Šest lidí proti radiolokační síti

Podrobnosti o operaci Polyphemus odhalil rozhovor důstojníka s volacím znakem „Falko“ pro ukrajinské médium Mezha. Podle něj byla na celou kampaň nasazena jediná úderná skupina o šesti bojovnících, skupina „Roni“. Jejich cílem nebyly velké protiletadlové systémy typu S-300 nebo S-400, ale menší, zdánlivě nenápadné radarové stanice, které tvořily souvislé radiolokační pole v nízkých výškách. Právě tyto radary umožňovaly ruské obraně včas zachytit nízko letící ukrajinské drony a navíc dopočítávat jejich startovní pozice.

Brjanská oblast přitom nebyla vybrána náhodně. Leží na jednom z klíčových koridorů pro ukrajinské útoky do hloubky severním směrem a zároveň patřila k nejobtížnějším úsekům kvůli husté síti radarů a prostředků proti bezpilotním prostředkům. Právě tam dávalo smysl „vykousat“ díru do systému včasné výstrahy ještě předtím, než drony zamíří hlouběji do ruského vnitrozemí.

Podle „Falka“ bylo během několika měsíců zničeno přibližně dvacet radarů. Skupina přitom neútočila jen na původní stanoviště, sledovala i nasazování náhrad a likvidovala je dřív, než stihly obnovit pokrytí. Rusové se pokoušeli radary krýt prostředky elektronického boje, ale pokud protivník zná přesnou polohu a parametry každého nového kusu, obrana nestíhá reagovat.

SEAD po ukrajinsku: ne blesk, ale eroze

Potlačení protivzdušné obrany (v terminologii NATO označované jako SEAD) má svou slavnou historii. Když Izrael v roce 1982 v údolí Bekáa během několika hodin zlikvidoval devatenáct syrských protiletadlových baterií, nasadil desítky letounů, bezpilotní průzkumné prostředky, elektronický boj i protiradiolokační střely v koordinované operaci obrovského rozsahu. Americká kampaň v Perském zálivu v roce 1991 šla stejnou cestou: masivní, centralizovaná, rychlá.

Polyphemus je něco úplně jiného. Žádné letecké svazy, žádná protiradiolokační střela AGM-88 HARM za zhruba 870 tisíc korun za kus. Místo toho pomalé, měsíce trvající „ohlodávání“ radarové sítě jedním šestičlenným týmem s dalekonosným dronovým arzenálem. Cíl je stejný, zbavit protivníka očí, ale prostředky jsou řádově levnější a metoda vyžaduje trpělivost místo přesilové palby. Ekonomická asymetrie je přitom brutální: radar je drahý a klíčový uzel, úderný dron je levný a může se vracet znovu a znovu.

Právě v tom spočívá síla příběhu. Nejde o to, že by Moskva zůstala bez obrany. Jde o to, že šest lidí dokázalo opakovanými levnými zásahy přinutit mnohem větší systém protivzdušné obrany reagovat draze, pozdě a lokálně.

Koridor funguje: Dubna jako důkaz

Že vytvořený koridor nebyl jen propagandistickým sloganem, naznačují události z konce června 2026. 22. června zasáhly ukrajinské drony Centrum kosmické komunikace v Dubně v Moskevské oblasti. Podle ukrajinského generálního štábu, jehož údaje převzala Ukrajinska Pravda, byl poškozen 32metrový anténní systém MARK-IV, technická budova i hlavní administrativně-výrobní objekt. Tisková služba ruské společnosti RSCC potvrdila masový útok, ale tvrdila, že provoz nebyl přerušen a personál neutrpěl ztráty.

30. června přišel druhý úder na stejný cíl. Prezident Zelenskyj ho spojil s objektem, který podle něj sloužil i pro průzkum a koordinaci ruských sil v okupované části Ukrajiny. Dubna leží přes pět set kilometrů od hranice, to je vzdálenost, kterou dron musí překonat přes několik vrstev ruské obrany. Pokud se tam dostal opakovaně, něco na trase muselo selhat. A právě Brjansko je první vrstvou na této trase.

Ruské ministerstvo obrany ve stejný den hlásilo sestřely 36 ukrajinských dronů, z toho čtyř nad Brjanskou oblastí, jak uvedla agentura TASS. Obrana tedy nezmizela, ale zjevně nedokázala zachytit všechno.

Co z toho plyne, a co ne

Operace Polyphemus není strategický zlom, který by válku trvající už více než čtyři roky otočil. Je to operační úspěch, který ale vyžaduje neustálé udržování. Sám „Falko“ v rozhovoru přiznává, že Rusové radary nahrazovali novými kusy a pokoušeli se je krýt. Bez pokračujícího tlaku by se díra rychle zavírala.

Zároveň je nutné říct, odkud informace pocházejí. Klíčový zdroj, rozhovor s důstojníkem 1. centra, je primární ukrajinský pohled zúčastněné strany. Ruské zdroje samotné útoky dronů v brjanském a moskevském směru nezpochybňují, jen tvrdí, že šlo o sestřely s omezenými následky. Pravda leží někde mezi: útoky prokazatelně proběhly, cíle v moskevském směru byly opakovaně dosaženy, ale ruská protivzdušná obrana dál část úderů zachycuje.

Pro širší kontext platí: čím víc musí Rusko chránit vlastní týl, energetiku a komunikační uzly stovky kilometrů od fronty, tím méně zdrojů může poslat na bojiště. A to je přesně ten druh tlaku, který šest lidí s drony dokáže vytvořit, pokud ví, kam mířit.

Odysseova lekce pro moderní válku

Historický Odysseus nepotřeboval armádu, aby unikl z Kyklopovy jeskyně. Potřeboval plán, přesnost a odvahu riskovat v těsné blízkosti nepřítele. Skupina „Roni“ udělala totéž, jen místo zahroceného kůlu použila drony a místo jeskyně oslepovala radarová stanoviště roztroušená po brjanských lesích. Moskva není bezbranná, ale poprvé za válku musí počítat s tím, že její radiolokační štít má díry, které šest lidí dokáže udržet otevřené.

Článek Oslepení Kyklopa: 6 Ukrajinců oslepilo ruskou obranu v Brjansku. Drony teď mají volnou cestu na Moskvu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna švédský radar a ne vlastní

Francie má Thales, má Airbus Defence, má tradici soběstačnosti ve zbrojním průmyslu. Přesto sáhla po cizím produktu. Komuniké francouzské zbrojní agentury DGA, které cituje oborový server OpexNews, uvádí dva důvody: urgentní potřebu a absenci okamžitě dostupného domácího řešení. Giraffe 1X nahrazuje část schopností radarových vozidel NC1 30/40, která slouží od roku 1995. Domácí programy, 45 obrněných vozidel Serval ve verzi pro velmi krátký dosah, 12 systémů VL MICA jako náhrada Crotale a osm plus čtyři baterie SAMP/T, mají horizont do roku 2035. Francouzský parlament na obnovu nízkovrstvé obrany vyčlenil už v rozpočtu 2024 sedm set milionů eur. Jenže peníze na papíře nestačí, když manévrové jednotky potřebují senzory teď. Saab nabídl hotový produkt s minimem úprav. Politicky navíc pomáhá, že integrace na podvozky Scania V3P probíhá ve francouzském Angers.

Co umí krabice pod 150 kilogramů

Giraffe 1X je lehký 3D radar s aktivní elektronicky řízenou anténou (AESA) na bázi gallium-nitridu, definovaný softwarem. Celý systém váží méně než 150 kilogramů. Podle produktové stránky Saab pokryje celý vyhledávací objem každou sekundu, detekuje letadla s pevným i rotujícím křídlem, rychlé střely, rakety a minometné granáty i malé drony. Výrobce uvádí záchyt UAV lehčího než karton mléka na čtyři kilometry.

Klíčový parametr ale není dosah ani rozlišení. Je to schopnost hledat cíle za jízdy. Radar nemusí zastavit, rozložit stožár, kalibrovat. Vysílající senzor v moderním boji přitahuje protiúder, a Saab otevřeně píše, že jednotky si někdy nemohou dovolit zůstat na místě déle než sekundy. Giraffe 1X na to odpovídá schopností rychle vypnout, přesunout se a znovu vysílat z jiné pozice.

Scania u francouzské konfigurace popisuje konkrétní úpravy taktického nosiče V3P:

• zadní platforma přizpůsobená radaru,
• bateriový pack pro vyšší autonomii bez externího napájení,
• operátorské displeje přímo v kabině řidiče.

Nejsou to obyčejné kamiony. Ale nejsou to ani nezničitelné pevnosti. Přesnější je říct, že se hůře lokalizují a hůře zasahují, protože okno pro protiúder se dramaticky zužuje.

Kdo další Giraffe 1X kupuje

Francie není průkopník. Švédsko objednalo pozemní verzi v srpnu 2024 na podvozcích Sisu GTP. Británie má zakázky z roku 2023 i z dubna 2026, ta poslední za zhruba 24 milionů liber, a Saab UK v květnu 2026 oznámil dokončení stého vyrobeného kusu. Americká armáda objednala Giraffe 1X pro bezpečnostní partnery na podzim 2025. Radar běží na několika kontinentech, což pro Francii znamená ověřenou dodavatelskou linku a reálnou servisní základnu.

Trend je čitelný: NATO po roce 2022 tlačí na posílení nižších vrstev protivzdušné obrany. Aliance otevřeně mluví o masivním nárůstu vzdušných hrozeb a o potřebě nových senzorů. Francouzský nákup je dílek do mozaiky, ne solitér.

Český kontext: jiná vrstva, podobná logika

Česká republika Giraffe 1X nekupuje a veřejně dostupné zdroje žádný takový plán neuvádějí. Tuzemská protivzdušná obrana staví na jiné architektuře: osm mobilních 3D radarů ELM-2084 MADR na podvozcích Tatra 8×8 pro střední vrstvu, systémy SPYDER, 24 obrněných vozidel MARS s RBS 70 NG plus osm přenosných kompletů podepsaných v červenci 2025, stíhačky a elektronický boj. MADR a Giraffe 1X si nekonkurují: izraelský radar je těžší, pokrývá širší pole a řídí efektory, švédský senzor je gap-filler blízko manévrových jednotek. Logika je ale stejná: mobilita, vícevrstvost, schopnost reagovat na drony.

Šestnáct francouzských radarů na kamionech samo o sobě bezpečnostní architekturu NATO nepřekreslí. Ale posilují senzorovou hustotu u jednoho z hlavních spojenců právě ve vrstvě, která byla dosud nejtenčí, tam, kde létají drony, minometné granáty a improvizované střely. A právě tam se dnes rozhodují boje.

Článek Bezpečná Francie: nakoupila 17 švédských radarů Giraffe 1X. Bude je mít na mobilních kamionech, aby nešly zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je vlastně to „zlato“ v kokpitu

Zlatavý odstín překrytu kabiny způsobuje tenký film na bázi oxidu india a cínu, v technické angličtině označovaný jako ITO (indium tin oxide). Výrobce PPG Aerospace, který dodává překryty pro F-16 A/B/C/D, nabízí podle tiskového materiálu z roku 2009 jak čirou, tak reflexní ITO variantu, takže samotný zlatý odstín ještě neříká, jakou přesnou konfiguraci konkrétní letoun nese. Starší generace používala takzvaný „gold solar coating“, novější řešení kladou důraz na vyšší odolnost a nižší provozní náklady.

Podstatné je, že technologie není žádnou novinkou. Veřejně dostupné patenty PPG sahají do roku 1996 a popisují vodivé vrstvy na bázi ITO pro ochranu proti elektromagnetické interferenci a elektromagnetickým pulzům. Ukrajinské F-16 tedy nedostaly nic, co by neměly stovky dalších strojů tohoto typu v desítkách armád světa, včetně slovenských Block 70, jejichž první kusy Lockheed Martin předal v lednu 2024.

Pasivní štít, ne aktivní rušička

Tady je klíčový rozdíl, který se v mediálních zkratkách ztrácí. Vodivá vrstva na překrytu nic nevysílá. Neruší, nemate, nepřehlušuje. Funguje čistě pasivně jako elektromagnetický filtr, který:

• snižuje radarový odraz kokpitu (radar attenuation), tedy omezuje návrat elektromagnetických vln od hran kabiny a vybavení uvnitř,
• stíní elektroniku proti vnějšímu elektromagnetickému rušení (EMI shielding),
• odvádí statický náboj z povrchu překrytu,
• chrání pilota i systémy před částí infračerveného a ultrafialového záření.

Aktivní elektronický boj, to, co si většina lidí představí pod pojmem „matení radarů“, řeší na F-16 úplně jiný systém. U nejnovějších Block 70/72 je to Viper Shield AN/ALQ-254(V)1 od L3Harris, digitální sada pro elektronický boj s DRFM jammerem, který dokáže aktivně detekovat hrozby a vysílat klamné signály. Povlak překrytu kabiny a Viper Shield jsou dvě zcela odlišné vrstvy ochrany: jedna fyzikální vlastnost materiálu, druhá sofistikovaný elektronický systém.

Formulace „mate radary“ je tedy nadsázka. Přesnější by bylo říct, že vodivá vrstva pasivně zmenšuje elektromagnetickou čitelnost jedné části draku, konkrétně kokpitu. Proti modernímu vícekanálovému radaru to samo o sobě pilota nezachrání.

Jak F-16 skutečně bojují nad Ukrajinou

Představa vzdušných soubojů ve stylu Top Gunu se s ukrajinskou realitou míjí. Podle čtvrtletní zprávy amerického ministerstva obrany za třetí kvartál roku 2024 nasadila Ukrajina F-16 primárně do role protivzdušné obrany, tedy ochrany měst a infrastruktury před ruskými střelami s plochou dráhou letu a bezpilotními prostředky. Už v srpnu 2024, krátce po oficiálním potvrzení přítomnosti F-16 prezidentem Zelenským, přišla Ukrajina o jeden stroj při obraně proti masivnímu kombinovanému útoku.

Dánsko předalo prvních z celkových 19 slíbených letounů v srpnu 2024, Nizozemsko potvrdilo dodání prvních kusů z balíku 24 strojů v říjnu téhož roku. Americké kontrolní zprávy přitom důsledně zdůrazňují, že přínos F-16 pro ukrajinské letectvo stojí na třech pilířích: efektivitě, přežitelnosti a udržitelnosti provozu. Povlak překrytu kabiny se v žádném z těchto dokumentů neobjevuje jako samostatný faktor.

Jeden dílek v mozaice přežití

Nejpoctivější je dívat se na vodivou vrstvu překrytu jako na jednu z desítek inženýrských vrstev, které dohromady zvyšují šanci pilota vrátit se na základnu. Výcvik, taktika, výška a rychlost letu, výstražné systémy, klamné cíle, aktivní elektronický boj, kvalita munice, údržba draku, to všechno váží víc než tenký film na skle kabiny.

Zároveň platí, že jde o známou a nikoli překvapivou technologii. Ruská strana s vodivými překryty na západních bojových letounech počítá minimálně od doby, kdy F-22 Raptor zavedl stealth překryt kabiny jako součást celkové nízké pozorovatelnosti. Překryt F-16 řeší jen část problému a protivník může kombinací senzorů, geometrií záchytu a navádění tuto dílčí výhodu alespoň částečně obejít.

Zlatý odlesk kokpitu ukrajinských F-16 není zázračný štít. Je to malý, trvale přítomný pasivní náskok, jeden z mnoha důvodů, proč je F-16 i po padesáti letech od prvního letu stále relevantní bojový stroj.

Článek Záhadné zlato v kokpitech ukrajinských F-16 mate ruské radary. Piloti získávají klíčovou výhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stožár nad rotorem: proč Mi-28NM vidí dřív, než ho vidí nepřítel

Klíčová inovace Mi-28NM není v samotné existenci radaru, ten měly i starší verze. Průlom je v jeho umístění. Radar N025 sedí na stožáru nad hlavním rotorem, takže vrtulník může viset za terénní překážkou a nad horizont vyčnívá jen anténa. Podle výrobce Rostec systém umožňuje vyhledávání cílů i mimo přímou viditelnost.

Taktický dopad je zásadní. Posádka obrněného vozidla na druhé straně fronty nemá šanci vrtulník zahlédnout, protože jeho trup zůstává schovaný. Radar mezitím pracuje: hledá, klasifikuje, předává souřadnice řízeným střelám. Analytická zpráva britského think-tanku RUSI popisuje Ka-52 jako hlavní leteckou hrozbu při ruských operacích s typickým odstupem útoku 8 až 10 kilometrů od cíle. Mi-28NM s radarem nad rotorem tuto logiku posouvá ještě dál, vrtulník nemusí ani na okamžik odhalit celý profil.

Ka-52: od Arbaletu k protilodním střelám

Základní Ka-52 není v radarové výbavě žádný nováček. Příďový radar Arbalet od firmy Fazotron-NIIR zajišťuje radarové mapování terénu, let za každého počasí a navádění zbraní. Jenže modernizace Ka-52M a námořní Ka-52K posouvají laťku výrazně výš.

U Ka-52M Rostec potvrdil integraci nového radarového systému s aktivní fázovanou anténou, tedy technologii, která je základem moderních stíhačkových radarů. U námořní varianty Ka-52K šel koncern KRET ještě dál: modernizovaná palubní radiolokační stanice v centimetrovém pásmu má podle výrobce zdvojnásobit dosah detekce a umožnit nasazení protilodních střel Ch-31 a Ch-35. To jsou zbraně, které dosud nosily výhradně letouny Su-30 a MiG-29K.

Právě tady se slib „stíhačkových radarů“ naplňuje nejhmatatelněji. Ka-52K přestává být čistě bitevním vrtulníkem a posouvá se do role lehké protilodní platformy, s radarovými schopnostmi, které to umožňují.

Americký Longbow: standard, který Rusko dohání

Stožárový radar na útočném vrtulníku není ruský vynález. Americký AH-64 Apache s radarem AN/APG-78 Longbow od Northrop Grumman létá v této konfiguraci od roku 1998. A jeho parametry jsou dodnes impozantní:

• Automatická detekce, klasifikace a prioritizace až 256 cílů současně
• Výběr 16 nejdůležitějších cílů pro okamžité zaměření
• 360° přehled o situaci
• Zdvojnásobený dosah z původních 8 na 16 kilometrů u nejnovějších verzí

Northrop Grumman výslovně popisuje, že Longbow vznikl s ambicí přenést na vrtulník schopnosti srovnatelné se stíhačkou a technologicky vychází z radaru F-16 AN/APG-68. Právě odtud pramení celá myšlenka „stíhačkového radaru na vrtulníku“.

Ruský Mi-28NM a modernizované Ka-52 tedy nedělají nic převratného v globálním měřítku. Dohánějí koncept, který je na Západě zavedený přes čtvrt století. Podle nás je ale podstatné něco jiného: i „pouhé“ dotažení ke standardu Longbow dramaticky mění rovnováhu na konkrétním bojišti, kde tyto stroje operují.

Co to znamená pro druhou stranu fronty, a pro Česko

Analytici RUSI označují Ka-52 za nejvýznamnější leteckou hrozbu při ruských ofenzivních operacích. Útoky řízenými střelami Vichr a Ataka z odstupu 8 až 10 kilometrů znamenají, že pozemní jednotky čelí zásahu dřív, než vrtulník vůbec spatří. Lepší radary tento problém prohlubují: prodlužují vzdálenost, ze které vrtulník dokáže cíl najít a zasáhnout.

Odpověď existuje. Raytheon u systému Stinger uvádí přes 270 bojově ověřených zásahů proti letounům i vrtulníkům. Saab u RBS 70 NG výslovně deklaruje schopnost ničit obrněné útočné vrtulníky v dosahu 220 až 9 000 metrů. A právě sem vstupuje český kontext: Ministerstvo obrany ČR v červenci 2025 podepsalo smlouvu na 24 vozidel MARS s integrovaným RBS 70 NG pro 25. protiletadlový raketový pluk. Česká armáda reaguje na zkušenosti z Ukrajiny posílením právě té vrstvy obrany, která má proti modernizovaným vrtulníkům největší smysl.

Ukrajinský portál War & Sanctions, aktualizovaný v květnu 2026, potvrzuje, že konstrukční centrum Mil a Kamov pokračuje v modernizaci obou rodin vrtulníků a pracuje i na nové přesně naváděné munici S8000 Banderol pro Mi-28NM. Závod mezi útočnými vrtulníky a prostředky, které je mají sestřelit, nekončí. Právě naopak, každá nová radarová schopnost na jedné straně vyvolává tlak na hustší a chytřejší protiletadlovou síť na straně druhé.

Článek Ruské Mi-28 a Ka-52: vrtulníky, které mají na křídlech zabudované radary ze stíhaček se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč záleží na mikrosekundách

Označení „mikrosekundy“ není reklamní nadsázka. Leonardo ve svém technickém popisu AESA výslovně uvádí, že aktivní elektronicky řízená anténa přenáší energii na cíl řádově v mikrosekundách, tam kde starší mechanicky skenovaný radar (M-scan) potřebuje sekundy. Praktický dopad je přímočarý: AESA vytvoří kvalitní stopu manévrujícího cíle dřív, udržuje ji spolehlivěji a pilot může odpálit střelu Beyond Visual Range v okamžiku, kdy protivník na M-scanu teprve buduje první kontakt.

Klíčový rozdíl ale není jen v rychlosti. AESA se skládá ze stovek až tisíců nezávislých vysílacích a přijímacích modulů (TRM). Každý z nich generuje vlastní signál, a radar tak dokáže současně tvarovat více paprsků, měnit frekvence a adaptovat vlnové formy. Když část modulů vypadne, třeba poškozením, systém nezhasne. Výkon se postupně snižuje, ale funguje dál. Leonardo to nazývá „graceful degradation“ a staví to do přímého kontrastu s M-scan radary, kde jediný vysílač představuje kritický bod selhání.

ECRS Mk.2: radar, který je víc než senzor

Britské ministerstvo obrany v roce 2023 popsalo ECRS Mk.2 slovy, která překračují běžnou radarovou terminologii: systém má současně detekovat, identifikovat a sledovat více cílů ve vzduchu i na zemi a zároveň provádět výkonné rušení daleko za dosah hrozeb. Britská obranná průmyslová strategie jde ještě dál a označuje Mk.2 za systém, který spojuje radar, elektronický útok a elektronickou ochranu do jedné programovatelné architektury.

V únoru 2025 britská vláda potvrdila kontrakt na 40 radarů ECRS Mk.2 pro 40 letounů Typhoon RAF. To je podstatný signál: nejde o laboratorní demonstrátor, ale o sériově financovaný upgrade s konkrétním počtem kusů a konkrétním termínem. A protože Mk.2 stojí na otevřené softwarové architektuře, jeho schopnosti porostou spirálovými aktualizacemi, podobně jako u Gripenu E, kde Saab popisuje možnost průběžně adaptovat software bez zásahu do letově kritických částí systému.

Kde stojí Rusko a kde Čína

Hlavní ruský „pracovní kůň“ Su-35 létá s radarem Irbis-E. Podle materiálů ruského výrobce KRET/Rostec jde o radar na bázi pasivní fázované anténní mřížky (PESA) s deklarovaným dosahem až 400 km proti velkým cílům. Výkon na papíře impozantní, ale architektura je generačně jinde: PESA má jeden centrální vysílač a fázové posunovače, nikoli nezávislé TRM moduly. Chybí jí inherentní odolnost AESA, flexibilita vlnových forem a schopnost integrovat elektronický útok přímo do radarového paprsku.

Su-57 je oficiálně spojován s programem AESA, jenže veřejně ověřitelné detaily o jeho radaru N036 jsou omezené a počet sériově dodaných strojů zůstává nízký. Analytik Justin Bronk z londýnského RUSI v roce 2020 popsal, že ruské Flankery postrádají moderní standard AESA v míře běžné na Západě, a v aktualizované analýze z ledna 2026 dodal, že čínská senzorová evoluce je výrazně rychlejší než ruská. Čína podle něj provedla plošný přechod na AESA u hlavních vyráběných typů bojových letounů. Rusko takový přechod sériově nedokončilo, a válka na Ukrajině tempo spíš brzdí, než urychluje.

Propast tedy není v tom, že by Rusko „nemělo radar“. Je v tom, že NATO a spojenci už z AESA udělali sériově zavedený, síťově propojený a softwarově rostoucí standard, od F-35 přes Gripen E až po Typhoon s ECRS. Rusko má silné jednotlivé systémy, ale chybí mu ekosystém.

Český kontext: AESA přijde až s F-35

České Gripeny C/D prošly v roce 2018 modernizací MS20, která přinesla nové radarové režimy, ale jádrem zůstává radar PS-05/A, mechanicky skenovaný systém. Saab sice nabízí možnost budoucího upgradu na AESA pro tuto radarovou rodinu, u české flotily ale takový krok veřejně potvrzen není.

Reálně tedy Armáda ČR dnes v taktickém letectvu AESA nedisponuje. Změna přijde s F-35A Lightning II, jejichž radar AN/APG-81 funguje současně jako AESA radar, přijímač ESM i rušička. Podle ministerstva obrany mají první české F-35 dorazit v roce 2031, plné operační schopnosti pak v roce 2035. Do programu GCAP, další generace bojového letounu vyvíjeného Británií, Itálií a Japonskem, Česko nevstupuje. Cesta k AESA pro české piloty vede výhradně přes akvizici F-35.

Víc než katalogový parametr

Jeden detail z produktového listu radaru Raven ES-05, který Leonardo dodává pro Gripen E, ilustruje, proč je AESA víc než technická specifikace. Radar má zorné pole ±100 stupňů díky otočnému repositioneru. Pilot může po odpalu střely prudce odvrátit od cíle a přitom stále udržovat datalink se střelou letící k cíli. U mechanicky skenovaného radaru by odvrat znamenal ztrátu kontaktu. Tady znamená přežití.

Právě v takových detailech se láme skutečná převaha. Ne v jednom čísle dosahu, ale v součtu rychlosti, odolnosti, multifunkčnosti a schopnosti růst softwarem, aniž by letoun musel na roky do hangáru. Západní ekosystém AESA tohle dnes umí sériově. Rusko zatím ne.

Článek Radarová technologie NATO, na níž Rusové nemají: AESA v mikrosekundách rozhoduje o výsledku boje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

134 zničených prvků a dubnová statistika

Číslo, které Brovdi uvádí, je 134 zničených prvků ruské PVO od začátku roku 2026. Samo o sobě je to abstraktní údaj, dokud se nepodíváte na dubnovou bilanci ukrajinského ministerstva obrany. Jen za jeden měsíc zasáhly ukrajinské síly nejméně 25 velkých radarových a PVO cílů: radary Nebo, Kasta, P-18, Podljot a systémy Tor, Buk, Osa, Pancir. Většinu zasažených cílů přitom netvořily odpalovače raket, ale radary. Právě „oslepování“, tedy likvidace senzorů, které dávají ruské obraně oči, je hlavní operační logika celé kampaně.

Brovdi ji popisuje jako „prosekávání koridoru“. Nejdřív drony zničí krátko- a střednědosahovou PVO a radary v operační hloubce. Tím vznikne průletová trasa, kudy mohou proniknout prostředky pro hluboké údery. Není to náhodné ostřelování, ale metodická chirurgie.

Křižník ve stepi

Jeden detail z rozhovoru ilustruje míru ruské improvizace lépe než jakékoli číslo. Ukrajinské síly v Doněcké oblasti zničily stacionární protiletadlový raketový komplet, který byl původně sejmut z válečného křižníku a instalován více než sto kilometrů od fronty. Námořní systém PVO uprostřed stepi není standardní taktika, to je nouzové řešení.

A právě tady se ukazuje podstata problému. Kreml nemá nedostatek vůle bránit svůj týl. Má nedostatek prostředků. Každý moderní systém S-300 nebo S-400 přesunutý k ochraně rafinerie v Saratovské oblasti je systém, který chybí u Moskvy nebo na frontě. Každý Pancir stažený k velitelskému uzlu odkrývá logistický uzel jinde. Ruská PVO se nehroutí naráz, rozpadá se po vrstvách, protože nemá čím zaplnit mezery.

Proč výroba nestíhá

Odpověď na otázku, proč Rusko nedokáže ztráty nahradit, leží v průmyslové realitě. Výzkumná zpráva RUSI z prosince 2025 podrobně mapuje úzká hrdla ruské výroby PVO:

• Mikroelektronika — radary a naváděcí systémy závisejí na komponentech, které Rusko nedokáže plně nahradit domácí produkcí.
• Speciální materiály — keramika, slitiny, optika. Část dodavatelských řetězců vede přes sankcionované kanály.
• Obráběcí stroje a testovací software — bez nich nelze škálovat výrobu ani při neomezených financích.

Analytik Oleksandr Kovalenko, citovaný Ukrinformem, po přepočtu ověřených ztrát odhaduje, že u systémů Buk mohou celkové ztráty směřovat k objemu celé předválečné zásoby. U Pancirů uvádí číslo přesahující 125 zničených kusů, přičemž na začátku invaze mělo Rusko v bojové službě 116 Pancirů. I s rezervou na nepřesnost extrapolace je trend jednoznačný: tempo ztrát převyšuje tempo výroby.

Dva drony, dvě role

Ukrajina nepoužívá jeden univerzální prostředek. Kampaň stojí na dělbě práce. Dron FP-2 od firmy Fire Point má uváděný dolet až 200 km a bojovou část do 105 kg, je to nástroj pro středněhluboké údery, likvidaci radarů, PVO a skladů v operační hloubce. Právě FP-2 a podobné prostředky prosekávají koridory.

Na druhém konci spektra stojí AN-196 Ljutyj s doletem až 2 000 km a bojovou částí 50–75 kg. Ten míří na rafinerie, průmyslové závody a fixní cíle hluboko v ruském týlu. Logika je sekvenční: FP-2 oslepí obranu, Ljutyj projde koridorem a zasáhne strategický cíl.

Ukrajinské ministerstvo obrany přitom uvádí, že objem nasmlouvaných prostředků pro středněhluboké údery je letos pětkrát vyšší než v roce 2025. To naznačuje, že kampaň proti ruské PVO není jednorázová akce, ale plánovaná eskalace.

Co to neznamená

Bylo by chybou číst situaci jako ruský vojenský kolaps. Ve stejném období, kdy Brovdi mluví o 134 zničených prvcích PVO, dokázalo Rusko během dvou dnů vypustit proti Ukrajině přes 1 500 dronů a 56 střel. Úderná kapacita Moskvy zůstává vysoká. Prezident Zelenskyj po útoku z 13.–14. května označil obranu proti balistickým střelám za nejtěžší problém a vyzval spojence k budování „protibalistické koalice“.

Armáda ČR přitom nestaví národní PVO na systému Patriot, ale zavádí čtyři baterie izraelského SPYDERu. Problém nedostatku interceptorů PAC-3 se Česka dotýká nepřímo, přes celkovou omezenou výrobní kapacitu NATO.

Slabina Kremlu není v tom, že by PVO přestala existovat. Je v tom, že každé přesunutí moderní ochrany na jedno prioritní místo automaticky odkrývá jiné. A Brovdiho drony čekají právě na ta odkrytá místa.

Článek Kreml zůstává bez moderní obrany. Ukrajinský velitel se směje, že tahá ze skladů radary ze 60. let, které mu hned ničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Ukrajina zasáhla

Radary řady Voroněž tvoří pozemní složku ruského systému včasné výstrahy. Jejich úkolem je detekovat odpaly balistických střel tisíce kilometrů daleko, sledovat trajektorie a předávat data velitelským centrům strategických sil. Armavir hostí dvojici radarů Voroněž-DM, které pokrývají jihozápadní až jižní sektor, tedy jižní Evropu, severní Afriku a Blízký východ. Orsk disponuje radarem Voroněž-M orientovaným přes Střední Asii a Čínu směrem na jih.

Důležitý detail: ani jeden z těchto radarů nebyl stavěn jako protivzdušná obrana proti dronům. Jsou to strategické senzory pro detekci balistických střel ve vysokých výškách a kosmických objektů. Problém tedy nebyl v tom, že by radar útočící dron „neviděl“. Problém byl v tom, že vícevrstvá ochrana hlubokého týlu, tedy protivzdušná obrana, protidronové systémy a fyzická bezpečnost, selhala na celé trase letu.

Potvrzené škody versus spekulace

Veřejně doložitelné fakty je třeba odlišit od interpretací kolujících na sociálních sítích:

• Armavir (22. května 2024): Satelitní snímky Planet Labs ukazují poškození nejméně jednoho z dvojice radarových objektů. Jde o nejsilnější otevřený důkaz faktického zásahu.
• Orsk (26. května 2024): Snímky zachycují tmavé stopy požáru v areálu stanice, ale veřejně není potvrzeno vyřazení radaru z provozu.
• Celková síť: Podle přehledu analytika Pavla Podviga z ledna 2026 provozuje Rusko osm lokalit s radary Voroněž a čtyři pravděpodobně operační satelity EKS/Kupol. Tvrzení o úplném „oslepení“ Ruska tedy neodpovídá realitě.

Náš úsudek: rána byla dost velká na to, aby odhalila systémovou zranitelnost. Nebyla ale tak velká, aby sama o sobě vyřadila ruskou schopnost včasné výstrahy. Symbolický a reputační efekt převyšuje doložený operační dopad.

Proč to znepokojuje i Washington

Čtyři dny po druhém útoku přinesl Washington Post informaci, že americká administrativa soukromě sdělila Kyjevu obavy z úderů na systém včasné výstrahy. Důvod nebyl sentimentální. Analytik James Acton z Carnegie Endowment vysvětlil logiku: pokud Moskva přečte poškození radarů jako pokus oslabit její strategické odstrašení, může reagovat eskalačně, zvýšením pohotovosti, tvrdším signalizováním nebo přehodnocením vlastních pravidel použití.

A přesně to se stalo na doktrinální úrovni. V listopadu 2024 podepsal Putin dekret č. 991, který v aktualizované jaderné doktríně výslovně zmiňuje „zásah na kriticky důležité státní či vojenské objekty“ a „masivní vzlet prostředků vzdušně-kosmického napadení přes hranici“ jako scénáře pro jadernou úvahu. Přímá kauzalita s květnovými útoky není doložená. Časová souslednost je ale výmluvná.

Srovnání s architekturou NATO a USA

Zranitelnost ruské soustavy vynikne při srovnání se západní architekturou včasné výstrahy:

Americká a aliační architektura je navržena tak, aby ztráta jednoho pevného uzlu neznamenala mezeru v pokrytí. Ruská soustava je více závislá na geograficky předvídatelných, nepohyblivých stanicích. Každá vyřazená lokalita proto váží víc.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Poškození ruských radarů přímo neohrožuje evropskou bezpečnost v tom smyslu, že by NATO přišlo o vlastní varování. Aliance disponuje integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranou postavenou na vlastních senzorech, velení a národních příspěvcích. Pro Česko je relevantnější nepřímý dopad: stát, který nedokáže ochránit klíčové uzly vlastního systému odstrašení, se stává nervóznějším a méně předvídatelným partnerem v jakékoli bezpečnostní architektuře, ať už jde o jeho spojence v ODKB, nebo o stabilitu vztahů s NATO.

Květen 2024 ukázal jednu věc s naprostou jasností. Kreml dvacet let budoval obraz nedotknutelné jaderné velmoci, jejíž strategická infrastruktura leží mimo dosah jakéhokoli protivníka. Dva drony a čtyři dny stačily k tomu, aby ten obraz dostal trhlinu viditelnou z orbity.

Článek Rusko je neschopné zajistit bezpečnost samo sobě, natož jiným. Ukrajinský útok radar včasné výstrahy silně proškolil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně DPET umí

DPET, celým názvem Deployable Passive Electronic Support Measures Tracker, je pátá generace české pasivní radiolokační školy. Pracuje výhradně jako přijímač: zachycuje elektromagnetické emise okolních cílů, letadel, lodí, radarů a komunikačních systémů, a z rozdílů v čase příjmu na čtyřech anténních jednotkách vypočítává jejich polohu. Podle webu 53. pluku průzkumu a elektronického boje zvládne současně sledovat až 200 vzdušných, pozemních i námořních cílů do vzdálenosti 500 kilometrů. Sám přitom nevyzařuje jedinou vlnu. ERA o systému říká, že vidí, aniž by byl viděn.

Formulace „nejde rušit“ je ovšem zkratka, která si zaslouží upřesnění. Veřejně doložené je hlavně to, že DPET není odhalitelný klasickými prostředky elektromagnetického boje a nemůže se stát cílem protiradarových střel tak jako aktivní radar, protože prostě netvoří vyzařující terč. To je zásadní výhoda. Neznamená to ale veřejně doloženou absolutní nezranitelnost vůči jakékoli formě protiopatření. Přesněji řečeno: nelze ho rušit a zaměřovat stejným způsobem jako aktivní radar. A to je v praxi obrovský rozdíl.

Proč právě Hormuz – a proč právě teď

Hormuzský průliv se od počátku roku 2026 proměnil v jednu z nejnebezpečnějších námořních oblastí světa. Společné prohlášení desítek států z 19. března, mezi nimiž figurovalo i Česko, odsoudilo íránské útoky na obchodní plavidla, kladení min a dronové i raketové údery. Mezinárodní námořní organizace 24. dubna konstatovala, že v průlivu „není nikde bezpečný průjezd“, evidovala 29 ověřených útoků a upozornila na humanitární problém: kolem dvaceti tisíc námořníků uvězněných v oblasti.

Británie a Francie 22. dubna oznámily dvoudenní plánovací konferenci k „striktně defenzivní mnohonárodní misi“ zaměřené na ochranu obchodních lodí, obnovení svobody plavby a odminování po dosažení udržitelného příměří. Právě do tohoto rámce Babiš 17. dubna nabídl český příspěvek. Řekl, že s návrhem přišli „kolegové z ministerstva zahraničních věcí a obrany“, a dodal, že o případném vyslání bude rozhodovat Parlament. K 28. dubnu 2026 ale ve veřejně dostupných zdrojích není dohledatelné finální rozhodnutí, ani usnesení vlády, ani bezpečnostní rady státu, ani obou komor Parlamentu. Jde tedy zatím o politickou nabídku, nikoli o hotové nasazení.

Česká pasivní škola: od Tamary po DPET

DPET nestojí ve vzduchoprázdnu. Je dědicem vývojové linie, která začala systémem Ramona, pokračovala Tamarou v roce 1987, jež sledovala až 70 cílů a rozvíjela se zhruba hodinu, a vyústila ve Věru S/M se schopností sledovat kolem 200 cílů na 450 kilometrů. DPET tuto kapacitu posouvá dál: dosah narostl na 500 km, přibyla lehčí varianta pro snazší přepravu a výrazně se zlepšila mobilita celého kompletu na podvozcích Tatra 815 8×8. Klíčový je i důraz na rychlé napojení do národních a aliančních systémů velení a řízení.

Armáda dnes disponuje dvěma komplety. Smlouva z roku 2020 zněla na dva systémy, první převzal 532. prapor elektronického boje v prosinci 2023, druhý byl dodán v roce 2024. Pokud by jeden zamířil k Hormuzu, v Česku by zůstal jediný. ERA, součást skupiny OMNIPOL, přitom podle vlastních údajů instalovala přes 160 systémů ve více než 67 zemích. Mezi doloženými zakázkami je například dodávka VERA-NG pro moldavskou armádu v rámci European Peace Facility.

Není to zázračná zbraň – ale přesně to, co koalice potřebuje

Babišovo prohlášení, že „nikdo jiný ho nemá“, je politická nadsázka. Obdobnou roli pasivního sledování v zahraničí plní například německý HENSOLDT TwInvis nebo švédský Saab Sirius, byť používají odlišné technické principy a nejsou přímými konkurenty DPET v jeho armádní konfiguraci. Výjimečnost českého příspěvku nespočívá v tom, že by šlo o jedinou pasivní technologii na světě. Spočívá v tom, co Česko reálně může nabídnout: funkční, odzkoušený a mobilní systém s obsluhou, která ho umí integrovat do aliančního velení.

V prostředí Hormuzského průlivu, úzkém a přeplněném elektromagnetickými emisemi lodí, letadel, radarů a komunikačních systémů, dává pasivní senzor mimořádný smysl. Může dlouhodobě monitorovat aktivitu na moři, ve vzduchu i na pobřeží, aniž by prozradil vlastní pozici. Není to samospásný štít. Je to oči a uši, které fungují právě proto, že mlčí. A v koalici, kde Británie a Francie dodají lodě a letadla, je tichý český senzor přesně ten dílek, který do mozaiky zapadá.

Mise zatím nemá schválený mandát, velení se teprve dopracovává a Parlament o vyslání nehlasoval. Jedno je ale jasné už teď: Česko má co nabídnout, a tentokrát to není symbolický příspěvek, ale schopnost, kterou si spojenci nedokážou snadno nahradit.

Článek Český radar DPET nejde rušit ani odhalit. Babiš ho poslal k Hormuzskému průlivu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Rusko ztratilo

Komplex 55Ž6M Nebo-M se skládá z velitelského stanoviště KU-RLK a až tří radarových modulů, každý na vlastním podvozku, každý pracující v jiném frekvenčním pásmu. Dohromady pokrývají spektrum od metrových po centimetrové vlny, což jim umožňuje detekovat cíle, které se v jednom pásmu dokážou „schovat“. Podle Rosoboronexportu systém v kruhovém režimu pokrývá vzdálenost 10–600 km. V úzkém sektorovém režimu (90°) dosah naroste až na 1 800 km, která se vztahuje k detekci balistických startů.

Pro srovnání: příbuzný ruský Nebo-SVU má dosah do 360 km, modernější 59N6-TE zvládá 450 km. Nebo-M je prostě jiná liga. A jeho cena tomu odpovídá, sekundární zdroje ji opakovaně uvádějí kolem 100 milionů dolarů, tedy přes dvě miliardy korun. Jde o jednu z nejdražších veřejně známých ztrát ruské radarové techniky v celé válce.

Patnáct minut na rozvinutí, jeden zásah na vyřazení

Nebo-M je konstruován jako mobilní systém. Výrobce uvádí dobu rozvinutí kolem patnácti minut, komplex má být schopen přesouvat se a zaplňovat mezery v radarovém pokrytí, ne stát měsíce na jednom místě. Jenže realita frontového nasazení je jiná. Radar musí kvůli pokrytí operačního prostoru stát rozvinutý relativně blízko bojové zóny. A po rozvinutí se z mobilního systému stává soustava několika vozidel rozmístěných v terénu, každé s charakteristickou siluetou antén.

Právě tady vzniká paradox. Architektura více oddělených modulů zvyšuje detekční schopnosti, ale současně vytváří více fyzických bodů selhání. Stačí zasáhnout jeden kritický prvek, klíčový radarový modul nebo velitelské vozidlo, a celý komplex přestane fungovat jako celek. Podle popisu 429. brigády šel úder přesně do „nejzranitelnější části“ systému. Žádné prolomení sofistikované elektronické obrany, žádný složitý taktický manévr. Přesná navigace k exponovanému cíli, který prostě stál v terénu.

Vzácný kus, těžko nahraditelný

Kolik systémů Nebo-M Rusko vlastní, je otázka bez spolehlivé veřejné odpovědi. Podle studie IISS mohlo být koncem roku 2020 operačních zhruba jedenáct kusů z původně plánované stovky. Aktuální číslo pro rok 2026 otevřené zdroje nedávají, ale sériová výroba takto komplexního systému běží pomalu a každý ztracený kus bolí.

Nejde přitom o první zásah. Už v červenci 2025 ukrajinský generální štáb hlásil zasažení Nebo-M v Belgorodské oblasti a výslovně uváděl, že to kriticky omezilo funkčnost komplexu a oslabilo i navázaný radar 5N66M Big Bird. Ztráta jednoho takového uzlu neznamená celostátní oslepnutí, ale v daném sektoru fronty vytváří díru, kterou musí zalepit jiné, méně schopné systémy.

Asymetrie, která definuje tuto válku

Zásah Nebo-M je učebnicový příklad cenové asymetrie moderního bojiště. Na jedné straně systém za sto milionů dolarů, navržený k detekci stealth letounů a balistických střel na stovky až tisíce kilometrů. Na druhé straně přesně navedený úder do fyzicky exponovaného prvku, jehož náklady jsou řádově nesrovnatelné. Analytici z The War Zone už při předchozím zásahu u Luhansku v roce 2024 upozorňovali, že moduly Nebo-M jsou na satelitních snímcích identifikovatelné i z otevřených zdrojů, charakteristické antény, rozestup vozidel, typický vzor rozvinutí.

Nebo-M umí vidět daleko. Ale nevidí sám sebe tak, jak ho vidí protivník, jako soustavu rozpoznatelných cílů stojících v terénu. A právě v tom spočívá ona „směšná“ jednoduchost: nejdražší oči ruské protivzdušné obrany oslepnou zásahem do jediného bodu, který se nedokázal schovat.

Článek Nejdražší ruská ztráta na bojišti. Radar za 2 miliardy měl vidět až na 1 800 km. Bylo to až směšně jednoduché se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velké ruské radary najde kdokoliv

Pokud chce někdo vědět, kde má Rusko rozměrné radarové stanice schopné detekovat přilétající mezikontinentální balistické rakety s jadernými hlavicemi, stačí se podívat třeba na satelitní snímky z Googlu. Jsou tam velice dobře viditelné (jako na snímku níže). Rusko nemá šanci je nějakým způsobem zakrýt, a Google nemá důvod daný úsek třeba rozmazat.

Rusové jsou zoufalí, o Ukrajince se tříští jako vlny o útesy. Ti mezi tím pokročili v ofenzivě a vzali si zpět, co jim patří

Tím nejmodernějším, co má Rusko v současné době k dispozici, je radar Don-2N. Wikipedia uvádí, že jde o klíčovou součást protiraketového systému A-135 chránícího Moskvu. Umístěný je poblíž Sofrina v Puškinském okrese. Je to instalace ve tvaru čtvercového komolého jehlanu, jehož hrana měří dole 130 m a vysoký je 33 m, a nahoře má pak jeho hrana délku 90 m. Radar typu AESA ve vzdálenosti 1 500 až 2 000 kilometrů odhalí objekty o velikosti 5×5 centimetrů. Balistické rakety tak pravděpodobně vidí na mnohem delší vzdálenost.

Radarů Voroněž má Rusko několik

Jako systém včasné výstrahy pak Rusku slouží několik radarů typu Voroněž. Wikipedia uvádí, že první z nich byl spuštěn v roce 2009. V současné době jich existuje 8, ale další jsou ve výstavbě nebo v plánování. Dokáží zachytávat nejenom balistické rakety, ale také sledovat letadla na dlouhou vzdálenost, například strategické bombardéry. Dosah radaru by měl přitom být až 6 000 kilometrů, jeho přesné specifikace jsou samozřejmě utajované. Anténa má mít nicméně alespoň 30 metrů na výšku a být dlouhá kolem 100 metrů, to odhadovat lze.

iZdroj fotografie: Topwar

Skutečnost, že jsou radary tak veliké a zároveň viditelné na běžných komerčních snímcích ze satelitu, z nich dělá snadné cíle. ArmsControl uvádí, že Ukrajina v roce 2024 drony zaútočila na 2 radary typu Voroněž. Jak moc byly poškozené, není jasné, ale v okolí byly znatelné známky požáru. Útoky vyvolaly obavy, jak bude Rusko reagovat, protože zničení radarů by znamenalo, že je v určitých oblastech doslova slepé proti útokům balistickými raketami.

Článek Satelitní snímky odhalily „srdce“ ruské jaderné ochrany. Vyšpehování nedokázal Kreml zabránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsluha chystala Zoopark-1M k akci

Ukrajinskému průzkumnému dronu se během letu podařilo objevit ruský radar Zoopark-1M v okamžiku, kdy ho nejspíše obsluha chystala k akci. Lze to vyvodit z toho, že ruští vojáci pobíhali kolem a něco na něm dělali; rozhodně ale nefungoval. Předtím byl pravděpodobně radar schovaný v zalesněném pásu a není jisté, že by ho dron objevil, pokud by z něj nevyjel. Když se tak stalo, během krátké chvíle následoval úder, který ho zlikvidoval.

Rusové se bojí, jakmile se objeví nad Ukrajinou. Francie pošle osvědčené letouny, které je devastují

Zoopark-1M je modernizovaná verze protibaterijního radaru Zoopark-1, uvádí Wikipedia. Jeho deklarované schopnosti jsou velice dobré – minometné granáty má být schopen detekovat na vzdálenost až 20 kilometrů, ty dělostřelecké potom na vzdálenost až 30 kilometrů, a rakety z raketometu na 50 kilometrů. Umístěn je přitom na obrněném vozidle MT-LB s pásovým podvozkem, takže je schopen pohybovat se i ve velmi těžkém terénu.

Pokud je Zoopark-1M na pozici, znamená pro dělostřelectvo druhé strany obrovské nebezpečí. Díky modernímu radaru a výpočetní technice dokáže s vysokou přesností spočítat podle trasy projektilů vypálených z děla, minometu nebo raketometu, kde přesně se nachází jeho pozice. Taková data poté slouží buď ruskému dělostřelectvu k odvetné palbě, případně lze na souřadnice vyslat dron nebo použít další zbraně, upozorňuje Armádní Zpravodaj.

Rusové si zoufají, Ukrajinci jim zničili skladiště se 6 000 drony v týlu. „Bezpečí“ je pro ně navždy pojem minulosti

Podle typu výbuchu lze usuzovat, že proti pozici radaru Ukrajinci použili střelu z raketometu M142 HIMARS. Protože je při úderu vidět dopad mnoha předmětů do prachu na zemi, zřejmě šlo o raketu M30A1. Ta obsahuje 182 000 malých wolframových kuliček, uvádí Wikipedia, které v místě dopadu fungují jako brokovnice. Proti radaru je taková zbraň vysoce efektivní, a navíc dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 92 kilometrů, a to se skvělou přesností.

Článek Video: Rusové si mysleli, jak ukrajinským dělostřelcům zatopí. Netušili ale, že jim stěžejní radar sundá rozhodný úder se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské drony zničily min. 14 radarů

Záznam ukazuje sestřih záběrů z různých ruských dronů, které útočí na ukrajinské radarové stanice hluboko v ukrajinském vnitrozemí. Nejdelší úder proběhl na vzdálenost 187 km, nejkratší pak na 71 km. Cílem se staly různé typy radarů, a to jak v okamžiku, kdy byly na pozici, tak se v některých případech zdá, že se stanice přesouvala. Z toho vyplývá, že ruští operátoři dronů museli mít velice dobrý průzkum, aby je při pohybu zachytili.

Fenomenální úspěch. Těžké bombardování Rusů utrpělo, na 440 km jim hořela strategická továrna pro střely s dosahem až 3 500 km

Na videu Armádní Zpravodaj napočítal zásah celkem 14 radarů. Nejčastěji se jednalo o radar 35D6 nebo nějakou z jeho variant. Jde o systém, jehož konstrukce pochází ještě z doby Sovětského svazu. Defence-Blog uvádí, že Ukrajina ale vyvinula jeho modernizovanou variantu, a pravděpodobně tu nejčastěji používá. Má být schopna detekovat bojová letadla, vrtulníky a různé drony, nejspíše velikostně odpovídající HESA Shahed 136 (Geran-2).

Asi nejcennějším radarem byl 79K6 Pelikán, který se ruským dronům podařilo zasáhnout ve dvou případech. ArmyRecognition uvádí, že jde o přehledový radar s dosahem až 400 km a ukrajinská armáda ho začala dostávat v roce 2020. Jedná se tedy o relativně moderní systém. Vzhledem k zaznamenaným vzdálenostem pravděpodobně vidí až za frontu a může například detekovat ruská letadla svrhávající na ukrajinské pozice klouzavé pumy.

Video: cizinecká legie odbouchla Rusům u Pokrovsku zaminovaný most. Obří exploze ho doslova roztrhala

Útoky na ukrajinské radary prováděla ruská dronová jednotka Rubikon, což je speciálně vytvořený útvar elitních dronových operátorů. Záběry prozrazují, že používala drony klasické konstrukce s vrtulí umístěnou vpředu. S velkou pravděpodobností se bude jednat o Italmas od ruské společnosti ZALA. Wikipedia uvádí, že má dosah až 200 kilometrů, což odpovídá vzdálenosti prováděných úderů, a dokáže nést hlavici o hmotnosti až 40 kilogramů.

Článek Video: ukrajinští vojáci si mysleli, že jsou v bezpečí. Rusové je doletěli oslepit do dalekého týlu, ztráty byl těžké se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vidí na stovky kilometrů, ale dron přehlédl

P-18-2 Prima je vylepšená verze z roku 2019 základní „pé-osmnáctky“ zavedené v roce 1970, vysvětluje Wikipedia s tím, že jde o tzv. radar včasného varování s dosahem až 320 km do dálky a 35 km do výšky, přičemž dokáže detekovat v azimutu 360 stupňů s přesností na 1 km. Stará se o to jedna anténa sestávají ze 16 antén Yagi, která zajišťuje jak vysílání, tak příjem.

Velká Británie provokuje Rusko, chce ho ochromit v týlu. Zajistí Ukrajině balistické rakety s doletem 500 km

Ta zajišťuje detekci leteckých objektů, včetně těch se stealth technologií, určení jejich souřadnic a nasměrování střel. Velkou výhodou je vysoká mobilita, jelikož je veškeré vybavení na jednom vozidle, díky čemuž lze radar P-18-2 připravit nebo sbalit během 5 minut. Lze však umístit ještě externí anténu ve vzdálenosti až 1 km od stanice pro zlepšení detekce.

Udávaný detekční dosah pro cíle s radarovým průřezem 2,6 m² je v nerušeném prostředí:

• ve výšce 3 000 metrů — nejméně 130 km
• ve výšce 10 000 metrů — nejméně 230 km
• ve výšce 20 000 metrů — nejméně 320 km

Zároveň výrobce udává provoz v pásmu VHF (150–180 MHz) a schopnost detekovat objekty s RCS až 0,1 m² (typické pro drony nebo stealth střely), a v některých testovacích režimech i cíle s extrémně nízkým RCS až 0,0001 m², což platí i pro letadla včetně F-35, která mají některé evropské země nebo Amerika, ale Ukrajina ničím takovým nedisponuje.

Satelitní snímky: ruské pohřebiště 670 km od Ukrajiny se plní, více než 70 vrtulníků už není schopných boje

Díky vysoké úrovni automatizace tvoří posádku radaru pouze dva pracovníci, kteří operují buď z vybavené kabiny, případně ze vzdálených pracovních stanic, což je chrání před odvetnými útoky hlavně drony. P-18-2 už není nejmodernější, v roce 1984 ho nahradil 1L13 Nebo, ale stále má kvality a nelze ho podceňovat – zejména pak jeho modernizované verze, třeba ReVEAL.

Jeho slabinou jsou nicméně drony, tak jako pro mnoho ruských systémů PVO, což potvrdili operátoři 412. brigády bezpilotních systémových sil „Nemesis“. Ti k tomu měli použít zatím málo známý prostředek Middle Strike s dosahem až 100 km, o němž Armádní Zpravodaj psal s tím, že de facto nahrazuje raketomety HIMARS, kterých je nedostatek.

Video: Rusové chtějí prorazit ukrajinské pozice v záchodových stanech. Doufají, že tak nebudou vidět

Hlavice měla být těžká 10 kg, což je na velmi citlivé radarové zařízení více než dostačující. Nelze sice vizuálně potvrdit, že by došlo k jejímu úplnému zničení, ale minimálně muselo být vážně poškozeno, což ho stejně vyřadilo z boje na týdny i měsíce – pakliže půjde opravit. Je ovšem úplně dobře možné, že ne, jelikož zejména anténu nelze nijak chránit. Je to přitom poprvé, co se ve válce na Ukrajině podařilo zasáhnout právě radar P-18-2.

Článek Ruská pýcha padla, Ukrajinci poprvé zasáhli radar detekující stealth letadla včetně F-35 na stovky kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony se do PVO úspěšně trefily

Video natočily kamery útočících dronů, a jedná se pravděpodobně o dva na sobě nezávislé útoky. Podle charakteru letu dronů, na každý cíl stačil jediný, lze usuzovat, že nešlo o kvadrokoptéry, ale o letouny klasičtější konstrukce s křídly, i když je to jenom spekulace. Mají nicméně delší dolet, takže je pravděpodobnější, že Ukrajinci skutečně použili takovéto typy. Jelikož jsou záběry termovizní, lze podle toho předpokládat, že se útoky odehrály v noci.

Kreml ví, že ho probuzená evropská mocnost drží v šachu. Atomovky má tak silné, že by jedním útokem smazala Moskvu

Za cennější úspěch lze považovat druhý útok, který zobrazuje napadení systému protivzdušné obrany S-350 Vityaz, resp. jeho radaru 50N6E. Wikipedia uvádí, že S-350 je středního doletu, přičemž patří k tomu nejmodernějšímu, co má ruská armáda k dispozici, a pravděpodobně existuje jenom v nízkých počtech. Vypořádat se dokáže nejenom s letadly, vrtulníky nebo řízeným střelami, ale má zvládat i balistické rakety kratšího doletu. Zasažený radar je přitom jeho klíčovou součástí, a dokonce je schopný automatický detekovat stovku cílů.

V prvním případě se stal cílem útoku systém krátkého dosahu 9K330 Tor-M2. Je poměrně nový, Army-Technology uvádí, že byl zaveden do výzbroje v roce 2011. Umístěn je na pásovém podvozku, takže je tedy vysoce mobilní, a k jeho obsluze stačí 3 lidé. Má vlastní radar a 16 střel, které jsou schopné zasahovat cíle až do vzdálenosti až 12 kilometrů, a jelikož se v době útoku pohyboval, není jasné, jestli byl vůbec schopen nějaký dron detekovat.

Video: nejhrůznější ruský raketomet naposledy odpálil salvu 24 raket. Potom ho Ukrajinci přesným úderem nadobro zničili

Armádní Zpravodaj připomíná, že jsou podobné typy útoků na ruskou PVO velice důležité, protože jinak systémy mohou sestřelovat například řízené střely nebo větší typy dronů, které Ukrajina používá k útokům v blízkosti bojové linie i v hloubi Ruska. Každé takovéto zničení částečně otevře nebe nad Ruskem a útoky usnadňuje. Kreml to nutí vynakládat prostředky na obnovení protivzdušné obrany a nemá jich tolik na jinou výzbroj a jiné typy akcí.

Redakce Armádního Zpravodaje oslovila vojenského odborníka Jiřího Vojáčka, zda by mohl zhodnotit, nakolik je ruská PVO schopna vypořádat se s ukrajinskými drony, na což odpověděl:

„Ukrajinci v posledních dvou letech vypilovali použití dronů takticky, operačně i strategicky k naprosté dokonalosti. Dnes asi není armáda, která by s jejich použitím měla větší zkušenosti, než ukrajinská. Ruský průmysl ovšem stále jede a Rusové se snaží z dění na frontách ukrajinské války poučit. Na takto položenou otázku tedy lze odpovědět pouze tak, že se obě strany snaží a rychle učí. A jsou to právě drony, které významně přispívají k únavě z války.“

Článek Video: skvělý úder ukázal, jak moc bezradná ruská PVO je. Stačily dva obyčejné útoky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ochrana byla silná, ale nevydržela

Velitel ukrajinských dronových jednotek Robert Brovdi přezdívaný Maďar na sociálních sítích potvrdil, že je na záběrech vidět útok na radar Valdai umístěný v Čornomorske na Krymu. Rusové kolem něj postavili speciální kopuli chránící ho proti ukrajinským dronům, ale těm se ji podařilo překonat. Ukrajinci nejprve poslali bezpilotní letouny, aby na ni udeřily a udělaly v ní otvory, a posléze jednou z nich další proletěl a zničil samotný radar. Pozorovat lze i další útoky, ale tentokrát na vytipovaná místa, odkud je radarová jednotka řízena.

Ruská provokace NATO nezná hranic. Na drzého pilota nad Baltským mořem museli dohlédnout Poláci

Radarová stanice Valdai je určena k tomu, aby detekovala drony, a podle Militarnyi dokáže zaměřit ty větší na vzdálenost až 15 kilometrů, zatímco drony o velikosti malé FPV kvadrokoptéry do vzdálenosti 5 až 6 kilometrů. Radarová soustava je umístěna na podvozku nákladního automobilu, takže je vysoce mobilní a lze ji umístit tam, kde je zrovna největší hrozba útoku dronů. Navíc ji lze propojit například se systémy elektronického boje, které by byly v oblasti zapnuty až v okamžiku, když by došlo k detekci dronů.

Ukrajinská armáda použila proti radaru a dalším cílům na videu nejspíše drony FP-2. EuroMaidanPress uvádí, že mají dolet 200 kilometrů, což by do severní oblasti Krymu, kde se radar nacházel, zcela dostačovalo. Unese přitom hlavici o hmotnosti 105 kilogramů, díky čemuž je vhodný právě k tomu, aby útočil na ochrannou bariéru, jelikož ji tak velká hlavice nejspíše zničit dokáže. Své udělá i rychlost dronu, jelikož dosahuje až 205 km/h.

Západní sankce i Ukrajinci silně drtí výrobu ruských Suchojů. Analýza odhaluje slabá místa, s nimiž si Rusové neumí poradit

Armádní Zpravodaj si není jistý, zda v době útoku radar pracoval. Ochranná kopule kolem něj se teoreticky může chovat jako Faradayova klec a nemusel by nic zaznamenávat, což by vysvětlovalo, proč se mohly drony bez problémů dostat až k němu, i když je má být schopen snadno detekovat. Druhou možností je potom skutečnost, že sice funguje i pod ochrannou kopulí, ale jeho data nejsou propojena s žádnými protidronovými zbraněmi. To by znamenalo, že i kdyby Rusové o útočících dronech věděli, neměli by je jak zničit.

Článek Video: Selhání kupole umožnilo zničit velmi vyspělý ruský radar Valdai. Ukrajinci do něj ale museli vytrvale bušit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar zachytí cíle na dlouhou vzdálenost

59N6E je označován za radar včasného varování, uvádí Defence-Blog s tím, že má být schopný zaměřovat cíle ve středních a vysokých výškách na vzdálenost 400 kilometrů, ale existují dokonce zdroje, které mluví o vzdálenosti 600 kilometrů. Schopnost jeho detekce do výšky je pak 200 kilometrů, což znamená, že by mohl zaznamenat například i družice na nízké oběžné dráze. Určen je hlavně proti letounům, řízeným střelám nebo balistickým raketám.

Suchoj Su-57 vzlétl s novým motorem páté generace. Rusové silně překvapili, nikdo to nečekal

GlobalSecurity uvádí, že jednou z prezentovaných schopností je zachycení cílů o radarovém průřezu 0,1 metru čtverečního na vzdálenost 200 km. To by znamenalo, že by měl být schopen odhalit i letouny se schopností stealth, protože zhruba tak velký radarový průřez mívají. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že tato schopnost nebyla prokázána a je jenom tvrzením ruské strany. Je možné, že to radar dokáže na mnohem kratší vzdálenost, neboť jeho schopnost zaměřit cíl s malým průřezem se vždy se zkracující se vzdáleností roste.

Protivnik-GE cíl vidí, ale střelu nenavede

Radar 59N6E bývá připojován například k systému protivzdušné obrany S-400, ovšem i kdyby byl schopen zaměřit letoun, jakým je Lockheed Martin F-35 Lighting II, na vzdálenost 200 kilometrů, neznamená to, že by po něm S-400 mohl začít střílet. Jako radar včasného varování totiž poskytuje přehled, ale neslouží k navádění samotných střel. Obsluha tedy může vědět, že se někde F-35 nachází, ale nebude schopná ho stejně zasáhnout.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Rusko 59N6E podle MilitaryAfrica i exportuje, o jeho přítomnosti v Egyptě referoval již v roce 2017, který ho nejspíše zapojí k systému S-300, s nímž je s největší pravděpodobností kompatibilní. Již to může nasvědčovat tomu, že jsou schopnosti radaru proti letounům stealth velice nadhodnocené. Rusko by nejspíše nepustilo takovýto systém ze svého dohledu, protože by se podrobnosti o jeho schopnostech mohly dostat například do amerických rukou, a Američané by mohli na tyto schopnosti nějakým způsobem reagovat.

Článek Protivnik-GE: Ruský sen o radaru proti stealth letounům s detekčním dosahem až 200 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská PVO o dronech evidentně nevěděla

Všeobecně je ruská protivzdušná obrana považována za jednu z nejsilnějších na světě, což je dáno jak jejími schopnostmi, tak počtem systémů. Wikipedia potvrzuje, že měla ještě na počátku války na Ukrajině vyšší stovky všemožných zbraní, ať se jedná o S-400 nebo S-300, Tor-M2, 9K37 Buk nebo Pancir, tak o starší, po nichž v řadě situací pořád sahá.

Putin s obavami sleduje další kroky NATO. Už mu odmítá trpět neustálé útoky, zvažuje agresivnější reakce

Z toho ovšem ukrajinská armáda už nejméně desítky prokazatelně zničila, potvrzuje Oryx, ačkoliv vizuálně nepotvrzené zprávy uvádí, že jich bylo mnohem více. Armádní Zpravodaj připomíná, že tím nejcitelnějším, o co může PVO – tedy včetně té ruské – jsou radary, a poté multifunkční vozidla typu TELAR nebo TLAR, která mají zaměřovací i naváděcí systém a střely.

A právě tyto kategorie ruské protivzdušné obrany ukrajinská armáda zasáhla. Jako první je vidět útok na S-300V, což je speciálně upravená verze známého S-300, která má radarový i zaměřovací systém a střely na jednom vozidle, a konkrétně mělo jít o typ 9A83. Wikipedia upřesňuje, že má dosah omezený na 200 km, přičemž cíle s radarovým průřezem 0,1 metru čtverečního zachytí na vzdálenost až do 140 km a zaměří až na 120 km, ale menší drony nevidí.

Video: Ukrajinský robot s těžkým kulometem přepadl projíždějící ruské MT-LB. Zasypal ho palbou pěkně z blízka

To je také důvod, proč se k němu dokázal jeden přiblížit a zasáhnout ho, ačkoliv byl v bojovém režimu (to naznačují střely v poloze pro odpal). Odnést to potom měly i dva radary Niobium-SV (Niobiy-SV), které slouží k monitorování vzdušné situace a vyhledávání zdrojů rádiového rušení, což může ovlivnit působení dronů i jiných zbraní v oblasti, ovšem tentokrát ne.

Ministerstvo obrany Spojených států amerických tvrdí, že dokáže detekovat až 300 cílů najednou, ale v tomto případě mu to nepomohlo. Všechny tři cíle byly viditelně zničeny pomocí dronů, ale není jasné, o jaké šlo. Podle stylu letu to redakce Armádního Zpravodaje odhaduje na klasickou konstrukci s křídly, přičemž si Ukrajinci oblíbili pro hluboké údery FP-1 a FP-2.

Ukrajinci nevědí, kdo bude pilotovat nové stíhačky. Sen o jednom z největších letectev Evropy se rozpadá

Ten první má dosah až 1 600 km, takže je vhodný hlavně k úderům v týlu, zatímco druhý, který z něj přímo vychází, doletí do vzdálenosti 200 km, potvrzuje Militarnyi. A jelikož došlo k útokům na Donbasu na východě Ukrajiny, pravděpodobně by šlo o ten druhý. Obránci mají však celou škálu dronů, oblíbený je také An-196 s dosahem 600 km, nese-li 75kg hlavici, uvádí Wikipedia.

Článek Video: Ukrajinci vzali Rusům vítr z plachet. Zničili jim důležité radary, které vidí až 300 cílů najednou, a jako bonus S-300V se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-31PM může ničit PVO až na 300 km

Protiradarová střela Ch-31 není v ruské výzbroji ničím novým, její základní model pochází z roku 1988, uvádí Wikipedia. V průběhu let byla přitom modernizována, přičemž na začátku války proti Ukrajině mělo ruské letectvo k dispozici verzi Ch-31P s dosahem 110 kilometrů. Tu mu ovšem nestačilo, a výsledkem modernizace je inovovaný model s lepším vyhledávačem zaměřujícím se na radarový signál, stejně jako s mnohem větším dosahem.

Britové to dokázali. Zavádí revoluční laserové kanony proti dronům. Na 1 km trefí minci za pouhých 275 Kč

O tom, co střela Ch-31PM umí, lze jenom spekulovat. ArmyRecognition uvádí, že podle dostupných informací by měla být za příznivých okolností schopná zasahovat cíle do vzdálenosti až 240 km, ale některé zdroje uvádí dokonce až 300 km. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že v tom případě by se mohl letoun držet při odpalu mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany, což by znamenalo, že ji může ruské letectvo významně poškodit.

Suchoj Su-35S je páteří ruského letectva

V zaznamenaném případě měl dvojici střel Ch-31PM nést Su-35S, což je moderní varianta původního Su-35. Wikipedia uvádí, že se jedná o jednomístný dvoumotorový letoun s rychlostí až Mach 2,25, který je hlavní oporou ruského letectva, protože letounů páté generace Suchoj Su-57 Felon má jenom málo. Kromě protiradarových střel může nosit třeba klouzavé pumy, řízené střely nebo střely vzduch-vzduch, jakými jsou R-37M nebo R-77M.

Several stills from a new Russian MoD video showing a VKS Su-35S departing on a mission. Notably, it is seen armed with two Kh-31PM anti-radiation missiles (ARMs), one R-77M and two R-77-1 medium-range air-to-air missiles (AAMs), and possibly also a single R-37M long-range AAM. pic.twitter.com/8qY9r8c90h

— Guy Plopsky (@GuyPlopsky) November 11, 2025

Jestli střela Ch-31PM opravdu umí to, co o ní některá ruská média tvrdí, mohla by být velmi nebezpečná. Na druhou stranu z Ukrajiny zatím nepřichází žádné zprávy o významných ztrátách radarů protivzdušné obrany. Vysvětlit se to dá v podstatě dvěma způsoby – prvním z nich je, že jsou rakety nové a je jich nedostatek, a druhým, že Rusko o jejich schopnostech přehání a nejsou zkrátka tak nebezpečné, i když podceňovat je by byla samozřejmě chyba.

Článek Ruské Su-35S dostaly výzbroj, proti níž má ukrajinská PVO trpět. Zničí jí radary až na 300 km a celou ji tak oslepí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Průzkum věděl o radaru hned od začátku

Obsluha ruského radaru Jestřáb-AV měla tu smůlu, že ji v okamžiku, kdy se postavila na pozici, objevil ukrajinský dron. Je to poznat podle toho, že video ukazuje vztyčování antény, což svědčí o tom, že ho zrovna připravovala k akci. Není jasné, jak dlouho mohl radar na pozici stát, než ho zasáhla ukrajinská raketa, ale v tu chvíli už měl radarovou anténu rozloženou.

Video: Ruský Ka-52 dostál svému jménu a zničil ukrajinský tank. Stačila mu na to jedna dobře vedená rána

Jestřáb-AV je nejmodernější zbraní svého typu v ruských ozbrojených silách. ArmyRecognition uvádí, že ji dostaly nejspíše v roce 2022. Nejsou přitom známy přesné parametry, ale ruská média ji popisují jako systém schopný detekovat pozici dělostřelectva na vzdálenost až 40 km, a to s mimořádnou přesností 5 až 10 metrů. Ruské armádě to tedy poskytuje velmi dobrou možnost zaměřit houfnici dělostřelectvem nebo raketomety a zničit ji.

Použití raketometu HIMARS je od ukrajinské armády velice moudré rozhodnutí. Wikipedia uvádí, že jeho střely dokáží přesně zasahovat cíle na vzdálenost až 92 km, což znamená, že se raketomet může postavit mimo dosah radaru Jestřáb-AV, a přitom ho zasáhnout, aniž by bylo možné zjistit, kde se nachází. Navíc se zdá, že ke zničení ruského radaru stačila jediná střela.

Foto: Ukrajinci ukázali dron, který doletí až do hloubi Sibiře. Shazuje 100kilové bomby a může být naprosto kdekoliv

Záběry ukazují, že explodovala nikoliv při zásahu radaru, ale těsně nad ním. Zdá se tak být téměř nepoškozený, protože vozidlo i anténa stojí. HIMARS může však použít i raketu M30A1, v jejíž bojové hlavici je 182 000 malinkých wolframových kuliček – a právě ta byla s největší pravděpodobností použita. Po výbuchu se tyto kuličky chovají jako obrovská brokovnice, takže musí být v radaru tisíce děr, které z jeho vnitřností udělaly kaši.

Článek Video: HIMARS vytřel Rusům zrak. Nasadili proti němu nejmodernější radar, jaký mají, ale než stihl pracovat, bylo po něm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osádka Zooparku-1 netušila, že ji objevili

Ukrajinské armádě se podařilo radarový systém Zoopark-1 objevit v okamžiku, kdy se přesunoval z místa na místo. Z průzkumného dronu byl velmi dobře vidět, protože jel po nějaké prašné cestě a zůstávaly za ním doslova hromady prachu. Osádka evidentně nevěděla, že je z dronu sledována, protože ho později zaparkovala v mezeře v zalesněném pásu, kde vztyčila radarovou anténu, aby mohla zaměřit ukrajinské dělostřelectvo.

Werwolf: Tajná armáda SS měla po pádu Hitlera zabránit obsazení Německa. Její skrýše jsou dodnes také v ČR

Zoopark-1 je systém umístěný na pásovém podvozku. Wikipedia uvádí, že v okamžiku, kdy začne pracovat, musí zdvihnout plochou anténu, a v tu chvíli je vozidlo asi nejvíce zranitelné, jelikož nemůže být ani schované, protože by pak radar nefungoval, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje. Na druhou stranu jde o dobrou zbraň, která je schopná zaměřit dělostřelectvo na vzdálenost až 30 km a raketomety dokonce na vzdálenost až 50 km.

To ale znamená, že se musí pohybovat v blízkosti bojové linie, protože dělostřelectvo je většinou hluboko ve vnitrozemí. V tu chvíli se dostává i do dosahu sebevražedných dronů, a právě jeden z nich Ukrajinci proti radaru vypravili. Trefil se do zadní části Zooparku-1, načež viditelně explodoval. Ovšem další záběry ukazují, že se podařilo nejspíše ještě několik desítek metrů ujet, než začalo hořet, pročež ho osádka musela opustit

Budoucnost bez vojáků ukázal robopes CODiAQ. Zvládne podmínky jako člověk, ale útočí skrytě, aniž by se prozradil

Sebevražedný dron s kumulativní hlavicí je pro systém Zoopark-1 nebezpečný. Je totiž postavený na podvozku dělostřeleckého tahače MT-LB, k němuž ArmyRecognition uvádí, že ho pancéřování chrání jenom proti střepinám a ručním zbraním. Drony jsou ale velmi často schopné poradit si i s tankem. A nepomůže mu ani rychlost, protože se vozidlo pohybuje maximálně 62 km/h, a to ještě na silnici, ne v terénu jako v zaznamenaném případě.

Článek Video: Kdysi zkázu ukrajinského dělostřelectva proměnili vojáci ve šrot. Zoopark-1 už jim houfnice ničit nebude se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když má vidět drony, proti jednomu selhal

Valdaj označuje dva odlišné typy ruských radarových systémů – první pro řízení letového provozu, a druhý mobilní antidronový. Armádní Zpravodaj přitom zaznamenal, že mnohá média píší právě o radarové stanici na kolech, ale na záběrech se zdá, že dron zasáhl budovu, na níž byl instalován stejný typ radaru, což by znamenalo, že ho Rusové umisťují i nastálo.

Video: Ruští vojáci pronikli do centra Pokrovsku, ale dlouho nevydrželi. Ukrajinci je nemilosrdně vypráskali

Má přitom sloužit k detekci leteckých cílů, ale jeho účinnost je docela sporná. Informace o něm je téměř nemožné dohledat, ale Militarnyi uvádí, že ty malé detekuje na vzdálenost nejméně 300 m, což dle Armádního Zpravodaje nedává PVO moc času, aby na blížící se dron reagovala, zatímco velké cíle má vidět na nejméně 15 km, ale není upřesněno, jak velké musí být.

Má přitom třísouřadnicový radar v pásmu X, opticko-elektronické sledovací moduly, modul pro určování směru pro řídicí kanály UAV (bezpilotní letouny) a schopnost připojit zařízení elektronického boje, uvádí EuromaidanPress s tím, že jeho vyřazení umožňuje ukrajinským dronům větší působnost a vytváří tlak na nepřátelský systém PVO na Krymu.

Video: Leopard 2 přímým zásahem ze 150 m rozstřelil ruský obrněnec. Opakovat útok nebylo třeba, explodoval

„Zničení systému, jako je Valdai, má nejen operační, ale i symbolický význam, protože je považován za jeden z nejnovějších systémů protivzdušné obrany a elektronického boje ruské armády,“ říkají dle Militarnyi odborníci. Záběry zveřejněné Operačními ozbrojenými sílami Ukrajiny pak neukazují, jaký konkrétní dron k tomu posloužil, ale Armádní Zpravodaj se názoru, že se jednalo o dalekonosný s křídly, a nikoliv o kvadrokoptéru nebo podobný.

Vzhledem k tomu, že se radar nacházel na letišti Džankoj v severní části Krymu, je vzdálenost od hranic s Ukrajinou jenom několik desítek kilometrů. Na druhou stranu je její východ okupován, takže je pravděpodobnější, že letěl přes moře ze západního směru, ale nejvýše nižší stovky km, což bylo odpovídat An-196 s dosahem 600 km, nese-li 75kg hlavici, uvádí Wikipedia.

Podmořská krize, Vladimir Putin se směje. Jenom 2 z 9 ponorek britské flotily jsou schopny okamžitě vyplout na moře

Sice má při zatížení 50 kg více než trojnásobný dosah, ale v tomto případě by to nebylo třeba. Není přitom možné odhadnut, zda došlo k úplnému zničení radaru, ale teoreticky to vzhledem k jeho velikosti možné je. Minimálně byl však poškozen natolik, že zůstane týdny až měsíce mimo provoz, jelikož jde o vysoce citlivé zařízení, jehož oprava trvá poměrně dlouho.

Zasažení ruského radaru Valdaj na letišti Džankoj v severní části Krymu (zveřejněno 20. října 2025)

Článek Video: Sotva ho Rusové zařadili k ochraně letiště, přišli o něj. Specialisté vyřadili supermoderní radar proti dronům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice má vidět i dronové letouny, ale asi ne ty malé

Kasta-2E2 je přehledový radar určený pro včasné varování a sledování nízko letících cílů, jako jsou letouny, vrtulníky nebo drony, které zachytí až na 150 km do výšky maximálně 6 km, potvrzuje Wikipedia. Pracuje přitom v pásmu decimetrových vln, což mu umožňuje detekovat i v náročných podmínkách, například při rušení nebo v hodně členitém terénu.

Satelitní snímek: Více než 50 % největšího skladu ropy na Krymu bylo zničeno. Ukrajinci nasypali Rusku sůl do rány

Tvořen je třemi vozidly – jedním s radarovou anténou, druhým s řídicí a napájecí jednotkou, a třetím coby velitelským stanovištěm. Kasta-2E2 lze připravit do provozu za nejméně 20 minut, ale dalších několik trvá nastavení. Často bývá součástí širších systémů protivzdušné obrany, ale obvykle nefunguje jako jediný, nýbrž jako doplněk ostatních radarů.

Vzhledem k tomu, že jde o radarovou stanici, prakticky ji nelze chránit podobně jako tanky nebo obrněné transportéry – kdyby na ně totiž vojáci přidělali reaktivní pancéřování, nejspíše by ho podvozek nákladního automobilu neunesl, zatímco s klecovou nástavbu by se stal nefunkčním. Jedinou možností je chránit ho rušičkami a jinými systémy protivzdušné obrany.

Video: Rusové nasadili protitankovou bestii Kornet na ukrajinský Abrams. První odolal, druhá mu roztrhala věž zevnitř

Kasta-2E2 má být přitom efektivní i proti dronům, ale nejspíše jenom těm větším, protože v tomto případě ho právě jeden zasáhl. Není ovšem možné ani odhadnout, o jaký se jednalo, neb jich mají Ukrajinci ve výzbroji celou řadu, a Armádní Zpravodaj ani neví, z jaké vzdálenosti startoval. K úplnému zničení radaru nicméně nedošlo, jenom k poškození.

I to však stačí na jeho vyřazení, jelikož může oprava trvat klidně měsíce. O objevení Kasta-2E2 se přitom postaral dron Shark. Wikipedia uvádí, že je určen k monitorování a úpravě palby na bojišti, k čemuž má komunikační modul, který mu umožňuje proniknout do týlu nepřítele na vzdálenost až 80 km, a následně předávat informace dronařům nebo dělostřelcům.

Традиційно продовжуємо виводити з ладу ворожі РЛС

Що це дає?
– У ворога знижується координація та здатність виявляти наші засоби розвідки та ураження.
– Їх системи не можуть своєчасно реагувати на загрози.
– Збільшується ефективність наших операцій з меншим ризиком для життя… pic.twitter.com/I1keYLAI36

— Благодійний фонд Сергія Притули (@CharityPrytula) October 18, 2025

Útok pomocí dronu na ruský radar Kasta-2E2 (zveřejněno 18. října 2025)

Článek Video: Ukrajinci vyřadili nepříjemný ruský radar Kasta-2E2. Detekuje letouny v nízkých výškách, ale jednomu z nich podlehl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony zaútočily na radary v noci

Video ukazuje, jak se ukrajinským dronům podařilo zničit dvojici radarů, ale není jasné, zda se útok udál na stejném místě a ve stejný čas, nebo zda jde o nesouvisející akce. Jednalo se každopádně o noční útoky, protože je vidět, jak při nich drony používají termovizní kamery. Z jejich letu lze pak odvodit, že mají křídla – tyto konstrukce mají delší dosah, což je pochopitelné, protože nejsou podobné typy radarů rozmisťovány v blízkosti bojové linie.

Video: Ukrajinský voják měl sotva 3 vteřiny, ale dokázal skoro nemožné. Sestřelil ruskou střelu pomocí těžkého kulometu

Prvním zasaženým radarem byl Nebo-M, což je mimořádně cenný úlovek. Wikipedia uvádí, že dokáže detekovat balistické rakety dlouhého dosahu už po jejich startu, a Rusko mu dokonce přisuzuje schopnost lokalizovat na obloze stealth letouny 5. generace, jako je Lockheed Martin F-35 Lightning II. Má přitom dosah až 3 800 kilometrů, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že půjde o údaj týkající se raket, nikoliv letounů 5. generace.

Nebo-M přitom není jeden radar, ale systém skládající se z více radarů, jehož základem jsou tři typy označované jako RLM-S, RLM-D a RLM-M, a velitelské vozidlo KU-RLK. Umístěné jsou na velkých nákladních automobilech 8×8, a dle tvaru žebrování složené antény by se dle Armádního Zpravodaje mohlo jednat o část RLM-M označovanou jako 55Ž6UME, ale nelze ji na termovizi přesně identifikovat, protože se automobil pohyboval a detaily jsou nejasné.

Rusko si zatancovalo na tenkém ledu. NATO vyslalo F-35, aby vykázaly tři ruské stíhačky MiG-31

Druhým zničeným radarem byl 48IA6-K1 Podlet, k jehož likvidaci bylo potřeba zopakovat útok druhým dronem; první se nejspíše nepovedl. Wikipedia uvádí, že slouží k lokalizaci cílů ve velmi nízkých výškách, jednat se může například o střely s plochou dráhou letu. Zapojován bývá jako součást baterií systémů S-300 a S-400, přičemž by měl být schopen v jednu chvíli detekovat až 200 cílů. Jeho dosah je přitom až 300 km, což záleží na jejich povaze a velikosti.

Článek Video: Ukrajinci zničili extrémně cenný ruský radar, který vidí až 3 800 km daleko, a dokonce také F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

PLESS zaměřuje vysílaní signály

Pasivní radarový systém PLESS popisuje jeho výrobce jako dalekodosahový systém se schopností vidět až za horizont, a pracuje na principu lokalizace vysílaných signálů. Má tak být schopen lokalizovat, identifikovat i sledovat cíle ve vzduchu, na moři a na zemi, a to i takové, které se pomalu pohybují. Zaměřuje se přitom na signály z radarů, rušiček a komunikačních prostředků. Výhodou je, že nepřítel nemá jak zjistit, že byl tímto systémem zaměřen.

Video: Ukrajinský pilot riskoval život a přiblížil se k frontě, aby pomohl jednotkám na zemi. Ruskou armádu rozmetal pumou

Dosah PLESS má být 700 kilometrů, uvádí Janes, a Armádní Zpravodaj se domnívá, že bude samozřejmě záležet hlavně na síle vysílaného signálu, i když má využívat i odrazu signálů v troposféře. Měl by tak být schopen lokalizovat třeba letouny nebo drony, ale také polohu vysílacího zařízení sloužícího k řízení dronů. Pokud by se ho podařilo zničit, mohlo by to narušit operace bezpilotních letounů mnohem více než obyčejné sestřelení dronu.

K zaměření využívá PLESS triangulaci

Pasivní radarová technologie není žádnou novinkou, ale v poslední letech je na vzestupu díky růstu rychlosti a přesnosti výpočetních systémů, potvrzuje Wikipedia. Pracuje totiž na základě triangulace signálů, což znamená, že potřebuje více přijímačů na různých místech, a na základě jejich dat je potom schopna vypočítat, kde se daný cíl nachází. Samozřejmě s různou přesností, která je ovlivněna celou řadou faktorů, takže to nemusí být vždy 100%.

iZdroj fotografie: Era

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že podobná technologie pravděpodobně nemůže sloužit k přesnému navedení zbraní, ale je schopna obsluze říci, kde se zhruba nachází nepřátelský cíl a jakého je typu. To může sloužit k základnímu přehledu o činnosti nepřítele, zatímco přesnou polohu lze určit jinými prostředky, např. použitím klasických radarů, dronů a dalších.

Článek AČR má šanci zajistit bezpečnost země jako v 21. století českými radary. Detekují za horizontem až na 700 km a nepřítel to neví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2 roky prací proměnily pustinu v komplex

Zmínky o komplexu nejsou úplně nové. Armádní Zpravodaj připomíná, že se poprvé objevily v OSINT materiálech již v roce 2023. Satelitní snímky níže přitom jasně ukazují vzor soustředných kružnic a systém přístupových cest do centrální zóny. Jeho smyslem má být vyhledávání komunikace Severoatlantické aliance, a velmi pravděpodobně i její rušení.

iZdroj fotografie: Zdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi) / Tochnyi.info.

S informacemi pak budou zřejmě pracovat další jednotky, které tak budou schopné operačně signály rušit, ale jistě poslouží i k boji. Dokonalá kruhová symetrie, opakující se intervaly pro stanoviště antén, málo radiálních silnic a jedna potencionální zóna pro budovu ve středu, to vše ukazuje na kruhové anténní pole (CDAA, Circularly disposed antenna array).

Rusko posílilo letectvo o nové Su-35S, což jsou sice moderní, ale spíše průměrné letouny, které nic nezmění

Celý systém je navržen, aby detekoval a určoval směr příchozích vysokofrekvenčních signálů, a vzhledem k velikosti může jeho detekční zóna dosahovat až 7 400 km, což by Rusku umožnilo monitorovat rádiové signály na mezikontinentální vzdálenosti – teoreticky by dosáhl až na východní pobřeží Spojených států amerických, a rozhodně na celou Evropu.

Využívání velmi nízkých frekvencí (VLF) a nízkých frekvencí (LF) by také mohlo zajistit udržitelnou komunikaci s ponořenými ponorkami, které operují v Baltském moři a severním Atlantiku. Jedná se o megalomanské dílo, což je Rusku odjakživa vlastní. Armádní Zpravodaj připomíná třeba někdejší radar Duga, což byl systém nad obzorem (OTH) sloužící jako součást radarové sítě včasného varování pro protiraketovou obranu, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Zdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi) / Tochnyi.info.

Dnes má Ruská federace sice mnohem menší, ale výkonnější stanice známé jako Voroněžské radary, potvrzuje Wikipedia s tím, že zajišťují dálkové monitorování vzdušného prostoru proti útoku balistických raket a monitorování letadel. Ačkoliv tedy mají jinou funkci, jsou typickým příkladem, že si Rusové v budování obrovských konstrukcí libují.

Článek NATO bude pod drobnohledem. Rusko buduje v Kaliningradské oblasti sledovací komplex, který dosáhne až do Ameriky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velmi schopný radar byl zničen jediným dronem

S-500 je vlastnostmi vskutku ohromující, a je nutné zdůraznit, že nemá přímo nahrazovat „předchůdce“ S-400 nebo S-300, ale doplňovat je. Stejně jako oni sice zvládá ničit letadla nebo rakety, ale určen je hlavně proti těm balistickým, stejně jako proti hypersonickým střelám s plochou dráhou letu, potvrzuje Wikipedia. Měl by přitom dokázat detekovat a zaútočit až na 10 balistických hypersonických cílů letících rychlostí až 7 km/s současně.

Právem vysmívané Su-57 začaly bombardovat Ukrajinu. Je to poslední snaha ukázat, že za něco stojí

Systém se přitom skládá z nosné rakety 77P6, velitelských stanovišť 55K6MA a 85Zh6-2, radaru pro akvizici a řízení bitvy 91N6A(M), akvizičního radar 96L6-TSP, vícerežimového radaru 76T6, a nakonec zaměřovacího radaru 77T6 ABM. Zejména radary mají různé verze, přičemž na videu má být zničení akvizičního 96L6E, který slouží k prvotní detekci, sledování a identifikaci cílů na extrémně velké vzdálenosti dříve, než jsou předány k přesnému navedení střel.

RadarTutorial doplňuje, že má za úkol prohledávat vzdušný prostor a odhalit široké spektrum hrozeb – od balistických raket a hypersonických střel až po satelity na nízké oběžné dráze nebo letouny s technologií stealth – zaznamenat by měl dokonce F-35 nebo F-22, stejně jako další. Jeho dosah by měl být až 2 000 km (jiné zdroje tvrdí 600 km), ale není jasné, zda lze tvrzení věřit, jelikož Rusko často o schopnostech svých zbraní mlží a záměrně je nadsazuje.

Polsko posílilo vojsko u hranic s Ruskem tanky K2 Black Panther. Jeho T-90M převyšuje až hanebně v ochraně i palebné síle

Zajímavé je nicméně zničení radaru, jelikož k němu byl použit námořní dron, který dopravil vzdušný dron k pobřeží poloostrova Krym, kde se nacházel. Není upřesněno, o jaký šlo, ovšem redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že Ukrajina vyvinula přesně za tímto účelem námořní dron Magura W6P. Na videu je vidět zničení ještě několika dalších radarů, 96L6E je až předposlední, a upřesnilo ho až vyšetřování OSINT analytiků CyberBoroshno.

Ačkoliv není vidět samotné poškození nebo zničení, jelikož záběry končí těsně před tím, než do radaru sebevražedný dron narazil, lze to považovat za úspěch i pouhé poškození. Takový radar je totiž extrémně citlivé a nákladné zařízení, jehož oprava může trvat týdny, spíše měsíce, ale není vyloučeno, že dron způsobil požár, který se nepodařilo uhasit.

Článek Video: radar ruského S-500, který vidí F-35 až na 2 000 km, vyřazen jednou ranou. Systém je chloubou ruské armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zoopark-1M zaměří pozici dělostřelectva

Ruská armáda používá Zoopark-1 jako dělostřelecký radarový systém určený k detekci a sledování nepřátelského dělostřelectva a raketových odpalovacích zařízení, vysvětluje ArmyRecognition, a verze 1M je vylepšenou variantou. Nepřátelské těžké dělostřelectvo ráže 152 nebo 155 mm zaznamená na vzdálenost kolem 23 kilometrů, ale některé zdroje uvádí až 30 kilometrů. To na něj pak umožní navést palbu, případně poslat drony.

Španělsko vyřadilo americké F-35 jako možnou budoucnost letectva. Vybírá náhradu z Evropy, ale Eurofighter adekvátní není

Takovýto dosah ovšem znamená, že je radar nutné umístit těsně na bojovou linii, protože nepřátelské dělostřelectvo bývá i nízké desítky kilometrů v týlu. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to systém činí mimořádně zranitelný, a i když je umístěn na podvozku pásového obrněného vozidla, poskytuje mu ochranu jenom proti menším projektilům a střepinám. Není proto divu, že se ho vojáci snaží lépe chránit hlavně proti dronům.

Přidělat ovšem ke stěnám gumové pláty a na několika místech umístit slabý lamelový pancíř, takzvanou slat mříž, asi příliš nepomůže. Lamelové pancéřování má za úkol odpálit kumulativní hlavici ještě před pancířem, uvádí Wikipedia. Hlavice tak nepůsobí na pancíř v plné síle, což by i v tomto případě pochopitelně fungovat mohlo. Ale problém je, že je Zooparku-1M slat mříž jenom na malé části. Je to však pochopitelné, třeba velkou anténu vysílající radarové signály a přijímající jejich odraz ničím obklopit nelze, protože by nemohla fungovat.

iZoopark-1 osazený gumovými pláty

Gumové zástěny josu používány také, třeba na tancích, a jejich účel je podobný jako u slat mříže – odpálit hlavici dříve, aby mezi explozí a pancířem byla mezera, kde se její síla zeslabí. Pokud je ovšem guma přidělána přímo k pancíři, nemůže to fungovat, domnívá se Armádní Zpravodaj, protože chybí právě ona mezera. Ochrana je tak tedy spíše pro dobrý pocit tříčlenné obsluhy, ale v případě útoku dronu by ji téměř jistě nijak neochránila.

Článek Pochybná ochrana ruského radaru Zoopark-1M: Gumové pláty a vetchá mříž. Spíše nesmysl, který nemůže fungovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony objevily radar při přesunu

Video níže ukazuje, jak se dronům podařilo objevit radar 9S36M. ArmyRecognition uvádí, že slouží k řízení palby vzácného moderního ruského systému protivzdušné obrany 9K317M Buk-M3 Viking. Nejspíše se přesouval, protože je na záběrech z průzkumného dronu vidět na cestě, a jeho anténa je složená, nikoliv vztyčená do výšky. Zaútočily na něj přitom dva malé sebevražedné drony a oba zásahy ho musely minimálně vážně poškodit.

Letecké neřízené střely Hydra 70 na vozidlech Humvee jsou „vzácné“ a velmi efektivní, snadno zdecimují vozidla i bunkry

Ztráta takového radaru je citelná, protože je drahý, a navíc jich neexistuje mnoho. To platí i pro systém Buk-M3, jelikož jde o nejmodernější verzi rodiny systémů Buk. Wikipedia uvádí, že má mít vysokou schopnost zasažení cíle jedinou střelou, přičemž zvládá nejenom letouny a řízené střely, ale poradit si údajně má i s taktickými balistickými raketami. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že pokud ale baterie přijde o radar řízení střelby, nebude schopna své interceptory na cíle navést, a je tak v podstatě jenom na místě stojícím železem.

Článek Video: pokud se objeví ruský radar mimořádně vzácné verze PVO Buk-M3 Viking nekrytý, vyplatí se nechat ho explodovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Smrt stíhaček 5. generace; ale možná ne

Firma China Electronics Technology Group Corporation (CETC) představila radar JY-27V, který má znamenat zlom v detekci a boji se stealth technologiemi. JY-27V užívá velmi krátkých vln (VKV) pracujících ve spektru metrových vln (30-300 MHz). Ty jsou méně ovlivňovány materiály pohlcujícími radar a úhlovými konstrukcemi, na něž spoléhají stealth letouny.

6 bojových misí, v nichž sehrával významnou i rozhodující roli americký strategický bombardér B-2 Spirit – nepřítele drtil, kam vletěl

Technologie stealth snižuje radarový průřez letadla (RCS), přičemž současné radary, které využívají mikrovlny (300 GHz – 300 MHz), mají problémy s detekcí letounů, jako jsou F-22, F-35, SU-57 nebo J-20, protože jsou navrženy tak, aby tyto frekvence odrážely nebo pohlcovaly.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Ke snížení RCS je využíváno dvou metod: designem letadla s ostrými úhly tak, aby odráželo radarové vlny, a jeho speciálním potažením radarově-absorpčním materiálem (RAM). Obě metody jsou účinné především proti radarovým vlnám krátkých vlnových délek, což je důvod, proč se letadla stealth často vyhnou konvenčním senzorům.

JY-27V je zároveň malá mobilní revoluce

Radary s metrovými vlnami, jako je JY-27V, stealth prakticky ruší, neb pracují na vlnových délkách, které vyžadují použití jiných a výrazně sofistikovanějších materiálů RAM, aby stroj před VKV skryly. To se však dosud u letadel nevyřešilo. JY-27V tuto slabinu využívá a pomocí velké fázové antény detekuje a sleduje cíle, které by byly pro standardní systémy téměř neviditelné.

Americké letectvo aktuálně nemá žádnou náhradu za F-22 Raptor, který dodnes neporazilo Rusko ani Čína. A možná ani mít nebude

Také dokáže detekovat velké konstrukční plochy letadel, jako křídla nebo ocasní plochy, o které se paprsky současně používaných radarů po nanesení RAM a při úhlové konstrukci neškodně „svezly“. Tyto slabiny stealth byly známy dávno, ale VKV radary měly dosud obrovskou slabinu – nulová mobilita a krátký dosah.

To se ovšem s JY-27V mění. Nová čínská pýcha je totiž na kolovém podvozku a výrobce uvádí, že může být zprovozněna do 10 minut od dovezení na místo, a dosah se pohybuje mezi 200 a 500 km. Rychlá je pak i evakuace v případě útoku na pozici radaru. Dosavadní systémy, jako je ruský 55Zh6U Nebo-U, měly obrovskou anténu a byly prakticky stacionární.

AI je velkou součástí radaru JY-27V

JY-27V také používá nově vyvinuté algoritmy, které filtrují šumy, odhalují klamné a přírodní odrazy, a filtrují a čistí signál. Je nasnadě, že čínská novinka používá i prvků AI. Nový radar by mohl měnit stav na světovém bojišti a mohl by velmi pomoci státům jako je Írán nebo Pákistán čelit nepříteli s touto sofistikovanou technikou.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Velké obavy již projevily Spojené státy americké, neboť se Číně podle jejích zdrojů podařilo radarem zachytit americkou F-22 Raptor v letu nad Jižní Koreou již v roce 2019. V první řadě se proto USA zaměřily na rušící techniku a stroje EA-18G Growler dostávají nové rušičky, které by měly ošálit i nové radary, ale Číňané je budou pochopitelně stále vylepšovat.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Stávající stealth letouny také dostávají nové klamné cíle. Nejúčinnější a nejjednodušší opatření se však ukazuje let v malé výšce, kde je radar s VKV pásmem málo účinný – to je ovšem zase vystavuje nebezpečí jiných protiletadlových prostředků. Zda nová, resp. šestá generace letounů s technologií stealth přinese řešení, je ve hvězdách.

Článek Čína představila nový radar, proti němuž je stealth F-22 i F-35 k ničemu. Objevit je dokáže až na 500 km, F-22 už zachytil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jastreb-AV stál na volném prostranství

Na videu níže můžete vidět, jak se ukrajinským dronům podařilo objevit ruský dělostřelecký radar 1K148 Jastreb-AV. Jedná se o mimořádně vzácnou a zároveň dosti schopnou zbraň. ArmyRecognition uvádí, že by měl být schopen zaregistrovat pozici střílejícího děla na vzdálenost až 40 km s odchylkou 5 až 10 metrů. Proto se také okamžitě, co průzkum radar zaznamenal na otevřeném prostranství, vydal do útoku sebevražedná dron a zasáhl ho.

Video: jediná ukrajinská protitanková střela dokáže ruský tank T-90M rozmetat. Pomoci mu nemusí ani opravdu kvalitní ochrana

Jednalo se o nějaký typ bezpilotního letounu s křídly. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že vhodným by byl třeba ukrajinský Stick M12. United24Media uvádí, že je jeho dosah kolem 70 kilometrů a je vhodný na útoky na stacionární pozice čí obrněná vozidla. Zásah přišel do antény, což zřejmě radar poškodilo, ale zůstal pohyblivý. Průzkum ho však podle všeho nadále sledoval a navedl na něj další úder. Po něm nastala veliká exploze, ale není jasné, zda byl použit větší typ dronu, či třeba přesná dělostřelecká munice, anebo explodovalo palivo.

Článek Video: pokud drony objeví supermoderní ruský protidělostřelecký radar 1K148 Jastreb-AV, může se okamžitě stát jejich prioritním cílem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cíle vidí Rodnik 3D až na 60 kilometrů

Radarový komplex Rodnik 3D má být schopen automaticky detekovat, sledovat a analyzovat jakékoli vzdušné objekty, uvádí Www1. Práce je údajně schopen i za situace, kdy se nepřítel snaží o rušení, a vhodný je pro detekci malých objektů na vzdálenost až 20 kilometrů, zatímco větší, včetně třeba řízených střel, má být schopen zachytit až na 60 kilometrů.

Na rozdíl od Ruska nechce Bělorusko provokovat a ukazuje „vlídnou tvář“. Vojenské cvičení odsune dále od hranic s NATO

Jednou z jeho výhod má být přesné určení azimutu, kurzu, výšky a rychlosti cíle. Třeba drony by měl být schopen zachytit s odraznou plochou 0,1 metru čtverečního. Armádní Zpravodaj usuzuje, že by tedy měl dokázat detekovat třeba kvadrokoptéru tvaru čtverce o hraně kolem 31 centimetrů, což je zhruba malý komerční typ, i když jsou i menší. A pokud pod sebou bude mít u nějakou hlavici, odrazná plocha se nejspíše ještě zvětší.

Rodnik 3D umí předat data ostatním

Běloruský radar by měl být schopen pracovat v automatizovaném režimu a rozpoznávat různé třídy cílů bez lidského zásahu. V tom případě by mohl pracovat i za situace, kdy je na obloze cílů více. Data má přitom přenést na vzdálené velitelské stanoviště, ale nejsou zatím dostupné informace o tom, s jakými systémy PVO dokáže spolupracovat.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Radarová soustava má být umístitelná na různé platformy. Na dostupných fotografiích ji lze vidět na dodávkovém vozidle Ford Transit 4. generace, který je vyráběn v mnoha zemích, například i v Číně, uvádí Wikipedia, a není tedy pravděpodobně problém ho do sankcemi zasaženého Běloruska dostat – navíc když jde to automobil určený pro civilní použití.

Článek Bělorusko nejspíše dokázalo něco, co chybělo: vyvinulo 3D radar Rodnik pro detekci dronů – zachytit má i ty úplně nejmenší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar je součástí systému S-400

V příspěvku je popsán útok na ruský radar protivzdušné obrany 91N6 a doplněný je i několika fotografiemi, které jsou součástí tohoto článku. Armádní Zpravodaj ověřil, že je radar 91N6 nejčastěji používán u S-400, což je jedna z nejmodernějších zbraní v ruském arzenálu PVO. Jde o systém dlouhého dosahu používající různé typy střel – ty s nejdelším dosahem jsou schopné zničit cíl ve vzdálenosti až 380 kilometrů a mají radarové navádění, uvádí Wikipedia. Poradit by si měly i s některými balistickými raketami a dalšími cíli.

„F-16 nemůže bojovat, pokud stojí proti ruskému systému S-400,“ uvedl zkušený americký pilot John „JV“ Venable

Radar měly v tomto případě zasáhnout 3 ukrajinské sebevražedné drony, přičemž záběry ukazují výrazné poškození jeho antény. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že když radar pracuje, nelze ho ukrýt. Není pochyb, že byl po útoku nefunkční, a pokud nebyl zničený, jeho oprava bude min. časově náročná. Užíván je ke sledování cílů, najednou by jich měl být schopen detekovat až 300, uvádí RadioTutorial, a jeho nejmodernější verze mají dosah až 600 km. Pokud je zničený, systém S-400 se musí spoléhat na jiné radary a minimálně má omezenou účinnost.

Článek Foto: jelikož nelze ruský radar systému S-400 pořádně ukrýt, může se stát snadným cílem. Při jeho vyřazení vzniká obrovské riziko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar neměl proti dronu žádnou šanci

Na videu níže můžete vidět sestřih akcí sebevražedných dronů, které se zaměřily na ruskou PVO. Jejich cílem se stala nejen odpalovací vozidla, ale také velmi ceněné radary, bez nichž PVO v podstatě nic nevidí. Jedním z nich byl ST-68, což je sovětský radar určený pro detekci cílů v nízkých výškách, uvádí RadarTutorial. Dokáže je zachytit do vzdálenosti až 150 kilometrů, ale není jasné, zda si poradí i s tak malými objekty, jakými jsou sebevražedné drony.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Záběry ale ukazují i zničení radaru Kasta 2E. Wikipedia uvádí, že je používán k detekci různých vzdušných cílů do vzdálenosti 150 kilometrů. Dron přitom narazil do jedné z jeho antén a minimálně ho vážně poškodil a na dlouhou dobu vyřadil, domnívá se Armádní Zpravodaj. V jiných případech pak drony měly za cíl odpalovací vozidla systému S-300V. Jedná se o jednu z verzí sovětského systému protivzdušné obrany dlouhého dosahu S-300, v tomto případě umístěné na pásovém podvozku. I když jde o starší systém, stále je považován za velice schopný.

Článek Video: jakmile padne za oběť cenný radar ST-68 ze sovětské éry, mohou tím ukrajinské drony oslepit celou ruskou PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dostřel až 60 km, a nyní mnohem přesněji

Houfnice 2S22 Bohdana je relativně novu ukrajinskou zbraní. Má ráži 155 milimetrů a hlaveň o délce 52 ráží, čímž se vyrovná moderním západním protějškům. Wikipedia uvádí, že může s běžným projektilem zasahovat cíle do vzdálenosti 42 kilometrů a s raketově poháněným až 60 kilometrů. Je jasné, že na takovou vzdálenost, pokud nepoužívá naváděný projektil jako M982 Excalibur, má obsluha obtížnou úlohu se trefit.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

V tom by jí měl pomáhat na hlavni zaznamenaný radar RSVSh-112L4. Aktikor uvádí, že slouží k měření rychlosti vystřeleného projektilu. Armádní Zpravodaj se domnívá, že tento údaj nemůže logicky pomoci zpřesnit trasu již vystřeleného projektilu, ale může pomoci vypočítat obsluze trasu toho dalšího. Nemusí se totiž spoléhat na tabulkovou hodnotu rychlosti, ale zná tu nejaktuálnější a může ji dosadit do svých výpočtů.

Radar vhodný pro každé dělostřelectvo

Ukrajina vyvíjí radar RSVSh-112L4 již delší dobu, zprávy o jeho zkouškách se podařilo redakci Armádního Zpravodaje dohledat již z roku 2021, kdy o něm informoval Defence-Ua. Ten také uvádí, že by měl sloužit pro dělostřelectvo různých ráží, takže nejde o zařízení určené přímo pro domácí houfnici 2S22 Bohdana. Namontovat ho lze přímo na hlaveň zbraně, ale stejně tak ho umístit i na stojan vedle děla a zaměřit tak, aby projektily zaznamenal.

Bohdana 4.0 se stala klíčovou houfnicí ve výzbroji Ukrajiny. Rychlost produkce lze závidět, jednou může být exportním artiklem

Jak moc dokáže takový radar zpřesnit palbu, může laik asi velice obtížně říci, protože výpočet přesného zaměření děla je věda a záleží na mnoha faktorech. Ale zpřesnění palby je obecně vždy vítané. Umožňuje zničit zadaný cíl mnohem efektivněji, tedy menším počtem ran, což šetří to munici, a rovněž to znamená menší nebezpečí odhalení a riziko zničení nepřítelem.

Článek Ukrajinské houfnice 2S22 Bohdana jsou přesnější než dříve. Může za to malý balistický radar, který zároveň komplikuje nepříteli odvetu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar P-19 je starší, ale velmi schopný

Záběry, které jsou ke zhlédnutí níže, ukazují pracující ruský radar – pravděpodobně se jedná o P-15 nebo P-19 Dunaj. Wikipedia uvádí, že jde o radar určený ke sledování vzdušných cílů v malých výškách, přičemž pochází již ze 70. let 20. století, ale stále dokáže být užitečný. Za studené války byl hodnocený jako velmi schopný, a navíc byl modernizovaný. Na záběrech je vidět, jak do něj narazí sebevražedný dron, načež ho exploze zničí.

Video: pokud se severokorejské dělo M1989 s brutální ráží vystaví na poli, může si na sebe přivolat zničení, byť první ráně odolá

Celý záznam je zajímavý také tím, že je pořízen ze země, kdy je dost dobře možné, že radar objevila průzkumná jednotka, i když se teoreticky může jednat i o spadlý dron, soudí Armádní Zpravodaj. Strojem použitým ke zničení radaru mohl být např. ukrajinský sebevražedný dron Mace, který se tvarem křídel podobá známému ruskému ZALA Lancet. Defence-Ua uvádí, že je jeho vzletová hmotnost 11 kilogramů a má 3,6 kilogramů těžkou hlavici. Létá přitom rychlostí 100 km/h a ve vzduchu vydrží operovat po dobu 50 minut.

Článek Video: pokud si ruská armáda neohlídá životně důležitý radar, může ho na jedinou ránu zničit dron a znemožnit tak nepříteli operace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Niobium-SV detekuje až 300 cílů, ale dron ne

K incidentu zachyceném na záběrech došlo již začátkem léta 2024, ovšem 14. pluk bezpilotních letounů, který také zajistil zničení radaru, s nimi přišel až 10. března 2025. Redakce Armádního Zpravodaje vychází z příspěvku, v němž stojí, že k tomu došlo během ruského pokusu o útok na samotný Charkov, k čemuž nepřítel využíval své nejlepší prostředky.

Ukrajina jede! 8násobně zvýšila výrobu střel s plochou dráhou letu a v roce 2025 jich chce 3 000. Ani Rusko se tomu neubrání

Vít Lukáš z Armádního Zpravodaje vysvětluje, že Niobium-SV (Niobiy-SV) slouží k monitorování vzdušné situace a vyhledávání zdrojů rádiového rušení, což může ovlivnit působení dronů i jiných zbraní v oblasti. Sociální síť Ministerstva obrany Spojených států amerických potom dodává, že dokáže detekovat až 300 cílů najednou, ale v tomto případě mu to nepomohlo.

Jak je totiž ze záběrů patrné, byl radar zničen nějakým typem dronu – jakým, není upřesněno, ale údajně šlo o experimentální konstrukci. Co přesně je tím myšleno, též známo není, ale redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se mohlo jednat buď o dron s optickým vláknem, ale možná také o konstrukci podobnou špionážnímu dronu SpyGun, která je z 80 % průhledná a velmi špatně sestřelitelný. Vybavit ho hlavicí by nebylo vůbec těžké.

ČR si ještě na drahé F-35 počká, jedná proto o dalším pronájmu Gripenů. Později by ale chtěla provozovat oba letouny současně

Samotný 14. pluk bezpilotních letounů se navíc nepřítele ve svém příspěvku vyloženě vysmál: „No, pokud stanice za 100 milionů dolarů (asi 2,21 miliardy korun) nedokázala identifikovat hrozbu, nechť prostředky, které ji zničily, zůstanou pro nepřítele tajemstvím.“

Článek Záběry ukazují, jak extrémně dobrý ruský radar, který umí detekovat až 300 cílů najednou, podlehl speciálnímu dronu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar schopný detekovat letouny stealth

Na záběrech můžete vidět zničení ruského radarového systému, který je v příspěvku na síti X označen za Niobium-SV. Armádní Zpravodaj se domnívá, že podle tvaru jde konkrétně o radar z rodiny Nebo-M, resp. typ RLM-M, ale může se jednat jenom o jiné označení stejného systému. Jde o jeden z nejmodernějších ruských radarů s dalekým dosahem – údajně by měl být schopen zachytit i letouny se schopností stealth, uvádí Wikipedia, i když u nich není jasné, na jakou vzdálenost. U běžných cílů má mít ovšem dosah až 600 kilometrů.

6 radarů a 6 dalších pozoruhodných vlastností ruské stíhačky Su-57 Felon, díky níž je dle Ruska lepší než jakákoliv konkurence

Radarovou stanici zřejmě objevil průzkumný dron – redakce Armádního Zpravodaje soudí, že se mohlo jednat například o Shark. UkrSpecSystems uvádí, že to je dron s vyspělou optikou schopný vydržet na obloze až 4 h, přičemž se pohybuje ve výšce kolem 3 km, a na základě jeho dat mohly být vyslány drony sebevražedné, aby radar zničily – údajně experimentální, ale upřesněno nic nebylo. Video ukazuje, že na něj udeřily min. 3krát. To rozhodně stačilo, aby zařízení v hodnotě více než 2 miliard korun zničily, a navíc se nesetkaly s odporem.

Článek Video: udeří-li na hodně schopný ruský radar RLM-M experimentální ukrajinský dron, může ho zničit bez sebemenšího odporu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kasta 2E vidí cíle vzdálené až 150 km

Video níže ukazuje útok na ruskou radarovou stanici Kasta 2E, o níž Wikipedia uvádí, že jde o radar, který se začal vyrábět již v době Sovětského svazu. Byl však opakovaně modernizován a jeho nejvyspělejší verze mohou detekovat cíle na vzdálenost až 150 kilometrů. Na záběrech je pravděpodobně zobrazena radarová stanice typu Kasta 2E1, což Armádní Zpravodaj usuzuje podle toho, že ji tvoří dvě vozidla. Ze stránek americké armády plyne, že jedno je radarové a ve druhém je řídící a velitelské centrum poskytující data různým zbraním PVO.

Video: stačil jediný zásah granátem Excalibur a ruská houfnice 2S1 Gvozdika skončila v troskách, byla prakticky bezbranná

Po objevení radaru na něj zaútočilo ukrajinské dělostřelectvo, zřejmě za pomoci raketometu M142 HIMARS. Záběry ukazují dvě exploze, ale ani po jedné nezačala vozidla hořet a nejsou na nich znatelné vážné škody. Armádní Zpravodaj však soudí, že může zdání klamat, neboť je nejspíše zasáhly střely M30A1, v nichž je 182 000 wolframových kuliček, uvádí Wikipedia. V místě exploze se chovají v podstatě jako brokovnice a z vozidel zřejmě udělala řešeto.

Článek Video: když se ukrajinské dělostřelectvo dobře trefí, může ochromit celou ruskou protivzdušnou obranu v oblasti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bez klíčového radaru je S-400 téměř k ničemu

Dobrým příkladem, jak zneschopnit baterii S-400, je vyřazení radaru 92N6 nebo jeho verze 92N6E. ArmyRecognition uvádí, že je pro fungování Ruskem opěvované zbraně klíčový, a v podstatě by se dalo říci, že bez něj je téměř slepá. Dokáže totiž detekovat a identifikovat cíle na dlouhé vzdálenosti, předávat data v reálném čase a navádět protistřely.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Dosah radaru 92N6 je až 600 km, uvádí MilitaryWatchMagazine. Tento údaj platí pro velká letadla, střely nebo balistické rakety, ale jiný bude pochopitelně třeba u menších typů dronů často vyrobených z různých kompozitních materiálů, což platí i pro stealth letouny. Zde je tedy otázkou, na jakou vzdálenost je umí zaměřit, což není veřejně známý údaj.

Střela se může na radar navést sama

Vyřazení radaru, jakým je 92N6, je možné několika způsoby. Například lze použít protiradarovou střelu, jakou je AGM-88 HARM. Twz uvádí, že se sama navede za pomoci signálu vysílaného radarem a její nejnovější typy by měly mít dosah až 300 km. Radar ale mohou lokalizovat i drony a zaútočit na něj jak drony, tak řízenými střelami či taktickými balistickými raketami. Jde přitom o hodnotný cíl, jehož vyřazení může na čas otevřít oblohu v oblasti.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Rusko radar 92N6 aktivně používá, kromě systému S-400 může spolupracovat i se starším S-300 nebo 9K37 Buk, ale i dalšími. Na druhou stranu znamená jeho časté používání i velké opotřebení a je otázkou, jak se ruské armádě daří ho udržovat. Západní státy si navíc dávají pozor, aby Ruské federaci neposkytovaly možnost trénovat s radarem a systémem S-400 proti letounům, jakým je třeba Lockheed Martin F-35 Lightning II.

.

Článek Ruský S-400 může zůstat naprosto slepý, dojde-li ke zničení jeho klíčové součásti, radaru 92N6, který vidí cíle až na 600 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trojice dronů otevřela oblast pro další útoky

Jestliže přijde armáda o radar jako 1L119 Nebo-SVU, znamená to, že již nemusí v dané oblasti vidět, pokud na ni útočí například letoun, který bude odpalovat nějaké střely nebo vypouštět pumy. Jeho zničení v tomto případě zajistila trojice neupřesněných, zřejmě sebevražedných dronů, a z fotografií je patrné, že napáchala nenapravitelné škody, uvádí MilIn.

Ruská armáda v krizi? V. Putin podepsal dekret k povolání záložníků do výcviku. Armáda je může rovnou naverbovat

V Chersonské oblasti na východě Ukrajiny spadal pod jednotku z 90. protiletadlové raketové brigády 49. vševojskové armády (vojenský útvar č. 54821 v Krasnodarském kraji). Současně měla být zničena také dieselová elektrárna DES ED3x30-T400-1RA1M6, která se zřejmě starala o jeho napájení, informuje na Telegramu kanál Spy Dossier.

Detekční dosah 1L119 Nebo-SVU je například u stíhačky ve výšce 20 km až 380 km, ovšem ve výšce 500 m pouze 65 km. Nakolik je schopen vidět stealth cíle, není jasné, má mít každopádně možnost velmi rychlého nasazení, konkrétně do 30 minut, jakmile dorazí na místo.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Článek Fotografie: Rusko ztratilo na východním bojišti mimořádně důležitý radar. Viděl i stealth letouny až na 380 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

LTAMDS zachytí hrozby ze všech směrů

Standardním radarem pro systém MIM-104 Patriot je dlouhá léta AN/MPQ-53/65, ale je jasné, že pomalu přestal s příchodem nových hrozeb dostačovat. ArmyRecognition uvádí, že právě proto začal koncern RTX vyvíjet zcela nový typ radaru založený na technologii AESA. V kombinaci se střelami PAC-3 by měl díky tomu MIM-104 Patriot poskytovat obranu proti široké škále ruských zbraní včetně balistických, řízených a hypersonických střel.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Společnost RTX na svých stránkách uvádí, že má radar LTAMDS přibližně stejnou velikost jako stávající systémy, poskytuje ovšem dvojnásobný výkon. To pochopitelně znamená mnohem snazší zaměření cílů a na delší vzdálenost, ale zároveň byl zkonstruován tak, aby ho současní uživatelé systému MIM-104 Patriot mohli snadno integrovat do své protivzdušné obrany a i nadále využívat ty prvky, které mají. LTAMDS by měl být schopen odhalovat hrozby přicházející z jakéhokoli směru, vysokou rychlostí a také ve velmi malých výškách.

Moderní střely PAC-3 ničí cíl nárazem

Obsluha MIM-104 Patriot může cíle zachycené radarem ničit různými typy střel. Těmi nejmodernější jsou PAC-3 nebo PAC-3MSE, o nichž Wikipedia uvádí, že ničí nárazem, tedy metodou nazývanou Hit-to-kill. První z nich má dosah 80 km proti vzdušným a 40 km proti balistickým cílům. PAC-3MSE má dolet prodloužený na 120 km pro cíle vzdušné, k nimž patří třeba řízená střela Kalibr, nebo 60 km pro cíle balistické, což je např. raketa 9K720 Iskander.

„Ruský systém protivzdušné obrany S-350 Vityaz je lepší než americký Patriot,“ pochvaloval si ruský expert Alexander Michajlov

Nový radar schopnosti MIM-104 Patriotu samozřejmě vylepší, ale nelze si představovat, že sám o sobě dokáže chránit před všemi druhy útoků. Třeba proti malým dronům je nejspíše neúčinný, a i když větší sestřelit dokáže, tak za velice vysokou cenu. Na druhou stranu třeba ani ruskou raketu středního doletu Orešnik, s níž poslední dobou Rusko vyhrožuje, zvládnout nedokáže, jelikož je určen jenom proti balistickým raketám s kratším doletem.

Článek Ruské rakety jako Iskander nebo Kalibr už neprojdou. Amerika vyvinula radar LTAMDS, díky němuž je střely MIM-104 Patriot ultimátně zničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Giraffe 4A má vidět až 400 km daleko

Radar Giraffe 4A je jednou z nemodernějších verzí z rodiny radarů Giraffe od švédské společnosti Saab, která začala podle Wikipedie produkovat první verze již v 70. letech 20. století. Jde o model středního dosahu typu AESA, což je v současnosti nejmodernější používaná technologie zajišťující vysokou efektivitu. Zachytit by měl vzdušné cíle do vzdálenosti až 400 kilometrů, přičemž je vysoce mobilní, takže velice obtížné ho zaměřit a zničit.

iZdroj fotografie: Uživatel Hunini / Creative Commons / CC BY-SA

Společnost Saab na svých stránkách uvádí, že Giraffe 4A funguje za každého počasí proti vzdušným cílům letícím i v nízkých výškách a různými rychlostmi, tedy proti pomalým i rychlým, třeba bojovým letounům a nadzvukovým střelám. Zachytit dokáže třeba drony, ale i ruské řízené střely jako Ch-101, takže ne nadarmo jím Američané chtějí chránit své letecké základny v Evropě, kdy ho bude možné zapojit i do sítě třeba se systémem MIM-104 Patriot.

Zaměří dělostřelectvo i jeho projektily

Giraffe 4A nemusí sloužit jenom jako prostředek protivzdušné obrany středního dosahu, jelikož je multifinkční. MilIn k němu ostatně uvádí, že je schopen detekovat letící dělostřeleckou munici a poslouží i k navádění protibaterijní palby. V takovém případě by pochopitelně nebyl umístěn na nějaké základně ani v její blízkosti, ale musel by se pohybovat někde v bojové oblasti.

Video: BMPT Terminator může zklidnit i jediná stará hlavice RPG-7, které by měl odolat, lépe však nedopadá ani tank T-80

Jelikož je radar na podvozku nákladního automobilu, je vysoce mobilní, a navíc ho může na potřebné místo letecky přepravit třeba Boeing C-17 Globemaster III. K akci ho dokáže jeho dvoučlenná osádka připravit během 10 minut, a během 5 minut ho zase naopak sbalit a místo opustit. To je velmi důležité, aby se nestal cílem útoku poté, co se ho podaří zaměřit.

Článek Evropské radary Giraffe 4A dokáží detekovat většinu ruských střel, ale i dělostřelectva. Zničit je přitom není snadné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indie chce ruský radar Voroněž

Důvodem, proč nestačí mít jenom jaderné zbraně, je možnost jejich zničení dříve, než je stačí armáda proti svému soupeři použít. Typickým příkladem může být zničení sil s balistickými raketami a hlavicemi právě jadernými údery. Jaderné velmoci proto chtějí vědět, jestli na ně střely neletí, aby mohly zareagovat dříve, než bude jejich arzenál zničen. Indie by to mohla dělat za pomoci technologie ruského radaru Voroněž, uvádí MilIn.

Ukraine attacked another Russian Voronezh-M over-the-horizon radar in Orenburg region with kamikaze UAVs.

Orenburg is more than 1,500 km away from Ukrainian border.

— Voronezh-M radar is an early warning radar system designed for aircraft and ballistic missile monitoring. pic.twitter.com/0bOGMe6uhF

— War Intel (@warintel4u) May 26, 2024

Voroněž je moderní ruský radar schopný detekovat balistické rakety, ale například i letouny, na dlouhou vzdálenost. Wikipedia uvádí, že to odkáže na vzdálenost 6 až 8 tisíc kilometrů, a podle fotografií jde o opravdu „megalomanský“ radar, jehož velikost lze přirovnat k několikapatrovému domu. Jde o relativně novou technologii, Rusko začalo s výstavbou v roce 2009 a svou síť pravděpodobně nemá doteď kompletně dobudovanou.

Indové chtějí vyrobit řadu komponent doma

Vybudování protiraketové výstražné sítě s radarem Voroněž nebude pro Indii nic levného, odhadovaná cena je 4 miliardy dolarů (téměř 95 miliard Kč). Idrw však uvádí, že minimálně 60% komponent by měly vyprodukovat indické firmy, což pro zemi znamená mj. transfer některých technologií. Indové takto postupují ve více případech, a jakmile se naučí s konkrétní moderní technologií pracovat, vyvinou nakonec svůj domácí systém.

Indie má vlastní protitankový raketový systém MPATGM, který zničí jakýkoliv tank – jako FGM-148 Javelin a Spike-LR z výzbroje AČR

Indický radar typu Voroněž by nejspíše mohl být umístěn u města Chitradurga na jihu země, kde se nachází více obranných zařízení. Byl by tak dostatečně daleko od největších soupeřů, tedy Pákistánu a Číny, a tím relativně v bezpečí – kvůli své velikosti a statické poloze je jinak velice snadným cílem pro rakety, drony i další zbraně, takže ho je nutné proti možným útokům zabezpečit. Z jihu Indie by navíc nejspíše viděl právě na Pákistán a Čínu a velice snadno tak detekovat odpaly raket a střel z jejich území.

Článek Indii by ruský megalomanský radar Voroněž výrazně pomohl. Patří k nejlepším na světě, zařadil by ji po bok top jaderných velmocí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Efektivita radaru je víceméně neznámá

Podlet K-1 je jedním z radarů používaných moderními systémy ruské protivzdušné obrany S-400, případně staršími S-300 PMU-2. Jde o moderní přístroj zavedený do výzbroje v roce 2018, přičemž by měl sloužit k zachytávání cílů ve velmi malých výškách; jeho dosah má být podle konkrétních podmínek 200 až 300 kilometrů, uvádí Twz. Umístěn je na jakémsi ramenu instalovaném na nákladním automobilu, díky čemuž má anténu ve větší výšce.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Dosah 200 až 300 kilometrů je mimochodem údaj uváděný pro běžná letadla, případně střely s plochou dráhou letu pohybující se v malých výškách. Rusko ale tvrdilo, že radary systému S-400 zvládají třeba i letoun Lockheed Martin F-35 Lightning II disponující schopností stealth. Jestli je to pravda, je obtížné říci, protože jde pochopitelně o velmi utajované informace. Umět to sice může, ale záležet bude na tom, na jakou vzdálenost.

Stealth neznamená pro radar neviditelný

Schopnost stealth je u letadel mnohdy laicky a nesprávně považována za takzvanou radarovou neviditelnost. Wikipedia ale vysvětluje, že jde o vlastnost snižující odraz, případně jiné emise, takže to neznamená, že by ho nebylo možné radarem zachytit – jenom je to obtížné, jelikož má takový letoun malý radarový průřez. A obecně platí, že čím blíže je letoun radaru, tím lépe ho lze nejenom zaznamenat, ale i na něj navést protiletadlové střely.

Video: jestliže se podaří zasáhnout radar, může být rázem celý ruský „zabiják“ letounů a střel S-400 slepý a de facto k ničemu

Při detekci stealth letounu musí radar pracovat naplno a vysílá radarové vlny, kvůli čemuž ale doslova svítí na různých detekčních přístrojích. Letouny jako F-35 proto bývají vyzbrojeny protiradarovými střelami, konkrétně AGM-88, které mají v nejnovější verzi G dolet až 300 km a rychlost až Mach 4, uvádí TheDefensePost. Pilot je tak může odpálit mnohem dříve, než ho radar zaznamená, a v okamžiku, kdy jsou radary PVO vyřazeny, mu přestane hrozit nebezpečí.

Článek Ruský radar Podlet-K1 by měl vidět prakticky cokoliv, dokonce i F-35. Ale otázkou je, zda nejsou tvrzení přehnaná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bez radaru zůstane S-400 bezmocný

Na videu níže můžete vidět případ, při němž dron zničil ruský radar 96L6, uvádí MilIn s tím, že slouží k detekci cílů v rámci systémů S-400 nebo S-300, a pokud je zničen, jsou bez něj oba dva odsouzeny k dlouhé nečinnosti. To zejména otevírá nebere například pro působení velkých dronů a řízených střel, ovšem i dalších podobných zbraní. Radar, jakým je zmíněný 96L6, bývá většinou součástí praporu S-400, a ArmyRecognition uvádí, že ho většinou tvoří 8 odpalovacích vozidel, a pak samozřejmě i vozidlo velitelské a řídící.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Obsluha zaparkovala radar poblíž zalesněného pásu – nejspíše ho tak chtěla ukrýt. Záhy ho však objevil průzkumný dron Shark a přivolal na útok neznámý typ sebevražedného protějšku. Když přitom radar pracuje, nelze ho moc ukrýt, protože by pak nemohl detekovat cíle, k čemuž potřebuje volný prostor. Jde ale o vyspělou zbraň, GlobalSecurity uvádí, že radar 96L6 může najednou sledovat až 100 různých cílů do vzdálenosti až 300 km.

Článek Video: útočník může ve vteřině vyřadit prapor 8 odpalovacích ruských vozidel S-400, zůstane-li jejich radar skrytý jenom pomyslně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar dronu Grey Eagle 25M vidí na 80 km

Nová průzkumná soustava pro dron Grey Eagle 25M je dílem společnosti General Atomics a opravdovou revolucí je jeho osazení radarem EagleEye. ArmyRecognition uvádí, že by měl výrazně zlepšit detekci cílů, a to v různých prostředích. Je totiž schopen poskytovat snímky ve vysokém rozlišení. Vadit by mu neměly ani špatné atmosférické podmínky, tedy mraky, déšť ani prach. TheDefensePost doplňuje, že má radar dosah kolem 80 km.

iZdroj fotografie: General Atomics

S ním je dron schopen detekovat různé druhy cílů na zemi i na vodní hladině a sledovat je v reálném čase. Disponuje také softwarem s umělou inteligencí a schopností strojového učení, díky čemuž zvládá získaná data okamžitě interpretovat a třídit a značně tak ulehčovat práci lidským operátorům. To např. umožní snáze rozeznávat cíle útoků, zaměřit je a vyhnout se vedlejším škodám, které často vedou k negativním ohlasům na některé vojenské akce.

Silně vyzbrojený dron vydrží až 40 hodin

Radar je umístěn uvnitř dronu Gray Eagle 25M a výrobce General Atomics na stránkách uvádí, že to je vhodný pro řadu misí – tedy nejen ke sledování. Je 9 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel činí 17 metrů, přičemž unese přes 600 kg nákladu – vyzbrojen bývá třeba 8 střelami AGM-114 Hellfire. Operuje ve výšce přes 7,5 km a ve vzduchu vydrží přes 40 hodin.

Vážná hrozba pro Rusko, Ukrajina by mohla brzy udeřit až v Moskvě pomocí nového dronu s dlouhým dosahem

Mít vyspělý dron se špičkovým radarem je pro americké ozbrojené síly jednou z výhod nad jejich konkurenty. Takovýto letoun se totiž velice hodí hlavně do oblastí Indo-Pacifiku, kde na sebe naráží zájmy Spojených států amerických a jejich spojenců s rostoucími ambicemi Číny. Operace dronů jako je Gray Eagle 25M s radarem EagleEye umožňují mít celou tuto rozsáhlou oblast pod neustálým dohledem a předejít tak případným překvapením.

Článek Budoucnost „po americku“: dron Grey Eagle 25M s umělou inteligencí létá silně vyzbrojený 7,5 km vysoko po dobu až 40 hodin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základem GlobalEye je manažerský letoun

GlobalEye je dílem švédské společnosti Saab, i když se nedá přímo říci, že jde čistě o její letadlo. Jde totiž o letoun včasného varování a řízení vybavený moderními senzory a další technikou, která je dílem rovně švédské firmy a subdodavatelů. Vlastní letoun je však kanadský – Saab používá jako jeho základ Bombardier Global 6000/6500 určený pro manažery a bohaté uživatele, uvádí Wikipedia. V přestavbě od Saabu jde ale o vojenský letoun.

iZdroj fotografie: Saab

Na rozdíl od nového JAS-39 Gripen-E je však GlobalEye rozhodně úspěšným produktem. ArmyRecognition uvádí, že si ho pro své vojenské letectvo pořídily kromě Švédska i Spojené arabské emiráty a vážně o něm uvažuje například Francie nebo Kanada. Letoun je znám svou výbornou odolností, velmi dobrým operačním dosahem, a ke všemu může snadno operovat z kratších ranvejí, což může být v mnoha případech veliká výhoda.

Radar GlobalEye dohlédne na 450 km daleko

Saab na svých stránkách uvádí, že letoun obsahuje kombinaci moderních aktivních a pasivních senzorů, díky nimž může snadno detekovat a identifikovat objekty na velké vzdálenosti ve vzduchu, na moři i na pevnině. Hlavním senzorem je asi tunový radar Erieye ER umístěný na nosníku nad trupem – jeho dosah má být 450 km. Doplňuje ho pak námořní přehledový radar Seaspray 7500E, elektrooptické a infračervené senzory, ale i další vybavení.

Satelitní snímek ukázal, jak Severní Korea posiluje – vyvíjí vlastní letoun včasné výstrahy, který mají jenom nejmodernější armády světa

Letoun vydrží kroužit ve vzduchu po dobu až 11 hodin a data nejen poskytuje, ale osádka je i zpracovává a může tak z paluby řídit různé operace. Vlastní trup letounu je oproti komerčnímu zesílen je v něm instalovaný i sebeobranný systém schopný zachytit přilétající protiletadlové střely. Obsahuje také dávkovače plev určené ke zmatení navádění takových střel, i když díky velkému dosahu radaru se bude většinou držet mimo dosah nepřítele.

Článek I když SAAB neuspěl s Gripeny, není na odpis. Má vedoucí postavení v oblasti vzdušné kontroly, kterou oceňují i přes 7 000 km daleko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar Zoopark-1M objevil průzkumný dron

Video níže ukazuje, jak může útok na protibaterijní radar vypadat. MilIn uvádí, že se v tomto případě jednalo o ruský Zoopark-1M, a protože pochází záběry z dronu, je pravděpodobné, že jeho pozici objevil právě on. Takový radar umí odhalit pozici děla ráže 155 milimetrů na vzdálenost až 23 kilometrů, uvádí ArmyRecognition, i když moderní děla mají dosah i přes 40 kilometrů – radar musí proto být v blízkosti bojové linie, kde je zranitelný. V tomto případě na něj operátor dronu navedl palbu z raketometu, pravděpodobně z M142 HIMARS.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Obsluha raketometu vypálila na radar celkem dvě střely, což je na záběrech velice dobře vidět. První z nich minula, takže je docela dobře možné, že v okolí fungovalo rušení signálu GPS. Druhá pak vybuchla v těsné blízkosti radaru a poškodila ho. Osádce se s ním poté podařilo kus ujet, ale vozidlo nakonec začalo hořet a vojáci z něj museli utéci. Zničení takovéto techniky je neobyčejně cenné, její hodnota je možná až 570 milionů Kč, uvádí UkraNews. Benefitem je však i skutečnost, že se dělostřelci mohou v oblasti cítit bezpečněji.

Článek Video: i když ruský radar Zoopark-1M zdánlivě přežije 2 zásahy, mohou se následky dostavit později a škoda za 570 milionů stejně vzniknout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok na radar S-400 zasáhl i jeho obsluhu

Útok na radar moderního systému protivzdušné obrany ukazuje video níže. MilIn uvádí, že se v tomto případě jednalo o radar 96L6E sloužící ruskému S-400, a jak jde vidět, jeho pozici odhalil průzkumný dron, z něhož také pochází záběry ze zničení. K jeho likvidaci byla použita střela ze systému M142 HIMARS, která zasáhla naprosto přesně a celý systém tak rázem oslepila. Uvnitř vozidla s radarem měla být i obsluha, jíž zásah zabil nebo aspoň zranil.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Radar 96L6E slouží k detekci cílů ve všech výškových hladinách, uvádí MissileryInfo; jeho dosah je zhruba 300 kilometrů. Není přitom používán jenom u systému S-400, ale i u starších S-300. Umístěn je na kolovém podvozku a proti střelám z raketometu nemá žádnou ochranu. Zasáhla ho pravděpodobně raketa M31, jejíž dosah je 90 kilometrů a je naváděna pomocí GPS. Wikipedia uvádí, že nese hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, což na takový cíl bohatě stačí.

Článek Video: jestliže se podaří zasáhnout radar, může být rázem celý ruský „zabiják“ letounů a střel S-400 slepý a de facto k ničemu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vlečená návnada má chránit Super Hornety

Radary a radarem naváděné střely jsou důvodem, proč vznikly letouny s vlastností stealth. Jejich konstrukce znamená, že je obtížné je odhalit a zaměřit na delší vzdálenost, takže jsou relativně v bezpečí. Ovšem většina současných bojových vojenských letadel je stále klasických a radary je zkrátka vidí. Týká se to i letadel Boeing F/A-18E/F Super Hornet amerického námořnictva startujících z letadlových lodí. Defence-Blog uvádí, že by je proto v budoucnu mohla nebo měla chránit vlečená návnada označovaná jako Dual Band Decoy.

iZdroj fotografie: Andrew Mercer / Creative Commons / CC BY-SA

Vyvinout ji má společnost BAE Systems a informace o ní jsou velice omezené. Firma na svých stránkách uvádí, že bude založena na AN/ALE-55 Fiber-Optic Towed Decoy, ale i o ní jsou omezené informace. Animace napříkla ukazuje, že vypadá jako jakési střela, ale není jasné, jak je veliká. Asi nemůže být rozměrná, protože by to ovlivňovalo letové vlastnosti letounu. Obecně jde o taženou jednotku připojenou optickým kabelem k elektronickému bojovému vybavení na palubě letadla, která by na sebe měla lákat střely, aby nezasáhly letadlo.

Současné moderní radary je obtížné rušit

Budoucí Dual Band Decoy má mít lepší výkony než její předchůdce, a také bude menší. MilitaryAerospace uvádí, že se americké námořnictvo zabývá problémem ochrany palubních letounů proti radarem naváděným střelám již od roku 2018. Super Hornety už v současnosti mají soustavu elektronického boje a palubní návnadu k odlákání střel, ale problémem jsou moderní dvoupásmové radary. Je obtížné je rušit a starší systémy již příliš ochrany neposkytují.

Letouny F/A-18 Super Hornet jsou po modernizaci na Block III skvělé „vražedné stroje“, které do důchodu rozhodně nepůjdou

Letouny F/A-18 Super Hornet jsou přitom hlavní bojovou silou amerických letadlových lodí. Není o ně sice již moc zájem a jejich výroba nejspíše v roce 2027 skončí, ale zůstanou ve výzbroji ještě dlouhá léta, minimálně do příchodu letounů 6. generace, a i poté jim budou nějakou dobu sekundovat. Jestli chce tedy americké námořnictvo udržet letouny na odpovídající výši, je jasné, že potřebují modernizace. Jestli se navác návnady Dual Band Decoy ukáží účinné, šly by použít i pro jiná letadla – třeba pro námořní hlídková Boeing P-8 Poseidon.

Článek Výhradně americké letouny F/A-18 Super Hornet by za sebou mohly vléct „obří raketu“, aby tak zmátly nepřítele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko má mít 8 radarů typu Voroněž

Detekovat odpal raket s jadernými hlavicemi je samozřejmě možné více způsoby – jedním z nejjednodušších a nejpoužívanějších je síť radarů s vysokým výkonem a dosahem neustále sledující oblohu. Sovětský svaz, resp. Rusko, samozřejmě takovouto sítí disponovalo a disponuje a postupně ji modernizuje. Aktuálně se spoléhá na síť 8 radarů typu Voroněž rozmístěných na 7 místech svého území, uvádí Wikipedia, a další radary buduje.

Orsk, la inundación ha dañado al enorme sistema de alerta temprana Voronezh-M pic.twitter.com/2lIRuUxEKg

— FONSEJ 🇪🇸🫶🇺🇦 (@FONSEJ1) April 9, 2024

Jeden z problémů Ruska je, že se tato síť strategických radarů ukazuje jako zranitelná. Defence Blog uvádí, že měl být naposledy poničen radarový komplex Voroněž-M u vesnice Gorkovskoje v Novoorském okrese nedaleko města Orsk. Stejně tak byla o několik dnů dříve poškozena podobná radarová stanice u města Krasnodar. Jestli jsou radary opravdu vyřazené, může to znamenat, že je v ruské síti včasného varování mezera. Na Rusko sice nikdo žádnými jadernými zbraněmi útočit nemíní, ale může to podporovat paranoiu vedení Kremlu.

Rusko není schopné radary ochránit

Za zničením nebo minimálně poškozením radarů mají stát sebevražedné drony dlouhého dosahu. RfeRl uvádí, že v případě útoku na radar u Orsku musel dron uletět 1 800 km, což mj. ukazuje, že Rusko není schopno ochránit svou klíčovou infrastrukturu nutnou pro jaderné odstrašení proti tak obyčejným útokům. Teoreticky to naznačuje, že by jeho radary bylo možné zničit úderem ze vzduchu a ruská protivzdušná obrana by s tím nedokázala nic dělat.

Americké letectvo musí brzy nahradit rakety AMRAAM, jinak zaostane za protivníky. Jde o klíčovou zbraň na dlouhou vzdálenost

První z radarů typu Voroněž uvedlo Rusko do provozu v roce 2009. Jejich úlohou je monitorování vzdušného prostoru proti balistickým raketám, sledování letadel a dalších cílů. Existují v několika typech, ty nejlepší mají být schopné detekovat cíle o velikosti fotbalového míře až na vzdálenost 8 tisíc kilometrů. Najednou potom radar dokáže sledovat až 500 objektů. Podobnou radarovou síť měl ze starších radarů vybudovanou také Sovětských svaz, ale Voroněž má být prefabrikovaný a mnohem jednodušší na instalaci.

Článek Když se v Rusku podaří zničit radar včasné výstrahy pouhým dronem, může to poukázat na neschopnost obrany i zranitelnou bezpečnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Maskovací plachta naopak radar prozradila

Jak to může dopadnout, když vojáci odbydou (nebo dokonce zkazí) snahu o zamaskování systému, můžete vidět na videu pod článkem. Průzkumný dron na něm objevil ruský radar Repejnik k odhalování malých cílů na obloze, myšleno dronů. Jeho obsluha se ho „pokusila“ zamaskovat v jakémsi zákopu vyhloubeném na travnatém terénu, ale zvolila k tomu maskovací plachtu nebo maskovací síť naprosto nevhodné barvy, na trávě doslova svítila.

RT @velitesgear | Full Text Article: https://t.co/tGx4hoC1MQ | Author: @bgmilitary Russians lost a critical state-of-art Repeynik radar station

Sources confirm that it was the resourceful Defense Intelligence Service of Ukraine that engineered a strik… https://t.co/2MPMCJ5QjT. pic.twitter.com/KUqjQFNwUy

— Velit.es (@velitesgear) April 28, 2024

Když průzkumný dron zjistil, že se tam nachází cenný radar, povolal na něj sebevražedný dron. MilIn uvádí, že podle tvaru se jednalo o polský sebevražedný dron Warmate, a do zákopu s radarem se trefil naprosto přesně – později je vidět, jak odtud šlehají plameny, což svědčí o pravděpodobném zničení cíle. Zajímavé také je, že radar objevily a zničily drony, jejichž přítomnost měl na obloze detekovat – ale je možná, že je viděl, jenom je nebylo jak zničit.

Drony vidí Repejnik až na 10 kilometrů

Radar Repejnik je relativně malé zařízení umístěné na jakési trojnožce. ArmyRecoignition uvádí, že je jeho celková hmotnost pouhých 25,5 kilogramů, jelikož jde o přenosný radar, a to typu AESA s rotační hlavou. Je schopen detekovat velmi malé cíle, hlavně tedy drony, do vzdálenosti 10 a výšky 5 km letící rychlostí do 200 km/h, a to údajně v jakémkoliv terénu a za jakéhokoliv počasí – v jednom okamžiku jich může monitorovat až 256 najednou. Repejnik má také velmi úzký paprsek, aby jej nebylo snadné zaměřit protiradarovými střelami.

99 % lidí nenajde na fotografii ani 1 maskovaného vojáka, natož všech 6; jsou tak precizně ukrytí, že je nespatříte ani při bližším pohledu

Warmate použitý k jeho zničení je z rodiny polských sebevražedných dronů, přičemž se vlastnosti každého nějak liší, a některé slouží i v průzkumných rolích. Wikipedia uvádí, že nejnovější je Warmate 2, jehož vzletová hmotnost je 30 kg a nese hlavici o hmotnosti 5 kg – jednat se může například o explozivní nebo kumulativní k ničení obrněných cílů. Jeho dolet je až 240 kilometrů a radiový dosah od stanice operátora 180 kilometrů, cestovní rychlost pak 120 km/h.

Článek Video: když nepozorní ruští vojáci využijí maskovací plachtu špatně, mohou se tím nepříteli prozradit. Přitom by stačil selský rozum se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejen radar 9K37 Buk potřebuje prostor

Jedním z využívaných radarových vozidel systému Buk je 9S36, případně modernizovaná verze 9S36M. Možná se to nezdá, ale zničit takovéto radarové vozidlo je velmi cenné a může se to povést například sebevražednému dronu – typický útok na takový radar lze vidět na videu pod článkem. Radar byl nejspíše objeven průzkumným dronem, a to na poli v otevřeném prostoru, protože je vidět při své práci s vysunutou radarovou anténou – pochopitelně potřebuje volný prostor, aby viděl dostatečně daleko, i když později se dal do pohybu.

iZdroj fotografie: Kirill Borisenko / Creative Commons / CC BY-SA

Během jízdy pak na radar zaútočil sebevražedný dron, ale není přesně jasné jakého typu – mohlo se však jednat i o běžný předělaný FPV dron s nějakou hlavicí. Jelikož nebude mít 9S36 silný pancíř, lze ho relativně jednoduše zničit, což je vidět i na záběrech – po zásahu dronem začalo hořet a osádce se podařilo uniknout, uvádí MilIn, jednalo se minimálně o tři prchající osoby. A jelikož vozidlo nenese rakety, byl jeho výbuch dost nepravděpodobný.

9S36 má vysoké výsuvné rameno

Radar 9S36 je vybaven fázovanou anténou a elektronickým skenerem a dokáže detekovat cíle do vzdálenosti až 120 km, uvádí ArmyRecognition. Umístěn je na pásovém vozidle, což mu umožňuje vysokou mobilitu, a má 21 metrů vysoké výsuvné rameno, díky němuž nejenom vidí mnohem dále, ale také je schopen zachytit i nízko letící cíle.

Americké střely RIM-7 Sea Sparrow odpalované ze sovětského dědictví 9K37 Buk? Realita, která Rusku nedovolí prorazit

Systém Buk sice pochází ještě z dob SSSR, ale byl postupně modernizován a jeho schopnosti vylepšovány. Radar 9S36 je používán až pro modernější verze M2 a M3, přičemž ty starší mají střely s dosahem až 20 kilometrů, kdežto novější až 70 kilometrů, uvádí Wikipedia. Systém dokáže sestřelovat nejen letadla a vrtulníky, účinný je i proti větším dronům nebo řízeným střelám, a v novějších konfiguracích také proti některým balistickým raketám.

Článek Video: vystavit klíčovou součást systému 9K37 Buk na otevřené pole má sice výhodu, ale stejně tak ho to dělá extrémně zranitelným se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cenný radar zasáhla raketa z M142 HIMARS

Na fotografii v tomto článku publikované na síti X lze vidět, jak dopadl útok na ruský radar protivzdušné obrany 92N6E. Jde o velmi cenný systém, protože je používán spolu se systémy S-400, případně S-300. K útoku na něj byla použita raketa vypálená z raketometu M142 HIMARS, uvádí Defence-Blog, a ze záběru je jasné, že se útok velice dobře povedl, ačkoliv byly nakonec potřeba 4 střely, jak ukazuje video údajně zobrazující útok.

The cabin of the 92N6E multifunctional radar (code-named ‚Grave Stone‘) of the Russian S-400 air defense system shows signs of damage following a strike by HIMARS. pic.twitter.com/wKkcIPaqrC

— Military Cognizance (@MiliCognizance) April 24, 2024

Na fotografii se sice zdá, že jsou v radaru jenom malé dírky, ale jinak vypadá téměř v pořádku. Zdání však může velice klamat, protože uvnitř bude téměř jistě vše úplně na kaši, a to doslova. Právě dírky viditelné v kabině naznačují, že obsluha raketometu využila k zásahu speciální raketu M30A1, jejímž nejničivějším prvkem je 182 000 wolframových kuliček uvnitř bojové hlavice. V místě cíle působí jako jakási obří brokovnice, přičemž jsou projektily schopné proletět i slabšími typy pancíře a uvnitř techniky poté nadělat naprostou paseku.

Radarový systém 92N6E uřídí až 12 střel

Multifunkční radar 92N6E je primárním radarem hlavně u systému S-400. RadarTutorial uvádí, že je umístěn na podvozku nákladního automobilu MAZ-7910 8×8, což mu zajišťuje velice slušnou mobilitu, a dosah ploché radarové antény má být kolem 320 km. Radar má pak být schopen navádět až 12 střel 40N6 proti 6 různým cílům najednou. Takové střely teoreticky dokáží zasahovat cíle vzdálené až 400 kilometrů, i když v praxi to je mnohem méně.

Vzácná kazetová dělostřelecká munice poslouží dobře i jako zbraň pro drony, rozebírat ji (ke všemu bruskou) ale nedává smysl

V případě videa musela obsluha umístit radar relativně nedaleko bojové linie, neb dosah střel M30A1 je maximálně 92 km, uvádí Wikipedia, ale většinou se udává vzdálenost kolem 80 km. Střela je naváděna prostřednictvím GPS, takže je velice přesná, ale na druhou stranu je toto navádění možné rušit a mást. Vyvinuta byla jako náhrada střely z kazetovou hlavicí, jejíž submunice nemusela v některých případech explodovat a zůstat tak nebezpečná.

Článek Foto: byť se zdá ruský radarový systém 92N6E jenom poškozený, uvnitř může být doslova na kaši, zasáhne-li ho raketa z HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schovat takový radar je velmi obtížné

Na videu pod článkem lze spatřit operaci, při níž byl zničen ruský radar 48Ya6-K1 Podlet. Jeho obsluha si byla vědoma toho, že jde o velice lákavý cíl, a snažila se ho proto co nejlépe ukrýt. Byl proto umístěn na jakési mýtině uprostřed zalesněného prostoru, ale i tam ho průzkumný dron našel. Úplně radar schovat samozřejmě není možné, jelikož jeho anténa potřebuje ke své činnosti prostor a nemůže být stromy zastíněna, a navíc je také dost veliký.

Destroyed Russian 48Ya6-K1 “Podlet K1” radar, Kherson Oblast pic.twitter.com/uL2zZZQuuU

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) July 19, 2022

K likvidaci radaru byly použity běžné sebevražedné drony, ale není jasné, jakého typu – mohlo se jednat i o improvizované kamikadze letouny vyrobené z FPV dronů. MilIn uvádí, že první z nich si vzal za cíl otáčivou anténu umístěnou na stožáru a zasáhl ji v okamžiku, kdy pracovala, což je na záběrech velmi dobře patrné. Druhý dron poté zlikvidoval elektrocentrálu umístěnou nedaleko, která dodívala systému potřebnou elektrickou energii.

Radar spolupracuje i se systémem S-400

48Ya6-K1 je velice cenný systém, KyivIndependent uvádí, že je jeho cena kolem 5 milionů dolarů (116 milionů Kč). Do výzbroje ruské armády se dostal nejspíše v roce 2015, takže se jedná o velmi moderní zařízení. Spolupracuje především se systémy protivzdušné obrany S-300 a S-400, jimž poskytuje údaje o cílech pohybujících se v extrémně nízkých výškách. Může se jednat nejenom o letadla a vrtulníky, ale také o moderní řízené střely, případně drony.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Americká armáda na internetových stránkách věnovaných různé armádní technice uvádí, že dosah radaru je 200 až 300 km. Radarová anténa je umístěna na jakémsi ramenu, aby ji bylo možné zvednout a mohla snáze zachytávat cíle v blízkosti země. Systém je také velice mobilní, nachází se na podvozku nákladního automobilu Kamaz. Z videa není jasné, jak daleko od fronty ruská armáda radar umístila, pravděpodobně ale riskovala a nebylo to nijak daleko.

Článek Video: ruský radar se mezi stromy neschová, je moc obrovský. Pro drony pak může být snadným cílem, hlavně když je poblíž fronty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar může být objeven při přesunu

Možností, jak takový radar zaměřit, je řada – lze třeba detekovat jeho radarové signály a z nich odvodit jeho pozici. Video níže ale ukazuje asi tu nejjednodušší variantu, a tou je detekce za pomoci průzkumného dronu. Na záběrech je vidět, jak dron zachytil systém Zoopark zrovna v okamžiku, kdy se nacházel na otevřeném prostranství, uvádí Defence-Blog, načež následoval útok systému M142 HIMARS nebo M270, který ho zničil jedinou ranou. Video ukazuje i zraněnou obsluhu a fakt, že nejspíše nezraněný ruský voják od zraněného utekl.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Ruská obsluha si evidentně byla vědoma zranitelnosti radarového systému, a proto pro něj vybudovala kryt v zalesněném prostoru, který vypadal jako garáž. Jeho střecha udělaná z větví pravděpodobně může systém nejen skrýt, ale i ochránit před útoky dronů. Stěny úkrytu přitom byly z celty. Jenomže když obsluha dronu jedoucí radar po celou dobu sleduje, je jí jasné, kde se nachází, takže stačí nahlásit jeho souřadnice, jakmile se zastaví.

Zoopark detekuje cíle až na 40 kilometrů

Radar Zoopark existuje v několika verzích a každý z nich představuje ve výzbroji ruské armády cenný systém. TheDefensePost uvádí, že dokáže detekovat 12 cílů současně, a to včetně řady dělostřeleckých granátů a raket, na vzdálenost až 40 km, což záleží na typu radaru a druhu detekované munice. Např. vzdálenost detekce pozice minometu je nižší než pozice raketometu. Systém je umístěn na podvozku pásového obrněného vozidla MT-LB, což mu zajišťuje velmi dobrou mobilitu a osádce ochranu proti střelbě z ručních zbraní.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Pancíř vozidla ale nemůže odolat raketě z raketometu, jakým je například M142 HIMARS nebo M270. Jeho běžně užívané rakety M31 mají hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, uvádí Wikipedia, a mohou cíl zasahovat do vzdálenosti až 92 kilometrů, přičemž se na něj navádí za pomoci GPS. Jejich udávaná přesnost je kolem 1 metru, takže pokud průzkumný dron nahlásí souřadnice správně, nemá poměrně rozměrný radar ani jeho obsluha šanci.

_ 1 ruSSian Zoopark radar.
HIMARS at work pic.twitter.com/6sTJ75Ho8o

— 𝔗𝔥𝔢 𝔇𝔢𝔞𝔡 𝔇𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱 🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) March 7, 2024

Zničení radaru Zoopark jedinou střelou

Článek Video: ačkoliv je ruský radar Zoopark velice schopný, není k jeho zničení třeba nic více než jediný zásah z M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sada pro rádiový průzkum na dronu

Myšlenka ukrajinské společnosti Infozahyst je vlastně prostá, i když provedení tak jednoduché nebude. Je založena na ukrajinském dronu PD-2, a firma na svých stránkách uvádí, že na něm je umístěna speciální souprava s rádiovým průzkumným zařízením o hmotnosti 10 kilogramů. S jeho pomocí může obsluha dronu detekovat pozice aktivních radarů a tím pomáhat buď v elektronickém boji, případně rovnou s jejich zničením.

iZdroj fotografie: Infozahyst

Radary jsou armádami užívané k detekci různých cílů a neobejdou se bez nich, což platí také o systémech protivzdušné obrany, jakými jsou ruské S-400, S-300, ale i mnohé další. Dron by přitom mohl pomoci s identifikací umístění jejich radarů, a následně jim zajistit rušení nebo zničení. Stačí, když bude letectvo znát přesnou pozici, a může odpálit protiradarovou střelu AGM-88, která se dokáže na takový systém sama navést a zničit ho.

Několik spolupracujících dronů

Defence-UA uvádí, že ke správnému fungování systému je třeba, aby na obloze bylo několik dronů s Gekata, z nichž budou proudit informace do nějakého vyhodnocovacího centra. K zaměření polohy by tedy mohla sloužit triangulace, ale neznamená to, že by se systém zaměřil jenom na polohu jednoho radaru. Sledovat prý dokáže až 200 cílů v úhlu 360 stupňů najednou, a to včetně těch pohybujících se, uvádí MilIn. Dosah je přitom 450 kilometrů.

Několik dronů se může po obloze pohybovat až 12 hodin, takže by dvě sady tedy mohly zajistit neustálé sledování prostoru. Pokud se Ukrajině podaří systém dobře vyladit, mohla by za relativně nízkou cenu získat účinný prostředek proti protivzdušné obraně, kterou by lokalizovala i stovky km na území protivníka. To by dokázalo zajistit třeba větší bezpečí pro letouny operující v blízkosti fronty nebo zefektivnit útoky řízenými střelami.

Článek Veliká inovace z Ukrajiny: rádiový komplex na dronu lokalizuje ruské S-400 na stovky km a pátrat po nich může 24 hodin denně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar 1K148 Jastreb-AV za 5,6 miliard korun

Jedná se o poměrně nový systém, o němž je jen minimum informací, neboť měly být jeho testy dokončeny až někdy na začátku roku 2022 a po nich zařazení do výzbroje obvykle trvá. Ví se o něm, že je velmi nákladný, jeho cena je 250 milionů dolarů (5,6 miliard korun), uvádí Defence-Blog, a že projektily z děl a raketometů by měl být schopen zachycovat automaticky a polohu vypočítat velice rychle. Teoreticky tak může odhalit i systémy jako M142 HIMARS.

Ovšem stejně jako žádný jiný, ani tento systém není nezranitelný, což ukazuje i video pod tímto článkem. Na tom je vidět, jak se stojící radar umístěný na podvozku nákladního vozu podařilo zničit právě systému HIMARS, proti němuž by měl jinak sloužit. Záběry ukazují, že ho ještě za přesunu zachytil průzkumný dron, a když zastavil, předal operátor jeho GPS souřadnice a vojáci s M142 HIMARS vozidlo s radarovou anténou zasáhli. Z videa nejde poznat, jak dlouho předání této informace do zničení radaru trvalo ani jaká je míra poškození.

Dosah Jastreb-AV je 40 kilometrů

Vzhledem k tomu, že je radar v podstatě novinkou, nejsou o něm žádné oficiální informace. ArmyRecognition však s odvoláním na nejmenované ruské zdroje udává, že by měl být Jastreb-AV schopen detekovat dělostřelecké systémy a raketomety do vzdálenosti až 40 km s přesností na 5 až 10 m. To je oproti předchozímu ruskému systému Zoopark veliké zlepšení, jeho dosah je totiž kolem 23 kilometrů a přesnost 30 až 40 m, udává InformNapalm.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Ani to ovšem není dostatečné, pakliže proti němu stojí moderní dělostřelecké systémy, které zvládají zasahovat cíle vzdálené i 80 km daleko. Navíc nemůže stát přímo na frontě, na to je příliš cenný, a ke všemu raketomet jako M142 HIMARS po vystřelení z místa odjíždí, aby ho nezasáhla odvetná palba. Radar jako Jastreb-AV má tedy docela omezené využití, a když ho vojáci spustí, lze ho rovněž relativně snadno zaměřit. Z důvodu prevence by měl být tedy rovněž neustále přesouván, aby došlo ke snížení rizika jeho zničení.

Článek Video: nejnovější ruský radar Jastreb-AV za 5,6 miliard Kč zničila jediná střela z HIMARS, přitom právě proti němu má bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar posiluje systém 9K37 Buk

Mezi nejpočetnější zbraně k ochraně vzdušného prostoru Ukrajiny patří systémy 9K37 Buk-M1, jejichž původ sahá do Sovětského svazu, po němž jich Ukrajina řadu zdědila. ArmyRecognition uvádí, že se kromě velitelského stanoviště skládá z vozidel TELAR s vlastním radarem a střelami a z odpalovacích vozidel, a často bývá doplněn i dalšími radary. Ukrajina se přitom při vývoji rozhodla zaměřit právě na ně, aby byla její armáda schopna lepší (tedy na delší vzdálenost, a to i tehdy, kdy jsou cíle nějak maskované) detekce cílů.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Radar Phoenix-1 je určen k detekci, určování souřadnic a rychlosti objektů ve vzdušném prostor. Dokáže je přitom zachytit do vzdálenosti až 400 kilometrů, uvedl MilIn. Operátorka Anna pak portálu řekla, že je s jeho pomocí schopna detekovat ruské řízené střely a další vzdušné cíle. Údaje o nich pak přenese do automatizovaného řídicího systému, a odkud putují na velitelství. V centrále pak na základě dostupných dat rozhodují o zničené cíle.

Phoenix-1 lze propojit se západními zbraněmi

Ukrajinský radar je poměrně nový a moderní, do výzbroje byl zařazen teprve v roce 2021, díky čemuž se také může zapojovat do obrany země hned od začátku ruské invaze. Spolu se zahraničními radary údajně nahradil detekční schopnosti ukrajinské protivzdušné obrany zničené Ruskem na samém počátku války. Jeho výhodou je, že umí spolupracovat nejen se starými sovětskými systémy, ale i s moderními dodanými ze západu. Je proto možné, že se tak Ukrajincům podařilo starší a modernější systémy spojit do jednoho spolupracujícího celku.

Video: jeden přesný zásah a radar ruského vyspělého protiletadlového Buk-M3 skončil na popel

Radarové stanice jsou pochopitelně cílem nepřátelských útoků, a zrovna samotný radar je při své činnosti snadno zachytitelný. SunDries uvádí, že je výhodou Phoenix-1 umístění na jednom podvozku, takže ho lze i poměrně rychle složit a přemístit. Kromě vlastního radaru je pak k dispozici i řídicí centrum a generátor zajišťující potřebnou energii. Celý systém lze připravit k nasazení během 6 minut, a stejně tak ho lze velice rychle sbalit.

Článek Ukrajinci mají i vlastní radar Phoenix-1 s dosahem stovek kilometrů, zavčasu detekuje i ruské řízené střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2násobný ministr zahraničí

Velkou část svého života strávil Karel Schwarzenberg v emigraci v Rakousku, kde byl členem Rakouské lidové strany, a v 80. letech 20. století se údajně spekulovalo, že by mohl být i ministrem zahraničí. Po listopadu 1989 se však nakonec vrátil do Čech, kde se stal kancléřem prezidenta Václava Havla, a tedy jedním z jeho nejbližších spolupracovníků. A byl to i Václav Havel, kdo se snažil o vstup ČR do Severoatlantické aliance, což se nakonec povedlo v roce 1999.

Mnohem větší přímý vliv na bezpečnostní politiku však začal mít Schwarzenberg až jako aktivní politik, tedy především když se stal v roce 2007 ministrem zahraničí v Topolánkově vládě, a později byl ve stejné funkci i ve vládě Petra Nečase, kde zastával rovněž post 1. místopředsedy vlády. Významně se tak podílel na chodu české politiky, a to včetně té bezpečnostní.

iZdroj fotografie: David Sedlecký / Creative Commons / CC BY-SA

V době svého prvního ministrování měl podle Wikipedie v OSN hlasovat proti návrhům, aby se státy a mezinárodní organizace věnovaly dopadům munice využívající ochuzený uran. Jde o materiál používaný hlavně v protipancéřové munici, která pak mnohem lépe proniká pancířem. Není sice nijak silně radioaktivní, jak se někteří lidé domnívají, ale podle vědeckých studií je uran silně toxický. Protitankovou munici z ochuzeného uranu mají přesto například Spojené státy americké nebo Ruská federace, ale i řada dalších zemí.

Schwarzenberg podepsal smlouvu o radaru

Asi nejznámějším počinem Karla Schwarzenberga, který se přímo dotýkal bezpečnosti, byl v roce 2008 podpis smlouvy o umístění amerického radaru v Brdech, jak uvádí WashingtonPost. Američané tehdy chtěli posílit protiraketové schopnosti, pročež plánovali postavit v České republice radarovou stanici, a v Polsku zase umístit protistřely schopné ničit balistické rakety. Američané ale nakonec od plánu upustili, v České republice byl totiž záměr velmi nepopulární.

iZdroj fotografie: Public Domain

Pro radar byli tehdy spíše příznivci pravicových stran, kdežto ty levicové a hnutí „Ne základnám“ naopak vystupovaly proti. Na mezinárodní scéně se pak proti vyjadřovalo především Rusko, které argumentovalo hlavně možným narušením rovnováhy sil. A podle mnoha poznatků tajných služeb to bylo právě Rusko, které masivně podporovalo protesty proti umístění radaru, a již v té době vedlo na území Česka skrytou masivní informační kampaň.

Rusko může vyvolat válku

Na záměry Ruska a jeho militarismus Karel Schwarzenberg opakovaně upozorňoval a varoval. V roce 2017 mimochodem patřil do skupiny osobností, které poslaly dopis americkému prezidentu Donaldu Trumpovi, jak uvádí portál AtlanticCouncil – v tom ho varovali před ruským militarismem a falešnými sliby, které ruský prezident dával. Upozornili, že jakékoli ústupky považuje Vladimir Putin za slabost a bude v pokušení otestovat spojenectví NATO, načež se nebude zdráhat vstoupit do války, což se nakonec ukázalo v roce 2022 na Ukrajině.

Největší diktátoři dnešního světa: jsou krutí a nenávidění, ale mocní. Strach z nich mají „doma“ i ve světě, některé asi ani neznáte

Rusko pak nejspíše nepotěšil ani svým postojem k nezávislosti Kosova, kdy se mu navíc podařilo prosadit uznání jeho nezávislosti Českou republikou, proti čemuž Rusko jakožto tradiční spojenec Srbska dlouhodobě vystupuje. Kosovo dříve bylo součásti Srbska, ale tamní albánské obyvatelstvo toužilo po nezávislosti, což přerostlo v krvavý konflikt mezi kosovskými povstalci a srbskou armádou. Vše pak ukončil v roce 1999 až ozbrojený zásah NATO.

Boj proto kolonialismu byl krvavý

Wikipedie také připomíná, že Karel Schwarzenberg sdílel na své facebookové stránce příspěvek o počínání Ukrajinské povstalecké armády, tzv. banderovců, o nichž jsme již dříve napsali na ArmádnímZpravodaji „edukativní“ článek. Jejich činnost a údajné pokračování v ní je jedním z argumentů Ruska pro rozpoutání války na Ukrajině, a Schwarzenberg připustil, že banderovci vraždili Poláky a další národnosti. Zároveň ale připomněl, že nejde o výjimečný jev, a podobně se ve světě chovali i další osvobozenecká hnutí proti kolonialismu.

iZdroj fotografie: David Sedlecký / Creative Commons / CC BY-SA

Vyjadřoval se ale například i k problémům mezi Izraelem a Palestinou, a ačkoliv patřil k silným zastáncům spojenectví mezi ČR a Izraelem, byl vůči židovské zemi v některých ohledech i kritický. Chybou bylo podle něj třeba udržování okupačního režimu vůči Palestincům nebo bourání jejich domů a další kroky, což ve svém důsledku vedlo k terorismu. Jako jedinou možnost k míru viděl rovnoprávnou dohodu mezi Izraelci a Palestinci.

Jevgenij Prigožin: ohlédnutí za brutálním „vojevůdcem“, který dokázal velké věci a s Putinovým posvěcením páchal nezměrné zlo

Za svou činnost dostal Karel Schwarzenberg řadu ocenění a vyznamenání, i když se nejednalo přímo o ocenění vojenská. Tím nejznámějším je nejvyšší české vyznamenání, tedy Řád Bílého lva, který dostal 28. října 2023. Obdržel ale např. i Velkokříž Záslužného řádu Spolkové republiky Německo nebo Velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky. K tomu byl i Nositel Velkokříže a čestný a oddaný rytíř Suverénního Řádu maltézských rytířů, a řady dalších.

Článek Zesnulý Karel Schwarzenberg věděl už v roce 2017, že se blíží válka s Ruskem. Za svůj život významně zasahoval i do bezpečnosti ČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3 zničené raketomety a 1 radar

Skvělou dokumentaci zničení tří ruských raketometů a protibaterijního radaru je video pod tímto článkem. Portál MilIn uvedl, že jsou zničenou technikou konkrétně raketomety BM-21 Grad, BM-27 Uragan a obávaný TOS-1A Solncepjok. Střelám z HIMARS se k tomu podařilo zničit i radar Zoopark-1 používaný k detekci pozic dělostřelectva a raketometů. Ukrajinci na to nasadili střely M30A1 s dosahem kolem 80 km, v nichž je 182 000 wolframových kuliček. V místě zásahu pak hlavice působí jako mimořádně účinná brokovnice.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Video mimochodem ukazuje, že ukrajinské průzkumné drony zvládly zjistit pozice všech zbraní i přes to, že se je ruští vojáci snažili maskovat mezi stromy. Údery střel naváděných prostřednictvím GPS jsou velice přesné a na zničení pokaždé stačila jenom jedna rána – z raketometů i radaru tak zbyly jen doutnající trosky. Video zachycuje i ruské vojáky v okolí – je zřejmé, že údery některé z nich zranily, kdežto ostatní se jim snaží pomoci do bezpečí.

Raketomety vyvinuté ještě Sověty

Raketomet BM-21 Grad je možná nejrozšířenější zbraň svého druhu na světě, vyvinutý byl ještě v době SSSR a odpaluje neřízené rakety ráže 122 mm. Vystřelit jich může 40, a podle typu použité munice mohou mít dosah 20 i více kilometrů. ArmyRecognition uvádí, že i raketomet BM-27 Uragan má původ v SSSR a používá větší rakety ráže 220 mm. Na vozidle ZIL-135 8×8 bývá odpalovač s 16 tubusy, přičemž rakety dokáží relativně přesně zasahovat cíle do vzdálenosti 35 km, i když je jejich dosah větší. Bojová hlavice pak může vážit až 100 kg.

1 proti 4: tankový souboj ve stepích ruští vojáci prohráli, záběry ukazují, jak ukrajinský tank z 60. let dva T-90 zničil a zbylé zahnal

Raketomet TOS-1A je velmi nebezpečný hlavně pro pěchotu, protože používá termobarickou munici, před níž se nemohou vojáci schovat. Je umístěn na tankovém podvozku a odpalovač má 36 tubusů pro střely ráže 220 milimetrů. Dosah ale mají podle typu jen 6 až 10 kilometrů. Radar Zoopark-1 pak zvládne detekovat pozici děl ráže 155 milimetrů na vzdálenost 23 kilometrů, a raketomety jako jsou HIMARS na 65 kilometrů. Díky jeho datům může vést dělostřelectvo protibaterijní palbu, takže je pochopitelně také cenným cílem.

Zničení raketometů a radaru Zoopark-1 střelami z HIMARS

Článek Video: 3 ruské raketomety a radar podlehly jedinému útoku HIMARS, a padly dokonce i ukryté BM-27 Uragan a TOS-1A se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kombinace zbraní na jednom vozidle

Flyer 72 je univerzální vozidlo z dílny obou společností, u něhož je předpokladem konfigurace možná dle přání zákazníka. Varianta The Beast v sobě podle tiskové zprávy Flyer Defense integruje několik pokročilých systémů, jejichž úkolem je protivzdušná obrana, radarové detekce, a zároveň možnost silné palebné podpory. Díky umístění na platformu Flyer 72 jde o velmi mobilní systém, který mohou přepravit těžké vrtulníky Boeing CH-47 Chinook a Sikorsky CH-53 Sea Stallion, a samozřejmě i různé typy transportních letounů.

iZdroj fotografie: Flyer Defense

Jako zbraň palebné podpory má vozidlo v zadní části těžký minomet ráže 120 milimetrů, na korbě je pak zásoba munice na 42 ran. Zbraní může být minometný systém Scorpion Shoot nebo Scoot. První z nich má dosah kolem 8 kilometrů a v první minutě je schopen odpálit až 12 projektilů. Účinek podobného projektilu se často vyrovná síle toho z houfnice ráže 155 milimetrů, což z něj činí velmi nebezpečnou zbraň proti pěchotě a měkčím cílům.

S nepřátelským dronem lze i přistát

The Beast má také integrovaný víceúčelový hemisférický radar Leonardo DRS, s jehož pomocí může monitorovat vzdušný prostor kolem vozidla a odhalovat různé druhy hrozeb, například drony. Proti nim pak může použít systém D-Fend EnforceAir Anti-Drone System, podle D-Fendsolutions umožňuje dokonce převzetí kontroly nad nějakým dronem a přistát s ním. Druhou možností je jeho zničení pomocí dálkově ovládané zbraňové stanice Kongsberg, na obrázku je vybavena kulometem M2 Browning ráže 12,7 milimetrů.

Video: nové JLTV je silnější, odolnější, svižnější; prostě lepší než Humvee. Přesto ho Američané nechtějí nahrazovat ve velkém

Samotné vozidlo Flyer 72 je univerzální platforma o délce 4,62 metrů a šířce zhruba 2 metry, umístěna je přitom na podvozku 4×4 s nezávisle odpruženými koly, což jí dává velmi dobrou průchodnost terénem. Na silnici je vozidlo schopné maximální rychlosti až 153 km/h, i když při plném naložení a vyzbrojení bude nejspíše o něco pomalejší. Na plnou nádrž může urazit vzdálenost až 800 kilometrů. Vozidla Flyer 72 mívají i pancéřovaný prostor pro osádku, pravděpodobně bude ale odolný jenom proti palbě z ručních zbraní a střepinám.

Visit Flyer Defense in booth 313 at #AUSA2023 pic.twitter.com/BV3k4ZNLpm

— Flyer Defense (@FlyerVehicle) October 9, 2023

Článek Flyer 72 „The Beast“ je opravdu bestie, dokáže střílet těžké minometné projektily silné jako houfnice i ukrást dron nepříteli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Anténa radaru je na vysokém rameni

Radar 9S36M je pro fungování systému Buk-M3 nesmírně důležitý, protože mu umožňuje sledovat a zasahovat cíle v extrémně nízkých výškách. Jde o zařízení na pásovém podvozku, na němž je výsuvné rameno, které dokáže zvednout radarovou anténu do výšky zhruba 20 metrů, což značně zvyšuje dosah radaru, a hlavně umožňuje vidět cíle ve výšce pouhých 5 metrů nad zemí. Může tak detekovat nízko letící řízené střely nebo ukrajinská letadla a vrtulníky, které se letem těsně nad zemí snaží vyhnout právě zaměření radarem.

Damaged Russian 9S36M radar for the Buk M3. A very new system. pic.twitter.com/q8lQ7xnMqu

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) April 3, 2022

Video pod článkem ukazuje, jak se ukrajinskému dronu podařilo lokalizovat radar 9S36M během přesunu, a sledoval jej až na cílové místo, doplňuje Defence-Blog. Ruští vojáci s ním sice zajeli mezi stromy, aby ho co nejlépe ukryli, ale taková taktika poslouží jenom omezeně, protože je nutný prostor pro vztyčení ramene. Průzkumný dron tak mohl na místo navést jedinou raketu odpálenou z raketometu HIMARS. Střela totiž disponuje přesným naváděním a hlavicí o hmotnosti 91 kilogramů, která přeměnila radar v hromadu doutnajících trosek.

Radar musí být umístěn blízko fronty

Detekční zařízení, potažmo radar 9S36M, umožňuje systému Buk zaměřovat cíle ve vzdálenosti 2,5 až 70 kilometrů, a ve výškách od 5 metrů do 35 kilometrů. V jednom okamžiku přitom dovede sledovat až 10 cílů pohybujících se rychlostí až 3 m/s. A jelikož je systém Buk určen hlavně k podpoře jednotek v blízkosti fronty, vojáci musí radary často umisťovat v dosahu nepřátelských dronů a zbraní. Při přesunu navíc radar nefunguje, takže nemá jeho obsluha šanci zjistit, že se někde v blízkosti nachází průzkumný dron.

Buk-M3 je nejmodernější verze systému Buk zavedená do výzbroje v roce 2016. Její střely mají dosah až 70 kilometrů do dálky a 35 kilometrů do výšky, a kromě letadel, vrtulníků, větších dronů nebo řízených střel mají zvládat i některé druhy balistických raket. Interceptor systému Buk-M3 dosahuje rychlosti až Mach 4,6 a je schopen velmi prudkých manévrů, má navíc velmi vysokou pravděpodobnost zásahu cíle první střelou, dodává ArmyRecognition.

Článek Video: jeden přesný zásah a radar ruského vyspělého protiletadlového Buk-M3 skončil na popel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Uvidí i stealth letouny na velkou dálku

Přesné parametry nejnovějšího radaru zatím nejsou oficiálně známy, ale podle informací, které unikly na veřejnost, má mít mimořádné schopnosti díky nitridu galia použitého na jeho konstrukci, a své zásluhy má i velmi schopná umělá inteligence. Díky tomu by měl mít detekční schopnosti dosud u leteckých radarů nevídané. Na velkou vzdálenost by mohl odhalovat i stealth letouny 5. generace nebo malé cíle včetně mikrodronů.

iZdroj fotografie: Thales

Už jenom díky tomu by se měl značně zvětšit rozestup mezi ním a některými jeho evropskými konkurenty jako je Eurofighter Typhoon nebo Suchoj Su-35 Flanker-E:

• do Eurofighter Typhoon je teprve nově montován běžný radar typu AESA, zatímco Rafale je má už v současné verzi RBE2, a RBE2-XG bude ještě výrazně lepší
• Suchoj Su-35 má pak radary staršího typu PESA, i když o AESA se u nich mluví také

Již před více než 2 lety však letouny Dassault Rafale při testech v Egyptě v oblasti detekce doslova deklasovaly ruské Suchoje Su-35, a není pochyb, že nový francouzský systém rozdíl ještě zvýší.

Rafale používá nejvýkonnější střelu v NATO

Francouzské letouny Dassault Rafale jsou schopné využívat radarově naváděné střely MBDA Meteor, což jsou nejvýkonnější střely vzduch-vzduch ve výzbroji zemí NATO. Ty mohou zasahovat cíle do vzdálenosti až 200 km a zvýšený dosah radaru by mohl znamenat výhodu, ačkoliv letouny Eurofighter Typhoon je používají také. Oproti tomu ruské Suchoje Su-35 mají střely R-37M s dosahem až 398 km, ačkoliv radary by měly mít slabší.

40leté letouny Mirage 2000 mohou zásadně podpořit Ukrajinu, bývaly tahouny francouzského letectva a mají unikátní konstrukci

Dassault Rafale F5 by měl být navíc schopen užívat i v současné době vyvíjenou hypersonickou střelu ASN4G, v důsledku čehož bude ještě nebezpečnější. Aktuálně má francouzské letectvo k dispozici nadzvukové střely ASMP s jadernými hlavicemi o síle až 300 kilotun, které jsou součástí jejího jaderného odstrašení. Rychlost mají až Mach 3 a dolet přes 500 kilometrů – ale hypersonická střela, která je nahradí, se má pohybovat rychlostí až Mach 8.

Článek Nejschopnějším letounem 4. gen. bude Dassault Rafale F5: detekuje i stealth letadla a hravě překoná Eurofighter Typhoon i MiG-35/Su-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Moderních radarů poslali Američané několik

Vláda USA rozhodla o dodání moderních radarů AN/TPQ-50 detekujících pozice nepřátelského dělostřelectva na podzim roku 2022, v listopadu pak Ukrajina dostala první 3 kusy. Podle dostupných informací jich postupně měla obdržet více, přesný počet ale znám není. AN/TPQ-50 je přitom jeden z nejmodernějších systémů svého druhu na světě, do výzbroje americké armády byl zaveden v roce 2012, a je určen pro sledování projektilů na krátké vzdálenosti.

I z tohoto důvodu je konstrukce vysoce mobilní, nejčastěji bývá umístěna na vozidle Humvee. To je velmi důležité, protože když obsluha – v tomto případě je jenom dvoučlenná – radar zapne, aby mohla zaměřit nepřátelské dělostřelectvo, začne zařízení vysílat signál, čímž se naopak samotný systém stává zaměřitelným pro nepřítele. Jedinou obranou je pak radar vypnout a co nejrychleji se přemísti na jinou pozici. Minimálně v noci z 21. na 22. dubna 2023 se to však ukrajinským vojákům nepovedlo, načež ruská dělostřelecká palba jeden zničila.

Nejčastěji lokalizuje nepřátelské minomety

AN/TPQ-50 je označovaný jako „lehký protibaterijní radar“, protože je používán k detekci na krátké vzdálenosti, a navíc je malý. Obvykle slouží k určení polohy minometů, ale dokáže detekovat i dělostřelecké pozice a raketomety. Jeho efektivní dosah je 10 km, na tuto vzdálenost dokáže lokalizovat střílející zbraň s přesností 50 m, a již po první ráně s úspěšností 85 procent. Použitelný je přitom na vzdálenost až 15 km, ale přesnost pak významně klesá. Jelikož bývají raketomety a těžká děla většinou vzdálenější, jsou minomety jeho hlavní úlohou.

Ukrajinská armáda má ale i jiné radarové systémy na lokalizaci nepřátelského dělostřelectva, i když ztráta vysoce moderního AN/TPQ-50 je pro ni velmi citelná. Minimálně proto, že alespoň krátkodobě přijde na nějakém úseku fronty o možnost lokalizovat ruské nepřátele. „Žlutomodrá“ země má ve výzbroji i předchůdce moderního radaru s označením AN/TPQ-48, ale ten má nižší přesnost. Ze Spojených států amerických přitom dostala i radary AN/TPQ-36, ale ty jsou zase určeny k lokalizaci cílů na delší vzdálenosti.

Článek Co umí radarová stanice AN/TPQ-50 z USA, která zničí ruské minomety s přesností až 85 %, a jak citelná je ztráta této ojedinělé techniky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Děla bylo nejlepší odhalovat ze vzduchu

Zjistit polohu dělostřelectva nebylo na konci 19. století jednoduché, nejlepším způsobem bylo vyslat pozemní průzkumnou jednotku. Vznikaly ovšem i další metody – jako velmi účinná se ukázala lokalizace ze vzduchu. Nejprve k tomu sloužily balony, od první světové války potom letadla. Dělostřelci na to začali reagovat nejen snahou rychle nepřátelský průzkum zničit, ale budovali také úkryty pro děla, aby tím zvýšili jejich šance na přežití při odvetné palbě, a stejně tak maskovali baterie.

Armády ovšem potřebovaly i metodu, jak zjistit polohu dělostřelectva ze země. Možností, ale nikoliv přesnou, bylo sledování záblesku výstřelu a následného měření času, za jak dlouhou dobu k pozorovateli dorazí zvuk, čímž bylo možné určit směr a vzdálenost. Vznikly i metody triangulace prostřednictvím zvuku, kdy byl měřen z různých míst. Byly přitom relativně přesné, ale značně je ovlivňovalo počasí, a ke všemu byly nepoužitelné při rozsáhlé a nepřetržité dělostřelbě, i když i dodnes podobné přístroje existují.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Revoluci v zaměřování dělostřeleckých baterií přinesl až rozvoj radarové technologie. V 60. letech 20. století vznikly první přístroje pro lokalizaci minometů, které bylo odhalovat nejjednodušší, a později také k detekci dělostřeleckých baterií nebo raketometů. Fungují na principu radarového zaměření více bodů dráhy projektilu nebo střely, z nichž je pak možné velmi přesně vypočítat bod výstřelu. V současné době dokáží radary detekovat pozici děl na 30, a raketometů na 50 km, přičemž se rozsah a přesnost neustále zvyšuje.

Radar sám prozrazuje svoji pozici

Ačkoliv jsou radary řešením, není to s nimi tak jednoduché. Aby totiž mohly nějaký projektil zaměřit, musí vysílat radarové vlny, čímž zároveň prozrazují svou pozici. A protože nepřítel s takovou technologií počítá, snaží se po radarech samozřejmě pátrat, a po jejich zaměření je co nejrychleji zničit. Proto se konstruktéři snaží sestrojit radary s co nejkratší dobou vysílání. K vidění jsou už teď samohybné nebo snadno přepravitelné, aby bylo možné často měnit pozici a vyhnout se tak odhalení nepřítelem.

Také taktika ruského a ukrajinského dělostřelectva ve válce na Ukrajině se musela existenci detekčních přístrojů přizpůsobit. Dělostřelci dnes obvykle nezůstávají ve statických pozicích, ale po vypálení několika ran se okamžitě přesouvají jinam, což je jednodušší u samohybných děl, ale podobně musí fungovat i děla tažená. Ukrajinci například střely z raketometu HIMARS odpalují tak, že vystřelí jednu, okamžitě se po silnici přesunou na jiné místo, vystřelí druhou, a takto pokračují, dokud nevypálí všech šest. Na jednom místě se zdrží max. pár minut.

Článek Dělostřelectvo nepřítele je dnes snadné odhalit až na 50 km. Třeba ve válce na Ukrajině se proto musí děla i raketomety stále přesouvat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I poničená technika poskytuje informace

Podle fotografií se tento systém nachází na letišti Černobajevka nedaleko Chersonu, tedy lépe řečeno jeho trosky. Letiště po okupaci pravého břehu ruskými vojáky bylo využíváno, startovaly odtud ruské vrtulníky. Ocitlo se však v dostřelu Ukrajiny, která na něho útočila. Proto nakonec stroje odletěly, ale letiště zůstávalo dlouho důležitou zásobovací základnou a jedním z prioritních cílů odstřelování. Během něho byl systém podle všeho zasažen. Ruští vojáci ho při ústupu nechali na místě spolu s další technikou.

I když je poničený, není bezcenný. Jeho části mohou technikům poskytnout velmi užitečné informace, záleží na míře poškození. Podlet-K1 je automatizovaný 3D radar, který slouží v zachycování objektů letících v nízkých výškách, a to i těch obtížně zachytitelných. Fungovat má i v nepřehledném terénu, kopcích, lesích nebo městské zástavbě. Jeho dosah má být 200 až 300 kilometrů.

Zaměřit může například Tomahawk

Součásti tohoto radaru mohou být zajímavé nejen pro Ukrajinu, ale i pro USA nebo spojence. Například Američané velmi rádi používají střely BGM-109 Tomahawk vystřelované z lodí a ponorek. Ty se pohybují ve výšce 30 až 50 metrů nad zemí právě proto, aby je nepřátelská obrana nedokázala snadno zachytit. Znalost detekčního systému právě těchto cílů, které používá protivzdušný S-400, by mohla pomoci zdokonalit tyto či podobné střely, aby se daly hůře zaměřit a sestřelit.

Systém S-400 je velkou chloubou Ruska, i když do služby již začal vstupovat nový S-500. Každopádně S-400 je protivzdušný systém dlouhého doletu, jenž má být schopen sestřelit všechny druhy vzdušných hrozeb, včetně balistických raket. Je považován za jeden z nejlepších na světě. Do služby vstoupil v roce 2007. Podle druhu používaných střel, kterých existuje větší množství, má dosah až 400 kilometrů do dálky, do výšky údajně až 185 kilometrů.

Kromě Ruska má systém ve výzbroji i Čína. Země podle něho měla vyvinout i svůj protivzdušný systém HQ-9. Také ho získala Indie, Turecko a Bělorusko. Zájem mají i jiné státy, často se mluví o Íránu. I když exportní verze mají některé schopnosti omezené. Nutno podotknout, že S-400 využívá více druhů radarů a 48Ya6-K1 je jenom jedním z nich. I tak alespoň částečné proniknutí do schopností S-400 může být více než vítanou výhodou.

Článek Patří k nejlepším na světě, přesto ho Rusové „zapomněli“ odvézt. Specializovaný radar Podlet K1 ohrožuje i americké letectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Klíčová část Chibiny vypadá neporušená

Systém Chibiny je určen na elektronický boj s nepřátelskými radary a ruské stroje ho mívají nainstalovaný na konci křídel. Jedna část zařízení je pasivní a detekuje radarové signály. Dokáže tedy pilota varovat, že je v prostoru pokrytém aktivním radarovým signálem nepřítele. Druhá část je vysílač, jehož úkolem je přímo rušit radarové signály. Vysílá tedy signály, které zhoršují detekci letadla, vytvářejí v radarových systémech falešné odrazy a snaží se je obecně mást, co se týká nesprávného určení místa a vzdálenosti detekovaného letounu.

iZdroj fotografie: Alexey Korshunov / Creative Commons / CC BY-SA

To má především znesnadnit zaměření letounu radarovými systémy, protože právě radarem jsou primárně naváděny protiletadlové střely středního a dlouhého dosahu. Proto bylo nesmyslné tvrzení ruské strany, že mohla vypnout systém protivzdušné obrany Aegis. Ale pravdou zůstává, že ho ruský letoun mohl rušit, i když je otázka, jak účinně. Každopádně se zdá, že o tuto výhodu, kterou Rusko má, může přijít.

Podle zveřejněných fotografií totiž ukrajinští vojáci v osvobozené oblasti Izjumu našli sestřelený ruský letoun Su-30SM se sériovým číslem RF-81773. Ten byl dle všeho vybaven jednou z verzí systému, která je označovaná jako Chibiny U. Zachycené fotografie ukazují, že v troskách se nachází téměř neporušené pouzdro rušicího modulu RTU 518-PSM. Tedy přesně ta část systému, jež má oslepovat a mást nepřátelské radary. Podle pohledu na zařízení se dá předpokládat, že bude ve velmi dobrém stavu.

V rukou Ukrajinců díky chybě ruských vojsk

Celá událost je paradoxní v tom, že ruský letoun byl sestřelen již v počáteční fázi bojů na Ukrajině a po katapultáži pilota sestřelený stroj dopadl na území, které bylo pod kontrolou ruských vojsk. Ta se ale evidentně nijak nesnažila vrak prohledat a odstranit utajované technologie, jež by mohly v případě, že by padly do „nesprávných“ rukou, pomáhat ukrajinské armádě a případně i jejím spojencům. Během ofenzivy ukrajinských vojsk v oblasti Charkova a Izjumu se místo s vrakem letounu dostalo pod kontrolu ukrajinské armády.

Ta si na rozdíl od té ruské práci s prohledáním trosek dala. Různými verzemi systému Chibiny bývají vybaveny nejmodernější ruské stíhačky Su-30, Su-34 a Su-35. Dá se samozřejmě předpokládat, že nejspíše bude i na strojích páté generace Su-57. Ačkoli se mohou používané verze v některých detailech lišit, použitá rušicí technologie bude jistě konstrukčně velmi podobná.

Její prozkoumání dá Ukrajině, ale především jejím spojencům v čele s USA, které jistě budou mít o zařízení eminentní zájem, možnost do budoucna vyvinout technologie, jež budou proti rušení z Chibiny imunní. Případně, podobně jako Němci za druhé světové války, po prozkoumání radarových zaměřovačů Spojenců H2S ze sestřelených bombardérů je naopak budou schopni využít ve vzduchu k pasivnímu vyhledávání a zaměření letounů, které tuto technologii ponesou a budou aktivně využívat. Takové malé obrácení rolí, že?

Článek Ruský elektronický rušicí systém, který měl údajně ochromit americký torpédoborec, je v rukách ukrajinské armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V oblasti zůstalo mnoho zbraní

Ze záběrů z ofenzívy ukrajinských vojsk jižně od Charkova vyplývá, že ruské posádky utekly a v panice opustily řadu techniky. Počínaje tanky přes samohybné děla, různá obrněná vozidla a bojová vozidla pěchoty. Jedním z těch, jež padlo do rukou ukrajinské armády, je BMP-2M Běrežok. Na první pohled nemusí jít o nic speciálního, protože BMP-2 je velmi známé vozidlo a je vlastně téměř shodné i s BVP-2, které používá například česká armáda.

iZdroj fotografie: Xabier Eskisabel / Creative Commons / CC BY-SA

V tomto případě se ale jedná o výraznou modernizaci tohoto standardního bojového vozidla, která znatelně zvyšuje jeho schopnosti. Hlavním rozdílem od standardních strojů je jeho výzbroj a fakt, že v něm byl instalován principiálně nový systém řízení palby, do něhož patří i přístroj navádění s infračervenou kamerou. Díky tomu je nyní BVP údajně stejně efektivní v noci jako ve dne. Nalezené vozidlo mělo být vybaveno i dalšími speciálními denními a nočními zaměřovači, které používají vozidla BMD-4.

Modernizované BMP-2M se však vyznačuje především novým zbraňovým modulem Běrežok vybaveným autokanónem 2A42 ráže 30 milimetrů. Ten je dále doplněn koaxiálním kulometem PKMT ráže 7,62 milimetru. Další zbraní zde instalovanou je automatický granátomet AGS-30 Atlant. Odpaluje granáty ráže 30 milimetrů do vzdálenosti i více než 2 kilometry.

Běrežok má protitankové střely

Kromě toho jsou na bojovém modulu Běrežok čtyři protitankové řízené rakety, přičemž řízení raket po odpálení na cíl se provádí z vnitřního bojového prostoru. Tyto čtyři rakety typu 9M133M Kornet-M mají být schopny zasahovat cíle do vzdálenosti až 8 kilometrů. Mají tandemovou hlavici, aby si poradily s reaktivním pancéřováním, a dokážou prorazit pancíř o síle až 1 300 milimetrů RHAe.

Bojový modul Běrežok tulská Konstrukční kancelář nabízela ruskému ministerstvu obrany pro BMP-2 již někdy od přelomu století. Ministerstvo ale kladlo důraz na přezbrojení na modernější stroje BMP-3 a jiné nové perspektivní bojové stroje, a tak na nabídku modernizace starých BMP-2 zpočátku nereagovalo. Protože ale ve výzbroji ruské armády bylo ještě v roce 2018 stále přes 3,5 tis. BMP-2, nakonec na modernizaci jejich výzbroje v roce 2018 konečně kývlo.

U některých modernizovaných exemplářů BMP-2M mělo být dokonce posíleno i pancéřování, které je u BMP-2 jednou z jeho největších slabin, protože není odolné ani proti rychlopalným dělům střední ráže moderních obrněnců. V každém případě dostaly tyto stroje při generálních opravách či modernizacích kromě modulu Běrežok postupně novější pohonné jednotky se zvýšeným výkonem na 370 koní a s novou upravenou převodovkou, se kterou mohou v terénu dosáhnout rychlosti až 44 km/hod.

Moderní protibateriový radar

Další vzácnou zbraní, která Ukrajině padla do rukou, je radarové vozidlo na podvozku MT-LB s namontovaným radarem 1L261. Jde o asi nejdůležitější část protibateriového systému Zoopark-1M. Již jsme o něm psali zde. Podle záběrů zůstalo opuštěné na poli v charkovské oblasti. Tento systém slouží k detekci přilétající dělostřelecké a raketové munice a určení místa jejího odpálení.

Granáty ráže 155 milimetrů má být schopen zaměřit na vzdálenost 23 kilometrů. Rakety z MLRS až na 45 kilometrů a střely, jakou je ATACMS, které Ukrajina oficiálně nemá, na 65 kilometrů. Pro ukrajinskou armádu ale může být nakonec největší posilou běžná ruská technika. Podle záběrů, údajně z oblasti Izjumu, se zmocnila shromaždiště obrněné a dělostřelecké techniky. Lze předpokládat, že i munice k ní.

iZdroj fotografie: Uživatel Allocer / Public Domain

Mezi vozidly zde jsou samohybné houfnice ráže 152 milimetrů jako 2S3 Akácia a novější 2S19 Msta-S nebo 2S7M Malka ráže 203 milimetrů. Tyto systémy ukrajinští dělostřelci velmi dobře znají a v podstatě okamžitě je budou moci nasadit v boji.

Článek Ruská katastrofa, další unikátní zbraně v rukách nepřítele. Úprk ruských vojáků poskytuje cenné informace Západu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice se skryly kilometry za frontu

To umožnil především rozvoj houfnic, které nestřílely přímo, ale projektily posílaly po balistické křivce. Navíc se zvětšil jejich dostřel a mohly se stáhnout dále za linii bitvy. Například se schovaly za nějakou terénní překážku a nepřítel nevěděl, odkud se na něj sprška granátů snáší. Také se začaly umísťovat do krytých postavení, kde byly lépe chráněné proti odvetné palbě. Taková taktika byla zaznamenána již v rusko-japonské válce na začátku 20. století.

Hlavně v první světové válce pak význam dělostřelectva nabyl na významu. Snahou válčících stran bylo nepřátelské dělostřelectvo zničit. A obecně platilo a platí, že nejlepší zbraní proti nepřátelskému dělostřelectvu jsou vaše děla. Ale aby mohla být úspěšná, museli jste vědět, kde se nepřátelská artilerie nachází. To šlo zjistit průzkumem, buď přímým za pomoci průzkumníků, nebo z letadel a balonů. Letadel nebylo tolik a balony nebyly spolehlivé. Navíc se zlepšilo maskování. Proto musela na řadu přijít věda.

Rychlost zvuku je dobrým pomocníkem

Dělostřelci se například pokoušeli vypočítat pozice baterií za pomoci záblesků výstřelů nebo kouře, ale to nebylo příliš účinné. Mnohem lepší bylo, když se pokoušeli zaměřit na zvuk. Když se změřila doba mezi zábleskem výstřelu a dobou, kdy je slyšet, bylo možné určit vzdálenost a přibližný směr. Později se podobná měření prováděla z více míst a poloha se dala vypočítat triangulací. I v současnosti existují systémy, které mohou zvuku k určení polohy nepřítele využívat.

iZdroj fotografie: Uživatel Reise Reise / Creative Commons / CC BY-SA

Opravdovou revoluci přinesl rozvoj radarové technologie. Radar je totiž schopen přesně detekovat letící projektil nebo střely raketometů, a tím určit, odkud byly vypáleny. První funkční systémy vznikly v 60. a 70. letech a od té doby se stále zdokonalují. Dnes dokážou radary na vzdálenost mnoha kilometrů určit přesné umístění jednotlivých děl a baterií a navést na ně odvetnou palbu. I to je důvod oblíbenosti samohybného dělostřelectva, které může velmi rychle měnit pozice.

Ovšem ani radarová technologie není všespásná. Nejenže dělostřelci mohou měnit pozici, ale aby mohl radar zaměřovat, musí vysílat radarové impulsy. V tomto okamžiku se doslova rozsvítí a s vhodnou technikou lze zaměřit polohu vysílače a pokusit se ho zničit. Proto se moderní systémy snaží radarové vlny vysílat co nejkratší dobu z delších vzdáleností. Mnohdy i radary jsou vysoce pohyblivé a mění pozice. Každopádně s rostoucí přesností artilerie není práce dělostřelců vůbec nijak bezpečná, i když jsou třeba kilometry od bitevní linie a dobře zakopaní.

Zdroj: TechInsider

Článek Uzavřená palebná postavení: jak profesionálové schovávají dělostřelectvo před nepřátelskou odvetou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Detekce cílů na stovky kilometrů

Podle schopností, jež jsou prezentovány o tomto stroji, by měl být schopen zaměřit třeba pozemní cíle na vzdálenost až kolem 200 kilometrů. Letoun je především nejen detekční, ale i řídící centrum, které by mělo být schopno na cíl navést bojové letouny. Těch by mohlo být až 30 v automatickém režimu, plus polovina v manuálním. Proto je samozřejmě otázka, jak moc je schopen systém zaměřit vysoce pohyblivé raketomety HIMARS, jež v posledních týdnech Rusku ničí velitelská centra a sklady. Zatím se zdá, že v této úloze letoun příliš úspěšný není.

Berijev je postaven na platformě známého sovětského nákladního letounu Il-76MD. Byl vybrán mimo jiné proto, že měl značnou nosnost a prostorný trup. Tehdejší sovětská elektronika byla totiž velmi těžká a rozměrná. Příkaz k jeho vývoji byl vydán 7. srpna 1969. Protože vývojové kapacity Iljušina i Tupoleva byly v té době zaměstnány jinými úkoly, celý projekt nového ruského AWACSu (původně označován Il-70) se přesunul do méně vytížené konstrukční kanceláře Berjeva, která dosud vyvíjela především vodní a obojživelná letadla.

Tam nakonec obdržel označení, pod kterým ho dnes známe, tedy A-50. Prototyp poprvé vzlétl 19. prosince 1978. Hlavní část společných továrních a státních zkoušek byla realizována v letech 1980 až 1985 na letecké základně Vladimírovka, domovské základně Státního zkušebního institutu vojenského letectva GK NII VVS, která se nachází v Achtubinsku. Do služby vstoupil o šest let později. Sériovou výrobou nového ruského AWACSu A-50 (Mainstay A) byl v prosinci roku 1984 pověřen závod č. 84 (TAPO) z Taškentu.

Instalace veškerého speciálního elektronického vybavení však probíhala v závodu č. 86 z Taganrogu. Ještě nevybavené letouny typu A-50 (Mainstay A), které opouštěly brány závodu TAPO, byly známy jako Il-76A. Odtud možná pramení nesprávná informace, že A-50 vznikly přestavbou již dříve vyrobených a jako transportních letadel používaných Il-76. V letech 1985 až 1991 přitom z linky zmíněného podniku sjelo prvních celkem 25 sériových A-50 Mainstay A (Il-76A). VVS první letouny tohoto typu převzaly již v roce 1985.

Letadlo bylo nabídnuto Číně

V roce 1984 se rozeběhly další vývojové práce na nástupním projektu A-50 v podobě pokročilé modifikace A-50 (Mainstay A) s instalací nového palubního vybavení, nového radiolokačního komplexu typu Šmelj-2 a nových motorů typu PS-90A (D-90A). Díky rozsáhlým škrtům ve zbrojním rozpočtu Ruska ale takto modifikovaný A-50 (Mainstay A), s vyhrazeným názvem A-50M, zůstal jen v projektu. Ruské VVS nakonec zvládly pouze původní A-50 (Mainstay A) podrobit méně nákladnému modernizačnímu programu.

Ten se týkal radarového komplexu, komunikačního vybavení a obranného systému, a to především komplexním přechodem veškeré elektroniky v letounu z analogové na digitální. Poslední takto modifikované A-50 (Mainstay A), které nesou staronové označení A-50M (Mainstay B), byly přitom VVS předány v roce 2011. V říjnu 2011 také VVS převzaly též první exemplář ještě pokročilejšího modelu A-50U (Mainstay D). Ten zase vznikl v rámci druhé etapy modernizačního programu AWACSů řady A-50 (Mainstay) Ruských vzdušných sil.

Kromě výrazně modifikovaného DRLO a navigačního komplexu obdržel též objemnější palivové nádrže. VVS s A-50U počítají do příchodu nového DRLO speciálu typu A-100 Premier, který vychází z transportního letounu typu Il-76MD-90A. Zajímavé je, jak tato verze vznikala. Někdy kolem roku 2000 letecká konstrukční kancelář TANTK G. M. Berjeva spolu se společností Afrus (projektující a instalující interiér prezidentských speciálů vycházejících z Il-96-300) z vlastní iniciativy zpracovala technický návrh alternativní modifikace AWACS speciálu typu A-50EI.

Návrh byl s instalací radiolokačního komplexu využívajícího anténu s elektronickým formováním a vychylováním paprsků (AESA) domácí konstrukce a nabídlo ho Číně. Berjevova TANTK chtěla totiž vývoj modifikace tohoto stroje pro Ruské VVS financovat právě z čínských peněz. Krátce nato vedení TANTK G. M. Berjeva předložilo technický návrh letounu typu A-100E konstrukční kanceláři NPO Vega-M (radar), ta se ale na projektu A-100E odmítla podílet.

A-50 je i ve výzbroji Indie

Technický návrh tohoto stroje však získal podporu ze strany vedení moskevského vědecko-výzkumného institutu NIIP V. Tichomirova. Okolo roku 2002 firma TANTK G. M. Berjeva prezentovala svůj projekt generálnímu štábu VVS. Ten po určitém váhání v dubnu 2004 nový stroj schválil jako náhradu starých A-50. Letové zkoušky jediného exempláře tohoto speciálu, který vznikl konverzí sériového A-50M (Mainstay B, rudá 52), se však rozeběhly až dne 26. října 2016.

Od standardních A-50 se liší novým komplexem nazývaným Premier, novým letově navigačním systémem typu PNK-PM a celou řadou drobných změn draku i elektronice. Má nové motory D-90. Ale zpoždění zkoušek je značné, teprve 10. 2. 2022 byl nový radar na prototypu poprvé zapnut za letu. Dnes proto existuje ruský letoun AWACS stále jen ve verzi A-50. I když se mluví o tom, že existuje údajně ve 40 exemplářích, je známo pouze 25 vyrobených sériových kusů, z nichž dva byly dodatečně přestavěny na jiné verze, čtyři na export a tři prototypy pro zkoušky.

Slouží nejen v ruském letectvu, ale ve výzbroji je má i Indie (3 stroje A-50EI). Jeden exemplář byl vyvíjen ve spolupráci s Izraelem pro Čínu, s instalací výkonnějšího radiolokačního komplexu DRLO typu EL/M-205 Phalcon AEW izraelské značky IAI, jenž využívá anténu kategorie AESA. Tento model byl navržen na základě zadání čínského PLAAF. Jediný exemplář letounu A-50I se od vzletové dráhy poprvé odlepil 28. července 1999. Díky silnému politickému tlaku ze strany USA na Izrael byl nakonec Číňanům předán bez instalace zmíněného radiolokačního komplexu.

Prvním provozovatelem AWACS speciálů A-50 (Mainstay A) se stal 144. samostatný letecký pluk s domovskou základnou u litevské Šaulaje. Až do roku 1990 se všechny letouny typu A-50 (Mainstay A) vydávaly k rutinním letům výhradně z této litevské základny. Po rozpadu SSSR byla většina strojů A-50 přesunuta na základnu Berjozovka.

Ta se nachází na poloostrově Kola, poblíž Pečory. Další A-50 (Mainstay A) skončily na základně Černomořské flotily VMF nacházející se na poloostrově Krym. Jiné se zase staly součástí Dálněvýchodního vojenského okruhu. V roce 1999 nakonec VVS převážnou většinu letounů typu A-50 (Mainstay A) dislokovaly na jediné základně, a to Ivanovo-Severnyj.

Schopnost detekce by měla být až do 500 km

Letadlo je 46,59 metru dlouhé a rozpětí jeho křídel činí 50,5 metru. Výška se stávajícím systémem radaru činí 14,76 metru a hmotnost při startu dosahuje 190 000 kg. Je poháněno čtyřmi dvouproudovými motory Solovjov D-30KP-2 o maximálním tahu 122,58 kN každý. Jsou mu jsou schopny udělit rychlost až 810 kilometrů v hodině. Letadlo je schopno vystoupat do výšky až 12 kilometrů, ale při svých misích se pohybuje ve výškách od 5 do 10 kilometrů. Má pětičlennou letovou posádku a dalších 10 členů posádky obsluhuje vybavení uvnitř trupu.

Dolet letadla je 7 500 kilometrů, ale může tankovat za letu. Jeho nejdůležitějším vybavením je komplex DRLO typu Šmelj. Ten se skládá z radiolokátoru typu Šmelj (Squash Dome), systému pro zpracování dat, systému pro zobrazování dat (jeho součástí jsou pracovní konzole deseti operátorů s barevnými CRT displeji), identifikačního systému „vlastní-cizí“, datalinku pro předávání informací pozemním a hladinovým velitelským stanovištím i stíhacím letounům v reálném čase, systému pro kódování a dekódování a systému pro zaznamenávání dat.

iZdroj fotografie: Uživatel Cantiana / Creative Commons / CC BY-SA

Na hřbetě trupu za odtokovou hranou křídla je posazen na dvou pylonech otočný čočkovitý radom antény RA-10 radiolokačního systému. Kryt antény je vyjma středové obdélníkové části zhotoven z dielektrického materiálu, má průměr 10,8 m, výšku 2 m a otáčí se rychlostí 6 ot/min. Kromě hlavního radaru je letoun vybaven i modifikovaným povětrnostním radarem typu Groza.

Podle různých antén viditelných na povrchu trupu má zcela jistě celou řadu vybavení pro radiotechnický boj a obranu, pro satelitní spojení SATCOM (anténa na hřbetě trupu za kabinou), atd. Na místě bývalého zadního střeliště je dielektrický kryt antény stanice pro radiotechnický průzkum. Schopnosti letounu, tedy ty deklarované, jsou velmi impozantní. Měl by být schopen detekovat vzdušné cíle až do vzdálenosti 500 kilometrů. Pokud jeho posádka hledá cíle na moři, měla by být schopna je spatřit ve vzdálenosti 350 kilometrů.

A-50 je schopen operovat za každého počasí

Pozemní radar, jak již bylo řečeno, detekuje na 200 kilometrů. Přístroje jsou schopny sledovat několik desítek cílů v jednom okamžiku. Kromě průzkumu pak letoun může sloužit jako řídící centrum pro vedení útoků na detekované cíle. V průběhu hlídkových misí tyto stroje obvykle létají nízkou rychlostí ve výšce 10 000 m. Dráha jejich letů mívá tvar číslice osm se vzdáleností středů obou kružnic cca 100 km.

Přestože radarový komplex letounu A-50 (Mainstay A) vykazuje v porovnání s radarovým komplexem např. Boeingu E-3 Sentry menší dosah, údajně je méně náchylný na klamné odrazy od zemského povrchu, což ho činí efektivnějším při sledování nízkoletících vzdušných cílů. Letouny typu A-50 (Mainstay A) ruských VVS většinou operují v součinnosti s přepadovými stíhači řady MiG-31 (Foxhound), které mohou díky instalaci výkonného radaru typu Zaslon (Flash Dance) samy o sobě zastávat roli (mini) AWACSu, a těžkými frontovými stíhači řady Su-27 (Flanker).

Přenos dat o zjištěných cílech stíhacím letounům v reálném čase je přitom realizován automaticky, a to buď prostřednictvím datalinku, nebo za pomoci kódovaného hlasového záznamu. Zatímco v m a dm pásmu lze pozemním velitelským stanovištím předávat informace na vzdálenost 350 km, dosah komunikace letounu A-50 (Mainstay A) v UHF pásmu činí 2 000 km. Přenos informací na delší vzdálenosti je realizován přes satelitní komunikační systém.

Letoun je schopen operovat za každého počasí ve dne i v noci, a to i z běžných travnatých letišť. Letadlo má být vybaveno obranou proti přilétajícím střelám, především světlicemi k matení tepelně naváděné střely, má být též schopno rušit řídící systémy radarově naváděné střely. Předpokládá se ale, že při misi mu budou ochranu poskytovat především doprovodné stíhačky. Vzhledem k dosahu svých systémů však letouny při současném konfliktu nad ukrajinské území nelétají.

Proč Rusko není schopno detekovat a zničit systémy HIMARS?

Zdroj: ArmedConflicts, AirforceTechnology

Článek Ruský AWACS letoun Berijev A-50 Titan je schopen detekovat cíle až do vzdálenosti 500 km. Proti HIMARS se zdá bezmocný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar je velmi sofistikovaný

Indra, přední světová technologická inženýrská společnost pro letectví, obranu a mobilitu, vyvinula nový radar aktivní ochrany, který zahrnuje nejpokročilejší digitální technologie k ochraně obrněných vozidel a tanků, před stále rozmanitějšími hrozbami vojenského konfliktu. Aktuální problémy pozemních vojenských technologií jsou v zásadě dva. Malé drony a protipancéřové střely. Ty, i přes svou nízkou cenu, dokáží bez větších problémů ničit neporovnatelně dražší techniku nepřítele.

Nový elektronický skenovací radar Indra detekuje, identifikuje a sleduje všechny typy projektilů. Od tradičních protitankových střel, granátometů nebo konvenční munice, až po nové hrozby, které se v současnosti objevují. S obrovskou přesností určuje trajektorii a odhadovanou dobu dopadu levných a široce používaných řízených střel. Dále je schopen detekovat i malé drony, což je záležitost, se kterou má současná radarová technika poměrně velký problém.

Indra se mj. zaměřila na detekci takzvané poflakující se munice, malé sebevražedné drony, které operují v určené oblasti a čekají na objevení se vhodného cíle. Radar dokáže detekovat různá experimentální a dokonce hypersonická zařízení. Inovativní systém si zachovává své schopnosti v extrémních podmínkách, horku i chladu, a dokonce při vysoké vlhkosti, dešti nebo sněhu. Odolává všem typům pohybů, vibracím a nárazům, a pracuje v elektromagneticky nasyceném prostředí s vysokým radarovým šumem, tedy nežádoucími radarovými signály.

Nabízí také výjimečný stupeň přesnosti a rychlosti v městském prostředí, kde je ochrana ještě potřebnější. Systém zahrnuje umělou inteligenci pro rozlišení falešných cílů a vyhýbání se možným nepřátelským pokusům o zasahování do jeho provozu pomocí technik rušení, používaných k nasycení senzorů a obcházení konvenčních ochranných opatření. Jeho plná digitalizace umožňuje zpracování signálu od okamžiku příjmu až po aktivaci konvenčních obranných prostředků.

Má nákup 2A7+ bez podobného vybavení smysl?

Systém je založen na nejmodernější platformě skenovacích radarů (AESA). Jednotkám poskytuje ochranu v prostoru 360 stupňů a ve formátu 3D, je vysoce modulární, což znamená relativně snadnou instalaci do vybraných bojových systémů a stísněných prostor, jako jsou věže tanků nebo obrněné transportéry. Navíc má velmi malý radarový podpis, který zásadním způsobem znesnadňuje detekci nepřítelem. Pokud jsou všechna tvrzení společnosti Indra pravdivá, jedná se o velmi žádoucí systém, který najde široké uplatnění.

Indra je španělská společnost, koordinuje FCAS, největší a nejpokročilejší obranný program v Evropě, kde spolupracuje s francouzským Dassaultem, výrobcem úspěšných letadel Rafale, Airbusem či skupinou Thales, která je zaměřená na elektronické systémy. Nabízí nejmodernější řešení v pozemní, námořní a vzdušné, kosmické a kyberprostorové oblasti. Indra se dá označit za lídra v branži inovací umělé inteligence a podílí se na velkém množství obranných projektů, jako je třeba Eurofighter.

Konflikt na Ukrajině jasně ukázal na nedostatky obrněných vozidel vůči moderním dronům a protipancéřovým střelám. Je naprosto jasné, že další posílení fyzické ochrany strojů, jako jsou pancíře a reaktivní ochrana, je naprosto nesmyslné, protože nárůst váhy obrněnců by již byl nepřijatelný. Jedinou cestou je tedy včasná detekce nebezpečí. Je třeba si uvědomit, že aktuálně tento problém nemají jen Rusové, ale týká se všech MBT na planetě. Česká republika plánuje nákup nových Leopardů 2A7+.

Tyto stroje jsou asi jedinou rozumnou alternativou současnosti pro AČR, ale ani ony nemají v současnosti tolik žádoucí ochranu, kterou aktuálně nabízí Indra. Důsledkem bude, že i přes nákup této techniky, dostaneme stroje, které jsou aktuálně na bojišti výrazně hendikepované. Rychlá modernizace bude nezbytná. Proto se nabízí otázka, zda určitou dobu nepočkat na technologické důsledky konfliktu na Ukrajině. Již jen z toho důvodu, že aktuálně Rusko z hlediska konvenčního konfliktu nepředstavuje evidentně větší nebezpečí pro členy Severoatlantické aliance.

Jak by měla probíhat modernizace AČR?

Zdroj: autorský komentář Jaroslava Červenky, MilitaryLeak

Článek Důsledek války na Ukrajině: Přední technologická společnost vyvíjí radar pro obrněnce, schopnost detekce projektilů je nezbytná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar má výrazně lepší vlastnosti

Nyní ale jde o letouny Blok 30 F-16C, což jsou již letité stroje. Podle Marka Rossiho z Northrop Grumman se takto modernizované letouny budou svými schopnostmi blížit stíhačkám páté generace F-35 tak, jak je to jen technicky možné. Radary AESA obecně mnohem rychleji dokáží identifikovat a zaměřit cíle na rozdíl od starších detekčních systémů. A zvládají i cíle malé velikosti, které staré radary odhalit a zaměřit neuměly.

V podstatě by to mělo znamenat, že piloti nyní budou moci mnohem snáze a přesně identifikovat třeba malé bezpilotní prostředky. Nepůjde jen o drony, ale i o různé typy řízených střel. Proti nim zatím na území USA není dostatečná obrana. Proto jde o hrozbu, které je velmi palčivá. Případní soupeři USA totiž nejenže mají arzenál takovýchto střel, případně je vyvíjejí, konstruují i nosiče, například ultratiché ponorky, ze kterých by je bylo možné odpalovat.

Ve Spojených státech jsou stovky letounů F-16C, které by v příštích letech měly modernizací projít. Samozřejmě bude záležet i na množství finančních prostředků. Navíc může jít o velmi výhodný exportní materiál, protože mnoho zemí stále provozuje letouny F-16 starších verzích a chtějí je ještě nějakou dobu udržet ve službě. Instalace moderního radaru by z nich udělala mnohem sofistikovanější stroje za cenu přijatelných nákladů.

Letadla mohou dostat i nový displej

AN/APG-83 byl navržen tak, aby do letadla zapadl a to včetně úchytných bodů. Jeho instalace je tak velmi jednoduchá. V kokpitu letounu se také objeví dvě nové čtyřpalcové obrazovky, které data zobrazují. Firma také uvažuje o instalaci dalšího displeje, který by spektrum zobrazovaných možností a informací ještě zlepšil. Možností je například využití upgradu kokpitu F-16, který nabízí izraelská společnost Elbit.

Kromě nového radaru ale starší verze F-16 mohou od koncernu získat i nové soupravy pro elektronický boj AN/ALQ-253 a radarové moduly AN/ASQ-236 Dragon’s Eye, které se již na některých strojích používají. Ten obsahuje další radar typu AESA s bočním mapováním. Data obou radarů se tak mohou vzájemně doplňovat, čímž by se z F-16 stal stíhací letoun s mimořádně silnou multifunkční radarovou schopností.

Ačkoli byl nový radar postaven na míru F-16, neznamená to, že ho nejde použít u jiných letadel. Společnost tvrdí, že je vhodný třeba pro modernizaci bombardérů B-52, které mají v letectvu sloužit ještě řadu let. Také američtí spojenci by díky němu mohli vylepšit schopnosti některých svých strojů. Mluví se například o instalaci tohoto radaru do jihokorejských lehkých stíhaček FA-50, které má krom Jižní Koreji ve výzbroji třeba Thajsko, Kolumbie nebo Filipíny.

Jak dobré letadlo bude F-16 s novými radary?

Zdroj: Thedrive

Článek Nové radary dělají z letounu F-16 velmi silného bojovníka, dokáže si díky nim poradit s řízenými střelami a menšími drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V loňském roce si ho v USA koupila dvě policejní oddělení

Radar umožňuje identifikovat polohu živých organismů za pevnou přepážkou, tj. svým uživatelům umožní odhalit, co se děje za pevnou překážkou, jakou je třeba stěna domu, apod. Jsou tak velmi důležité třeba pro jednotky chystající se zlikvidovat v budově zabarikádované vojáky nebo teroristy.

Ozbrojené složky ve Spojených státech mají s tímto unikátním českým produktem již určité praktické zkušenosti. Radar v roce 2020 prošel certifikací u Federální komise pro komunikaci (Federal Communications Comission – FCC). Poté si ho v loňském roce pořídila policejní oddělení ve Phoenixu a San Antoniu. Policisté radary prý opakovaně nasadili v ostrých akcí a díky jejich schopnostem zneškodnili nebezpečné pachatele. V USA je radar prodávaný pod jménem POLR-1.

Podle mluvčího Czechoslovak Group, Andreje Čírtka, se na základě dobrých zkušeností s radarem rozhodly si ho pořídit federální ozbrojené složky a některé americké státy. Používán bude hlavně u různých speciálních jednotek. Koupit by prý měly několik desítek kusů českého zařízení. Cena jednoho kompletního systému se má řádově pohybovat na úrovni ceny automobilu střední třídy.

Radar je snadno přenosný a obtížně rušitelný

Výhodou ReTwis 5 jsou především jeho velmi malé rozměry. Ty bezpečnostním složkám umožňují, aby ho snadno donesly na místa, kde potřebují zjistit, co se skrývá za nějakou zdí. Zařízení využívá ultraširokopásmovou radiolokační technologii. Vyznačuje se vysokou rozlišovací schopností, obtížnou rušitelností a prakticky neovlivňuje ostatní rádiové systémy. Díky nízké hmotnosti radaru ho obsluha může po dosažení cíle připravit k opětovnému použití za pouhých 20 sekund.

Radar pak vidí za nekovové překážky a je schopen identifikovat živé bytosti jak v pohybu, tak v případě, kdy se nehýbají. Jeho dosah je 40 metrů a může být umístěn až 20 metrů od překážky, za kterou se je potřeba podívat. Je vybaven výkonnými bateriemi, jež mu umožňují nepřetržitě pracovat až 5 hodin. Radar slaví úspěch nejen v USA, ale pořizují si ho i ozbrojené složky dalších států. Prodal se například do Vietnamu a několika zemí z Asie, Blízkého východu a Evropy.

iZdroj fotografie: Czechoslovak Group

Před nedávnem také za své schopnosti získal ocenění v soutěži moderních technologií MoSAIC Challenge 2022 konané v Izraeli. V kategorii detekce lidské přítomnosti se umístil na prvním místě. Společnost Retia a.s. technologii dále rozvíjí. Je proto možné, že v budoucnu představí produkt s ještě lepšími vlastnostmi. Potenciál pro to má veliký, protože má v dané oblasti dlouholeté zkušenosti a zaměstnává vysoce kvalifikované a motivované odborníky. Vznikla v roce 1993 jako faktický nástupce jednoho z největších výrobců radarů 20. století, Tesly Pardubice.

Z této likvidované firmy také přišlo do nově vzniklé společnosti Retia a.s. v roce 1993 nejvíce odborníků a specialistů. Dnes si už ale Retia vychovává i vlastní zaměstnance, má svůj výzkum na špičkové úrovni a úzce spolupracuje s ČVUT. Díky své skvělé pověsti nemá problém získat pro své nové projekty vysoce kvalifikované specialisty, i nadané spolupracovníky přicházející často přímo ze škol. S těmi nejlepšími firma spolupracuje již v době jejich studia.

Firma je dnes známá odborníkům z celého světa tím, že vyvíjí, vyrábí a modernizuje radary, systémy velení a řízení, UWB lokalizační a komunikační systémy, i záznamové systémy ReDAT pro nahrávání hlasu, obrazovek a dat. Její produkce na míru a podle přání zákazníka zkompletovaná zařízení ve výše uvedených oblastech dnes kupují jak vojenské, tak i civilní složky mnoha různých států na světě. Jak jste se právě dočetli, včetně nejnáročnějšího zákazníka –⁠ Spojených států amerických.

Jak užitečný může být vojákům a policistům radar, který vidí za zeď?

Zdroj: CzechoslovakGroup

Článek Americká armáda koupila české radary, které vidí skrze zeď. Ve výbavě je budou mít speciální jednotky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko v elektronice zaostává, proto to chtělo vyvážit

Sovětská a posléze ruská armáda se přitom dlouhodobě připravovala na skutečnost, že bude muset čelit výzbroji NATO, která je po technologické stránce vyspělejší a na různé elektronické systémy z velké části spoléhá. Proto deklarovala, že má k dispozici systémy, jež by měly rušit GPS, elektronickou komunikaci, mást radary nebo systémy průzkumných letadel, jako je například AWACS a další. Zároveň je známo, že pro Rusko pracuje i mnoho hackerů, jejichž úkolem bylo podnikat útoky na internetu.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Zprávy o absenci elektronického boje neznamenají, že by se o nasazení systémů elektronického boje ruské ozbrojené síly na Ukrajině nesnažily. O tom jednoznačně svědčí získání velitelské části systému Krasucha-4 nedaleko Kyjeva. Tento systém byl určený k rušení různých radarů a letadel AWACS. Zaznamenány byly i některé další pokusy o nasazení určitých systémů. Ale neděje se to v nějakém masovém měřítku a na schopnosti Ukrajinců v tomto směru to evidentně nemá nijak zvlášť významný vliv.

Důvodů, proč se tak děje, může být několik. Prvním z nich, jenž se sám nabízí, je prosté přehánění ruské propagandy, která je něčím takovým chronicky známá. Již výše zmíněná zpráva o vypnutí radarů amerického torpédoborce je nesmysl, ty se dají jen nějakou dobu rušit nebo mást. Rusko tedy takové zbraně má, o tom nikdo nepochybuje, a třeba v Sýrii nějaké jejich schopnosti předvedlo. Ale možná jich má mnohem méně, než se snažilo tvrdit. A jejich schopnosti nejsou zázračné a mají mnohé limity.

Chyběla jednolitá frontová linie

Existují ale i jiné důvody. V první fázi války to mohl být způsob, jakým ruská armáda útočila. Snažila se rychle proniknout ke Kyjeva a dalších míst. Nebyla tak vytvořena žádná pevná linie jednotné fronty. Zbraně pro elektronický boj ale musí být přesně zacílené, aby zasáhly nepřátelskou infrastrukturu a nikoli vaši, což takovou linii vyžaduje. Pokud je roztříštěná a jednotky promíchané, mohli byste použitím takových zbraní působit více problémů sobě než nepříteli. Otázkou ale zůstává, proč tyto zbraně nejsou masivně nasazené na Donbase, kde tato linie existuje.

Dalším důvodem může být taktika, jakou volí ukrajinské síly. Hlavně v prvních týdnech nebyly soustředěné do velikých útvarů v linii, ale často do malých jednotek provádějících akce typu udeř a zmiz. Takové jednotky se nedají zbraněmi pro elektronický boj příliš dobře ovlivnit a zaměřit. Používají maximálně nějaký druh spojení s centrálou, ale jsou schopné účinně operovat i tehdy, pokud je spojení nedostupné. Navíc jsou vysoce pohyblivé a nepřítel neví, kde přesně jsou.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajinci ale používají i různé drony jako Bayraktar a další, které jsou řízeny na dálku. Ale ani ty jim Rusové pravděpodobně nejsou schopni účinně elektronicky eliminovat. Je proto otázkou, co přesně se s jejich schopnostmi stalo. Dalším problémem může být třeba skutečnost, že se Rusko spoléhá na síť 3G, kterou využívá jeho systém Era. Nemůže ji rušit nebo ničit, protože ji potřebuje. To se ukázalo u Charkova, kde Rusové začali ničit vysílací stožáry, ale brzy toho raději nechali.

Selhání Ruska se vinou již od druhé světové války

Další možnost je přehnaný stihomam ruské strany. Protože odpor světa vůči jejich agresi na Ukrajině je poměrně značný a zapojení vojenských struktur NATO do vojenského úsilí Ukrajiny, byť nepřímé, je značného rozsahu, mohli podlehnout své vlastní propagandě o očekávaném přímém napadení Ruska Západem. V tom případě si řadu zbraní může velení ruské armády prostě schovávat pro tento hypotetický případ a na Ukrajině používá jen menší část své speciální výzbroje této kategorie.

Nejpravděpodobnější důvod, který se ale táhne celou historií sovětského zbraňového vývoje po druhé světové válce, je, že v laboratořích skutečně dokážou vyvinout, vymyslet a nakonec i úspěšně odzkoušet celou řadu velmi sofistikovaných zbraní, které občas nemají ve světě protiváhu. Ale jakmile nastane etapa přenosu experimentálního komplexu přístrojů do podoby technicky a vojensky využitelného systému, nejsou schopni toto dotáhnout do použitelného stadia.

Trvá jim to neuvěřitelně dlouho a systém mezitím často zastará. A navíc pohrdání lidskými zdroji v ruské armádě a nedůslednost při výcviku vojáků v ovládání zbraní jen trochu komplikovanějších než Kalašnikov vede k tomu, že i sebelepší systém při neodborné manipulaci s ním ze strany obyčejného vojáka je slušně řečeno na nic.

Jaké jsou podle vás důvody neschopnosti Ruska vést elektronický boj?

Zdroj: ArmyTechnology

Článek Elektronický boj ruské armádě na Ukrajině příliš dobře nejde. Ačkoli se v minulosti chlubila velkými schopnostmi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar je velmi obtížné detekovat

SPEXER je vysoce výkonný průzkumný radarový systém určený k detekci námořních, pozemních a nízko letících vzdušných cílů. Varianta (používaná i v civilním sektoru) SPEXER 500 je vysoce výkonný radar pro sledování citlivých a chráněných oblastí, jako jsou tábory, perimetry, infrastruktury a hranice. Jeho specialitou je možnost detekovat i jednotlivé pohybující se osoby ve sledovaném prostoru.

Dokáže to i přes různá rušení, která vznikají na pozadí země, zvládá přesně detekovat prostor pohybu např. chodců nebo UAV s <0,01 m² RCS. Vyznačuje se také vysokou rychlostí aktualizace (zopakuje kontrolu prostoru vějířem paprsků radaru za ≤ 1,5 sekundy až v úhlu 120°), tudíž zajišťuje velmi včasné varování v reálném čase.

Vyznačuje se také velmi nízkým vyzářeným výkonem 4 Watty, což velmi ztěžuje jeho detekci. Pochází z německé společnosti Hensoldt v současné době produkující i výkonnější vojenskou variantu radarových systémů SPEXER, označovanou SPEXER 2000, která také používá technologii AESA s elektronicky řízeným skenovacím paprskem.

Zjištění předává automaticky jiným systémům

SPEXER 2000 vznikl jako vysoce výkonný pobřežní přehledový radar pro automatickou detekci mořských, pozemních a nízko letících vzdušných cílů. Byl vyvinut jako reakce na existenci nových bezpečnostních hrozeb pro hlídané mořské pobřeží. SPEXER 2000 je jediný dosud dostupný systém schopný detekovat velmi malé a pomalu se pohybující asymetrické hrozby, kterým námořní sektor čelí (např. plavci a gumové čluny). 

Umožňuje práci v několika provozních režimech najednou, což výrazně zvyšuje detekční schopnosti radaru. Generuje totiž najednou čtyři různé elektronické paprsky, které jeho software dokáže integrovat v jeden kompaktní all-in-one detekční kužel (velmi laicky řečeno).

Tím dosahuje přehled nad námořním i pozemním sledovaným sektorem na velké vzdálenosti a na velké ploše v reálném čase. Je též pochopitelně schopen předávat svá zjištění automaticky on-line dalším vojenským systémům, například PVO či vojenským jednotkám pro včasné zahájení protiopatření.

SPEXER dokáže nahradit několik systémů

Výborných operačních výsledků v reálném čase dosahuje systém radarů SPEXER díky plně automatizovanému fungování i během procesu zpracování dat s okamžitou zpětnou vazbou. Jeden radar SPEXER tak dokáže nahradit několik konvenčních radarových systémů. Systémy SPEXER tak svojí technologií s vysokofrekvenčním rozsahem a schopností výrazně odfiltrovat rušivé jevy přirozeného charakteru (interference s přírodními překážkami v terénu či na rozbouřeném moři).

As part of the German Army’s „qualified air defence“ drone defense program, sensor specialist @hensoldt is supplying the latest version of its „Spexer 2000 3D“ #radar to system integrator Kongsberg Defence & #Aerospace. Read more: https://t.co/6Ef6pZFtPE pic.twitter.com/pQ32XyddOU

— Microwave Journal (@MWJeditor) August 5, 2020

Dokáže však odfiltrovat i jevy spojené s elektronickou válkou. Na ukrajinské frontě jsou vhodné nejen k monitorování rychlých objektů, jako jsou například bezpilotní letouny či dokonce řízené střely, ale i k detekci a identifikaci velmi malých a zvolna se pohybujících cílů, například chodců na bojišti či plavců a malých člunů na černomořském pobřeží Ukrajiny, což je schopnost, kterou dosud ukrajinská strana postrádá.

Celosvětově bylo dosud prodáno a instalováno (včetně napevno uzavřených smluv) přibližně 150 radarových systémů SPEXER. Za více než 1,7 milionu hodin provozu se osvědčily zejména při monitorování hraničních přechodů, pobřeží, kontrole kritické infrastruktury (neboli při ochraně různých chráněných objektů, prostor a vojenských skladů) či vojenském průzkumu terénu. Vojenská verze radaru byla přitom zpočátku vyvinuta dle speciálních požadavků německého vojenského námořnictva.

Německo přehodnocuje válečnou politiku

Po těžké domácí i zahraniční kritice německá vláda postupně ustupuje od své proklamované neochoty dodávat Ukrajině těžké zbraně. Německá vláda tak momentálně jedná o větším balíku německé vojenské pomoci, který by měl obsahovat několik kusů dělostřeleckých kompletů i high-tech radarových systémů, jež by měly ukrajinských silám výrazně pomoci v boji proti enormní přesile ruského dělostřelectva. Německá vláda údajně poptává u zbrojařů speciální vojenské systémy v přepočtu přibližně za miliardu a čtvrt korun.

Německo se snaží držet obsah balíku v tajnosti, z dosud zveřejněných informací víme jen, že na seznamu se pravděpodobně nacházejí houfnice Panzerhaubitze 2000, kamery Nightowl, radary SPEXER a asi pět radarových systémů COBRA. Ty umožňují odhalit například nepřátelské minomety či houfnice. A výrazně zvyšují efektivitu palby a její přesnost v rámci celých kompletů Panzerhaubitze 2000.

The German newspaper Handelsblatt reported that the #German_government had asked military-industrial companies about the possibility of supplying Ukraine with multi-series Spexer radar and Nightowl infrared cameras.#Russia #Ukraine #Russia_Ukraine #Germany pic.twitter.com/nH9GI5JlAg

— خالد اسكيف (@khalediskef) May 4, 2022

Oproti tomu SPEXER dokáže rozpoznávat například ruské útočící drony, které by se mohly snažit o likvidaci či umlčení již tak znevýhodněného ukrajinského dělostřelectva. Ve světle ruské dělostřelecké i vzdušné převahy kvantitativního charakteru jsou právě dodávky těžkých zbraní spolu s protibateriovými radarovými systémy pro ukrajinské ozbrojené síly momentálně naprosto prioritní.

Měl by Západ zvýšit dodávky těžkých zbraní na Ukrajinu?

Zdroj: SZRU, DefenceReviewAsia

Článek Německo poskytne Ukrajině radary SPEXER. Jedná se o moderní, plně automatizované systémy schopné rozsáhlé kooperace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odhalit pozici dělostřelectva je klíčové

Raketový a dělostřelecký průzkumný radarový systém Zoopark-1, na Západě označovaný jako protibateriový radar, byl vyvinut bývalým Sovětským svazem v 80. letech 20. století jako náhrada za radarový systém APK-1 Ris. Je zkonstruován k tomu, aby automaticky určoval souřadnice odpalovacích zařízení aktivních nepřátelských dělostřeleckých baterií, minometů, raketometů a taktických raketových systémů. 

Jeho modernizovaná verze 1L260 s radarem 1L261 známá také jako Zoopark-1M dokáže zvládnout detekci pozic aktivních dělostřeleckých baterií a odpališť raketometů i v případě silného elektronického rušení v rámci ECM. Kromě toho dokáže 1L260 i za ztížených podmínek přesně určit místa střelby z minometů a houfnic a také odpalovací rampy taktických balistických střel. 

Radarový systém je i v případě modernizované verze stále namontován na pásovém pancéřovém podvozku MT-LB, doprovází ho vždy vozidlo údržby 1I38-E a speciální elektrocentrála ED60-T230P-1RAM4. Kromě toho, že jde o průzkumný systém zaměřený na lokalizaci míst střelby protivníka, může systém kontrolovat i trajektorii střelby vlastním dělostřeleckým systémům tak, aby po doporučené korekci jejich střelba účinně a hlavně přesněji zasáhla cíl. 

Radarový systém 1L260 dokáže například detekovat 155mm dělostřelecký granát na vzdálenost 23 kilometrů nebo 27 kilometrů pro 203mm granáty. Dokáže detekovat dělostřelecké rakety z raketometů kategorie TOS-1A nebo RM-70 na vzdálenost 32 až 45 kilometrů. Taktickou balistickou střelu velikosti ATACMS (raketomet USA HIMMARS) lze pomocí Zoopark-1M detekovat na vzdálenost 65 kilometrů. 

Systém 1L260 může být připraven k nasazení či k přesunu za pět minut, přičemž jeho vlastní energetické zdroje ho dokáží udržet v provozu více než osm hodin. Pro operátory současně sleduje až 12 cílů. V azimutu pokrývá sektor 2,5 až 90 stupňů. Například největší nepřesnost zaměření místa střelby ze 155mm houfnice činí maximálně +-46metrů, a to v případě, že je detekována na maximální možnou vzdálenost kolem 23 km.

Rusové již o několik těchto drahých zařízení přišli

Na snímcích, jež byly zveřejněny na sociálních sítích z ukrajinských zdrojů, je vidět na první pohled klasické ruské obrněné pásové vozidlo MT-LB s jakousi deskovou nástavbou. Odborníci ale vědí, že je to právě výše popsaný velmi sofistikovaný radarový systém, kterých v ruské armádě slouží jen několik kusů. To, že odhaluje pozice nepřátelských dělostřeleckých nebo raketových baterií, je pro ruskou armádu na Ukrajině velmi cenná informace.

Takovou demaskovanou pozici může pak zničit přesně zaměřovanou raketou nebo dělostřeleckým přepadem. Naštěstí pro ukrajinskou armádu známý ruský šlendrián a neschopnost pružné spolupráce různých armádních jednotek ruské armády při využívání i takto sofistikované techniky způsobily, že nasazení ruského systému Zoopark-1M bylo neefektivní, a dokonce vedlo ke ztrátám této techniky i z banálních příčin.

Podle dostupných informací Rusko již na Ukrajině minimálně tyto dva poměrně vzácné a nákladné systémy ztratilo a jeden je nejspíše poškozený. Vypovídají o tom fotografie na sociálních sítích, jde tedy o potvrzené skutečnosti a žádnou propagandu. V prvním případě se fotografie objevila už v březnu. Systém na něm vypadá dokonce nepoškozený, je tedy možné, že ho Ukrajinci získali v dobrém stavu.

V druhém případě fotografie pochází ze začátku května. Ukazuje vyhořelé vozidlo systému Zoopark-1M. Podle tvrzení u fotografií bylo zničeno během druhého dubnového týdne v oblasti města Černihiv, známého také jako Černigov. V posledním případě se o škodu postarala samotná ruská armáda, nebo spíše obsluha návěsu, která stroj vezla. Neodhadla výšku pod mostem ve městě Voroněž. Horní část systému se poškodila. Jak silně není jasné.

Radar dokáže pracovat velmi efektivně

Zoopark-1M je systém, který je ve výzbroji ruské armády teprve od roku 2013. Patří tedy k velmi modernímu zařízení. Jeho pásový podvozek mu zajišťuje velkou mobilitu i v těžkém terénu. To mu spolu s velice rychlou možností přejít z transportní konfigurace do pozice plně rozvinutého systému dává nesmírnou výhodu nad protivníkem. Ale sebelepší technika s vynikajícími parametry nového radaru 1L261 nedokáže být lepší než její obsluha. A to je právě u ruských vojsk největší kámen úrazu.

V bojích, které probíhají na Ukrajině, jsou přitom podobná zařízení nesmírně cenná, protože dělostřelectvo zde hraje zásadní úlohu. Podobné systémy mají v malém množství pochopitelně k dispozici i Ukrajinci. Již před útokem ruské armády jim je dodaly některé ze západních zemí.

Po útoku Ruska byly další dělostřelecké radary, jež umí odhalit nepřátelské pozice, součástí dodávek například z USA. V nejbližší době obdrží i systém COBRA z Německa. Jestliže jejich vojáci a velitelé budou lépe vycvičeni než ti na ruské straně, mají se Rusové na Ukrajině na co těšit.

Jak citelné mohou být pro Rusko ztráty podobných systémů?

Zdroj: DefenceBlog, DefenceUa

Článek Rusové na Ukrajině ztrácejí i unikátní radary. Jeden dle všeho poškodili i kvůli hlouposti řidiče návěsu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj byl zdlouhavý

Tento pozemní radarový systém společně vyvinuly společnosti Thales, Airbus Defence and Space a Lockheed Martin pro německé, francouzské a britské ozbrojené síly. Jeho zadání vzniklo mezivládní dohodou Německa, Anglie a Francie s účastí USA už v roce 1986. Vývoj systému nebyl jednoduchý, západoevropské země předtím v 70. letech 20. století podobný projekt nazývaný ZENDA nakonec zrušily, protože se s tehdejší úrovní IT a radarové techniky nedařilo Západoevropanům získat pozitivní výsledky.

Že to jde, nakonec dokázali Američané, když zhruba o 2 roky později zprovoznili svůj vlastní systém Firefinder (a jen o málo později tuto technologii potichu zvládli i Izraelci, a dokonce i SSSR). Na přelomu století byl společný západoevropský projekt konečně doveden do funkční podoby, zpočátku na třínápravovém těžkém nákladním terénním vozidle. Na rozdíl od podobných systémů je systém COBRA schopen zaměřit nejen jednotlivá dělostřelecká postavení.

iZdroj fotografie: Pierre-Yves Beaudouin / Creative Commons / CC BY-SA

Dokáže detekovat celou baterii při střelbě naráz, takže zvládá určit až 40 rozmístění jednotlivých děl, případně minometů jako přesně definovanou síť palpostů. Tím je do značné míry unikátní. Systém prodává Euro-Art International EWIV, společný podnik Hensoldt a Thales. Systém je ve službě od roku 2005 a objednávka Bundeswehru na prvních 12 exemplářů byla splněna o dva roky později, přičemž do roku 2007 bylo vyrobeno celkem 29 systémů.

V souvislosti s doslova raketovým vývojem v oblasti IT a návazných softwarových aplikací, které jsou kromě speciálního radaru alfou a omegou celého systému, byla v Německu počátkem roku 2013 podepsána smlouva o průběžné provozní podpoře systému se společností ESG. Tato smlouva vyprší na konci letošního roku, ale nebudeme se moc mýlit, když napíšeme, že smlouva bude zcela určitě v nějaké podobě obnovena. V roce 2019 pak byly systémy COBRA modernizovány v oblasti hardwaru kvůli prodloužení životního cyklu informačních systémů.

Nejpokrokovější radarový systém

COBRA je momentálně považován za nejpokrokovější mobilní pozemní zbraňový lokalizační systém na světě. Je navržen tak, aby detekoval cíle malého radarového průřezu napříč celým bojištěm, a dokáže také klasifikovat typy munice a režimy střelby. Za méně než 2 minuty dokáže lokalizovat více než 40 střílejících děl a baterií a předat jejich souřadnice dál. S dosahem detekce až 100 km je COBRA v tomto směru poměrně unikátní.

Celý systém je soustředěn na podvozku jediného upraveného transportního vozidla MCV 8×8 (odvozeného od transportéru Piranha III, nicméně s trambusovou kabinou), takže je maximálně kompaktní. Skládá se z vysoce výkonného aktivního radaru, jehož konstrukční součástí jakožto nejdůležitější díl je pokročilá aktivní fázovaná souřadnicová anténa, která se skládá z několika tisíc vysílacích/přijímacích modulů typu RMS. Předpokládá se, že v každé anténě je asi 20 000 integrovaných obvodů arsenidu galia.

Germany plans to hand over the „Cobra“ superradar radar system to Ukraine. With the help of this system, enemy howitzers and mortars as well as rocket artillery can be localized and transmitted as hit coordinates to friendly gun systems pic.twitter.com/9CwJ50IJs0

— St. Javelin Protector of Ukraine (@StephenKolanko1) May 5, 2022

Tj. radarová anténa se nemusí mechanicky otáčet, ale vychyluje svůj sledovací paprsek ve formě vějíře elektronicky. Dále se skládá z flexibilního integrovaného řídicího centra umístěného v chráněném prostoru na korbě, moderního elektronického IT výpočetního centra se špičkovou technologií digitálního zpracování dat, přičemž například výkonné softwarové algoritmy automaticky kompenzují sklony terénu (systém nemá hydraulické zvedáky pro eliminaci náklonu stojícího vozidla) a vypočítají každou nadmořskou výšku hledacího paprsku.

Důležitou součástí je pochopitelně i kontrolní a komunikační centrum. Obsluha má k dispozici vlastní palubní inerciální navigační systém na bázi laserového gyroskopu, pochopitelně s možností využít i údajů z vojenské GPS. Posádku uvnitř chrání vlastní filtroventilační zařízení před důsledky použití zbraní hromadného ničení. Pancéřování (částečně z kompozitů) celého vozidla a systémů také chrání posádku před střepinami poblíž explodovaných raket a granátů a střelbou z běžných ručních zbraní.

Lokalizace svázaná s dělostřelci je smrtící kombinace

Hlavním cílem systému COBRA je lokalizace minometů, raketometů, dělostřeleckých baterií a poskytování informací potřebných pro jejich eliminaci. Vedle radarových systémů COBRA navíc Berlín zvažuje v jednom „balíčku“ i dodávku několika, zatím tedy 7, houfnic PzH 2000. Pokud by Německo dodalo oba typy zbraní najednou, ukrajinské síly by byly schopny výrazně posílit své pozice. Radary COBRA totiž znatelně zvýší přesnost a především efektivnost nasazení těchto již tak vysoce výkonných houfnic.

Ukrajina, jež momentálně čelí velké ruské dělostřelecké přesile, požádala západní spojence o dodávku celkem 40 systémů COBRA. Německo je přitom schopno poskytnout pouze 3 až 5 systémů z celkových 19, které má Bundeswehr k dispozici. Také výcvik vojáků v ovládání tohoto sofistikovaného systému určitě nějakou dobu potrvá.

iZdroj fotografie: Swadim / Creative Commons / CC BY-SA

Když k tomu připočteme cenu jednoho systému COBRA, která je odhadována na více než 1 miliardu korun českých, lze reálně očekávat, že Ukrajina získá zřejmě jen jednotky kusů těchto systémů. Což ovšem do budoucna nevylučuje možnost změny přístupu u dalších zemí, protože principiálně podobný systém mají Švédové a Norové (systém ARTHUR), Britové (Radar FA č. 15 – proti minometům), Američané (až devět různých systémů a jejich specializovaných verzí), Izraelci (EL/M-2084) atd.

Nový balík vojenské pomoci

Kromě výše zmíněných systémů by měl balík vojenské pomoci pro Ukrajinu obsahovat další radary Spexer a kamery Nightowl. Technologie radarů Spexer se používá například při detekci a ochraně před bezpilotními letouny. Dokáže ale identifikovat také vrtulníky, stíhačky či pozemní obrněná vozidla. Naproti tomu Nightowl (Noční sova) jsou schopny pasivně zachytit vozidla či osoby na vzdálenost několika kilometrů a používají se především v noci či za špatné denní viditelnosti. Díky technologii pasivního optického sledování neprozrazují jako aktivní radary polohu pozorovatele.

Objevily se také spekulace, že Ukrajina rovněž obdrží tzv. pasivní radary. Tuto zajímavou moderní technologii, která může být použita k detekci neviditelných letadel, vyvinula společnost Hensoldt. Pro české čtenáře obeznalé s problematikou nejde o nic nového, v tomto směru měla ještě ČSSR v oblasti vývoje a užití pasivních radarů velkou tradici a zcela unikátní postavení ve světě.

Germany plans to hand over the „Cobra“ superradar radar system to Ukraine. With the help of this system, enemy howitzers and mortars as well as rocket artillery can be localized and transmitted as hit coordinates to friendly gun systems pic.twitter.com/9CwJ50IJs0

— St. Javelin Protector of Ukraine (@StephenKolanko1) May 5, 2022

První čs. radar tohoto typu byl u nás vyvinut a zařazen do výzbroje jako systém RPR-1 Kopáč už v roce 1963. Známé události po roce 1989 sice dovedly ke krachu tehdejšího výrobce Tesla, s. p., i s jeho patenty a know-how (Ramona, Tamara), ale bývalí vývojoví pracovníci zlikvidovaného výrobce založili nový podnik, kde vyvinuli známou Věru, kterou jejich společnost ERA, s. r. o., stále vylepšuje a nabízí na světovém trhu.

Dle dostupných informací přitom zatím nemá pasivní radary na skladě ani samotný Bundeswehr. Pokud budou podobné dodávky moderních zbraňových systémů ze Západu na Ukrajinu pokračovat, mohou se pozice na šachovnici ukrajinského bojiště časem změnit ve prospěch ukrajinských sil.  

Které zbraňové systémy dodané na Ukrajinu byly podle vás zatím nejpřínosnější?

Zdroj: Defence-Blog, OCCAR, Welt

Článek Na Ukrajinu míří německé zbraně: Radary COBRA dokážou lokalizovat až 40 dělostřeleckých baterií během pouhých 2 minut se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dodávka pozemních raket

Ben Wallace, britský ministr obrany, zveřejnil informaci, že střely Brimstone budou používány primárně pro pozemní operace, což naznačuje, že námořní operace nejsou v současnosti hlavní prioritou. Řešení dodávky protilodních střel je podle ministra na programu samostatně. Lze tedy předpokládat, že nynější dodávka zbraní obsahuje pozemní verzi raket typu země-země.

Ovšem na tom, jaký typ raket Ukrajina nakonec obdrží, až tak nezáleží. Ukrajinská armáda momentálně ocení jakoukoli pomoc. A vzhledem k tomu, že samotná střela, ať už se jedná o pozemní nebo lodní verzi, je stejná jako ta, kterou používá britské královské letectvo, může být Ukrajině s největší pravděpodobností dodána se stávajícími hlavicemi z britských zásob, či přímo ze skladů výrobce, čímž se značně ušetří drahocenný čas.

Britain to send ground-launched Brimstone missiles to 🇺🇦Ukraine. Unclear if for use in anti-ship role, for attacking ground targets or both.https://t.co/ctgTe7BcEG pic.twitter.com/hJzKqyPaUa

— Navy Lookout (@NavyLookout) April 30, 2022

Pozemní i lodní rakety Brimstone se vyznačují délkou necelých 1,8 m, průměrem 17,8 cm a hmotností kolem 48,5 kg. Jedná se o kompaktní řízené střely, které jsou určeny primárně k likvidaci pohyblivých cílů. V případě pozemní verze například samohybných houfnic či tanků.

Původně měly střely fungovat na principu pasivního systému samonavádění, známého také jako „vystřel a zapomeň“. Což znamená, že obsluha prostřednictvím zaměřovače instalovaného na odpalovacím zařízení zaměří požadovaný cíl a střela se následně navádí na cíl zcela samostatně. Dodatečně však byly střely vybaveny poloaktivním laserovým naváděním a radarovým vyhledávačem.

Radarový vyhledávač střely Brimstone

Rakety jsou vybaveny malým a výkonným radiolokačním systémem. Díky tomuto pokrokovému radarovému vyhledávači, který není náchylný na nepříznivé bitevní podmínky, jako například znečištění kouřem, prachem či světlicemi, a u duální verze pak rovněž díky laserovému zaměřovači, lze Brimstone využívat za velmi nepříznivých povětrnostních podmínek či špatné viditelnosti, tudíž i v noci.

Sofistikovaný radiolokační systém poskytuje zpětný obraz s velmi vysokým rozlišením a umožňuje širokopásmový provoz. Velkou výhodou raket je navíc jejich obtížná lokalizace. Díky frekvenčním algoritmům a nízké tepelné stopě vyzařují rakety jen velmi malou infračervenou signaturu, přičemž jsou minimalizovány možnosti rušení signálu protivníkem.

Díky inerciálnímu navigačnímu systému lze navíc zaměřovat cíle i na delší vzdálenosti. Maximální dolet pozemní verze Brimstone sice není znám, ovšem model odpalovaný z letadel dokáže údajně zasáhnout cíle na vzdálenost 6,9 – 24,9km. Pokud tedy vezmeme v úvahu, že pozemní verze postrádá rychlostní a výškové výhody letadla, dá se předpokládat, že dolet pozemního modelu se bude pohybovat někde na spodní hranici uvedených čísel.

Lze zasáhnout několik cílů najednou

Ovládací panel je vybaven dotykovou obrazovkou, pomocí které lze zvolit režim střelby. Pokud tedy dojde na scénář, kdy bude na bojišti identifikována skupina nepřátelských obrněných vozidel, může být odpáleno několik střel Brimstone v jediné sérii. Rakety budou odpáleny z jedné platformy a rozptýleny tak, aby pokryly co největší oblast.

Pokud jsou pak nepřátelské síly uskupeny v řadových formacích, tedy například kolona vozidel, je možné vypálit střely v jednom koridoru (za sebou) a zacílit tak přímo na formaci. Vysoce přesné algoritmy zásahu v palubním počítači snižují pravděpodobnost, že více než jedna střela zasáhne tentýž cíl.

#Ukraine: the #UnitedKingdom has announced they will be sending ‚Brimstone‘ ground attack missile to Ukraine to aid in their defense against #Russia. pic.twitter.com/DeJu4qf09j

— Global Conflicts (@Globe_conflicts) April 27, 2022

Jedná se o velice univerzální zbraň, která je díky vysoce explozivní protitankové hlavici schopna prorazit i reaktivní pancéřování z výbušných i nevýbušných bloků. Čelní nálož iniciuje výbuch pancíře, čímž se uvolní cesta pro hlavní nálož, která pancíř prorazí.

Účinnost raket proti ruským silám

Tváří v tvář ruské ofenzivě na východě Ukrajiny, především pak v oblasti Donbasu, kde ruské síly využívají tanky a samohybné houfnice ve velkém, by pozemní verze Brimstone mohla být obzvláště užitečným pomocníkem. Ať už se jedná o samotný terén regionu či početní převahu, ruské dělostřelectvo se v oblasti těší nejedné výhodě. To by se však díky britským tandemovým střelám, schopným prorazit reaktivní pancíře, mohlo rychle změnit a ukrajinská armáda by si tak mohla v oblasti zajistit stabilnější postavení.  

Momentálně není jasné, kdy a kde dojde k výcviku ukrajinských pozemních sil v používání Brimstone, avšak na základě zveřejněných informací o časovém harmonogramu dodávek je dost dobře možné, že výcvik probíhá už nyní. A je tedy dosti pravděpodobné, že uvidíme britské rakety v akci na Ukrajině již zanedlouho. Ačkoli nyní nelze zcela jistě potvrdit, zda se jedná o střely pozemní či lodní, nebo dokonce obě dvě verze, je zřejmé, že tato sofistikovaná zbraň bude v boji proti ruským silám užitečná na všech frontách.

Jak mohou střely Brimstone ovlivnit další vývoj konfliktu?

Zdroj: Army-Technology, TheDrive

Článek Británie dodá na Ukrajinu rakety Brimstone: Střely vyvinuté pro Královské letectvo mohou změnit poměr sil na východní frontě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruší radary, AWACS i družice

Jde doslova o trefu do černého. Komplety Krasucha jsou určeny k tomu, aby rušily detekční systémy nepřítele, jako jsou radary a další. Konkrétně Kracucha-4 by měl být schopen rušit moderní systémy AWACS, případně další radarové prostředky, které mohou být umístěny na letounech a dronech. Účinný má být i proti satelitům na nízké oběžné dráze a v omezené míře i proti pozemním systémům. Navíc má být schopen vysílat silné vlny, jež mohou poškodit některé elektronické systémy.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

1RL257 Krasucha-4 (1РЛ257 Красуха-4) je širokopásmová multifunkční pozemní stanice šumového rušení, jejíž vývoj po předchozích studiích a projektových pracích začal na objednávku Ministerstva obrany Ruské federace dne 11. září 2007, s dodáním prototypu do roku 2012. Vývoj zajišťovala konstrukční kancelář Gradient, výrobu prototypu zabezpečoval NPo Kvant. Tovární testy byly v Kvantu dokončené v roce 2009, sériová výroba začala v Brjanském elektromechanickém závodě v roce 2011, měl dodat prvních 5 stanic.

Podle nepotvrzených informací byl systém 1RL257 do výzbroje ruských ozbrojených sil zařazen v roce 2012 a ke konci roku 2013 jich mělo být ve výzbroji nejméně deset. Kromě Krasucha-4 existuje i verze Krasucha-2, která by měla být účinná hlavně proti radarům do vzdálenosti 250 kilometrů. Má zvládat mást i radarem naváděné střely tím, že jim vyšle obraz cíle, který se ale nachází daleko od správných souřadnic. Rusko jimi má chránit třeba baterie raket Iskander-M.

Vlastní rušící stanice Krasucha-4 je namontovaná na nákladním automobilu KaMAZ-6350-1334. Součástí systému je i velitelské a řídící stanoviště, které je umístěno ve speciálním kontejneru na druhém vozidle, označeném KaMAZ-6350-334. Právě ten se podle fotografií zveřejněných Ukrajinou měl dostat do rukou jejích vojáků.

Zařízení vypadá jen mírně poškozené

Jasné je, že velitelský kontejner leží na boku. Je sice mírně poškozený, ale jinak se zdá velmi zachovalý. Není známo, co se stalo a proč se ocitl na zemi a ruští vojáci ho opustili. Z pohledu na fotografii je zřejmé, že na vrchu kontejneru jsou položené větve stromů. Někdo se tedy zařízení nejspíše pokoušel zamaskovat. Kolem jsou zřetelné i další malé trosky.

Kontejner byl nalezen nedaleko Kyjeva. Umístění Krasuchy v této oblasti by dávalo smysl, protože západní spojenci se lety letadel AWACS a E-8C JSTAR podél ukrajinských hranic i družicemi snaží mapovat pohyby ruských vojsk. Informace pak předávají Ukrajině. Rusko se naopak určitě bude snažit pohyby svých jednotek, letounů a vrtulníků i své další činnosti a aktivity na území Ukrajiny co nejvíce maskovat.

Dá se předpokládat, že o velitelský kontejner budou mít eminentní zájem jak ukrajinští, tak západní odborníci. I když nemají v ruce samotné rušící zařízení, řídící stanoviště by mělo obsahovat minimálně software celého systému, z něhož se dá mnohé odvodit. Také by bylo možné najít jeho slabiny a upravit vlastní systémy tak, aby nebyly proti rušení Krasuchou náchylné.

Jak cenná může být nalezená část systému Krasucha?

Zdroj: TheDrive

Článek Ukrajinští vojáci získali kapitální úlovek. Část nejmodernějšího ruského systému elektronického boje Krasucha 4 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak zachytit rakety

Ve vrcholící studené válce bylo nutné mít přehled o tom, co dělá nepřítel. Největší hrozbu mezi velmocemi představovaly balistické rakety. Aby bylo možné na jejich případný útok včas reagovat, bylo nutné vědět, zda nestartují. Sovětští vědci se pokoušeli problém vyřešit. Výzvou byla vzdálenost, protože běžné radary nevidí za horizont. Bylo tedy nutné vytvořit tak silný systém, který by zachycoval signály odražené z ionosféry.

iZdroj fotografie: Pixabay

Pak po mnoha pokusech vznikl radarový systém nazývaný Duga. Aby bylo možné signály a informace o raketách zachytit, jednalo se o pořádná kolos. Jeho antény byly dlouhé přes 700 a vysoké 150 metrů. Nutný byl i vysílač. Býval umístěný ve vzdálenosti asi 60 kilometrů od antény. Sověti vlastně postavili dva systémy. První byl poblíž města Černobyl na Ukrajině a nazýval se Duga-1. Na Sibiři pak byla Duga-2.

Frekvence jako rádio

Oba byly velmi silné, dosahovaly výkonu kolem 10 MW. Vysílaly na velmi krátkých frekvencích, jaké se používaly třeba na šíření rozhlasových vln. Proto byly zachytitelné nejen radioamatéry, ale rušily i běžné komerční signály. Duga-1 byla namířena na sever. Měla zachytit rakety odpalované v USA. Naopak Duga-2 mířila do oblasti Tichého oceánu. Dokázala monitorovat dění v Číně, Japonsku, případně odpal z ponorek plujících Pacifikem.

iZdroj fotografie: Public Domain

O původech zvuku se vedly rozsáhlé spekulace. Například konspirační teorie o řízení mysli. Antény Duga-1 prý z dálky spatřili i západní novináři po černobylské havárii a měli se dozvědět, že jde o nedostavěný hotelový komplex. Po havárii zde museli drahé součástky demontovat a vše utichlo. Celý systém přestal pracovat v roce 1989 a záhadné zvuky zmizely. Sověti potvrdili, o co se jednalo, ale řada detailů projektu dodnes leží v archivech.

Zdroj: Warhistoryonline

Článek Sověti se snažili obřími radary zachytit balistické rakety. Že rušili i komerční rádiové sítě po celém světě, se moc nezajímali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kontrakt na nové námořní radary

Jihokorejská agentura pro administraci zbrojních nákupů (DAPA) rozhodla, že v soutěži o dodávku špičkových námořních radarů Maritime Surveillance Radar – II pro jihokorejské námořní síly vyhrála domácí zbrojařská firma LIG Next1. Kromě vítězné společnosti se do výroby zapojí další velká firma a to STX Engine. Zkrátka nepřijde ani množství menších lokálních firem, které se budou podílet na koncové výrobě.

iZdroj fotografie: Pixabay

Nový radarový systém je ve vývoji od roku 2015. Celková hodnota zakázky se má pohybovat okolo 3 miliard korun. Radary mají nahradit zastarávající systém námořní obrany. K obměně stávajících zařízení by mělo docházet průběžně do roku 2026. Jihokorejské námořnictvo si od nových radarů slibuje delší dosah a výrazně vylepšené fungování v dosti drsných povětrnostních podmínkách Korejského poloostrova.

Napjatý život v sousedství tyrana

Severní soused Jihokorejců je ovládán dynastií Kimů, kteří v zemi vládnou tvrdou rukou.  Pod komunistickou fasádou se skrývá takřka feudální diktatura, kterou u moci udržuje gigantická mašinerie represivních složek. Co KLDR, jak je v médiích severní korejský stát často označován, schází na vyspělosti, to nahrazuje množstvím. Oba korejské státy jsou odděleny od 50. let demilitarizovanou zónou a dosud oficiálně neukončily válečný konflikt. Z  hlediska mezinárodního práva mezi nimi panuje pouze příměří.

iZdroj fotografie: user Stefan Krasowski / Creative Commons / CC BY 2.0

Jižní Korea disponuje lépe vyzbrojenou a vycvičenou armádou. Těší se navíc z podpory USA a Japonska. Dvou mocností, které jsou v regionu schopny projektovat svou ozbrojenou sílu a v případě nutnosti zasáhnout na podporu Jižní Koreji. Ani tak ovšem nemůže Jižní Korea spoléhat pouze na spojence. Předválečné Československo je dobrým příkladem, kam spoléhání na mocné přátele vede.

Zdroj: Janes

Článek Tučný kontrakt na výrobu radarů zůstane doma. Jihokorejský tygr musí být neustále připraven k obraně vedle severního souseda se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

• vojenských a civilních letadel,
• pozemních obranných systémů,
• námořních systémů,
• leteckých a kosmických systémů.

Stejná firma přitom v minulosti dodávala radarové systémy do České republiky a Maďarska. Radary firmy IAI využívají i Kanada a Spojené státy americké.

iZdroj obrázku: wikipedia.org

Spolupráce se systémy v Severoatlantické alianci

Na výrobě radarů se podílejí všechny tři zúčastněné subjekty. Izraelská vláda poskytne know-how a technologie, slovenské ministerstvo obrany přispěje výrobou doplňkových komponent. IAI pak zaštítí hlavní výrobu, která proběhne přímo v Izraeli.

Izraelské radarové systému plně fungují společně s radarovými systému uskupení NATO. Stejné systému využívá i několik dalších členských států. Slovensko si od využití stejného systému slibuje lepší kooperaci a výměnu informací.

iZdroj obrázku: wikipedia.org

Radary využívané po celém světě

Radary s označením ELTA Systems jsou vlajkovou lodí izraelských radarových MMR systémů. Systém prověřený v boji s velkou možností externích rozšíření využívají Izrael a další státy. Radar detekuje vzdušná nebezpečí, vypočítá hodnotu blížícího se ohrožení a zároveň poskytne data k eliminaci ohrožení. 

Izraelská strana si spolupráci se slovenským Ministerstvem obrany pochvaluje. Se slovenským ministrem obrany Jaroslavem Naďem komunikoval i izraelský ministr obrany Benny Gantz. Ten mu poděkoval a zároveň pogratuloval k využití izraelských technologií, které on sám považuje za světovou špičku.

Článek Slovenská vláda schválila zakázku na 17 radarů z Izraele se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Radar, který vidí i neviditelné

Podobně jako o generaci starší předchůdce Tamara umí Věra odhalit i neviditelná letadla. Radar Věra ve výzbroji vietnamské armády doložitelně zaznamenal například americký bombardér B-2 na vzdálenost zhruba 250 km, což je světový unikát. Díky tomu se pochopitelně dostal do povědomí odborné veřejnosti a nyní jej mají mimo jiné k dispozici Spojené státy, Estonsko nebo Malajsie. Zálusk na Věru si dělá také Čína, otázkou však je, zda k prodeji skutečně dojde.

Civilní i vojenská verze

Věra má civilní i vojenské využití, ve své civilní verzi bývá napevno namontovaná na letištích a pomáhá koordinovat letecký provoz. Vojenská varianta je zpravidla mobilní, nejčastěji bývá umístěna na podvozku s pohonem 4×4 nebo 6×6. Přesná specifikace radaru, který potřebuje celkem 4 stanice, z nichž každá váží zhruba 200 kilo, jsou:

• Frekvence: 88 MHz-18 GHz
• Nominální dosah: 450 km v závislosti na podmínkách
• Azimut: 120-360° v závislosti na umístění
• Metoda měření: TDOA pulsy

iZdroj obrázku: Pixabay.com

Příliš dobrý, než aby byl volně na prodej

Pokud jde o globální komerční úspěch, Věra i starší Tamara trpí tím, jak jsou kvalitní. Jsou příliš dobré na to, aby je bylo ze strategického hlediska možné volně prodávat. Pardubické firmě Era, která tento systém vyrábí, tak může případný prodej vojenské verze Věry zhatit veto z oficiálních míst. Civilní variantu lze nicméně prodávat bez omezení.

Článek Pasivní radiolokátor Věra: Vrchol české vojenské techniky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.