Alžírsko: bramborář natočil to, co Kreml nechtěl říct nahlas

Klíčový moment přišel v květnu 2025, kdy ruská Federální služba pro vojensko-technickou spolupráci oznámila, že „první zahraniční zákazník začne Su-57E provozovat ještě v roce 2025″. Jméno nepadlo. V listopadu téhož roku TASS uvedl, že dva stroje byly dodány nejmenovanému klientovi. A pak, v únoru 2026, se na sociálních sítích objevilo amatérské video z alžírského venkova: bramborář natočil nad svým polem přelet letounu, jehož silueta odpovídala Su-57.

Článek Defense News záběry zasadil do kontextu dříve uniklých dokumentů o alžírské objednávce a konstatoval, že identita prvního zahraničního provozovatele je de facto odkryta. Moskva jméno nikdy nevyslovila. Ale sama ho prakticky prozradila vrstvením anonymních oznámení, která po sobě zanechávala stále užší okruh možností.

Důležitý detail: v únoru 2025 se po internetu šířilo tvrzení, že alžírská státní televize nákup Su-57 oficiálně potvrdila. Alžírské médium TSA tuto informaci ověřilo a vyvrátilo, šlo o manipulativní přepis, který se šířil bez podkladu. Skutečným důkazem se staly až záběry z terénu a ruská vlastní prohlášení.

Írán a Kazachstán: dvě stopy, žádný podpis na stole

Zbývající dva zákazníci nejsou odhaleni tak jednoznačně. Jde o dedukci, ne o tvrdý fakt.

V únoru 2026 vystoupil ruský ministr průmyslu Anton Alichanov v Rijádu a prohlásil, že na Blízkém východě „některé kontrakty byly podepsány“. Jméno opět neřekl. V regionu ale existuje jen velmi úzký okruh zemí, které by byly politicky i sankčně schopné takový obchod uzavřít. Írán mezi ně patří, a NATO ho ve své politice integrované protivzdušné a protiraketové obrany výslovně uvádí mezi státy, které podporují ruskou obrannou základnu a představují sledovaný faktor vzdušných hrozeb.

Kazachstán je nejslabší článek celé trojice. Veřejně prokazatelný primární doklad kontraktu chybí. Stopa stojí na nepřímé úvaze: Rusko samo vedle Blízkého východu připouští i asijsko-pacifický zájem o program Su-57 a Kazachstán jako dlouholetý vojenský partner Moskvy patří mezi logické kandidáty. Nic víc, nic míň.

Proč Rusko jména tají? Oficiální vysvětlení neexistuje, ale vzorec komunikace naznačuje tři praktické důvody: ochranu zákazníků před sankčním tlakem (u Alžírska se otevřeně zmiňuje riziko amerických sankcí podle zákona CAATSA), marketingovou výhodu, kdy Moskva může hlásit úspěch bez zveřejnění nepříjemných detailů, a politickou selektivitu, protože Su-57E není na pultu pro každého.

Co vlastně Rusko prodává a jak si stojí proti konkurenci

Suchoj Su-57 (kódové označení NATO: Felon) je dvoumotorový víceúčelový bojový letoun páté generace. Oficiálně nabízí nízkou radarovou odrazivost, vnitřní zbraňové šachty, supercruise, tedy schopnost nadzvukového letu bez přídavného spalování, a prvky umělé inteligence v podpoře pilota. Rozpětí křídel činí přibližně 14 metrů, maximální rychlost přesahuje 2 600 km/h (Mach 2+, tedy přibližně 2 450 km/h), bojový dosah se uvádí kolem 1 500 km.

Přímým konkurentem je americký Lockheed Martin F-35 Lightning II, který je ovšem v úplně jiné výrobní lize: ke konci roku 2025 bylo dodáno přes tisíc kusů do více než patnácti zemí. Starší F-22 Raptor, čistě vzdušný dominantní stroj, USA nikdy neexportovaly. Čínský Čcheng-tu J-20 zůstává zatím výhradně v čínských službách.

Slabina Su-57 neleží v marketingově popsaných parametrech, ty znějí konkurenceschopně. Leží v rozsahu ověřeného provozu. Zatímco F-35 létá v ostrém nasazení po celém světě, Su-57 zůstává strojem s malou domácí flotilou a minimálním exportním rozšířením.

Kolik Su-57 má vlastně Rusko a jak dlouho potrvá uspokojit objednávky

Tady se příběh láme. Rusko přesný počet aktivních Su-57 ve svých Vzdušně-kosmických silách (VKS) průběžně nezveřejňuje. Otevřené analytické zdroje ještě na jaře 2026 pracovaly s odhadem v řádu nízkých desítek kusů, tedy výrazně méně, než kolik by odpovídalo ambicím země, která chce letoun zároveň provozovat doma a prodávat do zahraničí.

Rosoboronexport přitom v září 2026 stále potvrzoval, že Su-57E figuruje v jeho exportním portfoliu a patří mezi systémy s „největším zahraničním zájmem“. Jenže zájem a schopnost dodat jsou dvě různé věci.

Z alžírské stopy víme, že Rusko dokáže vyexpedovat malou úvodní sérii: dva kusy dorazily do severní Afriky zhruba rok po podpisu. Naplnit ale celou objednávku na jednu operační letku, což typicky znamená dvanáct až šestnáct strojů, je při současném výrobním tempu záležitost odhadem dvou až čtyř let od první dodávky. Pro zákazníky bez prioritního postavení, pokud je Kazachstán nebo Írán skutečně v pořadníku, se horizont posouvá ještě dál, reálně ke konci této dekády.

Navíc Rusko vede už více než čtyři roky válku na Ukrajině, která jeho letecký průmysl zatěžuje požadavky na údržbu, opravy a náhradu ztrát stávající flotily. Každý Su-57 odeslaný do zahraničí je stroj, který neletí nad Donbasem.

Politický symbol s čekací dobou

Celý exportní příběh Su-57E má ještě jednu rovinu. V červnu 2026 Vladimir Putin veřejně nabídl Indii společnou výrobu Su-57 „bez omezení“, což by teoreticky znamenalo přesun části výrobní kapacity mimo Rusko. Technická jednání podle ruské strany probíhají. Finální objednávka ale neexistuje.

Mezitím Rusko letoun dál agresivně vystavuje. Na letecké přehlídce El Alamein v Egyptě v září 2026 měl Su-57 sólové ukázky ve všech třech dnech programu. Moskva tedy současně tají zákazníky a současně letoun tlačí na africký a blízkovýchodní trh jako svůj vlajkový exportní produkt.

Kontrakt na Su-57E může existovat dnes. Operačně plnohodnotná exportní letka ale vzniká tempem, které odpovídá spíš politickému symbolu než průmyslové velmoci páté generace.

Článek Su-57 si objednaly tři země, ale Rusko tají jaké. Jednu prozradil omylem Kreml, další dvě lze vysledovat přes zdroje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Rusko zveřejnilo, a co zamlčelo

Sdělení Rostecu obsahuje v podstatě dva body. Za prvé zmíněnou tepelnou odolnost při krajním letovém režimu. Za druhé odkaz na akrobatickou ukázku, která měla demonstrovat obratnost a spolehlivost pohonu Su-57. Obojí bylo načasováno po Aero India 2025, kde se Su-57 historicky poprvé ocitl na jedné přehlídce vedle amerického F-35. Podle indického ministerstva obrany šlo o bezprecedentní srovnání dvou stíhačů páté generace na neutrální půdě.

Právě tento kontext naznačuje, proč Rusko detail o 2 000 °C zveřejňuje právě teď. Jde o pozdní marketingové posílení exportního příběhu kolem verze Su-57E, kterou Rosoboronexport aktivně nabízí zahraničním zákazníkům. Exportní brožura slibuje mimo jiné „trvalý nadzvukový let bez přídavného spalování“, tedy supercruise. Problém je v tom, že takový výkon předpokládá motor, který Su-57 v sériové podobě stále nemá.

Motor, který pořád není hotový

Současné sériové Su-57 létají s motorem AL-41F-1 (označovaným také jako Izdělije 117). Jde o výkonný turbodmychadlový motor s vektorováním tahu, ale v ruské letecké doktríně je považován za přechodové řešení. Definitivním pohonem má být motor nové etapy, který ruské oficiální zdroje označují jako Product 177. V širším prostředí otevřených zdrojů se pro něj používá i označení AL-51F nebo Izdělije 30; terminologická nejednotnost sama o sobě vypovídá o netransparentnosti programu.

První let Su-57 s motorem Product 177 oznámila Sjednocená letecká korporace (UAC) v prosinci 2025. Podle firemního sdělení nabízí nový pohon tah 16 000 kgf na forsáži, nižší spotřebu paliva a vyšší životnost. Jenže ještě v červnu 2026 šéf UAC Vadim Baděcha v rozhovoru pro TASS uvedl, že Product 177 je stále ve zkouškách a dodávky mají začít „v příštích letech“. Zpoždění už není kosmetické, je strukturální. Su-57 vstoupil do služby bez definitivního pohonu a ani po více než čtyřech letech plnohodnotné války na Ukrajině není přechod na zamýšlený standard dokončen.

Průmyslové pozadí problému přiznal v roce 2025 i místopředseda ruské vlády Denis Manturov, který v rozhovoru pro RBC mluvil o mimořádné náročnosti vývoje nového motoru a o nutnosti nahradit importní komponenty domácí výrobou. Západní sankce uvalené po roce 2022 dopadly na ruský letecký průmysl především přes elektroniku, avioniku a dodavatelské řetězce. Podle britského think-tanku RUSI Rusku výrazně ztížily přístup k západní mikroelektronice, což zpomaluje celý ekosystém, do něhož motor patří.

Rivalové nejdou jen rychleji, jdou jinam

Kontrast s konkurencí je tvrdý. Americký motor F135 od Pratt & Whitney, který pohání všechny varianty F-35 Lightning II, je dávno sériový. Výrobce uvádí přes 1 300 dodaných motorů, více než milion nalétaných hodin a tah přes 181 kN (zhruba 18 100 kgf). Nejde přitom jen o surový výkon; F135 disponuje pokročilým digitálním řízením, diagnostikou v reálném čase a tepelným managementem, který Pratt & Whitney označuje za špičkový. Právě tato kombinace tahu, spolehlivosti a softwarové vyspělosti dělá z F135 měřítko, vůči kterému se ostatní motory páté generace poměřují.

Čínský J-20 zatím létá s ruskými motory AL-31F a domácími WS-10C, ale Peking intenzivně pracuje na motoru WS-15. Podle výroční zprávy Pentagonu o čínské armádě má WS-15 dát J-20 schopnost supercruise a vyšší energii v manévru díky většímu tahu a vektorování. Parametry zůstávají netransparentní, ale směr je jasný.

A pak je tu generační skok. 23. března 2025 americké letectvo oficiálně oznámilo kontrakt na F-47, stíhač šesté generace v rámci programu NGAD. Čína na přehlídce v Ču-chaji koncem roku 2024 představila dva prototypy bezocasých stealth strojů nové generace, jak potvrzuje zpráva Pentagonu za rok 2025. Zatímco Rusko u Su-57 stále řeší dokončení motoru pro plně dospělý standard páté generace, jeho hlavní rivalové už veřejně míří za její horizont.

Co to znamená pro válku, a pro Česko

Paradoxně: pro bezprostřední průběh války na Ukrajině má zpoždění nového motoru omezený dopad. Su-57 hrál v konfliktu, který trvá už přes čtyři roky, podle RUSI jen velmi malou roli. Rusko se mnohem více opírá o starší platformy a klouzavé pumy shazované z bezpečné vzdálenosti. Malá a ne zcela transparentní flotila Su-57 nedovoluje masové nasazení.

Větší dopad má zpoždění na prestiž, export a dlouhodobou konkurenceschopnost. Rusko tvrdí, že exportní dodávky Su-57E už začaly, zákazníka ale veřejně nesdělilo. Potenciální kupci (a Indie je nejčastěji skloňovaným kandidátem) nekupují jen letadlo, ale i důvěru ve stabilní budoucí konfiguraci. Nehotový motor tu důvěru podkopává.

Pro Českou republiku je kontext přímočarý. Česká armáda zatím žádný stíhač páté generace neprovozuje, ale Ministerstvo obrany vede projekt pořízení F-35 Lightning II. Pratt & Whitney už Česko eviduje mezi zákazníky programu F135. Přechod na F-35 je odpovědí na prostředí, v němž i technologicky zaostávající protivník disponuje širokým leteckým a raketovým arzenálem, a v němž alianční interoperabilita rozhoduje víc než jednotlivý stroj.

Rusko v roce 2026 prodává jako hlavní argument budoucí standard, který jeho soupeři už mají v provozu nebo jej rovnou překračují další generační vrstvou. Efektní číslo o dvou tisících stupních to nezmění.

Článek Rusko poskytuje nové informace o výkonu motoru Su-57. Vydrží 2 000 °C, jenže nový pohon nemá a rivalové jsou o generaci dále se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Rusko představuje a kde

Letecká přehlídka El Alamein International Airshow 2026 se koná ve dnech 8.–10. září na stejnojmenném egyptském letišti. Ruská delegace tam podle dostupných informací přiveze exportní konfiguraci Su-57E doplněnou o bezpilotní prostředky, které otevřené zdroje spojují s rodinou S-71, konkrétně variantami S-71K a S-71M. Šéf Sjednocené letecké korporace (UAC) Vadim Badecha už dříve pro TASS potvrdil, že Su-57 testuje spolupráci s drony a že se vyvíjejí prostředky jak pro vnější závěsníky, tak pro vnitřní šachty.

Egypt není náhodná volba. Pořadatelé přehlídku staví jako strategickou platformu pro africký a blízkovýchodní obranný trh, přesně ten segment, kde Rusko hledá kupce pro stroj, který si zatím nikdo z NATO nekoupí a který Moskva nevyrábí v počtech umožňujících masový export. Celá akce má výrazně obchodní charakter a Su-57E tu nemá být jen exponátem, ale nabídkou celého ekosystému: letoun plus drony plus datová architektura.

Proč „mateřská loď“ a co to znamená v praxi

Označení není jen marketingová nadsázka. Su-57 disponuje dvěma velkými tandemovými šachtami po celé spodní délce trupu, z nichž každá pojme dvě střely velikosti Ch-69, tedy zbraně o délce přibližně 4,2 metru a průřezu 40 × 40 centimetrů. K tomu má dvě menší boční šachty pro krátkodosahové střely vzduch-vzduch. Právě hlavní šachty mají nově sloužit i pro bezpilotní prostředky, které pilot vypustí, datově řídí a (podle ambicióznější verze konceptu) i přijme zpět.

Patent UAC zveřejněný v roce 2022 na Google Patents popisuje mechanismus zachycení a zatažení dronu zpět do letounu: výsuvný rám, kabel, naváděcí kužel a krokový proces přiblížení, kontaktu, navinutí a uložení. Jde o technicky ambiciózní řešení, které by z Su-57 udělalo skutečně znovupoužitelnou platformu pro bezpilotní prostředky, ne jen jednorázový odpalovač.

Jenže právě tady je potřeba být přesný. Veřejně doložený je patent a firemní prohlášení. Ověřený letový test návratu dronu zpět do šachty Su-57 v otevřených zdrojích zatím chybí. Skutečný přelom nenastane ve chvíli oznámení na aerosalonu, ale až tehdy, pokud Rusko doloží opakovatelný interní start, řízení v boji a návrat UAV do šachty mimo patentové schéma.

Dvoumístný Su-57D jako chybějící dílek

Důležitý kontext přidává dvoumístná varianta Su-57D, která poprvé vzlétla v květnu 2026. Ředitel konstrukční kanceláře Suchoj Michail Strelec pro TASS uvedl, že druhý člen posádky má převzít řízení bezpilotních prostředků a rojových systémů, zatímco pilot se soustředí na vlastní bojový úkol. Právě tohle dává konceptu „mateřské lodi“ operační logiku, jeden člověk nemůže současně pilotovat stíhačku v bojovém manévru a řídit roj dronů.

Pro srovnání: americký program Collaborative Combat Aircraft (CCA) řeší stejný problém, ale jinak. Autonomní drony mají spolupracovat s pilotovanými stroji typu F-35 bez potřeby druhého operátora, protože větší díl rozhodování přebírá umělá inteligence. Program DARPA LongShot zase vyvíjí bezpilotní prostředek X-68A odpalovaný z většího letounu, který má nést vlastní výzbroj vzduch-vzduch. Rusko tedy nevymýšlí směr z ničeho, snaží se dohnat světový trend, byť vlastní cestou.

Jak si Su-57 stojí proti západní konkurenci

Koncepčně je ruský přístup legitimní. Prakticky ale naráží na několik tvrdých limitů.

• Výroba: Portál AeroTime uvádí cíl kolem šestnácti letounů ročně, přičemž pomalé tempo výroby označuje za určující problém celého programu. Analytici z britského think-tanku RUSI detailně popisují zranitelnost výrobní základny Suchoje a závislost na tom, zda průmysl zvládne modernizaci pod tlakem války a sankcí.
• Stealth parametry: RUSI je dlouhodobě skeptický k tomu, zda Su-57 dosahuje skutečné úrovně nízké pozorovatelnosti srovnatelné s F-22 nebo F-35. Vnější nesení dronů na závěsnících, což je pravděpodobný mezikrok před plnou integrací do šachet, stealth vlastnosti dále degraduje.
• Kapacita šachet: Tady má Su-57 paradoxně výhodu. Jeho hlavní šachty jsou v otevřených zdrojích popisovány jako nejprostornější mezi stroji páté generace. Pro srovnání: F-22 nese v hlavních šachtách šest střel AIM-120 nebo dvě pumy JDAM, F-35A standardně dva AIM-120 a dvě pumy JDAM o hmotnosti 907 kg (2 000 liber). Prostor Su-57 je dimenzovaný velkoryseji, což mu dává fyzický předpoklad pro nesení rozměrnějších bezpilotních prostředků.

Exportní zákazníci zatím nejsou v davu. Jako první zahraniční odběratel Su-57E je od roku 2025 potvrzen anonymní zákazník; otevřené zdroje jej spojují s Alžírskem a objednávkou kolem čtrnácti kusů. Zda součástí dodávky bude i bezpilotní balíček S-71, veřejně potvrzeno není.

Co to znamená pro NATO a Česko

Pro alianční plánování představuje koncept Su-57 s drony další argument pro vrstvenou protivzdušnou obranu, pasivní senzory a datově propojené letectvo. Schopnost vyslat před hlavní útočnou vlnu levnější průzkumné a úderné prostředky, které nasytí obranu a rozšíří úderný dosah, je přesně to, čemu se NATO musí přizpůsobit, a přizpůsobuje se právě programy jako CCA.

Pro Česko to není bezprostřední hrozba, ale součást širšího trendu. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ukázala, že drony mění pravidla boje na všech úrovních. Ruské letectvo je dnes podle analytiků RUSI schopnější hrozbou než na začátku invaze v únoru 2022, i když stále nedominuje. Koncept „mateřské lodi“ je dalším krokem v tomto směru, a Západ na něj už odpovídá vlastními programy.

Egyptská přehlídka ukáže makety, modely a možná i reálný hardware. Skutečný test ale přijde až ve chvíli, kdy Su-57 vypustí dron z vnitřní šachty, nechá ho splnit úkol a přijme ho zpět; ne na patentovém výkresu, ale v reálném letu.

Článek Rusko představilo novou konfiguraci Su-57, aby zvýšilo jeho výkon. Z vnitřních zbraňových šachet se stane „mateřská loď“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Osm v Łasku, šestnáct v programu

Osm kusů na polské půdě je jen část příběhu. Pro Polsko bylo dosud vyrobeno nejméně šestnáct F-35A; zbývající stroje slouží k výcviku polských pilotů a techniků ve Spojených státech. Kontrakt podepsaný 31. ledna 2020 v hodnotě 4,6 miliardy dolarů (zhruba 107 miliard korun) počítá s celkovým dodáním 32 kusů. Do konce letošního roku má v Polsku stát čtrnáct letounů, v roce 2027 by mělo přiletět dalších dvanáct, včetně osmi strojů přesunutých z amerických základen. Dokončení celého kontraktu se veřejně spojuje s rokem 2029.

Zajímavý je i výrobní detail: šestnáctý polský kus byl podle Polska Zbrojna posledním strojem smontovaným v americkém Fort Worth. Další polské F-35 budou vznikat v italském závodě Cameri, evropském centru finální montáže, kde probíhá integrace systémů, aplikace stealth povlaků i zálet. Polsko tak bude mít svou stíhací flotilu svázanou s evropskou logistickou infrastrukturou, což je z hlediska budoucí údržby a modernizace strategicky výhodné.

A Varšava nekončí u jedné akvizice. Při červnovém ceremoniálu zaznělo, že polský Program rozvoje ozbrojených sil počítá s dalšími dvěma eskadrilami F-35, tedy s dalšími 32 kusy nad rámec současného kontraktu.

Proč je Su-57 „nepovedený“ a proč F-35 není jen rychlejší MiG

Označit ruský Su-57 Felon za nepovedený neznamená tvrdit, že neumí létat. Problém je systémový. Britský bezpečnostní institut RUSI ve své odborné studii konstatuje, že Su-57 postrádá základní konstrukční předpoklady pro skutečně nízkou radarovou pozorovatelnost a nedozrál v důvěryhodný frontový systém. Rusko jich má ve službě odhadem patnáct až dvacet kusů, plnorozsahová sériová výroba se nerozběhla a ve válce proti Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, hrál Su-57 jen okrajovou roli. Sankce komplikují přístup k západní mikroelektronice, ruský průmysl musí současně udržovat výrobu starších typů a definitivní verze Su-57M stále čeká na dokončení.

Proti tomu F-35A Lightning II. Podle amerického letectva jde o jednomotorový stealth letoun s maximální rychlostí Mach 1,6 (přibližně 1 960 km/h), bojovým doletem kolem 1 100 kilometrů a nosností výzbroje přes 8 000 kilogramů ve vnitřních i vnějších závěsnících. Klíčové ale nejsou „papírové“ parametry. Největší rozdíl oproti MiG-29 i Su-57 leží ve třech rovinách:

• Stealth: Konstrukce od základu navržená pro minimální radarový odraz, což dramaticky zvyšuje šanci na přežití v prostředí moderní protivzdušné obrany.
• Senzorová fúze: Palubní systémy automaticky slučují data z radaru, infračervených senzorů a elektronického průzkumu do jediného obrazu. Pilot vidí 360° kolem sebe, aniž by musel přepínat mezi přístroji.
• Datový uzel: F-35 funguje jako létající velitelské stanoviště, bezpečně sdílí informace s dalšími letouny, systémy Patriot i stíhačkami F-16 v reálném čase. Právě tato schopnost z něj dělá násobič síly celé alianční obrany.

MiG-29, byť ve své době schopný stroj, nic z toho neumí. Je to letoun navržený v sedmdesátých letech pro vizuální a radarově naváděný vzdušný boj na krátkou vzdálenost, bez stealth vlastností, bez moderní senzorové fúze a bez schopnosti síťového boje.

Konec postsovětské éry v polském letectvu

Příchod F-35 přímo souvisí s odchodem sovětské techniky. Polské ministerstvo obrany u programu lehkých bojových letounů FA-50 otevřeně mluví o „úplném opuštění“ typů MiG-29 a Su-22. Nejde ale o jednorázové uzemnění celé flotily; podle výroku ministra obrany Władysława Kosiniaka-Kamysze z 30. června 2026 zůstává ve službě stále čtrnáct MiG-29 a Polsko je nepředá Ukrajině. Vyřazování probíhá postupně, jak přibývají nové stroje.

Co se s vyřazenými MiGy stane, oficiálně detailně zveřejněno nebylo. Jisté je, že na Ukrajinu nepoputují a že jejich éra v polském bojovém letectvu se chýlí ke konci.

Druhá základna pro F-35 vzniká ve Świdwinu, její dokončení se ale očekává až v roce 2027. Proto se letos všechny dodávky soustředí do Łasku.

Co to znamená pro východní křídlo NATO a pro Česko

Polsko je prvním státem východního křídla Aliance, který přivádí F-35 do domácí služby. Praktický dopad přesahuje samotný počet osmi letounů na jedné základně. Jde o kvalitativní skok v situačním přehledu nad celým regionem: stealth senzorový uzel, který vidí dřív, dál a sdílí informace se spojeneckými systémy v reálném čase.

Pro Českou republiku je to dvojnásob relevantní. Ministerstvo obrany ČR pořizuje 24 letounů F-35A, první mají začít přilétat v roce 2031 a plných operačních schopností dosáhnou v roce 2035. Do té doby překlenují službu pronajímané Gripeny. Polsko tak ukazuje cestu, kterou Česko půjde o pět let později, a zároveň buduje síťovou infrastrukturu, do které se české stroje jednou zapojí.

Kontrakt na 32 kusů podepsala Varšava ještě před ruskou plnohodnotnou invazí na Ukrajinu. Válka z modernizačního projektu udělala bezpečnostní nutnost. Osm Husarů na łaské ploše je teprve začátek, ale pro Kreml, jehož vlastní program páté generace zůstává uvězněný mezi ambicí a realitou, je to začátek, který stojí za tiché závidění.

Článek Kreml může se svým nepovedeným Su-57 jen tiše závidět. Polské letectvo dostalo dalších pět F-35 Husar a loučí se s MiG-29 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Bogdan řekl

Bogdan v rozhovoru popsal budoucnost jako dlouhé období spolupráce člověka a bezpilotních systémů. Tam, kde bude nutné dělat „intelektuální rozhodnutí“, zůstane podle něj vždy přítomen pilot. Dronům přisoudil konkrétní úkoly: průzkum, označování cílů, krytí úderných skupin a uzavírání nejnebezpečnějších směrů. Připustil, že bezpilotníky jednou mohou vstoupit i do blízkého vzdušného boje. Ale kategoricky odmítl scénář, v němž by někdo pilotovanou aviaci „direktivně ukončil“.

Právě v tom spočívá jádro jeho postoje. Neříká, že drony nemají budoucnost. Říká, že ji nemají samy. Pilot zůstane rozhodovacím uzlem celé bojové sestavy, velitelem, který řídí smíšenou formaci pilotovaných i bezpilotních strojů. Budoucnost podle Bogdana není substituce, ale koexistence.

Proč to zní jako názor proti proudu, a proč vlastně není

Mediální zkratka posledních let zní jasně: drony vyhrávají, piloti končí. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, tuto představu výrazně posílila. Levné FPV drony ničí tanky, průzkumné bezpilotníky řídí palbu dělostřelectva a autonomní systémy pronikají do stále více rolí. Kdo sleduje jen titulky, snadno nabude dojmu, že pilotovaná stíhačka je dinosaurus čekající na asteroid.

Jenže skutečné vojenské programy největších světových hráčů říkají totéž co Bogdan, jen jinými slovy. Americké letectvo vyvíjí takzvané Collaborative Combat Aircraft (CCA), poloautonomní bezpilotní stroje navržené výslovně jako doprovod pilotovaných stíhačů. V červenci 2026 USAF oznámilo úspěšný ostrý střelecký test CCA a zároveň zdůraznilo, že zbraň nikdy nepoužije autonomně bez lidského rozhodnutí. Evropský program FCAS, na kterém pracuje Airbus s partnery, počítá s takzvanými Remote Carriers, bezpilotními doprovodnými stroji, které mají být „vždy pod lidskou kontrolou“. Dokonce i DARPA testuje řídicí software s umělou inteligencí na upravených stíhačkách F-16, ale v kokpitu stále sedí lidský pilot, který dohlíží na chování systému.

Bogdanův názor tedy ve skutečnosti není proti celému světu. Je proti zjednodušené veřejné představě. Se skutečnými programy NATO a USA je překvapivě kompatibilní.

Kde se řeč láme: ruská realita versus západní výsledky

Tady ovšem přichází zásadní háček. Bogdan mluví o spolupráci pilotovaných a bezpilotních platforem, ale ruský průmysl zatím nepředvádí, že by pro tento koncept měl stejně konkrétní výsledky jako Západ.

Na Dubai Airshow 2025 Rusko představilo bezpilotní variantu lehkého víceúčelového letounu Su-75 Checkmate, jednomotorového exportního stroje s udávanou rychlostí kolem Mach 1,8 (přibližně 2 200 km/h), doletem přibližně 2 900 km a bojovou zátěží 7,4 tuny. Jenže prezentace proběhla v modelové podobě. Šéf Rostecu Sergej Čemezov tehdy prohlásil, že stroj je „prakticky ve fázi letu“ a brzy začnou pozemní zkoušky. Od té doby ale veřejně potvrzené letové milníky chybí. Žádný rollout, žádné pojezdové testy, žádný první let.

Americký program CCA je mezitím jinde. Prototypy už mají oficiální vojenská označení YFQ-42A a YFQ-44A, probíhají letové zkoušky, jsou podepsané akviziční kontrakty a program se rozšiřuje i na spojence; například Nizozemsko formalizovalo partnerství s USAF na vývoji CCA v dubnu 2026. Rozdíl mezi ruským modelem na výstavním stojanu a americkým strojem, který už ostře střílí na testovací střelnici, je propastný.

Nezávislé oborové zdroje upozorňují na sankční tlak, výrobní problémy a chybějící potvrzené exportní zákazníky Su-75. Podle nás je nejpravděpodobnější čtení takové, že jde o projekt udržovaný především marketingově, zatímco skutečný vývoj naráží na limity ruského průmyslu zatíženého válkou na Ukrajině.

Co to znamená pro Česko a NATO

Debata o budoucnosti pilotů se netýká jen Ruska a Ameriky. Česká armáda s konceptem spolupráce pilotovaných a bezpilotních systémů aktivně počítá. Koncepce výstavby AČR 2035 přímo zmiňuje integraci spolupráce pilotovaných a bezpilotních prostředků do taktického i vrtulníkového letectva a plánuje náhradu části podzvukových letounů bezpilotními prostředky. V Přerově má být dislokován 533. prapor bezpilotních systémů.

Zároveň Česko připravuje piloty a specialisty na provoz stíhaček F-35 Lightning II v americkém výcvikovém systému. Role pilota tedy v českém kontextu rozhodně nemizí, posouvá se směrem k síťovému boji, práci s datalinky a velení smíšeným sestavám. NATO navíc už dnes provozuje pět dálkově řízených průzkumných letounů RQ-4D Phoenix, takže bezpilotní letectvo v alianci existuje, ale v jiné roli než vzdušný boj.

Skutečný závod neprobíhá v rétorice

Bogdan má v jednom pravdu: budoucnost vojenského letectví nebude vypadat jako svět bez pilotů. Na tom se shodnou Washington, Berlín, Paříž i Moskva. Skutečný spor ale dávno není o tom, jestli člověk v kokpitu zůstane. Je o tom, kdo dokáže dřív proměnit autonomní technologie z výstavních maket a konceptů v bojově použitelné systémy pod lidským dohledem. A v tomto závodě má Rusko zatím na stole především slova, zatímco Západ už testuje zbraně.

Článek Ruský pilot Su-57 hovořil o budoucnosti letectví. Názor proti celému světu, prý bude vypadat úplně jinak, než všichni čekají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Su-57D a proč má dvě sedadla

Prototyp dvoumístného Su-57D poprvé vzlétl 19. května 2026, jak oznámila Sjednocená letecká korporace (UAC). Vychází z jednomístného Su-57, ruského stealth stíhače 5. generace s maximální rychlostí kolem 2 600 km/h, bojovým doletem přibližně 1 500 km a vnitřními zbraňovými šachtami pro řízené střely vzduch-vzduch i vzduch-země. Klíčový rozdíl není ve výzbroji ani v pohonné soustavě, ale v druhém členu posádky.

Testovací pilot Sergej Bogdan v rozhovoru pro TASS vysvětlil, proč je druhé sedadlo zásadní: zatímco pilot vpředu řídí letoun a plní vlastní bojovou misi, operátor vzadu přebírá taktické velení nad bezpilotními prostředky, reaguje na rušení spojení a spravuje datové toky celé skupiny. Jinými slovy, Su-57D nemá být lepší stíhačka. Má být vzdušné velitelské stanoviště.

Bojová AI: co víme a co zatím chybí

Pojem „bojová AI“ v tomto kontextu neznamená autonomní stroj, který sám rozhoduje o životě a smrti. Podle veřejně dostupných ruských zdrojů jde o software, který pilotovi a operátorovi dává doporučení v taktických situacích, přebírá rutinní úkony (sledování senzorů, navigaci dronů, prioritizaci cílů) a ponechává rozhodnutí o použití zbraní člověku. Už jednomístný Su-57 podle Rosoboronexportu disponuje podpůrným AI modulem s podobnou logikou. Nový program pro Su-57D ji má rozšířit na řízení celých skupin bezpilotních prostředků, včetně těžkého stealth dronu S-70 Ochotnik.

Tady je ale nutné být přesný. Veřejně doložené jsou zatím stavební kameny:

• Su-57D skutečně létá.
• Su-57 dostal nový digitální komunikační balík od společnosti Ruselectronics/Polyot, tedy síťovou vrstvu potřebnou pro řízení dronů.
• S-70 Ochotnik je reálný těžký bezpilotní prostředek v konfiguraci létajícího křídla s maximální vzletovou hmotností kolem 20 tun, který poprvé vzlétl už v roce 2019.
• Suchoj podle Střelce pracuje přibližně na osmi různých variantách bezpilotních prostředků.

Co naopak doložené není: architektura samotné bojové AI, úroveň autonomie, odolnost datových spojů proti rušení ani jakákoli operační validace v reálném boji. Jde o ohlášený vývojový program a testovací platformu, nikoli o hotovou schopnost.

Západ jde podobnou cestou, ale s průhlednějšími milníky

Ruská vize není ojedinělá. Spojené státy v programu CCA (Collaborative Combat Aircraft) vyvíjejí poloautonomní bezpilotní „spoluhráče“ pro stíhače F-35 a budoucí platformy. Prototypy nesou označení YFQ-42A a YFQ-44A; v létě 2026 americké letectvo provedlo veřejně potvrzený test s ostrou střelbou a explicitně deklarovalo zachování lidského dohledu nad použitím zbraní. Boeing u svého MQ-28 Ghost Bat, menšího dronu s doletem přes 3 700 km a rychlostí do Mach 0,9 (přibližně 1 100 km/h), hlásí přes sto letů, operace z alianční základny i účast na mezinárodním cvičení Valiant Shield.

Čína jde překvapivě podobnou cestou jako Rusko. Dvoumístný J-20S podle čínských státních médií počítá s druhým členem posádky v roli koordinátora pro řízení dronových wingmanů. Toto tvrzení pochází z čínských státních zdrojů jako Global Times a CCTV, takže je třeba k němu přistupovat se stejnou obezřetností jako k ruským oznámením.

Rozdíl mezi těmito programy neleží v konceptu, ten je překvapivě podobný. Leží v transparentnosti. Američané mají veřejně doložené prototypy, ostré střelby, aktivované experimentální jednotky i přepisy briefingů o rozhraní člověk-stroj. Ruská i čínská strana popisují spíš koncept a dílčí milníky.

Co to znamená pro NATO a Česko

Pokud Rusko skutečně směřuje k síťovému boji s rojem dronů řízeným z kokpitu stíhače, protivník už nemůže řešit jen jednotlivé letouny. Musí útočit na celý řetězec: datové spoje, navigaci, řídicí uzly, doprovodné drony i jejich elektromagnetickou stopu. Právě touto logikou NATO v červenci 2026 oznámilo investice přesahující bilion korun do protidronových schopností během pěti let.

Česká armáda na tento posun reaguje vrstvově:

• První baterie protiletadlového systému SPYDER úspěšně prošla operačním testem.
• Buduje se síť sdílející radarová data s NATO, včetně mobilních radarů MADR.
• Armáda pořizuje pasivní sledovací systém PLESS pro dálkovou lokalizaci dronů v elektromagnetickém spektru.
• Projekt ES-RA propojuje elektronický boj, protivzdušnou obranu, drony a budoucí F-35 do jednoho řetězce.

Válka na Ukrajině, která trvá již více než čtyři roky, denně ukazuje, že budoucnost vzdušného boje neleží v jednotlivých superletounech, ale v tom, kdo lépe propojí senzory, drony, posádku a rozhodování v rušeném prostředí. Rusko to svým programem Su-57D říká nahlas, a podle nás tím paradoxně potvrzuje totéž, co už dávno ví NATO.

Propaganda, nebo reálný posun?

Oznámení přišlo přes státní agenturu TASS, což je standardní kanál ruské strategické komunikace. Časově navazuje na první let Su-57D, na nový komunikační balík pro Su-57 i na exportní prezentace AI modulu od Rosoboronexportu. Jde tedy současně o technické oznámení i o odstrašující signál. Rusko chce světu ukázat, že má vlastní představu budoucí vzdušné války, a že na ní pracuje.

Stavební kameny jsou reálné. Skok od nich k hotové bojové AI pro rojové operace ale zatím zůstává deklarací, nikoli doloženou schopností. Su-57D je dnes testovací platforma a most k technologiím, které Střelec sám nazývá „šestou generací“. Jestli po tom mostě Rusko skutečně přejde, závisí na odolných datových spojích, výpočetním výkonu, výcviku posádek a softwaru, tedy na věcech, které se nedají oznámit přes TASS.

Článek Program bojové AI pro Su-57D ukazuje, jak Rusko vidí válku letounů 5. generace a zcela nový typ boje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je na snímcích vidět, a co ne

Podle analýzy serveru The War Zone zachycují fotografie Su-57 v hangáru na letecké základně Achtubinsk ve Volgogradské oblasti. Na vnějších podkřídelních závěsnících jsou střely rodiny R-73/R-74, infračerveně naváděné rakety vzduch-vzduch s dosahem zhruba 30 až 40 kilometrů, určené primárně pro boj na krátkou vzdálenost. Pod levou motorovou gondolou je pak vidět pod, pravděpodobně 101KS-N nebo jeho upravené provedení, navigační a zaměřovací systém, který by letounu usnadňoval detekci malých a nízkoletících cílů.

Co na snímcích naopak chybí, je jakýkoli kontext nasazení. Není jasné, kdy přesně byly pořízeny, kdo teenagery do hangáru pustil, ani zda letoun v této konfiguraci skutečně vzlétl k bojové hlídce. Identita osob na fotografiích zůstává neznámá.

Proč rakety na křídlech prozrazují víc než kokpit

Klíčová informace neleží v selfie z kabiny, ale v tom, co visí venku. Su-57, v kódu NATO označovaný jako Felon, disponuje dvěma bočními interními šachtami právě pro krátkodosahové střely. Jejich smyslem je udržet letoun „čistý“, bez vnějších závěsů, které by zvětšovaly odraznou plochu radaru. Starší verze R-73 se ale do těchto šachet nevejde; pro interní nesení je optimalizována až novější R-74M2.

Pokud tedy Rusko sáhlo po vnějším nesení, stealth přestala být prioritou. A to dává smysl jen v jednom scénáři: letoun plní roli lokální protivzdušné hlídky proti dronům a střelám s plochou dráhou letu hluboko v ruském týlu, kde ho nepřátelský radar stejně neohrozí. Achtubinsk ostatně v červnu 2024 čelil ukrajinskému dronovému úderu, při němž byl podle analýzy RUSI poškozen právě jeden Su-57. Nasazení nejdražší stíhačky do obrany vlastní základny tak vypovídá o tom, že pozemní protivzdušná obrana, systémy S-300, S-400 nebo Pancir, zjevně nepokrývá všechny směry dostatečně, zejména proti nízkoletícím cílům, které pronikají pod horizont pozemních radarů.

Řízený únik, nebo selhání bezpečnosti?

Otázka, zda šlo o cílenou informační operaci, je legitimní. Přímý důkaz pro řízený únik se ale nepodařilo dohledat. Proti němu mluví amatérský charakter záběrů, nejasný zdrojový řetězec a absence jakékoli koordinované oficiální komunikace. Rusko přitom mělo k dispozici mnohem kontrolovanější kanály: ještě v listopadu 2025 proruský milblogerský kanál Fighterbomber popisoval, jak na leteckém veletrhu v Dubaji „poprvé ukázali kabinu Su-57 a jak se otevírají jeho vnitřní šachty“. Kdyby Moskva chtěla světu ukázat protidrónovou konfiguraci, nemusela k tomu využívat teenagery a TikTok.

Na druhou stranu, civilisté se nedostanou do hangáru s bojově nakonfigurovaným letounem páté generace bez alespoň tichého souhlasu. Nejpřesnější formulace proto zní: řízenou operaci nelze potvrdit, ale úplně náhodný a nekontrolovaný incident to také není. Spíš tolerovaná návštěva, jejíž snímky unikly na internet a byly dodatečně využity proruskými kanály k narativu o Su-57 hlídkujícím proti ukrajinským dronům.

Srovnání se Západem: F-35 to už dokázala v boji

Zatímco u Su-57 zatím vidíme indicii protidrónové role, západní protějšek F-35 Lightning II má v této disciplíně veřejně doložené výsledky. Izraelské letectvo v březnu 2021 provedlo historicky první vzdušný sestřel bezpilotních prostředků stíhačkou páté generace, když F-35I Adir zničila dva íránské drony mířící k izraelskému vzdušnému prostoru. Britské Královské letectvo pak v březnu 2026 oznámilo první bojový zásah své F-35B, sestřel dvou dronů nad Jordánskem střelami ASRAAM s dosahem kolem 25 kilometrů.

Navíc F-35 nemusí cíl vždy ničit sama. Při cvičení Valiant Shield v roce 2022 fungovala F-35A jako senzorový uzel, který předal data systému Patriot k sestřelu cíle simulujícího střelu s plochou dráhou letu. Právě tato síťová spolupráce je něco, co u Su-57 zatím veřejně doloženo není.

Co to říká o stavu ruské obrany

Válka na Ukrajině trvá přes čtyři roky a ukrajinské drony létají stále hlouběji na východ. Rusko přitom podle výzkumné zprávy RUSI upřednostňuje výrobu osvědčených Su-35S a Su-34 před technologicky náročnějším Su-57, jehož dodávky postupují jen mírným tempem; odhadovaná flotila čítá zhruba dvě desítky strojů. Nasadit tak vzácný a drahý letoun do role, kterou by za normálních okolností měla řešit hustší síť pozemní protivzdušné obrany, je signál. Ne nutně signál slabosti celé ruské armády, ale signál mezer, konkrétních, lokálních, reálných.

Teenageři v kokpitu možná nevěděli, co fotografují. Ale rakety na křídlech Su-57 řekly víc než kterékoli ruské oficiální prohlášení o stavu obrany vlastního území.

Článek Teenageři se vyfotili v kokpitu Su-57 a prozradili, co Rusko skrývalo. Na křídlech visely rakety, které tam nemají co dělat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Flamingo a proč dělá Moskvě vrásky

Flamingo není běžný dron. Podle ukrajinského prezidentského webu jde o pozemní střelu s plochou dráhou letu, sériově vyráběnou od roku 2025, s doletem až 3 000 km a hlavicí o hmotnosti přes jednu tunu. Agentura AP udává orientační cenu kolem 500 tisíc dolarů za kus a dodává, že výrobce Fire Point po každém odpalu hledá nové trasy, jak obejít ruské radary a prostředky elektronického boje. Tělo střely využívá uhlíkové kompozity, které snižují radarový odraz.

Pro Rusko je Flamingo mimořádně nepříjemný. Na konci června 2026 tyto střely zasáhly závod Titan-Barrikady ve Volgogradu, podnik klíčový pro ruský zbrojní průmysl. Kombinace velkého dosahu, těžké hlavice a schopnosti ohrožovat infrastrukturu hluboko v zázemí nutí Moskvu hledat řešení za každou cenu. Doslova, i za cenu nasazení nejdražšího letounu, který má k dispozici.

Zajímavý je i český rozměr: podle AP zaplatila česká iniciativa Weapons to Ukraine minimálně jednu střelu Flamingo.

Jak funguje řetězec detekce a zničení

Srdcem celé konfigurace je radar N036 Belka, víceprvkový komplex s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA), který podle analýzy The War Zone disponuje pěti samostatnými anténními poli. Taková architektura umožňuje prohledávat prostor v širokém úhlu a zachytit i malé, nízko letící cíle rychleji než starší radary mechanického typu.

Řetězec vypadá pravděpodobně takto: systém včasné výstrahy upozorní na přilétající hrozbu, Belka ji zachytí a sleduje, pasivní elektrooptická soustava 101KS a případně podvěsný modul 101KS-N potvrdí identifikaci. Pilot přiblíží stroj do střelecké pozice a odpálí krátkodosahovou infračerveně naváděnou střelu R-74M, která cíl zničí pasivním navedením na tepelný podpis.

Titulkových „100 km“, tedy údajnou vzdálenost, na kterou Belka dokáže Flamingo detekovat, je třeba brát jako výkonový odhad pro velkou subsonickou střelu, nikoliv jako nezávisle ověřený údaj. Žádný otevřený primární zdroj takové měření proti FP-5 nedokládá. Architektura radaru takový dosah proti cíli této velikosti teoreticky umožňuje, ale ruská strana má dlouhou historii nadhodnocování parametrů vlastní techniky.

Stejně tak chybí nezávislý důkaz, že Su-57 skutečně sestřelil konkrétní Flamingo. Ruské ministerstvo obrany prostřednictvím agentury TASS 4. července 2026 tvrdilo sestřelení deseti střel Flamingo a více než 500 vzdušných cílů, ale Su-57 jmenovitě nezmínilo.

Raketa R-74M versus západní ekvivalenty

Střela R-74M patří do kategorie krátkodosahových infračerveně naváděných raket vzduch-vzduch. Funkčně jí odpovídají americká AIM-9X Sidewinder a německá IRIS-T. Všechny tři slouží k rychlému zachycení a zničení vzdušného cíle na krátkou vzdálenost.

Rozdíl je v transparentnosti. U AIM-9X americké námořnictvo otevřeně popisuje datalink, vektorování tahu a vysoký úhel záměru mimo osu. Firma Diehl Defence u IRIS-T výslovně zdůrazňuje nasazení proti střelám s plochou dráhou letu i dronům, a to včetně pozemní verze. U ruské R-74M jsou veřejně ověřitelné parametry výrazně skromnější. Přesné odlišení podverzí R-74M a R-74M2 jen z otevřených snímků zatím možné není.

Podobný nepoměr panuje i u radarů. Northrop Grumman u AN/APG-81 pro F-35 uvádí přes tisíc vyrobených kusů již k prosinci 2022. Eurofighter u Captor-E zdůrazňuje široký úhel pokrytí a simultánní režimy. Belka je na papíře ambiciózní koncept, ale veřejně doložená provozní zralost za západními systémy zaostává.

Proč zrovna Su-57, a proč to nedává úplně smysl

Technický důvod je srozumitelný: Su-57 je jediný ruský operační stíhač v jakkoliv smysluplném počtu vybavený AESA radarem a takto širokou senzorovou sadou. Starší stroje čtvrté generace, Su-35S s radarem Irbis-E nebo Su-30SM2, mají mechanicky natáčené antény, které prohledávají prostor pomaleji a hůře si poradí s malými cíli na pozadí zemského povrchu.

Jenže ekonomicky je to nesmysl. Su-57 je s odhadovanou cenou v řádu miliard korun za kus nejdražší letoun ruského letectva. A hlavně, Rusko jich nemá skoro žádné. Přesný počet Moskva nezveřejňuje, ale z otevřených zdrojů jsou doložené jen opakované dodávky po malých dávkách. V listopadu 2024 oznámila Sjednocená letecká korporace (UAC) další sérii, v únoru 2026 pak „velkou dávku“ v novém technickém provedení s aktualizovanými systémy. Nic z toho nesvědčí o masové flotile. Reálně jde pravděpodobně o jednotky až nízké desítky strojů celkem, a jen menší podmnožinu v protidronové konfiguraci.

Pro rutinní hlídkování nad ruským zázemím, kde je třeba pokrýt tisíce kilometrů, by Su-35S nebo Su-30SM2 dávaly nesrovnatelně větší smysl. Jsou levnější, dostupnější a pro lov velkého subsonického cíle typu Flamingo technicky dostatečné. Pozemní systémy protivzdušné obrany, od S-400 po Pancir-S1, by navíc mohly plnit stejnou úlohu bez nutnosti držet ve vzduchu drahý stíhač.

Proč tedy Rusko sahá po Su-57? Odpověď je nejspíš trojí: ochrana několika málo strategicky nejcennějších objektů, kde pozemní PVO nestačí; bojové zkoušky nové konfigurace v reálném nasazení; a budování exportního příběhu letounu, který zatím žádný zahraniční zákazník nekoupil. Nelze vyloučit ani čtvrtý motiv, čistě propagandistický. Sebejistá tvrzení o přesných detekčních vzdálenostech a úspěšnosti zásahů bez nezávislého ověření do tohoto vzorce zapadají.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro nás

Ukrajina bude muset reagovat. Výrobce Fire Point podle AP průběžně mění trasy a profily letu Flaminga, aby obcházel ruskou obranu. Dá se čekat složitější plánování útoků: více směrů, kombinace s drony, saturace obrany. Ale Su-57 v protidronové roli strategickou rovnováhu nemění. Několik strojů nedokáže pokrýt celé ruské zázemí a Ukrajina mezitím úspěšně zasahuje i vysoce chráněné cíle.

Pro Česko je to spíš lekce než hrozba. Armáda ČR buduje přesně ten typ vrstvené obrany, který tento případ potvrzuje jako nezbytný: radary MADR, systémy SPYDER, velitelské struktury C2 a budoucí F-35, to vše propojené v rámci aliančního systému NATINAMDS. Obrana proti podobným hrozbám nestojí na jednom zázračném letounu. Stojí na síti.

Ruský Su-57 v roli lovce dronů je technicky zajímavý experiment a propagandisticky vděčný příběh. Jako systémové řešení je to ale příliš drahé, příliš vzácné a příliš málo ověřené na to, aby to Ukrajině vzalo spánek.

Článek Rusové přestavěli Su-57 na lovce dronů a střel. Radar „Belka“ vidí Flamingo na 100 km, pak přijde raketa R-74M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně ukazují snímky

Na zveřejněných fotografiích, jejichž přesný původ není ověřen, je Su-57 vybavený dvojicí střel krátkého dosahu řady R-73 nebo R-74M na vnějších podkřídelních pylonech. Pod levou motorovou gondolou visí neobvyklý kontejner, pravděpodobně elektrooptický zaměřovací systém. Nic z toho neodpovídá standardní stealth konfiguraci, při které Su-57 nese výzbroj ukrytou ve vnitřních zbraňových šachtách.

Proč vnější závěsníky? Starší střely R-73 se do vnitřních šachet Su-57 jednoduše nevejdou. A v roli, kde letoun operuje hluboko nad vlastním územím bez hrozby nepřátelských radarů, nízká radarová odrazivost nehraje roli. Důležitější je rychle nést levnější munici krátkého dosahu a mít k dispozici další senzorový kontejner pro detekci malých, pomalých a nízko letících cílů.

Střela R-73 (označení NATO: AA-11 Archer) je infračervená řízená střela vzduch-vzduch krátkého dosahu s doletem kolem 30 km a vysokou obratností. Její modernizovaná verze R-74M nabízí vylepšenou hlavici s větším zorným polem. Západním ekvivalentem je americká AIM-9X Sidewinder, která plní obdobnou roli v arzenálu letounů F-35 a F-22.

Radar Bělka: pět očí místo jednoho

Klíčem k tomu, proč právě Su-57 dostává tuto úlohu, je palubní radarový komplex N036 Bělka. Nejde o jeden radar, ale o soustavu pěti samostatných panelů s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA), rozmístěných po draku letounu. Doplňuje je integrovaná elektrooptická sada 101KS. Dohromady vytvářejí téměř kruhový přehled o vzdušné situaci kolem stroje.

Právě tato architektura je pro lov dronů zásadní. Ukrajinské bezpilotní stroje mají malý radarový odraz, letí nízko a pomalu; to jsou vlastnosti, které konvenční radary s jedním polem snáze přehlédnou. Su-57 je přitom jediný ruský letoun v použitelných počtech, který takovou multisenzorovou výbavu má.

Americký F-35 Lightning II používá radar AN/APG-81 od Northrop Grumman, rovněž typu AESA, a staví na mimořádně vyspělé fúzi dat z desítek senzorů. Americký F-22 Raptor nese radar AN/APG-77 a interní výzbroj šesti střel AIM-120 AMRAAM a dvou AIM-9 Sidewinder. Oba západní typy mají za sebou desetiletí operačního zrání a tisíce vyrobených kusů. Su-57 jich podle ročenky FlightGlobal World Air Forces 2026 létá v ruském letectvu pouhých třicet, dalších 46 je objednaných. Každá ztráta by byla prestižní i vojenská katastrofa.

Proč pozemní PVO nestačí

Rusko disponuje vrstvenou protivzdušnou obranou, od krátkodosahových systémů Pantsir-S1M a Tor-E2 přes středodosahový Buk-M2E až po strategický S-400. Na papíře působí impozantně. V praxi naráží na prostou aritmetiku.

Proti tomu stojí ukrajinské útoky o stovkách bezpilotních strojů za jedinou noc. Podle přehledu Russia Matters, který cituje ruské vojenské bulletiny, Moskva jen v noci z 26. června 2026 hlásila zachycení 660 dronů. Za celý červen mělo být sestřeleno přes 9 700 bezpilotních prostředků, a přesto byly hlášeny zásahy rafinérií, elektráren a průmyslových objektů. Saturace funguje. Pozemní PVO jednoduše nemůže pokrýt celé obrovské ruské území proti simultánním vlnám z různých směrů.

Drahý specialista, ne zlomový prvek

Moskva Su-57 od počátku prezentuje jako víceúčelový průlomový stroj schopný ničit vzdušné, pozemní i námořní cíle. Sjednocená letecká korporace (UAC) v únoru 2026 oznámila dodávku „velké partie“ Su-57 „v novém technickém vzhledu“ s aktualizovanými palubními systémy a zbraňovým komplexem. Kolik strojů v dodávce bylo, neupřesnila. V květnu 2026 poprvé vzlétl prototyp dvoumístné verze Su-57D, která má řídit společné operace pilotovaných a nepilotovaných platforem.

Jenže realita války, která trvá už více než čtyři roky, z vlajkové lodi ruského letectva udělala něco jiného. Su-57 se neprosadil jako platforma pro vybojování vzdušné nadvlády nad Ukrajinou. Rusko ho používá opatrně, v malých počtech, převážně v omezených a pečlivě volených misích, typicky v režimu stand-off, daleko od dosahu ukrajinské PVO. A teď přibyla role lovce dronů nad vlastním územím.

Férově je třeba dodat, že nasazení stíhačky páté generace proti „nižším“ hrozbám není čistě ruský fenomén. Spojené státy, Izrael i Velká Británie už použily F-35 proti dronům a balistickým střelám. Rozdíl je v kontextu: západní letectva mají F-35 ve stovkách kusů a jejich pozemní PVO není pod srovnatelným tlakem. Rusko vytahuje třicet strojů proti tisícům levných cílů měsíčně.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro NATO

Pro ukrajinské dálkové útoky může přítomnost Su-57 v roli vzdušné hlídky lokálně zhoršit šanci proniknout k nejcennějším cílům v poslední fázi letu. Třicet letounů ale nemůže pokrýt celou hloubku ruského území, kde útoky probíhají současně proti mnoha regionům. Válka dronů se navíc už přelévá za hranice konfliktu; lotyšské ministerstvo obrany v březnu 2026 potvrdilo pád dronu ukrajinského původu na svém území a agentura Reuters v červnu shrnula sérii incidentů ve Finsku, Estonsku a Litvě.

Pro Českou republiku jde o nepřímý, ale reálný bezpečnostní kontext. Armáda ČR zavádí čtyři baterie systému SPYDER a na cvičení Ramstein Flag 2026 označila integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu (IAMD) za klíčový pilíř alianční obrany. Budoucí české F-35 mají podle ministerstva obrany přinést právě to, co Su-57 v ruském letectvu představuje osamělě: stealth, pokročilé senzory a schopnost síťového sdílení dat. Rozdíl je v tom, že české stroje budou součástí aliančního ekosystému desítek partnerských letectev, nikoli izolovanou třicetikusovou flotilou.

Čím častěji musí Rusko posílat svůj nejcennější stíhač proti roji levných dronů, tím zřetelněji se z Su-57 stává ne symbol převahy, ale barometr tlaku na ruskou obranu.

Článek Rusové nasazují nejdražší letadlo proti dronům, protože na nic jiného nestačí. Su-57 v nové konfiguraci stačí radar „Bělka“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Quadriga a proč vznikla

Program Quadriga má jediný jasně definovaný úkol: nahradit 38 nejstarších německých Eurofighterů Tranche 1, které Bundeswehr sám popisuje jako zastaralé, poruchové a stále obtížněji udržovatelné. Německý Bundestag na to uvolnil přibližně 148 miliard korun. Nové stroje dostávají radar ECRS Mk1 s elektronickým vychylováním svazku (AESA), modernizovaný systém elektronického boje Praetorian DASS a balíčky schopností označované jako P4E, které přinášejí vyšší automatizaci správy senzorů a lepší síťovou interoperabilitu v rámci NATO.

Jde o hlubokou modernizaci existující platformy, ne o generační skok. Eurofighter Typhoon si zachovává maximální rychlost kolem Mach 2,35 (přibližně 2 500 km/h), tah dvou motorů EJ200 po 90 kN s přídavným spalováním a schopnost supercruise. Čtyři z 38 objednaných strojů navíc ponesou testovací instrumentaci pro další rozvoj schopností. V říjnu 2025 si Berlín objednal ještě dalších 20 Eurofighterů s dodávkami v letech 2031–2034 a Airbus otevřeně počítá s tím, že Typhoon zůstane v německé službě až do šedesátých let tohoto století.

Proč nejde o náhradu za FCAS

Označení „náhrada za FCAS“ je mediální zkratka, kterou živí průtahy evropského programu šesté generace. Airbus na své výroční tiskové konferenci v únoru 2026 přiznal patovou situaci v pilíři NGF (New Generation Fighter); spor mezi Airbusem a Dassaultem o vedení, rozdělení práce i způsob rozhodování zablokoval postup. Německý koncern tehdy zmínil možnost „dvoustíhačkového řešení“ v reorganizovaném FCAS, ale to je něco zásadně jiného než prohlášení, že Eurofighter FCAS nahrazuje.

Analytici z berlínského think-tanku DGAP v červenci 2026 situaci popsali bez příkras: dosažení počáteční operační způsobilosti FCAS do roku 2040 se jeví jako téměř nemožné. Program se restrukturalizuje pod hlavičkou „Team Gen 6″, ale paralýza mezi Dassaultem a Airbusem přetrvává. Eurofighter Tranche 4 tak Německu kupuje čas. Cenný čas, ale ne řešení generačního deficitu.

Su-57 vs. Eurofighter: teorie bez důkazu

Ruský státní konglomerát Rostec prezentuje Su-57 (označení NATO: Felon) jako plnohodnotný letoun páté generace se stealth charakteristikami. V prosinci 2025 oznámil první let s novým motorem Izdělije 177 o přídavném tahu 16 000 kgf a tvrdil, že stroj „prokázal požadované stealth charakteristiky v bojových podmínkách“. Jenže nezávislá studie britského think-tanku RUSI hodnotí Su-57 výrazně střízlivěji: podle ní typ ještě nedozrál v plně věrohodnou frontovou zbraň a postrádá znaky skutečné nízké pozorovatelnosti, jak ji známe u amerického F-22 nebo F-35.

Co víme o Su-57 na papíře? Maximální rychlost kolem Mach 2 (přibližně 2 120 km/h), dolet přibližně 3 500 km, vnitřní zbraňové šachty pro řízené střely a bomby, radar N036 Bělka s AESA panely rozmístěnými po draku. Zní to impozantně. Jenže v červnu 2024 agentura Reuters informovala o prvním potvrzeném zásahu Su-57 na zemi; ukrajinský útok na ruské letiště poškodil jeden z mála operačních kusů. To je poněkud jiný příběh než obraz neporazitelné zbraně, který Moskva prodává.

Eurofighter naproti tomu nestaví na stealth draku, ale na konceptu „digitálního stealth“, tedy elektronickém klamání přes systém Praetorian DASS, který má protivníkovy senzory zmást a degradovat. Je to jiná filozofie, ne nutně horší. Srovnávat oba stroje kategorickým verdiktem „jeden deklasuje druhého“ je intelektuálně nepoctivé, protože chybí jakýkoli veřejně doložený vzdušný souboj. NATO na východním křídle provozuje hlídkování vzdušného prostoru a ostré identifikace ruských letounů, ale to není totéž jako bojové střetnutí.

Český kontext: jiná cesta

Česká republika se debaty o Eurofighteru účastní pouze jako pozorovatel. Ministerstvo obrany v únoru 2025 potvrdilo prodloužení pronájmu 12 švédských Gripenů do roku 2035 a paralelně zavádí 24 amerických F-35A Lightning II; první stroje mají dorazit v roce 2031, plná operační způsobilost se očekává v roce 2035. Praha tak vsadila na letoun páté generace přímo od výrobce, místo aby modernizovala platformu generace 4,5.

Pro alianční kontext je podstatné, že Luftwaffe se 138 Eurofightery zůstává klíčovým vzdušným pilířem integrované protivzdušné obrany NATO (NATINAMDS). Německé stroje se pravidelně účastní hlídkování vzdušného prostoru v Pobaltí i velkých aliančních cvičení jako Ramstein Flag 2026. Modernizace na Tranche 4 tuto roli posílí, evolučně, nikoli revolučně.

Nejslabší článek příběhu

Skutečným problémem není Eurofighter Tranche 4 sám o sobě. Je to solidní modernizace solidního letounu za racionální peníze. Problém je, že Evropa po více než čtyřech letech od zahájení plného vývoje FCAS stále nedokázala dodat jeho nástupce a podle analytiků se to do roku 2040 nestihne. Quadriga je investice do času. Čas ale jednou dojde, a Su-57, ať už je jeho skutečná bojová hodnota jakákoli, není jediný protivník, na kterého se Luftwaffe musí připravit.

Článek Eurofighter Tranche 4 jako náhrada za FCAS šesté generace je jenom slabá útěcha. Ruský Su-57 deklasovat nedokáže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva cíle, dva různé světy

Základna Šagol u Čeljabinsku leží podle ukrajinského ministerstva obrany zhruba 1 700 kilometrů od ukrajinské hranice. To je daleko, ale v kontextu předchozích ukrajinských úderů do hloubky už nikoli nedosažitelně. Druhý cíl je ovšem z jiné kategorie. Ukrainka-Seryševo v Amurské oblasti se nachází přibližně 6 000 kilometrů od Ukrajiny, blíž k Japonsku než ke Kyjevu. Právě tam Rusko po loňských útocích přesunulo část strategických bombardérů Tu-95, aby je dostalo mimo dosah. Analytici z Janes tam identifikovali 326. těžkou bombardovací divizi.

Jinými slovy: Moskva přesunula letouny na konec kontinentu. A podle FSB se je Ukrajina pokusila zasáhnout i tam.

Proč právě Su-57

Su-57 je ruská vlajková loď páté generace, početně omezená, politicky cenná, propagandisticky nenahraditelná. V únoru 2026 Rostěch oznámil dodání další várky těchto strojů s modernizovaným zbraňovým komplexem. Každý ztracený kus bolí dvojnásob, protože výrobní kapacity jsou nízké a náhrada trvá roky.

A Su-57 už na zemi hořel. V červnu 2024 ukrajinská vojenská rozvědka HUR oznámila první zásah Su-57 na letišti Achtubinsk, 589 kilometrů od linie kontaktu. V dubnu 2026 Kyjev tvrdí, že na Šagolu zasáhl dva Su-57 a jeden Su-34. Stealth vlastnosti chrání letoun ve vzduchu. Na stojánce bez úkrytu je z něj jen drahý cíl.

Co znamená „dron s AI“

Označení může znít jako sci-fi, ale realita je střízlivější, a zároveň účinnější, než by se zdálo. Nejde o stroj, který sám vybírá cíle bez lidského rozhodnutí. Jde o autonomní terminální navedení: dron po aktivaci pokračuje k cíli i při rušení GPS, ztrátě rádiového spojení nebo degradaci navigace. Počítačové vidění mu umožňuje rozpoznat objekt a dokončit zásah bez operátora.

Západní výrobci takové systémy dodávají otevřeně. Firma Auterion 13. července oznámila partnerství se SkyFall na dodávce 50 000 FPV dronů s autonomním navedením, financovaných evropskou členskou zemí NATO. V únoru 2026 vznikl německo-ukrajinský společný podnik zaměřený na sériovou výrobu bezpilotních systémů s autonomním navedením. FSB tvrdí, že komponenty zadržených dronů pocházely z Británie, USA, Kanady a Švédska, veřejně doložený řetězec dodávek ale zatím chybí.

Zmařený útok, nebo zmařená operace?

Tady je potřeba být přesný. Veřejně dostupná je pouze ruská verze událostí. FSB tvrdí, že útok překazila ještě před použitím dronů a zadržela vykonavatele i pomocníky. Na rozdíl od operace Spiderweb z června 2025, kdy prezident Zelenskyj hovořil o 117 dronech a 41 zasažených vojenských letadlech a Reuters popsala drony ukryté v dřevěných přístřešcích uvnitř Ruska, k případu Ukrainka/Šagol zatím neexistují satelitní snímky ani nezávislé potvrzení zničených strojů.

Není to ale izolovaná epizoda. Pouhé tři dny předtím, 10. července, FSB zveřejnila zmařený útok na letiště Rostov-Centralnyj s 13 FPV drony vybavenými autonomním navedením. Buď Ukrajina skutečně vede sérii úderů do hloubky proti ruským leteckým základnám, nebo Moskva sérii takových tvrzení využívá k demonstraci vlastní bdělosti. Pravděpodobně obojí.

Vzdálenost už není štít

Ruská reakce na předchozí útoky měla tři roviny: přesuny letounů dál od Ukrajiny, posílení protivzdušné obrany a elektronického boje a nově i stavební ochranu. Na základně Engels vzniká nejméně 17 zpevněných úkrytů pro strategické bombardéry Tu-95MS a Tu-160. Samotná potřeba takových investic prozrazuje, že dosavadní ochrana nestačila.

Jenže aktuální případ, ať už dopadl jakkoli, ukazuje problém hlubší než dolet. Pokud je verze FSB byť jen zčásti pravdivá, hrozbou není dron vypuštěný z Ukrajiny, ale útočný prostředek předem nasunutý dovnitř Ruska a odpálený zblízka. Proti tomu nepomůže ani přesun na Dálný východ. Pomůže jedině kombinace rozptylu, fyzické ochrany a kontroly vlastního území, tedy přesně to, v čem obrovské Rusko tradičně selhává.

Šest tisíc kilometrů od fronty stojí na stojánce bombardér za miliardy. A někdo v pronajaté garáži nedaleko skládá dron z krabice od pračky.

Článek Ukrajinci zkusili zničit Su-57 přímo na základnách. Drony s AI dopravily balony stovky kilometrů do ruského vnitrozemí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od stealth letounu k létající odpalovací rampě

Oficiální stránka výrobce UAC popisuje Su-57 jako víceúčelový komplex s nízkou zjistitelností, schopný ničit vzdušné, pozemní i námořní cíle a působit proti moderní protivzdušné obraně. Realita války na Ukrajině je jiná. Analýza Chatham House z roku 2024 konstatovala, že ruské vzdušně-kosmické síly (VKS) nejsou ochotné riskovat svou malou flotilu Su-57 uvnitř ukrajinského vzdušného prostoru. A podle všeho na tom nic nezměnily ani nové dodávky.

V únoru 2026 UAC oznámila předání „velké partie“ Su-57 v novém technickém provedení s aktualizovanými systémy a rozšířeným zbraňovým komplexem. Formulace o „nových prostředcích leteckého napadení“ naznačovala posun, ne směrem k průniku nad frontu, ale k efektivnějšímu odpalování na dálku. Květnové události to potvrdily. Ukrajinské monitorovací kanály v průběhu května opakovaně hlásily aktivitu Su-57 nad Azovským mořem, v koridorech u Kurské oblasti i směrem k Černému moři. Vždy ve spojení s hrozbou odpalu střel Ch-59 nebo Ch-69. Vždy z bezpečné vzdálenosti.

Změna taktiky tedy není zázračné dozrání letounu. Je to přiznání, že Su-57 je pro Rusko nejužitečnější tehdy, když nemusí dokazovat, že umí prorazit moderní PVO.

Stovky kilometrů: kolik přesně?

Klíčovou zbraní v této rovnici jsou střely Ch-59MK2 a novější Ch-69. A právě u dosahu panuje zajímavý rozpor.

• Ch-59MK2 – starší standoff střela proti pevným pozemním cílům. Exportní materiál Rosoboronexportu uvádí maximální dosah 285 km.
• Ch-69 – novější střela s nízkou zjistitelností, výslovně propagovaná pro vnitřní nesení v Su-57E. Exportní specifikace uvádí dosah 290 km.

Jenže IISS ve své strategické analýze evropské protivzdušné obrany pracuje u ruské verze Ch-69 s přibližně 400 km. Rozdíl mezi exportním a domácím provedením střely není neobvyklý, Rusko tradičně dodává na export oslabené varianty. Bezpečný závěr: Su-57 odpaluje střely na vzdálenost zhruba 285 až 400 kilometrů podle typu a verze.

Pro Ch-69 je Su-57 ideálním nosičem z jednoho prostého důvodu: střela se vejde do vnitřních zbraňových šachet. Letoun si tak zachovává čistou konfiguraci s nízkou radarovou odrazivostí, na rozdíl od Su-34, který nese výzbroj na vnějších závěsnících. Početně je ale poměr sil jasný: FlightGlobal v přehledu World Air Forces 2026 eviduje 24 aktivních Su-57 oproti 142 Su-34. Každý ztracený kus by byl nejen materiální, ale i reputační katastrofou.

Proč ho PVO „nevidí“, a proč to není celá pravda

Tvrdit, že ukrajinská protivzdušná obrana Su-57 vůbec nevidí, by bylo zjednodušení. Hlavní problém není absolutní neviditelnost, ale geometrie boje. Su-57 odpaluje z prostoru, kam ukrajinské baterie Patriot nebo NASAMS fyzicky nedosáhnou. Operuje nad ruským nebo okupovaným územím, v koridorech krytých dalšími letouny; monitorovací hlášení z Kurské oblasti zmiňují doprovod Su-35. Ukrajinské stíhačky by do těchto prostor musely proniknout za cenu extrémního rizika.

Nízká radarová zjistitelnost Su-57 je v tomto kontextu zesilovačem problému, ne jeho jedinou příčinou. Radar pohlcující povrchy a tvarování draku ztěžují včasnou detekci, ale rozhodující je vzdálenost. Patriot je podle výrobce RTX navržen proti letadlům, střelám s plochou dráhou letu i dronům, ale jako obranný systém chránící bodové cíle, ne jako nástroj k lovu nosičů stovky kilometrů za frontou. Totéž platí pro NASAMS, který Kongsberg popisuje jako síťově propojený systém krátké až střední dosahové vzdálenosti.

Výsledek: Ukrajina musí řešit až přilétající střelu. To znamená kratší reakční dobu, vyšší spotřebu drahých interceptorů a nutnost držet baterie u měst a kritické infrastruktury místo aktivního lovu nosičů.

Vzácný, ale ne nezranitelný

Dvacet čtyři aktivních kusů, to je celá flotila, s níž Rusko operuje. Dalších 52 je objednaných, ale výrobní tempo závisí na složitém průmyslovém řetězci. Ukrajinská vojenská rozvědka GUR v dubnu 2026 zveřejnila data o 103 podnicích zapojených do výroby Su-57, přičemž třetina z nich stále není pod západními sankcemi. To je slabina, kterou standoff taktika nezakryje.

19. května navíc UAC oznámila první let dvoumístného prototypu Su-57D. Oficiálně má sloužit nejen k výcviku, ale i k řízení společných operací pilotovaných a bezpilotních letounů v jednotném informačním prostoru. Pokud by se tato varianta dostala do služby, mohla by posunout standoff taktiku ještě dál; druhý člen posádky by řídil úderné balíky s drony, zatímco pilot se soustředí na let a situační přehled.

Co s tím může Ukrajina dělat

Odpověď na Su-57 v roli standoff platformy neleží v dogfightu ani v jednom zázračném systému. Leží ve vrstvách. Německo v rámci strategického partnerství s Ukrajinou v dubnu 2026 oznámilo kontrakt na střely GEM-T pro Patriot a dodávku dalších odpalovacích zařízení IRIS-T. Západní debata se viditelně posouvá od otázky „jaký systém dodat“ k otázce „kolik interceptorů dodat navíc“.

Realistická odpověď na tuto taktiku má podle nás čtyři pilíře:

• Více vrstev PVO kolem měst a energetické infrastruktury – každá střela musí projít několika zónami ničení.
• Navýšení zásob interceptorů – saturační útok funguje jen tehdy, když obránci dojde munice dřív než útočníkovi střely.
• Hustší síť senzorů a včasné výstrahy – nízkoletící střela s malou odrazivostí potřebuje být zachycena co nejdříve.
• Tlak na základny, logistiku a průmyslový řetězec – těch 103 podniků a třetina bez sankcí jsou legitimní cíle diplomatického i kinetického tlaku.

Su-57 našel svou válečnou roli ne jako letecký dominátor, ale jako drahá, šetřená a opatrně nasazovaná součást ruské úderné architektury. Pro Ukrajinu to znamená jednu nepříjemnou věc: boj se přesouvá od nosiče ke střele. A střel může být vždy víc než interceptorů, které je mají zastavit.

Článek Ukrajinci mají problém: Su-57 změnil taktiku a konečně je Rusům nějak užitečný. Střílí na stovky kilometrů a PVO ho nevidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od stíhače k veliteli mise

Sergej Bogdan, šéfzkušební pilot programu Su-57, to v rozhovoru pro TASS z 27. května 2026 zasadil do širšího rámce: dvoumístná verze podle něj odpovídá „síťové povaze moderních konfliktů“. Druhý člen posádky nemá být kopilot v klasickém smyslu. Má převzít roli operátora bojové skupiny, člověka, který rozděluje cíle, synchronizuje útok a přesměrovává efektory podle vývoje situace.

Prakticky to znamená přesun části velení z pozemního stanoviště do vzduchu. Pilot řídí letoun, operátor řídí misi. Přesný postup Rusko nezveřejnilo, ale funkční logika odpovídá tomu, co na druhé straně Atlantiku popisuje DARPA ve svém programu ACE: pilot přestává být operátorem jedné platformy a stává se velitelem celého balíku prostředků.

Co už létá a co zatím ne

Su-57D nevzniká ve vzduchoprázdnu. Rusko průmyslový základ pro tuto variantu buduje postupně:

• V září 2019 absolvoval těžký úderný dron S-70 Ochotnik společný let se Su-57, první veřejně potvrzený test spolupráce pilotovaného a bezpilotního stroje v ruském letectvu.
• V prosinci 2025 vzlétl Su-57 s novým motorem Product 177, klíčovým pro budoucí sériovou výrobu.
• V únoru 2026 Rostec oznámil dodávku další várky Su-57 s upravenými palubními systémy a výzbrojí pro ruské ministerstvo obrany.

Existuje tedy létající prototyp dvoumístné verze, fungující výrobní linka základního typu a testovaný nový pohon. Co naopak veřejně doložené není: architektura datových spojů mezi Su-57D a řízenými prostředky, rozdělení úloh v posádce při bojovém nasazení ani odolnost celého systému proti elektronickému rušení.

Symboly na svislé ocasní ploše prototypu (siluety Su-57 a dronu Ochotnik, zachycené na open-source snímcích a popsané serverem The Aviationist) naznačují plánované složení bojové skupiny. Oficiální výklad ale výrobce neposkytl, takže jde o vizuální nápovědu, ne o potvrzený operační plán.

Rusko není samo: závod o síťový vzdušný boj

Su-57D není izolovaná kuriozita. Spadá do globálního trendu, v němž se pilotovaný letoun mění z autonomního bojovníka na uzel distribuované sítě.

• USA v programu CCA (Collaborative Combat Aircraft) už v květnu 2025 zahájily pozemní zkoušky autonomních bezpilotních letounů YFQ-42A a YFQ-44A, které mají spolupracovat s F-35 jako řídicím uzlem. DARPA paralelně v programu AIR řeší autonomii ve vzdušném boji na střední a dlouhý dosah.
• Čína představila dvoumístný J-20S, o němž americká výroční zpráva o čínské vojenské síle z roku 2025 říká, že má řídit „loajální bezpilotní průvodce“. Pentagon ale zároveň upozorňuje, že část čínských tvrzení o schopnostech umělé inteligence je spíše aspirativní.

Rozdíl v přístupu je zajímavý. Američané distribuují řízení mezi více platforem: F-35 sdílí data, CCA nesou část manévru a senzorů, velení se rozloží. Ruský veřejně popsaný koncept naopak koncentruje roli operátora do jednoho dvoumístného stealth letounu. To je potenciálně rychlejší v rozhodovacím cyklu, ale zranitelnější: ztráta jednoho stroje znamená ztrátu celého velitelského uzlu.

Slabé místo celého konceptu

Rozhodující otázka neleží v draku ani v druhé sedačce. Leží v datových spojích. Bez odolných, šifrovaných a proti rušení zabezpečených datalinků se z „vzdušného velitelství“ stává hlavně dvoumístný letoun s omezenou přidanou hodnotou.

Česká Koncepce výstavby Armády ČR 2035 tuto logiku zrcadlí z obranné strany: dokument přímo zmiňuje nutnost rychlého toku dat od senzorů k efektorům, vysoké odolnosti proti rušení a záložních forem komunikace. NATO na východním křídle posiluje integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu právě proti kombinovaným hrozbám od letounů, dronů a řízených střel. Konference protivzdušné obrany 2026 v Česku akcentovala propojení senzorů, efektorů a velení v reálném čase, tedy přesně tu architekturu, kterou by Su-57D musel překonat.

Pokud by Su-57D skutečně fungoval jako vzdušný velitelský uzel, prioritou protivníka by nebylo sestřelit jeden letoun, ale rozbít celý řetězec ničení: rušit spojení, izolovat drony od velitele, útočit na senzory a nutit skupinu k decentralizovanému rozhodování bez sdíleného obrazu.

Co z toho plyne

Su-57D je reálný prototyp s reálnou ambicí. Ale mezi prvním letem a funkčním bojovým systémem, který pod rušením koordinuje drony, střely a pilotované stroje v tempu moderního konfliktu, leží propast, kterou zatím vyplňují hlavně deklarace. Rusko ukázalo hardware. Teď musí dokázat, že za ním stojí i síť.

Článek Ruský Su-57D by mohl redefinovat vzdušnou převahu. Jako velitelství odřídí drony, rakety i celou bitvu z kokpitu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

19. května 2026 se z dráhy závodu Suchoj zvedl prototyp Su-57D. Druhý člen posádky v zadním kokpitu nemá řídit letoun, má řídit válku: obsluhovat senzory, elektronický boj a navádět bezpilotní stroje včetně těžkého stealth dronu S-70 Ochotnik. Podle UAC jde o „velitelský letoun smíšené skupiny pilotovaných a bezpilotních platforem“. Ruská státní média to vzápětí přeložila do mnohem bombastičtějšího jazyka: Su-57D s Ochotnikem prý dokáže „oslepit NATO“ a zbavit Patrioty schopnosti vidět. Jak moc z toho stojí na faktech a jak moc na propagandě?

Co Ochotnik skutečně je, a co zatím není

S-70 Ochotnik je těžký stealth bezpilotní letoun vyvíjený od poloviny minulé dekády. Poprvé vzlétl v srpnu 2019. V prosinci 2021 Rostec představil přepracovaný exemplář s plochou tryskou snižující infračervenou signaturu a nový pozemní řídicí bod; zároveň zmínil rozpracovaný další kus. Tím ale seznam veřejně doložených milníků v podstatě končí.

V říjnu 2024 přišel zlom, který o programu řekl víc než roky tiskových zpráv. Nad Ukrajinou ztratila ruská strana kontrolu nad S-70 a musela ho sestřelit vlastním Su-57. Podle Air & Space Forces Magazine přesná příčina zůstává nejasná, ale samotný fakt, že program nedokázal udržet datalink natolik, aby nebylo nutné platformu zničit, je pro důvěryhodnost konceptu tvrdý zásah. Americký zdroj tehdy rovněž uváděl, že S-70 zjevně stále nevstoupil do sériové výroby.

Kolik kusů dnes Rusko má? Veřejně potvrzené jsou minimálně dva dokončené exempláře a jeden rozpracovaný. Přesný aktuální stav flotily po říjnové ztrátě Moskva neupřesňuje.

„Oslepit NATO“ – co se za tím skrývá

Formulace o „oslepení“ pochází z ruského státního mediálního prostoru, konkrétně z výkladu RIA Novosti k letu Su-57D. V praxi by šlo o potlačení a degradaci radarů, senzorů, navigačních systémů a velitelských sítí protivníka, tedy o radioelektronický boj, rušení GPS a klamání. Ne o doslovné „zhasnutí“ celé alianční protivzdušné obrany.

Problém je v tom, že v otevřených zdrojích neexistuje jediný doložený test, při kterém by Ochotnik takovou schopnost prokázal. Ruské zdroje mluví o záměru, ne o výsledku. Naopak americká dokumentace k systému Patriot, konkrétně podklady k prodeji Rumunsku z dubna 2025 v Congressional Record, výslovně uvádí, že radar AN/MPQ-65 disponuje protiopatřeními proti rušení (ECCM) a doprovodné GPS přijímače jsou konstruovány s odolností proti spoofingu a jammingu.

Tvrzení o „oslepení Patriotů“ tak dnes stojí na logice budoucího konceptu, nikoli na prokázaném průlomu. Podle nás jde o směr vývoje, který je vojensky smysluplný, ale jehož mediální obraz daleko předbíhá doloženou realitu.

Západ není pozadu, spíš naopak

NATO a spojenci mají vlastní programy spolupráce pilotovaných a bezpilotních letounů, a to v organizačně vyspělejším ekosystému:

• USA, CCA (Collaborative Combat Aircraft): Americké letectvo v únoru 2026 oznámilo rozšířený ekosystém s letovými testy na platformách YFQ-42 a YFQ-44 a otevřenou architekturou umožňující zapojení více výrobců.
• Boeing MQ-28 Ghost Bat: Přes 100 letů, v prosinci 2025 autonomní zbraňové zapojení, v květnu 2026 první mezinárodní lety v aliančním vzdušném prostoru. To už není demonstrátor, to je cesta k exportní zralosti.
• XQ-58 Valkyrie: Levnější, lehčí a záměrně „opotřebitelný“ wingman. Námořní pěchota s ním létá od října 2023, Airbus s Kratosem slibují verzi pro Luftwaffe bojově připravenou do roku 2029.
• Evropský FCAS: Airbus už v reálné demonstraci propojil dva stíhače, vrtulník a pět bezpilotních nosičů. Plná vize počítá s pilotovaně-nepilotovaným teamingem od počátku 30. let.

Oproti tomu Ochotnik má za sebou méně transparentní milníky, menší počet veřejně doložených letů a jednu ztrátu vlastního stroje. Rusko nezvolilo špatný směr, zvolilo stejný směr jako Západ, jen je v něm dál od zavedené schopnosti.

Jak na to reaguje Aliance

NATO nepřihlíží. Integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana NATINAMDS propojuje národní i alianční senzory, velitelské prostředky a zbraňové systémy do vrstvené sítě. Po ruském narušení polského vzdušného prostoru v září 2025 spustila Aliance aktivitu Eastern Sentry s novými prvky reagujícími i na dronové hrozby.

Konkrétní příklad: Nizozemsko od prosince 2025 drží v Polsku Patriot, NASAMS a protidronové prostředky k ochraně logistického centra NSATU pro podporu Ukrajiny. V květnu 2026 misi Patriot prodloužilo až o šest měsíců. Česká republika sama Patriot neprovozuje, zavádí čtyři baterie systému SPYDER, ale je součástí téže alianční architektury.

F-35, proti kterému má Su-57D s Ochotnikem konkurovat, už dnes stojí na zavedeném ekosystému elektronického boje, senzorové fúze a velení v prostředí aktivního rušení. Propast mezi oběma stranami není v tom, že by Rusko nemělo správně zvolený koncept. Je v míře zavedení, síťovosti a průmyslové kapacitě ten koncept naplnit.

Propaganda versus prototyp

Ruská státní média rámují dvojici Su-57D a Ochotnik jako odpověď na západní převahu. Formulace „bez Ochotnika to nejde“ ale není doslovná ruská citace, je to mediální syntéza z oficiálního oznámení UAC o velitelské roli Su-57D. Žádné přímé „přiznání“ v otevřených zdrojích neexistuje.

Samotný koncept těžkého stealth wingmana pro průzkum, potlačení protivzdušné obrany a elektronický boj je vojensky legitimní. Jenže mezi konceptem a schopností leží roky testování, sériová výroba, spolehlivý datalink a prověřená doktrína. Jediný veřejně známý bojový moment programu skončil tím, že Rusko muselo svůj vlastní dron sestřelit.

Hrozba je reálná jako směr. Jako dnešní schopnost „oslepit NATO“ je to zatím víc PowerPoint než protivzdušný průlom.

Článek Ochotnik je budoucností Su-57, dokáže „oslepit NATO“. Rusové si přiznali, že to bez něj mohou proti F-35 odpískat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará myšlenka, nový kabát

Koncept dvoumístného Su-57 se poprvé vynořil v kontextu společného indicko-ruského programu stíhačky páté generace FGFA. Už kolem roku 2010 Indie požadovala mix zhruba 50 jednomístných a 200 dvoumístných kusů, přičemž celkové náklady na vývoj se odhadovaly na 8–10 miliard dolarů. Právě z těchto starších programových čísel se odvíjejí i odhady v řádu stovek miliard korun, nejde o cenu samotné dvoumístné přestavby, ale o kumulativní náklady širší rodiny PAK FA/FGFA, z níž Su-57D vyrůstá.

Jenže indicko-ruská větev se zasekla. Nové Dillí mělo výhrady k motoru, stealth parametrům, sdílení technologií i ceně. V dubnu 2018 Indie z programu FGFA formálně odstoupila a dvoumístná varianta ztratila svého hlavního zahraničního zákazníka. Rusko se soustředilo na dotažení jednomístné sériové verze, první dodávka proběhla až v roce 2020, celou dekádu po prvním letu prototypu.

Zlom přišel v prosinci 2020, kdy Andrej Jelčaninov z ruské Vojensko-průmyslové komise v rozhovoru pro Interfax poprvé veřejně připustil, že Su-57 může dostat dvoumístnou verzi. O dva a půl roku později, 23. května 2023, podala Sjednocená letecká korporace (OAK) patentovou přihlášku.

Co říká patent

Dokument RU2807624C1, zveřejněný 17. listopadu 2023, popisuje „víceúčelový dvoumístný stealth letoun“ s tandemovou kabinou. Nejde o pouhou přidanou sedačku za pilotem. Patent řeší:

• Předávání priority řízení mezi předním a zadním členem posádky, oba mohou převzít plnou kontrolu nad letounem.
• Minimálně dva panoramatické multifunkční displeje pro řízení zbraní, senzorů a komunikačních systémů.
• Roli vzdušného velitelského stanoviště pro koordinaci smíšených skupin pilotovaných i bezpilotních letounů.
• Přepracování horní části předního trupu, delší překryt kabiny, změněné tvarování kvůli zachování stealth charakteristik a přídavný objem v trupu pro avioniku i palivo.

Delší kabina tedy není kosmetická úprava. Je konstrukčním důsledkem zcela nové operační role, ve které má Su-57D fungovat jako uzel propojující zbraně, senzory a drony v síťově vedeném boji.

Proč druhý pilot dává smysl právě teď

Moderní vzdušný boj generuje obrovské množství dat. Pilot jednomístného letounu musí současně řídit stroj, sledovat taktickou situaci, obsluhovat senzory, řídit zbraně a komunikovat, a pokud má navíc koordinovat skupinu bezpilotních prostředků, kognitivní zátěž roste exponenciálně.

Rusko tuto cestu naznačovalo už dříve. V září 2019 absolvoval Su-57 první společný let s úderným dronem S-70 Ochotnik a nacvičoval rozšíření radarového pole a předávání cílů. V červnu 2021 zdroje z ruského obranného průmyslu uváděly, že Su-57 má být schopen koordinovat až čtyři drony Ochotnik současně. Jenže řídit čtyři drony a zároveň bojovat je pro jednoho pilota na hraně únosného.

Západ přitom ukazuje, že to jde i jinak. V listopadu 2025 Lockheed Martin předvedl řízení bezpilotního letounu z kokpitu jednomístného F-22, jedním pilotem, bez druhé sedačky. Americká cesta sází na automatizaci a umělou inteligenci, která pilotovi odlehčí. Ruská cesta sází na druhého člověka. Obě řešení mají svou logiku, ale prozrazují odlišnou úroveň důvěry v autonomní systémy, a možná i odlišnou úroveň jejich vyspělosti.

Válka jako katalyzátor

Konflikt na Ukrajině proměnil Su-57 z prestižního, ale poněkud abstraktního projektu v letoun s reálnou bojovou historií. Rostec v únoru 2026 oznámil první let Su-57 s perspektivním motorem páté generace „izdělije 177″ a výslovně uvedl, že stroj se průběžně modernizuje podle zkušeností ze „speciální vojenské operace“. V dubnu 2026 byla ruské armádě předána další várka Su-57 s aktualizovanými palubními systémy a výzbrojí.

Paralelně roste sériová výroba. Vladimir Putin v roce 2019 oznámil objednávku 76 kusů do roku 2028, OAK rozšiřuje kapacity. Dvoumístná verze je novou větví nad touto existující platformou, ne náhradou, ale rozšířením repertoáru.

Pro NATO včetně České republiky to zatím nepředstavuje bezprostřední skok v hrozbě. K polovině května 2026 není doložena ani operační služba, ani potvrzený první let dvoumístné verze. Důležitější je trend: Rusko systematicky tlačí celou rodinu Su-57 do modernizací, váže ji na síťové operace a bezpilotní prostředky. To je signál pro horizont dalších let.

Kdy a jestli vůbec

Oficiální název „Su-57D“ zatím výrobce nepotvrdil, v mediálním prostoru se objevují i varianty Su-57UB nebo Su-57ED. Termín zavedení do služby neexistuje. Pokud je k polovině roku 2026 doložen nanejvýš prototyp v pojížděcích zkouškách a základní Su-57 potřeboval od prvního letu k první dodávce celou dekádu, dvoumístná varianta sotva vstoupí do operační služby dříve než v horizontu let 2028 až 2029, a plnohodnotné zavedení spíše ještě později.

Ruský letecký průmysl má dlouhou historii ambiciózních oznámení, která naráží na realitu financí, sankcí a výrobních kapacit. Su-57D ale není blesková improvizace. Je to návrat ke staré myšlence, která teď, pod tlakem války, rostoucí složitosti boje a potřeby řídit drony, konečně našla důvod existovat.

Článek Rusko znovu oživilo projekt za 250 miliard Kč. Suchoj Su-57D dostal druhého pilota a delší kabinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvacet let služby versus neuzavřený vývoj

F-22 není jen starý letoun, který přežívá ze setrvačnosti. Rozpočtové dokumenty USAF pro fiskální roky 2025 a 2026 ukazují aktivní modernizační linku zahrnující vylepšení senzorů, datový link Link 16, přilbový zobrazovací systém HMDCS, antijamové GPS antény CRPA i nové podvěsné nádrže s nižším odporem. Pentagon do Raptoru lije peníze, protože ho stále považuje za páteř vzdušné nadvlády.

Su-57 mezitím prochází vlastními úpravami. Rostec v prosinci 2025 oznámil první let s novým motorem Product 177, který slibuje vyšší tah, nižší spotřebu a delší životnost. Průběžně se mění i palubní systémy a výzbroj, podle ruských zdrojů na základě zkušeností z bojového nasazení nad Ukrajinou. Problém není v tom, že by se nic nedělo. Problém je v tom, co se neděje: sériová výroba v předvídatelném tempu.

Průmyslová propast, kterou žádný motor nezacelí

Britský think-tank RUSI v listopadu 2025 publikoval studii zranitelností výroby Suchoje, která pojmenovává bariéry přesněji než jakýkoli technický parametr:

• Závislost na dovozu — přesné obráběcí stroje, speciální materiály i některé elektronické komponenty pocházejí ze zahraničí.
• Zranitelný dodavatelský řetězec — více než 1 300 subdodavatelů, z nichž výpadek jediného může zastavit celou linku.
• Sankční tlak — obcházení sankcí je možné, ale nepředvídatelné, drahé a neškálovatelné.
• Lidský kapitál — stárnutí a úbytek zkušených inženýrů, které nelze nahradit náborem ze dne na den.

Výsledek? Strategická studie NDU Press pro rok 2025 odhaduje ruskou flotilu Su-57 na přibližně 25 strojů. Oproti 185 americkým Raptorům je to poměr, který žádná avionická modernizace nevyrovná.

Stealth jako systémová vlastnost, ne reklamní slogan

Často citované odhady radarového průřezu, údajných 0,0001 m² pro F-22 oproti 0,5 m² pro Su-57, nemají veřejně ověřitelný oficiální zdroj. Přesto i konzervativní analytici považují Raptor za výrazně hůře zjistitelnou platformu. V praxi to znamená, že americký pilot má větší šanci protivníka odhalit první, zůstat déle skrytý a vynutit si výhodnější pozici pro první výstřel.

U Su-57 samotná studie RUSI mluví o rostoucí mezeře mezi ruskými a západními stroji právě v oblasti nízké pozorovatelnosti. A to je parametr, který se nedá dohnat softwarovou aktualizací ani novým motorem, vyžaduje jiný přístup k celému draku, výrobním tolerancím a povrchové úpravě.

Co to znamená pro NATO a Česko

Malá flotila Su-57 nepřeklápí vzdušnou rovnováhu ve prospěch Moskvy. NATO po sérii ruských vzdušných incidentů systematicky posiluje východní křídlo, od mise Eastern Sentry po zvýšenou stíhací přítomnost a koordinaci protivzdušné obrany. Aliance výslovně označuje Rusko za nejvýznamnější přímou hrozbu a reaguje na ni strukturálně, ne ad hoc.

Pro Českou republiku je relevantní vlastní kontrakt na 24 letounů F-35A, s prvními dodávkami od roku 2031 a plnou operační schopností do roku 2035. F-35 je přitom jiná liga než pouhé srovnání s F-22: víceúčelová platforma se stealth, senzorovou fúzí a širokou alianční interoperabilitou. USAF jich už provozuje 443. Rusko nemá čím odpovědět ani jednomu z těchto programů, natož oběma.

Elitní hračka, ne nástroj vzdušné nadvlády

Ukrajinská vojenská rozvědka v červnu 2024 oznámila zásah Su-57 na základně Achtubinsk, 589 km od linie dotyku. Samotná vzdálenost, v níž Rusko svůj nejmodernější bojový letoun parkuje, vypovídá víc než jakákoli specifikace. Su-57 je příliš vzácný na to, aby s ním Moskva riskovala nad silně bráněným prostorem.

Rosoboronexport mezitím agresivně nabízí exportní variantu Su-57E, v únoru 2025 v Indii, v listopadu v Dubaji, s příslibem lokalizované výroby a transferu technologií. Marketing běží. Nezávislé potvrzení reálných dodávek ale chybí.

Provozní náklady F-22 jsou vysoké, podle GAO 85 325 dolarů za letovou hodinu. Raptor není levný. Ale je skutečný: vyzrálý, početný, síťově integrovaný a průběžně financovaný. Su-57 je v roce 2026 stále spíš příběh o tom, co by mohlo být, než o tom, co je.

Článek Ani v roce 2026 si nemůže ruský Su-57 na americký F-22 myslet. Prošel sice modernizacemi, ale marně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zájem, portfolio, kontrakt, dodávka, čtyři různé věci

Ruská zbrojní komunikace systematicky směšuje pojmy, které v obchodní praxi znamenají zásadně odlišné fáze. „Zájem“ je nezávazný dotaz na veletrhu. „Portfolio zakázek“ je souhrn rámcových dohod, z nichž část může být odložena na roky. „Podepsaný kontrakt“ je právně závazný dokument s cenou a harmonogramem. A „reálně dodaná zbraň“ je kus, který opustil továrnu a přistál u zákazníka.

Michejev v únoru mluvil o zájmu. Oficiální tisková zpráva Rosoboronexportu k World Defense Show neobsahovala u T-90MS ani Su-57E žádné jméno zákazníka, žádný počet kusů, žádný dodací termín. V dubnu 2026 firma rétoriku posílila, u Su-57E už tvrdila, že letoun „objednalo několik spolehlivých partnerů“ a seznam zákazníků roste. Ani tehdy však neuvedla jedinou zemi, jeden letoun, jedno datum. Posun od „zájmu“ ke „kontraktu“ proběhl čistě na úrovni slov, ne veřejně ověřitelných faktů.

Kde reální kupci existují, a kde ne

Ruský zbrojní export v roce 2026 není nulový. Indie 3. března podepsala s Rosoboronexportem kontrakt na námořní střely VL-Shtil za 2 182 crore rupií a 27. března kontrakt na systémy Tunguska za 445 crore rupií. Obě smlouvy zveřejnilo indické ministerstvo obrany s přesnými částkami a podpisy.

To je přesně ten typ informace, který u T-90MS a Su-57E chybí. U tanku se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat žádnou novou objednávku z let 2025–2026. U stíhačky ruská Federální služba pro vojensko-technickou spolupráci ještě v květnu 2024 tvrdila, že první zahraniční zákazník začne Su-57E provozovat v roce 2025. Do února 2026 tento zákazník nebyl veřejně pojmenován.

Čísla, která mluví proti marketingu

Širší kontext je ještě výmluvnější. Sergej Čemezov, šéf mateřského Rostecu, v listopadu 2025 pro TASS připustil, že ruský obranný export od roku 2022 klesl, protože většina produkce šla vlastní armádě bojující na Ukrajině. Nezávislá data SIPRI z března 2026 pak propad vyčíslila:

• Ruský export hlavních zbraní spadl o 64 % mezi obdobími 2016–2020 a 2021–2025.
• Podíl Ruska na světovém trhu klesl z 21 % na 6,8 %.
• Téměř tři čtvrtiny zbývajícího exportu směřovaly do tří zemí: Indie (48 %), Čína (13 %), Bělorusko (13 %).

Rosoboronexport přitom v dubnu 2026 uváděl portfolio zakázek nad 60 miliard dolarů a devizový výnos za rok 2025 přes 15 miliard dolarů. Bez veřejného rozpisu podle zákazníků a typů smluv však nelze říct, kolik z toho jsou pevné krátkodobé kontrakty a kolik rámcové dohody odložené na neurčito.

Exportní hvězdy vs. exportní realita

Srovnání s konkurencí ukazuje, proč je marketingová viditelnost T-90MS a Su-57E tak křiklavě nepodložená. F-35 měl na začátku roku 2026 téměř 1 300 letounů v provozu u dvanácti států, jen v roce 2025 Lockheed Martin dodal 191 kusů. Leopard 2 slouží ve 22 zemích s více než 3 500 kusy. Nejde o přímé srovnání bojového výkonu, jde o exportní trakci, důvěru zákazníků a servisní ekosystém. Su-57E je zatím hlavně exponát na veletrzích.

Proč to Moskva dělá

Veletržní komunikace Rosoboronexportu plní dvojí funkci. Obchodní: udržet kontakt se zeměmi, které ruskou techniku provozují a potřebují náhradní díly i modernizace. A propagandistickou: signalizovat světu, že ruský průmysl navzdory válce a sankcím funguje. Riziko sekundárních sankcí přitom není teoretické, USA v prosinci 2020 v režimu CAATSA sankcionovaly turecký úřad SSB právě za obchod s Rosoboronexportem kolem S-400.

Marketingová viditelnost T-90MS a Su-57E je dnes prokazatelně vyšší než jejich veřejně doložená exportní stopa. Fronta zákazníků možná existuje, ale zatím jen v tiskových zprávách z Moskvy.

Článek Zákazníci se perou o tanky T-90MS a stíhačky Su-57E, kasají se Rusové. Jenomže realita je jiná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od kontraktu k přistávací dráze za šest a půl roku

Smlouvu na 32 letounů F-35A podepsala Varšava 31. ledna 2020, v době kdy polské letectvo ještě spoléhalo na kombinaci stárnoucích MiGů-29 a modernějších F-16C/D Block 52+. Prvních pět let zabrala výroba a příprava výcvikové infrastruktury v USA. Klíčové milníky přišly rychle za sebou:

• 28. srpna 2024 — slavnostní představení prvního polského F-35A (bort 3501) v závodě Lockheed Martin ve Fort Worth.
• 31. ledna 2025 — první let polského pilota za kniplem F-35 na základně Ebbing v Arkansasu.
• Polovina března 2026 — v USA létá už 10 polských strojů (borty 3501–3510) a Łask získává americkou certifikaci.

Šest a půl roku od podpisu ke skutečnému domácímu přistání. V aliančním kontextu jde o standardní tempo, ale pro zemi, která ještě před dekádou provozovala výhradně postsovětskou techniku, je to skok o generaci.

Třicet Su-57 a rozšiřující se mezera

Ruský Su-57 není špatný letoun. Exportní materiály Rosoboronexportu zdůrazňují nízkou radarovou zjistitelnost, schopnost trvalého nadzvukového letu a široký víceúčelový profil. Jenže problém nikdy nebyl v parametrech jednoho kusu, byl v počtech.

FlightGlobal eviduje 30 aktivních Su-57 a dalších 46 objednaných. Ruská UAC v únoru 2026 oznámila předání „velké dávky“ ministerstvu obrany, ovšem bez uvedení počtu kusů. Výroba tedy pokračuje, ale tempo zůstává nízké. Studie britského think-tanku RUSI z listopadu 2025 pojmenovává důvody: závislost dodavatelského řetězce Suchoje na importovaných obráběcích strojích, měřicí technice a subkomponentech, které sankce ztěžují nahradit. I malý výpadek v tak složité platformě brzdí celou linku.

Výsledek? Program F-35 má k dubnu 2026 za sebou přes 1 325 dodaných strojů pro 20 zemí na 51 základnách. Su-57 zůstává flotilou v řádu desítek kusů pro jediného operátora.

Vrstvená obrana, ne izolovaná flotila

Skutečná síla polského přezbrojení neleží v samotném čísle 32. Leží v tom, co kolem něj Varšava staví. V srpnu 2025 podepsalo polské ministerstvo obrany modernizaci všech 48 stávajících F-16C/D na standard F-16V, výslovně kvůli lepší integraci s F-35, tanky Abrams a vrtulníky Apache. Vzniká tak vrstvená architektura:

• F-35A — stealth průzkum, první úder, síťový uzel sdílející data celé alianci.
• F-16V — objemová síla, vzdušná policie, těsná spolupráce s pozemními systémy Patriot.
• NATO infrastruktura — Łask a plánovaná druhá základna ve Świdwinu jako certifikované uzly pro rychlé rozvinutí aliančních sil.

Kdyby Rusko hypoteticky uvažovalo o vzdušném střetu s Polskem, nenarazilo by na izolovanou flotilu 32 stealth strojů. Narazilo by na síťově propojený ekosystém F-35, F-16V a protivzdušné obrany, za nímž stojí článek 5 Severoatlantické smlouvy. To je podstata odstrašení, ne duel dvou typů, ale asymetrie celého systému.

Polsko v evropském kontextu a český rozměr

Polská objednávka 32 kusů není v Evropě rekordní. Finsko pořizuje 64 strojů, Německo 35, Belgie 34, Rumunsko rovněž 32. Polsko ale bude na východním křídle mezi nejvýznamnějšími uživateli, a hlavně bude mezi prvními, kdo je tam reálně provozuje.

Česká republika podepsala kontrakt na 24 F-35 v lednu 2024 s plánovaným příletem prvního stroje do Čáslavi v roce 2031. Polsko je v programu o několik let napřed a české ministerstvo obrany to otevřeně přiznává. Pro region to znamená, že do konce dekády bude od Baltu po Karpaty operovat hustá síť stealth letounů, které spolu komunikují v reálném čase. Łask od české hranice dělí vyšší stovky kilometrů vzdušnou čarou, nejde o hraniční základnu, ale o centrální uzel, z něhož se dá pokrýt celý východní sektor.

Výroba pokračuje na obou stranách, ale v jiném tempu

Rusko Su-57 nevzdalo. UAC hlásí nové dávky, objednávka dalších 46 kusů existuje. Uvedená čísla platí k dnešnímu aktivnímu stavu, ne jako nadčasová jistota. Jenže i kdyby Moskva tempo zdvojnásobila, strukturální handicap zůstane: jeden výrobce, jeden odběratel, sankční tlak na dodavatelský řetězec. Oproti tomu Lockheed Martin plánuje do roku 2030 v Evropě více než 550 F-35. Polsko není výjimka, je součástí vlny, která mění bezpečnostní architekturu kontinentu.

Až první „Husarz“ s polskými insigniemi dosedne na dráhu v Łasku, nepůjde jen o slavnostní okamžik pro Varšavu. Půjde o signál, že východní křídlo NATO přešlo od deklarací k páté generaci na vlastní půdě.

Článek Polsko bude mít brzy více F-35 než Rusko slavných Su-57, už jich testuje 12. Na střet nemůže ani pomyslet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Rusko prozradilo

Příběh S-71K nezačal jedním únikem, ale řetězcem neopatrností. V březnu 2024 se v ruském patentovém rejstříku objevil dokument UAC popisující autonomní letecký prostředek s nízkozachytitelným tvarem. V létě téhož roku pronikly na veřejnost fotografie a schémata v propagačních materiálech Suchoje. Ruské oborové weby jako TopWar o nich psaly ještě v červnu 2025, aniž si kdokoli uvědomil, kolik informací dohromady vydávají.

GUR tento materiál systematicky sbírala. Týden před zveřejněním analýzy S-71K vydala databázi 103 podniků zapojených do výroby stíhačky Su-57, nosiče, ze kterého se Kovyor odpaluje. Rozborka střely tak zapadla do širšího mapování celého výrobního ekosystému. Na databázové kartě War&Sanctions je u S-71K evidováno 40 identifikovaných komponentů s původem v USA, Číně, Německu, na Tchaj-wanu, v Japonsku, Švýcarsku a Irsku. Český výrobce se na aktuálně zveřejněném seznamu neobjevuje.

Levná, ale ne primitivní

Skutečná novost S-71K nespočívá v tom, že by byla pro radary neviditelná. Spočívá v tom, jak Rusko poskládalo zbraň s nízkou radarovou stopou z relativně dostupných dílů.

Bojová část pochází z konvenční letecké pumy OFAB-250-270, sériově vyráběné munice, kterou ruské letectvo používá desítky let. Navedení je inerciální, bez složitých elektrooptických systémů. Elektronika je z velké části komerční zahraniční provenience, získávaná přes sítě prostředníků, které americké ministerstvo financí popsalo už v říjnu 2024: tranzit přes Hongkong, Čínu, Indii, nastrčené firmy, reexport dual-use součástek.

Nízká zjistitelnost stojí hlavně na tvaru draku a vícevrstvém sklolaminátu. Analytici The War Zone výslovně upozornili, že na dostupných záběrech nejsou vidět drahé radarově absorbující povlaky (RAM). Sekundární zdroje citují radarovou odrazivost 0,007 m², ale žádný primární otevřený zdroj toto číslo nepotvrzuje. Bezpečnější je říct: hůře zjistitelná než starší střely, nikoli neviditelná.

Klíčové parametry ve srovnání:

S-71K není náhradou strategické Ch-101. Je to taktický doplněk, menší, jednodušší, levnější a hůře zachytitelný.

Proč je levná střela větší problém než drahá

Ukrajinská protivzdušná obrana dokáže sestřelovat moderní nízkoletící střely. Na silvestra 2024 zlikvidovala pět Ch-69, v červnu téhož roku čtyři Ch-59/Ch-69 odpálené právě ze Su-57. Problém není v tom, že by S-71K byla nezachytitelná. Problém je v ekonomice.

Každý interceptor stojí násobně víc než cíl, který ničí. Pokud Rusko dokáže vyrábět S-71K v dostatečných počtech, a jednoduchá konstrukce tomu nahrává, může systematicky vyčerpávat zásoby ukrajinských raket země-vzduch. Kratší reakční okno dané nízkou radarovou stopou a letem v malé výšce situaci dál komplikuje. Podle GUR byla S-71K poprvé bojově nasazena na konci roku 2025. To znamená, že nejde o prototyp na papíře, ale o zbraň, která už létá.

Právě tohle je podle nás jádro příběhu: Rusko nehledá jednu dokonalou střelu, ale levnější způsob, jak vynucovat průnik obranou ve větších počtech. A S-71K je první krok.

Co přijde po Kovyoru

GUR označuje S-71K za první, jednodušší fázi širšího projektu. Pokročilejší varianta S-71M Monochrom má podle patentu a sekundárních rozborů přinést autonomní vyhledávání cílů, elektrooptické senzory a schopnost útočit na pohyblivé objekty. Kovyor udeří na cíl se známými souřadnicemi. Monochrom má být skutečně „chytrá“ zbraň.

Perspektivně Rusko zvažuje nasazování S-71K i z bezpilotního letounu S-70 Ochotnik, tedy model, kdy pilotovaný Su-57 zůstane dál od hrozby a bezpilotní nosič ponese střely blíž k cíli. Pokud se tento koncept podaří realizovat, půjde o další vrstvu komplikací pro protivzdušnou obranu.

Pro Česko a NATO to posiluje argument, který Praha výslovně pojmenovala ve společném prohlášení z května 2024: Ukrajina potřebuje víc vrstev protivzdušné obrany, víc interceptorů a levnější prostředky k ničení levnějších cílů. Česká armáda přitom sama teprve do konce roku 2026 zavádí systém SPYDER, realistický český příspěvek tak leží spíš ve financování, průmyslové spolupráci a zapojení do aliančních balíků než v darování vlastních baterií.

S-71K není revoluční zbraň. Je to kalkulace: kolik stojí útok versus kolik stojí obrana. A právě v téhle kalkulaci může Rusko poprvé za dlouhou dobu vyhrávat.

Článek Rusové omylem vyzradili nového zabijáka, radary jsou bezmocné. Střela S-71K má být levná a neviditelná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč bolí právě Su-57

Su-57 je vlajková loď ruského letectva – jediný stroj páté generace, který Moskva vyrábí. Sériová produkce začala teprve v roce 2020 a tempo dodávek zůstává pomalé. Tehdejší ministr obrany Sergej Šojgu v prosinci 2020 hovořil o plánu dodat 22 kusů do konce roku 2024 a 76 do roku 2028. V únoru 2026 Rostec oznámil předání další várky ministerstvu obrany, ale počet strojů nezveřejnil.

Flotila Su-57 se tak stále pohybuje v řádu desítek kusů. Každý vyřazený stroj znamená ztrátu, kterou ruský průmysl nedokáže nahradit za týdny ani měsíce. Pro srovnání: starší Su-34, Su-30 nebo Su-35 Rusko provozuje ve stovkách. Su-57 je jiná kategorie – prestižní, drahá a vzácná.

Skok z 589 na 1 700 kilometrů

Šagol není první případ, kdy Ukrajina zasáhla Su-57. V červnu 2024 ukrajinská vojenská rozvědka GUR potvrdila zásah jednoho stroje na letišti Achťubinsk, 589 kilometrů od linie dotyku. Tehdy to byl průlom. Teď je to trojnásobek vzdálenosti – a víc zasažených letounů najednou.

Samotný dolet přitom není bez precedentů. Už v květnu 2024 GUR hlásila zásah radaru Voroněž-M u města Orsk na vzdálenost přes 1 800 km od ukrajinské hranice. Šagol tedy neznamená náhlý technologický skok, ale další krok v systematické kampani hlubokých úderů, která postupně posouvá hranici dosahu. Typ dronu použitého při útoku Ukrajina nezveřejnila.

Podle Kyiv Post, který citoval ruské vojenské blogery, drony letěly přes deset hodin, než dorazily k cíli. Kritika mířila na ruskou protivzdušnou obranu: jak je možné, že bezpilotní prostředky překonaly celou hloubku ruského území, aniž by je někdo zastavil?

Co víme, co odhadujeme a co nevíme

Tři roviny informací se v médiích snadno míchají, proto je důležité je oddělit:

• Oficiálně potvrzené: Ukrajinské ozbrojené síly deklarují zásah nejméně čtyř letounů na letišti Šagol – dvou Su-57, jednoho Su-34 a jednoho Su neurčené modifikace. Ruský gubernátor přiznal dronový útok v regionu, ruské ministerstvo obrany oznámilo sestřel 127 ukrajinských dronů v noci na 25. dubna, včetně dronů nad Čeljabinskou a Sverdlovskou oblastí. Moskva ztráty letounů nepotvrdila.
• Vizuálně doložené: Satelitní snímky sdílené analytickým kanálem Exilenova+ a citované Kyiv Post ukazují poškození odpovídající minimálně dvěma Su-57 a jednomu Su-34 na stojánce v Šagolu.
• Dosud nepotvrzené: Finální stupeň poškození – zda jde o stroje opravitelné, nebo definitivně vyřazené. Ukrajinská strana formuluje „zasaženo“, nikoliv „zničeno“. Pokud zásah narušil stealth povrchy, avioniku nebo nosné části draku, oprava může být extrémně nákladná a zdlouhavá. To je ale dedukce, ne zveřejněná diagnóza.

Co to mění v ruském plánování

Praktický dopad útoku na Šagol nespočívá jen v součtu poškozených trupů. Podstatné je, co zásah udělal s představou bezpečného týlu.

Rusko umístilo Su-57 na Ural právě proto, že tuto vzdálenost považovalo za dostatečnou pojistku. Po 25. dubnu žádná základna na evropské části Ruska – a zjevně ani na Uralu – nemůže automaticky počítat s tím, že je mimo dosah. To nutí Moskvu rozptylovat letouny, budovat nové úkryty, posilovat protivzdušnou obranu na dosud klidných letištích. Každé takové opatření stojí peníze, čas a kapacity, které chybí jinde.

Zároveň platí, že jeden noční úder neochromí ruské letectvo jako celek. Ve stejný den Rusko provedlo masivní útok na Dnipro a další ukrajinská města – 619 dronů a 47 řízených střel. Válka se jedním zásahem nepřeklápí.

Exportní rána v nejhorší chvíli

Moskva Su-57 aktivně nabízí zahraničním zákazníkům pod exportním označením Su-57E. Ještě v dubnu 2026 Rosoboronexport na veletrhu DSA v Malajsii tvrdil, že počet zájemců „stále roste“ a někteří partneři už stroj nasmlouvali. Důkaz o rušení kontraktů po útoku na Šagol zatím neexistuje. Jenže každý veřejně zdokumentovaný zásah Su-57 na domácí půdě podkopává hlavní prodejní argument: že jde o elitní, nedotknutelný stroj. A současně zvyšuje tlak na omezenou výrobní kapacitu – protože co Rusko potřebuje nahradit doma, nemůže dodat zákazníkovi.

Na stojánce v Čeljabinsku neshořely jen plechy a avionika. Shořela iluze, že existuje místo, kam ukrajinské drony nedoletí.

Článek Katastrofa, z níž se Rusko nevzpamatuje. Ukrajinci zničili hned dva Su-57 – hluboko v týlu, kde to mělo být nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Víc než okřídlená puma

Abychom pochopili, co S-71K mění, je potřeba ji zasadit vedle toho, co Rusko nad Ukrajinou používá nejčastěji. Klouzavé pumy UMPK, moduly, které z klasických bomb FAB-500T dělají naváděnou munici, jsou levné, masově nasazované a účinné, ale mají zásadní omezení. Nemají vlastní pohon. Nosič je musí shodit relativně blízko cíle, dolet závisí na výšce a rychlosti odpalu a zpravidla se pohybuje v desítkách kilometrů.

S-71K je jiná kategorie. Turbojet R500 jí dává samostatný let na vzdálenost až 300 km. Nosič, v tuto chvíli Su-57, může odpalovat z bezpečnější vzdálenosti od ukrajinské protivzdušné obrany a přitom ohrožovat cíle výrazně hlouběji v týlu. Podle zprávy HUR střelu vyvinula přímo United Aircraft Corporation, tedy výrobce samotného Su-57, což naznačuje těsnou integraci s avionickou architekturou a případně i vnitřními zbraňovými šachtami letounu. HUR to označuje za první pokusy UAC v raketové konstrukci.

Zároveň ale 300 km neznamená strategickou cruise missile. Ch-101, hlavní ruská vzdušná střela dlouhého doletu, má podle americké databáze ODIN efektivní dosah přes 5 000 km. Námořní Kalibr operuje v pásmu 1 500–2 500 km. S-71K je takticko-operační vrstva mezi klouzavou pumou a strategickou raketou, a právě tato mezivrstva v ruském arzenálu dosud chyběla.

Zahraniční součástky, známé firmy

Technický rozbor, který HUR zveřejnila prostřednictvím platformy War&Sanctions, je neobvykle podrobný. Ze čtyřiceti identifikovaných elektronických komponent pochází značná část od západních a asijských výrobců, německého Infineonu, amerických onsemi, Analog Devices a Linear Technology, vedle čínských dodavatelů. U některých součástek jsou uvedeny i výrobní týdny.

Taková míra detailu silně naznačuje, že rozvědka měla k dispozici fyzický exemplář nebo trosky k forenznímu rozboru, byť akviziční cestu HUR nezveřejnila.

Zjištění přichází v kontextu, který mu dodává váhu. Týden před odhalením S-71K, 20. dubna 2026, HUR publikovala analýzu dodavatelského řetězce Su-57, 103 podniků zapojených do výroby, z nichž zhruba třetina dosud není sankčně omezena žádnou zemí protiruské koalice. A jen čtyři dny před zveřejněním střely, 23. dubna, Rada EU aktivovala dvacátý balík sankcí s dalšími opatřeními proti ruskému vojensko-průmyslovému komplexu a reexportu vysoce rizikových položek přes třetí země.

Pro české distributory a reexportéry elektroniky to znamená jediné: tlak na dodržování předpisů poroste. EU už dnes vyžaduje náležitou péči u Common High Priority goods, smluvní pojistky „no-Russia“ a důsledný screening prostředníků. Když rozvědka cizí země dokáže u konkrétní střely vypsat čísla součástek i s výrobními daty, je to přesně typ podkladu, který se promítá do sankčních návrhů.

Co se mění na mapě ohrožení

Klíčový dopad S-71K není v žádné „zázračné nezranitelnosti“ Su-57, ale v geometrii ohroženého prostoru. Dosud platilo zjednodušené pravidlo: klouzavé pumy ohrožují desítky kilometrů za frontou, strategické cruise missiles létají na stovky až tisíce kilometrů z hloubky ruského území. Mezi tím byla mezera.

S-71K ji vyplňuje. Su-57 může operovat dál od linie dotyku, mimo dosah části ukrajinských systémů, a přitom zasáhnout cennější cíle v hloubce 200–300 km, velitelské uzly, logistické sklady, energetickou infrastrukturu. To nutí ukrajinskou obranu řešit větší prostor, ne jen frontovou kapsu.

NATO ve své politice integrované protivzdušné obrany na hrozbu řízených střel odpovídá jasně: vrstvení systémů krátkého, středního a dlouhého dosahu, odolné a distribuované velení, včasné varování a pasivní opatření, maskování, rozptýlení, zpevnění a redundance. Jinými slovy: Ukrajina nemusí přebudovat protivzdušnou obranu od nuly, ale musí rozšířit hloubku krytí a posílit ochranu objektů v zázemí.

Ohrožená přitom zůstává i samotná střela během letu a celý řetězec zásahu na ruské straně, letiště, logistika, senzory, naváděcí řetězec. Standoff odpal chrání pilota, ne celý systém.

Okhotnik na obzoru

HUR ve zprávě zmiňuje ještě jednu perspektivu: Rusko údajně zvažuje integraci S-71K s bezpilotním letounem S-70 Ochotnik, těžkým stealth dronem, který už v roce 2019 absolvoval společný let se Su-57. Pokud by se to podařilo, část standoff úderů by se přesunula z pilotované platformy na bezpilotní nosič, s větší vytrvalostí, menším rizikem pro posádku a potenciálně vyšším tempem nasazení.

Zatím chybí potvrzení, že integrace pokročila za fázi úvah. Ale samotný fakt, že HUR tuto možnost zmiňuje, ukazuje, kam se ruské plánování ubírá: od jednotlivé zbraně ke kombinaci nosičů a střel, která má obraně zkomplikovat prioritizaci cílů.

Střízlivý pohled na reálný dopad

S-71K sama o sobě nepřepisuje válku. Nevíme, kolik kusů Rusko vyrobilo, jaké je tempo produkce ani jaká je úspěšnost zásahů, HUR tyto údaje nezveřejnila. Su-57 navíc létá v jednotkách kusů, ne v desítkách.

Přesto jde o signál, který stojí za pozornost. Rusko systematicky buduje vrstvy úderných schopností, od levných klouzavých pum přes specializované standoff střely až po strategické cruise missiles. Každá nová vrstva zvyšuje komplexitu problému, který musí ukrajinská obrana řešit. A čtyřicet zahraničních součástek v jedné střele ukazuje, že sankční režim má stále díry, kterými protéká technologie do ruských zbraní.

Válka nad Ukrajinou se nevede jedním typem munice. Vede se spektrem, a S-71K Kover ho právě rozšířila.

Článek Su-57 už není jen stíhačka: nová střela s doletem 300 km mění pravidla ruské vzdušné války nad Ukrajinou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je levný a má silnou výzbroj, ale i nedostatky

Suchoj Su-57 Felon je ruským letounem 5. generace, jehož výroba probíhá od roku 2019, uvádí Wikipedia s tím, že do služby vstoupil o rok později. První prototyp se nicméně vznesl po hodně dlouhém vývoji v lednu 2010. Rusové však měli evidentně technické potíže, s nimiž si nedokázali rychle poradit, a mnohé, bohužel pro ně, přetrvávají dodnes.

Video: Ukrajinci neměli kousek slitování. Jedna brigáda si podala na východním bojišti 50 ruských vojáků

Za ikonický příklad dává redakce Armádního Zpravodaje úroveň stealth, která má být oproti americké F-35 dokonce až tisíckrát menší, a v listopadu 2024 se mu také vysmáli čínští inženýři na leteckém veletrhu. Mnozí odborníci přitom dokonce pochybují, že lze vůbec Su-57 označit za stealth, ačkoliv nějaké prvky konstrukce nepochybně má a Rusové na ni stále pracují.

V prosinci 2024 mu například instalovali ploché trysky, a o rok později se vznesl s novým motorem páté generace, který však stále není konečným řešením. Letoun tak není dotažený nikoliv pouze z hlediska stealth, ale dokonce ani „zevnitř“. Snad jediné, v čem opravdu zaujme, je jeho výzbroj, která z něj dělá opravdu silného zabijáka, byť má i „zbytečné“ zbraně.

Nástupce Gripenu přijde do roku 2040. Švédsko dává prioritu vývoji letounu budoucnosti, který má srazit ruské letectvo

Na druhou stranu redakce Armádního Zpravodaje ocenil například systém senzorů, který dává pilotovi pohled kolem celého letadla, nebo že mu stačí ke vzletu relativně krátká dráha. A také je silně vyzbrojen, ačkoliv některé zbraně jsou nejspíše zbytečné – třeba k odpalování střely Kinžal postačují starší (a na provoz levnější) nosiče, ale umět to může.

A jsou tu i další směry, například vektorování tahu, které je třídimenzionální, zatímco třeba americký F-22 Raptor má dvoudimenzionální. Suchoj Su-57 je i díky tomu extrémně manévrovatelný, což se může hodit při vyhýbání se střele, která na něj letí, ale na druhou stranu dnes probíhají boje výhradně za hranicí viditelnosti pilota, takže je kupříkladu dog-fight téměř vyloučen. Ostatně jiné letouny běžně tak rychlé nejsou, není to třeba.

Rusové se nehnou z místa, Ukrajinci je totálně drtí. Na frontě nastal bod zlomu, s nímž si ani jedna strana neví rady

Určitě má tedy co nabídnout, a např. proti letounům 4. a 4,5. generace je určitě lepší, ale na protějšky páté generace jednoduše nemá. Zrazuje ho hlavně nízká úroveň stealth, a nejspíše má i horší radar, ale to nelze zcela posoudit, jenom odhadovat. Co nicméně Su-57 nahrává, je dostupnost, jelikož americké letouny 5. generace je obtížné získat.

Ve hře jsou sice i čínské, ale ani ty nemusí všechny země chtít, protože nemají se zemí draka nejlepší vztahy, případně jsou vyloženě proti ní. Navíc má být ruské bojové letadlo levnější než jiné protějšky 5. generace. Jeho cena vychází na 35 až 50 milionů dolarů, uvádí WION, což je v přepočtu asi 723 milionů až 1,033 miliardy korun, což není tolik.

Ruský velitel je zoufalý z ukrajinské taktiky: „Drtí nás 50 km v týlu,“ zuří, a prozradil, jak to skutečně na bojišti vypadá

Čínský Chengdu J-20 vychází na 100 až 110 milionů dolarů, tedy 2,067 až 2,273 miliardy korun, uvádí SlashGear, takže je rozdíl patrný. A pro zajímavost, F-35 stojí nejméně 82,5 milionů dolarů, tedy asi 1,7 miliardy korun, uvádí Air&SpaceForces s tím, že vychází z obří zakázky na bezmála 300 kusů. Při nižších počtech bývá ovšem o desítky procent vyšší.

Su-57 si tedy může své zákazníky najít, ale tvrdit, že oceňují zejména reální zkušenosti z bojového nasazení, je dle redakce ArmádníZpraovdaj.cz dost výsměch. Naopak se totiž bojů neúčastní, Vladimir Putin se ho doslova bojí nasadit k jeho původnímu záměru, což je průnik protivzdušnou obranou a její zničení, a objevil se pouze jako bombardér.

Rusové se Ukrajinců na frontě děsí. Už nevědí, co mají dělat. Ztráty jsou tak velké, že je nezvládají pokrývat

To je pro něj nicméně nejenom podřadná, ale také velmi drahá role, pro níž jsou lepší levnější alternativy. Takže jediné, na co to lze vztáhnout, jsou jím využívané zbraně. Ty skutečně v boji odzkoušené jsou, ať jde o střely vzduch-vzduch, bomby vzduch-země nebo jiné. Jaké země mohou mít o Su-57 zájem, potom Rosoboronexport nesdělil.

Již dříve byl dodán do Alžírska, ale jedná se pouze o šest kusů, a zájem může mít také Írán, ale ten neměl prostředky ani dříve, natož teď při válce s Izraelem a Amerikou. Rusové ho nicméně nabídli též Indii, která nezvládla vývoj vlastního, a může to pro ni být jediná šance, jelikož na projektu F-35 se neshodla hlavně kvůli neochotě Američanů lokalizovat výrobu.

Putin se bojí Zelenského. Krčí se ve své luxusní rezidenci, kterou opevnil desítkami zbraní. Vojáky ale nechává trpět

Vedle toho je logickým možným kupcem Severní Korea, a zájem projevuje Vietnam. Teoreticky se mohou přidat také Malajsie a Indonésie, které nemají dobré vztahy s Čínou, a dříve byla ve hře Venezuela, ačkoliv její závislost na Rusku nejspíše po svržení prezidenta Nicoláse Madura skončila. Vyloučit nicméně nelze africké země, které s Ruskem spolupracují.

Článek Spása pro Su-57: Rusové míří k velkému úspěchu, prodávají ve velkém. „Zákazníci nejvíce oceňují reálnou bojovou zkušenost“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Náročná výroba, kterou nelze nahradit

Suchoj Su-57 je chloubou ruského letectva, i když jde částečně o pozlátko. Ono samo ho sice označuje za letoun páté generace, což v řadě směrů opravdu splňuje, jenomže v tom klíčovém nikoliv – úroveň stealth je žalostná, dle odborníků dokonce tisíckrát nižší než u F-35, které má přitom konkurovat. A 100% si to uvědomují i Rusové, protože ho nenasazují.

Video: naprostý odpad a nulový respekt. Rusové na velikonoční příměří plivou, vyhodili do vzduchu raněné ukrajinské vojáky

Wikipedia potvrzuje, že vznikl, aby pronikal nepřátelskou protivzdušnou obranu a zničil ji, aby tak otevřel nebe pro letouny nižší generace, které by nesly zbraně a stealth nepotřebovaly. Že je u Su-57 velmi chabá dokazuje i jeho absence v bojích na Ukrajině, kterou v rámci testování maximálně bombardoval z uctivé vzdálenosti, což je pro něj jinak podřadná role.

Su-57 nicméně nebude v tuto chvíli pro Putina prioritou, pokud jde o válku, potřebuje hlavně bombardéry, protože se k Ukrajině stejně žádný pilot pro její hustou PVO neodváží. A Su-57 je zkrátka moc drahý a neschopný plnit svůj původní záměr – což neznamená, že by byl k ničemu, rozhodně má řadu vlastností, které ho dělají velmi nebezpečným.

Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou

Ukázalo se přitom, že v roce 2025 možná nevznikl ani jeden Su-57 pro ruské letectvo. Dva mělo ale dostat Alžírsko, jeden z velmi mála uchazečů, který si myslel, že tím získá dominanci nad Marokem, s nímž má spory, ale tomu Američané v reakci prodali F-35. Asi jakýkoliv letoun nižší generace by přitom měl Su-57 už teď porazit, i když to nikdy nezkusil.

I tak je každopádně zásah požárem do jeho výroby pro Rusy problém – už jenom proto, že nebudou schopni plnit závazky vůči zákazníkům. Analytici ze CyberBoroshno identifikovali, že požár vypukl v dílně č. 46, která se specializuje na výrobu polymerových kompozitních dílů pro Su-57, a stěžejní je také pro Su-35S, což je dnes páteř ruského letectva.

Ruská armáda v troskách, naráží na úplné dno svých rezerv. Za jeden vyrobený tank jich na frontě ztratí více než pět

V dílně vzniká zhruba 300 komponentů, z nichž je asi 100 velkých, například panely křidélek, nasávání vzduchu, klapky, podlahy a koncovky křídel. Výroba přitom probíhá převážně ručně, i když byla v roce 2016 zavedena částečná automatizace. Su-57 se spoléhá na kompozitní díly mnohem více než Su-30MK2 a Su-35S, takže je to komplikace hlavně u něj.

Výroba kompletní sady kompozitních dílů pro Su-57 v této dílně přitom vyžaduje osmkrát více práce než u Su-35S. Rozsah poškození sice není možné určit, ale z dílny stoupal velice hustý dým a šlehaly plameny, což ji mohlo poškodit z velké části – včetně vybavení, které nemusí jít kvůli západním sankcím tak jednoduše nahradit, i když je Rusko obchází.

Článek Průser, který sráží největší pýchu i páteř ruského letectva. Továrnu na Su-35S a Su-57 zachvátil požár se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyjádření pro ruskou propagandu

Názory Kwiatkowské zazněly ve Sputnik India, uvádí DefenceSecurityAsia. Již to může být problém, protože jde o médium ovládané ruskou státní propagandou a působící po světě v mnoha jazycích. Schopnosti ruského letounu oproti tomu americkému v něm značně vychválila. „Su-57 je větší, rychlejší, má více než dvojnásobný dolet, dva motory pro větší odolnost, a nese větší užitečné zatížení s větší rozmanitostí,“ prohlásila.

Kremelský mlýnek na maso se zadrhl, nastala příjemná změna. Rusko ztrácí několik měsíců vojáky rychleji, než je stíhá verbovat

Její názory měly vyvolat mezi některými odborníky ohlas, a v mnohém s ní nesouhlasí. NationalInterest konstatuje, že neexistuje jediný důkaz o tom, že by byl Su-57 lepší než F-35. A to nejde jenom o papírové údaje, ale i o skutečné použití v boji. Rusko svůj letoun maximálně nasadilo pro boj z dálky ve válce na Ukrajině, ale nikdy ho do ostrého střetu neposlalo. Armádní Zpravodaj naopak musí konstatovat, že USA a Izrael nasadily F-35 v boji opakovaně, a to i proti PVO, kterou deklasovala, a zatím nebyl žádný z letounů zničen.

Kwiatkowská nikdy letadlo nepilotovala

Problém Kwiatkowské může být také v tom, že letounům nemusí rozumět, i když dosáhla hodnosti podplukovníka amerického letectva. Wikipedia uvádí, že sloužila jako administrativní pracovnice v Pentagonu, a poté pracovala i na nějakých projektech NSA (Národní bezpečností agentura). Není to tedy pilot a nemá zkušenosti s pilotováním bojových letadel. Vycházela tedy pravděpodobně jen z papírových údajů a mohla dojít k nesprávným závěrům.

Historická zakázka pro zbrojovku z Česka. Zajistí systémy vícevrstvé protivzdušné obrany za 52,5 miliard korun

Wikipedia uvádí, že Su-57 má rychlost až Mach 2 a supermanévrovatelnost, což jsou lepší údaje než u F-35, jíž Wikipedia přiznává rychlost jen Mach 1,6. Tyto hodnoty ovšem v současnosti nejsou u bojových letounů tím nejdůležitějším. Mnohem více znamená schopnost stealth, vyspělost senzorů či schopnost fúze dat. V těchto parametrech americký letoun ten ruský překonává, a podle všeho by ho deklasoval. Na druhou stranu platí, že proti sobě nikdy nebojovaly, takže rozsoudit spor konkrétním příkladem zkrátka nelze.

Článek „Su-57 naprosto poráží F-35,“ tvrdí drze bývalá důstojnice amerického letectva. Vyvolala celosvětovou bouři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za 4 roky se Su-57 zmohl jenom na bombardování

Suchoj Su-57 „Felon“ vstoupil do války na Ukrajině s aureolou nedostižného stroje páté generace, který měl změnit pravidla hry, potvrzuje Wikipedia. Realita uplynulých čtyř let je však pro ruskou pýchu hořkým vystřízlivěním. Místo agresivního pronikání na nepřátelské území a dravého ničení PVO se tento technologický klenot proměnil v opatrného „odstřelovače“ z dálky, a v podstatě tak vůbec neplní, k čemu byl určen, což je značně potupné.

Rusko si dalo na rok 2026 smělý cíl. Po letech zpoždění má Su-75 poprvé vzlétnout. „Rusové to nezvládnou,“ hodnotí analytik Vojáček

Operační nasazení, které ruské ministerstvo obrany oficiálně přiznalo, bylo omezeno na mise probíhající téměř výhradně z bezpečného území ruského vzdušného prostoru. Su-57 tam působí jako pouhý nosič střel s plochou dráhou letu jako Ch-59MK2 nebo modernější Ch-69, a řízených leteckých pum. Značnou část své „bojové slávy“ si tak vydobyl vypouštěním munice na desítky až stovky kilometrů vzdálené stacionární cíle, jako jsou sklady a elektrárny.

Tento způsob nasazení je pro letoun, který měl být ruskou odpovědí na americké F-22 a F-35, de facto profesní potupou. Su-57 byl projektován jako stealth letoun s vysokou manévrovatelností a určený k misím typu SEAD/DEAD – tedy k aktivnímu vyhledávání a likvidaci radarů a komplexů PVO přímo nad bojištěm. Ovšem místo toho, aby svůj avizovaný nízký radarový odraz (stealth) využil k průniku přes ukrajinské systémy PVO, drží se od nich v uctivé vzdálenosti.

Video: jednostranný střet. Ukrajinské speciální jednotky zlikvidovaly skupinu Rusů v lese. Ani nevěděla, co se děje

Důvod této extrémní opatrnosti je prostý – strach z reputační katastrofy a ztráty citlivých technologií. Pokud by byl byť jen jeden Su-57 sestřelen nad ukrajinským územím, jeho trosky by se staly kořistí západních zpravodajských služeb. Pro Kreml by šlo o nepředstavitelný debakl, který by okamžitě znehodnotil exportní potenciál letounu a odhalil skutečnou (ne)účinnost jeho stealth prvků, o nichž odborníci i mnozí letci dlouhodobě pochybují.

Za celou dobu konfliktu tak Su-57 nepředvedl žádný ze svých unikátních manévrů, ani nepředvedl přímý vzdušný souboj. Nejdramatičtějším momentem jeho nasazení se stal paradoxně incident z června 2024, kdy byl jeden z nich poškozen na zemi při útoku ukrajinského dronu na letiště Achtubinsk, připomíná KyivIndependent. To jen podtrhlo fakt, že je nejmodernější ruská stíhačka v bezpečí pouze tehdy, když se drží co nejdále od fronty.

Putinův poradce prozradil, že Kreml pracuje na ponorce nové generace, která dokáže zničit každého na světě

Po čtyřech letech války Ruska proti Ukrajině musí redakce ArmádníZpravodaj.cz konstatovat, že i když Su-57 na Ukrajině „bojuje“, jeho přínos je s ohledem na astronomické náklady, schopnosti a ambice zanedbatelný. Měl dominovat nebi, ale stal se symbolem ruské technologické nejistoty. V roli nosiče raket ho efektivně zastoupí starší a levnější stroje Su-34, Su-35 nebo Su-24, což dělá z Su-57 předražený přízrak, který se bojí ukázat svou tvář na skutečném bojišti.

Článek Vladimir Putin se chvástal, jak je Su-57 skvělý. Je zklamáním, že ho už 4 roky drží od Ukrajiny v uctivé vzdálenosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O Su-57 panuje řada pochybností

Ruský prezident Vladimir Putin musí mít z porovnání nejmodernějších světových letadel s tím nejprestižnějším ruským, tedy Su-57, těžkou hlavu. Wikipedia uvádí, že byl do výzbroje zařazen v roce 2020, a stal se tak 4. letounem 5. generace v aktivní službě. Pravdou však zůstává, že o jeho schopnostech panují veliké pochybnosti, které Rusko nikdy nedokázalo řádně vyvrátit. Kriticky se vůči němu vyjadřují nejen na Západě, ale často také v Číně.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Asi nejslabší stránkou Suchoje Su-57 bude jeho schopnost stealth, což je klíčová vlastnost letounu 5. generace. MilitaryUpdate uvádí, že vychází jeho radarový průřez na 0,1 až 0,5 metru čtverečního, kdežto u americké F-35 na 0,005 metru čtverečního. To znamená, že radary ruský letoun zachytí mnohem dříve a mnohem snáze než americký. Armádní Zpravodaj připomíná, že nejde jenom o pozemní PVO, týká se to i možnosti vzájemného zachycení při souboji. Jak je stealth důležité, se ukázalo při útocích na Írán nebo Venezuelu.

Su-57 je silný v nesprávných směrech

Ruský letoun také zaostává v detekčních schopnostech, i když má radar typu AESA. BoltFlight upozorňuje, že má menší rozlišení než F-35. Výraznou slabinou má pak být i chabá fúze dat a jejich předávání dále. V podstatě lze říci, že letectvo vybavené americkými letouny bude mít o bojišti mnohem lepší přehled a uvidí dále. Může tak nepřítele mnohem dříve napadnout zbraněmi na dlouhou vzdálenost, zatímco on nebude vědět, že byly odpáleny.

Video: Francie se přestává bát, zato Putin začíná. Ukázala, jak zabrala ruský tanker ve Středozemním moři

Ruský letoun má nicméně i některé přednosti, které ho činí lepším než F-35. Je jím například skvělá manévrovatelnost, vyšší rychlost a schopnost supercruise. To lze ovšem využít hlavně v boji na krátkou vzdálenost, který už v současné době téměř není praktikován. Tyto schopnosti tedy nejsou rozhodující, a vlastně ani moc užitečné. NationalInterest navíc uvádí, že letounů Su-57 v současné době existuje pravděpodobně 32, což je oproti asi 1 300 vyrobených F-35 v podstatě směšné číslo, a zatím nic nenaznačuje, že by se to mělo zlepšit.

Článek Putin to ví, ale bojí se to přiznat. Su-57 je ostudou celého Ruska a nikdy nebude ve stejné lize jako F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nízká technologická úroveň Su-57 silně sráží

Suchoj Su-57 Felon je ruským letounem 5. generace, jehož výroba probíhá od roku 2019, uvádí Wikipedia s tím, že do služby vstoupil o rok později. První prototyp se nicméně vznesl po hodně dlouhém vývoji již v lednu 2010. Rusové však měli evidentně technické potíže, s nimiž si nedokázali rychle poradit, a mnohé, bohužel pro ně, přetrvávají dodnes.

Analýza prokázala, že raketa Orešnik postrádala naváděcí systém bojové hlavice. Že něco trefil, byla spíše náhoda

Za ikonický příklad dává redakce Armádního Zpravodaje úroveň stealth, která má být oproti americké F-35 dokonce až tisíckrát menší, a v listopadu 2024 se mu také vysmáli čínští inženýři na leteckém veletrhu. Mnozí odborníci přitom dokonce pochybují, že lze vůbec Su-57 označit za stealth, ačkoliv nějaké prvky konstrukce nepochybně má a Rusové na ni stále pracují.

V prosinci 2024 mu například instalovali ploché trysky, a o rok později se vznesl s novým motorem páté generace, který však stále není konečným řešením. Letoun tak není dotažený nikoliv pouze z hlediska stealth, ale dokonce ani „zevnitř“. Snad jediné, v čem opravdu zaujme, je jeho výzbroj, která z něj dělá opravdu silného zabijáka, byť má i „zbytečné“ zbraně.

Ne jestli, ale kdy. „Pád Pokrovsku je otázkou času,“ přiznává odborník. Ukrajinci ale pořád drží až 30 % města

Produkovat nové Suchoje Su-57 je tak podle redakce Armádního Zpravodaje kontraproduktivní, jelikož by i nově vyrobené letouny muselo Rusko v budoucnu upravovat. Sice mělo dodat dva kusy do zahraničí, konkrétně do Alžírska, které je s nimi údajně spokojené, ale i kdyby byla pravda, nesvědčí to nic o technické vyspělosti, kterou Kreml letadlu přisuzuje.

NationalInterest a SSBcrack se potom shodují, že samotné ruské letectvo nedostalo ani jeden kus, což podporují i velké problémy ve výrobě, na něž ArmádníZpravodaj.cz upozorňoval koncem roku 2025, zatímco Telegraph již o rok dříve uváděl, že se výroba Su-57 zcela zastavila, což by nemusel být tak překvapivé. Rusko teď totiž Su-57 nepotřebuje.

Šokující cena války proti Ukrajině. Rusko se topí ve výdajích, které silně nezvládá. A bude hůře

V srpnu 2025 upozornila redakce ArmádníhoZpravodaje.cz, že Rusko po dlouhé době nasadilo Suchoj Su-57 do bojů na Ukrajině, jak samo tvrdilo, ale ukázalo se, že ji pouze bombarduje z takové vzdálenosti, aby nemohl být zaměřen systémy PVO. V podstatě tak jenom testoval zbraně, ale o svůj původní zámět, pronikat právě skrze PVO, se ani nepokusil.

To je také důvod, proč Rusko aktuálně nepotřebuje Su-57 produkovat. K bombardování pozic na Ukrajině, stejně jako pro zajištění protivzdušné obrany, má vhodnější letouny. Třeba Su-35S, ale i řadu starších jako Su-24 nebo Su-30. Jejich provoz je levnější a jsou k těmto účelům stále dobré, zatímco pro Su-57 je to v podstatě podřadná úloha, a na provoz je drahý.

Rozhovor: Rusové jsou vyděšení z houfnic M777. Dělostřelecký poručík se podělil o zkušenosti z bojů

Vypadá to tedy, že má ruské letectvo stále pouze 32 letounů, a to včetně prototypů. Některé zdroje nicméně tvrdí, že jich mohlo být i několik vyšších jednotek, což by bylo srovnatelné s výrobou mnoha jiných letounů, kupříkladu Su-34 a Su-35S. Je podivné, že by se Rusko zmítající se v ekonomické krizi a pod západními sankcemi dokázalo najednou takto vzchopit.

Článek Výroba se zastavila, ruské letectvo nedostalo ani jeden nový Suchoj Su-57. Dává to smysl, nepotřebuje je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válka s Ruskem je jiná, zkušenosti nefungují

F-16 byla zavedena již v roce 1978, uvádí Wikipedia, pročež by se mohlo zdát, že má nejlepší za sebou, ale díky řadě modernizací se drží na světové špičce – nutno připomenout, že třeba Block 70/72, aktuálně nejlepší verze, je v podstatě úplně jiný letoun než před téměř 50 lety. Konkrétně Ukrajina ale dostala verzi MLU (Mid-Life Update) pocházející z 80. let 20. století.

Video: Rusové si mysleli, že proniknou k Pokrovsku z více směrů. Omyl, Ukrajinci je vypráskali a zničili jim základny

Známá jsou také jako Block 15, a v podstatě získala srovnatelné schopnosti s letouny F-16C/D Block 50/52. Výsledkem bylo prodloužení životnosti, zavedení nových typů zbraní i vícebarevných displeje, nebo vylepšený kokpit a rychlejší zpracování dat, stejně jako nový radar N/APG-66(V)2A pro lepší detekci cílů, který byl zároveň odolnější proti rušení, uvádí F-16.

Do služby ukrajinského letectva přitom vstoupily F-16 v srpnu 2024, a primárně slouží v roli PVO, kdy sestřelují hlavně střely a velké drony, například Shahed 136. Stejně tak ale provádí údery na pozemní cíle, jichž od svého zavedení zasáhly k listopadu 2025 přes 300. Ani přes jisté kvality letounů to s nimi ovšem nebylo jednoduché, jak vysvětlil ukrajinský pilot.

Video: na frontu Rusové nedojeli. Sabotéři vyhodili do vzduchu celou jednotku, když ji vezl náklaďák

Naučené taktiky od Američanů se totiž ukázaly jako nevhodné pro realitu ukrajinského bojiště, takže si museli piloti vyvinout vlastní strategie pro působení v blízkosti fronty. „Když jsme se vrátili z výcviku, čelili jsme realitě: taktiky, které jsme se učili v zahraničí, neodpovídaly válce, kterou vedeme. Tyto taktiky vycházely z typů válek, ve kterých naši partneři bojovali dříve. Ale tato válka je zásadně jiná,“ vysvětlil pilot, a pokračoval, co bylo potřeba:

„Museli jsme si sednout a přijít na to, jak ničit řízené střely a útočné drony, a jak bojovat s nepřítelem blízko frontové linie.“ Frontová linie je silně střežena nepřátelskými protiletadlovými raketovými systémy a letadly. Největší hrozbu přitom představují ruské stíhací letouny, jako jsou Su-35, Su-57 a MiG-31. Aby se jejich útokům vyhnuli, užívají ukrajinští piloti manévrovací taktiku v nízkých výškách, ale to není nic nového ani neobvyklého.

Kreml nevěří, co mu vyrostlo pod rukama. Ukrajinci zvládají výrobu smrtonosného dronu se 120kg hlavicí pro údery v týlu

Vysvětlil také, že někdy musí létat ve skupině, jelikož bývá obtížné se k některým místům na bojové linii dostat. Taktika je, že 2 ze 3 letadel slouží jako návnady, avšak vyzbrojené střelami k ničení přilétajících hrozeb, zatímco zbylý nese zbraně pro údery na pozemní cíle. Více toho už neprozradil, nejspíše z důvodu, aby nedal nepříteli žádnou nápovědu.

Článek F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 je oproti F-35 snadno vidět

O tom, jaká je schopnost stealth letounu Su-57, se lze jenom dohadovat a vycházet z názoru odborníků. Rusko ho téměř nikam neposílá, i když byl v Číně, ale nelze předpokládat, že by svá zjištění nějakým způsobem veřejně ventilovala. Oproti americkému Lockheed Martin F-35 Lightning II má být stealth ruského letounu asi tisíckrát menší, uvádí NationalSecurityJournal, což znamená, že je letoun až tisíckrát snáze detekovatelný.

Video: na frontu Rusové nedojeli. Sabotéři vyhodili do vzduchu celou jednotku, když ji vezl náklaďák

Podle odhadů má mít F-35 radarový odraz o velikosti jedné desetitisíciny metru čtverečního; oproti tomu u Su-57 jsou tyto údaje odhadovány na 0,1 až 1 metr čtvereční. V podstatě to znamená, že na radaru může americký letoun vypadat doslova jako pták, a s jeho rozeznáním bude mít obsluha či automatizovaný systém podle Armádního Zpravodaje veliký problém- Oproti tomu ruský Suchoj Su-57 bude vidět velice dobře i na delší vzdálenost, i když se samozřejmě bude jevit o něco menší než klasický letoun 4. nebo 4,5. generace.

Stealth závisí na tvaru a materiálu

Schopnost stealth, která je někdy označována jako neviditelnost, znamená v podstatě nesnadnou zachytitelnost na radaru. ScienceHowStuffWorks uvádí, že toho lze dosáhnout dvěma způsoby, respektive jejich kombinací. Tím prvním je tvar letounu, kdy jsou dopadající radarové paprsky rozptýleny do stran a nevrací se k radarové anténě, případně se jich vrací minimum. Druhým je potom použití vhodného materiálu na povrchu letounu, který radarové paprsky pohlcuje. Platí také, že čím je letadlo radaru blíže, tím je šance na jeho zachycení vyšší.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Existují ale i silné stránky Su-57. Wikipedia uvádí, že má supermanévrovatelnost, což ho činí nebezpečným soupeřem v boji na krátkou vzdálenost, jenomže na tu dnes letadla prakticky nebojují. Vlastně je mu to tedy k ničemu, neboť by ho kvůli jeho nedostatečné schopnosti stealth radar zaměřil na delší vzdálenost, načež by piloti odpálili střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu. On sám by o tom přitom nevěděl, a stejně zranitelný by byl i ze strany PVO.

Článek Totální propadák bez šance na konkurenci. Stealth ruského Su-57 je až tisíckrát menší než u americké F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové nacpali do Su-57 šest střel

Bližší podrobnosti o tom, jak je Su-57 vyzbrojen, přinesly snímky z Číny, kde byla dva prototypy v roce 2025 na přehlídce. NationalInterest uvádí, že má podle nich v trupu dvojici zbraňových prostorů, kdy je v každém z nich místo pro dvojici raket dlouhého doletu, případně jiné větší typy zbraní. To ale není vše, další vnitřní pumovnice jsou potom u kořene obou křídel, z nichž je v každé jedna kratší raketa. Dohromady tak letoun ve vnitřních prostorech unese 6 kusů zbraní, jimiž je doslova napěchovaný, a proto také velmi nebezpečný.

First ever clear photo of Su-57’s mysterious side weapon bay‼️

photo by 万全@wanquanphoto pic.twitter.com/L1nNy8U2Rm

— Fighterman_FFRC (@Fighterman_FFRC) November 5, 2024

Armádní Zpravodaj připomíná, že nést munici ve vnitřních pumovnicích je pro letoun 5. generace důležité, pokud si chce zachovat schopnost stealth. Suchoj Su-57 se přitom počtem vnitřních zbraní vyrovná americkému Lockheed Martin F-22 Raptor a čínskému Chengdu J-20 Mighty Dragon. DefenceTalks však upozorňuje na možnost, že se do něj Číně podařilo nacpat až 8 střel. F-35 má pak dokonce ve vnitřním prostoru místo jenom pro 4 střely, ale v budoucnu by jich také mělo být šest. Su-57 je tak rozhodně schopným zabijákem.

Su-57 nese střely s dlouhým dosahem

Hlavní zbraní pro trupový prostor Su-57 je střela vzduch-vzduch dlouhého dosahu s radarovým naváděním R-37M. Wikipedia uvádí, že u ní Rusko deklaruje dosah až 400 kilometrů, což je nejvíce na světě, i když se mnoho odborníků domnívá, že je údaj nadsazený a její reálný dosah je mnohem nižší. Rozhodně je ovšem větší než u amerických AIM-120 AMRAAM, což může dávat ruskému letounu v určitých okamžicích výhodu. Twz uvádí, že u kořene křídla budou pak infračerveně naváděné střely R-77M nebo nově vyvíjené K-74M.

Video: Ukrajinci zasadili tvrdou ránu ruské PVO. Vyřadili jí dokonce vzácný radar S-350 Vitaz

I když má nesení zbraní ve vnitřní pumovnici pomoci udržet letounu stealth, právě tento parametr je u Su-57 značně zpochybňován. NationalSecurityJournal uvádí, že jeho schopnost je až tisíckrát menší než u amerického F-35. Armádní Zpravodaj se domnívá, že to je snahou Rusů zachovat u něj vysokou manévrovatelnost, což si vyžádalo kompromisy v konstrukci. A záleží také na materiálu na povrchu letadla. V podstatě to ale znamená, že americké nebo čínské protějšky by Su-57 viděly dříve než on je, a mohly by na něj tak dříve zaútočit.

Článek Rusko plní skrytý zbrojní prostor Su-57 až po okraj. Silný zabiják ovšem doplácí na svou konstrukci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Motor Izdeliye 177 je překvapením

Letouny Su-57 z výzbroje ruského letectva, v současnosti jich je zhruba 30, používají motor AL-41F1, uvádí Wikipedia, a jde o derivát motoru z Su-35, který měl sloužit jenom na prototypech. Konečným motorem pro Su-57 byl vždy plánovaný Saturn AL-51F-1 Izdeliye 30, resp. 2 motory, protože je letoun dvoumotorový. Rusku se ho však nepodařilo dokončit, aby ho do něj mohlo instalovat při zahájení sériové výroby, a používá tak motory staré. Oznámení nového Izdeliye 177 označovaného za motor 5. generace je proto překvapením.

Video: 2 ruští vojáci zkusili projet k ukrajinským pozicím na koních. Jeden byl shozen a obětován dronu, druhý nedopadl lépe

Defence-Blog uvádí, že by Izdeliye 177 měl mít lepší tah než předchozí motor, a také delší životnost, což by samozřejmě mělo zlepšit schopnosti letadla. Údajně byl dokonce otestován při bojovém nasazení, ale podrobnosti nejsou známé. Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že ruské letectvo v bojích na Ukrajině letoun Su-57 téměř nenasazuje, maximálně k útokům z bezpečné vzdálenosti v hloubi vzdušného prostoru. Nelze si tedy představit, že jde o otestování motoru v leteckém souboji nebo proti protivzdušné obraně.

Saturn nejspíše Rusům nevychází

V motorech pro Su-57 může mít mnoho lidí zmatek, protože o nich Rusko chrlí mnoho informací a označení jsou podobná, což může být i záměr. AviaciOnline vysvětluje, že AL-41F1 býval označován i jako Izdeliye 177, přičemž nový motor Izdeliye 177 je významně přepracovaný AL-41F1 s mnoha vylepšeními, a měl by být dočasným agregátem pro ruské Su-57 i letouny určené k exportu. Konečným motorem má však být až Saturn AL-51F-1.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Ten dokonce Rusko označuje za motor 6. generace, i když některá západní média o něm mluví jako o 5. generaci. V prosinci 2024 byl zaznamenán Su-57 s plochou tryskou, která by mu měla poskytnout lepší stealth, a pravděpodobně byla součástí motoru Saturn AL-51F-1. Kromě toho má potom motor zajistit rychlost supercruise až při Mach 1,6, což by bylo výrazné zlepšení oproti současnému Mach 1,3. Představení Izdeliye 177 ale naznačuje, že mají ruští inženýři se Saturn AL-51F-1 nějaký problém a nezvládají ho rychle vyřešit.

Článek Suchoj Su-57 vzlétl s novým motorem páté generace. Rusové silně překvapili, nikdo to nečekal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I přes nedostatky může mít Su-57 navrch

Su-57 je svým způsobem zajímavý letoun a oproti jiným 5. generace má řadu specifik, z nichž se možná mohou ostatní inženýři poučit, např. z důvodu unikátního umístění radarových antén. To ale nemění nic na tom, že má stále obrovské problémy se schopností stealth, což si Rusové dobře uvědomují a snaží se to neustále posouvat, ale s menším úspěchem, než by si přáli.

Zmatek na cvičišti: Češi měli připravit Ukrajince na moderní válku, ale sami uznali, že vůbec nepobírají, co se děje

Koncem roku 2024 uvedli, že dostane Su-57 ploché trysky, a v půlce roku 2025 dostal nové motory a širší trup, stejně jako změny ve vnitřní zbraňové šachtě. Všechny tyto změny se rozhodli předvést v listopadu tohoto roku na novém propagačním videu, v němž kladli důraz zejména na silnou výzbroj, kterou může nosit i skrytě, ale třeba střely Kinžal považuje Armádní Zpravodaj do značné míry za zbytečné, protože jsou pro ně Su-57 příliš drahými nosiči.

Jenom pro srovnání, jak moc je stealth Su-57 špatné – zkoumání ukázalo, že ho lze zachytit přibližně 6krát dříve než F-35, což je opravdu žalostné. To je ostatně také důvod, proč nebyl ani jednou vidět na Ukrajině poblíž fronty, a zmohl se maximálně na bombardování z dálky. Což je plýtvání jeho potenciálem, neboť měl být schopen pronikat nepřátelskou PVO.

Ukrajinci stvrdili historickou dohodu na obrovské posílení letectva. Nakoupí 100 letadel Rafale z Francie

Wikipedia doplňuje, že je jeho předností také supermanévrovatelnost, což je pravda, ale redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že jde pro moderní vzdušné souboje o prakticky zbytečnou vlastnost, jelikož probíhají na vzdálenost desítek až stovek kilometrů, tedy mimo vizuální dosah pilotů, čímž postrádá smysl. Na letecké show je to však dobré.

Su-57 má nicméně smysl zejména proti technologicky mnohem starším letounům, proti nimž má určitě jednoznačnou převahu. První zahraniční kupec měl přitom obdržet dva kusy, ale není známo, o koho se jedná. „Náš zahraniční zákazník, náš zahraniční partner, již obdržel první dvě letadla. Zahájili bojovou službu a předvádějí své nejlepší schopnosti. Náš zákazník je spokojený,“ řekl Vadim Badekhy, generální ředitele United Aircraft Corporation (UAC).

Video: Rusové se usadili na západě Pokrovsku. Ukrajinci okamžitě vyslali komando, které je zneškodnilo

Armádní Zpravodaj připomíná, že již v únoru 2025 projevilo o Suchoje Su-57 zájem Alžírsko, a dalším možným je Ázerbájdžán. Nabídku na jejich koupi pak dostala nedávno také Indie, zatímco v Maroku dali přednost F-35. Uniklé dokumenty v říjnu 2025 potom ukázaly, že Alžírsko kupuje celkem šest Su-57, a je pravděpodobné, že právě ono se stalo jejich příjemcem.

Článek Rusko oznámilo první exportní spěch stíhaček Su-57, které již zahájily bojovou službu. „Zákazník je spokojený,“ dme se pýchou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Největší slabiny zastírají Rusové zbraněmi

Suchoj Su-57 je ruský letoun 5. generace, ale mnozí odborníci ho za něj nepovažují, protože má velmi nízkou úroveň stealth, která je ovšem nezbytná. To se sice Rusko pokouší všemožně zvrátit, ale podniká pro to spíše dílčí kroky, například instalací plochých trysek. Konstrukčně má zkrátka slabiny, ačkoliv je v jistých směrech také inspirací a má inženýrům co předat.

Rusové natočili postup improvizace. Rozebírají termobarické rakety z TOS-1, aby je využili na dronech

Zaveden byl teprve v roce 2020, uvádí Wikipedia, takže by se mohlo zdát, že bude pokročilejší než dříve představené protějšky jako Lockheed Martin F-35 (2015) nebo F-22 Raptor (2005), ale opak je pravdou. Snad jediné, v čem je překonává, je supermanévrovatelnost, díky níž je dobrý v soubojích na velmi krátkou vzdálenost, což mnozí příznivci rádi vyzdvihují.

Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že to je dnes prakticky zbytečná vlastnost, protože probíhají vzdušné souboje na velmi dlouhé vzdálenosti, často i ve stovkách kilometrů, takže se k sobě letouny ani pořádně nepřiblíží. Su-57 je však v tomto směru v obrovské nevýhodě, protože nemá dobrou úroveň stealth, v důsledku čehož ho umí radary zaměřit snáze.

Smáli se jim, a teď Rusko udalo nový směr. Tankové „boudy“ se pomalu stávají standardem. Budí rozpaky, ale na bojišti fungují dobře

Sám přitom nemá tak vyspělé detekční schopnosti, takže naopak nedokáže zaměřit soupeře na takovou vzdálenost. Rusko se však nevzdává a snaží se vyzdvihovat jeho jiné schopnosti. Ve videu například zmiňuje jeho skryté nosiče zbraní, což má zachovávat stealth, přičemž letoun provádí manévry s částečně otevřenými dveřmi zbraňového prostoru a viditelnými raketami.

Nová šarže Su-57 má mít aktualizované systémy výzbroje a motorů, i když nebyl zveřejněn časový harmonogram, kdy ke změnám dojde. Hackeři z Black Mirror přitom odcizili státní společnosti Rostec sdružující zbrojovky a související společnosti, mezi nimiž je též UAC, která je zodpovědná za jejich dodávky, dokumenty, podle nichž chce Su-57 koupit Írán, Alžírsko e Etiopie.

Zájem ruské armády zřejmě klesá. Uralvagonzavod, největší tankový výrobce, oznámil rozsáhlé propouštění

V srpnu 2025 se také ukázalo, že dostala opětovnou nabídku na koupi Su-57 též Indie, která ho už dříve odmítla s tím, že si vyvine vlastní pátou generaci, ale moc neuspěla. Přitom asi jediné, co přechválený ruský letoun v poslední době dokázal, je bombardování Ukrajiny, což je role, při níž akorát plýtvá potenciálem, jelikož jsou k tomu vhodnější levnější alternativy.

Článek Video: Kreml opět předvádí novinky Su-57 a hledá nové kupce, zájemce už má tři. Největší slabiny zastírá výzbrojí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové jsou neschopní vyrábět komponenty sami

PAK DA je ruský strategický bombardér nové generace, který má nahradit stárnoucí flotilu letounů Tu-95 a Tu-160, ačkoliv to nebude tak horké, jelikož Armádní Zpravodaj v lednu 2024 upozornil, že s jeho masivním zavedením nejspíše letectvo úplně nepočítá, neboť se rozhodlo modernizovat právě Tupolevy Tu-160 na verzi M2, která je v mnoha případech dostačující.

Vyvíjen je firmou Tupolev a má se jednat o podzvukový letoun s důrazem na stealth a dlouhý dolet, stejně jako schopností nést široké spektrum konvenčních i jaderných zbraní. Konstrukčně má jít o létající křídlo, což sníží radarové odrazy, ale je navržen tak, aby operoval mimo dosah moderních protivzdušných obran a mohl provádět přesné údery na strategické cíle hluboko v týlu nepřítele. Wikipedia avizuje plánované zavedení v roce 2027.

„Program F-35 je extrémně neuspokojivý,“ rozčilují se Britové. Nasazení je schopných pouze 40 % letounů

Tomu ostatně odpovídají i informace z uniklých dokumentů, protože v nich jsou dodávky uvedeny v etapách mezi roky 2024 a 2027. Jednat má zejména o výrobky pod kódem 80RSh115 určené pro Poslannik-1 PAK DA, a sice o hydraulické pohony pro otevírání dveří pumovnice. To je vnímáno jako státní tajemství nejvyšší úrovně, a může to vést k ukončení smlouvy.

Vedle toho interní korespondence OKBM odhalila dokumenty týkající se kloubových převodovek RSh-65 pro stíhací letoun Su-57. Jejich vývoj probíhá také v rámci státních obranných zakázek kontrolovaných ruským ministerstvem obrany, a i když jde o citlivé informace, nepodléhají takovému utajení jako v případě PAK DA. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jsou dokumenty též opakovanou ukázkou, že Rusko není na high-tech úrovni soběstačné.

Amerika netuší, jestli Rusko jenom vtipkuje. Předeslalo, že nasadí rakety Orešnik do Venezuely a ohrozí ji

Sofistikované komponenty, včetně zmíněných pro PAK DA a Su-57, musí vyrábět na CNC strojích z dovozu, hodně z Evropy. Dokumenty však zmiňují i tchajwanské Hartford HCMC-1100AG a Johnford SL-50, nebo srbské Grindex BSD-700U CNC. Jejich nákup financovalo ruské ministerstvo průmyslu a obchodu, což potvrzuje státem podporované obcházení sankcí.

Suchoj Su-57, na rozdíl od PAK DA, již létá, ale stále se potýká s problémy a prochází vývojem. Za největší nedostatek mu je vyčítána nízká úroveň stealth – mnozí odborníci tvrdí, že ji prakticky ani nemá, což si mysleli i čínští inženýři. To se Rusové snažili změnit třeba plochými tryskami, což mu sice může stealth zlepšit, ale na vysokou úroveň ho to asi neposune.

NATO: „Rusko zvyšuje výrobu vybavení dostatečné kvality pro boj.“ Putin opakuje Stalina, na životech mu nezáleží

Těch problémů ho nicméně provází mnohem více, například v oblasti ne zcela vhodně zvolených materiálů, nevyhovujících motorů apod. Suchoj Su-57 je proto jako letoun 5. generace ze všech nejslabší a vlastně ani nedokáže plnit, k čemu byl stvořen – pronikat PVO. Sice je v operačním nasazení, ale výhradně jako bombardér, což je pro něj potupné a drahé.

Článek Tajné dokumenty prozradily ruské státní tajemství o letounech PAK DA Poslannik a Su-57. Putin právem zuří se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 chce Alžírsko ve směšném počtu

Rostec je obří ruský zbrojní konglomerát, který sdružuje přes 800 zbrojovek nebo společností nějak souvisejících s výrobou zbraní. Wikipedia uvádí, že jde oficiálně o „Státní korporaci pro podporu vývoje, výroby a vývozu high-tech produktů“, zkráceně Rostec. Má pod sebou přitom i společnosti letecké, a to včetně vývojářů a výrobce Suchoje Su-57.

Video: Těžká ztráta. Německá houfnice PzH 2000 ukrajinské armády naposledy vystřelila. Poté ji Rusové zničili

Jedná se o svým způsobem impozantní letadlo, které má potenciál. Armádní Zpravodaj je názoru jako řada čínských inženýrů, že se z něj lze v mnohém poučit. Wikipedia upřesňuje, že bylo vyvinuto jako víceúčelový stíhací letoun schopný vzdušného boje, pozemního a námořního úderu, k čemuž má také spoustu odzkoušených zbraní, ale není to jeho hlavní zaměření.

Excelovat by stroj měl ve vzdušném boji, a pak také v pronikání PVO a jejím zničení, čímž by otevřel oblohu pro letouny nižší třídy v pozicích nosičů zbraní. A právě v této oblasti zaostává, což potvrzuje i to, že nebyl nikdy nasazen v podobné roli na Ukrajině, resp. se ani nepřiblížil k bojové linii, ale maximálně ji odstřeloval z dálky pomocí řízených pum, střel apod.

Video: Leopard 2A4 v rukách Ukrajinců zcela dominoval. S pověstnou přesností sám roznesl ruský konvoj

Jeho největší slabinou je nízká úroveň stealth, a mnozí dokonce pochybují, že nějakou má, neboť se zdá být jeho konstrukce silně nedotažená. To ostatně podporují i snahy o její vylepšování a upravování, ale zatím to nevypadá, že by se vůbec měla přiblížit úrovni jiných letounů 5. generace, tedy zejména F-35 a F-22. Ale zrovna Alžírsko prakticky nemá jinou možnost.

Má totiž dlouhodobé spory se svým západním sousedem, Marokem, nad nímž nejspíše chtělo tímto tahem získat leteckou převahu, na což ovšem reagovali Američané a prodali marockému letectvu F-35 jako protiváhu. Ve hře je navíc zakázka na až 32 ks, oproti čemuž je šest Su-57 pro alžírské letectvo jako nic; dokonce ani stejný počet by nezajistil výhodu.

Bulharská F-16, na níž vsadilo i Slovensko, po 6 měsících v problémech. Museli ji uzemnit, závada s nádrží dělá letadlu špatnou pověst

V tabulce je přitom uvedeno pořadí kontrolních a povelových ukazatelů v počtu dvou dávek po šesti kusech – šest bude nejspíše stíhaček, dalších šest na náhradní díly. A vedle toho potvrzuje i objednání 14 ruských bombardérů Su-34. Svědčí o tom i objednávka stejného počtu velitelských a řídících ukazatelů, které měly být přemístěny jako součást letounu.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Článek Hackeři zveřejnili dokumenty, které potvrzují, kolik Alžírsko kupuje ruských Suchojů Su-57 páté generace. Žádná sláva to není se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 je alespoň 1 215, Su-57 pár desítek

Amerika má v současnosti dva typy letounů 5. generace – F-22 Raptor a F-35 Lightning II. Výroba prvního byla však ukončena již před 14 lety a včetně prototypů vzniklo 195 ks, uvádí Wikipedia. F-35 naopak ve výrobě stále je, přičemž je to bezesporu nejprodukovanější letoun 5. generace na planetě – v současné době vznikl v počtu přesahujícím 1 215 ks, uvádí ve svých statistikách portál F35. Na takovou sílu Rusko nestačí, stejně tak ani Čína.

Kolik je Su-57, není známo, Rusko počty nově produkovaných kusů již nějakou dobu tají. EurAsianTimes odhaduje, že jich bude 25 až 32 operačně nasaditelných, a to nejspíše včetně 10 vyrobených prototypů. Tak nízká čísla, přestože je oficiálně ve službě již od roku 2020, lze dle názoru Armádního Zpravodaje připsat problémům s výrobou, hlavně nedostatku vyspělých technologií, které musí Rusko často dovážet, vysokým nákladům a nedostatečným kapacitám.

F-35 je vyráběn i mimo území Ameriky

Americký letoun může vznikat v takových počtech, protože má výhodu také v diverzifikované produkci, přičemž je v činné službě již od roku 2015, uvádí Wikipedia, tedy o 5 let déle než Su-57. Lockheed Martin, což je mimochodem zbrojní gigant s obrovskými kapacitami a zdroji, uvádí, že k ní dochází také v Itálii nebo Japonsku. Navíc firma využívá subdodavatele z několika západních zemí, což produkci ještě posiluje a přináší další výhody.

Video: Ukrajinský voják zevnitř natočil a popsal ukořistěný ruský tank T-90S, který se na frontu vůbec neměl dostat

V poslední době sice výroba vázla také u F-35, hlavně kvůli technickým problémům s vývojem nové verze, ale většina z nich má být vyřešena. DsmForecastInternational odhaduje, že by letos mělo být odběratelům dodáno kolem 190 letounů F-35, a ačkoliv jsou počty Suchojů Su-57 utajované, budou to maximálně jednotky. Vzhledem k horšící se situaci ruské ekonomiky se navíc lze domnívat, že se čísla v příštích letech výrazněji měnit nemohou.

Článek Tvrdá realita, která se Rusku nehodí: Proč je F-35 přes tisíc, zatímco Su-57 sotva pár desítek včetně prototypů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Protilodní Zircon zvládne i pozemní cíl

Ruská hypersonická střela Zircon je primárně protilodní zbraň. Wikipedia uvádí, že je určena jako výzbroj hladinových lodí a ponorek, její deklarovaný dosah je 1 000 kilometrů a má dosahovat rychlosti až Mach 9, což jí má pomoci vyhýbat se protivzdušné obraně. V konečné fázi má přitom radarové navádění, ale Rusko ji použilo i proti pozemním cílům, kdy pužívá ke svému navedení satelitní navigaci. Rusi přitom upozorňuje, že s nesestřelitelností Zirconu to nemusí být tak horké, neb musí v konečné fázi letu kvůli zaměřování výrazně zpomalit.

Video: Snadný úkol pro ukrajinský MiG-29 letící u země. Udeřil na ruský úkryt jako na kovadlinu francouzským „kladivem“

Su-57 je jediný ruský letoun 5. generace, potvrzuje Wikipedia, a i když jsou o jeho schopnostech někdy pochybnosti, nepochybně je silný. Jestliže se přitom Rusku skutečně povedlo Zircon upravit tak, že ho z něj lze odpalovat, a funguje správně, je toto spojení určitě nebezpečné pro lodě, ale případně ho lze nasadit i proti pozemním cílům. Přesná hmotnost střely sice není známa, ale jelikož Su-57 unese náklad až 7,5 tun, neměl by pro něj být problém.

Se Zirconem nebude Su-57 stealth

Spojení Su-57 a střely Zircon nedává Armádnímu Zpravodaji z mnoha důvodů smysl, a navíc není vizuálně potvrzeno. První zvláštností je, proč ji vlastně Rusko na letounech 5. generace chce, když jich má jenom několik desítek. Její délka je navíc kolem 9 m, takže ji určitě ponesou pod trupem, a nikoliv uvnitř, čímž přichází o schopnost stealth, tedy jednu ze svých klíčových výhod. A pokud má Zircon dolet 1 000 kilometrů, lze ho stejně tak umístit na letouny 4. generace, kterých má Rusko mnohonásobně více, a vykonají takovou práci zcela shodně.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Možným důvodem je snaha udržet Su-57 v popředí pozornosti, soudí NationalInterest, a to hlavně pro budoucí exportní ambice Ruska. Stejně tak může jít o snahu prezentovat se jako velmoc s výjimečnými zbraněmi, a to nejen na domácí půdě, ale i navenek. Je to podobné, jako když Rusko dříve deklarovalo možnost odpálení balistické rakety Ch-47M2 Kinžal z Su-57. I tu označuje za hypersonickou zbraň, i když je to vlastně označení nesprávné.

Článek Rusko v tichosti vyzbrojilo Su-57 střelou Zirkon. Může to být zabiják lodí, ale také taktika, jak neúspěšné letadlo prodat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Slabé stealth a nejnižší počet na světě

Rusko vyvíjelo Su-57 komplikovaně a dlouhá léta. Jeho první let se uskutečnil již v roce 2010, ale do výzbroje byl zařazen až v roce 2020, uvádí Wikipedia. Existuje navíc jenom v nízkých počtech, odhady mluví zhruba o 30 ks, což je nejméně ze všech letadel 5. generace na světě. Opakovaně se mluví hlavně o slabině v podobě nízké schopnosti stealth. Konstrukce letadla si dokonce vysloužila posměch v Číně, kam ho Rusko poslalo na přehlídku.

Rusko posílilo letectvo o nové Su-35S, což jsou sice moderní, ale spíše průměrné letouny, které nic nezmění

Ale přesto se někteří čínští odborníci letadla zastávají. Tvrdí, že i když stealth nemusí být jeho silnou stránkou, může to vyvažovat jinými věcmi, které by mohly inspirovat konstruktéry jiných letounů ve světě. První z nich je jeho vysoká manévrovatelnost, druhou pak unikátní umístění radarových antén, jimiž získává mnoho informací. Teoreticky by díky tomu mohl pilot slabiny vykompenzovat, zkrátit vzdálenost mezi ním a nepřátelským letounem páté generace, a pak ho sestřelit v souboji zblízka, v čemž má Suchoj Su-57 vynikat.

Su-57 má antény na boku i křídlech

Radary jako Su-57 nemá žádný jiný letoun na světě. GlobalSecurity vysvětluje, že nemá jenom klasickou soupravu v přední části, ale také radarové antény po stranách, a další dokonce na křídlech. Díky tomu může mít velmi dobrý přehled o svém okolí a zaznamenat nepřátelský letoun, ale také blížící se střelu. Když o ní přitom bude vědět včas, může se jí díky vysoké rychlosti a supermanévrovatelnosti vyhnout, a naopak se přiblížit soupeři.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY-SA

Suchoj Su-57 má totiž vektorování tahu motorů, což mu umožňuje dělat až neuvěřitelné obraty. Americké letectvo na své stránce uvádí, že Lockeed Martin F-22 Raptor má také vektorování tahu, ale jenom dvoudimenzionální. Oproti tomu ruský Felon má třídimenzionální, tedy lepší. Redakce Armádního Zpravodaje nedokáže posoudit, zda by kombinace radaru a manévrovatelnosti opravdu Su-57 stačila či nikoliv, přesné údaje nejsou známé, a do žádného skutečného boje Rusko letoun ještě nikdy neposlalo, k čemuž může mít důvod.

Navíc je nutné zdůraznit, že k bojům na opravdu krátké vzdálenosti dnes nedochází, ale probíhají vyšší desítky, a někdy i přes 100 km, za hranicí viditelnosti. Spoléhat se tak v souboji právě na to, že proběhne na stovky metrů nebo jednotky kilometrů, není zrovna moudré. Ale aspoň při úhybných manévrech bude mít vysoká manévrovatelnost svůj význam.

Článek Inženýři celého světa by se měli poučit z ruského Suchoje Su-57. Často je vysmívaný, ale má unikátní koncept, který hodně nabízí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský Su-57 je mladší než americký F-22

Logika v porovnání letounů Su-57 a F-22 by mohla vést k dojmu, že je ten ruský lepší než F-22, protože je mladší. Wikipedia uvádí, že americký letoun poprvé vzlétl v roce 1997 a do výzbroje byl oficiálně zařazen v roce 2005, zatímco ruský má za sebou první let až v roce 2010 a do výzbroje vstoupil teprve na konci roku 2020. Konstrukce je tak o nějakých 13 až 15 let mladší, a jelikož došlo k technologickému pokroku, mělo by to být znát.

iZdroj fotografie: Frank Kovalchek / Creative Commons / CC BY

I přesto je ale F-22 stále považován za nejlepší na světě. Lockheed Martin ho popisuje jako skvělou kombinaci nenápadnosti, rychlosti, obratnosti a situačního povědomí, což pro ruský stroj platí v mnoha oblastech také, ale třeba stealth má mít o dost slabší. To byl jeden z důvodů, proč měla projekt v minulosti opustit Indie, uvádí 19FortyFive. Armádní Zpravodaj se domnívá, že v souboji F-22 proslulého pokročilým stealth a Su-57 by prostě americký letoun ten ruský viděl dříve a mohl proti němu použít střely, aniž by o něm věděl.

Na krátkou vzdálenost je Su-57 asi lepší

V boji na krátkou vzdálenost by mohl být výsledek boje jiný, i když jenom za předpokladu, že by se Su-57 podařilo do blízkosti amerického dostat, což není příliš pravděpodobné. Papírově vypadají letouny podobně – mají 2 motory, jsou podobně velké a dosahují rychlosti přes Mach 2. Ten ruský má ale vektorování tahu motorů ve všech směrech, uvádí Wikipedia, kdežto americký jenom vertikální. To znamená, že by měl být Su-57 hbitější a mít výhodu.

Německo investuje do zbrojení 8,5 bilionů, aby znovu povstalo. Do 16 let chce nejsilnější armádu v Evropě. Možná samo překoná i tu ruskou

Teoreticky by šlo namítat, že ruský letoun unese více výzbroje hlavně pro útoky na pozemní cíle, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to je tím, že byl F-22 stavěn primárně pro vybojování vzdušné nadvlády, a až později mu byly schopnosti útoku na pozemní cíle přidávány. Oproti tomu Su-57 byl rovnou postaven jako víceúčelový, k čemuž v americkém letectvu slouží Lockheed Martin F-35 Lightning II, jehož obdobu vlastně Rusko postrádá. Navíc je amerických letadel 5. generace oproti hrstce ruských strojů mnohonásobně více.

Článek Su-57 měl být ruskou odpovědí na F-22, ale je mnoho důvodů, proč stále zůstává jenom v jeho stínu a neporazí ho se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indie chce hlavně vlastní 5. generaci letounů

Jak přesně by měla dohoda mezi zeměmi vypadat, není jasné, jelikož Rusko dosud nedokázalo posunout svůj Su-57, který sice má být páté generace, ale někteří ho za něj nepovažují, na uspokojivou úroveň. Největším handicapem je zůstává nízká úroveň stealth, a dle Armádního Zpravodaje ani není jasné, zda může se současnou konstrukcí dosáhnout vyšší.

První Rafale B pro Indonésii je hotový. Francie tím získává větší vliv a Čína soupeře pro svou J-10C, která už ho pokořila

Indická vláda nicméně s odkazem na ministra obrany uvádí, že pokračuje ve vývoji vlastního letounu, a že chce postavit rovnou pět prototypů stíhačky AMCA. Je však nutné zdůraznit, že jde o zřejmě nejslabšího hráče v tomto segmentu, který nemá s vývojem moderních zbraní moc zkušeností, a navíc je ekonomicky slabší než jiní hráči, ať jde o Rusko, evropské země, kde nicméně program 5. generace není, Čínu, nebo Spojené státy americké.

Indie přitom nedávno vycouvala z koupě amerických F-35, jelikož požadovala montáž u sebe, aby tak podpořila svou ekonomiku, ale to Američané odmítli. Je přitom s podivem že o tom vůbec uvažovali, jelikož Indie provozuje ruský systém protivzdušné obrany S-400. Tedy přesně ten, kvůli němuž je dříve odmítli prodat Turecku, jelikož se obávali špionáže.

Polsko posílilo vojsko u hranic s Ruskem tanky K2 Black Panther. Jeho T-90M převyšuje až hanebně v ochraně i palebné síle

Již v červenci 2025, tedy ještě před odmítnutím F-35, přitom MilitaryWatchMagazine uvedl, že došlo k obnovení jednání o koupi Su-57. Armádní Zpravodaj soudí, že jde ekonomicky o lepší volbu, jelikož má stát 752,5 až 860 milionů korun, oproti 1,83 až 2,26 miliardy korun za F-35, uvádí EconomicTimes. Na druhou stranu Indie potřebuje adekvátního soupeře pro J-35, tedy čínský letoun 5. generace, který má jak ona, tak ho má dostat Pákistán.

Za ten ovšem ruský Suchoj Su-57 považovat nelze, takže je dle redakce Armádního Zpravodaje možné, že se bude snažit využít pouze pomoci s vývojem vlastního AMCA. Není ovšem jisté, že by se Rusko spokojilo pouze s tím, aniž by Indii prodalo letouny, zejména Su-35S a Su-57. Asi to bude záležet hlavně na tom, zda se jí samotné podaří s vývojem pokročit.

Právem vysmívané Su-57 začaly bombardovat Ukrajinu. Je to poslední snaha ukázat, že za něco stojí

Samotný Su-57 přitom působí velmi dobře. Navržen byl k vybojování vzdušné nadvlády i ničení pozemních a námořních cílů, zejména pak k pronikání PVO. Jeho výhodou je tradičně vysoká manévrovatelnost, nadzvuková rychlost a pokročilá avionika, ač o ní také panují pochyby. Je však na místě ocenit výzbroj, kterou může nosit ve vnitřních šachtách, včetně střel vzduch–vzduch dlouhého dosahu R-37M a přesné munice pro útoky na pozemní cíle.

Využívá přitom radar N036 Byelka s fázovanou anténní soustavou, který je ovšem považován za horší, než má F-35. Nechybí pak integrovaný systém elektronického boje, uvádí Wikipedia, a byť vývoj provází zpoždění a výroba probíhá pomalu (existují jenom desítky prototypů), ruské letectvo ho prezentuje jako protiváhu americkým F-35 a F-22. Jeho skutečné stealth schopnosti a elektronika jsou však podle řady odborníků stále o generaci pozadu.

Článek Indie dostala nabídku na koupi ruských Su-57 a pomoc s vývojem svého letounu 5. generace. Jsou ekonomicky lepší volbou než F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 má potenciál, ale je nedotažený

Ani největší zastánce všeho ruského nemůže tvrdit, že je Su-57 kdovíjak povedený letoun, který by měl šanci konkurovat americké F-35, natož pak F-22, nebo čínským J-20 a J-35. To ostatně potvrdilo i samo Rusko, když ho poslalo na letecký veletrh v Číně, kde mu tamní inženýři i odborná veřejnost vysmáli pro jeho viditelné nedostatky.

První Rafale B pro Indonésii je hotový. Francie tím získává větší vliv a Čína soupeře pro svou J-10C, která už ho pokořila

Lze připustit, že mohly být způsobeny tím, že se jednalo o prototyp, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že pokud měl prezentovat vrchol ruského leteckého vojenského průmyslu, měl by být naprosto bezchybný. Nicméně i fakt, že se Su-57 nad Ukrajinou prakticky neobjevil, svědčí o tom, že letounu nevěří ani samo Rusko, a je jasné, že kdyby byl jediný kus sestřelen, zasadilo by to jeho vojenskému průmyslu poslední a zdaleka největší ránu.

Za připomínku stojí, že se od něj odvrací stále častěji i tradiční odběratelé. Třeba Kyrgyzstán vsadil na jihokorejské vrtulníky namísto ruských, zatímco Indie začala kompletně nahrazovat ruské letouny, takže je nemyslitelné, aby ještě někdy projevila zájem o Su-35S, za něj vyvíjí vlastní náhradu. Na druhou stranu by mohla chtít Su-57, protože pátou generaci nezvládá. A dokonce se od něj odvrací i Srbsko, které třeba kupuje čínský systém PVO.

Polsko posílilo vojsko u hranic s Ruskem tanky K2 Black Panther. Jeho T-90M převyšuje až hanebně v ochraně i palebné síle

Ale zpět k Suchoji Su-57, který je dle Wikipedie klasifikován jako víceúčelový stíhač, přičemž má sloužit nejenom k vybojování vzdušné nadvlády coby ničitel nepřátelských letounů, ale také systémů protivzdušné obrany. Kdyby mu přitom zejména v druhé roli Rusko věřilo, dáno by ho nasadilo proti Ukrajině – to se ovšem nestalo. Jak se ale blíží nová dohoda o příměří s Ruskem, o níž informuje SkyNews, snaží se ho ještě na poslední chvíli nasazovat.

Stále více se objevuje například s raketami vzduch-vzduch R-77M nebo střelami s plochou dráhou letu Ch-69 určených proti pozemním cílům, potvrzuje Wikipedia, a rovněž se měl Suchoj Su-57 objevit s bombami KAB. Vedle toho prý také odpaluje něco jako hybrid rakety a bezpilotního letounu, ale bližší informace k tomu nejsou známy.

Video: Partyzán vyhodil do povětří ruský bitevní vrtulník Mi-28 a celou akci natočil

Armádní Zpravodaj je názoru, že bombardování je pro Su-57 páté generace podřadná úloha, ale v tomto případě jde zřejmě čistě o testování, byť stále mimo dosah PVO, proti níž by dával v případě útoků na pozemní cíle největší smysl. Stejně tak nedává smysl, aby letoun nosil hypersonickou raketu Kinžal, jelikož je to drahé – existují pro ni lepší nosiče.

Je zřejmé, že Rusko bude chtít využít na poslední chvíli naháněných „úspěchů“ Su-57 k dalšímu prodeji, které zatím velmi váznou. Dosud se totiž rozhodlo pro jeho koupi pouze Alžírsko, které tím chtělo získat technologickou převahu nad svým rivalem Marokem, ale to dostalo na oplátku zelenou ke koupi amerických F-35, aby v oblasti vznikla protiváha.

Článek Právem vysmívané Su-57 začaly bombardovat Ukrajinu. Je to poslední snaha ukázat, že za něco stojí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Italové kupují nejlepší AMRAAAM

Letoun F-35 je nejmodernější západní bojové letadlo dostupné pro země NATO, a je tedy pochopitelné, že se snaží je co nejlépe využít. DSCA ve své zprávě uvádí, že si AIM-120D3 objednala také Itálie, což udělá z jejích F-35 opravdu smrtící stroje. V současnosti jich má 29 verze A a B, ale dohromady si jich objednala 95, uvádí Wikipedia. To z ní udělá jednoto z největších uživatelů, ačkoliv třeba Velká Británie jich chce celkem 138.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Se střelou AIM-120D3 je F-35 velice nebezpečným letounem schopným se snadno vypořádat s jakýmkoliv nepřítelem včetně ruského Suchoje Su-57 Felon, soudí Armádní Zpravodaj. AirAndSpaceForces vysvětluje, že oproti starším verzím střely má mnohem větší odolnost proti rušení, takže když ji pilot odpálí, je vysoká pravděpodobnost zasažení. Také stoupl její dolet, což dává šanci použít ji na delší vzdálenost a pilotovi zůstat nepozorovaný.

F-35 stačí i střela s menším dosahem

Samotná střela vzduch-vzduch však vítězství nezajistí. Třeba ruská R-37M má deklarovaný dosah až 400 km, u AIM-120D3 ji ArmyRecognition odhaduje na 180 km. Teoreticky je tedy ruská zbraň v dosahu mnohem lepší – F-35 má však mít vyspělejší radar a mnohem lepší schopnost stealth než Su-57. Měla by tedy být schopna ho zaměřit a zničit za pomoci střely dříve, než ji vůbec objeví, což jí dává výhodu i při použití zbraně s menším dosahem.

Švýcarsko se F-35 nevzdá, je to nejlepší volba, jakou udělalo. Američané ho ale drží pod krkem, i když si nadiktovalo podmínky

Ještě lepších schopností bude F-35 dosahovat v okamžiku, kdy se do ní podaří dostat nejlepší západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor. Wikipedia uvádí, že by pro ni měla být certifikovaná někdy po roce 2027, ale třeba ve Velké Británii vláda sdělila, že to bude až počátkem 30. let 20. století. První zkušební odpaly však již proběhly. Dosah pak stoupne na alespoň 200 km, a pokud bude chtít, může si Meteor pro F-35 pořídit i české letectvo.

Článek Naděje na výhru ruského Su-57 proti italské F-35 se vzdálí více, než kdy dříve. Už jenom díky nové střele AIM-120D3 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednání o koupi F-35 nemusí být oficiální

Úvahy o koupi dalších „ef-třicet-pětek“ jsou aktuálně na úrovni důvěrných jednání, ale vyplývá z nich, že má Německo zájem rozšířit původní flotilu 35 letounů na 50, což jeho letectvo v mnoha směrech pochopitelně hodně posílí, ale určitě nepůjde o největšího provozovatele v rámci NATO, a už vůbec ne Evropy – třeba Norsko jich má 52, a Velká Británie bude dokonce stavět svou hlavní sílu na 138 letounech, konkrétně na verzi B.

Odtajněno: Norsko poskytlo Ukrajině více než dvojnásobek F-16. Velké posílení jí hodně pomohlo, zvládají i ruské Su-35S

Armádní Zpravodaj nicméně zaznamenal i zprávy, že Německo žádný nákup dalších F-35 oficiálně nezvažuje, takže není jasné, co si vlastně myslet – může to být jenom taktika, a možná se ani nekonají přímá jednání, ale pouze rozmluvy mezi některými státníky.

Německo se stále spoléhá na letouny jako Eurofighter Typhoon, který má 113 ve verzi S a 20 ve verzi T, pokud jde o stíhačky, a na Panavia Tornado v počtu 87 kusů ve verzi IDS, a 29 kusů ve verzi ECR, ale to jsou stíhací bombardéry a letouny pro elektronický boj, uvádí Wikipedia. Jedná se ale o letouny 4. generace, takže je logicky F-35 mnohem lepší.

Dle Wikipedie má zejména pokročilé stealth, což ztěžuje její zaměření radarem, takže se může lépe vyhýbat PVO, ale také nepřátelskému letounu, který ji vůbec nemusí zaměřit, případně až pozdě, resp. poté, co na něj odpálí střelu (ale ve vzdušném souboji hraje roli mnohem více faktorů). Armádní Zpravodaj už hodnotil F-35 mnohokrát, mj. ji i srovnával s ruským Su-57, což je logicky pro evropské země největší a nejpravděpodobnější protějšek.

Strv 123: švédská modernizace vrátí Leopardy 2A5 zpátky na bojiště. Dosáhnou díky ní úrovně Leopardů 2A8

Ten přitom existuje jenom v nižších desítkách kusů, z nichž jde většinou o prototypy, a pořád se potýkají s řadou problémů, které musí konstruktéři vyřešit, pokud se chtějí vyrovnat F-35. Určitě ale není cestou osazovat Su-57 nesmyslně balistickou raketou Kinžal; mnohem větší smysl dává modernizace M1, která mj. posunuje stealth, byť ne dostatečně.

Článek Německo koupí další F-35. Ale jeho letectvo zdaleka nebude nejsilnější v Evropě, i když na ruské Su-57 postačí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kinzhal nebyl pro Su-57 určen

Su-57 je v mnoha směrech impozantní stroj. Wikipedia ho popisuje jako víceúčelový stíhací letoun schopný vzdušného boje i pozemních a námořních úderů, přičemž disponuje schopností stealth, i když ta u něj bývá nejčastěji zpochybňována, upozorňuje Armádní Zpravodaj. V leteckých soubojích může spoléhat na supermanévrovatelnost, radar typu AESA, moderní střely jako R-37M a další. Stejně tak i střely proti pozemním nebo námořním cílům.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Rusko přitom už nějakou dobu uvažuje o tom, že by letoun mohl používat i raketu Kinzhal, uvádí Defence-Ua. Ovšem dle dostupných informací toho zatím není schopen. Rusko ji přitom označuje za hypersonickou, ale to je hlavně propagandistické tvrzení, přičemž byla navržena pro letouny Tupolev Tu-22M Backfire a Mikoyan MiG-31K Foxhound, a poté upravena i k použití pro stíhací bombardér Suchoj Su-34 FullBack. A jelikož Suchoj Su-57 unese 7,5 tun výzbroje, teoreticky by mohl nést balistickou raketu Kinzhal o hmotnosti 4,3 tuny také.

Su-57 vlastně Kinzhal nepotřebuje

Jestli by letoun díky Kinzhalu něco získal, tak schopnost zasahovat přesně pozemní cíle na vzdálenost až 2 000 km; takový u ní udává dolet MissileTreat. Hlavice o hmotnosti 480 kg je navíc velmi ničivá, a vysoká rychlost značně ztěžuje možnost sestřelení. Spojení tedy podle všeho dává smysl, bylo by vražedné. Podle názoru Armádního Zpravodaje by ale podobně vražedné bylo i spojení s jiným ruským letounem, např. Suchojem Su-35 Flanker-E.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Vzhledem k tomu, že má Rusko jenom hrstku Su-57, je jejich nasazení v roli nosičů balistických raket jenom plýtváním jejich schopnostmi. Ty jim totiž umožňují držet se mimo dosah PVO, ale to by letoun 5. generace se schopností stealth, navíc nejdražší ve výzbroji Ruska, správně potřebovat neměl. Raketa pod trupem ho navíc o schopnost stealth připraví. Logičtější je proto použít jako nosič levnější a méně schopné alternativy bez stealth a kvalitních radarů a Su-57 šetřit na něco sofistikovanějšího. I když jeden smysl spojení dává – propagandistický.

Článek Ruský Su-57 stále postrádá superzbraň jménem Kinzhal. Ovšem použití balistické rakety na něm úplně postrádá logiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřelení dvou F-35 pochází z české hry

Na záběrech níže je zdánlivě reálná akce, kdy letoun nad městem vypouští světlice, aby zmátl tepelné navádění rakety, a současně po ní na velmi krátkou vzdálenost střílí kanonový pozemní systém PVO neznámého typu. Záhy jedna z raket F-35 těsně mine a vybouchne, ale druhá ji pronásleduje a po dvou zatáčkách ji nakonec dostihne a posílá k zemi.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Video pokračuje sestřelením druhé F-35, která svůj boj prohrála mnohem snáze, neboť ji poslal k zemi kanonový systém, když mu de facto sama vletěla do poslední rány nebo dvou. Akorát, že vůbec. Redakce Armádního Zpravodaje měla podezření, že jde o uměle vytvořené záběry, jelikož tak v některých místech vypadají, a navíc se letouny chovají nestandardně.

Kupříkladu let druhého z nich byl v podstatě přímý i přes probíhající palbu, ale v reálu by se pilot 100% pokusil o úhybné manévry – které by navíc nebyly v tomto případě tak složité. Na sociálních sítích se pak podařilo zjistit, že bylo video identifikováno jako produkt simulátoru Arma 3, a zveřejněno již 18. května 2025, tedy dříve, než Izrael zaútočil. Jednat se má navíc o ruský Suchoj Su-57 páté generace, nikoliv o F-35, čemuž odpovídají i tvary.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Arma 3 je česká vojenská hra, jejíž děj se odehrává okolo roku 2035, kde proti sobě bojují síly NATO a Íránu. Hráč se ocitá uprostřed fiktivního konfliktu na ostrovech Altis a Stratis, které jsou inspirovány skutečnými řeckými ostrovy. Arma 3 se vyznačuje realistickým pojetím války, uvádí Wikipedia. Důraz je kladen na taktiku, spolupráci, balistiku, autentické zbraně, vozidla a vojenské vybavení, a nakonec i na pokročilou grafiku, čehož Írán zneužil.

Článek Írán zveřejnil „autentické“ záběry, jak sestřelil dvě F-35. Pochází ovšem z české hry, a ještě je na nich ruský Suchoj Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Meteor by schopnosti F-35 výrazně posílil

Začátkem března 2025 Armádní Zpravodaj informoval, že má F-35 dostat střelu MBDA Meteor, s níž by dokázala lépe čelit případným vzdušným hrozbám, zejména letounům. Stát se tak mělo dle odhadů do roku 2027, ale britské ministerstvo obrany podle DefenseJournal uvedlo, že dochází ke zpoždění a integrace je očekávána až začátkem 30. let 21. století.

Úžasný pokrok: ukrajinský dron „sundal“ ten ruský za letu systémem elektronického boje. Nepadl tak jediný výstřel (video)

Tato informace vychází z odpovědi na písemnou parlamentní otázku poslance Bena Obese-Jectyho, který požádal ministra obrany, aby upřesnil plánované datum integrace MBDA Meteor na letounech F-35B, které Velká Británie kupuje, do provozu, a časový harmonogram, kdy budou touto střelou vybavené letouny schopné operačního nasazení.

Na to odpovídala Maria Eagle, náměstkyně ministra obrany, veřejných zakázek a průmyslu: „Integrace střely vzduch-vzduch poháněné náporovým motorem MBDA Meteor s F-35B je řízena americkou společnou programovou kanceláří Lightning II; současný odhadovaný časový plán pro schopnost v provozu se očekává na začátku 30. let 21. století.“

Zbídačené bulharské letectvo dostalo druhou F-16 v té nejlepší verzi. Tentokrát (zatím) nemá technické potíže

Schopnosti nejenom britských F-35 tím budou značně oslabeny. Armádní Zpravodaj připomíná, že je aktuálně nejlepší střelou vzduch-vzduch v její výzbroji AIM-120 AMRAAM verze D. Její přesný dolet je utajen, ale dle odhadů se může jednat o 160 až 180 km, uvádí Wikipedia. To vůbec není špatní, ale MBDA Meteor doletí až 200 km, a navíc má nejmenší zónu úniku na světě. To v praxi znamená, že jakmile se zaměří na cíl, je téměř nemožné jí uniknout, potvrzuje MBDA.

Ačkoliv se integrace týká potencionálně všech F-35 v zemích NATO, konkrétně Velká Británie je chce pro svou verzi B – koupila totiž netradičně jenom ji, jelikož je schopna operovat z pozemních základen i lodí, s čímž britská taktika počítá – je to je variabilnější než provozovat různé verze, a co více, F-35B přistane i na improvizovaných letištích a plochách.

Rusko v problémech, Izrael posílá na Ukrajinu systémy Patriot, které zničí všechno, co má ve výzbroji. Sám je vyřazuje

Současně má tedy stále Rusko navrch, jelikož provozuje střelu R-37M s dosahem až 400 km, ale je nutné to brát s rezervou. Jeho letectvo navíc nedokáže její potenciál využít, jelikož nemá tak dobré stealth u letounů Suchoj Su-57, které se tak musí k nepříteli přiblížit na mnohem kratší vzdálenost. Teoreticky jsou tak šance F-35 vyrovnané i se střelou AIM-120 AMRAAM.

Článek Ruskému Suchoji Su-57 zůstává jeho největší výhoda. F-35 prozatím nejlepší střelu NATO kvůli problémům nedostane se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-59MK2 je obtížně zaměřitelná

Řízená střela Ch-59MK2 patří k nejmodernějším ruským leteckým zbraním. Wikipedia uvádí, že jde o modernizovanou variantu Ch-59, jejíž původní verze vznikla ještě v době Sovětského svazu, ale opravdový předchůdce Ch-59M se objevil v průběhu 90. let 20 století. Nejmodernější variantu Ch-59MK2 pak Rusko poprvé veřejně představilo v roce 2015 jako střelu se schopností stealth určenou k přesným útokům. V podstatě jde parametry a schopnostmi o zbraň podobnou známé britské střele Storm Shadow, i když je oproti ní o něco lehčí.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Střela je speciálně určena pro ruský letoun 5. generace Suchoj Su-57 Felon. EurAsianTimes vysvětluje, že ten může nést i jiné střely z rodiny Ch-59, ale pouze na vnějších závěsnících, což ho připravuje o schopnost stealth. Ch-59MK2 je dimenzována tak, aby se vtěsnala do jeho vnitřní pumovnice, kdy může své obtížnější zaměřitelnosti využít naplno. Armádní Zpravodaj však upozorňuje, že o ní v odborných kruzích panují nemalé pochybnosti.

Střela má průbojnou a kazetovou hlavici

Přesné rozměry Ch-59MK2 nejsou uváděny, ale lze předpokládat, že podobně jako předchůdkyně bude dlouhá asi 5,7 metrů a vážit necelou 1 tunu. MilitaryWatchMagazine uvádí, že má dolet kolem 300 kilometrů a obsahuje průbojnou hlavici o hmotnosti 320 kg; může ovšem nést i kazetovou hlavici. Navíc má být velmi přesná – s využitím aktivního radarového navádění by mohla dosahovat přesnosti kolem 3 m, přičemž letí vysokou podzvukovou rychlostí.

Foto: ruská střela Ch-101 s plochou dráhou letu bude bez šance, když se ji rozhodne sestřelit francouzský Mirage 2000 ukrajinského letectva

Rusko střelu Ch-59MK2 otestovalo na prototypech Su-57 již při kampani v Sýrii, a později ji použilo i na Ukrajině. Není jasné, zda ji odpalovalo z letounů Su-57, protože jich má jenom velmi omezené množství, ale pravděpodobně je možné ji odpálit i ze stíhacího bombardéru Suchoj Su-34 Fullback. Vzhledem k tomu, že se ruská letadla drží mimo dosah PVO, není vlastně ani nutné, aby ji odpaloval letoun se schopností stealth, protože byla navržena mj. právě proto, aby byly i běžné letouny při útoku nezranitelné protivzdušnou obranou.

Článek Ruská střela Ch-59MK2 je mimořádně nebezpečná: nepřítele s ní měl původně drtit jenom Suchoj Su-57, ale nakonec má větší využití se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela s jadernou hlavicí může mít dosah 400 km

Rusko rozmisťuje novou řízenou střelu odpalovanou ze vzduchu s taktickou jadernou hlavicí, ale neuvádí její konkrétní název. Podle autorů zprávy lze nicméně vnímat odkaz na novou zbraň jako specializovanou verzi rakety dlouhého doletu R-37M. Tu hodnotil Armádní Zpravodaj v dubnu 2024 jako zřejmě nejlepší svého druhu na světě, o což se zasluhuje hlavně její dosah.

Slovensko vybavilo své tanky klecemi proti dronům, ale působí rozpaky. Vypadají ovšem neefektivně (fotografie)

EurAsianTimes uvádí, že je až 400 kilometrů, ačkoliv je nutné zohlednit, že jde o tvrzení ruské strany, která její schopnosti ani veřejně neukázala. Jde mimochodem o stejnou střelu, jakou měl ruský letoun 5. generace, Suchoj Su-57, sestřelit ukrajinský Suchoj Su-27 na 217 km, ovšem jak Armádní Zpravodaj upozorňoval, šlo o lež ruských propagandistů. Letoun sice na tuto vzdálenost skutečně sestřelen byl, ale nikoliv R-37M z Su-57, nýbrž systémem S-400.

Stojí za ti připomenout, že nejlepší západní protějšek známý jako MBDA Meteor má poloviční dosah, a jeho testování třeba na Eurofighteru ukázalo Německo koncem roku 2024. V březnu 2025 také Armádní Zpravodaj informoval, že bude MBDA Meteor integrována do F-35, což jí dá oproti ruským letounům značnou výhodu. Na rozdíl od nich mají totiž pokročilé stealth, takže jsou hůře zachytitelné radarem, což výhodu R-37M významně snižuje.

Ukrajina vyvíjí obranu na nejsilnější ruské zbraně. Využívá M2 Browning a funguje nezávisle na lidech, pohání ji 24/7 umělá inteligence

Ale přesto jde o nebezpečné zbraně, které není radno podceňovat. V případě jejich osazení jadernými hlavicemi by navíc napáchaly mnohem větší škody než jenom sestřelení letounu. Kolik přesně takto upravených R-37M Rusko má, není jasné, zpráva nicméně tvrdí, že má dohromady rozmístěných nějakých jaderných přes 3 500 – zahrnuty jsou zřejmě možnosti odpálení ze vzduchu, země i moře, i když. Nějaké má dokonce umístěné i v Bělorusku.

„Rusko rozšiřuje své jaderné síly přidáním nových kapacit, včetně jaderných raket vzduch-vzduch a dalších pokročilých jaderných systémů. Rusko pravděpodobně vlastní přibližně 1 550 rozmístěných strategických jaderných hlavic a až 2 000 nestrategických hlavic,“ uvádí zpráva.

Česká Excalibur Army začne za pár dní montovat francouzské houfnice CAESAR. První dodá AČR ještě letos

K nesení střely R-37M byl původně v ruském letectvu uzpůsoben jenom MiG-31, ale postupně došlo k rozšíření pro Suchoje Su-30SM, Su-35S a Su-57. Armádní Zpravodaj soudí, že pokud má i s jadernou hlavicí stejný dosah, tedy až 400 km, mohou se všechny tyto letouny spolehlivě držet mimo většinu systémů protivzdušné obrany, aniž by došlo k jejich ohrožení.

Článek Něco se děje: Rusko rozmisťuje zcela nové jaderné střely pro letadla, uvádí odtajněný dokument. Nosit je mohou i Suchoje Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun Su-57 má řadu nedostatků

Poprvé se Suchoj Su-57 vznesl na oblohu v roce 2010 a do výzbroje ruského letectva byl zařazen na konci roku 2020, uvádí Wikipedia. Vlastně se jednalo o provizorium, jelikož původně neměl plánované motory, a tak se musel spokojit s jejich starší verzí. Ani jeho samotné zpracování přitom nebylo nejlepší – když se v roce 2024 objevil v Číně, vysmáli se mu. Ovšem modernizovaná verze Su-57M, a nejnověji M1, má přinést mnohá vylepšení a zapojení umělé inteligence.

Russia Enhances Su-57M1 Fighter Jet with Artificial Intelligence and Aerodynamic Upgrades.Sukhoi’s integration of automated system checks and pilot support functions through AI reflects a broader shift toward autonomy and human-machine teaming in Russian aerospace doctrine. pic.twitter.com/EfFmczZo6r

— Valhalla (@ELMObrokenWings) May 16, 2025

Konkrétně by v letadle měla umělá inteligence sloužit jako asistent pilota, popisuje ArmyRecognition, jemuž by měla pomoci zrychlit rozhodování a reakce, ale podrobnosti o tom, co přesně dokáže, nejsou známé. Dalším vylepšením má být instalace výkonnějšího radaru s větším dosahem, ale přesné specifikace opět nejsou známé. Redakce Armádního Zpravodaje každopádně upozorňuje, že to může vést k odhalení protivníka na delší vzdálenost, a tedy i dávat šanci lépe využít radarově naváděnou střelu R-37M s údajným dosahem až 400 km.

Výkonný motor a změny v trupu

Významnou změnou má být také instalace nového výkonnějšího motoru AL-51F a rozšíření draku letadla. MilitaryWatchMahazine se domnívá, že to usnadní nadzvukový let bez použití přídavného spalování, přičemž mají plošší trup a změny na vnitřní zbraňové šachtě přinést i zlepšení stealth, což je jedna z nejvíce zpochybňovaných schopností Su-57, zvláště pak ze strany a zezadu. Jak moc se zlepší, lze ovšem jenom spekulovat.

Jak americké letectvo přepravuje nejmocnější muže a ženy v zemi: má pro ně speciální vrtulník MH-139 Grey Wolf s balistickou ochranou

O tom, že úpravy na letounu Su-57 zvýší jeho bojovou hodnotu a schopnosti, určitě nelze pochybovat, prováděny jsou jistě právě z tohoto důvodu. Jestli ale dosáhne kvalit svých amerických nebo čínských protějšků, nelze určit, protože ještě nebylo možné model nezávisle posoudit, a ani není sériově vyráběn. Ruská propaganda o Suchoji Su-57 opakovaně lhala, třeba o údajně rekordním sestřelu, za kterým však vůbec nestál. Nelze tedy věrohodně určit, jaká jsou opravdová vylepšení letounu, pokud je popisuje pouze ruská strana.

Článek Rusko posouvá Suchoj Su-57M1 na novou úroveň. V hlavní roli umělá inteligence, lepší stealth a lepší využití potenciálu střely R-37M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřel na 217 km je pravdivý, ale ne letounem Su-57

Manipulace, pro níž ruští blogeři zneužili i uznávaný americký portál MilitaryWatchMagazine, zřejmě mnohé přívržence zahřála u srdce. Vždyť nejlepší letoun v ruském letectvu přece musí dosahovat těch nejlepších výsledků – navíc, když má k dispozici (tentokrát prokazatelně) střelu vzduch-vzduch R-37M s nejdelším dosahem na světě, potvrzuje Wikipedia.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Její dosah je až 400 km při rychlosti až Mach 6; redakce Armádního Zpravodaje ji hodnotila v dubnu 2024 v tomto směru jako regulérně nejlepší, přičemž jí americký (AIM-120D AMRAAM s dosahem 160 km) ani evropský (MBDA Meteor s dosahem 200 km, uvádí Wikipedia) protějšek nestačí, ačkoliv to zdaleka není jediný parametr, na němž ve vzdušném souboji záleží.

Některé ruské profily, například SOLOVJOV, přitom sdílely, že Suchoj Su-57 sestřelil letadlo ukrajinského letectva raketou dlouhého doletu R-37M na vzdálenost více než 200 km. Armádní Zpravodaj dohledal vyjádření Jurije Ihnata, mluvčího letectva ozbrojených sil Ukrajiny, který na briefingu v „Media Center Ukraine“ sdělil 02. května 2023, že letectvo nezaznamenalo použití letounů Suchoj Su-57, a dokonce ani Suchoj Su-75, proti Ukrajině.

Satelitní snímky potvrdilo i těžké přiznání Pákistánu: Indie bodovala, vyřadila mu high-tech švédský letoun včasné výstrahy AEW&C

Studie Royal United Services Institute (RUSI) navíc uvádí, že byl historicky nejdelší sestřel ruskou raketou R-37M zaznamenán na 177 km. Kde tedy propagandisté vzali lživou informaci o 217 km? Samotný údaj pravdivý je a skutečně byl na tuto vzdálenost také ukrajinský Suchoj Su-27 poslán k zemi – patří ovšem zcela jiné zbrani, a sice systému protivzdušné obrany S-400.

MilitaryWatchMagazine potvrzuje, že se jedná o jeden z nejdelších sestřelů země-vzduch, ale nikoliv vzduch-vzduch. Alespoň ze strany ruského ministerstva se redakci Armádního Zpravodaje nepodařilo dohledat, že by bývalo s tvrzením blogerů / propagandistů souhlasilo, ale ukazuje to, kolik dezinformací se dostává mezi lidi, z nichž jim mnozí (bohužel) věří.

Článek Rusové sprostě lhali, že jejich Su-57 sestřelila ukrajinský Su-27 na 217 km. Chtěli si tak připsat světový rekord se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejpokročilejší letoun 5. generace na západě

Teprve 03. dubna 2025 přistály poslední z 52 objednaných F-35 na norské základně Ørland, která je hlavní leteckou základnou se stěžejním významem nejenom pro Norské královské letectvo, ale také pro celé NATO, uvádí Wikipedia. Norsko se tak stalo úplně první partnerskou zemí (tedy bez Ameriky), která obdržela kompletní dodávku těchto letounů.

Rusko čeká armagedon: Německo na něj chce zvýšit tlak, tak Ukrajině dodá řízené střely Taurus. Ale má podmínku

„F-35 je nejlepší stíhací letoun na světě a jsem velmi potěšen, že obdržíme poslední z 52 stíhacích letounů od společnosti Lockheed Martin, které si Norsko objednalo,“ řekl norský ministr obrany Tore Onshuus Sandvik s tím, že: „Letadla zajišťují, že můžeme chránit norskou suverenitu a udržet si ještě lepší kontrolu nad našimi oblastmi na zemi, na moři a ve vzduchu.“

Bezesporu jde o velmi dobré letouny, navíc jediné 5. generace, které si mohou západní země koupit. Ale redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala již v lednu 2024, že se s nimi pojí i řada negativ, mj. nízká výrobní kapacita a jisté technické problémy. Na druhou stranu jde stále o nejpokročilejší letoun světa, jehož obrovskou předností jsou vyspělé senzory a stealth, díky čemuž se dostane i do míst, kde by jiné letouny nepřežily ani několik vteřin.

Velká rána pro F-35: dvě země ji přehodnocují a oficiálně zvažují švédský Gripen. Obří zakázka na skoro 50 letounů může padnout

Kromě průzkumné role pak mohou pochopitelně zajistit i bojovou, i když do přímého střetu s jiným letounem by se pouštět neměly – teoreticky by mohly, ale vhodnější je k tomu F-22 Raptor, který byl ostatně navržen k vybojování vzdušné nadvlády. V rukách norských pilotů mají každopádně fungovat hlavně jako prostředky odstrašení pro případné agresory.

Tím největším je pochopitelně Rusko (vynechme teď Čínu, s níž je ale v rivalitě Amerika), které má sice svůj letoun 5. generace, a sice Suchoj Su-57, ale ten zdaleka nedosahuje úrovně F-35. Ano, sice disponuje střelou R-37 vzduch-vzduch s doletem až 400 km, ale jeho radar je o dost slabší a stealth má podle Číňanů spíše k smíchu. Nehledě na to, že existuje Su-57 jenom v několika desítkách kusů, z čehož je ještě většina prototypů s nestejnými schopnostmi.

Článek Norsko obdrželo poslední z objednaných F-35; jako první partnerská země na světě. Ruské Su-57 tak významně přečíslilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 je rychlý a velmi dobře manévruje

K zařazení letounu do výzbroje ruského letectva došlo oficiálně v prosinci roku 2020 a v současné době existuje, včetně prototypů, v počtu lehce přes 30 kusů, uvádí Wikipedia. Jde o dvoumotorový jednomístný letoun se schopností stealth, i když její úroveň je pravděpodobně jedním z kritických míst, k čemuž došli i Číňané. Má však velice dobrou manévrovatelnost a dokáže se pohybovat rychlostí Mach 2,2. I to jsou pravděpodobně důvody, proč Su-57 kupuje Alžírsko, zatímco sousední Maroko si může „na truc“ pořídit americké F-35.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY-SA

Co jednoznačně platí, je fakt, že v bojových operacích nezaznamenal Su-57 jedinou ztrátu; a nasazený v nich opravdu byl. Třeba jako prototypy v Sýrii, kde ale žádné vyspělé obraně nečelily, a pak v konfliktu na Ukrajině. Armádní zpravodaj ale upozorňuje, že podle dostupných informací ruské letectvo úzkostlivě drží Su-57 mimo dosah protivzdušné obrany, takže ho ani sestřelit nelze. Důvodem bude hlavně prestiž vůči domácímu publiku, a také vůči možným budoucím kupcům – letoun, který sestřelen byl, by se prodával hůře.

Su-57 má zbraně dlouhého dosahu

Výhodou ruského letounu 5. generace dle Armádního Zpravodaje je, že operace mimo dosah PVO zvládá. Na letecké cíle může útočit za pomoci vyspělého radaru AESA a střely R-37M. MilitaryWatchMagazine uvádí, že by měla mít dosah až 400 kilometrů a rychlost až Mach 6. Na pozemní cíle pak dokáže zaútočit třeba moderní řízenou střelou Ch-69. Ta je podzvuková a má dosah až 400 kilometrů, a podle ArmyRecognition je užívána především proti vysoce hodnotných cílům, jako jsou systémy protivzdušné obrany, velitelská centra a infrastruktura.

Rusko padá do hluboké krize, ztráty na bojišti nestíhá doplňovat. A tak vyhlásilo dosud největší odvody – dosahují 20 % ukrajinské armády

Do budoucna lze předpokládat, že Rusko bude v praxi chránění Su-57 z prestižních důvodů pokračovat. To ale neznamená, že letoun nikdy k zemi nešel. Twz uvádí, že se jeden z jeho prototypů v prosinci 2019 zřítil nedaleko Komsomolsku na Amuru – důvodem mělo být selhání systémů řízení letu. Pilotovi se však podařilo katapultovat. V roce 2014 byl potom jeden z prototypů Felonu těžce poškozený, když začal hořet jeho motor.

Článek Nikdy nesestřelený ruský Suchoj Su-57 páté generace těží z toho, že po něm nikdo nikdy střílet nemohl. A přesto jeden k zemi šel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su šel k zemi, ale neznámo jaký a kde

Informací je extrémně málo. Redakci Armádního Zpravodaje se podařilo dohledat jenom krátké vyjádření Jurije Ihnata, šéfa komunikačního oddělení velitelství vzdušných sil Ukrajiny, které poskytl tamním novinářům ze Suspilne Media. Systém SAMP/T měl údajně sestřelit ruský Su, ale neupřesněného typu; uvedeno navíc nebylo ani místo, kde k tomu došlo.

Ukrajinský MiG-29 bombardoval ruské vojáky v Kurské oblasti. Jediným náletem je všechny pohřbil na místě, kde se šikovali (video)

A jelikož ze situace nepochází ani žádné veřejně dostupné fotografie nebo videa, nelze je ověřit ani podložit. Na druhou stranu nelze tvrdit, že k tomu dojít nemohlo, sestřelů mnoha letounů již bylo ve válce na Ukrajině více a SAMP/T toho rozhodně schopný je.

Armádní Zpravodaj upozorňuje, že jde o poměrně rozsáhlou rodinu vojenských letounů. Mezi nejpoužívanější z nich, zejména k bombardování, však patří Su-30 Flanker-C, Su-34 Fullback či třeba Su-35 Flanker-E. Jenom těžko by šlo ovšem o nejmodernější Su-57, ten si totiž Ruská federace velmi hlídá, neboť by bylo jeho sestřelení fatální ranou jeho „prestiži“.

Rusové se znovu, ale marně snaží obklíčit Ukrajince v Kurské oblasti. Všechny jejich pokusy selhaly, nepřítel je drží na uzdě

Jakou střelou byl ruský letoun zničen, rovněž není známo. Armádní Zpravodaj se však domnívá, že se mohlo jednat jak o Aster 15 s dosahem 30 km, tak Aster 30 s dosahem 120 km, jelikož SAMP/T odpaluje dle potřeby obě, potvrzuje Wikipedia. Zejména druhá z nich mohla zasáhnout nepřítele i dále od hranic, jelikož se k nim obvykle musí přiblížit na desítky kilometrů.

Velmi často totiž shazují na nepřátelské pozice klouzavé pumy FAB, obvykle FAB-250 a FAB-500, když číslo udává jejich celkovou hmotnost. Díky konverzní sadě UMPK mají dolet až 70 km, což je dost na to, aby se vyhnuly některým systémům PVO, ale ne těm s dlouhým dosahem.

Článek Ukrajinci sestřelili ruský letoun Suchoj Su, jde o první takový případ za 3 roky války. Informace však obratně zatajují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-31BM, jediná čistokrevná stíhačka

Mikoyan MiG-31 Foxhound lze asi jako jediný označit za čistokrevný stíhací letoun ruského letectva. Jeho rychlost je Mach 2,83, takže je nejrychlejším vojenským letadlem v činné službě, a pochází z roku 1982, uvádí AirForce-Technology. Jeho úlohou bylo tehdy stíhat letadla v rozlehlém prostoru SSSR. BM je pootm modernizovaná verze s novým počítačem a hlavně možností používat ruské střely vzduch-vzduch R-37M s dosahem až 400 km.

iZdroj fotografie: Fedor Leukhin / Creative Commons / CC BY-SA

Západní letectva obdobu takového stroje nemají, i když by se mu mohl blížit třeba Boeing F-15EX Eagle II řadící se mezi nejlepší stíhačky NATO. Je sice pomalejší než MiG-31BM, ale i tak dosahuje rychlosti až Mach 2,5. Jeho střely AIM-120 AMRAAM navíc nemají takový dosah jako střely ruského letoun, ale zase má mnohem výkonnější radar typu AESA.

Su-35S, páteř ruského letectva

Nejmodernějším strojem 4,5 generace je v ruském letectvu Suchoj Su-35S Flanker-M, který Armádní Zpravodaj hodnotil v dubnu 2024 jako přemosťovací platformu na letouny 4,5. generace. Jinak má mít skvělou manévrovatelnost, solidní rychlost až Mach 2,25 a schopnosti používat moderní ruské střely včetně R-37M, uvádí Wikipedia, což mu může dávat výhodu v boji na dlouhou vzdálenost. Na druhou stranu má slabší typ radaru typu PESA, což může být jeho slabina, protože ho moderní letadla zákonitě uvidí dříve než on je.

iZdroj fotografie: GoodFon

Za ekvivalent by se dal označit francouzský Dassault Rafale; oba stroje se ostatně několikrát utkaly o přízeň letectev v několika zemích, přičemž vyhrává zásadně první z nich. Sice není tak manévrovatelný, ale má lepší radar typu AESA a schopnost používat nejlepší západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor. Oba pak zvládají i zbraně pro útoky na pozemní a námořní cíle.

Su-57, největší ruská pýcha

Suchoj Su-57 Felon je letoun 5. generace, i když v některých ohledech panují o jeho schopnostech jisté pochybnosti, hlavně pak o úrovni jeho stealth. Wikipedia uvádí, že je dobře manévrovatelný a dosahuje rychlosti až Mach 2, přičemž disponuje moderním radarem typu AESA i schopností používat nejmodernější ruské zbraně včetně R-37M nebo řízené střely Ch-59 MK2, ale i dalších. Je to tedy bezpochyby vyspělý víceúčelový letoun.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Jeho ekvivalentem je americký Lockheed Martin F-22 Raptor, což byl původně stíhací letoun, ale dostal schopnosti používat i jiné zbraně. Nad Su-57 má nicméně výhodu v úrovni stealth, podle čehož Armádní Zpravodaj soudí, že ho uvidí na svém radaru AESA mnohem dříve než on jeho. Jeho střely AIM-120 AMRAAM mají sice dosah max. 180 km, uvádí ArmyRecognition, ale ve spojení se stealth by to mělo být na zničení Su-57 dostatečné

Článek 3 nejlepší ruské stíhačky, které vlastně nejsou tak dobré. S letectvem NATO se absolutně nemohou rovnat, ale přesto jsou nebezpečné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Větší šance F-35 v leteckém souboji

Užívat střelu MBDA Meteor je pro piloty letadel velikou výhodou. Její výrobce MBDA o ní tvrdí, že je to střela s největší zónou bez úniku ze všech systémů vzduch-vzduch, čehož má dosahovat pomocí náporového motoru, který jí uděluje rychlost přes Mach 4 a doletí do vzdálenosti 200 km. Je tedy jasné, že by to letounu F-35 mohlo dát mnohem větší šance na vítězství i v souboji se Suchojem Su-57 Felon, i když ten má střely s ještě větším dosahem.

iZdroj fotografie: MBDA

F-35 může prozatím používat jenom americké AIM-120 AMRAAM, uvádí Wikipedia, které mají ovšem menší dosah než Meteor, zatímco na nový typ amerických střel AIM-260 JATM s lepšími vlastnostmi ještě není uzpůsobena. To platí i pro MBDA Meteor, ale má se to změnit. Armádní Zpravodaj si všiml, že britské letectvo uvádí, že byl poprvé otestován odpal střely bez hlavice z letounu F-35B americké námořní pěchoty. Pro Velkou Británii je to důležité, neb má ve výzbroji jak samotný Meteor, tak letouny F-35B, které operují na jejích letadlových lodích.

F-35 zřejmě zničí Su-57 dříve než on ji

Až bude F-35 schopná Meteor používat, dostanou piloti zcela nové možnosti například proti ruskému Suchoji Su-57. Ten sice nese střelu R-37M s údajným dosahem až 400 kilometrů a rychlostí Mach 6, uvádí Wikipedia, což jsou lepší parametry než u Meteoru, ale vítězství mu to zajistit nemusí. F-35 má totiž mnohem lepší schopnost stealth než Su-57, takže ho ruský letoun nebude moci zachytit a střelu odpálit. Soupeře zřejmě detekuje až na velmi krátkou vzdálenost, ale to už dávno bude zaměřený a nejspíše zničený Meteorem odpáleným z F-35.

Nejlepší Západní protiletadlová střela není americká, ale evropská: Meteor je extrémně drahý a nestačí na ruskou „bestii“ R-37M

Integrace střel Meteor do letounů F-35 bude nejspíše hotová až za několik let, odhady mluví o roku 2027, protože u moderních zbraní jde o velice komplikovaný proces. Lze předpokládat, že tuto variantu vyzbrojení budou používat hlavně evropské země. Použitelná může být i pro české letectvo, pokud se po obdržení F-35 rozhodne střelu Meteor do výzbroje zavést.

Článek F-35 dostane zásadní vylepšení z Evropy. Postavit se zvládne i ruským Su-57, i když to bude těsné. Je to šance i pro české letectvo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nákup F-35 Marokem podporuje Amerika i Izrael

Ze všech směrů to vypadá, že Spojené státy nebudou mít s udělením souhlasu k nákupu F-35 problém, čímž získá Maroko aktuálně nejpokročilejší a nejpočetnější letoun 5. generace na světě. Tento krok vítá také Izrael, s nímž udržuje Maroko dlouhodobě obranné vztahy. Africká země by přitom mohla nakoupit až 32 letounů za cca 454 miliard korun, vysvětluje vojenský analytik Brandon Patrick z AviationWeek, který na možný obchod upozornil.

Souboj letounů 5. generace: čínský Chengdu J-20 vs. ruský Suchoj Su-57 má jasného vítěze. Rozdíly jsou nejenom ve stealth

Pro zemi s arabskou a muslimskou většinou – navzdory geografické poloze v severní Africe – je zajištění izraelské podpory pro nákup tak pokročilých vojenských prostředků považováno za vysoce neobvyklé. Zelenou k tomu však nejspíše dal z důvodu velké technologické a vojenské převahy, díky níž nehrozí, že by Maroko jakkoliv Izrael ohrožovalo.

Armádní Zpravodaj před několika dny informoval, že se Alžírsko, které s Marokem sousedí, rozhodlo pro koupi ruských Suchojů Su-57. Zatím ale není jasné, v jakém počtu, ani jak hodlá Ruská federace letouny dodat, jelikož je jejich výrobní kapacita velmi nízká a sama jich nemá dostatek – aktuálně jich existuje jenom pár desítek, včetně prototypů.

Čínský Shenyang J-35 bude druhou čínskou protiváhou F-35. Zaujmout může i tam, kde Američané zájem nemají

Maroko a Alžírsko mají přitom dlouhodobě napjaté vztahy kvůli historickým a územním sporům. Klíčovým bodem je konflikt o Západní Saharu – Maroko ji považuje za nedílnou součást své historie, zatímco Alžírsko podporuje hnutí Polisario, které usiluje o jeho nezávislost. Spory však panují i z dalších důvodů, kvůli nimž by mohla nastat vojenská eskalace.

Článek Těžká rána pro Rusko, jeho Su-57 převálcovala v africké zemi F-35. Jde o taktický tah, bude mu tam přímo konkurovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-57 má hlavně pochybné stealth

O tom, zda bude mít někdo zájem o ruský letoun Su-57, bylo dlouho pochyb, i když MilitaryWatchMagazine připomíná, že Alžírsko je za potencionálního kupce považováno již od roku 2020. Jde o tradičního odběratele ruských zbraní a koupě nejmodernějšího letounu by tedy byla logickým krokem. A to i přes kontroverze, které o něm přetrvávají – třeba o úrovni stealth, která patrně nesplňuje požadavky na letoun 5. generace. Dokonce ani ty nejnovější šarže Su-57 nejsou lepší, jak Armádní Zpravodaj hodnotil začátkem ledna 2025.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

I tak ovšem Alžírsko získá jeden z nejlepších letounů současnosti na světě. Su-57 je postavený tak, aby měl vynikající manévrovatelnost nebo schopnost supercruise, uvádí Wikipedia, přičemž jde o jednomístný stroj s maximální rychlostí Mach 2. Disponuje moderním radarem typu AESA, a i když může v některých ohledech za americkými a čínskými protějšky 5. generace zaostávat, rozhodně se může vyrovnat a nejspíše i předčít ty 4,5. generace. Jedinou další alternativou by pak pro Alžírsko pravděpodobně byl čínský Shenyang J-35.

Předností Su-57 jsou hlavně zbraně

Se Suchojem Su-57 může alžírské letectvo získat i celou řadu zbraní, a to většinou odzkoušených v boji. Nést jich může na 12 závěsnících až 7,5 tun, například se může jednat o řízenou střelu Ch-59. Ta je určena k zasahování pozemních cílů a vybavena je hlavicí o hmotnosti 320 kilogramů, uvádí ArmyRecognition. Její dosah je až 285 kilometrů a přesnost 2 až 5 metrů, navíc existuje i protilodní varianta s aktivním radarovým vyhledávačem.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Na letoun lze instalovat také klouzavé pumy s modulem UMPK, zvládat by měl minimálně ty o hmotnosti 250 a 500 kilogramů. V leteckém souboji pak může použít střely včetně radarem naváděné R-37M. U ní Rusko deklaruje dosah až 400 kilometrů, ale Alžírsko pravděpodobně dostane jenom exportní verzi označenou jako RVV-BD. Wikipedia uvádí, že je její dosah omezený na 200 kilometrů, ale i tak jde o vynikající parametr.

Článek Velký úspěch pro ruský vojenský průmysl: Suchoje Su-57 koupí Alžírsko, největší předností jsou v boji odzkoušené zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 je jistý, F-35 možná nedorazí (a možná ano)

Ruský bojový letoun páté generace, Su-57, vyvinutý ruským výrobcem letadel Suchoj, má být na veletrhu v Indii představen vůbec poprvé. Rusko se ho nicméně snaží udat i jinde ve světě. Třeba v listopadu 2024 ArmádníZpravodaj informoval o jeho účasti na čínském veletrhu Air Show China 2024, kde byl prezentován v podobě prototypů po boku J-20 Mighty Dragon.

Ruská ropa opět přestala téct, ale tentokrát ve velkém. Až 20 % jejího vývozu je ohroženo, Ukrajinci tvrdě zasáhli ropnou stanici

Čínští inženýři se mu však poměrně vysmáli, jelikož měl mnoho nedostatků – u prototypů se to sice někdy stává, ale rozhodně to není dobrá vizitka. Letos tak Suchoj Su-57 evidentně zkusí štěstí v Indii, která je tradičním a dlouhodobým odběratelem ruských zbraní. Není ovšem jasné, s jakým cílem, jelikož v červnu 2022 ArmádníZpravodaj informoval, že Indie staví vlastní letoun páté generace, i když je do doby jeho konstrukce potencionálním odběratelem.

I kdyby ho ale koupila, neznamenalo by to vyloženě návrat k ruským zbraním. ArmádníZpravodaj například v květnu 2023 psal, že se země orientu postupně zbavuje závislosti i v oblasti letectví, kde chce nahradit Su-30 a MiG-29. Aero India 2025 je nicméně příležitostí, jak letoun prodat i dalším zájemcům, například Íránu, eventuálně dalším asijským a africkým zemím.

Zelenskyj: Putin znovu potvrdil, že se bojí vyjednávání a dělá vše pro to, aby prodloužil válku, kterou vede už od roku 2014

Rusko už přitom účast Suchoje Su-57 na indickém veletrhu potvrdilo, zatímco americké letectvo údajně přílet F-35 zrušilo – z jakých důvodů, není známo, ale DefenceSecurityAsia informuje s odkazem na indická média, že bude její účast probíhat dle původních plánů. Zda by případně došlo ke sdílení stejné letištní dráhy, také není jisté, teoreticky to ale možné je.

Článek Ruský Su-57 se může poprvé v historii potkat s americkou F-35. Není ale jisté, zda se k tomu Američané odhodlají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 a J-20 jsou podobně veliké

Predikovat, jak by dopadl souboj letadel Su-57 a J-20, je velice obtížné – i vzhledem k tomu, že mnohé z jejich schopností nejsou veřejně známé. Lze ale vycházet z některých obecných údajů, kdy mají letouny mnoho společného a jsou třeba podobně veliké. Su-57 má na délku 20,1 metrů, kdežto jeho čínský protějšek je o 20 cm delší, ale zato má o něco menší rozpětí křídel, uvádí DefenseMirror. Oba dva letouny jsou dvoumotorové, ale liší se konstrukčně; viditelným rozdílem mohou být třeba výrazné kachní plochy u čínského J-20.

Souboj letounů 4. generace: ukrajinské F-16 se klidně mohou postavit ruským Su-35S, ale střet je vysoce nepravděpodobný

Jednou ze schopností, kterou ovšem posoudit lze, je vlastnost stealth. NationalInterest uvádí, že je Su-57 obecně přisuzována nejnižší úroveň ze všech letounů 5. generace, a lze předpokládat, že v tomto klíčovém aspektu by čínský letoun vyhrál. Jestliže ale budou mít oba dva zhruba podobně schopné radary, čínský pilot by svého ruského soupeře nejspíše viděl dříve a mohl na něj také dříve zaútočit. Ruské střely R-37M a čínské PL-21 mají mít srovnatelný dosah, takže by souboj na dlouhou vzdálenost nejspíše vyhrál letoun J-20.

Su-57 vyniká manévrovatelností, ale ne počty

Letouny J-20 i Su-57 mají maximální rychlost Mach 2, uvádí Wikipedia, takže v tomto jsou vyrovnané. Motory obou pak umožňují vektorování tahu, což znamená vysokou manévrovatelnost. Su-57 byl ale pro souboje na krátkou vzdálenost přímo stavěn a je tedy v tomto směru o něco lepší – kdyby tedy čínský pilot udělal chybu a nechal soupeře, aby přiblížil, dal by mu tím výhodu, i když by to pochopitelně záleželo i na kvalitě výcviku.

Rusko plánuje modernizaci víceúčelového stíhacího Su-57. Letoun s technologií stealth dostane schopnost odpalovat balistické střely

Existuje ale jeden aspekt, v němž Su-57 oproti svému čínskému soupeři drtivě prohrává. Je tím počet letounů, které jsou obě země schopné nasadit – u Ruska panuje předpoklad, že vlastní něco přes 30 kusů, a to včetně prototypů, zatímco vyrábí jenom několik nových ročně. V Číně je však situace jiná, jelikož již v polovině roku 2024 Janes odhadl, že za 11 měsíců vyrobila zhruba 70 kusů, a v současnosti se může jejich celkový počet blížit 300. Lze proto tvrdit, že jenom prostými počty by čínské letouny 5. generace ty ruské prostě převálcovaly.

Článek Souboj letounů 5. generace: čínský Chengdu J-20 vs. ruský Suchoj Su-57 má jasného vítěze. Rozdíly jsou nejenom ve stealth se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za rok možná vznikly jenom tři Su-57

Kolik je nyní letounů Su-57 v činné službě, Rusko neuvádí. Již to musí naznačovat, že není něco v pořádku, protože jinak je velmi pravděpodobné, že by se pochlubilo. Odhady mluví o tom, že jich je nejspíše jenom 32, ale je do toho započítaných i 10 prototypů. MilitaryWatchMagazine uvádí, že ruské letectvo dostalo v roce 2024 celkem 3 dodávky letounů, ale bez uvedených počtů. Je tedy možné, že každá dodávka zahrnovala pouze 1 ks.

RuAF received a new batch of the Su-57 5th generation fighter jets. pic.twitter.com/tpDPwwSZPq

— 𝔗𝔥𝔢 𝕯𝔢𝔞𝔡 𝕯𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱△ 🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) September 12, 2024

Rusko mělo sice otevřít novou továrnu na produkci Su-57 v Komsomolsku na Amuru, uvádí AeroSpaceGlobalNews, ale otázkou je, zda se mu podaří výrobu do budoucna navýšit. Mohou ji totiž brzdit i západní sankce, jelikož stačí, aby neproběhla dodávka jediné kritické součástky, kterou není schopno vyrobit nebo dovézt, a má problém. Minimálně by ale jistě chtělo splnit objednávku 76 sériových Su-57 do roku 2028, které mají navíc dostat silnější motory; ve srovnání s produkcí letounů 5. generace v Americe a Číně jde však o směšný počet.

Stealth Su-57 je asi největší slabina slabina

Největší kritikou ruského Su-57 nicméně zůstává jeho stealth, na což upozorňuje mnoho expertů, uvádí EurAsianTimes. A podporuje to i skutečnost, že ho Rusko nenasazuje do bojových operací, s výjimkou odpalování střel z velké dálky – evidentně mu tak nevěří ani velení ruského letectva a obává se, že by mohl být zaměřen a sestřelen. Na prototypu však konstruktéři testují ploché trysky, což by mu mohlo dát Su-57 lepší stealth zezadu.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Ani přes mnoho negativ však nelze o Su-57 tvrdit, že by to nebyl nebezpečný stroj. Když se mu například postaví letoun\ 4. nebo 4,5. generace, nejspíše bude překoná, jelikož žádnou schopnost stealth nemá, a radar, na němž záleží, bude mít zhruba na stejné úrovni. Navíc může nést některé zbraně, s nimiž se nemohou západní pravděpodobně rovnat, i když lze vycházet opět jenom z tvrzení Ruska. Tou nejsilnější by byla v leteckém souboji střela vzduch-vzduch R-37M, k níž Wikipedia uvádí, že má mít dosah až 400 kilometrů.

Článek Ani nejnovější šarže Suchojů Su-57 není o nic lepší než předchozí verze, jelikož neřeší kritické nedostatky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Důležitý je pečlivý výcvik pilotů i obsluhy

Vyzbrojení letectva na stroje, jakými jsou F-35, je velice komplikovaná záležitost a je třeba ji pečlivě naplánovat a připravit. I proto nezamíří první letouny vyrobené pro Polsko domů, ale podle MilIn budou až do roku 2027 na americké základně Ebbing Air ve Fort Smith v Arkansasu. Plán je prostý, vycvičit tam 24 pilotů a téměř stovku členů pozemního personálu, aby dokázali letouny nejenom skvěle ovládat, ale také se o ně starat.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

V podobě F-35 získává přitom Polsko letoun, s nímž se může postavit čemukoliv, co by na něj mohl poslat jeho potenciální soupeř, tedy Rusko. Wikipedia uvádí, že i to je také vybaveno letounem 5. generace, a to Suchojem Su-57 Felon. Jde o větší konstrukci s vyšší rychlostí a manévrovatelností, ale podle mnohých zaostává v klíčových parametrech, konkrétně v senzorech, přenosu dat a stealth. Z tohoto důvodu platí, že F-35 uvidí Su-57 dříve než naopak a bude tak moci zaútočit, aniž by soupeř tušil, kde se nachází.

F-35A je velmi univerzální letoun

F-35A je relativně malý stroj o délce 15,7 m poháněný 1 motorem, zatímco ostatní letouny 5. generace, včetně Su-57, jsou dvoumotorové. Jeho max. rychlost je Mach 1,6, uvádí Military, a jeho osádku tvoří 1 pilot. Není přitom navržen jako stíhací, ale jako víceúčelový a dokáže plnit celé spektrum úloh. Od klasického stíhacího boje přes útoky na pozemní cíle až po průzkumné mise, kdy může díky digitálním technologiím zjištěné údaje okamžitě sdílet.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Letoun může nést široké spektrum zbraní – především amerických, ale také evropských, případně na ně může být upraven. Vyzbrojen je rovněž kanonem ráže 25 milimetrů a pro boj s jinými letouny používá střely jako AIM-9X Sidewinder, AIM-120 AMRAAM a další, brzy navíc i MBDA Meteor. Rovněž zvládá nést i rozličné druhy pum a střel, například pumy typu JDAM nebo Paveway, protiradarové střely AGM-88G AARGM-ER, řízené AGM-158 JASSM a protilodní AGM-158C LRASM. Upravené stroje mohou pak použít i jadernou pumu B61.

Článek Polsko udělalo dobře, když vsadilo na F-35A. Jde o nejlepší letouny 5. generace, rovnat se jim zdaleka nemůže ani ruský Suchoj Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ploché trysky sníží odraz hlavně zezadu

Su-57 je poháněn motory AL-41F-1 a disponuje klasickými kruhovými tryskami, které jsou vektorovatelné a propůjčují vysokou manévrovatelnost. Nové verze letounu by přitom měly dostat nové motory AL-51F-1, uvádí Twz, s nimiž by se měly jeho schopnosti zlepšit; konstruktéři se je pravděpodobně budou snažit osadit i tzv. plochými tryskami. Alespoň to naznačují snímky ukazující jeden z prototypů, kde je podobná tryska na jednom ze dvou motorů.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Instalace plochých trysek by mohla Su-57 zlepšit jeho stealth, uvádí MilIn, jelikož mají obecně trysky podobného typu mnohem menší radarový průřez, což by se jistě projevilo na radarové viditelnosti letounu zezadu – důležité to je hlavně proto, že má aktuálně dobrou schopnost stealth pouze z přední části. Podobná tryska navíc pomáhá snižovat i tepelnou signaturu, což ho zase maskuje proti zařízením využívajícím infračervené zaměřování.

Plochou trysku může mít Su-57M

Užívání takzvané ploché trysky není v letectví vůbec ničím novým. Defence-Ua uvádí, že ji Američané otestovali již před 38 lety a je zavedena na bojovém letounu Lockheed Martin F-22 Raptor. Technologie je však konstrukčně náročná mechanicky i na materiály. Ruští konstruktéři tak budou muset tyto překážky překonat, a je velikou otázkou, zda se jim podaří trysky dostat do funkční podoby a nainstalovat ji na očekávanou modernizovanou verzi Su-57M.

Video: ani les nemusí vždy poskytnout bezpečný úkryt prchajícímu vojákovi, zejména když po něm pálí těžké ukrajinské minomety

Tryska má nicméně i svá negativa – jedním z nich je snížení tahu motorů oproti těm s klasickými kruhovými tryskami. Su-57 se však s dosud užívaným motorem AL-41F-1 potýká s problémem nedostatečného tahu, kvůli čemuž nemá schopnost supercruise, tedy letu s nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování. Nový motor by mu to měl však již zajistit, ačkoliv není známo, zda to bude možné i s případným novým typem trysky. Nehledě na to, že ruské letectvo zatím letouny s ní ani neobjednalo (ale možná k tomu dojde později).

Článek Výrazná změna pro ruský Suchoj Su-57: ploché trysky by mu mohly dát lepší stealth, fungovalo by konečně i zezadu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 má hlavně velice pochybné stealth

S prodejem ruského letounu 5. generace do zahraničí to zprvu vypadalo velice špatně, navíc když se mu ještě Číňané vysmáli v okamžiku, kdy se objevil na jejich veletrhu. Cílem vtípků se stalo jeho zpracování, kdy hlavně nelícovaly některé jeho části a vystupovaly šrouby, což znamená, že nemůže mít tak vyspělé stealth, jak Rusko tvrdí. Jde přitom o jednu z nejdůležitějších vlastností letadel 5. generace, protože když je mohou radary špatně zaměřit, je velice obtížné je ničit a ony zároveň mohou napáchat více škod. I přesto ale může mít Rusko šanci letoun prodat.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

AviationWeek uvádí, že nejpravděpodobnějším zákazníkem pro Su-57 je Alžírsko, které ostatně avizovalo zájem před lety, a Wikipedia doplňuje, že mohlo už v roce 2019 podepsat smlouvu. Země je logickým zákazníkem, neboť patří mezi největší odběratelé ruských zbraní – včetně letadel. Pro jeho piloty by byl tedy přechod na Su-57 jednoduchý. Naopak jeho největší soupeř, Maroko, letoun podobné kvality nevlastní a dost možná ani nebude.

Jediné řešení i pro Írán nebo Vietnam

Kromě Alžírska existují i další potenciální zákazníci. NationalInterest uvádí, že jedním z nich by mohl být Írán, který čelí sankcím, a právě se Suchojem Su-57 by mohl získat stroj, který by se mohl kvalitou přiblížit izraelským Lockheed Martin F-35 Lightning II. Dalším kandidátem je pak Indie, i když ta pracuje na vlastním letounu 5. generace, takže by dala logicky přednost jemu. To ale neplatí o Vietnamu, který nemůže získat americký F-35 ani čínský Shenyang J-35, protože je Čína jeho největším soupeřem a hlavně proti ní by takto vyspělý letoun potřeboval.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Ačkoliv ale panují o letounu Su-57 některé pochybnosti, pravdou je, že bude jistě lepší než všechny předchozí ruské letouny, a to včetně Suchoje Su-35 Flanker-E. Státy provozující ruská nebo sovětská letadla by si tak bezesporu značně polepšily. Nehledě na to, že k nim Rusko nabízí i různé vyspělé a odzkoušené zbraně – může se jednat například o radarem naváděné střely vzduch vzduch R-37M, klouzavé pumy nebo vyspělé řízené střely, jakou je Ch-59, dávající vlastníkům možnost zasahovat přesně cíle do vzdálenosti několika stovek kilometrů.

Článek Rusko by skutečně mohlo prodat svůj Suchoj Su-57 páté generace. Pro některé země totiž může být tím nejlepším řešením se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mezery v draku a přečnívající šrouby

Suchoj Su-57 vyslaný do Číny by měl bát letounem 5. generace, přičemž musí splňovat řadu parametrů, aby se mohl tímto titulem chlubit. Jedním z nich je i schopnost stealth, což znamená nízká viditelnost na radarových systémech – k tomu musí mít správný tvar a sestávat ze speciálních materiálů, stejně jako splňovat mnoho dalších podmínek. Rozhodně tak nemůže mít jasně viditelné mezery mezi díly, šrouby a nýty, které nejsou v jedné rovině s povrchem, ale Číňané zdokumentovali i řadu dalších nedostatků, jak uvádí TheAviationist.

yes….
this is the great craftsmanship of the SU-57…
people in china are laughing at how bad it is… pic.twitter.com/yshnQcc7wc

— david D. (@secretsqrl123) November 4, 2024

DefenceSecurityAsia pak upozorňuje, že ve srovnání s čínským Chengdu J-20 Mighty Dragon ruský letoun rozhodně propadl a je vděčným cílem posměšků. Na druhou stranu byly v Číně vystaveny prototypy a nikoliv sériově vyráběné stroje, takže nelze jednoznačně říci, zda mají problémy i letouny v ruské výzbroji – i když ani prototypy by neměly mít takové zásadní nedostatky, jelikož pak nelze přesně otestovat jejich schopnosti.

Rána pro ruský export to bude citelná

Skutečnost, že Rusko pustilo veřejnost do těsné blízkosti oslavovaného letounu – nebo spíše v Číně nezajistilo pravidla jeho vystavení – může mít hluboké dopady. NationalInterest uvádí, že se dlouhodobě snaží své zbraně propagovat a prodávat po světě, a jinak tomu není ani u letounů. Su-57 se mu však nikdy nepodařilo nějakému zákazníkovi udat, což může být na druhou i tím, že je jeho výroba pomalá. Sériově vyrobených kusů je asi 10 a podle některých informací se další zasekly kvůli nedostatku některých vyspělých komponentů.

(Ne)úspěšný letoun Suchoj Su-57 by mohl zachránit export do severní Afriky. Ale pravděpodobnější se mi jeví, že ho převálcuje konkurence

Su-57 je přitom dvoumotorový jednomístný letoun, uvádí Wikipedia, díky čemuž dosahuje rychlosti Mach 2 a má mít dobrou manévrovatelnost, což je výhoda v soubojích na krátkou vzdálenost. Ale na až tak podstatná, jelikož je u 5. generace počítáno s bojem na vzdálenost dlouhou, kdy se piloti zdaleka nevidí. K tomu má ruskému Su-57 sloužit sada moderních radarů a také střely vzduch-vzduch, jakou je např. radarově naváděná R-37M. Její dosah by měl být až 400 km, což je v podstatě dvojnásobek dosahu těch nejlepších západních protějšků.

Ve výsledku tedy není jasné, koho chtěli Rusové oslňovat, když zrovna čínský vojenský průmysl není na jeho zbraních závislý dávno, neboť si dokáže vyvíjet své vlastní a velmi vyspělé. Suchoj Su-57 by možná udělal větší dojem na některé africké státy, ale evidentně nemůže hrát „světovou ligu“. Prezentace nedokonalého prototypu byla minimálně nešťastná.

Článek Naději na prodej Suchoje Su-57 si mohou Rusové sami pohřbít, pakliže se jim Číňané vysmějí. Ruská pohádka tím může skončit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko má mít asi 1 500 bojových letadel

Uznávaný žebříček hodnocení ozbrojených sil GlobalFirepower uvádí, že vojenských letounů určených k boji – to znamená víceúčelových, bitevníků a bombardérů – má ruské letectvo na skladě více než 1 500, ale jenom něco málo přes tisícovku jich je v aktivní službě a tedy případně nasazovaných v akcích. Otázkou však je, zda jsou tato čísla reálná nebo nikoliv, protože sama Ruská federace údaje nezveřejňuje a vlastně ani není jasné, kolik má nových letadel a kolik jich ztratila v boji nebo při haváriích. Ale rovněž stále dostává i letouny nové.

UAC sent new Su-57 and Su-35S to the Russian Air Force. The machines were accepted by the technical staff, passed a full cycle of factory tests, and were tested in various operating modes by Defense Ministry pilots. #Sukhoi #SU57 pic.twitter.com/LOTZLYEnHe

— Willy Dequid (@WDequid) September 12, 2024

Dobrým příkladem mohou být moderní stíhací bombardéry Suchoj Su-34 Fullback, jichž mělo ruské letectvo celkově obdržet zhruba 140, ale NewsWeek na jaře 2024 uvedl, že minimálně 25 (a možná 35) jich ztratilo. Ale ořesná čísla nejsou známá, takže lze vycházet pouze z OSINT údajů nebo tvrzení o jejich sestřelení. Ale problémem také je, že nikdo vlastně netuší, kolik těchto letounů může do vzduchu. Mnohé mohou být poškozené nebo jenom opotřebované, takže je otázkou, jaké procento jich je vlastně akceschopné.

Nových letadel může být vždy jen několik

Jak jsem zmiňoval, ruské letectvo dostává i nové letouny. ArmyRecognition uvádí, že v září 2024 to byly Suchoj Su-57 Felon 5. generace a Suchoj Su-35S Flanker-M 4,5. generace, ale nikdo oficiálně neví, kolik jich je, protože ruské letectvo počty nezveřejňuje – pouze oznámí, že obdrželo nějaké letouny. Teoreticky tak mohou být např. pouze dva a oznámení dodávky na silách letectva v podstatě nic nemění. Třeba BulgarianMilitary uvádí, že v této dodávce byly dle zveřejněných videí dva nebo tři Su-57, ale neznámo kolik Su-35S.

Ruské letectvo je výrazně slabší než NATO, ani dalších 50 vyspělých letounů Suchoj Su-57 by mu nedalo sílu prorazit obranu

Ruské letectvo, pokud by mělo obstát proti světové konkurenci – myšleno je NATO a Čína – by potřebovalo hlavně letouny 5. generace, ale svých Su-57 má zhruba 20, uvádí Wikipedia, což je ve srovnání se zmíněnými rivaly směšné. Rusko údajně pracuje i na novém letounu Suchoj Su-75 Checkmate, ale ten se možná ani nedostane do výroby. Již samotná produkce Su-57 je tragicky pomalá, takže je možné, že bude ruské letectvo v dalších letech spíše slábnout.

Russia’s UAC transferred a new batch of Su-57 jets to Russian Army along with some Su-35s. pic.twitter.com/zo0Hjm8byS

— Clash Report (@clashreport) September 12, 2024

Nové Su-57

Článek Když „nas mnogo“ neplatí: i kdyby obdrželo ruské letectvo další běžnou várku Su-57, bude oproti Číně i Americe směšně slabé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 ve výzbroji je, ale velmi skromně

Suchoj Su-57 je dvoumotorový letoun 5. generace se schopnostmi stealth a moderním radarem typu AESA, a pochopitelně i řadou vyspělých zbraní. Do výzbroje ruského letectva byl zaveden v roce 2020, uvádí Wikipedia, a to po minimálně 10letém vývoji. V současnosti je přitom v sériové výrobě, ale i přesto existují sotva desítky kusů – vyrobených jich je kromě prototypu zhruba dvacet. Letoun je navíc stále vylepšován a např. létá s provizorními motory. A ukázalo se, že nebýt západních technologií, nejspíše by nelétal vůbec.

iZdroj fotografue: Vojenské vzdušné síly Ruské federace

Ačkoliv Rusko závislost na západních komponentech nerado přiznává, přesto se podařilo prokázat, že jsou i pro Suchoj Su-57 západní technologie nutností. SlobodenPecat uvádí, že se na veřejnost dostaly dokumenty ruské společnosti Mikropribor mluvící o vybavení MPPU-50 pro testování komponent. Jde o radiový přijímač pro satelitní komunikaci a radary použitý v Su-57. Jeho díly jsou ale ze zahraničí, samo Rusko je nevyrábí.

Rusko si může potřebné díly pašovat

Kolik zahraničních dílů a komponent (nebo alespoň zařízení) Rusko k výrobě Suchoje Su-57 potřebuje, není jasné. Západní země, kde je většina podobných dílů produkována, na něj totiž uvalily různá embarga, která se týkají i naprosté většiny takových zařízení. Rusko je však přesto může nějakým způsobem získávat – většinou přes prostředníky z jiných zemí. MilIn uvádí, že se v minulosti podařilo odhalit nákupy třeba přes Kazachstán.

(Ne)úspěšný letoun Suchoj Su-57 by mohl zachránit export do severní Afriky. Ale pravděpodobnější se mi jeví, že ho převálcuje konkurence

Rusko tedy zřejmě bude schopno vyrábět Suchoj Su-57 jenom do doby, než se Západu podaří zamezit nákupu technologií, které k tomu potřebuje. Ale to nejde u všech, neboť může mnohé poskytnout Čína, i když i u ní platí, že ne všechny. V globálním a propojeném světě je však 100% vynucení takového zákazu podle mě téměř nemožné. I pro mnohé manažery firem je navíc jistě lákavější přivřít oči, i když mají podezření, že může něco skončit v Rusku.

Článek Bez toho „zlého“ Západu by nevzlétl jediný Suchoj Su-57 páté generace. Rusko potřebuje komponenty, které samo vyrobit nedokáže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indický Tejas je v provozu teprve od roku 2015

Rusko dodávalo letadla do Indie dlouhá léta, ale v posledních letech naráží. Poprvé to bylo v okamžiku, kdy si místo jeho nabídky pořídila francouzské Dassault Rafale a zároveň pracovala na vlastním bojovém nadzvukovém bojovém letounu HAL Tejas. Ten má ve výzbroji od roku 2015, uvádí Wikipedia, ale jeho vývoj doprovázela dlouhá zpoždění a řada problémů. Ty se nakonec podařilo překonat u modernější verze Mk 1A, kterou bude indické letectvo odebírat.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Indické letectvo by mělo v příštích letech odebrat kolem 300 letounů Tejas, uvádí ArmyRecognition, přičemž jeho nejmodernější verze disponuje radarem typu AESA, izraelským softwarem a dalšími vylepšeními. Díky tomu nejspíše překonává výrazně jak současné Suchoje Su-30 MKI, takže v některých ohledech i Suchoje Su-35 Flanker-E. Indie přitom hodlá ve vývoji pokračovat, takže je podle mě nepravděpodobné, že by ještě projevila zájem o ruské Suchoje Su-57 Felon, případně slibované Suchoje Su-75 Checkmate, byť mají být levné.

Jenom začátek, cílem je HAL AMCA 5. generace

HAL Mk 1A Tejas je jednomotorový letoun, který se pohybuje rychlostí až Mach 1,8 a unese 5,3 tun zbraní na 9 závěsnících, což je o něco méně než veliké ruské letouny, ale vůbec to není špatné. Disponuje kanonem a schopností odpalovat různé typy střel proti vzdušným a pozemním cílům, přičemž může využívat nejenom ruské zbraně včetně radarem naváděných, ale také domácí střely Astra, jejichž připravovaná verze Mk-3 má mít dosah až 350 km. Odpalovat může i naváděné střely včetně protilodní nadzvukové BrahMos.

Velká rána pro Rusko: Indie by se mohla rychle zbavit závislosti na jeho letadlech Su-30 a MiG-29, má totiž vlastní alternativu Tejas Mk1

Indie chce ale schopnosti letounu vylepšovat – již v roce 2025 by měla vzlétnout další inovovaná verze Mk 2. Zkušenosti s konstrukcí takové techniky generace 4++ se Indii hodí a poslouží k dalšímu projektu, jímž je letoun 5. generace HAL AMCA. I proto je nepravděpodobné, že by chtěla ruské protějšky páté generace. TheHindu uvádí, že má být prototyp letounu AMCA připravený v roce 2028 nebo 2029 a do provozu by mohl vstoupit kolem roku 2034.

Článek Rusko by mohlo definitivně přijít o největšího odběratele vojenských letadel. Téměř jistě už mu neprodá Su-30, Su-57 ani bájný Su-75 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K Su-57 lze dodávat i vyspělé zbraně

Snahou Ruska získat severoafrické zákazníky, jimž v minulosti dodalo řadu ze svých zbraní včetně letadel, může být třeba účast na zbrojním veletrhu v Egyptě. Suchoj Su-57 tam vystavěný bude, uvádí ArmyRecognition, a to i s vyspělými zbraněmi, které k němu mohou zájemci získat – třeba řízenou střelu Ch-69 s prvky stealth. Nabídnou lze však i další systémy, třeba radarem naváděné střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu a přesné klouzavé pumy. Případný kontrakt by mohl pomoci se stagnující výrobou letounu i jeho nákladným vylepšováním.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Mnohé severoafrické země již zákazníky Ruska byly. Třeba Egypt má letouny Mikoyan MiG-29 Fulcrum, Alžírsko zase Suchoj Su-30 Flanker C. Defence-Blog pak uvádí, že s nimi byla vedena jednání o letounech Suchoj Su-35 Flanker E, ale nakonec se je nepodařilo prodat – pro Egypt již byly dokonce ve výrobě, ale nakonec dal přednost francouzským Dassault Rafale. A dobře nedopadl ani údajný zájem Alžírska o stíhací bombardéry Suchoj Su-34 Fullback.

Rusko nemusí být spolehlivý dodavatel

Ačkoliv se snaží Rusko prezentovat na různých veletrzích, nemusí mu to přinášet kýžené výsledky. Wikipedia uvádí, že zrovna Su-57 je sice letoun 5. generace s prvky stealth, ale není jasné, jak je v této oblasti pokročilý – ostatně to také může být důvodem, proč ho Rusko dosud nasadilo maximálně mimo dosah protivzdušné obrany. A aby toho nebylo málo, DefenseNews uvádí, že výroba Su-57 stagnuje – problém je hlavně s novými motory. I to může zájemce odrazovat, protože by Rusko nemuselo dodávat objednaná letadla v termínu.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Jestli Rusko s letouny neuspěje, může to pro něj do budoucna znamenat katastrofu, jelikož se na jeho pozice tlačí jiní nezápadní dodavatelé. Největší hrozbou je Čína, která začíná nabízet svůj letoun 5. generace Shenyang J-31 Gyrfalcon. Ten chce i Pákistán a zájem má údajně také Egypt. Mnohé severoafrické země by také mohly chtít vyvíjený turecký letoun TAI TF Kaan, kdežto ostatní možná i jihokorejský letoun KAI KF-21 Boramae.

Článek (Ne)úspěšný letoun Suchoj Su-57 by mohl zachránit export do severní Afriky. Ale pravděpodobnější se mi jeví, že ho převálcuje konkurence se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadel Suchoj Su-57 je jenom několik

Suchoj Su-57 není v Rusku novinkou, na stealth letounu 5. generace pracovalo řadu let a jeho první let se uskutečnil v roce 2010, uvádí AircraftFandom. Do výzbroje byl pak zařazen v roce 2020 a letectvo ho má aktuálně mít v počtu lehce přes 20 kusů, ale do roku 2027 by chtělo mít 76. Jenomže ruský průmysl dle všeho s výrobou zaostává a není jisté, zda se podaří plán splnit. Letadel je tak málo, že je ruské letectvo neposílá na žádné nebezpečné mise.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Ovšem střela Ch-69, což je v ruské výzbroji relativní novinka, byla poprvé představena v roce 2022 a mohla by pomoci takové mise uskutečňovat. ArmyRecognition uvádí, že jde o moderní vzduchem odpalovanou podzvukovou střelu, která slouží pro přesné údery na pozemní cíle. Má přitom prvky stealth, aby byla obtížně zachytitelná radary, a pohybuje se jenom velmi nízko nad zemí. Zasáhnout je schopná cíle do vzdálenosti až 400 km.

Ch-69 je podobná Storm Shadow, leč menší

Za západních zbraní by se dala střela Ch-69 přirovnat k britsko-francouzské Storm Shadow. Oproti ní je akorát o něco menší; Wikipedia pak uvádí hmotnost západní střely 1 300 kg, kdežto ruská váží kolem 800 kg. O něco menší má být potom i její hlavice – zatímco Storm Shadow ji má těžkou 450 kilogramů, u Ch-69 dosahuje 310 kilogramů. Ale i tak by měla být ničivější než třeba letecká puma o hmotnosti 250 kilogramů. Navíc má i navádění za pomoci satelitní navigace a v poslední fázi letu také elektroptické, takže je přesná na zhruba 5 metrů.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Střelu Ch-69 však nenosí jenom Suchoj Su-57, rovněž i letouny 4. generace jako Suchoj Su-35 Flanker E. Ten páté generace ji však může mít ve vnitřním prostoru, aby byla zachována jeho schopnost stealth – na druhou stranu to nebývá nutné, jelikož mí střela dlouhý dosah a k jejími odpálení dochází v bezpečném prostoru. V podstatě lze tedy tvrdit, že by dávalo větší smysl, kdyby ruské letectvo nechávalo odpalovat střely Ch-69 početnějšími letouny 4. generace a vzácné Suchoje Su-57 poslalo plnit nějaké sofistikovanější úkoly.

Článek Rusko se zřejmě vyrovná západnímu řešení: Suchoj Su-57 vyzbrojený stealth střelou Ch-69 zasáhne přesně pozemní cíl na 400 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výrobu Su-57 Rusko evidentně nezvládá

Suschoj Su-57 je jedním ze 4 letadel páté generace na světě zařazených v činné službě. Z Ruska by tedy měl dělat leteckou velmoc, ale pravda je trochu jiná – zatímco ostatních letadel jsou řádově stovky, těch ruských doslova jenom hrstka – přitom jsou oficiálně ve výzbroji od roku 2020, uvádí Wikipedia. Rusko se totiž potýká s mnoha problémy s jejich produkcí. DefenseNews uvádí, že se proto snaží výrobu urychlit třeba zprovozněním vývojového zařízení souvisejícího s palivovým systémem nebo výstavbou hangáru pro testování avioniky.

iZdroj fotografue: Vojenské vzdušné síly Ruské federace

Výsledky výroby letadel Su-57 jsou doposud tristní. V roce 2019 si jich Rusko objednalo 76 s výhledem, že je všechny zařadí do roku 2027, jenomže jich doposud obdrželo pouhých 10 v roce 2022, a dalších 11 pak v roce 2023. V letošním roce by jich mělo být více, konkrétně 22, ale není to vůbec jisté. Problémem je, že až doposud měly dodané modely provizorní typ motoru, ale od roku 2024 již měla mít všechna dodaná letadla nové motory AL-41F-1. Jejich sériová výroba však nejspíše začne v roce 2025, takže letos nemusí dorazit ani jeden Su-57.

Ruské letectvo využívá i prototypy Su-57

Pro ruské letectvo jsou dodávky letounů evidentně nedostatečné, a kolik přesně jich je nasaditelných, není jasné. NationalInterest upozorňuje, že zařadilo dokonce do ostrého provozu i desítku postavených prototypů, což je tak nestandardní krok, že to svědčí o naprostém zoufalství. Navíc byly dva letouny poškozeny vlivem útoků na ruské letiště, uvádí ArmyRecognition, a další nejsou nasaditelné, protože podstupují údržbu, což je běžné.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Rusko by přitom letadla se schopnostmi Su-57 potřebovalo pro vedení bojů, ale zatím jsou zprávy jenom o několika případech nasazení, kdy odpalovala řízené střely z ruského území mimo dosah protivzdušné obrany. To je pro špičkové letouny 5. generace se stealth dost podřadná role, zvládnou ji i méně vyspělé. Naopak Su-57 by se měly snažit útočit třeba na protivzdušnou obranu a využít všech svých výhod – tedy pokud je nemají jenom na papíře.

Článek Rusko zaostává za plánem mít 76 letounů Su-57 už v roce 2027. Letos však nemusí vyrobit ani jeden, zoufale zařadilo i prototypy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na letišti lze letoun zasáhnout dronem

Sestřelit stealth letoun, jakým je Su-57, je obtížné – musel by se nejspíše přiblížit na krátkou vzdálenost, aby ho bylo možné zaměřit protivzdušnou obranou. Něčemu takovému se ruské letectvo samozřejmě vyhýbá, neboť má letounů jenom pár desítek. Neznamená to ale, že by to nebylo možné. Už se to ostatně podařilo, a to tak, že na jeden zaútočily sebevražedné drony v okamžiku, kdy stál na letišti zhruba 589 km od bojové linie, uvádí MilIn.

⚡️ For the first time in history, a Russian Su-57 multirole fighter jet has been hit

It happened yesterday on the territory of the Akhtubinsk airfield in the Astrakhan region, located 589 kilometers from the front line.

The Su-57 is Russia’s most advanced fighter jet, capable… pic.twitter.com/eCe0XngUfR

— NEXTA (@nexta_tv) June 9, 2024

Jaké drony byly k útoku na nejmodernější ruský letoun použity, však není jasné. NewsWeek nicméně uvádí, že fotografie kolující na sociálních sítích ukazují, že v blízkosti letounu explodoval dron nebo drony, ale vzhledem k tomu, že většinou nemají velkou hlavici, letoun nezničily. Lze však předpokládat, že došlo k významnému poničení některých částí, např. radaru nebo kokpit. Oprava takovýchto poškození je pak časově náročná a drahá.

Su-57 může odpalovat řízené střely

Rusko má v současné době pravděpodobně jenom 22 kusů Su-57, a to včetně deseti prototypů. Wikipedia uvádí, že se jedná o jednomístná dvoumotorová letadla, jejichž nejvyšší rychlost je Mach 2 a jsou skvěle manévrovatelná. Vybavena jsou navíc moderním radarem typu AESA a mohou nést střely vzduch-vzduch naváděné radarem s dosahem až 400 kilometrů. Vedle toho je letoun využíván k útokům na pozemní cíle, a to především jako platforma k odpalování moderních řízených střel Ch-69 s dosahem přes 400 kilometrů.

Ukrajina má nový těžký dron Mamut s 4kg hlavicí. Dokáže zbořit patro rodinného domu, má skvělý dosah a je velmi levný

Dronů schopných vykonat útok na letiště vzdálené 600 kilometrů je přitom celá řada. HiSutton uvádí, že třeba Ukrajina má ve výzbroji UJ-26 Bober s kachním uspořádáním a obráceným ocasem, jehož dosah je 1 000 kilometrů a dokáže nést hlavici o hmotnosti až 20 kilogramů. Stejnou nosnost má pak i dron UJ-22 Airborne připomínající klasické letadlo s tažnou vrtulí a jednoduchými rovnými křídly. Jeho dosah je udáván kolem 800 kilometrů.

Článek Dokonce i ruskou nejmodernější stíhačku Suchoj Su-57 je možné zničit, a to i tehdy, kdy se drží od bojů stovky kilometrů daleko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Existenci dronu má dokazovat patent

Tvrzení o speciálním dronu spolupracujícím se Suchojem Su-57 má vycházet z patentových dokumentů, jejichž podoba unikla na veřejnost. Defence uvádí, že má patent vlastnit společnost United Aircraft Corporation, ale jeho specifikace jsou zahaleny tajemstvím. Teoreticky by takový dron měl letounu zajistit větší dosah a zvýšit jeho sílu, a není ani vyloučeno, že by se mohlo jednat o kamikadze dron nebo dron podnikající vysoce nebezpečné mise.

The #Sukhoi Su-57 5th generation fighter and the S-70 #Okhotnik heavy attack drone during tests! pic.twitter.com/cr9lPJx3Fy

— 🇷🇺Russian_Patriot🇷🇺 (@RussianPatrio17) September 20, 2020

Podle všeho by měl letoun mít pokročilé autonomní funkce, což by omezilo zasahování člověka do jeho misí, a měl by tedy volnost. V jednom z bojových režimů by mohl sám dokonce rozpoznávat předem naprogramované cíle a útočit na ně různými typy hlavic; v jiném by zase mohl sloužit jako průzkumník a posílat data pilotovi.

Existence dronu není příliš reálná

NationalInterest soudí, že pokud by byly deklarované schopnosti dronu pravdivé, mohl by přinést zásadní změnu schopností a možností Suchoj Su-57. Zároveň ovšem pochybuje o tom, že by ruští konstruktéři byli najednou tak schopní přijít s nějakým převratným typem dronu – navíc za situace, kdy má Rusko problémy vyrábět dostatečný počet samotných letadel Su-57, a dodává, že patent v žádném případě neznamená, že technologie reálně existuje, a připouští dokonce myšlenku, že se může jednat o vtip nebo snahu ostatní zmást.

Rusko přitom na jiném dronu, jehož úkolem má být spolupráce s Su-57, pracuje již minimálně od roku 2011, a opakovaně se jím chlubilo. Jde o Suchoj S-70 Ochotnik-B, jehož prototyp již absolvoval s letounem zkušební lety. Ochotnik je dron ve tvaru létajícího křídla a má vlastnost stealth, Wikipedia pak uvádí, že se poprvé vznesl do vzduchu v roce 2019. Poslední informace říkají, že jeho sériová výroba začne v druhé polovině roku 2024.

Článek Ruský útočný dron pro Suchoj Su-57 je sice patentovaný, ale nejspíše vůbec není reálný. Těžko by ho Rusové vyvinuli tak rychle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jaderné pumy má F-35 teprve od roku 2023

Spojené státy americké i jejich spojenci, kteří se na programu sdílení jaderných zbraní podílí, vždy počítali s letounem F-35A i jako s jaderným nosičem, i když to není jeho primární úloha. Schopnost nosit jadernou zbraň ostatně získal až na podzim 2023, kdy dostal certifikace na americké jaderné pumy B.61-12, uvedl BreakingDefense. Jde o nejmodernější americkou jaderné pumy, ty starší nosit nemůže. Síla jedné je od 0,3 až po 50 kilotun.

iZdroj fotografie: uživatel N509FZ / Creative Commons / CC BY-SA

Žádný z dalších letounů 5. generace, tedy americký Lockheed Martin F-22 Raptor, čínský Chendu J-20 Mighty Dragon a ruský Suchoj Su-57 Felon, tuto schopnost nemá. U F-22 je to pochopitelné, postaven byl hlavně jako stíhač a jeho možnosti útoku na pozemní cíle jsou omezené, kdežto u čínských a ruských letounů jsou důvody trochu jiné, ale v podstatě nic nebrání tomu, aby v budoucnu jaderné pumy odpalovaly rovněž. Letectva o to ostatně mohou mít zájem už jenom proto, že díky stealth může být bombardování mnohem úspěšnější.

Suchoj Su-57 má nosit raketu Kinžal

Ruský letoun není od schopnosti nosit jaderné zbraně daleko, a dokonce je možné, že tím již disponuje, i když se nejspíše nejedná o pumy. EurAsianTimes již v roce 2020 informoval o tom, že ruský Su-57 bude nosit hypersonické zbraně podobné Ch-47M2 Kinžal, a možné je, že i přímo tuto hypersonickou balistickou raketu. Ta přitom může být osazena i jadernou hlavicí. Letoun by sloužil jako odpalovací platforma, přičemž má Kinžal dolet 2 000 km.

Ani Suchoj Su-57 se coby nejlepší ruský letoun až k Ukrajině neodváží. Ničit tak musí z dálky a mimo dosah protiletadlové obrany

Vyloučit však nelze ani to, že by se stal nosičem jaderné zbraně čínský J-20; má to však několik „ale“. PopularMechanics uvádí, že by to nezapadalo do čínské jaderné doktríny, a letoun by také potřeboval úpravy, protože nosič jaderných bomb musí disponovat speciální elektronikou, a to nejspíše stíněnou, ale Čína pravděpodobně nemá pumy ani střely určené pro vnitřní prostory letadla, aby zůstalo zachováno stealth. Úprav letadla i konstrukce pumy je nicméně Čína bezesporu schopna, takže není vyloučeno, že to ještě přehodnotí.

Článek F-35 má oproti ruskému Su-57 i čínskému J-20 významný náskok, i když už to nemusí trvat dlouho. Zato F-22 Raptor ani není ve hře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Testovaný evropský model nemá ocas

Jak bude evropský letoun vypadat, mohou napovědět záběry z testování modelu zvaného „Superman“ z aerodynamického tunelu společnosti Onera. TopWar upozorňuje, že se model podobá koncepcí ruskému letounu Suchoj Su-57 Felon, neboť jde o takzvaný bezocasý letoun. Nelze samozřejmě v žádném případě tvrdit, že by se evropští výzkumníci po Rusech tzv. opičili; mnohé koncepty letadel se často velmi podobají, jelikož vědci mají nějaké zadání a zároveň stejné znalosti či materiály, a proto dojdou i k podobnému řešení.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Použití takového konceptu vlastně není překvapivé, Twz vysvětluje, že bezocasá konstrukce poskytuje mnohé výhody. Jednou z nich je velmi pokročilá schopnost stealth proti mnoha typům radarů, a to z více úhlů. Takový tvar má také snížený aerodynamický odpor, což letounu umožňuje velmi rychlý let, a pochopitelně i nižší spotřebu paliva. Na druhou stranu může tvar ovlivnit manévrovatelnost, ale to se dá kompenzovat různými technologiemi.

Bezocasá konstrukce i v Americe a Číně

Ve světě vznikají i další letouny 6. generace. Na jednom pracují v USA, (ne)chtěné vyzrazení podoby stíhačky 6. generace NGAD ze strany Lockheed Martin ukazuje rovněž letoun bez ocasu. Podobně je na tom pak i čínský projekt letounu 6. generace, který se podobá tomu americkému. Opět nelze předpokládat, že by Číňané něco kopírovali, jejich schopnosti zkonstruovat letouny 5. generace dokazují, že je jejich letecký průmysl dostatečně vyspělý.

Britové vyvíjí vlastní stíhačku 6. generace Tempest: bude tím nejlepším ve světovém žebříčku, její havárie bude téměř nemožná

Na konečnou podobu letounů 6. generace si ale budeme muset ještě několik let počkat, alespoň dokud se neobjeví první létající prototypy. Ty budou určitě podrobeny testům, během nichž se ještě mohou parametry i vzhled mírně měnit. Evropské plány na letoun FCAS počítají s tím, že by měl být zaveden do výzbroje kolem roku 2040, uvádí Airbus. Rychlejší však asi budou Američané, jejich letoun by mohl být zařazen do služby již o 5 let dříve.

Článek Ruský Suchoj Su-57 a budoucí evropská stíhačka nové generace FCAS sdílí „překvapivou“ podobnost, ale o kopírování Rusů nejde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-57 je dobrý, ale v nízkých počtech

Ruský letoun Suchoj Su-57 je bezesporu schopný a může nést i úctyhodnou výzbroj. Ve vnitřních šachtách může mít třeba 4 moderní střely vzduch-vzduch R-77M, uvádí Airforce-Technology, které mají dosah až 193 km. Pohání ho přitom dvojice motorů, s nimiž může dosahovat max. rychlosti přes Mach 2, a vyznačuje se i velmi dobrou manévrovatelností. Jako letoun 5. generace má Su-57 i stealth, ale ta je podle všeho slabá. Ovšem ani tak ho nelze podceňovat.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

V případě, že by se ruské letectvo chtělo postavit síle NATO, nejspíše by tvrdě narazilo. Po vstupu Finska do Severoatlantické aliance je délka hranice s Ruskem téměř 3 tisíce kilometrů, a několik desítek letadel páté generace jako Su-57 znamená doslova jenom kapku v moři. I kdyby nadělaly škody, kvantitativně jich zkrátka není pro takové rozpětí dostatek. Země NATO navíc vzdušnou hranici hlídají a proti moderním ruským letadlům mají mnohonásobnou přesilu, a to nejspíše i v mnohem vyšší kvalitě samotných letounů.

Na počty moderních letadel Rusko prohrává

Hlavní roli by hrály v obraně zemí NATO letouny AWACS, tedy třeba Boeing E-3 Sentry, který má radar s dosahem 375 km, uvádí Military, a data přenáší letectvu nebo protivzdušné obraně. Podobné má sice i Rusko, ale ne tak výkonné. V samotné letecké síle má pak NATO obrovskou přesilu – jenom Amerika disponuje 186 letouny F-22 Raptor, uvádí Wikipedia, a všechny země mají dohromady stovky letadel F-35, přičemž budou jejich počty stoupat – třeba malé Finsko jich bude mít 64. Vedle toho má NATO i mnoho letounů 4. generace.

Ty má sice i Rusko, například 120 kusů Suchoj Su-35 nebo 150 kusů Suchoj Su-34, případně třeba MiG-35, stojí na Wikipedii, ale i ty kvalitativně za protějšky v zemích NATO zaostávají. Samozřejmě má největší země světa ve výzbroji ještě stovky dalších letounů, ale nejsem si jistý, že je vůbec má smysl v tomto, byť velice skromném srovnání, zmiňovat. Většina by jich totiž nejspíše ani nepřeletěla hranice, natož aby dokázala napáchat nějaké škody.

„Tankisty cvičíme k boji proti tankům NATO,“ ujišťuje a uklidňuje Rusko. Na vývoj války na Ukrajině to ale nemusí mít žádný vliv

Problémem by také byla pro ruské letectvo protivzdušná obrana, i když například výše zmiňovanou finskou hranici by asi celou ochránit nedokázala. Systémy jako MIM-104 Patriot, NASAMS a další by spojenecké země nejspíše přesunuly do Pobaltí, Polska a Rumunska. Navíc vzhledem k nízké úrovni stealth u letounů Su-57 lze předpokládat, že by je radary nakonec včas dokázaly zaměřit. Ty by potom musely unikat obvykle dvojici odpálených střel, což není snadné.

Článek Ruské letectvo je výrazně slabší než NATO, ani dalších 50 vyspělých letounů Suchoj Su-57 by mu nedalo sílu prorazit obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stealth letoun definuje více aspektů

Vlastnosti stealth je u letadel dosaženo kombinací několika faktorů. TheAviationGeekClub vysvětluje, že jedním z nejdůležitějších je přeprava zbraní ve vnitřním prostoru letounu, neboť když jsou střely a pumy v podvěsu, je jeho radarový průřez veliký a radar ho tak dokáže zachytit i na dlouhou vzdálenost. Tuto vlastnost přitom Su-57 má a může v trupu přepravovat až 6 střel, ale není to jediná podmínka, a navíc u ní i jiných panují pochybnosti.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Z pohledu stealth vyvolává otázky také tvar trupu, sání do motorů nebo umístění lopatek motorů. Vše musí být totiž poskládáno tak, aby došlo k minimalizaci směrů, v nichž se radarové vlny odráží, neb stačí jenom maličkost a radarový odraz letadla nebude tak malý. Jenomže třeba sání motorů a trysek Su-57 tomu zcela neodpovídá. „Neviditelnost“ však zajišťují i použité materiály, případně povrchy. Rusové bezesporu mnohé použili, ale není jisté, zda byli schopni vyvinout tak kvalitní jako Američané, kteří s tím mají téměř 40 let zkušeností.

S F-35 se Su-57 zdaleka rovnat nemůže

Web NationalInterest například cituje leteckého experta Chrise Boltona, podle něhož je radarový průřez Su-57 srovnatelný s letounem Boeing F/A-18E/F Super Hornet. Ten však není letounem generace páté, ale čtvrté, případně „čtyř a půlté“. Vojenský analytik Harry Kazianis pro NewsWeek zase uvedl, že je vyloučeno, aby mělo Rusko nějakou výhodu, neboť Suchoj Su-57 není srovnatelný s Lockheed Martin F-22 Raptor ani Lockheed Martin F-35 Lightning II, ať jde o technologie, vlastnost stealth, zbraně nebo výcvik pilotů.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY

Zkrátka to vypadá, že je těch pochybností o Su-57 stále více, ať se to věčným zastáncům všeho ruského líbí nebo ne (a tím opravdu nevelebím vše americké, ať nedojde k nedorozumění). Ostatně jsme v ArmádnímZpravodaji již dříve upozorňovali, že může Su-57 dle ruských tvrzení proniknout i protivzdušnou obranou, ale dosud k tomu nedošlo, a dokonce má mít i některé schopnosti letounu 6. generace, což je ale opět spíše přání než realita.

A jelikož k mnoha deklarovanému dosud nedošlo (a nejspíše ani dlouho nedojde), nelze asi vnímat Suchoj Su-57 jinak jako velice silně vyzbrojený letoun, zatímco v ostatních směrech oproti světové špičce zaostává. Dokonce jsme dříve i srovnávali Su-57 s americkou F-35, která by dle mého názoru v souboji 1 vs. 1 drtivě vyhrála. Je prostě o moc lepší.

Názor: Suchoj Su-57 převyšuje vše, co má k dispozici Ukrajina, a do bojů by se Rusku náramně hodil – přesto raději zůstává stranou

TheAviationGeekClub se přitom pokouší popsat „neviditelnost“ letounu na konkrétním příkladu radaru 91N6E systému S-400. Výrobce udává, že má být na 390 kilometrů schopen zachytit cíl o průřezu 4 metrů čtverečních, a dle známých a udávaných hodnot o průřezech letadel prý uvidí F/A-18E Super Hornet na 275 kilometrů, a Su-57 na 155 kilometrů. Ovšem stealth americké letouny F-22 a F-35 až na pouhých 27 kilometrů.

Myslím, že je z toho více než zjevné, jak špatně na tom musí Suchoj Su-57 být, a že jsou F-35 i F-22 doslova průkopníky, s nimiž se nemůže rovnat. Tvrzení (třeba o tryskách a sání motorů) bych ještě podtrhl právě vyvíjeným Su-75 Checkmate, u něhož si ruští konstruktéři uvědomili právě tyto nedostatky a konstrukci letounu podle toho upravili.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Pokud by tyto údaje byly skutečné a některý americký letoun by se postavil ruskému Su-57, pravděpodobně by vyhrál. Americké letadla mají špičkové radary AESA, ruský stroj má tento radar také, otázkou je, zda stejně dobrý, jako mají Američané. I kdyby ano, američtí piloti uvidí svého protivníka mnohem dříve a budou proti němu schopni vypálit střelu dlouhého dosahu ještě v době, kdy o nich ruský pilot nebude mít ani tušení, a tak ho z bezpečí zničí.

Su-57 mnohé stroje porazit dokáže

Rozhodně nelze tvrdit, že Su-57 je letoun k ničemu. NewsWeek třeba uvádí, že je prokazatelně lepší než F-15 či General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Je i lepší než vše, co má k dispozici Ukrajina. Je tedy hrozbou pro jakoukoli stíhačku čtvrté generace, na kterou narazí, ale také pro letoun páté generace, pokud se k němu dostane nablízko, uvádí PopularMechanics s odkazem na obratnost Su-57. Problém ale je, že dostat se blízko třeba k F-35 je pro ruský stroj v podstatě nemožné, protože dříve bude zničený.

O tom, že i Rusové mají o stealth schopnostech Su-57 možná pochybnosti, svědčí i to, že i když by mohl ničit protivzdušnou obranu, na takové akce ho neposílají. Patrně se obávají, že moderní systémy by ho dokázaly zaměřit a sestřelit a pravda by mohla vyjít najevo. To se ale stane až v okamžiku, kdy se Su-57 dostane do hledáčků západních radarů a odborníci budou schopni posoudit na základě ověřených údajů, jak to s ním vlastně je.

Článek Vychvalovaný Suchoj Su-57 má až žalostně slabé stealth, zachytit ho lze téměř 6krát dříve než F-35, která je pravým klenotem stealth se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rychlost Mach 2 i se starým motorem

Dosud využívaná hnací jednotka Saturn AL-41F1 je derivátem pohonu známého z bojových letounů Suchoj Su-35 Flanker-E. „Padesát sedmičce“ však umožňuje i tak úctyhodné výkony – maximální rychlost je až Mach 2, uvádí Airforce-Technology, a letadlo s ním může nadzvukovou rychlostí letět i bez přídavného spalování. Většina zdrojů se shoduje, že je v takovém případě rychlost Mach 1,3, což je i tak velmi dobrý výkon. Let bez přídavného spalování přitom šetří samotný motor i palivo, a piloti ho používají jenom ve specifických situacích.

iZdroj fotografue: Vojenské vzdušné síly Ruské federace

Nový motor Saturn AL-51, s nímž se má Suchoj Su-57 objevit v roce 2024, má být v mnoha ohledech lepší – zejména být výkonnější, a je dokonce možné, že o něco zvýší maximální rychlost. EurAsianTimes uvádí, že by mohl bez přídavného spalování dosahovat rychlosti až Mach 1,5 nebo 1,6, a jenom pro srovnání – rychlost Mach 1,6 je maximum toho, co ze sebe může dostat americký letoun Lockheed Martin F-35 Lightning II. Na druhou stranu jde o trochu jiný typ letadla a jenom s jedním motorem, ne dvěma, jimiž disponuje Su-57.

Střely s infračerveným naváděním mají problém

Další výhodou nového motoru je nový typ trysky, který by měla být plošší a její okraje mají být speciálně zoubkované. To umožňuje mnohem efektivnější rozložení tepla vycházejícího z motoru a jeho smíšení s okolním vzduchem, což je výhoda třeba proti střelám s infračerveným naváděním, pro něž by mělo být obtížnější takový letoun zaměřit. Stejně tak by mohl být Su-57 hůře detekovatelný senzory IRST montovanými na letadla, aby mohla detekovat letouny se schopností stealth, protože jsou špatně zaměřitelné radary.

6 radarů a 6 dalších pozoruhodných vlastností ruské stíhačky Su-57 Felon, díky níž je dle Ruska lepší než jakákoliv konkurence

Nový motor by měl mít také nižší spotřebu paliva, což by mohlo letounu prodloužit dosah. Všechny informace je ale samozřejmě nutné brát s rezervu, protože jde o oficiální údaje udávané ruskou stranou, a tedy nemusí být ve všem pravdivé. Ani tak ovšem nelze pochybovat, že se vlastnosti Su-57 zlepší, a možná by mu mohly konenčě umožnit efektivně bojovat s protivzdušnou obranou. Na druhou stranu, ve starých letounech mají zůstat motory Saturn AL-41F1 a výroba Su-57 je pomalá, do roku 2026 jich má mít Rusko jenom pouhých 76.

Článek Ruský Suchoj Su-57 Felon má být s motorem 6. generace rychlejší než kdy dříve, výčet „skvělých“ výhod tím ale nekončí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-57 operuje v bezpečí

O zapojení nejlepšího ruského letadla do útoků na ukrajinské cíle informoval i portál Defence-Blog, který se odvolává na dobře informované ukrajinské telegramové kanály. Podle těchto zpráv Su-57 Felon bombarduje cíle podél frontové linie, takže nepůsobí přímo nad ukrajinským územím, kam Rusko ani letadla neposílá. Naopak je drží v bezpečí ruského prostoru a mimo dosah ukrajinské protiletadlové obrany. I útoky proto provádí z veliké dálky.

Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí

Dispozice k tomu ruský letoun má. Jednou z jeho výhod je pak údajná vlastnost stealth, což ale neznamená, že ho nelze zaměřit – je to však obtížné a možné spíše až na kratší vzdálenosti. Míra „nevidiltenosti“ Su-57 přitom není veřejně známá, ale nějaké úrovně jistě dosahuje, na radarech je totiž hůře odhalitelný než jiná letadla; a totéž platí o zaměření jeho střel naváděných radarem. Ale nutno zmínit, že Ukrajina nemá u fronty moderní systémy od spojenců (ty nechává chránit města), takže na něj nejspíše míří max. radarem systému S-300.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Je však nutno připomenout, že se mnozí ruští představitelé dříve kasali, že by dokázal Suchoj Su-57 proniknout ukrajinskou protiletadlovou obranou, tu zničit a vyčistit tak cestu méně schopným letounům, o čemž jsme také na ArmádnímZpravodaji psali. Dosud se tak ale nestalo a téměř jistě ani nestane. Letoun totiž s největší pravděpodobností až tak dechberoucí není, a kdyby navíc v této misi neuspěl, znamenalo by to další obrovskou ránu pro ruský vojenský exportní průmysl. Lépe by na tom snad byl jedině Su-75, na němž Rusové dále pracují.

Su-57 nosí řízené střely i klouzavé pumy

Jak uvádí portál MilitaryToday, na ruský letoun Suchoj Su-57 je možné naložit až 7,5 tun zbraní umístěných na 12 závěsných bodech. Jenom 6 jich je ovšem interních, takže pokud jsou využity i externí, letadlo ztratí vlastnost stealth. Využívat přitom může například řízené střely Ch-38 s dosahem 40 kilometrů a Ch-59 s doletem až 290 kilometrů. Na letoun je také možné umístit pumy KAB-250 a KAB-500, a to i s konverzní sadou, což z nich dělá klouzavé pumy se satelitním naváděním a dosahem několika desítek kilometrů.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Letoun Su-57 je pak dvoumotorový a může dosahovat rychlosti až Mach 2, přičemž má dostup do 20 kilometrů. Jeho prototyp poprvé vzlétl v roce 2010 a ruské letectvo ho poprvé přijalo do výzbroje na konci roku 2020, takže jde o velice moderní letoun. V současné době probíhá jeho sériová výroba, ale podle všeho je velice pomalá. Rusko by mělo mít do roku 2026 „jenom“ 76 sériově vyrobených kusů. Dříve je dokonce chtělo exportovat, ale to už je vzhledem k potřebám ruského letectva v příštích letech nejspíše nepravděpodobné.

Letoun Su-57 v ruském letectvu

Článek Ani Suchoj Su-57 se coby nejlepší ruský letoun až k Ukrajině neodváží. Ničit tak musí z dálky a mimo dosah protiletadlové obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré F-16 mají slabé radary i střely

Ačkoliv dnes existuje velmi silná modernizace F-16, konkrétně Block 70/72, na Ukrajinu se pochopitelně nepodívá. Naopak, na pomoc napadené zemi zamíří staré verze, které pochází někdy z 80. let 20. století. Jako zastaralé je totiž vyřazují Nizozemsko, Dánsko a Norsko, což naznačuje, že již nesplňují současné požadavky, i kdyby prošly modernizací.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Slabé jsou hlavně radary AN/APG-66 s dosahem max. 150 km, kdežto ruské Suchoj Su-35 a Mikoyan MiG-31 mají výkonnější radary typu PESA, a Suchoj Su-57 a poslední Suchoj Su-35 pak údajně i ještě lepší typu AESA. Je však nutné připomenout, že těch nemá ruské letectvo velké množství, a prakticky se vším ostatním v jeho výzbroji by si měly i takto staré F-16 poradit.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Zmíněné ruské letouny mohou navíc nést střely vzduch-vzduch s mnohem větším dosahem, než jaký mají americké AIM-120 AMRAAM s doletem zhruba 160 km; nejvyspělejší je R-37M s dosahem až 398 km. Tato ruská letadla tak mají nad F-16 v boji na dlouhou vzdálenost výhodu.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Naopak boje na krátkou vzdálenost nejsou vzhledem k přesycení oblohy pozemní protivzdušnou obranou očekávané, neboť se letouny ani nevydávají do jejího dosahu. Naštěstí pro Ukrajinu ale nemá Rusko moderních letounů nadbytek, Suchoj Su-57 je asi 10, kdežto Suchoj Su-35 zhruba stovka, a stejně tak i MiG-31. Pochopitelně je to oproti F-16 stále přečíslení, nejspíše ale ničemu nepomůže a „ef-šestnáctky“ budou Ukrajině i tak pomáhat.

Výcvik Ukrajinců ještě potrvá

Jak vzájemný souboj letectev dopadne, bude jasné až za několik měsíců. Ukrajinští piloti aktuálně prochází výcvikem, do něhož se zapojily i USA. Trvat bude ještě několik měsíců, neboť se piloti musí naučit novým způsobům ovládání a taktice boje, obojí je jiné než u starých sovětských letadel, které jinak Ukrajina používá. Kromě pilotů je pak třeba vyškolit i mechaniky a další personál. Nelze tedy předpokládat, že budou F-16 na Ukrajině dříve než v zimě.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Jak již bylo naznačeno, Ukrajinci téměř jistě nevyužijí F-16 k bojům s ruskými letadly, ale pravděpodobně k bombardování pozemních cílů. Třeba klouzavými pumami se sadou JDAM mohou zasahovat cíle do vzdálenosti 80 km, díky čemuž se mohou držet mimo jejich dosah, a bude-li příležitost, dokáží odpálit protiradarové střely AGM-88 HARM proti protivzdušné obraně. Amerika může navíc dodat i střely s delším dosahem, třeba AGM-158 JASSM s doletem 370 kilometrů, s nimiž by Ukrajinci dosáhli i na Kerčský most.

Článek Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak Su-57 bojuje na Ukrajině nikdo netuší

Suchoj Su-57 je chloubou ruského letectva – postaven byl tak, aby mohl čelit nejmodernějším letadlům Západu, například Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor. Jeho vývoj přitom trval Ruské federaci velmi dlouho, a ač jich plánovala v roce 2023 vyrábět až 50 ročně, faktem zůstává, že včetně prototypů jich má stále jenom něco přes dvě desítky, a do roku 2027 jich letectvo objednalo 76, což stále není dle představ. Rusko tvrdí, že letadla zapojilo do války na Ukrajině, ale nikdo přesně neví jak, nad ukrajinským územím se nikdy neobjevila.

iZdroj fotografie: Dmitry Zherdin / Creative Commons / CC BY

Teoreticky by se ale při invazi prosadit mohla; Su-57 je stroj páté generace, tedy letoun se schopností stealth, což by mělo zamezit jeho zaměření ukrajinskou protivzdušnou obranou, a navíc má být vybaven moderním systémem elektronických opatření Himalaya. Jakýkoli ukrajinský letoun, který zemi zbyl, by proti němu neměl šanci; ruský má mnohem vyspělejší radary typu AESA, lepší střely vzduch-vzduch, ale i pokročilé sdílení informací. Letouny z 80. let 20. století by dokázal sestřelit na vzdálenost, kdy by o něm ani nevěděly.

Su-57 má projít protivzdušnou obranou

Ruské letouny Su-57 by měly být také teoreticky schopné poradit si s ukrajinskou protivzdušnou branou, kdy používají protiradarové střely Ch-58, případně naváděné klouzavé pumy KAB-500, i když při jejich nasazení by je asi měly na vnějších závěsnících a ztrácely by tak schopnost stealth. V podstatě by mohly dokázat vyčistit cestu ukrajinskou protivzdušnou obranou a umožnit útoky stovkám starších strojů, Rusko ale jejich potenciálu nevyužívá, a je otázkou proč, neboť samo dříve deklarovalo, že Su-57 protivzdušnou obranou projde.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Jednou z možností je, že prostě úrovni schopnosti stealth tak nevěří; také mnozí experti už v minulosti upozorňovali, že se v tomto směru americkým strojům nevyrovnají. Existuje proto relativně vysoké riziko, že by Ukrajinci mohli Suchoj Su-57 sestřelit, a vzhledem k jejich počtu a ceně by to byla pro Rusko veliká ztráta. Alespoň hrstku strojů navíc potřebuje jako odstrašení pro západní soupeře. Vedle toho by to byla další rána ruské prestiži v oblasti údajných superzbraní, a to je něco, čemu asi vládce Kremlu čelit nechce.

Článek Názor: Suchoj Su-57 převyšuje vše, co má k dispozici Ukrajina, a do bojů by se Rusku náramně hodil – přesto raději zůstává stranou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šestice radarů

Obecně mívají bojové letouny pouze jeden radar, na který se jejich piloti 100% spoléhají; zato ruský Suchoj Su-57 jich mí mít celkem 6. Jedná se o hlavní radar typu AESA, ale i o systémy umístěné na dalších místech, které by měly pilotovi poskytovat pohled kolem celého letadla. O kolik je toto uspořádání lepší než tradiční, je otázkou – i když by mohlo platit, že více očí více vidí, ale záleží to také (nebo spíše zejména) na kvalitě radarů.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Střela R-77M

Pokud bude Suchoj Su-57 vidět díky svým radarům dostatečně daleko a zaznamená nepřítele, může proti němu použít střelu R-77M s dosahem až 200 kilometrů. Ty nosí ve vnitřním zbraňovém prostoru, čímž si zachovává schopnost stealth. Ze západních střel se jí vyrovná jen jenom evropský Meteor, ale ten bude do Lockheed Martin F-35 Lightning II integrován až v roce 2027.

iZdroj fotografie: Uživatel Allocer / Creative Commons / CC BY-SA

Dlouhý dosah

Aktuálně nejmodernější ruský letoun byl zkonstruován tak, aby pokryl i obří rozlohu Ruska – má tedy dlouhý dolet, který vychází s přídavnými nádržemi na až 4 500 kilometrů. Jde o dosah, s nímž se Západní stroje nemohou rovnat, ale třeba Čína deklaruje u svého letounu Chengdu J-20 Mighty Dragon s přídavnými nádržemi až 5 500 kilometrů. Kratší dolet lze ale někdy řešit nasazením tankovacích letadel (i když v bojové zóně spíše hůře).

„Neviditelný“ letoun je reálný: Boeing by mohl vyvinout stealth tanker a transportní letoun, oba by mohly kroužit nepříteli přímo nad hlavou

Laserová ochrana

Na trupu ruského Su-57 Felon má být instalovaný systém laserové ochrany, který je údajně účinný hlavně proti infračerveně naváděným střelám. Jejich navádění by měl účinně rušit a chránit tak letoun při souboji na kratší vzdálenosti, případně proti některým protiletadlovým střelám. Má jít přitom o systém podobný tomu na vrtulnících Kamov Ka-52 Alligator; jak je účinný, zůstává otázkou, řadu vrtulníků už totiž Ukrajina sestřelila.

Skvělá manévrovatelnost

SSSR a Rusko se obecně snažily dělat letouny s velmi dobrou manévrovatelností, a Suchoj Su-57 není výjimkou. Například oproti americkému letadlu F-35 je přímo excelentní. Jak Rusko uvedlo, dává mu to velikou výhodu při boji z blízka, ale na druhou stranu odborníci předpokládají, že budou letecké souboje vedeny spíše za hranicí viditelnosti piloty.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY

Potřebuje krátkou dráhu

Rusko pokračovalo v tradici vývoje letounů, které nepotřebují žádná kvalitní letiště (snad proto, že jich v Rusku ani tolik není), takže stačí i Su-57 pouze krátká dráha, a navíc zvládá i provizorní plochy. Oproti ruskému má přitom Západ mnohem silnější letectvo, ale právě tato vlastnost může pomoci letounům Suchoj Su-47 přežít, neboť je bude možné rozptýlit a schovat. Podobné taktiky dnes úspěšně využívá proti ruskému letectvu Ukrajina.

Video: ukrajinský Suchoj Su-27 dokáže vzlétnout i přistát na obyčejné (a dost malé) meziměstské silnici; zato pro F-16 je to problém

Hypersonický Kinžál

Letouny Su-57 byly upraveny, aby dokázaly odpalovat hypersonické balistické střely Ch-47M2 Kinžal. Podobnou zbraň neumí nést žádný jiný letoun páté generace, i když na druhu stranu je to řešení nelogické. Felon nesoucí Kinžal pod trupem totiž ztrácí vlastnost stealth, a je tak snáze vidět na radaru. Kinžal má přitom dosah 2 tisíce kilometrů, takže není důvod, aby ho nosila vzácná a drahá letadla páté generace, když to mohou dělat starší stroje, které je rovněž zvládnou odpalovat z bezpečné vzdálenosti.

Článek 6 radarů a 6 dalších pozoruhodných vlastností ruské stíhačky Su-57 Felon, díky níž je dle Ruska lepší než jakákoliv konkurence se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský Su-57 má pokročilé schopnosti

Letoun Suchoj Su-57 je jedním ze 4 letadel páté generace zařazených v činné službě, což také znamená, že má řadu funkcí, na něž stroje generace předchozí nestačí. Jednou z nich je třeba schopnost stealth, která znamená obtížnou zachytitelnost na radaru, což hraje při střetu velikou roli – střelami dlouhého dosahu totiž nelze střílet po letadle, o němž protivník neví, zda a kde se nachází. I podle bývalého indického pilota Vijaindera K Thakura má Suchoj Su-57 oproti F-16 výhodu i ve spolupráci s pozemními radary.

iZdroj fotografie: Uživatel Peter Gronemann / Creative Commons / CC BY

To v podstatě znamená, že ruské letadlo nemusí zapínat svůj radar (čímž by se jinak mohlo prozradit), ale bude využívat data z radarů pozemních – takovou spolupráci umožňuje i pokročilé datové spojení. Ukrajinské letadlo by pak nemuselo vůbec vědět, že ho nepřátelský letoun zaměřil, ani že proti němu odpálil nějaké střely. Suchoj Su-57 Felon se tak může díky schopnostem stealth a omezenému dosahu radaru F-16 může držet mimo dohled. A navíc je i jeho radar typu AESA lepší než u 40letých, ač modernizovaných, strojů F-16.

Ruské střely létají dál než americké

Další výhodou jsou pro Suchoj Su-57 střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu – jedná se o R-77M s údajným dosahem až 193 kilometrů, a ještě o R-37M s doletem až 398 kilometrů. A i kdyby byla ruská tvrzení o jejich doletu o něco nadsazená, pořád budou nejspíše lepší; americké střely AIM-120D AMRAAM z F-16 mohou mít totiž dosah jenom 160 km. Ve výsledku to tedy znamená, že si F-16 budou muset držet od ruského vzdušného prostoru veliký odstup, v němž mohou letouny Suchoj Su-57 operovat z relativně bezpečné vzdálenosti.

Přesto ale nelze tvrdit, že by dodávka letadel Ukrajině nedávala smysl. Jedním z handicapů Su-57 je naopak jejich počet, pravděpodobně jich existují jenom zhruba dvě desítky, a polovina z nich jsou prototypy. F-16 pak mohou být velmi dobré a účinné proti letounům jako Suchoj Su-25 Frogfoot a Suchoj Su-34 Fullback, které útočí na pozemní jednotky na frontě. Lze na ně totiž útočit z hloubky ukrajinského vzdušného prostoru. F-16 mohou ale sloužit i ke svrhávání klouzavých pum, odpalování protiradarových střel, ale i raket proti pozemním cílům.

Článek „Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadel Su-57 má Rusko jenom desítky

Federace má v současné době ve výzbroji pravděpodobně pouze 21 letounů Su-57, z toho je ale desítka prototypů (asi 10 jich má ale letos ještě obdržet). Do roku 2027 by pak mělo letectvo dostat 76 letadel, jejichž výroba v současné době nabírá tempo (i když pomalé). Během několika let začnou přebírat hlavní roli v ruském letectvu a vystřídají současné páteřní letouny Suchoj Su-35 Flanker-E. V současné době si je Rusko evidentně šetří a nepouští je ani nad Ukrajinu, od počátku působí pouze z bezpečí ruského vzdušného prostoru.

iZdroj fotografie: Uživatel Allocer / Creative Commons / CC BY-SA

Suchoj Su-57 Felon je nadzvukový stroj létající rychlostí Mach 2, verze s novým motorem je ale nejspíše ještě rychlejší. Ve výbavě má radar typu AESA a může nést nejmodernější ruské zbraně, třeba střely vzduch-vzduch, řízené rakety, naváděné pumy nebo protilodní střely. Mezi nimi je třeba nadzvuková Ch-31, a nyní i nejnovější ruská protilodní střela Ch-35UE. Podle dostupných údajů může mít letoun v podvěsu dvě takové rakety.

Protilodní střela Ch-35 má dosah 300 kilometrů

Střela Ch-35 je podzvuková protilodní zbraň, s jejímž vývojem konstruktéři začali ještě v době SSSR, ale dokončena byla až po jeho rozpadu. První verze byly vyrobeny na export pro Indii , sama federace je do výzbroje zařadila až v roce 2003. Střela je 520 kg těžká a má hlavici o hmotnosti 145 kg. Dosahuje podzvukové rychlosti Mach 0,85 a dolet nejnovější verze UE je 300 kilometrů. Pohybuje se jen několik metrů nad vodní hladinou, aby byla obtížně zachytitelná.

Výhodou verze UE je dvojí typ navádění, jeden je aktivní radarový, ale zbraň disponuje i pasivním, kdy se navádí pomocí signálů vysílaných cílem. Pokud střela nemusí zapínat aktivní navádění, je o to hůře detekovatelná prostředky nepřítele. Použití Ch-35 však znamená pro letouny Su-57 jeden handicap. Může je nést pouze na externích závěsnících, což ale znamená, že ztrácí schopnost stealth, které ostatně stejně věří jenom Rusko, která je zachována pouze při umístění zbraní v trupu. Su-57 bude v tomto případě detekovatelný stejně jako jakýkoliv jiný letoun.

Článek Ruský letoun Suchoj Su-57 může zničit jakoukoliv moderní loď nepřítele díky vyspělé protilodní střele Ch-35UE, zaznělo z Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadla Su-57 jsou velkou ruskou chloubou

Ruské letectvo prozatím drželo zmíněné stroje mimo přímé boje a nejspíše je využívalo pouze k odpalování střel z bezpečného vzdušného prostoru. Důvodů může být několik, ale tím hlavním bude nejspíše jejich nízký počet, neboť i když na konci roku 2022 převzalo novou várku Su-57, stále jich má jenom 21. Jde o letadla, která ruská propaganda vyzdvihuje jako velice schopná, někdy mnohem lepší než Západní stroje, což ale nelze nijak ověřit. A kdyby se Ukrajincům podařilo nějaké sestřelit, byla by to pro ruský režim i možný budoucí export veliká rána.

Pokud chce federace nějakým masivnějším leteckým útokem proti Ukrajině uspět a neztratit při něm moc letadel, bude muset protivzdušnou obranu eliminovat. Letouny Suchoj Su-57, pokud mají schopnosti jim připisované, by se měly pro tuto úlohu skvěle hodit. Mají mít totiž schopnost stealth, díky níž se zvládnou přiblížit na kratší vzdálenost než ostatní letadla, aniž by je ukrajinské radary zaznamenaly. Vyvstává však důležitá otázka, o jak pokročilé vlastnosti stealth se jedná, ruská propaganda totiž ráda přehání.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Co ale letadlům k útoku na protivzdušnou obranu nechybí, je výzbroj, protože mohou nést i 4 kusy nejnovější verze ruských protiradarových střel Ch-58UShK. Jedná se o 650 kilogramů těžkou střelu dosahující rychlosti až Mach 3,6, a a v závislosti na verzi dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 250 kilometrů. Má přitom inerciální a pasivní radarové navádění, což jí umožňuje zasáhnout dokonce zapnutý radar protiletadlové obrany. Tyto střely mohou sice nést i jiné ruské letouny, těm se ale ukrajinskou obranu zničit nepodařilo.

Výhodou Su-57 je pokročilé sdílení informací

Ruské letouny 5. generace disponují i vyspělými radary a dalšími detekčními přístroji, s nimiž se piloti u starších strojů nesetkají. Hlavní výhodou Su-57 Felon má být ale vzájemné pokročilé sdílení informací v jakési bojové síti, podle ruských zdrojů disponují letadla dokonce datovým propojením s umělou inteligencí. Co vše ale skutečně umí, nedokáže teď nikdo (kromě Ruska) říci. Pilotům Su-57 by nicméně měly technologie pomáhat s výběrem cílů, zvolením vhodné munice, nebo vzájemnou koordinací.

Letouny Su-57 prý bývají často vídány, jak operují ve čtveřicích. Odborníci předpokládají, že jejich piloti trénují právě schopnosti předávání informací a vzájemné koordinace, což by jim mohlo spolu s vlastností stealth přinést úspěch. Pokud se ovšem Rusko ve skutečnosti na žádný velký útok do nitra Ukrajiny nechystá, nejspíše svá nejmodernější letadla do jiných bojů nepošle. Ztráta každého by bolela, a to nejenom z důvodů vojenských, i propagandistických.

Pochybnosti o jejich skutečných schopnostech jsou navíc v některých směrech oprávněné. Třeba při souboji ruské stíhačky Su-57 a amerického letounu F-35 by měl právě stroj Spojených států navrch díky podstatně vyspělejšímu radaru, s nímž by odhalil nepřítele mnohem dříve, než by si ho vůbec všiml. Umožnilo by mu to tím pádem i rychleji vystřelit, i když na druhou stranu – pakliže jsou schopnosti stealth u Su-57 skutečně tak pokročilé – by k tomu dojít nemuselo a obě letadla by se potkala až v momentě, kdy by byla vzájemně na dostřel.

Článek Su-57 byly dlouho stranou, díky stealth by ale mohly proniknout protivzdušnou obranou Ukrajiny; nad její úrovní však visí otazník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nový letoun Su-57 dostal silnější motor

Federace zavedla první stroje do výzbroje na konci roku 2020, a to jako čtvrtý sériově vyráběný letoun páté generace na světě, ačkoliv jeden už mezitím přestal být úplně vyráběn. Jedním z problémů prvních verzí Su-57 byly přitom motory, protože se technikům nepodařilo včas dokončit jednotky Saturn Izdelie 30. Do letadel byly proto montovány upravené agregáty, jimiž jsou jinak osazeny starší letouny Suchoj Su-35 Flanker-E. Poslední stroje Su-57 už ale mají mít nové motory a tedy i lepší vlastnosti.

Jelikož mají být agregáty silnější, stoupla tím i maximální rychlost strojů, a to možná až na Mach 2,3, zatímco v minulosti byla u Su-57 uváděna maximální rychlost Mach 2. Stroje by měly mít také vyšší dostup než dosud, a nejspíše i větší akční rádius. Ačkoliv nové motory asi schopnosti letadla velmi pravděpodobně zvýšily, rozhodně je nelze označit na šestou generaci, protože ta by měla být vybavena motory s proměnným cyklem.

Podle ruské strany mají mít letouny Su-57 i nový typ radaru typu AESA s větším dosahem a rozlišením, a také údajně takzvané fotonové radary. Federace je nazývá unikátními, ale co by tyto přístroje měly dokázat, není zcela jasné. Mají v sobě ale mít zabudovaný systém elektronického boje s údajným dosahem až 10 kilometrů. Co je na tom pravdy a jakou schopnost má, se lze jen dohadovat. Rusko nicméně takové systémy vyrábět umí, nedávno přišlo třeba o pozemní Palantin s dosahem až 1 000 km.

Z Su-57 lze nejspíše odpálit hypersonický Kinžál

Stroje mají být také schopny nést hypersonické zbraně, což je poměrně reálné, protože již v minulosti Rusko deklarovalo záměr umožnit odpalovat z Su-57 hypersonické střely Kh-47M2 Kinžál. Na druhou stranu je relativně jedno, jaké stroje je ponesou, tedy jestli ty nejmodernější z ruské flotily, nebo jako doposud starší letouny Mikoyan MiG-31. Raketa Kinžál má totiž dosah 2 tisíce kilometrů a lze ji tedy víceméně vždy odpalovat z bezpečné vzdálenosti.

V současné době má ruské letectvo ve výzbroji 21 kusů Su-57 a jejich výrobu i přes sankce Západu navýšilo, produkovat je přitom má nový závod. V tomto roce by mělo letectvo dostat 10 dalších kusů, ale ve srovnání s tím, jakým tempem vyrábí Spojené státy letouny 5. generace Lockheed Martin F-35 Lightning II a Čína zase Chengdu J-20, jde o téměř směšný počet; obě velmoci Rusko jednoznačně předstihují.

Už jenom proto by ani tento letoun ruské letectvo nespasil a třeba proti zmíněné F-35 by prohrál hned z několika důvodů. Federativní letectvo se navíc bojí nasadit Su-57 blízko Ukrajiny a prozatím z něj odpaluje pouze střely dlouhého doletu ze svého území. Bylo by přitom přinejmenším podivné, kdyby Rusko dokázalo z ničeho nic vytasit tak pokročilé technologie, s nimiž prokazatelně disponují třeba Spojené státy americké, které mají také v tomto roce vyslat do vzduchu vůbec první letoun 6. generace na světě.

Článek Rusko zase „na papíře“ předstihlo svět, u nové verze Su-57 deklaruje schopnosti letounu 6. generace, ale tvrzení neumožňuje ověřit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadla F-35 a Su-57 jsou jinak veliká

Americké F-35 jsou ve výzbroji od roku 2015, Rusko své letadlo zařadilo do služby na konci roku 2022. Pro zjednodušení porovnání je třeba brát u amerického stroje jako základ variantu A pro pozemní letiště, protože verze B a C jsou specifické a jiné zase v jiných směrech. Stroj USA je každopádně jednomotorový, zatímco ruský dvoumotorový. Rozdíl je pak i ve velikosti, F-35 má na délku 15,7 metrů a Su-57 dokonce 20,1 metrů.

Výsledek souboje by závisel na tom, za jakých podmínek by se uskutečnil. Ruské letectvo zůstalo věrné svému zaměření na manévrovatelnost, proto je Felon velmi pohyblivý, vektorování tahu mu umožňuje dělat i velmi obtížné manévry. Naopak F-35 obratností tak neoplývá, a pokud by se souboj odehrál na krátkou vzdálenost a za použití kanonů, byl by jistě v nevýhodě. Navíc i maximální rychlost je výrazně vyšší u ruského stroje.

iZdroj fotografie: Dmitry Zherdin / Creative Commons / CC BY

F-35 Lightning II je koncipovaný jako stroj pro souboje na dlouhou vzdálenost a jeho radar je považován za nejlepší na světě. Ruský letoun má sice radar typu AESA, o jehož přesných schopnostech se experti dohadují, ale obecně soudí, že není tak dobrý. U obou strojů je pak stejnou neznámu i pokročilost vlastnosti stealth, ale i zde panuje shoda, že americký bude nápadný o něco méně. Měl by tedy vidět Suchoj Su-57 dříve a tím na něj i jako první zaútočit. Navíc je u amerických strojů nejspíše mnohem lepší sdílení informací mezi letouny a dalšími složkami.

Letoun Su-57 je vyzbrojen silněji než F-35

V čem má ruský stroj navrch je palebná síla, protože disponuje 12 závěsníky, zatímco americký jen 10, a také počet vnitřních hardpointů (pokud nese jen interní zbraně) zůstává zachován. Schopnost stealth je v takovém momentě ve prospěch ruského stroje v poměru 6:4, navíc střely vzduch-vzduch ruského letounu R-37M mají dosah až 400 kilometrů, kdežto nejnovější americké AIM-120 AMRAAM maximálně 180 kilometrů. I když platí, že ruský pilot by mohl svoji střelu vypálit jen za předpokladu, že bude americký stroj vidět.

Stroje F-35 byly koncipovány tak, aby mohly nést jaderné pumy B61, což jim donedávna v této oblasti dávalo převahu. Ale nejnovější verze Su-57 má být schopna odpalovat hypersonické střely Ch-47M2 Kinžál s možností osazení jadernou hlavicí, což poměr změnilo; na druhou stranu jich Rusko nemusí mít dostatek. V konečném souboji ale F-35 poráží ruský stroj tak drtivě, že jakékoli další parametry jsou asi nevýznamné. Letadel F-35 je ve službě kolem 900 kusů a lze velmi rychle vyrobit další, kdežto strojů Su-57 má federace nyní pouze 21 a letos jich přibude zhruba 10.

Článek Souboj mezi letouny F-35 a Su-57 může být velmi vyrovnaný: ruský je mnohem silnější, ale přesto by Američané střet drtivě vyhráli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Požadavky na dron jsou vysoké. Zdá se, že už dlouho

Předně je třeba říci, že samotný dron je jen jednou, i když hlavní součástí vzdušného komplexu SK-70. Samotný Suchoj S-70B Ochotnik je bezpilotním letounem, který spadá do kategorie stealth, v jehož konstrukci je použito velké množství kompozitových částí a dílů. Je zkonstruován jako samokřídlo a jeho maximální vzletová hmotnost má činit až 20 tun. To z něho dělá nejtěžší bezpilotní letoun ruských VVS.

Rozpětí křídel Ochotniku je odměřeno z fotografií na cca 19,4 metru, délka na cca 15,1 metru a výška na cca 3,5 metru. Může dosáhnout maximální rychlosti kolem 1 000 km/h. S-70 je vybaven pohonnou jednotkou Saturn iz.117BD, což je upravený AL-41F s plochou výtokovou tryskou (vyrobenou technologií 3D tisku) bez komory přídavného spalování a bez možnosti vektorování tahu. Dolet tohoto dronu by měl být údajně 5 000 – 6 000 km.

iZdroj fotografie: Uživatel Rulexip / Creative Commons / CC BY-SA

Tento těžký úderný dron je vybaven dvěma vnitřními šachtami délky cca 4,5 metru a šířky cca 1 metr pro umístění výzbroje, pum a raket o hmotnosti až 2,8 tuny. Dále má být dron vybaven systémy pro vedení radioelektronického boje. S-70B má sdílet celou řadu vybavení a technologií se stíhacím letounem Su-57, přičemž S-70 je typickou ukázkou koncepce Loyal Wingman neboli stálého doprovodu pro vedoucí stíhačku.

S-70B mají dle záměru konstruktérů operovat na bojišti i jako předsunutá průzkumná a senzorická síť pro pilotovaný bojový stroj, především pro Su-57, mají být schopny vést radioelektronický boj proti technologicky vyspělému protivníkovi, případně odpalovat protizemní střely ze svých vnitřních šachet proti cílům na zemi nebo na moři. Díky umělé inteligenci by UCAV typu Ochotnik měl být schopen návratu na svou domovskou základnu i po ztrátě spojení s pozemní řídicí stanicí či s řídícím pilotovaným letounem.

Vývoj dronu Ochotnik byl zahájen v roce 2011

Jeho vývoj započal 12. července 2011, kdy Ministerstvo obrany Ruské federace oficiálně pověřilo JSC P. O. Suchoje, v rámci programu URBK (útočný-průzkumný bezpilotní komplex), vývojem těžkého útočného-průzkumného bezpilotního prostředku (UCAV) pro Ruské VVS. Jenže v té době konstrukční kancelář Suchoje byla právě v situaci, o které české přísloví říká: „mnoho zajíců, psova smrt“.

Navíc neměla do té doby s vývojem a stavbou nepilotovaných reaktivních strojů žádné zkušenosti. Proto byla k projektu Ochotnik přizvána i korporace MiG. Její konstrukční kancelář totiž měla už od roku 2005 rozpracovaný projekt cca 10tunového podzvukového stealth UCAV typu Skat, též v podobě jednomotorového létajícího křídla. Vývoj tohoto stroje u Migů ale dospěl pouze do fáze stavby makety 1 : 1.

iZdroj fotografie: S vědomím Ivo Pujmana

Po podpisu dohody mezi Mig a Suchojem v roce 2012 v Rusku plánovali, že první letový prototyp bude hotov v roce 2016. Nebyl, v říjnu 2013 byl určen nový termín až na rok 2018. Ale mezitím v roce 2017 unikly na veřejnost fotografie neletového dílčího demonstrátoru, který vznikl už v roce 2014. A spekulace o novém ruském dronu nabraly na síle.

První prototyp skutečné podoby S-70 vzlétl v roce 2019

Letový prototyp ruského úderného dronu Suchoj S-70B-1 je ve skutečnosti stále spíše letový demonstrátor, nikoli plnohodnotný bojový dron. Podle dnešních informací je tento stále ještě experimentální stroj určený především k ověření technologií. Pohon mu zajišťuje upravený Al-41F-1 z letounu Su-57 s demontovanou komorou přídavného spalování a s pevnou výtokovou tryskou. Má ještě původní „stíhačkovou“ trysku s kruhovým průřezem, která není z hlediska nároků na „stealth“ vlastnosti stroje zrovna nejvhodnější.

To se ale týká i různých lapačů vzduchu, vystouplých krytů a antén, kterými je převážně shora poseta celá střední část křídla tohoto exempláře. Prototyp S-70B-1 od letounu Su-57 také převzal celý zatahovací podvozek. Jeho zkušební pozemní řídicí stanice byla pro zkoušky umístěna uvnitř dvou zelených „plechových“ kontejnerů. První zkoušku pojíždění prototyp S-70B-1 vykonal na podnikovém letišti výrobního závodu NAZ 23. listopadu 2018. Přitom dosáhl rychlosti 200 km/h.

iZdroj fotografie: Dmitry Zherdin / Creative Commons / CC BY

Po několika dalších pozemních zkouškách podobného typu byl na konci ledna 2019 dopraven na zkušební leteckou základnu Žukovskyj. Dne 14. května 2019 byl prototyp S-70B-1 prezentován spolu s další novou leteckou technikou ruskému prezidentovi V. V. Putinovi, a to na letecké základně Vladimírovka, domovské základně 929. GLIC (Státní letové testovací centrum) z Achťubinska. Právě z VPD této základny pak zmíněný stroj vykonal svůj první let 3. srpna 2019 ve 12:20 moskevského času a po dobu 20 minut oblétával areál letiště ve výšce cca 600 m.

Rusové vzápětí informaci o úspěšném zalétání tohoto dronu zveřejnili. Protože ale bezprostředně po testu nepustili ven žádné videozáznamy z letu, začaly panovat pochybnosti o jeho úspěšnosti. Zřejmě proto ještě v témže měsíci Ministerstvo obrany Ruské federace dodatečně zveřejnilo z tohoto letu i videonahrávku. Zkoušky se pak urychlily, a v září 2019 zvládl prototyp S-70B-1 svůj první let ve formaci s bojovým letounem Su-57, který trval přes 30 minut a S-70-1 ho absolvoval v autonomním režimu.

Dohady o účelu ruského dronu nabyly v roce 2019 na síle

Po zveřejnění videa ze zkoušek ale začaly dohady. Mezitím byl totiž v červnu 2019, na výstavě Armija 2019 na letišti v Kubince, veřejnosti poprvé představen zmenšený letový technologický demonstrátor původní konstrukce stroje S-70, který později vešel ve známost jako DPLM. Tento zmenšený stroj byl používán v počáteční vývojové etapě, a to k vývoji a dolaďování programového vybavení systému řízení.

Ale protože byl veřejně prezentován jako vývojový exemplář Ochotniku a bylo patrné, že je znatelně jiný než dron na uveřejněném videu z prvního letu, zmatení odborníků a zahraničních novinářů ve „věci“ S-70B tehdy nabylo vrcholu. A to ještě zpočátku nebylo uveřejněno, že na programu UCAV typu Ochotnik se přitom podílí ještě jedna letová zkušebna, a to třetí letový prototyp letounu Su-57, známý jako T-50-3.

iZdroj fotografie: Richard Allen / Creative Commons / CC BY

Ten byl upraven a přeznačen na T-50-3LL a slouží k ověřování činnosti letového a navigačního systému dronu S-70B Ochotnik, který je označován jako KPNO-70B. Na něm se ještě dnes ladí příslušný software za reálných podmínek. Zájem novinářů a zahraničních odborníků o nový dron vyprovokoval „úniky“ a zveřejňování dalších informací. Bylo oznámeno, že nový „Ochotnik“ bude hlavně působit v součinnosti s vyvíjenou dvoumístnou verzí letounu typu Su-57.

Operátor z paluby tohoto stroje bude přitom řídit činnost až čtyř UCAV typu Ochotnik současně. V prosinci roku 2020 pak vešlo ve známost, že prototyp S-70B-1 vykonal několik zkušebních letů na polygonu Ašuluk, s imitátorem PLŘS s pasivním IČ i poloaktivním RL navedením. Hlavním účelem těchto zkušebních letů bylo prověření možnosti použití S-70B Ochotnik jako přepadového stíhače.

Se zmíněným strojem se totiž výhledově počítá též v systému PVO. Při stíhacích misích by přitom tento stroj měl ničit vzdušné cíle za pomoci PLŘS velkého dosahu. Provedení první ostré střelby za pomoci reálné PLŘS na vzdušný terč se mělo údajně odehrát ve druhé polovině roku 2021, a to se střelou kategorie PLŘS, která byla vyvinuta speciálně pro letoun typu Su-57. Tato informace ale dodnes nebyla potvrzena.

Druhý prototyp je viditelně pozměněn oproti prototypu č. 1

Mezitím dne 27. prosince 2019 přišla do Suchojovy kanceláře objednávka na další tři prototypy Ochotniku (S-70-2, S-70-3 a S-70-4) a tři pozemní řídicí stanice označované NPU-70. Druhý S-70B měl být ke zkouškám předán nejpozději do 30. září 2021. Dokončení prototypů č. 3 a č. 4 mělo proběhnout nejpozději do 30. března 2022, respektive 30. listopadu 2022. Zatímco prototypy č. 2 a č. 3 by měly být, podobně jako prototyp č. 1, jen experimentálními stroji, prototyp č. 4 by se již měl blížit podobě sériového stroje.

První dva exempláře pozemní řídicí stanice typu NPU-70 měly být dle zmíněného kontraktu VVS předány v polovině roku 2021. Předání třetí pozemní řídicí stanice typu NPU-70 bylo stanoveno na leden roku 2022. Vývoj zmíněné pozemní řídicí stanice byl přitom nakonec zadán společnosti Kroštadt, která má s vývojem této techniky již bohaté zkušenosti, a lidé u Suchoje si díky tomu dost oddychli. Vývoj a stavba prototypů pomalu pokračovaly.

Druhý letový prototyp UCAV typu S-70B vyjel z prototypových dílen 14. prosince 2021, celé tři měsíce po předepsaném termínu. Není ale známo, jak na toto další zpoždění reagoval zákazník – VVS Ruska. Pro pozorného pozorovatele se od prototypu S-70B-1 druhý exemplář S-70B-2 v mnohém odlišuje. Je už poháněn dvouproudovým motorem Saturn iz.117BD, což je modifikace Al-41F-1 vyvinutá speciálně pro S-70B Ochotnik.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Public Domain

Jak už je výše napsáno, motor postrádá přídavné spalování i vektorování tahu. Kromě toho je opatřen novou tryskou s plochým „stealth“ profilem, nikoliv tryskou s kruhovým průřezem. Náhrada kruhové trysky plochou u tohoto stroje umožnila znatelně zmenšit čelní průřez střední části křídla v porovnání s prototypem S-70B-1. Povrch druhého prototypu navíc není posetý různými anténami a vystouplými kryty.

Na svrchní ploše střední části křídla prototypu S-70B-2 se ale navíc nacházejí dva kapsovité lapače vzduchu neznámého určení s průřezem ve tvaru trojúhelníku. Zmíněný stroj dostal též podvozek nové konstrukce. K řízení letových zkoušek prototypu S-70B-2 již slouží nová pozemní řídicí stanice NPU-70, žádné provizórium jako u prototypu č. 1.

Válka na Ukrajině pozastavila přísun informací

Dokončení první části státních zkoušek celého bezpilotního komplexu SK-70 s dronem S-70B Ochotnik bylo státní objednávkou z prosince roku 2019 stanoveno na 1. ledna 2023. Dokončení komplexních státních zkoušek tohoto bezpilotního zbraňového systému je tamtéž plánováno nejpozději do 30. září 2025. Poté by se měla rozeběhnout sériová výroba.

Ale již v srpnu 2020 VVS Ruska vznesly požadavek na to, aby byly práce na komplexu SK-70 s dronem Ochotnik urychleny tak, aby dodávky sériových strojů pro VVS byly zahájeny již v roce 2024. Náměstek ministra obrany A. Krivoručko, který přihlížel „roll-outu“ druhého prototypu v prosinci 2021, tehdy oznámil, že kontrakt na sériové stroje bude uzavřen během následujícího půlroku.

Generální ředitel společnosti United Aircraft Corporation Jurij Sljusar víceméně potvrdil možnost prvních dodávek už od roku 2024. Prvními provozovateli UCAV typu Ochotnik by se pak měly stát letecké útvary Západního a Jižního vojenského okruhu Ruska. Podle některých spekulací Rusko prý zkušebně nasadilo jeden z prototypů S-70B nad Ukrajinou, je to však více než nepravděpodobné.

Nebyly dosud uvolněny ani informace, zda již byl dokončen a předán ke zkouškám třetí prototyp, který měl být hotov v březnu letošního roku. Nejsou dosud známa ani žádná konkrétní fakta o výsledcích zkoušek druhého prototypu. Válka na Ukrajině a ruská podezřívavost zastavily tok jakýchkoli nových informací o vývoji zbraňových systémů Ruska, komplexu SK-70 nevyjímaje. A tak nezbývá než počkat, co nám v tomto směru budoucnost přinese.

Článek Suchoj S-70B Ochotnik, ruský létající těžký stealth dron, vyvíjený již od roku 2011, je stále ještě ve stádiu zkoušek, jako všechno v Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Panoramatický letecký indikátor

Připravovanému modernizovanému Su-57 se v Rusku přezdívá „Super-Suchoj“, oficiálně „Su-57 druhé fáze“. Začátek vývoje Super-Suchoje lze datovat na 29. říjen 2018, kdy ministerstvo obrany a konstrukční kancelář Suchoj podepsali příslušnou smlouvu. Prototyp Super-Suchoje má vzlétnout v polovině roku 2022 a s dokončením letových testů se počítá v roce 2024. Samozřejmě, pokud tyto plány v dnešní době budou v Rusku dodrženy. Su-57 by měl mít motory nové generace Saturn „Izdělije” 30, které jsou de facto stěžejním bodem této modernizace.

Současné modely Su-57 jsou poháněny motorem AL-41F-1, přičemž jedním z důvodů zpoždění sériové výroby Su-57 byla údajně snaha ruského letectva minimalizovat počty letounů s tímto starším motorem. Ale nejde jen o výměnu motoru. Mezi důležité změny patří i nahrazení hydraulického ovládání řídících aerodynamických ploch za elektrické aktuátory, což rozhodně zlepší ovladatelnost letounu, bezpečnost a zjednoduší servis.

Právě selhání hydrauliky v systému řízení bylo příčinou havárie prvního sériového letounu Su-57. Dále ruská strana plánuje, že Su-57 získá nové LCD obrazovky v kokpitu, vylepšený průhledový displej (HUD) vázaný i na přílbový zaměřovač. Tak trochu záhadou je to, co ruský portál Izvestija bez bližšího vysvětlení nazývá „panoramatický letecký indikátor“, což má být snad automatické zobrazování sledovaného prostoru kolem letounu během bojového letu.

Nový výkonnější motor

Nový motor bude údajně výkonnější než dosavadní AL-41, zatímco údržba motoru by měla být podstatně jednodušší. Další výhodou by pak měla být nižší spotřeba a naopak vyšší výkon. Saturn 30 by tak měl poskytnout letounu výrazně větší tah. Vývoj Izdělije 30 má na starosti Sjednocená motorová korporace (ODK) a motor vyrábí Ufimská motorářská výrobní asociace (UMPO). Do roku 2020 vzniklo zhruba 20 prototypů motorů Izdělije 30 pro pozemní i letové zkoušky.

První fotografie letuschopného Su-57 s jedním motorem Izdělije 30 se objevily v březnu 2020, ale údajně s ním vzlétl druhý prototyp Su-57-2 již v roce 2017. V ruských médiích je nový motor hojně opěvován, neboť co se výkonu týče, očekává se, že s přehledem překoná motor F119, kterým jsou vybaveny americké F-22 Raptor. Ruské tvrzení, že motor Saturn Izdělije 30 bude nejvýkonnějším motorem na světě, je však nutné brát s rezervou.

iSuchoj Su-57

Přece jen nelze opomenout fakt, že motor F135, pohánějící jednomotorové F-35, má o 33 % větší tah než AL-41. Zatím konstrukční kancelář Ljulka pod vedením Jevgenija Marčukova, která několik let vyvíjí tento nový proudový motor, u něj dosáhla maximálního tahu 178–180 kN. Ale i s takto výkonným motorem by Su-57 měl bez potíží dosáhnout v cestovním režimu tzv. „supercruise”, tj. nadzvukové rychlosti (až 1,6 Mach) bez přídavného spalování. Maximální rychlost vylepšeného Su-57 druhé fáze má přesáhnout 2 Machy.

Hypersonické balistické střely a laserové věže

V roce 2019 byl také oznámen vývoj zmenšené verze hypersonické balistické střely, o níž se předpokládá, že je odvozena od střel Ch-47M2. Střela Ch-47M2 vstoupila do služby koncem roku 2017 a ve výbavě ji má například MiG-31K Foxhound, dálková těžká stíhačka sovětské konstrukce, jejíž původní úkol bylo hlídkování nad severním pobřežím Ruska. Ch-47M2 je však protizemní a protilodní střelou a vyznačuje se vysokou manévrovatelností a přesností, přičemž dokáže zaměřit a zlikvidovat cíl až na vzdálenost 2 000 km. Dosahuje rychlosti 10 Mach.

Je pravděpodobné, že nová menší verze této střely, kterou by měl dostat letoun Su-57 do výzbroje, bude mít o něco kratší dolet. Záležet bude i na tom, kde budou střely na letounu neseny, zda přímo ve zbraňových prostorech letounu, či budou zavěšeny na závěsnících pouze externě. Případný omezenější dolet by však mohl být v případě přepravy raket ve vnitřní pumovnici kompenzován právě sofistikovanou technologií stealth, která má být základní vlastností i vylepšeného letounu Su-57.

Two new combat fighters of the fifth generation Su-57 of the Russian Aerospace Forces were spotted at Novosibirsk airport on their way to a new duty station.
#Russia pic.twitter.com/uE7n3c1b9k

— Alex kennedy (@Alexkennedy30) February 4, 2022

V draku Su-57 je integrováno několik čidel pro varovný systém registrující přiblížení raketových střel z různých azimutů. Tento systém automatizovaně upozorňuje na nepřátelské raketové útoky, údajně již ve stádiu prvotního zaměření střely na Su-57 a jejího odpalu. Už to je samo o sobě velmi zajímavým systémem. Navíc by však měl být u modernizovaných Su-57 doplněn o unikátní prvek – laserové věže, které jsou laserovým paprskem schopny „oslepit“ přilétající rakety.

Obzvlášť účinné mají být proti infračerveně naváděným střelám, jako jsou například AIM-9X. Funkcí laserové protiraketové obrany disponují již i současné verze letounu, ovšem očekává se, že budoucí verze dosáhnou v tomto směru výrazného zdokonalení.

Umělá inteligence na místě kopilota

MiG-35, který vstoupil do služby v roce 2019, byl prvním ruským stíhacím letounem, který získal pokročilou asistenci pilota umělou inteligencí (AI) integrovanou v elektronické výbavě stroje. Modernizované modely Su-57 by však měly letouny MiG-35 výrazně překonat i v tomto ohledu, konstruktéři u Suchojů chtějí do modernizovaného stroje dát jen nejsofistikovanější dostupné formy asistentů AI. Ta je mezi stíhačkami nové generace jakýmsi standardem.

Díky umělé inteligenci AI odpadá nutnost kopilota, který má většinou na starosti zbraňové systémy a střelbu, zatímco pilot se soustředí na samotný let a vzdušný boj. Současné modely Su-57 jsou i proto pouze jednomístné, ve výrobě jsou však údajně i nové dvoumístné verze letounu, protože AI nutně nedokáže zvládnout vše (viz vývoj bitevního vrtulníku Kamov, od jednomístné verze Ka-50 k dnešní dvoumístné Ka-52 Aligátor).

Přestože vývoj umělé inteligence v Rusku za Spojenými státy značně zaostává, případná spolupráce s Čínou, která je na tomto poli rovněž silným hráčem, by mohla pomoci budování nových ruských programů AI výrazně urychlit. Podle některých uniklých zpráv totiž Rusko plánuje používat nové Su-57 i v roli bezpilotních letounů. Pokud by byly modernizované letouny Su-57 schopny plnit i bezpilotní mise, výrazně by se v danou chvíli zvýšily i jejich letové výkony.

Umělá inteligence by totiž umožnila manévrovatelnost daleko za hranicemi snesitelnosti a možností lidských pilotů. Přidáme-li k této verzi Su-57 nový spolupracující dron s umělou inteligencí S-70 Ochotnik, může pro ruské letectvo vzniknout velmi zajímavý a efektivní bojový komplex. Pokud ho ovšem dokáže sladit a v běžných podmínkách dotáhnout do efektivní a funkční podoby u leteckých řadových jednotek.

Střely vzduch-vzduch R-37M a K-77M

Na aktivním radarem naváděné střely R-77 a starší, poloaktivním radarem naváděné střely R-27, se v současnosti spoléhají víceméně všechny ruské stíhačky. R-77-1 s dosahem 110 km byla poprvé nasazena do akce v roce 2015 v Sýrii, kde jimi byly v době vrcholícího napětí v regionu vybaveny těžké stíhačky Su-35S.

Ačkoli je R-77, která měla být do služby zavedena již v 90. letech, určitě impozantní zbraní, ve srovnání s konkurenčními a americkými střelami AIM-120D a PL-15 v některých parametrech stále ještě zaostává. Rusko proto zahájilo vývoj nových střel a svůj arzenál rozšířilo o rakety K-77M. Právě ty by měly Rusku pomoct tento výkonnostní rozdíl alespoň částečně překlenout.

Nové střely mají odhadovaný dostřel 200 km a na první pohled jsou patrná její „oříznutá” řídící křídla, díky kterým se mají střely pohodlně vejít do zbraňových prostor letounů Su-57. Pozornost si zaslouží také naváděcí systém APAA (Active Phased Array Antenna) těchto nových raket, jenž mají umístěný ve špičce, a díky němuž je téměř nemožné se vyhnout této blížící se střele klasickým „protiraketovým” manévrem.

K-77M by měly do služby vstoupit před rokem 2025 spolu se střelami R-37M, které sice nemají sofistikované navádění APAA, zato ale dosahují rychlosti 6 Mach a zvládnou dolet až 400 km. V důsledku poměrně velkých rozměrů rakety R-37M může však letoun nést jen jejich velmi omezený počet.

Hrozba až v roce 2030

Vzhledem k současnému ruskému mlžení o rychlosti výroby Su-57, logické nutnosti vypracovat nové způsoby využití a boje jednotek se Su-57, zajištění efektivního výcviku pilotů, techniků a ostatního pozemního personálu, nemluvě o nevyhnutelnosti spousty testovacích letů s novými Super Suchoji v různých simulovaných bojových situacích, nelze vůbec reálně odhadnout, kdy vlastně skutečně Super Suchoj začne sloužit v ruském letectvu jako plnohodnotný vojenský stroj.

Už jen zvládnutí kvalitního a funkčního dodavatelského řetězce náhradních dílů a zajišťování technické podpory ze strany výrobce se podle všeho ukáže jako nemilosrdný problém, který v době zahraničního embarga na dodávky nových technologií a materiálů může projektu Su-57 nakonec i zlomit vaz. I kdyby vše ve výrobním závodě Suchoje šlo ideálně, lze o Super Suchoji mluvit jako o efektivním bojovém letounu plně rozvinutých schopností, až někdy dlouho po roce 2030.

Jak si podle vás povede nový Su-57 v porovnání se zahraniční konkurencí?

Zdroj: MilitaryWatchMagazine

Článek Rusko plánuje modernizaci víceúčelového stíhacího Su-57. Letoun s technologií stealth dostane schopnost odpalovat balistické střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Typy letounů jsou rozdílné

Jedním ze zásadních problémů pro nalezení odpovědi na takovou otázku je, že nejsou k dispozici relevantní informace o vlastnostech těchto strojů. Pravda se stejně ukáže až v praxi a navíc velkou roli hraje výcvik pilotů. Málo údajů je především o ruské stíhačce, ale i klíčové schopnosti amerických strojů jsou utajené a ví se o nich obecně velmi málo.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických / Creative Commons / CC BY-SA

Je ale několik věcí, které je možné posoudit. Například faktem zůstává, že jde o rozdílné stroje. F-35 je menší jednomotorová stíhačka, Su-57 velká dvoumotorová. Z toho může plynout i úroveň jedné z klíčových vlastností letounů 5. generace – nízká zachytitelnost radarem. Američané mají s konstrukcí takových strojů a s používanými materiály větší zkušenosti.

Z těchto informací a velikosti letounů lze obecně předpovědět, že na radaru bude ruský stroj zkrátka viditelnější. Rusové při jeho konstrukci dbali i na cenu. Jednou z položek, na které mohli ušetřit, jsou ale právě extrémně drahé materiály pohlcující radarové vlny. I když cenově se obě letadla nakonec příliš lišit nebudou.

Co umí radar

Velkou roli bude hrát schopnost detekce. Radar a další senzory americké stíhačky jsou neobyčejně přesné a dokáží detekovat cíle i na velmi dlouhé vzdálenosti. Ruské radary takové schopnosti pravděpodobně nemají. Může o tom svědčit třeba propad ruských radarů na letounech Su-35 v testech s francouzskými Rafale. I když šestianténový N036-1-01 X na ruském stroji Su-57 je nový a jistě vylepšený. Otázkou je, zda je schopen se vyrovnat západní technice.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY

Americké F-35 také disponují schopností spolupráce s nepilotovanými stroji a americké letectvo na tom pracuje již řadu let. To letadlu umožňuje nepilotované stroje vyslat dopředu, prozkoumat oblast, protiletadlovou obranu nepřítele, případně i zaútočit. Ruské letectvo před několika měsíci přišlo s informací o možné spolupráci Su-57 s dronem S-70, ale dle všeho v této oblasti o roky zaostává.

F-35 vyniká v přímém softwarovém propojení systémů s jinými, umělou inteligencí, sdílením a vyhodnocováním dat, což letadlům dává neuvěřitelné výhody. Zatím zůstává záhadou, co vše z toho bude umět ruské letadlo, i když i to má být vybaveno novým datalinkem. Americká stíhačka byla také zkonstruována, aby byla mimořádně odolná vůči systému elektronického boje nepřítele, to by měla být další z jejích výhod.

Vysoká ruská manévrovatelnost

S velkou dávkou přesnosti se o strojích určitě dá říci jedno. Ruský by pravděpodobně měl výhodu v boji na krátkou vzdálenost. Americká stíhačka dosahuje maximální rychlosti Mach 1,6, její soupeř Mach 2. Je také nutno poctivě přiznat, že systém ovládání a řízení letounu F-35 je odvozen od ruských patentů vázaných na letoun Jak-41, především Jak-41M, které Američané v letech vlády Jelcina z Ruska za hubičku odkoupili.

Což ale znamená, že jej Rusové dokonale znají a zřejmě dokáží v tomto směru poměrně přesně odvodit možnosti F-35. Rusové také dbají na takzvanou supermanévrovatelnost, což by při konfrontaci ruského letounu s řízenou střelou z F-35 mohlo hrát určitou roli. Su-57 má k tomu velmi účinný systém vektorování tahu a zvládá protiraketový manévr naprosto bez problémů.

iZdroj fotografie: Depositphotos

To, že stroje 5. generace nejsou určené na boj na krátkou vzdálenost a většina jejich soubojů se bude odehrávat mimo přímou viditelnost, může být výhoda pro F-35, ale pro malou obratnost jím vystřelených autonomních protileteckých střel, které nebude jeho pilot moci bezprostředně korigovat v poslední fázi letu k cíli, i nevýhodou.

Existuje ale jeden aspekt, který F-35 vyvyšuje jednoznačně a nelze jej zpochybňovat. Amerických F-35 po světě létá více než 600 a neustále jich přibývá. Naopak Rusko se dlouho potýkalo s rozbíháním sériové výroby a v současnosti má asi kolem desítky Su-57 a do roku 2028 jich bude v jeho letectvu sloužit 76. Z toho jasně vyplývá, že jen pouhými počty dokáží F-35 své ruské soupeře doslova převálcovat.

Sankční problémy Ruska

Velmi bude záležet také na schopnosti Ruska letouny vyrábět. Zatímco F-35 ve spolupráci s USA produkují i některé spojenecké země, Rusko má s výrobou letadel 5. generace velké problémy. Ty se mohou ještě prohloubit, pokud na zemi budou uvaleny další sankce. Třeba případ Su-35 ukázal, že k jejich kompletaci pro zahraniční zákazníky Rusko potřebuje některé komponenty, které údajně neumí samo vyrobit.

Téměř vždy však šlo o komponenty, které si vyžádali sami zájemci o ruské stroje s tím, že budou dodány ke zkompletování letounů Su-35 z jiných zemí než z Ruska, například z Izraele, apod. Když na nátlak USA prakticky všichni dodavatelé takovýchto vyžádaných komponent nakonec své dodávky do Ruska odvolali, zbývají Rusku jen dvě možnosti.

A) Buď přiznat, že tyto elementy, přístrojové vybavení a některé materiály prostě vyrobit neumí. B) Nebo k řešení těchto problémů přistoupit z vlastních zdrojů a možností. A opět má logicky dvě možnosti. BA) Buď osadí do objednaných letounů komponenty své vlastní provenience a prokáže, jak je schopno nedodané prvky plnohodnotně nahradit z domácích zdrojů. BB) Nebo, vzhledem k napjaté mezinárodní situaci, nechat věci tak jak jsou a ponechat Západ v domnění, že platí A) a v klidu si pro sebe připravovat letouny vybavené dle možnosti BA).

Jeden významný vojevůdce kdysi řekl: Přesvědčit protivníka, aby mne podceňoval, bude jedna z mých nejúčinnějších zbraní, až dojde na řinčení zbraní na bojišti.

V čem jsou podle vás přednosti ruské a v čem americké stíhačky?

Zdroj: Nationalinterest

Článek Který stíhací letoun páté generace by byl v souboji na obloze lepší? Ruský Su-57 nebo americký F-35? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V provozu jsou staré verze

Rusko nějaké datalinky má. Například systém Raduga, který je na stíhačích MiG-31. Existují i systémy TKS-2, TKS-2M a další. Jde však o datalinky první generace, které současnému modernímu bojišti nestačí. Nejsou integrovány do všech složek ozbrojených sil. A navíc mají již nedostatečné přenosové rychlosti. Nyní Rusko pracuje na opravdu novém datalinku, který se jmenuje OSNOD.

iZdroj fotografie: Unsplash

Měl by se stát ekvivalentem systému Link-16, který využívá NATO. Slibuje minimálně dvojnásobnou rychlost přenosu dat než kterou umožňovaly dosavadní systémy. Měl by být také mnohem více odolný proti rušení nepřítelem nebo možnosti z něho čerpat informace. A především propojení letadel s pozemními a námořními silami Ruska.

Osadí ho na více letounů

Datalink byl podle dostupných zpráv poprvé otestován v roce 2019. Ačkoli byl primárně určen pro stíhačky Su-57, neznamená to, že se neobjeví i na jiných strojích. Je jisté, že má být integrován do letounů Su-30SM. Ale není jasné, zda se objeví ve vyráběných letadlech typu Su-35 a MiG-35. Objevily se i úvahy o jeho montování na drony. A samozřejmě existují terminály pro pozemní a námořní síly.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Sdílení informací je velmi užitečná vlastnost. Protože ne každý systém vidí vše a pokud získá data odjinud, může je využít. Propojení stíhačů páté generace a letounů AWACS například s raketovým systémem S-400 může přinést zcela nové schopnosti. Pravdou je, že mnohé ruské systémy mohou být do datalinku zapojeny obtížně, jsou totiž závislé na rozhodování lidské obsluhy. Ale i přes to mohou být ruské síly sdílející informace blíže, než si někteří lidé myslí.

Zdrok: TheNationalInterest

Článek Rusko vyvíjí komplexní bojový systém, který konečně propojí všechny armádní složky. Co to znamená pro zbytek světa? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Příští rok nové motory

Velmi viditelnou změnou by se v příštím roce měla stát instalace nových motorů Saturn Izdeliye-30. Těmito motory měl být letoun vybaven od počátku, ale ruský průmysl je nebyl schopen včas dodat pro první série. Proto jsou na současné stroje instalovány motory Saturn-AL41, které jsou původně určené pro pohon ruských Su-35.

iZdroj fotografie: Uživatel Rulexip / Creative Commons / CC BY-SA

Jedná se sice o praxí ozkoušené motory, ale pro pohon letounů páté generace již nedostačují. Nové motory mají být těmi nejsilnějšími jednotkami, které kdy poháněly nějaký dvoumotorový stíhací letoun. Podle tvrzení ruské strany totiž budou výkonem převyšovat pohonné jednotky konkurenčních dvoumotorových letounů, tedy amerického F-22 a čínského J-20.

Zlepšení stealth schopností

Další změnou, o kterou se konstruktéři snaží, jsou změny na draku letounu. Pokud budou úspěšní, může to znamenat snížení radarového průřezu stroje a tím jeho horší zachytitelnost nepřítelem. Rusko před nedávnem při výrobě stíhačky zavedlo i prvky rozšířené reality. Vylepšit by se mohla i avionika stroje. Dalším zlepšením má být integrace nových zbraní, na jejichž vývoji ruský průmysl pracuje.

iZdroj fotografie: Uživatel Rulexip / Creative Commons / CC BY-SA

Neustále vylepšování schopností Su-57 je nezbytností, protože je téměř jisté, že bude v ruském letectvu sloužit několik desítek let. V příštích šesti letech má ruské letectvo objednáno 76 strojů, ale předpokládá se, že letectvo jich v dalších letech objedná mnohem více. Objevují se i zájemci ze zahraničí, například Alžírsko. V jihovýchodní Asii o nákupu jedná Malajsie, Vietnam, Maynmar a další. Země je chtějí pořídit jako protiváhu čínským J-20, případně americkým F-35, které zavádějí jejich sousedé.

Zdroj: Forbes

Článek Rusko intenzivně pracuje na modernizaci nejlepší stíhačky Su-57. Řada zemí chce model pořídit jako protiváhu amerických a čínských strojů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.