Flotila, která stárne rychleji, než se přezbrojuje

Americké letectvo popisuje svou flotilu jako „silně využívanou a stárnoucí“. Průměrný věk strojů dosahuje přibližně 27,4 roku. Dostupnost celé stíhací flotily klesla ze 72,9 % v roce 1994 na 53,9 % v roce 2024, tedy pokles o téměř dvacet procentních bodů za tři dekády. K tomu CRS přičítá roční deficit zhruba 9,6 miliardy korun v udržovacím financování a nárůst provozních nákladů o přibližně 22,8 miliardy korun od fiskálního roku 2019.

Problém přitom neleží jen ve stáří draků, ale i v tom, co je má nahradit. Program F-35 se potýká s tříletým zpožděním klíčového softwarového a hardwarového balíku TR-3. Zpráva amerického Úřadu pro vládní odpovědnost (GAO) přičítá zdržení nezralému integrovanému procesoru, opožděnému systému distribuovaného aperturního snímání nové generace a nestabilitě softwaru, která zasahovala i radar a displeje v kokpitu. Další zpráva GAO z června 2026 ukazuje, že provozní připravenost F-35 klesla na 44 % u základní bojeschopnosti a pouhých 25 % u plné bojeschopnosti mezi fiskálními roky 2021 a 2025. Analytici Congressional Budget Office navíc upozorňují, že vyšší podíl stealth strojů ve flotile bude dostupnost paradoxně dál snižovat, protože F-35 je údržbově náročnější než starší typy.

Co přesně je F-16G, a co už dávno existuje

Označení F-16G zní jako generační skok, realita je evolučnější. Základ tvoří F-16 Block 70/72, tedy nejnovější sériová varianta Viperu, kterou Lockheed Martin vyrábí v závodě v Greenville v Jižní Karolíně. Block 70 už dnes nese:

• radar APG-83 AESA (škálovatelný radar s aktivním elektronickým řízením paprsku odvozený od radaru F-35),
• moderní kokpit s velkoplošnými displeji,
• konformní palivové nádrže (CFT),
• konstrukční životnost 12 000 letových hodin,
• maximální vzletovou hmotnost kolem 21 770 kg,
• rychlost přes Mach 2 (přibližně 2 120 km/h).

Aviation Week uvádí, že konfigurace F-16G přidává k tomuto základu přídavné nádrže o objemu 2 271 litrů (600 galonů) na křídlech, infračervený vyhledávací a sledovací systém IRST (Legion Pod), zaměřovací kontejner SNIPER a brzdící padák. Důležitý kontrapunkt ale nabízí nedávná notifikace americké agentury DSCA pro Peru: tamní exportní balík Block 70 už obsahuje APG-83, IRST i systém elektronického boje Viper Shield. Skutečná novost F-16G tedy nespočívá v revolučních senzorech, ale v tom, že by americké letectvo po čtvrt století znovu kupovalo nové F-16 pro vlastní jednotky, v konfiguraci ušité na míru americkým požadavkům.

Háčky, kterých je víc než jeden

Háčků je hned několik najednou.

Stealth chybí. F-16G zůstává letounem čtvrté generace plus. Proti moderním systémům protivzdušné obrany v silně bráněném prostoru nemůže převzít roli F-35, která díky nízké radarové odrazivosti a senzorové fúzi dokáže operovat tam, kam by konvenční stroj nepronikl. Pokud by se F-16G postavila například ruskému Su-35, těžkému stroji, u kterého ruská exportní brožura Rosoboronexportu uvádí nosnost 8 000 kg výzbroje, rychlost Mach 2,25 (přibližně 2 390 km/h) a deklarovanou detekci cíle s odraznou plochou 3 m² na vzdálenost 350 km, těžila by z nižší logistické stopy a západní síťové architektury, ale ztrácela by v nosnosti a doletu. Proti čínskému J-10C, u kterého australský referenční přehled DATE uvádí bojový rádius 550 km v naložené konfiguraci, by šla do souboje v podobné vývojové třídě. Ani proti jednomu ale nemá stealth výhodu páté generace. Ruské údaje je přitom třeba brát s rezervou, jde o výrobcem deklarované parametry, nikoli nezávisle ověřené hodnoty.

Cena je neznámá. Veřejně oznámená kusová cena F-16G neexistuje. Generálporučík David Tabor, šéf plánování USAF, v říjnu 2026 naznačil osobní cenový strop kolem 85 milionů dolarů (zhruba 2 miliardy korun) za náhradu F-16. Pro srovnání: u F-35A uvádí vybraná akvizice jednotkovou opakovanou cenu 62,2 milionu dolarů v konstantních cenách roku 2012, zatímco průměrná pořizovací cena včetně vývoje dosahuje 132,7 milionu dolarů.

Program neexistuje. USAF nákup nepotvrdilo. Samo říká, že teprve analyzuje požadavky a varianty. Bez americké objednávky, bez samostatného letového programu a bez veřejného datasheetu je F-16G zatím hlavně nabídka výrobce, nikoli kontrakt.

Výrobní kapacita je omezená. Jediná aktivní linka F-16 v Greenville obsluhuje zahraniční nevyřízené objednávky, které Lockheed v dubnu 2025 vyčíslil na 114 kusů Block 70/72 pro zákazníky jako Slovensko, Bulharsko, Tchaj-wan či Bahrajn. Americká domácí objednávka by mohla zabrat výrobní sloty a tlačit termíny pro exportní partnery.

Co to znamená pro NATO a pro Česko

Pro část aliance by logika F-16G dávala smysl. Země, které už provozují nebo zavádějí Block 70/72 (Slovensko, Bulharsko), by mohly těžit z rozšířeného ekosystému a případně lepší ekonomiky výroby, pokud by americká objednávka zvýšila celkový objem. Zároveň ale hrozí, že priorita pro USAF odsune jejich dodávky.

Pro Česko je otázka akademická. Ministerstvo obrany počítá s pořízením 24 kusů F-35A do roku 2034, implementace systému do výcviku a infrastruktury běží. Návrat k F-16 by nedával strategický ani logistický smysl.

Záplata, která má svou logiku, i své limity

Myšlenka levnější vrstvy kolem F-16 není v americkém letectvu nová. Už v roce 2022 hovořil generálporučík David Nahom o tom, že přes 600 amerických F-16 bude sloužit ještě 18 až 20 let a že volba nástupce je otázkou druhé poloviny dekády. Současné plánování dál stojí na F-35, F-15EX, připravovaném F-47 šesté generace a bezpilotních spolupracujících letounech CCA. F-16G do tohoto mixu zapadá jako kapacitní pojistka, most přes období, kdy staré F-16 dosluhují a nové F-35 nepřicházejí dost rychle.

Pokud USAF nabídku skutečně přijme, nepůjde o přiznání, že F-35 selhala. Půjde o přiznání, že problém americké stíhací flotily je hlavně v číslech a tempu. A čísla se stealth technologií nezalepí.

Článek Úplně nová verze F-16G má vykrýt chybějící F-35 a zachránit americkou stíhací flotilu. Je schopná, jenže to má ale… se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré F-16 létají většinu misí a Rusům ničí tisíce cílů

Když Ukrajina první F-16 získala, nešlo o nejmodernější verze. Pilot AB hovořil o Block 10 a Block 15 dodaných evropskými partnery, tedy o konstrukčně starých výrobních sériích. Přesto podle něj právě tato relativně malá flotila létala zhruba 80 procent všech vzdušných misí ukrajinského letectva. Air & Space Forces Magazine zároveň uvádí, že jeho křídlo mělo už tehdy na kontě více než tisíc sestřelených ruských Shahedů a řízených střel.

O necelý rok později už máme ještě silnější potvrzení jejich bojového významu. Analytik Justin Bronk z britského RUSI v červenci 2026 uvedl, že F-16 tvoří spolu s menším počtem Mirage 2000-5 jádro současného ukrajinského letectva. Ukrajinské Vipery podle něj dosáhly významných úspěchů proti ruským řízeným střelám a samy zničily výrazně přes 2 500 dronů Geran a Gerbera.

Právě v tomto smyslu staré F-16 Rusům „pořádně komplikují život“. Ne proto, že by vybojovaly úplnou vzdušnou nadvládu nebo vytlačily ruské Suchoje z okolí fronty. Každou noc a při každé větší raketové vlně ale Rusko musí počítat s tím, že část jeho drahých řízených střel a útočných dronů skončí právě před zaměřovačem ukrajinského pilota.

Velitel amerických sil v Evropě generál Christopher Cavoli navíc už v dubnu 2025 před Kongresem uvedl, že ukrajinské F-16 létají každý den, zachycují ruské řízené střely a provádějí také bombardovací mise.

F-16 tedy nejsou zázračnou zbraní, která by sama změnila válku. Jsou ale přesně tím typem prostředku, který protivníkovi každý den přidává další problém: chrání města, váže ruské plánování a zároveň umožňuje Ukrajině útočit na pozemní cíle.

Pilot je nechválil bez výhrad. Ruské rušení je velký problém

Právě proto dává v titulku smysl, že pilot promluvil „upřímně“. Neomezil se na seznam úspěchů.

AB otevřeně upozornil, že jedním z rostoucích problémů je ruský elektronický boj. Ukrajinští piloti musí podle něj denně překonávat rušení, spoofing a další zásahy do elektronického prostředí. Jinými slovy: Rusové se nesnaží F-16 jen sestřelit. Snaží se také oslepit jejich senzory, narušovat navigaci a komplikovat pilotovi obraz situace. Pilot proto výslovně požadoval účinnější prostředky elektronického boje a protiopatření.

Když následně dostal otázku, co by Spojené státy mohly udělat pro zvýšení ukrajinské úspěšnosti nejvíc, odpověděl bez dlouhého vysvětlování:

„Block 70 F-16s and more missiles. There are a lot of targets to shoot down.“

V překladu redakce: „F-16 Block 70 a více střel. Je spousta cílů, které je třeba sestřelit.“

Nešlo přitom jen o touhu létat na novějším letadle. Block 70 je proti starším ukrajinským strojům technologicky úplně jinde.

Jeho radar APG-83 používá aktivní elektronické vychylování svazku AESA a nabízí větší dosah, rychlejší zpracování informací a lepší přehled o cílech. Moderní konfigurace F-16 navíc používá pokročilejší elektronický boj a navigaci chráněnou proti podvržení signálu. Americká dokumentace přímo uvádí, že SAASM nebo M-Code poskytují ochranu proti aktivnímu spoofingu – přesně proti problému, na který si ukrajinský pilot stěžuje.

Výrobce Lockheed Martin u Blocku 70 zdůrazňuje také APG-83 AESA radar a výrazně lepší situační přehled pilota.

To ovšem neznamená, že Spojené státy Ukrajině Block 70 nabídly. Byl to požadavek pilota, nikoli oznámená dodávka nebo uzavřený obchod.

Vojáček: F-16 jsou pro Ukrajinu i přechodem do úplně jiného světa

Význam F-16 přitom nelze měřit jen počtem sestřelených Shahedů. Český analytik a vojenský odborník Jiří Vojáček v odpovědi pro ArmádníZpravodaj upozorňuje, že pro Ukrajince představují také zásadní změnu způsobu, jakým jejich letectvo přemýšlí a bojuje.

„Význam F-16 pro Ukrajinu bych přirovnal k významu Gripenu pro Českou republiku. Jde o stroj, na kterém si piloti osahají jiné typy výcviku a použití bojové techniky, F-16 je tedy nezastupitelná v roli tranzitního stroje.“

To je možná méně nápadná, ale dlouhodobě ještě důležitější část celé věci.

Ukrajinské letectvo desítky let vycházelo ze sovětských MiGů a Suchojů, jejich logistiky, výcviku a taktiky. F-16 ho postupně převádí na západní standardy: jiný způsob práce s informacemi, zbraněmi, datovými sítěmi, údržbou i plánováním misí.

Sám pilot AB před přechodem na F-16 létal na MiGu-29. Podle Air & Space Forces se ukrajinští piloti a technici navíc museli mnoho postupů naučit za pochodu a vyvinuli vlastní taktiku pro nasazení F-16 v prostředí, které patří k nejnebezpečnějším na světě.

Vojáček zároveň odmítá představu, že jde pouze o výcvikový mezistupeň bez výrazného bojového významu:

„Přičemž verze, které jsou schopné odpalovat rakety AIM-120 AMRAAM (což jsou patrně všechny, které byly na Ukrajinu doposud dodané), hrají jistě i nezanedbatelnou čistě bojovou roli. To dokládá fakt, že ruské letectvo ani po čtyřech letech války nemá nebe nad Ukrajinou ve své moci, nezískalo neomezenou vzdušnou nadvládu.“

Je důležité dodat, že F-16 nejsou jediným důvodem. Rusku brání v úplném ovládnutí ukrajinského vzdušného prostoru také pozemní protivzdušná obrana, Mirage, zbývající sovětské stíhačky a další systémy.

Podstata Vojáčkova argumentu ale odpovídá i hodnocení RUSI. Rusko přes svou početní i technickou převahu nedokázalo během války získat celkovou vzdušnou nadvládu nad Ukrajinou. RUSI tento neúspěch ruského letectva označuje za jeden z klíčových rysů vzdušné války od roku 2022.

Další problém už není stáří letadel, ale počet střel

Zkušenost Ukrajiny zároveň ukazuje hranici úspěchu.

Používat drahou stíhačku proti levnému jednosměrnému dronu není ideální řešení. RUSI upozorňuje, že masové lovení Geranů a Gerber pomocí F-16 spotřebovává neudržitelné množství letových hodin a protiletadlových střel. Letadlo má omezenou životnost, potřebuje servis a každá odpálená raketa musí být nahrazena.

Ukrajinci proto taktiku mění. Piloti podle RUSI proti levnějším dronům stále více používají palubní 20mm kanón nebo levnější řízené rakety AGR-20 APKWS II, zatímco střely vzduch-vzduch se snaží šetřit na hodnotnější cíle, například ruské řízené střely.

A právě tady získává druhá polovina pilotovy odpovědi možná ještě větší význam než požadavek na Block 70:

„…and more missiles.“

Ukrajina může mít kvalitní piloty a funkční F-16, ale pokud jim dojdou vhodné střely, počet cílů, které mohou zastavit, rychle klesne. Ještě v červnu 2026 ukrajinské ministerstvo obrany děkovalo Kanadě za další dodávku střel AIM-9 pro flotilu F-16 a výslovně uvádělo jejich využití proti ruským řízeným střelám.

Staré F-16 tedy rozhodně nejsou bez slabin. Jejich radary a elektronika nedosahují možností nejnovějšího Blocku 70, ruské rušení se neustále vyvíjí a proti protivníkovi se silnými systémy PVO nemohou létt bez omezení. Ani nedokázaly zastavit ruské používání klouzavých pum v blízkosti fronty.

Jenže hodnotit jejich význam pouze podle stáří konstrukce by znamenalo přehlédnout, co se na ukrajinském nebi reálně děje.

Stroje, které měly podle skeptiků přijít příliš pozdě a v příliš malém počtu, dnes tvoří jádro ukrajinského stíhacího letectva, létají obrovskou část jeho misí a mají na kontě tisíce ruských dronů spolu s řízenými střelami.

Pilot AB proto při svém vystoupení nepotřeboval tvrdit, že je F-16 dokonalá.

Řekl v podstatě něco zajímavějšího: staré Vipery fungují. A právě proto Ukrajinci velmi dobře vědí, co by dokázaly ty nové – kdyby je dostali a měli čím střílet.

Článek Ukrajinský pilot upřímně promluvil o F-16. Jsou staré, ale Rusům pořádně komplikují život, létají zhruba 80 % misí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která mluví jasně

Podle výstupu ukrajinského letectva na Facebooku, který citují vojenské zdroje, dosáhly ukrajinské F-16 od svého nasazení těchto výsledků: více než 3 150 zničených vzdušných cílů, z toho 666 řízených střel a zhruba 2 500 dronů různých typů. K tomu přes 650 úderů na pozemní cíle. A to vše při omezeném množství dostupné munice, jak sám Kryvonožko zdůraznil.

Pro srovnání: starší veřejná bilance, kterou přinesl oficiální dánský vojenský magazín Honnør, hovořila o přibližně 2 000 vzdušných cílech a 350 pozemních úderech. Nárůst o více než polovinu ukazuje, že tempo využívání F-16 neustále roste. Nejde o jednorázový propagandistický výstřel, ale o trend.

Mobilní štít proti střelám a dronům

Hlavní přínos F-16 na Ukrajině není v tom, že by ovládly vzdušný prostor nad celou frontou. Jejich role je jiná a v lecčems cennější: fungují jako mobilní vrstva protivzdušné obrany. Radar AN/APG-66 či jeho modernizovaná varianta AN/APG-68 odhaluje cíle na výrazně delší vzdálenost než palubní systémy sovětských MiGů-29 a Su-27, které ukrajinské letectvo provozovalo předtím. Piloti F-16 tak mají lepší situační přehled, dokážou se rychle přesunout do ohroženého sektoru a zachytit ruské řízené střely nebo íránské drony Šáhid ještě před dopadem na města a kritickou infrastrukturu.

Právě v tom spočívá komplikace pro ruskou stranu. Každá střela sestřelená ve vzduchu je střela, která nezasáhla energetickou rozvodnu, nemocnici nebo obytný dům. A každý Šáhid zničený F-16 je dron, který Rusko musí nahradit, za peníze, čas a výrobní kapacitu.

Zajímavý je i detail, který přinesl dánský zdroj: ukrajinští piloti improvizačně používají neřízené rakety Hydra 70 (ráže 70 mm, původně určené pro vrtulníky a lehké útoky) proti pomalým dronům Šáhid, aby šetřili drahé střely vzduch-vzduch typu AIM-120 AMRAAM. To svědčí o tom, jak kreativně Ukrajinci s omezenými zásobami pracují.

Historický sestřel a jeho důsledky

Dne 8. července 2026 ukrajinské letectvo oznámilo zničení ruského stíhacího letounu Su-35S. O dva týdny později, 23. července, šéf amerického sboru náčelníků štábů Dan Caine potvrdil, že šlo o první známé vítězství ukrajinského F-16 v přímém vzdušném souboji. Podle Ukrinformu to byl zlomový moment.

Na papíře přitom Su-35S vypadá jako silnější stroj. Ruský exportní materiál Rosoboronexportu uvádí maximální rychlost Mach 2,25 (přibližně 2 390 km/h), praktický dostup 18 kilometrů, nosnost 8 000 kilogramů a 12 závěsníků pro výzbroj. F-16 v konfiguracích dodaných Ukrajině dosahuje rychlosti kolem Mach 2 (asi 2 120 km/h) s akčním rádiem přibližně 1 300 kilometrů. Jenže válka se nerozhoduje na papíře. Rozhoduje kombinace taktiky, výcviku, elektroniky a munice, a právě tam západní platforma ukazuje svou sílu. Pokud F-16 dokáže ohrozit moderní ruský stíhač, roste tlak na ruské piloty držet větší odstup od fronty. A to komplikuje nasazení klouzavých pum, které Rusko masivně používá proti ukrajinským pozicím.

Ekosystém, ne jen letadla

Kryvonožkova schůzka s Lockheed Martin nebyla jen o počtech sestřelů. Jednalo se o budoucnost celé platformy, o posílení schopností současného parku i o možném budoucím přechodu na nejnovější variantu F-16 Block 70/72 s modernějším radarem AESA a vylepšenou avionikou. Nejde zatím o hotový kontrakt, spíš o signál směru: Ukrajina se nemá stát provozovatelem hrstky darovaných strojů na dožití, ale budovatelem standardizované západní stíhací kapacity.

Dodavatelský řetězec zatím vypadá takto:

• Dánsko a Nizozemsko darovaly v letech 2024–2025 celkem 43 letounů F-16.
• Norsko potvrdilo šest strojů plus financování údržby, výcviku a pořízení zbraní.
• Belgie přislíbila další letouny, které ještě procházejí údržbou před nasazením.
• Lockheed Martin provozuje evropské výcvikové centrum F-16 v Rumunsku, které může sloužit i ukrajinským pilotům.

Přesný aktuální počet provozuschopných ukrajinských F-16 Kyjev nezveřejňuje. Na pokrytí celé tisícikilometrové fronty to rozhodně nestačí. Ale jako cílená, mobilní a stále účinnější vrstva obrany i omezených útoků se tyto stroje osvědčují.

Česko v příběhu F-16

Česká republika sice sama F-16 nedodává, v rámci spojenecké dělby práce se soustředí na velkorážovou munici prostřednictvím české muniční iniciativy, zatímco Nizozemsko a Dánsko vedou koalici kolem F-16 a Německo řeší protivzdušnou obranu. Přesto má Praha v leteckém příběhu svou roli.

V červenci 2025 česká vláda schválila program leteckého výcviku pro až osm ukrajinských pilotů. Resort obrany prostřednictvím státního podniku LOM Praha zajistí 150 hodin výcviku včetně simulátorů a pozemní přípravy v hodnotě zhruba 32 milionů korun. A právě dánský oficiální přehled vojenské podpory výslovně zmiňuje i dánský příspěvek do české muniční iniciativy, což ukazuje, jak se jednotlivé spojenecké programy vzájemně doplňují. Letouny bez munice jsou jen drahé kluzáky. Munice bez letounů je jen sklad. Teprve dohromady tvoří systém, který Rusku komplikuje život.

Skeptici z roku 2023 se nemýlili v tom, že F-16 samy válku neotočí. Mýlili se v tom, kolik dokážou změnit v té části války, která se každou noc odehrává nad ukrajinskými městy, když ruské střely a drony míří na civilní cíle a někdo je musí zastavit.

Článek Velitel letectva odhalil výkony F-16 na Ukrajině. Rusům komplikují útoky, i když krtici tvrdili, že nic nezmění se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pod zákonným minimem

Kongres stanovil, že USAF musí udržovat nejméně 1 145 bojových stíhaček. Podle zprávy Kongresové výzkumné služby (CRS) jich ale americké letectvo provozuje jen 1 098. Samo přitom uvádí, že do roku 2035 potřebuje 1 558 kusů. Rozdíl mezi realitou a potřebou činí téměř pět set letounů.

Ze stávajících 826 amerických F-16 má průměrný kus za sebou 34 let služby. Část flotily už nelze donekonečna držet jen dalšími prodlouženími životnosti, draky jsou unavené, avionika zastaralá a náklady na údržbu rostou. Na senátním slyšení v květnu 2025 zaznělo, že dostupnost F-35 se pohybuje kolem 54 procent času, což znamená, že ani nejnovější typ nepřebírá útvary tempem, jaké by USAF potřebovalo. Výsledkem je strukturální díra, kterou nelze zalepit jedním programem.

Proč ne víc F-35?

Odpověď se skrývá ve dvou slovech: provoz a modernizace. Samotná pořizovací cena F-35A, průměrných 82,5 milionu dolarů (zhruba 1,9 miliardy korun) za kus v posledních výrobních šaržích, není astronomická. Problém začíná ve chvíli, kdy letoun přistane na základně.

Americký kontrolní úřad GAO vyčíslil celoživotní náklady na provoz a údržbu celého programu F-35 na nejméně 1,58 bilionu dolarů. Rozpočtový úřad Kongresu (CBO) potvrzuje, že F-35A vychází na letovou hodinu i na letoun dráž než starší F-16C/D. K tomu se přidává zpoždění klíčové modernizace Block 4 s novým softwarem TR-3: GAO jmenuje nezralost integrovaného procesoru, nedokončený distribuovaný aperturní systém nové generace a přetrvávající potíže s radarem i displeji v kokpitu. Plně bojeschopné letouny s TR-3 se mají začít dodávat až v roce 2026, tedy se zpožděním zhruba tří let, a kompletní Block 4 má být hotový nejdříve v roce 2031.

Americké letectvo navíc od roku 2019 hlásí nárůst ročních nákladů na údržbu zbraňových systémů o zhruba 950 milionů dolarů a současně asi 400milionový roční deficit v jejich financování. Vedle stíhaček musí platit jadernou modernizaci, bombardéry, tankery i zcela nové programy, stealthový víceúčelový bojový letoun šesté generace F-47 a bezpilotní bojové letouny CCA. Peníze prostě nejsou nafukovací.

Co přesně F-16G nabízí, a co ne

Označení F-16G zatím není oficiálně potvrzenou konfigurací. Podle dostupných informací z Air & Space Forces Magazine jde o americkou odvozeninu Blocku 70/72, o které se diskutuje při tvorbě rozpočtu USAF pro fiskální rok 2028. Výrobní linka v jihokarolínském Greenville je jediným aktivním závodem na F-16 na světě a podle dřívějších dat zvládne až čtyři letouny měsíčně.

Klíčové parametry vycházejí z platformy Block 70:

• Radar: APG-83 AESA, podle Lockheedu sdílí 95 % softwaru a 70 % hardwaru s radarem F-35. Žádná retro stíhačka.
• Životnost draku: 12 000 letových hodin, tedy výrazně víc než zbývající životnost průměrného amerického F-16.
• Avionika: nová architektura s otevřenou misijní sběrnicí, kompatibilní s moderními zbraněmi NATO.
• Doplňky pro USAF: konformní nádrže, podkřídelní nádrže o objemu 2 271 litrů (600 galonů), IRST, zaměřovací kontejner, brzdící padák a pravděpodobně novější sada elektronického boje.

Pro srovnání: druhý čtvrtogenerační doplněk, který USAF už nakupuje, je Boeing F-15EX Eagle II. Ten nabízí maximální vzletovou hmotnost přes 36 700 kg, užitečné zatížení kolem 13 400 kg, rychlost Mach 2,5 (přibližně 3 060 km/h) a životnost přes 20 000 hodin. Historicky citovaná pořizovací cena se pohybuje kolem 80 milionů dolarů, provoz pak asi 27 000 dolarů za letovou hodinu oproti zhruba 35 000 dolarů u F-35. F-16G by proti tomu byl menší, lehčí a pravděpodobně levnější způsob, jak zaplnit běžné stíhací útvary, ale s menším doletem a nosností.

Přesná americká pořizovací cena F-16G veřejně neexistuje. Exportní balíky nelze srovnávat přímo; například bulharská objednávka osmi kusů Block 70 včetně zbraní, výcviku a podpory stála 1,673 miliardy dolarů, tedy přes 200 milionů za letoun v kompletním balíku. Holá cena stroje by byla výrazně nižší.

Doplněk, ne náhrada

Nákup F-16G by neznamenal pohřeb stealthového letectva. USAF ve svém písemném stanovisku pro Kongres z května 2026 výslovně označuje F-47 a bezpilotní CCA za vrcholné priority a F-35 Block 4 za klíčový program. Pátá generace zůstává jádrem bojeschopnosti pro nejtěžší scénáře, průnik do prostoru bráněného moderní protivzdušnou obranou, jakou rozvíjí Čína se svými stíhačkami J-20 a J-35 i pokročilými systémy PVO.

F-16G by sloužil jinde. Obrana vlastního vzdušného prostoru, běžná přítomnost v méně exponovaných oblastech, nosič výzbroje odpalované ze vzdálenosti mimo dosah protivzdušné obrany nebo platforma pro spolupráci s bezpilotními CCA; to jsou mise, kde stealth není podmínkou přežití, ale počty letounů rozhodují. Americké letectvo u CCA zdůrazňuje koncept cenově dostupného objemu a právě F-16G by mohl být pilotovaným protějškem téhož principu.

Český kontext

Česká republika cestou F-16 nejde. Ministerstvo obrany počítá s pořízením 24 letounů F-35A do roku 2034 a s udržením pronajatých Gripenů do roku 2035. Debata v USA se ale spojenců týká nepřímo: pokud Washington znovu sáhne po novostavbě F-16, posílí to legitimitu typu, který v Evropě už létá ve velkých počtech. Na Block 70 přecházejí Slovensko i Bulharsko a aktivní výrobní linka v Greenville by americkou objednávkou získala dlouhodobou stabilitu, což je dobrá zpráva i pro evropské zákazníky čekající na své sloty.

F-16G není triumfální návrat ke starému řešení. Je to účet za dvě dekády, během nichž americké letectvo modernizovalo na kvalitu rychleji, než stíhalo doplňovat kapacitu. Teď potřebuje obojí, a čas hraje proti němu.

Článek F-16G je spása pro americké letectvo z nouze. Lepší možnost ale nemá, F-35 jsou až moc drahé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pět sekund na všechno

Kanon M61A1 Vulcan, standardní výzbroj F-16, pálí kadencí 6 000 ran za minutu. Zásobník pojme 500 nábojů. Jednoduchá matematika: pilot má k dispozici zhruba pět sekund souvislé palby. Pak je prázdný. Proti pomalému Šáhidu, který letí rychlostí kolem 180 km/h, to může stačit, pokud se pilot dostane dostatečně blízko a trefí. Proti manévrujícímu stíhači by to byl hazard úplně jiného řádu.

A právě tady je potřeba rozlišit dvě události, které se snadno slévají do jednoho příběhu. V únoru 2026 ukrajinské síly potvrdily sestřel Šáhidu kanonem F-16. V červenci téhož roku přišla jiná zpráva: první potvrzený sestřel ruského stíhače Su-35 ukrajinským F-16, potvrzený šéfem amerického sboru náčelníků štábů. Jenže dostupné zdroje tyto dvě události nespojují. Sestřel Su-35 není veřejně doložen jako kanonový zásah.

Co je doložené: kanon a řízené střely APKWS slouží jako levnější alternativa tam, kde by bylo plýtváním pálit raketu za desítky milionů korun.

Drahá matematika obrany

Skutečný problém není výkon F-16. Je to ekonomika. Podle amerického rozpočtu na fiskální rok 2025 vychází pořizovací cena jedné střely AMRAAM zhruba na 25 milionů korun, Sidewinder přibližně na 13 milionů. Proti tomu stojí íránský dron Šáhid, jehož výrobní cena se odhaduje na zlomek těchto částek.

Ukrajinské F-16 přitom pracují v brutálním tempu. Pilot v rozhovoru publikovaném ukrajinskými vzdušnými silami v lednu 2026 popsal, jak během jediného letu zničil šest střel s plochou dráhou letu. Při jiné misi sestřelil sedm úderných dronů. Úspěšnost odpálených raket? Přes 80 %. Jenže každá odpálená raketa je jedna méně v zásobě, kterou západní průmysl doplňuje pomaleji, než ji ukrajinská obrana spotřebovává.

Analytik Justin Bronk z britského think-tanku RUSI v červencové analýze shrnul situaci bez příkras: F-16 jsou nejflexibilnější a nejefektivnější stíhačky, které Ukrajina má, ale doplňování munice zůstává hlavním problémem celé ukrajinské protivzdušné obrany. K polovině roku 2026 už F-16 zničily přes 2 500 dronů Geran/Gerbera. Právě ta úspěšnost ale sama žene spotřebu střel nahoru.

Proč nejde jen přidat rakety

Velitel ukrajinského 107. stíhacího křídla s krycím jménem Phantom v rozhovoru pro Newsmax, který převzal server The War Zone, potvrdil, že nedostatek je reálný a vede k přídělování munice. Reuters doplnil detail: v období bez střel piloti zkoušeli kanonové zásahy na drony ve dne. V noci to bylo příliš nebezpečné.

Západ dodávky nezastavil. Ukrajina figuruje mezi příjemci v nových výrobních lotech AMRAAM, běží kontrakty na další série AIM-9X a ukrajinské ministerstvo obrany jedná přímo s firmami Raytheon a Diehl Defence o střelách pro Patriot, NASAMS i F-16. Spojené státy navíc navýšily roční kapacitu výroby Sidewinderů na 2 500 kusů. Problém ale není vůle, je to čas. Kontraktační a výrobní horizonty se měří v letech, ruské salvy přicházejí každý týden.

Česko do tohoto řetězce přispívá zatím hlavně výcvikem: česká armáda zajistila letecký výcvik až osmi ukrajinských pilotů pro F-16. Dodávky střel AIM-9 nebo AIM-120 z českých zásob veřejně potvrzeny nejsou, což ale u citlivé letecké munice není neobvyklé.

Co to znamená pro budoucnost

RUSI upozorňuje na hlubší strukturální problém: systémově by bylo efektivnější ničit Šáhidy levnějšími prostředky, krátkodosahovou obranou, dronovými interceptory, kanonem ze země. Stíhačky F-16 s drahými raketami by měly být šetřeny pro cennější cíle: střely s plochou dráhou letu a v ideálním případě ruská letadla. Jenže právě proti Su-34, které vypouštějí klouzavé bomby desítky kilometrů za frontovou linií, naráží současné F-16 na limit dosahu svých AMRAAM.

Ukrajinská zkušenost přitom není jen válečná kuriozita. Je to varování pro celé NATO. Pokud vysokointenzivní konflikt dokáže za týdny vyčerpat zásoby střel vzduch-vzduch budované roky, mírové zásobní modely aliančních armád mají problém. Včetně těch evropských.

Piloti F-16 nad Ukrajinou zatím dokazují, že improvizace a přísná prioritizace cílů dokážou kompenzovat logistické mezery. Pět sekund kanonové palby na Šáhid není elegantní řešení. Ale když alternativa neexistuje, je to řešení brilantní.

Článek Průser? Trochu, ale ukrajinští piloti si poradili brilantně. F-16 docházejí střely, tak kosí ruské letouny kanonem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně závěsník prozradil

Nejde o únik tajných informací ani o prozrazení polohy základny. „Prozrazení“ spočívá v tom, že na jednom jediném snímku je čitelná neobvykle široká kombinace zbraní, senzorů a podvěsů, která ukazuje, jaké úkoly americké letectvo v oblasti drželo v pohotovosti.

Analytický rozbor nad oficiální fotografií, který publikoval server Army Recognition, identifikuje na letounu tuto sestavu:

• AN/ASQ-213 HTS (High-speed Anti-Radiation Missile Targeting System), systém pro detekci a zaměření nepřátelských radarů
• LITENING Advanced Targeting Pod, elektrooptický a infračervený zaměřovací kontejner pro vyhledávání, identifikaci a označování pozemních cílů
• Čtyři pumy GBU-39/B Small Diameter Bomb na nosiči BRU-61/A, přesně naváděné malé průměrové pumy s GPS navedením a dostřelem přes 110 km při shozu z výšky, hmotnost jednoho kusu kolem 130 kg
• Dva AIM-120 AMRAAM, střely vzduch-vzduch středního dosahu s aktivním radarem, dostřel přes 100 km
• Dva AIM-9 Sidewinder, infračervené střely vzduch-vzduch krátkého dosahu
• Dvě sedmiranné raketnice na 70mm rakety (pravděpodobně APKWS, laserově naváděná varianta)
• Dvě externí palivové nádrže pro prodloužení doletu

Důležité upozornění: Pentagon ani USAF oficiálně celý závěsník v popisu fotografie nevyjmenoval. Identifikace výzbroje je dílem analytické komunity, která pracuje nad veřejně dostupným snímkem.

Pět misí v jednom vzletu

Z rozložení výzbroje vyplývá pět odlišných bojových rolí, které letoun dokáže plnit současně, aniž by se musel vracet na základnu k přezbrojení:

SEAD/DEAD, potlačení a ničení nepřátelské protivzdušné obrany. Systém HTS, vyvinutý přímo pro F-16CJ/CM Block 50/52 v roli Wild Weasel, dává pilotovi typ, vzdálenost a azimut nepřátelských radarů. Podle oficiálního factsheet USAF dokáže HTS generovat cílová data nejen pro vlastní munici, ale i síťově je předávat dalším letounům.

Přesný úder, čtveřice GBU-39/B na jednom nosiči umožňuje zasáhnout čtyři nezávislé bodové cíle v jednom průletu. Pro srovnání: ruské letectvo nic srovnatelného s konceptem malé průměrové pumy sériově nenasazuje, čínská varianta LS-6 má podobné parametry, ale bez prokázaného bojového nasazení v takto intenzivní kampani.

Ozbrojený průzkum, kontejner LITENING od Northrop Grumman poskytuje dlouhodobé elektrooptické a infračervené sledování cílů na velké vzdálenosti, včetně laserového označování pro vlastní i cizí munici.

Vzdušná sebeobrana, kombinace AIM-120 AMRAAM pro střety za hranicí vizuálního dosahu a AIM-9 Sidewinder pro boj zblízka dává pilotovi plnohodnotnou schopnost bránit se ve vzduchu.

Levné ničení měkkých cílů, raketnice se 70mm střelami, pravděpodobně v laserově naváděné variantě APKWS, slouží k zásahům proti dronům, vozidlům nebo lehce chráněným pozicím za zlomek ceny řízené střely. Jeden kus APKWS stojí řádově tisíce dolarů, zatímco AIM-120 jde do milionů. Právě tady vstupuje do hry logika nákladové efektivity: proč ničit íránský dron za pár tisíc dolarů střelou za několik milionů?

Proč má Írán problém

Hrozba pro Teherán nespočívá v jednom „superzbraňovém“ letounu. Spočívá v tom, co taková konfigurace znamená v praxi: jeden dopředně nasazený F-16CM dokáže radar najít, cíl identifikovat a označit, udeřit přesnou municí a přitom se bránit ve vzduchu, to vše v jednom vzletu. Zkracuje se tím čas mezi odhalením íránského radaru a jeho zničením na minimum.

Kontext červencových úderů to podtrhuje. Dne 11. července 2026 CENTCOM uváděl přibližně 140 íránských vojenských cílů zasažených v jedné vlně a přes 300 cílů během tří nocí. Šlo o raketová a dronová stanoviště, námořní kapacity, muniční sklady, komunikační sítě a pobřežní sledovací stanice. Série úderů pokračovala minimálně do 23. července jako třináctá po sobě jdoucí noc a další těžká vlna přišla 29. července po pokusu Íránu o raketový protiútok na americké síly.

Operace Epic Fury přitom není červencová epizoda. Oficiální factsheet CENTCOM z dubna 2026 uvádí začátek kampaně 28. února téhož roku, přes 13 000 zasažených cílů a více než 155 poškozených či zničených íránských plavidel, a to ještě před červencovou eskalací. V regionu operuje přes 50 tisíc amerických vojáků s paletou prostředků od F-16 přes F-35 po strategické bombardéry B-2.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Hormuzský průliv je tepnou světového obchodu s energiemi. Podle americké Agentury pro energetické informace (EIA) tudy ve čtvrtém čtvrtletí 2025, tedy před konfliktem, proudilo 21,6 milionu barelů ropy a ropných kapalin denně, více než čtvrtina světového námořního obchodu s ropou. Ve druhém čtvrtletí 2026 objem spadl na 4,9 milionu barelů denně. Přeprava zůstane podle EIA silně omezená minimálně do konce léta 2026 a normalizace se může táhnout až do začátku roku 2027.

Pro Česko jsou důsledky nepřímé, ale reálné: vyšší ceny energií, dražší pojištění námořní přepravy a tlak na aliační zdroje. Česká armáda má pro rok 2026 mandát do 20 osob pro Irák, Kuvajt a Jordánsko, čeští vojáci ale byli z Iráku dočasně repatriováni kvůli zhoršené bezpečnostní situaci a část úkolů plní z italské Neapole. NATO v Iráku působí přes nebojovou poradní misi NATO Mission Iraq, která po březnové relokaci z Bagdádu rovněž operuje z Neapole, jde o zcela odlišnou aktivitu od amerických úderných operací.

Signál, nebo nechtěné odhalení?

Zveřejnění fotografie nebylo únikem v pravém slova smyslu. Šlo o oficiální materiál, který prošel schvalovacím procesem amerického velitelství. Poloha základny zůstala skrytá. Co ale skryté nezůstalo, je šíře schopností, které USA drží v první linii.

Bez přímého vyjádření Pentagonu nelze s jistotou říct, zda šlo o záměrný signál Teheránu. Logika ale napovídá: ukázat protivníkovi, že jeden jediný letoun v sobě spojuje průzkum, potlačení radarů, přesné údery a vzdušnou sebeobranu, a že takových letounů mají Američané v regionu desítky, to je zpráva, kterou íránské velení těžko přehlédne.

Fotografie ze 17. července neprozradila tajnou základnu. Prozradila něco operačně cennějšího: že americké letectvo v oblasti CENTCOM neimprovizuje, ale systematicky drží stroje v konfiguraci připravené na dlouhé tempo operací s maximální pružností. A právě ta pružnost, schopnost přepnout mezi pěti úkoly bez návratu na základnu, je pro íránskou obranu praktický problém, který se nedá vyřešit jedním protiúderem.

Článek Fotka amerického F-16 prozradila, co neměla. Jeden letoun nese výzbroj na 5 různých misí najednou, Írán má problém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od manévrového boje k uzavřené smyčce

Aby bylo jasné, co se změnilo: ještě v roce 2023 testovala americká letecká škola pilotů totéž letadlo v manévrovém boji vzduch-vzduch proti pilotovanému F-16. Tehdy šlo o 21 testovacích letů, vzdálenosti kolem 600 metrů a rychlosti přes 1 900 km/h. AI prokázala, že umí manévrovat v blízkém vzdušném boji. Průlomové, ale stále reaktivní: stroj reagoval na vizuální kontakt s protivníkem v předem definovaném scénáři.

HAVE HEAT je jiná kategorie. AI agent tentokrát neřešil jen letové povely. Zpracovával surová data z infračerveného senzoru Legion Pod od Lockheed Martin, pasivního systému určeného k detekci a sledování vzdušných cílů i v prostředí rušeném radarem. Na základě těchto dat sám rozhodl o kurzu, rychlosti a manévru potřebném k zachycení. Celá smyčka (vnímání, rozhodnutí, akce) proběhla bez lidského vstupu. To je přesně architektura, kterou budou potřebovat budoucí autonomní wingmani.

Co pilot dělal a proč tam vůbec seděl

Formulace „pilot jen seděl a díval se“ zní provokativně, ale není daleko od reality. Když v květnu 2024 letěl v X-62A tehdejší ministr amerického letectva Frank Kendall, ovládací prvky zůstaly po celý let nedotčené. Kendall seděl v předním kokpitu, v zadním byl bezpečnostní pilot s nezávislou schopností AI kdykoli odpojit.

Stejný princip platil i při HAVE HEAT. Americká směrnice DoD 3000.09 výslovně požaduje „přiměřenou míru lidského úsudku nad použitím síly“ a odpovědnost konkrétních osob, které systém autorizují nebo provozují. Bezpečnostní pilot není přežitek, ale záměrná pojistka. A důležitý detail: veřejně dostupné materiály nikde nepotvrzují, že by AI v rámci HAVE HEAT autonomně rozhodla o odpálení zbraně. Zachycení cíle ano. Střelba ne.

Kam to směřuje: wingmani bez kokpitu

X-62A VISTA není prototyp budoucí stíhačky. Je to létající laboratoř, původně F-16D Block 30, postupně přestavěný a v roce 2021 přeznačený na experimentální stroj. Jeho úkolem je vyvinout a otestovat autonomní schopnosti, které se pak přenesou na skutečné bojové platformy.

Těmi platformami mají být takzvané CCA (Collaborative Combat Aircraft), poloautonomní bezpilotní wingmani. Americké letectvo v červnu 2026 oznámilo kontrakty na CCA Increment 1 s cílem mít přes 150 bojeschopných kusů do konce dekády a výhledově kolem tisíce. Program DARPA AIR paralelně rozvíjí víceletadlovou autonomii pro boj za hranicí vizuálního dosahu, tedy scénáře, kde jeden pilot řídí misi a několik autonomních strojů plní dílčí úkoly.

Modernizace VISTA pod označením MSU má přidat radar PhantomStrike, síťové datové komunikace a širší výpočetní kapacitu. Z jednoho letounu s jedním senzorem se stane modulární testovací platforma pro celou architekturu spolupráce člověk-stroj.

Závod, který není jen americký

Pentagon ve své zprávě o čínské vojenské síle z roku 2025 popisuje rychlý pokrok Pekingu v oblasti bezpilotních prostředků, nových bojových letounů a umělé inteligence. Veřejně srovnatelný popis opakovaných zachycení řízených umělou inteligencí na bojovém letounu ale v dostupných zdrojích chybí. Rusko u svého Ochotnika deklarovalo automatizovaný let a vyhlídky na autonomní profil mise, to je ale jiná disciplína než dynamické zachycení v reálném čase.

Pro evropské spojence je podstatné, že USA téma nedrží za zavřenými dveřmi. V dubnu 2026 formalizovaly partnerství s Nizozemskem na vývoji CCA s důrazem na otevřenou architekturu a interoperabilitu. Česko, které čeká na první dodávky 24 letounů F-35A v roce 2031, se do programu CCA zatím nezapojilo. Ale budoucí alianční letectvo nebude stát jen na pilotovaných strojích; bude stát na jejich spolupráci s autonomními platformami, které se právě učí vidět, rozhodovat a jednat.

Nad Edwards v dubnu 2026 neodstartovala éra robotických es. Odstartovalo něco možná důležitějšího: éra, v níž stroj poprvé sám zavřel celou smyčku od senzoru po manévr. Zbytek (zbraně, důvěra, pravidla) teprve přijde.

Článek Nová éra začala: 27 zachycení cílů bez pilota. AI v upraveném F-16 lovila letadla sama, pilot jen seděl a díval se se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od jednoho speciálu ke škálovatelné flotile

Kdo sleduje americké pokusy s AI v kokpitu, pamatuje si X-62A VISTA, jediný exemplář přestavěného F-16, na kterém testovací pilotní škola na Edwards AFB v letech 2023 a 2024 zkoušela souboje AI proti člověku na dohled. VISTA byl prototyp na míru, drahý a neopakovatelný. VENOM je pravý opak. DARPA výslovně uvádí, že autonomní sada (takzvaný VENOM Autonomy Kit) se napojila na řízení letu a senzory standardního F-16 bez zásahu do jádrového softwaru letounu. To znamená, že stejný kit je v principu přenositelný na další kusy. A právě o to jde: vybudovat testovací infrastrukturu, na které se dá autonomie ověřovat opakovaně, ve stále složitějších scénářích a s více letouny najednou.

Co znamená „souboj 2 proti 2″

Realita je o něco opatrnější, ale ne méně zajímavá. Rozpočtové dokumenty DARPA z roku 2024 výslovně popisují škálování testů ze dvouletounových na čtyřletounové operace a přechod od blízkého manévrového boje k soubojům za hranicí vizuálního dosahu, tedy k tomu, co dnes rozhoduje skutečné vzdušné střety. Červencové materiály potvrzují, že program směřuje k vícečlenným bojovým scénářům. Veřejně ale zatím není popsán konkrétní živý střet čtyř letounů s výsledkovou tabulkou. Formulace „2 proti 2″ je programový cíl, ke kterému se VENOM prokazatelně blíží, nikoli zdokumentovaná hotová mise s vítězem a poraženým.

Důležité je odlišit i starší milníky. V roce 2020 AI porazila zkušeného pilota, ale jen v simulátoru v rámci AlphaDogfight Trials. V roce 2024 proběhly živé scénáře boje na dohled na X-62A VISTA, ovšem v úzce vymezeném rámci. VENOM posouvá laťku jinam: boj za hranicí vizuálního dosahu, integrace radarů a rušiček, práce s neúplnými informacemi o protivníkovi. DARPA sama přiznává, že právě v těchto podmínkách zůstávají „tvrdé otázky“ kolem výkonu a důvěryhodnosti AI.

Pilot nekončí, mění se mu práce

Nabízí se otázka, jestli tohle je začátek konce lidských pilotů. Podle všeho ne. Spíš začátek konce pilota jako člověka, který ručně tahá za knipl. Program AIR, jehož je VENOM letovou laboratoří, počítá s tím, že algoritmy převezmou taktické řízení a pilot se posune do role velitele mise, tedy někoho, kdo rozhoduje o prioritách, schvaluje zásahy a koordinuje tým autonomních strojů.

Paralelně totiž roste program Collaborative Combat Aircraft. Den před oznámením milníku VENOM, 15. července 2026, americké letectvo zveřejnilo, že bezpilotní YFQ-44A od firmy Anduril poprvé odpálil ostrou řízenou střelu AIM-120 proti digitálnímu cíli. A už v červnu 2026 letectvo podepsalo kontrakty na více než 150 bojeschopných CCA do konce dekády. Zajímavý detail: hardware a software autonomie se nakupují zvlášť, od různých dodavatelů. Budoucí převaha se nebude měřit jen počtem draků, ale i verzí AI, která v nich poběží.

Jedno pravidlo přitom zůstává neotřesitelné. Rozhodnutí o odpálení zbraně má vždy člověk. U CCA to letectvo potvrdilo explicitně, u VENOM červencové materiály mluví o autonomním řízení letu a misijních funkcí, nikoli o autonomní střelbě. A směrnice Pentagonu 3000.09 trvá na „přiměřené míře lidského úsudku nad použitím síly“.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika provozuje dvanáct pronajatých Gripenů C/D s prodlouženou smlouvou do roku 2035, než je nahradí F-35. Gripen má otevřenou architekturu a Saab u novější verze E mluví o oddělení misijního a letového softwaru, což autonomní rozšíření teoreticky usnadňuje. Pro české C/D ale žádný program typu VENOM neexistuje a v horizontu pronájmu by ani nedával smysl.

Důležitější je širší alianční rámec. Revidovaná AI strategie NATO z roku 2024 tlačí na interoperabilitu, společné testování a začlenění umělé inteligence do rozvoje schopností. Plán implementace autonomie chce sdílené rámce a pravidelné experimenty. Pro české letectvo to prakticky znamená rostoucí tlak na datové standardy, certifikaci a schopnost napojit se na budoucí smíšené týmy lidí a strojů v aliančních operacích.

Červencový let nad Eglinem nebyl konec pilotů. Byl to první krok k tomu, aby pilot přestal být řidičem a stal se velitelem, člověkem, který nemusí sám zatáčet, ale rozhoduje, kam celý roj letí.

Článek Pilot jenom seděl v kokpitu a díval se. F-16 řídila umělá inteligence, která zvládla i vzdušný souboj 2 proti 2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč právě F-16 rozhodují bitvy

Označit F-16 za stroj, který rozhoduje bitvy, není reklamní nadsázka, je to popis toho, co letoun reálně dělá nad Ukrajinou. Nejde o to, že by jedna eskadra F-16 zlomila celou frontu. Jde o lokální vzdušné střety, obranu proti střelám s plochou dráhou letu a sestřelování íránských dronů Šáhed.

Klíč leží ve výzbroji. Střely AIM-120 AMRAAM umožňují boj mimo vizuální kontakt: pilot nemusí vidět cíl vlastníma očima, radar střely si ho najde sám. Podle ukrajinského ministerstva obrany jsou AIM-120 účinné proti letadlům, střelám s plochou dráhou letu i proudovým dronům, zatímco lehčí AIM-9 fungují proti pomalejším bezpilotním prostředkům. Oproti sovětským MiG-29, které dosud tvořily páteř ukrajinského letectva, přináší F-16 širší integraci munice NATO, lepší schopnosti boje na dálku a vyšší užitnou hodnotu v protivzdušné obraně.

Volodymyr Zelenskyj po masivním ruském raketovém útoku 7. března 2025 prohlásil, že nasazené F-16 a francouzské Mirage „podaly výjimečný výkon“. F-16 tedy nejsou zlomové počtem kusů. Jsou zlomové systémově, jako součást vrstvené protivzdušné obrany, která chrání ukrajinská města.

Moskva ví, co F-16 znamenají

Že Rusko bere F-16 vážně, prozrazuje samotný Kreml. Vladimir Putin už v březnu 2024 prohlásil, že pokud by F-16 operovaly z letišť třetích zemí proti ruským silám, staly by se pro Moskvu „legitimním cílem“, jak zaznamenala agentura TASS. Není to jen rétorika, je to přiznání, že západní stíhačka s municí NATO mění pravidla hry, kterou Rusko dosud hrálo proti zastarávajícím sovětským strojům.

Pro srovnání: když Polsko zvažovalo převod svých MiG-29 Ukrajině, šlo o stroje na konci životnosti, které podle polského ministra obrany Kosiniaka-Kamysze už nelze bezpečně provozovat. Belgické F-16 jsou jiný příběh. Nejde o dožívající sovětský typ, ale o řízenou obměnu; Belgie je uvolňuje postupně, jak přebírá nové F-35.

Belgický harmonogram: proč ne všechny najednou

Belgie disponuje flotilou 53 kusů F-16. Letošních sedm je první vlna. Podle sekundárních obranných zdrojů citujících belgická média má následovat pět strojů v roce 2027, čtrnáct v roce 2028 a zbývajících dvacet sedm v roce 2029. Přesné měsíční termíny ale veřejně zveřejněny nebyly a u finálních dvaceti tří kusů dosud chybí formální schválení belgické vlády.

Proč tak pomalu? Odpověď stojí na letišti ve Florennes. Tam 13. října 2025 přistály první tři belgické F-35A Lightning II, stroje, které mají F-16 nahradit. Belgie jich objednala celkem 45 a do roku 2030 chce vycvičit 67 pilotů. Jenže program F-35 globálně provázejí problémy: americký GAO dokumentuje tříleté zpoždění bojově způsobilých konfigurací TR-3 kvůli hardwarovým a softwarovým potížím i tisícům chybějících dílů. Brusel jednoduše nemůže F-16 odevzdat rychleji, než jak je dokáže nahradit, aniž by ohrozil vlastní obranyschopnost a alianční závazky.

Důležitý je i rozdíl mezi čísly, která kolují veřejným prostorem. Když se odečte letošních sedm kusů, zbývá 46 strojů, to je číslo, které se objevuje nejčastěji. Celkový belgický plán ale míří k předání všech 53 F-16, jak uvádí The Brussels Times. Rozpor je jen zdánlivý: 46 je zbytek po první dodávce, 53 je celá flotila.

Kde se v tom všem nachází Česko

Česká republika F-16 neprovozuje, a tedy je ani nemůže darovat. Svou roli ale hraje jinde. Armáda ČR zajišťuje výcvik až osmi ukrajinských pilotů v rozsahu 150 letových hodin, přičemž hodnota tohoto příspěvku dosahuje zhruba 32 milionů korun. Mandát běží od ledna 2025 do konce roku 2026. Ukrajinská strana podle českého ministerstva obrany projevila zájem i o simulátory a letouny L-39.

Programové prohlášení české vlády navíc explicitně hovoří o aktivním zapojení do evropského obranného projektu protivzdušné obrany a o důsledném začlenění českého průmyslu do akvizičních projektů. Praha tedy podporu Ukrajiny vnímá nejen jako solidaritu, ale i jako příležitost pro vlastní obranný sektor.

Výcvik jako úzké hrdlo

Stroje bez pilotů nelétají. Proto je klíčové, co se děje na rumunské základně Fetești, kde funguje první evropské výcvikové centrum pro F-16. Rumunsko poskytuje infrastrukturu, Nizozemsko letouny, Lockheed Martin instruktory a údržbu. Rumunský stát legislativně řeší financování výcviku ukrajinského personálu včetně ubytování, stravy, dopravy a paliva. Fetești není symbolická škola, je to reálný zdroj pilotů a techniků.

Přesto Zelenskyj už v srpnu 2024, kdy F-16 na Ukrajině poprvé oficiálně potvrdil, řekl jasně: počet strojů i vycvičených pilotů je stále nedostatečný. Od té doby uplynuly téměř dva roky a situace se zlepšuje, ale limit trvá. Čím rychleji porostou řady vycvičených posádek, tím dříve budou nově dodané stroje skutečně v akci.

Sedm belgických F-16 není samo o sobě strategický zlom celé války. Je to ale další krok v přechodu Ukrajiny na západní letecký standard, přechodu, který Rusko sleduje, veřejně komentuje a zjevně se ho obává. A právě to je možná nejlepší měřítko toho, jak moc tyto stroje znamenají.

Článek Ukrajina letos dostane dalších 7 letounů, které rozhodují bitvy, a Rusové to vědí. Sedm F-16 je zásadní posila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stáří draku versus stáří schopností

Označení F-16A/B pokrývá překvapivě široké spektrum strojů. Na jednom konci stojí téměř původní kusy z konce sedmdesátých let, na druhém hluboce přestavěné verze po programu Mid-Life Update. MLU přineslo nový modulární mission computer, kompletní překabelování, úpravy radaru a modernizované rozhraní mezi pilotem a strojem. Cílem bylo přiblížit starší letouny schopnostem novějších bloků C/D, a do značné míry se to podařilo.

Rozdíl je zásadní. Původní F-16A Block 1 a modernizovaný F-16A MLU sdílejí základní tvar trupu, ale elektronika uvnitř patří do jiné éry. Podle specializované databáze F-16.net právě MLU proměnilo F-16A/B z „dožívající verze“ na upgradovatelnou platformu s růstovým potenciálem pro další senzory a zbraně. Novější bloky C/CM mezitím dostávají radar s aktivním elektronickým vychylováním paprsku (AESA), což představuje další generační skok, ale i bez něj modernizovaná A/B zvládá ochranu vzdušného prostoru, úderné mise i síťově vedené úkoly.

Proč je levnější letět dál

Americké letectvo u programu SLEP (strukturálního prodloužení životnosti) počítalo s cenou kolem 55 milionů korun za letoun a s prodloužením z 8 000 na až 12 000 letových hodin. Starší odhady amerického kontrolního úřadu GAO pracovaly s orientační cenou modernizace kolem 210 milionů korun za kus, proti zhruba 1,3 miliardy korun za nový F-16. Matematika je jednoznačná.

Jenže nejde jen o cenu samotného letounu. Přechod na novou platformu znamená:

• přecvičení pilotů a pozemního personálu,
• výstavbu nových simulátorů a údržbových kapacit,
• nákup kompatibilní munice a softwarových licencí,
• nové servisní smlouvy, často na desítky let dopředu,
• dočasné oslabení bojové pohotovosti v přechodovém období.

České materiály k pořízení F-35 tohle ilustrují názorně. Vláda schválila nákup 24 letounů páté generace, první mají dorazit v roce 2031, ale mezitím si Česko prodlužuje pronájem Gripenů až do roku 2035. Přechodový most musí existovat, a právě tuto roli F-16A/B plní v desítkách zemí.

Tři tváře jednoho letounu v roce 2026

Belgické vzdušné síly drží F-16 v plné operativní službě. Podle belgického strategického dokumentu obrany typ pokrývá úkoly vzdušné obrany včetně aliančního QRA až do konce roku 2028, kdy ho nahradí F-35A. Žádný muzejní dolet, ostrá služba s reálnými pohotovostními vzlety.

V Rumunsku hraje F-16 jinou roli. Evropské výcvikové centrum F-16 (EFTC) u Fetești přijímá piloty z aliančních zemí a zároveň buduje kapacity pro ochranu vzdušného prostoru jihovýchodního křídla NATO. Stroje sem přišly z nizozemských přebytků; Nizozemsko oficiálně vyřadilo F-16 z inventáře v září 2024. Typ ale nezmizel. Přesunul se.

Argentina představuje třetí model. V prosinci 2025 přistálo na argentinské základně prvních šest bývalých dánských F-16. V dubnu 2026 argentinské letectvo oznámilo zahájení letových operací. Země, která přišla o nadzvukové letectvo vyřazením Mirage III, se vrací ke schopnosti, kterou neměla přes dvacet let. A vrací se právě přes F-16A/B.

Opatrné vyřazování jako řízený přesun

Dánsko své F-16 v lednu 2026 slavnostně rozloučilo po čtyřech desetiletích služby. Stroje ale neskončily ve šrotu. Část odešla do Argentiny, další kusy míří na Ukrajinu. Totéž Nizozemsko: vyřazené letouny zásobují rumunské EFTC i ukrajinský program. Vyřazení z jedné armády neznamená konec životního cyklu, znamená začátek dalšího.

Tohle je skutečný důvod, proč F-16A/B z výzbroje mizí tak pomalu. Nejde o to, že by byl nenahraditelný. Jde o to, že jeho náhrada není výměna jednoho letounu za druhý. Je to systémová proměna celé vzdušné síly, od výcviku přes logistiku po doktrínu. A dokud ta proměna trvá, starý Falcon létá dál. Někde v boji, někde ve výcviku, někde teprve poprvé.

Globální standard přechodu

F-16A/B se stal něčím, co jeho konstruktéři v General Dynamics nemohli předvídat: univerzální přechodovou platformou mezi studenou válkou a érou stealth. Když stát nemá peníze na okamžitý skok k páté generaci, nemá čas na výstavbu nové infrastruktury nebo nemá piloty cvičené na složitější systémy, sáhne po Falconu. Zásoby se ale tenčí. Dánské a nizozemské přebytky, které dosud zásobovaly nové uživatele, postupně mizí z trhu, směřují na Ukrajinu nebo k dříve domluveným odběratelům.

Až jednou poslední F-16A/B přistane naposledy, bude mít za sebou službu v desítkách armád na obou polokoulích, modernizační programy, které z něj udělaly jiný letoun, než jaký vzlétl v roce 1978, a druhou i třetí kariéru v zemích, o kterých jeho tvůrci nikdy neslyšeli. Málokterý bojový letoun v historii dokázal totéž.

Článek F-16A/B létá už skoro 50 let a stále slouží ve 23 zemích. Z výzbroje ji letectva vyřazují jenom opatrně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stejná rodina, jiný nosič

Aby bylo jasno: Ukrajina střely IRIS-T zná. Pozemní systémy IRIS-T SLM a SLS dodané Německem chrání ukrajinská města a kritickou infrastrukturu od roku 2022 a dosahují při tom velmi vysoké, podle dostupných údajů téměř stoprocentní úspěšnosti proti ruským řízeným střelám i dronům. Právě z této bojové reputace vychází i údaj o přesnosti přes 95 %, který se v souvislosti s rodinou IRIS-T opakovaně objevuje.

Jenže to, co teď Diehl Defence připravuje pro ukrajinské F-16, je něco jiného. Varianta vzduch-vzduch IRIS-T, kterou firma označuje za střelu páté generace, je původní podoba celé zbraňové rodiny. Na F-16 je plně integrovaná u jiných uživatelů, první zkoušky tohoto spojení proběhly už v Nizozemsku koncem devadesátých let. Pro Ukrajinu by ale šlo o premiéru: dosud její F-16 létají výhradně s americkými střelami AIM.

Proč je IRIS-T pro Rusy tak těžko překonatelná

Diehl Defence staví reputaci IRIS-T na kombinaci několika vlastností. Střela disponuje infračerveným vyhledávačem s vysokou odolností proti rušení, extrémní manévrovatelností díky vektorování tahu a schopností zasáhnout cíle i pod velkým úhlem mimo osu letadla. V praxi to znamená, že pilot nemusí nepřítele „honit“ přímo před sebe, stačí, když ho senzory zachytí v širokém kuželu kolem letounu.

Na zemi se tyto vlastnosti projevily devastující účinností proti ruským střelám s plochou dráhou letu i proti íránským dronům Šáhid. Ve vzduchu by IRIS-T mohla plnit podobnou roli: lov vrtulníků, dronů, řízených střel a nepřátelských letounů v boji na dohled. Ruská strana samozřejmě disponuje prostředky elektronického boje a taktickými protiopatřeními, ale veřejně dostupné zdroje nenaznačují, že by proti IRIS-T existoval spolehlivý „protilék“. Spíš se dá čekat, že by Moskva reagovala nepřímo, saturací vzdušného prostoru, útoky na letiště nebo tlakem na údržbu ukrajinských strojů.

Norské F-16 stále čekají v Belgii

Tady narážíme na zásadní háček. Střela může být sebelepší, ale potřebuje nosič. A norské F-16 určené pro Ukrajinu (oficiálně potvrzených je šest kusů) se k dubnu 2026 stále nacházely u firmy Sabena v Belgii, kde procházejí údržbou a přípravou. Podle norského ministerstva obrany o prioritách práce rozhoduje Ukrajina po konzultaci s dárci, ale kapacita servisu se teprve rozšiřuje.

Norská strana přitom kolem F-16 buduje celý podpůrný ekosystém. Přes program JUMPSTART Oslo financuje výcvik pilotů, údržbu i nákup zbraní. V prosinci 2025 norská vláda oznámila další balík zahrnující munici a prostředky protivzdušné obrany právě pro darované stíhačky. Integrace IRIS-T by tak zapadala do širšího systému udržitelné podpory, ne do izolovaného jednorázového daru.

Realistický odhad? Než norské stroje opustí Belgii, projdou kompletní přípravou a dostanou certifikovanou výzbroj včetně IRIS-T, jsme spíš v horizontu roku 2027 než jara 2026.

Co to mění pro Ukrajinu, a co ne

Přidání IRIS-T na F-16 by pro Ukrajinu znamenalo dvojí výhodu. Zaprvé taktickou: další vysoce účinná krátkodosahová střela rozšíří paletu toho, co pilot dokáže zasáhnout v boji na dohled. Zadruhé logistickou: Kyjev by přestal být závislý výhradně na americké dodavatelské větvi. Jak potvrdilo ukrajinské ministerstvo obrany, F-16 už dnes aktivně používají tři varianty střel AIM. Evropská alternativa od Diehlu by znamenala diverzifikaci, která je ve válce s tak obrovskou spotřebou materiálu klíčová.

Zároveň je třeba říct, co IRIS-T na F-16 neznamená. Není to okamžitý zlom na frontě. Ukrajina disponuje omezeným počtem F-16, integrace není dokončená a samotná krátkodosahová střela nezmění strategickou rovnováhu ve vzdušném prostoru, kde Rusko stále operuje stovkami letounů. Podle nás jde o důležitý kvalitativní krok, ne o zázračnou zbraň, ale o další dílek skládačky, která postupně ukrajinským pilotům vyrovnává šance.

Český kontext: stejný směr, jiná úroveň

Česká republika patří mezi nejvýraznější podporovatele Ukrajiny v poměru k velikosti ekonomiky. Podle souhrnu české vojenské pomoci Praha dodala mimo jiné speciální vozidla protivzdušné obrany a stovky protiletadlových prostředků; přesné typy stát z bezpečnostních důvodů neuvádí. Přímé napojení na ekosystém IRIS-T/F-16 z veřejných zdrojů nevyplývá, ale česká protivzdušná obrana, protidronová řešení a především muniční iniciativa posilují stejnou obrannou architekturu.

Oficiální česká linie přitom další zbrojní posilování Ukrajiny ze strany Německa i dalších spojenců vítá. Ministři obrany EU na jednání začátkem roku 2026 diskutovali právě o spolupráci v oblasti protivzdušné a protiraketové obrany, raket a munice, a Praha se k těmto prioritám výslovně přihlásila.

Střela IRIS-T na ukrajinských F-16 zatím zůstává projektem na papíře a v dílnách belgického servisu. Ale až jednou norské stíhačky vzlétnou s německou municí pod křídly, Rusko bude čelit zbraňovému systému, který se na ukrajinském nebi teprve představí, a na ukrajinské zemi už prokázal, že funguje.

Článek Ukrajinské F-16 dostanou zbraň, kterou Rusové neumí přelstít. Německo připravuje střely IRIS-T s přesností přes 95 % se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je GBU-31 a proč se jí říká „monstrum“

GBU-31 není bomba v klasickém slova smyslu. Je to naváděcí sada JDAM (Joint Direct Attack Munition) nasazená na tělo pumy třídy 900 kg, buď konvenční Mk 84 s masivním tříštivě-tlakovým účinkem, nebo tvrdocílový penetrátor BLU-109 určený k proražení betonu a zemních krytů. Výsledek váží 925,4 kilogramu a po odhozu z letounu klouzá k cíli naváděná kombinací GPS a inerciální navigace.

Podle oficiálního fact sheetu amerického letectva je přesnost s funkčním GPS signálem do pěti metrů. I při úplné ztrátě GPS, tedy v prostředí aktivního ruského rušení, klesá na přibližně 30 metrů, což je stále použitelné proti skladům, velitelským stanovištím nebo mostním polím. Dosah od bodu shozu? Až přibližně 28 kilometrů (15 námořních mil). Pilot nemusí letět přímo nad cíl.

Často citovaný údaj o 15 metrů širokém a 11 metrů hlubokém kráteru se v primárních technických listech výrobce ani americké armády dohledat nepodařilo. Jde patrně o odhad účinku pumy třídy 900 kg na měkký terén. I tak platí: kráter o průměru patnácti metrů odpovídá šířce menšího rodinného domu. Pro nechráněnou stavbu, lehké opevnění nebo vozidlové postavení je to devastace.

Čtyři pumy najednou? Ne tak rychle

Matematicky to sedí: čtyři kusy GBU-31 by vážily 3 701 kilogramů, tedy necelé čtyři tuny. Jenže otevřené zdroje specifické pro F-16 tuto konfiguraci nepotvrzují. Specializovaný portál F-16.net uvádí pro F-16 standardní výzbroj dvou GBU-31 na podkřídelních stanicích 3 a 7. Dvě pumy, ne čtyři.

To neznamená, že čtyři kusy jsou fyzikálně nemožné, F-16 má devět závěsníků a jeho maximální zátěž přesahuje sedm tun. Ale otevřený zdroj, který by konfiguraci 4× GBU-31 na ukrajinském F-16 MLU výslovně potvrdil, se v dostupných materiálech nenašel. Dvě téměř tunové pumy na jednom letu jsou i tak schopnost, kterou Ukrajina dosud neměla.

Od improvizace k systému: proč záleží víc na platformě než na jedné pumě

Skutečný přelom není samotná GBU-31. Je to přechod od nouzových integrací západních zbraní na sovětských letounech k plnohodnotnému západnímu ekosystému. Ukrajinské MiG-29 a Su-27 nesly francouzské pumy AASM Hammer nebo lehčí varianty JDAM, ale šlo o improvizace, jiný software, jiná logistika, jiné postupy údržby. Safran u Hammeru deklaruje kompatibilitu s těly od 125 do 1 000 kilogramů. Proti 250kilogramové třídě je GBU-31 téměř čtyřikrát těžší.

F-16 MLU mění celý řetězec:

• Výcvik — piloti se učí západní taktiky a plánování misí od základu; Česká republika zajišťuje výcvik osmi ukrajinských pilotů, přestože sama F-16 neprovozuje.
• Servis a díly — západní logistický řetězec místo kanibalizace sovětských zásob.
• Munice — dodávána odděleně od letounů. Belgická bezpečnostní dohoda s Ukrajinou explicitně zmiňuje výzbroj pro F-16 jako samostatnou položku vedle 30 letounů plánovaných do roku 2028. Americký bezpečnostní balík z ledna 2025 mluví obecně o vzduch-země munici pro F-16, aniž by jmenoval konkrétní typy.

Právě tady je klíčová nuance: veřejné oficiální zdroje dosud nepotvrdily, že Ukrajina GBU-31 konkrétně obdržela a má ji integrovanou pro bojové mise. F-16 prokazatelně brání ukrajinské nebe, kyjevské ministerstvo obrany to potvrdilo ještě v dubnu 2026. Ale „bránit nebe“ a „shazovat pumy třídy 900 kg na pozemní cíle“ jsou dvě různé schopnosti.

Kolik F-16 Ukrajina vlastně má

Veřejně potvrzené závazky dávají dohromady 79 strojů:

Důležité upozornění: 79 slíbených neznamená 79 bojeschopných. Norské ministerstvo obrany výslovně uvedlo, že část jeho šesti darovaných draků potřebovala rozsáhlé opravy před operačním nasazením. Nizozemsko zase odděleně provozuje 18 vlastních F-16 v rumunském výcvikovém centru EFTC, ty nejsou určeny Ukrajině, ale v sekundárních zdrojích se obě čísla často směšují.

Rušení, protivzdušná obrana a realita bojiště

GBU-31 dává pilotovi odstup desítek kilometrů od cíle. To pomáhá proti krátkodosahové protivzdušné obraně a protiletadlovým kanonům. Proti vrstvené ruské protivzdušné obraně s radary a raketami dlouhého dosahu to samo o sobě nestačí. Bezpečnost odhozu je funkcí letového profilu, elektronického boje, klamných cílů a potlačení nepřátelské obrany, ne jednoho čísla na datovém listu.

A pak je tu GPS rušení. Boeing u JDAM dlouhodobě zdůrazňuje vývoj odolnosti vůči rušení a schopnost fungovat i v prostředí bez GPS signálu. Ale fyzika je neúprosná: bez satelitního signálu přesnost klesá z pěti na třicet metrů. Třicet metrů stále stačí na sklad munice nebo opěrný bod. Na chirurgický zásah v husté zástavbě ne.

Přechod na F-16 s těžkými přesně naváděnými pumami nedělá z Ukrajiny vzdušnou velmoc. Dává jí ale nástroj, který dosud neměla, schopnost zasáhnout tvrdý, dobře chráněný cíl jedním úderem z bezpečnějšího odstupu, v rámci platformy, na kterou západní spojenci umí dodávat díly, munici i odborné znalosti. A právě ta infrastruktura kolem jedné pumy rozhoduje víc než její hmotnost.

Článek 4tunová monstra najednou: ukrajinské F-16 nesou zbraně, které působí 15metrové krátery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co APG-83 mění oproti současnému stavu

Ukrajinské F-16A/B MLU létají s radarem APG-66(V)2 – inkrementálním vylepšením původního mechanicky vychylovaného radaru z osmdesátých let. Upgrade na verzi V2 přidal zhruba 25 % detekčního a sledovacího dosahu a vyšší spolehlivost, ale generační skok to není.

AN/APG-83 SABR je jiná liga. Podle produktové stránky Northrop Grumman jde o radar s aktivní elektronicky řízenou anténou (AESA) s technologickým základem převzatým z radarů F-22 a F-35. Klíčové rozdíly:

• Rychlejší akvizice cíle – elektronické řízení paprsku místo mechanického vychylování antény.
• Detekce menších cílů – lepší energetický rozpočet a citlivost přijímače.
• Sledování více cílů – schopnost držet kvalitní stopy na více cílech současně.
• Elektronická ochrana – výrazně vyšší odolnost v rušeném prostředí.
• Lepší identifikace cílů – přesnější rozlišení přítel/nepřítel pro souboje za hranicí vizuálního dosahu.

Americký DOT&E ve výroční zprávě za rok 2023 výslovně uvádí, že APG-83 umožňuje navádění střel vzduch-vzduch z větší vzdálenosti a podporuje datové propojení pro kooperativní boj. Nejde tedy jen o „delší ruku“. Jde o úplně jinou kvalitu první minuty souboje.

Proč to nestačí samo o sobě

Su-35S není snadný protivník. Radar Irbis-E je výkonný systém s pasivní elektronicky řízenou anténou (PESA) s enormním energetickým výkonem a schopností detekovat velké cíle na vzdálenosti přes 300 km. K tomu kinematika – Su-35S je rychlejší, výše létající a nese více paliva i zbraní. A za ním stojí ruská integrovaná protivzdušná síť.

Samotný radar válku nerozhodne. DOT&E zároveň upozorňuje, že plný potenciál APG-83 na F-16 brzdí stárnoucí palubní počítače a zastaralá datová architektura letounu. Radar vidí víc, než co dokáže starší avionika zpracovat a předat. To je reálný limit.

Druhý limit je provozní. Norská vláda v dubnu 2026 potvrdila, že všech šest jejích darovaných F-16 bylo formálně převedeno Ukrajině, ale část strojů vyžaduje rozsáhlé zprovoznění. Opravy běží přes belgickou firmu Sabena a americký mechanismus JUMPSTART. Bez funkční opravárenské vrstvy nedává radarový upgrade praktický smysl.

Síť jako násobič – švédský kousek skládačky

Švédsko v květnu 2024 oznámilo dodávku letounů ASC 890 – vzdušných platforem včasné výstrahy a řízení. Švédská vláda je popsala jako schopnost, která Ukrajině umožní identifikovat a ničit cíle na dlouhou vzdálenost. Ukrajinsko-švédská bezpečnostní dohoda mluví o „výrazném posílení vzdušného průzkumu a velení a řízení“.

ASC 890 a APG-83 řeší stejný problém z opačných konců. Jeden rozšiřuje oči celé sítě, druhý oči samotného letounu. V kombinaci je efekt větší než součet obou položek. S externím navedením od letounu včasné výstrahy může F-16 s AESA radarem zahájit vlastní vyhledávání v úzkém sektoru, potvrdit stopu a odpálit střelu dřív, než Su-35S vůbec zaregistruje ohrožení. Bez takové podpory musí pilot prohledávat celý prostor sám – a to i s APG-83 stojí čas.

Kdy a jak by to mohlo nastat

Přesný termín instalace APG-83 na ukrajinské F-16 veřejně uveden není. Existuje ale rámec: americká agentura DSCA v květnu 2025 schválila pro Ukrajinu balík F-16 Training and Sustainment, který výslovně zahrnuje „úpravy a modernizace letounů“. AN/APG-83 je dlouhodobě veden v americkém exportním systému jako standardizovaná položka přímého vojenského prodeje. Technicky i administrativně cesta existuje.

Praktická brzda je pořadí priorit. Koalice nejdřív musela vybudovat provozuschopnou kapacitu F-16 jako celek – výcvik pilotů a techniků, infrastrukturu, náhradní díly, zbraně. Nizozemsko odeslalo všech 24 darovaných strojů, Belgie slibuje až 30 kusů do roku 2028, ale zatím mluví o „pozdějším převodu“. Radarový upgrade naráží na stejnou logistickou realitu jako samotné letouny.

Co to znamená pro ruské „okno beztrestnosti“

Su-35S dnes operují poblíž fronty s relativním komfortem. Jejich piloti vědí, že starší radar protivníka je zachytí později, s menší přesností a v horší kvalitě stopy. To jim dává čas – čas na první výstřel, čas na úhybný manévr, čas na návrat pod deštník vlastní protivzdušné obrany.

APG-83 v kombinaci s letounem včasné výstrahy a kvalitním datovým spojem tohle okno dramaticky zužuje. Neznamená to neporazitelnost F-16. Znamená to, že Su-35S přestanou mít jistotu prvního tahu nad částmi bojiště, kde dříve dominovaly. A v souboji za hranicí vizuálního dosahu, kde rozhodují sekundy mezi detekcí a odpalem, je ztráta této jistoty strategická změna.

Rusko si hodnotu svých pokročilých platforem uvědomuje – Su-57 drží daleko od fronty mimo jiné proto, aby neriskoval reputační škodu a kompromitaci technologií. Pokud by i Su-35S začaly nad určitými sektory narážet na protivníka, který je vidí stejně brzy jako ony jeho, kalkulace nasazení se změní. Ne ze dne na den. Ale změní se.

Článek Ukrajinské F-16 mají šanci deklasovat ruské Su-35S. Nový radar může úplně přepsat pravidla soubojů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se nad Baltem stalo

Podle oficiální zprávy portugalského letectva šlo o zachycení a identifikaci ruských vojenských letounů nad mezinárodními vodami v blízkosti vzdušného prostoru NATO. Sekundární zdroje citující NATO Allied Air Command upřesňují, že sestava zahrnovala transportní An-12 a stíhací doprovod Su-35, primární portugalský komunikát ale konkrétní typy neuvádí.

Důležité je, co zpráva neříká: nikde se neobjevuje potvrzení, že by ruské stroje byly donuceny k obratu nebo že narušily alianční vzdušný prostor. Doložený je scramble, vizuální identifikace, nahlášení polohy a výšky civilnímu řízení letového provozu a monitoring. Standardní procedura, kterou NATO Air Policing popisuje jako sekvenci detect–decide–launch–intercept–identify–escort.

„Násobně větší síla“ — co za tím stojí

Titulková zkratka svádí k představě, že NATO vyslalo něco fyzicky mohutnějšího. Čísla říkají opak. Su-35 měří 21,9 metru, váží při maximálním vzletu 34 500 kilogramů. F-16 má délku 14,8 metru a maximální vzletovou hmotnost 16 875 kg. I dvě F-16 dohromady, necelých 33 750 kg, nedosáhnou hmotnosti jednoho Su-35.

Skutečná převaha ale neleží v rozměrech trupu. Leží v systému:

• Trvalá pohotovost QRA s garantovaným startem během minut.
• Rotační nasazení aliančních letectev, aktuálně Portugalsko, předtím jiní spojenci, bez jediného dne výpadku.
• Radarové pokrytí a sdílená situační znalost celého baltského prostoru.

Dvojice stíhaček je viditelný hrot. Za ní stojí integrovaná alianční infrastruktura, kterou jeden Su-35 s transportním An-12 nemá šanci obejít. V tomto smyslu je „násobně větší síla“ přesná, jen se neměří v kilogramech.

Proč zrovna Portugalci a proč zrovna teď

Portugalsko převzalo misi enhanced Air Policing v Pobaltí 1. dubna 2026. Na základně Ämari operuje detachment čtyř F-16M s až 95 vojáky, rotace potrvá do konce července. Podle sekundárních přepisů šlo o nejméně šestý záchyt od začátku portugalského nasazení, tedy zhruba jeden scramble za pět dní.

To ale není anomálie. Oficiální litevské týdenní přehledy za březen a duben 2026 ukazují čtyři až šest záchytů týdně. Konkrétně: šest v týdnu 9.–15. března, pět v týdnu 6.–12. dubna, čtyři v týdnu 13.–19. dubna. Baltské nebe je jedním z nejfrekventovanějších koridorů ruského vojenského letectva, hlavně kvůli spojení mezi pevninským Ruskem a Kaliningradem. Stroje létají bez transpondéru, bez letového plánu, bez komunikace s řízením. NATO musí reagovat pokaždé.

Český kontext a co by znamenala eskalace

Česká armáda má s baltskou misí vlastní historii, čeští stíhači tam působili třikrát, třikrát také na Islandu. V aktuální rotaci 2026 ale české gripeny nad Baltem nelétají. Česko se na východním křídle podílí jinak: vrtulníková jednotka v Polsku chrání prostor proti nízkoletícím cílům a dronům, pokračuje také střežení slovenského nebe.

A co kdyby ruský stroj alianční prostor skutečně narušil? Automatický článek 5 to neznamená. NATO váže kolektivní obranu na ozbrojený útok, nikoli na jakékoli překročení hranice. Nejprve by šlo o eskortu, diplomatickou reakci, konzultace. Mechanismus existuje, ale jeho spuštění vyžaduje víc než jeden vypnutý transpondér.

6. května nad Baltem se nic takového nestalo. Stalo se přesně to, co se stává několikrát týdně: ruský vojenský let bez koordinace narazil na alianční systém, který funguje. Během minut měl doprovod, během sekund identifikaci. A to je ta skutečná převaha, ne větší letadlo, ale rychlejší a spolehlivější odpověď.

Článek Ruský Su-35 se blížil k hranicím NATO, ale hodně rychle mu sklaplo. Vyprovodila ho násobně větší síla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je ERAM a proč vznikla tak rychle

Americké letectvo označuje ERAM jako řízenou střelu nové generace odpalovanou ze vzduchu, určenou k přesným úderům na vysoce hodnotné pevné cíle, jako jsou sklady, velitelská stanoviště, letiště a logistické uzly. Celý program běžel přes Weapons Capacity Task Force, tedy strukturu navrženou pro zrychlené akvizice, a využíval digitální návrhy z dřívějšího programu Enterprise Test Vehicle. Výsledek: ostrý test s bojovou hlavicí proběhl za méně než 16 měsíců od podpisu prvního kontraktu.

Výrobcem je firma Zone 5 Technologies, jejíž 90 % v prosinci 2025 převzal norský Kongsberg Defence & Aerospace. Kongsberg výslovně spojuje Zone 5 s programy ERAM i FAMM (Family of Affordable Mass Missile) a hovoří o velkoobjemové výrobě dostupných střel. Střela nese neoficiální přezdívku Rusty Dagger a oficiální vojenské označení AGM-188A.

Proč je levná střela nebezpečnější než drahá

Logika je prostá: jedna Storm Shadow/SCALP váží 1 300 kg, letí přes 250 km a zasáhne opevněný cíl s chirurgickou přesností. Jenže britská vláda nikdy nezveřejnila její jednotkovou cenu, zásoby jsou omezené a každý odpálený kus se těžko nahrazuje. ERAM míří do stejné role úderu se stojatým odpalem, ale celý program je od začátku stavěný na jinou ekonomiku:

• Velké počty: Rozpočtová kniha amerického letectva pro fiskální rok 2026 obsahuje objednávku 3 010 kusů příbuzné střely FAMM za 656,3 milionu dolarů, tedy zhruba 218 tisíc dolarů za kus.
• Rychlá výroba: Kongsberg po akvizici Zone 5 explicitně slibuje velkoobjemovou produkci.
• Široká kompatibilita: Střela je nesena na standardním bombovém závěsníku, což usnadňuje integraci na různé platformy.

V médiích se objevují údaje o doletu kolem 450 km a ceně pod 250 tisíc dolarů za kus. Primární veřejné zdroje tyto konkrétní parametry zatím nepotvrzují, ale i bez přesného čísla je směr jasný. Rusko nečelí jedné elitní zbrani, ale potenciálnímu proudu levných střel, které se dají spotřebovávat a doplňovat.

Co je potvrzeno pro Ukrajinu, a co zatím ne

Americká agentura DSCA 28. srpna 2025 oznámila schválení možného zahraničního vojenského prodeje Ukrajině v rozsahu až 3 350 střel ERAM včetně navigačních jednotek, pylonů, plánovacích systémů a logistické podpory. Dokument výslovně uvádí použitelnost z ukrajinských F-16 i MiG-29.

Co ale veřejný primární zdroj neříká:

• Závazné datum dodání konkrétní várky.
• Kdo nákup financuje, evropské státy ani Česko nejsou v dokumentu jmenovány.
• Pevný harmonogram integrace na ukrajinské stroje.

Podle dokumentů citovaných magazínem Aviation Week měly první kusy dorazit v říjnu a první větší várka 840 střel do konce října 2026. Jde ale o informace získané médiem, nikoli o veřejně potvrzený harmonogram Pentagonu. Rozdíl mezi schválením možného prodeje a reálnou dodávkou na frontovou základnu je v americkém systému často měsíce až roky.

Širší kontext: Amerika staví doktrínu levných střel

ERAM není osamělý projekt pro Ukrajinu. Je součástí doktrinálního posunu amerického letectva směrem k dostupné hromadné palebné síle, tedy ke schopnosti zasypat protivníkův týl velkým množstvím přesných střel, které si rozpočet může dovolit doplňovat. Rozpočet pro fiskální rok 2026 to dokumentuje: vedle ERAM běží program FAMM s tisíci kusy a Bell Textron mezitím zakládá pobočku přímo na Ukrajině pro dlouhodobou průmyslovou spolupráci v oblasti vrtulníků a údržby.

Pro Moskvu je tohle horší scénář než občasný zásah jednou drahou střelou. Levná zbraň v tisících kusech mění kalkulaci obrany: ruská protivzdušná obrana musí zachytávat každou střelu za cenu mnohonásobně vyšší, než kolik stojí útočná munice.

Co z toho bude skutečný problém pro Rusko

Konkrétní veřejné vyjádření Kremlu k programu ERAM se v otevřených zdrojích zatím neobjevilo. Ruská citlivost na západní dlouhodosahové střely pro Ukrajinu je ale dobře zdokumentovaná, každé rozšíření dosahu vyvolává rétorickou eskalaci. Tentokrát nejde jen o dosah. Jde o počty.

Skutečný zlom přinese ERAM jen tehdy, pokud se podaří dodat střely v množství, které změní tempo ruských ztrát v týlu, ne desítky, ale stovky a tisíce. Pipeline existuje, politické schválení také. Zbývá jediné: dostat střely z floridské testovací oblasti na pylony ukrajinských F-16 dřív, než se válka přesune do fáze, kde už na nich nezáleží.

Článek V Kremlu zuří, a to se Ukrajincům líbí. Narychlo testovaná levná střela pro F-16 může Rusům hodně uškodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na boj nedošlo, Il-20 ale zůstal pod dozorem

Iljušin Il-20 je už poměrně zastaralý letoun pro radioelektronický průzkum a boj pocházející z období Sovětského svazu, konkrétně byl zařazen roku 1969, potvrzuje Wikipedia. Nejčastější je v tomto případě verze M existující v počtu 20 kusů, s níž Rusko sbírá informace. Existuje však ještě RT k telemetrickému měření raketových technologií nebo PP pro elektronický boj.

Video: ruští vojáci na frontě v problémech. Ukrajinci na 200 km zasáhli obrovský muniční komplex a odřízli je

I přes jeho stáří jde však o hlavní průzkumný prostředek ruského letectva – svou práci ostatně udělá, i když existují mnohem modernější protějšky. Je jasné, že se v boji jedná o bezbranný letoun, a ze sledování redakce Armádního Zpravodaje je silně nezvyklé, aby vykonával misi bez doprovodu bojových letounů, ale přesto se tak tentokrát mělo stát.

Případ je o to zajímavější, že muselo NATO vyprovázet ruský Il-20 hned dvakrát v jednom dni. Jak je zvykem, letěl bez předloženého letového plánu a s vypnutým transpondérem, a tedy nekomunikoval, což je důvod, proč k němu museli spojenečtí piloti vzlétnout – na začátku vždy proběhne vizuální identifikace, a poté dohled, že nenaruší vzdušný prostor NATO.

Video: Rusové jsou jako zkamenělí, exploze byla masivní. Na 1 000 km Ukrajinci zasáhli jejich páteř petrochemického průmyslu

Napoprvé vzlétly k Il-20 dvě polské F-16. Polsko je má ve verzi C/D Block 52+, a pro vzdušný boj jsou skvěle vybaveny. Klíčem k jejich dominanci je radar AN/APG-68(V)9 a integrace střel dlouhého dosahu AIM-120C-7 AMRAAM, potvrzuje Wikipedia, a pilot také využívá přilbový zaměřovač pro navádění střel AIM-9X na krátkou vzdálenost pouhým pohybem hlavy. Nechybí pak ani výkonný vnitřní komplet elektronického boje a rušení.

Napodruhé se vznesly francouzské Rafale B, které jsou v rámci mezinárodní mise umístěné na základně v Litvě. Ty zase vynikají v soubojích díky radaru RBE2 AA s aktivním elektronickým skenováním a unikátnímu pasivnímu systému OSF pro tichý lov cílů. Hlavní zbraní je raketa Meteor s dosahem 200 km doplněná agilními střelami MICA. Díky vysoké manévrovatelnosti a systému Spectra umí vymanévrovat i moderní protějšky, uvádí Wikipedia.

Video: kulometčík ukázal, jak jednotka zuřivě likvidovala ruské vojáky. Vesnici neudrželi, i když měli výhodu

Je ale zvykem, že na souboje v těchto případech nedochází. NATO si je velice dobře vědomo, že kdyby zaútočilo, mohlo by to vést k válečnému konfliktu – Rusko je sice mnohem slabší, ale pokud je možné tomu předejít, je to vždy lepší cesta. Rusové naopak v poslední době zřejmě nenarušují vzdušný prostor členů aliance tak často, ale pouze provokují.

Článek Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Válka s Ruskem je jiná, zkušenosti nefungují

F-16 byla zavedena již v roce 1978, uvádí Wikipedia, pročež by se mohlo zdát, že má nejlepší za sebou, ale díky řadě modernizací se drží na světové špičce – nutno připomenout, že třeba Block 70/72, aktuálně nejlepší verze, je v podstatě úplně jiný letoun než před téměř 50 lety. Konkrétně Ukrajina ale dostala verzi MLU (Mid-Life Update) pocházející z 80. let 20. století.

Video: Rusové si mysleli, že proniknou k Pokrovsku z více směrů. Omyl, Ukrajinci je vypráskali a zničili jim základny

Známá jsou také jako Block 15, a v podstatě získala srovnatelné schopnosti s letouny F-16C/D Block 50/52. Výsledkem bylo prodloužení životnosti, zavedení nových typů zbraní i vícebarevných displeje, nebo vylepšený kokpit a rychlejší zpracování dat, stejně jako nový radar N/APG-66(V)2A pro lepší detekci cílů, který byl zároveň odolnější proti rušení, uvádí F-16.

Do služby ukrajinského letectva přitom vstoupily F-16 v srpnu 2024, a primárně slouží v roli PVO, kdy sestřelují hlavně střely a velké drony, například Shahed 136. Stejně tak ale provádí údery na pozemní cíle, jichž od svého zavedení zasáhly k listopadu 2025 přes 300. Ani přes jisté kvality letounů to s nimi ovšem nebylo jednoduché, jak vysvětlil ukrajinský pilot.

Video: na frontu Rusové nedojeli. Sabotéři vyhodili do vzduchu celou jednotku, když ji vezl náklaďák

Naučené taktiky od Američanů se totiž ukázaly jako nevhodné pro realitu ukrajinského bojiště, takže si museli piloti vyvinout vlastní strategie pro působení v blízkosti fronty. „Když jsme se vrátili z výcviku, čelili jsme realitě: taktiky, které jsme se učili v zahraničí, neodpovídaly válce, kterou vedeme. Tyto taktiky vycházely z typů válek, ve kterých naši partneři bojovali dříve. Ale tato válka je zásadně jiná,“ vysvětlil pilot, a pokračoval, co bylo potřeba:

„Museli jsme si sednout a přijít na to, jak ničit řízené střely a útočné drony, a jak bojovat s nepřítelem blízko frontové linie.“ Frontová linie je silně střežena nepřátelskými protiletadlovými raketovými systémy a letadly. Největší hrozbu přitom představují ruské stíhací letouny, jako jsou Su-35, Su-57 a MiG-31. Aby se jejich útokům vyhnuli, užívají ukrajinští piloti manévrovací taktiku v nízkých výškách, ale to není nic nového ani neobvyklého.

Kreml nevěří, co mu vyrostlo pod rukama. Ukrajinci zvládají výrobu smrtonosného dronu se 120kg hlavicí pro údery v týlu

Vysvětlil také, že někdy musí létat ve skupině, jelikož bývá obtížné se k některým místům na bojové linii dostat. Taktika je, že 2 ze 3 letadel slouží jako návnady, avšak vyzbrojené střelami k ničení přilétajících hrozeb, zatímco zbylý nese zbraně pro údery na pozemní cíle. Více toho už neprozradil, nejspíše z důvodu, aby nedal nepříteli žádnou nápovědu.

Článek F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čistí nebe, ale také útočí na pozemní cíle

F-16 byla zavedena již v roce 1978, uvádí Wikipedia, takže by se mohlo zdát, že má nejlepší za sebou, ale díky řadě modernizací se stále drží na světové špičce – nutno připomenout, že třeba Block 70/72, aktuálně ta nejlepší verze, je v podstatě úplně jiný letoun než před téměř 50 lety. Konkrétně Ukrajina ale dostala verzi MLU (Mid-Life Update) pocházející z 80. let 20. století.

Putin žasne, k čemu se Němci odvážili, je zmatený. Dodají Ukrajině střely s dlouhým doletem k ničení jeho cenných cílů

Známá jsou také jako Block 15, a v podstatě získala srovnatelné schopnosti s letouny F-16C/D Block 50/52. Výsledkem bylo prodloužení životnosti, zavedení nových typů zbraní i vícebarevných displeje, nebo vylepšený kokpit a rychlejší zpracování dat, stejně jako nový radar N/APG-66(V)2A pro lepší detekci cílů, který byl zároveň odolnější proti rušení, uvádí F-16.

Do služby ukrajinského letectva přitom vstoupily F-16 v srpnu 2024, a primárně slouží v roli PVO, kdy sestřelují hlavně střely a velké drony, například Shahed 136. Stejně tak ale provádí údery na pozemní cíle, jichž od svého zavedení zvládly přes 300. „Piloti F-16 zasáhli více než 300 pozemních cílů, zničili stovky kusů nepřátelského vybavení, velitelských stanovišť, řídících center UAV, muničních skladů a nepřátelské logistiky,“ uvedlo ukrajinské letectvo.

Ruskou základnu se strategickým letectvem zasáhla balistická raketa ATACMS. Poprvé za vlády Donalda Trumpa – je to vzkaz

Armádní Zpravodaj připomíná, že k útokům na pozemní cíle využívají ukrajinské F-16 dvě zbraně, a to vysoce přesné bomby GBU-39/B (Small Diameter Bomb) vážící 130 kg s maximálním doletem 110 km, uvádí americké letectvo s tím, že má inerciální navádění a GPS, díky čemuž dosahuje přesnosti 5 až 8 metrů, a hlavice vytváří tvarovanou explozi.

Vedle toho používají F-16 také větší pumy jako GBU-62, která se od přechozí liší tím, že je až dodatečně přeměněna klasická gravitační puma za pomoci konverzní sady s naváděním a křídly, díky níž doletí do vzdálenosti asi 70 km, potvrzuje Wikipedia. U obou přitom platí, že čím výše jsou odhozeny, tím dále doletí, čímž se ale mohou piloti vstavit riziku.

Video: Rusko ukázalo, že pohrdá životy i závazky. Střelou Ch-101 zasáhlo obytnou výškovou budovu, o náhodu nešlo

Standardně totiž létají nízko u země, aby se vyhýbali zaměření nepřátelskými radary, a tedy i možnému sestřelení PVO. Armádní Zpravodaj soudí, že jsou v tomto směru lepší francouzské alternativy AASM Hammer, které vznikají rovněž přeměnou bomb z řady Mark 80, ale na rozdíl od nich mají pomocný raketový motor, díky němuž zasáhnou na zhruba stejnou vzdálenost, i když jsou odhozeny v nízké výšce; ty však F-16 nezvládají, zato MiG-29 ano.

Článek Smáli se, že nic nezmění. Ukrajinské F-16 ale provedly přes 300 úderů na pozemní cíle a prokázaly mimořádnou efektivitu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ztráty F-16 jsou malé a nepotvrzené

Ukrajinské letectvo dostává F-16 od spojenců, jako je Nizozemí nebo Norsko. Jejich přesný počet znám není, ale dle odhadů jsou to dnes zhruba tři desítky, a další mají dorazit později. Většinou jde o letouny F-16 MLU, k nimž Wikipedia uvádí, že už jsou starší, ale byly modernizované. Ukrajinci je přitom aktivně používají nejen proti dronům nebo řízeným střelám, ale také s nimi útočí na cíle na frontě. A přesto se zdá, že Rusko proti nim není schopno zasáhnout – ztráty jsou ostatně maximálně 3 letadla, a to jde o nepotvrzené údaje.

Hitlerova zlatá pistole: Ukradli mu ji, když vojáci nehlídali. Válečná trofej má dnes cenu pokladu

Rusko má proti takovým hrozbám hlavně systémy S-400. Wikipedia uvádí, že jejich nejlepší střely mají dosah až 400 kilometrů a přehledové radary ještě mnohem větší, ale přesto neexistují zprávy o tom, že by ukrajinské F-16 posílaly k zemi, ačkoliv by teoreticky měly být doslova jejich zabijáky. Už jenom proto, že F-16 nemají stealth, takže je radary mají schopnost zaměřit a radarově naváděné střely zase zničit. Ale neděje se tak.

Ukrajinci se totiž mohou proti S-400 relativně dobře chránit. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jedním z důvodů, proč ruská PVO nevykazuje výsledky, je používání klouzavých pum, jako jsou JDAM. Americká armáda je popisuje jako klouzavé a naváděné pumy vytvořené z gravitačních. Shazovány jsou z větší vzdálenosti, někdy více než 70 km od cíle, což pomáhá letounům jako F-16 držet si od ruské protivzdušné obrany relativně solidní odstup.

NATO začíná chápat, že domluva nefunguje a musí použít sílu. Sestřelilo letoun u vojenské základny v Estonsku

Ten je navíc ještě prodloužen tím, že Rusko nemůže mít S-400 přímo u frontové linie, jelikož by je mohly objevit a zničit ukrajinské drony. Proto jsou odpalovací zařízení a radary desítky, a někdy až stovky kilometrů od ní, takže na F-16 s klouzavými pumami prostě nedosáhnou. Ty ke všemu létají nízko, aby je radary nedokázaly zachytit, a do výšky vzlétnou jenom v okamžiku, kdy pumy odhazují, a pak se zase vrátí nízko. Vedle toho mají systémy elektronického boje, jakými jsou AN/ALQ-131, které dokáží účinnost S-400 významně narušit.

Článek S-400 je zabiják ukrajinských F-16, ale Rusové ho proti nim prakticky nemohou použít. Potvrzen není jediný sestřel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 zřejmě v Turecku nahradí Eurofightery

Eurofighter Typhoon je víceúčelový stíhací letoun 4,5. generace vyvinutý konsorciem z Velké Británie, Německa, Itálie a Španělska. Primárně je navržen pro získání vzdušné nadvlády, přičemž kombinuje vysoký výkon, rychlou akceleraci a dobrou manévrovatelnost, což umožňuje rychlé zajištění kontroly vzdušného prostoru i operace v náročných podmínkách.

Rusko zveřejnilo záběry bombardéru Tu-22M3 nad Baltským mořem uprostřed rostoucího napětí

Moderní avionika zahrnuje radar AESA, pokročilý systém řízení letu a integrované datalinkové schopnosti, které umožňují efektivní spolupráci v dalšími jednotkami. K boji nese široké spektrum řízených střel a přesných pum, z nichž je nejlepší proti vzdušným cílům MBDA Meteor s dosahem asi 200 km, jejíž předností je nulová úniková zóna, takže pokud se zaměří, tak i zasáhne.

V operačním nasazení Typhoon vyniká schopností zničit cíle na střední a dlouhé vzdálenosti, a v síťově orientovaném boji poskytuje vysoký situační přehled. Díky modularitě výzbroje a průběžným modernizacím si udržuje konkurenceschopnost proti moderním hrozbám a umožňuje integraci nových systémů dle požadavků uživatelů, potvrzuje Wikipedia.

Turecko přitom zvažovalo nákup amerických F-16, respektive už mělo nákup dohodnutý, ale rovněž chtělo ze Spojených států získat proudové motory pro své letouny 6. generace Kaan, takže je dle MiddleEastEye možné, že koupí namísto nich právě ty, zatímco letectvo posílí zmíněnými Eurofightery Typhoon, a to z Velké Británie, která nedávno ukončila jejich výrobu.

Nová várka vylepšených tanků T-90M pro ruskou frontovou brigádu ukazuje na velké problémy

Může jít tedy o snahu zachránit infrastrukturu i pracovní místa, a rovněž tím dojde ke značnému rozšíření letounů, kterých aktuálně existuje přes 600 v Německu, Itálii, Velké Británii, Španělsku, Kataru, Rakousku nebo Saúdské Arábii. Smlouva na dodávku Turecku byla nakonec podepsána britským premiérem Keirem Starmerem 27. října 2025 v Ankaře na 20 kusů, uvádí Reuters.

Článek F-16 jsou zřejmě ze hry, velmoc na okraji Evropy kupuje desítky Eurofighterů. Překvapivý krok, který podtrhuje kvalitu letadel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 na cíle použil střely vzduch-vzduch

Záběry pocházející z paluby ukrajinského letounu F-16 ukazují, jak se jeho pilot zapojil do obrany vzdušného prostoru, kdy konkrétně použil střely vzduch-vzduch, aby zlikvidoval ruské cíle. Jelikož je F-16 víceúčelový bojový letoun, je k této úloze více než vhodný. Vyzbrojen bývá různými střelami typu vzduch-vzduch, uvádí Wikipedia, ale na cíle může zaútočit i kanonem ráže 20 milimetrů, přičemž je detekuje pomocí vlastního vyspělého radaru.

Jedna z největších zakázek v historii F-35 se zdárně hroutí. Kupec chce odmítnout 72 letounů a koupit místo nich švédské Gripeny

Záběry ukazují i rakety, jaké pilot ke zneškodnění cílů použil. Armádní Zpravodaj je podle jejich tvaru identifikoval jako AIM-9 Sidewinder. Wikipedia uvádí, že se jedná o střely s infračerveným naváděním, takže se zaměřují na teplo vycházející z motoru cíle. Jejich dosah záleží na verzi, kterých je celá řada – ta nejlepší doletí do vzdálenosti až 35 kilometrů. Většinou však platí, že jsou užívány na vzdálenost, na jakou může pilot cíl vidět.

To se každopádně děje i ve dvou zaznamenaných případech na videu, protože lze pozorovat, jak rakety zasáhly cíl a explodovaly. Zajímavé je, že záběry ukazují i detaily z displeje sloužícího k zaměřování. O jaké cíle se jednalo, nelze poznat, ale vzhledem ke skutečnosti, že s ruskými letouny ty ukrajinské nebojují, půjde o nějaké drony nebo střely s plochou dráhou letu.

„Myslí si, že jsem žoldák NATO. Já jenom bráním Ukrajinu proti invazi.“ Američan vysvětlil, proč bojuje proti Rusku

Nejpravděpodobnějším dronem se jeví ruský Geran-2, což je licenčně vyráběný íránský Shahed 136. Ale jelikož je raketa Sidewinder relativně drahá, ještě vhodnější je použít ji na rovněž drahé střely. Rusko má například Ch-101 odpalované ze strategických bombardérů. MissileThreat uvádí, že měří na délku 7,45 metrů, létají vysokou podzvukovou rychlostí, a jejich dosah je 2500 až 2800 kilometrů, i když některé zdroje udávají ještě mnohem více.

Článek Video: F-16 prokazuje na Ukrajině velkou efektivitu. Pilot natočil, jak funguje v roli PVO. Co útok, to přesný sestřel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americká F-16 doprovázela ruské letouny

Na videu pořízeném z paluby amerického letadla General Dynamics F-16 Fighting Falcon je vidět situace, kdy doprovází ruský bombardér Tupolev Tu 95 Bear a jeho „pobočníka“ Suchoj Su-35 Flanker-M. Jde o běžnou situaci, při níž americký letoun nedaleko Aljašky jenom dohlíží na to, co bude tato dvojice dělat, a jestli se nepokusí vniknout do prostoru USA. V jednom okamžiku ale Su-35 zezadu v těsné blízkosti proletěl kolem něj.

Video: Američané neměli slitování. Zaútočili na ponorku s drogami, jakmile vyplula na hladinu

Letouny se podle přesvědčení Armádního Zpravodaje minuly jenom o několik metrů, i když to zkresluje. Pilot F-16, což je jednomotorový víceúčelový letoun, uvádí Wikipedia, to však bez problémů ustál. Největší nebezpečí spočívalo v tom, že by jeden z pilotů bojového letounu udělal chybu a náhodnou cukl řídícím systémem. V takovémto případě by se mohli srazit a piloti skončit mrazivých vodách moře, i když by měly být aktivní i systémy proti kolizi.

Provokace samozřejmě není válečným činem, a lze pouze spekulovat, jak by dopadl případný souboj. Nejspíše by záleželo na tom, o jaké verze letadel se jednalo, a na výcviku pilotů. Su-35 je dvoumotorový a relativně veliký, vyzbrojený pak bývá střelami vzduch-vzduch, a má také kanon, uvádí Wikipedia. F-16 mívá podobnou výzbroj a podobné schopnosti. Pokud by se jednalo o nejnovější verzi Block 70/72, nejspíše by ruský letoun předčila.

Video: Ukrajinci ponížili nejlepší PVO na světě. Jediným útokem oslepili celou baterii S-400, která si o to říkala

Z povzdálí vše sledoval strategický bombardér Tu-95. Wikipedia uvádí, že se jedná o turbovrtulový letoun pocházející již z 50. let 20. století. Vyvinutý byl k nošení řady střel, včetně protilodních, a v současnosti bývá nejčastěji používán jako nosič střel s plochou dráhou letu Ch-101, i když může mít i další výzbroj. Proti F-16 by samozřejmě sám neměl žádnou šanci.

Článek Video: Ruský pilot špičkoval amerického. Se Suchojem Su-35 prosvištěl ve vysoké rychlosti jenom pár metrů od F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stará modernizace F-16, která má pořád co říct

F-16 je v základu starý letoun. Do služby byl zařazen už v roce 1978, uvádí Wikipedia, pročež ho mnozí považují za „starý krám“, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že zcela zapomínají na jeho modernizace, protože jsou to právě ony, které ho drží dlouhodobě na světové špičce. Je pravdou, že zrovna Ukrajina nedostala tu nejlepší, ale na mnoho úkolů stačí.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

Konkrétně má mít ve výzbroji MLU (Mid-Life Update), jejímž cílem bylo prodloužit životnost již zastarávajících letounů, a to na standard Block 15 Mid-Life Update (MLU), čímž získaly analogické schopnosti jako F-16C/D Block 50/52. Jejich vylepšování probíhalo od roku 1987, ale postupně ještě docházelo k jejich upravování, ať šlo o drak nebo jednotlivé systémy.

Výsledkem je také lepší avionika v kokpitu nebo lepší radar pro řízení palby APG-66(V)2A, který se vyznačuje vyšší rychlostí a větší pamětí, stejně jako fungováním za každého počasí. Ano, letounům je tedy více než 30 let, ale opravdu jsou špatné a zaslouží si označení „šrot“? Armádní Zpravodaj dává za příklad incident, kdy sestřelil výrazně mladší (a údajně modernější) Su-35S, což je páteř ruského letectva, pokud jde o vzdušné souboje včetně PVO.

Sice k tomu měl pomoc dalších systémů, ale stejné možnosti mohla mít Su-35S. Vedle toho ve službách ukrajinského letectva F-16 bombarduje pozemní cíle třeba řízenými pumami, i když dle Air&SpaceForces působí často v roli protivzdušné obrany proti střelám i dalekonosným dronům jako Shahed 136. Ty dle Wikipedie doletí až 2 500 km a unesou až 50kg hlavici.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

„Malá flotila ukrajinských F-16 provozovaná relativně omezeným počtem pilotů F-16 v současné době provádí přibližně 80 % všech bojových letů ukrajinského letectva,“ stojí v publikaci. Jak taková obrana proti dronům vypadá, ukazuje video níže, na němž je vidět sestřelení Shahedu s pomocí kanonu, i když dle situace používají piloti pochopitelně rovněž rakety.

Jenom zástupce vedoucího letky F-16 si přitom připsal více než tisíc sestřelů řízených střel a dronů, což svědčí o vysoké efektivitě letounů. Armádní Zpravodaj je názoru, že je rozhodně nelze označovat za špatné, byť na nejlepší protějšky, včetně nejnovějších modernizací F-16, ztrácí, ale proti drtivé většině ruské techniky dostačují, a často ji dokonce převyšují.

Článek Rusové se jim smáli, ale F-16 na Ukrajině excelují. Plní 80 % bojových misí, nejlepší piloti mají přes tisíc sestřelů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden z nejlepších letounů světa má opět potíže

F-16 je víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy, který si země pořizují jak k vedení vzdušných soubojů proti jiným letounům, tak k útokům na pozemní, event. i námořní cíle, a stejně tak jako součást PVO. Zařazen byl poprvé začátkem 90. let 20. století, takže by se mohlo zdát, že dnes už nevyhovuje, ale opak je pravdou, jelikož byl modernizován, uvádí Wikipedia.

Video: Ukrajinci ukázali, proč jim Rusové nemají šanci zničit vojenská letadla

Naopak patří mezi nejlepší 4. a 4,5. generace. To je také jeden z důvodů, proč si ho pořídilo bulharské letectvo, a rozhodně nešláplo vedle. Vizitku mu ovšem hodně kazí situace s únikem paliva, k němuž došlo během vojskových zkoušek. Konkrétně k ní došlo na dvoumístném letadle F-16D Block 70, kde z jedné z vnitřních nádrží unikalo teplo a palivo.

K opravě závady přitom nemá Bulharsko specialisty, takže je vyslal výrobce Lockheed Martin. I přesto, že jde již o druhý problém od jara, resp. dubna tohoto roku, Bulharsko s letouny počítá. Armádní Zpravodaj informoval v červnu 2025, že obdrželo další várku F-16, takže má prozatím 4 z celkových 16. Zda se ještě nějaká závada objeví, nelze předpovědět.

Nejobávanější ruská zbraň 21. století je pár km za hranicemi. Na Orešnik nemá nikdo v Evropě obranu, ale Putin jenom straší

Výrobci to každopádně dělá ostudu. Už jenom s hledem na to, že si F-16 pořídilo třeba Slovensko, ale i další země. V aktivní službě jich je přes 2 100 po celém světě – využívá je Polsko, Belgie, Portugalsko, Jižní Korea, nejvíce Spojené státy americké, a mezi posledními také Ukrajina. Jiné země se naopak starších F-16 zbavili, byť je šlo modernizovat, a dali přednost F-35.

Článek Bulharská F-16, na níž vsadilo i Slovensko, po 6 měsících v problémech. Museli ji uzemnit, závada s nádrží dělá letadlu špatnou pověst se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

114kg letecké pumy zabíjí na desítky metrů

Jako frontový bombardér používá Ukrajina hlavně MiG-29, který vstoupil do služby již roku 1983, potvrzuje Wikipedia, jelikož s ním mají piloti mnohem větší zkušenosti než s F-16, a také jde v případě sestřelu o méně citelnou ztrátu na technice. Na 6 závěsnících přitom unese až 4 000 kg, a to včetně západních řízených pum, pro něž je ukrajinské letectvo upravilo.

Polská armáda dostala desítky nových tanků M1A2 Abrams. Vytvořeny jsou jako „jeden výstřel, jedno zničení“

Na záběrech mají být některé údery konkrétně vedeny GBU-39, což je americká gravitační puma Mk.82 o hmotnosti 250 liber, resp. 114 kg, doplněná o konverzní sadu s křidélky a naváděcím systémem. Ta z ní dělá přesně naváděnou a dává jí dolet až 72 km, uvádí AF, takže se mohou letouny držet dostatečně daleko od PVO krátkého a středního dosahu.

V jiných případech zase dopadaly na ruské vojáky AASM Hammer, což je francouzská obdoba amerických GBU-39. Jejich základem je rovněž Mk.82, jenom doplněná trochu jinou sadou, s níž mají dolet asi 70 km od místa vypuštění, uvádí Wikipedia. Velké škody umí přitom napáchat na budovách, takže je jasné, že pokud dopadaly na vojáky a jejich techniku, případně v blízkosti, šlo o naprostou devastaci všeho v poloměru nejméně nižších desítek metrů.

Video: Ukrajinec pohlédl smrti do očí a vlezl přímo před tankový kanon, aby trefil druhý granátometem RPG-7 zezadu

Následky sice zmírnily stromy, ale určitě ne natolik, aby zamezily smrtícímu účinku. V případě MiG-29 přitom muselo dojít k úpravě pylonů a softwaru, zatímco u F-16 je používání západní munice očekávatelné. Ukrajina si ale letouny šetří, jelikož jich má nejvýše několik desítek, uvádí Wikipedia, a vysílá je pouze tehdy, kdy jim hrozí minimální riziko sestřelení.

Asi netřeba dodávat, jak demoralizační je letecké bombardování pro vojáky, kteří mnohdy ani netuší, co se na ně řítí. PVO je totiž v takovém případě zjevně neaktivní, i když může být přítomna nějaká krátkého dosahu, ale min. v zachycených případech nebyla – což dokladuje i dron, který je natočil. A pokud vojáci údery přežili, nejspíše s těžkými zraněními.

Článek Video: Rusové si na frontě zažili naprostou hrůzu. Bombardovala je F-16 po boku MiG-29 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kombinovaná hlavice a dolet přesahující 460 km

První zprávy o ERAM se objevily v roce 2024, kdy američtí inženýři hledali způsob, jak dodat Ukrajině cenově dostupné, ale zároveň účinné zbraně s delším dosahem. Výsledkem je hybrid mezi střelou s plochou dráhou letu a inteligentní bombou s doletem asi 463 km a rychlostí letu alespoň 763 km/h, zatímco přesnost je kolem 10 metrů, uvádí UNITED24 Media.

Video: Mimořádně precizní úder Javelinu rozerval ruský tank T-90M. Věž letěla desítky metrů vysoko

O ceně stále není nic známo, ale očekává se, že bude výrazně nižší než u klasických raket, což potvrzuje i zkušenost s chytrými pumami, které vznikají úpravou běžných gravitačních bomb pomocí konverzních sad s křidélky a naváděním. Výroba ERAM je přitom plánována v objemu asi 1 000 kusů ročně, a Ukrajina jich má obdržet přes 800 během roku 2026.

Jejich nasazení ovšem nebude zcela v jejích kompetencích – k úderům na ruské území bude nejspíše potřeba souhlas Pentagonu, ale někteří analytici se domnívají, že ho nebude třeba k použití na dočasně okupovaných územích. K odpalování střel ERAM má přitom sloužit za tímto účelem speciálně upravený MiG-29, s čímž už mají západní a ukrajinští technici zkušenosti, a také F-16, které jsou ve výzbroji Ukrajiny teprve pár let, potvrzuje Wikipedia.

Ukrajina vyvinula proti Rusku balistickou raketu s dosahem 900 km, která udeří z výšky až 70 km hlavicí těžkou 800 kg

Za vývojem střely má stát společnost CoAspire, podle níž váží 250 kg a dosáhne přes 460 km, což je u tohoto typu zbraně poměrně běžné. Hlavice má mít kombinovaný penetrační a tříštivý účinek a fungovat v několika režimech, takže bude variabilní. Pohybovat se potom může rychlostí až 200 m/s, díky čemuž bude pro protivzdušnou obranu velkou výzvou.

Wikipedia totiž potvrzuje, že díky své rychlosti a nízké výšce letu – standardně do 100 metrů, ale jsou i varianty létající výše, případně naopak níže, uniká zaměření radary, jelikož kopíruje terén. Není to však nemožné, pouze obtížné, což platí i pro její sestřelení. Rusko k tomu má několik systémů PVO, ať je to Buk, Tor, Pancir nebo S-400, ale nemá jich dostatek k pokrytí tak rozsáhlého území, a také to neznamená, že v obraně vždy uspějí.

Satelitní snímek: Kráter po dopadu nové ukrajinské střely Flamingo s 1tunovou hlavicí je obří. Je sice účinná, ale méně přesná

MiG-29 pochopitelně nebyl původně k nošení americké střely určen, ale byl uzpůsoben. Wikipedia potvrzuje, že na šesti závěsnících pod křídly unese až 3 000 kg zbraní, což není moc, ale v ukrajinském letectvu jde o nejlepší volbu, protože s ní mají piloti dlouhodobé zkušenosti – na rozdíl od F-16, které jsou sice lepší, ale přímo na frontě se moc často neobjevují.

Článek Ukrajinské MiG-29 a F-16 dostanou dosud nepoznanou údernou střelu s plochou dráhou letu z Ameriky už příští rok se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zkušenosti nechyběly, pilota to zřejmě neodhadl

V polském letectvu slouží F-16 od roku 2008, konkrétně ve verzi C/D Block 52+ (jednomístná a dvoumístná), která má kořeny v roce 1984. Disponuje radarem AN/APG-68 a protiletadlovými raketami středního dosahu AIM-120 AMRAAM, s nimiž může nepřítele ničit mimo vizuální dosah pilota, potvrzuje Wikipedia, a rovněž dostala řadu protizemních zbraní.

Rusko má oprávněné obavy. Íránská PVO přímo ukázala neschopnost jeho zbraní proti letadlům NATO. A to ještě nic nezažily

Na dnešní poměry jde nicméně o zastaralou konstrukci, která moderním letounům v mnohém nestačí. Na druhou stranu se ji polské letectvo, které dnes patří k nejsilnějším na evropském kontinentu, nerozhodlo modernizovat na nejvyšší verzi Block 70/72, na níž vsadili například Slováci, ale pouze na V, která se jí však v mnoha směrech podobá.

Oproti aktuální verzi Block 52+ dostane třeba radar AN/APG-83 typu AESA s aktivní fázovanou anténou, což výrazně zlepší bojové schopnosti včetně detekce cílů, jako jsou střely s plochou dráhou letu, ale i letouny, a též dostanou F-16 nové palubní počítače a vylepšené kanály pro přenos dat, což zajistí efektivní výměnu informací s ostatními i řídícím střediskem.

Video: F-16 zničila MiG-29 pomocí 430kg kazetové bomby. Úspěch se dostavil okamžitě

Západní piloti, včetně těch polských, mají přitom skvělý výcvik, a někteří povýšili ovládání F-16 doslova na mistrovské umění. Ale někdy se bohužel z neznámých důvodů stane, ani tak nemusí letoun zvládnout. Tak jako polský pilot, major Maciej Krakowian, který s ním havaroval při nácviku na leteckou show Radom 2025 ve středozemním městě Radom.

I když není přesná příčina zatím známa, ze záběrů se zdá, že zkrátka nezvládl manévr. Poté, co vystoupal vzhůru a udělal smyčku, začal opět klesat, ale zdá se, že chvíli nekontrolovaně, a když začal letoun opět vyrovnávat, nejspíše aby proletěl těsně nad zemí, měl bohužel příliš malou výšku a narazil do země, po čemž následoval mohutný výbuch. Je patrné, že se ani nepokusil katapultovat – zřejmě do poslední chvíle věřil, že to zvládne.

Článek Video: Havárie polské F-16 naznačuje, že pilot nezvládl manévr. Narazil přímo do země, katapultovat se nestihl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničit letoun na zemi bylo jistější než ve vzduchu

Dnes už je MiG-29 opravdu letitá konstrukce, ale v době války v Kosovu (únor 1998 – 11. červen 1999) se stále jednalo o dobrý letoun, i když už mu tou dobou bylo skoro 20 let. Jugoslávské letectvo mělo přitom pouze 14 klasických verzí a 2 UB, uvádí Wikipedia, takže pro něj byla ztráta velmi citelná. Americké letectvo na něj udeřilo, když byl zaparkovaný na letišti.

Ukrajinská armáda nasadila nejnovější tanky M1 Abrams a určila jim hlavní jednotku. Rusko nic lepšího nemá

Využilo k tomu kazetovou munici CBU-87, která je díky naváděcí sadě poměrně přesná, ale v tomto případě to bylo de facto jedno. Dopadla totiž do oblasti, kde byl zjevně pouze samotný letoun, který zasáhla víceméně ve středu desítky metrů širokého i vysokého pole. Výsledkem byla exploze MiG-29, nejspíše umocněná natankovaným palivem, i když nádrže nemusely být plné, a nejspíše ani nebyl v době úderu vyzbrojen (exploze by byla větší).

Video: Skytští gryfové zničili mimořádně odolnou ruskou „tankovou boudu“. Podceňovaná konstrukce vydržela hodně

Samotná VBU-87 váží 430 kg, z čehož připadá na bojovou hlavici 287 kg. Obsahuje 202 kusů submunice BLU-97/B, kdy každá měří 20 cm na délku a 6 cm v průměru, uvádí Wikipedia. Ničit přitom dokáže lidskou sílu, pancéřovanou techniku, a v podstatě i budovy, i když je efektivnější k pokrytí nějakého rozsáhlého území plného vojáků, letadel, obrněných vozidel apod.

Odpálit ji tehdy měla F-16, která sice MiG-29 ve vzdušním souboji převyšovala, ale nač riskovat střet, když ho mohla zničit na zemi. Jeho exploze dokazuje, že byl zcela zničen, a i když zřejmě nebyl vyzbrojen, podpořilo její mohutnost natankované palivo.

F-16 udeřila na zaparkovaný MiG-29 pomocí kazetové munice CBU-87 těžké 430 kg (zveřejněno 05. dubna 2025, ale jde o 26 let starou událost)

Článek Video: F-16 zničila MiG-29 pomocí 430kg kazetové bomby. Úspěch se dostavil okamžitě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na úpravě F-16 se bude zásadně podílet i Polsko

Souhlas s modernizací získalo Polsko již v říjnu 2024, přičemž maximální částka, jaká může být využita, byla schválena ve výši 7,3 miliard amerických dolarů, tj. asi 157 miliard korun), ačkoliv nakonec půjde pouze o 3,8 miliard amerických dolarů, tedy asi 81,7 miliard korun, protože se polským zástupcům podařilo při vyjednávání cenu opravdu zásadně snížit.

Američané zadali obří zakázku českému zbrojnímu průmyslu. Bude se podílet na výrobě munice pro jejich armádu

Nutno zmínit, že smluvní stranou kontraktu je sama americká vláda, která zadá modernizaci dodavatelům, včetně výrobce F-16, tedy Lockheed Martin. Jedná se přitom o dodávku sad, které povýší současné C/D Block 52+ na úroveň blížící se Block 70/72, což je ta nejlepší možná, díky níž se jedná o 4,5. generaci. Konkrétně půjde o standard známý jako V.

Zahrnovat bude integraci radaru AN/APG-83 typu AESA s aktivní fázovanou anténou, uvádí Wikipedia, což výrazně zlepší bojové schopnosti včetně detekce cílů, jako jsou střely s plochou dráhou letu, ale i letouny, a rovněž dostanou F-16 nové palubní počítače a vylepšené kanály pro přenos dat, což zajistí efektivní výměnu informací s ostatními i řídícím střediskem.

Ruský zbrojní šéf: „Od západních tanků se nemá Rusko co naučit,“ a přisadil si, že T-90M překonává Abrams i Leopard 2

Ochrana proti nepřátelským systémům protivzdušné obrany bude posílena díky zavedení systémů elektronického boje nové generace, a rovněž dostanou F-16V moderní zbraňové systémy, zejména střely AIM-120D AMRAAM. Modernizace byla představena roku 2012 na letecké show v Singapuru a jejím cílem je zajistit mj. lepší kooperaci letounů s těmi 5. generace, ale pochopitelně bude schopna i nadále operovat také samostatně.

Modernizované letouny budou postupně dodávány mezi lety 2030 a 2038 a polské letectvo tak bude schopné udržet je v provozu i po roce 2040, kdy už by měly být standardem na obloze protějšky páté generace, a postupně začínat ty generace šesté. Nejméně z 50 % se přitom musí na modernizaci podílet polský zbrojní průmysl, což dnes bývá standardem.

Video: Ruský dron zničil ukrajinský tank T-72 jednou přesně vedenou ranou. Voják věděl, kam udeřit

F-16V (Viper) si přitom dokáže vzhledem k radaru AESA a vyspělé střele vzduch-vzduch poradit prakticky se vším, co má ve výzbroji ruské letectvo. Jeho páteří a nejlepším vzdušným letounem v aktivní službě je Suchoj Su-35S, potvrzuje Wikipedia. Má například radar N035 Irbis-E typu PESA, který je všeobecně méně schopný než AESA, ačkoliv má raketu R-73.

Její dosah je udáván až na 400 km, ale dosud nebyl zásah na takovou vzdálenost zaznamenán. Armádní Zpravodaj hodnotil Ukrajině dodané starší verzi F-16 MLU jako velmi vyrovnanou ruskému Suchoji Su-35S, a později nad ním nejspíše v jednom případě zvítězila. Už z toho lze vyvozovat, že budou F-16V mnohem schopnější než F-16 MLU z roku 1991.

Článek Polsko zásadně modernizuje své F-16. Sic nebudou nejlepší, ale Rusko nemá prakticky nic lepšího se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jediná F-35 byla lepší než celá ruská letka

Velmi často dochází k provokacím ze strany Ruska od Kaliningradské oblasti, z níž vysílá letouny k evropským zemím NATO, ale ty tentokrát zamířily přes Sibiř a Beringovo moře k americké Aljašce, k níž absolvovaly 15hodinovou cestu. Během ní došlo k tankování za letu, což bylo nezbytné, jelikož by letouny jinak tak dlouhou cestu nezvládly.

15 ruských letounů zamířilo na hranice NATO, a všech 15 to raději vzdalo. Vyprovázelo je britské taktické letectvo

Tupolev Tu-95MS je přitom modernizace zaváděná od roku 1981, vysvětluje Wikipedia s tím, že má dvě verze – šestku a šestnáctku. Ta první unese šest střelu Ch-55, Ch-55SM nebo Ch-555 na rotačním závěsníku ve vnitřní šachtě, zatímco druhá jich navíc unese na vnějších závěsnících dalších deset, pakliže je o Ch-55, nebo osm, jedná-li se o Ch-55SM.

Letoun Su-35S, který ho doprovázel, je podstatně mladší. Jeho první let se uskutečnil teprve v roce 2008, ačkoliv do služby vstoupil o něco později. Veden je jako víceúčelový stíhač a stíhač vzdušné převahy, a má tvořit páteř ruského letectva, ale vznikl jenom v počtu přesahujícím o pár jednotek 150 kusů. V současné době je jejich počet těžké dohadovat, navíc když jich bylo dle českých analytiků z Oryxu v posledních letech nejméně osm zničených.

Kterak F-16 nešťastně zničila sama sebe. Nejdříve rozstřílela druhé letadlo, poté došlo k mohutné explozi

Jejich předností je nejenom skvělá manévrovatelnost a vysoká max. rychlost Mach 2,25, i když cestovní bývá méně než poloviční (v případě doprovodu Tu-95MS pochopitelně ještě menší), ale také silné zbraně, včetně střel R-37 s dosahem až 400 km, nebo R-74 určených naopak na krátkou vzdálenost, potvrzuje Wikipedia. Slabinou má být však radar N035 Irbis-E-

O bezpečnost Tu-95 se měl starat ještě Suchoj Su-30SM, což je víceúčelový stíhací letoun pro vzdušnou převahu vyráběný od roku 1991, potvrzuje Wikipedia. Oproti Su-35S vnikl v počtu větším než 630 kusů, takže je v ruském letectvu silným zástupcem, ale pochopitelně není tak schopný. V modernizaci SM2 má nést dokonce i střelu R-37M, jinak zvládne třeba R-73, a k bombardování pozemních cílů pak Ch-59 nebo Ch-29, ale i řadu dalších.

Ruská drzost stále stoupá: 4krát během 7 dní vyprovodily ruská letadla britské Eurofightery, aby ochránily hranice NATO

Redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že se ruská Su-35S může v některých směrech rovnat americké F-16, která se účastnila vyprovázení jí i dalších letounů, ale zejména radarem typu AESA ji ve verzi Block 70/72 značně překonává. O F-35 nemluvě, neboť jde o letoun páté generace, který by je dokázal všechny sestřelit, aniž by o tom piloti věděli.

O to se zasluhuje zejména schopnost stealth, díky níž ho nemají šanci svými nesrovnatelně slabšími radary zaměřit. Záběry z akce zveřejnil letecký inženýr Fahad Naim s odkazem na ruské ministerstvo obrany, a je na něm vidět nejenom tankování, ale také některé letouny jak ruské strany, tak NATO. Incident se obešel bez jakékoliv eskalace.

🚨Russian Tu-95MS strategic bombers conducted a 15+ hour flight over the Bering Sea, approaching Alaska's Air Defense Identification Zone (ADIZ). The mission included aerial refueling and was supported by Su-35S and Su-30SM fighter escorts. In response, the North American… pic.twitter.com/NKpEtHMrHP

— Fahad Naim (@Fahadnaimb) July 24, 2025

Ruský strategický bombardér Tu-95MS v doprovodu svých Su-35S a Su-30SM, po jejichž boku jsou vidět dvě F-16

Článek Video: ruský bombardér Tu-95MS v doprovodu Su-35S a Su-30SM slídil u hranic NATO. Zahnaly je dvě F-16 a F-35, zničily by je všechny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Náhodná střelba poničila hned dvě F-16

Hlavní síla belgického letectva se dlouho opírala o F-16. Ty jsou třeba na základně Florennes, kde působí 2. taktické křídlo vybavené 2 letkami těchto letounů, uvádí Wikipedia. V roce 2018 se stala místem velice kuriózní nehody, při níž byly z nich zničeny. Viníkem byl technik jedné z „ef-šestnáctek“, a doslova lze tvrdit, že palba z jejího kanonu zničila sousední letoun, a nakonec i sama sebe. A to za situace, kdy letadla vůbec nebyla v akci.

Ukrajinci osadili Leopard 1 vlastním reaktivním pancéřováním Nizh, které ho dělá skoro nezničitelným. Vylámat se může i Kornet

Jeden z letounů F-16 procházel v den nehody naprosto rutinní údržbou a byl zaparkovaný na letišti. Druhý, natankovaný, stál nedaleko, popisuje situaci WioNews, a vlastně se kolem něj nic nedělo. Problém byl, že na něm jeden z techniků omylem zapnul palubní kanon, v němž byla ostrá munice, a proto vystřelil. Shodou okolností se trefil do natankovaného stroje, ten explodoval, a výbuch poničil i střílející stroj. Dvojice techniků byla naštěstí jen zraněna.

Technik vypnul zabezpečení kanonu

F-16 je vybavena kanonem M61A1 Vulcan, k němuž Wikipedia uvádí, že je šestihlavňový a rotační ráže 20 milimetrů. Má přitom kadenci až 6 000 ran za minutu a slouží ke vzdušnému boji na krátkou vzdálenost, ale může se trefit i do cílů na zemi. Taková zbraň je samozřejmě zabezpečena proti náhodnému vystřelení, ale vyšetřování ukazovalo, že technik nejspíše svou neznalostí a neopatrností ochranu překonal, a vypálil tak zcela nevědomě.

Jelikož neexistuje záznam o tom, že by se podobný incident opakoval, tak při počtu více než 4 600 vyrobených F-16 nelze říci, že by se jednalo o nějakou konstrukční chybu. Šlo o shodu různých náhod končících tím, že byl kanon v okamžiku střelby zamířený na jiný letoun. Výsledky F-16 naopak ukazují, že jsou velice kvalitní, a není proto překvapením, že je jejich modernizovaná verze vyráběna dodnes a je považována za velice schopnou.

Článek Kterak F-16 nešťastně zničila sama sebe. Nejdříve rozstřílela druhé letadlo, poté došlo k mohutné explozi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina by potřebovala alespoň 100 stíhaček F-16

Ačkoliv západní spojenci posílají ukrajinskému letectvu vyřazované F-16, z nichž jsou navíc mnohé po rozsáhlé modernizaci, jedná se o podstatně modernější letouny, než jakými do té doby disponovalo – spoléhalo se totiž na techniku z dob Sovětského svazu. A co více, dokonce jsou lepší než většina ruských protějšků, s nimiž by se mohly potkat.

Fotografie prozrazuje, že se ruským inženýrům podařilo vyvinout raketu R-77M a otestovat ji na Su-35S. Určena je také pro Su-57

Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila souboj ukrajinských F-16 a ruských Su-35S, který by byl zřejmě velmi vyrovnaný. Za dalšího velkého soupeře lze potom považovat Su-57, ale to je letoun páté generace, takže by měl být zákonitě lepší – i když vysloužilý indický pilot se dokonce domnívá, že by mohla F-16 konkurovat dokonce i Suchoji Su-57.

Stejně tak jsme hodnotili, jakým způsobem Ukrajina stíhačky F-16 využije, zpravidla se jedná o bombardování nepřátelských pozic leteckými pumami, event. jinými zbraněmi. Ale vzhledem k velikosti fronty není letounů dostatek – ostatně vysloužilý pilot amerického letectva, Jeffrey Fischer, v rozhovoru pro Hlas Ameriky začátkem srpna 2024 uvedl, že by jich musely být aspoň desítky, aby měly nějaký významnější dopad na průběh války na Ukrajině.

Video: Zdálo se, že ruský tank T-80 střele Javelin odolal, ale vteřinu poté vybouchl. Zasáhla ho s naprostou přesností

„Pro ukrajinské ozbrojené síly nepůjde o bod obratu, ale pouze o modernizaci. Až se jejich počet přiblíží 12, 24 nebo 36, pak se stanou pro ruské jednotky skutečným problémem,“ uvedl v rozhovoru. Reálnější se však zdá tvrzení prezidenta Volodymyra Zelenského, podle něhož Ukrajina potřebuje nejméně 100 letounů F-16, aby dokázala Rusku vzdorovat.

Ukrajina přitom dostává hlavně F-16 MLU (Mid-Life Update), což je modernizovaná verze stíhacího letounu F-16 Fighting Falcon určená primárně pro evropské uživatele jako Belgie, Nizozemsko, Dánsko či Norsko. Vznikla koncem 90. let 20. století jako reakce na potřebu prodloužit životnost starších F-16A/B a zvýšit jejich bojové schopnosti, uvádí Wikipedia.

Ukrajina v boji ztratila Suchoj Su-27. Odrážel ruský útok a podporoval pozemní jednotky. Nejspíše šlo o nešťastnou náhodu

MLU zahrnuje modernizaci avioniky, nového palubního počítače, komunikačních a navigačních systémů, vylepšené radarové technologie (např. AN/APG-66(V)2), přizpůsobení přilbového zaměřovače a možnost nasazení moderních zbraní. Díky těmto úpravám je schopna plnit úkoly v síťově propojeném boji a operovat za špatných meteorologických podmínek i v noci.

V oblasti výzbroje pro boj vzduch-vzduch může F-16 MLU nabídnout široké spektrum střel, včetně modernizovaných AIM-9M nebo AIM-9X Sidewinder pro krátký dosah, a AIM-120 AMRAAM pro boj na střední a delší vzdálenost. Pro útoky na pozemní cíle je vybavena laserem nebo GPS naváděnými pumami jako GBU-12 Paveway II a GBU-31 JDAM, nebo střelami AGM-65 Maverick k ničení tanků a opevnění. F-16 MLU je tak díky této kombinaci univerzální víceúčelovou platformou vhodnou pro boj se vzdušnými i pozemními cíli, potvrzuje F-16.

Článek Vysloužilý americký letec zhodnotil, kolik F-16 Ukrajina potřebuje, aby to mělo výrazný dopad na průběh války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejlepší letoun, jaký má Ukrajina ve výzbroji

F-16 Fighting Falcon je víceúčelový stíhací letoun čtvrté generace, který je známý svou vysokou manévrovatelností, moderní avionikou a širokou škálou výzbroje. Ačkoliv byl původně navržen pro vzdušnou nadvládu, osvědčil se i při útocích na pozemní cíle. Nést může širokou paletu konvenčních i přesně naváděných zbraní, včetně laserem a GPS naváděných pum, raket vzduch-země a klasických bomb, uvádí Wikipedia. Při bombardování má schopnosti přesného úderu z velké vzdálenosti, a celkově je lepší než ostatní ukrajinské letouny.

Video: ukrajinský MiG-29 útočil těsně nad zemí a unikl PVO. Zničil ruské velitelské centrum a zase se ztratil

Mnoho, možná všechny, ze získaných letounů, si přitom Ukrajina upravila tak, aby mohly nosit některou západní výzbroj, což významně zvyšuje jejich bojovou efektivitu. Jednat se může třeba o francouzské řízené pumy AASM Hammer nebo americké GBU-39 SDB (Small Diameter Bomb), které umožňují přesné zásahy klíčových cílů bez nutnosti vletět do oblasti s vysokým rizikem PVO. Samozřejmě to ale neznamená, že jsou nezničitelné.

Okupantům se jich podařilo několik sestřelit – Oryx zaznamenal čtyři případy, které potvrdilo samo ukrajinské letectvo. Nejméně ve třech případech to pilot nepřežil. Armádní Zpravodaj ale připomíná, že to nevypovídá o výkonech letounu, jelikož Ukrajina dostala mnohem starší verze, než jakou je nejnovější Block 70/72, působí s nimi v bojových zónách, a navíc její piloti nejsou dostatečně vycvičení – nelze je tak srovnávat s těmi, co létají roky.

Ruský novinář: ruský Pancir-S se spletl a vystřelil na civilní letadlo mířící k Moskvě. Nepochopitelně si ho spletl s dronem

Úspěchů si přesto připsaly F-16 ve válce na Ukrajině mnoho. Redakce Armádního Zpravodaje upozornila koncem března 2025 na obrovské škody, jaké působí zejména pozemním cílům, ale často fungují i jako prostředky protivzdušné obrany. Vedle toho pak měla F-16 dokonce sestřelit Suchoj Su-35S, tedy nejlepší letoun v aktivní ruské výzbroji.

Článek Ukrajinské letectvo trpí a Rusko může oddychovat. Ztratilo už 4 stíhačky F-16, za něž nemá náhradu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ne všechny norské F-16 musí být letuschopné

Rozbor, kolik F-16 mohlo Norsko poskytnout Ukrajině, prováděl Armádní Zpravodaj už v květnu 2025, a s rozdílem jednoho letounu se s nově zveřejněným počtem shoduje. Původně jich měla severská země 57, z čehož ale koupilo 32 rumunské letectvo, jak potvrdilo norské ministerstvo obrany, a ve stejném roce oznámilo také prodej až 12 letounů F-16 americké výcvikové službě Draken International. Zbývat jich tedy mělo až 13 dle odhadů Armádního Zpravodaje.

Záběry ukazují precizní úder MiG-29 na ruské velitelské centrum, a jako bonus to odnesl i sklad munice a paliva

Nakonec ale některý ze zájemců evidentně koupil o jeden letoun méně – pravděpodobně výcviková služba Dranken International, jelikož Norsko dodalo Ukrajině čtrnáct F-16. Zajímavé je, jak se informace rozchází – zpráva totiž zmiňuje, že jich původně mělo být pouze šest, ačkoliv se tamní politici nechali nejednou slyšet, že uvolní všechny zbývající.

Krok by to byl logický, jelikož Norsko nahradilo F-16 letouny F-35, a dokonce jako první partnerská země obdržela všechny objednané. Armádní Zpravodaj v dubnu 2025 informoval, že na její letecké základně přistály poslední z 52 objednaných. Na druhou stranu je třeba poznamenat, že zpráva nespecifikuje stav zbylých osmi letounů, takže je možné, že nejsou letuschopné.

Sloužit by mohly na náhradní díly, což by korespondovalo s tajnou dodávku draků a dalších komponent F-16 na Ukrajinu ze strany amerického letectva. Ale těžko soudit, jaká je realita, neboť ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj už v listopadu 2023 žádal modernizaci letounů, které chtějí západní spojenci dodat – jinak by měly hodně omezené schopnosti. Ve hře je tedy i varianta, že byly alespoň některé z osmi nadbytečných F-16 opraveny.

Potupa ruského vojenského průmyslu: Su-34 a Su-35S mají zásadní podíl západních dílů, odhalila studie

Norské F-16, ačkoliv není jejich počet zanedbatelný, však zdaleka nejsou jediné. Dokonce 30 se jich rozhodla Ukrajině věnovat Belgie, která to redakci Armádního Zpravodaje potvrdila v květnu 2025 s tím, že bude moci přesun uskutečnit, jakmile obdrží náhradu v podobě objednaných F-35; což už se možná blíží, jelikož by měla brzy dostat první z nich.

Článek Odtajněno: Norsko poskytlo Ukrajině více než dvojnásobek F-16. Velké posílení jí hodně pomohlo, zvládají i ruské Su-35S se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nerovný souboj pro ruský Suchoj Su-35S

Jak by dopadl letecký souboj mezi F-16 a Su-35S, bylo (a vlastně stále je) dlouho tajemstvím, a mnozí – včetně redakce Armádního Zpravodaje – se domnívali, že k němu spíše nedojde, neboť je na obou stranách silná protivzdušná obrana, kvůli níž se letouny ani nepřibližují k hranicím, ale útočí ze vzdálenosti nejméně několika desítek kilometrů.

Rusové už jsou zoufalí, ale Putin to zřejmě neví. Ukrajinci potvrzují, že opět nasazují zakázané chemické zbraně, které je rychle zabíjí

K tomuto incidentu došlo X. června 2025 v ukrajinské Sumské oblasti, která na severu sousedí s ruskou Kurskou oblastí, a v posledních měsících je dějištěm mnoha bitev. Koncem května tohoto roku upozorňoval Armádní Zpravodaj, jak v ní ukrajinský MiG-29 rozmetal náletem základnu dronů včetně jejich operátorů, což není zdaleka jediný případ.

Letecký souboj by možná ani neproběhl, pokud by se ruský pilot nenechal vlákat do pasti. Jak ale uvedl Bild, tak ukrajinské letectvo bombardovalo během sobotního boje ruské pozice ve své zemi, a taktéž v nedaleké ruské Kurské oblasti, načež Rusko vyslalo high-tech stíhačku pro vzdušnou převahu, tedy Suchoj Su-35, aby nepřátelské letouny sestřelila.

Vletěl ale do léčky, kdy Ukrajina nasadila již zmíněný švédský Saab 340 AEW&C, což je letoun včasné výstrahy a řízení s dalekým detekčním dosahem. Ten měl ruský Suchoj Su-35S sledovat, a když byl dostatečně blízko, odpálil ukrajinský pilot F-16 raketu AIM-120 AMRAAM. Ta má podle verze dosah až 160 km, uvádí Wikipedia, což stačilo na odpal dříve, než se vůbec dostala ukrajinská F-16 na dohled ruského Su-35S, který tak nemohl útok opětovat.

Ukrajinci ochromili ruské letiště plné Su-30SM. Rázem nemohly útočit

Kdyby došlo pouze na střet mezi stíhačkami, záleželo by na mnoha dalších faktorech. Armádní Zpravodaj srovnával F-16 MLU, tedy verzi, kterou má Ukrajina rovněž k dispozici, se Suchojem Su-35S, a v mnoha směrech jsou si letouny rovny. Ten ruský by měl mít sice trochu navrch, ale ne nutně. Jak by dopadl střet, lze tedy nadále pouze odhadovat.

Článek Nové informace: ruský Su-35S vletěl do léčky, pak ho F-16 sestřelila. Souboj to byl hodně nerovný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Země mají podobné počty letadel

Na základě početního srovnání bojových letounů vypadají letectva Izraele a Íránu velmi podobně. Wikipedia uvádí, že Izrael disponuje v oblasti těch bojových 285 letadly, zatímco Íránu pak seznam na Wikipedii i po započtení taktických bombardérů přisuzuje dokonce 298 letadel. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že tyto počty však zdaleka neodráží to, kolik jich je letuschopných a nasaditelných do boje, což je problém hlavně na straně Íránu.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Nehledě na to, že že jsou technologicky i více generací od sebe. Už pouhý pohled na typy letadel prozrazuje, že ta íránská patří nejčastěji do 2. a 3 generace, a jsou desítky let stará. Jenom u několika novějších lze mluvit o generaci 4. – do té konkrétně patří Mikoyan MiG-29 Fulcrum. Izraelské letouny naopak patří do generace 4. nebo 5. a jsou mnohem mladší, mnohé z nich dokonce velice nové. Co je také důležité, tak že jsou udržovány na špičce, dokonce patří k nejlépe vybaveným na světě, a piloti mají kvalitní výcvik i bohaté bojové zkušenosti.

iZdroj fotografie: Izraelské letectvo / Creative Commons / CC BY

Izrael se může opřít hlavně o letoun 5. generace Lockheed Martin F-35I Adir. Jde o verzi americké stealth (radarem obtížně zaměřitelné) F-35A Lightning II, ale s izraelskou avionikou a dalšími úpravami. Twz uvádí, že je značně upravená a jako jediná na světě nese vysokou hmotnost různých zbraní pro pozemní údery pod křídly. Vybavena je moderním radarem AESA s dlouhým dosahem i výkonnými radarově naváděnými střelami vzduch-vzduch.

Íránský F-14 Tomcat je desetiletí starý

Nejvýkonnějším letounem v íránské výzbroji je Grumman F-14A Tomcat, který Írán získal v druhé polovině 70. let 20. století, takže je už téměř 50 let starý. Wikipedia uvádí, že Írán již nemá původní střely vzduch-vzduch AIM-54 Phoenix a používá místo ní Fakour-90 kombinující technologie okopírované z Phoenixu a MIM-23 Hawk. Jde tak o nemoderní zbraň, a ve spojení se starým typem radaru na Tomcatu nemá jak se izraelským F-35 vyrovnat.

iZdroj fotografie: Shahram Sharifi / Creative Commons / CC BY-SA

Totéž ale platí i proti izraelským letounům 4. generace – prvním z nich je McDonnell Douglas F-15I Ra’am, což je upravená F-15 Eagle. NationalInterest ho popisuje jako opravdovou bestii schopnou dosáhnout vzdušné převahy i provádět údery proti pozemním cílům na dlouhé vzdálenosti. Využívá přitom různé typy moderních střel a bomb, a minimálně některé z izraelských F-15I by již měly mít i moderní radary AESA s dlouhým dosahem.

Nejpočetnějším typem izraelského bojového letadla je však General Dynamics F-16I Sufa, což je upravená verze F-16 Block 50/52. Pochází ze začátku 21. století, uvádí Airforce-Technology, a i když má třeba starší typ radaru, rozhodně je lepší než íránské letouny, což platí také o výzbroji. Izraelci ji mimo to vybavili i speciálními přídavnými nádržemi, čímž jí prodloužili dosah, aby mohla snáze operovat na dlouhou vzdálenost, především proti Íránu.

Článek Izraelská letecká převaha: F-35, F-15I Ra’am a F-16I Sufa proti íránskému letectvu, v němž je nejlepší americký F-14A Tomcat a ruský MiG-29 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izrael mohl využít několik střel vzduch-země

Ve funkci vydržel Alí Šadmání sotva 4 dny, jelikož byl jmenován teprve v pátek 13. května 2025, kdy byl eliminován jeho předchůdce Gholam Alí Rašíd. Izraelské ozbrojené síly v prohlášení uvádí, že zahynul při úderu v ústředí íránského režimu v centru Teheránu. Ačkoliv nebylo upřesněno, jak přesně, dle Armádního Zpravodaje šlo o letecký útok.

Silná jako atomovka: Írán má brutální balistickou raketu s 2tunovou hlavicí, která by otřásla celým izraelským městem

Právě v této oblasti má totiž Izrael jednoznačnou dominanci, a ačkoliv Írán opakovaně tvrdil, že se účinně brání a sestřelil už několik židovských F-35, redakce Armádního Zpravodaje záběry i fotografie identifikovala jako falešné. Protivzdušná obrana íránského režimu je totiž velmi slabá, a i když by měla zahrnovat také systém Bavar-373, který je schopnostmi údajně lepší než ruský S-400, nejspíše jde jenom o velmi přehnaná tvrzení.

Izraelské letouny, zejména pak F-35, provádí údery na íránské pozice de facto beztrestně, a jakmile není v oblasti PVO, mohou tam působit i starší F-16 a F-15. Ty jsou mj. nosiči řízených střel s plochou dráhou letu ICE BREAKER, které podle Rafaelu doletí až 300 km a jsou určeny proti vysoce hodnotným cílům, které drzí hlavicí těžkou 113,3 kg. Ale nejspíše je odpalovala F-35, která může díky stealth pronikat blíže k místu odpalu.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Armádní Zpravodaj připouští, že mohla být teoreticky použita i raketa Paveway, jejíž nejsilnější varianta vyvinutá z průbojné pumy s volným pádem BLU-109 má hlavici těžkou 250 kg, potvrzuje Wikipedia, případně raketa Rampage s hlavicí o hmotnosti 150 kg. Její přesnost je ale dle Wikipedie pouze 10 m, což se pro přesný úder moc nehodí. Lepší by proto byla střela Popeye, u níž výrobce udává přesnost 1 až 3 metry, ale podrobnosti úderu zůstávají utajeny, takže lze jenom odhadovat, čím vlastně Izrael na ústředí udeřil.

Článek Izrael hrozným způsobem zabil nejvyššího íránského generála. Využil k tomu nejspíše svou nejlepší střelu na hodnotné cíle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 sloužící k zachycení bombardérů

Vznik letounu F-16 ADF se datuje do roku 1986. Americké letectvo i řada západních zemí tehdy provozovalo variantu F-16A Block 15, což byl klasický víceúčelový bojový letoun. Americká Národní garda ale potřebovala speciální variantu stíhacího letounu určenou hlavně k zachycení sovětských bombardérů nebo řízených střel mířících na území USA, vysvětluje AirFighters. Řešením bylo upravení letounu F-16A Block 15 na variantu ADF.

iZdroj fotografie: Uživatel aeroprints.com / Creative Commons / CC BY-SA

Nejednalo se o novou konstrukci, upraveny byly již existující letouny. Wikipedia uvádí, že jich nakonec v roce 1989 vzniklo 270, takže se jedná o relativně vzácné kusy. Jejich součástí byla modernizovaná avionika, vylepšený radar, nebo zařízení na identifikaci přátelských a nepřátelských letadel, včetně nočního reflektoru. Ten je například jednou z věcí, jak verzi lze ADF odlišit od ostatních, jelikož jinak vypadá, byť má jiné charakteristiky jako ostatní.

Silné rakety k ničení bombardérů

U F-16 ADF byla ovšem důležitá také výzbroj. Aby mohla zachytávat bombardéry, potřebovala schopnost zásahu cíle na dlouhou vzdálenost. F-16 uvádí, že jimi byly střely AIM-7 Sparrow a AIM-120 AMRAAM, které jsou určeny pro zásah cílů mimo přímou viditelnost – dosah je většinou v desítkách i více kilometrů, záleží na verzi, a mají radarové navádění. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že byla ADF jediným letounem F-16 schopným Sparrow používat.

Ruská obrněná vozidla Rakuška-M jsou pro vojáky jako rakev, i když dostanou speciální úpravy. „Sfoukne“ je i slabší granát

Ve výzbroji se ale speciální verze příliš dlouho neohřály, v roce 1994 začaly být postupně nahrazovány modernějšími F-16 C. Navíc vzhledem ke konci studené války nebyla nutná tak mohutná letecká síla schopná odrážet útoky bombardérů a střel. Část z nich proto skončila zakonzervovaná, ale protože se jednalo o povedenou a schopnou variantu, byl o ni zájem i v zahraničí. Nakonec si jich několik pořídilo letectvo v Jordánsku nebo v Thajsku.

Článek Vzácná varianta F-16 ADF: sovětské bombardéry z ní měly oprávněnou hrůzu, ale naštěstí (pro ně) se s ní nikdy nestřetly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zatím druhá F-16 z objednaných 16 kusů

Nejnovější bulharská F-16 má palubní číslo 313 a jedná se o druhý letoun této konfigurace, který letectvo obdrželo. Na letecké základně byl přivítán náčelníkem obrany admirálem Emilem Jeptimovem, velitelem letectva generálmajorem Nikolajem Rusevem, velitelem 3. letecké základny plukovníkem Metodijem Orlovem a tíž samotným personálem letecké základny.

Záběry: mohutná detonace muničního skladu na ruském letišti Brjansk zničila vrtulník Mi-8 a poškodila Mi-35

F-16 Block 70 je podle Armádního Zpravodaje skvělá volba, pokud si letectvo nechce či nemůže dovolit vyspělejší letouny 5. generace F-35, které se stávají novým standardem NATO a kupuje je také AČR. Jejich předností je vyspělý radar AESA AN/APG-83 s odhadovaným dosahem až 135 km, uvádí DefenceTurkey, ale přesné hodnoty nejsou z bezpečnostních důvodů známy.

K dispozici je také dobrá manévrovatelnost a silná výzbroj, která stojí pro případ vzdušných soubojů na střele AIM-120 AMRAAM, která je radarem naváděná a její dosah záleží na verzi; třeba verze D může zasáhnout cíle až na 160 km. Na mnohem kratší vzdálenost pak může využít AIM-9 Sidewinder s dosahem až 35 km, upřesňuje americké letectvo.

Rusko v problémech, Izrael posílá na Ukrajinu systémy Patriot, které zničí všechno, co má ve výzbroji. Sám je vyřazuje

Armádní Zpravodaj hodnotil kompletní výzbroj F-16 Block 70/72 v dubnu 2024, a pochopitelně je mnohem pestřejší. Na stejný typ letounů mimochodem vsadilo Slovensko, které nechtělo koupit Lockheed Martin F-35 Lightning II. Ale zpět k Bulharsku – u prvního dodaného kusu se objevila krátce po dodání porucha, kvůli níž musel být po 14 dnech služby uzemněn.

Sice se tomu dalo předejít, kdyby mělo bulharské ministerstvo předplacený balíček nepřetržitých dodávek náhradních dílů, ale z důvodu co nejnižší ceny se rozhodlo, že ho nevyužije. Celkem se přitom země rozhodla ve dvou vlnách objednat 16 letounů F-16, informuje SofiaGlobe. Zatím to vypadá, že druhý dodaný kus nemá žádné technické potíže, ale Armádnímu Zpravodaji se nepodařilo zjistit, zda nakonec přehodnotilo non-stop dodávku náhradních dílů.

Článek Zbídačené bulharské letectvo dostalo druhou F-16 v té nejlepší verzi. Tentokrát (zatím) nemá technické potíže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Celkem dodalo Nizozemsko 24 letounů F-16

Kolik přesně „ef-šestnáctek“ Ukrajina od svých spojenců dostává, obvykle zveřejňováno není, aby nepřítel nevěděl, proti čemu stojí. Nizozemský ministr zahraničí nicméně 25. května 2025 během rozhovoru pronesl, že jeho země dodá následující den poslední z 24 slíbených F-16. Nizozemsko se k tomu rozhodlo 19. června 2024, kdy to oznámila tehdejší tamní ministryně obrany Kajsa Ollongren v dopise zaslaném Sněmovně reprezentantů Nizozemska.

Ukrajina dostává další české houfnice DANA M2. Vojáci tvrdí, že jsou velice efektivní a nemohou se dočkat, až je nasadí proti Rusku

Nizozemský ministr obrany také uvedl, že je třeba Ukrajinu podporovat a zvyšovat tlak na Rusko. Jak přesně toho chce dosáhnout, neupřesnil, ale Armádní Zpravodaj se domnívá, že stejnými cestami, o jakých mluví všichni politici – tedy dodávat napadené zemi vojenskou techniku, zásoby a materiál, cvičit její vojáky apod., a snažit se agresora dotlačit k jednacímu stolu.

Jenomže problém je, že Vladimir Putin nejenom, že fanaticky odmítá válku ukončit (leda by někdo přijal jeho nesmyslné podmínky), ale zároveň se Spojené státy americké mohou přestat angažovat do takové míry, jak tomu bylo doteď. Řešením by však mohlo být, že bude jejich zbraně kupovat Evropa, která jich nedokáže sama vyrobit dostatečné množství. Následně by je dodala Ukrajině, takže by Američané vydělali, ale do podpory se přímo nezapojili.

Satelitní snímek: ruský S-400 údajně silně (ne)pohořel. Indie zveřejnila, jak si vedl proti Pákistánu, který tvrdí, že ho zničil

Redakce Armádního Zpravodaje také nedávno upozornila, že ruská armáda pravděpodobně chystá novou letní ofenzivu, jelikož probíhají nedaleko Charkova velké pohyby. Je proto logické, že se západní spojenci snaží dodat všechno, co mohou. V případě F-16 rovněž letos dokončí předání Norsko, z něhož jich je dohromady až 13, zatímco Belgie jich měla dodat 30, ale jak tamní ministerstvo obrany Armádnímu Zpravodaji potvrdilo, stane se tak, až obdrží F-35.

Článek Nizozemsko příští týden ukončí dodávky F-16 Ukrajině. Odhalilo zároveň celkové počty – jde o desítky kusů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Více F-16, než kolik jich Ukrajina dnes má

Z bezpečnostních důvodů není zveřejňováno, kolik přesně letounů F-16 bylo na Ukrajinu dodáno, a lze tak vycházet pouze z různých střípků. V listopadu 2024 redakce Armádního Zpravodaje poukazovala na jejich další dodávku, tentokrát šlo o šest kusů. Řadu dalších dodalo Nizozemsko, a jak naše redakce spočítala, až 13 jich mohlo být také z Norska.

Satelitní snímky ukazují, že Rusku dochází systémy S-400 a S-300. Snaží se to maskovat desítkami nafukovacích atrap

Přesto se zdá, že jich na Ukrajině v současnosti létá sotva 30, navíc šly některé k zemi, i když ne moc. V polovině května 2025 se podařilo Rusku jednu sestřelit, čímž přišla o třetí. Dodávka plných třiceti „ef-šestnáctek“ z Belgie by tedy znamenala razantní posílení a dost možná i takový malý game-changer – tedy za předpokladu, že by pro ně letectvo mělo dostatek zbraní.

Na dotaz, kolik F-16 plánuje Belgie poskytnout Ukrajině, tamní ministerstvo obrany odpovědělo: „Potvrzujeme, že belgické ministerstvo obrany poskytne 30 stíhaček F-16.“ Na doplňující otázku, zda je možné upřesnit časovou osu, pak odpovědělo: „To bude záviset na dodávce F-35.“

Rusko podvedlo 20 000 migrantů. Dalo jim občanství, aby je mohlo násilně odvléct na frontu, kde zemřou

Redakce Armádního Zpravodaje usuzuje, že ani samo belgické ministerstvo obrany v tuto chvíli přesně neví, kdy vlastně americké letouny 5. generace obdrží, ačkoliv je pravděpodobné, že má alespoň přibližné datum. Je třeba připomenout, že Belgie svůj závazek v programu splnila a překážky jsou na straně dodavatele, tedy zbrojovky Lockheed Martin.

Ta se potýkala u letounů šarže 19 s problémy z důvodu modernizace technologie zaměřené na vylepšení zobrazování a schopností zpracování dat. Konkrétně pro Belgii měly být proto dodávky F-35 odsunuty na rok 2026, ale redakce Armádního Zpravodaje zaznamenala vyjádření Evana Scotta, finančního ředitele Lockheed Martin, že se firmě podařilo zdolat problémy dříve, než bylo původně předpokládáno, a mohla by proto plnit své závazky dříve.

Nové informace o sestřelení francouzského Rafale pákistánskou J-10CE poukazují na světový rekord. Schytal to skoro na 200 km

Uvedla to agentura Reuters s odkazem na jeho vyjádření na konferenci Bank of America v květnu 2025. Co přesně to znamená pro Belgii? Že by mohla obdržet první F-35 už v tomto roce, zřejmě tedy v druhém pololetí, a zbytek pak v roce 2026, kdy předpokládá dodávku i Frederik Vansina, náčelník obrany belgických ozbrojených sil, jak uvedl v rozhovoru pro LeSoir.

Redakce Armádního Zpravodaje také připomíná, že došlo začátkem května k oznámení zahájení montáže belgických F-35 v italské továrně. To by mělo urychlit jejich dodání, a zároveň posílit evropský zbrojní průmysl, z čehož nejspíše nejsou v Americe úplně nadšení, ale vzhledem k tomu, že je Lockheed Martin ve skluzu, nejspíše neměl na výběr, aby splnil dohodu.

Článek Belgie potvrdila, že dodá Ukrajině 30 letounů F-16. Ale nejspíše až v roce 2026, závisí to na F-35, které už jsou ve výrobě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-50, ale s jednomístným kokpitem

O tom, jaké přesné parametry by měl F-50, lze hodně spekulovat, ale pravděpodobně by byly podobné FA-50. ArmyRecognition vysvětluje, že je základní myšlenou nahradit dvoumístný kokpit u FA-50 jednomístným, a protože by tak obsluze stačilo méně místa, vznikl by v trupu prostor pro instalaci další palivové nádrže, čímž by se prodloužil dolet letadla. Jeho rozměry, rychlost, manévrovatelnost i výzbroj by však pravděpodobně byly stejné.

iZdroj fotografie: Uživatel rhk111 / Creative Commons / CC BY-SA

FA-50 je lehký jednomotorový letoun, takže se Armádní Zpravodaj domnívá, že by pravděpodobně byl konkurentem podobně koncipovaných protějšků. V nejmodernější verzi Block 20 má i moderní radar typu AESA a možnost používat různé zbraně západních konstrukcí. Má tedy mnohé podobné vlastnosti jako třeba Lockheed Martin F-16V Fighting Falcon nebo Saab JAS 39E Gripen. Měl by však být levnější, což by byla jeho velká výhoda.

F-50 by byl pomalejší a menší než F-16

Oproti F-16 by měl F-50 nějaká omezení. Jeho maximální rychlost bude nejspíše jenom Mach 1,5, což je rychlost FA-50, uvádí Wikipedia, zatímco F-16 létá až Mach 2,05. Navíc je menší a měl by tedy menší nosnost zbraní – unese 5,4 tun, zatímco americký konkurent 7,7 tun. Nižší je tak i počet závěsných bodů a neznámým faktorem by bylo sdílení dat, schopnosti elektronického boje a další, i když i FA-50 je v patřičné konfiguraci má. Ale pro mnoho států by nemusela být menší rychlost a nosnost vzhledem k ceně handicapem.

F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry

Nespornou výhodou by bylo použití západních zbraní, pravděpodobně stejných, jaké může nést FA-50 Block 20. Jde třeba o americké střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM, izraelské Python-5 či Derby-ER a další. K útokům na pozemní cíle pak třeba o střely MBDA Brimstone a SPEAR 3, různé typy pum včetně přesně naváděných nebo klouzavých, jako jsou JDMA. Vedle toho má letoun i kanon ráže 20 mm pro boj na krátkou vzdálenost.

Článek Levná jihokorejská konkurence F-16: sice unese méně zbraní a má být výrazně pomalejší, ale pro „chudé“ státy nebude špatnou volbou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na desítky F-16 z Belgie si Ukrajina počká

Ačkoliv Belgie již dříve slíbila, že bude největším dodavatelem F-16 na Ukrajinu, dosud jí žádné neposkytla. Ta se tak prozatím spoléhá na nizozemské, norské a švédské, ale pilotů i personálu potřebného k jejich provozu trénuje mnohem více – minimálně o tom vypovídá plná kapacita v tréninkovém centrum v Rumunsku – podobné by mimochodem mohla otevřít i ČR.

Oficiální video: Ukrajinci poprvé ukázali systém S-200, který měl zničit ruský bombardér Tupolev Tu-22M3

Už to svědčí o tom, že má ukrajinské letectvo v budoucnu obdržet další letouny. Letos by to měly být i první dva z Belgie, i když pouze na náhradní díly, sdělil belgický premiér Bart De Wever na tiskové konferenci s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, na níž byl přítomen také korespondent Ukrinform. Další dvě mají potom dorazit v příštím roce.

V průběhu roku 2026 by měly však začít chodit i F-16 v provozuschopném stavu. Podle Wikipedie jich má tamní letectvo 49 (plus 10 cvičných), z nichž slíbilo Ukrajině rovných 30 kusů. Jednalo by se tak o zdaleka největší dodávku – třeba z Norska jich mělo být nanejvýš 13, jak Armádní Zpravodaj nedávno dopočítal, ačkoliv nebylo číslo oficiálně potvrzeno.

Ukrajinci potvrdili dominanci v Černém moři: zaútočili na ruskou plošinu pro těžbu plynu. „Není tu místo pro ruský odpad,“ vzkázali

Naše redakce přitom v únoru 2025 hodnotila, nakolik jsou belgické F-16 v modernizaci MLU schopné, a vyšlo, že se mohou směle postavit nejrozšířenějším ruským protějškům, a sice Su-35S. Jedinečné záběry pak také ukázaly, jak trénují ukrajinští piloti po boku letců NATO.

„Slíbili jsme, že budeme největším dodavatelem stíhaček F-16 na Ukrajinu, a své slovo dodržíme. Letos poskytneme dvě F-16 na díly a příští rok určitě pošleme další dvě stíhačky. Doufáme, že uděláme více, ale jsme závislí na dodávkách F-35,“ uvedl belgický premiér na tisové konferenci.

Video: 1v5 postřílel granátem poraněný ukrajinský voják 5 útočících Rusů, kteří zničili jeho pozici minometem

Nebýt zpoždění dodávek F-35 ze strany americké zbrojovky Lockheed Martin, belgické F-16 už dávno brázdí nebe nad Ukrajinou. Země však nemůže oslabit své letectvo, aniž by mělo náhradu. To ukrajinské ovšem kvůli nespolehlivosti dodavatele „ef-třicet-pětek“ silně trpí a nemůže účinněji bojovat s okupantem. Nehledě na to, že již několik F-16 ztratilo.

Redakce Armádního Zpravodaje také 18. května 2025 upozorňovala, že došlo k vyzrazení amerických dodávek F-16 na Ukrajinu, ačkoliv jde rovněž pouze o náhradní díly. Zajímavé ovšem je, že o tom tamní letectvo mlčí a odmítá odpovídat na dotazy novinářů.

Článek Belgie potrápí Rusko, potvrdila dodávku F-16 na Ukrajinu. Zatím ale pouze ve velmi omezeném počtu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 útočila na čtvrtý cíl pomocí kanonu

Jelikož nebyly k incidentu poskytnuty bližší informace, nelze posoudit, co přesně za pádem F-16 stálo. V tu chvíli se měla každopádně nacházet na bojové misi, kdy pilot zničil tři vzdušné cíle a na čtvrtý se vydal s kanonem. Následně se ovšem musel katapultovat, takže Armádní Zpravodaj usuzuje, že se mu právě ten stal osudným – o jaký šlo, ovšem není jasné.

Hrozí, že kupec odstoupí od nákupu Gripenů na úkor čínských letounů J-10, které nedávno bodovaly v boji. Jednalo by se o velký krok zpět

K ničení vzdušných cílů má F-16 k dispozici například střely AIM-9 Sidewinder nebo AIM-130 AMRAAM, uvádí Wikipedia. Pochopitelně jich však může nést jenom omezené množství, a pokud je všechny využije, nezbývá mu než se vrátit na základnu, případně zaútočit kanonem. Jenomže právě to se mu nejspíše tentokrát stalo osudným, ačkoliv jsou redakci Armádního Zpravodaje známy i případ, kdy se to podařilo, takže nejde o ojedinělou taktiku.

„Dne 16. května 2025 kolem 03:30 došlo ke ztrátě spojení s letounem F-16. Ukrajinská stíhačka byla na misi k odražení nepřátelského leteckého útoku,“ uvedlo v prohlášení ukrajinské letectvo s tím, že na palubě nastala nouzová situace, načež pilot navedl letadlo pryč z obydlené oblasti a úspěšně se katapultoval. Krátce nato se ho podařilo lokalizovat záchrannému týmu a evakuovat ho do bezpečí. Nejde přitom o první ztrátu, Armádní Zpravodaj koncem dubna 2025 upozornil na sestřelení F-16, jejíž teprve 26letý pilot nepřežil.

Houfnice CAESAR vylepší ČR podle ukrajinských zkušeností. Náčelník dělostřelectva si přeje, aby veřejnost armádě věřila

Ukrajina zatím obdržela letouny F-16 z Dánska a Nizozemska, zatímco z Belgie, která jich slíbila dodat několik desítek, mají dorazit až v příštím roce, zjistil Armádní Zpravodaj ve vyjádření tamního premiéra Barta De Wevera. Kolik jich aktuálně Ukrajina má, není jasné, ale známy už roku 2024 jich mělo být nejméně 10, uvádí Wikipedia, a od té doby obdržela další.

V březnu 2025 to měly být nejspíše dva letouny, jejichž dodávky mají pokračovat i v následujících měsících. Vedle toho ale létá ukrajinské letectvo také s francouzskými Mirage 2000, které jsou schopné zničit například i řízenou střelu Ch-101 pohybující se podzvukovou rychlostí. Vzhledem k nízkým počtům moderních letounů to znamená docela významné oslabení.

Článek Ukrajina ztratila další F-16, když zrovna odrážela ruský útok. Pilot se katapultoval a přežil, ale je to veliké oslabení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvikových center F-16 je v Evropě pomálu

Jelikož je aktuálně Ukrajina pod neustálým náporem ruské invaze, nebylo by z bezpečnostních důvodů vhodné tam výcvikové centrum pro piloty F-16 zřídit, ačkoliv to bylo původně v plánu. Ti první se totiž museli školit například ve Velké Británii nebo Nizozemsku, ačkoliv toho nejlepšího se jim dostalo v Americe, jak hodnotil Armádní Zpravodaj v srpnu 2023.

Rusové posouvají frontu na severu a nezadržitelně se blíží. Ukrajinci ve strachu prchají, nedokáží je zastavit

Mnozí ukrajinští piloti navíc berou svou práci jako poslání a dokončili výcvik dříve, než je běžné, takže mohli nastoupit do bojů proti Rusku s několikatýdenním předstihem. Všeobecně je ovšem školení, absolvování letů na simulátoru a následně „naostro“ velmi komplikované, jelikož ty možnosti nenabízí každá země, nanejvýš samotní uživatelé F-16.

Sice dříve poskytovala základní výcvik třeba zmíněná Velká Británie, ale protože letouny sama neprovozuje, jednalo se pouze o všeobecné povědomí a angličtinu. Následně museli vojáci stejně putovat třeba do Ameriky. To může nicméně změnit již otevřené výcvikové středisko v Rumunsku, které se stalo jedinými uživateli těchto letounů ve východním regionu, uvádí Wikipedia.

Teď pochopitelně kromě Ukrajiny, jelikož je pod útokem; redakce Armádního Zpravodaje ovšem zjistila u DefenseRomania, že kapacitně nestačí odbavovat požadavky, takže je otevření dalšího výcvikového centra v České republice na místě a výrazně by celý proces zefektivnilo. Zpočátku hlavně ukrajinským pilotům by mělo poskytovat pokročilý letecký výcvik.

Kapitán americké armády tvrdě zkritizoval útočnou pušku XM7, která má být po 40 letech náhradou M4. Výrobce to popřel

„Z bezpečnostních důvodů nemůžeme v tuto chvíli otevřít takovou základnu na Ukrajině. Ruské údery pokračují denně – spolupracujeme proto s partnery na zřízení takových výcvikových středisek v zahraničí. A daří se to – dohodli jsme se, že nás v realizaci podpoří Česká republika,“ řekl Volodymyr Zelenský během svého proslovu. Česká ministryně obrany se k záležitosti vyjádřila poněkud skromněji, a zatím není jisté, zda středisko vznikne na území ČR:

„Výcvikové středisko mimo území Ukrajiny je samozřejmě zcela přirozený krok z pohledu bezpečnosti. Česká republika bude nadále podporovat Ukrajinu nejen v materiální pomoci, ale jistě také například v předáváni knowhow v podobě výcviku vojáků. Na přípravě ukrajinských pilotů jsme připraveni se podílet. Nabídnout můžeme simulátory strojů F-16, které má k dispozici náš státní podnik LOM Praha. S partnery diskutujeme širokou škálu oblastí na pomoc Ukrajině, nicméně komentovat vznik jakéhokoli výcvikového střediska na území ČR považuji za předčasné.“

Článek Česká republika získá vysokou prestiž světového významu: spolu s Ukrajinou zřídí výcvikové centrum pro F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 se porouchala, ale Bulharsko s ní počítá

Když probíhaly u první bulharské stíhačky F-16 letové zkoušky, které byly součástí jejího uvedení do provozu, byla na palubě zjištěna porucha jednoho ze systémů. Ke zjištění došlo po přistání v samotném Bulharsku, ale zda k ní došlo během letu nebo po příletu, není jasné. Nikola Rusev však zdůraznil, že objevení takové poruchy neznamená, že je letadlo vadné.

Analýza prozrazuje, kolik platí za válku Rusko, a kolik Ukrajina, která má zdaleka největší vojenské zatížení na světě

S převzetím této i dalších F-16 tedy bulharské letectvo nadále počítá, ale než budou zařazeny do provozu, musí absolvovat dvě fáze – technické a letové zkoušky, přičemž v rámci letové zkoušky musí být provedeny minimálně dva lety za účasti bulharského pilota. Teprve po potvrzení letové připravenosti bude stíhačka uvedena do operačního nasazení bulharského letectva.

Dimitar Stojanov, bývalý ministr obrany a současný prezidentský poradce pro obranu, k záležitosti uvedl, že letoun aktuálně není schopen letu, jelikož v Bulharsku není k dispozici náhradní díl, který se porouchal. Původně sice být mohl, ale letectvo se rozhodlo pro variantu bez nepřetržitých dodávek výrobce Lockheed Martin, aby na zakázce ušetřilo, co může.

NATO neví, proti čemu stojí: „Rusko je připraveno mobilizovat jako za 2. světové války,“ tvrdí Dmitrij Peskov z Kremlu

Armádní Zpravodaj je názoru, že by mělo mít letectvo provozující složitá západní letadla vždy k dispozici dostatek náhradních dílů, jelikož se nedá na jejich životnost spoléhat. Během letu může například dojít k jejich přetížení, ale stejně tak se může projevit výrobní či jiná vada. Čekání na díly je potom zdlouhavé, trvat může několik dní, ale i týdnů.

Lockheed Martin upřesnil, že dodal Bulharsku první F-16 konkrétně 14. dubna 2025, přičemž má do konce roku 2025 dodat dalších sedm. Mike Shoemaker, viceprezident a generální ředitel Integrované stíhací skupiny společnosti Lockheed Martin, během ceremoniálu zdůraznil: „Nejedná se pouze o oslavu nového letounu pro bulharské letectvo – představuje to novou éru zvýšené bezpečnosti, pokročilých schopností a posílených partnerství v regionu.“

Článek Velká sláva se nekonala, první bulharská F-16 se porouchala. Nevydržela ani měsíc a už ji museli uzemnit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina má letounů F-16 opravdu málo

Ačkoliv je ztráta lidského života ztrátou nejvyšší, pro ukrajinské letectvo to znamená i další nepříjemnost, a sice scházející „ef-šestnáctku“. Letouny, které od západních spojenců obdrželo, sice nepatří k nejmodernějším, ale to v případě války na Ukrajině zase tolik nevadí. Působí totiž hlavně jako nosiče pum a střel, jimiž útočí zejména na pozemní cíle.

Americká armáda je v rozkladu, má silný nedostatek vojáků a noví se nehlásí. Řešením má být i cizinecká legie

Redakce Armádního Zpravodaje koncem března poukazovala, jak velké škody umí F-16 páchat, a že rozhodně nejde o letoun, který by mohly Rusové podceňovat. Kolik přesně jich Ukrajina dostala, není ovšem jasné. Nedávno sice obdržela novou várku, ale šlo o nižší jednotky. Celkem by jich mohlo být možná 15, ale o některé už také v bojích přišla.

Zmíněný incident tomu napovídá také, ačkoliv ukrajinské letectvo přímo nepotvrdilo, že by o letoun přišlo. Vzhledem k okolnostem to ale vypadá, že tomu tak skutečně je, jelikož byl pilot zabit při plnění mise, a nikoliv na zemi, kdy by ho například cíleně někdo zlikvidoval.

Opakování roku 1939: co kdyby se do sebe pustilo Polsko s Německem? Vítěz by byl překvapivý. Účastnit by se mohlo i Rusko a ČR

„Ukrajinští piloti pracují na maximum svých lidských a technických schopností a riskují své životy pokaždé, když plní bojové mise. Pavlo byl jedním z nich,“ stojí v prohlášení letectva. Další okolnosti jsou předmětem vyšetřování a dodnes nebyly upřesněny.

Článek Velká ztráta: Rusové sestřelili F-16 a zabili jejího pilota během bojové mise. Ukrajinské letectvo ale mlčí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rovnocenní jsou si jenom na papíře

Polsko a Německo jsou si tabulkově téměř rovni – první má 200 vojáků a druhý 181 000, jak Armádní Zpravodaje ověřil z veřejných zdrojů. Poláci pak vedou i v tancích, jichž mají 700, zatímco Němci jenom 226. Luftwaffe však Poláky téměř o třetinu drtí – Ve stavu má 682 letounů všech typů, zatímco polské letectvo jenom 481. Síly jsou tedy takto zhruba vyrovnané.

Velké varování: ve válce na Ukrajině se naplno projevují slabiny tanků Leopard 2, Abrams i Challenger 2. Západ se musí poučit

Pak je tu ovšem realita, která je pro Němce daleko více alarmující než pro Poláky. Bundeswehr se potýká s celou řadou nedostatků a problémů. V první řadě je to chronický podstav mužstva – služba v armádě zkrátka neláká. I přes různé pobídky je prestiž vojáků nízká a mladí lidé se nehrnou. Plán na 200 000 armádu, která měla tohoto čísla dosáhnout letos, byl oddálen na rok 2031, přičemž byl nedávno odhalen plán počet příslušníků skoro 2násobit.

iZdroj fotografie: Uživatel Raf24 / Creative Commons / CC BY

Poláci si naopak svoje vojsko hýčkají a branné kurzy jsou již na základních školách. Zatímco Bundeswehr má jenom 30 000 záložníků, jeho potenciální soupeř může ihned povolat 180 000 mužů a žen. Jejich ochota a připravenost bránit svou zemi a vést válku je tak diametrálně jiná a vyšší.

Německo je ve větších v problémech

Německo má však problémy také s bojeschopností techniky. Ukázkovým příkladem je 229 nejmodernějších transportérů Puma, z nichž má být bojeschopná jenom polovina. Ještě katastrofálnější situace je ale na nebi. Armádní Zpravodaj ověřil, že podle zprávy z roku 2018 byly k okamžité reakci připraveny jenom 4 Eurofightery ze 143, které má k dispozici.

Rusko potvrdilo a vysvětlilo, proč bouchl obří raketový a dělostřelecký sklad. Patřil k největším v zemi

Zbylé byly často „kanibalizovány“ a jejich součástky používány k udržení zbylých letounů ve vzduchu. Na druhé straně mají Poláci poměrně nové F-16 a netrpělivě očekávají dodávku F-35, které posunou kvalitu a bojeschopnost jejich letectva na jinou úroveň.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

V případném konfliktu by to tedy bylo mnohem početnější a bohatší Německo, kdo by měl v ruce kratší provaz. Jsou tu však i problémy geografické. V roce 1939 měli Němci s Polskem jiné hranice – byly daleko blíže Varšavě a v zádech Poláků bylo Východní Prusko – ovšem dnes je situace opačná.

Z Česka by se mohlo stát bojiště

Dnes to mají blíže Poláci do Berlína, a pokud by opravdu vypukla válka, hlavní tlak by nepochybně vedli na německé hlavní město. Je však otázkou, co by bylo dále. Kapitulovalo by Německo po ztrátě centra moci, nebo by se konsolidovala obrana a v bojích pokračovalo?

Američané vyvrací zvěsti o F-35: „Nelze je na dálku vypnout. Žádné kill switch neexistuje.“ Ale ochromit je přesto mohou

Velkou otázkou je i podpora ze zahraničí. Rusko by mohlo Německu pomoci už jenom blahosklonnou neutralitou a přeléváním sil za svou hranicí, především pak posílením Kaliningradu. Poláci by tak museli držet velké síly v týlu, aby se neopakoval rok 1939. Podpora ze Západu jedné ze stran by však nebyla tak jistá.

Co by ale tento konflikt znamenal pero Českou republiku? S největší pravděpodobností by se Praha pokusila udržet neutralitu. V našem vzdušném prostoru by sice často docházelo k jeho narušení, ale to by vláda a armáda řešila vzletem pohotovostních letounů s protestní notou.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

To je ten lepší scénář… Redakce Armádního Zpravodaje soudí, že v tom nejhorším by se obě strany mohly pokusit proniknout přes naše území do týlu nepřítele – Poláci do Saska nebo Bavorska, a Němci do Slezska. Druhá strana by se tomu v takovém případě pokusila zabránit a z naší země by se tak stalo bojiště. Naštěstí je ale hrozba polsko-německé války téměř nulová a nemusíme se takových událostí obávat.     

Článek Opakování roku 1939: co kdyby se do sebe pustilo Polsko s Německem? Vítěz by byl překvapivý. Účastnit by se mohlo i Rusko a ČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vietnam by mohl koupit alespoň 24 letounů F-16

Ačkoliv není v tuto chvíli jasné, kolik přesně „ef-šestnáctek“ chce asijská země svému letectvu pořídit, mělo by se jednat alespoň o 24 kusů. Akvizice by navíc měla být zkombinována s dalšími platformami, které chce Vietnam koupit od Spojených států amerických, což nahrává největší obranné dohodě mezi oběma zeměmi za celou dobu (ne)spolupráce.

Američané vyvrací zvěsti o F-35: „Nelze je na dálku vypnout. Žádné kill switch neexistuje.“ Ale ochromit je přesto mohou

Teprve v roce 2016 bylo totiž zrušeno zbrojní embargo ze strany Američanů, uvádí Reuters, a pokud se skutečně nákup odehraje, může to ovlivnit nejenom vztahy obou zemí, ale také Vietnamu a Číny, dvou současných rivalů. Země draka totiž postupuje vůči němu agresivně až nepřátelsky, aby si prosadila své nároky na ovládnutí Jihočínského moře.

Jedním z klíčových důvodů, které vedou vietnamské letectvo k nákupu F-16, jsou rostoucí výzvy, kterým čelí při provozu současných ruských stíhacích letounů Su-27 a Su-30. Vůbec hlavním problémem je, že se blíží ke konci své životnosti, kterou sice lze prodloužit, ale nikoliv bez zájmu ruské zbrojovky Suchoj a státní společnosti Rosoboronexport.

Ukrajinci nabídli kapitulaci skupině 9 ruských mariňáků, která ji s díky přijala. Odmítala už hájit kremelské iluze

„Když se vietnamské lidové letectvo obrátilo na Rusy s prosbou o pomoc s opravou jejich letadel, zástupci společností Rosoboronexport a Suchoj prohlásili, že nejsou ochotni pokračovat v podpoře platforem bez velkých plateb předem,“ uvádí 19FortyFive s odkazem na své zdroje. Redakce Armádního Zpravodaje tak soudí, že sami Rusové vlastně dali prostor Američanům a připravili se o zakázku i vliv. Ale není to poprvé, co zájem o jejich služby upadá.

Článek Velký americký úspěch sráží Rusko: Vietnam kupuje desítky F-16 a má nakročeno k největší obranné dohodě v historii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Izraelský letoun vznikl díky špionáži

Současnými hlavními bojovými letouny Kolumbie jsou více než dvě desítky izraelských IAI Kfir. I přes modernizace třeba o moderní radary se však projevují slabiny konstrukce, která pochází ze 70. let 20. století. Zajímavé je, jak uvádí Wikipedia, že se jedná o nelicencovanou a upravenou kopii francouzského Dassault Mirage 5, jehož plány se kdysi podařilo získat izraelským špionům. Reverzní inženýrství bylo však dobré a třeba v Kolumbii se letoun osvědčil i díky dobré schopnosti vést útoky na pozemní cíle, konkrétně různé povstalce.

iZdroj fotografie: Saab

JAS 39E/F je každopádně letoun úplně jiné úrovně. Jde o jednomotorový letoun 4,5. generace, který je schopnostmi srovnatelný třeba s americkým Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon Block 70/72. Oba mají vyspělé radary typu AESA, dobré schopnosti elektronického boje a možnost používat různé typy západní výzbroje. Postrádají sice schopnost stealth letounů 5. generace, ale v Jižní Americe se zatím nerýsuje žádný jejich uživatel. Ve prospěch Gripenu navíc hraje i skutečnost, že na rozdíl od F-16 může snadno operovat z provizorních letišť.

Zvládne i nejlepší evropskou střelu

Letoun JAS 39E je jednomístný a dlouhý 15,2 metrů, dvoumístná verze F pak 15,9 metrů, ověřil Armádní Zpravodaj na stránkách výrobce Saab. Ten také tvrdí, že jde o letoun schopný vybojovat vzdušnou převahu nad jakýmkoliv protivníkem, navíc disponuje úplnou fúzí senzorů a schopností ho oslepit. Maximální rychlost letounu je Mach 2 a bojový dosah 1 500 km, přičemž vystoupá do výšky až 16 km. Zároveň má přitom možnost tankování za letu.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Letoun je vybaven 10 závěsnými body a kanonem ráže 27 mm. Uzpůsoben je například k použití nejmodernější západní střely vzduch-vzduch MBDA Meteor nebo střel IRIS-T, které může kromě radaru zaměřit také infračerveným systémem IRST. JAS 39E může zároveň nést celou řadu pum, a to včetně přesně naváděných. Armádní Zpravodaj soudí, že může být pro Kolumbii z hlediska údržby a výcviku výhodou i to, že stejný typ stroje provozuje Brazílie.

Článek Fenomenální úspěch pro JAS 39 Gripen: v Kolumbii nahradí zastaralý izraelský Kfir. Jde o stejně dobrou volbu, jakou by byla F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KF-16 vypadá stejně, ale zdání klame

Zvenku to při pohledu na jihokorejský letoun KAI KF-16 vypadá, jako by se jednalo o běžnou F-16. MilitaryFactory však upozorňuje, že uvnitř je mnoho odlišných součástí, protože si ho letectvo přálo přizpůsobit a vylepšit. Má třeba vyšší výkon a jeho modernizované verze dostaly vyspělý radar i další vybavení, což z něj dělá jeden z nejlepší letounů 4. generace na světě.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Korejské republiky

Jednou z podstatných změn je třeba motor Pratt & Whitney F100-PW-229, což je modernizovaná verze agregátu F100. FlyaJetFighter uvádí, že má KF-16 díky němu poměr tahu k hmotnosti lepší než F-16 a rychlostí se přibližuje McDonnell Douglas F-15 Eagle. Dosahovat by měla až Mach 2,02, a přitom si zachovávat vynikající manévrovatelnost. To by se mohlo hodit například při střetu na krátkou vzdálenost s letouny severokorejského letectva, které jsou mnohem starší a mohly by se pokusit takový boj vyhledávat, soudí redakce Armádního Zpravodaje.

Jihokorejci se naučili, jak dělat letadla

Historie KF-16 začala již na konci 80. let 20. století. První v Jižní Koreji vyrobený letoun opustil linku v roce 1991, uvádí MilitaryLeak, a zkušenosti s americkou technologií se společnosti KAI velmi hodily. Později totiž vyvinula lehký bojový letoun KAI T-50 Golden Eagle a v současnosti pracuje na KAI KF-21 Boramae. U KF-16 také došlo k modernizaci, kdy dostala moderní radar typu AESA, novou avioniku, velký displej v kabině a rychlou datovou sběrnici.

Video: jihokorejský bojový letoun 4. generace KAI KF-21 Boramae zdolal rychlost zvuku, výrobce proto zveřejnil testování prototypů

Jihokorejský letoun bývá vyzbrojený podobně jako F-16. Disponuje kanonem ráže 20 mm a ke vzdušnému souboji má americké střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM. Proti dalším cílům může zase využívat řízené a protilodní střely nebo různé typy pum. V současné době je nejpočetnějším typem bojového letounu v jihokorejské výzbroji a i přes své relativní stáří jednoznačně převyšuje vše, co má k dispozici severokorejské letectvo.

Článek Jihokorejská KAI KF-16 je jednou z nejlepších verzí na světě. Letouny Severokorejců by nejenom v přímém střetu roznesla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O selhání zbraní nešlo, F-16 útočily záměrně

Kde přesně je pravda, nelze v tuto chvíli s jistotou určit, ale naše redakce se dívá na stanovisko jihokorejských představitelů poněkud skepticky. Údajně je totiž na vině náhodné odpálení zbraní mimo určenou oblast, uvádí k incidentu tamní médium Yonhap, což se sice stát může, ale nemusí to úplně korespondovat s počtem použitých zbraní.

Rusko bez šance: Polsko chce skoro 2krát více vojáků a povinný výcvik pro všechny. Zvažuje také jaderné zbraně a život bez Ameriky

Na město, v němž žije přibližně 1 000 obyvatel, mělo totiž dopadnout osm amerických bomb Mark Mk82, z nichž má každá hmotnost 230 kg. To ovšem nesedí s konfigurací jihokorejských letounů KF-16, které jsou schopné jich nést při plném naložení max. 6, uvádí Wikipedia, a navíc běžně mají 2 nebo 4, zatímco zbytek je věnován jiným zbraním k útokům na další cíle.

Ukrajinci dali Rusům ochutnat vlastní medicínu. Odpálili jim „pekelný“ raketomet, který je vždy potřeba okamžitě zničit

Armádní Zpravodaj proto usazuje, že pokud bylo na město shozeno osm takových bomb, mají to na svědomí nejméně dva letouny, a tedy se jednalo spíše o špatné zaměření / určení cíle než o náhodné odpálení. Rovněž se ale může jednat o špatné určení typu bomb, jelikož KF-16 unese také osm pum GBU-39/B, z nichž každá váží 129 kg, stojí na Wikipedii.

Výsledkem bombardování mají být škody na sedmi budovách a kostele, a rovněž vážná zranění čtyř lidí, zatímco další tři utrpěli zranění lehká. O život naštěstí neměl přijít nikdo.

Dopad jedné letecké bomby v blízkosti kostela v jihokorejském městě

Článek Fatální selhání pilotů F-16. Omylem bombardovali vlastní město osmi 230kg bombami (video). Oficiální verze, co se stalo, nesedí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Záběry z F-16, který strážila nebe

Video níže ukazuje záběry pořízené ukrajinským pilotem letounu F-16 a konkrétně se jedná o verzi MLU. Server F-16 ji popisuje jako starší verzi, která ale prošla významnou modernizací a také prodloužením životnosti. I dnes je tedy velice schopná, ačkoliv v souboji s těmi nejmodernějšími letouny, zvláště páté generace, by nejspíše neobstála. I přesto je ale ke střežení vzdušného prostoru stále velice vhodná, a právě tuto úlohu nejspíše vykonává i na záběrech. Snadno může zlikvidovat řízené střely, ale také drony, například Shahed-136.

„F-16 je mnohem lepší než MiG-29,“ výcvik ukrajinských pilotů po boku letců NATO ukazuje unikátní video

Záběry ukazují, že je letoun vyzbrojený minimálně čtyřmi střelami AIM-9 Sidewinder. Military k nim uvádí, že jsou typu vzduch-vzduch krátkého dosahu s tepelným naváděním, a podle verze mohou zasahovat cíle do vzdálenosti nejspíše až 35 kilometrů. Jednat se může nejenom o letouny, ale také o různé typy střel nebo dronů. Ovšem pokud by již pilot k dispozici žádnou střelu neměl, mohl by použít alespoň kanon M61 Vulcan. Wikipedia uvádí, že je rotační a šestihlavňový s ráží 20 milimetrů, který dokáže vystřelit až 6000 ran za minutu.

Článek Video: ohromující pohled na Ukrajinu z první osoby pilota F-16, která zřejmě strážila nebe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Upravit Harpoon pro F-16 je snadné

Americké letectvo má ve výzbroji více než 700 letounů F-16, uvádí Wikipedia, a další jsou třeba ve výzbroji národní gardy. Je tedy logické, že se tuto sílu pokouší využít. Konkrétně testovalo, jak lze rychle na F-16 integrovat protilodní střely Harpoon. V tiskové zprávě americké letectvo informuje, že to je možné pouhou úpravou softwaru, což je relativně snadné a nejsou třeba nějaké složité práce, potažmo fyzická úprava pylonů.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Harpoon je standardní protilodní střelou ve výzbroji Ameriky, přičemž pro odpalování z letadel jde o variantu označovanou jako AGM-84 Harpoon, zatímco při vypouštění z plavidel a pevniny jde o RGM-84 Harpoon, z ponorek pak o UGM-84 Harpoon. Nejnovější verze této střely může čínské, ruské, ale i další lodě zničit na vzdálenost až 220 km hlavicí těžkou 221 kg, uvádí Wikipedia. Pohybuje přitom se vysokou podzvukovou rychlostí těsně nad vodní hladinou, takže je velmi obtížně detekovatelná a nesnadno sestřelitelná.

Jiné země Harpoon již používaly

Wikipedia uvádí, že F-16 unese dvě střely Harpoon, přičemž TheAviationist doplňuje, že se tento údaj týká některých zahraničních uživatelů – americké letectvo totiž tyto zbraně na svých F-16 nikdy nepoužívalo. Armádní Zpravodaj vysvětluje změnu přípravou na možný střet s Čínou, proti níž by potřeboval maximální údernou sílu. Je prostě nesmysl mít stovky schopných bojových strojů bez toho, aniž by mohly zasahovat vojenské lodě nepřítele.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

Nelze ovšem očekávat, že by F-16 byly hlavní bojovou silou USA v Pacifiku – v případě konfliktu však mohou působit z některých pozemních základen třeba na Guamu, ale i z Japonska, Jižní Koreje a dalších. Netýká se to ale jenom Číny, podobně se mohou hodit třeba při problémech s Ruskem, Íránem nebo Severní Koreou. Všechny tyto země mají relativně početná námořnictva a někdy by mohl být letoun F-16 tím, kdo bude moci zasáhnout jako první.

Článek Americké F-16 budou vážným nebezpečím i pro ruské a čínské lodě. Zasáhnou je až na 220 km a ubránit se bude těžké, ne-li nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-400 teoreticky zasáhne na 400 km

V případě, že bychom proti sobě postavili letoun F-16 a systém S-400, předvídat výsledek souboje je de facto nemožné – záleží totiž na mnoha okolnostech. Jednodušší je to asi posoudit ze strany pozemního systému protivzdušné obrany, jehož úloha je jednoduchá – musí svými radary letoun zaměřit a poté na něj odpálit střely. ArmyRecognition uvádí, že jeho nejlepší střely mají dosah až 400 kilometrů, ačkoliv v praxi na tak velkou vzdálenost cíle nezasahují. Nejlepší radary je pak mohou vidět zhruba na 600 kilometrů, uvádí Wikipedia.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Ani odpálení střel na F-16 však v žádném případě neznamená, že ji zasáhnou a zničí. Northrop Grumman na svých stránkách uvádí, že je vybavena systémem elektronického boje, který je schopen radary nebo střely s radarovým naváděním – což je případ těch odpalovaných z S-400 – různým způsobem zmást. Díky varovnému systému navíc pilot ví, že na něj nějaká střela letí, a může tedy adekvátním způsobem reagovat. Například se může pokusit se jí vyhnout, ale nejenom z tohoto důvodu bývají standardně na cíl odpalovány dvě.

AGM-88 z F-16 se na radar navede sama

F-16 disponuje hned několika způsoby, jakými může S-400 zničit, i když přesnější by bylo spíše říci poškodit. Ruský systém se totiž skládá z více jednotlivých a oddělených částí, od radaru přes velitelské centrum až po několik odpalovacích vozidel, přičemž ani nemusí být na jednom místě. Vyřazení jedné části tak neznamená zničení systému, ale jeho poškození, ale i tak může často fungovat a bojovat. Třeba ke zničení radaru používá F-16 protiradarovou střelu AGM-88 HARM, která se navádí na signál radaru a její dolet je 160 km, uvádí Wikipedia.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Ovšem letoun může zaútočit jinak, i když v tomto případě musí znát přesnou pozici S-400, respektive nějaké jeho části. K útoku lze použít například řízenou střelu AGM-158 JASSM. Naváděná je prostřednictvím GPS a je velice přesná. Existuje ve více variantách, nejschopnější verze má dolet až 1 600 kilometrů, uvádí MissileThreat. Letoun tak střelu může odpálit mimo dosah raket z S-400. Na druhou stranu je možné střelu nejspíše zmást systémy na rušení signálu GPS, což dává PVO jakousi šanci na přežití. Může ji i sestřelit.

Článek Americká F-16 může někdy ruský S-400 maximálně poškodit – sama to od něj ale může tvrdě schytat až na 400 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

APKWS II je levnější než AIM-9 Sidewinder

Užívání bojových letadel proti dronům není nic nového, ty západní je nejčastěji sestřelují za pomoci raket AIM-9 Sidewinder. Ta ale rozhodně není levná. Americké letectvo proto začalo používat na svých F-16 střely APKWS II, jejichž výhodou je mnohem nižší cena, která se může pohybovat kolem 15 000 dolarů (asi 362 tisíc Kč), uvádí Twz. To je zhruba 25krát méně, než kolik může stát běžná AIM-9 Sidewinder, ačkoliv to stále není málo.

En av de Spangdahlembaserade F-16 som ombaserats ner till mellanöstern. Intressant jaktlast, utöver standardhängda AIM-120 och AIM-9 s ser man här en tub med APKWS. APWS är i grunden tänkt som attackraket/robot, men är ett billigare alternativ att skjuta ner loitering munitions. pic.twitter.com/Toby3SpYNv

— Danne (@DetrimentoSumus) November 27, 2024

APKWS II přitom není zbraní určenou k sestřelování vzdušných cílů, primární slouží k přesným útokům na cíle pozemní. Wikipedia uvádí, že jde o upravenou neřízenou střelu Hydra 70, kdy je mezi hlavici a raketový pohon vložen modul sloužící k jejímu navádění za pomoci laserového paprsku, díky čemuž je střela velice přesná. Zničit může dokonce slaběji pancéřovaná obrněná vozidla nebo podobné cíle, ale ukazuje se, že ji lze použít i na cíle vzdušné.

F-16 má vyspělý zaměřovací modul

Aby mohl letoun F-16 použít APKWS II, musí mít zaměřovací systém s laserovým značkovačem. Americké letectvo na něm konkrétně používá modul LITENING a moduly vysokorychlostního protiradiačního zaměřovacího systému. Díky tomu dokáže identifikovat, sledovat a zaměřovat různé typy cílů, uvádí jeho výrobce Northrop Grumman. A jelikož má velmi vysoké rozlišení a funguje i v infračerveném režimu, lze ho bez problémů používat i v noci.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Jak přesně funguje spojení APKWS II a zaměřovacích modulů proti dronům, není detailně známé. Pilot bude nejspíše schopen umístit na letící dron laserový značkovač, a střela, jejíž dosah může být až 11 km, ho pak zasáhne. Drony nelétají příliš rychle a neprovádí běžně složité manévry, proto to možné je, ale proti letadlu by to asi nefungovalo. Lze také předpokládat, že to platí hlavně proti větším dronům, příkladem může být Shahed 136. Naopak na malé kvadrokoptéry zřejmě podobná zbraň fungovat nebude; navíc by to bylo drahé.

Článek Za cenu 25krát nižší než dříve jsou americké F-16 i zabijáci dronů: když rakety neslouží svému původnímu určení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny by se k sobě těžko přiblížily

O souboji lze spekulovat pouze na základě známých technických údajů, protože se ve skutečnosti nikdy neuskutečnil, ačkoliv se již letadla v napjatých situacích potkala. V obou případech jsou 4. generace, ale Su-35S je novější – oficiálně byl zařazen do služby v roce 2014, uvádí Wikipedia. Oproti tomu F-16 MLU má základ v 80. letech 20. století, ale v pozdější době prošel výraznou modernizací a prodloužením životnosti, informuje F-16.

Souboj letounů 5. generace: čínský Chengdu J-20 vs. ruský Suchoj Su-57 má jasného vítěze. Rozdíly jsou nejenom ve stealth

Setkání letounů je každopádně v případe konfliktu dvou silných nepřátel nepravděpodobné z důvodu husté protivzdušné obrany. Je totiž natolik nebezpečná, že je k sobě prakticky nenechá přiblížit – v opačném případě by je protiletadlovými střelami zničila. Letouny se proto soustředí hlavně na bombardování střelami nebo klouzavými pumami na vzdálenost desítek kilometrů od linie protivníka, takže bývají min. 100 kilometrů od sebe.

Střely s dlouhým dosahem nejsou vše

Moderní bojové letouny, včetně Su-35S a F-16 MLU, jsou uzpůsobeny k vedení boje na dlouhou vzdálenost. Ten ruský by v tom měl pravděpodobně výhodu, protože disponuje výkonnější radarem, a NationalInterest uvádí, že může nést až 4 střely R-37M s údajným dosahem až 400 km, i když v reálu jsou takové zbraně používány na mnohem kratší vzdálenost. Naopak dosah střel AIM-120C-7 pro F-16 je 120 km, uvádí ArmyRecognition.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

V tomto nejpravděpodobnějším typu souboje, ačkoliv se ještě nikdy neudál, by kromě radarů a střel hrály roli i systémy elektronického boje. Ruský Su-35S disponuje systémem L175M Khibiny-M, který se však v praxi neukázal tak účinný, a min. jeden poškozený se dostal i do rukou západních analytiků. I ukrajinské F-16 pak mají nějaký typ systému elektronického boje v USA upravený tak, aby byl účinnější proti ruským zbraním, uvádí AirAndSpaceForces.

Hodně nepravděpodobné také je, že by se letouny dostaly do boje na krátkou vzdálenost. Kdyby se to stalo, záleželo by hlavně na kvalitě výcviku. F-16 je menší a lehčí, což jí zajišťuje velice dobrou manévrovatelnost a v rukách zkušeného pilota je vražedná. Větší a těžší F-35 je ale na manévrový boj stavěn a má vektorovatelné trysky motorů. Letadla lze tedy považovat za vyrovnaná, i když se od sebe konstrukčním pojetím výrazně liší.

Článek Souboj letounů 4. generace: ukrajinské F-16 se klidně mohou postavit ruským Su-35S, ale střet je vysoce nepravděpodobný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 má Ukrajina nejspíše jenom 9

Výzbroj ukrajinského letectva tvoří především sovětské letouny, například Suchoj Su-27 Flanker nebo Mikoyan MiG-29 Fulcrum, ale i další. Wikipedia ale uvádí, že má rovněž vyspělejší americké F-16, i když jde pravděpodobně o pouhých 9 kusů. To je velice malý počet a v podstatě to znamená, že jich nemá ani na plnohodnotnou letku. Pokud by se jí ale podařilo získat dalších 6, jak uvádí MilIn, bylo by to vlastně navýšení počtu o plné dvě třetiny.

Denmark will transfer two more batches of F-16 fighters to Ukraine , the country’s Prime Minister announced.

„Six have already been delivered. That was the first batch. We have been training since August last year. It was difficult, but we did it, the process continues. Then… pic.twitter.com/LExc4dHezd

— OSINT (Uri Kikaski) 🇺🇸 🇨🇦 🇬🇧 🇺🇦 🇮🇱 (@UKikaski) November 19, 2024

Ukrajina má konkrétně dostat letouny F-16 MLU, což rozhodně nejsou moderní verze a nelze je srovnávat s nejnovější F-16 Block70/72. Portál F-16 uvádí, že pochází z 80. let 20. století, ale v průběhu své služby prošly zásadní modernizací. Mají např. vylepšený radar, i když se stále nejedná o typ AESA, a mohou také používat celou řadu moderních západních zbraní. To znamená, že jsou mnohem lepší než Su-27 nebo MiG-29 v současné výzbroji.

F-16 je menší, ale unese silnou výzbroj

Verze F-16 MLU má podobné specifikace jako další letouny z rodiny F-16. Jedná se o jednomotorový stroj vyznačující se dobrou manévrovatelností, a Wikipedia doplňuje, že je jeho maximální rychlost Mach 2,05 a může se pohybovat ve výšce až 15 kilometrů. Nejedná se ale o veliký letoun, jeho délka je jenom 15,06 a rozpětí křídel 9,96 m, takže je tady mnohem menší než stávající ukrajinské protějšky sovětské konstrukce, ovšem nosností zbraní se jim vyrovná.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Zásadním posílením ukrajinského letectva může být hlavně to, že F-16 umožňuje bez problémů používat vyspělé západní zbraně – jednat se může například o radarově naváděnou střelu vzduch AIM-120 AMRAAM, ale stejně tak může plně využít schopnosti amerických protiradarových střel AGM-88 HARM, které umožňují útoky na stanoviště protivzdušné obrany s vysokou pravděpodobností jejich zničení. K dalším zajímavým zbraním potom patří třeba střela AGM-158 JASSM zasahující pozemní cíle do vzdálenosti až 370 kilometrů.

Článek I pouhých 6 bojových letounů F-16 by mohlo Ukrajinu znatelně posílit. Jsou totiž výrazně lepší než cokoliv jiného, co má se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cílem brazilského letectva je diverzifikace

Nejpočetnějším bojovým letounem brazilského letectva je v současnosti Northrop F-5 Tiger, uvádí Wikipedia, který spadá konstrukčně do 70. let 20. století, a ač byl ve své době skvělý, v současnosti již moderním požadavkům nevyhovuje. Brazílie proto nakonec vsadila v oblasti nadzvukových bojových letounů na švédské JAS 39E, ale nemají být jediné. Ráda by k nim získala 1 nebo dokonce 2 další typy a o jejich koupi již intenzivně jedná.

iZdroj fotografie: Tomás Del Coro / Creative Commons / CC BY-SA

Letouny F-16, o nichž brazilské letectvo uvažuje, by ale nebyly nové. NationalInterest uvádí, že vyjednává o koupi 24 letadel od amerického letectva, což jsou užívané kusy F-16 C/D, pravděpodobně tedy Block 50/52. Ty již sice nejsou nejmodernější a nedisponují například radarem typu AESA, ale je možné je v budoucnu modernizovat. Navíc jde o velmi rozšířená letadla, která mohou používat celou škálu moderních západních zbraní.

Tejas Mk 1A je nový a zatím neprověřený

Na rozdíl od zmíněné F-16 by se v případě indického letounu Tejas Mk 1A o nové kusy jednalo a dokonce by byly rovnou vybaveny moderním radarem AESA, uvádí Wikipedia, ale jde o nevyzkoušenou techniku. Samo indické letectvo dostane první kusy teprve v druhé polovině roku 2024 a její vývoj byl značně zdlouhavý. Letoun ale umí používat směsici zbraní z celého světa – od amerických AIM-132 ASRAAM, přes ruské R-73 nebo izraelské Python-5. Odpalovat pak může i ruské střely proti pozemním cílům Ch-59 nebo indické protilodní BrahMos.

Velká rána pro Rusko: Indie by se mohla rychle zbavit závislosti na jeho letadlech Su-30 a MiG-29, má totiž vlastní alternativu Tejas Mk1

Brazílie má i vlastní vyspělý letecký průmysl. V minulosti se dokonce pokusila vyrobit bojový letoun ve spolupráci s Itálií a výsledkem byl podzvukový AMX International určený pro pozemní útoky, ale i ten je již zastaralý. V současnosti pak úspěšně vyrábí lehký vrtulový bitevník Embraer EMB 314 Super Tucano známý i pod označením A-29, případně transportní letoun Embraer C-390 Millennium, který chce také české letectvo.

Článek Brazílie by si mohla coby velmoc zvolit indickou stíhačku Tejas Mk 1A jako náhradu za „starce“ F-5 Tiger. A možná je doplnit i F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Egypt chce více zbrojních dodavatelů

Hlavní silou egyptského letectva jsou letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon, často ve verzi A a B pocházející z 80. let 20. století. ArmyRecognition uvádí, že chce ovšem koupit modernější alternativy, přičemž mělo na výběr mezi americkou F-16 verze V, která je známější jako Block70/72, nebo konkurenčním čínským J-10C. Kvalitativně jde o velmi podobná letadla, ale jedním z důvodů volby toho čínského byla právě diverzifikace dodavatelů.

iZdroj fotografie: Uživatel Alert5 / Creative Commons / CC BY-SA

J-10C je nejmodernější verzí J-10, který je vyráběn od roku 2002, uvádí Wikipedia, a má mnoho společných rysů s F-16; panuje dokonce přesvědčení, že se Číňané v mnohém inspirovali a získali některé technologie z Izraele. Jde o jednomotorový letoun spíše menší velikosti – dlouhý je 16,9 metrů – s velmi dobrou manévrovatelností. Verze C má mnohá vylepšení, například výkonnější motor, moderní radar typu AESA, systémy elektronického boje či infračervený vyhledávač, což může pomoci se zaměřováním nepřátel s vlastnostmi stealth.

J-10C používá střelu PL-15 s dosahem 300 km

Kromě dobrých výkonů jako je rychlost Mach 1,8 nabízí čínský letoun i solidní možnosti vyzbrojení. Má rychlopalný kanon, ale hlavně 11 závěsných bodů na různé typy střel, pum a dalších zbraní nebo přídavné nádrže do hmotnosti 5,6 tun. Modernizovaná verze C dostala také možnost používat čínské radarem naváděné střely PL-15, uvádí NationalInterest, s dosahem až 300 km, i když Egypt pravděpodobně dostane exportní verzi, kde je omezený na 145 km. Jde tedy o zbraň srovnatelnou s americkou střelou AIM-120 AMRAAM.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Kolik přesně Egypt čínských letadel nakoupí, není jasné, ale po Pákistánu bude druhou zemí, opět muslimskou, která na ně vsadí. A jestli s ním budou mít letectva dobré zkušenosti, lze očekávat, že by Čína mohla najít další zákazníky, a to třeba u zemí na severu Afriky nebo na Blízkém východě. Mnohé z nich by mohly mít důvody, proč nechtít americké a ruské alternativy, a nelze pochybovat, že jim může Čína dát i výhodné finanční podmínky.

Článek Ztrácí Amerika svůj vliv? Egyptské letectvo nakoupí raději čínské bojové letouny J-10C, zatímco americké F-16 vyřadí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Piloti zavčasu vědí, že na ně střela letí

Záběry ukrajinských letounů F-16 MLU ukazují, že jsou jejich součástí speciální pylony Terma PIDS+ osazené protiraketovým výstražným systémem Hensoldt AAR-60(V)2, uvádí MilIn. Díky němu by piloti měli vědět, když k nim nějaká protiletadlová střela míří a měl by jim zajistit obranu. Na letadle mají být takové pylony dva, každý se třemi senzory, což by mělo pokrýt prostor kolem celého letounu. Informace ze senzorů jsou také přenášeny do kokpitu.

iZdroj fotografie: Uživatel FaceMePLS/ Creative Commons / CC BY

Dánská společnost Terma na svých stránkách uvádí, že lze její zařízení použít na klasických závěsnících; použité bylo i na dánských, belgických a norských – a pravděpodobně i na dalších letounech F-16 – tedy na těch, které má aktuálně ukrajinské letectvo. Výhodou je, že lze systém ze závěsníku jednoduše sundat a přemístit na jiný. Letectvo si jich pak nemusí pořizovat tolik, ale využije je vždy jenom na letounech, které se zrovna vydávají do akce.

Ani pasivně naváděné střely nejsou problém

Společnost Hensoldt na stránkách uvádí, že její systém AN/AAR-60 známý jako MILDS je určen k detekci infračerveně naváděných střel. Ty jsou, na rozdíl od radarem naváděných střel, zcela pasivní a nevysílají žádný signál. V okamžiku, kdy systém střelu zaznamená, přenese informaci do kokpitu, kde ji zpracuje počítač. Komplex pak dokáže navrhnout optimální schéma odpálení plev z modulu Flare-Up rovněž umístěného na pylonu PIDS+, aby střelu zmátl.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Letoun F-16 je vybaven 9 závěsníky pod trupem a křídly, takže pokud systém dva z nich obsadí, ponese sice menší počet zbraní, ale konstrukce letadla počítá s tím, že budou některé využity i pro různé senzory. V situaci, kdy letouny stanou proti nepříteli se silnou protivzdušnou obranou a vyspělým letectvem, je schopnost vědět o blížícím se útoku pravděpodobně mnohem užitečnější než mít třeba o dvě střely nebo pumy více.

Článek Ukrajinské F-16 jen tak něco nesestřelí, mají totiž speciální systém, který je má ochránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hodně podobné, ale F-16 je o něco lepší

Generačně jsou si letouny F-16 a Mirage 2000 vlastně podobné, jelikož první z nich vstoupily do služby v roce 1978, kdežto ty druhé v roce 1984. V obou případech jde také o menší a lehčí jednomotorové stroje postavené na západních systémech, i když jeden v americkém a druhý ve francouzském standardu, což v některých oblastech vyžaduje jiné druhy zbraní. Schopnosti pak záleží i na tom, o jakou verzi půjde, i když třeba MilIn uvádí, že Mirage 2000-5F se F-16 MLU nevyrovná, ale může být alespoň jejím velice vítaným doplňkem.

iZdroj fotografie: Tomás Del Coro / Creative Commons / CC BY-SA

Od bojových letadel asi většina lidí očekává hlavně vzdušné boje, ale právě v tom Mirage 2000-5 zaostává. Jako hbitý letoun by byl sice skvělý v boji z blízka, ale k tomu v současnosti nedochází. Důležité jsou proto schopnosti boje na dálku, kdy jsou sice radary obou letounů vlastnostmi v podstatě srovnatelné, avšak jiné je to se zbraněmi. Airforce-Technology uvádí, že hlavní střelou Mirage je MBDA MICA s radarovým naváděním, jejíž dosah je 80 km, zatímco AIM-120C AMRAAM z F-16 doletí až 120 km, ačkoliv a některé ruské střely ještě dále.

Mirage 2000-5 může ničit řízené střely

Menší dosah střel francouzského letounu ale neznamená, že by nešel využít třeba k protivzdušné obraně, i když by nebojoval s letadly. Může totiž sestřelovat řízené střely jako Ch-101, k čemuž jsou jeho zbraně více než vhodné. Letouny F-16 i Mirage-2005F jsou také vybavené standardním komunikačním datalinkem Link 16, takže si mohou vyměňovat data navzájem i s dalšími systémy, což může značně zlepšit koordinaci ukrajinského letectva.

F-16 slíbené Ukrajině mají kritickou slabinu, odhalila ji simulace souboje proti Mirage 2000; i ruské letouny jsou tak ve velké výhodě

Z Mirage 2000 by by rovněži skvělý bombardovací letoun, jelikož Wikipedia uvádí, že je určený knesení střel SCALP-EG (v britské verzi Storm Shadow). Ty Ukrajina ve výzbroji má, ale F-16 pro ně určena není, i když by ji asi šlo upravit – ale v případě, že bude k dispozici francouzský letoun, to není nutné. A jelikož umí Mirage používat i pumy Mk82, lze předpokládat, že by mohl shazovat také francouzské AASM-250, což jsou Mk82 s pomocným raketovým motorem a přesným naváděním, a pravděpodobně by uměl i klouzavé naváděné JDAM.

Článek Mirage 2000-5F: pouhé doplňky k F-16, nebo samostatní zabijáci, kteří je převyšují? V něčem ano, jindy na ně ztrácí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 Sufa vzniklo lehce přes stovku

Izraelské letectvo chtělo na konci 90. let 20. století posílit své řady, k čemuž si vybralo F-16, jimiž už disponovalo. Konkrétně chtělo verzi Block 50/52, ale značně modifikovanou o řadu izraelských systémů. Na první pohled vypadají téměř stejně jako ostatní letadla tohoto typu, ale značně odlišné mají některé systémy a mohou používat i izraelské zbraně. Letadla F-16 Sufa jsou výhradně dvoumístná a Izrael si jich koupil 102, uvádí Airforce-Technology.

Israeli F-16I. (Nehemia Gershuni-Aylho) pic.twitter.com/CPevDlTqNy

— J.J. (@kadonkey) December 18, 2023

Jednou z mnoha změn je avionika, zhruba polovina z ní byla nahrazena izraelskými systémy, uvádí Wikipedia. Letoun získal například vlečenou návnadu izraelské výroby, která slouží hlavně k matení nepřátelských radarů a protiletadlových střel. Jiný je ale i zaměřovací systém letadla a k boji slouží třeba izraelské střely vzduch-vzduch Python, event. je lze pro delší dolet vybavit odnímatelnými izraelskými palivovými nádržemi CFT.

Izraelci mají jedny z nejlepších střel

Například nejnovější Python 5 je střela vzduch-vzduch používaná letadly nebo systémy protivzdušné obrany, uvádí na stránkách firma Rafael. Určena je k boji na krátkou vzdálenost na cíle viditelné pilotem a její dosah by měl být kolem 20 kilometrů. Disponuje sofistikovaným infračerveným hledačem schopným odolat protiopatřením a umí útočit na cíle letící za letadlem, což z ní dělá jednu z nejlepších střel tohoto typu na světě.

Izraelské F-35 mají konfiguraci, kterou nikdo jiný na světě nemá a mít nebude. Nespokojenost totiž byla nejenom se stealth

I využívání nádrží CFT je pro F-16I Sufa velice důležité, protože díky nim mohou uletět vzdálenost až 1 640 km, uvádí F-16. To znamená, že izraelská letadla zvládnou zaútočit na cíle třeba v Íránu, aniž by potřebovala cestou tankovat za letu. Tvar nádrží zaručuje, že nemají vliv na letové vlastnosti stroje, a tedy by si měly zachovat schopnost dosáhnout rychlosti Mach 2 i velmi dobrou obratnost nutnou hlavně v boji na krátkou vzdálenost.

Článek Izrael má vlastní verzi F-16, která se od všech ostatních výrazně liší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 jsou víceúčelové letouny

F-16, které má Ukrajina obdržet, byly vyrobené v průběhu 80. let 20. století, a na konci 90. let 20. století prošly modernizací MLU, uvádí F-16. Tato modernizace prodloužila životnost jejich draku, zlepšila výkonnost radaru a umožnila používat modernější typy zbraní. Letouny jsou tak stále relativně moderní a schopné plnit mnoho úkolů, i když ne moc vhodné pro souboje s nejmodernějšími ruskými letadly. Jako víceúčelové se však skvěle hodí k útokům na řízené střely a na pozemní cíle na frontě, k čemuž mohou využít celou řadu zbraní.

iZdroj fotografie: Pxfuel

Ukrajina totiž disponuje výzbrojí, která umožňuje provádět s F-16 přesné údery z dálky, aby se mohly držet mimo dosah protivzdušné obrany. Mezi takové zbraně patří i klouzavé pumy JDAM-ER, což jsou běžné gravitační pumy jako např. Mk82 vybavené konverzní sadou, která z nich dělá pumy klouzavé a naváděné. Airforce-Technology uvádí, že mohou zasahovat cíle do vzdálenosti až 72 kilometrů, což záleží na tom, z jaké výšky je pilot odhodí.

Naváděných zbraní má Ukrajina více

Zatím to není potvrzené, ale je pravděpodobné, že budou ukrajinské letouny zvládat i francouzské naváděné pumy s pomocným raketovým motorem AASM-250 Hammer. Safran-Group na stránkách uvádí, že mají dosah přes 70 kilometrů a lze je odpalovat i z nižších výšek, a vedle toho zvládnou F-16 také pumy GBU-39 SDB o hmotnosti 110 kilogramů s dosahem 111 kilometrů. Ukrajinské letectvo pak disponuje i britskými pumami Paveway IV schopnými zasáhnout i pohybující se cíle, ovšem jejich dosah je pouhých 30 kilometrů.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

K útokům na řízené střely lze potom využít střely vzduch-vzduch AIM-120C AMRAAM, které jsou naváděné prostřednictvím radaru, a Wikipedia uvádí, že je jejich dosah 120 kilometrů. Naopak na krátkou vzdálenost mohou posloužit střely AIM-9 Sidewinder naváděné za pomoci tepla, a další možností, jak letouny využít, jsou útoky na radary protivzdušné obrany, a to za pomoci protiradarových střel AGM-88 HARM, jejichž dosah je 150 km.

Naopak bojovat proti jiným letounům by mohly F-16 jenom těžko, resp. se nemohou utkat například s moderními ruskými Suchoji Su-57, a navíc se ani nesmí přibližovat k protivzdušné obraně. Jejich nasazení je tedy velice omezené.

Článek Jak Ukrajina využije F-16, je docela patrné: nabízí se dvě hlavní úlohy, na vzdušný souboj s ruskými letouny však může zapomenout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenských cílů pro F-16 je celá řada

Kdy přesně letouny F-16 na Ukrajinu dorazí, není jasné. Mluví se o létě 2024, ale co jasné je, tak že minimálně část z nich má zelenou k útokům na cíle v Rusku, uvádí ArmyRecignition. Stejně tak lze na tyto cíle použít zbraně, které už Ukrajina od západních spojenců má nebo mít bude. Podmínkou pochopitelně bude, aby se jednalo o čistě vojenské cíle. To ale není žádný problém a v ohrožení se tak nejspíše ocitnou jak velitelství, tak sklady, logistické uzly, shromaždiště vojáků nebo systémy protivzdušné obrany jako S-400.

iZdroj fotografie: MBDA

Ze zbraní používaných na letadlech v držení Ukrajiny má nejdelší dosah střela Storm Shadow. MBDA na svých internetových stránkách uvádí, že je její dolet více než 250 kilometrů, což znamená, že dosáhne třeba do Voroněže, a v dostřelu je i území Krymu a další místa. Letoun F-16 sice standardně střelu Storm Shadow nepoužívá, ale když se podařilo pro její odpal upravit staré sovětské letouny, u západního letounu to bude mnohem snazší.

Také přesně naváděných pum je několik

Dodaná letadla dají Ukrajině mj. možnost zvýšit počet útoků dalšími zbraněmi, které má k dispozici, neboť pro ně v současnosti nemá dostatek letounů. Mohou to být např. přesně naváděné klouzavé pumy JDAM. Ty mají schopnost zasahovat cíle do vzdálenosti až 72 km, uvádí Airforce-Technology. Letouny F-16 budou nejspíše upraveny i pro přesné francouzské pumy s pomocným raketovým motorem AASM Hammer s dosahem kolem 70 kilometrů.

Video: francouzská řízená puma umí udeřit jako kladivo na kovadlinu, ale ne vždy dokáže ruský zákopový bunkr zničit

Všechny výše zmíněné zbraně mohou zasahovat cíle, u nichž jsou známy pozice. F-16 má však i plně integrované protiradarové střely AGM-88 HARM, jimiž může útočit na radary protivzdušné obrany, tedy i ty používané systémy S-400. WeaponSystems uvádí, že dosah těchto střel je až 150 kilometrů. Letoun F-16 nicméně může pomoci i jinak – ačkoliv nejsou očekávány vzdušné souboje s ruskými letouny, je schopen ničit řízené střely mířící na cíle na Ukrajině.

Článek Na jaké ruské cíle by mohla Ukrajina útočit s F-16: v dosahu je určitě celý Krym a schytat to může klidně ruský S-400 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K bombardéru Tu-95 vyslali Američané F-16

Příkladem podobného letu může být mise dvojice ruských bombardérů Tupolev Tu-95MS Bear vyslaná nad Beringovo moře. Defence-Blog uvádí, že se pohybovala nad neutrálními vodami, ale v těsné blízkosti západního pobřeží Aljašky. Americkému letectvu pak nezbylo, než vyslat k jejich doprovodu z letecké základny Eielson letouny General Dynamics F-16C Fighting Falcon. Když se pak ruské bombardéry vzdálily, vrátily se pak i americké stíhačky zpět.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Video pod tímto článkem pravděpodobně zachycuje incident z paluby jednoho ruských bombardérů. V jeho komentáři na síti X je dokonce uvedeno, že se v oblasti pohyboval také ruský bojový letoun Suchoj Su-30SM Flanker-C – podobné lety mají znervózňovat protivníka, ale také mohou přinést mnoho užitečných informací. Druhá strana totiž musí reagovat, takže lze testovat schopnosti a reakční doby její obrany, ale na druhou stranu může záměrně dojít k jejímu pozdržení nebo pozměnění některých procesů s cílem soupeře zmást.

Starý Tu-95 byl modernizován a nosí střely

Ruský bombardér Tu-95 není žádným převratný strojem, neboť vstoupil ještě do výzbroje sovětského letectva, a to již v roce 1956, uvádí Airforce-Technology. Jde o čtyřmotorový letoun vybavený 8 vrtulemi, jehož max. rychlost je 920 km/h. Verze MS je modernizovaná a má pokročilejší schopnosti než předchozí – třeba její nosnost je až 15 tun. V minulosti nosil bombardér bomby, ale moderní verze slouží jako platforma k odpalování řízených či protilodních střel.

Video: kterak se ruskému letounu Iljušin Il-38 podařilo proklouznout blízko k americké letadlové lodi, která ho ignorovala

Proti bojovému letounu, jakým je F-16, by neměl šanci, jde totiž o jednomotorový letoun nesoucí různé druhy protiletadlových střel, a to jak krátkého, tak dlouhého dosahu – např. AIM-120 AMRAAM, uvádí Wikipedia. Taková střela je schopna zničit bombardér na desítky kilometrů daleko, ale na druhou stranu by se mohl F-16 střetnout se zmíněným Su-30. V tomto případě by záleželo na schopnostech pilotů obou letounů, ale i na konkrétní verzi F-16.

Ty nejnovější totiž mohou ruský letoun v mnoha ohledech překonat, starší jsou zhruba vyrovnané. Z videa je mimochodem patrné, že u sebe byly cizí letouny poměrně blízko, až si jejich piloti navzájem viděli do kokpitů, ale salutování se nekonalo.

In a dramatic Video 🇺🇸 US Airforce F-16 Fighter intercepted a 🇷🇺 Russian Bear Tu-95MS Strategic Bomber near West Coast of Alaska..

Meanwhile #Russian Airforce deployed its Su-30SM Jet to intercept F-16 from back 🔥

Mighty Bear landing in End looks dope 😘 pic.twitter.com/S6WHQg2zS0

— Vivek Singh (@VivekSi85847001) May 5, 2024

Záběry z bombardéru Tupolev Tu-95 poblíž Aljašky

Článek Video: pokud se ruské bombardéry Tu-95 drze vydají až k americkým hranicím, mohou si dokonce zamávat s pilotem americké F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinské letectvo teď využívá lehčí pumy

V současnosti již ukrajinské letectvo některé typy přesně naváděných západních bomb využívá, jde třeba o JDAM nebo AASM Hammer. K jejich shazování upravilo starší letouny sovětské konstrukce, ale dle informací jde o pumy lehčích verzí vycházejících hlavně z běžné gravitační Mk 82 o hmotnosti zhruba 230 kilogramů. Vzhledem ke své váze tak nemají velikou sílu, ačkoliv i 250 kilogramů těžká puma dokáže se zemí srovnat patrový dům.

📍⚔️
Purchase of the long-awaited JGAM (GBU-31) for the F-16.

Currently, the Ukrainian Air Force uses 230 kg bombs with a control module, but for the F-16 you can buy more powerful 910 kg bombs. pic.twitter.com/VD8YtjEbEh

— Jarek (@JarekKuczko) March 26, 2024

Výhodou letounu F-16 MLU, který má Ukrajina dostat, je, že dokáže používat i pumu GBU-31, uvádí portál F-16. Ta je založena na klasické gravitační pumě Mk 84 o hmotnosti 925 kg, a jde o jednu z nejničivějších pum na světě – obsahuje celkem 429 kg trhaviny, uvádí Wikipedia. Je schopna vytvořit kráter 15 m široký a 11 m hluboký a proniknout až 38 cm kovu nebo betonem silným 3,4 m, kdežto střepiny zabíjí do vzdálenosti 370 metrů.

Puma GBU-31 má přesnost 5 metrů

V případě GBU-31 se nejedná o klasickou gravitační pumu, ale o pumu klouzavou a přesně naváděnou za pomoci konverzní sady JDAM. Military uvádí, že obsahuje naváděcí plochy a křidélka, s jejichž pomocí je puma naváděna na cíl, k čemuž využívá GPS a inerciální naváděcí systém. Od místa svého shozu může urazit až několik desítek kilometrů, což záleží na tom, v jaké výšce ji pilot uvolní. V případě, že není satelitní navigace nijak rušena, je přesnost pumy zhruba 5 metrů, nicméně v rušeném prostředí je to pouze kolem 30 metrů.

Video: když se ruská puma FAB-500 z letounu nečekaně uvolní, dokáže strhnout i kus 10patrového domu

Wikipedia uvádí, že letoun F-16 unese 4 pumy JDAM nebo stejný počet Mark 84 – z toho lze odvodit, že i 4 ks GBU-31, a může tedy během letu zasáhnout až 4 cíle. F-16 může nést i výše zmíněné Mk 84 o stejné ničivé síle, ale v tomto případě se jedná o gravitační pumy a je nutné je shazovat přímo nad cílem. Pokud by se o to piloti pokoušeli, zřejmě by je sestřelila protivzdušná obrana, čemuž se lze při použití klouzavých verzí vyhnout.

Článek Téměř 1tunová americká monstra by mohly shazovat i ukrajinské letouny F-16. Jejich ničivou sílu demonstruje video se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik na F-16 podstupují 2 skupiny pilotů

Výcvik na moderní bojová letadla není nic jednoduchého a vyžaduje čas. Hodně času. MilIn uvádí, že se mají v současné době učit na F-16 dvě skupiny ukrajinských pilotů – jedna v Dánsku a druhá v Americe. A právě z první jmenované země pochází unikátní záběry z výcviku ukrajinských pilotů, kteří tam trénují po boku svých západních kolegů. Na letounech F-16 již létají, trenažéry tedy mají za sebou, a pilují své dovednosti. Současně s nimi se cvičí i členové pozemního personálu, aby se dokázali o letouny na zemi postarat.

iZdroj fotografie: Martijn Geerlings / Creative Commons / CC BY-SA

Jeden z pilotů například uvedl, že je F-16 mnohem hbitější a lepší letadlo než Mikoyan MiG-29 Fulcrum, na němž v minulosti létal. Lze proto očekává, že bude mít ukrajinské letectvo s novými letouny větší údernou sílu než dosud. Ukrajina by měla postupně dostat 24 letadel z Nizozemska, 22 z Norska, 19 z Dánska, a prozatím nespecifikovaný počet jí poskytne Belgie, uvádí LeMonde. První z nich by měla dorazit v létě 2024, ale ve výcviku je údajně zatím jenom 10 ukrajinských pilotů, a dalších 6 jich má později být v USA.

F-16 MLU byl výrazně modernizovaný

Ukrajinské letectvo má konkrétně dostat letouny F-16 MLU, což jsou starší verze z 80. let 20. století – zkratka MLU v jejich označení znamená modernizaci ve středním věku. Wikipedia uvádí, že byla tato letadla upgradována na ekvivalent F-16 Block 50/52, takže mohou používat radarem naváděné střely vzduch-vzduch, zvýšila se jejich provozní výkonnost a spolehlivost, a dostala modulární počítač mise s rychlejším zpracováním dat či lepší radar.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

NewsWeek doplňuje, že Ukrajina dostane letouny známé svou všestranností a manévrovatelností schopné nést mnohem větší spektrum zbraní než stará letadla ukrajinského letectva z dob SSSR. Nejspíše budou schopny se vyrovnat většině soupeřů, snad kromě letadel 5. generace jako je Suchoj Su-57 Felon, ale těch je velmi málo. Ukrajina však bude pro F-16 potřebovat dostatečné zázemí, kvalita letounu je vykoupena náročnou údržbou.

Článek „F-16 je mnohem lepší než MiG-29,“ výcvik ukrajinských pilotů po boku letců NATO ukazuje unikátní video se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AASM nejsou pro Ukrajince ničím novým

Ukrajinské letectvo již francouzské AASM HAMMER (neboli kladivo), které zvládnou zničit budovu nebo odolný bunkr, využívá. Upravilo pro ně totiž svá letadla ze sovětské éry, nejspíše jde o letouny Suchoj Su-24 Fencer a Mikoyan MiG-29 Fulcrum. MilIn však uvádí, že ani letouny F-16 neumí tyto pumy běžně používat a bude je proto nutné upravit. Nejspíše to nebude tak obtížné jako u sovětských protějšků, protože jsou jejich závěsníky určené pro standardní pumy Mk 82, ale vyřešit bude třeba také jejich zaměřování a kompatibilitu se softwarem.

iZdroj fotografie: Safran Group

Francouzské HAMMER jsou sice západní produkce, ale nebyly na letadla F-16 certifikované. Francie má totiž v některých ohledech trochu odlišné systémy, než jsou například americké. Na druhou stranu asi nebude vyřešení tohoto problému tak složité jako u sovětských nebo ruských letadel. Americké F-16 pak také francouzské pumy nepotřebovaly, neb užívají naváděné pumy JDAM, jejichž konstrukce je sice odlišná, ale dokáží v podstatě totéž.

AASM HAMMER puma má 3 druhy navádění

Asi nejčastěji užívanou pumou typu HAMMER je AASM 250, což je upravená gravitační puma Mk 82. Její hmotnost je kolem 250 kilogramů a konkrétně jde o Mk 82 vybavenou naváděcí hlavicí, manévrovacími plochami a přídavným raketovým pohonem. Díky tomu může zasahovat cíle do vzdálenosti i přes 70 km, čímž se pilot vyhne pozemní protivzdušné obraně. Naváděcí hlavice může využívat GPS, ale navádět ji může i laser, případně může mít infračervené mapování, uvádí výrobce Safran Group na svých internetových stránkách.

Video: i když zasáhne sklad jenom „malé francouzské kladivo“, dokáže ho silou exploze spolehlivě zničit

Letouny, které budou ve výzbroji ukrajinského letectva, jsou F-16 MLU. Jde o letadla vyrobená zhruba v 80. letech 20. století, ale později prošla výraznou modernizací, uvádí F-16. Tím se prodloužila jejich životnost, ale také se zlepšily mnohé parametry – kupříkladu umí mnohem lépe využívat schopnosti svého radaru a detekovat cíle na delší vzdálenosti, a také může využívat novější typy zbraní. Letoun má nosnost nákladu až 7,7 tun a 11 závěsníků, což ale neznamená, že celý jeho náklad budou tvořit pumy – reálně to budou zhruba 4 kusy.

Článek Ukrajinské stíhačky F-16 mohou umět odpalovat i francouzská „kladiva“, která hrozivou silou rozmetají i sebelepší bunkr se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejnovější F-16 má objednávku i ze Slovenska

Záměr letounu F-16 Block 70/72 byl poprvé odhalen v roce 2012, ale hotový byl až na začátku roku 2023, uvádí Airforce-Technology. Jeho prvním uživatelem se stalo letectvo v Bahrajnu, kam výrobce první z 16 objednaných dodal v březnu 2023. Letouny jsou nebo budou používány také ve Spojených státech amerických, na Slovensku, v Bulharsku a v dalších zemí, případně budou na tuto verzi modernizované starší typy letadel.

Slovensko vsadilo jako jedno z mála na F-16 a chybu neudělalo – alespoň na dalších 15 let. Poté by ale mělo zvážit náhradu

Objevily se také snímky letounu F-16 Block 70 s plnou výzbrojí, čímž lze demonstrovat, jak je pro soupeře smrtelný. Twz uvádí, že je na snímcích vidět vyzbrojený dvojicí střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM a střelami vzduch-vzduch AIM-9X Sidewinder. Na letadle je také možné najít 2 přesně naváděné 230kg pumy JDAM a dvojici laserem naváděných pum JDAM GBU-54/B (LJDAM). F-16 Block 70/72 má mimochodem i zaměřovací modul AN/AAQ-33 Sniper Advanced Targeting Pod a pod každým křídlem ještě přídavnou nádrž.

Happy #FighterFriday! Iconic shape, cutting-edge capability. The 416th FLTS and #AFRC 370th FLTS have been busy testing the @LockheedMartin F-16 Block 70. #AFMC pic.twitter.com/hzuiDuswYH

— Edwards Air Force Base (@EdwardsAFB) April 12, 2024

Letoun má, i když je oproti jiným vojenským letadlům relativně drobný, nosnost až 7,7 tun výzbroje, a k tomu disponuje i kanonem ráže 20 milimetrů. Znám je svou velice dobrou pohyblivostí, jeho maximální rychlost je Mach 2. Nová F-16 Block 70/72 má pak hlavně vylepšený vnitřek, třeba nový kokpit s velikým dotykovým displejem. Disponuje také vylepšeným počítačem misí, moderní avionikou, výkonným radarem typu AESA nebo modulem IRST.

Velmi ničivé a přesné střely vzduch-vzduch

Zbraně viditelné na F-16 Block 70/72 patří k nejmodernější v americké letecké výzbroji. AIM-120 AMRAAM je radarem naváděná střela pro boj se vzdušnými cíli na střední vzdálenost, a její dosah záleží na verzi – verze D může zasáhnout cíle až na 160 km, uvádí Wikipedia. Střela AIM-9X Sidewinder je pak nejnovější typ těchto laserem naváděných střel, uvádí americké letectvo na svých stránkách; používána je k boji se vzdušnými cíli na kratší vzdálenost.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

Oba druhy pum zaznamenané na letadle pak zajišťují přesné zasažení pozemního cíle. JDAM je puma s konverzní sadou, která mění gravitační pumu na klouzavou a přesně naváděnou prostřednictvím GPS, uvádí Military. V případě 230kg varianty jde zase o Mark 82 GBU-54/B, což je laserem naváděná přesná puma, uvádí Air&SpaceForces. Pumy může pilot zaměřit za pomoci vyspělého modulu AN/AAQ-33, a to i na dlouhou vzdálenost.

Článek Detailní pohled na ozbrojený F-16 Viper Block 70/72, který si objednalo také Slovensko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 je nejpokročilejší letoun 4. generace

Změny, které se u letounu za více než 40 let udály, jsou více než zásadní. Jeho současný výrobce Lockheed Martin na svých stránkách tvrdí, že verze Block 70/72 je nejpokročilejším letounem 4. generace na světě, což v podstatě znamená, že by měla být lepší než všechny existující letouny, tedy pouze kromě těch 5. generace. Ty má ale ve výzbroji jen několik zemí, i když se seznam pomalu rozšiřuje. Zájem o F-16 však nasvědčuje, že je považována za excelentní letoun.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Výhodou F-16 je možnost využít výrobní infrastrukturu a celosvětovou podpůrnou síť pro tento typ letadla, jak uvádí ShephardMedia. F-16 je ve světě velmi rozšířená a je pochopitelné, že něco takového je nutnost. U nejnovější verze navíc byla znatelně prodloužena životnost – počítá se, že by mohla létat až do roku 2070. Její provoz je potom výrazně levnější než u moderních letounů páté generace, a samozřejmě i chystaných letounů generace šesté.

Nový radar nebo vybavení kokpitu

Jednou z nejdůležitějších úprav je u letounu F-16 Block 70/72 jeho radar APG-83 AESA, díky němuž získal podobné radarové schopnosti jaké mají americké letouny páté generace. Nejenom že tak vidí dále, ale rovněž je mnohem rychlejší než radary předchozích verzí – data z něj potom piloti využijí i díky novému displeji na středovém podstavci s mnoha funkcemi. Kupříkladu jim dává dokonalý přehled o bitevním prostoru, ale zobrazení jdou přepnout i na displej na přilbě. Cíle ale letoun vidí i prostřednictvím IRST senzoru detekujícího tepelné signatury.

„Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado

Nový letoun je také vybaven pokročilým antikolizním systémem, který zabraňuje různým typům nehod. Hardware a software F-16 Block 70/72 dokonce umožňuje používat zhruba 180 různých typů zbraní, a to včetně nejmodernějších střel vzduch-vzduch, řízených střel a přesně naváděních pum. Vzhledem k rozšířenosti F-16 lze předpokládat, že budou existovat aktualizace, s nimiž bude možné používat i zbraně, které dnes zavedeny nejsou.

F-16 je známá skvělou manévrovatelností

I když je Block 70/72 vysoce modernizovaná verze, její parametry jsou s tou předchozí velmi podobné. Jde o jedno nebo dvoumístný letoun dlouhý 15,06 metrů s rozpětím křídel 9,96 metrů, a pohybovat se dokáže rychlostí až Mach 2,05, přičemž unese 7,7 tun výzbroje. F-16 Block 70/72 má však prodloužený dolet, protože má větší nádrže. Piloti se tradičně budou moci spolehnout i na dobré letové vlastnosti a manévrovatelnost, udává AF, čímž je F-16 známá.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Možná se nabízí otázka, proč mnoho zemí volí letouny Lockheed Martin F-35 Lightning II a ne levnější novou verzi F-16. Oproti letadlům 5. generace nemá F-16 třeba klíčovou vlastnost stealth, a rovněž nedisponuje tak sofistikovanými senzory nebo sdílením dat. I když nelze o kvalitě F-16 pochybovat, lze předpokládat, že začne někdy po roce 2040 rychle zastarávat, a určitě rychleji než generace pátá. Zvláště pak v případě, pokud v té době již budou zaváděna do výzbroje letadla šesté generace, která přinesou další nové schopnosti.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

Myslím si tedy, že na dalších min. 15 let dostane Slovensko velice schopné letouny, které budou dobrou posilou evropského letectva, ale poté by nejspíše mělo zvážit jejich výměnu nebo doplnění – i tou dobou starší verze F-16 budou stále pro některé úkoly velice schopné, takže by mohly sloužit i jako „sekundární“. Závisí to nicméně i na budoucích možnostech, aktuálně jde vývoj všude ve světě hodně kupředu.

Článek Slovensko vsadilo jako jedno z mála na F-16 a chybu neudělalo – alespoň na dalších 15 let. Poté by ale mělo zvážit náhradu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modernizace vrátila F-16 na vrchol

Hojně rozšířenou variantou byla F-16A/B Block 15, která vstupovala do výzbroje nejenom amerického, ale i dalších letectev, hlavně v průběhu 80. let 20. století, a vyrobena jí byla skoro tisícovka. Její vybavení nicméně začalo postupně zastarávat, načež vznikl projekt F-16 AM/BM na jejich zásadní modernizaci. Práce na něm začaly již v roce 1989, uvádí AirFighters, ale americké letectvo od něj nakonec ustoupilo. Vyústil však v modernizační balíček označovaný jako MLU, který byl do letounů montován asi v polovině jejich životnosti.

iZdroj fotografie: Uživatel FaceMePLS/ Creative Commons / CC BY

Největší zájem o něj byl v Evropě, a právě jeho prostřednictvím nechalo letadla zhruba na přelomu tisíciletí modernizovat Nizozemsko, Dánsko, Norsko či Belgie, ale i další. Balíček v podstatě znamenal, že starší F-16A/B získaly schopnosti tehdy nejmodernějších F-16C/D Block 50/52, takže mohly rázem používat vyspělejší zbraně, jejich radar měl delší dosah, a měly mnohem vyspělejší kokpit i mnoho dalšího. Z letadel se v tu chvíli opět stala světová špička schopná vyrovnat se čemukoliv, snad kromě již tehdy existujících F-22 Raptor, udává AeroCorner.

Vylepšený radar nebo moderní střely

Změny byly u F-16 po modernizaci balíčkem MLU významné, i když pouhým okem samozřejmě vidět nejsou. První se týká změny počítače, což letounu umožnilo mnohem lepší zpracování dat, a tím třeba zkrácení reakční doby. Vylepšený radar mu zase dával prodloužený dosah a detekce se zlepšila o 25 %, uvádí F-16. A pilot také získal možnost odpalovat moderní radarem naváděné střely AIM-120 AMRAAM či najednou sledovat více cílů.

F-16 se i po více jak 50 letech hlásí do boje: o modernizovanou verzi je ve světě velký zájem. Letoun je „nabušený“ a poměrně levný

Modernizovaná letadla byla také schopna mnohem rychleji a přesněji rozpoznávat přátelské a nepřátelské cíle, a piloti získali i nové možnosti ovládání v kokpitu, v němž se objevily třeba lepší displeje. V některých případech dokonce vybavovala jednotlivá letectva své piloty helmami s průhledovým displejem a instalovala i další vybavení. Letouny s modernizací MLU jsou však dnes spíše zastaralé a k modernímu vedení boje se již nehodí. Mnohé západní státy je v současnosti nahrazují letadly F-35, třeba Slovensko ale zvolilo F-16V Block 70/72.

Článek F-16AM/BM byla pro letoun tak významná modernizace, že vrátila „staré křápy“ na vrchol, i když dnes už za moc nestojí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Meteor je evropská, ne americká

Nejlepší zbraně a technika pochází často z USA (jmenovitě právě F-16, F-35A, které pořizuje i AČR, těžké raketomety M142 IMARS a M270, systém protivzdušné obrany MIM-104 Patriot atd.), což ale neznamená, že by evropské země nějak zaostávaly. V mnoha směrech produkují skvělou techniku světové úrovně. A příkladem je i střela Meteor, což je evropský projekt z 90. let 20. století, tehdy na popud britského královského letectva.

Ruští piloti mají nad ukrajinskými bezkonkurenční výhodu: vidí je totiž mnohem dříve a pálit mohou z dálky až 400 km, bránit se jim nemohou

Web MilIn uvádí, že vzneslo požadavek na střelu vzduch-vzduch s doletem alespoň 200 kilometrů, která by se rozměrově podobala americkým AIM-120 AMRAAM, jejichž dosah je podstatně menší (dle verze od 50 do 160 km). Unikátní je přitom na evropské střele to, že nepoužívá klasický raketový pohon, ale náporový motor, což jí dává hned několik výhod. O její výrobu se pak zasluhuje evropské konsorcium firem MBDA.

iZdroj fotografie: MBDA

Střely Meteor nakoupily hlavně evropské země, jejichž společnosti se podílí na konsorciu MBDA. Kromě Velké Británie to je třeba Německo, Francie, Itálie nebo Švédsko. I proto je certifikována na evropské letouny jako Eurofighter Typhoon, Dassaut Rafale, Saab Jas-39 Gripen atd. Nikoliv však na americká letadla F-16 a další, protože s tím Američané nesouhlasili. Výjimkou bude jenom Lockheed Martin F-35 Lightning II. Pokud by je tedy chtěli Ukrajinci na F-16, musely by souhlasit v USA, ale i v evropských zemích, které produkují Meteor.

Uniknout střele Meteor je obtížné

Meteor je označovaný za současnou nejlepší radarově naváděnou střelu vzduch-vzduch zemí NATO. MBDA na internetových stránkách uvádí, že je vybavena pokročilým aktivním radarovým vyhledávačem a umožňuje zasáhnout cíl za každého počasí. Náporový motor jí pak dává tah až do konce, díky čemuž má největší zónu bez úniku ze všech střel vzduch-vzduch na světě. Její hlavice potom vybuchuje v optimální vzdálenosti pro zničení cíle.

Nejlepší Západní protiletadlová střela není americká, ale evropská: Meteor je extrémně drahý a nestačí na ruskou „bestii“ R-37M

Ovšem problém by v případě využití na F-16 nebyl jenom souhlas, pro správné fungování střel by musel software letounů projít aktualizací. Jejich schopnosti by navíc bez modernizace omezoval již zastaralý radar AN/APG-66 nebo AN/APG-68, jimiž jsou vybaveny právě současné verze F-16 slíbené Ukrajině. K optimálnímu fungování by byl tedy potřeba AN/APG-83 AESA, který je v nejnovějších verzích, tedy Block 70/72.

Zelenskyj představil své požadavky americkým zbrojovkám. Chtěl by, aby vyráběly na Ukrajině. Slíbil jim rychlou návratnost

Ty starší lze samozřejmě modernizovat, ale vyžadovalo by to nejen souhlas USA, ale i čas nutný k úpravám, čímž by se dodávka F-16 zdržela. Ano, aktuálně to možná nemusí dávat smysl, neboť ke vzdušným soubojům prakticky nedochází, ale v budoucnu tomu může být jinak. Ruský prezident má totiž údajně v plánu dobývat Ukrajinu až do roku 2026, což by znamenalo, že v brzké ukončení války sám nevěří. Přesný stav ruské armády však nikdo z nás nezná.

Článek Nejsilnější střela NATO by byla skvělou výzbrojí pro F-16. Meteor zasáhne cíl na 200 km a má největší „bezúnikovou“ zónu na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když F-16 havaruje, pilot zemřít nemusí

F-16 je jedním z nejrozšířenějších bojových letounů na světě – vyroben byl v téměř 5 000 kusů, a při takovém počtu lze předpokládat, že ho nějaká nešťastná událost sem tam potká. Třeba v prosinci 2023 havarovala F-16 amerického letectva startující z Jižní Koreje, a to během rutinního letu nad Žlutým mořem. Příčina nehody není známa, Yna však uvádí, že se pilot zachránil. Těsně pak unikl i pilot F-16 při havárii v létě 2023, o níž jsme na ArmádnímZpravodaji psali, a k níž také došlo v Jižní Koreji, kde mají Američané základny.

Britové vyvíjí vlastní stíhačku 6. generace Tempest: bude tím nejlepším ve světovém žebříčku, její havárie bude téměř nemožná

Obvykle dochází k takovým nehodám ze tří důvodu: 1) tím prvním je nějaká nešťastná náhoda, třeba srážka s ptákem, čemuž evidentně nelze zabránit; 2) druhým bývají technické poruchy, jejichž počet lze snížit pečlivější údržbou, ale je třeba si uvědomit, že jsou moderní letadla velice komplikovaná a často s nejnovějšími technologiemi a max. výkonem, a jejich porouchání někdy předejít nelze; 3) posledním důvodem bývají lidské chyby, jejichž počet eliminuje náročný výcvik, ale ani ten nedokáže jejich pravděpodobnost srazit na nulu.

Některé země nehody tají, jiné nikoliv

Havárie se nedokáží vyhnout žádným vojenským letadlům, i když ty v západních letectvech mají nevýhodu, že se o jejich haváriích obvykle ví a hodně mluví. Příkladem může být letoun F-35B, který se ztratil americkému letectvu. Málo informací však bývá z Ruska, kde se třeba pilot snažil při rutinním letu zvládnout hořící MiG-31, a kde jenom během války na Ukrajině havarovaly minimálně 4 Mikoyan MiG-31 Foxhound.

Havárie ruské stíhačky MiG-31: dramatické video ukazuje selhání motoru a katapultování pilotů v ohrožení života

Téměř žádné zprávy o nehodách vojenských letounů pak nejsou z Číny (o Severní Koreji nemluvě, v jejím případě je „mrtvo“ úplně), ale bylo by naivní si myslet, že k nim nedochází, spíše se je režimu a jeho cenzuře podařilo úspěšně zakrývat.

Zkrátka žádný letoun není bez havárie. Ukrajina ani jiné země však nemusí mít obavy, že by letouny F-16 nějak vybočovaly z běžných statistik – naopak, jsou to léty prověřené stroje. V západních zemích navíc prochází striktní údržbou, a ty slíbené Ukrajině jsou před dodáním kontrolovány. Jsou sice starší, ale na jejich spolehlivost to vliv nemá – problémem je spíše jejich vybavení. I Ukrajina by je chtěla modernizovat, jak jsme na ArmádnímZpravodaji upozorňovali – jde hlavně o radary a možnost používat nejmodernější zbraně.

Článek Americká F-16 může havarovat i při rutinním letu. Ukrajinci z toho ale obavy mít nemusí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Potřeba jsou nové radary i moderní zbraně

Ukrajinští piloti v současnosti trénují na letadlech F-16 u svých spojenců, a na obloze nad Ukrajinou by se měly objevit někdy začátkem roku 2024. Portál MilIn s odvoláním na rozhovor s poslankyní Oleksandrou Ustinovou uvedl, že Ukrajina vede se spojenci rozhovory o tom, že by byly letouny ještě před dodáním modernizovány. Týkalo by se to především instalace nových radarů a možnosti používat nejmodernější typy zbraní. Souhlasit by ovšem musely hlavně Spojené státy americké, kde by také modernizace pravděpodobně probíhala.

iZdroj fotografie: Air National Guard / Public Domain

Oleksandra Ustinová měla upozornit na to, že by budoucí ukrajinské letouny F-16 v současné konfiguraci sice zvládaly zaměřovat ruská letadla přímo bombardující jednotky na frontě, ale nemohly by lokalizovat a útočit na letadla, která odpalují řízené klouzavé pumy. Ruské letectvo konkrétně využívá FAB-500 M-62, o nichž jsme na ArmádnímZpravodaji psali, a další typy stále častěji. Takto vylepšené lze bomby svrhávat několik desítek kilometrů od cíle, tedy klidně z vnitrozemí Ruska, přičemž jsou naváděny za pomoci GLONASS.

Radar AESA dává letadlu řadu výhod

Když Ukrajinci mluví o modernizaci radarů, myslí nejspíše o nahrazení pulzně dopplerovského radaru AN/APG-66 za moderní radar AN/APG-83 typu AESA, který má F-16 Block 70/72. Oproti staršímu má mnoho výhod, umožňuje třeba rychle a na velké vzdálenosti detekovat, sledovat a identifikovat mnoho cílů, ale i operovat v prostředích nepřátelské elektronické války, uvádí MilitaryAerospace. F-16 by s ním viděly mnohem dále než ruská letadla, možná s výjimkou Suchoj Su-57 Felon; radar je navíc odolný proti rušení a má mnoho dalších schopností.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Lepšími zbraněmi jsou pak nejspíše myšleny nové typy střel AIM-120 AMRAAM, neboť starší verze F-16 zvládají jenom střely verze C s dosahem zhruba 105 km. Novější verze D má však dosah až 160 km a lepší navádění. I tak ale mají některé ruské střely vzduch-vzduch ještě větší dosah, i když by se tím rozdíl výrazně snížil. Ukrajinci by nakonec mohli chtít i možnost odpalovat řízené střely AGM-158 JASSM – pokud by jim je spojenci dodali, mohli by jimi přesně zasahovat pozemní cíle na stovky km daleko, vysvětluje Oleksandra Ustinova pro EuroIntegration.

Článek Ukrajina chce dodat až modernizované F-16. Starší verze by nejspíše na lepší ruské letouny nestačily, důvod to ale není jediný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 pro Ukrajinu chybí modernizace

Letouny F-16 samozřejmě zvládají americké a některé další západní zbraňové systémy, ale není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Jak uvádí portál MilIn, letadla určená pro Ukrajinu jsou F-16 Block 20 MLU, což je verze, na níž byly modernizovány někdy v 90. letech 20. století. To jim umožňuje používat hlavně zbraně z té doby, ovšem pokud neprošly nebo neprojdou nejnovějšími úpravami, nezvládnou žádné modernější (a tedy účinnější).

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Příkladem jsou střely vzduch-vzduch; nejmodernější americkou střelou na krátké vzdálenosti je AIM-9 Sidewinder, resp. její verze AIM-9X s dosahem až 30 km, vylepšeným naváděním a rychlostí. Jenomže F-16 slíbené Ukrajině nemají pro tuto střelu rozhraní, takže ji jednoduše nevystřelí. Využívají pouze předchozí AIM-9M z konce 80. let 20. století, a její dosah je pouze 21 km, a i další parametry jsou horší. Na druhu stranu nebudou ukrajinské letouny tyto střely příliš potřebovat, boje na krátkou vzdálenost totiž ve válce na Ukrajině neprobíhají.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Jinak je tomu ale u radarem naváděné AIM-120 AMRAAM určené pro střední vzdálenost. I zde platí, že nejmodernější AIM-120D s dosahem 160 kilometrů letadla nezvládnou, mohou však používat AIM-120C. Ta má maximální dosah 105 kilometrů, i když efektivní kolem 50. Dobrá bude např. proti řízeným střelám, ale ani s ní by se ukrajinští piloti raději neměli pouštět do boje. Zvláště pak, když budou mít ruská letadla často lepší radary a střely s delším dosahem.

Řízenu střelu JASSM Ukrajinci neodpálí

Ukrajinské letectvo bude využívat F-16 hlavně k bombardování, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali. Zajímavou zbraní k ničení ruských pozemních cílů by byla střela AGM-158 JASSM, v nejnovější verzi může mít dosah až 1 000 km. Portál MilitaryToday uvádí, že její vývoj začala na konci 90. let 20. století, ale hotová byla až po modernizaci letounů F-16 Block 20 MLU. Ty tedy opět nejsou pro její použití uzpůsobené a musely by projít nějakou modernizací.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Přece jenom však existují výkonné zbraně, s nimiž mohou být ukrajinské F-16 úspěšné. Jednou z nich je klouzavá puma AGM-154 JSOW, Airforce-Technology uvádí, že má dosah až 130 km od místa shozu, ale záleží na výšce a rychlosti. Její hmotnost je podle typu skoro 0,5 tuny a může používat různé typy hlavic. K těm patří i hlavice speciálně uzpůsobená k prorážení pevných stěn, tedy třeba bunkrů nebo chráněných skladů munice. Takovou pumu přitom Ukrajina dosud nemá.

Ve výzbroji má ale klasickou americkou gravitační pumu s konverzní sadou označovanou jako JDAM, díky níž je změněna na pumu klouzavou. Je mnohem levnější než AGM-154 a za pomoci navádění GPS může zasahovat cíle do vzdálenosti až 80 kilometrů od místa shozu. Další možností je pak malá klouzavá puma GBU-39 SBD, jejíž hmotnost je jen 129 kilogramů a F-16 jich může nést 8. Má přitom dosah až 150 kilometrů od místa odhození.

Článek Samotné F-16 ještě nejsou pro Ukrajinu výhra, potřebovat bude i zbraně – jenomže ty nejlepší nezvládají a arzenál tak bude dost omezený se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinské piloty čekají ostré lety

Výcvik ukrajinských pilotů v zahraničí, do něhož se celkem zapojilo 11 zemí, již nějakou dobu probíhá. I my na ArmádnímZpravodaji jsme informovali, že se někteří školí přímo v Americe, takže by jejich kvalita měla být vůbec nejvyšší, a tedy by měli absolvovat ty nejtěžší mise.

Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí

Portál MilIn citoval mluvčího ukrajinského letectva Yurii Ihnata, podle něhož jsou zahraniční partneři překvapení, jaké dělají Ukrajinci pokroky. „Očekáváme, že první skupina pilotů, kteří v současnosti trénují na simulátorech, leteckých simulátorech, které plně reprodukují kokpit, bude brzy létat na skutečných stíhačkách F-16 pod vedením instruktorů. K tomu by mělo dojít v blízké budoucnosti,“ uvedl. Výcvik by tak mohli stihnout dříve.

iZdroj fotografie: Martijn Geerlings / Creative Commons / CC BY-SA

Problém ukrajinských pilotů však není jenom létání s letouny a osvojení si ovládání, ale například i angličtina, protože vše v letadle je anglicky. Tu si proto museli před celým výcvikem vylepšit, ale třeba mluvčí amerického ministerstva obrany, generál Patrick Ryder, nadšení Ukrajinců na konci října 2023 mírnil. Portál Nv uvedl, že podle něj bude výcvik ukrajinských pilotů trvat 5 až 9 měsíců, přičemž bude hlavně záležet na individuálních schopnostech každého z nich. Výcvik musí zvládnout komplexně, jinak by nemuseli v očekávaných bitvách uspět.

Letecká převaha je důležitá

Ukrajina potřebuje bojová letadla, aby mohla alespoň vyvážit leteckou převahu Ruska. I ta je jedním z důvodů, proč se jí příliš nedaří v ofenzivě proti ruské obranné linii. Nasazení letadel by však mohlo pomoci s jejím proražením, a to hlavně v případě, že by opevnění bylo možné masivněji bombardovat ze vzduchu, čehož s nepočetným a bitvami oslabeným letectvem dnes Ukrajina schopna není. Rusko naopak letadla nasazovat může a také to dělá – využívá je hlavně k bombardování z dálky třeba klouzavými pumami.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

I to je úloha, jakou budou F-16 na Ukrajině primárně mít, zatímco na nějaké letecké souboje nejspíše vůbec nedojde, i když zcela vyloučit je samozřejmě nelze. Zatím je jasné, že by mělo 42 letounů poskytnout Nizozemí, a dalších 19 Dánsko, přičemž první nizozemské stroje mají být připraveny v Rumunsku někdy v polovině listopadu 2023. Další letadla pak slíbilo Norsko, a v roce 2025 nejspíše nějaká uvolní i Belgie. I když počty nejsou nijak vysoké a letouny jsou starší, jsou mnohem lepší než letadla sovětského typu, která má Ukrajina k dispozici nyní.

Výcvik pilotů na F-16

Článek Ukrajinští piloti jsou nevídaně dobří, výcvik na F-16 zvládnou s velkým předstihem. Zpočátku však dostanou pouze 61 letounů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré F-16 mají slabé radary i střely

Ačkoliv dnes existuje velmi silná modernizace F-16, konkrétně Block 70/72, na Ukrajinu se pochopitelně nepodívá. Naopak, na pomoc napadené zemi zamíří staré verze, které pochází někdy z 80. let 20. století. Jako zastaralé je totiž vyřazují Nizozemsko, Dánsko a Norsko, což naznačuje, že již nesplňují současné požadavky, i kdyby prošly modernizací.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Slabé jsou hlavně radary AN/APG-66 s dosahem max. 150 km, kdežto ruské Suchoj Su-35 a Mikoyan MiG-31 mají výkonnější radary typu PESA, a Suchoj Su-57 a poslední Suchoj Su-35 pak údajně i ještě lepší typu AESA. Je však nutné připomenout, že těch nemá ruské letectvo velké množství, a prakticky se vším ostatním v jeho výzbroji by si měly i takto staré F-16 poradit.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Zmíněné ruské letouny mohou navíc nést střely vzduch-vzduch s mnohem větším dosahem, než jaký mají americké AIM-120 AMRAAM s doletem zhruba 160 km; nejvyspělejší je R-37M s dosahem až 398 km. Tato ruská letadla tak mají nad F-16 v boji na dlouhou vzdálenost výhodu.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Naopak boje na krátkou vzdálenost nejsou vzhledem k přesycení oblohy pozemní protivzdušnou obranou očekávané, neboť se letouny ani nevydávají do jejího dosahu. Naštěstí pro Ukrajinu ale nemá Rusko moderních letounů nadbytek, Suchoj Su-57 je asi 10, kdežto Suchoj Su-35 zhruba stovka, a stejně tak i MiG-31. Pochopitelně je to oproti F-16 stále přečíslení, nejspíše ale ničemu nepomůže a „ef-šestnáctky“ budou Ukrajině i tak pomáhat.

Výcvik Ukrajinců ještě potrvá

Jak vzájemný souboj letectev dopadne, bude jasné až za několik měsíců. Ukrajinští piloti aktuálně prochází výcvikem, do něhož se zapojily i USA. Trvat bude ještě několik měsíců, neboť se piloti musí naučit novým způsobům ovládání a taktice boje, obojí je jiné než u starých sovětských letadel, které jinak Ukrajina používá. Kromě pilotů je pak třeba vyškolit i mechaniky a další personál. Nelze tedy předpokládat, že budou F-16 na Ukrajině dříve než v zimě.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Jak již bylo naznačeno, Ukrajinci téměř jistě nevyužijí F-16 k bojům s ruskými letadly, ale pravděpodobně k bombardování pozemních cílů. Třeba klouzavými pumami se sadou JDAM mohou zasahovat cíle do vzdálenosti 80 km, díky čemuž se mohou držet mimo jejich dosah, a bude-li příležitost, dokáží odpálit protiradarové střely AGM-88 HARM proti protivzdušné obraně. Amerika může navíc dodat i střely s delším dosahem, třeba AGM-158 JASSM s doletem 370 kilometrů, s nimiž by Ukrajinci dosáhli i na Kerčský most.

Článek Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 s novým radarem a IRST

Tchaj-wan má stále ještě hlavně starší typy letounů F-16, ačkoliv je nechává hromadně modernizovat na standard F-16V, a kupuje k nim i nejmodernější F-16 Block 70/72. V těch bude rovnou nainstalovaný moderní radar AN/APG-83 typu AESA se skvělými výkony, ale i zvýšenou odolností proti rušení. Ovšem ani ten nemusí na stroje typu stealth stačit a proto se tchajwanské letectvo dle všeho rozhodlo montovat i systém infračerveného pozorování a sledování IRST, proti němuž už jsou schopnosti stealth de facto k ničemu.

The mysterious IRST pod at TADTE – https://t.co/avpx5djZMM pic.twitter.com/86lqxu6fN6

— Alert 5 (@alert5) August 16, 2019

Jde o systém zaměřující se na teplo vycházející z motorů letounů, a zamaskování horkých zplodin je nemožné, díky čemuž je IRST schopen vidět i letoun se schopností stealth, a navést na něj protiletadlovou střelu. Tchajwanské F-16 by tak měly proti schopných J-20 mnohem větší šanci. Použití IRST na letadlech ale není novinka, v minulosti systémy instalovalo na třeba ruské nebo čínské letectvo právě proto, aby dokázalo čelit americkým stealth strojům. A jelikož má dnes letadla 5. generace i Čína a Rusko, objevuje se IRST na mnoha dalších letounech.

Dosah IRST bývá desítky kilometrů

Není přesně jasné, jaký typ IRST bude Lockheed Martin do tchajwanských strojů montovat, existuje totiž v několika typech. V případném souboji s Chengdu J-20 by velmi záleželo na tom, na jakou vzdálenost je schopen nepřátelský letoun zaměřit. Pro příklad, systém PIRATE IRST montovaný na Eurofighter Typhoon umí zaměřit letoun na 60 kilometrů zpředu, a na 90 kilometrů zezadu, ale záleží i na výšce letu nebo momentálním počasí a množství mraků. Výhodou pak zůstává, že je IRST pasivní, a nepřítel tedy netuší, že je zaměřený.

Jak se Tchaj-wan připravuje na (ne)vyhnutelnou válku: může doufat, že se čínská armáda ani nevylodí, postaví proti ní až 1,8 milionu vojáků

Také čínský J-20 používá systém IRST, ale v boji s F-16 by se spoléhal spíše na radar typu AESA s větším dosahem. „Ef-šestnáctka“ totiž není stealth, a pravděpodobně ji tak bude vidět dříve radarem než přes IRST. Vedle toho disponuje Chengdu J-20 střelami vzduch-vzduch PL-15 s aktivním radarovým naváděním a dosahem údajně až 300 kilometrů, takže by nejspíše dokázal ničit tchajwanské letouny i z bezpečné vzdálenosti. Není ovšem pochyb, že systém IRST šance F-16 proti J-20 i tak významně zvyšuje.

Článek Zásadní upgrade tchajwanských F-16 umožňuje odhalit i čínské stealth letouny Chengdu J-20, 100% vítězství ale nepřinese se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letouny MiG-31 střežily severní hranici

MiG-31 vznikl jako nástupce rychlého letounu Mikoyan-Gurevič MiG-25 Foxbat, i když jeho rychlosti již nedosáhl. Sovětský svaz ale potřeboval těžký a rychlý stíhací letoun, s jehož pomocí by dokázal strážit rozlehlé a téměř pusté oblasti svého rozsáhlého území. Primárním úkolem MiG-31 proto byla ochrana severní hranice, a s pomocí výkonného radaru a střel dlouhého dosahu také sestřelování bojových letadel, bombardérů nebo řízených střel přilétajících z tohoto směru, kde nebylo možné rozmístit protivzdušnou obranu.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Ruské letectvo objednalo v roce 2011 modernizaci letadel na verzi BM, která má být 2,6krát lepší než verze předchozí. Její výhodou je vylepšený radar řízený novým počítačem, dosah má až 320 kilometrů, a je schopen sledovat 10 cílů najednou; umět má také vybrat 4 nejhodnotnější cíle. Oproti tomu F-16 slíbené Ukrajině disponují pouze radarem AN/APG-66 s dosahem 160 km.

Existují sice i verze s delším radarovým dosahem, konkrétně mají radar AN/APG-68, v dánských, norských ani nizozemských však integrován není. A právě z těchto zemí má Ukrajina letouny obdržet.

Vedle toho mají MiG-31BM k dispozici ruské střely dlouhého doletu R-37M s aktivním radarovým naváděním a dosahem až 398 kilometrů, což osádce umožňuje útočit na extrémně dlouhou vzdálenost, a navíc nemusí cíl držet celou dobu zaměřený palubním radarem. Starší F-16 je na tom hůře i v tomto případě, odpalovat totiž dokáže pouze AIM-120 AMRAAM s max. doletem 160 km. Střely jsou sice účinné, ale dosah je oproti MiG-31BM znevýhodňuje.

MiG-31 patrolují poblíž Ukrajiny

Modernizované stroje se díky kombinaci výkonného radaru a střel dlouhého dosahu osvědčily i na Ukrajině. Patrolují v bezpečí ruského vzdušného prostoru a radarem pročesávají území nad Ukrajinou – pokud zachytí ukrajinský letoun, jehož radar má mnohem menší dosah, mohou na něj zaútočit, aniž by se vystavily riziku. Jde o velmi účinnou taktiku, kvůli níž se ukrajinská letadla nemohou přiblížit k frontě. Podobné riziko by přitom hrozilo i západním F-16, pakliže by Ukrajina nedostala jejich nejmodernější verze.

iZdroj fotografie: Fedor Leukhin / Creative Commons / CC BY-SA

Někteří kritici by opět namítali, že je F-16 prostě lepší po všech stránkách, ale ono není příliš na místě srovnávat letoun modernizovaný velmi nedávno, a kolem 40 let starý stroj, který má jak slabší radar, tak horší střely. A to je prostě fakt. Naopak poslední verze F-16 Block 70/72 je téměř jistě lepší ve většině směrů, ale tu Ukrajina obdržet nemá. Jinak je ale ruský MiG-31BM lepší než cokoliv, co má aktuálně napadená země ve výzbroji.

Upravené ruské MiG-31K mohou nést hypersonické rakety Kinžal, které odpalují z bezpečí, a letadlům nepřítele bez problému uletí

MiG-31 Foxhound přitom není vhodný do vzdušných soubojů na krátkou vzdálenost, kvůli své velikosti a hmotnosti totiž není zrovna hbitý. Jeho dva motory mu ale umožňují, aby každému nepříteli uletěl, neboť dosahuje rychlosti až Mach 2,83, čemuž se žádný další letoun nevyrovná. Ukrajinci během současné války nejspíše žádná MiG-31 nesestřelili, ale několik jich v poslední době v Rusku havarovalo, např. když jednomu začal hořet motor u Murmansku.

Článek Modernizované ruské MiG-31BM jsou hrozbou pro všechna ukrajinská letadla, dokonce i pro slíbené F-16 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané na Ukrajinu nepojedou

Ukrajinští piloti, ale i další personál, přijedou cvičit do USA, což má hned několik důvodů. Prvním je bezpečnost, neb pokud by instruktoři jeli na Ukrajinu, mohli by se stát cílem ruské odvety, stejně tak jako letouny. Druhá věc je praktičnost, výcvik není jenom o létání v letadlech, ale vyžaduje i mnohá speciální zařízení jako simulátory, vybavené učebny, různé makety aj. To vše v USA je, a vozit to kvůli několika pilotům na Ukrajinu, by rozhodně nedávalo smysl. Třeba český simulátor na Ukrajině je, je však pouze virtuální, ne plnohodnotný.

iZdroj fotografie: Uživatel rhk111 / Creative Commons / CC BY-SA

Hned první část výcviku ukrajinských pilotů a mechaniků však nebude o praxi, ale o angličtině. Zkušenosti ukazují, že i když piloti jistou úroveň angličtiny mají, potřebují se naučit speciální (odbornou), aby dokázali bez váhání číst údaje z přístrojů, ale nejspíše i správně rozuměli různým manuálům. Nebudou přitom jen zahálet v učebnách, čekají je i různé fyzické tréninky, například na centrifugách, aby lépe zvládali přetížení.

F-16 a sovětské stroje jsou rozdílné

Ačkoliv mnozí piloti z Ukrajiny již s bojovými stroji létali, budou pro ně F-16 nejenom nové, ale hlavně úplně jiné. Jejich staré sovětské letouny měly klasický knipl, ovšem F-16 se řídí za pomoci joysticků. Má také jen jeden motor, Ukrajinci ale byli většinou zvyklí na motory dva. Alespoň zbraně budou však takové, které znají, třeba protiradarové střely AGM-88 HARM, které jsou do F-16 přímo integrované. I proto projdou kompletním výcvikem od základů létání, přes klasické souboje, až třeba po útoky na pozemní cíle. Trvat to bude cca 5 měsíců.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Náročný bude ale i výcvik pozemního personálu, nároky F-16 na údržbu jsou jiné než například u Suchoj Su-27 Flanker. Vyžaduje mnohem „jemnější“ zacházení, a zejména čisté a kvalitní letištní plochy, na což si bude muset personál zvyknout. I přes masivní zapojení Američanů do výcviku nicméně odborníci upozorňují, že to chce čas. Ačkoliv zkušení piloti se stihnou přeškolit ze sovětských strojů na F-16 nejspíše za několik měsíců, dostatek pilotů pro všechny slíbené F-16 může Ukrajina mít až za několik let, což bude nejspíše pozdě.

Dodávka F-16 Ukrajině je nezbytná, a i když to nebude „game changer“, může Rusy vytrestat a pomoci k vítězné ofenzivě

I menší počet amerických General Dynamics F-16 Fighting Falcon však Ukrajině pomůže, i když to nebude znamenat, že by jenom díky nim automaticky vyhrála. Bude však schopna za pomoci těchto letounů prorážet cestu pozemním jednotkám z takové dálky, že zároveň nedojde k jejich ohrožení ruskými protějšky, ba ani protiletadlovou obranou. Současně pak budou F-16 v rukách Ukrajinců držet na uzdě nepřátelské letouny, např. Suchoj Su-57 a Suchoj Su-35, ačkoliv na první ze zmíněných nemusí mít dostatečný dosah radar ani střely.

Článek Výcvik ukrajinských pilotů pro F-16 bude efektivnější přímo v Americe, kde je mohou zkušení „pardálové“ naučit, jak si poradit s Rusem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 podlehly stejnému počtu Mirage 2000

Tchajwanské letectvo trénuje vzhledem k hrozbě čínského útoku velmi intenzivně, a v simulaci přiřadilo svým 4 letounům F-16 roli útočníků, zatímco proti nim vyslalo stejný počet Mirage 2000 v roli obránců. Výsledek možná mnohé překvapil, protože vzájemný souboj skončil sestřelením všech F-16, zatímco z francouzských strojů se poroučel k zemi jenom jeden. Naznačuje to, že staré verze F-16 nejsou v soubojích tak silné, což je sice logické, ale může to být problém, pokud by se měly postavit čínskému letectvu, které je navíc početnější.

iZdroj fotografie: Gerard van der Schaaf / Creative Commons / CC BY

Na druhou stranu odpovídá výsledek podobě dnešních soubojů letadel na obloze. Už jenom výjimečně by k nim mělo docházet na krátké vzdálenosti, případně v podobě klasického dogfightu, takže záleží při souboji letadel především na 2 aspektech: 1) schopnostech radaru na letounech, a 2) dosahu jejich střel vzduch-vzduch dlouhého doletu. Jednoduše, kdo spatří nepřítele první a bude mít zbraň, s níž ho dokáže zničit, je pravděpodobný vítěz.

Radar Mirage 2000-5 je lepší než u F-16

Francouzský letoun zapojený jako obránce je vybaven radarem RDY, kdežto ve starší verzi F-16 je AN/APG-66. V obou případech se jedná o starší typy radarů, ale testy již v minulosti naznačovaly, že ten v Mirage 2000-5 je výkonnější. Měl by být totiž schopen odhalit cíle na vzdálenost až 110 km. Tchajwanské letectvo si pak k letadlům pořídilo i střely MBDA MICA s dosahem 100 kilometrů, jimiž je schopné ničit stroje s horším radarem na delší vzdálenost.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Odhalená slabina F-16 Fighting Falcon přitom ukazuje, že starší verze s nevýkonnými radary jsou proti čínskému letectvu ve velké nevýhodě. To totiž disponuje mj. moderními letouny Shenyang J-16 nebo Chengdu J-20 Mighty Dragon s výkonnými radary AESA, a navíc mají i čínské radarově naváděné střely PL-15 s dosahem 300 kilometrů. Vedle toho dokáže země draka produkovat zmíněné stroje mnohem rychleji než americké továrny, a to i výhledově. Za několik let tak může dojít i k výraznému přečíslení F-16 a dalších západních strojů.

Ze stejného důvodu pak nemusí splnit očekávaní ani dodávky F-16 Ukrajině, protože i v tomto případě půjde nejspíše o starší typy letadel se starými radary, a mnohá ruská letadla je mají výkonnější. Jmenovitě třeba Suchoj Su-57, i když těch je jenom velmi omezené množství, a stejně tak Suchoj Su-35 s dosahem až 400 km v případě vzdušných cílů. Na druhou stranu, na střety letectev nejspíše jen tak nedojde, na obou stranách je totiž hustá protiletadlová obrana.

Dodávka F-16 Ukrajině je nezbytná, a i když to nebude „game changer“, může Rusy vytrestat a pomoci k vítězné ofenzivě

Rusko se sice nechalo již dříve slyšet, že mohou jeho letouny Su-57 takovou obranou proniknout, zničit ji a vytvořit tím cestu pro méně schopné – avšak početnější – letouny, ale jak vidno, dosud k tomu nedošlo a nejspíše ani nedojde. Ani jeho generálové tak nejspíše úrovni stealth příliš nevěří. Obecně tak nelze tvrdit, že by dodání F-16 zajistilo Ukrajině vítězství – spíše jí to dá nové možnosti, jak např. prorazit nepřátelskou obranu a držet na uzdě některé její systémy.

Článek F-16 slíbené Ukrajině mají kritickou slabinu, odhalila ji simulace souboje proti Mirage 2000; i ruské letouny jsou tak ve velké výhodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Díky F-16 bude boj více vyrovnaný

Bojové letouny F-16 patří i přes své stáří bezesporu k těm nejmodernějším na světě (tedy pakliže mají modernizaci), a dokáží zastávat celou řadu úloh. Jako víceúčelové se prosadily v boji proti jiným letadlům, ale unesou i širokou škálu zbraní pro útoky na pozemní nebo hladinové cíle. Ačkoliv bude záležet na tom, jakou verzi Ukrajina dostane, každá dostupná je lepší než to, co má její letectvo k dispozici nyní.

Mnohým ruským letounům tak budou zhruba vyrovnané, případně je převýší; tedy snad jenom s výjimkou několika letounů páté generace. Těch má ale ruské letectvo opravdu pomálu, konkrétně se jedná pouze o 21 kusů Suchoj Su-57, které nejsou špatné, ale v takovém počtu neudrží všechny potencionálně dodané F-16 v šachu, a navíc je může ohrožovat protiletadlová obrana.

Ukrainian pilots will start training on F-16 fighter jets in August 2023

This was announced by Volodymyr Zelenskyy at a meeting with heads of Ukraine’s foreign diplomatic institutions.

„F-16. This month will begin training of our Ukrainian pilots. Now it is worth working 100%… pic.twitter.com/rdmWYMHcVC

— NEXTA (@nexta_tv) August 2, 2023

Spojenci ale dodávky F-16 Fighting Falcon z několika důvodů dlouho odmítali: 1) prvním byla snaha neprovokovat Rusko, ale toto přesvědčení nejspíše se stále trvající válkou a ruskými válečnými zločiny končí; 2) druhou byla náročnost výcviku, a to nejen pilotů, ale i ostatního personálu; 3) a posledním důvodem pak také skutečnost, že F-16 potřebuje kvalitní letištní plochy, kterých je na Ukrajině jenom několik, a jelikož o nich Rusko dobře ví, mohlo by na ne zaútočit a minimálně tak poškodit samotné ranveje.

Zničit F-16 asi Rusko nedokáže

Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že Ukrajina průběžně dostává řadu moderních systémů protivzdušné a protiletadlové ochrany, takže by měla být schopna F-16 dostatečně chránit, i když to nelze dělat 100%. Problém tak bude spíše výcvik, ale i proto budou letadla dodána na Ukrajinu nejspíše až někdy koncem roku 2023 nebo později. Největším argumentem je pak velmi pomalý postup ukrajinské ofenzivy, což několik desítek letounů nezmění, neboť hlavním problémem jsou miny a zákopy; ale mohou v mnoha směrech pomoci.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Rusko totiž používá svá letadla a vrtulníky i k obraně, ale drží je v bezpečí mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany. F-16 ale mohou její dosah prodloužit a Rusy trochu „vytrestat“, případně jejich operace omezit. Americké stroje dokáží také používat různé druhy přesných zbraní i s delším dosahem, pumy nebo střely lze použít třeba k útokům na odolné ruské cíle, mezi něž patří sklady munice, bunkry a další. Pokud se díky nim podaří omezit ruskou logistiku a velení, mohou mít pozemní jednoty větší šanci prorazit, navíc za cenu menších ztrát.

Článek Dodávka F-16 Ukrajině je nezbytná, a i když to nebude „game changer“, může Rusy vytrestat a pomoci k vítězné ofenzivě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přístroj sloužil tréninku na jiných letadlech

Ukrajinské letectvo dostalo český simulátor již před rokem, ale nebyl určen k výcviku na F-16. Simuloval totiž lety na sovětských typech letadel, zejména na Suchoj Su-25 Frogfoot a Suchoj Su-27 Flanker, které Ukrajinci používají. Na špičkovém zařízení, které se mimochodem vejde složené do balení o velikosti kufru, si na něm mohli ve virtuální realitě trénovat různé typy misí, a pak těchto dovedností využít při útocích na ruskou armádu.

⚡️The 🇨🇿Czech Republic handed 🇺🇦Ukraine a simulator for pilot training on F-16 aircraft — Office of the President of Ukraine

On this simulator, the Ukrainian military is currently studying the features of modern technology and its capabilities.

During the inspection of samples… pic.twitter.com/T9RBHcjt3R

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) August 6, 2023

Jelikož ale západní spojenci nakonec Ukrajině dodávku letadel F-16 slíbili, provedla česká společnost upgrade systému tak, aby obsahoval i simulaci slavné „ef-šestnáctky“. Simulátor si také vyzkoušel tamní prezident Volodymyr Zelenskyj při návštěvě jednoho z vojenských letišť, a při virtuální misi sestřelil ruský strategický bombardér Tupolev Tu-95 Bear.

Reálný trénink trvá několik měsíců

Pro ukrajinské piloty může být simulátor cestou, jak výcvik zrychlit a trochu se na něj připravit; podle dostupných informací mají totiž začít na skutečných F-16 trénovat během srpna 2023, ale podrobnosti nejsou známé. Odborníci odhadují, že přeškolení pilota ze sovětského typu letounu na americký by mohlo trvat zhruba 4 měsíce – panuje proto shoda, že by Ukrajina měla mít F-16 k dispozici někdy na konci roku 2023 nebo začátkem 2024.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Ukrajina by přitom mohla obdržet F-16 z Dánska a Nizozemí – obě tyto země patří k velkým podporovatelům Ukrajiny, a zmíněné letouny akorát vyřazují, aby je nahradily modernějšími Lockheed Martin F-35 Lightning II. Dle informací by tak mohlo být k dispozici zhruba 45 letadel, ale před dodáním na Ukrajinu budou muset projít servisními linkami v Belgii, aby je technici zkontrolovali a nejspíše jim částečně zmodernizovali některé systémy.

Článek Simulátor F-16, který dodala na Ukrajinu česká firma, se vejde do kufru. Sestřelit v něm jde třeba ruský bombardér Tupolev Tu-95 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O síle letadel rozhodne jejich verze

Není pochyb, že jsou letouny F-16 velmi kvalitní a určitě mnohem lepší než cokoliv, co měli nebo mají Ukrajinci k dispozici nyní. Bude samozřejmě záležet na tom, jakou verzi letadel „modro-žlutá“ země obdrží, přičemž nepřekvapivě platí, že čím novější, tím lepší. Ale ani starší letouny z 80. a 90. let 20. století rozhodně nejsou bezmocné a dokáží mnohé. V tomto směru platí, že se síla ukrajinského letectva zvýší, což Rusko pocítí ve vzduchu i na zemi.

iZdroj fotografie: Martijn Geerlings / Creative Commons / CC BY-SA

Na druhou stranu mluví Západ řádově pouze o desítkách letadel F-16, což není mnoho. Navíc je nutné si uvědomit, že i přes výrazné ztráty, které čítají možná i více než 300 letadel, má Rusko ve výzbroji stále více než tisícovku strojů, a mezi nimi i moderní letadla čtvrté a páté generace. Početní výhoda tedy bude stále na straně Ruska, a i přes nevalné výkony jeho letectva se nelze domnívat, že by bylo zcela bezmocné. Je těžké si představit, že by několik desítek letadel F-16 vedlo s ruskými stíhačkami na obloze nějaké rozsáhlé souboje.

Hrozbou je protivzdušná obrana

Vedle toho nelze ani předpokládat nálety letadel F-16 Fighting Falcon někde za hranicemi Ruska. Jeho protivzdušná obrana je velice hustá (podobně jako ukrajinská) a opírá se mj. o silné systémy S-400, ale i řadu dalších. Střely z S-400 mají přitom dosah až 380 km, tedy mnohem více než protiradarové AGM-88 HARM u F-16, a nelze tedy čekat, že by Ukrajina mohla ruskou obranu rozbít. Z těchto důvodů je představa západního vedení války při vzdušné nadvládě jen nesmyslný sen, něčeho takového Ukrajina nikdy dosáhnout nemůže.

Letouny by však přesto mohly zničit nějaké systémy ruské protivzdušné obrany přistavené blíže frontě, a hlavně pak útočit na ruské pozemní cíle, například na opevněné pozice, sklady a velitelství. Alespoň to by ukrajinským pěšákům mohlo v postupu pomoci, i když minová pole budou muset překonávat stále.

Z hloupé pumy se stala chytrá s dlouhým dosahem: nikdy nemine cíl a je 24krát levnější než Tomahawk. Ukrajina má americkou sadu JDAM

Bude to ale záležet i na tom, jaké zbraně Ukrajina k F-16 dostane. Třeba pumy JDAM již má a letouny je mohou shazovat v relativním bezpečí desítky kilometrů od fronty, i když i tam S-400 dosáhne. Na druhou stranu se ukázalo, že ne vždy fungují tak dobře, protože s nimi současné ukrajinské stroje mnohdy nedokáží vystoupat dostatečně vysoko. Pokud ale F-16 dostane třeba ještě střely AGM-158 JASSM s dosahem přes 300 km, bude to pro Rusko nemalá hrozba.

Článek F-16 může situaci na frontě změnit, ale výhru Ukrajině nezajistí. Stát bude proti početnému a silnějšímu ruskému letectvu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americké letectvo koupí stovky strojů

Letoun vhodný pro výcvik letců začalo letectvo hledat již někdy v roce 2003, protože potřebovalo nahradit stárnoucí stroje Northrop T-38 Talon. Až v roce 2018 se nakonec rozhodlo pro spojenectví firem Boeing a Saab s tím, že koupí 351 letounů T-7. Jedná se o poměrně mladé stroje, první let se uskutečnil teprve v roce 2016, a první sériový letoun vznikl až v roce 2022. Americké letectvo by jich k dnešku mělo mít minimálně 5 a pečlivě je zkoušet.

Boeing T-7A Redhawk pic.twitter.com/abbO6xsm1j

— J.J. (@kadonkey) July 8, 2023

Letci testující letoun si ho údajně velmi pochvalují, podle nich se už teď v mnohém chová jako letoun bojový; T-7A Red Hawk má také jako cvičný pochopitelně dvoumístnou kabinu. Mimo to je 14,3 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel činí 9,32 metrů. Pohání ho jeden motor a může dosahovat rychlosti až Mach 1,05. Vyznačuje se mimořádnou pohyblivostí, jeho piloti s ním mohou provádět prudké manévry i při vysokém přetížení.

Red Hawk bude hrát i roli agresora

Jelikož mnoho pilotů tvrdí, že se letoun chová jako stíhačka, má s ním Boeing veliké plány. Kromě výcviku pilotů by mohl v budoucnu sloužit také v roli agresora během cvičných bojů. Vypořádat se s ním budou muset jak piloti letectva, tak námořnictva a námořní pěchoty. V podobných rolích už ostatně cvičné letouny slouží, mj. i české Aero L-39 Albatros.

Aero Vodochody modernizují vzácný letoun L-39ZA Albatros: ten dokáže tvrdě udeřit jako bitevník, ale stejně tak cvičit piloty

Další možností je upravit letoun tak, aby nesl radar a plnohodnotnou výzbroj v podobě raket a pum, a možná i rychlopalného kanonu. Tím by se mohl stát levným nástupcem (nebo volbou) letounu General Dynamics F-16 Fighting Falcon, a to v letectvech, která F-16 používají nebo chtějí, případně hledají levnější druh schopného bojového letadla. Trhy se mu mohou otevřít například v Asii nebo Jižní Americe. Podobný koncept zvolila i jihokorejská TAI, když svůj T-50 Golden Eagle přestavěla na úspěšný bitevník TA-50 a bojový letoun FA-50.

Článek F-16 má vyzyvatele v podobě T-7A Red Hawk, má být mnohem levnější a neméně schopný; nahradit by ji mohl „doma“ i ve světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Umělá inteligence by ovládala i zbraně

Problém umělé inteligence u bojových letadel je nejspíše takový, že musí být schopna reagovat na mnohé situace, přičemž nesmí udělat chybu. Pohyb probíhá v prostoru a ne v kontaktu se zemí jako v případě aut, a za mnohem vyšších rychlostí. Na bojový letoun bude navíc útočit nepřítel, a on se naopak bránit a palbu opětovat. A pochopitelně nesmí udělat chybu, třeba že by někoho nechtěně zasáhl. Např. drony už teď mají určitou formu umělé inteligence, ale v klíčových situacích je na dálku řídí lidé a dělají rozhodnutí.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Nejvíce zatím v této otázce pokročila americká agentura Darpa, a to prostřednictvím letounu X-62A VISTA zkonstruovaným firmou Skunk Works z Lockheed Martin ve spolupráci s Calspan Corporation. Od prosince 2022 do ledna 2023 měl přitom tento letoun nalétat již 17 hodin pod vedením AI, a během roku 2023 mají tyto testy pokračovat. Není jasné, jaké přesně úkoly letoun v tomto případě plnil, ale podle zprávy z Darpa se jednalo mj. o simulaci soubojů se soupeři na hranici i za hranicí viditelnosti. Jak dopadly, není známo.

Letoun zkonstruovaný podle F-16

X-62 VISTA lze označit za bojový letoun, jde totiž o zkušební leteckou platformu postavenou na základě letounu General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Ten byl jako NF-16D provozován po dobu 20 let školou testovacích pilotů amerického letectva, a sloužil třeba i k testům vektorování tahu. V roce 2021 byl přeřazen na testy umělé inteligence v rámci programu nazývaném Skyborg. Letoun je schopen dosahovat rychlosti až Mach 2, jako testovací byl dvoumístný, a podle dostupné fotografie s ním osádka zatím létá jako záloha.

Agentura Darpa testuje také umělou inteligenci pro pilotování vrtulníku UH-60 Black Hawk, který je vybaven systémem nazývaným Matrix. V tomto případě se ale nejedná o lety s ozbrojeným strojem, nýbrž o transportní nebo evakuační verzi helikoptéry. Bez pilota by měla být schopna na zadané trase letět se zásobami nebo výsadkem na nějakou pozici, případně by mohla vyzvednout raněné a dopravit je do týlu k lékařskému ošetření.

Článek Dosud největší pokrok, celých 17 hodin nalétaných bez pilotů: americký taktický letoun VISTA X-62A dokáže řídit umělá inteligence se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun plný paliva je nebezpečnější

Některé letecké nehody mohou být velice dramatické, ačkoliv piloti bývají trénováni a nabádáni, aby své porouchané letouny pokud možno směřovali mimo obydlené oblasti. Stroj někdy dlouhý až 20 metrů je minimálně na začátku plný paliva, a při nárazu se často změní v hořící kouli. To samé se stalo i na videu pod článkem, které ukazuje, jak v Jižní Koreji havaroval bojový letoun General Dynamics F-16 Fighting Falcon amerického letectva. Záběry (pravděpodobně z nějaké dopravní kamery) ukazují, že spadl vedle silnice nedaleko domů.

iZdroj fotografie: Uživatel Cel 84 / Creative Commons / CC BY-SA

Důvody podobných havárií bývají v podstatě jenom 2; i když je sice ze záběrů patrné, že prší, nevypadá počasí tak extrémně, že by mělo nehodu způsobit. Prvním tedy bývá chyba pilota, i když jde o špičkově trénované profesionály, každý se může splést a při vysokých rychlostech, často nadzvukových, může být takový omyl fatální. Dojít k němu může i přesto, že jsou systémy letadel stavěny tak, aby omyly eliminovaly. Druhým pak může být technická závada, čemuž se nelze vyhnout ani při sebelepší kontrole a servisu.

Nehody postihují všechna letectva

Havarovaným letounem na videu je General Dynamics F-16C Fighting Falcon, což je modernější verze, ale nikoliv ta nejmodernější. Takové letouny přitom prochází v polovině své životnosti kompletní revizí, a americké letectvo má nejspíše nejlepší vybavení na světě. Někdy se ale nehody přesto stávají, a to všude na světě; proslulé je jimi třeba ruské letectvo, zatímco o nehodách v Číně se zase svět pravděpodobně moc často nedozví. Havarovaný F-16 je 1místný, a jak vidno, pilotovi se podařilo z neovladatelného stroje katapultovat.

Havárie ruské stíhačky MiG-31: dramatické video ukazuje selhání motoru a katapultování pilotů v ohrožení života

Je přitom vidět, tak se snáší na padáku v zorném poli kamery, takže se musel katapultovat jen těsně před pádem letadla. Jednou z možností je, že byla nehoda nečekaná, například při přízemním letu, takže měl na rozhodnutí o katapultáži jenom zlomek sekundy. Piloti se však obvykle snaží stroje odvést mimo zástavbu, proto mohl katapultáž plánovat již nějakou dobu a čekat s ní na okamžik, kdy bude jasné, že letadlo nezasáhne obydlenou oblast.

Článek Video: pilot unikl jenom těsně, ojedinělé záběry ukazují havárii stíhačky F-16, která se „čumákem zabořila“ do země vedle domů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Data mohou získat třeba technici

Problém představuje to, že je systém S-400 špičkovou ruskou zbraní, který byl postaven tak, aby se dokázal vypořádat s moderními letouny NATO, jelikož Rusko tahá z hlediska síly letectva za kratší provaz. Nikdo to sice nemůže přímo prokázat, ale je velmi pravděpodobné, že se Rusko dokáže dostat k datům, která sbírá turecký systém, a analyzovat je. A to například v okamžicích, kdy ruští technici provádí jeho údržbu. Data mohou následně sloužit k tomu, aby byl S-400 upraven (zdokonalen) a dokázal se tak lépe vypořádat s letouny Západu.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Turecko provedlo například zátěžový test proti letounům General Dynamics F-16 Fighting Falcon, které má rovněž ve výzbroji. Jedná se přitom o něco, co Rusko proti západním strojům provést nemůže, jelikož je nemá. Test údajně ukázal, že S-400 umí americká letadla odhalit a odpálit proti nim střely dříve, než mohou nasadit protiradarové střely. Není to ale až takové překvapení, F-16 není stealth letoun, a navíc je dosah radarů S-400 stovky km, zatímco střel až 400 km; oproti tomu dolet nejlepších protiradarových střel je max. 300 km.

Turecko může testovat na letadlech spojenců

Větší problém je ale pro Spojené státy americké možné zachycení letadel 5. generace, třeba Lockheed Martin F-35 Lightning II nebo Lockheed Martin/Boeing F-22 Raptor. Turecko je prý už za pomoci ruského systému S-400 „chytilo“, i když není známo, na jakou vzdálenost a za jakých podmínek. Nejednalo se samozřejmě o žádný plnohodnotný test, ale pouze o situace, kdy letouny přelétaly ze spojeneckých zemí NATO. Přesto mají zejména v Pentagonu veliké obavy, že končí data ze systému na stolech ruských generálů.

Jestliže by to byla pravda, mohlo by to znamenat i zmaření plánů na dodávku západních letounů Ukrajině, která žádala třeba o General Dynamics F-16 Fighting Falcon nebo McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Ruští technici totiž mohli na základě získaných dat schopnosti S-400 upravit přímo proti těmto strojům, čímž by se staly zranitelnější. Na druhou stranu Ukrajina stále používá sovětské letouny, proti nimž může Rusko trénovat kdy chce, a přesto se daří určité části ukrajinských strojů díky specifické taktice přežívat, i když to znamená omezení.

Článek Ruský systém S-400 dokáže „chytit“ i vyspělé letouny jako F-22, F-35 nebo F-16, může to být vážný problém hlavně pro Ameriku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výhody letounu F-16

• Manévrovatelnost: F-16 je známý pro svou vysokou míru manévrovatelnosti, díky níž dokáže rychle měnit směr a provádět prudké obraty, což mu poskytuje výhodu v blízkém vzdušném souboji.
• Avionika: Letoun je vybaven moderní avionikou a elektronickými systémy, které zahrnují pokročilé radarové a senzorové systémy, díky nimž dokáže rychle získávat informace o cílech z bojiště.
• Zkušenosti z praxe: F-16 je provozován mnoha zeměmi po celém světě a byl už nasazen (a tedy otestován) v různých konfliktech, díky čemuž mají jeho piloti i instruktoři bohaté zkušenosti a nemusí se spoléhat jenom na teorii a zkušenosti ze cvičiště.

Nevýhody letounu F-16

• Omezený dolet: F-16 má ve srovnání s některými jinými moderními stíhačkami omezený dolet, což může znesnadňovat jeho operování daleko od základen.
• Pancéřování: Letadlo nemá tak robustní pancéřování jako některé jiné letouny, což ho činí zranitelnějším při přímém zásahu protiletadlovou obranou.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Výhody letounu Suchoj Su-35

• Výkonný pohonný systém: Su-35 je vybaven výkonnými motory, které mu poskytují vysokou rychlost a vertikální vzletové a přistávací schopnosti. To mu umožňuje operovat ve vysokých nadmořských výškách a provádět i prudké akrobatické manévry.
• Výzbroj: Letoun je vybaven širokou škálou moderních leteckých zbraní, včetně střel vzduch-vzduch dlouhého dosahu, což mu dává výhodu v boji na delší vzdálenosti.
• Výdrž ve vzduchu: Su-35 má poměrně dlouhý dolet, takže může zůstat ve vzduchu docela dlouho, což zvyšuje jeho operační efektivitu.

Nevýhody letounu Suchoj Su-35

• Manévrovatelnost při nízkých rychlostech: Jestliže neletí dostatečně rychle, nemusí se chovat tak agilně jako při vyšších rychlostech. To může omezovat jeho schopnosti ve vzdušném souboji na blízko, zejména pak proti letounům s vysokou manévrovatelností.
• Menší operační zkušenosti: Su-35 je relativně nový letoun, takže piloti s ním nemají tak rozsáhlou operační zkušenost jako s některými jinými letouny ve stejné třídě.

Nezáleží to jenom na letadlech

Souboj mezi americkým letounem F-16 a ruským letounem Suchoj Su-35 by byl závislý na mnoha faktorech, včetně pilotních schopností, taktiky nasazení, prostředí bojiště a dostupných zdrojů. Vzhledem k tomu, že byly oba letouny různě modernizovány a existují v několika verzích, srovnáme některé aspekty souboje v rámci jejich nejnovějších a nejpokročilejších verzí.

Při střetnutí F-16 a Su-35 by hrála klíčovou roli taktika. Pilot stíhačky F-16 by se pravděpodobně pokusil využít vyšší manévrovatelnosti a rychlosti k dosažení taktické výhody a snažil by se vyhnout přímému střetu. Využil by přitom senzorů k detekci a sledování ruského Suchoj Su-35 z bezpečné vzdálenosti a zároveň by se nejspíše držel mimo dosah nepřátelských radarů.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Téměř jistě by také využil elektronických protiopatření k rušení radarových signálů Su-35 a ke snížení jeho schopnosti zaměření. Pilotovi F-16 se také nabízí taktika, kdy by rychle vstupoval do bojové zóny a následně ji zase rychle opouštěl, aby tak prováděl útoky z nečekaných směrů. Stejně tak by ale mohl zvolit opatrnější taktiku „hit and run“, kdy by pilot F-16 zaútočil na Su-35 a obratem se začal vzdalovat, aby tím minimalizoval riziko zásahu.

Pilot Suchoj Su-35 by se naopak mohl pokusit využít výhody delšího dosahu a silnější výzbroje a jednoduše si držet odstup a pálit na nepřítele z delší vzdálenosti. Rakety ve výbavě ruského letounu totiž mají delší dosah a vysokou přesnost, a pokud by navíc k boji došlo blízko rusko-ukrajinských hranic, které má pod kontrolou spíše Rusko, mohl by vypnout svůj radar, a vyhnout se tak zaměření nepřátelským letounem.

K dispozici by měl totiž informace z pozemních radarových systémů, které mají dosah stovky kilometrů. V nějakém bližším boji by pak mohl Suchoj Su-35 využít také své vyšší rychlosti a schopnosti vystoupat výše, aby tak získal nad F-16 taktickou výhody. Samozřejmě je ale otázkou, zda by si piloti vzájemně dovolili, aby ten druhý získal takovou výhodu.

Záleželo by na konkrétní verzi strojů

Výsledek boje se každopádně může lišit i na základě modernizace letadel, neboť některé letouny obsahují lepší avioniku, senzory, zbraně i elektronická protiopatření. V závislosti na tom, jaké modernizace jsou u obou letadel nasazeny, by se také lišily jejich schopnosti a možnosti – platí, že čím mladší stroj je, tím má lepší vybavení, které je značně odlišné od toho staršího.

Americký bombardér B-52 nemá proti ruskému stíhacímu letounu Su-35S šanci: správná úvaha, k níž ale nikdy nedojde

Přesná specifikace a srovnání konkrétních verzí by nicméně vyžadovaly detailnější znalosti o daných modernizacích. Celkově je třeba mít na paměti, že souboj mezi F-16 a Su-35 je komplexní a mnohostranný a závisí na mnoha proměnných. Takže zatímco jednou může vyhrát ruský letoun, podruhé zase ten americký. Hodnoceno je navíc pouze střetnutí 1 vs. 1 a nezohledňují se počty letounů, které má jedna nebo druhá strana k dispozici.

99 % lidí nenajde na fotografii ani 1 maskovaného vojáka, natož všech 6; jsou tak precizně ukrytí, že je nespatříte ani při bližším pohledu

V reálných bojových podmínkách by pravděpodobně došlo k uplatnění různých taktik a strategií ze strany obou pilotů a výsledek by záležel na jejich schopnostech, rozhodnutích a reakcích v průběhu boje. Mnohé už sice zvládne mimořádně pokročilá elektronika, člověk je však stále rozhodujícím faktorem a za jistých okolností může vyhrát i s horším strojem, pokud proti němu vzlétne nezkušený pilot, byť s lépe modernizovaným letounem.

Článek Názor: souboj americké F-16 a ruského Su-35 by byl nejspíše vyrovnaný, oba letouny mají výhody i slabé stránky, ale rozhodl by i pilot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko může F-16 snadno odhalit

Davis ve svých vyjádřeních o F-16 upozorňuje, že letoun není stealth, a proto o něm bude ruská armáda nebo letectvo vědět v okamžiku, kdy se přiblíží k frontové oblasti. Rusko totiž disponuje mimořádně kvalitními radary i zbraněmi, které dokáží letadla ohrozit. Veterán konkrétně zmiňuje protivzdušný systém S-300; okupant ho již od začátku konfliktu nasazuje v blízkosti fronty, kde sklidil řadu úspěchů (ale i neúspěchů), a navíc má i modernější systém S-400, proti němuž nemůže F-16 podle mnoha expertů bojovat.

iZdroj fotografie: Pixabay

Hrozbu nicméně představují pro F-16 i zbraně ve vzduchu, konkrétně se jedná o bojové letouny Suchoj Su-35 Flanker-E a Mikoyan MiG-31 Foxhound. Oba disponují výkonnými radary a mohou nosit ruské střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu, a to včetně R-37M s aktivním naváděním – s posilovačem mohou mít navíc dle ruské strany dosah až 398 kilometrů. Střely s alespoň podobným dosahem přitom pro F-16 neexistují.

Nejlepší ruská letadla překoná jen nová F-16

Nelze tvrdit, že by F-16 neměly proti ruským letounům čtvrté generace šanci, bude to ale záviset na tom, jakou verzi Ukrajina dostane. Půjde-li o stroje z Nizozemí nebo Dánska, o nichž se opakovaně mluví, nemusí kvalit nejnovějších verzí Suchoj Su-35 dosahovat. A to ani přesto, že prošly v 90. letech 20. století významnou modernizací. Na druhou stranu jde o starší verzi, zatímco třeba nejnovější F-16 Block 70/72 už ruský letoun nejspíše překoná. Je ale třeba pamatovat, že má Rusko i moderní stroje 5. generace Suchoj Su-57 Felon.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Kdy Ukrajina letouny dostane, není jasné, musí počkat nejen až budou k dispozici, ale také až se s nimi naučí její piloti létat; jednat se má přinejmenším o 4 měsících výcviku. Daniel Davis ale upozornil, že ani tak nebudou ukrajinští piloti dosahovat úrovně těch západních, ačkoliv mají zkušenosti ze starších sovětských strojů. Létání s nimi je totiž úplně jiné než s americkými F-16, a přeučit se mnohaleté reakce nebude jednoduché. Dalším problémem pak může být i údržba strojů a jejich financování, obojí je velmi nákladné.

Dělat teď jakékoliv závěry je samozřejmě předčasné, ani jedna strana nemůže v tuto chvíli vědět, jak by souboj reálně dopadl, je ale poměrně nesporné, že by měly být jenom několik let staré letouny lepší než ty z 90. let (potažmo v tomto roce prošly modernizací, v základu jsou ještě starší). Ve prospěch Ruska pak navíc hrají vyspělé pozemní radary, díky nimž mohou mít ruské letouny informace o nepříteli aniž by využily vlastní radary. Ukrajina má navíc obdržet (alespoň v první dodávce) pouze 45 letounů F-16, ruských Su-35 je ale více.

Článek „F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čínská letadla bývala kopiemi sovětských

Čína v minulosti letadla také exportovala, ale většinou se jednalo o stroje založené na sovětských technologiích. Nejznámější jsou Chengdu J-7 Fishcan, tedy vlastně čínské verze Mikoyan-Gurevich MiG-21 Fishbed. Uchytily se v zemích jako Severní Korea, Tanzanie, ale i Egypt nebo Írán. Nyní ale Čína vyrábí mnohem schopnější stroje založené na domácích technologiích, které využívají i různé typy čínských střel a pum, a to včetně přesně naváděných.

iZdroj fotografie: Shimin Gu / Creative Commons / CC BY-SA

Jedním z takových letounů je jednomotorový Chengdu J-10 Vigorous Dragon považovaný za jakýsi čínský ekvivalent amerického General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Jeho nejnovější verze je vybavena radarem typu AESA, a mj. umí odpalovat i moderní střely vzduch-vzduch, ať jde o radarem naváděné PL-15 a infračervené PL-10, nebo o střely KD-88 určené k útoku na pozemní cíle s dosahem až 200 km. Další alternativou jsou pak letouny PAC JF-17 Thunder.

Pákistán staví letectvo na strojích z Číny

Čína začíná být s vlastními letadly na zahraničních trzích úspěšná, a daří se jí nahrazovat dokonce i vyspělé alternativy. Asi nejlepším zákazníkem je aktuálně Pákistán, v jehož výzbroji je 150 kusů JF-17 a 14 kusů J-10C. Stroje tak začaly tvořit páteř pákistánského letectva, a v této roli postupně nahrazují americké F-16 nebo francouzské Dassault Mirage III a Dassault Mirage 5.

Čínský letoun J-10C může být skvělou alternativou za nejlepší americkou stíhačku F-16, objevit se může dokonce i v NATO

Podle některých zpráv jednají o nákupu J-10C s Čínou také Egypt nebo Saudská Arábie, a zvláště v případě druhého zájemce jde o velmi solventního klienta a tradičního odběratele západních zbraní. V současnosti přitom potřebuje nahradit stárnoucí letouny Panavia Tornado. Čínská letadla jsou přitom pro řadu států atraktivní nejen cenou a nabízenými schopnostmi, ale i možností vymanit se ze závislosti na Rusku a Západu.

Konkrétně Rusko se v poslední době nejeví jako partner schopný dostát svým závazkům (třeba Indie by kvůli tomu mohla být nucena odstavit až 50 % svého letectva), a jeho zbraně evidentně nejsou tak kvalitní, jak tvrdilo. Západ zase dodávky často podmiňuje napří. dodržováním lidských práv a jiných norem, což není pro mnohé režimy příliš komfortní. Čína naopak žádné takové požadavky nemá, i když dodávkami samozřejmě posiluje svůj vliv.

Článek „Pryč se zlým Západem i Ruskem“, zájem je o čínské vojenské letouny: jsou ekvivalentem F-16 a nahradit mohou i Panavia Tornado se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský Su-57 má pokročilé schopnosti

Letoun Suchoj Su-57 je jedním ze 4 letadel páté generace zařazených v činné službě, což také znamená, že má řadu funkcí, na něž stroje generace předchozí nestačí. Jednou z nich je třeba schopnost stealth, která znamená obtížnou zachytitelnost na radaru, což hraje při střetu velikou roli – střelami dlouhého dosahu totiž nelze střílet po letadle, o němž protivník neví, zda a kde se nachází. I podle bývalého indického pilota Vijaindera K Thakura má Suchoj Su-57 oproti F-16 výhodu i ve spolupráci s pozemními radary.

iZdroj fotografie: Uživatel Peter Gronemann / Creative Commons / CC BY

To v podstatě znamená, že ruské letadlo nemusí zapínat svůj radar (čímž by se jinak mohlo prozradit), ale bude využívat data z radarů pozemních – takovou spolupráci umožňuje i pokročilé datové spojení. Ukrajinské letadlo by pak nemuselo vůbec vědět, že ho nepřátelský letoun zaměřil, ani že proti němu odpálil nějaké střely. Suchoj Su-57 Felon se tak může díky schopnostem stealth a omezenému dosahu radaru F-16 může držet mimo dohled. A navíc je i jeho radar typu AESA lepší než u 40letých, ač modernizovaných, strojů F-16.

Ruské střely létají dál než americké

Další výhodou jsou pro Suchoj Su-57 střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu – jedná se o R-77M s údajným dosahem až 193 kilometrů, a ještě o R-37M s doletem až 398 kilometrů. A i kdyby byla ruská tvrzení o jejich doletu o něco nadsazená, pořád budou nejspíše lepší; americké střely AIM-120D AMRAAM z F-16 mohou mít totiž dosah jenom 160 km. Ve výsledku to tedy znamená, že si F-16 budou muset držet od ruského vzdušného prostoru veliký odstup, v němž mohou letouny Suchoj Su-57 operovat z relativně bezpečné vzdálenosti.

Přesto ale nelze tvrdit, že by dodávka letadel Ukrajině nedávala smysl. Jedním z handicapů Su-57 je naopak jejich počet, pravděpodobně jich existují jenom zhruba dvě desítky, a polovina z nich jsou prototypy. F-16 pak mohou být velmi dobré a účinné proti letounům jako Suchoj Su-25 Frogfoot a Suchoj Su-34 Fullback, které útočí na pozemní jednotky na frontě. Lze na ně totiž útočit z hloubky ukrajinského vzdušného prostoru. F-16 mohou ale sloužit i ke svrhávání klouzavých pum, odpalování protiradarových střel, ale i raket proti pozemním cílům.

Článek „Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadla F-16 jsou stará, ale po modernizaci

Nizozemí a Dánsko nakoupily letouny při společné dodávce na přelomu 70. a 80. let 20. století, a v současnosti je nahrazují moderními Lockheed Martin F-35 Lightning II. Konkrétně se jedná o letouny F-16 Block 20, ale v polovině své životnosti prošly tzv. modernizací MLU, čímž se dostaly na úroveň vyšších verzí a mají možnost odpalovat i novější verze leteckých zbraní, například střely AIM-120 AMRAAM a další. Dohromady by jich měly mít obě země 45.

iZdroj fotografie: Martijn Geerlings / Creative Commons / CC BY-SA

Jak si tato letadla na ukrajinském nebi povedou, bude záležet hlavně na jejich nasazení. Jisté je, že se jedná o výkonnější a schopnější letadla, než jaké napadená země v současnosti má; dnes totiž používá ještě sovětské (a většinou nemodernizované) stroje, k nimž mají třeba střely vzduch-vzduch s kratším doletem, než jaké mohou používat zvažované F-16. Původně americká letadla by měla mít i mnohem lepší radar, což znamená snazší odhalování ruských letounů. Na druhou stranu bude mít Rusko i nadále přesilu v počtu.

F-16 se s hlavními ruskými letouny ještě nestřetly

Posuzovat, jak si F-16 z Dánska a Nizozemí mohou vést proti ruským letounům, především pak proti Suchoj Su-30 Franker-C a Suchoj Su-35 Flanker-E (což jsou hlavní víceúčelové letouny Ruska), je obtížné, protože se dosud nikdy nestřetly. Záležet to bude i na míře modernizace, a to jak u F-16, tak u ruských strojů, a také na schopnostech pilotů a pozemní podpoře. Nepochybné ale je, že si stíhací letouny ze Západu mohou snadno poradit s bitevníky jako jsou Suchoj Su-25 Foxfood, které jsou využívány k útokům na pozemní cíle v blízkosti fronty.

„F-16 nemůže bojovat, pokud stojí proti ruskému systému S-400,“ uvedl zkušený americký pilot John „JV“ Venable

Až Ukrajina po očekávaném cca 4měsíčním výcviku pilotů F-16 dostane, mohla by mít pro letouny i jiné úlohy než přímé středy s nepřítelem. Stroje jsou uzpůsobeny třeba k odpalování protiradarových střel AGM-88 HARM mnohem lépe než upravené staré ukrajinské letouny. Unesou navíc i značný náklad pum, a to včetně bomb o hmotnosti 450 kg s konverzními sadami JDAM, což z nich dělá klouzavé přesně naváděné pumy s dosahem až 80 km.

Článek I 45 stíhaček F-16 by bylo velké posílení ukrajinského letectva: s klidem by zvládly třeba ruské Su-25, proti Su-35 ale nelze soudit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 se ruským letounům vyrovnají

Faktem zůstává, že jsou ukrajinská vojenská letadla proti strojům okupanta většinou hodně zastaralá, takže se nimi nemohou měřit. Ruské letouny je totiž mnohem dříve zaměří, a střelami vzduch-vzduch je dokáží sestřelit i z velké dálky, což se také několikrát stalo – ukrajinské letce to tak k jakékoliv větší akci velmi nepustí. Letouny F-16, hlavně pokud jde o moderní varianty, by ale takto omezována nebyla, a jednalo by se o plnohodnotné soupeře. V mnohém se totiž ruským letounům nejenom vyrovnají, ale také je překonají.

iZdroj fotografie: Dmitriy Fomin / Creative Commons / CC BY

Bývalý pilot a expert John „JV“ Venable se ale domnívá, že při nasazení by byly rozhodujícím faktorem moderní ruské systémy protivzdušné obrany S-400, případně modernizované verze S-300. Jejich radary mají tak velký dosah, že by dokázaly zaznamenávat letadla F-16 ve službách Ukrajiny dříve, než by se samy staly cílem zaměření a následného odpálení protiradarové střely AGM-88 HARM. Ty mají totiž dostřel kolem 150 kilometrů – existují sice i s větším dosahem, ale ty jsou absolutní novinku a je jich jenom hrstka.

Americká F-16 vypadá vedle ruského Su-30 jako „dětská verze“; ale na velikosti nezáleží, je totiž podobně ničivá

Systémy S-400 mají však dostřel 150 kilometrů také, a na takovou vzdálenost byl dokonce právě touto zbraní zaznamenán sestřel ukrajinského letounu Suchoj Su-27 Flanker; jiný letoun stejného typu měl být zase sestřelen na vzdálenost 217 kilometrů modernizovaným S-300V4. Jde o zatím nejdelší sestřel zaznamenaný pozemním protiletadlovým systémem na světě. V případě nasazení F-16 by samozřejmě také záleželo, jak daleko od fronty by Rusové systémy umístili, ale minimálně starší S-300 neváhají přisouvat relativně blízko.

S-400 umí proti F-16 bojovat velmi dobře

John „JV“ Venable uvedl, že by se F-16 dostaly v podstatě do podobné situace jako ukrajinské stroje, protože nejde o stealth letouny. O tom, že jsou systémy S-400 proti F-16 velmi schopné, mohou západním spojencům podat svědectví hlavně Turci, kteří koupili od Ruska systém S-400, a zároveň provozují F-16; navíc ho nasazují jako odstrašení řeckých letounů stejného typu. Alespoň podle tureckých médií si S-400 proti těmto letadlům vede více než dobře.

Jiní experti pak zase uvádí, že by Ukrajinci měli F-16 dostat (k čemuž také nakonec dojde). Teoreticky totiž existují úkoly, k nimž by se hodily – třeba držet ruské letectvo dál od frontové linie, a hlídkovat v bezpečné hloubce ukrajinského vzdušného prostoru. Musely by ale mít střely AIM-120D AMRAAM s dosahem 160 kilometrů. Stejně tak by ale mohly sloužit k odpalování střel dlouhého dosahu, třeba AGM-158 JASSM, pokud by je USA dodaly. Ale jelikož má Ukrajina už podobné britské Storm Shadow, není důvod je neposkytnout.

Článek „F-16 nemůže bojovat, pokud stojí proti ruskému systému S-400,“ uvedl zkušený americký pilot John „JV“ Venable se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indonésie má ruská a americká letadla

Ne nadarmo se o ruských bojových letounech mluví jako o těžkých stíhacích strojích – jsou totiž opravdu veliké. Pokud je člověk pozoruje ve vzduchu a porovná s jinými, rozdíl tak moc nevynikne, rozměry jsou totiž zkreslené. Ale když Indonésie postavila při oslavách 77. výročí svého založení vedle sebe ruský dvoumotorový letoun a americký jednomotorový, vypadal ten americký jako malá hračka (alespoň tak to někteří s nadsázkou zmiňují).

Indonéské letectvo má jako jedno z mála na světě ve výzbroji jak ruské (konkrétně Suchoj Su-30MK2 Flanker-C), tak americké (jednomotorové General Dynamics F-16 Fighting Falcon) stroje. Je proto snadné porovnat velikost, rozdíl je značný. V délce jde o zhruba třetinu, ruský stroj je dlouhý 21,335 metrů, kdežto americký jen 15,06 metrů. Ještě více to vynikne v ploše křídel, protože ta je 62 metrů čtverečních oproti 28. Třeba hmotnost prázdného Su-30 je 17,7 tun (je tedy ještě o něco vyšší než v případě prázdného bombardéru Boeing B-17 Flying Fortress).

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Stojí za tím koncepce stavby konkrétních letadel. Američané měli v době konstrukce F-16 i těžké dvoumotorové letouny jako McDonnell Douglas F-15 Eagle, ale chtěli rovněž menší a levnější. Jejich konstruktéři věděli, že malý a lehký letoun může být velice hbitý, a navíc mu stačí k pohonu jeden motor. Sovětský svaz (a později Rusko) chtěl naopak letadla s vyšším doletem, jelikož měl velmi rozsáhlé území. To vyžadovalo větší nádrže, větší konstrukci, a dva motory. Obě koncepce jsou tedy logické, ale třeba letoun F-16 se stal velmi dobrým exportním artiklem.

Výzbroj letounů je takřka shodná

Menší letadlo ale v žádném případě neznamená horší (nebo méně ničivé, chcete-li). Ačkoliv má F-16 nižší nosnost zbraní – celkem 7,7 tun – rozdíl je oproti Su-30 minimální, protože lze na jeho nosníky umístit 8 tun zbraní, takže jsou letadla v tomto směru docela srovnatelná. V obou případech se jedná o víceúčelové stroje se schopností nést podobné typy zbraní, a který je ničivější určují hlavně zrovna zavěšené zbraně (opět ale platí, že když dostanou oba letouny do výzbroje to nejlepší z nejlepších, jsou víceméně srovnatelné).

Na druhou stranu velikost ani hmotnost ruského Su-30 Flanker-C neznamená, že by byl špatně manévrovatelný – naopak, svou „hbitostí“ je proslulý. A jak si stroje povedou při vzájemném souboji nebo bojové misi, bude záležet zejména na vybavení, a to se hlavně u F-16 velmi liší dle verze (i když u Suchoj Su-30 je rozdílné také). Alespoň papírově je nicméně nejnovější verze F-16 Block 70/72 mnohem lepší – ruské letadlo má každopádně svého modernějšího nástupce v podobě Suchoj Su-35 Flanker-E.

Článek Americká F-16 vypadá vedle ruského Su-30 jako „dětská verze“; ale na velikosti nezáleží, je totiž podobně ničivá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 se může ruským letounům postavit

F-16 Fighting Falcon je sice staré konstrukce, ale jeho poslední varianty se nejmodernější ruským letounům určitě vyrovnají, a mohou být dokonce i lepší – tedy nejspíše s výjimkou Suchoj Su-57 Felon, ale těch má ruské letectvo stejně jenom hrstku (několik desítek). Teoreticky by se tedy mohlo zdát, že by se F-16 do výzbroje ukrajinského letectva hodily, protože jsou víceúčelové a zvládají jak vzdušný boj, tak útoky na pozemní cíle. V podstatě by tak jenom stačilo, kdyby se s nimi ukrajinští piloti naučili létat, což by ale trvalo několik měsíců.

iZdroj fotografie: Uživatel Blueshade / Creative Commons / CC BY-SA

Západní spojenci se ale zdráhají letouny dodat a tvrdí, že Ukrajina potřebuje jiné zbraně, neboť letadla nejsou při válce s Ruskem tak důležitá. Na jednu stranu je to pravda, letectva obou stran drží na uzdě silná protivzdušná obrana a prim hraje dělostřelectvo, rakety nebo drony. Druhým problémem je, že mají Ukrajinci jen několik vhodných letištních drah, z nichž by mohly F-16 startovat. Letouny totiž nezvládají provizorní plochy jako původem sovětské stroje (třeba MiG-29), které dnes „žlutomodrá“ země využívá.

Sání motoru F-16 je téměř u země

Pohled na předek letounu F-16 odhalí, proč tento stroj potřebuje kvalitní letiště s pevnou a čistou drahou – je jím obří otvor nasávání vzduchu do motoru. V případě startu na provizorní dráze by však mohlo letadlo nasát nějaké nečistoty, což by vedlo k fatálnímu zničení agregátu. Ukrajinci by s nimi tedy mohli startovat pouze z velkých letišť, což by ale letouny rychle prozradilo, takže by je mohlo Rusko rychle zničit. Oproti tomu stroje sovětské konstrukce zvládají startovat i z provizorních drah nebo dokonce silnice.

Nepřítel by přitom ani nemusel cílit na letadla, stačilo by, kdyby zničil vzletové dráhy nebo je znečisilt, protože ani tehdy by z nich nemohl letoun F-16 vzlétnout. Opravit poničené letištní dráhy, proti nimž lze nasadit třeba kazetovou munici, je pak práce i na několik týdnů. Ukrajinci by tedy letadla měli, ale stejně by je nemohli použít. Proto dává mnohem větší smysl dodat jim starší Mikoyan MiG-29 Fulcrum. Z moderních Západních strojů by pro ně byly vhodné švédské Saab JAS-39 Gripen, protože z provizorních drah, na rozdíl od F-16, startovat zvládají.

Článek Rusko může velmi jednoduše vyřadit americké stíhačky F-16 i bez boje: stačí, aby znečistilo letištní ranveje a má vyhráno se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Souboj letadel by byl velmi tvrdý

Nejpravděpodobnějším soupeřem by pro F-16 byly ruské víceúčelové letouny Suchoj Su-35 Flanker-E, případně jejich předchůdci Suchoj Su-30 Flanker-C, v úvahu ale připadá i nejrychlejší stíhací letouny světa, a sice Mikoyan MiG-31 Foxhound. Třeba bývalý ruský letec a vojenský expert Vasilij Dandykin se přitom domnívá, že by byl takový boj velmi tvrdý. Letoun F-16, ačkoliv je jeho konstrukce stará už téměř 50 let, je totiž velmi schopný.

Ruský expert ale netvrdí, že by „jejich“ letouny musely nutně prohrát, jenom připomíná skutečnost, že by byl boj proti nim obtížný, a navíc by jejich nasazení Ukrajinou znamenalo ještě větší omezení ruských leteckých operací, protože by si piloti byli vědomi existence vážné hrozby. Bývalý podplukovník amerického letectva Dan Hampton pak dokonce tvrdí, že by byla letadla F-16 schopna ta ruská „zničit“, přičemž označil Su-35 za naleštěný šrot.

iZdroj fotografie: Andrei Shmatko / Creative Commons / CC BY-SA

Hampton argumentuje třeba tím, že radar F-16 dokáže sledovat více cílů najednou, což Suchoj Su-35 neumí. To ale není pravda. Navíc by hodně záleželo, jakou verzi by Ukrajina dostala – zda nějakou desítky let starou, anebo naopak moderní F-16 Block 70/72. I když jde o dva téměř shodně vypadající stroje, jejich vybavení a schopnosti jsou naprosto odlišné. A pravdou je, že stejně tak se mohou vybavením lišit různé verze Su-35.

Rozhodující by byl i výcvik pilotů

Výsledek střetnutí F-16 a Su-35, hlavně pokud jde o jejich nejmodernější verze, lze těžko odhadovat, jelikož ve světě tyto stroje proti sobě nikdy nikde nebojovaly. Druhým aspektem by pak byl výcvik pilotů, protože ten je pro střet bojových letounů jedním z nejdůležitějších. Ukrajinští piloti by se museli naučit letouny dokonale ovládat, což nejde ze dne na den, i když prosakují informace, že už u některých spojenců s F-16 trénují. Výcvik je ale problém i u ruského letectva, jehož letci nemají nalétán dostatečný počet hodin.

Odpověď, který z letounů by zvítězil, může nakonec poskytnout pouze jejich střet; a k tomu dojde jedině za předpokladu, že Ukrajina F-16 skutečně dostane. Jejich dodávka je ovšem problém nejenom politický, ale i technický, jelikož letadlo potřebuje velmi kvalitní a dlouhá letiště. Nemůže tedy přistávat a startovat v provizorních podmínkách na Ukrajině, a to už jenom z toho důvodu, že je nasávání vzduchu do motorů nízko a mohlo by nasát nečistoty. V tomto směru jsou schopnější třeba darovaná slovenská letadla MiG-29.

Článek „F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Suchoj Su-35 je prý jenom pěkné haraburdí

Hampton je opravdu legenda, která sloužila v americkém letectvu v letech 1986 až 2006; nejčastěji přitom se F-16 a absolvoval také 151 bojových misí. Proslavil se hlavně jako Wild Weasel, tedy letec se strojem určeným na boj s protivzdušnou obranou. Na základe svých zkušeností nyní tvrdí, že by F-16 dozajista ruské nejmodernější letouny 4. generace překonaly. Podle něj, ale prý i jiných Západních pilotů, sice Su-35 vypadá pěkně a velmi dobře působí na leteckých přehlídkách, ale uvnitř jde jenom o haraburdí.

O možných střetech mezi F-16 a Su-35 se vedou diskuze. Na rovinu je třeba říci, že by záleželo, jakou verzi letadla by Ukrajina dostala (pokud přislíbené F-16 nakonec opravdu obdrží), a jakou verzi Su-35 by na obloze potkala. V závislosti na typu se totiž jejich schopnosti zásadně liší, a to zejména pokud jde o americký letoun. Zcela jiné vlastnosti mají třeba staré F-16 nabízené Nizozemskem, a jiné dnes vyráběné F-16 Blok 70/72. Lockheed Martin přitom vyjádřil připravenost co nejvíce navýšit jejich výrobu a dohodnut se s čekateli, aby stroje dostala předně Ukrajina.

iZdroj fotografie: Dmitry Terekhov / Creative Commons / CC BY-SA

Stroje F-16 a Su-35 se do sebe velmi liší, americké letadlo je jednomotorové a mnohem menší i lehčí než dvoumotorový ruský stroj. Oproti němu je také F-16 pohyblivější, ačkoliv Suchoj Su-35 by měl pravděpodobně výhodu s vektorováním tahu nablízko. Na druhou stranu k takovým soubojům, dochází jen zřídka, naopak se odehrávají spíše na dlouhou vzdálenost. Zde potom platí, že nové F-16 mají lepší radary než Su-35, a to pravděpodobně i v případě nejnovější varianty ruského letounu. Suchoj ale zase disponuje raketami vzduch-vzduch s delším dosahem.

Letoun F-16 by mohl útočit na pozemní cíle

Stále však zůstává pravdou, že souboje letadel jsou ve válce na Ukrajině – vzhledem k silné protivzdušné obraně obou stran – raritou. Stroje na sebe střílí na dálku, a zejména spíše absolvují mise na podporu pozemních jednotek. V této roli by mohly být F-16 přínosné, jelikož unesou až 7,7 tun výzbroje. Jsou ale uzpůsobené třeba i k nesení protiradarových AGM-88 HARM, a navíc by mohly sloužit ke svrhávání klouzavých pum s konverzní sadou JDAM s dosahem až 80 kilometrů; ty přitom unesou až čtyři.

Dan Hampton nevylučuje, že pokud Ukrajina letouny F-16 dostane, mohli by s nimi létat vysloužilí američtí piloti. Myslí si, že by to bylo řešení, jak se vyhnout zdlouhavému výcviku ukrajinských pilotů, kteří nemají s takovými stroji zkušenost. Dobrovolníci by případně mohli překlenout dobu, než budou ukrajinští kolegové dostatečně zdatní. Zatím ale těmto úvahám brání, že Spojené státy na dodávky F-16 na Ukrajinu nekývly, a bez jejich přímého souhlasu to tedy není možné.

Článek Známý americký pilot „Wild Weasel“ označil ruské letouny Su-35 za naleštěný šrot, stíhačky F-16 by je prý doslova smetly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Starších F-16 je relativní dostatek

O možnosti poslat letadla F-16 Ukrajině se ve Spojených státech i dalších zemích diskutuje již delší dobu. Naposledy například uvedlo Nizozemí, že je ochotné poskytnout napadené zemi všech svých 40 strojů. Postupně je totiž vyřazuje z výzbroje, neboť si pořídilo nové Lockheed Martin F-35 Lightning II. Starších letadel po vyřazení nebo určených k vyřazení je přitom v západních zemích mnohem více a s množstvím bojeschopných letounů by proto nemusel být problém. Jenom zmíněných „ef-šestnáctek“ bylo přitom za celou dobu vyrobeno přes 4 600 kusů.

Vyřazovaná letadla jsou ovšem starší verze, což by mohl být při jejich nasazení problém. Novější sice existují ve verzi F-16V, ale ty na pomoc Ukrajině (prozatím) nemíří. Vybaveny jsou mj. digitálními displeji, radarem typu AESA, a rovněž vyspělými zbraňovými systémy. O něčem takovém by mohli piloti zastaralých strojů mířících na Ukrajinu jenom snít. Třeba proti nejnovějším ruským bojovým letounům Suchoj Su-35S Flanker-E by byly ve značně nevyrovnaném boji.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nejnovější ruské stíhací letouny – včetně letadla páté generace Suchoj Su-57 Felon – často číhají skryté v ruském vzdušném prostoru a udeří nečekaně díky svým výkonným radarům a střelám s delším doletem. V řadách starších F-16 by tak mohly ruští piloti působit obrovské problémy; ostatně stejně jako třeba protivzdušné systémy S-400. Na druhou stranu patří k největším výhodám amerického letadla nízké náklady na provoz.

Ukrajina by mohla dostat i Gripeny

Stíhačky F-16 mají v ukrajinských podmínkách značnou nevýhodu, protože se nehodí na improvizované přistávací dráhy, jakých vzniklo po celé zemi nespočet. Lepší by tak byla třeba švédské letouny Saab Jas-39 Gripen, jejichž konstrukce je přesně k tomuto účelu navržena. K dispozici by ale byly asi jen verze C a D (stejné, jaké v současnosti používá české letectvo). Jenomže podobně jako F-16, i v tomto případě by starší verze trpěly handicapem. Existují sice i modernějších varianty E a F, ale pouze v omezeném množství a rovněž ne pro Ukrajinu.

Ve hře pak zůstává ještě dodání starších, původně sovětských stíhaček Mikoyan MiG-29 Fulcrum. Jsou sice podobně nebo i více zastaralé než západní stroje, ale mají své výhody. Ukrajinští piloti už s nimi umí létat, technici je udržovat, a jsou vhodné do provizorních podmínek. Na Západě jich je ovšem jen velmi omezené množství, 11 vyřazených na Slovensku, necelé tři desítky v Polsku. Některé nemusí být v nejlepším stavu, ale Ukrajině by mohly být dodány nejrychleji.

Článek Stíhačky F-16 možná poletí na pomoc Ukrajině; ta už teď ví, že na ruské protivníky nestačí. Ve hře jsou proto i lepší letouny ze Západu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.