Co přesně znamená „vlajková loď NATO“

Důležité je zpřesnění: Queen Elizabeth není vlajkovou lodí celé Severoatlantické aliance. Tuto roli plní pro námořní složku Allied Reaction Force (ARF), tedy vícedoménové uskupení, které NATO drží ve vysoké pohotovosti pro případ krize. Británie převzala vedení námořní komponenty ARF v červenci 2026 a Queen Elizabeth se stala takzvanou plovoucí velitelskou platformou, místem, odkud se v případě aktivace velí a koordinují přidělené válečné lodě, námořní letectvo i podpůrná plavidla.

V praxi to znamená zabezpečené komunikační uzly, naloděný bojový štáb a nacvičenou schopnost řídit mnohonárodní svaz. Pokud by vrchní velitel spojeneckých sil ARF aktivoval, štáb z paluby Queen Elizabeth by koordinoval celou námořní komponentu, zatímco samotná ARF propojuje pozemní, vzdušné, speciální, logistické, kybernetické i kosmické prvky. Jde o první případ, kdy loď třídy Queen Elizabeth plní tuto velitelskou roli pod aliančním rámcem.

Hrozivá síla v číslech

Samotná loď je největším válečným plavidlem, jaké kdy Royal Navy provozovala. Délka dosahuje 284 metrů, letová paluba měří 280 krát 70 metrů a výtlak činí 65 000 tun. Rychlost přesahuje 25 uzlů, dosah je přibližně 18 500 km (10 000 námořních mil) bez doplnění paliva.

Klíčové bojové parametry:

• Letouny F-35B Lightning II – stroje páté generace se stealth profilem, rychlostí až Mach 1,6 (přibližně 1 975 km/h) a bojovým dosahem kolem 830 kilometrů. Výzbroj nesou interně, aby nenarušily radarovou neviditelnost. Třída Queen Elizabeth pojme až 36 těchto strojů a zvládne generovat až 72 bojových vzletů denně.
• Vrtulníky Merlin s radarem Crowsnest – poskytují včasné varování celé flotile, fungují jako létající radarová stanice a dokážou detekovat hrozby daleko za horizontem.
• Obrana zblízka – tři systémy Phalanx CIWS ráže 20 milimetrů s kadencí až 4 500 ran za minutu, určené k ničení protilodních střel v poslední fázi letu.

Pro srovnání: americké superletadlové lodě třídy Gerald R. Ford mají výtlak přes 100 000 tun a nesou přes 75 letounů, jsou to největší válečné lodě světa a operují v jiné globální lize. Queen Elizabeth je však jednoznačně nejsilnější evropskou nosičovou platformou. A ruský protějšek? Letadlová loď Admiral Kuzněcov, jediný ruský nosič, zůstává už roky v opravách a v otevřených zdrojích nelze doložit, že by v dohledné době plnila srovnatelnou operační roli. Kontrast je výmluvný: Británie má funkční, aktivně nasazenou letadlovou loď zapojenou do alianční struktury. Rusko nemá žádnou.

Proč právě teď a proč severní Atlantik

Časování vyplutí není náhodné. Sešly se tři faktory: dokončený téměř dvouletý refit, plánované převzetí role v ARF a prudce se zhoršující bezpečnostní situace v severním Atlantiku.

Royal Navy v srpnu 2026 oznámila, že objem monitorované ruské námořní a ponorkové aktivity v britských vodách a přilehlém Atlantiku meziročně vzrostl o čtvrtinu. Ruské válečné lodě a ponorky operují blíže evropským břehům, stínová flotila tankerů obchází sankce a NATO čelí hybridním hrozbám proti podmořské infrastruktuře, kabelům a plynovodům, na nichž závisí energetická a datová bezpečnost celého kontinentu. Aliance proto od ledna 2025 provozuje v Baltském moři operaci Baltic Sentry a britská sesterská loď HMS Prince of Wales letos na severním křídle vedla operaci Firecrest včetně cvičení Neptune Strike.

Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, celý tento kontext zásadně formuje. NATO po ruské invazi z února 2022 přestavělo svůj model sil a ARF je přímým produktem této transformace. Queen Elizabeth v roli plovoucího velitelství tak není izolovaným gestem, ale součástí systémového posilování alianční přítomnosti na severu Evropy.

Návrat po refitu a pohled do budoucna

Cesta zpět do služby nebyla krátká. První fáze refitu proběhla v Portsmouthu, kde technici po devět měsíců instalovali nové navigační a řídicí systémy pohonu. Pak loď přeplula do skotského Rosythu, kde strávila dalších zhruba sedm měsíců v suchém doku kvůli pracím na systémech nepřístupných na vodě. Úplný seznam modernizací Royal Navy nezveřejnila, potvrzeny jsou mimo jiné upgrady pohonného ústrojí a řídicí elektroniky.

Loď nyní buduje zpět plnou velmi vysokou pohotovost a do konce roku 2027 má převzít od sesterské HMS Prince of Wales roli britské primární úderné letadlové lodě. Obě plavidla jsou konstrukčně téměř totožná, rozdíl dnes nespočívá v síle, ale v tom, která je dál v certifikačním cyklu.

Británie navíc směřuje ke zcela nové koncepci. Ministerstvo obrany investuje v přepočtu přes 7 miliard korun do vývoje hybridního leteckého křídla, které na palubě spojí pilotované F-35B s autonomními proudovými drony a jednorázovými bezpilotními prostředky. Projekt PANTHEON počítá se zkouškami dronů přímo vedle stíhaček na palubě nosičů třídy Queen Elizabeth. Pokud se plán naplní, britské letadlové lodě se stanou prvními evropskými nosiči s plně hybridním leteckým křídlem.

Co to znamená pro českou bezpečnost

Česká republika nemá námořnictvo a na palubě Queen Elizabeth čeští vojáci podle dostupných zdrojů neslouží. Přesto je tato událost pro českou bezpečnost relevantní. Obranná strategie ČR výslovně počítá s příspěvkem do NATO Allied Reaction Force a do všech úrovní nového modelu sil Aliance, typicky jde o štábní, pozemní, vzdušné nebo logistické prvky. Česká bezpečnost nezačíná na české hranici. Začíná na námořních trasách, kudy by v krizi putovaly alianční posily do Evropy, a právě ty Queen Elizabeth pomáhá chránit.

Pro Kreml není nejnepříjemnější samotný trup lodi o délce téměř tří fotbalových hřišť. Je to fakt, že Aliance dokáže během týdnů postavit plovoucí velitelské centrum se stealth letectvem, mnohonárodní podporou a schopností řídit operace od Norska po Středozemní moře. Přesně tohle ruské námořnictvo v tuto chvíli nabídnout nedokáže.

Článek Nová vlajková loď NATO děsí celý Kreml, její síla je hrozivá. HMS Queen Elizabeth vyplula jako velitelství úderné síly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Trump mluví o páře a hydraulice

Trumpův odpor k elektromagnetickým katapultům není nový. Už v rozhovoru pro TIME v květnu 2017 označil „digitální katapultní systém“ za zbytečně složitý a drahý a prohlásil, že by raději viděl „zatraceně dobrou páru“. Tehdy šlo o rétoriku. Teď jde o prezidentský příkaz.

Memorandum výslovně míří na dva klíčové subsystémy: katapult EMALS, který letouny vystřeluje z paluby, a pokročilé zbraňové výtahy (Advanced Weapons Elevators), které vynášejí munici z podpalubí. Oba systémy byly navrženy jako srdce nové generace nosičů; právě díky nim měla třída Ford dosahovat vyššího tempa letových operací než starší Nimitzy. Podle NAVAIR nabízí EMALS přesnější řízení koncové rychlosti, plynulejší zrychlení, menší namáhání draku letounu a širší obálku pro stroje od lehkých dronů po těžké stíhačky. Ford byl projektován na zhruba 160 vzletů a přistání za dvanáctihodinový den, zatímco Nimitz zvládá asi 120.

Trumpova vize „lodí jako za druhé světové války“ se v otevřeném textu memoranda detailně nerozepisuje. Estetický rozměr, včetně údajného záměru posunout velitelský ostrůvek blíž ke středu paluby, jak tomu bývalo u starších nosičů, vychází ze sekundárních zdrojů a z Trumpových dřívějších vyjádření. Ford má ostrůvek menší a posunutý více na záď právě proto, aby vzniklo víc místa pro pohyb letounů, tankování a vyzbrojování. Návrat ke starší konfiguraci by nebyl kosmetika, ale zásah do celého toku letadel na palubě.

Co říkají experti a průmysl

Reakce odborníků vyznívají převážně varovně. Společnost General Atomics, výrobce systému EMALS, upozornila na „významné riziko nákladů, harmonogramu a integrace“. Firma zároveň uvedla, že výroba komponentů EMALS pro CVN-81 je téměř z poloviny hotová; kontrakt běží od roku 2023 a má trvat do roku 2032. Zastavit rozjetou linku a přeprojektovat loď na parní katapulty znamená nejen zahodit už odvedenou práci, ale také obnovit výrobu parního katapultu Mk 13, který se přestal vyrábět před lety.

Bryan Clark, analytik Hudsonova institutu a bývalý poradce náčelníka námořních operací, varoval, že návrat ke starším systémům může dál podkopat připravenost celé flotily. Podle něj by redesign mohl posunout dokončení Doris Miller hluboko do druhé poloviny třicátých let, což by zvýšilo tlak na stárnoucí Nimitzy.

Opatrně, ale výmluvně se vyjádřil i náčelník námořních operací admirál Daryl Caudle. Nevedl veřejnou polemiku s prezidentem, ale zdůraznil, že návrat k parním katapultům a hydraulickým výtahům by představoval „významnou konstrukční změnu“ a že je nutné spočítat celkové náklady. Právě tato formulace je v kontextu americké vojenské hierarchie neobvykle přímá.

Loď, která se staví uprostřed politického sporu

Situace kolem CVN-81 je o to komplikovanější, že stavba neprobíhá ve vzduchoprázdnu. Loděnice Huntington Ingalls Industries (HII) v Newportu News už v listopadu 2024 přesunula rozestavěnou USS Enterprise (CVN-80), aby mohla souběžně stavět obě lodě. Enterprise má EMALS zachovat, je příliš daleko ve stavbě na jakýkoli redesign. Stejně tak první dva kusy třídy, USS Gerald R. Ford a USS John F. Kennedy.

Doris Miller je tedy první a zatím jediná loď, na kterou memorandum přímo míří. Podle Stars and Stripes ale dlouhodobý plán námořnictva počítá ještě s dalšími šesti Fordy, na které by se trumpovský návrat ke starším technologiím mohl vztáhnout. Pokud by se tak stalo, nešlo by o redesign jedné lodi, ale o systémový obrat celého programu.

CBO přitom už dnes eviduje růst nákladů u probíhajících staveb. Dvoulodní nákup CVN-80 a CVN-81 měl původně přinést úspory z rozsahu. Redesign uprostřed výroby tuto logiku rozbíjí.

Svět jde opačným směrem

Pikantní je, že zatímco Trump tlačí americké námořnictvo zpět k páře, zbytek světa se ubírá přesně opačným směrem. Čínský nosič Fu-ťien (typ 003), spuštěný na vodu v roce 2022, je vybaven vlastním elektromagnetickým katapultem; Čína tak přeskočila parní generaci a rovnou vsadila na modernější technologii. Francie pro svůj budoucí nosič nové generace PANG rovněž plánuje elektromagnetické katapulty.

Rusko v tomto srovnání stagnuje úplně. Jeho jediný letadlový nosič Admirál Kuzněcov (plným označením projekt 1143.5, výtlak asi 55 000 tun) nemá katapulty vůbec; používá skokanský můstek, takzvaný ski-jump, který omezuje vzletovou hmotnost letounů. Loď navíc roky stojí v opravě a její návrat do aktivní služby je podle amerických analytiků stále nejistější.

Trumpův krok by tak učinil z USA jedinou námořní velmoc, která se u nových nosičů vrací od elektromagnetických katapultů k parním. Ne světový trend, ale americká výjimka.

Co může Trumpa zastavit

Memorandum nenařizuje okamžitou přestavbu. Dává šedesát dní na plán. První brzda tedy může přijít zevnitř exekutivy, v podobě tvrdé technické a rozpočtové argumentace, která ukáže, kolik by redesign skutečně stál a jak dlouho by trval. Tvrdší brzda je Kongres. Bez schválených peněz a případných změn kontraktů se záměr nepohne. Veřejná vzpoura aktivních admirálů je v americkém systému krajně nepravděpodobná, proto nejhlasitější odpor zatím přichází od průmyslu a bývalých odborníků.

Podstatný je i nepřímý dopad. Letadlové lodě jsou klíčový nástroj americké projekce síly a spojeneckých závazků v rámci NATO. Pokud redesign prodlouží dostupnost nových nosičů o roky, zhorší se americká flexibilita i schopnost držet rezervu pro alianční operace. A pokud se další miliardy spolknou v přeprojektování velkých lodí, méně prostoru zbude na munici, opravy a průmyslovou kapacitu, tedy na věci, které mají pro Evropu bezprostřednější hodnotu.

Prezident má politickou pravomoc zadat takový plán. Nemá ale inženýrský diplom ani zkušenost s návrhem válečných lodí. A loď za 550 miliard korun není místo, kde se učí metodou pokus-omyl.

Článek Trump se pasuje do role inženýra, chce předělat letadlové lodě za 550 miliard Kč, aby vypadaly jako za 2. světové války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolik toho o J-50 skutečně víme

Překvapivě málo. Veřejně ověřitelná je samotná existence letounu a fakt, že létá. Označení J-50, status šesté generace, námořní určení, pohon, dolet, výzbroj ani stealth parametry, nic z toho nemá oporu v oficiálním čínském prohlášení. Hongkongský deník South China Morning Post výslovně připomněl, že čínské úřady autenticitu řady snímků nepotvrdily.

Bezocasá konfigurace obecně naznačuje důraz na nízkou radarovou odraznou plochu a delší dolet, protože absence svislých stabilizátorů výrazně snižuje radarový odraz. Srovnání s americkým protějškem F/A-XX, budoucím palubním víceúčelovým bojovým letounem šesté generace pro US Navy, ale kulhá na obě nohy: o J-50 víme víc o tvaru, o F/A-XX víme víc o požadovaných funkcích. Americké námořnictvo veřejně popsalo F/A-XX jako koordinátora týmu pilotovaných i bezpilotních prostředků s delším dosahem, vyšší rychlostí a pokročilými senzory. K J-50 nic takto konkrétního venku není.

Proč Západ znervózňuje víc než jeden prototyp

Děsivé není jedno záhadné letadlo s nejasným rozpětím. Děsivé je tempo, s jakým Čína skládá dohromady celý systém. Výroční zpráva Pentagonu za rok 2025 popisuje, že třetí čínský letadlový nosič Fu-ťien dokončil první námořní zkoušky a má nést stealth stíhačky J-35, modernizované J-15T a J-15D pro elektronický boj, letoun včasné výstrahy KJ-600 a různé bezpilotní prostředky. Čína přitom míří k šesti letadlovým lodím do roku 2035 a celkově až k devíti.

Paralelně s tím Peking testuje hned dva prototypy nové generace, vedle J-50 i čchengduský J-36, a na leteckém salonu v Ču-chaji v roce 2024 ukázal model dvoumístné J-20 schopné řídit bezpilotní „věrné wingmany“ pomocí umělé inteligence. Akademické týmy z Pekingské univerzity letectví a kosmonautiky a státního koncernu AVIC zároveň otevřeně publikují výzkum řízení spolupráce pilotovaných a bezpilotních letounů pomocí velkých jazykových modelů.

Podle naší redakční syntézy se rýsuje architektura, v níž J-20 funguje jako velitelsko-senzorový uzel, J-35 jako námořní stealth pracovní kůň, J-50 jako budoucí těžší prvek vzdušné převahy a J-36 jako průnikový úderný letoun s dlouhým dosahem. Není to potvrzená čínská doktrína, ale jednotlivé střípky do sebe zapadají příliš přesně na to, aby šlo o náhodu.

Tchaj-wan, ostrovní linie a skutečná sázka

Veškerý tento zbrojní program má konkrétní geografický cíl. Podle analýzy AMTI/CSIS chtějí čínští plánovači odepřít soupeři operace uvnitř takzvané První ostrovní linie, pásu ostrovů od Japonska přes Rjúkjú, Tchaj-wan a Filipíny k Indonésii. Kdo kontroluje prostor kolem Tchajwanského průlivu a přístupy skrz tuto linii, ten otevírá nebo zavírá dveře do širšího Pacifiku.

Americká zpravodajská komunita ve výroční hrozbové zprávě pro rok 2026 uvádí, že Peking nyní neplánuje invazi v roce 2027 a nemá pevný harmonogram sjednocení s Tchaj-wanem. Zároveň ale konstatuje, že čínská armáda „stále, i když nerovnoměrně“ buduje schopnosti pro případný útok. Pokud se J-50 dostane z fáze prototypu do operační služby, zahustí čínské možnosti vzdušného krytí, průniku a nátlaku kolem ostrova, ne jako zázračná zbraň, ale jako další uzel v síti, která rok od roku houstne.

Co to znamená pro Česko

Může se zdát, že bezocasá stíhačka nad čínskou pouští nemá s Prahou nic společného. Oficiální Strategie ČR k Indo-Pacifiku ale výslovně říká, že dění v Indo-Pacifiku může přerůst hranice regionu a stát se globálním konfliktem a že euroatlantická a indo-pacifická bezpečnost jsou neoddělitelné. Ministerstvo zahraničí označuje Čínu za systémovou výzvu. Nehrozí přímý útok J-50 na Evropu, hrozí ale tlak na spojenecké kapacity, dodavatelské řetězce, technologie a případné přesměrování americké vojenské pozornosti z Evropy do Pacifiku. Pro zemi, která je členem NATO a spoléhá na americký bezpečnostní deštník, to není akademická debata.

Nakonec nezáleží na tom, jestli má J-50 rozpětí patnáct, nebo čtyřiadvacet metrů. Záleží na tom, že Čína staví nosiče, testuje stealth prototypy, cvičí bezpilotní roje a dělá to všechno najednou.

Článek Čína staví palubní stíhačku J-50 šesté generace s rozpětím křídel 24 metrů. Západ se děsí, co přijde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z čeho se toto kombo skutečně skládá

Abraham Lincoln Carrier Strike Group není jen letadlová loď. Podle tiskové zprávy CENTCOM ze 7. února 2026 tvoří sestavu:

• USS Abraham Lincoln (CVN-72) – jaderná letadlová loď třídy Nimitz
• Carrier Air Wing 9 (CVW-9) – přes 60 letounů a vrtulníků včetně F-35C Lightning II, F/A-18E/F Super Hornet, EA-18G Growler, E-2D Advanced Hawkeye, CMV-22B Osprey a MH-60
• Torpédoborce USS Frank E. Petersen Jr., USS Spruance a USS Michael Murphy – třídy Arleigh Burke s bojovým systémem Aegis, odpalovacími šachtami Mk 41 VLS, střelami Standard a Tomahawk
• Štáby CSG-3 a DESRON-21 pro velení a koordinaci

K tomu se přidávají A-10C Thunderbolt II, které na blízkovýchodní základnu dorazily 29. ledna 2026. Operují z pevniny, ne z paluby lodi, ale spadají pod stejný operační rámec CENTCOM. Lincoln drží moře a údernou leteckou vrstvu. A-10 drží čas nad cílem.

Proč zrovna A-10 v roce 2026

Letoun navržený v sedmdesátých letech proti sovětským tankům v Evropě vypadá na první pohled jako anachronismus. Jenže hrozby v okolí Hormuzského průlivu nejsou jen high-end raketové duely. Íránské revoluční gardy provozují rychlé čluny, rozmisťují námořní miny, odpalují drony a protilodní střely z pobřežních pozic. Proti tomu je potřeba letadlo, které umí dlouho kroužit v nízké výšce, vizuálně kontrolovat prostor a přesně zasáhnout lehké námořní i pozemní cíle.

Přesně to A-10C nabízí. Podle fact sheetu amerického letectva má vysokou vytrvalost nad prostorem, schopnost operovat z jednodušších podmínek a efektivně působit i proti lehkým plavidlům. F-35A disponuje technologií stealth a fúzí senzorů, F-15E Strike Eagle má silný radar a dvoučlennou posádku pro práci v každém počasí. Obě tyto platformy jsou ale dražší v provozu a jejich schopnosti se lépe uplatní proti sofistikovanějším cílům. Nasazením A-10 na vytrvalostní úkoly USA šetří stealth letouny na mise, kde jejich technologický náskok dává větší smysl.

Náš úsudek: nejsilnější na celé sestavě není žádná jednotlivá zbraň. Je to fakt, že protivník musí současně řešit palubní letectvo z Lincolnu, řízené střely z torpédoborců, nízkoletové A-10 nad pobřežím a elektronický boj z Growlerů. Každá vrstva chrání ostatní a každá nutí nepřítele rozptýlit omezené obranné kapacity.

Co říkají čísla z Epic Fury, a kde jsou limity

K 1. dubna 2026 americké síly v rámci operace Epic Fury hlásily přes 12 300 zasažených cílů, více než 155 poškozených nebo zničených íránských plavidel a údery proti stanovištím protilodních střel, balistických střel, integrované protivzdušné obrany, vojenské komunikace i výrobních kapacit dronů. Lincoln přitom ještě 26. března v Arabském moři prováděla letové operace a pokračovala v úderných misích. Torpédoborec Spruance 19. dubna fyzicky vynutil blokádní opatření proti plavidlu mířícímu do íránského přístavu.

Ale „nezastavitelnost“ má své hranice. Samy americké zdroje přiznávají, že v regionu řeší miny položené IRGC, 11. dubna CENTCOM oznámil zahájení minového čištění Hormuzského průlivu. Protilodní střely, balistické střely a dronová výroba jsou v oficiálních dokumentech vedeny jako aktivní hrozby, ne vyřešené problémy. Reálné ohrožení sestavy existuje přes saturaci a opotřebení: protivník nedokáže jedním úderem vypnout celý systém, ale může opotřebovávat jeho dílčí části. Pokud by byly vyřazeny A-10, částečně by je nahradily palubní F/A-18 a F-35C z CVW-9. Pokud by vypadla Lincoln, operace by neskončila, v prostoru působí další letecké i námořní kapacity včetně torpédoborců s Tomahawky. V obou případech by ale výrazně klesla vytrvalost nad cílem a tempo úderů.

Co to znamená pro ceny benzínu v Česku

Hormuzský průliv je úzké hrdlo, kterým v roce 2025 proudilo zhruba 20 milionů barelů ropy denně a téměř pětina světového LNG. Podle Mezinárodní energetické agentury mířila do Evropy asi 4 % ropných toků a kolem 7 % evropských přítoků zkapalněného plynu. Faktické narušení provozu v průlivu vyhnalo podle americké EIA dubnový průměr ceny Brent na 117 dolarů za barel, o 46 dolarů nad únorovým průměrem.

Česko je vůči fyzickému výpadku dodávek méně zranitelné než dřív. Podle statistiky MPO šlo v roce 2025 již 92,3 % dovozu ropy přes ropovod IKL napojený na transalpský TAL, tedy západní cestou z terminálu v italském Terstu. MERO na konci března 2026 potvrdilo, že případný výpadek Družby dokáže nahradit právě touto trasou. Fyzická logistika je zajištěná. Cenový šok ne. Když Brent vyskočí o desítky dolarů, promítne se to do ceny na českých čerpacích stanicích bez ohledu na to, odkud ropa fyzicky přiteče.

Lincoln není nováček

Pro letadlovou loď Abraham Lincoln nejde o premiéru v regionu. V prosinci 2024 se vrátila do San Diega po pětiměsíčním nasazení, které zahrnovalo bojové operace na Blízkém východě v rámci 3., 5. i 7. flotily. Na jaře 2026 se vrátila se stejným air wingem CVW-9, který mezitím integroval F-35C. Lincoln tak kombinuje osvědčenou nosnou platformu třídy Nimitz s velmi moderním palubním letectvem. Oproti novější USS Gerald R. Ford, která ve stejném období operovala v Rudém moři, postrádá elektromagnetický katapult EMALS, ale v praxi generuje srovnatelný operační tlak.

CENTCOM 12. dubna výslovně uvedl, že blokáda nemá bránit plavbě do neíránských přístavů přes Hormuz. Americká vojenská přítomnost je podmínkou pro obnovu bezpečného tranzitu. Ale ceny na světových trzích hýbe hlavně to, kolik tankerů průlivem skutečně propluje, a kolik pojišťoven jim na to dá razítko.

Článek Americké kombo, které budí strach kdekoliv ve světě: jakmile jsou A-10 a USS Abraham Lincoln spolu, není síla, co by je zastavila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Záplata místo celého dílu

Důležité je rozumět tomu, co přesně námořnictvo tiskne. Nejde o celé motorové agregáty ani avionické bloky. Jde o takzvané vysoce výkonné kompozitní záplaty, které se nanášejí přímo na poškozené místo draku letounu. Veřejně popsaným příkladem jsou právě dveře motorového prostoru, tedy součást, která sice není řídícím prvkem letu, ale bez ní stroj nesmí vzlétnout.

Super Hornet má podle NAVAIR přibližně dvacet procent kompozitních materiálů z celkové hmotnosti. Nejde tedy o okrajovou disciplínu. Dvoumotorový víceúčelový palubní letoun s maximální rychlostí přes Mach 1,8 (přibližně 1 900 km/h), dostupem nad 15 000 metrů a bojovým doletem kolem 2 360 kilometrů patří k páteři amerického námořního letectva. Každý den, který stráví na zemi kvůli čekání na opravu, je den, kdy eskadrona přichází o bojeschopný stroj.

Proč starý postup trval tak dlouho

Kompozitní materiály se neopravují jako hliník. Vyžadují přesné vrstvení, impregnaci pryskyřicí, řízené vytvrzování a minimalizaci porozity, tedy drobných vzduchových bublin, které po vytvrzení dramaticky snižují pevnost. Americké námořnictvo proto historicky vyvinulo složité procesy typu dvojitého vakuového odplyňování, které vzduch z materiálu vytlačují ve dvou fázích.

Problém nebyl jen technický, ale i systémový. Různí výrobci dodávali různé materiály, postupy a školení pro různé platformy. Výsledek: oprava dveří motorového prostoru vyžadovala speciální vybavení, speciální certifikaci a zvládalo ji jen asi dvacet lidí v celém námořnictvu. Starší upravený postup sice podle FRCSW ušetřil přes 180 milionů korun na náhradě celých dveří, ale i tak zůstával pomalý a závislý na centralizované infrastruktuře.

Nová metoda toto úzké hrdlo obchází. Záplata se vytiskne na místě, aplikuje se podle standardizovaného postupu s definovanými kontrolami kvality a letoun se vrací do služby bez čekání na transatlantický logistický koloběh.

Poloviční doba: cíl, ne hotová statistika

Námořnictvo uvádí zkrácení doby opravy přibližně o padesát procent. Toto číslo je ale potřeba číst správně. K 1. červenci 2026 má program za sebou úspěšné laboratorní a pozemní zkoušky. Letová zkouška na provozním letounu teprve následuje v létě 2026. Jde tedy o programový cíl podložený testy, nikoli o ověřenou flotilovou statistiku z ostrého nasazení.

Přesto má číslo reálný základ. Když starý postup znamenal inspekční neúspěšnost přes padesát procent a přepracování trvající týdny až měsíce, i konzervativní zkrácení představuje zásadní posun. Námořnictvo navíc už provozuje 3D tisk na 22 údržbových pracovištích po celém světě, takže infrastruktura pro nasazení nové metody existuje.

Podle nás je skutečný zlom právě v tom přesunu schopnosti. Nejde o to, že tiskárna je rychlejší než ruční laminace, jde o to, že certifikovaná oprava se odehraje tam, kde letoun stojí, místo aby díl cestoval tisíce kilometrů zpět do amerického depotu.

Širší kontext: boj o logistiku v Tichomoří i v NATO

Americké ministerstvo obrany už otevřeně přiznává, že tradiční model „pošli díl zpět na opravu“ je v případě konfliktu v tichomořském regionu stále méně udržitelný. Rozpočtový dokument Pacific Deterrence Initiative pro fiskální rok 2026 výslovně uvádí, že logistická infrastruktura západně od mezinárodní datové hranice vyžaduje zlepšení pro prostředí, kde protivník může narušit zásobovací trasy.

Aditivní výroba přitom není ve vojenském letectví novinkou. Již v roce 2016 provedlo americké námořnictvo první let s bezpečnostně kritickým 3D tištěným dílem na konvertoplánu MV-22B Osprey. V roce 2025 pomohla spolupráce námořní pěchoty a letectva na Okinawě vrátit do provozu stíhačku F-15, která by jinak stála tři až čtyři měsíce kvůli prasklému chlazení kokpitu. A v dubnu 2026 oznámilo Fleet Readiness Center East první certifikované kovové 3D tištěné díly dodané flotile pro vrtulníky AH-1Z, konvertoplány V-22 a transportní letouny C-130.

Pro český kontext je zajímavé, že NATO v červenci 2026 spustilo pilotní program, který mezi prvními oblastmi zahrnuje právě aditivní výrobu. České vzdušné síly budou Gripeny, letouny s výrazným podílem uhlíkových kompozitů navržené pro rozptýlený provoz s minimálním personálem, provozovat do roku 2035. Právě u takového typu nasazení dává lokální kompozitní oprava největší smysl.

Co chybí a co bude následovat

Srovnatelně konkrétní a veřejně zdokumentovaný program polních kompozitních oprav bojových letounů pomocí 3D tisku se u Ruska ani Číny v otevřených zdrojích dohledat nepodařilo. Čína má silné systémové předpoklady díky strategii propojení civilního a vojenského průmyslu, ale transparentně popsaný případ kvalifikované polní opravy bojového letounu chybí. Americké námořnictvo je v tomto ohledu ve veřejném prostoru výrazně dál.

Datum plného zavedení metody námořnictvo nezveřejnilo. Klíčovým milníkem bude letová zkouška na operačním Super Hornetu plánovaná na léto 2026. Teprve po ní mohou následovat vydání standardizovaných postupů, vyškolení obsluhy a postupné rozšíření na dalších 22 pracovišť.

Tiskárna sama o sobě žádnou revoluci nedělá. Revoluci dělá to, že poškozený Super Hornet na předsunuté základně v západním Pacifiku už nemusí čekat měsíce na díl z Kalifornie, a jeho pilot může být zpátky ve vzduchu za zlomek dosavadní doby.

Článek Americké námořnictvo využívá 3D tisk na díly pro F/A-18 přímo na základnách. Opravy trvají poloviční dobu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč pilot přistává „na plyn“, ne na brzdy

Nejkritičtější okamžik carrier landingu není brzdění. Je to dosednutí. Pilot sjíždí po sestupové dráze k palubě s hákem vysunutým pod trupem a s motory nastavenými tak, aby mohl okamžitě odletět. Pokud hák nezachytí žádný ze čtyř ocelových drátů napnutých přes palubu, situace zvaná bolter, letoun musí mít dost energie na to, aby se znovu vznesl. Teprve když pilot ucítí prudké zpomalení a potvrdí zachycení, stáhne plyn.

Tohle je zásadní kontrast oproti jakémukoli pozemnímu přistání. Na dráze v Čáslavi nebo v Náměšti pilot po dosednutí brzdí. Na Lincolnu po dosednutí zrychluje a doufá, že ho zastaví drát.

107 metrů na zastavení 22 tun

USS Abraham Lincoln je jaderná letadlová loď třídy Nimitz. Její letová paluba měří přibližně 333 metrů (1 092 stop). Zní to hodně, jenže prostor pro zachycení letounu je zlomek této délky. Hydraulický systém Mk-7, který na lodích třídy Nimitz stále slouží, dokáže zastavit letoun o hmotnosti přibližně 22,7 tuny (50 000 liber) na vzdálenosti kratší než asi 107 metrů (350 stop). F-35C s plnou výzbrojí se do tohoto limitu vejde, ale s minimální rezervou.

Pod palubou se odehrává fyzika, kterou člověk na povrchu nevidí. Ocelový kabel o průměru přibližně 3,8 cm (1,5 palce) přenáší kinetickou energii přistávajícího letounu přes záchytné kabely do hydraulických motorů ukrytých v útrobách lodi. Háky se po každých 300 zachyceních posílají na generální opravu a testují se silou až přibližně 907 kN (200 000 liber). Správné nastavení hmotnostního parametru je přitom klíčové. Posádka Lincolnu to v oficiálních materiálech shrnula jedním slovem: chyba v nastavení znamená katastrofu.

A přesná veřejná statistika selhání? Neexistuje. Námořní letecký systémový příkaz NAVAIR v roce 2023 přiznal, že bezpečnostní data záchytných systémů jsou roztříštěná mezi hlášení o nebezpečí, údržbové záznamy a další zdroje. Víme ale, že sesterská loď USS Nimitz dosáhla v roce 2023 350 000. zachyceného přistání. Selhání jsou vzácná vzhledem k objemu provozu, ale dost závažná na to, aby kolem nich běžely průběžné bezpečnostní revize a technické úpravy.

Osmnáct sekund, které rozhodují

Zhruba 1,85 km (jednu námořní míli) před lodí pilot poprvé uvidí „meatball“, žlutou světelnou kouli optického naváděcího systému IFLOLS, která mu ukazuje, jestli je na správné sestupové dráze. Po stranách svítí zelené referenční lišty. Koule nad nimi znamená příliš vysokou polohu, koule pod nimi příliš nízkou. Rudá záře signalizuje okamžité přerušení přiblížení.

Na palubě stojí Landing Signal Officer, zkušený pilot, který sleduje přilétající stroj a vysílá rádiové korekce. Asi 18 sekund před dosednutím zazní „Roger, ball“, potvrzení, že LSO přebírá vizuální kontrolu. Od této chvíle je pilot na optice a hlase. Pokud LSO vyhodnotí přiblížení jako nebezpečné, nařídí wave-off. Pilot nemá právo odmítnout.

V noci zmizí horizont, moře i paluba. Pilot F-35C, který operoval na lodi třídy Nimitz, to v rozhovoru pro Naval Aviation News přirovnal k jízdě přibližně 290 km/h (180 mil v hodině) s bombou na zadním sedadle a noční verzi k téže situaci poslepu. Při nočních operacích kategorie Case 3 se letoun přibližuje čistě podle přístrojů a řízení z lodi; vizuální kontakt s palubou přichází až v posledních vteřinách, kdy pilot čte jen slabou záři naváděcího systému.

Rok dřiny, než smíte zkusit první trap

Carrier qualification není jednorázová zkouška odvahy. Je to konec dlouhého filtru. Landing Signal Officers uvádějí, že příprava studentů trvá zhruba rok, než dosáhnou úrovně, na které mohou carrier landing vůbec zkusit. Předtím absolvují povinné FCLP (Field Carrier Landing Practice), opakovaná simulovaná přistání na pozemní dráze s vyznačenou palubou. Tuto dovednost přitom musejí obnovovat piloti všech úrovní zkušeností, nejen nováčci.

Samotná kvalifikace počítá jen bezpečně ohodnocená přistání. Minimální prahy se liší podle výcvikové komunity:

• Základní CQ období: 4 denní a 1 noční bezpečné přistání
• Jiné komunity (např. USMC): 10 denních a 4 noční trapy plus touch-and-go

Kdo nezvládne bezpečné hodnocení, nekvalifikuje se. A kdo se kvalifikuje, musí to opakovat znovu a znovu.

Kolik lidí na světě tohle umí? Program F-35 evidoval k březnu 2026 přes 3 320 vycvičených pilotů všech variant, ale jen část z nich létá palubní verze B a C. Klasické přistání na drát systémem CATOBAR ovládá ještě užší komunita soustředěná v US Navy, americké námořní pěchotě a francouzském námořním letectvu, jehož letouny Rafale M historicky přistávaly i na amerických nosičích. Čeští piloti, kteří budou létat na objednaných F-35A, se s tímto světem nepotkají: jejich stroje jsou pozemní varianta bez háku a zesíleného podvozku.

Když selže všechno ostatní

Vrstvy ochrany na letadlové lodi jsou navrženy tak, aby selhání jedné neznamenalon konec. LSO může kdykoli nařídit přerušení přiblížení. Pilot drží výkon pro okamžitý odlet. Pokud letoun nemá funkční hák nebo podvozek, poslední nouzovou vrstvou je barricade, záchytná síť napnutá přes palubu, kterou Lincoln testuje v rámci certifikace letové paluby společně s nácviky havarijních a záchranných scénářů.

Přesná spolehlivost barricade není veřejně dokumentovaná. Ale její existence říká něco podstatného o filozofii palubního letectví: každý systém počítá s tím, že ten předchozí selže.

Na palubě Lincolnu v Arabském moři právě teď sedí piloti, kteří prošli roky filtrování, stovkami simulovaných přistání a přísným hodnocením, které nepočítá pokusy, ale jen bezpečné výsledky. Strach nepopírají, řídí ho. A pokaždé, když dosednou, drží plyn na maximum, dokud je drát nezastaví.

Článek Když se lano přetrhne, je to katastrofa. Přistávat na letadlové lodi USS Abraham Lincoln si troufnou jenom ti nejlepší piloti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je vlastně ten „jeden dokument“

Navy Planning Process amerického námořnictva končí sadou výstupů: OPORD jako hlavní rozkaz, k němu annexy a appendixy pokrývající vše od logistiky přes letecké operace po protivzdušnou obranu. Velitel a jeho štáb rozkaz připravují, odhadují situaci, formulují varianty a nakonec vydají dokument, který stanoví misi, priority, časování, úkoly, omezení a koordinační pravidla.

Klíčové je, že systém počítá se změnou. Situace v Arabském moři se může proměnit za hodiny, a právě proto existují FRAGORD a EXORD. Není třeba přepisovat celý rozkaz. Stačí vydat navazující dokument, který změní konkrétní parametr, přidá úkol nebo posune priority. Lincoln tak operuje na společné referenci, kterou lze průběžně přeladit, aniž se zhroutí koordinace tisíců lidí.

Jak se rozkaz rozpadá do pěti tisíc lidí

USS Abraham Lincoln (CVN 72) je loď třídy Nimitz. Podle údajů Naval Air Forces nese zhruba 2 800 členů lodní posádky, dalších přibližně 2 000 lidí patří k leteckému křídlu a kolem 200 tvoří štáb strike group. Dohromady asi pět tisíc lidí. Žádný rozkaz je neoslovuje jmenovitě. Místo toho funguje kaskáda:

• CSG-3 commander — velitel celé Carrier Strike Group 3, pod níž Lincoln operuje. Přijímá záměr od vyššího velení (numbered fleet / task force) a převádí ho do rozkazu pro svaz.
• CVW-9 (Carrier Air Wing 9) — letecké křídlo s devíti squadronami a více než 70 letadly. Funguje jako Strike Warfare Commander, tedy ten, kdo plánuje, řídí a koordinuje úderné letecké operace.
• DESRON 21 a eskorty — torpédoborce a křižníky kolem Lincolnu. USS Frank E. Petersen Jr. (DDG 121) plní roli integrovaného velitele protivzdušné a protiraketové obrany.
• Information Warfare Coordination Center — další vrstva řízení přímo na palubě Lincolnu, zavedená už při předchozím nasazení CSG-3, která slučuje informační schopnosti napříč svazem.
• Loď samotná — pod velením kapitána Daniela J. Keelera, s výkonným důstojníkem Kerrym P. Hicksem. Lodní posádka se řídí vlastními watchbilly a bojovými stanovišti.

Každá vrstva přebírá svou část rozkazu a převádí ji do konkrétních úkolů pro své lidi. Pilot víceúčelového bojového letounu F/A-18 z VFA-14 nemusí číst celý OPORD. Dostane svou misi, svůj čas, svůj cíl, ale všechno to vychází z jednoho stromu.

Kdy bude Lincoln bojovat

Konkrétní bojové spouštěče a pravidla nasazení (Rules of Engagement) jsou jedny z nejpřísněji chráněných informací amerického námořnictva. Co ale veřejné zdroje popisují, je mechanismus přechodu do bojové pohotovosti.

Americké válečné lodě operují ve čtyřech stupních připravenosti, od Condition IV (běžný provoz, část posádky odpočívá) po Condition I, tedy General Quarters. Při GQ je každý člen posádky na svém bojovém stanovišti, loď je připravena bojovat naplno. Přechod mezi stupni nařizuje velitel lodi na základě taktické situace a rozkazového rámce od vyššího velení.

V praxi to vypadá tak, že OPORD definuje misi a podmínky, za kterých se pohotovost zvyšuje. Velitel CSG pak může přes FRAGORD zpřesnit, co přesně má Lincoln dělat, když se situace vyhrotí. A Lincoln v první polovině roku 2026 rozhodně neoperoval v klidných vodách. Oficiální zdroje CENTCOM potvrzují, že loď byla v únoru v Arabském moři pod U.S. 5th Fleet a ještě v březnu pokračovala v úderných misích v rámci operace Epic Fury.

Proč to není jen byrokracie

Snadné je vidět v tom papírování. Rozkazy, přílohy, změnové dokumenty, zní to jako úřad, ne jako válečná loď. Jenže právě v tom spočívá skutečná síla americké carrier strike group. Nejde o improvizaci. Jde o to, že pět tisíc lidí, přes sedmdesát letadel, několik válečných lodí a desítky specializovaných velitelských rolí operují na jednom společném rytmu.

Ten rytmus je vidět v praxi: letecké křídlo provádí denní i noční cyklické operace, starty, přistání, přesun munice, integrované úderné akce. Torpédoborce drží protivzdušný deštník. Informační centrum na palubě slučuje data z celého svazu. A všechno to drží pohromadě rozkazový rámec, který se dá změnit během hodin, ne dnů.

Srovnání s jinými americkými strike groups, ať už Ford CSG nebo CSG-5 v západním Pacifiku, ukazuje, že nejde o lincolnovské specifikum. Model warfare commanders, integrovaných operací a kaskádového velení je standard U.S. Navy. Lincoln se od ostatních liší platformou a senzory, ne principem. Proti menším zahraničním námořnictvům je rozdíl hlavně v rozsahu: v hloubce štábní struktury, velikosti leteckého křídla a počtu specializovaných velitelů, kteří si mezi sebou dělí odpovědnost za jednotlivé bojové domény.

Co by se stalo, kdyby rozkaz selhal

Kompromitace nebo ztráta aktuálního operačního rozkazu by neznamenala okamžitý kolaps. Ale znamenala by citelné narušení synchronizace, dočasný výpadek společného obrazu, na kterém stojí koordinace letových cyklů, ochrany svazu i logistiky. Podle pravidel DoD pro ochranu informací zůstává klasifikovaný dokument chráněný, dokud ho neodtajní příslušná autorita, i kdyby unikl. Operačně by následovalo rychlé vydání náhradního rozkazu, změna citlivých parametrů a přijetí dočasně nižšího tempa.

Síla systému neleží v jednom listu papíru. Leží v tom, že celý svaz ví, kde hledat společnou referenci, a že tu referenci umí přepsat za pochodu, aniž se pět tisíc lidí ztratí.

Článek Jeden dokument řídí 65 letadel a 5 000 námořníků USS Abraham Lincoln a rozhoduje, kdy bude bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kotevní oko, které drží stíhačku na místě

Provozní manuál CVN Flight/Hangar Deck NATOPS rozlišuje dva základní typy: Five-Star Padeye a Four-Bar Padeye. Oba jsou zapuštěné do palubní oceli a slouží jako koncový bod pro řetězový tiedown, ocelový řetěz vedoucí z úchytu na podvozku letounu dolů do padeye v palubě. Tiedowny musí podle manuálu bránit pohybu letadla v jakémkoli směru a vzájemně si odporovat, tedy táhnout z protilehlých stran.

U stíhačky F/A-18 se počet povinných tiedownů stupňuje podle režimu zabezpečení:

• Initial — minimum 6 tiedownů
• Intermediate — minimum 9
• Permanent — minimum 12
• Heavy weather — 18 až 20

Jeden letoun tedy potřebuje až dvacet kotevních bodů v palubě. Vynásobte to desítkami strojů na flight decku a hustota padeyes přestane překvapovat.

Co se děje na palubě, když přijde bouře

Bouřkový režim na letadlové lodi není improvizace. NATOPS ho popisuje krok za krokem: maximum letounů se spustí do hangáru. Ty, které zůstanou nahoře, se parkují co nejdál od okraje paluby i od zádi, připoutají se maximálním počtem tiedownů, parkovací brzdy se zatáhnou, klíny pod koly se přivážou k podvozku, aby je vítr neodnesl, a příďový JBD (jet blast deflector) se zvedne nahoru. Každý řetěz končí v padeye.

Pokud v daném místě není k dispozici dostatek volných padeyes, manuál dovoluje zdvojit stávající tiedowny, za podmínky, že směrové rozložení zůstane zachované. Systém je od základu navržený jako redundantní. Žádný letoun nevisí na jednom řetězu.

Nenápadný nepřítel: FOD v každém oku

Padeyes mají i svou stinnou stránku. Zapuštěná oka v palubě fungují jako miniaturní pasti na nečistoty, šroubky, drátky, úlomky, kamínky. A právě tyto drobnosti jsou na letadlové lodi smrtelně nebezpečné. Navy označuje cizí předměty na palubě zkratkou FOD (Foreign Object Debris) a NATOPS je řadí mezi hlavní příčiny poškození nebo selhání leteckých motorů. Šroub nasátý do proudového motoru deformuje lopatky kompresoru, změní jejich aerodynamiku a motor často končí výměnou.

Proto se paluba čistí rituálně. V přístavu probíhá denní FOD walkdown, řada námořníků postupuje bok po boku přes celou šíři paluby a sbírá cokoliv, co tam nepatří. Po vyplutí se walkdown zdvojuje: dva průchody před prvním startem dne. Na USS George Washington Navy popsala rytmus dvou hangárových walkdownů denně, v sedm ráno a v sedm večer, plus další na flight decku podle potřeby. O celý systém se starají námořníci specializace ABH (Aviation Boatswain’s Mate – Handling), kteří mají v oficiálním profesním standardu přímo úkoly jako instalaci tiedownů, klínů, dohled nad FOD walkdowny i údržbu palubního povrchu.

Technologie, o které se nemluví

Když se píše o amerických letadlových lodích, dominují katapulty a záchytná lana. U nejnovější třídy Gerald R. Ford se veřejná komunikace soustředí na elektromagnetický katapult EMALS a pokročilý záchytný systém AAG. O palubních kotevních bodech se nemluví, a přece zůstávají i na nové třídě. Základní logika kotvení letounu k palubě se nezměnila, protože fyzika nezměnila pravidla: desítky tun kovu na mokré, nakloněné ploše uprostřed oceánu potřebují pevný bod.

Padeyes přitom nejsou americkým unikátem. NAVAIR při certifikaci přistávacího systému pro F-35B na italské letadlové lodi ITS Cavour výslovně zmiňuje, že se na její palubě v padeyes hromadila dešťová voda. Stejný princip, stejný problém, jiná vlajka.

USS Abraham Lincoln, pátá loď třídy Nimitz s domovským přístavem San Diego, slouží dodnes. Na podzim 2025 dokončila carrier qualifications a právě na její palubě se v červenci 2002 uskutečnil první operační nasazení stíhačky F/A-18E Super Hornet. Stovky startů a přistání, tisíce hodin parkování na rozbouřeném moři. A pokaždé mezi letounem a oceánem stál řetěz zakončený v nenápadném kovovém oku zapuštěném do paluby.

Článek „Pad Eyes“: tisíce děr na palubě letadlové lodi USS Abraham Lincoln nejsou opotřebení. Bez nich by stíhačky skončily v moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trup zadarmo, přestavba za miliardy

Loď, kterou Rusko nabídlo, nebyla žádná perla flotily. V devadesátých letech ji po explozi v kotelně odstavili a nechali rezivět u mola. Indie přesto kývla, a logika dávala smysl. Postavit letadlovou loď od nuly trvá dekádu a víc. Repasovaný trup sliboval rychlejší cestu k druhému nosiči vedle stárnoucí INS Viraat. Sevmaš proměnil původní křižník v plnohodnotnou letadlovou loď typu STOBAR: nová letová paluba se skokanským můstkem, nové radary, navigace, komunikační systémy i řízení letového provozu. Výsledek pojmul přes třicet letounů a vrtulníků. Indie loď pokřtila INS Vikramaditya a prohlásila ji za vlajkovou jednotku svého námořnictva.

Jenže termíny se posouvaly. Původní dodání v roce 2008 se neuskutečnilo. Ani opravený termín v roce 2012 nevydržel; při námořních zkouškách selhala vyzdívka kotlů a loď se musela vrátit do loděnice. Indické ministerstvo obrany v parlamentu přiznalo, že finální cena projektu dosáhla 2,3 miliardy dolarů. Podle sekundárních zdrojů přitom původní odhad nákladů začínal pod jednou miliardou.

Letouny, které většinou nestartovaly

Samotný trup nakonec nebyl tím nejhorším problémem. Tím se stala palubní letecká složka. Indie spolu s lodí nakoupila stíhačky MiG-29K a dvoumístné MiG-29KUB, které měly tvořit úderné jádro nosičových operací. Auditní zpráva indického Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2016 ale odhalila rozsah potíží:

• Defekty motorů, draku i systému fly-by-wire.
• Provozuschopnost MiG-29K se pohybovala mezi 15,93 a 37,63 procenty.
• Simulátor nebyl plně funkční, pozemní infrastruktura nebyla připravena včas.

Jinými slovy: Indie měla letadlovou loď, na které většinu času nemohla létat většina jejích letounů. A každý díl, každá oprava, každý servisní cyklus znamenal cestu zpátky k ruskému dodavateli. Požár na palubě v roce 2019, při kterém zahynul důstojník námořnictva, sice nepoškodil bojeschopnost lodi, ale připomněl, jak náročný je provoz platformy závislé na externím servisním řetězci.

Vikrant jako odpověď, Rafale jako tečka

Indie si z Vikramadityi vzala poučení ve třech vrstvách. První je domácí stavba. INS Vikrant, uvedený do služby v roce 2022, je první indická letadlová loď postavená doma, se 76% podílem indických komponentů. Není to kopie Vikramadityi; je to odpověď na ni. Menší, ale s vlastním know-how, vlastní údržbou a bez nutnosti posílat trup do ruského suchého doku.

Druhá vrstva je palubní letectvo. V dubnu 2025 podepsala Indie s Francií kontrakt na 26 stíhaček Rafale-Marine včetně výcviku, simulátorů, zbraní a (to je klíčové) transferu technologií a údržby přímo v Indii. Dodávky mají být hotové do roku 2030. Rafale poletí z obou nosičů, tedy i z Vikramadityi. Tím Indie de facto ukončuje závislost na ruské palubní letecké linii.

Třetí vrstva je systémová. Indická vláda dnes otevřeně komunikuje rámec „Átmanirbhar“ (soběstačnost v obraně). Z 64 plánovaných válečných lodí se jich 63 staví v indických loděnicích. Vize počítá i s druhou domácí letadlovou lodí.

Česká paralela: jiná technika, stejné poučení

Problém závislosti na ruském servisním řetězci není exotická indická záležitost. Česká armáda při nákupu vrtulníků H-1 v roce 2019 otevřeně argumentovala potřebou zbavit se závislosti na ruské technice. Balík záměrně zahrnoval nejen stroje, ale i munici, náhradní díly, simulátor a přeškolení, tedy celý ekosystém. Typ techniky se liší, strategické poučení je totožné: platforma bez kontrolovaného servisního řetězce je riziko, které roste s každým rokem provozu.

Loď, která stále slouží, ale jinak, než se plánovalo

Vikramaditya není vrak ani muzejní exponát. V červnu 2023 tvořila jednu ze dvou os kombinovaných dvounosičových operací s více než 35 letouny ve vzduchu. V listopadu 2024 ministerstvo obrany podepsalo kontrakt na další refit za zhruba 3,5 miliardy korun s tím, že se loď vrátí do aktivní služby s vylepšenou bojeschopností. O vyřazení se nemluví.

Skutečná chyba tedy nebyla v tom, že Indie chtěla letadlovou loď. Ani v tom, že ji koupila od Ruska. Chyba byla v modelu: strategickou schopnost si pořídila jako draze servisovanou závislost na cizím dodavateli, a trvalo dvacet let, než ji nahradila vlastní cestou.

Článek Rusové svou „letadlovku“ rádi prodali a Indové z ní udělali svou nejmocnější loď. Po 20 letech jim došlo, že udělali chybu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hra na zastrašení nad vlnami Norského moře

Sovětské námořní letectvo mělo pro tyto manévry jasnou logiku. Nízké průlety nad americkými letadlovými loděmi sloužily hned třem účelům: vizuální identifikaci lodí a jejich výzbroje, realistickému výcviku pilotů proti letadlovým svazům a psychologickému nátlaku. Podle dobového amerického hodnocení měly takové akce podrývat důvěru Američanů v bezpečnost jejich nejcennějších plavidel, a zároveň demonstrovat, že sovětské letectvo drží americký svaz neustále na očích.

Tu-16R, v kódovém označení NATO Badger, byl pro tuto roli jako stvořený. Těžký dvoumotorový stroj s rozpětím křídel přes 32 metrů a průzkumnou výbavou dokázal operovat daleko od základen a přitom nést dostatek paliva na dlouhé hlídkové lety nad otevřeným oceánem.

Čtyři průlety, poslední osudový

Stroj opakovaně obletěl Essex ve velmi nízké výšce. Americká posádka sledovala každý průlet s rostoucím napětím. Při jednom z nich musel být zastaven start letounu z katapultu, protože Tu-16 proletěl tak nízko, že jeho trup byl pod úrovní letové paluby, z paluby bylo vidět jen horní část ocasních ploch.

Pak přišel poslední manévr. Pilot přitlačil stroj ještě níž. Při obratu křídlo zachytilo hladinu. Očitý svědek z Essexu později popsal, jak pilot po kontrole pozice vůči lodi křídlo „namočil“ do vody. Bombardér okamžitě ztratil řízení, zřítil se do moře a explodoval. Šestičlenná posádka neměla šanci.

Přesné výšky jednotlivých průletů se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat. Jisté je jen to, že kvalitativní rozdíl mezi předchozími průlety a tím posledním byl fatální; pilot si nechal tak malou rezervu, že sebemenší chyba v náklonu znamenala kontakt s vodou.

Reakce na palubě i ve Washingtonu

Američané reagovali okamžitě. Essex vyslal záchranný vrtulník, spustil čluny a začal sbírat trosky i lidské ostatky. Současně odešly urgentní zprávy do Washingtonu. Klíčové bylo informovat sovětskou stranu co nejrychleji, aby nikdo nepodezíral americké námořnictvo ze sestřelu. Část ostatků byla skutečně vyzvednuta a předána sovětské válečné lodi. Zda byly nalezeny a rodinám vráceny ostatky všech šesti členů posádky, otevřené zdroje nepotvrzují.

Zda velení v Severomorsku schválilo právě takto riskantní styl letu, nebo pilot jednal nad rámec zadání, rovněž není doloženo. Mise byla zjevně služební a průzkumná. Konkrétní rozhodnutí snížit se na hranici sebevražedného manévru ale v žádném dostupném dokumentu jako výslovný rozkaz nefiguruje.

Pravidla, která přišla pozdě

Incident u Essexu nebyl ojedinělý. Už v květnu 1967 se USS Walker při odtlačování sovětských torpédoborců dvakrát srazila se sovětskými loděmi, bez obětí, ale s okamžitou diplomatickou eskalací. Právě série takových střetů přiměla Washington už v dubnu 1968 navrhnout jednání o bezpečnosti na moři.

Výsledkem byla dohoda INCSEA, podepsaná 25. května 1972, přesně čtyři roky po havárii u Essexu. Její článek IV výslovně zakazuje simulované útoky a nebezpečnou akrobacii nad loděmi druhé strany a ukládá velitelům letadel „nejvyšší opatrnost a obezřetnost“. Přesně ten typ manévru, který stál život šest sovětských letců, byl od té chvíle na papíře nepřípustný.

A nebyl to mrtvý dokument. Ještě v roce 2016 USA pod hlavičkou INCSEA protestovaly proti nebezpečným ruským průletům nad americkými loděmi v Baltu. V květnu 2021 se v Moskvě konaly výroční konzultace obou námořnictev podle téže dohody. Formálně platí dodnes, i když její operativní váha je po roce 2022 zřejmě slabší než kdykoli předtím.

Záběry, které čtyřicet let nikdo neviděl

Sovětská strana incident po desetiletí držela pod pokličkou. Filmové záběry z palubní kamery Tu-16R se veřejně objevily až v roce 2008, kdy je odvysílal ruský dokumentární cyklus Wings of Russia. Přesný mechanismus odtajnění otevřené zdroje nevysvětlují, víme jen, že materiál byl v SSSR dlouho považován za utajený.

Když se záběry konečně dostaly na veřejnost, ukázaly něco, co americká svědectví popisovala čtyřicet let: stroj letící tak nízko nad vodou, že jakýkoli náklon navíc znamenal smrt. Několik sekund videa, které proměnily studenoválečnou demonstraci odvahy v učebnicový příklad nepřijatelného hazardu, a v důvod, proč existují mezinárodní pravidla pro chování nad cizími loděmi.

Článek Sovětský pilot Tu-16 chtěl zastrašit americkou loď a čtyřikrát ji obletěl. Poslední přelet posádka nepřežila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Plovoucí letiště v číslech: kolik letadel a lidí skutečně nesou

Čísla v titulku si zaslouží rozklíčování, protože existují dvě verze reality. Když USS Nimitz vstoupil do služby v roce 1975, jeho palubní křídlo čítalo až 90 letounů. Deset takových lodí by teoreticky přepravilo kolem 900 strojů. Jenže dnešní konfigurace vypadá jinak. Briefing Commander Naval Air Forces pro rok 2025 uvádí typické palubní křídlo kolem 65 letounů na loď, konkrétně stíhačky F/A-18E/F Super Hornet, letouny včasné výstrahy E-2D Hawkeye, prostředky elektronického boje EA-18G Growler, vrtulníky a bezpilotní stroje. V současné konfiguraci tedy celá flotila nese přibližně 650 letounů.

Rozdíl není slabostí. Moderní palubní křídlo je menší, ale každý stroj je výrazně schopnější než jeho předchůdce ze 70. let, s přesnější municí, lepšími senzory a delším dosahem. A personální kapacita zůstává ohromující: kolem 5 000 lidí na jednu loď včetně leteckého křídla a štábu. Napříč deseti loděmi je to zhruba 50 000 námořníků, pilotů, mechaniků a důstojníků. Samostatný profil USS Carl Vinson potvrzuje stejný řád, přibližně 3 000 členů lodní posádky a dalších 2 000 v palubním křídle.

Proč je systém důležitější než samotná loď

Samotný Nimitz by byl impozantní, ale zranitelný cíl. Síla americké nosičové flotily nespočívá v jednotlivé lodi, nýbrž v tom, co ji obklopuje. Úderná skupina letadlového nosiče kombinuje loď s doprovodnými křižníky třídy Ticonderoga, destroyery třídy Arleigh Burke, ponorkou a zásobovacími plavidly. Dohromady jde o vícevrstvou obranu proti raketám, ponorkám i letadlům.

A hlavně: USA dokážou takových skupin držet několik v různých oceánech najednou. Podle Fleet Trackeru USNI k 11. 5. 2026 bylo minimálně pět amerických nosičů mimo domovské přístavy, George Washington ve Filipínském moři, Abraham Lincoln v Arabském moři, Gerald R. Ford v Atlantiku, George H.W. Bush rovněž v Arabském moři a Theodore Roosevelt ve východním Pacifiku. USS Nimitz byl o týden dříve potvrzen u pobřeží Argentiny. Žádná jiná země nic podobného nedokáže.

Čínská odpověď a ruský kontrast

Čína buduje protilodní schopnosti přímo namířené proti americkým nosičům. Pentagon ve svých výročních zprávách o čínské armádě opakovaně uvádí balistickou raketu DF-21D jako systém schopný zasáhnout lodě včetně letadlových na vzdálenost přes 1 500 km. K tomu přibývají DF-26, DF-27 a hypersonická protilodní střela YJ-21. Při cvičeních kolem Tchaj-wanu v roce 2024 Čína nasadila vlastní nosičovou údernou skupinu na východ od ostrova a simulovala omezení přístupu třetí strany do konfliktu.

Přesto je čínská nosičová flotila teprve v zárodku. Tři lodě, Liaoning, Shandong a novější Fujian, představují zlomek americké kapacity. Fujian je sice první čínský nosič s plochou palubou a elektromagnetickým katapultem, ale Čína teprve buduje výcvikovou infrastrukturu, logistický řetězec a zkušenosti s vícenosičovými operacemi, které USA zdokonalovaly dekády.

U Ruska je kontrast ještě ostřejší. Jediný ruský letadlový nosič Admiral Kuzněcov je podle zprávy agentury TASS z července 2024 stále v opravách. Ruské námořnictvo se opírá o ponorky a rakety, ne o palubní letectvo. Deset amerických Nimitzů proti jednomu stojícímu ruskému nosiči, to není srovnání, to je propast.

Stárnoucí páteř, která se ještě dlouho drží

Třída Gerald R. Ford měla Nimitzy postupně nahradit. Na papíře je evolucí: vyšší tempo letových operací, téměř trojnásobná elektrická kapacita, menší posádka a odhadované snížení provozních nákladů o čtyři miliardy dolarů na loď za padesátiletou životnost. Jenže realita programu třídy Ford je příběhem zpoždění. USS John F. Kennedy, druhá loď třídy, má být dodán až v březnu 2027, o dva roky později, než se plánovalo. Enterprise je posunut na březen 2031, Doris Miller na únor 2034. Další dvě lodě, CVN-82 a CVN-83, mají přijít kolem roku 2040 a 2043.

Poslední Nimitz, USS George H.W. Bush, vstoupil do služby v roce 2009. Při konstrukční životnosti 50 let bude sloužit přibližně do konce padesátých let tohoto století. Úplné vytlačení třídy Nimitz z amerického námořnictva je tedy záležitostí druhé poloviny 21. století, ne příští dekády. Samotný USS Nimitz, nejstarší loď třídy, dostal během posledního nasazení prodloužení služby do roku 2027.

Co to znamená pro Evropu a NATO

Pro Českou republiku jako vnitrozemského člena NATO se americké letadlové lodě mohou zdát vzdálené. Nejsou. V lednu 2022 byl Harry S. Truman převeden pod operační velení NATO během cvičení Neptune Strike, poprvé od studené války řídila Aliance americkou nosičovou údernou skupinu. George H.W. Bush strávil v evropském prostoru téměř osm měsíců, hostil na palubě tehdejšího generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga a přímo posiloval odstrašení na východním křídle. Nosič třídy Nimitz ve Středomoří nebo v severním Atlantiku není symbolické gesto. Je to schopnost dodat do evropského prostoru desítky bojových letounů během dní, bez vyjednávání o přeletech nebo základnách.

Deset lodí třídy Nimitz není nezničitelných. Čínské rakety, ruské ponorky a saturované útoky představují reálnou hrozbu. Ale žádný protivník zatím nedokázal postavit systém, který by americkému konkuroval, síť nosičů, palubních křídel, doprovodu, logistiky a půlstoletí operačních zkušeností rozložených přes všechny oceány najednou. Právě v tom spočívá odstrašení: ne v tom, že jednu loď nelze zasáhnout, ale v tom, že za ní stojí dalších devět.

Článek Páteř americké námořní síly, které se děsí Rusko i Čína dohromady: 10 lodí třídy Nimitz přepraví stovky letadel a desítky tisíc vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skok od sovětského dědictví

Liaoning, první čínský nosič, byl přestavěný sovětský trup o výtlaku zhruba 60–66 tisíc tun. Shandong, spuštěný v roce 2019, představoval domácí kopii téhož konceptu, asi 66–70 tisíc tun a stále ski-jump rampa místo katapultu. Obě lodě fungují v režimu STOBAR: letouny startují z nakloněné paluby vlastním tahem, což omezuje maximální vzletovou hmotnost i spektrum strojů, které mohou operovat.

Fujian je jiná kategorie. Tři elektromagnetické katapulty systému EMALS umožňují katapultový start (CATOBAR), a tedy nasazení těžších a specializovaných letounů, od stíhaček J-15T a vyvíjeného stealth letounu J-35 až po letoun včasné výstrahy KJ-600. Podle amerického ministerstva obrany může Fujian nést až 40 pevnokřídlých letounů; expertní odhady celého palubního křídla včetně vrtulníků se pohybují kolem 60 strojů, oficiální čínské potvrzení ale chybí.

Kde začíná americký náskok

Samotná velikost Fujianu imponuje, dokud ji nepostavíte vedle třídy Ford. Rozdíly jsou konkrétní:

Čísla z tabulky pocházejí z oficiálních materiálů US Navy a veřejných analytických zdrojů. Klíčový ale není jen rozdíl v tunáži nebo počtu katapultů. Je to pohon.

Proč je jaderné srdce rozhodující

Konvenční pohon Fujianu znamená závislost na palivových zásobách. Americký program námořního jaderného pohonu uvádí životnost aktivní zóny reaktoru přes 1 800 000 km (milion námořních mil) a zdůrazňuje bezkonkurenční vytrvalost a nezávislost na zásobovacích řetězcích. V praxi to znamená, že třída Ford nemusí tankovat, uvolněný prostor a hmotnost využije pro letecké palivo a munici a může zůstat v operační oblasti měsíce bez logistického konvoje.

Fujian takovou autonomii nemá. Každá delší expedice daleko od čínského pobřeží vyžaduje zásobovací flotilu, což komplikuje právě tu projekci síly, kvůli které byla loď postavena.

Přechodová generace, ne finální odpověď

Fujian není konečným cílem Pekingu. Investigativní zjištění agentury AP z listopadu 2024 odhalila satelitní snímky a dokumenty naznačující, že Čína pracuje na jaderném pohonu pro budoucí nosič. Politický komisař čínského námořnictva v březnu 2024 potvrdil stavbu čtvrté letadlové lodě. Směr je zřejmý: Liaoning jako učebna, Shandong jako domácí kopie, Fujian jako katapultový přechod, a teprve příští generace jako pokus o skutečnou paritu.

Pro nás je to relevantní nepřímo, ale reálně. NATO ve washingtonské deklaraci z července 2024 výslovně uvádí, že čínské ambice zpochybňují bezpečnostní zájmy Aliance; česká Bezpečnostní strategie i Obranná strategie z roku 2023 řadí Čínu mezi dlouhodobé výzvy. Dopad se projevuje v aliančním plánování, investicích do odolnosti a ve vazbě euroatlantické bezpečnosti na Indo-Pacifik.

Fujian je důkaz, že Čína umí stavět velké válečné lodě rychle a s moderní technologií. Zároveň je důkazem toho, jak daleko ještě má k flotile, která dokáže operovat globálně se stejnou výdrží jako jedenáct amerických supernosičů. Zatím je to loď pro západní Pacifik, ne pro celý svět.

Článek Čína postavila obří letadlovou loď Fujian s 60 letouny. Americkým monstrům se ale vyrovnat nedokáže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sovětský kompromis, který nikdy nefungoval pořádně

Kýl lodi byl položen 1. 9. 1982 v loděnicích v Nikolajevu (dnes ukrajinský Mykolajiv). Spuštěna na vodu byla v prosinci 1985 a do Severního loďstva vstoupila 20. 1. 1991, ještě pod sovětskou vlajkou. Po rozpadu SSSR ji Rusko fakticky převzalo; v listopadu 1991 byla z Krymu urychleně odpluta do Murmansku, aby se vyhnula ukrajinským nárokům.

Už od návrhu šlo o podivný hybrid. Sovětský koncept „těžkého letadlového křižníku“ míchal roli nosiče palubních letadel s raketovým křižníkem. Výsledek nedělal ani jedno pořádně. Místo katapultů, které americké nosiče používají k vystřelování těžce vyzbrojených strojů, dostal Kuzněcov ski-jump, zahnutou rampu na přídi. Ta omezuje vzletovou hmotnost letadel, a tím i množství paliva a výzbroje, které mohou nést. Pohon zajišťují čtyři parní turbíny spalující mazut, což z lodi dělá jednu z posledních velkých válečných lodí na světě závislých na fosilním palivu místo jaderného reaktoru. Kotle mají dlouhou historii poruch. Charakteristický sloup černého dýmu za Kuzněcovem se stal nechtěným symbolem celého projektu.

Osm let mimo službu, a počítání pokračuje

Po návratu ze Sýrie v roce 2017 zamířil Kuzněcov do opravy, ze které se dodnes nevrátil. Série katastrof proměnila plánovanou modernizaci v noční můru:

• Říjen 2018: Plovoucí suchý dok PD-50, jediný v Rusku dostatečně velký pro loď tohoto typu, se během oprav potopil. Padající jeřáb prorazil palubu nosiče.
• Prosinec 2019: Na palubě vypukl rozsáhlý požár při svařovacích pracích. Dva lidé zahynuli, desítky byly zraněny.
• Léto 2024: Státní agentura TASS ještě tvrdila, že opravy pokračují „v normálním režimu“.
• 11. 7. 2025: Izvestia oznámila, že opravy a modernizace byly pozastaveny. Podle reportáže se rozhoduje o dalším osudu lodi, včetně možnosti sešrotování.

Problém přitom není jen v jedné smolné lodi. Jak upozorňuje analýza USNI Proceedings, Rusko po SSSR zdědilo opotřebenou námořní infrastrukturu, nedostatek dostatečně velkých suchých doků, zadluženou státní loďařskou korporaci USC a dodavatelský řetězec plný mezer. Kuzněcov je nejviditelnějším příznakem systémového problému.

Ford a Liaoning: jak vypadá funkční nosič

Kontrast s konkurencí je drtivý. Americká třída Gerald R. Ford disponuje jaderným pohonem, čtyřmi elektromagnetickými katapulty a kapacitou přes 65 letounů. Během fiskálního roku 2024 zvládla USS Gerald R. Ford při 262denním nasazení 8 725 katapultových startů a přistání. Ano, i Ford má technické potíže, systémy EMALS a AAG zůstávají podle Kongresové výzkumné služby hlavním rizikem. Ale je to loď, která pluje a bojuje. Kuzněcov je loď, která se snaží opustit doky.

Ještě výmluvnější je případ čínského Liaoningu. Vznikl na trupu nedostavěného sovětského nosiče Varjag, sesterské lodi Kuzněcova. Stejný základ, stejný ski-jump, podobné limity pohonu. Jenže Čína z něj po rozsáhlé modernizaci udělala funkční výcvikovou platformu integrovanou do rostoucí flotily. Dnes provozuje tři nosiče a staví další. Rozdíl není v kvalitě jednoho trupu. Je v průmyslové základně, čínské loděnice podle CSIS dramaticky expandují, zatímco ruské stagnují.

Symbol, který Rusko nedokáže ani opravit, ani opustit

Proč Moskva loď prostě nevyřadí? RAND to vysvětluje dvěma slovy: prestiž a know-how. Kuzněcov je poslední ruská platforma, na které se dá udržovat palubní letectvo při životě. Bez něj zmizí piloti, technici, servisní linky, a s nimi i teoretická schopnost někdy v budoucnu provozovat nový nosič. Část ruských námořních stratégů navíc stále argumentuje, že flotila potřebuje „plovoucí letiště“ pro dálkové plavby.

Proti nim stojí rostoucí tábor, který vidí v nekonečném refitu vyhazování peněz do morálně i fyzicky zastaralé zbraně. V létě 2025 tento tábor zjevně získal navrch, pozastavení oprav naznačuje, že i v Moskvě dochází trpělivost.

Pro evropskou bezpečnost je důležitý širší obraz. Nefunkční nosič neznamená nefunkční námořnictvo. Chatham House upozorňuje, že ruská flotila zůstává nebezpečná skrze jaderné ponorky, přesně naváděné střely dlouhého dosahu a globální přítomnost, a NATO ve svém strategickém konceptu z roku 2022 označuje Rusko za „nejvýznamnější a přímou hrozbu“ bez ohledu na stav jedné lodi.

Kuzněcov není jen technické fiasko. Je důkazem, že Rusko umí mluvit o velmocenském námořnictvu mnohem lépe, než ho udržovat v chodu. A kouřový sloup za jeho komínem, pokud ještě někdy vypluje, to bude připomínat dál.

Článek Rusové postavili jednu z nejhorších letadlových lodí na světě. Je tak neschopná a špatná, že ani nemůže sama vyplout na moře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co dělá Charles de Gaulle výjimečnou

Nejde jen o velikost. Charles de Gaulle je výjimečná kombinací vlastností, kterou žádná jiná evropská loď nenabízí. Dva reaktory K15 vyvinuté společností TechnicAtome jí dávají prakticky neomezenou operační vzdálenost a podle francouzské agentury CEA schopnost dosáhnout maximální rychlosti 27 uzlů za pouhých sedm minut od rozjezdu. Nemusí tankovat, nemusí čekat na zásobovací konvoj, prostě jede.

Na palubě operují víceúčelové bojové letouny Rafale M, schopné protivzdušných, úderných, protilodních i jaderně odstrašujících misí. Loď není osamělá platforma; funguje jako jádro celé úderné skupiny zahrnující fregaty, ponorku a zásobovací plavidla. Dohromady jde o evropský ekvivalent toho, co Američané provozují v mnohem větším měřítku, ale co žádná jiná evropská země nemá vůbec.

Proč to nemá nikdo jiný v Evropě

Británie provozuje dvě lodě třídy Queen Elizabeth, větší platformy o výtlaku 65 000 tun s kapacitou až 72 letadel. Jenže jedou na konvenčním pohonu: plynové turbíny Rolls-Royce MT30, dieselové generátory a elektromotory. Jsou stavěné na model odrazového můstku a provozují F-35B ve variantě krátkého vzletu. Žádný katapult, žádný jaderný reaktor.

Itálie nasazuje Cavour s kombinací F-35B a starších AV-8B, Španělsko Juan Carlos I. Obě lodě jsou lehčí nosiče třídy STOVL, užitečné, ale v jiné kategorii.

Francie stojí sama ne proto, že by ostatní neuměli postavit velkou loď. Stojí sama, protože jako jediná v Evropě drží kompletní průmyslový řetězec pro námořní jaderný pohon: CEA pro výzkum, TechnicAtome pro reaktory, Naval Group pro trup. Je to kombinace průmyslové suverenity, strategické doktríny a šedesáti let investic do jaderné infrastruktury.

Ruský protějšek, který neexistuje

Na druhé straně rovnice stojí Admiral Kuzněcov, jediný ruský letadlový nosič. Stojí doslova. V červenci 2024 ruská agentura TASS citovala průmyslové zdroje tvrdící, že opravy pokračují podle plánu. O rok později, v červenci 2025, Izvestija napsaly, že modernizace byla pozastavena a řeší se další osud lodi. U.S. Naval Institute už v září 2025 pracoval se scénářem faktického konce ruského palubního letectva.

Veřejně dostupné zdroje si odporují a jednoznačný stav Kuzněcova nelze potvrdit. Jisté ale je, že nejde o srovnatelně nasaditelnou schopnost. Francie v březnu 2026 reálně operovala v aliančním cvičení; Rusko v té době nemělo v moři ani jeden nosič s letadly na palubě. V expedičním palubním letectvu je francouzská výhoda zjevná, a právě to definuje Putinovo místo v evropském a středomořském prostoru. Není to morální soud. Je to kalkulace: Moskva musí počítat s tím, že ve Středomoří a Atlantiku existuje vysoce kvalitní evropská námořní letecká síla schopná rychlé reakce.

Jedna loď nestačí na všechno, a Francie to ví

Upřímnost vyžaduje dodat: jeden trup nevytvoří trvalou dostupnost. Charles de Gaulle prochází pravidelnými údržbovými cykly, během nichž Francie nemá aktivní nosič. Pro jednorázový silný signál a omezenou projekci síly loď stačí. Pro permanentní evropskou přítomnost bez mezer ne.

Francie si to uvědomuje. V březnu 2026 Naval Group oznámil zahájení realizace nástupce, porte-avions de nouvelle génération pojmenovaného France Libre. Vstup do služby je plánován na rok 2038. TechnicAtome potvrdila, že nová loď dostane výkonnější reaktory K22, nikoli další generaci stávajících K15. Francie nechce jen udržet status quo. Chce ho posunout.

Český rozměr: platíme za to?

Česká republika neposílá peníze Francii „za loď“. Přispívá ale do společného financování NATO podle dohodnutého klíče, ministerstvo obrany eviduje tyto platby od vstupu do Aliance. Když Charles de Gaulle operuje v rámci alianční aktivity jako Neptune Strike, český podíl je nepřímý, ale reálný.

A hlavně: není abstraktní. Simulované mise italských a španělských skupin během Neptune Strike mířily k Polsku, Rumunsku a Bulharsku, tedy k východnímu křídlu NATO, jehož bezpečnost se přímo dotýká i české. Námořní úderná skupina ve Středomoří není jen francouzská hračka. Je to alianční nástroj, který zvyšuje odstrašení na celém evropském křídle.

Pro srovnání s americkými supernosiči: USS Nimitz má výtlak 100 000 tun a posádku pěti tisíc lidí, lodě třídy Ford slibují o třetinu vyšší frekvenci vzletů. Charles de Gaulle je menší platforma, ale stále plnohodnotný jaderný nosič, ne lehký. V evropském kontextu je to rozdíl mezi něčím a ničím.

Jedna loď neumí vyhrát válku sama. Ale umí připomenout, že Rusko není jedinou mocností schopnou projektovat tvrdou sílu v evropském okolí, a že každý pokus o expanzi narazí na protiváhu, která má jaderný pohon, palubní stíhačky a za sebou celou Alianci.

Článek Jediná Francie má v Evropě jadernou letadlovou loď. Ale to úplně stačí, aby si Putin uvědomil, kde je jeho místo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z bitevní lodi letadlovým nosičem

Kýl budoucího Béarnu položili 10. ledna 1914 jako pátou jednotku třídy Normandie, pancéřníků, kteří měli posílit francouzskou linii. Pak přišla první světová válka a stavba se zastavila. Na vodu byl trup spuštěn až v dubnu 1920, ale jako bitevní loď už nedával smysl. Washingtonská námořní smlouva z roku 1922 omezila tonáž kapitálních plavidel a Francii nabídla možnost přestavět nedokončený trup na letadlovou loď. Přestavba trvala roky. Béarn vstoupil do služby teprve v květnu 1927, třináct let po položení kýlu.

Výsledek působil impozantně: standardní výtlak 22 146 tun, plný dokonce 28 400 tun, letová paluba široká 31 metrů, kapacita 40 letadel a neobvykle silná dělostřelecká výzbroj včetně torpédometů, což bylo na letadlovou loď raritní. Jenže pod tím vším se skrýval zásadní problém: maximální rychlost 21,5 uzlu. Pro srovnání, britský HMS Ark Royal o téměř shodném výtlaku dosahoval 31 uzlů a nesl 60 letadel. Béarn byl tělem na úrovni moderního nosiče, výkonem na úrovni pomalého konvoje.

Proč zůstal jediný

Francie si svůj handicap uvědomovala. Mezi lety 1929 a 1936 vzniklo patnáct různých návrhů nových letadlových lodí, žádný se ale nedostal dál než na papír. Jedinou další „leteckou“ lodí ve flotile byl Commandant Teste, nosič hydroplánů. Skutečné moderní nosiče Joffre a Painlevé byly objednány až těsně před válkou a příměří v červnu 1940 je zastavilo na skluzech.

Proč tak pozdě? Jak shrnují John Jordan a Jean Moulin v monografii French Aircraft Carriers, 1910–2000, Francie na rozdíl od Británie a Japonska dlouho neviděla v letadlové lodi klíčový flotový nástroj. Rozpočtové priority směřovaly jinam, k ponorkám, křižníkům a obraně Středomoří. Béarn tak zůstal osamělým experimentem, nikoli prvním z řady.

Kolos, který nebojoval

Na konci třicátých let byl Béarn hodnocen jako příliš pomalý pro operace s hlavní flotou. Jeho letová paluba sice pojala čtyřicet strojů, ale efektivní provozní plocha umožňovala současné nasazení jen zhruba deseti až dvanácti letounů. Tempo letových operací bylo nesrovnatelné s britskými či japonskými protějšky. Když v září 1939 vypukla válka, čtyři střemhlavé bombardovací eskadry přidělené Béarnu operovaly z pevninských základen, ne z jeho paluby. Loď sama přešla do role, která jí paradoxně zachránila život: stala se trajektem.

Na jaře 1940 dostal Béarn úkol, o kterém se v učebnicích námořních bitev nepíše. V květnu naložil 194 tun zlata z rezerv Banque de France a vyrazil přes Atlantik. U Kanárských ostrovů se k němu připojily křižníky Jeanne d’Arc a Émile Bertin s dalšími 224 tunami. Konvoj dorazil 1. června 1940 do Halifaxu, kde bylo zlato vyloženo a po železnici odesláno k Federal Reserve Bank v New Yorku. Mělo financovat francouzské zbrojní nákupy v Severní Americe. Šlo o součást masivní operace, podle studie opřené o archiválie Banque de France rozptýlila francouzská centrální banka během necelého měsíce přes 2 500 tun zlata, aby nepadlo do německých rukou.

Martinik, letadla a zapomenutí

Z Halifaxu se Béarn vrátil pro náklad amerických letadel, zhruba stovku strojů Brewster Buffalo a Curtiss Helldiver určených pro francouzské námořní letectvo. Jenže než je stačil doručit do Francie, přišla kapitulace 22. června 1940. Loď zamířila do Fort-de-France na Martiniku, kde zakotvila a zůstala. Na základě dohody mezi americkým admirálem Greensladem a vichystickým guvernérem Robertem z 6. srpna 1940 byla demilitarizována. Letadla vyložili a odzbrojili. Tropické klima, vlhkost a rozkrádání se o zbytek postaraly, stroje, které měly bojovat nad Atlantikem, zchátralé shořely pod karibským sluncem.

V roce 1943 přešel Béarn ke Svobodným Francouzům. Američané ho přestavěli, ale ne na bojovou loď, nýbrž na transportér letadel. V této roli dosluhoval až do konce války. Po ní už nebylo co obnovovat. Od roku 1948 sloužil jako výcvikový hulk, později jako depotní loď pro ponorky. Z námořního seznamu byl vyřazen v listopadu 1966, prodán do šrotu v březnu 1967 a rozebrán v italských loděnicích.

Kde Béarn skutečně stál

Zasadit Béarn do dobového kontextu pomůže jednoduchá tabulka:

Proti malému Hermesovi byl Béarn větší a lépe vyzbrojený. Proti Ark Royalu byl anachronismem, pomalejší o téměř deset uzlů, kratší o šedesát metrů, s třetinovou efektivní leteckou silou. Byl mezistupněm mezi raným experimentem a skutečně moderním flotovým nosičem, který Francie nikdy nestihla postavit.

Béarn přežil dvě světové války ne proto, že by v nich zvítězil, ale proto, že v nich nikdy nemusel skutečně bojovat. Jeho největší službu Francii odvedl ne jako úderná loď, ale jako ocelový trezor plující přes Atlantik se 194 tunami zlata v útrobách.

Článek Francie před 2. světovou válkou stvořila naprostý unikát – letadlový kolos Béarn, který přežil dvě války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sedmdesát osm sekund, pak kaskáda

Mladý námořník, airman apprentice, si nebezpečí všiml a pokusil se varovat. Jeho hlas zanikl v řevu proudových motorů, nebo přišel příliš pozdě. Hlavice se „uvařila“ a vybuchla přímo pod křídlem Phantomu. Šrapnely proděravěly externí palivové nádrže, přibližně 1 500 litrů (400 galonů) leteckého paliva JP-5 se rozlilo po palubě a okamžitě vzplanulo.

O minutu později detonovaly další tři Zuni na témže letounu. Jejich střely prorazily letovou palubu a pustily hořící palivo do úrovní O-3 až 1st Deck. Následovaly exploze 227kg (500librových) pum Mk 82 pod sousedními letouny. Pak se protrhla přibližně 22 700litrová (6 000galonová) nádrž tankerového letounu a přišel obrovský ohnivý výbuch, který pohltil celou zadní část letové paluby. Celkem Naval Safety Command počítá 18 oddělených explozí v rozmezí několika minut.

Rozhodnutí na můstku

Kapitán Kent Lee reagoval během prvních vteřin. Nařídil otočit loď do větru tak, aby plameny, kouř a zplodiny šly přes záď do moře a neusmažily posádku na zbytku paluby. Ve svých vzpomínkách publikovaných v USNI Proceedings později napsal, že při rozšíření požáru do hangárové paluby mohli „loď velmi snadno ztratit“.

Torpédoborec USS Rogers připlul těsně k boku Enterprise a pomáhal hasit zvenčí. USS Bainbridge zachraňovala námořníky smetené výbuchy přes palubu do moře. Na palubě samotné se ale rozhodovalo hlavně výcvikem, a ten byl po katastrofě na USS Forrestal o dva roky dříve nesrovnatelně tvrdší.

Proč Enterprise nedopadla jako Forrestal

Srovnání obou požárů ukazuje, co rozhodlo o rozdílu mezi 28 a 134 mrtvými:

Na Forrestalu staré bomby začaly detonovat už 90 sekund po prvním zásahu a zabíjely právě ty, kdo přiběhli hasit. Enterprise tuto smrtící proměnnou neměla. A její posádka měla za sebou stovky hodin cvičení, která námořnictvo po Forrestalu zavedlo jako povinná pro všechny.

Systém, který selhal, a co se změnilo

Tragédii nespustila náhoda jedné rakety. Spustil ji systém zranitelností: huffer s bočním výfukem směřujícím na munici, absence celonámořní politiky pro známé riziko (USS Constellation si dříve improvizovala delší hadice, ale nikdo z toho neudělal závazné pravidlo) a extrémně krátké časové okno pro zásah. Vyšetřování ukázalo na kombinaci konstrukční, procedurální a lidské chyby, ne na jednoho viníka.

Po požáru byl huffer přepracován tak, aby horký výfuk směřoval přímo vzhůru. Námořnictvo dále utáhlo procedury vyzbrojování a rozšířilo povinný výcvik hašení na celou posádku. Dnes rekruti v Recruit Training Command absolvují přes 40 hodin výcviku hašení a havarijní odolnosti a scénáře z Enterprise i Forrestalu jsou součástí výuky.

Dvacet osm mužů ten den zemřelo, poslední z nich, pilot Jim Berry, až o něco později na následky popálenin. Jejich smrt připomíná, že na plovoucí letecké základně plné paliva a munice neexistuje „malý“ požár. Existuje jen rychlost reakce, která rozhodne, jestli se z jedné rakety stane incident, nebo katastrofa.

Článek Neštěstí, které se stát nemělo: 1 raketa spustila na letadlové lodi USS Enterprise řetězovou reakci 18 explozí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kompromis, který nikdy neměl vzniknout

Sovětský projekt 11435 se od začátku pokoušel sloučit dvě věci, které spolu nesedí: letadlovou loď a raketový křižník. Místo katapultů, které americkým nosičům umožňují startovat plně naložená letadla, dostal Kuzněcov ski-jump, zakřivenou rampu na přídi. Ta omezuje vzletovou hmotnost, a tím i bojový rádius a výzbroj palubních strojů. Současně projektanti vtěsnali do trupu dvanáct těžkých protilodních střel P-700 Granit. Objem a hmotnost, které spolkly raketové šachty, chyběly tam, kde by je čistě letecká platforma potřebovala – v hangárech, zásobách paliva a munice pro letadla.

Výsledek? Loď, která nebyla dost dobrá jako nosič letadel ani jako raketový křižník. Ruské námořnictvo ji proto oficiálně klasifikovalo jako „těžký letadlový křižník“, označení, které samo o sobě prozrazuje konstrukční rozpaky. K tomu se přidaly chronické potíže s kotelně-turbínovým pohonem, které TASS zmiňuje jako dlouhodobý provozní handicap.

Jedna mise za čtvrt století

Mezi zařazením do služby a prvním bojovým nasazením uplynulo téměř 26 let. Teprve v listopadu 2016 vyplul Kuzněcov ke břehům Sýrie. Bilance mise vypadala na papíře slušně: 420 vzletů palubních letounů, z toho 117 v noci. Šlo o historicky první bojové nasazení ruského palubního letectva z paluby nosiče. Jenže právě tato mise odhalila limity naplno. Dvě palubní letadla, víceúčelový letoun MiG-29K a stíhačka Su-33, se ztratila kvůli technickým problémům při přistávání. Kouřový sloup z poruchových kotlů, který loď táhla Středomořím, se stal symbolem stavu celého plavidla.

A přesto: i tato jediná, problematická mise donutila NATO reagovat. Britské královské námořnictvo a další alianční síly skupinu sledovaly, monitorovaly a počítaly s ní v operačním plánování. Právě tady se ukazuje paradox, který dělá příběh Kuzněcova zajímavějším než pouhý výčet havárií.

Strašák, který fungoval i rozbitý

Kuzněcov nikdy nebyl ekvivalentem amerického supernosiče. USS Nimitz za svou kariéru zaznamenala jen z jednoho katapultu 100 000 startů a během nasazení zvládala zhruba 30 startů denně, rutina, o které se ruská loď mohla jen zdát. Americké nosiče stojí na systému CATOBAR se čtyřmi parními katapulty a desítkami let institucionalizované údržby. Kuzněcov měl ski-jump a kotle, které pravidelně odcházely.

Přesto nutil USA a NATO počítat s další vrstvou hrozeb. Regionální protivzdušný deštník nad skupinou lodí, vlastní těžké protilodní střely, stíhací a vrtulníkové křídlo – to vše komplikovalo plánování v severním Atlantiku i Středomoří. Analýza Marshall Center popisuje ruskou středomořskou strategii jako kombinaci odstrašení, statusové projekce a zvyšování ceny případné akce NATO. Kuzněcov do této rovnice zapadal i tehdy, když jeho reálná bojová účinnost byla sporná. Stačilo, že existoval a že mohl vyplout.

Právě v tom spočívá jádro příběhu: loď nemusela být spolehlivá, aby byla nepříjemná. V krizové chvíli dokázala rozšířit paletu hrozeb, vynutit sledování a nést velký signální efekt. Chyba a znepokojení nejsou protiklady, jsou to dvě strany téhož kompromisu.

Léto 2025: konec, který musel přijít

11. července 2025 ruská Izvestija oznámila, že opravy a modernizace Kuzněcova byly pozastaveny. Bývalý velitel Tichooceánské flotily Sergej Avakjanc v témže textu argumentoval, že „klasické“ letadlové lodě jsou drahé a neefektivní. O dva týdny později, 25. července, šéf rady Sjednocené loďařské korporace (USC) Andrej Kostin řekl Kommersantu větu, která příběh fakticky uzavřela: loď je přes čtyřicet let stará a další oprava nedává smysl. Následující den Vesti s odkazem na Izvestija popsaly scénář konzervace, při němž mají být z lodi sňaty použitelné mechanismy a elektronika pro jiná plavidla a hlídací osádka klesne hluboko pod běžný stav.

Muzejní scénář se v dostupných zdrojích neobjevuje. Pravděpodobnější je postupná demontáž a likvidace.

Co zůstává po Kuzněcovovi

Zajímavé je, co se stalo s příbuznými projekty jinde. Čína koupila nedostavěný sesterský trup Varjag a přestavěla ho na nosič Liaoning. Následně postavila vlastní Shandong, podle CSIS s větší palubou, lepším radarem a větším leteckým křídlem. Indie provozuje INS Vikramaditya, přestavěnou z jiného sovětského trupu, kterou loděnice Sevmash popisuje jako fakticky novou loď s novými kotli, avionikou i navigací. Obě země dokázaly ze sovětského základu vytěžit víc než samotné Rusko.

A právě to odhaluje systémový problém. Marshall Center výslovně jmenuje limity rozpočtu, zaostalou loděnicovou infrastrukturu a konec spolupráce s ukrajinskými a západními dodavateli po roce 2014 jako strukturální brzdy ruského námořnictva. Sovětská kapacita pro stavbu velkých nosičů, Černomořská loděnice v Nikolajevu, zůstala po rozpadu SSSR na území Ukrajiny. Rusko ji nikdy plně nahradilo.

Znamená to konec ruské námořní hrozby? Ne. Znamená to přesun těžiště. Ponorky, střely s plochou dráhou letu typu Kalibr, menší raketové lodě – to je budoucnost ruského námořního odstrašení, ne prestižní superplatforma. Pro NATO, a tedy i pro Českou republiku v rámci Aliance, se tím mění málo: hlavní hrozba na moři nikdy nestála na Kuzněcovovi, ale na tom, co pluje pod hladinou a co letí nízko nad ní.

Kuzněcov odchází jako loď, která byla současně technickým omylem a geopolitickým strašákem. Čtyřicet let u mola, jedna bojová mise, kouřový sloup nad Středomořím. A přesto, pokaždé když vyplul, někdo v Norfolku musel otevřít další složku.

Článek Pýcha ruského námořnictva, Admiral Kuzněcov, byla chybou, která přesto Američany znepokojila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co bylo skutečně zadarmo, a co ne

Formulace „skoro zadarmo“: platila výhradně pro samotný ocelový trup. Už v okamžiku podpisu měla přestavba, logistická podpora, výcvik posádky, infrastruktura, dokumentace a zkušební plavby stát 974,28 milionu dolarů. Indie tedy nekupovala hotovou bojovou loď, kupovala právo nechat si za vlastní peníze přestavět cizí vrak v cizí loděnici, s cizím letectvem a cizím servisním řetězcem.

Rozdíl mezi „bezplatným trupem“ a „levnou letadlovou lodí“ je zásadní. Trup bez přestavby neměl žádnou bojovou hodnotu. A jakmile Indie investovala do projektu první stovky milionů, ztratila vyjednávací pozici. Rusko bylo jediným možným dodavatelem práce na vlastním sovětském plavidle. Vznikl klasický vendor lock-in, který se brzy projevil.

Skluz, kotle a zdvojnásobená cena

Původní termín srpen 2008 se nejprve posunul na prosinec 2012. Pak přišly námořní zkoušky, a loď je nezvládla. Ministerstvo obrany Indie v prosinci 2012 potvrdilo závady v kotlové sekci při vysokých rychlostech. Předání se odsunulo znovu.

INS Vikramaditya nakonec vstoupila do služby 16. listopadu 2013, s pětiletým zpožděním. A s cenou, která mezitím vyrostla na 2,33 miliardy dolarů. Indická strana zdražení oficiálně vysvětlila „zvýšením rozsahu oprav a modernizace“. Ruská strana tvrdila, že původní odhad prací byl podceněný. Kdo podcenil víc, zadavatel nebo dodavatel, zůstává předmětem sporu. Parlamentní výbory i indický Comptroller and Auditor General kritizovaly obě strany: Rusko za provedení, Indii za slabé smluvní ošetření a nedotažený akviziční proces.

Letadla, která nedolétla

Samotná loď byla jen polovina problému. Indie souběžně nakoupila 16 strojů MiG-29K za 3 405 crore rupií v samostatném kontraktu, který se v celkové sumě 2,33 miliardy často ztrácí. Audit indického CAG z roku 2016 odhalil u MiG-29K nízkou provozuschopnost, problémy s motory a závady při palubních operacích. Část letadel přišla bez plného zbraňového balíku.

I kdyby přestavba lodi proběhla hladce a včas, palubní letectvo snižovalo skutečnou bojovou hodnotu celé investice. Indie si koupila nosič, a pak zjistila, že to, co nese, funguje jen částečně.

Co z toho Indie vytěžila, a co ne

Bylo by nepřesné říct, že peníze přišly úplně vniveč. V červnu 2023 Vikramaditya operovala společně s domácí INS Vikrant při dvounosičovém cvičení s více než 35 letouny. Při operaci Sindoor v roce 2025 indické námořnictvo oficiálně popisuje svou carrier battle group jako součást odstrašení vůči Pákistánu.

Jenže srovnání s Čínou ukazuje, co Indie propásla. Peking získal podobný sovětský trup, budoucí Liaoning, a přestavěl si ho sám. Výsledek: do roku 2024 provozuje tři letadlové lodě a vybudoval kompletní domácí průmyslovou základnu. Indie přestavbu svěřila Rusku, a tak z ní průmyslově nevytěžila skoro nic. Teprve INS Vikrant, uvedená do služby v září 2022 se 76% domácím podílem, představuje skutečný technologický zlom.

Účet, který stále neskončil

30. listopadu 2024 Indie podepsala s Cochin Shipyard kontrakt na další refit a dokovací opravu Vikramadityi za 1 207,5 crore rupií. A v dubnu 2025 uzavřela dohodu na 26 stíhaček Rafale-Marine, které mají postupně nahradit problematické MiGy na palubách obou nosičů, překlenovací řešení, než dozraje domácí palubní letoun TEDBF.

Náčelník generálního štábu Anil Chauhan po konfliktu s Pákistánem v roce 2025 výslovně uvedl, že závislost na dovážených klíčových technologiích oslabuje dlouhodobou připravenost a vytváří zranitelnost. Vikramaditya je dnes živoucí ilustrace toho varování.

Skutečný „podraz“ nespočíval v tom, že Rusko prodalo Indii šrot. Spočíval v architektuře obchodu: bezplatný vstup výměnou za totální závislost na jednom dodavatelském řetězci, který se ukázal jako pomalý, drahý a těžko nahraditelný. Indie za levný trup platí už dvacet dva let, a příští splátka právě leží v suchém doku.

Článek Indie koupila od Ruska letadlovou loď skoro zadarmo. Po 22 letech lituje, do jakého podrazu to spadla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Třináct miliard za loď, která stále není hotová

USS Gerald R. Ford (CVN-78) vstoupila do služby v roce 2017 jako první americká letadlová loď nové generace. Kongresem stanovený cenový strop na její pořízení činí 13,224 miliardy dolarů. Už to z ní dělá nejdražší válečnou loď v dějinách. Jenže cena je jen začátek příběhu.

Podle výroční zprávy ředitelství pro operační testování a hodnocení (DOT&E) za fiskální rok 2024 zůstává řada klíčových zkoušek nedokončená. Elektromagnetický katapultní systém EMALS, který měl nahradit zastaralé parní katapulty, sice během 262denního nasazení zvládl 8 725 startů, ale jeho spolehlivost se podle zprávy DOT&E výrazně nezlepšila a loď stále vyžaduje technickou podporu zvenčí. Záchytný systém AAG je na tom podobně. Živé testy tempa letových operací, takzvaná sortie generation rate, nebyly dokončeny a dosud dosažené výsledky se ke stanoveným požadavkům nepřiblížily.

Na papíře měla třída Ford přinést revoluci: vyšší tempo operací, o patnáct procent menší posádku a úsporu odhadem čtyř miliard dolarů na provozních nákladech za padesát let životnosti oproti starší třídě Nimitz. V praxi tyto sliby zatím zůstávají neprokázané.

Systém, který „prostě nefunguje“

Phelan ve svém únorovém projevu na konferenci WEST nešetřil slovy. Americký obranný akviziční systém označil za „rozbitý“ a mluvil o dekádách špatného řízení. Nejde přitom o izolovaný problém jedné lodě, jde o systémovou poruchu celého námořního stavitelství.

Vládní účetní úřad GAO na to upozorňuje roky. Už v roce 2017 publikoval zprávu, v níž kritizoval, že námořnictvo u následných lodí třídy Ford pracuje s nespolehlivými a netransparentními odhady nákladů. Doporučoval častější a přesnější kalkulace. Námořnictvo doporučení přijalo jen částečně. Výsledek? Náklady rostou loď od lodi:

• CVN-78 (Gerald R. Ford): 13,224 mld. USD
• CVN-79 (John F. Kennedy): 13,196 mld. USD
• CVN-80 (Enterprise): 14,248 mld. USD
• CVN-81 (Doris Miller): 15,211 mld. USD

A to jsou jen pořizovací ceny. Skutečné celoživotní náklady nikdo spolehlivě nespočítal, právě to GAO kritizuje nejostřeji.

K tomu se přidává tlak na průmyslovou základnu. Newport News Shipbuilding, jediná americká loděnice schopná stavět jaderné letadlové lodě, zaměstnává přes 26 000 lidí. Mateřská firma HII ve svých výsledcích za rok 2025 otevřeně přiznává, že její budoucnost závisí na stabilitě vládních programů a priorit. Pokud by se program třídy Ford zásadně omezil, dopad na pracovní místa a průmyslové know-how by byl citelný.

Ford v akci: symbol problému i důkaz, že loď funguje

Paradox celého příběhu spočívá v tom, že USS Gerald R. Ford je zároveň důkazem problémů i důkazem, že platforma není nepoužitelná. Loď byla v roce 2026 nasazena mimořádně dlouho, tak dlouho, že senátor Tim Kaine napsal Phelanovi dopis, v němž varoval před důsledky prodlouženého nasazení: odkládaná údržba, opotřebení, zátěž pro posádku i pro loděnice, které na ni čekají s plánovanými opravami.

Ford tedy slouží. Létá z ní, startuje z ní, plní úkoly. Ale cena tohoto výkonu, finanční, lidská i průmyslová, je vyšší, než kdokoli plánoval. A právě to je jádro Phelanova přezkumu: ne otázka „funguje to?“, ale „vyplatí se to dál dělat stejně?“

Donald Trump přitom ke třídě Ford nikdy neskrýval skepsi. Už v roce 2019 na palubě USS Wasp veřejně prosazoval návrat ke starým parním katapultům a kritizoval elektromagnetický katapult. Data DOT&E jeho kategorický odsudek nepotvrzují, EMALS není automaticky horší, jen je méně vyzrálý, než se čekalo. Trumpova nedůvěra k programu ale vytváří politický prostor pro radikální změny.

Co přijde místo dalších Fordů?

Rozpočtové dokumenty pro fiskální rok 2026 stále počítají s 612 miliony dolarů na předběžné nákupy pro CVN-82, s plánovaným zadáním stavby kolem roku 2030 a dodáním kolem roku 2040. CVN-83 zatím nemá ani předběžné financování. Čím dál je loď od fyzické stavby, tím snáze ji lze odložit nebo zrušit.

Americké právo přitom stále vyžaduje minimálně jedenáct operačních letadlových lodí a zakazuje vyřadit jaderný nosič před jeho prvním doplněním paliva. Úplný odklon od supernosičů tedy není na stole. Na stole je ale otázka, zda CVN-82 a CVN-83 budou vypadat jako Ford, nebo jako něco zásadně jiného.

Phelan sám naznačil směr: na Sea-Air-Space mluvil o takzvané TRUMP-Class battleship, novém velkém bojovém plavidle zaměřeném na raketovou palbu, protivzdušnou obranu a velení. Podle rozpočtových dokumentů, které přinesl DefenseScoop, má první kus stát 17,47 miliardy dolarů, tedy víc než samotný Ford. Phelan přiznal, že čísla se ještě „hýbou“, mimo jiné kvůli otázce jaderného pohonu.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika nestojí a nepadá s jednou americkou letadlovou lodí. NATO staví obranu střední Evropy primárně na kolektivní obraně, pozemních a leteckých silách a jaderném odstrašení. Ale americká námořní síla je tmel, který drží celý systém pohromadě, schopnost rychle přesouvat jednotky přes oceán, držet námořní linie a reagovat na více krizí současně.

Rozpočet Pentagonu pro rok 2026 klade důraz na Čínu a průmyslovou základnu. Při briefingu k rozpočtu novináři nedostali okamžitou odpověď na otázku, zda zůstane samostatná položka European Deterrence Initiative. To neznamená, že Amerika opouští Evropu. Znamená to, že priority se přeskládávají, a pokud americké loďařství nedokáže doručovat lodě včas a za rozumnou cenu, bude mít méně kapacity pro všechny.

Skutečný příběh třídy Ford není o lodi, která se potápí. Je o zemi, která po utracených stovkách miliard zjišťuje, že její průmyslový a akviziční aparát nedokáže vyrábět symboly námořní převahy tempem, které svět vyžaduje. A to je pro spojence znepokojivější než jakákoli jednotlivá loď.

Článek Americké námořnictvo v rozkladu. Nejdražší válečná loď světa stála stovky miliard, ale asi „půjde ke dnu“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

PANG nahradí Charles de Gaulle

V současné době provozuje Francie letadlovou loď s jaderným pohonem Charles de Gaulle, jejíž životnost končí v roce 2038. Wikipedia uvádí, že v tu dobu by ji měl nahradit nový nosič PANG větší velikosti. Tamní vláda rozhodla o vyčlenění prostředků na jeho stavbu již na konci roku 2025. Ačkoliv se přitom mají práce na trupu rozběhnout až po roce 2030, v současnosti již inženýři pracují na konstrukci jaderných reaktorů sloužících k pohonu plavidla.

iZdroj fotografie: Uživatel Rama / Creative Commons / CC BY-SA

Letadlová loď PANG bude oproti Charles de Gaulle značným zlepšením, uvádí NationalInterest. Má být totiž mnohem větší – zatímco současný nosič francouzského námořnictva má výtlak 42 tun, plány nového počítají s výtlakem 78 000 tun a délkou 310 metrů. Armádní Zpravodaj připomíná, že ani to nestačí na americké nosiče, jejichž výtlak je přes 100 000 tun, a ani na v současné době budovaný čínský. Naproti tomu třeba Rusko absolutně není schopné loď podobné velikosti postavit. PANG bude dokonce největším vojenským plavidlem v Evropě.

Na palubě PANG bude 30 letadel

Na palubě nové francouzské letadlové lodě bude místo pro 30 bojových letounů, uvádí 19fortyfive, přičemž tím hlavním bude Dassault Rafale-M, což je upravená verze domácího Rafale schopná operovat z letadlových lodí. Díky zpevněnému podvozku může využívat i katapultu, přičemž PANG by měl mít elektromagnetický koupený od Američanů. Ve výzbroji plavidla pak budou pravděpodobně také drony a několik vrtulníků.

Polská armáda se rozroste na 500 tisíc vojáků. Aktivovala strategický dokument

Pro Francii není stavba nové letadlové lodi rozhodně nic levného, odhadované náklady jsou kolem 250 miliard korun. Přesto není sporu, že pokud chce udržet svou sílu na moři, podobný nosič potřebuje. Nejde jenom o 30 letounů, ale také o 2 000 námořníků a členů posádky, což je spolu s flotilou plující kolem takové lodi veliká síla. Navíc letouny z francouzské letadlové lodi nosí i jaderné zbraně, takže jsou součástí francouzského jaderného odstrašení.

Článek Francie hodlá změnit rovnováhu sil. Buduje největší válečné plavidlo Evropy. Námořního giganta, jakého může Putin závidět se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MUGEM bude 285 metrů dlouhá

Typickým příkladem růstu schopností tureckého zbrojního průmyslu je výstavba vlastní letadlové lodi označované MUGEM. TurkiyeToday uvádí, že bude po dokončení 285 metrů dlouhá a mít výtlak 60 000 tun. Minimálně délkou se tak vyrovná dvěma britským letadlovým lodím třídy Queen Elizabeth, i když ty mají o něco větší výtlak. Na vodu by mohla být spuštěna již v roce 2028. Turecko bude letadlovou loď používat hlavně ve Středozemní moři, neboť z ní zpočátku budou startovat asi jenom drony, kterých má Turecko široké spektrum.

Mavi Vatan’ın yüzen kalesi, Denizlerin Yeni Muhafızı TF-2000 geliyor!

İnşası devam eden Türkiye’nin ilk Milli Hava Savunma Harbi Muhribi TF-2000’in, 2028 yılında denize indirimesi planlanıyor.

Türkiye SİPER 1-D (100+km) ile kendi gemisinden, kendi lançerinden, kendi uzun… pic.twitter.com/X9OFR7M36t

— Oğuzhan Uygun (@ogzhn_uyg) December 20, 2025

Letadlová loď ovšem není jediným ambiciózním námořním projektem Turecka. Pracuje i na vlastní ponorce MILDEN o výtlaku 2 070 tun a délce 80 metrů. Wikipedia uvádí, že bude mít pohon nezávislý na vzduchu, a kromě torpéd by v budoucnu měla odpalovat i střely s plochou dráhou letu. Ty by spolu s protiletadlovými a protiraketovými střelami měl mít i další velký turecký projekt, a sice torpédoborec TF-2000 o délce 149 metrů a výtlaku 8 300 tun. Všechna plavidla udělají z Turecka černomořskou a středomořskou námořní velmoc.

Významný je také letoun 5. generace Taan

S letadlovou lodí MUGEM částečně souvisí i obří turecký zbrojní projekt na letoun 5. generace TAI TF Kaan, a Wikipedia uvádí, že již existují dva létající prototypy. Určen je pro starty z letišť a má být náhradou za americké vyhození Turecka z projektu Lockheed Martin F-35 Lightning II, ačkoliv se nedávno ukázalo, že by do něj chtělo zpět, a je dokonce ochotné se vzdát ruského S-400. Zároveň také uvažuje o konstrukci námořní varianty TAI TF Kaan se zesíleným podvozkem, která by mohla v budoucnu startovat i z jeho letadlové lodi.

Putin nakopnul ukrajinský zbrojní průmysl, jak to nikdo nečekal. 2S22 Bohdana už tvoří 40 % ukrajinského dělostřelectva na frontě

Významné zbrojní projekty má Turecko též v oblasti pozemní techniky, kdy produkuje celou řadu obrněných vozidel včetně hlavního bojového tanku Altay. ArmyRecognition uvádí, že jeho výroba začala na podzim roku 2025, a do 5 let by turecká armáda měla mít 250 kusů. Má přitom kanon klasické západní ráže 120 milimetrů o délce hlavně 55 ráží. Jde vlastně o tureckou modifikaci jihokorejského K2 Black Panther s celou řadou domácích technologií, což Turecku umožní mít tanková vojska na špičkové světové úrovni, jelikož patří k nejlepším.

Článek Velmoc, která neskutečně sílí každým rokem. Turecko spouští výstavbu 300metrové letadlové lodi, vyrovná se britské chloubě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

První čínský nosič typu CATOBAR

Zařazení Fujian do aktivní služby čínského námořnictva je bezesporu historickým okamžikem. Sice již disponuje dvěma letadlovými loděmi, ale ty jsou menší a hlavně mají takzvaný skokanský můstek, což jejich operace významně limituje. Fujian má ovšem na palubě katapulty, a navíc elektromagnetické, uvádí NavalNews. Jde tedy o první loď typu CATOBAR ve výzbroji čínského námořnictva, což významným způsobem zvyšuje jeho sílu. V Bílém domě to musí prezidentu D. Trumpovi působit veliké vrásky, jelikož je Čína dnes největším rivalem Ameriky.

iZdroj fotografie: China News Service / Creative Commons / CC BY

Fujian je plavidlo o výtlaku zhruba 80 000 tun, uvádí Wikipedia, a jeho délka je 316 metrů. Je tedy menší než americké letadlové lodě třídy Nimitz nebo Gerald R. Ford, ale jde o nosič, který se řadí velikostí hned za ně. Velkou odlišností je potom pohon čínského plavidla, jelikož je konvenční, kdežto americké lodě ho mají jaderný. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to omezuje jeho operační možnosti, ale na druhou stranu je třeba vnímat, že jestli bude působit hlavně v zóně nepříliš daleko od čínské pevniny, nebude to příliš vadit.

Fujian bude mít přes 50 letadel

Na palubu letadlové lodi Fujian se vejde více než 50 letadel a vrtulníků, ale přesný počet není znám. Budou z ní startovat jak letouny 4. generace Shenyang J-15T, tak Shenyang J-35 generace páté, a kromě nich je počítáno i s letouny pro elektronický boj a s letouny včasného varování a řízení Xi’an KJ-600, které doplní ještě letka vrtulníků. Ve všech případech jde o moderní letouny, a je pravděpodobné, že se dokáží vyrovnat palubním protějškům startujícím z amerických letadlových lodí, i když ty jich nesou zhruba o 30 více.

Změní 100 letounů Rafale na Ukrajině pravidla hry? Rusko tím přijde o strategickou výhodu

Na adresu letadlové lodi Fujian se nicméně objevily i kritické poznámky. EurAsianTimes uvádí, že podle některých analytiků má konstrukční nedostatky, které budou omezovat možnosti startu a přistání letadel. Konkrétně se má jednat o to, že by neměly být schopné vzlétat a přistávat v jeden okamžik, což na amerických nosičích možné je. Na druhou stranu tato loď čínské námořnictvo naučí, jak operovat s plavidlem typu CATOBAR, a to za situace, kdy staví čtvrtou letadlovou loď, která by již dokonce měla mít jaderný pohon.

Článek Trump není nadšený. Čínské námořnictvo uvedlo do provozu nového obra, letadlovou loď Fujian se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Třída Gerald R. Ford je efektivnější

Aktuálně má americké námořnictvo 11 letadlových lodí, a od poloviny 70. let 20. století se spoléhalo na třídu Nimitz. I přes různá vylepšení, kterých se jednotlivá plavidla dočkala, však pomalu zastarávala. V novém tisíciletí proto začalo požadovat novou konstrukci, která měla být efektivnější, provozně levnější, a také produkovat mnohem více energie, aby ji šlo vybavit nejmodernějšími systémy a zbraněmi. Wikipedia uvádí, že stavba nového plavidla začala v roce 2009 a ve službě je od roku 2017, zatímco další lodě jsou na testech a ve výstavbě.

Zoufalý Putin neví, co dělat. Ukrajinci získali tajnou dokumentaci k jeho nejnovější jaderné ponorce

USS Gerald R. Ford, jak novou letadlovou loď Američané pojmenovali, je délkou 337 metrů a výtlakem přes 100 tisíc tun největší na světě, i když lodě třídy Nimitz jsou jenom o něco málo menší. Oproti nim má však mnoho změn – tou nejmarkantnější jsou katapulty. Obě třídy mají 4, ale na Gerald R. Ford jsou elektromagnetické, a ne parní, díky jejichž výkonu může z paluby odstartovat více letadel. Naval-Technology uvádí, že z nového nosiče je možné provést 160 vzletů denně, kdežto ze starého 140, a některé zdroje udávají rozdíl ještě větší.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Letadlová loď má jaderný pohon, takže se může bez problému dostat kamkoliv na světě, přičemž dosahuje rychlosti až 30 uzlů a v provozu by měla vydržet 50 let. Její letouny tak mohou udeřit, kde bude potřeba, a Wikipedia uvádí, že jich může mít na palubě více než 75. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jejich počet záleží na misi, neboť jsou do počtu započítány i vrtulníky – každý letoun může mít jinou velikost, a proto jich může být proměnlivé množství.

Letadlová loď se může také bránit

USS Gerald R. Ford je vedle toho vyzbrojena, ale jenom pro svou obranu, jelikož jsou její údernou silou právě letouny. Nese dvojici systémů RIM-162 ESSM a RIM-116, která slouží k ničení vzdušných cílů, jako jsou řízené a protilodní střely, případně letouny. O blízkou ochranu se potom stará trojice systémů Phalanx CIWS, čtveřice rychlopalných kanonů MK 38 ráže 25 milimetrů, nebo čtveřice těžkých kulometů M2 Browning, potvrzuje americké námořnictvo.

Ukrajinci použili Flamingo. Mnozí o něm pochybovali, ale sami Rusové zveřejnili záběry jeho letu

Z paluby mají operovat hlavně Boeing F/A-18E/F Super Hornet, což jsou letouny 4,5. generace vybavené radarem AESA a dalšími moderními systémy, uvádí Wikipedia. Unesou přes 8 tun výzbroje, jako jsou střely vzduch-vzduch, různé typy pum a střel včetně naváděných, protilodních nebo protiradarových. Dosahují rychlosti Mach 1,8 a jejich bojový dolet je 911 kilometrů, ale lze ho prodloužit za pomoci přídavných nádrží a tankování za letu.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Doplněny jsou například Boeingem EA-18G Growler určeným pro elektronický boj nebo letouny včasného varování Grumman E-2D Hawkeye, a též vrtulníky. Armádnímu Zpravodaji se nepodařilo najít zmínku, že by z paluby pravidelně operovaly letouny 5. generace Lockheed Martin F-35C Lightning II, ale loď je na ně připravena. V budoucnu z ní nejspíše budou startovat i velké doprovodné drony nebo letouny 6. generace.

Už jenom popsaná síla je hrozbou pro jakoukoliv zemi na světě včetně Ruska, a pokud by se k němu přiblížila, zalarmovala by jistě nejenom námořní obranu, ale také námořnictvo a letectvo. Vladimir Putin ví, že se nemá Americe v tomto směru jak vyrovnat, protože letadlovými loděmi prakticky nedisponuje, ačkoliv je nutné vnímat, že slouží spíše k profilování síly po světě nežli k blízké ochraně země, k čemuž jsou lepší jiné systémy.

Pohár trpělivosti NATO přetekl. Estonsko je připraveno sestřelovat ruská letadla

Ze všech amerických válečných lodí je Gerald R. Ford tou největší hrozbou, protože je jednoduše nejsilnější. Ani velcí soupeři, jakým je Rusko nebo Čína, by proti ní neměli jednoduché počínání. Vždy je pro ně tedy lepší, pokud se s ní vůbec nemusí střetnout. Jenom pro představu, jak je vlastně tato jediná loď silná – třeba Švédsko má ve výzbroji dohromady necelou stovku JAS-39 Gripenů, uvádí Wikipedia, zatímco Norsko přes padesát F-35, potvrzuje Wikipedia, a Polsko, jehož letectvo patří k silnějším, něco přes 70 bojových letounů, uvádí Wikipedia.

Článek Loď NATO, které se Rusko právem bojí nejvíce: Největší „letadlovka“ má údernou sílu jako celá letectva mnoha zemí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulníky mohou na palubě nahradit letadla

Takzvané vrtulníkové torpédoborce třídy Izumo jsou vlastně jakýmisi maskovanými lehkými letadlovými loděmi. Jde o plavidla 248 metrů dlouhá o výtlaku 26 000 tun vybavená konvenčním pohonem. Oficiálně je přitom jejich úlohou protiponorkový boj za pomoci vrtulníků, které také obyčejně nosí. Wikipedia uvádí, že ale mohou z jejich paluby startovat i letouny s krátkým startem a kolmým přistáním, jichž celkem pojme až 28.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota USA

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že operačně nasaditelné letouny STOVL ve světě existují pouze dva. Prvním z nich je rodina letounů Harrier, ale ty jsou již zastaralé a ve světě postupně vyřazované z výzbroje – zůstávají max. v chudých zemích. Druhým jsou Lockheed Martin F-35B Lightning II, které si Japonsko objednalo. AP uvádí, že by již mělo mít ve výzbroji první čtyři, ale celkem si jich objednalo 42. I když F-35B zaznamenaly nějaké technické problémy, je to v podstatě jediný dostupný, a tím i nejlepší typ letounu pro tuto úlohu na světě.

Japonské F-35B operují primárně ze země

Letouny F-35B dají Japonsku neobyčejnou flexibilitu v oblasti jeho zájmů, zvláště pak v teritoriálních sporech s Čínou. NavalNews uvádí, že budou mít základnu na letišti Njutabaru na nejjižnějším ostrově Kjúšú, takže nebudou oficiálně na palubách Izima a Kagy, ale budou působit ze země. Díky jejich schopnosti startovat z krátké dráhy a kolmo přistát je navíc Japonci mohou nasadit i na malých ostrovech. Budou tak mít v oblasti letouny 5. generace se schopností stealth s nejmodernější západní výzbrojí, která je srovnatelná s čínskou.

Německo by rádo rozšířilo jaderný arzenál největší evropské mocnosti, Francie, aby dokázala odstrašit Rusko místo Ameriky

Zároveň se mohou tvářit, že udržují svou politiku, kdy se vzdali letadlových lodí, protože na nich mají být F-35B jenom v případě potřeby. Že z nich operovat mohou, není sporu. DefenseMirror uvádí, že to poprvé prokázaly již v říjnu 2021, kdy to provedl letoun americké námořní pěchoty. Je jasné, že japonské F-35B alespoň někdy na palubách být musí, aby mohli piloti i personál operace pro případ nějakého konfliktu důkladně nacvičovat.

Článek Čína nebude nadšená, Japonsko oživuje letadlové lodě. Vsadilo na F-35B, které jsou sice problematické, ale na světě zkrátka nejlepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SSSR dlouho letadlové nosiče neměl

Loďstvo SSSR nemělo na začátku studené války ve flotile žádnou letadlovou loď, a situace se změnila až v 60. letech 20. století, kdy byly na vodu spuštěny dvě lodě třídy Moskva. Jednalo se ovšem pouze o nosiče vrtulníků, letadla z nich vůbec nestartovala, uvádí Wikipedia. I proto se ve velení sovětského námořnictva zrodil plán na výstavbu velké letadlové lodi velikostí se rovnající americkým; nazván byl Projekt 1153 Orel a byl skutečně ambiciózní.

Sovětská letadlová loď Uljanovsk byla dokončena jenom ze 40 %. Měla být přitom naprostou revolucí, byť s velmi neobvyklou konstrukcí

Úvahy o letadlové lodi Orel se datují do 70. let 20. století. Military-History ji popisuje jako plavidlo o velikosti 75 až 80 000 tun, i když v jiných zdrojích našel Armádní Zpravodaj o něco menší hodnoty. Její pohon měl být přitom jaderný, díky čemuž by získala neomezený dosah. Již tehdy se ale projevilo, že sovětská ekonomika není tak silná jako americká, a stavbu tak drahého plavidla si zkrátka nemohla dovolit. Nakonec byl projekt zrušen, stejně tak jako pozdější projekt velké letadlové lodi Uljanovsk nebo jiné ambiciózní plány Kremlu.

Letadla by startovala za pomoci katapultu

Orel měla být impozantní letadlová loď schopná nést minimálně 60 letadel, uvádí Wikipedia, ale některé zdroje uvádí počet ještě o něco větší. Jednat se mělo o plavidlo konstrukce CATOBAR, což znamená, že by letouny startovaly za pomoci katapultu a při přistání se zachytily o natažená lana pomocí háku. Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že není jasné, jaký letoun chtěli Sověti na letadlové lodi použít, ale vyloučena není například upravená verze tehdy vznikajícího Suchoje Su-27 Fanker nebo Mikoyanu MiG-29 Fullcrum.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Zvláštnosti letadlové lodě Projekt 1153 měla být její výzbroj – podobně jako u pozdějších sovětských, respektive ruských letadlových lodí, by se jednalo o letadlový křižník. Měl být totiž osazen protilodními řízenými střelami P-700 Granit, které jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti 600 km a dosahovat rychlosti Mach 2,5, uvádí MissileryInfo. Důvody měly být dva – jiná plánovaná taktika letadlových lodí, než je obvyklé u amerických, a označení letadlových křižník jim také mělo umožnit proplouvat Dardanelami, kam běžné nosiče nesmí.

Článek Sovětská letadlová loď Projekt 1153 Orel s 60 letadly se mohla vyrovnat americkým protějškům, ale vaz jí zlomila vetchá ekonomika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadlová loď, která nese jenom vrtulníky

Historie thajské letadlové lodi Chakri Naruebet se začala psát v roce 1992, kdy si ji thajské námořnictvo objednalo ve Španělsku. Wikipedia vysvětluje, že je postavena na základě bývalé španělské letadlové lodi Príncipe de Asturias, která je již ve výslužbě. Na vodu byla spuštěna v roce 1996, ale nyní je většinou v přístavu, a když vypluje, jsou na její palubě jenom vrtulníky. Thajsko ji označuje jako vrtulníkovou loď, i když je správně nejmenší letadlovou lodí světa.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Thajské námořnictvo se se svým nosičem dostalo do problému v roce 1997, kdy hospodářská krize omezila peníze na provoz a vybavení. Z paluby měly operovat vrtulníky Sikorsky SH-60 Seahawk a letouny AV-8S Matador – španělská verze letadel s krátkým vzletem a kolmým přistáním z rodiny Harrier, uvádí Wikipedia. Thajsko je však mělo ve výzbroji maximálně tři, a v roce 2006 byly všechny vyřazeny. Loď tak nemůže vlastně sloužit svému účelu a někdy se o ní žertuje jako o nejdražší královské jachtě, protože na ní plula královská rodina.

Unese 24 vrtulníků nebo 10 letadel

Chakri Naruebet je loď o délce 182,65 metrů a výtlaku pouhých 11 486 tun. Vybavena je takzvaným skokanským můstkem, bez letadel samozřejmě nevyužitým, upozorňuje Armádní Zpravodaj, a na její palubě slouží posádka složená z 601 námořníků a ostatních členů personálu, rychlost lodi je pak 25,5 uzlu a dosah 19 tisíc km. Startovat z ní může až 24 vrtulníků, a pokud by byla vybavena i letadly, do hangáru se jich vejde až deset.

Byrokracie EU a zelené šílenství mohou zabíjet vojáky. Hezky to ukazuje příklad z Německa s jedním z nejdražších BVP na světě

Thajská letadlová loď je nicméně dnes pozoruhodná hlavně tím, že pokud je v přístavu, mohou na ni turisté, uvádí TourismThailand, což u aktivních vojenských lodí rozhodně obvyklé není, a SimpleFlying uvádí, že byla několikrát nasazena k humanitárním misím třeba při tsunami v roce 2004. Armádní Zpravodaj soudí, že by pro Thajsko možná bylo levnější se jí zbavit, ale zřejmě to neudělá z prestižních důvodů. Pokud by ovšem chtělo provozovat letadla, muselo by si pořídit Lockheed Martin F-35B Lightning II, jiná vhodná neexistují.

Článek Nejmenší letadlová loď světa je plná rozpaků. „Králova nejdražší jachta“ nenese žádná letadla, a i když funguje, mohou na ni turisté se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripen Matitime pro CATOBAR a STOBAR

Švédsko letadlové lodě nemá, a proto by mohlo překvapit, že vyvíjí letoun schopný z nich startovat, ale je tomu opravdu tak. Gripen Maritime výrobce popisuje jako variantu JAS 39Eschopnou operací z plavidel typu CATOBAR a STOBAR. Ta první představují letadlové lodě vybavené katapultem, na nichž letouny přistávají za pomoci záchytných lan – což využívají i ta STOBAR, ale z nich letouny startují silou svého motoru za pomoci skokanského můstku.

I když SAAB neuspěl s Gripeny, není na odpis. Má vedoucí postavení v oblasti vzdušné kontroly, kterou oceňují i přes 7 000 km daleko

Námořní Gripen má být upravený tak, aby zvládal vlhké prostředí a korozivní účinky slané vody. Armádní Zpravodaj předpokládá, že by musel být vybavený i hákem na záchytná lana na palubě, a nejspíše zesílenou konstrukcí. Problém však je, že ho nejspíše nikdo nechce. Saab v roce 2020 informoval, že letoun nabídne Indii pro její letadlové lodě, ale ta se nakonec rozhodla koupit francouzské letouny Dassault Rafale M.

Provozovatelé „letadlovek“ mají vlastní stoje

Největším problémem letounu Gripen Maritime bude, že není námořnictvo, které by ho potřebovalo. Letadlové lodě CATOBAR mají totiž jenom Spojené státy americké a Francie, a zavádět je chce Čína; STOBAR pak mají Čína, Indie a Rusko, uvádí Wikipedia. Rusko se ale rozhodlo loď Admirál Kuzněcov pravděpodobně sešrotovat, a až na Indii všechny státy vyrábí vlastní palubní letouny, takže švédské nepotřebují, soudí Armádní Zpravodaj. Ostatní existující letadlové lodě pak využívají letouny s krátkým vzletem a kolmým přistáním.

iZdroj fotografie: Public Domain

Nezájem o Gripen Maritime ovšem neznamená, že by se jednalo o špatný stroj; podle údajů Saabu by měl mít schopnosti jako Gripen E. Jeho rychlost by tedy měla být Mach 2, uvádí Wikipedia, a ve výbavě má radar AESA a unese 7,2 tun výzbroje a vybavení na 10 závěsných bodech. Může se jednat o širokou škálu západních pum a střel včetně vzduch-vzduch MBDA Meteor či Taurus KEPD 350 s plochou dráhou letu, ale také protilodní RBS 15F ER a další.

Článek Gripen Maritime: budoucnost námořního letectva, o níž nikdo nestojí, a vlastně je vyloženě nepotřebná. Výrobce to nedomyslel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z USS Enterprise bylo nutné odstranit palivo

Rozebrat obří loď s jaderným pohonem není nic jednoduchého. NavalNews uvádí, že až do roku 2017 pracovalo námořnictvo na odstranění jaderného paliva a deaktivaci reaktorů. Bez toho by se pochopitelně nedalo s rozšrotováním USS Enterprise začít, protože by hrozilo nebezpeční kontaminace. Ani tak ale nebude její rozebrání snadné a vyžádá si investici přes 10,88 miliard Kč; práce pak budou hotové v roce 2029. Jméno Enterprise je v americkém námořnictvu tradicí, devátá loď tohoto jména se staví, půjde o loď třídy Gerald R. Ford.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

První jaderná letadlová loď světa se začala rodit již v roce 1958 a na vodu byla spuštěna o dva roky později, a již následující rok také zařazena do služby. Wikipedia uvádí, že byla ve své době nejdelší a nejtěžší válečnou lodí na světě – na délku měla 331,6 m a plný výtlak dosahoval 94 800 tun. Pohánělo ji 8 jaderných reaktorů rychlostí až 33,6 uzlů a původně měla sloužit jenom do roku 1981, ale díky modernizacím vydržela mnohem déle.

Na palubě „letadlovky“ bylo až 90 letadel

Síla letadlové lodě USS Enterprise byla impozantní. Na palubě mohla mít až 90 letounů a vrtulníků, zatímco posádku tvořilo 5 830 námořníků a členů leteckého personálu. Z paluby startovala celá řada letadel, např. McDonnell Douglas F-4 Phantom II, Douglas A-4 Skyhawk, McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, ale i další. Zpočátku byla loď slabě vyzbrojena, avšak později dostala střely RIM-7 Sea Sparrow nebo systémy Phalans CIWS a RIM-116 RAM, což jsou zbraně na obranu proti letounům nebo řízeným střelám, upozorňuje Armádní Zpravodaj.

Čínská letadlová loď Fujian se stane mnohem nebezpečnější než kdy dříve: ponese totiž situační letouny KJ-600, které odhalí i F-35

Během své služby se loď účastnila řady akcí, třeba blokády Kuby, nebo války ve Vietnamu a v Iráku. Americké námořnictvo na stránkách uvádí, že v roce 1969 došlo na její palubě k nehodě, která si vyžádala 27 mrtvých a 314 zraněných, a zničeno bylo i 15 letadel. Konkrétně explodovala neřízená střela Mk-32 Zuni na letounu F-4. I přes to je loď legendou a američtí námořníci ji, stejně jako předchůdkyni letadlové lodi z 2. světové války, přezdívali Big E.

Článek První letadlová loď s jaderným pohonem na světě jde do šrotu. Sloužila od roku 1961 a nesla až 90 letounů a vrtulníků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Britské F-35 budou operovat ze země i moře

Ostrovní země se v roce 2024 rozhodla ke koupi rekordních 138 letounů 5. generace, což je i na ni poměrně vysoké číslo. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že mají být všechny ve verzi B, jelikož s nimi počítá také na letadlových lodích, ačkoliv budou startovat i ze země. Konkrétně je aktuálně provozuje 809. námořní letecká peruť a 617. peruť královského letectva, uvádí RAF.

Ukrajina vyšetřuje rozsáhlou korupci za více než 100 milionů korun. Už padají první hlavy, včetně vedoucího národní gardy

Letouny vzlétly k obloze z paluby lodě HMS Prince of Wales v rámci operace Highmast známé také jako Carrier Strike Group 25. Ta se má aktuálně nacházet ve Středozemním moři, kam vyrazila již koncem dubna 2025, ověřil Armádní Zpravodaj u Britského královského námořnictva. Během celého roku (až do prosince) pak bude Carrier Strike Group provádět sérii cvičení a operací se vzdušnými, námořními a pozemními silami tuctu spojenců ve Středomoří, na Středním východě, v jihovýchodní Asii, Japonsku a Austrálii. Jde tedy o velmi rozsáhlou akci.

„Tato dynamická mise nejen předvede pokročilé útočné schopnosti Spojeného království na letadlové lodě, ale také prosadí vlajkovou loď Královského námořnictva a britské stíhačky na jejich cestě přes Středozemní moře, Střední východ a Indo-Pacifik. To představuje rozhodující bod obratu pro program F-35, který potvrzuje sílu Spojeného království promítat vzdušnou převahu kdekoli na světě, ve vzduchu, na moři nebo ze země,“ uvedlo RAF.

Satelitní snímky potvrdily úplné zničení ruské továrny, která dodávala armádě. Několika údery ji rozmetalo ukrajinské letectvo

Operace je přitom mezníkem, jelikož povede k vyhlášení plné operační schopnosti (FOC) jak pro letouny, tak pro údernou skupinu letadlových lodí a umožní trvalé nasazení více letek ze země i z moře, což výrazně zvýší schopnost rychlé reakce Spojeného království. Konkrétně by se mělo jednat o nasazení dvou letek F-35B na námořní operačních základnách.

Velitel britské Carrier Strike Group (COMUKCSG) 09. května 2025 sdílel, že na palubě lodi HMS Prince of Wales přistály ve Středozemním moři italské F-35B, přičemž jsou na obrázcích vidět i letouny AV-8B+ Harrier II. Redakce Armádního Zpravodaje, že se kromě učení ozbrojených složek jedná také o vzkaz Rusku, jakou sílu má Severoatlantická země k dispozici.

Rusové opakovaně udeřili na klíčové město na východě a získali jedno strategické postavení. Samotný Pokrovsk jim však stále odolává

O tom se ale mohlo přesvědčit již v roce 2022, kdy bylo konáno rozsáhlé cvičení NIOCHOS 2022 za účasti 120 letounů a několika letadlových lodí, jak Armádní Zpravodaj informoval. Takových i dalších ale proběhlo mnohem více a další jsou plánovaná. Třeba v květnu 2024 se odehrálo cvičení v Estonsku, na němž nechyběla ni AČR, a vyloženě Rusku říkalo „nejezděte sem!“.

Článek Velký vzkaz Rusku: britské F-35 jsou schopné plného nasazení, které potvrzuje sílu královského letectva i NATO. Z lodí i země se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ztracený Super Hornet je drahá záležitost

Co přesně za zřícením letounu do moře stojí, není jasné. Americké námořnictvo uvedlo pouze to, že vojáci ztratili kontrolu nad letadlem, když ho zrovna vytahovali z hangáru na palubu, v důsledku čehož přepadl jak on, tak vlečná technika. Námořníci ihned zahájili potřebné kroky, aby se zachránili, což se jim také povedlo – jeden ale utrpěl lehká zranění.

Ukrajina znovu přepočítala ztráty ruské armády od počátku války. Jsou enormní, už dosáhly téměř 1 milionu

Incident aktuálně podléhá vyšetřování, ale redakce Armádního Zpravodaje mezi tím dohledala vyjádření některých vysokých amerických představitelů. Například Politico s odkazem na své zdroje uvedlo, že letadlová loď Harry S. Truman zrovna prováděla úhybný manévr, jelikož čelila palbě Hútíů – ale čemu přesně se měla vyhýbat, bohužel upřesněno nebylo.

Následkem mohli námořníci skutečně ztratit nad letounem kontrolu, jelikož pokud není zajištěný (což během přesunu úplně nelze), může se v případě prudkého náklonu paluby „odporoučet“ po vlastní ose. I přesto ale zůstává celá skupina lodí spadající pod Strike Fighter Squadron 136 v Rudém moři plně bojeschopná a její mise ohroženy nebudou.

Čína ukazuje, kdo je pánem. Zabrala malý ostrov 5 km od filipínské vojenské základny a vyslala vzkaz Americe i jejím spojencům

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že je Harry S. Truman součástí programu „Prosperity Guardian“ v Rudém moři, jejímž cílem je zajistit bezpečnost civilní lodní dopravy proti teroristům z hnutí Hutíů podporovaných Íránem. Doprovod letadlové lodi tvoří nejméně tři torpédoborce s řízenými střelami a křižník USS Gettysburg (CG 64) třídy Ticonderoga.

Americká armáda je v rozkladu, má silný nedostatek vojáků a noví se nehlásí. Řešením má být i cizinecká legie

Ze zjištění SlashGear vyplývá, že se může aktuálně pohybovat cena za jeden F/A-18E Super Hornet pro americké námořnictvo kolem 72 milionů dolarů, což je v přepočtu 1,582 miliardy Kč. Je tedy evidentní, že jde o těžkou ztrátu – teoreticky je ale asi možné něco z letounu zachránit, pokud se ho podaří vyzvednout – vzhledem k probíhajícím bojům to však není jisté, a navíc ani není známo, jak hluboko se ponořil a zda by to vůbec bylo možné.

Článek Americká letadlová loď Harry S. Truman přišla o F/A-18E Super Hornet. Zřítil se z paluby do moře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadlové křižníky byly sovětskou fintou

Prvním pokusem Sovětského svazu dostat leteckou sílu do vzduchu také z moře byly dva vrtulníkové nosiče třídy Moskva postavené v 60. letech 20. století, ale ty nikdy na palubě letouny neměly. Letadlovými nosiči byly až čtyři lodě třídy Kyjev, jejichž stavba začala v 70. letech 20. století. Označovány byly jako letadlové křižníky; Wikipedia uvádí, že to bylo z důvodu zákazu proplouvání tureckými úžinami letadlovým lodím s výtlakem větším něž 15 tisíc tun, takže Sověti zákaz obešli. Lodě však měly i těžkou raketovou výzbroj typickou pro křižníky.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Nosič třídy Kyjev byl 273 metrů dlouhý, jeho výtlak činil až 45 tisíc tun, a měl konvenční pohon, čímž za americkými jadernými nosiči zaostával. Na palubě měl 16 vrtulníků a 12 letounů, a p protože, na rozdíl od amerických lodí, neměl katapult, používal Jakovlev Jak-38 Forger, tedy podzvukové stroje se schopností kolmého vzletu a přistání. NationalInterest je charakterizuje jako pomalé, s malou nosností výzbroje a dosahem, postrádající radar a nebezpečné na pilotáž. Plavidla poté Rusko vyřadilo, ale Indie jedno předělala na nosič Vikramaditya.

Admirál Kuzněcov je lepší, ale nepluje

Lepším letadlovým nosičem, i když stále konvenčním a bez katapultů, byla třída Admirál Kužněcov. Lodě byly stavěny dvě, ale jednu rozestavěnou koupila Čína a udělala z ní letadlovou loď Liaoning. Rusko potom provozuje první z nich jako letadlovou loď Admirál Kuzněcov. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jde opět o letadlový křižník, jelikož má těžké protilodní střely P-700 Granit; Čína je však na nosiči nemá. Jde o plavidlo o délce 305 metrů a výtlaku 58 600 tun, z něhož letadla startují za pomoci takzvaného skokanského můstku.

Rusko plánuje do roku 2030 spustit kotvy tří letadlových lodí: Admiral Kuzněcov se dočká dlouho plánované modernizace

Letounů je na palubě až 24, plus několik vrtulníků, uvádí Wikipedia, což je asi třetina toho, co běžně uveze americká letadlová loď. Tentokrát ale z paluby startují plnohodnotné bojové stroje Suchoj Su-33 Flanker-B a Mikoyan MiG-29K Fulcrum-D. Rusko také nasadilo loď v roce 2016 do operací v Sýrii, kde při nehodách přišlo o 2 letadla. V roce 2017 pak začala generální rekonstrukce lodi provázená několika nehodami, a dodnes není zpět ve službě.

Článek Chabý pokus o překonání Ameriky: sovětské letadlové křižníky možná hrůzně zněly, na moři však výrazně zaostávaly. Degradovalo je i Turecko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadlové křižníky nebyly konkurencí USA

Namísto letadlových lodí provozovalo sovětské námořnictvo tzv. letadlové křižníky, ale ty měly konvenční pohon a svou velikostí a leteckým křídlem se velkým americkým nosičům nemohly ani zdaleka rovnat. Chtělo proto velikou letadlovou loď po vzoru toho amerického. Již v 60. a 70. letech 20. století vzniklo několik návrhů, uvádí NationalInterest, ale nikdy nebyly realizovány. Až v roce 1988 začala stavba letadlové lodi Uljanovsk s jaderným pohonem.

Nuclear aircraft carrier „Ulyanovsk“ during construction. Nikolaev, Ukrainian SSR.1990[800+511] from /u/AlexMolotov at #WarshipPorn ➡ https://t.co/6txxJObFKz pic.twitter.com/tvYcR3geMw

— WarshipPorn (@WarshipPorn) March 13, 2019

Byl to jakýsi hybrid zvláštní konstrukce s katapulty na vypouštění letadel, ale zároveň tzv. skokanský můstek používaný na nosičích bez katapultu. Na rozdíl od amerických letadlových lodí měla i protilodní střely schopné nést jadernou hlavici, upozorňuje GlobalSecurity, ovšem na začátku 90. let 20. století se SSSR rozpadl. Loděnice, která plavidlo stavěla, byla navíc na Ukrajině, a ještě Rusko nemělo peníze. Ze 40 % postavená Uljanovsk tak skončila ve šrotu.

Uljanovsk měl mít výtlak 75 tisíc tun

I přes nevalný konec označuje Armádní Zpravodaj projekt letadlové lodě Uljanovsk za pozoruhodný. Jednalo se totiž o plavidlo o délce 321 metrů a výtlaku asi 75 tisíc tun, uvádí Wikipedia, ale bylo o něco menší než americké protějšky, jejichž výtlak se pohybuje kolem 100 tisíc tun. Pohon měly potom zajišťovat 4 jaderné reaktory a max. rychlost byla projektována na 30 uzlů. Ve výzbroji mělo být 12 protilodních střel P-700 Granit s dosahem až 625 km schopných zasahovat nejenom lodě, ale i pozemní cíle, a zajištěna byla i protivzdušná obrana.

Absence letadlových lodí Rusko oslabuje, velmoc bez nich nemůže projektovat sílu po světě; a ta její jediná je spíše pozlátko

Z paluby mělo operovat 68 letadel a vrtulníků, tedy méně než z amerických lodí, kde jich může být téměř 100. Počítáno bylo s nasazením moderních bojových letounů jako Suchoj Su-33 Flanker-D a Mikoyan MiG-29K Fulcrum-D, ale i s letounem včasného varování Jakovlev Jak-44 a vrtulníky Kamov Ka-27. Jak by se loď osvědčila a zda by neměla vážné problémy či nedostatky, lze však vzhledem k tomu, že nebyla nikdy dokončena, max. odhadovat.

Breaking cover at #IMDS2019, Russia’s Lamantin (‘Manatee’) next-gen nuclear powered aircraft carrier concept. 80,000 tons and powered by 4 nuclear reactors, a derivative of the Ulyanovsk, Soviet Russia’s 1st nuclear powered carrier that was abandoned with the break-up of USSR. pic.twitter.com/3oYLzRKxJC

— Livefist (@livefist) July 11, 2019

Model letadlové lodě Uljanovsk

Článek Sovětská letadlová loď Uljanovsk byla dokončena jenom ze 40 %. Měla být přitom naprostou revolucí, byť s velmi neobvyklou konstrukcí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výtlakem může být Type 004 větší

O čínské letadlové lodi Type 004 je dostupných pouze málo informací, vycházet lze tedy pouze z Čínou zveřejněných údajů nebo analýz satelitních snímků ze stavby plavidla. Wikipedia uvádí, že by měl mít čínský nosič výtlak 110 000 tun, ale některé zdroje dokonce odhadují ještě o něco více. To by znamenalo, že by velikostí překonával nejmodernější americké letadlové lodě třídy Gerald R. Ford s výtlakem 100 000 tun, udává Naval-Technology.

Well, you all know how sceptical I am usually, but this could actually be proof for the first time that 004 is under construction! https://t.co/ypdxQ0FkkO

— @Rupprecht_A (@RupprechtDeino) February 13, 2025

Plavidla by byla nejspíše podobně dlouhá – Gerald R. Ford má na délku 333 m, u čínského se ještě neví. Hodně by však záleželo na počtu nesených letadel – americká loď jich zvládne více než 75, pravděpodobně ale ne více než 90, kdežto u čínské lodi je údaj neznámý. Ale vzhledem k většímu výtlaku a asi i šířce by mohla mít hangáry o něco prostornější, takže by letounů a vrtulníků mohlo být až 100. Teoreticky by tak mohla americký protějšek překonat.

I kapacita lodí bude hodně podobná

Krom toho, kolik je na letadlové lodi letadel, záleží také na tom, kolik jich za den dokáže odbavit. U Gerald R. Ford to je až 270 strojů díky 4 elektromagnetickým katapultům, a analýza záběrů ze stavby plavidla Type 004 naznačuje, že i ono by mělo mít čtveřici katapultů stejného typu, potvrzuje Twz. V podstatě by to znamenalo, že letecká síla lodí by byla vyrovnaná, limitem by byl právě počet a výkon katapultů. Otázkou samozřejmě zůstává, zda ty čínské nebudou horší, nebo naopak lepší než americké, v tuto chvíli to ale nelze ani odhadovat.

Čínský Shenyang J-35 bude druhou čínskou protiváhou F-35. Zaujmout může i tam, kde Američané zájem nemají

Co nakonec bude v souboji lodí, jako je Gerald R. Ford a Type 004, rozhodovat, bude kvalita letadel a výcvik pilotů. Z bojových strojů spoléhá americké námořnictvo na Boeing F/A-18E/F Super Hornet a Lockheed Martin F-35C Lightning II, kdežto Čína na Shenyang J-15 Flying Shark a Shenyang J-35. Lze předpokládat, že letadla budou srovnatelná, takže rozhodne kvalita výcviku. V americký prospěch hrají desetiletí zkušeností s provozováním letadlových nosičů, zatímco Čína má jenom 3 menší letadlové lodě a z toho pouze jedinou s katapulty.

Článek Analýza, zda by mohla budoucí čínská Type 004 nahradit americkou USS Gerald R. Ford jako nejsilnější letadlovou loď na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na indické nosiče se Rafale M nevejdou

Indie v současnosti disponuje dvěma letadlovými loděmi – Vikramaditya, což je zásadně přestavěná sovětská loď třídy Kyjev a v Indii postavenou lodí Vikrant. V obou případech se jedná o plavidla s takzvaným skokanským můstkem a jejich výtlak je 45 tisíc tun, uvádí Wikipedia, čemuž také odpovídá velikost jejich hangárů. Největším problémem je, že se do nich letouny Rafale M nemusí vtěsnat, jelikož nemají skládací křídla, upozorňuje Idrw.

iZdroj fotografie: Uživatel Antarant / Creative Commons / CC BY-SA

Mnohá z letadel pro letadlové lodě přitom skládací křídla mají, protože to pomáhá šetřit místo. Disponuje jimi i MiG-29K, který ačkoliv má na délku 17,3 metrů, zabírá se složenými křídly méně místa než Rafale M měřící 15,27 metrů, uvádí na stránkách francouzské ministerstvo obrany. V praxi to může znamenat, že bude na indických nosičích méně než zhruba 30 letadel, což je dnes jejich uváděná velikost letky, takže by rozhodnutí nemuselo být tím nejlepším.

Rafale M je skvělý a silný letoun

Výtka padla také na cvičné letouny, protože dvoumístné cvičné Rafale M údajně z lodí ani nemohou startovat, zatímco cvičné ruské letouny ano. Na druhou stranu, i když je MiG-29K poměrně nový letoun, NationalInterest uvádí, že byl do služby zaveden v roce 2010, je Rafale M pravděpodobně mnohem vyspělejší – minimálně pozemní verze je hodnocena velmi kladně. Spolehnout se může na sofistikovaný radar AESA, moderní sdílení dat a další.

F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry

Co by mělo být předností Rafale M, je i nosnost výzbroje. SeaForces ji uvádí na 9,5 tun na 11 závěsnících, oproti 4,5 tunám na 9 závěsnících u MiG-29K. Otázkou ale je, zda to bude platit i pro lodě se skokanským můstkem, protože francouzský nosič Charles de Gaulle používá ke startu letadel katapulty, což umožňuje letoun plně naložit, a není jasné, zda tomu bude stejně i při startu bez katapultu. Francie ale může být pro Indii do budoucna spolehlivý partner, navíc již používá pozemní verzi Rafale a má s ní dle všeho dobré zkušenosti.

Článek Indická kritika francouzského letounu Rafale M pro „letadlovky“ dává smysl, ale ve srovnání s ruským MiG-29K nejspíše vychází lépe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron TB3 operuje z lodi Anadolu

Jak název napovídá, dron Bayraktar TB3 má společného výrobce se známým Bayraktar TB2, jehož operace se proslavily v Náhorním Karabachu nebo na Ukrajině, a Wikipedia uvádí, že se jeho první let uskutečnil v roce 2023. Postavený byl tak, aby zvládal startovat a přistávat na malém prostoru, tedy nejen na malém letišti, ale i na palubě výsadkové nebo letadlové lodě. Konkrétně byl navržen k operacím z útočné výsadkové útočné lodi Anadolu.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Z její paluby se poprvé vznesl a přistál v listopadu 2024. ArmyRecognition uvádí, že je prvním vyzbrojeným dronem takové velikosti, jemuž se něco podobného podařilo. Menší nebo neozbrojené drony z různých lodí startovaly již dříve, a pokud ozbrojené byly, není to veřejně známé. Na základě současných situací to ale znamená, že je Turecko schopné použít plavidlo jako náhradu lodě letadlové a Bayraktar TB3 z ní může operovat teoreticky po celém světě. Má přitom i skládací křídla, aby na lodi nezabíral tolik místa a vešel se ve vyšších počtech.

Ve vzduchu vydrží Bayraktar TB3 až 21 hodin

Bayraktar TB3 patří mezi drony určené pro operace ve středních výškách. Jeho výrobce Baykar na internetových stránkách uvádí, že je 8,35 metrů dlouhý a rozpětí křídel činí 14 metrů, přičemž unese náklad těžký až 280 kg. Jeho dosah je až 1 900 kilometrů a ve vzduchu vydrží 21 hodin. Nemůže samozřejmě nahradit plnohodnotný bojový letoun, jelikož je pomalý – max. rychlost má jenom 300 km/h – ale zvládne útočit na pozemní i námořní cíle.

Turecký autonomní dron Bayraktar Kizilelma je velký jako letadlo. Může být budoucností letectva jako americká XQ-58 Valkyrie

Vybavený je 6 závěsnými body na různé typy střel nebo naváděné munice menší velikosti. Jedním z takových příkladů může být přesná laserem naváděná mikropuma MAM-T, která umí udeřit na cíl až 30 km od místa shozu, čímž lze TB3 chránit před řadou systémů protivzdušné obrany. Je sice jenom 95 kg těžká, ale určitě dokáže zničit obrněnou techniku, menší plavidla, stanoviště protivzdušné obrany, méně odolné bunkry, sklady a podobné cíle.

Článek Turecko má dron, kterým nahradí „letadlovky“: Bayraktar TB3 je prvním ozbrojeným dronem takové velikosti na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Turecká letadlová loď se vyrovná britským

Zařazení MUGEM do služby v tureckém námořnictvu je ještě otázkou několika let, ale skutečnost, že už byla její stavba zahájena, svědčí o odhodlání země být opravdovou námořní velmocí. ArmyRecognition uvádí, že bude po dokončení dosahovat délky 285 metrů, což je velice podobné délce britských letadlových lodí třídy Queen Elizabeth. Výtlak lodi by měl být 60 tisíc tun, takže bude rozhodně lepší, větší, a především modernější než již několik let odstavená a opravovaná ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov.

🇹🇷Specs of the „MUGEM“ National Aircraft Carrier

Aircraft Capacity: At least 50 manned and unmanned aerial vehicles
✨BAYKAR TB-3
✨TUSAŞ ANKA-3
✨TUSAŞ HÜRJET
✨BAYKAR KIZILELMA

General Characteristics:
✨Length: 285 meters
✨Maximum Width: 72 meters
✨Draft: 10.1 meters… pic.twitter.com/0n7U4OH9T4

— International Defence Analysis (@Defence_IDA) January 4, 2025

MUGEM bude plavidlo s konvenčním pohonem, jehož rychlost má činit 25 uzlů a dosah 19 tisíc kilometrů, uvádí Wikipedia. Bude tedy schopné operovat nejenom ve Středozemním moři, i když to bude pravděpodobně jeho hlavní působiště. Disponovat má mimochodem střelami protivzdušné obrany ve 32článkovém vertikálním odpalovači a čtveřicí systémů CIWS turecké výroby ráže 35 milimetrů pro ochranu na krátkou vzdálenost.

MUGEM unese až 50 letadel

Paluba lodi má zahrnovat trojici drah, uvádí NavalNews, a bude vybavena takzvaným skokanským můstkem, i když bude konstrukce modulární, takže ho půjde odstranit. Turci totiž pracují na vlastní verzi katapultu a nelze vyloučit, že udělají v budoucnu z MUGEM vyspělejší letadlovou loď typu CATOBAR. Z její paluby má operovat až 50 letounů, vrtulníků a velkých dronů; do hangáru lodi se jich vejde 30, zbylé by tak musely stát pod širým nebem.

Američané si sami vytvořili konkurenci: turecká stíhačka 5. generace už zvládla první let, zřejmě bude z nejsilnějších na světě

Jako o letounu vhodném pro operace z paluby se mluví o upravené verzi TAI Hürjet, což je cvičný a lehký bojový nadzvukový letoun prozatím existující jako prototyp. Není sice vyloučeno, že by se Turecko mohlo pokusit získat i letouny Lockheed Martin F-35B Lightning II, ale zatím platí, že mu Američané žádné prodat nechtějí. Variantou také je, že by zkusilo navalizovat svůj vyvíjený letoun 5. generace TAI TF Kaan, případně by mohlo přijít s jiným řešením.

Článek První letadlová loď v historii Turecka ve všech směrech překoná ruskou a vyrovná se britským velikánům, ale na americké nestačí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 60 letadel a možnost odhalit F-35

Fujian je první letadlová loď Číny typu CATOBAR, a ačkoliv ještě není zařazena ve službě, velikostí se přibližuje americkým nosičům, i když má oproti nim asi o 1/5 menší výtlak odhadovaný na 80 tisíc tun. Předpoklady pak hovoří o kapacitě 50 až 60 letadel, uvádí Naval-Technology, a kromě těch bojových – primárně půjde o Shenyang J-15 a později také o Shenyang J-35 páté generace – by se mělo podle informací jednat o letouny KJ-600.

Navy’s KJ-600 AEW&C with sn 7103 https://t.co/nnWO5usAWg pic.twitter.com/AJwXuy2lTl

— Húrin (@Hurin92) March 23, 2024

ArmyRecognition uvádí, že byl již minimálně jeden na palubě nosiče spatřen. Jedná se o letadlo podobné americkému Northrop Grumman E-2 Hawkeye, který je užíván jako letoun včasného varování a řízení, k čemuž je vybaven účinným radarem typu AESA a nejspíše i dalšími detektory. Stejně na tom bude i KJ-600, díky němuž bude mít čínské námořnictvo možnost detekovat hrozby na stovky kilometrů daleko – dokonce existují tvrzení, že může zachytit letoun 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II a další letadla se schopností stealth.

KJ-600 musí startovat pomocí katapultu

KJ-600 je letoun vyvinutý až v posledních letech, jeho první let se uskutečnil v roce 2020, uvádí Wikipedia. Pohání ho přitom dva turbovrtulové motory, s nimiž dosahuje max. rychlosti 693 km/h, jeho operační dosah je 1 250 km a vystoupá do výšky až 15 km; jeho osádku pak zřejmě tvoří 5 nebo 6 osob. KJ-600 musí být mimochodem uzpůsoben k tomu, aby zvládl start z paluby letadlové lodi za pomoci katapultu a následné přistání zachycením za brzdící lana.

Historicky 1. a 100% čínská letadlová loď Shandong je obří, ale stále o 1/3 menší než americká třídy Nimitz; přesto ji nelze podceňovat

Protože jde o novinku, kterou Čína teprve testuje, nejsou ve veřejných zdrojích dostupné žádné podrobnosti o jejích schopnostech. Ani tak ale nelze pochybovat, že poskytne čínskému námořnictvo přehled na velikou vzdálenost a ztíží tím operace jeho případnému soupeři. I když třeba informace o tom, že dokáže zaměřit stealth letouny, je nutné brát s rezervou – zvládají to prakticky všechny radary, vždy je ale otázkou, na jakou vzdálenost.

Článek Čínská letadlová loď Fujian se stane mnohem nebezpečnější než kdy dříve: ponese totiž situační letouny KJ-600, které odhalí i F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Charles de Gaulle je ve světě jedinečný

Francie má v současné době letadlovou loď Charles de Gaulle s jaderným pohonem a systémem CATOBAR, což znamená, že z ní letadla startují pomocí katapultu a přistávají přes záchytná lana. Kromě amerických lodí je to jediné plavidlo na světě tohoto typu – ostatní mají konvenční pohon a až na jediné čínské, které ještě není v aktivní službě, také skokanské můstky. V západní Evropě jde např. o námořnictva Velké Británie, Itálie a Španělska.

Nejsilnější střela NATO by byla skvělou výzbrojí pro F-16. Meteor zasáhne cíl na 200 km a má největší „bezúnikovou“ zónu na světě

Země se však musí připravit na to, že bude životnost lodi Charles de Gaulle končit, a musí proto postavit novou. Program na její stavbu je označován jako PA-NG a Wikipedia uvádí, že by měla být v provozu do roku 2038, kdy končí životnost současného letadlového nosiče. To znamená, že by Francie měla se stavbou začít co nejdříve, aby ji stihla, jelikož to je extrémně nákladné nejenom finančně, ale též časově. Půjde navíc o jedinečné plavidlo a pochopitelně bude muset projít náročnými testy dříve, než bude zařazeno do výzbroje.

Nová letadlová loď Francie bude větší

O nadcházející letadlové lodi toho moc známo neví, ale MeretMarine uvádí, že by se mohl její výtlak blížit k 80 000 tun. To bude sice méně, než kolik mají americké letadlové lodě o výtlaku přibližně 100 000 tun, ale mnohem více než u Charlese de Gaulla, jehož výtlak dosahuje 42 500 tun. Lze předpokládat, že ponese mohutnou protivzdušnou obranu, zřejmě založenou na střelách Aster 15 a Aster 30 (podobnou má i Charles de Gaulle), ale zatím není jasné, jaké letouny budou z paluby operovat – v počátcích zřejmě Dassault Rafale.

iZdroj fotografie: Uživatel Rama / Creative Commons / CC BY-SA

V současné době je známo, že letadlovou loď postaví francouzská společnost Naval Group. Generální ředitelství pro vyzbrojování francouzského ministerstva obrany na stránkách uvádí, že byl již objednán vývoj nového typu jaderného pohonu a kotelny pro letadlovou loď, což je kritická část plavidla. Je nutné ho mít připravený co nejdříve, jelikož Francie nemá zase tolik času – zkoušky na moři musí u nového plavidla začít již v roce 2035.

Letadlovou loď jako tuto by přitom mohla závidět leckterá země na světě, dokonce i opravdoví giganti jako Čína, i když ta rovněž staví velmi dobré nosiče, nebo Rusko. To má ostatně pouze jedinou „letadlovku“, a to Admiral Kuzněcov, která je však v žalostném stavu, kvůli němuž je až nebezpečné ji pouštět na moře. Rusko se navíc bez letadlových lodí nemůže stát světovou velmocí, a jak to vypadá, na stavbu žádné se zatím nechystá.

Článek Rusko může závidět, Francie chce zjevně potvrdit svou pozici námořní velmoci. Její letadlová loď nové generace bude z jediných v Evropě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nový Fujian přináší značnou modernizaci

Čínské letadlové lodě se od amerických velice liší, a Wikipedia uvádí, že jsou v aktivní službě Liaoning a Shandong. V obou případech jde o upravenou sovětskou konstrukci se skokanským můstkem a jenom malým počtem letounů – na palubě jich je max. 36, a to včetně vrtulníků. Užívaná bojová letadla Shenyang J-15 Flying Shark navíc nemohou mít při startu plné zatížení výzbrojí a palivem. Jiné je to ale s nosičem Fujian, který prochází testy, neb disponuje katapulty. Letounů ponese min. 50, a to včetně nového Shenyang J-35 páté generace.

🚨Update: Chinese PLA aircraft carrier Fujian returning to port after sea trials. China now has three aircraft carriers with a fourth on the way!! pic.twitter.com/t01vKCb0im

— US Civil Defense News (@CaptCoronado) June 13, 2024

Otázkou tedy je, proč by se měli Američané s mnohem větší flotilou letadlových lodí těch čínských obávat. NationalInterest poukazuje na skutečnost, jak by je Čína nejspíše použila – operovaly by pravděpodobně poblíž čínského pobřeží v Jihočínském a Východočínském moři tak, aby zůstaly pod ochranným deštníkem protivzdušné obrany a protilodních střel z pevniny a ostrovů. Sloužily by tedy jako plovoucí základny a bylo by je obtížné zasáhnout – rozhodně obtížněji než třeba letiště na ostrovech nebo ve vnitrozemí.

Letadlové lodě nemusí jenom do střetu

Kdyby Čína uskutečnila třeba invazi na Tchaj-wan, letadlové lodě by v samotném útoku nehrály významnou roli, ale mohly by se stát jakousi návnadou, upozorňuje BreakingDefense. V podstatě by totiž operovaly způsobem, aby na ně museli Američané reagovat, a odlákaly tak alespoň část jejich letadlových lodí i s doprovodem od Tchaj-wanu. To by pak znamenalo, že bude pomoc ostrovu menší, jelikož budou síly USA vázány jinde.

Čínské námořnictvo posiluje, na vodu spustilo svoji třetí letadlovou loď Fujian. Velikostí se téměř vyrovná americkým

Čína navíc nehodlá ve výstavbě letadlových lodí přestat. Pracuje již na čtvrtém plavidle vybaveném katapulty, jaké má Fujinan, ale mohlo by být ještě větší a hlavně disponovat i jaderným pohonem, což by náskok Ameriky opět snížilo. V přímém střetu by sice nejspíše vyhrála, ale její převaha, byť podložená zkušenostmi, se zmenšuje. Na druhou stranu s tempem, jakým Číňané plavidla staví, by za 10 až 15 let mohla situace vypadat jinak.

Článek Čínské letadlové lodě by mohly být noční můrou Američanů, i když se jejich plavidlům nevyrovnají. Do 15 let to navíc mohou otočit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když hořel Minsk poprvé, Rusko ho prodalo

Letadlová loď Minsk byla druhým představitelem třídy Kyjev a na vodu byla spuštěna v roce 1975. O tři roky později ji pak sovětské námořnictvo zařadilo do služby, uvádí Wikipedia, přičemž se plavila v tichomořské flotile. Její tragický osud však začal s rozpadem Sovětského svazu, kdy připadla Rusku, ale jediná loděnice schopná se o ni postarat byla na Ukrajině. A aby toho nebylo málo, v roce 1993 v ní letadlová loď z neznámých důvodů vzplála, načež byla prodána do Jižní Koreje. Tam však z jejího sešrotování sešlo a koupili ji čínští podnikatelé.

The Chinese lost their aircraft carrier Minsk pic.twitter.com/mO4iAJpKks

— AlexandruC4 (@AlexandruC4) August 16, 2024

V rukou Číňanů už ale letadlová loď přestala sloužit svému účelu a stala se z ní turistická atrakce, přičemž své majitele opakovaně měnila. Bylo v ní například vojenské muzeum, uvádí NationalInterest – na její palubě bylo možné spatřit některé letouny a další výzbroj. Ovšem ne všechny projekty majitelů se povedly, dalším nápadem bylo udělat z letadlové lodi luxusní hotel, ale nakonec skončila v laguně a v posledních letech měla být přestavována – během toho údajně utrpěla obrovské škody při požáru a její osud je nejspíše zpečetěn.

Minsk byla kombinace letadlové lodi a křižníku

Letadlové lodě, jakou je Minsk, jsou jakýmsi unikátem, protože spojují schopnosti letadlového nosiče a bitevního křižníku. Twz uvádí, že kromě letové paluby byla loď vyzbrojena děly ráže 76 mm a 8 protilodními řízenými střelami P-500 Bazalt. Ve své podstatě byla tedy schopna plnit úkoly klasického letadlového nosiče, ale stejně tak vést plnohodnotný boj s loděmi nepřítele, čehož například americké (ale ani jiné letadlové lodě) schopné nejsou.

Názor: „do svidaniya“, Admiral Kuzněcov; mohutná ruská letadlová loď může jít pro svůj stav ke dnu, země ji přesto nikdy nevyřadí

Minsk má na délku 273 metrů a její výtlak je přes 40 000 tun, na její palubě pak sloužilo až 1 600 námořníků. Loď má klasický pohon a na rozdíl od amerických letadlových lodí byla odkázána na zásoby paliva a tankery. Klasické letouny však nemohly z její paluby startovat, protože nemá ani katapult, ani tzv. skokanský můstek. Sovětské námořnictvo umisťovalo na její palubu bojové letouny Jakovlev Jak-38 Forger se schopností kolmého startu a přistání, a vrtulníky.

Ale nutno poznamenat, že letadlo Jak-38 nemělo příliš velkou bojovou hodnotu. Ani novým majitelům tak zjevně letadlová loď Minsk nepřinesla štěstí, a je otázkou, co s ní bude dále – dost možná půjde do šrotu, jelikož už se ji prostě nevyplatí opravovat,

Článek Prokletá sovětská „letadlovka“ Minsk vyhořela, ale přesto byl zájem ji provozovat. Šlo o unikátní konstrukci, jakou Amerika dodnes nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jména admirálů, prominentů i hrdinů

Když se podíváme na seznam aktivních lodí ruského námořnictva, je jasné, že hlavně ty největší z nich – letadlová loď a raketové křižníky – nesou často jméno nějaké historické osobnosti. Může to být třeba panovník, příkladem je křižník Petr Veliký. Některá plavidla jsou pak pojmenována po městech nebo nějakými vznešenými názvy, které mají podtrhovat jejich „velikost“. Ale asi nejčastěji se jedná o jména různých admirálů, prominentů spojených s námořnictvem a armádou, a občas i hrdinů známých z ruské nebo sovětské historie.

iZdroj fotografie: Gaz Armes / Creative Commons / OGL

Po vojenském veliteli nese jméno i největší ruské plavidlo, letadlová loď Admirál Kuzněcov. Jde o vzpomínku na bývalého admirála Nikolaje Gerasimoviče Kuzněcova, jehož lze zařadit do kategorie námořních prominentů. Za druhé světové války byl lidovým komisařem, tedy něco jako ministrem námořnictva, a zastával i další významné funkce, uvádí HistoricaFandom. Nakonec však upadl v nemilost a jeho jméno bylo očištěno až na konci 80. let 20. století.

Námořník, který nasadil život při požáru

Koho lze považovat za vojenského hrdinu a nikoliv za prominenta, i když se nevyznamenal přímo v boji, je námořník Aldar Batorovič Tsydenzhapov. Wikipedia uvádí, že je po něm pojmenovaná korveta Hrdina Ruské federace Aldar Tsydenzhapov. Námořník se vyznamenal v roce 2010 při požáru na torpédoborci Bystry, kdy s nasazením života uzavřel přívod paliva do kotle a zabránil tím ničivé explozi. Byl však silně popálen a o 4 dny později zemřel.

Ruská Černomořská flotila je zranitelná i v samém nitru, dron může napadnout její lodě kdykoliv a minimálně je na měsíce poškodit

Za vojenského hrdinu lze označit i admirála Pavla Stepanoviče Nachimova, po němž je jmenuje křižník s jaderným pohonem Admirál Nachimov. Jedná se o ruského námořníka z 19. století, který se vyznamenal velením flotily v bitvě u Sinopu v roce 1853, kde se mu podařilo zvítězit nad osmanskou flotilou, uvádí RusNavy. Během krymské války byl pak vojenským guvernérem Sevastopolu, v roce 1855 ho při inspekci obranných pozic smrtelně zranil odstřelovač.

Článek Kdo věrně a dobře slouží, jednou po něm v Rusku možná pojmenují loď. Mezi největší pocty patří „letadlovka“ a raketový křižník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská loď Fujian již vyrazila na první testy

Svou nejnovější letadlovou loď spustila Čína na vodu v létě 2022, ale tehdy se jednalo o nedokončené plavidlo. CNN uvádí, že nyní, tedy téměř o 2 roky později, již nový čínský nosič letadel vyrazil k prvním námořním zkouškám. Jedná se o významný posun v cestě zařadit loď do stavu námořnictva, ale lze očekávat, že to může ještě dlouhou dobu trvat, protože obsahuje řadu zatím čínským námořnictvem netestovaných technologií a postupů.

Fujian out finally 🎊

Smoke is visible, lets see If itd for Trials this time https://t.co/JbYhMozGTW pic.twitter.com/R6VFqEgeFl

— Húrin (@Hurin92) April 29, 2024

Jde také o největší vojenskou loď ve výzbroji Číny. Wikipedia uvádí, že je 316 metrů dlouhá a její výtlak bude 80 až 85 tisíc tun. Řadí se tak k největším letadlovým lodím světa, ale některým americkým nosičům se přesto nemůže rovnat. Kupříkladu nová třída amerických letadlových lodí Gerald R. Ford je dlouhá 333 metrů, což takový rozdíl není, ale má výtlak 100 tisíc tun. Navíc má jaderný pohon umožňující téměř neomezenou plavbu po oceánech, kdežto Fujian má pohon konvenční, takže musí neustále doplňovat palivo.

Na palubě bude mít Fujian 60 letadel

Twz uvádí, že fotografie z vyplutí Fujianu ukazují, že bylo na její palubě 5 maket letadel. Očekává se však, že v reálném nasazení bude číslo kolem 60, nicméně americká plavidla mají letounů 75 až 80. Stejně jako americké lodě je pak nový čínský nosič typu CATOBAR, což znamená, že letouny startují za pomoci katapultu a přistávají na palubě s brzdícími lany. Ostatní dvě čínské letadlové lodě jsou menší a mají takzvaný skokanský můstek.

Největší válečná loď světa, CVN 78, stála 300 miliard a je extrémně silná. Ve světě přitom ani zdaleka nemá protějšek

Fujian bude využívat letouny Shenyang J-35, což je navalizovaná verze čínského dvoumotorového letounu páté generace Shenyang J-31 Gyrfalcon, uvádí Wikipedia. Letadlo podle všeho stále prochází testy, ale vzhledem k tomu, že si J-31 objednal Pákistán, budou v závěrečných fázích. Dalším bude letadlo 4,5. generace Shenyang J-15 Flying Shark používané na současných letadlových lodích. Je postavenp na základě ruského letounu Suchoj Su-33 a jeho modernizovaná verze J-15B má schopnost operovat z plavidel CATOBAR.

Článek Nejnovější čínská letadlová loď je monstrózní a modernější než mnohé protějšky, ale na americké přesto významně ztrácí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediná ruská letadlová loď je 7 let mimo

Rusko má papírově jedinou letadlovou loď, jíž je Admirál Kuzněcov. Jde o plavidlo 305 metrů dlouhé o výtlaku 58 600 tun, jehož rychlost je až 29 uzlů (53,7 km/h), uvádí NavyRecognition. Z jeho paluby může startovat 24 letounů a 6 vrtulníků, i když rozložení sil se může dle potřeb měnit. Problémem lodi je, že zůstává od roku 2017 v opravě, a ruské námořnictvo tak ve skutečnosti již 7 let žádnou letadlovou lodí nedisponuje. V roce 2024 se má údajně vrátit do aktivní služby, nikdo ale netuší, jestli v provozuschopném stavu.

iZdroj fotografie: Mikhail Rogov / Creative Commons / CC BY-SA

Mít letadlovou loď je přitom nesmírně důležité, zvláště tedy pro velmoc s ambicí globálního charakteru, i když je to vhodné i pro velmoci regionální. TheMariTimePost uvádí, že jednou z výhod je téměř neomezený dosah, což platí hlavně o plavidlech na jaderný pohon – tím však ruská loď není. Letadlové lodě mají velmi dobré obranné i útočné schopnosti, a hlavně mohou svou sílu projektovat na veliké vzdálenosti, což je neocenitelná výhoda nad soupeři. Něčeho takového Rusko však schopné není a vlastně ani nikdy nebylo.

Letadlová loď dokáže dění ovlivnit

Význam letadlových lodí se mnohokrát prokázal v praxi – jedním z posledních případů může být konflikt na Blízkém východě po teroristickém útoku Hamásu na Izrael. ABCNews uvádí, že Američané do oblasti vyslali hned dvě letadlové lodě, jejichž cílem bylo zabránit rozšíření konfliktu, což se povedlo. Aktéři v oblasti věděli, že je v blízkosti značná letecké síla obou plavidel, což je přimělo zachovat zdrženlivost; možná snad s výjimkou povstalců v Jemenu.

Názor: „do svidaniya“, Admiral Kuzněcov; mohutná ruská letadlová loď může jít pro svůj stav ke dnu, země ji přesto nikdy nevyřadí

I když se Admirál Kuzněcov do služby v ruské flotile vrátí, nebude to nicméně znamenat řešení problému Ruska. Tím prvním je velikost lodi, která je dost malá a má omezené letecké křídlo, navíc jako nejaderná je závislá na tankerech. Nejobtížnější však bude personální stránka, ruské námořnictvo totiž potřebuje zkompletovat jeho posádku 518 důstojníků, 1 442 poddůstojníků či námořníků a 626 členů letecké skupiny, upozornil PopularMechanics. Ovšem 7 let nemohl nikdo z nich cvičit a obnova schopností bude jistě trvat.

Článek Absence letadlových lodí Rusko oslabuje, velmoc bez nich nemůže projektovat sílu po světě; a ta její jediná je spíše pozlátko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela P-500 Bazalt pro křižníky i ponorky

S vývojem těžké protilodní střely s dlouhým dosahem začali sovětští konstruktéři v 60. letech 20. století, a poprvé byla instalována v roce 1975 na některé jaderné ponorky, uvádí Missilery, a poté i na letadlové křižníky třídy Kyjev a křižníky třídy Slava. Ovšem asi nejznámější lodí, která měla P-500 Bazalt ve výzbroji, byl křižník Moskva potopený v dubnu 2022 v Černém moři, na jehož dno ho poslaly ukrajinské střely. Těžké protilodní střely zůstaly po rozpadu SSSR jenom ve výzbroji Ruska, které je sice stále užívá, ale postupně nahrazuje modernějšími typy.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

P-500 Bazalt dosahuje opravdu velikých rozměrů, a třeba na křižnících Slava jsou její odpalovače jedním z dominantních prvků. Jak uvádí Wikipedia, střela je 11,7 metrů dlouhá, v průměru má 88 centimetrů, a má malá křídla s rozpětím 2,6 metry. Její celková hmotnost je 4,8 tuny, a jenom pro srovnání, americká protilodní střela RGM-84 má hmotnost 684 kg. Na hmotnost hlavice P-500 z toho připadá až 1 tuna, aby byla schopna vážně poškodit i velikou letadlovou loď, případně může nést jadernou hlavici o síle až 350 kilotun.

P-500 Bazalt je nadzvuková střela

O pohon střely se stará proudový motor, který je schopen ji dopravit do vzdálenost až 550 kilometrů, což mělo kompenzovat výhodu letadel operujících z paluby letadlové lodě. Střela se po odpálení pohybuje ve velké výšce až rychlostí Mach 2,5, a před dosažením cíle klesne k mořské hladině. Tam se poté pochybuje rychlostí Mach 2, což má spolu s nízkou výškou znesnadnit její sestřelení. V konečné fázi pak používá aktivní radarové navádění.

Ruský letoun Suchoj Su-57 může zničit jakoukoliv moderní loď nepřítele díky vyspělé protilodní střele Ch-35UE, zaznělo z Ruska

WeaponSystems však upozorňuje, že při letu ve vysoké výšce byla střela zranitelná útoky stíhacích letounů s protiletadlovými střelami, a rovněž protivzdušnými systémy dlouhého dosahu. Na druhou stranu, strategie použití střel počítala s odpálením mohutné salvy, čímž by došlo k zahlcení obrany nepřítele. I jeden zásah by tedy mohl být vzhledem k velikosti hlavice fatální. Jak by si P-500 Bazalt vedla v boji se svazem letadlové lodě, který proti ní měl jistě strategii obrany, je jenom teorie, neboť k podobnému střetu nikdy nedošlo.

Článek P-500 Bazalt je dodnes sloužící sovětská těžká protilodní střela, která vznikla jako nezastavitelný zabiják amerických letadlových lodí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hodně shodného, a přesto rozdílného

Výtlakem jsou USS Nimitz a USS Gerald R. Ford stejné, konkrétně to je 101 600 tisíc tun. Ovšem druhá z jmenovaných letadlových lodí je se svými 333 metry, jak uvádí Military, o několik cm delší než její předchůdce, ale větší a zásadnější rozdíl je ve schopnostech a vybavení. Výstavba CVN 78 začala v roce 2009 a do provozu byla uvedena v roce 2017, přičemž stála téměř 300 miliard korun a stala se nejdražší letadlovou lodí v historii. Ovšem oproti USS Nimitz mají být provozní náklady za 50 let životnosti o téměř o 90 miliard korun nižší.

Video: kterak se ruskému letounu Iljušin Il-38 podařilo proklouznout blízko k americké letadlové lodi, která ho ignorovala

USS Gerald R. Ford totiž potřebuje o 700 členů osádky a 400 členů leteckého křídla méně – i tak by ale mělo na palubě sloužit 4 539 osob. A náklady má snižovat i jednodušší údržba. USS Gerald R. Ford přitom disponuje mnohem větší údernou silou než USS Nimitz, ačkoliv zůstává počet letadel stejný – běžně jich bývá asi 75, ale vejde se jich i 90 – to však nepřekvapivě záleží na jejich typu a rozložení. Místo parních katapultů má pak navíc letadlová loď elektromagnetické, které umožňují téměř o třetinu více startů, a tedy i rychlejší mohutný úder.

Silné letecké křídlo moderních strojů

Nejdůležitější jsou na letadlové lodi pochopitelně samotná letadla. Základ letky USS Gerald R. Ford mají tvořit Boeing F/A-18E/F Super Hornet a Lockheed Martin F-35C Lightning II doplňované specializovanými letouny jako Northrop Grumman E-2 Advanced Hawkeye, vrtulníky a drony, uvádí Naval-Technology. Loď také disponuje vyspělými radary AESA a na svou obranu používá střely RIM-162 Evolved SeaSparrow s dosahem 50 km účinné proti letadlům i řízeným střelám. Na blízkou ochranu jí pak slouží systém RIM-116 Rolling Airframe Missile.

Jako všechny americké letadlové lodě, i USS Gerald R. Ford je poháněna jadernou energií, což jí umožňuje dlouhodobé operace na všech světových oceánech. I přes svou velikost se přitom dokáže pohybovat rychlostí přes 30 uzlů (přes 55 km/h). Na vodě je loď vidět od jara 2023, neboť po zařazení do služby procházela celou řadou zkoušek a úprav, což je u nové třídy obvyklé. Spuštěno navíc bylo, i když zatím není v aktivní službě, i druhé plavidlo této třídy, a sice USS John F. Kennedy. Dvě další jsou ve výstavbě a budou nahrazovat nejstarší letadlové lodě.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

A ještě bych se vrátil k ceně, protože drahá není jenom samotná loď, ale i letouny, které na ní slouží. Třeba třicítka F/A-18E Super Hornet stojí v přepočtu skoro 41 miliard korun, a stejný počet F-35C dokonce 68,5 miliard korun. Třeba desítka E-2 Advanced Hawkeye pak vyjde na skoro 18 miliard korun, a deset vrtulníků Sikorsky SH-60 Seahawk vychází na 1,3 miliardy korun. Letounům F-35 by pak měl časem sekundovat dron jako XQ-58 Valkyrie, jehož cena je teď 144 milionů Kč, přítomnost deseti by tedy vyšla na 1,44 miliardy korun.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Snad nemusím uvádět, o jak obrovskou sílu se jedná; ve světě přitom nemá USS Gerald R. Ford adekvátní protějšek. Například země draka má letadlové lodě Shandong, o nichž jsme v ArmádnímZpravodaji psali, ale ty jsou o 1/3 menší a mnohem slabší, zatímco její vůbec první „letadlovka“ Liao-ning je původem z Ukrajiny a až tak nebezpečná není. Velikostí se jí sice přibližuje ruský Admiral Kuzněcov, to je ale dnes spíše hromada plovoucího šrotu, která ani nemůže brázdit hladiny moří a oceánů, neboť by se mohla pro svůj stav potopit.

Obdobné je to potom i s letouny, které na zmíněných letadlových lodích slouží. Jejich kvality zdaleka nedosahují těch amerických, ačkoliv je nutné vnímat, že v nějaké míře vítězí i kvantita, na níž sází třeba Čína. Její vedení totiž raději nechává budovat vícero menších letadlových lodí se slabšími letouny (i když ten rozdíl není tak obrovský), a za mnohem méně peněz. Díky tomu jich může produkovat více a rivala tak ve výsledku přečíslit rovněž schopnými loděmi i letouny – jmenovitě jde o Shenyang J-15, Changhe Z-18 nebo 4 Harbin Z-9.

Článek Největší válečná loď světa, CVN 78, stála 300 miliard a je extrémně silná. Ve světě přitom ani zdaleka nemá protějšek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ohledně letadlové lodi panují nejasnosti

Video níže pochází pravděpodobně ze zdroje blízkému ruské tichomořské flotile. Ukazuje přitom, jak ruský vrtulový protiponorkový letoun Iljušin Il-38 vyvinutý už na počátku 60. let 20. století v doprovodu několika amerických stíhaček míjí v těsné blízkosti americkou letadlovou loď třídy Nimitz, kterou má americké námořnictvo ve výzbroji celkem 10krát. Na první pohled nevinné video obsahuje celou řadu nejasností – dle uvedených informací se má jednat o loď USS George Washington, což ale nesedí s časovým plánem letadlové lodě.

Ruský tanker Iljušin Il-78 může u hranic NATO maximálně provokovat, ale nic víc. Vlastním letounům přitom dává „neomezený“ dolet

USS George Washington byla totiž od 4. srpna 2017 v suchém doku ve Virginii z důvodu celkové prohlídky a doplnění paliva do jejích dvou jaderných reaktorů Westinghouse, které kolos pohání. Tyto práce ovšem byly ukončeny až v březnu 2023. A nejasné je potom i vyprovodění ruského narušitele, jehož mělo – jak je ze záběrů patrné – vyprovodit jedno letadlo F-15E Strike Eagle, a po jeho boku i dvojice F/A-18E/F Super Hornet.

Ty dva letouny by byly v pořádku, ale kde by se v místě vzal F-15E Strike Eagle? USS George Washington jimi disponovat nemá, a navíc – jak už jsem psal – se měla loď nacházet v doku. O jaké plavidlo tedy jde? Nápovědu dává zdroj videa i letouny samotné. V Tichomoří bylo tou dobou jediné plavidlo, které má ve své výzbroji F/A-18E/F, a to letadlová loď USS Ronald Reagan, která tam svou starší „sestru“ po dobu opravy zastupovala. Naopak F-15E se zřejmě „přiletěl podívat“ z nějaké nedaleké pozemní základny v Japonsku nebo Tichomoří.

iZdroj fotografie: U. S. Navy / Public domain

Z jakého důvodu však bylo video zveřejněno pod názvem „Russian Aviation Greetings to USS George Washington CVN-73“ (tedy „Pozdravy ruského letectva lodi USS George Washington CVN-73“)? Je možné, že se ruský zdroj prostě spletl, neboť i USS Ronald Reagan je letadlová loď třídy Nimitz. Na narušení jejího bezprostředního prostoru to však nic nemění.

Podobné incidenty nejsou ojedinělé

Video je nicméně pozoruhodné spíše z toho pohledu, že dle dalších informací poskytnutých k videu zareagovaly americké letouny až poté, co se Il-38 přiblížil na vzdálenost pouhých 30 km od letadlové lodě. Důvody „opožděné“ reakce nejsou známy, ruský letoun ale zřejmě nebyl vyhodnocen jako bezprostřední hrozba pro flotilu. Zajímavé také je, jakým způsobem udržují piloti amerických stíhacích letounů rychlost s turbovrtulovým ruským Iljušinem. Jde o nenápadnou ukázku nemalých schopností amerických pilotů.

F-35 mohou létat sotva 200 km od ruského Petrohradu: vnímat je lze jako provokaci i výzvu, Rusko bude muset zabezpečit hranice

Obvyklá cestovní rychlost 40metrového sovětského letounu Il-38 je zhruba 456 km/h, a může překonat vzdálenost až 7 100 km. Oproti tomu letouny F/A-18E/F Super Hornet létají cestovní rychlostí okolo 700 km/h (max. ale zvládají až 2 205 km/h). Aby tedy mohly svého soka bezpečně vyprovodit, musely američtí piloti snížit rychlost celkem výrazně. K tomuto účelu používají manévr, který spočívá v konstantním letu v náklonu letounu směrem k obloze. Samotný manévr je přitom velice obtížný, a zvláště pokud je tímto způsobem nutno letět delší dobu.

Američané ale mají s podobnými operacemi zkušenosti. Takové incidenty nejsou totiž ojedinělé, a nutno podotknout, že stejným způsobem dráždí Američané nejen Rusy, ale také Číňany. V drtivé většině případů to však končí otočkou za doprovodu letounů protistrany. Za zmínku však stojí incident z roku 2010, kdy dvojice Il-38 narušila společné námořní cvičení Ameriky a Japonska v Japonském moři poblíž poloostrova Noto. Cvičení muselo být předčasně ukončeno, jelikož panovalo podezření, že letouny sbírají informace o americko-japonských aktivitách.

Článek Video: kterak se ruskému letounu Iljušin Il-38 podařilo proklouznout blízko k americké letadlové lodi, která ho ignorovala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

USA nezaútočí, ale zúčastnit se mohou

Ačkoliv jsou mnozí z veřejnosti názoru, že by taková letadlová loď mohla vše vyřešit, samotné násilí přivodí pouze další násilí. Nejde totiž pouze o pásmo Gazy, potažmo tamní radikální hnutí Hamás, ale také o další arabské organizace, které jsou ochotné se do bojů zapojit. Nehledě na to, že jsou v oblasti civilisté, z nichž mnozí vinu na svých bedrech nenesou. Letadlová loď USS Gerald R. Ford ve východní části Středozemního moře je tak podle AP News především signál pro všechny, kdo by se teroristům z Hamásu pokoušeli pomoci.

A to například dodávkami zbraní, ačkoliv omezena byla i dodávka potravin a vody. Lodě svazu, případně letouny, se mohou podílet na monitorování pohybu plavidel mířících do Gazy a bránit tak pašování čehokoliv nebezpečného. Je však velmi nepravděpodobné, že by se letadla z paluby nosiče účastnila útoku na hnutí Hamás, Američané se pravděpodobně do sporu Izraelců a Palestinců z mnoha důvodů aktivně plést nechtějí.

iZdroj fotografie: Námořnictvo USA

Na druhou stranu je možné, že se speciální jednotky, pro něž mohou být letadlové lodě základnou, pokusí osvobodit americké občany, které Hamás rovněž zajal. Izrael jinak disponuje špičkovými speciálními jednotkami, ale vzhledem k počtu rukojmí jich nemusí být dostatek. Například členové Navy SEALs by tedy mohli být vítanou posilou. Osvobození amerických rukojmí by přitom nemuselo být vnímáno jako vstup USA do konfliktu, ačkoliv tyto arabské organizace si rády vykládají věci po svém a ke konfliktu jim stačí i malá záminka.

Nejmodernější nosič na světě

USS Gerald R. Ford je nejmodernější a nejsilnější letadlová loď na světě v aktivní službě, a je rovněž základem nové třídy amerických letadlových lodí. Její délka činí 333 metrů a výtlak má 100 000 tun, na její palubě pak slouží osádka více než 4 500 námořníků a dalšího personálu. Díky jadernému pohnu vydrží na moři téměř neomezenou dobu, potažmo jsou limitující zejména zásoby a případně údržba. Pohybovat se dokáže rychlostí přes 30 uzlů.

Podle Naval Technology může nést až 90 letadel a vrtulníků včetně bitevních, např. Boeing F/A-18E/F Super Hornet a Lockheed Martin F-35C Lightning II, ale i helikoptér Sikorsky SH-60 Seahawk. Díky novým elektromagnetickým katapultům mohou letadla z paluby této letadlové lodě startovat v mnohem vyšších počtech, než je tomu u starších plavidel. Kromě toho doprovází letadlovou loď i raketový křižník třídy Ticonderoga a několik torpédoborců třídy Arleigh Burke, jejichž posádky by se mohly podílet na blokádě Gazy a kontrole lodí.

Článek Americká loď u Izraele útočit téměř jistě nebude, ale možná osvobodí své občany zajaté Hamásem; ostatním pak ukazuje „stopku“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2 letadlové lodě a hlavně spousta F-16

Rozsáhlé cvičení v oblasti Středozemního moře pochopitelně neopomíjí ani leteckou námořní sílu, kterou v tomto případě reprezentovaly hned 2 letadlové lodě s jaderným pohonem – americká USS Harry S. Truman doprovázená francouzskou Charles de Gaulle. Z první mohou startovat třeba palubní letouny F/A-18E/F Super Hornet, a z druhé zase Dassault Rafale M. Oba typy letadel jsou schopné vzlétnout za pomoci katapultu a patří mezi nejvyspělejší 4,5. (ano, opravdu „čtyř-a-půlté“) generace na světě.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Nejvíce zastoupené byly General Dynamics F-16 Fighting Falcon, tedy jednomotorové víceúčelové letouny z výzbroje Řecka, ale například i Izraele. F-16 patří k nejpočetnějším letadlům v zemích NATO, i když některé státy je pomalu vyřazují, zatímco jiné si naopak pořizují nejmodernější variantu Block 70/72. Stroje jsou známé svou dobrou obratností a zároveň univerzálností, proto jsou skvělé jak pro vzdušné souboje, tak k útokům na pozemní cíle.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

I Američané pak na cvičení posílají krom letadlových lodí i samotné letouny, třeba víceúčelové bojové stroje McDonnell Douglas F-15E Strike Eagle. Tyto „dvoumotoráky“ patří k nejrychlejším na světě, dosahovat mohou rychlosti vyšší než Mach 2,5 – díky tomu jsou dobré jako stíhací letouny i k útokům na pozemní cíle, přičemž unesou přes 10 tun výzbroje. Podnikat ale mohou i mise na blízkou podporu a rovněž umí létat ve velmi nízkých výškách.

Tornado zvládá nálety v nízké výšce

Italská účast pak přináší třeba letouny Panavia Tornado, které byly zařazeny do služby na konci 70. let 20 století a nejčastěji slouží k bombardování z nízkých výšek, i když zvládají i jiné úkoly včetně stíhacího boje. Díky křídlům s měnitelnou geometrií a dvěma motorům jsou také schopné nadzvukového letu i ve velmi nízkých výškách. Unesou 9 tun výzbroje, přičemž užití pum nebo raket usnadňuje přítomnost operátora zbraní.

iZdroj fotografie: Řecké letectvo

Zajímavou úlohu pak hrají třeba řecké letouny francouzského původu, a sice Dassault Mirage 2000-5, protože ty mohou během cvičení plnit roli oponentů. Vynikají velmi dobrou manévrovatelností, a i když mají jenom jeden motor, dokáží se ve vyšší výšce pohybovat rychlostí Mach 2,2. Řecké verze jsou vysoce modernizované, díky čemuž mohou používat třeba francouzské střely vzduch-vzduch MBDA MICA, ale zvládnou odpálit i řízenou střelu SCALP-EG.

„Tankisty cvičíme k boji proti tankům NATO,“ ujišťuje a uklidňuje Rusko. Na vývoj války na Ukrajině to ale nemusí mít žádný vliv

Konkrétně během cvičení v rámci NIOCHOS 2022 využívala letectva i další specializované stroje, například pro elektronický boj nebo letecký průzkum – jejich zástupcem je třeba E-2C Hawkeye AEW&C. Nasazeny však bývají i vrtulníky, které operují jak z lodí, tak z pevniny. Cvičení kolem Apeninského poloostrova je pro NATO velmi důležité, protože je těsně v sousedství Černého moře, kde probíhá válka mezi Ruskem a Ukrajinou, a jehož pobřeží mají hned 3 alianční státy. Nedaleko je navíc i Sýrie se silnou ruskou základnou.

Článek Největší letecké cvičení NATO zahrnuje až 120 letadel a letadlové lodě: taková síla má být mj. vzkazem všem nepřátelům, teď hlavně Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Prowler odhodil muže na metry daleko

Co se může stát, pokud zůstane člověk stát za proudovým motorem, ukazuje i video pod tímto článkem. Pochází z paluby americké letadlové lodi USS Kitty Hawk, takže je staršího data – tento nosič, mimochodem poslední americká letadlová loď s konvenčním pohonem, šel totiž do výslužby již v roce 2009. Na záběrech z jeho paluby je vidět startující Northrop Grumman EA-6B Prowler, což je letoun pro elektronický boj. Jeden z členů obsluhujícího palubního personálu se však ocitl v proudu vzduch z trysek, který ho „odvál“ na metry daleko.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

V tomto případě se muži z personálu nic nestalo, ale určitě měl velké štěstí, protože se v letu několikrát převrátil a kutálel se po tvrdé palubě. Těsně pak minul deflektor, což je bariéra zvedající se z paluby nosiče, aby ochránila osoby a stroje na palubě před vzduchem z motorů letadel. EA-6B Prowler má navíc hned 2 agregáty Pratt & Whitney J52-P-408A, které mu udělí rychlost až 1 048 km/h, a to při jeho hmotnosti dosahující téměř 28 tun.

Pláž Maho je díky letadlům atrakce

Nebezpečí se netýká pouze leteckých motorů u bojových strojů, ale rovněž u letadel civilních, která bývají opravdovými kolosy. Co jejich motory dokáží znají ostatně velmi dobře návštěvníci pláže Maho na karibském ostrově St. Marten. Ranvej tamního letiště začíná hned na pláži, kam turisté záměrně chodí, aby se vzduchu z motorů vystavili, i když jsou právě před tím varování, protože to je jednoduše nebezpečné. Existují dokonce i záběry, jak startující letoun doslova odfoukne některé odvážlivce přes celou pláž až do moře.

Video: nadšenci stříleli z kanónu bowlingovou kouli rychlostí 380 km/h, lidské tělo rozlámala, o beton se roztříštila

Kromě prostoru za motorem může být však nebezpečný i prostor těstě před ním, protože tudy je do něj nasáván vzduch. I proto jsou pro letadla nebezpeční ptáci, které může motor nasát, v důsledku čehož dojde k jeho poškození; a totéž platí o předmětech ležících na letištní ploše. Z tohoto důvodu také mají některé bojové letouny konstruované pro použití na provizorních plochách nasávání motorů co nejvýše, aby bylo toto nebezpečí co nejmenší.

Článek Video: co se stane s lidským tělem, pokud stojí metr od trysek bojového letounu, který právě startuje – jednoduše je „odvanuto“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konstrukce je převzata z plavidla Liaoning

Shandong je podobný první čínské letadlové lodi Liaoning, jíž Čína jako nedokončenou zakoupila na Ukrajině, a většinu z ní převzala. Jde o plavidlo se skokanským můstkem bez katapultů, čímž je jeho použití částečně limitované, ale vyrovná se lodím podobných konstrukcí ve světě. První operační schopnosti dosáhlo toto ryze čínské plavidlo v říjnu 2020, a roku 2023 se účastnilo série cvičení, během nichž čínské námořnictvo nacvičovalo i útoky na Tchaj-wan.

iZdroj fotografie: Uživatel Tyg728 / Creative Commons / CC BY-SA

Letadlová loď Shandong má na délku 305 metrů a její výtlak je kolem 70 tisíc tun, takže je menší než americké letadlové lodě, jejichž nejpočetnější třída Nimitz dosahuje délky 333 metrů a výtlaku přes 100 tisíc tun. Čínské plavidlo dosahuje rychlosti 31 uzlů, což je s americkými plavidly srovnatelné, ale má konvenční pohon, nikoliv jaderný. To znamená, že nemá neomezený dosah a musí se spoléhat na tankování na moři.

Na palubě Shandong je 32 letounů J-15

Oproti americkým plavidlům je veliký rozdíl v počtu letadel operujících z paluby. Na čínskou loď se totiž vejde pouze 32 letounů Shenyang J-15 Flying Shark, 4 vrtulníky Harbin Z-9 a 8 vrtulníků Harbin Z-18, kdežto z palub zmíněných amerických lodí dokáže odstartovat až 90 letounů a helikoptér, tedy zhruba 2násobek. Slabší je pak i protivzdušná výzbroj, jíž tvoří 3 systémy Typ 1130 CIWS a trojice odpalovačů protiletadlových střel krátkého doletu HQ-10. Na druhou stranu, hlavní ochranu letadlových lodí obstarávají doprovodná plavidla.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Letouny Shenyang J-15 Flying Shark vychází z ruských letadel Suchoj Su-33, které Čína před lety získala z Ukrajiny, přičemž jsou ve službě od roku 2013. Podle odborníku se schopnostmi vyrovnají americkým letounům McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, a jejich nejnovější verze mají dokonce radary typu AESA, i když oproti nim mají o něco menší nosnost. Určitě však ale nemohou konkurovat americkým palubním Lockheed Martin F-35C Lightning II; i proto Čína pracuje na palubní verzi letounu páté generace Shenyang J-31.

Článek Historicky 1. a 100% čínská letadlová loď Shandong je obří, ale stále o 1/3 menší než americká třídy Nimitz; přesto ji nelze podceňovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nehoda jeřábu a požár

Admiral Kuzněcov byl na vodu spuštěn v roce 1985, tedy ještě za dob Sovětského svazu, a Rusko si ho nakonec nechalo jako jedinou letadlovou loď ve své flotile. Další již nestavělo z důvodu vysokých finančních nákladů, ale také proto, že k tomu nemá dostatečně veliké loděnice. V roce 2016 bylo plavidlo vysláno k Sýrii, kde se příliš nevytáhlo, a poté padlo rozhodnutí ho opravit. Jenomže v roce 2018 spadl na palubu obří jeřáb a další rok vypukl na lodi požár.

Commissioned in 1991, Russia is planning to extend the life of Admiral Kuznetsov for another 20 years. The sole Russian aircraft carrier is undergoing refit since 2018 which will last till 2024. The 43K tonnes AC has long record of mishaps, maintanence issues, funds crunch etc. pic.twitter.com/srMxiaoxst

— Syed Mohd Murtaza (@syedmohdmurtaza) July 17, 2023

Na začátku roku 2023 byl Admiral Kuzněcov vytažen z plovoucího suchého doku a vypadalo to, že opravy značně pokročily. Mnohé zprávy ovšem naznačují, že ani po generálce není v dobrém stavu. Narušena je údajně jeho kovová konstrukce, na mnoha místech je prý doslova prožraná rzí. Někteří technici podílející se na opravách dokonce tvrdí, že je situace vážná a letadlové lodi hrozí, že by se mohla při plavbě na moři převrátit a potopit.

Letadlová loď znamená prestiž

Rusko nikdy nepřiznalo, že by měl Admiral Kuzněcov nějaké vážné problémy, a oficiálně se má v roce 2024 nebo 2025 vrátit do služby. Loď bude muset nejdříve pochopitelně projít řadou zkoušek, aby se ověřilo, nakolik je provozuschopná. Lze však jenom obtížné odhadovat, jak dopadnou – oprava lodě už nicméně stála velké množství peněz a námořnictvo si nemůže dovolit ji z prestižních důvodů vyřadit. Je tedy otázkou, jak nakonec admiralita rozhodne a v jakém rozsahu budou závady řešeny; jiné flotily by už asi loď vyřadily.

Historicky největší letadlová loď Velké Británie, Queen Elizabeth, patří mezi nejsilnější na světě, na americké ale hodně ztrácí

Oproti námořnictvům s velkými letadlovými loděmi, jakým je americké a v budoucnu i čínské, je ruská námořní letecká síla směšná. Admiral Kuzněcov uveze na palubě uveze jenom 24 letadel a 6 vrtulníků, kdežto na velkých amerických lodích je až stovka strojů. Plavidlo má dokonce konvenční pohon a je tedy odkázáno na pomoc tankerů. Admiral Kuzněcov má sesterskou loď, která připadla Ukrajině, a ta ji prodala do Číny – dnes se plaví pod její vlajkou jako Liaoning.

Článek Názor: „do svidaniya“, Admiral Kuzněcov; mohutná ruská letadlová loď může jít pro svůj stav ke dnu, země ji přesto nikdy nevyřadí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadlová loď je velice odolná

Ruská střela Zircon má bojovou hlavici o hmotnosti 300 až 400 kg, ale ani to by k potopení kolosu, jakým je velká letadlová loď o výtlaku 100 tisíc tun, nestačilo. Třeba ruský expert Alexej Lenkov tvrdí, že ani kdyby trefilo takovou loď 10 Zirconů, nejspíše by se nepotopila a bylo by ji možné opravit; čínští experti hovoří dokonce o nutnosti zasáhnout plavidlo až 20 střelami. To nejen kvůli velikosti, ale i konstrukci trupu z vysokopevnostní oceli a mnoha opatřením. Letadlová loď dokáže dokonce odolat i nedalekému jadernému výbuchu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Například Rusko se svými střelami Zircon rádo chlubí, ale zatím je má jenom na fregatě Admirál Gorškov, která by jich měla nést maximálně 16. Z největší země světa sice zaznívá, že jsou střely funkční, ale dosud jejich funkčnost veřejně nepředvedlo, i když to bylo očekáváno s nasazením fregaty při společném cvičení s Čínou a Jihoafrickou republikou. Mnozí experti upozorňují, že může mít střela kvůli své hypersonické rychlosti problém se zaměřováním, takže ji Rusko nechce předvádět, aby si neutrhlo se svojí superzbraní ostudu.

Hypersonické zbraně je možné sestřelit

Při útoku na letadlovou loď je také třeba počítat s tím, že má kolem sebe protivzdušnou obranu. Většinou ji doprovází křižníky a torpédoborce vybavené systémem Aegis a střelami jako SM-3 a SM-6, ale i dalšími zbraněmi. Při nasazení na Ukrajině třeba americký systém MIM-104 Patriot předvedl, že zvládá sestřelit i hypersonické Ch-47M2 Kinžal, i když ne vždy najisto. Je tedy logické předpokládat, že má podobné schopnosti i protivzdušná obrana kolem letadlové lodě, a nejspíše by se dokázala minimálně s částí střel vypořádat.

Rusko má mít jaderná torpéda Poseidon, která vyvolávají tsunami a není před nimi obrany. Doplují kamkoliv, jsou nezastavitelná

Mnoho vojenských pouček říká, že nejlepší obranou je útok, což by nejspíše platilo i v případě hypersonických Zirconů. Jejich deklarovaný dosah je 1 000 kilometrů a není pochyb, že by americké námořnictvo znalo pozici ruských lodí těmito střelami vyzbrojenými, a navíc zatím existuje pouze jediná. Zničit by je pak bylo možné pomocí letadel ze samotné letadlové lodě, přičemž mají některá dosah větší než 1 000 kilometrů. Fregatu by tak dokázala smést z hladiny dříve, než by se přiblížila na dostřel svých Zirconů.

Článek Názor: dokonce ani 10 ruských hypersonických raket Zircon nemůže potopit americkou letadlovou loď, je zkrátka příliš obrovská se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Queen Elizabeth má skokanský můstek

Třída britských letadlových lodí je veskrze nová, Queen Elizabeth vstoupila do aktivní služby na konci roku 2017, a její sesterská loď o dva roky později. Jedná se o plavidla s konvenčním, a nikoliv jaderným pohonem, takže jsou odkázána na tankery. Mají také tzv. skokanský můstek namísto katapultů, tedy jako veliké americké letadlové lodě, což omezuje možnost operací z jejich paluby. Svou velikostí a silou ale patří k těm největším plavidlům na světě.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Velké Británie / Creative Commons / OGL

Obě britské lodě mají na délku shodně 284 metrů a výtlak 65 tisíc run – pro srovnání, nové americké letadlové lodě třídy Gerald R. Ford jsou dlouhé 333 metrů a jejich výtlak je 100 tisíc tun. Plavidlům Spojeného království nechybí integrovaný plně elektrický pohon, jemuž dodávají energii dva alternátory s plynovou turbínou a 4 dieselové motory. Schopna jsou dosahovat rychlosti až 32 uzlů, což je srovnatelné s americkými s jaderným pohonem, a dokáží doplout do vzdálenosti až 19 tisíc kilometrů, poté musí doplnit zásoby.

Výzbroj lodě tvoří letouny F-35B

Na Queen Elizabeth může být ubytováno až 1 600 sob, a kromě posádky, pilotů a mechaniků i 250 vojáků. Již zmíněný skokanský můstek znamená, že mohou z paluby vzlétat jenom letadla typu STOVL, což loď omezuje na Lockheed Martin F-35B Lightning II, neboť kromě katapultu postrádá i záchytná lana. Na palubě jich může být až 36, a dále z ní operuje 12 vrtulníků jako Boeing Chinook nebo Merlin HM2. Loď je vybavena trojicí systémů Phalanx CIWS na obranu proti přilétajícím střelám, ale hlavní obranu mají zajišťovat doprovodná plavidla.

Britská letadlová loď se vydala na první velkou misi v druhé polovině roku 2018, kdy přeplula Atlantik a navštívila New York a Karibik. V roce 2021 se spolu s doprovodem vydala až do Japonska a Jižní Koreji, kde se účastnila společných cvičení s japonským či americkým námořnictvem. Prince of Wales se pak stal v roce 2022 velitelskou lodí pro námořní síly NATO s vysokou připraveností, ale v srpnu 2022 se u něj projevila porucha vnější spojky pravé vrtule, v důsledku čehož má být do podzimu 2023 na opravě.

Článek Historicky největší letadlová loď Velké Británie, Queen Elizabeth, patří mezi nejsilnější na světě, na americké ale hodně ztrácí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radioaktivní už vrak Independence není

Letadlová loď se nachází v hloubce 790 metrů a její poloha byla přesně zaměřena v roce 2009. O šest let později k němu pak technici amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru poslali průzkumného robota, aby nejenom zjistili její stav, ale také chtěli vědět, jaká je míra radioaktivity. Zjistili, že je loď velmi zachovalá, a známky radioaktivity nenašli. O rok později k vraku připlula výprava výzkumníků a archeologů, která opět poslala robota, tentokrát už ale záběry z průzkumu i streamovali, takže může každý zhlédnout, jak loď vypadá.

Indepencence je produktem druhé světové války. Původně ji začaly americké loděnice v roce 1941 stavět jako lehký křižník třídy Cleveland, ale několik trupů nakonec posloužilo jako základ pro lehkou letadlovou loď, jelikož se letadla ukázala jako velmi užitečná. Loď byla 190 metrů dlouhá a její výtlak činil 10 660 tun. Dosahovala velmi dobré rychlosti 31 uzlů a její posádku tvořilo více než 1 500 námořníků, letců, techniků a dalšího personálu.

Lehká letadlová loď znamená, že se na její palubu nevešlo tolik letadel jako na velké nosiče. Původně bylo v plánu vyzbrojit její letecké křídlo 30 stroji, ale nakonec se jich vešlo až 34. Nejčastěji se jednalo o 24 až 26 stíhacích letounů a 8 až 9 torpédových bombardérů. Archeologové na palubě narazili na zachovalé trosky legendárního amerického stíhacího letounu Grumman F6F Hellcat, ale i střemhlavý bombardér Curtiss SB2C Helldiver.

Z lodi piloti startovali k nočním akcím

Independence se účastnila amerických operací v Pacifiku, v roce 1944 byl navíc její personál a letci vycvičení do specializované role nočních stíhačů a torpédových bombardérů. Následně podporovala vylodění na Filipínách, letadla z ní se podílela také na potopení jedné ze 2 největších bitevních lodí světa, a sice japonské Musashi. V roce 1945 byla zapojena do invaze na Okinawu, a po válce se na její palubě vraceli zpět domů američtí vojáci.

Jelikož měli Američané dostatek velkých letadlových lodí, byla Independence vybrána jako testovací loď při testech jaderných pum na atolu Bikini. Kupodivu se nepotopila při testech 25. července ani 28. srpna 1946, i když byl její trup dosti pomačkaný. Vědci ji tak využívali k dalšímu testování, ale v roce 1951 padlo rozhodnutí loď potopit. Kolovaly pověsti, že byla naložena sudy s radioaktivním odpadem, ale nic takového se nepotvrdilo.

Článek Video: jak po 70 letech vypadá potopená americká letadlová loď USS Independence z 2. světové války; je překvapivě zachovalá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čína letadlové lodě doslova chrlí

Asijská velmoc postupuje systematicky, vzorovým příkladem může být budování flotily čínských letadlových lodí. Vůbec první takové plavidlo je Liaoning, někdejší sovětský projekt, který země draka koupila v rozestavěném stavu a nechala ji dokončit na Ukrajině. Druhá letadlová loď Shandong byla pak postavena podle ní, ale už kompletně v Číně. V roce 2022 došlo ke spuštění další letadlové lodě, tentokrát Fujian, která má již 100% čínskou konstrukci, a po zařazení do služby se stane – hned po amerických letadlových lodích – největším plavidlem svého druhu na světě.

Jde o vyspělou loď se systémem CATOBAR, takže letadla startují za pomoci katapultů, a přistávají tak, že se hákem zachytí o záchytné lano. Čína navíc pracuje na čtvrté letadlové lodi, která už by měla mít i jaderný pohon. V plánech čínského námořnictva se mluví o konečném stavu 6 letadlových lodí, což je sice pořád méně než 11 amerických, ale ještě nikdo se v novodobé historii síle Spojených států takto nepřiblížil.

Letadlové lodě ale nejsou jedinými plavidly, na něž se čínské námořnictvo zaměřilo. Ve službě má také 25 torpédoborců Type 052D, což je ekvivalent americké třídy Arleigh Burke, akorát s čínskou verzí systému Aegis. Dále má ve výzbroji již 7 velkých torpédoborců Type 55, což jsou spíše křižníky vyzbrojené řízenými střelami, a rozrůstá se i program jaderných ponorek se stále lepšími schopnostmi. Ty umí nejenom tvrdě zaútočit na jiná plavidla, ale také nesou balistické střely.

Čínské lodě mohou mít problém s kvalitou

Samotné počty plavidel pochopitelně nejsou vše, ale nikdo dnes vlastně nedokáže říci, jak moc je čínské námořnictvo schopné. Existence lodí je potvrzena, ale jsou pochybnosti o jejich kvalitě i úrovni posádek. Jestliže se např. o technických potížích plavidel amerického námořnictva ví, komunistická cenzura žádné zprávy ven nepustí. Někdejší Čínou nedokonale postavené fregaty F-22P Zulfiquar pro Pákistán nicméně naznačují, že nemusí být vše v pořádku.

Za zmínku stojí i zpoždění ve stavbě čtvrtého nosiče či projektu systému protivzdušné obrany lodí HQ-26. Přesto ale nelze brát sílu čínského námořnictva na lehkou váhu, možný scénář ukázaly i pokročilé válečné herní simulace. Podle nich by sice Spojené státy při střetu s ČLR vyhrály, ale utrpěly by citelné ztráty. Navíc není 100% jasné, jak na tom lodě země draka jsou, tamní vláda se, na rozdíl od Ruska, nějak významně nechlubí.

Amerika proto plánuje posilování svého námořnictva a mj. buduje ostrovní základny poblíž Číny, aby na ni dokázala kdykoliv udeřit. Ta se naproti snaží proniknout na linii ostrovů, která ji dělí od volného oceánu. Klíčem k němu může být Tchaj-wan, na nějž byla invaze ještě donedávna vyloučena kvůli nedostatku čínských přepravních kapacit, ale Čína později připravila systém na využití civilních lodí, hlavně trajektů, což může měnit pravidla hry. V hlavách čínského vedení tak mohou být plány na invazi na ostrov dále, než odborníci tuší.

Článek Američané mají menší, ovšem stále silnější námořnictvo než Čína; ale převaha už není tak jednoznačná, na což Spojené státy reagují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na kontejnerové lodi vznikla letová paluba

Základem prvního íránského nosiče se stane kontejnerová loď nesoucí z minulosti pojmenování Sarwin nebo Dandle. Jedná se o 240,2 metrů dlouhé a 32,2 metrů široké plavidlo postavené v roce 2000. Práce na jeho přestavbě začaly v loděnicích v Bandar-e Abbas v lednu 2022. Dělníci nejprve sundali původní palubu a místo ní začali montovat palubu přistávací. Loď umístěná v suchém doku dostala i šedivý nátěr.

Z konstrukce už je jasné, že nebude první letadlová loď Íránu sloužit pro klasická letadla, neboť není dostatečně rozměrná a de facto na ni nelze umístit ani potřebné vybavení jako katapulty, skokanský můstek nebo záchytné systémy; země navíc nemá ani speciální letouny k tomu určené. Írán má sice ve své výzbroji Grumman F-14 Tomcat dříve startující z amerických letadlových lodí, ale zřejmě půjde o pozemní variantu bez přistávacího háku a dalšího nutného příslušenství. Proto je více než jasné, že budou z paluby startovat vrtulníky, ale hlavně drony.

Dronů na letadlovou loď má Írán dostatek

Podle íránských médií má loď prodloužit dosah íránského námořnictva. Nelze si v žádném případě představit, že by se mohla vyrovnat klasické letadlové lodi, ale při určitých typech operací může být užitečná. Země disponuje mnoha druhy dronů, od průzkumných přes útočné vybavené různými druhy pum nebo střel, až po sebevražedné. I válka na Ukrajině ukázala, že mohou být drony s úspěchem nasazeny proti plavidlům, tedy hlavně pokud mají jen slabou nebo žádnou protivzdušnou obranu; z íránské lodě však mohou útočit i na pozemní cíle.

Íránský nosič ponese jméno Nader Mahdavi, po bojovníkovi zabitém v roce 1987 Američany. A podle dostupných informací chce Írán postavit ještě dvě další podobná plavidla. Lodě na to má, protože kvůli ekonomickému embargu nemají mnohé z íránských lodí dost zakázek. Nejde ale o první improvizaci, v roce 2020 dostalo íránské námořnictvo přestavěný tanker Makran, který slouží jako plovoucí základna pro flotilu rychlých člunů, ale mohou z něj rovněž startovat vrtulníky.

Článek První „letadlová“ loď v historii Íránu: jde o promyšlenou improvizaci, která má prodloužit dosah letectva a sloužit nové taktice s drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velikost nebyla problém

Na první pohled se to zdál být reálný nápad. Lodě třídy Iowa mají výtlak téměř 50 tisíc tun a délku přes 262 metrů. Mnohé současné letadlové lodě jsou menší, proto by se na nich prostor pro letadla asi našel. Podle plánů, které se ocitly na papíře, by to znamenalo odstranění mohutné třídělové věže na zádi plavidla. Místo ní by byla na loď instalována paluba, z níž by mohly startovat letouny, případně by se instaloval odpalovací systém pro letadla.

Uvažovalo se nejčastěji o tom, že by loď mohla nést zhruba 12 stíhacích letounů Harrier. Ty potřebují ke startu jen velmi malý prostor a mohou kolmo přistávat. Bývaly nebo ještě jsou využívány na některých menších letadlových lodích a svoji užitečnost ukázaly třeba ve válce o Falklandy. Existoval i návrh na zřízení šikmé paluby a katapultu pro letouny F/A-18 Hornet, i když zde je otázka, zda by taková přestavba byla reálná.

Lodě také měly mít doplněnu raketovou výzbroj. Konkrétně odpalovací zařízení střel Tomahawk a protilodních raket Harpoon. Tato modernizace nakonec provedena byla, konkrétně loď měla k dispozici 32 Tomahawků a 16 střel Harpoon. Plavidla dostala i čtyři systémy Phalanx CIWS, které slouží k blízké ochraně plavidel proti přilétajícím střelám, ale mohou pálit i na lehké a rychlé lodě, jež by plavidlo ohrožovaly.

Přednost dostaly výsadkové lodě

Americká administrativa se ale nakonec odhodlala jen k této modernizaci, přeměna na letadlové lodě skončila u ledu. Jedním z důvodů byl věk bitevních lodí. A také skutečnost, že jejich provoz nebyl příliš efektivní a byl příliš náročný na personál. Letadla Harrier a v současné době moderní F-35B navíc mohou startovat z modernějších útočných výsadkových plavidel, kde jdou kombinovat spolu s vrtulníky nebo stroji V-22 Osprey. Bitevní lodě šly na začátku 90. let do výslužby a jsou z nich muzea.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Ačkoli pro někoho může být nápad na přebudování bitevního plavidla na letadlovou loď absurdní, nebylo by to poprvé, co se tak stalo. Jednalo se navíc o zdařilou přestavbu. Letadlové lodě Lexington a Saratoga začaly být na konci první světové války stavěny jako bitevní křižníky. Nakonec ale byly dokončeny jako letadlové lodě. Nesly až 90 letadel. Lexington byl v roce 1942 potopen v Korálovém moři. Saratoga sloužila celou válku. V roce 1946 se stala cvičným cílem při testu jaderné pumy na atolu Bikiny.

Článek Z obřích bitevních lodí třídy Iowa letadlové lodě? Zcela reálné plány US Navy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Extrémní manévry při zatěžkávací zkoušce

Letadlová loď USS Abraham Lincoln má jaderný pohon. Na vodu byla spuštěna v roce 1988 a po 25 letech provozu musela v roce 2013 na opravu a výměnu palivových článků svého jaderného reaktoru. V roce 2017 byly práce hotovy, ale plavidlo muselo projít zatěžkávacími zkouškami, než mohlo být znovu povoláno do služby. Jedním z testů bylo dosažení maximální rychlosti a provedení velmi prudkých manévrů na hranici toho, čeho je plavidlo schopno. Něco takového se samozřejmě běžně neprovádí.

Aby bylo jasné, co to znamená, je třeba si nejprve uvědomit rozměry letadlové lodě třídy Nimitz. Je totiž 332,8 metru dlouhá a 76,8 metru široká. Jen pro představu, sedmipatrový panelový dům má i s přízemím výšku zhruba 25 metrů. Výtlak takové lodi je přes 104 tisíc tun. Přesto se dokáže pohybovat rychlostí přes 30 uzlů, což je zhruba 56 kilometrů v hodině. Při dosažení maximální rychlosti se tedy pohybuje rychleji, než se smí osobní automobil pohybovat ve městě.

Letadlo při naklonění nespadne

Záběry jasně ukazují, že když to taková loď rozjede, její příď doslova proráží vodu a za ní zůstává čára zpěněné vody. Při maximálním natočení kormidla se loď zprudka nakloní na bok. Na záběrech není vidět, zda se na vrchní palubě nacházeli lidé, nejspíše se něčeho přidržují ve více bezpečnějších částech lodi. Ale je zde zaparkováno jedno letadlo, podle všeho F/A-18 Super Hornet, a některé obslužné stroje.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Ačkoli plavidlo běžně takové manévry neprovádí, neznamená to, že je nepotřebuje ovládat. Jsou však určeny ke krizovým situacím, například kdyby se loď musela vyhnout nějaké nečekané překážce. Teoreticky by manévry šly využívat i v případě útoku na loď torpédem nebo protilodní střelou, i když ty jsou dnes naváděné a efekt je pravděpodobně mnohem menší než v minulosti, kdy bylo možné se neřízenému torpédu vyhnout. Ale ve spojení s obranou a klamnými cíli to nějaký vliv mít samozřejmě může.

V současné době je USS Abraham Lincoln v plné službě. V roce 2022 byl v Japonsku a účastnil se i velkého cvičení RIMPAC. Z jeho paluby startuje 90 letadel a vrtulníků, jako jsou stroje F/A-18 Super Hornet, F-35C Lightning II, E-2D Hawkeye, CMV-22B Osprey a MH-60 Seahawk. Zajímavostí je, že v kapitánské hodnosti působí od srpna 2021 Amy Bauernschmidtová, první žena v hodnosti kapitána letadlové lodě amerického námořnictva.

Článek Neuvěřitelný oceánský balet. Obří letadlová loď amerického námořnictva není nějaký neohrabaný kolos se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nový nosič se šikmou palubou

Státem částečně vlastněná společnost Naval Group, jež by měla plavidlo označované jako PA-NG stavět, před nedávnem poodhalila vizualizace toho, jak by měla budoucí vlajková loď francouzského námořnictva vypadat. Půjde o plavidlo s jaderným pohonem konstrukce CATOBAR, na kterém jsou letadla startována pomocí katapultu. Bude mít šikmou palubu a malou záďovou nástavbu, například na radary. Tvarem se bude hodně podobat nejnovějším americkým letadlovým lodím.

Nejen však tvarem, blížit by se jim mělo i velikostí. Jestliže je výtlak Charles de Gaulle 42 500 tun a délka 261,5 metru, nové plavidlo by mělo mít výtlak 82,5 tisíc tun a délku 310 metrů. Americké letadlové lodě mají okolo 100 tisíc tun a délku 333 metrů. Je tedy jasné, že bude moci nést více letadel a vrtulníků než Charles de Gaulle, kterému se na palubu vejde maximálně 40 strojů. Síla Francie na moři tak vzroste. Jelikož však plánuje postavit jen jednu loď, bude se stejně jako dnes v době údržby muset smířit s tím, že žádný nosič v daný okamžik nemůže nasadit.

Nový typ katapultu

Další výhodou francouzského plavidla má být elektromagnetický katapult. To je technologie zavedená na amerických lodích třídy Gerald R. Ford, která umožňuje provádět mnohem více startů. Vizualizace a modely lodi například ukazují, že by mělo být vybaveno Rheinmetall Oerlikon Millennium Gun pro blízkou ochranu, ale pravděpodobně bude mít i další zbraně na boj s letadly nebo řízenými střelami. Ve výzbroji by měla mít letouny Rafale a nejspíše stíhací stroje nové generace. Rychlost plavidla má být kolem 30 uzlů, na palubě mají sloužit 2 tisíce členů posádky.

Porovnání s modely představenými v minulosti napovídá, že projekt lodi se stále vyvíjí a může se v některých detailech odlišovat. Podle současných plánů by měla stavba začít na přelomu let 2025 a 2026. Plavidlo by mělo do služby nastoupit nejpozději v roce 2038, jelikož v té době bude končit životnost současného francouzského nosiče. Konstruktéři připouští i změny během stavby, protože se během té doby mohou objevit technologie, které dnes nejsou dostupné, ale bude vhodné je do plavidla integrovat.

Článek Největší plavidlo v historii Francie. Nová letadlová loď bude obr, i když na americká plavidla stále stačit nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testy měly rozdílné výsledky

Během září totiž testy pitné vody na této lodi potvrdily, že je nejspíše kontaminovaná leteckým palivem. Problém je o to složitější, že někdy palivo při testech ve vodě nalezeno bylo a jindy zase ne. Jeho přítomnost by ale v pitné vodě až pro 5 200 členů posádky lodi mohla být fatální a mohla by vážně ohrozit jejich zdraví. Nimitz je proto v přístavu v San Diegu a je napojen na městský vodovodní systém. Dokud se nepřijde na to, co se stalo, nemůže vyplout.

Loď má tyto problémy již od poloviny září a je nutné přijít na to, jak k události došlo. Místem, kde se mohlo palivo do pitné vody dostat, jsou pravděpodobně balastní nádrže, které pomáhají kontrolovat stabilitu plavidla. Pitná voda a ta znečištěná se tu mohou mísit. Otázkou ale pak zůstává, jak se ropné produkty mohly dostat zpět do vodovodního systému lodi. Každopádně znečištěná voda podle všeho nepoškodila nikomu z posádky zdraví.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Spuštěn před 50 lety

Nimitz už je velmi staré plavidlo, nejstarší ze své třídy. Na vodu byl spuštěn již v před 50 lety a v roce 1975 byl uveden do služby. Na seznamu amerických letadlových lodí je dalším kandidátem na vyřazení. Předpokládá se, že ze služby začne odcházet v roce 2025. Do té doby ho ale námořnictvo potřebuje funkční, protože nahradit ho má USS John F. Kennedy. Toto plavidlo třídy Gerald R. Ford sice již bylo spuštěno na vodu, ale do služby má být zařazeno až v roce 2024.

I přes své stáří je Nimitz impozantní loď o délce 332,8 metru a výtlaku 100 tisíc tun. Na jeho palubě se nachází letka 90 letounů a vrtulníků a slouží tu až 5 200 lidí. Loď má za svou historii za sebou mnoho známých operaci. Podílela se na neúspěšné snaze o záchranu rukojmích držených na velvyslanectví v Íránu, incidentu v zálivu Sidra, kdy byly sestřeleny dva libyjské letouny, nebo operacích nad Irákem. Loď si zahrála také ve známém filmu Tajemná záře nad Pacifikem.

Článek Letadlovou loď Nimitz za miliardy dolarů odstavila relativní banalita. Zdraví členů posádky je ale důležitější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vznik nové letadlové lodi

V té době bylo americké námořnictvo vyzbrojeno řadu let 10 letadlovými loděmi pomalu zastarávající třídy Nimitz, které tvořily jádro úderných skupin US NAVY. Do těch kromě letadlové lodi patří křižníky, torpédoborce a letadla, někdy i ponorky. „Gerald R. Ford“ je první velkou letadlovou lodí nového typu (stejnojmenné třídy). Konkrétně jednotka CVN-78 měla nahradit letadlovou loď CVN 65 Enterprise s nukleárním pohonem, jež byla v únoru 2017 vyřazena z flotily.

Jelikož americké námořnictvo plánuje postupně nahradit všechny letadlové lodě třídy Nimitz loděmi třídy Gerald R. Ford, byly a jsou námořní zkoušky nového plavidla zvláště důkladné. Vývoj a stavba Gerald R. Ford byla zahájena na základě předběžné smlouvy s US NAVY za téměř 2,7 miliardy dolarů (69 miliard korun) projektovými pracemi v loděnicích Northrop Grumman Shipbuilding v Newport News ve Virginii v roce 2005.

iZdroj fotografie: United States Department of Defense

Na základě předloženého úplného projektu podepsala administrativa US NAVY objednávku v hodnotě 5,1 miliardy dolarů (130 miliard korun) na tuto loď dne 10. září 2008. Plavidlo mělo být podle původního optimistického harmonogramu dokončeno do roku 2015. Původně měla být CVN-78 Gerald R. Ford jedenáctou lodí třídy Nimitz (poslední postavenou lodí této třídy je USS George H. W. Bush, CVN 77).

Díky výrazným konstrukčním změnám oproti původní třídě Nimitz byla však ještě před podpisem definitivní objednávky překlasifikována na novou třídu Gerald R. Ford, což bylo definitivně stvrzeno přijatými změnami v dokumentaci dne 16. ledna 2007. Více jak rok po podpisu objednávky, konkrétně dne 14. listopadu 2009, byl založen v suchém doku kýl nové lodi. A 9. listopadu 2013 proběhl slavnostní křest rozestavěné lodi za účasti Susan Fordové Balesové, dcery prezidenta Forda.

Dne 17. listopadu byl dohotovený trup lodi vybaven i ostrovem řízení letového provozu s velitelským můstkem, který byl slavnostně spuštěn na vodu. To byl teprve počátek zdánlivě zdlouhavého dokončování plavidla, jež nutně obsahuje několik tisíc systémů a zařízení, kilometry a kilometry různých vedení, rozvodů a potrubí. V té době velení amerického námořnictva očekávalo, že loď po dokončení všech zkoušek začátkem podzimu 2020 vstoupí do rutinní řadové služby. Dodržení tohoto termínu ale zhatilo tisíce maličkostí, hlavně neočekávaná koronavirová pandemie.

Zařazení nové lodi do US NAVY proběhlo v roce 2017

Přestože byla loď oficiálně zařazena do výzbroje US NAVY dne 22. července 2017, její zkoušky a vychytávání „much“ trvají vlastně dodnes. Nejdůležitější zkoušky však loď zvládla v roce 2020, když 16. ledna vyplula na moře u východního pobřeží USA, aby začala s testováním fiktivního plného provozu letounů na její palubě, a tak ověřila v plné zátěži své moderní revoluční systémy pro přistání a vzlet, především technickou novinku – elektromagnetický katapult.

První zkušební starty a přistání sice na palubě nové lodi provedl v červenci 2017 jeden stroj, F/A-18 Super Hornet, v rámci prvních testů po převzetí plavidla, ale šlo jen o individuální ověření funkčnosti nového a revolučního elektromagnetického katapultu ElectroMAgnetic Launch System (EMALS). Principiálně nejde však o absolutní novinku, jde vlastně o využití principu railgunu. O něco dříve toto letadlo na letadlové lodi přistálo, přičemž k tomu použilo též nový brzdící systém Advanced Arresting Gear (AAG).

Předtím byly systémy EMALS a AAG již mnohokrát úspěšně testovány na souši, v prostorách vojenského zařízení Joint Base McGuire–Dix–Lakehurst ve státě New Jersey. Loď následně prošla důkladnou kontrolou a úpravami u výrobce, testy pokračovaly vzápětí. Před zahájením testů rutinního provozu katapultů a brzdícího zařízení pro více letadel na palubě najednou v roce 2020 vykázalo plavidlo 747 jednotlivých vzletů a záchytů těmito revolučními zařízeními.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Ne všechny proběhly bezpečně a s plným úspěchem, ale k žádným fatálním problémům nedošlo. Ani testy rutinního provozu započaté v roce 2020 nepřinesly kritické problémy. Dosažení požadovaných parametrů 160 odbavených letů za 12 hodin nepřetržité činnosti lodi však nejvíce kupodivu brzdily problémy s výtahy munice na letovou palubu.

Ty mají fungovat na principu magnetické levitace jako rychlovlaky MAGLEV. Tato nová technologie však nebyla včas výrobcem lodi zvládnuta. Dlouho také trvalo, než byla zajištěna požadovaná spolehlivost provozu, tj. realizace aspoň 4 166 startů a přistání bez poruchy katapultu či brzdného systému. Při prvním cyklu zkoušek totiž došlo k první poruše již po 181 startech, což vojáci označili jako počet „hluboko pod požadavkem“.

Technický popis je velmi stručný

„Gerald R. Ford” je 337 metrů dlouhý a 76 metrů vysoký kolos. Na čáře ponoru je široký nejvíce 41 metrů, největší šířka nástavby (letové paluby) dosahuje 78 metrů. Největší ponor dosahuje hodnoty 11,89 metru. Největší výtlak této lodi činí maličko přes 100 000 tun. Energii pro pohon i fungování systémů lodi dodávají dva jaderné reaktory typu Bechtel A1B o výkonu 700 MW každý. Jejich uranová náplň se mění po 20–25 letech. Velmi zjednodušeně řečeno, reaktory vyrábí páru pro čtyři turbogenerátory MTG.

Ty jsou schopny vyprodukovat elektrický výkon maximálně 125 000 kW každý. Na lodní hřídele, roztáčející čtyři mohutné lodní šrouby ze speciální slitiny bronzu o hmotnosti 30 tun každý a o průměru 6,4 metru, se dostane celkový výkon 261 000 kW neboli 355 000 koní. Takový výkon lodi umožňuje dosáhnout rychlosti až 30 uzlů (55,6 kilometru za hodinu). Naprosto soběstačná může být nová loď s posádkou 4 539 osob na volném moři při jakékoli misi po dobu až 100 dní.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Loď je sama vyzbrojena dvěma odpalovacími zařízeními Mk-29 MLS s raketami typu loď-vzduch RIM-162 ESSM, které dokážou pokrýt cíle – útočící střely, drony či letouny na vzdálenost až 50 km. K tomu má i dvě odpalovací zařízení Mk-49 GMLS s raketami RIM-116 RAM. Dále jsou na lodi rozmístěny k blízké obraně troje systémy 20mm rychlopalných kanónů Mark 15 Phalanx CIWS a čtyři lafetace Mark 56, každá s kulometem Browning M2HB ráže 12,7 mm.

Její vlastní letecká úderná skupina by měla zahrnovat více než 75 letadel včetně dronů. Mezi nimi jsou notoricky známé útočné a stíhací letouny F/A-18E, F Super Hornet či EA-18 Growler pro elektronický boj, nové F-35C Lightning, námořní palubní AWACS E-2D Advanced Hawkeye a další vrtulníky i drony.

Článek Nová americká letadlová loď CVN-78 Gerald R. Ford již dnes brázdí světové oceány prakticky plně bojeschopná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stavba začala za druhé světové války

Konstrukce letadlové lodě, která sloužila ve dvou námořnictvech, byla zahájena již za druhé světové války, ale po jejím konci byla přerušena. Až v 50. letech začala loděnice na trupu opět pracovat. Loď byla zařazena do služby v roce 1959 pod jménem Hermes. V té době však neměla skokanský můstek, jenž usnadňuje starty letadel. Ten byl přidán až při přestavbě na začátku 80. let, aby z ní mohly operovat stíhačky Sea Harrier.

Hermes byl tak trochu nechtěné dítě. Britové ho jako nadbytečné plavidlo dokonce v 60. letech nabízeli Austrálii, ale ta nakonec z finančních důvodů odmítla. V roce 1981 se dokonce uvažovalo o jeho vyřazení kvůli nákladům na provoz. Když však Argentina zaútočila na Falklandy a obsadila je, byla letadlová loď jako vlajkové plavidlo poslána s flotilou, aby se podílela na jejich osvobození. Harriery z Hermesu se zasloužily o to, že se argentinské letectvo nemohlo příliš prosadit.

V roce 1987 se z Hermesu stal Viraat

I přes úspěchy v konfliktu se lodě Britové chtěli zbavit, dokonce ji v roce 1984 deaktivovali. V roce 1986 se však dohodli s Indií, která měla o letadlový nosič velký zájem. Loď tak byla o rok později zařazena do služby jako Viraat. Plavidlo se před prodejem rozsáhle renovovalo a během téměř 30leté služby v indickém námořnictvu prošlo několika opravami a modernizacemi. Například získalo nový radarový systém.

iZdroj fotografie: Uživatel Battlecat2017 / Creative Commons / CC BY-SA

Na dnešní poměry byl Hermes neboli Viraat relativně malý. Byl 226 metrů dlouhý a jeho výtlak činil 23 900 tun, což je jen čtvrtinová hodnota velkých letadlových lodí, které slouží v americkém námořnictvu. Dosahoval rychlosti 28 uzlů a mohl uvézt až 2 100 členů posádky a námořních pěšáků. Na své palubě dokázal nést až 26 letadel a vrtulníků. V poslední fázi to bývalo 16 letounů Sea Harrier a deset vrtulníků. Měl protiletadlovou a protiraketovou výzbroj krátkého dosahu a dvě stanoviště systému CIWS.

V roce 2015 se Indie pokusila z lodi udělat muzeum. Dokonce se objevily zprávy, že by z plavidla mohl být hotel a kasino. Ovšem z potřebných 3 milionů dolarů (73 milionů korun), které se pokoušela získat crowfundingová kampaň, se sešla jen desetina. Nakonec byla loď prodána v roce 2020 v aukci. O rok později se její příznivci snažili ji soudně zachovat, ale neuspěli. Navíc v době soudu již bylo asi 40 % plavidla sešrotováno. V muzeu v Alappuzha mají skončit alespoň dvě kotvy.

Článek Hermes bojoval u Falkland, po službě v indickém námořnictvu se z něj mělo stát muzeum, zůstane jen kotva se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Plavba do sporných oblastí již před 6 lety

První velká operace čínské letadlové lodě ve sporných oblastech se uskutečnila již v roce 2016. Tenkrát Čína vyslala svoji nejstarší letadlovou loď Liaoning s doprovodem kolem Tchaj-wanu a na území, o která se pře s Japonskem nebo Filipínami. Od té doby v tom pokračuje. Letos v květnu se stejné plavidlo vydalo na cvičení u Okinawy. I když samozřejmě největší akcí byla demonstrace síly v reakci na návštěvu Peloisové v srpnu.

Liaoning je původně sovětská konstrukce, protože jde o plavidlo třídy Kuzněcov. Po rozpadu SSSR nedostavěný trup získala Ukrajina, které ho v roce 1998 prodala Číně. Ta nakonec loď dokončila a do služby ji uvedla v roce 2012. Je 306 metrů dlouhá a má výtlak přes 60 tisíc tun. Od svého sovětského, respektive ruského protějšku se významně liší. Číňané na plavidlo nenainstalovaly těžké protilodní rakety, proto se loď nedá označovat za letadlový křižník jakým je ruský Admirál Kuzněcov.

Nese jen protiletadlovou obranu s protiletadlovými střelami krátkého dosahu HQ-10 a třemi rychlopalnými rotačními kanony ráže 30 milimetrů Type 1130 CIWS. Na palubě má 24 bojových letounů a více než 10 různých typů vrtulníků. Velmi podobné konstrukce je i druhá čínská letadlová loď Shandong. Má stejnou výzbroj, rozměry i kapacitu letounů a také se jedná o plavidlo se skokanským můstkem. Ale celé bylo postaveno v Číně. Ve službě je od roku 2019.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Japonska / Creative Commons / CC BY

Námořní letouny vycházejí ze sovětských

Otázkou je síla čínských lodí, protože z jejich letadel startují stoje J-15. Jde vlastně o upravený letoun Su-33, který vychází z sovětské konstrukce Su-27. Má být vysoce manévrovatelný a dosahovat rychlosti až Mach 2,4. Ovšem řada prvků a technologií v něm je čínská. Je ale otázkou, jak by se osvědčil proti americkým F/A-18 Super Hornet. A jen stěží by dosahoval kvalit letounů F-35 verzí C a B. Ty by byly jeho pravděpodobnými soupeři. Startují totiž z amerických letadlových a výsadkových lodí nebo japonských třídy Izumo.

Spojené státy přitom v oblasti většinou udržují jednu velkou letadlovou loď, na jejíž palubě je kolem 80 bitevních strojů a jedno výsadkové plavidlo s několika F-35B. Stejné letouny si nyní pořizuje i Japonsko. Naopak Čína v létě 2022 spustila na vodu třetí letadlovou loď Fujian. Ta je větší a již nemá skokanský můstek, ale palubní katapulty. Staví také čtvrté velké plavidlo, které má již mít jaderný pohon. Je tedy velkým předpokladem, že celá oblast se může v budoucnu stát nejpravděpodobnějším místem střetu letadlových lodí.

Článek Čína díky svým letadlovým lodím expanduje cvičení dál od svých břehů. Její námořnictvo přitom ještě zesílí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na dně je vrak i s letadly

Po vraku plavidla pátral tým spoluzakladatele Microsoftu Paula Allena. Nakonec se 4. března 2018 na výzkumníky plavidla Petrel usmálo štěstí. Jejich dálkově ovládaný robot narazil v hloubce 3 000 metrů na trosky – nakonec se potvrdilo, že jde o americkou letadlovou loď. Nachází se 800 kilometrů východně od pobřeží Queenslandu. Trosky jsou ve velmi dobrém stavu, podařilo se zde nalézt i 11 letadel. Sedm TBD Devastator, tři SBD Dauntless a jeden F4F Wildcat.

Začátek kariéry USS Lexington se datuje do roku 1916, kdy byl objednán. Ovšem ne jako letadlová loď, nýbrž jako bitevní křižník. Ovšem v roce 1922 byl projekt změněn a rozestavěné plavidlo bylo dostaveno jako letadlová loď. Podobně byla přebudována i sesterská USS Saratoga. Na vodu byl Lexington spuštěn v roce 1925 a o dva roky později byl uveden do provozu. Patřil k plavidlům, na kterých se námořnictvo USA učilo taktice letadlových lodí.

Loď byla téměř 271 metrů dlouhá a její standardní výtlak činil 36 tisíc tun. Dokázala se pohybovat vysokou rychlostí 33 uzlů. Na její palubě sloužilo téměř 2 800 námořníků a členů leteckého personálu. Na letadlovou loď měla velmi silnou dělovou výzbroj, protože zde byly instalovány věže se čtyřmi děly ráže 203 milimetrů. Dále pak disponovala protiletadlovými děly ráže 127 milimetrů.

Loď nesla velký počet letadel

Její hlavní údernou sílu tvořilo 78 letounů. Jak ukazují nalezené trosky, bylo zde hned několik druhů letadel. Stíhací sílu tvořily v roce 1942 stíhačky F4F Wildcat, které byly pomalejší a hůře obratné, než japonská Zera. Pak odsud startovaly torpédové TBD Devastator. Šlo již o starší letadla, která byla brzy po začátku války nahrazena modernějším typem. Naopak střemhlavé bombardéry SBD Dauntless se vyráběly až do roku 1944 a mají na svědomí potopení japonských lodí v bitvě u Midway.

USS Lexington byl v době japonského útoku na Pearl Harbor mimo základnu, a tak zůstal zachován stejně jako další letadlové lodě. Později se účastnil několika bleskových nájezdů na japonské základny a poté byl poslán do Korálového moře. Byl poškozen tak, že musel být evakuován a potopen americkými silami. V bitvě zahynulo 216 členů posádky, ostatní byli zachráněni. Vrak je považován za válečný hrob a zůstane proto nedotčený. Již v červnu 1942 americké námořnictvo rozhodlo, že jméno Lexington ponese nová letadlová loď třídy Essex.

Zdroj: TechInsider

Článek Překvapivě zachovalá letadlová loď USS Lexington odpočívá v hloubce 3 tisíce metrů. Její osud byl zpečetěn v bitvě v Korálovém moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci nadělali loďstvu škody

Svým námořnictvem se ruský režim rád prezentoval, i když mnozí odborníci upozorňovali, že to s ním není tak slavné. Jeho neschopnost se nakonec ukázala během války s Ukrajinou. Té se podařilo potopit vlajkovou loď černomořské flotily křižník Moskva a jedno velké výsadkové plavidlo. Další ztráty Rusko utrpělo na menších lodích. Nebylo schopno vylodit se u Oděsy, udržet Hadí ostrov, pouze z dálky blokuje ukrajinské přístavy a ostřeluje města raketami.

Na papíře vypadá ruská flotila impozantně, ale ve skutečnosti je to mnohem horší. Disponuje jedinou letadlovou lodí – Admirál Kuzněcov. Toto plavidlo bylo uvedeno do provozu v roce 1991 a je zkrátka již staré. Od roku 2017 se navíc opravuje. Velkými plavidly jsou i dva křižníky na atomový pohon třídy Kirov, po potopení Moskvy dva křižníky třídy Slava. Opět jde o staré sovětské konstrukce, které mají jen omezené možnosti pozemního útoku.

iZdroj fotografie: Royal Navy / Creative Commons / OGL

Sovětský svaz, ale i Rusko, několikrát mluvily o konstrukci nových velkých plavidel. Pravdou však zůstává, že na něco takového Rusko nemá kapacitu. Jeho současné loděnice zvládají vojenské lodě o velikosti fregaty, avšak ne ty velké. Sovětské loděnice dostatečné velikosti byly v Mykolajivu. Ten dnes náleží Ukrajině a Rusku se ho nepodařilo obsadit. Za současné situace navíc reálně hrozí nedostatek financí, jelikož ruský vojenský rozpočet bude muset zacelit ztráty ze současné války.

Nákup lodí by byla ostuda

Možností, jak reálně tyto nedostatky dohnat, by byl nákup větších moderních plavidel v zahraničí. Jedinou zemí, která je Rusku dnes schopna a asi i ochotna pomoci, je Čína. To by však pro ruský režim muselo znamenat, že vlastním obyvatelům přizná neschopnost země vyprodukovat moderní lodě. Za situace, jaká v Rusku panuje, by to pravděpodobně znamenalo velkou ztrátu tváře režimu.

I výstavba moderních fregat není nic závratného, postavit jednu moderní loď nyní Rusku trvá řadu let. Je také otázka, co se schopností budovat moderní plavidla udělá i embargo, kterému Rusko čelí. To spolu s nedostatkem peněz může být zničující. Mnoho moderních ruských systémů je totiž postaveno na západních technologiích a čipech, jež země neumí vyrobit, a podle všeho jich země začíná mít akutní nedostatek.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska / Creative Commons / CC BY

Ponorky námořnictvo nespasí

Jedinou opravdu konkurenceschopnou složkou ruského námořnictva tak dle všeho zůstává ponorkové loďstvo. To se velmi rychle vzpamatovalo z ekonomické krize v 90. letech a zachovalo si schopnost stavět moderní plavidla, která se těm západním vyrovnají. Jak v oblasti útočných, tak balistických ponorek nesoucích rakety s jadernými hlavicemi. Ač jde o značnou sílu, ponorky zkrátka nejsou schopny plnohodnotně nahradit hladinové loďstvo.

Rusko se navíc bude muset vyrovnat i s geografickou změnou. Vstupem Finska a Švédska do NATO v podstatě ztrácí schopnost operovat v Baltském moři. Na severu pak aliance ve Finsku získává území, ze kterého může snadněji hlídat ponorky vyplouvající ze základen na severu Ruska. Vstup do Černého moře ovládá Turecko a manévrovací prostor zužují i moderní protilodní zbraně dodané Ukrajině. V Tichém oceánu zase operuje silné japonské loďstvo.

Jaká je pode vás reálná síla ruského námořnictva?

Zdroj: BusinessInsider

Článek Budoucnost ruského námořnictva není příliš veselá. Konkurenceschopné je dnes pouze v oblasti ponorek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dokončení a zkušební testy mohou trvat roky

Oslavy jejího spuštění na vodu byly v Číně velkolepé, ale je nutno připomenout, že plavidlo označované Type 003, které nese jméno Fujian nebo také podle použité transkripce Fu-tien, ještě není dokončené. Mimochodem, jméno Fu-tien je jméno čínské provincie, jež přes Tchaj-wanský průliv přímo sousedí se stejnojmenným ostrovem, a tak leží čínskému vedení v žaludku. Do služby však nová čínská letadlová loď ve skutečnosti nastoupí až za několik let.

Spuštění nové lodě na vodu se totiž rozhodně nerovná jejímu dokončení, i když jde o velmi významný milník. Do trupu lodě a na její nástavby je třeba instalovat ještě celou řadu vybavení, ověřit jejich funkčnost, vycvičit posádku, atd. Poté plavidlo čeká celá řada zkoušek, při kterých se testují všechny systémy přímo na moři. Protože jde o zcela novou třídu lodí s technologiemi, jež Číňané ještě nemohli nijak v praxi na moři testovat, tyto zkoušky pravděpodobně budou chtít svůj čas.

Když se ukáže, že pro odstranění možných nalezených problémů a nedostatků bude nutno na lodi provést i některé zásadnější úpravy, mohou se pak zkoušky protáhnout i na několik let. Ale všechny zkoušky jednou skončí. Až Fujian nastoupí do služby, získá čínské námořnictvo plavidlo, se kterým bude zřejmě moci konkurovat těm nejlepším letadlovým lodím světa. V kategorii lodí s konvenčním pohonem bude nesporně světovou špičkou.

Katapult místo skokanského můstku

Podle odhadovaných údajů ze satelitních snímků má nová čínská letadlová loď výtlak kolem 85 tisíc tun a délku asi 300 metrů. Je tedy téměř srovnatelná s americkými letadlovými loděmi třídy Nimitz a Ford. Stejně jako ony nespoléhá na skokanský můstek, ale letouny budou startovat za pomoci katapultu. Na palubě má mít tři, zatímco nejnovější americké atomové nosiče používají čtyři.

I Čína zřejmě zvládla technologii elektromagnetického katapultu, které zatím pouze USA instalují na svá nejnovější plavidla. Čínská oficiální tisková agentura Sin-chua totiž potvrdila, že loď Fujian je vybavena elektromagnetickým katapultovacím systémem. Tyto nové katapulty obecně umožňují letadlům z paluby vykonat mnohem více vzletů než starší typy parních katapultů.

Letadla navíc mohou být více zatížena než při startu za pomoci „skokanského můstku”. Otázkou samozřejmě zůstává, kolik nakonec loď poveze letounů. Odborníci odhadují, že jich může být zhruba 40, což je asi polovina počtu letadel běžně bázujících na největších amerických lodích.

Jaderný pohon Čína teprve vyvíjí

Velký rozdíl mezi americkými loděmi a Fujianem je v pohonu, protože čínské plavidlo stále ještě využívá konvenční spalovací motor, zatímco všechny americké lodě mají pohon jaderný. Ten Američanům umožňuje dlouhodobý pobyt na moři bez nutnosti tankovat palivo. Čína ale již dlouhou dobu mluví i o plavidlech s jaderným pohonem, který může vyvíjet i s pomocí koupených ruských technologií.

S atomovým reaktorem plánuje dokončit svoji ještě větší letadlovou loď číslo 4 neboli Type 004, o které mluví nejméně od roku 2017 jako o připravované letadlové lodi nové kategorie. Než se jí další loď podaří dokončit, může sloužit Fujian, byť jako konvenční plavidlo, k osvojení si schopností efektivně nasazovat velké letadlové nosiče. Zatím se neví, jak bude nová čínská letadlová loď vyzbrojena.

I když lze předpokládat, že bude disponovat moderní vícevrstvou ochranou proti útokům ze vzduchu a protilodním střelám. V budoucnu by na ní měla být zřejmě umístěna především letadla J-31, což je čínský dvoumotorový stíhací letoun páté generace vyvíjený jako ekvivalent F-35. Zatím ale nebyl zaveden do výzbroje. Je možné, že zpočátku tak budou letku na palubě tvořit hlavně letadla J-15 a J-16, což jsou stroje vyvinuté z ruského Su-33 používané čínským námořnictvem.

Fujian je spíše zkušební lodí

Svou první letadlovou loď Liao-ning zařadila čínská armáda do aktivní služby v září 2012 a v roce 2016 ji prohlásila za bojeschopnou. Toto plavidlo získala dostavbou a modernizací staré sovětské letadlové lodi Varjag, zakoupené v roce 1998 od Ukrajiny jen jako skořápka bez motorů a vybavení. Druhou letadlovou loď, pojmenovanou podle provincie Šan-tung, Čína spustila na vodu v roce 2017 a koncem roku 2019 ji zařadila do služby.

Trojice letadlových lodí Číně umožní udržovat svaz s letadlovou lodí na moři ve své zájmové oblasti od Japonska po Vietnam téměř nepřetržitě, případně jich tam nasadit i více. O tom, jak jsou pro ni nosiče důležité, svědčí i budování velkého suchého doku na ostrově Hainan, který bude schopný i tak velká plavidla pojmout.

Ale vypadá to, že Číňané považují Fujian i přes humbuk při jejím spuštění na vodu a její velikost za poslední a spíše zkušební letadlovou čínskou loď s konvenčním pohonem, protože následující loď Type 004 s jaderným pohonem, jejíž stavba údajně začala již v roce 2017, má být postavena v počtu nejméně čtyř exemplářů. O jiných letadlových lodích čínské vedení už nemluví.

Jak dlouho může Číně trvat vyrovnat se v letadlových lodích USA?

Zdroj: TheDrive, NavalNews

Článek Čínské námořnictvo posiluje, na vodu spustilo svoji třetí letadlovou loď Fujian. Velikostí se téměř vyrovná americkým se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Snahy o vybudování muzea nevyšly

Kitty Hawk byla vyřazena ze služby již 12. května 2009. Od té doby čekala na svůj osud. Řada nadšenců se snažila o to, aby z ní bylo uděláno muzeum jako předtím z 5 jiných starších letadlových lodí US NAVY. Ale jejich přání se neuskutečnilo. V roce 2017 byla loď vyškrtnuta z rejstříku plavidel. Námořnictvo se nakonec dohodlo se společností International Shipbreaking Limited, že ji zlikviduje za pouhý cent. Na rozebrání si firma vydělá prodejem druhotných surovin z lodi.

Odstrojená Kitty Hawk tak v lednu 2022 vyplula zapřažená za remorkéry na svou poslední plavbu z Bremertonu ve státě Washington na západním pobřeží USA do texaského Brownsvillu v Mexickém zálivu. Jelikož je velká tak, že neprojede Panamským průplavem, nezbylo nic jiného, než ji odtáhnout kolem celého amerického kontinentu. I její poslední cesta byla tedy velmi impozantní, o délce téměř 30 000 kilometrů.

iZdroj fotografie: Uživatel Zaiquiri2781 / Creative Commons / CC BY-SA

Všude, kde proplouvala na dohled od pobřeží, vzbuzovala velkou pozornost a například v přístavu Valparaiso v Chile vyvolala doslova malé pozdvižení. Do Brownsville v Texasu dorazila 31. května. Její rozebrání bude trvat zhruba rok a půl. USS Kitty Hawk CV-63 byla na vodu spuštěna 21. května roku 1960. Stala se první lodí stejnojmenné třídy, která se nakonec skládala ze tří plavidel. Loď o délce 325,8 metru a výtlaku 80 000 tun se do služby dostala už v dubnu 1961.

Ve službě zůstala Kitty Hawk dlouhých 48 let, až do roku 2009. Byla nejen první, ale také poslední aktivní letadlovou lodí své třídy ve službě u US NAVY. Dalšími loděmi byly Constellation a Amerika. Postavena byla ještě značně modifikovaná varianta této třídy, letadlová loď John F. Kennedy. Kitty Hawk své jméno odvozuje od města v Severní Karolíně, kde bratři Wrightové uskutečnili svůj první let letadlem.

Konvenční, ale i tak obrovská

Ve své době se jednalo o velmi impozantní plavidlo. USS Kitty Hawk patřila do kategorie takzvaných superletadlových lodí. Byla postavena jako útočné plavidlo s 85 letadly na palubě. Loď byla 325,8 metru dlouhá a 40 metrů široká. Její výtlak činil téměř 82 tisíc tun. Jen pro srovnání, nová třída amerických letadlových lodí Gerald R. Ford je dlouhá 333 metrů a její výtlak je 100 tisíc tun, ale Ford má jaderný pohon. Třeba nová britská třída letadlových lodí s konvenčním pohonem Queen Elizabeth má délku 280 metrů a výtlak 72 tisíc tun. Unese i méně letadel.

Na palubě Kitty Hawk bývala běžně letka složená ze 70 letadel a dalších vrtulníků. Typy letadel, které se na lodi používaly, se postupem doby samozřejmě měnily podle toho, jaké byly zrovna ve službě v americkém námořnictvu. Začínaly na ní legendární F-4 Phantom II a A-4 Skyhawk, jež nesly hlavní tíhu bojů nad Vietnamem v 60. letech, vrtulníky SH-3 Sea King, známé z jiné letadlové lodi jako ty, které vyzvedávaly z moře americké astronauty navrátivší se z Měsíce.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Dále bitevní A-7 Corsair II a především slavné F-14 Tomcat, známé díky Tomu Cruisovi a jeho filmu Top Gun. Zajímavou epizodou z výzbroje CV-63 byla služba tehdy nejtěžších letadel na letadlových lodích (startovní hmotnost až 25,5 tuny), nadzvukových atomových dvoumotorových bombardérů A3J (A-5) Vigilante. Tyto stroje dokázaly létat vyzbrojené atomovou pumou rychlostí až 2 135 km/hod, dolet měly jen o málo menší než 3 000 km.

Mimochodem, tyto letouny stály každý americké námořnictvo více než stejná váha zlata (jejich prázdná hmotnost přitom činila 14 839 kg) a bylo vyrobeno 59 exemplářů. Během posledních let služby CV-63 ale bylo její hlavní údernou silou 40 stíhacích-útočných letounů F/A-18 Hornet. Na palubě pak byla i letadla A-6E Prowler (bombardér, vzdušný tanker, elektronický boj), E-2 Hawkeye (létající radar – AVACS), S-3 Viking (protiponorkový boj) a další stroje a vrtulníky.

Rozsáhlá obranná výzbroj

Parní turbíny, kterými bylo plavidlo vybaveno, mu dokázaly udělit rychlost až 33 uzlů. Na palubě sloužilo více než 5 600 námořníků, letců a dalších členů personálu. Letadlová loď byla vyzbrojena jen obrannou výzbrojí, jak tomu u amerických plavidel tohoto typu bývá. I ta se postupem doby měnila. Loď se mohla bránit vlastními letadly, raketami Sea Sparrow a dvěma protiraketovými automatickými šestihlavňovými rotačními 20mm kanóny Phalanx CIWS.

Tedy plně automatická a autonomní jednotka, nezávislá na ostatních radiolokačních a elektronických systémech plavidla, určená pro ničení střel a letounů na krátkou vzdálenost. Vyhledávání, identifikace, vyhodnocení hrozby, okamžik zahájení palby a samotné ničení probíhá zcela automaticky. Loď má dále devět 12,7mm kulometů (dostřel 1 829 m).

Dva kulomety M-60 s dostřelem 595 m proti případným útokům velmi malých a rychlých motorových člunů. V posledních letech služby přibyly dva protiraketové systémy krátkého dosahu RIM-116 RAM, což je technická kombinace raket AIM-9 Sidewinder (motor a hlavice rakety) a FIM-92 Stinger (infračervená naváděcí soustava), umístěná do odpalovací „rampy” Mk.49 pro 21 střel, odvozené od rampy pro systém Phalanx.

Významné i neslavné události

Během své téměř 50leté služby zažila Kitty Hawk mnoho významných událostí. Nejslavnější osobností, jež vstoupila na její palubu, byl nejspíše prezident J. F. Kennedy, i když loď hostila řadu státníků včetně těch cizích. V roce 1963 se na její palubě natáčel film Sedm dní v květnu. Loď má však za sebou i temné stránky. Na její palubě došlo v roce 1972 k rasovým nepokojům. Vypukly údajně kvůli sendviči navíc, který v kantýně odmítli vydat jednomu Afroameričanovi, zatímco jeho bílý kolega uspěl.

V noci z 12. na 13. října 1972 se kvůli tomu loď změnila v regulérní bojiště jako někde v Bronxu, kdy se rozhořčené skupiny černošských a bělošských námořníků potulovaly palubami obrovské lodi a vzájemně na sebe útočily pěstmi, řetězy, hasáky a trubkami. Výsledkem řádění bylo nejen 47 zraněných námořníků, (jen 6 bílých), ale především zrušení prakticky všech omezení pro službu Afroameričanů v US NAVY. V době incidentu bylo na lodi asi 4 500 mužů posádky, z nichž ale jen 10 % tvořili Afroameričané, z toho pouze 5 bylo s důstojnickou hodností.

Bylo to bolestné připomenutí starých časů segregace v USA, které stále ještě přežívaly ve vědomí některých Američanů. Vážný incident se odehrál 21. března 1984, když se v Japonském moři srazila se sovětskou útočnou ponorkou K-314. Obě plavidla měla na palubě jaderné zbraně. Sovětská ponorka sledovala americkou 7. flotilu během námořního cvičení Team Spirit 84. Zcela náhodně se nečekaně vynořila přímo před rozjetou letadlovou lodí.

Když kapitán ponorky Alexander Jevsejenko zjistil, že je na hladině na kolizním kursu s CV-63, okamžitě nařídil nouzový ponor, ale bylo už pozdě. Zastavit na moři velkou a těžkou rychle se pohybující loď na krátkou vzdálenost není možné, a ani snaha o vyhnutí se neměla úspěch. Kitty Hawk doslova „přejela” záď ještě nedostatečně ponořené téměř 95 metrů dlouhé ruské ponorky s 94 lidmi na palubě, která tak nestihla uniknout kolizi.

Loď měla rozsáhlou operační historii

Pro mohutnou letadlovou loď srážka znamenala lehčí škrábnutí trupu pod čárou ponoru, přičemž protržení obšívky bylo jen nepatrné. Zaznamenáníhodný byl spíše menší únik paliva z proražených lodních zásobníků. Sovětská ponorka ale ztratila jeden ze šroubů, jenž zůstal zaseknutý do trupu Kitty Hawk. K němu se také přilepilo pár polymerových dlaždic z povrchu trupu sovětské K-314, které jí umožňovaly výrazně tišší pohyb pod vodou.

Obě kořistní součásti sovětské ponorky se pak staly vítaným „soustem” pro americké techniky. Zatímco Kitty Hawk po srážce pokračovala v plavbě a drobná poškození trupu zvládla opravit samotná posádka ještě na moři, ponorka K-314 přišla o energii a musela být odtažena do Vladivostoku.

Většinu bojové služby strávila USS Kitty Hawk CV-63 v oblasti Pacifiku a zúčastnila se i několika ostrých konfliktů. Největším bylo nasazení v době války ve Vietnamu, kdy se letadla z ní účastnila třeba potlačení ofenzivy Tet v roce 1968. Letadla z lodi se pak podílela například na úderech v Iráku nebo v Afghánistánu.

Jak velký rozdíl je podle vás v letadlových lodích s konvenčním a jaderným pohonem?

Zdroj: BusinessInsider

Článek Poslední americká letadlová loď s konvenčním pohonem dorazila na šrotoviště. Ve své historii se změnila i v rasové bojiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válka rekonstrukci pravděpodobně pozdrží

Do jaké míry budou plány na modernizaci letadlové lodi Kuzněcov a konstrukce dvou zcela nových lodí ovlivněny událostmi na Ukrajině, jakožto i rychlým růstem válečných nákladů a především ochlazením vztahů se západními dodavateli, není vůbec jisté. A vzhledem k tomu, že ruští představitelé nejsou v tomto ohledu příliš sdílní, můžeme zde vycházet pouze z původních modernizačních a zbrojních plánů Ruska, které s ohledem na neustále se měnící situaci obou válčících zemí nejsou pravděpodobně zcela aktuální a reálné.  

Admiral Kuznetsov of the Russian Navy in the new dry dock in Murmansk pic.twitter.com/dXPwIorUsU

— The Húrin (@intel1osint100) May 22, 2022

Každopádně dle původních plánů a prohlášení ruských představitelů by měl Kuzněcov podstoupit například kompletní rekonstrukci pohonných systémů. Do výbavy by měl dostat novou elektroniku, senzory a spekuluje se rovněž o integraci nových zbraňových systémů. Plavidlo momentálně disponuje stárnoucími sovětskými nadzvukovými protilodními střelami P-700. Ty by však měly být nahrazeny hypersonickými střelami 3M22 Zircon.  

Rozsáhlá rekonstrukce by přitom měla být hotova do roku 2024, přičemž většina západních expertů nepředpokládá, že by tato lhůta byla skutečně dodržena. Podle mnohých je loď ve skutečně špatném stavu a s ohledem na značnou závislost na zastaralých systémech se rekonstrukce lodi může značně protáhnout. A také dosti prodražit.  

Dvě nová útočná plavidla

Vedle Kuzněcova plánuje ruské námořnictvo do roku 2030 nasazení dvou lehčích letadlových lodí, jejichž výstavba momentálně probíhá v pozemních docích na Krymu. Výtlak lodí, jež ponesou název Sevastopol a Vladivostok, se bude pohybovat od 25 000 do více než 40 000 tun. Dle ruských médií se bude jednat o útočné lodě a jako primární bojové letouny budou nasazeny bitevní vrtulníky Ka-52. Obě lodě by rovněž měly zvládnout nést stíhačky schopné vertikálního vzletu a přistání.

Ty sice zatím nikdo neviděl, každopádně ve vývoji jsou již od roku 2010. Je také možné, že se Rusko kvůli bojům na Ukrajině a angažování se USA ve prospěch Ukrajiny již nebude cítit vázáno za Jelcina prodanou licenční smlouvou s USA na letouny a systémy spojené s vývojem a výrobou kolmo startujících Jaků-41 a 141 a v nějaké formě obnoví vývoj a výrobu těchto unikátních a na svou dobu mimořádně výkonných strojů.

Ačkoli Rusko od rozpadu Sovětského svazu do výroby lodí velikosti křižníků či torpédoborců v podstatě vůbec neinvestovalo, uvedením nových letadlových lodí, jež by doprovázely Admirala Kuzněcova, by Rusko získalo k ruce dosti početnou flotilu. Co do doprovodných logistických prostředků sice značně omezenou, avšak jako projekce síly více než dostačující. 

Vzhledem k probíhajícím pracím na modernizaci Kuzněcova a s ohledem na to, že konstrukce obou menších letadlových lodí započala již v roce 2020, pokud půjde vše podle plánů ruského námořnictva, můžeme teoreticky očekávat nasazení tří letadlových lodí někdy v druhé polovině tohoto desetiletí. Ovšem i kdyby všechny letadlové lodě skutečně spustily kotvy do roku 2030, stále není jisté, jak bojeschopná tato válečná plavidla vlastně budou.

Přičemž víceméně bez jasné odpovědi zůstává hned celá řada otázek, počínaje tím, v rámci jaké flotily budou lodě nasazeny. A konče tím, zda jim budou dělat doprovod novější fregaty, nebo těžší, ale mnohem starší torpédoborce.

Posílení pozic v arktických oblastech

Ruské námořnictvo je v současné době rozděleno na několik flotil, z nichž žádná nemá otevřený přístup k oceánu. Je velmi nepravděpodobné, že by letadlové lodě zamířily k poněkud izolované a ne příliš velké Kaspické flotile. Přičemž stejně nepravděpodobné je umístění lodí k Černomořské a Baltské flotile.

Obě se nacházejí v obležení členských států NATO a pro tamní poněkud stísněnější prostředí je daleko vhodnější pro nasazení fregat, korvet či systémů pobřežní obrany. V takto malých oblastech by měly letadlové lodě jen velmi omezený užitek a byly by příliš zranitelné vůči úderům z pobřeží.  

Dá se tedy očekávat, že lodě budou nasazeny k Severní a Tichomořské flotile. Tedy ke dvěma strategicky nejkritičtějších flotilám ruského námořnictva. Obě totiž operují v rozlehlejších oblastech, kde Rusko považuje demonstraci své námořní síly za více než potřebnou. Zejména pak v arktických oblastech, které zatím považovalo spíše za svůj „rybníček“ a poněkud zanedbalo rozvoj systémů námořní obrany svého severního pobřeží.

Vzhledem k rychle rostoucí vojenské přítomnosti NATO v této oblasti v posledním desetiletí Rusko ale razantně tento nedostatek odstraňuje a posiluje své pozice. Co se nasazení Kuzněcova týče, jako ideální se jeví východní Asie, a to ještě z jiného důvodu. V oblasti totiž operují sesterské lodě Liaoning a Shandong, které jsou sice daleko mladší než ruský Kuzněcov, ovšem vycházejí ze stejné základní konstrukce.

Ruská loď by tedy mohla potenciálně využívat čínských loděnic a přístavů k údržbě. Což by výrazně přispělo k prodloužení operačního období lodi. Čínské doky přece jen disponují podstatně většími zkušenostmi, co se oprav a modernizací podobně konstruovaných lodí týče, než Rusko.

Jaký je váš názor na modernizaci Admirala Kuzněcova?

Zdroj: MilitaryWatchMagazine

Článek Rusko plánuje do roku 2030 spustit kotvy tří letadlových lodí: Admiral Kuzněcov se dočká dlouho plánované modernizace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spojili dva doky v jeden velký

To, že se Rusům konečně podařilo dok dobudovat, dokazují obrázky ze sociálních sítí. Dle snímků se Admirál Kuzněcov přemístil do loděnice číslo 35 v oblasti Murmansku. Aby se sem plavidlo vešlo, museli dělníci spojit dva menší suché doky stojící vedle sebe a udělat z nich jeden velký, navíc před ním vznikla uzavřená nádrž. Evidentně však není ještě vše zcela dokončené.

Ačkoli jediná ruská letadlová loď nedosahuje velikosti těch amerických, nejedná se o žádné malé plavidlo. Loď je 305 metrů dlouhá, 72 metrů široká a její výtlak je 53 tisíc tun. Jen pro srovnání – výtlak nejnovějších amerických letadlových lodí třídy Gerald R. Ford je přes 101 tisíc tun a jsou dlouhé 337 metrů. Suchý dok je zařízení, do kterého plavidlo vpluje, uzavřou se za ním vrata a pak se odčerpá voda, aby se dělníci dostali, kam potřebují.

Rusko nikdy tak velkou stavbu nemělo, ale disponovalo plovoucím suchým dokem PD-50, který mohl tuto funkci zastoupit. Ten byl při opravách Admirála Kuzněcova také použit, jenže na podzim roku 2018 se na něm utrhl jeřáb, jenž dok potopil, a navíc poškodil i samotnou letadlovou loď. Práce na ní pokračovaly, avšak na konci roku 2019 na lodi vypukl veliký požár a napáchal obrovské škody. Náhle tedy bylo nutných oprav více než dost.

Na zkušební plavbu možná příští rok

Před více než rokem nakonec u Murmansku začala stavba doku, kde by bylo možné letadlovou loď definitivně dokončit. Podle posledních zpráv z agentury TASS by měly práce na lodi trvat někdy do konce září. V příštím roce by se pak po rekonstrukci měla vydat na zkušební plavbu. Otázkou je, zda je tento plán reálný. Termíny uvedení Admirála Kuzněcova do provozu se opakovaně posouvaly. Rusko navíc čelí mezinárodním sankcím a peníze na ozbrojené síly odčerpávají boje na Ukrajině.

Loď Admirál Kuzněcov rozhodně není nikterak supermoderní. Na vodu byla spuštěna již roku 1985 a v roce 1991 byla uvedena do služby. Má jinou roli než americké letadlové lodi a v Rusku bývá klasifikována jako letadlový křižník. Kromě letadel a zbraní na svoji obranu totiž nese i protilodní střely, konkrétně 12 raket P-700 Granit. V americkém námořnictvu takovou výzbroj mívají jen doprovodná plavidla, letadlová loď disponuje zbraněmi na svoji obranu a má velký počet letadel.

Kuzněcov během nasazení v Sýrii ztratil dvě letadla

Ruské plavidlo nese jen 24 bojových letounů Su-33 a MiG-29 a několik vrtulníků. Během své služby se účastnilo jen jednou ostrého boje, a to v roce 2016 při operaci v Sýrii. Již při cestě do Středozemního moře loď vzbudila posměch, protože se z jejích motorů neuvěřitelně kouřilo. Její letadla startovala do bojových akcí, během kterých byla dvě letadla ztracena při nehodách.

Vybudování velkého suchého doku se každopádně ruskému námořnictvu hodí. Podobné zařízení nemělo od doby rozdělení SSSR, protože velký sovětský suchý dok byl v ukrajinském Mikolajivu. Město se letos Rusové pokoušeli dobýt, avšak neúspěšně. Zařízení u Murmansku jim umožní snáze opravovat jiná velká plavidla nebo ponorky.

Jaký je váš názor na kvality ruské letadlové lodi?

Zdroj: Thedrive

Článek Rusko může po dlouhém čekání pokračovat v opravě Admirála Kuzněcova. Téměř trapný osud jediné ruské letadlové lodi pokračuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lodě jako letadlové vždy vypadaly

Dvojice lodí třídy Izumo, dnes dvou největších plavidel japonského námořnictva, nikdy nebyla nazývána letadlovými loděmi, ačkoli vizuálně tak vypadají. Japonsko je oficiálně klasifikovalo jako vrtulníkové torpédoborce, které měly sloužit hlavně při protiponorkovém boji, případně mohly nést asi 400členný výsadek nebo pomáhat při humanitárních akcích. O tom, že by mohlo jít ve skutečnosti o téměř plnohodnotné letadlové lodě, se ale delší dobu spekulovalo.

iZdroj fotografie: Lance Cpl. Tyler Harmon / Public Domain

Letadlové lodě jsou považovány spíše za útočné zbraně, a Japonsko je tedy podle svých platných zákonů a ústavy mít nesmělo. Torpédoborce, které mohly nést více vrtulníků, většinou tři, již ale stavělo od 70. let minulého století. V 90. letech pak postavilo vyloďovací plavidla, která mohla mít na palubě vrtulníků více. Ale projekt třídy Izumo ze začátku 21. století byl něco úplně jiného. Tvarem a velikostí připomínal menší letadlovou loď, i když měl nést podle zveřejněných dat jen protiponorkové a záchranné vrtulníky.

První loď nesoucí jméno Izumo byla spuštěna na vodu v roce 2013. Druhá s historickým jménem letadlové lodě, která napadla Pearl Harbor – Kaga, o dva roky později. Mají výtlak 27 tisíc tun a jsou 248 metrů dlouhé. Čtyři plynové turbíny jim udělují rychlost 30 uzlů. Loď disponuje pokročilými protiponorkovými senzory. Nenese zbraně dalekého dosahu ale jen systémy Phalanx a SeaRAM na obranu proti protilodním střelám a útokům ze vzduchu. A také devět vrtulníků.

Letadla F-35B všechno mění

Japonská vláda ale začala v posledních letech zvažovat, že lodi přemění tak, aby mohly nést i bojové letouny. Hlavně kvůli sporům s Čínou. Definitivně o tom rozhodla v roce 2018. Japonsko navíc objednalo 42 bojových letadel F-35B, tj. ve verzi, která umí vzlétat z krátkých drah a kolmo přistávat. Část těchto letadel by měla být určena právě pro dvojici těchto lodí. Odhaduje se, že jedno plavidlo by mohlo nést asi 12 letadel.

iZdroj fotografie: Lance Cpl. Tyler Harmon / Public Domain

Aby bylo možné lodi takto využít, je třeba je upravit. Prvním krokem bylo zesílení paluby, hlavně zvýšení její tepelné odolnosti, aby na ní mohla letadla kolmo přistávat, aniž by jejich výtokové žhavé plyny poškozovaly palubu. Nakonec 3. října 2021 na Izumu zkušebně přistály dvě F-35B a potvrdilo se, že úpravy jsou funkční. Japonsko svá první letadla tohoto typu dostane příští rok. Dalším krokem přestavby bude změna tvaru paluby na přídi z lichoběžníkového na širší čtyřúhelníkový. Lodě ale nakonec nedostanou tzv. skokanský startovací můstek.

Letadla by na plavidlech neměla být umístěna nastálo. Měla by mít základnu na Kjúšú a z lodí operovat jen v případě potřeby. Každopádně Japonsko tím získává zcela nový prvek obrany, který mu umožní letecky operovat u svých území, jež jsou vzdálena od domácích ostrovů a i daleko od leteckých základen. Mobilní letadlová loď je totiž výhodnějším řešením než provizorní základny na nějakých malých ostrůvcích.

Jak hodnotíte rozhodnutí Japonska pořídit si letadlové lodě?

Zdroj: Businessinsider

Článek Japonsko se definitivně rozhodlo upravit své obří vrtulníkové torpédoborce Izumo. Budou z nich letadlové lodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nové technologie a provozní úspory

Americké námořnictvo se dosud spoléhalo na letadlové lodě třídy Nimitz. Jde sice o osvědčenou koncepci, ale rozhodlo se využít nejmodernějších technologií, zvýšit bojové schopnosti svých nosičů a snížit náklady na jejich provoz. Proto vznikla třída Gerald R. Ford s menší posádkou a vybavená novinkami, jako je elektromagnetický katapult, umožňující mnohem častější starty letadel. Je zde prostor i rezerva energie pro budoucí modernizace a další technologie.

Během zkoušek se vyskytla řada problémů, například s výše zmiňovanými katapulty, které je třeba neustále řešit. To je sice nepříjemné, ale není to u složitého, nového a tak sofistikovaného systému, jakým je letadlová loď, neočekávané. Nyní přichází na přetřes další problém, a tím je vlastní obrana plavidla. Ta již prošla minimálně třemi testy, ani ne plnohodnotnými, a výsledky nebyly uspokojující.

Veřejně se stalo známým, že při simulovaném útoku nadzvukovými nebo manévrujícími protilodními střelami se na lodi zasekávaly systémy Phalanx CIWS. To při hrozbě, kterou představují například stále se zlepšující schopnosti čínských protilodních střel nebo plavidel jimi vybavenými, není příliš dobrá zpráva.

Obrana lodi má být moderní

Gerald R. Ford je přitom konstruován tak, aby se s podobnou hrozbou dokázal vypořádat. Je vybaven novým typem dvoupásmového radaru na detekci hrozeb, datovým propojením systémů a dalšími schopnostmi. Disponuje hned trojicí zbraní, které by mu měly obranu zajistit, a to v jakýchsi třech pásmech.

Prvním je systém RIM-162 ESSM vycházející z předchozího Sea Sparrow. Je schopen odpalovat rakety s radarovým naváděním, které umí sestřelovat letouny i křižující střely. Rakety dosahují rychlosti větší než Mach 4 a mají dosah 50 kilometrů. Střela má hlavici o hmotnosti 39 kg, jež letící cíl likviduje velikým množstvím vytvořených fragmentů.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Druhou fází obrany je RIM-116 RAM. I tento systém odpaluje rakety, ale mnohem menší, jejichž hlavice má hmotnost kolem 11 kg. Střely jsou pomalejší, dosahují rychlosti kolem Mach 2 a zasahují cíle do vzdálenosti 10 km. Používají radiofrekvenční a infračervené navádění.

Déšť projektilů rotačního kanónu

Pokud hrozba pronikne oběma pásmy raketové obrany, zůstávají letadlové lodi ještě tři stanoviště systému Phalanx CIWS. To jsou radarem řízené rotační kanóny ráže 20 mm, které dokážou za minutu vypálit až 4 500 projektilů směrem k přibližující se hrozbě a tím ji zneškodnit. Účinný dosah zbraně je 1,5 km.

iZdroj fotografie: Gen Fumio / Creative Commons / CC BY-SA

Posádka lodi nyní bude mít zhruba půl roku na to, aby obranné parametry plavidla zlepšila, což je v době rostoucího napětí ve světě důležité. Navíc za situace, kdy vznikají další plavidla této třídy, která by měla být americkou údernou námořní silou pro další desetiletí. Ta bude potřeba vzhledem k rostoucí síle a ambicím Číny.

Na druhou stranu je pravda, že američtí námořní stratégové jsou si nebezpečí vědomi. Jednak letadlová loď nikdy neoperuje sama, ale doprovází ji plavidla se systémem Aegis k eliminaci vzdušných rizik. Také se předpokládá, že svazy letadlových lodí by se v budoucnu držely ve větší vzdálenosti od možných hrozeb. Letouny by měly v akcích využívat tankování za letu hlavně z dronů, aby tyto větší vzdálenosti překonaly.

Jak moc jsou nyní ohroženy protilodními zbraněmi letadlové lodi?

Zdroj: Bloomberg

Článek Možnosti obrany nejnovější americké letadlové lodi proti potenciálním hrozbám vzbuzují minimálně pochybnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výkonnější plavidlo, ale menší posádka

Stavba samotné letadlové lodi začala již v roce 2005. Námořnictvu měla být předána v roce 2015, ale nakonec ji převzalo ke zkouškám o dva roky později. Je dlouhá 333 metrů a výtlak má přes 100 tisíc tun, tedy zhruba stejně jako předchozí třída Nimitz. Přesto jde o dvě naprosto odlišná plavidla. Nová třída má být mnohem výkonnější díky novým technologiím, jimiž disponuje. A přitom je k její obsluze a provozu zapotřebí zhruba o čtvrtinu menší posádka než u předchozí třídy Nimitz.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Tou nejviditelnější změnou, která loď Gerald R. Ford charakterizuje, jsou její principiálně nové katapulty. Až do současnosti používaly americké letadlové lodi parní katapult. Jejich příprava na „vystřelení“ letounu z paluby do vzduchu ale potřebuje nějaký čas a v konstrukci samotné paluby zabírají mnoho místa, protože jsou značně rozměrné.

Proto má nejnovější nosič USS Gerald R. Ford katapulty elektromagnetické. S jejich pomocí bude například urychlena sekvence startů o 25 až 30 procent. Podobných kvalitativních inovací na nové letadlové lodi je mnohem více. Takové plavidlo ale námořnictvo stálo 13 miliard dolarů (290 miliard korun).

Počet problémů začíná klesat

Mnoho nových technologií ale také znamená mnohé problémy, kvůli kterým se ukončení zkoušek lodi muselo oddalovat. Ještě před předáním námořnictvu do zkušebního provozu se objevily potíže s hlavními turbínovými generátory. Hodně práce si pak vyžádal i nový elektromagnetický systém katapultů nebo systém výtahů.

Námořnictvo je ale přesvědčeno, že se všechny existující problémy podařilo exaktně definovat a jejich vyřešení se rychle blíží do zdárného konce. Je to zřetelně vidět na objemu nově se objevujících problémů, kterých je stále méně a jejich charakter je stále méně závažný.

V roce 2021 loď prošla i takzvanými šokovými zkouškami, o kterých jsme na tomto webu již psali. V blízkosti nové letadlové lodi bylo odpáleno 18 tun výbušnin. Účelem zkoušky bylo zjistit, jaký bude mít blízký masivní výbuch vliv na konstrukci a systémy plavidla. Taková exploze nezůstala pochopitelně bez následků, ale ty byly programově eliminovány vlastní konstrukcí lodi, nebo byly opraveny.

Námořnictvo by svou nejmodernější loď mělo rádo co nejdříve v akci, protože by tak mohlo vypravovat o jeden svaz více. V čele s lodí, která nemá na celém světě konkurenci. Zbývajících deset letadlových lodí USA v činné službě patří ke starší třídě Nimitz. Ale v roce 2019 byla spuštěna na vodu již druhá loď třídy Gerald R. Ford, pojmenovaná USS John F. Kennedy.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Ta by měla být zařazena do zkušebního provozu u námořnictva v roce 2022 a čeká ji pak samozřejmě také série testů. Nahradit by měla USS Nimitz. Ve výstavbě je i třetí loď třídy USS Enterprise, která by mohla být spuštěna na vodu v roce 2025. V plánu je stavba i čtvrtého plavidla USS Doris Miller.

Jak hodnotíte schopnosti nejnovější třídy amerických letadlových lodí?

Zdroj: Warhistoryonline

Článek Nejnovější americkou letadlovou loď čeká nejspíše již letos první nasazení do akce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pilot se po startu katapultoval

Známé jsou jen základní informace. Loni britská vlajková loď vyrazila na dlouhou plavbu až do Pacifiku a zpět. V listopadu se nacházela ve Středozemním moři. Záběry, které se dostaly na veřejnost, ukazují, že jeden z letounů F-35B se hned po startu dostal do potíží. Po přejetí takzvaného skokanského můstku lodi se pilot z letadla katapultoval. To se potopilo na dno moře. Pilot byl krátce po incidentu vyloven živý.

iZdroj fotografie: Kyle Heller / Public Domain

Jde o verzi letounu, která umožňuje starty z krátkých drah a disponuje možností kolmého vzletu a přistání. Na rozdíl od jiných variant F-35 má v trupu silné turbodmychadlo, které jí tuto schopnost dává. Byla zkonstruována i proto, aby nahradila legendární britské stroje Harrier. Cena jednoho takového letounu se pohybuje kolem 100 milionů dolarů (2,2 miliardy korun).

iZdroj fotografie: Royal Navy / Public Domain

Letoun je plný nejlepších technologií

Nejde o to letadlo zachránit, to je téměř určitě po pádu a pobytu v hloubce neopravitelné. Letadla F-35 jsou ale stroje páté generace se schopností stealth, které jsou vybaveny moderními systémy a elektronikou. Kromě F-22, který mají jen USA, jsou nejmodernějším letounem ve výzbroji států NATO a dalších spojenců, jakými jsou třeba Japonsko a Izrael. O technologie letadla se samozřejmě enormně zajímají soupeři, například Čína a Rusko.

i

Ruská letadla Queen Elizabeth pravidelně sledovala, protože Rusové mají základnu v nedaleké Sýrii. Takže je možné, že znají i přesné místo havárie. Nebo alespoň přibližné. Navíc oblastí velmi často proplouvají ponorky ruského námořnictva. Není tudíž vyloučeno, že by se Rusové mohli pokusit k letadlu nebo jeho části dostat. To by znamenalo, že by mohli odhalit některé jeho utajované schopnosti a technologie a snáze vyvinout způsoby, jak jim čelit.

Američané měli poslat speciální ponorku

Dostat se k vraku by ovšem pro ruské námořnictvo nebylo vůbec jednoduché. V oblasti jsou britské i americké síly a pravděpodobně i další spojenci z NATO. Nechtějí nic riskovat. USA údajně do oblasti vyslaly svoji záchrannou robotickou ponorku, řízenou pomocí kabelů CURV-21. Ta je schopná se potopit do hloubky šesti kilometrů a manipulovat s předměty o hmotnosti až jedné tuny.

iZdroj fotografie: Rob Shenk / Creative Commons / CC BY-SA

Proč vlastně letadlo během startu spadlo, zatím britské letectvo či námořnictvo nesdělilo. Phil Marr, velitel základny RAF Marham, která byla domovem havarovaného letounu, pouze uvedl, že vyšetřování probíhá. Odhaduje, že bude trvat v řádech měsíců. Jiný letoun F-35 patřící Jižní Koreji měl 4. ledna 2022 potíže. Kvůli poruše se mu nevysunul podvozek a pilot s ním musel na základně v Seosanu přistát takzvaně na břicho.

Jak velká problém by byl letoun F-35 v rukách Ruska nebo Číny?

Zdroj: Wearthemighty, Forces

Článek Lov na havarovaný letoun s přísně tajnou technologií začal. Britové a Američané se bojí, aby nepadl do rukou Rusů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šokové zkoušky

Námořnictvo o letadlové lodi prohlásilo „Byla navržena s použitím pokročilých metod počítačového modelování, testování a analýzy s cílem vyvinout loď se zvýšenou odolností vůči zásahům v bojovým podmínkách. Důležitou součástí zkoušek je ověření odolnosti lodi vůči rázové vlně způsobené blízkým podhladinovým výbuchem jakékoli výbušniny. Tyto tzv. šokové zkoušky poskytují důležité údaje k ověření odolnosti speciálně konstruovaného trupu a systémů nové letadlové lodi vůči úderu rázové vlny a následným vibracím.“

iZdroj fotografie: U.S. Navy photo / Public Domain

Oficiální twitterový účet pro USS Gerald R. Ford uvedl: „Vedení a posádka lodi prokázali připravenost US námořnictva správně eliminovat důsledky blízkého výbuchu jakékoli bojové hlavice s následným úderem rázové vlny a přenosu vibrací do trupu lodi, to jest, že naše válečná letadlová loď může být dle měřítka minulých let ,zasažena‘ a přesto dokáže nadále bez poškození pokračovat ve své misi.“

Ačkoliv námořnictvo provedlo v minulosti šokové zkoušky s plavidly různých tříd, největší zkoušku tohoto typu co do velikosti zkušební nálože nyní prodělala jeho největší loď, nejnovější a nejpokročilejší letadlová loď současnosti USS Gerald R. Ford. Bylo to poprvé od roku 1987, kdy námořnictvo provedlo obdobné šokové zkoušky s letadlovou lodí. Ty tehdy absolvovala letadlová loď třídy Nimitz, USS Theodore Roosevelt.

Ničivé rázové vlny a vibrace

Šokové zkoušky jsou navrženy tak, aby otestovaly, jak válečné lodě námořnictva odolávají úderu vodní rázové vlny a následným silným vibracím, a identifikovaly potenciální zranitelnost bojového plavidla v důsledku těchto úderů. Studie z roku 2007, financovaná Úřadem pro námořní výzkum a vedená pod programem JASON u společnosti MITER Corporation mimo jiné uvedla, že tyto šokové zkoušky plavidel amerického námořnictva jsou nutné vzhledem ke zkušenostem z druhé světové války.

iZdroj fotografie: U.S. Navy photo / Public Domain

Blízké výbuchy, i když loď nedostávala přímé zásahy, dokázaly tehdy způsobit na plavidlech značné škody. Analýzou obdobných dokumentovaných případů bylo zjištěno, že i když blízké výbuchy nezpůsobily vážné poškození trupu nebo nástavby lodi, ve velkém procentu důsledky rázového úderu a přenosu vibrací způsobených blízkým výbuchem do konstrukce lodi zásadně omezily bojeschopnost lodi i její posádky. Přitom studie se soustředila pouze na situace, při nichž nedošlo k přímému zásahu a vyřazení kritických komponentů a systémů.

Námořnictvo dále uvedlo, že zkoušky probíhají způsobem, který splňuje požadavky na úplnou eliminaci či zásadní zmírnění zásahů do životního prostředí a při výběru místa zkoušek zvažovalo i známé migrační trasy mořských živočichů v testovací oblasti. Uvedlo, že byly použity rozsáhlé bezpečnostní protokoly během testů, aby se zajistila bezpečnost veškerého vojenského i civilního personálu účastnícího se zkoušek.

Zpoždění ve vývoji a technologické problémy

Jak sdělilo US námořnictvo: „Po dokončení a vyhodnocení rázových zkoušek se letadlová loď vrátí do doků firmy Newport News Shipbuilding. Tam letadlová loď projde šestiměsíční modernizací, údržbou a opravami, a následně již bude nasazena do vojenských operací.“

iZdroj fotografie: „Po dokončení kompletních nárazových zkoušek se letadlová loď vrátí na molo v Newport News Shipbuilding pro svou první plánovanou přírůstkovou dostupnost, což je šestiměsíční období, během kterého loď projde modernizací, údržbou a opravami před jejích provozním nasazením.“ Poznamenalo námořnictvo.

Jako první loď nové třídy letadlových lodí USA překonal USS Gerald R. Ford (CVN – 78) celou řadu problémů. Došlo k razantnímu překročení nákladů, které dosáhly zatím téměř 13 miliard dolarů, ke zpoždění ve stavbě (dodání US NAVY plánováno na počátek roku 2016, skutečnost – duben 2017) a k technologickým problémům (nový katapult pro letadla na elektromagnetickém principu EMALS, nové záchytné zařízení AAG).

Přesto americké námořnictvo tento projekt maximálně upřednostňuje a rozhodlo se urychlit skutečné zavedení této lodi do služby. Původní plán počítal s plnou připraveností CVN-78 k nasazení kolem roku 2024, ale v květnu kontraadmirál James Downey, výkonný ředitel programu pro letadlové lodě, prohlásil, že by se USS Gerald R. Ford měl dostat do řadové služby mnohem dříve. Mluví se o roku 2022. V různých fázích nákupu a vývoje jsou tři další nosiče třídy Ford, jmenovitě USS John F. Kennedy (CVN-79), USS Enterprise (CVN-80) a USS Doris Miller (CVN-81).

Jaký máte názor na způsob testování vy?

Zdroj: Wearethemighty

Článek Zkouška šokem: Odolnost americké letadlové lodi otestovala nálož výbušnin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spojené státy americké

Američané budou kolem roku 2030 v polovině velkého plánu na modernizaci svého námořnictva. Ale zároveň pro pro ně bude kritické období, protože počty jejich plavidel mohou začít klesat, i když jejich cílem je mít více než 300 hladinových plavidel vzhledem v rostoucí síle Číny. V roce 2030 by měla výt v provozu již třetí letadlová loď třídy Gerald R. Ford, která nahrazuje současnou třídu Nimitz.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

O rok později by měla být hotova i nová třída atomových ponorek nesoucích balistické střely, která by měla nahradit současné nosiče třídy Ohio. V příštích letech se ale plánuje i neustálá výstavba torpédoborců Arleigh Burke, kterých by mělo být postaveno více než 30.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Zvýšit se má i počet výsadkových plavidel, které kromě vrtulníků mohou nést i letouny F-35B. Předpokládá se, že na začátku příštího desetiletí by měl být znám i nástupce lodí Combat Ship Littoral.

Velká Británie

Ačkoli v příštích letech bude námořnictvo méně početné, než bývalo, bude paradoxně silnější než dosud. Hlavní roli v tom hrají dvě letadlové lodi třídy Queen Elizabeth s až 50 letadly F-35B na palubě. Navíc mohou sloužit i jako výsadková plavidla. Zmenší se ale počet torpédoborců ve službě.

iZdroj fotografie: Royal Navy / Public Domain

V plánu je však stavba osmi raketových fregat třídy City. Britské námořnictvo předpokládá, že i nadále bude provozovat i čtyři ponorky s balistickými raketami a sedm útočných ponorek na jaderný pohon.

Rozrůstající se Čína

Stále sílící námořní velmocí je Čína. Již dnes je počtem lodí tím nejpočetnějším námořnictvem na světě, ale není tomu tak co do tonáže a třídy lodí. Nyní již země vlastní několik dobrých konstrukcí, kterými jsou torpédoborce Type 052D, fregaty Type 54A a korvety Type 056 a výsadkové lodě Type 071. V Jejich výstavbě bude pokračovat a v plánu jsou i další druhy těchto lodí, například torpédoborců Type 055.

iZdroj fotografie: Ministry od Defence of Japan / Creative Commons / CC BY

Kolem roku 2030 by Čína měla mít ve výzbroji i čtyři letadlové lodě. Nyní provozuje dvě a ve výstavbě je třetí. Jejich velikost se postupně zvětšuje. Velké úsilí bude muset věnovat i svým ponorkám s balistickými raketami. Čína disponuje ponorkou Type 094 Jin. Ta se ale vyznačuje velkou hlučností, což nesvědčí o jejích kvalitách. Mluví se o moderním nástupci Type 096.

iZdroj fotografie: Uživatel Tyg728 / Creative Commons / CC BY-SA

Stále silnější Indie

V posledních letech Indie pokračuje v ambiciózním program posilování svého námořnictva. Pokud budou plány Indie realizované, mohla by být kolem roku 2030 druhým nejpočetnějším námořnictvem na světě. Včetně tří letadlových lodí Vikramaditya (pokud nebude již vyřazena a nahrazena právě lodí Vishal, což je také diskutovaná varianta), Vikrant a Vishal, přičemž ve trojici by mohly nést spolu výrazně více než stovku letounů a vrtulníků.

iZdroj fotografie: Aswin Krishna Poyil / Creative Commons / CC BY-SA

Podle známých informací chce indické námořnictvo k nim mít devět torpédoborců. To je ale s ohledem na počet plánovaných letadlových lodí málo a Indie bude s největší pravděpodobností nucena jich postavit a do výzbroje zařadit mnohem více, aby byla schopna letadlové lodě efektivně chránit.

iZdroj fotografie: Indian Navy / Creative Commons / GODL

Totéž platí o fregatách pro boj s ponorkami, protože Pákistán velmi reálně uvažuje o stavbě vlastních ponorek s jadernými střelami. Minimálně tři ponorky s balistickými raketami chce mít i Indie, první z nich Arihant je již ve službě a další ve výstavbě.

Rusko je naopak stále slabší

Ambiciózní plány Ruska počítaly s velkou modernizací námořnictva, ale vzhledem k ekonomickým potížím země a dopadům ekonomických sankcí se je nedaří plnit. Hlavní sílu ruského námořnictva kolem roku 2030 bude tvořit osm ponorek třídy Borei s balistickými raketami. Pro nutné rekonstrukce, modernizace, ale i běžné údržbové práce a opravy u větších hladinových lodí v rozpočtu ruského námořnictva docházejí peníze.

V reálu se tak počet aktivních lodí pomalu zmenšuje. Typickým příkladem je skutečnost, jak se v současnosti s technickými problémy potýká jediná ruská letadlová loď, která Rusku zbyla, Admirál Kuzněcov. Ta je již 30 let stará a v současné době mimo službu. Stojí v docích a probíhá na ní rozsáhlá oprava a přestavba po těžkém požáru, který ji v roce 2019 téměř zničil. Hotovo má být v roce 2022.

iZdroj fotografie: Royal Navy / OGL

Stavba plánované nové letadlové lodi třídy Štorm je tak spíše z říše snů. Nedobře to vypadá i s projektem nových torpédoborců Líděr. Ale na druhou stranu není dobré Rusko v tomto ohledu příliš podceňovat, ruští konstruktéři vojenské techniky právě v takovýchto situacích uměli v minulosti poměrně často nalézt náhradní nová a často i levnější netradiční řešení, která jejich handicapy uměly alespoň zčásti eliminovat.

Které další námořnictvo byste zařadili mezi nejsilnější na světě?

Zdroj: Nationalinterest

Článek Těžiště námořních sil se ve světě postupně přelévá. Asie je na vzestupu, arzenál se jim rozroste o mocné modely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1) DF-21D / DF-26

O této balistické střele středního doletu se dlouho jen spekulovalo a panovala kolen ní řada mýtů a legend. Přesto je její existence dnes brána jako fakt a stratégové s ní počítají. O co se jedné? O balistickou protilodní raketu. U raket Dong-Feng (česky Východní vítr) 21 D a 26 se to čínským vědcům a technikům mělo podařit. Co to znamená? Čína je schopna zničit nepřátelská plavidla, včetně letadlové lodi a jejího doprovodu, daleko na moři a střely jsou prakticky nezastavitelné.

i

DF-26 je na pevné palivo a může nést na 5000 kilometrů až 1800kilogramovou bojovou hlavici. Ta může být i termonukleární. Přesnost dopadu je 100 metrů. Zbrani se přezdívá „Guam Expess“, podle místa, tedy největší americké základny v oblasti, kterou nejvíce ohrožuje. Říká se mu také „Vrah letadlových lodí“. Pokud by se někdy Čína rozhodla obsadit Tchaj-wan, americká námořní pomoc by byla více než složitá.

2) Nukleární zbraně  

Přestože Čína provedla svůj první nukleární test již roku 1964, teprve nyní se začínají plně projevovat její nukleární ambice a ty rozhodně nejsou malé. Peking vlastní kolem 290 hlavic, což je jaderný arzenál oproti jiným jaderným mocnostem skutečně malý. Do roku 2030 by se však měl rozšířit až na 1000 hlavic, které by mohly být nové generace. Tedy měly by být menší a způsobit po výbuchu menší nukleární spad, ale zároveň by měly být ničivější.

iZdroj: National Nuclear Security Administration/ Public Domain

Vedle toho Peking intenzivně buduje jadernou infrastrukturu. Vedle novým mezikontinentálních raket, jsou to i jejich nosiče tedy ponorky, pojízdné odpalovací platformy, ale i nová nukleární sila. V provincii Sin-ťiang bylo přednedávnem západními špionážními družicemi objeveno 110 nových nukleárních vysoce odolných sil pro mezikontinentální střely. Každé ze sil je schopno přežít přímý zásah nukleární hlavicí a může se v něm skrývat raketa s několikanásobnou hlavicí.

3) Hypersonické zbraně

Hypersonická zbraň je označení pro bojový prostředek, jež je schopný pohybovat se rychlostí alespoň pětinásobně vyšší, než je rychlost zvuku. Jeho princip je znám a první test hypersonické zbraně proběhl již v roce 1949. Přesto teprve v posledních letech došlo k tak velkému technickému pokroku, že můžeme mluvit o jejich praktickém nasazení do provozu. Hypersonická zbraň nemusí nést ani hlavici. Ničí kinetickou silou.

iZdroj fotografie: Uživatel Guǒ ké jūnshì / Creative Commons / CC BY-SA

A právě v hypersonických zbraních je dnes Čína nepochybně na naprosté světové špičce. V posledních dnech se například svět dozvěděl, že v srpnu čínská armáda vyzkoušela hypersonickou zbraň, která před dopadem několikrát obkružila Zemi. Proti takové zbrani není obrana a pronikne jakýmkoliv protiraketovým systémem. Pokud budou tyto zbraně zavedeny do výzbroje čínské armády, lze předpokládat nové závody ve zbrojení.

4) Letadlové lodi

V současné době má čínské námořnictvo ve službě dvě letadlové lodě. Jedná se o přechodné typy pocházející z konstrukcí bývalého sovětského námořnictva. Nejedná se o nejmodernější technologii. Místo katapultů mají lodě startovací můstky. Čínské letectvo však nedisponuje letadly s krátkým startem a kolmým přistáním a kapacita strojů nemůže být při startu plně využita. Do budoucna budou lodě využity spíše k výcviku.

iZdroj fotografie: Uživatel Baycrest / Creative Commons / CC BY-SA

Již dnes se ovšem pracuje na lodi označené jako Typ 3, který již bude mít na palubě katapult a loď bude tedy daleko blíže velkým americkým nosičům. To ovšem není vše. V přípravě je Typ 4. který by měl mít nukleární pohon a měl by tedy být plně srovnatelný s americkými letadlovými loděmi. Do roku 2050 by čínské námořnictvo mělo disponovat šesti velkými letadlovými loděmi, které budou operovat na všech oceánech světa.

5) Chengdu J-20

Stíhačka 5. generace je nepochybně chloubou nejen čínského letectva, ale i celého čínského průmyslu a vědy. Často se spekuluje nad podílem informací získaných špionáží, které byly při stavbě využity. To však nehraje roli na výsledku. J-20 je plnokrevný stíhač s prvky stealth, s vysoce pokročilou avionikou, který zvládne dvojnásobnou rychlost zvuku. Do budoucna se chystá i verze pro letadlové lodi.  

iZdroj fotografie: uživatel Alert5 / Creative Commons / CC BY-SA

Čína se však opět vydala svojí cestou. V posledních dnech se na čínských sociálních sítích objevilo video, na němž je zachycen prototyp dvojmístné verze J-20. Jednalo by se o první dvojmístné bojové letadlo 5. generace. Co to pro čínské letectvo znamená? V první řadě usnadnění výcvik pilotů. Ve „sparce“ s instruktorem piloti nebudou muset podstupovat hned svůj první let bez podpory. V bojových verzích pak druhý muž bude moci ovládat zbraně nebo doprovázející drony, což je opět výhoda, která může přinést vítězství. 

Dokáže skutečně Čína předběhnout svět?

Zdroj: NationalInterest

Článek 5 zbraní z arzenálu rudého čínského draka, kterých by se měl svět oprávněně bát. Jejich použití by bylo katastrofické se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Několik hlavních důvodů pro odložení startu

Letadlová loď USS Gerald R. Ford nebyla prohlášena za připravenou do nasazení hned z několika závažných důvodů. Hlavním problémem byl špatně fungující jaderný pohon. Potíže se dotkly také elektromagnetického odpalovacího systému (EMALS) a zachycovacího prostředku (AAG). Oba jsou přitom velmi klíčové pro správnou funkci lodi jako celku. Technici museli dále také vychytat mouchy u radaru, který nebyl dostatečně připraven.

iZdroj fotografie: Americké námořnictvo / Creative Commons / Public Domain

Zkoušky odhalily skutečnost

V červnu letošního roku prošla USS Gerald R. Ford poblíž pobřeží na Floridě šokovými zkouškami, které měly ukázat její připravenost a odolnost proti útoku nepřítele. Jejich výsledky byly dostatečně dobré a bez nadměrných záplav, požárů a selhání systémů. Oba systémy EMALS a AAG fungovaly i během velmi silných otřesů dobře.

Možnost spolupráce s bezpilotními letouny

Třída Ford spojuje řadu funkcí – EMALS, AAG, rekonstruované prostory pro údržbu, novou konfiguraci pilotní kabiny a pokročilé elevátory munice. Jejich cílem je dosáhnout nárůstu generování bojových letů přibližně o 30 %. Loď by mohla být do budoucna také otevřená možnosti integrace bezpilotní platformy. Se schopnostmi třídy Ford by bylo možné i nasazení lehkých dronů s pevným křídlem. Jeho systémy EMALS a AAG jsou schopny vypustit a vyprošťovat tato bezpilotní letadla.

iZdroj fotografie: Americké námořnictvo / Creative Commons / Public Domain

Před nasazením je třeba doladit detaily

Zjistilo se také, že pro dokonalé spojení lodě s nejnovějším úderným stíhačem námořnictva (F-35 Lightning II) bude vyžadovat řadu upgradů. Do plánovaného nasazení je tak třeba vychytat nedokonalosti a větší problémy. Poté může být loď USS Gerald R. Ford vyzkoušena přímo v provozu. Letadlová loď je i pro námořnictvo velmi nákladná položka, takže zakázku získají pouze ty nejlepší a nejužitečnější modely.

Líbí se vám nová letadlová loď amerického námořnictva?

Zdroj: Thedrive

Článek USS Gerald R v akci: Nová americká letadlová loď zahájí po nečekaných problémech konečně službu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sovětská letadlová loď nevídaných rozměrů

Letadlová loď třídy Uljanovsk měla název Projekt 1143.7. Podle sovětských plánů měla pro svůj pohyb využívat jaderný pohon a její konstrukce nepatrně vycházela z předchozího plánu Projektu 1143.5. Sověti měli za cíl postavit letadlovou loď dlouhou více než 300 m dlouhou, 75,5 m širokou s ponorem 10,7 m. Její standardní výtlak se měl pohybovat okolo 60 000 t, a v případě potřeby mohl narůst až na 79 758 t.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Creative Commons / Public Domain

Velkou výhodu představoval jaderný pohon

Pro pohon chtěl Sovětský svaz využít 4 jaderné reaktory PWR a 4 turbínová ústrojí. Součástí plánů tohoto lodního monstra byly také dva parní katapulty, čtyři sady aretačních lan a spousta dalších věcí, které z ní dělaly bezkonkurenční plavidlo. Konstruktéři chtěli na palubu umístit tři výtahy, každý o nosnosti 50 tun. Prostřednictvím nich by se pak přemísťovaly letounu na palubě podle potřeby.

Kapacita až 60 stíhacích letounů

Loď měla plout rychlostí až 30 uzlů (55,5 km/h) a na její paluba byla navržena tak, aby mohla pojmout až 60 letounů, jako je například Suchoj Su-33, Suchoj Su-25, Kamov Ka-27 a podobné. Plány vypadaly velmi slibně, avšak byl zde jeden háček. Práce na prvním plavidle odstartovaly 25. listopadu roku 1988, ale 1. listopadu 1991 byla stavba zrušena. Za tu dobu se stihlo postavit pouze 45 % z prvního kusu, a ty další nebyly vůbec započaty.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Výroba se nedokončila z jednoho zásadního důvodu

Důvodem přerušení výroby dvou plánovaných kusů byla těžká finanční situace, která zasáhla Rusko po konci Studené války. Rozdělaný kus lodi byl sešrotován v roce 1992 a na výrobu druhého plavidla se vůbec nedostalo.  Rusko se následně ponořilo do dob ekonomických těžkostí, které zabránily nejen tomuto typu letadlové lodě, ale i jiným vývojovým plánům lodí.

Nedokončená stavba probíhala v černomořské loděnici na Ukrajině, která se často nazývala jako Nikolayev South Shipyard 444. Tato loděnice se také proslavila startem slavné ruské bitevní lodě Potemkin. Loděnice stavěla nejprve jenom lodě, později v 60. a70. letech však dělníci vyráběli i vrtulníky. Slyšeli jste už někdy o tomto typu letadlové lodě?

Zdroj: Nationalinterest

Článek Sovětská letadlová loď nevídaných rozměrů. Byla tak velká, že se ji nepodařilo nikdy vyrobit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sovětské kořeny

Čína je hrdá na to, že v roce 2012 spustila na vodu svou první letadlovou loď Liao-ning. Toto plavidlo vzniklo přestavbou nedokončeného sovětského letadlového křižníku třídy Kuzněcov. Nicméně příběh o tom, jak Čína tuto loď vůbec získala, může být klidně zápletkou ve slušné špionážní komedií.

Námořnictvo Lidové osvobozenecké armády se poprvé začalo zajímat o pořízení letadlové lodi v roce 1970, kdy měla Čína ještě špatné vztahy jak se Sovětským svazem, tak i Spojenými státy. Konkrétních kroků však bylo podniknuto jen málo, protože náklady a složitost takového záměru dalece přesahovaly omezené možnosti Číny v této době.

iZdroj fotografie: Japonské ministerstvo obrany / Creative Commons / CC BY-SA

V osmdesátých letech Sověti zahájili stavbu dvou letadlových lodí třídy Kuzněcov. Ty měly „skokanský“ můstek, který umožňoval start stíhaček Su-33 Flanker. Třída Kuzněcov byla technicky vzato „letadlovým křižníkem“. Vedle letadel měl Kuzněcov ve výzbroji dvanáct protilodních raketových systémů P-700 Granit. To značně zvyšovalo bojovou hodnotu lodi.

Jednalo se rovněž o důležitý politicko-technický trik. Letadlové lodě o výtlaku vyšším než patnáct tisíc tun (což mají dnes prakticky všechny letadlové lodě) nesmějí podle úmluvy z Montreux proplouvat z Černého moře do Středozemního přes Bosporskou úžinu.

Přes přání Pekingu

Po rozpadu Sovětského svazu však zůstala druhá loď této třídy, Varjag, dokončená jen ze dvou třetin, na Ukrajině. Chyběla jí nejen výzbroj a elektrické systémy, ale i turbíny. Stavba byla zastavena v roce 1992. Ukrajinská vláda, která byla ve velká finanční nouzi, se snažila zbavit šedesáti sedmi tisíc tun rezivějícího kovu, který stál bez užitku v loděnici v Mykolajivu. Zájem o něj projevilo Rusko, Indie a Čína.

Čínské námořnictvo pro Varjag skutečně zahořelo a chtělo ho stůj co stůj. Tým expertů vyslaný na inspekci doporučil jeho koupi. Překvapivě tím, kdo se postavil na odpor, byla vláda v Pekingu! Ta se obávala, že pořízení letadlové lodi by mohlo zvýšit napětí v době, kdy se snažila otevřít západním investorům. Hra proti vlastní vládě začala.

Basketbalista a plovoucí kasino

V roce 1996 se skupina důstojníků, včetně šéfa rozvědky generála Ťi Šeng-teho, obrátila na Sü Ceng-pchinga, bývalou basketbalovou hvězdu vojenského týmu, jenž se stal úspěšným podnikatelem v oblasti pořádání mezinárodních zábavních akcí. Plán by jednoduchý. Sü měl koupil letadlovou loď jako soukromá osoba s cílem přestavět ji na kasino a vyhnout se tak nežádoucí kontrole jak ze zahraničí, tak i vlastní čínské vlády. Loď by pak nechali stát v nějakém čínském přístavu a ve chvíli, kdy by přišel správný čas, by vyložili karty na stůl.

Nebylo to tak šílené, jak se zdá. Dva ze starších letadlových křižníků třídy Kyjev dnes slouží v Číně jako zábavní parky. Minsk byl zakoupen konsorciem majitelů heren za 4,4 milionu dolarů a kotví jako kasino v Nantongu severně od Šanghaje. Z Kyjevu je nyní plovoucí hotel v Tchien-ťinu. Daleko modernější Varjag byl však pro čínské námořníky nepochybně mnohem zajímavější.

iZdroj fotografie: Uživatel Daugilas / Creative Commons / CC BY-SA

Sü s plánem souhlasil. Půjčil si ekvivalent 30 milionů dolarů v hongkongských dolarech, aby pomohl podnik financovat. Prvním krokem bylo vytvoření fiktivní společnosti v tehdy ještě portugalském Macau s názvem Agência Turística e Diversões Chong Lot Limitada s kapitálem 6 milionů dolarů.

V lednu 1998 přijel Sü na Ukrajinu a setkal se s šéfy loděnice. Po čtyřech dnech vyjednávání, při nichž proteklo hrdly pánů padesát lahví 40stupňového likéru baijiu a konty nespočet úplatků, se dohodli. Sü koupil letadlovou loď za 20 milionů dolarů. To je mnohem méně, než kolik dnes stojí jedna proudová stíhačka. Platbu mohl provést až o rok později, ovšem s desetimilionovým poplatkem z prodlení.

Někteří mezinárodní pozorovatelé cítili něco podezřelého. Süova společnost neměla v Macau povolení k provozování hazardních her, telefonní číslo nefungovalo a na adrese nikdo nesídlil. Jiní experti však tvrdili, že Varjag je vrak a jediné, co se s ním nakonec bude dít, bude šrotování.

Dobrodružná plavba

V červnu 2000 bylo vše připraveno k převozu. Čtyři lodní turbíny a několik tun plánů bylo odesláno kamionem po souši do Číny a nizozemská vlečná společnost byla připravena odtáhnout 306 metrů dlouhou loď až do Číny. Co se mohlo pokazit?

Pokazilo se téměř vše. V cestě stálo totiž Turecko. To odmítlo neovladatelnou loď pustit skrze Bospor. Oficiálně se udávalo, že za tím stála obava, že by se trup Varjagu mohl při složitých manévrech v úžině uvolnit tažným lodím a tuto světovou námořní tepnu zablokovat. Neoficiálně se tvrdilo, že za tím byla pomsta NATO za tvrdé odsouzení bombardování Jugoslávie roku 1999. 

iZdroj fotografie: Public Domain

Liao-ning strávil na kotvách před Istanbulem plných šestnáct měsíců. Sü denně platil 8 500 dolarů vlečné společnosti a za kotviště. Ledy se však hnuly! Peking změnil názor na celou záležitost a v srpnu 2001 zasáhl. Slíbil velké ústupky v oblasti cestovního ruchu a Turky přesvědčil, aby Varjag nechali proplout.

Nakonec 1. listopadu 2001 bylo „plovoucí kasino“ při operaci, do níž se zapojily více než dvě desítky remorkérů a záchranných plavidel, bez nehody odtaženo přes Bospor a následujícího den proplouvalo Dardanelami. Vší smůle nebyl konec. O dva dny později zasáhla plavidlo u ostrova Skyros mořská bouře. Vlečná lana se přetrhla a letadlovou loď se podařilo dostat pod kontrolu až za dva dny. Při této operaci tragicky zahynul portugalský námořník.

Před branami Suezu však čekal další problém. Správa kanálu odmítla Číňany vpustit. Loď bez vlastního pohonu do průplavu nesmí! Co tedy dělat? Jedinou možností bylo obeplout Afriku. Varjag se kolem kontinentu vlekl závratnou rychlostí 12 kilometrů v hodině.

Pouze přechodný typ

V březnu 2002 konečně konvoj dorazil do přístavu Ta-lien v provincii Liao-ning, podle které byl Varjag přejmenován. O tři roky později byla loď přesunuta do suchého doku. Renovace trupu, včetně jeho celého opískování od rzi, a instalace nových systémů trvaly devět let. Čínské námořnictvo mělo v úmyslu provozovat plavidlo jako čistě letadlovou loď, nikoli jako letadlový křižník. Z lodě byly tedy odstraněny protilodní systémy Granit.

Výzbroj byla omezena na trojici systémů protivzdušné obrany krátkého dosahu HQ-10 a několik protiletadlových kanónů. Hlavní zbraní plavidla je samozřejmě šestadvacet stíhaček J-15. Ty jsou bezlicenční kopií sovětského stíhacího letounu Su-33, jehož prototyp byl v roce 2001 rovněž získán z Ukrajiny. Liao-ning má na palubě i šest protiponorkových vrtulníků Z-18F, šest vrtulníků se systémem včasného varování Z-18J a dva záchranné vrtulníky Z-9.

iZdroj fotografie: Flickr

Liao-ning byl uveden do provozu 25. září 2012 a první J-15 na něm přistál o měsíc později. Liao-ning, jak již bylo řečeno výše, není konkurencí pro Američany. Číně však umožnil skok vpřed v jejím programu výstavby námořních sil. Ten nyní zahrnuje dalších pět letadlových lodí v nadcházejícím desetiletí. Podle Sü Čeng-pchinga mu jeden námořní důstojník řekl, že Varjag ušetřil Číně patnáct let výzkumu a vývoje. Již roku 2019 byla spuštěna pokročilejší letadlová loď Šan-tung.

Samotný Sü se z úspěchu moc neraduje. Generál Ťi byl roku 2001 zatčen kvůli korupci a za svého „agenta“ už se nemohl přimluvit. Za Varjaga čínská vláda zaplatila v přepočtu 20 milionů dolarů. Za ostatní výdaje však odmítla ručit. Süovi tak zůstaly dluhy ve výši 120 milionů dolarů. Aby je splatil, musel prodat i svoji opulentní vilu v Hong Kongu. Inu, jak tvrdí staré moudro, za službu vlasti se neplatí. 

Zdroj: NationalInterest

Článek První čínská letadlová loď Liao-ning pochází z Ukrajiny. Její nákup připomíná spíše špionážní komedii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zasáhnout je obtížné

Samozřejmě existuje způsob, jak letadlovou loď zničit. Je jím útok jadernou zbraní. Dá se ale předpokládat, že to je tak extrémní řešení, které by mohlo vyvolat celosvětový jaderný konflikt, že se k němu nikdo neuchýlí. Proto je pravděpodobnější, že by se jednalo o konvenční útok. Už zasáhnout manévrující letadlovou loď na vzdálenost stovek kilometrů je úkol obtížný, jakkoli je velká. Kolem má navíc obranu a elektronické rušení.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

I kdyby se třeba čínské námořnictvo trefilo, nemuselo by to nic znamenat. Ukazuje to pokus, který americké námořnictvo provedlo v roce 2005 poblíž mysu Hatteras v Atlantickém oceánu. Vzalo vyřazenou letadlovou loď třídy Kitty Hawk USS Amerika a použilo ji jako cíl. Dva týdny proto ní námořníci pálili rakety, shazovali bomb a použili torpéda. Trup lodi se držel na hladině. Potopit ji se povedlo až týmu se demoličními náložemi.

Moderní lodě jsou ještě vetší

Pokus měl sloužit k tomu, aby konstruktéři letadlových lodí měli představu o jejich odolnosti. Na základě získaných dat pak měli navrhnout, jak ještě zlepšit odolnost nových letadlových nosičů. USS Amerika se od nich navíc lišila. Byla spuštěna na vodu již v roce 1964, jde tedy o relativně starou konstrukci. Byla i menší, měla výtlak 83 tisíce tun. Nejnovější lodě třídy Gerald R. Ford mají přes 100 tisíc tun.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Každopádně riziko zasažení letadlové lodě existuje a námořnictvo se na něj musí připravovat. Potopení takového plavidla by bylo velkou finanční ztrátou a ohrozilo by především životy až šesti tisíc členů námořnictva, kteří na něm slouží. Ale díky její odolnosti i obraně složené z letadel, ponorek a doprovodných lodí, je zásah takové lodi velmi obtížný. Pro útočníka také smrtelně nebezpečný.

Zdroj: Wearethemighty

Článek Americké námořnictvo střílelo do vyřazené letadlové lodi dva týdny, stejně zůstala na hladině. Nová plavidla mají být ještě odolnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fighting I měla velkou pancéřovou ochranu

Americká letadlová loď Fighting I (USS Intrepid CV-11) byla jedním z dvaceti kusů letadlové třídy Essex, které byly zařazeny do služby amerického námořnictva během druhé světové války. Jednalo se o 266 metrů dlouhou a 28,3 metrů širokou letadlovou loď, kterou ve svých službách využívalo americké námořnictvo od roku 1943. Mezi její největší výhody patřila velká pancéřová ochrana. Ta se dala realizovat díky vypovězení Washingtonské námořní smlouvy roku 1936.

iZdroj fotografie: Americké námořnictvo / Creative Commons / Public Domain

Na její palubu se vešly nejen letouny, ale také řada zbraní a munice

Loď byla díky své konstrukci schopna pojmout na svou palubu i těžší modely letadel, což byla ve druhé světové válce obrovská výhoda. Jednalo se například o SB2C Helldiver, stíhací letouny Hellcat nebo Corsair nebo torpédový bombardér TBF Avenger. Na její palubu se vešlo také velké množství zbraní. Loď měla místo pro 72 děl o průměru 40 mm. Proti ostatním modelům měl tento navíc ještě přístavní boční výtah.

Letadlová loď poskytovala velkou výhodu při boji na velké vzdálenosti

Válka v Pacifiku přinesla důležité nasazení Fighting I proti japonským silám. Bitevní lodě se sice zdály účinnější v přímém konfliktu, ale proti nim měla letadlová loď USS Intrepid CV-11 velkou výhodu. Mohla ze své paluby vypustit bojové letouny, které následně bojovaly ve velké vzdálenosti. Tato výhoda s sebou nesla i určité riziko, protože právě ona z ní udělala velmi žádaný cíl.

První útok kamikaze zasáhl levý přístav lodi

Americká armáda se rozhodla 17. října roku 1944 osvobodit Filipíny z japonské okupace. Na největší hrozbu však narazili až 24. října 1944, kdy se tváří v tvář setkali s největší japonskou bojovou lodí, jaká kdy byla vyrobena. O několik dní později čelila posádka USS Intrepid CV-11 prvnímu sebevražednému náletu kamikaze. Japonské letadlo při něm narazilo do polohy levého přístavu.

iZdroj fotografie: Americké námořnictvo / Creative Commons / Public Domain

Při druhém útoku musela posádka hasit oheň

Ke druhému útoku došlo 25. listopadu v poledne, kdy do lodi narazil A6M Zero. Po výbuchu na palubě vypukl požár, který se však brzo podařilo dostat pod kontrolu. První a druhý útok si celkem vyžádal 66 obětí a poškodil loď natolik, že byla nutná evakuace a oprava na Pearl Harbor. V roce 1945 USS Intrepid CV-11 už zase operovala na vodě, tentokrát v nejkrvavější bitvě tichomořské kampaně.

Po třetím útoku byla nutná oprava lodi

Ke třetímu útoku kamikaze došlo 16. dubna 1945. Zemřelo při něm 8 lidí a opět vypukl požár, který se podařil posádce po krátkém čase uhasit. Poškození bylo natolik velké, že dopravce musel znovu odvolat loď k opravě na Pearl Harbor. V srpnu téhož roku byly dokončeny opravy na lodi a dopravce ji mohl znovu využívat.

Zdroj: Nationalinterest

Článek Americká letadlová loď USS Intrepid (CV-11) přežila ve druhé světové válce tři kamikaze. Zázrak pro všechny zúčastněné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Návštěva válečné lodi Yorktown

Dvojčata navštívili s rodiči letadlovou loď USS Yorktown, která je v Charlestonu v Jižní Karolíně. Oba byli z návštěvy lodě moc nadšení, dozvěděli se o tom jak letadlové lodě fungovali během války a o lidech, kteří na nich sloužili a loď obsluhovali.

iZdroj fotografie: Unsplash

Vyhledali válečného veterána

Při návštěvě se dozvěděli o válečném veteránovi Robertu Hardingovi, který sloužil na lodi během druhé světové války. Harding byl manipulátor letadel na Yorktownu. Dvojčata neváhala a spojila se s Robertem přes e-mail a navázali tak skvělé přátelství. Veterán vyprávěl chlapcům mnoho příběhů o životě na letadlové lodi a o válce.

Setkání dvou generací na lodi

Ve snaze dozvědět se co nejvíce uspořádali setkání na Yorktownu. Robert do té doby nikomu nevyprávěl příběhy o své službě a ani jaké to bylo během války. Strávili spolu celý den, prozkoumali celou loď a válečný veterán jim mohl vyprávět spoustu vzpomínek, které návštěvou lodi přivedl opět k životu. Dvojčata říkají, že díky jeho vyprávění a válečných zkušenostech se jejich životy nadobro změnily.

iZdroj fotografie: Pxfuel

Americké válečné letadlové lodě

Yorktown byla třída tří amerických letadlových lodí Yorktown, Hornet a Eterprise byli dostavěny v roce 1937. Designeři vzali zkušenosti ze stavby lodi Ranger a použili je při výstavbě Yorktownu. Ranger byla první americká letadlová loď, která kdy byla postavena.

Na svou první akci byli poslány do Pacifiku, kde dvě lodě potopili. Yorktown v bitvě u Midway a Hornet v bitvě na ostrovech Santa Cruz. Eterpraise byla jediná loď z třídy Yorktown, která se dochovala. Ve své době se stala jednou z nejlepších lodí amerického námořnictva. V roce 1960 byla vyřazena z provozu.

Zdroj: War History Online

Článek Letadlová loď z druhé světové války spojila dvě generace a umožnila sdílení historických zkušeností napříč společností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Série nehod

Ruské námořnictvo začalo v první polovině roku 2017 s modernizací Admirála Kuzněcova. Předpokládalo se, že práce budou hotové nejpozději letos. Na podzim roku 2018 se ale utrhl sedmdesátitunový jeřáb na největší suchém doku Ruska PD-50, kde modernizace probíhala, a loď poškodil. Dok se následně potopil. V prosinci 2019 na palubě při dalších pracích vypukl požár. Loď velmi poškodil, škody jsou odhadovány na více než jednu miliardu dolarů (21,3 miliardy korun).

Oba tyto incidenty znamenaly, že loď prochází nejen modernizací, ale i řadou oprav způsobených škod. Korolev uvedl, že vyměněna bude avionika, letová paluba se skokanským můstkem, elektrické vybavení a elektrárna. Instalován bude také nový systém řízení vzletů a přistávání. Loď bude ke své obraně vybavena novým ruským systémem obrany plavidel Pancir-M.

Ještě z dob SSSR

Modernizace má prodloužit životnost lodi o 25 let. Admirál Kuzněcov ji nutně potřebuje, protože byl na vodu spuštěn již v roce 1985. Jeho uvedení do provozu ale trvalo deset let. Sovětský svaz chtěl postavit ještě druhou loď, nedokončenou ji získala Ukrajina, která ji poté prodala Číně. Ta ji dokončila a provozuje pod jménem Liaoning. Loď je menší než americké nosiče, pojme jen 24 letadel a několik vrtulníků. Vyzbrojena je stroji Su-33 a Mig-29K.

iZdroj fotografie: Royal Navy / OGL

Během své služby letadlová loď navštívila řadu míst. Jejím nejznámějším činem ale bylo nasazení do konfliktu v Sýrii v roce 2016. Loď pravděpodobně měla problémy s pohonem, svět obletěly snímky, jak se z jejích motorů při cestě do Středozemního moře nadměrně kouří. Letadla z paluby měla vykonat 420 bojových misí. Dva stroje, jeden Mig a jeden Suchoj, při haváriích ruské námořnictvo ztratilo.

Zdroj: Naval News

Článek Jediná ruská letadlová loď nevypluje ještě nejméně dva roky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trnitá cesta

S požadavkem na stavbu nových letadlových lodí přišla již roku 1997 vláda Tonyho Blaira. Letadlové lodě měly být původně daleko menší a skromnější. Jejich výtlak měl být pouhých 40 000 tun. Do soutěže se přihlásilo několik firem, včetně amerického Boeingu, vítězem se nakonec stalo BAE Systems.

iZdroj fotografie: Andrew Linnett / MOD / Creative commons / OGL

Boj o to, jak bude vypadat nový britský letadlový nosič, teprve začal. V první řadě se změnila jeho velikost. Ukázalo se, že původní výtlak je příliš malý pro předpokládané spektrum úkolů lodi. Stejně obrovské spory se vedly o její výzbroj a výstroj. Admiralita a ministři se přeli o to, zda má být loď vybavena katapulty a jaká letadla z ní budou operovat. Tato úřední válka se vedla neuvěřitelných 10 let a ovlivnila konstrukci a stavbu lodi.

Specifická silueta

Letadlové lodě třídy Queen Elizabeth měří 280 metrů, šířku mají 39 metrů a ponor 11 metrů.  Výtlak činí 65 000 tun. Nové přírůstky Royal Navy jsou snadno rozpoznatelné podle své siluety. Místo jednoho ostrova, jak bylo dosud zvykem, mají na levoboku ostrůvky dva. V předním je řízení plavby a v zadním je letové kontrola.

Toto řešení přináší řadu výhod. Díky rozdělení má loď lepší plavební vlastnosti a neopírá se do ní tolik vítr. Jak z předního, tak zadního ostrůvku je lepší výhled a námořníci a letci si „nemluví do práce“. Přehledový letecký radar S1850M s dosahem 400 kilometrů umístěný na předním ostrovu není rušen 3D radarem Type 997 Artisan s krátkým a středním dosahem (200 metrů až 200 kilometrů), který je nyní na zadním ostrůvku.

iZdroj fotografie: Andrew Linnett / MOD / Creative Commons / OGL

Ostrůvky mají také klíčový vliv na konstrukci pohonu lodě. V každém můstku je totiž komín. To dovoluje od sebe hermeticky oddělit obě strojovny lodě, a Queen Elizabeth by tak měla být schopna operovat i s jednou zaplavenou či plně vyřazenou strojovnou. Pohon lodi je založen na systému CODLAG (Combined diesel-electric and gas).

Čtyři námořní motory Wärtsilä 38, každý s výkonem 11,6 MW, pohání dvě plynové turbíny Rolls-Royce Marine Trent MT30 s výkonem 36 MW. Ty dodají energii čtyřem elektrickým motorům GE, které teprve dávají výkon dvěma lodním šroubům. Ač se toto řešení zdá složité, skýtá řadu výhod. Pohon především lépe reaguje a je tišší. Maximální rychlost lodí je 25 uzlů (46 kilometrů v hodině) a akční rádius je 18 500 kilometrů.

Řada kontroverzních rozhodnutí

Hangár má na délku 155 metrů, na šířku 33,5 metrů a na výšku 8–10 metrů. Může v něm být uskladněno až 20 strojů. Z hangáru vedou dva výtahy a každý z nich je schopen na palubu během minuty dostat dvě F-35 nebo jeden C-47 Chinook. Paluba Queen Elizabeth je dostatečně dlouhá, aby na ní mohla startovat a přistávat tradiční letadla.

Pro loď se vyvíjel jak katapult, tak brzdný systém. Vzhledem k tomu, že cena systému stále bobtnala, bylo nakonec rozhodnuto, že třída bude vybavena „skokanským můstkem“ známým ze starších letadlových lodí Británie, Španělska nebo Ruska a na typy s krátkým vzletem STOVL.

iZdroj fotografie: Luke Photo / MOD / Creative commons / OGL

To prakticky omezilo výzbroj lodi na jediný dostupný typ letadla, tedy na F-35B Lightning. V mírovém stavu z lodí operuje 24 letadel. V případě nouze však loď unese až 36 strojů. Vedle letadel třída Queen Elizabeth nese ještě 14 vrtulníků. V březnu 2021 vyplynulo, že admiralita bude do budoucna chtít vybavit lodě americkým elektromagnetickým katapultem a přistávacím systémem.

Pro přepravu pasažérů nebo výsadku jsou k dispozici i čtyři kryté čluny. Obranu lodi doplňují čtyři systémy protiletadlové Phalanx, šest automatických protiletadlových systémů DS30M Mk2 ráže 30 milimetru a šest rotačních kulometů M134 proti člunům nepřítele.

iZdroj fotografie: Kenny Smith / Creative commons / OGL

Posádku lodi tvoří 679 námořníků. S leteckým personálem a námořní pěchotou se počet mužů a žen na palubě rozroste na 1 600. Posádka má k dispozici čtyři kuchyně s jídelnami, čtyři fitness centra, kino a kapli. Je veřejným tajemstvím, že obsazení pozic napjalo kapacity námořnictva na maximum. Kvůli přesunu posádek musely být některé menší lodě odstaveny. V případě ztráty bojových pilotů dokonce hrozí omezení operačních sil letek.

Do služby

Trup HMS Queen Elizabeth byl položen roku 2009. Trup HMS Prince of Wales následoval o dva roky později. Největší nepřítelem stavby obou lodí byl rozpočet. Ten z předpokládaných 4,1 miliardy liber (121 miliard Kč) v roce 2015 nabobtnal do roku 2017, kdy byla spuštěna druhá loď na plných 6,2 miliardy liber (184 miliard Kč). I s F-35 je problém. Britská vláda uvažuje, že neodebere všech objednaných 138 strojů a ušetřené peníze vloží do vývoje vlastního bojového stroje 6. generace Tempest.

HMS Queen Elizabeth byla spuštěna roku 2014 a uvedena do služby roku 2017. Jejím domovským přístavem se stal Portsmouth. HMS Prince of Wales byla uvedena do plné služby roku 2019 a kotví v Liverpoolu. Obě lodě se během zkoušek potýkaly z rozsáhlými potížemi včetně několika případů zatopení sekcí.

iZdroj fotografie: Petty Officer JJ Massey / Creative commons / OGL

Dnes jsou obě jádrem dvou námořních Úderných svazů, a tedy i jádrem Royal Navy. Podle nové globální strategie britské vlády budou tyto skupiny mít schopnost zasáhnout po celém světě. Dne 22. května 2021 se HMS Queen Elizabeth vydala na cestu kolem světa.

Na dalekou cestu ji vyprovodila nejen druhá jednotka třídy HMS Prince od Wales, ale i královna Alžběta II. Obě lodě se poprvé setkaly na volném moři již 19. května. Lze předpokládat, že se jmény obou lodí se budeme setkávat ještě dlouho a často.

Zdroj: UK Defence Journal

Článek Dvojitá pýcha Velké Británie, letadlové lodě HMS Queen Elizabeth a HMS Prince of Wales poprvé pluly bok po boku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ÚSPĚCH AMERICKÝCH DEŠIFRANTŮ

Američané ale měli jedno eso v rukávu. Dokázali dešifrovat část depeší japonských ozbrojených sil. Děšifranti dali velení pacifické oblasti dost důkazů o tom, že se Japonci na začátku května chystají k útoku na Port Moresby. Američanům nezbylo nic jiného než poslat do oblasti letadlové lodě. Jedinou bojeschopnou část flotily, která USA v Pacifiku zbyla po útoku na Pearl Harbor před pěti měsíci.

iZdroj fotografie: Unsplash

FLOTILY SE BLÍŽÍ

Američané poslali těžké letadlové lodi Lexington a Yorktown s doprovodem. Japonci dvě těžké letadlové lodi Zuikaku a Šókaku, invazní flotilu k obsazení Port Moresby a Tulagi nedaleko ostrova Guandalcanal. Jako doprovod lehkou letadlovou loď Šóhó. Tulagi Japonci obsadili bez odporu, později jim zde americké nálety z letadlových lodí poškodili několik plavidel.

KONEC LODI ŠÓHÓ

Dne 7. května 1942 Američané objevili lehkou letadlovou loď Šóhó a podařilo se jim jí leteckým útokem potopit. To Japonce vyděsilo tak, že raději obrátili svoji invazní flotilu plující k Port Moresby. Japonské letadlovky také objevily americké lodě a zaútočily na ně. Nejednalo se ale o hlavní svaz. Když padla tma, všichni se připravovali na druhý den.

iZdroj fotografie: Unsplash

HLAVNÍ BITVA

Ráno obě strany rychle lokalizovaly hlavní síly protivníka a vyslaly letadla k útoku. Japonci zasáhli obě americké letadlové lodi. Lexington byl pumami a torpédy poškozen natolik, že jej musel potopit doprovodný torpédoborec. Yorktown byl zasažený pumou a musel se stáhnout na nutné opravy do Pearl Harboru. Američané naopak třemi pumami poškodili japonskou Šókaku. Zuikaku skrývající se v oblačnosti se jim zasáhnout nepodařilo.

STRATEGICKÉ VÍTĚZSTVÍ USA

Z hlediska potopené tonáže bitvu vyhráli Japonci, ale šlo spíše o remízu a strategickou výhru spojenců. Podařilo se jim zabránit obsazení Port Moresby a odvrátili tak hrozící útok na Austrálii. Střet ukázal, že americké námořnictvo se japonskému může rovnocenně postavit. Měl vliv na mnohem důležitější bitvu u Midway o měsíc později. Japonci do ní nemohli nasadit poškozenou Šókaku ani Zuikaku, která přišla o palubní personál. Američané naopak Yorktown opravit stihli a nakonec klíčovou bitvu v Pacifiku vyhráli.

Zdroj: History

Článek Historicky první velká bitva letadlových lodí. Připomeňme si výročí střetu v Korálovém moři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šachy v Tichomoří

V prvním kvartálu roku 1942 byla situace v Pacifiku jednoznačná. Ambiciózní Japonci byli na vrcholu svého vlivu a ovládali území od hranic s Indií až po břehy Austrálie. Jenže pokus o dobytí Cejlonu v dubnu 1942 k získání kontroly nad Indickým oceánem jim nevyšel, a taktéž zažili šok v podobě náletu amerických bombardérů přímo na centrum impéria – Tokia.

iZdroj fotografie: Flickr

Američané sice věděli, že na přímý střet nejsou vůbec připraveni, nemohli ale jen tak Japonsku nechat oddechu. Admirál Jamamoto už totiž chystal své loďstvo, včetně 6 letadlových lodí (jedno uneslo až 50 letadel), na rozhodující úder proti Spojeným státům. 8. května se tak námořní flotily skrze letadla z letadlových lodí střetly v Korálovém moři. I když Američané utrpěli větší ztráty, odvrátili pokus Císařství o dobytí australského přístavu Port Moresby.

Kolik jazyků umíš, tolikrát si vítězem

Sebevědomí Američanům rozhodně nechybělo, neboť měli tajnou zbraň, o které Japonci neměli ani tušení. Už na začátku roku 1941 se podařilo rozluštit některé šifrované japonské zprávy stroje zvaného pouze „A“. Krátce poté se podařilo prolomit japonskou šifru Purpur a Spojené státy tak dostávaly cenné informace o pozicích nepřítele. I když dešifrovací systém Magic (kouzlo) nepomohl v Pearl Harboru, velmi se osvědčil jak v bitvě v Korálovém moři, tak v následující bitvě o Midway.

iZdroj fotografie: Flickr

Jamamoto, potěšen „velkým“ vítězstvím v Korálovém moři, plánoval ukrýt svou flotilu čítající 11 bitevních lodí, 8 letadlových lodí, 23 křižníků, 65 torpédoborců a 20 ponorek u atolu Midway. Jeho klamný plán odvrátit veškerou pozornost americké flotily útokem na Aleutské ostrovy, měl umožnit bezproblémové přesunutí většiny lodí k Midway. To mělo po obsazení sloužit jako předsunuté stanoviště pro útoky na americké pobřeží.

Vrchní velitel tichomořské flotily, admirál Chester W. Nimitz, právě díky zachycené komunikaci na tuto lest neskočil a nařídil, aby se flotila ve složení 3 letadlové lodě, 8 křižníků a 17 torpédoborců držela severně od Midway.

Vše proti Japoncům

Jako další taktická výhoda se brzy ukázal radar, který Japonské námořnictvo nemělo. Bombardování amerických základen na atolu navíc minulo svůj účinek, neboť se o pohybu japonských lodí v oblasti už vědělo. Naopak Američané se nacházeli mimo dosah japonských průzkumných letounů.

Ráno 4. června letoun PBY Catalina zahlédl jednu ze tří skupin Jamamotova loďstva – letadlové lodě. Prolétající skupina torpédových bombardérů Douglas TBD Devastator na lodě zaútočila na vlastní pěst. Všechny stroje byly sice zastaveny superiorními Mitsubishi A6M „Zery“, na Japonce se už ale chystala větší akce.

iZdroj fotografie: Flickr

Během 10:25 až 10:30 se na 4 přítomné letadlové lodě (Akagi, Kaga, Sōryū, Hiryū) z mraků snesly střemhlavé bombardéry Douglas SBD Dauntless. 5 minut stačilo, aby Američané rozhodli bitvu. Samotný Jamamoto, přítomný na palubě jednoho z bitevních lodí, se nacházel mimo dosah dění. Kvůli nařízenému rádiovému tichu neměl o probíhající katastrofě nejmenší potuchy. Poté, co se informaci dozvěděl, nasměroval své lodě na Midway v domnění, že americké letadlové lodě najde a potopí je.

Hořký obrat ve válce

Bitva probíhala až do 7. června. Američanům se podařilo potopit všechny 4 letadlové lodě a křižník Mikuma. Taktéž sestřelili 332 letadel. Sami přišli o letadlovou loď Yorktown, 1 torpédoborce a 150 letadel. Zmíněný křižník Mikuma, který byl spolu s křižníkem Mogami přítomen v bitvě, byl oddělen od zbytku Jamamotových lodí. Tyto dva křižníky se v noci v průběhu bojů srazily, čímž Američanům usnadnily potopení jednoho z nich torpédy. Jakmile byly japonské letadlové lodě definitivně zničeny, Jamamoto flotilu otočil zpět do Japonska a k dalšímu střetu už nedošlo.

iZdroj fotografie: Flickr

Porážka u Midway Japoncům ukázala důsledky přílišné důvěry ve vlastní sílu. Několik špatných rozhodnutí velících důstojníků jen přispělo k potupnějšímu výsledku. Vojáci, kteří bitvu přežili, měli zakázáno navázat kontakt s rodinnými příslušníky. Konec konců, samotnou porážku Císařství drželo v naprosté tajnosti. Bitva o Midway se stala zlomem ve válce v Pacifiku a od té doby se prakticky Japonsko jen bránilo.

Zdroj: Autorský text

Článek Bitva o Midway: Jedno z nejvýznamnější námořních i leteckých střetnutí 2. světové války. Co pomohlo k odrovnání části japonského námořnictva? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj fotografie: iStock.com

Úspěšné střely Zirkonu 

První úspěšnou dvojstupňovou střelou Zirkon otestovalo Rusko v roce 2017. Ta může být odpalována jak z ponorek, tak i z hladinových lodí a její dosah činí přes 500 km. Některé zdroje dokonce uvádějí že dosah může být i 1000 km. V roce 2019 ruský prezident Vladimir Putin prohlásil, že tato raketa může letět rychlostí Mach 9. 

Někteří tvrdí že tato raketa je ruskou armádou přeceňována. Jiný názor na to například má i bývalý kontradmirál Vsevolov Chmyrov, který před časem prohlásil, že ruské lodě a ponorky, které by ve své výbavě měly rakety Zirkon, budou schopné zničit americká velitelská střediska až ve vzdálenosti
500 km, a to za pouhých 5 minut. 

iZdroj fotografie: iStock.com

Co na to Amerika?

Tato hrozba se stává čím dál více reálnou a USA nepodceňuje přípravu. Důkazem toho je také fakt, že Amerika poslední dobou investuje do výzkumů obranných prostředků, které budou schopné vyhledat, zaměřit, rozpoznat a zlikvidovat i zbraně takového rázu. Tato metoda obrany by měla stavět především na špičkových satelitních zařízeních ovládaných vesměs automaticky. Lidská obsluha by totiž nemusela mít tak rychlou reakci a celkový proces, proto bude sloužit výhradně pro kontrolu.

Článek Rusko testuje novou zbraň proti americkým letadlovým lodím. Jedná se zatím o největší hrozbu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.