Co skutečně znamená 72 ran za minutu

Udávané číslo je potřeba rozebrat přesně. Nejde o kadenci jednoho děla. Kompletní baterie Bereg se skládá z centrálního velitelského stanoviště a až šesti samohybných dělostřeleckých lafet. Každá z nich vypálí zhruba 10 až 12 ran za minutu. Vynásobíte-li to šesti, dostanete oněch 72 střel, které baterie dokáže poslat na cíl během jediné minuty. Každé vozidlo přitom veze 40 kusů munice, takže celá šestičlenná baterie má bez doplnění k dispozici 240 nábojů ráže 130 mm připravených k okamžité palbě.

Cíle vyhledává a rozděluje centrální post vybavený radiolokačním i opticko-televizním kanálem. Radar dokáže sledovat hladinové cíle nejméně do 35 kilometrů, data se digitálně přenášejí na jednotlivá děla. Při ztrátě spojení s velitelským vozidlem umí každé dělo fungovat i autonomně, přes optiku a laserový dálkoměr. Ruské specifikace deklarují zničení cíle velikosti torpédoborce za jednu až dvě minuty s pravděpodobností 0,8. To je ovšem tabulkový parametr výrobce, nikoli bojově ověřený výkon.

Proč ho nikdo nekopíroval, a proč to není kompliment

Volgogradský závod Barikady se chlubí, že je jediným výrobcem systému Bereg-E na světě. Formálně má pravdu. Jenže absence kopie nevypovídá o technické nedostižnosti, spíš o tom, že nikdo jiný o takovou zbraň nestál.

Západní armády řeší pobřežní obranu jinak. Polsko provozuje námořní raketovou jednotku vyzbrojenou protilodními střelami NSM s dosahem výrazně přes 100 kilometrů. Švédsko modernizuje pobřežní systém RBS15 Mk3 na nákladních podvozcích. Americká námořní pěchota zavádí systém NMESIS, protilodní střelu NSM odpalovanou z bezosádkového pozemního vozidla. Všechny tyto systémy mají několikanásobně delší dosah než Bereg a dokážou zasáhnout cíl daleko za horizontem.

Bereg vychází z lodní dvouhlavňové věže AK-130, která na válečných lodích dosahuje kadence až 70 ran za minutu, má vodní chlazení a zásobu 150 až 180 nábojů v podpalubním systému. Pozemní verze musela přejít na jednohlavňovou konstrukci se vzduchovým chlazením a omezenou zásobou munice, jde o zcela jinou hmotnostní a prostorovou kategorii. Sovětští konstruktéři dokázali námořní ráži dostat na kolový podvozek, ale výsledek je kompromis, který západní doktríny nepotřebovaly.

Bereg versus rakety: kdy dává smysl dělo

Ruská pobřežní obrana funguje ve vrstvách. Strategickou hloubku zajišťuje raketový komplex Bastion-P s dosahem kolem 300 kilometrů. Střední pásmo pokrývá systém Bal s dosahem asi 120 kilometrů. Bereg je poslední vrstva, zbraň pro situaci, kdy se nepřítel dostal na dohled pobřeží.

Studie amerického think-tanku RAND o bezpečnosti v Černém moři přitom upozorňuje na zajímavý detail: dlouhodosahové pobřežní rakety narážejí na problém navedení za horizont. Potřebují externí zdroj dat (letoun, dron, satelit), aby střela našla cíl desítky nebo stovky kilometrů daleko. Dělo tento problém nemá. Vidí cíl vlastním radarem, zamíří a pálí. V tom spočívá jeho logika.

Jenže právě tato logika ho zároveň omezuje. Bereg musí operovat blízko pobřeží, v pásmu, kde je snáze dohledatelný průzkumnými drony, satelity a přesnou municí. Ve válce, která už více než čtyři roky probíhá na Ukrajině, se ukázalo, že přežití jakéhokoli velkého pozemního systému závisí na schopnosti rychle střílet a okamžitě měnit pozici. Těžký osminápravový podvozek s dělem ráže 130 mm není zrovna nenápadný.

Co Bereg znamená pro Černé moře a pro Česko

Otevřené zdroje uvádějí historické nasazení prvního sériového kompletu u Černomořské flotily v Novorossijsku. Analytici z RAND i CNA umisťují hlavní pobřežní raketově-dělostřeleckou brigádu do oblasti Utaše u Anapy, po roce 2014 evidují i jednotku v Sevastopolu. Přesný počet operačních vozidel Bereg ale Rusko nezveřejňuje; otevřené přehledy hovoří o zhruba 36 vyrobených palebných lafetách celkem.

Strategicky Bereg bezpečnostní obraz Černého moře nemění. Americká čtvrtletní zpráva pro Kongres potvrzuje, že ukrajinské útoky drony a protilodními střelami vytlačily ruskou Černomořskou flotilu ze severozápadní části moře. Ukrajinský námořní koridor do přístavů Oděsa, Pivdennyj a Čornomorsk funguje mimo dosah Beregu. Hlavní hrozby pro obchodní lodě zůstávají rakety, drony a útoky na přístavní infrastrukturu.

Pro Česko jako vnitrozemskou zemi je Bereg relevantní jen nepřímo, přes bezpečnost spojeneckých přístavů a námořních tras, na kterých závisí dodávky do celého regionu. Pobřežní obranu v NATO dnes zajišťují mobilní raketové systémy, ne dělové baterie sovětského střihu.

Bereg zůstává kuriozitou studené války dotaženou do sériové výroby. Zbraň, která exceluje v kategorii tak úzké, že do ní nikdo jiný nevstoupil, ne proto, že by neuměl, ale proto, že mezitím svět přesedlal na rakety.

Článek Rusko postavilo pobřežní dělo A-222 Bereg, které neuměl nikdo napodobit. Vypálí 72 ran za minutu, lodě ničí na 22 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odkud se bere číslo šest

Číslo není odhad ani propagandistická nadsázka. Opírá se o dvě konkrétní, veřejně dohledatelné sady záběrů 44. brigády.

První zveřejnila brigáda 27. června 2025 prostřednictvím svého Facebooku, server ArmijaInform zprávu převzal. Na záběrech jsou tři zničená ruská děla: 122mm houfnice D-30, která šla do vzduchu i s bojezásobou, starší 152mm kanónová houfnice D-20 a 152mm houfnice 2A65 Msta-B.

Druhou sadu brigáda vydala 20. července 2026 jako archivní záběry z os Huljaipole a Orichiv. Podle shrnutí serveru Defense Express na nich figurují další tři zničené houfnice Msta-B, k tomu úder na místo soustředění ruské pěchoty. Dronaři brigády nejprve odhalili skryté dělostřelecké pozice a koncentraci vojáků, teprve potom přišla přesná palba.

Tři plus tři. Šest hlavní. Podle podkladu NATO/JALLC z března 2026 má typická ruská dělostřelecká baterie právě šest děl. Formulace o „celé baterii“ tedy má oporu ve vojenském měřítku ztráty, i když dostupné zdroje výslovně neříkají, že šlo o jednu organizačně ucelenou baterii stejného typu.

Proč zrovna Huljaipole

Huljaipole není okrajová epizoda. Podle operativního hlášení ukrajinského generálního štábu z 23. června 2026 patřil tento směr k nejaktivnějším úsekům celé fronty, v jediném dni tam bylo zaznamenáno 18 ruských útoků. Rusové na osách Huljaipole a Orichiv silně spoléhají právě na dělostřelectvo a koncentrují tam personál k bojovým akcím.

V takovém prostředí má ztráta šesti hlavní reálný dopad. Méně děl znamená nižší hustotu palby, pomalejší reakci na cíle a nutnost přisunout náhrady z hloubi. Na několik dní až týdnů to může znatelně oslabit ruský dělostřelecký tlak v daném sektoru. Není to kosmetická škoda, je to díra v palebném plánu.

Řetězec, který funguje opakovaně

Síla příběhu nespočívá jen v šesti zničených dělech. Spočívá v tom, že 44. brigáda ukazuje funkční a opakovatelný řetězec: průzkumný dron najde cíl, operátor předá souřadnice, dělostřelectvo zasáhne dřív, než se protivník stihne přesunout.

Reportáž estonského veřejnoprávního serveru ERR přímo z pozic brigády potvrzuje, že souřadnice přicházejí ze vzdušného průzkumu, který zároveň koriguje palbu v reálném čase. To vysvětluje, proč ruské obsluhy „nestačily zírat“, mezi odhalením pozice a zásahem uběhly minuty, ne hodiny.

A nejde o jednorázový zázrak. Bilance 44. brigády na Záporoží je pozoruhodně konzistentní:

• Duben 2025 – zničena Msta-B, D-30 a polní sklady munice
• Červen 2025 – tři děla (D-30, D-20, Msta-B)
• Červenec 2025 – pět houfnic Msta-B a sklad
• Srpen 2025 – čtyři děla (tři D-20, jedna D-30) a sklad bojepřipasů
• Červenec 2026 – tři Msta-B a úder na pěchotu

Vzorec je jasný. Brigáda systematicky loví ruské tažené dělostřelectvo a opakovaně ho ničí po dvou až pěti kusech. Šest hlavní v našem součtu představuje nadprůměrně silný výsledek, ale rozhodně ne anomálii.

Co Rusko ztrácí a co mu zbývá

Ze zničené trojice typů je pro ruskou armádu nejcennější Msta-B. Jde o standardní 152mm taženou houfnici s dosahem přes 24 kilometrů, páteřní systém ruského protibateriového boje. D-30 je lehčí 122mm kus, D-20 pak starší 152mm typ, který ukazuje, že Rusové na frontě stále sahají i po zastaralé technice.

Podle otevřených odhadů švédského obranného výzkumného ústavu FOI disponovalo Rusko na počátku války zhruba 200 aktivními a 400 skladovými kusy Msta-B, u D-30 to bylo asi 150 aktivních a až 2 500 ve skladech. Celostátně tedy šest děl neznamená kolaps. Lokálně je to ale jiná matematika. Na jednom z nejaktivnějších úseků fronty přijít o celou baterii, to bolí.

Navíc: Msta-B a D-30 nejsou žádná frontová improvizace. Podle analýzy amerického výzkumného centra CNA jde o systémové typy nasazené i v ruských formacích u hranic NATO, včetně 11. armádního sboru v Kaliningradu. Každý zničený kus je tedy kus, který chybí nejen na Ukrajině, ale potenciálně i jinde.

Brigáda, která ví, čím střílí

44. samostatná dělostřelecká brigáda byla zformována v září 2014 a spadá pod velení „Západ“ ukrajinských pozemních sil. Její struktura zahrnuje dělostřelecké diviziony, průzkumný prvek a logistické zabezpečení. Na výzbroji uvádí americké houfnice M777 i italsko-německo-britské FH-70, tedy západní systémy s vyšší přesností, než jakou nabízejí sovětské typy na ruské straně.

Právě kombinace západních houfnic, vlastních dronařů a funkčního průzkumného řetězce dělá z brigády efektivního lovce ruského dělostřelectva. Není to jeden zázračný výstřel. Je to systém.

Šest děl méně na zaporožské frontě. Jedna baterie v troskách. A brigáda, která už hledá další cíle.

Článek Video: Rusové nestačili zírat. Ukrajinští dělostřelci zlikvidovali 6 ruských děl naráz. Z celé baterie nezbylo doslova nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kolos, který se hýbe pomalu

Označení 2S7 Pion nese sovětská samohybná kanónová houfnice ráže 203 mm, která vstoupila do služby v sedmdesátých letech. Podle analýzy amerického armádního T2COM jde o největší samohybné dělo v současném ruském inventáři. Dostřel běžnou municí dosahuje přibližně 37 km, s raketově asistovanými projektily pak kolem 47 km. Hmotnost systému přesahuje 46 tun.

Právě ta hmotnost a rozměry jsou klíčové pro pochopení toho, co se na lymanské ose stalo. Na rozdíl od lehčích 152mm samohybných houfnic, jako je například 2S19 Msta, potřebuje Pion výrazně delší čas na rozvinutí i sbalení palebné pozice. Součástí sestavy je navíc doprovodné vozidlo, které veze zbytek sedmičlenné obsluhy a další munici; na korbu samotného děla se vejdou pouhé čtyři granáty. Každý výstřel tak vyžaduje koordinaci, která zabírá drahocenné minuty.

A právě ty minuty dnes rozhodují o přežití.

Okno zranitelnosti, které „Phoenix“ využil

Taktika „vystřel a přesuň se“ je pro dělostřelectvo na ukrajinské frontě otázkou života a smrti už od prvních měsíců války, která trvá déle než čtyři roky. Princip je jednoduchý: odpálit salvu, okamžitě sbalit a zmizet, než protivník zareaguje protibaterijní palbou nebo dronem. U lehčích systémů to může trvat pod minutu. U Pionu je okno zranitelnosti podstatně širší.

Podle oficiálního příspěvku pohraniční služby piloti „Phoenixu“ zachytili ruský Pion přímo během střelby. Posádka se po salvě pokusila ukrýt systém v přilehlém lesním porostu, v „zeleném krytu“, jak to popisuje ukrajinský zdroj. Formulace o „zažehnutí motoru“ je redakční zkratkou pro to, co zdroje potvrzují jednoznačně: systém nedokončil přesun z palebné pozice do bezpečí. Zda šlo o mechanický problém, nebo prostě o to, že 46tunový kolos se hýbe pomalu a dron byl rychlejší, veřejně dostupné informace nerozlišují. Výsledek je ale na záběrech jasný.

Jednotka „Phoenix“ přitom není žádná improvizovaná skupina nadšenců. Jde o samostatný bezpilotní útvar v rámci DPSU, evidovaný na oficiální náborové stránce pohraniční služby. Účastní se projektu „Linie dronů“ a spadá pod uskupení Sil bezpilotních systémů. Její veřejné výstupy ukazují pravidelné zásahy proti dělostřelectvu, logistice, pěchotě i minování tras pomocí FPV dronů.

Vzácnější, než si Moskva může dovolit

Ztráta jednoho děla válku neotočí. Ale ztráta jednoho Pionu bolí víc než ztráta běžné houfnice, a to kvůli vzácnosti celé platformy.

Podle veřejného materiálu NATO/JALLC z března 2026 bylo k 4. březnu vizuálně potvrzeno zničení nebo ukořistění 37 kusů 2S7 a modernizovaných 2S7M Malka. Tentýž dokument upozorňuje, že Rusku pravděpodobně nedostává servisovatelných kusů pro vyzbrojení dalších plánovaných těžkých dělostřeleckých brigád. Americká analýza T2COM doplňuje, že Moskva tyto systémy vytahuje ze skladů a modernizuje; novou výrobu otevřené zdroje nedokládají.

Pro srovnání: nejbližší historický západní ekvivalent představuje americký M110A2, rovněž ráže 203 mm, ovšem s kratším dostřelem kolem 25 až 30 km s raketově asistovanou municí. Důležitý dovětek: žádná země NATO dnes 203mm samohybná děla aktivně nepoužívá. Západ přešel na 155mm systémy. Rusko si Piony ponechalo právě pro roli, kterou menší ráže nezvládne: ničení silně opevněných pozic a protibaterijní boj na velké vzdálenosti.

Každý ztracený kus tak zužuje schopnost, kterou Rusko nemá čím plnohodnotně nahradit.

Jeden zásah v moři tisíců

Událost z lymanské osy je třeba zasadit do kontextu. Téhož dne, 18. května, generální štáb Ozbrojených sil Ukrajiny hlásil 203 bojových kontaktů na celé frontě, z toho 11 ruských útoků právě na lymanském směru. Fronta se nezastavila, ani nezpomalila.

Dubnová statistika ukrajinského ministerstva obrany hovoří o více než 5 000 bojových střetech a přes 96 000 dělostřeleckých útoků za jediný měsíc. Na jihoslobožanském směru čelil sbor Národní gardy „Chartiia“ jen v první polovině května více než 150 ruským útokům. Válka na východě Ukrajiny zůstává vysoce intenzivní opotřebovací bitvou, v níž se rozhoduje kumulativně, zásah po zásahu, systém po systému.

Právě proto má zničení Pionu hodnotu. Ministerstvo obrany Ukrajiny uvedlo, že v dubnu 2026 počet zásahů na vzdálenosti nad 20 km vzrostl oproti březnu dvojnásobně a oproti únoru čtyřnásobně. Drony systematicky ukusují ruskou dělostřeleckou kapacitu, a to i u systémů, které měly být díky svému dostřelu relativně v bezpečí.

Když ráže nestačí

Případ zničeného Pionu ukazuje posun, který se na frontě odehrává už delší dobu, ale právě u takto těžkého systému vynikne nejostřeji. Velká ráže a dlouhý dostřel kdysi znamenaly bezpečí: dělo pálilo z hloubky, kam protivník nedosáhl. Dnes je ale každá palebná pozice potenciálně pod dronovým dohledem od první sekundy výstřelu. A pro 46tunový stroj, který potřebuje doprovodné vozidlo a minuty navíc na každý přesun, to znamená, že jeho největší přednost, schopnost zasáhnout cíl desítky kilometrů daleko, může být vykoupena ztrátou celého systému.

Na lymanské ose 18. května rozhodla rychlost. Pion ji neměl.

Článek Video: ruský Pion vystřelil a chtěl zmizet mezi stromy. Ukrajinský „Phoenix“ ho stihl dříve než posádka zažehla motor se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice, která nestíhala vlastní harmonogram

Časová osa zpoždění se dá vyčíst přímo z ruských státních zdrojů. Již v listopadu 2017 agentura TASS psala, že sériové dodávky Koalice-SV mají začít v roce 2020. Kontrakt na dodávky do vojsk ale ruské ministerstvo obrany podepsalo až v srpnu 2021, tedy půl roku po začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu byl systém stále v přípravné fázi. Státní korporace Rostec oznámila dokončení státních zkoušek teprve v říjnu 2023 a ještě na konci ledna 2024, při návštěvě tehdejšího ministra obrany Šojgua v závodě Uraltransmašu, byla první série podle RIA Novosti teprve v závěrečné fázi výroby.

Nezávislá studie Cambridgeské univerzity z roku 2026 k tomu dodává suché konstatování: stále chybějí důkazy o smysluplném nasazení Koalice-SV ve větším měřítku. Šest let zpoždění oproti původnímu plánu, a to v situaci, kdy Rusko vede nejintenzivnější pozemní válku v Evropě od roku 1945.

Na papíře špička, v poli přízrak

Koalice-SV na papíře vypadá impozantně. Kanón 2A88 s deklarovanou kadencí šestnáct ran za minutu, automatizovaný nabíjecí systém, zásobník na 70 kusů munice a osádka pouhých tří lidí, to jsou parametry, které by ji řadily nad vše, co Rusko v dělostřelectvu dosud provozovalo. Rostec po státních zkouškách tvrdil, že systém překonává domácí i zahraniční vzory v dostřelu, přesnosti a rychlosti řešení palebného úkolu, přičemž přesnost měla být 1,5 až třikrát vyšší než u zahraničních analogů.

Srovnání s nejlepšími západními houfnicemi ale ukazuje, že realita je složitější:

Vysoká kadence a automatizace Koalice jsou nejlépe doloženou předností. Deklarovaná převaha v dostřelu a přesnosti ale pochází výhradně z ruského průmyslového prostředí, nikoli z nezávislých zkoušek či bojového nasazení. A právě tady je klíčový rozdíl: západní PzH 2000 i CAESAR prošly tvrdou zkouškou na ukrajinské frontě. Koalice-SV nikoli.

Místo ní Rusko na frontě spoléhá na modernizovanou 2S19M2 Msta-SM2, houfnici s hlavní délky 47 ráží, komorou 16,9 litru, standardním dostřelem do 29 km a kadencí zvýšenou na 10 ran za minutu. Solidní stroj, ale generačně jiná liga než Koalice. Podle shrnutí ruských vojenských debat z března 2026 Rusové v kontrabaterijním boji stále víc sáhají po úderných dronech, raketometech a improvizovaných řešeních, protože Koalice prostě nedorazila v potřebném počtu.

Proč výroba vázne

Příčiny zpoždění nejsou tajemstvím, jsou systémové. Analýza Chatham House z roku 2025 upozorňuje, že čím pokročilejší ruský zbraňový systém je, tím víc bývá závislý na importovaných západních komponentech a průmyslovém vybavení. Sankce uvalené po roce 2022 tento problém dramaticky prohloubily. Chybějí kritické díly, zastaralé výrobní řetězce nedokážou škálovat produkci a kvalifikovaná pracovní síla odchází nebo nestačí. Cambridgeská studie doplňuje, že i převod starších Mst na modernizovaný standard SM2 probíhá slaběji, než Rusko oficiálně tvrdí. Krátkodobě funguje kanibalizace sovětských zásob a dovoz přes třetí země. Dlouhodobě se problémy kumulují, a u technologicky nejnáročnějších programů, jako je právě Koalice, se projevují nejdříve.

Transparentní bojiště: konec éry „boha války“

Jenže i kdyby Koalice-SV zítra dorazila ve stovkách kusů, bojiště roku 2026 už není bojiště, pro které byla navržena. Ruský státní list Rossijskaja gazeta v březnu 2026 otevřeně napsal, že „dělostřelecká divize už nerozhodne výsledek války“. New York Times v lednu téhož roku popsal „transparentní bojiště“, kde drony vidí, sledují a napadají prakticky cokoli, co se hýbe, a zaznamenal překvapivě otevřenou debatu mezi ruskými veliteli, analytiky a milblogery o tom, zda drony nezastaraly celý tradiční ruský způsob boje.

Ukrajinský projekt Drone Line tuto proměnu ilustruje nejkonkrétněji. Podle ukrajinského ministerstva obrany buduje systematické pásmo ničení do hloubky 10 až 15 kilometrů před frontovou linií a jeho jednotky zasahují zhruba každý čtvrtý cíl na bojišti. V takovém prostředí je soustředění větší dělostřelecké baterie na palebném postavení smrtící past, bez ohledu na to, jak moderní houfnici obsluhujete.

Výsledky jsou vidět v číslech. Hodnocení ISW k 1. červenci 2026 uvádí, že ruské jarně-letní tažení nepřineslo operačně významné územní zisky a tempo postupu bylo jen zlomkem toho z června 2025. Rusko postupuje, ale pomalu, draze a za enormních ztrát na lidech i technice. Samotná palebná hmota už nestačí k rychlému lámání fronty.

Co to znamená pro Česko a širší bezpečnost

Pro střední Evropu včetně České republiky to znamená jednu věc: delší opotřebovací válku. Delší tlak na muniční dodávky, dronové technologie a protivzdušnou obranu. Česká muniční iniciativa podle ministerstva obrany dodala Ukrajině v předchozím roce 1,5 milionu dělostřeleckých nábojů a v roce 2025 už přes 400 tisíc kusů velkorážové munice. Mezi západními systémy na ukrajinské frontě figurují i české houfnice DITA. Právě tato kombinace, západní hlavně, munice standardu NATO a ukrajinská dronová doktrína, je odpovědí na ruský model, který stále čeká na zbraň, jež měla přijít před šesti lety.

Koalice-SV by Rusku pomohla lokálně v kontrabaterijním boji, o tom není spor. Ale technologické okno pro představu, že jedna superhoufnice vrátí dělostřelectvu roli „boha války“, se zavřelo dřív, než ji Uraltransmašu stačil dodat. Drony, průzkum a schopnost přežít na transparentním bojišti, to jsou noví bohové této války. A ti se z továrny v Jekatěrinburgu neobjednávají.

Článek Ruská superhoufnice Koalice-SV přišla pozdě. „Bůh války“ už frontu neovládne, přiznávají hořce Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři kroky jednoho zásahu

Pořadí zbraní nebylo náhodné. Jako první zasáhl cíl dron HX-2 od německé firmy Helsing, elektricky poháněná přesná munice s doletem do 100 kilometrů, palubní umělou inteligencí a odolností vůči elektronickému rušení. Helsing ho navrhoval přímo proti dělostřeleckým a obrněným cílům a od začátku roku 2026 ho dodává Ukrajině po stovkách měsíčně v rámci objednávky na šest tisíc kusů.

Po prvním zásahu přišel na řadu americký jednorázový útočný dron Hornet. Ten operuje v pásmu zhruba 50 až 150 kilometrů a jeho úkolem bylo udržet tlak na už rozpracovanou pozici, komplikovat obsluze záchranu, opravu nebo odsun poškozené houfnice. Hornet není žádná frontová improvizace: americká armáda s ním v květnu 2026 cvičila v Polsku a Pentagon ho vede na oficiálním seznamu dodávek Ukrajině.

Třetím a posledním krokem byl HIMARS. Vysoce mobilní raketomet nepůsobil jako lovec, tu práci odvedly drony. Velení si ho podle popisu uskupení „Kursk“ vyžádalo pro „garantované zničení“ cíle. U čtyřicetitunové pásové houfnice to dává smysl: po zásahu dronem může být poškozená, hořet, mít vyřazenou obsluhu, ale stále existuje šance, že ji Rusové odtáhnou a opraví. Přesná raketa tu šanci eliminuje.

Proč 48 kilometrů nestačilo

Rusové volili maximální možnou vzdálenost palby záměrně. Ukrajina totiž systematicky vede takzvané „middle-strike“ operace, údery v pásmu 30 až 200 kilometrů za linií dotyku, zaměřené na dělostřelectvo, logistiku a protivzdušnou obranu. Ukrajinské ministerstvo obrany tuto kategorii operací veřejně popsalo v červnu 2026 a mezi klíčovými platformami jmenovalo právě Hornet, ale i drony Bulava a FP-2.

Čtyřicet osm kilometrů je hodně na klasický protibaterijní radar. Ale pro dron s doletem přes sto kilometrů a raketový systém HIMARS je to pohodlný dosah. Rusové se pokusili schovat za vzdálenost, jenže Ukrajinci na ně měli delší ruku, a hlavně víc vrstev, jak ji natáhnout.

Ekonomika boje se mění

Nejzajímavější na celé akci není samotný výbuch, ale logika, která za ním stojí. Ukrajina nejprve nasadila levnější bezpilotní prostředky a teprve poté drahou přesnou raketu. HX-2 a Hornet stojí řádově méně než střela GMLRS pro HIMARS. Pokud drony cíl dostatečně poškodí nebo zničí samy, raketa se nemusí odpálit vůbec. Pokud ne, přijde jako pojistka.

Tohle není jednorázový trik. Podle červencového hodnocení Critical Threats / ISW Ukrajina v rámci druhé fáze operace Auchan v červnu zasáhla 231 ruských dělostřeleckých cílů a 171 z nich úplně zničila. Zásahy probíhaly v hloubce 74 až 118 kilometrů od fronty. Pion u Sum byl jedním článkem v dlouhém řetězu.

Důležitý je i institucionální kontext: od června 2026 je veřejně známo, že HIMARS provozuje i 148. brigáda 8. sboru Vzdušně-výsadkových sil. Kombinace průzkumných a útočných dronů s raketomety na úrovni sboru naznačuje posun od izolovaných zásahů k integrovanému systému hloubkových úderů.

Co to znamená pro Sumy

Odstranění jednoho Pionu přináší úlevu konkrétnímu sektoru palby. Ale Sumská oblast zůstává pod mimořádným tlakem. Jen za jeden den začátkem července tam ukrajinské úřady zaznamenaly téměř 110 ostřelování ve 26 obcích. Od začátku roku napočítaly přes 12 000 ruských úderů všeho druhu. Ministr obrany při pracovní návštěvě regionu 9. července mluvil o „bezprecedentním palebném tlaku“.

Jeden zničený Pion tedy válku na severu nerozhodne. Ale desítky a stovky podobných zásahů, systematicky, vrstvu po vrstvě, dronem i raketou, ruské dělostřelectvo v příhraničí postupně degradují. A hlavně mu berou iluzi, že čtyřicet osm kilometrů od fronty znamená bezpečí.

Článek Ruský Pion ostřeloval Sumy ze 48 km, Ukrajinci ho dostali trojkombinací: drony Hornet, HX-2 a doražení HIMARSem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyřicet trubic, čtyři řady a poloviční salva

BM-21 Grad, v sovětské klasifikaci 9K51, je 122mm raketomet zavedený do výzbroje už v roce 1963. Odpalovací paket tvoří čtyřicet trubic uspořádaných ve čtyřech řadách po deseti, namontovaných na podvozku nákladního vozu Ural-375D, respektive novějšího Ural-4320. Maximální dostřel standardních 122mm raket činí zhruba 20 kilometrů, novější typy munice dosahují i dále. Celou čtyřicetiraketovou salvu dokáže Grad vypálit přibližně za dvacet sekund.

Jenže právě otevřená konstrukce paketu, která umožňuje rychlé nabití a odpálení, se v éře dronů stává smrtelnou slabinou. Rakety v trubicích jsou odkryté shora a z boků. Stačí jediný FPV dron, aby pronikl k horní řadě a inicioval munici. Pokud Jefimovova osádka zasype horní dvě řady, okamžitě připravená salva se smrskne ze čtyřiceti raket na dvacet. Bojová pohotovost klesá na polovinu. Jak dlouho trvá zásyp odstranit a vrátit systém na plný paket, Jefimov nezveřejnil. Ale samotný fakt, že osádka dobrovolně obětuje polovinu palebné síly jen kvůli šanci přežít, vypovídá o tlaku, kterému ruské dělostřelectvo čelí.

Drony ničí Grady v sérii, maskování nepomáhá

Hrozba není teoretická. Analytická zpráva britského think-tanku RUSI z února 2025 uvádí, že taktické bezpilotní prostředky způsobují 60 až 70 procent poškozených a zničených ruských systémů. Pro raketomet s odkrytým paketem trubic je to mimořádně nepříznivé prostředí.

Konkrétní příklady ztrát BM-21 Grad jsou zdokumentované opakovaně:

• V únoru 2025 zničily FPV drony ukrajinské 68. brigády zamaskovanou BM-21 Grad na pokrovském směru. Maskování nepomohlo, dron si cestu k raketometu našel.
• Na konci ledna 2026 zlikvidoval prapor Apači dva Grady s nabitým bojovým kompletem v Serebrjanském lese. Právě plně nabité raketomety jsou nejzranitelnější, protože zásah spouští sekundární explozi celého paketu.
• V únoru 2026 skupina Lasar zničila další dva Grady na doněckém úseku, jeden z nich dokonce za jízdy. Mobilita, která dříve představovala hlavní ochranu dělostřelectva, už proti dronům sama o sobě nestačí.

Ve veřejných OSINT databázích, jako je Oryx, se vizuálně potvrzené ztráty ruských BM-21 počítají ve stovkách kusů. A to jde pouze o případy doložené fotografií nebo videem, skutečný počet bude vyšší.

Moderní ochrana existuje, ale ne pro každou baterii

Improvizovaný zásyp trubic vypadá absurdně ve srovnání s tím, co nabízí současný zbrojní průmysl. Německý Rheinmetall vyrábí RCWS 320 C-UAS, vozidlovou zbraňovou stanici navrženou přímo k aktivní obraně proti dronům, integrovanou na kolové i pásové platformy. Izraelský IAI nabízí systém HawkGuard, který kombinuje radar, elektrooptický senzor, odpalovací prostředek a řídicí počítač k detekci a zničení bezpilotního prostředku ještě před dopadem.

Proč nic takového nemají ruské osádky Gradů na frontě? Analytická zpráva švédského institutu UI/SCEEUS z listopadu 2025 popisuje několik příčin. Tradiční ruský akviziční cyklus je pomalý. Ministerstvo obrany samo přiznávalo obtíže s rychlým dodáváním technických řešení na frontu. Ještě v polovině roku 2025 se ruská armáda u řady klíčových technologií opírala o dobrovolnické a startupové projekty. Standardizace zůstávala nerovnoměrná, kvalita zaváděných systémů kolísala. Po více než čtyřech letech války je výsledkem paradox: Rusko disponuje jadernými zbraněmi a hypersonickými střelami, ale jeho dělostřelci sypou písek do raketometů, aby přežili útok dronu za pár stovek dolarů.

Český kontext: RM-70 Vampire na stejném bojišti

Příběh Gradu se dotýká i České republiky. Armáda ČR provozovala 122mm raketomet RM vz. 70, československou variantu postavenou na podvozku Tatra 813, až do konce roku 2010, kdy byl vyřazen z výzbroje. Jenže podle informací Úřadu vlády ČR Česká republika dodává na Ukrajinu raketomety RM-70 Vampire. Jde o příbuzný systém stejné 122mm třídy se čtyřiceti hlavněmi, tedy s prakticky identickým profilem zranitelnosti: velké kolové vozidlo, výrazná tepelná i vizuální stopa, rakety v odkrytém paketu.

Ukrajinské osádky českých RM-70 Vampire čelí na stejném bojišti stejným FPV dronům. Otázka, zda i ony sahají k podobným improvizacím, nebo mají k dispozici lepší řešení, zůstává otevřená, ale hrozba je identická.

Písek jako symptom, ne řešení

Zasypávání trubic pískem a keramzitem není vychytávka ani taktická inovace. Je to omezování škod v nejdoslovnějším smyslu, pokus snížit následky poté, co všechno ostatní selhalo. Dron nezastaví, neoslepí, neodvede. Pouze sníží pravděpodobnost, že jeden zásah zničí celý raketomet i s posádkou místo „jen“ jeho horní poloviny.

Celý postup je přesným symbolem toho, kam dronová válka v létě 2026 dospěla. Levný FPV dron sestavený z komerčních komponentů donutí mnohem dražší zbraňový systém obětovat polovinu vlastní palebné síly jen proto, aby měl šanci přežít do další salvy.

Článek Ruští dělostřelci našli zoufalý způsob, jak chránit Grady před drony. Zasypávají je hlínou a pískem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Koalitsiya slibuje na papíře

Koncepce 2S35 je skutečně ambiciózní. Tříčlenná posádka sedí v obrněné kapsli trupu, oddělená od bojového prostoru věže. Nabíjení, výběr typu munice, zaměřování – vše řídí automatika a digitální systém řízení palby. Už v roce 2020 konstruktéři z CNII Burevestnik a Uraltransmash v rozhovoru pro TASS tvrdili, že Koalitsiya překonává zahraniční analogy v dostřelu 1,3 až 1,7krát, v přesnosti 1,5 až 3krát a v kadenci 1,5krát. Součástí výbavy je režim takzvaného ohnivého náletu jedním dělem, princip MRSI, kdy jedna houfnice vypálí několik ran na různých elevacích tak, aby dopadly na cíl současně.

Hodnota „8 ran za minutu“ z titulku je přitom spíš starší, konzervativní veřejná zkratka. Novější ruské oficiální údaje z ledna 2024 mluví už o deseti ranách za minutu. Ať už je skutečná kadence jakákoli, samotný konstrukční záměr, izolovaná posádka, neosádková věž, vysoká automatizace, řadí Koalitsiyu mezi nejpokročilejší dělostřelecké systémy současnosti. Na papíře.

Kde je problém: pozdě, málo, bez důkazů

Státní zkoušky Rostec dokončil 20. října 2023, tedy rok a půl po začátku plnohodnotné invaze. V lednu 2024 se mluvilo o „první várce“. A pak ticho.

Nezávislá akademická studie publikovaná v European Journal of International Security v roce 2026 analyzovala ruskou obrannou výrobu prostřednictvím otevřených zdrojů a u Koalitsiyi konstatovala zanedbatelné zavádění do výzbroje. Alianční analytický materiál NATO z března 2026 šel ještě dál: 2S35 v něm figuruje jako chybějící článek ruského protibaterijního arzenálu, doslova jako „or the lack thereof“. Přesný počet kusů na frontě se z otevřených zdrojů ověřit nedaří, ale podle dostupných indicií jde spíš o jednotky až nízké desítky, nikoli o systém zavedený v objemu, který by měnil dělostřeleckou bilanci.

Mezitím hlavní pracovní houfnicí ruské armády zůstává starší 2S19 Msta-S. Rostec v červnu 2023 oznámil dodávku nové várky modernizovaných Msta-S do vojsk, s kadencí osm ran za minutu a prověřenou logistikou. Koalitsiya měla Mstu nahradit. Zatím ji ani nedoplnila.

Srovnání s konkurencí: kdo je skutečně na bojišti

Papírové parametry Koalitsiyi vypadají impozantně, ale západní konkurence není pozadu tolik, jak ruské zdroje naznačují.

PzH 2000 se kadencí Koalitsii vyrovná, Caesar Mk2 s municí Vulcano dosahuje stejného dostřelu sedmdesáti kilometrů. A oba systémy mají něco, co 2S35 postrádá: doloženou bojovou kariéru a výrobce, kteří zpětnou vazbu z fronty už zapracovali do nových verzí. Český kontext stojí za zmínku zvlášť: 26 kusů DANA-M2 skutečně dorazilo na Ukrajinu, devět houfnic DITA od Excalibur Army objednalo pro Ukrajinu nizozemské ministerstvo obrany. Nejsou to papírové sliby. Jsou to dodané zbraně.

Válka, kterou nevyhraje jedno dělo

Studie britského think-tanku RUSI z února 2025 přinesla číslo, které vysvětluje, proč ani nejlepší houfnice nemůže být rozhodující zbraní: taktické drony dnes způsobují 60 až 70 % poškozených a zničených ruských systémů. Současně ale autoři studie zdůrazňují, že drony bez dělostřelectva nestačí, nejúčinnější je jejich kombinace.

Dnešní bojiště odměňuje průzkumně-úderný řetězec: FPV dron najde cíl, data putují k dělostřelectvu, houfnice vystřelí a okamžitě mění pozici, zatímco elektronický boj kryje její přesun. V tomhle ekosystému rozhoduje počet dostupných hlavní, zásoba munice, rychlost přesunu a schopnost přežít pod neustálým dohledem nepřátelských senzorů. Několik málo technologicky vyspělých kusů, byť s fenomenální kadencí, tento systém nenahradí. Na ruské straně část protibaterijních úkolů navíc přebírají raketomety a střely Lancet, což samo o sobě ukazuje, že armáda se neupíná k jednomu luxusnímu dělu, ale hledá síť různých prostředků.

Proč papír nestačí

Koalitsiya-SV není podvod ani potemkinovská zbraň. Je to reálně vyvinutý systém s promyšlenou koncepcí. Její problém není technický, je průmyslový, logistický a časový. Rusko nedokázalo přetavit prototyp v masově vyráběnou a bojově určující kapacitu dřív, než se válka proměnila v soutěž senzorů, dronů a výrobní škály. A právě v téhle soutěži rozhoduje ne to, co umí vaše nejlepší dělo, ale kolik děl máte, jak rychle je opravíte a jak spolehlivě k nim dovezete granáty.

Koalitsiya-SV je lokální hrozba pro konkrétní úsek fronty, pokud dostane kvalitní munici a průzkumná data. Ale zbraň, která mění průběh války? Na to musíte existovat v tisících, ne v desítkách. A to je lekce, kterou nepřečtete v žádném katalogu.

Článek Ruská houfnice 2S35 střílí 8 ran za minutu. Na papíře je nejlepší na světě, ale ve válce hlavní slovo nemá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará platforma, nový kill-chain

Samotná 2S3 je konvenční samohybná houfnice ráže 152 mm. Nic převratného: omezený dostřel, pomalá kadence, zastaralá ergonomie. Jenže Rusko ji nezařadilo do šrotu. Místo toho ji zapojilo do automatizovaného systému řízení palby Mašina-M, který výslovně počítá s verzemi 2S3, 2S3M, 2S3M1 i 2S3M2, vedle novějších typů 2S19 Msta a 2S31 Věna. Mašina-M synchronizuje průzkum, výpočet palebných dat a střelbu naváděnými granáty do jednoho digitálního řetězce.

Právě tohle vysvětluje, proč Kreml drží Akatsiji ve službě. Není třeba měnit celou platformu, stačí ji napojit na současný systém a dodat jí přesnou munici. Ekonomická logika je brutálně jednoduchá: starý podvozek stojí zlomek ceny nové houfnice a přesnost si Rusko „dokupuje“ přes elektroniku a střelu.

Krasnopol-M: přesnost za podmínek

Tou střelou je 152mm laserem naváděný projektil Krasnopol. Podle oficiálních exportních materiálů Rosoboronexportu má dosah 3 až 20 kilometrů a deklarovanou pravděpodobnost zásahu nejméně 0,7 až 0,8. Dokáže ničit tanky, bojová vozidla pěchoty, dělostřelecká postavení, kryty i mosty, a to prvním výstřelem. Zvládne i pohyblivé cíle do rychlosti 36 km/h.

Na ukrajinském bojišti Krasnopol funguje v tandemu s dronem Orlan-30, který slouží jako laserový označovač cíle. Studie amerického výzkumného centra CNA dokumentuje veřejně dostupná videa zásahů na americké houfnice M777, kde Orlan-30 osvítil cíl laserem a Krasnopol ho zlikvidoval. Analytici londýnského RUSI popisují totéž: ruský průzkumně-palebný řetězec zkracuje dobu od detekce cíle po jeho zničení na minuty.

Jenže přesnost Krasnopolu má jasné hranice. Laserové navedení vyžaduje přímou viditelnost mezi označovačem a cílem v závěrečné fázi letu střely. Kouř, prach, déšť, sněžení, mlha, nízká oblačnost, to vše podle doktrinálního manuálu americké námořní pěchoty výrazně snižuje pravděpodobnost zásahu. I ruské zdroje přiznávají problémy s účinností za špatného počasí a v členitém terénu. Krasnopol není „neomylná“ zbraň. Je přesná, dokud funguje celý řetězec.

Jak si stojí proti Západu

Srovnání s moderními 155mm houfnicemi NATO odhaluje, kde Akatsija zaostává, a kde překvapivě drží krok.

V dostřelu a automatizaci palby západní systémy vedou s obrovským náskokem. PzH 2000 střílí dvakrát dál a desetkrát rychleji. Caesar Mk2, který Česká republika pořizuje jako náhradu houfnic DANA, dosáhne přes 55 kilometrů raketově asistovanou municí.

Zásadní je ale i filozofický rozdíl v přesné munici. Západní Excalibur je naváděn kombinací GPS a inerciální navigace, funguje za každého počasí, ve dne i v noci, bez nutnosti osvěcovat cíl laserem. Krasnopol za tuto nezávislost platí závislostí na přímé viditelnosti a funkčním dronu. V lokálním duelovém okně do 20 kilometrů je Akatsija s Krasnopolem smrtelně nebezpečná. Za hranicí tohoto okna je bezmocná.

Co to znamená pro NATO a Česko

Pro české území Krasnopol nepředstavuje přímou strategickou hrozbu, jde o taktickou munici s dosahem dvacet kilometrů. Reálný význam je ale jinde. České jednotky nasazené na východním křídle aliance, české radary, dělostřelectvo nebo logistické uzly v předsunutém prostoru se mohou ocitnout přesně v dosahu průzkumně-palebného modelu, který Rusko piluje na Ukrajině.

Země V4 na to reagují. Česko přechází na Caesar, Polsko masivně zavádí jihokorejské K9, Maďarsko pořídilo PzH 2000. Všechny tři země opouštějí sovětskou 152mm větev a přecházejí na standardní ráži NATO 155 mm s výrazně delším dostřelem.

Obrana proti Krasnopolu přitom nestojí na žádné zázračné technologii. Stačí rozbít řetězec. Sestřelit nebo zarušit Orlan-30 a Krasnopol ztratí oči. Nasadit kouřové clony a laserový paprsek nedopadne na cíl. Držet dělostřelecký souboj za hranicí dvaceti kilometrů a 2S3 se stává irelevantní. Databáze Oryx k dnešnímu dni eviduje 192 vizuálně potvrzených ruských ztrát houfnic 2S3, zničených, poškozených, opuštěných nebo ukořistěných. Akatsija je aktivně nasazovaná, ale i tvrdě opotřebovávaná.

Rusko nesází na zázračnou houfnici. Sází na to, že tisíce starých hlavní propojených s drony a přesnou municí jsou levnější a rychlejší odpověď než vývoj nové platformy od nuly. A dokud ten řetězec funguje, padesátiletá Akatsija zůstane na bojišti nebezpečná.

Článek Ruská houfnice 2S3 Akatsija slouží už přes 50 let. S Krasnopolem-M je postrachem NATO, Kreml ji nechce pustit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co test skutečně prokázal, a co zatím ne

Časová osa projektu je krátká, ale intenzivní. Defense Express zachytil první veřejně ukázaný start balistické verze FP-7 už 28. února 2026. Koncept celého systému FREYJA pak Denys Štilerman, šéf Fire Point, představil 14. května. A červnový let FP-7.x přidal klíčový dílek: střela poprvé předvedla plně řízený manévr v letu, tedy schopnost, bez které nemůže existovat žádný interceptor.

Jenže mezi řízeným manévrem a sestřelením Iskanderu leží propast. Test neobsahoval radarové navedení na cíl, neproběhl proti simulované balistické hlavici a systém FREYJA jako celek (radar, velení, komunikace, střela) zatím nikdy nefungoval pohromadě. Štilerman v dubnovém rozhovoru pro Reuters mluvil o prvním zachycení balistické střely až na konci roku 2027. V pozdějších mediálních vystoupeních se objevil ambicióznější termín prvních systémových testů do konce roku 2026. Bojové nasazení proti Iskanderům před přelomem let 2027 a 2028 je tak zatím spíš optimistický scénář než jistota.

Proč růžová a proč levná

Růžový nátěr střely vzbudil na sociálních sítích vlnu spekulací. Fire Point barvu veřejně nevysvětlil. Defense Express nabízí dvě pravděpodobná čtení: vizuální návaznost na dřívější střelu FP-5 „Flamingo“ a praktičtější důvod, že výrazná barva usnadňuje optické sledování letu při testech i dohledávání trosek po dopadu. Jde o redakční interpretaci, ne o potvrzený výrok firmy.

Podstatnější než barva je ale ekonomika. Štilerman v rozhovoru pro Reuters deklaroval cíl dostat cenu jednoho protibalistického zásahu pod milion dolarů, tedy zhruba pod 23 milionů korun. Pro srovnání: americký systém Patriot podle něj na jeden cíl často potřebuje dvě až tři střely PAC-3 MSE, každou za několik milionů dolarů. Úsporu má zajistit kompozitní tělo interceptoru, které je lehčí a levnější než kovové, a hlavně architektura celého systému. FREYJA totiž nemá být uzavřený komplet vyvinutý od nuly. Má fungovat jako skládačka z hotových evropských komponent:

• Přehledové radary: SAAB Giraffe 8A/4A, Thales Ground Master 400 nebo Hensoldt TRML-4D
• Naváděcí radary: Leonardo KRONOS Land nebo Weibel GFTR-2100/48
• Velení a řízení: Kongsberg FDC
• Komunikace: Link 16, tedy standard NATO
• Technologická spolupráce: dohoda s německým Diehl Defence

Jde o deklarovaný cíl, ne o veřejně auditovanou finální cenu. Ale logika za ním dává smysl: místo vývoje celého systému od čistého stolu Fire Point navrhuje interceptor a integrační vrstvu, zatímco radary, senzory a velitelské systémy dodají zavedení evropští výrobci.

Proč je Iskander tak těžký cíl

Aby člověk pochopil ambici projektu FREYJA, musí nejdřív pochopit problém. Podle databáze CSIS Missile Threat létá Iskander-M po zploštělé trajektorii, která zkracuje reakční čas obrany. Hlavice manévruje s přetížením až 30 g a v terminální fázi letu přepíná na přesnější navedení. To znamená, že obránce nemůže jednoduše vypočítat bod střetu a vystřelit tam raketu; musí cíl sledovat a korigovat dráhu interceptoru v reálném čase až do okamžiku zásahu.

Fire Point proto sází na princip hit-to-kill, tedy přímý kinetický zásah bez trhavé hlavice. Stejný princip používá PAC-3 MSE v systému Patriot. Novost FREYJA tedy nespočívá ve fyzice zásahu, ale ve snaze stlačit jeho cenu. Interceptor FP-7.x má podle různých zdrojů dosahovat rychlosti 1 500 až 2 000 metrů za sekundu a doletu řádově 200 až 300 kilometrů podle varianty. Nejtěžší a nejdražší část problému ale netvoří samotná střela; je to celý řetězec od detekce přes navedení až po zásah.

Evropská skládačka, ne ukrajinský sólový projekt

Právě tady se příběh FREYJA posouvá za hranice jedné firmy. Prezident Zelenskyj 3. června 2026 na oficiálním webu prohlásil, že Ukrajina na evropských protibalistických kapacitách pracuje s Francií, Norskem, Německem, Švédskem, Dánskem, Itálií a dalšími partnery. Fire Point už má průmyslovou stopu v Dánsku; tamní ministerstvo průmyslu potvrdilo vznik výroby raketového paliva na dánském území. Diehl Defence podepsal dohodu o technologické spolupráci.

Podle nás je právě tohle skutečný příslib projektu. Ne zázračná střela, která přes noc vyřeší ruské balistické útoky, ale pokus vybudovat evropsky škálovatelnou protibalistickou vrstvu, která není plně závislá na americkém Patriotu. Vrstvu, jejíž komponenty už existují v katalozích evropských firem a kterou lze napojit na infrastrukturu NATO přes Link 16. Pokud by se koncept proměnil v nasaditelný produkt, mohl by být relevantní i pro středoevropské země; Iskandery rozmístěné v Kaliningradu jsou hrozbou i za hranicemi Ukrajiny.

Co musí ještě přijít

Cesta od řízeného manévrového letu k funkční protibalistické obraně je dlouhá. FREYJA potřebuje hlavici s vyhledávačem schopným navést střelu na manévrující cíl, integrované radarové navedení, sériovou výrobu, výcvik obsluh a opakovaně ověřenou schopnost ničit reálné balistické cíle. Fire Point rozšiřuje průmyslovou základnu, ale samotný interceptor je jen jeden dílek; bez dostupnosti partnerských radarů, licencí a exportních povolení se systém nesloží.

Červnový test FP-7.x nezmění ochranu ukrajinských měst zítra. Ale je to první veřejně doložený důkaz, že existuje cesta, jak protibalistickou obranu v Evropě zlevnit a zpřístupnit. Jestli se po ní podaří dojít až na konec, rozhodnou příští dva roky.

Článek Ruské odstřelování balistickými raketami Iskander končí. Ukrajinská růžová raketa je ztrestá přesně a „levně“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se TOS-1A říká nejhorší zbraň proti pěchotě

TOS-1A není klasický raketomet. Zatímco systémy typu Grad nebo Uragan pracují s tříštivými nebo kazetovými hlavicemi na desítky kilometrů, Solntsepyok je krátkodosahový specialista. Podle produktové stránky výrobce Rosoboronexport nese 24 neřízených termobarických raket s dostřelem pouhých 400 až 6 000 metrů a na maximální vzdálenost dokáže zasáhnout plochu až 40 000 m².

Termobarická munice funguje ve dvou fázích: nejprve rozptýlí aerosolový oblak paliva, pak ho zapálí. Výsledkem je kombinace extrémního přetlaku, vysoké teploty a prudkého poklesu kyslíku. V otevřeném terénu je to devastující. V budovách, krytech a zákopových sítích se ale tlaková vlna násobí odrazem od stěn, a účinek se stává doslova smrtícím pro každého uvnitř. Mezinárodní výbor Červeného kříže ve své analýze termobarických zbraní výslovně upozorňuje na zesílený efekt v uzavřených prostorech, kde oběti nemají šanci uniknout ani tlakové vlně, ani toxickým zplodinám.

Právě proto je Solntsepyok nasazován tam, kde Rusové útočí na opevněnou obranu. A právě proto je jeho ztráta víc než jen čárka ve statistice.

Paradox krátké ruky: ničivý, ale zranitelný

Tady se ukazuje klíčový rozpor celého systému. Aby TOS-1A mohl pálit, musí se přiblížit na vzdálenost, kde ho vidí každý průzkumný dron. Šest kilometrů od linie dotyku, to je v dnešní válce prakticky na dohled. Americká armádní studie publikovaná v Infantry Magazine tento problém pojmenovává přímo: krátký dostřel nutí obsluhu operovat v zóně, kde je 40tunový pásový nosič snadným cílem pro drony i přesnou dělostřeleckou palbu.

Přesný typ prostředku, kterým 43. brigáda Solntsepyok zasáhla, oficiální zdroje neuvádějí, mluví jen o „dronařích“ a „přesném úderu“. Brigáda má přitom ve své struktuře přímo batalion bezpilotních systémů. Analogie z jiných operací naznačuje, že podobné zásahy se typicky provádějí FPV drony nebo těžkými bombardovacími bezpilotníky. V únoru 2026 například jednotka Lasar’s Group z Národní gardy jedinou akcí za ruskými liniemi v Luhanské oblasti vyřadila 13 kusů techniky najednou, včetně tří samohybných děl 2S7 Pion a jednoho TOS-1A.

Vzorec je jasný: systém, který musí být blízko, aby mohl ničit, je blízko i proto, aby mohl být zničen.

Kolik Solntsepyoků Rusku zbývá

Tohle je otázka, která dává zásahu 43. brigády širší rozměr. Databáze Oryx eviduje 36 vizuálně potvrzených ztrát TOS-1A a dalších 9 nabíjecích vozidel TZM-T od začátku plnohodnotné invaze. Jde o minimum doložené obrazovým materiálem, skutečné ztráty mohou být vyšší.

Americká armádní analýza přitom pracuje s odhadem předválečného ruského inventáře kolem 48 kusů. I s rezervou na případnou novou výrobu a opravy to znamená, že Rusko přišlo přinejmenším o tři čtvrtiny původní flotily. Náhrada není jednoduchá: výroba vyžaduje specializované podvozky i 220mm termobarické rakety, jejichž produkce má vlastní kapacitní limity.

Každý další zničený kus proto citelně zužuje ruskou schopnost nasazovat termobarickou palbu tam, kde ji potřebuje nejvíc, proti opevněným ukrajinským pozicím v zákopech a zástavbě.

Co to znamená pro frontu

Zničení jednoho TOS-1A nepřekreslí mapu války. Ale na konkrétním úseku, 43. brigáda dlouhodobě působí na kupjansko-charkovském směru, bere Rusům přesně ten typ palby, který je pro obránce v zákopech nejnepříjemnější. Bez Solntsepyoku musí útočící jednotky spoléhat na konvenční dělostřelectvo, které nemá termobarický účinek a nedokáže „vyčistit“ opevněný prostor stejným způsobem.

Válka na Ukrajině opakovaně ukazuje jeden vzorec: zbraně navržené pro jinou éru se v prostředí nasycení drony stávají obětí vlastních konstrukčních předpokladů. TOS-1A vznikl jako nástroj pro rychlý průlom opevněnou obranou na krátkou vzdálenost. Jenže krátká vzdálenost dnes znamená smrt, ne pro obránce, ale pro útočníka samotného.

Článek Video: Ukrajinci jednou ranou proměnili ruský plamenomet TOS-1A v ohnivou kouli. Z nejničivější zbraně nezbylo nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Ukrajinci zasáhli

2S5 Giatsint-S je sovětský samohybný 152mm dělostřelecký systém, který vstoupil do služby v sedmdesátých letech a dodnes patří k ruským prostředkům s nejdelším dosahem v kategorii trubkového dělostřelectva. Běžnou municí střílí na zhruba 28 kilometrů, raketově asistovanými granáty dosáhne 33 až 40 kilometrů. Právě proto ho Rusko drží daleko za linií dotyku: jeho úkolem není přímý boj, ale palba z hloubky na ukrajinské pozice, logistiku a zásobovací trasy.

Otevřené zdroje shrnující data IISS a Oryx uvádějí u 2S5 přibližně 100 aktivních kusů a 300 ve skladech. K říjnu 2025 bylo zdokumentováno nejméně 89 ztracených exemplářů. Giatsint-S tak už dávno není masový prostředek: každý další zničený kus zužuje Moskvě manévrovací prostor v segmentu, kde náhrada není snadná.

Proč maskování a elektronický boj nestačily

Ruská strana udělala přesně to, co předepisuje doktrína: cenný systém odsunula do týlu, zamaskovala a obklopila prostředky elektronického boje, které mají rušit navigaci a řízení dronů. Jenže 33. brigáda disponuje vlastním praporem bezpilotních systémů, který kombinuje průzkumné drony, termovizi, zabezpečené spojení, korekci palby i finální FPV údery v jednom řetězci. Konkrétní postup proti elektronickému boji brigáda nezveřejnila, ale samotný výsledek ukazuje, že šlo o vrstvenou operaci: najít, potvrdit, dobít. Nikoli o šťastnou náhodu jednoho operátora.

Analýza amerického Military Review z počátku roku 2026 popisuje, jak drony posouvají zónu vysokého rizika pro těžkou techniku až 25 až 30 kilometrů od přední linie. Bezpečný týl se zkracuje rychleji, než stačí velitelé přepisovat rozkazy k rozptylu.

Giatsint versus Tyulpan: dvě ztráty, dvě role

Koncem dubna 2026 Ukrajina zveřejnila zničení jiného sovětského kolosu: 240mm samohybného minometu 2S4 Tyulpan u Vovčansku. Na první pohled podobný příběh, ve skutečnosti jiná kategorie. Tyulpan nese výrazně těžší munici a ničí fortifikace na kratší vzdálenost, zhruba 10 až 18 kilometrů. Střílí jednu ránu za minutu. Giatsint-S je naopak „dlouhé rameno“: menší ráže, ale dvojnásobný dostřel a vyšší kadence. Ztráta Tyulpanu bolí Rusko v segmentu demoličních úderů, ztráta Giatsintu v segmentu hloubkové palby. Obě rány přišly během jediného týdne.

Drony jako systémová zbraň, ne improvizace

Zásah 2S5 není izolovaný virální klip. Ukrajinská Národní bezpečnostní a obranná rada už v lednu 2026 konstatovala, že FPV drony vytvořily na frontě takzvané zóny likvidace a brání volnému pohybu těžké techniky. Kyjev do FPV investuje průmyslově: ministerstvo obrany v roce 2025 vyčlenilo přes 44 miliard hřiven na nákup FPV dronů včetně variant řízených přes optické vlákno, které jsou vůči elektronickému rušení prakticky imunní.

Česká diplomacie v květnu 2025 výslovně hovořila o spolupráci s Ukrajinou zaměřené na munici a drony, české ministerstvo obrany do února 2024 darovalo mimo jiné 13 samohybných kanónových houfnic. Přímou vazbu na tento konkrétní zásah doložit nelze, ale Česko je součástí ekosystému, který ukrajinským brigádám umožňuje kombinovat klasické dělostřelectvo s dronovými údery.

Co to mění na mapě

Rusko reaguje rozptylem: menší skupiny děl, častější přesuny, hlubší pozice. Jenže každý kilometr navíc od fronty znamená delší dobu letu granátu, pomalejší reakci na požadavek pěchoty a složitější logistiku. Drony tak Moskvě neberou jen kusy techniky. Berou jí čas.

Hořící vrak Giatsintu v ruském týlu je důkaz, že samotná vzdálenost od čáry dotyku přestala být pojistkou. Pro ruské dělostřelce to znamená jedinou věc: bezpečná hloubka už neexistuje, existuje jen hloubka, kde vás ještě nenašli.

Článek Rusové schovali jedno z nejcennějších děl za 88 milionů Kč hluboko za frontu. Ukrajinci ho stejně sežehli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co WASP skutečně umí, a co zatím ne

Podle oficiální produktové stránky modul váží 150 gramů, spotřebuje 2,5 wattu a nabízí předběžné detekční dosahy odstupňované podle kalibru:

• Dělostřelecká palba: přibližně 15 km
• Minomety: přibližně 5 km
• Ruční zbraně: přibližně 2,5 km
• Chyba určení směru: kolem 6°

Klíčové slovo je „směr“. WASP primárně poskytuje azimutální cue, tedy řekne operátorovi, kam se dívat, a natočí tam kameru dronu. Výstup se zobrazí v taktickém softwaru QBase Tactical nebo v systému MOSAIC. Přesná latence v sekundách veřejně publikována nebyla, firma mluví o „detekci a lokalizaci v reálném čase“. Pro houfnici, která po výstřelu potřebuje desítky sekund až jednotky minut na přemístění, může i hrubý směrový údaj doručený okamžitě znamenat zásadní zkrácení protibaterijní smyčky.

Co systém zatím nedělá spolehlivě: rozpoznání konkrétního typu zbraně podle zvukového otisku. Quantum Systems to popisuje jako vývojový cíl, na kterém sbíráme frontová data. Přesnost klasifikace ovlivňuje i typ použité náplně, takže jde o problém, který nelze vyřešit jen v laboratoři.

Od prototypu k omezenému nasazení

Časová osa vývoje ukazuje rychlou, ale stále neuzavřenou cestu:

V lednu 2025 Defense Express popsal WASP jako prototyp s plánovanou sériovou výrobou v létě téhož roku. V srpnu 2025 zakladatel Quantum Systems Florian Seibel zveřejnil snímky modernizované verze dodané ukrajinským jednotkám. A v březnu 2026 Oleksandr Berežnyj, šéf ukrajinské pobočky firmy, upřesnil stav: nejde o masové zavedení, ale o omezené operační použití u vybrané skupiny operátorů, kteří zároveň sbírají data pro další trénink modelů umělé inteligence.

Platforma samotná přitom nová není. Vector létá na Ukrajině od roku 2022, firma tam v únoru 2025 zdvojnásobila výrobní kapacitu a k dubnu 2026 hlásí přes 20 000 nalétaných operačních hodin. Akustický modul tedy nevzniká v izolaci od bojiště, iteruje přímo na něm.

Proč je pasivní senzor těžší oříšek pro protivníka

Protibaterijní radar vysílá elektromagnetickou energii. Tím se prozrazuje, a v prostředí nasycené elektronickým bojem se stává terčem. Akustický senzor na dronu nic nevysílá. Je pasivní, a tedy prakticky nezjistitelný běžnými prostředky elektronického průzkumu.

Dokument NSATU Lessons Learned z ledna 2026, který shrnuje ukrajinské zkušenosti s akustickými systémy, explicitně uvádí tři výhody: odolnost vůči elektronickému boji, nižší cenu a schopnost fungovat jako rozprostřená první vrstva detekce. Zároveň pojmenovává limity, jako jsou zranitelnost vůči fyzickým návnadám, kybernetickým útokům a nutnost vrstvení s dalšími senzory.

Nejpravděpodobnější ruská protiopatření? Ještě rychlejší přemístění po první ráně, klamné zdroje hluku, koordinované salvy z více pozic pro zahlcení detekce a změny střeleckých režimů komplikující zvukovou klasifikaci. Žádné z nich ale není zadarmo, každé zvyšuje logistickou a taktickou zátěž.

Širší trend: akustika se vrací na bojiště

WASP není osamocený experiment. Leonardo dodává britské armádě pasivní akustický systém SONUS/HALO s více než třinácti uživateli. Americká armáda testovala ShotSpotter pro lokalizaci střelby už v roce 2007. Na samotné Ukrajině fungují pozemní akustické sítě Sky Fortress, Zvook či FENEK.

Rozdíl je v tom, že WASP sedí na dronu s výdrží přes 180 minut a datovým spojením na 60 kilometrů. Pozemní akustický senzor je statický nebo pomalý; dron může pokrýt jiný sektor každý den. A protože Vector AI nese dva procesory NVIDIA Jetson Orin, výpočetní kapacita pro filtraci a klasifikaci je přímo na palubě.

Pro českou armádu, která právě pořizuje pasivní sledovací systém PLESS od ERA, provozuje radary MADR a průmyslově disponuje radarem C-RAM ReTCRAM od RETIA, by dronová akustická vrstva logicky zapadala do budované architektury. Veřejně potvrzený zájem o Vector s modulem WASP jsme zatím nedohledali.

Ne zázračná zbraň, ale chybějící dílek

Síla WASP nespočívá v tom, že by sám „zrušil“ ruské houfnice. Spočívá v tom, že může rozšířit pasivní protibaterijní detekci i tam, kde je radar příliš drahý, příliš nápadný nebo prostě nedostupný. Zkrátí čas mezi výstřelem a optickým potvrzením cíle. A v prostředí, kde o přežití houfnice rozhodují desítky sekund, je každá ušetřená sekunda v detekční smyčce měřitelná výhoda.

Plošné nasazení zatím chybí. Ale dvacet tisíc nalétaných hodin platformy a výrobní linka přímo na Ukrajině říkají jedno: až bude modul připravený na sérii, infrastruktura pro jeho škálování už existuje.

Článek Ukrajinské drony se naučily poslouchat. Ruské houfnice prozradí jediný výstřel dříve, než stihnou změnit pozici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Rusové změnili

Jádrem modernizace je automatizovaná soustava řízení palby ASUNO-M. Osádka už nepočítá prvky střelby ručně, systém přijme souřadnice z dronu nebo velitelského stanoviště, automaticky vypočte náměr, směr i korekce a hlaveň se po každém výstřelu sama vrátí do střelecké linie. Podle výcvikového materiálu TRADOC zvládne Msta-SM2 zahájit palbu do 30 sekund od přijetí cílových dat.

K tomu přibyla elektronická mapa terénu, navigace GLONASS a režim takzvaného „ohnivého náletu“, kdy houfnice vystřelí několik granátů pod různými úhly tak, aby dopadly na cíl současně. Kadence stoupla na 10 ran za minutu. Státní korporace Rostec tyto parametry prezentovala při dodávkách pro ruské ministerstvo obrany v roce 2023.

Praktický důsledek? Kratší cyklus „průzkum–výpočet–palba–odjezd“. Na moderním bojišti plném protibaterijních radarů a úderných dronů je schopnost vystřelit a zmizet často důležitější než samotný dostřel.

Mýtus 80 kilometrů

Číslo 80 km koluje v řadě sekundárních zdrojů, ale v otevřených autoritativních dokumentech se u 2S19M2 nepotvrzuje. Americký RSLC Vehicle Identification Guide přisuzuje maximální efektivní dostřel 24,7 km verzi 2S19M2, a 80 km přiřazuje systému 2S35-1, tedy houfnici Koalicija, což je zcela jiná platforma.

Veřejně popsaná munice pro Msta-SM2 vypadá takto:

Nejpravděpodobnější vysvětlení: údaj 80 km vznikl záměnou s Koalicijí, případně jde o neověřenou ruskou deklaraci pro dosud nepopsaný typ munice. Podle nás je „děsivost“ Msta-SM2 pro Ukrajinu doložitelnější přes rychlost reakce a napojení na drony než přes samotné číslo dostřelu.

Stará houfnice, ale jediná ve výrobě

Analýza publikovaná v European Journal of International Security uvádí, že před invazí v únoru 2022 byla 2S19M2 jedinou aktivně vyráběnou ruskou samohybnou houfnicí. Koalicija existovala v prototypech, ale masová výroba se nerozbíhala. Ani za války se situace zásadně nezměnila, v lednu 2024 tehdejší ministr obrany Šojgu navštívil závod Uraltransmaš v Jekatěrinburgu a podle The Moscow Times kritizoval pomalý náběh nové generace.

Rusko tedy modernizuje proto, že nemá jinou volbu: upgrade existujícího podvozku s hotovou logistikou, vyškolenou osádkou a dostupnou municí je za války rychlejší a levnější než čekat na sériovou Koaliciji. Vizuálně doložené ztráty na portálu Oryx, 56 kusů Msta-SM2/2S33, potvrzují, že systém je na Ukrajině masově nasazen. Kolik jich tam celkem operuje, veřejně známo není; odhad celkových stavů před válkou činil zhruba 350 kusů.

Jak si stojí Západ, a Česko

Západní 155mm houfnice jsou v papírových parametrech srovnatelné nebo lepší. PzH 2000 uvádí dostřel do 54 km podle munice při kadenci 10 ran za minutu. CAESAR 8×8, varianta, kterou si objednala česká armáda, dosahuje 38,6 až 55 km a nabízí plně automatizovaný návrat do střelecké polohy.

Pro Česko je podstatné, že 62 houfnic CAESAR 8×8 bylo objednáno, sériová výroba v tuzemsku měla podle KNDS odstartovat v červnu 2025 a první dodávky jsou plánovány na rok 2026. Zda už Armáda ČR fyzicky převzala první kusy, otevřené zdroje k dnešnímu dni nepotvrzují.

Ukrajina má navíc k dispozici prostředky, které dostřel jakékoli houfnice překonávají: více než 40 systémů HIMARS, střely GLSDB, přes 100 protibaterijních radarů a ATACMS s doletem necelých 320 km (200 mil). Proti Msta-SM2 tedy existuje účinná protiváha, pokud ji Ukrajina dokáže lokalizovat dřív, než houfnice zmizí z pozice.

Proč je modernizace nebezpečnější, než vypadá

Síla Msta-SM2 nespočívá v revolučním dostřelu. Spočívá v tom, že ze zastaralé platformy udělala síťový uzel: přijme data z dronu, automaticky spočítá palbu, vystřelí salvu s dopadem na jeden bod a odjede, to vše v řádu desítek sekund. V opotřebovací válce, kde obě strany denně vystřelí tisíce granátů, je tohle důležitější než papírových pár kilometrů navíc.

Osmdesát kilometrů zůstává neověřeným číslem. Ale i s potvrzenými 29 kilometry a digitálním mozkem je Msta-SM2 zbraň, kterou Ukrajina musí brát vážně, a hlavně rychle nacházet.

Článek Rusové nic nového vymyslet neumí, ale houfnici 2S19 Msta-S vylepšili skvěle. Ukrajince děsí až na 80 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obléhací monstrum z jiné éry

2S4 Tulpán není artilerie v běžném slova smyslu. Je to specialista na jeden úkol: rozbíjet to, co jiné systémy rozbít nedokážou. Betonové kryty, fortifikace, bunkry zapuštěné hluboko v terénu. Jeho 240mm ráže je největší minometná ráže v aktivní službě na světě a standardní tříštivo-trhavá mina o hmotnosti 130 kg dokáže prorazit strop, který odolá běžné 152mm houfnici.

Jenže za tuto ničivost platí cenou, která se v éře dronů stává fatální:

• Kadence: přibližně 1 rána za minutu
• Dostřel: 9,65 km standardní municí, až 18 km s aktivně-reaktivní
• Rozvinutí: zbraň se sklápí dozadu na zem, systém je při střelbě statický
• Pancéřování: chrání jen proti střepinám a lehkým zbraním

Pro srovnání, běžná ruská samohybná houfnice 2S19 Msta-S střílí 6–8 ran za minutu na vzdálenost přes 24 km a po salvě může okamžitě měnit pozici. Tulpán nic z toho neumí. Je pomalý, hlučný a po výstřelu potřebuje čas, než se sbalí a odjede.

Proč je každý ztracený kus problém

Podle přehledu citujícího data IISS disponovalo Rusko v únoru 2024 pouze 39 kusy Tulpán v aktivní službě a dalšími 160 ve skladech. Skladové zásoby ovšem neznamená okamžitou bojeschopnost, jde o stroje z osmdesátých let, které vyžadují revizi, náhradní díly a vycvičenou obsluhu.

Databáze Oryx evidovala k únoru 2025 nejméně 55 vizuálně potvrzených ztrát 2S4. Oryx přitom výslovně upozorňuje, že počítá výhradně případy doložené fotografií nebo videem, skutečné číslo je vyšší. Při 39 aktivních kusech to znamená, že Rusko muselo opakovaně sahat do skladových zásob jen proto, aby systém na frontě vůbec udrželo.

Lov Tulpánů není náhoda, ale vzorec

Zásah batalionu SIRIUS není ojedinělý úspěch. V únoru 2025 hlásily ukrajinské síly zničení Tulpánu u Torecku, 24. února provedl 426. prapor bezpilotních systémů koordinovaný útok kombinací kamikaze dronu a dorážky bombardérem, v březnu zasáhl další kus v Charkovské oblasti pluk Achilles. Pokaždé stejný scénář: průzkumný dron najde rozvinutý systém, fixuje pozici, útočný dron dorazí dřív, než posádka stihne reagovat.

Batalion SIRIUS přitom není ad hoc skupina nadšenců. Podle reportáže TSN z léta 2025 jde o trvale nasazenou jednotku 118. brigády na záporožském směru, která zajišťuje vyhledávání cílů, bombardování pozic, minování i boj o „malé nebe“ proti ruským dronům. Právě tato kombinace průzkumné a úderné kapacity v jedné jednotce dělá lov těžké techniky systematickým.

Zbraň na bunkry, která sama žije v bunkru času

Proč Rusko Tulpán vůbec nasazuje, když je tak zranitelný? Protože pořád řeší úkol, který jiné systémy zvládají hůř: ničení hluboko zapuštěných krytů, železobetonových stropů, pozic za terénní překážkou. Tulpán navíc umí střílet naváděnou municí Smelčak s laserovou korekcí, tedy přesně zasáhnout konkrétní bod, ne jen zasypat oblast.

Problém je, že tato schopnost vyžaduje čas. Čas na rozvinutí, čas na zaměření, čas na výstřel, čas na sbalení. A v éře, kdy FPV dron překoná vzdálenost několika kilometrů za desítky sekund, je čas to jediné, co rozhoduje o přežití.

Zbraň stavěná na rozbíjení bunkrů dnes sama přežívá jen tehdy, pokud ji protivník nestihne najít v řádu minut. U Tulpánu to okno stačilo, a posádka se o tom dozvěděla ve chvíli, kdy už nebylo kam uhnout.

Článek Rusové si prožili peklo. V klidu pálili z největšího minometu světa a Ukrajinců si všimli, až když bylo pozdě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se Tornado-S přirovnává k HIMARS

Označení „ruský HIMARS“ je žurnalistická zkratka, která funguje na jedné rovině: oba systémy míří na vysoce hodnotné cíle v operační hloubce. Tím podobnost do značné míry končí.

9K515 Tornado-S je hluboce modernizovaná verze sovětského BM-30 Smerč. Podle ruského Rostecu a agenturního vyjádření pro TASS disponuje dvanácti vodicími lištami pro naváděné 300mm rakety s deklarovaným dosahem až 120 km. HIMARS naproti tomu stojí na západním muničním ekosystému, s novou municí ER GMLRS, kvalifikovanou americkou armádou v únoru 2026, dosahuje 150 km. Rozdíl ale není jen v číslech dosahu. Je v kvalitě navedení, v integraci do palebného řízení, v bojově ověřené přesnosti celé rodiny munice. Tornado-S je modernizace starší koncepce; HIMARS je platforma, kolem které vyrostl celý ekosystém.

Pro ruskou armádu je ovšem Tornado-S tím nejlepším, co v kategorii přesných salvových raketometů má. A právě proto je každá jeho ztráta bolestivá.

Pět kusů za tři měsíce

Dubnový zásah u Melitopolu není izolovaný úspěch. Jen od začátku roku 2026 ukrajinské síly veřejně doložily zničení nejméně pěti systémů Tornado-S / Smerč:

• 21. února — zásah Tornado-S v Astrachance u Melitopolu, údajně během palby
• 29. března — tři kusy BM-30 Smerč/Tornado-S zničeny najednou v okupovaném Krymu
• 27. dubna — další Tornado-S u Melitopolu, zasažen za pohybu

Přesný počet kusů v ruské výzbroji se z otevřených zdrojů nedá spolehlivě ověřit. Jisté je, že jde o relativně vzácný a vysoce hodnotný systém, každá ztráta zužuje ruskou schopnost přesných dálkových salv na konkrétním operačním směru.

Dron, který mění pravidla v pásmu do 100 km

Za úderem stojí podle sekundárních materiálů středně dosahový útočný dron kategorie FP-2, platforma s dosahem 200 km a 105kilogramovou bojovou hlavicí, vyvinutá ukrajinskou firmou FirePoint. Primární komuniké generálního štábu konkrétní typ dronu nejmenuje, ale parametry odpovídají: nízký let, dostatečná hlavice na zničení těžké techniky, operační radius pokrývající 76 km od fronty s velkou rezervou.

Právě tato třída dronů podle analýzy Ukrajinské pravdy a OSINT skupiny Dnipro částečně vyplňuje mezeru, kterou dříve pokrýval HIMARS, tedy pásmo 50 až 100 km za frontovou linií. FirePoint v březnu deklaroval výrobu zhruba 200 útočných bezpilotníků denně, rozloženou do více než padesáti lokalit po Ukrajině. Jde o firmou uváděnou kapacitu, ne nezávisle auditované číslo, ale i tak naznačuje průmyslový rozměr, který z jednotlivých zásahů dělá systémový tlak.

Co zmizelo: bezpečná hloubka

ISW v dubnovém hodnocení zasadil zásah do širšího kontextu: Ukrajina systematicky degraduje ruskou protivzdušnou obranu a radary, čímž otevírá okna pro údery do týlu. Následek je prostý, ruské salvové raketomety, sklady, velitelské uzly a opravárenské body už nejsou v bezpečí ani 70 až 100 km za frontou.

Pro ruskou stranu to znamená větší rozptyl sil, častější přesuny, delší přípravu palby a vyšší spotřebu prostředků protivzdušné obrany na ochranu vlastního týlu místo fronty. Samo o sobě to frontu nezlomí. Ale zhoršuje to podmínky pro soustřeďování sil a přípravu ofenzivních akcí přesně tam, kde se dříve plánovalo v klidu.

Největší zprávou z 27. dubna není ohořelý vrak u Melitopolu. Je to fakt, že pásmo, kde měl Tornado-S bezpečně pracovat, se proměnilo v pásmo, kde se samo stává cílem.

Článek Ruský ekvivalent HIMARS proměnili Ukrajinci v kus šrotu na 80 km. Vojáci ani nepostřehli, co se stalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Termovize odhalila houfnici za tmy

Ukrajinští dronaři zaznamenali ruskou houfnicí Msta-S za pomoci průzkumného dronu, který oblast sledoval, a to za pomoci termovize. Jedná se o zařízení, které užívá k zobrazení rozdílů v teplotě předmětů a zemského povrchu, vysvětluje Wikipedia. Veliká houfnice je na takové kameře velice dobře viditelná, zvláště pokud vyjela z úkrytu a přesunuje se, což se na videu děje.

Krize, jakou Rusové nezažili. Ukrajinci je ženou tak svižně, že přitlačili na skrytou mobilizaci, aby se jim fronta nesesypala

Msta-S je hlavní zbraní ruského samohybného dělostřelectva. Jde o houfnici umístěnou na pásovém podvozku, uvádí Wikipedia, a používá klasickou munici sovětského, respektive ruského typu ráže 152 milimetrů. S běžnými projektily dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 24,7 kilometrů, s raketově poháněnými projektily až 36 kilometrů. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že to je méně než u moderních západních houfnic, a proto se musí držet blíže fronty.

I to bude důvod, proč byli Ukrajinci schopni houfnici zaznamenat, protože jejich průzkum nemusel letět příliš hluboko do ruského týlu. Malý dosah je tak jedna ze slabin ruského dělostřelectva, která Ukrajincům pomáhá vyrovnávat jejich kvantitativní nevýhodu v počtu dělostřeleckých hlavní. Ačkoliv houfnice vypadá mohutně (její hmotnost je 42 tun), její věž není příliš pancéřována a odolá jenom projektilům z ručních zbraní nebo střepinám.

Jediná ruská ponorka se objevila u pobřeží NATO a Gripeny se hnaly do vzduchu. Ale nemohly nic dělat

Útočný sebevražedný dron byl opět vybaven termovizí, takže mohl jeho operátor houfnici snadno zaměřit. Z profilu letu lze odvodit, že se jedná o dron s křídly, a nikoliv o kvadrokoptéru. Ukrajina má k dispozici například polské drony Warmate, které by se k podobnému útoku hodily. Třeba Warmate 3.0 dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 30 kilometrů a má hlavici o hmotnosti 5 kilogramů , uvádí Wikipedia. K podobnému typu útoku je tedy ideální.

Článek Video: jeden precizní úder stačil. Ukrajinci našli slabinu moderní ruské houfnice a nedali jí šanci přežít se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Shořela houfnice a 2 doprovodná vozidla

Jednotkou, která se zaměřila na dělostřeleckou baterii, byla pohraniční brigáda Hart, a mířila na cíle v Belgorodské oblasti, tedy na dělostřelectvo na území Ruska, a pravděpodobně odstřelující cíle na Ukrajině. Popisek k videu oznamuje, že zničila dělostřeleckou baterii. Armádní Zpravodaj se ale domnívá, že jde o přehnanou informaci, jelikož ruská doktrína počítá v případě tažených houfnic se 6 až 8. Jenomže potvrdit lze zničení pouze 1 houfnice a 2 automobilů. Záběry jsou navíc sestříhané tak, že to lze obtížně poznat.

Foto: není pochyb, Ukrajinci odpálili Flamingo. Klíčová ruská továrna na výbušniny se otřásla 900 km od Ukrajiny

Drony útočily na ruské dělostřelce během noci, což lze poznat podle toho, že používají termovizi. Proto lze obtížně rozeznat, jakou techniku zničily. Podle dlouhé hlavně se lze domnívat, že šlo o taženou houfnici 2A65 Msta-B, která užívá munici ráže 152 milimetrů a dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 24,7 kilometrů, uvádí Wikipedia. Operátor dronu nalétl na houfnici zezadu, pravděpodobně z důvodu, aby zničil její nejzranitelnější části.

Z videa je také jasné, že začaly hořet minimálně dva nákladní automobily, ale mohlo jich být i více. Podle tvaru předních částí lze usuzovat, že byl jedním z nich Ural-4320. Wikipedia uvádí, že jde o nákladní automobil do terénu vyráběný již v době Sovětského svazu. Existuje ve dvou verzích, které se mírně liší nosností a rychlostí. Ta lepší dokáže uvézt náklad o hmotnosti až 6 tun a na silnici se pohybuje rychlostí až 82 km/h.

Ukrajinci zaskočili ruské vojáky na jižní frontě bleskovou akcí. „Přestali útočit, vůbec netuší, co se děje,“ raduje se voják

Druhým zničeným vozidlem je novější typ, pravděpodobně KamAZ-5350 nebo nějaká z jeho variant. Wikipedia uvádí, že se jedná se o automobil zavedený do výzbroje v roce 2003 a jeho nosnost je až 7,3 tun, což také záleží na verzi. Zdá se, že automobily měly minimálně na kabině jakési protidronové bariéry, ale ukazuje se, že jim příliš nepomohly. Operátoři dronů na ně totiž nalétávali zezadu, čímž je obešly, a pochopitelně cílili i na jejich náklad.

Russian artillery battery destroyed by Ukrainian FPV drones. Border Guard Brigade „Hart“. Belgorod direction. 16.03.2026
by u/GermanDronePilot in UkraineWarVideoReport

Drony ničí ruskou baterii (zveřejněno 16. března 2026)

Článek Video: ztráta pro ruské těžké dělostřelectvo. Ukrajinci si pro něj doletěli až za hranice a rozlámali ho se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americká houfnice byla mnohem lepší

Zástupce velitele raketových vojsk a dělostřelectva Ozbrojených sil Ukrajiny, plukovník Serhij Musiienk, pro NewsUkraineRbc uvedl, že výhody západního dělostřelectva Ukrajinci poznali v okamžiku, kdy obdrželi od spojenců první houfnice ráže 155 milimetrů. Konkrétně se jednalo o americké M777A2, s nimiž nad ruskými vojáky okamžitě získali výhodu v dosahu a přesnosti, a to i přesto, že tato děla neměla instalovaný počítačový systém řízení palby nebo GPS. Jednalo se tedy o obyčejný dělostřelecký systém „staré konstrukce“.

Rusko se silně otřáslo, čelí nepříteli, o jakém nemělo ponětí. Ukrajinci ho zasypali největším útokem od začátku války

Armádní Zpravodaj se domnívá, že schopnosti děl lze vyčíst z papírově udávaných parametrů. Wikipedia uvádí, že sovětská D-20, tedy tažená houfnice ráže 152 milimetrů z doby SSSR má dosah 17,4 km, a s raketově poháněným projektilem 24 km. U M777A2 pak ArmyRecognition uvádí, že má dosah 24 km, a s raketově poháněnou municí 30 km. Přesný projektil M982 Excalibur pak dokonce může zasáhnout cíl až na vzdálenost 40 kilometrů. Americká zbraň je navíc výrazně lehčí, takže se s ní vojákům manipuluje lépe než se sovětskou.

Lepší přesnost šetří vojákům munici

Významnou výhodou je také přesnost západních děl. Ukrajinský dělostřelecký důstojník uvádí, že u sovětského děla je s ohledem na všechny podmínky nejlepší přesnost zhruba 100 metrů, kdežto u západního je to 50 až 60 metrů. Čím lepší je, tím méně munice dělostřelci spotřebují, a zároveň napáchají stejné nebo větší škody i při méně výstřelech. Zároveň to také znamená, že se mohou lépe skrývat, což je důležité pro jejich bezpečnost.

„Ne, Mariupol vám nepatří!“ Ukrajinci jenom „škrtli sirkou“ a muniční sklad ruské armády opakovaně detonoval

Ukrajinci však přiznávají, že se ruská děla zlepšují. Jako příklad udávají samohybnou houfnici 2S43 Malva. Wikipedia uvádí, že se standardní munici má již dosah 24,5 kilometrů, a se speciálním Krasnopolem-M2 kolem 50 kilometrů. Zvýšit se měla i její přesnost, ale i tak jsou moderní západní děla lepší. Vzhledem k tomu, že i na Západě dělostřelectvo zažívá velikou renesanci a vznikají nové systémy, je asi nepravděpodobné, že ruské dělostřelectvo západní náskok v nějaké dohledné době dožene. Rozhodně ne tímto tempem.

Článek Můžete nesouhlasit, ale to je vše. Ukrajinský plukovník od dělostřelectva vysvětluje, proč jsou ruská děla zoufalá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani silně rušené prostředí děla nezachrání

I když není jasné, kde k akci došlo, minimálně první zářez má na svědomí 1. mechanizovaný prapor 44. mechanizovaná brigáda, která dle různých zdrojů působí v Doněcké oblasti, konkrétně v sektoru Kostiantynivka, což je asi 20 km jižně od Kramatorsku, kde se ruské armádě nedaří prorazit, uvádí LiveUAmap. Z toho lze usuzovat, že došlo ke zničení někde v okolí.

Putin se pomátl, chce válku za každou cenu: „Soudní rozhodnutí, s nímž nesouhlasím? Pošlu armádu,“ schválil si nový zákon

Za oběť mělo přitom padnout ruské samohybné dělo 2S7 Pion, což je nejtěžší systémy svého druhu v ruské výzbroji. Wikipedia doplňuje, že má nadstandardní ráži 203 mm, a jeden granát váží více než dvojnásobek toho klasického ráže 152 mm, tedy 103 kg. Jeho ničivá síla je vskutku obrovská, ale handicapem mu je kadence pouze 1,5 rány za minutu.

I přes uvedení do provozu v roce 1976 má relativně dobrý dostřel až 37,5 km, a s asistovanou municí dokonce 47,5 km, což je srovnatelné s mnoha moderními západními protějšky. Ve všem ostatním je nicméně výrazně horší a k jeho obsluze je třeba 14 vojáků, což je extrém. Na zničení byl použit dron s optickým vláknem, což značí, že bylo 2S7 Pion v rušeném prostředí.

Video: takový masakr Rusové nečekali. Ukrajinci střelami Storm Shadow zdevastovali klíčovou továrnu, na níž závisí PVO i bombardování

Ukrajincům se podařilo vyvinout optické vlákno, s nímž dosáhne až 41 km, ale mohlo se jednat i o kratší vzdálenost, jelikož bylo dělo schované v jinak opuštěné budově, a tedy nikoliv blízko nějakého ruského stanoviště. V druhém případě měla padnout ruská 2S19 Msta-S ráže 152 mm, která je vlastně páteří ruského dělostřelectva, ale má v některých směrech limity.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Wikipedia potvrzuje, že má dostřel jenom 24,7 km, i když s raketově poháněným projektilem stoupá až na 36 km. Kadenci má nicméně 6 až 8 ran v minutě, což je velmi slušné, a k obsluze už je třeba pouze 5 vojáků (dnes už existují i méně náročné systémy). O zničení 2S19 Msta-S se měl rovněž postarat dron s optickým vláknem, takže byla zřejmě také v rušeném prostředí.

Ze zničení 2S7 Pion existují záběry, ale druhé dělo je vidět pouze silně hořící na fotografii, která nejspíše pochází z druhého sebevražedného dronu, když ji letěl dorazit. Tentokrát se nacházelo v palebném postavení někde v lese, což napovídá, že bylo relativně blízko ukrajinských pozic, které odstřelovalo. Nevypadá to však, že by mělo šanci se skrýt ukrajinskému průzkumu.

Článek Video: ruské těžké dělostřelectvo v plamenech. Ukrajinci byli chytřejší a skvěle si s ním poradili se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Msta-S má krátký dosah a technické potíže

Houfnice Msta-S přišla do výzbroje v roce 1989 a její konstrukce tomu odpovídá, zatímco Msta-SM2 je modernizovaná verze z roku 2013, uvádí Wikipedia. Čím se od moderních západních houfnic liší, je především dostřel. První z nich má se standardní municí dosah 24,7 km, a druhá 30 km, s raketově poháněnými projekty pak mají samozřejmě vyšší. Ovšem údaji je nižší než u západních houfnic, jako je PzH 2000. Druhým problémem je potom skutečnost, že se jí při intenzivním palbě rychle opotřebovává hlaveň, což má dopad na její fungování.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY

S čím se obsluhy houfnic Msta-S také potýkají, je přesnost palby. ArmyRecognition uvádí, že ani modernizovaná verze nemá digitální řízení palby, což je veliký handicap, a přesnost je tedy nižší než u západních protějšků. Znamená to také, že pro zničení cíle musí ruští dělostřelci spotřebovat více munice. U mnoha houfnic navíc byly v reálných situacích zaznamenány časté poruchy hydrauliky a další závady, což značně snižovalo jejich spolehlivost na bojišti.

Msta-S není odolná a je pomalá

Ačkoliv je houfnice umístěna na tankovém podvozku, rozhodně to neznamená, že by byla její obsluha chráněna podobně jako v tanku. Hlavně pancíř věže dokáže chránit jenom proti střepinám a například kulometné palbě, ale zásahy silnějšími zbraněmi nezvládá. Na Ukrajině bylo mnoho houfnic Msta-S zničeno za pomoci malých sebevražedných dronů, uvádí Euro-Sd, a Armádní Zpravodaj se domnívá, že jsou proti nim bezmocné i improvizované ochrany montované posádkami ve snaze zajistit přežití jim i sobě.

Putin dopustil, co se nikomu nepodařilo. Ukrajinci devastují ruské letectvo a ztráty jsou opravdu těžké

S nebezpečím dronů souvisí také další slabina, a tou jsou rozměry celé houfnice. Jedná se v podstatě o velikou věž s dlouhou hlavní na tankovém podvozku, což je vozidlo velmi obtížně maskovatelné v terénu. Lze ho tak relativně snadno odhalit za pomoci dronového leteckého průzkumu a vypravit proti němu útok. Pásový podvozek sice umožňuje pohybovat se v těžkém terénu, ale jeho rychlost není příliš vysoká. To obsluze znemožňuje nějakou rychlou změnu pozice a bránit se proti dronům nebo protibaterijní palbě.

Střelba houfnic 2S19 Msta-S

Článek Msta-S/SM-2 po zásahu reality. Tolik nedostatků nečekali ani Rusové. Na bojišti patří k nejhorším se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské dělo se skladem munice odhaleno

Činnost dělostřelectva je vidět na videu, které pořídil dron nebo více dronů patrolujících nad oblastí obsazenou ruskou armádou. V prvním případě se jim podařilo odhalit postavení děla, a je zajímavé, že operátor využil klasickou i termovizní kameru a záběry si potvrdil. Vzápětí následoval úder ukrajinského dělostřelectva a veliká exploze. Zničeno mělo být ruské dělo neznámého typu a muniční sklad jeho střeliva, a později přibyl ještě jeden.

Zbrojit není potřeba, 2 % HDP podle Okamury stačí. Česká vláda odmítá zvýšit výdaje na obranu a zrazuje své spojence

Po zasažení podobného skladu většinou následuje veliký výbuch. Armádní Zpravodaj soudí, že tam muselo být uskladněno vždy minimálně několik desítek dělostřeleckých projektilů a výmetných náplní, což je dohromady veliká hromada výbušnin. Wikipedia uvádí, že například explozivní projektil OF-540 do houfnice ráže 152 milimetru má hmotnost 43,6 kilogramů a je v něm zhruba 6 kilogramů TNT. Společný výbuch tak musí být tedy značný.

Údery na ruské pozice prováděla 40. samostatná dělostřelecká brigáda, která má být vyzbrojena mj. taženými houfnicemi 2P22 Bohdana-BG. Wikipedia uvádí, že mají dělostřeleckou hlaveň samohybné houfnice 2S22 Bohdana umístěnou na podvozku starého sovětského děla 2A36 Hyacint-B. Využívají přitom munici ráže 155 mm a zasahují cíle do vzdálenosti přes 40 kilometrů, a s přesně naváděnou munici může být vzdálenost až 60 kilometrů.

Putin vůbec netuší, proti čemu stojí. Ruská armáda ještě hodně zapláče. Ukrajina za rok vyrobí 7 milionů dronů

Kromě toho se ukrajinští dělostřelci postarali o tři domy, v nichž se nacházely pozice ruské armády. Vojáci si tam pravděpodobně našli úkryt před nepřízní počasí a možnými údery dronů nebo jiných zbraní, ale pokud na takový dům dopadne těžký dělostřelecký projektil ráže 155 milimetrů, v mnoha případech je nedokáže ochránit. Výsledkem je řada zabitých nebo zraněných vojáků, což samozřejmě ovlivní bojeschopnost ruské armády v oblasti.

Článek Video: ukrajinští dělostřelci zničili ruský „muničák“ s dělem, a potom se vrhli na schovky ruské armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schytal to stovky kilometrů vzdálený „muničák“

Muniční sklad je nesmírně důležitý jak pro jednotky v týlu, kde působí hlavně protivzdušná obrana a letectvo – které může být též její součástí, ale stejně tak se účastnit útoků – tak rovněž pro jednotky na frontě. V „muničáku“ může být munice do dělostřeleckých systémů, tanků nebo BVP, a stejně tak pěchotních zbraní, ať jde o útočné pušky nebo granáty.

Ukrajinci ukradli Rusům carský tank, který jim měl prolomit pozice. Nasadí ho proti nim

Jednat se může o ruční, protitankové i jiné, potvrzuje Wikipedia, zatímco pro letectvo to budou zase různé pumy k bombardování pozemních cílů, střely vzduch-vzduch apod. Zkrátka v něm může být cokoliv, co potřebují vojáci doplňovat, aby mohli bojovat. A pokud nemají, dostávají se pochopitelně do nevýhody, která jim může prohrát boj, nebo na něj ani nedojde.

Armádní Zpravodaj zjistil od OSINT analytika „Dnipro Osint“, se v tomto případě jednalo o dělostřelecký muniční sklad ve vesnici Mizhhirya, což je asi 23 km východně od Simferopolu, a zhruba 125 km od hranic s Ukrajinou, ačkoliv bojová linie sahající k řece Dněpr je vzdálená nejméně 220 km, potvrzuje LiveUAmap. Útok též potvrdil 07. ledna 2026 velitel Bezpečnostní služby ozbrojených sil Ukrajiny, Robert Brovdi, známý jako „Maďar“.

Američané použili neznámou zbraň, tvrdí Madurovi strážci. Ani nemuseli střílet, těsně před útokem vše selhalo, vojáci si „trhali hlavy zevnitř“

Ze satelitního snímku to nicméně vypadá, že nebyla ani jedna ze tří zasažených budov zničena, ale jenom jim zůstaly otvory ve střechách. Armádní Zpravodaje se domnívá, že nebyly v té době naplněny municí, takže údery dopadly mimo ni, případně sloužily k jinému účelu. Ukrajinci tak alespoň připomněli ruské armádě, jak daleko na ně umí udeřit.

Není ovšem jasné, jaké zbraně k tomu ukrajinští vojáci použili. Vzhledem ke vzdálenosti to redakce Armádního Zpravodaje odhaduje na drony FP-1 s doletem až 1 600 km, ale pokud mají nést 120kg hlavici, bude do nejspíše ve stovkách kilometrů, shoduje se Militarnyi. Tento dron je k úderům na Krymu používán opakovaně a ruská PVO ho neumí efektivně zachytit.

Satelitní snímek potvrzuje zásah 3 budov v dělostřeleckém muničním skladu ve vesnici Mizhhirya na Krymu (zveřejněno 13. ledna 2026, ale k útoku došlo asi o týden dříve)

Článek Satelitní snímek: velký ruský dělostřelecký „muničák“ to opakovaně schytal. Ukrajinci ho s přesností trefili na stovky kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačil jediný zásah a houfnice byla minulostí

Jaká houfnice je na záběrech vidět, není jasné, protože jsou velmi nekvalitní, a navíc je zakrytá nějakou přídavnou protidronovou ochranou. Evidentně je však pásová, takže se podle toho a jejího tvaru Armádní Zpravodaj domnívá, že půjde o 2S19 Msta-S, event. o 2S35 Koalitsiya, ale ta není tak pravděpodobné, jelikož ji má ruská armáda v malých počtech.

Video: 900 km od hranic vyhodili Ukrajinci do povětří hlavní muničák. Ruská západní i centrální fronta přišla o zásobování

Wikipedia upřesňuje, že vlastně vychází z 2S19 Msta-S, a v provozu je teprve od roku 2023, přičemž měla tou dobou existovat pouze ve 12 až 15 kusech. Její výhodou je dostřel až 80 km, ale jde o raketově poháněné projektily – ty klasické zvládnou polovinu. Z obou těchto důvodů ji lze proto považovat za poměrně vzácnou a do bojové oblasti jako nevhodnou.

Oproti tomu 2S19 Msta-S je prakticky páteří ruského dělostřelectva, do roku 2019 vznikla totiž v počtu přesahujícím 1 130 kusů, uvádí Wikipedia. Její palebný dosah je pouze 24,7 km, s raketově poháněnými projektily potom až 36 km, což jsou dnes žalostné parametry. A právě proto by nebyla taková škoda použít ji k odstřelování ukrajinských pozic na frontě.

Video: Rusové se shromáždili k útoku na Pokrovsk. Ukrajinci jim zasadili ránu raketometem, který dostřelí skoro 100 km

Jak je přitom patrné, ani protidronová ochrana houfnici ochránit nezvládla, jelikož stačil jediný úder do její zadní části, načež začala mohutně hořet. Není to ale zase tak překvapivé, jelikož má docela slabý vlastní pancíř. Jeho přesné hodnoty sice známy nejsou, ale různé zdroje se shodují, že využívá celosvařované ocelové konstrukce (části) pro trup a věž.

Ty jsou přitom navržené především pro ochranu proti palbě z ručních zbraní, střepinám z dělostřeleckých granátů a minám, ovšem nikoliv proti těžkým protitankovým granátům nebo přímým zásahům houfnicemi a protitankovými zbraněmi. Podvozek by měl být nicméně o něco odolnější, jelikož je 2S19 Msta-S založena na tanku T-72, event. T-80.

F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání

Když se tedy operátor dronu trefí kamkoliv jinam než do podvozku, natož do zadní části, kde je zřejmě ochrana nejslabší, může ji celkem snadno prorazit. Armádní Zpravodaj soudí, že v tomto případě nesl letoun hlavici z protitankového granátu RPG-7, jelikož má průraznost přes 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia, což bohatě stačí. Houfnici tak zažehla hned po prvním zásahu, a výsledkem byl velký požár. I přesto ale vojáci ujížděli dále.

Trvalo to asi 15 vteřin, načež je vidět houfnice odstavená – posádka pravděpodobně unikla, což bylo její štěstí, jelikož chvíli nato explodovala. Efekt evidentně způsobila vezená munice, které muselo být více než dost (50 až 60 granátů ráže 152 mm), neboť jeho velikost připomíná výbuch těžké letecké pumy, kupříkladu ruské FAB-1000 nebo americké Mark 84.

Článek Video: 15 vteřin ujížděla ruská těžká houfnice a vojáci doslova bojovali o život. Když bouchla, vznikl hřib jako po 1tunové bombě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Věž z Nona-S umístěná na MT-LB

Podle všeho se zdá, že ruští vojáci měli k dispozici věž ze samohybného minometu Nona-S, jehož klasický podvozek BTR-D pravděpodobně nefungoval, a proto ji umístili na pásový tahač MT-LB. Nespokojili se ovšem pouze s tím, celou zbraň doslova uzavřeli do klece z různých mříží a pletiva, zatímco strany pak chránili pryžovými závěsy. Cílem takovéto konstrukce bude zamezit zničení sebevražedným dronem, ale nevypadá až tak odolně.

Nikdo neví, co se děje. Rusko oznámilo bojové nasazení prvního pluku protivzdušných systémů S-500

Minometná věž z Nona-S je sama o sobě velice zajímavou zbraní. Wikipedia uvádí, že v sobě snoubí možnosti klasického těžkého minometu a dělostřelectva, jelikož může projektily odpalovat buď po balistické křivce jako u minometu, případně lze hlaveň sklonit a použít ji k přímé palbě. Dosah takové zbraně je 8,8 kilometrů, ale pokud používá raketově poháněné projektily, může zasáhnout cíl až do vzdálenosti 12,8 kilometrů.

MT-LB moc ochrany neposkytuje

Vozidlo MT-LB je původně pásový tahač dělostřelectva, ale slouží v mnoha úlohách včetně obrněného transportéru. ArmyRecognition uvádí, že se pohybuje na pásech rychlostí až 62 km/h, a jeho nevýhodou je relativně nízká míra ochrany, protože pancéřování chrání jenom proti palbě z ručních zbraní. To může být samozřejmě i jedním z důvodů, proč se ruští vojáci tak snažili zvýšit ochranu proti dronům, které jsou dnes největším nebezpečím.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Druhou bude podle názoru Armádního Zpravodaje i relativně malý dosah zbraně, což znamená, že musí být blízko fronty, a tedy v dosahu ukrajinských sebevražedných dronů. Je tedy otázkou, jak moc je systém funkční a jak dlouho má šanci na bojišti přežít. Nelze také říci, jak se výstřel z hlavně ráže 120 milimetrů projeví u podvozku, který nebyl na takovou zátěž postaven. Není vůbec vyloučeno, že se po pár ranách konstrukce začne doslova rozpadat.

Článek Rusové silně improvizovali a spojili těžký minomet s MT-LB, který na to není stavěn. Po pár ranách se může rozpadnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Továrna leží jenom 80 km od bojové linie

Záběry z útoku sebevražedného dronu končí v momentě jeho nárazu do budovy, načež začali místní obyvatelé sdílet následky na sociálních sítích. Pravděpodobně byla zasažena kyslíková dílna muničního závodu, bez níž není možná výroba oceli. Ze zaznamenaných plamenů však není jasné, jak velké škody byly způsobeny, ale i malé omezení je vždy úspěchem.

Nevěřte Putinovým lžím. Rusko na Ukrajině nevyhrává, dobylo směšné území. Jenom na Donbas je potřeba 400 000 vojáků

O jaký dron se mohlo jednat, není upřesněno, ale na základě vzdálenosti asi 80 km od bojové linie se Armádní Zpravodaj domnívá, že mohlo jít o dron FP-2. K zásahu totiž došlo v Alčevu, též známém jako Komunarsk, což je asi 85 km od bojové linie, která je aktuálně podle LiveUAmap zhruba u obce Kostiantynivka. FP-2 má přitom dosah až 200 km a 105kg hlavici, uvádí Militarnyi s tím, že je určen právě proti takto strategicky významným a odolnějším objektům.

„Aby došlo k omezení útočných schopností nepřítele, byly provedeny požární škody v Alčevském hutnictví, které se nachází na dočasně okupovaném území Luhanské oblasti – podniky vyrábějící komponenty (pouzdra) pro granáty objednané Ministerstvem obrany RF,“ uvedl Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny. Neupřesnil však, o jaké granáty se jedná.

Rus se může jenom smát, v nejlepších BVP britští vojáci zvrací. Armáda neví, co s nimi má dělat, a není jasné, jak splnily zkoušky

Nicméně vzhledem k tomu, že jde o hutní zařízení a má produkovat pouzdra granátů, je tím s největší pravděpodobností myšleno pro dělostřelecké granáty. Jejich výrobu spustila nedávno také česká zbrojní společnost STV Group. Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že ta z ruské produkce nebudou zdaleka tak kvalitní, což např. snižuje přesnost granátů.

Rusko přitom vyrábí dělostřelecké granáty ráže standardu 152 mm, jde-li o těžké samohybné houfnice jako 2S35 Koalitsiya-SV, 2S19 Msta-S nebo 2S42 Malva, případně o tažené D-20, 2A65 Msta-B atd., uvádí Wikipedia, ale také ráže 100 mm, 120 mm, 240 mm a dalších, jelikož má ruská armáda hlavně po SSSR ve výzbroji řadu méně standardních houfnic a minometů. V továrně přitom probíhá výroba opětovně po šestileté přestávce od roku 2021.

Útok na muniční továrnu v Alčevu (Komunarsk) v Luhanské oblasti asi 85 km od bojové linie (zveřejněno 05. prosince 2025)

Článek Video: Ukrajinci vzali útokem muniční továrnu v Luhanské oblasti, v níž Rusové rozjeli výrobu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko je ve velkém závislé na Severní Koreje

Od počátku války se ukazovalo, jak moc dělá kvantitativní převaha – zatímco ruská armáda mohla pálit v nejsilnější dny asi 60 tisíc dělostřeleckých granátů denně, ta ukrajinská sotva šestinu. Tento poměr však postupně klesal, jak možnosti agresora, včetně výroby, klesaly, zatímco obránci dostávali podporu ze Západu, a to hlavně v rámci české muniční iniciativy.

Video: Když taktika zvítězí, Pokrovsk může být pro Rusy pastí. Ukrajinští vojáci vytvořili blokády, aby je obklíčili

V roce 2025 má být jenom přes ni dodáno dokonce 1,8 milionu kusů munice, z toho 800 tisíc západní ráže 155 mm. Již v dubnu 2025 přitom oznámil ministr zahraničí, Jan Lipavský, že klesla účinnost ruského dělostřelectva o 50 % na poměr 1:2 oproti původnímu 1:10. Zdá se ovšem, že se karta obrátila, jelikož západní země mohutně investovaly do rozvoje.

Armádní Zpravodaj to i tak považuje za překvapivé, jelikož ještě koncem července 2025 se nechal právě Mark Rutte slyšet, že Rusko vyrobí 4krát více dělostřelecké munice než NATO. A po ani ne čtyřech měsících je tomu údajně naopak: „Už teď obracíme příliv munice. Až donedávna Rusko vyrábělo více munice než všichni spojenci NATO dohromady. Ale už ne,“ zdůraznil v projevu k zástupcům obranného průmyslu během konference v Bukurešti.

EU má plán pro Ukrajinu, aby nemusela platit za Gripeny E. Zakázku za více než 1/4 bilionu korun chce zaplatit

Kapacity navýšila například Amerika, která jen v novém závodu vyrobí 100 tisíc granátů pro dělostřelectvo ročně, zatímco Velká Británie měla jejich produkci zněkolikanásobit. Jisté kroky pak provedla také Francie, která se snaží být při jejich výrobě zcela soběstačná, a svou troškou přispěje také třeba česká STV Group, z jejíchž linek sjíždí pouzdra granátů.

A teď konkrétní čísla – z velké části jsou pochopitelně klasifikovaná a jde pouze o odhady, ale v roce 2024 mělo být Rusko schopno vyprodukovat asi 3 miliony dělostřeleckých granátů ročně, uvádí CNN, a výrobu jistě rozšířilo, ačkoliv jiné zdroje uvádí o 50 % vyšší číslo. Lze tak odhadovat, že by mohlo NATO v továrnách vyprodukovat až k 5 milionům kusů granátů ročně.

Video: Ukrajinští speciálové překvapili ruskou skupinu u Charkova a pokropili ji lehkým kulometem. Ani nestihla klást odpor

Na druhou stranu to nejsou jediná vypovídající čísla. Armádní Zpravodaj připomíná, že je ruská armáda ve velké míře závislá na severokorejských dodávkách – v červenci 2025 se ukázalo, že obdrželo možná až 12 milionů dělostřeleckých granátů za cca 1,5 roku. Ve srovnání sil NATO vs. Rusko by však měly mít západní země navrch i v opotřebovávací válce.

Článek NATO se po desetiletích konečně vzchopilo a vyrábí více munice než Rusko. Opotřebovávací válku by nevyhrálo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z klíčového podniku zbyly jenom trosky

K incidentu je poměrně málo informací, ale potvrdili ho i sami Rusové, uvádí UNITED24 Media. Ve městě Čeljabinsk došlo 22. října 2025 těsně před půlnocí k výbuchu v blízkosti vojenského závodu Plastmass, na němž je do značné míry závislé dělostřelectvo, ale také další složky ozbrojených sil, kterým budou vyráběné produkty chybět, takže budou muset omezit operace.

Ukrajina jásá. ČR pro ni staví vojenskou družici, která dokáže sledovat Rusy. Jako první na světě

Armádní Zpravodaj zjistil od OSINT analytika „Speciální chersonská kočka“, že závod vyráběl třeba pláště a komponenty pro dělostřelecké granáty ráže 76 i 152 mm, součásti munice pro tanková děla, některé součásti leteckých a námořních hlavic, pohonné náplně a prachy, rozbušky a zápalné šňůry, tvarované/kumulativní prvky a průmyslové výbušniny pro těžbu.

Následky zveřejnila Supernova+ na snímcích, na nichž jsou zřetelně vidět některé hlavice, stejně jako další komponenty zbraní a budova totálně srovnaná se zemí. Je tedy evidentní, že došlo ke spuštění řetězové reakce, kdy jeden výbuch odpálil ostatní nálože, což vedlo k obří explozi. Z dostupných informací se přitom zdá, že za to nemůže ukrajinská armáda.

Teoreticky je možné, že šlo o nějakou sabotáž, ale oficiální zpráva Rusů prozatím zní, že byly porušeny pracovní postupy, přičemž mělo zemřít 22 lidí (pouze po 12 z nich zbyla těla, zbytek byl doslova rozprášen). Ačkoliv byl přitom vyhlášen letecký poplach, z žádných videí ani zdrojů se nezdá, že by za explozi mohly dalekonosné drony, a dokonce ani jiné zbraně.

Ukrajina by ovšem byla schopna objekt zasáhnout, prostředky k tomu má. Jmenovat lze třeba dron An-106 Liutyi, který dle Wikipedie doletí až 2 000 km a nese hlavici těžkou 50 kg, takže by útoku na továrnu schopen byl. Ukazuje to opakovaně, například u ropné rafinerie v Ťumeni, která leží na prahu jeho dosahu. Nejspíše by ale do budovy proniknout nedokázal.

Kanada zrušila dodávku obrněných transportérů Coyote pro Ukrajinu. Mají silnou výzbroj a vidí vojáky až na 20 km, tanky na 12 km

K proražení střechy a následnému způsobení exploze nemá hlavice dostatečnou sílu; leda, že by letělo dronů více, nicméně ty v oblasti hlášeny nebyly. Vedle toho má Ukrajina docela nově také střelu Flamingo s dosahem až 3 000 km a hlavicí těžkou 1 150 kg, uvádí Wikipedia, která by dokázala proniknout dovnitř, ale ani ta nebo jiná nebyla hlášena.

Nakolik to omezí akce ruského dělostřelectva, případně dalších složek ozbrojených sil, nelze v tuto chvíli určit, jelikož není veřejně znám výkon zařízení v Čeljabinsku. Armádní Zpravodaj však soudí, že v aktuální napjaté situaci, kdy nemá ruská armáda dostatek doslova ničeho, jde o citelný zásah do jejích plánů, který nejspíše nedokáže tak jednoduše nahradit.

Článek Video: Otřesení Rusové. Výbuch jim srovnal se zemí klíčovou výrobnu dělostřeleckých granátů 1 800 km od Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zabíjí i schované vojáky, ale musí k nim blízko

TOS-1A Solncepjok je 24hlavňový raketomet zařazený do výzbroje roku 1988, uvádí Wikipedia s tím, že má dostřel pouze 10 km, což je také jeho obrovskou slabinou. Když útočí, musí být blízko nepřátelských pozic, v důsledku čehož je snadným cílem pro drony, jako tomu bylo na záběrech. A nepomohlo mu ani to, že je usazen na relativně odolném tankovém podvozku.

Rusko zahalené strachem z nejmocnější zbraně Ukrajinců dlouhého doletu. Ročně plánují tisíce střel Flamingo, které obrací kartu

Obvykle používá ten z T-72, pozdější modely však z T-90. V tomto případě je nicméně patrné, že nevydržel pravděpodobně výbuch protitankové miny, která explodovala po jeho pravém boku, ale teoreticky mohlo jít o nějakou silnější pumu shozenou z dronu. Následně každopádně začal hořet, což ho po nějaké době donutilo zastavit. Celou dobu ho přitom bombardovací dron sledoval, a i když Rusové ujížděli co nejrychleji, neměli šanci mu uniknout.

Nakonec museli zastavit, protože jim požár zřejmě zničil motor, event. jinou část, a na řadu přišlo opět bombardování. Nejspíše stačila jedna mikropuma, jejíž výbuch byl poměrně velký, a zřejmě se jí podařilo zapálit motorovou část; rakety už zřejmě nabité nebyly, protože jinak by z ohně vylétaly ven. Ruská posádka přitom stihla utéct dříve, než došlo ke zničení.

Foto: Ruské tajemství padlo. Běloruský prezident omylem vyzradil, jak vypadá Orešnik, který poslední roky straší Evropu

Důvodem, proč se nechtějí s raketometem TOS-1A setkat ani ti nejlepší vojáci, je prostý – před jeho účinky se nelze snadno schovat. V místě dopadu totiž termobarické hlavice rozptýlí malé částice aerosolu, který je zažehnut, takže všechno spálí, a kdo by mu náhodou unikl, zasáhne ho podtlaková vlna rvoucí orgány živých bytostí na kusy, potvrzuje ArmyRecognition.

Schovat se za záhyb nebo dva třeba v zákopu tedy nepomůže. Jedinou možností, jak účinkům uniknout, je zavřít se například do tanku nebo nějakého odolnějšího obrněnce, event. do bunkru, do něhož nemůže nic proniknout. Termobarické hlavice totiž nemají vysokou průraznost, takže si jednoduše s pancéřovanými či jinak dobře chráněnými cíli neporadí.

Článek Video: O nejhorší ruský raketomet se postaral zručný voják. Setkat se s ním nechtějí ani elitní jednotky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun zaútočil na ukryté houfnice

Na záběrech pořízených pravděpodobně z průzkumného dronu, který odhalil pozici 3 ruských houfnic, je vidět až závěrečný útok. Obsluhy je umístily do zalesněného pásu, na základ čehož lze předpokládat, že se je tak snažily ukrýt právě před dronem, ale evidentně se jim to nepodařilo. Vidět jsou nicméně pouze exploze dopadajících pum, takže nelze zničení vizuálně potvrdit, ale pokud se pumy trefily, je velice pravděpodobné.

Video: Těžká ztráta. Německá houfnice PzH 2000 ukrajinské armády naposledy vystřelila. Poté ji Rusové zničili

Ukrajinské letectvo k útoku použilo pumy GBU-39 SDB, k nimž Wikipedia uvádí, že se jedná o speciální klouzavé pumy naváděné prostřednictvím GPS. Mají malou velikost a hmotnost jenom 129 kilogramů, což ale vzhledem k faktu, že zasahují přesně, není veliký handicap. Jejich výhodou je, že jich letoun může nést větší množství než jiných typů – dokonce vznikl speciální zásobník, aby jich na jednom závěsníku unesl čtyři kusy. Pilot tak může zaútočit na více cílů během jediné akce bez nutnosti dozbrojit, přesně jako v zaznamenaném případě.

Není přesně jasné, na jaké typy děl ukrajinské letectvo útočilo, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že se bude jednat o tažené konstrukce. Ruská armáda tam mohla mít například houfnici D-20, k níž WeaponSystems uvádí, že se jedná o zbraň ráže 152 milimetrů pocházející z 50. let 20. století. Její dosah je se standardním střelivem 17,2 km, takže musí být blíže nepříteli. I když je dnes už relativně zastaralá, stále ji mnoho ozbrojených sil používá.

Video: Ukrajinské jednotky ukázaly, proč jsou speciální. Vypráskaly ruské vojáky z klíčové obranné linie pro celý Luhansk

Dalším typem může být houfnice 2A36 Hyacint-B. Ta je mnohem modernější, ve výzbroji se objevila v polovině 70. let 20. století, a má také ráži 152 milimetrů, ale díky delší hlavni a modernější konstrukci mnohem delší dosah. S raketově poháněnou municí může projektil doletět až do vzdálenosti 40 km, ale standardně do 27 km, uvádí Wikipedia. Možnou nevýhodou je pak větší velikost, která znamená obtížnější možnost maskování.

Článek Video: Ukrajinské letectvo si připsalo fenomenální zářez. Jedním náletem zničilo tři ruské houfnice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

170mm houfnice jsou těžší než většina ruských

Ruská armáda má poměrně hodně různých dělostřeleckých systémů, z nichž patří mezi nejtěžší třeba tažené houfnice 2A36 Giatsint-B nebo 2A65 Msta-B, obě ráže 152 mm, zatímco samohybné zase 2A35 Koalitsiya-SV, 2S43 Malva nebo 2S19 Msta, všechny stejné ráže jako předchozí, uvádí Wikipedia. Tou nejtěžší je potom 2A7 Pion ráže 203 mm, s níž se může rovnat máloco.

Země bez armády, která má tanky a čeká na povel Ruska. Miniaturní Podněstří okupované Ruskem může Evropě pořádně zatopit

Systém velké ráže vznikl nicméně také v Severní Koreje, která ho dodává ruské armádě. Jedná se o samohybnou houfnici Koksan, která existuje ve verzi M1978, a z ní vycházející M1989. V prvním případě má ráži 170 mm a efektivní dostřel 40 až 50 km, ale s raketový poháněnými projektily zvládne až 60 km, uvádí Wikipedia, a přemisťuje se rychlostí 30 až 40 km/h.

Jejím velkým nedostatkem je rychlost střelby, ta vychází pouze na 1 až 2 rány za 5 minut. Oproti tomu vylepšená M1989 Koksan zvládá 2 rány v minutě, potvrzuje ArmyRecognition, což je značný „upgrade“. Projektil ráže 170 mm je pochopitelně ještě ničivější než 152mm běžně užívaný ruskou armádou, takže dává smysl zničit houfnici vždy, když se někde objeví.

Armáda opět lapá po dechu, tak Putin nadělil Rusům vánoční dárek dříve. Opět vyhlásil velké odvody, aby doplnil ztráty

Ukrajinci k tomu zvolili bombardovací drony, z nichž zkušeně shazovali mikropumy do oblasti hlavně. K úplnému zničení (zapálení) houfnice totiž stačit nemusely, ale pokud se v hlavni objeví i sebemenší prasklina, jednoduše už z ní nikdo nevystřelí, nebo projektil exploduje v ní. Záběry ukazují, že se podařilo dvě taková děla eliminovat v oblasti Záporožské, a dvě v oblasti Luhanské; v obou případech to znamená pro ruské dělostřelectvo silnou ztrátu.

Článek Video: Ukrajinci vytrvali a zasadili těžkému ruskému dělostřelectvu v Záporožské a Luhanské oblasti zdrcující ránu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V hlavní roli tažené, ale pořád silné houfnice

Houfnice jsou nebezpečné pro samotné vojáky, ale stejně tak pro techniku, budovy, bunkry apod., a často mohou rozhodnout bitvu. Je tedy důležité je zničit co nejdříve, aby nestihly páchat další škody. Pozemní síly ozbrojených sil Ukrajiny uvedly, že se jim podařilo zničit děla Msta-B a Giatsint-B, což jsou těžké systémy, a přidali k nim ještě několik dalších.

Video: Dron zasáhl za letu ruský vrtulník Mi-8 v nízké výšce a poslal ho k zemi. Stovky metrů „ryl nosem v zemi“, než explodoval

Zničení ruské techniky se mělo odehrát ve směru na Kramatorsk na východě Ukrajiny, asi 70 km severovýchodně od Pokrovsku. V případě 2A65 Msta-B se jedná o taženou houfnici standardní sovětské, resp. ruské ráže 152 mm, která pálí do vzdálenost až 24,7 km rychlostí 5 až 6 ran v minutě, uvádí Wikipedia s tím, že vyžaduje 6 až 11 členů obsluhy.

I přes zařazení do výzbroje v roce 1987 ji Armádní Zpravodaj zhodnotil jako velmi schopnou, neboť dokáže zničit i tanky, a odpalovat dokáže naváděnou munici Krasnopol. 2A36 Giatsint-B je pak rovněž tažená houfnice stejné ráže, ale o něco starší. Ve výzbroji se objevuje od roku 1976, což by mohlo evokovat, že je horší, ale ne nutně. Max. dostřel je totiž 27 km, ovšem s raketově poháněnými projektily dokonce 40 km, a střílí 6 ran v minutě, uvádí Wikipedia.

Rusové v panice: Ukrajinci žádají po Američanech mocnou zbraň s dosahem až 2 500 km. Mají ji jenom 3 armády světa

Je dobře patrné, že Ukrajinci nalétali drony do hlavní, což má svůj důvod. I kdyby totiž nezačaly houfnice hořet, i sebemenší poškození hlavně je dělá nepoužitelnými – projektil by v ní mohl explodovat a zabít obsluhu, v lepším případě by vystřelil, ale úplně vedle. A stačí k tomu letouny s protitankovými granáty z RPG-7 o hmotnost 2,6 kg, potvrzuje Wikipedia.

Ničení ruského těžkého dělostřelectva ve směru na Kramatorsk (zveřejněno 29. září 2025)

Článek Video: Ukrajinci zasadili tvrdou ránu ruskému těžkému dělostřelectvu u Kramatorsku. Velmi přesnými údery ho „vypráskali“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kapacita neznámá, ale závod byl rozšířen zásadně

2A65 Msta-B je tažená houfnice zavedená do výzbroje již v roce 1987, uvádí Wikipedia, což by mohlo evokovat, že nepatří k nejmodernějším, ale nic lepšího vlastně Rusko nemá, a svou práci udělá. Navíc se ukázalo, že jsou tažené houfnice v některých případech lepší než samohybné, a jelikož jsou levnější a rychlejší na výrobu, dávají smysl i z pohledu kvantity.

Český zbrojní průmysl má novou úlohu – bude vyrábět pouzdra pro dělostřelecké granáty, které tak budou přesnější i na 40 km

Stále má poměrně dobrou rychlost střelby 5 až 6 ran za minutu, a pochopitelně je sovětského, resp. ruského standardu, tedy ráže 152, potažmo 152,4 mm. Standardní vysoce výbušná střela OF45 váží 43,56 kg a dostřelí do max. vzdálenosti 24,7 km, což je její největší handicap – musí být poměrně blízko frontové linie, kde je ovšem zranitelná hlavně ze strany dronů.

Znatelně nebezpečnější se stává v momentě, kdy odpaluje Krasnopol, což je ruská laserem naváděná munice, která se automaticky navádí na bod osvětlený laserovým značkovačem. Ten je obvykle ovládán dronem nebo pozemním dělostřeleckým pozorovatelem, a může zničit tanky, houfnice, systémy protivzdušné obrany, ať jsou v pohybu nebo stojí, uvádí Wikipedia.

Německo by rádo rozšířilo jaderný arzenál největší evropské mocnosti, Francie, aby dokázala odstrašit Rusko místo Ameriky

Jenom v ruské armádě mělo přitom být v provozu nejméně 400 houfnic Msta-B, zatímco výroba nových mohla být nejspíše jenom několik desítek ročně, ale oficiální informace neexistují. I tak je ze satelitních snímků patrné, že dělostřelecký závod Motovilichinskie Zavody v Permu dokončil v srpnu 2025 výstavbu nových výrobních areálů, kterou započal koncem roku 2024.

Jedná se přitom o jediného výrobce dopravních a nakládacích prostředků pro vícenásobné nosné raketové systémy, jako jsou Grad, Smerč a jejich modifikované verze Tornado-G a Tornado-S. Též ale vyrábí a opravuje samohybná dělostřelecká děla Nona-SVK a Vena, tažené houfnice Msta-B nebo minomety Nona-M1, stejně jako další dělostřelecké systémy, uvádí Wikipedia.

Rusko vybuduje u Finska mohutné opevnění jako nárazník proti NATO. Hranice je dlouhá přes 1 300 km

Nona-SVK je pak docela vzácná zbraň. Jde o modifikaci 2S9 Nona, což je minomet ráže 120 mm umístěný na pásovém podvozku, uvádí Wikipedia. Výhodou je, že může pálit nejen obloukem při nepřímé střelbě, ale i přímo na viditelný cíl, zatímco její dosah je téměř 9 kilometrů při použití klasické munice, ale lze ho prodloužit raketově poháněnými projektily.

Armádní Zpravodaj nedokáže přesně říci, kolik kterých houfnic závod vyprodukuje – v současné době jde pochopitelně o vysoce klasifikované informace, takže jsou vše pouze odhady. Rozšíření závodu bylo ovšem výrazné, což znamená, že bude ruská armáda schopna nejenom rychleji nahrazovat ztráty, ale postupně také zintenzivňovat palbu na ukrajinské pozice.

iZdroj fotografie: HartreeFock

Článek Satelitní snímky predikují černý scénář pro Ukrajinu. Rusko vytvoří více houfnic Msta-B, které Krasnopolem zničí PVO i tank se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zu-23-2 sestřelil Iskander během pár vteřin

9K720 Iskander je poměrně známý. Jedná se o taktický raketový systém schopný vypouštět balistické rakety krátkého dosahu, konkrétně do 500 km, s cílem ničit systémy protivzdušné a protiraketové obrany, i silně chráněné významné pozemní cíle (letiště, velitelská stanoviště, komunikační střediska apod.), popisuje Wikipedia s tím, že byl zařazen roku 2006.

Český zbrojní průmysl opět válí. Rozjíždí sériovou výrobu pro Američany, kteří oceňují české proudové motory do dronů

Velkou výhodou rakety je, že padá na cíl po balistické křivce rychlostí Mach 5,9, kvůli čemuž ji mají problém systémy PVO sestřelit, a pokud se o to vojáci pokouší hlavňovým kanonem nebo ruční zbraní, je to skoro nemožné. A přesto se to v případě na videu povedlo, i když je patrné, že měli obrovské a jenom velmi výjimečně viděné štěstí.

Svou roli měly jistě i zkušenosti, jelikož museli vědět, jak moc předsadit, aby projektily dopadly tam, kde raketa teprve bude, což při její rychlosti není snadné odhadnout. Na záběrech je nicméně patrné, jak objekt padá k zemi, zřejmě mezi stromy, i když nelze určit, zda šlo opravdu o raketu Iskander. Vojáci tím nicméně předešli obrovským škodám.

Video: Ukrajinský tank rozstřílel ruské záškodnické sabotéry DRG v týlu pomocí vysoce explozivních projektilů

Bojová hlavice balistické rakety Iskander totiž váží 480 až 700 kg, zatímco přesnost je v případě 9K720 od 1 do 30 metrů, a u vylepšené verze M od 5 do 7 metrů. Zu-23-2, která ji sestřelila, je k tomu přitom zcela nevhodná, resp. se na ni nelze spoléhat. Wikipedia upřesňuje, že do výzbroje vstoupila začátkem 60. let 20. století v SSSR, ale dostala se i do zahraničí.

Tvoří ji dvě hlavně ráže 23 mm s účinným dostřelem 1,5 km do výšky a 2,5 km do dálky, což stačilo, jelikož došlo viditelně k sestřelu nízko nad zemí. Vzhledem k tomu, že je reakční doba protiletadlového kanonu asi 30 vteřin, musela být 5 až 6členná posádka připravena, neb měla nanejvýš pár vteřin, aby se pokusila do rakety trefit. A přesto to vyšlo.

Ukrajinci ukořistili nejlepší ruský tank, T-90M Proryv-3, a nasadili ho proti okupantům. Přinesl ponaučení i velké zklamání

Podobných případů je známo jenom málo. Armádní Zpravodaj psal v červnu 2024 o sestřelení řízené střely s plochou dráhou letu s cca poloviční rychlostí oproti Iskanderu pomocí kulometu, zatímco v únoru 2024 se ukázalo, že Ukrajinci sestřelili rovněž střelu s plochou dráhou letu pomocí AK-74 a kanonu Zu-23-2, tedy stejného, jaký použili na Iskander.

Článek Video: Neuvěřitelné štěstí měla ukrajinská PVO, když sestřelila ruskou balistickou raketu Iskander starým kanonem Zu-23-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odpalovač byl prázdný, ale požár i tak velký

BM-21 Grad je jednou z legendárních zbraní, která vznikla ve více než 100 tisících kusů, a mezi její uživatele patří desítky zemí po celém světě. Zařazena byla roku 1963, ale prošla řadou modernizací, ačkoliv její základ zůstává stejný. Rakety ráže 122 mm umí nadělat v místě dopadu opravdovou „paseku“, podlehnou jí vojáci i méně pancéřovaná technika.

Video: Skytští gryfové zničili mimořádně odolnou ruskou „tankovou boudu“. Podceňovaná konstrukce vydržela hodně

Wikipedia upřesňuje, že dostřelí 0,5 až 52 km, ale nejvyšší údaj je platný pro egyptskou armádu, která vyvinula speciální rakety – v té ruské to je maximálně 40 km, což je také dost, ale někdy to může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V případě zachyceném na videu by to tedy zřejmě nepomohlo, protože měl být proti BM-21 Grad nasazen dalekonosný dron.

Není známo, o jaký se jednalo, ale Ukrajina se stala v posledních letech dronovou velmocí. S dalekonosnými letouny dokáže udeřit desítky kilometrů od svých pozic úplně běžně, a často k tomu poslouží komerční verze. Ta může nést improvizovanou nálož, ale také granát, například z protitankového granátometu RPG-7, s nímž prorazí až 900 mm RHAe, uvádí Wikipedia.

Video: Ukrajinský MiG-29 zničil ruské podzemní velitelské centrum. Puma se zavrtala a odbouchla ho zevnitř

V tomto případě by ale stačil i mnohem slabší, jelikož BM-21 Grad nemá prakticky žádnou ochranu. Spoléhá se na mobilitu, kterou mu zajišťuje podvozek nákladního automobilu, často jde o Ural-375D, Ural-4320, ale také ZIL-131 a další. Dosahuje max. rychlosti 75 km/h a ujede více než 400 km na jednu nádrž, přičemž pálí v salvě, nebo v dávkách.

V tomto případě byl zasažen do levé části odpalovače v přední horní části, což ho zapálilo, a plameny se poté rozšířily po levé straně, na podvozek, a nejspíše také do kabiny. Nekonala se ovšem exploze, jelikož byl odpalovač úplně prázdný, takže je patrné, že se BM-21 Grad zrovna vracel z bojové mise. I tak je ale vzhledem k rozsahu poškození na odpis.

🇺🇦⚓Гостинний прийом десантників російської федерації на Херсонщині. 426-й ОББС зустрів окупантів на Херсонщині так, як вони того заслуговують — влучним ударом по БМ-21 «Град».

Як результат — російська система залпового вогню відправлена в небуття#426ОББС #UAmarines pic.twitter.com/uL3qW19VBm

— Військово-Морські Сили ЗС України (@UA_NAVY) August 27, 2025

Zničení ruského raketometu BM-21 Grad, když se zrovna vracel z bojové mise (zveřejněno 27. srpna 2025)

Článek Video: Ruský BM-21 Grad zničili Ukrajinci v momentě, kdy se vracel z bojové mise. I bez raket hořel silně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Msta-SM2 má celou řadu vylepšení

Samohybná houfnice Msta-S je ještě dílem studené války – vznikla v Sovětském svazu a do výzbroje byla zařazena v roce 1989. Jedná se o dělostřelecký komplet umístěný na podvozku tanku T-72 s otočnou věží a automatickým nabíjením, popisuje ji Wikipedia. Ovšem postupem let původní koncept zastaral a v roce 2013 se objevila výrazná modernizace SM2. Ta se vyznačuje vyšší kadencí střelby, vylepšeným zaměřováním a dosahem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Jednou ze změn má být na modernizované houfnici také delší dělostřelecká hlaveň s délkou 60 ráží. Ta umožňuje odpalovat munici ráže 152 mm až do vzdálenosti 30 km, a raketově posilovanou až do 40 km, i když někdy je udáváno až 43 km. Původní Msta-S přitom měla dosah 24,7 kilometrů, respektive 36 kilometrů, uvádí WeaponSystems. Hodnoty modernizované zbraně se blíží dosahu udávaného u moderních západních houfnic, upozorňuje Armádní Zpravodaj, ačkoliv i když se jim nevyrovná, je to bezesporu značné vylepšení.

Rychlost střelby Msta-M2 je velice vysoká

Na modernizované houfnici má být také částečná digitalizace palby, což pomáhá zvyšovat přesnost. ArmyRecognition uvádí, že ale nebyla instalována plná digitalizace, čímž opět Msta-SM2 nedosahuje úrovně nejmodernějších dělostřeleckých zbraní ve světě. Otázky se pak vznáší nad rychlostí střelby – ruské údaje udávají 10 ran za minutu, ale Číňané údajně při prohlídce napočítali kadenci 8 ran za minutu, ale i to je mezi děly velice vysoká hodnota.

Video: M2 Bradley nekompromisně zmasakroval ruský tank T-90M tak moc, až musel ustoupit. A to ani nepoužil protitankové střely

K další výhodě Msta-SM2 patří možnost zakrýt ji maskovací plachtou Nakidka, která pomáhá snižovat radarový a termální obraz zbraně, což ji skryje před řadou systémů. Ovšem vzhledem k tomu, že je i s dělem dlouhá téměř 12 metrů a má hmotnost 42 tun, je jasné, že ji není snadné ukrýt. Houfnice je tak relativně snadným cílem pro drony nebo přesně naváděné střely z raketometu. Pásový podvozek jí přitom umožňuje skvělou jízdu v terénu, ale zase ne tak rychlou změnu pozice, jako tomu bývá u houfnic na podvozku kolovém.

Článek Msta-SM2: Rusové konečně udělali houfnici, která oslní i Západ. Výrazná modernizace jí prospěla, dostřel i rychlost palby je fenomenální se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I v silně rušeném prostředí Msta-S padla

2S19 Msta-S vznikla v počtu přesahujícím 1 130 kusů (včetně prototypů), uvádí Wikipedia, a minimálně žádná z moderních toto číslo nepřesahuje. Armádní Zpravodaj oceňuje její rychlost střelby, protože dosahuje 6 až 8 ran za minutu, a vylepšená verze M2 až 10 ran v minutě. Za jistý handicap lze ovšem považovat poměrně krátký dostřel.

Video: Rusové se vyznamenali, „carský tank“ neměl žádné slabé místo. K jeho udolání bylo potřeba 60 dronů

Ten vychází se standardní municí maximálně na pouhých 24,7 km, a s raketově poháněným pak na 36 km, ale ani to není vyloženě skvělá hodnota. Z tohoto důvodu musí být tedy poměrně blízko fronty, což ji činí zranitelnou zejména drony – ostatně přesně těm ve videu podlehla, byť ji vojáci ukryli do polorozpadlé budovy, nejspíše z důvodu, že došlo palivo.

Jinak by nedávalo moc smysl ji tam odstavit, a je zřejmé, že kdyby měla poruchu, těžko by se ji podařilo při hmotnosti 42 ten bez přítomné těžké techniky někam přemístit. Její ráže je potom v ruské armádě standardních 152 mm, a má i sekundární zbraň – protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm. Ačkoliv je Msta-S usazena na velmi odolném podvozku tanku T-80, samotný pancíř moc odolný nemá, neboť vydrží jenom zbraně do ráže 15 mm.

Su-57 měl být ruskou odpovědí na F-22, ale je mnoho důvodů, proč stále zůstává jenom v jeho stínu a neporazí ho

K jejímu zničení posloužily dva nejméně sebevražedné drony. Ten první ji zasáhl zepředu, ale nezdá se, že by ji zapálil – je také možné, že ji trefil do podvozku, neboť byl obraz silně rušený. Druhý z dronů k ní pak letěl zezadu a explodoval na otevřeném poklopu, čímž nejspíše zapálil vezenou munici. Následně jsou vidět záběry Msty-S v plamenech.

Článek Video: Houfnici Mstu-S, která je páteří ruského dělostřelectva, odpálil dron skrze otevřený poklop se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden přesný úder a houfnici „spolkla“ exploze

M1989 Koksan je severokorejská houfnice ráže 170 mm, což je poměrně atypické, jelikož jsou na světě rozšířeny dva hlavní standardy – u západních zemí je to 155 mm, zatímco v Rusku a postsovětských 152 mm (což platí i pro odběratele jejich zbraní po celém planetě). Wikipedia uvádí, že ji dále používá Irák, Írán, a v poslední době ve velkém také Rusko.

Video: Ukrajinský odstřelovač překonal světový rekord. Jednou ranou zasáhl dva Rusy na vzdálenost 4 000 metrů

Hodnoty samohybného děla jsou celkem zajímavé – kromě dojezdu až 500 km a rychlosti dosahující až 50 km/h, díky čemuž se může přesouvat po vlastní ose, disponuje zásobou na dvacet ran, neb je usazena na podvozku dělostřeleckého tahače ATS-59, který je pozůstatkem SSSR, a dokonce sloužil i v Československé lidové armádě, uvádí Wikipedia.

Jeho dostřel je potom 40 až 50 km se standardním střelivem, nebo až 60 km v případě raketově poháněného, což jsou velmi dobré hodnoty. Handicap má však M1979 Koksan v nízké rychlosti střelby, která je pouze 2 rány za minutu, zatímco moderní systémy zvládají dvojnásob i více. A vzhledem k tomu, e prakticky není pancéřovaný, je snadno zranitelný.

Západ nechtěl SSSR zničit. Jeho rozpad nebyl důsledkem spiknutí, ale vlastního kolapsu komunistického režimu

Na záběrech je konkrétně vidět útok bombardovacího dronu pomocí mikropumy neznámého původu, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že si ukrajinská armáda ve velkém vyrábí takové zbraně improvizovaně. Úder byl zjevně veden v blízkosti kanonu asi v polovině vozidla, kde musel vzhledem k explozi odpálit alespoň jeden z dělostřeleckých granátů.

Článek Video: nejsilnější severokorejské dělo ráže 170 mm ruské armády zničeno jednou minipumou, která trefila jeho granát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Těžký minomet střílí 10 až 12 ran za minutu

Oficiální označení severokorejské zbraně je M1982 a konstrukčně je založena na čínském W76. ArmedConflicts uvádí, že vyžaduje 5člennou obsluhu a váží v palebné poloze 230 kg (jinak 355 kg), což znamená, že musí být přepravován za nějakým vozidlem, ale jeho přesun zvládnout na krátkou vzdálenost i samotní vojáci. Jedná se o jednoduchou, avšak účinnou zbraň.

Video: radar ruského S-500, který vidí F-35 až na 2 000 km, vyřazen jednou ranou. Systém je chloubou ruské armády

Rychlost palby je velmi vysoká, pohybuje se totiž kolem 10 až 12 ran za minutu, takže je jasné, že jakmile minomet někde operuje, znamená to pro protistranu velkou nepříjemnost. Během několika minut to může schytat desítkami projektilů, což nicméně vyžaduje, aby je měla obsluha k dispozici – není zvykem, že bych jich měl k dispozici velké množství.

Tyto typy minometů mají však velikou slabinu v podobě krátkého dosahu, což znamená, že musí být blízko bojové linie. Severokorejský M1982 střílí konkrétně 5 až 8 km daleko, závisí to na použité munici. Je tak možné k němu relativně rychle doletět dronem, což se v tomto případě také zjevně stalo, jelikož k němu zamířil sebevražedný typ.

Rusko stanovilo stěžejní podmínku, za jaké zastaví válku proti Ukrajině. Je na kolenou, ekonomicky vyčerpané

O jaký šlo, poznat není, ale vzhledem ke stylu letu se zjevně jednalo o kvadrokoptéru, na níž je běžně umístěna nějaká hlavice, která po nárazu exploduje. Často se jedná o granát z RPG-7, a třeba PG-7VL s HEAT hlavicí těžký 2,7 kg obsahuje 730 g trhaviny, uvádí Wikipedia, což na zničení minometu bohatě stačí. Jak vidno, naletěl mu přímo do hlavně, a ač tím záběry končí, je de facto jisté, že byl M1982 zničen nebo silně poškozen, a tedy vyřazen.

Článek Video: Hodně těžký 140mm minomet už vojáky na frontě trápit nebude. Jednou ranou byl poslán na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará sovětská děla musela být až příliš blízko

Ačkoliv dnes existují ke starým houfnicím mnohem lepší alternativy, stále poslouží původnímu účelu. Jejich největším handicapem je ovšem kratší dosah, což znamená, že jsou zranitelnější, jelikož musí být blíže u nepřátelských pozic. Tak jako tomu muselo být v případech na videu, kdy docházelo k jejich ničení pomocí jiných houfnic, nejspíše 2S22 Bohdana.

Video: MiG-29 rozmetal ruské velitelské centrum, kde se rotovali vojáci. Stačil jediný úder přesnou leteckou pumou

Všechny případy zničení se podařilo dobře zaznamenat průzkumnému dronu, a záběry jsou sestříhané tak, že jsou vidět samotné údery následované výbuchy, které jsou opravdu mohutné. Armádní Zpravodaj to přisuzuje odpálení munice, která musí být v těsné blízkosti, aby mohli vojáci pálit efektivně a rychle, ale zároveň to představuje riziko.

Mezi zničenými děly je jedno D-30, které poprvé sjelo z linky v roce 1960, a pro jednoduchou konstrukci je vyráběno dodnes, i když existují i mnohem výkonnější protějšky. Za jeho největší výhodu lze považovat vysokou rychlost palby – maximálně 10 až 12 ran za minutu, konstantně pak vydrží 5 až 6 ran za minutu. Její handicap je ovšem malý dostřel – maximálně sice 21,9 km, ale to je s raketovými projektily, a efektivní pouze 15,4 km, potvrzuje Wikipedia.

Ukrajina odpustila dezertérům: 29 000 vojáků se tak dobrovolně vrátilo do armády, aby bránili svou vlast proti Rusku

Zbylá děla jsou potom D-20 známá také jako M1955, což odkazuje na rok, v jakém byla zavedena do výzbroje. Je tedy o několik let starší než D-30, oproti níž má nicméně o něco lepší dostřel. Ten maximální je s raketovými projektily 24 km, zatímco efektivní 17,4 km. Má srovnatelnou rychlost palby 5 ran za minutu, případně a 65 ran za hodinu, uvádí Wikipedia. K její obsluze je potřeba 8 vojáků, zatímco D-30 vyžaduje o dva více.

2S22 Bohdana vznikla teprve v roce 2022, ale vyvíjena byla od roku 2016. Jedná se o ukrajinský produkt, který lze parametry srovnávat s nejlepšími západními protějšky. K obsluze je potřeba pěti vojáků, kteří dokáží zasahovat cíle vzdálené 42 km, s raketovým střelivem pak až 60 km, uvádí Wikipedia, což znamená, že se mohli držet mimo dosah nejenom ničených děl, ale stejně také nepřátelských dronů, a díky mobilitě hned po úderu měnit pozici.

Článek Video: Ukrajinská 2S22 Bohdana s mistrovskou přesností zničila 4 ruská děla. Doplatila na svůj největší handicap – nízký dosah se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice 2S7 Pion doplňovala munici

Na videu níže můžete vidět neopatrné počínání posádky 2S7 Pion. Jedná se o nejtěžší ruskou houfnici ráže 203 milimetrů umístěnou na pásovém podvozku, uvádí ArmyRecognition, jejíž ničivé projektily jsou doletí do vzdálenosti až 47,5 kilometrů. Houfnice se pohybovala po nějaké cestě, kde ji zachytil průzkumný dron. Již to je samo o sobě velice nebezpečné, ale vojáci s houfnicí zastavili, aby mohli doplnit munici, což se jim stalo osudným.

Video: Rusové poslali na zničení 70 vozidel včetně 6 tanků, a obětovali 100 vojáků. Pro Ukrajince to vypadalo jako rozcvička

Je to v podstatě pochopitelné, protože jeden projektil do tohoto děla má hmotnost 110 kilogramů, a unese spolu s hnacími náložemi jenom čtyři. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že proto většinou bývá poblíž nějaké muniční vozidlo, aby ji stačilo doplňovat. Tato činnost by ale měla probíhat pokud možno skrytě a dále od bojů, protože v okamžiku zastavení vozidel a manipulace s těžkou municí, jsou obě extrémně zranitelná a de facto bez ochrany.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Ukázalo se to i v zaznamenaném případě. Průzkumný dron pravděpodobně okamžitě nahlásil souřadnice místa předávání munice dělostřelcům, a krátce na to dopadla na houfnici naprosto přesně střela. Armádní Zpravodaj je přesvědčen, že byla k útoku použita raketa M31 z raketometu M142 HIMARS nebo M270, protože tomu odpovídá exploze.

Dosah takové rakety je až 92 kilometrů, uvádí Wikipedia, a je v ní hlavice o hmotnosti 91 kilogramů. Protože je naváděna za pomoci GPS, má v nerušeném prostředí přesnost kolem 1 metru – na zničení houfnice 2S7 Pion taková střela více než dostačuje. Záběry navíc ukazují, že vzplála i munice vyložená z muničního vozidla. To samotné však už bylo v okamžiku zásahu ve větší vzdálenosti a z místa útoku se mu podařilo úspěšně ujet.

Zničení ruské houfnice 2S7 Pion během doplňování munice

Článek Video: precizní rána s milimetrovou přesností zničila nejtěžší dělo 2S7 Pion v ruské výzbroji. Vojáci udělali školáckou chybu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice stála zcela nekrytá

Na videu níže můžete vidět, jak se dronu podařilo zničit (nebo alespoň vážně poškodit) kolovou houfnici 2S43 Malva. Jde o velmi moderní systém, ArmyRecognition uvádí, že ho ruská armáda poprvé dostala v roce 2023. Má ráži 152 mm a dosah se standardním střelivem 24 km, i když existuje i speciální projektil s doletem 50 km. Na videu v době svého objevení nepochopitelně stála v nekrytém prostoru – Armádní Zpravodaj nevylučuje, že měla poruchu.

Video: civilní pick-up ustál nerovný souboj s tankem lépe, než se čekalo. Ukrajinci je využívají hojně namísto těžké techniky

Pro dron se tak stala neuvěřitelně snadným cíle, přičemž záběry ukazují, jak operátor v klidu letí k nepohyblivému vozidlu. Konce vrtulí prozrazují, že se jednalo o kvadrokoptéru, k níž Wikipedia uvádí, že jde o dron se 4 vrtulemi, z nichž se 2 točí jedním, a 2 opačným směrem. Většinou může nést náklad v jednotkách kilogramů, a pokud jde o kumulativní hlavici, stačí i na obrněnce. V tomto případě dron zasáhl zhruba doprostřed zbraně, a není pochyb o tom, že ji minimálně vážně poškodil, i když rozsah se posuzuje velice obtížně.

Zničení houfnice Malva

Článek Video: jedna z nejlepších ruských houfnic, 2S43 Malva, nemá šanci útok dronu ustát. Když ji vojáci odstavili, odsoudili ji k zániku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nedbale zamaskovaná houfnice je skvělý cíl

Video níže ukazuje sestřih různých dronových akcí jednotky „Rytíři zimního tažení“ proti ruské armádě, a je skvělou ukázkou jejich schopností. V části záběrů se operátoři zaměřují na dělostřelectvo – jedním ze zničených systémů je starší houfnice 2S1 Gvozdika, což je dělo ráže 122 mm na pásovém podvozku MT-LB, uvádí Wikipedia. A protože ho obsluha nedbale zamaskovala, bezpilotní letoun ho snadno objevil a po jediném zásahu skončila v plamenech. Jiný potom pro změnu zasáhl hlaveň tažené houfnice D30, která je stále hojně užívaná.

Video: ani v noci nemusí být ujíždějící ruský náklaďák v bezpečí. Nic netušící vojáci na korbě to mohou napřímo schytat dronem

Jednou z dalších ukázek je objevení muničního skladu kdesi v budově. Je patrné, jak bezpilotní letoun vletěl přímo dovnitř vstupem, a výsledkem je totální spoušť – munice po zásahu totiž explodovala. Ale není to jediná akce; podobně dokázali dostat i pěchotu schovanou v jakémsi tunelu. Snadným cílem se pak ukázalo také vozidlo UAZ-452 Buchanka. Jde o dodávku vyvinutou ještě v SSSR, uvádí Wikipedia, a dron ji zasáhl v noci za pomoci termovize. Armádní Zpravodaj se domnívá, že její řidič neměl ani tušení, že se ve tmě ocitl pod útokem.

Akce jednotky Rytíři zimního tažení proti ruské technice a muničnímu skladu

Článek Video: Rytíři zimního tažení zdevastovali ruskou techniku jako na běžícím páse. Fenomenální bylo i odpálení muničního skladu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severní Korea drží Rusko nad vodou

Zatímco západní země, resp. NATO, má standard dělostřelecké munice ráže 155 mm, v Rusku je to 152 mm, ačkoliv používá i mnoho houfnic s jinými rážemi (122 mm, 130 mm atd., ale ty jsou převážně staršího data), potvrzuje Wikipedia. Když přitom spustilo v únoru 2022 invazi na Ukrajinu, zdálo se, že má z pozůstatku SSSR víceméně neomezené zásoby.

Mladý maďarský voják utekl, aby bojoval za Ukrajinu. Rusové ho v bitvě zabili. Tělo zpět do vlasti nemůže, otce politicky pronásledují

Ostatně střílelo až 60 000 granátů denně, ale ocitlo se v problémech. Redakce Armádního Zpravodaje nejednou upozorňovala, že je mnoho zásob v nepoužitelném stavu, a výroba nových nestíhá. To Rusko řešilo dodávkami hlavně z KLDR, jejíž zbraně jsou založené právě na sovětském standardu, a v dubnu 2025 se ukázalo, že dodalo až 6 milionů granátů.

Jihokorejská rozvědka nicméně později upřesnila, že jich mohl být až 2násobek, a to jenom těch ráže 152 mm, ačkoliv dodává i další. Převézt měla totiž celkem 28 000 kontejnerů munice a zbraní, což bylo vyčísleno na více než 12 milionů dělostřeleckých granátů ráže 152 mm.

Záběry ukazují zavraždění plukovníka, který změnil válku na Ukrajině. Rusové měli hodně důvodů, proč se mu pomstít

Vojenská spolupráce mezi zeměmi je tak dle redakce Armádního Zpravodaje větší, než se zdálo, ale nelze si nalhávat, že by to bylo čistě přátelské. Pro obě je to obchodní záležitost, kdy Rusko využívá obrovské výrobní kapacity Severní Koreje, která na oplátku získává jídlo, materiál a technologie, k nimž by jinak neměla kvůli sankcím přístup.

Článek Ruské dělostřelectvo lapá po dechu. Data odhalují, že mu Severní Korea dodala 2krát více munice, než měla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kotovská továrna patří k největším v Rusku

Kdo by chtěl požár v ruské továrně přisuzovat ukrajinským silám, tentokrát, stejně jako v mnoha dalších případech, si za to Rusové mohou sami. Alespoň tak to vidí předběžné vyšetřování tamních úřadů, podle nichž byly zanedbány pracovní postupy a bezpečnost, což způsobilo smrt tří lidí a zranění několika dalších, kteří skončili v nemocnici.

Rachot na ruském letišti. Rusové vyzradili, že bylo zasaženo pět z jejich nejcennějších letadel, bombardérů Su-34

Armádní Zpravodaj připomíná, že je závod v Kotovsku jedním z největších výrobců střelného prachu v Rusku a specializuje se na výrobu bezdýmných prachů na bázi nitrocelulózy a souvisejících produktů pro vojenské i civilní použití. Reuters přímo uvádí, že produkuje střelný prach pro různé typy ručních zbraní, dělostřelecké a raketové systémy.

Není to přitom poprvé, co se továrna ocitla v plamenech – před několika týdny s tím pomohly ukrajinské jednotky, když na ni zaútočily pomocí dronů, jak uvedla Astra. Nakolik to ruskou výrobu zpomalí, není jasné, ale každý takový případ omezuje možnosti agresorské armády, a to zdaleka není jediný – průběžně „to bouchá“ i na mnoha dalších místech.

Partyzáni důmyslně sabotovaly ruské vlaky na východě Ukrajiny. Fronta rázem přišla o zásobování (video)

Rusko si ovšem nemůže dovolit žádné omezení produkce, jelikož zdaleka není dostatečná. To dokazují i mohutné dodávky z KLDR, které tvořily během 20 měsíců přes 6 milionů kusů munice pro dělostřelecké systémy, zatímco dodávky nejméně 1,5 milionu granátů zajištěné ČR pro ukrajinskou armádu snižují výhodu ruských systémů o celých 50 %.

Článek Dělníci v Rusku zapálili jednu z největších továren, na níž závisí výroba dělostřelecké munice. Armáda si to nemůže dovolit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jde o první zaznamenané zničení odpalovače

K incidentu došlo poblíž města Klincy v Brjanské oblasti ležící na severních hranicích s Ukrajinou, když se Iskander zrovna připravoval k útoku. Patřil 26. raketové brigádě Ozbrojených sil Ruské federace, ale odpal už (naštěstí) provést nestihla. Jeden ze systémů měl být zničen kompletně, což je ze záběrů patrné, zatímco další dva poškozeny – jeden z nich je nejspíše vidět nalevo od onoho explodujícího – pouze se z něj kouří, ačkoliv část také odletěla do pole.

MiG-29 rozmetal ruské operátory dronů i s veliteli schované v jejich sídle 250kg bombou (video). Těžko někdo přežil

Pakliže bude zničení potvrzeno, půjde o první zdokumentovaný případ úspěšného zasažení ruského operačně-taktického raketového systému Iskander od začátku invaze v roce 2022. Zatím se o tom totiž nezmiňují ztráty sledované českými analytiky z Oryxu, ani jiné zdroje. Armádní Zpravodaj připomíná, že měl nedávno Iskander zničit celou baterii MIM-104 Patriot, ale nejspíše se jednalo o nepravdivou informaci, neboť měl být útok veden proti maketám.

Je však na místě uvést, že z poskytnutých záběrů nelze pořádně identifikovat, že šlo opravdu o odpalovače systém Iskander – vycházet lze pouze z informací zveřejněných ukrajinskou stranou. Redakce Armádního Zpravodaje připomíná, že se také mohlo jednat o severokorejskou raketu KN-23, která je de facto obdobou Iskanderu, ale moc o ní známo není.

Satelitní snímek potvrzuje vážné poškození Krymského mostu. Jedna z jeho klíčových částí úplně zmizela

Na druhou stranu Armádní Zpravodaj v květnu 2024 upozornil, že až v 50 % případů po odpalu spadne nebo exploduje – a to měla ambice nahradit ruský Iskander, jelikož by měla mít o něco lepší vlastnosti. 9K720 Iskander byl mimochodem zařazen do výzbroje v roce 2006 a jedná se o balistickou raketu krátkého doletu, konkrétně do 500 kilometrů, uvádí Wikipedia.

Její hlavice je těžká 480 až 700 kg a dosahuje nadzvukové rychlosti, přičemž k cíli míří po zploštělé balistické křivce, takže neopustí atmosféru. V závěrečné fázi letu může provádět manévry s přetížením až 30 G, a k navádění využívá radar, inerciální navigaci a globální družicový polohový systém GLONASS. Cíl zasáhne s odchylkou do 2,5 m, přičemž k němu může dopravit hlavici tříštivotrhavou, jadernou, kazetovou nebo termobarickou.

Článek Video: poprvé v historii vyřazeny 3 ruské raketomety Iskander najednou. Jeden z nich explodoval a vytvořil velkolepý ohňostroj se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když HIMARS minul, KN-09 shořel na popel

Zničení KN-09 mělo dnes už zcela standardní průběh – nejdříve ho lokalizoval dron, konkrétně z ukrajinského 4. pluku známého jako „Rangers“, který na něj navedl dělostřeleckou palbu. Úkolu se tradičně zhostil M142 HIMARS, jelikož je mimořádně přesný i na dlouhou vzdálenost. Dle výrobce Lockheed Martin dokáže dostřelit až 300 km a s přesností kolem 1 metru.

Pilot se katapultoval z neovladatelného letounu F/A-18 Hornet, který začal z ničeho nic hořet. Zřítil se na finskou vojenskou základnu

Nestává se tedy často, aby cíl vyloženě minul, ačkoliv i to se stává. Armádní Zpravodaj v dubnu 2025 poukazoval na případ, kdy se těsně netrefil do ruského BM-27 Uraganu, což je sice malé „selhání“, ale úspěchu stejně dosáhl, jelikož ho i tak dokázal zničit. V případě KN-09 byl ovšem o něco přesnější, přičemž na něj použil střelu M30A1 fungující jako brokovnici.

Ta v místě neničí cíl explozí, ale vychrlí na něj 180 000 wolframových kuliček, které udělají díry do každého méně pancéřovaného cíle, poničí jejich šasi, systémy apod., vysvětluje americká armáda. Začátkem dubna redakce Armádního Zpravodaje ukazovala následky úderu střelou na dva ruské vrtulníky, z nichž byl jeden zcela na odpis a druhý na dlouho vyřazen.

Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale

I v tomto případě přitom M142 HIMARS svůj cíl minul, a to hned o několik metrů – ale přesto se mu ho opět povedlo zničit. Wolframové kuličky se totiž rozletí do všech stran, a jak je ze záběrů patrné, podařilo se jim zasáhnout odpalovací zařízení. V tom byly evidentně ještě nabité rakety, i když není jasné, jak nakonec KN-09 dopadl, protože bylo video ukončeno.

S největší pravděpodobností došlo ale k explozi raket a jeho zničení. Armádní Zpravodaj také ověřil u OSINT analytika, že byl KN-09 zničen u obce Pervomajskij v Kurské oblasti.

Článek HIMARS zdánlivě selhal, když minul o dobrých 5 metrů – ale přesto zničil severokorejský raketomet KN-09 brutální ráže (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo neví, kolik munice vlastně je

Kitolov-M2 je určena pro dělostřelectvo sovětského typu ráže 122 milimetrů, i když existuje i pro některé typy minometů ráže 120 milimetrů. Kalašnikov tvrdí, že v letošním roce navýšil její výrobu o 60 procent, a v roce 2024 dokonce o 170 procent. Neoznámil ale, kolik je vlastně schopen těchto projektilů vyrobit. Armádní Zpravodaj nevylučuje, že mohla být základní produkce velmi nízká, takže ani procentuálně vysoké navýšení nemusí znamenat, že jich je pro ozbrojené síly k dispozici nějaké větší, natož dostačující, množství.

El otro día hablamos de que Kalashnikov había aumentado9 x1,5 la producción de misiles 9M333, Vijr-1 y Kilotov 2M. Ahora se anuncia que expansión de la producción aumentará por más del doble la de estos misiles citados.https://t.co/EknqFdZDa0 pic.twitter.com/l47LxEy324

— charly015 (@charly0153) September 4, 2023

Největší pochybnosti totiž vzbuzuje fakt, že není vidět v bojích na Ukrajině. Armádní Zpravodaj dohledal například hodnocení United24Media, podle něhož existuje jenom jediný záznam o tom, jak ruská armáda Kilotov-2M používá. Na druhou stranu o podobné munici určené pro dělostřelectvo ráže 152 milimetrů, označované jako Krasnopol, informují ruská média velice často a videí o jejím použití lze nalézt nespočet.

Kitolov-2M má dosah jenom 12 km

Kitolov-2 dává ruským dělostřelcům možnost zasáhnout cíle přesně. Wikipedia uvádí, že používá laserové navádění, což znamená, že musí být případný cíl označený laserem. Většinou k tomu poslouží zařízení na dronu, případně ho může mít i pozemní personál. Dosah této munice je 12 kilometrů a obsahuje bojovou hlavici o hmotnosti 5,3 kilogramů.

Litva bere hrozící válku s Ruskem vážně. Předložila plán na evakuaci hlavního města, pokud by zaútočilo

Munice je užívána v houfnicích jako tažená D-30 nebo samohybná 2S21 Gvozdika. Armádní Zpravodaj se domnívá, že i přes nespornou přesnost a vyspělost této munice může být její použití riskantní. Dělostřelci totiž musí houfnici přivézt do relativní blízkosti fronty, což znamená, že ji mohou velice snadno objevit průzkumné drony a navést na ni palbu svého dělostřelectva, případně lze ke zničení použít sebevražedné či bombardovací drony.

Článek Rusko zvýšilo o 170 % výrobu „neviditelných“ přesných granátů Kitolov-2M. Jenomže je na frontě ještě nikdo neviděl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 6 milionů granátů za posledních 20 měsíců

Jelikož začala ruská armáda v prvních měsících války zjišťovat, že pěchotou a vozidly nedosáhne úspěchu, jakého by chtěla, spustila opotřebovávací válku. Armádní Zpravodaj připomínal v březnu 2023, že vypálí denně až 60 000 dělostřeleckých granátů, zatímco ukrajinská armáda sotva 5 až 7 tisíc. Velmi rychle se ale množství snížilo na polovinu, a později ještě více.

(Ne)úspěšný letoun Suchoj Su-57 by mohl zachránit export do severní Afriky. Ale pravděpodobnější se mi jeví, že ho převálcuje konkurence

Rusku tedy nezbývalo než si zajistit dodávky odjinud, čehož využil severokorejský režim, který má značné výrobní kapacity dle sovětských a ruských standardů. Z nedávných zjištění přitom vyplynulo, že jde o silnější spojenectví, než se mohlo zdát, jelikož dodal na podporu ruské agrese téměř 16 000 kontejnerů munice, v nichž bylo 4 až 6 milionů dělostřeleckých granátů.

Analytici k tomu došli mj. sledováním 64 plaveb ze severokorejského přístavu Rajin mezi zářím 2023 a březnem 2025, které zajistily čtyři kontejnerové lodě – Angara, Maria, Maya-1 a Lady R, všechny plující pod ruskou vlajkou. Náklad přepravily do ruských přístavů Vostočnyj a Dunaj, kde byl naložen na vlaky a odvezen do skladů zásobujících vojáky na frontě.

České dělostřelectvo nemá ani 100 houfnic a spoléhá na československé ShKH vz. 77 DANA; francouzské CAESAR budou mnohem lepší

Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila už v lednu 2024, jaké druhy munice může Severní Korea ruské armádě dodávat, ale nejde jenom o tu. Poskytuje totiž také například balistické rakety KN-23, které jsou de facto napodobeninou ruských Iskanderů-M, ale jak se ukázalo, tak zhruba 50 % z nich po odpálení selže. O tak dobrou pomoc tedy nakonec nejde.

Co může Rusku přinést Severní Korea, a co Rusko nabídnout na oplátku: hlavně vyspělé severokorejské zbraně výměnou za potraviny

Ruský zbrojní průmysl přitom jede naplno, jak Armádní Zpravodaj nedávno zhodnotil s tím, že zaměstnává 4,5 milionu lidí, a to včetně studentů. Nutnost dodávek ze zahraničí tak podporuje tvrzení, že jeho výrobní kapacity nejenom nestačí, ale zároveň na tom armáda není se zásobami tak dobře – sklady nejspíše pořád plné má, ale ne použitelných produktů. Nedávná analýza ukázala, že mu například rychle dochází tanky, které ještě může zprovoznit.

Článek Ruská výroba zdaleka nestíhá. Analytici zhodnotili data za 20 měsíců, kolik dělostřeleckých granátů dodala KLDR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obě děla zřejmě zasáhl naváděný Excalibur

Záběry ukazují dvě na sobě nezávislé akce. V první části průzkumný dron objevil ruskou taženou houfnici D-30, k níž WeaponSystems uvádí, že používá munici ráže 122 milimetrů se standardním dosahem 15,4 kilometrů. Na jeho zničení stačila ukrajinským dělostřelcům jedna rána, jelikož zasáhli naprosto přesně. Armádní Zpravodaj se domnívá, že použili projektil M982 Excalibur. Wikipedia uvádí, že je naváděn prostřednictvím GPS a má přesnost kolem 1 metru, přičemž ho moderní děla dokáží odpálit do vzdálenosti přes 50 kilometrů.

„Královská“ houfnice AS-90 je stále dostatečně výkonná, ačkoliv má i významný handicap. Bývala mohla patřit k nejlepším

Druhou zničenou houfnicí byla 2A65 Msta-B, která je také tažená, ale používá munici ráže 152 milimetrů, a její dosah je 28,9 kilometrů, uvádí Military-History. Po objevení na ni nejprve zaútočil sebevražedný dron, a jelikož ji nejspíše jenom poškodil, zasáhli opět dělostřelci. Jejich přesný úder svědčí o opětovném použití Excaliburu, jímž se jim podařilo trefit nejenom samotné dělo, ale i munici okolo, o čemž jasně svědčí síla exploze.

Článek Video: úspěšný protibaterijní boj může přinést zničení dvou ruských houfnic, pokud si je vezme do parády přesný Excalibur se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Česko zajistilo munici a změnilo poměr sil

Jan Lipavský oznámil záměr druhé vlny české iniciativy k zajištění munice pro Ukrajinu koncem ledna 2025, o čemž Armádní Zpravodaj informoval, a premiér Petr Fiala již koncem března potvrdil, že Česká republika skutečně zvládne toto množství dodat. V jakém objemu to bude do konce září, není jasné, ale dost možná se podařilo cíl naplnit ze 100 %.

Rusko to nevydrželo ani 2 týdny a hrubě porušilo příměří v Černém moři. Zaútočilo střelami Kalibr, většinu jich Ukrajinci sestřelili

Armádní Zpravodaj si všiml také tvrzení Jana Lipavského, podle něhož klesla účinnost ruského dělostřelectva díky české iniciativě o 50 %. Konkrétně z poměru 1:10 na 1:2 v počtu střílené munice, což je významný posun. Bez významných příspěvků Kanady, Norska, Nizozemska a Dánska by to však nebylo možné – šlo o společné úsilí pod záštitou ČR.

Ukrajinský odstřelovač zlikvidoval ruského vojáka na 1,5 km pomocí velkorážní pušky (video)

Redakce Armádního Zpravodaje také připomíná, že se v minulém roce podařilo v rámci první české iniciativy dodat na Ukrajinu více než 0,5 milionu dělostřeleckých nábojů ráže 155 milimetrů a 152 milimetrů. Část se přitom daří vyrábět v samotné České republice, ale většina granátů je nakupována zejména mimo Evropu, konkrétně v zemích třetí světa.

Článek Účinnost ruského dělostřelectva klesla o 50 %. Česko dokáže Ukrajině zajistit měsíční dodávky munice na 5 měsíců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony operují i daleko za frontou

Na sestřihu útoků na ruskou techniku, které jsou níže, lze vidět velikou kvadrokoptáru používanou ukrajinskými operátory dronů. Viditelně působí v noci za pomoci termovize, což ji podle názoru Armádního Zpravodaje chrání před některými druhy protivzdušné obrany. Asi nejčastějšími cíly byly tažené houfnice D-30, kterých mohlo být osm; jde o děla ráže 122 milimetrů s dosahem 15,4 kilometrů, uvádí ArmyRecognition, což znamená, že je relativně blízko frontě a tedy zranitelná dronovými útoky. Odnesl to však i neznámý typ tanku.

Video: ukrajinští vojáci mají mrštné drony, které prakticky nelze rušit. Svůj cíl tak zasáhnou, aniž by s tím nepřítel mohl něco dělat

Záběry dále ukazují i zničení houfnice 2A36 Giatsint-B ráže 152 milimetrů, k níž Wikipedia uvádí, že má dosah až 40 kilometrů, což ukazuje, jak daleko mohou bombardovací kvadrokoptéry doletět. Zajímavá je také eliminace raketometu BM-21 Grad, který je umístěn na podvozku nákladního automobilu a nemá žádné pancéřování, takže je extrémně zranitelný. Dokáže přitom odpalovat standardní rakety do vzdálenosti až 20 kilometrů, i když existují i střely s dvojnásobným dosahem, uvádí WeaponSystems.

Článek Video: pokud se vloží do práce zkušená ukrajinská jednotka, může zničit během svého řádění i 9 ruských děl, raketomet a tank se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani v dálce není M1978 Koksan v bezpečí

Na videu níže můžete vidět, jak byla zničena severokorejská houfnice M-1978 Koksan – nejspíše z výzbroje ruské armády, i když měla pravděpodobněji severokorejskou obsluhu. Jedná se o dělo ráže 170 milimetrů, uvádí MissileThreat, které dokáže s běžným střelivem zasahovat cíle na vzdálenost až 40 kilometrů, a s raketově poháněným až 60 kilometrů. Bylo tedy nejspíše daleko od fronty a záběry z termovize svědčí o tom, že se operace odehrála v noci. Obsluha se mohla cítit v bezpečí, ale průzkumu uniknout nedokázala.

Severokorejské houfnice M1989 Koksan zasáhnou cíle až na 60 km, ale jejich historie je záhadou. A i když jsou prehistorické, mají význam

Na 1978 Koksan viditelně zaútočil bombardovací dron, Armádní Zpravodaj ho odhaduje na typ Baba Jaga. Wikipedia uvádí, že jde o hexakotéru s nosností až 15 kg, která na houfnici svrhla min. 3 menší druhy pum – a video jasně dokazuje, že se trefila. Vzhledem k tomu, že Koksan postrádá výraznou ochranu, lze předpokládat, že byl zničen nebo alespoň vážně poškozen, i když záznam neukazuje, že by explodovala třeba jeho munice. A jelikož zjevně nepůsobila v oblasti žádán PVO, měl operátor dronu de facto volné pole působnosti.

Článek Video: zůstane-li severokorejská houfnice špatně zabezpečená, může ji beztrestně napadnout bombardovací dron a poslat na věčnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani velmi dobré maskování dělu nepomohlo

Jelikož je k incidentu poskytnuto mizivé množství informací, lze vycházet de facto jenom z vyjádření Státní pohraniční služby Ukrajiny, v němž stojí, že se podařilo okupantům zničit další dělo, tentokrát na jihu země – lokalita ani jeho však upřesněny nejsou. Redakce Armádního Zpravodaje ze záběrů rozpoznala pouze to, že šlo zjevně o dělo tažené.

Video: daleko na východě, kde by měli vládnout Rusové, je Ukrajinci u Luhansku doslova demoralizovali přesnými údery

Vzhledem k malým rozměrům se mohlo jednat o 122mm houfnici M1938, která je ve výzbroji ruské armády od roku 1939. I přes své stáří je docela hojně využívána, ostatně vznikla v počtu více než 19 200 kusů. Její dostřel je přitom maximálně 11,8 km, takže musí být umístěna celkem blízko nepřátelských pozic. K obsluze je zapotřebí docela velká posádka 8 vojáků.

Záběry ukazují, že ji objevil průzkumný dron, který na ni následně navedl drony sebevražedné. Armádní Zpravodaj soudí, že jsou některé záběry ukázány z více směrů, plus do nich jsou přimíchány ty z kamer útočících letounů, takže může být matoucí, kolik zásahů vlastně ruská houfnice schytala – zdá se, že pouze dva nebo tři, než byla zcela na odpis.

Rusko by se mělo krotit, proti Evropě by nemělo šanci. „Jestli zaútočíte, přijde zničující reakce,“ zdůraznilo NATO

Obsluhující ruské jednotky asi nemohly udělat nic lépe, jelikož dělo viditelně dobře maskovaly. Na záběrech je sice pod plachtou patrné, ale pokud by operátor neprováděl bližší průzkum, zřejmě by nebyl problém ho přehlédnout, jelikož velmi dobře splývalo s okolím. Pro představu, v březnu 2023 Armádní Zpravodaj hodnotil, že ruská armáda vystřelí až 60 000 granátů denně, i když v současnosti je to nejspíše méně, zatímco ukrajinská násobně méně.

Článek Video: Ukrajinci nepodcenili situaci a zničili extrémně dobře ukryté dělo poblíž fronty. Rusové nemohli udělat nic lépe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zamaskovaný Hyacint-S dronu neunikl

Video níže ukazuje úder na zamaskovanou pozici děla 2S5 Hyacint-S. Jedná se o samohybnou houfnici vyvinutou v Sovětském svazu, uvádí WeaponSystems, která je umístěna na pásovém podvozku a má ráži 152 milimetrů – je tedy velice rozměrná a osádce se ji evidentně nepodařilo zamaskovat ani v zalesněném terénu. Tam ji objevil dron Shark, který UkrSpecSystems popisuje jako multifunkční stroj a vydrží na obloze až 4 hodiny. Díky kvalitní optice může poskytovat údaje k zaměření cenných cílů, což se také v tomto případě stalo.

Video: zůstane-li ruský systém Pancir-S1 nekrytý na okraji pole, může se stát až příliš snadným cílem pro raketomet M142 HIMARS

Po objevení pozice Hyacintu-S následoval úder dělostřelectvem, ale není přesně jasné, jaký typ munice k tomu byl použit – napovídá to však dělostřeleckému granátu M982 Excalibur. Wikipedia uvádí, že je určena do děl ráže 155 mm, přičemž je naváděný prostřednictvím GPS a jeho přesnost je v nerušeném prostředí zhruba 1 metr. Do objeveného děla se trefil naprosto přesně, načež přišla exploze – nejspíše vybuchla i uložená munice.

😎 Знищення САУ „Гіацинт-С“. Корегує екіпаж Shark. pic.twitter.com/JvKu9KurWK

— Aeronavty (@aeronavty) February 5, 2025

Článek Video: když jeden dělostřelec zaměří druhého a využije toho, může způsobit mohutnou explozi těžkého děla 2S5 Hyacint-S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Podvozek Nona-SVK před dronem neochrání

Video níže ukazuje sestřih celé řady útoků ukrajinských operátorů dronů na různou ruskou techniku. MilIn uvádí, že mezi ní byla byla také 2S23 Nona-SVK, což je jakýsi hybrid mezi minometem a houfnicí ráže 120 milimetrů umístěný na kolovém podvozku BTR-80, doplňuje WeaponSystems. To mu zajišťuje velice dobrou mobilitu i v těžkém terénu, ale nedokáže ho ochránit před dronem. Odolá totiž jenom střelbě z ručních zbraní, proti kumulativní hlavici má prakticky nulovou šanci. A dokonce dron zničil Nonu-SVK za pohybu.

Video: pokud se ruský raketomet, který nahání hrůzu všem vojákům, zrovna přesouvá, může ho dron snadno poslat na věčnost

Zlikvidovaných obrněných vozidel je však na záběrech celá řada. Vidět je např. útok na tank, kdy operátor dronu nejprve narazil do jeho zadní části, kde se nachází motor, a znehybnil ho tak. Když pěchota a osádka utekla, drony zaútočily znovu a nakonec se jim podařilo odpálit uloženou munici. Podobně pak dopadla i vozidla jako BMP-2, ačkoliv měla rozsáhlé protidronové bariéry. Záběry je většinou ukazují stojící, což znamená, že z nich prchla osádka a vezená pěchota. Wikipedia uvádí, že pěšáků bývá 7 a k obsluze jsou potřeba 3.

Článek Video: jestliže si nedají ruští vojáci pozor, mohou přijít o vzácný systém 2S23 Nona-SVK, křížence mezi houfnicí a minometem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starší hlaveň na novém systému

Nová ruská samohybná houfnice je postavena na podvozku BAZ-6010-027, tedy jako 2S43 Malva, a dle všeho využívá i shodné nebo podobné prvky, např. naváděcí a zaměřovací systém, uvádí MilIn. Liší se ale použitou dělovou hlavní – zatímco její vzor má dělo 2A64 použité třeba na houfnici 2S19 Msta-S, nový systém používá hlaveň ráže 152 mm ze staršího sovětského děla 2A36 Giatsint-B, uvádí Tsn, a zároveň je osazen výkonnými rušičkami dronů.

Video: ani 18 obrněných vozidel není zárukou, že útok vyjde, když proti nim stojí koordinovaní obránci s drony a těžkým minometem

Užití staršího typu děla není vůbec na škodu, má totiž větší dosah než novější 2A64, a použití moderních zaměřovacích systémů mu zaručuje slušnou přesnost; s reaktivně poháněnými projektily umí zasáhnout na vzdálenost až 33,1 km. použít do něj lze navíc i speciální nový typ munice s dosahem až 50 km, upozorňuje ArmyRecognition, což z houfnice rázem dělá zbraň schopnou svými parametry překonat i řadu západních dělostřeleckých systémů.

Odpálí i Krasnopol, v akci možná už brzy

Obsluha může do děla nabíjet také přesně naváděnou munici typu Krasnopol, k níž Wikipedia uvádí, že je určena pro děla ráže 152 milimetrů a disponuje laserovým naváděním. To znamená, že musí cíl ozářit buď operátor ze země, případně nějaký letoun nebo dron ze vzduchu a laserový paprsek na něm udržet. Následně je projektil schopen zasáhnout s vysokou přesností, a to dokonce i pomaleji se pohybující cíle. Základní verze má dosah 20 kilometrů, ale Rusko údajně vyvinulo i typy s prodlouženým dosahem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Umístění houfnice na kolovém podvozku sice neumožňuje nasadit ji v tak těžkém terénu jako jiné ruské pásové houfnice, ale zaručuje jí možnost velmi rychlého přesunu po silnicích. To ji může spolu s velkým dosahem ochránit proti protibaterijní palbě a/nebo dronům – stejně tak jako protidronové rušičky. Ovšem jak nebezpečnou zbraň ruští konstruktéři vyrobili, se ukáže při jejím ostrém nasazení, což nemusí trvat dlouho.

Článek Rusko má zjevně ve výzbroji i neznámý dělostřelecký systém, který dokáže rozmetat cíl až na 50 km. Překonává mnoho západních se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2S42 Lotos nahradí starší 2S9 Nonu

Rusko má nyní samohybný systém 2S9 Nona kombinující schopnosti houfnice a minometu, ale TopWar uvádí, že byl do výzbroje zařazen již v roce 1981 a zastarává. Má ho proto nahradit modernější 2S42 Lotos, který v sobě spojuje vysokou mobilitu, ochranu osádky a vysokou palebnou sílu zbraně nové generace. Má také zesílené pancéřování, uvádí ArmyRecognition, ale i tak bude stačit k jeho zničení jediný dobře mířený zásah dronem.

Some pics about Russian new 2S42 Lotos 120mm SP mortar. pic.twitter.com/ElNQgFa9CB

— Caesar (@Ninja998998) June 7, 2019

Vozidlo disponuje minometem ráže 120 mm schopným zasahovat cíle do vzdálenosti až 13 km – jednat se může o bunkry, pěchotu i další. Wikipedia uvádí, že 2S42 Lotos nestřílí jenom obloukem jako minomety, ale je schopen i přímé palby, a dokáže tak např. zasáhnout obrněné vozidlo. Kadence střelby je 6 až 8 ran za minutu a v automatickém zásobníku je munice na 40 ran. Má přitom vyspělejší řízení palby než předchůdce Nona.

K přepravě 2S42 Lotos poslouží letadlo

2S42 Lotos je usazen na podvozku vozidla BMD-4M, což je bojové vozidlo určené pro výsadkáře. Má tedy mnoho dílů společných s jinou výsadkářskou obrněnou technikou a snižuje tak nároky na logistiku a zjednodušuje údržbu. Pohybuje se na pásech, na silnici je schopný dosahovat rychlosti až 70 km/h a dojezd máje kolem 500 kilometrů. Přepravovat ho pak lze v transportních letadlech, jakým je v Rusku rozšířené Iljušin Il-76 Candid.

Video: ani mohutný ranní útok nepřináší Rusům vítězství, Ukrajinci jich u Novodoněcku pohřbili 50 a sledovali, jak se na bojišti opouští

Hmotnost vozidla je 18 tun a má osádku složenou ze 4 vojáků – lze předpokládat, že stejně jako BMD-4M jim poskytuje ochranu proti ručním zbraním a střepinám, i když se vyskytla i vozidla s nainstalovaným lamelovým pancířem. V tomto případě se zřejmě bude jednat hlavně o ochranu proti dronům, i když samozřejmě funguje i proti protitankovým střelám. Na takovou vzdálenost by se však nepřítel neměl být schopen přiblížit.

Článek Ruský dělostřelecký systém 2S42 Lotos je unikátní hybrid minometu a houfnice. Zastavit ho ovšem může jediný voják se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden dron zasáhl kabinu, druhý hlaveň

Video níže ukazuje situaci, kdy drony útočí na dělostřelecký samohybný systém, konkrétně na ruskou samohybnou kolovou houfnici 2S43 Malva, uvádí MilIn. Je patrné, jak se houfnice pohybuje po cestě, a v prvním případě si sebevražedný dron vybere za cíl útoku kabinu vozidla schopného dosahovat rychlosti až 80 km/h, načež do ní narazí. Útok ale houfnici nezastavil a její osádka pokračovala dále. Wikipedia uvádí, že má 2S43 Malva pancéřovanou kabinu odolnou proti střepinám a ručním zbraním, takže evidentně odolala.

Video: ani výstřel ruského T-72 nedokáže vždy zničit slabě pancéřované BVP M2 Bradley, které dokáže i přes vážné poškození odjet

Druhý dron už byl úspěšnější, jelikož si zvolil pro útok místo na korbě, kde je umístěna dělostřelecká hlaveň ráže 152 milimetrů a zásoba střeliva; ArmyRecognition uvádí, že s sebou 2S43 Malva uveze zásobu munice až na 30 ran. Jelikož záběry končí nárazem dronu, není přesně jasné, jestli houfnice přežila i druhý útok, ale v případě, že by dron zasáhl uskladněnou munici, je její zničení více než pravděpodobné. Pokud se ovšem naopak trefil do nějakého nedůležitého místa, mohl to dělostřelecký systém na osmikolovém podvozku přežít.

Článek Video: rozhodne-li se ruská houfnice 2S43 Malva ujet, nemusí ji nutně zastavit ani dvojice dronů, byť ji zasáhne velmi přesně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničení neunikly ani velmi odolné tanky

Video níže ukazuje sestřih týdenních útoků Bezpečnostní služby Ukrajiny (SSU) na techniku ruské armády. MilIn uvádí, že se během nich podařilo za pomoci dronů zničit 17 tanků, 21 dělostřeleckých systémů a řadu další techniky, případně zlikvidovat samotné vojáky. Nejčastěji jsou vidět útoky na různá vozidla, z nichž lze rozeznat nákladní automobil Ural-4320 vhodný i do velmi těžkého terénu. WeaponSystems uvádí, že uveze na korbě 27 vojáků nebo 6 tun nákladu.

Video: až směšná prohra pro ruský tank T-90M, který podlehl dvojici BVP M2 Bradley, aniž by využila protitankové střely

Mezi zasaženou technikou byly však i cennější úlovky, zejména tanky jako T-72, kterých má ruská armáda celou řadu verzí, tou nejmodernější je T-72B3M. Na videu lze však velice obtížně rozeznat, o jaké se jednalo, zvláště kvůli různým protidronovým zábranám namontovaných na pancíři. Wikipedia uvádí, že je T-72B3M modernizovaná verze vybavená reaktivním pancéřováním Relikt a osádka se může spolehnout na kanon ráže 125 mm i modernizované řízení palby s nočním viděním. Ztráta takového tanku je tedy pro ruskou armádu citelná.

Článek Video: někdy může stačit jediný týden, aby SSU zničila 17 ruských tanků, 21 dělostřeleckých systémů a nespočet vozidel a vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice ukryté mezi stromy, ale nepomohlo to

Likvidaci dělostřeleckých a raketových systémů nepřítele lze vidět na videu níže. MilIn uvádí, že padla dronům za oběť dvojice nejtěžších ruských děl 2S7 Pion a salvový raketomet BM-21 Grad. Děla byla sice dle záběru ukrývána mezi stromy, ale podařilo se je tam objevit za pomoci průzkumného dronu s termovizí, načež na ně nejspíše zaútočily sebevražedné drony – video ukazuje velice přesné zásahy a následný výbuch. Naopak raketomet pravděpodobně poničilo dělostřelectvo, a když pro něj přijel tahač, stal se navíc cílem dronů.

Video: ani když je ruské těžké dělo Hyacint-S schované mezi stromy, nemusí být v bezpečí a může ho tam „vypnout“ HIMARS

2S7 Pion je přitom nebezpečnou zbraní. Wikipedia k ní uvádí, že má ráži 203 mm a její obří projektily nejenom disponují velikou ničivou sílu, ale také doletí do vzdálenosti až 47,5 km. V minulosti pro ni mimochodem existovala i jaderná munice, avšak v současnosti nejsou zmínky o tom, že by ji Rusko mělo ve výzbroji. Obávaným je je ale i raketomet BM-21 Grad, o němž ArmyRecognition uvádí, že používá rakety ráže 122 mm a v jedné salvě jich dokáže odpálit až 40. Podle typu mohou mít dosah až 40 km, i když běžně ho mají zhruba poloviční.

Článek Video: i když se pokusí nejtěžší ruská děla ukrýt mezi stromy, od zničení je to zdaleka uchránit nemusí, vidí-li nepřítel i v noci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Děla zastavila, což se jim stalo osudným

Jak může vypadat útok dronu na dělostřelecký systém, respektive dělostřelecké systémy, můžete vidět na videu níže. Všiml si totiž dvojice ruských děl stojící na cestě, konkrétně se jednalo o systémy 2S7 Pion ráže 203 mm, uvádí MilIn. Teoreticky se ale mohlo jednat o 2S7M Malka, což jsou vlastně vylepšené 2S7 Pion, oproti nimž mají například lepší kadenci, uvádí Wikipedia. Cíle přitom může zasahovat do vzdálenosti až 47,5 kilometrů.

Video: nejlepší ruský tank T-90M byl dronem nejdříve donucen ustoupit, a poté byl několika granáty zničen

Video ukazuje, že dron – údajně Nemesis – shodil na každé dělo pumu, což ke zneškodnění bohatě stačilo. ArmyRecognition uvádí, že jde o bezpilotní letoun využívaný právě k útokům proti dělostřelectvu nebo stanovištím protivzdušné obrany, přičemž je vybaven termovizí a velice často operuje v noci; má však i další vybavení, třeba terminál Starlink.

Článek Video: zastaví-li se dvojice ruských „monstr děl“ ráže 203 mm nekrytá na cestě, může ji obratem vyhodit do vzduchu dron Nemesis se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skrytý 2S7 Pion objevil dron díky střelbě

Jak se může zadařit zničit dělo jako 2S7 Pion, je možné vidět na videu níže. MilIn uvádí, že se podařilo objevit jeho pozici dronu ukrajinských mariňáků, přičemž bylo velice dobře zamaskované mezi stromy a i zkušený operátor by mohl mít problém ho spatřit. Záběry však jasně dokazují, že když tato těžká samohybná houfnice pálila na svůj cíl, vyprodukovala obrovský oblak kouře, čímž svou pozici prozradila. A ačkoliv podle Wikipedie obsahuje její podvozek komponenty z tanku T-72 a T-80, dostatečnou odolnost jí to nedává.

Video: vzácná varianta ruského raketometu Grad-1 musí k frontě blízko, jinak cíl nezasáhne – právě to se jí ale může stát osudným

Po zjištění, kde se 2S7 Pion nachází, dron jeho polohu ještě zpřesnil za pomoci termovize a navedl na něj dělostřeleckou palbu. Na záběru je vidět jediný zásah, jednalo se proto o nějaký typ přesně naváděného projektilu. Jedním z kandidátů může být M982 Excalibur určený pro západní děla ráže 155 mm; naváděný je za pomoci GPS a jeho výrobce Raytheon na stránkách uvádí, že má přesnost do 2 metrů. Vyloučeno však není ani použití střely například z raketometu M142 HIMARS, rovněž se jedná o častý způsob ničení techniky.

Článek Video: pakliže je nejtěžší ruské dělo zaneprázdněno střílením na pozice nepřítele, může se samo prozradit a „schytat to“ od mariňáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hyacint-S není nová, ale dost nebezpečná

Video níže ukazuje, jak drony útočí na několik typů cílů – a jedním z nich byla ruská samohybná houfnice 2S5 Hyacint-S, uvádí MilIn. Operátor sebevražedného dronu ji zastihl v okamžiku, kdy její obsluha zrovna střílela na nepřítele, díky čemuž byla zbraň zcela odkrytá a proti útoku neměla žádnou šanci. Houfnice je již relativně stará, do výzbroje začala vstupovat v roce 1976, uvádí ArmyRecognition. A zůstává v ní dodnes, jelikož používá silnou munici ráže 152 mm schopnou zničit i odolné cíle, přičemž dosah je slušných 37 kilometrů.

Video: ani dobře ukryté ruské dělo Hyacint-S nemusí být v bezpečí, pokud se na něj nečekaně zaměří veliká kvadrokoptéra

Video však zachycuje mnohem více cílů, například i zničení tanku, ale jeho typ není možné na záběrech dobře identifikovat. Jinak je tomu s transportérem MT-LB nebo nákladním automobilem Ural 4320, což je těžké nákladní vozidlo navržené pro přepravu nákladu, osob i tažení zbraní v obtížném terénu. Existuje ve dvou základních verzích, uvádí Wikipedia – ta se silnějším motorem uveze náklad o hmotnosti až 6 tun a dosahuje rychlosti 82 km/h.

Článek Video: i hodně stará ruská houfnice Hyacint-S je stále hrozbou, takže pokud zrovna nechráněně střílí, doslova si říká o zničení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2S4 Tulpan byl zneškodněn prvním dronem

Na videu níže můžete vidět, jak lze zničit opravdu těžký samohybný minomet 2S4 Tulpan (de facto nejsilnější svého druhu na světě). Poblíž frontové linie ho objevil průzkumný dron, k čemuž MilIn uvádí, že operátor ihned povolal do útoku sebevražedné FPV drony, aby se o nebezpečnou zbraň postaraly – podařilo se to hned prvnímu jediným úderem, načež následovala exploze, což minomet zneškodnilo. Záběry však nakonec ukazují i další údery, jejichž cílem bylo zničit ho natolik, aby ho už nepřítel nemohl odtáhnout a opravit.

Ukrajinci „ulovili“ velmi vzácný těžký minomet 2S4 Tulpan, znovu: je nejtěžší svého druhu, Rusko ho má jenom pár kusů

2S4 Tulpan je velice nebezpečná zbraň. InformNapalm uvádí, že jde o minomet ráže 240 milimetrů, do něhož jsou používány třeba vysoce výbušné projektily 53-F-864 HE o hmotnosti 130 kilogramů. Jeden takový projektil je schopen po explozi usmrtit nekryté osoby na desítky metrů daleko od místa dopadu. Samozřejmě i samotný minomet je velice těžký, pročež je umístěn na pásovém podvozku. Wikipedia uvádí, že standardních granátů s sebou veze 40 a je schopen je odpálit do vzdáleností téměř 10 km, takže musí být blízko linie.

Článek Video: hodně těžký minomet 2S4 Tulpan rozmetává vojáky na desítky metrů od dopadu projektilu. Sám ale nevydrží ani jediný zásah se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2S7M Malka se ani v lese neskryla dostatečně

Na videu níže můžete vidět, jakým způsobem zničil dron ruskou houfnici, i když ji její obsluha evidentně velice dobře zamaskovala v zalesněném terénu, kde byla i přesto vidět. MilIn uvádí, že se jedná o 2S7 Pion, ale spíše to byla jeho modernizovaná verze 2S7M Malka, která je ve výzbroji ruské armády hojně zastoupena (starší verze naopak tolik ne). Wikipedia uvádí, že je její hlavní výhodou vyšší kadence projektilů ráže 203 milimetrů – zatímco 2S7 Pion vypálí maximálně 1,5 rány za minutu, obsluha 2S7M Malka zvládne i 2,5 rány.

Nejsilnější dělostřelecký systém světa 2S7M Malka „ztratil hlaveň“: ta explodovala a zabila obsluhu, pro Rusko je to velká ostuda

Proti podobným cílům jsou nejčastěji používány buď speciální vojenské sebevražedné drony nebo upravené kvadrokoptéry s výbušnou hlavicí. V tomto případě ale útočil proti dělu dron klasické konstrukce s křídly a tažnou vrtulí; voják ho dokonce vypustil hodem z ruky. Jedná se o nějaký neznámý druh FPV dronu a TechTarget uvádí, že FPV je označení jakéhokoliv leteckého dronu, z něhož je obraz z kamery přenášen na displej nebo do brýlí operátora.

Článek Video: i dron hozený z ruky může zničit nejsilnější ruskou houfnici 2S7M Malka, ačkoliv se dobře ukrývá pod stromy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak dron narazil, vybuchlo zřejmě střelivo

Zranitelné mohou být i relativně dobře chráněné samohybné houfnice, jakými jsou ruské 2S19 Msta-S. Video níže ukazuje zničení hned tří takových, a MilIn uvádí, že byl scénář vždy stejný – houfnice se pohybovala po cestě, kde ji sledoval průzkumný dron, a to i za pomoci termovize. Následně přiletěl dron sebevražedný a podle záběrů z kamery narazil do věže, po čemž následovala veliká exploze – pravděpodobně vybuchlo i vezené střelivo.

Modernizované houfnice Msta-SM2 ruské armády dostřelí až 80 km a mají opravdu nevídanou kadenci; vyrovnají se i mnohým západním

Houfnice Msta-S je masivní zbraň o hmotnosti 42 tun, uvádí ArmyRecognition, a je umístěna na tankovém podvozku – i přesto poskytuje svařovaný ocelový pancíř ochranu pouze proti střelbě z ručních zbraní a střepinám. Nejspíše právě věž houfnice je podle všeho nejzranitelnějším místem a pro drony představuje lákavý cíl. Obsluhy Msta-S si toho jsou dle všeho vědomé, jelikož DefenseMirror uvádí, že i nejspíše proto se na nich objevují klecové nástavby či obložení z klád – ale houfnice na videu pravděpodobně ničím takovým nedisponovaly.

Článek Video: ačkoliv jsou ruské houfnice Msta-S těžká „monstra“, střet s dronem nemusí přežít ani jedna ze tří se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice s malým zásobníkem nedaleko operátora

Myšlenkou systému D-30 na MTS-15 Klever je umístění klasické tažené houfnice na robotické pásové vozidlo. Defence-Blog uvádí, že myšlenka spočívá ve vytvoření dálkově ovládaného dělostřeleckého systému. Pásového robota MTS-15 má být operátor schopen ovládat na vzdálenost až 500 metrů, což není zase tolik. Houfnic e D-30 byla pro jeho potřeba upravena, a to tak, že je k ní připojen automatický nabíjecí systém se čtyřmi granáty. Teoreticky tak vozidlo působí jako platforma schopná sama dojet na určené místo a odpálit čtyři rány.

🇷🇺 Remote-controlled D-30 howitzer on MTS-15 will be presented during this year Army2024 expo. #Russia #Russian #Russians #Today #Exhibition #Military #Army #Drone #D30 #MTS15 #Howitzer #Cannon #Artillery #Army2024 pic.twitter.com/1l19veRa2Q

— TheGreyPatriot (@TheGreyPatriot_) August 9, 2024

Defence-Ua však upozorňuje, že jsou i lepší systémy, jelikož tento by bylo nutné docela často dobíjet. Sice by s ním mohla jet i obsluha, ale v takovém případě by v mnoha situacích postrádalo smysl, že je robotický. Hlavní myšlenkou by totiž mělo být předcházení ztrátám na lidských životech. Jak by ho ruská armáda nasazovala, však není jasné.

Dosah děla je jenom trochu přes 15 km

Houfnice D-30 je původem sovětská zbraň ráže 122 mm zavedená v mnoha státech světa, i když je již zastaralá. ArmyRecognition uvádí, že je schopna střílet do vzdálenosti 15,3 km a lze předpokládat, že to samé platí i pro zbraň na robotickém podvozku. Na současné poměry bojiště jde o relativně malou vzdálenost, kvůli níž se bude muset systém pohybovat v dosahu nepřátelských dronů, takže ho půjde relativně snadno odhalit a zničit.

Sovětské houfnice D-30 a 2S1 Gvozdika jsou královny bojiště. I přes značné stáří je v bojích na Ukrajině používají obě strany

Výhodou může být, že je D-30 na MTS-15 připravena k palbě 30 sekund od dosažení místa, zatímco rozložení nebo složení klasické houfnice trvá kolem 2 minut, uvádí MilIn. Zbraň tedy může snáze měnit svou pozici a nemusí ani čekat na tahač, ale na druhou stranu je s pásovým podvozkem větší a nápadnější než obyčejné tažené dělo. Její rychlost 12 km/h je přitom dost nízká, takže nelze předpokládat, že by mohla nějak rychle ujet. Jestli je koncept životaschopný nebo úplný nesmysl, se asi ukáže jenom při jeho nasazení v ostrém boji.

🇷🇺 #Russia unveils the MTS-15 Detelina, a 122mm unmanned self-propelled howitzer, at Army-2024. Set for combat testing in #Ukraine, it marks a new step in unmanned artillery. Featuring a D-30 howitzer on a robotic platform, it’s remotely controlled up to 500m away with a… pic.twitter.com/HefNwFOPv5

— Caliber English (@CaliberEnglish) August 16, 2024

Houfnice D-30 na MTS-15 Klever

Článek Bezpilotní ruská houfnice D-30 na pásech je jedinečná, ale zároveň působí jako zoufalý výkřik do tmy s řadou omezení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Životnost dělostřeleckých hlavní je omezená

Jak může vypadat podcenění dodávek náhradních dílů pro zbraně, lze dokladovat na situaci ruského dělostřelectva. Ruská armáda je totiž už do dob SSSR doslova závislá na jeho podpoře, bez níž typická strategie odstřelování a vyčerpání protistrany nefunguje. Je k tomu zapotřebí nejenom munice, ale také náhradní dělostřelecké hlavně, jejichž zásoby jsou malé a Rusko nemusí mít dostatek speciálních strojů na výrobu nových, uvádí Defence-Blog. Výsledkem může být i přerušení palby, pakliže je nebude možné nahradit.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Dělostřelecké hlavně se opotřebují během intenzivního používání rychle. BreakingDefense uvádí, že pokaždé, když vojáci ze zbraně vystřelí, působí na hlaveň jak střel, tak její pohonná látka, a výsledkem může být, že se nakonec stane nepoužitelnou nebo nepřesnou, a v krajním případě se může dokonce roztrhnout, což je velmi nebezpečné pro obsluhu. I moderní houfnice s opravdu kvalitními hlavněmi, mezi nimiž lze jmenovat německé PzH 2000, potřebují výměnu po asi 4 500 výstřelech, a u mnohých zbraní je hodnota jenom poloviční.

Ani západní zbrojní průmysl nemá kapacity

Nutno přiznat, že s opotřebením výzbroje se potýkají i jiné ozbrojené síly. Třeba ukrajinské houfnice M777 dodané jejím ozbrojeným silám spojeneckými zeměmi zvládají s jednou hlavní vypálit asi 2 500 ran. U západních děl je přitom kvalita hlavní důležitější, neboť je strategie jejich použití založena na vyšší přesnosti než u děl sovětského a ruského typu. Cbc uvádí, že i v dodávkách pro Ukrajinu naráží západní zbrojovky na limity svých kapacit.

UH-1Y Venom české armády, který není až tak nový. AČR obdrží zdarma zcela opotřebované stroje, jež bude muset draze modernizovat

Problém se ovšem nemusí týkat jenom dělostřelectva, postiženy mohou být i další klíčové zbraně, a to tanky. Forbes např. uvádí, že má ukrajinská armáda více poškozených tanků Leopard 2, než kolik jich utrpělo „zranění“ v boji. Někdy i desítky jich stojí jenom proto, že na ně technici nemají dostatek náhradních dílů a sehnat je nelze. Stává se, že opraváři řeší nedostatek dílů kanibalizací některých poškozených strojů, aby jich mohli zprovoznit alespoň část.

Článek Ruské dělostřelectvo může „dojet“ na nedostatek hlavní, které zmizí rychleji, než se může zdát. Ale stejně na tom jsou tanky Leopard 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnici Msta-S prozradila střelba

Příklad efektivního zničení dělostřeleckého systému ukazuje video níže. MilIn uvádí, že na něm lze vidět zničení ruské houfnice 2S19 Msta-S za pomoci dronu pilotovaného operátory patřící pod ukrajinskou policii. Dělostřelci ji velice dobře zamaskovali v zalesněném pásmu, takže byl problém si jí všimnout i ze vzduchu, ale prozradila ji střelba, při níž vzniká nemalé množství dýmu. V době, kdy pálila na obranné postavení nepřítele, letěl v jejím blízkosti průzkumný dron, jehož pozorná obsluha si spalin všimla a přivolala dron sebevražedný.

Modernizované houfnice Msta-SM2 ruské armády dostřelí až 80 km a mají opravdu nevídanou kadenci; vyrovnají se i mnohým západním

Na zničení stačil jediný dron a houfnice se proměnila v ohnivou kouli – vzplály totiž hnací náplně v ní uskladněné, WeaponSystems uvádí, že v ní může být zásoba až na 50 ran. Houfnice má ocelový pancíř, který ovšem chrání jenom proti účinkům palby z ručních zbraní, takže pokud měl sebevražedný dron hlavici například z RPG-7, která dokáže prorazit pancíř o síle až 500 milimetrů RHAe, jak uvádí Wikipedia, nemohlo ji pancéřování Msta-S činit problém. Rovněž ale záleží na tom, do jakého místa se operátorovi dronu podaří soupeře trefit.

Článek Video: i když má ruská houfnice 2S19 Msta-S skvělé maskování, může se náhodou prozradit sama, když nad ní zrovna hlídkuje policie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská Msta-S byla mezi stromy vidět

Rozměry samohybných houfnic jsou natolik velké, že je nedokáže dokonale ukrýt ani zalesněný terén. Na videu níže je vidět, jak se průzkumnému dronu výsadkářů podařilo odhalit ruskou samohybnou houfnici 9S19 Msta-S ukrytou mezi stromy, a to i přesto, že byla zamaskována dobře. Operátor průzkumného letounu tak mohl předat její souřadnice kolegovi s letounem sebevražedným, uvádí MilIn, který do ní velice přesně naletěl.

iZdroj fotografie: Uživatel Michael / Creative Commons / CC BY

Rozměry houfnice Msta-S nejsou malé, ArmyRecognition uvádí, že jenom její délka je 7,15 metrů; hmotnost pak 42 tun. Umístěná je na tankovém podvozku kombinujícím technologie z T-72 a T-80 a využívá dělo ráže 152 milimetrů s dosahem 24,7 kilometrů se standardní municí. Osádku chrání ocelový pancíř, ale dokáže odolat pouze ručním zbraním nebo střepinám, takže pokud zaútočí sebevražedný dron, nemá šanci. Záběry ukazují, že prorazil dovnitř a zapálil i uskladněnou munici, načež houfnice po chvíli explodovala.

Houfnice běžně kumulativní hlavici neodolá

Není přesně jasné, jaký sebevražedný dron byl na zničený houfnice použit, ale tyto sebevražedné drony mívají tzv. kumulativní hlavici určenou k prorážení silných pancířů. Wikipedia uvádí, že v ní je speciálně tvarovaná výbušnina vytvářející jakýsi paprsek schopný proniknout i silným pancířem. Sice proti ní existuje obrana, například reaktivní pancéřování nebo různé typy mříží a zábran, které hlavici přivedou k explozi ještě před pancířem, ale houfnice Msta-S ve videu žádnou takovou ochranu neměla, takže dostala „plnou palbu“.

Článek Video: i když je ruská samohybná houfnice Msta-S mimořádně dobře skrytá, bezpečí jí to před všímavými výsadkáři zajistit nemusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MaxxPro dělostřelecký zásah nevydrželo

Způsob, jakým lze vojáky dostat z hrozícího obklíčení, můžete vidět na videu níže. MilIn uvádí, že ukrajinská armáda poslala pro skupinu obránců obklopených nepřítelem ze tří stran dvojici vozidel M1224 MaxxPro. Její úloha nebyla jednoduchá, neboť během cesty čelila neustálému odstřelování ruským dělostřelectvem. MaxxPro je sice obrněné vozidlo – ArmyRecognition uvádí, že má hlavní ochranu proti výbuchům min – ale jinak dokáže ochránit jenom proti palbě ručních zbraní, nikoliv však proti přímému zásahem dělostřelectva.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Osádky vozidel si toho byly evidentně vědomy, a proto se po cestě pohybovaly maximální rychlostí. Záběry někdy působí dojmem, že techniku hnaly doslova za hranici jejich možností – „maximálka“ MaxxPro je mimochodem 105 km/h. Nakonec se jim podařilo dorazit do cíle, kde na dvou pozicích naložily obránce. V zadním prostoru vozidel je místo až pro 6 vojáků, což záleží na typu. Lze ale předpokládat, že v případě nouzové evakuace se do prostoru může vtěsnat i více lidí – zvláště pokud vědí, že již jiná pomoc dorazit nemůže.

Přesnost není doménou ruského dělostřelectva

Záběry z dronu ukazují, že se vozidlům v otevřeném terénu podařilo i přes hustou dělostřelbu úkol splnit. Pomohla jim nejspíše nejenom rychlost, ale i nepřesná muška ruských dělostřelců, protože projektily většinou dopadaly do vzdálenosti desítek i více metrů od vozidel. Může to být tím, že ruští dělostřelci nezvládají přesnou dělostřelbu, uvádí GisReportsOnline, ale stejně tak tím, že je ruské, respektive sovětské dělostřelectvo méně přesné než to západní, i když i ruští dělostřelci mají k dispozici přesnou munici, jakou je např. Krasnopol.

Článek Video: je-li ruské dělostřelectvo pověstně nepřesné, mohou vozidla „prodriftovat“ skrze jeho odstřelování a své vojáky zachránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačil jeden úder a houfnice explodovala

Příkladem útoku na pohybující se samohybnou houfnici je video pod tímto článkem, k němuž MilIn uvádí, že útok zničil ruský systém 2S3 Akatsiya. Odchytil ji nejspíše průzkumný dron během přesunu – záběry pochází právě z jeho kamery a ukazují, jak se houfnice přesunuje po nějaké prašné cestě. Po chvíli následuje obrovský výbuch, který ji doslova roztrhal na kusy – zasáhnout ji měl sebevražedný FPV dron s nějakým nespecifikovaným typem hlavice.

iZdroj fotografie: Uživatel Rorsah / Creative Commons / CC0

Velký výbuch lze nejspíše připsat explozi munice a hnacích náplní. ArmyRecognition uvádí, že jenom jeden projektil houfnice Akatsiya ráže 152 milimetrů může obsahovat 5,76 kilogramů TNT a zápalník s hnací složkou má hmotnost přes 43 kilogramů. Uvnitř je pak zásoba až na 46 ran, přičemž je houfnice schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 24 kilometrů.

2S3 Akatsiya není silně pancéřovaná

Není přesně jasné, jaký typ hlavice sebevražedný dron odpovědný za zničení houfnice nesl, ale velice často jde o projektil z RPG-7. Wikipedia uvádí, že je schopen prorazit pancíř o síle až 500 milimetrů RHAe, takže vzhledem k tomu, že má houfnice Akatsiya pancíř schopný odolat pouze střelám z ručních zbraní nebo dělostřeleckým střepinám, nemá taková hlavice vůbec žádný problém dovnitř vozidla prorazit a zažehnout uskladněnou munici.

Článek Video: když se nemá ruská houfnice 2S3 Akatsiya na pozoru, může se stát terčem útoku, který jí zapálí munici a tím rozerve se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice se před pohledem z výšky neskryje

Jedním z nejlepších způsobů, jak mohou obsluhy dělostřeleckých systémů zabránit odhalení, je maskování se v zalesněném terénu. Video níže však ukazuje, že to nemusí stačit, jelikož je může relativně snadno odhalit průzkumný dron. A to i přesto, že obsluha umístila ruskou houfnici 2S19 Msta-S do vhodného terénu, uvádí MilIn. Na záběrech je vidět, jak ji operátor odhalil na konci jakési malé cesty, i když byla poměrně dobře zakrytá a mezi stromy.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Houfnice Msta-S je jednou z nejmodernějších dělostřeleckých zbraní ve výzbroji ruské armády. ArmyRecognition uvádí, že používá munici ráže 152 mm, kdy se standardními náboji zasáhne cíle do vzdálenosti 24,7 km, což znamená, že většinou nemůže být příliš daleko od fronty. I proto ji může zničit sebevražedný FPV dron, jako se to stalo ve zdokumentovaném případě. S pancířem odolným proti střelbě z ručních zbraní a střepinám nemá dron příliš práce.

Houfnici Msta-S může zničit hlavně munice

Následný výbuch naznačuje, že se plameny v houfnici dostaly až k uložené munici, které zřejmě nebylo málo – jednalo se možná o desítky kusů. Kintex na svých internetových stránkách uvádí, že munice složená z hnací náplně a projektilu může mít hmotnost kolem 80 kg, u čehož tvoří velkou část explozivní materiál. V případě jeho zasažení plameny je osud těžkého děla zpečetěn a již nikdy nepůjde opravit. A nejspíše ani nepřežije pětičlenná osádka.

Článek Video: ani zdánlivě dobře ukrytá ruská houfnice Msta-S nemusí být v bezpečí a jediný zásah jí může zapálit uloženou munici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani lesní porost nemusí pomoci

Skvělým případem zničení moderního dělostřeleckého systému, konkrétně se jedná o ruskou samohybnou houfnici 2S19 Msta-S, uvádí MilIn, můžete vidět na videu níže. Její obsluha ji umístila na kraji zalesněného pásu – pravděpodobně se ji tak snažila co nejlépe ukrýt – ale nebyla úspěšná. Video ukazuje, jak na ni útočí sebevražedný FPV dron vybavený nejspíše nějakým typem kumulativní hlavice, a jediným úderem ji zničí.

1/ Since Russia started the invasion in 2022 they have lost at least 188 2S19 Msta-S and 38 2S33 Msta-SM (Oryx). This is one of the most capable systems in the russian arsenal, so how many do they have in storage to replace their losses?⬇️ pic.twitter.com/eXrcxKuyuM

— Highmarsed (@HighMarsed) March 25, 2024

Houfnice Msta-S je přitom docela odolná, neboť je na tankovém podvozku. ArmyRecognition uvádí, že jde o směs technologie tanků T-72 a T-80 a pancířem disponuje i věž s dělostřeleckou hlavní. Pancéřování ovšem chrání jenom proti střelbě z ručních zbraní a proti střepinám, nikoliv proti kumulativní hlavici. Na houfnici byla nejspíše i protidronová zábrana, ale jenom nad ní a možná v zadní části; dron se však trefil do předku, a pokud nesl například hlavici z RPG-7, byl schopný prorazit pancíř o síle až 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia.

Houfnice, která dokáže rychle střílet

Msta-S patří k nejmodernějším ruským dělům, ačkoliv byla zařazena ještě do výzbroje sovětské armády v roce 1989; od té doby byla však modernizována. Využívá munici ráže 152 milimetrů a s klasickými granáty je schopna střelby do vzdálenosti až 24,7 km. Kadence střelby je přitom až 8 výstřelů za minutu a jejím prostoru je v automatickém nabíječi umístěna munice na 50 ran, takže může během několika minut napáchat značné škody.

Článek Video: i když je „rychlopalná“ ruská houfnice Msta-S schovaná ve stínu lesa, může ji jediným úderem zničit sebevražedný dron se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice první útok zdárně přežila

Jeden z útoků dronu proti samohybné houfnici je zachycen na videu pod tímto článkem. Zajímavý je i tím, že se vlastně první útok sebevražedným dronem nepovedl. Ruští dělostřelci přitom umístili houfnici 9S19 Msta-S do lesíka a pokusili se ji zamaskovat, ale průzkumný dron ji tam objevil. Následně na ni zaútočil běžný sebevražedný dron a podle záběrů se jednalo o kvadrokoptéru s nějakou kumulativní hlavicí. MilIn uvádí, že právě její útok nevyšel.

iZdroj fotografie: Michał Derela / Creative Commons / CC BY-SA

Za možným neúspěchem útoku stála protidronová bariéra, která byla na houfnici umístěna, takže ačkoliv operátor dronu mířil do volného prostoru, nejspíše se netrefil. Obsluha houfnice se pak nejspíše polekala a pokusila se z objeveného stanoviště uniknout. To se jí ovšem nepovedlo, protože ji neustále sledoval průzkumný dron a navedl na ni nový sebevražedný dron, údajně těžkotonážní. Tomu již nedokázala odolat ochranná bariéra ani pancíř a houfnice po nárazu explodovala a nejspíš uvnitř zahynula celá její osádka.

Houfnice Msta-S nemá příliš odolný pancíř

Houfnice 9S19 Msta-S byla vyvinuta na konci 80. let 20. století v SSSR a je nejspíše nejpočetnější houfnicí v ruské armádě. Využívá dělo ráže 152 milimetrů, s nímž může s klasickou municí zasahovat cíle do vzdálenosti 24,7 kilometrů a se speciální raketově poháněnou pak až do 36 kilometrů, uvádí WeaponSystems. Umístěna je na pásovém podvozku a má pancíř, ale ten je odolný jenom proti palbě z ručních zbraní a dělostřeleckým střepinám. Při zásahu například kumulativní hlavicí dostatečnou ochranu neposkytuje.

Modernizované houfnice Msta-SM2 ruské armády dostřelí až 80 km a mají opravdu nevídanou kadenci; vyrovnají se i mnohým západním

Není přesně jasné, jak silné byly útočící drony, ale v prvním případě se nejspíše jednalo o menší typ dronu s hlavicí z RPG-7. Wikipedia uvádí, že je schopna prorazit pancíř od síle až 500 mm RHAe, ale pokud exploduje na zmíněné bariéře, pravděpodobně není schopna obrněnému vozidlu ublížit. Kdy ovšem udeřil druhý dron větších rozměrů a se silnější hlavicí, např. tandemovou, už byl schopen vozidlo zničit i přes nainstalované bariéry.

Článek Video: někdy může ruská samohybná houfnice Msta-S zásahu dronem odolat, druhému však ujet nemusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice starší, ale pořád účinná zbraň

Kanon 2A28 Grom není žádnou výjimečnou zbraní, neb je používán na BVP sovětského původu BMP-1. A jelikož byl vyráběn již v roce 1966, jak uvádí Wikipedia, nejde ani o žádnou novinku. Jedná se o nízkotlakou zbraň s hladkým vývrtem a klínovým závěrem střílející munici ráže 73 milimetrů. Její maximální dosah je 1 300 metrů, ale v situaci, že je munice odpalována po balistické křivce, až 4 kilometry, i když v takovém případě na úkor přesnosti.

Rus Ordusunun Yeni Silahına Ait Görüntüler Ortaya Çıktı

Ukrayna’daki Rus Birliklerinin BMP-1 zırhlı muharebe araçlarında kullanılan 2A28 Grom otomatik top sistemi üzerinden geliştirdikleri yeni bir silah sistemine ait görüntüler ortaya çıktı.

👉 https://t.co/I5buToCc9O pic.twitter.com/5H7nv8DlCJ

— C4Defence (@C4Defence) June 10, 2024

Zajímavou ruskou improvizací je, že vojáci dělo pravděpodobně vymontovali z vyřazeného vozidla a umístili ho na podvozek používaný pro minomet 2B9 Vasiljok, uvádí ArmyRecognition. Získali tak lehké tažené dělo, které je nejspíše lehčí a pohyblivější než samotný minomet, neboť ten i s podvozkem váží 632 kg, zatímco samotné dělo Grom 115 kg, uvádí Army-Guide. Vojáci s ním tak nejspíše mohou manipulovat i vlastní silou.

Kanon užívá kumulativní a tříštivou munici

Do 2A28 Grom jsou nabíjeny dva základní druhy munice. Tou první je granát s kumulativní hlavicí PG-15V určený proti obrněným cílům, přičemž dokáže prorazit pancíř o síle až 350 milimetrů RHAe. To sice neumožňuje zastavit moderní tanky, ale určitě to stačí na obrněná vozidla nebo bojová vozidla pěchoty – tedy pokud nemají přídavné reaktivní pancéřování. Druhá munice je pak tříštivá OG-15V účinná především proti živé síle a měkkým cílům.

Ukrajincům se podařilo zkonstruovat velmi lehký a přesný automatický granátomet UAG-40. Protivníka dokáže zasypat smrští granátů

Není jasné, jak ruští konstruktéři vyřešili u provizorní zbraně zaměřování, ale pokud je stejné jako v BMP-1, může být dělo velice užitečnou zbraní. Nejspíše by sice bylo nesmyslné ho táhnout do útoku, kde by vojáky zdržovalo, ale v obranném postavení, pokud o něm nepřítel neví, může být nepříjemným překvapením. Na stovky metrů daleko může zničit obrněnce nebo rozprášit pěchotu v případě, kdy jednotka nemá dělostřeleckou podporu.

Russian military personnel installed the 73-mm 2A28 “Grom” gun from the BMP-1 on a towed wheelbase from what appears to be the 2B9M “Vasilyok” automatic mortar.

This seems to be one of their better inventions. pic.twitter.com/wFgVwccbYz

— Jack Ryan 🇺🇸🇺🇦 (@jackryan212) May 26, 2024

Střelba z děla vyrobeného z 2A28 Grom

Článek Když ruští vojáci vymontují z BMP-1 73mm kanon, může dobře posloužit i jako lehké dělostřelectvo a nepříjemné překvapení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Archer zasáhl dobře skrytou ruskou Msta-S

Zničit postavení nepřátelského dělostřelectva se zdá být jednoduché, ale rozhodně tomu tak není. Video níže ukazuje příklad, při němž byla zlikvidována ruská houfnice 9S19 Msta-S. Tu zasáhl projektil (nebo projektily) vypálený z nejrychlejší houfnice světa, jíž je Archer (FH77BW L52). Z videa není přesněji jasné, zda se jedná o jeden zásah nebo o tři, které jsou zobrazené, neboť se může jednat o ten samý výbuch, ale pouze zeditovaný a sestříhaný.

Švýcarsko vybírá dělostřelecké systémy: Do užšího výběru se dostala i Archer, jedna z nejrychlejších samohybných houfnic na světě

MilIn uvádí, že bylo nejdůležitějším okamžikem celé akce objevení ruské houfnice, protože ji obsluha velice dobře zamaskovala v zalesněném terénu. I na videu je vidět, že z ní lze spatřit jenom vykukující hlaveň, což svědčí o všímavosti obsluhy průzkumného dronu. Zničení děla pak bylo jenom otázkou okamžiku. Po zásahu se vznítila i uskladněná dělostřelecká munice, takže je jasné, že z ruské houfnice zbyly jenom doutnající trosky.

Vysoká automatizace zajišťuje rychlost

Archer je švédská samohybná houfnice umístěná na podvozku nákladního automobilu. Army-Technology k ní uvádí, že je její ráže 155 milimetrů a používá moderní dělostřeleckou hlaveň o délce 52 ráží. Je přitom velice automatizovaná, což jí dodává vysokou rychlost palby – je schopna zaujmout pozici za méně než 30 sekund, vypálit několik ran, a z místa odjet dříve, než projektily vůbec dopadnou na cíl, takže se tím neprozradí. S běžnou municí je dosah Archeru 35 km, se speciální je pak schopen zasáhnout cíl na vzdálenost až 60 kilometrů.

Švédská houfnice L52 Archer je zcela výjimečná. Z místa ujede dříve, než zasáhne cíl, a významně překonává i CAESAR pro AČR

Ruská houfnice Msta-S je pak nejpoužívanější zbraní svého druhu v ruské armádě. Umístěna je na pásovém podvozku a MilitaryToday uvádí, že používá munici ráže 152 mm. Její maximální dosah je 24,7 kilometrů se standardním granátem, a 28,9 kilometrů s municí s prodlouženým dosahem. Houfnice se pohybuje na tankovém podvozku odvozeného z tanku T-80, motor má potom z tanku T-72. Pancéřování má sílu 15 mm a dokáže osádku ochránit proti střelbě z ručních zbraní a střepinám, zásahu dělostřeleckého granátu ale rozhodně odolat nedokáže.

Článek I když je nejužívanější ruské dělo velice dobře maskované a čouhá mu jenom hlaveň, může ho nejrychlejší houfnice světa na 1 ránu zničit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron objevil Hyacint-S, když zrovna pálil na cíl

Způsobů, jak zničit dělostřelectvo, je celá řada – jeden z nich ukazuje video pod článkem. MilIn uvádí, že zachycuje situaci, kdy se průzkumnému dronu podařilo objevit ruskou samohybnou houfnici 2S5 Hyacint-S, jejíž obsluha s ní zastavila mezi stromy – nejspíše doufajíc, že je tak dostatečně chráněná před průzkumem. Dělo dokonce vystřelilo několik ran, což je na záběrech znatelně pozorovatelné, ale nic více nesvedlo, protože to záhy „schytalo“.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Dron na něj navedl přesně naváděnou raketu ze systému M142 HIMARS, přičemž stačila jediná rána; Wikipedia uvádí že je tato raketa naváděna prostřednictvím GPS a je velice přesná. Použitá munice byla konkrétně raketa M30A1, což je střela s hlavicí naplněnou 182 tisíci wolframových kuliček. Ty jsou v cíli explozí vymrštěny do okolí a provrtají vše jako jakási veliká brokovnice. Neodolají jim dokonce ani slabě pancéřované cíle.

Houfnice klasické sovětské ráže 152 milimetrů

2S5 Hyacint-S je houfnice pocházející ze Sovětského svazu, kde byla do výzbroje zavedena v roce 1976, uvádí WeaponSystems. Jde o zbraň používající klasickou sovětskou munici ráže 152 milimetrů, jejíž dosah je až 28,4 kilometrů, ale v případě použití raketově asistované munice je to až 37 kilometrů, a systém si s sebou vozí munici vystačující na 30 ran.

Video: Ukrajinci vyhodili do povětří ruskou těžkou houfnici 2S5 Hyacint-S. Je to velký úspěch, i dnes totiž dokáže velmi silně udeřit

Houfnice má 5člennou obsluhu a je umístěna na pásovém podvozku, jehož ocelový pancíř ji chrání před střepinami a projektily z ručních zbraní. Ovšem v okamžiku, kdy dělo střílí, se osádka pohybuje kolem a není nijak chráněna. Proto nejspíše v zaznamenaném útoku raketou M30A1 celá obsluha zahynula. V případě jízdy po silnici se může vozidlo pohybovat rychlostí až 63 km/h, v terénu je ale rychlost kolem 30 km/h, a dojezd pak až 500 km.

Článek Video: ani mezi stromy nemusí být ruská houfnice Hyacint-S v bezpečí. I jediná raketa ji může proměnit ve šrot a zabít osádku v okolí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útoku dronem nezabránilo ani rušení

Video pod článkem ukazuje, jak se konkrétně podařilo zničit ruskou samohybnou houfnici 2S1 Gvozdika. Na záběrech je ale vidět až závěrečný útok sebevražedného dronu, takže není jasné, jak se podařilo houfnici objevit. Ačkoliv je video dosti zrnité – pravděpodobně se jedná o následek ruského rušení signálu – zdá se, že je houfnice maskovaná. Stojí totiž v jakémsi okopu a kolem ní jsou nejspíše maskovací sítě. Ale i tak je z oblohy viditelná.

iZdroj fotografie: Uživatel AlfvanBeem / Creative Commons / CC0

Pro obyčejný FPV dron nepředstavují zbraně jako Gvozdika žádný velký problém, protože nejsou příliš pancéřované, a stačí i běžná kumulativní hlavice. Jak zachycuje video, po útoku začala houfnice silně hořet, kčemuž MilIn uvádí, že v ní s největší pravděpodobností explodovala uskladněná munice – což prakticky vždy znamená „konečnou“. Na záběrech je dokonce vidět, že houfnici odlétla věž. A co se stalo s osádkou, to zřejmé není.

Houfnice 2S1 Gvozdika nedostřelí daleko

Gvozdika je samohybná houfnice vyvinutá ještě v Sovětském svazu a do výzbroje armády byla zavedena v roce 1972, uvádí Wikipedia. Její dělo je založeno na tažené houfnici D-30 ráže 122 milimetrů, která ve své době patřila k výkonným zbraním, ale v současnosti již za moderním dělostřelectvem zaostává – především pak dosahem, protože s běžným střelivem zasáhne cíle do vzdálenosti max. 15,3 kilometrů, s raketově poháněným pak 21,9 kilometrů, což je dnes nedostatečné a nutí to vojáky přisouvat houfnice příliš blízko frontě.

Sovětské houfnice D-30 a 2S1 Gvozdika jsou královny bojiště. I přes značné stáří je v bojích na Ukrajině používají obě strany

Zbraň je umístěna na pásovém podvozku, což dává 2S1 Gvozdice velmi dobrou pohyblivost i v těžkém terénu. Na její obsluhu je potřeba osádka složená ze 4 vojáků, která je uvnitř chráněná pancířem schopným odolat palbě z ručních zbraní, uvádí WeaponSystems. Hmotnost houfnice je 15,7 tun a dokáže se pohybovat rychlostí 62 km/h, nebo 5 km/h, když plave, a její dojezd je 500 kilometrů. Ačkoliv je již dnes zastaralá, stále zůstává ve výzbroji řady zemí.

Článek Video: ani když je ruská houfnice 2S1 Gvozdika pečlivě zamaskovaná, nemusí být v bezpečí, a po zásahu jí dokonce může odletět věž se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Děla někdy není zrovna těžké odhalit

Jak snadné je ničit tažené dělostřelectvo, ukazuje video pod tímto článkem. Tažené dělo je většinou umístěno v okopech, aby bylo chráněno proti střepinám vznikajícím při útoku, ale takové postavení lze snadno objevit, a zvláště za pomoci průzkumných dronů. Jak je patrné, podařilo se jim tak odhalit postavení 2 houfnice D-20 a 4 houfnice D-30, uvádí MilIn, na něž nakonec zaútočily sebevražedné drony a během velmi krátké chvíle je zničily.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

První ze zničených zbraní byly houfnice D-30. Jedná se o tažené dělo zařazené do výzbroje sovětské armády v 60. letech 20. století, uvádí ArmyRecognition, nakonec sloužilo a slouží v mnoha dalších zemích. Jde o zbraň ráže 122 milimetrů, munice do něho je explozivní nebo kumulativní. S běžným střelivem je dosah jen 15,4 kilometru, což znamená, že dělo bývá relativně blízko frontě a je tedy zranitelné. Rychlost střelby je až 8 ran za minutu.

Slouží dodnes, ale dosah je handicapem

Houfnice D-30 je těžší než D-20, a její ráže je 152 milimetrů. WeaponSystems uvádí, že ji sovětské ozbrojené síly začaly do výzbroje zařazovat již v 50. letech 20. století, a i když už je tedy konstrukce nějakých 70 let stará, stále je ve světě relativně často používaná. A to i přesto, že má dosah jenom 17,4 km, ačkoliv kadence až 6 ran za minutu není nejhorší. Zároveň však platí, že musí být v dosahu fronty, a tedy i sebevražedných dronů.

Královna bojiště, která patří mezi nejlepší zbraně, jaké kdy SSSR vyrobil: houfnice D-20 pamatuje ještě Stalina, a přesto je aktivní i dnes

Což je problém, neboť ani běžný FPV dron nemůže mít se zničením taženého dělo žádnou práci, jelikož mu v cestě nestojí žádné pancéřování. Je tedy jedno, zda nese třeba nějakou improvizovanou nálož nebo protitankovou hlavici, například z RPG-7, ve všech případech nějakou škodu způsobí. Jedinou možnou obranou by mohla být nad dělem nějaká natažená sít, ale v případech zachycených na videu tomu tak nejspíše nebylo.

Zničení 6 tažených děl drony

Článek Video: až vyzývavě odhalenou 6člennou ruskou dělostřeleckou baterii je možné zničit za pár minut, a to bez velké práce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Méně schopná náhražka za 2S31 Věna

Ruskému dělostřelectvu zůstal z dob SSSR značný počet samohybných houfnic 2S1 Gvozdika ráže 122 milimetrů, které vstoupily do výzbroje na začátku 70. let 20. století, uvádí ArmyRecognition, a v současné době, i když jsou stále používané, patří mezi zastaralé. Konstruktéři proto na jejich základě začali vyvíjet novou zbraň, která je dnes známá jako 2S4 Chosta, a krátce byla podle Gvozdiky označovaná i jako 2S1M, uvádí WeaponSystems.

iZdroj fotografie: Uživatel AlfvanBeem / Creative Commons / CC0

K její konstrukci byly využity i některé komponenty extrémně vzácného těžkého kompletu 2S31 Věna, který je minometem i houfnicí. 2S34 Chosta je proto také považována za jeho levnější, ale méně schopnou alternativu, uvádí MilitaryToday. Na podvozek Gvozdiky bylo totiž namontováno minometné dělo 2A80-1 ráže 120 mm, což umožňuje pálit nejenom jako minomet, ale také přímo na viditelný cíl. 2S34 Chosta je vyráběna od roku 2012, ale ruská armáda ji nejspíše má jenom několik desítek kusů, takže je docela vzácná.

2S34 Chosta vystřelí i některé střelivo NATO

Minometné dělo systému 2S34 Chosta je vybavené automatickým nabíjením, což osádce umožňuje udržovat vysokou kadenci střelby. ArmyRecognition uvádí, že může používat všechny ruské typy granátů ráže 120 mm na vzdálenost 0,5 až 14 km, a dokonce i některé granáty standardu NATO. Navíc dokáže odpalovat naváděnou munici jako laserem naváděnou střelu 3VOF112 Kitolov-2. Uvnitř vozidla je přitom zásoba munice na 40 ran a výzbroj doplňuje kulomet.

Ochrana a parametry vozidla zůstaly stejné jako u 2S1 Gvozdika, takže 2S34 Chosta obsluhuje osádka složená ze 4 vojáků, které pancíř chrání proti palbě z ručních zbraní a střepinám. Vozidlo je 7,57 metrů dlouhé a 2,58 metru široké, zatímco jeho hmotnost činí 16 tun. Má pásový podvozek, což zaručuje dobrou pohyblivost v těžkém terénu, jeho maximální rychlost na silnici je 60 km/h a na plnou nádrž může urazit až 500 kilometrů.

Článek Veliká vzácnost, 2S34 Chosta je skoro ohrožený druh, přitom dokáže silně udeřit jako houfnice i minomet, a zvládne i střelivo NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kombinace děla a minometu na kolech

V jistém slova smyslu by šlo označit ruský samohybný systém 2S40 Floks za průkopnický – jeho zbraň není klasickým minometem, ale jakousi kombinací minometu a děla, uvádí DefenceToday. V ruských ozbrojených silách jsou podobné zbraně zavedeny i v samohybné verzi, např. 2S9 Nona-S nebo extrémně vzácný těžký komplet 2S31 Věna. Ovšem 2S40 Floks se od těchto systémů liší tím, že je poprvé umístěn na kolovém podvozku, nikoliv na pásovém.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

2S40 Floks je ráže 120 mm a umožňuje používat klasickou minometnou munici této ráže, ale zároveň i munici dělostřeleckou. ArmyRecognition uvádí, že s minometnou municí má dosah 7,5 km, kdežto s dělostřeleckou 13 km, a je v něm možné použít i naváděnou munici Kitolov-2M. Kromě tříštivých projektilů pro něj existují i kumulativní, s nimiž lze ničit cíle obrněné. Rychlost střelby je 8 až 10 ran za minutu a vozidlo s sebou uveze munici na 80 ran. Jako minomet je tedy systém dobrý, jako houfnice však ztrácí zejména dosahem.

2S40 Floks je obrněný i vysoce mobilní

Tento ruský zbraňový systém je umístěn na podvozku Ural-63704-0010 6×6, uvádí MilitaryToday, a 4členná osádka je v pancéřové kabině, která ji chrání proti palbě z ručních zbraní i střepinám, kdežto podvozek má odolat i výbuchu nálože do síly 2 kg TNT. Na střeše kabiny je také kulomet ráže 12,7 mm. Celý systém měří délku 8 metrů a hmotnost má 20 tun, ale i tak se na silnici dokáže pohybovat rychlostí až 85 km/h a může ujet vzdálenost kolem 1 000 km.

Výhodou 2S40 Floks může být jeho mobilita, neboť je díky kolovému podvozku rychlý a může tak velmi operativně měnit pozici. Na druhou stranu bude konstrukce nejspíše méně odolná než v případě té na pásovém podvozku, a bude mít horší průchodnost terénem. To by mohla být nevýhoda, jelikož kvůli krátkému dosahu musí být zbraň nedaleko fronty, kde ji může dohnat a vyřadit i malý dron. Jak se osvědčí oproti pásovým protějškům, bude jasné až po masivnějším nasazení. Kola tedy nemusí být největší problém, ostatně je užívají i západní houfnice, například švédská L52 Archer, která překonává CAESAR pro AČR, ale ty mají delší dostřel.

Článek Ruský „průkopnický“ minomet 2S40 Floks vypálí i 10 ran za minutu a kdykoliv se může změnit na houfnici, i když ne moc dobrou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2 hlavně by zajistily vysokou kadenci, ale…

Možná se to zdá být zvláštní, ale dvouhlavňová Koalice-SV opravdu dává z některých pohledů smysl. OverClockers uvádí, že jednou z jeho výhod byla vysoká rychlost střelby, a to přesto, že houfnice nedokázala střílet z obou hlavní naráz, ale jednou pálila levná, a potom zase pravá, díky čemuž byla kadence až 16 ran za minutu, což žádný jiný takový systém na světě nedokáže. V podstatě by to znamenalo, že by osádka mohla během velmi krátké doby zasypat cíl hustou palbou, a pak změnit pozici, aby se vyhnula nepřátelské protibaterijní palbě.

Early prototype of a 2S35 (Koalitsiya-SV). 2S19 (‚Msta-S‘) chassis with modified turret, fitted with an over-and-under dual autoloaded 152mm howitzer pic.twitter.com/oc7kSVPB1r

— Vladimir Karpov 🇧🇷 🇷🇺 (@makotolover1866) December 16, 2020

Zdálo by se proto logické takový systém postavit, ale TopWar upozorňuje, že má Koalice-SV automatické nabíjení, což by vyžadovalo umístit dovnitř dvojitý nabíjecí systém. Ten je ale složitý a zabírá místo, takže by bylo nutné postavit systém větší, případně zmenšit zásobu střeliva, což by zase u děla s vysokou kadencí nemělo logiku. Složitý mechanismus také znamenal vyšší pravděpodobnost poruchy, a nevýhodou byl i nárůst hmotnosti, který by se projevil na mobilitě a mohl ztížit přepravu po mostech nebo na návěsech.

Koalice-SV by vydržela déle než ostatní

Výhodou je nicméně dle obou výše zmíněných zdrojů nižší opotřebení hlavní. U děl se po určitém počtu výstřelů opotřebují, i když jsou dělané z kvalitních materiálů, což má vliv na přesnost i bezpečnost děla. To pak musí na složitou výměnu a schází na bojišti. Ovšem díky dvěma hlavním by Koalice-SV dokázala pálit dvojnásobek ran, a ty by potom bylo možné vyměnit v jednom kroku najednou, což by ušetřilo práci a snížilo absenci na bojišti.

Ruská houfnice 2S35 Koalice-SV se vyrovná i nejlepším západním dělům. Její dostřel je až 80 km a opustila sovětské standardy

Nakonec ale převážil názor udělat houfnici jednohlavňovou. Více hlavní přitom nebyla originální myšlenka, Military-History uvádí, že Němci už v 70. letech 20. století postavili prototypy dvouhlavňového tanku Versuchsträger s dvěma děly 105 nebo 120 mm, a americký stíhač tanků M50 Ontos používaný ve válce ve Vietnamu měl dělových hlavní hned šest. TankHistoria však uvádí, že se v tomto případě jednalo o bezzákluzová děla ráže 106 mm. Za zmínku pak stojí i „5hlavý“ sovětský tank T-35, ale ten měl kromě vysokého počtu děl i několik věží.

Dvouhlavňová 2S35 Koalice-SV

Článek 2hlavňová ruská houfnice Koalice-SV by měla nejvyšší kadenci na světě i další plusy, ale nevýhody nakonec převážily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systém s optickými a zvukovými senzory

1B75 Penicillin se od běžných radarových detektorů liší tím, že k detekci pozice nepřátelského dělostřelectva využívá zvuk a zrak, respektive optické systémy. Jeho výrobce, Rostec, v tiskové zprávě uvedl, že se skládá z elektrooptického modulu 1B75, který pracuje v infračerveném a viditelném spektru. Umístěn je přitom na výsuvném stožáru a detekuje záblesky výstřelů. Vedle toho obsahuje zvukové a seismické přijímače 1B76, takže využívá nejenom zvuk, ale možná i otřesy půdy. Kombinací získaných dat pak dokáže určit polohu střílející zbraně.

O número dos mais recentes sistemas de reconhecimento de artilharia acústico-térmica 1b75 Penicillin na zona NVO será duplicado, informou a RIA Novosti em 07/03, citando uma fonte informada. Segundo o interlocutor da agência, isso aumentará a eficácia da luta de contra-bateria pic.twitter.com/QfrNzXpzWV

— Leider ◤✠◢ 🍉 (@stadoanarquista) March 7, 2023

Výhodou tohoto systému je, že nepotřebuje vysílat žádné radarové signály, a nepřítel tedy nedokáže zjistit, že se v jeho blízkosti nachází. Objevit ho tedy lze jenom vizuálně, například průzkumným dronem. 1B75 Penicillin nnavíc dokáže pracovat zcela automaticky, takže u něj nemusí být obsluha, a v případě útoku je tak předcházeno ztrátám na lidských životech. Systém má být schopen lokalizovat dělostřelectvo a raketomety do vzdálenosti až 25 km, minomety pak do 10 kilometrů, a pracovat může 18 hodin v kuse, uvádí Odin-Tradoc.

Mobilitu 1B75 Penicillin zajišťuje Kamaz 6350

Systém byl do výzbroje ruské armády zaveden teprve v roce 2020, takže je stále de facto nový a poměrně vzácný. Kolik přesně je těchto systémů provozováno, sice není známo, ale nejspíše jich budou jednotky, max. nižší desítky. Umístěny jsou na podvozku nákladního automobilu Kamaz 6350, což jim dává vysokou mobilitu, přičemž jeden 1B75 Penicillin váží přes 11 tun a je schopen pohybovat se max. rychlostí 95 km/h a urazit vzdálenost kolem 1 000 kilometrů.

Video: nejnovější ruský radar Jastreb-AV za 5,6 miliard Kč zničila jediná střela z HIMARS, přitom právě proti němu má bojovat

Využívat zvuk při zaměřování polohy dělostřeleckých baterií není novinkou, o něco podobného se vojáci pokoušeli již za první světové války, i když tehdy bylo samozřejmě využití velmi omezené. Současná technika a možnost zapojení počítačů tyto systémy výrazně zpřesnila, ale stále mají své nevýhody. Zvuk se totiž v různých prostředích šíří jinou rychlostí, a záleží i na počasí, což má vliv na přesnost. uvádí AsiaTimes. Zvukové systémy se tedy mohou i splést, a navíc je lze zmást, takže je de facto nezbytné kombinovat je s vizuálními projevy.

Článek Extrémně vzácný ruský 1B75 Penicillin nelze standardně detekovat. Sám protidělostřelecký systém však odhalí jakoukoliv houfnici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani raketově poháněná munice nestačí

2S9 Nona-S je zbraň primárně vyvinutá pro potřeby výsadkových vojsk, takže ji lze i vysadit ze vzduchu. Do výzbroje sovětské armády vstoupila v roce 1981, uvádí MilitaryToday, a dodnes zůstala nejenom v té ruské, ale stejně tak v mnoha postsovětských státech, a dostala se třeba i do výzbroje Sýrie. Jako hlavní zbraň je použitý jakýsi hybrid minometu a houfnice označovaný jako 2A51 ráže 120 milimetrů, jehož dosah je necelých 9 kilometrů s běžnými projektily, a 12,8 kilometrů s raketově asistovanou municí.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

To znamená, že se 2S9 Nona-S pohybuje blízko fronty a lze ji objevit třeba drony. Na videu pod tímto článkem se zrovna tomu podařilo zjistit dokonce polohu dvou kusů, jejichž obsluhy je nerozumně postavily vedle sebe, což z nich udělalo neobyčejně lákavý cíl. Poté stačila jenom jediná střela z raketometu M142 HIMARS, která s sebou vzala dva jednou ranou. Z obou zbraní nepřekvapivě zbyly jenom hořící a doutnající trosky.

2S9 Nona-S má jenom slabý pancíř

Těžký minomet má být odolný proti mnoha úderům, i proto ho konstruktéři umístili na podvozek pásového transportéru BTR-D. Pochází přitom ze 70. let 20. století, a jak uvádí WeaponSystems, byl používán sovětskými výsadkáři. To ale znamenalo, že musel být relativně lehký, aby ho bylo možné přepravovat vzduchem – hmotnost 2S9 Nona-S je tak jenom 8,5 tun. Opatřena je také relativně slabým hliníkovým pancířem chránícím proti ručním zbraním a střepinám, ale explozi rakety ráže 227 milimetrů z HIMARS odolat nedokáže.

Neobvyklý sovětský hybrid mezi houfnicí a minometem Nona-K je silný jako dělo a zvládá používat i Západní munici, šlo o sovětský záměr

Přesto by bylo chyba se domnívat, že je Nona-S na dnešní poměry slabou zbraní. Její projektily se totiž mohou účinkem proti pěchotě vyrovnat i těžkým dělům, a navíc jde o velmi mobilní systém s rychlostí až 60 km/h a dosahem kolem 500 km. V případě výsadkových operací tak může poskytovat výsadkářům neocenitelné služby. Pokud je ale nasazena na klasické frontové linii, může být kombinace menšího dosahu a slabého pancíře handicapem.

Článek Video: dva jednou ranou, proti zásahu z M142 HIMARS neměly dva vedle sebe stojící samohybné minomety 2S9 Nona-S žádnou šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Krasnopol vznikl ještě v SSSR

Úplně původní verzi munice Krasnopol pro děla ráže 152 mm vyvinul ještě Sovětský svaz, a do výzbroje byla zavedena v roce 1986, uvádí MilitaryToday. Munice byla později modernizovaná a objevila se i verze Krasnopol-M2, a to pro děla ráže 155 milimetrů určená na export, samo ji ale nepoužívá. Rusko ale v současné době produkuje munici označovanou také jako Krasnopol-M2 a její produkci mnohonásobně navyšuje.

iZdroj fotografie: Uživatel Mike1979 Russia / Creative Commons / CC BY-SA

Krasnopol-M2 musí být logicky určena pro ruská děla jako je 2S19 Msta-S nebo 2S35 Koalice-SV, který mají ráži 152 milimetrů. ArmyRecognition pak uvádí, že je její dosah 26 kilometrů, což je o 6 kilometrů více než u staršího typu. K navádění na cíl přitom užívá laserový paprsek, jehož výhodou je, že jím lze ozařovat i pomaleji se pohybující cíle, které dokáže granát zasáhnout za pohybu. To například M982 Excalibur používající GPS nesvede. I proto mohou ruští dělostřelci doufat v zasažení západních tanků, které jsou obecně velice odolné.

Krasnopol klidně zničí i tank

Vedle zvýšeného dosahu má nový typ Krasnopolu výhodu v automatizovaném zadání cíle do hlavice, což jeho nasazení velmi usnadňuje. Vlastní náboj je 1,3 metru dlouhý a má hmotnost 54,3 kilogramů, z čehož hlavice váží 22,5 kg, a z toho 11 kilogramů tvoří vlastní trhavina. Je tedy dostatečně silný, aby dokázal prorazit vrchní pancíř moderních tanků, a též je schopen si poradit s bunkry. Na 12 kilometrů má být přesný na 80 až 90 procent.

Sovětský „městský zabiják“ Msta-B je i dnes opravdu skvělá zbraň, která zničí domy i tanky; a navíc odpálí naváděnou munici Krasnopol

Ačkoliv je Krasnopol často srovnáván s americkým M982 Excalibur, má oproti němu řadu nevýhod. Jednou je menší dosah, neboť americký projektil může zasahovat cíle na vzdálenost až 57 km, což znamená, že mohou být děla mnohem dále od fronty, případně zasáhnou i cíle dále od ní. Navíc je v případě Krasnopolu třeba držet na cíli laser, což nejčastěji dělají průzkumné drony. Jenomže toto řešení je velmi problematické za mlhy nebo při husté oblačnosti – možnosti nasazení Krasnopolu jsou tedy omezené. I tak to je však pro soupeře nebezpečný.

Článek Modernizované 152mm ruské střely Krasnopol-M2 mají zvýšený dosah a dokonce zasáhnou pohyblivý cíl, ale mají omezení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severní Korea a Rusko mají stejná děla

Jakou munici dokáže Severní Korea vyrábět, lze odvodit ze seznamu vybavení jejích ozbrojených sil. Na první pohled je jasné, že se jedná především o dělostřeleckou munici, a to zejména pro děla ráže 152 mm – příkladem může být sovětská houfnice M1955 známá také jako D-20 – která je dodnes i ve výzbroji Ruska. Stejně tak má Severní Korea děla ráže 122 mm, a pravděpodobně používají munici kompatibilní se samohybnou houfnicí 2S1 Gvozdika.

Rusko v zoufalosti vytasilo 60leté rakety, které ničí vše, jen ne cíle. Dodávat mu je může i Severní Korea a Bělorusko

Z toho významného lze v severokorejské výzbroji dále najít početné deriváty sovětského raketometu BM-21 Grad, a dokonce i československé RM-70, které využívají stejnou munici. Raketomety Grad jsou totiž ve vysokých počtech i v arzenálu ruské armády, jíž zůstaly po Sovětském svazu. Rakety do nich přitom nejsou naváděné a tedy ani komplikované na výrobu, což platí rovněž o dělostřelecké munici. Severokorejci jí navíc musí mít hodně ve vojenských skladech, a ještě být schopni kdejakou munici produkovat rychle produkovat.

Dodávka možná větší než slib EU

Kolik přesně munice je schopna Severní Korea dodávat, není jisté, protože se jedná o utajované informace. Našel jsem ovšem zmínku na Defence-Blog, podle níž už Rusko obdrželo 2 000 kontejnerů, což by mohlo odpovídat asi milionu kusů dělostřeleckých granátů ráže 152 mm, případně 200 000 raket do raketometů Grad – ale jenom o to by nejspíše Ruská federace zájem neměla, byť je asi pravděpodobné, že by Severní Korea dokázala takový počet dodat nejpozději během pár měsíců, neboť má obrovské zbrojní kapacity.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Jenom pro srovnání, EU slíbila Ukrajině milion kusů dělostřelecké munice, jak ArmádníZpravodaj dříve psal, a slib má stále problém splnit. Rychlost v produkci je tak zcela evidentní, ačkoliv je nutné připomenout, že má v evropských zemích zbrojní průmysl orientovaný na sovětské zbraně zejména Bulharsko, kdežto v ostatních státech jsou kapacity výrazně nižší.

Vedle zmíněného se pak do kontejnerů vejdou třeba minometné nebo tankové granáty, munice do kulometů a ručních zbraní, případně i protitankové střely – severokorejský režim má třeba silné Bulsae-3, což jsou kopie ruských 9M133 Kornet. Myslím si ale, že jakékoliv takové dodávky jsou pro ruskou armádu nejenom požehnáním, ale zároveň i prokletím.

Co může Rusku přinést Severní Korea, a co Rusko nabídnout na oplátku: hlavně vyspělé severokorejské zbraně výměnou za potraviny

Umožňují sice dělostřelectvu udržovat dostatečný objem palby, i když se často jedná o palbu nepřesnou – to ale nevadí, protože ve vysoké kvantitě má dostatečný efekt, což v opotřebovací válce rozhoduje. Jenomže na druhou stranu bývá některá severokorejská munice často nekvalitní, třeba portál BusinessInsider uvedl, že jsou zaznamenané případy, kdy její používání poškodilo ruská děla a minomety, a někdy to vedlo i ke smrti obsluhy.

Ale ať jsem fér, o dodávky nekvalitní munice se umí postarat i samo Rusko, které například nechalo na frontu dopravit zkorodované náboje a granáty, na což jsme v ArmádnímZpravodaji upozorňovali, a kvůli špatné munici mu shořel třeba raketomet BM-21 Grad. Realitu mohu samozřejmě jenom odhadovat úplně stejně jako mnozí odborníci, rozvědky apod., do severokorejského režimu nikdo nevidíme. Jsem ale přesvědčen, že je schopen min. sovětských dělostřeleckých granátů vyrábět více než celá EU dohromady.

Článek Severní Korea může Rusku dodávat munici a zbraně v ohromujících počtech. Jaké? To lze velmi jednoduše odvodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dlouhý dostřel je i dnes velmi dobrý

Vývoj nové zbraně schopné překonat dosavadní dělostřelecké zbraně ve výzbroji SSSR začal již v 60. letech 20. století, a do výzbroje sovětské armády vstoupila v roce 1976. Na svou dobu se jednalo o úctyhodnou zbraň, tedy hlavně pokud šlo o dostřel. S klasickým střelivem ráže 152 milimetrů totiž dokázal Hyacint-S zasahovat cíle do vzdálenosti až 28,4 kilometrů, uvádí ArmyRecognition, což byla v 70. letech velmi dobrá hodnota. Navíc ale existovaly i projektily s raketovým pohonem a doletem až 37 kilometrů.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

I dnes jde přitom o poměrně dobré parametry, takže není divu, že se v případě války stává takové dělo vcelku cenným cílem, ačkoliv samozřejmě existují i zbraně mnohem lepších parametrů. Na videu pod tímto článkem lze vidět zničení jednoho z nich, a to pravděpodobně střelou ze systému M142 HIMARS. Pásový podvozek Hyacint-S má přitom 15 milimetrů silný pancíř, který dokáže chránit jenom před střepinami nebo projektily z ručních zbraní, ovšem ne proti přímému zásahu raketometem, který zapálí v něm uloženou munici, doplňuje Defence-Blog.

Kdysi existovala i jaderná munice

Ačkoliv má 2S5 Hyacint-S ráži 152 milimetrů, která je v sovětském dělostřelectvu standardní, používá speciální variantu s větší silu. Rychlost střelby má až 6 ran za minutu a zajímavé je, že dříve do děla existovaly i jaderné granáty o síle až 2 kilotuny. Jestli existují dodnes, není jisté, některé informace však mají naznačovat, že Rusko jejich zásoby zlikvidovalo, uvádí MilitaryToday. Tato munice byla přitom „výsadou“, takže si ji nechával SSSR (a později Rusko) pro sebe, a k dalším uživatelům jako Etiopii, Eritree, Ukrajině, Finsku nebo Bělorusku se nedostala.

Video: ruské těžké dělo 2S5 Hyacint ze 70. let rozhodně nepatří do šrotu, nepřítele efektivně zdecimuje i dnes na vzdálenost až 40 km

Zajímavý je i podvozek 2S5 Hyacint-S, konstruktéři využili ten z protivzdušného systému 2K11 Krug, do něhož se vejde 5 až 6členná osádka a zásoba munice na 30 ran. Další zásoba 30 ran je pak na doprovodném vozidle, které by mělo jezdit s houfnicí všude. Systém nemá věž a při používání je osádka nekrytá venku. Vozidlo má hmotnost 28,2 tun, na silnici se dokáže pohybovat rychlostí až 62 km/h, a jeho dojezd na plnou nádrž je 500 km.

Článek Video: Ukrajinci vyhodili do povětří ruskou těžkou houfnici 2S5 Hyacint-S. Je to velký úspěch, i dnes totiž dokáže velmi silně udeřit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zkoušky 2S35 Koalice-SV trvaly 8 let

Na ruském těžkém dělu, které se v mnoha ohledech těm západním zcela vyrovná, začal ruský obranný průmysl pracovat v novém tisíciletí, a v roce 2006 se objevil první demonstrátor. MilitaryToday uvádí, že měl dokonce 2 hlavně a střílel kadencí až 16 ran za minutu, a to postupně z obou hlavní, aby se příliš nezahřívaly. Konečný prototyp z roku 2013 už měl však hlaveň pouze jednu. Předsériové kusy pak dostala armáda v roce 2015, a jejich vojskové zkoušky trvaly až do roku 2023, kdy se také rozeběhla sériová výroba 2S35 Koalice-SV.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Na první pohled se může Koalice-SV podobat starší sovětské houfnici 2S19 Msta-S, v níž se také konstruktéři v mnohém inspirovali, ale i tak jde o zcela jinou zbraň. Umístěna je na pásovém podvozku, konkrétně jde o upravený podvozek tanku T-90. Na něm je otočná věž osazená dělem 2A88 ráže 152 mm a těžkým kulometem. Houfnice je vybavena digitálními displeji, moderním řízením palby, a má jednotný automatizovaný taktický velitelský systém, což jí umožňuje palbu za každých povětrnostních podmínek, uvádí Defence-Blog.

Dosah i rychlost palby je velmi dobrá

Některé informace se ohledně nové ruské houfnice v různých zdrojích liší. Většina se ale shoduje, že s běžným střelivem zasáhne cíle na zhruba 40 kilometrů, což je srovnatelné se západními děly, z nichž lze jmenovat třeba špičkovou německou houfnici PzH 2000. Se speciálními projektily je pak údajně 2S35 Koalice-SV schopna zasahovat cíle na 70 až 80 km, což je v případě pravdivosti úctyhodný výkon. Rychlost střelby je až 10 ran za minutu, čímž se německé zbrani rovněž vyrovnává. Zásoba munice by pak měla mít na 60 až 70 ran.

K obsluze ruské houfnice stačí osádka 3 vojáků, která je chráněna pancířem proti střepinám dělostřelecké palby. 2S35 Koalice-SV se přitom umí pohybovat rychlostí až 60 km/h. Relativně vysoká rychlost a dobrá průchodnost terénem ve spojení s dalekým dostřelem tak ruským dělostřelcům umožní zůstávat od bojů dále než jejich starší děla. To je zásadní v době, kdy jsou největší hrozbou drony, protože zůstane pro mnohé mimo dosah. Zvýšená přesnost pak umožní zasahovat cíle s vyšší efektivitou a šetřit cenné střelivo.

Článek Ruská houfnice 2S35 Koalice-SV se vyrovná i nejlepším západním dělům. Její dostřel je až 80 km a opustila sovětské standardy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské muzejní dělo jako základ

Základ experimentální samohybné houfnice začal ještě za Sovětského svazu, kdy se konstruktéři snažili sestrojit nový typ tažené houfnice. Podle portálu Army-Guide mělo nové dělo nahradit houfnici D-30 ráže 122 milimetrů, ale mělo mít těžší ráži 152 milimetrů. Jeho testy začaly v roce 1991 ještě v SSSR, ale dokončeny byly až o 2 roky později v Rusku. Dělo bylo označeno jako 2A61 Pat-B a vzniklo v počtu 6 kusů; všechny přitom skončily v muzeu.

Ukrainian experimental amphibious SPH with КБА-27 «Пат» / KBA-27 Pat 152mm howitzer pic.twitter.com/oDpBV6dpOE

— Caesar (@Ninja998998) May 3, 2021

Také Ukrajina se v té době snažila o modernější dělostřelectvo, načež sestrojila vlastně kopii ruské 2A61 Pat-B nazvanou jako КBА-27. S tou měla stejnou dělostřeleckou část, ale lafeta pocházela z děla D-20. Portál MilIn uvedl, že není přesně jasné, jak se Ukrajincům podařilo zbraň okopírovat, ale možné je, že zůstaly její plány v některém z tamních podniků. Nešlo však pouze jenom o kopii, v roce 1998 ji totiž konstruktéři umístili na obojživelné nákladní vozidlo PTS-2, aby získali samohybnou zbraň. Tento podivný hybrid vznikl v jediném exempláři.

Ukrajinské dělo na ploše obojživelného vozidla

Sovětské vozidlo PTS-2 pochází již z roku 1973 a je umístěno na pásech. MilitaryToday uvedl, že sloužilo pro přepravu nákladu, vojáků, kolových a pásových vozidel, a to jak přes vodní překážky, tak v terénu. Skýtá přitom plochu, na níž uveze náklad o hmotnosti až 12 tun, čehož také ukrajinští konstruktéři využili a přidělali na ni dělo. A nezdálo se to špatné, rychlost vozidla dosahovala na silnici až 80 km/h a na vodě do 13 km/h, a dojezd byl kolem 500 km.

Modernizované houfnice Msta-SM2 ruské armády dostřelí až 80 km a mají opravdu nevídanou kadenci; vyrovnají se i mnohým západním

Z jakého důvodu se systém nakonec neujal, není jasné – nejspíše pro nedostatek peněz – jde však o docela šílenou improvizaci. Dělo 2A61 Pat-B nebylo v době svého vzniku špatné, i když na současné špičkové zbraně rozhodně nestačí. Jeho hmotnost byla 4 350 kilogramů, a pro představu, moderní americké tažené dělo M777 ráže 155 milimetrů váží 4 200 kilogramů. Ruská zbraň byla schopna vypálit běžné projektily do vzdálenosti 15 200 metrů, což je dnes již málo; oproti tomu M777 s běžným nábojem dostřelí až 24 kilometrů.

Článek Neobvyklá ukrajinská samohybná houfnice КBА-27 byla rychlá, silná a uměla plavat; přesto se neuchytila. Dones existuje v 1 exempláři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2S43 Malva nejspíše zamíří do války

Projekt houfnice Malva byl veřejnosti poprvé představen v roce 2019, a o jejím vývoji i dokončení testů jsme na ArmádnímZpravodaji také informovali. Portál MilIn přitom uvedl, že ruská armáda již měla první várku houfnic 2S43 Malva obdržet, není ale jasné, v jakém počtu, ani zda jsou určeny pro jednotky nasazené ve válce na Ukrajině. Vzhledem k ruským ztrátám dělostřelectva je ale vysoce pravděpodobné, že tomu tak bude.

iZdroj fotografie: Ústřední výzkumný ústav Burevestnik (Uralvagonzavod)

Houfnice 2S43 Malva používá dělo ráže 152 milimetrů, a většina zdrojů včetně ArmyRecognition se shoduje, že jde o dělo 2A64 o délce 47 ráží používané na houfnicích 2S19 Msta-S, i když některé zdroje zase tvrdí, že může jít o dělo 2A88. První variantě by ale odpovídala i skutečnost, že je houfnice schopna s běžným střelivem dostřelit do vzdálenosti 24,7 km, a s raketově poháněným 29 km. Tím ale znatelně zaostává za podobnými zbraněmi jako je francouzský CAESAR nebo ukrajinská 2S22 Bohdana s dosahem přes 40 kilometrů.

Výroba podvozků je v dosahu Ukrajiny

Konstruktéři umístili dělostřelecký systém na osmikolový podvozek nákladního automobilu BAZ-6010-027, díky čemuž má mít mj. maximální rychlost 80 km/h a dojezd kolem tisíce kilometrů. Jeho délka je 13 metrů a hmotnost celého systému pak 32 tun. Podvozky mají přitom být vyráběny v automobilce v Brjansku jenom 100 kilometrů od ukrajinské hranice, takže není vyloučeno, že se továrna stane cílem ukrajinských dronů nebo raket – ale pouze těch domácí produkce, protože spojenci nechtějí, aby jejich střelami útočila na ruské území.

Armagedon pro ukrajinská města: nasadí-li Rusko své raketomety, doslova je smaže. Použít může i obávané termobarické zbraně

Obsluha houfnice S243 Malva je pětičlenná a chrání ji pancéřované kabina odolná proti palbě z ručních zbraní a střepinám. Při střelbě je ale osádka venku mimo kabinu, takže se musí spoléhat na rychlost a časté přesuny. Na korbě je zásoba munice na 30 ran, rychlost střelby 2S43 Malva je pak až 7 ran za minutu. Otázkou je, jaká bude její přesnost, ale vzhledem k použitému dělu nejspíše podobná houfnici Msta-S, tedy horší než u moderních západních děl.

Střelba z houfnice 2S43 Malva

Článek 2S43 Malva je zdánlivě povedená ruská houfnice, ale Ukrajinu ve válce už jenom kvůli malému dosahu příliš nepotrápí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cíl Kranopolu musí osvítit laser

Podle portálu MilitaryToday začala výroba přesně naváděné munice Krasnopol v Sovětském svazu v roce 1986. Určena byla pro děla sovětského typu ráže 152 milimetrů, i když existuje i exportní varianta ráže 155 milimetrů, a granáty Kitolov-2M ráže 120 milimetrů. Munice Krasnopol využívá během svého letu navádění inerciální, a ke konci pak laserové. To znamená, že musí být cíl osvětlený (zaměřený) laserovým paprskem, a to buď od návodčího na zemi, případně z nějakého letounu nebo dronu. Dosah střely je pak maximálně 26 kilometrů.

iZdroj fotografie: Uživatel Mike1979 Russia / Creative Commons / CC BY-SA

Krasnopol je ale od známé munice M982 Excalibur, kterou Ukrajině dodali západní spojenci, značně rozdílný. Západní systém je pochopitelně určen pro děla ráže 155 milimetrů a naváděn je prostřednictvím GPS – před výstřelem jsou tedy do systému projektilu nahrány souřadnice cíle a nikdo ho nemusí nijak ozařovat. M982 Excalibur umí zasahovat cíle do vzdálenosti větší než 50 kilometrů, tedy cca 2násobek toho, čeho je schopen Krasnopol. Systém GPS také není závislý na počasí, což je u laseru v případě špatných povětrnostních podmínek problém.

Krasnopol trefí pohyblivý cíl

Laserové navádění Krasnopolu má však i výhody. Pokud je totiž ozářen pohyblivý cíl, může se projektil trefit i do něj, tedy pakliže nejede rychlostí vyšší než 36 km/h. U munice naváděné přes satelit ale něco takového možné není, zasáhne tak pouze cíl stacionární. Další výhodou je cena, v případě Krasnopolu je udávána 820 tisíc až 1,05 milionu korun, u M982 pak vchází jedna rána na 2,65 milionu korun, ale podle zkušeností je přesnější a spolehlivější.

Rusko má mít podle serveru EnTopWar i novou verzi naváděné munice označovanou jako Krasnopol-D, s níž se chce schopnostem západního Excaliburu přiblížit. Její dosah je až 43 kilometrů, což je oproti laserově naváděným verzím značné zlepšení, ale stále to je méně než v případě M982 Excalibur. K navádění pak využívá systém GLONASS a možná i GPS. Přesnost je udávána na 10 metrů, což je opět horší než 4 metry západního Excaliburu, ale i tak dobré. Není však jasné, zda je tato munice v sériové výrobě a kolik kusů může vznikat.

Článek Je naváděná munice Krasnopol v podstatě ruský M982 Excalibur? Možná v ruském snu, ale v něčem je přece jenom lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron je pro Msta-S nebezpečný

Jeden z útoků na dělostřelectvo je vidět na videu pod tímto článkem – jde konkrétně o zničení ruské samohybné houfnice 2S19 Msta-S. Podle Defence-Blog k tomu ukrajinští vojáci využili malý komerční dron s nějakou trhavinou nebo hlavicí z RPG-7, s nímž do houfnice narazili. Ta má přitom věž z ocelového svařovaného pancíře, který osádku ochrání proti střepinám a palbě ručních zbraní, ale proti granátu z RPG nikoliv; a stačí jenom jediný zásah. Podobně by nicméně s velkou pravděpodobností dopadla i kterákoliv jiná houfnice, i nějaká moderní.

iZdroj fotografie: Michał Derela / Creative Commons / CC BY-SA

Záběry ukazují, že se houfnici nejspíše podařilo objevit ukrajinskému průzkumnému dronu v okamžiku, kdy zrovna střílela (jeden z výstřelů je dokonce vidět). V té době musí obsluha postavit zbraň tak, aby měla volný prostor pro střelbu, což ji obvykle odhaluje, a prozrazuje ji i dým vycházející z hlavně. Nepomůže pak ani to, že se houfnice nachází v pásu lesa, na kameře dronu je velmi dobře viditelná a operátor sebevražedného dronu do ní může narazit.

Ruské zbraně mohou být modernizované

Houfnici 2S19 Msta-S používají obě strany války na Ukrajině, jde totiž o zbraň vyvinutou ještě v době Sovětského svazu. V ruské armádě ovšem tvoří hlavní oporu dělostřelectva. Jak je poměrně běžné, má ráži 152 milimetrů a s raketově poháněným střelivem má být schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 36 kilometrů, i když není tak přesná jako Ukrajině dodané západní zbraně. Ruská armáda by však měla dostávat i modernizované Msta-SM2 schopné dostřelit až 80 kilometrů daleko, jak jsme již na Armádním zpravodaji informovali.

Sovětský „městský zabiják“ Msta-B je i dnes opravdu skvělá zbraň, která zničí domy i tanky; a navíc odpálí naváděnou munici Krasnopol

Sovětští konstruktéři umístili podle MilitaryToday zbraň na podvozek vycházející z tanků T-72 a T-80. Její hmotnost je 42 tun a dokáže se pohybovat rychlostí až 60 km/h, díky pásovému podvozku pak zvládá i velmi náročný terén – po přípravě dokonce zvládne přebrodit vodní překážku hlubokou až 5 metrů. Houfnice 2S19 Msta-S je ve výzbroji nejen některých postsovětských států, Rusko ji totiž prodalo třeba do Venezuely, Etiopie nebo Maroka.

Виубхове знищення російської САУ «Мста-С» за допомогою FPV!
З детонацією💥

Підрозділ Shadow дроном від вас вдарив по жирній цілі — російській самохідній артилерійській установці «Мста-С» вартістю біля 3 млн доларів саме тоді, коли вона обстрілювала наші позиції.

Результат —… pic.twitter.com/t2MoLk5lTm

— Serhii Sternenko ✙ (@sternenko) October 13, 2023

Článek Video: malý ukrajinský dron dokázal odrovnat ruskou těžkou houfnici 2S19 Msta-S jediným zásahem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Msta-SM2 střílí neskutečně rychle

Čím modernizovaná ruská houfnice Msta-SM2 rozhodně budí respekt, je rychlost palby – výhradně ale pouze v prvních minutách střelby, protože jako u všech děl se jí zahřívá hlaveň, a později je tak třeba kadenci snížit. Její obsluha je však schopna z ní pálit rychlostí až 10 ran za minutu, což je u zbraně ráže 152 milimetrů opravdu úctyhodné číslo. Jediný systém tak dokáže zvolený cíl v krátkém okamžiku zasypat velkým přívalem granátů, a poté rychle změnit pozici, aby se vyhnul nebezpečné nepřátelské protipalbě.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Podle ArmyRecognition by projektily z houfnice Msta-SM2 měly být schopné (v závislosti na typu) zasahovat cíle do vzdáleností až 80 kilometrů, což je hodnota překračující i mnohé západní dělostřelecké systémy. Houfnice má k dispozici nový systém řízení palby ASUNO-M a vybavena má být například i digitalizovanými mapami. Ruské dělostřelectvo je obecně méně přesné než systémy poskytnuté západními spojenci ukrajinské armádě, ale podobné úpravy by mohly rozdíl mezi ruským a západním dělostřelectvem snižovat.

Houfnice Msta-SM2 má i klimatizaci

Defence-Blog tvrdí, že je zajímavou úpravou zavedení klimatizace, což značně zvyšuje komfort pětičlenné osádky – hlavně v letních měsících je v některých oblastech Ruska a Ukrajiny veliké vedro, a přehřívání má pochopitelně vliv na výkony obsluhy. Třeba sovětská technika na pohodlí vojáků nikdy moc nedbala, takže v zimě mrzli a v létě se „pekli“. Zjednodušena pak byla i práce řidiče a mechanika v jedné osobě, protože má nyní k dispozici pracovní stanici, z níž může snadno vyčíst stav jednotlivých systémů houfnice.

Sovětský „městský zabiják“ Msta-B je i dnes opravdu skvělá zbraň, která zničí domy i tanky; a navíc odpálí naváděnou munici Krasnopol

Tvar zbraně ani její další parametry se ale oproti předchozí verzi nijak nezměnily, i Msta-SM2 je tedy založena na podvozku z tanku T-80 a motoru z T-72. Na silnici díky tomu dosahuje rychlosti až 60 km/h a dojezd má kolem 500 kilometrů. Vyrobena je z celosvařované ocelové pancéřové konstrukce, která chrání osádku před účinky palby z ručních zbraní a dělostřeleckými střepinami; její hmotnost přitom dosahuje 42 tun. Na věži má pak kulomet ráže 12,7 milimetrů použitelný proti pěchotě nebo letounům a dronům.

Článek Modernizované houfnice Msta-SM2 ruské armády dostřelí až 80 km a mají opravdu nevídanou kadenci; vyrovnají se i mnohým západním se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2S31 Věna je ve výzbroji jen několik let

Ačkoliv válka mezi Ruskem a Ukrajinou probíhá již více než jeden a půl roku, první zmínka o nasazení systému 2S31 Věna se objevila až na konci léta 2023. Podle portálu Militarnyi zveřejnila ruská média videozáznam, na němž vojáci tento systém používají. Jde o relativně moderní zbraň, která byla poprvé byla představena v roce 1997, ale do výzbroje zavedena až roku 2013. Její unikátností je, že v sobě kombinuje vlastnosti těžkého minometu a houfnice. Rusko má pak ve výzbroji i starší typ podobné zbraně, a to 2S9 Nona-S.

Very rare look at Azerbaijan’s 2S31 Vena SPM system. Rare system with only a select few manufactured, it utilizes a BMP-3 base chassis and fires 120mm mortars. pic.twitter.com/rEmExwJUAT

— Hovhannes (@JughaFedayi) December 2, 2022

Oba systémy používají hlaveň ráže 120 milimetrů a využívají i stejné střelivo. 2S31 Věna má ale mnohem větší dosah, podle MilitaryToday je schopná s běžným minometným střelivem zasáhnout cíle do vzdálenosti až 13 km, a pokud používá střelivo s raketovým posilovačem, tak i dále. Explozivní projektily jsou přitom velmi silné, jejich účinek se v místě dopadu vyrovná těm z houfnice ráže 152 milimetrů. Zbraň může ale střílet vysokým obloukem jako minomet, určena je však i pro přímou střelbu, a to dokonce protipancéřovými projektily.

Dobrou mobilitu zajišťuje podvozek z BVP

Samotná zbraň je umístěna na podvozku ruského bojového vozidla pěchoty BMP-3, což Věně zajišťuje vysokou mobilitu. Na silnici je schopna pohybovat se rychlostí až 70 km/h a její dojezd je kolem 600 km. I s hlavní je délka systému 7,4 m a má hmotnost 19,5 tun. Čtyřčlenná obsluha je díky pancíři chráněna proti palbě z běžných ručních zbraní a dělostřeleckým střepinám, a v případě ohrožení se může bránit dálkově ovládaným kulometem ráže 7,62 mm na střeše. Třeba pro drony je ale BMP-3 snadným cílem, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali.

2S31 Věna je vybavena i velmi vyspělým řízení palby, což jí zajišťuje mimořádnou přesnost, a v mnoha případech stačí ke zničení cíle pouze jediný výstřel, což není zejména u zbraní se sovětským (ale mnohdy ani ruským) základem příliš běžné. K dispozici je pro ni i laserově naváděná munice a vycvičená osádka dokáže vypálit až 10 projektilů za minutu. Samohybných minometů 2S31 Věna vzniklo jen velmi málo, a 13 z nich bylo ještě vyvezeno do Ázerbájdžánu. Ruská armáda tak pravděpodobně disponuje jen několika kusy.

Článek Rusové používají i extrémně vzácný těžký komplet 2S31 Věna, který je minometem i houfnicí. Je přesný, ke zničení cíle stačí 1 střela se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I moderní Tornado-G postrádá ochranu

Náhradu za legendární BM-21 Grad již Rusko vyvinulo, jedná se o raketomet Tornado-G. Stejně jako u BM-21 Grad jde o raketomet se 40 trubicemi pro střely ráže 122 milimetrů, ale je mnohem přesnější a má delší dostřel. Ovšem i Tornado-G používá jako podvozek nákladní automobily Kamaz 6×6, takže je osádka i v tomto případě velmi zranitelná, což je v době, kdy nad bojištěm (ale i týlem) létá velké množství průzkumných dronů navádějících palbu, problém.

The 🇷🇺 Russian Army is developing the Spartak modular armored platform to mount a Tornado-G 122mm multiple rocket launcher system to replace the legendary Grad rocket system.#Ukraine #RussianArmy #mlrs #UkraineRussiaWar pic.twitter.com/cmnFAnYkup

— Defence Capsule (@defencecapsule) August 27, 2023

Řešením by mohla být kombinace odpalovacího systému pro Tornado-G s obrněným automobilem Spartak, které je výsledkem vývoje obrněného vozidla VPK-Ural na podvozku běžného nákladního automobilu Ural-4320. I zde je však použitá pancéřovaná kabina pro osádku i vezený výsadek. Nový raketomet by ovšem prostor pro výsadek neměl, a místo něj by byl odpalovací systém raket, který by mohla osádka ovládat z bezpečí kabiny. Chráněná by byla proti palbě z ručních zbraní, střepinám i výbuchu miny o hmotnosti až 6 kg.

Vysoká přesnost a dolet 40 km

Nový systém by měl být určen k úderům na obrněná vozidla, dělostřelecká a minometná postavení, stejně jako na velitelská stanoviště. Dosah střel je kolem 40 kilometrů, což je oproti BM-21 Grad dvojnásobek. Systém řízení palby pak zaručuje, že jsou rakety mnohem přesnější, a mj. lze nastavit, že bude každá útočit na jiný cíl. Případně lze palbu naprogramovat tak, aby salva dokázala zničit například kolonu vozidel s rozestupy.

Rusko má nástupce legendárního raketometu BM-21 Grad: Tornado-G zasype nepřítele salvou až na 40 km, úder může být velmi přesný

Celý systém má hmotnost 18,5 tun, a i díky tomu je schopen na silnici dosahovat rychlosti až 100 km/h, kdežto dojezd na plnou nádrž je kolem tisíce kilometrů. Do obrněné kabiny se vejdou kromě řidiče ještě 4 další vojáci. Vozidlo je na svou obranu vybaveno i přídavným kulometem PKM ráže 7,62 milimetrů. Oproti BM-21 Grad tedy značný posun.

Článek Vyvíjený ruský raketomet může být novodobou náhradou za BM-21 Grad, konečně by dbal i na bezpečí obsluhy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové se snažili dělo zamaskovat

Na videu pod článkem je zachycen ukrajinský útok na ruské dělo v oblasti Makijivky, pravděpodobněji se jedná o verzi Malka než Pion, ale rozdíl je nemožné rozeznat, zvláště pak ze záběrů pořízených dronem. Ruská obsluha si evidentně byla hrozby ze strany průzkumných dronů dobře vědoma, neboť stroj zamaskovala vrstvou větví, a najít ho nejspíše musel trochu zkušený operátor. Jak vidno, ruským vojákům taktika nevyšla, protože se na dělo zanedlouho zaměřilo ukrajinské dělostřelectvo.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Tomu přitom stačila jediná rána, pravděpodobně posloužila přesná munice jako je M982 Excalibur. Po zásahu začala téměř okamžitě hořet munice ráže 203 milimetrů naskládaná evidentně v okolí vozidla umístěného v okopu. Na samotném děle je totiž zásoba jen na 4 nebo 8 ran, záleží na verzi, a je pravděpodobné že si obsluha proto naskládala další v blízkosti. Její vzplanutí samozřejmě znamenalo i okamžité zničení samotné zbraně.

2S7 Pion má značný dosah

Dělo 2S7 Pion má konstrukci starou téměř 50 let, do výzbroje sovětské armády vstoupilo v roce 1976, a dostali ho i někteří spojenci včetně Československa. Jeho úkolem byla hlavně střelba na dlouhou vzdálenost, projektil měl dosah 37,5 km, raketově poháněný až 60 km, ačkoli přesnost nebyla vysoká. Existovala přitom i jaderná munice. Umístěno je na pásovém podvozku na základě tanků T-72 a T-80, hmotnost celého kompletu je 46,5 t a rychlost až 50 km/h.

2A36 Giatsint-B: ohromné a ohromující ruské tažené polní dělo „potlačí“ nepřítele i v extrémních teplotách od -50 do +50 °C

Sovětský svaz v 80. letech 20. století dělo 2S7 Pion modernizoval na verzi Malka, která dostala hlavně nové řízení palby a navýšení kadence střelby z 1,5 na 2,5 za minutu. Dělo se účastnilo několika konfliktů, Sověti ho použili v Afghánistánu, Rusko pak v Čečensku a na Ukrajině od roku 2014, v současné válce ho používají i Ukrajinci. Zbraň byla zaznamenána i v Gruzii při invazi Ruska v roce 2008 nebo ve válce o Náhorní Karabach.

Článek Video: ruská „bestie“, supertěžké dělo 2S7 Pion, patří k nejsilnějším na světě a dostřelí až 60 km, na jeho zničení ale stačí jeden zásah se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice Malva prošla armádními testy

Zavést kolovou samohybnou houfnici do výzbroje zvažovala armáda již v době Sovětského svazu; dobrý příklad měla ostatně i v československé ShKH vz. 77 DANA. Přesto přišel první projekt podobného typu až v posledních letech. O houfnici 2S43 Malva informoval její výrobce, Rostec, v roce 2019, a o rok později už představil její prototyp. Ten za sebou má i úspěšné armádní zkoušky, ale ruská armáda si zbraň dosud neobjednala, a ani není jasné, zda tak učiní.

Russia 🇷🇺 learned from western self-propelled wheeled howitzers…

Rostec reports that the Malva wheeled self-propelled gun has passed state tests and is preparing to enter the army.

ACS 2S43 “Malva” was created on the basis of the BAZ chassis with an 8×8 wheel formula, a… pic.twitter.com/3pQNjGgVLz

— chris__759 (@chris__759) July 28, 2023

2S43 Malva využívá stejné dělo jako 2S35 Koalice, má tedy standardní ruskou ráži 152 milimetrů. Zatím není jasné, jaké má systém parametry, ale vzhledem k použité hlavni lze předpokládat, že by mohly být podobné jako u zmíněné Koalice. Některé zdroje přitom tvrdí, že by měl být dosah zbraně se standardním střelivem jenom 24,5 kilometrů, což je ale mnohem méně než kolik Rusko udává u houfnice Koalice. Je tedy možné, že to ve skutečnosti bude mnohem více, což by i odpovídalo trendům v moderním dělostřelectvu.

Na korbě Malvy je munice na 30 ran

Celý systém je umístěný na podvozku 8×8 BAZ-6010-027, takže by měl být schopen dosahovat na silnici rychlosti kolem 80 km/h, a dojezd mít až 1 000 kilometrů. Obsluhu zbraně má pak tvořit 5 vojáků. Na korbě je místo na munici pro 30 ran, systém ji může odpalovat rychlostí až 7 ran za minutu. Prototyp neměl žádnou obrannou výzbroj, ale není vyloučené, že by v případě sériové výroby houfnice dostávala kulomet, a také pancéřovanou kabinu.

Ruský samohybný minomet 2S41 Drok na obrněném vozidle výsadkářů „létá“ až 100 km/h a svou palebnou sílu dokáže i zdvojnásobit

Při hmotnosti 32 tun by se vešla 2S43 Malva i do transportního letounu Iljušin Il-76. Kolové houfnice by se bezesporu ruské armádě hodily i v současných bojích na Ukrajině, kde musí děla velmi často měnit pozice kvůli radarům odhalujícím jejich pozice, stejně jako z důvodu všudypřítomných dronů. Kolová houfnice by podle dřívějších zpráv z Ruska mohla v budoucnu nahradit nemoderní tažené zbraně, třeba 2A65 Msta-B nebo 2A36 Hyacint-B.

Článek Ruská samohybná 152mm houfnice 2S43 Malva je ruskou „anomálií“, jako jediná má kolový podvozek; hodila by se na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konvoj s děly zastavil na rovné silnici

Z popisů na sociálních sítích vyplývá, že konvoj zastavil na silnici někde v oblasti Záporoží, které je okupované Ruskem od invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Vypátral ho tam ukrajinský průzkumný dron, z nějž také pochází záběry z útoku. Ruský velitel udělal pravděpodobně školáckou chybu, když zastavil na cestě k odpočinku, přičemž vozidla stála na rovné silnici lemované alejí stromů mezi poli, kde zůstala zcela nekrytá, a zároveň byla v dosahu ukrajinských raketometů.

iZdroj fotografie: Uživatel Mil.ru / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajinská armáda pak využila k útoku pravděpodobně přesně naváděné rakety ze systému HIMARS nebo M270, neboť byl úder velice přesný – nejednalo se o klasický salvový raketomet spoléhající se na plošné pokrytí. Střely z těchto raketometů mohou zasahovat cíle do vzdálenosti zhruba 80 kilometrů, a díky pokročilému navádění s přesností až 1 metru. Mají explozivní hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, což na zničení nákladních automobilů více než dostačuje, ale mohou mít i hlavice se 182 tisíci kusy wolframových kuliček.

Houfnice D-30 jsou velmi rozšířené

Pro Ruskou armádu musely být ztráty po útoku citelné – na záběrech je vidět, že byl konvoj tvořen minimálně 4 nákladními automobily, pravděpodobně se jednalo o Ural 4320, a ke všemu se zapřaženými houfnicemi D-30. Jde o sovětské zbraně vyvinuté kolem roku 1960 a ve výzbroji je má nejenom Rusko, ale i Ukrajina a desítky dalších zemí. Tažené dělo má ráži 122 milimetrů a dosah 15,4 kilometrů. I přes to, že již nepatří k nejmodernějším, je stále hojně využívána.

Vozidla Ural 4320 pak patří ke standardním středním nákladním automobilům používaným ruskou armádou, ale stejně tak byly vyvezeny do řady zemí. Jejich konstrukce pochází z dob Sovětského svazu, konkrétně ze 70. let 20. století. Existují ve variantách 4×4 i 6×6, a v tomto případě se jednalo o jejich šestikolovou verzi. Podle typu mohou přepravovat náklad o hmotnosti 5 až 6 tun a táhnout až 11,5 tun, přičemž dosahují rychlosti kolem 80 km/h. Mají velmi dobrou průchodnost terénem a jsou proto často užívána jako dělostřelecké tahače.

⚡️Zaporozhye direction. The 🇷🇺Russian convoy of military equipment was destroyed by 🇺🇦GMLRS missiles. 47.3327, 35.9925 pic.twitter.com/RBH3foeaOr

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) July 14, 2023

Článek Video: stačí, aby velitel udělal školáckou chybu, a několik přesných střel může zdevastovat celou kolonu ruských vojenských vozidel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

2A36 Giatsint-B, pekelné dělo z Permu

Vývoj děla začal v permské dělovce již v roce 1968, a vojskové zkoušky byly provedeny v letech 1971 až 1972, zatímco sériová výroba začala v roce 1975. Dělo se ukázalo být velmi spolehlivé i v extrémních klimatických podmínkách (funkční má být v teplotách -50 do +50 °C), které jsou Rusku (i SSSR) vlastní zejména v zimě. 2A36 dosahuje poměrně velkých rozměrů, v bojové pozici má délku 12,92 m, a jenom hlaveň měří 7,65 m. Výška Giatsint-B pak dosahuje 2,76 m a na šířku má 2,88 m. Na tažené dělo je ale ohromující i jeho hmotnost, která dosahuje 9,8 tun.

iRuské tažené dělo 2A36 Giatsint-B

Kvůli ohromným rozměrům a vysoké hmotnosti je dělo lafetováno na podvozku se čtyřmi koly, který zajišťuje celému systému velmi dobrou průchodnost terénem i vysokou rychlost na silnici. V terénu se pohybuje 2A36 Hyacint-B rychlostí až 35 km/h, a na silnici pak dokonce až 80 km/h. Dělo ale utáhnou jenom nejtěžší nákladní automobily jako Ural 4320, KrAZ-6322, případně dělostřelecké pásové tahače ATS.

Hyacint stále na špici

O obsluze děla je třeba 8 vojáků, jejichž práce je usnadněna poloautomatickým systémem nabíjení. 2A36 je přitom určen k boji s živou silou, ale i k úderům na techniku a instalace v týlu. Pro tyto přepady je důležitá kadence, která dosahuje až 6 ran v minutě, 152mm munice je dělená a váží až 48 kg. Vedle tříštivých granátů jsou k dispozici i protipancéřové, zadýmovací nebo s chemickou náplní. Dostřel 2A36 Hyacint-B je 28,5 km se standardním nábojem QF-29, s raketovou municí QF-59 pak až 40 km (podle ruských zdrojů ale jen 33 km).

iZdroj fotografie: Kalabaha1969 / Creative Commons / CC BY

Celkem bylo do roku 1989, kdy byla výroba ukončena, dodáno 2 543 těchto děl. Vedle armád zemí bývalého SSSR se dostala také do výzbroje Iráku nebo Finska. Nebyla ale tak skvělá ve všech směrech, jejich velkým problémem bylo přesné zaměřování, kvůli čemuž je Rusko modernizovalo na verzi 2A36M Dilemma-2A36 se satelitním naváděním a automatickým gyroskopickým systémem odečtu úhlu. Modernizovaná i starší děla jsou dnes nasazena na Ukrajině na obou stranách, a pro svůj dostřel i vysokou sílu jsou stále velmi obávaná.

Článek 2A36 Giatsint-B: ohromné a ohromující ruské tažené polní dělo „potlačí“ nepřítele i v extrémních teplotách od -50 do +50 °C se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.