Co přesně je R-624MS a čím se liší od předchůdců

Rodina Vilcha vyrůstá z 300mm raketometného systému Smerč sovětské éry, ale postupně se od něj vzdaluje. Původní verze měla dosah kolem 70 kilometrů, pozdější Vilcha-M už v testech z roku 2019 dosáhla 120 až 130 km. Nová R-624MS se vrací k udávanému dosahu 110 km, zato přináší zásadní konstrukční změnu: ocasní sekci s rotujícím řídicím blokem.

Starší střely se za letu otáčely celé kolem podélné osy. Nový design stabilizuje trup a rotuje jen řídicí blok vzadu. Podle informací, které zástupci Luče poskytli ukrajinským médiím Militarnyi a Oboronka, to zlepšuje kontinuitu satelitního navádění a potenciálně i přesnost. Plný technický rozklad ale Luč zatím nezveřejnil, takže míru zlepšení nelze přesně kvantifikovat.

Klíčové parametry R-624MS podle oficiální prezentace Luče:

• Ráže: 300 mm
• Délka střely: 7,6 m
• Hmotnost střely: 907 kg
• Bojová část: 220 kg
• Dosah: 110 km
• Navádění: INS + satelitní navigace
• CEP (kruhová odchylka): pod 30 m
• Doba plného odpalu (12 střel): do 35 sekund

Střela je kompatibilní s odpalovači nesoucími 12 i 8 raket, včetně stávajících 300mm systémů Smerč. To je prakticky důležité, Ukrajina nemusí čekat na úplně novou platformu, aby mohla R-624MS nasadit.

Vilcha vs. GMLRS vs. Tornado-S: kde se nová střela řadí

Srovnání s americkou rodinou GMLRS, kterou odpalují systémy HIMARS a M270, ukazuje, proč je Vilcha zajímavá. Standardní GMLRS má ráži 227 mm, unitární hlavici o hmotnosti zhruba 90 kg a dosah přes 70 km. Vilcha nabízí větší ráži, výrazně těžší bojovou část a o desítky kilometrů delší dosah. Proti novější ER GMLRS, u které Lockheed Martin uvádí dosah 150 km, naopak zaostává v doletu, ale ER GMLRS teprve v únoru 2026 dokončila kvalifikační testy a není zatím masově rozšířená.

Na druhé straně fronty stojí ruský Tornado-S s naváděnými raketami 9M544 a 9M549. Podle údajů zprostředkovaných agenturou Janes mají tyto střely dosah 120 km a kruhovou odchylku 5 až 10 metrů, ovšem jde o ruská oficiální data, nikoli nezávisle ověřenou bojovou metriku. Vilcha se s dosahem 110 km a CEP pod 30 metrů dostává do stejné třídy přesné 300mm raketometné munice. Není to plošná palba starého Smerče. Je to bodový úder.

Podstatné je, co z toho plyne operačně: Ukrajina získává další domácí nástroj pro údery na sklady munice, velitelská stanoviště, komunikační uzly a logistické objekty v hloubce, kam běžný dělostřelecký kontakt nesahá. Rusko musí víc rozptylovat zásoby, krýt velení a počítat s tím, že přesný úder může přijít nejen ze západních HIMARS, ale i z ukrajinské Vilchy.

Proč je domácí vývoj za války tak důležitý

Samotné parametry jedné střely válku neotočí. Rozhodující proměnnou je počet vyrobených kusů, a ten veřejně známý není. Analytický materiál think-tanku Defense Priorities konstatuje, že tempo výroby 300mm raket Vilcha zůstává nízké, byť roste. V březnu 2023 citoval The War Zone Ivana Vinnyka s údajem přibližně 100 vyrobených kusů tehdejší Vilchy-M celkem, nikoli měsíčně.

Jenže skutečný „problém, s jakým Rusové nepočítali“, nespočívá v jedné střele ani v jednom čísle. Spočívá v tom, že Ukrajina si i po více než čtyřech letech plnohodnotné války drží schopnost posouvat vlastní přesnou raketovou výzbroj. Sériové zázemí programu běželo už v roce 2018, kdy ukrajinská vláda potvrdila dokončení projektu Vilcha a investice do linky na tuhé raketové palivo. Střely rodiny Vilcha byly bojově použity nejpozději od května 2022. Výroční report Ukroboronpromu dokládá pokračování vývojových prací na projektu Alder-M. A teď, v září 2026, Luč ukazuje další evoluční krok s přepracovanou konstrukcí.

Rusko dlouhodobě podceňuje, jak rychle dokáže Ukrajina převádět domácí vývoj do zbraní použitelných v boji. Každá nová varianta Vilchy znamená, že Moskva nemůže spoléhat jen na to, že Západ jednou přestane dodávat HIMARS a GMLRS. Ukrajina si buduje vlastní alternativu, omezenou kapacitou, ale reálnou.

Český kontext: jiná role, stejná logika

Přímá česká účast na vývoji Vilchy veřejně doložená není. Česko-ukrajinská obranná spolupráce se podle memorand podepsaných na ministerské úrovni soustředí na dodávky, opravy a údržbu těžké techniky včetně raketometů a na společné projekty typu houfnice Bohdana na podvozku Tatra. Česká muniční iniciativa pomohla snížit nepoměr palby na frontě z přibližně 8:1 na zhruba 2:1.

Logika je přitom společná: delší dosah přesných ukrajinských raket a zásobování municí ze Západu jsou dvě strany téhož tlaku na ruský týl. Čím víc musí Rusko rozptylovat sklady a logistiku, tím víc munice spotřebuje na přesuny a ochranu, a tím méně jí zbývá na frontovou linii.

Co zbývá do nasazení

Termín dokončení testů R-624MS Luč zatím nezveřejnil. Veřejně je doložená jen „závěrečná fáze testování“. Rychlost nasazení ale zvyšuje fakt, že nejde o zbraň od nuly, jde o další variantu rodiny, která už byla v boji použita a je svázaná s existujícími odpalovači. Neznámou zůstává výrobní kapacita. Pokud Ukrajina dokáže produkci škálovat, Rusko bude muset počítat s dalším domácím zdrojem přesné palby, který nezávisí na politické vůli západních spojenců.

Jedna střela válku nezmění. Ale schopnost ji vyvíjet a vyrábět uprostřed největšího evropského konfliktu od roku 1945, to je signál, který si v Moskvě nemohou dovolit ignorovat.

Článek Ukrajina dokončuje testy nové rakety Vilcha s dosahem 110 km a 220kg hlavicí. Rusům přibude problém, s jakým nepočítali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je K239 Chunmoo

Jihokorejský víceraketový systém K239 Chunmoo patří do nové generace modulárních odpalovačů. Na rozdíl od HIMARS, který nese jeden kontejner se šesti raketami, Chunmoo pracuje se dvěma kontejnery a dokáže na jednom vozidle kombinovat různé typy munice. V základní konfiguraci pojme až dvanáct řízených raket ráže 239 mm, případně menší počet těžších balistických střel s delším dosahem.

Klíčové parametry systému:

• Ráže: 239 mm (standardní rakety), volitelně i jiné typy munice
• Počet kontejnerů: 2 modulární
• Dostřel: od přibližně 30 km po 300+ km podle typu střely (chorvatské zdroje zmiňují balistickou střelu CTM-290)
• Podvozek: kolový, osmikolový terénní
• Obsluha: přibližně 5–6 vojáků na odpalovač

Pro srovnání: americký M142 HIMARS nese jeden kontejner se šesti raketami GMLRS (dostřel cca 80 km) nebo jednu balistickou střelu ATACMS (dostřel až 300 km). Problém Chorvatska nikdy nebyl samotný odpalovač HIMARS, ale to, že mu Washington schválil jen kratší munici. Chunmoo tuto mezeru vyplňuje vlastní muniční rodinou bez amerických exportních omezení.

Proč zrovna teď a proč tolik peněz

Chorvatsko dosud spoléhalo na raketomety z jugoslávské éry. Systémy M92 Vulkan se 32 hlavněmi a BM-21 Grad se 40 hlavněmi, oba ráže 122 mm, slouží přes třicet let a jejich efektivní dostřel se pohybuje kolem 20 kilometrů. Skok z 20 na 300 a více kilometrů není evoluce. Je to úplně jiná kategorie boje.

Celková cena akvizice činí 435,2 milionu eur (přibližně 10,8 miliardy korun) bez DPH. Vládní rozpočtový rámec včetně daně a souvisejících položek pak počítá s částkou 544 milionů eur rozloženou do let 2026 až 2029. Podle chorvatských médií má zhruba 85 procent systémů dorazit v roce 2028, přičemž výcvik obsluhy potrvá šest týdnů a pro všech osmnáct odpalovačů bude potřeba asi sto vojáků.

Součástí kontraktu není jen hardware od Hanwha Aerospace. Polská firma WB Electronics dodá a integruje velitelsko-řídicí systém TOPAZ, komunikační platformu FONET a rádiové vybavení. Nejde o kosmetický doplněk: TOPAZ je mozek celé sestavy, který propojuje odpalovače s průzkumem a velením do jednoho digitálního celku. Stejný systém WB Group integruje i do polských Chunmoo.

Srbsko jako hlavní důvod

Ministr Anušić při oznámení nákupu nemluvil v náznacích. Chunmoo podle něj „vyrovnává vztah sil v regionu“. A tím regionem myslel především Srbsko.

Bělehrad v posledních letech výrazně zbrojí. Srbské ministerstvo obrany na veletrhu Eurosatory 2026 potvrdilo významné kontrakty s izraelskou firmou Elbit Systems, která vyrábí raketový systém PULS, přímého konkurenta Chunmoo i HIMARS. Elbit ve své výroční zprávě uvádí kontrakt za přibližně 335 milionů dolarů na systémy PULS a průzkumné drony Hermes 900 pro nejmenovanou evropskou zemi. Chorvatské zdroje tuto zemi identifikují jako Srbsko, byť oficiální potvrzení z Bělehradu chybí.

Systém PULS pracuje rovněž se dvěma kontejnery a muniční rodinou sahající od raket Accular (35 km) přes EXTRA (150 km) až po střelu Predator Hawk s dosahem 300 kilometrů. Srbský prezident Aleksandar Vučić na konci června 2026 veřejně prohlásil, že „bylo podepsáno mnoho kontraktů a další výzbroj přichází“. Přesný počet srbských odpalovačů ani konkrétní typy raket ale veřejně potvrzeny nejsou.

Chorvatsko na to teď odpovídá vlastním systémem ve stejné kategorii. Podle nás právě tady leží skutečná změna rovnováhy, ne v tom, že by Záhřeb získal nad Bělehradem převahu, ale v tom, že se bilaterální vojenská rovnice přesouvá ze starých 122mm raketometů do kategorie hlubokých přesných úderů a vzájemného odstrašení.

Balkán na hraně, ale ne ve válce

Slovo „rovnováha“ v kontextu Balkánu vyvolává pochopitelné obavy. Region zůstává citlivý, dialog mezi Bělehradem a Prištinou vázne, napětí v Bosně a Hercegovině neklesá. NATO nicméně v létě 2026 začalo postupně optimalizovat postoj mise KFOR v Kosovu právě kvůli zlepšené bezpečnostní situaci, i když zároveň zdůrazňuje, že se poměry mohou znovu zhoršit.

Nákup Chunmoo neznamená, že se Chorvatsko chystá na válku. Znamená, že Záhřeb už nechce být v raketovém dělostřelectvu odkázaný na třicet let staré systémy s dosahem dvacet kilometrů a na americkou munici v omezené konfiguraci. Obě platformy, HIMARS i Chunmoo, mají fungovat souběžně a podle ministerstva obrany snižovat závislost na jednom dodavateli.

Dá se ale čekat, že srbská strana odpoví dalšími akvizicemi. Tak funguje logika regionální odstrašovací spirály, a na Balkáně ji znají důvěrně.

Co to znamená pro širší kontext

Chorvatský nákup není izolovaný případ. Polsko provozuje vlastní Chunmoo i americké HIMARS, Estonsko pořizuje HIMARS, Rumunsko rovněž. Tlak na delší dostřel a diverzifikaci dodavatelů je celoalianční trend, který válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, dramaticky urychlila. Ukrajinské bojiště ukázalo, že raketové dělostřelectvo s přesnou municí a velkým dosahem rozhoduje o tom, kdo drží iniciativu.

Pro Českou republiku je chorvatský případ zajímavý strukturálně. Ukazuje, že i menší členská země NATO může kombinovat americké a jihokorejské systémy, vyjednat polskou integraci velení a vybudovat schopnost hlubokého úderu za částku, která odpovídá zhruba jednomu procentu ročního HDP.

Skutečně použitelná chorvatská schopnost zasahovat cíle na stovky kilometrů má vyrůst hlavně od roku 2028. Do té doby bude Balkán sledovat, jestli Bělehrad odpoví, a čím.

Článek Chorvatsko nakoupí jihokorejské raketomety Chunmoo s dosahem 300 km, protože HIMARS nestačí. Změní rovnováhu na Balkáně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zelenskyj dal ultimátum a Lukašenko poslechl

Dne 19. června 2026 formuloval Zelenskyj veřejné ultimátum se třemi jasnými kroky: žádná technická podpora ruským silám, vypnutí či odstranění čtyř retranslátorů a prokázání, že byly skutečně odstraněny. Přidal k tomu varování: pokud to Minsk neudělá do týdne, Ukrajina to udělá sama. Pět dní nato, 24. června, Zelenskyj novinářům potvrdil, že retranslátory od 22. června nefungují. Fyzickou demontáž ale zatím nemá potvrzenou, pracuje se tedy s formulací „mimo provoz“, nikoli „odstraněny“.

Technický dopad je přitom podstatný. Retranslátory umožňovaly ruským operátorům průběžně korigovat let dronů a měnit jejich cíle za letu. Bez nich zůstává možnost předprogramovaných letů, ale flexibilita útoku na severní Ukrajinu se výrazně snižuje. Pro Kyjev to není konec hrozby, ale citelné omezení jedné konkrétní schopnosti.

Spor přitom nevznikl z ničeho. Už v únoru 2026 uvalil Kyjev na Lukašenka sankce s výslovným odůvodněním, že Bělorusko od podzimu 2025 hostí retranslátory podporující ruské drony. Červnové ultimátum bylo vyvrcholením měsíců narůstajícího tlaku.

Polonez: zbraň, kterou Rusko chce, ale nedostává

Druhá linie příběhu je složitější a vyžaduje opatrnost. Veřejné oficiální odmítnutí prodeje Polonezu Rusku ze strany Minsku dohledatelné není. Co existuje, je příspěvek ruského proválečného blogera Jurije Koťonka na Telegramu, který neochotu Běloruska poskytnout tento systém Moskvě označil za „do nebe volající“ případ spojenectví. Koťonok přitom citoval vojenského komentátora Vladislava Šurygina, podle něhož je problém v čínském původu technologie: Polonez vznikl na základě bělorusko-čínské spolupráce a vztahují se na něj tvrdé restrikce přeprodeje.

Pikantní je, že Ázerbájdžánu Minsk systém prodal už v roce 2018 na základě mezivládní dohody. Prezident Alijev jej v lednu 2019 veřejně vyzdvihoval jako zbraň schopnou zasahovat cíle na 300 a více kilometrů. Jenže export do Baku probíhal v jiné politické situaci. Prodej Moskvě uprostřed války, která trvá déle než čtyři roky, by nesl nesrovnatelně vyšší sankční i eskalační cenu.

Polonez-M, modernizovaná verze systému ráže 301 mm, má podle běloruského ministerstva obrany dostřel 300 km. Srovnání s americkým HIMARS ale závisí na tom, jakou municí je americký systém nabitý:

• GMLRS (standardní raketa): dostřel cca 70 km
• ER GMLRS (prodloužený dostřel): cca 150 km
• ATACMS (balistická střela): cca 300 km
• PrSM (nová generace): přes 400 km

Polonez-M tedy překonává HIMARS s běžnou raketovou municí, ale ne americký systém jako celek. HIMARS je modulární platforma, jeho schopnosti se mění podle toho, co do něj nabijete. U přesnosti jsou veřejná data pro Polonez méně transparentní než u americké rodiny munice, takže poctivé celkové srovnání ve prospěch běloruského systému nelze uzavřít.

Proč Lukašenko balancuje, a jak dlouho to může vydržet

Lukašenkovo chování není geopolitický obrat. Je to utilitární kalkul muže, který potřebuje Moskvu k přežití, ale nechce, aby se Bělorusko stalo legitimním cílem ukrajinských úderů. Na začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022 sloužilo běloruské území jako odrazový můstek pro ruský útok na Kyjev. Dnes se Minsk snaží zůstat zázemím, ale nepřidávat nové, viditelně útočné kapacity.

Závislost na Rusku je přitom drtivá: podle analytického centra iSANS pocházelo v roce 2024 celých 87 % energetických dodávek Běloruska z Ruska. Moskva má páku, kterou může kdykoli přitáhnout. Jenže závislost je částečně obousměrná: v červnu 2026 dodalo Bělorusko do Ruska rekordních 141 tisíc tun benzínu za pouhých 25 dní, protože Moskva sama čelí palivové krizi.

Pro východní křídlo NATO, kde slouží i přibližně 150 českých vojáků v Lotyšsku a Litvě, znamená Lukašenkův krok krátkodobé mírné snížení rizika na severní ose. Strukturálně se ale nic nemění: Bělorusko zůstává součástí ruské vojenské infrastruktury a NATO drží zesílenou předsunutou přítomnost.

Zuří opravdu Rusové, nebo jen část Telegramu?

Titulkové „zuření“ je potřeba zasadit do kontextu. Oficiální reakce Kremlu na vypnutí retranslátorů ani na nedodání Polonezu veřejně zaznamenaná nebyla. Rozhořčení pochází z ruského proválečného telegramového prostoru, od blogerů a komentátorů, kteří mají statisíce sledujících a kteří formují náladu proválečné veřejnosti. Koťonkův slovník o „do nebe volajícím“ případu spojenectví je výmluvný. Šuryginova interpretace o čínských restrikcích zase naznačuje, že frustraci živí i pocit, že Minsk se za formální překážku schovává.

Podle našeho úsudku je ale právě tohle Lukašenkův záměr: vytvořit dojem, že nemůže, nikoli že nechce. Čínské restrikce jsou štít, za kterým se dá schovat, aniž by musel Moskvě říct ne přímo do očí.

Lukašenko sedí na židli, která má dvě nohy, jednu v Moskvě, druhou ve strachu z Kyjeva. Dokud válka trvá, bude se na ní viklat. A obě strany to vědí.

Článek Rusové zuří, že se k nim Lukašenko obrátil zády. Nejdříve splnil požadavky Kyjeva, poté odmítl prodat zbraně lepší než HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva systémy, dva kontinenty, jedna strategie

Estonsko nesází na jednu kartu. Americký M142 HIMARS od Lockheed Martin tvoří páteř úderné kapacity už od loňska, kdy země převzala prvních šest odpalovačů. Dne 11. dubna 2026 estonské investiční centrum RKIK oznámilo kontrakt na další tři kusy s dodáním v roce 2027. Celkem tedy devět HIMARS.

Paralelně běží jihokorejská větev. V prosinci 2025 Estonsko podepsalo s firmou Hanwha Aerospace smlouvu na šest raketometů K239 Chunmoo v hodnotě přibližně 6 miliard korun. A 11. května 2026 objednávku rozšířilo o další tři kusy, na celkových devět. První dodávky mají dorazit ve druhé polovině roku 2027.

Proč dvě platformy najednou? Logika je trojí:

• Diverzifikace dodavatelů – závislost na jediném výrobci v době, kdy válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky, je riziko, které si malá země nemůže dovolit.
• Rychlé navyšování kapacity – paralelní nákupy zkracují cestu k osmnácti odpalovačům.
• Průmyslová stopa – Lockheed Martin v Estonsku buduje servisní centrum HIMARS pro celý baltský region, Hanwha zase vrací část hodnoty zakázky do estonského průmyslu.

Co přesně tyto systémy umí

HIMARS je šestikolový nosič s jedním kontejnerem pro šest řízených raket kalibru 227 mm nebo jednu taktickou balistickou střelu ATACMS. Estonské materiály ho popisují jako systém schopný přesných úderů za hranici 300 kilometrů. Na Ukrajině se od léta 2022 osvědčil při ničení muničních skladů, velitelských uzlů a logistických center. Pentagon tehdy veřejně hodnotil jeho nasazení jako zásadní pro narušení ruského zásobování.

Chunmoo je těžší, stojí na podvozku 8×8 a nese dva zásobníky. Každý pojme buď šest řízených raket ráže 239 mm s dosahem do 80 kilometrů, nebo jednu taktickou balistickou střelu CTM-290 ráže 607 mm s dosahem 290 kilometrů. Právě CTM-290 dělá z Chunmoo nástroj hlubokého úderu srovnatelný s HIMARS.

Pro srovnání: Rusko disponuje vlastní kategorií těžkých raketometů v linii BM-30 Smerč a jeho modernizované verze Tornado-S ráže 300 mm s udávaným dosahem kolem 120 kilometrů u starší munice, u novějších řízených střel údajně výrazně více. Funkčně jde o ekvivalent třídy, ale filozofie nasazení se liší. HIMARS i Chunmoo kladou důraz na přesnost a mobilitu jednoho nosiče, zatímco ruská doktrína tradičně pracuje s masivní salvou celé baterie.

Kronštadt a Petrohrad: proč právě tyto cíle

Estonsko-ruská hranice probíhá u dvojměstí Narva–Ivangorod. Odtud je to ke Kronštadtu na ostrově Kotlin zhruba něco přes sto kilometrů vzdušnou čarou. Petrohrad leží od hraničního prostoru řádově v nižších stovkách kilometrů, podle zvoleného bodu a způsobu měření.

Kronštadt přitom není jen historická námořní pevnost. Podle studie švédské obranné výzkumné agentury FOI zde sídlí velitelství Leningradské námořní základny, která spadá pod Baltskou flotilu. Celkové velitelství flotily je sice v Kaliningradu, ale Kronštadt představuje klíčový námořní uzel ve Finském zálivu: přístavy, opravárenské kapacity, kotvící lodě. Právě ten je nyní v dosahu estonských raketometů.

Válka na Ukrajině přitom ukázala, že ani moderní ruská protivzdušná obrana není neprůstřelná. Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 popsalo sérii úderů na ruské prostředky PVO včetně odpalovače systému S-400 na Krymu. Přesné údery dokázaly „otevírat mezery“ v protivzdušném deštníku. Pro ruské velení v Leningradské oblasti to znamená nepříjemný precedent: cíle, které dosud vnímali jako relativně bezpečné, najednou bezpečné nejsou.

Estonsko v evropském kontextu

Devět HIMARS a devět Chunmoo, to zní skromně vedle Polska, které v rámci projektu Homar-K pořizuje celkem 290 modulů Chunmoo. Norsko podepsalo kontrakt na šestnáct kusů. Jenže Estonsko má 1,3 milionu obyvatel a rozlohu menší než Morava. Na velikost země a délku hranice s Ruskem je osmnáct přesných odpalovačů dlouhého dosahu mimořádně ambiciózní investice.

Česká republika šla jinou cestou. Raketomety RM-70 vyřadila z výzbroje už ke konci roku 2010 a od té doby modernizaci dělostřelectva staví na hlavňových systémech, konkrétně na samohybných houfnicích CAESAR ráže 155 mm. Koncepce výstavby AČR 2035 sice obecně zmiňuje potřebu přesného působení na velkou vzdálenost, ale konkrétní projekt zavedení raketometů typu HIMARS nebo Chunmoo ve veřejných dokumentech nefiguruje. Estonská cesta ukazuje, že i malá země může budovat schopnost hlubokého úderu, pokud se rozhodne, že ji potřebuje.

Víc než nákup zbraní

Estonsko nestaví jen arzenál. Buduje infrastrukturu. Dne 19. března 2026 estonské ministerstvo obrany oznámilo dohodu s Lockheed Martin o vybudování servisního centra HIMARS, které bude obsluhovat systémy všech pobaltských států. Estonsko se tím stává regionálním uzlem údržby, ne jen koncovým uživatelem.

K tomu přibývá munice. Dubnový kontrakt na další tři HIMARS zahrnuje i nákup dalších řízených střel. U Chunmoo jsou potvrzené tři rodiny munice: řízené rakety CGR-080, střely středního dosahu CTM-MR a taktické balistické střely CTM-290. Protilodní balistická varianta CTM-ASBM se v debatách objevuje, ale estonský nákup ji v dohledaných primárních zdrojích nepotvrzuje.

Celý projekt má jasnou logiku: zdražit Rusku jakoukoli formu nátlaku v prostoru Finského zálivu natolik, aby se nevyplatila. Osmnáct mobilních odpalovačů rozptýlených v estonském terénu, schopných zasáhnout cíle od Kronštadtu po okolí Petrohradu, mění kalkulaci rizika na ruské straně. Nejde o to, že by Estonsko mohlo Rusko porazit. Jde o to, že útok na člena NATO s touto výzbrojí by Rusko stál víc, než si dosud muselo připouštět.

Článek Rusové by si neměli zahrávat. Estonsko dostalo raketomety, které dosáhnou na Petrohrad i Baltskou flotilu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Sarma a co umí podle výrobce

Sarma je 300mm kolový raketometný systém na podvozku KamAZ-63501. Oproti těžšímu Tornado-S nese poloviční počet raket (šest místo dvanácti), ale váží jen 28 tun oproti téměř 44 tunám předchůdce. Podle exportních materiálů Rosoboronexportu zvládne plnou salvu za 18 sekund, z pochodového režimu přejde do bojového za tři minuty a stejně rychle se sbalí a odjede. Po silnici jede až 95 km/h. Posádka tří mužů celý cyklus (zaměření, palbu i odjezd) provádí z pancéřované kabiny odolné proti střepinám a průbojným střelám ráže 7,62 mm.

Klíčový detail: Sarma není zamýšlena jako osamělý odpalovač. V exportní tiskové zprávě k veletrhu World Defense Show 2026 ji výrobce prezentuje jako součást průzkumně-úderného komplexu spolu s dronem Supercam S350 a automatizovaným systémem řízení palby Planšet-A. Hodnota systému tedy stojí nejen na raketometu samotném, ale na celém řetězci od detekce cíle po zásah.

Dosah 200 km a přesnost 0,21 %, co z toho je doložené

Tady je potřeba rozlišovat. Primární ruské materiály (produktová stránka Rosoboronexportu a tisková zpráva z února 2026) výslovně hovoří o „zlepšené přesnosti zásahu cílů na vzdálenost do 120 km“ a o kompatibilitě s řízenými střelami 9M543, 9M544 a 9M549. Číslo 200 km se objevuje až v sekundárních přehledech, například na portálu Army Recognition, který zároveň sám upozorňuje, že střely s takovým dosahem zůstávají neověřené.

Podobně je to s uváděnou odchylkou 0,21 %. Pokud ji čteme doslova jako procento z dostřelu, vychází z toho:

To jsou stovky metrů, nikoli desítky. A bez znalosti ruské metodiky, zda jde o kruhovou pravděpodobnou odchylku (CEP), nebo o jiný statistický ukazatel, nelze číslo srovnávat s tím, co si běžný čtenář představí pod pojmem „přesná munice“ ve stylu amerického GMLRS. Podle nás je nejpoctivější formulace taková: 120 km s řízenou municí je doloženo, 200 km a 0,21 % jsou ruská tvrzení bez nezávislé verifikace.

Sarma versus HIMARS: podobný koncept, jiná liga munice

Srovnání s HIMARS dává smysl na úrovni filozofie; obě platformy jsou kolové, rychle přesunutelné a určené pro přesnou palbu z uzavřené pozice. Sarma nese šest 300mm raket, HIMARS jeden kontejner se šesti raketami rodiny MLRS. V mobilitě jsou si blízko.

Rozdíl se ale dramaticky otevírá v ekosystému munice. HIMARS podle amerických vojenských materiálů pracuje s celou škálou střel: standardní GMLRS na 70 km, prodloužený ER GMLRS na 150 km, balistická ATACMS a nová PrSM s dosahem přesahujícím 400 km. Sarma má v otevřených zdrojích doloženou kompatibilitu se třemi typy řízených 300mm střel, všechny s potvrzeným dosahem do 120 km.

Sarma je ruský pokus o vlastní koncept typu HIMARS. V mobilitě a taktickém cyklu „vystřel a zmiz“ se mu přibližuje. V šíři přesné munice a maximálním dosahu za ním zaostává, minimálně podle toho, co je veřejně doložené.

Proč je Sarma důležitější, než vypadá na papíře

Větší hrozbou než samotné papírové parametry může být to, co Sarma představuje systémově. Rusko se pokouší spojit mobilitu typu „vystřel a uteč“ s obrovskými zásobami existující 300mm munice rodiny Smerč a Tornado-S. Pokud se podaří nasadit Sarmu ve větším počtu s řízenou municí, zvýší se tlak na ukrajinské logistické uzly, velitelská stanoviště a protivzdušnou obranu v pásmu zhruba 120 km od odpalovacích pozic. A tři minuty na opuštění pozice znamenají, že kontrabaterijní palba přijde pozdě.

Pro Ukrajinu a její západní spojence to potvrzuje trend, který už naznačilo nasazení klouzavé munice UMPB D-30SN z letounů Su-34 od jara 2024: Rusko systematicky hledá levnější cesty k přesné palbě na střední vzdálenosti. Sarma je pozemní větev téhož úsilí.

Jenže průlom z toho bude jen tehdy, pokud ruský průmysl zvládne vyrábět řízené 300mm střely v dostatečném množství. A právě to je informace, kterou veřejné zdroje nedodávají. Víme, že „partie“ odpalovačů existuje. Nevíme, kolik jich je, a nevíme, jak rychle přibývají střely, které z nich dělají víc než drahý nosič neřízených raket.

Sarma zatím vypadá spíš jako důkaz konceptu než jako zbraň, která změní rovnováhu sil. Ale právě důkazy konceptu mají ve válce nepříjemnou vlastnost: časem dozrávají.

Článek Rusové posílají do výroby konkurenta amerického HIMARS. Sarma 300 střílí na 200 km a trefí se s odchylkou 0,21 % se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co THUNDART skutečně umí, a co teprve bude

Základní parametry potvrzené oficiální produktovou stránkou Safranu vypadají takto: odpalovač na kolové platformě nese dva kontejnery po čtyřech střelách, tedy osm připravených efektorů. Vozidlo dosahuje rychlosti až 90 km/h s dojezdem kolem 600 km, což mu umožňuje taktiku „vystřel a zmiz“, tedy vystřelit a okamžitě zmizet dřív, než protivník stihne odpovědět protibateriovou palbou. Systém je integrován do francouzského velitelského systému ATLAS a zvládá autonomní nakládání i vykládání munice.

Klíčové je ale rozlišení dvou etap. Potvrzená první schopnost, kterou Francie v létě 2026 představila, míří na dosah do 150 km. Teprve druhý inkrement programu FLP-T má překročit hranici 500 km. Podle parlamentní zprávy francouzského Národního shromáždění plán počítá se 13 systémy do roku 2030 a 26 do roku 2035, přičemž samotné ozbrojené síly odhadují potřebu až 48 odpalovačů. Hranice 500 km tedy není dnešek, je to programový horizont. Ale horizont, který mění strategickou rovnici.

Proč se mluví o Ukrajině jako zkušebním bojišti

Dne 23. 7. 2026 se na sociální síti X objevilo tvrzení účtu French Aid to Europe, podle kterého by prototypy THUNDARTU mohly být testovány přímo na Ukrajině v reálných bojových podmínkách. Francouzské ministerstvo obrany, agentura DGA, MBDA ani Safran tuto informaci dosud nepotvrdily. Přesto tvrzení nelze odbýt mávnutím ruky, protože zapadá do již existující infrastruktury.

Ukrajinská platforma Brave1 v červnu 2026 oznámila program BRAVE FRANCE, společný francouzsko-ukrajinský grantový rámec, jehož první výzva k návrhům má přijít v září 2026. Součástí je i program Test in Ukraine, který zahraničním výrobcům nabízí něco, co žádný polygon na světě nedokáže: skutečné prostředí masivního elektronického rušení, dronového průzkumu, protibateriové palby a logistického stresu. Brave1 sama Ukrajinu prezentuje jako místo „nejrychlejší bojové validace na světě“. Pokud by THUNDART do tohoto rámce vstoupil, ruské síly, jejich velitelské uzly, logistické překladiště a protivzdušná obrana by se staly praktickým protivníkem, na němž se ověří vše, od přesnosti přes odolnost vůči rušení až po přežitelnost celého systému.

Čím chce THUNDART překvapit, a proč to není jen marketing

Naváděcí systém THUNDARTU vychází z osvědčené francouzské řízené pumy AASM Hammer, kterou Safran dodává pro letouny Rafale. Jádrem je inerciální navigace doplněná satelitním navedením. Zásadní rozdíl oproti čistě satelitně závislým systémům spočívá v tom, že po ztrátě nebo degradaci signálu GNSS (a Rusko v elektronickém boji exceluje) střela dál drží trajektorii přes inerciální složku. První ostrý odpal proběhl 14. 4. 2026 a potvrdil funkčnost pohonu od firmy Roxel i naváděcího kitu.

Pro srovnání: americký HIMARS, který na Ukrajině slouží už více než čtyři roky a prokázal svou hodnotu nesčetněkrát, nese jeden kontejner se šesti raketami. THUNDART nabízí osm připravených střel. HIMARS má ale obrovský náskok v bojové zralosti, zásobách munice a zavedené logistice. Na druhé straně barikády stojí ruský Iskander-M s dosahem 400 až 500 km a hlavicí o hmotnosti 480 až 700 kg, systém, kterým Rusko od začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022 zasypává ukrajinská města i vojenskou infrastrukturu. Teprve druhý inkrement THUNDARTU nad 500 km by Francii a její spojence posunul do stejné hloubkové kategorie. A to je moment, kdy se strategická rovnice skutečně mění: Rusko by poprvé čelilo evropskému pozemnímu systému schopnému ohrozit jeho operační týl ve srovnatelné hloubce.

Suverenita jako zbraň sama o sobě

THUNDART je konstrukčně i průmyslově čistě francouzský. Žádné americké komponenty podléhající režimu ITAR, žádná exportní omezení ze strany Washingtonu. Pro Francii to znamená plnou kontrolu nad tím, komu systém prodá, jak ho upraví a kdy ho nasadí. V éře, kdy se evropské armády opakovaně přesvědčují o křehkosti dodavatelských řetězců závislých na americké politické vůli, je tohle argument, který rezonuje daleko za hranicemi Francie. Pro evropské spojence včetně České republiky představuje THUNDART teoreticky zajímavou alternativu, i když žádný konkrétní akviziční zájem z Prahy veřejně potvrzen nebyl.

Válka na Ukrajině trvá už déle než čtyři roky a jednu z jejích nejdůležitějších lekcí lze shrnout jednou větou: kdo nemá vlastní hlubokou palbu, je odkázán na cizí milost. Francie si to zjevně uvědomila. A pokud se neověřené zprávy o ukrajinském testu jednou potvrdí, nepůjde jen o pomoc Kyjevu. Půjde o to, že Evropa poprvé ověří vlastní úderný systém přímo proti ruskému způsobu vedení války, proti jeho rušičkám, jeho protivzdušné obraně, jeho logistice. Pro Moskvu by to znamenalo nepříjemnou novinku: tentokrát by nebyla jen tím, kdo střílí do hloubky. Byla by tím, na koho se střílí.

Článek Rusko bude střelnice pro nové francouzské rakety Thundart s dosahem 500 km. Bude velmi překvapené, co umí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je MARS 3 a proč se o něm mluví

MARS 3 je víceúčelový raketometný systém nové generace, který vyvíjí německá divize KNDS Deutschland ve spolupráci s izraelským Elbit Systems v rámci společného podniku EuroPULS. Nejde o pouhou modernizaci starého M270 MLRS, který Bundeswehr provozuje od studené války. Jde o zcela novou otevřenou platformu, postavenou na jiné filozofii.

Technické parametry ve vystavené konfiguraci na podvozku IVECO Trakker:

• Hmotnost: pod 40 tun
• Délka: 10,60 m
• Maximální rychlost: 90 km/h
• Posádka: 2–3 osoby
• Odpalovací kontejnery: 2
• Kadence: až 12 raket za přibližně 60 sekund
• Účinný dostřel: do 300 km, v portfoliu KNDS se hovoří i o efektorech přes 300 km

Pro srovnání: jeho předchůdce MARS II/MLRS Evolution nese 12 raket ráže 230 mm s dostřelem 84 km při použití řízených střel GMLRS. Posun je tedy dramatický, z 84 na 300 kilometrů, z pásového podvozku na kolový, z uzavřené muniční rodiny na otevřenou architekturu.

Klíčové slovo celého projektu zní „otevřenost“. MARS 3 není vázán na jednoho výrobce munice ani na jeden typ podvozku. Jeho palebný řídicí systém MFCS umožňuje integrovat prakticky libovolný raketový nebo střelový efektor. A právě tady začíná příběh, který přesahuje jeden raketomet.

Pět set kusů, a polovina pro spojence

Podle informací německého oborového portálu Hartpunkt připravuje Bundeswehr rámcovou smlouvu na přibližně 500 systémů MARS 3. Důležitý detail: nejde o potvrzenou pevnou objednávku na 500 kusů pro německou armádu. Zhruba polovina má sloužit Bundeswehru, druhá polovina má být otevřená spojeneckým státům, které by mohly raketomety pořídit za stejných podmínek prostřednictvím vládního obchodu s Berlínem. Parlamentní projednání se očekává ve druhé polovině roku 2026.

Mezi zeměmi, které již projevily zájem, figurují Nizozemsko, Dánsko a Bulharsko. Česká republika veřejně jmenována není, ale model je v principu otevřený každému spojenci, který se do rámce zapojí.

Proč je tohle důležité? Protože Německo nestaví jen národní náhradu za dosluhující M270. Buduje evropsky řízený „ekosystém odpalovačů“, jednotnou platformu, na kterou se mohou napojit další armády NATO se společnou logistikou, výcvikem i zásobováním municí. První pevný krok už se přitom stal: Německo v únoru 2025 podepsalo kontrakt na prvních pět předsériových kusů v hodnotě přibližně 1,4 miliardy korun, jejichž dodání a kvalifikace jsou plánovány na rok 2027.

Raketomet, který umí střílet i na lodě

V červenci 2025 se v Norsku odehrál test, který posunul MARS 3 do zcela jiné kategorie. Z odpalovače poprvé ostře vystřelila norská protilodní střela NSM (Naval Strike Missile) vyráběná firmou Kongsberg. Střela s dosahem řádově přes 185 km (v novějších pobřežních konfiguracích Kongsberg uvádí až 250 km) úspěšně zasáhla námořní cíl.

Tím se MARS 3 stal víc než raketometem. Stal se víceoborovou údernou platformou schopnou zasahovat cíle na zemi i na moři. Pro severské a pobaltské státy NATO, které řeší obranu svých pobřeží proti ruské Severní a Baltské flotile, je to zásadní schopnost. Jeden systém, dvě domény.

Americký HIMARS, dnes nejznámější západní raketomet díky nasazení na Ukrajině, nic takového standardně nenabízí. Nese šest řízených raket GMLRS, případně dvě balistické střely PrSM nebo jednu ATACMS. Je to vynikající a v boji prověřený systém, ale jeho architektura je uzavřenější a vázaná na americkou muniční rodinu. MARS 3 chce být flexibilnější, a hlavně evropský.

Proč Rusko tenhle náskok nedožene

Rusko disponuje vlastními silnými raketomety. Systém 9K515 Tornado-S, nástupce legendárního BM-30 Smerč, střílí řízenými 300mm raketami na vzdálenost do 120 km. Tornado-G je modernizací BM-21 Grad se zvýšeným dostřelem a automatizovaným řízením palby. Obojí jsou schopné zbraně, které Rusko masově nasazuje na Ukrajině.

Jenže kvalitativní propast neleží v jednotlivých parametrech jednoho systému. Leží v architektuře. Ruské raketomety fungují v logice uzavřených národních rodin zbraní: jeden systém, jedna munice, jeden výrobce. MARS 3 naopak staví na otevřeném standardu, kde lze integrovat rakety od různých výrobců, střílet na pozemní i námořní cíle a sdílet platformu mezi desítkou spojeneckých armád.

K tomu přistupuje sankční tlak. Evropská unie systematicky omezuje ruský přístup k pokročilým polovodičům, CNC strojům, servomotorům, přesné elektronice a dalším komponentům klíčovým pro moderní zbrojní výrobu. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, ruské zásoby vyčerpává a nutí Moskvu sahat po íránských a severokorejských dodávkách. Vybudovat srovnatelný otevřený, interoperabilní a technologicky pružný ekosystém je pro Rusko v těchto podmínkách úkol na hranici nemožného.

Co to znamená pro obranu Evropy

NATO od roku 2022 zásadně posiluje východní křídlo. Přešlo od praporových bojových skupin k brigádním ambicím, schválilo regionální obranné plány a Německo buduje stálou brigádu v Litvě s cílem plné operační připravenosti do roku 2027. MARS 3 do tohoto rámce zapadá jako chybějící článek: hluboká přesná palba, která dokáže zasáhnout velitelská stanoviště, logistické uzly a sklady munice stovky kilometrů za frontovou linií.

Skutečná síla ale nestojí jen na počtu odpalovačů. Podle Hartpunkt se souběžně připravují rámcové kontrakty na munici: rakety s dosahem 150 km za miliardy eur, postupně i 300km třída. Bez dostatku efektorů by pět set prázdných odpalovačů bylo jen drahá kulisa. Berlín to zjevně ví.

KNDS na produktové stránce MARS 3 otevřeně píše, že současné konflikty ukázaly nebezpečí závislosti na jediném výrobci munice. Každá věta toho textu čte jako poučení z Ukrajiny: rychlá změna pozice po odpalu, přesnost na dlouhý dosah, široká paleta střel. Pokud se rámcová smlouva přetaví v reálné dodávky a další státy NATO se připojí, vznikne v Evropě palebná kapacita, jakou kontinent od konce studené války neměl.

Článek Tak extrémní síla dělostřelectva NATO, že ji Rusko nikdy nedotáhne. Německo koupí 500 raketometů MARS 3 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně letělo a co vystřelilo

TRV-150 vychází z rodiny těžkých multikoptér T-150 britské firmy Malloy Aeronautics. Americká společnost SURVICE Engineering ji upravila pro program logistického zásobování armády Spojených států; dron unese zhruba 68 kilogramů nákladu a umí autonomně doletět na zadané souřadnice. Od ledna 2025 ale SURVICE a divize BAE Systems FalconWorks na vlastní náklady vyvíjejí něco jiného: tříranný odpalovač pro 70mm rakety APKWS, který se připevní místo nákladového modulu.

APKWS je laserově naváděná sada, která z neřízené 70mm rakety udělá přesnou střelu. BAE Systems ji kvalifikoval na více než dvaceti platformách, od vrtulníků přes lehká letadla po námořní nosiče. Dosud ale vždy šlo o pilotované stroje nebo velké bezpilotní systémy. Fort Rucker byl první letový test, při němž tříranná konfigurace na multikoptéře úspěšně odpálila rakety ve vzduchu.

Jedním z hlavních cílů zkoušky bylo ověřit, jak dron zvládne zpětný impulz po odpalu. Armáda testovala kompenzaci vybočení a rázové vlny, zejména při střelbě z krajních trubic horizontálně neseného odpalovače. Přesná telemetrická data zveřejněna nebyla, ale armáda test označila za úspěšný.

Od Dugway k Fort Rucker, a dál

Zkouška na Fort Rucker nebyla prvním setkáním TRV-150 s ostrou municí. Už v květnu 2025 na polygonu Dugway Proving Ground v Utahu dron s jednoranným odpalovačem sestřelil bezpilotník střední velikosti; šlo o vůbec první doložený vzdušný zásah naváděcí sady APKWS odpálené z dronu. Při stejném testu zasáhl i dva pozemní cíle.

Fort Rucker posunul koncept dál: tři hlavně místo jedné, nový software řízení palby a vyhodnocení stability v konfiguraci bližší potenciálnímu nasazení. Další kroky jsou už naplánované:

• Červen 2026 – White Sands Missile Range, Nové Mexiko: scénáře obrany základny a protivzdušné obrany.
• Září 2026 – Eglin Air Force Base, Florida: testování proti jednosměrným útočným dronům (counter-UAS).

Obě zkoušky spadají do takzvaných Joint Readiness Exercises. Termín operačního zavedení do konkrétních jednotek veřejně potvrzen není; systém zůstává ve fázi experimentů.

Proč je „úroveň praporu“ klíčové slovní spojení

Když velitel praporu dnes potřebuje přesný úder na obrněný cíl nebo opevněnou pozici, typicky žádá podporu od vyššího stupně, brigádní nebo divizní úrovně, kde operují bitevní vrtulníky AH-64 Apache. Apache unese až 76 raket 70 mm, střely Hellfire a 30mm kanon. Je to mimořádně schopný stroj. Je to taky stroj za zhruba 1,5 miliardy korun s dvoučlennou posádkou.

Ozbrojený TRV-150 Apache nenahradí. Tři rakety versus sedmdesát šest, žádný kanon, žádný radar; srovnání nedává smysl. Smysl dává něco jiného: prapor dostane vlastní organický prostředek přesné palby, který nevyžaduje koordinaci s vyšším stupněm. Řetězec od detekce cíle k úderu se zkrátí z desítek minut na minuty.

BAE Systems mluví o „zlomku nákladů konvenčních prostředků“. Tvrdá srovnávací čísla za jednu bojovou misi veřejně chybí, ale logika je čitelná: bezpilotní multikoptéra je řádově levnější než bitevní vrtulník a její ztráta nestojí životy posádky.

Zajímavé je i srovnání s barážující municí, kterou masově nasazují obě strany na Ukrajině. NATO MSIAC definuje barážující munici jako hybrid mezi střelou a dronem: většinou jednosměrný efektor, který se při zásahu sám zničí. TRV-150 s APKWS funguje opačně. Odpálí řízenou raketu a vrátí se. Může teoreticky zaútočit znovu, nebo přepnout zpět na zásobovací roli. Nevýhodou je nutnost externího laserového navedení; barážující munice si cíl najde sama.

Česká stopa: Vipery, APKWS a smlouva do roku 2028

Fortruckerský test není jen americká kuriozita. Česká armáda provozuje vrtulníky AH-1Z Viper, které nesou až 28 raket APKWS. V červenci 2024 americká agentura DSCA schválila možný prodej 600 kusů APKWS II pro Česko v balíčku za odhadovaných 138 milionů dolarů, tedy přibližně 3,2 miliardy korun. Ročenka ministerstva obrany za rok 2024 potvrzuje uzavřenou smlouvu na dodávky raket Hellfire a naváděcích sad APKWS s plněním do roku 2028.

Česko tedy bude mít ve skladech stejnou munici, jakou TRV-150 právě odpálil z dronu. Veřejně není doloženo, že by Armáda ČR chystala ozbrojenou konverzi logistického bezpilotníku. Ale ekosystém je kompatibilní, a u spojenců se věci hýbou rychle. Royal Navy v září 2025 prohlásila platformu T-150 za připravenou k nasazení v první linii. Námořní pěchota USA testuje logistickou variantu TRV-150C na palubách lodí.

Směr, ne výjimka

Armáda v oficiálním článku k testu výslovně zasazuje projekt do širšího záměru: všechny bezpilotní systémy mají mít možnost nést smrtící náklad. NATO Allied Command Transformation ve zprávě z května 2026 konstatuje, že malé, levné a rychle se vyvíjející drony změnily charakter bojiště. Analýza CSIS z roku 2025 na základě ukrajinské zkušenosti popisuje totéž jako decentralizaci palebné síly a přesun inovací z velkých zbrojovek ke komerčním firmám.

Jeden úspěšný test na alabamském polygonu válku nezmění. Ale ukazuje směr, kterým se zbrojní průmysl i armádní doktrína pohybují: zbraně klesají k nižším taktickým stupňům, platformy se stávají modulárními a hranice mezi zásobovacím a bojovým dronem se rozmazává. Pro protivníka to znamená jediné: z jedné siluety na obloze už nepozná, jestli mu letí bedna s municí, nebo raketa přímo na něj.

Článek Létající raketomet, který udeří, když ho nikdo nečeká: americká armáda udělala z nosiče krabic zabijáka na úrovni praporu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od „Gradometu“ k verzi 1M

Příběh začíná u Bachmutu v létě 2023. Ruská státní televize tehdy ukázala zařízení přezdívané „Gradomet“, lafetu se třemi vodicími lištami pro 122mm rakety rodiny Grad. Výroba se rozjela v jekatěrinburgské firmě BRT, která systém nabízí jako víceúčelovou platformu: kromě raketových lišt na ni lze namontovat i 23mm automat 2A14 nebo 30mm kanóny 2A42 a 2A72. Základní Kozerog váží kolem 205 kilogramů, obsluhují ho tři lidé a do bojové pohotovosti se rozloží za patnáct minut.

Jenže právě hmotnost a absence pojezdu byly v poli problém. Přesun dvousetkilové platformy po rozbitém terénu bez kol stojí čas a síly, a čas na frontě, kde nad hlavou krouží drony, je měna, kterou nikdo nemá nazbyt. Proto vývojář už v říjnu 2025 popsal plán verze 1M: odlehčit konstrukci, přidat kola a zvětšit úhly vodorovného navedení. Snímky z jara 2026 ukazují, že k tomu přibyl nový optický zaměřovač a přepracované ruční vedení horizontálního i vertikálního náměru.

Co se změnilo, a co ne

Modernizace míří na dvě konkrétní slabiny: mobilitu a přesnost obsluhy. Kola umožňují rychlejší přesun po pozici i mezi palebními standy. Optika a lepší ovládání zjednodušují zaměřování, což zkracuje dobu, po kterou je obsluha vystavená na jednom místě. V prostředí, kde FPV dron doletí na cíl za desítky sekund, je každá ušetřená minuta reálný rozdíl.

Co se nezměnilo: Kozerog 1M stále střílí standardní 122mm neřízené rakety rodiny Grad, včetně 9M22U s dostřelem do 20 kilometrů. Počet vodicích lišt zůstává na jedné až třech. Platforma nemá žádnou balistickou ochranu, žádný automatizovaný výpočet dráhy, žádný laserový dálkoměr. Obsluha pracuje ručně, v otevřeném terénu nebo maskovaná v zákopech a budovách. Zatím také není jasné, zda verze 1M už jde do série, nebo jde stále o kusovou úpravu; nezávisle potvrzené dodávky do jednotek se nám nepodařilo dohledat.

Kozerog vedle Gradu a Solncepjoku

Nejlépe je vidět, co Kozerog 1M je a co není, ve srovnání se standardními ruskými systémy:

Kozerog 1M je levnější, snáz maskovatelný a má minimální tepelný i radarový podpis. Jenže palebný objem jedné až tří raket proti čtyřiceti trubkám Gradu je nesrovnatelný. A proti TOS-1A s termobarickou municí na tankovém podvozku jde o zcela jinou kategorii.

Proč berlička zůstává berličkou

Podle Oryxu Rusko přišlo k 28. květnu 2026 o více než 23 tisíc vizuálně potvrzených kusů techniky, z toho přes 1 000 samohybných a 553 tažených dělostřeleckých systémů. Skutečné číslo bude vyšší; Oryx počítá jen případy s foto nebo video důkazem. Tvůrce Kozerogu sám říká, že v dubnu 2023 bylo dronů na frontě málo, ale postupně se situace změnila natolik, že „se prakticky nepoužívají ani minomety“. Kozerog vznikl jako odpověď na tento tlak: malý, levný, rychle rozvinutelný prostředek, který dá pěchotě alespoň nějakou raketovou podporu.

Verze 1M tuto odpověď vylepšuje. Koncepčně ji ale nemění. Pořád jde o manuálně obsluhovanou, nechráněnou platformu s minimální salvou, která se schovává v zákopech a spoléhá na to, že ji průzkumný dron nenajde dřív, než obsluha odpálí a zmizí.

Co to znamená pro druhou stranu

Pro ukrajinskou obranu je Kozerog 1M paradoxně snazší i těžší cíl zároveň. Snazší, protože nemá pancíř, nemá rychlý podvozek a obsluha je vystavená. Těžší, protože malá platforma maskovaná v zástavbě nebo zákopovém systému je obtížně detekovatelná klasickými prostředky. Nejúčinnější odpovědí zůstávají průzkumné drony, FPV a protibaterijní senzory, tedy přesně ty nástroje, kvůli kterým Kozerog vůbec vznikl.

Kozerog 1M je funkční adaptace na válku, kde drony změnily pravidla. Ale adaptace na nouzi není totéž co její překonání. Rusko dostalo mobilnější berličku. Pořád je to berlička.

Článek Rusko vytáhlo Kozerog 1M. Improvizovaný raketomet dostal kola i nové zaměřování, nouzi ale neschová se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak fungoval sovětský „prak“

Komplet 9K52 Luna-M tvořilo odpalovací vozidlo 9P113 na osmiosém podvozku ZIL-135LM, raketa 9M21 a sada podpůrných prostředků: přepravní vozidla, meteorologická stanice, velitelský vůz. Raketa měřila kolem devíti metrů, vážila přes dvě a půl tuny a letěla balistickou dráhou na vzdálenost až 65–70 kilometrů. Neměla žádné navedení za letu. Stabilizaci zajišťovala rotace, směr a dostřel se nastavovaly před startem podle meteorologických dat a balistických tabulek. Příprava k palbě trvala zhruba patnáct až třicet minut.

Paleta hlavic odpovídala sovětské představě o flexibilitě:

• Tříštivotrhavá – pro konvenční údery na plochu
• Chemická – pro kontaminaci prostoru
• Submuniční – kazetová varianta proti živé síle a technice
• Jaderná – taktická hlavice, kvůli které celý systém vlastně vznikl

Ministerstvo obrany ČR výslovně označuje Luna-M za systém vyvinutý jako taktická jaderná zbraň. Konvenční role přišla jako bonus, ne jako výchozí záměr.

Lepší než předchůdce, horší než konkurence

Luna-M nebyla první sovětská taktická raketa, ale oproti předchůdci 2K6 Luna představovala znatelný posun. Starší systém měl dostřel jen 32–45 kilometrů a kruhovitou odchylku 1,2 až 2,0 kilometru, tedy rozptyl, při kterém konvenční hlavice nedávala prakticky žádný smysl. Luna-M zkrátila CEP zhruba na třetinu a téměř zdvojnásobila dosah. Důležitější než balistika ale byla logistika: kolový ZIL-135LM s vlastním hydraulickým jeřábem odstranil potřebu samostatného nakládacího stroje a zvýšil pochodovou rychlost celé baterie.

Jenže na druhé straně železné opony už ve stejné době sloužil americký MGM-52 Lance. Srovnání je nemilosrdné:

Lance byla řízená střela. Luna-M byla v podstatě velký dělostřelecký granát s raketovým motorem. NATO už operovalo v kategorii přesných taktických úderů, zatímco sovětská doktrína stále počítala s plošným ničením, a Luna-M do ní přesně zapadala.

Proč ji Sověti drželi tak dlouho

Pokus o modernizaci existoval. Projekt Luna-3, schválený 20. července 1966, měl dostat zjednodušený řídicí systém a stlačit CEP pod 500 metrů. Testy v letech 1968–1969 dopadly hůř než u výchozího prototypu (selhal hlavně korektor dostřelu) a práce byly zastaveny. Skutečný nástupce, OTR-21 Točka, vstoupil do služby až v roce 1975 a přinesl konečně naváděnou střelu s CEP kolem 150 metrů.

Mezitím Luna-M zůstávala ve výrobě a ve výzbroji. Podle otevřených zdrojů vzniklo 500 až 750 odpalovacích vozidel. V roce 1986 měla sovětská armáda ve službě přibližně 750 kompletů, což byl vrchol nasazení. Důvody nebyly sentimentální. Systém byl jednoduchý na obsluhu, mobilní, levný na výrobu a v doktríně, která počítala se zahájením konfliktu jadernými údery na uskupení NATO, plnil svou roli. Nepotřeboval trefit okno velitelského stanoviště. Potřeboval doručit hlavici do správného čtverce na mapě.

Československý rozměr

Dodávky Luna-M do Československa začaly v roce 1966. Podle brožury Vojenského historického ústavu měla ČSLA k roku 1990 čtyřicet odpalovacích zařízení a 158 raket. V míru disponovaly jednotky výhradně konvenčními hlavicemi. Jaderné měly být předány sovětskou stranou až v případě konfliktu; jejich montáž se nacvičovala, ale hlavice samotné zůstávaly pod sovětskou kontrolou. Dobová koncepce modernizace dělostřelectva ČSLA přitom explicitně počítala s tím, že válka v Evropě začne jadernými údery a raketové vojsko bude hrát klíčovou roli v prvním sledu.

Dědictví, které úplně nezmizelo

Exportní verze 9K52TS putovala do zhruba patnácti zemí, od Egypta přes Irák po Severní Koreu. Po studené válce většina provozovatelů systém vyřadila nebo nahradila Točkou. Irák si po roce 1991 ponechal FROG-7 ve velkých počtech pod monitoringem OSN. A v Severní Koreji analytici CSIS Beyond Parallel identifikovali bataliony FROG-7 v základně Sino-ri ještě v posledních letech jako součást strategické infrastruktury, která navazuje na sovětské technologické dědictví.

Luna-M ukazuje dobu, kdy se „dobrá raketa“ nehodnotila podle toho, jestli trefí konkrétní cíl, ale podle toho, jestli rychle dopraví dostatečně velkou hlavici do správné části bojiště. Přechod od Luny k Točce a od Točky k moderním systémům s přesností v desítkách metrů je vlastně příběh jedné proměny: od plošného ničení k chirurgickému úderu. Luna-M stála na samém začátku té cesty, s půlkilometrovým rozptylem a jadernou hlavicí jako pojistkou.

Článek Sovětský raketový systém 9K52 Luna-M: jaderný prak, který Rudá armáda milovala, i když se nikdy netrefil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Plamenomet na tankovém podvozku

TOS-1A není klasický raketomet. V ruské armádní struktuře spadá pod vojska radiační, chemické a biologické ochrany, nikoli pod dělostřelectvo. Jeho předchůdce TOS-1 s třiceti hlavněmi prošel bojovým křtem v Afghánistánu koncem osmdesátých let a pak v obou čečenských válkách. Zkušenosti z horských a městských bojů vedly k modernizaci: TOS-1A dostal zesílené pancéřování odpalovacího bloku, upravený podvozek odvozený od T-72 a účinnější munici. Počet hlavní klesl z třiceti na dvacet čtyři, právě kvůli přidané ochraně raketového paketu, která si vyžádala prostor a hmotnost. Existují i varianty na jiných tankových podvozcích včetně T-90, doložené především u exportních verzí pro Irák.

Výsledkem je kolos o hmotnosti přes 46 tun, který vypadá jako tank s obřím roštem na věži. Ráže 220 mm, salva trvá několik sekund, plocha zasažení jednou plnou salvou se uvádí v řádu hektarů.

Proč termobarický účinek bere šanci přežít

Klasická tříštivotrhavá munice zabíjí střepinami a tlakovou vlnou. Termobarická hlavice funguje jinak: rozprášené palivo se smísí se vzdušným kyslíkem a teprve pak detonuje. Výsledkem je extrémně zesílená tlaková vlna doprovázená intenzivním tepelným pulzem. Na otevřeném prostranství je účinek srovnatelný s konvenční municí podobné ráže. V uzavřených a polouzavřených prostorech, bunkrech, sklepech, zákopech, budovách, se ale přetlak a žár „drží“ uvnitř a násobí se.

Medicínská literatura popisuje u blastových zranění tohoto typu:

• plicní barotrauma a krvácení do plic,
• poškození dutých orgánů včetně střev,
• traumatické poranění mozku,
• ruptury ušních bubínků a poškození zraku,
• těžké popáleniny a inhalační trauma dýchacích cest.

Příznaky přitom nemusí být okamžitě viditelné, řada vnitřních poranění se projeví s odstupem hodin. Právě proto vojenské doktríny oceňují termobarické systémy proti podzemním úkrytům a opevněným pozicím: sklep nebo zákop, který vojáka chrání před střepinami, se proti termobarické salvě může proměnit v past.

Z právního hlediska termobarické zbraně nejsou automaticky zakázané. Mezinárodní výbor Červeného kříže ovšem zdůrazňuje, že jejich nasazení musí splnit pravidla rozlišování, proporcionality a ochrany civilistů a výslovně doporučuje vyhýbat se použití zbraní s širokým plošným účinkem v urbanizovaném prostoru. Právě v městských bojích, kde Rusko TOS-1A nasazovalo nejčastěji, je tato hranice nejtenčí.

Šest kilometrů, které rozhodují o všem

Dostřel TOS-1A se v otevřených zdrojích uvádí kolem šesti kilometrů. Pro srovnání: český raketomet RM-70 ráže 122 mm střílí na dvacet kilometrů, moderní západní systémy typu HIMARS ještě výrazně dál. Těch šest kilometrů je cena za ničivý termobarický účinek, rakety obětují dolet ve prospěch devastační síly.

V praxi to znamená jediné: TOS-1A musí přijet do zóny, kde na něj vidí drony, kde ho dosáhne protitankový řízený střelný prostředek a kde ho zachytí protibateriový radar. Na bojišti nasyceném průzkumnými i údernými bezpilotními prostředky je šestitunový odpalovací paket na tankovém podvozku s výrazným tepelným podpisem ideální cíl.

Databáze Oryx, která eviduje vizuálně potvrzené ztráty, zaznamenala desítky zničených, poškozených nebo ukořistěných kusů TOS-1A. Americký armádní analytický materiál ho označuje za prioritní cíl pro ukrajinské velitele, tedy za cíl, na jehož vyhledání a zničení se soustřeďují průzkumné prostředky, dělostřelectvo i kamikadze drony. Ruské velení na to reaguje opatrným přísouváním jednotlivých odpalovačů místo celých baterií, aby nestrhlo příliš pozornosti. I tak ale platí, že každý výjezd na palebnou pozici je pro osádku sázka.

Taktický teror, ne strategický zlom

Americká armádní analýza z roku 2024 to shrnuje střízlivě: TOS-1A měl na celkový průběh války „malý až nulový“ strategický vliv, přestože lokálně fungoval. Dokázal rozbít konkrétní obranný uzel, vytvořit mezeru v linii, umožnit postup pěchoty. Ale nedokázal změnit dynamiku celého úseku fronty, natož celého konfliktu.

Je to typická zbraň taktického teroru, slovo „teror“ zde míníme doslova, ve smyslu psychologického účinku na obránce, kteří vědí, že proti plné salvě v uzavřeném prostoru nemají spolehlivou ochranu. Ani hluboký kryt, ani rozptýlení, ani ochranná výstroj nezaručují přežití. Jediná skutečně účinná obrana je nedovolit TOS-1A vystřelit: najít ho dřív, zasáhnout dřív, zničit dřív.

Česká armáda přímý ekvivalent TOS-1A neprovozuje a v rámci NATO podobný systém prakticky neexistuje. Prostředky k jeho ničení ale k dispozici jsou, od protitankových střel Javelin a Spike přes dělostřeleckou palbu až po průzkumné drony, které dokážou předat souřadnice v reálném čase.

Paradox TOS-1A zůstává neřešitelný: aby splnil svůj účel, musí přijet blízko. A čím blíž přijede, tím kratší má životnost. V éře, kdy každý metr fronty sledují desítky očí na obloze, je to rovnice, kterou nepřepíše žádná modernizace munice.

Článek Rusům vyhrává bitvy, a také se jim stává osudným: těžký raketomet TOS-1A děsí pěšáky, kterým bere šanci přežít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Severní Korea odpálila

KCNA popsala tři typy munice vystřelené z „nově vyvinutého lehkého víceúčelového odpalovacího raketového systému“:

• 240mm řízená raketa s ultrapřesným autonomním navigačním systémem.
• Taktická balistická střela s blíže nespecifikovanou „speciální bojovou hlavicí“; podle analýzy snímků USNI News jde o typ vizuálně blízký Hwasong-11D.
• Taktická střela s plochou dráhou letu kombinující autonomní navigaci, TERCOM (sledování terénu) a funkci terminálního navedení pomocí AI s udávaným dosahem 100 km.

Titulková zkratka „HIMARS s umělou inteligencí“ si proto zaslouží upřesnění. Doložený prvek AI se váže primárně ke střele s plochou dráhou letu a k terminálnímu navedení, nikoli k samotnému odpalovači. Kim po testu navíc zmínil, že byly „finálně aktualizovány systémy řízení palby a automatizace všech odpalovacích vozidel“; to naznačuje širší modernizaci palebné architektury, ale konkrétní technické detaily chybí.

Proč se mluví o severokorejském HIMARS

Podobnost není náhodná. Americký HIMARS je lehký kolový nosič na podvozku 6×6, který nese modulární kontejner: šest raket GMLRS, dvě PrSM, nebo jednu ATACMS s dosahem do 300 kilometrů. Severokorejská novinka kopíruje tutéž logiku: kolový podvozek, zadní modulární odpalovací sekce, důraz na rychlý odpal a okamžitý přesun. Analytici z Korea JoongAng Daily ji po říjnové přehlídce přirovnali i k jihokorejskému systému Chunmoo.

Jenže mezi tvarem a výkonem zeje propast. U amerického HIMARS existují tisíce hodin bojového nasazení, standardizovaná logistika, digitální síťové propojení a nezávisle měřená přesnost. U severokorejského systému máme zatím snímky z testu a tvrzení KCNA. Analytici z CSIS u severokorejských dronů opakovaně upozorňují, že Pchjongjang dokáže rychle převzít západní tvar, ale ne nutně srovnatelnou palubní výbavu. Stejnou opatrnost je na místě držet i tady.

Přesto je posun zřejmý. Starší severokorejský KN-25 je 600mm kolos na pomezí raketometu a balistické střely s dosahem 380 km; těžkopádný, pomalý na přesun, snadno zaměřitelný. Nový lehký systém naopak cílí na mobilitu a přežití po odpalu. To je přesně filozofie, která dělá HIMARS na Ukrajině tak účinným.

AI jako násobič, ne jako zázračná zbraň

Stimson Center ve své únorové analýze popisuje severokorejské snahy v oblasti AI jako „násobič síly“; nástroj, který zvyšuje přesnost, zkracuje dobu od detekce cíle k úderu a posiluje odolnost proti elektronickému rušení. Ne jako důkaz plně autonomních robotických zbraní.

Analytici z 38 North zároveň varují, že u severokorejských systémů může označení „AI“ sahat od reálného naváděcího softwaru až po propagandistické nadsazení. Původcem tvrzení o květnovém testu je výhradně KCNA, nezávislé ověření neexistuje. Přesto: i kdyby šlo „jen“ o vylepšenou autonomní navigaci s korekcí podle terénu, v kombinaci se stovkou kilometrů doletu a modulárním odpalovačem je to pro jihokorejskou obranu nepříjemná novinka. KCNA systém explicitně váže na nasazení u dlouhodosahových dělostřeleckých brigád v jižním pohraničí. Z tamních pozic dosáhne na velitelská stanoviště, sklady, radarové pozice i letištní infrastrukturu v operačním týlu.

Stín nad Ukrajinou, a nad Evropou

Otázka, zda se nový systém může dostat do ruských rukou, nemá zatím odpověď v podobě důkazu. Precedent je ale alarmující. Zpráva Multilateral Sanctions Monitoring Team z května 2025 dokumentuje přes 20 tisíc kontejnerů munice a materiálu odeslaných z KLDR do Ruska, nejméně sto balistických střel nasazených v roce 2024 a také dodávky 240mm raketometů a 170mm dělostřeleckých systémů. NATO to označuje za nebezpečné rozšíření války.

Pro Česko je to relevantní nepřímo, ale reálně. Každá nová vrstva severokorejských dodávek zvyšuje tlak na Ukrajinu, a tím i na evropské zásobování municí a protivzdušnou obranu. Česká muniční iniciativa přitom podle Petra Pavla přišla o polovinu přispívajících zemí, z osmnácti na devět. Kyjev nicméně oficiálně počítá s jejím pokračováním bez zdržení.

Tempo, které znepokojuje víc než jednotlivá zbraň

Britský think-tank RUSI to v květnové analýze shrnul bez obalu: síla, která dnes stojí proti USA a Jižní Koreji, je podstatně nebezpečnější než před dvěma lety. V březnu 2025 Kim ukazoval drony s umělou inteligencí určené k sebevražedným útokům. V říjnu 2025 se na přehlídce objevil kolový raketomet. V květnu 2026 následoval ostrý test s trojicí různých munic. Pchjongjang zjevně přebírá logiku zbraní, které se osvědčily na Ukrajině (lehká mobilita, modulárnost, přesný úder) a osazuje je vlastní municí a domácí výrobou.

Nejznepokojivější na květnovém testu proto není samotná vizuální podobnost s HIMARS. Je to rychlost, s jakou Severní Korea přechází od kopírování tvaru k funkčním zkouškám, a od těžkopádných salvových systémů k platformám, které po odpalu zmizí.

Článek Severní Korea ukázala vlastní HIMARS s umělou inteligencí. Zasahuje na dálku přes 100 km a zvládne i balistickou raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva systémy, jeden cíl

Důležité je rozlišit dvě věci, které se v titulcích snadno slévají. X-Fire je odpalovač, kolová platforma 8×8, kterou vyvíjí Thales (řízení palby a odpalovací systém) a Soframe (podvozek). FLP-T 150 je naváděná munice s dostřelem přes 150 kilometrů, za kterou odpovídá ArianeGroup. Odpalovač a střela se vyvíjejí paralelně, ale samostatně, proto se také testovaly zvlášť.

Při květnových zkouškách X-Fire použil Thales cvičné 68mm rakety X-Fum, nikoli ostrou munici. Důvod je prostý: firma nejprve ověřovala samotný odpalovač, navigační řetězec odolný proti rušení, palebný systém, mechaniku nabíjení. Letová zkouška FLP-T 150 už proběhla o dva týdny dříve a podle tiskové zprávy Thales splnila všechny stanovené parametry. Oddělená validace obou komponent dává smysl, snižuje riziko a urychluje cestu k integraci.

Závod s mezerou ve výzbroji

Proč takový spěch? Rok 2027 zní jako vzdálená budoucnost, ale v akvizičních cyklech armád je to zítra. Informační zpráva Výboru pro obranu francouzského Národního shromáždění z roku 2025 varuje před „schopnostní mezerou“, obdobím, kdy staré LRU už nebudou provozuschopné a nový systém ještě nebude zaveden. Podle Defense News francouzská zbrojní agentura DGA počítá s minimálně 13 systémy do konce roku 2030 a 26 do roku 2035.

To znamená, že mezi vyřazením LRU a plným náběhem X-Fire vznikne tříletá díra. Francie to ví. Proto je X-Fire navržen jako otevřená platforma schopná přechodně střílet i zahraniční municí, právě aby překlenul období, než bude FLP-T 150 sériově dostupná. A proto se současně zvažují i přechodná řešení včetně nákupu ze zahraničí.

Klíčové slovo celého programu přitom není „150 kilometrů“. Je to suverenita. Parlamentní zprávy výslovně zmiňují americkou kontrolu nad softwarem řízení palby, exportní pravidla omezující použití a plný výrobní backlog HIMARS sahající až do let 2029–2030. Francie nechce být závislá na amerických dodacích lhůtách ani na souhlasech Washingtonu s tím, kam a proti komu svou munici použije.

Konkurence doma i za oceánem

X-Fire není jediný francouzský uchazeč. MBDA se Safranem nabízejí systém Thundart, integrovanou platformu s věží a dvěma kontejnery po čtyřech raketách, která poprvé letěla 14. dubna 2026. Existuje i třetí domácí projekt Foudre od firmy Turgis Gaillard. Francouzská armáda si tedy může vybírat, a právě soutěž mezi domácími firmami je součástí strategie: tlačí cenu dolů a zrychluje vývoj.

Jak si ale X-Fire stojí proti americké konkurenci? Srovnání je zatím asymetrické:

• HIMARS/M270: Bojově ověřené na Ukrajině, široká rodina munice od 70 do 500+ km (PrSM), masová výroba, ale plný backlog a americká kontrola nad použitím.
• X-Fire/FLP-T 150: Francouzská suverenita, odolnost proti rušení, flexibilní odpalovač, ale zatím demonstrátor bez bojového ověření a s malou plánovanou sérií.

Dostřel 150 km je dnes evropsky konkurenceschopný základ, odpovídá americkým přesným raketám ER-GMLRS nebo izraelskému systému PULS EXTRA. Není to ale strop. Americký PrSM míří na 500 km a Francie sama uvažuje o pozdějším pásmu 300–500 km. Podle analýzy Ifri z února 2026 je FLP-T 150 prvním stupněm ambice, ne jejím vrcholem.

Co to znamená pro Evropu a pro Česko

Francie svůj program zasazuje do širšího evropského rámce. V únoru 2026 podepsalo šest zemí (Francie, Německo, Itálie, Polsko, Švédsko a Británie) komuniké iniciativy ELSA, která mimo jiné řeší společnou evropskou raketometnou platformu. Česko mezi signatáři není.

Pro českou armádu je X-Fire zajímavý spíš jako indikátor směru trhu než jako bezprostřední akviziční cíl. AČR vyřadila raketomety RM-70 už na konci roku 2010 a hlavní dělostřeleckou modernizací je dnes houfnice CAESAR. Systém typu X-Fire by pro Česko znamenal zavedení zcela nové vrstvy hluboké palby, schopnosti zasáhnout velitelská stanoviště, logistické uzly nebo prostředky protivzdušné obrany daleko za dosahem konvenčního dělostřelectva. Veřejný český zájem o tento konkrétní systém ale zatím nikdo neoznámil.

Exportní potenciál X-Fire je širší otázkou. Thales i ArianeGroup ho prezentují jako evropskou alternativu k americkým systémům, ale k červnu 2026 neexistuje žádný oznámený zahraniční zákazník ani kontrakt. Při plánované sérii pouhých 26 kusů pro domácí armádu budou jednotkové náklady vysoké; jako redakční srovnání lze uvést, že kompletní rumunský balík HIMARS vychází podle Ifri zhruba na 550 milionů korun za systém. Bez exportních zakázek bude francouzské řešení pravděpodobně dražší.

Skutečná síla X-Fire se neměří dostřelem. Měří se tím, zda Francie dokáže dodat hotový systém dřív, než jí po roce 2027 vznikne prázdné místo v arzenálu. Květnové testy ukázaly, že technologie funguje. Teď musí fungovat i kalendář.

Článek Francie nabízí zbraň budoucnosti, testuje nový raketomet X-Fire s dostřelem 150 km. Má nahradit americké protějšky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvojnásobek, ale oproti čemu

Titulková „dvojnásobná palebná síla“ vyžaduje upřesnění. HIMARS nese jeden pod se šesti raketami GMLRS, jednou střelou ATACMS nebo dvěma novými PrSM. GMARS nese pody dva. Výsledný loadout:

• 12 raket GMLRS nebo ER-GMLRS (dosah přes 150 km)
• 2 balistické střely ATACMS (dosah přibližně 300 km)
• 4 střely PrSM (dosah přes 400 km)

Dvojnásobek tedy platí striktně vůči jednomu HIMARSu. Pásový M270, který v Evropě slouží od osmdesátých let, nese totéž, dva pody a dvanáct raket. Jenže M270 váží přes 25 tun, potřebuje tříčlennou osádku a na silnici se pohybuje rychlostí obrněnce. GMARS podle Rheinmetallu zvládne přesun se dvěma lidmi v kabině a logisticky sdílí díly se široce rozšířenou rodinou nákladních vozidel HX. Pro evropské armády, které potřebují rychle přesunovat palební prostředky po tisícikilometrových komunikacích od Baltu po Černé moře, je to zásadní rozdíl.

Schopnost, kterou Evropa ztratila

Konec studené války přinesl evropským armádám masivní škrty v dělostřelectvu. Česká armáda vyřadila poslední raketomet RM-70 na podvozku Tatra T-813 na konci roku 2010. Nebyla sama, studie IISS z roku 2025 popisuje evropské „hardware gaps“ v dlouhodosahových úderech jako systémový problém. Koncepce výstavby AČR 2035 otevřeně přiznává „limitované schopnosti vedení přesných paleb na velké vzdálenosti“.

GMARS tuto mezeru neřeší sám, ale nabízí průmyslově ukotvené řešení: evropský podvozek, evropská montáž, evropská servisní síť, a přitom plná kompatibilita s americkou municí, na níž dnes stojí západní přesná raketová palba od Chersonu po Záporoží. Klíčová munice, GMLRS, ER-GMLRS, ATACMS, PrSM, zůstává americká. Evropa se tedy nezbavuje závislosti na Washingtonu v oblasti střeliva, ale přestává být závislá na americké výrobní kapacitě samotných odpalovačů.

Co na to Rusko

Rusko disponuje Iskanderem s dosahem až 500 km a bojovou hlavicí 480–700 kg, raketomety Tornado-S i starším Smerčem. Tabulkově tedy nelze tvrdit, že by mu dlouhý dosah chyběl. Analytici RUSI ale upozorňují na něco jiného: ruský problém není v dostřelu, nýbrž v průzkumně-úderném řetězci. Nedostatek naváděcích sad, mezery v průzkumu a disperze cílů limitují reálný efekt ruských raketometů v praxi. GMARS oproti tomu vstupuje do ekosystému, kde GPS-naváděná GMLRS rutinně zasahuje bodové cíle na vzdálenost desítek kilometrů a PrSM totéž slibuje za horizontem čtyř set kilometrů.

Skutečná asymetrie tedy neleží v počtu trubek, ale v přesnosti a v integraci do západního velitelského řetězce. Dvanáct naváděných raket na jednom kolovém podvozku, který se po salvě přesune rychlostí dálničního kamionu, je pro protiúder výrazně těžší cíl než pásový M270 plížící se po polní cestě.

Kdy to bude skutečnost

Časová osa programu je krátká, ale stále neúplná. V dubnu 2023 podepsaly Rheinmetall a Lockheed Martin memorandum o spolupráci s explicitním cílem vytvořit řešení pro Německo s maximálním podílem domácí výroby. V březnu 2025 proběhl summit pro čtrnáct zemí. V srpnu 2025 první ostrá střelba. Oba výrobci mluví o „rychlé kvalifikaci a uvedení na trh“. Pevné datum sériové výroby ani první dodávky ale veřejně neoznámili.

Pro Česko by systém dával schopnostní smysl, a precedent existuje: protivzdušný SPYDER jezdí na podvozcích Tatra 815-7, historické RM-70 stálo na Tatře T-813. Rozpočet MO na rok 2026 počítá s investicemi 56,1 miliardy korun; plnohodnotný balík šesti odpalovačů s municí a podporou by podle estonského benchmarku stál řádově nižší desítky miliard. Reálné, ale jen jako velký strategický projekt.

GMARS zatím nevystřelil v boji a žádná armáda ho dosud formálně neobjednala. Přesto už není papírovým konceptem, je to fungující stroj, který v srpnu 2025 na poušti v Novém Mexiku dokázal, že umí to, co slibuje. Zbytek je otázka politické vůle a průmyslové kapacity. Obojího má Evropa v posledních třech letech víc než kdykoli od pádu Berlínské zdi.

Článek Kontinentu se vrací síla, o jaké si Rusko může nechat zdát. Evropský HIMARS má dvojnásobnou palebnou sílu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se Tornado-S přirovnává k HIMARS

Označení „ruský HIMARS“ je žurnalistická zkratka, která funguje na jedné rovině: oba systémy míří na vysoce hodnotné cíle v operační hloubce. Tím podobnost do značné míry končí.

9K515 Tornado-S je hluboce modernizovaná verze sovětského BM-30 Smerč. Podle ruského Rostecu a agenturního vyjádření pro TASS disponuje dvanácti vodicími lištami pro naváděné 300mm rakety s deklarovaným dosahem až 120 km. HIMARS naproti tomu stojí na západním muničním ekosystému, s novou municí ER GMLRS, kvalifikovanou americkou armádou v únoru 2026, dosahuje 150 km. Rozdíl ale není jen v číslech dosahu. Je v kvalitě navedení, v integraci do palebného řízení, v bojově ověřené přesnosti celé rodiny munice. Tornado-S je modernizace starší koncepce; HIMARS je platforma, kolem které vyrostl celý ekosystém.

Pro ruskou armádu je ovšem Tornado-S tím nejlepším, co v kategorii přesných salvových raketometů má. A právě proto je každá jeho ztráta bolestivá.

Pět kusů za tři měsíce

Dubnový zásah u Melitopolu není izolovaný úspěch. Jen od začátku roku 2026 ukrajinské síly veřejně doložily zničení nejméně pěti systémů Tornado-S / Smerč:

• 21. února — zásah Tornado-S v Astrachance u Melitopolu, údajně během palby
• 29. března — tři kusy BM-30 Smerč/Tornado-S zničeny najednou v okupovaném Krymu
• 27. dubna — další Tornado-S u Melitopolu, zasažen za pohybu

Přesný počet kusů v ruské výzbroji se z otevřených zdrojů nedá spolehlivě ověřit. Jisté je, že jde o relativně vzácný a vysoce hodnotný systém, každá ztráta zužuje ruskou schopnost přesných dálkových salv na konkrétním operačním směru.

Dron, který mění pravidla v pásmu do 100 km

Za úderem stojí podle sekundárních materiálů středně dosahový útočný dron kategorie FP-2, platforma s dosahem 200 km a 105kilogramovou bojovou hlavicí, vyvinutá ukrajinskou firmou FirePoint. Primární komuniké generálního štábu konkrétní typ dronu nejmenuje, ale parametry odpovídají: nízký let, dostatečná hlavice na zničení těžké techniky, operační radius pokrývající 76 km od fronty s velkou rezervou.

Právě tato třída dronů podle analýzy Ukrajinské pravdy a OSINT skupiny Dnipro částečně vyplňuje mezeru, kterou dříve pokrýval HIMARS, tedy pásmo 50 až 100 km za frontovou linií. FirePoint v březnu deklaroval výrobu zhruba 200 útočných bezpilotníků denně, rozloženou do více než padesáti lokalit po Ukrajině. Jde o firmou uváděnou kapacitu, ne nezávisle auditované číslo, ale i tak naznačuje průmyslový rozměr, který z jednotlivých zásahů dělá systémový tlak.

Co zmizelo: bezpečná hloubka

ISW v dubnovém hodnocení zasadil zásah do širšího kontextu: Ukrajina systematicky degraduje ruskou protivzdušnou obranu a radary, čímž otevírá okna pro údery do týlu. Následek je prostý, ruské salvové raketomety, sklady, velitelské uzly a opravárenské body už nejsou v bezpečí ani 70 až 100 km za frontou.

Pro ruskou stranu to znamená větší rozptyl sil, častější přesuny, delší přípravu palby a vyšší spotřebu prostředků protivzdušné obrany na ochranu vlastního týlu místo fronty. Samo o sobě to frontu nezlomí. Ale zhoršuje to podmínky pro soustřeďování sil a přípravu ofenzivních akcí přesně tam, kde se dříve plánovalo v klidu.

Největší zprávou z 27. dubna není ohořelý vrak u Melitopolu. Je to fakt, že pásmo, kde měl Tornado-S bezpečně pracovat, se proměnilo v pásmo, kde se samo stává cílem.

Článek Ruský ekvivalent HIMARS proměnili Ukrajinci v kus šrotu na 80 km. Vojáci ani nepostřehli, co se stalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bulhaři by museli na HIMARS čekat

Bulharsko se rozhodlo, že si pořídí celkem 12 raketometů MARS 3. BnrNews uvádí, že ale původně chtělo nakoupit systémy HIMARS. Hlavním oficiálním důvodem pro nákup evropského protějšku byla nakonec skutečnost, že je o americkou zbraň takový zájem, že je na ni dlouhá čekací doba. MARS 3 má ale přijít mnohem dříve. Půjde o zbraně z Německem objednaných stovek kusů raketometů, protože část z nich má být právě pro spojence.

Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal

Dalším důvodem odmítnutí HIMARSu může být, že MARS 3 může Bulharsko snadno financovat. Použije totiž peníze z evropského programu SAFE, uvádí Novinite. Tento mechanismus úvěrů prioritně podporuje nákup zbraní od evropského zbrojního průmyslu. Dalším, ovšem podle názoru Armádního Zpravodaje skrytým důvodem, může být současná politika amerického prezidenta, který s mnoha spojenci nejedná zrovna v rukavičkách. Ti se tak v obavách z budoucnosti raději ohlížejí po zbraních od jiných než amerických dodavatelů.

MARS 3 má širokou škálu munice

MARS 3 je produktem spolupráce Německa a Izraele a je umístěný na kolovém podvozku. KNDS ho popisuje jako otevřenou platformu schopnou odpalovat řadu střel, raket i dronů, a to do vzdálenosti až 300 km. Používá třeba rakety Accular ráže 122 mm, střely EXTRA s dosahem 150 km či kvazibalistickou raketu Predator Hawk. Do budoucna je zvažována také integrace protilodní střely Naval Strike Missile nebo střely s plochou dráhou letu JFSM.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Ačkoliv se zdá, že výrobce HIMARS nemusí ztráta malé zakázky v Bulharsku příliš trápit, protože zájem o jeho systém je stále vysoký, může toho do budoucna litovat. Ukazuje se, že mnozí výrobci, a to nejen v Evropě, existují i v Jižní Koreji, Turecku a dalších zemích, vyrábějí nebo brzy budou vyrábět zbraně podobné kvality. To znamená, že Američanům seberou do budoucna zakázky, což se samozřejmě projeví na příjmech jejich zbrojovek.

Článek Američané přišli o zakázku. Žádný HIMARS, převálcoval ho evropský raketomet budoucnosti. A následky jsou větší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dronu se 105kg hlavicí raketomet neodolá

BM-30 Smerč s 12 hlavněmi představuje vrchol sovětské éry těžkých raketometů ráže 300 mm, který dokáže během 38 s zasypat plochu o rozloze 67 hektarů ničivou salvou až na vzdálenost 120 km. Je navržen pro ničení koncentrací vojsk, obrněné techniky i velitelských stanovišť, přičemž využívá širokou škálu kazetové i monoblokové munice, uvádí Wikipedia.

„Právě jsme zajali 4 krásky.“ Ruští velitelé vyslali vojáky vztyčit vlajku ve vesnici, která jim nepatřila. Ukrajinci si na ně počkali

Modernizovaný nástupce Tornado-S pak posouvá jeho schopnosti do 21. století díky integraci digitálního řízení palby a navigace GLONASS. Hlavní výhodou jsou přesně naváděné rakety 9M544 a 9M549, které zasahují cíle s vysokou přesností na vzdálenost až 120 km. Tornado-S tak funguje jako ruská odpověď na systémy HIMARS, ovšem s mnohem větší ničivou silou.

Na druhou stranu je oproti nim méně přesný. Trefí se nejspíše s odchylkou min. 7 metrů, kdežto M142 HIMARS zasáhne s přesností pod metr. Tornado-S to nicméně částečně kompenzuje právě vysokou ráží a salvou zacílenou na jednu oblast. Ukrajinci se proto logicky snaží o zničení vždy, když tento raketomet lokalizují, jelikož jim působí nemalé škody.

Video: americké letectvo odtajnilo záběry, jak totálně zničilo íránskou raketovou základnu

„Nejšpinavější a zároveň nejsilnější konstrukce v řadě sovětských/ruských raketových systémů. Právě Tornado-S terorizuje Charkov, Záporoží, Sumy, Cherson, Nikopol a další klidná města Ukrajiny,“ vysvětlili ukrajinští vojáci. Generálporučík Robert „Maďar“ Brovdi potom doplnil, že se podařilo na Krymu, konkrétně u vesnice Sovchozne, podařilo zničit tři raketomety BM-30 Smerč nebo Tornado-S, a též TZM (transportní nakládací vozidlo) pro ne.

Soudě dle ovládacího rozhraní se redakce ArmádníZpravodaj.cz domnívá, že k tomu posloužily drony FP-2, které jsou k úderům na Krymu stále oblíbenější. Doletí až 200 km a unesou na ně hlavici těžkou až 105 kg, uvádí Militarnyi. Jejich výhodou je, že je nelze tak snadno rušit, a PVO má problém s jejich lokalizací, protože jsou z kompozitů, dřeva a překližky.

Článek Video: Ukrajinci udeřili daleko v týlu, aby zničili ty „nejšpinavější“ raketomety, jaké Rusové mají. A dostali hned tři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MARS 3 pro Bundeswehr i spojence

Německo, které bylo v první polovině 20. století velmocí a zahájilo první i druhou světovou válku, po skončení studené války armádu zredukovalo. Jako jiní podlehlo dojmu, že v Evropě bude mír, a nemusí proto být tak silná jako dříve. Ruská invaze na Ukrajinu a situace ve světě však Němcům otevřela oči a plánují být opět evropskou velmocí. Hartpunkt uvádí, že jedním z plánů je objednávka až 500 raketometů MARS 3. Část z nich by však měla být určena německým spojencům, aby je kupovali za stejných podmínek jako Bundeswehr.

iZdroj fotografie: KNDS

KNDS popisuje zbraň jako flexibilní raketomet umožňující palebnou podporu na dlouhé vzdálenosti, přičemž má být autonomní a schopen automaticky zaměřovat cíl. Zároveň je možno ho umístit na různé typy vozidel, a hlavně bude užívat široké spektrum střel, což z něj dle Armádního Zpravodaje činí široce multifunkční zbraň. Základní verze je umístěna na podvozku Iveco Trakker 8×8 a má hmotnost 40 tun a rychlost až 90 km/h. K obsluze pak stačí 2 až 3 vojáci. Minimálně papírově se jeví ještě lepší než americký M142 HIMARS.

Raketomet zvládá mnoho typů munice

Největší předností MARS 3 mají být rakety, které jsou v pouzdře. ArmyRecognition uvádí, že může používat třeba rakety Accular ráže 122 milimetrů s doletem 35 km, a ráže 160 milimetrů s dosahem 40 km. Na střední vzdálenost má pak sloužit raketa EXTRA s dosahem 150 km a přesností 10 metrů, a dále je MARS 3 schopen odpálit kvazibalistickou raketu Predator Hawk s dosahem 300 km. Měl být nicméně otestován i k odpálení protilodní střely Navall Strike Missile, jejíž nejnovější verze by měla mít dosah větší než 300 km.

200 dronů zdecimovalo Rusům loďstvo. Ukrajinci mají Černomořskou flotilu přesně tam, kde chtěli

Do budoucna by měl zvládat i střely s dosahem 500 km, případně sloužit jako odpalovač dronů. To by z něj dělalo systém, z něhož by ruská armáda musela mít doslova hrůzu, protože by umožňoval ničit její strategické pozice na stovky kilometrů. Němci plánují, že k němu pořídí desítky tisíc střel, a pokud by MARS 3 koupily i jiné armády, vyloučena není ani česká, jíž podobná zbraň schází, udělalo by to z něj alternativu k americkému HIMARSu.

Článek Stará velmoc povstává a bude to hodně velké. Koupí stovky evropských raketometů nové generace lepších než HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

RM-70 si rovnou vezl náhradní rakety

Raketomet RM-70 začalo Československo zavádět do výzbroje v roce 1971. Wikipedia uvádí, že vychází ze sovětského salvového raketometu BM-21 Grad, který je nejrozšířenějším na světě. Má s ním shodný odpalovač raket ráže 122 milimetrů, ale českoslovenští konstruktéři ho umístili na podvozek velkého nákladního automobilu Tatra 813 Kolos 8×8. Na jeho korbě byl navíc dostatek místa k tomu i na náhradní rakety, a RM-70 proto dostal přebíjecí systém, který ho mohl během krátké chvíle po vystřelení první salvy opět připravit k boji.

iZdroj fotografie: Vitalij Pavlenko / Creative Commons / CC BY-SA

Salva RM-70 je se sovětským Gradem shodná, obsahuje tedy celkem 40 raket. CSG, která v České republice produkuje modernizovanou verzi tohoto raketometu, uvádí, že všech 40 raket dokáže pokrýt plochu o rozloze až 30 000 metrů čtverečních. Armádní Zpravodaj proto soudí, že může z povrchu země téměř vymazat nebo významně poškodit i větší základnu. Rakety lze samozřejmě odpalovat i jednotlivě nebo po několika, záleží vždy na uvážení obsluhy a situaci. Přebíjení pak umožňuje doplnit nové rakety zhruba za minutu.

Vysoká mobilita a reálné nasazení v boji

Standardní dosah raket z RM-70 je 20 km, ale ArmyRecognition uvádí, že existují i modernizované schopné dosahu až 36 km. Systém je také velmi mobilní, jeho osmikolový podvozek dokáže překonat i těžký terén, a na silnici se pohybuje rychlostí až 75 km/h, přičemž po vlastní ose urazí vzdálenost až 1 100 km. K jeho obsluze je zapotřebí šestičlenná osádka, která má k dispozici pancéřovanou kabinu chránící proti ručním zbraním a střepinám.

„Ukrajinci si berou zemi zpět.“ Speciální jednotka zahájila protiofenzivu a sebrala Rusům klíčové pozice

V roce 2015 potom Excalibur Army patřící do CSG vyvinula modernizovanou verzi označovanou RM-70 Vampire. ArmyRecognition uvádí, že je na podvozku Tatra 815-7 a má modernizované řízení palby, které zaručuje vyšší přesnost, a s moderními raketami by měl být raketomet schopen zasahovat cíle do vzdálenosti až 40 kilometrů. RM-70 byl nebo je ve výzbroji několika zemí, modernizovaný Vampire používá Ukrajina ve válce s Ruskem.

Článek Salva, která smaže ruské armádě celou základnu. Český raketomet RM-70 se vrací do moderní války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj probíhal ještě za Výmaru

Nebelwerfer začali němečtí odborníci pod vedením Rudolfa Nebela vyvíjet již v roce 1927. Nebel byl sice po roce 1934 z výzkumu vyloučen, ale jeho jméno – česky „mlha“ – zůstalo, a jeho dílo je známo jako „Pokladač mlhy“. Rakety měly oficiálně sloužit k zamlžování bojiště nebo měst během náletů. Aerosol v nich obsažený šlo nicméně snadno zaměnit za bojový plyn. Takovou zbraň však mělo Německo přísně zakázáno Versaillskou smlouvou.

Velké ruské válečné lodě pod palbou kritiky. Torpédoborce třídy Udaloj ukazují slabost, od níž dává i Kreml ruce pryč

První prototyp rakety byl hotov v roce 1934. Odpalovací zařízení připomínalo granátomet a bylo zavedeno jen několik kusů, ale koncepce rakety zůstala do budoucna zachována. Od sovětské, ale i americké konkurence se značně lišila – hlavici tvořil aerodynamický kryt, za nímž bylo tělo s pomalu hořícím palivem, které tvořil černý nebo lisovaný diglykolový prach.

iZdroj fotografie: Public Domain

Tělo rakety bylo zakončeno 28 mírně zešikmenými tryskami, které ji nejenom hnaly vpřed, ale také zajišťovaly její rotaci, a tedy udržovaly její směr a přesnost. Teprve na konci rakety byla bojová hlavice z roznětkou. Nálož měla mít co největší fragmentační sálu a střelu zničit nikoliv při dopadu, ale ještě nad cílem.

První verze měla těžšího nástupce

Oproti konkurenčním raketometům byl Nebelwerfer 41 opravdu těžkou vahou. Střela s průměrem 150 milimetrů měla hmotnost 34,2 kilogramů, z čehož 6,5 kilogramů tvořilo palivo a 2,4 kilogramu vážila výbušná hlavice. Armádní Zpravodaj připomíná, že byly rakety odpalovány elektronicky a převáženy na lafetě z protitankového děla Pak 36.

Ruské tanky T-80BVM mají od roku 2025 zásadní vylepšení, která zvyšují jejich přežití na bojišti

Šest tubusů s raketami o délce 1,3 metru bylo uspořádáno do kruhu připomínajícího bubínek revolveru, a v každé hlavni byly vylisovány tři vodící lišty. Hmotnost prázdného zařízení byla 540 kg, ale s tím, co přišlo, šlo o lehkou váhu. V roce 1942 přišla do služby verze Nebelwerfer 42 ráže 210 mm s raketou vážící 110 kg s hlavicí 38,6 kg. Kvůli hmotnosti měl její přepravník jen 5 tubusů, a po vložení speciální vložky z něj šlo odpalovat i 150mm rakety.

iZdroj fotografie: Bundesarchiv / Creative Commons / CC BY-SA

Dostřel se pohyboval od 200 do 7 900 metrů, a v ideálních podmínkách dokázala dobře vycvičená posádka znovu nabít za 90 sekund (těžkou verzi za 5 minut). K dispozici byly fragmentační, zápalné, chemické (tedy i mlhotvorné) a propagandistické (obsahující letáky) hlavice. Pro 21cm verzi nicméně vznikly jenom fragmentační a osádku tvořili čtyři muži.

Na Kaťušu německá Nebelwerfer neměl

Výroba v letech 1940 až 1945 dala vzniknout celkem 5 789 raketometům Nebelwerfer 41 a 1 487 těžším Nebelwerfer 42. Z druhého typu vycházela i letecká raketa, která měla rozhánět spojenecké bombardovací svazy. V praxi však Werfer-Granate 21 naprosto selhal a Luftwaffe se jej brzy zbavila. Na zemi pak „Pozemní Stuka“, jak jí přezdívali Němci, vcelku uspěla.

S opakovačkou Mannlicher M1895 šli naši pradědečkové do velké války. Brzy ji začali proklínat, ČSR se jí chtěla všemožně zbavit

Byla vysoce účinná proti pěchotě, lehkým a plošným cílům. Němci mluvili o „změkčení pozic nepřítele“. Rakety však měly velký rozptyl a nešlo s nimi vést, na rozdíl od BM-13 Kaťuša, přesnou bodovou palbu, a nebyly ani účinné proti tankům. Sověti jí přezdívali Išák (osel), neboť jim připomínal jeho hýkání, a západní Spojenci zase Screaming Mimi (vřeštící mimino).

iZdroj fotografie: Public Domain

Velkou nevýhodou Nebelwelferu byla nízká mobilita a čtvrt kilometru dlouhá dýmová stopa, která po jeho použití vznikala. Místo odpalu se tak stalo okamžitě cílem palby protivníka, kvůli čemuž měly mnohé jednotky 100% ztráty a musely být několikrát znovu zformovány. Na polopásovem podvozku Opel Maultier proto vznikl pancéřovaný Panzerwerfer, který byl značně přetížený a v terénu zapadal. Jeden kus Nebelwerferu vlastní i muzeum v Lešanech.

Článek Německý Nebelwerfer 41 zvaný „kvílející smrt“ demoralizoval Rudou armádu i západní Spojence. Horší už byla jen Kaťuša se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S přesností Tornado-S to není slavné

Jednou ze slabých stránek ruského raketometu Tornado-S, jinak hvězdy ruské propagandy, může být jeho satelitní navádění. Spoléhá na domácí GLONASS, zatímco západní zbraně využívají GPS. Family1st uvádí, že s výjimkou vyšších zeměpisných šířek je ruský systém méně přesný, zvláště pak v oblasti rovníku, a je také náchylnější k rušení, což se může projevit i na přesnosti. HIMARS ji má kolem 1 metru, ArmyRecognition u Tornado-S uvádí 10 až 20 metrů.

Tornado-S 9K515 300mm MLRS in service with the Russian Army, Kharkiv Direction, July 2025. The fact that it lacks any sort of drone protection cages tells me that they do not get targeted a lot. pic.twitter.com/LZhQqMqIHG

— B-AREV (@trip_to_valkiri) July 30, 2025

Tornado-S využívá střely ráže 300 mm s dosahem až 120 km, takže jsou větší a mají delší dosah než standardní střely GMLRS u HIMARS, ale žádné jiné další nemůže ruský raketomet používat. Jediné, co u nich lze změnit, je typ hlavice, zatímco ten americký má širokou škálu munice včetně balistické rakety. Je to díky nabíjení za pomoci kontejnerů, zatímco u Tornado-S musí být nabíjena střela po střele, a navíc to jde velice pomalu. Což je další její nevýhoda, protože v okamžiku, kdy dávku vyčerpá, je dlouhou dobu nepoužitelný.

Osádku raketometu nic nechrání

Je na místě zmínit i poměrně vysokou zranitelnost. Že má citlivý odpalovač, překvapivé není, to platí pro každý raketomet, ale hlavně nemá pancéřovanou kabinu. To znamená, že je jeho osádka velice zranitelná protibaterijní palbou, případně jinými zbraněmi. Podvozek používá veliký nákladní automobil MAZ-543 8×8, který je mnohem těžší a větší než podvozek 6×6 u raketometu HIMARS, což znamená horší pohyblivost i rychlost, a také složitější maskování. To je v současnosti, kdy oblohu ovládají drony, relativně veliká nevýhoda.

Jedna z historických zakázek na F-35A v troskách. Letectvo zkoumá švédskou nabídku na Gripeny E/F

Analýza raket 9М544 odpalovaných z Tornado-S také odhalila, že pochází značná část jejich elektroniky z civilního sektoru, uvádí Defence-Ua. Není tedy tak odolná jako specializovaná vojenská, což se může projevovat na její spolehlivosti. Spolu s tím, že má ruská armáda raketometů Tornado-S nízké počty, ačkoliv přesná čísla nezveřejňuje, to z něj sice dělá silnou zbraň, ale rozhodně ne takovou, která by měla na bojiště nějaký zásadní dopad.

Článek Tornado-S bez Putinovy propagandy: raketomet s extrémně ničivou silou nedokáže na bojišti dominovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Podrobnosti o hlavici známé nejsou

O možnosti umístit jadernou hlavici na raketomet Polonez informoval Ruskem ovládaný server Sputnik. Z toho lze usoudit, že je zveřejnění informace především propagandistickou hrou, která se snaží ukazovat, že v jaderné oblasti Rusko s Běloruskem úzce spolupracuje, o čemž svědčí i rozmístění rakety Orešnik. Ovšem žádné drobnosti o tom, kdy by měly být hlavice pro běloruský raketomet hotové, ani jaké budou mít parametry, nejsou známé.

Video: Ukrajinci způsobili mohutný požár ropného skladiště. Ruská PVO tomu za skoro 200 km nedokázala zabránit

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že raketa ze systému Polonez s jadernou hlavicí bude taktickou jadernou zbraní. Wikipedia uvádí, že je určena pro použití na bojišti, například proti shromáždění nepřátelských jednotek nebo k zastavení či otupení nějakého velkého nepřátelského útoku. Výtěžnost celého raketového systému Polonez je maximálně 50 kilotun, ale i to je více, než měly pumy svržené na Nagasaki a Hirošimu.

Střela z Polonezu překoná až 290 km

Těžký svalový raketomet Polonez je ryze běloruskou zbraní umístěnou na kolovém podvozku. Wikipedia uvádí, že byla představena v roce 2016, ale podle předpokladů pomohla s jeho vývojem Čína, což je vzhledem ke spolupráci Ruska a Běloruska docela překvapující. Lze ji považovat za opravdu těžkou, neboť užívá rakety ráže 301 mm, jejichž dolet má být 200 km, ale novější typ Polonez-M zasahuje cíle vzdálenosti až 290 km. Přesnost je pak udávána na 15 až 30 metrů, což by v případě, že by byly osazené taktickou jadernou hlavicí, více než dostačovalo.

Bělorusové ukázali vybavení pro ruskou raketu Orešnik v zemi. Sami tak potvrdili Evropě, že tam skutečně je

Skutečnost, že Rusko vyvíjí jadernou hlavici pro běloruskou raketu, je částečně matoucí. Nelze se totiž domnívat, že by bylo ochotno předat kontrolu, byť nad jedinou jadernou zbraní, minskému režimu. To ono bude vždy rozhodovat o tom, kdy a proti komu bude taková zbraň nasazena. Na druhou stranu to může svědčit o tom, že chce Rusko vytvořit tlak na západní země a vybavení běloruské armády jadernou hlavicí, i když pod totální kontrolou Ruska, má v oblasti jaderného odstrašení jenom zvýšit karty v propagandistické hře proti Západu.

Článek Rusko děsí Evropu. Vyvíjí novou jadernou hlavici pro raketomet Polonez s dostřelem až 290 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci mají plány na svůj raketomet

Plány na ukrajinský salvový raketomet odhalil zástupce velitele ukrajinských dělostřeleckých a raketových vojsk Andrij Žuravlev. RBC uvádí, že je cílem vyvinout vlastní multifunkční raketomet na různé typy střel se schopnostmi, jaké má HIMARS. Bližší informace k tomu ale nejsou k dispozici – není známo, v jaké fázi se projekt nachází, ani zda by měl odpalovat munici používanou raketomety HIMARS nebo jemu příbuznými, případně nějakou jinou.

Ukrajinské Flamingo zaujalo zahraniční investory. Oceňují efektivní a levný nástroj, který děsí Kreml

Základní střely do raketu HIMARS mají ráži 227 milimetrů. Wikipedia uvádí, že jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 92 kilometrů a mají hlavici o hmotnosti 91 kilogramů. Ta může být explozivní, ale i s kazetovou submunicí, případně speciální s mnoha wolframovými kuličkami působícími jako brokovnice. Zároveň lze z raketometu odpálit balistickou raketu MGM-140 ATACMS s dosahem až 300 kilometrů a vysokou přesností.

Ukrajina má potřebné technologie

Armádní Zpravodaj se domnívá, že Ukrajina schopnosti raketomet s parametry HIMARS vyvinout má, protože některé takové technologie již vlastní. Příkladem je systém 1KR1 Sapsan známý i jako Grom. Wikipedia uvádí, že jde o balistickou raketu krátkého doletu s hlavicí těžkou 480 kilogramů a dosahem 300 kilometrů, ale někdy je udáváno až 500 kilometrů. Schopnostmi se tak přibližuje raketě ATACMS. Armádní Zpravodaj je názoru, že má tak Ukrajina jak raketovou technologii, tak schopnosti střely a rakety přesně navádět.

Video: Ukrajinci zcizili ruské armádě nejsilnější protitankovou střelu světa a rozstřelili jí tank T-90M

Multifunkční raketomet by zastal více činností. Vyloučeno není používání pouzdra s raketami ráže 122 milimetrů, jaké jsou nabíjeny do systému BM-21Grad. Obdobné systémy ostatně už ve světě existují. Limitujícím faktorem může být hlavně to, kolik raket bude Ukrajina schopna do nového raketometu vyrábět, jelikož bez nich je k ničemu. Ukazuje to i případ HIMARS, pro nějž často není dostatek munice k tomu, aby mohl zasahovat všechny možné cíle.

Článek Kreml žasne, Ukrajinci chystají proti jeho hordám mimořádně dobrou zbraň. Vytvoří si raketomet pro přesné údery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dolet 150 km, navádění z AASM Hammer

Thundart je produktem francouzské společnosti MBDA. Twz uvádí, že se jedná o raketu ráže 227 milimetrů, tedy naprosto stejné, jakou mají ty pro HIMARS, ale do něj určena není. Cíle by měla zasahovat do vzdálenosti až 150 kilometrů, což ji schopnostmi řadí na úroveň nových standardních střel pro HIMARS, jakými jsou ER GMLRS. Navádění by pak měla mít odvozené od přesných francouzských pum s pomocným raketovým pohonem AASM Hammer.

Video: Ani Středozemní moře není pro Rusy bezpečné. Ukrajinci jim zaútočili na ropný tanker u Řecka

Zatím není jasné, jaké další přesné parametry by raketa Thundart měla mít, ale MBDA uvádí, že by měla být schopna útoku na statické i pohyblivé cíle. Zaměřování na dlouhou vzdálenost není problém proti těm, které se nepohybují. Armádní Zpravodaj doplňuje, že k tomu slouží GPS, infračervené vyhledávání a další metody. Jestli jsou přitom pohyblivými cíli myšleny tanky a jiné obrněnce, znamenalo by to, že raketa bude muset mít nějaké speciální navádění, které je dokáže na velkou vzdálenost zaměřit i za pohybu a udržet je v hledáčku.

Ještě je třeba dovyvinout raketomet

Vývoj rakety je jenom jedním z kroků, jak se Francie, resp. Evropa, může stát nezávislou na amerických dodávkách těžkých raketometů dlouhého dosahu, což je důležité i vzhledem k současné nevypočitatelné americké administrativě, ač existují alternativy, jako je jihokorejský K239 Chunmoo. Dalším krokem je pak samotný raketomet, z něhož budou rakety odpalované. Francie na něm pracuje v rámci programu označovaném FLP-T.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

ArmieRecognition uvádí, že by FLP-T mohl být představen v průběhu roku 2026, a s velkou pravděpodobností půjde o podobný systém jako HIMARS. Lze předpokládat, že bude na kolovém, a nikoliv na pásovém podvozku, protože ten zajišťuje výrazně lepší pohyblivost, což ho ochrání před mnoha útoky. Nabíjení by pak mohlo být kontejnerového typu, protože umožňuje snadnou a rychlou manipulaci se střelami. Francie také počítá s tím, že by v budoucnu vyvinula další rakety do systému s dosahem 500 km, a výhledově až 1 000 km.

Článek Francouzský ekvivalent HIMARS o sobě dává vědět. Inženýři vyvinuli stěžejní raketu s dlouhým dosahem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyšší míra ochrany TOS-1A zejména proti dronům

TOS-1A Solncepjok je nástupcem původní „jedničky“, oproti níž má 24hlavňový odpalovač, avšak používá rakety stejné ráže 220 mm. Má oproti ní vylepšený dosah až na 10 km, ale pořád je hodně malý, kvůli čemuž musí útočit na nepřátelské pozice zblízka – což ho dělá zranitelným ze strany dělostřelectva, ale zejména dronů, jelikož si ho „podají“ během pár minut.

Sabotáž nevídaných rozměrů: Ukrajinci na 6 600 km odbouchli ruskou Transsibiřskou magistrálu u KLDR, a ještě to natočili

Usazen je potom na podvozku tanku T-72, potvrzuje Wikipedia, což mu dává dobrou průchodnost terénem, a též ho to dělá relativně odolným – není mu to ovšem nic platné, protože jeho nejzranitelnější částí je odpalovač, do něhož také ukrajinské jednotky při jeho ničení míří. A právě tu se rozhodli ruští inženýři posílit dodatečnou kombinovanou ochranou.

Zohledňovat má zkušenosti získané ve válce na Ukrajině, ale vůbec není známo, jak má vypadat. Ze zveřejněného videa se nicméně zdá, že dostaly raketomety TOS-1A další anténu, což poukazuje na rušičku, potažmo systém elektronického boje. Je tedy pravděpodobné, že se Rusové zkusí spolehnout na rušení komunikace mezi drony a operátory. Což fungovat může, ale v praxi se nejedno ukázalo, že rušičky nefungují dle potřeb.

Velkou zbrojní zakázku mohou Američanům vyfouknout Němci. Nabídli Rumunsku stovky tanků budoucnosti KF51

Ukrajinské drony často fungují na jiných frekvencích a využívají různé druhy komunikace. Vedle toho je nutné počítat s reakcí v podobě letounů s optickými kabely, které jsou prakticky nerušitelné. I nadále tak hrozí, že budou TOS-1A ničeny standardním způsobem – často je první dron znehybní, stejně jako kterýkoliv obrněnec, útokem na pásy a pojezdová kola, a následně na něj vojáci soustředí další palbu, nebo mu rovnou zasáhnou odpalovač.

Jakmile jsou v něm nabité rakety, je vysoce vznětlivý, takže je zapálení téměř jisté. A už k povaze zařízení, tedy odpalovače, je jasné, že ho nelze příliš zakrývat, protože jinak by z něj nešlo střílet. Operátoři navíc ovládají drony natolik obratně, že nemají problém si několikrát naletět, aby ho zasáhli z co nejlepšího směru. Ale efektivitu přídavné ochrany jistě prověří praxe.

Video: Rusové předvedli v akci tank T-90M se systémem aktivní ochrany Arena-M

Důvod, proč je raketomet tak obávaný, není jeho ráže 220 mm, byť je vysoká, ale termobarické hlavice namísto klasických. Ty totiž v místě dopadu rozptýlí mikročástice aerosolu, které pronikají i za záhyby a do vnitřku objektů, a následně je zažehnou. V ohnivé kouli je vše spáleno, a kdo je ukrytý třeba za rohem, roztrhá mu podtlak orgány. Útok lze přežít jedině v uzavřené budově, bunkru nebo vozidle, do nichž rakety pro nízkou průbojnost neproniknou.

Článek Ruská armáda dostala vylepšené plamenometné systémy TOS-1A Solncepjok. Hodně si od nich slibuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký raketomet Sarma má být pohyblivý

Ozbrojené síly Ruska si měly objednat dvě divize, tedy celkem 12 raketometů Sarma a stejný počet nabíjecích vozidel s municí. ArmyRecognition vysvětluje, že má ráži 300 milimetrů a disponuje 6 odpalovacími tubusy, přičemž má být mnohem lehčí než současný raketomet Tornado-S, a tedy i mnohem pohyblivější. To mu má zajistit výrazně větší šance na přežití na bojišti, kde se vyskytuje mnoho dronů a dalších přesných zbraní.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Raketomet je umístěn na vozidle KAMAZ-63501, které má pancéřovanou kabinu, uvádí Militarnyi, a má pro něj existovat několik druhů raket s různými hlavicemi včetně explozivní nebo kazetové. Jejich dolet má být podle ruských médií až 200 kilometrů, ale jde o údaj, který nelze nijak ověřit. Druhou otázkou je potom přesnost, jelikož u podobných uvádí některé zdroje mezi 7 až 15 metry, takže je možné, že bude podobná.

Raketová divize není velká jednotka

Zprávy o vytvoření dvou divizí raketometů zní bombasticky, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že ruská dělostřelecká či raketová divize je něco jiného než třeba pěší nebo mechanizovaná divize, kde se může počet vojáků pohybovat mezi 10 až 20 tisíci. V ruských ozbrojených silách má dělostřelecká divize obvykle zahrnovat 3 baterie, tedy 12 až 24 děl, minometů či raketometů, uvádí Wikipedia. Z počtu objednaných Saren se ovšem zdá, že budou divize sestávat jenom z polovičního minima, což může být z důvodu chtít je otestovat v boji.

Sabotáž nevídaných rozměrů: Ukrajinci na 6 600 km odbouchli ruskou Transsibiřskou magistrálu u KLDR, a ještě to natočili

Jak je raketomet nebezpečný a schopný, lze ale obtížně říci, protože ho ruská armáda podle všeho ještě nikdy v boji nenasadila. Pokud platí jeho schopnosti, byl by – co se týká standardní munice – lepší než HIMARS, což je logické, protože má i mnohem větší ráži, i když třeba v přesnosti by na něj neměl, a stejně tak ve variabilitě munice. Na druhou stranu platí, že Rusko u mnoha nových zbraní schopnosti zveličuje, a často se ukáží horší.

Článek Rusové si objednali 2 divize skutečných monster. Odpovědí na HIMARS je přesný raketomet ráže 300 mm s dosahem 200 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci zůstanou ve větším bezpečí

TOS-1 Solncepjok je bezpochyby jednou z nejhorších zbraní, jakou ruská armáda disponuje. Její ničivost spoléhá v termobarických hlavicích, které nevybuchují jako ty klasické – v místě dopadu nejdříve rozptýlí hořlavou směs aerosolu, která následně vzplane. Na vojáky to má dvojí účinek. V první řadě je to sežehne, a v druhé vytvoří podtlak, který jim roztrhá orgány.

Rusové se mohou jenom vztekat, ale z Ukrajiny dělají zbrojní velmoc. Přebytečné zbraně bude prodávat do světa

Wikipedia upřesňuje, že byl zaveden v roce 1987, ale v roce 2003 přišla jeho modernizovaná verze známá jako TOS-1A, která má 24hlavňový odpalovač, zatímco předchůdce 30hlavňový. Rakety ráže 220 mm může přitom odpálit v salvě, ale také po jedné, ovšem pouze na vzdálenost 10 km (starší verze dokonce do 5 km), což je jeho největší handicap, neboť je zranitelný drony.

To je také důvod, proč se ruští vojáci rozhodli rakety rozebírat, aby z nich získali termobarickou směs, kterou následně ládují do mikropum, jimiž osazují drony. Tento proces ostatně ukazují na záběrech, kde nejdříve velikou raketu rozpojí, čímž oddělí hlavici od palivové části, a následně z ní nechávají vytéct termobarickou směs červené barvy, aby jí naplnili mikropumy.

Smáli se jim, a teď Rusko udalo nový směr. Tankové „boudy“ se pomalu stávají standardem. Budí rozpaky, ale na bojišti fungují dobře

ScienceDirect uvádí, že běžně dokáží 220mm termobarické rakety TOS-1 a TOS-1A (účinek je nejspíše počítán při dopadu celé salvy) okamžitě zabít v poloměru 50 metrů, ale silně nebezpečné jsou až do 150 metrů, a fyzické zranění dokáží dokonce způsobit do 300 metrů od místa dopadu. V případě mikropum bude však tento účinek nanejvýš několik metrů.

I to bude pochopitelně pro vojáky zničující, ale bude nutné s nimi o to lépe mířit. Rusové je mohou montovat de facto na jakékoliv malé drony, nejspíše kvadrokoptéry, protože s těmi lze nejlépe manévrovat. Armádní Zpravodaj je názoru, že je využijí pro sebevražedné i bombardovací, přičemž nebudou riskovat životy jako při pohybu v raketometu TOS-1.

Nejutajovanější plavidlo Ruska odhalují satelitní snímky. Hrůzu budí ne velikostí, ale výzbrojí. Obrana je téměř nemožná

Operátoři budou moci být ve větší vzdálenosti od cíle, i když u malých kvadrokoptér to neplatí za každou cenu, ale hlavně budou moci zůstat skrytí a maskovaní. Bude je potom těžší vypátrat, ale protože tím vznikne mezi nimi a drony nějaké spojení, půjde ho teoreticky vystopovat.

The Russians disassemble a 220 mm TOS-1 rocket to retrieve its thermobaric compound for use in drone bombs.
The horrible material oozes out of the rocket as if entering our world from Hell.
1/ https://t.co/UcsqMGkjtw pic.twitter.com/kVn5hUO3iK

— Roy🇨🇦 (@GrandpaRoy2) November 7, 2025

Rusové rozebírají termobarickou raketu ráže 220 mm z raketometu TOS-1

Článek Rusové natočili postup improvizace. Rozebírají termobarické rakety z TOS-1, aby je využili na dronech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničení houfnice umocnil výbuch munice

Sice není možné s jistotou určit, jakou houfnici chtěli ruští vojáci v zalesněném pásu ukrýt, ale protože se vešla do nákladního automobilu, byla 100% tažená. Často používají D-20 ráže 152 mm zavedenou do výzbroje koncem 40. let 20. století, jejíž dostřel je běžně 17,4 km, ale s raketově poháněnými projektily až 24 km, uvádí Wikipedia, a pálí rychlostí 5 ran v minutě.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

K dalším hojně užívaným patří D-30 vyráběná o cca 20 let později, jejíž dostřel je 15,4 km, kdežto s raketově poháněnými projektily až 21,9 km, uvádí Wikipedia. Vyžaduje přitom stejně jako D-20 posádku z osmi členů, ale její rychlost střelby je 10 až 12 ran v minutě, i když při trvalé klesá asi na polovinu. Nevýhodou obou pak je, že musí být celkem blízko fronty.

To se ostatně ukazuje i na záběrech, protože se podařilo náklaďák objevit průzkumným dronům, které operují v blízkosti fronty de facto non-stop právě z důvodu, aby odhalily pohyb nepřítele. Když potom dorazilo vozidlo na svou pozici, udeřil na něj M142 HIMARS a jednou ranou ho zničil včetně houfnice a munice, jejíž explozi zřetelně záběry zachytávají.

Ukrajina dostane metlu ruských dronů a řízených střel, která jen tak něco nepustí. Paradoxně ji zaplatí Rusové

Jedná se o vícenásobný raketomet zařazený roku 2005, ale je neustále vylepšován, díky čemuž se řadí mezi nejlepší na světě. Jeho max. dostřel je 300 km, ale to platí pro balistické rakety ATACMS, které slouží proti strategickým cílům. Běžně se pohybuje do 92 km, potvrzuje Wikipedia s tím, že může odpalovat jak klasické, tak kazetové rakety (některé mají kratší dosah).

Článek Video: Rusové chtěli skrytě převézt houfnici, aby odstřelovali Ukrajince. Ti je nečekaně rozmetali HIMARSEM se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zabíjí i schované vojáky, ale musí k nim blízko

TOS-1A Solncepjok je 24hlavňový raketomet zařazený do výzbroje roku 1988, uvádí Wikipedia s tím, že má dostřel pouze 10 km, což je také jeho obrovskou slabinou. Když útočí, musí být blízko nepřátelských pozic, v důsledku čehož je snadným cílem pro drony, jako tomu bylo na záběrech. A nepomohlo mu ani to, že je usazen na relativně odolném tankovém podvozku.

Rusko zahalené strachem z nejmocnější zbraně Ukrajinců dlouhého doletu. Ročně plánují tisíce střel Flamingo, které obrací kartu

Obvykle používá ten z T-72, pozdější modely však z T-90. V tomto případě je nicméně patrné, že nevydržel pravděpodobně výbuch protitankové miny, která explodovala po jeho pravém boku, ale teoreticky mohlo jít o nějakou silnější pumu shozenou z dronu. Následně každopádně začal hořet, což ho po nějaké době donutilo zastavit. Celou dobu ho přitom bombardovací dron sledoval, a i když Rusové ujížděli co nejrychleji, neměli šanci mu uniknout.

Nakonec museli zastavit, protože jim požár zřejmě zničil motor, event. jinou část, a na řadu přišlo opět bombardování. Nejspíše stačila jedna mikropuma, jejíž výbuch byl poměrně velký, a zřejmě se jí podařilo zapálit motorovou část; rakety už zřejmě nabité nebyly, protože jinak by z ohně vylétaly ven. Ruská posádka přitom stihla utéct dříve, než došlo ke zničení.

Foto: Ruské tajemství padlo. Běloruský prezident omylem vyzradil, jak vypadá Orešnik, který poslední roky straší Evropu

Důvodem, proč se nechtějí s raketometem TOS-1A setkat ani ti nejlepší vojáci, je prostý – před jeho účinky se nelze snadno schovat. V místě dopadu totiž termobarické hlavice rozptýlí malé částice aerosolu, který je zažehnut, takže všechno spálí, a kdo by mu náhodou unikl, zasáhne ho podtlaková vlna rvoucí orgány živých bytostí na kusy, potvrzuje ArmyRecognition.

Schovat se za záhyb nebo dva třeba v zákopu tedy nepomůže. Jedinou možností, jak účinkům uniknout, je zavřít se například do tanku nebo nějakého odolnějšího obrněnce, event. do bunkru, do něhož nemůže nic proniknout. Termobarické hlavice totiž nemají vysokou průraznost, takže si jednoduše s pancéřovanými či jinak dobře chráněnými cíli neporadí.

Článek Video: O nejhorší ruský raketomet se postaral zručný voják. Setkat se s ním nechtějí ani elitní jednotky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zabije i schované, ale musí k nim přijet blízko

TOS-1A Solncepjok je vícenásobný raketomet usazený na podvozku tanku T-72, v novějších verzích pak T-90 (který z něj nicméně vychází), takže je poměrně odolný vůči minám i dalším nástrahám, a stejně tak zdolá náročný terén. Odpaluje přitom rakety s termobarickými hlavicemi, s nimiž se rozhodně nikdo setkat nechce, neboť proti nim skoro není obrany.

Stinná stránka nákupu F-35, která každý letoun extrémně prodraží. Jen za úpravu letiště zaplatí Němci 48 miliard korun

Termobarické hlavice totiž nefungují jako ty klasické – v místě dopadu sice vybuchují, ale do ovzduší rozptýlí mikročástice aerosolu, který následně zažehnou – kromě spálení všeho živého pak podtlak trhá orgány lidí na kusy – a to i v momentě, kdy jsou schovaní za záhyby, například zákopu, které jinak klasickou explozi zastaví a vojáci se tak ochrání, uvádí Wikipedia.

Výbuch lze přežít výhradně v hermeticky uzavřeném prostoru, ať už v bunkru nebo tanku, ale teoreticky i v nějakém odolném vozidle, protože termobarické rakety nemají moc průbojnost. K největší slabině TOS-1A patří ovšem nízká odolnost odpalovače raket, který prakticky nelze nijak ochránit, třeba klecí, jelikož potřebuje ke střelbě hodně prostoru.

Video: Ukrajinci ukázali, proč jim Rusové nemají šanci zničit vojenská letadla

Stačí na něj tak i drony s menší hlavicí, pakliže se trefí přímo do něj, nejlépe ještě s nabitými raketami. Ty malé na bojišti často nosí hlavici granátu z RPG-7 v hmotnosti 2,6 kg, uvádí Wikipedia s tím, že mají průbojnost 500 mm RHAe, což je zcela dostačující. S tím se ostatně pojí i druhý slabina TOS-1A, a to dostřel max. 10 km, kvůli němuž musí být blízko bojů.

Článek Video: Ohnivé peklo, v jakém se Rusové na Donbase ocitnout nechtěli. V nejhrůznějším raketometu jsou ale blízko smrti vždy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šumandija nese různé typy raket a střel

Na konstrukci raketometu pracuje Srbsko již delší dobu. Wikipedia uvádí, že ho začalo vyrábět již v roce 2017, a jedná se o takzvaný modulární systém umístěný na podvozku nákladního automobilu 8×8, což znamená, že do něj lze použít více typů munice s různou ráží, dosahem a silou. V nejnovější představené konfiguraci má Šumadija nést velice silné varianty.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

V těžké konfiguraci s dalekým dosahem má Šumadija mít dvě rozdílná pouzdra s municí. Defence-Blog uvádí, že v prvním z nich má jít o dvojici balistických raket ráže 400 milimetrů Jerina 1 s dosahem 300 kilometrů a hlavicí o hmotnosti 250 kilogramů, zatímco v druhém má být jedna střela Vila 1 označovaná za těžkou potulující se munici s dosahem 300 kilometrů a hlavicí až 450 kilogramů. Armádní Zpravodaj soudí, že půjde o střelu s nějakým typem proudového motoru velikostí na pomezí dronu a střely s plochou dráhou letu.

Srbský raketomet má i menší munici

Šumadija má ale zvládat i jinou munici. TopWar uvádí, že mohou být v muničních modulech umístěné i rakety Jerina 2 s dosahem 70 kilometrů, kdy jich je každém pouzdře 6; raketomet jich tedy zvládne najednou 12. Není samozřejmě vyloučené, že by výrobce mohl v budoucnu přijít ještě s dalším typem munice, například s menšími raketami ve větším počtu, aby dodal zbrani schopnosti podobné sovětskému systému BM-21 Grad a zvýšil jehi univerzálnost.

Nejhorších Hitlerových řezníků se štítili i esesáci. Sami za strašné zločiny velitele ruských kolaborantů jednotky RONA tajně popravili

Velkou otázkou je ovšem přesnost raket. Třeba Jerina 1 má mít bud pouze inerciální navádění a přesnost 150 metrů, a pokud používá i GPS, tak 50 metrů. To by ale znamenalo, že se přesností blíží spíše staré sovětské raketě OTR-21 Točka, i když má větší dolet. Na druhou stranu je mnohem méně přesnější než moderní typy, například americká MGM-140 ATACMS nebo ruská 9K720 Iskander-M. Otázkou pak samozřejmě je, jak se liší cena těchto systémů.

Článek Extrémní síla z Evropy, jaká se jenom tak nevidí, a to od chudé země. Srbsko představilo raketomet ráže 400 mm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci se před TOS-1A jen tak neschovají

TOS-1A Solncepjok je vícenásobný raketomet ráže 220 mm, který je tak obávaný z důvodu, že odpaluje rakety s termobarickými hlavicemi. Od těch běžných se liší tím, že v místě dopadu rozptýlí do okolí malé částice aerosolu, a ten následně vzplane, čímž spálí všechno živé. Kdo by přitom unikl plamenům, čeká ho smrt způsobená obrovským podtlakem.

Video: Ukrajinci ukázali Rusům, že vzdálenost neznamená bezpečí. Zapálili jim ropnou rafinerii 1 300 km od hranic

Ten doslova roztrhá orgány lidí, potvrzuje Wikipedia, což je důvod, proč se před následky raket nestačí schovat za záhyby zákopu. Přežít je lze například v obrněném vozidle, tanku, případně v uzavřené budově, do níž zkrátka exploze ani podtlak neproniknou. Značné škody umí přitom napáchat i jediná raketa, natož pak celá salva 24, kterou také někdy odpaluje.

Nevýhodou TOS-1A je nicméně efektivní dostřel pouze 10 km, což znamená, že musí být celkem blízko fronty, kde mu hrozí objevení a zničení pomocí dronů, event. dělostřelectvem. To se také v tomto případě stalo, jelikož ho zachytil dron průzkumný, zatímco sebevražedný ho nejspíše trefil přímo do nabitých raket, což nejméně jednu odpálilo a spustili řetězovou reakci.

Katastrofa větší, než se zdá. Ukrajinci sestřelili nejmodernější frontový bombardér za skoro 800 milionů

Armádní Zpravodaj napočítal pět explozí, přičemž byla každá další větší než ta předchozí. Je de facto nemožné, aby to posádka přežila, a i kdyby se jí podařilo vyskočit už před prvním blížícím se dronem, pravděpodobně by ji zničily následky termobarických hlavic. Když explodují na jednom místě, zabíjí na desítky metrů; některé navíc vylétaly, takže ničily i dále.

Článek Video: Ukrajinci obrátili účinky hrůzného raketometu proti Rusům a nechali je po 5násobném výbuchu shořet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na ohnivé peklo stačil jeden úder dronem

TOS-1A Solncepjok je silně obávaný vícenásobný raketomet, který může útočit jak jednotlivými střelami, tak v salvách. Ačkoliv je jeho efektivní dosah pouhých 10 km, dokáže napáchat obrovské škody na živé síle, a to i na té ukryté v zákopech, bunkrech apod. Jeho rakety ráže 220 mm jsou totiž termobarické, což znamená, že zabíjí nejenom výbuchem, ale hlavně podtlakem.

Video: Střelba byla marná. Ukrajinské námořní drony zničily jeden z největších ropných terminálů na pobřeží Černého moře

V místě dopadu se do okolí rozptýlí aerosolové mikročástice, které jsou následně zažehnuty, což už samo o sobě vyvolává ohnivé peklo, z něhož prakticky není úniku. Současně ovšem udeří na vojáky ještě podtlak, který jim doslova roztrhá orgány – z tohoto důvodu nepomůže, že jsou schovaní za záhybem zákopu nebo v bunkru, kde by je běžná exploze nezranila.

Obrana, resp. možnost přežití, je snad jenom v případě, že jsou vojáci ve zcela uzavřené budově nebo vozidle, například tanku, na jehož proražení termobarické hlavice nestačí. Wikipedia pak doplňuje, že je TOS-1A tvořen vícenásobným raketometem usazeným na podvozku tanku T-72, případně T-90, který z něj de facto vychází, a v provozu je od roku 1988.

Video: Ukrajinci nedají Rusům vydechnout. Na skoro 600 km zasáhli jednu z největších ropných rafinerií v jižním Rusku

Na záběrech je přitom patrné, že Ukrajinci objevili ruský TOS-1A v době přesunu za bílého dne, a pravděpodobně mířil k palebné pozici, jelikož byl plně nabitý. Toho také operátor dronu využili a zasáhl mu dronem právě rakety, z nichž některé nejspíše vybuchly na místě, ale řada dalších vyletěla možná nižší stovky metrů daleko, kde explodovala.

Následný pohled na raketomet pak ukazuje, že z něj zbyly prakticky jenom ohořelé trosky, takže je nemožné, aby posádka přežila. Dron byl soudě dle stylu letu kvadrokoptéra, na níž Ukrajinci nejčastěji montují granát z RPG-7. Wikipedia uvádí, že PG-7VL prorazí až 500 mm RHAe, ale v tomto případě to nebylo úplně relevantní, protože odpalovač není pancéřovaný.

Článek Video: Rusové shořeli v ohnivém pekle svého raketometu, z něhož trnou hrůzou i ti nejtvrdší vojáci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvojnásobný počet střel než u HIMARS

Raketomet GMARS je sice novou zbraní, ale je vlastně s americkým M142 HIMARS kompatibilní; německý koncern ho totiž vyvinul ve spolupráci s Lockheed Martin, tedy výrobcem „vzoru“. Využívá proto i naprosto shodné muniční pouzdro s různými typy střel, ale do GMARS je lze nabíjet dvě, takže má tedy dvojnásobnou palebnou sílu než menší HIMARS, potvrzuje Twz. To může být v boji samozřejmě výhodou, ale zase to může komplikovat přepravu nebo maskování. Proti Rusku se nicméně podobný typ zbraně velice osvědčil.

Ukrajinské letectvo Gripeny dostane. Švédsko má ale podmínku, že se nezapojí do války s Ruskem

Výhodou by pro českou armádu mohlo být, že bude vyráběn v Evropě, a lze předpokládat i jeho zavedení do evropských armád, potažmo NATO, třeba německé, kde soutěží s raketometem Euro-PULS, uvádí Wikipedia. Odpalovací systém je umístěn na taktickém vozidle HX 8×8 a jeho hmotnost i s nákladem střel má být téměř 40 tun. I tak by však vozidlo mělo být schopné na silnici dosahovat rychlosti až 100 km/h, a tedy se zvládat rychle přemístit na místo určení. Armádní Zpravodaj nevylučuje možnost použití českého podvozku Tatra.

Střely z GMARS jsou velmi přesné

Kompatibilita s raketometem HIMARS, a také M270, znamená výhodu ve společném výcviku a jednotné munici, neb tyto systémy používá celá řada zemí. Základem je muniční pouzdro se 6 střelami GMLRS, které mají buď explozivní hlavici, nebo speciální se 182 tisíci wolframových kuliček, uvádí Wikipedia. Navádění pak zajišťuje GPS, díky čemuž mají velmi vysokou přesnost. Jejich dosah je až 92 km a GMARS odpálí takových střel najednou až 12.

Video: Krymská PVO ztratila dva cenné radary, které vidí nejnovější ukrajinskou střelu Flamingo, a též F-35 až na 600 km

Z raketometu je však možné odpalovat i zbraně mnohem delšího dosahu. Nová ER GMLRS doletí až 150 kilometrů, podobně jako GLSDB využívající klouzavou pumu GBU-39 SDB coby hlavici. Použít pak lze i taktickou balistickou raketu MGM-140 ATACMS s doletem až 300 kilometrů, a novou PrSM s doletem 499 kilometrů. Někteří výrobci navíc pracují na řešeních, která by umožňovala vypouštět z raketometu i některé typy dronů či dronových střel.

Článek AČR by se hodil raketomet NATO s dvojnásobnou silou amerického HIMARS. Rusku by vzal šanci na lepší vyhlídky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok byl roznesen do posledního kusu techniky

Z dlouhodobého sledování je Armádní Zpravodaj názoru, že se jedná o středně velký konvoj, protože jindy obvykle čítá několik nižších jednotek vozidel. Jsou sice známy i případy, kdy ruská armáda vyšle několik desítek obrněnců, ale ty jsou spíše výjimečné. V tomto případě se útoku účastnilo 7 obrněnců a 3 motocykly, a dohromady asi 100 vojáků.

Levná, a přesto účinná PVO: 49 dronů najednou zničila vmžiku nová americká mikrovlnná zbraň

Video jasně ukazuje, že šlo o zastavování konvoje formou hybridní taktiky, kdy do něj místy střílí salvový raketomet M142 HIMARS, který dle Wikipedie dostřelí až 92 km, ale v tomto případě to nejspíše bylo na kratší vzdálenost. Jeho max. dosah je tedy 499 km, ale to se jedná o taktické balistické rakety PrSM, které budou nahrazovat současné ATACMS.

V některých chvílích se ruský konvoj rozděloval a zase spojoval, ale v průběhu jednotlivá vozidla lovily drony, které je buď rovnou odbouchly, případně když to nevyšlo, tak alespoň znehybnily, aby na ně následně udeřil M142 HIMARS, ačkoliv zvládal zasahovat i pohybující se cíle, nejspíše po naplánování úderu na konkrétní místo v momentě, kdy na něj měl konvoj dojet, jelikož dnes neexistuje projektil pro HIMARS schopný ničit pohybující se cíl.

Rusko doplňuje ztráty Černomořské flotily. Jako posilu dostala korvetu se střelami Kalibr, které útočí na 2 500 km

Ze záběrů nelze většinu techniky rozpoznat, ale nejméně jednou je vidět typický tvar korby bojového vozidla pěchoty BMP, nejspíše BMP-2, které má ruská armáda ve vysokých počtech. Wikipedia doplňuje, že jenom v SSSR vzniklo v počtu přesahujícím 20 tisíc kusů. Má přitom až žalostný stupeň ochrany, ale Rusové se ji snažili posílit protidronovými zábranami.

Ty sice v některých případech útokům odolaly, aly ne na dlouho. V jednom případě je také vidět úder na již znehybněné BMP-2, k němuž se blížil dron, na což ruští vojáci reagovali útěkem, ale nejspíše marně – mohutný výbuch zjevně odpálil vezenou munici, načež z něj začaly odlétat kusy trosek, a tlaková vlna dokonce odmrštila i několik z nich.

Článek Video: HIMARS rozstřílel 10členný ruský konvoj v pohybu. Kdo se mu vyhnul, toho vymazali vojáci ze vzduchu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice bez pancíře, ale vydržel toho hodně

Zemledelije je v podstatě vícenásobný raketomet, akorát kromě klasických raket vystřeluje miny, které tak dokáže naklást na vzdálenost až 15 km, díky čemuž to nemusí dělat vojáci, nebo třeba dron, uvádí Wikipedia. Jedná se o vcelku moderní techniku, do služby vstoupila teprve v roce 2020, ačkoliv probíhal její vývoj již v 70. letech 20. století.

Video: Skytští gryfové zničili mimořádně odolnou ruskou „tankovou boudu“. Podceňovaná konstrukce vydržela hodně

Odpalovač je ráže 122 mm a nelze zapřít podobnost s raketomety BM-21 Grad a Tornado-G, přičemž používá pro kladení min munici s motorem na tuhé palivo, plněnou různými typy min. Má přitom dvě jednotky po 25 raketách, takže umí během krátké chvíle vytvořit rozsáhlé minové pole, jímž buď zamezí nepříteli v postupu, nebo mu odřízne únikovou cestu.

K jeho zničení přitom posloužil bombardovací dron vybavený mikropumami, jichž musel shodit několik. Po prvním úderu totiž Zemledelije pokračoval v jízdě, zatímco druhý dopadl těsně vedle něj, což mu mohlo poškodit kola, ale stále ujížděl. Nakonec však byla posádka nucena zastavit a z vozidla pravděpodobně utéct, ale to nikde vidět není.

Video: Ukrajinský MiG-29 zničil ruské podzemní velitelské centrum. Puma se zavrtala a odbouchla ho zevnitř

Bombardovací dron potom Zemledelije několika ranami dorazil, a ačkoliv by se mohlo vzhledem k jeho vysoké odolnosti zdát, že v něm miny nebyly, výsledná mohutná exploze značí opak. Z odpalovače navíc šlehaly „proudy“ raketového paliva, což zkázu systému ještě více umocnilo. Celou akci se přitom podařilo zdokumentovat pomocí dronů.

Článek Video: Bombardér zničil ruský Zemledelije, který na dálku odřízne nepřítele vytvořením minového pole se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odpalovač byl prázdný, ale požár i tak velký

BM-21 Grad je jednou z legendárních zbraní, která vznikla ve více než 100 tisících kusů, a mezi její uživatele patří desítky zemí po celém světě. Zařazena byla roku 1963, ale prošla řadou modernizací, ačkoliv její základ zůstává stejný. Rakety ráže 122 mm umí nadělat v místě dopadu opravdovou „paseku“, podlehnou jí vojáci i méně pancéřovaná technika.

Video: Skytští gryfové zničili mimořádně odolnou ruskou „tankovou boudu“. Podceňovaná konstrukce vydržela hodně

Wikipedia upřesňuje, že dostřelí 0,5 až 52 km, ale nejvyšší údaj je platný pro egyptskou armádu, která vyvinula speciální rakety – v té ruské to je maximálně 40 km, což je také dost, ale někdy to může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V případě zachyceném na videu by to tedy zřejmě nepomohlo, protože měl být proti BM-21 Grad nasazen dalekonosný dron.

Není známo, o jaký se jednalo, ale Ukrajina se stala v posledních letech dronovou velmocí. S dalekonosnými letouny dokáže udeřit desítky kilometrů od svých pozic úplně běžně, a často k tomu poslouží komerční verze. Ta může nést improvizovanou nálož, ale také granát, například z protitankového granátometu RPG-7, s nímž prorazí až 900 mm RHAe, uvádí Wikipedia.

Video: Ukrajinský MiG-29 zničil ruské podzemní velitelské centrum. Puma se zavrtala a odbouchla ho zevnitř

V tomto případě by ale stačil i mnohem slabší, jelikož BM-21 Grad nemá prakticky žádnou ochranu. Spoléhá se na mobilitu, kterou mu zajišťuje podvozek nákladního automobilu, často jde o Ural-375D, Ural-4320, ale také ZIL-131 a další. Dosahuje max. rychlosti 75 km/h a ujede více než 400 km na jednu nádrž, přičemž pálí v salvě, nebo v dávkách.

V tomto případě byl zasažen do levé části odpalovače v přední horní části, což ho zapálilo, a plameny se poté rozšířily po levé straně, na podvozek, a nejspíše také do kabiny. Nekonala se ovšem exploze, jelikož byl odpalovač úplně prázdný, takže je patrné, že se BM-21 Grad zrovna vracel z bojové mise. I tak je ale vzhledem k rozsahu poškození na odpis.

🇺🇦⚓Гостинний прийом десантників російської федерації на Херсонщині. 426-й ОББС зустрів окупантів на Херсонщині так, як вони того заслуговують — влучним ударом по БМ-21 «Град».

Як результат — російська система залпового вогню відправлена в небуття#426ОББС #UAmarines pic.twitter.com/uL3qW19VBm

— Військово-Морські Сили ЗС України (@UA_NAVY) August 27, 2025

Zničení ruského raketometu BM-21 Grad, když se zrovna vracel z bojové mise (zveřejněno 27. srpna 2025)

Článek Video: Ruský BM-21 Grad zničili Ukrajinci v momentě, kdy se vracel z bojové mise. I bez raket hořel silně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Salvový raketomet, který nestihl vypálit vše

Nepochybně se jedná o jeden z nejikoničtějších symbolů ruského zbrojního průmyslu, a co více, přežívá dodnes. BM-21 Grad je v provozu od roku 1963, tedy dlouhých 62 let, a ačkoliv byl v nějaké míře modernizován, v základu zůstává stejný. Vyroben byl v počtu přesahujícím 100 tisíc kusů, uvádí Wikipedia, a zúčastnil se pod různými vlajkami desítek válek.

Američané vyvinuli speciálně pro Ukrajinu hybrid řízené střely a bomby. Ničí s přesností na více jak 460 km a má být levná

Vidět byl třeba ve Vietnamu, v Západní Sahaře, Gaze, Libyi, Sýrii, Mali apod., a naposledy velmi hojně na Ukrajině a v Rusku. Využívají ho desítky zemí, nejvíce přitom samotné Rusko, které z něj později vyvinulo dokonce sofistikovanou verzi 9K51M Tornado-G s pokročilým řízením palby, satelitní navigací a automatickým zaměřováním cílů.

O jaký přesně typ se v případě záběrů jedná, určit nelze, ale Armádní Zpravodaj soudí, že to na výsledku nic nemění. Ráže raket je přitom 122 mm, a ačkoliv se jedná o raketomet salvový, kdy jich umí podle typu odpálit až všech 40 ve velmi krátké chvíli, může je stejně tak odpalovat v dávkách, což se také v tomto případě nejspíše dělo. Je totiž patrné, že BM-21 Grad několikrát vystřelil, načež se k němu blížil sebevražedný dron a narazil do něj.

Američané vyvinuli speciálně pro Ukrajinu hybrid řízené střely a bomby. Ničí s přesností na více jak 460 km a má být levná

Je evidentní, že ho trefil přímo do odpalovací části, v níž byly ještě nabité rakety, jelikož došlo k mohutné explozi (jak výbušniny, tak raketového paliva), z níž jich ještě několik vylétalo. Jakým dronem byla BM-21 ruské armády zasažen, jasné není, ale Armádní Zpravodaj soudí, že šlo o kvadrokoptéru s hlavicí třeba z RPG-7, která k odpálení bohatě stačí.

Článek Video: Ruský raketomet BM-21 Grad ještě vypálil část salvy, než ho na ránu zničil dron. I potom z něj ale létaly rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Každý kamion by mohl být zbraní

Americká armáda má podle dostupných informacích schopna skrýt do klasického nákladního kontejneru odpalovací systém na základě M142 HIMARS. Twz uvádí, že by se v takovém případě vlastně každý nákladní automobil schopný přepravovat kontejner mohl přeměnit v raketomet. To znamená, že by jím mohl být třeba obyčejný kamion. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by se dal kontejner umístit kdekoliv a ztratil by se mezi obrovským množstvím stejných přepravních boxů. Nepřítel by pak nevěděl, kde se tato cenná zbraň ukrývá.

iZdroj fotografie: GoodFon

Raketomet M142 HIMARS je vlastně odpalovací systém standardizovaného zásobníku s raketami nebo dalšími zbraněmi různé velikosti a dosahu. Wikipedia uvádí, že zvládá odpalovat třeba těžké rakety ráže 227 milimetrů s dosahem až 92 kilometrů, které jsou přesně naváděné za pomoci GPS a mají i různé typy hlavic, nejčastěji tříštivé, ale existují třeba i kazetové a další. V kontejneru by měly být dva zásobníky stejně jako na raketometu M270.

Z kontejneru by startovala balistická raketa

Kdekoli umístěný kontejner by se mohl stát také taktickou zbraní dlouhého dosahu třeba za použití balistické rakety MGM-140 ATACMS. MissileTreat uvádí, že má v nejnovější verzi dosah až 300 kilometrů a může mít hlavici o hmotnosti až 247 kilogramů, což ji činí účinnou podobně jako těžší letecké pumy. Je velice přesná a díky své trajektorii i obtížně sestřelitelná.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Ale kontejner by mohl mít ještě delší dosah, a to 500 km, ale v budoucnu možná i více. Umožňuje to střela PrSM schopná přesně zasahovat pozemní cíle, uvádí Wikipedia, a v plánu je i protilodní varianta. Má mít nejenom systém navádění GPS, ale i další typy, což by mělo umožnit operace i v rušeném prostředí. Američané a další západní státy navíc uvažují, že budou pro raketomety jako HIMARS vyvíjet i další typy munice, třeba dronové.

Článek Mimořádně důmyslné řešení může přeměnit každý kamion na M142 HIMARS s dosahem 500 km. Vyřešilo by to nedostatek raketometů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tubusový Type 75 odpaluje 12 raket do 8 km

Raketomet severokorejského původu se podařilo identifikovat v sektoru Kupjansk východně od Charkova na východě Ukrajiny. Následně k němu byl vyslán zjevně bombardovací dron, z něhož byla svržena nějaká nálož – dle vzhledu a tvaru řídících křidélek šlo o improvizovanou, ale konkrétní typ určit nelze, k tomu je vidět příliš špatně.

Mladý maďarský voják utekl, aby bojoval za Ukrajinu. Rusové ho v bitvě zabili. Tělo zpět do vlasti nemůže, otce politicky pronásledují

Raketový systém ráže 107 mm, který Severní Korea dodala ruské armádě, je kopií čínského raketového systému Type 63 MRL, a ozbrojenými silami KLDR byl označen jako Type 75. V závislosti na platformě může mít různý počet odpalovacích trubic – 12 ve vlečné verzi, nebo až 16, 24 nebo 27 v samohybné, potvrzuje Wikipedia.

Jeho rakety létají do vzdálenosti 8 km, což znamená, že musí být velmi blízko místa bojů, kde dokáže jedinou salvou napáchat značné škody zejména na lidských životech, ale zdecimovat jistě zvládne i lehce pancéřovaná vozidla. Jedna raketa by měla vážit 18,3 kg, z čehož připadá na hlavici 1,3 kg, přičemž má ocelový plášť a je stabilizována rotací.

Německo koupí další F-35. Ale jeho letectvo zdaleka nebude nejsilnější v Evropě, i když na ruské Su-57 postačí

Severokorejská technika, byť je ve válce na Ukrajině stále zastoupena v nižších počtech, bývá ničena relativně často. Armádní Zpravodaj například upozorňoval na případ, kdy dron svrhl nálož na raketomet M1991, což způsobilo odpálení jedné z raket, která proletěla vojákům skrze kabinu – nestihla ale bouchnout, takže s velkým štěstím přežili.

Článek Záběry ukazují, jak dobře mířená rána zničila severokorejský raketomet Type 75. Jde o historicky první případ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásah dronu odpálil raketu do kabiny

Video níže ukazuje útok sebevražedného dronu na raketomet M1991. Ten je původem ze Severní Koreje, uvádí MissileTreat, ale ta ho vyváží do Ruska. Operátor dronu se k němu blížil obezřetně a pečlivě si vybíral místo, kde zasáhnout. Nakonec narazil do zadní části odpalovače, což dle všeho zažehlo jednu z raket, která prolétla kabinou s obsluhou a letěla dále.

Video: i když dron ruského vojáka mine o 22 metrů, může ho miniaturní „domácí“ charkovská puma zabít, a to bez viditelných zranění

Tato raketa má ráži 240 milimetrů a je schopna urazit vzdálenost až 60 kilometrů. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že měla osádka velké štěstí, že nevybuchla její hlavice o hmotnosti 90 kilogramů, jak potvrzuje ArmyRecognition. Vojáci byli zjevně otřeseni, ale záběry dokazují, že se jim podařilo otevřít dveře kabiny a dostat se ven. Později záběr z větší dálky ukazuje, jak raketomet mohutně exploduje – pravděpodobně vybuchly další rakety, má jich totiž 22. Jestli vojáci stačili utéct dost daleko, ale není z videa poznat.

Článek Video: i když proletí střela raketometu M1991 přímo kabinou s vojáky, s hodně velkým štěstím je zabít nemusí a stihnou utéct se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejský raketomet na ruské dodávce

Na videu níže můžete vidět improvizovaný mobilní raketomet vyrobený ruskými vojáky ze severokorejského Type 75. Umístili ho na vozidlo UAZ-452 Buchanka, což je dodávka vyráběná v Sovětském svazu od roku 1965, ale dodnes je produkována v Rusku, uvádí Wikipedia. V tomto případě jde o verzi s valníkem. Záběry navíc ukazují, že vojáci na kabinu auta umístili protidronové zábrany, ale redakce Armádního Zpravodaje pochybuje o jejich účinnosti – když na nich exploduje dron, střepiny do nepancéřované kabiny nejspíše proniknou.

30vteřinové peklo zažívali ruští vojáci, kteří v UAZ-452 Buchanka vytrvale ujížděli ukrajinskému dronu

Zbraň může být ale užitečná. Type 75 je raketomet používající střely ráže 107 milimetrů, přičemž má 12 odpalovacích trubic. Jde vlastně o severokorejskou verzi čínského Type 63, vysvětluje Wikipedia; jeho střely mají dosah přes 8 kilometrů, a i když se s nimi nejspíše z Buchanky nedá úplně přesně mířit, půjde o nebezpečnou zbraň. Rakety mají buď klasickou tříštivou hlavici, případně kazetovou, takže je jasné, že se spoléhá hlavně na plošný účinek.

Type 75 na dodávce Buchanka

Článek Video: ruská improvizace dává smysl – malý, ale ničivý severokorejský raketomet Type 75 ráže 107 mm na Buchance se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vzorem se staly sovětské raketomety

Těžké salvové raketomety má Severní Korea ve výzbroji již dlouho – zpočátku se jednalo třeba o BMD-20 ráže 200 mm a BM-24 ráže 240 mm ze Sovětského svazu. MissileTreat se domnívá, že právě ty sloužily jako vzor k vývoji severokorejských protějšků. Datum zařazení do výzbroje není znám a označení je odvozeno od doby, kdy se o nich dozvěděl svět – prvním byl M-1985 s 12 raketami, a později přišel ještě M-1991 s 22 raketami.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Oba typy mají ráži 240 mm a odpalují neřízené střely stabilizované rotací s explozivní, kouřovou nebo zápalnou hlavicí. ArmyRecognition uvádí, že ta explozivní má hmotnost 90 kilogramů, což je mimochodem velice podobné hmotnosti hlavice střely amerického raketometu M142 HIMARS. Dolet má potom 60 kilometrů, což je naopak méně, i když severokorejská média měla přinést neověřenou zprávu i o střele s doletem 120 kilometrů.

M-1991 vypálí 22 střel za 45 sekund

Salvový raketomet je velice nebezpečnou zbraní, ačkoliv nemá naváděné střely a musí se tedy spoléhat na plošný účinek, upozorňuje Armádní Zpravodaj. Speciální stránky americké armády uvádí, že M-1991 dokáže 22 raket odpálit za 45 sekund, a celá salva dopadne na místo za velmi krátký okamžik. Vycvičená obsluha pak dokáže raketomet znovu nabít za 10 minut.

Kdyby se musela Severní Korea utkat s americkými letouny F-22 Raptor, mohli by se její piloti tak akorát modlit, že zrovna jim se vyhne

M-1991 je umístěn na nákladním automobilu 6×6, ale jeho typ není specifikovaný, ale podle dostupných informací nemá pancéřovanou kabinu. Pohybovat se má pak rychlostí až 80 km/h a jeho dojezd činí 800 km, což není nic výjimečného. Jelikož může mít Severní Korea dle odhadů těchto raketometů kolem 200, jsou hlavně pro jižního souseda velice závažnou hrozbou, s níž by se musel v případě nějakého konfliktu rychle vypořádat.

Článek Severokorejské raketomety M-1991 extrémní ráže 240 mm nejsou žádný zaostalý pozůstatek SSSR, ale početná a nebezpečná zbraň se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Morava má dostřel až 40 km a je přesnější

Raketomet LRSVM Morava začalo Srbsko vyvíjet jako náhradu za starý ruský BM-21 Grad a své staré raketomety M-77 Oganj a M-63 Plamen, uvádí Wikipedia. Hotový byl v roce 2014 a jeho parametry jasně naznačují, že je jasně lepší než zmínění předchůdci. Pořídily si ho však jenom Spojené arabské emiráty, a některé kusy dostala darem vláda v Libyi. Na čtyřkolovém vozidle je i ve výzbroji Srbska a jeho technologie je užívána při modernizaci jiných raketometů.

iZdroj fotografie: Srđan Popović / Creative Commons / CC BY-SA

Morava není jednotné odpalovací zařízení, ale celá rodina systémů. Existují totiž odpalovače na střely ráže 107, 122 a 128 milimetrů. Military-History uvádí, že nejdelší dolet rakety je 40 kilometrů, ale ve vývoji má být i raketa s doletem 50 kilometrů. Ta má mít také mnohem lepší přesnost než třeba střela ze sovětského Gradu. Armádní Zpravodaj se domnívá, že lepší přesnost může snížit spotřebu raket, neboť jich bude na zničení cíle stačit méně.

Nová zbraň založená srbském LRSVM

Výsledkem projektu raketometu Morava ve spojení s raketometem M-77 pak vznikl raketomet LRSVM M-18 Oganj. ArmyRecognition uvádí, že je umístěn na vozidle FAP 6×6 s pancéřovanou kabinou a také používá různé druhy střel, včetně nejmodernějších řízených střel označovaných jako Košava 1 a Alas. Některé z nich mají mít dolet až 50 kilometrů a jejich počet střel v odpalovači se liší podle ráže – nejčastěji jich je 24.

Česko poskytlo Ukrajině i raketomet BM-21MT Striga, což je „vytuněný“ BM-21 Grad na podvozku Tatra. Jde o vskutku nesnadný cíl

Systém založený na raketometu Morava může odpalovat jednotlivé střely, což je žádoucí při použití těch naváděných, nebo odpálit salvu a pokrýt plochu až 32 hektarů. Jelikož jsou střely v pouzdrech, která lze na vozidlo naložit dvě, může být raketomet nabitý vycvičenou obsluhou do 5 min. Připravit ho ke střelbě pak trvá 45 s a do půl minuty může opustit pozici.

Článek LRSVM Morava: nejspíše povedený srbský raketomet s dosahem 40 km je lepší než starý BM-21 Grad, ale skoro nikdo ho nechce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet TOS-1A stihl vypálit, než ho zničili

K incidentu není mnoho informací, ale vzniklo z něj video, na němž je vidět, jak TOS-1A odpaluje jednu raketu, načež do něj naletěl sebevražedný dron. Zdá se ovšem, že ho nezničil, jelikož záběr pokračuje salvou asi osmi dalších raket. Ty mají mimochodem ráži 220 mm a nabito jich může být v systému až 24, uvádí Wikipedia. Největším postrachem jsou pro vojáky jeho termobarické hlavice, před nimiž se v podstatě nelze ukrýt, i když je nezasáhnou přesně.

Satelitní snímek: ruský S-400 údajně silně (ne)pohořel. Indie zveřejnila, jak si vedl proti Pákistánu, který tvrdí, že ho zničil

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že jsou naplněné silně hořlavou směsí, která se v cíli nejprve rozptýlí do okolí a vytvoří jakousi kouli aerosolu – ta je následně zažehnuta, což nejenom spálí vše uvnitř ohnivé koule, ale také vytvoří podtlak trhající orgány lidí na kusy. Efektivní dostřel je ovšem pouze 10 km, takže se musí TOS-1A hodně přiblížit k frontě.

Unikly přísně tajné informace: rozvědka zjistila, že Izrael připravuje útok na íránská jaderná zařízení. Může způsobit katastrofu

Což se také v tomto případě stalo, jelikož se nacházel pouhé 4 km od ukrajinských hranic, a to nedaleko Vovčansku poblíž vesnice Vozněsenovka v ruské Belgorodské oblasti, jak potvrdili analytici z WarArchive. Na co zrovna pálil a zda cíl zasáhl, není jasné, ale nějaké škody evidentně napáchat mohl – ovšem naposledy, další akce už se nezúčastní.

Článek Jenom 4 km od hranic zastavili Ukrajinci blížící se peklo. Zničili ruský termobarický raketomet TOS-1A, který však stihl udeřit (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet KN-09 má dosah až 200 km

Záběry, které můžete vidět níže, ukazují celou řadu útoků na ruské cíle ze strany ukrajinských dronů nebo dělostřelectva. Až téměř na konci se potom objeví i raketomet, který byl dle všeho připravený k palbě, vedle něhož po chvíli dopadne střela. Jednat se má o severokorejský KN-09, i když záběry nejsou zcela čisté. Jde o raketomet používající rakety ráže 300 milimetrů, jichž mí být v odpalovači celkem 8 raket, a každá je údajně schopna doletět do vzdálenost až 200 kilometrů, uvádí MissileTreat, i když jde hlavně o odhady.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Zbraní použitou ke zničení KN-09 měl být původem americký raketomet M142 HIMARS. Ten vystřeluje rakety ráže 227 milimetrů, jichž uveze 6, a ačkoliv jeho střela dopadla vedle, přesto vypuknutí plamenů na severokorejském raketometu naznačuje jeho zničení. Armádní Zpravodaj soudí, že byla použitou střelou M30A1, která obsahuje 182 tisíc malých wolframových kuliček, uvádí Wikipedia. Ta v okolí dopadu působí jako brokovnice a nejspíše nějakým způsobem zažehla raketové palivo v raketometu, což byl jeho konec.

Článek Video: pokud se na nejlepší severokorejský raketomet KN-09 zaměří americký HIMARS, může ho jednou ranou zničit, i když mine se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet pro Evropu místo HIMARS

Francie dnes využívá systém LRU, což je upravený americký raketomet M270, a Wikipedia uvádí, že má v aktivní služně jenom 13 kusů. Snaží se přitom o jeho náhradu, která by se měla na základě praktických zkušeností s jeho užíváním podobat americkému HIMARS. Vyrobena by měla být z evropských komponent, aby se snížila závislost na USA a jiných zemích, a posloužit k rozvoji evropského zbrojního průmyslu. Kromě Francie by mohla zaujmout i další evropské armády, a není vyloučeno že i českou, domnívá se Armádní Zpravodaj.

NATO chce navýšení výdajů na obranu o 50 % pro všechny. Kvůli Rusku si zjevně všichni v Evropě pořádně připlatí, ČR nevyjímaje

S vývojem Francie spěchá, jelikož mají mít její systémy LRU životnost jenom do roku 2027, uvádí DefenseNews. V roce 2026 by se tak raketomet Foudre měl představit veřejnosti a mít za sebou i některé testy. V úvodní fázi má být schopen zasahovat cíle do vzdálenosti 150 kilometrů, a k přesnému navádění má využívat technologii použitou na přesně naváděné francouzské pumě AASM Hammer. Ta využívá GPS, ale také infračervený zobrazovač či laserové navádění. Francouzská zbraň má tak potenciál připravit USA o zakázky.

Foudre zvládne mnoho druhů střel

Raketomet Foudre má být namontovaný na podvozku Renault Trucks Kerax 6×6 a nést pouzdro se střelami, jako třeba M31 používanými v HIMARS a M270, uvádí ArmyRecognition. Zvládat by ovšem měl i balistickou raketu MGM-140 ATACMS, případně PrSM, a eventuálně také francouzskou raketu Thundart. V budoucnu je pro něj zamýšlena ještě pozemní řízená střela LCM vyvíjená koncernem MBDA, jejíž dolet má být až 1 000 kilometrů.

Článek Nad americkým zbrojním průmyslem se stahují mračna dříve, než se zdálo: Francie už brzy představí alternativu k HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základní střely by létaly až 150 km

Vývoj francouzského raketometu probíhá v rámci programu FLP-T. ArmyRecognition uvádí, že by měl být hotový v roce 2026, kdy rovnou začniu jeho testy. O schopnostech raketometu je však známo minimum – jenom to, že by jeho střely měly být schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 150 kilometrů a v budoucnu dokonce 500, případně až 1 000 kilometrů.

Armagedon pro ukrajinská města: nasadí-li Rusko své raketomety, doslova je smaže. Použít může i obávané termobarické zbraně

Raketomet má být alternativou M142 HIMARS, případně M270, přičemž se parametry střel vlastně podobají. Základní M31 do amerického raketometu má dosah až 92 kilometrů, uvádí Wikipedia, ale existují i nové ER GMLRS s dosahem 150 km. Balistická raketa MGM-140 ATACMS má pak dosah až 300 km, a nová Precision Strike Missile dokonce 500 km. Armádní Zpravodaj předpokládá, že by francouzský systém také mohl být založený na kontejneru se střelami, a není vyloučeno, že by ho šlo použít jak ve francouzské, tak v americké zbrani.

Raketa do neexistujícího raketometu už je

Základem francouzského raketometu by se mohla stát raketa Thundart ráže 227 milimetrů vyvinutá společnostmi MBDA a Safran, uvádí TurDef. Francie ji plánuje využít ve svých M270, jimiž je nyní vyzbrojena, a které jsou založeny na stejném principu jako novější HIMARS. Raketa by měla být přesná, spekuluje se o navádění založeném na principu navádění klouzavých pum s pomocným raketovým pohonem AASM Hammer od Safran.

iZdroj fotografie: GoodFon

Hodnotit schopnosti francouzského raketometu však nelze do doby, než bude reálně existovat a bude otestovaný. Vlastně ani nikdo neví, zda bude na kolovém či pásovém podvozku, i když zmínky o alternativě HIMARS naznačují spíše kolový. Redakce Armádního Zpravodaje každopádně nepochybuje, že má francouzský zbrojní průmysl schopnost raketomet se schopnostmi M142 HIMARS vytvořit.

Záležet však také bude, jaká bude výrobní kapacita, aby stačila uspokojit potřeby nejenom domácí armády, ale i jiných, zpravidla evropských, zemí. Jestliže bude všechno na dobré cestě, může tím Amerika postupně přijít o obrovské zbrojní zakázky – třeba takové Polsko si objednalo 500 kusů M142 HIMARS, ale pokud by mělo možnost zvolit místní alternativu, je možné že by se rozhodlo právě pro ni – tak jako možná v budoucnu jiné země.

Článek Francouzská alternativa M142 HIMARS má dostřelit až 1 000 kilometrů. Amerika by tím mohla přijít o obrovské zbrojní zakázky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BM-27 Uragan nebyl vůbec ukrytý

Video ke zhlédnutí níže ukazuje, jak ruský raketomet BM-27 Uragan zaujal postavení na nekrytém prostranství, kde ho pravděpodobně objevil průzkumný dron. Redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že jde o velmi silnou zbraň. ArmyRecognition uvádí, že má v odpalovači 16 raket ráže 220 mm s dosahem až 40 km, a jak je patrné, zrovna byly v raketometu nabité – není jasné, zda se obsluha zrovna chystala ke střelbě a potřebovala volný prostor, avšak možné je i to, že se pouze porouchal motor vozidla, které tak uvízlo a bylo vydané napospas nepříteli.

Souřadnice BM-27 poslal průzkumný dron obsluze raketometu M142 HIMARS, které na něj vyslala jenom jedinou střelu ráže 227 milimetrů, možná M31. Wikipedia uvádí, že je naváděna prostřednictvím GPS a velice přesná, ale přesto se do raketometu netrefila a dopadla vedle. I to však nakonec stačilo, protože exploze hlavice dokázala BM-27 Uragan poškodit, načež začal hořet. Armádní Zpravodaj soudí, že se mu vymstilo, že v něm byly zrovna naložené rakety, kdy se min. jedna samovolně odpálila, a u dalších zřejmě začala hořet pohonná náplň.

Článek Video: i když jinak přesný M142 HIMARS mine ruský raketomet BM-27 Uragan, může ho se štěstím na ránu zpustošit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci zaútočili až daleko za Moskvou

Ruské jednotky obsluhující raketové systémy, z nichž létaly rakety na Sumy, ochutnávají vlastní medicínu. Redakce Armádního Zpravodaje uvádí na pravou míru, že s velkou pravděpodobností jenom plnily rozkazy shora, ale na výsledku to nic nemění – odpálily rakety na zastavěnou oblast, v níž byli civilisté, čehož si museli být všichni moc dobře vědomi.

Ruská výroba zdaleka nestíhá. Analytici zhodnotili data za 20 měsíců, kolik dělostřeleckých granátů dodala KLDR

Jaké škody napáchala první vlna pomsty, o níž Armádní Zpravodaj informoval, není jasné, z té druhé jsou však alespoň videa. Je na nich vidět, jak bezpilotní letouny dopadají na několika místech na stálé rozmístění ruské 112. raketové brigády ve městě Šuja v Ivanovské oblasti. Ale pozor, redakce Armádního Zpravodaje upozorňuje, že přímo její jednotky nejspíše za útokem na Sumy nestály, jelikož leží až v Ivanovské oblasti severovýchodně od Moskvy.

Od ukrajinských hranic je tak vzdáleno asi 800 km, ale takový dosah například rakety Iskander, které má ve výzbroji, nemají. Wikipedie uvádí, že je zhruba 500 km. Navíc z prvotního vyjádření Generálního štábu ozbrojených sil Ukrajiny vyplývá, že útoky přicházely z obce Lezhenki v Kurské oblasti a Liski ve Voroněžská oblasti, které obě sousedí s Ukrajinou.

Hrozí rozpad největší obranné aliance světa a úplný chaos. Trump navrhuje, aby Amerika přestala financovat NATO

Armádní Zpravodaj každopádně ověřil, že 112. raketová brigáda ozbrojených sil Ruské federace skutečně ve městě Šuja sídlí. Cílem se tak nejspíše mělo stát její zázemí a skladiště, což by odpovídalo i zjištění Exilenova+, podle něhož tamní obyvatelé potvrdili, že došlo k poškození hangáru, který nejspíše sloužil ke skladování raket, vozidel nebo jiné techniky.

Studie: Rusové se měsíce připravovali a teď mění taktiku útočení. Zavádí mohutné mechanizované konvoje. Ukrajincům to hraje do karet

Místo mělo být zasaženo ukrajinskými dalekonosnými drony AN-196 Liutyi, které mají podle Wikipedie dosah 1 000 až 2 000 km a hlavici těžkou 50 až 75 kg. Vzhledem k tomu, že má mít satelitní navigaci a prvky umělé inteligence, domnívá se redakce Armádního Zpravodaje, že ho de facto nepůjde rušit. Jestliže totiž dostane zadané souřadnice, mapu a podobu místa, mohl by ho s přesností dosáhnout, i kdyby se o to nepřítel jakkoliv pokoušel.

Článek Ukrajinská vendeta pokračuje, dokonce daleko za Moskvou. Rusové z brigády, která odpalovala rakety na Sumy, trpí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet s polovinou střel než HIMARS

Na raketometu HPRS pracuje společnost Hanwha Aerospace a je podle všeho založen na ve světě úspěšném K239 Chunmoo, který si do výzbroje pořizuje například Polsko. AsianMilitaryReview ho popisuje jako raketomet umístěný na podvozku 6×6 (oproti 8×8 u K239), který má používat jenom 1 nabíjecí pouzdro namísto 2. Koncepčně se tak podobá M142 HIMARS, což je vlastně odlehčená verze M270 na kolovém podvozku a s polovičním množstvím munice.

South Korea’s HPRS Rocket Launcher to Rival US-Made HIMARS in Coastal Defense |#SouthKorea’s development of the #HPRS #rocket #launcher aims to challenge the U.S.-made M142 #HIMARS in coastal defense. While HIMARS is globally recognized for its precision, mobility, and range… pic.twitter.com/OMG4ncYA7l

— NexDef (@nex_def) April 4, 2025

HPRS však nemá být jenom odlehčenou verzí konstruovanou třeba pro snazší použití při vyloďovacích operacích. Jeho hlavní zbraní má být totiž protilodní balistická raketa CTM-MR. GlobalTendernews uvádí, že by měla být hotová v roce 2027 a HPRS by měl být schopen odpálit 4 kusy. Je o ní také známo, že by měla mít dosah až 160 km a přesnost kolem 9 m. Armádní Zpravodaj soudí, že jde o údaj týkající se jejího použití coby zbraně proti pozemnímu cíli, protože na pohybující hladinovou loď je nutné navádění třeba pomocí radaru.

HPRS bude mít širokou škálu munice

Chystaný jihokorejský raketomet by měl být schopen používat asi veškerou munici, jakou dnes disponuje K239 Chunmoo. Wikipedia uvádí, že je to třeba nabíjecí modul s 20 raketami ráže 131 mm s dosahem 36 km, což Armádní Zpravodaj považuje za obdobu BM-21 Grad s méně střelami. Další možností je třeba modul s 6 raketami ráže 239 mm s dosahem 80 km, takže jde o uspořádání podobné munici GMLRS na HIMARS. K dispozici bude i balistická raketa Ure-2 s dosahem 290 km, což je zase ekvivalent MGM-140 ATACMS.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Na první pohled se zdá, že by HPRS mohl HIMARS i překonat minimálně ve flexibilitě zbraní, ale v Americe nyní probíhá vývoj dalších raket nebo střel, takže tomu tak být nemusí. Příkladem je nová balistické raketa PrSM s dosahem min. 499 km, která má vzniknout i v protilodní variantě. Wikipedia uvádí, že již byla otestována a s jejím zavedením se počítá v roce 2028. HIMARS a HPRS tak budou existovat vedle sebe jako konkurenti, ale vzhledem k zájmu o tento typ zbraní se na trhu spíše doplní, podobně jako s evropským GMARS.

Článek Budoucí jihokorejský raketomet HPRS vyzve americký M142 HIMARS. Odpalovat zvládne i balistickou protilodní raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GMARS odpálí 2krát více raket než HIMARS

Raketomet GMARS je společným projektem zbrojních gigantů amerického Lockheed Martin a německého Rheinmetall. Wikipedia uvádí, že jejich spolupráce začala v roce 2023 a jejím cílem bylo vyvinout raketomet využívající stávající systémy a munici z výzbroje NATO. Má být schopen zasahovat cíle do vzdálenosti přes 400 kilometrů, což je něco, čeho například ruské raketomety schopné nejsou a nemají ani takovou přesnost. Navíc to řeší problém s nedostatečnou kapacitou výroby HIMARS, o nějž je enormní zájem.

iZdroj fotografie: Rheinmetall

Rheinmetall na svých stránkách uvádí, že GMARS používá mnohé komponenty z HIMARS a M270 a jsou do něj nabíjeny stejné kontejnery s raketami nebo střelami jako do těchto systémů. Armádní Zpravodaj vyzdvihuje, že je odpalovač umístěn na vozidle HX 8×8 německé společnosti, takže má podobnou mobilitu, jakou se vyznačuje HIMARS, ale unese hned dva pouzdra se střelami, nikoliv jedno, což znamená, že má palebnou sílu jako méně pohyblivý pásový M270. Na jeho obsluhu navíc stačí jenom dvoučlenná osádka.

Rakety mohou mít i speciální hlavici

Munice do GMARS je naprosto shodná s tou do amerických raketometů. Základem jsou tedy střely GMLRS ráže 227 mm s dosahem až 92 km, které jsou naváděné prostřednictvím GPS, uvádí Wikipedia. Mohou mít explozivní hlavici, speciální se 182 000 wolframových kuliček, ale také kazetovou, i když ta v případě evropských zemí nejspíše nepřipadá v úvahu. Navíc existuje nová munice GMLRS ER tohoto typu s prodlouženým dosahem až na 150 km.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Z raketometu mohou být vypáleny i balistické rakety MGM-140 ATACMS s doletem až 300 km a nové PrSM. Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že by měly mít dokonce dosah až 499 km, a v procesu jsou navíc i další typy munice, které by byly využitelné pro západní raketomety. Měl by také vzniknout modul s raketami ráže 122 milimetrů, a plánu je i možnost odpalovat z raketometu řízené střely, případně nějaké typy naváděných dronů.

Článek Rusko si může nechat zdát: evropsko-americká spolupráce přinese raketomet s dosahem 400 km. Značně překoná i M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Menší raketomet ovládaný na dálku

Systém ROGUE má vlastně jednoduchou myšlenku. Společnost Oshkosh Defense využila jako jeho základ svůj podvozek z vozidla JLTV a na stránkách uvádí, že bude využívat munici typu MLRS a MFOM, což jsou rakety z raketometů M142 HIMARS a M270. Zároveň by vozidlo mělo být autonomní, i když není nijak uvedeno, nakolik pokročilá autonomie bude. Ale je jisté, že nebude potřebovat řidiče a bude nějak ovládáno na dálku.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že použití odpalovače, jaký má M142 HIMARS, činí z ROGUE nebezpečnou zbraň schopnou smést na desítky, a v některých případech i stovky kilometrů oponenty mariňáků, v možném budoucím scénáři třeba z Ruska nebo Číny. Užívat může také rakety typu M30 a M31, které mají dosah až 92 km a jsou naváděné prostřednictvím GPS. Je v nich buď kazetová hlavice se 404 kusy submunice, explozivní hlavice o hmotnosti 91 kilogramů, nebo hlavice se 182 tisíci wolframových kuliček, uvádí Wikipedia.

ROGUE zvládne i balistické rakety

Kromě zmíněného nejspíše odpalovač ze systému HIMARS poskytne raketometu ROGUE i další možnosti – třeba odpalovat taktickou balistickou raketu MGM-140 ATACMS, o níž Lockheed Martin v popisu uvádí, že má dosah až 300 kilometrů. Zvládat by však mohl i novou raketu Precision Strike Missile s dosahem větším než 500 kilometrů. Ta umí zasahovat nejenom pozemní cíle jako ATACMS; Wikipedia navíc uvádí, že má existovat i varianta LBASM s vícerežimovým vyhledávačem schopná ničit hladinová plavidla.

The Navy and Marine Corps Expeditionary Ship Interdiction System (NMESIS), which combines the Naval Strike Missile (NSM) with the Remote Operated Ground Unmanned Expeditionary (ROGUE) Fires system.

These unmanned mobile antiship systems are part of the new shift to the Pacific. pic.twitter.com/kgOVSoqjfh

— Eric Daniel Kotyk (@SSgtKotyk) November 12, 2023

Armádní Zpravodaj soudí, že i použití vozidla JLTV dává smysl, neb jde v základní verzi o taktické obrněné vozidlo užívané americkou armádou a námořní pěchotou, uvádí ArmyRecognition. To jistě také značně zjednoduší údržbu a logistiku zbraně, ale zatím není jasné, jak bude celý systém těžký, i když by měl vzhledem k určení pro námořní pěchotu umožňovat přepravu třeba vzduchem. Oshkosh rovněž tvrdí, že lze ROGUE vybavit elektrickým pohonem.

Článek Zkáza pro ruské vojáky, kteří by bojovali s neživým nepřítelem: ROGUE je bezosádkový raketomet schopný smést je odkudkoliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-400/S-300 byl zasažen raketometem M142

O incidentu je dostupných jenom velice málo informací – redakce Armádního Zpravodaje může de facto vycházet jenom z toho, co zveřejnila nadace Come Back Alive. Uvedla, že se 43. dělostřelecká brigáda ozbrojených sil Ukrajiny postarala o zničení odpalovacího zařízení ruského systému protivzdušné obrany S-400/S-300 (použít ho lze u obou).

Rusové si pořádně zavařili. Zaútočili balistickou raketou na loď, ale zabili své chtěné spojence (foto)

Žádné další podrobnosti ovšem nesdílela, ani jakým způsobem ke zničení došlo. Armádní Zpravodaj se však na základě zhlédnutých záběrů domnívá, že se jednalo o útok raketometem M142 HIMARS amerického původu, který k tomu využil vysoce přesné střely. Pravděpodobně se jednalo o klasické M31 zasahující až na 92 km s poloměrem 1 metru.

Vidět jsou dvě exploze těsně nad odpalovacím zařízením, což už by ho samo o sobě zničilo, ale jejich účinek podpořil ještě výbuch nejméně jedné protiletadlové rakety. Následně došlo k rozptýlení trosek po okolí nejméně v okruhu vyšších desítek metrů. Odpalovací zařízení bylo umístěno na okraji lesnaté části, v níž se zřejmě ukrývala jeho obsluha.

Rusové lžou, ale usvědčuje je satelitní snímek. Ukrajinci vzali útokem obří ruskou rafinerii už počtvrté v tomto roce

Je možné, že byla explozí zabita nebo alespoň raněna, ale informace chybí. S-400 (Triumf) je mimochodem zaveden v ruské armádě od roku 2007, uvádí Wikipedia, a patří mezi nejlepší svého druhu na světě, ačkoliv třeba při indickém testování dosáhl pouze 80% úspěšnosti. Není to sice špatné, ale rozhodně nesplnil očekávání, jaká od něj byla.

Armádní Zpravodaj nedávno upozorňoval na záběry, na nichž je vidět, jak raketomet M142 HIMARS funguje. Jedná se nejspíše o nejlepší zbraň svého druhu.

Zničení odpalovače systému S-400/S-300 ruské protivzdušné obrany

Článek 2 přesné zásahy a ruský S-400 vybouchl. Mohutná exploze ho roztrhala na kusy, jde o naprosto ojedinělý případ (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Malý dosah je pro BM-21 Grad riziko

Raketomet BM-21 vstoupil do služby v sovětské armádě v roce 1963, uvádí Wikipedia, což se na jeho současných schopnostech podepisuje, ačkoliv se dočkal mnoha vylepšení nebo úprav. Jednou je československý, respektive český RM-70 Vampire. Obecně platí, že jeho základní střely mají dosah 20 kilometrů, což obsluhu raketometu nutí operovat blízko nepřátelské linie, přičemž je dnes snadno odhalitelný průzkumnými drony, a to je riziko.

iZdroj fotografie: EDePro

Řešením je ale prodloužení dosahu raket – jednou z takových je srbská G-2000, jejíž výrobce EDePro ji popisuje jako střelu s dvojnásobným dosahem oproti standardním raketám. Konkrétně má zasahovat cíle do vzdálenosti 40,2 km a lze ji použít do stávajících raketometů BM-21 Grad nebo jejich různých variant. Dokonce má být možné udělat novou střelu G-2000 za použití hlavic ze starých raket, z čehož Armádní Zpravodaj soudí, že zůstala ničivá síla zachovaná.

G-2000 má nový motor a lepší aerodynamiku

Dvojnásobného dosahu dosahují rakety G-2000 díky novému typu pohonu a aerodynamičtějšímu tvaru, což jim zároveň zvýšilo přesnost. ArmyRecognition uvádí, že motor obsahuje hned dva typy pohonné látky s různou rychlostí hoření, a také má obsahovat kompozitní palivo s vysokým obsahem hliníku. Tato kombinace je dle všeho účinnější a rakety tak doletí díle.

Česko poskytlo Ukrajině i raketomet BM-21MT Striga, což je „vytuněný“ BM-21 Grad na podvozku Tatra. Jde o vskutku nesnadný cíl

O rakety je údajně zájem a Srbsko je vyváží, čemuž se nelze divit, jelikož je BM-21 Grad velmi rozšířený. Pro mnohé armády může znamenat střelivo s dvojnásobným dosahem vyřešení problému, jak získat raketomet s větším dostřelem, a nemusí tak kupovat novou a drahou zbraň, což je bezesporu levnější cesta. Na druhou stranu ani zlepšení přesnosti nedělá z Gradu s raketami G-2000 přesně naváděnou zbraň a musí spoléhat na plošný účinek.

Článek Srbské rakety G-2000 dávají raketometu BM-21 Grad zase o něco větší smysl. Létají dvojnásobně dále, obsluha může jásat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet BARQ pro střely i dron

Firma Calidus označuje raketomet jako revoluční – důvodem má být skutečnost, že z něj obsluha může odpalovat různé druhy raket odlišné ráže a s různým dosahem, a to včetně přesně naváděných. Vedle toho z něj ovšem může odstartovat také sebevražedný dron. Na druhou stranu ale o žádnou revoluci nejde, podobné koncepty jsou již delší dobu známé třeba z izraelského raketometu PULS nebo jihokorejského K239 Chunmoo.

🇦🇪 IDEX 2025 UAE | #Calidus, a UAE-based defense company, unveiled the “BARQ” multiple rocket launcher system at @IDEX_UAE 2025 in Abu Dhabi. The BARQ is a High Mobility Multiple Rocket Launcher (HIMRL) designed for rapid battlefield response and flexibility. It features… pic.twitter.com/iY8FqW3VIx

— NexDef (@nex_def) February 23, 2025

BARQ používá tři typy raket, a to 122, 220 a 300 milimetrů. Tyto ráže jsou shodné s raketomety produkovanými Ruskem, ale není známé, jestli používají shodné střely. Dvojice nižších ráží má poskytovat možnost salvové palby, střely ráže 300 milimetrů jsou pak naváděné s dosahem až 70 kilometrů. Bližší podrobnosti k nim však známé nejsou. Třeba PULS využívá více typů raket a dosah balistické Predator Hawk je až 300 kilometrů, uvádí Wikipedia.

BARQ je usazen na lehkém podvozku

Jelikož lze z raketometu odpalovat i nespecifikovaný typ sebevražedného dronu, je zřejmé, že bude někdo z osádky působit i v roli operátora. GlobalTenderNews uvádí, že je odpalovač na podvozku 4×4, což je oproti konkurenčním raketometům menší konstrukce a znamená to, že by mohl být lehčí a snazší na přepravu. Jeho max. rychlost je potom 125 km/h.

Video: ačkoliv se ruský útok vedený tankem může dostat až k cíli, ztrátě 100 % obrněnců se vyhnout nemusí. Pěchota ale může přežít

Jak je raketomet dobrý, bude záležet hlavně na schopnostech jeho raket, tedy na jejich doletu nebo přesnosti, protože to jsou v současnosti parametry, které mnohdy rozhodují. Pro armády je totiž lepší přesně zasáhnout cíl jednou přesnou ranou než věřit v účinek salvy. BARQ by si mohl najít zákazníky třeba mezi uživateli starých sovětských BM-21 Grad, protože je bezesporu mnohem sofistikovanější a nabízí oproti nim víceúčelovost.

„Barq“ Emirati Rocket Launcher System#IDEX2025 pic.twitter.com/jb6udhnoo1

— WAM English (@WAMNEWS_ENG) February 18, 2025

Raketomet BARQ

Článek Revoluce v moderním dělostřelectvu: BARQ může sesadit ruského krále BM-21 Grad, používá brutální rakety až do ráže 300 mm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M142 HIMARS využívá různé druhy střel

Na videu níže lze vidět ostrou střelbu baterie raketometů M142 HIMARS. Jeho výrobce, Lockheed Martin, ho popisuje jako cenově dostupné sofistikované dělostřelecké řešení, jehož výhodou je možnost použití různých druhů munice. Nejčastěji je to šest raket typu GMLRS, a právě ty odpalují i raketomety na videu. Jinak ale může použít i taktickou balistickou raketu MGM-140 ATACMS nebo střely PrSM, což z něj dělá multifunkční zbraň.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Použité rakety, pravděpodobně se jedná o M31, mají dolet až 92 km, uvádí Wikipedia. Naváděny jsou prostřednictvím GPS a jejich přesnost je kolem 1 metru, jejich hlavice je přitom těžká 91 kg. Může být explozivní nebo kazetová, případně vybavená množstvím wolframových kuliček. Zajímavostí je, že bylo při ostrých střelbách dbáno i na protivzdušnou obranu – vidět je systém RBS 70. Výrobce Saab uvádí, že jeho nejnovější verze RBS 70 NG má dosah až 9 kilometrů do dálky a 5 kilometrů do výšky, a že jsou střely naváděné prostřednictvím laseru.

Střelby raketometu M142 HIMARS

Článek Video: ukázka ostré střelby z M142 HIMARS, jehož rakety zasáhnou cíle přesně na více než v 90 kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Turecký raketomet lze srovnat s HIMARS

Hlavním tureckým producentem raket a střel je společnost Roketsan, která se postarala i o vývoj rakety TRG-230. Užívána je v raketometu Multi-Barrel Rocket Launcher, který může mít různé typy konstrukce a většinou bývá umístěn na podvozku nějakého nákladního automobilu. Ve spojení s TRG-230 to z něj dělá zbraň podobných schopností, jaké má M142 HIMARS v okamžiku, kdy používá střely typu GMLRS, například M31.

TAYFUN BF, SUNGUR MANPADS, TRG-230 güdümlü roket ve KARAOK ATGM için seri üretim sözleşmeleri imzalandı.

Türkiye bölgesindeki artan tehditler nedeniyle ROKETSAN’a hava savunma ve saldırı amaçlı farklı tiplerde binlerce füze/roket siparişi verdi. pic.twitter.com/0piSphPIHD

— Yusuf Akbaba (@ssysfakb) February 3, 2024

Společnost Roketsan na svých stránkách uvádí, že je střela TRG-230 určena k zásahům různých cílů vysoké priority, jednat se může o různá velitelství a sklady, ale i cenné zbrojní systémy, třeba stanoviště protivzdušné obrany. Naváděna je za pomoci GPS nebo systému GLONASS a její přesnost je 10 metrů, což je sice méně než udávaný 1 metr u střely M31, ale i tak to v naprosté většině případů bude ke zničení cíle stačit, a navíc lze z raketometu odpálit více střel.

TRG-230 má dosah 70 km a možná i více

Raketa, jejíž ráže je 230 milimetrů, má dosah 20 až 70 kilometrů, uvádí Wikipedia, což je hodně podobné s M31, i když u ní některé zdroje udávají dolet až 92 kilometrů. Hlavici má o hmotnosti 42 kilogramů s poloměrem účinku kolem 55 metrů, což je mimo menší přesnost asi jediná nevýhoda oproti M31, protože má její hlavice 91 kilogramů a může být i kazetová nebo vybavená množstvím wolframových kuliček, které působí jako obří brokovnice.

LRU M270 je vylepšená verze slavného raketometu. Již ale neodpaluje v mnoha zemích zakázanou kazetovou munici, Kyjevu se bude jistě hodit

Roketsan pak sestrojil ještě upravenou verzi této rakety označovanou jako TRLG-230. Ta užívá ke svému naváděn laser, uvádí Twz, což znamená, že musí cíl osvětlovat návodčí, dron nebo třeba letoun. Její přesnost má být 2 metry, ovšem M142 HIMARS podobný ekvivalent nemá. Existuje pak varianta TRG-230-İHA určená k odpalování ze vzduchu, konkrétně byla použita na dronu Bayraktar Akinci; její dosah je díky startu z výšky až 140 kilometrů.

Článek Turecké střely TRG-230 jsou určeny proti prioritním cílům. Raketomet se s nimi hravě vyrovná americkému M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa z KN-25 překoná dosahem ATACMS

Raketový systém KN-25 předvedla severokorejská armáda poprvé na přehlídce roku 2020 poté, co opakovaně testovala jeho střely, uvádí ArmyRecognition. Označit ho za klasický raketomet je však možná trochu nepřesné, jelikož jde o odpalovač používající hned 4 balistické rakety krátkého doletu ráže 600 milimetrů. Ty se podobají třeba americkým MGM-140 ATACMS, oproti nimž mají ale větší dosah – doletí do vzdálenosti až 380 kilometrů.

Konečně nasazené rakety ATACMS dokáží Rusa zaskočit a proniknout i přes S-400, jsou novou „prodlouženou rukou“ Ukrajiny

To z nich činí nebezpečné zbraně, i když mají jeden handicap, a to nízkou přesnost udávanou mezi 80 až 90 m, což znamená, že na rozdíl od amerických ATACMS je nelze použít k nějakému přesnému ničení. Spíše se hodí k odstřelování civilních cílů, jakými jsou města, což vyplývá i ze severokorejské strategie odstrašení tím, že může zabít řadu civilistů v jihokorejském Soulu. KN-25 možná získalo i Rusko, uvádí MilIn, a mohlo by ji použít podobně.

KN-25 může nést i jadernou hlavici

Wikipedia se domnívá, že Severokorejci mohli systém KN-25 postavit na základě zkušeností se sovětskou balistickou raketou krátkého doletu OTR-21 Točka. Ta je o něco menší a má kratší dolet, ale má podobnou přesnost a použití. Severokorejská raketa při hmotnosti kolem 3 tun tak má pravděpodobně hlavici o hmotnosti 300 kilogramů, což se rovná síle těžké letecké pumy. Tamní režim navíc tvrdí, že je schopna nést i jadernou hlavici.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Skutečnost, že raketomet používá hned 4 střely značné hmotnosti, které mají dohromady kolem 12 tun, znamená, že je třeba silného vozu, aby mu zajistili dostatečnou mobilitu. Jedním z používaných je i československý automobil Tatra 813 8×8 Kolos, který Severní Korea získala před lety ještě v době socialismu, i když používá i jiné podvozky. Díky vysoké mobilitě a schopnosti držet se daleko za bojovou linií bude takový raketomet obtížné zničit.

Článek Severokorejské raketomety KN-15 ráže 600 mm, které může mít i Rusko, mají extrémní dosah ve stovkách km a je obtížné je zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M270 má staré i nové typy munice

Americký těžký salvový raketomet M270 je relativně starou zbraní, která byla do výzbroje zařazena již v roce 1983, uvádí Wikipedia. Její úlohou přitom bylo především zasahovat cíle protivzdušné obrany, protibaterijní palba a případně plošná palba na nějaké zásadní cíle. Raketomet byl však vyvíjen stejně tak jako typy munice do něj používané – současné rakety mají mnohem větší dosah a jsou extrémně přesné. Nejmodernější verze raketometu M270A2 zařazená do výzbroje v roce 2019 je pak umístěna také v Evropě, uvádí MilIn.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

V případě nasazení do ostrého boje, v Evropě by to pravděpodobně bylo proti Rusku, může M270 sloužit v mnoha úlohách. Kupříkladu rakety GMLRS zvládají zasahovat různé cíle na vzdálenost až 92 kilometrů, jednat se může o systémy protivzdušné obrany, velitelství, sklady munice, ale například i kolony vojenské techniky. V případě použití balistických raket pak M270 ničí strategické cíle na vzdálenost až několika stovek kilometrů.

M270 má pásy a více střel než HIMARS

Raketomet M270 je na pásovém podvozku a byl odvozen od amerického bojového vozidla pěchoty M2 Bradley. ArmyRecognition uvádí, že je na nšm pancéřovaná kabina pro tříčlennou obsluhu a odpalovač raket, nejčastěji jsou používány rakety ráže 227 milimetrů, jichž se vejde dvanáct – tedy dvojnásobek množství než u M142 HIMARS. V případě, že používá balistické rakety MGM-140 ATACMS, vejdou se pouze dvě.

Video: ani rychlý útok na motorkách nemusí ruským vojákům přinést úspěch, pakliže je odráží dělostřelectvo a většinu jich smete

Od starších verzí M270 se nejnovější liší silnějším motorem a lepší ochranou osádky, ale hlavně schopností používat i novou americkou balistickou raketu krátkého doletu Precision Strike Missile nahrazující ATACMS. Wikipedia uvádí, že má dosah až 500 kilometrů a je přesná, ale přesto inženýři pracují na jejím vylepšení – existují dokonce předpoklady, že by mohla s náporovým motorem dosahovat až 1 000 kilometrů. Vyvíjena je i protilodní verze, která by se mohla ve výzbroji objevit v roce 2028, kdy by mohl začít plnit i další úkoly.

Článek Americké raketomety M270A2 umí zastavit jakoukoliv ruskou techniku. Nepropustnou zónu vytvoří až na 92 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hybrid s RBU-6000 musí být blízko frontě

Na videu níže můžete vidět sestřih několika útoků na ruská vozidla, mezi nimiž byl i podivný hybrid. MilIn uvádí, že je tvořen protiponorkovým raketometem RBU-6000 Smerč-2 namontovaným na obrněném vozidle MT-LB, drony jej zachytily při přesunu a zřejmě na něj zaútočily opakovaně. K záchraně mu ovšem nepomohla ani skutečnost, že na něm byly instalovány různé protidronové zábrany, takže v okamžiku, kdy ho první útok zastavil, ho pak další dorazil; viditelně mu udeřil na nejvhodnější, resp. nejméně chráněné místo.

Video: ani masivní útok 11 ruských obrněnců s 8 tanky nemusí uspět, pokud mu kladou odpor odhodlaní ukrajinští výsadkáři

Raketomet RBU-6000 býval podle Wikipedie standardně umístěn na sovětských (a dnes též ruských) plavidlech. Tvoří ho 12 tubusů k odpalování raket ráže 213 mm, které byly dokonce těžší než střely nabíjené do známého sovětského raketometu BM-21 Grad, jež mají hmotnost 113 kg. Zničit mohou bunkr i pěchotu, ale Defence-Ua uvádí, že má slabinu v podobě malého dosahu 5,2 km. To znamená, že musí být v pozemním provedení opravdu blízko frontě.

Článek Video: i sovětský protiponorkový raketomet RBU-6000 Smerč-2 užívaný jako pozemní může být nebezpečný. Ale musí být extrémně blízko frontě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron se zřejmě trefil do odpalovače

Útoky za pomoci dronů na různou techniku přesouvající se po cestách lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že se stal jednou z kořistí ruský těžký salvový raketomet BM-27 Uragan, když zrovna jel po polní cestě v sousedství zalesněného pásu – ale jelikož byla kolem pole, šlo ho velice dobře vidět. Následně na něj zaútočil sebevražedný dron, který ho trefil do odpalovací části. A protože lze na záběrech pozorovat množství kouře, zjevně v ní explodovala munice.

Video: Američané si vyzkoušeli střelbu z téměř 100letého sovětského kulometu Děgťarjov (DP) – balistickým plátem kulka neprošla

BM-27 Uragan je mimochodem obávanou zbraní, protože dokáže vystřelovat silné rakety ráže 220 milimetrů. ArmyRecognition uvádí, že jich může být v odpalovači nabito až 16 a mají dosah až 40 kilometrů. Video ale zobrazuje zničení i další techniky, která už je však velice těžko rozpoznatelná – hlavně kvůli působení rušiček deformujících obraz z dronů. Jedním ze zničených vozidel měl být ale automobil UAZ, zřejmě UAZ 469. Wikipedia uvádí, že jde o terénní automobil pocházející ještě z dob SSSR, ale využívaný je hojně dodnes.

Článek Video: jakmile se těžký ruský raketomet BM-27 Uragan přesouvá, může mu nepřítel „nechat explodovat“ rakety v odpalovači se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Miniaturizovaná verze jugoslávské zbraně

Původ chorvatského raketometu RAK-SA-12 je v jugoslávském M-63 Plamen, což je raketomet, který se trochu podobá sovětskému BM-21 Grad umístěnému na podvozku nákladního automobilu. Wikipedia uvádí, že používá rakety ráže 128 milimetrů a v odpalovači jich je 32, kdežto klasický Grad má rakety ráže 122 milimetrů a 40 střel. RAK má v této konstrukci základ, ale je mnohem menší a ve většině případů se jedná o lehkou zbraň taženou za vozidlem.

#Ukraine: A 🇭🇷 Croatian RAK-SA-12 128mm towed multiple rocket launcher spotted in service with Ukrainian Border Guards. This MRL can be seen firing Yugoslavian M63 HE rockets made by PRETIS Vogošća in the 1980s.

The M63 has a range of ~8.5km & has an approximate 2.5kg HE fill. pic.twitter.com/nCujj7HReg

— 🇺🇦 Ukraine Weapons Tracker (@UAWeapons) June 5, 2023

MilIn uvádí, že se raketomet ukázal jako velice účinný při odrážení vln nepřátelských útoků a podpoře vlastní pěchoty. Ale lze ho samozřejmě využívat i v jiných situacích, například ke zničení nějakého nepřátelského zásobovacího nebo útočného konvoje, jelikož je schopen odpálit všech 12 raket během 9,6 sekund. Jedna by přitom měla mít ničivou sílu odpovídající dělostřeleckému projektilu ráže 105 milimetrů. Je tak evidentní, že dokáže zničit jak lidskou sílu, tak techniku, ať se pohybuje samostatně nebo v celé koloně.

RAK-SA-12 má dosah jenom 8,5 km

V závislosti na typu použitých střel může raketomet zasahovat cíle do vzdáleností 8 540 metrů, uvádí Technology, což je oproti jiným salvovým raketometům relativně málo. Třeba BM-21 Grad s běžnými střelami má dosah 20 km a se speciálními dokonce až dvojnásobný, ale zase je na velkém nákladním automobilu a tedy výrazně větší. Hlavně RAK-SA-12 jsou totiž jenom 1,2 m dlouhé a plně nabitý má hmotnost pouhých 975 kilogramů.

Video: ani mezi stromy nemusí být ruská houfnice Hyacint-S v bezpečí. I jediná raketa ji může proměnit ve šrot a zabít osádku v okolí

To ho umožňuje tahat i za menšími vozidly a poskytuje mu to vysokou mobilitu, takže ho obsluha dokáže připravit k palbě de facto kdekoliv už za 1,5 minuty a na nepřítele tak udeřit velice rychle. Ke všemu je relativně snadné raketomet díky malé velikosti zamaskovat tak, aby ho například nedokázaly objevit sebevražedné drony. V případě nutnosti ho lze též zapřáhnout za vozidlo, třeba pick-up, a rychle ho přemístit, aby se nestal cílem odvetné palby.

Článek Chorvatské raketomety RAK-SA-12 ve službách Ukrajiny jsou malé, ale ukrutně silné bestie, které zdevastují klidně celou ruskou kolonu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O dodávkách severokorejských zbraní do Ruska jsou jenom minimální informace. MilIn uvádí, že by mohly ruské ozbrojené síly disponovat zhruba 20 severokorejskými raketomety ráže 240 milimetrů, jenomže je problém přesně určit, o jaké se může jednat, protože jich má Severní Korea několik typů. Známo ale je, že může být v jedné raketě možná přes 100 kilogramů těžká hlavice, takže celá salva exploduje obrovskou silou.

⚡️🇰🇵North Korea has transferred to the 🇷🇺Russian Federation 50 170-mm M1989 self-propelled howitzers and 20 240-mm MLRS, which can fire standard and guided missiles -Financial Times. pic.twitter.com/UK9V4vR4SM

— 🪖MilitaryNewsUA🇺🇦 (@front_ukrainian) November 16, 2024

Ve výzbroji Severní Koreje mají být dva starší typy raketometů ráže 240 milimetrů. MissileThreat uvádí, že první má označení M1985 a druhý M1991; první je namontován na nákladním vozidle Isuzu 6×6 a disponuje 12 odpalovacími tubusy ve dvou řadách, kdežto druhý je také na nějakém typu nákladního vozu 6×6, ale tubusů má již 22 ve 3 řadách.

Nové střely mají být i přesně naváděné

ArmyRecognition uvádí, že v roce 2024 Severokorejci také představili nový typ raketometu ráže 240 milimetrů, který by se měl podle popisu velice podobat raketometu M1991. Je velmi pravděpodobné, že se nejspíše jedná o nějakou modernizovanou variantu, která by měla být schopna odpalovat nejen běžné neřízené střely, byť s vyšší přesností než starší typy zbraní, ale také střely řízené. O tom, jak jsou naváděné, však nejsou k dispozici informace.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Zdroje se shodují, že dosah severokorejských raket ráže 240 milimetrů je mezi 40 až 60 kilometry, což lze považovat za podobný rozsah, jaký má sovětský, respektive ruský systém BM-27 Uragan ráže 220 milimetrů. Je to ale o něco méně než zhruba 80 kilometrů udávaných u střel ráže 227 milimetrů používaných v americkém M142 HIMARS, o nichž je známo, že se v nerušeném prostředí trefí s přesností zhruba jednoho metru. Naopak severokorejská zbraň nejspíše takové přesnosti dosahovat nebude, ale nemusí být „úplně marná“.

Článek Rusko může pustošit vše (ne)živé i brutálními 240mm severokorejskými raketomety, které odpálí stovky kilogramů trhaviny naráz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet byl prázdný, ale stejně shořel

Video níže ukazuje, jak se ruská osádka pokusila ukrýt raketomet BM-27 Uragan, k čemuž zjevně vyhloubila hlubokou jámu mezi stromy, do níž ho zaparkovala, uvádí MilIn. Takovýto pokus o maskování ale rozhodně nestačil proti průzkumu ze vzduchu, který ho dobře viděl a navedl na něj sebevražedný dron s kumulativní hlavicí. Jeho zkušená obsluha si dokonce dovolila kroužit okolo a vybrat si ten nejlepší úhel, aby zničila raketomet s jistotou.

Video: 3 ruské raketomety a radar podlehly jedinému útoku HIMARS, a padly dokonce i ukryté BM-27 Uragan a TOS-1A

BM-27 Uragan je zbraň ze 70. letech 20. století, uvádí ArmyRecognition, a dokáže odpálit 16 raket ráže 220 milimetrů do vzdálenost až 35 kilometrů. Operátor dronu se mu přitom trefil právě do odpalovače, čímž ho zapálil, ale k následné explozi nedošlo. Z toho lze vyvozovat, že již v odpalovači nebyly žádné rakety, protože jinak by explodovaly ohromnou silou. Wikipedia uvádí, že má jedna má hmotnost kolem 280 kg, z čehož připadá 90 až 100 kg na bojovou hlavici. Exploze 16 takových raket najednou by tedy byla obrovská.

Článek Video: ruský raketomet BM-27 Uragan je mocná zbraň. Ale pokud se na ni zaměří šikovný voják, může ji zničit, byť je zakopaná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 20 dronů odpálených z raketometu

Konstruktéři v Jižní Koreji pracují hned na několika způsobech, jak odpalovat drony hromadným způsobem z různých raketometů. ArmyRecognition uvádí, že jedním z řešení je využít současných systémů jako K239 Chunmoo, což jsou vícenásobné raketomety pro různé druhy raket nebo taktické balistické rakety. Ty jsou do něj nabíjeny za pomoci jakéhosi pouzdra, takže by bylo možné vyvinout i pouzdro obsahující drony místo raket. Obdobně by pak měly být drony nabíjené i do rovněž jihokorejského systému protivzdušné obrany L-SAM.

🇰🇷 #SouthKorea to combine new Drone Multiple Launcher with Chunmoo MLRS and L-SAM systemshttps://t.co/hZDPXs4TVJ

— Army Recognition (@ArmyRecognition) October 4, 2024

Další jihokorejskou možností je kombinace vozidla Kia K151 Raycolt s kompaktním vícehlavňovým odpalovačem dronů CMMAV, díky němuž jich lze odpálit 20 najednou, ale zatím není známé, jaké mají mít parametry. Lze však předpokládat, že by se mohlo jednat třeba o drony k průzkumu, nějakým speciálním úkolům nebo o drony sebevražedné.

Američané už mají Switchblade na Humvee

Systémy výše popsané již ve světě existují nebo jsou vyvíjeny, což dokládá, že armádní specialisté považují takové řešení za velmi dobré. Příkladem může být Humvee Sabre Blade. TheDefensePost uvádí, že jde o kombinaci široce rozšířeného amerického vojenského vozidla Humvee se sebevražednými drony z rodiny Switchblade. Je na něm buď 14 odpalovačů malých Switchblade 300 nebo 10 větších Switchblade 600 schopných zničit i tank.

Jihokorejský salvový raketomet K239 Chunmoo je vycházející hvězdou, v některých směrech překoná i slavný americký HIMARS

Příkladem využití klasického raketometu k odpalování dronů je pak izraelský systém PULS, který by se dal škálou raket a schopností přirovnat k jihokorejskému K239 Chunmoo. Wikipedia uvádí, že do něj lze nabít i dvě pouzdra, přičemž je v každém z nich místo střel šest dronů SkyStriker. Ty mají dosah přes 100 kilometrů a jsou schopné zaútočit na cíl, nebo se v případě dokončení průzkumné mise vrátit na základnu a následně je lze znovu využít.

Článek Jihokorejské „dronomety“ by mohly nepříteli působit neřešitelné problémy. Během chvíle by ho nekompromisně zahltily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jihokorejský raketomet K239 Chunmoo je levnější

Srovnat ceny raketometu HOMAR-K a M142 HIMARS lze pouze z otevřených zdrojů, z nichž vyplývá, že je americká zbraň o více než 1/3 dražší. Wikipedia uvádí, že v roce 2024 americká armáda ve svém rozpočtu na nákup jednoho kusu předpokládala 4,9 milionů dolarů (asi 113 milonů Kč), ale naproti tomu v roce 2020 stál jeden jihokorejský raketomet K239 Chunmoo, z něhož polská zbraň vychází, 2,94 milionu dolarů (asi 68 milionů Kč).

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Oba raketomety jsou si přitom v mnohém podobné, i když je mezi nimi pár odlišností. Jejich základními střelami jsou těžké rakety s dosahem zhruba 80 kilometrů. ArmyRecognition uvádí, že do systému HOMAR-K jsou používány střely ráže 239 milimetrů a Polsko si dokonce bude jeden z typů vyrábět. Rakety do systému HIMARS pak mají ráži 227 milimetrů. Oba systémy mohou také odpalovat balistické rakety s dosahem okolo 300 kilometrů, ale do HOMAR-K lze nabíjet i rakety menší ráže, a to konkrétně 131 milimetrů, což je výhoda.

HOMAR-K má dvojnásobný počet střel

Systém HOMAR-K, případně jihokorejský K239 Chunmoo, je větší než M142 HIMARS a střely má umístěné v jakýchsi pouzdrech – ta mohou být konkrétně dvě a v každé po 6 střelách, kdežto jeho protějšek může mít jenom jedno se stejným počtem raket. V podstatě lze tedy tvrdit, že má jihokorejský systém dvojnásobnou palebnou sílu, i když na druhou stranu bude HOMAR-K o něco větší a tím pravděpodobně i těžkopádnější.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Sama polská armáda bude moci posoudit přednosti (a případné zápory) obou systémů, protože bude disponovat značným počtem obou typů. V případě HOMAR-K by měl jejich počet dosáhnout až 290, v případě M142 HIMARS to bude dokonce 500 ks, uvádí DefenseNews. Polsko původně chtělo jenom americký systém, ale vzhledem k dlouhým dodacím lhůtám a možnosti si systém vyrábět doma, se dohodlo i s Jihokorejci. Po kompletním vyzbrojení bude mít polská armáda pravděpodobně nejsilnější raketové vojsko v Evropě.

Článek Polský raketomet HOMAR-K přispěje k největšímu raketovému vojsku Evropy. Je 2krát silnější než americký M142 HIMARS, ale levnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejská raketa doletí 380 kilometrů

Balistická raketa jako KN-25 není ve světě tak neobvyklou zbraní – jde o raketu ráže 600 milimetrů s délkou přes 8 metrů, jejíž hmotnost je kolem 3 tun, uvádí MilIn. Její dosah je pak 380 kilometrů. Ve světě lze najít podobné nebo i lepší taktické balistické rakety, třeba ruská 9K720 Iskander má dolet kolem 500 kilometrů, a o něco menší má potom MGM-140 ATACMS nebo odpověď na severokorejský raketový program rakety z rodiny Ure.

超大型放射砲(KN-25)の新型TEL、キャニスターの上下だけで左右の旋回は出来ない感じか？
タトラベースの4連装TELも装軌式の6連装TELも、最初は旋回が出来ない感じだったもののいつの間にか変わっていたから、いずれはこの8輪TELも発射機の形状が変わるんだろうな。#多連装ロケット #朝鮮人民軍 pic.twitter.com/p4cRnPX43o

— 第315独立親衛海軍歩兵旅団 (@315th_IGNIB) September 12, 2024

Pozoruhodné ale je, jak jsou tyto rakety odpalované, protože k tomu Severokorejci vlastně vytvořili salvový raketomet. Wikipedia uvádí, že odpalovač bývá montován na kolové podvozky Tatra 813 8×8 nebo speciální podvozky 10×10. V případě první varianty má odpalovač čtyři rakety, u té druhé potom šest. Konkurenční taktické balistické rakety jsou nicméně z vozidel odpalovány po jedné nebo po dvou, takže musí vyrážet k přebíjení mnohem častěji.

KN-25 zůstává nadále velkou neznámou

O raketě KN-25 se toho stále moc neví; jak uvádí MissileThreat, mnohé informace Severokorejci nezveřejnili. Není například jasné, jak velká je bojová hlavice, ale dle odhadů by to mohlo být kolem 300 kilogramů. Jasný však není ani typ navádění a přesnost, ale lze předpokládat, že bude využívat inerciálního navádění a pravděpodobně i satelitního, protože tyto systémy již Severní Korea dokázala instalovat do jiných zbraňových systémů.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Jižní Korea má proti balistickým raketám obranu, ale pravdou zůstává, že sestřelit balistickou raketu není jednoduché. A jelikož lze KN-25 odpalovat v salvách, může být případnou severokorejskou strategií jich v jednom okamžiku vypálit veliké množství, což by mohlo vést k zahlcení jihokorejských systémů a tedy zdolání obrany – alespoň v některých místech. Ale třeba na případu raket KN-23 se ukázalo, že jsou poměrně poruchové, což může potkat i KN-25.

🇰🇵 North Korea launched a barrage of 18 KN-25 missiles.

It appears that the video cuts out right as half of them start veering off course.

KN-25 is a SRBM with a demonstrated range of 380 km, officially described as a „super-large calibre“ multiple launch rocket system. pic.twitter.com/hgNJBdPwhT

— Spy (@TodayDefenceNew) June 1, 2024

Odpálení raket KN-25

Článek Severokorejské raketomety umí odpalovat monstrózní rakety KN-25 ráže 600 mm dlouhé 8 metrů. Takové protějšky na světě nejsou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet Polonez-M má čínské technologie

Běloruská armáda má ve výzbroji systémy z dob Sovětského svazu a z pozdějšího Ruska, ale případ jejího těžkého salvového raketometu Polonez-M je jednou z mála výjimek. MWM uvádí, že byl vyvinut v úzké spolupráci s čínskými inženýry, přičemž je považován za pravděpodobně nejschopnější raketový systém v Evropě. Rusku by se tedy jistě hodil, ale problémem je Čína, která k tomu zřejmě nikdy nedá svolení, neb jsou mnohé technologie její, uvádí MilIn. Jejich případnou ztrátu by jistě riskovat nechtěla.

iZdroj fotografie: ZTEM

Parametry Polonez-M jsou úctyhodné, hlavně dolet střel ráže 301 mm. ArmyRecognition uvádí, že by měly mít dosah až 300 km, což je mnohem více než střely M31 z raketometu M142 HIMARS, které mají dosah do 90 km, a podobně překonávají i ruský Tornado-S. Označovány jsou jako B200 a B300, přičemž jde o obdobu čínských střel A200 a A300. Rakety mají inerciální a satelitní navádění, takže budou přesné, ale není známo, jak těžkou mají hlavici.

Raketomet zasáhne až 8 cílů najednou

Systém Polonez-M je namontovaný na vozidle MZKT-7930, což mu dává dobrou mobilitu a schopnost přesouvat se po vlastní ose. Do odpalovače jsou nabíjena 2 pouzdra, v každém jsou obsaženy 4 střely – jednou salvou tak může zasáhnout až 8 cílů; použití pouzder také značně zrychluje přebíjení. K obsluze zbraně stačí posádka složená ze 4 vojáků a po doražení na místo může Polonez-M střely odpálit do 10 minut, načež rychle ujede.

Už i Bělorusko vyvinulo vlastní raketomet: Polonez/M, jehož přesně naváděné střely doletí až 300 km, ale nejsou tak přesné

Bělorusko má mnoho důvodů, proč své vyspělé raketomety Rusku neposkytovat, ale tím hlavním je nerozházet si s Čínou stále přátelštější vztahy. Tamní prezident Lukašenko si totiž nejspíše uvědomuje, že partnerství s Ruskem není příliš bezpečné, a že by teoreticky mohlo jeho zemi kdykoliv napadnout. Ale bude-li mít nad sebou ochranou ruku Číny, bude to pro Kreml obtížnější, a na oplátku může zemi draka nabídnout vrata do východní a střední Evropy.

Článek Bělorusko nejspíše nemůže Rusku poskytnout možná nejschopnější raketomety v Evropě, které vlastní. Může za hlavně to Čína se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Grady zničily zásahy do kabin

Zničení hned dvou raketometů BM-21 Grad videa níže. MilIn k tomu uvádí, že byly ruské zbraně objeveny nejspíše za za pomoci průzkumných dronů, načež proti nim okamžitě vystartovaly sebevražedné FPV drony s nějakým typem hlavice. V obou případech s nimi operátoři narazili do kabiny nákladního automobilu, na němž byl raketomet usazen. Záběry jsou pořízené kamerami FPV dronů, a TechTarget uvádí, že byly přenášeny do brýlí operátora nebo na nějaký displej, s jehož pomocí je dron řízen, i když ho lze často i naprogramovat.

iZdroj fotografie: Public Domain

Raketomet BM-21 Grad nemá proti dronu, byť s menší hlavicí, šanci. ArmyRecognition uvádí, že bývá montovaný na podvozky jako Ural-375D, Ural-43201 a další, ty ale většinou nemají žádné pancéřování. Záběr jednoho videa ukazuje, jak se podvozek ocitl v plamenech okamžitě po zásahu – je na něm přitom umístěno odpalovací zařízení pro rakety ráže 122 milimetrů, jejichž standardní dosah je 20 km, ale u nové verze až 40 kilometrů. Vojáci pak spoléhají na plošný účinek střel, které dokáže osádka do raketometu dobít už za 10 minut.

Článek Video: nejlepší obrana je útok – takže pokud jsou ruské raketomety BM-21 Grad objeveny, mohou být neprodleně zničeny bez šance na únik se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GMARS odpálí dvojnásobek střel než HIMARS

Výrobcem raketometu GMARS by měl být koncern Rheinmetall, který se na jeho vývoji dohodl s výrobcem HIMARSu, tedy americkou společností Lockheed Martin, uvádí Defence-Blog. Jako on bude umístěn na kolovém podvozku a tedy bude mít i podobnou mobilitu. Na podvozku však bude místo na dvě pouzdra s raketami jako na starším pásovém M270, zatímco HIMARS má jenom jedno pouzdro – GMARS tak bude mít dvojnásobnou palebnou sílu.

iZdroj fotografie: Rheinmetall

Evropská verze raketometu by měla být konkrétně umístěna na podvozku Rheinmetall HX 8×8, uvádí BreakingDefense, kdežto americký raketomet je na menším podvozku 6×6. Mezi evropskými zeměmi existuje hned několik potencionálních zákazníků: GMARS může nahradit starší MARS II, což je upravený M270, nebo doplnit jeho počty, neb třeba Německo chce v budoucnu raketometů více. Teoreticky by o GMARS mohla projevit zájem i česká armáda, která žádné raketomety nemá, i když by ho asi chtěla na podvozku Tatra.

Kolový podvozek umožňuje snadný přesun

Rheinmetall na svých internetových stránkách uvádí, že stačí k obsluze raketometu dvoučlenná osádka. Na originálním podvozku má být raketomet schopen rychlosti až 100 km/h a dojezd by mít 700 km, takže se může snadno přesouvat po vlastní ose. Využívat navíc bude munici zavedenou v mnoha armádách, nejčastěji se jedná o rakety GMLRS ráže 227 milimetrů s hlavicí o hmotnosti 91 kilogramů, jichž by ve 2 pouzdrech bylo 12. Naváděny jsou za pomoci GPS a dolet mají přes 70 kilometrů, ač některé zdroje tvrdí až 92 kilometrů.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Do raketometu lze ale nabít i dvě taktické balistické rakety ATACMS s doletem až 300 km, a dále pak střely GLSDB, které vynáší do výšky klouzavé pumy GBU 39 SBD s dosahem až 150 km. Případně může jít také o nové řízené střely Precision Strike Missile s dosahem až 500 km, které jsou v jednom pouzdře dvě. V budoucnu je také počítáno s pouzdrem na rakety ráže 122 milimetrů s kratším dosahem a střelou Surface-Launch Cruise Missile.

Článek GMARS bude evropský M142 HIMARS, o který by mohla jevit zájem i AČR. Oproti němu však nabídne dvojnásobek raket se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety odpálilo 18 raketometů najednou

Program vývoje balistických raket KN-25 ráže 600 mm a raketometu k jejich odpalování je tajemný. První informace o jejich vlastnostech se na veřejnost dostaly v roce 2019 při prvních testech a od té doby je Severní Korea testovala při různých příležitostech. Nic ale nevyrovná nedávné ukázce , při níž severokorejská armáda odpálila rakety najednou hned z 18 raketometů, uvádí ArmyRecignition, což i zdokumentovala a veřejně předvedla.

North Korea confirm multiple KN-25 launches, with images showing 18 simultaneous launched pic.twitter.com/dzv3aDoHUK

— Joseph Dempsey (@JosephHDempsey) May 30, 2024

Raketomet s KN-25 je možná nejvýkonnější zbraní svého druhu na světě a provedený test mohl být zásadním vzkazem pro Jižní Koreu. S tou je Severní Korea ve válečném stavu a podepsané má jenom příměří. Různé provokace jsou tak na hranicích států velmi časté, ostatně vojenskou sílu používají opakovaně. Reuters uvádí, že mohl být test i ukázkou pro potenciálního zákazníka – nabízí se Rusko, jemuž Severokorejci zbraně ve velkém prodávají.

KN-25 není přesná, ale salva to vyváží

Možné parametry raket jsou pouhými odhady a i ráže 600 mm z nich vychází. Odborníci se každopádně shodují, že mají prokázaný dolet 380 kilometrů, ale může být i větší. Wikipedia dodává, že má KN-25 hmotnost kolem 3 tun a bojovou hlavici těžkou přibližně 300 kg. Její přesnost je pak 80 až 90 m, což by svědčilo o tom, že nemá sofistikované přesné navádění. Třeba nejnovější verze balistické rakety MGM-140 ATACMS má přesnost zhruba 1 m.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Raketomet odpalující rakety KN-25 je montován na osmikolový podvozek vozidla TEL a údajně byl zaznamenán i na podvozku Tatra 813. Vozidlo nese odpalovač na čtyři rakety, což je v současnosti téměř nevídané. Třeba raketu ATACMS lze z kolového M142 HIMARS odpálit pouze jedinou a z pásového M270 to mohou být dvě. Veliká baterie severokorejských raketometů tak může při mohutné salvě napáchat v místě dopadu obrovské škody, možná srovnatelné s kobercovým bombardováním ze strategického bombardéru.

Článek Severokorejský raketomet neuvěřitelné ráže 600 mm je nejvýkonnější na světě. Následky salvy lze srovnat s bombardováním se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Provizorní raketomet nemůže dronu ujet

V případě improvizovaného salvového raketometu vyrobeného z RBU-6000 a nákladního automobilu Ural 4320 nemůže jeho obsluha počítat s žádnou ochranou. Raketomet je připevněn přímo na korbě vozidla, takže není způsob, jakým by se proti útoku – třeba sebevražedného dronu – bránil. Jedinou možností je z nebezpečí ujet, ale jak ukazuje video pod tímto článkem, pro dron není problém takový jedoucí systém dohnat.

⚡️Destroyed 🇷🇺Russian Ural with RBU-6000 flamethrower ship installation. pic.twitter.com/6aC5wi0sEC

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) April 17, 2024

Ruští vojáci se pokoušeli svůj improvizovaný raketomet přesouvat, pravděpodobně v noci, protože jak průzkumný, tak sebevražedný dron při natáčení používají termovizi, na níž je vozidlo velmi dobře viditelné. Útočící letoun nalétl na raketomet zezadu a zasáhl ho v místech, kde je umístěn odpalovací systém. Průzkumný dron poté nasnímal velikou explozi, takže je možné, že explodovaly i nějaké nabité rakety, a zkáza tak byla totální.

RBU-6000 je používán proti ponorkám

Raketomet RBU-6000 není určen k použití na zemi, ale na lodích, a to jako protiponorkový, uvádí WeaponSystems. Odpaluje přitom rakety RGB-60 ráže 212 milimetrů, což jsou vlastně neřízené hlubinné pumy, přičemž má 12 odpalovacích tubusů a na lodích je zaměřován za pomoci sonaru. Rakety mají dosah až 5,8 kilometrů a každá hlavici o hmotnosti 25 kilogramů. Jejich salva je tedy ničivá i proti pozemním cílům, i když musí spoléhat na plošný účinek. Ale raketomet se musí přiblížit velmi blízko bojové linii.

Rusko verbuje do armády i kubánské žoldnéře a neváhá jim královsky platit. Mnohé však „na ruský způsob“ podvedlo

Podvozek automobilu Ural 4320 potom žádnou ochranu neposkytuje; jde o klasický automobil sovětské konstrukce zavedený v roce 1977, uvádí Wikipedia, a nejsou žádné informace o tom, že by jeho kabina byla pancéřovaná. Vozidlo je na podvozku 6×6 s velmi dobrou průchodností terénem, které má kabinu pro 3 osoby a uveze až 5 tun nákladu max. rychlostí 82 km/h.

Článek Video: ruský improvizovaný systém s brutálním lodním raketometem dokáže snadno zničit jediný zásah, a exploze je mohutná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

FPV dron nachytal na silnici 2 Uragany

Přesouvat se není pro těžké dělostřelecké systémy ani raketomety jednoduché nikdy, protože jsou veliké, a pokud se nad nimi objeví nějaký dron, je jejich osud často zpečetěn. V podobné situaci se ocitla i dvojice ruských raketometů BM-27 zachycených na videu pod tímto článkem, a to právě v době, kdy se přesouvaly po silnici. Na kameře obyčejného FPV dronu byly velmi dobře viditelné, a ačkoliv se pohybovaly, ujet nedokázaly.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Dron si podle všeho vybral vzadu jedoucí raketomet, který dohnal a podle záběrů zasáhl do zadní čísti. MilIn uvádí, že vzhledem k přítomnosti pouze jediného dronu není jasné, jak útok dopadl, protože při nárazu explodovala výbušná hlavice, načež se přenos obrazu zničením dronu přerušil. Raketomet ovšem není vzadu nijak chráněn a k jeho poškození stačí málo. Jestli v něm navíc byly nabité rakety, mohl dokonce explodovat velmi ničivou silou.

BM-27 Uragan běžně pálí na 35 km daleko

Raketomet BM-27 Uragan je produktem sovětského zbrojního průmyslu a do výzbroje byl zaveden pravděpodobně v roce 1977, uvádí ArmyRecognition. Dodnes patří k ničivým a obávaným zbraním mnoha armád, protože je schopen vypálit jednu nebo několik těžkých raket ráže 220 milimetrů do vzdálenosti až 35 km, i když mají existovat i modernější verze s dosahem až 70 km. Raketomet se 16 tubusy je většinou umístěn na vozidle ZIL-135.

Video: 3 ruské raketomety a radar podlehly jedinému útoku HIMARS, a padly dokonce i ukryté BM-27 Uragan a TOS-1A

Pro systém existuje několik raket – tou nejběžnějším je klasická s explozivní hlavicí o hmotnosti 100 kg, z čehož tvoří více než polovinu výbušnina, uvádí Wikipedia. Dále jsou využívány rakety s kazetovou hlavicí se 30 kusy submunice o celkové hmotnosti 90 kg, a možností je také využít raketomet k dálkovému zaminování. Jedna raketa obsahuje 312 malých protipěchotních motýlkových min PFM-1, případně protitankové miny, kterých je podle typu 9 až 24.

Článek Video: když jsou 2 ruské raketomety BM-27 Uragan nekryté na cestě, může dron zničit alespoň jeden z nich se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nehybný raketomet je snadným cílem

Když se veliká a nebezpečná zbraň, jakou je raketomet, někde v blízkosti frontové linie neskryje, stane se snadno identifikovatelná pro průzkumné drony. I to se nejspíše stalo ruskému 9K55 Grad-1, který je zachycen na videu pod článkem. Jakmile byl objeven, čelil minimálně dvěma sebevražedným dronům, a vzhledem k tomu, že se vozidlo na videu nepohybuje ani nijak nekryje, představovalo velice snadný cíl, proti němuž ani nebylo třeba taktizovat.

Russia to Use Obsolete Soviet-era MLRS 9K55 “Grad-1” | Defense Express https://t.co/4WcVb0dHg0 pic.twitter.com/6qFsDtMdIv

— DEFENSE EXPRESS (@DEFENSEEXPRESS) April 16, 2022

První dron se zjevně trefil do prostoru s odpalovačem označovaným jako 9P138, ale vzhledem k absenci většího výbuchu v něm asi nebyly rakety. Tento odpalovač se mimochodem oproti BM-21 liší – WeaponSystems uvádí, že má jen 36 odpalovacích tubusů namísto 40. Využívá však rovněž rakety ráže 122 milimetrů, ale jsou menší. Jejich dosah je přitom kolem 15 kilometrů, což znamená, že se raketomet musí přibližovat relativně blízko bojové linii.

Protitanková hlavice PG-7 je dostatečně ničivá

Ke zničení Grad-1 byly nejspíše použity sebevražedné drony s hlavicí, která je v protitankových granátometech RPG-7, uvádí MilIn. Ta dokáže při správném zásahu zničit i tank, pakliže se trefí do slaběji pancéřovaného místa, které není kryté reaktivním pancéřováním nebo nějakou slat mříží. Tehdy dokáže prorazit pancíř o síle kolem 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia.

Rusko má nástupce legendárního raketometu BM-21 Grad: Tornado-G zasype nepřítele salvou až na 40 km, úder může být velmi přesný

Jelikož v tomto případě jedna rána na zničení raketometu Grad-1 nestačila, zaměřil se na něj další sebevražedný dron. Ten tentokrát mířil na kabinu vozidla, která je součástí podvozku taktického nákladního automobilu ZiL-131 6×6 s rychlostí až 80 km/h. Není však nijak pancéřovaná, takže neposkytuje vojákům absolutně žádnou ochranu. Po zásahu začala kabina (a nejspíše i motorová část) vozidla hořet, což znamenalo pro Grad-1 definitivní zničení.

Článek Video: když se ruský Grad-1 neukryje, může se stát až příliš snadným cílem pro 2 drony, ačkoliv prvnímu zásahu dokáže odolat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mnohé části dostal RM-70 Grad tuzemské

RM-70 Grad byl v Československu vyráběn od roku 1971 až do roku 1989. Tehdy šlo o praktickou kombinaci československé a sovětské techniky. Ovšem zatímco sovětské BM-21 využívaly podvozku Ural-375D 6×6, pro našince byl praktičtější domácí model. Volba tedy padla na Tatra 813 Kolos 8×8, s nímž raketomet získal úplně jiné operační možnosti, uvádí Wikipedia.

Podvozky Tatra totiž zvládají mnohem těžší terén a osmiválcový motor vozidla T3-930 s výkonem 184 kW je oproti tomu sovětskému, resp. ruskému, silnější i kvalitnější. Na silnici se přitom mohl pohybovat rychlostí až 85 km/h, kdežto v terénu zhruba 25 km/h.

iZdroj fotografie: Tomas Kovarik / Creative Commons / CC BY-SA

Společná zůstala zbraňová platforma, a to odpalovací zařízení Grad 122,4 mm tvořené 40 tubusy, z nichž může střílet jak jednotlivé rakety, tak vypálit naráz celou salvu, udává STVGroup. Cílem je pokrytí velkého prostoru smrtícími fragmenty, kdy RM-70 dokáže „přeorat“ až 30 000 metrů čtverečních.

Užívané rakety se obvykle skládají ze sovětských modelů 9M22 nebo 9M28, případně jejich tuzemských ekvivalentů typu JROF, Križna-R, Trnovnik a Kuš. V jedné salvě tak může směrem k nepříteli letět až 256 kg výbušného materiálu, a to na maximální vzdálenost zhruba 20 km.

Je zajímavé, že oproti sovětským raketometům měl československý RM-70 ještě jednu značnou výhodu. Bylo to množství přepravované munice a rychlost nabíjení. Díky podvozku Tatra, který byl větší, bylo možno přepravovat dalších 40 raketových kazet a pomocí hydraulického systému je rychle připravit k nové salvě. Sovětský se musí stáhnout nebo mít doprovodné vozidlo, doplňuje MilitaryToday.

Vozidlo je také vybaveno systémem regulace tlaku pneumatik pro přizpůsobení se nerovnému povrchu a v případě potřeby ho lze dovybavit sněžnými pluhy. Pro bezprostřední ochranu je potom k dispozici i kulomet vz. 59 ráže 7,62 milimetrů.

O raketomety je stále veliký zájem

RM-70 Přemysl má ve výzbroji zhruba 20 světových armád a své kvality prokázal v mnoha krvavých konfliktech. I vyřazené staré raketomety jsou tak dnes stále žádaným zbožím, přičemž obrovský zájem je hlavně o modernizované verze RM-70M1, RM-70 Vampire, a nejvíce o poslední modernizace RM-70 Vampire 4D. Asi nejznámějším raketometem RM-70 se přitom stal kus, který dostal název Přemysl, neboť dokáže „přeorat“ významnou plochu.

Článek RM-70 Grad je díky Čechům opravdu smrtonosná zbraň, která má navíc hodně navrch nad sovětským protějškem BM-21 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sea Baby v trochu jiné roli

K sestrojení ozbrojeného dronu využili ukrajinští konstruktéři již v praxi osvědčeného plavidla Sea Baby, což je dron schopný nést náklad o hmotnosti až 850 kilogramů, uvádí BusinessInsider; alespoň tak to podle něj při popisu akce uvedla Ukrajina. Dosahovat by měl přitom rychlosti až 70 km/h a je schopen se pohybovat i na rozbouřeném moři, přičemž je radary i okem špatně zpozorovatelný. Má také velice dobrý dosah, takže může ovládat celé Černé moře.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyj)

Video pod článkem ho však ukazuje v jiné než sebevražedné roli; konkrétně je vyzbrojen raketami, k čemuž MilIn uvádí, že se podobají termobarickým raketometům RPV-16. Na dronu bývají připevněny v zadní části a je jich od 2 do 6. Na videu je však vidět pouze to, jak je dron odpaluje na nějaký cíl. Není jisté, zda jde o plavidlo, ale pokud jde o termobarickou zbraň bez nějakého navádění, lze předpokládat, že rakety odstřelují spíše nehybný cíl u nebo na pobřeží.

Raketomet s dosahem až 1 kilometr

Zmíněný raketomet RPV-16 je na Ukrajině modernizovaná verze sovětského raketometu RPO-A Shmel, uvádí MilitaryToday. Jde o 11 kilogramů těžkou zbraň obsahující střelu ráže 93 milimetrů, jejíž dosah je až 1 kilometr. Tato zbraň je nejčastěji používána k útokům na různé budovy či pevnůstky, neboť termobarické hlavice dokáží zneškodnit i schované vojáky. Lze ji však použít i na zaparkovaná letadla, radary, vozidla, a nejspíše i menší lodě.

Ruský námořní kamikadze dron Oduvančik viditelně kopíruje ukrajinský Sea Baby. Je rychlejší, ale výrazně slabší a nedopluje daleko

Umístit na dron zrovna rakety je nejspíše dobrý nápad, i když je jejich použití omezené. Vzhledem k tomu, že nejsou naváděné, určitě se nehodí k útoku na menší a rychlé lodě na moři – ve spojení s neklidným mořem a obtížným zaměřením by totiž byla šance na zásah malá. Jiné je to ovšem při útoku na zakotvené lodě, kdy by dron mohl střely odpálit ještě před překážkami, které by mu bránily v proniknutí do kotviště. Podobně ale mohou být zranitelná i různá postavení na pobřeží; nepřítele tak mohou drony min. obtěžovat a znervózňovat.

Článek Video: ukrajinský dron Sea Baby v trochu jiné roli, s termobarickým raketometem na „zádech“ rozmetá cíl a záhy se stáhne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet RBU-6000 proti ponorkám

Dvojici podivuhodných improvizovaných monster ruské konstrukce lze vidět na videu pod tímto článkem. Tech-Wp k tomu uvádí, že dle všeho vznikla spojením podvozku tanku T-80 (v popisu videa je identifikován jako T-80B) a raketometu RBU-6000. Tato kombinace je hodně neobvyklá, protože je zmíněný raketomet speciální zbraní určenou pro hladinová plavidla, a primárně slouží k útokům na ponořené ponorky. Záběry ze sociálních sítí však ukazují, že byl stejný raketomet již v minulosti umístěn i na nákladním automobilu.

A russian RBU-6000 Smerch-2 213 mm caliber russian anti-submarine rocket launcher established on Ural truck. pic.twitter.com/zDI4kAJ2wC

— 𝔗𝔥𝔢 𝔇𝔢𝔞𝔡 𝔇𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱 🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) January 24, 2024

RBU-6000 je raketomet s 12 odpalovacími tubusy raket ráže 212 mm, uvádí WeaponSystems, a vyvinutý byl v 60. letech 20. století. Konkrétně jde o RGB-60 s hlavicí těžkou 25 kg, což je vlastně hlubinná nálož. Rakety jsou schopné doletět až 5,8 kilometrů daleko a mohou raketomet opouštět kadencí 1 za 2,4 sekundy. Odpalovat je lze v různých salvách, přičemž na lodích jsou cíle zaměřovány pomocí sonaru, což ale na tanku samozřejmě možné není.

S podvozkem T-80B je hybrid rychlý

Vhledem k nevelkému dosahu raket je tankový podvozek logickou volbou, protože poskytuje osádce relativně vysokou míru ochrany. Tank T-80B je poháněn plynovou turbínou, uvádí ArmyRecognition, která mu dodává vysokou rychlost, přičemž různé zdroje udávají maximálně 70 až 80 km/h. V tomto případě nemá hybrid klasickou věž, ale místo ní je umístěn raketomet. Ze záběrů není zřetelné, zda je na podvozku nějaké reaktivní pancéřování, což by zvyšovalo odolnost proti útokům protitankových zbraní nebo dnes velmi obávaných dronů.

Nejpodivnější výzbroj na Ukrajině? Nový stíhač tanků, „traktorový“ robot, carská puška nebo předpotopní kulomet. Improvizací k výhře

Jasné také není, jakým způsobem je raketomet zaměřován, ale dle všeho se osádka spoléhá na plošný účinek. Ten přitom může být jenom o málo větší než v případě střel z BM-21 Grad, neboť Wikipedia uvádí, že ty mají podle typu hlavice těžké kolem 20 kilogramů. Námořní střely přitom musely být i nějak upravené, aby explodovaly při dopadu na cíl. Vzhledem k malému dosahu půjde osádce při použití zbraně v blízkosti bojové linie o život, takže se musí po každém odpálení raket stáhnout do zázemí, aby zásobník přebila.

Článek Video: improvizace dovedla ruské vojáky ke spojení protiponorkového raketometu a tanku T-80B. Může být nevídaně účinná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vícenásobný raketomet na čínském podvozku

Systém Fatah-II je podle dostupných informací raketomet typu GMLRS se střelami schopnými přesného zásahu. Podobný je například americkému M142 HIMARS či ukrajinskému Vilcha-M. Jeho přesné specifikace sice známy nejsou, avšak jde o vícenásobný odpalovací systém na čínském podvozku Taian TAS5450 s pohonem osmi kol, uvádí DefenseNews. Smyslem zbraně má být zdolání indické obrany založené na systému S-400, který se např. proti M142 HIMARS ukázal být bezzubý, a v podobných stopách chce jít i Pákistán.

🚀💥 #FatahII Sparks Debates!

The successful test of Pakistan’s Fatah-II missile sparks strategic discussions. 🇵🇰 Analyst Umair Aslam sees it as a potential game-changer, suggesting a strategy against India’s S-400 launchers with saturation attacks. 🎯🔒🌐🗣️ pic.twitter.com/Ix2JeACUkv

— DRDO Defence Updates 🇮🇳 (@DRDO_Updates) January 20, 2024

Vyvinutý raketa Fatah-II k tomu má mít všechny předpoklady; jde přitom o dvoustupňovou střelu s plochou trajektorií letu, TheDiplomat uvádí, že má být schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 400 km s přesností lepší než 10 metrů. Jenom pro srovnání, střely M31 do systému HIMARS mají dosah kolem 80 kilometrů, ale zase jsou mnohem přesnější, konkrétně zhruba na 1 metr. Sice lze z amerického raketometu vypálit i MGM-140 ATACMS s dosahem 300 km, ale to je balistická raketa, proti níž by měl být schopen S-400 účinně zasahovat.

Fatah-II může zničit i S-400

Ačkoliv ještě není jasné, kdy bude Fatah-II zařazen do výzbroje, jeho vlastnictví dá Pákistánu strategickou výhodu, neboť se proti němu Indie nejspíše nedokáže 100% bránit. Ano, sice lze i střely Fatah-II zneškodnit třeba systémy kratšího dosahu, ale není to jednoduché. Navíc je dosah 400 km opravdu excelentní a spolu s relativně slušnou přesností to může pákistánské armádě umožnit účinné útoky na velitelská centra či logistiku indické armády, ale třeba i ničit samotné systémy S-400 v případě odhalení jejich pozic.

Pákistán předbíhá Západ, který je neschopný vyprodukovat potřebné množství munice. Na oplátku dostane ukrajinské motory

Menší ze znesvářených zemí má sice i balistické rakety podobného dosahu, avšak mobilní vícenásobný raketomet má výhodu v mnohem větší flexibilitě a může na cíl pálit téměř okamžitě. Neznámou otázkou však zůstává typ a síla bojové hlavice, stejně jako princip navádění. Nejspíše půjde o satelitní navigaci, takže možná GPS, ale vzhledem k vazbám pákistánské armády na Čínu není vyloučeno, že to bude Beidou. Je přitom jasné, že Indie už jistě pracuje na systému, případně ho poptává ve světě, který by hrozbu zastavil.

Článek Ruský S-400 je bezmocný, pákistánský zabiják ho zničí na stovky km a má i skvělou přesnost. Viditelně tak kráčí po stopách M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vilcha-M dostřelí až 130 kilometrů

Raketomety rodiny Vilcha se původnímu BM-30 Smerč v mnohém podobají. Jde o odpalovací systém s 12 tubusy na rakety ráže 300 mm, který je umístěný na těžkém nákladním podvozku, a podobný je i dostřel – u schopnějšího Vilcha-M je 130 km, uvádí Army-Technology, u Vilcha potom 70 kilometrů. Oproti tomu BM-30 dostřelí do vzdálenosti 120 km, ale se speciálními raketami až 200 km. Třeba americký M142 HIMARS s menšími střelami M31 ráže 227 milimetrů má dosah jenom kolem 80 km, ale s balistickou raketou ATACMS až 300 kilometrů.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Střely jsou navíc velmi ničivé – zatímco u Vilcha mají hlavici těžkou 250 kilogramů, u Vilcha-M ji museli konstruktéři o něco zmenšit, a je těžká „jenom“ 170 kilogramů, uvádí Wikikedie. Takto veliká hlavice může mít nicméně podobně ničivé účinky jako běžně shazované typy leteckých pum, takže zničí třeba dům. Rozhodně je tedy větší než u M142 HIMARS, protože tam má hlavice střely M31 hmotnost jenom 91 kg, ATACMS však 214 kg. Účinek samozřejmě záleží i na typu hlavice, může jich být několik druhů, ale nejběžnější jsou tříštivé.

Ani tady není přesnost silnou stránkou

V čem může ukrajinský raketomet zaostávat, je přesnost (i kdy ne tak jako ruský BM-30 Smerč). Jeho střely jsou naváděny za pomoci GPS, a podle známých údajů je přesnost raket z Vilcha 10 m, a z Vilcha-M kolem 30 m. Třeba M142 HIMARS má však přesnost 1 m, a to i s ATACMS, takže v podstatě trefí vše, na co zamíří – třeba jako trojice ruských raketometů a spousta další techniky v jednom útoku, na což ArmádníZpravodaj upozorňoval.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Zničit například systém protivzdušné obrany jednou ranou tak může být pro Vilcha-M problém, i když může menší přesnost částečně kompenzovat síla hlavice. Obsluha také dokáže vystřelit raket více, všech 12 za pouhých 45 sekund, což ale není zrovna levné. Ve výzbroji ukrajinského dělostřelectva přitom není systém moc zastoupen, dle ukrajinské Wikipedie se jednalo do roku 2022 o 81 kompletů (původní i verze M), dnešní stav ale znám není.

Rakety systému Vilcha přitom může teoreticky některá obrana zachytit, umět by to měl třeba systém 9K330 Tor, a určitě by to zvládl i izraelský Iron Dome, ale vzhledem k jejich krátké dráze je to velice obtížné. Nelze pochybovat, že se Ukrajině podařilo vyvinout systém řadící se mezi špičkové zbraně své třídy. Navíc je díky podvozku a rychlosti až 100 km/h i velice mobilní, což mu může pomáhat vyhýbat se zaměření a snížit tak riziko zničení.

Článek Není to běžná zbraň ukrajinských dělostřelců, Vilcha-M má přitom výhody oproti M142 HIMARS i BM-30 Smerč se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Egypt zúročil produkci sovětských Gradů

Africká země má ve výzbroji opravdu velké množství raketometů, a to včetně amerických M270 využívajících stejné rakety jako M142 HIMARS. Nejpočetnější skupinou těch salvových jsou potom staré sovětské BM-21 Grad, případně jejich deriváty často umístěné na speciálních podvozcích. Zkušenosti s jejich produkcí se proto Egypťané rozhodli zúročit u vlastního raketometu RAAD 200, ačkoliv klasickému Gradu se příliš nepodobá.

RAAD-200 Egyptian made 122mm Multiple Launch Rocket System.#EDEX23 #EDEX2023. pic.twitter.com/l4X8p8Oi8c

— International Defence Analysis (@Defence_IDA) December 5, 2023

RAAD 200 využívá odpalovač na rakety stejné ráže jako Grad, ale je koncipovaný jinak. Zatímco sovětský (ruský) systém má 40 odpalovacích tubusů, u egyptského jich je pouze 30, a to rozdělených do dvou polovin. Vojáci do nich přitom mohou nabít různé rakety ráže 122 mm určené do Gradů, uvádí Defence-Blog, nebo použít rakety BRE1 122 mm s dosahem až 40 km. Egyptská armáda má navíc k dispozici i termobarické rakety s dosahem 20 km.

Pásový podvozek s pancéřovanou kabinou

Oproti Gradu je jiný i vzhled vozidla. Nejedná se o klasický podvozek nákladního automobilu, ale o pásový s pancéřovanou kabinou, takže ve výsledku trochu připomíná M270. Většina částí je přitom vyrobena z domácích komponentů. ArmyRecognition uvádí, že měří 6,5 metrů na délku, 2,85 metrů na šířku, a 3,1 metrů na výšku, přičemž jeho hmotnost je přes 18,5 tun. Pohybovat se dokáže rychlostí až 45 km/h a díky pásům si poradí i s velmi náročným terénem. Uvnitř kabiny je místo pro řidiče a další 2 vojáky, kteří typicky zajišťují obsluhu.

Jak nenáviděné Stalinovy varhany „hrály“, trnuli hrůzou i nejodvážnější němečtí vojáci. Sověty milovaný salvový raketomet BM-13 (Kaťuša)

Egyptský RAAD 200 není nijak sofistikovanou zbraní a schopnostmi se bude rovnat běžným salvovým raketometům, ale jeho konstrukce může být důkazem postupného vzestupu egyptského zbrojního průmyslu. Země tak nemusí být závislá na zahraničních dodavatelích, ale mnohé zbraně si vyprodukovat sama a levněji. Navíc není vyloučeno, že by mohl mít Egypt podobné ambice jako Turecko, a po zvládnutí jednodušších systémů se pustit do složitějších, a to včetně raketometů s přesně naváděnými střelami a dlouhým dosahem.

Článek Egyptský salvový raketomet RAAD 200 vychází ze sovětského Gradu, ale vlastně vypadá úplně jinak, a pálí i termobarické rakety se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínské balistické rakety zvládá Polonez-M

Bělorusko začalo už před lety vyvíjet nové těžké raketomety řady Polonez, jimiž by nahradilo zastarávající sovětské systémy. Tyto raketomety mají dvě pouzdra a v každém z nich jsou 4 rakety ráže 301 milimetrů. V roce 2019 přitom Bělorusko představilo i modernizovanou verzi Polonez-M, o níž jsme psali. Ta nejenže umí vystřelovat klasických 8 raket do vzdálenosti až 300 kilometrů, ale též by měla zvládat dvojici čínských balistických raket M20, což je označení pro exportní variantu rakety DF-12 s vlastnostmi podobnými ruskému Iskanderu.

120 Pralay Missiles to be deployed at #LAC

A quasi-ballistic missile, the DRDO #Pralay would be difficult to intercept as it can change paths and deceive enemy interceptor missiles.

It is comparable to China’s DF-12 and the Russian Iskander missile.#IADN #IADN_infobites pic.twitter.com/pObIpfijVH

— Indian Aerospace Defence News – IADN (@NewsIADN) January 7, 2023

Jestli opravdu Bělorusko tyto rakety má, není zcela jasné – portál Defence-Blog však upozorňuje na skutečnost, že byly již v roce 2017 na výstavě v Minsku umístěny právě vedle raketometu Polonez. Ten ačkoliv je běloruský, byl vyvinutý ve spolupráci s Čínou a vychází z čínského systému A-200. Balistické střely M20 jsou s ním i proto kompatibilní, a je velice pravděpodobné, že Bělorusko rakety v Číně nakoupilo. Při posledním přebírání systému Polonez-M běloruskou armádou byly navíc raketomety bez pouzder, možná právě z důvodu neukazovat M20.

M20 byla možná okopírovaná z Iskanderu

Raketa DF-12 byla poprvé v Číně představena v roce 2011. Jde o taktickou balistickou raketu krátkého doletu, která má oficiálně dosah 280 kilometrů, ale někteří odborníci předpokládají, že se může blížit až k 500 km. Velmi se přitom podobá ruskému systému Iskander, takže není vyloučeno, že Číňané její design okopírovali. Střela má být schopna v závěrečné fázi letu manévrovat, aby ji bylo obtížnější sestřelit, a měla by mít i další opatření ztěžující její zaměření.

„Jaderné zbraně každému, kdo se připojí k rusko-běloruské unii,“ nechal se slyšet běloruský prezident Lukašenko

Exportní varianta M20 by podle mezinárodních standardů neměla mít větší dosah než 300 kilometrů. Samotná raketa je přes 4 tuny těžká a na délku má 7,82 metrů, uvádí MilitaryToday, přičemž by měla být osazena hlavicí o hmotnosti 480 kilogramů. Ta může být explozivní, kazetová nebo termobarická, a teoreticky by mohla být i jaderná. Kombinace satelitního a inerciálního navádění pak zaručuje, že je přesnost rakety oficiálně 30 až 45 metrů, ale nejspíše bude přesnější. Existovat má navíc i protilodní varianta s podobným dosahem.

Článek Bělorusko může mít čínskou balistickou raketu M20, která se podobá známé ruské 9K720 Iskander se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet inspirovaný čínským A-200

Bělorusko už těžké raketomety ve výzbroji má, jedná se o sovětské BM-27 Uragan a BM-30 Směrč. Ale ačkoli jde o silné zbraně, chybí jim možnost přesného zasažení cíle, a spoléhají se tedy na plošný účinek salvy. V Bělorusku se proto rozhodli vytvořit vlastní náhradu, a kupodivu se při vývoji nespojili s Ruskem, ale s Čínou. Jak uvádí MilitaryToday, běloruský raketomet Polonez je inspirovaný čínským raketometem A-200.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Raketomet má ve své standardní variantě 2 pouzdra a v každém z nich jsou 4 střely ráže 301 mm. V roce 2015 se Polonez poprvé objevil ve starší verzi, jejíž rakety jsou schopné zasahovat cíle ve vzdálenosti od 50 do 200 kilometrů, ovšem modernizovaný Polonez-M představený v roce 2019 může střely odpalovat do vzdálenosti až 300 km, uvádí na svých internetových stránkách výrobce, tedy společnost ZTEM. Oba typy raketometů tak z běloruské hranice dosáhnou například do Varšavy, hlavního města Polska, nikoliv však do Česka.

Přesnost raketometu je 30 až 50 metrů

Raketa systému Polonez je dlouhá 7,26 metrů a její hmotnost je 750 kilometrů. Má inerciální a satelitní navádění, a výrobce udává, že přesnost střel je při maximálním dosahu 30 až 50 metrů. Raketomet jich zvládne odpálit všech 8 v jedné salvě během 50 sekund. Střelbu lze zaměřit na jeden cíl, ale stejně tak může každá raketa mířit na svůj samostatný v prostoru 10×10 kilometrů u verze Polonez, a 20×20 kilometrů u modernějšího Polonez-M.

O krok blíže k ohrožení Evropy: Bělorusko dostalo rakety Iskander, ty prý dokáží díky 30G prolomit jakoukoliv vzdušnou obranu NATO

Systém má být určen k likvidaci soustředěných vojsk, baterií dělostřelectva a protivzdušné obrany, letišť, velitelských stanovišť a podobných cílů. Polonez/Polonez-M obsluhují 4 vojáci a je umístěn na podvozku automobilu MZKT-7930 8×8. Podvozek dosahuje v základní verzi rychlosti až 70 km/h, s raketovým systémem na korbě však může být o něco pomalejší. Ve výzbroji má raketomet i Ázerbájdžán, který ho nasadil do bojů o Náhorní Karabach.

Článek Už i Bělorusko vyvinulo vlastní raketomet: Polonez/M, jehož přesně naváděné střely doletí až 300 km, ale nejsou tak přesné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Grad umístěný na lehkém podvozku Tatra

Striga je produktem české společnosti Excalibur Army a vychází ze známého sovětského raketometu BM-21 Grad. Česká firma přitom produkuje již delší dobu také jinou odvozeninu tohoto systému, a to RM-70 Vampire, takže má s adaptací Gradu veliké zkušenosti. Striga se od Vampiru liší především svou velikostí, protože nemá zásobník na dobití raket, a místo masivního podvozku Tatra 8×8 je odpalovač umístěn na lehčím podvozku T815-7T3R21 4×4.

iZdroj fotografie: Excalibur Army

Tatrovácký podvozek zajišťuje mimořádnou mobilitu. Podle údajů v katalogu společnosti Excalibur Army má raketomet hmotnost 16,3 tun a po silnici se může pohybovat rychlostí až 90 km/h, zatímco sovětské verze BM-21 na vozidle Ural zvládají zhruba 75 km/h; Vampire pak 85 km/h. Excelentní je i deklarovaný dojezd 1 200 km, navíc tatrovácký podvozek je také znám skvělou průchodností terénem – zvládá náklon až 45 stupňů nebo překážku vysokou 60 cm.

Rakety dostřelí i přes 40 km

Vlastní odpalovač se od standardního nijak výrazně neliší, nabíjeno je do něj 40 raket ráže 122 milimetrů a se standardními střelami má mít dosah 20,4 kilometrů. Česká firma ale volitelně nabízí i rakety s dosahem 40,1 kilometrů. Salva z raketometu pak dokáže pokrýt plochu 30 tisíc metrů čtverečních. Osádka ji může odpálit buď z kabiny, nebo z úkrytu za pomoci dálkového ovládání, což dokládá i vybavení moderní elektronikou.

Rusko má nástupce legendárního raketometu BM-21 Grad: Tornado-G zasype nepřítele salvou až na 40 km, úder může být velmi přesný

Raketomet BM-21MT Striga pochopitelně není nijak revoluční, oproti původnímu BM-21 Grad je však výrazně lepší. Hlavně v případě raket s prodlouženým dosahem se pak může držet dále od fronty, zatímco jeho menší velikost a vysoká mobilita znamenají, že je mnohem těžším cílem například pro sebevražedné drony. Ukrajinští vojáci ho také mohou používat skoro ihned, neboť jde o modernizovanou verzi jim dobře známého BM-21 Grad.

⚡️ Україна 🇺🇦 отримала новітні чеські 🇨🇿 РСЗВ „#Striga“

▪️На озброєння 61-ї окремої механізованої бригади надійшли чеські 122-мм реактивні установки залпового вогню #РСЗВ БМ-21 МТ „Стріга“, на шасі #TATRA Force 4х4 off-road. pic.twitter.com/ZT3mYG48il

— ✙ Ukraine News UP ✙ (@by_Ukraine) November 8, 2023

Představení raketometu BM-21MT Striga

Článek Česko poskytlo Ukrajině i raketomet BM-21MT Striga, což je „vytuněný“ BM-21 Grad na podvozku Tatra. Jde o vskutku nesnadný cíl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tchajwanský raketomet je relativně levný

Je jasné, že podobných raketometů potřebuje armáda spoustu; ostatně to dokazuje i využití podobných systémů ve válce na Ukrajině. Lze jimi totiž útočit nejenom na obrněnce, efektivní mohou být i proti bunkrům nebo vojákům ukrytým v budovách. I to může být nakonec důvod, proč si tchajwanská armáda objednala více než 10 tisíc kusů raketometů Kestrel. Jak uvádí portál MilIn jejich výhodou je i nízká cena, konkrétně kolem 71 tisíc korun za kus.

iZdroj fotografie: Kancelář tchajwanského prezidenta / Creative Commons / CC BY

Tchajwanské armádě musí být přitom jasné, že by čínské jednotky v případě vylodění měly již v první vlně obrněnou techniku. Otázkou ovšem je, zda i těžké tanky, jejichž vylodění je o něco obtížnější, a na jejichž silný pancíř by Kestrel nejspíše nestačil, resp. by měl nějakou šanci pouze z boku a zezadu. Pokud by čínská ale námořní pěchota využila na plážích například obojživelných bojových vozidel Type 05 či obrněných transportérů Type 08, které v přední části odolají pouze munici ráže 25 mm, byly by raketomety více než dostatečné.

Kestrel zvládne pancíř vozidel i zdi

S vývojem raketometu Kestrel začal domácí institut NCSIST v roce 2008, a portál MilitaryToday uvádí, že ho tehdy poptával námořní sbor. Zkonstruován měl být tak, aby vyhovoval místním klimatickým podmínkám, což se také podařilo. Původní zadání přitom znělo, že se má jednat o jednorázový raketomet s kumulativní hlavicí proti pancéřovaným cílům, později však byla přidána i hlavice typu HESH určená proti měkkým cílům a proti zdím a podobným strukturám. Ozbrojené síly pak obdržely první raketomety v roce 2015.

Čínské obtěžování Tchaj-wanu: narušování vzdušného prostoru i 103krát za den má vynutit záminku k legitimaci okamžité invaze

Kestrel je raketomet ráže 67 mm o hmotnosti 5 kg, přičemž měří 1,1 metru. Pěšák si ho tak může snadno nosit s sebou. Jeho protipancéřová hlavice je schopna proniknout pancířem o síle až 400 milimetrů RHAe, HESH hlavice pak prorazí železobeton o síle 20 centimetrů, a cihlové zdi zboří i mnohem silnější. Efektivní dosah střel je 400 metrů a výhodou je, že je Kestrel jednoduchý na ovládání, takže není problém s ním naučit vojáky zacházet ve velmi krátkém čase.

Představení tchajwanského raketometu Kestrel

Článek Tchajwanský lehký raketomet Kestrel může při čínské invazi překvapit, drtil by hlavně obrněná vozidla a pěchotu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomety staví ukrajinští dobrovolníci

O vývoj provizorních raketometů se na Ukrajině starají například dobrovolníci z města Vinnycia pod vedením Tarase Prysyazhnyuka. Web Defence-Blog uvedl, že v prvních fázích využívali hlavně civilní automobily, šlo třeba o různé pick-upy. Na ně montovali odpalovací zařízení, a to nejprve se 3, a později s 6 tubusy. Když ale získali vozidla Humvee, zjistili, že by mohli udělat systém větší a vylepšit ho i řadou dalších prvků.

Ukrainians turn Humvee into rocket launcherhttps://t.co/oWd7kP9Zyx

— Defence Blog (@Defence_blog) October 26, 2023

Vozidlo má po jejich úpravě v zadní části odpalovací systém s 9 tubusy, přičemž jde o modifikované zařízení ze známého sovětského raketometu BM-21 Grad, který užívají ve vysokých počtech obě strany války. ArmyRecognition uvádí, že má ráži 122 milimetrů, a vzhledem ke konstrukci musí být jeho ničivá síla a dostřel velmi podobné jako v základu. Je nicméně otázkou, jak je vyřešené zaměřování, mělo by být totiž přesnější, neboť je namísto salvy 40 raket vypalováno jenom 9. Příprava zbraně pak zabrala dobrovolníkům zhruba měsíc.

Rakety odpálí obsluha z bezpečné vzdálenosti

Obrázky a video pod tímto článkem ukazují, že má použité Humvee jenom přední část kabiny, a v jeho zadní části je plošina, na níž je namontovaný raketomet s ovládáním o hmotnosti asi 300 kilogramů. Ovládací systém je přitom ruční. Vozidlo má ještě podpěry, které ho mají zafixovat, aby byla střelba přesnější. Z kompletu pak vede asi 20 metrů dlouhý kabel s odpalovačem, což osádce umožňuje odpálit salvu z bezpečné vzdálenosti. K zážehu raket využívá systém elektroinstalaci z Humvee, jíž dobrovolníci upravili podle návodů z internetu.

Rusko má nástupce legendárního raketometu BM-21 Grad: Tornado-G zasype nepřítele salvou až na 40 km, úder může být velmi přesný

Vozidlo může mít oproti Gradu i přes nižší salvu několik výhod – je zřetelně pancéřované, což chrání osádku lépe než kabina nepancéřovaného náklaďáku, a určitě je mobilnější. Menší velikost také znamená, že ho lze v blízkosti fronty mnohem snáze zamaskovat, aby ho neobjevily průzkumné drony. A protože je na zbraň dobrý ohlas, chtěli by dobrovolníci postavit ještě alespoň 6 kusů. Záleží ale na tom, zda budou mít dost peněz a materiálu.

Raketomet na vozidle Humvee

Článek Hodně povedená, i když ojedinělá improvizace: Ukrajinci spojili vozidlo Humvee a salvový raketomet BM-21 Grad se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3 zničené raketomety a 1 radar

Skvělou dokumentaci zničení tří ruských raketometů a protibaterijního radaru je video pod tímto článkem. Portál MilIn uvedl, že jsou zničenou technikou konkrétně raketomety BM-21 Grad, BM-27 Uragan a obávaný TOS-1A Solncepjok. Střelám z HIMARS se k tomu podařilo zničit i radar Zoopark-1 používaný k detekci pozic dělostřelectva a raketometů. Ukrajinci na to nasadili střely M30A1 s dosahem kolem 80 km, v nichž je 182 000 wolframových kuliček. V místě zásahu pak hlavice působí jako mimořádně účinná brokovnice.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Video mimochodem ukazuje, že ukrajinské průzkumné drony zvládly zjistit pozice všech zbraní i přes to, že se je ruští vojáci snažili maskovat mezi stromy. Údery střel naváděných prostřednictvím GPS jsou velice přesné a na zničení pokaždé stačila jenom jedna rána – z raketometů i radaru tak zbyly jen doutnající trosky. Video zachycuje i ruské vojáky v okolí – je zřejmé, že údery některé z nich zranily, kdežto ostatní se jim snaží pomoci do bezpečí.

Raketomety vyvinuté ještě Sověty

Raketomet BM-21 Grad je možná nejrozšířenější zbraň svého druhu na světě, vyvinutý byl ještě v době SSSR a odpaluje neřízené rakety ráže 122 mm. Vystřelit jich může 40, a podle typu použité munice mohou mít dosah 20 i více kilometrů. ArmyRecognition uvádí, že i raketomet BM-27 Uragan má původ v SSSR a používá větší rakety ráže 220 mm. Na vozidle ZIL-135 8×8 bývá odpalovač s 16 tubusy, přičemž rakety dokáží relativně přesně zasahovat cíle do vzdálenosti 35 km, i když je jejich dosah větší. Bojová hlavice pak může vážit až 100 kg.

1 proti 4: tankový souboj ve stepích ruští vojáci prohráli, záběry ukazují, jak ukrajinský tank z 60. let dva T-90 zničil a zbylé zahnal

Raketomet TOS-1A je velmi nebezpečný hlavně pro pěchotu, protože používá termobarickou munici, před níž se nemohou vojáci schovat. Je umístěn na tankovém podvozku a odpalovač má 36 tubusů pro střely ráže 220 milimetrů. Dosah ale mají podle typu jen 6 až 10 kilometrů. Radar Zoopark-1 pak zvládne detekovat pozici děl ráže 155 milimetrů na vzdálenost 23 kilometrů, a raketomety jako jsou HIMARS na 65 kilometrů. Díky jeho datům může vést dělostřelectvo protibaterijní palbu, takže je pochopitelně také cenným cílem.

Zničení raketometů a radaru Zoopark-1 střelami z HIMARS

Článek Video: 3 ruské raketomety a radar podlehly jedinému útoku HIMARS, a padly dokonce i ukryté BM-27 Uragan a TOS-1A se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely dokáží zničit i velkou budovu

Ve výzbroji izraelské armády je celkem 48 těžkých raketometů M270 (Menatetz), a k útoku na teroristy z Hamásu je podle Defence-Blog armáda naposledy využila v roce 2006, ovšem po zabití více než 1 400 občanů Izraele se k jejich nasazení odhodlala znovu. O účinnosti si lze udělat velmi dobrý obrázek, protože M270 využívá stejné střely jako M142 HIMARS známý z nasazení ve válce na Ukrajině. Ukrajinská armáda jimi například srovnala se zemí školu v Makijivce, kde několik stovek ruských vojáků slavilo příchod roku 2023.

לראשונה מאז 2006; תקיפת רומח ממשגר 'מנתץ' לעבר אתר צבאי של ארגון הטרור חמאס

גדוד ״הרעם״ 334 של חטיבת האש 282, תקף שלשום לראשונה מאז 2006 באמצעות המשגרים הרקטיים מסוג 'מנתץ', אתר צבאי של ארגון הטרור חמאס ברצועת עזה>> pic.twitter.com/j2l30WlM3t

— צבא ההגנה לישראל (@idfonline) October 11, 2023

Do raketometu existuje několik druhů raket, ale k útokům na budovy, sklady a velitelská centra budou nejvhodnější střely M31, jichž lze do M270 nabít 12. Jedna střela má hlavici o hmotnosti 91 kg, přičemž dle typu může explodovat se zpožděním až po průniku do budovy. Cíle přitom zasáhne na vzdálenost přes 80 kilometrů a naváděna je prostřednictvím GPS. Pro budovy v Gaze, z nichž mnohé nemusí splňovat evropské standardy odolnosti, je taková střela smrtící, i když ne tak jako běžná letecká puma o hmotnosti 230 kilogramů.

Izrael má vlastní přesné, ale menší střely

Izraelská armáda nemusí používat jenom výše popsanou známou střelu M31, protože má například domácí střelu AccuLAR-122 Romach. Výrobce ElbitSystems tvrdí, že je schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 40 kilometrů s přesností do 10 metrů, a dokonce ji prezentuje jako vhodnou pro zásah objektů. Každá střela má hlavici o hmotnosti 20 kilogramů, takže je její účinek tedy mnohem menší než u M31. Do M270 jich však mohou Izraelci nabít až 36, případně pouzdro zkombinovat s 18 střelami Romach a 6 střelami M31.

iZdroj fotografie: Uživatel Bukvoed / Creative Commons / CC BY-SA

Raketomet M270 byl navržen na konci 70. let 20. století a do výzbroje americké armády se dostal v roce 1983, později si ho však pořídili i mnozí američtí spojenci. Jde o odpalovač umístěný na pásovém podvozku, jehož hmotnost i s raketami je kolem 24 tun. Dokáže se pohybovat rychlostí až 64 km/h a dojezd má téměř 500 kilometrů. Lze z něj odpalovat i taktické balistické rakety MGM-140 ATACMS s doletem až 300 kilometrů, ale Izrael je pravděpodobně nemá ve výzbroji, a nakonec by ani proti cílům v Gaze nebyly vhodné.

Článek Teroristé se bránit nemohou, těžký raketomet M270 Menatetz izraelské armády zdevastuje i větší budovu na jedinou ránu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety do BM-21 Grad již Severokorejci dodali

Výhodou spojenectví Ruska a Severní Koreje může být zejména to, že severokorejský režim v posledních desetiletích zakládal svou armádu na sovětských nebo čínských systémech. Vyvinul sice i vlastní zbraně, ale i ty bývají velmi podobné, a v mnoha případech kompatibilní. Severokorejci tak mají třeba raketomety BM-21 Grad nebo jejich odvozeniny, a do nich zase spoustu munice ráže 122 mm. Nálezy ukrajinských vojáků z obsazených skladů navíc dokazují, že již Rusko nějaké střely ze Severní Koreje dostalo, doplňuje ArmyRecognition.

Pictures of a north korean made 240 mm M1985 multiple rocket launcher system of the Angolan 🇦🇴 military.
The M1985 is recognizable by his 12 launching tubes and two rows of 6 tubes,Angola is a member of closed club of north korean weapon consumer. pic.twitter.com/0vZCZDCbfh

— Hammer Of War (@HammerOfWar5) September 23, 2021

Navíc je známo, že severokorejská armáda disponuje i většími raketomety, třeba starými sovětskými BM-20 a BM-24 ráže 200 a 240 milimetrů. Země je dostala někdy v 50. letech 20. století, ale pro Rusko jsou nejspíše nepoužitelné. To ale neplatí o domácích raketometech M1985 a M1991 ráže 240 milimetrů. Experti odhadují, že mají dosah 40 až 60 kilometrů, a v některých ohledech mohou být dokonce lepší než sovětský, potažmo ruský BM-27 Uragan. Severokorejci jich mají přes 200, ale otázkou je, kolik by jich byli ochotni prodat / vyměnit.

Těžký raketomet KN-09 s velkým dosahem

Velkou silou pak disponuje severokorejský raketomet KN-09 ráže 300 milimetrů, který Severokorejci nejspíše zkonstruovali na základě sovětského BM-30 Smerč nebo čínského WS-1B. Jihokorejská armáda odhaduje, že mohou mít jeho střely dosah až 200 kilometrů. Raketomet tvoří 8 odpalovacích tubusů na nákladním automobilu, a některé informace naznačují, že mohou být střely naváděné prostřednictvím GLONASS nebo BeiDou. Severní Korea představila raketomet v roce 2014 a není jasné, kolik jich může nyní mít ve výzbroji. O dodávkách zmíněného hovoří i server NK News, podle nějž začal severokorejský vůdce kontrolovat provoz zbrojovek.

Kimův vlak: co se v něm skrývá odhalují pouhé střípky, má být velmi luxusní, silně pancéřovaný a jistě i extrémně vyzbrojený

Rusko by však mohlo mít rovněž zájem o severokorejské taktické balistické rakety, které by umožnily zasahovat cíle v hloubi Ukrajiny – produkce ruských střel delšího doletu je totiž omezená. Jednou z nich by mohla být KN-23 označovaná i jako Hwasong-11Ga. Designově je podobná ruským balistickým raketám Iskander a nejnovější verze může mít dosah až 600 km, přičemž unese hlavici o hmotnosti 500 kg, a její přesnost je kolem 35 metrů.

Článek Rakety a dělostřelectvo KLDR je perspektiva pro Rusko; hlavně mocný KN-09 s dosahem až 200 km a nebezpečné balistické střely se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet určený pro země NATO

Za vývojem nového raketometu stojí evropské konsorcium KNDS, což je společný podnik německého KMW, francouzského NEXTER Defense Systems a izraelského výrobce zbraní Elbit System. Cílem je vyvinout raketový systém nové generace určený pro země NATO i jejich spojence. Základem zbraně má být existující izraelský systém Elbit PULS, a odpalovat má být schopen přesně naváděné rakety a střely nejen od společnosti Elbis, ale rovněž od dalších západních výrobců, což z něj udělá široce univerzální platformu.

Euro-PULS on German Army IVECO truck. It can carry 36 x Elbit Accular rockets (35 km), or 12 x HIMARS M31 rockets (84km), or 8 x for Elbit Extra (150 km) or 4 x MBDA Joint Fire Support Missile (499 km), or 4 x Elbit Predator Hawk, or 4x Kongsberg NSM (185 km). A flexible and… pic.twitter.com/cUzQ6y73nI

— Nicholas Drummond (@nicholadrummond) May 30, 2023

Představený koncept je instalován na vozidle IVECO 8×8, ale záměr počítá s tím, že by mohl být umisťován na celou řadu mobilních platforem používaných v zemích NATO. Mohl by tak být snadno integrován do výzbroje mnoha armád, z nichž mnohé uvažují po zkušenostech z Ukrajiny o pořízení moderních raketometů. Například česká armáda v současné době raketové dělostřelectvo zcela postrádá, ale zdaleka není jediná.

EuroPULS zvládne střely z HIMARS i jiné

Zatím představené spektrum střel pro tento systém je široké a vůbec nemusí být konečné. EuroPULS by měl v první radě umět odpalovat střely M31 dnes používané v raketometech HIMARS a M270, do odpalovače se jich má vejít 12. Dále by zvládal 36 střel Elbit Accular ráže 122 milimetrů s dosahem 35 až 40 kilometrů, a další možností je 8 raket Elbit Extra ráže 306 milimetrů s dosahem 150 kilometrů a hlavicí o hmotnosti 140 kilogramů.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Armády by ovšem mohly s raketometem útočit i na mnohem delší vzdálenosti. Projekt počítá s využitím 4 vyvíjených střel MBDA Joint Fire Support Missile s dosahem až 499 kilometrů. Nabít by do něj bylo možné i 4 izraelské taktické balistické rakety Predator Hawk s dosahem 300 kilometrů nebo 4 střely Naval Strike Missile s dosahem 250 kilometrů určené proti pozemním, ale i námořním cílům. Ačkoliv to firmy zatím nespecifikovaly, je pravděpodobné, že systém zvládne i americké střely ATACMS nebo GLSDB používané v raketometu HIMARS.

Článek EuroPULS, raketový dělostřelecký systém nové generace, bude pro každou zemi NATO a dostřelí téměř 500 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I moderní Tornado-G postrádá ochranu

Náhradu za legendární BM-21 Grad již Rusko vyvinulo, jedná se o raketomet Tornado-G. Stejně jako u BM-21 Grad jde o raketomet se 40 trubicemi pro střely ráže 122 milimetrů, ale je mnohem přesnější a má delší dostřel. Ovšem i Tornado-G používá jako podvozek nákladní automobily Kamaz 6×6, takže je osádka i v tomto případě velmi zranitelná, což je v době, kdy nad bojištěm (ale i týlem) létá velké množství průzkumných dronů navádějících palbu, problém.

The 🇷🇺 Russian Army is developing the Spartak modular armored platform to mount a Tornado-G 122mm multiple rocket launcher system to replace the legendary Grad rocket system.#Ukraine #RussianArmy #mlrs #UkraineRussiaWar pic.twitter.com/cmnFAnYkup

— Defence Capsule (@defencecapsule) August 27, 2023

Řešením by mohla být kombinace odpalovacího systému pro Tornado-G s obrněným automobilem Spartak, které je výsledkem vývoje obrněného vozidla VPK-Ural na podvozku běžného nákladního automobilu Ural-4320. I zde je však použitá pancéřovaná kabina pro osádku i vezený výsadek. Nový raketomet by ovšem prostor pro výsadek neměl, a místo něj by byl odpalovací systém raket, který by mohla osádka ovládat z bezpečí kabiny. Chráněná by byla proti palbě z ručních zbraní, střepinám i výbuchu miny o hmotnosti až 6 kg.

Vysoká přesnost a dolet 40 km

Nový systém by měl být určen k úderům na obrněná vozidla, dělostřelecká a minometná postavení, stejně jako na velitelská stanoviště. Dosah střel je kolem 40 kilometrů, což je oproti BM-21 Grad dvojnásobek. Systém řízení palby pak zaručuje, že jsou rakety mnohem přesnější, a mj. lze nastavit, že bude každá útočit na jiný cíl. Případně lze palbu naprogramovat tak, aby salva dokázala zničit například kolonu vozidel s rozestupy.

Rusko má nástupce legendárního raketometu BM-21 Grad: Tornado-G zasype nepřítele salvou až na 40 km, úder může být velmi přesný

Celý systém má hmotnost 18,5 tun, a i díky tomu je schopen na silnici dosahovat rychlosti až 100 km/h, kdežto dojezd na plnou nádrž je kolem tisíce kilometrů. Do obrněné kabiny se vejdou kromě řidiče ještě 4 další vojáci. Vozidlo je na svou obranu vybaveno i přídavným kulometem PKM ráže 7,62 milimetrů. Oproti BM-21 Grad tedy značný posun.

Článek Vyvíjený ruský raketomet může být novodobou náhradou za BM-21 Grad, konečně by dbal i na bezpečí obsluhy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K239 Chunmoo je reakcí na souseda

Jižní Korea měla od 80. let 20. století salvový raketomet K136 Kooryong, což byl jakýsi ekvivalent sovětského BM-21 Grad, na němž původně stály severokorejské raketomety, které však začaly doplňovat i těžší zbraně tohoto typu. Jižní Korea si proto pořídila americké raketomety M270, ale chtěla mít i svůj systém podobných parametrů, ovšem na kolovém podvozku. Do vývoje se pustila v roce 2009 a výsledkem je právě raketomet K239 Chunmoo společnosti Hanwha Aerospace. V roce 2014, tedy o pouhých 5 let později, byla spuštěna sériová výroba.

iZdroj fotografie: Uživatel Bukhanův dům Sarangbang / Creative Commons / CC BY-SA

Konstrukce zbraně je přitom multifunkční – první možností tak je, že může odpalovat střely KM26A2, což je jihokorejská obdoba neřízených střel M26 používaných v raketometech M270; jejich dosah je 45 kilometrů. Druhu možností jsou pak menší střely do staršího raketometu K136, jejichž dosah je podle typu až 36 kilometrů. V prvním případě unese raketomet takových střel 12, má totiž 2 odpalovací sekce (stejně jako M270), zatímco třeba americký HIMARS jenom 1 sekci na 6 střel. Malých raket zvládne K239 Chunmoo 40.

Přesných raket je několik; různě velikých

Jihokorejská armáda mj. chtěla, aby K239 Chunmoo předčil severokorejské zbraně dosahem a přesností – podle všeho má tedy zvládat i řízené střely, jaké používá HIMARS, ale Jižní Korea má i vlastní ekvivalent ráže 239 mms naváděním přes GPS a dosahem 80 km, má explozivní nebo kazetovou hlavici. Vedle toho pojme i kontejnery se 2 střelami ráže 400 milimetrů nebo jednou střelou Ure-II. První zmíněné zasahují cíle do vzdálenosti až 200 km, a druhá do 290 kilometrů, takže je vlastně ekvivalentem amerických ATACMS.

Mimořádně pohyblivý jihokorejský K239 Chunmoo je obdoba raketometu HIMARS. Zvládá i kazetovou munici

Celý systém je umístěn na osmikolovém podvozku a má pancéřovanou kabinu. Na silnici je schopný dosahovat rychlosti až 80 km/h, dojezd má pak kolem 450 kilometrů, a zvládá i těžký terén. Raketomet bývá doprovázen nabíjecím vozidlem K239T na stejném podvozku s náhradními kontejnery, v nichž jsou uloženy střely. Přebití raketometu je díky speciálnímu zvedacímu zařízení možné už za 10 minut. Vozidla se navíc vejdou i do letounu Lockheed Martin C-130J Super Hercules, což usnadňuje jejich letecký transport.

Článek Jihokorejský salvový raketomet K239 Chunmoo je vycházející hvězdou, v některých směrech překoná i slavný americký HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet s nižším počtem raket

Z jakého důvodu se jedná o odlehčenou verzi je patrné dle počtu odpalovacích trubic – zatímco klasický Grad jich mívá standardně 40, Grad-1 „pouze“ 36. V Sovětském svazu byl vyvinut v polovině 70. let 20. století a určen pro nasazení na úrovni pluku. Kromě menšího počtu odpalovacích trubic ho lze poznat i podle toho, že je umístěn na vozidle ZIL-131 6×6. Doprovázen bývá transportérem 9T450 a zásobovacím vozem 9F380.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Skutečnost, že ho ruská armáda nasazuje v současném konfliktu na Ukrajině vedle běžných BM-21 Grad, dokazují i různá videa na sociálních sítích, a jedno takoví je i pod tímto článkem. Konkrétně je na něm zachycen Grad-1 poté, co na něj zaútočilo ukrajinské dělostřelectvo. Vozidlo se záhy ocitlo v plamenech, ačkoliv se zdá, že v jeho odpalovači nebyly v době zásahu střely, protože vypadá nepoškozený, a hoří tak pouze kabina a podvozek.

Ukrajina zničila minimálně 5 raketometů

Z Osint analýz vyplývá, že se ukrajinské armádě podařilo během rok a půl trvajícího konfliktu zničit pouze 5 systémů Grad-1, což ukazuje, že jsou poměrně vzácné (narazit na ně není snadné). Jejich zničení je navíc jednodušší než u jiných podobných zbraní, protože v nich lze používat pouze střely krátkého dosahu s doletem kolem 15 kilometrům kdežto nejnovější střely do BM-21 jsou naopak schopné zasahovat cíle až na vzdálenost 40 kilometrů.

Havárie ruské stíhačky MiG-31: dramatické video ukazuje selhání motoru a katapultování pilotů v ohrožení života

Chce-li tedy Grad-1 zasáhnout cíl na frontě nebo těsně za ní, musí být mnohem blíže, čímž také stoupá riziko jeho objevení pomocí dronů, a při střelbě pak jeho pozici snadno prozradí i mračna kouře a zvednutého prachu. Právě z dronu, který ho objevil, pochází záběry hořícího systému. Vzdálenost 15 kilometrů je snadno překonatelná i pro starší děla sovětského typu, západní zbraně dodané Ukrajině pak navíc většinou zvládají vzdálenost přes 30 kilometrů, a se speciálním střelivem dokonce i 40 kilometrů a více.

Destroyed 🇷🇺 launcher 9P138 of the 9K55-1 Grad-1 MLRS complex near Kam’yanka-Dniprovs’ka, Zaporizhia oblast.

Geo: 47°30’29.8″N 34°23’31.6″E

Source: https://t.co/tBusqxroOY#UkraineWar #UkraineFrontLines #warfootage #lost_warinua pic.twitter.com/6mlg6yJ75F

— lost_warinua (@lost_warinua) July 22, 2023

Článek Video: vzácná varianta ruského raketometu Grad-1 musí k frontě blízko, jinak cíl nezasáhne – právě to se jí ale může stát osudným se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruští vojáci z raketometu jen utíkali

Skupinu ruských systémů BM-27 Uragan zaznamenaly ukrajinské drony nedaleko Záporoží, a záběry ukazují, že se ukrajinským vojákům podařilo dva – ale možná i více – zničit, ačkoliv se mohlo v dalších případech jednat třeba o doprovodná nabíjecí vozidla. První polovina videa ukazuje raketomet stojící na poli, a nedaleko od něj je pravděpodobně ještě jedno vozidlo, na které dopadne střela ukrajinského dělostřelectva jako první. Osádka ruského Uraganu zahájí okamžitou evakuaci, ale během pár sekund ji zasáhne další střela.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

V druhém případě se Uragan snaží ukrýt mezi stromy, ale protože ho sleduje dron, je to prakticky zbytečné. I tam si ho totiž střela našla. Ukrajinci měli ke zničení obou vozidel použít střely GMLRS, a vzhledem k přesným zásahům půjde o rakety ze systému HIMARS nebo M270 s dostřelem kolem 80 km a naváděním prostřednictvím GPS. Minimálně první střela byla nejspíše explozivní, kdežto u raketometu mezi stromy naznačují obláčky dopadu na pole, že se mohlo jednat i o střelu s wolframovými kuličkami, jichž bývá uvnitř až 182 tisíc.

BM-27 Uragan má na vozidle 16 raket

Raketomet BM-27 Uragan je již starší systém vyvinutý v polovině 70. let 20. století v Sovětském svazu. Využívá střely ráže 220 milimetrů, a na jednom vozidle je 16 odpalovacích trubic, které bývají namontovány na podvozku ZIL-135 8×8 s dojezdem až 500 kilometrů. Zbraň standardně obsluhuje posádka složená ze 6 vojáků, ale při nabíjení jim pomáhá ještě osádka přebíjecího vozidla 9T452 s náhradními střelami a jeřábem, neboť váží jedna střela kolem 270 kilogramů. Přebití trvá asi 20 minut a vojáci i systém jsou během něj poměrně zranitelní.

Rusko má nástupce legendárního raketometu BM-21 Grad: Tornado-G zasype nepřítele salvou až na 40 km, úder může být velmi přesný

Dosah střel je až 70 kilometrů, což záleží na typu. Kromě klasických explozivních hlavic o hmotnosti kolem 90 kilogramů existují i kazetové nebo s kontejnerem obsahujícím miny. Uragan může střely vypálit v salvě běhen 20 sekund, ale stejně tak jednotlivě. Kabina vozidla je chráněna proti zbraním hromadného ničení, ale podle dostupných údajů není pancéřovaná. Na videu se zdá, že má jeden z Uraganů nad odpalovací sekcí pletivo, aby ho tak osádka nejspíše chránila před granáty shazovanými z malých dronů.

#Ukraine: Two Russian Uragan 9P140 220mm multiple rocket launchers (one with a cope cage) were destroyed by GMLRS strikes of the Ukrainian army in #Zaporizhzhia Oblast. pic.twitter.com/WWc1opR8wm

— 🇺🇦 Ukraine Weapons Tracker (@UAWeapons) July 8, 2023

Článek Video: ukrajinské dělostřelectvo umí zničit ruské těžké raketomety BM-27 Uragan velmi přesnými údery bez zbytečného plýtvání se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V jedné pumě je až 2 tisíce malých bomb

První kazetová munice se objevila za druhé světové války, ale opravdového rozmachu se dočkala až za války studené. Vzniklo jí mnoho druhů a začala být používána v leteckých pumách, ale i v raketách odpalovaných z raketometů a letadel. Konstruktéři pak vyvinuli na tomto principu i dělostřelecké a minometné granáty. Velikost celku a počet obsažené submunice byl různý, největší kazetové pumy jí však mohou obsahovat až 2 tisíce kusů.

iZdroj fotografie: Policie Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Kazetová munice je několika typů a lze ji použít proti různým cílům. Nejběžnější jsou protipersonální typy, kdy se výbuchem roztříští na velké mračno střepin, ale existují i protipancéřové typy využívající tvarované hlavice k proražení pancíře tanků – oba typy jsou často kombinovány. Vedle toho vznikly specializované typy určené třeba k rozbíjení leteckých drah, zápalné nebo jiné vyvolávající zkraty v elektrické síti. V minulosti byla do kazetových pum plněna i submunice obsahující chemické zbraně, dnes by ale existovat neměly.

Velmoci kazetovou munici nezakázaly

Vzhledem k nebezpečnosti této munice se mezinárodní společenství shodlo na Úmluvě o kazetové munici, kdy se jednotlivé země zavázaly ji nepoužívat. Od roku 2008 ji podepsalo přes 120 států, ale kupodivu se do ní nezapojily vojenské velmoci jako USA, Rusko nebo Čína, ale například ani Ukrajina. To znamená, že v ukrajinském konfliktu mohou tuto munici používat obě strany, což také dělají. Rusko již od začátku konfliktu, Ukrajina méně často, ale v létě 2023 dostala větší zásoby kazetové munice do děl ráže 155 mm z Ameriky.

Ukrajina zjevně nasadila účinnou izraelskou, avšak běžně nepovolenou, kazetovou munici: pokropí rozsáhlé území a zničí i tanky

Ačkoliv se Rusko a Ukrajina nezavázaly zákaz dodržovat, podle mezinárodních konvencí je válečným zločinem použití kazetové munice v zastavených oblastech plné civilistů. Rusko však dle mnoha zdrojů použilo kazetovou munici například k odstřelování Charkova, a nejspíše i k útoku na lidi shromážděné před železniční stanicí v Kramatorsku. Ukrajina tvrdí, že ji použije jen proti vojenským cílům na svém území, případnou nevybuchlou munici bude tedy muset ukrajinská armáda na osvobozeném území také zlikvidovat.

Článek Názor: kazetová munice z Ameriky je opravdový „humus“, dokáže zabít i po letech; ale Rusko ji využívá už od začátku války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet TOS-1A má jen malý dosah

Ačkoliv je TOS-1A velmi silnou zbraní, má zásadní slabinu, a tou je malý dosah raket – nejnovější typy sice dostřelí až do vzdálenosti 10 kilometrů, ale většina starších ne dále než 6 kilometrů. Raketomet se tak musí k frontě přiblížit na krátkou vzdálenost, a navíc je kvůli své nástavbě lépe viditelný. V takovém okamžiku se na něj mohou pochopitelně zaměřit všechny zbraně v okolí, a to včetně děl, řízených protitankových střel a dronů.

iZdroj fotografie: Státní pohotovostní služba Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Co se v případě zásahu takového raketometu nabitého plnou salvou střel stane, dokládají jasně záběry ze zničení ruského TOS-A1 poblíž Vuhledaru. Zásah vyvolal mohutnou explozi, a během krátká chvíle následovaly další – nejspíše poté, co v odpalovačích explodovaly střely naplněné hořlavinou. Občas také létaly kusy střel do delší vzdálenosti. Co se s osádkou zbraně stalo, není ze záběrů jasné, ale pravděpodobně neměla příliš veliké šance takové ohnivé peklo přežít.

Výbuch hlavice z TOS-1A je strašlivý

Raketomety TOS-1 pochází ještě z dob Sovětského svazu, do výzbroje byly zařazeny v roce 1988. Jsou vlastně jakýmisi nástupci plamenometů, protože jsou určené hlavně k ničení opevněných pozic a zabíjení vojáků v úkrytech. K tomu slouží konkrétně střely s termobarickou hlavicí, které se od klasických explozivních liší. V místě cíle nejprve rozptýlí aerosolový oblak zápalné směsi, a ten pak zažehne. Vše v jeho dosahu nejen shoří, ale plamenná exploze vytvoří v okolí podtlak trhající živou tkáň na kusy, a to i u jedinců schovaných v úkrytech.

Video: ruský 24hlavňový nepřesný raketomet TOS-1A vytvoří enormní „ohnivé pole“ během pár sekund, prakticky nic a nikdo nepřežije

Jelikož se musí raketomet přiblížit na krátkou vzdálenost k místu bojů, snažili se ho konstruktéři udělat co nejodolnější. Umístili ho na podvozek tanku T-72, aby byla co nejlépe chráněna hlavně 3členná osádka, ale například protitankovým zbraním raketomet neodolá. Na podvozku je pak umístěn odpalovač na 24 střel, k místu bojů vozidlo většinou přijíždí na návěsu. Ale i na pásech dokáže vyvinout rychlost až 60 kilometrů v hodině a dojezd má až 500 km.

Článek Video: zničení raketometu TOS-1A se může proměnit v ohnivé peklo a obrátit se proti jeho osádce, která nemá šanci přežít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský BM-30 Smerč je výrazně větší

V porovnání velikosti je ruská zbraň jednoznačným vítězem, jde totiž o raketomet ráže 300 milimetrů s 12 odpalovacími tubusy. Proto také bývá umístěn na osmikolovém, ale někdy i na desetikolovém podvozku. Naproti tomu americký HIMARS používá jen 6kolový podvozek, což ho činí mnohem mobilnějším. Na druhou stranu má ale střely ráže „pouze“ 227 milimetrů, a ke všemu v polovičním počtu. Umí ale něco, co ruský ne, lze do něj totiž nabít i taktickou balistickou střelu MGM-140 ATACMS k ničení pozemních cílů nebo podpoře jednotek.

Zhodnocení vojenského potenciálu M142 HIMARS ve válce na Ukrajině: je relativně slabý, ale přesto vysoce účinný

Nabíjení je pak další, v čem se systémy odlišují. M142 HIMARS používá jakási pouzdra, v nichž jsou rakety uloženy již z výroby, přičemž dokáže použité pouzdro snadno odhodit a ze země si sebrat nové s konkrétními střelami, které chce osádka použít. Systém nabíjení je přímo na vozidle a přebití je otázkou několika minut. To BM-30 Smerč musí být naopak doprovázen přebíjecím vozidlem s náhradními střelami a jeřábem o nosnosti 850 kilogramů, aby mohla obsluha s těžkými střelami manipulovat; časově je to docela náročné.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Na druhou stranu: větší ráže znamená těžší střely, a tím i větší bojovou hlavici – ta může mít u BM-30 Smerč až 280 kilogramů, zatímco u HIMARS mají klasické explozivní střely hlavici těžkou jen 91 kilogramů. Ruská armáda pak v raketách často používá kazetovou hlavici, většinou s 72 kusy submunice. Taková munice sice existuje i pro HIMARS, ale není používány, neboť se jí mnohé státy zřekly; zajímavá je ale hlavice s 182 000 wolframových kuliček působící jako obří brokovnice. Třeba střela ATCMS má ale hlavici o hmotnosti 230 kg.

Větší ráže znamená delší dosah

U raketometů je rovněž velmi důležitý jejich dosah, který se liší podle typu použitých střel. Třeba rakety M31, které používá do M142 HIMARS nejčastěji ukrajinská armáda, mají dosah kolem 80 km, ale některé údaje říkají až 92 km. U výše zmíněných ATACMS je to pak dokonce 300 km, ale ty ukrajinská armáda nedostala; k dispozici má však mít alespoň střely GLSDB s doletem až 150 kilometrů. Ruský raketomet BM-30 však dostřelí i díky své velikosti dále, standardní střely 120 kilometrů, a střely 9M544 dokonce až 200 kilometrů.

Naprostá většina raket do systému BM-30 Smerč je ale neřízená a slouží k plošnému pokrytí cíle, který sice dokáže zdevastovat, ale na dlouhé vzdálenosti jsou střely nepřesné. Naproti tomu rakety do HIMARS mají navádění pomocí GPS, takže je jejich přesnost (není-li signál rušen) udávána asi na 1 metr, což znamená, že na zničení cíle stačí 1 střela i s menší hlavicí. Rusko pak z raketometu BM-30 Smerč vyvinulo systém Tornádo-S, jehož střely jsou naváděné pomocí GLONASS, ale je poměrně vzácný a dle zkušeností i méně přesný.

Co přinese IDEX 2023 Rusku, nebo spíše Rusko IDEXU: zaujmout chce zejména raketometem Tornado-S s údajným dosahem až 300 km

Ve výsledku tak vychází M142 HIMARS jako jednoznačně lepší pro přesnou eliminaci jednoho cíle, a navíc je odpálení jedné střely i levnější (třeba M31 stojí 500 000 dolarů, tj. asi 10,9 milionů Kč), než když jich ruský BM-30 odpálí třeba všech 12 najednou (jedna dle některých zdrojů stojí asi 50 000 dolarů, tj. asi 1,09 milionu korun). Na druhou stranu je zase vzhledem ke své síle mnohem účinnější ke zničení rozsáhlé plochy, ať se v ní nachází cokoliv, ovšem bez jistoty, že jedna cíl skutečně zasáhne, takže je někdy potřeba pálit víckrát.

Článek Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ČS verze Gradu má tatrovácký podvozek

Československé úpravy raketometu spočívaly především v jeho umístění na podvozek automobilu Tatra T-813 8×8 Kolos, případně Tatra T-815 VP 8×8. Tyto automobily byly a jsou proslulé nejen svými skvělými jízdními vlastnostmi v těžkém terénu, ale byly také větší než běžně ve světě používané podvozky. To umožnilo kromě odpalovače raket na automobil umístit zásobník s dalšími raketami, díky němuž bylo možné vystřelený odpalovač během krátké doby za pomoci hydraulického systému rychle dobít.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Vlastní odpalovač měl u staré verze stejné vlastnosti jako sovětský BM-21 Grad, tedy 40 střel a dosah byl kolem 20 kilometrů, i když později (podle použitých střel) až 30 kilometrů. Ale české firma Excalibur Army ho v posledních letech zmodernizovala do mnohem vylepšené podoby, čímž byl prodloužen dosah raket, stejně jako zlepšena přesnost. Do výzbroje ho v roce 2022 dostala i ukrajinská armáda, jejíž vojáci přímo z praxe potvrzují, že je vylepšená zbraň mnohem lepší než jim dobře známý starší sovětský systém.

Vylepšený Vampire je mnohem přesnější

Jednou z výhod je použití nového podvozku Tatra 815-7 s vylepšenými jízdními vlastnostmi, s nímž je možné dosahovat rychlosti až 85 km/h a dojezdu 700 km. Osadit ho lze i pancéřovou kabinou, což zvyšuje bezpečí. Systém je také vybaven novou elektronikou a kontrolním systémem palby, což značně zvyšuje jeho přesnost. Podle ukrajinských vojáků je Vampire mnohem přesnější než Grady, což umožňuje snazší zničení nepřítele a šetření munici.

Do RM-70 Vampire lze používat i nový typ střel G-2000 s dosahem až 40 kilometrů, což je zlepšení o 25 procent. Rakety ráže 122 milimetrů lze z odpalovače v salvě vystřelit během asi 20 sekund. Přebití na nové střely ze zásobníku na korbě pak trvá 1,5 až 2,5 minuty, a následně může zbraň vypálit další salvu, což je značně unikátní možnost, protože klasické Grady jsou nabíjeny ručně. Vampire tak teoreticky může během několika minut vystřelit 80 raket a odjet, aniž by byl vystaven nepřátelské protipalbě.

Článek Ukrajinští dělostřelci pochválili český raketomet Vampire (původní BM-21 Grad): vypálit umí 80 raket za 2 minuty, neb má unikátní nabíjení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely Hydra 70 mají širokou škálu hlavic

Střely Hydra 70 jsou pokračováním americké rakety Mk 4/Mk 40 ráže 70 milimetrů, která vznikla na konci 40. let 20. století. Používána byla třeba v korejské nebo vietnamské válce, ale později se ji podařilo osadit výkonnějším motorem a provést u ní i další vylepšení. Díky tomu měla raketa efektivní dostřel asi 8 kilometrů, ale její maximální je ještě o 4 kilometry delší. Využívány začaly být nejenom na vrtulnících, ale také na bojových letadlech nebo dronech. Osadit je přitom lze protipěchotní, protimateriálovou, zápalnou i jinou hlavicí.

Rozšířenosti těchto raket se snažili využít výrobci zbraní, a někteří se pokusili z neřízených střel udělat naváděné. Jednou z nejúspěšnějších úprav je AGR-20 Advanced Precision Kill Weapon System (známější pod zkratkou APKWS). Jde v podstatě o střelu Hydra 70, ale mezi její motor a hlavici je vložena speciální část, díky níž ji lze navést za pomoci laserového paprsku. Jelikož je její hmotnost pouze 15 kg, zvládá ničit slaběji pancéřované cíle, ale při ceně necelých 500 tisíc korun za kus je mnohem levnější než běžně používané střely AGM-114 Hellfire.

Speciální odpalovač lze umístit na vozidlo

Střely APKWS je běžně možné využít na vrtulnících a dronech s laserovým zaměřovačem, mohou být totiž navedeny i za pomoci leteckého návodčího – přesnost zásahu je kolem půl metru. Rozšíření zbraně však ponouklo americkou společnost Arnold Defense k nápadu udělat ze střel také zbraň pozemní. V roce 2017 tak představila upravený odpalovač označený jako LAND-LGR4, který je dosud poměrně vzácný, není totiž moc rozšířený. Odpalovat každopádně zvládá 4 nebo 8 střel Hydra 70 nebo APKWS z mnoha druhů pozemních vozidel.

Z raket to dělá pozemní střely krátkého dosahu s možností přesného navedení. Na fotografiích z Ukrajiny je pak vidět jejich nasazení v praxi – odpalovač LAND-LGR4 tam je umístěný na korbě Humvee. Dostupné informace tvrdí, že by mohl mít tento systém dosah až 6 kilometrů, a v případě naváděných střel by mohl pomoci kompenzovat přesilu ruského letectva. Umožnil by totiž ukrajinským jednotkám na frontě navést střely například na nepřátelská postavení, vozidla nebo bunkry, a rychle je zlikvidovat.

Článek Letecké neřízené střely Hydra 70 na vozidlech Humvee jsou „vzácné“ a velmi efektivní, snadno zdecimují vozidla i bunkry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Účinek ohnivé kule aerosolu je strašlivý

Termobarické zbraně fungují jinak než klasické explozivní střely; v jejich hlavici není trhavina, ale silně hořlavá směs. Ta se v cíli (většinou za pomoci malého výbuchu) rozptýlí v ovzduší do jakési aerosolové koule, a potom vzplane – některé zdroje uvádí, že je je v jejím nitru teplota kolem 3 tisíc stupňů Celsia. Navíc vytvořený podtlak, stejně jako plameny, pronikne téměř všude – do zákopů, bunkrů nebo domů. Hlavně v zastavěné oblasti je účinek takové zbraně strašlivý.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Sovětští konstruktéři přišli už v 80. letech 20. století s myšlenkou využít takto upravené rakety na likvidaci nepřátelských opevnění a zákopů. Jejich výsledkem byl proto raketomet TOS-1 odpalující střely ráže 220 mm s termobarickou hlavicí. Ten měl zpočátku 30 odpalovacích tubusů, později ale počet klesl na 24. Zbraň umístili na podvozek tanku T-72, který zaručoval odolnost i mobilitu. To z důvodu, že se musel systém přiblížit nepříteli, jelikož byl dosah střel jenom 3,5 km.

Modernizovaná TOS-1A dostřelí dál a přesněji

Jelikož byl původní dosah velkým handicapem, a ke všemu zbraň ani nebyla příliš přesná, dočkala se v roce 2003 podstatné modernizace označované jako TOS-1A Solntsepyok. Nově vyvinuté střely již dokázaly zasahovat cíle do vzdálenosti 6 kilometrů, a balistický počítač zaručil mnohem vyšší přesnost. Rakety ale ani tak příliš přesné nejsou. Síla zbraně nicméně spočívá ve vypálené salvě, kdy mohou být všechny střely odpáleny během několika sekund. V praxi navíc vojáci používají i několik raketometů najednou, aby pokryli celou oblast.

Ruská armáda nasazuje TOS-1A již od začátku konfliktu na Ukrajině, v únoru 2022 jich měla ve výzbroji minimálně 45, ale v průběhu roku 2022 údajně obdržela další. Kolik jich v současnosti je, není jisté, protože minimálně 4 kusy ukořistila ukrajinské armáda, která je naopak využívá proti okupantům; další se pak podařilo zničit třeba v bojích u Vuhledaru. A i když není dokonalý, patří raketomet TOS-1A pro své ničivé následky k jedné z nejvíce obávaných zbraní.

Článek Video: ruský 24hlavňový nepřesný raketomet TOS-1A vytvoří enormní „ohnivé pole“ během pár sekund, prakticky nic a nikdo nepřežije se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.