Co se stalo u Sudži a proč z toho vznikl výcvikový prvek

Operace Potok proběhla v rámci ruské ofenzivy v Kurské oblasti. Vojáci se podle dostupných informací přesunuli uzavřeným potrubím o průměru zhruba 1,4 metru na vzdálenost, kterou ruské zdroje udávají kolem patnácti kilometrů. Ukrajinský generální štáb samotný pokus o průnik plynovodem potvrdil. Kolem detailů ale panují zásadní rozpory.

Ruská oficiální verze, prezentovaná mluvčím Kremlu Peskovem a náčelníkem generálního štábu Gerasimovem, hovoří o více než šesti stech mužích, kteří strávili v potrubí přibližně dva dny přesunu a další čtyři dny čekání. Nezávislá Meduza ale upozorňuje, že jiné zprávy pracují s jednotkou do sta mužů a že skutečný vliv průniku na celkový výsledek bojů o Sudžu zůstává sporný. Heroizace akce nese jasné znaky propagandy, čísla se liší řádově a nezávislé ověření logistiky uvnitř potrubí chybí.

Přesto: základní kostra události je reálná. A ruská armáda se rozhodla ji přetavit do výcviku.

Trubka na polygonu: co přesně se cvičí

Tisková služba VVO popisuje „Sudžinskou trubku“ jako jedno z několika stanovišť, jimiž procházejí absolventi vojenských vysokých škol, tedy mladší důstojníci v hodnostech od mladšího lejtnanta po kapitána. Jsou to lidé, kteří budou velet četám a rotám. V ruském systému, kde je poddůstojnický sbor tradičně slabý, nesou tito velitelé výrazně víc odpovědnosti za mikromanagement jednotky, než je zvykem v armádách NATO.

Samotný výcvik na „trubce“ simuluje přesun uzavřeným prostorem v protiplynové masce a v individuálních ochranných prostředcích. Cílem je nacvičit skryté přiblížení mimo běžně sledované směry a výpad do boku nebo týlu obrany. Nejde tedy o metaforu, „vpadnout do zad“ je doslovný popis infiltračního manévru.

Trubka ale není osamocená atrakce. V jednom balíku s ní VVO uvádí:

• stanoviště „Boj ve městě“ a „Taktický dům“
• jízdu na buginách a motocyklech v těžkém terénu
• ovládání průzkumných a úderných dronů
• ženijní přípravu a taktickou medicínu
• radiační, chemickou a biologickou ochranu (RCHBO)
• digitální spojení a radioelektronický boj (REB)

Celý program je podle VVO koncipován „s ohledem na zkušenosti speciální vojenské operace“. Inovace tedy neleží v tom, že by boj v uzavřeném prostoru byl něco nového, leží v tom, že ruská armáda převádí jednu konkrétní bojovou zkušenost do pojmenovaného a opakovatelného drilu pro čerstvé velitele.

Starý trik v novém potrubí

Průnik podzemní infrastrukturou není bezprecedentní nápad. Podle Modern War Institute při bitvě o Cáchy v roce 1944 využívali Němci kanalizační síť k průnikům do týlu amerických jednotek, a obránci pak začali kanalizační vstupy blokovat a uzavírat. Stejný institut ve své analýze podzemní války na Ukrajině uvádí, že ruské jednotky používaly podzemní potrubí a kanalizační trasy i u Avdijivky a Kupjansku.

Ukrajina má k dispozici protiopatření. Americká vojenská analýza doporučuje kombinaci poškozování, zaplavování a zaminování potrubí či tunelů spolu s nepřetržitým dronovým a termovizním dohledem nad vstupy a výstupy. Podzemní trasy jsou omezené, logisticky náročné a zranitelné právě na svých koncových bodech. Nejde o univerzální klíč k průlomu, jde o doplňkový infiltrační nástroj, který funguje, dokud ho obránce neočekává.

Pro střední Evropu má příběh ještě jeden rozměr. Česká plynárenská soustava je přes hraniční bod Lanžhot napojená na slovenský koridor, kterým plyn z Ukrajiny proudí dál do Rakouska, Maďarska a Polska. Bojová „sudžská“ sekce plynovodu leží daleko od českého území, ale válka znovu připomíná, že kritická energetická infrastruktura má i bezpečnostní rozměr, na který se nedá zapomínat.

Důstojnický sbor: zkušenější, ale přetížený

Klíčová otázka nezní, jestli je „Sudžinská trubka“ chytrý výcvikový prvek. Zní, jestli ruská armáda dokáže takové zkušenosti přenášet systematicky, a jestli má důstojníky, kteří je unesou.

Britský think-tank RUSI popisuje ruské učení jako „selektivní adaptaci“: taktické přizpůsobení vynucené tlakem bojiště, které ale naráží na centralizaci velení a absenci profesionálního poddůstojnického sboru. Americká analytická organizace CNA doplňuje obraz o skriptované výcvikové prostředí, kde chybí realistický protivník typu amerického OPFOR, a o kariérní dráhy rozbité válkou, zkrácená funkční období, zrychlená povýšení, nerovnoměrná kvalita.

Ztráty jsou přitom masivní. Databáze Mediazony a BBC Russian eviduje tisíce potvrzeně padlých důstojníků a patnáct zabitých generálů. Studie CNA z léta 2026 ale současně upozorňuje, že válka vytváří novou generaci velitelských kádrů, lidí, kteří mají bojovou zkušenost, jakou jejich předchůdci z mírových let nikdy nezískali.

Výsledek je paradoxní: ruský důstojnický sbor je po více než čtyřech letech války zkušenější než v únoru 2022, ale zároveň přetížený, nerovnoměrný a strukturálně slabší v decentralizovaném velení. NATO staví na silných poddůstojnících jako „páteři“ vojenské efektivity a na principu velení posláním, kde nižší stupně přebírají iniciativu. Ruský model zůstává důstojnicky řízený, a právě proto jsou mladší důstojníci, pro které je „trubka“ určena, tak důležití. Suplují roli, kterou v západních armádách zastávají seržanti.

Co trubka říká o ruských plánech

Samotné zařazení infiltračního drilu do výcvikových osnov je silná indicie. Armády běžně necvičí detailně to, co považují za jednorázovou kuriozitu. Moskva počítá s dlouhou válkou a chce mít průnik podzemní infrastrukturou v repertoáru jako opakovatelný postup, ne jako příběh pro televizní kamery.

Neznamená to, že „Sudžinská trubka“ válku otočí. Znamená to, že ruská armáda umí být lokálně nebezpečná a adaptivní i bez zásadní institucionální reformy, a že Ukrajina musí mapovat infrastrukturu ve svém operačním týlu nejen jako energetickou síť, ale jako potenciální infiltrační koridor.

Článek „Sudžanská píšťala“: Inovace v bojovém výcviku mladších důstojníků ruské armády učí, jak vpadnout Ukrajincům do zad se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co znamená „bez kyslíku“ a proč žádné bubliny

Formulace „pod vodou bez kyslíku“ neznamená, že operátor nedýchá. Znamená, že nepoužívá klasický otevřený potápěčský přístroj, jaký znají rekreační potápěči. Běžná výstroj funguje jednoduše: potápěč vdechne stlačený vzduch z lahve, vydechne do vody a každý výdech vytvoří proud bublinek viditelný desítky metrů daleko.

Bojoví potápěči Zelených baretů pracují s uzavřeným kyslíkovým okruhem, takzvaným rebreatherem. Přístroj zachycuje vydechovaný plyn, chemicky z něj odstraňuje oxid uhličitý a doplňuje čistý kyslík zpět do okruhu. Navenek neuniká nic. Žádné bubliny, žádný hluk, žádná viditelná stopa na hladině. Podle armádního popisu kurzu díky této efektivitě vydrží potápěč pod vodou až čtyři hodiny, mnohonásobně déle než s otevřeným systémem.

Proč je radar slepý a kamera bezmocná

Pro běžné povrchové sledování platí neviditelnost bojových potápěčů téměř doslova, i když realita je o něco složitější.

Radar pracuje s elektromagnetickými vlnami, které mořská voda extrémně pohlcuje. Technický materiál amerického námořního výzkumného střediska NAVSEA výslovně uvádí, že radar dokáže detekovat pouze objekty na hladině. Potápěč metr pod povrchem je pro něj neexistující. Optické sledování (kamery, termovize, pozorovatel na břehu) zase potřebuje viditelný projev: bubliny, vlnění, siluetu. Rebreather nic z toho neprodukuje.

Absolutně nepolapitelní ale nejsou. Pod vodou existují specializované senzory, především aktivní sonar, který americké námořnictvo samo označuje za nejúčinnější prostředek k lokalizaci podvodních cílů. Jenže i námořnictvo přiznává, že tiché a malé podvodní objekty jsou pro sonar mimořádně obtížný cíl. Jednotlivý potápěč s rebreatherem, bez motoru, bez kovového trupu, je z hlediska akustické stopy téměř nerozlišitelný od okolního prostředí. Právě to z bojových potápěčů dělá tak cenný nástroj: ne absolutní neviditelnost, ale dramatické snížení stopy vůči všem běžným vrstvám sledování.

Nejtěžší kurz: svázané ruce, patnáct metrů pod vodou na jeden nádech

Cesta k odznaku bojového potápěče začíná ještě před samotným kurzem. V lednu 2026 absolvovali kandidáti z 1. skupiny speciálních sil takzvaný Maritime Assessment Course, fyzickou a psychickou předzkoušku, která má odhalit, kdo vůbec zvládne tlak pod vodou.

Samotný Combat Diver Qualification Course trvá šest týdnů. Obsahuje potápění s otevřeným i uzavřeným okruhem, denní a noční podvodní navigaci, hluboké ponory, vyhledávací ponory, fyziologii potápění, práci s proudy a přílivem. Ale skutečnou pověst kurzu budují stresové testy:

• Uplavat přibližně 14 metrů (50 stop) pod vodou na jeden nádech.
• Takzvaný „drown-proofing“, tedy udržet se na hladině se svázanýma rukama i nohama.
• Nouzové dýchání a simulované záchranné scénáře pod vodou.

Riziko smrti není marketingová nadsázka. Předpisy Camp Pendletonu pro vodní operace vyžadují bezpečnostní člun, záchranné prostředky a zdravotnický personál u každého výcvikového ponoru. Každoroční rekvalifikace pak ověřuje, že voják tyto dovednosti neztratil. Pokud kvalifikaci nechá propadnout, přijde nejen o status bojového potápěče, ale i o finanční příplatek za potápěčskou službu.

Proč právě Camp Pendleton, a proč právě teď

Základna námořní pěchoty Camp Pendleton leží přímo na pacifickém pobřeží jižní Kalifornie. Její vlastní provozní předpisy ji popisují jako místo s pobřežní výcvikovou infrastrukturou, „jakou nenabízí žádná jiná základna ministerstva obrany v kontinentálních Spojených státech“. K dispozici je přístav Del Mar Boat Basin, prostor pro výcvik obojživelných vozidel i reálné podmínky příboje a přílivu.

Rekvalifikace proto nezahrnuje jen samotné ponory. Zelené barety při ní nacvičují průjezd příbojem na malých člunech, vylodění na pláži, navigaci na dlouhé vzdálenosti a spolupráci s americkým námořnictvem. V roce 2023 se rekvalifikace na Camp Pendletonu účastnili i švédští obojživelní komandos v rámci bilaterálního cvičení, které ukazuje alianční rozměr celé schopnosti.

A právě ten rozměr vysvětluje, proč se o bojovém potápění mluví víc než kdykoliv v posledních dvaceti letech. Po dvou dekádách protiteroristických operací v pouštích a horách se americké speciální síly vracejí ke schopnostem, které potřebují pro velký konvenční konflikt. 10. skupina speciálních sil má velitelství na Fort Carson v Coloradu, ale část jednotky trvale sídlí ve Stuttgartu v Německu. Její oficiální mise zahrnuje přípravu na krizové situace a rozsáhlé bojové operace, a v evropském kontextu to znamená Baltské moře, Černé moře, norské fjordy, řecké ostrovy.

NATO SOFCOM otevřeně váže námořní speciální operace k dnešní kolektivní obraně a k prostoru, kde válka na Ukrajině změnila bezpečnostní rovnici. Tichá infiltrace pobřeží není akrobacie pro filmové kamery. Je to schopnost dostat malý tým tam, kam ho pozemní ani letecká cesta nedostane: k přístavu, radaru, velitelskému stanovišti, komunikačnímu uzlu.

Kdo další to umí, a kdo se o to pokouší

Bojové potápění není americký monopol. Čína podle amerických obranných analýz rozšířila námořní pěchotu PLA na šest manévrových brigád a vybudovala v jejím rámci brigádu speciálních operací s expediční ambicí. Podobné schopnosti historicky budovalo i Rusko, ale aktuální úroveň ruského výcviku v této oblasti veřejné důvěryhodné zdroje potvrzují jen obtížně, a s ohledem na více než čtyři roky trvající válku na Ukrajině, která ruské speciální síly výrazně vyčerpala, je otázkou, kolik z těchto schopností Moskva reálně udržuje.

Podstatné je, že 10. skupina speciálních sil je „ta evropská“, jednotka, se kterou české speciální síly mohou spolupracovat v rámci aliančních struktur. Interoperabilita aliančních speciálních operačních sil je jedním z hlavních témat NATO SOFCOM a bojové potápění je přesně typ schopnosti, kde společný výcvik dává smysl.

Zelené barety z Camp Pendletonu se v těchto dnech suší na kalifornském slunci. Za rok budou zpátky ve vodě, protože schopnost, kterou netrénuješ každý rok, není schopnost. Je to jen vzpomínka.

Článek Zelené barety znovu trénují nejtěžší disciplínu americké armády: Pod vodou bez kyslíku, neviditelní pro radary i kamery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sedm dovedností, které dělí připravené od nepřipravených

Caudillův seznam vypadá na první pohled banálně. Stavba úkrytu. Rozdělání ohně. Získání a úprava pitné vody. Orientace v terénu. První pomoc. Situační povědomí. A nakonec mindset, schopnost klidně se rozhodnout pod tlakem. Sedm bodů, které spojují přežití v lese s přežitím při povodni nebo blackoutu.

Překryv je větší, než byste čekali. Úkryt a teplo potřebujete v Krkonoších i při evakuaci z vytopené obce. Vodu musíte vyřešit na horské túře stejně jako při třídenním výpadku proudu. A první pomoc nerozlišuje, jestli se zranění stalo na hřebeni, nebo v zatopené ulici. Rozdíl je ve scénáři: v přírodě dominuje terén, počasí a navigace bez signálu; při katastrofě doma přibývá evakuace, zásoby a práce s informacemi z rádia.

Klíčové je, že Nature Reliance u každého bodu trvá na praktickém nácviku. Přečíst si, jak se staví přístřešek, nestačí. Caudill to shrnuje jednou větou: „Nevystoupáte na úroveň situace, spadnete na úroveň svého tréninku.“

Jak rychle se situace zvrtne

Podchlazení nepatří jen do arktických filmů. Podle U.S. Forest Service může vzniknout i při teplotách nad 4 °C, stačí promoknout v chladném dešti nebo spadnout do studeného potoka. Zákeřné je, že hypotermie napadá mozek: zhoršuje úsudek a koordinaci, takže člověk přestává být schopen si pomoct právě ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuje.

U bleskových povodní jde o minuty. NOAA uvádí příklad horského potoka, který se z běžných patnácti centimetrů zvedl na tři metry za méně než hodinu. V českém kontextu to není abstrakce, Krizport Jihomoravského kraje řadí přívalové povodně a bouřky s nárazovým větrem mezi nejpravděpodobnější hrozby. A při blackoutu, který může spustit větrná smršť nebo námraza, se najednou ocitáte bez elektřiny, bez informací a bez fungující infrastruktury na několik dní.

Řetězec selhání je vždy podobný: zmatek, špatné rozhodnutí, zpoždění, fyzický kolaps. U srdeční zástavy mimo nemocnici v USA přežívá méně než 10 % postižených ošetřených záchrannou službou. Každá minuta bez resuscitace snižuje šanci. A právě proto Nature Reliance i armádní výcvik SERE staví psychiku a rozhodovací proces nad samotné vybavení, česká Vojenská policie Olomouc to formuluje jako „vůli žít a správné nastavení mysli“.

Největší slepá skvrna: nikdy jste to nezkoušeli

Položte si pět otázek. Umíte bez telefonu přečíst mapu a udržet směr? Založili jste někdy oheň ve vlhku? Vyzkoušeli jste filtraci nebo chemickou úpravu vody? Víte, jak zastavit masivní krvácení? Máte doma sbalené evakuační zavazadlo?

Pokud jste na většinu odpověděli ne, nejste výjimka. Australský Červený kříž v roce 2025 zjistil, že připravena byla jen třetina respondentů. Hlavní bariéry? „To se mi nestane“ a „není to na mém radaru.“ Reprezentativní český výzkum těchto konkrétních dovedností neexistuje, ale American Red Cross nastavuje laťku minima poměrně vysoko: znát lokální hrozby, mít nacvičený rodinný plán, připravený nouzový kit a alespoň jednoho člena domácnosti vyškoleného v první pomoci a resuscitaci.

Podle nás je největší problém právě ten rozdíl mezi „vím, že bych měl“ a „udělal jsem to“. Lékárnička bez znalostí je jen krabička s náplastmi a nadějí. GPS bez powerbanky je mrtvý displej. A evakuační plán, o kterém nikdo v rodině neví, není plán.

Co s tím: první kroky bez výmluv

Dobrá zpráva: základy se dají naučit rychle. American Red Cross cituje studie, podle nichž lze první pomoc učit i děti v krátkých blocích pod hodinu. V Česku nabízí Český červený kříž veřejné kurzy od čtyřhodinových po čtyřicetihodinové. Situační povědomí můžete trénovat při každé procházce, všímejte si východů, únikových cest, chování lidí kolem. Navigaci si vyzkoušejte s papírovou mapou města a vypnutým telefonem.

Pro outdoor dovednosti, jako jsou oheň, přístřešek nebo úprava vody, existují v Česku komerční survival školy jako Artio Survival Academy, Survival Club nebo Kurzy přežití, které nabízejí jednodenní i víkendové programy pro veřejnost.

A pak je tu evakuační zavazadlo. HZS ČR doporučuje konkrétní obsah:

• Pitná voda a trvanlivé jídlo (zásoby alespoň na 3 dny)
• Osobní doklady a hotovost
• Pravidelně užívané léky a lékárnička
• LED svítilna a FM rádio na baterie
• Mobil s nabíječkou a powerbankou
• Pevná obuv a pláštěnka

Jeden detail od Horské služby ČR, který nestojí ani korunu: před každým výletem předejte někomu svou trasu a předpokládaný čas návratu. Funguje to v horách, funguje to i ve městě při povodni.

Trénink pod tlakem, ne seznam na papíře

Armádní instruktoři SERE přizpůsobují kurzy konkrétnímu prostředí nasazení, jiná rizika čekají v Afghánistánu, jiná v Pobaltí. Civilista v Česku nepotřebuje přežít v džungli, ale měl by zvládnout chladný déšť v říjnových Beskydech, přívalovou povodeň na Moravě nebo třídenní výpadek elektřiny v paneláku. Prostředí se mění, jádro zůstává: úkryt, teplo, voda, orientace, první pomoc, čtení situace a schopnost jednat.

Caudill z Nature Reliance to opakuje jako mantru: nestačí číst, nestačí koupit, musíte to udělat. Pod stresem, v nepohodě, nanečisto. Protože až přijde ostrá situace, nebudete mít čas googlovat.

Článek Záchranáři varují: základní dovednosti přežití v přírodě i při katastrofě musí znát každý. Většina lidí ale nezvládne ani jednu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané chtějí být na Rusy připravení

Teoreticky může nastat situace, kdy by musely obrněné jednotky americké armády operovat v měkkém terénu Ukrajiny nebo Ruska, a to především v okamžiku, kdy by Rusko napadlo některého člena NATO. I z tohoto důvodu cvičí v co nejpodobnějším terénu, aby byla na situaci připravena. Defence-Blog uvádí, že se američtí vojáci s tanky M1A2 Abrams vypravili na vodní překážky a bahenní pole na polském cvičišti Bemowo Piskie.

Rusové volí novou strategii. Vyzbrojili dron 44kg raketou pro bojová letadla, aby se ubránili „nebeským lovcům“

Problémem tanku Abrams je, že byl navržen především do terénu západní Evropy, ale osvědčil se i v pouštním terénu Iráku. Jenomže ruský terén, především rasputica, je něco jiného. Jde o jev opakovaný každé jaro a na podzim hlavně v oblastech Ruska, Ukrajiny a Běloruska, kdy vydatné deště, případně tání sněhu, terén rozmočí tak, že je mimo zpevněné silnice v podstatě neprůjezdný, vysvětluje Wikipedia. Těžká obrněná technika, jakou je 70 tun těžký Abrams, do něj tedy snadno zapadne (ale to i násobně lehčí obrněnce a vozidla).

Záleží na rozložení hmotnosti na pásy

O tom, jak se bude technika chovat v blátivém terénu, jakým je například rasputica, rozhoduje parametr nazývaný měrný tlak na půdu. Wikipedia uvádí, že jde o veličinu udávající rozložení hmotnosti na nějakou plochu, v případě tanku na plochu pásů. I když má Abrams pásy rozložité, je při 70 tunách jeho měrný tlak na půdu vysoký. Armádní Zpravodaj nicméně upozorňuje, že ačkoliv je hmotnost při riziku zapadnutí tanku důležitý parametr, nikoliv ten jediný, ale obecně lze tvrdit, že by těžší vozidlo zapadlo snáze.

Ukrajinci nevědí, kdo bude pilotovat nové stíhačky. Sen o jednom z největších letectev Evropy se rozpadá

Třeba u ruského tanku T-90 s rasputicou počítali. WeaponSystems uvádí, že má měrný tlak 0,94 kilogramu na centimetr čtvereční, zatímco výrobce tanku Abrams, společnost GDLS, uvádí měrný tlak 15,4 PSJ, což v přepočtu 1,08 kilogramu na centimetr čtvereční. Ruský tank je na tom tedy lépe, i když rozdíl není propastný. Američtí vojáci potřebují hlavně praktické zkušenosti, aby se dokázali opravdu nebezpečnému terénu vyhnout a věděli, jak zapadlý tank co nejrychleji vyprostit. Pokud se nehýbe, je snadným cílem například pro drony.

Zapadlý americký tank M1 Abrams

Článek Američané přijeli do Evropy, aby testovali Abramsy pro východní bojiště. Mají sice handicap, ale chtějí být připraveni se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina plánuje Rafale a Gripen

Výhled ukrajinského letectva do příštích let je impozantní. Má dohodu se dvěma zeměmi, konkrétně s Francií a Švédskem. Twz uvádí, že z první z nich by si měla pořídit 100 letounů Dassault Rafale, zatímco s druhou jsou plány ještě větší, konkrétně se jedná o 150 letounů Saab JAS-39 Gripen především v moderní verzi v E/F, i když v počátcích možná ukrajinské letectvo dostane i několik starších typů C/D, jaké dnes používá i české letectvo.

Kreml je vzteky bez sebe. Ukrajinci pohřbili Beriev A-100LL, který je budoucností ruských letounů včasného varování

Armádní Zpravodaj se nicméně domnívá, že mohou plány ukrajinského letectva narazit na několik problémů. GeekWeekInteria potvrzuje, že prvním z nich jsou peníze, i když není vyloučeno, že by alespoň některé letouny mohly být zakoupeny ze západní pomoci. Druhým, a možná složitějším problémem, je personál. Pro tolik letadel bude nutné mít dostatek pilotů, rozhodně více než 250, jelikož se střídají. Navíc to není jenom o pilotech. Nutný je rovněž obslužný personál jako technici, pozorovatelé a další.

Ukrajinské letectvo bude komplikované

Ukrajinské letectvo má sice zkušené piloty, ale ti jsou v současnosti zapojeni do bojových operací, a rozhodně nelze očekávat, že by jich šlo nějaký větší počet přeškolit. Mnozí z nich navíc před nedávnem prošli výcvikem na letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon, což je další západní letoun v ukrajinské výzbroji. Armádní Zpravodaj se domnívá, že příliš mnoho typů letadel bude síly na výcvik personálu jenom rozptylovat a vše komplikovat.

Video: 2 ukrajinští speciálové rozprášili mnohonásobnou přesilu. Rusové to potupně „projeli“

Platí ale také, že vycvičit piloty a personál na všechny stroje najednou Ukrajina potřebovat nebude. Byl by to nadlidský úkol, protože úplný nováček potřebuje cvičit 3 až 4, roky než je opravdu schopen pilotovat moderní letoun v reálném boji. Platí přitom, že nikdo není schopen vyrobit a dodat všechny letouny třeba během jednoho roku. DefenseMirror uvádí, že Saab je za rok schopen vyprodukovat 20 až 30 letounů, ačkoliv pokud by otevřel dokončovací linku a testovací centrum na Ukrajině, jejich počet by byl dvojnásobný.

Článek Ukrajinci nevědí, kdo bude pilotovat nové stíhačky. Sen o jednom z největších letectev Evropy se rozpadá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové trénovali boj v zákopech

Zveřejněné video z ukrajinského útoku na ruské cvičiště pochází ze záběrů pořízených dronem. Lze důvodně předpokládat, že ukrajinský průzkumný letoun objevil tréninkový polygon, kde vojáci trénovali zákopový boj. Lze to odvodit ze skutečnosti, že je na záběrech vidět klikatící se zákopový systém, přičemž se jednotky pohybují kolem něj. Právě v tento okamžik přišel ukrajinský raketový útok, který připravil mnohé z nich o život.

Ukrajina oznámila historickou dohodu, Francie si mne ruce. Rusko bude čelit Rafale i jednomu z nejlepších systémů PVO Evropy

Podobný trénink je pro ozbrojené síly velice důležitý a provádí ho všechny. NvGazeta uvádí, že Rusové trénují v prostorech, kde jsou zákopy, zemní kryty i budovy věrně simulující postavení nepřítele, v tomto případě myšleno Ukrajiny. I když mohou být v řadách jednotek vojáci se zkušenostmi, jsou tam i úplní nováčci, takže musí výcvikem procházet od začátku, aby si pravidla osvojili, což výrazně zvyšuje jejich šanci na přežití na frontě.

V zaznamenaném případě lze předpokládat, že ruští velitelé udělali fatální chybu a tréninkový prostor zřídili příliš blízko bojové linie. Wikipedia totiž uvádí, že klasické rakety z raketometu M142 HIMARS mají dosah až 92 kilometrů, ale na druhou stranu ho obsluha většinou drží i desítky kilometrů od fronty, aby se vyhnula útokům hlavně ze strany ruských dronů. Lze tedy předpokládat, že se polygon nejspíše nenacházel od fronty dále než 50 kilometrů.

Video: Rusové se usadili na západě Pokrovsku. Ukrajinci okamžitě vyslali komando, které je zneškodnilo

Po explozi jediné rakety lze vidět, jak se řada vojáků v okruhu desítek metrů kácí k zemi a malé obláčky prachu zvedající se ze země. Armádní Zpravodaj to proto tipuje na raketu M30A1. Ta má hlavici, v níž je 182 tisíc malých wolframových kuliček, vhodnou k plošnému ničení nejen živé síly, ale i nepancéřované nebo slabě pancéřované techniky. Kuličky se rozlétnou do všech stran a cíle na velké ploše doslova rozsekají na kusy.

Článek Video: Rusové nezodpovědně zřídili cvičiště nedaleko fronty. HIMARS vojáky nekompromisně smazal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Specnaz je obecný pojem pro více jednotek

I když by se to mohlo zdát, Specnaz nejsou pouze jedna jednotka, ale obecný termín pro útvary speciálních sil používaný na základě historické tradice ze sovětských dob nejen v Rusku, ale i v dalších postsovětských státech, vysvětluje Wikipedia. Historie speciálních sil ruské armády se odvíjí od speciálních sil sovětského GRU; další známou ruskou jednotkou Speznaz je Alfa, která pro změnu spadá pod ruskou bezpečnostní službu FSB. Výcvik se tak může v něčem lišit, třeba Alfa má být více zaměřena na boj s terorismem.

Video: i ruská elitní jednotka SPECNAZ může být naprosto „smazána“, když čelí zahraničním dobrovolníkům a starému tanku T-64

Výcvik jednotek Specnaz je obecně znám svou tvrdostí a kladením důrazu na fyzickou zdatnost a boj zblízka, což vyžaduje mj. rychlost, sílu a vytrvalost. SuperSoldierProject popisuje, že jednou ze specialit je užívání závaží zvaných Kettlebell, která mají různé hmotnosti a vojáci s nimi provádí všemožné cviky, nosí je s sebou jako zátěž a mnoho dalšího, aby svou fyzickou sílu zvýšili. Oblíbenou metodou jsou také vytrvalostní běhy, překážkové dráhy nebo kliky, přičemž si vojáci při tréninku často musí doslova sáhnout na dno.

Specnaz ovládají mnoho disciplín

Při boji zblízka je jedním ze stylů takzvaná Systěma, kterou Incredible-Adventures popisuje jako bojové umění za využití úderů otevřenou rukou, kopů nebo obrany na zemi. Jeho smyslem je naučit člověka bránit se v jakékoliv pozici, neobvyklé situaci či místě a zneškodnit zbraně protivníka. Dalším bojovým stylem je potom ruské Sambo, v němž jde v podstatě o co nejrychlejší zneškodnění protivníka, aby se ani nezmohl na jakoukoliv akci.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Důležité je však pro vojáky ze Specnaz i ovládání různých typů zbraní, ať jde o nůž, pistoli, pušku nebo třeba výbušniny. Nehledě na to, že musí být schopni přežít v přírodě jenom s minimálním vybavením nebo se umět maskovat i v případě jakéhokoliv nepohodlí. Podobně jako jiné speciální jednotky potom mají i výcvik v seskoku padákem a slaňování se z vrtulníku, potápění nebo například specifického boje v uzavřených prostorách.

Ruští Specnaz se rádi předvádí na různých vystoupeních, ale to, co ukazují, je především atraktivní show pro diváky a nikoliv skutečné bojové dovednosti. Našel jsem, že Military popsalo zkušenosti bývalého člena amerických zelených baretů ze spolupráce s příslušníky Specnaz na hranicích mezi Kosovem a Srbskem – podle něj měli všichni skvělou fyzickou kondici, dobře stříleli, starali se o výstroj a zajímali se o taktiku. Měl vůči nim profesionální respekt.

Článek Ruským Specnaz vysekl poklonu i americký voják. Co obnáší jejich výcvik, který je dostane na hranici sil a připraví na nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo chce vycvičit 10 tisíc záložníků za rok

Nový německý zákon předpokládá, že se každý německý muž vyjádří k tomu, zda je ochoten se podílet na obraně vlasti. Německé ministerstvo obrany na stránkách uvádí, že bude nová branná povinnost zavedena namísto dosavadní dobrovolné vojenské služby. Nastoupit by do ní mělo podle plánu německé vlády zhruba 10 tisíc nových rekrutů každý rok, uvádí MilIn. Více záložníků pak znamená lepší možnost zajistit dlouhodobý mír.

iZdroj fotografie: Tobias Nordhausen / Creative Commons / CC BY-SA

Nový princip bude znamenat, že dostane každý německý občan speciální dotazník, jehož vyplnění je povinné pro muže a dobrovolné pro ženy. V dotazníku se ministerstvo obrany zeptá na osobní údaje, kvalifikaci, motivaci i ochotu sloužit u ozbrojených sil. Dotazníková akce by se měla opakovat každých 10 let. Ozbrojené síly pak budou zájemce zvát k vojenské službě, která by měla trvat 6 až 23 měsíců – lidé si budou moci vybrat, co jim vyhovuje.

Základem zůstane profesionální armáda

Zavedení této branné povinnosti však neznamená povinnou vojenskou službu – z vyjádření se dá odvodit, že pokud někdo nebude chtít službu vykonávat, pravděpodobně pozvaný nebude. Základem německých ozbrojených sil pak budou stále profesionální vojáci sloužící na klasický kontrakt. Vycvičení rekruti by měli tvořit zálohu, něco jako jsou dobrovolné zálohy v České republice, které by mohly ozbrojené síly v případě potřeby povolat.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Německé ozbrojené síly mají v současnosti 180 tisíc vojáků, uvádí Reuters, ale německá vláda plánuje, že by mohl jejich počet do roku 2031 stoupnout na 203 tisíc, a počet záložníků na 60 tisíc. V konečné fázi by pak vycvičených záložníků mělo být až 260 tisíc. To by v podstatě znamenalo, že by mohlo Německo postavit až půlmilionovou armádu.

Článek Německo schválilo zákon k náboru záložníků do armády. „Musíme si být schopni zajistit mír,“ míní tamní ministerstvo. Může za to Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové se učí dron srazit nebo mu uskočit

Výcvik vojáků proti dronům pořádá i ruská armáda, což lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že je instruktoři učí, v jaké situaci a jak před drony uhýbat nebo se krýt, případně je dokonce srazit k zemi. Na záběrech jsou třeba vidět vojáci, jak po drodech nejen střílí, ale dokonce po nich hází útočné pušky, aby je tak srazili. Některé věci jim mohou samozřejmě zachránit život a neměli by je podceňovat, jiné jsou minimálně sporné.

Video: rychlou reakcí si ruský voják zachránil život, když „sejmul“ přilétající dron holí

Srazit letící sebevražedný dron hozením pušky asi nedává moc smysl. Už jenom proto, že většinou nese nějakou hlavici, například RPG-7 s nárazovou pojistkou. Wikipedia uvádí, že v ní je 730 g trhaviny, takže pokud voják bezpilotní letoun srazí, je velká pravděpodobnost, že tím hlavici aktivuje a střepiny ho minimálně zraní, ale spíše zabijí. O něco větší smysl dává se před dronem krýt nebo mu uhnout, ale i tehdy hrozí zásah střepinami. Není to ale jednoduché, třeba DJI na stránkách uvádí, že dron Mavic 3 se pohybuje rychlostí až 21 m/s.

Článek Video: ruští vojáci se učí po dronech házet útočné pušky, aniž by si ale uvědomovali, že se tím mohou zabít. Jiné metody však smysl mají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V přípravě je zřejmě až 1 milion dětí

Organizace označovaná jako Putin Jugend, což poukazuje na Hitlerjugend z dob nacistického Německa, je hlavně Všeruské vojensko-vlastenecké společenské hnutí Mladá Armáda známé pod názvem Junarmija. Založeno bylo v říjnu 2015 z popudu ruského ministerstva obrany a v roce 2020 mělo být členem organizace 600 tisíc dětí ve věku od 8 do 18 let, uvádí Wikipedia; v současnosti je počet odhadován na celý milion. Její cíl je jednoduchý – připravovat mládež na službu v ozbrojených silách a vštípit jí hodnoty vlastenectví.

Vladivostok, Russia
A member of the Yunarmiya youth military organisation holds a rifle that arrived in the city on a train carrying weapons and hardware seized from militants in Syria
Photograph: Yuri Smityuk/Tass/Barcroft Images pic.twitter.com/7mgnwLNoso

— European Almanac (@EurAlmanac) March 27, 2019

Program je velice komplexní a pro mnohé děti poutavý. TheGruardian uvádí, že mají zájem vzbuzovat nejenom přednášky, které jsou na školách povinné, ale hlavně kombinace her nebo působení populárních influencerů. Od roku 2020 stojí v čele charismatický Nikita Ganorny, bývalý gymnasta a dvojnásobný olympijský vítěz. Velmi umně využívá sociální sítě, často se prezentuje při setkání s politiky, vojáky a veterány bojů na Ukrajině. Podobně se prezentuje také 23letá mistryně světa v běhu na lyžích Veronika Stepanova.

Výcvikové tábory, uniformy i zbraně

Junarmija má jasný militaristický nádech. Její členové mají charakteristické šedé uniformy doplněné červeným baretem nebo třeba námořnickou čepicí. Účastní se přehlídek, občas používají šavle. Kromě klasických schůzek během školního roku pořádá organizace letní výcvikové tábory, na nichž se děti učí různým vojenských dovednostem. Výjimečné tak nejsou záběry, kdy rozebírají zbraně nebo veřejně mluví o ochotě položit život za vlast.

Ruská propaganda srovnala americký Abrams a svůj T-90: samozřejmě je lepší ve všech směrech, ale překonat ho má i starý T-72

Rusko se však ve svých snahách nesoustředí jenom na své území, ale cílí i na mládež z různých oblastí Ukrajiny, uvádí MilIn. K tomu slouží podobné hnutí s názvem Warrior, jehož členy jsou tisíce ukrajinských dětí. Až dospějí, mohou se dočkat i povolání do armády a nasazení do boje klidně proti ukrajinským ozbrojeným silám. BBC přineslo příběh 17letého mladíka z Mariopolu, který se neúspěšně pokusil před podobným osudem utéci.

Článek „Putin Jugend“ je program na výchovu dětí pro válku: vstup již od 8 let a vštěpování vlastenectví. Podporuje to i bývalý ruský olympionik se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik na PzH 2000 probíhá pod patronací EU

Německá PzH 2000 je považována v oblasti dělostřelectva za světovou špičku, ale to s sebou samozřejmě přináší i nutnost umět obsluhovat její moderní systémy, třeba řízení palby. Evropská unie se proto v projektu Vojenská asistenční mise Evropské unie na Ukrajině zavázala vojáky vycvičit, uvádí MilIn. Na videu pod článkem můžete vidět unikátní záběry z výcviku ukrajinských jednotek ve středisku spadajícího pod německý Bundeswehr.

iZdroj fotografie: Litevská armáda

Základy dělostřelby sice zůstávají stejné, jsou hlavně o balistice, ale PzH 2000 je docela složitý stroj. Výhodou pro ukrajinské vojáky je, že má Německo k dispozici speciální trenažéry umožňující realistický výcvik – záběry na videu proto ukazují, jak na nich dělostřelci intenzivně trénují. Následně se mohli vrhnout i na ostrý výcvik se samotnými houfnicemi. Jenom z Německa jich Ukrajina dostala 14 a v následujících letech má dle zdroje výše slíbené i další kusy, případně RCH 155, které používají podobný systém jako PzH 2000.

Houfnice PzH 2000 dostřelí hodně daleko

PzH 2000 je společným dílem německých zbrojovek KMW a Rheinmetall. Vyvinuta byla přitom v druhé polovině 90. let 20. století, uvádí ArmyRecognition, přičemž užívá hlaveň ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží vyrobenou tak, aby zajistila vysokou přesnost a dobrý dosah. Se základním střelivem může zasahovat cíle do vzdálenosti až 30 kilometrů, s raketově podporovanou municí pak do více než 50 kilometrů, a testované byly i granáty s ještě větším dosahem. V zásobníku houfnice je munice na 60 ran, kadence má až 10 ran za minutu.

Ukrajina by mohla získat světovou extratřídu pro své dělostřelectvo, houfnice PzH 2000. Výrobci tlačí liknavou německou vládu

Na věži má PzH 2000 fázovaný radar pro měření úsťové rychlosti každého vystřeleného náboje, uvádí Wikipedia, což jí umožňuje velice přesně řídit palbu. Podvozek houfnice je pásový a z velké části shodný s podvozkem německého tanku Leopard 2, díky němuž se může na silnici pohybovat rychlostí až 60 km/h a dojezd má 420 km. K obsluze systému je zapotřebí 5 vojáků, v pancéřované korbě jsou chráněni proti střelbě z ručních zbraní a střepinám.

Článek Ukrajinští dělostřelci to s německými houfnicemi PzH 2000 opravdu umí, jak ukazují záběry z výcviku pod patronací EU se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rekruti složí slib, základní výcvik je 12 týdnů

Naposledy se počet nových vojáků Armády České republiky zvýšil v březnu 2024, kdy složilo přísahu 200 nových vojáků, jak informovalo ministerstvo obrany ve své tiskové zprávě. Jde o absolventy kurzu základní přípravy, který je v Česku pořádán ve Vyškově. Takový výcvik trvá 12 týdnů a je složen z teoretické i praktické části. Vojenská akademie na svých stránkách uvádí, že vojáci mají budíček již v 5 hodin ráno, zatímco večerku v 10 večer.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Armáda má ale s náborem nových rekrutů docela problém. Například Novinky přinesly informaci, že v roce 2023 byl čistý přírůstek 600 rekrutů, ale podle náčelníka generálního štábu by armáda potřebovala alespoň dvojnásobný. Dlouhodobá koncepce totiž předpokládá, že do roku 2026 by měly mít ozbrojené síly 30 tisíc vojáků; loni jich mimochodem bylo necelých 27 tisíc.

AČR by chtěla v roce 2024 hned 1 100 vojáků

Plány Armády ČR na rok 2024 jsou docela ambiciózní. V publikované prezentaci na rok 2024 armáda tvrdí, že by chtěla počet profesionálních vojáků zvýšit o 1 100 osob oproti roku 2023, a již v roce 2023 proto spustila intenzivní náborovou kampaň zaměřenou hlavně na mladé muže a ženy, protože problémem není jenom nedostatek vojáků, ale i poměrně vysoký věk, který se v průměru pomalu začíná blížit 40 letům, což není moc dobré.

AČR může v roce 2024 vycvičit další tisíce Ukrajinců a předat jim své zkušenosti, na boj ve velké armádě je ale nepřipraví

Armáda přitom potřebuje jak profesionální vojáky, tak i dostatečné aktivní zálohy, jejichž počty se pohybují jenom kolem 4 500, což je málo. Jedním z lákadel vojáků však může být, že se mohou těšit na některé typy nové techniky, které jsou atraktivnější než byly (a jsou) ty z dob SSSR. Určitě půjde o nová bojová vozidla pěchoty CV90, ale armáda také intenzivně jedná o tancích Leopard 2, a to včetně nákupu nejnovější verze 2A8. Jisté také je, že začnou vojenští piloti po roce 2030 létat v letounech Lockheed Martin F-35 Lightning II 5. generace.

Článek AČR má 200 nových vojáků, potřebovala by jich však výrazně více, a problémem je i věk. Na rok 2024 má vskutku ambiciózní plány se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinské piloty čekají ostré lety

Výcvik ukrajinských pilotů v zahraničí, do něhož se celkem zapojilo 11 zemí, již nějakou dobu probíhá. I my na ArmádnímZpravodaji jsme informovali, že se někteří školí přímo v Americe, takže by jejich kvalita měla být vůbec nejvyšší, a tedy by měli absolvovat ty nejtěžší mise.

Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí

Portál MilIn citoval mluvčího ukrajinského letectva Yurii Ihnata, podle něhož jsou zahraniční partneři překvapení, jaké dělají Ukrajinci pokroky. „Očekáváme, že první skupina pilotů, kteří v současnosti trénují na simulátorech, leteckých simulátorech, které plně reprodukují kokpit, bude brzy létat na skutečných stíhačkách F-16 pod vedením instruktorů. K tomu by mělo dojít v blízké budoucnosti,“ uvedl. Výcvik by tak mohli stihnout dříve.

iZdroj fotografie: Martijn Geerlings / Creative Commons / CC BY-SA

Problém ukrajinských pilotů však není jenom létání s letouny a osvojení si ovládání, ale například i angličtina, protože vše v letadle je anglicky. Tu si proto museli před celým výcvikem vylepšit, ale třeba mluvčí amerického ministerstva obrany, generál Patrick Ryder, nadšení Ukrajinců na konci října 2023 mírnil. Portál Nv uvedl, že podle něj bude výcvik ukrajinských pilotů trvat 5 až 9 měsíců, přičemž bude hlavně záležet na individuálních schopnostech každého z nich. Výcvik musí zvládnout komplexně, jinak by nemuseli v očekávaných bitvách uspět.

Letecká převaha je důležitá

Ukrajina potřebuje bojová letadla, aby mohla alespoň vyvážit leteckou převahu Ruska. I ta je jedním z důvodů, proč se jí příliš nedaří v ofenzivě proti ruské obranné linii. Nasazení letadel by však mohlo pomoci s jejím proražením, a to hlavně v případě, že by opevnění bylo možné masivněji bombardovat ze vzduchu, čehož s nepočetným a bitvami oslabeným letectvem dnes Ukrajina schopna není. Rusko naopak letadla nasazovat může a také to dělá – využívá je hlavně k bombardování z dálky třeba klouzavými pumami.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

I to je úloha, jakou budou F-16 na Ukrajině primárně mít, zatímco na nějaké letecké souboje nejspíše vůbec nedojde, i když zcela vyloučit je samozřejmě nelze. Zatím je jasné, že by mělo 42 letounů poskytnout Nizozemí, a dalších 19 Dánsko, přičemž první nizozemské stroje mají být připraveny v Rumunsku někdy v polovině listopadu 2023. Další letadla pak slíbilo Norsko, a v roce 2025 nejspíše nějaká uvolní i Belgie. I když počty nejsou nijak vysoké a letouny jsou starší, jsou mnohem lepší než letadla sovětského typu, která má Ukrajina k dispozici nyní.

Výcvik pilotů na F-16

Článek Ukrajinští piloti jsou nevídaně dobří, výcvik na F-16 zvládnou s velkým předstihem. Zpočátku však dostanou pouze 61 letounů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinksý Juice lobboval za F-16

Důvody smrti legendárního pilota, vlastním jménem byl Andrij Pilščykov, nejsou známé. Ukrajinské úřady srážku dvou cvičných strojů vyšetřují, ale je jasné, že ukrajinské letectvo přišlo o jednu z nejvýraznějších tváří války. Juice byl například jedním ze dvou pilotů vyslaných již v létě 2022 do Spojených států, kde pro členy amerického Kongresu i v Pentagonu obhajoval žádost Ukrajiny o dodávku letadel General Dynamics F-16 Fighting Falcon.

A tragic loss. On August 25th, two L-39 military jets collided over the Zhytomyr region. Three pilots of the Ukrainian Air Force lost their lives. One of them was Major Andrii Pilshchykov, a 2nd Class pilot and a recipient of the Order of Courage, 3rd Class, known by the callsign… pic.twitter.com/Oa8cHUX1D8

— Defense of Ukraine (@DefenceU) August 26, 2023

Juice byl známý také jako pilot často poskytující rozhovory zahraničním médiím. Již v prvních dnech války popisoval, jak se dostával na základnu, když začaly dopadat bomby a rakety. On sám přitom pilotoval letadlo Mikojan-Gurevič MiG-29 Fulcrum. V médiích popisoval například boje s ruskými letouny, oproti nimž jsou ty ukrajinské zastaralé, nebo nasazení amerických protiradarových střel AGM-88 HARM, stejně jako incidenty se sebevražednými drony, které byly vypouštěny na ukrajinská města, potažmo proti civilním cílům včetně nemocnic.

L-39 neměla Ukrajina vůbec málo

Zajímavostí je na smrti ukrajinské legendy, že zahynula na palubě československého cvičného letounu Aero L-39 Albatros. Na začátku války jich mělo „žlutomodré“ letectvo až 47, ale některé kusy byly ještě na zemi zničeny ruskými útoky. Ačkoliv je možné Albatrosy i vyzbrojit do podoby lehkých bitevníků, není zatím známo, že by je Ukrajina tímto způsobem používala, i když zrovna Juicovi se měla stát osudná právě mise bojová. Obecně jsou ale takové akce vzhledem k protivzdušné obraně Ruska riskantní, piloti tak na letounech hlavně cvičí.

Aero Vodochody modernizují vzácný letoun L-39ZA Albatros: ten dokáže tvrdě udeřit jako bitevník, ale stejně tak cvičit piloty

Náhrada za československé L-39 Albatros. Ruští stíhací piloti dnes cvičí na letounech Jak-130

L-39 Albatros je ve světě poměrně rozšířený, vyroben byl v počtu kolem 2 900 kusů a používala ho hlavně letectva sovětských spojenců, i když se dostal i do dalších zemí. Jde přitom o dvoumístná podzvuková letadla, a jelikož zemřeli vedle Juice ještě další dva lidé, seděl v jednom z letounů pilot sám. Je možné, že se ukrajinské letectvo snaží vzhledem k chystaným dodávkám letounů F-16 na Ukrajinu navýšit počet pilotů s nějakou (alespoň základní) úrovní výcviku, aby jim přeškolení na nové stroje trvalo co nejkratší dobu.

Článek Kdo byla ukrajinská letecká legenda „Juice“ a tvář odboje proti Rusku, která zahynula v letounu L-39 Albatros od zbrojovky Aero Vodochody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané na Ukrajinu nepojedou

Ukrajinští piloti, ale i další personál, přijedou cvičit do USA, což má hned několik důvodů. Prvním je bezpečnost, neb pokud by instruktoři jeli na Ukrajinu, mohli by se stát cílem ruské odvety, stejně tak jako letouny. Druhá věc je praktičnost, výcvik není jenom o létání v letadlech, ale vyžaduje i mnohá speciální zařízení jako simulátory, vybavené učebny, různé makety aj. To vše v USA je, a vozit to kvůli několika pilotům na Ukrajinu, by rozhodně nedávalo smysl. Třeba český simulátor na Ukrajině je, je však pouze virtuální, ne plnohodnotný.

iZdroj fotografie: Uživatel rhk111 / Creative Commons / CC BY-SA

Hned první část výcviku ukrajinských pilotů a mechaniků však nebude o praxi, ale o angličtině. Zkušenosti ukazují, že i když piloti jistou úroveň angličtiny mají, potřebují se naučit speciální (odbornou), aby dokázali bez váhání číst údaje z přístrojů, ale nejspíše i správně rozuměli různým manuálům. Nebudou přitom jen zahálet v učebnách, čekají je i různé fyzické tréninky, například na centrifugách, aby lépe zvládali přetížení.

F-16 a sovětské stroje jsou rozdílné

Ačkoliv mnozí piloti z Ukrajiny již s bojovými stroji létali, budou pro ně F-16 nejenom nové, ale hlavně úplně jiné. Jejich staré sovětské letouny měly klasický knipl, ovšem F-16 se řídí za pomoci joysticků. Má také jen jeden motor, Ukrajinci ale byli většinou zvyklí na motory dva. Alespoň zbraně budou však takové, které znají, třeba protiradarové střely AGM-88 HARM, které jsou do F-16 přímo integrované. I proto projdou kompletním výcvikem od základů létání, přes klasické souboje, až třeba po útoky na pozemní cíle. Trvat to bude cca 5 měsíců.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Náročný bude ale i výcvik pozemního personálu, nároky F-16 na údržbu jsou jiné než například u Suchoj Su-27 Flanker. Vyžaduje mnohem „jemnější“ zacházení, a zejména čisté a kvalitní letištní plochy, na což si bude muset personál zvyknout. I přes masivní zapojení Američanů do výcviku nicméně odborníci upozorňují, že to chce čas. Ačkoliv zkušení piloti se stihnou přeškolit ze sovětských strojů na F-16 nejspíše za několik měsíců, dostatek pilotů pro všechny slíbené F-16 může Ukrajina mít až za několik let, což bude nejspíše pozdě.

Dodávka F-16 Ukrajině je nezbytná, a i když to nebude „game changer“, může Rusy vytrestat a pomoci k vítězné ofenzivě

I menší počet amerických General Dynamics F-16 Fighting Falcon však Ukrajině pomůže, i když to nebude znamenat, že by jenom díky nim automaticky vyhrála. Bude však schopna za pomoci těchto letounů prorážet cestu pozemním jednotkám z takové dálky, že zároveň nedojde k jejich ohrožení ruskými protějšky, ba ani protiletadlovou obranou. Současně pak budou F-16 v rukách Ukrajinců držet na uzdě nepřátelské letouny, např. Suchoj Su-57 a Suchoj Su-35, ačkoliv na první ze zmíněných nemusí mít dostatečný dosah radar ani střely.

Článek Výcvik ukrajinských pilotů pro F-16 bude efektivnější přímo v Americe, kde je mohou zkušení „pardálové“ naučit, jak si poradit s Rusem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slabí byli zabiti nebo skončili u otroků

Zda je chlapec k vojenské službě vhodný, posuzovali ve Spartě již po narození – slabé nebo nějak deformované jedince mohli zabít vržením do propasti, ačkoliv většinou se o ně postarali místní otroci heilóti, na jejichž práci byla Sparta závislá. Chlapci přitom žili se svými rodinami jen do svých 7 let, pak nastoupili do vzdělávacího systému zvaného agoge, kde se jim dostalo vzdělání – naučili se číst a psát, ale nabyli i dalších znalostí. Jejich život byl nicméně 100% zaměřen tak, aby se naučili různým taktikám a poslušnosti, a zocelili se.

iZdroj fotografie: Public domain

Zkrátka armáda byla život už od nízkého věku. A výcvik byl tvrdý. Chlapci museli chodit bosí, měli jen jeden plášť, a nedostávali dost jídla. Byli naopak nabádáni k tomu, aby se jídlo snažili ukrást, ale pokud je při tom někdo chytil, byli zbičováni. Vedle toho hráli různé hry, v nichž se snažili jeden druhého (nebo skupiny) obelstít. Skupinu pak vedl jeden z chlapců a jeho příkazy museli ostatní poslouchat, jinak je mohl i trestat. Takto byla chlapcům vštěpována poslušnost. Cvičitelé je kontrolovali, a kdo se jim nezdál dostatečně fit, byl potrestán.

Během krypteia beztrestně zabíjeli otroky

Život mladého Sparťana se ještě více změnil ve 20 letech, kdy začal podstupovat intenzivní vojenský výcvik, ale stále ještě byl zařazen do agoge. Byl již schopen vojenské služby, ale nebyl považován za plnohodnotného občana. Část z mladíků, nebo možná všichni, byli jednoho de vybráni do krypteia, což byl rituál boje proti heilótům. Budoucí vojáci proti nim vedli jakousi válku, při níž je mohli i zabíjet, neb bez zabití se nejspíše nemohli stát občany.

Mimo to se jednalo o formu jakési „tajné policie“ s cílem bránit, aby se početní heilóti bouřili. Na druhou stranu se nejednalo o každodenní akci, vybíjet ve velkém nesvobodné obyvatele nebylo cílem, protože jak bylo zmíněno, Sparta na nich byla závislá. Některé zdroje uvádí, že se jednalo o jedinou státem posvěcenou vraždu, při níž ale nesměl být mladík chycen – a také ne všichni z ní vyšli jako vítězové – i když takových bylo spíše pomálu.

Vikingský vůdce Ragnar Lodbrok a jeho synové aneb když se legendy mísí se skutečností

Když pak spartský muž dosáhl věku 30 let, stal se z něj teprve svobodný občan, ačkoliv musel stále pokračovat ve svém vojenském výcviku. Z armády mohl odejít až ve věku 60 let, tedy pokud se ho dožil. Sparťané byli velice houževnatí bojovníci, a díky výcviku zvládali manévry ve formacích, na něž jiné armády nestačily. Moc Sparty ale nakonec roztříštily různé války a klesající počet spartských občanů, čímž neustále slábla i armáda, až v roce 371 před naším letopočtem nakonec Spartu definitivně pokořily Théby.

Článek Jak se rodili spartští super-vojáci: armáda byl život už od 7 let a končil nejdříve v 60, v rámci zkoušky mohli i beztrestně zabít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Do armády narukovali mnozí dobrovolně

Jedním výcvikovým turnusem prochází v severoanglickém táboře 200 ukrajinských vojáků. Jedná se o dobrovolníky, kteří se rozhodli narukovat z jediného důvodu – aby bránili svou zemi proti invazi. Takový přístup má třeba rekrut Pasha, který v době začátku války pracoval jako svářeč v Belgii. Jeho rodiče mu z Ukrajiny volali, aby zůstal v bezpečí a nevracel se, on to ale přesto udělal, za což sklidil od otce velké uznání. Podle něj totiž není jiná alternativa, někdo přece musí ženy, děti, staré lidi, ale i suverenitu Ukrajiny, bránit proti ruské invazi.

Ve výcvikovém táboře je trénink nesmírně intenzivní. Britští instruktoři vysvětlují, že své svěřence učí dovednostem, jaké běžně získávají vojáci britské armády nejdříve po několika dlouhých měsících. Ukrajinští vojáci to však musí zvládnout za 5 týdnů, což je na kvalitní výcvik nesmírně krátká doba. „V zápřahu“ jsou od rána do večera, přičemž byl výcvik maximálně zintenzivněn – problém ale je, že není moc času na opakování, pokud se něco nedaří. Každá správně osvojená dovednost může v boji ukrajinským vojákům v budoucnu zachránit život.

Vojáci přespávají přímo v přírodě a učí se tak životu v polních podmínkách. V prvních dnech jde především o nácvik přežití nejenom v přírodě, v následujících se pak jedná o přípravu k boji. Všichni musí vědět, jak zdolávat opevnění v terénu, ale i jak bojovat ve městě, protože i do takových situací se pravděpodobně dostanou. Součástí je také psychologická příprava, protože musí být všichni připraveni na to, že budou muset zmáčknout spoušť a zabít, stejně jako kdykoliv zemřít (třeba když se dostanou do místa, kde je ruské jednotky přečíslí).

Překladatelka každý turnus obrečí

Ve výcvikovém táboře je spolu s ukrajinskými dobrovolníky i překladatelka Aliia, která v něm působí od července 2022. Je neustále s instruktory a jejich svěřenci, aby tlumočila příkazy, k čemuž se ale nejdříve musela naučit hodně z vojenské terminologie. Přiznává, že se zpočátku pokoušela se s ukrajinskými dobrovolníky nesbližovat, protože věděla, že půjdou mnozí na smrt, ale je to prý nemožné a s mnoha z nich si za 5 týdnů vytvoří pouto. Pak ale následuje loučení plné slz, a raději si od vojáků ani nebere kontakt, protože ví, že už jsou mnozí po smrti.

Po absolvování výcviku se ukrajinští vojáci vrací na Ukrajinu, aby se zapojili do bojů. S novými zkušenostmi od instruktorů, kteří patří k nejlepším na světě, a také s doporučením, kdo z nich by mohl být dobrým velitelem – jako již zmíněný Pasha. Západní spojenci podle dostupných informací pomohli v posledních měsících vycvičit minimálně 9 útočných brigád po vzoru Západních standardů, a vybavili je mnoha moderními zbraněmi. Ruské okupanty tak pravděpodobně čeká velmi horké léto.

Bez nadsázky je možné tvrdit, že jeden takto vycvičený ukrajinský voják zmůže v boji (samozřejmě pokud ho kupříkladu nezasype dělostřelecká palba) vydat za několik ruských. Útočná federativní armáda totiž podle všeho opět upřednostňuje kvantitu před kvalitou, a tak její branci prochází obvykle jenom velmi základním výcvikem, přičemž často „vyfasují“ nedostačující vybavení. Například „hezky oblečenou“ helmu z druhé světové války.

Článek Jak to vypadá uvnitř britského výcvikového tábora, kde se Ukrajinci učí proti Rusům bojovat i zemřít. Intenzivní výcvik trvá jenom 5 týdnů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velké vojenské cvičení v Koreji dlouho nebylo

Předchozí jihokorejská administrativa se snažila se Severní Koreou, respektive jejím neomezeným vládcem Kim Čong-unem, vycházet po dobrém. Žádné velké cvičení podobného rázu se proto od roku 2017 neuskutečnilo. Severní Korea nicméně v poslední době zvyšuje napětí, když opakovaně testuje balistické rakety; a spekuluje se také o možném jaderném testu. Současný jihokorejský prezident Jun Sok-jol je však politik, který razí vůči severnímu sousedovi mnohem tvrdší postoje než jeho předchůdci.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Lze proto předpokládat, že by do cvičení měly být zapojeny rozsáhlé síly. Mluví se například o stíhacích strojích Lockheed Martin F-22 Raptor, což jsou podle všeho stále nejschopnější stíhací letouny páté generace na světě. Američané je mají umístěné na Okinawě a na Jihokorejský poloostrov by měly přelétnout. Aktuálně existuje pouze 187 těchto letounů a Severní Korea nemá nic, čím by se jejich schopnostem přiblížila, natož vyrovnala.

Vojenského cvičení se zúčastní i tanky Black Panther

Samozřejmě to ale není jenom o Američanech, Jihokorejci zřejmě nasadí své moderní tanky K2 Black Panther, což je jeden z nejmodernějších (a nejdražších) tanků na světě. Jižní Korea je má ve výzbroji od roku 2008 a před několika týdny se tyto tanky rozhodlo nakoupit Polsko. Stále navíc zůstávají kandidátem na nový tank pro českou armádu, pokud by nedopadla jednání o koupi strojů Leopard 2A7+. Disponují velmi silným pancířem a dělem ráže 120 milimetrů, stejně jako pokročilými technologiemi.

Dle některých je toto vojenské cvičení nutné, neboť Severní Korea v posledních měsících odpálila celou řadu balistických raket, a to i delšího doletu, kdy například přelétaly Japonsko. Vzhledem k nedávno odhalené spolupráci Severokorejců a Ruska navíc není vyloučeno, že by Kim dostal i silnější ruské balistické střely. Mnoho odborníků se domnívá, že se severokorejský režim snaží některé státy dotlačit k různým ústupkům a zmírnění embarga, ale jde i o signál pro domácí publikum. Severokorejské hospodářství je totiž ve velmi špatné kondici a v zemi opět hrozí hladomor, a právě vojenská síla má opět udržet národ „disciplinovaný“.

Článek Američané před branami Severokorejců: jdou Kim Čong-unovi připomenout, jak silnou armádu mají a co dokáží. Hrozí další vypětí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mnoho střelnic, ale žádné náboje

Na sociální sítě pronikly informace, jak jsou vojáci v největším tréninkovém středisku nedaleko Moskvy, jenž nese přezdívku Park Patriot, nespokojení. Na velké ploše by tam mělo být téměř 30 střelnic, na nichž se „zelenáči“ učí ovládat střelné zbraně a zasáhnout cíl. Tedy měli by. Dle dostupných informací zde každý z mobilizovaných dostal pouhých 15 nábojů na trénování. Je pochopitelné, že s takovým množstvím munice se nejsou schopnu naučit bojovým dovednostem, s nimiž by v bitvách obstáli.

Vojáci tvrdí, že největší část výcviku v centru probíhá tak, že trénují pochod na parkovišti a dostávají dril. Možných vysvětlení je hned několik:

1) Jedním z důvodů může být, že je mobilizovaných příliš a jednoduše pro ně nezbývá munice, které má nyní Rusko obrovskou spotřebu, a proto šetří. To by ale znamenalo, že ruská armáda je na tom ještě hůře, než se mnozí domnívají. Podle expertů však tato varianta nejspíše pravdivá není, alespoň pokud jde o munici do ručních zbraní.

2) Druhou možností je, že není dostatek instruktorů na výcvik takového množství vojáků, pročež dochází k improvizaci. Mnoho zkušených důstojníků a vojáků padlo nebo bylo těžce zraněno, a Rusko takové množství lidí najednou dlouho necvičilo a nemá na to kapacity. Vojáci tedy procházejí jen zdánlivým výcvikem, jeho praktická hodnota je přinejmenším sporná. I když dril je alespoň může naučit poslouchat nějaké příkazy. Otázkou samozřejmě je, zda je budou schopni plnit i v přímé bitvě.

3) Mnozí vojáci se domnívají, že velení armády ani důstojníci na ně nechtějí příliš plýtvat zdroji, protože ví, že tito „mobilizované posily“ mají v boji na Ukrajině jen malou šanci na přežití, prořež mohou vynaložení materiálu i zásob na jejich výcvik považovat za plýtvání cennými zdroji. O tom může svědčit i skutečnost, že se objevily záběry vybavení jako jsou rezavé útočné pušky, shnilé oblečení a boty nebo plechové helmy desítky let staré. Ovšem může jít jen do důsledky korupce a šlendriánu v ruských ozbrojených silách.

Článek Odraz zubožené ruské armády? „V boji nemáme šanci, nic neumíme a na výcvik máme jen 15 nábojů“, tvrdí ruští branci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko kazašský polygon aktivně využívá

Systémy protiraketové obrany se nacházejí ve výzbroji ruských leteckých i kosmických sil a jsou pochopitelně určeny především k ochraně před údery nepřátelských leteckých a raketových především strategických prostředků. A samozřejmě jako každá vojenská zbraň, i protiraketové systémy musí být před zařazením do služby pečlivě testovány. Sary-Šagan je rozlehlá pustina nacházející se v Kazachstánu.

🇷🇺The Russian military conducted another test launch of the latest anti-missile missile defense system.
/ Sary-Shagan, Kazakhstan /
#Russia pic.twitter.com/2WOUU94zW0

— The Rage X (@theragex) September 17, 2021

Jedná se o jediné místo, kde jsou podle ABM smlouvy (Anti-Ballistic Missile Treaty) z roku 1972, uzavřené mezi USA a Sovětským svazem, povoleny testy ruských protiraketových systémů. Sary-Šagan disponuje téměř ideálními podmínkami pro raketové testování. Po většinu roku zde totiž panuje slunné počasí a široko daleko nenarazíte ani na živáčka. Lokalita má na délku kolem 480 km, což umožňuje testování na velké vzdálenosti.

Arzenál hlavního areálu Sary-Šagan je vybaven raketami MR-9 a kazašskými Baloban. Kromě vlastního testovacího areálu patří k oblasti i vojenské zařízení, které se nachází v nedalekém městečku Priozersk. Protože jde o území Kazachstánu, v současné době jsou zařízení v Sary-Šaganu pronajata Rusku, ale řada jiných vybudovaných za SSSR byla převedena na kazašské Národní centrum pro radioelektroniku a komunikaci.

Kazachstán očekává sdílení technologií

V nadcházejících letech pak Kazachstán plánuje posílit spolupráci s Ruskem při využívání a pronájmu testovacího areálu, přičemž peníze z pronájmu Sary-Šaganu mají být vynaloženy především na modernizaci samotného testovacího areálu. I když vzhledem k událostem na Ukrajině se vyjednávání o bližší spolupráci pravděpodobně poněkud protáhne. 

V každém případě Kazachstán očekává, že o výsledky testů a vývoje nových protiraketových zbraní se bude moci s Ruskou federací podělit, a přitom bude inkasovat slušné nájemné. Pragmatismus v geopolitických vztazích prostě hraje prim. Jen tak pro zajímavost, intenzivní testování zde probíhalo zejména v 60. a 70. letech minulého století, spolupráce obou zemí však pokračuje i dnes.

V roce 2019, 2020 i 2021 byla například na ruských sociálních sítích zveřejněna videa z testů nových ruských protiraketových střel. Dle slov generála Andreje Djomina, velitele 1. armády protivzdušné a protiraketové obrany, byly testy blíže nespecifikovaných raket úspěšné. 

Článek Rusko testuje nové protiraketové systémy na zkušebním polygonu Sary-Šagan v Kazachstánu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tajemství je v kulce

Dlouhou dobu odstřelovači experimentovali s různými rážemi munice. Legendární velká ráže .50 BGM se zdála být ideální, ale ukázalo se, že zbraně pro tento náboj jsou extrémně těžké a nemobilní. Ráže .338 byla naopak příliš lehká. Jako ideální se nakonec ukázala munice .408. Ta v sobě spojuje dostatečný výkon pro palbu až do 4 000 metrů a udržitelnou hmotnost zbraně.

Náboj má balistický plášť a olověné jádro. Jádro z tvrdého kovu se nedoporučuje, neboť ovlivňuje přesnost munice a ničí hlaveň zbraně. Špičkoví snipeři používají dokonce prodloužené náboje speciálně soustružené s vyleštěným povrchem. Velice důležitá pro zachování přesnosti je i úsťová rychlost střely. Pokud dosáhne rychlosti 1 000 m/s, náboj se deformuje, ztrácí balistické vlastnosti a přesnost. Podle expertů je ideální rychlost mezi 840–900 m/s.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Velmi důležitá je i rotace kulky, která zvyšuje dostřel a přesnost. K tomu slouží vývrt hlavně. Ideální je, pokud se kulka po výstřelu otočí jedenkrát kolem své osy na dráze letu cca 8 palců (kolem 20,5 centimetrů). Opět se jedná o vědu. Pokud se kulka roztočí rychleji, může se změnit její trajektorie a cíl může být „přestřelen“. Pomalu rotující kulka naopak k cíli ani nedoletí.

Puška je malý zázrak

Jaká má být tedy ideální odstřelovačská puška? V první řadě se musí jednat o mohutnou, robustní a těžkou zbraň. Kvůli přesnosti puška nesmí „odskočit“, tedy udělat velký pohyb při výstřelu. Zpětný ráz musí být příjemný i pro střelce a nesmí dojít ke zraněním při práci s vysoce výkonnou municí.

Na druhou stranu nesmí mít zbraň až příliš velkou hmotnost a rozměry. Musí být zajištěna mobilita zbraně a pohodlí práce s ní. Ideální délka hlavně pro zachování všech balistických vlastností je 32 palců (74 centimetrů). Puška musí být velmi dobře vyvážená. Zároveň by měla být zbraň upravitelná podle osobních potřeb střelce.

iZdroj fotografie: Mil.ru / Creative Commons / CC BY

Mezi takové zbraně patří americká THOR M408, kanadská C14 Timberwolf, kterou používaly kanadské speciální sily a britské SAS v Afghánistánu nebo ruská SVLK-14S, která byla nyní poprvé nasazena v bojích na Ukrajině. U všech těchto zbraní je účinný dostřel přes dva kilometry a maximální přes 4 000 metrů. Takové zbraně vyjdou až na 20 000 USD (500 000 Kč).

Puška není vše

Puškou to ovšem pouze začíná. Extrémně výkonná optika musí mít korekci na velkou vzdálenost a velké zvětšení. V poslední době tuto oblast klasických optik dobývá digitalizace. Absolutně nutný je pak výkonný balistický kalkulátor. Palba na velkou vzdálenost se totiž nevede napřímo a fiktivní převýšení zaměření nad cíl nutné k zásahu třeba na dva tři kilometry je i několik metrů. Další významnou součástí odstřelovačského kompletu je přesný dálkoměr.

V současné době se vedle laserových používá i nenápadnější optický, neboť laser může být zachycen senzory. Poslední, ale rozhodně ne opomenutelnou součástí sniperské výbavy, je výkonná meteostanice často založená na lidaru. Ta měří průměrnou rychlost větru, teplotu vzduchu, relativní vlhkost, rosný bod, atmosférický tlak či nadmořskou výšku. I to je nutné znát a respektovat pro docílení přesného zásahu na velkou vzdálenost.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Pokud je totiž ve výšce země rychlost větru 2 m/s, ve výšce 8 metrů už to je 10 m/s. Nejdůležitější je zjistit rychlost větru v nejvyšším bodě trajektorie, neboť tudy letí kulka nejdéle. Při výstřelu kulkou ráže .338 na vzdálenost 1,5 kilometru při rychlosti větru 5–6 m/s korekce dosahuje horizontálně 6 metrů a vertikálně 8–10 metrů. Teprve poté, když sniper zohlední všechna tato data, trefí do černého.     

Zdroj: Peter Brookesmith, Odstřelovač, Praha, 2005.

Článek Zapomeňte na akční filmy! Přesný zásah snipera je věda. Bez matematiky, geometrie a meteorologie se neobejde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci odslouží minimálně devět hodin denně

V nejvyšším patře budovy izraelského generálního štábu v izraelském městě Tel Aviv, v prostorné kanceláři se zatmavěnými okny si den co den šest mladých vojenských důstojníků na monitorech bedlivě prohlíží letecké záběry bezprostředního okolí izraelských hranic. Analyzují hromady příchozích informací, denně procházejí tisíce satelitních snímků, často i on-line, a neúnavně pátrají po jakýchkoliv známkách nepřátelské činnosti. I jediná nepozornostní chyba či opomenutý detail se totiž mohou podepsat na životech mnoha nevinných lidí.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

A o kom že je to vlastně řeč? No přece o unikátní Izraelské satelitní zpravodajské jednotce, běžně označované jako jednotka 9900. V ní působí i skupina šesti mladých vojáků s poruchou autistického spektra. A co víc, tento elitní útvar se díky vojákům s autismem, jejich vysokému pracovnímu nasazení a jedinečným schopnostem, které často vykazují, těší opravdu vynikajícím výsledkům. Vojáci jsou totiž až neskutečně pozorní a jejich bystrým očím neujde prakticky žádná neobvyklost. Od svých nadřízených si proto pravidelně vysluhují ty největší pochvaly.

Armáda otevírá lidem cestu k civilnímu zaměstnání

Je potvrzeno, že se počet dětí s autismem každoročně zvyšuje. Podle studie z roku 2014 trpí poruchou autistického spektra každé 59. dítě v Americe, což je o neuvěřitelných 150 % více než v roce 2000. A vzhledem k tomu, že mají lidé s autismem opravdu vysokou míru nezaměstnanosti (nejvyšší mezi mladými lidmi s jinými než fyzickými poruchami), představuje projekt izraelské armády opravdu skvělý a efektivní způsob, jak světu dokázat, že i mladí muži a ženy s autismem mohou v zaměstnání skutečně vyniknout. 

Projekt Roim Rachok tedy vyhledává fyzicky zdatné mladé muže a ženy s poruchou autistického spektra, kteří by za běžně nastavených podmínek nikdy nedostali šanci v armádě sloužit. Po úvodním přezkoušení a psychické evaluaci absolvují noví rekruti tříměsíční školení v sociálních a profesních dovednostech.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Po jeho úspěšném dokončení jsou přiřazeni do již zmíněné jednotky 9900. Ta přirozeně zahrnuje i řadové vojáky. Vojáci s autismem mohou vojenskou službu po roce opustit, nebo si ji mohou naopak prodloužit o další dva roky. Mnozí však nacházejí v IDF celoživotní uplatnění.

Velkou výhodou výsledku práce v armádě je, že jde o technicky zdatné vojáky, včetně těch s autismem, o které je poměrně vysoký zájem i po skončení jejich vojenské služby. Díky jedinečným znalostem a neocenitelným pracovním zkušenostem je pak totiž do svých řad ochotně přijímají i technologické giganty. Izraelská armáda je tedy v tomto případě pro mladé lidi s autismem jakýmsi klíčníkem, který jim odemyká jindy zamčené dveře na pracovní trh a dává jim šanci začlenit se do „normální“ společnosti.

Zdroj: TechInsider, TheJerusalemPost

Článek Elitní jednotka 9900: Izraelští vojáci s poruchou autistického spektra mají na kontě řadu pozoruhodných úspěchů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Důležité je zachovat klid

Pokud někdy, nedej bože, uslyšíte výstřely, či snad dokonce exploze, v první řadě je třeba zachovat chladnou hlavu a nepropadat zbytečné panice. Jakmile se vám podaří zklidnit dech, ujasněte si, z jakého směru zvuky přicházejí. Abyste se mohli vydat, ideálně okamžitě, opačným směrem. Pokud vám však situace nedovoluje snadno opustit vaši polohu, je dobré alespoň zjistit, jak daleko od vás ke střelbě došlo.  

S vypjatými nervy to pro někoho nebude jednoduché, ale je to možné. A i přes to, že výpočet možná nebude nejpřesnější, bude vám stačit minimálně k tomu, abyste si udělali představu o přibližném časovém úseku, v němž musíte podniknout kroky pro svou ochranu. Pokud jsou viditelné záblesky výstřelu, je třeba stanovit čas od okamžiku, kdy uvidíte záblesk, do okamžiku, kdy uslyšíte zvuk výstřelu. 

Věnujte pozornost povětrnostním podmínkám

V létě je při průměrné teplotě a na rovinatém terénu slyšet výstřel až do vzdálenosti 5–10 km. A menší výbuch až do vzdálenosti 15–20 km. Vzhledem k tomu, že nelze určit, jakou zbraň případný útočník použije, lze vzdálenosti odhadnout pouze přibližně, stejně jako směr, ze kterého je střelba slyšet. Světlo se šíří téměř okamžitě, zatímco rychlost zvuku ve vzduchu je přibližně 330 m/s (1 km za 3 s). Je možné vypočítat dobu od záblesku do zaslechnutí výstřelu, která pak udá přibližnou vzdálenost od vaší polohy k místu výstřelu.

iZdroj fotografie: Autor neznámý

K výpočtu je zapotřebí jednoduchého vzorečku D = t/3, kde D je vzdálenost k cíli v km, t je čas a 3 je doba, za kterou zvuk urazí 1 km vzduchem. Pokud tedy mezi zábleskem a zvukem uplynulo 12 sekund, dostaneme podle vzorce (D = 12/3) vzdálenost 4 km. Je však důležité uvědomit si, že slyšitelnost je rovněž ovlivněna prostředím a povětrnostními podmínkami. Věnujte proto pozornost také směru větru.

Pokud fouká směrem k vám, dá se předpokládat, že se k vám zvuk donese rychleji. Jestliže nemáte po ruce hodinky nebo stopky, můžete si odpočítávat dvoumístná čísla –⁠ vyslovení jednoho čísla pro sebe a následně jednoho nahlas je přibližně rovno jedné vteřině. 

Jak reagovat v nebezpečné situaci s aktivním střelcem?

Zdroj: TechInsider

Článek Výstřely a výbuchy: Bývalý voják vyzradil armádní metodu, jak pohotově spočítat jejich vzdálenost a včas se zachránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Znáte nějaké další způsoby maskování?

Zdroj: TechInsider

Článek Armádní test všímavosti: Maskované odstřelovače speciálních jednotek najdete na fotografiích jen těžko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konfigurace simulátorů bude proměnlivá

Armáda a Rheinmetall na projektu pracují již od roku 2020. Díky němu se podařilo soustředit řadu expertů z dalších partnerských firem, kteří se na přípravě cvičebních center podílejí. V celé Kanadě by jich nakonec mělo vzniknout pět, a to v hlavních místech soustředění armády, aby se výcviku mohlo snadno účastnit co nejvíce příslušníků ozbrojených sil.

Výhodou center bude skutečnost, že se nebude jednat o jeden simulátor, kde by nějaké posádka cvičila. Naopak ho bude tvořit celá řada středně a vysoce pokročilých simulátorů, které budou navzájem síťově propojeny. Cvičit se na nich budou společně posádky lehkých obrněných vozidel, taktických obrněných hlídkových vozidel nebo hlavních bitevních tanků Leopard 2. Jednotlivé pracovní stanice by měly simulovat různá vozidla.

iZdroj fotografie: Uživatel Amqui / Creative Commons / CC BY-SA

Jednotlivé trenažéry bude možné měnit podle toho, jaké situace a jaká vozidla budou v té době potřebovat výcvik. Využívat by se mělo i prostředí rozšířené virtuální reality, které by dokonce simulovalo bojové situace. Díky síťovému propojení tak budou moci jednotlivé posádky spolupracovat podobně, jako by tomu bylo ve skutečnosti.

Kanada předpokládá, že díky výstavbě center by v místě jejich vybudování měla vzniknout vysoce kvalifikovaná pracovní střediska, jejichž pracovníci budou nutní pro jejich obsluhu. Bude také potřeba změnit řadu současných výcvikových metod. V podstatě to bude znamenat, že vojáci budou v menší míře se svými vozy jezdit na skutečná cvičiště, i když samozřejmě ani tento výcvik nezmizí, protože nejde ničím zcela nahradit. Ale sníží se tak spotřeba pohonných hmot a také se tak prodlouží životnost jednotlivých bojových strojů.

Armáda zaspala dobu

Výše uvedené informace prokazují v podstatě to, že někteří vojenští velitelé konečně pochopili, že jejich děti a vnuci na síťových hrách s válečnou tematikou, například ve známém Worlds of Tanks, dokážou pomocí svých domácích počítačů s několika obrazovkami a díky speciálním perifériím velmi rychle a efektivně zvládnout nejrozmanitější vojenskou pozemní techniku, jejíž skutečné funkce v boji dokázali dnešní tvůrci síťových her dokonale naprogramovat.

Většinou tak věrně, že přesně kopírují vlastnosti a schopnosti jednotlivých vojenských vozidel, obrněných transportérů a tanků přímo v terénu a simulovaném boji. Bez ohledu na stupně různých utajení a „neveřejnosti“ řady dat a údajů. Podobným vývojem prošly herní simulátory letecké, které byly velmi populární a již v 80.–90. letech minulého století dospěly do takových forem, že běžný civilní uživatel / letecký fanoušek si mohl koupit doslova „kokpit“ jím zvoleného letadla v měřítku 1 : 1.

Do toho se mohl posadit, předtím k němu mohl dokoupit příslušnou hru, speciální hrací helmu atd. a po síti začít „létat“, bojovat, navazovat spojenectví s podobně „postiženými“ fandy on-line, absolvovat s nimi téměř reálně probíhající letecké válečné kampaně na historických i soudobých elektronicky generovaných letounech apod. Letecké simulátory přitom v primitivnějších formách používala různá letectva ve světě již v dávnověku, známé jsou třeba velmi jednoduché československé simulátory PCK z 50. let.

Nebo mechanické simulátory vyráběné v továrně Letov pro L-29 a později s televizními obrazovkami pro L-39. Ale až rozvoj moderních počítačů a obrovský boom síťových leteckých her – simulátorů dokázal přesvědčit i sebekonzervativnější vojenské plánovače, že v této oblasti vznikly pro výcvik vojenských pilotů kvalitativně nové a netušené možnosti. Dá se říci, že totéž se značným zpožděním pochopili vojenští páni i co se týká pozemní vojenské techniky. Inu, daňové poplatníky v Kanadě to bude něco stát…

Jak velkou část výcviku vojáků podle vás mohou nahradit simulátory?

Zdroj: ArmyTechnology

Článek Posádky bojových vozidel kanadské armády budou konečně cvičit i na pokročilých simulátorech, a to i bojové situace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Poslední přezkoušení před zahájením  

Jednotka zastupující českou armádu v Polsku bude vyzbrojená protiletadlovým raketovým systémem 2K12 KUB. Zatímco jednotka mířící do Lotyšska, která je mimo jiné již čtyři měsíce na zahraniční misi v Pobaltí, se představí s protiletadlovými systémy RBS-70. Obě jednotky trávily poslední týdny přípravami, včetně důkladných závěrečných kontrol zbraňových systémů, spojovacích prostředků a veškeré potřebné techniky.

„Jedná se již o druhou jednotku, kterou jsme vyčlenili ve prospěch alianční mise předsunuté přítomnosti a jejímž úkolem je zabezpečovat pozemní protivzdušnou obranu mezinárodnímu bojovému uskupení, jež působí na území Litvy. Naši vojáci tak získávají důležité zkušenosti, které uplatní mimo jiné i při rozvoji a modernizaci vojska pozemní protivzdušné obrany,“ nastínil velitel 25. protiletadlového raketového pluku plukovník Luděk Teger. 

Vyjma již zmiňovaných jednotek ze Strakonic se mezinárodního cvičení zúčastní také příslušníci velitelství Vzdušných sil a 26. pluku velení, řízení a průzkumu ze základny v Brandýse nad Labem. Ti budou působit jako zástupci AČR v mezinárodním řídícím štábu. Dále by měl na cvičení dorazit také český zástupce z aliančního specializovaného „Centre od Excellence“ pro protivzdušnou a protiraketovou obranu zemí NATO, jenž se nachází na Krétě. 

Cvičení umožní českým vojákům oprášit staré i získat nové informace potřebné pro výcvik a přípravu vojáků jak proti hrozbám současným, tak i těm budoucím. Samozřejmě nejvíce budou z výcviku benefitovat mladí plukovníci, kteří dostanou jedinečnou šanci načerpat v rámci náročného cvičení cenné zkušenosti.  

Vojáky čekají náročné týdny  

Hlavní náplní cvičení budou bojové střelby, na které se čeští vojáci intenzivně připravovali již několik měsíců. Samozřejmě účast na cvičení není garantována jen tak, vojáci musí své schopnosti prokázat hned během několika prověrek. Poslední takovou prověrku podstoupila jednotka obsluhující systém 2K12 KUB na vojenském letišti v Bechyni. Stejně jako cvičení, které vojáky čeká, ani samotná přezkoušení nejsou zrovna procházkou růžovým sadem. Vojáci musí dokázat, že svou techniku mají zvládnutou naprosto dokonale. 

A to nejen samotnou obsluhu systému. Zvládat totiž musí i opravy drobných závad či jiné nečekané situace, jež by mohly na ostrém bojišti nastat. Je však jasné, že hlavní pozornost směřovala během prověrek ke schopnosti vojáků zachytit, identifikovat a zlikvidovat určené vzdušné cíle. Útoky byly přitom simulovány pomocí vrtulníků a bojových letounů z 21. základny taktického letectva a 22. základny vrtulníkového letectva.  

Jednotky se přesouvají do Lotyšska 

Nácvik bojových střeleb samozřejmě neminul ani vojáky nacházející se na zahraniční misi v Litvě. V podstatě po celou dobu mise podstupovali vojáci různé prověrky a přezkoušení, na základě jejichž výsledků byli pro jednotlivé úlohy cvičení Ramstein Legacy 2022 vybráni ti nejschopnější střelci-operátoři.

Praktické části prověrek se přitom skládaly zejména ze splnění časových norem pro rozložení, složení či přebití protiletadlového raketového kompletu RBS-70. A samozřejmě rovněž ze zachytávání simulovaných cílů. Pro účast na cvičení Ramstein Legacy 2022 se vojáci obsluhující komplet RBS-70 musí přesunout z Litvy na území Lotyšska.

Přičemž mezinárodní cvičení i přesun jednotek samozřejmě probíhají v souladu s usneseními a úkoly, které české jednotky plní v rámci předsunuté přítomnosti NATO v Pobaltí. „Během čtyř měsíců prošli naši vojáci zde v Litvě náročným výcvikem a prokázali své vysoké kvality. Pevně věřím, že úkol zvládnou,“ uvedl zástupce velitele palebné baterie.

Jak si podle vás povedou čeští vojáci na cvičení Ramstein Legacy 2022?

Zdroj: AČR

Článek Zahájení mezinárodního cvičení protivzdušné obrany Ramstein Legacy 2022: České jednotky se představí se systémy 2K12 KUB a RBS-70 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přípravy trvaly několik měsíců

Strakonické vojáky čeká při střelbách v Polsku nácvik situací, které mimo jiné aktuálně zažívá ukrajinská protivzdušná obrana. Vojákům budou simulovány útoky dronů, jež při reálném scénáři dokážou pozemní jednotky protivzdušné obrany nejen zahltit, ale hlavně pořádně vyvést z míry.

Vrchní praporčík 251. protiletadlového raketového oddílu František Hammerbauer prozradil, že podobná cvičení jsou doprovázena určitým prvkem soutěživosti, jednotky se totiž navzájem motivují tím, kdo sestřelí více cílů. Důraz bude kladen především na vedení společných protivzdušných operací vysoké intenzity. 

iZdroj fotografie: Armáda ČR

Čeští vojáci i jejich zahraniční kolegové se na cvičení Ramstein připravovali již několik dlouhých měsíců. Podle Jany Samcové, tiskové a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku, podstupovaly strakonické jednotky přípravu nejen na své domovské základně, ale také například na vojenských letištích v Čáslavi a v Bechyni.  

Nácvik společných protivzdušných operací

Náplní příprav pak bylo především zachytávání, identifikace a samozřejmě také cvičné sestřelování vzdušných cílů. Díky spolupráci s leteckým personálem 21. základny taktického letectva a 22. základny vrtulníkového letectva, se mohli vojáci zdokonalovat v zachytávání nejen klasických vrtulníků a bojových letadel, nýbrž také bezpilotních letounů vybavených koutovým odražečem. 

Při nácviku sestřelování obdobných cílů se jako terč běžně využívá MJ-7 Szogun, jenž se řadí do komplexu imitátoru vzdušných cílů VERMIN. MJ-7 Szogun se vyznačuje nízkou radiolokační odrazovou plochou. Proto se využívá zejména při výcviku jednotek obsluhujících protiletadlové komplety, jež k navádění využívají infračervené záření, fotokontrast či radiolokaci. Při zachycení a vlastním sestřelení cíle radiolokátorem rozhoduje jeho odrazná plocha, nikoliv velikost. Hraje se tedy především na rychlost. V Polsku pak čeká na české vojáky terč s podobnými vlastnostmi.  

Praktický výcvik mladých důstojníků

Pozornost si pak zaslouží také fakt, že téměř polovinu české vojenské delegace budou tvořit nováčci, kteří u strakonického útvaru neslouží déle než dva, maximálně tři roky. Se systémem 2K12 KUB tedy nemají žádné zkušenosti podobného charakteru. „Máme za sebou poslední etapu výcviku, jejímž hlavním cílem bylo sladit celou jednotku. V nadcházejících dnech nás čeká ještě certifikační cvičení,“ sdělil František Hammerbauer. 

iZdroj fotografie: Armáda ČR

Na vojenské přípravě budoucích důstojníků spolupracuje se strakonickým útvarem také brněnská univerzita, a to již od roku 2015. Významných cvičení v rámci NATO se proto běžně účastní jak samotní pedagogové a odborní asistenti, tak i vybraní studenti. Dle podplukovníka Jaroslava Sekaniny, velitele 251. protiletadlového oddílu, je praktické zapojení studentů neodmyslitelnou součástí náročné přípravy budoucích důstojníků.  

Jak si podle vás povedou čeští vojáci na mezinárodním cvičení?

Zdroj: AČR

Článek Vojáci ze Strakonic se připravují na cvičení Ramstein Legacy 2022: Na programu bude protivzdušná obrana se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V USA již trénují boj s dezinformacemi

Americká armáda již začala pořádat tréninkové kurzy, ve kterých se z poznatků rusko-ukrajinského konfliktu vychází. Nejsou zatím zaměřeny na konkrétní bojové situace, i když i na ty nejspíše brzy dojde. Nyní se pokouší své jednotky vycvičit v tom, jak používat informace, respektive dezinformace, a jak se v nich vyznat. Také v tom, jaká v současných moderních konfliktech mohou hrát roli sociální média.

iZdroj fotografie: Uživatel spoilt.exile / Creative Commons / CC BY-SA

V národním výcvikovém středisku již proběhlo cvičení, ve kterém hráči mluvící rusky využívali tato média k vytváření konkrétního obrazu o americké armádě. Zároveň měli odstřelovat města plná civilních obyvatel. Účastníci kurzu se tak měli seznámit s dezinformačními metodami a narativy, která používají státem vlastněná ruská média. Ta často na základě některých záznamů vytvářejí jiné obrazy skutečnosti.

Na druhou stranu je nutné přiznat, že sociální sítě a různé dávkování informací využívá i ukrajinská strana, ačkoli s jiným cílem. Ukrajinská vláda v čele s prezidentem Zelenským velmi dobře prezentuje své postoje, dávkuje informace a vytváří tak pozitivní mínění o ukrajinské účasti v konfliktu. To podporuje ochotu mnoha zemí dodávat Ukrajině vyspělé zbraně, kterými se může ruské invazi bránit.

Taktika tanků, dronů nebo letadel

Poučení v následujících týdnech a měsících jistě přijde i v oblastech jako je vedení tankového a obrněného boje, obraně proti němu, využívání dronů nebo letectva. Jde o práci pro analytiky a taktiky, ale již dnes se ukazuje, že taktika zvolená Ruskem proti sice slabší armádě, ale vyzbrojené moderními přenosnými protitankovými zbraněmi, byla chybná. Bude proto třeba najít metodu, jak se s touto hrozbou vypořádat, a v jaké úloze třeba používat tanky a obrněnou techniku.

iZdroj fotografie: Uživatel Tksteven / Creative Commons / CC BY

Tyto informace ale jistě nesledují jen státy NATO a jejich spojenci. Důležité mohou být pro Čínu. Nemalá část její techniky má základ v sovětských nebo ruských zbraních, i když mnohé moderní systémy již nová velmoc produkuje sama. Stejně tak to může být poučení i pro Tchaj-wan, který v budoucnosti může čelit riziku čínské invaze. Pro prvního to znamená vzít si poznatky nutné pro útok, pro druhou zemi pro obranu.

Invaze by měla jiný průběh než ruská, protože Čína by při ní musela překonat po moři zhruba 150 kilometrů a na ostrově se vylodit. Potřebovala by proto získat vzdušnou nadvládu a eliminovat pobřežní obranu. Tchaj-wan přitom od USA nyní nakupuje třeba systémy Patriot nebo pobřežní obranný systém Harpoon. Potopení křižníku Moskva ukazuje, jak mohou být lodi zranitelné raketami. Navíc, pokud by šlo o výsadková plavidla plná vojáků. Jako ukrajinská obrana by pak na pobřeží mohla být houževnatá i ta tchajwanská.

Jaká největší poučení pro armády podle vás přinese konflikt na Ukrajině?

Zdroj: BusinessInsider

Článek Válka na Ukrajině je důrazným poučením pro mnohé armády. Američané již na základě zkušeností upravili výcvik se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci pomáhají v nemocnicích

Na výcvik budou povoláni jen záložáci, kteří budou splňovat následující podmínky – buď musí mít dokončené očkování, nebo musí mít potvrzení o prodělání onemocnění. Výcviku se budou moci ale zúčastnit i ti členové aktivní zálohy, kteří mají nedokončenou vakcinaci. Při nástupu ale po nich bude vyžadován platný PCR test. Pokud záložáci podmínky nesplní, nemohou se cvičení zúčastnit.

Polní výcvik aktivní zálohy byl pozastaven loni v listopadu, když se začala zhoršovat epidemiologická situace. Provozování hromadných aktivit bylo omezené vládním nařízením. Armáda navíc vyslala vojáky opět do nemocnic, kde dodnes pomáhají zdravotníkům. V nemocnicích vojáci budou pomáhat minimálně do června. Probíhal jen nezbytně nutný výcvik. Jen osmdesát procent záložáků proto do listopadu 2021 stihlo svůj plánovaný výcvik absolvovat.

Povinné očkování od března

Polní výcvik nahradilo poslední dva měsíce loňského roku on-line studium. „Výcvik aktivní zálohy je pro nás stejně důležitý jako výcvik vojáků z povolání. E-learningovým výcvikem jsme v loňském a letošním roce reagovali na hygienická opatření a pozastavení praktického výcviku. Využili jsme příležitosti aspoň k doplnění teoretických znalostí záložníků,“ řekl generálmajor Miloslav Lafek, ředitel Sekce plánování schopností Ministerstva obrany.

Podle něho v roce 2022 bude armáda nutně klást důraz především na praktický výcvik. To samozřejmě závisí hlavně na vývoji pandemie koronaviru, která sice slábne, ale od poloviny ledna experti očekávají novou vlnu varianty omikron. Ukončené očkování proti covidu-19 má 88 procent profesionálních vojáků. Podle vyhlášky schválené minulou vládou má od března 2022 platit povinné očkování lidí nad 60 let a některých profesních skupin – včetně vojáků. Situace se však ještě může vyvinout jinak, protože současná vláda chce tuto vyhlášku změnit.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Článek On-line výuky bylo dost. Po koronavirové pauze se vrací i polní výcvik jednotek aktivních záloh se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

První kampusy v Česku a Itálii

Samotné Flight Traning Europe by mělo poskytovat letecký výcvik pro členské země. V Evropě se vytvoří síť výcvikových center, která využijí již stávající výcviková střediska v jednotlivých členských státech. „Připravovaná síť výcvikových areálů nejenže zvýší interoperabilitu a sníží náklady na přípravu, ale také signatářům programu NATO Flight Training Europe poskytne širší spektrum výcvikových aktivit, včetně využití simulačních technologií,“ uvedl mluvčí leteckého centra Pavel Lang.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR / Lom Praha

Na posílení výcviku vojenských pilotů v Flight Traning Europe se ministři obrany členských států aliance dohodli v červnu. Půl roku poté se na ně už pardubické centrum připravuje. Druhým místem, kde výcvik bude probíhat, je mezinárodní letecká škola na základně v Decimomannu na Sardinii. První piloti výcvik zahájí v roce 2023. Na tom, jaké bude mít parametry, se musí domluvit signatářské země, tedy Česko, Belgie, Řecko, Maďarsko, Itálie, Černá Hora, Severní Makedonie, Rumunsko, Španělsko a Turecko. Své požadavky by měli předložit v řádech měsíců.

K dipozici budou letouny i simulátory

Letecké centrum v Pardubicích má letouny Z-142C AF a L-39C nebo vrtulníky Enstrom 480B-G a Mi-17. K výcviku v rámci projektu Flight Traning Europe  budou piloti využívat rovněž taktické simulační centrum. To před měsícem oslavilo desetileté výročí. Za dobu své existence vycvičilo více než dva tisíce pilotů z různých zemí světa. V českém leteckém centru se školili příslušníci vzdušných sil Slovenska, Nigérie, Thajska, Rakouska, Iráku, Brazílie a Národní gardy USA.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR / Lom Praha

Disponuje devíti simulátory, čtyřmi jednoduchými se třemi LCD monitory a dotykovým displejem a pěti sofistikovanějšími kabinovými, kde se obraz promítá na sférickou plochu. Součástí Centra leteckého výcviku je také pracoviště pro předsunuté letecké návodčí. Kromě simulačních technologií pro letouny JAS-39 Gripen, L-159 Alca, které využívá Armáda ČR, nově výcvikové středisko má ve svém simulačním arzenálu také F-16C Fighting Falcon.

Zdroj: MOČR

Článek NATO vybralo pro výcvik svých pilotů český Top Gun. Bude jedním z prvních kampusů pro piloty vůbec se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Součást ročního plánu

Připravenost na zahraniční mise se nejlépe procvičí v drsných podmínkách, které Doupovské hory nabízejí. Vojáci dostali zabrat po fyzické i psychické stránce. Museli se zorientovat v temné noci a vyrovnat se s teplotami pod bodem mrazu. Čerpat mohli z několikaletých zkušeností z nočních výcviků. 

iZdroj fotografie: Lubor Ferenc / Creative Commons / CC BY-SA

V prvním týdnu cvičení Griffin III se účastníci procvičovali zejména ve střelbě z ručních a lafetovaných zbraní. V druhém týdnu se kontrolovala hlavně spolupráce rot. Výcviku se zúčastnil celý prapor o téměř čtyřech stovkách vojáků a sto kusech techniky. Griffin III je součástí celoroční přípravy, která vyvrcholí taktickým cvičením Rapid Griffin, které prověří celkové dovednosti 4. brigády rychlého nasazení. Předcházelo mu cvičení z května letošního roku. Jeho účelem bylo prověření bojové střelby. 

Důležité je mít přehled

Nejvíce zabrat dostali velitelé čet a velitelé družstev. Jejich úkolem bylo zlikvidovat nepřátelskou jednotku a poté pokračovat po předem dané ose ke složišti, kde měli za cíl eliminovat bojové postavení o velikosti mechanického družstva. Pro velitele je nejtěžší udržet si přehled o jednotkách a dokázat je koordinovat navzdory těžkému terénu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Vojenský újezd Hradiště v Doupovských horách nabídl les, pro samotný boj, a nepřehledný terén pro pěší postup. Složitost prostředí, fyzické a psychické vyčerpání, teploty pod nulou, to vše ztěžovalo velitelům jejich práci. Ale jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Pro vojáky je i jediná noc v Doupovských horách důležitou zkušeností a přípravou na ostrý boj.

 Co si myslíte o armádních cvičeních?

Zdroj: MOČR

Článek Nácvik boje ve zmrzlých Doupovských horách. Složitý terén a mráz jsou zkušenost na celý život se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trénovali mladí, ale i starší vojáci

V tomto výcviku se potkali, jak mladí, tak i starší vojáci. Nadporučík Jindřich Štalcer se v civilu věnuje bezpečnostnímu poradenství a svobodník Stanislav Jára bojovým uměním a motorkám. Mezi těmito dvěma vojáky je rozdíl 38 let a během celého týdne se spolu částečně zlepšovali ve střelbě z pistole a samopalu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Jindřich Štacler, který hodlá sloužit, jak nejdéle to půjde, prohlásil „V minulosti jsem byl 11 let vojákem z povolání, účastnil jsem se i jedné zahraniční mise. K armádě jsem měl já i mí předci vždy blízko, také můj syn je profesionální voják, proto jsem se před třemi lety rozhodl stát se členem ostravské jednotky aktivní zálohy“ K tomuto rozhodnutí přihlížel hlavně z toho důvodu, že se mu zalíbila atmosféra a profesionální jednání jeho kolegů.

Lenoši by u armády neuspěli

„Fyzickou zdatnost ověřujeme i my. Během tohoto cvičení museli záložníci zvládnout dvanácti minutový běh a stanovený počet kliků a leh sedů nebo shybů. Na vše dohlíželi armádní tělocvikáři.“ Řekl plukovník Medek. Co musí zvládnout profesionální vojáci a záložníci není jen tak, odnést zraněného vojáka uprostřed nebezpečí by nezvládl každý.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Vojáci a záložníci mají tento výcvik pravidelně několikrát do roka. Ostravský velitelský sbor se v červnu snažil vylepšit v přípravě a vedení výcviku, vydávání bojových rozkazů velitele čety a velitele družstva. V rámci ohrožení nebo napadení strategických objektů na teritoriu kraje byl výcvik zaměřen na řešení krizových situací. Posledním cvičením tohoto roku byl právě zmíněný Drill 2, ale někteří si ještě absolvují vzdělávací proces formou e-learningu.

Troufli byste si absolvovat podobný výcvik?

Zdroj: MOČR

Článek Vojenského cvičení se účastnili i 60letí záložníci. Mnoha mladým by vytřeli zrak se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jedinečná zkušenost při výcviku za úplné tmy

Vojáci si díky tomuto cvičení mohli znovu po více než roční pauze oživit manipulaci s útočnými puškami a pistolemi v nočním prostředí. Ve většině případů jsou tato cvičení prováděna za snížených světelných podmínek, tentokrát však bránila sebemenšímu světlu v podobě měsíčního svitu zatažená obloha, takže vojáci čelili naprosté tmě. V těchto podmínkách je odlišné nejen pozorování a rozpoznávání cíle, ale také dokonce samotná obsluha a manipulace se zbraněmi.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Zdokonalovali se rychlé a správné reakce

Výcvik byl mimo jiné zaměřen také na taktický rozvoj, kdy se zkoumaly reakce armádních příslušníků na případné napadení nepřítelem, dělostřelecký přepad, bojové drily a překonávání nebezpečných prostor. Většina připravených situací by ve skutečném boji mohla opravdu nastat a cílem tedy bylo pochopit a natrénovat správné a taky rychlé postupy a reakce. V této části výcviku se vojáci také museli prezentovat odsunem a následným ošetřením raněného, včetně poskytnutí případné první pomoci.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

S výcvikem pomáhal trenažer s názvem Jakub

Součástí výcviku byla také tělesná příprava v podobě vojenského lezení. Vojáci byli seznámeni se základními pravidly této činnosti, přičemž si ji hned poté vyzkoušeli v praxi. K tomu jim napomohl speciální lezecký trenažer s názvem Jakub. Ten je vhodný jak pro naprosté začátečníky, tak i pro zkušené lezce. Díky této moderní technice měli vojáci možnost zdokonalit své schopnosti i v náročnějších podmínkách, do kterých by se během služby mohli dostat.

Chtěli byste si někdy vyzkoušet podobný vojenský výcvik?

Zdroj: AČR

Článek Armádní logistici se během výcviku zdokonalovali v noční střelbě, řízení a bojových drilech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se pokusit uvolnit pouta na rukou a zápěstích

Uvolnění svázaných rukou není jednoduché a začíná již ve chvíli, kdy člověka jeho věznitelé svazují. V tu chvíli je třeba získat každou, byť minimální možnou výhodu. Ta má podobu milimetrů místa navíc v prostoru zápěstí. Svazovaný je může získat tak, že ve chvíli svazování tlačí proti provazům, snaží se držet ruce co nejvíce od sebe, případně je nastaví tak, aby byly zápěstí proti sobě svými stranami a tím vzniklo co nejvíce místa.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V případě, že těch několik málo milimetrů člověk skutečně získá, může se potom snažit pohybem zápěstí snažit o další uvolnění provazů. Ideální je, pokud má možnost využít ze stěny trčící hřebík apod., se kterým je uvolnění provazů snadnější. S jeho pomocí může pouta uvolnit definitivně. Pouta lze v některých případech uvolnit také zuby.

Jak zkusit uvolnit nohy, pokud má člověk pouta na nohou a kotnících

To samé, co pro ruce, platí i pro nohy a kotníky. I v tomto případě je třeba, aby člověk na provazy při svazování vytvářel protitlak. Poté může být opět možné pohybem a dalším tlakem provazy dostatečně uvolnit a končetiny ze smyčky dostat. I věznitel může udělat chybu a člověka sváže tak, že může tělo složit do takové polohy, že rukama – byť svázanýma – dosáhne na pouta na nohou.

iZdroj fotografie: Pixabay

Provazy přes trup a pokusy o jejich uvolnění

Obecná logika je při uvolňování trupu převázaného provazy opět stejná. Při svazování tak pomůže, pokud se člověk zhluboka nadechnout, zvětšit tak zdánlivě objem i obvod hrudního koše. Ramena musí člověk také nastavit tak, aby zabrala co nejvíce místa. Při osvobozování potom člověk musí zkusit pracovat s těmi několika málo milimetry. Pokoušet se dostat z provazů je však vždy podnik se značně nejistým koncem.

Zdroj: WorstScenario

Článek Co dělat, když vás někdo sváže? Voják speciálních jednotek prozradil, jak se snadno a rychle osvobodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Problémy s usínáním má významná část lidí

V roce 1981 vyšla ve Spojených státech kniha „Relax and Win“ od Lloyda Wintera. Určena byla sportovcům a dalším fyzicky aktivním lidem a poprvé představila koncept rychlého usínání. Ten pochází právě z armádního prostředí, ve kterém je dostatek odpočinku extrémně důležitý a podmínky pro něj jsou obzvláště těžké.

iZdroj fotografie: Pixabay

Postupy, které byly v knize popsány, ale od té doby využilo i mnoho lidí, kteří nemají s armádou nic společného. Problémy s usínáním a nespavostí má totiž nezanedbatelná část populace a potíže, které jim to následně způsobuje v pracovním i osobním životě, rovněž nelze brát na lehkou váhu.

Jak rychle usnout po armádním způsobu?

Jak zní tedy rada armádních odborníků pro rychlé usnutí? Lehněte si na záda a můžete se pustit do jejich zkoušení. Prvním krokem bude uvolnění obličejových svalů, a to těch okolo očí, čelistí, a dokonce i jazyka. Ruce si dejte podél těla co nejníže a rovněž je uvolněte stejně jako všechny další části těla. Zhluboka dýchejte.

iZdroj fotografie: Pixabay

Nohu můžete pokrčit, ruku zvednout. Vždy však volte takovou polohu, aby vaše svaly byly maximálně uvolněny. Nyní přichází druhá fáze, kterou je maximální uvolnění mysli. To se samozřejmě snáze řekne, než udělá. Doporučováno je představovat si nějakou klidnou scenérii, např. plavbu v kánoi pod modrým nebem apod. Pomoci může i obligátní „počítání oveček“.

Zdroj: BrightSide

Článek Naučte se usnout do 2 minut. Armádní trik, díky kterému vojáci spí i uprostřed válečného pole se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lehce na cvičišti i na bojišti

Na cvičení nebo v boji se prostě nestane, že by si vojáci na životně důležitý spánek mohli vyhradit větší časový úsek. Vojáci se tak rychle naučí, jak usnout, kdykoliv se jim naskytne příležitost, zatímco se dusí ve své výstroji a drží zbraň. Najdou si pěkné, útulné místečko pod vozidlem džípem na ostrém slunci, kde jim k pohodlí stačí jen puška a oblázky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

K tomuto ovládnutí vlastního spánku nejvíce přispívá fakt, že vojáci jsou neustále v pohybu. Lidské tělo je uzpůsobeno jen k určitému výkonu a tuto hranici všichni vojáci denně překonávají. Za normálních okolností tělo potřebuje, jak pravidelně spát, aby obnovilo poškozené svaly, tak jíst zdravou stravu, aby doplnilo to, co ztratilo.

Peklo pro tělo

Vojáci to vyvažují udržováním nadprůměrného příjmu kalorií. Předpokládá se, že průměrný aktivní muž ve věku kolem dvaceti let by měl přijmout asi 3000 kalorií, aby mohl normálně fungovat. Průměrný nasazený voják spořádá denně až tři dávky MRE, což představuje celkem 3750 kalorií.

Pokud se pohybujete tak často a s takovým zatížením jako vojáci, je takový příjem kalorií naprosto nezbytný. Ale takový příjem kalorii také znamená, že tělo je více vyčerpané jejich příjmem a má více práce, když má konečně možnost a čas načerpat síly. Vojáci se vyčerpávají neustálým pohybem. Když se naskytne příležitost k nabití sil, i kdyby to bylo jen na pár minut, využijí ji.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dalším přispívajícím faktorem je, že vojáci jsou obecně nevyspalí a jejich spánkový cyklus je neustále přerušován. Počínaje základním výcvikem může velitel výcviku všechny vzbudit v 01:00 kvůli cvičnému poplachu, ve 03:00 nechat někoho speciálního vytáhnout hlídku a zbytek vojáků vzbudit v 05:00. Všichni vojáci jsou pak vzhůru celý den.

Raději to nezkoušejte

Tělo se nejvíce dobíjí během cyklů spánku REM.  První fáze REM spánku začíná zhruba po 45 minutách po usnutí a další za dalších 45 minut nastává další fáze – hluboký spánek. Náročnost výcviku však vojákům málokdy dovolí dosáhnout více cyklů REM, takže se tělo snaží co nejvíce dobít během těchto prvních 45 minut. Jakmile se tento vzorec přerušovaného spánku stane normou, tělo se přizpůsobí a potřebuje méně času, aby se dostalo do cyklů REM.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V podstatě se tento vzorec podobá polyfázovému spánku – což je hrozné zkoušet, aniž byste do toho přidali solidní 6 – 8hodinovou porci odpočinku. Tělo ve skutečnosti tento typ spánkové deprivace nezvládá, ale silou vůle (a metrákem kofeinu) mohou vojáci varovné signály svého těla vypnout.

Tělo vojáků to vydrží několik dní, typických pro bojové mise během nasazení, ale nedostatek spánku nemůže trvat týdny. Vždy nastane chvíle, kdy vojáci narazí na svůj strop, a naprosto nutně se musí odpočinout celou noc. A když k tomu dostanou příležitost, je to jeden z nejlepších spánků, jaký kdy měli.

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek Největší vojenské tajemství odhaleno aneb Jak to, že vojáci usnou v jakýchkoliv podmínkách? Lekce pro každého se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Důraz je kladen na zvýšenou fyzickou zdatnost

Obecně platí, že psychická a fyzická odolnost a připravenost je důležitá pro všechny vojáky v aktivní službě. Nicméně u ženistů toto platí dvojnásob. Mohou se totiž dostat do situací, kdy musí vynaložit velké fyzické úsilí. Jako příklad lze uvést situaci, kdy je nutné skrytě položit minové pole – během toho se vojáci plazí mnoho desítek metrů s desetikilogramovými minami v každé ruce. Může také nastat moment, kdy musí za použití vlastních sil přenášet např. rozsocháče, které váží 300 kg.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany

Zmíněné požadavky na zvýšenou fyzickou odolnost jsou sice platné, avšak ženisté k plnění těch nejtěžších úkolů využívají ženijní techniku a logistiku. I přesto, že Česká republika nedisponuje nejmodernější armádní technikou, jsou naši ženisté schopni se vyrovnat svým zahraničním kolegům. Nováčci se na kurzu dále učí správné maskování, stavění tzv. rohatky a ježka nebo vystrojení dílu pontonové mostové soupravy (používá se při stavbě pontonových mostů či přívozových soulodí).

Umět číst v okolním terénu je klíčové

Vzhledem k faktu, že ženisté zajišťují budování okopů, ochranných staveb, odstraňování překážek či nevýbušných zátarasů a v neposlední řadě udržují – popřípadě upravují – hlavní zásobovací cesty, je důležité, aby uměli číst v terénu okolo sebe. Takzvaná rekognoskace (průzkum) zahrnuje zjištění parametrů zejména přístupových cest. Vojáci musí být schopni zjistit únosnost terénu, výšku a šířku cesty v koruně, poloměry zatáček i sklony stoupání.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany

V případě, že ženisté zjistí nějaké nedostatečnosti na zvolené cestě, musí být schopni ji z dostupných zdrojů opravit. Ty podmáčené se kupříkladu zpevňují za pomoci tzv. hatí. Z dostupných zdrojů musí být vojáci rovněž schopni vybudovat efektivní zátarasy, které jsou dostatečně pevné a je těžké je překonat, ale zároveň neomezují pohyb vlastních jednotek. Klíčovou je rovněž schopnost předvídání počasí či vnímání okolního terénu a jeho členitosti.

Zdroj: MOČR

Článek Doškolovací výcvik 152. ženijního praporu je drsnou zkouškou odvahy a výdrže. Nováčci zde ve velkém přichází o iluze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co jsou to Aktivní zálohy

Aktivní záloha je plnohodnotnou součástí ozbrojených sil České republiky a oficiálně vznikla na základě potřeb Armády ČR. Dobrovolníci, kteří chtějí pomoci v případě ohrožení vlasti se tak mohou zapojit do vojenského života. Její členové se během roku po několik týdnů aktivně věnují výcviku a ve zbylém čase chodí do svého civilního zaměstnání. Mají tak možnost kombinovat dvě povolání.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Příslušníci AZ jsou potřeba především pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu, při válečném stavu při živelných či ekologických katastrofách. Členem se může stát jakýkoli občan České repoubliky, který je ve věku od 18 do 60 let, prokáže trestní bezúhonnost a uzavře dohodu o zařezení do AZ. Během koronavirových opatření prováděli členové Aktivních záloh cvičení pomocí e-learningu. 

Provedli past na vozidlo a složili zátěžový test

29 záložníků nastoupilo na výcvik Aktivních záloh 74. mechanizovaného praporu Bučovice. Jedná se především o IT specialisty, kteří chtějí přispět k posílení obranyschopnosti České republiky. Dalšími členy jsou bývalí vojáci z povolání. Výcvik Aktivních záloh má za úkol především zdokonalení schopností a dovedností vojáků. Během výcviku se zdokonalovali ve střelbě z ručních zbraní, patrolování či bojových drilech.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mezi zadanými úkoly je čekalo také vymyslet a provést past na vozidlo. Tu měli provést po několikakilometrovém přesunu a přenocování v lese. Na konci cvičení absolvoval každý z vojáků ještě zátěžový test. Velitel AZ a nadporučík Jiří Groll k provedenému výcviku prohlásil, že jej příslušníci nepřestávali překvapovat svým odhodláním, motivací a zápalem. 

Zdroj: AČR

Článek Návrat výcviku Aktivních záloh po koronavirové přestávce v plné síle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základní je znalost vícera metod

Aby byl voják v této oblasti řádně vycvičen, musí prokázat znalost několika možných metod násilných vstupů do objektů, přičemž ty se často diametrálně odlišují. Jedno však mají vyučované metody společné – vždy se soustředí na nejslabší článek celého objektu, což zpravidla bývají okna, či dveře, a skrze ten se snaží do objektu proniknout. A také, všem metodám nejprve předchází teorie či nutné školení a cvičný nácvik.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

První skupinou prostředků spadající do metody mechanického breachingu jsou různá páčidla, pákové kleště či beranidla. Druhým z vyučovaných způsobů je balistická metoda vniknutí, kdy se nejslabší článek (zpravidla zámek) odstřelí za použití speciálních nábojů brokovnicí. Třetí metodou vyučovanou na červnovém kurzu je breaching za použití náloživa. Jak z názvu vyplývá, jedná se o metodu nejnáročnější, kterou mohou provádět jen proškolení vojáci.

Breacher má obrovskou zodpovědnost

 Breacher je při násilném vstupu do objektů klíčovou osobou, právě on totiž odpovídá za správně zvolené prostředky a bezpečnost svých kolegů. Musí mj. zvážit jaké množství nálože a kam umístit, aby se jí použilo pouze nutné množství pro daný cíl, který má určitou odolnost. Pro někoho je tato oblast tvorby vlastního názoru a následného rozhodování, kdy je ponechán prostor pro kreativní řešení každého breachera, zátěž, jiní ji hodnotí kladně a získaná zodpovědnost je baví.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Po zkušenostech z letošního cvičení se posádky v Bechyni i v Prostějově shodují na tom, že podobné kurzy budou pořádat každý rok. Je ale dost pravděpodobné, že se uskuteční ještě jiný typ kurzů, a sice příprava instruktorů, kteří budou tuto problematiku vyučovat. Posádka 15. ženijního pluku v Bechyni přípravu instruktorů absolvovala na podzim roku 2020, ale pokud by se podobně měli proškolit vojáci napříč celou Armádou České republiky, můžeme tušit, že bude třeba instruktorů více.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Článek Vojáci Armády České republiky získávají výcvik v dalších klíčových oblastech. Násilné vniknutí do objektu již ovládají brilantně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejnověji míří do Mali dělostřelci

V těchto dnech by se měli do Afriky přesouvat dělostřelci ze 132. dělostřeleckého oddílu. Jejich úkolem zde bude ostraha velitelství výcvikové mise Evropské unie v Bamaku a Kouliroku a doprovody osob. Do Mali si s sebou ale neberou své těžké houfnice DANA. Před nasazením prošli intenzivním výcvikem na obrněných vozidlech Iveco, která tu budou používat. Polovina členů jednotky už zkušenosti se zahraniční mise má.

iZdroj fotografie: MOČR

Připravuje se další tým

Podle armády již intenzivně cvičí i jednotky, které do Mali zamíří na podzim. Tentokrát půjde o členy 71. mechanizovaného praporu. Příprava na takové nasazené si podle velitelů vyžaduje asi roční trénink. Podle instruktora Jindřicha Palečka začíná se výběrem osob na jednotlivá tabulková místa. Každého z vybraných vojáků pak čekají kurzy na funkci, pro kterou je přidělen. Ty končí nyní, do září pak vojáci projdou společným výcvikem a posléze konečnou certifikací.

iZdroj fotografie: MOČR

V misi může jít i o život

Pečlivá příprava všech členů mise do Mali je velmi důležitá. Mohou se snadno dostat do situace, kdy jim půjde o život. Na konci dubna byli v Mali například raněni tři zahraniční vojáci při raketovém útoku. Hodnocení Čechů v Mali je velmi dobré, jejich činnost zde oceňují i spojenci. Loni zde výcvikové misi EUTM velel i Čech – brigádní generál František Ridzák. Česká armáda se nyní uchází o to, aby misi velela i v druhé polovině příštího roku.

iZdroj fotografie: MOČR

Situaci v Mali je napjatá

V posledních dnech se situace v Mali velmi zkomplikovala, nejen kvůli radikálním islámským teroristům. Armáda v pondělí 24. května zatkla premiéra, prezidenta a ministra obrany. Vojáci je uvěznili na základně nedaleko hlavního města. Vyvrcholila tak napjatá situace, která v zemi panovala od loňského srpna, kdy byl svržen předchozí prezident. V příštím roce se v zemi měli konat svobodné volby. Kvůli puči nyní africké země, ale i mnozí představitelé Evropské unie, hrozí Mali sankcemi, pokud se situace neurovná.

Zdroj: MOČR

Článek Čeští vojáci již osm let cvičí kolegy v Mali a chystají se tak činit i letos. V zemi je však situace na ostří nože, tamní armáda svrhla vládu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

USMC Combat Fitness Test

Tento test je požadavek amerického Námořnictva, který vyžaduje právě kvalitní střed těla a hlavně rychlost. Ta může být nahnaná především sprintem a během, to ale však pro ten správný střed těla nestačí. Stále totiž musíte dělat kliky, sed-lehy, přítahy, sklapovačky a nějakou další formu kardiovaskulární kondice, jako je plavání. Pokud je zanedbáte, můžete mít sice lepší výdrž, ale střed těla na tom nebude o moc lépe, jelikož musíte dosáhnout určité rovnováhy v těle skrze pohyby které si vyžaduje.  

iZdroj fotografie: Depositphotos

Základní techniky pro budování středu těla 

Tento plánek funguje velmi dobře a pokud cítíte, že máte navíc, tak si ho můžete obohatit o více dynamických cviků. Chcete totiž budovat jádro svého těla vodorovně i svisle, a to znamená, že je dobré na jednu stranu dělat sklapovačky a zvedání nohou na břišní svaly, ale také chcete vybudovat vaše torso pomocí závaží.

Vybudováním svého jádra (břišní svaly, dolní část zad, horní část zad) si vytvoříte tak správné držení těla, které vám pomůže nejen při běhu. Mimo sprintů o délce 40–60 m vám přidání náhlého zastavení a následného vystartování přidá na výdrži.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Illinois Agility Test – Jedná se o jeden z nejběžnějších školních kruhových tréninků, který vyžaduje, aby studenti rychle běhali, rychle zastavovali pak měnili směry a co nejrychleji přesunuli tělo z polohy v leže do sprintu. Délka kruhu, v které je cvičení provedené je 30 stop na délku a 15 stop do šířky. Je však dobré se poradit s experty, kteří ho s vámi vyzkouší

M Test – Jedná se o jednoduché použití čtyř kuželů vzdálených od sebe 10 – 20 metrů ve tvaru M. Začínáte v leže a rychle vystartujete k prvnímu kuželu, kde si opět lehnete a takhle až k poslednímu. Můžete začínat v jakémkoliv směru. 

T Test – Tenhle test je výsledkem kombinace NFL, která měří hbitost a trvá jen pár sekund. Vždy se musíte dívat ve stejném směru a můžete začít na zádech. Poté vstaňte a běžte vpřed o 10 metrů, následně běžte doleva o 5 metrů, poté pravá strana o 10 metrů, opět levá strana o 5 metrů do středu, krok zpět a 10 metrů do výchozí polohy.

Zdroj: Military

Článek Důležitost středu těla při výcviku a tipy na trénink od zkušeného vojenského trenéra se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak takový test vypadá

Účastníci podstupují tři disciplíny, které jsou kliky po dobu dvou minut, sklapovačky po dobu dvou minut a nakonec měřený dvoumílový běh. Jejich výsledky jsou poté započteny do celkového skóre, které především určuje také váš věk, typ pohlaví, počet opakování a čas, který jste získali během testu. Na rozdíl od testů intenzivnějších, tento probíhá v normálním sportovním civilním oblečení. Pro přijetí do výcvikového tábora tak musíte zaznamenat minimálně 150 bodů a při tom mít z každé disciplíny minimálně 50 bodů.

Minimální požadavky

Tabulka ukazuje minimální požadavky pro výcvik Army’s Basic PFT: 

• Věková skupina 17 – 21
  • Muž – 35 kliků, 47 sklapovaček, běh pod 16:36
  • Žena – 13 kliků, 47 sklapovaček, běh pod 19:42
• Věková skupina 22 – 26
  • Muž – 31 kliků, 43 sklapovaček, běh pod 17:30
  • Žena – 11 kliků, 43 sklapovaček, běh pod 20:36

Tabulka ukazuje minimální požadavky pro absolvování výcviku AIT a také požadavky, které musíte zvládat následně každé pololetí:

• Věková skupina 17 – 21
  • Muž – 42 kliků, 53 sklapovaček, běh pod 15:54
  • Žena – 19 kliků, 53 sklapovaček, běh pod 18:54
• Věková skupina 22 – 26
  • Muž – 31 kliků, 43 sklapovaček, běh pod 16:36
  • Žena – 11 kliků, 43 sklapovaček, běh pod 19:36

iZdroj fotografie: Depositphotos

Požadavky na minimální skóre pro Army’s Basic PFT se liší od požadavků pro absolvování AIT. Pokud chcete podstoupit tento intenzivnější test, čímž zvýšíte i svoji pozici, musíte na tom prvním získat minimálně 180 bodů a v každé disciplíně alespoň 60 bodů. Tabulky však odrážejí ty minimální požadavky. Tato skóre jsou také považována za podprůměrná a mohou se špatně odrážet ve vašem záznamu. Americká armáda navíc nabízí odznak fyzické zdatnosti vojáků,, kteří dosáhnou získají více než 270 bodů.

Zdroj: Military

Článek Test tělesné zdatnosti základního výcviku americké armády by byl pro mnohé těžkým oříškem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kurz Komando

Kurz Komando byl inspirován Úderným kurzem, který byl za druhé světové války organizován kapitánem Josefem Otiskem a byl určen pro příslušníky Československé smíšené brigády ve Velké Británii. Tento kurz tedy oficiálně vznikl v roce 2005 a jeho zakladatelem je armádní generál Aleš Opata.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Cílem tohoto kurzu je vyselektovat ty nejlepší z nejlepších na pozice velitelů malých jednotek. Každý z účastníků, který projde výběrovým řízením musí čelit velkému tlaku jak po fyzické, tak psychické stránce, zvládnout jasné uvažování v kritických situacích a pro své vojáky musí být maximální oporou, na kterou se mohou kdykoliv obrátit. Tito velitelé jsou připravováni na taktické situace a činnosti, které se blíží reálnému boji, kdy na jejich rozhodnutích závisí životy všech vojáků v jejich oddílech.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Nízká úspěšnost

Jelikož se jedná o jeden z nejnáročnějších kurzů, jeho výběrovým řízením a poté samotným průběhem výcviku projde asi jenom každý desátý účastník. Vybráni jsou tak opravdu jen ti nejelitnější z vojáků. Aby se však toto číslo povedlo lehce zvýšit, procházejí vojáci od roku 2016 přípravným kurzem, kdy se jedná o tzv. Pre-Komando. Během této přípravy čekají vojáky úkoly a podmínky, které se svou náročností přibližují samotnému výcviku Komando.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Aby se tedy zvýšily šance pro úspěch absolventů, museli během přípravného tréninku zdolat například osmikilometrový zrychlený přesun se zbraní a zátěží v limitu 1 hodiny, překážkovou dráhu, bojové drily a techniky, předvést dokonalou navigaci ve dne i v noci za jakéhokoliv počasí a zvládnout řadu dalších zátěžových úkolů, které vojákům daly rozhodně pořádně zabrat.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Výběrové řízení se konalo od 12. do 16. dubna a datum pro Komando kurz, který se již bude konat „naostro“ je prozatím určen na 21. až 25. května. Účastníci jsou tedy již vybráni a nezbývá jim nic jiného než trénovat, trénovat a znovu trénovat. Pouze tréninkem a pevnou vůlí se totiž z občana může stát voják a z vojáka zkušený velitel.

Zdroj: AČR

Článek Vojáky české armády čeká elitní vojenský výcvik Komando a mají se na co těšit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Navíc jsou speciálně školeni pro zvládání kritických situací a nemělo by je proto vyvézt z míry naprosto nic. K tomu je mimo odborných a kvalifikačních předpokladů nezbytně nutný také dobrý psychický i fyzický stav a množství nasbíraných zkušeností právě z těchto speciálních výcviků.

Příprava na krizové situace

Každý výcvik je pro armádní řidiče vždy jiný a nabízí řadu úprav a vylepšení tak, aby tyto řidiče dokonale připravil na jakoukoliv možnou situaci, které by mohli čelit. Letošní březnový výcvik byl proto zaměřen právě na komplikace v terénu. Celkem 45 řidičů tedy čekaly vozy Tatra T-815 a Landrover 110, krom toho však také pěkně náročná terénní cesta a ztížené klimatické podmínky.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Trasa, která byla jeden kilometr dlouhá nabízela až 8 různých stupňů zátěže v podobě extrémního stoupání i klesání, maximálního bočním náklonu, couvání ve stísněném prostoru a mnoho dalšího. Celý výcvik probíhal pod vedením špičkových a vysoce kvalifikovaných učitelů armádní autoškoly, kteří výkony jednotlivých řidičů hodnotili ihned z místa kabiny spolujezdce. Při výcviku byly rovněž dodrženy veškeré hygienické opatření, včetně dezinfekce vozů a nošení roušek.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Jako na horské dráze

Tento výcvik je velmi dobře hodnocen nejen z hlediska účinnosti a přípravy na různé situace, ale i samotní účastníci tvrdí, že čím náročnější a extrémnější podmínky, tím je to více baví a více jim to přinese. Nejrůznější výmoly, hrboly, příkopy, prudké rozdíly v stoupání a klesání, kamenité úseky a mnoho dalšího tedy podle jejich slov ve spojení s prudkým venkovním mrazem a vrstvou sněhu připomínaly dokonce horskou dráhu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

V konečném hodnocení tento výcvik každý z účastníků zvládnul velmi dobře a opět své možnosti a schopnosti, nejen v řízení ozbrojených vozidel, ale také v jejich údržbě, posunuli na vyšší stupeň. Podle slov kapitána Martina Machytky, který je učitelem vojenské autoškoly již 15 let, jsou tyto výcviky nesmírně důležité. Jízdní vlastnosti vojáků totiž musí být zcela dokonalé a bezchybné a musí umět vojenský vůz držet dokonale pod kontrolou.

Zdroj: MOČR, AČR

Článek V Libavé se vojenští řidiči účastnili speciálního výcviku, který je má připravit na nejtěžší situace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Příklad z KLDR a Izraele?

Kromě Norska jsou KLDR a Izrael jedinímí zeměmi, kde je povinná vojenská docházka pro ženy. Rozdíl je ovšem v tom, že u KLDR a Izraele je to svým způsobem pochopitelné, protože jsou neustále ohrožené země. Kdežto Norsko nikoli. Zřejmě to má co společného se špatnou zkušeností obyvatel této malé země, která se odehrála v roce 1940 během Hitlerovy agrese.

Norsko nezískalo Murmansk

Šlo o to, že během okupace se kolaborantská proněmecká vláda v Norsku pod vedením norského fašisty Vidkuna Quislinga domáhala části dobytého sovětského území – u severského přístavu Murmansk. Ovšem Hitler požadavek zamítl a tím se situace pro Norské království dramaticky zhoršila, dostalo se pod velký tlak sousedního Sovětského svazu.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Ženy nemusí být stejně silné jako muži

Nicméně přesto, že jsou dívky odváděny na vojnu stejně jako muži ve svých 19 letech, nemají žádné výhody. Ani je nepotřebují. Nejde totiž o to, aby byly stejně silné jako muži, jde pouze o to, aby byl kvalifikované. Navíc, možná to všechny ženy nezvládnou, ale to i někteří muži. Ovšem nenechte se zmást tím, že se musí pouze ženy kvalifikovat ve stejných oborech jako muži. To stejné totiž platí i pro mužskou část populace. Nejlépe bychom to charakterizovali asi takto:

• Ženy na vojnu
• Muži na mateřskou dovolenou

Otcovská dovolená

Rozdíly se nedělají ani v postavení žen ve společnosti. Například v Norsku začíná desetitýdenní otcovská dovolená, již využívá 90% čerstvých otců. Ženy se tak mohou lépe uplatnit na pracovním trhu a mít možnost získat lepší postavení. Jak už to tak vypadá, v Norsku se hranice mezi mužským a ženským světem smývají čím dál tím více.

Článek V Norsku musí ženy projít stejným vojenským výcvikem jako muži, stejně jako v KLDR nebo Izraeli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Technické součásti výcviku armádních pilotů

Výcvik vojenských pilotu, přestože je v různých zemích řízen na základě specifických strategií, se obvykle skládá ze stejných prvků. U amerických pilotů dosahuje tento výcvik délky 3,25 roku a skládá se ze tří fází využívajících jiné typové letouny. Piloti se učí manévrovat a ovládat různé typy bojových letadel, a následně přechází na kooperativní výcvik ve formální výcvikové jednotce. Výcvik může být realizován buď přímo pro americké letce, ale umožňuje také zapojení zahraničních vojáků. Cena takového výcviku je pak pro cílovou armádu poměrně vysoká, zvláště vzhledem k jeho délce. Alespoň mírné snížení by mohlo být dosaženo právě prostřednictvím nového systému, který by mohl eliminovat nutnost minimálního párového výcviku, kdy musí být trénovaný pilot vždy doprovázen další osobou, která jej navádí, nebo s ním bojuje.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Strategie pro snižování nákladů výcviku

Vzhledem k vysokým nákladům výcviku bojových letců má americká armáda několik souběžných projektů, jejichž cílem je nejen zvýšení kvality výuky, ale také snížení její ceny. Projekt ATARS je jedním z nich s velmi slibnou budoucností. Kromě něj je v současné době nejvíce využíván upravený letoun T-7 s displejem simulujícím ovládací systémy jiných bojových letadel v kompletní sestavě umožňujících vedle leteckých manévrů také bojové operace, jako je používání zbrní nebo komunikace.

Článek Výcvik pilotů by mohl využívat systémy virtuální či rozšířené reality se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za vším hledej koronavirus

Světová pandemie koronaviru se pochopitelně promítla i do dění v americké armádě. Řada rekrutů se během výcviku dostala do karantény, a tak je namísto tvrdého drilu v terénu čekala samotka na hotelovém pokoji nebo vojenské ubytovně, podle možností konkrétního výcvikového tábora. V některých táborech se pak výcvik branců dočasně zastavil úplně. Klesl také počet dobrovolníků, kteří se do armády hlásili.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Karanténa v aquaparku

I výcvik, který byl úspěšně zahájen a proběhl, měl svá specifika. Například jedna skupina branců pro americké námořnictvo strávila většinu výcviku v karanténní bublině, byli uzavřeni v aquaparku ve státě Illinois. Aby to neznělo příliš lákavě, vězte, že v bazénech probíhal opravdový výcvik. Aquapark ostatně v té době stejně nemohl být otevřený pro veřejnost.

iZdroj obrázku: Pixabay

Pokles o tři procenta

V normálních letech výcvik nedokončí téměř 11 % branců, podíl se pochopitelně liší u různých typů jednotek. Letošní podíl branců, kteří výcvik nedokončili, je zhruba 7,6 %, tedy o více než tři procenta nižší. Pentagon sice tvrdí, že navzdory pandemii a všemožným hygienickým opatřením byl letošní výcvik stejně tvrdý, a tedy i kvalitní, jako v minulých letech, řada odborníků tohle tvrzení rozporuje. Pokles počtu branců, kteří výcvik nedokončili, je podle nich způsoben:

• Omezením některých náročných bodů výcviku
• Menším množstvím branců, kteří na armádu nemají
• Větší benevolentností velitelů výcviku

Článek USA: Základní výcvik nedokončilo méně rekrutů než obvykle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.