Proč MP5SD odchází, a co po ní zůstává

MP5SD si svou pověst vybudovala právě díky tomu, čím se lišila od všeho ostatního. Její portovaná hlaveň zpomalovala běžnou devítimilimetrovou munici pod rychlost zvuku, takže operátor nepotřeboval speciální subsonické střelivo. Výstřel prakticky bez záblesku, minimální akustická signatura a kompaktní rozměry z ní udělaly standard pro záchranné operace s rukojmími, diskrétní zásahy a scénáře, kde každý decibel navíc mohl stát život. Heckler & Koch ji dodnes popisuje jako zbraň, které elitní útvary důvěřují přes půl století.

Jenže právě ta vlastnost, která MP5SD proslavila (optimalizace pro absolutní ticho v pistolové ráži 9 × 19 mm), se stala i jejím stropem. Efektivní dostřel kolem 100 metrů a nízká energie střely nestačí proti protivníkovi v moderní balistické vestě. Když BAAINBw v září 2022 vypsala zakázku na „tlumenou speciální zbraň pro speciální síly“, požadavky jasně ukázaly, kam se tiché operace posouvají: zásah měkkých i chráněných cílů do 200 metrů, práce s podzvukovou i nadzvukovou municí a hmotnost zbraně bez tlumiče do 3,3 kilogramu.

Vyřazení MP5SD z této specializované role u speciálních sil neznamená nutně okamžité sešrotování každého kusu ze všech skladů Bundeswehru. Veřejně dostupné dokumenty hovoří o nahrazení funkce, nikoli o osudu posledního exempláře.

Co přesně je G39 a čím se liší od civilní HK437

Základem G39 je platforma HK437 od Heckler & Koch, krátká útočná puška konstruovaná od počátku pro ráži .300 Blackout (7,62 × 35 mm). Verze s hlavní o délce 229 mm (9 palců), z níž G39 vychází, váží 3,1 kilogramu bez zásobníku, měří 522 až 780 milimetrů podle polohy pažby a pojme třicetiraný zásobník. Oficiální údaje výrobce uvádějí úsťovou rychlost 545 m/s a energii 1 418 joulů, čísla, která devítimilimetrovou MP5SD překonávají řádově.

Finální vojenská konfigurace předvedená na sympoziu KSK se ale od katalogové HK437 liší v několika podstatných bodech:

• Předpažbí M-LOK a pistolová rukojeť převzatá z G95K, standardní útočné pušky KSK
• Teleskopická a zároveň sklopná pažba pro maximální kompaktnost
• Tlumič A-TEC s kompozitní tepelnou hradbou MODTAC
• Kolimátor Aimpoint CompM5b na montáži UNITY Tactical a 45° nouzová mířidla
• Barevné provedení Sniper Grey a optimalizovaný zásobník pro .300 BLK

Nejde tedy o zbraň vybranou z regálu. G39 je vojenská sestava navržená tak, aby operátor KSK mohl přepínat mezi dvěma balisticky odlišnými režimy střelby, a aby zbraň fungovala i po vynoření z vody.

Ráže .300 Blackout: proč právě ona mění pravidla

Celý posun stojí na vlastnostech náboje 7,62 × 35 mm. Na rozdíl od devítimilimetrové pistolové munice pracuje .300 Blackout s těžším projektilem puškové ráže, který si i z krátké hlavně drží výrazně vyšší energii na střední vzdálenost. Současně ale existuje v subsonické variantě: střela letí pod rychlostí zvuku, a s tlumičem je proto výstřel dramaticky tišší než u nadzvukového náboje.

Právě tady se skrývá klíčová výhoda oproti staré logice MP5SD. Operátor si volí: subsonická munice pro maximální utajení na krátkou vzdálenost, nadzvuková pro vyšší průbojnost a účinek do 200 metrů. Jak upozorňuje výrobce munice Hornady, subsonické střelivo je s tlumičem tišší, ale nese nižší energii. Plynový systém HK437 umožňuje střílet oba typy munice, a to i ve smíšeném režimu po úpravě nastavení.

Bundeswehr tento dvojí režim reflektoval i v zakázce na optiku: požadoval hlavní zaměřovač ponořitelný bez ochrany na 120 minut do hloubky 24 metrů a schopný okamžité korekce záměrného bodu mezi podzvukovou a nadzvukovou municí. Takový detail ukazuje, že G39 není jen „další krátká puška“, ale systém pro námořní i pozemní speciální operace.

Kam G39 zapadá ve výzbroji KSK, a co dělají spojenci

Jednotka KSK od roku 2021 používá jako standardní útočnou pušku G95K, vysoce přesnou zbraň s dosahem až 800 metrů, kterou Bundeswehr oceňuje i pro kompatibilitu s partnerskými armádami. Na druhém konci spektra stojí odstřelovací puška G29 s maximální bojovou vzdáleností 1 500 metrů. G39 vyplňuje mezeru mezi nimi: specializovaný tlumený nástroj pro skryté akce, infiltrace a přepady, kde je důležitější nízká signatura než maximální dostřel.

Německo v tomto trendu není osamocené. Britská armáda veřejně pořizuje pušku L403A1 pro svou Army Special Operations Brigade, moderní platformu se systémem redukce úsťové signatury a důrazem na interoperabilitu. V americkém segmentu speciálních sil plní podobnou niku rodina SIG MCX Rattler Canebrake v ráži .300 Blackout, konstruovaná jako extrémně kompaktní systém připravený na tlumič. Aliance se sice nesjednotí na .300 BLK jako standardní ráži, ale u speciálních sil zřetelně roste zájem o kompaktní tlumené pušky, které překlenují propast mezi samopalem a klasickou karabinou.

Český kontext: MP5 ve výzbroji, .300 Blackout zatím ne

České bezpečnostní složky nejsou tomuto příběhu vzdálené. Podle oficiální publikace Ministerstva obrany ČR používá Armáda České republiky v malých počtech samopaly HK MP-5 SD6, MP-5K PDW a MP-5 A5, zejména u speciálních jednotek. Policie ČR ve své výzbroji eviduje MP5 SD6 vedle modernějších platforem jako HK416, G36 či MP7.

Veřejně potvrzený program na zavedení ráže .300 Blackout u českých ozbrojených sil se v dostupných materiálech Ministerstva obrany ani Ředitelství speciálních sil nepodařilo dohledat. Při společných operacích NATO, kde čeští vojáci působí po boku KSK, bude přechod Němců na G39 znamenat hlavně nutnost sladit taktické postupy a přidělení úkolů; automatická logistická interoperabilita v nestandardní speciální ráži s dvojím typem munice totiž nepřichází sama od sebe.

První objednávka 176 základních sad G39 padla v únoru 2024, pro plnou operační schopnost Bundeswehr počítá s 988 sadami. Přesný harmonogram dokončení přezbrojení zůstává neveřejný. Jisté je, že éra, kdy „tichá zbraň“ znamenala pistolový kalibr a boj na délku chodby, u německých speciálních sil právě skončila.

Článek Německé speciální jednotky posílají legendární MP5SD do důchodu. G39 v ráži .300 Blackout mění pravidla tichých operací se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když se Rusové bránili, nepomohlo to

Video tvoří sestřih úderů dronů ukrajinské jednotky Alfa na nespecifikovaném místě fronty ukrajinské války, kde se ruská armáda snaží dobýt ukrajinské pozice. Vybrány byly údery, při nichž se drony zaměřují na jednotlivé pěšáky, i když v několika případech je zaznamenán i úder na vojáky jedoucí na čtyřkolkách. Je dobře vidět, jak se vojáci sem tam pokouší o obranu, kdy například proti dronu střílejí z útočné pušky. V mnoha případech se ale jenom zastaví a čekají, případně jdou, jakoby o dronu ani nevěděli.

Ukrajinci se pochlubili polským MiG-29, který drtí ruské útoky. Starý, ale pořád efektivní

Ukrajinci v těchto případech nasazují proti Rusům kvadrokoptéry. Wikipedia uvádí, že jde o drony se 4 vrtulemi, kdy se 2 točí jedním, a 2 druhým směrem, což zajišťuje vysokou stabilitu a solidní manévrovatelnost. I proto se mohou velice lehce trefit do vojáka, případně upravit dráhu svého letu, když se nepřítel pokouší uhnout. Běžně unesou asi 2 kilogramy, což stačí na nálož často doplněnou i různými fragmenty schopnou vojáka spolehlivě zabít.

V jednom případě lze zaznamenat i velmi zajímavý pokus o obranu, kdy se Rus snaží mezi sebe a dron dostat části své balistické ochrany běžně známé jako neprůstřelná vesta. ScienceDirect uvádí, že je schopná pohltit energii výstřelů nebo střepin a v mnoha případech vojáka ochránit. Armádní Zpravodaj se však domnívá, že pokud ji voják drží v ruce a pokusí se s ní odstrčit dron, s největší pravděpodobností nemůže nikdy fungovat.

Video: silná rána pro ruské letectvo. Ukrajinci zasáhli velmi vzácnou Čeburašku, kterou už nikdo nevyrobí

Masivní nasazování dronů ze strany jednotky Alfa může být každopádně překvapením, protože je známá především jako speciální jednotka spadající pod ukrajinskou SBU, uvádí Wikipedia. Jejím primárním úkolem jsou různé speciální operace, boj proti terorismu a další, ale samozřejmě se aktivně zapojuje i do obrany proti ruské agresi. Ukazuje se, že ukrajinské ozbrojené síly vybavily i tyto jednotky vlastními dronovými útvary.

Článek Video: velká smůla ruských vojáků. Když se snažili vzít Ukrajincům pozice, napadla je speciální jednotka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdysi udávali tempo, postupně ale Rusové zpomalili

Ačkoliv se zpočátku zdálo, že Rusové válku proti Ukrajině rychle vyhrají, více se přepočítat nemohli. Trvá už přes 4 roky a její konec je stále v nedohlednu, jelikož Vladimir Putin a jeho blízcí pohůnci trvají na nesmyslných požadavcích, jimiž zničí Ukrajinu okamžitě, případně za několik let, až by dozbrojili a opět na ni zaútočili. Je to hlavně ruská neochota, proč stále pokračuje.

„Zázračné zbraně“ bouchají Rusům pod rukama, Ukrajinci se ani nemusí snažit. Technologická úroveň Ruska je vážně žalostná

Ovšem i tak se dlouhou dobu dařilo udávat tempo bojů právě Rusům, kteří mají obrovské lidské zdroje. To se ovšem průběžně mění, jelikož ukrajinské síly na mnoha úsecích fronty úspěšně přebírají iniciativu a metodicky dobývají zpět okupovaná území. Jejich schopnost narušovat ruské plány a nutit nepřátele k defenzivě svědčí o dynamickém a odvážném velení, které se nespokojí s pouhou pasivní obranou, ale aktivně vyhledává slabá místa okupantů.

Je fascinující sledovat, jak se podstatně menší armáda dokázala postavit vojenskému kolosu, který byl ještě donedávna považován za druhý největší na světě a tvářil se jako neporazitelný. Jistě, není na místě ho podceňovat, ale to ani Ukrajinu. Ačkoliv byla v počátcích konfliktu výrazně slabší, dnes prokazuje neuvěřitelnou schopnost adaptace a inovativních řešení.

Havárie ruského Su-30SM v Kazachstánu je katastrofou pro celou zemi. Piloti přežili, ale nic dobrého to nevěští

Zatímco ruská strana často sází na hrubou sílu a kvantitu, Ukrajinci vítězí díky chytrosti, flexibilitě a schopnosti rychle integrovat moderní technologie. Zásadním rozdílem je také přístup k lidským zdrojům. Ukrajinské velení se zjevně snaží neplýtvat životy svých vojáků a nasazuje je s opatrností, což je v kombinaci s vysokou morálkou silný kontrast oproti ruskému přístupu.

Velitelé ruské armády často zastávají heslo „nas mnogo“ (tedy „nás mnoho“, je nás mnoho), a tak posílají lidské vlny bez ohledu na ztráty. Ty potom doplňují narychlo naverbovanými branci, kteří projdou jenom základním výcvikem a odchází na frontu. I jejich nezkušenost potom dává větší šanci na úspěch ukrajinské armádě, zejména tedy speciálním jednotkám.

Obří posílení pro Ukrajinu, které pomůže oslabit Rusy přímo na bojišti. Dostane přes 400 špičkových obrněných vozidel

Sice to stále neznamená, že by se jí dařilo vytlačovat Rusy plošně ze všech okupovaných území, ale významně to zpomaluje jejich postup a kazí plány. Ostatně americký Institut pro studium války (ISW) a analytici z DeepState se shodují, že Rus dobyl za rok 2025 jenom 0,7 až 0,8 % území Ukrajiny, což je asi 4 300 až 4 800 km². A to je extrémně žalostné číslo.

Článek „Ukrajinci si berou zemi zpět.“ Speciální jednotka zahájila protiofenzivu a sebrala Rusům klíčové pozice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejští speciálové jsou fanatičtí

Vzhledem k uzavřenosti severokorejského režimu je velmi obtížné získat nějaké konkrétní informace o tamních speciálních jednotkách. NationalInterest však odhaduje, že by v současné době měly mít asi 200 000 členů, což je hodnota uváděná i v jiných zdrojích. Měly by tak tvořit zhruba 15 % vojáků v aktivní službě, což je mimořádná hodnota. Otázkou samozřejmě je, co by v případě války tito vojáci dokázali, i když třeba jejich nasazení na Ukrajině ukazuje, že jsou schopní bojovat téměř až fanaticky a mají kvalitní výcvik.

Video: ruský vlk samotář zdolával zasněžené pole u Pokrovsku. Když zahlédl Ukrajince, naposledy si zapálil a prostřelil si hlavu

Tajemstvím je i samotná historie severokorejských speciálních jednotek. Wikipedia uvádí, že se o nich objevily první zprávy roku 1968, kdy námořní komanda provedla neúspěšné vylodění v Uljin-Samcheoku. Je ale jasné, že je severokorejská armáda musela cvičit již předtím – existují tedy nejspíše o něco déle. Podle dostupných informací jsou jejich členové rekrutováni z prověřených rodin a jsou vysoce motivovaní, a zároveň i dobře vycvičení.

Útoky v týlu nepřítele a průzkum

Speciální jednotky severokorejské armády jsou určené hlavně k infiltraci a narušování činnosti protivníka. V případě války by pořádaly různé nájezdy třeba v týlu nepřítele, vykonávaly průzkum, sabotáže a útoky zacílené třeba na velitelská stanoviště, letiště, přístavy či logistické uzly, shoduje se 19FortyFive. Zaměřením jde o jednotky typu specializovaná lehká pěchota, průzkumná brigáda, výsadková jednotka apod.; ne všechny specializace jsou známé.

iZdroj fotografie: TASS

Nasazení severokorejských jednotek proti Ukrajině prozradilo některé jejich schopnosti a výzbroj. Základní zbraní je útočná puška Type 88, což je severokorejská kopie AK-74. Mají také kulomety, odstřelovačské pušky, RPG-7 a další zbraně srovnatelné se sovětskými nebo ruskými. Využívají ovšem i některou speciální techniku. Známý je vysoký počet letounů Antonov An-2 Andula, o nichž se předpokládá, že by sloužily k výsadku za jihokorejskými liniemi. Severní Korea má i miniponorky nebo rychlé čluny, z nichž by se mohly kdekoliv vylodit.

Článek Často jsou přehlížené, přitom patří mezi největší elitní formace světa. Kim Čong-un má neuvěřitelných 200 tisíc speciálů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pro některé Čečence je Rusko okupant

Jednotka nazývaná Prapor šejka Mansura se zformovala v roce 2014 a byla tvořena převážně uprchlíky z Čečenska, kteří se zúčastnili první a druhé čečenské války. Wikipedia uvádí, že je pojmenovaný na počest Šejcha Mansura, který v 18. století bojoval proti ruské okupaci. Skutečnost, že je jejich země stále součástí Ruské federace, považují jeho členové za okupaci či kolonizaci, a je to také hlavní motivem, proč se účastní boje proti Rusku.

Chechen fighters of Sheikh Mansur’s battalion stand on a rag in front of a captured Russian APV pic.twitter.com/Aorlp3UrFr

— PS01 □ (@PStyle0ne1) December 14, 2023

O jednotce je známo relativně málo informací. MilitaryLand uvádí, že mý v současné době 250 až 500 členů, ale přesný počet znám není. Patří pod Hlavní zpravodajské ředitelství Ukrajiny a má statut speciální jednotky. Známá by měla být například tím, že používá různé partyzánské taktiky, a má vysokou motivaci. Armádní Zpravodaj se domnívá, že její členové využívají mnohaletých zkušeností, které jako veteráni nabyli v dlouhých bojích s ruskou armádou.

Čečenský prapor bojoval téměř všude

Prapor šejka Mansura nicméně nefunguje nepřetržitě od roku 2014, v roce 2019 svou činnost ukončil a odevzdal výzbroj, ale po ruské invazi v únoru 2022 se opět velice rychle zformoval. Jeho členové se účastnili těch nejdůležitějších bitev války – na začátku například bránili Mariupol, a poté se přesunuli k důležitějšímu Kyjevu. Působili však také v Sumské oblasti, a nakonec u Doněcku a Luhansku. Není vyloučeno, že se jako speciální jednotka podílí rovněž na likvidaci některých ruských pokusů o infiltraci ukrajinských pozic.

Video: Kadyrovci pocítili ukrajinský hněv na 1 100 km. Svědek natočil, co zbylo z jejich základny

Členové jednotky jsou zároveň opatrní, aby nedošlo k vyzrazení jejich identity. Je známo, že praporu velí Muslim Čeberlojevskij užívající i jméno Umchan Avtajev. Npr uvádí, že když s nimi dělal reportáž, říkali jenom křestní jména, příjmení nikoliv. Je tedy patrní, že si její příslušníci dávají na identitu veliký pozor. Už jenom proto, aby se Rusové nebo přívrženci čečenského vůdce Kadyrova nemohli mstít na jejich příbuzných, kteří mohou být dodnes v Čečensku.

Článek Čečenští veteráni, kteří se vzepřeli Putinovi a začali bránit Ukrajinu proti jeho hordám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednotka udeřila kulometem i drony

Celé video je jakýmsi rychlým sestřihem akcí, které uskutečnila speciální jednotka ukrajinské rozvědky v oblasti Lymanu a Záporoží. Ze začátku je vidět, jak postupuje do nějaké zalesněné oblasti pomocí obrněného vozidla, načež spustí intenzivní palbu mezi stromy, kde se podle všeho nachází ruské pozice s pěchotou. Je velmi pravděpodobné, že tím nepřátele hodně překvapí, jelikož nekladli takový odpor, a minimálně jeden padl do zajetí.

Tradiční odběratel zbraní zasazuje Rusku opakovanou ránu. Připravil ho o desítky miliard v jediné zakázce

Během akce používá jednotka GUR široké spektrum zbraní. Například obrněné vozidlo, u něhož se Armádní Zpravodaj domnívá, že se nejspíše jedná o Roshel Senator. Wikipedia uvádí, že jde o obrněný vůz postavený na podvozku Fordu F-550, čímž je zjednodušena jeho výroba. Je velice všestranný, užívat ho mohou například jednotky SWAT, ale slouží i jako transportér a v dalších úlohách. Ukrajina ho měla dostat v počtu minimálně 1 500 ks.

V lese je pak důležitá převaha v palbě; vojáci mají nejen útočné pušky, ale i kulomety. Jeden z nich dle všeho disponuje kulometem FM Minimi nebo M249 SAW. Wikipedia uvádí, že jde v druhém případě vlastně o americkou modifikaci FN Minimi určenou k posílení palebné schopnosti družstva, přičemž kombinuje vlastnosti kulometu a útočné pušky. Užívá totiž stejnou munici ráže 5,56×45 milimetrů a dokáže pálit kadencí až 850 ran za minutu.

Video: zůstala jenom tma. Raketový útok uvrhl do tmy 330tisícové ruské město jenom 30 km od hranic

Akce GUR se však neodehrála jenom na zemi, ale také ve vzduchu. Záběry ukazují operaci několika dronů, které ničí různé ruské cíle včetně jednotlivých vojáků nebo bunkru, v němž se skrývají. Je možné, že tím jednotce pomohly před útokem, a ona pak prostor jenom dočistila. Stejně tak mohla fungovat palba dělostřelectva nebo minometů, protože je vidět, že v prostoru snímaném průzkumným dronem exploduje nějaká kazetová munice.

Akce jednotky ukrajinské rozvědky (zveřejněno 04. listopadu 2025)

Článek Video: Rusové to projeli na plné čáře. Ukrajinská rozvědka je „pokosila“ v lese, a jako bonus si odvedla zajatce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ano opakovaný odpor Ukrajince nezastavil

Boje nablízko, často jenom z několika metrů, patří mezi ty nejtěžší, a je potřeba postupovat s maximální opatrností, rozvahou a precizností. Jediná chyba by jinak mohla stát život samotného vojáka, který ji udělá, tak jeho spolubojovníky. Nepřátelé přitom mohou zaútočit odkudkoliv, protože jim budovy poskytují spoustu možností, jak se schovat a získat výhodu.

Rusové to nepřiznají, ale vědí to. Polsko si v noci přivezlo to nejlepší, co se může na bojišti objevit. Přes 30 amerických tanků

Zdá se nicméně, že příslušníci taktické skupiny 3. pluku ze speciálních sil Ukrajiny věděli přesně, co dělat. Zpočátku je vidět boj v lese, jímž evidentně nakonec prošli, načež postupovali k již značně poničeným budovám. V jeden moment je pravděpodobně nepřítel zaskočil, protože se museli stáhnout mezi stromy a do zákopů, ale i tuto situaci zvládli a v misi pokračovali.

Střelba do nebes potom naznačuje, že byla vedena proti průzkumnému dronu, který by jinak mohl předávat informace o jejich poloze, event. na ně sám zaútočit. V bojích přímo u rodinných domů byli potom nepřátelé nejspíše jenom pár metrů daleko. V jednom případě je vidět, jak k nim Ukrajinec hází granát, ale nelze určit, o jaký se mohlo jednat.

Tajná akce odpálila ropovod Družba, pro ruskou ekonomiku i Evropu jde o citelnou ztrátu. Ukrajinci si to ještě drze natočili

Ve výzbroji jich má ukrajinská armáda několik, např. sovětský F-1 a RGD-5, nebo německý DM51, uvádí Wikipedia, a stejně tak řadu dalších. Místy byla také vidět střelba na krátkou vzdálenost, ačkoliv pohyb nepřátel nikoliv. Ukrajinské speciální jednotky měly viditelně k dispozici moderní a kvalitní výzbroj, prakticky jednu z nejlepších, jakou vůbec mohly dostat.

Armádní Zpravodaj určil několikrát viditelnou útočnou pušku jako UAR-15, což je ukrajinská konstrukce založená na americké karabině AR-15, a měla by se stát budoucností armády, v níž se jí dokonce daří nahrazovat českou CZ BREN 2, i když jde spíše o politické rozhodnutí. Využívá munici NATO ráže 5,56 mm, potvrzuje theFirearmBlog, a její počty ve výzbroji stoupají.

Článek Video: Ukrajinská taktická jednotka vynesla ruské vojáky z Pokrovsku. Nasadila proti nim nejlepší zbraně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci přesně odhadli, kam se Rusové hnou

O akci informovalo velitelství ukrajinských speciálních sil 26. listopadu 2025, a ukazuje velmi dobrou a koordinovanou práci jednotek. Jelikož si nejdříve provedly průzkum pomocí dronu, věděly přesně, kde se nepřátelé nachází – evidentně měl k dispozici i termokameru, takže by ho neskryla ani špatná viditelnost, ale ta podle všeho v danou chvíli ani nepanovala.

Trumpův mírový plán sepsali Rusové, ale nelze jim věřit. Uvrhl by tím na Evropu i celé NATO ještě větší nebezpečí

Speciální jednotky zjevně dobře vyhodnotily, do jaké budovy se budou ruští vojáci přesouvat, a tak se právě v ní sami na několika místech usídlily. Když k ní potom skupina nepřátel přiběhla, což sledoval ze vzduchu dron, jeden z nich byl zneškodněn pomocí přesné střelby, zatímco další se rozhodli utíkat, načež další z obránců vystřelil granát, nejspíše z podvěsného granátometu na útočné pušce, ale stejně tak mohl mít granátomet samostatně.

Ten sice utíkajícím Rusům neublížil, ale minimálně je donutil běžet podél budovy, aby unikly z výhledu prvního střelce, což jim ovšem nevyšlo, protože na ně o několik oken vedle čekal druhý, který je oba dva přesnou střelbou eliminoval. Čtvrtý z nich se pokusil uniknout, ale sledoval ho dron, který navedl palbu vojáků, kteří ho ležícího na zemi několikrát střelili.

NATO skoro měsíc tajilo, jak Eurofightery eskortovaly unikátní ruský letoun Tu-134UBL, který chytily nad Baltským mořem

„Nepřítel se pokusil shromáždit ve výškové budově, ale když se přiblížili k úkrytu, byli tři Rusové zničeni; čtvrtý se pokusil ustoupit a sestřelit ukrajinský průzkumný dron s ručními zbraněmi. Byl však odhalen a zničen,“ uvedlo velitelství speciálních operačních sil.

Ze záběrů se zdá, že měly ukrajinské speciální jednotky k dispozici útočné pušky UAR-15, které jsou velmi schopné a mohou dokonce znamenat konec českých CZ BREN 2 v ukrajinské armádě. Je po vzoru standardů NATO, kdy např. užívá munici ráže 5,56 mm, a ačkoliv to žádné zdroje vyloženě nezmiňují, bude mít efektivní dostřel pro přesnou střelbu 550 metrů.

Rusové nastolují novou éru bombardování, v ohrožení je samotný Kyjev

Vychází totiž z americké legendy AR-15, která právě tento parametr má, ačkoliv dokáže střílet na vzdálenost až 2,7 km, upřesňuje Wikipedia. Výhodou UAR-15 je skvělá ergonomie i možnost přidělat na ni řadu vyspělého vybavení, stejně jako modularita, díky níž lze volit délku hlavně vyhovující dané situaci. V případě granátometu má Ukrajina oficiálně sovětský GP-25 Kostyor či amerických M320 určený přímo pro speciální jednotky, uvádí Wikipedia.

Ukrajinské speciální síly provedly průzkum a zaujaly postavení ve výškové budově v Pokrovsku, kde si počkaly na skupinu Rusů (zveřejněno 26. listopadu 2025)

Článek Video: Rusové pronikli do Pokrovsku a chtěli se uhnízdit. Ale Ukrajinci odhadli, kam půjdou, a připravili na ně past. Nikdo neunikl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci zaskočili jednotku, která je měla hlídat

Incident se odehrál na ropné plošině Syvaš, která je umístěna ve stejnojmenné oblasti označující soustavu lagun na západním okraji Azovského moře u severovýchodu poloostrova Krym. Podle Wikipedie je známé také jako Shnilé (event. Hnilobné) nebo Zkažené moře, a téměř odděluje Krym od pevniny, přičemž je rovněž hranicí mezi ním a Chersonskou oblastí.

„Program F-35 je extrémně neuspokojivý,“ rozčilují se Britové. Nasazení je schopných pouze 40 % letounů

Ruská armáda měla přitom na ropné plošině zpravodajské vybavení, které používala pro zajištění bezpečnosti v Černém moři, v němž působí zejména ukrajinské námořní drony. Ty ho prakticky ovládly – jmenovitě Sea Baby, který si připsal i potopení několika ruských válečných lodí a zásah přístavů či jiných stacionárních cílů, a velkým pojmem je též Magura V5.

Za poslední roky ale Ukrajinci vyvinuli celou řadu dalších námořních dronů. V polovině října 2025 otestovali například Katran, kterým dopravili vzdušné drony k vrtné plošině, na níž zasáhli citlivé vybavení. Ve Shnilém moři bylo přitom zasaženo technické zpravodajské vybavení používané okupanty k monitorování námořní situace, upřesnilo ukrajinské námořnictvo.

Putin není spokojený, Britové dodali Ukrajincům střely Storm Shadow. Právem se jich bojí, doletí až do Moskvy

Na plošině se nacházely radary, kamery a rádiové průzkumné systémy ovládané speciálními jednotkami ruské armády, a úder na ni je připravil o schopnost kontrolovat část vodní plochy a včas detekovat ukrajinská plavidla. Ze záběrů je patrné, že k tomu posloužil kamikadze dron, ačkoliv není jasné, o jaký se jednalo – mohlo jít totiž o oba zmíněné.

Shnilé moře se nachází asi 800 km od ukrajinské Oděsy, přičemž Sea Baby doplul už na začátku přibližně 1 000 km, ale později byl vylepšen na 1 500 km, uvádí Reuters, zatímco nálož může být asi dvojnásobná, konkrétně jde o 2 000 kg. Magura V5 potom dopluje až do 800 km, potvrzuje Wikipedia, a unese méně než tunu. Oba by tak napáchaly značné škody.

Článek Video: Rusové poslali speciální jednotky na zvládnutí situace ve Shnilém moři. Ukrajinci jim ukázali, že neuhlídají ani samy sebe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Členové Krakenu jsou jenom dobrovolníci

Jednotka Kraken se zformovala na začátku ruské invaze na Ukrajinu v únoru až březnu 2022. Wikipedia uvádí, že vznikla v Charkově z dobrovolníků, kteří často pocházeli z řad radikálních fotbalových fanoušků. Podílela se na obraně města na začátku války, a pomohla osvobodit nějaké vesnice v okolí. Její hvězdná chvíle ovšem přišla v září 2022, kdy zazářila při charkovské protiofenzivě a měla lví podíl na osvobození města Izjum.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY-SA

Nakonec se vyprofilovala v jednotku specializující se na netradiční formy boje. V současnosti má asi 1 800 členů, i když některé údaje mluví až o 3 000. GreyDynamics uvádí, že se jedná výhradně o dobrovolníky, takže má i vysokou motivaci. Některá videa z výcviku a akcí jednotky naznačují, že používá metody převzaté od západních speciálních sil, a má velmi náročná pravidla výběru a výcviku. To vše vytvořilo jednotku, kterou Ukrajina nasazuje na horkých místech jako Bachmut, útok na Bělgorodskou oblast, nebo obrana Časiv Jaru.

Západní útočné pušky i starší transportéry

Současná výzbroj Krakenu sestává ze směsice západního i ukrajinského či sovětského vybavení. Jako hlavní pušku její členové nejčastěji používají karabinu M4A1 nebo DD-Mk18, ale mají i sovětské kulomety PKM. Jednotka je přitom postavena jako lehké pěchota, ale má samozřejmě i techniku k rychlým přesunům, třeba transportéry BTR-82, M113 nebo upravené automobily Toyota Hilux. Nechybí ji přitom ani speciální vybavení jako noční vidění a další.

Hrozí konec výroby slovenských houfnic Zuzana 2. Na Ukrajině se plně ukázalo, že jsou neschopné, a výrobce s tím nic neudělal

Praxí si členové jednotky vyvinuli celou řadu taktik, jak bojovat s nepřítelem nebo získávat zajatce, aby z nich mohli těžit zpravodajské informace. Třeba v boji proti dronům používají taktiku zapínání a vypínáni rušiček, kvůli čemuž ruské drony často havarují. Sama má přitom vlastní dronové útvary. I přes skvělý výcvik a vybavení má ovšem i Kraken vysoké ztráty, uvádí KyivPost, i když jejich vyčíslení není veřejně dostupné. Armádní Zpravodaj se ale domnívá, že mezi Ukrajinci je o službu v Krakenu zájem, protože je způsobem, jak Rusy účinně porážet.

Článek Kdysi radikální fotbaloví fanoušci, dnes speciální jednotka, jíž se Putin bojí. Devastuje mu armádu tam, kde běžní vojáci selhávají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Specnaz vznikly až po 2. světové válce

Současná historie sovětských Specnaz sahá do 50. let 20. století. TopWar uvádí, že byly v roce 1951 v rámci armády vytvořeny v SSSR první sabotážní a průzkumné jednotky, a to konkrétně 40 rot po 120 vojácích. Nezůstalo ovšem jenom u armády – sovětská rozvědka GRU v roce 1957 vytvořila nejprve prapory, a posléze brigády speciálního určení. Jejich úkolem byly oficiálně sabotážní akce v týlu nepřítele, ale sloužily i k boji proti povstalcům, partyzánům a dalším.

Video: M2 Bradley nekompromisně zmasakroval ruský tank T-90M tak moc, až musel ustoupit. A to ani nepoužil protitankové střely

Ovšem již za druhé světové války samozřejmě Sověti nějaké speciální jednotky měli. Wikipedia uvádí, že hlavním úkolem byly opět sabotáže, průzkum a působení v týlu nepřítele, a velká část úsilí těchto speciálních jednotek byla věnována na podporu a výcvik partyzánských skupin na územích okupovaných Němci. Tyto partyzány tak vlastně lze považovat za jakési speciální jednotky, potažmo předchůdce Specnaz. Útočily na zásobovací trasy, komunikaci, sklady, významné body nepřítele, jeho důstojníky, ale také likvidovaly kolaboranty.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Známé je jejich působení třeba při ofenzivě u Smolenska, kde se jim podařilo poškodit 700 kilometrů železnice, a to až 300 kilometrů v hloubi nepřítele. Své speciální jednotky však mělo za války i námořnictvo. U Severní flotily působil třeba 4. speciální dobrovolnický oddíl vycvičený jako „žabí muži“. Jejich hlavním úkolem byly průzkumné a sabotážní úkoly na území Finska a Norska, kde je prováděly jak z moře, tak po souši.

Speciální jednotku měl už Petr Veliký

Historii ruských speciálních oddílů lze ovšem vysledovat již do doby Petra Velikého a jednotek nazývaných corvolant. Kula-Tactical uvádí, že to byla jednotka působící na koních a disponující lehkým dělostřelectvem, jejímž cílem bylo působení v týlu nepřítele. V době Napoleonských válek zase v ruské armádě existovaly partyzánské jednotky složené ze střelců, a později se formovaly třeba speciální jízdní jednotky pro údery v týlu protivníka.

Video: Ukrajinské speciální jednotky sjednaly pořádek. Okupanty roznesly i s jejich technikou

Za rusko-japonské války potom oddíl asi 7 tisíc vojáků dostal za úkol zničit železnici sloužící Japoncům k zásobování jednotek při útoku na Port Arthur. Operace trvala 8 dní a urazil 270 km, za něž způsobil mnoho škod a měl přes 400 padlých. Za první světové války taktiku úderů rychlých jednotek v roce 1916 využil při své ofenzivě generál Alexej Brusilov, a za občanské války pak existovalo mnoho partyzánských jednotek, a právě ty lze považovat za speciální.

Článek Ruské Specnaz jsou legendy, ale jejich předchůdci zrovna tak. Už za vlády cara Petra Velikého působili značné škody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velitelé mrhali talentem speciálních jednotek

Jelikož prvotní ruské pokusy o obsazení Hostomelu nevyšly, přepravilo tam následující den zhruba 200 ruských vrtulníků další vojáky, uvádí Wikipedia. Mezi nimi i SPECNAZ, z nichž bylo mnoho zraněných, a dle informací se zotavovali v běloruských nemocnicích.

Ruským Specnaz vysekl poklonu i americký voják. Co obnáší jejich výcvik, který je dostane na hranici sil a připraví na nemožné

„Novináři objevili informace o okupantech z řad elitních ruských jednotek, které se staly oběťmi neúspěšného pokusu o dobytí Kyjeva. Z několika zdrojů identifikovali jména 898 Putinových vojáků, kteří se po invazi na Ukrajinu léčili v nemocnicích v Homelu a Khoiniki na území Běloruska,“ uvádí reportáž s odkazem na Rádio Svoboda.

I přes elitní výcvik, jakým jsou ruské speciální jednotky SPECNAZ pověstné, ovšem selhaly. Redakce Armádního Zpravodaje je nicméně názoru, že za to nemůže jejich „neschopnost“, ale velitelé, kteří je nasazovali de facto jako pěchotu. Správně by ovšem měly působit jako malá úderná komanda, ideálně v utajení – a ne se zapojovat do velkých přestřelek.

Video: Ruský vrtulník Ka-52 rozstřílel vlastní obrněná vozidla. Splést si je s nepřítelem bylo snadné

Velitelům se každopádně za dobu války podařil jeden veliký, pro SPECNAZ tragický, úspěch, a sice vymazat něco mezi 90 a 95 % jejich příslušníků. Uvedly to uniklé dokumenty americké rozvědky, které následně zhodnotily i nezávislí analytici, uvádí theWashingtonPost.

Historie SPECNAZ je dlouhá přes 100 let

Kořeny jednotek Specnaz sahají až do roku 1918, kdy vznikly pod názvem „Jednotky pro zvláštní použití“ (rusky Tschasti Osobogo Naznačenia). Jejich úkolem bylo potlačovat odpor antikomunistických dělníků a rolníků, a později se zapojovaly i do náročnějších operací, což se jim v následujících letech stalo vlastním. V roce 1921 mimochodem působily také jako tzv. protiústupové oddíly, které rozmísťovaly kulomety za liniemi Rudé armády, aby zabránily ústupům vlastních vojáků – čili „motivace“ zajištěná silou.

Španělsko vyřadilo americké F-35 jako možnou budoucnost letectva. Vybírá náhradu z Evropy, ale Eurofighter adekvátní není

Po vzniku Sovětského svazu byly tyto jednotky začleněny pod vojenskou rozvědku GRU, která je po desítky let koordinovala. V současnosti ale mohou přijímat rozkazy od ministerstva obrany, vnitra a mimořádných situací, jak uvádí Wikipedia. Je také důležité vysvětlit, že název SPECNAZ, ačkoliv je nejčastěji spojován s ruskými speciálními silami, používají k označení také další postsovětské státy, v nichž plní jednotky obdobné role.

Článek Obří ostuda SPECNAZ hned 2. den války, za níž mohou velitelé: ani 900 elitních vojáků nedokázalo dobýt ukrajinské letiště Hostomel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velkou gratulaci vystřídalo ještě větší zklamání

I když je východ Ukrajiny z velké části pod ruskou kontrolou, rozhodně to neznamená, že by tam Ukrajinci neoperovali – právě naopak, a tato bitva je důkazem. Nepřátelská armáda táhne z Doněcké oblasti na sousední Dněpropetrovskou, a před dosažením jejích hranic dobyla právě vesnici Zelenyi Hai, která má být důležitým obranným bodem, uvádí RBC-Ukraine.

Sovětský pilot MiG-29 uspal vojenskou základnu dortem, aby uletěl na Západ: Příběh nejodvážnějšího útěku ze Sovětského svazu

Ruská armáda přitom podala o jejím získání zprávu velení, které však ještě nevědělo, že se nebude radovat ani 24 hodin. Jak totiž potvrdilo Hlavní zpravodajské ředitelství Ministerstva obrany Ukrajiny, okupanti se ocitli v oblasti odpovědnosti speciální jednotky „Bratrstvo“, která spadá pod „Timurovy speciální síly“. Armádní Zpravodaj připomíná, že je v ozbrojených silách žlutomodré země nová, zavedena totiž byla teprve v letošním roce.

Kdysi rozvědka žádné speciální jednotky neměla, jejím smyslem bylo informace shromažďovat, a nikoliv zabíjet nepřátele – za tímto účelem je však zřídila, aby plnily mimořádně náročné úkoly a shromažďovaly informace i v místech, kde by běžní vojáci nejspíše nepřežili.

Putinův pes dostal obojek: Rusko se kaje, jaderné výhrůžky Americe přehnalo, zní z Kremlu. Konečně pocítilo, že není tak mocné

Na frontě je přitom poměrně běžné, že si armády nedobrovolně předávají některá místa opakovaně sem a tam, ale pokud něco naštve, tak je to ztráta místa, k jehož získání došlo teprve nedávno. Speciální jednotka „Bratrstvo“ přidala také vzkaz: „Výskyt zbraní a trikolór na naší půdě končí vždy stejným způsobem – zničením,“ stojí v prohlášení.

Fotografie níže přitom ukazuje, jak se ruská armáda 26. července 2025 v 04:19 pochlubila s vyvěšenou vlajkou před nějakým průmyslovým komplexem, zatímco o den později tam už ve stejný čas stála speciální jednotka Ukrajiny se svou vlajkou.

Článek Nová ukrajinská speciální jednotka vyrvala Rusům z rukou vesnici. Bylo to velké zklamání, neudrželi ji ani 24 hodin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tradice speciálních sil má přes 100 let

Historie SPECNAZ se začala psát už v roce 1918, tehdy jako Tschasti Osobogo Nasatschenia (Jednotky pro zvláštní použití), aby bojovaly proti antikomunistickým dělníkům a rolníkům. Už tehdy se účastnily zvláštních a náročných operací, v nichž pokračovaly i v dalších letech. Roku 1921 také plnily funkci tzv. protiústupových jednotek, kdy rozmístily kulomety za vojáky Rudé armády, aby tak zvýšily jejich motivaci, resp. jim nedali na výběr.

Rusko ukradlo Ukrajině inovativní tankovou ochranu „kapuce“, která je 1,5krát účinnější než ta jeho. Není se čemu divit, na bojišti je skvělá

Po vzniku SSSR spadaly jednotky pod rozvědku GRU, ale dnes je řídí ministerstvo obrany, vnitra a mimořádných situací, potvrzuje Wikipedia. Je také na místě upozornit, že SPECNAZ je označení pro speciální jednotky v mnoha postsovětských státech, nikoliv pouze v Rusku, ačkoliv jsou s ním spojovány nejčastěji. A dle očekávání se objevily i na Ukrajině.

Naprosté plýtvání elitními jednotkami

Jenomže, jak již bylo zmíněno, velitelé ruské armády podcenili nepřítele a až příliš se spoléhali na skvělý výcvik svých speciálních jednotek, takže jim nařídili přímý boj, což potvrdilo i zjištění amerických zpravodajských služeb a nezávislých analytiků. K tomu ovšem určeny nejsou, měly by bojovat jako menší úderná komanda, a ideálně v utajení.

Rusko nasadilo vražedné komando Rubikon, které přepisuje výsledky bojů. Neexistuje ani rok a už ukázalo, jak nelítostné je

Armádní Zpravodaj nerozporuje, že příslušníci ruských SPECNAZ opravdu patřili k nejlepším bojovníkům, ale zejména ze začátku války proti Ukrajině je známo několik případů, kdy byli nasazováni de facto jako běžná pěchota. Nepochybně mohli dosahovat lepších výsledků než řadoví vojáci, ale příliš platné jim to zřejmě nebylo. Údajně působily také u Bachmutu, kde si zopakovaly mj. svou historickou úlohu protiústupových jednotek.

V únoru 2025 redakce Armádního Zpravodaje připomínala příběh, kdy vyseknul poklonu ruským SPECNAZ příslušník amerických zelených baretů, když s nimi spolupracoval na hranicích mezi Kosovem a Srbskem. Ale ani to nestačilo minimálně skupině, která se v roce 2023 střetla s ukrajinskou cizineckou legií, proti níž celá padla.

Video: Brutální střela Stugna-P zasáhla ruské BMP-2, ale pokračovalo v cestě. Byla proti němu až zbytečně silná

Nechat si zdevastovat většinu příslušníků speciálních jednotek – z některých útvarů zbylo kolem pěti procent, z jiných o trochu více – je opravdu výsledek nekompetentního jednání. Ač se Rusko snaží počty SPECNAZ doplňovat, redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že číslo nic neznamená, jelikož ty opravdu elitní absolvují i mnohaletý výcvik.

Článek Ukrajina prakticky vymazala ruské speciální jednotky SPECNAZ. Tajný dokument tvrdí, že utrpěly nejméně 95% ztráty se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Islámský stát chtěl kontrolu nad všemi muslimy

Likvidace vysokého vůdce Dhiyyah Zawbi Muslim al-Hardan se odehrála ve městě Al-Bab v guvernorátu Aleppo na severozápadě země, a byla součástí dlouhodobé mise vedoucí k totální porážce ISIS, která představuje hrozbu pro tamní region i Spojené státy americké, jakož i pro jejich spojence včetně Západu. Zabiti měli být i dva z vůdcových synů.

Vysloužilý americký letec zhodnotil, kolik F-16 Ukrajina potřebuje, aby to mělo výrazný dopad na průběh války

„Budeme neúnavně pronásledovat teroristy ISIS, ať jsou kdekoli. Nejsou v bezpečí – ani v noci, ani ve svých úkrytech, ani tam, kde operují,“ řekl generál Michael Erik Kurilla, velitel amerického Centrálního velitelství, které akci se spojenci organizovalo.

Armádní Zpravodaj připomíná, že z působení amerických jednotek v Sýrii není nadšené třeba Turecko, které tam má dlouhodobě své zájmy, a dokonce pohrozilo, že „nedokáže zajistit“ jejich bezpečí, pokud by došlo na střet. Spojené státy nicméně zdůraznily, že se z oblasti kvůli přetrvávající hrozbě Islámského státu nestáhnou a budou proti němu nadále bojovat.

Video: nejsilnější ruský tank, T-90M, začal po zásahu hořet, a po pár vteřinách ho rozervala mohutná exploze

Není to přitom první taková akce. Redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala v prosinci 2024, že americké jednotky zabili nejvyššího představitele ISIS s tím, aby stabilizovaly situaci v regionu po pádu diktátora Bašára al-Asada. Teroristická organizace měla totiž v plánu propustit z vězení asi 8 000 svých příslušníků, které syrská vláda zadržovala.

Islámský stát vznikl v roce 2014, když džihádisté dobyli některá území v Sýrii a Iráku, přičemž jim tamní ozbrojené síly nedokázaly vzdorovat. Žádná z jiných zemí ho nikdy mezinárodně neuznala, ale to mu v rozpínavosti nebránilo. Wikipedia vysvětluje, že IS dokonce vyhlásil tzv. chalífát, který si nárokoval náboženskou autoritu nad všemi muslimy na světě a územími, která obývají, což zahrnovalo zejména historická území Iráku a Levanty.

Obavy v alianci sílí, všichni jsme teď na východním křídle: data ukazují, že Rusko vyrobí 4krát více dělostřelecké munice než NATO

Jedná se o historické označení zahrnující Sýrii, Palestinu, Jordánsko a Libanon. Nutno zdůraznit, že je Islámský stát proslulý svou obrovskou brutalitou a násilím páchaným na obyvatelstvu, stejně jako tvrdým prosazováním práva šaría. Armádní Zpravodaj to označuje za naprosto necivilizované chování, a není divu, že proti němu Američané tak bojují.

Článek Americké speciální jednotky zabily vysokého vůdce Islámského státu, který chtěl mít kontrolu nad všemi muslimy světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci postupovali rozvážně a vyplatilo se

Akci mají na svědomí operátoři 6. pluku „Ranger“, kteří prováděli speciální operace v blízkosti státní hranice s Ruskem ve směru na Severnoslobožanskij, nejspíše na východě Ukrajiny. Tam zorganizovali přepadení nepřátelské průzkumné skupiny, která se snažila proniknout hlouběji, avšak z bitvy nevyšla vítězně a její úsilí tím skončilo.

Dělníci v Rusku zapálili jednu z největších továren, na níž závisí výroba dělostřelecké munice. Armáda si to nemůže dovolit

Všichni její členové, ale počet není znám, byli až na jednoho eliminováni. Ve videu je vidět, jak ukrajinské speciální jednotky postupují, kryjí se a útočí najisto – obvykle střílí jenom pár ran, ale velmi přesně. I když se boj odehrával přes den, zjevně využívaly termovizi, aby nepřátele v hustém porostu snáze rozpoznaly a viděly u nich i případná zranění.

Speciální jednotky útočily několika zbraněmi – kromě útočných pušek je vidět kupříkladu granátomet a také nastražení improvizované nálože. Jeden z nepřátel se nakonec vzdal, zřejmě když viděl padlé spolubojovníky a uvědomil si, že nemá smysl dále bojovat. Armádní Zpravodaj soudí, že ačkoliv přežil tuto bitvu, bude nasazen do nové brzy poté, co se vrátí zpět domů v rámci výměny zajatců, která běžně probíhá jeden za jednoho.

Partyzáni důmyslně sabotovaly ruské vlaky na východě Ukrajiny. Fronta rázem přišla o zásobování (video)

Jiné ukrajinské jednotky jsou zase specializované třeba na ničení nepřátelské techniky. Co umí, dokazuje velmi dobře nedávný incident, kdy to schytalo letiště Marinovka východně od Ukrajiny, na němž ruské letectvo parkuje stíhací bombardéry Suchoj Su-34. Hned pět z nich bylo zasaženo, a ruské zdroje potvrdily, že jsou tři nevratně zničeny.

Souboj ukrajinských speciálních jednotek a ruských vojáků

Článek Video ukazuje urputnou bitvu řadových ruských vojáků s ukrajinskými speciálními jednotkami, kterou prohráli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sayeret Matkal má řadu úkolů

Izraelská armáda popisuje Sayeret Matkal především jako polní zpravodajskou jednotku, což znamená, že by její členové měli působit třeba hluboko v týlu nepřítele a utajeně shromažďovat cenné informace. Není to však její jediná činnost – vzhledem k izraelským problémům s terorismem a častým unášením rukojmí patří k jejím úlohám i jejich osvobozování, eliminace teroristů a dalších cenných cílů, nebo vykonávání různých černých operací.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Sayeret Matkal vnikla podle vzoru legendárních britských SAS v roce 1957, uvádí Wikipedia, a řadu let byla její existence tajná. Svým výcvikem a operacemi by se dala přirovnat nejenom k ní, ale také k americkým Delta Force a některým ruským jednotkám Specnaz. Zpočátku byly její operace hlavně zpravodajské, ale koncem 60. let, kdy vzrostlo nebezpečí terorismu, se její členové zaměřili na na protiteroristické operace a osvobozování rukojmí. Členy jednotky bylo přitom i mnoho známých izraelských osobností včetně politiků.

K jednotce se může hlásit každý

Nejslavnější z mnoha akcí této jednotky je Operace Entebbe z roku 1976, míní Armádní Zpravodaj. Teroristé tehdy unesli letadlo letící z Paříže do Tel Avivu a přistáli s tím v Entebbe v Ugandě, kde je chránil místní režim. Členové Sayeret Matkal podnikli na letišti výsadek a úspěšně osvobodili 102 ze 106 rukojmí, teroristy zlikvidovali a zničili i ugandské bojové letouny, aby je nemohly stíhat. Během akce zahynul velitel Yonatan Netanjahu. V posledních letech pak jednotka osvobozovala rukojmí v Gaze či zničila íránskou továrnu na rakety v Sýrii.

3 íránské balistické rakety jsou nebezpečnější, než se zdá: prorazit totiž mohou i nejlepší izraelskou protivzdušnou obranu

V prvních letech se mohli stát členy jednotky pouze vojáci doporučení nějakým jiným členem, ale v současnosti se mohou hlásit všichni. CombatOperators tvrdí, že musí projít náročným sítem zvaným Gimbush podobajícímu se pekelnému týdnu amerických Navy SEAL. Rekruti pak podstoupí 20 měsíců trvající trénink zahrnující pěchotní, parašutistický a protiteroristický výcvik, a mnoho dalších dovedností, po čemž následuje důstojnický kurz.

Článek Sayeret Matkal: vysoce efektivní izraelská speciální jednotka, která budí v nepřátelích strach už při pouhém vyslovení jména se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

4 letouny ze hry, schytaly to na stovky km

Incident se odehrál na letišti Marinovka ležící v ruské Volgogradské oblasti asi 300 km od východních hranic s Ukrajinou. Speciální jednotky měly ve spolupráci se Službou bezpečnosti Ukrajiny použít drony dlouhého dosahu, jimiž na letouny udeřily. V důsledku vypukl požár také v technické a provozní části nepřátelského letiště, které je jeho kritickou infrastrukturou. Jaké další letouny to odnesly, však upřesněno nebylo – možná byly „menší“ hodnoty.

Hybridní konstrukce Su-34 má kompromisy

Suchoj Su-34 je trochu kontroverzní letoun. Rusko ho totiž vyvinulo jako stíhací bombardér a útočný stíhač, jenomže ani v jedné roli není vyloženě nejlepší, potažmo je-li nějaký letoun zaměřen pouze na jednu z těchto rolí, dosahuje lepších výsledků. Armádní Zpravodaj hodnotil Su-35 již v červnu 2023 s tím, že zkrátka nelze konstrukci hodnotit jako zdařilou.

Partyzáni důmyslně sabotovaly ruské vlaky na východě Ukrajiny. Fronta rázem přišla o zásobování (video)

Tomu ostatně nasvědčuje i to, že ruské letectvo vysílá do oblastí, kde hrozí ozbrojený vzdušný střet, mnohem lepší letoun, a sice Suchoj Su-35S. Začátkem června 2025 se nicméně ukázalo, že i tu měla sestřelit ukrajinská F-16 – sice nejsou okolnosti známy, ale z dostupných informací to tomu opravdu odpovídá. Je tedy nemyslitelné, aby Rusko nasadilo do takového souboje horší Su-34, pokud by nemuselo. Dnes tak slouží výhradně jako bombardér.

Na 12 závěsnících na křídlech a trupu unese 12 000 až 14 000 kg výzbroje, což určitě není málo. Například mnohem starší Suchoj Su-24 klasifikovaný jako taktický bombardér má podle Wikipedie nosnost až 8 000 kg na 9 závěsnících – srovnání se nemusí zdát relevantní, ale i tento letoun je stále hojně používán, přičemž vznikl v počtu více než 1 400 kusů.

Krym pod palbou: satelitní snímky potvrzují zničení 3 ruských vrtulníků Mi-8, Mi-26 a Mi-28, a jako bonus i systému PVO

Oproti němu má tedy Suchoj Su-34 výrazně navrch, ale vzhledem ke složité konstrukci je trochu „smutné“, že nakonec slouží výhradně ke shazování řízených leteckých pum. Na druhou stranu je zřejmě nejlepší možnost, pokud jde o působení blízko fronty – třeba víceúčelový letoun Suchoj Su-35S má nosnost až 8 000 kg na 12 závěsnících, uvádí Wikipedia, a též víceúčelový Suchoj Su-30 je na tom stejně, potvrzuje Wikipedia

Článek Ukrajinské speciální síly vyřadily 4 ruské „hybridní“ bombardéry Suchoj Su-34 stovky kilometrů od hranic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odplata ruským vojákům, že popravili zajatce

Cílem speciálních jednotek byla zařízení 155. gardové brigády námořní pěchoty Tichomořské flotily ruského námořnictva, která má podle Wikipedie sídlo právě ve Vladivostoku. Poprvé jí tam bylo zřízeno ještě za carského Ruska v roce 1869, ale od roku 1904 až 1905 bylo přemístěno do města (přístavu) Lushun na severovýchodě Číny. Následně bylo však téměř celé zničeno, načež dostalo opět základnu ve Vladivostoku, v němž sídlí dodnes.

Ukrajincům se podařil fenomenální úder: přes 40 ruských letounů hoří, včetně bombardérů Tu-22 a Tu-95. Ukázali záběry

Rozhodně není slabé, redakce Armádního Zpravodaje hodnotila v dubnu 2023, že de facto mění rozložení námořních sil v oblasti. Jeho vlajkovou lodí je křižník Varjag třídy Slava (stejné jako byl křižník Moskva potopený v dubnu 2022 v Černém moři ukrajinskými protilodními střelami Neptun). Jinak disponuje také 5 torpédoborci (jeden třídy Sovremennyj, ostatní třídy Udaloj I) či pěticí korvet, kdy 4 z nich jsou třídy Stereguščij, pátá pak třídy Gremjaščij.

Kdy přesně k incidentu došlo, není jasné, ale Militarnyi o něm informoval 30. května 2025, a konkrétně se stal cílem personál a technika 47. samostatného výsadkového útočného praporu, který je součástí zmíněné 155. brigády. Armádní Zpravodaj soudí, že mohlo jít o odplatu, jelikož se tyto jednotky v únoru 2022 zúčastnily útoku na Kyjevskou oblast.

Francie vyvíjí balistickou raketou s dosahem 2 000 km. Aby kriticky ohrozila Rusko, poučila se ze zkušeností na Ukrajině

Údajně byly viděny při páchání válečných zločinů, kdy sťaly hlavu ukrajinskému válečnému zajatci. Nejde přitom o nic výjimečného ani dnes – redakce Armádního Zpravodaje v lednu 2025 kupříkladu upozornila na případ, kdy ruské jednotky povraždily 6 ukrajinských vojáků. Téhož měsíce také vyšlo najevo, že jeden příslušník ruských ozbrojených sil rok znásilňoval ukrajinskou dívku, kterou unesl z okupovaného území, načež ji týral a věznil.

V podstatě tedy dnešní ruská armáda zastává stejné praktiky jako kdysi ta rudá, která měla po celé Evropě znásilnit na 2 miliony dívek a žen, o vraždění nemluvě. „Podle operačních služeb došlo brzy ráno v oblasti zálivu Desantnaja ke dvěma výbuchům. Na místo dorazily speciální a záchranné služby, oblast incidentu byla uzavřena a doprava mezi zátokou Shamora a vesnicí Shchitovoye byla částečně přerušena,“ uvedl 30. května 2025 kanál VLNews25.

Ukrajina s pomocí Německa „bodne“ ruského medvěda: 22krát zvýšila výrobu dalekonosných zbraní, které už brzy připraví k útokům

Mělo dojít k napadení vozidel, ale škody upřesněny nebyly – stejně jako počet zabitých nebo raněných nepřítel. Po sabotérech měl pátrat vojenský vrtulník Ka-27PS, který nejspíše hledal sabotéry. Ka-27 ve verzi PS (zkratka pro ruské „Поисково-спасательный“, což znamená pátrací a záchranná podpora) je určen pro podporu pátracích a záchranných letů.

Článek Neuvěřitelný úspěch, který děsí nepřítele: na 6 000 km sabotovaly ukrajinské speciální jednotky ruskou armádu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednotky zaměřené na eliminaci a sběr informací

V rozhovoru Oleh Ivaščenko vysvětlil, že pod jeho vedením prošel resort v uplynulém roce strukturálními změnami, včetně vytvoření technických zpravodajských týmů a bojových jednotek, které jsou v současné době rozmístěny v aktivních bojových zónách. Zdůraznil přitom, že je zahraniční rozvědka běžně nemá, ale byly speciálně vytvořeny proti Rusku.

Rusko na sebe přivolalo zhoubu, s jakou se bude vypořádávat jen těžko. Západ povoluje Ukrajině útoky dříve zakázanými střelami

„Jak ta situace vznikla? Byl jsem jmenován v loňském roce a krátce nato hrozila nepřátelská ofenzíva v jednom ze směrů. Na frontu jsme vyslali první čtyři integrované týmy technické rozvědky spolu se dvěma bojovými jednotkami. Tak začala naše bojová historie,“ řekl Oleh Ivaščenko s tím, že se zahraniční zpravodajská služba specializuje na shromažďování zpravodajských informací o vojenských a ekonomických aktivitách cizích států.

Ukrajinci budou zažívat těžké časy. Ruská armáda táhne na jejich druhé největší město, kde připravuje letní ofenzivu, míní odborníci

Informace o přesném fungování zahraniční rozvědky nejsou z pochopitelných důvodů uváděny, ale redakci Armádního Zpravodaje se podařilo dohledat například zmínku ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského z 28. dubna 2025, v níž uvádí, že zajistila vyřazení osob z vyššího velitelského sboru ruských ozbrojených sil, což je i dnes jednou z jejích činností.

Oleh Ivaščenko ještě doplnil: „Priorita je jasná – Rusko a ti, kteří ho podporují. Máme dva hlavní cíle. Za prvé, poskytnout prezidentovi Ukrajiny zpravodajské informace o ruské domácí a zahraniční politice, jeho záměrech, ekonomické stabilitě, financích, obranném průmyslu a celkovém válečném potenciálu. A shromažďovat a analyzovat zpravodajské informace na podporu obranných sil. Musíme poskytnout jasné hodnocení toho, kolik tanků, dělostřeleckých systémů a nábojů nepřítel vyrábí a dodává na frontovou linii.“

Rusko ukazuje sílu v Baltském moři. Vysílá bojové letouny na ochranu lodí ze stínové flotily

Nakolik je speciální jednotka pod taktovkou zahraniční rozvědky efektivní, zatím nelze posoudit, jelikož se Armádnímu Zpravodaji nedoradilo dohledat, že by zveřejnila nějaké video z akce. Lze se však domnívat, že budou jejich schopnosti srovnatelné s těmi v klasické armádě. Jejich umění ukazuje třeba případ, o němž naše redakce psala v polovině května 2025. Ukrajinské speciální jednotky se střetly v lese v 8 ruskými vojáky, z nichž nikdo nepřežil.

Článek Ukrajinská rozvědka vytvořila proti Rusku nové speciální jednotky. Mají odstraňovat vysoké velitele a sbírat utajované informace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nepřátelé neměli šanci, ani ti v bunkru

Video níže ukazuje jednu z akcí speciální jednotky ukrajinské armády. Nasazena měla být v týlu nepřítele a dle všeho čistila jeho pozice. Během toho se jí přitom podařilo zlikvidovat 8 ruských vojáků – na záběrech jsou vidět někteří zastřelení, další tři se se pak měli nacházet v bunkru, kde byla jejich těla roztrhána, pravděpodobně nějakým výbuchem. Ukrajinští vojáci měl velmi kvalitní vybavení, odhaduje Armádní Zpravodaj, v jejich výzbroji lze vidět i mnohé západní zbraně. Navíc v lese používali speciální maskovací obleky.

Jediné 2 existující záběry, jak speciální ukrajinské jednotky zabily Wagnerovce až v Súdánu, v němž Rusko parazituje na zlatě

Jednou ze zbraní byl lehký kulomet FN Minimi používající munici ráže 5,56 milimetrů. Výrobce ho popisuje jako zbraň s vynikající ergonomií, a protože není příliš těžký, mohou ho vojáci nosit velice snadno do akce podobně jako útočnou pušku. Speciálové však byli viditelně vybaveni i proti obrněným vozidlům nebo bunkrům, v jejich výzbroji lze zahlédnout protitankový AT-4. Wikipedia uvádí, že jde o švédskou zbraň, která je schopná prorazit pancíř o síle 450 milimetrů na vzdálenost 300 metrů – s tankem si neporadí, ale s BVP určitě ano.

Článek Video: když se 8 ruských vojáků v lese střetne s ukrajinskými speciály, čeká je velmi nerovný souboj s minimální šancí na úspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

NH90 Caïman může značkovat cíle

Speciálním jednotkám objednala francouzská armáda hned 18 nových NH90 Caïman. Tamní ministerstvo obrany ve vyjádření uvádí, že se od starší verze Standard 1 liší infračervenou kamerou s laserovým značkovačem, možností používat nové typy zbraní, nebo také komunikací. Ve výzbroji armády budou tyto helikoptéry nahrazovat Airbus Helicopters H225M Caracal a Aérospatiale AS532 Cougar, které už jednoduše nedostačují.

iZdroj fotografie: Uživatel Ibex73 / Creative Commons / CC BY-SA

Vrtulník NH90 pro speciální jednotky by měl být vybaven optronickou koulí Euroflir EOS410 nové generace nebo binokulární helmou, uvádí Wikipedia. Jeho pilot by tak měl být schopen létat nízko nad zemí, a to i za špatné viditelnosti. To je dle Armádního Zpravodaje nezbytné pro lepší utajení operací speciálních jednotek. Osádka je mimochodem zároveň schopna spolupracovat třeba s bitevním vrtulníkem Eurocopter EC665 Tigr.

NH90 je transportní, ale i námořní

Vrtulník NH90 byl zařazený do výzbroje v roce 2006. Airbus ho charakterizuje jako víceúčelový a postavený ve dvou základních variantách. Tou první je taktický transportní vrtulník, z něhož bude vycházet i verze pro speciální jednotky, druhou pak fregatní vrtulník sloužící k operacím na moři, například k protiponorkovému boji nebo záchraně, ale i dalším úlohám. V současnosti má být přitom NH90 ve výzbroji minimálně 14 zemí.

40leté letouny Mirage 2000 mohou zásadně podpořit Ukrajinu, bývaly tahouny francouzského letectva a mají unikátní konstrukci

Jedná se o relativně veliký vrtulník o délce 19,56 m a vzletové hmotnosti 10,6 t. Poháněn je dvěma motory a jeho maximální rychlost činí 300 km/h, dosah pak 982 km, i když ten lze prodloužit přídavnou nádrží. Nést může náklad o hmotnosti 4,2 tuny, z toho mohou být 4 tuny v závěsu. Místo je v něm pro 23 osob (při plném obsazení už tolik nákladu neunese). Ve verzi pro speciální jednotky má být také schopen používat kulomety M134 Minigun a FN M3M.

On display at #SOFINS2025, the #NH90 Standard 2, developed specifically to support special forces operations shows its might.
☑️ Enhanced fast roping capabilities
☑️ New generation electro-optical system
☑️ Rear window mounted guns
☑️ Additional 500 kg external fuel tanks pic.twitter.com/6rpBD7h5Zi

— Airbus Helicopters (@AirbusHeli) April 1, 2025

Airbus NH90 Caïman Standard 2 pro speciální síly

Článek Francouzské speciální jednotky dostanou nový vrtulník NH90 Caïman. Volba je to dobrá, usnadní jim držet se v utajení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Speciální vozidlo vhodné do nejtěžšího terénu

Ukrajinští speciálové měli obdržet lehké taktické vozidlo Flyer 72 Light Duty (Flyer F72-LD), které je v americké armádě označeno také jako M1297 A-GMV. Ze popisu výrobce Flyer Defense vyplývá, že má sloužit výhradně k rychlému transportu jednotek a nákladu, a to i v nejtěžším terénu. Vozidlo je přitom vysoce modulární a lze ho opatřit například dveřmi a nejspíše lehkým pancéřováním, ale také zbraňovými systémy, primárně těžkým kulometem.

V Rusku se zřítil strategický bombardér dlouhého doletu Tu-22M3, který ničí Ukrajinu bestiálními střelami Ch-22 a Ch-32. Pilot zahynul

V případě ukrajinských speciálních jednotek se však nejspíše jedná o odlehčenou variantu bez přídavného vybavení, a tedy slouží jenom k přepravě vojáků a nákladu, ale to nelze přesně z fotografie (k vidění níže) určit. Vozidlo má mít ve výzbroji 4. samostatný pluk zvláštního určení známý též jako „Ranger“, který je specializovanou silou spadající pod velitelskou strukturou Ukrajinských sil speciálních operací (SSO) a vycvičený dle standardů NATO.

Prací jednotky je hlavně operace za nepřátelskými liniemi, včetně sabotáží, průzkumu a podpory konvenčních jednotek prostřednictvím infiltrace, dělostřeleckých úderů a bezpilotních leteckých operací. Armádní Zpravodaj ji hodnotí jako z nejdůležitějších svého druhu ve válce na Ukrajině, a časté zmínky dokazují, že je v tom, co dělá, opravdu velice dobrá. Nepodařilo se přitom dohledat zmínky, že by mělo být vozidlo Flyer 72 Light Duty na Ukrajinu opravdu dodáno.

#Ukraine/#Russia 🇺🇦🇷🇺:

Rare Flyer 72 Light Duty (Flyer F72-LD), M1297 A-GMV in US designation, made by Flyer Defense, in the armament of 4th Separate Special Purpose Regiment „Ranger“.

The delivery of these vehicles to the Armed Forces of Ukraine was unknown until now. pic.twitter.com/yLfG0XHjrj

— 𝕻𝖗𝖆𝖎𝖘𝖊 𝕿𝖍𝖊 𝕾𝖙𝖊𝖕𝖍 (@praisethesteph) March 31, 2025

Článek Fotografie omylem vyzradila tajné americké dodávky unikátního vozidla ukrajinským speciálním jednotkám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AMB-17 má integrovaný tlumič

Ruská útočná puška AMB-17 byla poprvé představena v roce 2017 a má být náhradou též ruských zbraní jako AS Val a VSS Vintorez pro speciální jednotky, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že i když je na první pohled jasné, že jde o produkt koncernu Kalašnikov, od běžných pušek jako AK-74 nebo AK-12 se liší. Je kompaktní a může dokonce připomínat samopal, ale tím v žádném případě není. V konstrukci má také přímo integrovaný tlumič, což už samo o sobě vypovídá o jeho využití, a hodí se třeba do uzavřených prostor.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Puška využívá speciální podzvukové střelivo 9×39 milimetrů určené pro zbraně s kratší hlavní, které existuje ve dvou typech, uvádí Wikipedia. Typ SP-5 má vzduchovou kapsu ve špičce projektilu, díky níž se při zásahu cíle vychýlí z osy a způsobuje vážnější poranění než běžná munice. Typ SP-6 je potom určen k prorážení lehkého pancéřování, například vozidel. Střelivo je také účinné proti mnohým typům balistické ochrany.

AMB-17 je určena na kratší vzdálenost

Koncern Kalašnikov na své stránce uvádí, že je puška AMB-17 dlouhá 850 milimetrů a délka její hlavně je 200 milimetrů, zatímco hmotnost pouhých 2,9 kilogramu. Je tedy lehčí a kratší než kupříkladu AK-12. Používá přitom zásobník na 30 nábojů a dokáže střílet kadencí až 700 ran za minutu – většinou je užívána na vzdálenost menší než 400 metrů. AMB-17 má klasická železná mířidla, ale díky liště na ni lze snadno připevnit všemožná zařízení.

Video: pokud se vydají ukrajinské speciální jednotky za nepřátelskou linii, mohou pod rouškou noci 14 vojáků zničit a 3 zajmout

Není pochyb o tom, že je AMB-17 velice účinná zbraň, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že je téměř vyloučené, aby se stala standardní zbraní nějakých větších jednotek ruské armády. Důvodem je hlavně nestandardní střelivo, jehož prostě nebude dostatek a nemělo by smysl snažit se změnit standardní ruský náboj 5,45×39 mm. Zbraň bude též nejspíše dražší než běžné útočné pušky, takže by nebylo efektivní ji produkovat ve vysokých počtech.

Článek Ruská puška AMB-17 pro speciální jednotky a tajné služby má neobvyklé střelivo, které prorazí i balistickou ochranu a pancíř vozidel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednotka vycvičená podle standardů NATO

Na videu níže lze spatřit krátké video, na němž ukrajinští bojovníci narazí v lese na ruské a severokorejské vojáky. Jedná se o členy „Ranger Corps of Special Operations Forces“, což je ukrajinská jednotka vytvořená v roce 2024 a vycvičená podle standardů NATO. K jejím hlavním úkolům patří operace v týlu nepřítele, průzkum a sabotáže, uvádí Wikipedia. Během boje zachyceném na videu speciálové v přestřelce nepřátelské vojáky zabili.

Antimateriálové pušky Barrett M82 dávají bezkonkurenční sílu i přesnost už 35 let. Američtí speciálové je přesto chtějí nahradit

Operace se dle všeho konala navečer a také za tmy, jelikož je část záběrů pořízená termovizní kamerou. ScienceDirect uvádí, že termovizní zařízení využívá k zobrazení teplo, a je je proto velice snadné nepřátele odhalit, protože doslova svítí. K dalšímu vybavení jednotky patřily tlumiče na útočných puškách, které dle Wikipedie tlumí nejenom hluk výstřelu, ale i záblesk po něm, což je v nočních hodinách značná nad protivníkem výhoda.

Článek Unikátní video: pokud ukrajinské speciální jednotky narazí na ruské vojáky v lese, mohou jejich osud během přestřelky zpečetit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Specnaz je obecný pojem pro více jednotek

I když by se to mohlo zdát, Specnaz nejsou pouze jedna jednotka, ale obecný termín pro útvary speciálních sil používaný na základě historické tradice ze sovětských dob nejen v Rusku, ale i v dalších postsovětských státech, vysvětluje Wikipedia. Historie speciálních sil ruské armády se odvíjí od speciálních sil sovětského GRU; další známou ruskou jednotkou Speznaz je Alfa, která pro změnu spadá pod ruskou bezpečnostní službu FSB. Výcvik se tak může v něčem lišit, třeba Alfa má být více zaměřena na boj s terorismem.

Video: i ruská elitní jednotka SPECNAZ může být naprosto „smazána“, když čelí zahraničním dobrovolníkům a starému tanku T-64

Výcvik jednotek Specnaz je obecně znám svou tvrdostí a kladením důrazu na fyzickou zdatnost a boj zblízka, což vyžaduje mj. rychlost, sílu a vytrvalost. SuperSoldierProject popisuje, že jednou ze specialit je užívání závaží zvaných Kettlebell, která mají různé hmotnosti a vojáci s nimi provádí všemožné cviky, nosí je s sebou jako zátěž a mnoho dalšího, aby svou fyzickou sílu zvýšili. Oblíbenou metodou jsou také vytrvalostní běhy, překážkové dráhy nebo kliky, přičemž si vojáci při tréninku často musí doslova sáhnout na dno.

Specnaz ovládají mnoho disciplín

Při boji zblízka je jedním ze stylů takzvaná Systěma, kterou Incredible-Adventures popisuje jako bojové umění za využití úderů otevřenou rukou, kopů nebo obrany na zemi. Jeho smyslem je naučit člověka bránit se v jakékoliv pozici, neobvyklé situaci či místě a zneškodnit zbraně protivníka. Dalším bojovým stylem je potom ruské Sambo, v němž jde v podstatě o co nejrychlejší zneškodnění protivníka, aby se ani nezmohl na jakoukoliv akci.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Důležité je však pro vojáky ze Specnaz i ovládání různých typů zbraní, ať jde o nůž, pistoli, pušku nebo třeba výbušniny. Nehledě na to, že musí být schopni přežít v přírodě jenom s minimálním vybavením nebo se umět maskovat i v případě jakéhokoliv nepohodlí. Podobně jako jiné speciální jednotky potom mají i výcvik v seskoku padákem a slaňování se z vrtulníku, potápění nebo například specifického boje v uzavřených prostorách.

Ruští Specnaz se rádi předvádí na různých vystoupeních, ale to, co ukazují, je především atraktivní show pro diváky a nikoliv skutečné bojové dovednosti. Našel jsem, že Military popsalo zkušenosti bývalého člena amerických zelených baretů ze spolupráce s příslušníky Specnaz na hranicích mezi Kosovem a Srbskem – podle něj měli všichni skvělou fyzickou kondici, dobře stříleli, starali se o výstroj a zajímali se o taktiku. Měl vůči nim profesionální respekt.

Článek Ruským Specnaz vysekl poklonu i americký voják. Co obnáší jejich výcvik, který je dostane na hranici sil a připraví na nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejci zřejmě opět podpoří Kurskou oblast

Aby Ukrajina alespoň částečně odvedla pozornost ruské armády, podnikla již v minulém roce ofenzívu v Kurské oblasti ležící na její severovýchodní hranici. To Rusko pochopitelně nemohlo nechat bez odezvy, ale na obranu není samo – pomáhají mu totiž severokorejští vojáci, ačkoliv jejich přítomnost zakrývá třeba falešnými průkazy, jak ArmádníZpravodaj psal.

Stále bude Rusko lhát? Ukrajinci poprvé zajali Severokorejce. „Svět se musí dozvědět pravdu,“ tvrdí V. Zelenskyj

Zhruba 50 % z nich už je ale mimo hru, uvádí MilIn s odkazem na Alexandera Syrského, vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny, který to uvedl pro NewYorkTimes. Ztráty severokorejských jednotek navíc neustále stoupají, za což může i jejich taktika útočení – až na výjimky bez nějaké techniky, k dispozici nemají podle všeho žádná obrněná vozidla.

Dodal také, že jsou vojáci KLDR vysoce motivovaní, dobře vycvičení a stateční. „S 1,2 miliony vojáků patří severokorejská armáda mezi největší stálé armády na světě a její vstup do války byl hlubokou eskalací války,“ stojí v rozhovoru. Mluvčí Pentagonu pro NewYorkTimes uvedl, že Spojené státy americké očekávají posílení severokorejské armády na Ukrajině během příštích dvou měsíců.

Sebevražd mezi ruskými vojáky na bojišti přibývá, už jsou jich stovky. Jednu zachycuje video, kdy se voják sám zastřelil

Celeste Wallanderová, bývalá náměstkyně ministra Pentagonu pro mezinárodní bezpečnostní záležitosti za vlády Joea Bidena, pak uvedla, že jsou Severokorejci vojáci speciálních operací vycvičení pro úderné mise – Rusko je však používá převážně jako pěšáky.

Článek Opětovné posílení Ruska: do 2 měsíců mohou na Ukrajinu dorazit severokorejští speciálové na úderné mise, očekává Pentagon se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I 100 gramů TNT k zabití dostačuje

Možný útok tajných služeb nebo specialistů na jedince obviněného z válečných zločinů lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že je na něm automobil velitel zajateckého tábora obviněného z toho, že se mu „pod rukama“ uskutečnil útok na zajatce, který si vyžádal 50 životů v důsledku odpálení termobarické hlavice do místnosti. Rusko by ale jistě obviněného ke stíhání nevydalo, a dle United24Media nebyli na místo vpuštěni ani vyšetřovatelé OSN.

Video: ani tank nemusí ruské armádě přinést úspěch, pakliže musí čelit zarputilým obráncům, jimž se podaří vletět dronem do BMP-2

Pod automobilem Toyota Land Cruiser velitele tábora explodovala nálož o hmotnosti asi 100 g TNT, plným názvem trinitrotolulen. Wikipedia uvádí, že jde o silnou a ve světě hodně používanou výbušninu, jejíž výhodou je, že je velice stabilní a zároveň silná. Je proto užívána ve vojenské i civilní oblasti a odpálena může být na dálku, případně k ní lze připojit časovač, i když existuje možností více. K zabití člověka v automobilu toto množství určitě stačí.

Článek Video: přestane-li být šéf ruské vězeňské kolonie „člověkem“, může být vyhozen do povětří v autě. Stačit může i slabá nálož se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Roli sehrálo i maskování a moment překvapení

Akci speciální jednotky lze vidět na videu níže, konkrétně jak útočí na zákopový systém. MilIn uvádí, že jde o ukrajinské speciály působící za linií nepřítele, kteří měli během akce usmrtit 14 vojáků a 3 zajmout; jednoho zraněného potom dokonce ošetřili. V úspěšnosti jejich akce hrál roli i moment překvapení, proto se museli velice dobře maskovat a určitou část akce provádět za tmy za použití nočního vidění. Wikipedia uvádí, že k tomu vojáci nejčastěji používají tzv. brýle na noční vidění zesilující zbytkové světlo, což byl i případ těchto speciálů.

Video přímo z helmy: obsazování ruského zákopu může místy vypadat jako z apokalypsy, nic než spoušť a létající granáty

Během těchto operací potřebují členové speciálních jednotek mj. dokonalý přehled o nepříteli; jednotka je totiž většinou malá a nechce se setkat s výraznou přesilou. V tomto případě je na záběrech vidět, že s sebou vojáci měli průzkumný dron, jímž zjistili, co oponenti dělají – údajně šlo o dron typu Black Hornet, který připomíná vrtulník a vejde se do dlaně ruky. Engineering uvádí, že vydrží ve vzduchu až 25 minut a je vybaven termovizí, takže poslouží i v noci, a vzhledem k velikosti pro něj není problém proniknout malým otvorem i do budovy.

Článek Video: pokud se vydají ukrajinské speciální jednotky za nepřátelskou linii, mohou pod rouškou noci 14 vojáků zničit a 3 zajmout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravená puška pro munici NATO

K přesné střelbě na kratší a střední vzdálenost dříve využívaly speciální síly Bundeswehru pušku Heckler & Koch G28, ale po letech ji chtějí nahradit. Jejich požadavkem byla zbraň používající náboje ráže 7,62×51 milimetrů, teda stejná, jaká je nabíjena do starších pušek. Jde o munici standardizovanou pro armády NATO, a Wikipedia k ní uvádí, že slouží do různých typů odstřelovačských pušek nebo třeba univerzálních kulometů, jakým je M240.

Popular Airsoft Weekend Feature:

Heckler & Koch Bags Contract To Supply The German Army With The Semi-Automatic Sniper Rifle G210

Read the full story: https://t.co/3NeOXGDFBQ #airsoft pic.twitter.com/IUO30NW0yj

— PopularAirsoft (@popularairsoft) August 31, 2024

Němečtí vojáci nakonec zvolili G210 od Heckler & Koch, což nemusí být překvapení, neboť je tato společnost tradičním dodavatelem ručních zbraní pro německé ozbrojené síly. ArmyRecognition uvádí, že jde o tzv. poloodstřelovací pušku, tedy zbraň určenou pro přesnou střelbu na kratší vzdálenosti. Odvozena je od modelu MR308A6, ale upravena byla dle požadavků speciálních sil německé armády, a představena pak na začátku roku 2024.

Puška G210 slibuje přívětivou ergonomii

Oproti G28 má nová zbraň nabízet mnohem lepší ergonomii, zvýšenou přesnost a lepší pohodlí při manipulaci třeba tím, že má mechanismus bočního nabíjení. Jde o pušku o hmotnosti 4,4 kg v nenabitém stavu, vybavena je přitom hlavní o délce 425 mm, uvádí TheFireArmBlog. MR308 má zásobníky na 10 a 20 nábojů a podobné to bude nejspíše i u této zbraně. K dispozici je na ní i lišta umožňující instalaci vybavení, např. optiky, a to i s nočním viděním.

Zakázané německé útočné pušky Haenel MK556 má ve výzbroji Ukrajina, kde evidentně porušení zákona nevadí

Celkem bude mít Bundeswehr k dispozici 500 pušek G210, z čehož je jasné, že půjde o zbraň určenou jenom pro velmi úzký okruh specialistů, hlavně tedy příslušníky speciálních jednotek. Taková poloodstřelovací puška by se mohla hodit např. pro boj v hustě zastavěném městském terénu, kde není vidět na kilometry daleko. Svými vlastnostmi je k tomu více než vhodná.

Článek Speciální síly německé armády si po letech vyžádaly modernizaci. Vsadí na poloodstřelovací pušku G210 a dostane ji pouze pár stovek vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Speciálové se nepozorovaně vylodili

Video níže ukazuje vylodění ukrajinských speciálních jednotek na území obsazeném nepřítelem; MilIn k němu uvádí, že se akce zúčastnily minimálně 4 čluny doprovázené 2 vodními skútry. Záběry většinou ukazují jenom jednotky vojáků postupujících terénem – nebylo jich tedy mnoho. Pravděpodobně se vylodily v tichosti z nějakých nafukovacích člunů s pevným trupem, které většinou bývají 4 až 9 metrů dlouhé a vybavené výkonnými motory, uvádí Wikipedia. Podle typu může jejich rychlost dosahovat až 70 uzlů (skoro 130 km/h).

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Záběry také ukazují, jak důležité je mít přehled o okolí. Výsadek viditelně doprovázely průzkumné drony, nejspíše nějaké jako Shark z ukrajinských dílen. UkrSpecSystems uvádí, že mají vysílací dosah až 80 km a vydrží ve vzduchu až 4 hodiny. Jelikož výsadek proběhl v noci, je také vidět, jak používá termovizi, ale další záběry jsou pořízené za denního světla. Vojáci měli k ruce i sebevražedné drony, s jejichž pomocí zničili několik vozidel a zabili desítky vojáků. Následně se z místa stáhli, aby se nestali cílem nějakého odvetného útoku.

Článek Video: pokud se zvládnou ukrajinští vojáci vylodit v tichosti, mohou překvapivým útokem zničit i desítky nepřátel a techniku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Barrett M82 využívá silnou munici .50 BMG

Puška Barrett M82 byla zkonstruována již v 80. letech 20. století a do armádní výzbroje se poprvé dostala v roce 1989, když ji koupilo Švédsko, uvádí Wikipedia, ale krátce na to byla zařazena i do výzbroje amerických ozbrojených sil. Její výhodou je střelivo .50 BMG, což je vlastně munice ráže 12,7 milimetrů využívaná například v těžkých kulometech. Díky ní má puška velmi dlouhý dosah, vynikající přesnost, ale také značný ničivý účinek – proto se také stala oblíbenou v mnoha armádách světa, a stejně tak slouží jako vzor pro další zbraně.

MK 15 Mod 0 Sniper Riflehttps://t.co/s2Oayyo5bX pic.twitter.com/6F1rIiXpGW

— Patrick f jarwoski (@FJarwoski) August 20, 2023

Velitelství speciálních operací amerických ozbrojených sil chce M82 nahradit a stejná osud čeká i méně známou pušku Mk 15 využívající munici stejné ráže, uvádí Military. Chtělo by ji vyměnit za zbraň s co nejdelším dostřelem, aby speciálové drželi krok (nebo spíše překonali) schopnosti ruské a čínské armády. Nová zbraň by měla mít podle požadavků americké armády dosah 2,5 km, zatímco M82 má účinný dosah „jenom“ 2 kilometry, i když to samozřejmě neznamená, že nedokáže zasáhnout cíl i na další vzdálenost.

Spekuluje se o pušce M30-Tactical System

Americké armáda zatím nesdělila, jakou zbraní by chtěla stávající pušky nahradit. Twz spekuluje, že by se mohlo jednat o pušku M30-Tactical System využívající speciální munici .375 EnABELR – zkratka znamená výraz „Zkonstruováno společností Applied Ballistics pro extrémně dlouhé vzdálenosti“. O pušce a střelivu je dostupných jenom minimum informací, tedy kromě toho, že by munice měla poskytovat spolehlivý zásah na vzdálenost 2,5 kilometru.

Antimateriálový kulomet z 85 let staré zbraně je raritou, která neměla vzniknout: když „na velikosti záleží“, uvedl ruský voják

Známé jsou ale požadavky na novou antimateriálovou pušku speciálních sil – měla by být maximálně 142,24 cm dlouhá a její hmotnost nesmí přesáhnout 9,98 kg. Své předchůdkyně by tak v parametrech překonala, protože M82 a Mk 15 mají délku 144,8 centimetrů a hmotnost 12,9, respektive 12,25 kg. S nižší hmotností a délkou spolu s delším dosahem by zbraň byla mnohem lepší už jenom z důvodu manipulovalo, byť se rozdíly nemusí zdát zásadní.

Článek Antimateriálové pušky Barrett M82 dávají bezkonkurenční sílu i přesnost už 35 let. Američtí speciálové je přesto chtějí nahradit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velice kompaktní a lehký samopal

Vývoj samopalu PP-2000 začal v roce 2000 (z toho také označení) v tulské zbrojovce KBP. Cílem bylo vytvořit kompaktní zbraň pro službu u policie nebo vězeňské stráže, stejně jako osobní ochranou zbraň pro posádky obrněných vozidel a letadel. PP-2000 se tím řadí do stejné kategorie jako FN 90, HK MP7 nebo český Scorpion III Evo. Veřejnosti byl poprvé představen v roce 2004 na pařížské zbrojní výstavě Eurosatory 2004, a od roku 2006 je zařazen do služby u vězeňské stráže a vojsk ministerstva vnitra Ruska, uvádí MilitaryFactory.

iZdroj fotografie: Uživatel Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Rozměry PP-2000 jsou skutečně kompaktní – se složenou pažbou má pouhých 340 mm (s opěrkou pak 555 mm), a jeho hmotnost je pouhých 1,4 kilogramu. Toho je dosaženo tím, že jsou při výrobě v maximální míře používány polymerové materiály, díky nimž je zbraň odolnější, lehčí a nekoroduje. Zbylé součástky jsou potom z vysoce kvalitní oceli. Vývrt hlavně je pochromován a hlaveň je pro skrytí pozice střelce vybavena tlumičem plamene. Po těle má nakonec několik lišt, na něž mohou byt připnuty doplňky jako laser nebo baterka.    

Tajemství PP-2000 je v náboji

PP-2000 má, podobně jako Uzi, Sa 24/26 nebo MP 7, šachtu pro zásobník v pistolové rukojeti. V něm přitom může být až 22 ran, ovšem další zásobník pak může být netradičně ukryt v pažbě, kde tvoří část opěrky. Zbraň má také velký lučík, aby si střelec při střelbě nemusel sundávat rukavice. Palbu může jednotlivými ranami nebo automaticky, volič a pojistka jsou na levé straně a nejdou – na rozdíl od natahovací páky – přenastavit. Kadence PP-2000 je dle použité munice 600 až 750 ran v minutě, a efektivní dostřel 200 m, stojí na Roe.

Ruský samopal PP-19 Bizon klame velikostí i designem, ve skutečnosti jde o rychlého zabijáka pro boj zblízka

Velkou výhodou je munice, kterou PP-2000 používá. Je jí „západní“ ráže 9×19 mm Parabellum, ale Rusové si pro tyto potřeby zkonstruovali vysoce účinnou munici 7N21 a 7N31, která nemá na světě ekvivalent. Náboje si poradí i s neprůstřelnou vestou nebo lehce pancéřovaným vozidlem. Brzy se má PP-2000 dostat vedle služby u bezpečnostních, ochranných a speciálních jednotek také k ruskému letectvu, kde se stane tento moderní samopal osobní zbraní posádek letadel a nahradí legendární AKS-74U.

Článek Ruský samopal PP-2000 měří pouze 34 cm, ale prostřelí i pancíř vozidla – má totiž unikátní munici, pro níž ve světě není ekvivalent se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Caracal lze přizpůsobit různým rolím

Německé vozidlo Caracal od společnosti Rheinmetall bývá označované jako útočné vozidlo přepravované vzduchem (přepraveno může být jak v podvěsu, tak na palubě letadel nebo velkých transportních vrtulníků), a portál MilIn uvedl, že se Ukrajina stane jeho prvním uživatelem. Vojáci by ho měli dostat někdy koncem roku 2023 nebo na začátku roku příštího. Určeno bude pro ukrajinské speciální jednotky, což je přesně úloha, pro níž bylo toto vozidlo zkonstruované. Do výzbroje ho pak plánuje zařadit i německá a nizozemská armáda.

iZdroj fotografie: Rheinmetal

Společnost Rheinmetall na svých internetových stránkách uvádí, že jde o vozidlo na podvozku 4×4, konkrétně jde o podvozek založený na nejnovějším podvozku Mercedes-Benz třídy G, který má civilní původ. Caracal je postaven tak, aby speciálním nebo výsadkovým jednotkám umožnil rychlý pohyb, poskytoval alespoň základní ochranu (hlavně zespodu proti minám, pancéřovaný je pak celý předek včetně motoru), a zároveň ho bylo možné silně vyzbrojit. Caracal má modulární konstrukci a lze ji snadno přizpůsobit – kromě přepravy jednotek třeba k průzkumu, zdravotnickým či ženijním operacím, ale i na velitelské vozidlo.

Velice rychlé a uveze hned 6 vojáků

Vozidlo je 4,35 metrů dlouhé a 1,85 metru široké, přičemž uveze náklad o hmotnosti až 2 tuny. Při takových rozměrech a hmotnosti je možné přepravit hned dvě tato vozidla pomocí vrtulníku jako Boeing CH-47F Chinook nebo Sikorsky CH-53K King Stallion, oba mají v Evropě značné zastoupení. Na silnici se dokáže Caracal pohybovat rychlostí až 130 km/h, což je u vojenských vozidel opravdu dobré. Podle nákresů a fotografií uvedených v propagační brožuře Rheinmetallu se navíc zdá, že může v automobilu sedět 6 plně vyzbrojených vojáků.

Rheinmetall vytvořil BVP Lynx „nové generace“, které patří k nejlepším. Česko ho přesto odmítlo, úspěch má ale v Řecku nebo Maďarsku

Caracal má sice otevřenou konstrukci, ale osádce přesto poskytuje z některých směrů ochranu proti palbě z ručních zbraní, a případně na něj lze namontovat ještě dodatečné pancéřování. Vyzbrojený pak může být kulometem nebo automatickým granátometem na střeše, a další kulomet lze namontovat vedle místa spolujezdce. Vozidlo má vedle toho i držáky pro zbraně včetně přenosných protitankových zbraní, udeřit tedy dokáže velice tvrdě.

Článek Ukrajina jako první na světě otestuje otevřený Mercedes-Benz G-Class v podání útočného vozidla Caracal, navíc sviští až 130 km/h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Likvidace granátomety i ručními zbraněmi

Působení ukrajinských speciálních jednotek ukazuje například video pod tímto článkem – jsou v něm obsaženy dvojí a jediné existující veřejně dostupné záznamy z akce; portál KyivPost datoval jejich pořízení zhruba na přelom října a listopadu 2023. První z videí je pořízené termovizí, pravděpodobně z dronu, a pak přístroji z pozorovacích stanovišť. Ukazuje přitom ukrajinské členy speciálních jednotek, jak prochází městem, lokalizují Wagnerovce, a pak na ně spustí palbu. Výbuchy naznačují použití granátometů či raketometů, ale i střelbu z ručních zbraní.

EXCLUSIVE: Videos Show Ukrainian Special Forces ‘Cleaning Up’ Wagner Fighters in Sudan

Kyiv Post has exclusively obtained two videos purporting to show Ukrainian special forces operators hunting mercenaries employed by the Kremlin’s Wagner Group in Sudan.

According to a source… pic.twitter.com/UUzdRLbf56

— Live Africa News (@LiveAfrica247) November 7, 2023

Na dalších záběrech, tentokrát pořízených za dne, je vidět nespecifikované město, v němž se pohybují ozbrojenci – jednat se má o Wangnerovce či jejich spojence. Na místa jejich výskytu poté začnou dopadat granáty (může jít o dělostřelecké nebo minometné) a některé zásahy se zdají být přesné. Bližší podrobnosti o útoku ani počtu zabitých Wagnerovců nejsou známy, ale dokazuje to, že ukrajinské speciální síly zvládají operovat i v zahraničí.

Wagnerovci pomáhají armádě i s těžbou zlata

Rusko, respektive Wagnerova skupina založená Jevnenijem Prigožinem, kterého nechal údajně zabít ruský prezident Vladimir Putin (mnozí odborníci ani veřejnost o tom nepochybuje, ale přímý důkaz neexistuje, a třeba SeznamZprávy upozornily na Prigožinův poslední pokus o znovuzískání přízně ruského prezidenta), se angažuje hned v několika afrických zemích. Konkrétně v Súdánu by měla působit od roku 2017. Zpočátku mohla být žoldáků v zemi zhruba stovka, ale jejich počet postupně narůstal na 500 a možná i více, uvádí BBC. Žoldnéři tam např. pomáhali s výcvikem vládních vojáků, potlačováním nepokojů a lukrativní těžbou zlata.

Názor/video: jakou techniku odevzdali Wagnerovci ruské armádě; ve výbavě měli tanky, dělostřelectvo i systém protivzdušné obrany

Podle mnohých zdrojů Wagnerovci pomáhali (a stále pomáhají) těžbou zlata i jinými činnostmi prát ruským oligarchům a vládním činitelům peníze a dostávat je do zahraničí. V roce 2019 pak začaly v Súdánu protesty proti vládě, načež Wagnerovci změnili kabát – místo vlády podporují povstalecké Síly rychlé podpory, které také ovládly lukrativní doly. Wagnerovci zajišťují povstalcům i výzbroj, možná až z 90 procent. Její dodávky se přitm nezastavily ani po Prigožinově smrti, což ukazuje, že Wagnerovce nyní ovládá Kreml a o Súdán má enormní zájem.

Operace Ukrajinců proti Wagnerovcům v Súdánu

Článek Jediné 2 existující záběry, jak speciální ukrajinské jednotky zabily Wagnerovce až v Súdánu, v němž Rusko parazituje na zlatě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden přepravuje, druhý se bije

Vrtulníků Sikorsky UH-60 existuje znační množství v mnoha modifikacích, speciální varianta MH-60M je ale osazena silnějším motorem a dalším speciálním vybavením. AmericanSpecialOPS pak tvrdí, že existují dvě základní verze těchto strojů – první z nich je vybavena pro přepravu vojáků, konkrétně 8 plně vybavených speciálů. Na palubě má k dispozici spletená lana na rychlé vysazení vojáků, ale i speciální systém, s jehož pomocí může ze země zvednout všech 8 k lanu připoutaných vojáků, a nechybí ani záchranný kladkostroj.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený The War Zone (@thewarzonewire)

Druhým typem je pak extrémně silný střední útočný vrtulník, na jehož palubě už pro výsadek místo není – má naopak řadu speciálního vybavení a výzbroje, a upraven je tak, aby na něm byly eliminované vibrace. K tomu má i vysouvací tankovací sondu pro tankování paliva za letu. Vybaven je nejen nočním viděním, ale také radarem AN/APQ-187, s jehož pomocí mapuje terén a může létat ve složitém terénu i v noci. Na trupu má pak systémy varování před blížícími se střelami a odpalovače světlic na odlákání tepelně naváděných střel.

Neobyčejně silná výzbroj MH-60M

Úkolem útočné verze Sikorsky MH-60M je podporovat různé operace, pro což musí být náležitě vybavený. Instalovat na něj lze například 2 miniguny M134 směřující dopředu, jimiž dokáže cíle zasypat doslova hromadou olova, ale osazen může být i dvěma děly M230 ráže 30 milimetrů. Nosí také 2 raketnice s 19 střelami Hydra 70, případně až 16 protitankových řízených protitankových střel AGM-114 Hellfire. Výzbroj se vždy nakonfiguruje podle potřeb mise a osádka ji může používat i za špatné viditelnosti.

AGM-114 Hellfire měla ničit komunistické tanky. Stala se však postrachem teroristů. Teď míří na Ukrajinu

Ano, některé z těchto systémů a zbraní sice mají i jiné vrtulníky, ale v této kombinaci ne. Ze Sikorsky MH-60M to proto dělá zřejmě nejsilnější stroj svého druhu v americké výzbroji, ačkoliv příliš velkou konkurenci nemá ani ve světě. Asi nejznámější operací, při níž američtí speciálové využili upravené MH-60M, bylo zabití Usáma bin Ládina, vůdce Al-Káida.

Operace se měly účastnit dva vrtulníky upravené tak, aby byly co nejobtížněji odhalitelné. Lze ale předpokládat, že působily v nespočtu operací – i když vzhledem k tomu, že nejčastěji přepravují speciální jednotky, jejichž akce většinou podléhají utajení, dostává se na veřejnost jenom minimum informací. Podle TheDrive byly stroje k vidění třeba na cvičení Polar Dagger, kde spolupracovaly s jednotkami Navy SEALs.

Článek Vrtulník MH-60M Night Stalker skoro nikdo nezná, přitom je asi nejsilnějším v americké výzbroji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci se dostali na střežené letiště

Dobrým příkladem působení speciálních jednotek na území Ruska je útok sabotážního komanda na vojenské letiště Čkalovskij asi 30 kilometrů od Moskvy, jak upozornil také Anton Geraschenko, poradce ministra vnitra Ukrajiny na svém Twitteru / X. Objekt by měl patřit k nejstřeženějších na ruském území, neboť se na něm nachází nejen vrtulníky a vojenské letouny, ale také vládní či takzvaná letadla soudného dne. Ta jsou určena pro vysoké vojenské, případně státní představitele, aby z nich veleli v případě jaderného konfliktu.

Unidentified saboteurs blew up two airplanes and a helicopter in Moscow region on 18th September – Ukrainian Defense Intelligence.

The sabotage reportedly took place at the Chkalovsky Air Base, where government planes, „doomsday“ planes and reconnaissance aircraft are based.… pic.twitter.com/QLe4FiABo1

— Anton Gerashchenko (@Gerashchenko_en) September 20, 2023

Speciální ukrajinské komando se sice až k těmto letounům nedostalo, ale i tak způsobilo významné škody. Obětí nastražených výbušnin se stalo dopravní letadlo Antonov An-148, a především pak Iljušin Il-20M Coot-A, což je letadlo pro radarový průzkum a elektronické zpravodajství. Ruské letectvo jich má zhruba tucet a jsou v podstatě nenahraditelná. Poslední obětí byl pak výkonný bitevní vrtulník Mil Mi-28N, což je jedna ze dvou moderních bitevních helikoptér ruského letectva – na letišti byla nasazena na obranu proti dronům.

Ruská bezpečnost prokazatelně selhává

Uvedený příklad jasně ukazuje, že ruská bezpečnostní opatření nejsou dostatečná. Ukrajinským speciálům se dle všeho daří pronikat na ruské území, pohybovat se po něm stovky kilometrů od hranic, a ke všemu se dostávat do přísně střežených oblastí. Celou cestu si s sebou navíc musí nést vybavení, případně ho mohou nakoupit přímo v Rusku, což svědčí o obrovských problémech s ruskou bezpečností. V minulosti navíc byly zaznamenány i útoky sebevražednými drony, které startovaly z ruského území, kam je musely speciální jednotky dopravit.

Zničit bombardér Tupolev Tu-22 hluboko na ruském území je velký úspěch, posloužit k tomu může i dron vyslaný přímo z Ruska

Uvést lze třeba zničení bombardéru Tu-22M3, o čemž informovaly Ozbrojené síly Ukrajiny na Telegramu. Podobné útoky ukrajinských speciálních sil přitom mají minimálně dva významy. Pokud se jim podaří zničit nějakou techniku, mohou omezit ruské útoky na ukrajinské území, ale zároveň tak ruským vojákům i veřejnosti ukazují, že je pro ně válka riskantní, a ani v hlubokém vnitrozemí nejsou v bezpečí. Ruskému režimu přitom velmi záleží na tom, aby zůstalo jeho obyvatelstvo poslušné a proti válce na Ukrajině žádným způsobem nevystupovalo.

Článek Ukrajinci ničí čím dál blíže Moskvy: po zemi dojdou dokonce k letišti poblíž hlavního města, kde jsou i letouny soudného dne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Některým speciálům velí GRU

Útok na ruské pozice na Krymu je velmi obtížný, takže je nejspíše logické, že ho musely podniknout velmi dobře vycvičené jednotky. Jaké? To nelze přesně určit, z vyjádření ukrajinské armády je jasné pouze to, že se jedná o jednotky spadající pod Ředitelství obranného zpravodajství Ukrajiny (známá jako GRU), kterí pod sebou má více jednotek s různým zaměřením. Pod patronací GRU byl např. i útok na letiště nedaleko Kursku, během něhož australské drony Corvo PPDS z papíru zničily několik bojových letadel.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Záběry z ukrajinské akce na mysu Tarchankut pak ukazují malou jednotku na rychlých ozbrojených člunech, a podle všeho je tam vezli specialisté námořnictva. Na dvojici krátkých videí zveřejněných Ukrajinou je např. vidět na lodi připevněný těžký kulomet M2 Browning či granátomet, a v jednu chvíli se ozývá i velmi tlumená střelba, což napovídá, že speciálové použili zbraně vybavené tlumiči. Pravděpodobně měli i moderní systémy nočního vidění a další speciální vybavení – moderní výzbroj byla nutná, aby je nepřítel neobjevil.

Brutální výcvik amerických speciálních jednotek SEAL: Smrt mladého kadeta při Pekelném týdnu vyvolala řadu otázek

Vedle toho není vyloučeno (spíše to je pravděpodobné), že s sebou na takovou záškodnickou akci nesou i různé výbušniny, a možná i lehké drony, které využijí jak k průzkumu, tak k útoku. Na druhou stranu se musí jednat o co nejnižší zatížení, prostor k přepravě rozměrnějších ani těžších nákladů zkrátka není. V případě nějaké trhaviny je pak důležité přesně spočítat, jaké množství je potřeba, aby cíl 100% eliminovalo.

Členů speciálních jednotek jsou tisíce

Ukrajinské ozbrojené síly disponují v současnosti velkým počtem různých speciálních jednotek, někdy na konci roku 2021 jich spadalo pod Síly speciálních operací kolem 5 tisíc. Jednalo se přitom o profesionály, z nichž mnozí prošli tvrdými boji na Donbase v letech 2014 a 2015, a často také absolvovali trénink pod vedením instruktorů ze západních zemí, třeba od SAS (speciální jednotky britské armády). Po ruské invazi pak dokonce vznikla známá speciální jednotka Kraken, a rovněž jednotka složená ze zahraničních bojovníků.

Speciální jednotky, s nimiž nepřátelé raději odmítají bojovat a hned vyklízí pole: dvě pochází z Evropy a mají i českou výzbroj

Podobné jednotky jsou při správném nasazení velmi efektivní, například akce na Krymu měla eliminovat části protivzdušné obrany, a o den později pak ukrajinské drony útočily v centrální části Krymu, kde mohly využít právě této otevřené mezery. Bude-li chtít Ukrajina dobýt Krym zpět (Rusko ho anektovalo v roce 2014), lze předpokládat, že bude podobných operací přibývat. A to z důvodu, aby nejenom způsobily škody, ale podobné akce také nutí nepřítele držet ve vnitrozemí nebo na pobřeží značné síly, které pak nemůže nasadit na frontě.

Braniborský pluk, speciální německé jednotky, jejichž cílem bylo překvapit nepřítele a vyvolat puč. Jejich důmyslnost neznala mezí

Jaká přesně jednotka ale zaútočila na Krym, není jasné. S největší pravděpodobností se její členové dobře znali a absolvovali spolu nejeden boj, a pochopitelně patřili mezi její členy jedni z nejlepších. Zda se ale jednalo např. o oddíl speciálních sil Oděsa nebo Vega, určit nelze, a ukrajinská armáda to z pochopitelných důvodů nesděluje. Takoví vojáci museli mít mj. velmi dobrý výcvik jak v boji, tak pro přežití na nepřátelském území.

Není pochyb, že kdyby udělali jedinou chybu nebo je nepřítel odhalil, nemuseli se vrátit. Docela jistě lze ale vyloučit známou jednotku Kraken, která má působit primárně v Luhanské oblasti na východě Ukrajiny, a mimo ni by tedy operovat neměla, ačkoliv to 100% vyloučit nelze. Tvrzení podporuje i to, že musely mít takové jednotky mj. zkušenosti s vyloďováním.

Video: když je nejhůře, osvobozuje území ukrajinská elitní jednotka Kraken, která by mohla plnit „drsné“ klíčové úkoly i při ofenzivě

Speciálních jednotek dnes může na Ukrajině pochopitelně existovat více, ostatně i Kraken je jednotka vzniknuvší až v roce 2022 v reakci na ruskou invazi. Spadá přitom pod SPECNAZ (které jsou mimochodem i v Rusku, neb se jedná o pozůstatek SSSR). O konkrétní názvy, výzbroj nebo úkoly takových vojáků se ale Ukrajina nedělí. Nelze přitom vyloučit ani působení zahraničních dobrovolníků (cizinecké legie), kteří by se však měli držet spíše v obraně, neboť by to v opačném případě mohlo vyprovokovat zbytečný konflikt s Ruskou federací.

Článek Jaké ukrajinské speciální jednotky si troufnou zaútočit na přísně střežený Krym: z akce nemusí být návratu, a přesto je možná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na Ukrajině má být nejvíce Britů

Možnou přítomnost západních specialistů naznačují i uniklé dokumenty, za jejichž zveřejněním měl stát 21letý člen americké národní gardy. Problém je, že ačkoliv byly některé dokumenty zjevně pravé, jiné mohly být naopak falešné a zkreslené, takže není jisté, co z nich je a není pravda. V některých lze údajně dohledat i informace, že by mělo být na Ukrajině asi 50 členů zvláštních jednotek z Velké Británie, 17 lotyšských specialistů, 15 Francouzů nebo 14 Američanů.

Vetší přítomnost Britů nemusí být překvapením, protože zrovna Velká Británie je jedním z největších spojenců Ukrajiny a její specialisté s těmi ukrajinskými dlouhodobě spolupracují. V tomto případě se bude pravděpodobně jednat o členy SAS, což jsou jedny z nejlepších jednotek světa. V případě Francie může jít pravděpodobně o některou jednotku spadající pod CCFTS, Lotyši tam zase mohou mít svoji jednotku speciálních úkolů SUV a v případě USA je to těžké odhadovat, protože jich mají hned několik (třeba Navy SEALs, Delta Force a další).

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Jednou z nejpravděpodobnějších úloh těchto jednotek bude výcvik ukrajinských speciálních sil, zatímco třeba tankovou obsluhu trénují Britové „na své půdě“. SAS přitom cvičila ukrajinské specialisty již dávno před zahájením ruské invaze, a lze tedy předpokládat, že v tom pokračuje. Je nejspíše mnohem snazší vyslat několik instruktorů na Ukrajinu než jedny z nejlépe vycvičených specialistů ve větším počtu na výcvik do zahraničí, protože by nemuseli mít možnost se v případě potřeby zavčas vrátit. Jednotka Kraken přitom osvobozuje ta nejlépe střežená území.

Speciální jednotky v první linii nebojují

Co je velmi nepravděpodobné (a vlastně téměř vyloučené), je zapojení těchto vojáků do ostrých bojů, tedy například do obrany Bachmutu. Jednotlivci se teoreticky mohou v oblasti pohybovat, ale spíše jako pozorovatelé studující činnost ruské a ukrajinské armády. Západní státy by ale jejich zajetím nebo identifikací určitě nechtěly riskovat eskalaci konfliktu. Navíc k bojům, jaké probíhají třeba u zmíněného Bachmutu (čemuž je přezdíváno „mlýnek na maso“), nejsou tyto jednotky určeny – byť má každý život cenu, specialisté jsou pro armádu cennější.

Vedle pozorování situace je možné, že specialisté učí ukrajinské vojáky používat nějaké nové zbraně nebo techniku, případně mohou pomáhat plánovat některé speciální operace, a stejně tak mohou mít Ukrajinci skrze ně přístup k některým zpravodajským údajům. Vyloučeno pak také není, že mohou být určeni k obraně taktických míst, eventuálně k likvidaci zbraní, kdyby hrozilo jejich ukořistění ruskými speciálními jednotkami. Logicky se nabízí třeba systém MIM-104 Patriot umístěný na Ukrajině, o jehož součásti by Rusko jistě velmi stálo.

Článek Na Ukrajině mohou skrytě působit i zvláštní jednotky západních zemí, aby plnily „zvláštní úkoly“, 100% ale nebojují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francouzská GIGN

Speciální jednotka spadá pod francouzské četnictvo, které je sice součástí ozbrojených sil, ale v jurisdikci ho má ministerstvo vnitra. Založena byla v roce 1973 a v současnosti ji tvoří asi tisícovka členů. Jejich úkolem je především boj proti terorismu, záchrana rukojmích, ochrana významných osob nebo ambasád, ale i boj proti organizovanému zločinu. Členy jednotky jsou specialisté na seskoky padákem, potápění, odstřelování i další. Francouzská jednotka GIGN má špičkovou výzbroj, mezi níž patří i české útočné pušky CZ BREN 2.

Američtí Navy SEALs

Jde o speciální síly amerického námořnictva a v posledních letech jsou zapojeny hlavně do boje s terorismem. K jejich úkolům ale patří i provádění preventivních úderů, záchrana rukojmích po celém světě, nebo i dopadávání a likvidace zájmových osob. Mnohé z jejich operací jsou tajné a nelze o nich získat informace, ale mezi nejznámější patří likvidace Usáma bin Ládina. A protože jde o jednotku námořnictva, musí být její členové specialisté i na potápění a podvodní demoliční práce.

Izraelský Shayetet 13

Speciální jednotka patří pod izraelské námořnictvo a vznikla již v roce 1949, přičemž se většiny konfliktů účastnila s velmi dobrými výsledky. Jejím úkolem je provádění invazních operací z moře, boj proti terorismu, sabotáž, shromažďování zpravodajských informací nebo záchrana rukojmích. Patří k přísně utajovaným jednotkám, o jejichž činnosti není příliš známo, ale byla například zapletena do zásahu na palubě turecké lodi Mavi Marmara, kdy zahynulo 9 aktivistů, jejichž cílem bylo prolomit blokádu do Gazy.

iZdroj fotografie: Izraelské námořnictvo / Creative Commons / CC BY-SA

Ruské SPECNAZ

Nejde o jedinou jednotku, ale o speciální síly Ruské federace, které spadají buď pod armádu, námořnictvo nebo GRU. Za úkol mívají různé druhy operací – od záškodnických na území nepřítele, přes likvidaci některých osob, až po boj proti terorismu a záchranu rukojmích. Ruské SPECNAZ jsou známé hlavně fyzickými nároky na uchazeče a důrazem na boj zblízka. Většina jejich operací je tajná a s různými výsledky se účastní i současného konfliktu na Ukrajině.

Britské SAS

Jedna z nejstarších a nejuznávanějších speciální jednotek světa spadá pod britskou armádu. Její základ položil roku 1941 David Stirling svými operacemi na severoafrickém bojišti. Po válce se SAS změnila ve sbor, jehož úkolem byl a dodnes je boj proti terorismu, záchrana rukojmích, operace v týlu nepřítele, sběr zpravodajských informací, výcvik povstaleckých jednotek a řada dalšího. Některé západní jednotky při svém „zrodu“ přejímaly zkušenosti právě od SAS a dnes s nimi trénují i čeští speciálové.

Článek Speciální jednotky, s nimiž nepřátelé raději odmítají bojovat a hned vyklízí pole: dvě pochází z Evropy a mají i českou výzbroj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na letiště Hostomel útočily desítky vrtulníků

Záznamy z kamer na helmách ruských výsadkářů, kteří se útoku účastnili, pochází z 24. a 25. února 2022, což je den útoku a den následující. Hned na začátek Rusko udeřilo 20 až 34 vrtulníky plných výsadkářů a na záběrech je konkrétně vidět, jak vojáci vystupují na letišti z vojenských transportních vrtulníků Mi-8. Občas se také mihnou stroje Mi-24 a další bitevní helikoptéry zajišťující jejich podporu.

Ukrajina údajně měla informace o chystaném útoku na letiště Hostomel od amerických zpravodajských služeb, ale přesto ho v první fázi bránilo pouze kolem 300 členů Národní gardy. Vzhledem k tomu, že jeden Mi-8 unese 24 výsadkářů, je tedy museli ruští útočníci počtem převyšovat.

iZdroj fotografie: Oleksandr Ratushniak / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajině se podařilo ale některé vrtulníky sestřelit, a to včetně bitevní helikoptéry Ka-52. Ruští výsadkáři se rozprostřeli v prostoru letiště a čekali na posily. Ty měly dorazit vzduchem, ale i po zemi z Běloruska (ne přímo běloruští vojáci, ale ruští, kteří v něm minimálně od počátku války „táboří“ a mj. z jeho území také na počátku ostřelovali Ukrajinu).

Ruští výsadkáři byli pod palbou od příletu

Obsazování nicméně od počátku neprobíhalo hladce, v okolí letiště totiž byli ukrajinští obránci, na jejichž palbu Rusové opakovaně odpovídali. Ukrajinským jednotkám brzy dorazily posily; ty letiště obklíčily a začaly ho také odstřelovat z děl a raketometů, což znemožnilo přílet posil. Ruské dopravní letouny Iljušin Il-76 sice již byly ve vzduchu, musely se však vrátit na základnu. A rychlý postup se nedařil ani po zemi, pročež museli výsadkáři po velkých ztrátách ustoupit do lesů.

Pozemním posílám se nakonec podařilo k letišti dorazit až 25. února, kdy je podpořila i další vlna výsadkářů. Společně se pak podařilo ruským vojákům ty ukrajinské z letiště vytlačit. Ještě několik dní ale obě strany vedly boje v nedalekém městě Hostomel. Intenzitu dokládají i záběry z prohledávání budov, příjezdu posil nebo evakuace raněných ruských vojáků. A i když ruské jednotky postoupily, zabránili obránci v první den útoku rozvinout jejich další plány, což bylo pro obranu Kyjeva klíčové.

Během bojů bylo na letišti zničeno i největší letadlo světa An-225, které se Ukrajina snaží obnovit. Ruským jednotkám se po několika dnech podařilo dráhu letiště opravit tak, že na ní mohla přistávat letadla, což už ale nemělo význam. Na konci března začali na ruské jednotky trpící nedostatkem zásob útočit Ukrajinci, a tak se musela ruská armáda začít 28. března stahovat; 2. dubna 2022 pak letiště opět převzala Ukrajina.

Článek Záběry přímo z akce ukazují, jak probíhala bitva o letiště Hostomel u Kyjeva z pohledu ruských útočníků. Mohlo se jednat o pád Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednotka rychlé operační reakce KORD

Jde o speciální taktickou jednotku ukrajinské policie, která by mohla být obdobou českých policejních útvarů URNA. Založena byla v roce 2015. Je určena na zásahy proti teroristům, těžkým zločincům, řešení situací s rukojmími, ale třeba i ochranu důležitých svědků. Její členové získali výcvik u amerických DEA a US Marshals. Kromě policejní práce se zapojili i do obrany Ukrajiny proti ruské invazi při obraně Kyjeva nebo bitvě u Brovary.

Ukrajinská policie měla do roku 2014 speciální jednotky zvané Berkut. Jejich úkolem byl hlavně boj s organizovaným zločinem a dalšími významnými hrozbami. Jednotka se však nakonec stala nechvalně známým nástrojem boje proti opozici a byla nasazena do potlačení demonstrací na Majdanu. Má mít na svědomí většinu obětí, členové jednotky měli do demonstrantů střílet. Mnoho členů uprchlo do Ruska nebo na okupovaný Krym.

Síly speciálních operací

Jde o nezávislé velitelství, které pod sebou sdružuje různé síly Specnaz v ukrajinských ozbrojených silách. Založeno bylo v roce 2016, na začátku roku 2022 mělo být pod jeho velením asi tisíc speciálně vycvičených vojáků. Speciální jednotky podnikají řadu operací v týlu nepřítele a pravděpodobně stojí za řadou výbuchů na Krymu či na území Ruska. Jejich nasazení však ukrajinská strana nekomentuje. Nejblíže k nim má asi 601. skupina speciálních sil Armády ČR.

iZdroj fotografie: Graham Phillips / Creative Commons / CC BY

Alfa

K ní lze také přirovnat asi nejelitnější jednotka ukrajinských ozbrojených sil Afa, která spadá pod velení Bezpečnostní služby Ukrajiny. Její akce jsou často utajené, ví se však, že jednotka v posledních letech prošla cvičením pod dozorem speciálů ze západních zemí. Své dovednosti předvedla hlavně při akcích kolem letiště Hostomel, kde se utkala se členy elitní ruské 45. gardová brigády Specnaz, jež zde utrpěla obrovské ztráty. Podílela se na obraně Charkova a zářijovém osvobození území v Charkovské oblasti.

Článek Ukrajinské speciální jednotky vzbuzují respekt. Jedna si podala elitní ruské výsadkáře na letišti Hostomel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SWAT

Nejde tak o jednotku jako spíše o označení taktických zásahových jednotek amerických policií. Ty mají za úkol především zasahovat proti nebezpečným zločincům, podílejí se na jejich zatčení, osvobozují rukojmí a vykonávají řadu dalších úkolů. Jedním z nejznámějších je například SWAT policie v Los Angeles. Jde o velmi dobře trénované policisty, kteří prochází přísným výběrem. Tito policisté disponují i silnými armádními zbraněmi, odstřelovačskými puškami nebo obrněnými vozidly.

Hostage Rescue Team

Elitní taktická jednotka americké FBI. Je vlastně jakousi obdobou SWAT týmu, se kterými často v místě zásahu spolupracuje. Ona i policejní taktické týmy se dají srovnávat s českými policejními URNA. Úkolem jednotky je zasahovat proti teroristům, při osvobozování rukojmích nebo proti obzvláště nebezpečným zločincům. Uchazeči se většinou stávají zkušení členové z policejních SWAT týmů. I tato jednotka má armádní výzbroj včetně kulometů M60.

U.S. Army Rangers

Konkrétně 75. pluk rangers je elitní jednotka lehké pěchoty americké armády. Na rozdíl od jiných speciálních jednotek, které operují v malých týmech, se specializuje na operace, při nichž je nasazeno větší množství vojáků. Jejich úkolem bývá hloubkový průzkum a různé speciální operace, které ale většinou nepodléhají utajení. Uchazeči musí podstoupit přísný výběr a výcvik včetně parašutistického. Nejblíže jim je asi 102. průzkumný prapor AČR.

Delta Force

Speciální jednotky americké armády. Jejich členové se rekrutují hlavně z nejlepších vojáků 75. pluku rangers. Úlohou jednotky jsou různé utajené operace, záchrana rukojmích, boj proti terorismu a další. Uchazeč za sebou musí mít minimálně dva roky služby v armádě a musí projít čtyřtýdenním výběrem, ve kterém si doslova sáhne na dno. Poté následuje půlroční speciální trénink. Operace komand Delta Force jsou velmi často utajené a veřejnost o nich neví. V české armádě jim je nejblíže 601. skupina speciálních sil generála Moravce.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

NAVY SEALs

V některých aspektech má tato české jednotka blízko i k těmto speciálním jednotkám amerického námořnictva, ale vzhledem k tomu, že ČR námořnictvo nemá, se i v mnohém odlišuje. Úloha komand se v mnohém podobá těm Delta Force včetně operací hluboko v nepřátelském území, ale NAVY SEALs jsou navíc specialisty na boj ve vodě, musí se umět potápět a mít další podobné schopnosti. Členové se nejčastěji rekrutují z námořní pěchoty, musí projít velmi náročným výběrem, po kterém následuje speciální trénink.

Článek Americké ozbrojené síly mají celou řadu speciálních jednotek v armádě i u policie, které musí bojovat s nebezpečnými zločinci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

SCO19

Policie ve Velké Británii je rozdělena na oblasti, jež jsou samosprávné a mají vlastní taktické týmy. Nejznámější je pochopitelně tým londýnské policie SCO19. Jde o jakousi obdobu českých policejních jednotek URNA, které se podílejí na zásazích proti nebezpečným zločincům, osvobozování rukojmí a dalších činnostech. Prochází tvrdým výběrem a výcvikem, je jich zhruba 500. Mívají k dispozici pistole, samopaly MP5 nebo odstřelovačské pušky.

Special Reconnaissance Regiment

Speciální průzkumná jednotka, která funguje teprve od roku 2005. Úkolem jejích členů je vykonávat průzkumní operace hluboko v týlu nepřítele. Dříve tyto činnosti dělala SAS a SBS, ale nová jednotka jim měla od těchto úkolů pomoci. V poslední době se podílejí hlavně na protiteroristických operacích v zahraničí a v Severním Irsku. Členové musí být zdatní a trpěliví, protože pozorování probíhá skrytě. V české armádě se jim blíží 102. průzkumný prapor nebo Speciální síly AČR, ale v mnohém se i liší.

Special Boat Service

Speciální jednotka britského námořnictva, která by se dala nejvíce přirovnat k americkým NAVY SEALs. V českých ozbrojených silách nemá žádný ekvivalent. Jedním z jejích úkolů je boj proti námořnímu terorismu, ale i terorismu obecně, protože členové SBS nebývají nasazováni jen na moři, operovali například i v Iráku nebo Afghánistánu. Asi 40 % členů se rekrutuje u námořní pěchoty, další jsou z jiných částí ozbrojených sil. Vojáci musí projít velmi přísnými testy a výcvikem. Kromě ovládání zbraní musí umět skákat padákem, nebo se třeba potápět.

Special Air Service

Britské SAS jsou jednou z nejznámějších a nejprestižnějších speciálních jednotek na světě. Jejich historie sahá až do roku 1941, kdy byly založeni Davidem Stirlingem. Jednotka bývá pověřována celou řadou úkolů – operace proti terorismu, záchrany rukojmích, přímé útočné a bojové akce a skrytý průzkum, i když v této oblasti mnohé převzala SRR. Informace o jejich činnosti bývají často přísně tajné, proto se o fungování ví jen část, kterou zveřejnila vláda, či unikly na veřejnost.

Členem jednotky se stávají většinou nejlepší bojovníci u námořní pěchoty a výsadkářských oddílů. Testy jsou velmi tvrdé, mnozí z uchazečů je nezvládnou. Od roku 2018 se do SAS mohou hlásit i ženy, první dvě prošly testy a mohly se zapojit do výcviku v roce 2021. Operace SAS probíhaly a probíhají často v zahraničí, známé je třeba jejich působení v Iráku během pátrání po raketách Scud a mnohé další. Členové byli nasazeni například do operací proti teroristům v Severním Irsku. V české armádě se jim nejvíce blíží 601. skupina speciálních sil generála Moravce.

Článek Britské speciální jednotky jsou doslova elita, SAS je světový pojem. Ale není jediná, která v království existuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spezialeinsatzkommando

Současné Německo má 16 spolkových zemí a každá má vlastní policii. Součástí každé z nich je taktická jednotka, jež se nazývaná Spezialeinsatzkommando. Jde o policisty, kteří jsou speciálně vycvičeni a vyzbrojeni, aby mohli zasahovat při zatýkání mimořádně nebezpečných pachatelů, při situacích s rukojmími nebo při ochraně VIP osob či svědků. Členy jednotek se mohou stát policisté po tříleté službě s dokonalým zdravím a fyzičkou. V Česku podobné úkoly vykonávají útvary URNA.

GSG 9

S českou URNA je z větší části srovnatelný i útvar spolkové policie GSG 9, jenž má o trochu jiné poslání než speciálové jednotlivých zemí. Jeho trénink se více soustředí na potlačování teroristických hrozeb, ale samozřejmě i na situace při braní rukojmích nebo při zatýkání. Zasahuje i při ohrožení německých občanů v zahraničí, ale jen se souhlasem státu, kde k ohrožení došlo. Příkladem může být osvobození 86 rukojmích v letounu Lufthansy v roce 1977 v Mogadišu, který unesli 4 palestinští teroristé. Tři z nich byli zabiti, všichni rukojmí přežili.

Kampfschwimmer

Jednotka, která v České republice žádnou obdobu nemá, jelikož se jedná o speciální síly německého námořnictva. Jde o jednotku, jejíž členové jsou určeni například ke speciálním operacím na pobřeží, k obsazování plavidel apod. Srovnatelná by mohla být třeba s americkými Navy SEALs. Uchazeči musí být mimořádně zdatní, vydržet třeba 60 sekund pod hladinou, musí umět dobře plavat, potápět se nebo skákat padákem.

iZdroj fotografie: Tim Rademacher / Creative Commons / CC BY-SA

Kommando Spezialkräfte

Speciální síly německého Bundeswehru. Jejich obdobou v Armádě České republiky jsou Speciální síly AČR, jež se se členy KSK občas potkávají například při společných cvičeních. Jde o ty nejlepší německé vojáky, kteří jsou připraveni zasahovat na misích v zahraničích, nejspíše i tajných. Účastnili se třeba misí v Afghánistánu. KSK je tvořeno třemi bojovým rotami, jež se dělí do pěti čet. Ty mohou mít na starosti třeba výsadky, obojživelné operace, průzkum a další činnosti.

Existuje ale i specializovaná průzkumná rota a další, kde jsou například pyrotechnici nebo vojáci s vycvičenými psy, která poskytuje podporu při operacích bojovým rotám. Činnost KSK ale může být v současnosti značně omezena, protože několik členů jednotky plánovalo v roce 2018 vraždy některých politiků. Vyšetřování zjistilo, že členy jednotky je mnoho pravicových extremistů. Některé části KSK pak měly být dokonce bez náhrady rozpuštěny.

Článek Německé speciální síly působí na zemi, ale i na moři. U policie má jednotku každá země, porovnání s českými speciály se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

OMON

Dříve se jednalo o jednotky spadající pod ministerstvo vnitra známé hlavně zásahy proti demonstrantům. Tedy útvar, který lze vzdáleně srovnat s pořádkovými jednotkami policie, ale ty jsou v Česku omezeny mnoha zákony, jimiž se musí řídit, což v Rusko často nebývá pravda. V současné době OMON již nespadá pod ministerstvo vnitra, ale jsou součástí Národní gardy Ruska známé jako Rosgvardia. Ta je podřízena ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi.

Rozdíl mezi OMON a pořádkovými jednotkami české policie je i v tom, že jejich členové mají status vojenského personálu a těžší výzbroj srovnatelnou s lehkou pěchotou. Členové bývají nasazováni i do vojenských operací, například v Čečensku a nyní i na Ukrajině, kde měli hlavně potlačovat odpor proti okupaci. Během posledních let jsou obviňováni z mnoha incidentů, které zavánějí porušováním lidských práv, mučením nebo dalšími excesy.

SOBR

Další speciální jednotka spadající pod Rosgvardiu. Jedná se o policejní jednotku rychlého nasazení, která by měla zasahovat proti organizovanému zločinu, při únosech nebo terorismu. Částečně je srovnatelná s českou URNA, ale i její členové mají status vojenského personálu a těžkou výzbroj. Stejně jako jednotky OMON je i SOBR nasazen na Ukrajině. Dostal se dokonce do boje s ukrajinskými silami. Mnozí ze členů byli zabiti, či zajati.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

45. gardová brigáda Specnaz

Elitní vojenská jednotka ruské armády. V české armádě by mohla být částečně srovnávána s jednotkami Speciálních sil AČR, případně se 102. průzkumným praporem. Jde o speciálně vycvičené výsadkáře, kteří bývají posíláni do nejnebezpečnějších akcí. Účastnili se řady konfliktů, od Čečenska až po boje na Ukrajině v letech 2014 a 2015. Letos na začátku války byli členové brigády nasazeni při obsazení letiště Hostomel, kde utrpěli zdrcující ztráty. V současné době je jednotka přinejmenším velmi oslabená a nejspíše není schopna větších operací.

Alfa

Speciální jednotka spadající pod Federální bezpečností službu. Hlavním zaměřením je boj s terorismem a další speciální akce, a to jak na území Ruska, tak v zahraničí. Je považována za jednu z nejelitnějších jednotek světa srovnatelnou třeba se SAS nebo SEALs. Její členové mají k dispozici nejmodernější výzbroj domácí, ale i zahraniční produkce. V Česku jim má nejblíže 601. skupina speciálních sil, i když ta není zaměřena na řešení domácích problémů, což o ruské rozhodně říci nelze.

Článek Ruské speciální jednotky mají privilegované postavení. Zasahují proti teroristům, ale i odpůrcům režimu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pohotovostní policejní útvar

Nejde o jednu jednotku, protože útvar má každé krajské policejní ředitelství na Slovensku. Jeho součástí nejsou jen řadoví policisté, ale i odstřelovači, vyjednávači nebo pyrotechnici. Kdo se chce stát členem takovéhoto útvaru, musí sloužit minimálně 3 roky jako řadový policista a projít náročnými testy. Poté bude zasahovat proti nejtěžším zločincům, nebo zajišťovat ochranu důležitých osob. Členové používají samopaly MP5, útočné pušky Samopal vz. 58, brokovnice Benelli M3 a pistole Glock 17.

65. průzkumný prapor

Průzkumná jednotka slovenské armády, která se zabývá sběrem zpravodajských informací na území nepřítele. Vede i elektronický boj a zaměřuje se na komunikaci. Členové jednotky musí být skvěle vycvičeni, mít vekou výdrž, vytrvalost a schopnost orientace. Vojáci používají útočné pušky HK416, univerzální kulomet vz. 59 a další zbraně.

Zásahová jednotka vězeňské a justiční stráže

Je to útvar složený z příslušníků vězeňské stráže. Vykonávají tedy běžnou činnost, ale v případě potřeby bývají zařazeni do zásahové jednotky. Ta má za úkol potlačovat případné vzpoury ve věznicích, eskortovat nejnebezpečnější vězně a dohlížet nad nimi v průběhu soudů, či pátrat po uprchlících. Používají například pistole CZ 75, útočné pušky Samopal vz. 58, brokovnice Mossberg a Winchester Defender.

iZdroj fotografie: Policie SR

Lynx komando

Jedná se o protiteroristickou jednotku slovenské policie. Vznikla z bývalého Útvaru rychlého nasazení federativního Československa. Zasahuje proti teroristům, únoscům a při dalších nebezpečných akcích. Třeba v roce 2001 zadržela tři členy teroristické IRA. Kdo se chce stát členem jednotky, musí být velmi zdatný, projít i takzvaným pekelným týdnem a mít za sebou rok služby u policie. Členové používají například samopaly MP5, odstřelovačské pušky SSG 3000 či pistole Glock.

5. pluk speciálního určení

Nejelitnější jednotka slovenské armády. Vycvičena je k průzkumu a speciálním operacím hluboko na území nepřítele, k boji proti terorismu a dalším úkolům. Přepravují se pomocí letadel, vrtulníků či po zemi. Členové jsou cvičeni pro boj ve všech klimatických podmínkách, musí být tedy extrémně zdatní. Mají celé spektrum výzbroje, od samopalů MP5 přes útočné pušky Samopal vz. 58 a HK416 až pro odstřelovačské včetně české antimateriálové Falcon.

Článek Speciální jednotky na Slovensku prochází tvrdým výcvikem. A nedisponuje jimi pouze armáda nebo policie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

102. průzkumný prapor

Jediný průzkumný prapor Armády České republiky. Jeho členové jsou určeni k výsadkům za nepřátelskými liniemi a provádění průzkumu. Prapor má i zpravodajskou sekci. Členem praporu se může stát voják až po 2 letech služby a musí být ve špičkové kondici. Členové musí zvládat seskoky padákem, výsadky z vrtulníků a působení i ve špatných povětrnostních podmínkách. Mohou být však nasazeni třeba ke střežení hranice nebo jako pomoc české policii.

Skupina operativního nasazení

Elitní jednotka českých celníků, spadá tedy pod ministerstvo financí. Celníci se zaměřují na odhalování závažné činnosti, jako je pašování drog, tabáku a dalších komodit, kde se pohybují nebezpeční zločinci. I z tohoto důvodu celní správa zřídila špičkově vycvičenou a vyzbrojenou SON. Členové musí projít přísnými testy a tvrdým výcvikem. Mají výzbroj srovnatelnou se zásahovými jednotkami policie, například samopaly MP5 a další.

JTAC

Jednotka předsunutých leteckých návodčích české armády. Jejich úkolem je působit na zemi a navézt letouny nebo vrtulníky na cíle. Pohybují se hlavně v předních liniích, musí být proto špičkově vycvičení, fyzicky zdatní a i ve stresových situacích, například pod palbou, zvládat perfektní komunikaci v angličtině s pilotem, kterého navádí. Kvůli tomu jsou při výběrovém řízení podrobeni velmi přísnému výběru. V armádě fungují od roku 2001 a je jich jen několik desítek.

iZdroj fotografie: Policie ČR

URNA

Zásahová a protiteroristické jednotka české policie. Povolána bývá nejen k teroristickým hrozbám, ale například i k únosům lidí či dopravních prostředků a k zadržení mimořádně nebezpečných pachatelů. Její historie a tradice sahá do roku 1981. Členem se může stát policista po 3 letech služebního poměru a ve věku nad 23 let, který projde extrémně náročnými testy. Řadí se mezi nejlepší speciální jednotky svého druhu působící na evropském kontinentu.

Speciální síly AČR

Nejelitnější část české armády. Tvoří ji zhruba 200 nejlepších českých vojáků. Jsou nasazováni k hloubkovým průzkumům nebo úderným akcím, často utajeným. Musí být připraveni se vypořádat s hrozbami pro Českou republiku. Proto jejich členové musí projít přísným výběrem s třífázovými testy. Vojáci pak podstupují velmi tvrdý neustálý výcvik, během kterého se musí naučit ovládat různé druhy zbraní a mnoho dalších dovedností. Jejich schopnosti jsou srovnatelné s nejelitnějšími vojenskými jednotkami NATO.

Článek Ozbrojené složky v Česku mají několik elitních útvarů. Umí tvrdě bojovat a vypořádají se se zločinci či teroristy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré auto již nestačilo

Výsadkáři dlouho Humvee používali, na místo jejich operací jim je také dopravovaly vrtulníky. Ovšem tato auta mají omezenou přepravní kapacitu a starší filosofie jejich nasazení vyžadovala vybavit je přídavným pancéřováním, protože v původním provedení neposkytovala již vojákům dostatečnou pasivní ochranu. Nové pancéřování však znamenalo nežádoucí navýšení hmotnosti a výrazné zhoršení jízdních vlastností v terénu.

Proto armáda v roce 2014 začala hledat lehké vozidlo, jež by Humvee ve speciálních jednotkách dokázalo nahradit. Nakonec byl vybrán vůz M1297 Army Ground Mobility Vehicle vyráběný společností General Dynamics. Parametrů, které nový automobil pro výsadkáře musel splnit, byla celá řada. Musel být schopen přepravit devítičlenné družstvo vojáků spolu s 2 300 kilogramy jejich vybavení.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Vůz musel být schopen přepravy v závěsu pod vrtulníkem UH-60 Black Hawk nebo ve vnitřním prostoru stroje CH-47 Chinook. Původně měl být lehce pancéřovaný, aby poskytoval alespoň částečnou ochranu proti palbě z ručních zbraní, ale nakonec armáda vsadila na maximální obratnost a rychlost i v obtížném terénu a na možnost bleskového opuštění vozidla v případě potřeby.

Výsledkem byl vůz tak trochu připomínající autokrosové speciály, a to i jízdními vlastnostmi, jen poněkud rozměrnější. Jeho první předprototyp z roku 2002 nazývaný Flyer Defence byl čistokrevná buggina pro čtyři vojáky. Pak přišly specifické požadavky americké armády, a tak vůz přece jen dostal trochu jinou podobu.

Otevřená konstrukce a vysoká mobilita

M1297 má dnes otevřenou „klecovou” konstrukci bez střechy, oken a dveří, což mu umožnilo dosáhnout požadovaných parametrů a jízdních vlastností, především díky podstatně snížené hmotnosti. Pouze podvozek a podlaha jsou dimenzovány proti pozemním minám a na zemi nastraženým výbušným zařízením. To však znamená, že klec vozidla pochopitelně nechrání osádku proti případné střelbě ze všech stran. K pasivní ochraně posádky toto vozidlo není zkonstruováno.

Má hlavně poskytovat vysokou mobilitu výsadkovým silám, pro které je důležitá rychlost a obratnost v terénu. První vozidla se k jednotkám dostala na počátku roku 2019, v Evropě se poprvé objevila na prvním společném cvičení US ARMY a chorvatské armády v Chorvatsku v dubnu téhož roku. Podle dostupných údajů objednala americká armáda v roce 2018 celkem 118 těchto vozidel, kterými mají být vybaveny celkem tři brigády. Zpočátku je dostala jednotka 203 PIR ze 173 AirBorne CT.

Počítá se s jejich nasazením i u slavné 82. výsadkové divize. V Německu v září 2019 při cvičení, kterého se zúčastnila i nová americká výsadková vozidla na Hohenfels Trainingu během SABER JUNCTION 2019, byla potvrzena i jejich schopnost přepravit devítičlennou četu, i když ani jeden vůz podle zveřejněných fotografií při přípravě na cvičení neměl ve vozidle více než sedadlo pro řidiče a čtyři sedačky pro posádku. 

V plné armádní konfiguraci M1297 bylo ale při samotném cvičení zřetelně vidět, že má u řidiče na sedadle mírně vpředu v první řadě uprostřed mezi sedadly místo pro dva další vojáky, přičemž ve vozidle seděly další dvě osoby na vnějších sedadlech hned za nimi. Zároveň bylo vozidlo vybaveno i dalšími čtyřmi sedadly pro vojáky, která byla umístěna jako vyvýšená v párech zády k sobě nad zadní nápravou. 

I v této plně zatížené verzi vozidlo po ploše cvičiště doslova létalo a prokazovalo nesmírnou rychlost, akceleraci a obratnost i ve značně členitém terénu. Je možné, že Američané v dalších letech doobjednají další stroje, ale i v počátcích programu se mluvilo maximálně o 300 kusech. Jde totiž o speciální vybavení pro výsadková vojska. Běžné Humvee u armádních jednotek nahrazuje Oshkosh L-ATV. Ten se však svojí velikostí a hmotností přes 10 tun pro výsadkáře nehodí.

Článek Američtí výsadkáři se prohánějí v nových armádních terénních autech. Na místo výsadku jsou dopravována vrtulníkem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pod kupolí padáku

Přestože s návrhem prvního padáku přišel již Leonardo da Vinci kolem roku 1480, skutečně moderní padák použitelný při seskoku z letadla představil italský vynálezce Pino až roku 1911. Během velké války se v letectvu padáky nepoužívaly. Důstojníci měli představu, že piloti a posádky letadel by ze svých strojů „dezertovali“ bez boje. Tato domněnka stála život mnoha desítek tisíc mužů.

K prvnímu výsadku došlo až na konci velké války na italské frontě. V noci z 8. na 9. srpna 1918 za klíčovým městem Vittorio Veneto seskočil z letadla Savoia-Pomilio SP.4, letícího ve výšce 487 metrů, poručík elitních jednotek Arditi Alessandra Tandura. Jeho úkol byl stejný, jako mají jeho následovníci i dnes. Provádět výzvědnou činnost a sabotáže. Obojí Tandura zvládl na jedničku.

iZdroj fotografie: Public Domain

V meziválečném období se myšlenka výsadkových jednotek uchytila především v totalitních státech. Největší a nejpokročilejší výsadková vojska měl Sovětský svaz, kde se parašutismus stal doslova národním sportem. Proslavení němečtí Fallschirmjäger, kteří byli známí i jako Zelení ďáblové, vznikli až v roce 1935. Československá armáda o vzniku výsadkové jednotky uvažovala, ale okupace Německem přišla dříve.

Velká vítězství a pády

Poprvé byly výsadkové jednotky nasazeny během tažení proti Norsku a Dánsku na jaře 1940, kdy obsadily klíčová letiště. Skutečná sláva a drtivé úspěchy však přišly s tažením proti Belgii a Francii, kdy parašutisté obsadili belgickou pevnost Eben Emael a řadu strategických mostů. V roce 1941 pak došlo k jejich největšímu nasazení při dobytí Kréty. Jednalo se však o Pyrrhovo vítězství. Ztráty byly ohromné a Hitler další podobné akce zakázal.

Ve Velké Británii začaly vznikat výsadkové jednotky až na začátku války. Jejich součástí byli i naši vojáci. Neslavnější operací našich výsadkářů byla samozřejmě operace Anthropoid, tedy atentát na Reinharda Heydricha. Britové provedli celou řadu menších operaci malých parašutistických komand, především ve Francii a Norsku, kde se zaměřili na výrobu těžké vody.

iZdroj fotografie: Public Domain

Do války se zapojili výsadkáři i na východní frontě, kde je Sověti nasadili například při přechodu Dněpru v roce 1943. Největšího a nejúspěšnějšího nasazení se výsadkáři dočkali během dne D v roce 1944. Již o několik měsíců později je ovšem čekala i největší katastrofa. Operace Market Garden, provedená v září 1944, měla za cíl Spojencům otevřít cestu do Německa, ale skončila totální porážkou. Jednalo se o poslední velké vítězství Německa ve válce.

Do dnešních dnů

Poučení ze 2. světové války bylo jednoznačné. Údery malých záškodnických jednotek v týlu mohly nepřítele značně zaměstnat. Velké operace jako Market Garden nebo přechod Dněpru končí katastrofou, pokud za včas nepřijde podpora vlastních pozemních sil. To se ostatně potvrdilo i během operací studené války.

Zatímco bitva o Dien Bien Phu roku 1953 skončila absolutní katastrofou, obsazení Suezského průplavu britsko-francouzskou operací s podporou námořního výsadku slavilo úspěch. Především v SSSR se pak vyvíjela lehká obrněná vozidla jako ASU-57 nebo ASU-85, která měla výsadkáře podpořit. Vozidla se však černě zapsala do naší historie, když se roku 1968 podílela na invazi do Československa.  

iZdroj fotografie: Public Domain

V současné době se například naše armáda soustředí na výsadkové síly jako jednotku speciálních sil. Konkrétně 43. výsadkový pluk tvoří sílu okamžité reakce. Jsou stále ještě země, které se pokouší o masové nasazení výsadkářů. A stále platí, že bez podpory se výsadek dlouho neudrží. To se potvrdilo i v bojích o letiště Hostomel letos v únoru, kdy ruské síly bez podpory prakticky vykrvácely.  

Článek Výsadkáři slaví 104 let od první operace za nepřátelskou linií. Změnily se za tu dobu jejich úkoly? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Postupný vývoj vozidel pro výsadkáře

Objevovaly se miniaturní skládací kola, motocykly, stejně jako upravené (zkrácené) Jeepy. Obzvláště špatně na tom byli němečtí výsadkáři za druhé světové války. Vezli v kluzácích nebo pod nimi v nejlepším případě motocykl se sidecarem nebo pásový motocykl Kettenkrad. Při přesunech na něm a přívěsném vozíku mnohdy viselo téměř celé družstvo a ještě někdy táhl bezzákluzový kanón.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK

Situace se zlepšila v případě nasazení obřích kluzáků Me323 Gigant, ale ty se nedaly použít všude. V poválečném období se situace změnila. Trasportní letouny a vrtulníky narostly. Sovětská armáda vyvinula od šedesátých let celé sperktrum výsadkářských obrněných vozidel řady BMD s hliníkovým pancéřováním. Jejich nasazení v horách Afghánistánu však příliš neoslnilo.

Jejich protivníci v NATO spoléhali především na lehkost a mobilitu. Američané používali lehké vozítko Mule, které se objevilo i na bojišti ve Vietnamu v šedesátých let, a následně Francouzi elegantnější typ Lohr. Američané však přece jen přidali na ochraně a palebné síle, takže zavedli do výzbroje pásový obrněný stíhač tanků M50 Ontos se šesti bezzákluzovými kanóny.

Jako vosy na bonbónu

Němci se rozhodli napodobit americký vzor, ale pokud možno ho vylepšit. Přesto však zůstali u základního předpokladu, že výsadkové vojsko má být lehké a do výzbroje mají patřit nanejvýš minomety, bezzákluzové kanóny a protitankové řízené střely (PTŘS). Německá firma Faun, známá obřími transportními tahači a nákladními automobily, vyvinula na objednávku výsadkářů Bundeswehru trpaslíka. Jednalo se o nákladní vozítko hmotnostní kategorie 0,75 t, označované zkratkou KRAKA, odvozenou od slova Kraftkaren.

Zkratku tvoří složenina slov Kraft – síla, případně řízení, a Karen, což je množné označení pro vozík, káru či trakař, slovensky fúrik, tedy nejlépe „řízená kára“. Už na první pohled je označení opravdu přesné. Ideovým tvůrcem byl známý automobilový konstruktér Nicholas Straussler, který zahájil vývoj roku 1960 ještě ve firmě Zweirad Union. Výsledkem je opravdová rarita, na níž vojáci sedí, v souladu s militárním slangem, „jako vosy na bonbónu“.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK

První z celkem 762 sériových kusů se objevily ve výzbroji Bundeswehru roku 1974, přičemž výroba běžela rychlostí 100 kusů měsíčně. Základními transportními prostředky byly vrtulníky CH-53 a letouny C-160 Transal, do kterých se vešlo 10 vozítek v pohotovostní nebo 16 ve složené (!) poloze. Celkově se vyrábělo pět různých, vzhledově nepříliš odlišných verzí s řadou subverzí. Z nich lze uvést například letištní tahač, spojařské vozítko a typ s rámovou konstrukcí nad ložnou plochou.

Vozítka KRAKA tvořila základní přepravní prostředek výsadkového praporu. Ten se skládal z 381 vojáků, 41 Krak a 18 motocyklů. Jeho protitanková raketová (PTŘS) četa měla 32 vojáků, 12 Krak a 1 motocykl. Protitanková četa měla 24 vojáků, 9 Krak a 1 motocykl. Výsadková četa s bezzákluzovými kanóny měla 24 vojáků, 9 Krak a 1 motocykl. Ženijní četa měla 34 vojáků, 9 Krak a 1 motocykl. Ženisté přepravovali větší množství protitankových i protipěchotních min a trhaviny.

KRAKA, zajímavé technické řešení

KRAKA je technicky velmi zajímavá a nepoměrně sofistikovaněji konstruovaná ve srovnání s výše uvedenými typy. Především je skládací. Podél otočných spojů v příčné ose rámu korbičky, umístěných zhruba v polovině délky, se dá složit do úhledného balíku shazovaného z letounu na paletě s padákem. Jeep je ve srovnání s ní obr a téměř by mohl složenou KRAKU vozit za předními sedadly.

Výsadkářské družstvo ji na zemi rozbalí a může vyrazit. Balík se rozměrově vejde i do menšího letounu či vrtulníku s dostatečně velkými dveřmi či záďovou rampou. Případně je lze přepravovat na závěsu pod vrtulníkem střední nosnosti, například UH-1. Existuje ještě úspornější řešení přepravy, kdy jsou dvě složená vozítka spojena do jednoho bloku, přičemž jedno stojí na ložné ploše druhého.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK

Základ konstrukce vozítka tvoří pět skupin, a to přední náprava s řízením, přední část šasi se stanovištěm řidiče a sedačkami pro dvě další osoby, zadní část šasi s nákladním prostorem a jeho bočnicemi, motor se spojkou, převodovkou a zadní nápravou a nakonec nádrž s pohonnými hmotami. Řidič může v případě nepohody používat průhledný plastový štít, jaký se tehdy používal na motocyklech.

Sedačky pro dva vojáky za řidičem jsou řešeny jako vyklápěcí. Tvoří součást ložné plochy přední části šasi. V případě potřeby je voják zvedne, čímž se dostane nahoru polstrované sedátko a otevře prostor dolů. V něm má voják nohy spočívající na stupačce upevněné ke spodku šasi. Řidič má pevnou sedačku a ovládá vozidlo klasickou kombinací volantu, řadicí páky, pedálů spojky a brzdy. Další vojáci se mohou vézt na nákladním prostoru.

KRAKA je vozidlo schopné plavat

Pohon zajišťuje malý dvouválcový motor BMW 427 o výkonu 20 kW, pohánějící přes čtyřrychlostní převodovku BMW a řetězy kola zadní nápravy. Toto řešení sice snižuje průchodivost v terénu, ale problém snižují široké pneumatiky a lehkost vozidla. Testy však prokázaly, že KRAKA se dobře pohybuje i ve sněhu. Maximální rychlost 55 km/h v terénu stačí. Při vyšší by se vojáci a náklad pravděpodobně na ložné ploše neudrželi. Pohotovostní hmotnost dosahuje 1 610 kg, přičemž KRAKA uveze až 1 000 kg nákladu a může tahat bržděný vozík do hmotnosti až 610 kg.

Výzbroj tvořily buď kulomety lafetované v přední části vozidla, protitankové řízené střely Cobra, TOW, později MILAN, bezzákluzový kanón, případně automatický kanón RH 202 ráže 20 mm (projekt konsorcia Rheinmetall). V podpůrné verzi tahala KRAKA minomet ráže 120 mm na dvoukolovém podvozku (mohla ho vozit i na ložné ploše) nebo vozík s jinou výzbrojí. Kraku s minometem nebo bezzákluzovým kanónem obvykle doprovázelo druhé, muniční vozítko.

iZdroj fotografie: S vědomím MVK

Jednou ze zajímavostí vozítka, která je odlišuje od konkurenčních typů, je schopnost plavání, na první pohled dost neuvěřitelná. Na konstrukci se doslova natáhne pytel z vodotěsné tkaniny. Na fotografii z testů se na takto upraveném vozítku plaví pět vojáků. Poslední zajímavostí je prototyp lehkého obrněného vozidla Terrier na podvozku KRAKA. K realizaci sériové výroby nedošlo.

Hlavní takticko-technická data:

Délka 2 780 mm

Šířka 1 510 mm

Výška 1 280 mm

Prázdná hmotnost 750 kg

Maximální rychlost 55 km/h

Schopnost brodění 0,5 m

Článek KRAKA, vozidlo pro německé výsadkáře se schopností plavby a velmi zajímavým technickým řešením se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

První mise Delty byla velkým selháním

Jak již bylo zmíněno, většina informací týkající se jednotky Delta Force i útvaru Delta je přísně tajná. To platí i pro operace, které jsou příslušníkům těchto skupin přidělovány. Veřejnost se proto o mnohých z nich nemusí nikdy dozvědět. Nicméně občas se k uším obyčejných smrtelníků podrobnosti některých uskutečněných operacích přece jen dostanou. Zejména, pokud jde o zabití extremistických vůdců či osvobození rukojmích.  

Mezi nejznámější operace patří jedna z úplně prvních, ne-li i úplně první mise Delty. Ta sice nebyla dotažena do konce, ale v historii amerických speciálních sil své místo rozhodně má. Dne 4. listopadu 1979, jen krátce poté, co byla jednotka oficiálně uvedena do služby, bylo na americkém velvyslanectví v íránském Teheránu zajato 53 amerických pracovníků. Načež v noci z 24. na 25. dubna 1980, v rámci operace Orlí dráp, dostala Delta rozkaz vstoupit nepozorovaně do země. Rukojmí měla Delta osvobodit za jakoukoliv cenu.  

iZdroj fotografie: U.S. Army

Operace však byla nakonec přerušena, a to v důsledku naprostého selhání letectva. Revizní komise, která operaci zpětně prověřovala, zaznamenala celou řadu problémů. Včetně jen těžko uvěřitelné srážky vrtulníku s pozemním tankovacím letounem. A rovněž několika mechanických problémů, jež snížily počet dostupných vrtulníků pro misi z osmi na pět. 

Po dosti tvrdé srážce s realitou si americká vláda uvědomila, že k tomu, aby speciální síly mohly skutečně fungovat, je třeba provést celou řadu změn. V elitních jednotkách jako takových problém nebyl. Po nezvedené operaci však stratégům došlo, že jednotky samotné na operace nestačí. K vysoce specializovanému útvaru je totiž zapotřebí i vysoce specializovaná a spolehlivá podpora, a to ve vzduchu i na moři.  

Pro speciální operace vyžadující leteckou podporu byl proto založen 160. letecký pluk speciálních operací Airborne, lépe známý pod jménem Night Stalkers. Zatímco námořní a protiteroristické operace zajišťuje veřejnosti jistě známý SEAL Team 6 (nyní DEVGRU), který si připsal například zneškodnění teroristického vůdce Usámy bin Ládina. 

Boj proti Islámskému státu

V současné době se Delta Force skládá ze dvou rot, přičemž každá rota má pod sebou zhruba sto mužů, rozdělených do čet po šestnácti vojácích. V rámci bojového nasazení jsou pak čety členěny na menší skupiny po osmi, čtyřech, či dokonce jen dvou mužích – vše v závislosti na náplni mise. Asi nejatraktivnějším faktem o jednotce je skutečnost, že má Delta Force k dispozici jakékoliv zbraně, které při plnění svých přísně tajných operací potřebuje, a to téměř bez omezení.  

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Základní výzbroj se pak skládá z pistole SIG-Sauer o ráži 9 mm, německých samopalů Koch MP5 a Heckler, odstřelovacích pušek McMillan a Barrett a lehkého kulometu M249. Kulomet je dodáván ve výsadkové verzi se sklopnou pažbou. V základní výzbroji vojáků Delta Force samozřejmě nechybí ani veškeré standardní pěchotní zbraně americké armády. Oproti jiným zvláštním jednotkám je u Delty nutnost vysokoškolského vzdělání a znalost cizích jazyků, protože jeden z hlavních úkolů je dokonalá infiltrace.

Příslušníci Delta Force působili například během války v Zálivu, kdy po boku britských SAS naváděli z týlu nepřítele letouny na irácká stanoviště obávaných řízených střel SS-1 Scud. Společně s DEVGRU pak jednotka působila také v Sýrii, Iráku i Afganistánu. Aktivně zasahovala / zasahuje například i proti teroristické organizaci Islámský stát. Velmi známou událostí je smrt dvou členů jednotky v somálském Mogadišu při operaci proti generálu Aididovi.

Článek Delta Force: Elitní protiteroristická jednotka americké armády působila ve válce v Zálivu a zasahovala proti Islámskému státu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Postupimští obři

Pruský král Fridrich Vilém I. nikdy nebyl velkého vzrůstu, měl měřit jen 160 centimetrů. Zato se zasadil o to, aby v jeho armádě vznikla jednotka složená ze samých obrů, kteří svým vzhledem docela budili hrůzu. Podmínkou bylo, že uchazeč musí měřit minimálně 188 centimetrů. Členy tohoto pluku nebyli jen místní občané, ale i cizí státní příslušníci. Některé mu dokonce darem posílali spřátelení panovníci. Člen jednotky Ir James Kirkland měřil 217 centimetrů. Syn Viléma I. ale Postupimské obry po smrti otce rozpustil.

Vikingští berserkové

Vikingové svými přepady šířili hrůzu na mnoha místech Evropy. To ale nic nebylo proti tomu, když se do boje pustili jejich speciální válečníci, jimž se říkalo berserkové. Ti byli většinou oděni do kůží šelem, třeba medvěda. Údajně se ničeho nebáli, nevadila jim bolest a bezhlavě zabíjeli do té doby, než klesli mrtví k zemi. Jejich schopnosti se přičítají nejen tvrdému výcviku, ale i halucinogenním lektvarům z hub a rituálům, kterými se uvedli do jakéhosi transu. Často prý dokázali být nebezpeční i svým spolubojovníkům.

Perští nesmrtelní

Mít jednotku 10 tisíc bojovníků, kteří nemohou zemřít, je snem asi každého velitele. Takové bojovníky měla mít Perská říše a proslavili se i v době perských výbojů do Řecka. Jednalo se o ty nejlepší a nejvěrnější bojovníky z perské armády, kteří měli skvělý výcvik a zbraně. Samozřejmě nesmrtelní nebyli, mohli zemřít jako kdokoli jiný. Ovšem pokud někdo z jednotky padl, okamžitě jeho místo zaujal jiných uchazeč, jichž bylo v říši velmi mnoho. Proto jednotka měla stále 10 tisíc bojovníků.

iZdroj fotografie: Autor neznámý

Armáda duchů

Když se západní spojenci chystali v roce 1944 k vylodění v Evropě, potřebovali přesvědčit německé velení, že se budou vyloďovat jinde než v Normandii. Proto byla vytvořena jednotka, která simulovala celou armádu. Jejími členy byly umělci, grafici, designéři a tvůrci zvukových efektů a další. Postavili makety vojenských ležení vybavených falešnou technikou, jako byly makety tanků či letadel. Vytvářeli také fiktivní spojení mezi neexistujícími jednotami, ale i zvuky vojenských ležení pro obyvatele v okolí, jen aby Německo uvěřilo, že se jedná o invazní armádu.

Hledači pokladů

Další speciální spojeneckou jednotkou byl útvar složený z historiků umění, muzejních kurátorů a podobných profesí. Jejich úkolem byla snaha o záchranu historických památek držených Němci. Vytvářeli například speciální mapy míst, kde byla cenná historická díla, aby se nebombardovala nebo na ně zbytečně nevedla palba. Při postupu západní Evropou se pak členové pohybovali hned za čelními jednotkami a pátrali po ukrytých uměleckých dílech. Objevili jich doslova tisíce, a pomohli tak zachovat obrazy takových autorů, jako byl Rembrandt, da Vinci a další.

Zdroj: TechInsider

Článek Zuřiví nebo nesmrtelní válečníci, ale i neexistující armády. V historii existuje mnoho podivných jednotek, třeba vikingští berserkové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trénink nočního střelce je náročný

Jestliže odstřelovači procházejí velmi náročným tréninkem, pro jedince, kteří mají jako zaměření noční střelbu, to platí dvojnásob. Takový odstřelovač musí znát vše jako kolega střílející za denního světla. Plus mít řadu dalších znalostí, jak používat noční zaměřovače, jež mu jeho práci umožňují. Ty jsou různých typů, záleží na tom, jakou techniku má daná armáda k dispozici. Například je známo, že ruské a nejspíše i čínské systémy nočního vidění jsou horší než ty západní.

Jako první se objevily zaměřovače zesilující světlo, jež lze v noci využít, protože ve venkovních prostorách nic takového jako absolutní tma neexistuje. Samozřejmě při jejich použití záleželo i na počasí. Nejsilnějšími přirozenými zdroji nočního světla jsou měsíc a hvězdy. Pokud je měsíc ve fázi novu a je pod mrakem, šance na spatření cíle takovýmto typem zaměřovače jsou menší než za jasné oblohy a úplňku.

Zaměřovače využívající tepla

Mnohem sofistikovanějším systémem jsou avšak termovize. Ty využívají skutečnosti, že různé objekty mají různou teplotu a obraz pak vykreslují podle této veličiny. Jelikož lidské tělo má běžně teplotu 36 až 37 stupňů Celsia, což je mnohem více než okolní terén v nočních hodinách, člověk v takovémto termovizním zaměřovači svítí jako vánoční stromeček. Před takovým přístrojem je možná těžší se skrýt než za plné viditelnosti za dne. Zde žádná maskovací uniforma nepomůže.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

To však neznamená, že by s takovými přístroji měli odstřelovači nějakou jednoduchou práci. Termovize mají třeba omezené rozlišení. Samozřejmě záleží na typu zaměřovače, jeho stáří a kvalitě. Rozlišení přístrojů se totiž stále zlepšuje. Ale i tak na větší vzdálenosti, zvláště u starších přístrojů, cíl může pokrývat jen několik pixelů na zobrazovacím displeji. Trefit se zbraní do takového cíle, který se může jevit jakoby rozmazaný, není rozhodně jednoduché.

V poslední době se vyskytují stále sofistikovanější systémy, které mají třeba laserový dálkoměr, meteostanici, GPS, balistický počítač a další vymoženosti. Na základě údajů mohou nočnímu střelci v mnohém pomoci. I když samozřejmě platí, že vlivy, jako je rychlost větru, musí sniper nakonec posoudit sám a zaměření podle toho náležitě upravit. Ale už se vyvíjejí systémy, jež by pomáhaly tyto údaje vyhodnocovat. Je tedy možné, že se dočkáme doby, kdy zaměřovač s počítačem bude nakonec přesnější než sebelépe vytrénovaný střelec.

Zdroj: TechInsider

Článek Práce odstřelovače v noci je nesmírně komplikovaná. Není možná bez speciálních zaměřovačů a tréninku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Fotografie je možná z tajné základny

Je totiž známo, že se této operace měly účastnit upravené stroje, které jsou označovány jako stealth. Řada znaků na snímku, jenž se dostal na sociální sítě, tomu nasvědčuje. Další vybavení však ukazuje, že stroj je pravděpodobně určený i pro elektronický boj. Místo pořízení snímku ani jeho datum nejsou známé. Pouštní krajina napovídá, že se může jednat o některé tajné letiště, jako je Oblast 51 nebo Tonopah Test Range Airport.

Konkrétně se zdá, že jde o upravenou verzi EH-60, tedy stoje pro speciální operace. Vrtulník má dle všeho na každé straně ocasu dvě antény, které slouží k zachycení elektronických emisí různých radarů a elektronického zařízení ve sledovaném území. Pod trupem nejspíše disponuje ještě další dlouhou anténou. Na stoji jsou viditelná i dvě zařízení sloužící jako čidla pro varovný systém přibližujících se nepřátelských protiletadlových střel. Vrtulník má také po stranách pahýly křídel sloužící k uchycení výzbroje.

Na fotografii je jasně vidět velkou přídavnou nádrž na palivo, pravděpodobně stejně velká je zavěšena i na druhé straně. Znamená to, že vrtulník v této upravené verzi má velmi výrazně prodloužený dolet či výdrž ve vzduchu. Další viditelnou změnou oproti klasickým verzím vrtulníku je úprava jeho přídě a konstrukce, kde jsou umístěny motory a hlavní převodovka. Dále má jiný tvar i sání vzduchu a výfuky motorů. Nápadně upravená je i hlavice hlavního nosného rotoru.

Dá se předpokládat, že tyto úpravy byly provedeny proto, aby stroj získal lepší stealth schopnosti, než má základní produkční verze. Zcela určitě byl snížen jako radarový odraz. Ovšem technické úpravy na nosném a motorovém systému mu určitě umožnily získat schopnost potlačit i další demaskující vlastnosti vrtulníku, což jsou především hluk a tepelná stopa z výfuků motorů.

Black Hawků létají po světě tisíce

Na fotografii viditelné úpravy jasně napovídají o snaze konstruktérů dosáhnout toho, aby jeho let byl podstatně tišší a navozoval dojem pro pozemní PVO obranu, i když ho zaslechnou, že samotný vrtulník letí někde daleko. Speciální boxy kolem výfukového potrubí zase napovídají o možné existenci tepelných výměníků a směšovačů výfukových plynů s okolním vzduchem, což výrazně snižuje možnost zaměření stroje infračerveným naváděcím systémem běžných MADPAN střel.

To vše jsou schopnosti, které jsou k tajným operacím potřeba. Vlastní stroje UH-60 jsou vyráběny již od roku 1974, do výzbroje byly zařazeny v roce 1979. Vyrobeno jich bylo více než 4 000 kusů. Postupem času byly modernizovány, proto se jejich parametry a schopnosti v některých detailech liší. Modernizovaná verze má posádku složenou ze dvou pilotů a dvou střelců. Do jejího transportního prostoru se vejde 11 dalších osob nebo šest nosítek s raněnými nebo téměř 1,5 tuny nákladu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Black Hawk je univerzální vrtulník, který je určený pro přepravu osob a nákladu. Pohybuje se maximální rychlostí až 297 kilometrů v hodině, má dostup 5 800 metrů a s přídavnými nádržemi může doletět až do vzdálenost 2 220 kilometrů. Jeho výzbroj tvoří dvojice kulometů nebo minigunů v postranních dveřích. Stroj může nést i neřízené rakety, protitankové střely Hellfire, tepelně navádění střely vzduch-vzduch či další zbraně.

Jak moc neviditelná podle vás je upravená verze Black Hawku?

Zdroj: TheDrive

Článek Na veřejnost unikl snímek speciálně upraveného vrtulníku Black Hawk. Může jít i o stroj z operace proti bin Ládinovi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odmítlo jej německé letectvo, proto šel k SS

Otto Skorzeny se narodil ve Vídni v roce 1908. Na začátku 30. let se začal angažovat v rakouském nacistickém hnutí a zároveň studoval na stavebního inženýra. Když se po anšlusu Rakousko v roce 1938 připojilo k Německu, rozhodl se pro vojenskou kariéru. Luftwaffe jej ale kvůli věku a výšce odmítla, a tak se nakonec stal členem SS.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Zúčastnil se akcí SS v Nizozemí, Francii i na Balkáně. Nakonec byl nasazen na východní frontě a několikrát povýšen. V roce 1942 utrpěl zranění a poslali jej na léčení. V té době se začal zajímat o operace speciálních jednotek a uvažoval o jejich vytvoření v Německu. Setkal se s Walterem Schellenbergem, vedoucím zahraniční zpravodajské služby SS, kterého plány nadchly. Pověřil Skorzenyho vedením speciální jednotky SS Sonderverband zbV Friedenthal.

Prvním úkolem byla snaha vybudovat v Íránu odboj proti spojencům, ale plán selhal, když Němcům došly prostředky na úplatky. Poté následovala mise na záchranu Mussoliniho, kterého zadržela italská vláda ochotná vyjednávat se západními spojenci. Toho se podařilo osvobodit, i když velká část plánu nebyla dílem Skorzenyho. S Mussolinim však odletěl v letounu Fiesseler Fi-156 Storch a dostal jej před Hitlera, což mu umožnilo stát se Hitlerovým oblíbencem.

Úspěšný únos syna vládce Maďarska

Následovalo několik neúspěšných akcí, jako byl například plán na likvidaci vůdců spojenců během konference v Teheránu, nebo snaha zajmout jugoslávského vůdce Tita, přičemž bylo zabito mnoho německých vojáků. V říjnu 1944 ale Skorzeny se svými muži úspěšně unesli syna maďarského vůdce Miklóse Horthyho. Ten tehdy vyjednával se Sověty o kapitulaci Maďarska.

Únosem syna byl přinucen rezignovat a nový maďarský vůdce Ferenc Szálasi, který byl loajální nacistům, dál bojoval na straně Německa. Navíc jim umožnil definitivně odsunout maďarské židy do koncentračních vyhlazovacích táborů. Při plánování německé ofenzivy v Ardenách dostal Skorzeny za úkol organizovat diverzní akce za frontou. Vybral skupinu anglicky mluvících vojáků a v amerických uniformách je poslal na frontu.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Zde měnili dopravní značení, působili zmatek a prováděli zpravodajskou činnost. Většina z nich byla brzy chycena a popravena za nošení cizí uniformy. Před tím ale spojencům řekli falešnou informaci, kterou mezi nimi Skorzeny rozšířil, že jejich velitel je na cestě zabít generála Eisenhowera. Ten kvůli tomu byl držen v izolaci.

Na konci války dostal Skorzeny za úkol organizovat partyzánský odpor v Německu a Rakousku v rámci programu Wervolf. Do toho se příliš nehrnul, některých svých kontaktů tehdy využil především k dopomoci k útěku nacistů. Brzy se vydal spojencům, kteří jej postavili před soud za akci v Ardenách. Nakonec byl osvobozen, protože tvrdil, že jeho muži neměli v cizí uniformě bojovat. Pomohlo mu i svědectví spojeneckých zpravodajských důstojníků.

Útěk do bezpečného Španělska

Krátce poté se mu podařilo z vazby utéci. Nejprve se skrýval v Bavorsku a Rakousku, ale později se dostal do Španělska, kde byl pod ochranou diktátora Franka. Také dle všeho spolupracoval s jeho bezpečnostními složkami. Měl své podnikatelské aktivity, avšak věnoval se i bezpečnostní problematice. Nějakou dobu sloužil jako bezpečnostní poradce v Egyptě, zde pomáhal cvičit i místní speciální jednotky.

Bezpečnostního poradce dělal i argentinskému prezidentu Juanu Perónovi. Nějakou dobu údajně působil i jako osobní strážce jeho ženy Evity. Existují i nepotvrzené zprávy, že měli romantický vztah. Díky svým kontaktům s různými nacistickými skupinami i tehdy pomáhal k útěku některým nacistům a zprostředkoval jejich přesídlení, většinou do jižní Ameriky.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Obával se také agentů Mossadu. Ti jej však nechtěli zabít, ale naverbovat, aby jim pomohl eliminovat egyptský raketový program, v jehož čele stáli někteří němečtí raketoví vědci. Skorzeny se měl mezi ně vloudit, odhalit totožnost mnoha z nich, a pomáhat je zastrašovat třeba dopisními bombami. Nakonec i sám zastřelil vedoucího egyptského raketového výzkumu Heinze Kruga. Po Mossadu prý za to chtěl vyškrtnutí ze seznamu Simona Wiesenthala, ten ale odmítl.

Skorzeny nakonec zemřel v roce 1975 v Madridu na rakovinu plic. Později se na veřejnosti objevilo ještě několik nepotvrzených informací o jeho různých dalších aktivitách. Údajně měl pracovat i pro Vatikán a sovětskou KGB. Vyloučena není ani jeho spolupráce s americkou CIC. Celá pravda o jeho aktivitách ale nejspíše zemřela s ním. Přesto zůstane faktem, že ve své době byl považován za nejbezpečnějšího muže Evropy.

O jakých dalších aktivitách Skorzenyho jste ještě slyšeli?

Zdroj: Britannica

Článek Otto Skorzeny provedl obdivuhodné speciální vojenské akce. Často býval označován za nejnebezpečnějšího muže Evropy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kata měl na průzkumu dostat sniper

Asi nejznámější obětí z jejich řad je 44letý žoldnéř Vladimir Andonov. Mnohá média jej kvůli brutalitě, které se údajně dopouštěl, přezdívala Kat. Mezi žoldnéři byl známý jako Vaha, případně jako dobrovolník z Burjatska, odkud pocházel. Právě odtud se dostaly ven informace o jeho smrti, protože sem byl převezen na pohřeb. Zahynout měl na začátku června poblíž Charkova při noční průzkumné akci. Dostal se spolu s dalším kolegou údajně na mušku ukrajinského odstřelovače.

Ten se tak mohl pomstít za krutosti, které má dle všeho žoldnéř na svědomí. V roce 2014 působil jako dobrovolník mezi bojovníky na Donbase a účastnil se i bojů o město Logvinovo. V něm pak bylo popraveno několik ukrajinských válečných zajatců. Právě Andonov měl později potvrdit, že byli zabiti a on se měl na jejich smrti podílet. Od té doby o něm nebylo několik let slyšet. Údajně se účastnil operací v Libyi a Sýrii. Jeden z Libyjců tvrdí, že zde měl zastřelit jeho rodinu.

Ukrajinského prezidenta žoldnéři nedostali

I v Sýrii či afrických zemích byli Wagnerovci obviňováni z různých zločinů. Nejčastěji se mluví o zabíjení zajatců, znásilňování, případně krutostech na civilistech. Wagnerovci měli být nasazeni ještě před útokem na Ukrajinu do Kyjeva, aby se pokusili zabít ukrajinského prezidenta Zelenského. V tom jim ukrajinské bezpečnostní síly zabránily. V posledních týdnech naopak mají působit na frontě, kde se však stejně jako jiné jednotky potýkají se ztrátami. Mnozí kvůli bojům měli být staženi ze zahraničních misí.

Ukrajincům se dle všeho nedaří žoldnéře zabíjet jen v přímých bojích, ale zaměřují se na ně i mimo frontu. Zaútočili na budovu na fotbalovém stadionu ve městě Kadijivka, kterou Wagnerovci používali jako svoji základnu. Útok, z něhož se objevily záběry i na sociálních sítích, údajně zabil 22 žoldnéřů. Měl ho přežít jen jediný bojovník.

Skupina oficiálně existuje od roku 2014. Jejím majitelem má být ruský oligarcha Jevgenij Prigožin, jenž je blízkým přítelem Vladimira Putina. Proto se obecně předpokládá, že o jednotce rozhoduje on. Jejími členy jsou většinou bývalí ruští vojáci, často ze speciálních jednotek a s bojovými zkušenostmi. V současnosti by pravděpodobně mohla být jednotka tvořena až 8 000 bojovníků.

Jak se díváte na používání žoldnéřských jednotek v různých konfliktech?

Zdroj: BusinessInsider, SkyNews

Článek Wagnerovci mají na Ukrajině vysoké ztráty. Odstřelovač dostal i známého žoldáka přezdívaného Kat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Technologie umožňuje postavit výkonné konstrukce

Není to úplně originální nápad. Elektrické motorky využívají i někteří američtí speciálové. Jejich nespornou výhodou je, že na rozdíl od těch s motorem jsou zcela nehlučné. Proto se s nimi vojáci dokáží dostat na místo bez toho, aby se o nich nepřítel jakkoli dozvěděl. Technologie elektrovozidel již dnes pokročila natolik, že dokáží být relativně rychlá, poradit si s náročným terénem a mají i dostatečný dojezd.

Podobně je chce využít velitel ukrajinských Gruzínců. Podle něho se jeho odstřelovači potřebují pohybovat rychle a hlavně být schopni neprodleně opustit prostor, ze kterého vedli palbu na nepřítele. I když se Rusům často nepodaří najít přesnou pozici odstřelovače, znají směr a jeho přibližné umístění. Proto jejich obrana často spočívá v tom, že na oblast navedou dělostřeleckou palbu. To trvá pět až deset minut. Elektrokolo by mělo pomoci k tomu, aby odstřelovač zmizel, než granáty začnou dopadat.

Výhodou je, že se potřebná technika nemusí shánět někde v zahraničí. Na Ukrajině existuje domácí výrobek, který je pro tuto úlohu vhodný. Je jím elektrokolo Atom od ukrajinské společnosti Eleek. Ta produkuje různé druhy elektrokol. Před nedávnem představila i upravenou verzi svého modelu Atom, který by mohl být vhodný pro armádu.

Atom by měl zvládat i náročný terén

V tomto případě jde spíše o motorku, protože na rozdíl od většiny společností vyráběných elektrokol na představeném modelu nejsou vidět žádné pedály na šlapání. Ovšem na sociálních sítích existují i fotografie s pedály. Vozidlo má i relativně široké pneumatiky a odpružení, které by si mělo být schopné poradit i s náročným terénem. Pro armádu vyrobený model byl představený v kombinaci černé a hnědozelené barvy, aby byl co nejméně nápadný.

Podle dostupných parametrů by měl Atom požadovaný úkol bez problému zvládnout. Může dosahovat rychlosti 90 kilometrů v hodině. Na jedno nabití by měl ujet vzdálenost až 150 kilometrů a zároveň je schopen unést téměř 150 kilogramů. To je dostatečná rezerva pro vzrostlého muže i s armádní výstrojí. Nabíjet se údajně dá i přes USB, doba nabití je zhruba pět hodin.

Několik Atomů již má mít armáda Ukrajiny ve své výzbroji. Jsou nasazovány k různým úkolům, například k průzkumu, kde se také využívá jejich schopnost být zcela nehlučné. Dalším jejich využitím by mohla být kurýrní služba v oblastech, kde ruská vojska ruší komunikaci a nelze použít vysílaček. Zde opět lze využít jejich nehlučnosti a rychlosti na to, aby se kurýr nepozorovaně pohyboval v těsné blízkosti bitevních linií.

Jak dobrým nápadem je podle vás využívat nehlučná elektrovozidla v armádě?

Zdroj: Thedrive

Článek Velitel gruzínské legie na Ukrajině by rád získal speciální terénní elektrokola Atom pro své odstřelovače se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CIA v akci

Vše začalo v květnu 1970, kdy se 1 127. speciální letce USAF podařilo u města Son Tay, vzdáleného 35 kilometrů západně od Hanoje, lokalizovat zajatecký tábor, který byl zajatci pojmenován Camp Hope (tábor Naděje). CIA nad oblast několikrát vyslala špionážní letou Lockheed SR-71 Black Bird, jenž pořídil detailní fotografie areálu a celé oblasti. V objektu se podle analytiků mělo nacházet 60 až 90 zajatců.

Dokonce bylo plánováno, že do oblasti bude vysazen jihovietnamský agent, který měl potvrdit přítomnost zajatců a dodat důležité detaily přímo z místa. Bohužel se tak nestalo. Tajná služba se obávala, že pokud by byl agent odhalen, celá operace by zkrachovala a Severovietnamci by zajatce odvezli jinam. Navíc by se v oblasti musela pohybovat americká letadla a vrtulníky, což by představovalo také hrozbu odhalení.    

iZdroj fotografie: USAF / Creative Commons / CC BY-SA

Rozjíždí se plánování

Studii proveditelnosti měl na starost plukovník USAF Norman Frisbie. Ten potvrdil, že operaci lze provést. Zároveň nastínil její plán. Zatímco by letci ze tří letadlových lodí prováděli intenzivní bombardování Hanoje a okolí, z vnitrozemí, tedy z Laosu, by pronikla ve vrtulnících k Son Tay z americké základny v Thajsku speciální jednotka, která by se po osvobození zajatců stejnou cestou i vrátila. Spojený výbor náčelníků štábů dal operaci zelenou.

Společná pracovní skupina byla založena 8. srpna 1970. Jejím velitelem se stal generál USAF Leroy J. Manor, velitel útvaru speciálních operací z Englinu na Floridě, a jeho zástupcem se stal plukovník Arthur D. „Bull“ Simons, Ranger XVIII. armádního sboru z Fort Bragu v Severní Karolíně. Jejich úkolem bylo nejen vypracovat plán, ale vybrat i vhodné kandidáty, kteří by celou operaci provedli. Plukovníku Simonsovi se přihlásilo cca 500 dobrovolníků.

Do posledního detailu

Účast na operaci byla zcela dobrovolná a kandidáti nevěděli, do čeho jdou. Po pohovoru a lékařské prohlídce bylo vybráno 120 mužů. Přestože to nebylo podmínkou, všichni měli za sebou turnus ve Vietnamu. Nakonec se jednotka skládala jen z 56 mužů. Jako hlavní základna celé mise byla vybrána letecká základna v Englinu na Floridě. Bylo to také proto, že zde byl ohromný výcvikový prostor o rozloze 1 000 kilometrů čtverečních.   

iZdroj fotografie: US military / Creative Commons / CC BY-SA

To zajišťovalo náležité utajení příprav. V cvičném prostoru byla postavena přesná kopie věznice Son Tay s kódovým označením Barbara. Ta byla každé ráno ukryta do hangáru z obav, že bude zachycena sovětskými satelity. Specialisté CIA vytvořili ještě do posledního detailu dokonalý model celého vězeňského zařízení. Na něm byly takové detaily, jako bylo například místo, kam si stráže odkládaly své bicykly.

Letečtí specialisté

Přímo z Vietnamu byly staženi nejzkušenější piloti vrtulníků a jejich palubní střelci. Ti se učili provádět složité manévry v nízkých výškách. Střelci se cvičili v přesné palbě za snížené viditelnosti na malé cíle, jako byly strážní věže a místa lokálního odporu stráží. K dopravě jednotek na cíl měly být místo standartních Bell UH-1 Iroquois/Huey, které neměly dostatečnou kapacitu ani dolet, použity nové Sikorsky HH-53 „Super Jolly Green Giant“.

iZdroj fotografie: USAF / Creative Commons / CC BY-SA

Ten byl určen pro speciální jednotky. Mohl nést až 55 vojáků a doplňovat palivo za letu. Byl ale také silně vyzbrojen a mohl útočícím jednotkám poskytnout efektivní palebnou podporu. K operaci bylo vyčleněno 6 těchto strojů. Navigovat je a poskytovat spojení měly dva letouny Lockheed MC-130E Combat Talon I. Leteckou podporu mělo zajišťovat 5 Douglas A-1 Skyraider. 

Původně se počítalo s tím, že stroje poletí ve formaci. Brzy se však ukázalo, že vrtulníky letadlům nestačí. Bylo proto rozhodnuto, že se celá letecká skupina sejde až nad cílem. K doplnění paliva pak mělo dojít při letu nad relativně bezpečným Laosem. Výcvik probíhal s extrémní intenzitou. Každý manévr letci opakovali minimálně 170krát.

Tvrdý výcvik

Výcvik byl rozdělen na čtyři fáze. První fáze se zaměřila na fyzickou zdatnost, orientaci v terénu a střelecké schopnosti členů jednotky. Tým pak byl rozdělen na primární a záložní. V druhé fázi se vojáci soustředili na dovednosti potřebné v samotné misi. Cvičili tedy rychlé noční prohlídky domů, noční střelbu a výstup a nástup do vrtulníků. Třetí fáze koordinovala operace výsadku s letadly a přesně kopírovala ostrou operaci. Čtvrtá fáze, vzhledem k oddalování příkazu k zahájení celé operace kvůli jednáním s Hanojí, byla dodatečné procvičování.

Jednotka dostala i speciální vybavení. Vojáci dostali přístroje pro noční vidění, což rozhodně v té době nebyl standard. Na zbraních se objevili speciální noční zaměřovače Armson, se kterými se střelci v naprosté tmě dokázali dávkou trefit na 25 metrů do čtverce 30×30 centimetrů. Členové komanda také dostali speciálně vyvinuté mačety s těžkou čepelí a ostrou špičkou, které měly snadnou proniknou dveřmi a zátarasy. Pro průnik do budov a cel byly k dispozici motorové pily a acetonový hořák.   

iZdroj fotografie: USAF / Public Domain

Celá operace byla konzultovaná s psychology a psychiatry. Existovala obava, že váleční vězni budou brát osvobození jako psychologickou hru nepřítele a odmítnou spolupracovat, nebo se budou dokonce bránit. Do celé operace byli také přizváni bývalý američtí zajatci z korejské války, kteří vojákům povyprávěli o zacházení s nimi a o svých zkušenost. To posloužilo i jako skvělá motivace. 

Operace má zelenou

Operace Ivory Cost/Kingpin se dostala do zpoždění kvůli snaze prezidenta Nixona a ministra zahraničí Henryho Kissingera vyjednat propuštění zajatců mírovou cestou. Za 5 000 amerických zajatců Washington a Saigon nabízely propuštění 35 000 příslušníků Vietkongu a severovietnamské armády. Hanoj však odmítla a operace dostala zelenou. Přesun na thajskou základnu Thakli začal 10. listopadu 1970. O skutečném cíli operace se vojáci dozvěděli až 18. listopadu na briefingu ve vojenském kině na základně.

Ve 3:30 ráno 20. listopadu 1970 dostal generál Manor definitivní potvrzení. Plán mohl ještě zhatit tajfun Patsy, který se blížil do oblasti. Podle meteorologů však měl udeřit až za dva dny po akci. Tým se letecky přesunul na základnu v Udornu, kde byly připravený vrtulníky. Bitevní A-1 Skyraider už byly ve vzduchu. V 22:56 vzlétly vrtulníky s komandem z americké letecké základny Udorn. Ostrá fáze operace Ivory Coast, označená jako Kingpin, začala.

Mohutná letecká síla

Letecké síly, které se zúčastnily operace, byly vskutku mohutné. Vrtulník Sikorsky HH-3 s útočnou jednotkou na palubě byl označen jako Banana. Pět HH-53 pak byla Apple 01-05. V prvním a druhém „jablku“ letěla bojová jednotka s plukovníkem Simmonsem, třetí vrtulník se měl postarat palbou o eliminaci strážních věží a o přímou leteckou podporu a čtyřka a pětka o odvoz zajatců a osvětlení operace.

iZdroj fotografie: USAF / Creative Commons / CC BY-SA

A-1 Skyraider byly označena jako Peach (broskev) 1–5. Podpůrný komunikační Hercules byl Cherry (třešeň) a tankovací HC-130P Lime (limetka) 1 a 2. Vedle toho se operace zúčastnilo 116 strojů námořnictva a letectva ze tří letadlových lodí a sedmi pozemních základen, které zpacifikovaly a zaměstnaly severovietnamskou protiletadlovou obranu. Přelet přes Laos proběhl díky tomu bez obtíží a nepozorovaně.

Nad cílem

Formace se k zajateckému táboru přiblížila od západu. Asi 6 kilometrů od cíle se od zbytku letadel oddělil C-130, který celou oblast začal osvětlovat světlicemi a vrtulníky Apple 4 a 5, jejichž čas měl nastat až s evakuací zajatců. Došlo však k omylu. Posádka vrtulníku palebné podpory Apple 03 si spletla budovy a místo na Camp Hope začala pálit na rozsáhlý komplex budov označený Američany jako „Střední škola“. Brzy si však uvědomili svůj omyl a přesunuli se ke správnému cíli.

Ve 2:18, tedy v čase označeném H+0, začala finální fáze – tedy operace Kingpin. Apple 03 palbou na strážní věže zajateckého tábora Son Tay záhy umlčel. Ve stejnou chvíli měl přistát vrtulník Banana s útočným týmem na palubě. To se mělo stát tzv. řízeným pádem. Bohužel bambus, který byl zachycen naposledy při přeletu špionážního letounu v červenci, značně povyrostl a stroj o něj zavadil. Nikomu se naštěstí nic nestalo, ale stroj byl na odpis. Navíc se ztratil stroj Apple 01 a muselo se přejít na nouzový Zelený plán.

iZdroj fotografie: USAF / Creative Commons / CC BY-SA

Komando se rozdělilo na pět částí: Velitelská jednotka 1 měla zajistit jižní část tábora a koordinovat zbytek komanda, Útočná jednotka 1 měla prohledat vězeňské baráky a cely a zajistit sever tábora, Útočná jednotka 2 kryla postup zbylých skupin a Útočná jednotka 3 zajistila hlavní bránu. Po celém táboře se rozběhli vojáci připravení pomoci zajatým druhům. Zajatce uklidňoval a informoval o celé akci megafon.

Trpké zklamání

O deset minut později nastalo trpké zklamání. V táboře žádní zajatci nebyli! Nacházelo se zde pouze 10 strážných, kteří byli zneškodněni. Později se ukázalo, že se Hanoj podobného nájezdu obávala, a zajatce soustředili Severovietnamci v dobře zabezpečených táborech uvnitř Hanoje přezdívaných „Hanojský Hilton“ a „ZOO“. Vše proběhlo v tichosti již v červenci a tábor byl od té doby prázdný.

Mezitím A-1 provedly několik útoků na pozemní cíle, při nichž se podařilo zničit malou vodní elektrárnu a most, po němž mohly přijít obráncům posily. V čase H+10 se tedy Američané z tábora s nepořízenou začali stahovat. Velitel skupiny kapitán Richard Meadows odpálil poškozený HH-3 Banana a rozbušky simulující dělostřeleckou palbu, která měla zmást jednotky nepřítele v okolí. V čase H+15 poslední Američané opustili prázdný Camp Hope.

iZdroj fotografie: USAF / Public Domain

Apple 01 a tajemná „Střední škola“

Co se mezitím dělo s Apple 01? Ten po omylu vrtulníku Apple 03 přistál u areálu tzv. „Střední školy“. Plukovník Simmons, který byl na palubě, se okamžitě se svými muži dostal pod prudkou palbu. Ta byla intenzivní především z dvoupatrové budovy v centru komplexu. Simmonsovi vojáci rychle celý komplex vyčistili za pomoci granátometů M79 ráže 40 milimetrů. Pilot Apple 01 si naštěstí omyl uvědomil a výsadek se během 4 minut vrátil. Simmons převzal velení v 9. minutě operace a vrátil se k původnímu plánu.

Zde narážíme na jednu z největších záhad, kterou se podařilo vyřešit až po dlouhých letech. S kým se Simmons a jeho muži ve „Střední škole“ vlastně střetli? Podle jedné verze se mělo jednat o čínské nebo sovětské poradce či sběrače technologií ze sestřelených amerických letadel. Mohlo to prý být i velitelství místní komunistické tajné služby. Ve skutečnosti se jednalo o rekreační kasárna, kde odpočívali Severovietnamci po návratu z nasazení.  

Úspěšné zklamání

Po 27 minutách celá akce skončila a vrtulníky odstartovaly na cestu domů. Na americké straně byl jeden zraněný muž, kterého se Severovietnamcům podařilo postřelit do nohy. Ztráty na druhé straně jsou stále záhadou. Podle Simmonse se podařilo vyřadit 42 nepřátelských vojáků. Podle Hanoje Američané zabili šest strážných, sedm civilistů a dva zranili.

iZdroj fotografie: Ian Brown / Public Domain

Během návratu se podařilo v Laosu zachránit sestřeleného pilota. Nálada však byla ponurá. I přes enormní snahu a úspěšný průběh operace veškerá snaha přišla vniveč. Cíl operace, tedy záchranu zajatých, se nemohlo podařit splnit. Ve 4:10 ráno 21. listopadu 1970 přistály vrtulníky zpět na základně v Udornu, kde je uvítal osobně generál Manor. Po dvou dnech bylo komando rozpuštěno a vojáci se vrátili domů na Floridu. 

Posílení morálky

Po návratu do USA přesto vojáky čekalo ocenění. Všech 85 mužů podílejících se na operaci bylo dekorováno Stříbrnou hvězdou, Manor získal Letecký kříž za vynikající služby a Simmons a pět vojáků bylo oceněno druhým nejvyšším vojenským vyznamenáním USA – Křížem za vynikající služby. Nálada však nebyla veselá. Nixon chtěl využít akci v politickém boji. Tento výsledek byl pro něj zklamáním.

Přesto se podařilo o celé akci informovat zajaté. O to se postarala CIA. A bylo to skutečně jak z filmu o Jamesu Bondovi. Zajatec Sam Johnson dostal v létě 1971 od manželky Shirley balíček tvrdých bonbonů. Ty ovšem dodala tajná služba. V jednom z nich byl mikrofilm s fotografií titulní strany listu New York Times s informacemi o operaci. Pro zajatce se stala tato informace skutečnou morální vzpruhou. 

Důsledky

Za viníka krachu celé operace byly označeny tajné služby. Ty se pokusily vše hodit na Jihovietnamce. Vysoce postavený saigonský generál měl prý vše prozradit agentům Vietkongu. Pravda byla však taková, že tajné služby nebyly schopny potvrdit informace o přítomnosti zajatců a po celou dobu o svých „skvělých zdrojích“ blafovaly. Po tomto debaklu byla proto spuštěna jejích dlouho odkládaná reforma. 

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Operace Ivory Coast/Kingpin se přesto zapsala do vojenských příruček jako naprosto vzorové provedení osvobozovací akce na území nepřítele. Metody použité při ní, jako opakování akcí k dokonalosti, přesné rozdělení úkolů a výcvikové metody na modelech budov, jsou součástí výcviku a příprav na podobné osvobozovací operace dodnes. Z celé operace se zachovala i hmotná památka. Maketa tábora v Son Tay Barbara je dnes exponátem muzea na letecké základně Wright-Pettersen v Ohiu.

Jak by úspěch operace ovlivnil postoj Američanů k válce ve Vietnamu?

Zdroj: McRaven, William H., Speciální operace: teorie a praxe speciálních bojových operací naší doby, Brno, 1999.

Článek Operace Kingpin neboli Ivory Coast měla osvobodit americké válečné zajatce v Severním Vietnamu. Co se zvrtlo? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik je nemilosrdný

Výběrové řízení do BUD/S není příliš náročné. Skládá se z plavání na 450 metrů pod 12 minut, běhu na 2,5 kilometrů pod 11 minut spolu se 42 kliky, 6 přítahy a 50 sedy lehy. Ovšem nároky, jež jsou pak kladeny na vojáky během BUD/S, jsou o tolik vyšší, že vstupní požadavky vedle nich působí směšně. Dvoukilometrové plavání proti proudu, až příliš velká překážková dráha a tisíce kliků si vyberou svou daň i na těch nejtvrdších mužích.

A když se k tomu přidá ještě nutnost fyzicky i psychicky zvládnout silný vítr, písek v očích a divoké vlny, které musí v moři sedící kandidáti na SEAL dlouhé hodiny vydržet, zvládnou výcvik SEAL opravdu jen ti nejlepší. Do BUD/S přicházejí muži různých původů, ať už je člověk chudý nebo bohatý, středoškolák či vysokoškolák, na ničem z toho nezáleží.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Všichni jsou si zde rovni, bok po boku čelí téměř nepřekonatelným překážkám a plní náročné mise. I když je výcvik navržen tak, aby jeho podstatou bylo budování týmu, muži pod tlakem mají často tendenci uzavírat se do sebe. Úkolem instruktorů v takové situaci je naložit vojákům ještě těžší úkoly, aby je tak vytrhli z jejich vlastních myšlenek a přinutili k týmové spolupráci.

Kostěná žába jako znak SEAL

Fyzická příprava začíná každý den ve 4 hodiny ráno a věřte tomu, že je opravdu brutální. Nekonečné kliky a sedy lehy jen rámují ostatní fyzicky a psychicky náročné úkoly, které musí kandidáti v průběhu výcviku plnit. Jednou z nejhorších disciplín je rozhodně „Surf Conditioning“, jež si od starých SEALů vysloužila přezdívku „Surf Torture“, tedy doslova mučení. Uchazeči ulehnout do mělkých mořských vod a ruku v ruce musí přetrpět po vyměřený čas, který sami neznají.

Příbojové vlny ledové mořské vody, které s nimi házejí ze strany na stranu jako s hadrovými panenkami. Slaná voda v očích, písek v ústech i v nose a do toho neúnosný chlad zapříčiní, že i pouhé minuty plynou jako věčnost. Jedním z ikonických znaků SEAL se proto stala po předchozím symbolu tuleně kostěná žába. Obojživelník má symbolizovat odhodlání mužů a je kostěný, neboť každý muž je připraven bez výhrad položit život za svou zemi i svou jednotku.

Náhlá smrt mladého kadeta

Mladý námořník Kyle Mullen a uchazeč o místo u prestižní jednotky SEAL zemřel nečekaně 4. února 2022, pouhých několik hodin poté, co se svou jednotkou v rámci BUD/S úspěšně dokončil obávaný „Pekelný týden“. Teprve čtyřiadvacetiletý Mullen pocházel z Manalapanu v New Jersey a byl zařazen k Velitelství zvláštní námořní bojové činnosti.

Poté, co si mladý Mullen společně se svým kolegou stěžovali na neobvyklou nevolnost a bolesti, byli oba vojáci převezeni do nemocnice Sharp Coronado, kde Mullen neznámé nemoci nakonec podlehl. Zdravotní stav druhého kadeta byl stabilizován. Příčina smrti Kyla Mullena zůstává zatím neobjasněna a je stále předmětem vyšetřování, zároveň však v řadách veřejnosti vyvolala řadu otázek týkajících se náročného tréninku, jenž mladí kadeti podstupují. Velitel zvláštní námořní bojové činnosti admirál H. W. Howard vyjádřil rodině zemřelého upřímnou soustrast.

Jaký máte názor na náročnost speciálního tréninku amerických SEAL vy?

Zdroj: Military, NavySeal

Článek Brutální výcvik amerických speciálních jednotek SEAL: Smrt mladého kadeta při Pekelném týdnu vyvolala řadu otázek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ISIS zajatcům podřezával krk

Týká se jednoho z elitních odstřelovačů SAS. Tomu se dostala do dostřelu skupina členů ISIS. Jednalo se o jakousi třídu, kde jeden zkušený bojovník učil dvě desítky nových rekrutů, jak podřezávat krk zajatcům. Jde o častý způsob popravy, kterou ISIS vykonával. Dokonce tak podřízli i několik občanů západních států. Popravy natáčeli na videa a pak je zveřejňovali. To sloužilo nejen k vyvolání strachu, ale i rekrutování nových bojovníků.

Třída i s vyučujícím se ocitla ve vzdálenosti asi jednoho kilometrů od britského odstřelovače. Ten nezaváhal a vyučujícímu provrtal hlavu. Použil k tomu izraelskou odstřelovačskou pušku IWI DAN s náboji ráže .338. Ty jsou navržené tak, aby se při průniku do lidského těla zdeformovaly a napáchaly velkou škodu. Podle popisu události to vypadalo tak, že učitel stál a v jednom okamžiku mu pukla hlava. Rekruti prý v panice utekli a většina z nich se k ISIS nikdy nevrátila.

Speciální jednotky byly potřeba

Operace speciálních jednotek proti militantům Islámského státu prý byly velmi účinné. Problémem bylo, že ISIS si osvojil taktiku skrývání se v systémech tunelů. V nich byli bojovníci v bezpečí před leteckými nálety, protože bylo velmi obtížné vypátrat, kde se skrývají. Speciální jednotky se ale mohly přiblížit na krátkou vzdálenost a likvidovat třeba vybrané vysoce postavené velitele.

Členové SAS údajně vymysleli řadu taktik, jak dostat bojovníky ISIS z jejich úkrytů a pak je v boji zlikvidovat. Jednou z možností bylo používání figurín oblečených jako důstojník. Tu nastražili tak, aby ji spatřili místní a ti pak běželi informovat ISIS. Bojovníci se k místu s figurínou přiblížili a speciálové z SAS je ze zálohy, například s pomocí odstřelovačů, snadno zlikvidovali.

Jak velké zásluhy na porážce Islámského státu mají speciální jednotky?

Zdroj: Wearethemighty

Článek Odstřelovač SAS islamistovi ustřelil hlavu přímo při zaškolování rekrutů. Jak podřezávat zajatce se už nedozvěděli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulník nemůže na mnohých místech přistát

Technika se ve velmi hrubém českém překladu nazývá systém spouštění/vytahování speciálních hlídek. Známá je pod zkratkou SPIE. V principu jde o to, jak dostat nějakou skupinu vojáků, většinou členů speciálních jednotek, bezpečně a rychle na nějaké místo nebo z něho. Celý takový výsadek dejme tomu deseti mužů může při dobrém tréninku trvat i jen několik vteřin.

iZdroj fotografie: Steven Young / Creative Commons / CC BY

Vše musí probíhat rychle, protože v mnoha případech hrozí, že se v okolí místa výsadku budou pohybovat nepřátelské jednotky, které mohou po komandu i po vrtulníku střílet. Tato technika se v posledních letech příliš nevyužívala, ale přesto ji vojáci i piloti vrtulníků trénují, a to i piloti a osádky vrtulníků v ČR. Může se hodit, pokud by vypukl konflikt třeba někde, kdy na tom místě není přistávací plocha.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Metodu SPIE vynalezly jednotky SOG složené ze zelených baretů, Navy SEALs, průzkumníků a domorodých sil za války ve Vietnamu. Operovaly často například na území Kambodži, Laosu nebo v Severním Vietnamu, kde oficiálně neměly správně být, a sbíraly zpravodajské informace nebo podnikaly výpady proti Ho Či Minově stezce. Tým SOG měl zpravidla 14 členů a mohl se snadno ocitnou na území, kde bylo tisíce nepřátelských bojovníků.

Přistávací místa dělaly i bombami

Týmy místa pro přistávání vrtulníků, hlavně pro zpáteční cestu budovaly za pomoci výbušnin, někdy dokonce přivolaly bombardér a nechaly ho pumou vytvořit kráter, kam se mohl vrtulník snést. Když ale nebylo nic z toho možné, musely se spokojit s vytažením z „horkého území“ na laně visícím pod vrtulníkem. Aby to bylo možné, musel být každý člen jednotky vybaven speciálním postrojem, který nosil neustále u sebe. K evakuaci mohlo tak v případě nebezpečí dojít velmi rychle.

iZdroj fotografie: USASOC News Service / Creative Commons / CC BY

Jakmile dorazil vrtulník na místo, jeho velitel za pomoci zátěže na konci s pytlem písku hodil lano čekajícím vojákům. Ti se za pomoci postroje připoutali ke kroužkům upevněným na laně. Vrtulník pak jednotku mohl zvednou nad koruny stromů a v závěsu s nimi odletět do bezpečí. Je zaznamenána řada případů, kdy tato technika vojákům i celým jednotkám doslova zachránila život. I v dnešní době speciální jednotky techniku SPIE pravidelně trénují.

iZdroj fotografie: USASOC News Service / Creative Commons / CC BY

Pro vojáky i piloty jde o velmi náročný a nebezpečný manévr. Lano se může někde zachytit, zvláště když jde o vyzvednutí osob například se skalní stěny či hlubokého kaňonu. V mnoha situacích může rotor vrtulníku vířit prach nebo vodu z vodní hladiny, a vše tedy probíhá za ztížené viditelnosti. I při letu samotném musí pilot pamatovat, že pod strojem visí lidská těla a na laně fungují jako kyvadlo. Ale je nutné tuto techniku velmi dobře ovládat, protože na příštím bojišti se může ukázat jako nezbytná.

Jak nebezpečné může podle vás být letět v podvěsu pod vrtulníkem?

Zdroj: Wearethemighty

Článek Metoda rychlého výsadku z dob války ve Vietnamu umožňuje vojákům dostat se na nebezpečná místa i z nich se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Infiltrace agentů IRA

Původně měla obstarávání informacích o Irské republikánské armádě a jejích stoupencích na starosti zpravodajská jednotka britské armády. Ta ale byla infiltrována dvojitými agenty IRA a to byl velký problém, kvůli kterému se nasazení vojáci ocitali v nebezpečí. Proto se armáda rozhodla zřídit jednotku novou – 14. zpravodajský oddíl, který se většinou nazýval zkratkou Det. V Severním Irsku začal působit v roce 1973 a jeho nasazení přineslo mnoho úspěchů.

iZdroj fotografie: Public Domain

Ačkoli se jednalo o speciální jednotku, bylo poprvé v historii možné, aby se jejími členy staly i ženy. Všichni vojáci museli projít speciálním výcvikem, včetně kurzu u slavných britských SAS. Po kandidátech armáda požadovala, aby byli nejen skvělými bojovníky. Museli umět rychle přemýšlet i ve stresových situacích a mít mimořádný pozorovací talent. Navíc bylo nutné, aby byli schopní se rychle samostatně rozhodovat, protože v mnoha misích se ocitli jen jako jednotlivci.

Kamery i štěnice

IRA ke svým operacím přistupovala jako k partyzánské válce, proto bylo nesmírně obtížné proti ní bojovat. Členové jednotky tak měli za úkol především shromáždit dostatek informací, aby pak proti IRA mohla zasáhnout armáda nebo policie. Byli k tomu vybaveni i speciální technikou. Museli vědět, jak používat kamery nebo umisťovat odposlouchávací štěnice. A zároveň ovládat celou škálu zbraní i boj bez nich. I když hlavní dovedností bylo zůstat skrytý a pozorovat.

iZdroj fotografie: Uživatel Fribbler / Creative Commons / CC BY-SA

Členové měli i vybavení připomínající špionážní filmy. Například auta se skrytými kamerami, zbraněmi či speciálním vypínačem motoru. I přes to, že se snažili skrýt, opakovaně se ocitli v přestřelkách, které několik členů stály i život. Například Paula Harmana, jehož v roce 1977 zastřelili v autě, které pak zapálili. V roce 1987 se Det stal součástí speciálních sil Spojeného království. V roce 2005, kdy již byl na severu Irska mír, byl z jednotky vytvořen speciální průzkumný pluk.

Zdroj: Wearethemighty

Článek Britská speciální jednotka Det: Tajní vojáci a neopěvovaní hrdinové s jediným cílem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejské speciální síly jsou největší na světě

Status speciálních sil má v Severní Koreji celkem 30 brigád speciálního určení a pět praporů určených pro výsadkové operace. Jde celkem o 200 000 mužů a žen, což z této části ozbrojených sil KLDR činí největší skupinu speciálních sil na světě. Velitelství, pod které speciální síly spadají potom nese název The Light Infantry Training Guidance Bureau.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jejich výcvik je zaměřen na akce v prostředí Korejského poloostrova a jeho hornaté krajině. Severokorejské ozbrojené síly na tyto speciální jednotky hodně sázejí. Není to proto, že by snad chtěly získat titul „nejrozsáhlejších speciálních sil“, ale proto, že jim je určena výjimečná a zásadně důležitá role při případném ozbrojeném konfliktu.

Plány nasazení speciálních sil Severní Koreje

Technika, kterou má Severní Korea ve výzbroji, je v naprosté většině případů hodně letitá. Její tankové síly jsou založeny především na derivátech tanků T-62 z šedesátých let, které doplňuje jen hrstka tanků T-72. Letectvo stále spoléhá na obstarožní stroje MIG-21 či MIG-23 a opět provozuje jen několik málo relativně moderních stíhaček MIG-29.

iZdroj fotografie: Mark Fahey / Creative Commons / CC BY

Právě speciální síly by proto hrály v případném konfliktu s Jižní Koreou a Spojenými státy významnou úlohu. Jsou cvičeny k akcím v týlu nepřítele, sabotážím či obsazování opěrných bodů po výsadku za frontovou linií. I proto Severní Korea zbudovala síť tunelů pod demilitarizovanou zónou, skrze které by mohly právě speciální jednotky proniknout do Jižní Koreje.

Zdroj: NationalInterest

Článek Severokorejské speciální jednotky mají přes 200 tisíc příslušníků. Šílené, ale skutečné číslo děsí armády z celého světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Místo přenechal raněnému

Jednou z takovou výjimek byl 20letý Bill Lacey. Sloužil jako střelec u 2. praporu Gloucestershirského regimentu. I on byl mezi těmi, kdo se ocitli na plážích. Zachoval se šlechetně a místo ve člunu zanechal zraněnému spolubojovníkovi. Pak ale zjistil, že loď, která ho měla odvézt, odplouvá. Zkusil to ještě s vorem, ale ten byl prostřílený. A tak bylo jasné, že ve Francii uvízl a domů se nedostane.

iZdroj fotografie: Public Domain

Byl svědkem toho, jak němečtí vojáci zajímají jiné Brity, kteří již evakuaci nestihli. Rozhodl se neskončit v zajetí, ale vydal se směrem na jih. Doufal, že se mu poštěstí narazit na jiné vojáky a třeba se nějak dostat domů. Aby byl nenápadný, musel se zbavit zbraně a uniformy, kterou nahradil ukradeným pracovním oblečením. Problémem bylo, že neuměl francouzsky. Když někoho potkal, jen pokýval a pokračoval dále.

Z hladu jedl i slámu

Musel být neustále ve střehu, protože všude byly německé hlídky. Navíc si potřeboval obstarat nějaké jídlo. Buď něco k snědku našel nebo ukradl. Byl prý tak hladový, že jedl slámu namočenou v margarínu. Jednoho dne se na něho usmálo štěstí. Našel u břehu malou rybářskou loď. Počkal, až se setmí, odvázal ji a přes moře zamířil směrem k Velké Británii. Sem se mu podařilo dojet a vyčerpaného ho zajali a odvezli k tvrdému zpravodajskému výslechu.

iZdroj fotografie: Public Domain

Zde mu nejprve nechtěli uvěřit, že plné čtyři měsíce putoval Francií. Ovšem jeho údaje seděli, včetně tak články o údajném britském vojákovi toulajícím se francouzským venkovem a ukradené lodi ve francouzském tisku. Nakonec byl přijat zpět do britské armády a díky svým praktickým zkušenostem skončil v divizi pro zvláštní operace. Podařilo se mu přežít i celou válku a dožil se požehnaných 91 let.

Zdroj: Wearethemighty

Článek Hrdinský příběh vojáka, kterého zapomněli v Dunkerque. Loď sice nestihl, do Anglie se ale dostal po svých se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hvězdná brána tým SG-1

Celá série fungovala na předpokladu, že letectvo získalo hvězdnou bránu. Ta byla vybudována v Cheyenne Mountain. Tým SG-1, vedený postavou Andersona, vykonával relativně podobnou misi jako armádní speciální síly. Jednalo se tedy o navazování přátelských kontaktů s původními obyvateli. Jednotlivé mise nakonec vedly tým SG-1 po celé galaxii i mimo ni. Během operací museli čelit nejen přátelským mimozemšťanům, ale také nepřátelským národům.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zbraň P90 se proslavila mimo jiné i díky televiznímu seriálu

V seriálu se kromě mimozemské technologie objevily také pozemské zbraně. Jednalo se například o zajímavou osobní obrannou zbraň P90 od FN Herstal. Ta vznikla v Belgii a její první kus v sériové výrobě spatřil svět v roce 1990. Do aktivní služby se dostala už v roce 1994 a NATO požadovalo, aby byla schopna svým nábojem prostřelit neprůstřelnou vestu.

iZdroj fotografie: Uživatel eLNuko / Creative Commons / Public Domain

P90 je velmi účinná na vzdálenosti do 200 metrů

Zbraň byla kromě zmiňovaného seriálu využívána řadou armád. Účastnila se války v Zálivu, Afghánistánu, Iráku, Občanské války v Lybyi a dalších bojů. Přestože má P90 kadenci 900 ran/minutu, nepatří mezi samopaly, ale mezi zbraně PDW (zbraň osobní ochrany). Její maximální účinný dostřel je až 200 metrů, a do zásobníku se vejde 50 nábojů 5,7 x 28mm.

Zdroj: Wearethemighty

Článek Osobní obranná zbraň P90 je hvězdou nejen na filmovém plátně. Speciální jednotky si jí nemůžou vynachválit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vznik Braniborského pluku

Braniborský pluk byl vytvořen kapitánem Theodorem von Hippelem. Byl to voják, který sloužil v Africe během první světové války. Jeho nadřízený byl generál Paul von Lettow–Vorbeck, který byl známým partyzánem.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Hippl se inspiroval nápadem generála Lettow– Vorbecka, jeho hlavní myšlenka byla vytvořit malé skupinky vojáků, a vycvičit je tak, aby byli schopni splynout s nepřítelem. Nejdříve byl jeho nápad zamítnut, později ho generální štáb schválil.

Výcvik vojáků v sabotáži

Vojáci museli umět mluvit plynule různými jazyky, aby mohli pracovat uvnitř nepřátelských jednotek. Ze všech sil se snažili narušit komunikaci a logistiku, aby byl nepřítel oslaben. Výcvik byl rozmanitý učily se různé metody sabotáže. Naučili se například i to, jak vyrobit výbušninu z běžně dostupných věcí, jako je například mouka, cukr a jiné. Osvojili si skákání z letadla s padákem, lyžování dokonce i sjíždění vody na kajaku.

iZdroj fotografie: Unsplash

Vojáci v Braniborském pluku

Často byli označováni za mizery, ale jejich práce byla velmi důležitá. Přinášeli cenné informace pro německé síly. Přesto že byli maskováni, vždy měli pod převlekem uniformu, aby se pojistili, že v případě zajetí s nimi bude zacházeno jako se spojenci ne nepřáteli. Tímto si zajistili, že nebyli popraveni jako špioni.

Konec skupiny sabotérů

V roce 1944 Němci rozhodli, že jednotky zvláštních operací již nejsou potřeba a většinu jednotek poslala na východní frontu. To co se s členy Braniborského pluku stalo se dodnes neví. Měli schopnost jednoduše zmizet a nikdy se neprozradit, nikdy nikdo nevěděl kam šli. Vědělo se, že někteří z nich byli předáni Britům a jiní se připojili k francouzské cizinecké legii.

Zdroj: WarHistoryOnline

Článek Braniborský pluk, speciální německé jednotky, jejichž cílem bylo překvapit nepřítele a vyvolat puč. Jejich důmyslnost neznala mezí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.