského Vikerraadio a následně pro ERR pojmenoval trojici důvodů, proč vláda program zastavila.

Za prvé: zkušenost z Ukrajiny. Obrněná technika je na moderním bojišti zranitelná způsobem, který před třemi lety nikdo nepředpokládal. FPV drony, barážující munice a levné průzkumné prostředky mění poměr cena/efekt ve prospěch útočníka.

Za druhé: nabídky dodavatelů zdražovaly. Nové CV90 měly dorazit až v letech 2029–2030 a cena rostla s každým kolem jednání. Přetížený evropský obranný průmysl, napjaté dodavatelské řetězce a rostoucí nároky na elektroniku a aktivní ochranu tlačí ceny nahoru napříč celým segmentem.

Za třetí: velitel estonských ozbrojených sil aktualizoval vojenské doporučení. V desetiletém horizontu je podle něj výhodnější prodloužit život stávajících CV90 modernizací, za zlomek ceny novostavby, a uvolněné prostředky investovat do vrstev, které Estonsku akutně chybí.

Kam půjde půl miliardy eur

Estonské ministerstvo obrany už v únoru 2026 zveřejnilo priority pro letošní rok a další období. Výčet čte jako katalog lekcí z Ukrajiny:

• Střední vrstva PVO — společný systém s Lotyšskem, dodání plánováno ještě letos.
• Krátký dosah — posílení prostředky Piorun.
• Protidronové systémy — protiopatření proti FPV i průzkumným UAV, akustické senzorové sítě.
• Vlastní drony a barážující munice — ministerstvo v dubnu 2026 zjednodušilo pravidla pro rychlejší zavádění nových typů.
• Situační povědomí — senzory, které mají odhalit cíl dřív, než se dostane na dostřel.

Společné prohlášení ministrů obrany všech tří pobaltských států z března 2026, reakce na sérii neidentifikovaných dronů nad Baltem, potvrzuje, že nejde o izolovaný estonský impuls. Celý region prioritizuje PVO, protidron a akustickou detekci.

Pevkur navíc zmínil izraelský laserový systém Iron Beam jako signál směru: budoucnost obrany malých států může ležet v levném zásahu na výstřel, ne v drahých raketách proti každému cíli.

CV90 neumírá, jen ne v Estonsku

Důležitý kontext: estonský odchod neznamená konec programu CV90. Pět zemí, Finsko, Litva, Nizozemsko, Norsko a Švédsko, v šestistátní spolupráci pokračuje. Šéf BAE Hägglunds pro Breaking Defense koncem dubna uvedl, že estonský krok nemá na společnou objednávku zásadní dopad a jednání s pěti zeměmi míří k uzavření ve třetím čtvrtletí 2026. Celková kniha objednávek firmy čítá kolem 600 vozidel a další balík má přidat nejméně 500.

Nizozemsko mezitím investuje přes 660 milionů eur do modernizace 128 stávajících CV9035NL s cílem prodloužit životnost do roku 2039. Česko má od května 2023 podepsaný kontrakt na 246 kusů CV90 za 59,7 miliardy korun a program běží bez přerušení.

Estonsko tedy neříká, že BVP jsou mrtvá kategorie. Říká, že pro malý stát s omezeným rozpočtem a 300kilometrovou hranicí s Ruskem je dnes důležitější pokrýt vzdušnou a dronovou vrstvu než čekat na nové obrněnce s dodáním za tři až čtyři roky.

Co to znamená pro Česko

Přímý dopad na český program CV90 není vidět, kontrakt je uzavřený, výroba běží. Relevance je jinde: v doktrinální rovině.

Česká armáda čte stejné lekce z Ukrajiny. Na konferenci protivzdušné obrany v dubnu 2026 zaznívá důraz na flexibilní vícevrstvou PVO, jednoduché a rychle nasaditelné systémy C-UAS a debata o řízené energii. Paralelně:

• Čtyři baterie systému SPYDER za 13,7 miliardy Kč už prošly operačním testem.
• Ministerstvo obrany investuje do programu 3 000 dronů s cílem nasazení do roku 2028.

Český model tedy zatím vypadá jako „BVP plus drony a PVO“. Estonský jako „místo BVP drony a PVO“. Rozdíl je v rozpočtové realitě: Česko si může dovolit obojí současně, Estonsko muselo vybrat.

Odvaha, nebo hazard?

Stávající estonské CV90 mají podle Pevkura sloužit až o deset let déle, než se původně plánovalo. Modernizace vyjde na „mnohonásobně méně“ než nový nákup, přesnou částku ministerstvo nezveřejnilo. Riziko je zřejmé: pokud se životnost prodlouží jen na papíře a nové protidronové vrstvy se nezavedou včas, Estonsko bude mít starší obrněnce bez vzdušného deštníku.

Proti tomu stojí argument, že fixovat půl miliardy eur do platformy s dodáním v roce 2030 znamená vsadit na to, že bojiště se do té doby nezmění. Ukrajina ukazuje opak, technologické cykly se zkracují na měsíce, ne roky. Pevkur to formuloval ostře: i stovky milionů investované do protidronových schopností musejí zůstat upravitelné, protože zítra mohou přijít drony s jiným pohonem, proti kterým dnešní řešení nebudou fungovat.

Pro malý frontový stát na východním křídle NATO je to sázka s vysokým rizikem i vysokým potenciálním výnosem. Pokud Estonsko dokáže rychle proměnit peníze v reálně nasaditelnou kapacitu, a první dodávky PVO jsou plánovány už letos, může se stát modelem pro ostatní. Pokud ne, bude to varovný příklad toho, co se stane, když strategie předběhne realizaci.

Článek Rusové ukázali Estonsku důvod, proč nevěřit BVP – nákup za 14 miliard Kč proto ruší. Budoucnost vidí úplně jinde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zrod kategorie na jaderném bojišti

Koncem padesátých let měl Sovětský svaz k přepravě pěchoty obrněné transportéry řady BTR. Ty vojáky dovezly, vysadily, a tím jejich role končila. Doktrína počítající s takticko-jadernými údery ale vyžadovala něco jiného: rozptýlené malé jednotky, které bojují přímo z vozidla, jsou chráněny před NBC kontaminací a nepotřebují zastavovat kvůli každému protitankovému cíli.

BMP-1 spojilo čtyři funkce do jednoho podvozku: přepravu osmi výsadkářů, 73mm kanon 2A28 Grom s poloautomatickým nabíjením, protitankovou řízenou střelu 9M14 Maljutka a hermeticky uzavřenou korbu s přetlakovou NBC ochranou. Pěchota mohla pálit ze střílnových otvorů, aniž opustila pancíř. V roce 1966 nic podobného v sériové výrobě neexistovalo. Západ odpověděl až o dekádu později: americký M2 Bradley vstoupil do služby v roce 1981, německý Marder v roce 1971.

Slabiny, které odhalily skutečné války

První ostré nasazení přišlo v jomkipurské válce roku 1973 v rukou egyptské a syrské armády. Mobilita a nízká silueta sklízely uznání. Zbytek už méně.

• Pancíř z hliníkové slitiny a ocelového plechu zastavil nanejvýš střely ráže 12,7 mm; boční stěny prorazila i palba z 7,62 mm na krátkou vzdálenost.
• Kanon Grom neměl stabilizaci, přesná střelba tedy vyžadovala zastavení.
• Navádění Maljutky probíhalo manuálně po drátě; střelec musel sledovat cíl i střelu současně, což v praxi vedlo k vysoké míře minutí.
• Palivo a munice uvnitř korby při průniku pancíře měnily vozidlo v past.

Afghánistán, íránsko-irácká válka i Pouštní bouře potvrdily totéž: BMP-1 je smrtelně zranitelné vůči moderním protitankovým řízeným střelám, RPG i tankové palbě. Přesto žádná z těchto zkušeností nevedla k hromadnému vyřazení. Proč?

Ekonomika přežití: proč modernizace poráží nákup

Odpověď leží v číslech. Rostec v roce 2018 uváděl, že téměř dvě třetiny všech vyrobených BMP-1 slouží mimo Rusko. Pro desítky armád v Africe, Asii a na Blízkém východě představuje každé z těchto vozidel zaplacenou mobilitu: pásový podvozek, obojživelnost, zavedený logistický řetězec a vyškolený personál.

Nahradit je? Polsko, člen NATO s relativně silným rozpočtem, podepsalo v březnu 2025 kontrakt na 111 nových Borsuků za přibližně 6,57 miliardy zlotých. Celý program náhrady postsovětských BWP-1 počítá s asi 1 400 vozidly a potáhne se roky. Pro armádu Angoly nebo Alžírska je takový scénář nereálný.

Modernizace typu BMP-1AM Basurmanin nabízí jinou cestu: stará korba dostane 30mm bojový modul převzatý z BTR-82A, spřažený kulomet PKTM, modernější zaměřovací systém se stabilizací a motor UTD-20S1 s vyšším výkonem. Výrobce tvrdí, že náklady jsou zlomkem ceny nového bojového vozidla pěchoty. Dodávky pokračovaly ještě v únoru 2024, nejde tedy o výstavní koncept.

Československá stopa: 17 697 kusů z jedné licence

Československo vyrábělo BMP-1 licenčně pod označením BVP-1. Podle Vojenského historického ústavu Praha bylo v letech 1970–1989 smontováno 17 697 kusů včetně 402 velitelských BVP-1K. Většina šla na export, československá produkce se tak podstatně podílela na celosvětovém rozšíření platformy.

Z podvozku BVP-1 přitom nevzešlo jen bojové vozidlo. Československý průmysl na něm postavil vyprošťovací VPV (v ruské nomenklatuře BREM-4), sanitní AMB-S, minometný PRAM-S i průzkumný OT-90. Slovenský VHÚ dokumentuje vývoj VPV od roku 1975 v ZŤS Martin a výrobu 120 kusů pro československou armádu. Právě tato modularita podvozku, tedy schopnost nést různé nástavby bez zásadních úprav, je jedním z důvodů, proč platforma přežila tak dlouho.

Armáda České republiky BVP-1 aktivně neprovozuje; jako hlavní pásové bojové vozidlo nasazuje BVP-2, které z konstrukce jedničky přímo vychází.

Co BMP-1 dnes skutečně znamená

Nikdo rozumný netvrdí, že BMP-1 v původní konfiguraci obstojí proti moderním hrozbám: dronům, tandemovým protitankovým řízeným střelám nebo minám s tvarovanou náloží. Jeho hodnota dnes neleží v 73mm kanonu ani v hliníkovém pancíři. Leží v tom, co podvozek stále nabízí: levnou pásovou mobilitu, plavbyschopnost, prostor pro výsadek a možnost relativně rychle vyměnit věž i elektroniku za něco současnějšího.

Pro armády, které si nemohou dovolit Borsuka, Pumu ani CV90, je modernizované BMP-1 způsob, jak koupit čas. Ne definitivní řešení, ale funkční mezistupeň, dokud nepřijde něco lepšího. A právě v tom spočívá paradox vozidla navrženého pro jadernou apokalypsu: jeho největší zbraní se nakonec ukázala být cena.

Článek Desítky armád se ho dodnes odmítají vzdát. BMP-1 vzniklo jako první bojové vozidlo pěchoty na světě a stále má co říci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva kanóny, čtyři lidé, nula sérií

Azovec nebyl klasický tank ani bojové vozidlo pěchoty. Koncepčně měl nejblíž k takzvanému BMPT, těžkému vozidlu palebné podpory, jako je ruský Terminator. Každá z jeho dvou věží nesla 23mm letecký kanón GŠ-23 schopný pálit padesát ran za sekundu. Uvažovalo se i o kulometech a protitankových střelách. Posádku tvořili čtyři lidé: velitel, dva střelci-operátoři a řidič.

Od západních bojových vozidel pěchoty typu Bradley nebo Marder se lišil zásadně. Bradley je prostředek pro přepravu a ochranu mechanizované pěchoty, nese 25mm kanón, kulomet a protitankové řízené střely TOW, ale hlavně veze uvnitř vojáky. Marder plní obdobnou roli s 20mm kanónem a prostorem pro šest pěšáků. Azovec žádný výsadek nepřepravoval. Byl navržen jako čistě palebná platforma s maximální ochranou, která měla doprovázet pěchotu městem a krýt ji ze všech stran.

Inspirace přišla z vlastní zkušenosti. Boje v Mariupolu a dalších sídlech v zóně ATO ukázaly, že ve městě přichází hrozba z libovolného azimutu i výšky. Jedna věž s jedním střelcem nestíhá reagovat. Dvě nezávislé věže měly tento problém vyřešit kruhovou obranou.

Z prezentace do země

Navzdory mediální pozornosti po představení v listopadu 2015 zůstal Azovec jediným prototypem. Sériová výroba se nikdy nerozběhla, náklady pokrývaly dary, ne státní kontrakt. O jeho dalším osudu pak bylo roky ticho.

V dubnu 2024 se stroj znovu objevil, tentokrát v sekundárních zprávách, které popisovaly jeho nález v zakopaném stavu na pozicích spojovaných s plukem Azov. Při nálezu chyběla optika i výzbroj. Zda byl někdy nasazen v původní mobilní roli, veřejné zdroje nedokládají. Kdo přesně rozhodl o jeho zakopání a za jakých okolností, rovněž není známo.

Samotné zapuštění obrněnce do země přitom není vojenský nesmysl. Americké polní manuály, od námořní pěchoty po armádní příručku FM 5-103, počítají s takzvanými pozicemi hull-defilade a turret-defilade, kde tank nebo obrněnec funguje jako statický palebný bod chráněný zeminou. Opěrné body tohoto typu jsou standardní součástí obranné doktríny. Neobvyklé nebylo zakopání jako takové. Neobvyklé bylo, že do země putoval jediný existující exemplář mediálně známého prototypu.

Trofej místo průlomu

Databáze Oryx, která vizuálně dokumentuje ztráty obou stran, eviduje u položky „BMPT Azovets“ jeden kus se statusem captured, tedy ukořistěný. Podle sekundárních vizuálních katalogů se stroj později objevil v Rusku jako vystavená válečná trofej.

Propagandistická hodnota pro Moskvu byla zřejmá: unikátní ukrajinský prototyp, odzbrojený a vykopán ze země. Technicko-zpravodajská hodnota už méně. Bez optiky, bez zbraní a bez řídících systémů palby zůstalo k analýze hlavně šasi, rozmístění dvou věží a způsob přestavby podvozku T-64. Zajímavé pro inženýra, ale daleko od kompletního bojového kusu.

Co Azovec říká o válce

Příběh Azovce není jen kuriozita. Je to koncentrát toho, jak válka zachází s inovacemi. Ukrajina od roku 2022 podle EUISS ztrojnásobila vlastní zbrojní výrobu a partnerské státy už financují nákupy přímo od ukrajinských výrobců. Česká republika v roce 2023 oznámila obranný klastr s Ukroboronpromem a o rok později se připojila ke Koalici pro obrněnou pozemní techniku zaměřené na výcvik, údržbu a opravy. Systém se profesionalizuje.

Azovec ale vznikal v jiné éře, jako polo-voluntární, iniciativní projekt financovaný z darů, postavený nadšenci s reálnými inženýrskými schopnostmi, ale bez perspektivy sériové výroby. Fronta takové experimenty selektuje tvrdě. Z odvážného konceptu městského obrněnce se stal statický obranný prvek, pak opuštěný kus bez výzbroje a nakonec exponát v ruské trofejní sbírce.

Ve válce opotřebení a dronů může i efektní pancéřová inovace skončit ne jako průlomová zbraň, ale jako zahrabaný opěrný bod. Azovec to dokázal v jediném exempláři.

Článek Ukrajinci postavili obrněnec se dvěma věžemi pro boj ve městě. Místo nasazení ho zakopali a nechali Rusům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obránci se nejspíše neměli BVP jak bránit

Na záběrech není vidět moc, ale dle uspořádání děla a způsobu střelby se zdá, že jde o ruské bojové vozidlo pěchoty BMP-3. To podle Wikipedie využívá nízkotlaký kanon 2A70 ráže 100 mm a automatický kanon 2A72 ráže 30 mm. Sekundárně je pak k dispozici ještě trojice kulometů PKT ráže 7,62 mm, a zdá se, že Rusové průběžně střílí na Ukrajince všemi.

Ukrajinci zaskočili ruské vojáky na jižní frontě bleskovou akcí. „Přestali útočit, vůbec netuší, co se děje,“ raduje se voják

Obránci nejsou nikde vidět, což znamená, že byli schovaní mezi stromy, případně tam měli nějaký podzemní úkryt, v němž zůstali, protože vyhodnotili, že se nemohou zuřivě střílejícímu ruskému BVP postavit. Chráněno proti projektilům do ráže 60 mm, takže mu ruční zbraně neublíží, a museli by mít k dispozici protitankové, kupříkladu granátomet RPG-7.

Ten prostřelí s protitankovým granátem PG-7VL celých 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia, což by bohatě stačilo, ale nejspíše neměli ani ten, nebo ho nestihli použít. Zda byli nějací ukrajinští vojáci eliminováni, nebo se stáhli, není patrné. Rusové každopádně přežít museli, když následně video sdíleli. Je ovšem bláznivé, že se voják rozhodl útok natočit, zatímco vykukoval z BVP.

Rusové na jižní frontě znovu prohráli. Ukrajinci si berou zpět to, co jim právem náleží

Nepřítel ho mohl kdykoliv zasáhnout, ale zřejmě mu to nedocházelo, nebo si byl natolik jistý, že s nimi raději nebude bojovat, že se ani nebál. Akci hodnotí redakce ArmádníZpravodaj.cz jako velmi nestandardní, protože je zvykem, že jsou obranné pozice zaminovány a hlídány drony. Je tak možné, že Rusové útočili na místo, které jim Ukrajinci vzali, a chtěli ho zpět.

Článek Video: Ukrajinci se pod těžkou palbou ani neodvážili vykouknout. Rus uprostřed boje zběsilý útok s BVP natočil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské BVP dorazily 2 zásahy z Stugna-P

Záběry pochází z nějaké kamery, která snímá displej a ovládání ukrajinského protitankového kompletu Stugna-P. Je vidět, jak se střelec zaměří na jedoucí vozidlo – dle popisu jde o ruské bojové vozidlo pěchoty, ale není přesně jasné, o jaké. Následně je odpálena střela, která ho po chvíli zasáhne, což ho zastaví. Později lze spatřit, jak kolem pobíhají vojáci, načež zbraň vypálí znovu a zasáhne. Minimálně jednoho vojáka druhý zásah zraní nebo eliminuje.

NATO nasadilo v Grónsku první vojáky. Donald Trump vůbec nedomýšlí následky, Evropa je jeho největší spojenec

Stugna-P je protitanková řízená střela naváděná po laserovém paprsku, uvádí Wikipedia, a právě toto navádění lze na videu dobře vidět, protože operátor drží na jedoucím, a v druhém případě na stojícím vozidle, záměrný kříž, a osvětluje ho laserovým paprskem. Na místo, kam dopadá, se nakonec střela zaměří. Osvětlovat cíl je třeba po po celou dobu jejího letu, což ovšem může její obsluhu prozradit a vystavit odvetnému útoku. To se ale nestalo.

Výhodou zbraně totiž je, že alespoň částečně myslí i na toto – ovládací mechanismus s displejem může být až několik desítek metrů od odpalovacího stanoviště, čehož zřejmě obsluha v tomto případě využila, jelikož byla v bezpečí nějakého krytu nebo obrněného vozidla.

Ukrajinci ukradli Rusům carský tank, který jim měl prolomit pozice. Nasadí ho proti nim

Existují dva typy protitankové střely Stugna-P, a to ráže 130 a 152 mm, ale Armádní Zpravodaj nedokázal ze záběru rozeznat, o jaký se jednalo. Menší raketa dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 5 kilometrů a je schopná prorazit pancéřování o síle 1000 milimetrů RHAe. Větší pak doletí ještě o půl kilometru dále a poradí si s pancířem o síle 1200 milimetrů RHAe. Na bojové vozidlo pěchoty jsou obě střely více než dostatečné, při zásahu nemá šanci.

Přesto se zdá, že ačkoliv první zásah vozidlo poškodil, minimálně část vojáků přežila. Na záběrech jsou poté viditelní dva, jak pobíhají kolem, přičemž druhá střela nejspíše jednoho srazila, ale další to přežil. Pokud se jednalo například o vozidlo BMP-2, uvádí k němu Wikipedia, že má 3člennou obsluhu a místo pro 7čelnný výsadek. Ale i kdyby v něm vojáci nebyli, minimálně 1 člen posádky ve vozidle zůstal po prvním úderu, a další padl po druhém.

Ukrainian ATGM “Stugna-P” destroys a Russian BMP in the eastern direction. The first missile is followed by a second one, which, in addition to damaging the vehicle, was able to hit the escaping personnel.
byu/United_Feed_1980 inUkraineWarVideoReport

První zásah střelou Stugna-P ruské BVP přežilo, druhá ho dodělala a smetla i vojáky (zveřejněno 7. srpna 2023)

Článek Video: první ukrajinskou bestii Stugna-P ruské BVP přežilo. Napodruhé smetla i vojáky, kteří z něj utíkali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odneslo to hned několik ropných věží najednou

Ropa je pro Rusko zcela klíčová, a je jedno, zda je posuzována z hlediska vývozu nebo vlastní spotřeby civilního a vojenského průmyslu. Armáda je v posledních letech obřím konzumentem, jelikož potřebuje produkty z ní k pohonu tanků, BVP, transportérů, houfnic, ale též letadel, dronů a lodí, stejně jako k pohánění generátorů, výrobě zbraní atd., uvádí Wikipedia.

Video: 900 km od hranic vyhodili Ukrajinci do povětří hlavní muničák. Ruská západní i centrální fronta přišla o zásobování

Armádní Zpravodaj zjistil, že útok na ropné skladiště ve Starem Oskolu potvrdil i gubernátor oblasti Vjačeslav Gladkov s tím, že ho má na svědomí dron. Zda byl skutečně jenom jeden, ale nelze odhadovat. Mělo totiž vzplanout hned několik ropných nádrží, což není obvyklé – běžně se totiž požár z jedné na druhou nešíří, jsou od sebe dostatečně daleko a konstrukce by ji měla před ohněm ochránit (což neplatí v případě, že je proražena hlavicí).

Vzhledem ke vzdálenosti se mohlo jednat o obrovské množství dronů, ale dle rozsahu škod to redakce Armádního Zpravodaje odhaduje na FP-1 s dosahem až 1 600 km a až 120kg hlavicí, jejíž velikost se bude odvíjet od vzdálenosti, kterou letí, potvrzuje Militarnyi. Vlastně tak mohla v tomto případě dosahovat svého maxima, a zapálit tak i více věží.

Video: ruská posádka Su-34 se katapultovala v hangáru. Tvrdý náraz do střechy vystřídal ještě tvrdší dopad na zem

Hlavicí totiž může být bomba FAB-100-105, což je gravitační puma o hmotnosti 107 kg, uvádí Wikipedia, a pravděpodobně může být doplněna ještě improvizovanou náloží, která je zřejmě užívána v momentě, kdy dron potřebuje hlavici menší, aby uletěl větší vzdálenost. Velikost požáru každopádně odpovídá zásahu i více ropných věží najednou.

Článek Video: fenomenální zásah. Ukrajinští vojáci vymazali několik ropných věží najednou a nechali Rusy na frontě odříznuté se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velký požár potvrzuje, že Ukrajinci uspěli

Ukrajinci dobře vědí, co dělají, když útočí Rusku na vše, co souvisí s ropou, protože je na ní silně závislé, ať se jedná o její vývoz nebo soběstačnost průmyslu civilního, ale též vojenského. Právě armáda je v posledních letech velikým konzumentem, jelikož ji potřebuje k pohonu „hladových“ tanků, dělostřeleckých systémů, BVP, transportérů, ale i letadel, dronů nebo lodí, stejně jako k pohánění generátorů, výrobě zbraní atd., uvádí Wikipedia.

Totální propadák bez šance na konkurenci. Stealth ruského Su-57 je až tisíckrát menší než u americké F-35

V podstatě každá ztráta je při válečném stavu velkým problémem, jelikož omezí dostupnost jak pro civilní, tak pro armádní sektor, a to nejenom v bezprostřední blízkosti. Mnohé jednotky jsou zásobovány ze vzdálenějších míst, což může být jak důsledek častých útoků na ta blíže u fronty, tak důsledek všeobecného nedostatku ropných produktů v zemi.

Armádní Zpravodaj zjistil od ruské agentury Astra, která se odkazuje na svědectví civilistů, že došlo k zapálení ropného skladiště, potažmo nádrže. Na záběrech je sice vidět jenom požár, ale soudě podle jeho velikosti a stoupajícího dýmu to opravdu vypadá na hořící ropnou nádrž. Je evidentní, že ruská PVO zcela selhala, i když to není tak daleko od fronty.

Video: na frontu Rusové nedojeli. Sabotéři vyhodili do vzduchu celou jednotku, když ji vezl náklaďák

K ochraně takového objektu před drony by měl pochopitelně sloužit nějaký krátkodosahový systém, pravděpodobně založený na kanonech nebo kulometech, ale stejně tak by to zvládl MANPADS, byť střílí o něco dráže než zmíněné zbraně. Ukrajinci využili drony, uvádí Exilenova+, ale neznámo, v jakém počtu. Teoreticky by stačil na takový požár i jediný.

Vzhledem ke vzdálenosti to Armádní Zpravodaj odhaduje na An-196 Liutyi, který unese na dálku až 600 km hlavici těžkou až 75 kg, uvádí Wikipedia, případně mohlo jít o též velmi oblíbený FP-1. Ten je o něco větší a těžší, jelikož nese až 120kg hlavici až na 1 600 km, přičemž platí, že čím kratší vzdálenost letí, v tomto případě přes 240 km, tím bude větší, uvádí Miliatarnyi.

Článek Video: ruská PVO to nezvládla a nebe zrudlo. Ukrajinci silně udeřili na ropné skladiště 240 km za hranicemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

PVO zřejmě dron ani nezaregistrovala

Ropa je pro Rusko klíčovou komoditou, ať se jedná o její vývoz, tak o soběstačnost jak průmyslu civilního, tak vojenského. Právě armáda je v posledních letech velikým konzumentem, jelikož ji potřebuje zejména k pohonu „hladových“ tanků, BVP, transportérů, ale též letadel, dronů a lodí, stejně jako k pohánění generátorů, výrobě zbraní atd., uvádí Wikipedia.

Kreml žasne, Ukrajinci chystají proti jeho hordám mimořádně dobrou zbraň. Vytvoří si raketomet pro přesné údery

Armádní Zpravodaj ověřil, že má ropný sklad celkem 9 nádrží, a mohutnost požáru naznačuje, že nejméně jedna z nich vytrvale hořela. Obvykle ji přitom nelze uhasit a je nutné počkat, než veškerá ropa dohoří. Objekt přitom patří Kaluganefteproduktu, dceřiné společnosti Rosneft, a je v něm skladováno palivo, konkrétně benzín AI-92, AI-95, a nafta.

Jelikož je na záběrech vidět až hořící skladiště, nelze říci, jakým dronem k zásahu došlo, ale není to zase tak těžké odhadnout. Redakce Armádního Zpravodaje registruje, že k podobným útokům ukrajinská armáda často využívá An-196 Liutyi, který unese až 75kg hlavici, pakliže letí na vzdálenost 600 km, případně 50kg až na 2 000 km, vysvětluje Wikipedia.

Video: Ukrajinský důstojník měl jenom chvíli. Ale přesto se chopil staré Igly a sestřelil ruskou střelou s plochou dráhou letu

Velmi pravděpodobný je pak také FP-2 s odletem až 200 km, na něž unese 105kg hlavici, uvádí Militarnyi, takže je schopen napáchat o něco větší škody, a z ukrajinského území by rovněž ke skladu doletěl. Poukazuje to přitom na děravou ruskou PVO, která nebyla schopna dron v průběhu asi 180 km vyřídit; dost možná se jí ho ani nepodařili lokalizovat.

The oil depot in the village of Lyudinovo continues to burn after the arrival of a festive unmanned aerial vehicle. https://t.co/Xh0V0VHBJ6 pic.twitter.com/lINPFLewXP

— Exilenova+ (@Exilenova_plus) December 31, 2025

Požár ruského ropného skladiště u města Ljudinovu v Kalužské oblasti (zveřejněno 31. prosince 2025)

Článek Video: Ukrajinci způsobili mohutný požár ropného skladiště. Ruská PVO tomu za skoro 200 km nedokázala zabránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Po víkendu v Ajaxech vojáci zvraceli

Britské obrněné síly oficiálně zavedly vozidlo Ajax do výzbroje v roce 2025, ale vydrželo v ní jenom krátkou dobu. BBC uvádí, že ho stáhly z aktivní služby poté, co na první dodané várce vojáci absolvovali víkendový trénink. Dopadl katastrofálně, protože 30 vojáků onemocnělo – po pobytu ve vozidlech zvraceli a měli i další problémy. Byli sice ošetřeni a jsou v pořádku, ale pro ozbrojené síly to v podstatě znamená, že Ajax likvidují vlastní vojáky.

Sami Rusové cítí, že už jsou tanky T-62 k ničemu. Nasazují je proto jako dělostřelectvo

Nevolnost asi způsobují zvuky a vibrace, což zkoumají odborníci, ale jde o dlouhodobý a přetrvávající problém. Twz uvádí, že se o možnosti poškození sluchu a dalších problémech osádek ví již od roku 2018, a měly být vyřešené, pročež byl také Ajax zařazen do výzbroje. Po dřívějších incidentech měla být třeba upravena sluchátka a vojáci dostali další ochranu, ale ani to evidentně nepomohlo. Není jasné, jak mohlo vozidlo projít testy před zařazením do výzbroje.

Španělsko a Rakousko problém nemá

Ajax je postavený na základě bojového vozidla ASCOD 2, uvádí Wikipedia, který v různých modifikacích používá španělská a rakouská armáda, ale podobné problémy nehlásí. Pravdou je, že Ajax je významně modifikovaná verze, mnohé jeho konstrukční prvky a systémy jsou odlišné, pročež se Armádní Zpravodaj domnívá, že to bude způsobeno právě jimi. Asi ovšem nebudou snadno řešitelné, jestliže o nich má armáda vědět již několik let.

Video: Rusové si ani nevšimli, že na ně útočí. Ukrajinská rozvědka jim zasáhla taktický bombardér

Papírově vypadá Ajax jako skvělé bojové vozidlo pěchoty, které se může rovnat jakémukoliv modernímu protějšku. V základní verzi má kanon ráže 40 mm, kulomet a protitankové řízené střely FGM-148 Javelin. Britská armáda ho objednala v počtu 589 ks, ale nejenom v základní verzi – jde také o transportéry ARES, průzkumná nebo ženijní vozidla a další. Pokud se problémy nepodaří vyřešit, není známo, co budou britské ozbrojené síly dělat.

Článek Rus se může jenom smát, v nejlepších BVP britští vojáci zvrací. Armáda neví, co s nimi má dělat, a není jasné, jak splnily zkoušky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CV90 je modulární a v mnoha verzích

Bojové vozidlo pěchoty CV90 není novinkou, do výzbroje se dostalo již v roce 1994, uvádí Wikipedia. Švédsko ho však neustále modernizuje a posouvá, takže se nejnovější verze MKIV od těch starších v mnohém odlišuje – setkat se sním tedy lze v mnoha verzích, a protože je velmi modulární, tak také v mnoha variantách. Právě variabilitu a modularitu lze označit za jednu z jeho předností, pročež uspělo u mnoha armád – včetně české, finské, dánské, ale třeba i švýcarské. Je tak základem mnoha mechanizovaných sil budovaných kvůli Rusku.

Češi se rozčilují kvůli sbírce na drony pro Ukrajinu. „Máme za cíl vybrat co nejvíce finančních prostředků,“ tvrdí náčelník Karel Řehka

Jeho modularitu lze dokumentovat například na možnosti použité výzbroje. Nejčastěji jde o kanon ráže 35 milimetrů, ale zbraň nebo věž může být dodána i jiná podle přání zákazníka. ArmyRecognition uvádí, že existuje kupříkladu ve verzi s kanonem ráže 30 milimetrů, kterou si objednala česká armáda, aby měla shodný kanon, jaký používá na obrněných transportérech Pandur II. Vedle toho existuje ve verzi s kanonem ráže 40 milimetrů, ale lze ho dokonce osadit i tankovým kanonem a používat jako lehký tank CV90120, který zvažuje Slovensko.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Výzbroj lze doplnit také kulometem a protitankovými řízenými střelami, a opět je možnost různých variant. Například česká armáda bude používat izraelské střely Spike LR, což je v případě CV90 asi nejpoužívanější typ. Dosah mají 4 kilometry, uvádí Wikipedia. Na cíl může útočit seshora, díky čemuž existuje vysoká pravděpodobnost, že ho také zničí.

Vysoká ochrana a zapojení průmyslu

Kromě tříčlenné osádky má CV90 prostor pro výsadek 7 nebo 8 vojáků, což opět záleží na požadavcích dané armády. Poskytuje vysokou míru ochrany, což se například projevilo i při bojích na Ukrajině, kde vydrželo mnohé zásahy od dronů i střel. Lze ho navíc vybavit přídavným pancéřováním nebo odlehčit, aby mohlo plnit mise dle požadavků. Instalovaný na něj může být také systém aktivní ochrany, což ho chrání před přilétajícími střelami a drony, a rovněž bývá vybaven plachtami, které zmenšují infračervenou avradarovou signaturu.

Video: Kadyrovci pocítili ukrajinský hněv na 1 100 km. Svědek natočil, co zbylo z jejich základny

Švédové jsou také známi tím, že nabídku bojových vozidel CV 90 podporují různými investicemi nebo zapojením místního průmyslu. Tuzemské ministerstvo obrany uvádí, že se české firmy na výrobě a montáži českých vozidel budou podílet minimálně ze 40 procent, což může mít rovněž dopad na jeho oblíbenost. Hlavně u severských států pak může hrát roli konstrukce přizpůsobená místnímu terénu. Vozidlo je totiž stabilní v bahně a dokáže odolat i krutým klimatickým podmínkám, takže je mimořádně vhodné i do bojů na východě.

Článek Evropa nastavuje Rusku tvrdou pěst a AČR bude u toho. CV90 se stává novým základem mechanizovaných sil NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Marder 1A3 zničí i nejlepší ruské tanky

Marder už je poměrně staré bojové vozidlo pěchoty. Do výzbroje vstoupilo v roce 1971, uvádí Wikipedia s tím, že ho krom Německa, což je jeho největší provozovatel, má jenom Indonésie, Řecko, Jordánsko, Ukrajina, a pak Chile. A právě z jeho asi 280 kusů by Německo chtělo třicítku získat jako vojenskou pomoc napadené ukrajinské armádě.

Video: Rusové pronikli do Pokrovsku a chtěli se uhnízdit. Ale Ukrajinci odhadli, kam půjdou, a připravili na ně past. Nikdo neunikl

Jednat se má konkrétně o verzi 1A3 z roku 1988, která odráží zkušenosti ze studené války a potřebu zvýšit ochranu osádky. Má tak výrazně zesílené pancéřování, zejména na čelní a boční části korby, a vylepšenou ochranu proti kumulativním i kinetickým střelám. Úpravy zahrnovaly také přepracování vnitřního uspořádání, posílení podvozku a adaptaci na vyšší hmotnost, takže Marder 1A3 dosahuje vyšší úrovně přežití na bojišti než starší varianty.

Jeho bojové schopnosti potom zajišťuje kanon Rheinmetall MK 20 Rh-202 ráže 20 mm ve věži, spřažený kulomet a protitankové střely MILAN, jimiž prorazí až 1 000 mm RHAe, což bohatě stačí dokonce na nejlepší ruské tanky, tedy T-90M, pokud je trefí z boku nebo zezadu. Přepravit potom dokáže až šest plně vyzbrojených vojáků a disponuje dobrými jízdními vlastnostmi na silnici i v terénu díky robustnímu podvozku a silnému dieselovému motoru.

Armádní Zpravodaj je názoru, že ukrajinští vojáci stále uvítají doslova jakoukoliv pomoc, takže by bylo i třicet bojových vozidel pěchoty Marder 1A3 značnou posilou. Za celou dobu už jich přitom dostala 140, z čehož měla nejméně 47 ztratit. Chile je má dodat do Německa, které by je následně převedlo na Ukrajinu, aby tím nedošlo k přímé dodávce jinak nezúčastněné země.

Trumpův mírový plán sepsali Rusové, ale nelze jim věřit. Uvrhl by tím na Evropu i celé NATO ještě větší nebezpečí

Výměnou má získat přístup k vyspělému protiletadlovému systému, ale žádný jmenován nebyl. Armádní Zpravodaj připomíná, že z Německa pochází například Skyranger 35, Skyranger 30 či Skyranger 762, ale například také IRIS-T s dostřelem až 100 km, uvádí Wikipedia – je možné, že má zájem hlavně o něj, ačkoliv ani ostatní zmíněné nejsou k zahození hlavně proti dronům.

Článek „Země na druhém konci světa“ pošle Ukrajině bojová vozidla pěchoty. Urazí 13 000 km, aby jí pomohla odrážet ruskou invazi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lynx je dobře vyzbrojený a chráněný

Vozidlo KF41 Lynx je nová konstrukce poprvé představená v roce 2018, uvádí Wikipedia. Vyzbrojena může být různým způsobem a upravena dle přání zákazníka – ale v jaké konfiguraci ho bude provozovat Ukrajina, není známo – detaily kontraktu nebyly zveřejněny. Každopádně lze říci, že je Lynx velmi dobře chráněné a vyzbrojené BVP, a snese srovnání s jinými moderními západními BVP. Naopak BMP-3, tedy nejlepší ruský protějšek, nebude dostačovat.

Poválečný hladomor v SSSR, na který Rusové zapomínají. Obdivovatelé by neměli zapomínat, co režim přinesl (a co vzal)

Ruské vozidlo jistě selže z hlediska ochrany. Wikipedia uvádí, že jeho hmotnost je 18,6 tun, zatímco u KF41 Lynx je to podle typu 30 až 45 tun. Většina hmotnosti je přitom závislá právě na pancéřování, přičemž by měl být schopen odolat střelám do ráže 30 milimetrů. Ty zvládne ruský protějšek jenom zepředu, ale rozhodně ne ze strany a zezadu. Není známo, jestli bude mít ukrajinské vozidlo nějaký typ aktivní ochrany, ale minimálně jeho hlavní zbraň má schopnost být použita jako protiletadlová, takže nejde vyloučit schopnost sestřelovat i drony.

iZdroj fotografie: Uživatel Lukas1325 / Creative Commons / CC BY-SA

Lynx bývá vyzbrojený kanonem ráže 30 nebo 35 milimetrů, přičemž je vybavený digitálními kamerami, termovizí a vyspělým řízením palby, a lze ho snadno doplnit i dalšími systémy. Rozhodně je lepší než kanon ráže 30 milimetrů na BMP-3, které má nicméně ještě kanon ráže 100 milimetrů se schopností odpalovat tříštivé projektily a protitankové střely, což Lynx nemá. Má však protitankové řízené střely, například špičkové Spike LR2.

Lynx neumí plavat, ale ochranu má lepší

Zhruba srovnatelné mají Lynx a BMP-3 schopnosti přepravy vojáků. Army-Technology uvádí, že ukrajinské BVP bude mít 3 členy osádky a 8 míst pro výsadek, zatímco u ruského je osádka shodná a výsadek 7členný. Lynx však disponuje sklopnou rampou v zadní části, ovšem ruský protějšek jenom dveřmi – proto se vojákům vystupuje i nastupuje hůře. Armádní Zpravodaj připomíná, že na bojišti je doslova každá sekunda otázkou života a smrti.

Video: Když taktika zvítězí, Pokrovsk může být pro Rusy pastí. Ukrajinští vojáci vytvořili blokády, aby je obklíčili

Jízdní vlastnosti jsou opět téměř shodné – na silnici dosahuje ruské vozidlo rychlosti 72 km/h, zatímco ukrajinské je o 2 km/h pomalejší, ale jde o zanedbatelný rozdíl. Ovšem jako velmi těžké nedokáže plavat na hladině, což BMP-3 zvládá rychlostí až 10 km/h. Teoreticky to může být pro Ukrajince nevýhoda v oblasti, kde je hodně řek a dalších vodních ploch, ale pravděpodobně to vyvažuje mnohem lepší ochrana, která se většinou ukazuje jako rozhodující.

Článek Ukrajina si zvolila budoucnost útočných pozemních sil, BVP KF41 Lynx si bude vyrábět sama. Rusku dochází, že se s ním nemůže měřit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ajax měl problém s hlukem a vibracemi

Obrněné pásové vozidlo Ajax vychází z ASCOD 2, které v různých obměnách používá rakouská a španělská armáda. Wikipedia uvádí, že podle původních plánů měla být dodána již v roce 2017, ale program se posouval a zkoušky začaly v roce 2020. Byly však pozastaveny kvůli velkým problémům s hlukem a vibracemi, což se táhlo několik let. V současné době by to už mělo být vyřešené, ačkoli TheGruardian upozorňuje, že mnozí britští vojáci mají stále obavy o zdraví, i když dostali jako ochranu špunty do uší a sluchátka.

iZdroj fotografie: Andrew Linnett / Creative Commons / OGL

Rodina vozidel Ajax zahrnuje 6 variant. Jedna je klasické bojové vozidlo s kanonem, k němuž britská armáda uvádí, že ho dostane v počtu 245 kusů a je určeno jako průzkumné v bojových týmech obrněné brigády a v týmech dělostřelecké palebné podpory. Dalším má být Ares určená k dopravě a podpoře specializovaných jednotek na bojišti, včetně protitankových týmů či odstřelovačů. Těmi zbylými jsou potom velitelské, vyprošťovací, opravárenské a ženijní.

Vyzbrojení kanonem a střelami Javelin

Ajax má tříčlennou osádku a pojme 8 vojáků, uvádí DefenseNews, a jeho hlavní výzbrojí je kanon ráže 40 mm, který doplňuje kulomet ráže 7,62 mm a protitankové řízené střely FGM-148 Javelin. To mu dává schopnost přepravy a podpory pěchoty i boje s tanky, například s ruskými v případě konfliktu na východním křídle NATO, kde britské jednotky působí. Na silnici potom dosahuje vozidlo Ajax rychlosti až 70 km/h, v terénu pochopitelně méně.

Ruské námořnictvo je silně degradované. Nemůže za to jenom Ukrajina, ale také Putinovy nereálné plány

Dodávky vozidel Ajax do britských ozbrojených sil ještě nějakou dobu potrvají. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že nenalezl například informace o instalaci systému aktivní ochrany nebo protidronových opatřeních, což může být slabina. Ale nelze vyloučit, že bude doplněna. Spolu s plánovanou dodávkou kolových obrněných vozidel Boxer a nákupem letounů Lockheed Martin F-35 Lightning II jde o jednu z největších britských zbrojních zakázek současnosti.

Článek Velká modernizace britské armády po 30 letech. I přes strach o zdraví vojáků zavádí vozidla Ajax, ničitele ruských tanků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Malá lotyšská armáda dostane 42 BVP

Lotyšské ozbrojené síly nejsou vzhledem k malé velikosti země příliš veliké, mají jenom přes 17 000 aktivních členů, což je oproti ruské armádě až směšné číslo. Navíc ani jejich výzbroj není příliš těžká – jejími nejtěžšími vozidly jsou starší britská průzkumná bojová vozidla CVR(T), uvádí Wikipedia. Značně posílit je má však objednávka bojových vozidel pěchoty ASCOD 2, a vlastně to dá lotyšské armádě konečně možnost postavit se ruským obrněncům.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Konkrétně se jedná o 42 kusů, jejichž dodavatelem jsou Patria a GDELS; první z nich v tiskové zprávě uvádí, že budou montována a udržována v lotyšském Valmiere, a první z nich vojáci dostanou již v roce 2026. Vzhledem k tomu, že budou vyzbrojena kanonem a protitankovými řízenými střelami, poměr sil mezi Ruskem a Lotyšskem se změní. Vzhledem k relativně nízkému počtu se to nemusí zdát moc, ale Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že Rusko v současnosti nemá BVP, které by se jim dokázalo rovnat, a zničit může i tanky.

Univerzální platforma není jenom BVP

ASCOD je výsledkem španělsko-rakouské spolupráce, jejímž cílem bylo nahradit starší vozidla obou armád, uvádí Wikipedia. V té španělské slouží pod označení Pizarro a vzniklo již v roce 2002, ale je postupně vylepšováno a modifikováno – třeba na verzi lehkého tanku s kanonem ráže 105 mm, ale i nosič minometu nebo protitankových střel, takže jde o velmi univerzální platformu. ASCOD 2 je pak modernizovaná varianta zavedená v roce 2023.

Hitlerova zlatá pistole: Ukradli mu ji, když vojáci nehlídali. Válečná trofej má dnes cenu pokladu

Lotyšská verze bude vyzbrojena kanonem ráže 30 mm, kulometem a protitankovými střelami, pravděpodobně Spike LR2, uvádí Wikipedia. Má přitom tříčlennou osádku a šest míst pro výsadek, i když existují i verze s osmičlenným výsadkem. Vozidlo by mělo minimálně zepředu odolat projektilům ráže 30 mm, přičemž hmotnost standardního ASCOD 2 je až 45 tun a dokáže se pohybovat rychlostí do 70 km/h. Lotyšská verze má mít navíc systém aktivní ochrany Iron Fist, a lze předpokládat, že zvolí verzi účinnou i proti dronům.

Článek Rovnováha sil na východním křídle NATO se mění a Putin to ví. Lotyšsko spustilo výrobu BVP ASCOD 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V armádě je BVP velmi důležité

Bojové vozidlo pěchoty je velice důležitá technika. Wikipedia ho popisuje jako vozidlo někde mezi lehkým tankem a obrněným transportérem používané k přepravě pěchoty, jíž poskytuje relativně vysokou míru ochrany. Výsadek vojáků navíc může podporovat zbraněmi – vybavené je kanonem – většinou rychlopalným, kulomety, a často i protitankovými střelami. Je tedy víceúčelové a flexibilní, a ozbrojené síly se bez něj zkrátka neobejdou.

The 111th was just updated on GE. They’re finally tackling all those wrecked BMPs and trying to repair as many as possible: pic.twitter.com/NI7iyf7QhN

— Jompy (@Jonpy99) October 6, 2025

Rusko používá několik typů BVP. K těm moderním patří BMP-3, zatímco nejstarší jsou BMP-1, jichž mělo tisíce na skladech. Po masivních ztrátách však musela armáda sáhnout i po nich, ačkoliv jsou nemoderní. Mají třeba nízký stupeň ochrany, v přední části jenom proti kulometu ráže 12,7 mm, a z boku dokonce pouze proti ručním zbraním. Přesto se zdá, že ze skladů tato vozidla mizí doslova závratným tempem, a co zůstává, je jen nepotřebný šrot.

Oprava BMP-1 bude nesmírně náročná

Opravit vozidlo jako BMP-1, které desítky let stojí venku, není jednoduché. Wikipedia uvádí, že nejstarší pochází již z roku 1966, a poslední sjela z výrobních linek v roce 1986. Armádní Zpravodaj soudí, že takové vozidlo bude značně zkorodované, ale to je jenom viditelné opotřebení. Před odesláním na frontu je například třeba vyměnit většinu gumových a plastových částí, protože jsou zpuchřelé. Zkontrolovat a často doslova předrátovat elektroniku, optiku a další systémy. Oprava takového vozidla si může vyžádat stovky hodin práce.

Rusko jako zbrojní velmoc selhalo. Jeho pozici 2. největšího exportéra zbraní na světě po 80 letech převzala evropská země

Přesto se to však vyplatí, neboť to je méně náročné a levnější než nová BVP, i když se BMP-1 moderním vozidlům nevyrovná. Má přitom zdánlivě veliký kanon ráže 73 mm, uvádí ArmyRecognition, ale jedná se o nízkotlaký kanon s přímým dosahem 1 300 metrů a nepříliš spolehlivým automatickým nabíjením. I protitanková střela Maljutka je už zastaralá, ačkoliv není vyloučeno, že Rusové při jejich rekonstrukci zvolí nějakou jinou.

Článek Satelitní snímky ukazují žalostný stav nejpočetnějších ruských BVP. Putin teď lituje, že je špatně skladoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neuspěla protitanková střela, a poté ani dron

M2 Bradley je bojové vozidlo pěchoty z roku 1981, ale používáno je mnoha armádami dodnes. Ač ho mnozí považovali za zastaralé a dnešním potřebám nevyhovující, opakovaně dokazuje, že když nestojí proti modernímu nepříteli, zvládne si poradit s mnoha situacemi. V tomto případě znovu potvrdilo svou vysokou odolnost, byť má v základnu docela slabý pancíř.

Z fabriky vojákům hned do ruky: Ukrajina vyrábí masově útočnou pušku, která znamená budoucnost, a možný konec české CZ BREN 2

Wikipedia vysvětluje, že odolá max. střelám do ráže 14,5 mm, ale Ukrajinci na něj často instalují přídavné reaktivní pancéřování, které ho dělá obtížně zničitelným i protitankovými střelami, což se také ve videu potvrdilo. Schytalo to přitom do motorové části, která začala hořet, a M2 Bradley po chvíli zastavilo, načež ho ještě zasáhl dron, ale ani to na zničení nestačilo.

Vojáci přitom zůstali uvnitř, protože to bylo na frontové linii pod palbou bezpečnější, než vylézt a zkusit se schovat mezi nedalekými stromy. Pravděpodobně přitom byli v kontaktu „se svými“, jelikož pro ně po chvíli přijelo druhé M2 Bradley. To se postavilo tak, aby bylo čelem k nepříteli, na něhož pálilo z 25mm kanonu, zatímco jednotky nastoupily po zadní rampě.

Video: Ukrajinci zasadili tvrdou ránu ruskému těžkému dělostřelectvu u Kramatorsku. Velmi přesnými údery ho „vypráskali“

Nakonec i s nimi odjelo do bezpečí, a ačkoliv se první z nich podařilo znehybnit, nejdůležitější je, že ochránilo vezené vojáky. To se u většiny ruských protějšků z dob SSSR, ač jsou modernizované, nestává, i když výjimky pochopitelně existují. Vojáci měli jednoznačně také velkou dávku štěstí, jelikož protitanková střela dokáže na ránu zničit i ten nejlépe chráněný tank.

Článek Video: M2 Bradley přežilo nemožné, zásah silnou protitankovou střelou. Vojákům ani neublížila a v druhém pod palbou odjeli pryč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protitanková střela CV9040 prorazí až 700 mm RHAe

CV90 je švédské bojové vozidlo pěchoty, které bylo poprvé zařazeno do výzbroje v roce 1993, a od té doby jeho vývoj neustal, uvádí Wikipedia. Na Ukrajinu bylo přitom dodáno ve verzi 40C, též označované jako Strf 9040C, což je modernizovaná verze pro výcvik posádek a mezinárodní operace. Osazena je přídavným všestranným pancéřováním, laserovým filtrem v periskopech a klimatizací, což zajišťuje vojákům pohodlí i v horkých letních dnech.

Video: Ukrajinci ukázali Rusům, že vzdálenost neznamená bezpečí. Zapálili jim ropnou rafinerii 1 300 km od hranic

Spolehnout se mohou na ochranu proti střelám do ráže 30 mm, ale úplná míra ochrany je utajena. V praxi se ovšem zdá, že je mnohem vyšší – o tom svědčí už jenom případ, kdy mělo přežít přímý zásah 120mm minometu i dopad raket, uvedli Ukrajinci v rozhovoru. Jedná se mimochodem o jinou verzi CV90, než jakou kupuje AČR – ta dostane MkIV.

Vedle toho na něj může být instalováno ještě pancéřování přídavné, které odolá dle typu i protitankovým střelám a granátům. Vyzbrojeno je pak CV9040 automatickým kanónem Bofors 40/70B ráže 40 mm, koaxiálním kulometem ráže 7,62 mm, šesti 76mm granátomety, a rovněž lze instalovat protitankové řízené střely Spike LR s průrazností vyšší než 700 mm RHA.

Video: Střelba byla marná. Ukrajinské námořní drony zničily jeden z největších ropných terminálů na pobřeží Černého moře

Právě ty ukrajinská armáda pravděpodobně ke zničení ruského tanku použila, protože jinými zbraněmi by mu nejspíše poškodila max. senzory. Není jasné, z jaké strany do zasáhla, ani jestli v něm byla posádka, přičemž prvotní exploze nejspíše patřila samotným střelám. Není jasné, zda se podařilo odpálit vezenou munici, ale dost možná ne, protože by jinak byla větší.

Tank měl být každopádně přesto zničen. O jaký se jednalo, nelze určit, jelikož byl z velké části zamaskovaný. Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že ruská armáda využívá hojně jak staré, byť různě modernizované T-72 a T-80, tak nejpokročilejší T-90, tedy ve verzi M. Mělo se jednat o první zničení tanku pomocí CV9040C, ale to nelze ze záběrů ověřit.

Článek Video: Ukrajinské CV9040C poprvé zničilo ruský tank. Prakticky mu nedalo šanci, udeřilo přesně a silně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok pokračoval i přes přejetí první miny

M2 Bradley bylo zařazeno do výzbroje již v roce 1981, potvrzuje Wikipedia, a zúčastnilo se mnoha válek – v Perském zálivu, v Iráku nebo v Sýrii, a naposledy na Ukrajině, kde také sklízí řadu úspěchů proti údajně druhé nejsilnější armádě světa – té ruské, jak ji dlouhodobě hodnotí hlavně z hlediska počtu vojáků GlobalFirepower. Jeho hlavní výzbrojí je 25mm řetězový kanon M242 se zásobou na 900 ran a protitankové rakety BGM-71 TOW.

Video: Ukrytý Leopard 2A4 způsobil paniku v ruském konvoji. Zcela ho rozstřílel, nepřítel ani nevěděl, odkud na něj pálí

Dokáže tak raketami spolehlivě zničit tank dříve, než na něj vůbec zareaguje, nebo kanonem z několika metrů bojové vozidlo pěchoty. Legendou se nicméně stalo hlavně pro svou extrémně vysokou odolnost. Pancíř má odolat po celém obvodu střelám do ráže 14,5 mm, což zase tolik není, ale Ukrajinci jeho výdrž zvyšují reaktivním pancířem a protidronovými klecemi.

Vedle toho poskytuje skvělou ochranu proti výbuchům min a jiných pozemních náloží, což se také ve videu jasně ukázalo. Ačkoliv totiž najelo na silnou protitankovou minu TM-62, dosáhlo pozice a zaútočilo na ruské vojáky, a možná i techniku, ale to vidět není – pouze to, jak otáčí věž a pálí z kanonu. Když potom boj dokončilo, couvalo, ale najelo na další minu.

Video: Ukrajinci nočními údery zdevastovali páteř ruské PVO na Krymu

Ta už s ním zacloumala více a evidentně ho poškodila, jelikož se z něj kouří. Posádka z něj krátce na to vybíhá, protože zůstávat na místě by znamenalo jistou smrt – obvykle pak nehybnou techniku ničí drony, event. dělostřelectvo. TM-62 přitom obsahuje 7,5 kg výbušniny a je koncipována tak, aby prorazila dno i toho nejlepšího tanku, uvádí Wikipedia, což se také často děje.

Článek Video: I když pod M2 Bradley bouchla mina, která vyřadí i nejlepší tank, v útoku na Rusy nepřestalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2 střely, ale ani jedna jako by ho neškrábla

BMP-2 je obojživelné bojové vozidlo pěchoty představené v 80. letech 20. století v Sovětském svazu, potvrzuje Wikipedia, a jedná se o nejrozšířenější verzi této rodiny. Vznikla v počtu větším než 20 tisíc kusů jenom v samotném SSSR, zatímco ve světě jde o dalších asi 15 tisíc kusů. Jeho hmotnost je v základu 14,3 tun a odolat má maximálně střelám ráže 33 mm.

Video: Ukrytý Leopard 2A4 způsobil paniku v ruském konvoji. Zcela ho rozstřílel, nepřítel ani nevěděl, odkud na něj pálí

Dnes je na něj ovšem běžně montována ještě protidronová ochrana, event. i reaktivní pancíř alespoň na nejkritičtější místa – na rozdíl od tanků nemůže být všude, protože by to slabý motor neutáhl, resp. by rychlost klesla až příliš. Zásah protitankovou střelou jako Stugna-P by tedy v žádném případě BMP-2 vydržet nemělo, ale při dávce štěstí se to opravdu stát může.

Svou roli jistě sehrály i zkušenosti operátora, který se zřejmě špatně trefil. Jelikož k němu vozidlo bylo šikmo bokem, rozhodl se mířit do spodní části věže, resp. spoje s podvozkem, což by za běžných okolností mělo zaručit úspěch. Tentokrát ale střela bouchla na povrchu, a zjevně v tak špatném směru, že byla většina síly výbuchu odkloněna od vozidla.

Německé Eurofightery ochránily hranice NATO. Vzlétly k ruskému Il-20 nad Baltským mořem

Ukrajinský voják proto útok zopakoval, ale dopadl úplně stejně, byť se zdá, že zasáhl lépe. Nutno zdůraznit, že BMP-2 nemělo ani přídavnou ochranu, pouze základní pancíř. Stugna-P přitom umí prorazit až 1 200 mm RHAe, pokud jde o její větší 152mm verzi, nebo do 1 000 mm RHAe, pakliže operátor zvolí menší 130mm variantu, potvrzuje Wikipedia.

Článek Video: Houževnaté ruské BMP-2 bez přídavné ochrany vydrželo dva zásahy nejsilnější ukrajinskou protitankovou střelou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mimořádné výkony CV9040, nahání Rusům strach

Redaktoři kanálu Army TV hovořili s vojáky z 21. mechanizované brigády Ozbrojených sil Ukrajiny, kteří chválí třeba multispektrální kamufláž Barracuda. „Chrání vozidlo před zařízeními pro noční vidění, termokamerami. Díky tomu je o 70 % méně viditelný než jakékoliv jiné vozidlo. Z vnitřní strany chrání před teplem a v horní části se vizuálně skrývá před lidským okem. Hodně to pomáhá,“ říká v rozhovoru velitel štábu přezdívaný Toreto.

Video: Moderní ruský tank T-72B3 přežil přímý zásah raketou z boku, ale druhá do věže ho do 3 vteřin nechala explodovat

Zástupce velitele 21. brigády s volacím znakem Drone potom doplňuje, že je nejdůležitější pancíř, který je velmi robustní – vydržel čelní zásahy drony Lancet, a dokonce ochránil posádku i při zásahu z minometu ráže 120mm, po němž CV9040 fungovalo stejně dobře jako předtím, vystřelilo na cíl a ustoupilo. Jiný voják si vedle velkého pocitu bezpečí chválil i celkový komfort, jelikož má klimatizaci, topení i rádio, což potvrzuje i Wikipedia.

Rusové si údajně zpočátku nevěděli s bojovým vozidlem pěchoty C9040 rady a často si ho pletli s tankem. Jednou se tak mělo stát, že proti němu vyslali dokonce dva tanky T-90, a jindy ho zase zasypali palbou ze 120mm minometů a současně salvou z raketometu BM-21 Grad, i když je velmi nepravděpodobné, že by se trefila celá, spíše raketa nebo dvě. Je přitom velmi zajímavé, že mělo přežít i údery o tolik silnějších zbraní.

Video: ruský bombardér Tu-95MS v doprovodu Su-35S a Su-30SM slídil u hranic NATO. Zahnaly je dvě F-16 a F-35, zničily by je všechny

Vojáci tvrdili, že Rusové de facto panikaří, jakmile zahlédnout CV90, a proto se ho snaží zničit dostupnými prostředky co nejdříve. Údajně totiž dobře vědí, že jakmile dosáhne palebného postavení a „začne pracovat“, má nepřítel okamžitě 200 až 300 mrtvých a raněných, ale toto tvrzení je dle redakce Armádního Zpravodaje pravděpodobně nadsazené. Málokdy se zdržuje tolik vojáků na jednom místě, max. v kasárnách nebo na cvičišti.

Není totiž běžné, aby se na jednom místě shromažďovalo tolik vojáků, leda by šlo o nějaký velký tábor (stanoviště), konvoj apod., ale jinak bývají na jednom místě spíše desítky jednotek. CV9040 pak slouží také jako vyprošťovací vozidlo, tahá zejména transportéry a lehčí obrněnce; na tank pochopitelně nestačí, maximálně na nějaký lehký.

Celkem staré BVP, které má stále co říci

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že nejde o stejná BVP, která si pořizuje AČR, ta jsou mnohem novější. Na Ukrajinu byl dodán typ 9040 poskytující ochranu proti střelám do ráže 14,5 mm, a od modelu 9040B údajně proti střelám do ráže 30 mm. Úplná míra ochrany je však utajena, potvrzuje ArmyRecognition, a dle praxe vojáků se zdá, že je mnohem vyšší – o tom svědčí už jenom případ, kdy mělo přežít přímý zásah 120mm minometu i dopad raket.

Mi-26: skutečný obr mezi vrtulníky, jemuž na celém světě nemá kdo konkurovat. Jeho nosnost v desítkách tun je impozantní

Vedle toho na něj však může být instalováno ještě pancéřování přídavné, které odolá dle typu i protitankovým střelám a granátům, např. rozšířeným RPG-7, které prorazí až 600 mm RHAe, uvádí Wikipedia. Vyzbrojeno je pak CV9040 automatickým kanónem Bofors 40/70B ráže 40 mm, koaxiálním kulometem ráže 7,62 mm, šesti 76mm granátomety, a rovněž lze instalovat protitankové řízené střely Spike LR s průrazností vyšší než 700 mm RHA.

Článek Rozhovor: CV9040 je nejsmrtonosnější BVP proti Rusům – když ho vidí, panikaří. Mělo přežít i dva tanky T-90 a salvu z BM-21 Grad se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci měli na reakci sotva 2 vteřiny

BMP-2 je bojové vozidlo pěchoty z roku 1980, potvrzuje Wikipedia s tím, že jenom SSSR ho vyprodukoval v počtu přesahujícím 20 tisíc kusů, ale ve světě vzniklo dalších asi 15 tisíc. Za hlavní výzbroj má 30mm kanon 2A42 a protitankové střely 9M113 Konkurs, za sekundární pak kulomet PKT ráže 7,62 mm. Ale v tomto případě je důležitější jeho ochrana.

Po 32 letech konečně na bojišti: Ruský Sprut-SD měl sice ničit i těžké západní tanky Leopard 2 a Abrams, ale v praxi je to propadák

Nezdá se, že by mělo nějakou přídavnou, takže se spoléhalo pouze na vlastní pancíř, který odolá nanejvýš střelám ráže 33 mm. Není to moc, a proti dronu s pravděpodobně protitankovým granátem z RPG-7 už vůbec. Dle Wikipedie prorazí 500 mm RHAe, což je dostačující i na většinu tanků, pakliže jsou zasaženy do správného místa, takže není divu, že BMP-2 nepřežili.

V době útoku přitom stálo na místě, takže je zřejmé, že ho buď vyřadil již předchozí útok dronu, event. najelo na minu nebo mělo poruchu. V jeho blízkosti jsou přitom vidět nejméně dva vojáci, z nichž si jeden (napravo) přilétajícího dronu na poslední chvíli všiml a utíkal, díky čemuž nejspíše přežil, zatímco druhý stojící z boku reagovat nestihl a ztratil se v explozi.

Nejlepší systémy PVO, které může NATO nasadit proti Rusku: 4 pochází z Evropy, pouze jeden z Ameriky

Ochrana je před takovými útoky obtížná. BMP-2 nemělo ani žádnou protidronovou ochranu, a vojáci stáli nešťastně v jeho blízkosti, takže jim mohlo být jasné, že se vozidlo stane cílem. Lepší by bylo ukrýt se v okolním obilí, nebo nejlépe mezi stromy, ale je možné, že by je tam dostihly drony sebevražedné nebo bombardovací, jelikož je sledoval dron průzkumný.

Článek Video: Rus utekl od BMP-2 „za pět 12“, ale druhého pohltila exploze. Úder přišel nečekaně a byl velmi ničivý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konvoj vjel do dálkově nastražených min

Záznam ukazuje průběh útoku ruského obrněného konvoje, pravděpodobně složeného z pěti tanků a bojových vozidel pěchoty. Vše je snímáno kamerou průzkumného dronu, který útočící jednotky celou dobu sledoval. Bojová situace se odehrává v relativně otevřeném terénu, kde jsou pouze zalesněné pruhy, ale jinak pole nebo louky. Obrněný konvoj se ale většinou drží cest nebo jejich okolí, což je žádoucí, ale také se mu to stalo osudným.

Rozhovor: Podceňované Rusko má velkolepé plány, do konce roku má vyrobit ještě skoro 60 stíhaček včetně Su-57

V jednom okamžiku vedoucí tank, jehož typ nelze rozeznat, najel na minu a vzápětí pod ním explodovala druhá, čímž ho definitivně zničila. Ostatní vozidla se pokusila pokračovat dále, ale ukázalo se, že je minové pole rozsáhlé a velice husté. Nakonec na minách zůstala čtyři vozidla, zatímco poslední – dle Armádního Zpravodaje se pravděpodobně jedná o BVP – se obrátilo a ujelo. Jeho další osud však není na videu nijak zaznamenaný.

S největší pravděpodobností obrněnce najely do minového pole položeného dálkově. Jednou z možností, jak to udělat, je například dělostřelectvo. Ukrajinská armáda používá americké projektily RAAMS do houfnic ráže 155 milimetrů, které obsahují hlavici, v níž je několik protitankových min, které se v zasažené oblasti rozptýlí. Wikipedia uvádí, že jsou nastavené tak, aby se do 48 hodin zneškodnily a nezůstávaly tak aktivní do budoucna.

Odstrašení, jaké se Rusku líbit nebude, a nemusí ho zastavit ani S-500. Francie vyvíjí novou balistickou raketu M51.4 pro ponorky

Existují ale i systémy dálkového pokládání min založené na zbraních sovětské konstrukce. Wikipedia uvádí, že jednou z možností jsou protitankové miny PTM-3 používané v raketometech jako BM-21 Grad, BM-27 Uragan nebo BM-30 Smerč. Jedna obsahuje 1,8 kilogramu výbušné směsi, což dokáže minimálně roztrhat tankový pás, ale často i prorazit dovnitř obrněnce; rovněž se po nějaké době sama zničí, aby nepůsobila potíže armádě ani civilistům po válce.

Článek Video: Ruští velitelé udělali fatální chybu a vyslali konvoj skrze minové pole. To ho z 80 % zničilo, uniklo jediné vozidlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-3 je o několik let mladší než M2 Bradley

Konstrukce amerických i ruských bojových vozidel pěchoty jsou vlastně studenoválečné; vznikly v době soupeření Západu a SSSR. Wikipedia uvádí, že ho Američané zařadili již v roce 1981, takže je starší než ruské, to vstoupilo do služby až v roce 1987. Ovšem větší počet vozidel BMP-3 objednala ruská armáda až po roce 2015, a také došlo k úprava jejich konstrukce, uvádí Wikipedia, takže lze říci, že jsou vlastně mnohem novější a měla by mít navrch.

Video: Javeliny zničily dva ruské obrněné transportéry MT-LB ujíždějící přes pole. Šanci na přežití měly doslova nulovou

To ale neznamená, že by byla lepší, a k překvapení vojáků to zjistily přímo zkoušky provedené v Rusku na ukořistěném M2 Bradley. Konstatovaly například, že jsou veliké rozdíly v odolnosti, která je u bojových vozidel jednou z klíčových. A ačkoliv přepraví podobný počet osob (ruské může i více), BMP-3 je výrazně lehčí – váží 18,7 tun oproti 27,6 tunám u základního M2 Bradley, které ale váží často více z důvodu reaktivního pancíře.

Menší, ale přesnější a průraznější kanon

Rozdíl je také v palební síle rychlopalných kanonů, v čemž by mohla zkreslovat jejich ráže, protože americké vozidlo používá munici ráže 25 mm, kdežto ruské 30 ráže mm. Závěry ruských techniků jsou ovšem jednoznačné: americká zbraň je mnohem ničivější, protože je přesnější a její průrazné střely mají dvojnásobnou sílu než střely kanonu ruského.

Odstrašení, jaké se Rusku líbit nebude, a nemusí ho zastavit ani S-500. Francie vyvíjí novou balistickou raketu M51.4 pro ponorky

BMP-3 nicméně disponuje i kanonem ráže 100 milimetrů se schopností střílet výbušné granáty, což americké vozidlo nedokáže. Odpaluje z něj přtiom i řízené protitankové střely 9M117 Bastion s dosahem až 5,5 kilometrů a průrazností pancíře 750 milimetrů RHAe, uvádí Wikipedia. M2 Bradley ale disponuje dvojitým odpalovačem střel BGM-71 TOW s doletem 3 750 metrů a průrazností až 900 milimetrů RHAe. Armádní Zpravodaj soudí, že i když jde o kratší vzdálenost, má posádka amerického vozidla mnohem větší šanci zničit moderní tank.

Vystupování zadem, ale BMP-3 nemá rampu

Čím se M2 Bradley také odlišuje, je způsob, jakým vezený výsadek vystupuje, případě nasedá. WeaponSystems uvádí, že k tomu má v zadní části umístěnou velikou rampu, zatímco BMP-3 má sice také vystupování sice zadem, ale za pomoci poklopů a dveří přes motor pod podlahou, což je značně nepraktické. Ačkoliv to studie neposuzovala, lze předpokládat, že i vybavení, jako třeba termovize, bude u amerického vozidla vyspělejší.

Video: Ukrajinský MiG-29 do základů vymazal dvě patra hlavní budovy ruského velitelského centra

Asi jediné, v čem ruské BVP vyniká, je pohyblivost, což asi není vzhledem k výrazně nižší hmotnosti takovým překvapením. WeaponSystems uvádí, že na silnici dosahuje až 72 km/h oproti 66 km/h u Bradley, a má také o něco větší dosah. Ovšem co ruští technici na americkém vozidle ještě oceňovali, je jeho praktická konstrukce související s údržbou. Mnohé úkony na něm jsou mnohem jednodušší a rychlejší než u ruského protějšku.

Článek Rusové ukořistili M2 Bradley a podrobili ho testům proti svému BMP-3. Výsledky překvapily odborníky, ale nejvíce asi samotné vojáky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

T-90M zničit nemohl, ale vyřadit z boje ano

M2 Bradley je v provozu od roku 1981, uvádí Wikipedia, ale stále jde o jedno z nejvýkonnějších bojových vozidel pěchoty na světě, což opakovaně dokazuje na Ukrajině, kde doslova kosí vše, co potká. V tomto případě narazil na nejmodernější ruský tank, tedy T-90M Proryv-3, ještě v době, kdy s ním nepřítel pravděpodobně neměl žádné, nebo minimální zkušenosti.

Američané vyvinuli speciálně pro Ukrajinu hybrid řízené střely a bomby. Ničí s přesností na více jak 460 km a má být levná

Jedná se o incident starý nejméně 1,5 roku, ale stále je dobrou připomínkou, jak si může výrazně slabší bojové vozidlo pěchoty poradit proti jednomu z nejlepších tanků světa. Ačkoliv je M2 Bradley běžně vybaveno i 14 protitankovými střelami TOW ve dvou odpalovačích, uvádí Wikipedia, v tom případě je nepoužilo – nejspíše je nemělo k dispozici.

Ukrajinská posádka se proto spolehla na 25mm řetězový kanon M142 se zásobou až 900 ran, jímž konstantně mířila do senzorů, kamer a dalšího vybavení na věži. Díky tomu ztratili ruští vojáci přehled o okolí, a pravděpodobně došlo k vyřazení i dalších systémů tanku, kvůli čemuž ho nebylo možné nadále používat, ale úplný rozsah škod vidět není.

Ukrajina ztratila MiG-29. Havaroval během přistávání a pilot nepřežil. Jde o extrémně důležitý letoun

Je jasné, že tankový pancíř prorazit nedokáže, neboť T-90M vydrží zepředu až 1 500 mm RHAe, ačkoliv jsou samozřejmě místa i mnohem slabší – jenomže M2 Bradley by nejspíše nemělo šanci prorazit ani při útoku zezadu. Ukrajinci proto zvolili nejlepší možnou taktiku, jakou mohli, ačkoliv není jasné, proč se do boje pustili – možná vyhodnotili, že uniknout nelze.

Kdyby totiž T-90M zaregistroval ujíždějící vozidlo, mohl by ho s přehledem svým 125mm kanonem rozmetat na vzdálenost pár kilometrů, potvrzuje Wikipedia. Okolí bojiště sice vidět není, ale vzhledem k okolnostem nelze soudit jinak, než že to byl souboj „kdo s koho“. Pokud potom ruští vojáci tank opustili, je zřejmé, že ho dorazily drony nebo děla.

Další úhel záběru na Bradleyho masakru T-90
u/Hotrico v tancích

M2 Bradley bez ustání střílí do tanku T-90M, který je nakonec nucen zařadit zpátečku (zveřejněno 18. ledna 2024)

Článek Video: M2 Bradley nekompromisně zmasakroval ruský tank T-90M tak moc, až musel ustoupit. A to ani nepoužil protitankové střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci už nebudou riskovat životy na frontě

FV510 Warrior je už letité bojové vozidlo pěchoty, které bylo podle Wikipedie zařazeno do výzbroje již v roce 1987. Využívali ho přitom výhradně sami Britové, kteří měli bezmála 800 ks, zatímco dalších více než 250 stále používá kuvajtská armáda. Vzhledem k malému rozšíření proto došlo dříve k zamítnutí dodání asi 600 ks vozidel na Ukrajinu.

Video: Ukrajinský M2 Bradley ustál zásah ruskou protitankovou střelou na výbornou, i když byl výbuch obrovský

Náklady na opravu a vybudování infrastruktury byly totiž vyhodnoceny jako příliš vysoké i přesto, že má ukrajinská armáda velké zkušenosti s provozem mnoha západních systémů. V podstatě jich provozuje nejméně desítky, což platí i v případě BVP, transportérů a obrněných vozidel. FV510 Warrior se však od jiných zřejmě liší více, než je přijatelné.

Hmotnost vozidla je 25,4 tun a jeho hlavní zbraní 30mm kanon L2A1 RARDEN, ale v různých modernizacích má i jinou, například 40mm kanon. Jako sekundární má potom 7,62mm koaxiální kanon, a stejně tak je schopno ničit tanky. Původně k tomu dostalo rakety MILAN, ale ty později nahradily Javeliny, které prokazují svou efektivitu na Ukrajině.

5 ruských superzbraní, které mají nahánět hrůzu, ale provází je tolik technických nedostatků, že nejsou pořádně použitelné

FV510 Warrior má tři členy posádky a uveze dalších sedm členů výsadku, přičemž dosahuje rychlosti až 75 km/h na silnici a 50 km/h v terénu. Jeho odolnost má být přitom natolik vysoká, že odolá nejméně většině ručních zbraní (snad s výjimkou antimateriálových), stejně jako 105mm hlavicím APDS a HESH, uvádí ThinkDefence.

Zachovat vozidla v ozbrojených silách Velké Británie dává dle Armádního Zpravodaje největší smysl, jelikož nemusí budovat novou infrastrukturu. V rámci programu ATTILA budou upravena na ženijní odminovávací bezpilotní vozidla WEEVIL, čímž dojde k ochránění vojáků, kteří budou několik kilometrů od něj, ale přesné specifikace nejsou známy.

Trvalo to skoro 30 let oprav a modernizací, ale ruský jaderný křižník Admirál Nachimov konečně vyplul na moře

Britská vláda avizuje, že je vozidlo aktuálně ve vývoji, přičemž je vybavené minovým pluhem po celé šířce, pokročilým systémem dálkového ovládání a kamerami, díky čemuž ho může obsluhovat jediná osoba. Dnes zastává tuto pozici vozidlo TROJAN, které má posádku 3člennou a musí být přímo v něm, čímž riskuje život na frontové linii.

Článek Mohla to být skvělá posila, ale Ukrajina 600 britských BVP Warrior nedostane. Bude upravena, aby ženisté neriskovali životy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský tank zničilo staré, ale schopné BVP

M2 Bradley je už poměrně staré bojové vozidlo pěchoty, k němuž sice existují lepší alternativy, ale stále je považováno za jedno z nejlepších. Má totiž hodně vysokou odolnost proti dronům s kumulativními hlavicemi, a přežít zvládne i protitankovou střelu nebo výbuch protitankové miny. Sice ho to může (ale není to pravidlo) vyřadit, ale posádka obvykle přežije.

Polsko zásadně modernizuje své F-16. Sic nebudou nejlepší, ale Rusko nemá prakticky nic lepšího

Wikipedia upřesňuje, že bylo M2 Bradley zavedeno roku 1981, takže je opravdu hodně staré. Jeho pancíř přitom odolává ze všech směrů zbraním do ráže 14,5 mm, což samo o sobě není moc, ale ukrajinská armáda na něj instaluje i reaktivní pancíř. Ten odolnost zásadně zvyšuje, což mu dává šanci přežít i dříve nemyslitelné výše zmíněné situace.

Jeho hlavní výzbroj potom tvoří 25mm kanon M242 se zásobou až na 900 ran, a proti tankům a jiným obrněncům protitankové řízené střely TOW, konkrétně BGM-71. Ty mají ráži 152 mm a blíží se k cíli rychlostí až 320 m/s, přičemž hmotnost bojové hlavice čítá dle verze 3,9 až 6,14 kg, a její průbojnost vychází na 430 až 900 mm, vysvětluje Wikipedia.

Video: Výbuch utrhl ruskému tanku T-90M věž a zapíchl ji kanonem do země. Doplatil na svou nedomyšlenou konstrukci

Střely mají tedy sílu tank prorazit, natož do zadní, kde má nejslabší pancíř. Přesně tak se to stalo ve videu, kde to nejdříve schytal zřejmě do věže, ale pokračoval v jízdě, načež ho zasáhla ještě druhá střela. To už začal otáčet věž, zřejmě aby se pokusil palbu opětovat, ale Armádní Zpravodaj soudí, že už bylo pozdě, jelikož se z něj mohutně kouřilo.

Velmi pravděpodobně se druhé střele podařilo proniknout dovnitř a zažehnout munici ve věži, kde je nešťastně uložena kvůli automatickému karuselovému nabíjení. Jedná se celkově o zřejmě největší handicap sovětských, resp. ruských tanků, jehož výsledkem je v případě zásahu mohutná exploze, která odhazuje věž. Zda k tomu došlo i tentokrát, vidět není, ale ruský obrněnec skončil velmi pravděpodobně zničený a osádka uniknout nestihla.

Článek Video: M2 Bradley na 1,6 km „utýral“ jedoucí ruský tank. Než stihl otočit věž, bylo po něm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vozidlo se silnými protitankovými střelami

BMP-2 je již velmi staré bojové vozidlo pěchoty, které dnešním poměrům nevyhovuje snad v žádném směru, ale přesto je stále hojně užíváno zejména v postsovětských státech, zejména pak v Rusku. Jenom v SSSR jich vzniklo přes 20 tisíc, včetně licenčně vyráběných kusů v dalších zemích to však bylo až 35 tisíc, uvádí Wikipedia. Jeho slabinou je přitom slabší ochrana.

Video: Nejobávanější ruský raketomet, TOS-1A, naposledy vypustil salvu. Pak to schytal drony a po chvíli ujíždění shořel

Sice má relativně odolný pancíř proti střelám do ráže 33 mm, ale má nedokonale řešenou konstrukci proti výbuchům min a jiných náloží. Na druhou stranu, situace zachycená na videu není nutně vinou této slabiny, jelikož BMP-2 najelo na protitankovou minu, která dokáže prorazit minimálně spodek tanku, tedy mnohem lépe chráněného obrněnce.

BMP-2 má potom za hlavní výzbroj 30mm kanon 2A42 a protitankové střely 9M113 Konkurs, za sekundární pak 7,62mm kulomet PKT. Armádní Zpravodaj připomíná, že má za úkol podpořit vysazený až 7členný výsadek palbou z těžkých zbraní, případně si poradit i s obrněnci nebo nějakým opevněním. Pohybuje se přitom maximální rychlostí 65 km/h, ačkoliv v terénu to pochopitelně bývá méně, zatímco dojezd vychází na maximálních 600 km.

Ministerstvo obrany ČR schválilo nákup tanků Leopard 2A8 v 6 verzích. Zaplatí i jejich bohemizaci dle potřeb AČR

Vozidlo na záběrech by teoreticky mohlo přežít, pokud by ovšem mina nezasáhla vezenou munici, což je dle Armádního Zpravodaje důvod, proč tak mohutně explodovalo. V případě, že by ji nezasáhla, mohla by do něj „pouze“ udělat díru. Sebevražedný dron, který mu letěl naproti a situaci velmi dobře zaznamenal, se tak mohl stáhnout.

Ruské BMP-2 najelo na protitankovou minu, která mu odpálila vezenou munici (zveřejněno 24. února 2025)

Článek Video: Dron to nestihl, ruské BMP-2 najelo na protitankovou minu a rozervala ho mohutná exploze munice, než ho stihl zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela, která zničí i ten nejlepší tank bojiště

Začátek videa ukazuje odpal rakety z FGM-148 Javelin, která samotná má dle Wikipedia hodnotu asi 240 tisíc dolarů, tj. v přepočtu 5,16 milionů korun. Následně jsou vidět záběry z dronu, který zničení ruského vozidla zaznamenal. O jaké přesně se jednalo, není jasné, v popisu 47. samostatné mechanizované brigády „Magura“ stojí pouze BMP.

Chlouba ruského letectva tragicky havarovala: když Su-34 spadl na obytný dům, zabil 15 lidí. Na vině byla zanedbaná údržba

Armádní Zpravodaj připomíná, že ruská armáda používá často BMP-2 zavedené v roce 1979, ale ve službě je dodnes (a zřejmě ještě dobu bude). V průběhu navíc došlo i k nějakým modernizacím, například na 2M nebo 2M „Berežok“, které zajistily výkonnější motor, ale třeba i automatický kanon ráže 30 mm, a dokonce protitankové střely 9M133M Kornet, uvádí Wikipedia.

Zdaleka to však není v ruské armádě standard a vozidla často slouží spíše k přepravě výsadku, jemuž mohou poskytnout palebnou podporu, spíše, než aby se pouštěla do přímého střetu s jinými obrněnci. Vojáků přitom uveze 7 (+3 členy osádky), a poskytuje jim ochranu proti zbraním do ráže 33 mm, ale proti střele nebo raketě je prakticky k ničemu.

Video: M142 HIMARS zničil kazetovou municí extrémně vzácný ruský radar Zoopark-1, který je na bojišti velkou výzvou

Tím spíše, když na BMP-2, ale klidně i modernější BMP-3 nebo kterékoliv jiné BVP v ruské výzbroji, jakož i tank, zaútočí střela ze systému FGM-148 Javelin. Ta totiž udeří seshora, kde je pancíř nejslabší, a prakticky ani T-90M, tedy nejlepší ruský tank v aktivní službě, jí nedokáže odolat. Zásah byl přesný a zjevně vedený na nehybné vozidlo, přičemž po úderu okamžitě následoval výbuch, který ho musel kompletně roztrhat na kusy.

FGM-148 s přesností zasáhl ruské BMP, které ihned explodovalo

Článek Video: FGM-148 s naprostou přesností prorazil střechu ruského BMP a roztrhal ho na kusy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolona obrněnců vezla útočící pěchotu

Video níže ukazuje útok dvou ruských tanků a tří bojových vozidel pěchoty proti ukrajinské obranné linii. Primárním úkolem bylo vysadit pěchotu a podpořit ji, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje, přičemž zpočátku zasypávalo útočící kolonu dělostřelectvo, ale nebylo tak účinné. Bojová vozidla proto mohla začít vysazovat pěchotu – nejspíše se jednalo o BMP-2, v jejichž nitru je místo pro 7 vojáků, uvádí Army-Guide – a v tu chvíli zasáhly drony.

Rusové potvrdili brzký konec mechanizovaného boje: skoro všechny americké tanky M1A1 Abrams dodané na Ukrajinu byly zničeny

Mezi nimi byly jednoznačně bombardovací shazující malé pumy, které byly účinné hlavně proti vysazené pěchotě, ale poškodit mohly i bojová vozidla pěchoty. Na záběrech jsou pak vidět hořící obrněnce a tanky, ale není přesně jasné, jak byly zničeny, protože jsou záběry velmi nekvalitní. Armádní Zpravodaj se ale domnívá, že sebevražednými drony. Modernizovaný tank jako T-72 má sice kompozitní pancíř a reaktivní pancéřování, uvádí Wikipedia, ale to nejspíše nestačí. Opakovaně se ukazuje, že operátoři dronů vědí, jak tank úderem zničit.

Zničení kolony 5 ruských obrněnců, v níž byly dva tanky

Článek Video: ruský 5členný útok vedený 2 tanky skončil fiaskem. Nejdříve ho zasypalo dělostřelectvo, pak dorazily drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BVP na podvozku tanku T-14 Armata

Osudy tanku Armata i jeho jmenovce v podobě BVP jsou si velmi podobné – vlastně tvořily jeden velký společný projekt. Wikipedia uvádí, že T-15 je založené na korbě tanku T-14, ale jeho motor byl přemístěn dopředu, což umožnilo v zadní části vytvořit prostor pro pěchotní výsadek – toto uspořádání navíc posiluje odolnost v přední části. T-15 bylo přitom představené stejně jako T-14 v roce 2015, ovšem jeho výroba též nikdy nezačala.

iZdroj fotografie: Uživatel Sokolrus / Creative Commons / CC BY-SA

Armádní Zpravodaj je názoru, že postavit tank a BVP na stejném podvozku dává smysl, jelikož to zjednodušuje údržbu a usnadňuje spolupráci, protože tanky a BVP často operují společně a doplňují se. Stejně jako T-14 mělo mít i T-15 vysoký stupeň ochrany, o čemž svědčí hmotnost kolem 50 tun, uvádí ArmyRecognition. Kromě kompozitního pancíře bylo vozidlo vybaveno také reaktivním pancéřováním a systémem aktivní ochrany Afghanit.

Výzbroj T-15 může být velmi rozličná

Ruští inženýři počítali s různorodou výzbrojí založené na dálkově ovládané věži. V jedné variantě disponovala kanonem ráže 30 mm, kulometem a protitankovými řízenými střelami 9M133M Kornet-M, v jiné pak kanonem ráže 57 mm a protitankovými střelami 9M120-1M Ataka. Výzbroj T-15 Armata však mohla být i jiná. Osádka měla potom 3 členy a pěchotní výsadek tvořilo 9 vojáků. Maximální rychlost zase činila 70 km/h na silnici a dojezd až 550 km.

Ani ruská armáda už tanky T-14 Armata nechce, byly jí ale „vnuceny“: teď se je bojí používat, osádku mohou kdykoliv zradit

Papírově vypadá T-15 velice dobře, a vzhledem k jeho silné ochraně by ho jistě nebylo snadné zneškodnit. MilitaryWatchMagazine uvádí, že největším handicapem projektu je však vysoká cena, kdy by výrobní náklady na 1 BVP T-15 dosahovaly podobné výše, jako u současně nejlepšího ruského tanku T-90M. Ale jelikož Rusko nemá žádnou linku na výrobu T-14, lze obtížně předpokládat, že se pustí do T-15, a není jisté, zda má vůbec budoucnost.

Článek Těžké ruské BVP T-15 Armata je papírově skvělé a extrémně odolné. Ale je to stejný propadák jako tank T-14 Armata se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obří posílení zbídačené německé armády

Už začátkem června 2025 Armádní Zpravodaj informoval, že má německá armáda naverbovat do svých řad zhruba 50 až 60 tisíc nových vojáků, což je až o 20 tisíc nad původní požadavek Severoatlantické aliance. Spolu s nimi ale probíhá i nákup techniky, včetně té pozemní. Jednat by se mělo v tomto případě o tisícovku Leopardů 2 a dva a půl tisíce GTK Boxer.

Nové informace: ruský Su-35S vletěl do léčky, pak ho F-16 sestřelila. Souboj to byl hodně nerovný

Německo by mohlo celkem vynaložit 25 miliard eur, tj. v přepočtu 616,4 miliard korun, ale jednání stále pokračují, takže může částka klesnout. Vláda by pak mohla nákup schválit do konce tohoto roku. Pokud je o tanky, pravděpodobně jsou myšleny Leopardy 2A8, které jsou dnes nejmodernější nejenom v německé výzbroji, uvádí Wikipedia, a i přes letitou konstrukci zvládnou sloužit ještě desítky let – navíc bude jistě docházet k jejich modernizacím.

Boxer je potom společným produktem Německa a Nizozemska, uvádí Wikipedia, a v současnosti jich jezdí jenom necelých 540, ale nejméně 200 jich má armáda druhé země. Jejich hlavní zbraní je 40mm automatický granátomet, sekundární pak 7,62mm kulomet a 12,7mm kulomet, ale dle potřeb je lze osadit i dalšími, k čemuž zřejmě při takovém počtu dojde.

Ukrajinci zaútočili na jediné ruské letiště s bombardéry Tu-160M drony neznámého původu. Zdá se ale, že je ruská PVO sestřelila

Kdo by chtěl namítat, že Rusko nemá o Evropu zájem a nikdy na ni nezaútočí, je na místě připomenout, že totéž tvrdilo o Ukrajině, proti níž vede agresivní válku již 4. rokem. A jeho představitelé a přívrženci, viz Medveděv nebo Solovjov, za poslední dobu vyhrožovali NATO, jakož i celému Západu, že bude hořet, že ho Rusko zničí…

A redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že je vždy lepší být připraven a prostředky nemuset využít než upadnout do války. Na druhou stranu Rusko sotva produkcí a financemi utáhne tu vedenou proti Ukrajině, která sice dostává obrovskou zahraniční pomoc, ale Evropa je ekonomicky silnější než Rusko, takže jakmile se vzchopí, obnoví produkci zbraní, munice i materiálu a napraví stav armád, nelze na konfrontaci s ní pomýšlet.

Video: celý ruský 7členný konvoj se „seštosoval“ do sebe a začal hořet, když jel na frontu. Srazil se s náklaďákem

Největší závazky vůči NATO má přitom Německo coby nejsilnější evropská ekonomika, i když zejména Polsko vzalo záležitost do svých rukou a mohutně zbrojí ve všech směrech.

Článek Německo chce enormně posílit armádu. Jedná o koupi 1 000 tanků Leopard 2 a chce i 2 500 bojových vozidel pěchoty Boxer se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

FV510 Warrior je starší, ale stále by posloužilo

Velká Británie odmítá poskytnout Ukrajině bojová vozidla pěchoty Warrior, která byla dlouhou dobu klíčovou součástí její armády. Jako důvod uvádí, že by to pro ni nebylo finančně výhodné, jelikož jde o systémy, které dosud ve výzbroji nemá, a musela by zajistit jejich opravu a logistický řetězec, zejména pak náhradní díly a možnost servisování.

Záběry ukazují, jak dělostřelci opakovaně zasypávali kazetovou municí vojáky z 12 ruských obrněnců

I když Ukrajinci nejednou prokázali, že jsou schopni se o západní techniku postarat a rovněž ji modernizovat systémy, které pro ni původně nebyly vůbec určeny, v tomto případě by údajně přinesla BVP více škody než užitku. Celkově jich měla britská armáda skoro 800 v různých variantách, potvrzuje Wikipedia, což není vůbec malé číslo, ale jinak je používala už jenom kuvajtská armáda v počtu přesahujícím 250 kusů, a to je všechno.

Naproti tomu třeba amerických transportérů M113 dostala od mnoha zemí po stovkách, a nedávno se jich rozhodla dodat dalších 400 také Itálie. Vedle toho má navíc Ukrajina možnost získat několik tisíc kusů z Izraele, který je pro zastaralost vyřadil, ačkoliv je nutné připomenout, že jsou oproti jiným často odolnější díky domácím modernizacím.

Čínská J-10C vyšachovala ruský Su-35. Írán ji zvažuje jako hlavní sílu svého letectva, sráží tak ruský vojenský průmysl

FV510 Warrior je přitom celá rodina pásových obrněných vozidel z Velké Británie zavedená už v roce 1987. Jejich hlavní výzbrojí je běžně 30mm kanón doplněný kulometem ráže 7,62 mm, zatímco svařovaný hliník zajišťuje odolnost proti střepinám granátů ráže 155 mm, průbojným střelám ráže 14,5 mm, a slabším protitankovým minám, uvádí ThinkDefence.

Motor s výkonem 410 kW pak vozidlo dopraví až 660 km daleko rychlostí až 75 km/h, i když v terénu je to pochopitelně méně. Vlastnostmi by tak podle redakce Armádního Zpravodaje nešlo o nějaký zázrak, ale rozhodně překonává mnohá, zejména stará sovětská vozidla, která má Ukrajina rovněž ve výzbroji. Jaký přesně je jejich stav, britská vláda nesdělila, ale pokud ho hodnotí jako vyžadující vysoké investice, zřejmě nemají Warriory smysl.

Záběry: ruští vojáci natočili přepadení vojenského konvoje. Ukrajinci museli řádit, nezbylo z něj vůbec nic

Nutno připomenout, že se o zaslání vozidel přimlouvá britská veřejnost formou petice, která nasbírala přes 18 000 podpisů, a proto si také vysloužila popsanou reakci vlády. Jestliže ovšem do 04. října podpisů 100 000, bude oficiálně zvážena k parlamentní debatě, uvádí UKdj, na níž se mohou politici rozhodnout, že FV510 Warrior přece jenom Ukrajině pošlou.

Článek Britové odmítají Ukrajině poslat stovky vyřazených BVP FV510 Warrior a nechávají je hnít ve skladech. Lidé podepisují petici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indonésie si pořídila Marder s Leopardem 2

Vozidlo Marder 1 je produktem studené války; do výzbroje Bundeswehru bylo zařazeno již v roce 1971, ale Indonésie se pro něj rozhodla mnohem později. Wikipedia uvádí, že si ho v Německu poprvé objednala v roce 2012, a to nejdříve několik kusů ve verzi 1A2. V roce 2015 jí pak začala přicházet mnohem lepší verze Marder 1A3. Nebyla to náhoda, dodávky byly spojeny i s německým hlavním bitevním tankem Leopard 2 ve verzích A4 a A6.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Mardery, provozované Indonésií, odráží zavádění vozidel s kanonem ráže 30 mm a protitankových zbraní s tandemovou kumulativní hlavicí, uvádí ArmyRecognition – proto mají oproti předchozím typům výrazně zesílené pancéřování (třeba přišroubovanými ocelovými pláty). Zepředu by měly odolat munici ráže 30 mm a na základě zkušeností z různých bojišť byla také výrazně zesílena protiminová ochrana a ochrana proti nástražným náložím.

Výzbroj tvoří kanon i střela Milan

Hmotnost Marderu 1A3 činí 33,5 tun, což svědčí o jeho silné ochraně. WeaponSystems uvádí, že je vyzbrojen kanonem ráže 20 mm se zásobou munice na 1 250 ran a 2 kulomety ráže 7,62 mk, z nichž je jeden koaxiální. Kromě toho je schopen odpalovat protitankovou řízenou střelu Milan. Ta je naváděna po drátě a její dosah činí 2 km. Pokud se jedná o střelu s prodlouženým dosahem, tak 3 km. Překoná přitom pancíř o síle až 800 mm RHAe.

100% úspěšný německý protivzdušný systém IRIS-T SLM si udělal slušnou „reklamu“: na Ukrajině zatím ničí jeden cíl za druhým

Uvnitř Marderu je osádka tří vojáků a místo pro sedmičlenný výsadek. I přes relativně vysokou hmotnost je navíc velice pohyblivé a dosahuje rychlosti až 65 km/h, zatímco dojezdu až 500 kilometrů. Zkušenosti ukazují, že si vozidlo dokáže dobře poradit s indonéským terénem, který bývá bažinatý nebo hornatý. A ačkoliv je už považované pomalu za zastaralé, lze předpokládat, že si ho Indonésie ve výzbroji udrží ještě nějakou dobu, možná i přes 10 let.

Článek Marder 1A3 není ze hry: německé BVP zůstává jádrem mechanizovaných sil indonéské armády a má budoucnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Do výroby CV90 se zapojuje také český průmysl

Česká republika si objednala celkem 246 nových švédských bojových vozidel pěchoty CV90, jak potvrzuje ministerstvo obrany s tím, že je má armáda dostávat od roku 2026, a dodávky budou trvat až do roku 2030. Celkem za ně uhradí 59,7 miliard korun, jedno tedy vychází na zhruba 242 680 000 Kč. Armádní Zpravodaj ji pro zajímavost srovnal s jinými.

Chameneí nechal odpálit nejsilnější balistickou raketu z výzbroje Íránu. Chorramšahr-4 nese hlavici těžkou 1,8 t a létá rychlostí Mach 16

Takováto cena se totiž může zdát hodně vysoká, ale například Německo v roce 2023 oznámilo koupi 50 domácích BVP Puma za 34,75 miliard korun, uvádí Reuters, tedy jedno za 735 milionů korun. Výrazně levnější jsou např. rakousko-španělská BVP ASCOD, která se též ucházela o místo v Armádě České republiky, ale z různých důvodů neuspěla. TheDefensePost uvádí, že Litva koupila 42 kusů za 8,3 miliard korun, jedno tedy v přepočtu za 197 milionů korun.

VOP CZ, s.p. vráží do modernizace a přestavby výrobního závodu 80 milionů korun a aktuálně už probíhá transfer technologií ze Švédska. Největší investice se týká rekonstrukce výrobních hal a vybudování nové pro uskladnění BVP, do níž se jich vejde asi dvacet. Vůbec první CV90 pro českou armádu je potom plánováno na září 2026. Společnost také rekonstruuje venkovní polygon, na němž musí každé vozidlo odjezdit 10 až 15 kilometrů.

Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo

Na tom dojde k úpravě některých povrchů, vytvoření sklonů, nerovností apod., aby bylo co nejlépe simulováno reálné bojové prostředí. Přípravy na výrobu CV90 jsou v plném proudu i přesto, že Ministerstvo obrany ČR čelilo v dubnu tohoto roku nařknutí ze strany ANO, že se na výrobě málo podílí český průmysl – to však ministryně obrany odmítla.

Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila CV90 již dříve s tím, že všechna vozidla určená pro naši armádu vychází z nejmodernější verze, a došla k závěru, že bude mít dokonce sílu, aby vyhrála boj s nejlepším ruským tankem a aktivní výzbroji, a sice s T-90M. Do toho by se ideálně dostat nemělo, ale pokud by to hrozilo, rozhodně by nezůstalo bezbranné.

Článek CV90 pro ČR jsou extrémně drahá, armáda mohla ušetřit 45 milionů na každém BVP, kdyby zvolila ASCOD. Byl ovšem horší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

YPR-765 PRI podpořilo útok kanonem

Video, které můžete vidět níže, začíná v okamžiku, kdy je jednotka shromážděná za bojovým vozidlem pěchoty, které Armádní Zpravodaj identifikoval jako YPR-765 PRI, a do něhož se dle WeaponSystems vejde sedmičlenný výsadek. Pěšáci nejspíše právě sesedli a drželi se v bezpečí za ním, stříleli z útočných pušek, zatímco je osádka vozidla podporovala palbou kanonu ráže 25 mm umístěného ve věži. Po chvíli ale pěšáci pozici opustili a přemístili se na stranu do obsazených zákopů, kde nalezli úkryt a pokračovali v palbě na nepřítele.

Video: když si ruští vojáci s BMP-1 nehlídají záda, mohou jim do nich vpadnout Ukrajinci a všechny je postřílet silným kanonem

Bitva byla evidentně intenzivní, přičemž k výhře kanon vozidla ani útočné pušky nestačily. Vojáci si proto pomohly reaktivním granátometem RPG-7, jehož obsluha s sebou měla několik střel, a i když jich měla více druhů, používala opakovaně střelu OG-7V. Armádní Zpravodaj ji poznal podle klasického tyčovitého tvaru. Wikipedia uvádí, že má fragmentační hlavici s 210 g výbušniny, a určena je hlavně proti pěchotě. Jak bitva dopadla, není z videa poznat – stejně jako mohla skončit úspěchem, mohli být útočníci odraženi a zahnáni na ústup.

Útok ukrajinského výsadku a vozidla YPR-765 PRI

Článek Záběry z akce: ani když se ukrajinští vojáci schovají za BVP a udeří na nepřítele granátometem, nemusí zákopovou bitvu vyhrát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kurganěc-25 bylo představeno před 10 lety

Vývoj vozidla Kurganěc-25 začal nejspíše někdy kolem roku 2010 a poprvé bylo představeno v roce 2015, uvádí Wikipedia. Mělo se stát náhradou za bojová vozidla pěchoty BMP-1 a BMP-2, a též jako transportér za MT-LB. Odvozené je od platformy Armata, ale je lehčí – hmotnost základního vozidla se pohybuje kolem 25 tun. Kurganěc je navíc modulární, což znamená, že by mělo sloužit i jako nosič pro různé zbraňové platformy a v dalších úlohách.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Ruská armáda již opakovaně oznamovala jeho zavedení do výzbroje, ale ani v roce 2025 neexistovaly žádné zprávy o sériové výrobě. ArmoredWarfare uvádí, že jedním z důvodů opožďování byly problémy s vývojem motoru pro něj určený; dalším pak skutečnost, že se ruské vedení rozhodlo pro modernizaci vozidel BMP-2 a na nové vozidlo tak nebyly dostatečné kapacity. Navíc za situace, kdy je vyráběno i BMP-3, které má být levnější.

Instalace aktivního systému ochrany

Pokud někdy ruská armáda Kurganěc-25 do výzbroje zavede, bude nejspíše srovnatelný se západními BVP, domnívá se Armádní Zpravodaj. Má tříčlennou osádku a prostor pro 8 vojáků, kteří vystupují po rampě v zadní části, jak je běžné u západních protějšků. Základní pancíř by je měl potom chránit proti střelám z ručních zbraní a střepinám, a též lze instalovat přídavné modulární pancéřování a systém aktivní ochrany, uvádí ArmyRecognition.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Kurganěc-25 má věž osazenou rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů se spřaženým kulometem ráže 7,62 milimetrů, a dále disponuje odpalovačem dvou řízených protitankových střel Kornet-EM s dosahem až 5,5 kilometrů a schopností „vystřel a zapomeň“. Nechybí mu ani termokamera, laserový dálkoměr a počítačové řízení palby. Pohybovat se pak zvládne rychlostí až 80 km/h, a protože je obojživelné, dosahuje na vodě až 10 km/h.

Článek Kurganěc-25: náhrada za prehistorická BMP a MT-LB se ukázala i na Rudném náměstí, ale zahájení výroby je v nedohlednu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

HJ-10 prorazí i pancíř západních tanků

Protitanková střela HJ-10 je poměrně nová zbraň, jelikož byla vyvinuta teprve před několika lety; žádné údaje o datu jejího zavedení do výzbroje však nejsou dostupné. Wikipedia ji popisuje jako protitankovou střelu schopnou zasahovat cíle na vzdálenost až 10 kilometrů a tandemovou hlavicí probít pancíř o síle až 1 400 milimetrů RHAe. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jí to dává solidní schopnost zničit i moderní západní tanky.

iZdroj fotografie: Uživatel Airbunny / Creative Commons / CC BY-SA

Těžká je 43 kilogramů, takže se jedná o zbraň určenou na nějaké typy pojízdných platforem. ArmyRecognition uvádí, že má pokročilý naváděcí systém založený na kombinaci televizního a infračerveného zobrazování, přičemž jsou data k operátorovi přenášena za pomoci optického vlákna. V případě potřeby je však schopna fungovat i v režimu vystřel a zapomeň, případně může operátor během letu změnit cíl.

ZBD-05 s HJ-10 vypadá nebezpečně

Střela byla v minulosti zaznamenána na vozidle ZBD-04A, ale nejnověji ji čínští konstruktéři umístili také na vozidlo ZBD-05. Armádní Zpravodaj ověřil, že se jedná o vozidlo v základním provedení vyzbrojené kanonem ráže 30 mm, kulomety a dvěma protitankovými střelami HJ-73 s dosahem až 5 km, vysvětluje ArmyRecognition. Jejich nahrazení vyspělejšími a silnějšími střelami HJ-10 tak dělá z vozidla mnohem nebezpečnější zbraň.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Armádní Zpravodaj nevylučuje, že může jít o jednu z cest, jak se čínské ozbrojené síly mohou připravovat třeba na invazi na Tchaj-wan. Jako plovoucí se může k něčemu takovému ZBD-5 velmi dobře hodit, neboť současně uveze výsadek 10 vojáků. Na tchajwanských plážích ale budou jistě čekat i tanky obránců včetně M1A2 Abrams. Schopnost na ně zaútočit a prorazit jejich pancíř na dlouhou vzdálenost by tak byla vítaným benefitem.

Článek Drsné čínské kladivo na západní tanky: protitanková střela HJ-10 nové generace prorazí cokoliv, co se jí na bojišti postaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-55 mělo pojmout až 10 vojáků

Armádnímu Zpravodaji se podařilo dohledat fotografii vozidla na základě T-55 označovaného jako jako BMP-55. Defence-Blog uvádí, že mělo být vyvinuté Charkovským závodem na opravy obrněných jednotek, ale údajně se nikdy neúčastnilo bojových operací. Má být přitom schopné odolat reaktivním granátům z RPG-7, a kromě tříčlenné osádky pojme 10 vojáků, kteří mohou vystupovat zadní rampou. Není však přesně jasné, jak je vozidlo vyzbrojené.

Rare BMP-55 prototype somewhere in Ukraine. The BMP-55 was an attempt to create a heavy APC on T-55 chassis. The engine was moved to the front and the entire vehicle was uparmored to be RPG-resistant (except for the rear), never mass produced #ArmoredWarfare pic.twitter.com/zSEoIF5lbr

— Armored Warfare (@ArmoredWar) April 22, 2025

Podle dostupných zpráv bylo BMP-55 projektem, jak možným zájemcům zajistit bojová vozidla s poměrně slušným stupněm ochrany – rozhodně vyšším, než poskytuje třeba sovětské široce rozšířené BMP-1 nebo BMP-2. Nakonec ho ovšem nikdo nekoupil, i když existuje jedno podobné vozidlo, které je ve výzbroji a účastnilo se s úspěchem bojových operací. Jde o izraelský Achzarit vyrobený z tanků T-55 ukořistěných během válek s arabskými sousedy.

Izraelci povýšili šrot na novou úroveň

Tank T-55 byl vyráběn od 50. let 20. století a vyprodukován byl v obrovském množství, přičemž se ocitl ve výzbroji mnoha zemí odebírajících sovětskou výzbroj. WeaponSystems uvádí, že má čtyřčlennou osádku a jeho hlavní zbraní je kanon ráže 100 milimetrů. V současnosti jde již o zastaralou zbraň neschopnou prorazit pancíř moderních tanků, a navíc ani ochrana tvořená ocelovým pancířem již nedostačuje současným požadavkům.

Poctivý kus sovětského dědictví, tank T-55, slouží jako základ pro těžce obrněný izraelský transportér Achzarit; má tak rychlost i prostupnost

Izrael z něj odstranil věž, což je i u BMP-55, a změnil uložení motoru. Wikipedia uvádí, že na trup pak instaloval reaktivní pancéřování, a v přední části má vydržet i zásah z kanonu ráže 125 milimetrů. Uvnitř izraelské modifikace je kromě tříčlenné osádky prostor pro 7 vojáků. Ve výzbroji má Achzarit 3 kulomety a opakovaně se osvědčil i v bojích v městském terénu, kde hrozí nebezpečí od bojovníků s protitankovými zbraněmi.

Článek BMP-55 byl unikátní ukrajinský prototyp BVP na základě starého tanku T-55. Úspěchu se nedočkal, i když vypadal slibně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani početný útok nebyl žádným překvapením

Video, které můžete zhlédnout níže, zobrazuje útok, jehož se měly účastnit 3 tanky, 18 obrněných vozidel včetně BVP a transportérů, a také 41 motocyklů. Záznam dokazuje, že obránci věděli o útočnících díky průzkumným dronům už od začátku, takže se na ně mohli připravit. Armádní Zpravodaj soudí, že proti nim použili různé typy sebevražedných dronů, ale záběry nepochází z jejich kamer. Minimálně ve dvou případech je také na videu zřetelné, že techniku zasáhly neupřesněné protitankové střely. Zničena byla dvě BVP a šest MT-LB.

Jihokorejská BVP AS21 Redback jsou na úrovni českých CV90. S klidem mají zvládnout i soupeře v podobě ruského BMP-3

Minimálně jedno z bojových vozidel pěchoty bylo BMP-2; Armádní zpravodaj ho identifikoval dle kanonu ráže 30 milimetrů. Wikipedia uvádí, že jde o jeho hlavní zbraň a může v něm jet kromě tříčlenné osádky i 7 plně vyzbrojených vojáků. Vozidlo MT-LB je pak pásový transportér původně zkonstruovaný jako dělostřelecký tahač, uvádí ArmyRecognition, ale slouží v různých úlohách. Neposkytuje ovšem příliš veliký stupeň ochrany.

Zastavený mohutný ruský útok s 21 obrněnci a 41 motocykly

Článek Video: ani obří ruský útok s 21 obrněnci za podpory 41 motocyklů uspět nemusí, pokud čelí dronům a protitankovým střelám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tulpar-S uveze 8 vojáků výsadku

Bojové vozidlo Tulpar-S je pravděpodobně menší variantou již existujícího vozidla Tulpar od společnosti Otokar, které bylo podle Wikipedie navrženo v roce 2011, má být dlouhé 7,23 metrů a v základním provedení vážit 32 tun. Nové Tulpar-S je ovšem podle všeho mnohem menší, výrobce ho popisuje jako pásové vozidlo o délce 5,7 metrů a hmotnosti 17 tun. Má mít přitom dvoučlennou osádku a v zadní části místo pro výsadek 8 vojáků.

iZdroj fotografie: Uživatel Swadim / Creative Commons / CC BY-SA

Tulpar-S je modulární, takže může sloužit v mnoha úlohách, například jako bojové vozidlo pěchoty s různou výzbrojí, obrněný transportér, sanitní vozidlo, ale i nosič moha typů zbraní, což dnes běžně moderní podvozky umožňují. Na silnici má přitom dosahovat rychlosti až 70 km/h při dojezdu až 600 kilometrů, a rovněž je schopné plavby rychlostí až 8 km/h.

Výzbroj Tulpar-S je podobná jako u Bradley

Ve formě bojového vozidla pěchoty ho Otokar testuje s bezosádkovou věží vybavenou kanonem ráže 25 milimetrů, uvádí ArmyRecognition. Jeho typ sice není specifikovaný, ale Armádní Zpravodaj odhaduje, že by mohl používat stejnou munici a mít podobné parametry jako kanon na americkém bojovém vozidle M2 Bradley. Věž je také vybavena systémem denního i nočního vidění a umožňuje instalaci dalších zbraní, třeba protitankových řízených střel.

Americe vzniká v Turecku tak velká konkurence, že si může Saúdská Arábie koupit 100 letounů TAI TF Kaan namísto F-35

Vozidla z rodiny Tulpar by měla poskytovat ochranu proti munici do ráže 25 mm, minám a nástražným náložím, takže se může Tulpar-S parametry rovnat mnoha západním BVP, i když některá mívají o něco vyšší stupeň odolnosti. Záležet to však bude i na kvalitě různého vybavení, jelikož je otázkou, zda ho Turci osadí například systémy, s jejichž pomocí by se mohlo vypořádat s drony, protože ty dnes představují pro BVP smrtelné nebezpečí.

🇹🇷Türkiye unveils Tulpar-S IFV with unmanned turret

Türkiye’s Otokar unveils the Tulpar-S Infantry Fighting Vehicle with an unmanned turret, featuring a 25mm dual-feed cannon, thermal optics, and support for machine guns or anti-tank missiles. Amphibious and modular, it… pic.twitter.com/APX4ogUNmq

— Caliber English (@CaliberEnglish) April 11, 2025

Video s vozidle Tulpar-S

Článek Nová varianta tureckého bojového vozidla pěchoty Tulpar-S se směle vyrovná západním protějškům. Má silnou výzbroj i ochranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-3 je to nejlepší, co Rusko má

Konstrukce BMP-3 pochází již z konce 80. let 20 století, uvádí Wikipedia, ale pravdou zůstává, že začalo být ve větším počtu zařazované do ruské armády až mnohem později, a to v různých opravených variantách. V současnosti jde o nejmodernější bojové vozidlo pěchoty ve výzbroji, a i když nedosahuje kvalit moderních západních protějšků, rozhodně je mnohem lepší než stará sovětská BMP-1 a BMP-2 co do ochrany osádky, tak i výzbroje.

Prototype cage armor by Omsk Higher Tank Engineering School shown on a BMP-3 in 2025.
And if you look on picture 2, you will notice that cage armor is blocking the rear hatch.
Making it impossible to dismount. pic.twitter.com/TIb00uVR08

— T-90K (@T_90AK) February 26, 2025

Instalace slat mříží a grilu je dle redakce Armádního Zpravodaje reakcí na bojové zkušenosti. Mříže přivedou k výbuchu protitankovou střelu nebo kumulativní hlavici sebevražedného dronu ještě před pancířem, čímž její sílu oslabí – a podobně funguje i gril proti dronům. Pomoci to rozhodně může, dokonce i několikrát po sobě, ale pravdou zůstává, že i útok s tanky a vozidly může být odražen, ačkoliv mají podobné úpravy. Vozidlo zkrátka nikdy nejde doslova obalit celé a zkušený operátor dronu je cvičený k tomu, aby si našel případnou mezeru.

BMP-3 je rychlé a zvládá i plavat

BMP-3 je vozidlo s tříčlennou osádkou a místem pro výsadek až 7 vojáků, kteří mohou vystupovat zadními dveřmi, ale ne rampou, jako je tomu u mnoha moderních BVP. ArmyRecognition uvádí, že je 7,14 metrů dlouhé a jeho hmotnost činí 18,7 tun, i když s přídavnými mřížemi a nainstalovaným dronem bude pravděpodobně o něco těžší. Na silnici je schopné dosahovat rychlosti až 70 km/h, ale při plavbě na vodě 10 km/h, a dojezd až 600 kilometrů.

Jihokorejská BVP AS21 Redback jsou na úrovni českých CV90. S klidem mají zvládnout i soupeře v podobě ruského BMP-3

Vozidlo má disponovat vyspělým řízením palby, laserovým dálkoměrem i systémem nočního vidění, i když otázkou je, jaké má parametry. Hlavní zbraní jsou dva kanony – jeden rychlopalný ráže 30 milimetrů a druhý ráže 100 milimetrů, který je schopný střelby explozivní municí nebo protitankovou střelou 3UBK10. Wikipedia uvádí, že ta by měla mít dosah až 5 kilometrů a je schopná prorazit pancíř o síle 550 milimetrů RHAe. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to ale rozhodně nestačí ke zničení moderních západních tanků.

2nd batch of BMP-3 in 2025 has been dispatched, according to HP Systems. This time vehicles were equipped with EW systems. Rostec claims the production volume was increased by 10% compared to the first months of the year. Actual size is not shown though https://t.co/eauscbsdgL pic.twitter.com/o16Gf7GtMg

— D’Mithridates (@Rhaescuporis) April 10, 2025

Nová BMP-3 se slat mřížemi a grily na videu Rostecu

Článek Nová BMP-3 s „grily“ přímo z továrny mohou odolat i několikrát, ale přežití jim to zdaleka nezajistí. Navíc to komplikují posádce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo musí drahá BVP modernizovat

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že na věc upozornil již vloni tehdejší opoziční politik Ingo Gädechense působící v CDU/CSU. Zabýval se ne právě povedeným cvičením obrněných sil Bundeswehru, během něhož došlo za jediný den k vyřazení 18 BVP Puma. Což je ostudné, neboť jsou dnes páteří německé armády a patří j nejdražším na světě.

Ukrajinci odvrátili pád Pokrovsku. Celý měsíc bojovali o strategickou obec, která by Rusům umožnila postup. Zničili i jejich sabotéry

Jeden kus vyjde vpravdě na úctyhodných 17,1 milionů eur, tedy 426 milionů korun. Koncepce samotného vozidla, která má posádce zajistit vše na maximum včetně ochrany, průzkumu bojiště a palebné síly, a zároveň si udržet hmotnost pro transport letadlem, je však problémová a trpí mnoha neduhy.

iZdroj fotografie: Uživatel Hohum / Creative Commons / CC BY-SA

Mělo by se přitom jednat na papíře o světovou špičku. První vozidla dostal Bundeswehr teprve v roce 2015, kdy měla nahradit dosluhující Mardery ze 70. let minulého století. Zatím však zůstávají páteří pancéřových granátníků a pro 229 dodaných Pum se chystá program modernizace za další miliardy eur.

Pařáty byrokracie jsou neúprosné

Co konkrétně stálo za kusem ostudy během cvičení 10. pancéřové divize u Münsteru v roce 2022? Překvapivě v několika případech i hasící přístroje, kdy v některých vozidlech došlo k požáru kabelů. K hašení byly dříve v tancích a vozidlech halonové hasící přístroje, které spolehlivě podobné požáry zvládaly.

Ukrajinští mariňáci překazili Rusům překročení hranic a nedali jim šanci přežít. Na stejném místě, jako už několikrát (video)

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že byly halony dříve užívány nejenom v hasících přístrojích, ale i klimatizacích, chladírnách a výrobních procesech se sníženou teplotou. Jenomže obsahují atomy floru, chlóru a uhlovodíků (CFC), které byly identifikovány jako látky poškozující ozonovou vrstvu. Od roku 2009 se tak dle nařízení Evropské unie nesmí tyto látky vyrábět a bez povolení používat – což dopadlo i na armádu.

iZdroj fotografie: Uživatel Motorpferd / Creative Commons / CC BY-SA

Německé ozbrojené síly měly do roku 2020 výjimku a mohly i nadále halonové hasící přístroje a automatická hasící zařízení používat, ale po jejím vypršení už německé ministerstvo obrany o prodloužení nepožádalo, načež došlo k nahrazení halonů klasickými ABC práškovými přístroji.

Životy vojáků i samotná BVP v ohrožení

Jak se však názorně ukázalo, tyto přístroje nejsou pro armádu a její techniku vhodné. Zatímco halonové dokáží přesně uhasit požár a rozptýlit se tak, aby už po jeho zažehnání nedošlo k ovlivnění zbytku techniky či její bojeschopnosti. Armádní Zpravodaj upozorňuj, že by tak BVP Puma mohlo pokračovat v boji, nebo být alespoň i s posádkou evakuováno z bojiště.

Záběry svědků ukazují, jak si Rusové opět sestřelili vlastní vrtulník. Šlo o chybu vojáků, kteří si ho spletli s nepřátelským letounem

Naopak užití práškového hasícího přístroje je sice ekologické a nepoškozuje přírodu, ale efekt na vozidlo a nepřímo na posádku může být fatální. Hmota z práškového hasícího přístroje se totiž nevypaří, ale dostane se do každé spáry, což je velmi zhoubné pro elektroniku, takže pokud dojde k jeho použití, vozidlo tím zůstane nepoužitelné – už jenom proto, že mohou přestat fungovat detekční přístroje, které jsou jinak precizní.

iZdroj fotografie: Armáda USA

Bojové vozidlo pěchoty Puma tak zůstane stát a vypadnou mu nejspíše i mnohé zbraně, navíc se už z místa samo nedostane. A reakce ministerstva na situaci, kterou kritizoval i německý kontrolní úřad? Tvrdí, že práškové přístroje zvládají požáry jak pevných, tak kapalných látek, a neexistuje k nim alternativa. Běžně jsou prý používány i v civilním sektoru – redakce Armádního Zpravodaje e shoduje, že úředníci nereflektují, že je situace na bojišti jiná.

Článek Byrokracie EU a zelené šílenství mohou zabíjet vojáky. Hezky to ukazuje příklad z Německa s jedním z nejdražších BVP na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-3 vede v dynamice a plavbě

Velké vystřízlivění o schopnostech ruského BMP-3 musela přinést studie, na níž se odvolává příspěvek analytika Andrie Tarasenka. Vychází z výsledků výzkumného ústavu obrněných vozidel v Kubince u Moskvy, který moderní ruské vozidlo porovnával s ukořistěným americkým M2A2 Bradley. Armádní Zpravodaj soudí, že to rozhodně dává větší smysl než nesmyslné srovnání M113 a BRT-82A. Z 5 hlavních porovnávaných parametrů propadlo BMP-3 hned ve 4, svého západního konkurenta překonává jenom v dynamice a schopnosti zdolat vodní překážky.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Jednou ze zásadních slabin BMP-3 má být ochrana. M2 Bradley je třeba lepší v odolnosti proti minám, a dokonce i z boku odolá některým projektilům ráže 30 milimetrů a mnoha granátům vypáleným z RPG-7. Může o tom svědčit i základní hmotnost vozidel. BMP-3 je těžké 18,7 tun, uvádí Wikipedia, zatímco M2 Bradley 27,6 tun, ačkoliv se může hmotnost u různých vozidel měnit třeba v závislosti na montáži různých typů přídavného pancéřování.

Dvojnásobná penetrace amerického kanonu

Na čem ruské BMP-3 také pohořelo, je výzbroj. Studie uvádí, že penetrace kanonu ráže 25 mm amerického vozidla je dokonce dvojnásobná než u ruského ráže 30 mm. Ale nutno dodat, že o dalších zbraních se již nezmiňuje. Armádní Zpravodaj připomíná, že má BMP-3 také kanon ráže 100 mm střílející explozivní granáty a protitankové řízené střely, potvrzuje ArmyRecognition. M2 Bradley pak odpalovač dvou protitankových střel TOW, uvádí WeaponSystems.

Satelitní snímek dokazuje zničení ruského bombardéru Tu-22M3, který byl pro Ukrajinu obrovskou hrozbou. Rusové to nepřiznali

Slabiny ruského vozidla se ukázaly i v ergonomii. Velkým kladem M2 Bradley je zadní rampa, po níž může sestupovat výsadek vojáků, a větší vnitřní bojový prostor. Údajně je však mnohem lépe uděláno i z hlediska údržby, kdy technici mají do jeho vnitřku mnohem lepší vstupy a mnohem snáze mohou vyměnit klíčové komponenty, což podle názoru Armádního Zpravodaje může značně zrychlit údržbu a udržet větší počet vozidel bojeschopných.

Článek Tvrdé vystřízlivění: ruská studie ukořistěného M2A2 Bradley potvrdila, že je ve 4 z 5 schopností lepší než BMP-3. Boj by byl nerovný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konstrukce není nová, vychází z Piranha V

Vozidlo Dragon je vyráběno španělským konsorciem TESS Defence, ale nejde o žádnou unikátní konstrukci. Armádní Zpravodaj ověřil na Wikipedii, že vychází z vozidla Piranha V švýcarské společnosti MOWAG, které je už zavedeno v několika západních armádách. Jde o osmikolové obrněné vozidlo a ve verzi Dragon je na něm bojová věž Guardian 30. Koncepcí se tak neliší od mnoha podobných – a například jeho ruským protějškem je BTR-82A.

iZdroj fotografie: TESS Defence

Hlavní zbraní Dragonu je rychlopalný kanon ráže 30 milimetrů Bushmaster, tedy stejná zbraň, jakou má třeba český Pandur. Stejně jako on je vybaven řízenými protitankovými střelami Spike LR2 schopnými ničit cíle na vzdálenost až 5,5 kilometrů, což je oproti ruskému protějšku výhoda, jelikož ten podobnými střelami nedisponuje. K dispozici má jenom kanon ráže 30 milimetrů a kulomet, uvádí Army-Technology.

Základní ochranu lze ještě navýšit

Konsorcium popisuje VCR 8×8 Dragon jako vozidlo s vysokým stupněm ochrany. Podle dostupných informací je schopné ze všech stran odolat munici do ráže 14,5 milimetrů, ale úroveň ochrany lze ještě zvýšit instalací modulárního pancéřování. Vozidlo má disponovat varovným zařízením při zaměření laserovým paprskem používaným k navádění mnoha typů zbraní a zároveň být připravené na případnou instalaci systému aktivní ochrany. Armádní Zpravodaj soudí, že to je do budoucna u většiny obrněných vozidel nejspíše nutnost.

BTR-82A vs. M113: nesmyslné srovnání v propagandistickém pořadu, ruský transportér nemůže být americkému konkurencí

Hmotnost vozidla je 30 tun, má 3člennou osádku a v zadní části prostor pro 8 pěšáků. Ti vystupují v zadní části vozidla, což je oproti ruskému BTR-82A opět výhoda, jelikož to má výstup do strany, což poskytuje vojákům mnohem menší ochranu. Dragon se dokáže pohybovat rychlostí až 100 km/h a dojezd na plnou nádrž činí 600 kilometrů. Kromě verze bojového vozidla pěchoty může existovat třeba ve verzi průzkumné, ženijní, vyprošťovací a několika dalších.

Článek Španělské bojové vozidlo pěchoty Dragon má solidní palebnou sílu i ochranu. Ruský protějšek rozhodně překonává ve více směrech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V ČR sice Lynx neuspěl, ale má co nabídnout

KF41 Lynx je v České republice poměrně známé, protože patřilo mezi uchazeče o zakázku na nová BVP české armády, ale neuspělo – porazilo ho totiž švédské CV90, z nichž bude přes 200 postaveno u nás, jak Armádní Zpravodaj psal. Neznamená to však, že by bylo méně kvalitní – opak je pravdou. Jednou z jeho předností je veliká modularita, jak jsem zjistil na stránkách společnost Rheinmetall, díky níž ho lze používat s různými úpravami a nástavbami v mnoha rolích. Také proto si ho zjevně zvolila maďarská armáda, kde už začne brzy sloužit.

iZdroj fotografie: Rheinmetall Defence / Creative Commons / CC BY-SA

Bojové vozidlo pěchoty Lynx je jedním z nejnovějších na světě, jeho původní varianta KF31 byla veřejnosti představena v roce 2016, KF41 pak o dva roky později, jak potvrzuje Wikipedia. Má to být jedno z nejlépe chráněných BVP na současném trhu, i když bude podle mě vždy záležet například na úrovni přídavného pancéřování nebo instalaci systému aktivní obrany. Obecně je známo pouze to, že by KF41 Lynx mělo být odolné proti munici střední ráže a poskytovat vysokou ochranu proti výbuchům min a nástražných náloží.

Výzbroj KF41 Lynx záleží na verzi, je variabilní

Parametry vozidla se liší podle toho, v jaké konfiguraci je postaveno. Z technické prezentace jsem zjistil, že váží od 34 do 50 tun a může mít odlišnou výzbroj – nejčastěji bývá vyzbrojeno věží s kanonem ráže 35 mm a koaxiálním kulometem, ale kanon může mít ráži i 30 mm, s nímž se KF41 Lynx ucházel o zakázku u AČR. Sloužit pak může i jako nosič minometu a později by měl dorazit i s kanonem ráže 120 mm. Známé jsou jsou však i varianty, kdy s modulem Skyranger slouží jako systém PVO, který má opět objednaný Maďarsko.

Rheinmetall vytvořil BVP Lynx „nové generace“, které patří k nejlepším. Česko ho přesto odmítlo, úspěch má ale v Řecku nebo Maďarsku

V konfiguraci klasického BVP má KF41 Lynx tříčlennou osádku a v zadní části prostor pro 8 členů výsadku, který vystupuje po zadní výklopné rampě. Jeho maximální rychlost je pak kolem 70 km/h a lze předpokládat, že se objeví ve více armádách, neboť Rheinmetall poskytuje licence na jeho výrobu. Je to i příklad Maďarska, případně Ukrajiny, kde jsou vozidla produkována. Objevit by se pak měla i ve výzbroji řecké nebo rumunské armády.

Článek 1. maďarský prapor bude složený z bojových vozidel pěchoty KF41 Lynx, která AČR odmítla a dala přednost jiným se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jugoslávie získala pomoc z Československa

Příběh M-80 se začal psát v polovině 60. let 20. století, kdy Jugoslávie hledala nové BVP. Bělehrad měl v té době výborné vztahy s Prahou, a proto byla navázána spolupráce – Čechoslováci měli totiž přístup k plánům nového sovětského BVP-1, nicméně po srpnu 1968 veškerá spolupráce skončila. Jugoslávci se však v moderní konstrukci více než inspirovali a M-80 byl někdy považován za pouhou kopii, i když se jednalo o svébytnou konstrukci.

SOKO J-21 Jastreb: jak se z holuba stal jestřáb, který se mohl vrhnout na NATO i varšavský pakt. Jugoslávci se mohli oprávněně chlubit

Samotný vývoj M-80 začal v roce 1969. Vnější podobnost s BVP-1 byla jasná i laikům, ovšem hnací mechanismus a koncepce výzbroje byla západní. Více než inspirací jí byly francouzský OT AMX-10P a západoněmecký Marder. Francouzi dokonce dodali k M-80 první motor Hispano Suiza HS-115-2 o výkonu 188 kW (256 koní). Roku 1975 pak byly prototypy sešité poněkud horkou jehlou představeny veřejnosti na přehlídce k 30. výročí konce 2. světové války.

iZdroj fotografie: Uživatel Srđan Popović/ Creative Commons / CC BY-SA

Práce na něm pak ještě pokračovaly a do výzbroje se M-80 dostal předběžně v roce 1978. Bylo to však typicky socialistické řešení – zdaleka nebyl hotov, jenomže musel být splněn stanovený plán. Až roku 1981 byla proto zahájena výroba vylepšené verze. Hlavní změnou byl motor, namísto francouzského byl nasazen licenčně vyráběný německý Daimler-Benz OM403 v Jugoslávii vyráběný jako FAMOS 10V003 s výkonem 231 kW (315 koní). Teprve roku 1983, tedy 8 let od prototypů, mohl být označen za bojeschopný a byl přijat jugoslávskou armádou.

Kombinace východní a západní výzbroje

M-80 měří 6,42 metrů na délku, 2,90 metru na šířku a 2,20 metru na výšku. Hlavní vnější rozdíl oproti sovětskému BVP-1 je v tom, že je o 30 cm kratší a má místo čtyř pojezdových kol pět. Aby byla udržena hmotnost v přijatelných limitech, byla jeho korba vyrobena z hliníku posíleným boridem titanu. Díky tomu bojové vozidlo pěchoty M-80 vážilo 13,8 t a sílu pancíře mělo mezi 9 a 14 mm. V terénu je mimochodem velmi mrštné a na silnici vyvine rychlost až 65 km/h, kdežto na vodě až 7 km/h. Jeho dojezd pak vychází mezi 350 a 550 km dle verze a motoru.

Josifovi Stalinovi naháněl hrůzu jediný, a to jugoslávský prezident Josip Broz Tito; i když byl tak „veliký“, jeho moci se vzepřel

Koncepce výzbroje byla zajímavou kombinací západní a východní fylozofie. Zatímco BVP-1 mělo ve věži poloautomatický kanón 73 mm 2A28 Grom, Jugoslávci šli západní cestou a nainstalovali původní francouzský letecký Hispano Suiza HS-804M55, tedy v jugoslávské licenci M55. Jeho kadence byla 650 až 750 ran za minutu a měla zásobu 400 nábojů. Její hlavní výhodou bylo, že oproti sovětské těžší zbrani byl schopen pálit s větší elevací, navíc i proti letícím cílům.

iZdroj fotografie: Uživatel Srđan Popović/ Creative Commons / CC BY-SA

Další výzbroj však byla v jednomístné věži východní provenience. Vedle M55 se nacházel koaxiální kulomet M-86, tedy licenční sovětský RPK s 2 000 náboji, nebo dvojitá odpalovací zařízení na dvě protitankové střely 9M14M Maljutka (ve vozidle byly ještě čtyři zásobní). Posádku tvořili tři muži – velitel, řidič a střelec, výsadek pak až sedm mužů, kteří opouštěli M-80 dveřmi vzadu. Ve výbavě nechybělo ani noční vidění a dýmotvorné zařízení.  

Trnitá jugoslávská cesta a dnešní odraz

Osud M-80 jakoby kopíroval i strasti nebohé Jugoslávie. S novým obrněncem měl Bělehrad obrovské plány, nabízel jej i v zahraničí a především v Africe a na Blízkém východě způsobil vlnu zájmu. Nakonec se však žádný obchod nekonal a ve ztracenu se ocitly i velkolepé plány, které s vynikajícím podvozkem jugoslávská armáda měla. Do výroby šly nakonec pouze velitelské verze M-80AKC a M-80AKB s rozšířenou komunikační výbavou.

Slabosti sovětského T-72 si Jugoslávci brzy uvědomili, a tak svůj M-84 značně překopali; poslední jugoslávský tank v boji exceloval

V ověřovací sérii skončil projekt M-80A1 s novou věží Vidra (Vydra) od firmy Zastava, k níž opět přispěli českoslovenští odborníci. Tentokrát v ní měl být výkonný automatický 30mm kanon M86, ovšem po desetikusové pokusné sérii vše skončilo a stejně tak dopadla i zaminovávací verze MOS. Nejpokročilejší a nejrozsáhlejší úpravou měl být protiletadlový systém Foka se dvěma 30mm protiletadlovými kanony Zástava a zaměřovacím systémem Motorola, jenomže po čtyřech prototypech došlo k rozpadu země a sérová výroba ani nezačala.

iZdroj fotografie: Uživatel Srđan Popović/ Creative Commons / CC BY-SA

Do rozpadu Jugoslávie sjelo z výrobních linek celkem 1 000 kusů M-80 a po jejím rozdělení zůstaly ve všech nástupnických zemích. Chorvatsko se 128 kusy a Slovinsko s 51 kusy se přitom M-80 pomalu zbavují a část jich darovaly Ukrajině, zatímco Srbsko se snaží svou flotilu čítající kolem 320 stárnoucích M-80 modernizovat – nová verze M-80AB1 má například vylepšený pancíř, dálkově ovládanou věž a pozorovací zařízení.

Článek Jugoslávský úspěch, který neskončil nejlépe – BVP M-80 spojovalo to nejlepší z východu i západu a mělo československou stopu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok 2 tanků a 3 BVP skončil neúspěchem

Jak lze vidět na videu níže, útok obrněné techniky může průzkumný dron zaznamenat již na velkou vzdálenost. MilIn uvádí, že v tomto konkrétním případě poslali Rusové do akce 2 tanky a 3 bojová vozidla pěchoty, a záběry ukazují, jak se technika dostala pod palbu. Není ale jasné, zda lze zásahy připisovat útoku sebevražedných dronů, nebo protitankových střel. Např. ukrajinská Stugna-P je schopná zasáhnout cíle až na 5,5 km, uvádí Wikipedia.

Video: ani ruský tank, ani ruský raketomet zřejmě neobstojí, pakliže se na ně zaměří drony, které naletí ze správné strany

Rusové ztratili v útoku minimálně 1 tank a 1 obrněné vozidlo pěchoty, kdežto zbylá technika se stáhla. Typ tanku nelze rozeznat, ale BVP bude podle přídě BMP-1 nebo modernější BMP-2 vyzbrojené kanonem ráže 30 milimetrů, uvádí ArmyRecognition. Má tříčlennou posádku a místo pro 7 vojáků výsadk, a je vidět, jak se části pěšáků podařilo vozidla opustit, načež se snažila rozptýlit se v terénu. Tam si ji ovšem podaly drony, které byly podle všeho vybaveny termovizí, takže vojákům nepomohlo, ani když se schovali pod stromy.

Článek Video: i když zkusí Rusové zaútočit 2 tanky a 3 doprovodnými vozidly, nemusí ani dojet k cíli. Několika údery je mohou obránci zastavit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejdříve padlo čelní BVP, poté zbytek

Na videu níže můžete vidět záběry z jednoho ruského útoku, o němž obránci věděli již od začátku díky průzkumným dronům. MilIn uvádí, že do něj Rusové poslali bojová vozidla pěchoty doprovázená třemi tanky; obránci se naopak spoléhali na průzkumné a sebevražedné drony. Jako první pak díky nim padlo čelní BMP-1, v němž je běžně 3členná osádka a 7 pěšáků, uvádí Wikipedia. Vojáci se následně rozptýlili do terénu, ale není jasné, co se s nimi stalo.

Video: ani 3 nejlepší ruské tanky T-90M nemusí zaručit úspěch, zatímco jejich doprovod může doslova roztrhat kazetová munice

Později se obránci zaměřili i na tanky, které i když byly kryté protidronovými zábranami, dokázali najít v jejich ochraně mezery. Na jednom ze záběrů je vidět, jak dron naráží do motorového prostoru tanku a znehybní ho tak – ten se následně stává snadným cílem pro další útoky, přičemž si operátoři vybírali ta nejzranitelnější místa. Podle umístění reaktivního pancíře se nejspíše jednalo o tank T-72B3M, k němuž ArmyRecognition uvádí, že jde o nejlepší modernizaci T-72. Ovšem když operátor dronu ví, kam ho zasáhnout, bez problému ho zničí.

Článek Video: ani když vedou útočnou kolonu 3 moderní ruské tanky a BVP, nemusí to zajistit úspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CV90 je odolné a zničí klidně i tank T-90M

Ukrajinská armáda již některými vozidly CV90 disponuje, jedná se konkrétně o verzi Strf 9040C, k níž Wikipedia uvádí, že se vyznačuje i mohutným přídavným pancéřováním. To sice snižuje počet vezených členů pěchotního výsledku na 6, ale na druhou stranu je vozidlo pověstné svou odolností. V ruské armádě v podstatě nemá protějšek, který by se mu mohl rovnat, takže je jasné, že se Ukrajině každé takovéto vozidlo navíc určitě hodí.

iZdroj fotografie: Neil Crawford / Creative Commons / CC BY-SA

CV90 si to může rozdat de facto s každým soupeřem – o tank jako T-90M se může postarat řízená protitanková střela, podle ArmyRecognition půjde nejčastěji o Spike LR, která dokáže zasáhnout cíl do vzdálenosti až 5,5 kilometrů. Silný je však i kanon ráže 40 milimetrů, který sice tank zničit nedokáže, ale může ho vážně poškodit. Mnohem nebezpečnější je pak proti bojovým vozidlům pěchoty a určitě mu není schopno odolat ani nejmodernější ruské BMP-3. Wikipedia uvádí, že má hmotnost 18,7 tun, zatímco hmotnost CV90 je dvojnásobná.

CV90 může mít systém aktivní ochrany

CV90 je velice rychlé vozidlo, které dosahuje na silnici rychlosti až 70 km/h, a k jeho obsluze je potřeba tříčlenná osádka. Kromě pancíře, který by měl s dodatečným pancéřováním odolávat projektilům do ráže 30 milimetrů, disponují některé typy CV90 i systémem aktivní ochrany, což jim může významně pomoci proti řízeným protitankovým střelám. Není ale jasné, zda ho mají nebo budou mít i vozidla působící na Ukrajině.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Osádka vozidla se může spolehnout i na další vymoženosti, třeba moderní řízení palby vybavené termokamerou a laserovým dálkoměrem, což umožňuje rychle identifikovat cíl a zahájit na něj palbu. CV90 má navíc možnost vést palbu proti vzdušným cílům, třeba vrtulníkům a dronům, a ještě bývá vybaveno kulometem ráže 7,62 milimetrů.

Článek Švédská BVP CV90 by Ukrajinu nesmírně posílila. Zničí klidně ruský T-90M nebo BMP-3. Rusko přitom tak silný protějšek nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M113 se silnějšími zbraněmi a pancířem

M113 je standardně vybaven hliníkovým pancířem, který chrání osádku a vezené vojáky před palbou z ručních zbraní, jak uvádí Wikipedia, ale zcela mu schází ochrana shora. Většinou bývá vyzbrojen kulometem M2 Browning ráže 12,7 mm, což je sice daleko za parametry bojového vozidla pěchoty, ale řecké plány se odvíjí od izraelského prototypu M113 RCWS-30 Rafael, uvádí MilIn. Díky tomu dostane vozidlo jak větší míru ochrany, tak větší palebnou sílu.

Video: ani tank nemusí ruské armádě přinést úspěch, pakliže musí čelit zarputilým obráncům, jimž se podaří vletět dronem do BMP-2

Takovou změnou se stává z M113 bojové vozidlo pěchoty, a i když ho nejspíše nelze srovnat s moderním strojem, jakým je třeba CV90 pořizovaný českou armádou, je podle všeho je schopné vyrovnat se třeba ruskému BMP-2. Disponovat totiž bude podobnou palebnou silou i podobnou a v některých ohledech možná i vyšší mírou ochrany. Zničit může dokonce i jakýkoliv tank, jelikož je vyzbrojeno moderními izraelskými řízenými protitankovými střelami Spike, které mají ve verzi LR2 dosah až 5,5 km, uvádí Army-Technology.

Věž má západní kanon Bushmaster II

Změnu výzbroje bojového vozidla pěchoty vzniklého z M113 zajišťuje dálkově ovládaná věž Samson Mk.1 Remote, na níž je kromě protitankových střel Spike i kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů, což je standardní zbraň mnoha západních protějšků. Její efektivní dosah je až 3 km a kadence až 200 ran za minutu. Věž bude dost možná osazena i moderním řízením palby a pravděpodobně i termovizí a dalšími systémy.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Kromě toho má vozidlo na některých místech přídavné pancéřování zvyšující odolnost až proti munici ráže 30 milimetrů, nicméně ve všech místech by měla být min. proti ráži 12,7 mm. Izraelský prototyp M113 RCWS-30 Rafael dostal mimochodem i moderní systém aktivní ochrany Trophy, ne každé BVP z M113 ho ale musí mít. Zatím také není jasné, kolik členů výsadu se do vozidla vejde – ve standardním M113 jich může být až 15 a k obsluze stačí 2 členové osádky.

Článek Starý americký „šrot“, transportér M113, může chytit nový dech díky izraelské modernizaci na BVP. Vyrovná se ruskému BMP-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani přídavná ochrana BMP-3 nepomohla

Jak může dopadnout útok trojice bojových vozidel pěchoty ruské armády, ukazuje video níže. MilIn uvádí, že se o něj pokusila vozidla BMP-3, která se podařilo zničit nedaleko od sebe. Jedná se údajně o práci úderných dronů, čímž je pravděpodobně myšleno sebevražedných, a je jasné, že se proti BVP musel vypravit celý roj. Vozidla jsou vybavena ochranným kitem 688M-SB3KDZ, který má být podle Defence-Ua vyroben z polymeru a chránit proti projektilům velkorážních kulometů – naopak proti dronům je viditelně k ničemu.

Video: „cestu smrti“ vytvořila hrstka dronů, když dostala šanci pohřbít 25 kusů ruské techniky na 300 metrech

Zničení trojice BMP-3 je bezesporu velikým úspěchem, protože jde o nejmodernější bojová vozidla pěchoty sériově vyráběná a nasazená v ruské armádě. Wikipedia uvádí, že jsou vybavena kanonem ráže 100 milimetrů a zároveň i kanonem ráže 30 milimetrů, a ještě dokáží odpalovat protitankové řízené střely. Kromě tříčlenné obsluhy je však v jejich nitru místo i pro sedmičlenný pěchotní výsadek. Vzhledem k následkům je veliká pravděpodobnost, že vojáci uvnitř zničených a hořících vozidel během útoku zahynuli nebo byli vážně raněni.

Článek Video: i když vyrazí do útoku trojice ruských BMP-3, obrannou linii prorazit nemusí a celá může skončit rozprášená na popel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přestavba z rozšířeného vozidla MT-LB

Ačkoliv by mohlo označení BMP-1LB naznačovat, že jde o modernizaci sovětského bojového vozidla pěchoty BMP-1, není tomu tak. Defence-Ua uvádí, že je jeho základem vozidlo MT-LB, tedy původně pásový tahač dělostřelecké techniky, který začal být později využíván například jako obrněný transportér nebo platforma k nesení různých typů výzbroje, uvádí Wikipedia. Ukrajinská přestavba z něj ale dělá přímo bojové vozidlo pěchoty.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

BMP-1LB tedy původní vozidlo MT-LB příliš nepřipomíná, jelikož na něm konstruktéři udělali mnoho změn. MilIn uvádí, že jde v této konfiguraci o stroj s tříčlennou osádkou a místem pro výsadek 7 až 8 vojáků, a jednou ze zásadních změn bylo značné zesílení pancéřování, jelikož MT-LB chrání jenom proti střelbě z ručních zbraní. Ukrajinské BMP-1LB proto dostalo přídavné ocelové pláty a nejspíše je odolné i proti kulometné palbě, což značně zvyšuje jeho šance na přežití. Nicméně jeho ochrana proti minám zřejmě nijak zesílena nebyla.

BMP-1LB má jenom těžký kulomet

Bojové vozidlo pěchoty BMP-1LB je vyzbrojeno dálkově ovládanou věží s kulometem ráže 14,5 mm, který se dokáže postarat i o vozidla se slabším pancéřováním, případně o různé typy lehčího opevnění. Nevýhodou ale může být, že má vozidlo jenom jedinou zbraň, a ač je chráněna štítem proti zásahu, v případě jejího poškození nemá osádka možnost se nadále bránit nebo podporovat vezený výsadek pěchoty. Jinak má ale také systémy nočního vidění.

50letý šrot přeměnili Ukrajinci v účinnou zbraň: BMP-1TS tak dokáže „pocuchat“ i nejsilnější ruské tanky, ale hlavní problém mu zůstal

Není to však jenom dobré; ArmyRecognition uvádí, že se na vozidle vyskytly i některé problémy související především se zvýšením jeho hmotnosti z důvodu přídavného pancéřování, kdy je podvozek prostě přetížený. Projevuje se to hlavně v těžkém terénu, kde se vozidlo pohybuje velice nízkou rychlostí. I přes tento handicap je však takováto výzbroj rozhodně lepší, než kdyby ukrajinští vojáci útočili bez podpory obrněné techniky, a určitě předčí i možnost, že by je doprovázelo neupravené MT-LB s doslova papírovým pancéřováním.

Článek Ukrajina dala MT-LB nový dech – udělala z nich zdařilá obrněná vozidla BMP-1LB. Mají však zásadní handicap v podobě zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Iron Fist umožní M2 Bradley přežít

Americká armáda už má nejnovější verzi vozidel M2 Bradley objednanou a největší změnou oproti verzi předchozí je zvýšení odolnosti systémem aktivní ochrany Iron Fist, uvádí ArmyRecognition. Jedná se o systém vyvinutý izraelskou společností Elbit Systems, která umí lokalizovat a zničit různé typy protitankových střel ještě před tím, než dopadnou na pancíř vozidla. Twz pak uvádí, že by mohl být i obranou proti nebezpečným sebevražedným dronům.

M2A4E1 Bradley?

More like Chadley.

Like & follow for more exquisite humor. pic.twitter.com/gMWVdRQ1qE

— Docquistador ☧ (@DocTurboAutismo) May 16, 2024

Zvýšení ochrany znamená, že by mohl nový M2A4E1 Bradley v bojových situacích přežít mnohem déle a využívat tak lépe svých schopností. Opakovaně prokázal, že je schopen ničit i nejmodernější bojové tanky, mezi něž patří třeba ruský T-90M; minimálně vyřadit z boje ho může i rychlopalný kanon ráže 25 mm třeba tím, že mu smršť projektilů poškodí důležité systémy. Přímo proti nejsilnějším obrněným vozidlům pak může M2A4E1 Bradley použít protitankovou řízenou střelu BGM-71 TOW s průrazností pancíře o síle až 900 mm RHAe.

M2A4E1 lépe zaměří cíl, i když je špatně vidět

Instalace systému aktivní ochrany však není jedinou změnou na modernizovaném M2 Bradley, byť je zásadní. TheDefensePost uvádí, že je osazen i novým moderním infračerveným zaměřovačem cíle, což by mu mělo umožňovat lokalizovat a zneškodnit nepřítele i v podmínkách za omezené viditelnosti – podobné systémy poskytují posádkám vozidel nad jejich protivníky velikou výhodu. Inovované má být potom i řízení prostředí.

Amerika nahrazuje legendární M2 Bradley, nové BVP XM30 má nepřítele zničit, aniž by ho viděl, a může ho dodat i evropská firma

Ačkoliv je Bradley relativně staré vozidlo (Wikipedia uvádí, že jeho první verze byly zařazeny do výzbroje již v roce 1981), americká armáda ho nejspíše bude provozovat ještě dlouho. Když ho kdysi vybírala, rozhodla se dobře, neboť je schopné mnoha modernizací, které ho stále drží na světové špičce. Výměna všech Bradley by navíc byla velice finančně náročná, takže se americkým ozbrojeným silám stejně více vyplatí postupovat cestou modernizací.

Článek Legenda na nové úrovni: jediné M2A4E1 Bradley klidně zničí i nejlepší ruský tank T-90M a samo přežije, co bylo dříve nemyslitelné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útočníci své úsilí opakovali, ale marně

Jakým způsobem ničí opakované ruské útoky ukrajinská prezidentská garda, lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že když ruští útočníci ztratili téměř celý konvoj, přiřadili ke zbylým vozidlům další a opět ho poslali do útoku. To potvrzují i záběry, na nichž je jasně vidět, že jsou ztráty obří – mezi zničenými vozidly byly tanky, bojová vozidla pěchoty i obrněné transportéry. Na nepříliš jasném videu je vidět třeba zničení vozidla typu BTR, možná BTR-80. ArmyRecognition uvádí, že má tříčlennou posádku a veze sedmičlenný výsadek.

Video: ani masivní útok 11 ruských obrněnců s 8 tanky nemusí uspět, pokud mu kladou odpor odhodlaní ukrajinští výsadkáři

Záběry také dokazují, že proti útočníkům zasahovaly především sebevražedné drony, a v jednom případě je vidět i hlavice dronu tvořená pravděpodobně hlavicí z RPG-7. Jiná vozidla zase uvízla na minách – mezi ty časté patří TM-62, která obsahuje 7,5 kg výbušné náplně, uvádí Wikipedia. To dokáže roztrhnout i tankový pás, takže když na ni najede BVP nebo obrněný transportér sovětského typu, exploze může proniknout dovnitř a většinou osazenstva zabít.

Článek Video: nastoupí-li k obraně ukrajinská prezidentská brigáda, nemusí ji prorazit ani opakované útoky bez ohledu na ztráty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V hlavní roli větší palebná síla a ochrana

YPR-765 ve výzbroji ukrajinské armády je původně nizozemský obrněný transportér nebo bojové vozidlo pěchoty. Wikipedia uvádí, že vzniklo v 70. letech 20. století, a to úpravou amerického pásového transportéru M113. Výsledné vozidlo má mnohem větší palebnou sílu, je vybaveno věží s kanonem ráže 25 milimetrů a navíc je lépe chráněno, protože je na jeho hliníkovém pancíři přidělaný další, tentokrát ocelový. Ale ani to Ukrajině evidentně nestačí.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Nizozemí

Ukrajinské úpravy zahrnují především instalaci dálkově ovládaného modulu EOS R400, na němž je umístěn granátomet ráže 40 mm, uvádí MilIn. Celou stanici dodala australská společnost Electro Optic Systems a ukrajinská armáda ji měla získat minimálně 50krát. Výrobce uvádí, že umožňuje zasažení cíle do vzdálenosti 2 km a že bývá nejčastěji osazena kanonem ráže 30 mm, ale Ukrajinci nejspíše vyhodnotili granátomet jako lepší pro palebnou podporu .

YPR-765 mohou lépe chránit slat mříže

Výměna klasické věže s kanonem za dálkově ovládanou s granátometem však není jedinou změnou. Vozidlo má také vylepšenou ochranu – po jeho stranách a nejspíše i na zádi jsou instalované slat mříže, což je ochrana proti kumulativním hlavicím. Může ho tak ochránit proti různým protitankovým zbraním, ale v tomto případě se pravděpodobně jedná hlavně o ochranu proti sebevražedným dronům, které kumulativní hlavice používají.

Jihokorejská BVP AS21 Redback jsou na úrovni českých CV90. S klidem mají zvládnout i soupeře v podobě ruského BMP-3

Klasické neupravené YPR-765 je pak pásové vozidlo těžké 13,7 tun, a lze předpokládat, že na tom bude ukrajinská úprava velice podobně. WeaponSystems pak uvádí, že vyžaduje tříčlennou osádku a v jeho zadní části je místo pro výsadek 7 vojáků. Na silnici se YPR-765 dokáže pohybovat rychlostí až 61 km/h, což není tolik, ale umí také plavat. Na hladině se pohybuje jeho rychlost kolem 6 km/h a celkový dojezd vozidla je přibližně 490 km. Lze tak konstatovat, že je YPR-765 v této podobě i na dnešní poměry opět nebezpečné a schopné.

Článek Díky velmi povedené modernizaci Ukrajinců jsou staronové obrněné transportéry YPR-765 z Nizozemska opět nebezpečné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obránci útočili na techniku, pak i na vojáky

Video pod níže ukazuje neúspěšný ruský útok, k němuž MilIn uvádí, že si jeho velitel nezajistil dostatečný ženijní průzkum a proti zkušené obraně se vydal naprosto naslepo. Už to hrálo obráncům do karet a za pomoci různých zbraní dokázali útok rozprášit – podařilo se jim dokonce zničit 2 tanky, 2 bojová vozidla pěchoty a nějaké čtyřkolky. Záběry následně ukazují, že likvidovali i jednotlivé vojáky, kteří se údajně pokoušeli útočit v malých skupinách. Jako efektivní se ukázalo shazovat na ně různé granáty z dronu, čemuž se nemohli bránit.

Video: ani masivní ruský útok 27 obrněnců vedený 3 tanky nemusí přinést úspěch, pokud na něj čeká odhodlaná obrana

Jednou ze zničených čtyřkolek je bezesporu Desertcross 1000-3, k níž ArmyRecognition uvádí, že je čínského původu a ruská armáda ji koupila ve vysokých počtech. A i když zvládne náročnější terén, k útoku se nehodí, protože neposkytuje žádnou ochranu. Jinou obrněnou techniku nelze z videa identifikovat, ačkoliv v jednom případě je aspoň jasné, že obrněnec zasáhla protitanková střela. Mohlo se jednat o systém Stugna-P, který zanechal stopu. Wikipedia uvádí, že dokáže prorazit pancíř až o síle až 1 200 mm RHAe a má dosah 5,5 kilometrů.

Článek Video: zaútočí-li ruská armáda naslepo bez ženijního průzkumu, může ztratit dvojici tanků a stejný počet BVP, aniž by čehokoliv dosáhla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Technika byly nálety dronů zmasakrována

Video níže ukazuje snahu ruského obrněného konvoje o proražení k obranné linii u řeky – a jaké nakonec utrpěl ztráty. MilIn uvádí, že v něm padlo 17 kusů obrněné techniky, přičemž 3 tanky a 8 bojových vozidel bylo zcela zničeno, zatímco zbylých 6 těžce poškozeno. Záběry jasně dokladují, že hlavními zbraněmi obránců se staly různé druhy sebevražedných dronů, a i když měla technika různé nástavby chránící ji před jejich údery, operátoři velice zkušeně nalétávali do nekrytých přídí nebo zádí a nechávali za sebou hořící vraky.

Video: jediná ukrajinská protitanková střela dokáže ruský tank T-90M rozmetat. Pomoci mu nemusí ani opravdu kvalitní ochrana

Jedním ze zničených tanků byl T-80BV, což je již starší obrněnec pocházející ještě z doby SSSR. Wikipedia uvádí, že je poháněn plynovou turbínou a může dosahovat rychlosti až 80 km/h, což je hodně, ale v tomto případě před sebou měl válec k odstranění min, takže byl pomalý. Nejčastěji zničenými vozidly byla pak bojová vozidla BMP-2, v nichž pravděpodobně cestovala útočící pěchota. ArmyRecognition uvádí, že kromě osádky je v nich místo ještě pro 7 pěšáků, a lze předpokládat, že v mnoha případech všichni zahynuli.

Článek Video: snaží-li se ruský obrněný konvoj prorazit k chráněné řece, může v něm během jediného útoku padnout i 17 obrněnců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyřazené švédské obrněnce jely na Ukrajinu

Jak může vypadat přeprava zmíněné techniky přes Českou republiku, je možné vidět na videu níže. MilIn uvádí, že jsou na něm vozidla Pansarbandvagn 302 pocházející ze Švédska, které je už před několika lety vyřadilo z výzbroje a nahradilo modernějšími BVP CV90, ale pro případ potřeby si je nechala ve skladech. Nyní však poslouží ukrajinské armádě, a ArmyRecognition uvádí, že jí bylo darováno 239 kusů, což rozhodně není málo.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Na záběrech je tak evidentně jenom část z dodávky; ale jestli poputují přes Českou republiku všechna vozidla, není jasné. Podobné zásilky bývají utajované, i když na železnici je samozřejmě nelze přehlédnout. Pansarbandvagn 302 je totiž veliké vozidlo, jehož délka je 5,35 metrů a hmotnost 14 tun, uvádí Wikipedia. Do jeho útrob se přitom vejde kromě tříčlenné osádky ještě 8 členů pěchotního výsadku a jsou v něm chráněni proti palbě z ručních zbraní. Pokud jde o palebnou podporu, tu jim může poskytnout kanon ráže 20 mm, což je jeho hlavní zbraň.

Článek Video: BVP mohou být v rámci pomoci Ukrajině přepravována i přes Českou republiku, kde rozhodně nemusí ujít zrakům lidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové útočili s BVP i transportéry, ale marně

Na videu níže můžete vidět, jak obránci reagovali na útoky ruských vojáků, přičemž se na první pohled zdá, že útočníci nejsou příliš koordinovaní a postupují až chaoticky. Zato obránci složení z brigády Azov, jak upřesňuje MilIn, pálí velmi efektivně – záběry ukazují, že se vypořádali s několika druhy techniky – útočníci použili bojová vozidla pěchoty, obrněné transportéry typu BTR, ale i další vozidla někdy s improvizovaně namontovanou ochrannou. Přesně naváděná dělostřelba a nejspíše protitankové zbraně si s nimi však snadno poradily.

Video: ani masivní ruský útok 27 obrněnců vedený 3 tanky nemusí přinést úspěch, pokud na něj čeká odhodlaná obrana

Příkladem může být zničení bojových vozidel pěchoty BMP-2, kterých je na záběrech několik. Wikipedia uvádí, že pochází ještě z dob SSSR a kromě tříčlenné osádky uveze i sedmičlenný výsadek. Z jednoho vojáci po zásahu utekli, ale nebylo jim to nic platné, jelikož o nich obránci díky dronům věděli a navedli na ně palbu nebo drony. To samé se stalo i u vozidla MT-LB, což je původně tahač dělostřelectva, ale je užíván i v roli pásového obrněného transportéru, uvádí WeaponSystems. V jeho útrobách může najít útočiště výsadek až 11 vojáků.

Článek Video: pokud ruští vojáci podcení koordinaci útoku, může je nakonec do posledního včetně jejich BVP ulovit brigáda Azov se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BWP-1 jsou stará už desítky let

Polské bojové vozidlo pěchoty BWP-1 pochází z doby Sovětského svazu a ve výzbroji polské armády je od počátku 70. let 20. století. MilitaryFactory uvádí, že vychází ze sovětského BMP-1 a má všechny jeho přednosti – ale hlavně nedostatky, což z něj v současnosti dělá velice zastaralou techniku. Má sice relativně silný kanon ráže 73 milimetrů, ale poskytuje jenom nízkou ochranu osádky; BVP Borsuk ho rozhodně ve všech parametrech překonává.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Práce na vozidle začaly v Polsku v roce 2014, uvádí Wikipedia, a první objednávky mají přijít v roce 2024. V některých ohledech je Borsuk specifický, jelikož polská armáda například vyžadovala, aby byl plavbyschopný – to z důvodu tamního terénu protkaného řekami. Na druhou stranu to znamená, že nemusí mít dostatečnou ochranu. Wikipedia uvádí, že podle neoficiálních údajů by ale zepředu mohlo odolávat projektilům ráže 30 milimetrů, a umožní-li to situace, lze na něj připevnit přídavný pancíř – schopnost plavby by tím zřejmě ztratilo.

Místo pro 6 členů výsadku, ale nevadí to

Vozidlo Borsuk je 7,6 m dlouhé a váží 25 tun, uvádí ArmyRecognition. Jeho maximální rychlost je pak 65 km/h na zpevněných cestách a 8 km/h při plavbě ve vodě. Osádku tvoří 3 vojáci a v zadní části má místo pro výsadek 6 plně vyzbrojených vojáků, což je snad jediný slabší parametr než u BWP-1, protože to uvezlo 8 členů výsadku. Rozhodně to ale neznamená, že by v tomto směru byl Borsuk horší, jenom je jinak navržený.

Jedna z dosud největších armádních zakázek v historii Polska počítá s 1400 BVP Borsuk: dokáží se plavit, ale nejsou moc odolná

Základem výzbroje je potom dálkově ovládaná věž ZSSW-30, jejíž hlavní zbraní je rychlopalný kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů, což je standardní zbraň mnoha západních BVP a bude i na Českem objednaných CV90. Doplněn je protitankovými střelami Spike, tedy opět shodnými s budoucími českými vozidly, a kulomet ráže 7,62 milimetrů. K tomu disponuje vozidlo termovizí, kvalitním systémem řízení palby a dalšími vyspělými komponenty.

Článek Sovětské BWP-1 je v Polsku minulostí; domácí BVP Borsuk ho ve všech směrech překonává – tedy až na jeden, ale nevadí to se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Švédské Pansarbandvagn 302 je letité

Vozidlo Pansarbandvagn 302 je v provozu od roku 1961, uvádí Military-History. Jedná se o pásové bojové vozidlo do těžkého terénu určené k přepravě 8členné čety plně vyzbrojených vojáků, zatímco osádka je 3členná. Během své služby ve švédské armádě bylo opakovaně modernizováno, ale nakonec docházelo k jeho vyřazování. A i když zdaleka nesplňuje požadavky na moderní BVP, jakým je ve Švédsku CV90, může být užitečné třeba Ukrajině.

iZdroj fotografie: Uživatel Jorchr / Creative Commons / CC BY-SA

Desítky let staré vozidlo se dokáže obstojně vypořádat s mnoha vozidly ze sovětské éry. Typickým příkladem může být MT-LB užívané ve velkých počtech k přepravě pěchoty v ruské armádě, ale i jinde ve světě. To předčí nejen palebnou silou, ale i mírou ochrany – sovětský protějšek má jenom 14 mm silný pancíř, uvádí WeaponSystems, kdežto švédský 23 mm, a bojovat dokáže třeba i se sovětskými BMP-1 a BMP-2. Ta sice mají větší palebnou sílu a o něco lepší pancéřování, ale i přesto je staré švédské vozidlo více než schopné je zničit.

Pansarbandvagn 302 zvládne i rasputicu

Hlavní výzbrojí vozidla Pansarbandvagn 302 je upravený kanon ráže 20 mm Hispano HS-804, uvádí Wikipedia. Ten má kadenci 600 až 850 ran za minutu a je namontovaný v otočné věži; pálit může protipancéřové i tříštivé náboje. Bojovat z paluby vozidla pak může i výsadek vojáků, a to po otevření dvojice střešních poklopů. V praxi bývá vyzbrojený nejen kulometem, ale také protitankovými zbraněmi jako je bezzákluzová pancéřovka Carl Gustaf nebo AT4.

Unikátní kolové stíhače tanků AMX-10RC z Francie umí tvrdě udeřit a rychle ujet: na Ukrajině se mohou vydat i skrze rasputicu

Při hmotnosti 14 tun se dokáže švédské vozidlo pohybovat rychlostí až 66 km/h a jeho dosah je 300 km. Výhodou je také nízké zatížení jeho pásů, což zajišťuje velmi dobrou mobilitu v rozmáčeném terénu nebo sněhu. Pansarbandvagn 302 je navíc obojživelný, takže se velice hodí do ukrajinského terénu s mnoha toky a jarní a podzimní rasputicou. Pro vojáky je i takovéto starší vozidlo s pancířem lepší než třeba vozidlo bez jakékoli ochrany.

Článek Švédská BVP Pansarbandvagn 302 na Ukrajině už moc neudělají, ale stále jsou o dost lepší než sovětské MT-LB, BMP-1 a BMP-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modernizované BVP-2 mohli chtít vojáci

Jelikož mají české a slovenské zbrojovky zkušenosti s montáží a údržbou různých typů sovětských zbraní, je pochopitelné, že se snažily také o hlubokou modernizaci původních československých BVP-2. Ve výzbroji ho mají armády obou zemí a v případě úspěšné konstrukce se mohlo jednat o dobrý exportní artikl. Modernizaci BVP-M2 SKCZ Šakal si vzala na starost česká EXCALIBUR ARMY a slovenské VOP Trenčín a EVPÚ, uvádí Wikipedia.

#Slovakia #Sakal #IFV BVP-M2 SKCZ #Armoured #Infantry #Fighting #Vehicle technical data Read http://t.co/gW6aCqVnOg pic.twitter.com/cLlLSlMmex

— Army Recognition (@ArmyRecognition) July 26, 2015

Veřejnosti byl první demonstrátor vozidla představen v roce 2013, i když později vnikla i specializovaní verze jenom české firmy. ArmyRecognition uvádí, že jednou ze zásadních změn je instalovaná výzbroj – místo klasické věže je tam věž TURRA 30 s kanonem Bushmaster II ráže 30 milimetrů a dvě protitankové řízené střely Spike, i když lze nainstalovat i starší sovětský typ kanonu. Výzbroj pak doplňuje kulomet ráže 7,62 milimetrů.

Vyšší ochrana a nový motor, ale nestačí to

Modernizované vozidlo dostalo také novou balistickou ochranu – s přídavným pancéřováním by mělo odolat munici do ráže 14,5 mm. Změněn byl i vnitřní prostor, aby měli vojáci komfortnější a bezpečnější jízdu, a navíc dostali modernizované vybavení – instalovat lze třeba systémy nočního vidění. Do vozidla byl namontován rovněž nový typ výkonnějšího motoru a převodovka byla upravena na řazení v automatickém či poloautomatickém režimu.

Indická modernizace BMP-2 dává stejný smysl jako ta ruská, zásadní slabinu se nicméně ani tentokrát vyřešit nepodařilo

Schopnosti vozidla Šakal jsou oproti původnímu BVP-2 jednoznačně lepší, ale bohužel ne dostatečně. Slovenská armáda podrobila jeden z demonstrátorů sadě vojenských zkoušek, ale neprošel, uvádí ArmoredWarfare. Jednou ze zásadních slabin vozidla je nedostatečná ochrana proti minám – u vozidel typu BMP-2 v podstatě nejde spodní část zesílit, a ani celková balistická ochrana nedostačovala. Když bylo potom přidána dodatečná, bylo zase vozidlo přetížené a neslo malou zásobu munice. Obě armády tak daly přednost novým CV90.

Článek BVP-M2 SKCZ Šakal je úkazem česko-slovenské spolupráce, které armáda odmítla. Staré sovětské vozidlo už nikdy dobré nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BOV 8×8 obdrží slovenská armáda 76

Slovensko si objednalo celkem 76 kusů BOV 8×8, uvádí na stránkách slovenské ministerstvo obrany, a v roce 2023 obdrželo první z nich ve verzi pro zdravotnické účely. Celkem jich bude 10 a dalších 6 pak dostane ve verzi velitelské; zbytek budou tvořit bojová vozidla pěchoty, z nichž už rovněž slovenská armáda první kusy má, uvádí ArmyRecognition. Vše objednané má pak postupně obdržet do roku 2027.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Slovenské republiky

Bojová verze BOV 8×8 je osazena věží Turra-30, která je vybavena slovenským kanonem GTS-30/N ráže 30 milimetrů využívajícím standardní munici NATO. Ten je schopný ničit lehce pancéřované cíle do vzdálenosti až 1 500 metrů, vzdušné pak až do vzdálenosti 2 500 metrů, ale jeho max. dosah je 4 kilometry. Kromě toho je na věži kulomet ráže 7,62 milimetrů a odpalovač na dvojici protitankových řízených střel Spike-LR, uvádí Wikipedia.

Soutěžil i český Pandur, ale neuspěl

BOV 8×8 je 8,2 metrů dlouhé a 3 metry široké, kdežto jeho hmotnost činí 28 tun. Ochranu by mělo poskytovat proti palbě z ručních zbraní, i když zepředu nejspíše lepší, střepinám granátů a minám do hmotnosti 10 kg. Obsluhu vozidla pak tvoří 3 vojáci a v jeho zadní části je prostor pro výsadek 7 ozbrojenců, což odpovídá srovnatelným vozidlům západních armád. O zakázku ve slovenské armádě se ucházelo i v ČR vyráběné vozidlo Pandur II.

5 000 amerických útočných pušek M4A1 na Slovensku nahradí staré Sa vz. 58. Alternativou mohl být CZ BREN 2, ale něco českého přece sdílí

Jak napovídá název, vozidlo je umístěno na podvozku 8×8 a na silnici dosahuje rychlosti 100 km/h, ve vodě pak 8 km/h, ale schopné plavby je jenom tehdy, má-li hmotnost do 25 tun. Slovenská armáda však potřebuje vozidel mnohem více a ve více verzích – dlouhodobé plány předpokládají, že by jich v budoucnu mohla mít až 500 – mezi nimi by mohly být třeba varianty určené pro průzkum, protivzdušnou obranu nebo s instalovaným minometem.

Článek Slovensko již první bojová vozidla BOV 8×8 má, v rámci modernizace jich však hodlá nakoupit 500 a mít z nich i protivzdušnou obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V Polsku musí umět BVP Borsuk plavat

Polská armáda má silné obrněné síly, jejichž základním BVP je nyní BWP-1, což je vlastně odvozenina starého sovětského BMP-1. Wikipedia uvádí, že se proto již v roce 2014 rozhodla vyvinout náhradu, přičemž bylo požadavkem pásové a zároveň obojživelné vozidlo, což je dáno i polským terénem s mnoha vodními plochami. Je však nutné dodat, že polská armáda pořizuje i kolová BVP KTO Rosomak se stejnou výzbrojí jakou má BVP Borsuk.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Základní bojové vozidlo pěchoty je vybaveno bezpilotní věží HSW ZSSW-30 s kanonem ráže 30 milimetrů, uvádí ShephardMedia, který je doplněn koaxiálním kulometem ráže 7,62 milimetrů. Vozidlo má zároveň odpalovač dvou protitankových řízených střel – jednat se má o moderní izraelské Spike-LR s dosahem až 4,5 kilometru. Výzbroj vozidla je tak v podstatě stejná, jakou bude disponovat nové české bojové vozidlo pěchoty CV90.

Borsuk bude základem pro další vozidla

Hmotnost vozidla Borsuk je 28 tun, uvádí ArmyRecognition, a v přední části by mělo poskytovat ochranu až proti projektilům ráže 30 mm, ze strany pak pravděpodobně 14,5 mm, přičemž má disponovat i systémem aktivní ochrany Obra-3 soft kill. Kromě tříčlenné osádky je ve vozidle místo pro výsadek 6 vojáků a jeho maximální rychlost je 65 km/h na silnici, zatímco ve vodě pak 8 km/h, a s plnou nádrží ujede vzdálenost kolem 550 kilometrů.

Jedna z dosud největších armádních zakázek v historii Polska počítá s 1400 BVP Borsuk: dokáží se plavit, ale nejsou moc odolná

Na základě vozidla Borsuk bude polská armáda provozovat ještě celou řadu vozidel, což samozřejmě značně ulehčí logistiku a jejich údržbu. Defence24 uvádí, že jedním z nich bude například samohybný minomet Rak ráže 120 milimetrů, a vznikne i velitelské, vyprošťovací, průzkumné nebo zdravotnické evakuační vozidlo. Ke specialitám má potom patřit vozidlo sloužící k rozptylování min a další bude třeba verze určená pro ženisty.

Článek Polské obojživelné BVP Borsuk je náhradou starých BWP-1 na základě sovětského vzoru. Výzbroj je podobná jako u českých CV90 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-2 ani BMD-2 dělostřelectvu neodolá

Konec kolony bojových vozidel pěchoty lze vidět i na videu pod článkem. MilIn uvádí, že se útoku účastnilo celkem šest vozidel, a to ruských BMP-2 a BMD-2. V obou případech jde o vozidla schopná přepravit několik vojáků a jsou velmi rozšířená v ruské armádě, případně i v armádách zemí bývalého Sovětského svazu. Jejich výhodou je, že mohou pěchotu nejenom chránit proti palbě z ručních zbraní, ale také ji podpořit palbou z kanonu.

iZdroj fotografie: Alf van Beem / Creative Commons / CC0

Ovšem útok zobrazený na videu se jim dle všeho nepovedl, protože v troskách zůstala ležet čtyři ze šesti vozidel, zatímco zbylá dvě se stáhla. O tom, že jde o nebezpečnou oblast, svědčí nejen jejich vraky, ale i zničený tank, nejspíše T-72. Jaké zbraně obránci proti obrněncům použili, není jasné, zřejmě se jednalo o kombinaci dronů a dělostřelecké palby, což naznačuje celá řada kráterů v okolí. Jedno vozidlo do jámy po granátu dokonce zapadlo.

Dobrá k útoku, ale slabě chráněná

Vozidlo BMP-2 pochází z dob Sovětského svazu a do výzbroje bylo poprvé zavedeno v roce 1980. Kromě 3členné osádky pojme ještě výsadek 7 vojáků, kteří jsou chráněni proti palbě z ručních zbraní – zepředu ještě proti většímu kalibru. Ve věži má BMP-2 kanon ráže 30 milimetrů a kulomet, uvádí Wikipedie, a dokáže odpalovat i řízené protitankové střely. Jeho předností je poměrně vysoká rychlost, slabinou pak nižší stupeň ochrany hlavně proti minám.

Video: silné ruské vozidlo BMD-4M umí jediným zásahem poslat na věčnost ukrajinský kamikadze dron s obyčejnou hlavicí z RPG-7

BMD-2 je o něco novější, do výzbroje bylo zavedeno v roce 1985, uvádí WeaponSystems. Je menší, protože jde o bojové vozidlo pěchoty určené pro výsadkové jednotky, a bylo třeba ho udělat co nejlehčí, aby ho bylo možné snadno přepravovat v transportních letounech. Dovnitř se proto vejde jenom dvoučlenná osádka a má místo pro pět vojáků. Slabší je pak také pancíř chránící pouze proti střelbě z ručních zbraní. I toto vozidlo je vyzbrojeno kanonem ráže 30 milimetrů, kulometem a protitankovými řízenými střelami.

Článek Video: ačkoliv se může zdát, že má 6 ruských BMP-2 a BMD-2 proti nepříteli převahu, nemusí z nich uspět ani jedno se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Významná podpora českého průmyslu

Podepsání dohody o dodávkách CV90 neznamená, že začnou okamžitě proudit. Už jenom proto, že výrobce BAE Systems přizpůsobuje nejmodernější verzi MKIV českým požadavkům. Už dnes ale jezdí do Švédska zástupci české armády, a to včetně budoucích instruktorů, aby dohlédli na to, že dostanou přesně to, co chtějí. Ministerstvo obrany na svých stránkách uvádí, že je jim k dispozici i přesná 3D maketa, kterou si vojenští instruktoři osahali.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Na dodávku prvních CV90 si ale vojáci budou muset ještě počkat. V roce 2025 bude hotový teprve první prototyp, který čeká ho řada zkoušek. Do Česka pak první vozidlo dorazí někdy v průběhu roku 2026. Na výrobě se přitom bude podílet i několik českých firem – třeba VOP CZ by měl být hlavním integrátorem a vyrobí části podvozků, kdežto Excalibur Army zase věž, uvádí Wikipedia, ale podílet se budou i další společnosti. V ČR bude zkompletováno více než 200 kusů objednaných CV90, poslední vozidla pak armáda dostane do roku 2030.

Česká verze vychází z té aktuálně nejmodernější

Ve službě švédské armády je CV90 od roku 1994, ale bylo modernizováno a jeho nejnovější verze MkIV je v mnohém vylepšená. Má mít lepší ochranu nebo mobilitu, uvádí ArmyRecognition. Česká verze bude vyzbrojena kanonem ráže 30 mm, což byl český požadavek, ale BVP mívá i jiné kanony. Dále ponese protitankové řízené střely Spike-LR a nechybí mu kulomet. Uveze výsadek až 8 vojáků a v přední části má odolat minimálně munici ráže 30 mm.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Česká republika se o výběr nových bojových vozidel pěchoty snažila několik let – v soutěži bylo nakonec kromě CV90 ještě vozidlo ASCOD od španělského GDELS a německý Lynx od Rheinmetallu. Čeští vojáci se nakonec rozhodli pro švédské, údajně jim nejvíce vyhovovalo. Jde o osvědčené BVP používané některými státy NATO, kromě Švédska třeba Norskem, Finskem a Dánskem, spolu s českou armádou ho koupí i slovenská, i když vybavené jiným kanonem.

Článek AČR dostane první nejmodernější BVP CV90 již za 2 roky, více než 200 jich bude zkompletováno u nás se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-3 mělo řešit slabiny předchozích typů

Sovětská bojová vozidla BMP-1 a BMP-2 mají velmi špatnou protiminovou ochranu, takže pokud pod nimi exploduje mina, dopadá to pro osádku i výsadek špatně. Sovětský svaz, a posléze Rusko, se proto snažily vše napravit konstrukcí BMP-3. To je dnes nejmodernější bojové vozidlo ve výzbroji ruské armády, a např. představitelé státní agentury Rostec o něm tvrdí, že bez problémů prochází minovými poli, uvádí Defence-Blog. Problém ale je, že to není pravda.

iZdroj fotografie: Ministry of Internal Affairs of Ukraine / Creative Commons / CC BY

Na sociálních sítích lze vidět mnoho příkladů, jak BMP-3 uvízla na minách. Na videu pod tímto článkem je například záběr hned na dvojici těchto vozidel pokoušejících se o útok přes minové pole. Jedno z nich se po najetí na minu téměř zastavilo, a z evidentně poškozeného belhajícího se stroje začalo utíkat několik vojáků. Po pár desítkách metrů dopadlo stejně i druhé vozidlo, a také z něj se několika vojákům podařilo prchnout do nedalekého lesnatého pásu.

Dvojité dno v přední části může pomoci

Vozidlo BMP-3 má pancíř z hliníkové slitiny, uvádí Army-Technology, který doplňují ocelové prvky. V přední čísti vozidla je dvojité dno, což má nejspíše zajistit lepší ochranu lidí uvnitř než u BMP-1 a BMP-2, ale rozhodně to neznamená, že by vozidlo dokázalo překonávat minová pole. Má přitom 3člennou osádku a uveze 7 až 9 členů výsadku. Záběry dokazují, že výbuch miny jich část přežít dokáže, ale 10 až 12 vojáků z každého vozidla neutíkalo (možná jen nebyla plná).

Sovětské dědictví na „vyšší“ úrovni: BMP-3 je nejsilněji vyzbrojené ruské BVP, BTR-MDM Rakushka zase „papírový“ transportér

Zkonstruovat odolné vozidlo není jednoduché, třeba protitanková mina TM-62 v sobě má 7,5 kilogramů výbušniny, uvádí Wikipedia, což znamená obrovskou ničivou sílu. Nejlepší způsob ochrany je vytvarovat trup tak, aby velikou část výbuchu nasměroval mimo vozidlo (do stran) a pancíř tak vydržel. U moderních obrněnců také nejsou sedadla montována přímo k trupu, aby síla nárazu při výbuchu co nejméně ohrožovala lidský organizmus.

📽️Russian forces tried to advance in the vicinity of Yehorivka. Minus two BMP-3 IFVs (likely mines), infantry retreated. #UkraineRussiaWar pic.twitter.com/cqRFn3Z6Zf

— MilitaryLand.net (@Militarylandnet) August 27, 2022

Dvě BMP-3 zničená na minách

Článek Video: minami zcela „nezastavitelné“ ruské BMP-3 není o tolik odolnější než jeho předchůdci, ač je nejmodernější v ruské výzbroji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dragon dostanou Španělé ve 4 verzích

Španělská armáda využívala (a stále ještě využívá) několik typů obrněných vozidel, třeba 3560 BMR, VEC-M1 nebo M113. Postupně je ovšem nahrazuje vozidly VCR 8×8 Dragon, jichž má být celkem 348, uvádí Euro-SD. Jedná se o modifikaci obrněných vozidel Mowag Piranha V používaných v několika armádách NATO. Největší počet těch španělských bude v provedení BVP, ale objednány jsou i verze průzkumné, ženijní a velitelské.

#Spain signs contract for Dragón IFV https://t.co/ViZi3pCWhi #army #IFVs @GD_LandSystems pic.twitter.com/2iDWbz7dsq

— Janes (@JanesINTEL) August 28, 2020

Jednou z předností nového BVP Dragon je jeho palebná síla. Janes uvádí, že je hlavní zbraní automatický kanon ráže 30 mm Bushmaster II, což je standardní zbraň západních armád, kterou lze najít třeba na českých transportérech Pandur II; doplněn je koaxiálním kulometem. S těžkými obrněnými vozidly a tanky pak bude Dragon bojovat dvojicí řízených protitankových střel Spike LR2 s dosahem minimálně 4 km a průrazností 700 milimetrů RHAe. To stačí i na ruský tank T-90M Proryv-3, který dle Wikipedie minimálně z boku tak odolný pancíř nemá.

Dragon se pyšní odolností proti minám

Vozidlo VCR 8×8 Dragon by mělo vojákům poskytovat vysoký stupeň ochrany. ArmyRecognition uvádí, že vozidla z rodiny Piranha V mají například mimořádně odolný spodek, díky němuž dokáží odolat i silným explozím nástražných náloží a min. Dragon má obsahovat i přídavné pancéřování, ale míra ochrany není přesně uvedena. Je pravděpodobné, že v přední části odolá až proti munici ráže 30 milimetrů. Vedle toho má Dragon i speciální nátěr omezující jeho radarovou a tepelnou signaturu, takže ho půjde hůře zaměřit.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Hmotnost vozidla Dragon je 33 tun a má tříčlennou osádku, v zadní části pak prostor pro výsadek, ale zatím není nikde specifikováno, pro kolik vojáků – vozidla z rodiny Piranha V ho však mají nejčastěji osmičlenný. Na silnici se pak může pohybovat maximální rychlostí 100 km/h a dojezd má 500 kilometrů. Má také různé druhy pokročilých senzorů a kamer, a pravděpodobně bude disponovat nějakým typem moderní termovize i dalším vybavením.

Článek Španělské BVP VCR 8×8 Dragon si poradí i s ruským tankem T-90M Proryv-3. Navíc je extrémně odolné a hůře zaměřitelné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ASCOD se v něčem CV90 podobá

Bojové vozidlo ASCOD je produktem španělské společnosti Empresa Nacional Santa Bárbara a rakouské Steyr-Daimler-Puch Spezialfahrzeug, což je součást koncernu GDLS. ArmyRecognition uvádí, že vývoj vozidla začal v 90. letech 20. století, a jednotliví uživatelé mají vozidlo upravené dle svých požadavků. Španělská armáda ho označuje jako Pizarro, a rakouská zase Ulan. Jako základ u nového BVP použila ASCOD i Velká Británie, kdy je výsledkem vozidlo Ajax.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Výhodou Vozidla ASCOD je otevřená architektura, takže ho lze postavit jako pásový obrněný transportér, bojové vozidlo pěchoty, lehký tank nebo nosič minometu, a existují i další možnosti. V mnohém je to podobné jako u švédského CV90 a jednotlivé verze a varianty se liší třeba mírou ochrany – ta by měla být až do úrovně STANAG 6, což znamená odolnost až proti munici ráže 30 milimetrů, což je opět podobné švédskému vozidlu.

Od kulometu až po tankový kanon

Volitelná je na ASCOD také výzbroj. Česká armáda požadovala na testovaných BVP kanon ráže 30 milimetr a dostala ho, a třeba modernizovaný typ označovaný jako ASCOD 2 má u obrněného transportéru dálkově ovládanou věž s kulometem ráže 12,7 milimetrů. U BVP pak věž s kanony ráže 30, 35 nebo 40 milimetrů, uvádí MilitaryToday, který mohou doplňovat nějaké protitankové řízené střely. Lehký tank Sabrah pro filipínskou armádu má třeba na podvozku ASCOD věž s tankovým kanonem ráže 105 milimetrů, uvádí Janes.

Nová bojová vozidla CV90 pro Armádu ČR: Na jejich výrobě mají spolupracovat české firmy

ASCOD 2 má na délku 6,98 a na šířku 3,15 m, a jeho hmotnost může být až 42 tun, což záleží na vybavení a úrovni ochrany. Kupříkladu nejtěžší CV90 má 38 tun. Španělsko-rakouský produkt má 3člennou osádku a dle verze a požadavku uživatelů místo pro výsadek 6 až 8 vojáků. Jezdit dokáže rychlostí až 70 km/h a jeho dojezd je na plnou nádrž 500 km. Rychlostí je tedy srovnatelný se švédským vozidlem, to má ale o něco větší dosah.

Článek ASCOD jsou schopná BVP, která se ucházela o místo v AČR. Ačkoliv boj prohrála se švédskými CV90, nebyla by chybou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-2 je přes 40 let staré, ale stále slouží

Vozidlo zavedla sovětská armáda do výzbroje v roce 1980, uvádí ArmyRecognition, a ve vysokých počtech ho používala např. ve válce v Afghánistánu, ale BMP-2 se objevilo i v dalších konfliktech, v nichž se angažovalo přímo Rusko, případně ruští (nebo dříve sovětští) spojenci. V současnosti je ale vozidlo právem považováno za zastaralé, a jedním z jeho největších problémů je nízká ochrana posádky. V přední části totiž odolá jenom munici ráže 23 milimetrů, kdežto z boků ručním zbraním, a doslova tristní je jeho odolnost vůči minám.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

V roce 2006 proto došlo k modernizaci BMP-2 určených pro Alžírsko, které si nemohlo moc dovolit nakoupit něco nového. ale později se vydalo stejnou cestou také Rusko, protože nahrazovat tisíce BMP-2 by bylo dost nákladné. Modernizace spočívala především v odstranění staré věže, jejíž místo zaujala nová zvaná Berezhok, a rovněž došlo k osazení přídavnou pancéřovou ochranou, uvádí MilitaryToday. Zvýšena tak byla jak palebná síla, tak částečně i ochrana – z boků je 12,7 milimetrů, ale třeba slabá odolnost proti minám zůstala.

Tanky zničí až na 8 kilometrů

V mnoha ohledech zůstaly parametry vozidla stejné: délka je 6,73 m, šířka 3,15 m a výška 2,45 m, zatímco hmotnost 16 tun, uvádí Army-Technology. V nové věži je dělo ráže 30 milimetrů, které může pozemní cíle napadnout do vzdálenosti 4 kilometrů, a letecké do 2,5 kilometrů. Doplněno je koaxiálním kulometem ráže 7,62 milimetrů a automatickým granátometem. K dispozici jsou také 4 protitankové řízené střely 9M133 Kornet, a nejnovější verze těchto raket má dosah až 8 km a údajně si dokáže poradit s jakýmkoliv existujícím pancéřováním.

50letý šrot přeměnili Ukrajinci v účinnou zbraň: BMP-1TS tak dokáže „pocuchat“ i nejsilnější ruské tanky, ale hlavní problém mu zůstal

Velkým zlepšením oproti staré verzi nastalo v oblasti zaměřovače, řízení palby a termovize. Za dne může osádka detekovat vozidla do vzdálenost 5 kilometrů, a v noci 3 kilometrů. Kromě velitele, řidiče a střelce je pak v zadní části prostor pro výsadek 7 vojáků. Vozidlo BMP-2M je bezesporu mnohem výkonnější než původní BMP-2, ale na druhou stranu se může jenom stěží rovnat s kvalitou dnes produkovaných a kvalitně chráněných BVP.

Článek Modernizovaná ruská BVP BMP-2M zničí jakýkoliv tank až na 8 km díky výkonné střele, ale některé slabiny původního vozidla zůstaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Marder 1A3 má zesílený pancíř

Konstrukce vozidla začala vznikat již v 60. letech 20. století, a první kusy vstoupily do služby v roce 1971. Roku 1988 potom začala jejich modernizace na verzi 1A3, která získala mnohem lepší vlastnosti – výrazně například stoupla ochrana osádky i výsadku. ArmyRecognition uvádí, že v přední části je BVP Marder 1A3 odolný proti projektilům do ráže 30 milimetrů, a o něco byla zvýšena i ochrana boků a zadní části , která dříve ustála jenom projektily z ručních zbraní. Úroveň ochrany tak značně převýšila sovětská BMP-1 a BMP-2.

iZdroj fotografie: Uživatel Sonaz / Creative Commons / CC BY-SA

Díky modernizacím se tak vozidlo stalo velice schopným i v následujících letech. Již z předchozích verzí přitom měla osádka například termokameru, což jí v boji dávalo oproti sovětským protějškům značnou výhodu. I přes všechna vylepšení je však dnes Marder po více než 50 letech právem považovaný spíše za zastaralý, a Bundeswehr se ho postupně zbavuje. Ve službě ale zůstává třeba v Chile, Argentině, a využití pro něj má i ukrajinská armáda.

Kombinace kanonu a protitankových střel

Hlavní výzbrojí vozidla je rychlopalný kanon ráže 20 mm v dálkově ovládané věži, který může střílet rychlostí až 1 000 ran za minutu, a jeho dosah je 2,5 km, a proti vzdušným cílům 1,6 km, stojí na Wikipedia. Na tanky a obrněná vozidla může osádka Marder 1A3 použít protitankové střely Milan, jichž existuje více typů – ten nejvýkonnější má dosah až 3 kilometry a může proniknout pancířem silným až 1 000 milimetrů RHAe. Výzbroj potom doplňuje kulomet MG3.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Osádka vozidla Marder 1A3 je tříčlenná, a v zadní části má prostor pro výsadek 5 nebo 6 vojáků (záleží na konfiguraci), uvádí MilitaryToday. Na délku měří 6,88 m a jeho hmotnost je až 35 tun, čímž se přibližuje některým sovětským tankům. Dokáže se pohybovat rychlostí až 65 km/h a jeho dojezd je kolem 500 kilometrů, a navíc dokáže přebrodit 1,5 metru hlubokou vodní překážku, ačkoliv se speciální přípravou ještě o metr hlubší.

Článek Německé BVP Marder 1A3 je sice desetiletí starý bojovník, ale uplatní se i dnes. Jeho střely dokonce provrtají i 1 000 mm RHAe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M2 Bradley nevyužilo protitankové střely

Skvělým příkladem střetu bojového vozidla pěchoty s tankem je zhruba 10 minut dlouhé video zaznamenané dronem, které najdete pod článkem. Ukazuje souboj dvou vozidel M2 Bradley s moderním ruským tankem T-90M, a nejzajímavější na něm je, že BVP amerického původu dle všeho nevyužila protitankové střely, a možná je ani neměla s sebou, ale tank udolala kanony. Jak upozorňuje Defence-Blog, střet proběhl na extrémně krátkou vzdálenost, takže je možné, že tehdy ani není možné TOW (protitankové řízené střely) využít.

iZdroj fotografie: Uralvagonzavod

Na videu je vidět, jak se M2 Bradley neustále rychle pohybují a zasypávají tank palbou – jejich kanon M242 Bushmaster ráže 25 milimetrů sice může střílet protipancéřové náboje včetně těch z ochuzeného uranu, ale i ty jsou schopné prorazit jenom slaběji pancéřovaná vozidla. V daném případě ovšem výbuchy na tanku nasvědčují, že střelba nejspíše odpálila bloky reaktivního pancéřování, a nakonec poškodila i věž tanku a další vybavení. V důsledku se začala věž divoce otáčet a obrněnec narazil do stromu – jeho osádka z něj později utekla.

T-90M by odstřelil M2 Bradley 1 ranou

Zmíněný ruský tank má velmi silné kompozitní pancéřování a ERA (reaktivní pancéřování) typu Relikt, takže ho překonají jenom silné protitankové střely nebo tanková protitanková munice. V boji proti M2 Bradley je ale ve výhodě i z pohledu zbraní. ArmyRecognition uvádí, že má dělo ráže 125 mm, které si má poradit i s nejmodernějšími tanky. Takže až je M2 Bradley relativně odolné, zepředu má být schopné (dle verze) odolat max. projektilům ráže 30 mm, a zásah protipancéřovým projektilem z tankového děla by tedy byl fatální.

Video: 1 proti 3, jediný americký M2 Bradley dokázal zničit 3 ruské MT-LB, což je ukázka přesily moderní zbraně

Výhodou M2 Bradley je pohyblivost. MilitaryToday uvádí, že dosahuje rychlosti až 66 km/h, což není oproti 60 km/h u T-90M o tolik více, ale zase je mnohem mrštnější, a také jeho věž se dokáže na cíl zaměřit rychleji než věž těžkého tanku, a osádky BVP těchto výhod v souboji nanejvýš využily. Výsledek střetu jednoznačně ukazuje, že ani vysoce moderní a odolný tank nemusí vyjít z boje se slabším protivníkem jako vítěz, a pro T-90M je to až potupné – výsledek by byl možná jiný, kdyby měl dobře vycvičenou obsluhu, která ví, jak se zachovat.

Článek Video: až směšná prohra pro ruský tank T-90M, který podlehl dvojici BVP M2 Bradley, aniž by využila protitankové střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Místo osádky kamery a automatické nabíjení

Již od roku 1987 má ruská armáda ve výzbroji klasické BMP-3, k jehož obsluze je běžně zapotřebí 3členná osádka složená z velitele, řidiče a střelce, od roku 2015 má potom silně modernizovanou verzi. Projekt Sinitsa je přitom stejné vozidlo, uvádí ArmyRecognition, ale vybavené robotickými systémy, konkrétně bojovým modulem Sinitsa.

Obrněný transportér OT-64 SKOT byl pýchou ČSLA a doslova deklasoval sovětský BTR-60, i když nakonec musel využít jeho výzbroj

V podstatě ho lze popsat tak, že jsou na vozidle umístěny panoramatické kamery včetně termovize tak, aby měla obsluha na dálku přehled o tom, kudy vozidlo jede a co se kolem něj děje. K tomu má BMP-3 Sinitsa i automatické nabíjení všech zbraní.

iZdroj fotografie: Ministry of Internal Affairs of Ukraine / Creative Commons / CC BY

Jinak by se ale od klasického BMP-3 moc lišit nemělo; uvnitř stále zůstane prostor pro výsadek 7 vojáků, a lze předpokládat, že stejná zůstává i ochrana vozidla – v přední části proti projektilům ráže 30 milimetrů, a zezadu a z boku proti rážím do 12,7 milimetrů. Rychlost vozidla je až 70 km/h a dojezd 600 kilometrů, konstatuje Military-Wiki. Koncept ale ještě není otestovaný a bude třeba zjistit, zda je opravdu funkční, jak se teoreticky na papíře zdá.

BMP-3 Sinitsa má silnou výzbroj

Robot BMP-3 Sinitsa je i silně vyzbrojený. Jeho hlavní zbraní je dělo 2A70 ráže 100 mm schopné střílet klasické projektily nebo protitankové střely, přičemž granáty mají dosah 4 km, a střely pak 6 km. Využít lze i kanon ráže 30 mm umístěný ve stejné ose jako hlavní dělo, případně koaxiální kulomet ráže 7,62 mm. Některé zprávy také naznačují, že by mohly vybrané verze nést i protitankové rakety 9M133M Kornet-M, případně sloužit jako protiminové.

V podstatě by se tak jednalo o pozemní dron, s nímž by bylo možné zničit i mnohonásobně cennější tank. Přesná cena za BMP-3 sice není známa, dle Forbes se ale může pohybovat cena za modernizovanou verzi kolem 1,1 milionu dolarů, což je asi 25 milionů korun.

Improvizace v akci: Ukrajinci sestrojili protitankového robota, který zničí cíl a rychle se ztratí. Připomíná traktor, ale je mimořádně účinný

Teoreticky by mohl koncept takovýchto vozidel fungovat, ale vše bude záležet na schopnostech robotického systému, kvalitě obrazu, spojení a obsluze. V případě úspěchu by takové vozidlo mohlo ochránit životy 3 vojáků, ale určitě by nešetřilo náklady. Stát bude určitě jako klasické BMP-3, navíc s výdaji na robotický systém. I malé poškození kamer nebo jiných senzorů by ho ke všemu mohlo zcela vyřadit, i když při podobném poškození by s ním lidé dokázali ujet (možná za asistence průzkumného dronu, díky němuž by viděli cestu).

Článek Záběry ukazují ruské robotické vozidlo BMP-3 Sinitsa, které sice ještě neprošlo testy, ale vypadá velice schopně a ušetří život 3 vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BMP-3 má lepší ochranu a řadu konfigurací

Dobrým příkladem onoho sovětského pozůstatku je bojové vozidlo pěchoty BMP-3, které bylo do výzbroje SSSR přijato v 80. letech 20. století s tím, že odstraňovalo řadu nedostatků předchozích BMP-1 a BMP-2, uvádí ArmyRecognition. Zejména má lepší ochranu osádky, kdy v přední části odolá projektilům ráže 30 mm, kdežto dodatečná pasivní pancéřová ochrana odolá průbojným střelám ráže 12,7 mm ze vzdálenosti 50 metrů.

Video: Ukrajinci ukázali útok levného dronu na cenné ruské BMP-3. Smrt v hodnotě pár tisíc korun zničila moderní obrněnec jako nic

Výbušný reaktivní pancíř je potom k dispozici jako volitelná výbava. BMP-3 se pak také chová mnohem lépe při plavbě na vodě, což je v zemích bývalého SSSR na mnoha místech značnou výhodou. Z rodiny sovětských / ruských BVP se tak jedná o nejlepší variantu, jejíž produkce probíhala v nějaké míře od roku zavedení, ale v posledních letech značně zesílila. Bývá přitom i různě konfigurována, např. BMP-3M, BMP-3M Ataka, BMP-3F, BMP-3 Dragoon atd.

Oproti starším sovětským BVP se může BMP-3 pochlubit i silnou výzbrojí, kterou tvoří dělo 2A70 ráže 100 mm a autokanon 2A72 ráže 30 mm, a má se dokonce jednat o nejsilněji vyzbrojené ruské BVP. Třeba BMP-2 přitom mělo za hlavní zbraň pouze kanon ráže 30 mm. Osazené dělo může zasahovat cíle do vzdálenosti až 4 km, a rovněž dokáže vypálit laserem naváděnou řízenou protitankovou střelu ATGM 9K117 do dálky zhruba 5 km. Výzbroj je pak doplněna kulomety a granátometem, a kromě 3členné posádky je ve vozidle místo pro výsadek 7 vojáků.

BTR-MDM je mladé, ale se starými kořeny

Mnoho ruské techniky vychází ze sovětských konceptů, které zůstaly často nedotažené, případně na ně nějak navazují. Jedním z nich je i vozidlo BTR-MDM, jehož vývoj byl zadán již v roce 1992, a cílem bylo nahradit BTR-D z roku 1974. Jedná se o speciální obrněný pásový transportér určený pro výsadkové jednotky, který armáda nakonec představila až v roce 2013, uvádí MilitaryToday, což poukazuje na ne zrovna výjimečné průtahy. Nicméně dle Wikipedie počítala ruská armáda už od roku 2015, že jich výsadkáři dostanou během 10 let rovných 2 500.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Jeho výhodou je především větší vnitřní prostor, do něhož se vejde až 15 členů – z toho jsou 2 místa pro posádku, a 13 pro výsadek (předchozí verze uvezla vojáků 13), a také řada shodných komponentů s BMD-4M, což je bojové vozidlo určené rovněž pro výsadkáře, a značně to tedy zjednodušuje jejich údržbu, opravu i logistiku. Transportér BTR-MDM Rakushka dokáže i plavat a lze jej vysazovat pomocí transportních letounů Iljušin IL-76M/MD nebo Antonov An-124, a stejně tak je přemisťovat v závěsu pod vrtulníky Mil Mi-26.

Video: moderní ukrajinský obrněný transportér BTR-4 dokázal na chvíli ustát zásah ruskou střelou Konkurs-M, za moment ale stejně vzplanul

Transportér BTR-MDM je potom vyzbrojen 2 kulomety ráže 7,62 milimetrů a osádku chrání jenom lehkým hliníkovým pancířem, který odolá max. palbě z ručních zbraní. Vozidlo je nicméně určeno především k rychlému transportu pěchoty a zásob, nebo k evakuaci raněných – místo 13 vojáků pojme v takovém případě 6 nosítek, případně 2 tuny nákladu. Na silnici se dokáže pohybovat rychlostí až 71 km/h.

Článek Sovětské dědictví na „vyšší“ úrovni: BMP-3 je nejsilněji vyzbrojené ruské BVP, BTR-MDM Rakushka zase „papírový“ transportér se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I po zásahu střelou mohl M2 Bradley odjet

Odolnost bojového vozidla pěchoty M2 Bradley dobře demonstruje událost zaznamenaná dronem na ukrajinském bojišti. Na videu dostupném pod tímto článkem je zachyceno ukrajinské M2 Bradley v okamžiku, kdy z děla ráže 25 milimetrů odstřeluje pěchotu, uvádí MilIn. Z jiného místa, než na které však jeho osádka míří, pak najednou přiletěla protitanková střela, a ačkoliv při nárazu následoval výbuch a byl vidět kouř, řidič s vozidlem vycouval, otočil ho, a evidentně se stáhl na nějaké bezpečné místo.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

M2 Bradley je svou relativně silnou ochranou známý, v základní verzi je po celém obvodu schopen odolat střelám ráže 14,5 milimetrů, a v přední části, kam ho raketa zasáhla, mívá obvykle odolnost mnohem vyšší. Některé verze mají navíc dodatečnou ochranu, ale ta z videa nejde poznat. Může se jednat o přídavné pláty, a na novějších vozidlech je i reaktivní pancéřování, uvádí MilitaryToday. To je účinné hlavně proti kumulativním střelám z RPG, a mohlo by být i jedním z důvodů, proč M2 Bradley přežilo.

I když střela zasáhne, není to výhra

Z videa není jasné, jakým druhem střely bylo M2 Bradley zasaženo. Ve výzbroji ruské armády je navíc opravdu mnoho protitankových zbraní s různým účinkem – například lehké RPG-18 nebo RPG-22 nemají tak velkou průraznost, většinou 300 až 400 mm RHAe, a jejich účinek může oslabit přídavný pancíř, zvláště ten reaktivní, ale stačily by. Naopak nejnovější verze 9M133 Kornet pak mají tandemovou hlavici určenu proti reaktivnímu pancéřování a průraznost až 1 200 mm RHAe, v tomto případě by tak vozidlu nejspíše nic nepomohlo.

Amerika nahrazuje legendární M2 Bradley, nové BVP XM30 má nepřítele zničit, aniž by ho viděl, a může ho dodat i evropská firma

Při ničení obrněných vozidel je ale také důležité místo a úhel, pod jakým je střela zasáhne. Jednak jsou různé oblasti rozdílně chráněné, a zejména přední část obvykle mnohem lépe než zadní nebo boky. Jenomže střela, ať je jakkoliv silná, může zasáhnout třeba jenom roh vozidla. Takže i když pronikne dovnitř, nepoškodí žádnou důležitou část a nezabije ani nezraní nikoho z osádky. V tomto případě však měli vojáci příslovečné štěstí, protože mohlo stačit jenom několik centimetrů vedle či jiný úhel, a její osud by byl zpečetěn.

Článek Video: BVP M2 Bradley odolalo ruské protitankové střele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prototyp XM30 vytvoří dvě firmy

Americké ozbrojené síly jsou aktuálně vybavené legendárním a velmi schopným vozidlem M2 Bradley. Jak uvedl portál Defence-Blog, do služby vstoupilo již v roce 1981, a je tedy konstrukčně velmi staré. Americká armáda proto vypsala soutěž na vozidlo nové, a nakonec se dohodla se dvěma výrobci, konkrétně s GDLS a Rheinmetall, že jí dají k posouzení své prototypy. Na jejich vytvoření jim dala dle požadavků k dispozici celkem 36 miliard korun, i když možnou vizi XM30 představili také ilustrátoři – ta se však může od reality velmi lišit.

#FactFriday: Read this fact sheet about the replacement for the aging M2 Bradley Fighting Vehicle, the XM30 Mechanized Infantry Combat Vehicle.#USArmy #ASAALT #NGCV_Priority #ArmyTech #ArmyModernization @peogcs pic.twitter.com/birN3aKKa8

— ASA(ALT) (@ArmyASAALT) November 10, 2023

Americká armáda ve své tiskové zprávě uvedla, američtí konkurenti v posledních letech v mnoha ohledech vylepšili vlastnosti svých zbraní a dostávají se na úroveň současných amerických BVP. Nové vozidlo by proto mělo mít vyšší schopnost přežití na bojišti a zároveň vylepšené možnosti pro přežití vojáků, a stejně tak být velmi modulární, aby do něj mohly být instalovány různé (i budoucí) druhy technologií.

2násobná ráže děla oproti M2 Bradley

Nové XM30 by mělo být, stejně jako M2 Bradley, umístěno na pásech. Americké ozbrojené síly požadují, aby mělo 2člennou osádku a v zadní části prostor pro výsadek 6 plně vyzbrojených vojáků. V horní části vozidla pak bude bezosádková věž vyzbrojená kanonem ráže 50 mm – M2 má oproti tomu kanon ráže 25 mm, což znamená značné zvýšení palebné síly. Dále bude vozidlo vyzbrojeno protitankovými střelami a pravděpodobně i kulometem.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Nové BVP XM30 by také mělo již v základu dostat systém aktivní ochrany proti protitankovým střelám, a současně by mělo mít nejmodernější druhy senzorů a řízení palby, ale i vysokou rychlost. Obecným požadavkem americké armády pak je, aby dokázalo nepřítele zničit na vzdálenost, na kterou on není schopen XM30 ohrozit. V případě střetu na krátkou vzdálenost by potom měla být výhodou kromě palebné síly i vyšší pohyblivost a ochrana.

Článek Amerika nahrazuje legendární M2 Bradley, nové BVP XM30 má nepřítele zničit, aniž by ho viděl, a může ho dodat i evropská firma se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ZBL-19 je známé hlavně z fotografií

O nových čínských kolových bojových vozidlech pěchoty je dosud známo velice málo informací. Třeba portál Defence-Blog uvádí, že se dle všeho jedná o modernizovanou verzi ZBL-08 označovanou jako ZBL-19, přičemž má bezosádkovou věž a další vylepšení. Vycházet je ovšem možné pouze z pár fotografií na sociálních sítích; velké podrobnosti tak k vozidlu nejsou k dispozici. Je ale patrné, že se designem podobá vozidlům tohoto typu na podvozku 8×8 ve výzbroji západních armád, a tedy nejspíše splňuje i standardy NATO.

The Unmanned Turret on Type 19 IFV | Some Devices yet to be Installed • PLAGF

The Gunner Sight 80% Odds Goes Under The Main Gun Shield. A Weird Layout ever Seen in PLA Armoured Fleets

These Hardwares Just Rolled off the Assembly Line and Awaiting for Further Settup pic.twitter.com/xnOf8yAs5W

— David Wang (@Nickatgreat1220) November 1, 2023

Výrobcem vozidla je společnost NORINCO, která vyrábí i předchůdce ZBL-08. ArmyRecognition uvádí, že má bezosádkovu věž vybavenou rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů, a doplňovat ho má koaxiální kulomet ráže 5,8 milimetrů. Dále je na věži odpalovač se 4 protitankovými raketami, jejichž typ ale není specifikován. Tato výzbroj umožňuje vést vozidlu ZBL-19 boj s pěchotou i jinými obrněnci, a rovněž umožňuje ničit tanky. Pravděpodobně bude mít také moderní systém řízení palby, systémy nočního vidění a další vylepšení.

Do ZBL-19 se vejde 7 členů výsadku

Rozměry nového čínského vozidla jsou neznámé, ale lze vycházet z předchozího typu ZBL-08, jehož délka je 8 metrů a hmotnost podle konfigurace až 25 tun. Jeho osádku tvoří 3 vojáci a v zadním prostoru má místo pro 7členný výsadek, což je stejně jako u předchozího typu. ZBL-19 nemá dle všeho systém aktivní ochrany proti protitankovým střelám, ale mohlo by mít detektor laserového zaměření, a k tomu je schopné odpalovat zadýmovací granáty.

(Ne)chtěně vyzrazené čínské bojové vozidlo VN22B je určeno zemím NATO, standardy má splňovat na výbornou

Vedle toho je však ochrana vozidla neznámá, i když v přední části by mohlo teoreticky odolat munici do ráže až 30 mm, a asi ho lze vylepšit reaktivním pancéřováním. Na druhou stranu nemusí být pancíř tak silný, aby zbytečně nestoupala hmotnost, neboť přítomnost ochrany proti vlnám v přední části naznačuje, že je vozidlo schopné plavby. Znamená to, že by ho bylo možné snadno vylodit například při invazi na Tchaj-wan. Na silnici pak bude vozidlo, stejně jako ZBL-08, schopné dosahovat rychlosti kolem 100 km/h, a dojezd bude až 800 km.

Článek Nová bojová vozidla ZBL-19 čínské armády mají až podezřele mnoho společného s evropskými obrněnými transportéry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Označení klame, vozidlo vychází z MT-LB

Označení BMP-1LB by mohlo evokovat, že se jedná o nějaké upravené sovětské bojové vozidlo pěchoty BMP-1. Jak ale uvádí portál PopularMechanics, jde o zavádějící označení, vozidlo totiž nemá s BMP-1 nic společného. Jedná se o upravenou verzi sovětského víceúčelového pásového obrněného vozidla MT-LB, z čehož samozřejmě vyplývají všechna omezení této nové ukrajinské improvizace, jejíž přítomnost na frontě experti zaznamenali někdy na začátku léta 2023.

Ukraine is adapting MT-LBu vehicles from storage into BMP-1LB APCs, including with 14.5mm KPVT machine guns. Ukraine needs more armored vehicles and more armored humvees and M113 would make a difference. https://t.co/1o5n6C32VC pic.twitter.com/7VjdGT7WTU

— Rob Lee (@RALee85) September 27, 2023

Samotné vozidlo MT-LB přitom vstoupilo do služby na začátku 70. let 20. století. Jeho výroba byla levná a rychlá, SSSR jich tedy vyrobil značné množství, a stále jich má mnoho ve skladech. Sloužilo k mnoha účelům, ale má také řadu nevýhod – tou nejpodstatnější je velmi slabé pancéřování. Většinou odolá jenom palbě z lehkých ručních zbraní, ale už nikoliv z kulometu. Ukrajinští konstruktéři BMP-1LB se s tím museli vypořádat a také vypořádali, konkrétně přidáním pancíře a zástěn, což zase vedlo k nežádoucímu nárůstu hmotnosti.

Výzbroj tvoří silný „zasekávací“ kulomet

Ačkoliv bývá řada ukrajinských improvizací povedená, tato spíše ne. BMP-1LB se podle portálu MilIn potýká hned s několika problémy. Kupříkladu je vyzbrojeno dálkově ovládanou stanicí s kulometem KPVT ráže 14,5 mm a termovizí, což je silná zbraň, ale náchylná ke znečištění – nečistoty pak mohou vniknout i do pásu s náboji, a při zaseknutí zbraně zůstane vozidlo bezbranné. Největším problémem je pak zvýšená hmotnost, která má vliv i na mobilitu – v lesním terénu se vozidlo pohybuje rychlostí chůze, a na silnici až 50 km/h.

50letý šrot přeměnili Ukrajinci v účinnou zbraň: BMP-1TS tak dokáže „pocuchat“ i nejsilnější ruské tanky, ale hlavní problém mu zůstal

Vysoká hmotnost také znamená velikou zátěž motoru, mnohá vozidla se údajně již po zhruba stovce kilometrů porouchala kvůli problému s hnací jednotkou nebo převodovkou, takže musí osádky velmi často měnit i řemeny chladicího systému. BMP-1LB má jinak 3člennou osádku a dokáže přepravit v zadní části až 8 vojáků. I přes mnohé problémy je ale nejspíše lepší než nic. Na rozdíl od mnoha obrněných transportérů řad BTR může navíc výsadek vystupovat z BMP-1LB zadem, což ho na bojišti mnohem lépe chrání.

Adaptace MT-LB z Ukrajiny včetně BMP-1LB

Článek Tohle se Ukrajincům moc nepovedlo: BMP-1LB je poněkud „zvláštní“ náhražka bojového vozidla pěchoty, vojáci ji ale rádi nemají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CV90 přijde v barvách české armády

Česká vozidla se budou dle tiskové zprávy ministerstva obrany v některých detailech lišit od originálu, za který lze považovat CV90 ve výzbroji švédských ozbrojených sil. Asi nejmarkantnější změnou bude kamufláž, již ve výrobě bude barva uzpůsobena tak, aby odpovídala standardům v české armádě. Vozidla ale dostanou i spojovací techniku zavedenou v Armádě České republiky, a na každou verzi jsou i další specifické požadavky.

Jas-39 Gripen E je „evropská F-35“, tedy velmi schopný i silně vyzbrojený letoun. Přesto ho víceméně nikdo nechce

Viditelnou změnou bude například hlavní zbraň. Zatímco originální švédská vozidla používají kanon ráže 40 milimetrů, portál MilitaryToday uvádí, že nikdy nebyl exportován, a i české stroje tak budou mít kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 mm. Jde o stejnou zbraň, jakou je vyzbrojen obrněný transportér Pandur II ve službách české armády, a používají ji i mnozí spojenci, což usnadní logistiku. Navíc bude ve výzbroji i kulomet a řízené protitankové střely Spike.

CV90 byl vylepšován, zvýšila se i ochrana

Vozidlo CV90 vzniklo v 80. letech 20. století, a první kusy začaly do výzbroje švédské armády přicházet v roce 1993. Konkrétně verze MkIV je vylepšenou variantou s mnoha obměnami – má například nový motor, systém rozšířené reality nebo vylepšenu ochranu. V přední části je schopna ustát střelbu ze zbraní do ráže 30 milimetrů, ale po stranách zvládne max. 14,5 milimetrů – na CV90 je ale možné namontovat přídavný keramický pancíř a jeho ochranu tak podstatně zvýšit. A možná je dokonce montáž aktivního systému obrany.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Bojové vozidlo pěchoty CV90 MkIV je dlouhé 6,8 metrů a jeho hmotnost činí 38 tun. Bude mít tříčlennou osádku a do bojového prostoru se vejde výsadek až 8 vojáků. Na silnici se dokáže pohybovat rychlostí do 70 km/h a jeho dojezd je min. 300 kilometrů, ale po silnici mnohem delší. Vozidlo má ve výzbroje více zemí NATO, především severských. Nově si je kromě ČR objednalo i Slovensko, ovšem s jinou výzbrojí, a tisícovku jich pořídí také Ukrajina.

Zájem o ně tedy evidentně je, což se ale nedá říci o letounech JAS-39 Gripen, které chce do budoucna využít v modernizované verzi pouze švédská vláda a v omezeném počtu také Brazílie. Většina zemí NATO naopak přechází na F-35 Lightning II. Švédský SAAB se proto snažil současné letouny ve výzbroji českého letectva udat na další období, a k nim nabídnout i vylepšenou verzi E, jejíž cena je nakonec vyšší než u letounů amerických. Mnozí lidé se tak shodují, že je JAS-39 Gripen pouze neúspěchem, který by měl konečně skončit u ledu.

(Ne)chtěně vyzrazené čínské bojové vozidlo VN22B je určeno zemím NATO, standardy má splňovat na výbornou

Ministerstvo obrany mimochodem přiznalo, že ne všechna CV90 budou úplně vybavena. Na svých webových stránkách uvedlo, že nebudou mít vždy 3 druhy maskovacích sítí, tedy do lesa, sněhu a pouště, a mnohá vozidla rovněž nedostanu rušičky signálů improvizovaných náloží – bude ale možné je kdykoliv dokoupit. Portál Novinky pak uvedl, že z návrhu rozpočtu ministerstva obrany vychází cena vozidel na téměř 71 miliard, což je oproti původně předpokládaným 59,7 miliardám korun značné navýšení.

Na druhou stranu výrobce BAE Systems, což je sice britská firma, ale v tomto případě byly podrobnosti ujasňovány se zástupci její švédské pobočky, uvádí, že naváže průmyslovou spolupráci s více jak 40 českými společnostmi. Jde třeba o Meopta, Ray Service, Pramacon, VR Group a VTÚ/VVÚ, ale třeba také s pražskou univerzitou ČVÚT.

Vozidlo CV90 MkIV pro českou armádu

Článek AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová BVP nahradí stárnoucí M113

Austrálie potřebuje bojová vozidla pěchoty vyměnit opravdu nutně, protože se doteď opírá o staré americké transportéry M113, byť hluboce modernizované. Jejich základní konstrukce je starší 50 let, a i přes vylepšení neposkytuje vojákům dostatečnou ochranu, ale má i jiná omezení. Austrálie chtěla původně nových vozidel pořídit 450, ale nakonec by jich mělo být pouze 129 – alespoň v první fázi. Ušetřené peníze má investovat do raket dlouhého doletu.

⚡️🇰🇷South Korea’s Hanwha AS21 Redback won the competition for 🇦🇺Australia’s new BMP

South Korea’s Hanwha Defense won the tender for Australia’s future infantry fighting vehicle and signed a contract to produce 129 vehicles. pic.twitter.com/dOvVAALMXE

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) July 27, 2023

AS21 Redback přitom z BVP K21 vychází, ale v mnoha ohledech se od něj odlišuje; jihokorejská verze má základní hmotnost 25,6 tun, kdežto australská by měla vážit až 42 tun. Důvodem jsou hlavně požadavky australské armády na výrazné posílení ochrany osádky a vezeného výsadku. Standardně je přitom vozidlo třeba v přední části odolné proti munici ráže 30 milimetrů. Vedle toho budou vychází pro Austrálii vybavena systémem aktivní ochrany Iron Fist se schopností ničit protitankové střely přilétající ze všech směrů.

Kanon Bushmaster a střely Spike

Oproti jihokorejské verzi je jiná i výzbroj, Austrálie požadovala věž osazenou kanonem Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů, který bude doplněný koaxiálním kulometem ráže 7,62 milimetrů. Dále jsou na vozidle dva odpalovače protitankových střel Spike, ale lze na něj umístit třeba i dálkově ovládanou stanici se střelami FGM-148 Javelin. Vozidlo navíc disponuje vyspělou elektronikou a digitálním systémem řízení bitvy.

Osádku AS21 Redback tvoří 3 vojáci, prostor na výsadek pak pojme 8 plně vystrojených. Vozidlo se dokáže pohybovat rychlostí až 65 km/h a má dojezd přes 500 km, přičemž se parametry nového jihokorejského BVP zamlouvají kromě australské i polské armádě, a údajně aktuálně jedná a možném pořízení AS21 Redback jakožto těžšího doplňku k lehčím polským BVP Borsuk, a dalším možným zájemcem je Rumunsko. To mimochodem uvažuje také o jihokorejských houfnicích K9 Thunder a starších amerických tancích M1 Abrams.

Článek Německá prohra je jihokorejský triumf, těžké BVP AS21 Redback může v Austrálii nahradit transportér M113 a možná zamíří i do Evropy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rosomak je upravená finská Patria

Kolové transportéry Rosomak jsou výsledkem výběrového řízení provedeného polskými ozbrojenými silami na začátku 21. století. Uspěla v něm finská společnost Patria s modelem kolového transportéru na podvozku 8×8. Polsko přitom požadovalo řadu úprav, například aby mělo schopnost plavat. Do služby pak vozidla vstoupila v roce 2004, a postupně jsou zařazována jako kolové obrněné transportéry, bojová vozidla pěchoty, nosiče minometu a další.

iZdroj fotografie: ISAF Headquarters Public Affairs Office / Creative Commons / CC BY

Vozidla jsou vyráběna v Polsku a jejich vývoj se nezastavil. Nejnovější variantou, jakou si objednaly polské ozbrojené síly, je Rosomak-L. Ten je o 60 cm delší než dosud používaná varianta, a dosahuje tedy délky 8,4 metrů. Polská armáda opět požadovala zachování plavbyschopnosti, což umožní splnit právě delší trup, a zároveň bude moci být těžší než 22 tun, ale upřesňující specifikace nejsou dosud známé.

Nová věž s moderními zbraněmi

Rosomak-L dostane mj. novu věž, konkrétně na něj bude možné namontovat polskou dálkově ovládanou ZSSW-30, která bude kromě nových Rosomaků použita i na pásovém bojovém vozidle pěchoty Borskuk. Je vybavena kanonem Mk44S Bushmaster II ráže 30 milimetrů a dvěma odpalovači protitankových střel Spike; vše pak doplňuje koaxiální kulomet a vrhače kouřových granátů. Vybavena je moderním řízením palby, pokročilým nočním viděním, laserovým dálkoměrem nebo upozorněním na laserové zaměření vozidla.

Většina dalších parametrů by měla být obdobná jako u kratší verze. Rosomak-L bude mít 3člennou osádku a místo pro výsadek 8 vojáků, i když prostoru v něm asi bude o něco více. Otázkou je, zda nebude využit k zesílení pancéřování, neboť má KTO Rosomak, na rozdíl od běžných modelů vozidel řady Patria, nižší stupeň ochrany (jen proti střelám do ráže 14,5 mm), aby mohl plavat na vodě, kde je jeho rychlost kolem 10 km/h, kdežto na silnici až 100 km/h.

Článek Univerzální KTO Rosomak je oporou polské mechanizované pěchoty už 20 let; jeho verze L je opravdu dlouhá i silně vyzbrojená se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hliníkový pancíř s ocelí a kompozitem

Zásah tankovým projektilem, zvláště pak protipancéřovým, je pro bojová vozidla pěchoty většinou fatální. Obecně platí, že jsou navržena tak, aby vydržela zásahy od projektilů kolem ráže 30 mm, i když starší typy obvykle nezvládají ani to. Z videa je ale patrné, že s pořádnou dávkou štěstí může vozidlo přežít. Konkrétně v tomto případě sice granát pancíř poškodil, ale nezničil. M2 Bradley má přitom hlavní pancíř jen z hliníku, ale mnohé jeho verze ho mají zesílený kompozitními materiály a ocelovými zástěnami, aby byl odolnější.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Možných vysvětlení, že BVP M2 Bradley přežilo, je více. Jeho pancíř je zkonstruován tak, aby dopadající protipancéřové projektily pokud možno odrážel, což záleží na úhlu dopadu. Zásah tedy mohl kus pancíře odlomit, ale projektil se odrazil a dovnitř neprošel. Druhou možností pak je, že dovnitř prošel, ale nepoškodil žádné kritické systémy. Mnohá vojenská vozidla jsou navržena tak, aby zůstala i přes vážná poškození alespoň částečně pojízdná.

Dělo z T-72 zničí i moderní tank

Ojedinělé přežití vozidla Bradley ale neznamená, že by střet s tankem vždy ustálo. Ačkoliv ho nejspíše nedokáže zničit explozivní granát z tankového děla ráže 125 milimetrů, protipancéřová nejspíše bez větších problémů. Tanky T-72 používají hned 2 typy: 1) munice typu HEAT s kumulativní hlavicí, jejíž účinek ale může oslabit mříž nebo reaktivní pancíř, 2) náboje APFSDS z wolframu nebo ochuzeného uranu. Ty zvládají hlavně u modernizovaného T-72B3M probít i pancíř západních tanků, s bojovým vozidlem pěchoty by si tak měly poradit.

Rusko uvedlo, že Ukrajina sestřelila vlastní stíhačku Mig-29 i dosud „neviděné“ BVP M2 Bradley. Problém je, že k tomu dojít nemohlo

Naopak platí, že rychlopalný kanon ráže 25 milimetrů ve věži M2 Bradley tanku ublížit nedokáže; k dispozici má nicméně i řízené protitankové střely TOW naváděné po drátě s dosahem 4 km a schopností prorazit pancíř o síle až 900 mm RHAe. Jde o obávanou zbraň, a např. vozidla Bradley během první války v zálivu zničila více iráckých tanků než americké tanky M1 Abrams, takže se nelze divit žádné tankové osádce, pokud se jim chce klidit z cesty.

Bradley continues to perform his combat missions after a direct hit from a T-72 pic.twitter.com/hFsRZ75yfR

— Andrei_bt (@AndreiBtvt) July 14, 2023

Článek Video: ani výstřel ruského T-72 nedokáže vždy zničit slabě pancéřované BVP M2 Bradley, které dokáže i přes vážné poškození odjet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Armáda Ukrajiny měla jen stará sovětská BVP

„Žlutomodrá“ země měla – a vlastně dodnes má – ve výzbroji zejména bojová vozidla pěchoty založená na sovětských platformách BMP-1 a BMP-2. V době svého vzniku byla světovou špičkou, ale dnes mají řadu nedostatků; počínajíc slabou ochranou, přes zastarávající zbraně, které už si s nepřítelem tak dobře neporadí. I když existovaly některé modernizační programy, bylo možné aplikovat úpravy kvůli konstrukci jen velmi omezeně.

iZdroj fotografie: Uživatel VoidWanderer / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajinské BVP představila domácí firma UkrInnMash v roce 2017, ale prototyp dokončila až o čtyři roky později, tedy nedlouho před ruskou invazí. Jeho základem se stal starý, ale osvědčený, sovětský podvozek využívaný například u samohybné houfnice 2S1 Gvozdika, která se stala najednou obětí ukrajinského dělostřelectva. BVP Kevlar-E ovšem dostalo jiný motor, k jeho obsluze je pak potřeba 3členná osádka, a v zadním prostoru je prostor pro 6členný výsadek.

BVP Kevlar-E se umí plavit je rychlé

Údaje o hmotnosti vozidla se v různých zdrojích liší, některé udávají 15,5 tun, jiné až 18,5. Shodně ale uvádí, že má dosahovat rychlosti až 70 km/h, a dokonce se dokáže plavit rychlostí 5 kilometrů v hodině, přičemž dojezd je udáván až 600 kilometrů. Ani Kevlar-E však podle všeho nevyřešil problém sovětských BMP-1 a BMP-2, takže má mít ochranu jenom proti střelám ráže 7,62 milimetrů, což je na moderní BVP velmi málo. Své o tom vědí i Poláci, kteří si nedávno objednali 1 400 domácích BVP Borsuk.

Na podvozku je umístěna dálkově ovládaná věž s rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů, který je doplněn lehkým kulometem. A i když nikdy nebyla taková konfigurace představena, výrobce tvrdil, že lze na věž umístit i protitankové řízené střely. Co se nyní s unikátním prototypem stalo, není jasné, v únoru 2022 pomáhal v Charkově, ovšem neexistuje žádné potvrzení, že by byl zničen. Je možné, že bylo BVP Kevlar-E pouze staženo a ukrajinská armáda čeká na vhodný okamžik k nasazení, ale jelikož dostane západní BVP, je možné, že skončí projekt u ledu.

Článek Jediné na světě, Ukrajina stihla ještě před ruskou invazí představit BVP Kevlar-E. Mělo být „nepolapitelné“, ale slehla se po něm zem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj BVP Borsuk trval téměř 10 let

S vývojem nového bojového vozidla pěchoty začalo konsorcium vedené společností HSW kolem roku 2013, o čtyři roky později představila demonstrátor, a rok poté první prototyp. Po továrních testech došlo k jeho úpravám a nakonec ho podrobila zkouškám i samotná armáda. Ta si nakonec, i vzhledem k současné válce na Ukrajině, v únoru 2023 objednala tisíc klasických bojových verzí BVP Borsuk, a k nim 400 různě specializovaných. I na poměry polské armády jde o značné číslo, cena zakázky ale zatím nebyla oznámena.

Jednou ze základnách podmínek polských zbrojených sil bylo, že se musí umět nová BVP plavit, což klade důraz na jejich co možná nejnižší hmotnost. I to je důvodem, proč Borsuk váží jenom 28 tun, zatímco jiná moderní BVP mívají i kolem 40 tun a chybí jim možnost plavby. U Borsuku to i přes použití keramického plátování znamená nižší ochranu osádky i výsadku, i když má být schopen v přední části odolávat projektilům ráže 30 milimetrů, a zničit by ho neměly ani miny. Podvozek má dobrou nosnost a lze přidat další pancéřování, pak se ale vozidlo nemůže plavit.

iZdroj fotografie: Michał Derela / Creative Commons / CC BY-SA

BVP Borsuk je 7,6 metrů dlouhý a 3,4 metrů široký, jeho osádku tvoří tři vojáci, v zadní části je pak místo pro dalších šest. Na silnici se dokáže vozidlo pohybovat rychlostí až 65 kilometrů v hodině, při plavení pak klesá na pouhých 8 km/h, a právě tehdy může být zranitelnější. Je ale předpoklad, že ho bude armáda v takových situacích dobře krýt z jiných pozic další technikou. Na plnou nádrž Borsuk ujede vzdálenost až 550 kilometrů.

Rychlopalný kanon a izraelské protitankové střely

Nové polské BVP je osazeno dálkově ovládanou věže, v níž je také usazena hlavní zbraň, a sice rychlopalný kanon Mk44S Bushmaster II ráže 30 milimetrů, Doplňuje ho koaxiální kulomet ráže 7,62 milimetrů. Kromě toho může vozidlo nést i dvě izraelské protitankové řízené střely Spike LR s dosahem 4 kilometrů. Ve výbavě má vedle toho i systém aktivní ochrany, který detekuje laserové zaměření, a v případě potřeby dokáže odpálit zadýmovací granáty a BVP tím skrýt.

Polsko si je nižšího pancéřování samozřejmě vědomo, firma HSW totiž zároveň vyvíjí i těžké BVP s názvem Badger, jehož hmotnost by měla přesahovat 40 tun. Využívat má přitom podvozek jakým disponují houfnice AHS Krab, o schopnost plavit se tím ale zcela přichází. Jeho výhodou bude naopak mnohem vyšší stupeň ochrany osádky i výsadku, a lze předpokládat, že si polská armáda v budoucnu pořídí i tento těžký typ BVP. Mj. se jedná o podporu domácího vojenského průmyslu.

Článek Jedna z dosud největších armádních zakázek v historii Polska počítá s 1400 BVP Borsuk: dokáží se plavit, ale nejsou moc odolná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská vozidla se snažila projet minovým polem

Video natočené 10. února 2023 ukazuje kolonu nejméně 4 obrněných vozidel, dle všeho sestávající z tanku a BVP, neohroženě se ženoucích kupředu po jedné z cest. Když ale najelo první vozidlo na minu, ostatní nezastavila, ale snažila se ho opakovaně objet. Netrvalo dlouho a na minu narazil další obrněnec, a zbylá vozidla ho nepoučitelně následovala. Nakonec si tak ruští vojáci zničili všechna vozidla sami; a podobných videí lze najít na sociálních sítí více, nad ruskou „taktikou“ někdy až zůstává rozum stát.

Ukrajinci zvolili v přehledném terénu kolem Vuhledaru taktiku zaminování prostoru a ponechali průchodné jenom některé koridory. Do těch pak soustředili obranu s cílem zničit více nepřátel na jednom místě. Zaminované oblasti přitom neustále měnili, a hlavně obnovovali ty staré. Využívali k tou hlavně taktiku dálkového zaminování pomocí dělostřelectva nebo raketometů, kdy jde vlastně o vystřelování projektilů obsahujících schránku s minami, které se rozprostřou nad cílovou oblastí.

Podobných systémů existuje více, umí to například původně sovětské salvové raketomety, ale Ukrajina měla dostat i minimálně 10 tisíc kusů amerických dělostřeleckých granátů RAAMS do Západních houfnic ráže 155 milimetrů. Dosah takové munice je od 4 do 17,6 kilometrů, v každém projektilu je přitom 9 protitankových min. Vybaveny jsou rovněž systémem autodestrukce, takže se nejpozději do 24 hodin po rozmístění samy zneškodní. Oblast tak do budoucna zanechají čistou, bez min.

Ruské velení musí taktiku zaminování znát

Je až s podivem, že Rusové nedokázali na taktiku dálkového zaminování reagovat, protože sami podobné zbraně ve výzbroji mají a používají je. Třeba už sovětská armáda tuto taktiku často používala v Afghánistánu, kdy minami obklopovala oddíly mudžahedínů; ruští velitelé by ji tedy měli velmi dobře znát. Podle některých odborníků a Ukrajinců, kteří vychází přímo z informací od zajatců, se ale zdá, že většinu jednotek u Vuhledaru tvořili na podzim 2022 mobilizovaní vojáci s nedostatkem zkušeností. Je tedy možné, že prostě zazmatkovali.

Federace navíc za rok války n Ukrajině přišla o mnoho zkušených frontových důstojníků, v důsledku čehož nemá vojáky ani kdo koordinovat. Jednotky tak měly rovněž problém už s kvalitním průzkumem. Další možností je, že vojáci dostali rozkaz postupovat bez ohledu na ztráty. Ruská armáda údajně na Ukrajině čím dál častěji používá protiústupové jednotky střílející do případných ustupujících vojáků. Je tedy možné, že pro útočící Rusy byla cesta vpřed jedinou alternativou bez ohledu na miny a vysoké ztráty.

Článek Video: ruská BVP úmyslně najížděla na miny, dokud nezbylo ani jedno. Ukazuje to na nekompetentnost vojáků a možná i tresty smrti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bojové vozidlo pěchoty staré více než 50 let

BMP-1 je první bojové vozidlo pěchoty sovětského bloku, do výzbroje bylo zavedeno v roce 1966. Ve své době patřilo mezi světovou špičku, protože dokázalo držet krok s tankovými jednotkami, uvnitř přepravit družstvo vojáků, a dokonce bylo možné střílet z vnitřku vozidla. Vedle toho pak dokázalo plout po vodní hladině. BMP-1 přitom neslo velmi impozantní výzbroj v podobě nízkotlakého děla ráže 73 milimetrů, koaxiálního kulometu a protitankových střel 9M14 Maljutka.

Vzhledem k tomu, že se jedná již o více než půl století starou konstrukci, tak v mnoha ohledech dnešním požadavkům zkrátka nevyhovuje; přesto v mnoha armádách světa stále slouží. Zejména v současné válce na Ukrajině se ale ukazuje, jak zastaralá technika je, což platí hlavně o používaném dělu a protitankových střelách. Třeba střela Maljutka zvládne prorazit pancíř o síle jenom 400 milimetrů RHAe, a její ovládání je navíc složité a ani není příliš přesná.

Ukrajinští technici Žitomyrských závodů obrněné techniky však přišli kolem roku 2015 s modernizací, která tento problém vyřešila. Na vozidlo namontovali novou věž BP-5 Spisa používanou například na obrněných transportérech BTR-4. Nejedná se ovšem o dálkově, ale spíše o alternativně ovládanou ubraň, protože ji střelec obsluhuje z dobře chráněné věžičky. Hmotnost nové věže dosahuje 1,5 tuny, což po odstranění staré věže nepředstavuje pro BM-1 problém.

Novému BMP-1TS neodolají ani mnohé tanky

Modernizované vozidlo disponuje i rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů, kulometem a granátometem ráže 40 milimetrů. Po jeho stranách je pak možné umístit dva odpalovače s protitankovými řízenými střelami Barrier. Jde o modernizovaný sovětský protitankový komplet 9K114 Šturm a střely z něj odpalované mají dosah až 7,5 kilometru, přičemž dokáží proniknout pancířem o síle 800 milimetrů RHAe. Zbraň má laserový značkovač a systém denního i nočního vidění, díky svým schopnostem tak může zničit (nebo alespoň poškodit) jakýkoli ruský tank.

Na začátku ruské invaze měla ukrajinská armáda ve výzbroji minimálně 12 těchto vozidel a je prokázáno zničení jednoho z nich v boji. Kolik jich je nyní ve službě, ale není jisté. Ačkoliv modernizace BMP-1 jistě přinesla zvýšení jeho schopností, neodstranila jeden ze zásadních problémů, a tím je malá ochrana osádky i výsadku. Vozidlo BMP-1TS je zepředu chrání jen proti granátům ráže 20 milimetrů, a ze strany pouze proti ručním zbraním, ale nikoliv třeba těžkému kulometu.

Článek 50letý šrot přeměnili Ukrajinci v účinnou zbraň: BMP-1TS tak dokáže „pocuchat“ i nejsilnější ruské tanky, ale hlavní problém mu zůstal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.