Co přesně Rumunsko kupuje

Dvanáct kusů H225M Caracal od Airbus Helicopters. Kontrakt byl uzavřen s francouzskou vládní agenturou DGA v rámci evropského obranného nástroje SAFE, který má zrychlovat společné nákupy a zacelovat kritické mezery ve výzbroji členských států. Rumunské ministerstvo obrany (MApN) eviduje podpis akvizičních objednávek k 17. červenci 2026, Airbus obchod veřejně oznámil 7. října téhož roku.

Hodnota samotné akviziční objednávky činí přibližně 757 milionů eur, tedy zhruba 18,9 miliardy korun. Schválená celková hodnota projektu v rámci SAFE dosahuje 852 milionů eur. V ceně je zahrnut i počáteční logistický balík a výcvik personálu. Dodávky mají probíhat etapově až do roku 2030.

Proč záleží na 28 výsadkářích

Kapacita kabiny je u vojenského vrtulníku víc než jen číslo v katalogu, přímo určuje, kolik vojáků dokáže velitel vysadit jedním průletem. Airbus u H225M uvádí přepravu až 28 plně vyzbrojených vojáků, případně 31 míst včetně posádky. Pro srovnání: modernizovaná Puma HC2 v britské službě, tedy stroj ze stejné konstrukční rodiny jako rumunský IAR-330, pojme 12 plně vybavených vojáků nebo 16 cestujících a do dvou tun nákladu.

Klíčové parametry H225M Caracal:

• Motory: dva Safran Makila 2A1
• Maximální vzletová hmotnost: 11 000 kg
• Maximální rychlost: 324 km/h
• Standardní dolet: 920 km
• Podvěsná nosnost: 4 750 kg
• Přepravní kapacita: až 28 plně vyzbrojených vojáků

Oproti americkému UH-60M Black Hawk, nejrozšířenějšímu víceúčelovému vrtulníku NATO, je Caracal těžší a prostornější. Black Hawk pojme 12 vojáků, jeho maximální vzletová hmotnost dosahuje 9 979 kg a podvěsná nosnost 4 080 kg. Funkčně se H225M blíží spíše ruské rodině Mi-8/17, která plní obdobnou roli těžšího víceúčelového stroje, jenže s moderní avionikou a plnou kompatibilitou s aliančními standardy.

Víc než létající autobus

Rumunská objednávka není čistě dopravní. MApN výslovně popisuje konfiguraci schopnou útoků na pozemní cíle, průzkumu, sledování, taktického krytí a denních i nočních vzdušných výsadků. Stroje mají sloužit také pro bojové pátrání a záchranu (CSAR) a zdravotnickou evakuaci (MEDEVAC). Jde tedy o univerzální platformu, která dokáže v pondělí vysadit speciální síly, v úterý evakuovat raněné a ve středu poskytovat palebnou podporu.

Důležitý je i kontext. Rumunsko leží na východním křídle NATO, sdílí hranici s Ukrajinou a má přístup k Černému moři. Válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, zásadně změnila bezpečnostní kalkul celého regionu. Bukurešť sice oficiálně nemluví o bezprostřední hrozbě, ale formulace o „zrychlení obranné připravenosti“ a „zacelování kritických mezer“ mluví jasně. Modernizace vrtulníkové flotily je součástí širšího balíku, v rámci SAFE má Rumunsko rozjet celkem 21 obranných projektů do konce dekády.

Česko jde podobnou cestou

Rumunsko není jedinou zemí na východním křídle, která se loučí se sovětským dědictvím ve vzduchu. Česká armáda nahrazuje bitevní vrtulníky Mi-24/35 americkým systémem H-1, dvaceti stroji ve verzích UH-1Y Venom a AH-1Z Viper. V říjnu 2025 se v Kbelích oficiálně uzavřela éra legendárních Mi-8 a nové Venomy už byly nasazeny v reálné alianční operaci v Polsku.

Přímá paralela s Caracalem ale v českém případě nedává smysl. Armáda ČR zamkla svou vrtulníkovou modernizaci do amerického ekosystému a buduje servisní a výcvikové zázemí v Náměšti nad Oslavou prostřednictvím státního podniku LOM Praha. Teoreticky by H225M mohl pokrýt jinou, těžší kategorii úkolů, ale žádný takový záměr zatím z oficiálních materiálů nevyplývá.

Proč zrovna přes Francii

Cesta kontraktu není náhodná. Rumunsko nenakupuje přímo od Airbusu, ale přes francouzskou DGA jako zadávací autoritu v rámci programu SAFE. Jde o mezivládní evropský společný nákup, ne o běžnou komerční zakázku. Pro Bukurešť to znamená jednodušší administrativu a přístup k evropskému spolufinancování. Pro Francii potvrzení pozice vedoucí země v segmentu vojenských vrtulníků na kontinentu. A pro Airbus dvanáctého zákazníka H225M, flotila tohoto typu už celosvětově překročila milion letových hodin.

Rumunsko navíc s Airbusem buduje dlouhodobý vztah. Kromě dvanácti Caracalů už dříve objednalo dva menší H215M v námořní konfiguraci a nově také sedm středních H160 a pět lehkých H145 pro mise veřejných služeb. Bukurešť tak postupně staví celý vrtulníkový ekosystém na jedné průmyslové platformě.

Poslední Pumy ještě nějaký čas poletí, ale směr je jasný. Na východním křídle NATO už pro stroje z éry Ceaușesca není místo.

Článek Rumunsko už je nechce sovětské vrtulníky vidět. Nahradí je francouzské Caracal H225M, které unesou 28 výsadkářů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co dělá Block 72 nejpokročilejší verzí F-16

Označení „nejpokročilejší“ není marketingová fráze. Lockheed Martin jej pro Block 72 používá oficiálně a technická výbava to potvrzuje. Srdcem letounu je radar APG-83 AESA (Scalable Agile Beam Radar), aktivní elektronicky řízená anténa schopná současně sledovat vzdušné cíle, mapovat terén a poskytovat naváděcí data pro přesné munice, vše bez mechanického natáčení antény. Oproti staršímu pulzně-dopplerovskému radaru APG-68, který nesly marocké Block 52+, je to generační skok.

K tomu přidejte:

• Motor Pratt & Whitney F100-PW-229 EEP – tah přibližně 129 kN v přídavném spalování, vylepšený elektronický řídící systém motoru.
• Datalink Link-16 (MIDS-JTRS) – zabezpečená síťová komunikace v reálném čase s ostatními letouny, pozemními stanicemi i námořními jednotkami.
• JHMCS (Joint Helmet Mounted Cueing System) – přilbový zaměřovač, který pilotovi umožňuje přenášet naváděcí data pouhým pohledem hlavy.
• Zaměřovací kontejner Sniper – infračervený a televizní senzor s laserovým dálkoměrem a označovačem cílů, dosah identifikace pozemních cílů desítky kilometrů.
• Nové mission computery a iPDG displeje – výrazně vyšší výpočetní výkon a přehlednost kokpitu.
• Systém elektronického boje AIDEWS a ALQ-213 – aktivní i pasivní ochrana proti radarově naváděným střelám.

Součástí kontraktu v hodnotě 3,787 miliardy dolarů (přibližně 90 miliard Kč) nejsou jen „holé draky“. Maroko dostává i 40 kusů střel vzduch-vzduch AIM-120C-7 AMRAAM s dosahem přes 100 km, 60 malých průnikových bomb GBU-39/B SDB I, 6 průzkumných systémů DB-110 a 30 kanonů M61A1 Vulcan ráže 20 mm s kadencí 6 000 ran za minutu. Jde o kompletní bojový ekosystém, ne o nákup jednotlivých kusů techniky.

Proč Maroko čekalo sedm a půl roku

Schválení americké agentury DSCA přišlo 25. března 2019. Jenže v tu dobu nová výrobní linka F-16 Block 70/72 v jihokarolínském Greenville teprve vznikala. Americké letectvo ji oficiálně otevřelo až v květnu 2021 a rovnou na ni navázalo kontrakt pro 128 strojů určených několika zahraničním zákazníkům, Slovensku, Bulharsku, Tchaj-wanu i Maroku.

Pak přišel covid. Lockheed Martin v listopadu 2021 veřejně přiznal přibližně roční skluz způsobený problémy u dodavatele klíčové podsestavy. Pandemie rozvrátila globální dodavatelské řetězce a výroba sofistikovaného bojového letounu, který vyžaduje tisíce specializovaných komponentů od stovek subdodavatelů, na to doplatila obzvlášť tvrdě.

Maroko nebylo jediné, kdo čekal. Slovensko převzalo první dva F-16 Block 70 22. července 2024 a k dubnu 2025 mělo potvrzených pět ze čtrnácti objednaných kusů. Bulharsko bylo na tom podobně. A ještě tři dny před marockým prvním letem, 3. října 2026, agentura AP psala o průtazích tchajwanských F-16V způsobených právě výrobními a dodavatelskými problémy. Sedm let čekání tedy nebylo marockým specifikem, ale důsledkem systémového přetížení jediné světové linky na nové F-16.

Flotila, ne jednotlivý letoun, v tom je skutečná síla

Kdyby Maroko kupovalo jen 25 nových strojů a zbytek letectva nechalo na starším standardu, šlo by o důležitý, ale omezený krok. Královské marocké letectvo ale současně modernizuje všech 23 stávajících F-16 Block 52+ na standard F-16V. Ty dostanou stejný radar APG-83, stejný Link-16, stejné mission computery, JHMCS II, Sniper, nové displeje i systémy elektronického boje.

Výsledkem bude flotila 48 letounů se společným senzorově-datovým jádrem. Proč je to tak důležité?

Standardizace znamená, že každý pilot může přesednout do libovolného stroje bez přeškolování na jiný typ avioniky. Technici udržují jednu sadu systémů místo dvou. Logistika se zjednodušuje: jeden typ náhradních dílů, jeden typ munice, jeden typ výcvikových programů. A v boji všech 48 letounů komunikuje přes Link-16 jako jeden organismus, sdílí radarový obraz, identifikuje cíle a rozděluje úkoly v reálném čase.

Právě tohle je princip, který odlišuje moderní západní letectva od těch, která provozují pestrou směs typů sovětské a západní provenience. Maroko přechází od smíšené flotily ke standardizované architektuře, která se lépe modernizuje, zásobuje i propojuje s americkými a spojeneckými silami. Připomeňme, že Maroko je „major Non-NATO ally“, klíčový bezpečnostní partner USA mimo Severoatlantickou alianci, a jeho F-16 už v minulosti létaly koaliční operace proti Islámskému státu v Sýrii a Iráku.

Jak Block 72 mění regionální rovnováhu

Severní Afrika není bezpečnostní vakuum. Alžírsko provozuje ruské Su-30MKA a objednalo Su-35, těžké dvoumotorové stíhačky s maximální rychlostí Mach 2,25 (přibližně 2 390 km/h), nosností až 8 tun výzbroje a radarem deklarovaným na dosah 350 km proti cíli se standardním odrazným průřezem. Na papíře je Su-35 robustnější stroj s delším doletem a větší zásobou paliva.

Jenže moderní vzdušný boj se nerozhoduje jen v parametrech jednotlivého letounu. Rozhoduje síť. Marocká Block 72 s radarem APG-83, datalinkem Link-16, přilbovým zaměřovačem JHMCS a moderním elektronickým bojem vytváří situační povědomí, které pilotovi umožňuje střílet první a z větší vzdálenosti, a to je v éře střel BVR (beyond visual range) jako AIM-120C-7 AMRAAM často rozhodující výhoda.

Srovnání s čínskou J-10C, dalším jednomotorovým lehkým víceúčelovým letounem s bojovým dosahem kolem 550 km a integrací střel PL-15 a PL-10, ukazuje podobnou dynamiku: Block 72 nemusí vyhrávat v hrubé kinematice, ale v kvalitě senzorů, datové fúzi a interoperabilitě se západními spojenci.

Podle nás nejsilnější efekt marockého programu neleží v hypotetickém souboji „kus na kus“. Leží v tom, že Maroko buduje letectvo, které dokáže operovat jako součást širší koalice, udržovat si vysokou bojovou hodnotu dlouhodobě a odstrašovat potenciální protivníky vědomím, že proti nim stojí síťově propojená, senzorově vyspělá a logisticky udržitelná síla.

Za hranice letiště: průmyslová suverenita

Maroko nemyslí jen na nákup. V Benslimane buduje ve spolupráci s Lockheed Martin servisní centrum Maintenance Aéro Maroc, hangár o rozloze přes 8 000 m², který začíná údržbou transportních C-130 a má se rozšířit i na F-16. Ambicí je vytvořit regionální centrum pro údržbu, opravy a generální revize (MRO), které sníží závislost na amerických servisních kapacitách a zkrátí dobu, po kterou je letoun mimo službu.

Strategicky to dává smysl. Letoun, který čeká měsíce na opravu v zámoří, je stejně nepoužitelný jako letoun, který nemáte. Lokální MRO znamená rychlejší obrat, nižší náklady a postupné budování domácí technické expertízy, která má přesah i do civilního leteckého průmyslu.

Zajímavý je i kontext pro Evropu. Slovensko, které provozuje stejnou rodinu F-16 Block 70, sleduje marocký program pozorně; obě země sdílejí výrobní linku v Greenville a zkušenosti s jejími kapacitními limity. Fakt, že Lockheed Martin odbavuje další zákazníky, je pozitivní signál pro celý backlog, ale zárukou rychlých dodávek pro všechny není.

Marocký první let Block 72 tak není jen milník jednoho severoafrického státu. Je to důkaz, že padesát let stará platforma F-16, nyní ve své nejpokročilejší podobě, zůstává páteří taktického letectva desítek zemí světa. A Maroko vsadilo na to, že síla neleží v jednom špičkovém kusu, ale v celé flotile, která mluví stejným jazykem.

Článek Nejpokročilejší F-16 Block 72 poprvé vzlétla, Maroko na ni čekalo 7 let. Ale vyplatilo se, zcela mění síly v regionu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Barter, který vypadal jako vtip

Příběh začíná v lednu 2019, kdy ruské ministerstvo obrany oznámilo neobvyklou transakci. Laos předal Rusku třicet provozuschopných tanků T-34-85, strojů vyrobených v roce 1944, které se do jihovýchodní Asie dostaly až v roce 1987 přes sovětské dodávky. Moskva je podle tehdejších zpráv agentury Interfax převzala pro vojenské přehlídky, muzejní expozice a filmovou produkci o druhé světové válce. Bojová hodnota těchto tanků je v dnešním kontextu nulová; šlo čistě o historický a propagandistický kapitál.

Laos na oplátku dostal modernější techniku. Součástí balíku byly čtyři dvoumístné proudové cvičné a lehké bojové letouny Jakovlev Jak-130, stroje s maximální rychlostí kolem 1 060 km/h, nosností do 3 000 kg výzbroje na devíti závěsnících a doletem přibližně 2 000 km. K tomu přibyly modernizované tanky T-72. Kontrakt na Jak-130 pocházel už z roku 2017 a dodávka proběhla v lednu 2019. Pro Laos to byl skok o generaci dopředu. Pro Rusko to vypadalo jako standardní zbrojní export: prodej platformy, hotovo.

Kdo ovládne syllabus, ovládne trh

Jenže v obchodu se zbraněmi často nevyhrává ten, kdo jednou prodá letoun. Vyhrává ten, kdo ovládne výcvik, údržbu, provozní standardy a tím i rozhodování o dalších nákupech. A právě tuto roli v Laosu přebírá Čína.

Centrum v Ban Keun není jen učebna s tabulí. Satelitní snímky pořízené den po otevření, tedy 30. září 2026, podle agentury Reuters ukázaly na místě osm lehkých bitevních a cvičných letounů Hongdu K-8 čínské výroby a více než dvě desítky podpůrných vozidel. Oficiální čínsko-laoská oznámení přitom konkrétní typy letounů vůbec nejmenují, první viditelná letecká stopa centra je ale čínská, nikoli ruská.

Podle specializovaných analytických zdrojů se centrum s ohledem na skladbu laoské flotily týká právě Jak-130 i čínských strojů, jako je základní výcvikový letoun LE500, lehký čtyř- až pětimístný pístový stroj od čínského koncernu AVIC. Kombinace dává smysl: LE500 pro základní letové návyky, Jak-130 pro přechod k taktickému a proudovému létání. Čínský exportní model přitom u LE500 výslovně počítá s technickými týmy, pilotním výcvikem a lokálním servisním systémem. Peking neprodává jen letadlo. Prodává celý ekosystém.

Jak-130 ve srovnání se západní konkurencí

Jak-130 patří do kategorie pokročilých cvičných a lehkých bojových letounů, kde má dva přímé západní protějšky. Italský Leonardo M-346 Master je jeho nejbližší ekvivalent, rovněž dvoumotorový, s nosností do 3 000 kg na devíti závěsnících a maximální rychlostí kolem 1 090 km/h. Leonardo k němu nabízí integrovaný tréninkový systém se simulátory a pozemním výcvikem.

Český L-39NG od Aera Vodochody je o třídu níž, jednomotorový podzvukový stroj s pěti závěsníky, maximální rychlostí kolem 900 km/h a důrazem na nízké provozní náklady a certifikaci kompatibilní s NATO. Jak-130 a M-346 jsou „vyšší patro“ pro pokročilý výcvik a lehké bojové mise, L-39NG je úspornější školní platforma pro základní až střední výcvik.

Podstatné ale není jen srovnání parametrů. Podstatné je, co dodavatel nabízí kolem letounu. Leonardo prodává celý tréninkový systém. Aero staví nabídku na komplexní zákaznické podpoře a interoperabilitě. Čína v Laosu buduje fyzickou instituci. Rusko v Laosu dodalo čtyři letouny, a veřejně doložitelnou domácí výcvikovou infrastrukturu tam do září 2026 nevybudovalo.

Proč Rusko nepřišlo jen o Laos

Laoské letectvo je malé. Pracuje s méně než čtyřmi desítkami letadel, převážně vrtulníky, transportními stroji a cvičnými letouny ruského a čínského původu. Samo o sobě tedy Ban Keun nepřevrací regionální rovnováhu sil. Ale zapadá do vzorce, který je pro Moskvu znepokojivý.

Analytici singapurského institutu ISEAS upozorňují, že ruské zbrojní prodeje do jihovýchodní Asie slábnou už od roku 2014 a válka proti Ukrajině, trvající nyní déle než čtyři roky, tento pokles dále prohlubuje. Sankce, problémy s platbami, omezený přístup ke komponentům a reputační škody ruské technice na bojišti, to vše odrazuje potenciální zákazníky. Data stockholmského institutu SIPRI za období 2021–2025 ukazují, že Rusko v Asii a Oceánii drží 17 % dovozů zbraní, zatímco Čína už 14 % a rychle se přibližuje.

Peking navíc v jihovýchodní Asii systematicky buduje síť vojenských zařízení. Po společném logisticko-výcvikovém centru v kambodžském přístavu Ream, otevřeném v dubnu 2025, přišlo v září 2026 letecké centrum v Laosu. Deník South China Morning Post označil Ban Keun za třetí veřejně přiznaný zámořský předsunutý bod čínské armády. Nejde jen o školu, jde o logisticko-operační uzel v prostoru mezi Thajskem a Vietnamem.

Co to znamená pro ruský vliv

Pro Moskvu je laoský případ nepříjemný nikoli svou velikostí, ale svou logikou. Dodavatel platformy obvykle usiluje i o výcvik, servis a doktrinální vliv, právě proto, že to generuje opakované příjmy a zajišťuje, že zákazník zůstane v jeho ekosystému. Pokud laoskou pilotní infrastrukturu buduje Čína, Rusko sice zůstává původním prodejcem Jak-130, ale přichází o budoucí zakázky, o prestiž i o schopnost fungovat jako bezpečnostní patron v regionu, kde kdysi dominovalo.

Přímý veřejný zdroj vysvětlující, proč Rusko po dodání Jak-130 systematický výcvik v Laosu nezajistilo, se nám nepodařilo dohledat. Nabízí se ale vysvětlení: u velmi malé flotily čtyř strojů se Moskvě nemuselo vyplatit budovat trvalou infrastrukturu. A po únoru 2022 na ni dopadly sankce, válečný tlak na vlastní obranný průmysl a nutnost soustředit kapacity na domácí frontu.

Třicet muzejních T-34 na moskevských přehlídkách je pěkná kulisa. Ale ztráta výcvikového ekosystému v zemi, které jste sami prodali proudové letouny, to je cena, kterou žádný tank z roku 1944 nevykompenzuje.

Článek Moskva ztrácí další trh, vyměnila T-72 za muzejní T-34. Piloty laoského letectva budou na ruských Jak-130 cvičit Číňané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se skrývá za čísly „200 versus 100″

Číslo dvě stě F-16 je mediální zkratka. Ve skutečnosti jde o dvě odlišné vrstvy. První tvoří původní tchajwanské F-16A/B Block 20, které prošly rozsáhlou modernizací v programu Phoenix Rising mezi lety 2012 a 2023 na standard F-16V. Podle oficiálního profilu ROCAF získaly tyto stroje radar s aktivním elektronickým řízením paprsku APG-83 SABR, schopnost boje mimo vizuální dohled a prvky snižující zjistitelnost.

Druhou vrstvou je novovýroba, 66 kusů F-16C/D Block 70, které Spojené státy schválily k prodeji v srpnu 2019 za odhadovaných 8 miliard dolarů, tedy přibližně 192 miliard korun. Oproti modernizovaným strojům přidávají Block 70 silnější motor General Electric F110-GE-129 s tahem přes 131 kN v přídavném spalování, konformní přídavné nádrže (CFT) uvolňující závěsníky pro výzbroj, konstrukční životnost draku 12 000 letových hodin a pokročilejší systémy elektronického boje.

Naproti tomu „sto F-35″ v žádném veřejně dostupném americkém ani tchajwanském dokumentu jako schválený program nefiguruje. Jde o modelový protiklad, analytickou pomůcku pro debatu o tom, zda menší stealth flotila převáží nad větší silou generace 4,5.

Proč analytici sází na kvantitu

Argumenty pro početní převahu F-16V se opírají o několik konkrétních pilířů:

• Čas. Modernizované F-16V už létají, první Block 70 dorazily na Čchi-čchang v říjnu 2026. Tchajwanské ministerstvo obrany potvrdilo první akceptační let již v březnu 2026. Případný program F-35 by znamenal roky čekání na schválení, výrobu, výcvik pilotů i pozemního personálu a vybudování zcela nové údržbové infrastruktury.
• Logistická kompatibilita. Tchajwanské letectvo provozuje F-16 přes dvě desetiletí. Hangáry, muniční sklady, náhradní díly, simulátory i zkušenosti mechaniků, to vše je nastavené na platformu F-16. Přechod na F-35 by vyžadoval logistický skok srovnatelný s budováním zcela nové letecké složky.
• Provozní dostupnost. Audit amerického Úřadu vládní odpovědnosti (GAO) z června 2026 ukázal, že u F-35 dlouhodobě klesá podíl plně bojeschopných strojů a rostou náklady na údržbu. Pro ostrov, který potřebuje držet permanentní hlídky nad Tchajwanským průlivem, je klíčové, kolik letounů může být ve vzduchu současně, a dvě stě strojů s vysokou dostupností generuje víc vzletů než sto strojů s nižší.
• Přežitelnost počtem. V případě čínského prvního úderu balistickými raketami na tchajwanské základny přežije víc letounů ten, kdo jich má víc a může je rozptýlit. Právě proto nové Block 70 míří na východní základnu Tchaj-tung/Čchi-čchang, krytou centrálním pohořím ostrova před přímým ostřelováním z pevniny.

Kde F-16V na F-35 nestačí

Říct, že dvě stě F-16 je „lepších“ než sto F-35, platí jen v konkrétním typu konfliktu, v obraně vlastního vzdušného prostoru, v opotřebovací válce a v tempu generování vzletů. V jiných scénářích je obraz odlišný.

Lockheed Martin F-35A Lightning II je koncepčně jiný stroj. Jeho stealth konstrukce dramaticky snižuje radarový odraz, senzorová fúze spojuje data z radaru, infračervených čidel, elektronického boje a datalinkových zdrojů do jediného obrazu situace a pilot vidí bojiště způsobem, který F-16V nedokáže nabídnout. Proti čínským stíhačkám páté generace Čcheng-tu J-20, vybaveným vlastním stealth profilem a moderními radary, by F-16V nemohly bojovat jako symetrický protějšek. Musely by fungovat jako součást širší sítě, s podporou pozemní protivzdušné obrany, námořních senzorů a střel dlouhého dosahu.

Právě výzbroj s dlouhým dosahem je pro F-16V klíčová. Bez stealth vlastností musí tchajwanský pilot vypustit účinnou zbraň dřív a z větší vzdálenosti, než ho protivník detekuje. Konformní nádrže Block 70 uvolňují závěsníky právě proto, aby stroj nesl víc raket při zachování dostatečného doletu. Ale ani nejlepší raketa nenahradí schopnost přiblížit se k cíli nepozorovaně.

Tchajwanské dilema v evropském zrcadle

Stejný spor mezi stealth kvalitou a modernizovanou masou řeší i evropské letectvo. Česká republika si zvolila opačnou cestu než Tchaj-wan: v roce 2023 americká agentura DSCA notifikovala Kongresu možný prodej 24 kusů F-35A pro české vzdušné síly. Slovensko naopak v červenci 2024 převzalo první F-16 Block 70, tedy tentýž typ, jaký nyní přebírá Tchaj-wan. Řecko modernizuje starší F-16 na standard Viper. Evropský vzdušný prostor tak bude dlouhodobě fungovat jako mix páté generace a modernizovaných strojů generace 4,5, a právě tato kombinace může být nakonec nejpraktičtější odpovědí i pro Tchaj-wan.

Není „lepší letoun“, je „lepší volba“

Program Block 70 byl podle tchajwanského ministerstva obrany specificky doladěn pro potřeby ostrova včetně kompatibility systémů, kabeláže a softwaru. Nejde tedy o sériový stroj z katalogu, ale o konfiguraci šitou na míru. A právě v tom spočívá jádro celé debaty: pro Tchaj-wan není „lepší letoun“ automaticky „lepší volba“, pokud se do výpočtu započítá čas dodání, údržba, počet dostupných trupů a schopnost udržet letectvo ve vzduchu po první vlně úderů.

Dvě stě F-16V na tchajwanských letištích dnes představuje bojovou sílu, která existuje. Sto F-35A v tchajwanských barvách je zatím jen myšlenkový experiment, lákavý, technologicky nadřazený, ale bez veřejně potvrzeného kontraktu, bez infrastruktury a bez pilotů. Na ostrově vzdáleném 130 kilometrů od čínské pevniny rozhoduje to, co létá teď.

Článek Tchaj-wan řeší dilema: 200 modernizovaných F-16 místo 100 stealth F-35 má být lepších. Analytici sází na kvantitu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od JF-17 k J-10CE: jak Baku staví nové letectvo

Základem příběhu není jedna maketa na výstavě, ale řetězec kroků, které Ázerbájdžán podnikl od roku 2024. Dne 25. září 2024 byl prezidentu Alijevovi oficiálně představen víceúčelový bojový letoun JF-17C Block III, lehký stroj čínsko-pákistánské výroby, který byl tehdy označen za již zařazený do výzbroje. V červenci 2026 ázerbájdžánské ministerstvo obrany zveřejnilo záběry z výcvikových letů s těmito stroji. JF-17C tedy není jen slavnostně převzatý exponát. Létá, cvičí, slouží.

A právě tady vstupuje na scénu J-10CE, exportní verze čínského jednomotorového víceúčelového bojového letounu generace 4,5. Stroj o maximální rychlosti kolem 2,2 Machu (přibližně 2 700 km/h), s bojovým doletem přibližně 550 kilometrů a hmotností prázdného letounu kolem 9,8 tuny. Klíčová je avionika: radar s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA), střely PL-15 pro boj za hranicí vizuálního kontaktu s odhadovaným dostřelem přes 150 kilometrů a manévrovací střely PL-10 pro blízký vzdušný souboj. Veřejné oficiální potvrzení kontraktu na J-10CE pro Baku zatím chybí, část zahraničních zdrojů o něm hovoří, ale ázerbájdžánská strana jej dosud neoznámila. Logika celého kroku je nicméně zřejmá: J-10CE by do ázerbájdžánského letectva přidal vyšší vrstvu nad JF-17C, a to v rámci téhož čínsko-pákistánského průmyslového a logistického okruhu. Vznikl by klasický model „low-high mix“: JF-17 pro počet a běžné mise, J-10CE pro nejnáročnější vzdušné souboje a odstrašení.

Politický rámec tomu odpovídá. Dne 23. dubna 2025 podepsaly Baku a Peking společné prohlášení o navázání komplexního strategického partnerství. Čína tedy nejen prodává letouny, ale buduje dlouhodobou vazbu zahrnující výcvik, servis, výzbroj a politickou oporu.

Proti komu: arménské Su-30SM a íránské Su-35

Dva konkrétní referenční protivníci si zaslouží pečlivý rozbor.

Arménie provozuje čtyři kusy Su-30SM, těžkého dvouměstného víceúčelového bojového letounu ruské výroby s radarem BARS (PESA, tedy s pasivním elektronickým řízením paprsku), maximální rychlostí 2,0 Machu (přibližně 2 450 km/h) a bojovým doletem kolem 1 500 kilometrů. Arménské ministerstvo obrany samo v březnu 2022 potvrdilo, že všechny čtyři stroje byly na domácí základně. Čtyři kusy. To je celá arménská flotila pro vzdušný boj. Proti ní by Ázerbájdžán s JF-17C a případnými J-10CE disponoval nejen početní, ale i kvalitativní převahou: modernější AESA radar proti staršímu PESA, střely PL-15 s větším dostřelem než arménské R-77, a hlavně schopnost síťového boje, kde jeden stroj sdílí data s celou formací.

Írán je jiná kategorie. Teherán v lednu 2025 poprvé oficiálně potvrdil nákup ruských Su-35S, jednomístných těžkých víceúčelových bojových letounů s radarem Irbis-E (PESA, ale s mimořádným výkonem a dosahem), maximální rychlostí 2,25 Machu (přibližně 2 750 km/h) a supermanévrovatelností díky vektorování tahu. Su-35S je na papíře výkonnější platforma než J-10CE, těžší, s větším doletem a větší zásobou paliva. Jenže veřejně průhledný je zatím hlavně samotný nákup. Počet objednaných strojů, jejich konfigurace ani stav dodávek Teherán nezveřejnil. Převahu J-10CE nad íránským Su-35 proto nelze rámovat jako absolutní. Spíš jde o situační výhodu: ve scénáři prvního dálkového zásahu (takzvaný „first-shot BVR“), kde rozhoduje kvalita radaru, dosah střely a taktické propojení, by AESA radar J-10CE a střela PL-15 mohly dát ázerbájdžánskému pilotovi rozhodující náskok ještě předtím, než se Su-35 dostane do svého optimálního pásma.

Bojově ověřený příběh: květen 2025 a cvičení v Kataru

Pro Baku není J-10CE jen katalogový produkt. Má za sebou něco, co většina konkurenčních typů v regionu nemá, čerstvý bojový záznam.

V květnu 2025 vypukl krátký, ale intenzivní vzdušný střet mezi Pákistánem a Indií. Agentura Reuters s odvoláním na amerického činitele s vysokou mírou jistoty uvedla, že Pákistán v boji nasadil právě J-10. Následná rekonstrukce agentury popsala, jak kombinace J-10 a střely PL-15 vedla ke zničení nejméně jednoho indického Rafale, francouzského stroje generace 4,5, který patří ke špičce západní produkce. Indickou stranu podle rekonstrukce překvapil zejména dostřel čínské střely.

K tomu přibývá cvičení Zilzal-II v Kataru z roku 2024, kde se pákistánské J-10C utkaly v simulovaných soubojích s katarskými Eurofightery Typhoon, stroji s radarem Captor-E (AESA) a střelami Meteor s dostřelem přes 100 kilometrů. Podle Aviation Week k tomuto cvičení skutečně došlo. Čínská státní televize CCTV následně oznámila skóre 9:0 ve prospěch J-10CE. Toto tvrzení je ovšem nutné brát s rezervou: nezávislé potvrzení od katarské strany, výrobce Eurofighteru ani jiné třetí strany neexistuje. Jde o čínské státní tvrzení, které Peking využívá jako exportní argument, a právě na výstavách jako ADEX takový příběh funguje.

Co Čína získává a co ztrácí Rusko

Skutečná změna není v jednom typu letounu. Je v tom, že Ázerbájdžán poprvé v historii systematicky staví stíhací letectvo mimo ruskou osu. Rusko v regionu neztrácí všechno, zůstává přes arménské Su-30SM, íránský program Su-35 i vlastní přítomnost na ADEX. Ale přichází o to nejcennější: výsadní postavení jediného dodavatele bojových letounů na Kavkaze.

Pro Moskvu, která je od února 2022 zatížená válkou na Ukrajině trvající už přes čtyři roky, je ztráta kavkazského leteckého trhu bolestivá nejen ekonomicky, ale i strategicky. Baku diverzifikuje, a dělá to vědomě. Načasování souvisí s tím, že ruský obranný průmysl má plné ruce práce s vlastními potřebami a dodací lhůty se prodlužují.

Čína naopak získává referenčního uživatele stíhací techniky v geopoliticky citlivém prostoru mezi Černým a Kaspickým mořem. Pokud Ázerbájdžán skutečně přejde i na J-10CE, Peking bude mít na Kavkaze dlouhodobé servisní vazby, přítomnost svých senzorů a zbraní a silný exportní argument pro další zákazníky. Reuters po květnu 2025 zmiňuje, že bojový úspěch J-10 exportně pomohl a že například Indonésie začala nákup zvažovat.

Co to znamená pro rovnováhu na Kavkaze

Pro Arménii se čtyřmi Su-30SM je matematika krutá. Ázerbájdžán už dnes provozuje JF-17C Block III a případný J-10CE by kvalitativní propast ještě prohloubil. Nejde o to, že by jeden typ letounu sám vyhrál válku; druhou karabašskou válku v roce 2020 rozhodly hlavně drony a dělostřelectvo. Ale mění se kalkulace rizika. Baku by mělo širší a modernější vzdušnou vrstvu než Jerevan, a to v situaci, kdy Arménie nemá jasného dodavatele, který by jí nabídl rychlou odpověď.

Pro NATO je čínský stíhací ekosystém na jižním Kavkaze signál, že čínský obranný export už nevstupuje jen do Afriky nebo jihovýchodní Asie, ale i do euroasijského uzlu, kudy vedou klíčové energetické a dopravní koridory. Baku nekupuje jen letouny. Kupuje celý nový svět.

Článek Čína dobývá Ázerbájdžán: J-10C mu dají převahu nad ruskými Su-30SM i Su-35 v Íránu a Arménii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč ji USA dosud nikomu nedaly

Odpověď je prostá a zároveň výmluvná: technologie je natolik citlivá, že Spojené státy nechtěly riskovat únik jakýchkoliv detailů. Federální notifikace publikovaná v březnu 2026 výslovně řeší klasifikaci SECRET, ochranu softwaru i hardwaru proti neoprávněné manipulaci a riziko, že by protivník mohl na základě znalosti parametrů vyvinout protiopatření. Přesný dolet, rychlost ani kompletní naváděcí architektura AIM-260 zůstávají ve veřejných zdrojích utajené. Oficiálně víme jen to, že jde o střelu vzdušné nadvlády s podporou GPS, s větším dosahem a účinností než všechny dosavadní americké střely vzduch-vzduch, a že je konstrukčně kompatibilní s existujícími závěsníky i interními šachtami stíhaček F-22 Raptor a F-35 Lightning II.

Proč tedy výjimka pro Austrálii? Americký dokument to říká otevřeně: Canberra je jedním z nejdůležitějších spojenců USA v západním Pacifiku a umí chránit citlivou technologii v zásadě stejně jako samotná americká vláda. Nejde o běžný export munice. Jde o politicko-technologický signál, že indo-pacifický prostor a vzdušný boj na velkou vzdálenost patří mezi absolutní priority Washingtonu.

Čínská hrozba, která celý program urychlila

Abychom pochopili, proč AIM-260 vůbec vznikla, musíme se podívat na druhou stranu Pacifiku. Čínské letectvo provozuje stealth stíhačku páté generace Chengdu J-20 Mighty Dragon, dvoumotorový stroj s interními zbraňovými šachtami, který může nést čtyři střely vzduch-vzduch PL-15 uvnitř trupu.

Právě PL-15 je klíčem k celému příběhu. Analytická práce Naval Postgraduate School z roku 2025 jí připisuje následující parametry:

• Dosah: přibližně 200 km
• Rychlost: kolem Mach 5 (přibližně 6 125 km/h)
• Naváděcí systém: aktivní elektronicky skenovaný radar (AESA)

Tentýž zdroj konstatuje, že PL-15 pravděpodobně překonává dosavadní americkou AIM-120C/D AMRAAM, která má odhadovaný dosah kolem 160–180 km. Jinými slovy: čínský pilot s J-20 mohl teoreticky vystřelit dřív než jeho americký protějšek s F-35. Dosahová mezera, byť řádově v desítkách kilometrů, v boji za hranicí viditelnosti rozhoduje. Kdo střílí první, má statisticky vyšší šanci přežít.

AIM-260 má tuto mezeru zavřít, nebo rovnou obrátit. Přesná čísla USA nezveřejnily, ale samotný fakt, že střela vznikla jako přímá odpověď na PL-15, naznačuje ambici dostat se minimálně na srovnatelný, ne-li větší dosah. Lockheed Martin ji v tiskové zprávě ze září 2026 označil za „nejsofistikovanější střelu vzdušné nadvlády“.

Tři roviny, které se v příběhu prolínají

Celý příběh kolem AIM-260 se ve skutečnosti skládá ze tří oddělených událostí, které se snadno slévají do jedné:

Exportní schválení v USA. Kongres obdržel notifikaci už v lednu 2026. Americký strop pro Austrálii činí až 450 střel AIM-260 v maximálním finančním rámci 3,16 miliardy dolarů, tedy přibližně 75 miliard korun. To je horní hranice, nikoli okamžitá objednávka.

Australské politické oznámení. Dne 6. srpna 2026 australské ministerstvo obrany potvrdilo aktuální investici téměř 736 milionů australských dolarů a pořadí integrace: nejprve F/A-18F Super Hornet, poté F-35A Lightning II a nakonec EA-18G Growler. Austrálie se označila za prvního operátora AIM-260 mimo USA.

Fotografie z Gray Flag 2026. Na snímku pořízeném na základně Point Mugu v Kalifornii 11. září 2026 je zachycen australský F/A-18F z No. 1 Squadron s tím, co bylo identifikováno jako testovací kus AIM-260. Samotné cvičení Gray Flag nebylo žádnou PR kulisou, zahrnovalo přes 750 letů, více než 3 000 účastníků ze 150 organizací a přes 2 000 letových hodin. Střela na australském letounu zapadá do reálného integračního testování.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Česká republika si objednala stíhačky F-35A Lightning II. Podle odpovědi Ministerstva obrany z června 2025 by první stroje měly dorazit k výcviku do USA v roce 2029, dodávky do Česka jsou plánovány na roky 2031–2034 a plné operační schopnosti se očekávají v roce 2035. Lockheed Martin přitom veřejně uvádí kompatibilitu AIM-260 s F-35.

Znamená to, že české letectvo jednou AIM-260 dostane? Technicky je to myslitelné, precedent exportu nyní existuje. Politicky je to ale zcela otevřené. Ve veřejně dostupných dokumentech neexistuje žádné americké rozhodnutí o uvolnění této střely pro jakéhokoli evropského uživatele. Austrálie ji získala díky specifické kombinaci: mimořádná důvěra Washingtonu, geografická blízkost potenciálnímu konfliktu s Čínou a schopnost chránit utajované technologie na americké úrovni. Evropské země NATO řeší primárně kolektivní obranu proti Rusku, kde je vzdušná nadvláda jen jednou částí širšího konfliktu.

Americká notifikace sama výslovně uvádí, že navržený prodej Austrálii „nezmění základní vojenskou rovnováhu v regionu“. Měřitelný dopad je spíš kvalitativní: Canberra získává schopnost delšího prvního výstřelu a těsnější interoperabilitu s americkým letectvem, což zvyšuje odstrašení. Ale samo o sobě to regionální poměr sil nepřeklápí.

Střela, kterou svět nesměl vidět

První veřejný záběr AIM-260 nepochází z žádné oficiální prezentace Pentagonu. Pořídil ho civilní fotograf Jonathan Tweedy 13. května 2026 u letecké základny Eglin na Floridě, jak informoval magazín Air & Space Forces. Program běžel roky v režimu vysokého utajení a americká strana se nesnažila střelu ukazovat, naopak. Fakt, že se AIM-260 poprvé „ukázala“ až v roce 2026 a vzápětí se objevila na australském letounu během integračních testů, vypovídá o tempu, jakým Washington i Canberra celý projekt tlačí vpřed.

Austrálie teď drží klíč k něčemu, co dosud neměl nikdo mimo americké letectvo. Otázka už nezní, jestli se indo-pacifický vzdušný prostor mění, ale jak rychle.

Článek USA poprvé vyvezly svou nejpokročilejší střelu vzduch-vzduch AIM-260, kterou nikomu nedávají. Má čelit čínské J-20 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co jsou F-16 Block 70 a proč na nich Tchaj-wanu tolik záleží

Označení Block 70 neznamená kosmetickou úpravu starého draku. Jde o novovýrobu, kompletně nové letouny postavené od nýtku na výrobní lince Lockheed Martin v jihokarolínském Greenville. Americká agentura DSCA schválila v srpnu 2019 prodej 66 kusů F-16C/D Block 70 Tchaj-wanu za odhadovaných 8 miliard dolarů, tedy zhruba 192 miliard korun. Balík nezahrnoval jen trupy. Součástí kontraktu bylo i 75 radarů APG-83 AESA, 75 datových terminálů Link 16, 75 motorů General Electric F110-GE-129 včetně rezerv a rozsáhlá sada výzbroje.

Oproti starším variantám F-16 nabízí Block 70 zásadní posun:

• Radar APG-83 AESA: aktivní elektronicky řízená anténa, která dává letounu některé senzorové schopnosti srovnatelné se stroji páté generace.
• Konformní palivové nádrže (CFT): zvyšují dolet bez ztráty závěsníků pro výzbroj.
• Digitální kokpit: nové displeje a avionika kompatibilní s moderními zbraňovými systémy.
• Auto GCAS: automatický systém zabránění nárazu do terénu, který už zachránil desítky životů pilotů po celém světě.
• Životnost draku 12 000 letových hodin: výrazně víc než u starších bloků.

Tchajwanské letectvo si Block 70 nevybralo náhodou. Podle oficiálního zdůvodnění z roku 2019 šlo o typ, na který lze nejrychleji přecvičit stávající personál, který nejlépe zapadá do existující logistiky a údržby a který nabízí nejkratší cestu k okamžité bojové hodnotě. Tchaj-wan totiž už provozuje rozsáhlou flotilu starších F-16 modernizovaných na standard F-16V, takže nové Block 70 rozšiřují fungující ekosystém, nejdou do prázdna.

Přelet přes Pacifik: tisíce kilometrů nad otevřeným oceánem

Dostat jednomotorový stíhací letoun z Texasu na Tchaj-wan není jako přehodit balík přes plot. Historický profil přeletu tchajwanských F-16 zahrnuje tři hlavní úseky: z Fort Worth na Havaj (přibližně 6 090 km), z Havaje na Guam (dalších zhruba 6 100 km) a z Guamu na Tchaj-wan (asi 2 800 km). Při dřívějším přeletu starších F-16 Block 20 bylo na celé trase potřeba devatenáct tankování ve vzduchu. I s konformními nádržemi Block 70 zůstává letoun závislý na tankerech, příznivém počasí, pozemním servisu a fyzické výdrži pilotů.

Právě proto je každé přerušení na trase víc než běžná provozní komplikace. Liberty Times zmínily nepříznivé počasí v předchozích dvou týdnech a blíže nespecifikované „technické problémy“, které bylo třeba vyřešit. Oficiální potvrzení příčiny ale nepřišlo, ani od tchajwanského ministerstva obrany, ani od americké strany, ani od Lockheed Martin. A právě toto mlčení dělá z jinak možná rutinní záležitosti strategicky citlivou zprávu.

Roky zpoždění, které incidentu dodávají váhu

Kdyby šlo o izolovanou epizodu v jinak hladce běžícím programu, pozornost by rychle opadla. Jenže příběh tchajwanských Block 70 je příběhem opakovaných prodlev.

Už v květnu 2023 tchajwanské ministerstvo obrany přiznalo, že původně plánované dodání ve třetím čtvrtletí 2024 se posouvá kvůli vývoji a ladění softwaru na prototypech. V listopadu 2025 agentura Reuters shrnula další příčiny: přesun výrobní linky z texaského Fort Worth do Greenville a narušení dodavatelského řetězce posunuly plné dodání všech 66 kusů za konec roku 2026. Ještě v březnu 2026 ministerstvo obrany uvádělo, že přesný harmonogram je kvůli probíhajícímu testování a kalibraci obtížné určit, přestože už bylo 59 kusů v montáži nebo v různých fázích úprav.

Tchaj-wan přitom nečeká pasivně. V létě 2026 ministr obrany informoval o posílení smluvních ustanovení o odpovědnosti za porušení termínů a o pravidlech pro jejich prodlužování. Analýza tchajwanského parlamentu (Legislative Yuan) navíc odhalila, že platby z vojenského nákupního účtu jsou vázané na postup projektu a že Tchaj-pej kvůli americkému skluzu už část plateb pozastavil. Konkrétní text sankčních klauzulí veřejně dostupný není, ale vyjednávací páky existují.

Celkový objem nevyřízených amerických vojenských dodávek pro Tchaj-wan přitom dosahoval podle analýzy Taiwan Security Monitor z podzimu 2025 hodnoty 21,54 miliardy dolarů, tedy přes půl bilionu korun. Autoři sami upozorňují na metodickou výhradu kvůli částečným dodávkám, ale i s touto korekcí jde o číslo, které vypovídá o systémovém problému, ne o ojedinělém zádrhelu.

Block 70 proti čínské hrozbě: co dokáže a co ne

Tchaj-wan nepořizuje nové stíhací letouny pro přehlídky. Čínské letectvo provozuje stroj páté generace se sníženou odrazivostí J-20 a vyvíjí další pokročilé platformy. Analytický materiál z prostředí tchajwanského ministerstva obrany odhaduje, že radar APG-83 sice dává F-16 Block 70 některé senzorové schopnosti srovnatelné s pátou generací, ale v přímém duelu s kombinací J-20 a čínské střely PL-15 s dlouhým dosahem by měl kratší dosah senzoru i střel AIM-120C7.

Výhoda Block 70 proto neleží v individuálním souboji, ale v síťovém boji, tedy v propojení s pozemními radary, letouny včasné výstrahy E-2K Hawkeye a dalšími prvky tchajwanské obrany. Právě tady se projevuje logika celého kontraktu: nejde o to postavit jeden super-letoun proti čínskému stroji se sníženou odrazivostí, ale o to vybudovat hustou, propojenou síť, ve které i modernizovaný stroj čtvrté generace dokáže efektivně přispět.

Pro srovnání: F-16 Block 70 je dnes technologická špička mezi moderními letouny čtvrté generace. Stojí výš než ruský Su-30SM2 v oblasti avioniky a síťových schopností, byť ruský stroj nabízí větší dolet a nosnost. Proti čínským J-10C, které jsou přibližným protějškem v kategorii lehkých jednomotorových víceúčelových letounů, má Block 70 výhodu v radaru AESA a v integraci se západními zbraňovými systémy.

Proč na celé epizodě záleží víc, než se zdá

Incident na Hickamu není jen technická kuriozita pro letecké nadšence. Je to viditelný symbol širšího problému: Tchaj-wan má stíhací letouny formálně objednané a zaplacené už roky, ale jejich reálné doručení se zadrhává i ve chvíli, kdy se první kusy konečně fyzicky vydaly na cestu. Pro čínské plánovače je každý měsíc zpoždění signálem, že okno zranitelnosti Tchaj-wanu zůstává otevřené déle, než Washington sliboval. A pro spojence USA v celém Indo-Pacifiku, i pro členy NATO včetně České republiky, je to nepříjemná připomínka, že schválení prodeje a skutečné doručení bojové schopnosti jsou dvě velmi odlišné věci.

Dva nové F-16 Block 70 stály na začátku září 2026 na havajském slunci místo toho, aby hlídkovaly nad Tchajwanským průlivem. Kdy přesně vzlétnou znovu a doletí do cíle, veřejně potvrzeno nebylo. Tchaj-wan čeká dál.

Článek Nové F-16 Block 70 vyrazily poprvé přes Pacifik na Tchaj-wan. Záhadně se otočily zpět na Havaj a nikdo neví proč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Ťia-šan a proč vznikla právě tam

Stavba hlavního podzemního komplexu probíhala v letech 1985 až 1993 a podle veřejných odhadů stála přes 27 miliard tchajwanských dolarů, v přepočtu zhruba 20 miliard korun. Kapacita se v otevřených zdrojích pohybuje mezi 200 a 250 letadly, což z Ťia-šanu dělá největší známý podzemní letecký úkryt na ostrově. Přesná hloubka uložení zůstává utajená.

Poloha není náhodná. Východní pobřeží chrání Centrální horský hřeben, který funguje jako přírodní štít proti balistickým a řízeným střelám odpalovaným z čínského pobřeží. Rakety musí překonat hory, a tím se prodlužuje varovný čas i komplikuje plánování úderů. Při loňském cvičení Chan Kuang 2024 tchajwanské letectvo reálně nacvičovalo přesun strojů ze západních základen právě do Ťia-šanu a menšího podzemního komplexu Č‘-chang v Tchaj-tungu; logika „zachránit, co jde, než dopadnou první střely“ už není teorie, ale procvičený scénář.

120 letounů: jedno číslo, dvě základny

Číslo 110 až 120 F-16 na východním pobřeží nevzniklo tak, že by je někdo napočítal v jedné podzemní hale. Skládá se ze dvou vrstev:

• Starší F-16V Block 20 – zhruba 50 až 60 strojů aktuálně dislokovaných v Chua-lienu.
• Nové F-16C/D Block 70 – 66 kusů objednaných v USA v roce 2019, které mají posílit východní pobřeží přes Chua-lien a Tchaj-tung.

Tchajwanské ministerstvo obrany v březnu 2026 oznámilo, že přelet prvních Block 70 na ostrov má začít ještě letos. O deset dní později ale doplnilo, že 59 z 66 strojů je sice na výrobní lince v různých fázích montáže, přesný harmonogram však zůstává pohyblivý. Kompletní dodávku proto nelze poctivě slíbit k žádnému konkrétnímu datu.

Právě rostoucí počet strojů na východě vyvolal potřebu rozšířit ochrannou infrastrukturu. Stávající kryty v Ťia-šanu na tolik letadel nestačí.

Nové kryty a modernizace za miliardy

Tchaj-wan proto spouští dva paralelní projekty s horizontem 2027 až 2031. První zahrnuje výstavbu 26 nových vysoce odolných nadzemních krytů v Chua-lienu a Tchaj-tungu za 6,88 miliardy tchajwanských dolarů, zhruba pět miliard korun. Nejde o další „jeskyni v hoře“, ale o zodolněné individuální přístřešky rozmístěné na povrchu, které mají rozptýlit flotilu a ztížit její zasažení jedním úderem.

Druhý projekt míří dovnitř samotného Ťia-šanu. Za dalších 3,57 miliardy tchajwanských dolarů se má modernizovat deset klíčových systémů komplexu: ventilace, bezpečnostní vrata, požární ochrana, zásobování vodou, elektřinou a (což je nový prvek) odolnost vůči chemickým, biologickým, radiologickým a jaderným hrozbám i elektromagnetickému pulsu. Po více než třiceti letech provozu stárnou právě ty části základny, které rozhodují o tom, zda letadla mohou z hory vůbec vyjet a vzlétnout.

Proč hora není nezranitelná

V otevřených zdrojích není doložen čínský konvenční ekvivalent americké průbojné pumy o hmotnosti přes 13 600 kg (30 000 liber) GBU-57 MOP, jediné zbraně na světě přímo navržené k ničení velmi hluboko uložených a extrémně tvrdých cílů. Americké analýzy navíc zdůrazňují, že útok na takové objekty vyžaduje kombinaci velmi velkých penetračních zbraní a stealth bombardérů. To je schopnost, kterou Čína veřejně nedemonstrovala.

Jenže hora nemusí být proražena, aby přestala fungovat. Čínská armáda může cílit na vjezdy do tunelů, na ranvej, na pojezdové napojení, na ventilační šachty, na přívod elektřiny a vody. Tchajwanský odborný text publikovaný přes ministerstvo obrany výslovně zmiňuje hrozbu čínské letadlové skupiny operující východně od ostrova: torpédoborce třídy 052D s řízenými střelami CJ-10 a palubní stíhačky J-15 s přesně naváděnou municí. Hora ochrání trup letadla. Neochrání ranvej, po které musí vzlétnout.

Co to mění, a co ne

Podle studie Hudson Institute sama Čína od počátku minulé dekády více než zdvojnásobila počet svých zodolněných leteckých krytů, z přibližně 370 na více než 800, s celkovým počtem přesahujícím tři tisíce. Peking tedy považuje pasivní ochranu letectva za klíčovou součást přípravy na vysoce intenzivní konflikt. Tchaj-wan dělá totéž, jen v menším měřítku a s existenčně vyšší motivací.

Projekt neřeší základní asymetrii sil. Čína má mnohonásobně víc raket, letadel i lodí. Co projekt mění, je cena prvního úderu. Každá stíhačka, která přežije úvodní salvu a dokáže vzlétnout, komplikuje čínské plánování invaze: nutí alokovat víc střel, víc průletů, víc času. A čas je v tchajwanském obranném myšlení to nejcennější; každý den, o který se invaze zpozdí, přibližuje možnost mezinárodní reakce.

Tchaj-wan drží přes 90 % světové výroby nejpokročilejších čipů a přes 60 % globálních tržeb smluvní výroby polovodičů. Český autoprůmysl tvoří přes 9 % HDP a čtvrtinu exportu a je na těchto čipech závislý. Případný konflikt by se u nás neprojevil nejdřív přes tankové titulky, ale přes šok v dodavatelských řetězcích.

Hora nad Chua-lienem není neprůstřelná. Je ale dost tvrdá na to, aby Peking musel počítat s tím, že po první salvě budou z tunelů vyjíždět stíhačky.

Článek Čína nemá zbraně, aby je zničila. Tchaj-wan schovává 120 letounů F-16 hluboko do obří podzemní základny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Block 70 přináší

Označení F-16C/D Block 70 představuje špičku toho, co platforma F-16 po padesáti letech vývoje umí nabídnout. Srdcem upgradu je radar AN/APG-83 SABR od Northrop Grumman, aktivní elektronicky řízená anténa (AESA), která nahrazuje starší mechanicky natáčený APG-68. Rozdíl je zásadní: delší dosah záchytu a navedení, vyšší přesnost identifikace, režim syntetické apertury pro detailní mapování terénu a plnohodnotné situační povědomí vzduch-vzduch i vzduch-země. Podle výrobce přitom APG-83 sdílí část technologické příbuznosti s radary letounů F-22 a F-35.

K radaru se přidává moderní digitální kokpit, navigační systém LN-260 INS/GPS, datový link Link-16, automatický systém vyhýbání se terénu Auto GCAS a vlečné klamné cíle ALE-50. Konstrukční životnost draku dosahuje 12 000 letových hodin, při průměrném ročním náletu kolem 200 hodin to teoreticky znamená šedesát let provozu. Pro srovnání: požadavek programu F-35 činí podle BAE Systems 8 000 hodin, tedy o třetinu méně.

Tchajwanský balík za přibližně 195 miliard korun zahrnuje šedesát šest letounů, sedmdesát pět radarů APG-83, motory General Electric F110, kanony M61A1 Vulcan ráže 20 mm a řadu dalších komponent. Ke konci března 2026 bylo podle tchajwanského ministerstva obrany padesát devět strojů v montáži nebo úpravách na výrobní lince. Program se nezastavil, zpomalilo ho tempo testů a kalibrace konfigurace specificky laděné pro Tchaj-wan.

Proč ne F-35

Tchaj-wan je podle Mezinárodního měnového fondu vyspělou ekonomikou a podle Světové banky ekonomikou s vysokými příjmy. Vyrábí nejpokročilejší čipy na světě, provozuje moderní letectvo a má rozpočet na špičkovou techniku. Přesto mezi dvanácti zahraničními zákazníky programu F-35, od Japonska přes Polsko po Řecko, nefiguruje. Žádná jiná technologicky a ekonomicky srovnatelná země v tomto seznamu nechybí.

Důvod není trest. Na kongresovém slyšení amerického výboru pro zahraniční záležitosti zazněly v roce 2017 tři konkrétní argumenty. Za prvé: ochrana technologií. Letoun F-35 není jen víceúčelový bojový letoun, ale citlivý stealth-softwarově-senzorový ekosystém, jehož kompromitace by ohrozila celou síť spojenců. Za druhé: obavy z informační bezpečnosti. Svědci přímo zmínili riziko infiltrace tchajwanské obranné struktury ze strany Číny. Za třetí: otázka, zda je pro Tchaj-wan vůbec správné sázet na platformu, která potřebuje nepoškozené ranveje a zázemí.

Poslední bod je klíčový. Výroční zpráva Pentagonu o vojenském rozvoji Číny za rok 2025 konstatuje, že čínské raketové síly jsou připraveny zasahovat tchajwanské základny, radary a velitelské uzly. Letouny J-20 páté generace a modernizované J-16 vytvářejí kolem ostrova rostoucí tlak. V takovém scénáři by drahý F-35 zaparkovaný na zranitelné ranveji mohl být zničen dřív, než vůbec vzlétne. Washington proto Tchaj-wan tlačí i k rozptýlitelným a asymetrickým prostředkům, mobilním protilodním střelám, minám a dronům, které přežijí první salvu.

Precedent navíc existuje i v rámci NATO. Turecko bylo v roce 2019 z programu F-35 vyřazeno kvůli nákupu ruského protiletadlového systému S-400. Důvod byl jiný, ale princip stejný: USA dokážou zablokovat přístup k F-35 i spojenci, pokud vyhodnotí bezpečnostní riziko jako systémové.

Dobrý stroj, ale jiná liga než stealth

Block 70 není letadlo druhé kategorie. Proti starším F-16A/B, které Tchaj-wan provozoval od 90. let, jde o generační skok. Starší flotila navíc prošla modernizací na standard Viper; Lockheed Martin potvrdil dokončení tohoto programu v prosinci 2023. Nové Block 70 tedy rozšiřují už „viperizované“ jádro letectva, nikoli prázdný hangár.

Jenže proti J-20 hraje Block 70 v jiné lize. Pátá generace znamená stealth, tedy minimální radarový odraz díky tvarování draku a speciálním nátěrům. Znamená interní zbraňové šachty, které nezvyšují odraznou plochu. Znamená plně integrovanou senzorovou fúzi, kde pilot vidí celé bojiště na jedné obrazovce. Block 70 nese zbraně převážně externě, jeho radarový odraz je řádově vyšší a v prostředí husté čínské protivzdušné obrany je výrazně zranitelnější.

Rozhodující parametr moderního vzdušného boje zní: kdo koho uvidí a zaměří první. Tam má F-35 výhodu, kterou Block 70 nedokáže plně nahradit, bez ohledu na to, jak dobrý je jeho radar.

Slovenský sourozenec a české souvislosti

Zajímavé je srovnání se Slovenskem, které rovněž objednalo F-16 Block 70. Základ je prakticky totožný: radar APG-83, Link-16, moderní avionika, životnost 12 000 hodin. Slovenský balík je ale výrazně menší (čtrnáct kusů oproti tchajwanským šedesáti šesti) a obsahuje explicitně vypsané střely AIM-120C-7 AMRAAM s dosahem kolem 100 km, střely krátkého dosahu AIM-9X Sidewinder, přesně naváděné pumy JDAM a zaměřovací kontejnery Sniper. Tchajwanská konfigurace si vyžádala specifické úpravy a dodatečné testování, které přispělo ke zpoždění dodávek.

Mimochodem, právě zpoždění je pro Tchaj-wan bolestivé téma. Na podzim 2025 tchajwanský premiér veřejně hovořil o právních krocích a vymáhání kompenzací, ale u čistého vládního prodeje (FMS) standardní nárokový mechanismus jako u komerční smlouvy prakticky neexistuje. Celkový objem zpožděného amerického vojenského materiálu pro Tchaj-wan přesahoval podle legislativních podkladů 6 590 miliard tchajwanských dolarů, přibližně pět bilionů korun.

Okno špičkovosti se zavírá rychleji než životnost draku

Tchaj-wan si pořídil velmi dobrý stroj. Block 70 mu dá silnější radar, modernější avioniku, vyšší interoperabilitu s americkými silami a konstrukční životnost, která na papíře sahá za rok 2060. Ale papírová životnost a bojová relevance jsou dvě různé věci. Čína nepřestane modernizovat, a každý rok, kdy Peking přidá další J-20 a zdokonalí svou protivzdušnou obranu, se okno, v němž je Block 70 špičkou, zužuje.

Skutečným problémem Tchaj-wanu není, že dostal „horší letadlo“. Dostal jiný kompromis: víc letových hodin, nižší práh nasazení, menší politické riziko, výměnou za citelně slabší šanci přežít v nejtvrdším dni války. A právě proto ostrov zároveň buduje podzemní úkryty, rozptyluje techniku a investuje do mobilních raketových systémů. Protože i Washington ví, že samotný víceúčelový bojový letoun, byť sebelepší, nestačí, pokud ho protivník zničí ještě na zemi.

Článek Tchaj-wan dostal první F-16 Block 70 s AESA. Je jedinou vyspělou zemí, která nedostane F-35. Důvod je více než dobrý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šest letounů, které mění výcvikovou osu

Letoun K-8W je exportní varianta čínsko-pákistánského typu K-8 Karakorum, jednomotorového podzvukového stroje určeného primárně pro pokročilý proudový výcvik a lehké bojové úkoly. Podle dostupných technických databází dosahuje maximální rychlosti kolem 800 km/h a unese přibližně 1 000 kg výzbroje na pěti závěsnících. Pro srovnání: ruský Jak-130, o který měl Kazachstán dříve zájem, nabízí maximální rychlost 1 060 km/h, nosnost 3 000 kg na devíti závěsnících a výrazně sofistikovanější avioniku navrženou jako přímý mezistupeň k moderním víceúčelovým bojovým letounům.

Na papíře tedy Jak-130 vyhrává. Jenže Astana zjevně nehledá jen nejlepší parametry, hledá nezávislost. Každý nový typ od jiného dodavatele znamená vlastní zásobovací řetězec, vlastní výcvikovou infrastrukturu a vlastní servisní smlouvy. A tím pádem menší vyjednávací sílu Moskvy při příštím tendru.

Čínská stopa v kazašském letectvu už není novinka

Nákup K-8W by nebyl prvním průnikem čínské letecké techniky do kazašské armády. Ministerstvo obrany v Astaně oficiálně uvádí ve výzbroji úderně-průzkumné bezpilotní systémy Wing Loong. Podle sekundárních zdrojů kazašské letectvo již začlenilo i čínské transportní letouny Y-9E, střední turbovrtulový typ s nákladovou kapacitou kolem 30 tun, tedy více než americký C-130J Super Hercules s jeho přibližně 21 tunami, byť americký stroj má nesrovnatelnou výhodu v globální servisní síti a alianční interoperabilitě.

Vedle čínské větve ale roste i ta západní. Airbus Kazachstánu dodal jedenáct transportních C295 a v prosinci 2024 předal první ze dvou objednaných těžkých transportérů A400M, včetně balíku údržby a výcvikové podpory. Výsledkem je flotila, která už dnes vypadá jako katalog tří kontinentů, a ruské stroje v ní přestávají být samozřejmostí.

Proč by J-35 byl pro Moskvu skutečná rána

Šest lehkých cvičných letounů samo o sobě nezlomí ruský vliv. Skutečně citlivou otázkou je, co přijde v nejvyšší bojové kategorii. Kazašští představitelé v minulosti naznačili záměr pořídit stíhačku páté generace v horizontu dvou let, což by odpovídalo přibližně rokům 2026–2027. Na stole leží dvě hlavní varianty: ruský Su-57 a čínský J-35A.

Su-57 Rusko prezentuje jako svůj vlajkový exportní produkt páté generace, se stealth koncepcí, síťovými senzory a širokým arzenálem řízených zbraní. Rostec na něm staví značnou část svého exportního marketingu. Jenže právě proto by jeho odmítnutí bolelo dvojnásob. Čínský J-35A, který veřejně debutoval na leteckém veletrhu Airshow China v listopadu 2024, nabízí stealth koncepci střední hmotnostní kategorie a (což je pro Astanu možná důležitější) zapadá do čínského ekosystému, který v kazašském letectvu už zapouští kořeny.

Zatím je třeba zdůraznit: oficiální kazašská objednávka neexistuje ani na jeden z obou typů. Preference J-35 je spekulace opřená o logiku diverzifikace, ne o podepsaný kontrakt. Pokud by se ale naplnila, nešlo by už o nákup jednoho typu. Stíhačka páté generace zamyká zemi na dekády do konkrétního řetězce výzbroje, softwaru, munice, pilotního výcviku a politického vlivu. Přesun i této kategorie k Číně by pro Rusko znamenal ztrátu strategického rozměru.

Portfolio místo patrona

Analytici Carnegie Endowment popisují kazašský přístup jako „portfoliovou politiku“, vědomou strategii, která rozkládá závislosti mezi více partnery tak, aby žádný z nich nezískal páku na celý bezpečnostní sektor. Kazachstán přitom západní sankce proti Rusku v zásadě dodržuje, i když Evropská komise v únoru 2025 výslovně zmínila kazašské subjekty v kontextu obcházení restrikcí.

Data SIPRI z března 2026 potvrzují širší trend: ruské zbrojní exporty globálně slábnou, zatímco poptávka po alternativních dodavatelích roste. Kazachstán není jediný, kdo hledá cestu ven z jednostranné závislosti, ale patří mezi nejvýraznější případy v regionu. Pro český obranný průmysl je to signál, že trhy, kde dříve dominovalo výhradně ruské železo, se otevírají, a kdo nabídne servisní jistotu bez sankčního rizika, má šanci.

Co to znamená pro rovnováhu ve Střední Asii

Šest cvičných letounů nezmění mocenskou mapu přes noc. Ale každý nový čínský nebo západní typ v kazašských hangárech ředí ruskou servisní infrastrukturu a snižuje cenu argumentu „musíte zůstat u nás, protože na nás závisíte“. Pokud Astana sáhne po čínské platformě i v kategorii stealth stíhaček, přestane jít o jednotlivé obchody a začne jít o přepsání dodavatelské architektury celého regionu. Moskva zatím mlčí. Peking čeká.

Článek Kazachstán se otáčí zády k Rusku, kupuje čínské K-8W. A bude to horší, asi chystá přechod na J-35 páté generace místo Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přechodové okno, které se nechce zavřít

Příběh začíná rozhodnutím Pentagonu z července 2024. Ministerstvo obrany tehdy oznámilo modernizační plán taktického letectva v Japonsku: staré F-15C/D Eagle, které na Kadeně sloužily desítky let jako páteř vzdušné obrany, půjdou pryč. Trvalou náhradou se stanou nové F-15EX Eagle II. Mezitím měla základna fungovat na rotacích letounů čtvrté i páté generace.

Jenže „mezitím“ se protáhlo. V lednu 2026 na Kadenu dorazila dvanáctka F-16C Block 30 Fighting Falcon od 120. stíhací perutě Colorado Air National Guard. Původně měli gardisté zůstat do května. Pobyt se ale prodloužil zhruba o šest týdnů, mimo jiné kvůli celoleteckým požadavkům spojeným s operací Epic Fury a konfliktem s Íránem. Část personálu z Kadeny byla dokonce vyslána na podporu operací Centrálního velitelství na Blízkém východě. Pacifická základna tak doplácela na krizi na druhém konci světa.

Veteráni s rostoucími náklady

Stroje F-16C Block 30 jsou jednomotorové víceúčelové bojové letouny čtvrté generace. Dosahují maximální rychlosti kolem dvojnásobku rychlosti zvuku, operační strop mají nad 15 kilometry a nesou kanon M-61A1 Vulcan ráže 20 milimetrů. Když byly nové, vyžadovaly přibližně šest až osm člověkohodin údržby na jednu letovou hodinu. Dnes je to podle velitelů coloradského detachmentu patnáct až dvacet člověkohodin, tedy zhruba trojnásobek.

Praktický dopad je tvrdý: méně letounů připravených k okamžitému vzletu, větší tlak na technický personál, vyšší citlivost na strukturální závady. Na základně, která má odstrašovat nejrychleji rostoucí vojenskou mocnost světa, to není ideální vizitka.

Důležité zpřesnění ale zní: Kadena v první polovině roku 2026 nebyla „holá základna bez páté generace“. Oficiální materiály 18. křídla dokládají současnou přítomnost rotačních F-35A Lightning II vedle coloradských F-16. Problém tedy není nulová přítomnost moderních strojů, nýbrž absence stabilního permanentního stavu. Kadena žije z rotací a provizorií, zatímco sousední základna Misawa už v březnu 2026 zahájila přechod na trvale dislokované F-35A.

Proč tam nejsou letouny páté generace natrvalo

Odpověď sahá hluboko do historie amerického letectva. Program F-22 Raptor, jediného amerického stíhacího letounu vzdušné nadvlády páté generace, skončil po pouhých 187 vyrobených kusech. Kombinace vysoké ceny, ekonomické situace a změny priorit po studené válce vedla k předčasnému ukončení výroby. Tak nízký počet zjevně nestačil na plošnou náhradu starších typů napříč všemi exponovanými základnami.

Pentagon proto zvolil pro Kadenu jiný plán: nové F-15EX Eagle II. Nejde o pátou generaci, F-15EX je nejnovější bojový letoun čtvrté generace. Ale rozdíl oproti starým F-16C Block 30 je propastný. Boeing udává nosnost přes 13 tun výzbroje, kapacitu až dvanácti střel AMRAAM, pokročilý radar s aktivním elektronickým řízením paprsku a systém elektronického boje EPAWSS. Tam, kde F-16C Block 30 slouží jako univerzální pracant, F-15EX funguje jako „nosič střel“ schopný síťové spolupráce s letouny páté generace. Kdy přesně Kadena přejde z rotačního provizoria na plně ustálený permanentní stav, ale z veřejných zdrojů nelze spolehlivě určit.

Čínský tlak zrychluje, na obou stranách

Na druhé straně průlivu se situace vyvíjí tempem, které Washington znervózňuje. Čínské letectvo masově zavádí J-20, operačně zavedený stealth letoun páté generace, který Pentagon popisuje jako platformu s plánovanými dalšími upgrady. Ve srovnání s F-16C Block 30 favorizuje J-20 kombinace nízké zjistitelnosti, delšího dosahu a napojení do širší čínské architektury protipřístupové obrany. Analytický institut RUSI konstatuje, že čínský růst už zásadně zhoršil americkou svobodu působení v první ostrovní linii.

A Peking míří dál. Pentagon ve své zprávě pro Kongres z roku 2025 zmiňuje dva nové čínské stealth demonstrátory s bezocasými prvky, které západní analytici pracovně označují jako J-36 a J-50. Přesné oficiální čínské označení ani termín zavedení do služby Peking veřejně nepotvrdil. Odhady se liší: RUSI připouští první kusy nové generace kolem roku 2030, analytici Janes upozorňují, že dřívější výroky z čínského průmyslu mířily spíše k horizontu roku 2035. Velká část toho, co o těchto strojích víme (širokopásmový stealth, vysoký dolet, adaptivní motory, spolupráce s bezpilotními wingmany), zůstává analytickým odhadem, nikoli potvrzeným faktem.

Zásadní je ale dovětek: Spojené státy svou odpověď už oficiálně rozjely. V březnu 2025 americké letectvo zadalo Boeingu fázi inženýrského vývoje programu NGAD, který nese označení F-47. Jde o první americký stíhací letoun šesté generace. Experimentální prototypy už v předchozích letech nalétaly stovky hodin. Že by Amerika „nic nechystala“, tedy rozhodně neplatí. Problém je v tempu a v tom, že přechod mezi generacemi na klíčové základně probíhá pomaleji, než si geopolitická situace žádá.

Co to znamená pro odstrašení, a pro Evropu

Selhání amerického letectva u Tchaj-wanu není o ztrátě schopnosti bojovat. Paparo před Kongresem tvrdil, že americké síly v Indo-Pacifiku zůstávají připraveny „bojovat a zvítězit“. Selhání je v tempu modernizace a v signálu, který vysílá základna běžící na provizoriu proti soupeři, jenž každým rokem přidává. Pro Českou republiku se to může jevit jako vzdálený problém, ale logika je přenositelná: omezené americké špičkové kapacity se musí dělit mezi Pacifik a Evropu. České ministerstvo obrany samo argumentuje nákupem F-35 tím, že budoucí úkoly pokryje jen pátá generace; první české Lightning II mají přilétat od roku 2031. Stárnutí flotil není americký unikát, ale na Kadeně má jednu výjimečnou vlastnost: odehrává se na dohled od místa, kde se může rozhodnout o budoucnosti celého Pacifiku.

Problém pro Washington není absence špičkových projektů na papíře. Je to fakt, že na základně vzdálené necelých osm set kilometrů od Tchajwanského průlivu běží přechod mezi generacemi ve chvíli, kdy si Čína žádné přechodové okno nedopřává.

Článek Americké letectvo u Tchaj-wanu selhává. Na klíčové základně má veterány z 80. let, zatímco Čína chystá stíhačky 6. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se vlastně stalo nad Indií

Během krátké, ale ostré vzdušné konfrontace mezi Indií a Pákistánem v květnu 2025, označované jako operace Sindoor, došlo ke střetům, jejichž přesný průběh dodnes není nezávisle zdokumentován. Agentura Reuters v srpnu 2025 s odkazem na americké zpravodajské činitele uvedla, že pákistánské stroje J-10 sestřelily nejméně dva indické letouny, přičemž minimálně jeden z nich byl Rafale. Indie ztrátu oficiálně nepotvrdila.

Francouzská strana reagovala neobvykle otevřeně. Oficiální odpověď zveřejněná na webu Assemblée nationale v listopadu 2025 připustila, že kolem předpokládané ztráty existuje spor, ale zároveň výslovně upozornila na dezinformační kampaň čínských a pákistánských státních aktérů. Podle zprávy agentury Associated Press z července 2025 francouzská rozvědná komunita identifikovala koordinované šíření narativu poškozujícího Rafale prostřednictvím čínských ambasád v několika zemích.

Nejbezpečnější formulace tedy zní: pravděpodobná je ztráta nejméně jednoho indického Rafale, neprokázaná zůstávají maximalistická tvrzení o několika jistě potvrzených sestřelech. A právě v této šedé zóně mezi faktem a propagandou se rodí obchodní příběhy.

J-10CE versus Rafale: dvě filozofie, dvě cenové ligy

Srovnávat oba stroje jako přímé rivaly je zavádějící, patří do odlišných hmotnostních tříd a konstrukčních filozofií. Přesto právě toto srovnání dnes rozhoduje o miliardových tendrech.

Rafale nese doloženou integraci střel Meteor s dosahem přes 100 km, MICA pro bližší boj, řízené pumy HAMMER, protilodní Exocet i strategickou střelu SCALP. K tomu systém elektronického boje SPECTRA a datové linky kompatibilní s NATO. Oficiální datasheet Dassault Aviation tyto údaje veřejně dokumentuje.

U J-10CE je situace méně transparentní. Veřejně dostupné prodejní materiály uvádějí schopnost boje na velkou vzdálenost (BVR) a tankování za letu, ale konkrétní typy integrované výzbroje a dosah radaru nejsou publikovány ve srovnatelně ověřitelné podobě. Právě tady narážíme na zásadní rozdíl: zatímco Rafale má za sebou desítky let zdokumentovaného bojového nasazení v Afghánistánu, Libyi, Mali, Iráku i Sýrii, J-10CE vstupuje na exportní scénu teprve s pákistánským nasazením.

Koncepčně nejbližším západním konkurentem J-10CE není Rafale, ale spíš americký F-16 Block 70, rovněž jednomotorový víceúčelový letoun s radarem APG-83 AESA. Těžší Eurofighter Typhoon s maximální rychlostí Mach 2,0 (cca 2 450 km/h) a tahem 180 kN patří do stejné kategorie jako Rafale.

Cena, která rozhoduje, ale není tak jednoduchá

Právě cena je hlavním tahákem čínské nabídky. Podle The Business Standard bangladéšský balík pro dvacet strojů J-10CE činí celkem 2,302 miliardy dolarů, tedy přibližně 55 miliard korun. Samotný drak je v materiálech veden na 62,7 milionu dolarů za kus, zhruba 1,5 miliardy korun. Jenže jakmile se připočtou výcvik pilotů, logistika, pojištění, stavba infrastruktury a další výdaje, vyšplhá se cena na téměř 115 milionů dolarů za letoun. To už není tak propastný rozdíl oproti některým exportním variantám Rafale.

Pro Bangladéš ale hraje roli víc než samotná cenovka. Čína je podle studie Carnegie Endowment for International Peace i dat SIPRI historicky největším dodavatelem vojenské techniky do Bangladéše. Nákup J-10CE by tuto závislost dále prohloubil, od výcviku přes servis až po budoucí modernizace. Třetím faktorem je politické financování: čínské úvěrové podmínky bývají pro rozpočtově omezené státy atraktivnější než západní nabídky.

Otřes trhem, nebo marketingový příběh?

Formulace o „otřesu zbrojním trhem“ vyžaduje kontext. Dassault Aviation měl ke konci roku 2025 v objednávkové knize 220 letounů Rafale. Francouzský program pokračuje vývojem standardů F4 a F5 s novými schopnostmi. Globální kolaps západních leteckých exportů se nekoná.

Co se ale změnilo, je vnímání. Pro státy s omezeným rozpočtem, které nestojí o alianci s NATO a nepotřebují plnou západní interoperabilitu, získal J-10CE poprvé něco, co mu dosud chybělo: alespoň částečně uvěřitelný bojový kredit proti dražšímu západnímu rivalovi. Bangladéš by se stal teprve druhým zahraničním operátorem tohoto typu po Pákistánu, a právě taková akvizice funguje jako silná referenční reklama pro další rozpočtově citlivé trhy v Asii i Africe.

Co to znamená pro region

Samotných dvacet až dvacet čtyři strojů indickou kvantitativní převahu nezlomí. Indie provozuje stovky bojových letounů a má vlastní zbrojní průmysl. Větší význam má politický signál: na obou křídlech subkontinentu, v Pákistánu i v Bangladéši, by operovala čínská letecká technika čtvrté generace s radarem AESA.

Podpis smlouvy se očekává ve fiskálním roce 2026–2027. Podle našeho odhadu by první stroje mohly být zařazeny do služby nejdříve v letech 2027 až 2028, pokud vše půjde hladce. Oficiální harmonogram ale Dháka nezveřejnila.

Skutečný příběh bangladéšského tendru není o tom, že by jeden vzdušný souboj zničil reputaci Rafale. Je o tom, že v části světa, kde rozhoduje cena, úvěr a narativ, může i nepotvrzený sestřel převážit desítky let zdokumentovaného bojového nasazení. Francie to ví, a poprvé veřejně přiznala, že proti jejímu vlajkovému exportnímu programu běží koordinovaná informační operace.

Článek Asijská země dává vale francouzským Rafale a sází na čínské J-10CE. Rozhodl sestřel, který otřásl zbrojním trhem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Washington schválil, a co zatím ne

Klíčové je rozlišit, co se skutečně stalo. Americká administrativa schválila možnou transakci a notifikovala Kongres. To neznamená, že 103 střel už fyzicky putuje na jihokorejské základny. Kongres má zákonnou lhůtu na případné námitky, teprve poté se uzavírá kontrakt a začíná výroba či expedice z existujících zásob. Celý proces může trvat měsíce i roky.

Podstatný je i historický kontext. Jižní Korea není nováčkem v provozování AIM-9X. Otevřené americké akviziční materiály evidují jihokorejské objednávky této střely už od prosince 2011, s dalšími balíky v letech 2014, 2015 a 2017. Současná severokorejská zuřivá reakce tedy nemíří na úplně novou zbraň, míří na politické načasování. Schválení přišlo ve chvíli, kdy Donald Trump veřejně mluví o dobrém osobním vztahu s Kim Čong-unem a zároveň nařídil omezení rozsahu společného americko-jihokorejského cvičení Ulči Freedom Shield. Pchjongjang tuto dvojkolejnost okamžitě využil: slova o přátelství nic nemění na tom, že americký zbrojní aparát dál posiluje jihokorejské ozbrojené síly.

Střela, která mění pravidla boje na dohled

AIM-9X Sidewinder Block II patří do nejmodernější generace amerických krátkodosahových střel vzduch-vzduch. Její kořeny sahají k legendární rodině Sidewinder, jejíž první verze vstoupila do služby v padesátých letech, ale Block II je technologicky úplně jiný svět.

Základní parametry podle oficiálních amerických zdrojů:

• Typ: infračerveně naváděná střela vzduch-vzduch krátkého dosahu
• Navádění: zobrazovací infračervený vyhledávač s vysokou odolností proti protiopatřením
• Klíčové schopnosti: odpaly mimo osu letu nosiče (tzv. high off-boresight), vektorování tahu pro extrémní obratnost, datový spoj u verze Block II umožňující aktualizaci cíle po odpálení
• Rychlost: nadzvuková (přesná hodnota je utajená)
• Dostřel: klasifikovaný, veřejně nepublikovaný

Americká strana záměrně nezveřejňuje přesný dostřel ani maximální rychlost. Bezpečně lze říct, že AIM-9X Block II patří do absolutní špičky své kategorie. Mezi srovnatelné západní střely patří evropská IRIS-T nebo britská ASRAAM, obě rovněž s infračerveným naváděním a schopností odpalů mimo osu. Ruským protějškem je R-73 (v modernizované verzi R-74M), která rovněž nabízí vysokou obratnost a přilbový zaměřovač, ale v otevřených zdrojích chybí spolehlivé srovnání výkonu senzorů s americkou střelou. Severokorejské letectvo provozuje převážně starší sovětskou techniku a jeho schopnost nasadit srovnatelnou moderní střelu krátkého dosahu je podle západních analytiků výrazně omezená.

Pro jihokorejské stíhačky F-35A a víceúčelové letouny KF-21 Boramae znamená AIM-9X Block II zásadní posílení šance na „první výstřel, první zásah“ v boji na vizuální vzdálenost.

Trumpova diplomacie versus alianční stroj

Kontrast mezi Trumpovou osobní diplomacií a pokračujícím americkým odstrašením je jednou z nejdůležitějších os celého příběhu. Dne 19. srpna, pouhé dva dny před schválením raketového balíku, Defense News informoval, že Trump nařídil zkrácení a omezení rozsahu cvičení Ulči Freedom Shield. Soul i Washington následně potvrdily úpravy harmonogramu. Pro Pchjongjang to byl symbolický ústupek. Jenže o 48 hodin později přišlo schválení prodeje AIM-9X, signál, že institucionální alianční mechanismus běží dál bez ohledu na osobní gesta.

Americké ministerstvo zahraničí v oznámení transakce zdůvodnilo prodej posílením bezpečnosti „důležitého spojence“ a jeho schopnosti čelit „současným i budoucím hrozbám“. Žádná zmínka o diplomatických kanálech s Kimem. Žádná zmínka o omezení cvičení. Dva světy vedle sebe.

Jaderný a raketový program: hrozba, která není jen rétorika

Severokorejská hrozba „okamžité a silné“ odpovědi nestojí ve vzduchoprázdnu. Stojí na desetiletích systematického jaderného a raketového zbrojení a na dlouhé řadě ozbrojených provokací vůči Jižní Koreji.

Podle materiálu Mezinárodní agentury pro atomovou energii pro revizní konferenci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní se severokorejský jaderný program od roku 2022 dál rozšiřuje. Agentura zaznamenala indicie provozu experimentálního reaktoru o výkonu 5 MW v Jongbjonu, provoz radiochemické laboratoře v roce 2025 odpovídající přepracování vyhořelého paliva a provoz lehkovodního reaktoru od října 2023 s několika odstávkami. Pchjongjang zkrátka nepřestal budovat infrastrukturu pro výrobu štěpného materiálu.

Raketový program je stejně aktivní. Dne 20. srpna 2026, den před americkým schválením prodeje AIM-9X, Severní Korea odpálila salvu raket do moře. Šlo o další z desítek balistických a jiných testů, které databáze CSIS Beyond Parallel eviduje za poslední roky. Vzorec je dobře známý: spojenecký krok, severokorejská rétorika, demonstrativní odpálení. Pravděpodobnější než přímý velký útok je kontrolovaná provokace s cílem zvýšit tlak a zároveň udržet prostor pro případné vyjednávání.

Historický výčet severokorejských provokací vůči Jižní Koreji je rozsáhlý:

• Potopení korvety Čchonan (2010): torpédový útok severokorejské miniponorky zabil 46 jihokorejských námořníků.
• Ostřelování ostrova Jonpchjong (2010): dělostřelecká palba na obydlený ostrov si vyžádala čtyři oběti, včetně dvou civilistů.
• Opakované balistické testy: od prvního jaderného testu v roce 2006 provedl režim šest jaderných zkoušek a desítky testů balistických raket různých dostřelů, včetně mezikontinentálních.
• Pohraniční incidenty: od přestřelek v demilitarizované zóně přes balónové akce až po narušování námořní hranice.

Korejské napětí není jen asijský problém

Spor o 103 střel na druhém konci světa se může zdát vzdálený, ale není. NATO na své oficiální stránce k odstrašení a obraně výslovně označuje rostoucí obranně-průmyslovou spolupráci Ruska se Severní Koreou za důvod k vážným obavám. Rada EU drží sankční rámec vůči KLDR nejen kvůli jadernému programu, ale explicitně i kvůli vojenské podpoře ruské agrese proti Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky.

Čísla jsou výmluvná. Jihokorejská vojenská rozvědka letos odhadla, že Severní Korea odeslala do Ruska přes 33 tisíc kontejnerů vojenských dodávek, munici, dělostřelecké granáty a další materiál, který Moskva spotřebovává na ukrajinské frontě. Severokorejští vojáci byli podle více zdrojů nasazeni přímo v bojích na ruské straně.

I Česko má v jihokorejském obranném ekosystému svou stopu. Výroční zprávy ministerstva průmyslu a obchodu evidují exporty vojenského materiálu do Korejské republiky a české velvyslanectví v Soulu letos oznámilo kontrakt na letouny Bristell pro výcvik jihokorejského letectva na roky 2026–2028. Probíhají i rozhovory o spolupráci v oblastech protivzdušné obrany, munice či elektronického boje.

Větší napětí na Korejském poloostrově nemusí automaticky zastavit pomoc Ukrajině, ale zvyšuje konkurenci o politickou pozornost, průmyslové kapacity a zásoby. Každá severokorejská raketa odeslaná do Ruska je zároveň raketou, která chybí v severokorejském arzenálu, a zároveň raketou, která zabíjí na evropském bojišti. Kruh se uzavírá a korejské napětí je dnes neoddělitelnou součástí globální bezpečnostní rovnice.

Článek Severní Korea zuří kvůli prodeji raket AIM-9X do Jižní Koreje. Kim slibuje „okamžitou a silnou“ odpověď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně AARGM-ER umí a proč je jiná než starší HARM

Protiradiolokační střely nejsou žádná novinka. Už klasická americká AGM-88 HARM, kterou dnes ve zjednodušené podobě používá i Ukrajina, dokáže nalétnout na zdroj radarového záření a zničit ho. Jenže má zásadní slabinu: když obsluha radar vypne, střela ztratí signál a mine. Právě na tom stojí jedna z nejstarších obranných taktik, tedy rychlé vypnutí emitoru ve chvíli, kdy obsluha detekuje hrozbu.

Střela AGM-88G AARGM-ER od firmy Northrop Grumman tuto slabinu cíleně překonává. Podle oficiálního datového listu výrobce i amerického námořního leteckého velitelství NAVAIR zbraň disponuje multimódovým vyhledávačem, který kombinuje několik naváděcích principů najednou:

• Antiradiační navedení – klasické sledování radarového záření.
• GPS/INS navigace – střela si po prvotním zachycení signálu zapamatuje polohu cíle a letí k ní, i když radar zmlkne.
• Terminální milimetrový radar – vlastní aktivní senzor pro koncovou fázi letu, kdy už střela hledá fyzický objekt, ne záření.
• Multispektrální navedení – další vrstva identifikace cíle.

Výrobce u verze AARGM-ER výslovně uvádí, že zbraň „neutralizuje taktiku vypínání emitoru a protiopatření“. Oproti předchůdcům nabízí nový pohon, prodloužený dosah, vyšší přežitelnost a modernizovanou bojovou hlavici. A klíčový detail: vejde se do interní zbraňové šachty letounu F-35A, takže nenarušuje jeho stealth profil. Verze F-35B ji podle amerického plánu námořní pěchoty z roku 2025 ponese na vnějších závěsnících.

Proč je kombinace s F-35 pro čínskou PVO nový problém

Samotná existence protiradarové střely čínské velení nepřekvapí. Rusko i Čína provozují vlastní rodiny těchto zbraní, například ruská Ch-31P nebo čínská YJ-91. Jenže v otevřených zdrojích se u žádné z nich nepodařilo dohledat stejně explicitní potvrzení schopnosti útočit i po vypnutí radaru, jaké u AARGM-ER poskytují NAVAIR a Northrop Grumman.

Skutečná komplikace ale neleží jen ve střele. Leží v tom, kdo ji nese. Letoun F-35A s radarem APG-81 a pasivními senzory systému AN/ASQ-239 dokáže detekovat radarové záření z bezpečné vzdálenosti, aniž by sám vyzařoval. Střelu odpálí ze stealth profilu, z dosahu, který výrobce označuje jako „bezpečný odstup“. Obsluha čínského radaru, ať už pozemního systému typu HQ-9 s dosahem kolem 200 km, mobilního HQ-22, nebo palubního radaru válečné lodi, tak čelí dilematu bez dobrého řešení: zapnout radar znamená přivolat střelu, která si poradí i s jeho následným vypnutím. Nezapnout radar znamená být slepý.

Pro čínské integrované systémy PVO v oblasti Východočínského moře a kolem sporných ostrovů Senkaku jde o novou regionální kombinaci hrozeb. Ne o první setkání s protiradarovou municí, ale o první situaci, kdy z japonského směru přichází stealth nosič s nadzvukovou střelou, která „loví“ i zhaslý radar.

Japonsko mění doktrínu: od obrany bodu k úderu na dálku

Rozpočtový dokument pro fiskální rok 2027 nezařazuje AARGM-ER jako izolovaný nákup. Ministerstvo obrany ji zasazuje do širší „transformace obrany“, kde zbraně s velkým dosahem odpalované z bezpečné vzdálenosti tvoří páteř nové strategie. Tokio to oficiálně rámuje jako nástroj k zastavení invazních sil včas a daleko od japonského území, ale zároveň výslovně připouští využití i pro protiúdery.

Japonsko aktuálně provozuje a dále pořizuje obě relevantní verze letounu: F-35A pro vzdušné síly a F-35B pro námořní nasazení z upravených vrtulníkových nosičů třídy Izumo. Podle stávajícího pětiletého plánu budování obrany počítá s celkem 147 kusy F-35 obou verzí. Každý z nich se potenciálně stává platformou pro potlačování protivzdušné obrany, tedy roli, kterou Japonsko dosud systematicky nebudovalo.

Kolik přesně střel AARGM-ER Tokio objedná a kdy je dostane do operační služby, rozpočtový dokument neříká. Zatím jde o zahájení pořizovacího procesu, nikoli o hotovou dodávku. Pokud bude rozpočet schválen, akvizice odstartuje po 1. dubnu 2027.

Evropský rozměr: Polsko už nakoupilo přes 200 kusů

Japonsko není jediným novým zákazníkem. V lednu 2025 podepsalo polské ministerstvo obrany kontrakt na dodání více než 200 střel AGM-88G AARGM-ER. Polsko provozuje F-35A a buduje schopnost SEAD/DEAD, tedy potlačování a ničení nepřátelské protivzdušné obrany, s přímým ohledem na ruské systémy typu S-300 a S-400, které jsou z principu stejně radarově závislé jako čínské.

Pro český kontext je to podstatné: zbraň, o které píšeme v souvislosti s Tichým oceánem, má přímou relevanci i pro obranu východního křídla NATO. Podle nás jde o jeden z nejdůležitějších trendů v konvenčním zbrojení aliance, o schopnost systematicky „zdražovat“ každé zapnutí nepřátelského radaru.

Co může Čína dělat

Čínská protivzdušná obrana tím neztrácí hodnotu jako celek. Ale přichází o komfortní předpoklad, že pouhé vypnutí radaru spolehlivě ochrání jeho obsluhu. Reakce může zahrnovat větší mobilitu radarových jednotek, nasazení klamných cílů a návnad, kratší a nepravidelné emise, přesun k pasivním senzorům nebo síťové oddělení radarů od odpalovacích zařízení. Žádné z těchto opatření ale problém nevyřeší jedním tahem, spíš ho zdraží a zkomplikují na obou stranách.

Japonský nákup AARGM-ER je tichý, rozpočtově zatím nekvantifikovaný krok. Ale jeho logika je hlasitá: kdo zapne radar proti F-35 vyzbrojenému touto střelou, riskuje víc než dřív. A kdo ho nezapne, nevidí.

Článek Čínská PVO má problém, jaký dosud neřešila. Japonsko vyzbrojí F-35 střelami, které loví radary i po vypnutí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se změnilo pod kapotou

Klíčové slovo modernizace nezní „rychlejší“ ani „vyšší“. Zní „chytřejší“. Veřejně dostupné informace od srílanského letectva i od výrobce IAI potvrzují tyto změny:

• Digitální kokpit (glass cockpit): analogové budíky nahradily moderní displeje s novým rozhraním pilot–stroj. Pilot získává lepší situační povědomí, navigaci i komunikaci, a to při nižší pracovní zátěži.
• Nové misijní systémy: plánování a vyhodnocení mise probíhá digitálně, ne tužkou na mapě.
• Schopnost používat přesně naváděnou výzbroj: konkrétní typy střel a pum pro srílanské stroje nebyly veřejně potvrzeny, ale samotná integrace přesného navádění je zásadní skok oproti starším verzím C2 a C7.
• Prodloužení životnosti draku: modernizace není jen o elektronice, ale i o tom, aby letoun bezpečně létal další roky.

Původní srílanské Kfiry už měly průhledový displej (HUD), integrovaný navigačně-zbraňový systém a dva kanony DEFA ráže 30 mm s kadencí kolem 1 300 ran za minutu na hlaveň. Verze C7 přinesla vyšší užitečné zatížení až 5,5 tuny na devíti závěsnících. Verze C12 na tom staví, ale přidává právě tu vrstvu, která dnes rozhoduje o použitelnosti: digitální avioniku a přesný úder.

Proč ne nový stíhač

Odpověď je prostá a brutálně pragmatická: peníze. IAI v roce 2021 oznámila kontrakt v hodnotě přibližně 1,2 miliardy korun. Za tuto částku by Srí Lanka nezískala ani jeden nový Gripen E, jehož cena se pohybuje kolem dvou miliard korun za kus. Místo toho dostala modernizaci celé existující flotily včetně přenosu know-how a zapojení vlastních techniků přímo v místních zařízeních.

IAI tento přístup otevřeně prodává jako svou specialitu: tvrdí, že dokáže starším strojům třetí a čtvrté generace dodat avioniku na úrovni generace 4,5 za zlomek ceny nového letounu. Je to marketingové tvrzení, ale v případě malého letectva s omezeným rozpočtem dává ekonomická logika smysl. Srí Lanka nepotřebuje letoun schopný proniknout sofistikovanou protivzdušnou obranou velmoci. Potřebuje stroj, který udrží v provozu, který dokáže zasáhnout cíl přesně naváděnou pumou a který pomůže hlídat rozlehlou výlučnou ekonomickou zónu v Indickém oceánu.

Není to ostatně jen srílanský přístup. Řecko od roku 2020 převádí 83 letounů F-16 Block 52+ na standard Viper. Polsko v srpnu 2025 finalizovalo modernizaci 48 strojů F-16 na verzi V s radarem AESA APG-83, novým misijním počítačem a prodloužením životnosti na 12 000 letových hodin. I státy NATO tedy volí cestu upgradu, pokud existuje silná logistická základna a perspektiva podpory na desítky let.

Proti komu a na co

Srí Lanka dnes nečelí bezprostřední hrozbě klasické vzdušné války. Její obranné priority se v posledních dvou letech výrazně posunuly směrem k námořní bezpečnosti. Oficiální dokumenty letectva opakovaně zdůrazňují povědomí o námořní situaci, boj s nelegálními aktivitami na moři, ochranu modré ekonomiky a přeshraniční kriminalitu. Na sympoziu v Colombu v roce 2025 se diskutovalo o měnícím se bezpečnostním prostředí malých ostrovních států v indickooceánském regionu.

Modernizovaný Kfir C12 do tohoto rámce zapadá jako nástroj rychlé reakce a přesného zásahu, nikoli jako stroj pro vzdušné souboje s moderními stíhači. A právě tady je důležité říct, kde stojí v hierarchii. Gripen E nabízí rychlost Mach 2 (přibližně 2 450 km/h), přeletový dolet 3 000 km, deset závěsníků, moderní elektronický boj a schopnost nést až sedm střel Meteor s dosahem přes 100 km. Americký F-16C/D drží rovněž Mach 2, přeletový dolet přes 3 200 km a široký ekosystém senzorů a přesné munice. Kfir C12 má potvrzený digitální kokpit a přesnou výzbroj, ale veřejné zdroje nepotvrzují srovnatelně moderní senzorový balík. V praxi jde o levněji oživený starší stíhač, ne o rivala těchto platforem.

Kfir ve světě: kdo ho ještě létá

Uživatelská základna Kfiru je dnes úzká. Kromě Srí Lanky stroj aktivně provozuje Kolumbie, jejíž letectvo s ním dokonce dvakrát (v letech 2012 a 2018) absolvovalo prestižní cvičení Red Flag v USA. IAI sama odkazuje na kolumbijskou zkušenost jako na referenci, která pomohla přesvědčit Srí Lanku k modernizaci. Třetím provozovatelem je americká soukromá společnost ATAC, která Kfiry používá jako simulaci nepřátelských letounů při výcviku amerických pilotů.

Ekvádor Kfiry historicky provozoval, ale dnes jsou vyřazené a stojí v muzeu. Izraelské letectvo, které typ vyvinulo, ho ze služby stáhlo už dávno ve prospěch F-16 a F-15. Kfir je tedy stárnoucí platforma s omezeným počtem uživatelů, což zvyšuje závislost na IAI jako jediném zdroji modernizací a náhradních dílů.

Co bude dál

Červnový let byl milníkem, ne tečkou. Šlo o první testovací let po modernizaci, tedy přechod z pozemních zkoušek do letových. Plná operační způsobilost celé flotily má následovat po dokončení zkušebního programu. Srílanské letectvo výslovně zdůrazňuje, že jeho technici se aktivně podíleli na integraci a testování, což míří ke schopnosti část údržby a provozu držet doma bez trvalé přítomnosti izraelských specialistů.

Geopoliticky přitom Srí Lanka nesází jen na Izrael. Ve stejném období posiluje bezpečnostní spolupráci s Austrálií, USA i Pákistánem. Modernizace Kfirů je pragmatický krok malého ostrovního státu, který si nemůže dovolit novou flotilu, ale ani prázdnou oblohu nad svými vodami.

Třicetiletý stíhač s novým mozkem není odpovědí na každou hrozbu. Pro Srí Lanku ale může být odpovědí na tu jedinou otázku, která se počítá: jak udržet alespoň základní schopnost zasáhnout, když je to potřeba, a neutratit přitom rozpočet celého letectva.

Článek Srí Lanka vzlétla s modernizovaným Kfirem C12. Izraelský stíhač z roku 1996 dostal digitální kokpit a přesné zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně CCTV tvrdí, a co už ne

Primární zdroj je reportáž CCTV ze 17. května 2026. Říká jediné: J-10CE v roce 2024 porazila Typhoon 9:0 v rámci vojenského cvičení. Žádné jméno cvičení, žádní konkrétní účastníci, žádná pravidla soubojů.

Všechno ostatní, že šlo o katarsko-pákistánské cvičení Zilzal-II v lednu 2024, že čtyři souboje proběhly na dálku mimo vizuální dohled a pět v manévrovém dogfightu, pochází až ze sekundárního řetězce. Pákistánská média to propojila s cvičením, hongkongský South China Morning Post rekonstrukci převzal a doplnil. Rozdíl mezi „CCTV potvrdila“ a „SCMP rekonstruoval“ je zásadní. Jedno je prohlášení státní televize, druhé je novinářská mozaika z neoficiálních zdrojů.

Zilzal-II: co víme o samotném cvičení

Že cvičení Zilzal-II skutečně proběhlo, potvrzuje Aviation Week už z ledna 2024. Pákistánské vzdušné síly vyslaly do Kataru své J-10CE, katarská strana nasadila Eurofightery Typhoon. Obě strany létaly společně i proti sobě v simulovaných scénářích. Aviation Week výslovně uvádí, že oba typy disponovaly radarem s aktivním elektronickým řízením paprsku a raketami vzduch-vzduch pro boj na velkou vzdálenost. Nešlo tedy o souboj moderní techniky proti muzejnímu exponátu.

A právě tady narážíme na důležitý detail. Katarské Typhoony nejsou osekaná exportní verze. Podle Janes patří Katar mezi zákazníky, kteří provozují Eurofighter s radarem AESA, tedy v konfiguraci srovnatelné s tím, co létá v evropských letectvech. Argument „prohrál zastaralý stroj“ neobstojí.

Co naopak neznáme: startovní podmínky jednotlivých duelů, konfiguraci výzbroje, pravidla zapojení, podporu pozemního velení, elektronický boj ani zkušenost konkrétních pilotů. Bez těchto parametrů je skóre 9:0 číslo bez kontextu. Cvičení dvou letectev není laboratorní srovnání dvou draků.

Proč je to přesto nepříjemné pro Evropu

Eurofighter Typhoon není okrajový typ. Program sám uvádí, že stroj nese více než 80 procent operačních misí partnerských zemí za poslední dva roky. Typhoon drží pohotovostní hlídky na východním křídle NATO, v Pobaltí, Polsku, Rumunsku. Provozují ho Velká Británie, Německo, Itálie a Španělsko, tedy čtyři z největších evropských armád. Jakýkoli veřejný údaj zpochybňující jeho výkon v souboji vzduch-vzduch zasahuje přímo do důvěryhodnosti evropské protivzdušné obrany.

Čínská strana navíc J-10CE prezentuje jako stroj s radarem AESA, infračerveným hledáčkem, systémem elektronického boje, schopností útočit na více cílů současně a nižším čelním radarovým odrazem díky konstrukci vstupů vzduchu. Je to sebecharakteristika státního zdroje, ne nezávislý audit. Ale i jako marketingový profil ukazuje, že Peking exportní J-10CE cíleně staví do role konkurenta západních strojů generace 4,5, a skóre 9:0 je toho součástí.

Co by změnil Tranche 4, a co ne

Airbus 14. července 2026 poprvé vzlétl s Eurofighterem ve verzi Quadriga, tedy Tranche 4. Nový standard přináší vylepšení Phase 3 Enhancements a modernizovaný radar E-Scan. Papírově silnější profil pro boj vzduch-vzduch i vzduch-země. Jenže katarské Typhoony už radar AESA měly. Jednoduché vysvětlení „prohrál starý radar, nová verze by vše otočila“ je příliš hrubé.

Skutečně znepokojivé není samotné číslo 9:0. Je to časový horizont. Plná vize evropského bojového letounu šesté generace FCAS počítá s nasazením kolem roku 2040. Jenže projekt je podle Reuters z května 2026 v krizi: Airbus a Dassault se přou o kontrolu nad vývojem. Šéf divize Airbus Defence sice vyloučil úplný kolaps programu, ale slovo „zasažený krizí“ v agenturní zprávě mluví jasně.

Evropa bude na Typhoon a jeho postupné upgrady odkázaná minimálně do druhé poloviny třicátých let. Každá slabina, kterou cvičení jako Zilzal-II odhalí nebo naznačí, zvyšuje tlak na rychlejší investice do radarů, elektronického boje, zbraní a softwaru. Ne na panický odpis platformy, ale na tempo modernizace.

Střední Evropa už míří jinam

Česko Eurofighter neprovozuje a nepořizuje. Armáda ČR drží pronajímané Gripeny, investuje do jejich modernizace a v roce 2024 podepsala smlouvu na 24 strojů F-35. Polsko kontraktovalo 32 letounů F-35 a první tři kusy přistály na polské půdě 22. května 2026. Rumunsko zahájilo přechod na 32 strojů F-35.

Trend východního křídla NATO je jednoznačný: stealth, fúze senzorů, síťové vedení boje. Skóre 9:0 z katarské pouště tento směr spíš potvrzuje, než aby ho zpochybňovalo. Duel dvou strojů generace 4,5 ukazuje, že v éře pokročilých radarů a raket s dlouhým dosahem rozhodují detaily (software, elektronický boj, taktika, výcvik), nikoli jen drak a motor. A právě proto země, které si to mohou dovolit, sahají po F-35, kde stealth a datová převaha mění pravidla hry zásadněji než jakýkoli upgrade čtvrté generace.

Jedno cvičení NATO neporáží. Ale ignorovat ho by bylo chybou právě proto, že Evropa nemá kam utéct: Typhoon zůstane páteří její vzdušné obrany ještě dlouho po tom, co skóre 9:0 zmizí z titulků.

Článek Děsivý výsledek pro letectva NATO, královna nebe je jasná: Čínská J-10CE porazila Eurofighter v simulovaných soubojích 9:0 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč teď a proč „křápy“

Označit Mi-24 nebo Mi-17 za bezcenné vraky by bylo přehnané. Ještě v roce 2022 velitel maďarského letectva generálmajor Nándor Kilián v rozhovoru pro Janes připustil, že Mi-24 by teoreticky mohly sloužit až do roku 2032. Jenže ve stejném rozhovoru dodal klíčovou větu: po ruské invazi na Ukrajinu a následných sankcích je další spolupráce s Moskvou na dodávkách dílů a integraci nové výzbroje prakticky nereálná.

A právě tady se sovětské dědictví proměnilo ve slepou uličku. Maďarsko ještě v červenci 2016 podepsalo kontrakt na generální opravu čtyř Mi-17 v Rusku za téměř 4 miliardy forintů, zhruba 300 milionů korun. Kupovalo si tím čas, aby mezi dosluhující flotilou a novými stroji nevznikla nebezpečná mezera. Únor 2022 ale celý tento překlenovací scénář překreslil. Přístup k náhradním dílům se zkomplikoval, opravy v ruských závodech přestaly být politicky i prakticky průchodné a ekonomika provozu stárnoucích strojů se definitivně zhroutila.

Mi-24 ve verzích D a V, které Maďarsko provozovalo, přitom nebyly slabé stroje. Nesly pohyblivý čtyřhlavňový kulomet JAkB-12,7 ráže 12,7 mm, protitankové řízené střely 9K113 Šturm s doletem kolem 5 kilometrů a bloky 80mm neřízených raket S-8. Maximální rychlost kolem 335 km/h z nich dělala jeden z nejrychlejších bitevních vrtulníků své doby. Problém nebyl v tom, co uměly, ale v tom, že je už nebylo čím krmit.

Dvě platformy místo dvou epoch

Maďarsko nezvolilo cestu přímé náhrady, nekoupilo těžký západní bitevní vrtulník typu AH-64 Apache nebo AH-1Z Viper, jak to udělalo třeba Česko s americkými stroji H-1. Místo toho vsadilo na dvouplatformní model od jediného výrobce.

Airbus H145M, lehký víceúčelový vrtulník o hmotnosti kolem 3,7 tuny. Přebírá roli lehkého průzkumného a ozbrojeného stroje i běžné podpůrné úkoly. Maďarské kusy jsou vybaveny systémem HForce, balistickou ochranou a elektronickými protiopatřeními. Objednávka dvaceti kusů padla v červnu 2018.

Airbus H225M Caracal, střední víceúčelová platforma s kapacitou až 28 vojáků, podvěsnou nosností 4 750 kg a doletem 920 km. Maďarská konfigurace zahrnuje HForce, 20mm kanon a kulomet MAG58 ráže 7,62 mm. Šestnáct kusů Budapešť objednala v prosinci 2018 a stroje jsou určené pro transport, bojové pátrání a záchranu (CSAR) i speciální operace.

Pro srovnání: Mi-17 nabízel přepravu zhruba 24 vojáků a podvěsnou nosnost kolem 4 000 kg, ale bez moderní avioniky a s kompletní závislostí na ruském servisním řetězci. H225M ho v transportní roli nejen nahrazuje, ale přidává ozbrojenou schopnost a plnou kompatibilitu s aliančními systémy.

Co tím Maďarsko získalo? Jednotnou logistiku od jednoho výrobce, moderní avioniku, interoperabilitu s NATO a servisní nezávislost na Moskvě. Co opustilo? Těžkou specializovanou bitevní platformu. H145M ani ozbrojený H225M nejsou ekvivalentem pancéřovaného Mi-24 s jeho organickou palebnou silou. Budapešť se rozhodla, že univerzálnost a udržitelnost jsou důležitější než čistá palebná síla jednoho typu.

Kolik to stálo

Přesnou celkovou cenu všech 36 vrtulníků včetně doprovodných balíků maďarská vláda ani Airbus veřejně nezveřejnily. Doložitelný je výrok tehdejšího ministra obrany Tibora Benkőho v maďarské televizi M1 z července 2018: dvacet H145M včetně výcviku, náhradních dílů a technické podpory stálo zhruba 100 miliard forintů, tedy v přepočtu přibližně 6,5 miliardy korun. Cena šestnácti těžších H225M v otevřených zdrojích chybí, ale vzhledem k tomu, že jde o výrazně větší a komplexnější stroj, lze předpokládat, že celková investice do obou typů se pohybuje v řádu desítek miliard korun.

Součástí přechodu není jen nákup strojů. Na jaře 2026 Maďarsko v Szolnoku otevřelo nový hangárový komplex pro celou flotilu. Jde o přestavbu kompletní vrtulníkové infrastruktury, od údržbových hal přes simulátory až po skladovací kapacity pro západní munici a díly. Nové Airbusy navíc už před rozlučkou se sovětskými stroji prošly reálným nasazením, mimo jiné při hašení požárů, takže náhrada není jen papírová.

Maďarské obranné výdaje přitom v posledních letech rostly. Podle dat NATO dosáhly v roce 2024 odhadovaných 2,13 % HDP. Budapešť tedy dvouprocentní aliační cíl plní a vrtulníkové akvizice jsou součástí tohoto širšího trendu, ne jedinou položkou, která by ji k hranici dotlačila.

Širší trend: sovětské vrtulníky mizí z NATO

Maďarsko není osamělé. Analýza portálu Defence24 z roku 2022 mapovala náhradu ruských vrtulníků napříč východním křídlem NATO, od Polska přes Bulharsko, Chorvatsko a Slovensko až po Česko. Válka na Ukrajině celý proces urychlila: evropským provozovatelům se ze dne na den zhoršil přístup k dílům i opravám.

Český případ je zajímavý právě v kontrastu s maďarským. Česká armáda své bitevní Mi-24/35, přezdívané „ďáblův kočár“, vyřadila v roce 2023 a nahradila je americkými vrtulníky: osmi víceúčelovými UH-1Y Venom a čtyřmi bitevními AH-1Z Viper za 17,6 miliardy korun. Praha si tedy na rozdíl od Budapešti pořídila specializovaný bitevní vrtulník. Zároveň ale transportní Mi-171Š nevyřadila, naopak v prosinci 2020 uzavřela s LOM Praha smlouvu na modernizaci patnácti kusů za 1,2 miliardy korun a počítá s nimi ještě zhruba do druhé poloviny třicátých let. Česko tak zvolilo smíšenou cestu: západní bitevníky, ale sovětské transportéry si zatím nechává.

Co bude s vyřazenými stroji

Oficiální maďarská rozlučka z června 2026 oznamuje konec služby Mi-17 a Mi-24, ale o dalším osudu strojů mlčí. Zda budou sešrotovány, prodány, převedeny do muzejních sbírek, nebo případně darovány (třeba Ukrajině, která sovětské typy aktivně používá ve válce trvající už přes čtyři roky), z veřejných zdrojů nelze potvrdit. Budapešť to jednoduše neoznámila.

Na szolnockém letišti teď stojí řady nových Airbusů v olivové barvě s maďarskými kokardami. Sovětská éra maďarského vrtulníkového letectva trvala déle než většina kariér pilotů, kteří v ní sloužili. Skončila ne proto, že by stroje nemohly vzlétnout, ale proto, že svět, který je vytvořil a udržoval, přestal existovat.

Článek „Sbohem, sovětské ‚zgardy‘.“ Maďarsko se po 40 letech loučí s vrtulníky Mi-17 a Mi-24. Nahradí je západní za miliardy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čím se RSAF řadí na špičku arabského světa

Páteří saúdského letectva je rodina F-15 Eagle. Podle databáze Cirium provozuje Rijád celkem 232 strojů tohoto typu, od starších F-15S přes modernizované F-15C až po nejnovější F-15SA, který představuje jednu z technicky nejpokročilejších exportních variant tohoto letounu vůbec. Stroj F-15SA dostal digitální řízení letu fly-by-wire, aktivní elektronicky řízený radar s fázovaným polem (AESA), infračervený vyhledávací a sledovací systém IRST, systém elektronického boje DEWS, helmu JHMCS a dva dodatečné zbraňové závěsníky oproti starším verzím. Poslední kus dorazil do Saúdské Arábie v prosinci 2020.

Druhou klíčovou platformou je Eurofighter Typhoon. RSAF jich provozuje 71–72 kusů podle použité metodiky a stroje jsou nasazeny mimo jiné z letecké základny Táif poblíž jemenské hranice, odkud létaly i bojové mise během intervence v Jemenu. K tomu přidejte 22 tankovacích letounů (mix KC-130H a Airbus A330 MRTT), letouny včasné výstrahy E-3A Sentry a objednávku dalších čtyř A330 MRTT s dodávkami od roku 2027. Právě tankerová flotila je často přehlížený, ale rozhodující prvek: bez ní by stíhačky nedosáhly na vzdálené cíle a nemohly by udržet vysoké operační tempo.

Celkový součet? Podle FlightGlobal má RSAF 364 bojových letadel v kategorii combat/attack a celkem přes 700 strojů všech typů.

Proč většina Evropy zůstává početně pozadu

Srovnání se může zdát překvapivé, ale čísla mluví jasně. České letectvo disponuje 12 gripeny C a 16 lehkými bojovými letouny L-159A, dohromady 28 strojů. Švédsko, domov Gripenu, má 71 kusů. Švýcarsko 43, Chorvatsko pouhých 10. Proti saúdským 364 bojovým letounům jsou to zlomky.

Nejde přitom jen o holé počty. V kvalitativním žebříčku WDMMA, který zohledňuje modernizaci, logistiku, výcvik, speciální mise i domácí průmyslovou základnu, se RSAF umisťuje na 17. příčce, před německým letectvem (19. místo), španělským (25.) i švédským (29.). Saúdové tak předčí řadu evropských zemí nejen kvantitou, ale i systémovou silou.

Důvod je strukturální. Evropa dělí své vzdušné síly mezi desítky států, z nichž mnohé spoléhají na kolektivní obranu v rámci NATO. Saúdská Arábie naproti tomu koncentruje obrovský obranný rozpočet do jedné národní flotily. Spravedlivé je ale dodat, že toto srovnání neplatí univerzálně: francouzské letectvo na 10. místě a britské RAF na 11. místě žebříčku WDMMA zůstávají nad Saúdy.

Izraelský paradox: méně strojů, vyšší bojová hodnota

Podle FlightGlobal disponuje izraelské letectvo 278 bojovými letouny, tedy téměř o sto méně než RSAF. Přesto mu WDMMA přisuzuje TruVal Rating 56,3 oproti saúdským 46,4 a řadí ho na 9. místo světa.

Co stojí za tímto paradoxem? Analytici z CSIS to shrnují do několika bodů: Izrael má ofenzivní doktrínu získání vzdušné převahy, kterou piluje desítky let. Jeho zpravodajské služby dokážou rychle a přesně identifikovat cíle. Výcvik pilotů patří k nejintenzivnějším na světě. A hlavně, Izrael umí kombinovat různé typy letounů do heterogenních úderných sestav, kde F-35I Adir operuje společně s F-15I Ra’am a F-16I Sufa v jednom koordinovaném balíčku.

Právě F-35I je klíčový rozdíl. Saúdská Arábie žádný stealth letoun páté generace neprovozuje. Izrael ano, a využívá ho nejen jako úderovou platformu, ale i jako létající senzorový uzel, který zvyšuje situační povědomí celé formace. K tomu přidejte desítky let reálných bojových zkušeností, od šestidenní války přes operace nad Libanonem až po nedávné údery proti íránským cílům. Bojová zkušenost se nedá koupit.

Táif: od zákazníka k údržbě vlastními silami

Dlouho platilo, že arabské státy sice nakupují špičkovou techniku, ale pro její údržbu a modernizaci zůstávají zcela závislé na západních dodavatelích. RSAF tento obraz začíná měnit. V červnu 2026 oznámila letecká základna v Táifu dokončení první domácí těžké generální opravy Typhoonu v rozsahu 2 500 letových hodin; jde o pracoviště popisované jako jediné svého druhu mimo Evropu. Celý proces trval 180 dní a zhruba 80 procent pracovní síly tvořili saúdští technici.

Podle dostupných sekundárních zdrojů šlo vedle samotné generálky i o modernizační krok směrem k novějšímu standardu platformy, byť přesný rozsah upgradu se v otevřených primárních materiálech nepodařilo jednoznačně potvrdit. Praktický dopad je ale zřejmý: kratší logistický řetězec, rychlejší návrat letadel do služby a rostoucí domácí expertiza.

Saúdové navíc v roce 2019 zřídili v Dahránu Air Warfare Center, centrum pro pokročilý výcvik, testy zbraní a v případě operací i velitelství vzdušných bojových operací na úrovni Rady pro spolupráci v Zálivu. To není gesto. Je to infrastruktura, která buduje know-how.

Co přijde dál: F-15EX a nové Typhoony na obzoru

Saúdská flotila ještě nemusí být ve finální podobě. Boeing v únoru 2024 potvrdil, že s Rijádem probíhají jednání o možném nákupu 54 kusů F-15EX Eagle II, nejnovější varianty s otevřenou architekturou, systémem elektronické ochrany EPAWSS a schopností nést až 12 řízených střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. Nosnost stroje dosahuje přibližně 13 400 kilogramů. V únoru 2026 pak Boeing naznačil, že velká část stávající saúdské flotily F-15 by mohla projít upgradem na úroveň blízkou standardu EX.

Paralelně existuje memorandum z roku 2018 mezi Saúdskou Arábií a Velkou Británií o záměru pořídit dalších 48 Typhoonů. Finální kontrakt zatím podepsán nebyl, ale pokud by se obě větve (F-15EX i nové Typhoony) skutečně realizovaly, RSAF by výrazně posílila svou převahu nad ostatními regionálními hráči a přiblížila se k flotile čítající přes 500 moderních bojových letounů.

Pro Evropu je to relevantní hlavně přes energetiku a námořní trasy. Kdo kontroluje vzdušný prostor nad Rudým mořem a Perským zálivem, kontroluje tepny, jimiž proudí ropa do evropských rafinérií.

Saúdské letectvo už dávno není jen výkladní skříň petrodolarů. Je to reálná síla s reálnými schopnostmi, a s ambicí, která ještě neskončila.

Článek Nejmocnější arabské letectvo světa silou předčí i většinu Evropy. Na Blízkém východě ho předčí jenom Izrael, i když má méně letadel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co znamená „nejlepší proti Rusku“

Označit jakýkoli letoun za nejlepší proti Rusku vyžaduje upřesnění. Pokud hledáte stroj, který první den války neviditelně pronikne hluboko za nepřátelské linie a zničí protiletadlový systém S-400, pak je F-35A objektivně silnější volba: stealth profil, senzorová fúze systémů DAS a EOTS, interní nesení výzbroje. Jenže válka s Ruskem, jak ji ukazuje už více než čtyři roky trvající konflikt na Ukrajině, není jen o prvním úderu. Je o přežití na zemi, o schopnosti rozptýlit letouny po území, o rychlém přezbrojení a o elektronickém boji, který rozhoduje o tom, kdo koho vůbec uvidí.

A přesně tady Gripen E/F exceluje. Celá jeho koncepce vychází ze švédské doktríny Bas 90, systému rozptýlených základen, kde víceúčelové bojové letouny operují z úseků silnic dlouhých 500 až 600 metrů, obsluhuje je minimální pozemní tým a přezbrojení pro vzdušný boj trvá podle Saabu patnáct až dvacet pět minut. Letoun nese deset závěsníků, dokáže vzít až sedm střel Meteor s doletem přes sto kilometrů a disponuje jak ofenzivním, tak defenzivním elektronickým bojem, kombinace, kterou u jiného západního stroje v této třídě veřejné zdroje takto pohromadě nedokládají.

Proti ruským Su-35 s udávaným radarem o dosahu až 350 kilometrů a rychlostí Mach 2,25 (přibližně 2 390 km/h) Gripen nestaví „větší čísla“. Staví taktiku: pasivnější způsob boje, síťové sdílení dat, střely Meteor s největší bezúnikovou zónou ve své kategorii a silný elektronický balík pro přežití v prostředí ruského A2/AD. Podle nás je to pro obranu obrovského kanadského vzdušného prostoru hodnotnější než stealth profil, který je nejsilnější v typech misí, jež netvoří jádro každodenního úkolu NORAD.

Proč má smysl odmítnout F-35 jako jedinou platformu

Odmítnout F-35 neznamená vyhodit šestnáct už objednaných strojů. Znamená to nevsadit na jedinou kartu celou flotilu. A důvody jsou konkrétní.

Za prvé, provozní náklady. Americký kontrolní úřad GAO ve své zprávě z června 2026 uvádí, že roční náklad na jeden F-35A dosahuje 7,4 milionu dolarů (zhruba 170 milionů korun) a překračuje cíl amerických ozbrojených sil stanovený na 6,8 milionu. Rozpočtový úřad Kongresu CBO zároveň konstatuje, že provozní náklady na letovou hodinu F-35A převyšují starší F-16C/D a blíží se těžšímu F-15E. Saab přesnou cenu letové hodiny Gripenu E nezveřejňuje, ale celá filozofie letounu (malý servisní tým, rychlé otočení, jednoduchá logistika) směřuje k výrazně nižšímu provoznímu otisku.

Za druhé, strategická autonomie. Kanada je v programu F-35 zapojená do amerického ekosystému Joint Strike Fighter: softwarová podpora, soubory misijních dat vznikající v mezinárodní laboratoři ACURL na floridské základně Eglin, údržba řízená přes JPO. Přímý důkaz, že by Washington chtěl Ottawu od systému odstřihnout, neexistuje. Strukturální závislost ale ano, a v době, kdy premiér Carney staví obrannou politiku na posilování domácího průmyslu, je to politicky i vojensky relevantní riziko.

Saab oproti tomu Kanadě nabízí něco, co program F-35 ze své podstaty poskytnout nemůže:

• Výrobu a finální montáž přímo v Kanadě
• Servisní centrum v Montrealu
• Přenos klíčových technologií včetně duševního vlastnictví
• Plnou národní kontrolu nad celým zbraňovým systémem
• Podle výrobce šest tisíc nových pracovních míst v průběhu čtyřiceti let

Že nejde o prázdné sliby, dokládá Brazílie. V březnu 2026 Saab představil první Gripen E kompletně vyrobený v brazilském závodě, jedenáct kusů už bylo předáno a stroje létají ostré hotovostní mise. Model funguje.

Smíšená flotila jako realistický scénář

Mediálně popisovaný scénář počítá s tím, že by Kanada mohla provozovat menší počet F-35 pro nejnáročnější průnikové a síťové mise a větší počet Gripenů E/F pro každodenní obranu, rychlou pohotovost QRA a arktické hlídky. Oficiálně to potvrzené není, jde o variantu, kterou probíhající revize teprve posuzuje.

Smíšená flotila samozřejmě přináší komplikace: dvojí výcviková linka, dva typy simulátorů, odlišní technici, jiné sklady náhradních dílů. Kanada už pro F-35 rozjíždí vlastní výcvikovou architekturu. Saab na druhé straně nabízí kanadské servisní zázemí, které by část logistické zátěže absorbovalo. Praktická výhoda specializace (F-35 jako chirurgický skalpel, Gripen jako každodenní obranný nástroj) může převážit nad náklady duplicity. Zvlášť když alternativou je flotila složená výhradně z drahých strojů, kterých si země nemůže dovolit dostatek.

Důležitý je i širší kontext. Carneyho vláda v květnu 2026 oznámila jednání o pořízení letounů včasné výstrahy Saab GlobalEye a výslovně to spojila s domácí výrobou a pracovními místy. Kanada a Saab tak nebudují jednorázový obchod, ale potenciálně celý ekosystém spolupráce.

Český kontext: Gripen jako most, ne jako cíl

Česká republika se v této debatě nachází na opačné straně spektra. Praha provozuje dvanáct pronajatých Gripenů C/D, jejichž smlouvu prodloužila do roku 2035. Současně objednala dvacet čtyři kusů F-35A s plánovaným dodáním od roku 2031. České Gripeny procházejí modernizací (nové datalinky, identifikační systém IFF, integrace zbraňových systémů kompatibilních i s budoucími F-35) a plní roli přechodového obranného letounu pro úkoly NATO.

Kanadská debata se ale Česka dotýká nepřímo. Pokud by se země G7 a arktická mocnost rozhodla pro Gripen E/F, šlo by o zásadní reputační průlom. Ze švédského stroje by se přes noc stala plnohodnotná euroatlantická alternativa k americkému monopolu. Pro střední Evropu by to posílilo argument, že Gripen není jen „menší levnější volba“, ale dlouhodobě životaschopný ekosystém s průmyslovým zázemím a politickou vahou.

Čas hraje proti váhání

Jedno je jisté: kanadské CF-18 Hornet mají být vyřazeny do roku 2032. Každý měsíc odkladu zvyšuje riziko, že země zůstane s mezerou ve schopnostech, kterou žádný politický projev nezaplní. Právě proto dává smíšená cesta (ponechat rozběhnutou první tranši F-35 a doplnit ji větším počtem Gripenů E/F s domácí výrobou a plnou národní kontrolou) strategicky největší smysl. Ne proto, že by F-35 byl špatný letoun. Ale proto, že nejlepší obrana proti Rusku není ta nejdražší, je ta, kterou dokážete udržet ve vzduchu.

Článek Gripen E/F je skvělou volbou, v podstatě nejlepší, jaká dnes proti Rusku existuje. Odmítnutím F-35 udělá Kanada správný krok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Malá zbraň, obrovský problém

MANPADS (Man-Portable Air-Defense Systems) jsou protiletadlové řízené střely krátkého dosahu, které unese a odpálí jeden nebo dva lidé. Stinger, nejznámější západní typ, má efektivní dosah zhruba čtyři kilometry. Ruská Verba, novější generace, dosáhne přibližně šesti. Ve srovnání se systémy typu S-300, jejichž výrobce deklaruje dosah až 350 kilometrů a výšku zásahu 30 kilometrů, to zní jako hračka.

Jenže právě v tom spočívá omyl. Síla MANPADS není v absolutním dosahu. Je v tom, co dělají pilotovi v posledních kilometrech letu, při přiblížení, přistání, vzletu nebo nízké průzkumné trase. Tedy přesně ve chvíli, kdy letoun zpomaluje, ztrácí manévrovací prostor a je nejzranitelnější.

Velký systém protivzdušné obrany potřebuje radary, vozidla, obsluhu, logistiku. Vyzařuje. Dá se detekovat, sledovat, zaměřit a zničit. Tým s MANPADS nic z toho nepotřebuje. Dva lidé, jedno odpalovací zařízení, infračervená hlavice, která pasivně sleduje tepelnou stopu motoru. Žádný radar, žádné elektromagnetické vyzařování. Střelec čeká pod letovou trasou, odpálí a zmizí. Pilot se o hrozbě dozví až v okamžiku, kdy varovný systém zachytí letící střelu, pokud ji vůbec zachytí.

Proč fléry přestávají stačit

Tradiční obrana proti infračerveně naváděným střelám stojí na klamných tepelných cílech, flérách. Letoun je vystřelí, střela se „nechá zmást“ a zamíří na falešný zdroj tepla. Proti starším systémům typu Strela nebo raným verzím Igly to fungovalo. Proti moderním střelám už ne.

Ruská Verba pracuje s třípásmovým naváděním a citlivější hlavicí, která dokáže odlišit skutečný motor od fléry. Analytický materiál americké armády u ní uvádí zhruba dvojnásobný výkon oproti starším generacím, zejména za hranicí tří kilometrů. Northrop Grumman na stránkách svého systému LAIRCM otevřeně konstatuje, že tradiční infračervená protiopatření proti moderním střelám nejsou účinná.

Proto armády přecházejí na DIRCM, směrová infračervená protiopatření, která hlavici střely aktivně ruší laserovým paprskem. Americká armáda v květnu 2026 vyřadila starší systém ATIRCM po šestnácti letech služby a nahradila ho novějším CIRCM. Rozpočtové dokumenty Pentagonu přitom výslovně zmiňují potřebu reagovat na nové hrozby infračerveně naváděných střel, tedy na hrozby, které teprve přicházejí. Závod mezi střelou a obranou nekončí. Spíš zrychluje.

Civilní letadla v zaměřovači

MANPADS nejsou jen vojenský problém. Generální tajemník ICAO v dubnu 2026 výslovně varoval před rostoucím rizikem, že civilní letadla budou zasažena nebo se ocitnou v křížové palbě v blízkosti konfliktních zón. Americký Federální letecký úřad (FAA) má pro potvrzenou hrozbu MANPADS zvláštní nouzový postup, takzvaný MANPADS ALERT, který se šíří přes komunikační kanály mezi řídícími a piloty. Rozhodnutí, zda pokračovat v přiblížení, je pak na pilotovi nebo aerolince.

V Evropě situaci řeší EASA prostřednictvím bulletinů ke konfliktním zónám. Dopad už pocítili i čeští cestující: Smartwings oznámily úpravy provozu na linkách směřujících na Blízký východ. Pro běžného pasažéra se hrozba MANPADS neprojevuje jako přímé nebezpečí, ale jako zrušený spoj, přesměrovaná trasa nebo prodloužená doba letu. Nejúčinnější obrana civilního letectví totiž není technická, je logistická. Nelétat tam, kde hrozí střelba.

Český kontext: opatrná dedukce

Přímé veřejné potvrzení konkrétní hrozby MANPADS pro české vojenské letouny v zahraničních misích v otevřených zdrojích neexistuje. Mandát AČR pro zahraniční operace do roku 2026 se soustředí hlavně na alianční ochranu vzdušného prostoru a nasazení na východním křídle NATO, tedy na úkoly, kde se letouny typicky pohybují ve vyšších výškách a nad kontrolovaným územím.

Riziko by ale prudce rostlo v okamžiku, kdy by české vrtulníky nebo transportní stroje operovaly v nestabilních regionech, nad Sahelem, při přiblížení na nechráněná letiště, v nízké výšce nad nepřátelským terénem. Právě tam, kde MANPADS excelují. A právě tam, kde kvalita pilota přestává být rozhodující a klíčovou roli přebírají senzory, protiopatření a hlavně zpravodajská příprava mise.

Asymetrie, která mění pravidla

Pokud by se údajné čínské dodávky MANPADS do Íránu potvrdily, region by získal levný nástroj, jak dramaticky zvýšit riziko pro vojenské i civilní létání. Ne proto, že by šlo o zázračnou zbraň. Ale proto, že v rukou vycvičeného operátora maže technologický náskok letectva přesně v té fázi letu, kde je pilot nejzranitelnější, a kde mu zbývá nejméně času reagovat.

Stinger stojí řádově statisíce dolarů. F-15 desítky milionů. Ta matematika je krutě jednoduchá.

Článek Nejdou zaměřit a udeřit mohou nečekaně odkudkoliv. MANPADS děsí i nejlepší piloty světa, Rusové to mohou potvrdit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč stávající arzenál nestačí

Americké letectvo dnes disponuje dvěma novějšími variantami řady B61. B61-12, dokončená v prosinci 2021, přinesla vyšší přesnost navedení a nižší výnos, nahrazuje starší modely B61-3, -4 a -7 a slouží i v rámci NATO. B61-13, jejíž první kus NNSA sestavila 19. 5. 2025, přidává vyšší výnos srovnatelný s původní B61-7 a rozšiřuje paletu možností proti tvrdším a rozlehlým vojenským cílům. Ani jedna z nich ale nebyla navržena jako specializovaný nástroj pro průnik do desítek metrů horniny a betonu.

Stárnoucí B61-11 tuto roli zastává od devadesátých let. Jenže její životnost má své limity a Pentagon po odchodu B83-1 přišel o jedinou megátunovou gravitační pumu, která mohla kompenzovat nedostatečnou penetraci čistou silou výbuchu. Vznikla mezera. NDS-A ji má zacelit, nikoli jako provizorní záplata, ale jako trvalé řešení.

Návrat mise, kterou Kongres kdysi pohřbil

Myšlenka specializované jaderné zbraně proti podzemním cílům není nová. Na počátku tisíciletí Pentagon rozjel program Robust Nuclear Earth Penetrator (RNEP). Kongres ho ale v roce 2005 zastavil, vyřadil financování a přesměroval čtyři miliony dolarů na výzkum konvenčních penetrátorů. Nuclear Weapons Council studii oficiálně ukončila 25. 1. 2006.

Co se od té doby změnilo? Prakticky všechno.

• Čína dramaticky zrychlila jadernou expanzi. Pentagon ve své výroční zprávě za rok 2024 uvádí přes 600 operačních hlavic, výstavbu nejméně 30 nových šachet pro DF-5 v centrální Číně a další strategickou infrastrukturu.
• Rusko udržuje dlouholetou tradici hluboko zakopaných velitelských komplexů, o nichž se v odborné debatě mluví desetiletí.
• Írán se stal živou laboratoří pro konvenční variantu řešení: v červnu 2025 americké B-2 úspěšně nasadily třicetitunový konvenční penetrátor GBU-57 Massive Ordnance Penetrator proti íránským podzemním jaderným zařízením.

Právě zkušenost s GBU-57 je důležitá pro pochopení NDS-A. MOP je nejnásilnější nenukleární nástroj, jaký USA mají. Funguje. Ale má své fyzikální stropy, a Pentagon zjevně počítá se scénáři, kde tyto stropy nestačí.

Nejdražší bombardéry jako jediný možný nosič

NDS-A ponese to, co dnes nese B61-11 i GBU-57: stealth bombardéry. B-2 Spirit s jednotkovou cenou přibližně 1,157 miliardy dolarů (ve fiskálních dolarech roku 1998) a jeho nástupce B-21 Raider s průměrnou pořizovací cenou 692 milionů dolarů (v dolarech roku 2022). Dohromady jde o nejdražší bojové letouny, jaké kdy vznikly.

Důvod je prostý: aby zbraň určená proti hluboko zakopaným cílům měla smysl, musí ji nosič doručit přes nejtvrdší protivzdušnou obranu na světě. Žádný jiný americký bombardér to neumí. B-52 je viditelný na radaru za stovky kilometrů. B-1B nemá jadernou certifikaci. Zbývají dva stealth stroje, a právě tato kombinace neviditelného nosiče a specializované munice je to, co dává USA asymetrickou výhodu.

Moskva ani Peking veřejně nedisponují srovnatelnou dvojicí: stealth bombardér schopný hlubokého průniku plus specializovaná jaderná penetrační zbraň. Rusko může reagovat posilováním protivzdušné obrany, rozptylem klíčové infrastruktury nebo hlubším zakopáváním. Symetrická odpověď stejného typu ale z veřejně dostupných zdrojů nevyplývá.

Co zatím nevíme, a proč na tom záleží

Veřejné dokumenty k NDS-A jsou zatím skoupé na detail. NNSA sama přiznává, že po fiskálním roce 2027 nemá dostatek podkladů pro kvalifikovaný požadavek, tedy ani samotná agentura zatím nemá uzamčené požadavky na další roky.

Klíčové otevřené otázky:

• Forma zbraně. Rozpočet používá neurčitý název „System-Air-delivered“, nikoli „bomb“. Bude to gravitační puma vyžadující přelet přímo nad cílem, nebo řešení odpalované z bezpečnější vzdálenosti? Rozdíl je zásadní: gravitační puma znamená, že B-2 nebo B-21 musí proniknout až k cíli; varianta odpalovaná ze vzdálenosti by dramaticky zvýšila přežitelnost nosiče.
• Časový horizont. Pro srovnání: hlavice W93 ukončila Phase 1 ve fiskálním roce 2022 a její první produkční kus je plánován na rok 2035. Hlavice W87-1 míří na rok 2033. Pokud NDS-A nebude rychlý derivát hotových komponent, vstup do služby před polovinou třicátých let je málo pravděpodobný.
• Celková cena. Zatím známe jen prvních sto milionů. V kontextu 27,4 miliardy dolarů, které NNSA žádá na Weapons Activities, jde o drobnou položku. Jaderné programy ale mají tendenci růst, a NDS-A bude soutěžit o peníze s modernizací W87-1, W93 i dalšími projekty včetně dvou nových iniciativ Rapid Capability Team.

Signál, ne zbraň

NDS-A dnes není bomba. Není střela. Je to rozpočtový řádek, politické rozhodnutí a strategický signál. Říká protivníkům: vaše nejhlubší, nejodolnější úkryty nejsou nedotknutelné, a my jsme ochotni investovat do toho, aby takovými nikdy nebyly. Pro kredibilitu amerického odstrašení, včetně toho rozšířeného vůči spojencům v Evropě, je právě tento signál možná cennější než hotová zbraň v muničním skladu.

Článek Amerika chce novou jadernou pumu pro taktické údery, Rusko může jenom tiše sledovat. NDS-A ponesou nejdražší bombardéry světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři letouny, jedna časová osa

Příběh má tři hlavní postavy a je důležité je nepoplést. E-3A Sentry je současná alianční flotila, čtrnáct strojů odvozených od Boeingu 707, které NATO vlastní a provozuje ze základny Geilenkirchen v Německu od ledna 1982. Jeden E-3 pokryje radarem přes 312 tisíc čtverečních kilometrů, zhruba rozlohu Polska; tři stroje v koordinovaných orbitách zajistí nepřerušený dohled nad celou střední Evropou.

E-7A Wedgetail měl být jejich nástupce. V listopadu 2023 NATO oznámilo nákup šesti kusů s cílem prvního operačního nasazení v roce 2031. Boeing na platformě 737-700 nabízel deset operátorských stanic, přes deset hodin ve vzduchu a tankování za letu. Solidní stroj, žádný outsider.

A pak je tu Saab GlobalEye, platforma pro vzdušné varování a řízení na trupu Bombardier Global 6000/6500 s radarem Erieye ER. Menší než E-3, ale modernější: aktivní elektronicky řízená anténa, multidoménové senzory pro vzdušné, námořní i pozemní cíle, přes dvanáct hodin výdrže a deklarovaná detekce nízko letících hrozeb ve výšce 60 metrů na vzdálenost přes 848 km (458 námořních mil).

Jak se zhroutila americká cesta

Zlom přišel 26. června 2025. Americké ministerstvo obrany v rozpočtovém briefingu k fiskálnímu roku 2026 oznámilo, že program E-7 pro US Air Force ruší. Důvody byly tři a všechny bolestivé: zpoždění harmonogramu, nárůst ceny z 588 na 724 milionů dolarů za kus a pochybnosti o přežitelnosti stroje v prostředí aktivního rušení a moderní protivzdušné obrany.

Dominový efekt byl rychlý. Bez americké objednávky ztratil program ekonomiku rozsahu i strategickou logiku. V listopadu 2025 nizozemské ministerstvo obrany oznámilo, že evropští partneři nákup šesti E-7 zastavují, americký odchod podle Haagu zrušil finanční i strategickou bázi celého projektu. Nizozemci zároveň výslovně zmínili potřebu investovat co nejvíc do evropského průmyslu.

A právě tady vstoupil do hry Saab. Ne jako náhlý nápad, ale jako uchazeč, který na tuto příležitost čekal od února 2023, kdy reagoval na alianční výzvu k informacím.

Proč právě GlobalEye

NATO k květnu 2026 nezveřejnilo detailní hodnoticí zprávu, proč dalo přednost Saabu. Logika je ale čitelná. GlobalEye je hotový produkt, pět kusů létá ve Spojených arabských emirátech, Švédsko si stroj objednalo a Francie v prosinci 2025 podepsala kontrakt na dva kusy s opcí na další dva za zhruba 12,3 miliardy švédských korun, s dodáním mezi lety 2029 a 2032. Francie se tak stala prvním evropským zákazníkem, který zakázku fakticky potvrdil, a de facto ověřila, že GlobalEye je pro evropské armády přijatelný.

Oproti stárnoucímu E-3 nabízí GlobalEye zásadní posun v detekci malých a nízko letících cílů, tedy přesně těch hrozeb, které se ukázaly jako klíčové nad Ukrajinou i při incidentech s drony nad Polskem. Saab deklaruje funkčnost radaru v prostředí silného rušení a odrazu od terénu. Menší trup znamená nižší provozní náklady a možnost operovat z kratších drah.

Kompromisy existují. E-3 je větší platforma s prostornějším operačním prostorem pro až devatenáct specialistů, doletem přes 9 260 km (5 000 námořních mil) a zavedenou infrastrukturou tankování za letu. GlobalEye je jiná filozofie, štíhlejší, digitálnější, ale s menší posádkou a menším fyzickým zázemím na palubě.

Pět miliard eur a co bude dál

Podle reportu Defense News z 24. dubna 2026 NATO směřuje k objednávce deseti až dvanácti GlobalEye za odhadovaných zhruba 550 milionů eur za kus. Celková hodnota tak přesahuje pět miliard eur, a to ještě bez výcviku, podpory a infrastruktury. Formální podpis kontraktu ale k datu publikace veřejně oznámen nebyl.

Pro Saab by uzavření takové zakázky znamenalo proměnu z respektovaného regionálního výrobce v de facto evropský referenční standard pro vzdušný dohled. Firma už v prvním čtvrtletí 2026 hovořila o zájmu z Německa a Polska a o vývoji bezpilotních variant pro vzdušné včasné varování.

A právě bezpilotní dimenze je důležitá. NATO v únoru 2026 přejmenovalo svůj program z „Future“ na „Federated Surveillance and Control“ a výslovně uvedlo, že budoucí schopnost nebude stát na jednom typu letounu, ale na propojení aliančních, národních, pozemních, vzdušných, námořních, kosmických i bezpilotních prostředků. GlobalEye má být jádrem, ne celým řešením.

Co to znamená pro Česko a střední Evropu

Česká republika patří mezi šestnáct plných členů programu NAPMO, který alianční AWACS provozuje. Nejde tedy o to, že by si Praha kupovala vlastní stroje, jde o podíl na společné schopnosti. Pokud se nástupnický program uzavře v podobné multinárodní logice, změna se ČR dotkne přes financování, personální zapojení a operační strukturu NATO.

Krátkodobě se pro obranu středoevropského vzdušného prostoru nic nemění. E-3 mají podle aliančních dokumentů létat do roku 2035 a už teď operují na východním křídle, kde sledují i dění nad Ukrajinou. Střednědobě by modernější platforma měla přinést lepší schopnost detekovat právě ty hrozby, které dnes trápí region nejvíc, malé a nízko letící bezpilotní prostředky.

Boeing ztratil alianční nástupnický program, který měl na dosah. Saab stojí před největší zakázkou ve své historii. A NATO se učí, že budoucnost vzdušného dohledu možná nebude mít americký motor ani rotující talíř na zádech, ale švédský radar a kanadský trup.

Článek NATO vyměnilo americké AWACS za švédské letouny. Boeing po 48 letech prohrál, Saab slaví obří kontrakt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letka z Ruska byla silnější, než je běžné

Tu-22M3 je sovětský nadzvukový bombardér s měnitelnou geometrií křídel, který prošel velmi rozsáhlou modernizací, uvádí Wikipedia. Dosahuje rychlosti až 1 997 km/h a je postrachem hlavně proto, že nese střely Ch-22 a Ch-32, event. Kinžal, které slouží k bombardování pozic na stovky až tisíce kilometrů. Zbraně s kratším dosahem proti Ukrajině nepoužívá.

Rusko má čas maximálně 6 měsíců, poté Ukrajina rozpoutá armagedon. Střely Flamingo si zatím šetří

Hrozilo by totiž jeho sestřelení ukrajinskou PVO dlouhého dosahu, takže se od ní drží v uctivé vzdálenosti. Incident přitom zdůrazňuje riziko, které Tu-22M3 představují pro severní Evropu v případě konfliktu, i když i v takovém případě je zřejmé, že by se držely v hloubi Ruska. To také k jejich doprovodu nasadilo dva Suchoje Su-35S tvořící páteř jeho letectva.

Jedná se o velmi schopný víceúčelový stíhací letoun generace 4,5, který vyniká extrémní obratností díky motorům s měnitelným vektorem tahu. Vyzbrojen je výkonným radarem Irbis-E a dokáže útočit na vzdušné i pozemní cíle. Pro západní letectvo představuje jednu z největších hrozeb díky střelám dlouhého dosahu R-37M s dosahem 400 km, uvádí Wikipedia.

„Ještě nedávno se Rusové cítili bezpečně. Odteď bude zničen každý, kdo se objeví.“ Ukrajinci budí hrůzu 80 km v ruském týlu

Nevýhodou Su-35S nicméně zůstává, že nejspíše nemá tak výkonný radar, aby využila jejího plného potenciálu, a protože není stealth, uvidí ji F-35, která už je v mnoha západních zemích, mnohem dříve, takže na něj může vypálit, aniž by si ruský pilot všiml a mohl útok opětovat. To je ale případě všech letounů nižší než páté generace, potvrzuje Wikipedia.

Švédské letectvo prokázalo při incidentu nad Baltem profesionalitu a provokaci neeskalovalo, ale pouze nepřátele vizuálně identifikovalo a vyprovodilo od hranic Severoatlantické aliance, kde nepředstavovali nebezpečí. Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že ač byli v mezinárodním vzdušném prostoru, není ojedinělé, že narušují ten některé země NATO.

Rusové zkusili mohutně udeřit, ale Ukrajinci se rvou jako lvi. Sen o velké ofenzivě se rozplývá. Nechápou, co se děje

Ruské letectvo mimo to testuje pozornost obranných systémů NATO, což zvyšuje potřebu silné přítomnosti aliance v Pobaltí a důraz na monitorování vzdušného prostoru. Obvykle ale Rusko vysílá pouze jeden letoun, max. dva. V tomto případě šlo nicméně o dva bombardéry Tu-22M3 a dva Suchoje Su-35S, což může napovídat, že probíhalo nějaké cvičení.

K dohledu nad nimi přitom vzlétaly švédské letouny, což musely být JAS 39 Gripen C, protože jiné stíhací ani víceúčelové země nemá, potvrzuje Wikipedia. Ty jsou již poměrně staré a proti ruským Su-35S by nejspíše tolik šancí neměly. Standardně nemají ani radary AESA, i když je lze instalovat a prodloužit tak jejich životnost a bojové schopnosti.

Nová jatka nebo konečná odveta proti Západu. Rusko stojí před propastí a musí se rozhodnout, zda překročí rudou linii

K jejich nejsilnější výzbroji vzduch-vzduch potom patří střela Meteor s doletem 200 km, která jakmile se zaměří, je prakticky nemožné ji setřást, potvrzuje Wikipedia. Eskortu měly následně převzít dánské F-35 páté generace, s nimiž už se Su-35S měřit nemohou. Zejména proto, že jsou stealth, i když v malém prostoru Baltu se na jejich na radarech objevit mohly.

Kdyby se ruské letectvo pokusilo o eskalaci, silně by na to doplatilo. Nejenom, že už v ten moment nemělo ve vzduchu výhodu, ale nacházelo se v dosahu PVO NATO, a do vzduchu lze kdykoliv poslat mnoho dalších letadel. Jediná chyba by tak vyvolala nekompromisní reakci, jíž se chce Západ vyhnout, ale bude-li muset, je připraven se bránit.

Článek Stačila vteřina a vše mohlo být jinak. Gripeny a F-35 stanuly tváří v tvář několika ruským bestiím Tu-22M3 v doprovodu Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vidí možná na více než 300 km

Francouzské ozbrojené síly budou disponovat celkem 12 letouny Falcon 2000 Albatros. Dassault, který je vyrábí, uvedl, že na podzim roku 2025 jich objednaly 5, a doplní tak 7 objednaných dříve. Francie tak dostane letadla rovnající se světové špičce s doletem kolem 7 400 kilometrů schopná hlídkovat přes 7 hodin a vybavená moderními pozorovacími systémy. Kromě průzkumu je lze přitom využít také k pátrání a záchranným operacím.

Video: Rusové zajali ukrajinské vojáky a radovali se. Netrvalo dlouho a pobil je protiútok, s nímž nepočítali

Jádrem letounu je radar typu AESA nazývaný SEACHMASTER umístěný pod trupem, k němuž výrobce Thales uvádí, že dokáže detekovat cíle v rozsahu 360 stupňů. Jde o multifunkční radar schopný odhalit hladinová plavidla, ponorky, vzdušné cíle, a také cíle na pobřeží. Jeho přesný dosah je utajovaný, ale Armádní Zpravodaj se na základě schopnosti podobných radarů domnívá, že například velké hladinové lodě by mohl být schopen odhalit na 300 kilometrů, i když může být hodnota i vyšší. Doplněn je pak elektrooptickým systémem.

Albatros vychází z business jetu

Falcon 2000 Albatros je postavený na základě business jetu Falcon 2000LXS. Wikipedia uvádí, že ho Dassault vyrábí již od roku 1995, ale varianta LXS je modernizovaná a vylepšená. Nemusel tak pro námořní hlídkový letoun vymýšlet nějakou novou konstrukci, ale pouze pro vojenské účely upravil osvědčenou civilní. To značně pomáhá zlevnit náklady na vývoj celého stroje i jeho výrobu, a také lze řadu dílů sehnat v běžné civilní produkci.

Для протидії морській гібридній війні РФ Франція докупила патрульні літаки Falcon 2000 LXS Albatros | Defense Express https://t.co/Nl8zvX0Rom pic.twitter.com/OAzJY4P662

— DEFENSE EXPRESS (@DEFENSEEXPRESS) October 3, 2025

Francouzské letouny umožňují i záchranné operace. NavalNews uvádí, že z kabiny může osádka vypouštět záchranné vybavení, zřejmě půjde o nafukovací čluny, záchranné vesty, případně vodu nebo potraviny. Jejich výhodou má také být, že mají nízkou pádovou rychlost a dokáží se tak relativně pomalu pohybovat v malé výšce, což tuto činnost značně usnadňuje.

Článek Oči proti Rusku: Francie si pořídí supermoderní letouny, před nimiž se ruské lodě neschovají ani na 300 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo neví, kde se voják s MANPADS objeví

Aktuální příměří mezi Íránem a jeho soupeři může být podle všeho využíváno ke zbrojení a přípravě na další údery. Redakci Armádního Zpravodaje nepřekvapuje, že se v Pákistánu nepodařilo dojednat ukončení války, jelikož Írán trvá na náhradě škod ze strany Ameriky, což je ale nemyslitelné, a Amerika zase chce, aby se vzdal zcela obohacování uranu.

Průser, který sráží největší pýchu i páteř ruského letectva. Továrnu na Su-35S a Su-57 zachvátil požár

TheGuardian uvedl, že americký viceprezident J. D. Vance sice označil řadu rozhovorů za přínosnou, ale k dojednání příměří nedošlo. Podmínky jsou ostatně ze strany Íránu podobně přehnané jako ze strany Ruska na Ukrajinu. Jenomže jestli opravdu nedojde k ukončení konfliktu, bude to Írán, komu zůstane totálně zdevastovaná země a chaos ve společnosti.

Ukazuje sice, že je ochotný svůj lid obětovat a nechat bombardovat naprosto vše, zatímco sám útočí na okolní země, ale tahá za mnohem kratší provaz. Ameriku stojí válka také hodně, ale může na ní profitovat i díky prodeji ropy, které má dle Donalda Trumpa přebytek a je ochotna ji ihned začít dodávat do Evropy, jak 11. dubna 2026 pronesl, uvádí AA.

Trump je na hodně tenkém ledu. Americká invaze do Íránu už jednou proběhla. A skončila masakrem amerických jednotek

Írán má totiž nadále blokovat Hormuzský průliv, a celkově to nevypadá, že by byl ochotný nastolit mír za jiných než svých podmínek. Dodávky čínských zbraní lze proto vnímat jako krok, kdy se snaží vyzbrojit, aby Američanům a Izraelcům další útoky alespoň zkomplikoval. Jaké zbraně PVO mu chce Čína dodat, není jasné, ale nabízí se několik kandidátů.

Čína vyrábí exportní verzi FeiNu (FN), která zahrnuje systém FN-6 a vylepšený FN-16. Ty jsou schopny zasahovat cíle ve výškách až 4 km a do dálky až 6 km, potvrzuje Wikipedia, přičemž je Čína dříve dodávala Íránu, Malajsii, Kambodži, Súdánu, Pákistánu, Peru, Sýrii, Bangladéši nebo Myanmaru. Íránci by se tedy nemuseli učit od začátku, jak s nimi zacházet.

Odzbrojený Krym: Ukrajinci nejdříve oslepili, a poté demilitarizovali celý poloostrov. A Rusové nic nezmohou

Jde aktuálně o nejlepší taktiku, jakou může Írán v oblasti PVO zvolit. Velké systémy s radary totiž dokáže americká a izraelská armáda odhalit a zničit je dříve, než napáchají nějaké škody, což u MANPADS neplatí. Jejich obsluha de facto identifikuje letadla vizuálně na krátkou vzdálenost, a jelikož nemá žádný radar, není zaměřitelná nepřátelskými systémy.

Právě tak se Íráncům s největší pravděpodobností podařilo sestřelit americký F-15E Strike Eagle a A-10 Thunderbolt II, které letěly velmi nízko nad zemí. Když se ale letouny drží vysoko, ten první může vystoupat až do 18 km, uvádí Wikipedia, MANPADS je tam neohrozí. To ale zase komplikuje některé operace, takže toho piloti nemohou vždy využívat. AA uvádí, že Peking dodávku zbraní do Íránu popřel, ale to nemusí nic znamenat.

Článek Íránská taktika přitopí americkému a izraelskému letectvu pod kotlem. Čína posílá zbraně, které je dokáží srazit z oblohy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoká nosnost zbraní a silné pancéřování

A-10 Thunderbolt II, známý jako Warthog, je legendární americký bitevník z roku 1977 navržený pro poskytování blízké letecké podpory. Ačkoliv je technicky starý a s přímočarým designem, jeho odolnost a palebná síla jsou i dnes ohromující, což je důvod, proč stál slouží. V praxi ukazuje, že umí stále doslova rozsekat obrněnou techniku, lodě i vojáky.

Írán je zcela paralyzovaný. F-15E Strike Eagle pustoší vše, co mu přijde do cesty. Obzvláště ničivé je kobercové bombardování (záběry)

Íránské ozbrojené síly pociťují z nasazení A-10 značné zoufalství, neboť na ně útočí extrémně ničivými zbraněmi. Jmenovitě má sedmihlavňový rotační kanon GAU-8/A Avenger ráže 30 mm, ikonické střely AGM-65 Maverick typu vzduch-země, laserem naváděné bomby (Paveway), např. GBU-12, přes GPS naváděné pumy jako GBU-31/38 apod., uvádí Wikipedia. Nést je může na 11 závěsnících s celkovým zatížením až 7 260 kilogramů.

Vzhledem k tomu, že íránská protivzdušná obrana převážně postrádá moderní systémy schopné zachytit nízko letící cíle, stává se tento „létající tank“ pro pozemní jednotky prakticky neřešitelnou hrozbou. Není to nicméně nemožné, Írán totiž sestřelil například F-15E Strike Eagle, a stejně tak A-10 Thunderbolt II, protože si piloti zřejmě nedali pozor. Nejspíše k tomu použil MANPADS jako Misagh-1, Misagh-2 nebo Misagh-3.

Kremelský mlýnek na maso se zadrhl, nastala příjemná změna. Rusko ztrácí několik měsíců vojáky rychleji, než je stíhá verbovat

Navzdory svému stáří zůstává A-10 v asymetrických konfliktech vysoce účinný. Jeho schopnost operovat dlouho nad bojištěm a snést těžké poškození z něj dělá postrach. Pro íránské ozbrojence je frustrující, že jejich zastaralá PVO nedokáže tento pomalý, ale pancéřovaný stroj s jistotou sestřelit, zatímco on systematicky likviduje jejich techniku a pozice.

Na druhou stranu nelze opomíjet, že byl začátkem dubna 2026 jeden sestřelen, když se pokoušel zachránit pilota sestřeleného F-15E, uvádí theGuardian, a že se ho americké letectvo sice snaží pro zastaralost vyřadit, ale je možné, že zejména teď moc spěchat nebude. Ostatně jako nosič zbraní se osvědčuje a ekonomicky adekvátní náhrada za něj neexistuje.

Článek „Létající tank“ poskytuje blízkou pozemní podporu už 50 let, a pořád nahání strach. Írán je z něj zoufalý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký nosič zbraní, který unese desítky zbraní

F-15E Strike Eagle je špičkový víceúčelový letoun, který vyniká obrovskou nosností zbraní a schopností útočit za každého počasí. Přestože postrádá technologii stealth, jeho síla tkví právě v kapacitě munice – má 21 závěsných bodů s celkovou nosností až 10 400 kg, vysvětluje Wikipedia, a ještě šestihlavňový rotační kanon M61A1 Vulcan s 500 náboji.

Rusové se cítili v bezpečí, když kradli, co patří Ukrajincům, a ti se je rozhodli potrestat. Poslali jim ke dnu důležitou loď

I když může nést i střely vzduch-vzduch, působí v Íránu hlavně jako bombardér pozemních pozic. K tomu má třeba 6× AGM-65 Maverick, 2× AGM-84H/K SLAM-ER nebo 2x AGM-130, a také AGM-158 JASSM. V případě leteckých pum lze zmínit 230kg Mark 82, 900kg Mark 84, laserem naváděné pumy GBU-12 Paveway II, GBU-24 Paveway III apod.

Arzenál je velmi pestrý, čítá desítky druhů zbraní, nejvíce přitom proti pozemním cílům. Pro Írán představuje F-15E smrtící hrozbu, proti které se jeho pozemní síly brání jenom těžko. To je ostatně vidět i na obrovských škodách, jaké dnes a denně působí. Íránské velení propadá až zoufalství, protože Strike Eagle likviduje klíčovou infrastrukturu.

Rusko způsobilo, co rozhodně nechtělo. Velká Británie se připravuje na válku, rozjíždí to ve velkém

Vzhledem k tomu, že íránská PVO není dostatečně efektivní, nedokáže letouny sestřelovat ani když letí nízko, ačkoliv se to začátkem dubna 2026 podařilo. Armádní Zpravodaj soudí, že k tomu posloužil přenosný systém MANPADS, jehož pozici nelze předem lokalizovat. F-15E tak může metodicky likvidovat i opevnění a raketová stanoviště bez větších vlastních ztrát.

V moderní válce přitom nefunguje F-15E jako první úderná síla, ale jako nosič zbraní. Zatímco „neviditelné“ F-35 nejprve ochromí radary a PVO, Strike Eagle nastupuje v druhé vlně, aby dokončil zkázu. Tato kombinace je pro Írán neřešitelná, protože ani starší design nebrání jeho naprosté dominanci na obloze, a íránské letectvo se mu nemůže rovnat.

Článek Írán je zcela paralyzovaný. F-15E Strike Eagle pustoší vše, co mu přijde do cesty. Obzvláště ničivé je kobercové bombardování (záběry) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Speciální vyzbrojená verze lovila námořní drony

Antonov An-72P je hlídková verze transportního letounu známého jako „Čeburaška“ díky motorům nad křídly. Tento design využívá Coandův efekt pro krátký vzlet i přistání na nezpevněných plochách. Verze P je určena pro hlídkování u pobřeží a je vybavena radarem a optikou k vyhledávání hladinových cílů, vysvětluje Wikipedia.

Rusové zase lžou, že obsadili celou Luhanskou oblast. Ukrajinci se jim vysmáli, protože je škádlí 20 km v týlu

Od běžné verze se liší výzbrojí, která zahrnuje 23mm kanon a závěsníky pro rakety a pumy. K březnu 2026 jej ruská FSB aktivně nasazuje v Černém moři k lovu ukrajinských námořních dronů. Letoun vyniká schopností pomalého letu v malých výškách, což posádce umožňuje vizuální identifikaci hrozeb, které radary ve vlnách často přehlédnou.

Vyrobeno bylo asi 20 až 25 kusů, ale provozováno jich má být k dnešku 10 až 15 – zbylé byly kanibalizovány nebo z jiných důvodů vyřazeny z provozu. Bez nadsázky je lze tedy označovat za vzácné, a jelikož jejich produkce skončila, zřejmě by bylo příliš obtížné je nahradit, i když lze modernizovat původní verzi (otázkou je, zda by to finančně dávalo smysl).

Video: silný úder Izraelců roztrhal 5 íránských válečných lodí na kusy. Radost mají ale hlavně v Kyjevě

Ukrajinci napadli letoun na vojenském letišti Kirovskoje, jižně od města Islam-Terek, dobře známým dronem FP-2. Ten podle Wikipedie doletí až 200 km, na něž unese až 105kg hlavici. Ale nejspíše o něco více, protože je často tvořena leteckou pumou FAB-100-105, která podle Wikipedie váží 106,9 kg, z čehož připadá 28,5 kg na výbušnou složku.

Článek Video: silná rána pro ruské letectvo. Ukrajinci zasáhli velmi vzácnou Čeburašku, kterou už nikdo nevyrobí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 využívají software se základem v roce 2014

Práce na aktualizaci softwaru byly v roce 2025 přerušeny, a inženýři nyní očekávají, než se vrátí letouny F-35 zpět, aby mohly novinky hromadně testovat. Nejnovější plánovaná modernizace, známá jako TR-3 (Technology Refresh 3), se navíc ukázala být pro valnou většinu americké flotily nepoužitelná, což by mohlo ohrozit její bojeschopnost, a to nelze připustit.

Trump zuří, Írán ho šeredně vytrestal. Zničil americkému letectvu „boží oko“ za 5,7 miliard. Nové už vyrobit nepůjde

Důvodem byly vážné problémy se stabilitou systému, nedostatečná funkčnost, a neustálé objevování nových vad. V důsledku toho byla implementace této verze softwaru, která má být nakonec použita i na letadlech aktuálně operujících kolem Íránu, značně zpožděna. V současnosti tak F-35 používají starší konfiguraci softwaru TR-2 zaváděnou od roku 2014.

Janes doplňuje, že byla průběžně vylepšována, takže se ta původní od dnešní hodně liší, a stejně tomu bude s TR-3. Nicméně navzdory probíhajícímu konfliktu a vysoké intenzitě bojů znamenalo operační nasazení prioritu, a plné testování a nasazení TR-3 muselo být z bezpečnostních důvodů odloženo. Není ovšem jasné, kdy by nakonec mohlo k jeho zavedení dojít.

Vývojové kanceláři totiž chybí pracovníci i peníze. Na pozadí však probíhají diskuse o dalších investicích potřebných ke zlepšení operační připravenosti flotily F-35, která v posledních letech klesla. Konflikt s Íránem, v němž hraje F-35 klíčovou roli, zdůrazňuje určitý paradox – nejnovější stíhačka světa bojuje v aktivním operačním prostoru a užívá řešení staré mnoho let, zatímco nová a revoluční aktualizace stále není připravena na dnešní bojiště.

Dobytí nepravděpodobné, přesto Rusové zkouší „pás pevností“ prorazit. Ztráty stoupají do extrému. Ukrajinci je kosí po tisících

Neznamená to samozřejmě, že by byly F-35 neschopné. Stále jde o nejpokročilejší letouny v západních zemích, jimž se vyrovná nanejvýš čínský protějšek J-31. Vynikají hlavně vysokou úrovní stealth, vyspělým radarem a mnoha senzory, stejně jako moderními zbraněmi, uvádí Wikipedia, díky čemuž dokáže plnit nejnáročnější mise. Kromě těch bojových se může jednat o průzkumné, jelikož disponuje též pokročilou fúzí dat, a může tak informovat jiné systémy.

Článek Pentagon přestal aktualizovat software F-35. Velké problémy odhalují paradox nejmodernějších bojových letounů světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Svazy se strategickými bombardéry

Typickým příkladem společného působení Ruska a Číny v oblasti Pacifiku je událost s prosince 2023. Defence-Blog uvádí, že se ke vzdušnému prostoru Japonska nebo Jižní Koreje přiblížil rusko-čínský svaz tvořený strategickými bombardéry Tupolev Tu-95 Bear a Xi’an H-6. Ten navíc doprovázely bojové letouny Suchoj Su-35 Flanker-M nebo Shenyang J-16 Hiden Dragon, a byly tam i hlídkové letouny Tupolev Tu-142 nebo Shaanxi Y-8.

Foto: není pochyb, Ukrajinci odpálili Flamingo. Klíčová ruská továrna na výbušniny se otřásla 900 km od Ukrajiny

Japonci i Jihokorejci k nim poslali své bojové letouny, aby je vyprovodily. NewsUsni uvádí, že nenarušili vzdušný prostor těchto států, ale na druhou stranu je pravdou, že jde o oblast reakce protivzdušné obrany, tedy místo, kde již ozbrojené síly na podobné akce reagují. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se tak Rusko a Čína snaží jednak ukázat svaly vůči možným soupeřům, a zároveň mohou testovat reakce států, což se jim může v případě konfliktu hodit.

Společné hlídkování začalo v roce 2019

Podobné hlídky nejsou výjimečné. Wikipedia uvádí, že je Rusko a Čína začaly provádět v roce 2019, a to opakovaně. Platí také, že v poslední době jejich počet narostl. Lze to přičítat napjatým vztahům, které obě země mají se Spojenými státy i Japonskem, případně Jižní Koreou, což jsou nejvýznamnější američtí spojenci v oblasti. Na druhou stranu stále platí, že Rusko s Čínou neporušily žádné konvence, protože nevletěly do vzdušného prostoru.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Japonska / Wikimedia Commons / CC BY

AppliedGeoPolitics se domnívá, že tím Rusko s Čínou vysílají signály ostatním státům, protože jde o spornou oblast – obě země tam mají s jinými teritoriální spory. Problémem může být skutečnost, že se hlídek účastní strategické bombardéry schopné nést jaderné zbraně. I když je na palubě pravděpodobně nemají, představují zdvižený prst. Zároveň však mohou vést podobné akce k tomu, že Jižní Korea i Japonsko, což jsou bohaté státy, mohou reagovat navýšením zbrojních výdajů a posílením svých obranných i útočných schopností.

Článek Japonské a jihokorejské letouny musely do vzduchu. Rusko „prudí“ i během války s Ukrajinou. Čína ho v tom podporuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Integrace francouzské pumy dělá MiG-29 nebezpečný

MiG-29MU1 je ukrajinská modernizace sovětského víceúčelového letounu, která se zaměřila na zvýšení jeho bojové efektivity v moderním konfliktu. Podle Wikipedie je hlavním zlepšením instalace výkonnějšího radaru s větším dosahem a modernizovaný navigační systém se satelitním přijímačem. MU1 byla přitom zavedena teprve v roce 2009.

Video: američtí piloti rozmetali íránské balistické rakety dříve, než je stihli odpálit. Přesné údery je proměnily v trosky

Mimo jiné umožňuje lepší integraci s digitálním bojištěm a dává vyšší šanci na přežití v prostředí nasyceném ruskou protivzdušnou obranou. Pro ukrajinské piloty je MiG-29 nepostradatelný, neb představuje páteř letectva schopnou operací z poškozených nebo provizorních letišť, a používá ho nejenom k útokům, resp. bombardování, ale také k obraně.

Jako zásadní průlom v nasazení MiG-29MU1 hodnotí Armádní Zpravodaj schopnost nést západní munici, v tomto případě francouzské chytré pumy AASM Hammer. Ty mají raketový pohon, díky němuž mohou zasahovat ruské pozice na vzdálenost až 72 km, zatímco kombinace inerciálního (INS), satelitního (GPS) a infračerveného navádění jim zajišťuje chirurgickou přesnost.

Zásoby sice rychle ubývají, ale Rusko má plán, jak masivně obnovit svá tanková vojska. Modernizuje dávno zapomenuté

Samotná AASM Hammer je potom původně americká gravitační puma rodiny Mark 80, na níž francouzská zbrojovka Safran přidělává konverzní sadu s naváděcím modulem, křidélky a raketovým pohonem, potvrzuje Wikipedia, a má několik velikostí (125, 250, 500 a 1 000 kg), ale starý víceúčelový letoun MiG-29 unese maximálně půltunovou verzi.

Její kvality pocítili ruští vojáci na záběrech naplno. Sice není jasné, o jakou verzi se jednalo, ale soudě dle rozsahu výbuchu a škod to redakce ArmádníZpravodaj.cz odhaduje na 125kg, jelikož dvojnásobně větší by dům téměř jistě celý zbořila. Jestli museli Ukrajinci povolat letectvo, může to znamenat, že se pozici nedařilo dobýt pozemně, případně by to bylo drahé.

Článek Video: Ukrajinci nasadili na ruské pěšáky těžký kalibr. MiG-29 udeřil tak silně a přesně, že jim nedal šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci nemohli přežít, MiG-29 odpálil řízenou pumu

MiG-29MU1 je ukrajinská modernizace sovětského víceúčelového letounu, která se zaměřila na zvýšení bojové efektivity v moderním konfliktu. Hlavním vylepšením je podle Wikipedie instalace výkonnějšího radaru s větším dosahem a modernizovaný navigační systém včetně satelitního přijímače. Pro ukrajinské letectvo jde i přes stáří o klíčový letoun k obraně i útoku.

Izrael jako nedotknutelný stát? Kritika jeho nekompromisní politiky není antisemitismus. Pochopte ale, že bojuje o přežití

I když je samotný letoun velmi starý, modernizace MU1 byla zavedena teprve v roce 2009, a krom jiného umožňuje lepší integraci s digitálním bojištěm a dává vyšší šanci na přežití v prostředí nasyceném ruskou PVO. Pro ukrajinské piloty je MiG-29 nepostradatelný, neb představuje páteř letectva schopnou operací z poškozených nebo provizorních letišť.

Zásadním průlomem v nasazení MiG-29MU1 je pak schopnost nést západní přesnou munici, v tomto případě konkrétně francouzské chytré pumy AASM Hammer. Mají raketový pohon, což jim umožňuje zasahovat ruské pozice na vzdálenost až 72 km, a dík kombinaci inerciálního (INS), satelitního (GPS) a infračerveného navádění také s chirurgickou přesností.

Video: Rusové jsou v koncích, Ukrajinci je zuřivě vyhání z Krymu. Ve velkém je devastují na zemi i na moři

Samotná AASM Hammer je potom původně americká gravitační puma rodiny Mark 80, na níž francouzská zbrojovka Safran přidělává konverzní sadu s naváděcím modulem, křidélky a raketovým pohonem, potvrzuje Wikipedia, a má několik velikostí (125, 250, 500 a 1 000 kg), ale starý víceúčelový letoun MiG-29 unese maximálně půltunovou verzi.

Její kvality pocítili ruští vojáci na záběrech naplno, protože je zřejmé, že to schytali s naprostou přesností. Nasazení letectva přitom znamená, že se pozice nedařilo dobýt po zemi, případně by to stálo až příliš mnoho životů. Ke zhodnocení situace to ovšem nestačí. Vidět lze pouze tolik, že se pozice nacházela blízko obranné linie z tzv. dračích zubů proti technice.

Článek Video: modernizovaný ukrajinský MiG-29MU1 udeřil na ruské vojáky u obranné linie. Jedna rána stačila, konec nastal okamžitě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30 dokázal vyhovět požadavkům

Suchoj Su-30 vychází ze Suchoje Su-27 Flanker. Wikipedia uvádí, že byl různě přepracováván a oficiálně se objevil v roce 1996. Dalo by se říci, že jde o relativně starou konstrukci, ale pravdou zůstává, že existuje v mnoha verzích a inženýři ji postupně vylepšovali a modernizovali. I to byl z jeden z důvodů, proč je nakonec letoun tak úspěšný, přičemž ho dokázali přizpůsobovat různým požadavkům zákazníků, takže je vlastně vysoce multifunkční.

Česká zbrojovka založená Ukrajincem expanduje do zahraničí. Oslnila nastupující supervelmoc

Letounů bylo vyrobeno více než 630, z toho 550 pro zahraniční zákazníky, uvádí FighterJetsWorld. Největším trhem se stala Indie, která první koupila, a poté je začala sama vyrábět v licenci. Stejně tak se ovšem Su-30 uchytil v různých postsovětských zemích, Číně, Vietnamu, Indonésii Venezuele a dalších. Zaujmout dokáže také cenou, ta výrobní má být 20 milionů dolarů (415 milionů Kč), i když exportní je o něco vyšší. Ale srovnatelné protějšky jsou většinou dražší, a navíc ty západní mnohé země ani koupit nemohou.

Rychlý letoun s dobrou výzbrojí s budoucností

Su-30 je dvoumístný letoun o délce 21,93 metrů a letectvu nabízí velice solidní výkony. Dosahuje totiž rychlosti Mach 2, má výbornou manévrovatelnost a na 12 závěsných bodech nese vybavení a výzbroj o hmotnosti až 8 tun. Tu tvoří různé typy střel vzduch-vzduch, přičemž nemusí být jenom ruské – třeba indické letectvo používá i jiné. Zároveň lze Su-30 osadit různými typy bomb, raket, střel a protilodních střel, což z něj dělá velice schopnou platformu, která navíc existuje v široké škále variant přizpůsobených požadavkům zákazníka.

Mnozí tomu nevěřili, ale pozorovatel zachytil Su-57E v zahraničí. S propadákem se Rusko prosadilo, i když ho samo odmítá

Pro mnoho zemí je Su-30 stále atraktivní variantou také proto, že je stále počítáno s jeho rozsáhlou modernizací. Militarnyi uvádí, že v Rusku vznikl Su-30SM2 s motory, které používá Suchoj Su-35 Flanker-M, a mluví se i o instalaci moderního radaru typu AESA. Ve spojení s možností odpalovat ruskou radarově naváděnou střelu vzduch-vzduch R-37M by to letounu dalo další schopnosti a činilo ho konkurenceschopným proti nejmodernějším letounům 4. generace. Záležet ale bude na tom, jestli a jak všechny plány ruský zbrojní průmysl zvládne.

Článek Suchoj Su-30 srážel konkurenci a ovládl světový trh: z „unaveného“ sovětského stíhače vznikl největší exportní trhák Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nízká technologická úroveň Su-57 silně sráží

Suchoj Su-57 Felon je ruským letounem 5. generace, jehož výroba probíhá od roku 2019, uvádí Wikipedia s tím, že do služby vstoupil o rok později. První prototyp se nicméně vznesl po hodně dlouhém vývoji již v lednu 2010. Rusové však měli evidentně technické potíže, s nimiž si nedokázali rychle poradit, a mnohé, bohužel pro ně, přetrvávají dodnes.

Analýza prokázala, že raketa Orešnik postrádala naváděcí systém bojové hlavice. Že něco trefil, byla spíše náhoda

Za ikonický příklad dává redakce Armádního Zpravodaje úroveň stealth, která má být oproti americké F-35 dokonce až tisíckrát menší, a v listopadu 2024 se mu také vysmáli čínští inženýři na leteckém veletrhu. Mnozí odborníci přitom dokonce pochybují, že lze vůbec Su-57 označit za stealth, ačkoliv nějaké prvky konstrukce nepochybně má a Rusové na ni stále pracují.

V prosinci 2024 mu například instalovali ploché trysky, a o rok později se vznesl s novým motorem páté generace, který však stále není konečným řešením. Letoun tak není dotažený nikoliv pouze z hlediska stealth, ale dokonce ani „zevnitř“. Snad jediné, v čem opravdu zaujme, je jeho výzbroj, která z něj dělá opravdu silného zabijáka, byť má i „zbytečné“ zbraně.

Ne jestli, ale kdy. „Pád Pokrovsku je otázkou času,“ přiznává odborník. Ukrajinci ale pořád drží až 30 % města

Produkovat nové Suchoje Su-57 je tak podle redakce Armádního Zpravodaje kontraproduktivní, jelikož by i nově vyrobené letouny muselo Rusko v budoucnu upravovat. Sice mělo dodat dva kusy do zahraničí, konkrétně do Alžírska, které je s nimi údajně spokojené, ale i kdyby byla pravda, nesvědčí to nic o technické vyspělosti, kterou Kreml letadlu přisuzuje.

NationalInterest a SSBcrack se potom shodují, že samotné ruské letectvo nedostalo ani jeden kus, což podporují i velké problémy ve výrobě, na něž ArmádníZpravodaj.cz upozorňoval koncem roku 2025, zatímco Telegraph již o rok dříve uváděl, že se výroba Su-57 zcela zastavila, což by nemusel být tak překvapivé. Rusko teď totiž Su-57 nepotřebuje.

Šokující cena války proti Ukrajině. Rusko se topí ve výdajích, které silně nezvládá. A bude hůře

V srpnu 2025 upozornila redakce ArmádníhoZpravodaje.cz, že Rusko po dlouhé době nasadilo Suchoj Su-57 do bojů na Ukrajině, jak samo tvrdilo, ale ukázalo se, že ji pouze bombarduje z takové vzdálenosti, aby nemohl být zaměřen systémy PVO. V podstatě tak jenom testoval zbraně, ale o svůj původní zámět, pronikat právě skrze PVO, se ani nepokusil.

To je také důvod, proč Rusko aktuálně nepotřebuje Su-57 produkovat. K bombardování pozic na Ukrajině, stejně jako pro zajištění protivzdušné obrany, má vhodnější letouny. Třeba Su-35S, ale i řadu starších jako Su-24 nebo Su-30. Jejich provoz je levnější a jsou k těmto účelům stále dobré, zatímco pro Su-57 je to v podstatě podřadná úloha, a na provoz je drahý.

Rozhovor: Rusové jsou vyděšení z houfnic M777. Dělostřelecký poručík se podělil o zkušenosti z bojů

Vypadá to tedy, že má ruské letectvo stále pouze 32 letounů, a to včetně prototypů. Některé zdroje nicméně tvrdí, že jich mohlo být i několik vyšších jednotek, což by bylo srovnatelné s výrobou mnoha jiných letounů, kupříkladu Su-34 a Su-35S. Je podivné, že by se Rusko zmítající se v ekonomické krizi a pod západními sankcemi dokázalo najednou takto vzchopit.

Článek Výroba se zastavila, ruské letectvo nedostalo ani jeden nový Suchoj Su-57. Dává to smysl, nepotřebuje je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základnu nedokázala PVO před útoky ochránit

Logistika je pro správné fungování armády nesmírně důležitá. Ačkoliv často není tolik vidět, může se na ní podílet mnohem více personálu než na samotných bojích, jelikož zahrnuje jak návrh a realizaci řešení včetně skladování, tak přepravu, získávání služeb, výstavbu prostor atd., uvádí Wikipedia s tím, že úspěch závisí na každém článku.

V případě letectva se tedy bude jednat jak o distribuci letounů, které jsou dislokovány na letiště, na nichž došlo ke ztrátám, stejně jako munice, náhradních dílů, potravin, materiálu apod. Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že základna ve městě Majkop dává smysl nejenom vzdáleností od fronty, ale také tím, že v cestě k ní leží jiné důležité cíle.

Teoreticky by tak mohly mít prioritu právě ty, ale Ukrajinci jasně ukázali, že jsou schopni útočit prakticky na cokoliv, co nějak podporuje ruskou válečnou mašinerii. Na letišti mělo přitom dojít k požáru, ale není znám jeho rozsah ani způsobené škody. I přesto se Armádní Zpravodaj domnívá, že to mohlo logistické procesy narušit, a tedy omezit některé akce.

Zásah potvrzuje i tamní občan, na jehož záběrech (níže) je slyšet několik výbuchů, údajně na letišti Chanskaja u města Majkop. Sice nebylo upřesněno, jak Ukrajinci útočili, pouze to, že využili drony, ale Armádní Zpravodaj se dle vzdálenosti domnívá, že se jednalo o FP-1, event. An-196 Liutyi. Oba dva jsou schopny dalekých úderů, ale první je silnější.

Militarnyi uvádí, že nese hlavici těžkou 120 kg na vzdálenost až 1 600 km, a nejspíše platí, že čím dále letí, tím je lehčí, ale v tomto případě by nevyužil ani třetinu svého dosahu. Ten druhý je potom o něco slabší, unese totiž 75kg hlavici na 600 km, uvádí Wikipedia. Ruská PVO je zjevně zachytit nedokázala, aniž by šlo o masivní útok, což svědčí o problémech.

Článek Ukrajinci provedli hluboký úder v ruském týlu. Bezradná PVO propustila jejich útoky na vojenské letiště 500 km od fronty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejlepší letoun 5. generace je v 1/2 případů k ničemu

F-35 je aktuálně nejvyspělejším letounem 5. generace na světě, a jde prakticky o jediný, jaký si mohou země Severoatlantické aliance pořídit. Sice ve světě existuje ještě ruský Suchoj Su-57, ale ten je prakticky neschopný hlavně proto, že nemá příliš dobrou úroveň stealth, a pak dva čínské, jmenovitě J-31 a J-35, ale ty by zase byly pro Evropu bezpečnostní hrozbou.

Tajná zbraň Rusů proti AWACS a dronům vyzrazena. Zaměří je až na 300 km a některé umí impulsem shodit na zem

Američané mají potom ještě F-22 Raptor, který ovšem nevyváží, protože slouží k vybojování vzdušné nadvlády, a je tedy určen pouze domácímu letectvu. Na zřejmě funkčním konceptu dělá také Turecko vyvíjející TAI TF Kaan, jehož druhý prototyp se nedávno vznesl k nebi – je tedy na dobré cestě, ale F-35 je již zavedená a mnohokrát odzkoušená v boji.

Wikipedia uvádí, že je v provozu od roku 2015, i když nejrozšířenější varianta A byla zavedena o rok později, a k říjnu 2025 bylo vyrobeno téměř 1 250 kusů. Jde tedy zdaleka o nejpočetnější letoun páté generace na světě, a původní plány počítaly, že vznikne do roku 2035 dokonce v počtu dosahujícím 3 100 kusů, ale při současném tempu výroby to asi nevyjde.

Ve hře je 44 bojových vozidel pěchoty CV90 pro Ukrajinu. Ruská armáda si s nimi neumí poradit, na bojišti excelují

F-35 vyniká vysokou úrovní stealth, díky čemuž je hůře zaměřitelná radary i střelami a jinými zbraněmi, využívá nejmodernější střely i rakety, a rovněž může provádět pokročilý průzkum, neb disponuje mnoha senzory a vyspělou fúzí dat. Co dokáže třeba proti ruské PVO v podobě S-300, což je starší systém, ukázalo izraelské letectvo v Íránu, kde ji zcela rozneslo.

Je nicméně zděšením, kolik letounů zůstává uzemněných ne proto, že by armády šetřily na jejich provozu a udržovaly v provozu pouze nějaké nutné minimum, ale protože nejsou techniky schopné operovat. Odhalil to audit, podle něhož vyjádřili američtí senátoři nespokojenost s nízkou bojovou připraveností F-35A, která se pohybuje od 51 % do 71 % v závislosti na roce, a také se značnými problémy s jejich technickou podporou.

Rusko má nový tank, budoucnost armády. Od roku 2026 bude dostávat T-90M2 Ryvok-1, výrobu navýší o 80 %

V březnu 2023 měla flotila F-35 pouze 55 % letadel schopných mise, zatímco v roce 2024 se toto číslo zvýšilo na 67,1 %, ale do roku 2025 opět kleslo na přibližně 51 až 52 %. Na vině mají být hlavně Velitelství vzdušného boje a Pacifické vzdušné síly, které podle zákonodárců selhaly v řádné koordinaci s Pentagonem a výrobcem při řešení otázky uzemněných letadel.

Krom toho pak výrobce, Lockheed Martin, nedokáže zajišťovat nové díly v potřebné rychlosti, v důsledku čehož zůstávají letadla zbytečně uzemněna. Americké letectvo provozuje až 470 letounů páté generace F-35, takže je jejich největším odběratelem a uživatelem, a vzhledem k jejich stále větší propagaci jde podle Armádního Zpravodaje o překvapivý krok.

Článek Velký problém: Až 51 % letounů F-35A není schopno ani vzlétnout, natož bojovat. Kritika zaznívá od největšího zákazníka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará modernizace F-16, která má pořád co říct

F-16 je v základu starý letoun. Do služby byl zařazen už v roce 1978, uvádí Wikipedia, pročež ho mnozí považují za „starý krám“, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že zcela zapomínají na jeho modernizace, protože jsou to právě ony, které ho drží dlouhodobě na světové špičce. Je pravdou, že zrovna Ukrajina nedostala tu nejlepší, ale na mnoho úkolů stačí.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

Konkrétně má mít ve výzbroji MLU (Mid-Life Update), jejímž cílem bylo prodloužit životnost již zastarávajících letounů, a to na standard Block 15 Mid-Life Update (MLU), čímž získaly analogické schopnosti jako F-16C/D Block 50/52. Jejich vylepšování probíhalo od roku 1987, ale postupně ještě docházelo k jejich upravování, ať šlo o drak nebo jednotlivé systémy.

Výsledkem je také lepší avionika v kokpitu nebo lepší radar pro řízení palby APG-66(V)2A, který se vyznačuje vyšší rychlostí a větší pamětí, stejně jako fungováním za každého počasí. Ano, letounům je tedy více než 30 let, ale opravdu jsou špatné a zaslouží si označení „šrot“? Armádní Zpravodaj dává za příklad incident, kdy sestřelil výrazně mladší (a údajně modernější) Su-35S, což je páteř ruského letectva, pokud jde o vzdušné souboje včetně PVO.

Sice k tomu měl pomoc dalších systémů, ale stejné možnosti mohla mít Su-35S. Vedle toho ve službách ukrajinského letectva F-16 bombarduje pozemní cíle třeba řízenými pumami, i když dle Air&SpaceForces působí často v roli protivzdušné obrany proti střelám i dalekonosným dronům jako Shahed 136. Ty dle Wikipedie doletí až 2 500 km a unesou až 50kg hlavici.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

„Malá flotila ukrajinských F-16 provozovaná relativně omezeným počtem pilotů F-16 v současné době provádí přibližně 80 % všech bojových letů ukrajinského letectva,“ stojí v publikaci. Jak taková obrana proti dronům vypadá, ukazuje video níže, na němž je vidět sestřelení Shahedu s pomocí kanonu, i když dle situace používají piloti pochopitelně rovněž rakety.

Jenom zástupce vedoucího letky F-16 si přitom připsal více než tisíc sestřelů řízených střel a dronů, což svědčí o vysoké efektivitě letounů. Armádní Zpravodaj je názoru, že je rozhodně nelze označovat za špatné, byť na nejlepší protějšky, včetně nejnovějších modernizací F-16, ztrácí, ale proti drtivé většině ruské techniky dostačují, a často ji dokonce převyšují.

Článek Rusové se jim smáli, ale F-16 na Ukrajině excelují. Plní 80 % bojových misí, nejlepší piloti mají přes tisíc sestřelů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden úder proměnil zbytek budovy v trosky

MiG-29 je už hodně starý, do provozu byl ostatně uveden v roce 1983, uvádí Wikipedia. Je tedy jasné, že dnes existují mnohem lepší alternativy snad ve všech směrech, ale přesto ho obě strany války na Ukrajině hojně využívají – ukrajinské letectvo ostatně ani nemá lepší možnost. Sice provozuje ještě F-16, ale ta funguje spíše jako součást PVO, a také je cennější.

Video: Ukrajinci zapálili jednu z největších ropných rafinerií v Rusku, která zpracuje až 5 % celé produkce v zemi

Původně se jednalo o stíhací letoun pro vzdušnou převahu a víceúčelový stíhací letoun, ale dnes je nasazován hlavně jako frontový bombardér. Na 6 závěsnících pod křídly unese až 4 tuny výzbroje, což není mnoho, ale pracovat s tím jde. Často se přitom jedná o letecké řízené pumy, jakou je právě AASM Hammer francouzského původu, pro jejíž nošení byl upraven.

Wikipedia potvrzuje, že má dosah přes 70 km, díky čemuž se může MiG-29 držet mimo dosah protivzdušné obrany. Není přitom klouzavá jako třeba americká GBU-39, ale využívá pomocný raketový motor, díky čemuž ji není potřeba odhazovat ve vysoké výšce, aby měla dosah. Její navádění je potom inerciální/GPS a infračervené, s nímž má přesnost do 10 metrů.

Světlé časy pro ruský zbrojní průmysl. Jeden z tradičních odběratelů zbraní se od něj odvracel, ale teď zvažuje koupi S-400 a S-500

Ruská armáda si zjevně zřídila centrum ve viditelně poškozené budově, která už dříve nejspíše čelila leteckému útoku, event. to může mít na svědomí dělostřelectvo. Jedna „elková“ část však mohla stále poskytovat dostatečný úkryt i kapacitu pro ubytování, odpočinek, stejně tak jako pro plánování útočných operací a rotaci jednotek, ale její účel potvrzen nebyl.

Armádní Zpravodaj odhaduje, že vzhledem k velikosti objektu a jeho zničení zevnitř zvolilo ukrajinské letectvo pumu AASM Hammer o hmotnosti 250 kg, i když existuje i menší poloviční, a stejně tak větší, ale tu MiG-29 neunese, protože jeho nosníky takovou zátěž nezvládají.

Článek Video: MiG-29 bombardoval základnu ruských vojáků. Jediným úderem ji proměnil v trosky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výroba KF-21 teprve začíná

Korejský KF-21 patří v současné podobě mezi letouny 4,5. generace. Wikipedia uvádí, že existuje jenom v 6 prototypech, ale ty už prošly intenzivními testy, a první verze Block I je připravena k sériové výrobě. Jedná se o dvoumotorový letoun vybavený mnoha moderními technologiemi používanými na letadlech 5. generace, třeba radarem AESA. Schází mu ovšem schopnost stealth, což je jeden z klíčových předpokladů, bez nějž se zkrátka neobejde.

iZdroj fotografie: Korea Aerospace Industries

Ovšem již pohled na současný KF-21 napovídá, že má konstrukci navrženou tak, aby měla malý radarový odraz, upozorňuje Armádní Zpravodaj, a tvarově tak připomíná stávající letouny 5. generace. Postrádá však vnitřní prostor pro skryté nošení zbraní. V současnosti jsou tak rakety, pumy a další zbraně umístěny na 10 vnějších závěsnících, a jejich hmotnost může být až 7,7 tun, popisuje výrobce. To znemožňuje, aby měl letoun schopnost stealth, protože we radarové paprsky od tak výrazných předmětů odrážejí a jsou tedy na radarech vidět.

Švédské Gripeny vyprovodily dva ruské bojové letouny střežící Il-20, který „šmíroval“ u hranic NATO s Baltském moři

Konstruktéři Boramae přitom od počátku počítali, že bude z letounu i 5. generace, a tedy nové verze dostanou vnitřní zbraňový prostor. Defence-Blog uvádí, že KAI již nyní pracuje na verzi Block II, kde je hlavní úlohou výrazně vylepšit schopnosti letounu v útocích na pozemní cíle, dalším plánem je verze Block III někdy označovaná jako KF-21EX. U ní už je počítáno se schopností stealth a dalšími vylepšeními, což z ní bude činit letoun 5. generace.

Boramae 5. generace unese velké pumy

Budoucí KF-21 existuje zatím jenom na papíře, ale jsou známé některé jeho parametry. Twz uvádí, že ho KAI prezentuje jako letoun schopný nést ve vnitřních prostorách 2 pumy o hmotnosti 900 kg, což by odpovídalo americkým MK 84, ale samozřejmě s možností mít na nich sadu JDAM, která z nich činí přesně naváděné a klouzavé. Vedle toho by mohl letoun nést i radarem naváděné střely MBDA Meteor, eventuálně podobné dnes v Jižní Koreji vyvíjené.

iZdroj fotografie: Korea Aerospace Industries / Creative Commons / CC BY-SA

Plány naznačují i další změny, třeba úpravu kokpitu, aby zajistil schopnost stealth, i když možná nakonec nebude tak pokročilá jako u F-35. Počítáno je s elektrooptickým senzorem sloužícím k zaměřování zbraní i infračervenému průzkumu, lepším datovým spojením, i spoluprací s drony nebo zapojením umělé inteligence. Armádní Zpravodaj soudí, že by KF-21 Block III mohl doplnit F-35 ve výzbroji jihokorejského letectva – měl by sice nižší schopnost stealth, ale mohl by sloužit k těžkým pozemním útokům hlavně na pozice Severní Koreje v případě války.

Rusové ukořistili M2 Bradley a podrobili ho testům proti svému BMP-3. Výsledky překvapily odborníky, ale nejvíce asi samotné vojáky

Zatím není jasné, kdy by mohl KF-21 páté generace vstoupit do výroby, ale bude to pravděpodobně za několik let. Lze předpokládat, že by byl v první fázi zařazen do výzbroje Jižní Koreje, ale později nejspíše také určen pro export, protože má země velkou tradici ve vývozu vyspělých zbraní. Otázkou sice bude cena, ale pro některé západní státy nebo jejich spojence by mohl být alternativou k F-35 nebo budoucímu tureckému TAI TF Kaan. Užíval by totiž západní zbraně a byl postavený ke spolupráci se západními letouny.

Článek Jižní Korea oznámila letoun 5. generace. Mohl by v Evropě konkurovat nebo doplňovat F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Největší smysl pro ruské letectvo teď dává Su-34

Vadym Skibitskyj, zástupce vedoucího hlavního zpravodajského ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny, v rozhovoru odhalil zjištění, podle nichž má Kreml ambice vyrobit ještě do konce roku 2025, tedy během necelých 4 měsíců, 57 moderních stíhaček různých modelů, zejména ale Su-57, Su-35 (nejspíše verze S), Su-34, a také Su-30 (zřejmě verze SM2).

Odstrašení, jaké se Rusku líbit nebude, a nemusí ho zastavit ani S-500. Francie vyvíjí novou balistickou raketu M51.4 pro ponorky

Konkrétní čísla pro jednotlivé letouny známa nejsou, ale Su-57 se do bojů prakticky nepodívá, potažmo ho ruské letectvo jenom občas testuje v roli bombardérů, k čemuž ale určeny nejsou a jde o plýtvání jejich potenciálem. Suchoje Su-35S jsou zase víceúčelové stíhací letouny, takže v tuto chvíli nemají takový význam, i když je lze použít v roli bombardérů, a také PVO.

Obdobně jsou na tom Suchoje Su-30, ačkoliv je zřejmé, že se Rusko bude snažit navyšovat stavy už jenom z důvodu ztrát, které Oryx vizuálně potvrzuje dohromady u všech zmíněných v rámci vyšších desítek (krom Su-57, ten nikdy sestřelen nebyl), a také pro zvýšení bojeschopnosti letectva. V tuto chvíli však považuje Armádní Zpravodaj za nejhodnotnější Suchoj Su-34 Fullback.

Video: Ukrajinský MiG-29 do základů vymazal dvě patra hlavní budovy ruského velitelského centra

U toho Wikipedia potvrzuje klasifikaci hybridní konstrukce, a sice stíhacího bombardéru a útočného stíhače, čímž vznikla úplně nová kategorie letounů, ale nelze říci, že vyloženě povedená, neboť ve vzdušných soubojích značně ztrácí a Rusko má k tomuto účelu Su-35S, Su-57 a další. V čem se ale Su-34 osvědčil a sklízí velké úspěchy, je role frontového bombardéru.

Ruské letectvo v tomto směru prakticky nemá schopnější letoun, jelikož unese na 14 závěsnících mezi 12 a 14 tunami výzbroje, takže dokáže během jediného letu způsobit obrovské škody. Jen pro srovnání, frontový a strategický bombardér Suchoj Su-24 z dřívějších dob, resp. roku 1974, unese na 9 závěsnících 8 000 kg výzbroje, potvrzuje Wikipedia.

Satelitní snímky predikují černý scénář pro Ukrajinu. Rusko vytvoří více houfnic Msta-B, které Krasnopolem zničí PVO i tank

Vznikl přitom v počtu cca 1 400 kusů, z nichž jich má zhruba 300 používat samo ruské letectvo, ale oproti Su-34 ztrácí ve více směrech – na druhou stranu je o dost levnější, takže jeho ztráta nebolí tolik. Modernější letoun také vznikl v počtu pouze kolem 170 kusů, z čehož už mělo ruské letectvo cca 25 % ztratit, což jeho operace pochopitelně znatelně oslabuje.

Armádní Zpravodaj ovšem upozorňuje, že se plány nemusí nutně setkat s realitou. Dodávky jsou totiž dlouhodobě docela nízké – třeba v srpnu 2025 obdrželo ruské letectvo další tři Su-35S. Sice již počtvrté v tomto roce, ale tempo je stále poměrně nízké, a navíc mají ozbrojené síly Ruska v tuto chvíli jiné priority, zejména zvětšování pozemních jednotek a systémů pro ně.

Článek Rozhovor: Podceňované Rusko má velkolepé plány, do konce roku má vyrobit ještě skoro 60 stíhaček včetně Su-57 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silná exploze vymazala dvě patra hlavní budovy

MiG-29 byl zařazen do výzbroje v roce 1983, tehdy ještě sovětského letectva, uvádí Wikipedia, takže je jasné, že nebyl uzpůsoben pro západní zbraně. O to se postarali před pár lety až Ukrajinci, kteří dokázali integrovat zejména řízené klouzavé pumy, hlavně francouzské AASM Hammer a jejich americkou obdobu GBU-62 v různých velikostech.

Ukrajinští důstojníci ukořistili tanky T-72 a zařídili jejich nasazení proti Rusku. Speciální střelou prorazí až 900 mm RHAe

Letoun je nicméně limitován nosností závěsníků, kterých má celkově 6, pod každým křídlem tři, ale nejvyšší zatížení jednoho – ovšem pouze vnitřního – může být 500 kg, zatímco středové nebo vnější vydrží maximálně 350 kg. Z toho lze usuzovat, že MiG-29 odpálil na ruské velitelské centrum AASM Hammer vážící 500 kg vzniknuvší přeměnou „hloupé“, potažmo gravitační pumy Mark 83, potvrzuje Wikipedia, ačkoliv existuje i dvojnásobně těžká.

Stejně tak se mohlo jednat o GBU-62, což je pouze obdoba té francouzské, ale vzniká přeměnou stejné gravitační pumy, uvádí Wikipedia s tím, že její bojová hlavice váží 202 kg. Na zničení velké budovy to může stačit, ale v zachyceném případě se zdá, že byl úder možná veden dvěma, jelikož mu čelil opravdu velký objekt. Vidět jsou dokonce i následky výbuchu.

Německo by rádo rozšířilo jaderný arzenál největší evropské mocnosti, Francie, aby dokázala odstrašit Rusko místo Ameriky

Celá vnitřní konstrukce byla prakticky zničena – v poloměru několika metrů až do základů, kdežto zbytek musel být velmi silně poškozen. Dvě mnohem menší „přilepené“ budovy sice zůstaly stát, ale na záběrech je vidět, že došlo i jejich poškození. Je tak silně nepravděpodobné, že v hlavní budově někdo přežil, a pokud, doslova na něj dohlížel anděl strážný.

Ruské velitelské centrum zřízené v komplexu tří budov, z nichž největší prakticky vymazal ukrajinský MiG-29 (zveřejněno 03. června 2025)

Článek Video: Ukrajinský MiG-29 do základů vymazal dvě patra hlavní budovy ruského velitelského centra se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spojení finského letectva s nacismem není úmyslné

Když Vladimir Putin rozpoutal 28. února 2022 válku proti Ukrajině, jedním z jeho hlavních hesel bylo, že ji chce definitivně „denacifikovat“, potvrzuje NPR, neb se prý její vedení otevřeně hlásí k nechvalně proslulým Banderovcům, kteří páchali hrozná zvěrstva a mají na rukou mnoho krve, ačkoliv se redakce Armádního Zpravodaje shoduje, že lepší označení je nacionalisté (ti jsou de facto v každé zemi, včetně Ruska, což se dnes silně projevuje).

Video: Skvěle ukrytý ruský tank T-80 nakonec zmasakrovaly drony. Ale větve stromů ho dlouho chránily

Svým způsobem se totiž jednalo o bojovníky oddané myšlence nezávislé Ukrajiny a odstranění komunismu, a pověst jim proto zničil i sám SSSR, jemuž působily dost problémů. Armádní Zpravodaj tím v žádném případě neomlouvá jejich temnou stránku, jenom poukazuje, že nelze toto uskupení jednoznačně označovat za vražedné a jenom páchající zlo.

Historie spojená s Banderovci nicméně není validním důvodem pro zahájení vojenské invaze, ale ono je těch důvodů (často i smyšlených a přikrášlených) mnohem více (o tom jindy). Později se přitom Rusové vyjádřili, že by potřeboval denacifikovat také Kazachstán, potvrzuje KazTag s tím, že Dmitrij Medveděv dokonce uvedl, že je to pouze uměle vytvořená země na území darovaném Ruskem, a poukázal na údajnou genocidu Rusů.

Levná, a přesto účinná PVO: 49 dronů najednou zničila vmžiku nová americká mikrovlnná zbraň

Armádní Zpravodaj už jenom na základě těchto vyjádření soudí, že by si Rusko mohlo vymyslet záminku ke vpádu de facto do jakékoliv země, v níž někoho označí za současného nacistu. Byť o této myšlence finský plukovník Tomi Böhm nemluvil, zdá se docela reálná. Svastiku, tedy stejný symbol, jaký používalo nacistické Německo, má přitom na vlajce od roku 1918, a dříve, konkrétně mezi roky 1918 a 1945, ho mělo také na letounech.

Později však zůstala svastika, nebo též hákový kříž, pouze na vlajce, potvrzuje Wikipedia, který byl od starověku vnímán jako symbol slunce a štěstí používaný bez politických konotací, a dal tak vzniknout insigniím finského letectva, i když je dobré připomenout, proč vlastně.

Video: Ukrajinský MiG-29 se odlepil od země a udělal otočku, aby rozmetal ruské pozice pomocí dvou leteckých pum

Když totiž švédský hrabě Eric von Rosen daroval finské bílé vládě jeho druhé letadlo, Thulin Typ D, což byl ve Švédsku v licenci vyráběný francouzský jednomístný nebo dvoumístný průzkumný letoun z první světové války, potvrzuje Wikipedia, namaloval na něj svůj osobní talisman pro štěstí, tedy svastiku. Tu nicméně později zdiskreditovalo nacistické Německo, a Eric von Rosen byl rovněž švagr Hermanna Göringa, jednoho z nejmocnějších mužů té doby.

Článek Finské letectvo po 107 letech opouští výsostný znak, odstraní z vlajky hákový kříž. Rusko by ho mohlo brát jako důvod k invazi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-29 zaútočil s naprostou přesností

Informací je k incidentu známo jenom málo, ale KARYMAT uvedl, že letectvo zaútočilo na ruské vojáky pomocí řízené pumy AASM Hammer o hmotnosti 250 kg. Armádní Zpravodaj připomíná, že sestává z klasické gravitační pumy Mk82 americké výroby, na níž jsou přidělána křidélka a naváděcí systém v rámci konverzní sady, která ji mění na chytrou a naváděnou.

Německé Eurofightery posílí polskou PVO. Vypadají možná starší, ale umí pochytat i nejsilnější ruské střely Ch-59 a Ch-101

Díky tomu ji lze odhazovat až 70 km od cíle, k němuž se následně doklouže po vzduchu, a díky zaměřování ho trefí s přesností kolem 1 metru, potvrzuje Wikipedia. Jedná se přitom o celou rodinu bomb v různých hmotnostech, ta nejnižší je 125 kg, ale dvojnásobně těžká je v těchto případech užívána zřejmě nejčastěji, jelikož má sílu zničit i patrovou budovu.

Na záběrech není vidět samotné odhození pumy, ale až její dopad, po němž následoval výbuch a mohutná oblaka suti. Ačkoliv není znám rozsah škod, Armádní Zpravodaj ze zkušeností soudí, že došlo k poškození celého vnitřku budovy, z níž zůstaly prakticky jenom obvodové zdi, a pokud úder někdo přežil (což je nepravděpodobné), je těžce zraněn.

T-14 Armatu ruská armáda pořád nechce. Má být nejsilnější na světě, ale má obrovské potíže a do boje jí je vlastně škoda

AASM Hammer mimochodem odhazuje v ukrajinském letectvu výhradně MiG-29, který k tomu byl speciálně upraven, ačkoliv jde původně o sovětský letoun z roku 1983, uvádí Wikipedia. Klasifikován je jako víceúčelový stíhací letoun, ale slouží dnes primárně jako frontový bombardér. Unese přitom až 3 000 kg zbraní na šesti závěsnících pod křídly, ačkoliv poslední verze S, SE a SD unesou o tunu více, což hodnotu letounu ještě zvyšuje.

Úder ukrajinského letounu pomocí letecké pumy AASM Hammer na úkryt ruských vojáků v budově (zveřejněno 27. února 2025)

Článek Video: Úkryt v budově ruským vojákům nepomohl. Rozprášil je tam MiG-29 jediným přesným úderem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z velitelského centra zbyla hromada suti

Ačkoliv nebylo upřesněno, jaká zbraň k útoku posloužila, redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že je prakticky jisté, že šlo o leteckou pumu. Odpovídá tomu totiž rozsah poškození, ale také přesnost. Evidentně byla vybavena nějakou konverzní sadou, díky níž umí zasahovat s odchylkou metru až dvou, a to na vzdálenost asi 70 km, ale existují i lepší verze.

Video: M2 Bradley zcela potupil ruský tank T-80BV, když ho na stovky metrů rozmetal. Vůbec o něm nevěděl

Nelze odhadnout, o jakou bombu se jednalo, ale vzhledem k velikosti objektu a způsobené exploze šlo pravděpodobně o francouzskou AASM Hammer na základě gravitační pumy Mk82, případně o americkou GBU-38, která z ní vychází také. V obou případech jde tedy o variantu s hmotností 250 kilogramů, potvrzuje Wikipedia a americké letectvo.

Mají také zhruba shodný dosah přesahující 70 km, ale redakce Armádního Zpravodaje musí upozornit, že závisí na výšce, v jaké je shozen – čím výše to je, tím déle se dokáže po vzduchu klouzat, a tím vzdálenější cíl tedy zasáhne. Je však běžné, že dochází k útokům i na kratší dálku, jak ukázal MiG-29, který tak rovněž rozmetal ruské velitelské centrum.

Putinův osobní projekt a zklamání: balistická raket RS-28 Sarmat stále selhává. Je menším nebezpečím, než se zdá

Jaký letoun posloužil tentokrát, není známo, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že šlo opět o často užívaný MiG-29. Ten je totiž k tomuto účelu jako dělaný. Wikipedia upřesňuje, že se jedná o víceúčelový stíhací letoun, který může vést jak vzdušný souboj, tak útočit na pozemní cíle bombami do hmotnosti 500 kg. Ukrajinské letectvo ho přitom upravilo, aby mohl nést i západní výzbroj, zejména tedy řízené pumy AASM Hammer a GBU.

A precise air strike was carried out on an underground Russian command post in the Oleshky area of the Kherson region. It is claimed that about 25 Russian military were killed and another 11 were injured. (46.6316674, 32.7707389) pic.twitter.com/WGMvOnyeuL

— Special Kherson Cat 🐈🇺🇦 (@bayraktar_1love) August 10, 2025

Zničení ruského velitelského centra pomocí přesné letecké pumy

Článek Video: Ukrajinské taktické letectvo zničilo na 1 precizní ránu ruské velitelské centrum se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SOM se měla původně vejít do F-35

S vývojem střely SOM začalo Turecko v roce 2006, a její první verze byla představena v roce 2011, uvádí Wikipedia. Jedná se o nenápadnou střelu obtížně zachytitelnou PVO, jelikož létá v nízké výšce, a je z velké části vyrobena z kompozitních materiálů. Určena je k přesným zásahům cílů na střední vzdálenosti a původně byla zkonstruována tak, aby se vešla do vnitřního prostoru Lockheed Martin F-35 Lightning II, ale Amerika ji Turecku nakonec neprodala.

iZdroj fotografie: TÜBİTAK SAGE

Konstrukce je dílem společnosti TÜBİTAK SAGE, která na své stránce uvádí, že je schopná přesně zasahovat stacionární i pohyblivé cíle na zemi a na hladině. Záleží však na konkrétní variantě střely. Třeba základní A je naváděna pomocí GPS, takže zasahuje cíle stacionární, kdežto další varianty mají infračervený zobrazovač a systém automatického zaměření cíle. Měly by tak zasáhnout nejen pohyblivý cíl, ale dokonce působit i v rušeném prostředí.

Hlavice je explozivní i protibunkrová

Hmotnost střely SOM se podle verze pohybuje od 620 do 660 kilogramů, a její dolet je větší než 250 kilometrů. Pohání ji proudový motor vysokou podzvukovou rychlostí, zatímco hlavice je těžká 230 kilogramů a existuje v několika typech. Základní je explozivní určená proti měkkým cílům, třeba stanovištím protivzdušné obrany. Jiná je penetrační a určená k proražení opevněných cílů, například bunkrů, další je pak hlavně proti plavidlům.

Sice to není nemožné, ale pro Rusko obtížné – ani opěvovaný S-400 si nedokáže vždy poradit se střelami SCALP-EG, které má i Ukrajina

Turecko může SOM odpalovat z letounů jako je General Dynamics F-16 Fighting Falcon a dalších, a dokonce je natolik malá, že ji zvládne třeba dron Bayraktar Akinci. Wikipedia ho popisuje jako dvoumotorový s doletem 7 500 km a výdrží až 25 hodin. Armádní Zpravodaj se domnívá, že kombinace dronu a střely dává Turecku schopnost úderu na velmi dlouhou vzdálenost a bez nutnosti vystavovat relativně pomalý dron nepřátelské protivzdušné obraně.

Článek Tichý turecký úder: střela SOM s plochou dráhou letu se vyhne radarům a zasáhne cíl s chirurgickou přesností. Měla ji nosit F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Evropa má hned 3 letouny 4,5. generace

V evropských leteckých závodech jsou v současnosti produkovány tři typy vyspělých bojových letadel, pokud nepočítáme ty vyráběné v americké licenci. Jde o francouzský Dassault Rafale, švédský Saab JAS 39E/F Gripen a Eurofighter Typhoon, za nímž stojí Německo, Velká Británie, Itálie a Španělsko. Wikipedia je řadí mezi letouny 4. generace, lépe řečeno 4,5. generace, protože mají radar typu AESA, datové spojení, pokročilou avioniku a další vybavení. Navíc většinou umí využívat americké zbraně nebo jim velmi podobné.

iZdroj fotografie: Public Domain

Nejnovější typ švédského Gripenu je lehčí jednomotorový; Saab ho popisuje jako letoun s úplnou fúzí senzorů, systémem IRST nebo pokročilými systémy elektronického boje. Lze říci, že je to jakási obdoba amerického jednomotorového letounu Lockheed Martin F-16 Block70/72 Flying Falcon, soudí Armádní Zpravodaj. Má jen o něco menší nosnost zbraní a vybavení, což je nejspíše jediný handicap, ale zase bez problému zvládá i provizorní letiště.

Evropská letadla o něco méně unesou

Dalším základním americkým bojovým letounem je Boeing F-15EX Eagle II. Wikipedia uvádí, že je těžší dvoumotorový a s vysokou rychlostí a nosností. Protějšky jsou též dvoumotorové Eurofighter a Rafale, i když ten je z nich nejpomalejší, ačkoliv ne výrazně. Americký letoun opět vyniká v množství zbraní, které může nést, ale jinak je většina schopností všech tří letadel víceméně podobná, a jaké bude používáno, bývá spíše politické rozhodnutí.

Saab JAS-39E Gripen je nedoceněný letoun. Slávy ani schopností F-35 a Rafale sice nedosahuje, ale má co nabídnout

Na rovinu je nutné podotknout, že je ale jeden významný segment, kde nemůže Evropa Američanům konkurovat. Jsou to letouny 5. generace, které nevyvinula, zatímco oni mají Lockheed Martin F-22 Raptor a Lockheed Martin F-35 Lightning II. I proto si evropské země, včetně Česka, pořizují 5. generaci od nich. Ovšem situace se pravděpodobně změní u generace 6., protože jsou evropské země zapojeny do dvou slibných projektů.

Článek Americké stíhačky jsou zbytečně vychvalované. I evropské jsou skvělé, ale nákupy jsou často politické a zajišťují přízeň Ameriky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-29 udeřil přesně, z budovy zbyly trosky

Incident byl zaznamenán v ruské Kurské oblasti, konkrétně v pohraničním městě Ťotkino, a video z něj sdílel Sunflower s vazbami na ukrajinské letectvo. Samotný let MiG-29 vidět není, pouze jeho cíl, jímž byla zjevně přízemní budova, v níž se měl schovávat neupřesněný počet ruských vojáků. Ti zřejmě o přilétající smrti neměli nejmenší ponětí.

Tradiční spojenec od Kavkazu se „nemístně“ postavil proti Rusku. Jeho propagandisté hned hrozí válkou a označuje ho za základnu NATO

Budova to měla schytat leteckou řízenou pumou AASM Hammer, která je francouzského původu, ale sestává z americké MK 80. Wikipedia upřesňuje, že existuje ve více hmotnostních verzích, přičemž má Armádní Zpravodaj vysledováni, že slouží k úderům, jaký je vidět na videu, tradičně 125kg varianta, na odolnější pak 250kg, případně jsou pumy dvě.

Její konstrukce spočívá v osazení „hloupé“ gravitační pumy konverzní sadou s křídly, díky čemuž se může klouzat po vzduchu do vzdálenosti asi 70 km, což závisí za výšce, v jaké je odhozena. V tomto případě nelze odhadovat, ale z jiného útoku MiG-29 je vidět, že to nemusí být vždy daleko od cíle, ačkoliv čím dále, tím menší je riziko sestřelení PVO.

Češi se opět semknuli a díky sbírce koupili Ukrajině 6 houfnic D-30 za skoro 60 milionů korun. Střílí až 12 ran za minutu až na 22 km

Jak přesně budova dopadla, není ze záběrů patrné, ale soudě dle mohutnosti výbuchu z ní zbyly jenom rozbořené zdi a uvnitř těžko někdo přežil. Její odolnost navíc snižovala i chybějící střecha, ačkoliv i kdyby tam byla, následky úderu pumou by to víceméně nezmírnilo.

MiG-29 je jedním z nejschopnějších letounů v ukrajinském letectvu, i když mu je skoro 42 let, jelikož byl zaveden v srpnu 1983, a v Rusku je vyráběn dodnes. Za největší handicap u něj Armádní Zpravodaj považuje nízkou nosnost zbraní – pouze 4 000 kg na 7 závěsnících, uvádí Wikipedia, což je málo, ale stačí to na několik cílů během vzletu.

Článek Video: přilétající smrt jménem MiG-29 proměnila v trosky základnu ruských vojáků jedinou dobře mířenou leteckou pumou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MiG-29 se vyhnul PVO a zničil ruské centrum

Akce se odehrála v Záporožské oblasti na jihovýchodě Ukrajiny a video z ní sdílel AIR FIGHTER, který je spjatý s ukrajinským letectvem. Některé části videa jsou z bezpečnostních důvodů rozmazané, ale to hlavní vidět je – letoun se nejdříve držel těsně nad zemí, čímž se vyhýbal zaměření ruskou protivzdušnou obranou, a mohl proniknout, kam chtěl.

Partyzáni sabotovali ruské velitelské a logistické centrum. Vyhodili ho do vzduchu, když vojáci národní gardy vykládali zásoby

Následně vzlétl, aby nabral potřebnou výšku pro odhození řízených pum, a udělal otočku. Jak je patrné, dopad na nepřátelské pozice byl úspěšný a vyvolal obrovskou explozi. V místě se mělo nacházet ruské velitelské centrum bezpilotních letounů, a je pravděpodobné, že došlo k jeho úplnému zničení, jelikož zásah pumou přežijí jenom odolné objekty.

GBU-39 je produktem je dle amerického letectva 240librová (tedy 114kg) řízená bomba s prodlouženým doletem, o nějž se stará speciální konverzní sada. Ta přeměňuje původní pumu, u níž zůstává zachována ničivost, ale doletí vyšší desítky kilometrů – v nejlepší verzi až 111 km, ale Armádnímu Zpravodaji není známo, zda ji Ukrajina má.

NATO má údajně plán, jak vojensky obsadit ruské Podněstří. Proruský politik nezapomněl přiložit výhrůžku Západu

Jaké drony měly z ruského stanoviště startovat, není jasné, ale Armádní Zpravodaj soudí, že pokud se jednalo o velitelské centrum, mělo k dispozici sebevražedné i průzkumné. K určení by však bylo potřeba znát alespoň vzdálenost od místa bojů. MiG-29 je mimochodem klasifikován jako stíhací letouny pro vzdušnou převahu a víceúčelový stíhací letoun.

Wikipedia uvádí, že vznikl v počtu více než 1 600 kusů a slouží v mnoha zemích, i když nejvíce v Rusku. K jeho zavedení došlo v srpnu 1983, tedy před skoro 42 lety, ale prošel modernizací a zejména pravidelná údržba a výměna dílů ho stále udržuje v provozu. Na 7 závěsnících unese pouze 4 000 kg zbraní, což je na dnešní poměry málo, ale poslouží to.

Článek Video: ukrajinský MiG-29 útočil těsně nad zemí a unikl PVO. Zničil ruské velitelské centrum a zase se ztratil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Italové kupují nejlepší AMRAAAM

Letoun F-35 je nejmodernější západní bojové letadlo dostupné pro země NATO, a je tedy pochopitelné, že se snaží je co nejlépe využít. DSCA ve své zprávě uvádí, že si AIM-120D3 objednala také Itálie, což udělá z jejích F-35 opravdu smrtící stroje. V současnosti jich má 29 verze A a B, ale dohromady si jich objednala 95, uvádí Wikipedia. To z ní udělá jednoto z největších uživatelů, ačkoliv třeba Velká Británie jich chce celkem 138.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Se střelou AIM-120D3 je F-35 velice nebezpečným letounem schopným se snadno vypořádat s jakýmkoliv nepřítelem včetně ruského Suchoje Su-57 Felon, soudí Armádní Zpravodaj. AirAndSpaceForces vysvětluje, že oproti starším verzím střely má mnohem větší odolnost proti rušení, takže když ji pilot odpálí, je vysoká pravděpodobnost zasažení. Také stoupl její dolet, což dává šanci použít ji na delší vzdálenost a pilotovi zůstat nepozorovaný.

F-35 stačí i střela s menším dosahem

Samotná střela vzduch-vzduch však vítězství nezajistí. Třeba ruská R-37M má deklarovaný dosah až 400 km, u AIM-120D3 ji ArmyRecognition odhaduje na 180 km. Teoreticky je tedy ruská zbraň v dosahu mnohem lepší – F-35 má však mít vyspělejší radar a mnohem lepší schopnost stealth než Su-57. Měla by tedy být schopna ho zaměřit a zničit za pomoci střely dříve, než ji vůbec objeví, což jí dává výhodu i při použití zbraně s menším dosahem.

Švýcarsko se F-35 nevzdá, je to nejlepší volba, jakou udělalo. Američané ho ale drží pod krkem, i když si nadiktovalo podmínky

Ještě lepších schopností bude F-35 dosahovat v okamžiku, kdy se do ní podaří dostat nejlepší západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor. Wikipedia uvádí, že by pro ni měla být certifikovaná někdy po roce 2027, ale třeba ve Velké Británii vláda sdělila, že to bude až počátkem 30. let 20. století. První zkušební odpaly však již proběhly. Dosah pak stoupne na alespoň 200 km, a pokud bude chtít, může si Meteor pro F-35 pořídit i české letectvo.

Článek Naděje na výhru ruského Su-57 proti italské F-35 se vzdálí více, než kdy dříve. Už jenom díky nové střele AIM-120D3 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Než se ruské letouny přiblížily, měly doprovod NATO

Ačkoliv nebylo upřesněno, od kdy do kdy k incidentům došlo, prohlášení vydalo Královské letectvo Velké Británie 05. června 2025 s tím, že byly dva letouny Eurofighter Typhoon FGR4 už počtvrté během sedmi dnů vyslány z 22. základny taktického letectva v Malborku v Polsku, aby zachytily neznámá letadla opouštějící Kaliningrad a dostala se do blízkosti vzdušného prostoru NATO, který aktuálně pomáhá v oblasti strážit právě Velká Británie.

Američané zaútočili na Írán B-2 Spirit, bombardováním mu zcela zničili 3 jaderná zařízení. Použili 6 nejsilnějších bomb světa GBU-57A/B

Třikrát se jednalo o identifikaci a zachycení Iljušinu Il-20M, který opouštěl prostor Kaliningradu. Jedná se o průzkumný letoun z dob SSSR, kdy byl vyvinut z turbovrtulového dopravního Iljušinu Il-18, a jeho výroba probíhala v letech 1968 až 1976. Vytvořeny z něj poté byly ještě další verze – Il-20RT k telemetrickému měření raketových technologií, Il-20M k elektronickému a optickému průzkumu, a Il-22PP k zajištění elektronického boje.

Wikipedia potvrzuje, že Iljušin Il-20M slouží ke shromažďování zpravodajských informací zachycováním signálů, a to jak v oblasti COMINT (komunikační zpravodajství), tak v oblasti ELINT (elektronické zpravodajství). Koresponduje to mimochodem s nedávným zachycením Iljušinu Il-20, o němž psal Armádní Zpravodaj s odkazem na polské letectvo.

Čtvrtý případ si potom vyžádal přítomnost britských stíhaček k zachycení a identifikaci dvojice ruských Suchojů Su-30MK Flanker-H, která se přiblížila ke vzdušnému prostoru NATO. Jedná se o víceúčelové stíhací letouny pro vzdušnou převahu zavedené v roce 1992, uvádí Wikipedia, ale v roce 2013 došlo k jejich významné modernizaci na Su-30SM.

Největší vítězství Íránu je lež: sestřelil už třetí izraelskou F-35, ale důkazy jsou chabé. Jeho vlastní systém PVO to údajně zvládne až na 45 km

„Dnes to bylo počtvrté během sedmi dnů, kdy NATO provedlo přesun prostředků RAF umístěných v Malborku v Polsku. Dnešní mise měla zachytit a identifikovat neznámé letadlo opouštějící kaliningradský vzdušný prostor. Nekomunikovalo, ani nepředložilo letový plán, který je vyžadován mezinárodním právem. Jakmile jsme ho zachytili, v zájmu ochrany civilního leteckého provozu jsme ho doprovodili, než bylo předáno jinému páru letadel NATO,“ sdělil mluvčí britského expedičního leteckého křídla, které působí v Polsku.

Článek Ruská drzost stále stoupá: 4krát během 7 dní vyprovodily ruská letadla britské Eurofightery, aby ochránily hranice NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice staré letouny, ale stále schopné a drahé

O útoku na vojenskou leteckou základnu Savasleyka v oblasti Nižnij Novgorod ležící asi 700 km od ukrajinských hranic, je jenom málo informací. Zajistit ho měly jednotky speciálních operací v koordinaci s dalšími složkami obranných sil, které si vzaly na mušku letouny, jimiž agresor útočí na území Ukrajiny – odpalovat mohou dokonce hypersonické Ch-47M2 Kinžal.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

Ty byly zařazeny do provozu teprve v roce 2018, potvrzuje Wikipedie, a jejich deklarovaná rychlost je až Mach 10, takže je pro mnoho systémů protivzdušné obrany obtížné ji zachytit, a těch, které to dokáží, je málo. Armádní Zpravodaj vybral v prosinci 2023 šest systémů, které to umí. Dosah rakety Kinžal je přitom až 2 000 km, pokud ji nese stíhací letoun MiG-31K, a 3 000 km, pokud ji nese bombardér Tupolev Tu-22M3, ale ten na záludně Savasleyka není.

Vzhledem k tomuto je zřejmé, že mohly dopadat hluboko na ukrajinské území, a tedy se snadno vyhnout místům s dobrou PVO. V květnu 2023 se však ukázalo, že je produkce Kinžálů velmi nízká, ale Rusko se ji pochopitelně snaží neustále navyšovat. Alespoň eliminace jejich nosičů tak dává smysl, jelikož bez nich jsou letectvu k ničemu a zůstávají nevyužité.

Rusko připravilo 50 000 vojáků, včetně speciálních jednotek a elitních výsadkářů, k letní ofenzivě ze severu

Jaké přesně letouny byly na ruské základně zničeny, není zcela jasné, ale běžně z ní startuje již zmíněný MiG-31, a pak Suchoj Su-30 a Suchoj Su-34. Ukrajinci uvedli, to odnesl jeden z prvních jmenovaných, zatímco druhý se nepodařilo určit, ale má se jednat o jeden z uvedených Suchojů. „Podle předběžných informací byly zasaženy dva kusy nepřátelské letecké techniky (pravděpodobně letouny MiG-31 a Su-30/34),“ uvedl Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny.

Ve všech případech by šlo o citelnou ztrátu, ačkoliv jsou letouny staré. MiG-31 vstoupil do služby v roce 19831, potvrzuje Wikipedia, a i když je veden jako stíhací záchytný letoun, na dnešní letecké souboje nestačí, takže slouží (aspoň proti Ukrajině) jako bombardér. Totéž platí pro Suchoj Su-34, který je ovšem přímo stíhacím bombardérem – od pohledu zajímavá kombinace, ale Armádní Zpravodaj už roku 2023 hodnotil, že kvůli tomu není dobrý ani v jednom.

Švédsko chce mír, rozhodlo se proto masivně zbrojit – na obranu vydá 5 % HDP. Rusku ukáže, jak je silné a odhodlané

Wikipedia upřesňuje, že vstoupil do služby až v roce 2014, takže jde o de facto moderní letoun. A pokud by to měl odnést Suchoj Su-30 klasifikovaný dle Wikipedie jako víceúčelový letoun, šlo by nejspíše o ztrátu o něco větší, přestože vstoupil do služby v roce 1996. Jeho cena je totiž až 990 milionů korun, zatímco Su-34 stojí 750 milionů Kč, a MiG-31 dokonce 1,2 miliardy korun.

Článek Speciální jednotky zničily ruský MiG-31 a Su-30 nebo Su-34 na letišti. Útočily na vzdálenost až 2 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tu-95 vyzbrojené střelou Ch-101 s dosahem 3 500 km

Služba bezpečnosti Ukrajiny (SBU), která celou akci s názvem „Pavučina“ plánovala 18 měsíců, zveřejnila záběry a fotky, na nichž je vidět, že byly ruské strategické bombardéry Tupolev Tu-95 vyzbrojeny střelami Ch-101 s plochou dráhou letu. Jde o ty nejdalekonosnější v ruském arzenálu; Wikipedia potvrzuje, že doletí až 3 500 km, takže je mohou odpalovat mimo dosah veškerých systémů protivzdušné obrany, a zároveň je proti nim velmi obtížná obrana.

Satelitní snímek: Ukrajinci znehybnili ruské bombardéry na základně Engels-2. Sklad PHM tam hoří 3 dny v kuse, kouř sahá do dálky 15 km

Podle informací se přitom zdá, že Rusové skutečně zrovna plánovali útok – tentokrát už jim ovšem nevyšel. Intenzita požáru některých Tu-95 navíc naznačuje, že byly natankovány, aby zdolaly vzdálenost k místu, z něhož by střely odpálily, a následně se zase vrátily – zda na tuto nebo jinou základnu, jasné není, ale ruské letectvo pozici bombardérů často měnilo.

Armádní Zpravodaj je názoru, že je ztráta Tupolevů Tu-95 pro Rusko nenahraditelná, jelikož už dávno nejsou ve výrobě. Ta byla podle Wikipedie ukončena v roce 1994, ale v provozu zůstávají i dnes, jelikož jsou ekonomicky výhodnější než modernější Tu-160. Jelikož se drží na stovky až tisíce kilometrů daleko od pozic, na něž útočí, de facto není nezbytné je mít nutně lepší.

Sice lze novější konstrukcí prodloužit jejich dosah, snížit spotřebu a zvýšit množství nesených zbraní, ale Tu-95 byly pro většinu ruských potřeb zcela dostačující. Ztráta to navíc byla i finanční, podle AeroCorner je hodnota jednoho Tu-95 zhruba 26,3 milionů dolarů, v přepočtu tedy 578,6 milionů korun, ale těžko ji lze vyčíslit, když už není ve výrobě.

Článek Nové fotografie a video ukazují, že Ukrajinci zničili ruské bombardéry Tu-95 v momentě, kdy měly útočit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je více možností, co Su-35S sestřelilo

K události je prakticky nula informací – ukrajinské letectvo sdělilo, že v důsledku jeho úspěšné operace došlo k sestřelení ruského Suchoje Su-35S. Ten je přitom páteří ruského letectva, do něhož byl zaveden v roce 2015, potvrzuje Wikipedia, ale předchůdce Su-35 už roku 1991. Jde o jeho nejpočetnější stroj, který je veden jako víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy.

„Evropa nenechá Ukrajinu padnout. Zbraně jí dokáže dodat sama i bez Ameriky,“ tvrdí německý generálmajor

Využíván může být nejenom ke vzdušnému souboji, ale také k útokům na pozemní cíle, pro což slouží ve válce na Ukrajině výhradně. Ve výzbroji by přitom mělo mít ruské letectvo přes 150 kusů, a ačkoliv jsou mnohem lepší než všechno, co měla Ukrajina dříve k dispozici – podle Wikipedie šlo o MiG-29, Suchoj Su-27 nebo Suchoj Su-25. Ovšem F-16 je úplně jiný kalibr.

Americký letecký veterán sice už v červnu 2023 tvrdil, že je velmi zranitelná ze strany Su-35S, což sice pravda je, ale konkrétně verze F-16 MLU dodávaná na Ukrajinu je jí velice vyrovnaná. Ale vzhledem k absenci informací nelze určit, zda stojí skutečně za sestřelem F-16. Defence-UA totiž připouští, a redakce Armádního Zpravodaje souhlasí, že to mohl být i Mirage 2000.

Belgie brzy dostane první z devíti vyrobených F-35. Může tak urychlit přesun F-16 na Ukrajinu

F-16 k tomu mohl použít střelu AIM-120 AMRAAM s dosahem až 160 km, potvrzuje Wikipedia, zatímco Mirage 2000 zase MBDA MICA s dostřelem až 60 km, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj se proto přiklání k první z možností, ačkoliv je možné, že stojí za sestřelem Su-35S i pozemní systém, třeba již zmíněný MIM-104 Patriot, jehož střela PAC-3 dosáhne až 160 km, potvrzuje výrobce Lockheed Martin. Ale mnoho zdrojů se domnívá, že jde o práci F-16.

Záběry níže ukazují, co mělo z ruského Suchoje Su-35S zbýt – prakticky jenom ohořelé trosky, a není jasné, zda se pilotovi podařilo katapultovat – pokud ne, přežít nemohl.

Článek Ruská Su-35S drtivě prohrála. Zřejmě ji sestřelila F-16 – bylo by to poprvé v historii. Záběry ukazují, co z ní zbylo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V belgickém letectvu bude až 55 letounů F-35

Armádní Zpravodaj připomíná, že Belgie původně chtěla koupit 34 letounů F-35, ale později se rozhodla pro pořízení až 21 dalších. Na západě Evropy tak vznikne velmi silné letectvo, jelikož si je pořizuje, i když ve verzi B, také Velká Británie, která jich chce skoro 140, zatímco Nizozemsko jich má mít celkem 58, a opomíjet nelze ani Německo nebo severnější Norsko, které je dokonce první partnerskou zemí na světě, jejímuž letectvu byly dodány všechny objednané F-35.

Německo opět povstává, armádu rozšíří o desítky tisíc vojáků. Zatím ale nesplnilo ani náborový plán z roku 2018

Kdy přesně dorazí první, resp. devátý vyrobený letoun do Belgie, není jasné, ale dodávky mají být postupně plněny v průběhu tohoto a příštího roku – to už mají být totiž převáděny F-16 na pomoc Ukrajině, a jelikož už má teď Lockheed Martin zpoždění, je zřejmé, že dává dodávkám „ef-třicet-pětek“ prioritu – ostatně proto jsou také montovány v Itálii, a ne v Americe.

„Letoun vstupuje do závěrečné fáze dokončovacích a přejímacích zkoušek. Jedná se o důležitý krok před dodáním a významný milník pro obranné schopnosti Belgie,“ uvedlo ministerstvo v prohlášení na X (Twitteru). F-35 je přitom jediný letoun 5. generace, který si mohou evropské země koupit, a na hodnotě mu přidávají i reálné bojové zkušenosti – jednou z posledních byla proti Hůtíům, kteří ji skoro sestřelili, ale provedla úhybné manévry a přežila.

„Evropa nenechá Ukrajinu padnout. Zbraně jí dokáže dodat sama i bez Ameriky,“ tvrdí německý generálmajor

Na světě existují ještě další letouny 5. generace, ale ty v úvahu nepřipadají. Jmenovitě ruské Suchoje Su-57, jejichž největší slabinou je ovšem slabé stealth, jemuž se v Číně vysmáli, a pak dva modely právě ze země draka – Chengdu J-20 a Shenyang J-31. Navíc má do roku 2035 vzniknout zhruba 3 100 letounů F-35, což je udělá nejpočetnější 5. generace na světě.

Článek Belgie brzy dostane první z devíti vyrobených F-35. Může tak urychlit přesun F-16 na Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jaderné pumy na F-35 k odstrašení Ruska

Jako jedna z mála zemí v Evropě i na světě má Velká Británie k dispozici jaderné zbraně, a to na ponorkách třídy Vanguard. Sice už staví mnohem pokročilejší Dreadnought, a nedávno se rozhodla, že jich bude 12 namísto 7, ale to ještě nějakou dobu potrvá. Aktuálně se tak dle všeho poohlíží po alternativním řešení v podobě jaderných hlavic pro střely nesené F-35.

Video: poprvé v historii vyřazeny 3 ruské raketomety Iskander najednou. Jeden z nich explodoval a vytvořil velkolepý ohňostroj

Britský premiér Keir Starmer a britský ministr obrany John Healey údajně podporují vytvoření druhého pilíře jaderného odstrašení, a sice pomocí letectva. Spojené království ho totiž už dávno posílilo o „ef-třicet-pětky“, které jsou mimochodem schopné plného operačního nasazení, jak demonstruje stále probíhající námořní cvičení Highmast 2025.

V roce 2024 se nicméně rozhodlo, že přikoupí další, aby jich dohromady bylo 138. Zajímavé je, že provozuje a bude provozovat pouze verze B, které jsou schopné kolmého vzletu a přistání, jak potvrzuje Wikipedia. Provozovat je přitom chce jak z pozemních základen, tak na letadlových lodích, ačkoliv je jinak pro námořnictvo speciálně vytvořena verze C.

Satelitní snímky ve vysokém rozlišení ukazují odklízení trosek z ruských bombardérů a znovu potvrzují jejich zničení

Tyto letouny mohou nést jaderné pumy B61, které existují v několika variantách, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj už v květnu 2024 informoval, že právě z tohoto důvodu nakupuje F-35 také Německo, ačkoliv se jim původně chtělo vyhnout, jelikož má ve výzbroji Eurofighter Typhoon a pracuje na letounu 6. generace. Hlavice B61 je přitom nastavitelná od 0,3 do 340 kilotun. Zda Velká Británie oznámí jednání či nákup oficiálně, zatím není jasné.

Článek Rusko má, co chtělo. Velká Británie jedná o nákupu jaderných pum pro F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripeny budou AČR sloužit o 8 let déle

Ačkoliv by si někteří přáli koupit Gripeny verze E/F, trvá Ministerstvo obrany ČR na koupi F-35, které redakce Armádního Zpravodaje hodnotila jako nejlepší možnou volbu, pokud chce být na stejné úrovni jako ostatní partneři NATO. Je to nicméně velmi drahá záležitost, v červnu 2024 jsme upozornili, že bude stát roční provoz jedné F-35 přes 200 milionů korun.

ČR dodala Bulharsku modernizovaný L-39ZA Albatros. K hlavním cílům patřilo zbavit se ruské avioniky. Létat může dalších 1 500 h

Jenomže dodávky váznou a ve výzbroji AČR tak brzy nebudou, nejdříve v roce 2031, jak jsou naplánovány dodávky. Současný pronájem Gripenů C/D však končí už za dva roky, takže bylo nutné najít do té doby přijatelnou náhradu. Rozhodnutí nakonec padlo na prodloužení pronájmu Gripenů – 10 ve variantě JAS-39C, a 2 ve variantě JAS-39D.

Letectvo má aktuálně „céček“ o dvě více, ale na překlenovací období by měl stačit zmíněný počet. Pro rozpočet je navíc velmi pozitivní, se se podařilo oproti původní nabídce vyjednat významnou slevu, a to plných 25 %, což je vzhledem k dohodnuté částce 16,695 miliard korun 5,565 miliard. Ministerstvo upřesnilo, že většinovou částku netvoří pronájem, ale údržba, jelikož budou letouny provozovány už třetí dekádu, konkrétně tomu je od roku 2004.

Záběry: pohotoví civilisté se pokusili překazit ukrajinský útok – házeli na drony kamení, aby ochránili bombardéry. Ovšem marně

„Po sérii jednání se zástupcům ministerstva obrany podařilo domluvit oproti původní švédské nabídce z loňského roku významně výhodnější podmínky. Nalezení dohody je dobrá zpráva pro Českou republiku a pro zajištění její obranyschopnosti,“ uvedl Lubor Koudelka, vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany České republiky.

Článek ČR schválila prodloužení pronájmu Gripenů do roku 2035, získala ho o 25 % výhodněji. Provozovat je bude po boku F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zasaženo bylo 34 % strategických nosičů střel

Na začátek připomeňme, že byla zasažena letecká základna Belaya v ruské Irkutské oblasti, letecká základna Olenya v ruské Murmanské oblasti, letecká základna Ďagilev v Rjazaňské oblasti, letecká základna Ivanovo v Ivanovské oblasti, a letecká základna Ukrainka v Amurské oblasti. Důkazy zatím potvrzují útok pouze na vojenská letiště Belaya a Olenya.

Z dosavadních informací vychází, že bylo potvrzeno zničení 18 ruských letounů:

• na základně Belaja: šest bombardérů Tu-22M3, čtyři bombardéry Tu-95
• na základně Olenya: tři bombardéry Tu-95MS, čtyři bombardéry Tu-22M3, jeden dopravní letoun An-12BT

Armádní Zpravodaj dohledal vyjádření SBU, podle níž bylo zasaženo (tedy nikoliv pouze zničeno, započítána jsou i poškozená letadla) 34 % strategických nosičů řízených střel na hlavních letištích letectva RF. Asi netřeba zdůrazňovat, o jak obrovský úspěch jde. Bombardéry odpalovaly střely jako Ch-32, Ch-22 nebo Ch-101 s dosahem až 3 500 km, uvádí Wikipedia.

Letecká základna Belaja hostí 326. divizi těžkého bombardovacího letectva, která je součástí 37. letecké armády. Armádní Zpravodaj dohledal satelitní snímek zveřejněný leteckým pozorovatelem AviVector, který ho pořídil 31. května v 7:30 ráno. Je na něm vidět sedm Tu-160, šest Tu-95M, dva Il-78M, šest An-26, dva An-12, třicet devět Tu-22M3 a třicet MiG-31.

iZdroj fotografie: AviVector

• na tomto stanovišti je trvale umístěn 200. pluk těžkých bombardérů, který provozuje 15 letounů Tu-22M3 (palubní čísla: 01, 02, 21, 22, 25, 26, 27, 30, 31, 33, 34, 37, 46, 58, 67)
• nejspíše se tam v době útoku nacházel i 444. těžký bombardovací pluk se 14 letouny Tu-22M3 (palubní čísla: 03, 24, 37, 42, 43, 47, 48, 50, 51, 53, 54, 55, 56, 58)
• zřejmě je doplňoval 79. pluk těžkých bombardérů, v jehož výzbroji je 14 letounů Tu-95MS (palubní čísla a označení: 01 Irkutsk, 02 Mozdok, 03, 04 Kurgan, 06, 07, 10, 20, 21, 22, 26, 28, 41, 43)
• potvrzena byla i přítomnost 182. gardového těžkého bombardovacího leteckého pluku, který má celkem 14 letounů Tu-95MS (palubní čísla a označení: 45, 47, 49, 50, 51, 52, 53, 54, 55, 56, 57, 58, Blagověščensk, 60, 61, 62)
• ke 181. samostatné smíšené letecké peruti může patřit transportní letoun An-12
  203. gardový letecký pluk byl pak nejspíše na místě s Il-78M

Zničeno mělo být nejméně šest bombardérů Tu-22M3, což je jejich nejlepší modernizace, a také čtyři bombardéry Tupolev Tu-95.

Letecká základna Olenya je součástí 22. gardové donbaské divize těžkých bombardérů Rudý prapor, a je domovem 40. smíšeného leteckého pluku, který provozuje letouny An-26 a vrtulníky Mi-26 a Mi-8/17. Vedle toho měla ovšem hostit řadu dalších letounů.

• na stanovišti měl být v době ukrajinského útoku 121. gardový sevastopolský pluk těžkých bombardérů Rudého praporu, který provozuje 7 modernizovaných bombardérů Tu-160M (označení: Vasilij Rešetnikov, Ivan Jarygin, Nikolaj Kuzněcov, Vasilij Senko, Valerij Čkalov, Andrej Tupolev a Valentin Blizňuk)
• přítomen měl být také 121. pluk, který je vyzbrojen 9 bombardéry Tu-160 (označení: Pavel Taran, Alexandr Golovanov, Ilja Muromec, Alexandr Molosťy, Vitalij Kopylov, Alexandr Novikov, Igor Sikorskij, Vladimir Sudec a Alexej Plochov)
• na místě mohl být také 184. pluk těžkých bombardérů provozující 18 letounů Tu-95MS (palubní čísla a označení: Saratov, Vorkuta, Moskva, Voroněž, Kaluga, Velikij Novgorod, Krasnojarsk, Dubna, Samara, Kozelsk, Izborsk, Sevastopol, Smolensk, stejně jako letadla s ocasními čísly: 17, 18, 23, 24 a 25)
• přítomen měl být i 52. gardový těžký bombardovací pluk provozující 23 letounů Tu-22M3 (palubní čísla a označení: 01, 06, 12, 15, 16, 17, 21, 22, 26, 28, 35, 36, 38, 41, 42, 43, 44, 45, 46, 48, jakož i registrovaná letadla Michail Šidlovskij, Jurij Deineko a Alexander Berezňak)

Zničeny měly být nejméně tři bombardéry Tu-95MS, čtyři bombardéry Tu-22M3 (tři z nich byly v době útoku v odolných hangárech), a jeden dopravní letoun An-12BT.

Článek Satelitní snímky ukazují ztráty ruských bombardérů: 34 % jich skončilo v troskách, je to největší katastrofa, jaká mohla nastat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jestli šly Rafale k zemi, nelze řádně ověřit

O možném sestřelení několika letounů Rafale informoval Armádní Zpravodaj už 09. května 2025, tedy dva dny po začátku indicko-pákistánského konfliktu. V největší letecké bitvě novodobé historie měly být ztraceny nejméně dva Rafale – i když některé zdroje uvádí tři až pět – a vedle nich také, rovněž francouzský, Mirage 2000, a ruský MiG-29 a Suchoj Su-30.

Na rozdíl od Ruska nechce Bělorusko provokovat a ukazuje „vlídnou tvář“. Vojenské cvičení odsune dále od hranic s NATO

Nejméně jeden z Rafale měl být přitom sestřelen čínskou střelou PL-15 na vzdálenost 182 km, což jak Armádní Zpravodaj upozorňoval, by byl v případě zbraní vzduch-vzduch světový rekord. Na druhou stranu by měl Pákistán disponovat pouze neexportní verzí PL-15E s dosahem omezeným na 145 km, uvádí Wikipedia, takže není jasné, zda k tomu skutečně došlo.

Redakce Armádního Zpravodaje ale připouští, že mohlo pákistánské letectvo obdržet „na test“ i verzi určenou pro letectvo čínské, která má dosah až 300 km. Vzhledem ke zdrženlivosti indické i francouzské strany se zdá, že ke ztrátě alespoň jednoho Rafale došlo, ale než byly informace vypuštěny, muselo dojít k prošetření a zjištění okolností (které stále nejsou veřejně známy), a nejspíše i zaujetí správného postoje, aby utrpěla pověst co nejméně.

Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku

Mluvčí francouzského ministerstva obrany, plukovník Guillaume Vernet, 27. května 2025 v rozhovoru řekl, že se francouzská strana snaží vyvodit z tohoto bojového scénáře vysoké intenzity co nejvíce ponaučení, a pokud by se zprávy o sestřelení Rafale potvrdily, jednalo by se skutečně o první operační ztrátu v jeho dvacetileté služby. Wikipedia upřesňuje, že byl poprvé zařazen do výzbroje v roce 2001, a jedná se o zřejmě nejlepší letoun ve své třídě.

Článek Francie prolomila mlčení a vůbec poprvé se vyjádřila k sestřelení Rafale čínskou J-10C – mohlo by se jednat o první případ za skoro 25 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indonésie si zvolila skvělý letoun se zkušenostmi

Dassault Rafale je víceúčelový stíhací letoun 4.5. generace. A byť začal dle Wikipedie sjíždět z výrobních linek už v roce 2001, docházelo k jeho vylepšování, což mu zajistilo místo mezi světovými špičkami. Vznikl ve více než 300 kusech, a kromě francouzského letectva ho využívá i řada zahraničních partnerů – Indie, Indonésie, Chorvatsko, Egypt a mnoho dalších.

Velký dronový útok vyšel, přiznali Rusové a ukázali záběry: Ukrajinci u Moskvy zasáhli ruské „Silicon Valley“

Detekční dosah jeho radaru RBE2 AA s aktivním elektronicky skenovaným polem (AESA) je kolem 200 km, uvádí Wikipedia s tím, že je montován až od roku 2012. Jenom pro srovnání, F-35 má rovněž radar AESA, a sice AN / APG-81, ale s dosahem pouze 160 km, potvrzuje Wikipedia. Rafale je potom dostupný ve variantách C (jednomístná verze), B (dvoumístná verze vhodná na průzkumné a bombardovací mise), a M (jednomístná verze pro letadlové lodě).

Využívat navíc může řadu pokročilých zbraní, jich unese až na 14 závěsnících do 9 500 kg. Kromě kanónu ráže 30 mm se jedná proti pozemním cílům o pumy AASM Hammer a Paveway, MBDA Apache a střely s plochou dráhou letu SCALP-EG, proti vzdušným cílům pak o MBDA MICA IR, ale nejlepší je MBDA Meteor s dosahem až 200 km a největší zónou úniku.

Ukrajina pořádně přitopí Rusku pod kotlem: vyvine střely s plochou dráhou letu, na něž nebude mít obranu. Doletí 2 500 km

Z těchto i dalších důvodů tak dává smysl, že Indonésie vsází právě na Rafale. Armádní Zpravodaj připomíná, že informace o nákupu dalších 18 letounů vychází z konference konané v Jakartě za účasti indonéského prezidenta Prabowa Subianta a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. „Oznámené rozhodnutí pokračovat v nákupu těchto stíhaček je důkazem důvěry Jakarty v bojové schopnosti těchto letadel,“ zaznělo na tiskové konferenci.

Článek Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Celkem dodalo Nizozemsko 24 letounů F-16

Kolik přesně „ef-šestnáctek“ Ukrajina od svých spojenců dostává, obvykle zveřejňováno není, aby nepřítel nevěděl, proti čemu stojí. Nizozemský ministr zahraničí nicméně 25. května 2025 během rozhovoru pronesl, že jeho země dodá následující den poslední z 24 slíbených F-16. Nizozemsko se k tomu rozhodlo 19. června 2024, kdy to oznámila tehdejší tamní ministryně obrany Kajsa Ollongren v dopise zaslaném Sněmovně reprezentantů Nizozemska.

Ukrajina dostává další české houfnice DANA M2. Vojáci tvrdí, že jsou velice efektivní a nemohou se dočkat, až je nasadí proti Rusku

Nizozemský ministr obrany také uvedl, že je třeba Ukrajinu podporovat a zvyšovat tlak na Rusko. Jak přesně toho chce dosáhnout, neupřesnil, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že stejnými cestami, o jakých mluví všichni politici – tedy dodávat napadené zemi vojenskou techniku, zásoby a materiál, cvičit její vojáky apod., a snažit se agresora dotlačit k jednacímu stolu.

Jenomže problém je, že Vladimir Putin nejenom, že fanaticky odmítá válku ukončit (leda by někdo přijal jeho nesmyslné podmínky), ale zároveň se Spojené státy americké mohou přestat angažovat do takové míry, jak tomu bylo doteď. Řešením by však mohlo být, že bude jejich zbraně kupovat Evropa, která jich nedokáže sama vyrobit dostatečné množství. Následně by je dodala Ukrajině, takže by Američané vydělali, ale do podpory se přímo nezapojili.

Satelitní snímek: ruský S-400 údajně silně (ne)pohořel. Indie zveřejnila, jak si vedl proti Pákistánu, který tvrdí, že ho zničil

Redakce Armádního Zpravodaje také nedávno upozornila, že ruská armáda pravděpodobně chystá novou letní ofenzivu, jelikož probíhají nedaleko Charkova velké pohyby. Je proto logické, že se západní spojenci snaží dodat všechno, co mohou. V případě F-16 rovněž letos dokončí předání Norsko, z něhož jich je dohromady až 13, zatímco Belgie jich měla dodat 30, ale jak tamní ministerstvo obrany Armádnímu Zpravodaji potvrdilo, stane se tak, až obdrží F-35.

Článek Nizozemsko příští týden ukončí dodávky F-16 Ukrajině. Odhalilo zároveň celkové počty – jde o desítky kusů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Taktický bombardér prováděl nebezpečné manévry

K incidentu došlo ve čtvrtek 22. května 2025, ale informováno o něm bylo až o den později na tiskové konferenci, na níž vystoupil polský ministr obrany Wladyslaw Kosiniak-Kamysz. Bohužel ale neprozradil nic konkrétního – pouze to, že dostaly polské stíhačky rozkaz vzlétnout k ruskému Su-24, který prováděl nad Baltským mořem nebezpečné manévry – o co přesně se jednalo, známo není. Není to každopádně poprvé, co Rusko takto provokovalo.

Rusko posouvá Suchoj Su-57M1 na novou úroveň. V hlavní roli umělá inteligence, lepší stealth a lepší využití potenciálu střely R-37M

Armádní Zpravodaj připomíná, že v polovině května 2025 dokonce narušil ruský Suchoj Su-35S estonský vzdušný prostor, přičemž – jak je běžnou praxí – nekomunikoval, a za tímto účelem měl také vypnutý transpondér. V důsledku musely vzlétnout portugalské F-16 zrovna umístěné v Estonsku, aby letoun identifikovaly a posléze vyprovodily. Takovéto incidenty se v poslední době vždy obešly bez konfliktu, který jistě nechce riskovat ani jedna strana.

„Včera večer vydalo Společné operační velitelství sil NATO v Evropě rozkaz k zachycení letounu Su-24 Ruské federace polskou dvojicí letounů,“ řekl na tiskové konferenci šéf polského ministerstva obrany Władysław Kosiniak-Kamysz. Zdůraznil přitom, že dochází k provokacím ze strany Ruska stále častěji. Armádní Zpravodaj připomíná, že to je nejenom z důvodu „otravování“, ale také z důvodu testování rychlosti reakce složek NATO.

Belgie potvrdila, že dodá Ukrajině 30 letounů F-16. Ale nejspíše až v roce 2026, závisí to na F-35, které už jsou ve výrobě

Akce se odehrála v mezinárodních vodách Baltského moře, doplňuje RMF24, kde by teoreticky neměly letouny proti ruskému Su-24 zasahovat, ale pokud nějak ohrožoval bezpečnost kteréhokoliv člena NATO, je to pochopitelné. K posouzení ovšem chybí informace, které veřejnost nemá. Na druhou stranu je nepravděpodobné, ale polské letouny zasahovaly „jenom tak“, aniž by skutečně došlo k nějaké bezpečnostní hrozbě, případně hrozilo, že nastane.

Unikly přísně tajné informace: rozvědka zjistila, že Izrael připravuje útok na íránská jaderná zařízení. Může způsobit katastrofu

Suchoj Su-24 by pochopitelně ani samotný proti letectvu NATO nic nezmohl, a je nepochybné, že šlo pouze o provokaci. Poprvé byl mimochodem zaveden v roce 1974 a vznikl v počtu 1 400 kusů. K jeho uživatelům patří zejména ruské letectvo, ale rovněž ho má ukrajinské, alžírské a íránské. Jednalo se též o první sovětský letoun s integrovaným digitálním navigačním/útočným systémem, uvádí Wikipedia, a i dnes má co říci. Nosí totiž např. pumy FAB těžké až 1 500 kg, stejně jako střely a rakety jak k útokům, tak k sebeobraně proti vzdušným cílům.

Článek Polské letectvo muselo vyprovodit ruský taktický bombardér Su-24, jelikož dělal nad Baltským mořem nebezpečné manévry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Více F-16, než kolik jich Ukrajina dnes má

Z bezpečnostních důvodů není zveřejňováno, kolik přesně letounů F-16 bylo na Ukrajinu dodáno, a lze tak vycházet pouze z různých střípků. V listopadu 2024 redakce Armádního Zpravodaje poukazovala na jejich další dodávku, tentokrát šlo o šest kusů. Řadu dalších dodalo Nizozemsko, a jak naše redakce spočítala, až 13 jich mohlo být také z Norska.

Satelitní snímky ukazují, že Rusku dochází systémy S-400 a S-300. Snaží se to maskovat desítkami nafukovacích atrap

Přesto se zdá, že jich na Ukrajině v současnosti létá sotva 30, navíc šly některé k zemi, i když ne moc. V polovině května 2025 se podařilo Rusku jednu sestřelit, čímž přišla o třetí. Dodávka plných třiceti „ef-šestnáctek“ z Belgie by tedy znamenala razantní posílení a dost možná i takový malý game-changer – tedy za předpokladu, že by pro ně letectvo mělo dostatek zbraní.

Na dotaz, kolik F-16 plánuje Belgie poskytnout Ukrajině, tamní ministerstvo obrany odpovědělo: „Potvrzujeme, že belgické ministerstvo obrany poskytne 30 stíhaček F-16.“ Na doplňující otázku, zda je možné upřesnit časovou osu, pak odpovědělo: „To bude záviset na dodávce F-35.“

Rusko podvedlo 20 000 migrantů. Dalo jim občanství, aby je mohlo násilně odvléct na frontu, kde zemřou

Redakce Armádního Zpravodaje usuzuje, že ani samo belgické ministerstvo obrany v tuto chvíli přesně neví, kdy vlastně americké letouny 5. generace obdrží, ačkoliv je pravděpodobné, že má alespoň přibližné datum. Je třeba připomenout, že Belgie svůj závazek v programu splnila a překážky jsou na straně dodavatele, tedy zbrojovky Lockheed Martin.

Ta se potýkala u letounů šarže 19 s problémy z důvodu modernizace technologie zaměřené na vylepšení zobrazování a schopností zpracování dat. Konkrétně pro Belgii měly být proto dodávky F-35 odsunuty na rok 2026, ale redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala vyjádření Evana Scotta, finančního ředitele Lockheed Martin, že se firmě podařilo zdolat problémy dříve, než bylo původně předpokládáno, a mohla by proto plnit své závazky dříve.

Nové informace o sestřelení francouzského Rafale pákistánskou J-10CE poukazují na světový rekord. Schytal to skoro na 200 km

Uvedla to agentura Reuters s odkazem na jeho vyjádření na konferenci Bank of America v květnu 2025. Co přesně to znamená pro Belgii? Že by mohla obdržet první F-35 už v tomto roce, zřejmě tedy v druhém pololetí, a zbytek pak v roce 2026, kdy předpokládá dodávku i Frederik Vansina, náčelník obrany belgických ozbrojených sil, jak uvedl v rozhovoru pro LeSoir.

Redakce Armádního Zpravodaje také připomíná, že došlo začátkem května k oznámení zahájení montáže belgických F-35 v italské továrně. To by mělo urychlit jejich dodání, a zároveň posílit evropský zbrojní průmysl, z čehož nejspíše nejsou v Americe úplně nadšení, ale vzhledem k tomu, že je Lockheed Martin ve skluzu, nejspíše neměl na výběr, aby splnil dohodu.

Článek Belgie potvrdila, že dodá Ukrajině 30 letounů F-16. Ale nejspíše až v roce 2026, závisí to na F-35, které už jsou ve výrobě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sestřel na 217 km je pravdivý, ale ne letounem Su-57

Manipulace, pro níž ruští blogeři zneužili i uznávaný americký portál MilitaryWatchMagazine, zřejmě mnohé přívržence zahřála u srdce. Vždyť nejlepší letoun v ruském letectvu přece musí dosahovat těch nejlepších výsledků – navíc, když má k dispozici (tentokrát prokazatelně) střelu vzduch-vzduch R-37M s nejdelším dosahem na světě, potvrzuje Wikipedia.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Její dosah je až 400 km při rychlosti až Mach 6; redakce Armádního Zpravodaje ji hodnotila v dubnu 2024 v tomto směru jako regulérně nejlepší, přičemž jí americký (AIM-120D AMRAAM s dosahem 160 km) ani evropský (MBDA Meteor s dosahem 200 km, uvádí Wikipedia) protějšek nestačí, ačkoliv to zdaleka není jediný parametr, na němž ve vzdušném souboji záleží.

Některé ruské profily, například SOLOVJOV, přitom sdílely, že Suchoj Su-57 sestřelil letadlo ukrajinského letectva raketou dlouhého doletu R-37M na vzdálenost více než 200 km. Armádní Zpravodaj dohledal vyjádření Jurije Ihnata, mluvčího letectva ozbrojených sil Ukrajiny, který na briefingu v „Media Center Ukraine“ sdělil 02. května 2023, že letectvo nezaznamenalo použití letounů Suchoj Su-57, a dokonce ani Suchoj Su-75, proti Ukrajině.

Satelitní snímky potvrdilo i těžké přiznání Pákistánu: Indie bodovala, vyřadila mu high-tech švédský letoun včasné výstrahy AEW&C

Studie Royal United Services Institute (RUSI) navíc uvádí, že byl historicky nejdelší sestřel ruskou raketou R-37M zaznamenán na 177 km. Kde tedy propagandisté vzali lživou informaci o 217 km? Samotný údaj pravdivý je a skutečně byl na tuto vzdálenost také ukrajinský Suchoj Su-27 poslán k zemi – patří ovšem zcela jiné zbrani, a sice systému protivzdušné obrany S-400.

MilitaryWatchMagazine potvrzuje, že se jedná o jeden z nejdelších sestřelů země-vzduch, ale nikoliv vzduch-vzduch. Alespoň ze strany ruského ministerstva se redakci Armádního Zpravodaje nepodařilo dohledat, že by bývalo s tvrzením blogerů / propagandistů souhlasilo, ale ukazuje to, kolik dezinformací se dostává mezi lidi, z nichž jim mnozí (bohužel) věří.

Článek Rusové sprostě lhali, že jejich Su-57 sestřelila ukrajinský Su-27 na 217 km. Chtěli si tak připsat světový rekord se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská J-35A je ekvivalent k americké F-35

Letecký střet s Pákistánem přinesl Indii nemalé ztráty zejména v podobě francouzských Rafale, o čemž Armádní Zpravodaj informoval 09. května 2025. Je jasné, že tím utrpěla pověst možná nejlepšího letounu 4. a 4,5. generace v Evropě, ale nejspíše i na celém Západě, jelikož by minimálně poslední modernizace měla překonávat dokonce i americkou F-16.

Velká překážka pro Rusko: Itálie dodá Ukrajině jeden z nejsilnějších systémů PVO na světě. Zvládne s klidem i jeho Iskander

Ztracen měl být přitom i Mirage 2000, ale to je letoun nižší generace, takže šlo takový výsledek střetu předpokládat. Jako velice schopné se přitom ukázaly čínské střely PL-15, které měl mít Pákistán pouze v exportní verzi PL-15E, u níž Wikipedia potvrzuj dosah 145 km. Nedáno ovšem vyšlo najevo, že měl být jeden z Rafale sestřelen na vzdálenost 182 km, což by znamenalo, že mělo pákistánské letectvo k dispozici i neexportní verzi s doletem až 300 km.

Armádní Zpravodaj připomíná, že je Pákistán pro Čínu silným strategickým partnerem, potažmo velkým odběratelem jejích zbraní. A jelikož nelpí na různých omezeních, jako je tomu běžné u amerických a evropských představitelů, dává mu větší volnost ve využívání – což se potvrdilo i v nedávném konfliktu mezi Pákistánem a Indií, který se země draka nepokusila urovnat, a nejspíše také svolila k nasazení zmíněné střely vzduch-vzduch PL-15 v neexportní verzi.

Ukrajinci potvrdili dominanci v Černém moři: zaútočili na ruskou plošinu pro těžbu plynu. „Není tu místo pro ruský odpad,“ vzkázali

Je de facto jisté, že čínská vláda do jisté míry konflikt uvítala, jelikož tak mohla nechat otestovat své zbraňové systémy v reálných podmínkách. A výsledek zřejmě nemohl být lepší, ačkoliv pochopitelně v nedošlo na střet toho nejlepšího z její výzbroje (na rozdíl od indické).

Jako další krok má nyní nastat dodávka čínských letounů Shenyang J-35 páté generace, kterých si pákistánské letectvo objednalo několik desítek. Z posledních vyjádření čínských politiků přitom po nedávném jednání s pákistánským ministrem obrany Khawajem Asifem vyplývá, že mu budou dodány dříve než v roce 2026, jak bylo původně v dohodě plánováno.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Už v tomto roce by tak měl Pákistán obdržet prvních 30 letounů J-35A z celkem 40 objednaných. Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že se tím chce lépe připravit na další možný střet s Indií a získat technologickou převahu, jelikož ta na ně nemá adekvátní odpověď. Sice se pokouší vyvíjet vlastní letoun páté generace známý jako AMCA, o němž Armádní Zpravodaj informoval už v červnu 2022, ale zatím se zdá, že nebude dříve než za několik let.

Jenomže koupit pro letectvo narychlo adekvátní alternativu, nejspíše není reálné. Ruský Suchoj Su-57 existuje stále jenom v počtu několika desítek, a to jde převážně o prototypy, zatímco americké F-35 nejspíše Indie získat nemůže – už jenom proto, že provozuje ruské systémy PVO, kvůli nimž bylo z programu vyřazeno také Turecko. Američané se jednoduše obávali úniku dat, resp. ruského špehování, například přes systém S-400 v jeho výzbroji.

Satelitní snímky ukazují, že Rusko kompletně vyčerpalo zásoby obrněné techniky v jednom ze skladů – včetně tanků

Nejbližší možností by tak mohl být turecký letoun TAI TF Kaan, jehož prototypy již létají, a první sériově vyráběné kusy by měly přicházet od roku 2028. Je však otázkou, zda se indicko-pákistánské vztahy do té doby opět nevyostří. Na druhou stranu je patrné, že obě strany v krátkém konfliktu pocítily sílu té druhé. Země Orientu třeba zasáhla velmi drahý švédský letoun včasné výstrahy SAAB 2000 Erieye střelami BrahMos s plochou dráhou letu.

Článek Pákistán dostane urychleně čínské stealth letouny J-35A páté generace. Získá tak výraznou technologickou převahu nad Indií se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-27 je veteránem tvrdých přistání

Sovětský Suchoj Su-27 je všeobecně znám pro svou schopnost přistát na velmi hrubých plochách. Ač se to nemusí zdát, jde o obrovskou strategickou výhodu. Na internetu je mnoho záběrů, které potvrzují, že k tomu dochází i v moderní době, dnes hlavně na ukrajinském bojišti. Příkladem je video níže publikované v dubnu 2023, které zachycuje přistání a opětovný vzlet stíhačky Su-27 Flanker na běžné silnici v zalesněné krajině. Bližší detaily známy nejsou, ale údajně se jedná o dvě různé Su-27 patřící ukrajinským vzdušným silám.

Ale mnohem důležitější než to, komu letadla patří, je fakt, že tyto Su-27 opět připomněly světu, v čem tkví jejich přidaná hodnota. Ne snad, že by nemohli piloti západních letounů o něčem takovém ani přemýšlet – např. JAS-39 Gripen, které využívá i české letectvo, staví na podobných schopnostech také. U většiny moderních západních letounů však možnost přistání mimo připravenou runway chybí, případně je zbytečně riskantní. Dokonce ani F-16, které má dle Wikipedie i Ukrajina, si mohou nechat o podobném přistání zdát.

F-35 zvládne přistát i vzlétnout z dálnice

U západních letounů je v tomto směru zásadním problémem, že jsou velmi citlivé na nasátí jakýchkoliv nečistot do motoru z nedokonale uklizené dráhy. Armádní Zpravodaj soudí, že jejich přidaná hodnota spočívá spíše ve špičkové avionice a využití nejmodernějších technologií než v mechanické odolnosti. Americká námořní pěchota však otestovala, že ani přistání a vzlet z improvizovaných drah nedělá F-35A páté generace takový problém.

Potvrzuje to opět video níže sdílené v říjnu 2024. Jsou na něm vidět dva letouny, jak přistávají (a poté vzlétají) během finského cvičení na dálnici Hosio ve finském městě Ranua. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že byla pro tento případ dobře uklizena, ale ve srovnání s běžnými letištními plochami jde stále o jistou nedokonalost – navíc se potvrdilo, že ani vyspělé letouny 5. generace nemají problém operovat z dálnice, což rozšiřuje jejich operační schopnosti, a v případě konfliktu by bylo možné je rozptýlit mimo letiště.

Článek Video: kterak F-35A ukázaly, že přistání na improvizovaných drahách není doménou „veteránské“ Su-27. Dává jim to velikou výhodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Celá letadla AI nenavrhuje, jen pomáhá

Využívání umělé inteligence při konstrukci letadel není asi příliš překvapující, odborníci totiž předpokládají, že může v příštích letech v mnoha oborech zastoupit řadu pozic, které aktuálně zastávají lidé. Na druhé straně ani čínská společnost Shenyang netvrdí, že by pro ni umělá inteligence navrhla celý nový letoun. Slouží podle všeho k tomu, aby lidem pomohla, např. aby se zbavili únavných kontrolních úkolů a mohli se soustředit na důležitější práci.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že musí ve společnosti Shenyang pracovat zkušení konstruktéři, jelikož stojí hned za několika letouny používanými třeba čínským letectvem. Nejnovějším, a v současné době asi nejznámějším, je Shenyang J-35, což je nejnovější typ letounu 5. generace, i když ještě nebyla oznámena jeho sériová výroba. Wikipedia uvádí, že by měl sloužit jako palubní letoun na čínských letadlových lodích, a jako pozemní ho Čína hodlá exportovat. Jedním ze zájemců je například Pákistán, ale další mohou přibývat.

Umělá inteligence zlevní a zrychlí vývoj

Wikipedia uvádí, že je za umělou inteligenci označován software, který umožňují strojům vnímat své prostředí a využívat učení a inteligenci k provádění různých akcí. Armádní Zpravodaj si dokáže představit, že takový software na základě známých dat a zadaných požadavků vytvoří nějaké řešení, včetně konstrukce letadla. To může snížit časovou náročnost a ušetřit peníze oproti lidské práci, a tím nový letoun zlevnit a vyrobit rychleji než konkurence.

Čína možná může jako jedna z mála zemí na světě ničit obávané mezikontinentální balistické rakety, které běžně nelze zachytit

Použití umělé inteligence však může mít i negativní stránku. Tou je skutečnost, že se řídí daty, která se jí podařilo získat nebo dostala zadaná. Může tak vyřešit mnoho problémů, ale většinou půjde o standardizovaná prostředí. Spoléhat pouze na umělou inteligenci by tak mohlo znamenat, že se vytratí lidská inovace a talent pro neortodoxní řešení, což sice mnohdy nevedlo k cíli, ale v některých případech to znamenalo znatelný lidský pokrok.

Článek Štafetu přebírá umělá inteligence a odsouvá inženýry na „druhou kolej“: v Číně už pomáhá navrhovat moderní vojenská letadla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starý systém, který stále umí napáchat škody

O tom, že je S-200 na Ukrajině v provozu, vedli mnozí spekulace již dříve, ale potvrdit se to dosud nepodařilo. Teprve nedávno ukázalo Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny video, na němž je zřejmě poprvé odhaleno užívání protiletadlového systému S-200 pocházejícího z dob studené války. Nacházet se měl na pobřeží Černého moře, ale přesné místo známo není. Je vidět, jak je raketa zvednuta před tím, než dojde k jejímu odpálení.

Dánsko oznámilo, jak pomůže Ukrajině. Ve hře jsou hlavně F-16 a česká muniční iniciativa

Wikipedia uvádí, že byl S-200 zaveden v roce 1967 a měl jasné určení – likvidovat vzdušné prostředky jako strategické bombardéry, balistické střely a vrtulníky ve velkých a středních výškách. Použít ho však lze i k napadení pozemních a námořních cílů. Raketa 5V28 určená proti letounům má hlavici s 200 000 ocelových kuliček, takže funguje jako brokovnice.

Systém vznikl za celou dobu v několika variantách, z nichž má nejlepší – S-200M (Vega-M) – dosah až 300 km do dálky a 29 do výšky, ačkoliv její exportní verze S-200VE (Vega-E) ho má zkrácený do dálky na 240 km. Jakou verzi má ukrajinská protivzdušná obrana, se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo dohledat, identifikovat šlo pouze zmíněnou střelu 5V28.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Redakci Armádního Zpravodaje se podařilo dohledat záběry od Sil pozemní obrany Ukrajiny, na nichž je vidět ruský strategický bombardér Tu-22M3. Údajně měl být sestřelen právě systémem S-200, ale ověřit to nelze, ačkoliv jeho zničení potvrzují i čeští analytici z Oryxu. Letoun se měl zrovna vracet z bojové mise po odpálení střel Ch-22, když to schytal.

Ukraine's GUR just revealed the first footage of its S-200 Gammon SAM unit, restoring and using the massive Cold War-era missiles to hit Russian targets.

Ukrainian S-200s have reportedly been used to down multiple high-value Russian aircraft, and hit Russian ground targets. pic.twitter.com/LQb8UbRam6

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) May 13, 2025

Zveřejněné záběry ukrajinského systému S-200, potažmo odpalovače rakety

Článek Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Narušení netrvalo ani 60 vteřin, F-16 reagovaly ihned

K incidentu bylo zveřejněno naprosté minimum informací. Armádní Zpravodaj zjistil, že k němu došlo v úterý 13. května 2025, když ruský Su-35 – který mimochodem tvoří páteř ruského letectva a je jeho nejmodernějším strojem 4. generace – narušil vzdušný prostor poblíž poloostrova Juminda na severu Estonska ležící asi 50 km severovýchodně od Tallinu.

Houfnice CAESAR vylepší ČR podle ukrajinských zkušeností. Náčelník dělostřelectva si přeje, aby veřejnost armádě věřila

Estonský server ERR uvedl, že trvalo narušení necelou minutu, přičemž měl Su-35 vypnutý letový transpondér i obousměrné rádiové spojení, takže nekomunikoval s tamní službou řízení letového provozu. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to je zcela běžná praxe, díky níž pilot „může“ letět dále, než kdyby dostával výzvy, že o něm vědí a má se ihned vrátit zpět.

Následně k němu vzlétly stíhačky F-16 portugalského letectva, které bývají v Ämari jako součást mise Baltic Air Policing, a provedly průzkumný let. Nakolik blízko se k ruskému letounu dostaly a zda ho doprovázely až za hranice Estonska, není jasné, ale běžně tomu tak bývá. Su-35 se zjevně nakonec vrátil zpět – vzhledem k poloze do Kaliningradské oblasti.

Ojedinělé záběry ukazují, jak ukrajinský voják sestřelil ruský Suchoj Su-25 starou zbraní z ramene. A to hned na první dobrou

Ministerstvo zahraničních věcí Estonské republiky si okamžitě předvolalo chargé d’affaires ruského velvyslanectví v Estonsku a předalo mu diplomatickou nótu. Dle Wikipedie jde o sdělení v písemné oficiální komunikaci mezi zastupitelským úřadem a ministerstvem zahraničních věcí přijímajícího státu, eventuálně přímo mezi ministerstvy zahraničních věcí.

Později Margus Tsahkna, estonský ministr zahraničních věcí, uvedl, že měl letoun Su-35 chránit tanker ruské stínové flotily plující v ekonomické zóně Estonsla. „Tento incident je dalším příkladem, který ukazuje, že Rusko představuje vážnou hrozbu nejen svou válkou na Ukrajině, ale také pro Alianci NATO jako celek,“ okomentoval.

Rusové si mysleli, že ho zlomili: pak ukrajinský výsadkář pod palbou dělostřelectva ze zajetí utekl a podělil se o příběh se světem

Že by z toho Rusku hrozil nějaký postih, který by ho trápil, je dle redakce Armádního Zpravodaje nepravděpodobné, jelikož je na sankce a všemožná omezení zvyklé, a navíc nectí mnohá mezinárodní práva ani slušnost. V této praktice bude jistě pokračovat i nadále. V červenci 2025 například jeho MiG-29K letěl k hranicím NATO, a v dubnu 2025 musely britské letouny vyprovodit hned tři ruské. Testuje tak reakce a připravenost svého rivala.

Článek Rusko nepřestává provokovat a překračuje hranice NATO: jeho Su-35S vletěl do Estonska, okamžitě byl vyprovozen F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačila jediná rána a ruský Su-25 se zřítil k zemi

Zatímco pro ukrajinskou stranu je to velký úspěch, jelikož se zbavila dalšího letounu okupantů, pro druhou je to citelná ztráta, ačkoliv jde už o starý letoun – redakci Armádního Zpravodaje se nepodařilo ověřit, zda pilot sestřelení přežil, ale možné to je, jelikož je i Suchoj Su-25 vybaven katapultovacím sedadlem. K zemi ho přitom poslal systém 9K38 Igla, ale bohužel se nepodařilo zjistit místo ani datum, i když záběry byly zveřejněny 12. května 2025.

Malé velké posílení ruského letectva – dostává nové Su-35S, ale úplné potřeby nepokrývá. Mnohé navíc ztratilo

Ve vyjádření to uvedla 58. samostatná motostřelecká brigáda pojmenovaná po hejtmanu Ivanu Vyhovském. Wikipedia uvádí, že má 9K38 Igla dle tymu dosah až 6 km do dálky a 3,5 km do výšky, což v tomto případě bohatě stačilo, jelikož byl letoun velmi nízko. Střela je pak naváděna infračerveně, což znamená, že se zaměřuje na teplo vycházející z cíle.

Do výzbroje byla zbraň zavedena v roce 1981, ale užívána je dodnes jak v ruských ozbrojených silách, tak mnoha zahraničními armádami i nestátními skupinami, hlavně teroristy. Suchoj Su-25 je zase tzv. letoun blízké palebné podpory, uvádí Wikipedia – byl přímo navržen, aby podporoval jednotky na frontě např. ničením tanků a obrněných vozidel, ale i dalších cílů.

Velký vzkaz Rusku: britské F-35 jsou schopné plného nasazení, které potvrzuje sílu královského letectva i NATO. Z lodí i země

Jeho stáří je podobné jako u 9K38 Igla, jelikož byl zařazen ve stejném roce. Dodnes je však hojně využíván jak v ruském, tak v ukrajinském letectvu, ačkoliv ho provozuje také bulharské a íránské. Vznikl ve více než tisícovce kusů, takže není jeho nahrazování úplně snadné, a hlavně levné – Armádní Zpravodaj navíc soudí, že k mnoha úkolům na frontě dostačuje.

Článek Ojedinělé záběry ukazují, jak ukrajinský voják sestřelil ruský Suchoj Su-25 starou zbraní z ramene. A to hned na první dobrou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výsledek střetu je pro Rafale zdrcující

Jednoznačně se jedná pro Indii o velikou potupu, ačkoliv jedna bitva pochopitelně nevypovídá nic o celkovém (ne)úspěchu jejího válečného úsilí. Jeden z amerických představitelů pod podmínkou anonymity sdělil, že šlo s velkou pravděpodobností právě o čínský Chengdu J-10C, který sestřelil nejméně dvě stíhačky indického letectva – jedním byl zřejmě Rafale.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Pákistán má přitom ve výzbroji i americké F-16, ale ty se podle všeho bitvy vůbec neúčastnily, za čímž může stát zákaz z Washingtonu, zatímco Peking nepotřebuje „hájit mír“, pakliže ho situace neohrožuje. Armádní Zpravodaj se také přiklání k názoru, že bude naopak rád za otestování svých bojových letounů v ostrém boji, navíc zrovna proti francouzským Rafale.

Indie a Čína spolu totiž mají dlouhodobé územní spory, které nejednou vyústily v použití vojenské síly, ačkoliv se situaci vždy podařilo urovnat. Země Orientu se navíc v posledních letech snaží dostat do popředí zbrojařské scény, kdy se dokonce ambiciózně rozhodla, že nahradí alespoň v některých oblastech Rusko coby tradičního dodavatele zbraní, jak rozebíral Armádní Zpravodaj koncem dubna 2025 s tím, že má s výrobou dle jeho standardů zkušenosti.

Dassault Rafale F5 vs. F-35 Block 4: oba letouny jsou solidní, ovšem ten francouzský vyhrává pouze v jedné nevýznamné oblasti

Ztráta Rafale pak rozhodně není dobrou vizitkou indického letectva, ani francouzského letounu, jelikož je považován za jeden z nejlepších na světě ve své kategorii, ačkoliv to lze velmi těžko posuzovat, když nejsou známy podrobnosti boje. Možná jich mají více Američané, kteří pečlivě sledují účinnost bojových letadel čínské výroby, aby pochopili jejich potenciál v možném konfliktu o Tchaj-wan nebo v indo-pacifickém regionu jakožto celku.

Indie přitom ztrátu svých letadel neuznává a mlčí, ačkoliv oficiálně oznámila úspěšné údery proti tzv. teroristické infrastruktuře v Pákistánu. Tamní ministr obrany Khawaja Asif měl potom uvést, že se podařilo letectvu sestřelit hned pět indických letounů Dassault Rafale, zatímco jiné zdroje podaly informace o třech. Sestřelení potom napovídají i nalezené trosky raket.

Ruský zbrojní průmysl znovu trpí. Indie oficiálně kupuje pro letadlovou loď Rafale M, který vytlačil problémový Mig-29K

Redakce Armádního Zpravodaje objevila zmínky indických obyvatel z provincie Punjáb, kteří tam našli trosky raket PL-15E. Tedy přesně těch, jimiž jsou vyzbrojeny čínské letouny Chengdu J-10C a čínsko-pákistánské letouny JF-17 Thunder, a o jejichž dodávce Pákistánu informoval STRATCOM koncem dubna 2025. Je tedy pravděpodobné, že stojí za sestřely indických Rafale.

Článek Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 se porouchala, ale Bulharsko s ní počítá

Když probíhaly u první bulharské stíhačky F-16 letové zkoušky, které byly součástí jejího uvedení do provozu, byla na palubě zjištěna porucha jednoho ze systémů. Ke zjištění došlo po přistání v samotném Bulharsku, ale zda k ní došlo během letu nebo po příletu, není jasné. Nikola Rusev však zdůraznil, že objevení takové poruchy neznamená, že je letadlo vadné.

Analýza prozrazuje, kolik platí za válku Rusko, a kolik Ukrajina, která má zdaleka největší vojenské zatížení na světě

S převzetím této i dalších F-16 tedy bulharské letectvo nadále počítá, ale než budou zařazeny do provozu, musí absolvovat dvě fáze – technické a letové zkoušky, přičemž v rámci letové zkoušky musí být provedeny minimálně dva lety za účasti bulharského pilota. Teprve po potvrzení letové připravenosti bude stíhačka uvedena do operačního nasazení bulharského letectva.

Dimitar Stojanov, bývalý ministr obrany a současný prezidentský poradce pro obranu, k záležitosti uvedl, že letoun aktuálně není schopen letu, jelikož v Bulharsku není k dispozici náhradní díl, který se porouchal. Původně sice být mohl, ale letectvo se rozhodlo pro variantu bez nepřetržitých dodávek výrobce Lockheed Martin, aby na zakázce ušetřilo, co může.

NATO neví, proti čemu stojí: „Rusko je připraveno mobilizovat jako za 2. světové války,“ tvrdí Dmitrij Peskov z Kremlu

Armádní Zpravodaj je názoru, že by mělo mít letectvo provozující složitá západní letadla vždy k dispozici dostatek náhradních dílů, jelikož se nedá na jejich životnost spoléhat. Během letu může například dojít k jejich přetížení, ale stejně tak se může projevit výrobní či jiná vada. Čekání na díly je potom zdlouhavé, trvat může několik dní, ale i týdnů.

Lockheed Martin upřesnil, že dodal Bulharsku první F-16 konkrétně 14. dubna 2025, přičemž má do konce roku 2025 dodat dalších sedm. Mike Shoemaker, viceprezident a generální ředitel Integrované stíhací skupiny společnosti Lockheed Martin, během ceremoniálu zdůraznil: „Nejedná se pouze o oslavu nového letounu pro bulharské letectvo – představuje to novou éru zvýšené bezpečnosti, pokročilých schopností a posílených partnerství v regionu.“

Článek Velká sláva se nekonala, první bulharská F-16 se porouchala. Nevydržela ani měsíc a už ji museli uzemnit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Laser nahradí drahé protiletadlové střely

Americký dron MQ-9B Reaper s laserem by měl v pojetí společnosti General Atomic sloužit primárně k ochraně plavidel na moři proti dronům, uvádí NavalNews. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jeho vývoj mohly podpořit i zkušenosti s bojem amerického námořnictva s jemenskými Hútíji. Ti za pomoci dronů útočí na obchodní přepravu v Rudém moři, ale pokusili se zasáhnout i jeho vojenská plavidla, která jim v tom brání. Pro ta obvykle není problém bezpilotní letouny sestřelit, ale střely jsou velmi drahé a levných dronů naopak mnoho.

Obří slabina už nemusí americké drony omezovat: všestranný MQ-9 Reaper zvládne dříve nemyslitelné, operovat ze špinavé ranveje

MQ-9B Reaper s laserem by se ale teoreticky mohl stát jejich lovcem – laser na něm umístěný by měl mít totiž výkon 25 kW, což by pravděpodobně na zničení stačilo. Armádní Zpravodaj vychází z informací redaktorů NavalNews, kteří se účastnili veletrhu Sea Air Space 2025. Výstřel z laseru by přitom měl být velice levný a dokázal by šetřit drahé střely. Aby se snadno neprozradil, mělo by problém tepla z výstřelu řešit chlazení vzduchem, zatímco energii pro laser by dron získával z baterie. Bližší podrobnosti o systému však zatím nejsou známé.

Střílet by mohl několikrát za let

Využití MQ-9B Reaper coby stíhacího dronu není podle názoru Armádního Zpravodaje špatná myšlenka – v západních ozbrojených silách totiž slouží v počtu několika stovek. Wikipedia uvádí, že unese náklad o hmotnosti až 1,7 tuny, takže by mohl nést relativně hodně baterií na větší počet výstřelů, a tedy i zničit větší počet nepřátelských dronů. Jeho maximální rychlost činí 390 km/h, zatímco třeba známý íránský dron HESA Shahed 136 létá maximálně rychlostí 185 km/h, uvádí ArmyRecognition. Reaper ho tedy nemá problém dohnat.

General Atomics has introduced a laser weapon system for its MQ-9B drone, designed to intercept and destroy aerial threats such as other drones.https://t.co/vFM7UVPsuK

— Militarnyi (@militarnyi) April 14, 2025

Součástí vybavení dronu je i radar, který je nejspíše schopen detekce i na delší vzdálenosti, načež může začít cíle stíhat, případně by mohl nést modul s nějakým dalším přístrojem k jejich detekci. Na obloze přitom vydrží i přes 40 hodin, což znamená, že by jediný dokázal zajistit ochranu na velmi dlouhou dobu. Rozhodně by ale nemusel sloužit jenom k ochraně lodí na moři, hodil by se bezesporu i k hlídkování nad pevninou, kde drony míří na pozemní cíle.

Článek Americké drony MQ-9B Reaper budou s laserovým dělem výrazně levnější likvidátoři dronů. Ušetří tak drahé střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trosky ruského Tu-22M3 ukazuje satelitní snímek

Sama ruská strana se k incidentu vůbec nevyjádřila, ale redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že to ani není podstatné, jelikož by stejně byla schopná tvrdit, že k žádné ztrátě nedošlo. Oleksandr Syrskyj zmínil v nedávném rozhovoru, že se ukrajinským silám podařilo nedávno zničit ruský strategický bombardér Tu-22M3 ve Smolenské oblasti, která leží na východních hranicích s Běloruskem. Konkrétně měl být zasažen na základně Shaikovka.

Čína má problém, který bude těžko vysvětlovat. Její lidé bojují ve válce na Ukrajině za Rusko; dva byli zajati a čeká se na vyjádření Pekingu

Armádní Zpravodaj z veřejných zdrojů zjistil, že jde o základnu strategických bombardérů Tu-22M3 z 52. těžkého bombardovacího leteckého pluku Ruské federace (vojenského útvaru č. 33310), které se podílí na raketových útocích na území Ukrajiny raketami Ch-22 s Ch-32.

První ze zmíněných obsahuje 1 000 kg výbušné náplně a má dosah až 600 km, kdežto druhá doletí až 1 000 km a využívá stejné tělo jako Ch-22, ale oproti ní má poloviční hlavici – právě z důvodu prodloužení doletu. Letoun jako Tupolev Tu-22M3 se tak může s přehledem držet mimo možnosti ukrajinské protivzdušné obrany a de facto ho nelze ohrozit.

Záběry ukazují mohutnou prohru Rusů, když útočili na ztracené pozice v Luhanské oblasti. V celodenní ofenzivě ztratili 230 vojáků (video)

Jediným způsobem, jak ho zničit, je tím pádem na zemi, k čemuž má Ukrajina k dispozici několik dalekonosných dronů. Jindy s tím nicméně pomůže i technická závada. Armádní Zpravodaj nedávno informoval o zřícení stejného bombardéru v ruské Irkutské oblasti. Zničení Tu-22M3 u běloruských hranic dokazuje každopádně satelitní snímek od CyberBoroshno.

Vidět jsou na něm trosky, pravděpodobně zmíněného letounu, protože přesně toto místo mělo být zasaženo ukrajinským dronem. Z akce sice nebyly zveřejněny žádné záběry, ale je evidentní, že o něj ruské letectvo skutečně přišlo – tak jako už mnohokrát ve válce na Ukrajině.

iZdroj fotografie: CyberBoroshno

Článek Satelitní snímek dokazuje zničení ruského bombardéru Tu-22M3, který byl pro Ukrajinu obrovskou hrozbou. Rusové to nepřiznali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16V se může postavit téměř každému

Slovenské letectvo si objednalo celkem 14 kusů F-16V; redakce Armádního Zpravodaje u tamního ministerstva obrany ověřila, že po nedávném obdržení dvou nových nyní země disponuje pěti. Zbytek letounů by potom měla dostat do konce roku 2026. Slovensku to umožní zajistit ochranu svého vzdušného prostoru a účastnit se různých operací NATO. F-16 je v alianci stále velmi rozšířená a verze V je tou nejmodernější existující. Vyrovná se nebo překonává jakýkoliv letoun 4. nebo 4,5. generace, jako je třeba Suchoj Su-35S Flanker-E.

iZdroj fotografie: Minsterstvo obrany Slovenské republiky

Portál F-16 uvádí, že je verze V vybavena mnoha špičkovými technologiemi, což z ní dělá skvělý víceúčelový bojový letoun. Jejich základem je moderní radar AESA AN/APG-83, který je svými schopnostmi srovnatelný s radarem na F-35. V kabině má pilot k dispozici moderní multifunční displej a letadlo dostalo také moderní počítač misí, infračervený vyhledávač IRST nebo modernizované motory s vylepšeným výkonem.

F-16V používá nejmodernější výzbroj

Při pohledu z venku vypadá F-16V jako ostatní verze F-16, protože drak zajišťující skvělou manévrovatelnost zůstal nezměněn. Poháněna je jedním motorem, s nímž dosahuje rychlosti až Mach 2,05, a pochopitelně může užívat nejmodernější typy západních zbraní. Jde třeba o nejnovější verze střel AIM-120 AMRAAM nebo IRIS-T, ale též o celou škálu pum včetně naváděných nebo klouzavých, jakými jsou JDAM. Pro údery na dlouhou vzdálenost může zase sloužit jako nosič řízených střel AGM-158 JASSM, uvádí Wikipedia.

F-16AM/BM byla pro letoun tak významná modernizace, že vrátila „staré křápy“ na vrchol, i když dnes už za moc nestojí

V současné době dostává slovenské letectvo špičkový letoun. Armádní Zpravodaj každopádně upozorňuje, že nedisponuje třeba schopností stealth, což může být nevýhoda oproti letounům 5. generace. Jejich počet ve světě roste, ale F-16V bude určitě ještě několik let více než dostačovat. Na druhou stranu již kolem roku 2035 by mohly být na obloze letouny generace šesté, jakým je třeba americký Boeing F-47. V tom okamžiku se Slovensko ocitne v situaci, kdy bude odkázáno na letoun jeden a půl až dvě generace za existující světovou špičkou.

Článek Skvělá volba Slováků: stíhačky F-16V jsou ty nejlepší, dokonce mají radar úrovně F-35. Směle se mohou utkat dokonce s ruskými Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Egypt dodnes používá i české Albatrosy

Egyptské letectvo má ve výzbroji několik typů tréninkových letounů, včetně desítek českých, resp. původně československých, Aero L-39 Albatros, uvádí Wikipedia. Ale páteř jeho cvičného proudového letectva tvoří německo-francouzské Dassault/Dornier Alpha Jet, a pak čínské Hongdu JL-8 známé i jako K-8. Jde o více než 30 let staré konstrukce, navíc podzvukové. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jsou proto úvahy představitelů egyptského letectva správné, jelikož potřebují stroje vyspělejší, víceúčelové a nadzvukové, aby piloty připravily co nejlépe.

iZdroj fotografie: Korea Aerospace Industries

Jihokorejský KAI FA-50 to zajistit může, ale bude ještě záležet, na jaké konkrétní verzi nebo verzích se Egypt s Jihokorejci dohodne. Existuje totiž T-50, což je původní čistě tréninkový stroj, a jeho výrobce, Korea Aerospace Industries, vysvětluje, že z něj vznikla varianta TA-50, tedy lehký útočný letoun určený k útokům na pozemní cíle. FA-50 je pak lehký víceúčelový letoun schopný v nejnovější modifikaci stíhacího boje, útoků na pozemní i hladinové cíle, a má být schopen odpalovat i řízené střely s dlouhým dosahem.

Velice pestrá výzbroj a rychlost 1,5 Mach

FA-50 má ve všech variantách podobné parametry, které se liší hlavně vybavením a používanými zbraněmi. Jde o relativně malý stroj, Wikipedia uvádí, že má na délku 13,14 m a rozpětí jeho křídel je 9,45 m. Pohání ho pak jeden motor a uděluje mu max. rychlost Mach 1,5, dolet potom vychází na 1 851 km. Letoun má dvoučlennou osádku, v tréninkové variantě jde o pilota a trenéra, v bojových variantách však místo trenéra obsadí operátor zbraní.

Jihokorejská KAI KF-16 je jednou z nejlepších verzí na světě. Letouny Severokorejců by nejenom v přímém střetu roznesla

V nejnovější modifikaci Block 20 je FA-50 v podstatě plnohodnotný bojový letoun vybavený radarem typu AESA a může používat nejenom tepelně naváděné střely jako AIM-9 Sidewinder, ale i radarově naváděné AIM-120 AMRAAM a další typy západních střel. Nést může každopádně i různé typy pum těžkých až 450 kilogramů, a to včetně naváděných a klouzavých JDAM, nebo střel jako SPEAR-3 a KEPD 350K-2, případně protilodních Join Strike Missile. Navíc disponuje ještě kanonem ráže 20 mm; možná výzbroj je tedy velice pestrá.

Článek Egypt může definitivně upustit nejenom od českých Albatrosů – už zkrátka nejsou dobré. Zválcovat je může 100 jihokorejských FA-50 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KF-16 vypadá stejně, ale zdání klame

Zvenku to při pohledu na jihokorejský letoun KAI KF-16 vypadá, jako by se jednalo o běžnou F-16. MilitaryFactory však upozorňuje, že uvnitř je mnoho odlišných součástí, protože si ho letectvo přálo přizpůsobit a vylepšit. Má třeba vyšší výkon a jeho modernizované verze dostaly vyspělý radar i další vybavení, což z něj dělá jeden z nejlepší letounů 4. generace na světě.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Korejské republiky

Jednou z podstatných změn je třeba motor Pratt & Whitney F100-PW-229, což je modernizovaná verze agregátu F100. FlyaJetFighter uvádí, že má KF-16 díky němu poměr tahu k hmotnosti lepší než F-16 a rychlostí se přibližuje McDonnell Douglas F-15 Eagle. Dosahovat by měla až Mach 2,02, a přitom si zachovávat vynikající manévrovatelnost. To by se mohlo hodit například při střetu na krátkou vzdálenost s letouny severokorejského letectva, které jsou mnohem starší a mohly by se pokusit takový boj vyhledávat, soudí redakce Armádního Zpravodaje.

Jihokorejci se naučili, jak dělat letadla

Historie KF-16 začala již na konci 80. let 20. století. První v Jižní Koreji vyrobený letoun opustil linku v roce 1991, uvádí MilitaryLeak, a zkušenosti s americkou technologií se společnosti KAI velmi hodily. Později totiž vyvinula lehký bojový letoun KAI T-50 Golden Eagle a v současnosti pracuje na KAI KF-21 Boramae. U KF-16 také došlo k modernizaci, kdy dostala moderní radar typu AESA, novou avioniku, velký displej v kabině a rychlou datovou sběrnici.

Video: jihokorejský bojový letoun 4. generace KAI KF-21 Boramae zdolal rychlost zvuku, výrobce proto zveřejnil testování prototypů

Jihokorejský letoun bývá vyzbrojený podobně jako F-16. Disponuje kanonem ráže 20 mm a ke vzdušnému souboji má americké střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM. Proti dalším cílům může zase využívat řízené a protilodní střely nebo různé typy pum. V současné době je nejpočetnějším typem bojového letounu v jihokorejské výzbroji a i přes své relativní stáří jednoznačně převyšuje vše, co má k dispozici severokorejské letectvo.

Článek Jihokorejská KAI KF-16 je jednou z nejlepších verzí na světě. Letouny Severokorejců by nejenom v přímém střetu roznesla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

An-124 je protějškem amerického C-5 Galaxy

An-124 Ruslan sahá do 70. let 20. století, kdy sovětské velení dospělo k názoru, že nemá dostatek letecké přepravní kapacity. Tou dobou byly největšími stroji v SSSR turbovrtulové Antonov AN-22 Antei, zatímco Američané zaváděli obří transportní Lockheed C-5 Galaxy. Padlo tak rozhodnutí, že je potřeba obstojná alternativa. Výsledkem byl An-124 Ruslan, tehdy druhý nejtěžší transportní letoun světa, ale dnes má prvenství, jelikož Antonov AN-225 Mrija byl roku 2022 zničen, uvádí Wikipedia. Na jeho obnově se však pracuje, jak naše redakce informovala.

iZdroj fotografie: Mark Harkin / Creative Commons / CC BY-SA

Antonov An-124 se poprvé vznesl v roce 1982, uvádí AircraftFandom. Jedná se o čtyřmotorový nákladní letoun, na jehož palubě je možné přepravit náklad o hmotnosti až 150 tun – ten lze naložit skrze dvoje nákladové dveře – jedny jsou v přídi, druhé v zádi. Mohou to být palety, ale i vojenská technika, jako jsou třeba tanky. Na rozdíl od svého konkurenta C-5 Galaxy nemá přetlakový nákladní prostor, takže není vhodný pro přepravu osob.

An-124 zvládlo uletět až 20 000 km

Jedná se o impozantní letadlo o délce 69,1 metrů s rozpětím křídel 73,3 metrů, popisuje SkybraryAero. An-124 Ruslan je poháněno čtveřicí motorů a pohybuje se cestovní rychlostí 800 až 850 km/h, zatímco jeho dolet záleží na tom, jaký veze náklad – s maximální zátěží je to jenom 4 500 km, ale také se mu podařilo urazit přes 20 tisíc km – pravděpodobně byl bez nákladu a s plnými nádržemi. Nedokáže mimochodem tankovat za letu.

Transportní letoun CASA C-295MW nahradil v AČR sovětské dědictví Antonov An-26. Je všestranný a schopný, ale nestačí na vše

V Sovětském svazu byly letouny, jichž vzniklo 55, určeny k přepravě vojenských nákladů, ale po rozpadu země se mnohé z nich dostaly do komerční sféry. Někdy si je dokonce pronajímají členové NATO a provozují je hlavně společnosti v Rusku a na Ukrajině – obě země dokonce plánovaly jejich výrobu společně obnovit, ale kvůli špatným vztahům toho sešlo.

Článek Antonov An-124 Ruslan: sovětský obr v oblacích nedávno povýšil na největší nákladní letadlo světa. V zátahu urazí až 20 000 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-30MKI má jenom radar PESA

Letoun Su-30MKI začal přicházet do výzbroje indického letectva v roce 2002. První kusy byly vyrobeny v Rusku, ale další pak na základě licence v Indii, a v současnosti by jich mělo být kolem 260. Jedná se o dvoumotorové stroje dosahující rychlosti až Mach 2. Vybaveny jsou radarem N011M, uvádí Airforce-Technology, což je starší typ radaru typu PESA – v současnosti jsou nejmodernější letouny vybaveny vyspělejšími radary typu AESA.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Indický radar typu AESA pro Su-30 MKI měla vyrobit společnost DROD a označovaný je jako Virupaakhsha, uvádí Idrw. Zdá se, že se Indie rozhodla dát Rusku košem, ačkoliv letectvo v minulosti mluvilo o ruském radaru AESA Zhuk. Ten indický má být založený na systému vytvořeném pro indický letoun HAL Tejas, k němuž Wikipedia uvádí, že oproti N011M s dosahem 140 kilometrů by měl mít dosah až 1,7násobný, tedy téměř 240 kilometrů.

Nový radar umožní použít moderní střely

Instalace nového radaru Virupaakhsha znamená i možnost sledování mnohem většího počtu cílů, mohlo by jich být až 100 v jednom okamžiku. Osádkám letadel umožní takový radar využít i potenciál nově vyvíjených indických radarem naváděných střel Astra Mk3, jejichž dosah by měl být až 350 kilometrů, uvádí Wikipedia. Se starým radarem by ale Su-30 MKI dokázal cíle zaměřit jenom na 140 kilometrů a dlouhý dosah střel by nedokázal využít.

Významná modernizace posune staré letouny Suchoj Su-30MKI na 4,5. generaci, ovšem bez pomoci Ruska

Pokud se Indii podaří flotilu letadel Su-30MKI úspěšně modernizovat, znamenalo by to pro ni významný posun schopností jejího letectva v příštích letech. S výkonným radarem by se takové letouny měly být schopné vyrovnat těm nejmodernějším protějškům 4. generace, například pákistánským CAC/PAC JF-17 Thunder nebo čínským Chengdu J-10C Vigorous Dragon a Shenyang J-16 Qianlong taktéž vybavenými radary typu AESA.

Článek Modernizace indických Suchojů Su-30MKI opět bez Ruska: nový radar má dosah 1,7krát větší, dokáže tak využít potenciál střel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Soupeřem může být Írán s ruskými Su-35

Na dohodě o letadlech pro Spojené arabské emiráty je zajímavá skutečnost, že půjde o tu nejlepší možnou konfiguraci, tedy F4, uvádí Wikipedia. Ta má řadu vyspělých vlastností a v podstatě ji dokáží překonat jenom letouny 5. generace. Těmi přitom v oblasti disponuje pouze Izrael, a je nepravděpodobné, že by se tato dvě letectva utkala. Reálnější by byl střet se Suchojem Su-35 Flanker-E, pokud ho Írán od Ruska získá; Rafale je však výrazně lepší.

iZdroj fotografie: GoodFon

Společnost Dassault popisuje Rafale jako velmi univerzální stroj schopný vybojovat vzdušnou převahu i vykonávat úlohy protivzdušné obrany, blízké letecké podpory, hloubkových úderů, průzkumu nebo útočit na námořní hladinové cíle. Varianta F-4 má vylepšení například v oblasti sdílení informací a může používat ty nejmodernější současné zbraně. Těch může nést až 9,5 tun, navíc se pohybuje solidní rychlostí Mach 1,8.

Rafael s Meteorem je smrtelná kombinace

Schopnosti letounu budou také záležet na tom, jaké zbraně k nim letectvo Spojených arabských emirátů dostane. Varianta F4 má například vylepšené schopnosti používání radarově naváděné střely MBDA Meteor, což je nejlepší západní střela dlouhého dosahu. MBDA dokonce uvádí, že jde o střelu vzduch-vzduch s největší zónou bez úniku na světě. Rafale však může rovněž využívat moderní střely MICA s kratším dosahem.

F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry

Zajímavé by mohly být i schopnosti útoku na hladinové cíle, protože se střet v oblasti Perského zálivu může udát i na moři. Užívat může vyspělou protilodní střelu AM-39 Exocet, k níž Wikipedia uvádí, že má dosah kolem 70 kilometrů a hlavici o hmotnosti 165 kilogramů. Francie však může s letadly dodat třeba i klouzavé raketově poháněné přesné pumy AASM Hammer. Ty umožňují útočit na pozemní cíle ze vzdálenosti desítek kilometrů.

Článek Rafale pro Spojené arabské emiráty je v té nejlepší konfiguraci, jaká na světě existuje. Hravě může čelit i ruskému Su-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nad Černým mořem létají RC-135W

Za příklad působení NATO nad Černým mořem je vysílání průzkumných letounů se sofistikovanými detekčními a špionážními přístroji. Může jít třeba o RC-135W Rivet Joint, k němuž americké letectvo uvádí, že má sadu palubních senzorů schopných detekovat a analyzovat signály v celém elektromagnetickém spektru. Z mezinárodních vod může jistě zachytit data i z Ruska, takže není divu, pokud k němu vyšle bojové letouny.

Video: kterak se ruskému letounu Iljušin Il-38 podařilo proklouznout blízko k americké letadlové lodi, která ho ignorovala

To je ostatně také důvod, proč třeba britské letectvo posílá s RC-135W Rivet Joint letouny jako Eurofighter Typhoon, které většinou v poklidu letí a ruských letadel si zdánlivě nevšímají, byť je sledují. Někdy na ně ale mohou připravit past, aby ukázaly, kdo je pánem – třeba je nalákat na stroje se zapnutými transpondéry a pak je překvapit dalšími dvěma letouny s transpondéry vypnutými.

iZdroj fotografie: Letectvo USA

Zrovna takový případ se stal nad Černým mořem, uvádí DefenceSecurityAsia s odkazem na ruské ministerstvo obrany, ale od něj se mi nepodařili informace získat. Letce, která takovou léčku provede, to dá každopádně výhodu a hlavně to ruským pilotům ukáže, že by na ně nejspíše mohla zaútočit dříve, než by ji vůbec stačili zaregistrovat (i když by teoreticky mohli mít informace i u pozemních radarů, které vidí i stovky kilometrů daleko).

Ruský Suchoj Su-27 už je zastaralý

Z druhé strany pak nad Černým mořem nejčastěji operují ruské letouny Suchoj Su-27 Flanker, které pochází ještě z dob SSSR, uvádí Wikipedia. Známý je svou dobrou obratností, avšak je poplatný své době a má starší typy radarů jako N001 Mech nebo Zhuk-MSE, navíc i když mnohem novější Eurofigter Typhoon není stealth, má drak z materiálů výrazně snižujících radarovou signaturu. Nechybí mu ani nejnovější typy senzorů, uvádí Eurofighter, ani výkonný radar ECRS Mk2 typu AESA, čemuž se ruské letouny nemohou ani zdaleka rovnat.

Souboj letounů 5. generace: čínský Chengdu J-20 vs. ruský Suchoj Su-57 má jasného vítěze. Rozdíly jsou nejenom ve stealth

Každému z pilotů musí být při takovém setkání jasné, jak by podobný incident dopadl. Kdyby se Rusové nechali nalákat do blízkosti průzkumného letounu, vzápětí by se ocitli v zaměřovači nepřítele, o němž neměli do té doby tušení. Ten by mohl proti nim použít nejvýkonnější západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor, o níž koncern MBDA tvrdí, že jde o střelu s největší zónou bez úniku ze současných zbraní vzduch-vzduch, což by pro Su-27 nedopadlo dobře.

Článek Kterak dva britské Eurofightery přelstily ruské Suchoje Su-27 a dostaly je do pozice, v níž je mohly až příliš snadno zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MIM-104 Patriot měl být rušen ze vzduchu

V 80. letech 20. století vyvinuli konstruktéři na západě celou řadu vyspělých systémů, proti nimž by neměly sovětské zbraně příliš šancí. Jednou z nich byl i MIM-104 Patriot určený k sestřelování letadel, řízených střel a balistických raket. K jeho rušení pal začal SSSR asi v polovině 80. let 20. století, uvádí Deference-Ua, vyvíjet speciální letoun Il-76PP s výkonnými rušičkami. Nakonec ale vznikl jenom jeden nepovedený prototyp.

Tak málo stačí, aby ruské letadlo Iljušin Il-76 shořelo na prach. Není sice špatné, ale zanedbanou údržbou si ho Rusové oddělají i sami

Jak název letounu napovídá, jeho základem se stal transportní Iljušin Il-76 Candid. Wikipedia k němu uvádí, že je více než 46 metrů dlouhý a pohání ho čtveřice proudových motorů maximální rychlostí až 900 km/h. Konstruktéři museli jeho základní drak značně pozměnit a odlišuje se tak například válcovitými konstrukcemi na konci křídel, v nichž jsou umístěny součásti rušícího systému Landysh. Pod trupem má pak velké vypoukliny, v nichž je umístěna anténa, ale všemožných změn je pochopitelně mnohem více.

Systém letounu se nedařilo vyladit

Sovětský svaz, a po jeho rozpadu Rusko, letoun rozsáhle testovaly, uvádí MilIn, ale nikdy se jim nepodařilo uvést ho do funkčního stavu. Jedním z problémů byly požadavky na dostatek energie pro rušící systémy, což se podařilo vyřešit instalací turbogenerátoru; nikdy se ale nepovedlo dostatečně vyladit spolehlivost a problémy byly údajně i s kompatibilitou jednotlivých částí. Sověti, a později ani Rusové, tak MIM-103 Patriot za pomoci letounu nerušili.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Letoun nakonec skončil v 90. letech 20. století v Irkutsku na jednom z cvičných letišť, kde bez povšimnutí chátral. Pozemky nakonec stát převedl na soukromého developera a zjistilo, se že drak unikátního stroje není možné z prostoru odstranit vcelku. Nakonec tak nezbylo nic jiného než povolat demoliční týmy a nechat ho rozebrat, aby ho bylo možné sešrotovat. Je proto značně nepravděpodobné, že by byl znovu sestaven a skončil třeba v muzeu.

Článek Unikátní Iljušin Il-76PP je jediný svého druhu na světě, Rusko ho ale nechá zničit. Kdysi měl vyřazovat z boje MIM-104 Patriot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I slabé čluny Moskit je vhodné zničit

Video níže ukazuje následky útoku izraelského letectva na lodě patřící Sýrii, k čemuž MilIn uvádí, že letadla mířila na raketové čluny Projekt 205 Moskit, z nichž několik totálně zničila. Záběry ukazují doutnající trosky, takže je jasné, že se již tato plavidla na moře nevydají. Byla přitom starší, podle WeaponSystems se dostala do výzbroje již v roce 1960. Jde o rychlé čluny vyzbrojené protilodními střelami PT-15 Termit s dosahem 40 kilometrů, což může znít zajímavě, ale moderní válečné lodě asi neohroz – mohou však stačit na lodě civilní.

Video: během přesunu zůstal ruský raketomet TOS-1A zcela bezmocný. Když ho našel dron, zapálil ho a výbuch roztrhal vše kolem

Wikipedia uvádí, že byl k útoku použit General Dynamics F-16 Fighting Falcon, což je nepočetnější izraelský bojový letoun, který může nést celou škálu zbraní včetně střel nebo pum, jimiž lze na zakotvené lodě zaútočit – zvláště pokud nefunguje protivzdušná obrana. K podobnému útoku se mohou hodit třeba naváděné střely AGM-65 Maverick s dosahem 22 kilometrů a hlavicí o váze 57 kilogramů, ale též by se mohlo jednat třeba o pumy GBU-39.

Israeli Airforce destroyed last night several Syrian navy vessels docked in Latakia. It looks like old OSA-2 Class missile boats. pic.twitter.com/p9XznxVau2

— (((Tendar))) (@Tendar) December 10, 2024

Zničené syrské raketové čluny Projekt 205 Moskit

Článek Video: i když se může zdát, že jsou syrské raketové čluny v bezpečí, mohou je zničit izraelské letouny, jakmile přestane fungovat PVO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela SiAW zasáhne dříve, než cíl odjede

Nově vyvíjená americká střela SiAW vzduch-zem má umožnit údery na různé rychle se přemisťující cíle, uvádí na stránkách společnost Northrop Grumman, a to v oblasti, kam mají letouny odepřený přístup. V podstatě to znamená, že musí být schopna zasáhnout cíl na dlouhou vzdálenost a dostatečně rychle, než se stihne přemístit, případně zvlídne i cíl pohybující se. Pilot se zároveň může držet mimo dosah nepřátelské protivzdušné obrany.

Video: ani když se ruští vojáci snaží systém Buk-M1 po zásahu uhasit, nemusí ho zachránit, pakliže explodují rakety a rozervou ho

Vývoj střely má být rychlý, což je zásluha digitálního inženýrství a protože vychází z protiradiační střely AGM-88G AARGM-ER, uvádí MilIn. Ta má dosah až 300 km a pohybuje se rychlostí až Mach 4, takže lze očekávat, že bude mít SiAW podobné parametry. Vysoká rychlost bude znamenat, že dorazí na místo určení ve velmi krátkém čase, ale není známo, jak silná bude její hlavice – ovšem vzhledem ke křehké povaze očekávaných cílů to nejspíše nemusí být příliš.

Zaměření střely bude kombinované

Klíčem k úspěchu střely SiAW nebude nebude jenom její dosah a rychlost, ale i systém navádění. Jelikož má mít otevřenou architekturu, lze očekávat, že půjde o kombinaci různých systémů jako GPS nebo infračervený zaměřovač, ale i další. A protože má být střela schopna zachytit i pohybující se cíl, není vyloučeno, že bude mít i nějaký systém umělé inteligence schopný v konečné fázi letu zadaný cíl najít a navést se přesně na něj.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Testování střely probíhá na letounu General Dynamics F-16 Fighting Falcon, ale bude určena pro většinu amerických bojových letounů včetně Lockheed Martin F-35 Lightning II, uvádí Wikipedia. A jelikož je SiAW veliká jako AGM-88G, vejde se i do jejich vnitřního prostoru, což znamená, že bude moci být odpálena ze vzdálenosti, kdy ji nepřátelské radary ani nemusí zaznamenat.

Článek Zabijákem ruských raketometů má být nová americká taktická střela SiAW, která je zasáhne dříve, než se vůbec pohnou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SCALP-EG doletí zřejmě až 550 kilometrů

Důvodem, proč je francouzská střela SCALP-EG, případně její britský protějšek Storm Shadow, pro Rusko tak obávanou zbraní, jsou její schopnosti. Tou první je dlouhý dosah, což znamená, že zvládne zasahovat cíle na relativně velkém území Ruské federace, aniž by se letoun použitý k jejímu odpálení dostal do dosahu ruské protivzdušné obrany. Údaje o dosahu střely se sice značně liší, ale například MissileThreat uvádí, že jde o 550 kilometrů.

iZdroj fotografie: MBDA

Některé zdroje nicméně tvrdí jenom 250 kilometrů, přičemž samotný výrobce – společnost MBDA – na svých stránkách uvádí hodnotu více než 250 km, a to nejspíše z důvodu, že existuje v různých verzích. Wikipedia uvádí, že například exportní varianta je omezena právě na 250 kilometrů, což ale znamená, že verze užívané Francií a Velkou Británii budou mít dolet vyšší. Je však velikou otázkou, jaká verze by byla proti Rusku použita – pokud ta nejlepší, mohla by se střela odpálená třeba z území Ukrajiny nebezpečně přiblížit téměř k Moskvě.

Silná hlavice a téměř nemožné rušení

K dalším výhodám střely SCALP-EG patří její hlavice označovaná jako BROACH o hmotnosti 450 kg. Navržena je tak, aby dokázala prorazit i silný betonový kryt, kdy si prvním výbuchem prorazí cestu dovnitř, kde poté exploduje její zbytek. To znamená, že jsou ohroženy i cíle jako opevněná velitelství divizí nebo armád, sklady munice a pohonných hmot, ale i další cenné objekty. Jejich zničení by přitom dokázalo značně narušit chod ruských ozbrojených sil.

Francouzská raketa SCALP „skalpuje“ i vysoce odolné bunkry vzdálené až 560 km, v námořní verzi doletí dokonce 1 400 km

Zajímavé je na střele i to, že letí jenom několik desítek metrů nad zemí, takže ji lze velice obtížně zaměřit a sestřelit, i když to možné je a ruská protivzdušná obrana to dokáže. A to i přesto, že je navádění SCALP-EG sofistikované, neb nespoléhá pouze na inerciální systém a GPS, ale má i mapování terénu a infračervené zaměření, kdy za pomoci infračervené kamery dokáže lokalizovat cíl. Výsledkem je pak přesný zásah i v oblasti, kde probíhá rušení signálu.

Článek Francouzskými zbraněmi by mohla Ukrajina ohrozit i ty nejcennější cíle Moskvy. Ta je sice umí sestřelit, ale opravdu to není snadné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dardo 3 je obtížné někam zařadit

Argentinská zbraň Dardo 3 je hybridem mezi klouzavou pumou a řízenou střelou; je velice obtížné ji někam zařadit. MilIn uvádí, že je vybavena proudovým motorem, což by ji řadilo mezi řízené střely, navíc má vyklápěcí křídla, která napomáhají jejímu letu. Zasahovat umí cíle na vzdálenost až 200 km, což je pro bezpečí letadel více než dostatečné. Je to však menší vzdálenost, než jaké dosahuje třeba řízená střela Storm Shadow, která je i větší a ničivější.

Kdyby se Rusové dostali k použitelné ukrajinské střele R-360 Neptun, byl by to problém. Zajímavější je pro ně však Storm Shadow

Ke zkonstruování Dardo 3 využili inženýři standardní gravitační pumu Mk.82 o hmotnosti 227 kilogramů, což zajišťuje schopnost ničit odolné cíle, i když hlavice již zmíněné Storm Shadow je silnější. Využít gravitační pumu znamenalo, že došlo ke značnému snížení ceny, zatímco systémy navádění nebo pohon jsou k ní nějak připevněné. Částečně by tak šlo Dardo 3 přirovnat k francouzské pumě AASM Hammer, která je také zkonstruována na základě Mk.82 a má raketový pohon, ale její dosah je pouze kolem 70 kilometrů.

Infračervená kamera, která nejde rušit

DefenseMirror uvádí, že Dardo 3 používá k navádění kombinaci inerciálního systému a GPS, a v konečné fázi ještě zapojí infračervenou kameru. To by mělo zajistit schopnost působit i v oblastech s rušením satelitního navádění a relativně dobrou přesnost, i když její hodnota není uváděna. Pokud ale bude srovnatelná s ostatními řízenými střelami či klouzavými pumami, mohla by se z Dardo 3 stát žádaná zbraň, jelikož má velmi zajímavé parametry.

Jeszcze na dokładkę malutki poradnik dot. odróżniania wersji argentyńskich bomb szybujących z rodziny DARDO.

Bomba szybująca DARDO III z napędem turboodrzutowym ma bazować na konstrukcji beznapędowej bomby szybującej DARDO II-C https://t.co/8OsE8oWkuW pic.twitter.com/yF1gfoZLMj

— Piotr Zbies (@Zbiesu) November 24, 2024

Vzhledem k tomu, že je zbraň menší než Storm Shadow, lze ji používat i na lehčích typech letounů, tedy nejenom na plnohodnotných bojových verzích. Argentinské letectvo ji otestovali třeba na IA-63 Pampa III B2, k němuž Wikipedia uvádí, že jde o lehký cvičný podzvukový proudový letoun s dvoučlennou osádkou, který lze parametry přirovnat například k českému Aero L-39 Albatros. Dardo 3 mohou každopádně používat i klasické bojové letouny, Argentinci se zbraní počítají například na General Dynamics F-16 Fighting Falcon.

Článek Argentinská distanční zbraň Dardo 3 je nová „Storm Shadow“. Nelze ji rušit, unese ji i malé letadlo, a udeří až na 200 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

D-3 má větší dosah a efektivní navádění

Střela AIM-120 AMRAAM se dostala do výzbroje armád na začátku 90. let 20. století, uvádí Wikipedia, a stala se jakýmsi standardem pro západní letectva – sice existují i další podobné zbraně, ale tato je pravděpodobně nejrozšířenější. Její vývoj se samozřejmě nezastavil a existuje v mnoha variantách, tou poslední je D, respektive D-3. Měla by mít zhruba o polovinu delší dosah než předchozí typy a také v mnoha směrech vylepšené navádění.

iZdroj fotografie: Raytheon

V Evropě je nejspíše zatím jediné letectvo, které si D-3 objednalo, a to dánské. ArmyRecognition uvádí, že může zasahovat cíle do vzdálenosti až 180 kilometrů a má aktivní radarové navádění, což znamená, že je sice zaměřena za pomoci radaru z letadla, ale po odpálení a aktivaci vlastní radarové hlavice se již navádí sama, takže pilot nemusí – ale může – zasahovat. Střela je v Evropě důležitá hlavně proti ruskému letectvu, které disponuje velmi kvalitními střelami s radarovým naváděním s ještě delším dosahem.

Rusko má lepší střelu, ale „zbytečně“

Lze předpokládat, že si dánské letectvo objednalo střely především pro letouny Lockheed Martin F-35 Lightning II páté generace. Výrobce Raytheon na svých stránkách uvádí, že je AMRAAM zatím jedinou radarově naváděnou střelou, která je pro ně certifikovaná. Západní státy mají mimochodem k dispozici i zbraň s ještě delším dosahem, a to MBDA Meteor. Tu však zatím nelze na F-35, i když je její integrace v dalších letech plánována.

Hlavním problémem ukrajinských pilotů jsou ruské rakety R-37M, jimž se nic nevyrovná; snad jedinou obranou je „hluboký ponor“

Ani přes velice dobré schopnosti AIM-120D-3 však nelze říci, že by z hlediska dosahu nebo radarového navádění mělo NATO nad Ruskem převahu. To má totiž střelu R-37M, jejíž deklarovaný dosah je až 400 km, i když není zcela jisté, zda je Ruskem uváděný dosah skutečný. Na druhou stranu mají letouny jako F-35 vyspělé stealth a ty ruské naopak slabší radary, takže je nedokáží na takovou vzdálenost zaměřit, čímž výhodu ztrácí.

Článek Bič na ruské letectvo je americká raketa AIM-120D-3. Rusko má sice mnohem lepší, ale není mu to nic platné – hlavně proti F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kratší dosah, ale velice vysoká rychlost

Jihokorejskou řízenou střelu by měl kromě KF-21 Boramae používat i lehký letoun KAI FA-50 Golden Eagle, uvádí MilIn, a lze říci, že je jakousi obdobou Taurus KEPD 350 nebo Storm Shadow. Od těchto evropských řízených střel určených pro bojová letadla se však v mnohém liší. Zaprvé to je dosah zhruba 300 kilometrů, který je oproti nim o dost kratší, jelikož mohou v nejlepších verzích zasahovat cíle do vzdálenosti téměř 500 kilometrů. Nicméně i vzdálenost 300 kilometrů dává letadlům možnost držet se mimo dosah protivzdušné obrany.

iZdroj fotografie: Letectvo Korejské republiky

Významným rozdílem je pak i skutečnost, že zatímco jihokorejská střela je nadzvuková s náporovým motorem, obě evropské jsou podzvukové s motorem proudovým. Její rychlost je až Mach 2,5, uvádí DefenceSecurityAsia, což znamená, že by měla svůj cíl na max. vzdálenost zasáhnout zhruba do 5 minut. Nepřítel by tak měl na její zneškodnění jenom chvíli, navíc má s likvidací supersonických střel mnoho typů protivzdušné obrany problém.

Střelu půjde nejspíše přizpůsobit

Zatím není známo, jak je nová jihokorejská střela veliká nebo jakou má hlavici. Měla by však být modulární, udává ArmyRecognition. Jestli je to pravda, šlo by na ni nainstalovat různé druhy naváděcích systémů, takže by nemusela používat jenom inerciální navádění a GPS. Možností je však i navádění radarové či elektrooptické/infračervené. To by zajistilo fungování v prostředí s rušeným signálem GPS nebo dalo střele možnost zasahovat i cíle námořní.

„Ukrajina by měla dostat téměř nesestřelitelné střely Taurus s dosahem 500 km,“ myslí si německý plukovník ve výslužbě R. Kiesewetter

Jižní Korea údajně počítá i s exportem střely a není vyloučeno, že by si ji mohlo pořídit Polsko provozující letouny FA-50. Ale vzhledem k tomu, že bývá jihokorejská výzbroj kompatibilní se západní, bude pravděpodobně možné střelu lehce přizpůsobit i pro jiná letadla, možná dokonce i pro Lockheed Martin F-35 Lightning II, který má sama Jižní Korea ve výzbroji. To by znamenalo, že by si ji mohl pořídit jakýkoliv členský stát NATO.

Článek Jihokorejský „Taurus“ může značně posílit každou zemi NATO. Sice není s dosahem 300 km nejlepší, ale i tak dosahuje supersonické rychlosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výzbroj tvoří staré F-16 z 80. let

Rumunské vojenské letectvo na tom v současné době není příliš dobře. Zbavilo se sice staré sovětské techniky, ale dle Wikipedie má ve výzbroji už jenom 26 v bojových letounů General Dynamics F-16 Fighting Falcon, a ke všemu jsou verze AM a BM, která pochází z 80. let 20. století. Rumunsko je olétané pořídilo od norského letectva, a i když prošly modernizací zlepšující jejich vlastnosti a prodlužující životnost, dnes již nepatří k nejmodernějším.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Nákup letounů F-35 schválený i americkým kongresem by tedy situaci rázem změnil. ArmyRecognition uvádí, že chce rumunské letectvo koupit celkem 32 ks, z nichž by mělo první dostat kolem roku 2030. Je na tom tedy podobně jako Česká republika, která si již F-35 také objednala a také na ně bude muset několik let čekat, protože je o ně hodně zájemců. Jde o letoun 5. generace, který je zřejmě nejlepším dostupným svého druhu na světě.

F-35 má mnoho výhod, hlavně pro NATO

F-35, konkrétně verze A, je jednomotorový a jednomístný letoun určený pro operace z pozemních základen a oproti 4. generaci má několik výhod. Jednou z nich je vlastnost stealth, což značně ztěžuje jeho možné zaměření protivzdušnou obranou, i když není extrémně rychlý – dosahuje max. rychlosti Mach 1,6, uvádí Military. Má ovšem moderní detekční systémy a hlavně pokročilé sdílení dat, což mu dává neuvěřitelnou výhodu. Navíc začíná být standardem ve většině letectev NATO, což umožňuje skvělou spolupráci.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Na světovém trhu v současnosti není letoun, který by se F-35 vyrovnal, a jediný další 5. generace bude v nejbližší době čínský Shenyang J-31 Gyrfalcon. Půjde o kvalitní letoun výkony převyšující letadla 4. generace, ale je otázkou, jak dopadne v porovnání s F-35. Nehledě na to, že pro členskou zemi NATO je v podstatě nesmysl kupovat výzbroj v Číně, jelikož se může asijská velmoc de facto kdykoliv s aliancí dostat do střetu (hlavně s Amerikou).

Článek Z 0 na 100 od roku 2030: slabé rumunské letectvo by 32 letounů F-35 výrazně posílilo. Jde o ty nejlepší z nejlepších – hlavně v NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základem GlobalEye je manažerský letoun

GlobalEye je dílem švédské společnosti Saab, i když se nedá přímo říci, že jde čistě o její letadlo. Jde totiž o letoun včasného varování a řízení vybavený moderními senzory a další technikou, která je dílem rovně švédské firmy a subdodavatelů. Vlastní letoun je však kanadský – Saab používá jako jeho základ Bombardier Global 6000/6500 určený pro manažery a bohaté uživatele, uvádí Wikipedia. V přestavbě od Saabu jde ale o vojenský letoun.

iZdroj fotografie: Saab

Na rozdíl od nového JAS-39 Gripen-E je však GlobalEye rozhodně úspěšným produktem. ArmyRecognition uvádí, že si ho pro své vojenské letectvo pořídily kromě Švédska i Spojené arabské emiráty a vážně o něm uvažuje například Francie nebo Kanada. Letoun je znám svou výbornou odolností, velmi dobrým operačním dosahem, a ke všemu může snadno operovat z kratších ranvejí, což může být v mnoha případech veliká výhoda.

Radar GlobalEye dohlédne na 450 km daleko

Saab na svých stránkách uvádí, že letoun obsahuje kombinaci moderních aktivních a pasivních senzorů, díky nimž může snadno detekovat a identifikovat objekty na velké vzdálenosti ve vzduchu, na moři i na pevnině. Hlavním senzorem je asi tunový radar Erieye ER umístěný na nosníku nad trupem – jeho dosah má být 450 km. Doplňuje ho pak námořní přehledový radar Seaspray 7500E, elektrooptické a infračervené senzory, ale i další vybavení.

Satelitní snímek ukázal, jak Severní Korea posiluje – vyvíjí vlastní letoun včasné výstrahy, který mají jenom nejmodernější armády světa

Letoun vydrží kroužit ve vzduchu po dobu až 11 hodin a data nejen poskytuje, ale osádka je i zpracovává a může tak z paluby řídit různé operace. Vlastní trup letounu je oproti komerčnímu zesílen je v něm instalovaný i sebeobranný systém schopný zachytit přilétající protiletadlové střely. Obsahuje také dávkovače plev určené ke zmatení navádění takových střel, i když díky velkému dosahu radaru se bude většinou držet mimo dosah nepřítele.

Článek I když SAAB neuspěl s Gripeny, není na odpis. Má vedoucí postavení v oblasti vzdušné kontroly, kterou oceňují i přes 7 000 km daleko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cílem brazilského letectva je diverzifikace

Nejpočetnějším bojovým letounem brazilského letectva je v současnosti Northrop F-5 Tiger, uvádí Wikipedia, který spadá konstrukčně do 70. let 20. století, a ač byl ve své době skvělý, v současnosti již moderním požadavkům nevyhovuje. Brazílie proto nakonec vsadila v oblasti nadzvukových bojových letounů na švédské JAS 39E, ale nemají být jediné. Ráda by k nim získala 1 nebo dokonce 2 další typy a o jejich koupi již intenzivně jedná.

iZdroj fotografie: Tomás Del Coro / Creative Commons / CC BY-SA

Letouny F-16, o nichž brazilské letectvo uvažuje, by ale nebyly nové. NationalInterest uvádí, že vyjednává o koupi 24 letadel od amerického letectva, což jsou užívané kusy F-16 C/D, pravděpodobně tedy Block 50/52. Ty již sice nejsou nejmodernější a nedisponují například radarem typu AESA, ale je možné je v budoucnu modernizovat. Navíc jde o velmi rozšířená letadla, která mohou používat celou škálu moderních západních zbraní.

Tejas Mk 1A je nový a zatím neprověřený

Na rozdíl od zmíněné F-16 by se v případě indického letounu Tejas Mk 1A o nové kusy jednalo a dokonce by byly rovnou vybaveny moderním radarem AESA, uvádí Wikipedia, ale jde o nevyzkoušenou techniku. Samo indické letectvo dostane první kusy teprve v druhé polovině roku 2024 a její vývoj byl značně zdlouhavý. Letoun ale umí používat směsici zbraní z celého světa – od amerických AIM-132 ASRAAM, přes ruské R-73 nebo izraelské Python-5. Odpalovat pak může i ruské střely proti pozemním cílům Ch-59 nebo indické protilodní BrahMos.

Velká rána pro Rusko: Indie by se mohla rychle zbavit závislosti na jeho letadlech Su-30 a MiG-29, má totiž vlastní alternativu Tejas Mk1

Brazílie má i vlastní vyspělý letecký průmysl. V minulosti se dokonce pokusila vyrobit bojový letoun ve spolupráci s Itálií a výsledkem byl podzvukový AMX International určený pro pozemní útoky, ale i ten je již zastaralý. V současnosti pak úspěšně vyrábí lehký vrtulový bitevník Embraer EMB 314 Super Tucano známý i pod označením A-29, případně transportní letoun Embraer C-390 Millennium, který chce také české letectvo.

Článek Brazílie by si mohla coby velmoc zvolit indickou stíhačku Tejas Mk 1A jako náhradu za „starce“ F-5 Tiger. A možná je doplnit i F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indický Tejas je v provozu teprve od roku 2015

Rusko dodávalo letadla do Indie dlouhá léta, ale v posledních letech naráží. Poprvé to bylo v okamžiku, kdy si místo jeho nabídky pořídila francouzské Dassault Rafale a zároveň pracovala na vlastním bojovém nadzvukovém bojovém letounu HAL Tejas. Ten má ve výzbroji od roku 2015, uvádí Wikipedia, ale jeho vývoj doprovázela dlouhá zpoždění a řada problémů. Ty se nakonec podařilo překonat u modernější verze Mk 1A, kterou bude indické letectvo odebírat.

iZdroj fotografie: Alex Beltyukov / Creative Commons / CC BY-SA

Indické letectvo by mělo v příštích letech odebrat kolem 300 letounů Tejas, uvádí ArmyRecognition, přičemž jeho nejmodernější verze disponuje radarem typu AESA, izraelským softwarem a dalšími vylepšeními. Díky tomu nejspíše překonává výrazně jak současné Suchoje Su-30 MKI, takže v některých ohledech i Suchoje Su-35 Flanker-E. Indie přitom hodlá ve vývoji pokračovat, takže je podle mě nepravděpodobné, že by ještě projevila zájem o ruské Suchoje Su-57 Felon, případně slibované Suchoje Su-75 Checkmate, byť mají být levné.

Jenom začátek, cílem je HAL AMCA 5. generace

HAL Mk 1A Tejas je jednomotorový letoun, který se pohybuje rychlostí až Mach 1,8 a unese 5,3 tun zbraní na 9 závěsnících, což je o něco méně než veliké ruské letouny, ale vůbec to není špatné. Disponuje kanonem a schopností odpalovat různé typy střel proti vzdušným a pozemním cílům, přičemž může využívat nejenom ruské zbraně včetně radarem naváděných, ale také domácí střely Astra, jejichž připravovaná verze Mk-3 má mít dosah až 350 km. Odpalovat může i naváděné střely včetně protilodní nadzvukové BrahMos.

Velká rána pro Rusko: Indie by se mohla rychle zbavit závislosti na jeho letadlech Su-30 a MiG-29, má totiž vlastní alternativu Tejas Mk1

Indie chce ale schopnosti letounu vylepšovat – již v roce 2025 by měla vzlétnout další inovovaná verze Mk 2. Zkušenosti s konstrukcí takové techniky generace 4++ se Indii hodí a poslouží k dalšímu projektu, jímž je letoun 5. generace HAL AMCA. I proto je nepravděpodobné, že by chtěla ruské protějšky páté generace. TheHindu uvádí, že má být prototyp letounu AMCA připravený v roce 2028 nebo 2029 a do provozu by mohl vstoupit kolem roku 2034.

Článek Rusko by mohlo definitivně přijít o největšího odběratele vojenských letadel. Téměř jistě už mu neprodá Su-30, Su-57 ani bájný Su-75 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nizozemci posílí všechny armádní složky

Nizozemí je ve světě významným hráčem, celkovým hrubým domácím produktem se drží na konci dvacítky, což je na jeho velikost velice slušná hodnota. Ovšem výdaje na obranu tomu v posledních letech neodpovídaly. Například na konci roku 2011 Nizozemsko všechny své tanky prodalo a o několik let později si jich jenom několik pronajalo z Německa, uvádí DefenseNews. To se ale změnilo a v roce 2024 investovalo do armády 537 miliard korun, což je hodně, ale stále jde jenom o 1,95 procenta HDP a ne 2, což je závazek zemí NATO.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Nizozemí

I přesto nizozemské ozbrojené síly významně zesílí. ArmyRecognition uvádí, že by armáda měla znovuvybudovat tankový prapor vybavený 50 tanky, zřejmě německými Leopardy 2A8. Zesílena bude pak i palebná síla obrněných transportérů Boxer, zatímco letectvo nakoupí více bojových letounů 5. generace Lockheed Martin F-35A Lightning II – původně jich mělo být 52, ale bude jich 58. Námořnictvo dostane nové protiponorkové fregaty.

Leopard 2A8 je dobrá volba, chce ho i ČR

Koupí tanků Leopard 2A8 získá Nizozemsko nejmodernější evropské bitevní tanky současnosti. Půjde o stejné, jaké si pořizuje nejenom Bundeswehr, ale také česká armáda. Wikipedia uvádí, že disponují standardním kanonem ráže 120 milimetrů o délce 55 ráží a mají vylepšené modulární pancéřování jako předchozí verze Leopard 2A7+, ale hlavně systém aktivní ochrany Trophy a všestranný situační systém se schopností fúze senzorů.

76 německých tanků Leopard 2A8 by AČR významně posílilo. Stejně jako desítky starších Leopardů 2A4 coby „sekundantů“

Námořnictvo objednává dvě nové protiponorkové fregaty. Naval-Technology uvádí, že jde o 146 metrů dlouhá plavidla zcela nové konstrukce s vysokou mírou automatizace. Jejich přesné specifikace ještě nejsou veřejně známé, ale mají být vybavené moderním systémem na boj s ponorkami a systémem Thales Above Water Warfare System proti vzdušným a hladinovým hrozbám. Budou tedy blíže univerzálním fregatám se širší možností využití.

Článek Nizozemsko se musí probudit: pokud chce čelit Rusku, musí opětovně zavést tanky jako 2A8 a nejlepší letouny světa F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrytý Il-76 s podivnými podstavci

Kvůli nesmírné uzavřenosti severokorejského režimu je velice těžké říci, co lze od jeho letounu očekávat. Jediné, z čeho lze vycházet, jsou satelitní snímky, na nichž je na letišti v Pchjongjangu vidět transportní letoun Iljušin Il-76 Candid procházející záhadnou rekonstrukcí. MilIn uvádí, že na něm mají být vidět speciální podstavce připomínající zařízení k upevnění radarových antén, a nápadně se podobají těm na sovětském, resp. ruském letounu Beriev A-50 Mainstay.

🇷🇺🇰🇵 : #BREAKING
A long-range radar detection and control aircraft based on the Il-76 military transport has been spotted in North Korea. pic.twitter.com/4sgtRy1DzJ

— OSINT Expert (@OsintExperts) August 4, 2024

Úprava letounu, který je stále ukrytý, začaly již v říjnu 2023. 38North spekuluje, že by ho mohli Severokorejci vyvíjet za pomoci odborníků z Ruska, i když nemůže být vyloučena ani Čína. Na druhou stranu je to právě Rusko, kdo v posledním zhruba roce se Severní Koreou prokazatelně spolupracuje. Získání takového letounu by jí umožnilo sledovat střely a letadla nad územím Jižní Koreje, ale třeba i trasy severokorejských raket a střel při různých testech.

I A-50 je postavený na základě Il-76

Jak přesně by mohl severokorejský letoun včasné výstrahy vypadat a co přesně dokáže, lze říci jenom obtížně. Il-76 je 46 metrů dlouhý a má rozpětí křídel 50,5 metrů, uvádí Airforce-Technology, a byl využit jako základ pro Beriev A-50. Severní Korea má mít letouny celkem tři, a pakliže by na nich opravdu pracovali ruští odborníci, teoreticky by mohly mít schopnosti ruského protějšku, i když je otázkou, zda by Rusko poskytlo všechny technologie.

Nejnovější severokorejský tank odhalený při cvičení s Čínou vypadá jako kříženec M1 Abrams a T-14 Armata. V mnohém zřejmě klame

Ruský letoun má být schopen detekovat vzdušné cíle na vzdálenost 650 km a pozemní na vzdálenost 300 km, uvádí Wikipedia. Ve vzduchu vydrží až 4 hodiny, ale má schopnost tankování za letu, takže lze jeho mise prodloužit, přičemž z něj má být možné řídit akci až 10 bojových letadel na odhalené cíle; na palubě pak slouží 15členná osádka. Ale i kdyby byly schopnosti severokorejského letounu horší, značně by armádu posílil.

Článek Satelitní snímek ukázal, jak Severní Korea posiluje – vyvíjí vlastní letoun včasné výstrahy, který mají jenom nejmodernější armády světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj Brimstone popohnaly zkušenosti s Hellfire

Na protitankové střele pro letadla a vrtulníky pracovala Velká Británie již za studené války, ale po jejím skončení byl program zrušen. Nicméně už po zkušenostech s americkými střelami AGM-114 Hellfire v Perském zálivu Britové usoudili, že je podobný typ zbraně velice potřebný a vývoj opět spustili. První verze střely označovaná jako Brimstone 1 vstoupila do služby v roce 2005, uvádí Wikipedia, a modernizovanou Brimstone 2 pak v roce 2016.

iZdroj fotografie: MBDA

Britská pobočka koncernu MBDA vyrábějící střelu Brimstone na internetových stránkách uvádí, že je schopna zasáhnout širokou škálu cílů v přímém i nepřímém režimu. Mezi ty se řadí hlavní bojové tanky, budovy nebo rychle se pohybující vozidla a plavidla. Raketa má délku 1,8 metru a hmotnost 50 kilogramů, z čehož připadá 6,3 kg na tandemovou hlavici schopnou prorazit tankový pancíř, i když je posílen reaktivním pancéřováním. Například s nejmodernějším ruským T-90M Proryv-3 by tak neměla sebemenší problém.

Navedení laserem i samostatné rozpoznání cíle

Co dělá z Brimstone ultimátní zbraň, je její navádění. V přímém režimu totiž pilot letounu označí cíl laserem (použít lze letadlo, vrtulník, a nejspíše i dron), a po jeho paprsku se střela navede. Lze ji ale použít i v nepřímém režimu, kdy obsluha zbraně cíl vůbec nevidí. Raketa je předem naprogramována tak, aby prohledávala vytyčenou oblast za pomoci svého radaru pracujícího na milimetrových vlnách, uvádí MissileTreat, a její systém pak dokáže rozpoznat hodnotné cíle a navést se na ně, a to i za situace, kdy se pohybují relativně rychle.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Modernější střela Brimstonme 2 má v případě odpálení z letadla dosah až 60 kilometrů, z vrtulníku pak do 40 kilometrů; u první verze je dosah pouze kolem 20 kilometrů. Rychlost střely je za letu až Mach 1,3, ale existují i pozemní odpalovače umístěné na různých vozidlech. Např. ukrajinská armáda využívá vozidla se speciálním rámem obsahujícím tři střely, kdy je jejich dosah snížen na 10 až 16 kilometrů, uvádí MilIn. Výhodou je, že je lze takto použít i v případě absence letadel nebo silné nepřátelské protivzdušné obrany.

Článek Američané ukázali Britům, že to má smysl: univerzální rakety Brimstone zničí skoro jakýkoliv ruský cíl, i nejmodernější T-90M v pohybu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-22 Raptor mohou být v Koreji nastálo

Přílet vyspělých letounů F-22 generace na jihokorejskou základnu Kunsan byl již potvrzen, a Defence-Blog uvádí, že byly konkrétně zaznamenány minimálně 3 kusy, ale jejich přesný počet není znám. Vedle toho ani není jisté, jak dlouho se v Jižní Koreji zdrží nebo zda jsou tam nastálo. Spojené státy americké již v minulosti deklarovaly, že do oblasti Pacifiku umístí více svých sil, a přítomnost letounů může být jedním z kroků. Budou také cvičit s jihokorejským letectvem, včetně jeho Lockheed Martin F-35 Lightning II.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

Pro severokorejské letectvo musí představovat střet s F-22 noční můru, což by nejspíše nebylo daleko od pravdy. Pilotům severokorejských letadel by totiž v případě konfliktu nezbývalo než doufat, že se k americkým letounům ani nepřiblíží, a že ani on nepřiblíží k nim. Jde o letoun využívající schopnosti stealth, moderní avioniku, účinné motory a mnoho dalšího, což z něj dělá stíhačku, která nemá ve světě konkurenci, uvádí Military. Naopak severokorejské letectvo je beznadějně zastaralé a nemá nic, čím by se mohlo F-22 rovnat.

Ani nejmodernější MiG-29 by neměl šanci

Nejmodernějšími severokorejskými letouny jsou Mikoyan MiG-29 Fulcrum, které konstrukčně pochází z dob Sovětského svazu. Wikipedia uvádí, že jich země provozuje 35, ale oproti F-22 jsou beznadějně zastaralé. Navíc není jasné, v jakém jsou stavu, ačkoliv by Severokorejci mohli získávat některé díly na opravu z Ruska a uzemněné letouny udržovat. Vedle toho mají například Mikoyan-Gurevich MiG-21 či jeho čínské kopie Chengdu J-7 Fishcan nebo Shenyang J-6 Farmer, což jsou zase kopie Mikoyan-Gurevich MiG-19 Farmer.

Američané před branami Severokorejců: jdou Kim Čong-unovi připomenout, jak silnou armádu mají a co dokáží. Hrozí další vypětí

Severokorejské letouny jsou také vybaveny zastaralými radary s malým dosahem a v podstatě ani nedokáží letadla jako F-22 nebo F-35 na nějakou rozumnou vzdálenost zaznamenat. Ony naopak budou na radarech moderních amerických letounů vidět i na několik stovek kilometrů. Jediným limitem tedy bude dosah střel vzduch-vzduch, ale i tady mají západní stroje navrch. Jsou totiž schopné zničit ty severokorejské dříve než jejich piloti vůbec zaznamenají nepřátelskou aktivitu; střet by tak byl jednostrannou záležitostí.

Článek Kdyby se musela Severní Korea utkat s americkými letouny F-22 Raptor, mohli by se její piloti tak akorát modlit, že zrovna jim se vyhne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Síla ruského letectva je nižší, než se zdá

Kolik bojových letadel ruské letectvo má, lze pouze odhadovat, neboť není jasné, jaké jsou vlastně jeho ztráty ani přírůstky v posledních letech. Seznam na Wikipedii uvádí, že jich má kolem 1 500, tedy pokud jde o stíhací letouny, bombardéry, bitevníky a podobné typy, ale číslo nezahrnuje tankovací nebo transportní letadla. GlobalFirepower dospěl nicméně k číslu 1 530, ale z toho jich má být aktivních jen 1 001. I to je úctyhodné číslo, i když třeba americké letectvo jich má mít aktivních 2 073, a jeho spojenci sílu významně navyšují.

iZdroj fotografue: Vojenské vzdušné síly Ruské federace

Horší to ale je, když se podíváme na seznam ruských letadel. Těch opravdu moderních 5. generace, tedy Suchoj Su-57 Felon, je pravděpodobně jenom 22 a 10 prototypů, uvádí Wikipedia. Navíc mají mít slabý stealth a mohou minimálně v této oblasti za západními protějšky zaostávat. Americké letectvo má naopak 186 ksuů Lockheed Martin F-22 Raptor, a se spojenci – myšleno i zeměmi mimo NATO – pak přes tisícovku všech typů Lockheed Martin F-35.

Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí

Síla ruského letectva tak stojí hlavně na letounech 4. nebo 4,5. generace, ale ty se od sebe mnohdy odlišují. Např. Suchoj Su-35 Flanker-E, kterých je kolem 118, mají radar typu PESA, a TheAviationGeekClub uvádí, že to je jeden z hlavních důvodů, proč jsou jeho schopnosti nadsazované a nemůže se vyrovnat nejmodernějším západním letounům ani 4,5. generace. Jen pro představu: modernější radary typu AESA mají třeba francouzské Dassault Rafale nebo nejmodernější verze General Dynamics F-16 Fighting Falcon Block 70/72, ale i další.

Mnohá letadla má Rusko z dob SSSR

Podobný radar jako PESA, ovšem slabší, mají i některé letounu Suchoj Su-30 Flanker-C, ale z celkového počtu kolem 110 nejspíše není ani u poloviny z nich. PESA radarem se pak mohou „chlubit“ letouny ještě letouny MiG-31 z dob SSSR, z nichž byla část přestavěna k nesení balistických raket CH-47M2 Kinzal. MiG-31MB jsou sice hrozbou třeba pro ukrajinské letouny, ale rozhodně už ne tak velkou pro ty západní 5. nebo 4,5. generace.

iZdroj fotografie: Dmitry A. Mottl / Creative Commons / CC BY-SA

Ve výzbroji ruského letectva lze nicméně najít i mnohé letouny, o nichž už jako o moderních mluvit nelze, neboť pamatují ještě ranou sovětskou éru, a již tehdy měly problémy se západním letounům vyrovnat. Ačkoliv byly modernizované, rozhodně to z Mikoyan MiG-29 Fulcrum nebo Suchoj Su-27 Flanker příliš obávané soupeře nedělá. A to samé lze říci o bombardéru Suchoj Su-24 Fencer a bitevníku Suchoj Su-25 Frogfoot. Dohromady je těchto již zastaralých letounů v ruském letectvu nejspíše přes tisíc, tedy výrazná většina.

Názor: Suchoj Su-57 převyšuje vše, co má k dispozici Ukrajina, a do bojů by se Rusku náramně hodil – přesto raději zůstává stranou

Jinak tomu je u bombardérů, neb třeba Suchoj Su-34 Fullback je moderní letoun, ač je snadným cílem protivzdušné obrany. Na západě nejspíše nemá obdobu a může existovat v počtu kolem 150 kusů. Strategické bombardéry Tupolev Tu-22M Backfire, Tupolev Tu-95 Bear a Tupolev Tu-160 Blackjack jsou potom rovněž konstrukčně staré, ale u nich je situace jiná, neboť obvykle útočí řízenými střelami s dlouhým doletem, a je to tedy jedno. A to i když nejsou stealth jako americké Northrop B-2 Spirit a nově vyráběné Northrop Grumman B-21 Raider.

Článek Síla ruského letectva je jenom pozlátko: z 1 500 letounů za něco stojí pouze menšina, ale snad u některých bombardérů to tak nevadí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velice kompaktní a lehký samopal

Vývoj samopalu PP-2000 začal v roce 2000 (z toho také označení) v tulské zbrojovce KBP. Cílem bylo vytvořit kompaktní zbraň pro službu u policie nebo vězeňské stráže, stejně jako osobní ochranou zbraň pro posádky obrněných vozidel a letadel. PP-2000 se tím řadí do stejné kategorie jako FN 90, HK MP7 nebo český Scorpion III Evo. Veřejnosti byl poprvé představen v roce 2004 na pařížské zbrojní výstavě Eurosatory 2004, a od roku 2006 je zařazen do služby u vězeňské stráže a vojsk ministerstva vnitra Ruska, uvádí MilitaryFactory.

iZdroj fotografie: Uživatel Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Rozměry PP-2000 jsou skutečně kompaktní – se složenou pažbou má pouhých 340 mm (s opěrkou pak 555 mm), a jeho hmotnost je pouhých 1,4 kilogramu. Toho je dosaženo tím, že jsou při výrobě v maximální míře používány polymerové materiály, díky nimž je zbraň odolnější, lehčí a nekoroduje. Zbylé součástky jsou potom z vysoce kvalitní oceli. Vývrt hlavně je pochromován a hlaveň je pro skrytí pozice střelce vybavena tlumičem plamene. Po těle má nakonec několik lišt, na něž mohou byt připnuty doplňky jako laser nebo baterka.    

Tajemství PP-2000 je v náboji

PP-2000 má, podobně jako Uzi, Sa 24/26 nebo MP 7, šachtu pro zásobník v pistolové rukojeti. V něm přitom může být až 22 ran, ovšem další zásobník pak může být netradičně ukryt v pažbě, kde tvoří část opěrky. Zbraň má také velký lučík, aby si střelec při střelbě nemusel sundávat rukavice. Palbu může jednotlivými ranami nebo automaticky, volič a pojistka jsou na levé straně a nejdou – na rozdíl od natahovací páky – přenastavit. Kadence PP-2000 je dle použité munice 600 až 750 ran v minutě, a efektivní dostřel 200 m, stojí na Roe.

Ruský samopal PP-19 Bizon klame velikostí i designem, ve skutečnosti jde o rychlého zabijáka pro boj zblízka

Velkou výhodou je munice, kterou PP-2000 používá. Je jí „západní“ ráže 9×19 mm Parabellum, ale Rusové si pro tyto potřeby zkonstruovali vysoce účinnou munici 7N21 a 7N31, která nemá na světě ekvivalent. Náboje si poradí i s neprůstřelnou vestou nebo lehce pancéřovaným vozidlem. Brzy se má PP-2000 dostat vedle služby u bezpečnostních, ochranných a speciálních jednotek také k ruskému letectvu, kde se stane tento moderní samopal osobní zbraní posádek letadel a nahradí legendární AKS-74U.

Článek Ruský samopal PP-2000 měří pouze 34 cm, ale prostřelí i pancíř vozidla – má totiž unikátní munici, pro níž ve světě není ekvivalent se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tajná služba prostě FATU „hackla“

Údaje ukrajinská tajná služba údajně zjistila pomocí hacknutí systému ruské agentury, uvádí KyivPost, přičemž mají získané dokumenty popisovat situaci posledních 18 měsíců, tedy včetně léta 2022 a 2023. To je období, kdy Rusko čelilo (a stále čelí) sankcím na dodávky certifikovaných dílů pro západní dopravní letadla i zajišťování certifikovaných oprav. Ruské aerolinky přitom z velké většiny používají západní stroje od společností Boeing a Airbus.

Emergency landing of an #ruZZian shit-plane in #Novosibirsk region. All passengers have been evacuated.

Sanctions don’t work 😈😈😈#RussiaIsCollapsing pic.twitter.com/NpyD5m6p1l

— Aurora Borealis 🤫 (@aborealis940) September 12, 2023

Analýza ukrajinských specialistů tvrdí, že je sektor ruského civilního letectví na pokraji zhroucení, neboť nedostatek náhradních dílů vede ke kanibalizaci letadel, využívání necertifikovaných dílů a absenci předepsaných prohlídek. Letadla sice létat mohou, ale je u nich vysoké riziko nějaké nehody, i když incidenty se ruské úřady snaží tajit. Třeba nouzové přistání letounu u Novosibirsku na poli se utajit nepodařilo. Mezinárodní organizace pro civilní letectví označila Rusko v září 2022 červenou barvou, tedy nejrizikovější, upozornil MilIn.

Rusko posílá letouny do Íránu

Ze závěrů publikovaných ukrajinskou tajnou službou plyne, že jenom v lednu 2023 Rusko zaznamenalo 185 leteckých nehod, a třetina z nich byla klasifikována jako nebezpečná. Za 9 měsíců roku 2023 pak tamní úřady evidují 150 technických poruch letadel. Nejvíce problémů je s motory a podvozky, ale zaznamenány byly také závady na hydraulice a klapkách. Údržbu a nedostatek kvalifikovaného personálu se Rusko snaží řešit posíláním letadel do Íránu, ovšem tamní technici provádí údržbu bez příslušných certifikací.

Havárie ruské stíhačky MiG-31: dramatické video ukazuje selhání motoru a katapultování pilotů v ohrožení života

Na začátku války na Ukrajině provozovaly ruské aerolinky 820 letounů zahraniční výroby, a dle odhadů využívá až 70 procent z nich neoriginální díly. Vzrůstající míra kanibalizace je dokonce taková, že by na konci roku 2023 mohlo až 35 procent flotily sloužit jako zásobárna náhradních dílů pro letouny ponechané v provozu. Uzemněné však mají být i sovětské letouny Antonov An-2 Andula, jejichž motory jsou z Polska. Jak dlouho je Rusko schopné udržovat letouny v provozu, je velká otázka, ale je jisté, že cestování na jejich palubě je enormní riziko.

Uvedené situace nicméně nejsou nic, s čím by se Rusko nepotýkalo také na poli vojenských letounů a techniky obecně. Sice pro ni má vlastní kvalifikovaný personál, ale vzhledem k probíhající válce ho téměř jistě nebude dostatek. A nejedná se pouze o údržbu vojenské techniky, ale zejména o opravu té poškozené. Současně pak nezvládají ruské zbrojovky produkovat potřebný počet náhradních dílů, neboť jsou vytíženy požadavky na novou techniku a modernizaci té starší. Lze tedy dovodit, že na tom budou podobně i vojenské stroje.

Když Ukrajinců není třeba: moderní Suchoj Su-35 si opětovně sestřelí Rusové i sami; svědčí to o nervozitě, ale důvodů může být více

Ostatně se to někdy projevuje i přímo na frontě a třeba pád stíhacího letounu MiG-31 během rutinního letu podtrhuje laxní přístup nejenom ruské armády. Vinou zanedbané údržby pak shořel třeba Iljušin Il-76, což je mohutný transportní letoun ze sovětské éry (stejně jako letoun předchozí), který hraje obrovský význam i při zásobování současné válečné mašinerie. Je tedy vidět, že se stejné problémy přelévají z jednoho sektoru do druhého a ukazuje se, že i Rusko je významně závislé na západních zemích, ačkoliv to nerado přiznává či přímo odmítá.

Připomenout lze také výrazné snížení kvality mnohé pozemní techniky, která když nemá komponenty z evropských zemí, dosahuje v některých směrech o dost horších výsledků. Příkladem je francouzská termovize společnosti Thales, za níž sice ruská armáda přijala domácí (a později nejspíše i čínskou) náhradu, ale ta má pouze zhruba poloviční dosah.

Článek Ukrajinci získali tajné informace od ruské FATA, kterou „hacknuli“: jsou dost znepokojivé, ale hlavně pro Rusy samotné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

„Americký“ SPICE je izraelský vynález

Vzájemná pomoc Američanů a Izraele není ničím novým, obě země úzce spolupracují celá desetiletí, ačkoliv pomoc zrovna ve válce mezi židovskou zemí a teroristy z Hamásu lze možná vnímat jako nepřímou podporu. A je víceméně jisté, že to teroristé využijí jako záminku, proč zaútočit – nemusí se přitom jednat nutně o Hamás, ale spíše o Hizballáh v Libanonu, případně další extrémistické muslimské organizace.

Tajná americká raketa Ninja, která nebouchne, ale přesto cíl zabije. A to velmi drastickým způsobem, zbudou z něj jenom kousky

Jak přitom uvádí Defence-Blog, Izrael dostane z USA přesně naváděné pumy SPICE za téměř 7,4 miliard korun. Zajímavé na tom je, že Američané na Blízký východ vlastně dodají zpět izraelskou techniku, neboť jde o pumy vyvinuté izraelskou společností Rafael, vyrábí je však americká pobočka této firmy. Představitelé USA navíc na izraelskou vládu tlačí, aby ztráty civilistů omezila na co nejmenší možnou míru, čemuž může tato dodávka pomoci.

iZdroj fotografie: Uživatel KGyST / Creative Commons / CC BY

Amerika má přitom v oblasti i značné vojenské síly, těmi ale nezasahuje – snad jenom pokud by šlo o osvobození amerických rukojmí. Dodávka munice tak rozhodně neznamená, že by se aktivně zapojila do války, a nejspíše se k tomu ani nechystá. Její letadlové lodě ve Středozemním moři, a nejspíše výsadková loď v Rudém moři, ale i další letadlová loď v oblasti Perského zálivu, tak spíše slouží jako hrozba pro jiné aktéry, ať jde o Hizballáh nebo Írán. A nejspíše jsou i varováním před nějakými masivnějšími útoky na americké základny v oblasti.

Přesnost bomb SPICE je 3 metry

Společnost Rafael vyvinula pumy SPICE na začátku 21. století a do výzbroje izraelského letectva byly zařazeny v roce 2003. Na svých webových stránkách firma uvádí, že jsou pumy řešením nedostatků, jimiž trpí laserově nebo za pomoci GPS naváděná munice. SPICE v sobě totiž kombinuje možnost elektrooptického a infračerveného navádění a systému GPS, což zajišťuje mnohem vyšší přesnost než u zbraní, které se spoléhají na jednu možnost. Přesné mají být na 3 metry a dokonce dokáží zasáhnout i pohybující se cíl.

1 důvod, proč i nejlepší izraelské zbraně jako Iron Dome a David’s Sling neustojí útok několika tisíc raket, i když přesně proto existují

Základní verze bomb SPICE jsou o hmotnosti 453 a 907 kilogramů, avšak má existovat i malá varianta těžká jenom 113 kilogramů. Díky 12 ovládacím plochám a křídlům je tato puma klouzavá, a podle výšky shozu může zasahovat cíle do vzdálenosti až 100 kilometrů, což umožňuje letadlu držet se mimo dosah protivzdušné obrany, ačkoliv tu Hamás nemá, takže to v Gaze není problém. Izraelské letectvo je schopné svrhávat pumy z letadel McDonnell Douglas F-15 Eagle a General Dynamics F-16 Fighting Falcon, na něž jsou certifikované.

Přesně naváděná puma SPICE

Článek Vstupuje Amerika do války s Hamásem? Posílá proti němu mohutnou dodávku přesných pum SPICE, zasáhnou i cíle v pohybu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripeny budou lepší, F-35 příliš dobré

Jak společnost Saab, tak i Švédsko samotné se snaží za letouny lobbovat, přičemž argumentují nejen cenou, ale i skutečností, že jsou čeští piloti na letadla zvyklí. Zastánci této cesty pak tvrdí, že výkonný a komplexní letoun jako je F-35 Česko nepotřebuje, a navíc mají nové Jas-39E/F řadu schopností, jimiž se starší verze Gripenu, tedy Jas-39C/D, chlubit nemohla. Jde třeba o větší dolet a nosnost zbraní, a hlavně o výkonný radar typu AESA.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

I na Ministerstvu obrany České republiky přitom přiznali, že mají letouny Lockheed Martin F-35A Lightning II schopnosti, které české letectvo v současné době nevyužije. Neznamená to však, že by je v budoucnu využívat nepotřebovalo – naopak s nimi v dlouhodobých plánech počítá. Příkladem může být využití rozsáhlého senzorového vybavení F-35, což z něj činí i unikátní průzkumný letoun, který dokáže sbíraná data okamžitě sdílet s jinými armádními složkami. Vedle toho by se stal schopnou součástí protivzdušné obrany.

Cena za pořízení a provoz F-35A a Jas-39E/F

Hlavní otázky se točí kolem ceny letounů. Problém je, že konečná čísla nejsou veřejná, a o ceně F-35 stále probíhají jednání. Známý je pouze strop stanovený americkým Kongresem, a ten je maximální, nikoliv konečný. Kolik by naopak stály letouny Jas-39E/F, jasné není. Ministerstvo obrany přitom tvrdí, že švédská firma požaduje za jeden kus dokonce více, než na kolik má vyjít jedna F-35A, a není prý pravda, že by tedy byla švédská letadla levnější.

Americký superletoun F-35A Lightning II může v blízkosti bouřky až explodovat, zrovna ten chce přitom AČR; jde o kritický problém

Jinak je tomu ale s ročními provoznímu náklady. Zde propočty údajně vychází tak, že náklady na jeden F-35A budou asi o čtvrtinu vyšší než jsou za Jas-39C/D, a kolik by byly za novější verzi Gripenu, ministerstvo údajně neví. Materiály společnosti Saab však tvrdí, že jsou o něco vyšší než u staré verze. Druhou stranou celé úvahy je pak skutečnost, jak dlouho by mohly dané letouny v letectvu sloužit, než by si Česko muselo pořídit nové.

Ministerstvo kupříkladu obrany tvrdí, že starší Jas-39C/D už budou velmi rychle zastarávat, a 12 nových Jas-39E/F by nebyl pro letectvo dostatečný počet, takže by stejně bylo potřeba brzy koupit letouny další. Navíc začnou ve 30. letech 21. století přicházet na trh letouny 6. generace, a letadla generace 4. jako jsou Gripeny budou zastarávat velmi rychle. Naopak letouny generace 5., tedy třeba F-35A, budou stále schopné, a vzhledem k jejich počtu a rozšíření v zemích NATO pro ně určitě budou existovat modernizace.

iZdroj fotografie: Milan Nykodym / Creative Commons / CC BY-SA

Ve výsledku by pak měla být celková cena za pořízení i veškeré náklady spojené s provozem F-35 asi o 1/4 vyšší než v případě Jas-39E/F. A o i díky tomu, že se údajně podařilo srazit cenu za jednu letovou hodinu amerického letounu na asi 25 000 dolarů, což je asi 573 000 Kč. Nějaké hlubší zhodnocení však není možné, protože není známa cenová nabídka ani jedné strany, a názory se velmi rozchází i v odborných kruzích. Jedno je ale jisté – nákup letounů je třeba vnímat s dlouhodobým výhledem a nesoustředit se pouze na současnost.

Univerzálnost F-35 uzemní stroje L-159

Ačkoliv jsou letouny Gripen Jas-39 stejně tak víceúčelové jako Lockheed Martin F-35, obecně platí, že schopnosti amerického stroje 5. generace ty švédské převyšují. Jsou totiž stealth, což Gripen být nemůže, mají lepší senzory i sdílení dat, a také na ně lze zavěsit mnohem širší spektrum zbraní. Vzhledem k jejich rozšířenosti půjdou navíc použít i takové, které jsou aktuálně ve vývoji, což ale o Gripenech říci nelze. Ministerstvo obrany ČR také tvrdí, že díky univerzálnosti F-35 bude možné v budoucnu ukončit provoz letounů Aero L-159 Alca.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

F-35 Lightning II se stávají ve většině zemí NATO standardem, což by českému letectvu umožnilo snazší spolupráci se spojenci. Naopak letouny Jas-39E/F má jen švédské letectvo a pořizuje si je Brazílie (starší má třeba JAR a Maďarsko). A jelikož není jasné, jestli budou i další zájemci, nelze vzhledem k jejich omezenému počtu počítat s nějakou rozsáhlou modernizací. Českému letectvu by nyní samozřejmě stačily, otázkou ale je, na jak dlouhou dobu.

Článek F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.