Superhoufnice, která střílela rekordně daleko, a pak se rozpadala

Program Extended Range Cannon Artillery (ERCA) zněl na papíře revolučně. Nový 58rážový kanon dlouhý přes devět metrů, osazený na podvozku osvědčené samohybky M109A7, doplněný automatickým nabíječem. Cíl byl jasný: posunout dostřel konvenčního dělostřelectva k hranici 70 km a překonat tak dosah ruských i čínských systémů. V březnu 2021 prototyp XM1299 skutečně vystřelil na rekordních 72 km. Jenže právě tady začaly problémy.

Zpráva amerického kontrolního úřadu GAO odhalila, že 58rážová hlaveň se při extrémních tlacích opotřebovávala po relativně malém počtu ran. Poškozovaly se i další části zbraňové sestavy, od závěru po lafetaci. Nešlo o jednu izolovanou závadu, ale o systémový problém: kombinace mimořádně dlouhé hlavně, velmi silných prachových náplní a obrovského mechanického namáhání přesahovala konstrukční limity materiálů. Armáda sama přiznala, že kanon vyžaduje další dozrávání a přepracování, tedy ne rychlou opravu, ale celý nový vývojový cyklus. V dubnu 2024 program definitivně skončil.

Proč Amerika sáhla po korejské houfnici

Po krachu ERCA se akviziční logika americké armády otočila o 180 stupňů. Místo dalšího ambiciózního vývoje začala hledat vyzrálé a dostupné systémy, ať už domácí, nebo zahraniční. V srpnu 2026 získala Hanwha Defense USA kontrakt na šest prototypů kolové samohybné houfnice K9MH v rámci programu Mobile Tactical Cannon – Wheeled (MTC-W). Podle odborného serveru Shephard Media armáda záhy objednávku navýšila na devět kusů s opcí na dalších dvanáct.

K9MH není žádná improvizace. Staví na rodině K9 Thunder, kterou provozuje šest členů NATO a řada dalších armád po celém světě. Věž přebírá technologie modernizované verze K9A2 s plně automatizovanou palebnou sekvencí, od nabití po výstřel bez manuálního zásahu posádky. Celá sestava sedí na těžkém kolovém nosiči 8×8, což oproti pásové verzi přináší snazší a rychlejší silniční přesuny.

Klíčové parametry K9MH:

• Ráže: 155 mm, délka hlavně 52 ráží (standard NATO)
• Dostřel: přes 40 km standardní municí, přes 50 km s prodlouženou
• Palebná sekvence: plně automatizovaná
• Podvozek: kolový 8×8
• Ochrana posádky: pancéřovaná kabina i věž

Pro srovnání: taženou houfnici M777 ráže 155 mm, kterou má K9MH v části útvarů nahradit, obsluhuje osmičlenná posádka bez jakéhokoli pancéřování. Váží necelých 4 200 kg a lze ji přepravit podvěsem vrtulníku CH-47 Chinook, což je její nesporná výhoda. Jenže na moderním bojišti plném dronů a protibaterijních radarů je nechráněná posádka na otevřeném postavení snadný cíl.

Vystřelit a zmizet: proč je 30 sekund otázka života a smrti

Formulace „vystřelí a zmizí za 30 sekund“ popisuje princip „vystřel a uteč“, tedy zaujetí palebného postavení, rychlou palbu a okamžitý odjezd, než nepřítel stihne reagovat. U rodiny K9 výrobce uvádí schopnost vypálit první ránu do 30 sekund po zastavení. Na kolovém nosiči 8×8 s automatizovanou věží je celý cyklus (zastavení, palba, odjezd) extrémně krátký.

Proč na tom záleží, ukazuje válka na Ukrajině. Congressional Research Service ve své zprávě k programu nové generace houfnic výslovně zmiňuje bojiště „zaplněné senzory a drony“, kde je protiakce otázkou desítek sekund. Každá minuta navíc na palebném postavení dramaticky zvyšuje pravděpodobnost, že pozici zachytí protibaterijní radar, průzkumný dron nebo barážující munice. Americká armáda proto u programu MTC klade důraz právě na zkrácení doby zaujetí a opuštění postavení; přežitelnost je v zadání na prvním místě.

Amerika nezahodila sen o delším dostřelu

Bylo by zjednodušením říct, že Pentagon prostě „nakupuje v Koreji“. Zaprvé, Hanwha už zřídila integrační a testovací zázemí v alabamské Opelice a americká armáda v zadávací dokumentaci požaduje rozběh domácí výroby do dvou let od podpisu kontraktu s kapacitou 24 až 48 systémů ročně. Zadruhé, a to je možná nejdůležitější detail, Amerika myšlenku delšího 58rážového kanonu neopustila. Pouze ji oddělila od ztroskotaného programu XM1299.

V prosinci 2025 uzavřely Hanwha Defense USA a americký DEVCOM-AC výzkumnou dohodu (CRADA) o integraci amerického 58rážového kanonu do rodiny K9. Strategie je tedy čitelná: vzít osvědčenou korejskou platformu, rychle ji zavést do služby s 52rážovou hlavní a mezitím na ní vyvíjet cestu k delšímu dostřelu. Pragmatismus dnes, ambice zítra.

Český kontext: stejná logika, jiná adresa

Česká armáda prochází obdobnou transformací. Odchází od zastaralých samohybných houfnic DANA a přechází na francouzský systém CAESAR 8×8 ráže 155 mm NATO na podvozku Tatra; objednáno je 62 kusů s dostřelem do 40 km. Logika je totožná: kolová samohybná houfnice, standard NATO, rychlost přesunu, interoperabilita se spojenci.

Americký příklon ke K9MH přitom posiluje korejskou větev aliančního dělostřeleckého ekosystému. Hanwha uvádí, že čtyři z pěti členských států NATO s pozemní hranicí s Ruskem už spoléhají na rodinu K9. Pro alianci jako celek to znamená širší sdílenou průmyslovou a logistickou základnu, a pro Česko další potvrzení, že dělostřelecká interoperabilita v NATO už dávno není jen evropsko-americká záležitost.

Na moderním bojišti, kde přežití závisí na sekundách mezi výstřelem a odjezdem, vyhrává houfnice, která je teď, ne ta, která by mohla být za deset let.

Článek Amerika zkusila vyvinout vlastní superhoufnici, ale selhala. Teď sází na korejskou K9MH, která vystřelí a zmizí za 30 sekund se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letoun bez zubů: co se vlastně pokazilo

Když Polsko v roce 2022 podepsalo kontrakt na dvanáct kusů FA-50GF od jihokorejské firmy Korea Aerospace Industries, šlo o takzvanou „rychlou záplatu“ na díru, kterou v polském letectvu zanechávalo stárnutí sovětských MiGů-29. První stroje dorazily už v roce 2023. Jenže bez raket, bez certifikované kanónové munice a bez dokončeného výcviku pilotů pro bojové nasazení.

Polské ministerstvo obrany to po nástupu nové vlády samo přiznalo: letouny byly „bez zubů“. Původní kontrakt totiž neobsahoval kompletní bojový balík. Rakety se řešily zvlášť, kanónová munice ráže 20 mm zvlášť, certifikace zvlášť. Vznikl drahý mezistupeň, letoun na papíře ve službě, reálně ale neschopný ostrého nasazení v systému rychlé reakce.

Shánění munice po celém světě

Klíčovým momentem se stal 30. červen 2025, kdy polské ministerstvo obrany podepsalo smlouvu na dodávku raket AIM-9L Sidewinder, krátkodosahových infračerveně naváděných střel vzduch-vzduch, které tvoří základní „zuby“ letounu pro vzdušný boj. Do té doby Polsko provizorně řešilo situaci leasingem starších raket AIM-9P od jihokorejských ozbrojených sil, jak potvrdila Agencja Uzbrojenia.

Problém nebyl jen v raketách. Palubní kanón M61A1 Vulcan ráže 20 mm potřeboval vlastní certifikovanou munici, která se pořizovala přes samostatný zahraniční dodavatelský řetězec. Výsledkem byl paradox: korejský letoun, americký kanón, americké rakety pořizované přes korejské zprostředkování, a to vše s certifikačními požadavky, které musely projít polskými i aliančními standardy. Odtud ten dojem shánění po celém světě, protože to tak skutečně bylo.

Od dodání prvních strojů do zařazení do bojových dyžurů uplynuly přibližně tři roky. Teprve po podpisu smlouvy na AIM-9L a dokončení všech certifikací mohly FA-50GF vstoupit do ostrého režimu.

Co FA-50GF umí, a co ne

FA-50GF je dvoumístný nadzvukový lehký bojový a cvičný letoun. Pohání ho motor General Electric F404, maximální rychlost dosahuje přibližně 1,5 Machu (zhruba 1 850 km/h) a bojový dosah se pohybuje kolem 450 kilometrů. Výzbroj tvoří zmíněný šestihlavňový rotační kanón M61A1 Vulcan, rakety AIM-9L Sidewinder a v režimu vzduch-země může nést řízené střely AGM-65 Maverick či konvenční pumy.

Srovnání ukazuje podstatu věci. FA-50GF není náhradou za F-16, natož za budoucí F-35 Lightning II, jejichž dodávky Polsko očekává. Je to spodní patro obrany, levnější stroj, který dokáže hlídkovat, reagovat na méně sofistikované hrozby včetně dronů a uvolnit dražší platformy pro náročnější úkoly. Hodina letu FA-50GF vychází podle odpovědi na parlamentní interpelaci na více než 37 tisíc zlotých (přibližně 220 000 Kč), zatímco F-16 stojí přes 76 tisíc zlotých a vyřazovaný MiG-29 přes 100 tisíc.

V evropském kontextu je nejbližším konkurentem italský Leonardo M-346FA, který je rovněž nabízen pro úkoly typu hlídkování vzdušného prostoru. Oproti českému subsonickému L-159 ALCA je FA-50GF rychlejší a koncepčně novější, ale L-159 zase těží z delší provozní historie a integrace do českého systému.

Proč Rusko může jen přihlížet

Zařazení FA-50GF do polských bojových dyžurů je suverénní rozhodnutí členského státu NATO, kryté aliančním rámcem integrované protivzdušné a protiraketové obrany. Moskva nemá administrativní, diplomatický ani vojenský nástroj, jak Varšavě zabránit posílit vlastní vzdušný prostor. Může reagovat jen nepřímo: provokacemi na východním křídle, dronovými incidenty, propagandou.

Právě proti takovým tlakům ale NATO od roku 2025 rozšiřuje iniciativu Eastern Sentry a celkový rámec obrany východní hranice Aliance. Každý další letoun schopný vstoupit do systému rychlé reakce znamená hustější síť, kratší reakční časy a menší prostor pro nátlak. Polsko dnes provozuje flotilu F-16, zavádí F-35 a nově má k dispozici dvanáct FA-50GF pro lehčí úkoly. Generál Ireneusz Nowak z polských vzdušných sil přitom potvrdil, že přestavba verze GF na výkonnější variantu FA-50PL je nákladově neefektivní; stroje mají zůstat tím, čím jsou: levnějším nástrojem pro výcvik, hlídky a omezenou bojovou službu.

Co z toho plyne pro Česko a zbytek Aliance

Polský příběh FA-50GF je varováním i inspirací zároveň. Varováním, protože ukazuje, že samotné dodání platformy nestačí; bez munice, certifikace a výcviku je nový letoun jen drahá dekorace. Česká obranná strategie z roku 2023 přitom sama přiznává dlouhodobě nízké zásoby munice a závislost na zahraničních dodavatelích, zejména u letecké munice a střel protivzdušné obrany.

Inspirací je pak samotný princip vrstvené obrany. Polsko nestaví bezpečnost na jednom zázračném typu, ale na kombinaci platforem, kde každá má svou roli. FA-50GF řeší spodní patro, F-16 střední a F-35 to horní. Pro Česko a další vnitrozemské spojence to znamená, že východní štít Aliance je méně propustný, a každý další stroj v polských dyžurech zvyšuje bezpečnost celého bloku.

Dvanáct lehkých letounů samo o sobě rovnováhu sil nepřevrací. Ale v systému, kde se počítá každý pár schopný vzlétnout do patnácti minut, je i „rychlá záplata“ s raketami AIM-9L víc než prázdný hangár.

Článek Rusko může jenom přihlížet, jak Polsko sílí. FA-50GF nastoupila do bojové služby, munici jí sháněli po celém světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně záběry ukazují

Dosud veřejnost znala Hyunmoo-V hlavně z přehlídkových průjezdů mohutného devítinápravového mobilního nosiče TEL. Samotný testovací start nikdy předtím oficiálně zveřejněn nebyl. Podle rozborů odborných serverů Defense Express a Army Recognition je na videu zachycena kompletní startovací sekvence: takzvaný studený start, při kterém je střela z přepravního kontejneru vymrštěna plynovým generátorem, následné oddělení ochranného krytu a zážeh tuhého raketového paliva. Střela poté přechází do balistické dráhy směrem k cíli.

Proč jsou záběry označovány jako vzácné? Protože Hyunmoo-V byla dlouhé roky jedním z nejutajovanějších jihokorejských zbrojních programů. Poprvé ji Soul veřejně ukázal teprve v říjnu 2024 při 76. výročí ozbrojených sil, a i tehdy šlo jen o statickou prezentaci. Testovací video je kvalitativně jiná věc: potvrzuje, že systém funguje, a dává najevo, že Soul nemá důvod ho dál skrývat.

Osmitunová hlavice: proč je tak výjimečná

Číslo osm tun bojové části zní abstraktně, dokud ho člověk nepostaví vedle konkurence. Americký ATACMS (MGM-140) nese hlavici o hmotnosti zhruba 230 kg, jeho nástupce PrSM kolem 90 kg. Ruský Iskander-M, nejznámější operačně-taktická balistická střela současnosti, pracuje s bojovou částí o hmotnosti 480 až 700 kg a doletem kolem 400–500 km. Hyunmoo-V má bojovou část přibližně desetkrát těžší než Iskander.

Nejde přitom jen o výbušninu. Při hmotnosti kolem 8 tun a vysoké dopadové rychlosti balistické střely hraje zásadní roli kinetická energie samotného průniku. Jihokorejské vládní zdroje popisují schopnost zasahovat zodolněné cíle až do hloubky kolem 100 metrů pod povrchem. Celková hmotnost střely činí přibližně 36 tun, což z ní dělá de facto pozemní ekvivalent americké letecké průnikové bomby GBU-57 MOP, jenže bez potřeby strategického bombardéru B-2 Spirit, který ji musí dopravit nad cíl.

Dolet závisí na konfiguraci hlavice. S plnou osmitunovou bojovou částí se veřejně uvádí minimální dostřel kolem 300 km, s lehčí variantou až kolem 3 000 km. Pro kontext: vzdálenost z demilitarizované zóny do Pchjongjangu je přibližně 195 km. Celé území KLDR je v dosahu.

Tři dekády k jedné střele

Formulace „vyvíjena přes 30 let“ si zaslouží upřesnění. Samotný program Hyunmoo-V v dnešní podobě běží kratší dobu, ale vyrůstá z rodiny balistických střel Hyunmoo, jejíž kořeny sahají do roku 1986, kdy Jižní Korea nasadila první generaci Hyunmoo-I s doletem kolem 180 km. Následovaly verze II a III s postupně prodlužovaným dostřelem, ale vývoj po celou dobu svazovaly bilaterální americko-jihokorejské raketové směrnice. Ty omezovaly dolet i hmotnost hlavice jihokorejských střel výměnou za americkou technologickou pomoc.

Klíčový zlom přišel v květnu 2021, kdy Soul a Washington tyto limity definitivně zrušily. Teprve poté dostal jihokorejský průmysl volné ruce pro střelu s osmitunovou hlavicí a doletem v řádu tisíců kilometrů. Technicky šlo o mimořádně náročný úkol: spojit pohon na tuhé palivo, mobilitu na silničním nosiči, přesné navádění a extrémně těžkou průnikovou hlavici do jednoho systému.

V říjnu 2025 ministr obrany potvrdil rozběh sériové výroby. Agentura Yonhap v lednu 2026 informovala o zahájení operačního rozmísťování.

Proti čemu přesně Hyunmoo-V míří

Severní Korea disponuje jednou z nejrozsáhlejších sítí podzemních vojenských zařízení na světě. Otevřené zdroje hovoří o tisících objektů, od velitelských bunkrů přes raketové síly a sklady jaderných hlavic až po podzemní letecké základny a tunelové systémy pro přesuny techniky. Hloubka a zodolnění těchto zařízení jsou navrženy tak, aby přežily konvenční letecký úder.

Hyunmoo-V je součástí jihokorejské doktríny KMPR (Korea Massive Punishment and Retaliation), která tvoří jednu ze tří os jihokorejského odstrašení. Její role je jasná: v případě bezprostřední hrozby jaderného útoku ze strany KLDR zasáhnout podzemní velitelská stanoviště a strategickou infrastrukturu severokorejského režimu konvenčními prostředky, bez nutnosti sáhnout po jaderné zbrani, kterou Soul nevlastní.

Západní armády tento problém typicky řeší leteckými průnikovými pumami typu GBU-57 MOP o hmotnosti 13,6 tuny, které ale vyžadují strategický bombardér a vzdušnou převahu nad cílem. Jižní Korea zvolila jinou cestu: pozemně odpalovanou balistickou střelu, kterou protivzdušná obrana jen velmi obtížně zachytí a která nevyžaduje leteckou nadvládu.

Proč Soul záběry pustil právě teď

Načasování není náhodné. Zveřejnění spadá do období, kdy severokorejsko-ruská vojenská spolupráce dosáhla bezprecedentní úrovně: NATO oficiálně potvrzuje nasazení severokorejských vojáků a zbraní v ruské válce proti Ukrajině, která trvá již více než čtyři roky. Korejský bezpečnostní problém se tak přelévá přímo do euroatlantického prostoru.

Soul tím vysílá dvojí signál. Směrem k Pchjongjangu: schopnost zasáhnout vaše nejhlubší bunkry už není hypotetická, je operační. Směrem ke spojencům: jihokorejské odstrašení nestojí jen na americkém jaderném deštníku, ale na vlastních strategických systémech.

Spekulace o možném předání Hyunmoo-V Ukrajině, které se objevily zejména v ruských médiích v roce 2024, zůstávají bez reálného základu. Soul dosud držel politiku bez přímých dodávek smrtících zbraní Kyjevu a podle agentury Yonhap mezi Washingtonem a Soulem ani neprobíhala jednání o takových dodávkách. Hyunmoo-V je strategický domácí nástroj, ne exportní artikl.

Jihokorejská vláda nepřidala Soulu novou schopnost přes noc, ta vznikala dekády. Přidala ale něco, co v odstrašení váží stejně jako samotná střela: jistotu protivníka, že ta schopnost existuje a že ji druhá strana nemá důvod skrývat.

Přehlídka jihokorejských zbraní

Článek Vzácné záběry z testování balistické rakety Hyunmoo-V s 8tunovou hlavicí. Vyvíjena přes 30 let cílí na bunkry KLDR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je generace 4++ a proč na ní záleží

Označení „generace 4++“ nemá jednotnou aliančně kodifikovanou definici, ale v praxi popisuje horní konec čtvrté generace stíhacích letounů. Stroje v této kategorii sdílejí několik klíčových rysů: radar s aktivním elektronickým vychylováním paprsku (AESA), moderní avioniku a systémy elektronického boje, síťové propojení s dalšími platformami, schopnost nasadit střely s aktivním naváděním za hranicí vizuálního kontaktu (BVR) a částečně sníženou radarovou odrazivost. Co jim chybí oproti plnohodnotné páté generaci typu F-35, je stealth architektura s vnitřními zbraňovými šachtami a hluboká senzorová fúze.

KF-21 Boramae podle oficiálního specifikačního listu KAI nabízí:

• Pohon: dva motory General Electric F414 s celkovým tahem přibližně 196 kN (44 000 lb)
• Maximální rychlost: kolem Mach 1,8 (přibližně 2 200 km/h)
• Přeletový dolet: asi 2 870 km (1 550 námořních mil)
• Nosnost výzbroje: zhruba 7 700 kg na deseti vnějších závěsnících
• Radar: domácí AESA, samostatně letově testovaný od roku 2022

Deset vnějších závěsníků je zároveň přednost i limit. Vyšší okamžitá nosnost a jednodušší integrace nových typů munice na jedné straně, větší radarová stopa oproti strojům s interními šachtami na straně druhé. Právě proto se o KF-21 mluví jako o generaci 4++, nikoli jako o páté generaci.

Cesta od prvního letu k sériové dodávce

Program KF-X, z něhož KF-21 vzešel, odstartoval systémovou vývojovou fázi v prosinci 2015. Šest prototypů postupně absolvovalo letové, radarové a zbraňové zkoušky, celkem kolem 1 600 letů a přibližně 13 000 testovacích podmínek. První let proběhl v červenci 2022, předběžná bojová vhodnost přišla v květnu 2023 a plná bojová certifikace Block I v květnu 2026. O měsíc později, v červnu 2026, udělila DAPA typovou certifikaci bezpečnosti letu po splnění 745 požadavků ve čtrnácti oblastech.

Teprve po překonání všech těchto bran podepsalo korejské letectvo převzetí prvního sériového kusu. Výrobní kontrakty na letouny, motory a AESA radary v hodnotě přibližně 2,632 bilionu wonů (zhruba 44 miliard korun) pokrývají období 2024–2027. Podle agentury Yonhap plán počítá se čtyřiceti kusy Block I do roku 2028 a celkem sto dvaceti KF-21 do roku 2032, které mají nahradit již vyřazené F-4 Phantom a dosluhující F-5 Tiger.

Celkový rámec korejsko-indonéského společného vývoje činí přibližně 8,8 bilionu wonů (asi 147 miliard korun), přičemž Indonésie měla nést dvacet procent nákladů. Spory kolem opožděných plateb vedly v letech 2024–2025 k úpravě dohody a zavedení pojistek proti dalším nedoplatkům. Oficiální korejská pozice říká, že spolupráce pokračuje.

Kde stojí Boramae mezi světovou konkurencí

Zasadit KF-21 do kontextu vyžaduje srovnání se třemi vrstvami: se zavedenými evropskými stroji generace 4++, s levnějšími modernizovanými typy a s pátou generací.

Parametrově se Boramae drží vysoko: nosností a tahem překonává Gripen E, rychlostí a počtem závěsníků se blíží Rafale. Zásadní rozdíl je ale v operační vyzrálosti. Rafale i Typhoon jsou bojově prověřené platformy s desetiletími služby, širokým arzenálem integrované munice a rozsáhlým servisním ekosystémem. KF-21 Block I je zatím certifikován primárně pro roli vzduch-vzduch, přičemž během zkoušek úspěšně proběhlo oddělení střely MBDA Meteor a střelba z palubního kanonu.

Proti F-35 pak KF-21 ztrácí v tom, co definuje pátou generaci: velmi nízká zjistitelnost, vnitřní nesení výzbroje ve stealth konfiguraci a hluboká senzorová fúze. To ale není selhání, je to záměr. Boramae byl od počátku koncipován jako levnější a početnější doplněk stealth strojů, nikoli jako jejich náhrada.

Block II, export a cesta k páté generaci

Skutečný víceúčelový profil má přinést až Block II. Ten počítá s integrací útočné výzbroje vzduch-země, včetně domácí dlouhodosahové střely, a protilodních střel. Teprve Block II udělá z Boramae platformu schopnou plnit celé spektrum misí od vzdušné nadvlády přes úder na pozemní cíle až po námořní operace.

Exportní ambice jsou přitom reálné, nikoli jen marketingové. Výrobce KAI ve své výsledkové prezentaci za první čtvrtletí 2026 otevřeně uvádí získání prvního exportního kontraktu jako jednu z hlavních priorit roku. DAPA potvrzuje aktivní účast v peruánském tendru a zaznamenaný zájem Filipín. Nejpřirozenější klientelou jsou státy vyřazující starší F-5, MiG-29 nebo rané F-16, které hledají výkonnější alternativu bez ceny a politicko-logistické náročnosti F-35.

Pro český kontext je KF-21 zajímavý spíš jako referenční bod než jako kandidát na nákup. Česká republika už rozhodla o pořízení čtyřiadvaceti F-35A a Gripeny C/D mají držet ochranu vzdušného prostoru do roku 2035. Okno pro jiný typ je zavřené.

Podle nás je ale nejzajímavější to, co Boramae znamená pro korejský průmysl jako celek. Soul už v rozpočtu na rok 2026 navázal na KF-21 výzkumem domácího stealth stíhacího letounu páté generace a vyšší. Boramae tak není konečný bod, ale most, technologický, průmyslový i strategický. Korea na něm ověřila schopnost vyvinout AESA radar, integrovat západní motor, certifikovat letoun podle vlastních vojenských standardů a spustit sériovou výrobu. Příště chce totéž, ale se stealth architekturou a domácím motorem.

Regionální bezpečnost a severokorejská hrozba

Na Korejském poloostrově má KF-21 zcela konkrétní úlohu. Nahrazuje stárnoucí F-5 Tiger, stroj ze šedesátých let, který už dávno neodpovídá moderním hrozbám. Proti severokorejskému letectvu, stále závislému na sovětských typech jako MiG-29 a Su-25, představuje Boramae s AESA radarem a střelami Meteor kvalitativní skok. V rámci vrstvené obrany doplňuje americké F-35 a starší F-16 jako domácí, početnější a průmyslově nezávislá páteř flotily.

Korea kolem KF-21 buduje i vlastní muniční ekosystém: domácí dlouhodosahovou střelu vzduch-vzduch, útočnou střelu vzduch-země i protilodní střelu. Cílem je, aby Boramae nebyl závislý výhradně na zahraničních dodavatelích munice, což je lekce, kterou si mnoho zemí odnáší z probíhajících konfliktů.

Dne 22. září 2026 v Sačchonu neletěl jen první sériový kus nového stíhacího letounu. Letěl důkaz, že středně velká asijská ekonomika dokáže za necelých jedenáct let projít cestu od prázdného rýsovacího prkna k bojově certifikovanému nadzvukovému stroji v aktivní službě. To je výkon, který si zaslouží pozornost bez ohledu na to, kolik závěsníků je vevnitř a kolik venku.

Článek Jižní Korea převzala první sériový stíhací letoun KF-21 Boramae. Míří mezi světovou elitu generace 4++ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se v Čchongdžu odehrálo

Francouzská ambasáda v Soulu označila korejskou zastávku za „premiéru“ hned ve dvou ohledech: poprvé se Rafale dostaly do přímé taktické interakce s jihokorejskými F-35A a poprvé francouzské stíhačky tankovaly na palubě korejského tankeru KC-330 Cygnus. Cvičení organizovalo jihokorejské letectvo ROKAF společně s francouzskými vzdušnými a vesmírnými silami (FASF) a zahrnovalo společné taktické lety s rozdělením na obránce a útočníky. Podle agentury Yonhap se na korejské straně zapojily stíhačky F-35A, na francouzské čtveřice Rafale F4 doprovázená třemi tankery A330 MRTT a dvěma transportními letouny A400M Atlas.

Symbolický přelet trojice F-35A a dvou Rafale nad hřbitovem OSN v Pusanu nebyl jen protokolární gesto. Francie a Korea si letos připomínají sto čtyřicet let diplomatických vztahů a pětasedmdesát let od hlavních bojů francouzského praporu v korejské válce. Historická bojová solidarita tak dostala aktuální operační obsah.

Tankování za letu: proč deset minut kontaktu znamená víc než tisíc slov

Technicky nejzajímavější částí cvičení bylo vzájemné doplňování paliva. Obě země provozují tankery postavené na platformě Airbus A330 MRTT, které zvládají oba hlavní způsoby tankování, pevným výložníkem (boom) i hadicí s košem (hose-and-drogue). Háček je v tom, že každá stíhačka přijímá palivo jinak:

• F-35A tankuje přes boom, tedy pevný výložník naváděný operátorem tankeru.
• Rafale tankuje přes hadici s košem, pilot stíhačky sám najíždí sondou do vlajícího koše.

Proto v Čchongdžu francouzský MRTT tankoval korejský F-35A svým boomem a korejský KC-330 Cygnus doplnil palivo dvěma francouzským Rafale přes hadici. Detailní reportáž Yonhap z paluby francouzského tankeru popisuje, že samotný kontakt s F-35A při rychlosti kolem 500 km/h a ve výšce 7 000 metrů trval přes deset minut, kvůli přesnému navedení a turbulencím ve výšce. Zní to jako rutina, ale právě tady se rodí reálná koaliční schopnost. Pokud jihokorejský pilot ví, že může natankovat z francouzského stroje, a naopak, dramaticky se rozšiřuje operační rádius obou stran v případném společném nasazení.

Generál Sabéné, velitel francouzského kontingentu, to pro Yonhap shrnul přímo: pokud by se obě země někdy ocitly bok po boku v konfliktu, předem vyzkoušené postupy a vzájemná znalost by výrazně zvýšily efektivitu. Zatím jde o ověřenou možnost, ne o automatickou záruku rutinní válečné podpory. Ale precedent existuje.

Dvě stíhačky, dvě filozofie boje

Rafale F4 a F-35A Lightning II reprezentují odlišné generace i přístupy k leteckému boji, přesto se v Čchongdžu doplňovaly překvapivě hladce.

Rafale je víceúčelový stroj, zvládá vzdušný boj, úder na pozemní cíle, průzkum i jaderné odstrašení. Disponuje datovým spojem Link 16 a Dassault zdůrazňuje jeho opakovaně prověřenou interoperabilitu v mnohonárodních operacích od Afghánistánu po Libyi. F-35A je naproti tomu postaven jako síťový uzel: jeho senzory sbírají, zpracovávají a distribuují data způsobem, který z něj dělá násobič síly pro celou formaci.

Důležitá poznámka: veřejně dostupné zdroje potvrzují, že v Čchongdžu proběhla procedurální a taktická interoperabilita, tedy společné lety, tankování a výměna zkušeností. Zda došlo i k hlubšímu sdílení fúzovaných senzorových dat mezi oběma platformami, není doloženo. Link 16 obě stroje spojit umí, ale plná transparentnost senzorového obrazu mezi francouzským a americkým systémem zůstává citlivou otázkou i v rámci NATO.

Proč Francie létá do Indo-Pacifiku, a proč to není odklon od Evropy

Mise PÉGASE 26 probíhá od 8. září do 15. října 2026 a vede přes Arktidu do Indo-Pacifiku a dál na Blízký východ. Francie se přitom neprezentuje jako „vzdálený návštěvník“ regionu. Její indo-pacifická strategie připomíná, že v oblasti leží francouzská zámořská území, žije tam 1,8 milionu francouzských občanů a nachází se tam více než 90 % francouzské výlučné ekonomické zóny. Paříž proto Indo-Pacifik považuje za prostor svého suverénního zájmu.

Kompaktní balík čtyř Rafale, tří tankerů a dvou transportních letounů samozřejmě nemůže konkurovat měřítku amerických nebo britských projekcí. Britská operace Highmast podle RAF zahrnovala 42 letounů během osmi měsíců, americké PACAF v rámci cvičení Cope Thunder pracuje s rozsáhlou regionální infrastrukturou. Francouzská zvláštnost je ale právě v tom, že i menší evropský balík dokáže doletět daleko a koaličně fungovat, a to je model, který má budoucnost.

Zároveň platí, že Francie paralelně udržuje své evropské závazky. Čtyři Rafale v roce 2026 střežily vzdušný prostor Pobaltí v rámci Baltic Air Policing, francouzské jednotky vedou pozemní uskupení v Rumunsku. Nejde tedy o přesun pozornosti, ale o demonstraci schopnosti jednat na více frontách současně.

Český přesah: tankerový ekosystém a strategické partnerství

Korejské cvičení není tak vzdálené, jak se na první pohled zdá. Česká republika je členem NATO Multinational MRTT Fleet, mnohonárodní flotily tankerů A330 MRTT od Airbusu, tedy přesně toho typu stroje, který v Čchongdžu tankoval korejské F-35A. Česko sice neprovozuje vlastní tankery, ale prostřednictvím sdílené flotily má přístup ke stejné koaliční logistice, jakou PÉGASE 26 předvádí v praxi.

Česko-francouzský akční plán strategického partnerství navíc výslovně počítá s prohlubováním obranné spolupráce, společnými cvičeními a spoluprací ve vyzbrojování. Přímá návaznost na konkrétní český nákup z veřejných zdrojů potvrzena není, ale nepřímý dopad dává smysl: každé cvičení typu PÉGASE ukazuje, jak funguje francouzská technika v koaličním prostředí, a to je argument, který se při budoucích akvizičních rozhodnutích počítá.

Koalice budoucnosti v Indo-Pacifiku nevzniká podpisem nové smlouvy. Vzniká ve chvíli, kdy jihokorejský F-35A natankuje z francouzského stroje v sedmi tisících metrech a oba piloti vědí, že příště to půjde rychleji.

Článek Francouzské Rafale a jihokorejské F-35A ukázaly, jak může vypadat koalice budoucnosti v Indo-Pacifiku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Polsko získalo

Jádrem dohody je transfer technologií pro takzvaný režim MRO 4, tedy nejhlubší úroveň údržby, oprav a remontů motorů DV27K, které pohánějí tanky K2. Nejde o výměnu oleje nebo filtrů. Jde o schopnost rozebrat, diagnostikovat, opravit a znovu sestavit 27litrový vidlicový dvanáctiválec o výkonu 1 500 koní (1 119 kW), který žene 56tunový tank rychlostí až 70 km/h na vzdálenost 450 kilometrů.

Součástí transferu jsou licence, technická dokumentace, software i školení polských techniků přímo korejskou stranou. Už v lednu 2024 probíhaly v Koreji technické konzultace mezi WZM a Hyundai Rotem. Zářijové oznámení z roku 2026 je tedy výsledkem více než dvou let příprav, nikoli náhlým gestem.

Důležité je rozlišit, co tato dohoda pokrývá a co ne. Polsko nezískalo autonomii nad celým tankem K2 najednou. Motorový MRO je jeden, byť klíčový, dílek skládačky. Širší soběstačnost nad celou platformou se buduje paralelně: v prosinci 2025 byly podepsány licenční smlouvy pro MRO celého tanku, v dubnu 2026 subdodavatelská smlouva k rozjezdu výrobní linky K2PL v závodě Bumar-Łabędy v Gliwicích. Dvě města, dvě role: Poznaň servisuje motory, Gliwice budou montovat tanky.

Proč je motor srdcem celé věci

Motor DV27K si zaslouží pozornost nejen jako předmět dohody, ale i jako technologický artefakt. Srovnání s konkurencí v rámci NATO ukazuje, proč je jeho servisní zvládnutí tak podstatné:

Nominální výkon je u všech tří strojů prakticky totožný. Rozdíl je v architektuře a v tom, co z výkonu dokáže platforma vytěžit. K2 je lehčí než Abrams o šestnáct tun, a přesto nabízí srovnatelný nebo lepší dojezd. Dieselový motor je navíc logisticky jednodušší než plynová turbína Abramsu, spotřebuje méně paliva a nevyžaduje tak specifickou infrastrukturu. Právě proto je schopnost opravit tento motor doma, bez čekání na korejské specialisty, tak zásadní pro bojovou připravenost celé flotily.

Čísla, která mluví za vše

Polsko dnes provozuje jednu z nejrychleji rostoucích tankových flotil v Evropě. Z prvního kontraktu bylo dodáno všech 180 tanků K2GF, poslední dorazil v listopadu 2025. Druhý kontrakt přidává dalších 180 kusů: 116 tanků K2GF v letech 2026–2027 a 64 tanků v polské variantě K2PL v letech 2028–2030. Podle odborného portálu Altair bylo po srpnové dodávce 2026 v Polsku už 208 tanků K2.

A to není konec. Rámcová dohoda počítá s až tisíci tanky K2 a K2PL. Při takových počtech přestává být domácí servis pohodlnou volbou a stává se provozní nutností. Představte si flotilu stovek tanků, kde každý motor vyžadující generální opravu musí putovat zpět do Koreje nebo čekat na korejský tým. Logistická noční můra.

Polské ministerstvo obrany to ostatně řeklo otevřeně už v roce 2023: moderní technika má být minimálně servisována a opravována v Polsku, ideálně i vyráběna v Polsku. Motorová dohoda s WZM je přímým naplněním tohoto principu.

Co z toho má Korea, a co Evropa

Nabízí se otázka, proč Hyundai Rotem a HD Hyundai Infracore vůbec souhlasily s předáním citlivé motorové technologie. Odpověď není politická, ale obchodní. Korea nechce Polsko jen jako zákazníka. Chce z něj udělat evropský hub programu K2, místo, odkud se bude servisovat, a časem možná i exportovat korejská tanková technologie do dalších zemí. Hyundai Rotem mluví o „Polish Solution“ a o první zahraniční výrobě K2 vůbec. HD Hyundai Infracore už v roce 2022 popisovala polský export motorů jako příležitost získat další zakázky v Evropě a na Blízkém východě.

Polský model přitom není ojedinělý. Podobnou cestou lokalizace jdou i další korejské programy v Polsku: lehké bojové letouny FA-50 mají v Polsku vlastní servisní centrum, raketový systém HOMAR-K počítá s transferem technologií pro servis modulů a výrobu náhradních dílů. K2 ale jde nejdál.

Pro zbytek Evropy je to signál. České ministerstvo obrany v září 2026 otevřeně hovořilo o jihokorejských řešeních pro protivzdušnou obranu a zdůrazňovalo model s českým partnerem, společným podnikem a lokalizací výroby v Česku. Debata o servisní závislosti, kterou Polsko právě řeší, by při případném českém výběru korejské techniky byla stejně relevantní.

Poznaň jako strategická pojistka

Celý příběh má ještě jednu rovinu, která se snadno přehlédne. Nejde jen o to, že polští technici budou umět opravit korejský motor. Jde o to, kdo určuje tempo. Dokud klíčové kompetence drží zahraniční partner, bojová připravenost tankové flotily závisí na jeho kapacitách, jeho prioritách, jeho dodacích lhůtách. Přesunem motorového MRO do Poznaně si Polsko bere zpět kontrolu nad tím, jak rychle se poškozený tank vrátí do služby. Oficiální zdroje mluví o zkrácení dodavatelských řetězců a času oprav; konkrétní čísla nezveřejňují, ale logika je jednoznačná.

Podle aktuálního harmonogramu by sériová výroba polské varianty K2PL v Gliwicích měla začít nejdříve v roce 2028. Pokud se termíny udrží, Polsko bude mít do konce dekády nejen stovky tanků K2, ale i kompletní domácí infrastrukturu pro jejich údržbu a výrobu. Od závislého zákazníka k suverénnímu provozovateli, a možná i k exportérovi.

Varšava si nekoupila jen tanky. Koupila si právo nenechat jejich bojeschopnost viset na cizím rozhodnutí.

Článek Polsko se zbavuje závislosti na Jižní Koreji. Motory tanků K2 si bude servisovat samo, podařilo se mu získat technologii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč letoun bez ocasu a co to vlastně znamená

Klasická stíhačka má svislou a vodorovnou ocasní plochu, stabilizátory, které zajišťují stabilitu a ovladatelnost. Jenže právě tyto prvky patří k nejhorším nepřátelům stealth designu. Svislé ocasní plochy vytvářejí pro radar snadno čitelné odrazy, takzvané rohové odražeče, a každá další hrana zvyšuje radarový průřez letounu. Odstranit je znamená dramaticky snížit zjistitelnost, ale zároveň to vyžaduje zcela jiný přístup k řízení letu.

Bezocasý stroj je přirozeně nestabilní. Pilot ho neovládá přímo, ale přes počítač, který stokrát za sekundu koriguje polohu pomocí elevonů, kanárů nebo vektorování tahu motorů. Softwarové zákony řízení letu musí být dokonalé, jediná chyba znamená ztrátu letounu. Odborná studie z roku 2026 publikovaná v korejském vědeckém indexu KCI výslovně popisuje řízení bezocasé konfigurace jako jednu z klíčových technologických bariér šesté generace.

V otevřených zdrojích zatím veřejně létající pilotované bezocasé stealth prototypy ukázala pouze Čína, konkrétně stroje označované jako J-36 a J-50. Americký F-47, oficiálně oznámený jako první stíhačka šesté generace na světě, dosud nebyl veřejně zachycen ve vzduchu a jeho detailní konfigurace zůstává utajená. Evropské programy GCAP a FCAS jsou stále ve fázi konceptů a demonstrátorů.

Co přesně Korea požaduje, a proč je to tak tvrdé zadání

Parametry, které podle citací důvěryhodných sekundárních zdrojů vyplývají ze zadání DAPA, čtou jako seznam přání z učebnice pokročilého stealth designu:

• Bezocasé uspořádání pro minimální radarový průřez
• Interní zbraňové šachty, žádná vnější závěsníková výzbroj narušující stealth profil
• Širokopásmový stealth pokrývající radarová pásma L (1–2 GHz), S (2–4 GHz) i X (8–12 GHz)
• Serpentinové vzduchové vstupy (S-duct) zakrývající čelní plochu motoru před radarem
• Dvojice adaptivních motorů se schopností supercruise, nadzvukového letu bez přídavného spalování

Právě požadavek na širokopásmový stealth je mimořádně ambiciózní. Většina dnešních stealth letounů páté generace, včetně F-35 nebo F-22, je optimalizována primárně proti radarům v pásmu X, tedy proti palubním a naváděcím radarům protivníka. Pásma L a S používají typicky pozemní přehledové radary s delší vlnovou délkou, proti nimž klasický stealth tvar nemusí fungovat stejně dobře. Geometrie, materiály i velikost detailů se chovají jinak v každém frekvenčním rozsahu. Splnit všechna tři pásma najednou je konstrukční rébus, který dosud nikdo veřejně nevyřešil v sériové produkci.

Koncept, který ADD ukázala v Tädžonu, podle sekundárních korejských zdrojů vypadá jako dvoumotorový stroj s dvojitým delta křídlem, kanáry, třemi interními šachtami, S-vstupy a vektorováním tahu. Odhadovaná délka činí asi 16 metrů, rozpětí kolem 11 metrů, tedy kompaktnější platforma než to, co naznačují čínské prototypy J-36 a J-50.

Motorový oříšek: adaptivní pohon nemá nikdo

Adaptivní motor je svatý grál moderního vojenského letectví. Na rozdíl od klasického proudového motoru dokáže měnit obtokový poměr za letu; v jednom režimu se chová jako úsporný vysokoobtokový motor pro dlouhý dolet, v druhém jako nízkoobtokový motor pro maximální tah a rychlost. Výsledkem je letoun, který letí dál, rychleji a s menší spotřebou paliva než cokoli současného.

Problém? Ani Spojené státy nemají adaptivní motor blízko vstupu do služby. Pratt & Whitney vyvíjí motor XA103 a GE Aerospace pracuje na XA102; oba jsou stále ve fázi pozemních demonstrátorů s testy očekávanými až v závěru této dekády. Korea mezitím buduje vlastní leteckou motorovou základnu: DAPA a ADD představily domácí motory pro bezpilotní prostředky a veřejně deklarují cíl dostat korejský proudový motor i do příštího pilotovaného stíhače. Agentura Jonhap cituje korejské představitele, kteří letecký motor označují za „poslední díl skládačky“ domácího obranného průmyslu. Realistický horizont pro větší korejský motor ale sahá až k roku 2040.

Podle nás bude právě motor největší brzdou celého programu. Korea může navrhnout sebelepší drak, ale bez pohonné jednotky odpovídající ambicím zůstane na papíře, nebo bude závislá na americkém dodavateli, což by podkopalo celou myšlenku strategické autonomie.

Skok přes generaci: od KF-21 k čisté šestce

Aby bylo jasné, jak velký krok Korea plánuje: stávající KF-21 Boramae, který KAI vyvíjel s výrazným zahraničním podílem, není čistá pátá generace. Nemá interní zbraňové šachty (alespoň ne v současné verzi Block 1), jeho stealth schopnosti jsou omezené a korejské zdroje ho dlouhodobě popisují jako přechodový, evoluční typ mezi čtvrtou a pátou generací. Přesto jde o obrovský úspěch: Korea dokázala dovést domácí nadzvukovou stíhačku od návrhu k výrobě, což zvládne jen hrstka států na světě.

Nový program ale míří jinam. Nejde o vylepšení KF-21, nýbrž o pokus o návrh od čistého stolu s parametry, které mají konkurovat tomu nejlepšímu, co vyvíjejí Spojené státy, Čína a Evropa. Pro srovnání: britsko-italsko-japonský program GCAP cílí na zavedení do služby v roce 2035 a francouzsko-německo-španělský FCAS počítá s plnou schopností kolem roku 2040. Oba mají silnější institucionální rámec, vyšší rozpočty a jasnější harmonogramy, ale ve veřejně dostupných popisech staví primárně na konceptu „systém systémů“, síťovém vedení boje, spolupráci s bezpilotními wingmany a postupném zrání schopností. Korejský přístup je agresivnější v samotné geometrii a požadavku na nízkou zjistitelnost.

Důležitá indicie, že nejde jen o powerpointovou prezentaci: Aviation Week uvádí, že ADD, KAI a Korean Air společně pracují na programu Full-Scale Stealth Fighter Demonstrator, zahájeném v listopadu 2025, jehož cílem je létající testbed v horizontu čtyř let.

Co to znamená pro rovnováhu sil, a pro Česko

Krátkodobě korejský program nic nemění na operační rovnováze v Indo-Pacifiku. Dlouhodobě ale vysílá jasný signál: Soul nechce po KF-21 zůstat jen u role „dokončovatele“ licencovaných technologií, ale míří do exkluzivního klubu států schopných generovat vlastní špičkové letecké know-how. Pro Peking je to důležitá informace, další sousední stát investuje do schopností, které mohou narušit čínskou vzdušnou převahu v regionu. Pro Pchjongjang je podstatnější samotná existence jihokorejského leteckého programu nejvyšší úrovně než konkrétní tvar budoucího stroje.

Pro Česko je téma relevantní nepřímo, ale reálně. Česká strategie pro Indo-Pacifik výslovně uvádí, že dění v regionu je přímo důležité pro zájmy ČR a EU, a Korejskou republiku řadí mezi partnery propojené s NATO prostřednictvím skupiny AP4. Pokud Korea zvládne stealth demonstrátory a klíčové subsystémy, může se střednědobě stát nejen konkurentem, ale i potenciálním průmyslovým partnerem pro evropské země hledající alternativy k dražším americkým platformám.

Korejská stíhačka šesté generace dnes existuje jako sada požadavků, výzkumný koncept a čtrnáctiměsíční studie za 15 milionů korun. Ale právě tak začínal i KF-21, a ten dnes létá.

Článek Jižní Korea chce stíhačku 6. generace bez ocasních ploch, která překoná i F-47. Zatím to dokázala jen Čína, nikdo další se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je K239 Chunmoo

Jihokorejský víceraketový systém K239 Chunmoo patří do nové generace modulárních odpalovačů. Na rozdíl od HIMARS, který nese jeden kontejner se šesti raketami, Chunmoo pracuje se dvěma kontejnery a dokáže na jednom vozidle kombinovat různé typy munice. V základní konfiguraci pojme až dvanáct řízených raket ráže 239 mm, případně menší počet těžších balistických střel s delším dosahem.

Klíčové parametry systému:

• Ráže: 239 mm (standardní rakety), volitelně i jiné typy munice
• Počet kontejnerů: 2 modulární
• Dostřel: od přibližně 30 km po 300+ km podle typu střely (chorvatské zdroje zmiňují balistickou střelu CTM-290)
• Podvozek: kolový, osmikolový terénní
• Obsluha: přibližně 5–6 vojáků na odpalovač

Pro srovnání: americký M142 HIMARS nese jeden kontejner se šesti raketami GMLRS (dostřel cca 80 km) nebo jednu balistickou střelu ATACMS (dostřel až 300 km). Problém Chorvatska nikdy nebyl samotný odpalovač HIMARS, ale to, že mu Washington schválil jen kratší munici. Chunmoo tuto mezeru vyplňuje vlastní muniční rodinou bez amerických exportních omezení.

Proč zrovna teď a proč tolik peněz

Chorvatsko dosud spoléhalo na raketomety z jugoslávské éry. Systémy M92 Vulkan se 32 hlavněmi a BM-21 Grad se 40 hlavněmi, oba ráže 122 mm, slouží přes třicet let a jejich efektivní dostřel se pohybuje kolem 20 kilometrů. Skok z 20 na 300 a více kilometrů není evoluce. Je to úplně jiná kategorie boje.

Celková cena akvizice činí 435,2 milionu eur (přibližně 10,8 miliardy korun) bez DPH. Vládní rozpočtový rámec včetně daně a souvisejících položek pak počítá s částkou 544 milionů eur rozloženou do let 2026 až 2029. Podle chorvatských médií má zhruba 85 procent systémů dorazit v roce 2028, přičemž výcvik obsluhy potrvá šest týdnů a pro všech osmnáct odpalovačů bude potřeba asi sto vojáků.

Součástí kontraktu není jen hardware od Hanwha Aerospace. Polská firma WB Electronics dodá a integruje velitelsko-řídicí systém TOPAZ, komunikační platformu FONET a rádiové vybavení. Nejde o kosmetický doplněk: TOPAZ je mozek celé sestavy, který propojuje odpalovače s průzkumem a velením do jednoho digitálního celku. Stejný systém WB Group integruje i do polských Chunmoo.

Srbsko jako hlavní důvod

Ministr Anušić při oznámení nákupu nemluvil v náznacích. Chunmoo podle něj „vyrovnává vztah sil v regionu“. A tím regionem myslel především Srbsko.

Bělehrad v posledních letech výrazně zbrojí. Srbské ministerstvo obrany na veletrhu Eurosatory 2026 potvrdilo významné kontrakty s izraelskou firmou Elbit Systems, která vyrábí raketový systém PULS, přímého konkurenta Chunmoo i HIMARS. Elbit ve své výroční zprávě uvádí kontrakt za přibližně 335 milionů dolarů na systémy PULS a průzkumné drony Hermes 900 pro nejmenovanou evropskou zemi. Chorvatské zdroje tuto zemi identifikují jako Srbsko, byť oficiální potvrzení z Bělehradu chybí.

Systém PULS pracuje rovněž se dvěma kontejnery a muniční rodinou sahající od raket Accular (35 km) přes EXTRA (150 km) až po střelu Predator Hawk s dosahem 300 kilometrů. Srbský prezident Aleksandar Vučić na konci června 2026 veřejně prohlásil, že „bylo podepsáno mnoho kontraktů a další výzbroj přichází“. Přesný počet srbských odpalovačů ani konkrétní typy raket ale veřejně potvrzeny nejsou.

Chorvatsko na to teď odpovídá vlastním systémem ve stejné kategorii. Podle nás právě tady leží skutečná změna rovnováhy, ne v tom, že by Záhřeb získal nad Bělehradem převahu, ale v tom, že se bilaterální vojenská rovnice přesouvá ze starých 122mm raketometů do kategorie hlubokých přesných úderů a vzájemného odstrašení.

Balkán na hraně, ale ne ve válce

Slovo „rovnováha“ v kontextu Balkánu vyvolává pochopitelné obavy. Region zůstává citlivý, dialog mezi Bělehradem a Prištinou vázne, napětí v Bosně a Hercegovině neklesá. NATO nicméně v létě 2026 začalo postupně optimalizovat postoj mise KFOR v Kosovu právě kvůli zlepšené bezpečnostní situaci, i když zároveň zdůrazňuje, že se poměry mohou znovu zhoršit.

Nákup Chunmoo neznamená, že se Chorvatsko chystá na válku. Znamená, že Záhřeb už nechce být v raketovém dělostřelectvu odkázaný na třicet let staré systémy s dosahem dvacet kilometrů a na americkou munici v omezené konfiguraci. Obě platformy, HIMARS i Chunmoo, mají fungovat souběžně a podle ministerstva obrany snižovat závislost na jednom dodavateli.

Dá se ale čekat, že srbská strana odpoví dalšími akvizicemi. Tak funguje logika regionální odstrašovací spirály, a na Balkáně ji znají důvěrně.

Co to znamená pro širší kontext

Chorvatský nákup není izolovaný případ. Polsko provozuje vlastní Chunmoo i americké HIMARS, Estonsko pořizuje HIMARS, Rumunsko rovněž. Tlak na delší dostřel a diverzifikaci dodavatelů je celoalianční trend, který válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, dramaticky urychlila. Ukrajinské bojiště ukázalo, že raketové dělostřelectvo s přesnou municí a velkým dosahem rozhoduje o tom, kdo drží iniciativu.

Pro Českou republiku je chorvatský případ zajímavý strukturálně. Ukazuje, že i menší členská země NATO může kombinovat americké a jihokorejské systémy, vyjednat polskou integraci velení a vybudovat schopnost hlubokého úderu za částku, která odpovídá zhruba jednomu procentu ročního HDP.

Skutečně použitelná chorvatská schopnost zasahovat cíle na stovky kilometrů má vyrůst hlavně od roku 2028. Do té doby bude Balkán sledovat, jestli Bělehrad odpoví, a čím.

Článek Chorvatsko nakoupí jihokorejské raketomety Chunmoo s dosahem 300 km, protože HIMARS nestačí. Změní rovnováhu na Balkáně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč letadlové lodě nestačí

Letadlové lodě jsou tradičním symbolem americké projekce síly. Když USA chtějí ukázat odhodlání, pošlou do oblasti údernou skupinu s letadlovou lodí třídy Nimitz nebo Ford. Přesně tak tomu bylo i při operaci Epic Fury proti Íránu, zahájené 28. února 2026, kde figurovaly vedle systémů THAAD a Patriot jako klíčové nasazené prostředky.

Jenže role letadlové lodě je úderná a odstrašující. Není to létající protiraketový deštník nad Soulem. Její letouny dokážou ničit cíle stovky kilometrů daleko, ale nezachytí balistickou střelu v terminální fázi letu mířící na jihokorejskou metropoli s deseti miliony obyvatel. Navíc v prostředí, kde protivník buduje zónu odepření přístupu (A2/AD) kombinací pobřežních raket, rušení GPS a satelitní komunikace, musí letadlová loď operovat dál od břehu, a tím se prodlužuje reakční čas jejích letounů.

Severní Korea navíc testuje protilodní střelu Padasuri-6, kterou podle severokorejské agentury KCNA osobně sledoval Kim Čong-un. Zde je ovšem nutné být přesný: jak upozorňuje analytický server 38 North, veřejný důkaz o plně operační severokorejské protilodní balistické raketě schopné spolehlivě zasáhnout manévrující letadlovou loď na otevřeném moři zatím chybí. Hlavní slabinou zůstává navádění na pohyblivý cíl v posledních sekundách letu; terminální seeker musí v reálném čase rozlišit loď od klamných cílů a přizpůsobit trajektorii. Pro srovnání: ani čínská DF-21D, označovaná jako „zabiják letadlových lodí“ s doletem kolem 1 500 km, nebyla nikdy veřejně testována proti pohybující se lodi. Hrozba je reálná jako směr vývoje, ne jako hotová ověřená schopnost.

Rakety, které mění pravidla

Páteří severokorejské hrozby není jedna superraketa, ale diverzifikovaný arzenál. Klíčovou zbraní je KN-23, taktická balistická střela na pevné palivo s doletem až 690 km, která používá kvazibalistickou trajektorii. Na rozdíl od klasické balistické střely, jež letí po předvídatelném oblouku, KN-23 manévruje a v terminální fázi provádí takzvaný „pull-up“ manévr, prudké stoupnutí následované strmým sestupem na cíl. Tím zkracuje reakční čas obránce a komplikuje predikci místa dopadu.

Pro představu: americký ekvivalent v kategorii taktických balistických střel, ATACMS, má dolet kolem 300 km a nemanévruje v terminální fázi. Ruský Iskander-M, jehož je KN-23 zjevně inspirován, nabízí podobnou kvazibalistickou trajektorii s doletem kolem 500 km. Severokorejská verze jde v doletu ještě dál.

K tomu přidejte Hwasong-16 s hypersonickým kluzným tělesem, který podle velitele USSPACECOM představuje další stupeň hrozby. A nad tím vším visí jaderný arzenál; americké zpravodajské hodnocení pro rok 2026 výslovně uvádí, že KLDR pokračuje v rozšiřování počtu jaderných hlavic a nosičů s cílem držet v ohrožení Jižní Koreu, americké síly i vzdálenější spojence.

Analýza 38 North ze srpna 2026 navíc naznačuje, že KN-23 mohl získat vyšší odolnost proti elektronickému rušení díky zkušenostem z nasazení na Ukrajině, kde Rusko severokorejské střely údajně použilo v boji. Jde zatím o kvalifikovanou dedukci, nikoli potvrzený fakt, ale směr je znepokojivý.

Obrana, která má limity

Jihokorejská protiraketová obrana KAMD se buduje jako vícevrstvý systém. Spodní vrstvu tvoří americký Patriot PAC-3 a jihokorejský M-SAM II (Cheolmae-II Mod 2), který od srpna 2026 plní ostrou misi v operačních bateriích protivzdušné obrany. Vyšší terminální vrstvu zajišťuje americký THAAD, systém určený k ničení balistických střel metodou přímého zásahu (hit-to-kill) s radarem AN/TPY-2 schopným detekce na vzdálenost přes tisíc kilometrů. Nad tím má přibýt domácí L-SAM s výškou záchytu kolem 50–60 km, jehož výroba byla schválena v lednu 2025 s cílem prvního nasazení v roce 2027.

Architektonicky to připomíná izraelský vícevrstvý systém kombinující Iron Dome, David’s Sling a Arrow. Zralostí ale jihokorejská obrana zatím zaostává. A právě izraelská zkušenost je varovná: v roce 2025 Írán odpálil proti Izraeli v masových salvách přes 500 balistických střel, jak uvádí velitel USSPACECOM. I přes sofistikovanou vícevrstvou obranu zahynulo devět Izraelců, připomíná analýza CSIS z března 2026.

Problém není jen výkon systémů, ale zásoby. Po operaci Epic Fury agentura AP v srpnu 2026 popsala „kritický“ nedostatek střel Patriot v Evropě. Každý interceptor PAC-3 MSE stojí zhruba 100 milionů korun. Průmyslové tempo výroby nestíhá doplňovat spotřebu z reálných operací. Pro Korejský poloostrov to znamená, že i kdyby obrana fungovala na 95 %, zbylých pět procent z masivní salvy může znamenat tisíce mrtvých civilistů v Soulu.

Rušení, mobilita a ruská pomoc

KLDR netlačí jen počtem raket. Americký kosmický velitel výslovně zmiňuje severokorejské schopnosti rušení GPS a satelitní komunikace, tedy přesně těch systémů, na kterých závisí spojenecké velení, řízení, komunikace a zpravodajství (C4ISR). Pokud obránce neví přesně, odkud střela letí, protože mu někdo zaslepil senzory, ani sebelepší interceptor nepomůže.

Mobilní odpalovače na kolových podvozcích komplikují preventivní úder. Na rozdíl od pevných sil, které lze zmapovat satelitem a zničit v první vlně, mobilní systémy typu KN-23 se přesouvají po silniční síti, schovávají v tunelech a odpalují z nepředvídatelných pozic. Americké plánování, historicky opřené o představu rychlého získání vzdušné nadvlády a likvidace známých cílů, naráží na realitu, kde cíle nejsou známé.

NATO v oficiálním prohlášení Severoatlantické rady z listopadu 2024 konstatuje, že prohlubující se vojenská spolupráce Ruska a KLDR dopadá současně na euroatlantickou i indo-pacifickou bezpečnost. Rusko od KLDR přijímá munici, balistické střely i vojáky. Na oplátku podle amerických zdrojů sdílí kosmické a raketové technologie. Generální tajemník NATO to řekl přímo: spolupráce Ruska a KLDR je hrozbou pro obě hemisféry zároveň.

Co to znamená pro Česko

Korejský poloostrov se může zdát vzdálený, ale česká ekonomika je s ním provázaná víc, než si většina lidí uvědomuje. Jižní Korea patří mezi deset nejdůležitějších obchodních partnerů České republiky mimo Evropu, korejské investice v Česku dosahují téměř 75 miliard korun. Závod Hyundai v Nošovicích je jediným výrobním závodem této značky v celé Evropské unii.

Ještě zásadnější je polovodičový rozměr. Samsung a SK hynix drží podle americké obchodní správy 73 % globálního trhu s paměťmi DRAM a 51 % trhu NAND. Konflikt na poloostrově by okamžitě zasáhl dodavatelské řetězce čipů, a tím i český automobilový průmysl, elektroniku a průmysl obecně. Česká indo-pacifická strategie z roku 2022 výslovně říká, že vnitřní dynamika regionu je přímo relevantní pro zájmy ČR. Ministr obrany na Shangri-La Dialogue v roce 2026 připomněl, že i vzdálené krize mohou mít přímý dopad na českou ekonomiku a bezpečnost.

Americká síla se neztrácí. Mění se ale v drahou a časově méně okamžitou sílu, která už nedokáže garantovat, že první hodiny války na Korejském poloostrově proběhnou bez katastrofálních ztrát, a právě v tom spočívá kout, do kterého KLDR Pentagon zahnala.

Článek Ani americké letadlové lodě už katastrofě nezabrání. KLDR zahnala Pentagon do kouta, ze kterého není úniku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Washington schválil, a co zatím ne

Klíčové je rozlišit, co se skutečně stalo. Americká administrativa schválila možnou transakci a notifikovala Kongres. To neznamená, že 103 střel už fyzicky putuje na jihokorejské základny. Kongres má zákonnou lhůtu na případné námitky, teprve poté se uzavírá kontrakt a začíná výroba či expedice z existujících zásob. Celý proces může trvat měsíce i roky.

Podstatný je i historický kontext. Jižní Korea není nováčkem v provozování AIM-9X. Otevřené americké akviziční materiály evidují jihokorejské objednávky této střely už od prosince 2011, s dalšími balíky v letech 2014, 2015 a 2017. Současná severokorejská zuřivá reakce tedy nemíří na úplně novou zbraň, míří na politické načasování. Schválení přišlo ve chvíli, kdy Donald Trump veřejně mluví o dobrém osobním vztahu s Kim Čong-unem a zároveň nařídil omezení rozsahu společného americko-jihokorejského cvičení Ulči Freedom Shield. Pchjongjang tuto dvojkolejnost okamžitě využil: slova o přátelství nic nemění na tom, že americký zbrojní aparát dál posiluje jihokorejské ozbrojené síly.

Střela, která mění pravidla boje na dohled

AIM-9X Sidewinder Block II patří do nejmodernější generace amerických krátkodosahových střel vzduch-vzduch. Její kořeny sahají k legendární rodině Sidewinder, jejíž první verze vstoupila do služby v padesátých letech, ale Block II je technologicky úplně jiný svět.

Základní parametry podle oficiálních amerických zdrojů:

• Typ: infračerveně naváděná střela vzduch-vzduch krátkého dosahu
• Navádění: zobrazovací infračervený vyhledávač s vysokou odolností proti protiopatřením
• Klíčové schopnosti: odpaly mimo osu letu nosiče (tzv. high off-boresight), vektorování tahu pro extrémní obratnost, datový spoj u verze Block II umožňující aktualizaci cíle po odpálení
• Rychlost: nadzvuková (přesná hodnota je utajená)
• Dostřel: klasifikovaný, veřejně nepublikovaný

Americká strana záměrně nezveřejňuje přesný dostřel ani maximální rychlost. Bezpečně lze říct, že AIM-9X Block II patří do absolutní špičky své kategorie. Mezi srovnatelné západní střely patří evropská IRIS-T nebo britská ASRAAM, obě rovněž s infračerveným naváděním a schopností odpalů mimo osu. Ruským protějškem je R-73 (v modernizované verzi R-74M), která rovněž nabízí vysokou obratnost a přilbový zaměřovač, ale v otevřených zdrojích chybí spolehlivé srovnání výkonu senzorů s americkou střelou. Severokorejské letectvo provozuje převážně starší sovětskou techniku a jeho schopnost nasadit srovnatelnou moderní střelu krátkého dosahu je podle západních analytiků výrazně omezená.

Pro jihokorejské stíhačky F-35A a víceúčelové letouny KF-21 Boramae znamená AIM-9X Block II zásadní posílení šance na „první výstřel, první zásah“ v boji na vizuální vzdálenost.

Trumpova diplomacie versus alianční stroj

Kontrast mezi Trumpovou osobní diplomacií a pokračujícím americkým odstrašením je jednou z nejdůležitějších os celého příběhu. Dne 19. srpna, pouhé dva dny před schválením raketového balíku, Defense News informoval, že Trump nařídil zkrácení a omezení rozsahu cvičení Ulči Freedom Shield. Soul i Washington následně potvrdily úpravy harmonogramu. Pro Pchjongjang to byl symbolický ústupek. Jenže o 48 hodin později přišlo schválení prodeje AIM-9X, signál, že institucionální alianční mechanismus běží dál bez ohledu na osobní gesta.

Americké ministerstvo zahraničí v oznámení transakce zdůvodnilo prodej posílením bezpečnosti „důležitého spojence“ a jeho schopnosti čelit „současným i budoucím hrozbám“. Žádná zmínka o diplomatických kanálech s Kimem. Žádná zmínka o omezení cvičení. Dva světy vedle sebe.

Jaderný a raketový program: hrozba, která není jen rétorika

Severokorejská hrozba „okamžité a silné“ odpovědi nestojí ve vzduchoprázdnu. Stojí na desetiletích systematického jaderného a raketového zbrojení a na dlouhé řadě ozbrojených provokací vůči Jižní Koreji.

Podle materiálu Mezinárodní agentury pro atomovou energii pro revizní konferenci Smlouvy o nešíření jaderných zbraní se severokorejský jaderný program od roku 2022 dál rozšiřuje. Agentura zaznamenala indicie provozu experimentálního reaktoru o výkonu 5 MW v Jongbjonu, provoz radiochemické laboratoře v roce 2025 odpovídající přepracování vyhořelého paliva a provoz lehkovodního reaktoru od října 2023 s několika odstávkami. Pchjongjang zkrátka nepřestal budovat infrastrukturu pro výrobu štěpného materiálu.

Raketový program je stejně aktivní. Dne 20. srpna 2026, den před americkým schválením prodeje AIM-9X, Severní Korea odpálila salvu raket do moře. Šlo o další z desítek balistických a jiných testů, které databáze CSIS Beyond Parallel eviduje za poslední roky. Vzorec je dobře známý: spojenecký krok, severokorejská rétorika, demonstrativní odpálení. Pravděpodobnější než přímý velký útok je kontrolovaná provokace s cílem zvýšit tlak a zároveň udržet prostor pro případné vyjednávání.

Historický výčet severokorejských provokací vůči Jižní Koreji je rozsáhlý:

• Potopení korvety Čchonan (2010): torpédový útok severokorejské miniponorky zabil 46 jihokorejských námořníků.
• Ostřelování ostrova Jonpchjong (2010): dělostřelecká palba na obydlený ostrov si vyžádala čtyři oběti, včetně dvou civilistů.
• Opakované balistické testy: od prvního jaderného testu v roce 2006 provedl režim šest jaderných zkoušek a desítky testů balistických raket různých dostřelů, včetně mezikontinentálních.
• Pohraniční incidenty: od přestřelek v demilitarizované zóně přes balónové akce až po narušování námořní hranice.

Korejské napětí není jen asijský problém

Spor o 103 střel na druhém konci světa se může zdát vzdálený, ale není. NATO na své oficiální stránce k odstrašení a obraně výslovně označuje rostoucí obranně-průmyslovou spolupráci Ruska se Severní Koreou za důvod k vážným obavám. Rada EU drží sankční rámec vůči KLDR nejen kvůli jadernému programu, ale explicitně i kvůli vojenské podpoře ruské agrese proti Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky.

Čísla jsou výmluvná. Jihokorejská vojenská rozvědka letos odhadla, že Severní Korea odeslala do Ruska přes 33 tisíc kontejnerů vojenských dodávek, munici, dělostřelecké granáty a další materiál, který Moskva spotřebovává na ukrajinské frontě. Severokorejští vojáci byli podle více zdrojů nasazeni přímo v bojích na ruské straně.

I Česko má v jihokorejském obranném ekosystému svou stopu. Výroční zprávy ministerstva průmyslu a obchodu evidují exporty vojenského materiálu do Korejské republiky a české velvyslanectví v Soulu letos oznámilo kontrakt na letouny Bristell pro výcvik jihokorejského letectva na roky 2026–2028. Probíhají i rozhovory o spolupráci v oblastech protivzdušné obrany, munice či elektronického boje.

Větší napětí na Korejském poloostrově nemusí automaticky zastavit pomoc Ukrajině, ale zvyšuje konkurenci o politickou pozornost, průmyslové kapacity a zásoby. Každá severokorejská raketa odeslaná do Ruska je zároveň raketou, která chybí v severokorejském arzenálu, a zároveň raketou, která zabíjí na evropském bojišti. Kruh se uzavírá a korejské napětí je dnes neoddělitelnou součástí globální bezpečnostní rovnice.

Článek Severní Korea zuří kvůli prodeji raket AIM-9X do Jižní Koreje. Kim slibuje „okamžitou a silnou“ odpověď se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně K2 Black Panther je a co umí

Tank K2 Black Panther je hlavní bojový tank vyvinutý a vyráběný firmou Hyundai Rotem pro jihokorejskou armádu. Srdcem je hladkohlavňový kanon ráže 120 mm s délkou hlavně 55 ráží, stejná ráže jako u německého Leopardu 2 nebo amerického Abramsu. Na rozdíl od obou západních konkurentů ale K2 disponuje automatem nabíjení, díky čemuž si vystačí s tříčlennou osádkou. Bojová hmotnost činí přibližně 55 tun, což je výrazně méně než 63 tun Abramsu M1A2 SEPv3 nebo 67 tun Leopardu 2A7. Nižší hmotnost přináší vyšší mobilitu, zejména v kopcovitém korejském terénu, kde tank vznikal.

Hydropneumatické odpružení umožňuje naklánět korbu dopředu i dozadu, což rozšiřuje úhly náměru kanonu v kopcovitém terénu. Integrovaný systém řízení palby, digitální bojový řídicí systém (BMS) a moderní senzorová sada dělají z K2 technologicky vyspělou platformu. Jenže jedna věc mu dosud chyběla: sériově zavedený aktivní ochranný systém typu hard-kill, který by dokázal zachytit a zničit přilétající střelu ještě před dopadem.

Vrstvená ochrana pro dnešní bojiště

Právě to se teď mění. Hyundai Rotem na veletrhu MSPO 2025 představil konfiguraci K2PL, která má dostat:

• Aktivní ochranný systém (APS) proti protitankovým řízeným střelám a dronovým hrozbám, konkrétně systém Trophy od izraelského Rafaelu, s nímž Hyundai Rotem uzavřel partnerskou dohodu na integraci, lokalizaci výroby a celoživotní podporu
• Protidronový rušič (jammer/ADS) schopný narušit řízení bezpilotních prostředků
• Dálkově ovládanou zbraňovou stanici (RCWS) pro boj s měkkými cíli bez nutnosti vystavit osádku
• Zesílené přídavné pancéřování proti kumulativní munici

Proč je to důležité? Protože přesně tyto hrozby dnes ničí tanky na Ukrajině. Ruské síly masově nasazují protitankové řízené střely typu Kornet, RPG-7 s termobarickými i kumulativními hlavicemi a levné FPV drony, které útočí shora na nejslabší část pancéřování věže. Brožura systému Trophy od Rafaelu uvádí ochranu proti všem známým kumulativním hrozbám včetně PTŘS, kumulativní tankové munice, bezzákluzových děl a RPG, plus schopnosti proti útokům shora a proti bezpilotním prostředkům. Systém má za sebou přes 500 tisíc provozních hodin a bojové nasazení na izraelských tancích Merkava.

Pro srovnání: Trophy už dnes chrání americké Abramsy (Leonardo DRS dokončil dodávky pro americkou armádu) a německý Bundeswehr ho integroval na Leopard 2A7A1 s plánem nasadit ho i na verzi 2A8. K2PL se tak ochranou snaží dorovnat standard, který u předních západních tanků už existuje. Ruský protějšek, systém Afganit instalovaný na tanku T-14 Armata, podle studie švédské obranné výzkumné agentury FOI sice představuje nejnovější ruský APS, ale jeho bojové ověření a transparentnost dat jsou nesrovnatelně slabší než u Trophy. A tank T-14 Armata se v sériové výrobě prakticky nenachází.

Dva programy, dvě časové osy

Klíčové je rozlišit dva souběžné procesy, které se v běžném zpravodajství často směšují. Prvním je jihokorejský armádní modernizační program, který jihokorejská akviziční agentura DAPA schválila 11. srpna 2026. Rozpočet činí 3,43 bilionu wonů (přibližně 60 miliard Kč), program má běžet v letech 2028 až 2046 a první modernizované korejské K2 mají vstoupit do služby až v roce 2033. Součástí má být APS, protidronový rušič i RCWS.

Druhým procesem je polská exportní větev. Ta je rychlejší. Rámcová dohoda z roku 2022 počítá celkem s tisícovkou tanků K2 a K2PL pro polskou armádu. První kontrakt na 180 kusů ve verzi K2GF byl dokončen v listopadu 2025. Druhý kontrakt, podepsaný 1. srpna 2025 v hodnotě přibližně 6,5 miliardy dolarů (asi 150 miliard Kč), zahrnuje dalších 180 tanků a 81 podpůrných vozidel. Rozpad dodávek vypadá takto:

Polská verze K2PL s plnou vrstvou aktivní ochrany tak má být v rukou vojáků o pět let dříve než korejská modernizace. To není náhoda, Varšava potřebuje tanky teď.

Polsko si staví víc než tankovou flotilu

Skutečný strategický význam polského programu K2 nespočívá jen v počtu obrněnců. Spočívá v tom, že Polsko si buduje domácí výrobní a servisní uzel pro těžkou techniku. Většina z 64 tanků K2PL má být montována v závodě Bumar-Łabędy v Gliwicích. Hyundai Rotem v dubnu 2026 podepsal s Bumarem smlouvu, která zahrnuje nejen montáž, ale i koncept označovaný jako „Polish Solution“, tedy osazení části subsystémů polským průmyslem, například kamer a inerciální navigace.

Polský senát celý program výslovně označuje za vyplnění mezer po darech starší techniky Ukrajině a současně za budování dlouhodobé domácí produkční kapacity. Všechny kontrahované K2 mají mít komunikační a BMS vybavení kompatibilní s polskou armádou, přičemž polské ministerstvo obrany výslovně zmiňuje kompatibilitu s tanky Abrams, které Polsko rovněž provozuje. Pro alianci je to podstatné: na východním křídle NATO tak vzniká hustší síť interoperabilních těžkých sil.

Co to znamená pro Česko a širší region

Česká republika se vydala jinou cestou. Dne 11. září 2025 podepsalo české ministerstvo obrany závaznou objednávku na 44 tanků Leopard 2A8, první dodávky mají přijít v roce 2028. Současně probíhá přezbrojení na Leopard 2A4. K2 pro Česko dnes není realistická varianta, armáda sází na jednotnou leopardí platformu.

Výsledek je ale pro východní křídlo NATO příznivý. Polsko s K2PL a Abramsy, Česko s Leopardy 2A8, Německo s Leopardy 2A7A1, všechny tyto tanky sdílejí ráži 120 mm NATO, moderní BMS a stále častěji i aktivní ochranný systém Trophy. Vzniká logisticky a takticky propojená síť, která je pro potenciálního protivníka výrazně těžší oříšek než mozaika zastaralých sovětských typů.

K2PL se tím posouvá z role rychle dodaného náhradního řešení k roli plnohodnotného regionálního tanku pro dlouhou konfrontaci. Platforma, která byla na aktivní ochranu architektonicky připravená od počátku, ji teď konečně dostává, protože válka na Ukrajině z APS udělala nutnost, ne volitelný příplatek.

Článek Jihokorejský K2 Black Panther dostává ochranu, která odolá Rusům i na dnešním bojišti. Už míří do Polska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank, který byl na upgrade připravený od začátku

K2 Black Panther od Hyundai Rotem patří mezi nejpokročilejší hlavní bojové tanky na světě. Základní parametry mluví samy za sebe:

• Kanón: 120mm hladkohlavňový L55 s automatickým nabíjením
• Motor: 1 500 koní, diesel MTU
• Maximální rychlost: 70 km/h na silnici
• Dojezd: 450 km
• Hmotnost: cca 55–56 tun
• Osádka: 3 členové (velitel, střelec, řidič)

Klíčový detail: už oficiální produktový list Hyundai Rotem uvádí u K2 možnost integrace soft-kill i hard-kill ochrany jako opci. Modernizace tedy neláme architekturu stroje, ale rozvíjí to, co bylo v jeho DNA od počátku. Digitální systém řízení boje (BMS), síťové propojení a modulární konstrukce umožňují přidat nové vrstvy ochrany bez toho, aby se tank musel přestavět od podlahy.

Program má běžet v letech 2028 až 2046 s rozpočtem kolem 3,45 bilionu wonů, tedy přibližně 60 miliard korun. První modernizované kusy by měly být v provozu od roku 2033.

Proč právě teď a proč právě takhle

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, přinesla jednu zásadní lekci pro všechny armády provozující těžkou obrněnou techniku. Tank za desítky milionů korun dokáže zničit dron za zlomek jeho ceny. FPV drony, barážující munice typu Lancet, protitankové řízené střely s útokem shora, to všechno proměnilo bojiště způsobem, na který klasický pasivní pancíř nestačí.

Korea ale nereaguje jen na Ukrajinu. Severokorejský vůdce Kim Čong-un v listopadu 2024 nařídil masovou výrobu sebevražedných dronů, které jsou podle jeho vlastních slov levné a výrobně jednoduché. Pro jihokorejské tankové jednotky rozmístěné podél demilitarizované zóny to není abstraktní hrozba, je to bezprostřední operační realita.

Proto modernizace K2 nesází na jedinou kartu. Kombinuje tři vrstvy:

• Aktivní ochranný systém (APS) – hard-kill řešení schopné zachytit a zničit přilétající střelu nebo dron ještě před dopadem.
• Elektronické rušení (anti-UAV jamming) – narušení řídicího signálu nebo navigace útočícího dronu.
• Dálkově ovládaná zbraňová stanice (RWS) – možnost palby na blízké hrozby bez vystavení osádky.

Konkrétní typ APS zatím DAPA veřejně neupřesnila. Pro srovnání: izraelský systém Trophy od firmy Rafael, který už je bojově prověřený a instalovaný na Merkavách i amerických Abramsech, nabízí 360° ochranu s vysokou pravděpodobností zásahu včetně schopnosti proti útokům shora a malým bezpilotním prostředkům. Ruská Arena-M, slibovaná pro tanky T-90 a T-80, je podle ruské státní agentury TASS radarový hard-kill systém, ovšem její masová výroba je stále formulována spíše jako cíl než jako realita. A právě tady začíná zásadní rozdíl.

Proč Rusové nestíhají

Rusko samozřejmě na dronovou hrozbu reaguje. Státní holding Rostec prostřednictvím agentury TASS deklaruje zesilování elektronického boje u tanků T-90M na základě bojových zkušeností z Ukrajiny. Slibuje zavedení systému Arena-M. Na papíře má navíc tank T-14 Armata, který byl koncepčně navržen jako stroj nové generace s bezosádkovou věží a integrovanou aktivní ochranou.

Jenže papír a sériová realita jsou dvě různé věci. Analytická zpráva amerického CNA připomíná u Armaty dlouhé odklady sériové výroby a absenci průkazného bojového nasazení ve větším měřítku. Ruské státní zdroje je přitom nutné číst s vědomím, že jde o deklarace, nikoli o nezávisle ověřené schopnosti; TASS je státní agentura a tvrzení Rostecu mají často propagandistický charakter.

Rozdíl mezi korejským a ruským přístupem neleží v tom, kdo má „lepší tank“ v abstraktním souboji věž proti věži. Leží v systémové integraci. Korea plánuje veřejně popsaný, časově ohraničený program, který kombinuje APS, rušení a RWS do jednoho balíku a navazuje na architekturu, která s tím počítala. Rusko řeší dílčí kroky: tady klecový pancíř, tam elektronická rušička, jinde slibovaný APS, bez doloženého sériového nasazení uceleného ochranného systému na hlavní flotile.

Pro kontext: i Severní Korea se snaží držet krok. Státní agentura KCNA v březnu 2026 informovala o testu „nového typu hlavního bojového tanku“ s aktivní ochranou a tvrdila stoprocentní úspěšnost. Analytici z obrazového materiálu odvozují prvky podobné APS, RWS a modernizovanou optiku na stroji z rodiny Čchonma-2. Ovšem u severokorejských tvrzení platí dvojnásob, že jde o státní propagandu bez nezávislého ověření; „stoprocentní úspěšnost“ je formulace, která by měla každého analytika přimět ke zdravé skepsi.

Co to znamená pro Evropu a Česko

K2 Black Panther není jen korejská záležitost. Polsko je jeho významným exportním zákazníkem; druhý kontrakt, potvrzený v červenci 2025, počítá s vývojem verze K2PL s lokální výrobou a úpravami podle polských požadavků. DAPA tento kontrakt výslovně rámuje jako příspěvek k evropské bezpečnosti.

Pokud se nový ochranný balík osvědčí v Koreji, je logické očekávat, že Polsko bude chtít podobné prvky zapracovat do svých K2PL, ať už smluvním doplněním, nebo v dalších výrobních blocích. Pro východní křídlo NATO by to znamenalo výrazný posun v odolnosti proti levným dronovým útokům, tedy přesně proti hrozbě, kterou dnes řeší každá armáda od Baltu po Černé moře.

Česká armáda se vydala jinou cestou a pořizuje 44 tanků Leopard 2A8 od KNDS. Srovnání obou platforem ukazuje odlišné filozofie:

Leopard 2A8 má výhodu v tom, že Trophy APS je už součástí dodávky a je bojově prověřený. K2 je lehčí, rychlejší a s automatickým nabíjením, ale svůj APS teprve dostane. Pro Česko byl Leopard logickou volbou z hlediska evropské interoperability. K2 je zase exportně agresivnější konkurent, který po modernizaci získá ještě silnější argumenty pro země hledající moderní tank s komplexní ochranou.

Závěr s otevřenou otázkou

V příštích letech nebude rozhodovat jen to, jak silný pancíř tank má nebo jak daleko dostřelí jeho kanón. Rozhodovat bude schopnost přežít rojový útok desítek levných dronů a okamžitě opětovat palbu. Korea na tuto realitu staví celý modernizační program. Rusko zatím reaguje po částech, a právě ten rozdíl mezi systémem a improvizací bude na budoucím bojišti stát životy.

Článek Jižní Korea modernizuje tanky K2 Black Panther způsobem, který dává smysl na další desetiletí. Rusové na ně stačit nebudou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Jihokorejci porazili americkou i evropskou konkurenci

Soutěž nebyla formalita. V říjnu 2024 americká armáda pozvala k demonstracím pět firem: American Rheinmetall Vehicles, BAE BOFORS, Hanwha Defense USA, General Dynamics Land Systems a Elbit Systems USA. Později se veřejně přihlásily i týmy Leonardo DRS s KNDS a AM General s indickou Kalyani. Šlo tedy o mezinárodní klání, ve kterém se střetly americké, evropské i asijské koncepce.

Armáda oficiální bodování nezveřejnila. Z dostupných podkladů ale lze vyčíst, co rozhodlo: Washington nehledal zbraň, kterou teprve někdo vyvine. Po zrušení ambiciózního programu ERCA v roce 2024 armáda explicitně deklarovala obrat od vývoje k nákupu „zralého a dostupného“ systému. Hanwha nabídla přesně to: platformu postavenou na bojově ověřené rodině K9, kterou už provozuje šest členů NATO, a k tomu připravenost na americkou výrobu. Integrační a testovací centrum v Alabamě, investice do muniční základny Pine Bluff v Arkansasu; to není dovozce, který posílá bedny z Pusanu. To je firma, která se zakořeňuje v americkém průmyslu.

Co přesně K9 Mobile Howitzer umí a proč je to skok od M777

Tažená houfnice M777A2 slouží americké armádě od roku 2005. Váží necelých 4 500 kilogramů, je přepravitelná vrtulníkem i letounem C-130 a svou lehkostí si vysloužila přezdívku „trojitá sedmička“. Jenže na moderním bojišti, kde drony odhalí palebné postavení během minut a protibaterijní palba dorazí vzápětí, je její hlavní slabina fatální: M777 potřebuje zvlášť tažné vozidlo FMTV, nechráněnou obsluhu a relativně dlouhou dobu na zaujetí i opuštění pozice. Posádka stojí pod širým nebem a ručně manipuluje s municí.

Proti tomu Hanwha pro MTC nabízí podle firemních materiálů toto:

• Ráže: 155 mm / délka hlavně 52 kalibrů
• Platforma: kolový podvozek 8×8
• Zásoba munice na palubě: 40 nábojů
• Rychlost palby: 8–9 ran za minutu
• Čas zaujetí a opuštění postavení: pod 30 sekund
• Ochrana posádky: pancéřovaná kabina

Třicet sekund. Tolik má trvat celý cyklus od zastavení přes výstřel po odjezd. U M777 se bavíme o minutách, během nichž je obsluha vystavena všemu, co nepřítel pošle. Navíc MTC veze vlastní munici, žádné čekání na zásobovací náklaďák, který se musí přiblížit k odkryté pozici.

Pro srovnání: francouzský CAESAR 8×8, který si pořídila i česká armáda, nabízí 155mm/52cal hlaveň, 36 nábojů, čtyřčlennou obsluhu, dojezd 600 kilometrů, silniční rychlost 90 km/h a dostřel až 70 kilometrů podle typu munice. Německý RCH 155 je technologicky nejambicióznější: plně automatizovaná věž, dvoučlenná posádka, rychlost přes 100 km/h a unikátní schopnost střelby za pohybu, ale je těžší a dražší. Hanwha se s MTC profiluje někde mezi: praktičtější než RCH 155, ale s větší zásobou munice než CAESAR a s důrazem na tempo operací středních brigád.

Jak MTC změní tvář americké pěchoty

Nejde jen o výměnu jedné hlavně za druhou. Americká armáda v rozpočtových dokumentech pro fiskální rok 2027 popisuje MTC jako dvojici schopností: samohybný kanon a k němu navázané zásobovací vozidlo (Resupply Vehicle), které má vzniknout v samostatném prototypování. Teprve tato dvojice dohromady mění způsob, jakým lehčí a střední brigády vedou palebnou podporu.

Dosud fungoval cyklus takto: tahač FMTV přiveze M777 na pozici, obsluha rozloží dělo, vystřelí, složí, připojí k tahači a odjede. Munici přiváží další vozidlo. Celý proces trvá dlouho a brigáda musí čekat. S MTC se houfnice přesune sama, vystřelí během desítek sekund, okamžitě odjede a zásobovací vozidlo ji doplní za jízdy nebo na kryté pozici. Kratší vystavení nepřátelskému průzkumu, rychlejší tempo, vyšší přežitelnost.

Americká armáda to v oficiálním oznámení shrnuje pojmem „vysoce transparentní bojiště“, tedy bojiště, kde je vidět všechno a kde přežije ten, kdo se rychleji schová. Válka na Ukrajině, trvající už více než čtyři roky, tuto lekci potvrzuje denně. Tažené houfnice jsou tam jedním z nejzranitelnějších cílů dronů a protibaterijních radarů.

Co to znamená pro Jižní Koreu a pro Česko

Pro Soul je americký kontrakt víc než obchodní úspěch. Podle SIPRI se Jižní Korea v období 2021–2025 vyšplhala na deváté místo mezi světovými exportéry zbraní s tříprocentním podílem globálního trhu. Hanwha už dodává pásové K9 do Polska (rámcová dohoda na 672 kusů s transferem technologií), Rumunska, Estonska, Norska, Finska a Turecka. Americké vítězství funguje jako nejsilnější možná reference: pokud si Hanwhu vybral Washington, těžko ji někdo odmítne jako „asijskou alternativu“.

Pro českou armádu je přímý dopad omezený. Praha je smluvně vázána na 62 houfnic CAESAR 8×8 CZ, které od roku 2026 nahrazují zastaralé 152mm houfnice DANA. Česko tedy už jde cestou kolové samohybné houfnice, jen od jiného dodavatele. Nepřímo ale americká volba potvrzuje, že celý koncept kolového samohybného dělostřelectva je dnes hlavní proud modernizace NATO, nikoli okrajový experiment.

Rizika a otevřené otázky

Program MTC je zatím v prototypové fázi. Parametry, které Hanwha uvádí, musí potvrdit armádní testy a experimenty s vojáky plánované na fiskální roky 2028–2029. Finální sériová konfigurace se může lišit: armáda například spolupracuje s Hanwha na integraci americké hlavně délky 58 kalibrů, což by znamenalo delší dostřel, ale i jiné balistické charakteristiky. Pokud prototyp nevyhoví, veřejně známý záložní plán neexistuje; reálně by připadalo v úvahu prodloužení testů, nové srovnání nebo ponechání M777 ve služebním zařazení déle, než se dnes počítá.

Otevřená zůstává i otázka přesného počtu sériových kusů. Číslo přes čtyři sta koluje v odborných médiích a odpovídá historickému rozsahu programu M777, armáda v roce 2009 převzala pětistý kus. Oficiální rozpočtové dokumenty ale mluví o náhradě „ve vybraných formacích“, nikoli o konkrétním čísle. Skutečný rozsah sériové výroby tak závisí na výsledcích testů, rozpočtových prioritách Kongresu a na tom, jak rychle se podaří rozjet americkou výrobní linku.

Jedno je ale jasné už dnes: americká armáda se rozhodla, že éra tažených houfnic v jejích lehčích brigádách končí. A klíč k té změně drží firma ze Soulu.

Článek Jihokorejci ovládli soutěž americké armády. Jejich houfnice nahradí přes 400 děl a změnit tvář pěchoty USA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč Korea nechce čekat na Západ

Formulace „obejde Západ“ neznamená, že Soul opouští své spojence. Znamená něco pragmatičtějšího: Korea se chce zbavit nejslabšího článku svého exportního řetězce. Když dnes nabízí KF-21 zahraničnímu zákazníkovi, musí k letounu přibalit střely od západních výrobců. A každá taková střela s sebou nese exportní licenci země původu, často americkou, britskou nebo německou. Samotná DAPA v roce 2023 veřejně přiznala, že schvalování německých komponent dokázalo zdržet export i akvizice o šest až dvanáct měsíců.

Pro první výrobní dávky KF-21 Korea zahraniční střely nakupuje a integruje normálně. Paralelně ale rozbíhá domácí vývoj krátkodosahových i dlouhodosahových střel. Cíl je jasný: až bude domácí munice hotová, Korea nabídne kompletní balíček „letoun plus výzbroj“ bez nutnosti žádat o svolení třetí stranu. Pro zákazníky typu Peru nebo Filipíny, tedy země, které o KF-21 projevily zájem, to může být rozhodující argument.

Co je náporový motor a proč mění pravidla hry

Klasická raketa si nese vlastní palivo i okysličovadlo. Jakmile motor dohoří, střela letí setrvačností a postupně ztrácí rychlost i schopnost manévrovat. Náporový motor (ramjet) funguje jinak. Nemá kompresor. Stlačuje nasávaný vzduch čistě vlastní rychlostí letu a spaluje palivo s kyslíkem z atmosféry. Potřebuje sice počáteční urychlení pomocí raketového boosteru, ale jakmile se rozletí, dokáže udržovat tah podstatně déle než konvenční raketový motor.

Praktický důsledek pro vzdušný boj je zásadní. Střela s ramjetem si nese víc energie až do závěrečné fáze přiblížení k cíli. Má větší takzvanou no-escape zone, tedy oblast, v níž protivník už nemá dost času ani energie, aby střele unikl. Právě na tomto principu stojí pověst evropského Meteoru, který MBDA prezentuje jako střelu s největší no-escape zone ve své třídě. Meteor váží 190 kilogramů, měří 3,65 metru a využívá pohon typu „solid fuel variable flow ducted rocket“, tedy ramjet s regulovatelným průtokem tuhého paliva. Korejská střela míří do stejné kategorie. Její přesné parametry (dosah, hmotnost, typ vyhledávače cíle) ale zatím nejsou veřejně známé.

Srovnání s konkurencí mimo Západ je nutně opatrnější. Čínská PL-15 a ruská R-37M se v západních analýzách popisují jako zavedené systémy s dlouhým dosahem, ale transparentní primární data k nim chybí. Korejský projekt je teprve na startu, takže seriózní výkonové porovnání zatím nelze provést.

KF-21 Boramae: platforma, která už létá

Důležitý kontext: korejská střela nevzniká pro papírový letoun. KF-21 Boramae je víceúčelový bojový letoun generace 4,5, který KAI vyvíjí od roku 2015. Do konce listopadu 2024 měl za sebou tisíc beznehodových vývojových vzletů. Prošel zkouškami vzdušného tankování i testovacími odpaly vzduch-vzduch výzbroje. Podle oficiální brožury KAI dosahuje maximální rychlosti kolem Mach 1,8 (přibližně 2 200 km/h), přeletového doletu přibližně 2 870 kilometrů a unese zhruba 7 700 kilogramů výzbroje na deseti závěsnících.

Zkouška oddělení střely Meteor od prototypu KF-21 proběhla už 28. března 2023. Meteor je tedy na platformě prověřovanou referencí, a zároveň měřítkem, které musí budoucí korejská střela minimálně dorovnat, aby dávala smysl.

Zabiják, nebo zatím jen ambice?

Buďme přesní: žádná střela na světě nemá stoprocentní pravděpodobnost zásahu. Každý cíl manévruje, klamou ho elektronické rušičky, chrání ho vlastní doprovod. Korejská střela navíc zatím nemá zveřejněné klíčové údaje: typ vyhledávače, odolnost proti rušení, přesný dosah ani velikost no-escape zone. Síla ramjetového pohonu spočívá v jednoduché logice: pokud Korea zvládne vyvinout funkční náporový motor pro střelu kategorie BVR, získá zbraň, která si udrží energii tam, kde klasické rakety už jen klouzají. A to je v moderním vzdušném boji obrovská výhoda.

Technická rizika ale nejsou malá. Stabilní chod ramjetu v celé letové obálce, přechod z boosterového na udržovaný tah, ztráty na vstupu vzduchu, integrace vyhledávače a datového spoje: to všechno vysvětluje, proč je Meteor i po letech stále etalonem, a ne triviálním produktem, který by kdokoli snadno okopíroval.

Co to znamená pro trh s bojovými letouny

Pokud Korea program dotáhne do roku 2033, neprodá zahraničním zákazníkům jen letoun. Prodá ucelený bojový systém, víceúčelový letoun s domácí dlouhodosahovou střelou, kde celý balíček podléhá jednomu exportnímu režimu pod kontrolou DAPA. Odpadne riziko, že obchod ztroskotá na licenčním vetu třetí země. Pro armády, které si nemohou dovolit F-35 nebo Eurofighter a nechtějí čínskou či ruskou techniku, to může být nabídka, kterou dosud nikdo na trhu neměl.

Evropským výrobcům střel, především MBDA s Meteorem, to v krátkém horizontu neublíží. Meteor zůstává referenční zbraní i na samotném KF-21. V delším horizontu ale Korea může ukrojit právě ten segment trhu, kde se dnes prodává západní munice jako příslušenství k nezápadním letounům. A to už je obchodní posun, který stojí za pozornost.

Soul nesází na jednu kartu, sází na celý balíček. Jestli se mu to vyplatí, ukáže příští dekáda. Ale směr je jasný a peníze na stole leží.

Článek Nový zabiják pro jihokorejský KF-21. Vlastní střela s náporovým motorem obejde Západ a srazí z oblohy každého, koho zaměří se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně je Hyunmoo-5

Hyunmoo-5 je balistická raketa vyvinutá jihokorejskou Agenturou pro obranný vývoj (ADD) ve spolupráci s firmou Hanwha Aerospace. Podle analytické služby Janes váží celá raketa přibližně 36 tun a nese konvenční penetrační hlavici o hmotnosti kolem osmi až devíti tun. Dosah závisí na hmotnosti nákladu; s plnou hlavicí se odhaduje na stovky kilometrů, v odlehčené konfiguraci teoreticky až na 3 000 km.

Poprvé byla veřejně předvedena 1. října 2024 při Dni ozbrojených sil Korejské republiky. O rok později, v říjnu 2025, ministr obrany An Kju-bek v rozhovoru pro agenturu Yonhap potvrdil zahájení masové výroby a operační nasazení od konce roku. V lednu 2026 Yonhap informovala, že rozmisťování skutečně začalo.

Klíčový kontext: bez zrušení americko-jihokorejských raketových omezení 21. května 2021 by tato zbraň pravděpodobně nikdy nevznikla. Dohoda z roku 1979, postupně uvolňovaná, omezovala Soul v hmotnosti hlavic i dosahu. Teprve její úplné ukončení otevřelo prostor pro vývoj takto těžké balistické střely.

Jak se jehla zavrtá do země a proč to připomíná zemětřesení

Označení „prázdná hlavice“ neznamená, že je dutá. Znamená, že je nejaderná, konvenční. Veškerá hmotnost jde do masivního penetračního tělesa, tvrdého pláště a nálože se zpožděným odpalem. Žádný jaderný balík, žádný uran, žádné plutonium.

Princip je fyzikálně elegantní a zároveň brutální. Úzké, extrémně robustní těleso dopadne vysokou rychlostí a kinetická energie ho zatlačí pod povrch, skrz zeminu, beton nebo horninu. Roznětka odpálí nálož až po průniku. A tady nastává rozhodující moment: podle studie National Academies už několik metrů podpovrchové detonace dramaticky zvyšuje takzvaný coupling efekt, tedy přenos energie do podloží. Místo aby se výbuch rozplynul do atmosféry, přemění se v zemní ráz, který se šíří horninou jako lokální seismický impulz.

Není to tektonické zemětřesení. Je to uměle vyvolaný otřes, soustředěný a lokální, ale pro podzemní konstrukce v dosahu devastující. Stropy praskají, stěny se hroutí, vybavení uvnitř bunkru se rozpadá. Právě proto jihokorejští představitelé mluví o „rovnováze strachu“ vůči severokorejské jaderné hrozbě, dosažené bez porušení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

Síla malého jaderného výbuchu, ale jen proti bunkru

Srovnání s malým jaderným výbuchem je přesné, ale jen v jedné rovině: v tom, co Hyunmoo-5 udělá s konkrétním podzemním cílem. Proti mělkému nebo středně hlubokému bunkru se známou polohou se může účinek penetrační hlavice o hmotnosti devíti tun blížit tomu, co by způsobila taktická jaderná zbraň malého výkonu.

Tím ale podobnost končí. Skutečná jaderná zbraň přidává tepelné záření, promptní radiaci, radioaktivní spad a nesrovnatelně širší ničivý poloměr. Hyunmoo-5 nic z toho nemá. Nezamořuje krajinu, nevyvolává radiační nemoc, nezpůsobuje plošnou zkázu. Je to chirurgický nástroj proti jednomu typu cíle, hluboko uloženým a tvrdě chráněným objektům, především severokorejským velitelským stanovištím, skladům zbraní hromadného ničení a podzemním základnám.

Podle nás je právě tohle nejdůležitější rozlišení: „jaderně podobná“ vůči bunkru, nikoliv vůči městu.

Jak si stojí ve srovnání se světem

Nejbližší americký protějšek není lehká munice GLSDB od Boeingu a Saabu; ta váží řádově méně, má dosah přes 150 km a je určena pro jiný typ cílů. Skutečným americkým analogem co do účelu je GBU-57 Massive Ordnance Penetrator (MOP), třináctitunová letecká puma shazovaná z bombardéru B-2 Spirit. Americké letectvo ji popisuje jako zbraň proti dobře chráněným zařízením a studie RAND u ní uvádí průnik až do 20 metrů železobetonu nebo 60 metrů zeminy.

Hyunmoo-5 se od MOP liší zásadně v nosiči: je to balistická raketa, ne letecká puma, takže nepotřebuje stealth bombardér a může být odpálena z mobilního odpalovacího zařízení. To je v kontextu Korejského poloostrova, kde vzdálenosti mezi Soulem a potenciálními cíli na severu měří stovky kilometrů, obrovská výhoda.

U Ruska ani Číny se v otevřených zdrojích nepodařilo doložit přímo srovnatelný systém se stejně těžkou konvenční penetrační hlavicí. Obě země disponují balistickými raketami s konvenčními hlavicemi, například čínská DF-21D nebo ruský Iskander-M, ale žádná z nich není veřejně prezentována jako devítitunový protibunkrový prostředek.

Co to znamená pro budoucnost podzemní obrany

Nástup Hyunmoo-5 nemění fyziku do té míry, že by „zrušil bunkry“. National Academies i RAND shodně zdůrazňují, že skutečně hluboké objekty v tvrdé hornině zůstávají mimo dosah konvenčních penetrátorů. Mění ale kalkul pro mělké a středně hluboké cíle se známou polohou. Ty už nejsou automaticky beztrestný trezor.

Obranná doktrína se proto posouvá od modelu „hloubka sama stačí“ k principu hloubka plus rozptýlení plus redundance plus klamání plus mobilita. Severní Korea to ostatně praktikuje už desítky let; její podzemní dělostřelecké pozice mají více tunelů, více vchodů a schopnost relativně rychlé obnovy. Trend v Evropě jde podobným směrem: šest zemí iniciativy ELSA v únoru 2026 potvrdilo urychlení vývoje dlouhodosahových přesných úderných prostředků včetně schopností hlubokého úderu.

Severokorejská reakce na Hyunmoo-5 byla okamžitá. Kim Jo-čong, sestra vůdce Kim Čong-una, dva dny po říjnové přehlídce 2024 zbraň zesměšnila jako „zbytečně obrovskou“. Jenže právě ta reakce prozrazuje, že Soul trefil citlivé místo. Pokud by devítitunová jehla nikoho neznepokojovala, nikdo by se neobtěžoval ji komentovat.

Článek Zavrtá se do země jako jehla a vytvoří umělé zemětřesení: 9tunová „prázdná hlavice“ má sílu jako malý jaderný výbuch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je Cheonryong a proč Soul takovou zbraň potřebuje

Cheonryong, oficiálně KALCM (Korea Air-Launched Cruise Missile), je vzdušně odpalovaná střela s plochou dráhou letu, vyvíjená jihokorejskou Agenturou pro obranný rozvoj (ADD) jako domácí náhrada za importovaný německo-švédský Taurus KEPD 350. Už v roce 2016 Soul veřejně oznámil záměr vyvinout vlastní střelu „třídy Taurus“ pro tehdy ještě rodící se stíhačku KF-21 Boramae. Důvod je prostý: Severní Korea ukrývá velitelská stanoviště, sklady munice a klíčovou infrastrukturu v rozsáhlé síti tunelů a bunkrů vybudovaných hluboko v horském terénu poloostrova. Obyčejná letecká puma takový cíl spolehlivě nezlikviduje. Potřebujete zbraň odpalovanou z bezpečné vzdálenosti, která doletí stovky kilometrů, vyhne se radarům a v závěrečné fázi pronikne do zpevněného betonu nebo skály.

Právě proto je Cheonryong konstruován s průbojnou hlavicí určenou proti zodolněným cílům. Přesnou míru průniku, kolik metrů betonu nebo horniny dokáže prorazit, Soul zatím veřejně neodhalil, ale obranná média střelu konzistentně popisují v roli „bunker buster“ zaměřené na severokorejské podzemní objekty.

Dolet, neviditelnost a navedení: co říkají dostupná čísla

Veřejně uváděný dolet přesahuje 600 kilometrů. V praxi to znamená, že jihokorejský pilot může odpálit střelu ze značného odstupu od cíle, aniž by musel vstupovat hluboko do severokorejského vzdušného prostoru a vystavovat se nejhustší vrstvě protivzdušné obrany KLDR. Letoun zůstane relativně v bezpečí, zatímco střela pokračuje sama.

Tvrzení o „neviditelnosti pro radary“ stojí na dvou principech. Prvním je let v extrémně malé výšce kopírující terén; radar pozemní obrany má problém zachytit objekt, který se kryje za horizontem a kopci. Druhým je tvarování draku se sníženým radarovým průřezem, tedy stejná logika, jakou používají západní střely Storm Shadow/SCALP. Nejde o absolutní neviditelnost, ale o drastické zkrácení času, který má protivník na záchyt a reakci. Když radary střelu konečně uvidí, může být pozdě.

Naváděcí systém je vrstvený:

• Inerciální navigace (INS) drží trajektorii i bez vnějšího signálu.
• GPS průběžně koriguje odchylku.
• Infračervený/optoelektronický senzor v závěrečné fázi potvrzuje cíl s vysokou přesností.

Stejnou architekturu používá Storm Shadow/SCALP i ruská Ch-69. Význam je zásadní: střela musí trefit konkrétní vstup do bunkru nebo ventilační šachtu, ne jen „oblast cíle“.

Srovnání s konkurencí: Taurus, JASSM, Storm Shadow, Ch-69, CJ-10

Cheonryong spadá do kategorie vzdušně odpalovaných střel s plochou dráhou letu pro hluboké údery, stejné škatulky jako západní Storm Shadow/SCALP (hmotnost kolem 1 300 kg, dolet přes 250 km v exportní verzi, průbojná tandemová hlavice BROACH) nebo americký AGM-158 JASSM-ER (dolet přes 900 km). Korejská střela se s doletem přes 600 km řadí mezi ně.

Ruský ekvivalent Ch-69, prezentovaný Rosoboronexportem jako malozjistitelná střela vzduch-země, má oficiálně uváděný maximální dolet pouze 290 km, tedy výrazně méně. Čínský CJ-10 je naopak úplně jiná kategorie: pozemně odpalovaná strategická střela s doletem kolem 2 000 km. Cheonryong sedí mezi nimi; je letecký jako Ch-69, ale s podstatně delším dosahem, zároveň není strategickou zbraní typu CJ-10, nýbrž takticko-operativním nástrojem bojového letectva.

Od testu k hotové zbrani: co musí Soul ještě zvládnout

Úspěšný červnový let je milník, ne cílová páska. Podle dostupných informací z obranných médií se předchozí dva neúspěchy týkaly problémů při zážehu či chodu motoru; prototypy musely být na dálku ukončeny. Co přesně inženýři opravili, Soul veřejně nerozebral, ale výsledek mluví sám: střela se oddělila, motor naskočil a let pokračoval stabilně.

Před programem je ale ještě dlouhá cesta. Plán počítá s dokončením vývoje v roce 2028, zahájením sériové výroby v roce 2029 a zavedením do služby na počátku třicátých let. Mezitím musí proběhnout další letové zkoušky, ověření navedení a bojové účinnosti, a především integrace na primární nosič, stíhačku KF-21 Boramae, která sama prochází vývojovým programem.

Signál pro Pchjongjang i pro Evropu

Samotný test mění rovnováhu sil na poloostrově zatím spíš psychologicky než operačně. Soul říká Pchjongjangu: směřujeme ke zbrani, která dokáže zasáhnout vaše nejlépe chráněné velitelské bunkry, a nemusíme při tom spoléhat výhradně na dovoz. Pro severokorejské plánovače to znamená jediné, ještě víc rozptylovat, hloubit a zodolňovat. Přímá reakce KLDR ani Číny na červnový test se ve veřejných zdrojích dosud neobjevila, ale kontext je jasný.

Méně zřejmý, ale podle nás stejně důležitý je signál směrem do Evropy. Jižní Korea už dávno není jen dodavatel houfnic K9 a tanků K2. Podle SIPRI směřovalo v období 2020–2024 více než polovina korejského exportu hlavních zbraní do Evropy, přičemž samotné Polsko tvořilo 46 procent celkového objemu. Rumunsko podepsalo kontrakty na K9/K10, Estonsko objednalo raketomety Chunmoo, Finsko a Norsko provozují K9. Cheonryong ukazuje, že Korea umí nabídnout nejen pozemní techniku, ale i sofistikovanou leteckou výzbroj, a pokud se KF-21 prosadí na exportních trzích, střela může být součástí balíčku.

Pro Česko je to zatím vzdálená perspektiva. Praha má podepsaný nákup 24 letounů F-35A s prvním příletem plánovaným na rok 2031, takže korejská střela závislá na jiné integrační linii nedává bezprostřední smysl. Ale pro budoucí uživatele KF-21 nebo rozšířenou flotilu FA-50 v jiných evropských zemích může být Cheonryong přesně tím, co z korejského zbrojního průmyslu udělá kompletního dodavatele bojového letectva.

Jeden úspěšný let nad Žlutým mořem ještě neznamená hotovou zbraň v podvěsu stíhačky. Znamená ale, že Soul překonal nejtěžší technický práh, a Kim Čong-unovy bunkry mají o důvod k neklidu víc.

Článek Jižní Korea otestovala střelu, která prorazí bunkry Kim Čong-una hluboko v horách. Doletí přes 600 km a radary ji nevidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která mluví jasně

Podle SIPRI tvořily americké dodávky v letech 2021–2025 stále dominantních 58 % veškerého zbrojního dovozu evropských členů NATO. Jižní Korea ale vyskočila na 8,6 % a stala se druhým největším dodavatelem, před Francií, Německem i Británií. Ještě před deseti lety by takové číslo znělo absurdně. Dnes za ním stojí konkrétní kontrakty, rozjeté výrobní linky a backlog korejské „velké čtyřky“ (Hanwha Aerospace, Hyundai Rotem, Korea Aerospace Industries a LIG Nex1) blížící se 100 bilionům wonů. Podle tržního konsenzu letos tyto čtyři firmy míří na tržby kolem 50,6 bilionu wonů, tedy zhruba 37,4 miliardy dolarů.

Růst netáhne náhoda. SIPRI výslovně uvádí, že evropská poptávka po náhradě materiálu poslaného Ukrajině byla hlavním motorem korejského exportního boomu od roku 2022.

Polsko jako průlomový případ

Klíčem k pochopení celého posunu je Varšava. Polsko po začátku ruské invaze odevzdávalo Ukrajině tanky, houfnice i munici z vlastních skladů a potřebovalo je nahradit okamžitě, ne za pět let. Evropští výrobci nestíhali navyšovat kapacity. Amerika měla vlastní priority.

V červenci 2022 polské ministerstvo obrany oznámilo rámcové kontrakty, jejichž rozsah neměl v moderní historii středoevropských armád obdobu:

• 1 000 tanků K2 (první kusy z korejských linek, od roku 2026 výroba polské verze K2PL přímo v Polsku)
• Přes 600 houfnic K9 Thunder
• 48 lehkých bojových letounů FA-50
• Raketomety Chunmoo/Homar-K kompatibilní s NATO standardy

První dodávky dorazily v řádu měsíců, ne let. A součástí smluv byl od začátku transfer technologií a lokalizace výroby, přesně to, co americké firmy tradičně nabízejí neochotně nebo za výrazně vyšší cenu. Výsledek? V letech 2021–2025 pocházelo 47 % polských zbrojních dovozů z Jižní Koreje, 44 % z USA. Polsko přitom představovalo 17 % veškerého dovozu zbraní evropských členů NATO.

A nejde už jen o Polsko. V únoru 2026 podepsalo kontrakt na systém Chunmoo i Norsko, čímž korejská expanze překročila hranice východního křídla Aliance.

V čem je Korea „lepší“, a v čem ne

Slovo „lepší“ si zaslouží upřesnění. Analytici z IISS identifikují čtyři oblasti, kde korejské firmy momentálně překonávají americkou i evropskou konkurenci:

• Dodací lhůty – hotové výrobní linky umožňují dodávat v měsících, ne v letech
• Cena – nákladová efektivita oproti zavedeným západním dodavatelům
• Transfer technologií – ochota přesunout část výroby přímo k zákazníkovi
• Servis a údržba – rozsáhlá podpora po celou dobu životního cyklu

V těchto parametrech Korea trefila přesně to, co Evropa v nouzi potřebovala. Jenže ve stealth letectvu páté generace, v jaderném odstrašení, v satelitním průzkumu nebo v celé architektuře aliančního velení a řízení zůstávají Spojené státy nenahraditelné. Korejský vzestup není konec americké dominance, je to konec amerického monopolu v části trhu.

Paradox americké strategie

Ironie celé situace je strukturální. Trumpova administrativa chtěla dvě věci najednou: donutit Evropu, aby se o sebe postarala sama, a zároveň si udržet pozici hlavního dodavatele zbraní. Jenže čím hlasitěji Washington zpochybňoval spolehlivost amerických bezpečnostních závazků, tím silnější byl evropský impuls diverzifikovat. Reuters v červnu 2026 informoval, že NATO řeší zaplňování mezer v aliančních krizových silách, které vznikly po amerických škrtech. Generální tajemník Rutte to řekl otevřeně.

Evropské obranné rozpočty přitom skutečně rostou, NATO po summitu 2025 posunulo laťku na 5 % HDP jako dlouhodobý cíl. Vzniká obrovský trh. Ale o ten trh se už neucházejí jen Lockheed Martin a Raytheon. Korejské firmy se navíc institucionalizují přímo uvnitř aliančních struktur: Soul má od roku 2023 individuální partnerský program s NATO a v březnu 2025 vstoupil do programu NATO STO Enhanced Partnership.

Co to znamená pro Česko

Česká armáda zatím korejský boom spíš sleduje, než aby byla jeho přímým zákazníkem. Hlavní modernizační projekty AČR jdou jinými cestami: americké stíhačky F-35, švédská bojová vozidla CV90, francouzské houfnice Caesar, izraelský protivzdušný systém SPYDER. Žádná korejská platforma mezi klíčovými akvizicemi nefiguruje.

Přesto polský model (rychlý nákup, transfer technologií, lokální výroba) rezonuje. Česká strategie vyzbrojování do roku 2030 výslovně požaduje maximální zapojení domácího obranného průmyslu. A právě ochota korejských firem přenášet výrobu k zákazníkovi je něco, co může v budoucích tendrech změnit pravidla hry i pro Prahu.

Pro Ukrajinu je celý vývoj převážně dobrou zprávou. Čím rychleji evropské armády doplní vlastní sklady, tím udržitelnější bude podpora Kyjevu. Jižní Korea sice zatím není hlavním přímým dodavatelem smrtících zbraní Ukrajině; tuto roli stále plní USA a evropští spojenci přes alianční mechanismus PURL. Ale každý korejský tank, který vjede do polského skladu, uvolňuje kapacitu, kterou lze poslat dál na východ. Washington chtěl, aby Evropa zbrojila. Evropa zbrojí. Jen ne tak, jak si Amerika představovala.

Článek Amerika dosáhla přesného opaku, než chtěla. Evropa si našla ještě lepší náhradu pro dodávky zbraní na Ukrajinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se skutečně odehrálo v Soulu

Jednání Smíšeného výboru 7. a 8. července 2025 navázalo na strategické partnerství obou zemí deklarované už v roce 2015. Po delší pauze se ale poprvé posunulo od obecných formulací k organizovanému obranně-průmyslovému dialogu. Na program se dostalo B2B fórum, kde se potkávali zástupci českých a korejských firem, a identifikace perspektivních oblastí spolupráce.

Veřejný zápis z české ambasády v Soulu konkrétní korejské firmy nejmenuje, uvádí jen agenturu DAPA a průmyslovou asociaci KDIA. Naše dedukce ale směřuje jasně: portfolio, které se v regionu prodává a které Česko řeší, pokrývají hlavně dvě jména, Hanwha Aerospace s houfnicemi K9 a raketomety Chunmoo a Hyundai Rotem s tankem K2 Black Panther. Právě tyto platformy už operují ve střední Evropě.

Důležitý detail: nešlo jen o to, co by Česko mohlo koupit. Na stole ležela i otázka, jak by se české firmy mohly zapojit do korejského dodavatelského řetězce a spolupracovat na třetích trzích. To je přesah, který z jednání dělá víc než prostou obchodní prezentaci.

Polský precedent: pět měsíců od podpisu k dodávce

Síla korejské nabídky se nejlépe měří na polském případu. Jednání mezi Varšavou a Soulem začala v květnu 2022. Rámcové dohody na tanky K2, houfnice K9 a letouny FA-50 podepsalo polské ministerstvo obrany 27. července 2022. A v prosinci téhož roku už první kusy fyzicky dorazily do Polska.

Pro srovnání s českými evropskými akvizicemi:

• Leopard 2A8: 44 tanků za 32,76 miliardy korun s DPH, dodávky plánované od roku 2028 do roku 2031.
• CAESAR: houfnice měly původně přicházet v letech 2024 až 2026, ale v červenci 2025 ministerstvo obrany informovalo vládu o závažných rizicích a hrozbě zpoždění.
• SPYDER: izraelský protiletadlový systém nahrazující sovětský KUB; první baterie hotová v březnu 2025, celkem čtyři baterie.

Polsko mezitím podepsalo druhý exekutivní kontrakt na 152 houfnic K9 s technologickým transferem a další smlouvu na 72 raketometů Chunmoo. A v březnu 2023 polský ministr obrany při návštěvě opravárenského závodu WZM Poznaň oznámil, že servis, opravy a postupně i výroba K2 poběží přímo v Polsku. Rumunsko je na tom podobně: v červenci 2024 podepsalo s Hanwha Aerospace kontrakt na 54 houfnic K9 a 36 muničních vozidel K10 za zhruba 25 miliard korun.

Proč Korejci dodávají rychleji

Odpověď není jen „mají továrny“. Je to kombinace tří faktorů.

Za prvé, výrobní kapacity. Jihokorejský obranný průmysl žije desítky let pod trvalou hrozbou ze severu. Výrobní linky jsou dimenzované na sériovou produkci, ne na kusovou zakázkovou výrobu. Když přijde objednávka, nemusí se stavět nová hala.

Za druhé, exportní model. Korejci neposílají jen hotové kusy. Balí politické rozhodnutí, logistiku, výcvik obsluh a průmyslovou spolupráci do jednoho rámce. Zákazník dostane kompletní balík, ne sérii dílčích tendrů. Data SIPRI to potvrzují: Jižní Korea je desátým největším světovým exportérem hlavních zbraní v období 2020 až 2024 a plných 46 procent jejích exportů směřovalo do Polska.

Za třetí, politická vůle na obou stranách. Korejský stát exporty aktivně podporuje na nejvyšší úrovni. A kupující země ve střední Evropě po únoru 2022 hledají rychlá řešení, ne desetileté vývojové programy.

Co to znamená pro Česko, a kde jsou limity

Česko dnes není v pozici Polska z léta 2022. Nemá na stole rámcovou dohodu, nemá potvrzený tendr na korejskou techniku, nemá politické rozhodnutí otevřít konkrétní schopnost korejskému řešení. Je ve fázi institucionálního dialogu a mapování synergií.

Zároveň ale platí, že česká armáda modernizuje na několika frontách současně a některé evropské projekty narážejí na rizika a zpoždění. Pokud by se v příštích letech ukázalo, že některá schopnost, ať už pásové dělostřelectvo, raketové systémy, nebo vyšší vrstvy protivzdušné obrany, potřebuje rychlejší řešení, korejská nabídka má ve střední Evropě dnes nejhmatatelnější referenci.

Rizika existují. Závislost na mimoevropském dodavateli v servisu, náhradních dílech a munici je reálná. Právě proto česká strana v Soulu zdůrazňovala lokalizaci a technologický transfer. Polský model ukazuje, že Korejci na to umějí přistoupit, ale vyjednat to musí každá země sama.

Víc než prodej zbraní

Podle nás největší příběh není „Korejci chtějí prodat Česku tanky“. Je to fakt, že ve střední Evropě vzniká nový obranně-průmyslový koridor, kde korejské firmy nabízejí model, který evropští výrobci ne vždy dokážou replikovat ve stejném čase: rychlé sériové dodání, lokální výroba, servis a otevřenost k průmyslové spolupráci. Polsko je důkaz konceptu. Rumunsko je druhý zákazník. Česko je zatím ve fázi namlouvání, ale s konkrétním seznamem témat a jasně vysloveným očekáváním.

Jestli se z červencového jednání v Soulu stane kontrakt, rozhodne politická vůle v Praze. Korejská strana ukázala, že umí dodat. Teď je na české straně, aby řekla co a kdy.

Článek Česko je v hledáčku jihokorejských zbrojovek. Vyzbrojí nás rychleji než kdokoliv v Evropě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se děje na výrobní lince

Výroba KF-21 odstartovala v červenci 2024, kdy jihokorejská agentura DAPA podepsala s firmou KAI kontrakt na první sérii: 20 letounů za 1,96 bilionu wonů včetně logistické podpory, manuálů a výcviku. V březnu 2026 sjel z linky první sériový kus a první dodávka letectvu ROKAF míří na druhou polovinu roku, mediálně se objevuje konkrétně září 2026.

Plán počítá se 40 stroji Block I do roku 2028 a celkem 120 letouny do roku 2032. KAI přitom ve svých investorských materiálech vede KF-21 jako dlouhodobý výrobní program, ne jednorázovou sérii. To je podstatné: firma počítá s druhou výrobní etapou a Block II, který má přinést plnohodnotný úderný profil vzduch-země.

První operační jednotky mají pokrývat centrálně-severní prostor Korejského poloostrova. V jihokorejské struktuře ale KF-21 nenahrazuje F-35A, Soul už provozuje americké stealth stroje jako špičku flotily. Boramae míří na pozice stárnoucích F-4 a F-5 jako početnější, domácí platforma generace 4.5.

Kolik vlastně stojí, a kde je ta třetina

Cenové srovnání s F-35 si zaslouží víc než jednu větu, protože existují minimálně tři různé cifry, které se v médiích míchají dohromady.

• F-35A flyaway cena: Podle oficiálního FAQ programu F-35 činí průměrná cena za kus v lotech 15–17 přibližně 82,5 milionu USD.
• KF-21 exportní cíl: Starší jihokorejské odhady uváděly kolem 65 milionů USD za kus, tedy zhruba 79 % ceny F-35A.
• KF-21 první domácí kontrakt: Přepočet 1,96 bilionu wonů za 20 letounů včetně podpory vychází na přibližně 70,5 milionu USD na kus, tedy asi 85 % ceny F-35A. A to v metodice, která zahrnuje i výcvik a logistiku, takže srovnání s čistou flyaway cenou F-35A kulhá.

Rozdíl 12 až 17,5 milionu dolarů na kus je reálný, ale „třetina ceny“ z toho nevychází ani při nejoptimističtějším počítání. Podle nás je přesnější říct, že KF-21 je levnější, ne dramaticky, ale dost na to, aby v exportním tendru změnil dynamiku vyjednávání.

Kde může KF-21 skutečně zamíchat kartami

Boramae nedává smysl jako přímý konkurent F-35 ve stealth roli. Block I je primárně konfigurován pro vzdušný boj, nese výzbroj na externích závěsnících a postrádá architekturu velmi nízké pozorovatelnosti, datovou fúzi i interní zbraňovou šachtu páté generace. Parametrově, přibližně Mach 1,81 (asi 1 920 km/h), dolet kolem 2 900 km, radar AESA, IRST a vlastní systém elektronického boje, se pohybuje v lize moderních strojů generace 4.5, srovnatelných s Eurofighterem Typhoon nebo Dassault Rafale.

Jenže právě tady leží příležitost. Typhoon i Rafale jsou zavedené, ale drahé platformy s dlouhými dodacími lhůtami. F-35 zase přináší politickou i rozpočtovou bariéru, kterou ne každý stát chce nebo může překonat. KF-21 se tak může prosadit u zemí, které:

• potřebují moderní dvoumotorový stroj rychle,
• nechtějí nebo nemohou vstoupit do ekosystému F-35,
• hledají průmyslovou spolupráci a lokální servis místo čistého dovozu,
• nahrazují stárnoucí F-16, Gripeny nebo MiGy a chtějí generační skok bez stealth prémie.

Jižní Korea už ukázala, že umí dodávat rychle a ve velkém. Polsko převzalo prvních 12 letounů FA-50 v roce 2023 včetně výcviku a plánu servisního centra; tanky K2 a houfnice K9 dorazily ještě dřív. Pokud KAI přenese stejný model na KF-21, je to pro potenciální zákazníky silný argument.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika v lednu 2024 podepsala akvizici 24 letounů F-35A, první přílet je plánován na rok 2031, plné operační schopnosti na rok 2035. Přesedlat na KF-21 nedává v tomto cyklu žádný smysl, běží jedenáctiletý implementační plán, buduje se infrastruktura, nastavuje se výcvik.

Pro širší NATO je ale KF-21 zajímavý jinak. Ne jako náhrada F-35, ale jako tlak na podmínky budoucích kontraktů. Státy, které ještě nevstoupily do programu F-35, získávají věrohodnou alternativu pro vyjednávání o ceně, offsetech, dodacích termínech i průmyslovém zapojení. A země, které už F-35 mají, mohou KF-21 zvažovat jako levnější druhou linii vedle stealth špičky.

Samostatnou kapitolou je Indonésie, původní vývojový partner s podílem kolem 20 % nákladů. Po problémech s platbami byl její příspěvek snížen na 600 miliard wonů a v dubnu 2026 Soul řešil vyrovnání předáním prototypu a technologických dat. Paralelně běží jednání o možném exportu 16 kusů, pevná objednávka ale zatím chybí.

Block II rozhodne

Skutečný test přijde s Block II, který má přinést plnohodnotný úderný profil a posunout KF-21 z primárně vzdušného bojovníka na víceúčelovou platformu. Teprve pak se ukáže, jestli Boramae dokáže reálně konkurovat zavedeným západním strojům nejen cenou, ale i šíří nasazení. Dnes KF-21 ještě F-35 nenahrazuje, ale už mění vyjednávací pozici každého, kdo si chce koupit moderní bojový letoun.

Článek Jihokorejský KF-21 zboří zajeté pořádky. Za třetinu ceny má nahradit F-35 a už jde do sériové výroby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K9 bude mít kolovou variantu

Nová houfnice z rodiny K9 již nebude umístěna na pásovém podvozku, ale na kolovém 8×8. Jihokorejský výrobce tím chce nabídnout produkt do segmentu vysoce pohyblivých houfnic, který má být vhodný i pro armády Severoatlantické aliance. Ty v poslední době posilují dělostřelectvo, a mobilita je často jednou z požadovaných stěžejních schopností. Zároveň bude tato houfnice konkurencí mnohým západním, a to včetně českých, jakými jsou DITA nebo MORANA produkovaných koncernem CSG.

Video: „Postavte se sem, nebo vás zabiju!“ Američtí dobrovolníci zajali 4 ruské vojáky a rozdali jim cigarety

Nová kolová K9 využívá technologie z pásového předchůdce, je tak osazena hlavní ráže 155 mm o délce 52 ráží, uvádí ArmyRecognition, a je kompatibilní se standardní municí NATO. S běžným s střelivem má být schopná zasahovat cíle do vzdálenosti 40 kilometrů, a s raketově poháněnými projektily až do vzdálenosti 70 kilometrů. Armádní Zpravodaj dodává, že to jsou parametry srovnatelné s těmi nejmodernějšími západními protějšky.

Kolová K9 se snadno přesune

Výhodou kolového uspořádání nové K9 bude především mobilita. Dokáže se totiž přesouvat po vlastní ose, a tak armáda nepotřebuje k dopravě tahač. Má být také vysoce automatizovaná, bude mít systém automatického nabíjení, a lze předpokládat, že osádka bude obsluhovat zbraň přímo z kabiny. Ta bude s největší pravděpodobností pancéřovaná, a vzhledem automatizaci bude osádka malá. Armádní Zpravodaj ji odhaduje na 2 nebo 3 členy.

Hanwha Aerospace unveils its new 8×8 wheeled 155mm self-propelled howitzer,revealing a highly mobile artillery system that delivers K9-class tracked howitzer firepower in a road-ready format.The platform is already positioned as a response to global demand for mobile artillery pic.twitter.com/AlP3hKMvho

— Valhalla (@ELMObrokenWings) March 26, 2026

Vzhledem k popularitě pásové K9 má kolová velikou šanci uspět. EdrMagazine uvádí, že pásových K9 dodala Jižní Korea v různých modifikacích téměř 2 000, což zní dělá jednu z nejpoužívanějších dělostřeleckých zbraní světa. Kolová varianta by tak mohla být pro mnohé armády vhodným doplňkem jejich dělostřelecké výzbroje. Lze totiž předpokládat, že řada dílů i postupů při ovládání zbraně bude shodná nebo velmi podobná s pásovou variantou. Není tak vyloučeno, že se nová jihokorejská houfnice brzy objeví i u nějaké evropské armády

Článek Korejci odhalili těžkou houfnici, kterou chtějí dobýt trh NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Svazy se strategickými bombardéry

Typickým příkladem společného působení Ruska a Číny v oblasti Pacifiku je událost s prosince 2023. Defence-Blog uvádí, že se ke vzdušnému prostoru Japonska nebo Jižní Koreje přiblížil rusko-čínský svaz tvořený strategickými bombardéry Tupolev Tu-95 Bear a Xi’an H-6. Ten navíc doprovázely bojové letouny Suchoj Su-35 Flanker-M nebo Shenyang J-16 Hiden Dragon, a byly tam i hlídkové letouny Tupolev Tu-142 nebo Shaanxi Y-8.

Foto: není pochyb, Ukrajinci odpálili Flamingo. Klíčová ruská továrna na výbušniny se otřásla 900 km od Ukrajiny

Japonci i Jihokorejci k nim poslali své bojové letouny, aby je vyprovodily. NewsUsni uvádí, že nenarušili vzdušný prostor těchto států, ale na druhou stranu je pravdou, že jde o oblast reakce protivzdušné obrany, tedy místo, kde již ozbrojené síly na podobné akce reagují. Armádní Zpravodaj se domnívá, že se tak Rusko a Čína snaží jednak ukázat svaly vůči možným soupeřům, a zároveň mohou testovat reakce států, což se jim může v případě konfliktu hodit.

Společné hlídkování začalo v roce 2019

Podobné hlídky nejsou výjimečné. Wikipedia uvádí, že je Rusko a Čína začaly provádět v roce 2019, a to opakovaně. Platí také, že v poslední době jejich počet narostl. Lze to přičítat napjatým vztahům, které obě země mají se Spojenými státy i Japonskem, případně Jižní Koreou, což jsou nejvýznamnější američtí spojenci v oblasti. Na druhou stranu stále platí, že Rusko s Čínou neporušily žádné konvence, protože nevletěly do vzdušného prostoru.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Japonska / Wikimedia Commons / CC BY

AppliedGeoPolitics se domnívá, že tím Rusko s Čínou vysílají signály ostatním státům, protože jde o spornou oblast – obě země tam mají s jinými teritoriální spory. Problémem může být skutečnost, že se hlídek účastní strategické bombardéry schopné nést jaderné zbraně. I když je na palubě pravděpodobně nemají, představují zdvižený prst. Zároveň však mohou vést podobné akce k tomu, že Jižní Korea i Japonsko, což jsou bohaté státy, mohou reagovat navýšením zbrojních výdajů a posílením svých obranných i útočných schopností.

Článek Japonské a jihokorejské letouny musely do vzduchu. Rusko „prudí“ i během války s Ukrajinou. Čína ho v tom podporuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silná jako taktická atomovka, ale mnohem větší

V rámci strategického odstrašení, zejména Severní Koreje, ale eventuálně i dalších protivníků, se podařilo jihokorejským inženýrům vyvinout monstrózní balistickou raketu Hyunmoo-V. Není vyloženě novinkou, jelikož jde o pokračování Hyunmoo zařazené v roce 1987, od níž se odvíjely další čtyři generace, včetně V. Oproti nim je však značně vyspělejší.

Sestřelit, aby Rusko dostalo lekci. Jakmile naruší vzdušný prostor NATO, je třeba jednat, aby to Putin pochopil. Turecko je inspirací

Její hmotnost čítá 36 tun, uvádí TheDefensePost s tím, že jde o konvenční střelu, a pozoruhodná je zejména hmotnost její hlavice, která činí 8 až 9 tun. S tou má mít dolet až 300 km, což by znamenalo, že bude v této konfiguraci určena zejména proti severokorejskému sousedovi. Může ovšem nést i lehčí hlavice, s nimiž doletí do vzdálenosti až 3 000 km.

Sice není známa její rychlost, ale Wikipedia potvrzuje, že často dopadají balistické rakety na cíl rychlostí okolo 14 000 km/h, což je přibližně Mach 11,7. Její kombinace s velmi těžkou hlavicí tak dokáže zničit i velmi odolné cíle, včetně bunkrů, jelikož prorazí do hloubky až 100 metrů, ale dle Armádního Zpravodaje půjde o údaj v případě zeminy, ne železo-betonu.

Video: Ukrajinské dělostřelectvo mělo žně. Rusové útočili s 80 obrněnci a dalšími vozidly, ale větší selhání zažít nemohli

Jihokorejský ministr obrany, Ahn Gyu-back, v rozhovoru pro agenturu Yonhap uvedl: „Jižní Korea začne na konci letošního roku rozmisťovat rakety Hyunmoo-5, která je ústředním bodem vojenského plánu odvety v případě velkého severokorejského útoku. Přináší ‚rovnováhu teroru‘, která se rovná severokorejským jaderným hrozbám.“

Jižní Korea se rozhodla pro vývoj těchto raket hlavně z důvodu, že je členem dohody o nešíření jaderných zbraní. Neuvedla přitom její ničivost, ale pokud hlavice váží 8 až 9 tun, lze to vnímat při ekvivalentu 8 až 9 kilotun jako sílu taktické pumy B61, jíž lze nastavit na 0,3 až 340 kilotun, uvádí Wikipedia. Jižní Korea si ji chtěla od Američanů pořídit také, a to v počtu 100 kusů, uvádí studie, ale v takovém případě by byla stále pod kontrolou americké armády.

Levná, rychlá a účinná PVO k ochraně vojáků přichází z Německa. Cíle vidí na 30 km, ale zničí je až na poslední chvíli

Hyunmoo-V dá však Jihokorejcům mnohem volnější ruku. Raket si přitom chtějí pořídit 200, první z nich do konce roku 2025, a je nepravděpodobné, že by se jim severokorejská armáda dokázala bránit. Má mít sice výzbroji systémy jako Pyoljji-1-2 na základě ruského S-400, nebo Pongae-5 podle S-300, uvádí Wikipedia, ale proti balistickým raketám nejsou příliš vhodné.

Článek Nejsilnější nejaderná raketa na světě s 9tunovou hlavicí napáchá škody jako atomovky. Do výzbroje vstoupí do konce roku 2025 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výroba KF-21 teprve začíná

Korejský KF-21 patří v současné podobě mezi letouny 4,5. generace. Wikipedia uvádí, že existuje jenom v 6 prototypech, ale ty už prošly intenzivními testy, a první verze Block I je připravena k sériové výrobě. Jedná se o dvoumotorový letoun vybavený mnoha moderními technologiemi používanými na letadlech 5. generace, třeba radarem AESA. Schází mu ovšem schopnost stealth, což je jeden z klíčových předpokladů, bez nějž se zkrátka neobejde.

iZdroj fotografie: Korea Aerospace Industries

Ovšem již pohled na současný KF-21 napovídá, že má konstrukci navrženou tak, aby měla malý radarový odraz, upozorňuje Armádní Zpravodaj, a tvarově tak připomíná stávající letouny 5. generace. Postrádá však vnitřní prostor pro skryté nošení zbraní. V současnosti jsou tak rakety, pumy a další zbraně umístěny na 10 vnějších závěsnících, a jejich hmotnost může být až 7,7 tun, popisuje výrobce. To znemožňuje, aby měl letoun schopnost stealth, protože we radarové paprsky od tak výrazných předmětů odrážejí a jsou tedy na radarech vidět.

Švédské Gripeny vyprovodily dva ruské bojové letouny střežící Il-20, který „šmíroval“ u hranic NATO s Baltském moři

Konstruktéři Boramae přitom od počátku počítali, že bude z letounu i 5. generace, a tedy nové verze dostanou vnitřní zbraňový prostor. Defence-Blog uvádí, že KAI již nyní pracuje na verzi Block II, kde je hlavní úlohou výrazně vylepšit schopnosti letounu v útocích na pozemní cíle, dalším plánem je verze Block III někdy označovaná jako KF-21EX. U ní už je počítáno se schopností stealth a dalšími vylepšeními, což z ní bude činit letoun 5. generace.

Boramae 5. generace unese velké pumy

Budoucí KF-21 existuje zatím jenom na papíře, ale jsou známé některé jeho parametry. Twz uvádí, že ho KAI prezentuje jako letoun schopný nést ve vnitřních prostorách 2 pumy o hmotnosti 900 kg, což by odpovídalo americkým MK 84, ale samozřejmě s možností mít na nich sadu JDAM, která z nich činí přesně naváděné a klouzavé. Vedle toho by mohl letoun nést i radarem naváděné střely MBDA Meteor, eventuálně podobné dnes v Jižní Koreji vyvíjené.

iZdroj fotografie: Korea Aerospace Industries / Creative Commons / CC BY-SA

Plány naznačují i další změny, třeba úpravu kokpitu, aby zajistil schopnost stealth, i když možná nakonec nebude tak pokročilá jako u F-35. Počítáno je s elektrooptickým senzorem sloužícím k zaměřování zbraní i infračervenému průzkumu, lepším datovým spojením, i spoluprací s drony nebo zapojením umělé inteligence. Armádní Zpravodaj soudí, že by KF-21 Block III mohl doplnit F-35 ve výzbroji jihokorejského letectva – měl by sice nižší schopnost stealth, ale mohl by sloužit k těžkým pozemním útokům hlavně na pozice Severní Koreje v případě války.

Rusové ukořistili M2 Bradley a podrobili ho testům proti svému BMP-3. Výsledky překvapily odborníky, ale nejvíce asi samotné vojáky

Zatím není jasné, kdy by mohl KF-21 páté generace vstoupit do výroby, ale bude to pravděpodobně za několik let. Lze předpokládat, že by byl v první fázi zařazen do výzbroje Jižní Koreje, ale později nejspíše také určen pro export, protože má země velkou tradici ve vývozu vyspělých zbraní. Otázkou sice bude cena, ale pro některé západní státy nebo jejich spojence by mohl být alternativou k F-35 nebo budoucímu tureckému TAI TF Kaan. Užíval by totiž západní zbraně a byl postavený ke spolupráci se západními letouny.

Článek Jižní Korea oznámila letoun 5. generace. Mohl by v Evropě konkurovat nebo doplňovat F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K2 Black Panther se stanou hlavním tankem Polska

Modernizaci armády bere Polsko maximálně svědomitě – redakce Armádního Zpravodaje je přesvědčena, že se z něj stane během několika let vojensky nejsilnější země v Evropě, k čemuž má své důvody, resp. důvod – Rusko a špatnou historickou zkušenost s jeho imperialistickými touhami. Nechce se proto (na začátku) spoléhat na západní spojence, jelikož by jejich přesun trval několik týdnů, i když první jednotky by nejspíše dorazily během hodin.

Ruskému Suchoji Su-57 zůstává jeho největší výhoda. F-35 prozatím nejlepší střelu NATO kvůli problémům nedostane

Analýza Francouzského institutu mezinárodních vztahů, o níž Armádní Zpravodaj v únoru 2025 informoval, předpokládá, že bude polská armáda jediná v Evropě připravená na konflikt vysoké intenzity, tedy přesně takový, jakému by mohla ze strany té ruské čelit. K tomu kupuje mj. přesně tisícovku jihokorejských tanků K2 Black Panther, z nichž polovinu vyrobí sama.

Domácí průmysl měl původně vyprodukovat 820 tanků K2 Black Panther a zbylých 180 potom jihokorejský, ale zřejmě došlo k úpravě podmínek. Z nové smlouvy, která byla oznámena v březnu, ale k jejímuž podpisu dojde až nyní, přitom plyne dodávka dalších 180 kusů, z nichž 117 dodají Jihokorejci, zbytek pak polská zbrojovka Polish Armaments Group (PGZ).

Rusko v problémech, Izrael posílá na Ukrajinu systémy Patriot, které zničí všechno, co má ve výzbroji. Sám je vyřazuje

Nějaké tanky už totiž polská armáda obdržela, a jakmile dostane i zbytek, stane se z ní tanková velmoc, která z ní udělá evropskou tankovou velmoc. Armádní Zpravodaj připomíná, že kromě jihokorejských K2 nakoupila 250 amerických Abrams v nejnovější verzi M1A2 Abrams SEPv3, a potom ještě 116 starších M1A1 vyřazených americkou námořní pěchotou.

Ani v jednom případě určitě neudělala chybu, a konkrétně K2 Black Panther (v polské verzi značené jako K2GF) umí útočit na nepřátelské tanky i seshora jako FGM-148 Javelin. Dříve se u nich objevila slabina, kdy je měla dokonce i zepředu (kde je pancíř nejsilnější) zničit ruská střela na jednu ránu, a právě verze K2GF by s tím měla počítat a být odolnější.

Článek Polsko kvůli Rusku nepřestává zbrojit a objednává další tanky K2 Black Panther; 500 si jich vyrobí samo, aby podpořilo domácí průmysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

P-3 Orion je starý, ale stále má své místo

Ztráta letounu je citelná i přes jeho pokročilý věk. Podle Wikipedie byl zaveden v roce 1962, ale v mnoha letectvech slouží nepřetržitě dodnes. Jeho specializací je námořní hlídkování a protiponorkový boj, k němuž unese na 4 závěsnících pod křídly, 4 závěsnících u kořene křídel pod trupem, a ve vnitřní pumovnici, až 9 072 kg zbraní různého druhu a zaměření.

Ukrajincům se podařil fenomenální úder: přes 40 ruských letounů hoří, včetně bombardérů Tu-22 a Tu-95. Ukázali záběry

Jedná se například o torpéda Mk 44, Mk 46, Mk 50 a Mk 54, námořní miny Mk 25, Mk 36, Mk 52, Mk 53, Mk 55 nebo Mk 56, a stejně tak může klást hlubinné nálože nebo bombardovat klasickými pumami, případně zaútočit protilodními střelami AGM-84 Harpoon. Ty dokáže ve speciální verzi odpalovat i na pozemní cíle, proti nimž má ještě střely. AGM-65 Maverick.

Francie vyvíjí balistickou raketou s dosahem 2 000 km. Aby kriticky ohrozila Rusko, poučila se ze zkušeností na Ukrajině

Nechybí mu pak pochopitelně ani možnost pokládání sonarových bójí, které jsou v oji proti plavidlům nezbytné. Na jeho palubě může sloužit až 11 vojáků, ale v případě zříceného letounu jihokorejského námořnictva na ní byli čtyři. Jaký je jejich osud, také známo není, ale pokud se jim nepodařilo dostat ven ještě před pádem, šance na přežití jsou podle redakce Armádního Zpravodaje velmi malé, jelikož P-3 Orion skončil v troskách.

Jihokorejské letectvo mělo mít na letišti Pohang a na mezinárodním letišti Jeju 8 letounů P-3C a stejné množství P-3CK. První varianta má oproti základní nové elektronické systémy, senzory a dalšími detekční přístroje, druhá pak aktualizované vybavení systému pro mise.

WATCH: New video from before the plane crash in Pohang, South Korea shows the navy plane in the air and going down.

The plane crashed into the mountains, according to Yonhap. Reports of multiple casualties. pic.twitter.com/hDFvumeH4p

— AZ Intel (@AZ_Intel_) May 29, 2025

Článek Letecké neštěstí zachytil svědek na kameru. V Jižní Koreji se zřítil protiponorkový letoun P-3 Orion, posádka nejspíše zahynula se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-50, ale s jednomístným kokpitem

O tom, jaké přesné parametry by měl F-50, lze hodně spekulovat, ale pravděpodobně by byly podobné FA-50. ArmyRecognition vysvětluje, že je základní myšlenou nahradit dvoumístný kokpit u FA-50 jednomístným, a protože by tak obsluze stačilo méně místa, vznikl by v trupu prostor pro instalaci další palivové nádrže, čímž by se prodloužil dolet letadla. Jeho rozměry, rychlost, manévrovatelnost i výzbroj by však pravděpodobně byly stejné.

iZdroj fotografie: Uživatel rhk111 / Creative Commons / CC BY-SA

FA-50 je lehký jednomotorový letoun, takže se Armádní Zpravodaj domnívá, že by pravděpodobně byl konkurentem podobně koncipovaných protějšků. V nejmodernější verzi Block 20 má i moderní radar typu AESA a možnost používat různé zbraně západních konstrukcí. Má tedy mnohé podobné vlastnosti jako třeba Lockheed Martin F-16V Fighting Falcon nebo Saab JAS 39E Gripen. Měl by však být levnější, což by byla jeho velká výhoda.

F-50 by byl pomalejší a menší než F-16

Oproti F-16 by měl F-50 nějaká omezení. Jeho maximální rychlost bude nejspíše jenom Mach 1,5, což je rychlost FA-50, uvádí Wikipedia, zatímco F-16 létá až Mach 2,05. Navíc je menší a měl by tedy menší nosnost zbraní – unese 5,4 tun, zatímco americký konkurent 7,7 tun. Nižší je tak i počet závěsných bodů a neznámým faktorem by bylo sdílení dat, schopnosti elektronického boje a další, i když i FA-50 je v patřičné konfiguraci má. Ale pro mnoho států by nemusela být menší rychlost a nosnost vzhledem k ceně handicapem.

F-16 a Rafale mohou ve světě svádět tvrdý souboj o zákazníky; ale jaký letoun zvolit? Oba jsou skvělé, rozhodnou nejspíše 3 parametry

Nespornou výhodou by bylo použití západních zbraní, pravděpodobně stejných, jaké může nést FA-50 Block 20. Jde třeba o americké střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM, izraelské Python-5 či Derby-ER a další. K útokům na pozemní cíle pak třeba o střely MBDA Brimstone a SPEAR 3, různé typy pum včetně přesně naváděných nebo klouzavých, jako jsou JDMA. Vedle toho má letoun i kanon ráže 20 mm pro boj na krátkou vzdálenost.

Článek Levná jihokorejská konkurence F-16: sice unese méně zbraní a má být výrazně pomalejší, ale pro „chudé“ státy nebude špatnou volbou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K9A3 má mít delší hlaveň a tím i dosah

Houfnice K9 Thunder je samohybný dělostřelecký systém ráže 155 milimetrů, jehož první verze byla uvedena do výzbroje v roce 1999, uvádí Wikipedia. Postupně se však uchytila nejen v Jižní Koreji, ale také třeba v Indii, Polsku a dalších zemích. Má totiž parametry srovnatelné s jinými západními houfnicemi shodné ráže o délce hlavně 52 ráží. Nová verze A3 má však pojetí systému změnit – jednou z prvních a zásadních změn bude použití hlavně o délce 58 ráží.

#Hanwha introduces three key technologies for the #K9A3! First, fully automated loading removes the need for human loaders. Second, hybrid manned-unmanned driving allows the howitzer to autonomously move to firing positions or follow a manned lead vehicle in convoy mode.

2/ pic.twitter.com/DC8ttoXE4j

— Hwarang (@KDefenseInsight) October 3, 2024

Delší hlaveň bude znamenat i výrazné prodloužení dosahu; Defence-Blog uvádí, že by měla být schopná zasahovat cíle do vzdálenosti 80 kilometrů. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že současné západní houfnice mají dosah kolem 40 až 50 kilometrů, i když třeba s projektilem M982 Excalibur je o něco delší. Takový dosah bude znamenat, že lze houfnici umístit dále od bitevní linie, takže bude i méně zranitelná nepřátelskou protipalbou nebo drony.

Jednočlenná nebo žádná osádka

Zcela unikátním bude však počet obsluhujících vojáků – jestliže verze A1 má osádku 5 vojáků a A2 3 vojáků, v případě A3 bude zredukována na 1 vojáka, a dokonce by mohla být plně autonomní, uvádí ArmyRecognition. Houfnici nebo celou baterii tak asi bude možné ovládat z dálky, třeba z velitelského vozidla. Publikované záběry ukazují, že plány počítají i s muničním dobíjecím vozidlem schopným doplnit do houfnice munici zcela automaticky.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

Další změnou má být na houfnici K9A3 Thunder i výrazné zesílení pancéřování, i když je otázkou, jakým způsobem. Pravděpodobně se jedná o nějaký typ ochrany účinné hlavně proti sebevražedným dronům, domnívá se Armádní Zpravodaj, protože ty dnes představují pro dělostřelectvo největší hrozbu. První exempláře této houfnice mají být hotové někdy v roce 2027 a není vyloučené, že budou v konstrukci dělostřelectva představovat evoluční posun.

Článek Jihokorejská houfnice K9A3 Thunder je novou generací. V základu dostřelí 80 km a přinese nový pohled na válčení dělostřelectvem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafale a Boramae se v mnohém podobají

Při pohledu na letouny je jasné, že jsou si v mnohém podobné. Oba jsou dvoumotorové, jedno nebo dvoumístné, a oba mají maximální rychlost kolem Mach 1,8. Rafale je o něco menší, Wikipedia uvádí, že má délku 15,27 m a rozpětí křídel 10,9 m, zatímco Boramae měří 16,9 m a rozpětí křídel je 11,2 m. Oba jsou to letouny 4,5. generace, a pokud by se nějaké evropské nebo světové letectvo rozhodovalo, bude záležet na detailech a samozřejmě ceně.

iZdroj fotografie: Dassault

I výzbroj je v mnohém podobná – obecně jsou oba letouny uzpůsobené pro západní zbraně, i když s některými rozdíly. KF-21 Boramae může používat nejlepší západní střelu vzduch-vzduch MBDA Meteor, uvádí Wikipedia. U francouzského protějšku je to jasné, neb Francie patří ke spolutvůrcům této zbraně. Rozdíly jsou ale třeba v používání francouzských střelách MICA na Rafale. Boramae bude uzpůsobený pro řízené střely Taurus KEPD 350, francouzský pro SCALP-EG, ale jde o podobné zbraně a letouny asi není problém přizpůsobit.

Automatizovaná výroba KF-21 Boramae

Otázkou je, co může rozhodnout. Jednou z možností je cena, ale ta bude vždy výsledkem jednání, i když Jihokorejci slibují cenovou dostupnost. NationalInterest uvádí, že by měl být Boramae vyráběný v automatizovaném procesu – dodávky by tak teoreticky mohly být rychlé, kdežto na Rafaele je dnes relativně dlouhá fronta. Armádní Zpravodaj soudí, že by pro evropskou zemi mohl hrát roli fakt, že je Francie v Evropě a náročnou údržbu či modernizaci by letectvo mohlo dělat v podstatě za rohem – a ne téměř na druhém konci světa.

Na nebe se letos vznese jihokorejská stíhačka KF-21 Boramae. Může přinést malou leteckou revoluci

Existuje ovšem ještě jedna věc, kterou může jihokorejský letoun ten francouzský trumfnout. Má totiž řadu prvků letounů 5. generace, dokonce i omezenou schopnost stealth, a to pravděpodobně o něco lepší než Rafale, který ji dle mnohých nemá vůbec. KF-21 Boramae má dokonce potenciál stát se letounem generace páté, uvádí ArmyRecognition, a otevřeně se o tom mluví. Pokud bude mít nějaká budoucí verze schopnost nést zbraně ve vnitřním prostoru, letoun nejspíše dosáhne stealth, a vyloučena nejsou ani další vylepšení.

Článek Jihokorejský KF-21 Boramae půjde francouzskému Dassault Rafale od roku 2026 po krku. Může z něj být i letoun 5. generace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsah dohody je zatím neznámý

Mluvčí ruského prezidenta Vladimira Putina měl prohlásit, že v případě potřeby může Rusko poskytnout Severní Koreji vojenskou pomoc. Má to vyplývat z dohody mezi Pchjongjangem a Moskvou, ale co přesně obsahuje, nijak nespecifikoval. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že tato dohoda vytváří novou jasnou „osu zla“ a může se týkat dodávek zbraní, včetně těch nejvyspělejších, ale také přímého nasazení vojenské síly.

Rusko se chystá na Moldavsko a uchýlilo se k naprosté ubohosti. Už zahájilo první fázi – chce vzít prezidentce moc

V opačném směru, tedy v dodávkách vojenského materiálu a nasazení severokorejských vojáků, už tato pomoc probíhá. CNN uvádí, že i ruský prezident V. Putin oficiálně přiznal nasazení severokorejských jednotek v boji s Ukrajinou, o nichž se ví již několik měsíců, ale ruská hlava státu o nich dosud nemluvila. Za jejich nasazení jim poděkoval.

Obě země propojí budovaný most

Nasazení ruských vojáků v Severní Koreji by mohl usnadnit i nový chystaný silniční most přes řeku Tumen na hranici obou zemí. BBC uvádí, že mezi Ruskem a Severní Koreou existuje jenom jediné pozemní spojení, a to je železniční most ze sovětské éry. Silnice by však kapacitu spojení mezi oběma státy nejen navýšilo, ale i urychlilo, protože by to umožnilo přepravu jednotek, zásob i techniky po silnici bez nutnosti železniční nakládky a vykládky.

Ruská výroba zdaleka nestíhá. Analytici zhodnotili data za 20 měsíců, kolik dělostřeleckých granátů dodala KLDR

V současnosti Severní Korea poskytuje Rusku kromě vojáků i zbraně a munici. Svědčí o tom třeba zničení 3 houfnic M1989 Koksan ukrajinskou armádou. Armádní Zpravodaj připomíná, že nejen Rusko, ale i Severní Korea jsou vlastníky jaderných hlavic a jejich nosičů. Vzájemná podpora podpořená jaderným arzenálem jim tak může dát pocit, že mohou na sousedech a mezinárodním společenství požadovat některé dříve nemyslitelné věci či ústupky.

North Korea learnt a lot in Russia.

They easily killed Ukrainians after training.

Kim will be proud. He can tell Trump when they meet next.

pic.twitter.com/twJKYFmTrI

— Alternative News (@AlternatNews) April 28, 2025

Severokorejští vojáci v Rusku

Článek Nová osa zla: Rusko podpoří Severní Koreu ve válce. Na pomoc jí rovnou vyšle vojáky, klidně i proti Americe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jihokorejské vrtulníky jsou univerzální

Kyrgyzské ministerstvo pro mimořádné situace se rozhodlo, že si pořídí dvojici vrtulníků KAI KUH-1 Surion produkované Jižní Koreou. Ty by měly být užívány při různých náročných operacích v horských oblastech nebo za nočních a nepříznivých povětrnostních podmínek. Počítáno je s nimi při záchranných misích, hašení lesních požárů i dalších operacích.

Velká Británie simulovala ruský raketový útok na své území – stejný, jakému čelila Ukrajina v první den války. Totálně selhala

Koupě jihokorejských vrtulníků může být překvapením, neboť Kyzgyzstán coby postsovětský stát používal sovětské a ruské. Wikipedia uvádí, že má ve výzbroji transportní vrtulníky Mil Mi-8 a Mil Mi-17. Může jít ovšem o důsledek války na Ukrajině, kdy Rusko nemá kapacity na výrobu zbraní na export či se jeho zbraně ukazují jako nedobré. Odvrací se od něj mnoho odběratelů, třeba Vietnam si koupí letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon.

KUH-1 používá armáda i civilisté

KUH-1 je víceúčelový vrtulník vyvinutý v roce 2010 společností Korea Aerospace Industries za pomoci evropského Eurocopteru. Výrobce tvrdí, že má velmi dobrou schopnost vznášení se a špičkovou avionikou, přičemž existuje ve verzích pro ozbrojené síly, ale používán je i záchranáři a v civilním sektoru. Unese náklad až 2,7 tuny a dosahuje rychlosti 283 km/h.

Ukrajina znovu přepočítala ztráty ruské armády od počátku války. Jsou enormní, už dosáhly téměř 1 milionu

Poslední léta jsou podle názoru Armádního Zpravodaje ruskému zbrojnímu průmyslu velikou ranou, jelikož ve světě rychle ztrácí své postavení. Nahradit ho mohou nově se rodící a dravé zbrojní velmoci, k nimž Jižní Korea bezesporu patří. Ale stejně tak ho chce na trhu nahradit i Indie, a nutno přiznat, že i jí se to začíná pomalu dařit.

Článek Opět rána pro ruský zbrojní průmysl: další tradiční odběratel nahrazuje sovětské vrtulníky. Vliv tak ztrácí rychleji, než se může zdát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet s polovinou střel než HIMARS

Na raketometu HPRS pracuje společnost Hanwha Aerospace a je podle všeho založen na ve světě úspěšném K239 Chunmoo, který si do výzbroje pořizuje například Polsko. AsianMilitaryReview ho popisuje jako raketomet umístěný na podvozku 6×6 (oproti 8×8 u K239), který má používat jenom 1 nabíjecí pouzdro namísto 2. Koncepčně se tak podobá M142 HIMARS, což je vlastně odlehčená verze M270 na kolovém podvozku a s polovičním množstvím munice.

South Korea’s HPRS Rocket Launcher to Rival US-Made HIMARS in Coastal Defense |#SouthKorea’s development of the #HPRS #rocket #launcher aims to challenge the U.S.-made M142 #HIMARS in coastal defense. While HIMARS is globally recognized for its precision, mobility, and range… pic.twitter.com/OMG4ncYA7l

— NexDef (@nex_def) April 4, 2025

HPRS však nemá být jenom odlehčenou verzí konstruovanou třeba pro snazší použití při vyloďovacích operacích. Jeho hlavní zbraní má být totiž protilodní balistická raketa CTM-MR. GlobalTendernews uvádí, že by měla být hotová v roce 2027 a HPRS by měl být schopen odpálit 4 kusy. Je o ní také známo, že by měla mít dosah až 160 km a přesnost kolem 9 m. Armádní Zpravodaj soudí, že jde o údaj týkající se jejího použití coby zbraně proti pozemnímu cíli, protože na pohybující hladinovou loď je nutné navádění třeba pomocí radaru.

HPRS bude mít širokou škálu munice

Chystaný jihokorejský raketomet by měl být schopen používat asi veškerou munici, jakou dnes disponuje K239 Chunmoo. Wikipedia uvádí, že je to třeba nabíjecí modul s 20 raketami ráže 131 mm s dosahem 36 km, což Armádní Zpravodaj považuje za obdobu BM-21 Grad s méně střelami. Další možností je třeba modul s 6 raketami ráže 239 mm s dosahem 80 km, takže jde o uspořádání podobné munici GMLRS na HIMARS. K dispozici bude i balistická raketa Ure-2 s dosahem 290 km, což je zase ekvivalent MGM-140 ATACMS.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Na první pohled se zdá, že by HPRS mohl HIMARS i překonat minimálně ve flexibilitě zbraní, ale v Americe nyní probíhá vývoj dalších raket nebo střel, takže tomu tak být nemusí. Příkladem je nová balistické raketa PrSM s dosahem min. 499 km, která má vzniknout i v protilodní variantě. Wikipedia uvádí, že již byla otestována a s jejím zavedením se počítá v roce 2028. HIMARS a HPRS tak budou existovat vedle sebe jako konkurenti, ale vzhledem k zájmu o tento typ zbraní se na trhu spíše doplní, podobně jako s evropským GMARS.

Článek Budoucí jihokorejský raketomet HPRS vyzve americký M142 HIMARS. Odpalovat zvládne i balistickou protilodní raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Egypt dodnes používá i české Albatrosy

Egyptské letectvo má ve výzbroji několik typů tréninkových letounů, včetně desítek českých, resp. původně československých, Aero L-39 Albatros, uvádí Wikipedia. Ale páteř jeho cvičného proudového letectva tvoří německo-francouzské Dassault/Dornier Alpha Jet, a pak čínské Hongdu JL-8 známé i jako K-8. Jde o více než 30 let staré konstrukce, navíc podzvukové. Armádní Zpravodaj se domnívá, že jsou proto úvahy představitelů egyptského letectva správné, jelikož potřebují stroje vyspělejší, víceúčelové a nadzvukové, aby piloty připravily co nejlépe.

iZdroj fotografie: Korea Aerospace Industries

Jihokorejský KAI FA-50 to zajistit může, ale bude ještě záležet, na jaké konkrétní verzi nebo verzích se Egypt s Jihokorejci dohodne. Existuje totiž T-50, což je původní čistě tréninkový stroj, a jeho výrobce, Korea Aerospace Industries, vysvětluje, že z něj vznikla varianta TA-50, tedy lehký útočný letoun určený k útokům na pozemní cíle. FA-50 je pak lehký víceúčelový letoun schopný v nejnovější modifikaci stíhacího boje, útoků na pozemní i hladinové cíle, a má být schopen odpalovat i řízené střely s dlouhým dosahem.

Velice pestrá výzbroj a rychlost 1,5 Mach

FA-50 má ve všech variantách podobné parametry, které se liší hlavně vybavením a používanými zbraněmi. Jde o relativně malý stroj, Wikipedia uvádí, že má na délku 13,14 m a rozpětí jeho křídel je 9,45 m. Pohání ho pak jeden motor a uděluje mu max. rychlost Mach 1,5, dolet potom vychází na 1 851 km. Letoun má dvoučlennou osádku, v tréninkové variantě jde o pilota a trenéra, v bojových variantách však místo trenéra obsadí operátor zbraní.

Jihokorejská KAI KF-16 je jednou z nejlepších verzí na světě. Letouny Severokorejců by nejenom v přímém střetu roznesla

V nejnovější modifikaci Block 20 je FA-50 v podstatě plnohodnotný bojový letoun vybavený radarem typu AESA a může používat nejenom tepelně naváděné střely jako AIM-9 Sidewinder, ale i radarově naváděné AIM-120 AMRAAM a další typy západních střel. Nést může každopádně i různé typy pum těžkých až 450 kilogramů, a to včetně naváděných a klouzavých JDAM, nebo střel jako SPEAR-3 a KEPD 350K-2, případně protilodních Join Strike Missile. Navíc disponuje ještě kanonem ráže 20 mm; možná výzbroj je tedy velice pestrá.

Článek Egypt může definitivně upustit nejenom od českých Albatrosů – už zkrátka nejsou dobré. Zválcovat je může 100 jihokorejských FA-50 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KF-16 vypadá stejně, ale zdání klame

Zvenku to při pohledu na jihokorejský letoun KAI KF-16 vypadá, jako by se jednalo o běžnou F-16. MilitaryFactory však upozorňuje, že uvnitř je mnoho odlišných součástí, protože si ho letectvo přálo přizpůsobit a vylepšit. Má třeba vyšší výkon a jeho modernizované verze dostaly vyspělý radar i další vybavení, což z něj dělá jeden z nejlepší letounů 4. generace na světě.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Korejské republiky

Jednou z podstatných změn je třeba motor Pratt & Whitney F100-PW-229, což je modernizovaná verze agregátu F100. FlyaJetFighter uvádí, že má KF-16 díky němu poměr tahu k hmotnosti lepší než F-16 a rychlostí se přibližuje McDonnell Douglas F-15 Eagle. Dosahovat by měla až Mach 2,02, a přitom si zachovávat vynikající manévrovatelnost. To by se mohlo hodit například při střetu na krátkou vzdálenost s letouny severokorejského letectva, které jsou mnohem starší a mohly by se pokusit takový boj vyhledávat, soudí redakce Armádního Zpravodaje.

Jihokorejci se naučili, jak dělat letadla

Historie KF-16 začala již na konci 80. let 20. století. První v Jižní Koreji vyrobený letoun opustil linku v roce 1991, uvádí MilitaryLeak, a zkušenosti s americkou technologií se společnosti KAI velmi hodily. Později totiž vyvinula lehký bojový letoun KAI T-50 Golden Eagle a v současnosti pracuje na KAI KF-21 Boramae. U KF-16 také došlo k modernizaci, kdy dostala moderní radar typu AESA, novou avioniku, velký displej v kabině a rychlou datovou sběrnici.

Video: jihokorejský bojový letoun 4. generace KAI KF-21 Boramae zdolal rychlost zvuku, výrobce proto zveřejnil testování prototypů

Jihokorejský letoun bývá vyzbrojený podobně jako F-16. Disponuje kanonem ráže 20 mm a ke vzdušnému souboji má americké střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM. Proti dalším cílům může zase využívat řízené a protilodní střely nebo různé typy pum. V současné době je nejpočetnějším typem bojového letounu v jihokorejské výzbroji a i přes své relativní stáří jednoznačně převyšuje vše, co má k dispozici severokorejské letectvo.

Článek Jihokorejská KAI KF-16 je jednou z nejlepších verzí na světě. Letouny Severokorejců by nejenom v přímém střetu roznesla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zaparkovaný vrtulník zasáhl dron a vzplanul

Co přesně za příčinou srážky stojí, není jasné, ale nejde o první takový incident, podobný se odehrál již v roce 2018 a později znovu v roce 2024. K tomu poslednímu došlo 17. března 2025 asi ve 13:00 na vojenském letišti v Yangju v provincii Gyeongg. Když dron do víceúčelového vrtulníku KUH-1 Surion narazil, vypukl požár podpořený plně natankovanou nádrží.

Francie chce evropskou náhradu, rázem odmítá americké letouny F-35 a systémy MIM-104 Patriot. Může strhnout lavinu nezájmu

O vrtulník přišel 209. letecký prapor 11. letecké skupiny 1. sboru, která byla zřízena v roce 2018. Zpočátku obsluhovala pouze vrtulníky KUH-1, ale později byla její působnost rozšířena také na bezpilotní letouny. Jiné informace se nepodařilo redakci Armádního Zpravodaje dohledat.

KUH-1 Surion je dvoumotorový dopravní víceúčelový vrtulník, který vstoupil do služby teprve v roce 2013 a existuje v různých variantách – například jako transportní, zdravotnická (MEDEVAC), obojživelná, námořní útočná nebo protiponorková. Helikoptéra slouží kromě armády také v civilním sektoru, například při správě lesů nebo klasických záchranářů, uvádí Wikipedia.

To je problém: povinnou vojnu většina Poláků podporuje, ale účastnit se jí nechce. Narukovat by chtěli hlavně starší lidé

Dronem, který do vrtulníku narazil, byl IAI Heron (Volavka) určený k průzkumu z až z 9,1 km při výdrží až 45 hodin. Fungovat může samostatně, tedy autonomně dle naprogramovaného profilu, případně být ovládán ručně, anebo lze využít kombinaci obojího. Původem je dron z Izraele a zařazen byl již v roce 2005, ale roku 2014 byla představena i jeho vylepšená verze Super Heron, vysvětluje Wikipedia – ne však jasné, o jakou v tomto případě šlo.

Článek Tragédie v Jižní Koreji, vojenský vrtulník po nárazu dronu shořel na popel. Důvod není znám se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jihokorejci nabízí kvalitní ponorku i letoun

Kanada, která používá některé americké zbraně – ale nutno přiznat, že má systémy i od jiných dodavatelů, případně domácí – dokládá, nakolik se mohou špatné vztahy snadno promítnout do zbrojních zakázek. Armádní Zpravodaj zjistil, že kanadská vláda intenzivně jedná s dodavateli z Jižní Koreje, od nichž by mohla získat celou řadu vyspělých zbraní západních standardů, třeba ponorku KSS-III, upozorňuje ArmyRecognition. Tu naše redakce mimochodem v září 2023 hodnotila s tím, že je velmi tichá a silně vyzbrojená a patří na světovou špičku.

Tato ponorka má kanadským požadavkům vyhovovat, a navíc má pohon nezávislý na vzduchu a vydrží pod hladinou až 3 týdny, přičemž může nést torpéda, ale i balistické rakety. Není to však jediný systém. Například kanadské letectvo dnes využívá americký letoun McDonnell Douglas CF-18 Hornet, uvádí Wikipedia, a Armádní Zpravodaj hodnotí, že bude potřebovat nahradit – v úvahu přicházel Lockheed Martin F-35 Lightning II – ale Jihokorejci mají nový KAI KF-21 Boramae, z nějž hodlají udělat plnohodnotný stroj 5. generace, který by mohl Kanadě vyhovovat.

Evropa povzbudí svoje zbrojovky

Naše redakce se domnívá, že by mohly podobný postoj zaujmout i evropské země. Evropská komise totiž ve své zprávě uvádí, že hodlá uvolnit 800 miliard eur (asi 20 bilionů korun) na zbrojní investice, a třeba Francie prosazuje, aby peníze zůstávaly v Evropě, takže lze očekávat, že budou mít domácí zbrojovky v příštích letech mnoho zakázek a budou investovat do rozvoje výroby i vývoje nových zbraní. Tehdy by evropské armády nejspíše méně nakupovaly v Americe a více právě v Evropě, která navíc může chtít produkty v budoucnu vyvážet.

„Invaze“ F-35 zabíjí evropský vojenský letecký průmysl. Evropské země by se měly spojit, záležet bude na letounu 6. generace

Třeba Francie už má s exportem dobrou zkušenost, příkladem může být Dassault Rafale pro Spojené arabské emiráty, ale uchytil se i letoun Eurofighter Typhoon nebo tank Leopard 2 z jiných států. Mnohé evropské i jihokorejské zbraně sice potřebují některé komponenty z USA, lze však předpokládat, že by evropský průmysl u většiny zvládl vyvinout podobné ekvivalenty a americké zbrojovky by tak mohly za pár let pociťovat značnou konkurenci.

Článek Amerika si může silně zabít zbrojní průmysl. Jestli se Evropa probere a „zabere“, může jí zdevastovat postavení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O selhání zbraní nešlo, F-16 útočily záměrně

Kde přesně je pravda, nelze v tuto chvíli s jistotou určit, ale naše redakce se dívá na stanovisko jihokorejských představitelů poněkud skepticky. Údajně je totiž na vině náhodné odpálení zbraní mimo určenou oblast, uvádí k incidentu tamní médium Yonhap, což se sice stát může, ale nemusí to úplně korespondovat s počtem použitých zbraní.

Rusko bez šance: Polsko chce skoro 2krát více vojáků a povinný výcvik pro všechny. Zvažuje také jaderné zbraně a život bez Ameriky

Na město, v němž žije přibližně 1 000 obyvatel, mělo totiž dopadnout osm amerických bomb Mark Mk82, z nichž má každá hmotnost 230 kg. To ovšem nesedí s konfigurací jihokorejských letounů KF-16, které jsou schopné jich nést při plném naložení max. 6, uvádí Wikipedia, a navíc běžně mají 2 nebo 4, zatímco zbytek je věnován jiným zbraním k útokům na další cíle.

Ukrajinci dali Rusům ochutnat vlastní medicínu. Odpálili jim „pekelný“ raketomet, který je vždy potřeba okamžitě zničit

Armádní Zpravodaj proto usazuje, že pokud bylo na město shozeno osm takových bomb, mají to na svědomí nejméně dva letouny, a tedy se jednalo spíše o špatné zaměření / určení cíle než o náhodné odpálení. Rovněž se ale může jednat o špatné určení typu bomb, jelikož KF-16 unese také osm pum GBU-39/B, z nichž každá váží 129 kg, stojí na Wikipedii.

Výsledkem bombardování mají být škody na sedmi budovách a kostele, a rovněž vážná zranění čtyř lidí, zatímco další tři utrpěli zranění lehká. O život naštěstí neměl přijít nikdo.

Dopad jedné letecké bomby v blízkosti kostela v jihokorejském městě

Článek Fatální selhání pilotů F-16. Omylem bombardovali vlastní město osmi 230kg bombami (video). Oficiální verze, co se stalo, nesedí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výkonem se bude podobat THAAD

Jižní Korea má svou protiraketovou obranu postavenou na americkém systému MIM-104 Patriot, ale jeho protistřely jsou schopné zasahovat jenom balistické rakety kratšího doletu, uvádí MissileThreat. Amerika v ní navíc rozmístila systém THAAD, ale ten Jihokorejcům nepatří. Snaží se proto vyvinout vlastní alternativu k sestřelování raket delšího doletu. Armádní zpravodaj soudí, že by se nakonec měl výkonnostně THAAD podobat, takže není vyloučeno, že půjde o zbraň schopnou poradit si třeba s ruskou raketou Orešnik.

🇰🇷 At a military parade, South Korea presented a new long-range anti-aircraft missile system (L-SAM), designed to intercept North Korean ballistic missiles at an altitude of 50 to 60 km. pic.twitter.com/AijuAoL2NK

— OSINT Expert (@OsintExperts) September 26, 2023

V současnosti vyvinutý systém L-SAM BlokI by se měl začít vyrábět v roce 2025 a do výzbroje by mohl přicházet od roku 2028. Wikipedia uvádí, že jeho střely mají být schopné zasahovat do dálky 150 kilometrů a výšky 40 až 60 kilometrů. To by mělo stačit třeba na severokorejskou raketu KN-23, ačkoliv americkému THAAD a schopnosti zničit ruský Orešnik se však nejspíše přiblíží až verze Block II. Její výškový dosah by měl být až 180 kilometrů, což bude značné zlepšení výkonu střely, která má navíc dosahovat rychlosti téměř Mach 9.

L-SAM bude mít i vyspělý radar

Běžná baterie L-SAM by měla obsahovat 4 odpalovací zařízení protistřel namontovaná na podvozku nákladního automobilu, uvádí ArmyRecognition, a na každém z nich by mělo být 6 střel. Součástí je i velitelské centrum, bojové řídící stanoviště a také radar typu AESA k zachytávání cílů s dosahem až 310 kilometrů. Avšak nutno dodat, že L-SAM by byl použitelný nejenom proti balistickým raketám, ale i letadlům nebo řízeným střelám.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

Jižní Koreji bude jistě ještě několik let trvat, než zavede systém do výzbroje a bude mít dostatečný počet baterií, aby se mohla před svým severním sousedem cítit chráněná. Ale poté lze předpokládat, že se ho bude snažit i exportovat – už jenom proto, aby se vrátily prostředky na jeho vývoj. Není tak vyloučeno, že by se objevil třeba ve výzbroji Polska, což je známý odběratel jihokorejských zbraní a L-SAM by se mu hodil proti hrozbě ruských raket a střel.

Článek Jihokorejská „Nebeská šipka“ je systémem protivzdušné obrany nové generace. Poradit si možná dokáže i s Orešnikem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K2 Black Panther s pořádným chlazením

Země Blízkého východu mají, co se týče tankového boje, hodně specifik. Tamní otevřený terén taktice mohutných tankových úderů nahrává, takže jde o vhodné zbraně. Na druhou stranu hrají poušť a vysoké teploty proti technice, leda by byla vhodně upravena. Jak se s tím vypořádal výrobce Huyndai Roten naznačuje post na síti X z výstavy IDEX 2025. Upravený T2ME má speciální chladící systém a klimatizaci, ale i další vybavení, třeba systém aktivní ochrany.

🇰🇷 South Korean company Hyundai Rotem unveiled the K2ME tank, a variant of the K2 Black Panther main battle tank for customers in the Middle East (possible deals with Saudi Arabia and the UAE are being considered). According to analysts, the value of potential contracts with… pic.twitter.com/sVkRuxgsod

— OSINT Expert (@OsintExperts) February 22, 2025

T2ME je speciální verze K2 Black Panther. Wikipedia uvádí, že se konkrétně jedná o licencovanou verzi pro Blízký východ, což znamená, že výrobce nabízí transfer technologií a výrobu přímo na místě. To ale není nic zvláštního, Armádní Zpravodaj připomíná, že i Polsko si většinu svých Black Pantherů vyrobí samo. Úspěšný prodej obrněnců by byl výhrou pro obě strany – Jihokorejcům by otevřel dveře do bohatých zemí, kdežto zákazníkům jako je Saudská Arábie či Spojené arabské emiráty by poskytl moderní zbraň i možnost ji produkovat.

Západní kanon a automatické nabíjení

Kromě speciálních úprav a například zesíleného pancéřování (na záběrech z výstavy jsou na tanku vidět kostky reaktivního pancíře) je K2ME v základu stále klasický K2 Black Panther. Výrobce Huyndai Roten ho popisuje jako třímístný tank, protože je vybavený automatickým nabíjením, o hmotnosti 56 tun, i když zesílené pancéřování a systém aktivní ochrany ji může zvýšit i o několik tun. Vybaven je přitom kanonem ráže 120 milimetrů schopným používat nejenom západní typy munice, ale také vlastní protitankové řízené střely.

Jihokorejský K2 Black Panther povýšil mezi nejlépe chráněné tanky světa. Zničit už by ho neměl ruský ani severokorejský zabiják

Součástí tanku má být i celá řada moderního vybavení, ať jde o řízení palby nebo moderní přístroje pro noční vidění a detekci nepřátel. K2 Black Panther je díky tomu označovaný za jeden z nejvyspělejších na světě, a pokud by se mu podařilo proniknout do armád bohatých arabských států, pro jihokorejské zbrojovky by to znamenalo mnohamiliardový úspěch a potvrzení Jižní Koreje v její sílící pozici zbrojařské velmoci.

Článek Jihokorejský tank K2ME v „licencované edici“ může být určen pouze několika vyvoleným zemím. Evropským ale nikoliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K9 Thunder zcela předčil ruskou Msta-S

Zájem Indie o jihokorejskou samohybnou houfnici K9 Thunder se datuje do roku 2012, i když v té době ještě nebylo jisté, zda ji zvolí. Wikipedia uvádí, že se musela utkat se soupeřem z Ruska, konkrétně s houfnicí 2S19 Msta-S, v němž ji ovšem zcela deklasovala, načež tamní ministerstvo obrany nakonec objednalo první stovku houfnic označených jako K9 Vajra-T. Většinu z nich v licenci vyrobila indická společnost Larsen & Toubro, uvádí ArmyRecognition.

iZdroj fotografie: Uživatel Sigma147 / Creative Commons / CC BY-SA

Od klasické K9 Thunder se ta indická v několika aspektech odlišuje. TheDefensePost uvádí, že musela být přizpůsobena, aby mohla operovat v různorodém terénu rozlehlé Indie, jakým jsou pouště, pláně nebo vysokohorské oblasti, což třeba v oblasti Evropy zapotřebí není. Obsahuje však i upravený systém řízení palby, aby dokázala spolehlivě používat v Indii produkovanou munici, a upravené jsou pochopitelně i komunikační systémy a další.

Vajra-T používá munici ráže 155 mm

Základ indické verze zůstal pochopitelně nezměněný; jedná se o pásovou houfnici s motorem MTU, max. rychlostí až 67 km/h a hmotností 47 tun. Disponuje dělostřeleckou hlavní používající munici ráže 155 milimetrů, jejíž délka je 52 ráží. Se standardními projektily může zasahovat cíle do vzdálenosti až 30 kilometrů, zatímco ty s prodlouženým dosahem doletí do dálky více než 41 kilometrů. Uvnitř K9 Vajra-T je přitom zásoba na 48 ran.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

Indie je s dělostřeleckým systémem zjevně spokojená, neboť si jich objednala další stovku, uvádí KedGlobal. Licenční výroba navíc dala jejímu zbrojnímu průmyslu znalosti výroby moderních děl, což se jí může do budoucna hodit. Už jenom proto, že aktuálně pracuje na vlastní verzi přesně naváděné dělostřelecké munice určené právě pro K9 Vajra-T. Její dosah by měl být až 38 kilometrů, přesnost kolem 10 metrů, a využívat bude indickou satelitní navigaci.

Článek Indické houfnice K9 Vajra-T mají oproti těm dodávaným Evropě řadu výhod. Ne všechny by ale místní armády využily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kratší dosah, ale velice vysoká rychlost

Jihokorejskou řízenou střelu by měl kromě KF-21 Boramae používat i lehký letoun KAI FA-50 Golden Eagle, uvádí MilIn, a lze říci, že je jakousi obdobou Taurus KEPD 350 nebo Storm Shadow. Od těchto evropských řízených střel určených pro bojová letadla se však v mnohém liší. Zaprvé to je dosah zhruba 300 kilometrů, který je oproti nim o dost kratší, jelikož mohou v nejlepších verzích zasahovat cíle do vzdálenosti téměř 500 kilometrů. Nicméně i vzdálenost 300 kilometrů dává letadlům možnost držet se mimo dosah protivzdušné obrany.

iZdroj fotografie: Letectvo Korejské republiky

Významným rozdílem je pak i skutečnost, že zatímco jihokorejská střela je nadzvuková s náporovým motorem, obě evropské jsou podzvukové s motorem proudovým. Její rychlost je až Mach 2,5, uvádí DefenceSecurityAsia, což znamená, že by měla svůj cíl na max. vzdálenost zasáhnout zhruba do 5 minut. Nepřítel by tak měl na její zneškodnění jenom chvíli, navíc má s likvidací supersonických střel mnoho typů protivzdušné obrany problém.

Střelu půjde nejspíše přizpůsobit

Zatím není známo, jak je nová jihokorejská střela veliká nebo jakou má hlavici. Měla by však být modulární, udává ArmyRecognition. Jestli je to pravda, šlo by na ni nainstalovat různé druhy naváděcích systémů, takže by nemusela používat jenom inerciální navádění a GPS. Možností je však i navádění radarové či elektrooptické/infračervené. To by zajistilo fungování v prostředí s rušeným signálem GPS nebo dalo střele možnost zasahovat i cíle námořní.

„Ukrajina by měla dostat téměř nesestřelitelné střely Taurus s dosahem 500 km,“ myslí si německý plukovník ve výslužbě R. Kiesewetter

Jižní Korea údajně počítá i s exportem střely a není vyloučeno, že by si ji mohlo pořídit Polsko provozující letouny FA-50. Ale vzhledem k tomu, že bývá jihokorejská výzbroj kompatibilní se západní, bude pravděpodobně možné střelu lehce přizpůsobit i pro jiná letadla, možná dokonce i pro Lockheed Martin F-35 Lightning II, který má sama Jižní Korea ve výzbroji. To by znamenalo, že by si ji mohl pořídit jakýkoliv členský stát NATO.

Článek Jihokorejský „Taurus“ může značně posílit každou zemi NATO. Sice není s dosahem 300 km nejlepší, ale i tak dosahuje supersonické rychlosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AS9 Huntsman má hlavně lepší ochranu

Nová pásová australská samohybná houfnice AS9 Huntsman je výsledkem jednání Austrálie s jihokorejským výrobcem Hanwha Defense který dodává K9 Thunder také do Polska. Australské ministerstvo obrany na stránkách uvádí, že společnost vyrobí techniku v australském závodě a oproti K9 bude významně upravená. Výsledná zbraň má vylepšenou integraci výbušné munice, posílenou ochranu vojáků a pokročilé digitální schopnosti.

El primer cañón autopropulsado australiano AS9 Huntsman fue descubierto en algún lugar de Corea. Bueno, finalmente comenzaron a instalar protección adicional en las armas autopropulsadas, no solo contra las submuniciones de racimo desde arriba, sino también desde los lados. pic.twitter.com/zZpStyqbv5

— Poderío Militar 🇪🇸🤝🇺🇦 (@PoderioMilitar) October 13, 2024

Komplet je osazen dělem ráže 155 milimetrů a celkové délce hlavně 52 ráží, což jsou standardní parametry většiny moderních západních houfnic. DefenceConnect přitom uvádí, že může používat veškerou standardní munici NATO, ale australská armáda ji otestovala i s americkou přesně naváděnou municí M982 Excalibur. Maximální dosah AS9 Hunstman je se standardní municí 30 km a s raketově asistovaným projektilem pak 40 km, ovšem ArmyRecognition uvádí, že se specializovanými náboji lze dosáhnout až 60 kilometrů.

Rychlost střelby je až 8 ran za minutu

Houfnice by měla být umístěna na upraveném podvozku z K9 Thunder, který obsahuje dodatečné pancéřování pro zvýšenou ochranu a vylepšený systém odpružení. Lze tedy předpokládat, že bude rychlost podobná jako u K9, což je 67 km/h, a dojezd 360 km. Velkou změnou v houfnici je však systém řízení palby od Kongsberg, který zaručuje integraci s dalšími australskými systémy. Navíc má poloautomatické nabíjení a rychlost palby 6 až 8 ran za minutu.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

Svými schopnostmi se australská AS9 Huntsman vyrovná třeba německé pásové houfnici PzH 2000, protože má velice podobný dosah, rychlost střelby a pravděpodobně i přesnost – zvláště při použití stejné munice jakou je třeba M982 Excalibur. Zbraň bude přitom lepší než americká M109A7 – hlavně co se dosahu týče – což souvisí s použitím delší dělostřelecké hlavně. Australské dělostřelectvo se tak bude řadit mezi světovou špičku.

Článek Australská houfnice AS9 Huntsman je špičková, i když téměř neznámá houfnice s dosahem až 60 km a rychlostí střelby až 8 ran/minuta se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K2 Black Panther bude chráněn kolem dokola

Jihokorejský výrobce Hyundai Rotem se snaží vyřešit možnou zranitelnost K2 Black Panther instalací systému aktivní ochrany, tedy stejně jako další výrobci tanků. V různých podobách se již osvědčil proti mnoha protitankovým střelám nesených pěchotou, nejúspěšnější je zatím izraelský Trophy. Nová verze Black Pantheru se tak stává dle ArmyRecognition jednou z nejvíce chráněných na světě, i když v praxi ještě testována nebyla.

Hyundai Rotem Unveils K2 Tank With The Most Advanced Active Protection System: #Bangladesh #Pakistan #BangladeshArmy #PakistanArmy #India #IndianArmy #Philippines #BangladeshNavy #BangladeshAirForce #IndianAirForce #IndianNavy #Vietnam https://t.co/LBW7FienjV

— Global Defense Corp (@GlobalDefCorp) October 12, 2024

Aktivní systém ochrany má být každopádně schopen zneškodnit vysoce výbušné protitankové náboje HEAT, protitankové rakety a protitankové řízené střely. Založen má být na dvou klíčových technologiích – první z nich je radarový systém pokrývající celou oblast kolem tanku, s jehož pomocí systém detekuje blížící se hrozbu; druhou technologií jsou potom vysokorychlostní projektily, jimiž bude blížící se střela nebo další objekt zničen. Informace zatím neuvádí, jestli je systém schopen vypořádat se i se sebevražednými drony.

Několik vrstev ochrany Black Pantheru

I bez aktivní ochrany je však K2 Black Panther považován za velmi dobře chráněný tank, i když může jeho starší verzi zničit ruská protitanková střela a její severokorejský ekvivalent, ačkoliv by právě tomu měla nově aktivní ochrana zamezit. Bez ní se pak jihokorejský tank spoléhá na speciální pancéřovou ocel a neoxidovou keramickou desku z karbidu křemíku, uvádí Wikipedia, doplněnou přídavným pancířem ERA a NERA.

Nástupce jihokorejského tanku K2 Black Panther bude „neviditelný“ a ovládne drony, zničit by ho neměla ani severokorejská střela Bulsae-5

První systém aktivní ochrany pro K2 BlackPanther označovaný jako KAPS byl představen již v roce 2012, ale nakonec na něj nebyl nainstalován, uvádí Wikipedia, protože byl drahý a existovaly obavy, že by mohl zranit vlastní vojáky doprovázející tank. Toto nebezpečí ovšem existuje u každého systému aktivní ochrany, protože musí nějakým způsobem pálit na blížící se střely. Třeba izraelská armáda, která má s touto technologií největší zkušenosti, cvičí pěchotu tak, aby se v okolí tanků pohybovala specifickým bezpečným způsobem.

#HyundaiRotem unveiled the upgraded #K2BlackPanther tank at #KADEX2024! 🚀 This concept model enhances the existing K2 with features for modern warfare, including an RCWS, 360-degree view, jammer, and Active Protection System (APS). 🔧⚔️ pic.twitter.com/8PBL7Ybh6t

— Hwarang (@KDefenseInsight) October 5, 2024

Vystavený tank K2 Black Panther s moderním systémem aktivní ochrany

Článek Jihokorejský K2 Black Panther povýšil mezi nejlépe chráněné tanky světa. Zničit už by ho neměl ruský ani severokorejský zabiják se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z dodávek pro speciální síly nakonec sešlo

Útočnou pušku DSAR-15P vyvinula jihokorejská společnost Dasan a inspirovala se americkou AR-15, z níž vychází mnohé západní zbraně. Wikipedia uvádí, že bylo jejím cílem prosadit zbraň jako náhradu na za starou útočnou pušku K1A v současní výzbroji. V roce 2020 také vyhrála zakázku pro speciální síly jihokorejské armády, ale nakonec z ní sešlo kvůli podezření, že se společnost dostala nekalým způsobem k vládní zadávací dokumentaci, uvádí SaDefenseJournal.

Industria de Aparare din Coreea de Sud.👇
South Korean Dasan Machinery Presents Versatile DSAR-15P Assault Rifle at KADEX 2024.https://t.co/zZAUnBS2F2 pic.twitter.com/DLIPUsjQla

— Laurentiu B . 🇪🇺 (@laurbjn) October 4, 2024

Vyřazení z armádní soutěže však rozhodně neznamená, že by puška byla špatná – opak je pravdou. ArmyRecognition o DSAR-15P uvádí, že se jedná o zbraň s plynovým pístovým systémem a vyznačuje se za studena kovanou a chromovanou hlavní, která zajišťuje odolnost a přesnost i ve velmi náročných provozních podmínkách. Zároveň přitom používá některá technologická řešení užitými u proslulých pušek HK416 a CAR-816.

DSAR-15P používá západní střelivo NATO

Jelikož je DSAR-15P zbraní západního typu, je komorována pro standardní střelivo NATO ráže 5,56×45 mm, a rovněž je do ní používán standardní zásobník STANAG na 30 ran. Její efektivní dosah je až 350 metrů, takže je tedy vhodná hlavně pro zásahy na krátké a střední vzdálenosti. Nakolik je přesná bude záležet i na délce hlavně, firma ji totiž nabízí hned se třemi hlavněmi o délce 11,5, 14,5 a 16 palců; a nechybí možnost k ní připevnit celou řadu doplňků.

Německá útočná puška Heckler & Koch HK443 v sovětské ráži má šanci prorazit i u ruských odběratelů. O „zradu“ ale rozhodně nejde

Spíše než v Jižní Koreji se DSAR-15P nebo její varianty uplatnila v zahraničí, kde ji využívají ozbrojené síly – třeba v Bangladéši, Indonésii a na Filipínách. Společnost Dasan doufá, že se bude moci zapojit i do dalších soutěží na nové moderní pušky pro jihokorejské ozbrojené síly, což by bylo logické, pakliže je domácí průmysl schopen vyprodukovat kvalitní zbraň.

Článek Jihokorejci ukázali, že i útočnou pušku lze posouvat: jejich DSAR-15P je extrémně odolná i spolehlivá a vhodná pro „speciály“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Až 20 dronů odpálených z raketometu

Konstruktéři v Jižní Koreji pracují hned na několika způsobech, jak odpalovat drony hromadným způsobem z různých raketometů. ArmyRecognition uvádí, že jedním z řešení je využít současných systémů jako K239 Chunmoo, což jsou vícenásobné raketomety pro různé druhy raket nebo taktické balistické rakety. Ty jsou do něj nabíjeny za pomoci jakéhosi pouzdra, takže by bylo možné vyvinout i pouzdro obsahující drony místo raket. Obdobně by pak měly být drony nabíjené i do rovněž jihokorejského systému protivzdušné obrany L-SAM.

🇰🇷 #SouthKorea to combine new Drone Multiple Launcher with Chunmoo MLRS and L-SAM systemshttps://t.co/hZDPXs4TVJ

— Army Recognition (@ArmyRecognition) October 4, 2024

Další jihokorejskou možností je kombinace vozidla Kia K151 Raycolt s kompaktním vícehlavňovým odpalovačem dronů CMMAV, díky němuž jich lze odpálit 20 najednou, ale zatím není známé, jaké mají mít parametry. Lze však předpokládat, že by se mohlo jednat třeba o drony k průzkumu, nějakým speciálním úkolům nebo o drony sebevražedné.

Američané už mají Switchblade na Humvee

Systémy výše popsané již ve světě existují nebo jsou vyvíjeny, což dokládá, že armádní specialisté považují takové řešení za velmi dobré. Příkladem může být Humvee Sabre Blade. TheDefensePost uvádí, že jde o kombinaci široce rozšířeného amerického vojenského vozidla Humvee se sebevražednými drony z rodiny Switchblade. Je na něm buď 14 odpalovačů malých Switchblade 300 nebo 10 větších Switchblade 600 schopných zničit i tank.

Jihokorejský salvový raketomet K239 Chunmoo je vycházející hvězdou, v některých směrech překoná i slavný americký HIMARS

Příkladem využití klasického raketometu k odpalování dronů je pak izraelský systém PULS, který by se dal škálou raket a schopností přirovnat k jihokorejskému K239 Chunmoo. Wikipedia uvádí, že do něj lze nabít i dvě pouzdra, přičemž je v každém z nich místo střel šest dronů SkyStriker. Ty mají dosah přes 100 kilometrů a jsou schopné zaútočit na cíl, nebo se v případě dokončení průzkumné mise vrátit na základnu a následně je lze znovu využít.

Článek Jihokorejské „dronomety“ by mohly nepříteli působit neřešitelné problémy. Během chvíle by ho nekompromisně zahltily se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Puška z dronu zasáhne téměř na půl km

Jihokorejský dron pro ostrahu hranice je zjevně levná velká hexakoptéra, v jejímž podvěsu je umístěna útočná puška. Není přesně známo, o jakou se jedná, ačkoliv tlumič plamene napovídá, že by se mohlo jednat o jihokorejskou standardní útočnou pušku typu K2 nebo její modernizovanou verzi K2C. Dron má být současně vybaven i pokročilo optikou a systémem na přesnou palbu do vzdálenosti až 460 metrů, uvádí ArmyRecognition.

#SouthKorean Army Introduces Assault #Rifle #Drone for Border Defense at #KADEX 2024 https://t.co/cvmtVLgFjJ

— Army Recognition (@ArmyRecognition) October 4, 2024

Puška typu K2 používá standardní západní střelivo ráže 5,56×45 mm, případně může být komorována i na střelivo .223 Remington. Wikipedia uvádí, že do ní jsou používány zásobníky typu STANAG obvyklé u západních zbraní, ale je otázkou, jaký zásobník ponese zbraň na dronu. Pokud půjde o standardní na 30 ran, pak by ho při kadenci 700 až 900 ran za minutu mohla vystřílet do 3 sekund. Existují ale například i bubnové zásobníky na 100 nábojů.

Rychlost až 80 km/h ve výšce 500 metrů

Samotný dron má hmotnost 33,2 kg a unese náklad o hmotnosti 43 kg, přičemž se dokáže pohybovat ve výšce 500 metrů rychlostí až 80 km/h. Není však jasné, jak dlouho na obloze vydrží – ale protože s ním jihokorejská armáda počítá na ostrahu hranic, lze předpokládat, že to budou alespoň hodiny. Takovýto dron vybavený moderní optikou a termovizí by mohl u hranice najít jakéhokoliv narušitele, a další výhodou je, že by mohl okamžitě spustit palbu a zahnat ho nebo zneškodnit, což by bylo rychlejší než vyslání jednotky vojáků.

Čínský bojový robopes má, na rozdíl od ruského, fungovat mimořádně dobře, ani při střelbě dávkou se nepohne

Konstrukce není ve světě ojedinělá, objevila se již ve více podobách. KyivPost uvádí, že třeba ukrajinská armáda má dron s AK-74, který použila v boji a dokonce jím úspěšně zneškodnila nepřátelské vojáky. Na druhou stranu mají podobné systémy svá omezení – je třeba vyřešit zpětný ráz, aby byla zbraň přesná i na dlouhé vzdálenosti, a to i při střelbě dávkou, i když je možné, že jihokorejská střílí pouze jednotlivými ranami. Druhý handicap je omezené množství střeliva – po vypotřebování zásobníku se musí dron vrátit a doplnit ho.

Článek Jihokorejci vytvořili efektivní a levný dron s puškou k obraně hranic. Zásobník vyprázdní už do 3 sekund na téměř 0,5 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Existovat může až 90 severokorejských hlavic

Zásadní otázkou samozřejmě je, kolik jaderných zbraní má vlastně severokorejský režim k dispozici. Reuters uvádí, že podle Federace amerických vědců to je kolem 50 hlavic, a navíc i dostatek jaderného materiálu na to, aby jich bylo až 90. Pokud je to pravda, znamená to, že by Severokorejci teoreticky dokázali zničit až 90 velkých měst – tedy za předpokladu, že by jejich rakety doletěly do cíle a nesestřelila je obrana – ale na to se nikdy nedá spoléhat.

North Korea has enough uranium to make 90 nuclear bombs.

-CNN pic.twitter.com/iG1xbFc9te

— S p r i n t e r (@SprinterFamily) September 14, 2024

Pchjongjang může však držet na uzdě jaderný arzenál Ameriky. Ta se zavázala, že by Jižní Koreu v případě napadení, což je nejpravděpodobnější cíl případného severokorejského útoku, bránila. Při jaderném útoku by navíc nejspíše zahynulo i mnoho amerických vojáků v zemi rozmístěných. USA mají přes 5 tisíc jaderných hlavic, uvádí Wikipedia, a jenom zlomkem by mohly Severní Koreu doslova vymazat z mapy, i když by odveta nebyla plošná.

Hlavní města by každopádně byla neobyvatelná a zamoření by zůstalo i desítky let.

V ohrožení jsou rovněž americká města

Ovšem stejně jako platí jaderné odstrašení proti Severní Koreje, je tomu i naopak – i Amerika by musela počítat s odvetou a následky. Lze předpokládat, že by diktátorský režim nikdy nepoužili všechny jaderné hlavice najednou, a už vůbec proti jediné zemi, ale nechal by si určitou část v záloze pro případ amerického útoku. Má minimálně několik mezikontinentálních raket Hwasong-17, jejichž dolet je 15 tisíc kilometrů, uvádí MissileDefenseAdvocacy, takže je schopen zasáhnout jakékoliv americké město, což může Bílý dům brzdit.

Nejsilnější atomovky Severokorejců: v roce 2023 už je čeho se obávat, mezikontinentální rakety doletí s klidem přes půl světa

Svoji roli hraje určitě i skutečnost, že jsou v sousedství Severní Koreje i další jaderné mocnosti, tedy Rusko a Čína. Jaderný útok na ni by tak určitě spadem zasáhl oba státy, takže lze předpokládat, že by Američany v odvetě nějak brzdily – minimálně, aby byla omezená. Totéž nicméně platí i pro Severní Koreu, na níž mají obě mocnosti vliv, jelikož ani jejich režimy si jistě nepřejí zatáhnout planetu do jaderné katastrofy.

Článek Severní Korea má ve výzbroji i jaderné zbraně a není jich málo. Zničit by dokázala klidně 90 měst, ale Amerika by ji pak navždy smazala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jižní Korea, ačkoliv jde o regionální velmoc s velmi moderními a dobře vycvičenými ozbrojenými silami, má veliký problém se svým severním sousedem. Ten má totiž krom jaderných zbraní i velmi početné dělostřelectvo a řadu raketových systémů, které schovává v různých bunkrech a opevněních. V případě konfliktu jimi může odstřelovat jihokorejská města včetně toho hlavního, Soulu. Jižní Korea musí být proto schopna takové zbraně umlčet, a to nejlépe dříve, než začnou střílet. Řešením může být balistická raketa Hyunmoo-V.

Raketa zničí bunkry 100 metrů hluboko

Balistickou raketu Hyunmoo-V vyvinutou v Jižní Koreji nelze označit jinak než jako ultimátní, jelikož nemá ve světě obdobu. TheDefensePost uvádí, že jde o konvenční střelu, a pozoruhodná je hmotnost její hlavice, která činí 8 až 9 tun. Podle všeho je navržena tak, aby dokázala zničit i ty nejodolnější bunkry – nejspíše díky rychlosti, kterou bude sestupovat z vysoké výšky na cíl, a své hlavici, má být schopna proniknout do hloubky až 100 metrů.

Hyunmoo V is 9 axle 18-wheeled transporter-erector-launcher ,the launch container is about 20 meters long. https://t.co/55QfavvGaY pic.twitter.com/77oX77v7Os

— 笑脸男人 (@lfx160219) October 1, 2024

Raketa je umístěna na mobilním odpalovacím systému vybaveném 18 koly a všechna lze natáčet tak, aby mohl řidič s dlouhou raketou na vozovce manévrovat. Její hmotnost je totiž plných 36 tun, uvádí ArmyRecognition, takže se není čemu divit – odhadovaná délka rakety je kolem 16 metrů a průměr asi 1,6 metru, dodává Wikipedia. Její dosah je pak 3 tisíce km, takže se řadí mezi rakety středního doletu, ale určena je výhradně proti Severní Koreji.

Hyunmoo-V má být také na lodích

Jižní Korea zatím počítá s tím, že by byla schopna vyprodukovat 70 raket Hyunmoo-V ročně, přičemž jich chce mít armáda ve výzbroji min. 200, uvádí NavalNews. Ale nemají být jenom součástí pozemních sil, počítáno je s nimi i na budoucích speciálních lodích Joint Strike Ship. Mělo by se jednat o plavidla vyzbrojená různými typy střel a raket, Hyunmoo-V by byla tou nejsilnější. V případě konfliktu by tak bylo možné Severní Koreu odstřelovat z moře.

Raketa Hyunmoo-V je posledním modelem jihokorejského raketového programu zahájeného v 80. letech 20. století. První raketa, Hyunmoo-I, měla dosah 180 kilometrů, ale inženýři vyvinuli její nástupkyně, případně řízené střely, s větším dosahem a přesností. Mají dokonce i jednu z verzí rakety Hyunmoo-IV, kterou odpalují z ponorek. Jižní Korea je známa i svým exportem zbraní, teoreticky by se tak rakety mohly stát i exportním artiklem.

Okay, I can now die with peace.
This intimidating, big-ass Hyunmoo-V TEL vehicle maneuvering chills me.
They now call it an ‚Ultra-powerful ballistic missile‘.
The KF-21, F-35A, and B-1 Lancer appeared, too.
President Yoon has repeatedly criticized Russia for its invasion of… pic.twitter.com/l8VnYj20RL

— ハク Mason (@mason_8718) October 1, 2024

Jihokorejské balistické rakety Hyunmoo-V na přehlídce

Článek Jihokorejská balistická raketa Hyunmoo-V je nejvýkonnější na světě: 36tunová bestie nemá obdobu a pronikne do hloubky až 100 m se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Většinu tanků K2 si Polsko vyrobí samo

Tanků K2GF Black Panther získá polská armáda celkem 180 a ArmyRecognition uvádí, že by jí měly všechny z Jižní Koreje dorazit do konce roku 2025. Následně začne výroba K2PL na domácí půdě a celkem by jich mělo vzniknout 820. Od původních tanků se budou lišit tím, že budou obsahovat některé polské komponenty. K2GF je ale v podstatě totožný s jihokorejským tankem, bude mít jenom nějaké drobné úpravy, např. přizpůsobenou komunikaci.

Dobra, „kimczigate“ – kolejny kapiszon.

Na podpisane umowy wykonawcze jest zapewnione finansowanie. Można się rozejść. Nie ważne czy K9A1 czy K2GF czy amunicja. To co już jest podpisane w ramach umów wykonawczych ma zabezpieczone finansowanie. Pisanie o już podpisanych… pic.twitter.com/mgb3pPVhzp

— Jarosław Wolski (@wolski_jaros) December 28, 2023

S K2 Black Panther získala polská armáda moderní tank generace 3+, uvádí MilMag. Vyzbrojen je kanonem ráže 120 milimetrů s hladkou hlavní, takže může používat různé druhy západní munice. Od většiny západních tanků se však liší tím, že má systém automatického nabíjení, což znamená, že jeho osádku tvoří pouze tři vojáci. Z hlavně je také možno vystřelovat protitankové řízené střely KSTAM typu vystřel a zapomeň s doletem až 8 kilometrů a schopností útočit na obrněná vozidla seshora, kde mají slabý pancíř (jako FGM-148 Javelin).

Nemusím tedy moc vysvětlovat, že jihokorejským, resp. polským tankům neodolá de facto žádný protějšek na světě, takže ani velmi dobře pancéřovaný ruský T-90M Proryv-3. I ten má zákonitě na horní části výrazně slabší pancíř než zepředu a z boku, ačkoliv dnes mívá často různé klecové ochrany. Ty sice mohou, ale také nemusí proti takové střele pomoci.

Ochranu má dobrou, ale nikoliv neprůstřelnou

K2 Black Panther se může pochlubit i dalším moderním vybavením – disponuje např. velmi vyspělým zaměřovačem a systémem k řízení palby. Wikipedia ale uvádí, že je jeho součástí i radar, laserový dálkoměr nebo termovize, a rovněž má kompozitní pancéřování. Jeho ochranu navíc zvyšuje modulární reaktivní pancéřování a další opatření, vybaven je třeba systémem aktivní ochrany. Na druhou stranu je údajně ze strany zranitelný severokorejskými protitankovými střelami Bulsae, což jsou kopie ruských střel 9M133 Kornet.

Nástupce jihokorejského tanku K2 Black Panther bude „neviditelný“ a ovládne drony, zničit by ho neměla ani severokorejská střela Bulsae-5

Jihokorejský tank má bojovou hmotnost 56 tun, což je o něco méně než u nejlepších západních tanků, ale může to být výhodou např. při překračování menších mostů. Uzpůsoben je navíc i pro boj v hornatém terénu, kdy se může jeho podvozek naklonit tak, aby umožňoval palbu na cíle pod nebo nad ním. Je i poměrně rychlý, na silnici může dosahovat rychlosti až 70 km/h. Podle všeho je K2 Black Panther schopen vyrovnat se těm nejlepším tankům zavedeným v aktivní službě v západních armádách, a navíc ho Polsko získá rychle.

Článek Polskem zařazované tanky K2GF umí útočit na nepřítele seshora jako FGM-148 Javelin. Snadno si tak poradí i s ruskými T-90M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dosah 320 km a poloměr smrti 100 metrů

O nové jihokorejské taktické balistické raketě Hwasongpho-11-Da-4,5 je známo úplné minimum informací a vycházet lze prakticky pouze z toho, co o ní prohlašuje severokorejská propaganda, případně výsledky pozorování jejích testů. První se měl uskutečnit v létě 2024 a pozorovatelný dosah rakety vycházel na 320 kilometrů, uvádí AP, ačkoliv Severokorejci udávají až 500 kilometrů. Vzhledem k tomuto dosahu je jasné, že bude zacílena zejména na Jižní Koreu, kterou pokryje celou. Určitě by ale nebyla odpalována na Rusko nebo Čínu.

🔴Kuzey Kore, 4.5 ton ağırlığında süper büyük konvansiyonel savaş başlığı ile donatılan yeni tip “Hwasongpho-11-Da-4.5” taktik balistik füzesini başarıyla test etti. pic.twitter.com/bzbXo8FLnK

— Times of Defence (@timesofdefencee) September 19, 2024

Co má novou raketu od jiných podobných severokorejských zbraní odlišovat, je její nosnost. KoreaHerald uvádí, že by měla nést obří hlavici o hmotnosti 4,5 tuny, a ke všemu by měla být velmi přesná. Takto velká hlavice, pokud by byla konvenční, by mohla mít smrtelný poloměr jistě větší než 100 metrů. Velice dobře si lze představit, že pokud by trefila nějakou zastavěnou oblast, například Soul, způsobila by obrovské škody a mohla zabít spoustu lidí.

Jižní Korea se bránit umí, ale ne všude

Malou zvláštností je, že severokorejský režim zveřejnil fotografie rakety během testu nad pevninou, uvádí MilIn, přitom většinou odpaluje směrem na moře. Mají-li delší dolet, míří často například za Japonsko, což tam vždy vyvolá poplach protivzdušné obrany. Mohu jenom spekulovat, ale snímky ze zásahu pozemního cíle mají nejspíše demonstrovat přesnost zbraně, být hrozbou jihokorejské vládě, a možná je cílem i dosáhnout něčeho v jednání.

Hwasong-16B je nejnovější severokorejský hypersonický komplet, na jehož vývoji se pravděpodobně mohlo podílet Rusko

Jižní Korea má bezesporu zbraně schopné raketu jako Hwasongpho-11-Da-4,5 sestřelit, ale to neznamená, že není hrozbou. Žádná protivzdušná obrana totiž neposkytuje absolutní ochranu a v případě zásahu zastavěné oblasti by byly škody strašlivé. Nelze ani vyloučit, že by Severokorejci mohli v případě nějakého vyhroceného konfliktu na raketu namontovat nějaký typ obří jaderné hlavice. Co by vyvolala za škody, snad ani nechci domýšlet.

Článek Severokorejská balistická raketa „budoucnosti“ unese hlavici těžkou 4,5 tuny. Co zasáhne, to v poloměru 100 metrů prakticky vymaže se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Více než 800 samohybných houfnic

Jedním z důvodů, proč se Polsko pro jihokorejskou houfnici rozhodlo, je skutečnost, že jich může asijská země dodat značné množství za velice krátkou dobu, a navíc bude větší část zbraní vyrobena přímo v Polsku. Prvních 218 kusů dostane armáda přímo z Asie, půjde o houfnice verze K9A1, a dalších 606 ve verzi K9PL si jich vyrobí od roku 2026 doma, uvádí Wikipedia. Upravena bude dle požadavků ozbrojených sil a verze A1 bude na tuto verzi také předělána. Aby si Poláci mohli takové zbrojení dovolit, dají na armádu 4,7 procenta HDP.

BREAKING:

Poland received another 12 K9 self-propelled howitzers & 5 K2 tanks from South Korea today.

The equipment, which arrived by ship to Gdynia, brings up the total number of K9s in the Polish Army to 48 & K2s to 15

Additional deliveries will be made later this year

🇵🇱🇰🇷 pic.twitter.com/dnfP6MRfeA

— Visegrád 24 (@visegrad24) March 22, 2023

Konstruktérem houfnice je jihokorejská společnost Hanwha Defense, a je nutné podotknout, že jde o povedený design, o nějž je ve světě zájem. Houfnice je vybavena hlavní ráže 155 mm o délce 52 ráží, což je dnes západní dělostřelecký standard. S běžným střelivem má zasahovat cíle na vzdálenost až 30 km, s raketově asistovaným pak 40 km, uvádí ArmyRecognition, i když jinde mluví dokonce o 55 kilometrech (se speciálním střelivem).

Za první 1/4minutu zvládne 3 rány

Výrobce houfnice na svých stránkách uvádí, že jde o moderní zbraň s vysokou rychlostí a objemem palby. V prvních 15 sekundách má být schopna vystřelit 3 rány, i když nepřetržitá palba je nakonec možná rychlostí 2 rány za minutu, což je u děl obvyklé kvůli zahřívání hlavně. Systém je také vybaven automatickým řízením palby, periskopy řidiče pro noční vidění a pomocnou napájecí jednotkou zajišťující provoz v době, kdy není nastartovaný hlavní motor.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

K9A1 je umístěna na pásovém podvozku schopném zdolat těžký terén a dosahuje max. rychlosti 67 km/h. Ochranu tvoří ocelový pancíř o síle 19 mm poskytující ochranu proti střepinám a střelbě z ručních zbraní. Na svou obranu má pak osádka K9A1 Thunder vybavena těžkým kulometem umístěným na věži – sloužit může jak proti pozemním, tak i vzdušným cílům.

The Polish 🇵🇱 #K9 Thunder self-propelled howitzers bringing accurate and timely fires during a training in Poland. #WojskoPolskie #artillery #WeAreNATO pic.twitter.com/cUcIr2wsKw

— Rafał Zgryziewicz (@rzgryziewicz) February 25, 2024

Palba polských K9 Thunder

Článek Polsko už má ve výzbroji jihokorejské houfnice K9 a většinu dalších si vyrobí samo. Dostřelí až 40 km a za prvních 15 vteřin vyšlou 3 rány se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Delší dolet chtějí na Blízkém východě

Existence taktických balistických raket pro K239 Chunmoo není žádnou novinkou, ale překvapením je jejich dosah. Až dosud měli Jihokorejci rakety s dostřelem max. 300 km, takže je prodloužení o 200 km opravdu významným vylepšením. Informace jsou dostupné jenom stroze, takže není třeba jasné, zda nemají menší hlavici na úkor většího dosahu. ArmyRecognition uvádí, že motivem k tomu byla přání zemí Blízkého východu.

iZdroj fotografie: Uživatel Bukhanův dům Sarangbang / Creative Commons / CC BY-SA

Balistická raketa odpalovaná raketometem K239 Chunmoo je označována jako Ure, ale známá je spíše pod exportním názvem CTM-290 ráže 600 mm, a Jihokorejci pak vyvíjí i modernizovanou Ure-II. MilMag však uvádí, že CTM-290 je upravená raketa Ure-I, jejíž udávaný dolet je 290 km a přesnost kolem 2 metrů. Je v ní vysoce explozivní nebo termobarická hlavice o hmotnosti 500 kilogramů a do jednoho raketometu lze nabít rakety dvě.

K vylepšování dosahu nutí výbojný Írán

Raketomet K239 Chunmoo je univerzální odpalovací zařízení na kolovém podvozku a lze ho považovat za jakousi obdobu amerického raketometu M142 HIMARS, ale existuje do něj širší paleta raket. Kromě těch taktických balistických do něj lze nabíjet rakety ráže 131 mm pro starší korejský raketomet K136 Kooryong, a dále pak neřízené střely ráže 230 milimetrů a naváděné ráže 239 milimetrů s dosahem až 80 kilometrů, uvádí Wikipedia.

Jihokorejský salvový raketomet K239 Chunmoo je vycházející hvězdou, v některých směrech překoná i slavný americký HIMARS

Na Blízkém východě existují minimálně dva zákazníci, pro něž může Jižní Korea balistické rakety připravovat, a to Saudská Arábie a Spojené arabské emiráty. Zájem o rakety s delším doletem mohou mít z obav před střelami z Íránu, který má rozsáhlý program raketových zbraní. Navíc alespoň některé neváhá poskytovat svým spojencům jako je Hizballáh nebo jemenští Hútíové. Raketomety má však i Polsko, které pro ně nakupuje rakety CTM-290.

Článek Na Blízkém východě mají zřejmě obavy z Íránu: jihokorejské taktické balistické rakety pro K239 Chunmoo proto dostaly delší dolet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Amerika už nové jaderné velmoci nechce

Myšlenka stavby vlastní jaderní zbraně rezonuje společností v Jižní Koreji velice silně. Economist uvádí, že se záměrem mít vlastní jaderný arzenál k odstrašení Severní Koreje souhlasí plných 70 procent Jihokorejců, jenomže Američané od toho jihokorejskou vládu tvrdě odrazují. Mají své vlastní zájmy, a to hlavně udržet jaderný status quo ve světě. Kdyby se ovšem objevila nová jaderná velmoc, není vyloučeno, že by začaly o jadernou zbraň usilovat i jiné státy. Bílý dům si ale závody ve zbrojení nepřeje, znamenalo by to hrozbu nestability.

iZdroj fotografie: Public Domain

Současná americká administrativa se s Jihokorejci dohodla – ale není jisté, kdo bude novým vládcem Bílého domu v příštím roce. TheNewYorkTimes totiž upozorňuje, že si jihokorejští politici nejsou jisti tím, zda by závazky USA platily i v okamžiku zvolení Donalda Trumpa. Ten dokonce v minulosti hrozil stažením amerických vojáků z Korejského poloostrova, a právě jeho nevypočitatelnost je problém, jelikož nikdo neví, co v případě převzetí moci udělá. Jaderná zbraň by tedy byla sázka na jistotu, i když by to znamenalo rozbití dobrých vztahů.

Jihokorejci mají na atomovky zdroje i schopnosti

Jižní Korea je technologicky vyspělou zemí s jaderným programem – staví a provozuje vlastní jaderné elektrárny a chce dokonce otevřít centrum pro vývoj jaderných pohonů pro ponorky a lodě, uvádí MilIn. V zemi je tedy dostatek odborníků, aby technologii jaderné zbraně zvládla, a navíc na to má i dostatek prostředků. Ostatně se již v 70. letech 20. století o rozvoj svého programu jaderných zbraní pokoušela, ale po tlaku Američanů toho zanechala.

Američané před branami Severokorejců: jdou Kim Čong-unovi připomenout, jak silnou armádu mají a co dokáží. Hrozí další vypětí

I přes nátlak je však možné, že se Jižní Korea nakonec pro vývoj jaderné zbraně rozhodne, zvláště pokud bude cítit, že by nemuselo být její spojenectví s USA dostatečně pevné. Její armáda navíc disponuje balistickými raketami nebo řízenými střelami schopnými jadernou hlavici na území Severní Koreje dopravit. V celé záležitosti bude mít nějaké slovo i Čína, ale i ta může být motivací pro vývoj jihokorejské jaderné pumy, protože sama značně posiluje.

Článek Kdyby Jižní Korea vyráběla vlastní jaderné zbraně, mohla by tím rozbít spojenectví a přátelství s Amerikou. Ale možná to musí risknout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AS21 Redback bude mít silnou ochranu

Bojové vozidlo pěchoty K21 bylo navrženo tak, aby si dokázalo poradit se silně vyzbrojenými BVP, jakým je např. ruské BMP-3, uvádí Wikipedia. Jeho výrobce Hanwha Defense nicméně s vývojem pokračoval a v roce 2019 představil značně vylepšenou verzi AS21 Redback. Na té je znatelný hlavně nárůst hmotnosti z 28,2 na 42 tun, což svědčí především o výrazném zesílení pancéřování, takže zákonitě vzrostla i odolnost vozidla.

iZdroj fotografie: Hanwha Defense

AS21 Redback se vyznačuje novou generací pancíře, uvádí Army-Technology, ale bez podrobností, jakým hrozbám by mělo odolat. Lze však předpokládat, že by mělo být schopno zastavit projektily ráže 30 mm, a navíc disponuje systémem aktivní ochrany Iron Fist, uvádí na svých stránkách výrobce. Systém by měl být schopen likvidovat přilétající protitankové střely ze všech směrů a vozidlo má mít i vysokou odolnost proti výbuchům min.

Výzbroj AS21 je srovnatelná s českým CV90

Základem výzbroje vozidla AS21 Redback je kanon Bushmaster ráže 30 milimetrů doplněný koaxiálním kulometem ráže 7,62 milimetrů. Z kanonu je možné střílet standardní munici NATO a jeho dosah je až 3 km. Na bojové věži je také odpalovač protitankových řízených střel Spike-LR2, které má i AČR, s dosahem 5,5 km, ale lze ho osadit i jiným typem střel. Výzbroj je tak v podstatě totožná s tou, jakou má českou armádou objednané CV90.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

Uvnitř AS21 Redback je dostatek místa, kromě tříčlenné osádky se do něj vejde 8 vyzbrojených vojáků. Pohybovat se pak může rychlostí až 65 km/h a dojezd má 520 km. Svým vybavením, odolností i výzbrojí je tak jihokorejské vozidlo srovnatelné s nejmodernějšími BVP zaváděnými do západních armád, a o jeho kvalitách svědčí i fakt, že si ho vybrala australská armáda. Hanwha se ho intenzivně snaží nabízet i v Evropě, kde šance na úspěch určitě má.

Článek Jihokorejská BVP AS21 Redback jsou na úrovni českých CV90. S klidem mají zvládnout i soupeře v podobě ruského BMP-3 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tisícovka raket už je významná síla

Kolik raket Hwasong-11D režim má, není přesně jasné, ale nedaleko jihokorejských hranic by mohlo být 250 vozidel k jejich odpalování, přičemž ArmyRecognition uvádí, že každé z nich nese 4 rakety – tedy jich je celkem tisícovka – což je významná síla. Pokud by odstartovaly ve veliké salvě, dokázaly by nejspíše ochromit jihokorejskou protivzdušnou obranu, jakkoliv může být silná, a způsobit významné škody; ovšem jihokorejský odvetný úder by byl nejspíše ještě silnější.

That’s a lot of Hwasong-11D TELs pic.twitter.com/t7lhlp3fOK

— Nguyễn Bình (@ngbinh1102) May 15, 2024

O raketě Hwasong-11D je málo informací, ale má se jednat o zmenšenou verzi Hwasong-11Ga známé také jako KN-23, uvádí Wikipedia. Její dosah je asi 180 km, ale neví se, jak velkou má hlavici. Třeba ArmyRecognition ji jednou odhaduje na 500 až 700 kg, jindy zase až na 4,5 tuny – druhý údaj mi však přijde jako nesmysl, neboť celá ruská raketa 9K720 Iskander váží 3,8 tuny a na odpalovacím vozidle jsou dvě. Pokud by měla severokorejská hlavici 4,5 tuny, hmotnost rakety by byla přinejmenším dvojnásobná a čtyři by se na vozidlo nevešly.

Sílu Hwasond-11D nelze podceňovat

Vůbec nic pak není známo o přesnosti Hwasong-11D, ačkoliv má využívat autonomní naváděcí mechanismus. Pod tím si lze představit inerciální navigační systémy a radarové navádění, ale může jít rovněž o využití systému GPS. Ovšem nutno poznamenat, že při reálném nasazení v boji se třeba severokorejské KN-23 nevyznamenaly. Asi 50% jich nedosáhlo cíle, protože buď spadly nebo explodovaly, což je veliká ostuda.

Hwasong-16B je nejnovější severokorejský hypersonický komplet, na jehož vývoji se pravděpodobně mohlo podílet Rusko

Severokorejskou raketu však rozhodně nelze podceňovat – pokud by byla její hlavice dostatečně veliká, mohla by například zničit budovy do vzdálenosti až 100 metrů. V takovémto případě by tisícovka raket zamířená na Soul ležící nedaleko severokorejské hranice mohla zcela vymazat 5 procent města. Možná se to nezdá mnoho, ale při hustotě osídlení by to nejspíše znamenalo desítky tisíc (ne-li více) civilních obětí a nedozírné škody.

Článek Ani tisícovka severokorejských balistických raket Hwasong-11D by Jižní Koreu nezničila, ale 100% významně ochromila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dlouhá hlaveň zajistí excelentní dosah

Sama Jižní Korea moderní dělostřelectvo potřebuje, jelikož by v případě konfliktu musela čelit sice nepříliš modernímu, ale velice početnému severokorejskému dělostřelectvu. Snaží se proto soustředit na vývoj špičkových zbraní, mezi něž patří i projekt kolové houfnice od Hanwha Aerospace umístěné na podvozku 8×8. ArmyRecognition uvádí, že by měla západní ráži 155 milimetrů a délku hlavně 52 ráží, což je dnes standard, a později dokonce 58 ráží. S touto hlavní, která ještě není ve světě používaná, by měla dosah excelentních 70 km.

🇰🇷
Hanwha Aerospace Unveils New 8X8 SPH 155
Hanwha Aerospace unveiled a new initial conceptual model, 8X8 SPH 155, to continue its claim to re-enter the European market.https://t.co/6JRmrmcoH5@Hanwha_Official #SPJ #8X8 #155mm #howitzer #landforce (Photo Credit Army Recognition) pic.twitter.com/jsd170JEn5

— TurDef (@turdefcom) August 1, 2024

Takováto houfnice by byla konkurentem několika zbraní – jmenovat lze německou RCH 155, francouzský CAESAR nebo izraelský ATMOS 2000, uvádí TurDef. Nabízí se však i česká houfnice MORANA firmy Excalibur Army. Ty všechny jsou umístěné na různých kolových podvozcích a mají děla ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží. S běžným střelivem však zasahují cíle do vzdálenost přes 40 km, takže by je hlaveň o délce 58 ráží dostřelem jednoznačně předčila.

Samohybné dělostřelectvo Jihokorejci umí

Jižní Korea má dozajista schopnosti vyvinout špičkovou kolovou houfnici, neboť má na čem stavět. Jednu již má, jedná se o K105A1, k níž NamuWiki uvádí, že jde vlastně o taženou houfnici M101 ráže 105 milimetrů umístěnou na korbě nákladního vozu. Komplexností se tedy nemůže moderním kolovým houfnicím rovnat, ale Hanwha Aerospace může též využít zkušeností z výroby ve světě velmi úspěšné pásové houfnice ráže 155 milimetrů K9 Thunder.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

Je jasné, že sériová výroba takové samohybné houfnice určitě v nějakých blízkých měsících nezačne, jelikož vývoj takové zbraně vyžaduje čas, i když Jihokorejci umí dobu maximálně zkrátit. Až tedy výroba najede, bude to pro mnohé západní zbrojovky veliká konkurence, ačkoliv na druhou stranu je dnes ve světě po moderních dělech veliký hlad. V příštích letech tak asi nebude s odbytem problém a do budoucna mohou být Jihokorejci bezesporu úspěšní.

Článek Nejspíše je zcela roznese a předčí: jihokorejská houfnice s dostřelem až 70 km vyzve německou RCH 155 a francouzskou CAESAR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jižní Korea se rozhodla na USA nespoléhat

Když na konci 80. let 20. století končila studená válka, přestal Západ tak investovat do zbrojení, což vedlo k útlumu jeho zbrojního průmyslu. To Jižní Korea však byla v jiné situaci, neboť jí neustále hrozil konflikt se Severní Koreou, takže se rozhodla svůj zbrojní průmysl přebudovat a více se spoléhat na domácí výrobu než na Ameriku, uvádí Wikipedia. Nakonec se tak z Jižní Koreji stala zbrojní velmoc a má ambici být jedním z největších exportérů zbraní světa.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Jižní Koreje / Creative Commons / KOGL

Export zbraní z Jižní Koreji masivně roste, v letech 2018 až 2022 vzrostl o 74 %, uvádí Iiss. Hlavními odběrateli jsou Filipíny, Thajsko či Indie, ale export směřuje i do jiných zemí, v Evropě hlavně do Polska. Jihokorejský zbrojní průmysl je dnes v situaci, kdy dokáže vyrábět téměř vše od ručních zbraní přes dělostřelectvo, raketomety, systémy PVO nebo bojové letouny až po námořní plavidla. A vyrábět dokáže rychle, rychleji než zbrojovky Západu.

Jihokorejská munice plní americké sklady

Ačkoliv Jižní Korea přímo Ukrajině neprodává a zbraně jí neposílá, přesto jí svým způsobem pomáhá. BreakingDefense uvádí, že v roce 2023 prodala Američanům půl milionu dělostřeleckých granátů ráže 155 milimetrů, což byla náhrada za granáty, které americká armáda ze svých skladů poslala Ukrajině. Stejně tak například dodávky jihokorejských samohybných houfnic K9 Thunder umožňují Polsku předat Ukrajině domácí samohybné houfnice AHS Krab.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

Dodávky na Ukrajinu by však mohly být ještě významnější, už jenom transport munice do Ameriky naznačuje, kolik Jihokorejci dokáží vyprodukovat granátů. A pak třeba houfnice K9 Thunder, které patří ke špičce, by měli být schopni vyrábět rychlostí 240 kusů za rok. Ukrajině by se ale hodily i jiné zbraně, např. tanky K2 Black Panther nebo více než 30 sovětských T-80U z výzbroje Jižní Koreje. Ukrajinci by zajisté nepohrdli ani moderními raketomety K239 Chunmoo, obrněnými transportéry K808 White Tiger či obrněnými vozidlmy K151 Raycolt.

Článek Kdyby dodávala zbraně na Ukrajinu i Jižní Korea, mohlo by to znamenat zásadní posun, jelikož má dostatečné zbrojní kapacity se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KAI FA-50 má 1/2 cenu a schopnosti F-16

Jihokorejci již svůj FA-50 do několika zemí udali – v Evropě je nejznámějším odběratelem Polsko, a nyní se snaží prodrat i do Thajska. TheAtlasNews uvádí, že mu tam mají být konkurencí švédský Saab JAS-39E/F Gripen a americký Lockheed Martim F-16 Block70/72 Fighting Falcon. Argumentem asijského výrobce má být hlavně fakt, že jejich letoun stojí 1/2 toho, co nejnovější verze F-16, přičemž se jí schopnostmi má údajně vyrovnat.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Jestli je to pravda, je velice složitá otázka, i když v rozhodování o tom, jaké letadlo si koupit, bude samozřejmě hrát roli i cena, a pro Thajsko i možné partnerství s Jižní Koreou, uvedl NationalInterest. V současné době ji totiž lze nejspíše označit za stále rostoucí regionální velmoc. Ačkoliv to nelze dohledat, je pravděpodobné, že se v případě jihokorejské nabídky jedná o letoun FA-50 Block 20, protože ten jediný může být vybaven moderním radarem typu AESA. Bez něj by totiž F-16 ani Gripenu konkurovat rozhodně nemohl.

KAI FA-50 vychází z cvičného letounu

Letoun FA-50 byl vyvinutý z nadzvukového cvičného KAI T-50 Golden Eagle, uvádí Airforce-Technology, a oproti bojovému plnokrevníkovi F-16 je například menší – na délku má 13,14 metrů, zatímco americký protějšek měří 15,06 metrů. Liší se ale také rychlostí – jihokorejský dosahuje Mach 1,5 a F-16 výrazně vyšší Mach 2,05, přičemž může její pilot s letadlem provádět obraty s přetížením 9g, kdežto s KAI FA-50 „jenom“ 8,3g.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

Jihokorejský letoun může nést moderní zbraně často shodné s F-16, třeba střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder či AIM-120 AMRAAM, různé typy pum včetně naváděných klouzavých JDAM nebo KGGB, řízenou střelu Taurus KEPD 350K-2 a další, a má i rychlopalný kanon. Nosnost zbraní je ovšem 5,4 tun na 7 závěsnících, uvádí Wikipedia, kdežto u F-16 to je 7,7 tun na 11 závěsnících – úderná síla korejského letounu je tedy nižší. Bude tak hlavně záležet na tom, co thajské letectvo od svého nového letounu vlastně vyžaduje.

Článek Jihokorejský KAI FA-50 je údajně stejně dobrý jako F-16, a to stojí pouze 1/2 ceny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sebevražedný dron proti dronu

Na vývoji nového typu zbraně, jakési sebevražedné dronové stíhačky, pracují jihokorejští konstruktéři, uvádí Defence-Blog. Vzhledem k tomu, že je poměrně jednoduché a levné vyrábět malé sebevražedné drony, se jihokorejská armáda obává, že by se mohly stát masově využívanou zbraní také severokorejského režimu. Je proto jasné, že proti nim budou třeba relativně levné a účinné zbraně, které lze nasadit ve vysokých počtech.

South Korea is set to unveil a new system designed to intercept drones at distances of up to 30 km using a tube-launched, unmanned aerial system. interceptor drone is equipped with detection radar & a data transmission line connected to ground control equipment. pic.twitter.com/ehVjFmbiSp

— Varun Karthikeyan (@Varun55484761) February 20, 2024

Jihokorejská konstrukce by mohla připomínat jakýsi raketomet, ale není jasné, kolik by měl jeden systém odpalovacích tubusů. V každém by však měl být nabitý speciální dron – tvarem by se mohl podobat třeba americkému Switchblade s výklopnými křídly – jehož úkolem by bylo vyhledání a zničení nepřátelského stroje. Dosah dronového stíhače by měl být až 30 kilometrů, a nejspíše by ho měl doplňoval ještě nějaký detekční systém. Vedle toho by mohl být součástí celé sítě a odpalován koordinovaně podle počtu a typu cílů.

Stíhač by měl radar a další detektory

Dronový stíhač vypalovaný jihokorejským systémem by byl vlastně sebevražedný dron, takže když by se přiblížil ke svému cíli, explodoval by a výbuchem ho zničil, uvádí TheAtlasNews. Každý takovýto stíhač by byl vybavený vlastním radarem a elektrooptickými a infračervenými senzory, takže lze předpokládat, že by mohl pracovat vysoce autonomně, neboť v případě masivního nasazení by bylo nepraktické, aby každý z nich řídil operátor.

„Neukojitelný hlad Evropy po zbraních“ může Jižní Korea „sytit“ už po 3 měsících, zato u Američanů je čekací lhůta i několik let

Jihokorejská armáda podle všeho nebezpečí dronů ze strany Severní Koreje nepodceňuje a chce se v této oblasti významně rozvíjet. A to nejenom na poli průzkumu a boje proti bezpilotním letounům, ale i co se vývoje vlastních týče. Všechny tyto operace má dokonce na starosti speciální velitelství dronových operací, uvádí DefenseNews, což svědčí o tom, jak velikou prioritu to v Jižní Koreji má.

Je možné, že se ze zkušeností jihokorejských vojáků nakonec budou učit i další ozbrojené síly, nebo že jejich řešení koupí země NATO. Tedy stejně, jako pořizují jiné jihokorejské zbraně. Pakliže budou stíhačky dronů levné a efektivní, může to přepsat pravidla hry a doplnit (nikoliv nahradit) tradiční obranné systémy.

Článek Jihokorejské stíhačky dronů by mohly přepsat pravidla hry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejská děla jsou v odolných bunkrech

Někdo si jistě řekne, že mohou Jihokorejci palbu jednoduše opětovat, jenomže problémem je, že jsou mnohá severokorejská děla zakopaná v hlubokých bunkrech a jeskyních, z nichž vyjedou jenom vystřelit, a poté se zase schovají. Severokorejci se je tak snaží pro případ konfliktu chránit, neboť má Jižní Korea jednoznačnou převahu ve vzduchu, což si velice dobře uvědomují. Ale ani její letectvo není schopné početná děla dostatečně rychle eliminovat, takže se rozhodlo vyvinout střelu KTSSM, a poté i modernizovanou verzi KRSSM-I.

According to recent news, South Korea tested export version of the KTSSM-I known as CTM-290 for Saudi Arabia or UAE. reportedly, the competitor was Chinese ‚Norinco King Dragon 300‘ missile.
The CTM-290 characteristics is similar to ATACMS tactical ballistic missile so the… pic.twitter.com/higCanvLKV

— ハク Mason (@mason_8718) January 12, 2024

Jde o raketu s podobnými schopnostmi, jaké má americká MGM-140 ATACMS. Její největší předností je tedy možnost rychlého nasazení, přičemž dokáže díky speciální hlavici proniknout hluboko do země, uvádí ArmyRecognition. Konkrétně má být schopna „provrtat“ několik metrů zeminy a probít až 1,5 m betonu. Nese k tomu 500kg hlavici a ničivostí ji lze přirovnat k leteckým pumám. Může ale disponovat nejenom hlavicí tříštivou, ale také termobarickou, která je schopna proniknout i do bunkrů a zabít v nich schované vojáky.

K odpalování poslouží 200+ raketometů

Výhodou těchto střel je, že jsou odpalovány z raketometů K239 Chunmoo, což je obdoba M142 HIMARS. Těch má Jižní Korea více než 200, uvádí MilitaryToday, a jde o vysoce mobilní systém na kolovém podvozku, z něhož je možné střelu odpálit takřka hned po zastavení, a také velmi rychle nabít novou. V těchto počtech by Jihokorejci mohli během krátké doby eliminovat významný počet severokorejských děl, ale samozřejmě jenom v případě, že je objeví.

Americké taktické balistické rakety ATACMS jsou na Ukrajině „game changer“, Rusko je proti nim bezradné

KTSSM-I má dosah minimálně 120 km, uvádí Defence-Blog, ale některé zdroje tvrdí, že i více. K navádění používá satelitní systém GPS a její přesnost má být 2 m, což je velmi slušné. V případě odhalení bude dělo velmi pravděpodobně vzhledem k síle hlavice zničeno i při nepřímém zásahu. Jižní Korea má také pracovat na střele KTSSM-II, jejíž dosah má být minimálně 180, ale možná až 300 km, což možnosti využití rozšířilo. Exportní verzi střel označovanou CTM-290 by spolu s raketomety K239 Chunmoo mělo získat třeba Polsko.

Článek Video: jihokorejský „zabiják dělostřelectva“ je extrémně účinný a dík unikátní hlavici „rozmlátí“ i děla schovaná několik metrů pod zemí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stejné letouny, ale s odlišným vybavením

Na první pohled není mezi F-15E a F-15EX rozdíl, neboť mají stejný drak i rozměry. Změna se totiž udála hlavně ve vybavení, díky čemuž získal modernizovaný letoun řadu nových schopností – dostal například nové motory a moderní radar, a změněno bylo i vybavení kokpitu a řada dalších systémů. Výroba F-15EX přitom začala teprve v roce 2020, a Airforce-Technology uvádí, že s nimi americké letectvo počítá na podporu letadel Lockheed Martin F-35 Lightning II, protože umožňují veliké zatížení výzbrojí, a tedy o něco silnější údery.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Ve světě ale existují i provozovatelé starších F-15E, třeba Jižní Korea, pro něž nemusí být nákup nových letounů řešením, ale naopak dají přednost modernizaci těch starších. V jejím případě by se konkrétně jednalo o 50 letounů označovaných jako F-15K, které dostanou nový radar, moderní vybavení kokpitu a kombinovaný systém elektronického boje a elektronických protiopatření, uvádí AviaciOnline. Tím se přiblíží schopnostem F-15EX a budou z nich jedny z nejlepších letounů 4. generace, jichž se budou muset soupeři vážně obávat.

F-15 uvidí dále a snáze přežije zaměření

Výměna starého mechanického radaru za moderní AESA AN/APG-82 je jednou ze zásadních proměn. Pilot s ním uvidí mnohem dále než se starým, a nebude muset radarovým paprskem neustále ozařovat cíl. Sada elektronického boje a protiopatření pak značně zvyšuje šanci na přežití v bojových situacích, kdy může například detekovat přilétající střely a pokoušet se je zmást. Kokpit má zase dostat veliké barevné displeje, čímž se značně zvýší povědomí pilota. Naopak třeba motory zůstanou stejné, ačkoliv budou vyměněny za nové.

Americký orel: Legendární stíhací letoun F-15 zdobí nebe již půl století. V posledním vzdušném souboji se utkal se sovětskými MiG-25

I tak ale budou letouny F-15K patřit k těm nejrychlejším na světě, dosáhnout totiž mohou rychlosti přes Mach 2,5. Po modernizaci unesou 10,4 tun výzbroje, což je o 3 tuny méně než u F-15EX, ale stále o 2,6 tuny více než u General Dynamics F-16 Fighting Falcon. A zrovna pro Jižní Koreu jsou F-15K důležité, neboť si nejenže dokáží poradit s čímkoliv, co může na oblohu poslat Severní Korea, ale také mohou nést protibunkrové naváděné pumy GBU-28 těžké 2 132 kg. V případě války by je potřebovala proti severokorejským bunkrům.

Článek Modernizace, která povýší starší F-15 téměř na úroveň nejnovějších F-15EX – obávat se jí právem musí většina soupeřů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

FA-50 dorazila do Polska za 16 měsíců

O nákupu 48 nových lehkých bitevních letadel z Jižní Koreje rozhodlo Polsko krátce po invazi Ruska na Ukrajinu v únoru 2022, konkrétně byla smlouva podepsána v červenci 2022. A portál Defence-Blog na začátku listopadu 2023 uvedl, že jsou již první letadla v Polsku, kam se dostala jenom 16 měsíců od objednávky. Něčeho podobného nejsou evropští ani američtí producenti letadel schopni, protože mají dlouhou řadu čekatelů a nízkou produkci. Pro srovnání, Česko se letos rozhodlo pro letouny Lockheed Martin F-35A Lightning II, z nichž první dorazí v roce 2031.

FA-50 will enhance the potential of🇵🇱Air Force.
–
Deputy Prime Minister @mblaszczak: It is pivotal moment for the 🇵🇱Air Force. We dispose of post-soviet era aircraft, Polish Air Force will use solely F-16 and FA-50 from now on and quite soon, also F-35.

📝https://t.co/1sSBNlUq3z https://t.co/oiSwzglTRt pic.twitter.com/JMCHtgSkFH

— Poland MOD 🇵🇱 (@Poland_MOD) June 7, 2023

Na druhou stranu je nutno říci, že jsou mezi F-35A a FA-50 značné rozdíly. V prvním případě jde o plnohodnotný a velmi složitý stroj 5. generace, zatímco korejský letoun je lehký nadzvukový bitevník 4. generace vyvinutý z cvičného letounu KAI T-50 Golden Eagle. Jeho vývoj začal v roce 1997 a byl dokončen v roce 2006, zatímco certifikaci získal o 6 let později, uvedl portál Airforce-Technology. Je jasné, že je výroba takového letounu mnohem jednodušší, ale i tak rychlost výroby bezesporu svědčí o schopnostech jihokorejských zbrojovek.

Nadzvukový bitevník se schopnostmi stíhačky

Letoun FA-50 je především bitevník, ale má schopnost plnit i funkce stíhacího letounu. Jedná se o jednomotorový stroj s délkou 13,14 metrů a rozpětím křídel 9,48 metrů. O jeho pohon se stará motor General Electric F404, s nímž je schopen dosahovat rychlosti až Mach 1,5 a vystoupat do výšky téměř 15 kilometrů. I když je přitom KAI FA-50 poměrně malý, má 2člennou osádku. Polsko má celkově dostat 12 letounů starší verze Blok 10, a zbylých 36 bude modernější Blok 20.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

Novější verze se může pochlubit třeba moderním radarem typu AESA nebo schopností používat radarem naváděné střely AIM-120 AMRAAM, což z ní dělá i velmi schopný stíhací letoun. Starší verze oproti tomu používá jenom střely AIM-9 Sidewinder krátkého dosahu. KAI FA-50 Golden Eagle může nést výzbroj o celkové hmotnosti 5,4 tun na 7 závěsnících, a jednat se může o celou škálu pum včetně přesně naváděných. Mj. má být schopen odpalovat řízenou střelu KEPD 350 Taurus a disponuje i kanonem ráže 20 milimetrů s 205 náboji.

Článek To je rychlost, Polsko už má ve výzbroji jihokorejské bitevníky FA-50, přitom je objednalo relativně nedávno se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Arion-SMET zvládne až 100km cestu

Podle Defence Blog je Arion-SMET vozidlo o hmotnosti 2 tun umístěné na podvozku 6×6 a jeho délka činí 2,95 metrů, zatímco šířka 1,5 metru. Má elektrický pohon a na silnici dosáhne rychlosti až 43 km/h, na nezpevněných cestách pak 34 km/h. Jako plně dobité urazí vzdálenost zhruba 100 kilometrů, což záleží na jeho zatížení a náročnosti terénu.

The 6×6 Arion-SMET unmanned ground vehicle (UGV) developed by Hanwha Defense has been chosen for joining the U.S. military’s field tests under the Department of Defense’s Foreign Comparative Testing (FCT) program. https://t.co/IyS2OM7FGl pic.twitter.com/hTQE3A0zFa

— Junsupreme (@RyszardJonski) October 12, 2022

Vozidlo je určeno hlavně k převážení nákladu, na jeho korbu mohou vojáci naložit až 550 kilogramů různých zásob a vybavení. Využito by však mohlo být i jako vozidlo, na které bude možné možné naložit raněné vojáky a transportovat je do bezpečí, a stejně tak v roli dohledových strojů – v tomto případě by pravděpodobně byl robotický Arion-SMET vybaveny nějakými kamerami a senzory, možná i výzbrojí – na prezentačních materiálech je osazen kulometem. V případě nebezpečné zóny by nasazení takového vozidla šetřilo životy vojáků.

Problémem je terén a schopnosti stroje

Ačkoliv se zdá být konstrukce takového vozidla velmi jednoduchá, opak je pravdou. Musí být totiž postavené tak, aby zvládalo i velmi náročný terén, v němž budou jednotky působit, a druhým důležitým aspektem je vyspělost jeho autonomního systému. Musí umět reagovat i na neobvyklé situace, vyhýbat se různým překážkám, volit nejlepší cestu a přesně plnit úkoly zadané obsluhou, aniž ho musela nějak významně hlídat.

Nástupce jihokorejského tanku K2 Black Panther bude „neviditelný“ a ovládne drony, zničit by ho neměla ani severokorejská střela Bulsae-5

Jihokorejské vozidlo Arion-SMET už na podzim rou 2022 z tohoto důvodu testovala dle Korea Times americká armáda na základně Camp Humphreys v Pchjongtcheku, a testy s ním provádí i námořní pěchota. Pokud se ukáže jako schopné, nelze vyloučit, že by se mohlo objevit i ve výzbroji některých zemí NATO. Jižní Korea je čím dál častějším dodavatelem zbrojních technologií nejen do evropských zemí a její systémy jsou hodnoceny velmi pozitivně.

Článek Střípek budoucnosti: jihokorejské robotické bojové vozidlo Arion-SMET samo přepravuje a eliminuje nepřítele, testuje ho i Amerika se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

L-SAM s dosahem až 180 kilometrů

Hrozba severokorejských raket je tak veliká, že se jihokorejská armáda v roce 2020 rozhodla vyvinout domácí systém protiraketové obrany, který by doplnil ty v současnosti zavedené. Především se jedná o již zmíněné americké MIM-104 Patriot a jihokorejské K-SAAM, které jsou podobné ruskému systému S-350. Vyvíjený jihokorejský systém označovaný jako L-SAM by pak měl být schopen zasahovat balistické rakety ve výšce do 60 kilometrů, v budoucnu se ale počítá s vylepšením jeho schopností, aby je zvládal i ve výšce až 180 km.

S. Korean L-SAM. Appears to be changed to 2 stage design from one dual-pulse motor?

The concept of ATBM type + anti-aircraft type is also nice.

Wonder what the enhanced TK-3s would look like (claimed to have an interception ceiling of 70 to 100 km) pic.twitter.com/7EMTQfaah8

— Taepodong (@stoa1984) January 27, 2023

MIM-104 Patriot nebo jihokorejský systém K-SAAM teď zvládají cíle do výšky zhruba 40 kilometrů, americký THAAD pak do zhruba 150 kilometrů. Jihokorejským ozbrojeným silám by se tak podle KoreaHerald podařilo vybudovat další stupeň a mít protiraketovou obranu nejlépe třístupňovou. Systém L-SAM má navíc využívat moderní radar typu AESA a jeho střely budou ničit cíle přímým nárazem. Zvládat mají balistické rakety, řízené střely i letadla, pozdější inovovaná verze s mnohem delším dosahem dokonce i hypersonické kluzáky.

L-SAM má být ve výzbroji v roce 2025

Jihokorejské ozbrojené síly se podle Defence Blog pochlubily novým systémem L-SAM na velké vojenské přehlídce v Soulu koncem léta 2023, o níž jsme na ArmádnímZpravodaji rovněž psali. Neznamená to pochopitelně, že by byla zbraň připravena k nasazení, do léta roku 2023 by však měla projít celkem čtyřmi testy, z nichž tři už byly úspěšné. Zavedení do výzbroje je pak plánováno kolem roku 2025. Systém má být součástí protiraketové obrany zvané Korea Air and Missile Defense, jejíž úlohou je podle Korea Times odradit Severní Koreu útoku.

Jasný vzkaz pro Kim Čong-una: už rozsáhlé námořní cvičení amerických a jihokorejských vojáků demonstruje jednoznačnou převahu

Pokud se Jižní Koreji podaří L-SAM úspěšně dokončit, bude se jednat o jeden z mála systémů na světě, který dokáže ničit i balistické, případně hypersonické střely. Jižní Korea je přitom známa ochotou své vyspělé zbraně prodávat zájemcům v zahraničí, takže není vyloučeno, že by mohli mít o L-SAM zájem například i evropští členové NATO. Mohla by se z něj stát alternativa k dražším americkým systému Patriot a THAAD, případně k evropskému SAMP/T. Záležet ale bude také na konečné ceně a výrobních kapacitách.

Článek Vyvíjený jihokorejský systém L-SAM se má vyrovnat MIM-104 Patriot nebo THAAD, a bude-li levnější, může zamířit i do zemí NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stealth dron prozrazuje konstrukce

O novém jihokorejském dronu není známo téměř nic – pouze to, že ho jihokorejská armáda v září představila na vojenské přehlídce v Soulu. Že se jedná o bezpilotní letoun s vlastností stealth nasvědčuje jeho tvar takzvaného zalomeného draka, a zvenčí navíc nejsou vidět ani žádné výstupy, což je žádoucí (stealth je někdy označováno jako neviditelnost, ale ve skutečnosti jde jenom o špatnou viditelnost radary). Dron byl na přehlídce umístěn na střeše terénního automobilu, a z jeho velikosti lze usuzovat, že je zhruba 2,5 metrů dlouhý.

The stealth one is for reconnaissance? To small for carrying weapons, too expensive to be one-way-attack? https://t.co/br2T99NY6G

— Taepodong (@stoa1984) September 26, 2023

Zatím není potvrzené, zda jihokorejské ozbrojené síly představily opravdový dron nebo maketu, ale zakryté vstupy motoru nasvědčují, že je funkční. S vývojem stealth dronu začala Jižní Korea někdy po roce 2010, a portál Janes v roce 2021 informoval, že Jihokorejci disponují všemi potřebnými technologiemi, aby projekt uskutečnili. V té době již měli demonstrátor nazvaný Kaori-X, na němž koncept ověřovali. A nový dron z něj evidentně vychází.

Dron je průzkumný; zbraně později

Portál TheDrive informoval, že podle dostupných informací je nový jihokorejský dron určený především pro průzkumné a pozorovací mise. Není ale vyloučeno, že by mohl v budoucnu nést i nějaké druhy zbraní, například naváděné mikropumy – taková výzbroj by ho však, pokud by byla umístěná pod trupem, připravila o stealth. Jelikož ale o jeho konstrukci nic bližšího nevíme, je možné že konstruktéři počítají i s vymezením prostoru v jeho trupu právě pro zbraně.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

Už samotný průzkumný dron však může mít velké uplatnění, a to v případě Jihokorejců hlavně na hranicích se severním sousedem, jehož systémy o něm vůbec nemusí vědět, a ten tak může snadno zjišťovat zajímavé informace. Na stealth dronu mimochodem pracuje snad všechny vojenské mocnosti, ale žádná by ho dosud neměla mít ve výzbroji.

Spojené státy například mají Northrop Grumman X-47B, který se tomu jihokorejskému tvarem velmi podobá, Rusko zase dlouhou dobu pracuje na dronu Suchoj S-70 Ochotnik-B ve velmi podobném tvaru, a spolupracovat by měl hlavně s letouny Suchoj Su-57 Felon. Stealth drony by obecně měly být nejen průzkumné, ale počítá se s nimi také v rolích takzvaného loajálního wingmana doprovázejícího pilotované letouny.

Až 70letý sovětský šrot může chytit druhý dech, MiG-17 až MiG-29 totiž mohou posloužit jako kamikadze drony

Bezpilotní letoun, který zatím nemá ani veřejnosti známé označení, je další ukázkou vysoké úrovně jihokorejského zbrojního průmyslu, který zanechává ve světě stále větší otisk. V Evropě z něj hodně těží Polsko, zamířil však i do jiných zemí, a některé jeho produkty vážně zvažují také další evropské státy. Stealth dron by přitom posunul laťku na úplně jiný level, zejména pak, kdyby se objevil v doprovodné pozici u jiných letounů.

Článek První neviditelný dron z Jižní Koreje by „zaostalejší“ soused nemusel vůbec vidět. Zbrojní průmysl povznese, ale podobá se X-47B se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Silný tank a houfnice, i skvělé letadlo

Na přehlídce samozřejmě nemohla chybět asi nejznámější jihokorejská zbraň současnosti, a tou je tank K2 Black Panther s dělem ráže 120 milimetrů. Ve výzbroji je od roku 2014 a parametry se vyrovná (možná i v některých směrech předčí) většině západních tanků. I proto si ho za svůj hlavní tank budoucnosti kromě Jižní Koreje zvolilo Polsko, které jich nakoupí rovnou tisícovku. Většina jich přitom vznikne licenčně právě u našeho souseda, dovezeno jich bude minimum. K2 Black Panther se stal mimochodem i základem pro turecký tank Altay.

iZdroj fotografie: Republic of Korea Armed Forces / Creative Commons / CC BY-SA

Předvedeny však byly i nejmodernější samohybné houfnice západní ráže 155 milimetrů, a to K9 Thunder, které jsou rovněž řazeny mezi jedny z nejvýkonnější pásových samohybných houfnic na světě. Se speciálním střelivem dokáží zasahovat cíle do vzdálenosti až 60 kilometrů. Korejcům se je navíc daří velmi úspěšně vyvážet, k velkým odběratelům patří opět Polsko, ale například i Indie, Finsko, Norsko a další země.

Na nebe se letos vznese jihokorejská stíhačka KF-21 Boramae. Může přinést malou leteckou revoluci

K horkým jihokorejským novinkám pak patří letoun 4,5. generace KAI KF-21 Boramae. Zatím jde ale stále o prototyp, sériová výroba začne nejspíše v roce 2025/6. Letoun má mnoho technologií srovnatelných s letadly generace páté, a dokáže používat většinu západních zbraní – od střel vzduch-vzduch až po přesně naváděné pumy. Tvarem je letoun dokonce stealth, ale o tuto vlastnost přichází, jakmile je vyzbrojen.

Suchoj Su-75 zdárně lapá po dechu, jeho vývoj i přes komplikace pokračuje – konstruktéři si uvědomili zásadní nedostatky

Jeho konstrukce totiž neumožňuje absence vnitřního prostoru na zbraně a musí být tedy standardně zavěšeny na venkovních nosnících. Jihokorejci se však netají ambicí udělat další verzi jako letoun generace páté, který už by tedy tímto „handicapem“ netrpěl. A dokonce s ním chtějí zaujmout zákazníky ve světě. Na rozdíl od Američanů by si nejspíše nekladli tak striktní podmínky, takže by mohl zavítat např. i do arabských zemí.

Raketomet a pokročilá protivzdušná obrana

Velku váhu pak přikládají jihokorejské ozbrojené síly i výzbroji v oblasti raket a protivzdušné či protiraketové obrany. Dobrým příkladem moderních raketometů je K239 Chunmoo schopný odpalovat rakety různých ráží, tedy od 131 do 400 milimetrů, a dokonce i řízenou taktickou střelu ráže 600 milimetrů s dosahem 290 km. Raketomety si opět pořídilo Polsko, ale například i Spojené arabské emiráty, a uvažuje o nich Norsko či Španělsko.

iZdroj fotografie: Uživatel Huni Focus / Creative Commons / CC BY-SA

Vzhledem k hrozbě vyvolané balistickými raketami a řízenými střelami Severní Koreje se Jihokorejci silně zaměřují i na protivzdušnou obranu. Tu tvoří hned několik systémů – k nejznámějším patří americký MIM-104 Patriot účinný proti letadlům, řízeným střelám a balistickým raketám kratšího doletu – ale v zemi je rozmístěný i rovněž americký systém THAAD schopný zasahovat proti balistickým raketám nejen krátkého, ale i středního doletu.

Jadernou připravenost Pchjongjangu zvyšuje třeba mezikontinentální raketa Hwasong-18 na tuhé palivo, zasáhnout by mohla i západ USA

Jihokorejský průmysl vedle toho vyrábí i vlastní systém s označeném KM-SAM. Vyvinut byl s pomocí Ruska a je založen na technologiích používaných v ruských systémem S-350 a S-400. Jde o zbraň středního dosahu se schopností detekovat cíle do vzdálenosti až 100 kilometrů a sestřelovat je do vzdálenosti 40 a výšky asi 15 kilometrů. Dokonce se ho již podařilo úspěšně vyvézt do Spojených arabských emirátů, a výrobce už plánuje modernizaci a prodloužení dosahu střel o rovných 50 %, tedy na 150 kilometrů.

Článek Jihokorejská vojenská přehlídka 2023 v Soulu byla největší za desítky let: ukázala své nejlepší zbraně světové úrovně i tvrdou pěst se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Verze Batch II je větší a silnější

Projekt ponorek KS-III vznikl v prvním desetiletí 21. století. Výstavba prvního plavidla verze Batch I pak začala v roce 2016, a jmenovitě ponorka Dosan Ahn Changho byla uvedena do provozu o 5 let později. Z této verze bude mít jihokorejské námořnictvo 3 plavidla – dvě jsou již v provozu, a poslední bude v roce 2024. Mají dieselelektrický pohon nezávislý na vzduchu, vyzbrojeny jsou 6 torpédomety a 6 odpalovači balistických raket. Výstavba přitom vedla získání zkušeností a vývoji větší a vyspělejší verze Batch II.

#SubWednesday #Submarines
Few interior shots of the Republic of Korea Navy’s 2nd Dosan Ahn Changho (KSS-III) Batch I-class diesel-electric attack submarine ROKS Ahn Mu (SS-085).

Boat history:
Ahn Mu was laid down on 17 April 2018 at DSME (now Hanwha Ocean) at Geoje, South… pic.twitter.com/lWRIALOeqs

— Saturnax 🇸🇰🇪🇺🇺🇦 (@Saturnax1) August 16, 2023

Základ jejího trupu byl položen na jaře 2023, a nová verze bude větší, více vyzbrojená a pod vodou vydrží déle. Zaslouží se o to hlavně na vzduchu nezávislý pohon a osazení moderními lithium-iontovými bateriemi, které nahradí klasické olověné. Také počet možných odpalovaných balistických raket Hyunmoo 4-4 s dosahem 500 kilometrů vzroste oproti první verzi na 10. V budoucnu ponorka nejspíše ponese i vyvíjené řízené střely Chonryong, ale kromě toho je vyzbrojena i 6 torpédomety ráže 533 milimetrů.

Pod vodou vydrží ponorka 20 dní

Ponorka KSS-III Batch II bude 89 metrů dlouhá, což je o 5,5 metrů více než u první verze, kdežto její výtlak pak bude činit 3 600 tun. Na její palubě má sloužit 50 námořníků a pod vodou se bude schopna pohybovat rychlostí 20 uzlů. Její dosah má být kolem 19 tisíc kilometrů, pod vodou přitom vydrží ponořená minimálně 20 dní. Jihokorejská ponorka bude vybavena i moderními detekčními přístroji, vlečeným sonarem, optickým stožárem nahrazujícím periskop, a řadou dalšího vybavení, což z ní udělá veskrze velmi moderní plavidlo.

Fotky: nejlepší obrana je útok, což mohla v nestřežený okamžik pocítit i ruská ponorka Rostov na Donu, která podlehla GPS navádění

Jižní Korea také počítá s tím, že by mohla ponorky nebo jejich odvozeniny úspěšně vyvážet, ostatně patří k tradičním dodavatelům řady asijských zemí, a v poslední době expanduje i do Evropy. Ponorky KS-III jsou údajně nabídnuty Polsku, které již odebírá z Jižní Koreje značné množství jiné techniky. Není ale jasné, zda by plavidlo dokázalo odpalovat balistické rakety. Například odvozenina DSME-3000 o výtlaku 3 000 tun nabídnutá Jižní Koreou Indii tuto schopnost neměla, ale nejspíše by vždy záleželo na politických dohodách zemí.

Článek Také jihokorejské ponorky jsou výborné, třeba KSS-III Batch II bude velmi vytrvalá a odpálí balistické rakety, zájem může mít Polsko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová BVP nahradí stárnoucí M113

Austrálie potřebuje bojová vozidla pěchoty vyměnit opravdu nutně, protože se doteď opírá o staré americké transportéry M113, byť hluboce modernizované. Jejich základní konstrukce je starší 50 let, a i přes vylepšení neposkytuje vojákům dostatečnou ochranu, ale má i jiná omezení. Austrálie chtěla původně nových vozidel pořídit 450, ale nakonec by jich mělo být pouze 129 – alespoň v první fázi. Ušetřené peníze má investovat do raket dlouhého doletu.

⚡️🇰🇷South Korea’s Hanwha AS21 Redback won the competition for 🇦🇺Australia’s new BMP

South Korea’s Hanwha Defense won the tender for Australia’s future infantry fighting vehicle and signed a contract to produce 129 vehicles. pic.twitter.com/dOvVAALMXE

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) July 27, 2023

AS21 Redback přitom z BVP K21 vychází, ale v mnoha ohledech se od něj odlišuje; jihokorejská verze má základní hmotnost 25,6 tun, kdežto australská by měla vážit až 42 tun. Důvodem jsou hlavně požadavky australské armády na výrazné posílení ochrany osádky a vezeného výsadku. Standardně je přitom vozidlo třeba v přední části odolné proti munici ráže 30 milimetrů. Vedle toho budou vychází pro Austrálii vybavena systémem aktivní ochrany Iron Fist se schopností ničit protitankové střely přilétající ze všech směrů.

Kanon Bushmaster a střely Spike

Oproti jihokorejské verzi je jiná i výzbroj, Austrálie požadovala věž osazenou kanonem Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů, který bude doplněný koaxiálním kulometem ráže 7,62 milimetrů. Dále jsou na vozidle dva odpalovače protitankových střel Spike, ale lze na něj umístit třeba i dálkově ovládanou stanici se střelami FGM-148 Javelin. Vozidlo navíc disponuje vyspělou elektronikou a digitálním systémem řízení bitvy.

Osádku AS21 Redback tvoří 3 vojáci, prostor na výsadek pak pojme 8 plně vystrojených. Vozidlo se dokáže pohybovat rychlostí až 65 km/h a má dojezd přes 500 km, přičemž se parametry nového jihokorejského BVP zamlouvají kromě australské i polské armádě, a údajně aktuálně jedná a možném pořízení AS21 Redback jakožto těžšího doplňku k lehčím polským BVP Borsuk, a dalším možným zájemcem je Rumunsko. To mimochodem uvažuje také o jihokorejských houfnicích K9 Thunder a starších amerických tancích M1 Abrams.

Článek Německá prohra je jihokorejský triumf, těžké BVP AS21 Redback může v Austrálii nahradit transportér M113 a možná zamíří i do Evropy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K239 Chunmoo je reakcí na souseda

Jižní Korea měla od 80. let 20. století salvový raketomet K136 Kooryong, což byl jakýsi ekvivalent sovětského BM-21 Grad, na němž původně stály severokorejské raketomety, které však začaly doplňovat i těžší zbraně tohoto typu. Jižní Korea si proto pořídila americké raketomety M270, ale chtěla mít i svůj systém podobných parametrů, ovšem na kolovém podvozku. Do vývoje se pustila v roce 2009 a výsledkem je právě raketomet K239 Chunmoo společnosti Hanwha Aerospace. V roce 2014, tedy o pouhých 5 let později, byla spuštěna sériová výroba.

iZdroj fotografie: Uživatel Bukhanův dům Sarangbang / Creative Commons / CC BY-SA

Konstrukce zbraně je přitom multifunkční – první možností tak je, že může odpalovat střely KM26A2, což je jihokorejská obdoba neřízených střel M26 používaných v raketometech M270; jejich dosah je 45 kilometrů. Druhu možností jsou pak menší střely do staršího raketometu K136, jejichž dosah je podle typu až 36 kilometrů. V prvním případě unese raketomet takových střel 12, má totiž 2 odpalovací sekce (stejně jako M270), zatímco třeba americký HIMARS jenom 1 sekci na 6 střel. Malých raket zvládne K239 Chunmoo 40.

Přesných raket je několik; různě velikých

Jihokorejská armáda mj. chtěla, aby K239 Chunmoo předčil severokorejské zbraně dosahem a přesností – podle všeho má tedy zvládat i řízené střely, jaké používá HIMARS, ale Jižní Korea má i vlastní ekvivalent ráže 239 mms naváděním přes GPS a dosahem 80 km, má explozivní nebo kazetovou hlavici. Vedle toho pojme i kontejnery se 2 střelami ráže 400 milimetrů nebo jednou střelou Ure-II. První zmíněné zasahují cíle do vzdálenosti až 200 km, a druhá do 290 kilometrů, takže je vlastně ekvivalentem amerických ATACMS.

Mimořádně pohyblivý jihokorejský K239 Chunmoo je obdoba raketometu HIMARS. Zvládá i kazetovou munici

Celý systém je umístěn na osmikolovém podvozku a má pancéřovanou kabinu. Na silnici je schopný dosahovat rychlosti až 80 km/h, dojezd má pak kolem 450 kilometrů, a zvládá i těžký terén. Raketomet bývá doprovázen nabíjecím vozidlem K239T na stejném podvozku s náhradními kontejnery, v nichž jsou uloženy střely. Přebití raketometu je díky speciálnímu zvedacímu zařízení možné už za 10 minut. Vozidla se navíc vejdou i do letounu Lockheed Martin C-130J Super Hercules, což usnadňuje jejich letecký transport.

Článek Jihokorejský salvový raketomet K239 Chunmoo je vycházející hvězdou, v některých směrech překoná i slavný americký HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sever chtěl poloostrov sjednotit silou

Rozdělení Koreje na dvě části je vlastně důsledek soupeření mocností. Od začátku 20. století byla Korea součástí Japonska, ale po jeho kapitulaci v druhé světové válce rozpůlila zemi dohoda mezi Sovětským svazem a Amerikou. Takže zatímco sever zůstal komunistický, jih se vydal cestou kapitalismu. V roce 1950 se pak pokusil komunistický režim poloostrov silou sjednotit, ale zabránila tomu pomoc Spojených států a dalších západních zemí pod vlajkou OSN, což vedlo k více než 3 roky trvající válce, do níž se zapojila i Čína a SSSR.

Nástupce jihokorejského tanku K2 Black Panther bude „neviditelný“ a ovládne drony, zničit by ho neměla ani severokorejská střela Bulsae-5

Nakonec ale přišlo příměří, po jehož nastolení patřil poloostrov k nejchudším místům na zemi. Na severu zavládla tvrdá komunistická diktatura vycházející z vládnoucího zakladatele Kim Ir-Sena. Na jihu se naopak střídaly různé vojenské režimy, ale v 70. letech 20. století se země začala ekonomicky velmi zvedat, a v 90. letech v ní zavládla plná demokracie. Jižní Korea dnes patří k nejvyspělejším ekonomikám světa a je velmi respektovaná, její produkty (i ty vojenské, které nakupuje ve velkém třeba Polsko) jsou známé po celém světě.

One of the first images released today of the claimed North Korean Hwasong-17 ICBM test pic.twitter.com/D44XJtZxqK

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) March 24, 2022

Oproti tomu Severní Korea, potažmo její obyvatelstvo, je dlouhodobě velice chudé a potýká se s opakujícími se hladomory. Na zemi jsou uvaleny tvrdé mezinárodní sankce, které jí dávají jenom velmi málo prostoru pro nějaký obchod (ačkoliv je známo, že si řadu věcí obstará na černém trhu, případně s pomocí ruské a čínské vlády, vždy jde ale pochopitelně o neoficiální dodávky). Snad i proto dokázala v posledních letech tak pokročit při vývoji atomových zbraní a balistických raket, z nichž ty nejsilnější doletí i přes půl světa.

Severní Korea míří do vesmíru: chce vlastní satelity, aby „viděla“ na nepřátele stejně jako Amerika. Testy už úspěšné proběhly

Přetrvávající nepřátelství tak vede obě země k masivnímu zbrojení. Severní Korea má jednu z největších armád na světě, silně militarizovaná je vlastně celá společnost. Ale ačkoliv jde do armády velká část HDP, je beznadějně zastaralá, většinou postavená na starých sovětských nebo čínských zbraních, i když některé systémy mají Severokorejci kupodivu moderní. Podařilo se jim například vyvinout zmíněné jaderné zbraně a mezikontinentální balistické rakety, s nimiž dosáhnou až do Ameriky, čímž chtějí získat větší sílu při vyjednávání.

Severokorejská atomovka je hrozba

Strašení jadernými hlavicemi a zkoušky jaderných nosičů jsou hlavním trumfem severokorejského režimu. K dispozici má například balistickou mezikontinentální raketu Hwasong-17 s údajným dosahem až 15 tisíc kilometrů, ale vlastní i řadu střel s mnohem kratším doletem, s níž ohrožuje nejen jižního souseda, ale například i Japonsko. Tyto státy nutí hrozba ze Severní Koreje k masivním investicím do obrany i možností útoků.

Američané před branami Severokorejců: jdou Kim Čong-unovi připomenout, jak silnou armádu mají a co dokáží. Hrozí další vypětí

Třeba jihokorejská armáda v tuto chvíli kupříkladu nedisponuje jadernou zbraní, ale experti odhadují, že ji země během krátké doby vyvine – i bez ní ovšem patří k nejsilnějším na světě. Opírá se o mix zbraní původem z USA a stále sílícího domácího zbrojního průmyslu. Proti hrozbě severokorejských raket je chráněna americkými systémy MIM-104 Patriot a THAAD, a disponuje i plavidly vybavenými systémem Aegis.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Jižní Koreji / Creative Commons / CC BY-SA

Jihokorejský průmysl vyvinul jako protiváhu početné severokorejské armádě zbraně, které dnes patří mezi světovou špičku, a s případným útokem severního souseda si mají hravě poradit. Jde například o moderní tanky K2 Black Panther a špičkové houfnice ráže 155 milimetrů K9 Thunder. Spolu s velmi schopným raketometem K239 Chunmoo si je pořizuje třeba i Polsko. Jihokorejci také dokončují vývoj špičkového bojového letounu KAI KF-21 Boramae.

Článek Názor: proč je Korea rozdělena na Severní a Jižní, a proč jedna hýbe světem a míří i do evropských armád, a druhá je nenáviděná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z cvičného letadla vzniklo bojové

S programem vývoje svého prvního nadzvukového letounu začala Jižní Korea na začátku 90. let 20. století. Původním plánem byla konstrukce pokročilého cvičného nadzvukového stroje, na němž by mohli trénovat jihokorejští piloti před tím, než přejdou na plnohodnotná bojové letadla. Firma z něj ale začala později vyvíjet i lehký bitevní letoun TA-50, a nakonec ještě pokročilejší lehký stíhací letoun označený jako FA-50. Kromě domácího trhu a Polska zaujal některý z těchto strojů třeba v Thajsku, Malajsii či na Filipínách.

iZdroj fotografie: Letectvo Jižní Koreje / Creative Commons / CC BY-SA

První letouny FA-50 se na nebi objevily v roce 2012 a vzápětí si je objednalo jihokorejské letectvo. Ve výbavě měly např. mnohem výkonnější radar, v nejnovějších modifikacích ho lze osadit i radarem typu AESA, což mu umožňuje velmi účinnou detekci srovnatelnou s moderními stroji 4. generace. Nejnovější verze nesou i zaměřovací modul Lockheed Martin AN/AAQ-33 schopný pozitivní identifikace cíle a dalšími pokročilými schopnostmi.

Malý, ale unese více než Gripen

Letoun FA-50 je označován jako lehký jednomotorový víceúčelový, a je opravdu malý. Na délku má jen 13,14 metrů (jen pro představu, Saab Jas-39C Gripen ve výzbroji českého letectva je také lehký jednomotorový víceúčelový letoun, ale je dlouhý 14,9 metrů). Korejský stroj je nadzvukový, jeho maximální rychlost je Mach 1,5, což je o něco méně než u většiny moderních strojů čtvrté generace; jeho dosah pak vychází na 1 800 kilometrů. Nejnovější verze může mít také instalované zařízení pro tankování za letu.

I přes svou malou velikost unese solidní výzbroj o hmotnosti až 5 400 kg na 7 závěsných bodech. Český Gripen má o 1 bod více, ale nosnost o 100 kg nižší. A-50 má kanon ráže 20 milimetrů se zásobou 205 nábojů a je vybaven střelami AIM-9 Sidewinder, od nejnovější verze Block 20 pak i střelami středního doletu AIM-120 AMRAAM. Kromě toho může letoun nosit různé typy raket a pum, a to i včetně přesně naváděných, řízenou střelu KEPD 350, nebo protilodní JSM.

Článek První jihokorejská stíhačka KAI FA-50 je menší a smrtonosnější než český Gripen, ve světě může zaujmout silné postavení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jižní Korea zbraně opravdu umí

Jihokorejské zbraně mají hned několik předností a opakovaně slaví úspěchy. Jako dlouhodobý spojenec Ameriky produkuje Jižní Korea systémy kompatibilní s těmi, které využívá NATO, ať se jedná o munici nebo možnosti zapojení do komunikačních sítí. Vzhledem k vyspělosti země jsou mnohé její zbraně na světové úrovni, a kvůli napětí se Severní Koreou je kapacita tamních zbrojovek vysoká. Ty jsou navíc ochotné technologie transferovat, takže lze zbraně vyrábět přímo u zájemců. Této možnosti využívá v poslední době hlavně Polsko.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Korejské republiky

Severní soused ČR v poslední době výrazně navyšuje výdaje na zbrojení a v Jižní Koreji našel velmi dobrého partnera. Země už v minulosti spolupracovaly na polské samohybné houfnici AHS Krab, která má podvozek jihokorejské houfnice K9 Thunder. Ale kapacity výroby „Krabů“ jsou malé, takže si Polsko objednalo přímo „Thundery“. Mělo by jich být 672, z toho 460 vyrobených v Polsku. Houfnice K9 využívá i Norsko, Finsko nebo Estonsko, jsou tedy velmi úspěšné.

Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských

Polsko kupuje i tanky a letadla

Poláci se rozhodli postavit svou hlavní část tankových vojsk na jihokorejském modelu K2 Black Panther, což je jeden z nejmodernějších tanků na světě. Celkem 180 jich dorazí z asijské země – první dostali už na konci roku 2022, a to pouhé 3 měsíce od objednání, zbytek nejspíše dorazí postupně do roku 2026 – a dalších 820 jich poté v průběhu let vznikne v Polsku.

V tomto směru se také nabízí alternativa pro AČR, že kdyby nebyly k mání moderní německé Leopardy 2, mohly by je plnohodnotně zastoupit jihokorejské stroje; ale kromě Polska je z členských zemí NATO zatím nikdo neobjednal. A naopak bitevní letouny KAI FA-50, kterých Poláci kupují 48, pro české letectvo nejspíše nejsou.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

Zajímavé jsou bezesporu také raketomety K239 Chunmoo, Polsko si jich objednalo 288, protože je výrobní kapacita poptávaných HIMARS příliš nízká, a čekací lhůta na ně aktuálně vychází na několik let, když dobře. Vzhledem k velkému zájmu je to ale příliš, takže některé země logicky hledají adekvátní alternativy.

O K239 Chunmoo přitom projevuje zájem třeba i Norsko nebo Španělsko. Jde o univerzální systém, který umí používat rakety od ráže 131 do 400 milimetrů – některé i s přesným naváděním podobným HIMARS. Existuje do nich i taktická balistická raketa Ure-II s doletem 290 kilometrů. I tento systém má, vzhledem k prokázané síle raketometů na Ukrajině, v Evropě (a možná i v České republice) velkou šanci.

Článek „Neukojitelný hlad Evropy po zbraních“ může Jižní Korea „sytit“ už po 3 měsících, zato u Američanů je čekací lhůta i několik let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank neviditelný pro radar i termovizi

Koncept nového obrněnce představil jeho výrobce Hyundai Rotem na veletrhu Eurosatory 2022. Samotný model tanku a jeho animace vypadají velmi futuristicky, přičemž největší zájem vzbudila jeho plánovaná schopnost stealth, díky níž by byl jenom velmi obtížně zaměřitelný. To pravděpodobně znamená, že by měl mít sníženou radarovou signaturu a minimální tepelné vyzařování, aby ho nebylo možné zaměřit různými detekčními systémy. Lidskému zraku ani klasickým kamerám ale pochopitelně neujde, byť může být dobře maskovatelný.

Nový K3 by měl být podle prezentovaných materiálů vyzbrojen dělem ráže 130 milimetrů, což je stejná ráže jako u nového evropského tanku KF51 Panther od Rheinmetalu. I když není ráže jediným parametrem, umožní děla tankistům střelbu mnohem silnějších projektilů na výrazně delší vzdálenost než dosud užívané kanóny ráže 120 milimetrů. Tank by měl být rovněž schopen používat drony nebo vystřelovat řízené střely, v bezpilotní věži se pak počítá s uložením výzbroje, což by umožnilo snížit počet členů osádky na 2, maximálně 3, ale více by jich nebylo třeba.

Dostane aktivní ochranu a reaktivní pancíř

Velkou pozornost věnují konstruktéři ochraně, osádka bude sedět ve speciální pancéřové kapsli, což značně zvýší její šance na přežití v případě zásahu. Tank má disponovat i systémem aktivní ochrany, což se pomalu stává nutností, a měl by na něm být i moderní typ reaktivního pancéřování. Hmotnost tanku prý bude maximálně 55 tun (tedy relativně nízká), což je důležité v korejském, často kopcovitém terénu, maximální rychlost na silnici pak dosáhne 70 km/h a dojezd má být kolem 500 kilometrů.

I když Jihokorejci představili nový tank, nepřestávají pracovat ani na stávajících „Pantherech“, které vylepšují mj. i díky poznatkům z války na Ukrajině. Právě tam se totiž ukázalo, jak zranitelné některé stroje jsou, a to zejména řízenými protitankovými střelami. Současný K2 Black Panther by měl tedy získat aktivní systém ochrany, který by je eliminoval. Není však vyloučeno, že pokud se ukáže nástupce jako výrazně lepší, že půjdou „ká-dvojky“ do pozadí.

Chybět by ale nemělo ani dálkové řízení palby nebo lepší pancíř, testy totiž ukázaly, že K2 neodolá severokorejské protitankové střele Bulsae-5. Osádka pak dostane i 360stupňový situační systém a zaměřovač. V současnosti by měl prezentovat pouze jediný stealth tank, a to ruská T-14 Armata, která je nezasažitelná jakýmikoliv Západními tanky; tedy alespoň tak ji prezentuje propaganda federace.

Článek Nástupce jihokorejského tanku K2 Black Panther bude „neviditelný“ a ovládne drony, zničit by ho neměla ani severokorejská střela Bulsae-5 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na podvozku houfnice K9 funguje polský Krab

S houfnicemi K9 má sousední země několikaleté částečné zkušenosti, protože na jejich je podvozku založena v Polsku vyráběná pásová houfnice AHS Krab, která aktuálně sklízí mnoho úspěchů na Ukrajině. Ale jelikož má malou výrobní kapacitu, potřebovalo Polsko rychle doplnit a posílit své dělostřelectvo, pročež se nakonec s v létě 2022 rozhodlo pro jihokorejské K9 Thunder. První várky přijdou z Jižní Koreje, 460 dalších jich ale bude ve verzi označené jako K9PL vyrobených „doma“.

První houfnice dostalo Polsko již na konci roku 2022 a zařazení do výzbroje netrvalo dlouho. V prvních várkách však armáda nedostala nové, ale repasované. Většinu z nich používala jihokorejská armáda a před odesláním je pochopitelně kompletně opravila a nahradila opotřebované díly. Ačkoliv je tento krok některými kritizován, rozhodlo se pro něj Polsko ze zcela pochopitelného důvodu, a sice kvůli probíhající válce na Ukrajině. Potřebovalo (chtělo) zkrátka co nejrychlejší náhradu za houfnice AHS Krab, které jsou od počátku v mnohém lepší než ruské.

Zcela nových strojů ale dostane Polsko v tomto roce asi jenom 10, zbylé jsou požité. Objednané houfnice K9 Thunder jsou zbraně verze A1, respektive na ně modernizované, a oproti předchozí verzi mají například pomocnou jednotku, která umožňuje fungování bez zapnutí hlavního motoru, nové systémy řízení palby nebo nové noční vidění a další vybavení. Verze A1 také zvládá používat nové typy munice se zvýšeným dostřelem, některé projektily tak mají dosah až 54 km.

K9 Thunder využívá střelivo jako děla NATO

Jihokorejská houfnice je osazena dělovou hlavní ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží, což je dělo stejného standardu jako v zemích NATO. I proto má K9 Thunder nebo jejich deriváty ve výzbroji třeba Norsko, Estonsko a Turecko. Hlaveň je v pancéřované otočné věži umístěné na pásovém podvozku, která chrání 5člennou osádku proti střelám z těžkého kulometu a dělostřeleckým střepinám. Kanón může v prvních minutách střílet rychlostí až 8 ran za minutu.

Hmotnost houfnice K9 Thunder je 47 tun a její délka dosahuje 12 metrů. I přes svou velikost je mimořádně pohyblivá a dokáže vyvinout rychlost až 67 kilometrů v hodině, přičemž dojede do vzdálenosti 360 kilometrů. Podvozek zvládne příkop o šířce 2,8 metrů nebo brodění vodou v hloubce až 1,5 metru. Houfnice zažily své první nasazení v roce 2010, kdy Severní Korea dělostřelecky napadla jihokorejský ostrov Yeonpyeong, a právě K9 Thunder odpověděly protibaterijní palbou.

Článek Největší dělostřelecká síla v Evropě vzniká v Polsku: to si objednalo stovky jihokorejských houfnic K9 Thunder, přestřílí většinu ruských se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kritické regiony s hrozbou konfliktu

Zrovna v Izraeli není situace nejspíše tak kritická, protože okolní země již nepředstavují takovou hrozbu; tedy kromě Sýrie, kde působí i íránské revoluční gardy a nedávno tam došlo k útoku na americkou základu. Vedle toho se pak musí Izrael vypořádávat s palestinskými radikály. Horší je ale situace v Jižní Koreji, protože ta je teoreticky stále ve válečném stavu se svým severním sousedem. Nevyzpytatelný režim v poslední době značně zvýšil napětí raketovými testy, a mj. disponuje nesmírně početním dělostřelectvem.

Jižní Korea má ale mnohem modernější ozbrojené síly, a navíc je v zemi neustále americký kontingent 27 tisíc vojáků. Jednoznačnou převahu jí to ale nedává, protože i když má disponovat úctyhodným počtem moderních samohybných houfnice K9 Thunder, ve službě jich je pouze kolem 1 300, což na severokorejské dělostřelectvo rozhodně nestačí. V případě jakéhokoli konfliktu by ale přesto byla spotřeba munice enormní.

iZdroj fotografie: Stefan Krasowski / Creative Commons / CC BY

Někteří experti soudí, že počty severokorejských děl a zásob pro ně mohou být větší než ruské. Pro představu, v době nejintenzivnějších dělostřeleckých soubojů v létě 2022 mělo ruské dělostřelectvo vypálit 60 tisíc ran za den. Jde tedy přesně o 1/5 množství, jaké mohla americká armáda poslat z jihu Korejského poloostrova na Ukrajinu; ale nutno zmínit, že Spojené státy dodávku 300 tisíc granátů nepotvrdily. Munice by totiž mohla v případném konfliktu se Severní Koreou chybět a dělostřelecké souboje tam mohou být intenzivnější než na Ukrajině.

Na americké letectvo Severokorejci nestačí

Naproti tomu se ale mohou Jihokorejci a jejich američtí spojenci opřít o naprostou převahu ve vzduchu, proti níž by nejspíše nemoderní severokorejské letectvo velice brzy padlo. Jižní Korea má i 40 letounů páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II a mnoho starších, ale výrazně lepších, letounů generace čtvrté, jako například General Dynamics F-16 Fighting Falcon, které jsou postupně modernizovány na nejnovější verzi V.

Kromě toho země intenzivně pracuje na svém vlastním letadle KAI KF-21 Boramae, jehož prototyp již překročil rychlost zvuku. Po dokončení testů a spuštění výroby jich jihokorejské letectvo dostane 120 kusů. Američané jsou si nejspíše vědomi, že síla jejich letectva může držet Severní Koreu na uzdě. Proto třeba v roce 2022 uspořádali v nedalekém Japonsku velké cvičení s hromadným startem bitevních letadel označované jako sloní pochod, což byla jasná demonstrace síly a vzkaz Severokorejcům.

Článek Spojené státy ohrožují své pozice v „kritických regionech“, z nichž stahují munici na pomoc Ukrajině. I tak si jsou převahou jisté se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Již druhý jihokorejský nadzvukový letoun

O vývoj vlastního bojového letounu začali Jihokorejci uvažovat již někdy na začátku století. Zmíněná společnost nabrala postupně zkušenosti při vývoji letounu KAI T-50 Golden Eagle, který existuje právě i ve verzi nadzvukového cvičného letadla a bitevníku. Projekt nového letounu tak dostal kolem roku 2010 zelenou s tím, že se do něj zapojí i Indonésie. V červenci 2022 poprvé vzlétl a nyní dokázal, že je schopen nadzvukové rychlosti.

KAI KF-21 Boramae překonal rychlost zvuku za využití funkce supercruise, tedy bez přídavného spalování. V budoucnu by měl přitom dosahovat rychlosti až Mach 1,81. K pohonu využívá stejné motory jako americké námořní bojové letouny Boeing F/A-18E/F Super Hornet. Plány počítají s jednomístnou i dvoumístnou verzí, přičemž délka letounu dosahuje 16,9 metru a rozpětí křídel vychází na 11,2 metru.

iZdroj fotografie: Korean Aerospace Industries

Letoun KAI KF-21 Boramae by měl být srovnatelný se současnými nejmodernějšími stroji čtvrté generace jiných zemí. Jeho výzbroj budou tvořit standardní rakety vzduch-vzduch americké nebo západní produkce, a to včetně nejlepší západní střely dlouhého dosahu MBDA Meteor. Na svých 10 závěsnících bude moci nosit i řízené střely nebo přesně naváděné pumy pro útok na pozemní cíle, případně protilodní střely a další zbraně.

Proti KAI KF-21 Severokorejci nic nemají

Jižní Korea samozřejmě letadlo staví především proto, aby byla schopna získat vzdušnou převahu v případném střetu se severním sousedem. Ten sice disponuje početným, ovšem velmi zastaralým letectvem, a ani jeho nejmodernější letouny čtvrté generace Mikoyan MiG-29 Fulcrum nemají proti modernímu KAI KF-21 Boramae šanci. Jihokorejský letoun bude mít pokročilý radar typu AESA a další přístroje, jimiž letoun ještě sovětské konstrukce nedisponuje.

Testování prototypů nového letounu Boramae je plánované až do roku 2026, pak by společnost měla začít s výrobou prvních strojů, i když další testy by chtěla provádět i v té době. Jihokorejské letectvo počítá se zařazením 120 strojů do aktivní služby do roku 2032. Na základě zkušenosti s výrobou zároveň pokračuje projekt na letoun páté generace, což by jihokorejský letecký průmysl posunulo na opravdovou světovou špičku. Úspěchy má ale také „na zemi“, vždyť třeba Polsko si objednalo hned 800 supermoderních hlavních bojových tanků K2 Panther.

Článek Video: jihokorejský bojový letoun 4. generace KAI KF-21 Boramae zdolal rychlost zvuku, výrobce proto zveřejnil testování prototypů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americké jaderné zbraně byly v Koreji před 30 lety

Spojené státy měly v Jižní Koreji jaderný arzenál do roku 1991, ale po skončení studené války ho stáhly. Jednak v té době polevilo napětí se SSSR, který se nakonec rozpadl, Čína ještě neměla takové ambice, a hlavně Severní Korea nedisponovala vlastní jadernou zbraní. V roce 2003 ale severokorejský režim odstoupil od Dohody o nešíření jaderných zbraní a v říjnu 2006 provedl první test. Zatím poslední testování vlastní jaderné zbraně uskutečnili Severokorejci v roce 2017.

O tom, že by mohla Jižní Korea získat vlastní jaderné zbraně, mluví dokonce jihokorejský prezident Jun Sok-jol, podle něhož je rozvoj severokorejského jaderného a raketového programu hrozbou nejen pro jeho zemi, ale i pro USA. Jelikož ale naznačuje, že druhou alternativou by bylo rozmístění amerických taktických jaderných zbraní na poloostrově, jde možná o signál směrem k americké administrativě.

iZdroj fotografie: Uživatel Teukwonjae707 / Creative Commons / CC BY-SA

Ale pokud by se tak nestalo, není vývoj vlastní jaderné zbraně ze strany Jižní Koreje ničím nepředstavitelným. Zemi nechybí dostatečné ekonomické zdroje ani vědecká kapacita, a jelikož má rozsáhlý mírový jaderný program, mohla by to zvládnout v relativně krátké době. Někteří odborníci dokonce nevylučují, že mohla mít bombu již do roka. Jižní Korea navíc vlastní zbraně, s jejichž pomocí by je mohla dopravovat na místo určení. A to včetně balistických raket v ponorkách, které by mohla země využít i jako prostředek jaderného odstrašení.

Vlastní jaderná zbraň může situaci i zhoršit

Je samozřejmě otázkou, jak by severokorejský režim na vývoj jihokorejské zbraně reagoval. Na jednu stranu by ho to mohlo vést ke snaze zmírnit napětí, protože by obě strany byly schopny vzájemného zničení. Ale stejně tak by mohl také své úsilí zintenzivnit a vykládat si to jako nepřátelský krok. Narušení jaderné rovnováhy v tamní oblasti by ale mohlo podnítit například i Čínu k tomu, aby začala na severokorejský režim více tlačit.

Jižní Korea se dnes spoléhá na americký jaderný deštník, ale je vidět, že mu asi zcela nedůvěřuje. Může si vzít příklad z Ukrajiny, která se vzdala svých jaderných hlavic za záruku své suverenity poskytnuté mj. jiné USA, ale ani to nakonec Rusku nezabránilo v invazi. Závody v jaderném zbrojení by mohly k nějakým krokům podnítit i ostatní země. Nabízí se Japonsko, kde je k jaderným zbraním pochopitelně velká averze, ale v případě ohrožení by země byla schopna jadernou zbraň vyrobit podobně rychle jako Jižní Korea.

Článek Hrozí vznik nových jaderných velmocí: Jižní Korea může ukázat tvrdou pěst i bez podpory USA, mohlo by ale dojít ke zbytečnému vypětí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank K2 Black Panther neodolá těžké střele

Známou slabinou jihokorejského stroje jsou méně pancéřované boky, neboť koncepce boje předpokládala čelní střet se severokorejskou armádou. A právě proto měla být náležitě pancéřována čelní část hlavního bojového tanku K2 Black Panther, a dokonce vzniklo tvrzení, že je neproniknutelná pro všechny současné severokorejské zbraně. To je nakonec pravda pouze částečně, K2 Black Panther totiž neodolá těžké severokorejské protitankové střele Bulsae-5, což je licenčně vyráběná ruská protitanková střela 9M133 Kornet.

Pro Polsko se tak jedná o veliký problém, neboť jsou obě schopny proniknout pancířem o síle 1 200 milimetrů RHAe, které ale čelní pancíř jihokorejského tanku nedosahuje. Kornety jsou přitom v ruské armádě hojně zastoupeny a využívány jsou i ve válce na Ukrajině. Federace má navíc výhodu, že střely nejsou technologicky příliš náročné a jejich výrobu i doplňování stavů zvládá i navzdory západnímu embargu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Ačkoliv nejsou ruské Kornety tak vyspělé jako například americké Javelin, rozhodně jsou nebezpečné. Zbraň je to poměrně těžká, i s odpalovacím stativem váží přes 67 kilogramů, samotná střela pak 27 kg. Není tedy příliš pohyblivá, ale dá se použít ve statické pozici, případně bývá umístěna na různých obrněných vozidlech. Má laserové navádění a protitankové střely s prodlouženým doletem dosah až 8 kilometrů.

Tandemová hlavice si umí poradit i s reaktivním pancířem starší generace, ovšem existují i střely s termobarickou hlavicí. Těmi je ovšem zakázáno střílet do zastavěných oblastí, neboť se v nich mohou ukrývat civilisté. Dle mnohých záběrů ale Rusko na tento zákaz nedbá a termobarické zbraně používá i na odstřelování měst a vesnic.

Na tank K2 Black Panther bude nutné přidat ochranu

Polské armádě nyní začíná docházet, že bude muset obranu svých objednaných tanků nějakým způsobem posílit. Prvních 180 strojů má nicméně Polsko obdržet v konfiguraci používané jihokorejskými ozbrojenými silami. U dalších dodávek už je ale předpokládána jejich úprava na verzi PL. Informace naznačují, že vedle čelního pancíře hlavního bojového tanku K2 Black Panther bude posílen i boční.

Toho lze docílit například přimontováním přídavného pancéřování nebo moderního reaktivního pancíře. Vzroste tím ale hmotnost stroje a bude nutné zjistit, jak se to projeví na jeho mobilitě. Další možností, o které se v souvislosti s K2 Black Panther mluví, je aktivní obrana. Nabízí se například ozkoušená izraelská Trophy, ale existují nebo jsou ve vývoji i další systémy. Aktivní ochrana dokáže střely detekovat a zničit ještě před tím, než vůbec do tankového pancíře narazí. Zda ale zesílený pancíř obstojí v budoucnu není jasné, bitvy proti tankům totiž vyhrávají především malé skupiny vojáků.

Článek Ruská protitanková střela zničí objednané korejské tanky K2 Black Panther jako nic. Velký problém to je hlavně pro sousedící Polsko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velké vojenské cvičení v Koreji dlouho nebylo

Předchozí jihokorejská administrativa se snažila se Severní Koreou, respektive jejím neomezeným vládcem Kim Čong-unem, vycházet po dobrém. Žádné velké cvičení podobného rázu se proto od roku 2017 neuskutečnilo. Severní Korea nicméně v poslední době zvyšuje napětí, když opakovaně testuje balistické rakety; a spekuluje se také o možném jaderném testu. Současný jihokorejský prezident Jun Sok-jol je však politik, který razí vůči severnímu sousedovi mnohem tvrdší postoje než jeho předchůdci.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Lze proto předpokládat, že by do cvičení měly být zapojeny rozsáhlé síly. Mluví se například o stíhacích strojích Lockheed Martin F-22 Raptor, což jsou podle všeho stále nejschopnější stíhací letouny páté generace na světě. Američané je mají umístěné na Okinawě a na Jihokorejský poloostrov by měly přelétnout. Aktuálně existuje pouze 187 těchto letounů a Severní Korea nemá nic, čím by se jejich schopnostem přiblížila, natož vyrovnala.

Vojenského cvičení se zúčastní i tanky Black Panther

Samozřejmě to ale není jenom o Američanech, Jihokorejci zřejmě nasadí své moderní tanky K2 Black Panther, což je jeden z nejmodernějších (a nejdražších) tanků na světě. Jižní Korea je má ve výzbroji od roku 2008 a před několika týdny se tyto tanky rozhodlo nakoupit Polsko. Stále navíc zůstávají kandidátem na nový tank pro českou armádu, pokud by nedopadla jednání o koupi strojů Leopard 2A7+. Disponují velmi silným pancířem a dělem ráže 120 milimetrů, stejně jako pokročilými technologiemi.

Dle některých je toto vojenské cvičení nutné, neboť Severní Korea v posledních měsících odpálila celou řadu balistických raket, a to i delšího doletu, kdy například přelétaly Japonsko. Vzhledem k nedávno odhalené spolupráci Severokorejců a Ruska navíc není vyloučeno, že by Kim dostal i silnější ruské balistické střely. Mnoho odborníků se domnívá, že se severokorejský režim snaží některé státy dotlačit k různým ústupkům a zmírnění embarga, ale jde i o signál pro domácí publikum. Severokorejské hospodářství je totiž ve velmi špatné kondici a v zemi opět hrozí hladomor, a právě vojenská síla má opět udržet národ „disciplinovaný“.

Článek Američané před branami Severokorejců: jdou Kim Čong-unovi připomenout, jak silnou armádu mají a co dokáží. Hrozí další vypětí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré zbraně potřebovaly vyměnit

Jižní Korea je stále ve válečném stavu se svým severním sousedem, vypuknutí „horkých” bojů brání jen křehké příměří. KLDR má nejsilnější zbraň ve svém dělostřelectvu a raketometech. Není tak divu, že i Jihokorejci se snaží mít v této oblasti to nejlepší. Dlouhá léta měli k dispozici vlastní raketomety K136 Kooryong, které vznikly jako odpověď na severokorejské BM-21. V novém tisíciletí se však v Jižní Koreji rozhodli pro vývoj modernějšího typu s rozšířenými schopnostmi. V roce 2013 tak začal staré raketomety ve výzbroji nahrazovat moderní Chunmoo.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Jižní Koreji / Creative Commons / CC BY-SA

Již na první pohled je jasné, že jde o raketomet podobný americkým M270, které má Jižní Korea také ve výzbroji, případně HIMARS. Těm se podobají o něco více, protože odpalovač je umístěn na kolovém podvozku K239L 8×8. Má pancéřovanou trambusovou kabinu, jež chrání tříčlennou posádku před palbou z ručních zbraní a střepinami dělostřeleckých granátů. Ovšem na rozdíl od HIMARS zvládá střelbu ze dvou nesených kontejnerů s raketami naráz jako M270, nikoli jen z jednoho jako HIMARS.

Kontejnery jsou podle všeho kompatibilní s americkými systémy, protože jednou z použitelných raket je M26, což jsou neřízené střely pro M270. Pravděpodobně tedy zvládá, nebo po úpravě může zvládat i řízené M31, které jsou používány například na Ukrajině. Jižní Korea však zkonstruovala tento raketomet tak, aby mohl využít i celou řadu dalších raket a odpalovacích kontejnerů.

Unese mnoho raket

Odpalovací zařízení K239 může nést i dva odpalovací moduly, které pojmou další tři typy raket, například 20 střel K33 ráže 131 mm s dosahem 36 km (40 celkem), dříve používaných na K136 Kooryong, nebo šest raket KM26A2 230 mm, které jsou založeny na neřízené raketě M26 227 mm DPICM používané v raketometech M270 MLRS ve výzbroji jihokorejské armády, s dosahem 45 km (celkem tedy 12). Může také použít šest 239mm řízených i neřízených raket s buď vysoce výbušnými penetračními hlavicemi, nebo jako nosičů kazetových bomb.

Těchto střel může být najednou odpáleno celkem 12. Neřízené střely mohou zasahovat cíle do vzdálenosti až 80 kilometrů, řízené s inerciálním naváděním a GPS do 150 kilometrů. Jižní Korea navíc vyvíjí balistickou raketu krátkého dosahu, která by měla mít dolet kolem 300 kilometrů, právě pro tento raketomet. Jednalo by se o jakousi obdobu amerických ATACMS.

Systém je mimořádně pohyblivý a zvládá i náročný terén a překážky. Po silnici se dokáže pohybovat rychlostí až 90 kilometrů v hodině. Je 9 metrů dlouhý a 2,5 metru široký, přepravitelný letadly C-130 Hercules. Spolu s raketometem většinou operuje i speciální přebíjecí vozidlo umístěné na shodném podvozku, jež má na korbě 4 plné kontejnery, kterými lze samotný raketomet velmi rychle přebít.

Kromě Jižní Koreje mají tyto raketomety ve výzbroji i Spojené Arabské Emiráty. Jejich novým uživatelem se má stát Polsko, které v současnosti nakupuje jihokorejské zbraně ve velkém počtu. Chtělo si pořídit 500 raketometů HIMARS, ale vzhledem k omezeným kapacitám a zájmu by na ně muselo čekat dlouhá léta. Proto se rozhodlo koupit 300 jihokorejských raketometů a amerických méně. První systémy by k našim severním sousedům měly dorazit již v roce 2023.

Článek Mimořádně pohyblivý jihokorejský K239 Chunmoo je obdoba raketometu HIMARS. Zvládá i kazetovou munici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Munici vyrobí severská firma Nammo

Výrobce tanku Hyundai Rotem Company se totiž nově na vývoji munice dohodl s norsko-finskou společností Nammo. Ta patří mezi přední světové výrobce různých druhů munice, od ručních zbraní až po dělostřeleckou munici. Také vyrábí pohonné systémy pro různé druhy střel nebo posilovače evropských raket Ariane 5. Pro K2 má vyvinout různé druhy munice, včetně té využívající schopnost airburst. Při ní projektil exploduje nad cílem a zasype ho střepinami, což je velmi efektivní při útoku na měkké cíle.

Smlouva s norskou firmou není vůbec překvapením. Severská země totiž v současné době pořádá soutěž na nový hlavní bitevní tank. Ve finále zůstal je německý Leopard 2 a jihokorejský Black Panther. Dohoda tak může být jeden z podpůrných argumentů pro jihokorejský stroj. Ten již má své působení v Evropě jisté. Celou tisícovku si jich pořídí Polsko, 820 z nich se přímo v Polsku vyrobí. Jihokorejci se za K2 snažili dlouho lobbovat i v České republice, ta však dle všeho nakoupí nejnovější Leopardy 2.

Konstrukce je jen několik let stará

K2 je jeden z nejmodernějších tanků na světě. Vyvíjen byl od konce 90. let a do jihokorejské armády začal být zařazován v roce 2014. Jde o 10,8 metru dlouhý a 3,6 metru široký stroj o hmotnosti 55 tun. Byl naprojektován tak, aby byl vhodný do hornatého korejského terénu. To však neznamená, že by nešel využít v Evropě. Dosahuje velmi slušné rychlosti 70 kilometrů v hodině a jeho dojezd je 450 kilometrů. Má mít speciální kompozitní pancíř, který v čele tanku odolá střelám z děla 120 milimetrů. Jeho úlohou je vypořádat se s útokem tanků ze Severní Koreje.

Právě dělo s hladkým vývrtem ráže 120 milimetrů o délce hlavně 55 ráží, které má velmi podobné parametry jako dělo používané na Leopardu 2, je hlavní zbraní Black Pantheru. Tank má automatické nabíjení, a proto jen tříčlennou posádku. Ovšem stroj může odpalovat i jihokorejské protitankové střely KSTAM. Ty létají po vysoké dráze a útočí na slabě pancéřované střechy tanků podobně jako střely Javelin. To se například na Ukrajině ukázalo velmi účinné. Výzbroj doplňuje koaxiální lehký kulomet a další těžký na střeše tanku.

Článek Norská firma bude vyrábět munici pro tanky K2 Black Panther. Jihokorejci si brousí zuby na evropský trh se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Překročení stanovené zóny

Letecké manévry mělo odstartovat cvičení Severokorejců, kteří nasadili minimálně 12 letadel severně od demilitarizované zóny. Od 50. let odděluje oba státy 38. rovnoběžka, hranice ji v podstatě kopíruje. Letouny měly přeletět i Soulem stanovenou průzkumnou hranici, ačkoli přímo do zóny nevstoupily. Jižní Korea reagovala ještě větším cvičením, dokonce její letouny trénovaly bombardování. Použít při nich měly i pumy s přesným naváděním.

Nutno říci že letecké cvičení Severokorejců bylo spíše muzeální. Použili při něm letouny MiG-21, což jsou sovětské stíhačky, které se začaly vyrábět na konci 50. let. I přes různé modernizace jsou již zastaralé, ale mnohé státy je dosud používají. Ještě větším muzeálním kouskem byly dvoumotorové bombardéry H5. Jde o čínskou kopii ruských Il-28, jež se vyráběly od roku 1950. Severní Korea je jediná, kdo je dosud provozuje. Ostatní státy letadla jako zastaralá vyřadily.

O něco modernějším strojem, údajně použitým Severokorejci, lze označit Su-25. Jsou speciálně postaveny k útočným operacím proti pozemním cílů a pochází ze začátku 80. let. Jsou stále používány. Často je obě strany nasazují i ve válce Ruska a Ukrajiny. Oproti tomu Jihokorejci poslali do vzduchu stroje F-15K, což jsou vysoce modernizované stroje F-15E. Jsou považovány za jeden z nejschopnějších stíhacích letounů dneška. Nutno připomenout, že Jižní Korea má i letouny páté generace F-35.

iZdroj fotografie: Jerry Gunner / Creative Commons / CC BY

Ukázka raketových schopností

V uplynulých dech v reakci na odpalování severokorejských balistických raket také Jižní Korea a Spojené státy uspořádaly cvičení, kde odpalovaly své střely. Nasazeny byly americké ATACMS, což jsou rakety krátkého doletu odpalované z raketometů HIMARS nebo M270. Mohou zasahovat cíle do vzdálenosti až 300 kilometrů. Jsou přesně naváděné za pomoci inerciálního navádění a GPS a mají jen minimální odchylku od cíle.

Hůře dopadlo jihokorejské odpálení domácí střely Hyunmoo-2. Má podobné vlastnosti jako ATACMS, i když existují i varianty s doletem 800 kilometrů a odchylkou od cíle 5 metrů. Ty však mají zmenšenou hlavici. Odpálení rakety se ale nepovedlo a při startu na základně ve městě Gangneung explodovala. Důvody se prozatím neví. Podle dostupných zpráv nebyl při incidentu nikdo zabit ani zraněn.

Článek Nad Koreou se ukazují svaly. Jihokorejci poslali do vzduchu 30 moderních letounů jako výstrahu archaickému letectvu svého souseda se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

První díly byly dovezeny z Ruska

Jižní Korea je již od 50. let ve válce se svým severním komunistickým sousedem. Severokorejské letectvo je sice beznadějně zastaralé, moderních má jen několik strojů, ale je velmi početné. Lze proto předpokládat, že by se mohlo se staršími letadly hromadně vrhnout do útoku. Protivzdušná obrana nasycená velkým množstvím přenosných střel kategorie MANPADS by tuto vlnu mohla podle představ velení korejské armády zastavit.

Dovážených kompletů, například z USA, však nikdy nebylo tolik, jak si generálové v Jižní Koreji představovali. Proto se Korea vrhla na vlastní vývoj. V roce 1995 v Jižní Koreji začaly první vývojové práce na vlastní konstrukci za využití z Ruska dovezených komponentů systému Igla. Vývoj si vzala na starosti firma LIG Nex1. První zkušební KP-SAM Chirony ještě s řadou dílů dovážených z Ruska byly kompletovány v roce 2003.

iZdroj fotografie: Korps Pasukan Khas / Public Domain

Rusko totiž zaplatilo za své dluhy právě dodávkou komplexů Igla. Skutečná výroba se rozeběhla na konci roku 2004, v roce 2005 tento systém vstoupil do výzbroje vojsk Jižní Koreje. Až později se však podařilo všechny dovážené díly nahradit vlastními. Do výzbroje tedy začal být Chiron zaváděn v roce 2005.

Jihokorejská armáda si podle dostupných informací měla objednat minimálně 2 000 kusů. Zbraň je odpalována z lehkého přenosného zařízení umístěného na trojnožce s otočným sedátkem. Tento raketový systém opticky připomíná francouzský Mistral, ale celý zbraňový komplet včetně vyhledávače, řídicí sekce, bojové hlavice i samotného motoru vyvinuli a vyrábí dnes pouze z vlastních zdrojů v Jižní Koreji. 

Chiron má dosah až 7 kilometrů

Střela obsahuje integrované systémy IFF, naváděcí čidlo zvládá i nasazení v noci či za nepříznivého počasí, protože pracuje jak v oblasti IR, tak UV, což umožňuje střele negovat různá obranná opatření cílů. Po svém odpálení zvládá do značné míry ignorovat vystřelované klamné tepelné návnady. Střela disponuje i hlavicí s blízkou pojistkou iniciace výbuchu. Během vývojových testů dosáhla střela úspěšnosti zásahu až 90 %.

Hmotnost celého kompletu je 24,3 kilogramu. Do zařízení se nabíjí střela o ráži 80 milimetrů. Má bojovou hlavici o hmotnosti 2,5 kilogramu. Dokáže zasahovat cíle do výšky 3,5 kilometru a vzdálenosti 7 kilometrů. Dosahuje finální rychlosti Mach 2,1. Jak hmotnost hlavice, tak dosah jsou lepší než u známých amerických protiletadlových střel Stinger. Ty jsou však lehčí a snáze přepravitelné.

Kromě Jižní Koreje zakoupila zbraň Indonésie. Ta střely zkombinovala s kanonem Oerlikon ráže 35 milimetrů a vytvořila kombinovaný protiletadlový systém Skyshield. Dalším uživatelem podle dostupných informací již je, nebo bude Ukrajina. Chirony pro ni mají zaplatit Spojené státy spolu s další výzbrojí a municí. Hodnota zakázky je téměř 3 miliardy dolarů (75 miliard korun). Vybavení však Jižní Korea nedodá přímo. Jako prostředník by měla posloužit nejmenovaná česká zbrojní firma.

Článek Jižní Korea vyvinula protiletadlovou raketu MANPADS. V parametrech překonává americký Stinger. Půjde přes českou firmu na Ukrajinu? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nyní je zde 48 protistřel

O tom, že se systém THAAD v Jižní Koreji rozmístí, začala tamní vláda uvažovat někdy kolem roku 2013. O tři roky později se s USA dohodla na instalaci raket v okrese Seongju, kam dorazily v roce 2017. Oblast je mimo dosah většiny severokorejských systémů. Podle dohody je v Koreji rozmístěno šest odpalovacích zařízení na nákladních automobilech s osmi střelami, tedy celkem 48 protistřel. Dále radar, jenž umožňuje zachytit cíle a rakety na ně navést.

Krok jihokorejské vlády tehdy vyvolal řadu protestů, místní obyvatelé byli proti. Obávali se, že v případě konfliktu USA s Čínou by se jejich oblast mohla stát cílem čínského útoku, také měli strach ze záření radaru, a dokonce se báli, zda nebude mít systém vliv na úrodu místních proslulých melounů. Radar byl nakonec postaven ve vyšší poloze, aby se obavy místních zmírnily. Možná za kampaní proti němu stojí i Čína, která mohla šířit různé dezinformace.

Číně se totiž instalace raket v blízkosti jejího území nelíbila. Podle ní může být THAAD spíše než proti Severní Koreji, která pravidelně vyhrožuje svými střelami, zaměřen proti čínským raketám. Kritici upozorňovali na skutečnost, že systém zasahuje rakety ve vyšších výškách, a tak není dobře použitelný proti severokorejským střelám. Jižní Korea navíc disponuje protiraketovým MIM-104 Patriot a loděmi vybavenými systémem Aegis, jenž je též schopen likvidovat rakety.

iZdroj fotografie: U.S. ARMY / Public Domain

Vyvinut jako reakce na Scudy

THAAD se začal v USA vyvíjet v 90. letech po zkušenostech se střelami Scud během války s Irákem. Funkční je od roku 2008. Je schopen likvidovat balistické rakety krátkého a středního doletu. Jedna střela systému má hmotnost 900 kilogramů a likvidaci cíle provádí přímým nárazem do něho. Její rychlost je až Mach 8,2. Dosah střel je 200 kilometrů, do výšky až 150 kilometrů. Vyvíjet se má verze s prodlouženým doletem, která by měla být schopna čelit i hypersonickým kluzákům.

Pokud se tvrzení o rozšíření systému THAAD v Jižní Koreji potvrdí, je otázkou, zda vyvolá opět negativní reakce. Na jednu stranu Severní Korea stále zlepšuje schopnosti svých raket a nezmírňuje útočnou rétoriku vůči svým soupeřům v čele s Jižní Koreou a USA. I Čína opakovaně agresivním způsobem prosazovala své požadavky v oblasti Východočínského a Jihočínského moře. Pro Jižní Koreu je však asijská velmoc stále důležitějším obchodním partnerem, a tak určitě nestojí o zhoršení vztahů s ní.

Článek I přes protesty Jihokorejců a Číny nechá zřejmě Soul v zemi rozmístit další baterie amerického protiraketového systému THAAD se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Plán byl promyšlen do posledního detailu

Dne 29. června 1950, při leteckém průzkumu korejského území, došel generál MacArthur k závěru, že jediným způsobem, jak zastavit ofenzívu NKPA, je provést společnou obojživelnou operaci. MacArthur byl přesvědčen, že společný útok v Inčchonu poskytne jeho silám jedinečnou příležitost napadnout kritickou slabinu nepřítele – jeho komunikační i hlavní operační linie. Ačkoli se jednalo o riskantní krok, vše napovídalo skutečnosti, že lepší možnost neexistuje.

Společná strategická plánovací a operační skupina (JSPOG) původně plánovala provést obojživelný výsadek s kódovým označením operace Bluehearts, a to již 22. července 1950. Tento plán spočíval ve vylodění americké divize v týlu NKPA s cílem přerušit její komunikační linie, narušit velení i logistiku a zmocnit se města Soul. Operace Bluehearts, naplánovaná ve velmi krátké době, tehdy nevzbudila ze strany nepřítele nikterak velkou pozornost. Otevřela však cestu právě k vylodění v Inčchonu.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Ještě před samotným schválením operace generála MacArthura, která dostala označení Chromite, měla JSPOG připravené detailní postupy a návody na její provedení. Generál měl navíc v rezervě hned tři operační plány. Prvním akčním plánem byla operace 100-B, jež počítala s obojživelným vyloděním na západním pobřeží Inčchonu. Druhý operační plán 100-C počítal s obojživelným vyloděním na západním pobřeží Kunsanu. Ten poslední, 100-D, pak požadoval obojživelné vylodění na východním pobřeží.

Sám MacArthur však po celou dobu upřednostňoval myšlenku obojživelného vylodění právě u Inčchonu, tedy plán 100-B. Zároveň se pokoušel prosadit plán, v rámci něhož by současně s vyloděním zaútočily americké jednotky u Pusanu. Generál totiž doufal, že by překvapivý útok pomohl prolomit pusanský perimetr. Jako den D byl zvolen 15. září 1950. A to zejména kvůli předpokládaným příznivým povětrnostním i hladinovým podmínkám, které měly umožnit námořním plavidlům vysadit útočné síly přímo u břehu. 

Prudký úder do slabiny nepřítele

Dne 4. září 1950 zahájila JTF-7 (Combined Joint Task Force) prudkou palbu, při níž se pokusila vymezit a izolovat společný operační prostor pro blížící se operaci Chromite. Palba postupně přešla v intenzivní bombardování s cílem omezit nepřátelské dělostřelectvo v okolí přístavu Inčchon. V noci z 12. na 13. září pak JTF-7 provedla klamnou operační akci, která měla pomoct udržet iluzi o neměnící se poloze obojživelného výsadku hlavních útočných sil. Klamná operace, na níž se podílely americké speciální síly a britské Royal Marine Commandos, byla úspěšná.  

Do 24 hodin od prvního vylodění obsadili vojáci JTF-7 kritické pozice v okolí Inčchonu a izolovali přítomné severokorejské jednotky od pusanského perimetru. Severokorejští vojáci nacházející se v oblasti byli rychlostí, s jakou dokázala JTF-7 vysílat bojové síly z moře, zaskočeni.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

V nadcházející fázi operace Chromite, která započala 16. září, získala JTF-7 předsunuté pozice zajišťující dálnici vedoucí do Soulu. Přičemž již následující den se jednotkám podařilo získat výhodné pozice i na samém okraji jejich hlavního cíle – letiště Kimpcho. Dne 18. září se pak, k překvapení severokorejských vojáků, spojenci úspěšně zmocnili letiště, čímž v podstatě zpečetili porážku NKPA. Dobytí tohoto strategického bodu značně posílilo schopnost vzdušných sil narušit severokorejské operační i komunikační linie.  

Operace Chromite byla brilantně naplánovanou vojenskou akcí, která využila momentu překvapení k demoralizaci NKPA. A umožnila silám generála McArthura přejít do ofenzívy. Chromite zvrátila průběh války, zachránila tisíce životů, vedla k osvobození Soulu a nakonec i k obnovení 38. rovnoběžky. 

Článek Legendární operace Chromite: Spojenci zachránili Jižní Koreu od komunistické diktatury vyloděním u Inčchonu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dělo museli sami vyvinout

Nějaké zkušenosti jihokorejský průmysl měl, protože se zde produkovaly samohybné houfnice K55A1 založené na původní americké M109 z roku 1963. Problémem ale bylo vlastní dělo, jelikož to se předtím do země dováželo již hotové a jen se do K55 montovalo. Vývoje zcela nového děla se nakonec ujala společnost Samsung Aerospace Industries, která je dnes známá jako Hanwha Defense. Po řadě zkoušek byl projekt dokončen a připraven k výrobě v roce 1998.

Opět se jedná o samohybnou houfnici na pásovém podvozku, Jihokorejci ji pojmenovali K9 Thunder. Jde o stroj o hmotnosti 47 tun s dělovou věží. V ní je umístěna houfnice jihokorejské konstrukce Hyundai WIA CN98 ráže 155 milimetrů a délce 52 ráží pro dělené střelivo. Tu doplňuje ještě sekundární kulomet M2HB ráže 12,7 milimetru, který je lafetovaný před poklopem velitele vozidla.

Celý systém samohybné houfnice by však nebyl úplný bez speciálního muničního vozidla, které je konstrukčně až na kanón obdobou K9. Muniční vozidlo se jmenuje K10 a podporuje vždy 2 samostatné houfnice K9. Zbraň K9 disponuje moderním řízením palby AFCS s poloautomatickým nabíjením. To umožňuje střelbu rychlostí 3 rány za 15 sekund. V prvních 3 minutách může střílet 6–8 ran za minutu, při vytrvalé střelbě 3 rány za minutu.

Zvládá i střelbu v režimu, kdy 3 její vypálené granáty dopadnou na jedno místo ve stejný čas. Dostřel záleží na typu použité munice, ta s velmi dlouhým dostřelem může zasáhnout cíl až ve vzdálenosti 54 kilometrů, běžný dostřel je ale 40 km. Houfnice nese zásobu 48 granátů. Při stání může neaktivní houfnice zahájit palbu do 30 vteřin, pokud je příkaz ke střelbě předán houfnici za přesunu za jízdy, první výstřel zvládne do 60 sekund od převzetí rozkazu.

Silná ochrana posádky

Ochranu 5 členné posádky zajišťuje pancíř o síle až 19 mm, který je schopen odolat střepinám z projektilů ráže 155 milimetrů a munici do ráže 14.5 milimetru. Vozidlo má i automatický protipožární systém a další vymoženosti, jež se v modernizovaných variantách dále inovují. Pohon vozidla zajišťuje německý vodou chlazený osmiválcový vznětový motor MTU MT 881 Ka-500 o výkonu 735 kW se samočinnou převodovkou Allison X1100-5A3. Je schopen vozidlu dodat rychlost na komunikaci až 67 kilometrů v hodině. Dojezd na plnou nádrž je 360 kilometrů.

Houfnice K9 operují spolu se zásobovacími vozidly stejné konstrukce označované jako K10 ARV. Toto vozidlo s sebou vozí 104 granátů a 504 kusů výmetných náloží. Je schopno je v automatickém režimu překládat do houfnice K9, a to rychlostí až 12 nábojů za minutu, přičemž posádka zůstává skryta uvnitř. Lze ho i v zázemí velmi rychle naložit, aby se mohlo co nejdříve ke střílející K9 vrátit. Samotné naložení K10 trvá jen 37 minut.

iZdroj fotografie: Uživatel Sigma147 / Creative Commons / CC BY-SA

Jihokorejská armáda začala houfnice dostávat v roce 1999, od roku 2018 pak v modernizované verzi A1. Ve výzbroji jich chce mít kolem 1 200, zatím převzala cca 300 exemplářů a dalších 200 pevně objednala. Zbraň se dostala do výzbroje i jiných zemích, případně ji na základě licencí vyrábějí. Například Turecko jako T-155 Firtina (od roku 2002) či Indie jako K9 Vajra-T (od roku 2015). Do výzbroje houfnice zařadily Egypt, Estonsko, Finsko, Ázerbájdžán, licenční výrobu připravuje i Austrálie. Polsko pak na podvozku z K9 produkuje houfnice Krab.

V jakých parametrech by byla houfnice K9 dobrá pro českou armádu?

Zdroj: ArmyTechnology

Článek Jižní Korea vyvinula vlastní samohybné houfnice na obranu proti komunistickému severu. Jsou úspěšné po celém světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Levnější domácí stroj v kombinaci s F-35

To, že bude Jižní Korea o takovouto stíhačku domácího původu usilovat, oznámil její tehdejší prezident Kim Dae-Jung už 20. března 2001. Práce ale započaly až v roce 2006, protože až tehdy korejská strana získala spoluinvestora – Indonésii. Kvůli snížení nákladů pro stát na tom trval koordinátor celého projektu jihokorejská státní Správa vojenských nákupů DAPA (Defense Acquisition Program Administration).

Vývoj nového letounu si zatím vyžádal náklady ve výši 7,8 miliardy dolarů (ale vývoj F-35 stál téměř 60 miliard dolarů a trval 20 let). Jižní Korea si ale dala za cíl získat stroj, který by jednak nahradil stárnoucí letouny F-4 Phantom a F-5 Tiger II a později i stíhačky čtvrté generace. Zároveň by ale doplňoval nově provozovaná letadla F-15K Slam Eagle a letadla páté generace, tedy F-35, která nakoupila.

Jejich provoz je ale dražší. Potencionální soupeři nového stroje mohou být například čínské J-20 a J-31, ale tady šla korejská strana cestou švédského SAABu a nekladla tak striktní důraz na stoprocentní stealth vlastnosti svého nového letounu. Navíc proti nejočekávanějšímu nepříteli, Severní Koreji, by letadla 4,5. generace, kam je KF-21 zařazován, více než dostačovala.

Klíčové systémy si Soul musel vyvinout sám

Letadlo má překonávat i poslední verze F-16. Také má disponovat omezenou schopností stealth. Má menší radarový průřez než běžné stíhací stroje, i jeho tvar se podobá strojům páté generace. Ovšem vzhledem k tomu, že má závěsníky zbraní vně trupu a na křídlech, nemůže být označován za letadlo páté generace ani mít schopnosti stealth v plném rozsahu. Ovšem není vyloučeno, že v budoucnu bude výrobce na vybavení letounu vnitřním zbraňovým prostorem pracovat.

Jižní Korea (letecká firma KAI) se do projektu pustila spolu s Indonésií, která v něm má podíl 20 procent. I když se v minulém roce objevily rozpory mezi oběma stranami, menší partner v projektu nakonec zůstal. Vývoj letounu trval déle, protože se předpokládalo, že některé vyspělé prvky Jihokorejci získají z USA.

Ovšem americký Kongres se postavil proti tomu, aby dostali klíčové systémy jako radar AESA (s aktivním elektronickým snímáním, tj. s elektronicky vychylovaným paprskem radaru), systém infračerveného zaměřování, elektrooptický zaměřovací modul a radiofrekvenční rušení. Systémy musela země za pomoci zahraničních partnerů vyvinout nakonec sama.

Představení proběhlo v roce 2021

V loňském roce pak byl letoun oficiálně představen. Jde o stroj, jehož délka je 16,9 metru, výška 4,7 metru a rozpětí křídel dosahuje 11,2 metru. Má mít jednočlennou nebo dvoučlennou posádku. Pohánět ho bude dvojice motorů General Electric F414-GE-400K, což je vylepšený agregát pohánějící F/A-18 Superhornet.

iZdroj fotografie: Korea Aerospace Industries / Creative Commons / CC BY-SA

Nejvyšší rychlost letadla má být Mach 1,81. Pod trupem bude mít letadlo čtyři a pod křídly dalších šest závěsníků pro různé druhy zbraní a pravděpodobně bude vyzbrojeno i kanónem.

Jako víceúčelový letoun má KF-21 být schopen používat rakety vzduch-vzduch krátkého, středního i dlouhého dosahu, rakety vzduch-zem, pumy, včetně přesně naváděných, rakety na ničení protiletadlové obrany a protilodní střely. Počítá se se standardními americkými nebo evropskými zbraněmi, ale Jihokorejci vyvíjejí i vlastní konstrukce.

Výroba odstartuje možná v roce 2026

K leteckému testování by mělo být v letošním roce k dispozici celkem šest prototypů, další dva se podrobí „útrpnému právu“ neboli lámacím a únavovým zkouškám draku. Z letových budou čtyři jednomístné a dva dvoumístné. Předpokládá se, že série náročných zkoušek bude probíhat někdy do roku 2026. Až do této doby probíhalo veškeré testování na zemi.

Pokud vše půjde podle plánu, do roku 2028 by mělo být vyrobeno prvních 40 sériových strojů. Jihokorejské letectvo jich v první fázi převezme 50 a do roku 2032 jich chce mít celkem 120. Další část letadel samozřejmě získá Indonésie (hovoří se o 50 kusech), která se na projektu podílí. Plány počítají s tím, že by mohlo být vyrobeno i 300 strojů, jež by se mohly stát vítaným exportním artiklem.

Jihokorejcům se v leteckém průmyslu daří, exportují úspěšně cvičný nadzvukový FA-50 (T-50 Golden Eagle) či cvičný turbovrtulový KT-1 Woongbi. V případě KF-21 doufají v podobný úspěch. Jejich výrobek by mohl konkurovat nejen svojí kvalitou, ale i cenou, která by měla být nižší než u konkurenčních strojů. O vyspělé letouny by mohly mít zájem třeba státy v jihovýchodní Asii, které musí čelit rozpínavosti Číny.

Jak velký úspěch ve světě bude podle vás mít Jižní Korea se svojí stíhačkou?

Zdroj: Janes, AinOnline

Článek Na nebe se letos vznese jihokorejská stíhačka KF-21 Boramae. Může přinést malou leteckou revoluci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mysleli si, že jde o špiona

Jihokorejští vojáci muže zaznamenali pozdě a nedokázali ho zadržet. Demilitarizovaná zóna navíc není příliš bezpečné území, mohou tu na vás nejen začít střílet, ale jsou zde i minová pole. Domnívali se proto, že se pravděpodobně jedná o nějakého severokorejského špiona, který se snaží dostat domů. K překvapení úřadů se ale zjistilo, že nejde o špiona, ale uprchlíka. Dle všeho se neuměl jihokorejskému stylu života přizpůsobit.

iZdroj fotografie: Johannes Barre / Creative Commons / CC BY-SA

Během 70. let překročilo hranici směrem na jih více než 33 tisíc Severokorejců. Naopak přechodů opačným směrem bylo zaznamenáno asi tři desítky. Přecházet zde hranici je riskantní. Většina lidí, kteří ze Severní Koreje prchají, proto volí jednodušší cestu přes méně střeženou hranici s Čínou. Část jich zde i zůstává, další míří do jiných zemí, často právě na jih Korejského poloostrova, a část je repatriována.

Stížnosti na diskriminaci

Jihokorejská agentura Yonhap tvrdí, že jde o muže, který si v polovině roku 2021 stěžoval na zacházení ze strany jiných lidí. Ti se k němu prý nechovali dobře, protože je původem ze severu. Údajně se již v minulosti pokusil hranici překonat. Podle zjištění úřadů se většinou stranil lidí, neměl práci a žil ze sociálních dávek. Nedá se proto říci, že by strádal materiálně a neměl co jíst. Jeho problémy tak byly hlavně emocionální a nejspíše pramenily z toho, že se nedokázal přizpůsobit a uplatnit ve své nové domovině.

iZdroj fotografie: Uwe Brodrecht / Creative Commons / CC BY-SA

To je údajně velký problém mnoha severokorejských uprchlíků. Podle průzkumů jich 56 procent v Jižní Koreji patří k nižší sociální třídě a mají potíže s hledáním práce. Asi pětina z nich by se údajně byla ochotná vrátit domů. Většinou se to neodváží riskovat, protože takový návrat by pravděpodobně znamenal smrt, přinejlepším uvěznění v nějakém nápravném táboře. O osudu muže není nic známo. A je velmi nepravděpodobné, že se nějaké informace podaří zjistit.

Co podle vás Severokorejci udělali s uprchlíkem, který se vrátil?

Zdroj: Historyofyesterday

Článek Severokorejský uprchlík se rozhodl vrátit do své totalitní vlasti, i když mu tam hrozí smrt se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lodě by byly obtížně odhalitelné

Námořnictvo plánuje postavení lodě výše popsané kategorie již někdy od roku 2008. Plavidlo samotné by mělo být obtížně zachytitelné radary, což je perfektní pro skryté operace. Dále může fungovat jako mateřská loď pro menší rychlá útočná plavidla, s nimiž se námořní pěšáci například dostanou na břeh. Zároveň by při bojovém nasazení vlastní výzbrojí podporovala útočné i obranné akce námořních pěšáků pod palbou, což zvýší jejich efektivitu.

Jak takové rychlé mateřské plavidlo s potlačeným radarovým odrazem má vypadat? To nikdo neví, existují pouze jakési náčrty. Předpokládá se, že by se podobalo expediční rychlé transportní lodi třídy Spearhead, která je ve výzbroji amerického námořnictva. Chod zajistí čtyři plynové turbíny, díky nimž bude mít dobrou akceleraci a vysokou rychlost. Náčrty vyloďovacích člunů jsou podobné britským JDF Carrier Seal.

Původní plány předpokládaly, že jihokorejští námořní pěšáci by mohli získat osm mateřských lodí a až šest desítek vyloďovacích člunů. Později byly plány zredukovány na poloviční počet mateřských plavidel a asi 20 vyloďovacích člunů. I tak je odhadovaná cena jejich pořízení vyšší než 1 miliarda dolarů (22 miliard korun). Není proto jasné, zda nakonec tento projekt vůbec dostane zelenou.

Jak by Jižní Korea dokázala čelit severokorejských námořním speciálním jednotkám?

Zdroj: Navalnews

Článek Korejské námořní síly by rády získaly speciální mateřská vyloďovací plavidla se čluny pro tajné operace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lodě jsou v ostrovním námořnictvu první svého druhu

Slavnostnímu uvedení do služby předsedala tchajwanská prezidentka Cchaj Jing-wen. Uvedla, že objednání čtyř lodí je součástí snahy ostrovního státu snížit vojenskou závislost na hlavním spojenci země, Spojených státech: „Nové lodě zvyšují schopnost ochrany našich vod, demonstrují dovednosti tchajwanského průmyslu při výrobě vyspělých vojenských technologií a také ukazují odhodlání bránit naši zemi.“

Hlavní devizou nových minonosek je schopnost pokládat značné množství malých a výkonných námořních min vysokou rychlostí, které doposud dopravovali na místo určení potápěči. Lodě postavila tchajwanská společnost Lungteh Shipbuilding, která staví také raketové korvety nebo ozbrojené hlídkové čluny pro ostrovní ozbrojené síly či pro civilní použití.

Napětí kolem Tchaj-wanu dlouhodobě vzrůstá, Čína stále agresivněji dává najevo, že ostrov je součástí Čínské lidové republiky a když bude třeba, získá ho zpět silou. V současnosti buduje námořní síly schopné obojživelné invaze. Formosa disponuje 4 torpédoborci, 22 korvetami, 2 fregatami a větším množství menších plavidel. Minonosky jsou úplně prvními typy plavidel svého druhu v ostrovním námořnictvu.

Jak dlouho myslíte, že by byl Tchaj-wan schopen odolávat čínskému útoku?

Zdroj: Military.com

Článek Tchaj-wan posiluje své námořnictvo proti případné čínské agresi, uvedl do služby nové minonosky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na první válečnou loď se námořníci skládali

Byl jím stíhač ponorek s názvem Baekdusan, tehdy jediné větší plavidlo Jižní Koreje. To v době svého vzniku bylo odkázáno na dřevěné čluny, na nic více chudá země neměla. Jihokorejské námořnictvo se začalo skládat na pořízení nějaké vojenské lodi. Nakonec se jim podařilo sehnat dost peněz, aby mohli koupit vyřazený americký stíhač ponorek, který za druhé světové války sloužil jako PC-823.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Lodní důstojníci strávili několik měsíců v USA, aby loď opravili. Bylo na ní instalováno i 76milimetrové dělo, ke kterému měli jen stovku nábojů, a kulomety M2 Browning. Do Jižní Koreje loď připlula v dubnu 1950, jen dva měsíce před vypuknutím konfliktu. Dne 25. června, kdy Severní Korea zaútočila, loď pod novým názvem Baekdusan hlídkovala 30 kilometrů od přístavu Pusan. Zahlédla tisícitunové nákladní plavidlo a rozhodla se ho prověřit.

Loď plná vojáků k obsazení přístavu

Plavidlo osvětlila reflektory, ale to nereagovalo na výzvy k zastavení. Jednalo se totiž o bývalou americkou loď, která nyní sloužila v severokorejském námořnictvu. Na její palubě bylo 600 severokorejských vojáků 766. pluku. Ti měli za úkol obsadit přístav Pusan. Loď nakonec zahájila na Baekdusan palbu z kulometů a zabila kormidelníka, dalšího důstojníka zranila.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Posádka jihokorejské lodě opětovala palbu ze svého 76milimetrového děla, ze kterého kvůli omezenému množství munice ještě nikdy před tím nestřílela, a kulometů. Pro přesnost se přiblížila až na 400 metrů. Severokorejští vojáci ze zasaženého plavidla začali skákat do vody a snažili se dostat na jihokorejskou loď. Posádce nezbylo nic jiného, než jejich nápor odrážet palbou z pušek.

Severokorejská loď se nakonec nedaleko ostrova Tsushima potopila. Jižní Korea měla štěstí, že se loď Baekdusan podařilo objevit. V té době byl přístav Pusan prakticky nechráněný a prapor vojáků měl reálnou šanci ho obsadit. Tím by Jižní Korea přišla o přístav, kam nakonec směřovala pomoc na záchranu země, což mohlo mít na výsledek Korejské války nedozírné následky. Na památku akce je stěžeň Baekdusanu dodnes uchováván na Korejské námořní akademii.

Jak blízko měla podle vás Severní Korea k vítězství ve válce?

Zdroj: Nationalinterest

Článek Malá hlídková loď zachránila budoucnost Jižní Koreje. Potopila invazní plavidlo plné vojáků a zachránila Pusan se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Známý řezník z Gwangju

Chun byl známý jako řezník z Gwangju. Říkalo se mu tak proto, že to byl on, kdo roku 1980 vyslal armádní jednotky Jižní Koreje, aby pozabíjely stovky demokratických aktivistů těsně před jeho nástupem do úřadu. Ve zjitřené atmosféře v Jižní Koreji navíc už měsíc rezonovala velká tragédie, když sovětská stíhačka sestřelila korejské dopravní letadlo se stovkami cestujících na palubě. Ve světle těchto událostí a problémů se vztahy s tradičním nepřítelem Jižní Koreje na severu zdály být relativně zvládnutelné.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Prezident Chun vycestoval tehdy do zahraničí na radu ministra zahraničí Lee Beom-Seoka, protože Jižní Korea chtěla zlepšit vztahy s nezúčastněnými zeměmi, jako byla Indie a Barma. V Rangúnu položil věnec na hrobku Aung Sana, otce barmské nezávislosti. Politikův život ale vyhasl tragicky roku 1947, kdy místní polovojenské jednotky zavraždily jeho samotného a šest ministrů jeho kabinetu.

Členové kabinetu Chun Doo-Hwana byli shromážděni v areálu mauzolea a čekali na prezidenta. Když přijelo prezidentovo auto v 10:25, zatroubil trubač a náhle se rozpoutalo peklo. Ze střechy mauzolea se ozval ohromný výbuch a mauzoleum samotné se zhroutilo. Zvenku byl vidět jen oblak valícího se bílého kouře, který zakryl veškerý výhled. Když se vše uklidnilo, byly vidět jen trosky, které zasypaly celé politické vedení Jižní Koreje.

Výbuch zabil nespočet lidí

Ministr zahraničí Lee Beom-Seok byl na místě mrtvý. Stejně tak místopředseda vlády Suh Sang-chul a ministři obchodu a energetiky, náměstci ministrů financí, zemědělství, vědy a techniky a dalších deset jihokorejských politiků, novinářů a dozorců. Zemřeli i čtyři fotografové, kteří jen dokumentovali státní návštěvu. Exploze zranila dalších 46 lidí.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Prezident Chun ale v troskách nebyl. Jeho auto právě přijíždělo k mauzoleu, když výbuch zmasakroval jeho kabinet. Prezidentova limuzína se po obdržení zprávy o útoku rozjela do bezpečí. O tři dny později utíkali tři důstojníci severokorejských speciálních jednotek jako o život.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Tři speciálně vycvičení vojáci Severní Koreje proklouzli 23. září nákladní lodí do Rangúnu v přestrojení za námořníky a vydali se na severokorejskou ambasádu. Tam dostali tři miny Claymore, protipěchotní zbraň, kterou je možné aktivovat dálkovým ovládáním. Je schopna výbuchem vymrštit stovky ocelových kuliček přesně určeným směrem. Ve 2 hodiny ráno 7. října připevnili miny ke střeše mauzolea tak, aby jejich výbuch směřoval dolů do něj. Pak spustili výbuch dálkově pomocí rádia.

Pachatele zradila vlastní vlast

Měli plán. Kdyby se jim podařilo dostat k údajně čekajícímu motorovému člunu na řece Rangún, měl je dopravit na nákladní loď, která by je odvezla zpět do vlasti. Jejich tajná služba je ale zradila. Neexistoval žádný únikový člun a nákladní lodi byl odepřen přístup do Rangúnského přístavu. Utíkajícím členům vražedného komanda nikdo neřekl, že nemají jak utéct.

iZdroj fotografie: Own work / Creative Commons / CC BY SA

Zin, jeden z unikajících severokorejských důstojníků, se cítil být zahnán do kouta u jezera Pazundaung. Místní štamgasti, které opíjela dvaapadesátiletá žena likérem, který prodávala na molu, byli k cizincům v této silně izolované zemi velmi podezřívaví. Zin byl přesvědčen, že je odhalen. Mezi severokorejskými agenty existovala tradice, že pokud je zajetí nevyhnutelné, dříve zemřou a vezmou s sebou co nejvíce pronásledovatelů.

Vytáhl tedy ruční granát, který okamžitě explodoval. Výbuch mu roztrhl obě ruce a zranil desítky civilistů. Major Zin byl ale zachráněn a přežil bez oka a horních končetin. Místní obyvatelé vzápětí kontaktovali policii, protože se je Kim Jin-se a Kang Min-cheol, zbylí dva Severokorejci, pokoušeli uplatit v amerických dolarech. Tváří v tvář policii se Kim pokusil spáchat sebevraždu granátem, kterým ale jen zabil jednoho z policistů. Oba pak chytili barmští vojáci v zatopeném rýžovém poli.

Výměna informací za doživotí

Po vyléčení ze zranění jsou Kim a Kang postaveni před barmský tribunál. Kim nemluvil, ale Kang se rozhodl říct vše výměnou za doživotí. Kang popsal celou událost a osvětlil veškeré souvislosti. Rozkaz k provedení atentátu dostali od generála Kim Chan-su. Pchjongjang zřejmě věřil, že Chunův nepopulární režim je zralý na revoluci, a myslel si, že k jejímu spuštění postačí jeho zavraždění. Ale nedokonaný atentát nejenže nesnížil Chenovu domácí podporu, ale značně posílil jeho pozici v zahraničí.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Socialistická Barma, která byla dříve blízká Kim Ir-senovi, poté přerušila diplomatické vztahy se Severní Koreou a znovu je obnovila až po roce 2007. Peking se vyjádřil v tom smyslu, že je „pohoršen“ touto poslední událostí a několik měsíců odmítal reagovat na pokusy o komunikaci Pchjongjangu. Vztahy mezi Čínou a Jižní Koreou se začaly zlepšovat.

iZdroj fotografie: Phyo WP / Creative Commons / CC BY-SA

Kang strávil ve vězení Insein čtvrt století a stal se jeho nejdéle uvězněným vězněm. Na sklonku jeho života se ho jihokorejští poslanci pokoušeli repatriovat a nabídnout mu šanci na nový život. Avšak dříve, než bylo možné cokoliv udělat, zemřel v roce 2008 na velmi bolestivou a krutou nemoc – rakovinu jater.

Symbol demokratického hnutí odporu

Mauzoleum Aung San bylo přestavěno, ale poté režimem roku 1988 uzavřeno pro veřejnost, protože Aung Sanova dcera Su Ťij se toho roku stala symbolem demokratického hnutí odporu. Dnes je země přejmenovaná na Myanmar a začal v ní sice problematický, ale přeci jen demokratizační proces. Od roku 2011 je mauzoleum znovu otevřeno. Demokratičtí aktivisté v Jižní Koreji pokračovali v kritice administrativy prezidenta Chuna, ale doba se přeci jen posunula, jihokorejská policie si nemohla dovolit je okamžitě zatknout jako dřív.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Země také potřebovala zřetelně prezentovat své dobré jméno pro tehdy nadcházející olympijské hry v Soulu. Nástupce prezidenta Chuna, Roh Tae-woo oznámil, že se budou konat svobodné a spravedlivé volby, které nakonec povedou k plné demokratizaci Jižní Koreje. Ty také proběhly roku 1988 a ukončily do značné míry desetiletí represivní vojenské vlády Jižní Koreje. Severní Korea zůstává ve stejném režimu dodnes.

Jaký máte na tuto událost názor?

Zdroj: Nationalinterest

Článek Kimovi zabijáci: V roce 1983 severokorejské tajné služby téměř zlikvidovaly jihokorejskou vládu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jižní Korea zvolila vlastní cestu

Již na konci 70. let se Jižní Korea rozhodla se s hrozbou severokorejských tanků vypořádat vlastní tankovou konstrukcí. Tak spatřil světlo světa tank K1, který severokorejské překonával. Ale v 90. letech začal vývoj ještě mnohem lepšího stroje, jehož výsledkem byl K2. Dnes jde o jeden z nejlepších tanků na světě, se kterým se jeho komunističtí soupeři nemohou rovnat. Spojuje v sobě řadu moderních technologií a je optimalizován pro boj v hornatém korejském terénu.

iZdroj fotografie: Republic of Korea Armed Forces / Creative Commons / CC BY-SA

K2 je 55 tun těžký. Jeho motor mu umožňuje dosahovat rychlosti až 70 kilometrů v hodině a dojezd má 450 kilometrů. Má i speciální systém odpružení vhodné do zdejšího prostředí. To tanku umožňuje se například předklánět a zaklánět, čímž se zlepšuje schopnost střílet dolů z kopce a naopak mířit nahoru. A to včetně možnosti pálit na cíle jakými jsou letící vrtulník. Posádka tanku má tři členy. Unikátní možností je brodění až do hloubky čtyř metrů za pomoci šnorchlu, který slouží i jako věž velitele

Kanon vypalující unikátní střely

Hlavní zbraní tanku je kanon ráže 120 milimetrů s hladkým vývrtem o délce 55 ráží. Dělo je vybaveno automatickým nabíječem. Umožňuje vypalovat klasické tankové náboje s výbušnými hlavicemi a kynetickými penetrátory, ale i speciální korejské protitankové střely KSTAM. Ta je specifická, protože je vypalována po vysoké dráze. Pak je zpomalena padákem a může zaměřit cíl. Při jeho detekci udeří ze shora do nejméně pancéřovaného místa tanku. K2 má navíc velmi sofistikovaný systém řízení palby.

iZdroj fotografie: Republic of Korea Armed Forces / Creative Commons / CC BY-SA

Black Panthera chrání speciálně vyvinutý kompozitní pancíř. Jeho parametry jsou tajné, ale předpokládá se, že v čelní části tank vydrží zásah děla ráže 120 milimetrů, které používají třeba státy NATO. Děla starších sovětských a čínských tanků by proti takové ochraně pravděpodobně neměla šanci. Tank má i radarový systém varující před blížící se střelou a systém detekce zaměření laserovým paprskem. V případě zaměření odpálí kouřové granáty. Uvažuje se i o systému na likvidaci přilétajících střel.

iZdroj fotografie: Uživatel Simta / Creative Commons / CC BY-SA

Jelikož je K2 bezesporu jedním z nejvyspělejších tanků světa, Jižní Korea se z něho snaží udělat i exportní artikl. Prvním úspěchem je dohoda s Tureckem, které na základě transferu jihokorejských technologií z K2 buduje vlastní tank Altay. O Black Panteru a jeho možné licenční výrobě uvažovalo Polsko. V současné době se tank účastní soutěže na dodávku do Norska, kde je jeho hlavním soupeřem německý Leopard 2. Tank ale stojí 8,5 milionu dolarů (187 milionů korun), což z něho dělá nejdražší obrněnec na světě.

Jak si podle vás vede K2 ve srovnání s jinými moderními tanky?

Zdroj: Nationalinterest

Článek Jižní Korea má tankový skvost čtvrté generace K2 Black Panther. Jde o nejdražší kousek na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1. KM131

Malý džíp s hmotností 1,5 tuny se dostal do výzbroje jihokorejské armády roku 1997. Je to vojenská verze vozidla KIA Retona, která se vyráběla v letech 1998 až 2003. Vojenská verze ve výrobě zůstala a již se dokončuje jejich 42. série. KM131 uveze až šest vojáků a je nejčastěji nasazen v členitém terénu kolem demilitarizované zóny.

iZdroj fotografie: Shadman al Samee / Creative Commons / CC BY

KM131 má na délku 4000 milimetrů, na šířku má 1740 milimetrů a váží 1580 kilogramů. Motor 2.0L Mazda FE-DOHC I4 dokáže vozidlo hnát rychlostí 101 kilometrů v hodině. Korejský Jeep je nenáročné vozidlo vynikající do těžkého terénu. Není divu, že si jej do své výzbroje pořídily i armády jiných států například Peru, Kambodža nebo Indonésie.

2. KM450

Lehký nákladní terénní vůz s nosnosti 1,5 tuny má zajímavou historii. Jednalo se původně o vozidlo pro americkou armádu Kaiser Jeep M715. To byla vojenská úprava Jeepu Gladiator. Je zajímavé, že toto vozidlo bylo ve výzbroji armády USA poměrně krátkou dobu v 70. letech 20. století. Korejci si jej však tak oblíbili, že po rozsáhlé renovaci, které zahrnují novou pohonnou jednotku D4DA 3,9l a nový ergonomický design, stroj roku 1998 znovu začala vyrábět firma Kia.

iZdroj fotografie: Flickr

KM450 má hmotnost 2,5 tuny. Na délku má 5460 milimetrů a šířka činí 2180 milimetrů. Nosnost je 1,5 tuny a vůz uveze až 12 vojáků rychlostí 104 kilometrů v hodině. Pro armádu se vyrábí mnoho modifikací zahrnující vojenskou sanitku, dodávku, lehký průzkumný vůz nebo požární vozidlo. Vedle korejské armády do výzbroje KM450 zařadilo Thajsko, Brunej nebo Chile.

3. K808/806 Scorpion

Kolový obrněný obojživelný transportér K808/806 je vyráběn v konfiguraci 6×6 a 8×8. Vyvíjela jej společnost Hyundai Rotem od roku 2012, kdy korejská armáda vyhlásila plán na pořízení 600 kolových obrněných transportérů, které se měly stát základem sil rychlé reakce. Při vývoji vozidla Korejci využili nejnovějších poznatků z moderních válečných konfliktů.

iZdroj fotografie: Flickr

Srdcem transportéru je dieselový motor o výkonu 420 koní, který je umístěn v přídi stroje vedle řidiče. Hmotnost verze 8×8 je 20 tun a 6×6 váží 16 tun. Délka transportéru je 6,6 metru a šířka 2,2 metru. Maximální rychlost obrněnce je 100 kilometrů v hodině a na vodě pak 10 kilometrů v hodině. Stroj uveze vedle dvojčlenné posádky až 10 mužů. Existuje velké množství verzí Scorpionu. Stroj může nést 40 mm minomet, dělo ráže 100 milimetrů nebo protiletadlový systém. Existuje i velitelská verze a obrněná sanita.

4. K21

Jeden z nejmodernějších obrněných obojživelných pásových transportérů na světě srovnatelný s ruským BMP-3 nebo německým Lynxem byl vyvíjen firmou Daewoo od roku 1999 do roku 2009. Korejská armáda těchto vozidel celkem obdržela 466 a jedná se o jednu z páteří jejích obrněných sil. Vedle slušné pancéřové ochrany má transportér i pokročilou elektroniku.

iZdroj fotografie: RKAF / Cretive Commons / CC BY

Hmotnost K21 je 25,6 tuny, délka je 6,9 metru a šířka 3,4 metru. Posádku tvoří 3 muži a 9 mužů výsadku. Rychlost vozidla na pevnině je 70 kilometrů v hodině. Ve vodě zvládne K21 7 kilometrů v hodině. Výzbroj transportéru tvoří automatický kanón ráže 40 milimetrů K40 a kulomet 7.62 milimetrů M60 GPMG. Vzhledem k vysoké ceně, 3,5 milionu USD (75,2 milionu Kč) v roce 2015, má ve výzbroji K 21 zatím jen korejská armáda.

5. K2 Black Panther

Skutečná pýcha korejského průmyslu a armády. Hlavní bojový tank K2, vyráběny firmou Hyundai, je přeplněný špičkovou vojenskou technologií, V tanku jsou špičkové senzory detekující pohyb nepřítele a dodávající údaje chytré munici domácí výroby KSTAM, která dokáží sestřelit nízko letící letadla a helikoptéry. Tank je schopen rušit nepřátelské radary a má pasivní i aktivní obranu proti protitankovým zbraním nepřítele.

K2 váži 55 tun, na délku má 10, 8 metru (bez kanónu 7,5 metru) a jeho šířka je 3,6 metru. Tank pohání dvanáctiválec Doosan s výkonem 1500 koní. Ten dokáže hnát K2 rychlostí až 70 kilometrů v hodině. Hlavní výzbroj tanku tvoří licenčně vyráběný německý kanón ráže 120 milimetrů Rheinmetall L/55. Kanón doplňuje kulomet ráže 12,7 milimetrům K6 a spřažený kulomet ráže 7,62 milimetrů.

iZdroj fotografie: Flickr

Díky vysoké automatizaci tvoří posádku pouze tři muži. Tank K2 patří k nejmodernějším strojům na světě. Zatím si mimo Korejský poloostrov zákazníka nenašel i když o jeho sériové licenční výrobě vážně uvažoval náš severní soused tedy Polsko. Svojí roli nepochybně hraje vysoká cena vozidla. Jeden „Černý panter“ totiž vyjde na 8,5 milionu USD tedy 182 milionu korun. Korejská armáda jich má obdržet 260.

Zdroj: TopSpeed

Článek Jižní Korea se na nikoho nespoléhá. 5 armádních vozidel, které dokazují její válečnou připravenost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

593 stíhacích letounů v jihokorejském letectvu

Od doby korejské války, kdy jihokorejští piloti létaly na zánovních letounech P-51 Mustang, se jihokorejské letectvo výrazně posunulo. Piloti zde tak létají na špičkových stíhacích letounech, které jsou vyráběny v Jižní Koreji. Jihokorejská armáda se tak dostala na počet 593 stíhacích letounů. Pro porovnání, Česká republika disponuje 35 stíhacími letouny.

iZdroj fotografie: Uživatel CindyN / Creative Commons / CC BY-SA

Nejvíce je v jihokorejském letectvu zastoupen letoun F-16C/D Fighting Falcon a to 169 kusy. Dále letectvo disponuje letouny F-15K Slam Eagle, F-4E, F-5E, FA-50, T-50 a F-5F. Jedná se o jedny z nejmodernějších vzdušných sil na světě, proti kterým by letectvo Severní Korey čítající zhruba 300 stíhacích letounů, z nichž většinu představují letouny J-5 a J-6, pravděpodobně nemělo šanci.

Kvalitně vycvičení piloti

Základ dobrého letectva samozřejmě, mimo kvalitní výzbroj a techniku, představují i samotní piloti. Ti dostávají kvalitní výcvik a pravidelně se účastní také mezinárodních cvičení. Nejvýraznějším takovým cvičením je bezesporu cvičení Red Flag-Alaska. Jedná se o cvičení, které pořádají vzdušné síly Spojených států a které probíhá čtyřikrát do roka.

iZdroj fotografie: Uživatel Bidgee / Creative Commons / CC BY-SA

Ač by v případě konfliktu měla Jižní Korea bez problému ovládnout vzdušný prostor, piloti jsou i tak cvičeni na základě předchozích zkušeností. Z těch vyplývá, že v případě prohry by ti, co by zahynuli vlastně dopadli lépe než ti, co by byli zajati. Při nejlepším lze předpokládat, že jihokorejští vojenští důstojníci by byli podrobeni krutým převýchovným táborům, podobným těm, které byly používány Severo Vietnamci po dobytí Jižního Vietnamu.

Zdroj: Wearethemighty, Arms Control Association, Britannica, CNBC

Článek Jižní Korea je ve válečné pohotovosti. Napětí vůči KLDR houstne, není daleko od vypuknutí ozbrojeného konfliktu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jasný vzkaz pro KLDR

Severní Korea poprvé provedla test této zbraně již roku 2015 a je sedmou zemí na světě, jež tuto technologii získala. Všechny země, které dosud zkonstruovaly SLBM, jsou jaderné mocnosti. Jižní Korea je tak jedinou zemí, jež bude vlastnit SLBM bez strategických jaderných zbraní. Test jihokorejské zbraně byl proveden z ponořeného pontonu. Na ponorku schopnou nést rakety se zatím čeká.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Další podrobnosti o testu dosud nejsou známy. Test byl údajně proveden s raketou Hyunmoo 2B, která může být odpálena na vzdálenost 500 kilometrů. Námořnictvo Korejské republiky očekává, že posílí strategickou údernou sílu proti Severní Koreji vývojem a nasazením balistických ponorkových raket Hyunmoo 4-4. K tomuto vývoji otevřelo cestu setkání prezidentů Muna a Bidena v květnu 2021, na nemž bylo potvrzeno zrušení dohody mezi Korejskou republikou a USA, která Soulu vývoj a držení těchto zbraní omezovala.

Na ponorku se teprve čeká

Korejská média uvádí, že skutečný test startu rakety z ponorky třídy Dosan Ahn Čchang Ho (KSS III Batch 1) s výtlakem 3 338 tun se teprve blíží. Na veřejnost pronikla informace, že se jedná o první jihokorejskou ponorku schopnou nést SLBM a vybavenou raketovými sily pro ně. Podle neoficiálních zpráv budou testy brzy dokončeny a ponorka má být předána námořnictvu Korejské republiky během tohoto měsíce.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Creative Commons / Public Domain

Média citovala informovaný zdroj z korejské armády, který uvedl: „U první ponorky třídy Dosan Ahn Čchang Ho zbývá vyzkoušet pouze odpálení torpéd a odpalovací zařízení SLBM. Zkoušky ponoru, vybavení lodi a námořní zkoušky byly dokončeny. Slyšel jsem, že by ponorka mohla být námořnictvu dodána již tento měsíc po dokončení zkoušek zbraňových systémů.“

Rychlý vývoj

Koncem loňského roku byly úspěšně dokončeny pozemní zkoušky včetně startů. Podle neověřených zdrojů přímo z námořnictva Korejské republiky bylo nyní zkušební odpálení SLBM provedeno z ponořeného pontonu. Místní tisk spekuluje, že skutečný test odpálení z první postavené ponorky Dosan Ahn Čchang Ho z ponořené pozice by mohl být proveden v nejbližší době, jak uvedla tisková agentura Yonhap.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Creative Commons / Public Domain

V souvislosti s tím informovaný zdroj z armády zchladil očekávání na brzkou senzaci a doporučil mediím i veřejnosti vyčkat: „Námořnictvo stále není ve fázi, kdy by bylo schopné vypouštět SLBM z ponořené ponorky. Pokud je mi však známo, technický vývoj k získání potřebných schopností probíhá.“

Ministerstvo obrany zatím nic nekomentuje

Ministerstvo národní obrany Korejské republiky (MNO) odmítlo poskytnout podrobnosti nebo potvrdit, zda jsou nedávné zprávy pravdivé. „Informování o zkouškách vojenských bojových prostředků je z bezpečnostních důvodů omezeno. Korejské ozbrojené síly získávají aktuální a výkonné prostředky, aby zaručily mír na Korejském poloostrově na základě vojenské síly, a budou se neustále rozvíjet.“

Správa obranných akvizičních programů korejské armády mezitím pouze potvrdila, že „(ponorka) bude dodána velmi brzy po dokončení zkušebního provozu a testů systému pro vypouštění torpéd.“ První loď třídy Dosan Ahn Čchang Ho je vybavena šesti sily pro odpálení balistických raket, která údajně mají být schopna odpalovat jak balistické střely Hyunmoo 4-4, tak i řízené křižující střely známé jako Hyunmoo 3C s doletem 1 500 kilometrů.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Creative Commons / Public Domain

Plánovaná třída ponorek, která je zatím známá jako KSS III Batch 2, bude vybavena až 10 sily. MNO však stále oficiálně nepotvrdilo přesné informace o vývoji, velikosti a výkonech SLBM. Ba dokonce odmítlo potvrdit, zda budou ponorky třídy Dosan Ahn Čchang Ho vyzbrojeny balistickými raketami.

Zdroj: Naval News

Článek Noční můra KLDR, Jižní Korea provedla test balistické rakety odpalované z ponorky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Víceúčelové letadlo tvarově nevybočující

Tím možnosti nekončí, protože letoun má být také schopen vynášet rakety do vesmíru, doplňovat za letu palivo dalším strojům i plnit další různorodé mise. Minulý měsíc citovala národní agentura Yonhap ředitele firmy Ryu Kwanga-su. Ten uváděl, že KAI dosáhly shody s národním obranným programem v otázce zájmu o vývoj budoucích víceúčelových vojenských letadel určených pro transport i další různorodé mise.

V současné době operuje v armádě, námořnictvu a letectvu 70 transportních letounů a 30 víceúčelových. Korea usiluje o nahrazení letadel z dovozu těmi domácí výroby a vystoupit tak na zahraničních trzích s vlastními letadly. „To je aspoň naše strategie pro budoucí vývoj průmyslu,“ uvedl Ryu. Podle otevřených zdrojů používá Republika Jižní Koreje letouny C – 130 a CN – 235s zatím primárně pro dopravní účely.

Možnosti v budoucnu vyvinutých strojů

Pokud budou další modely skutečně úspěšně vyvinuty a vyrobeny, budou transportní letouny použity pro více účelů jako průzkum a hlídání prostoru, protože sdílí některé vlastnosti s transportéry menšího rozsahu. Přibližně o jeden rok dříve uvedly korejské letecké závody, že jsou schopny vyrobit svoje vlastní transportní letouny během sedmiletého horizontu při investici částky o objemu asi 2,7 miliardy dolarů.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vojenská víceúčelová letadla jsou na světě už prakticky standardním armádním vybavením a záměr Republiky Jižní Korea svědčí o ukázce vlastní vojenské i průmyslové síly a inverze z dovozu na samozásobování. Je otázkou, na kolik se v budoucnu její stroje uchytí na zahraničních trzích, jak KAI avizovaly, pokud jejich stroje –ač vlastní výroby – nebudou nijak vybočovat oproti konkurenci a nenabídnou nic zajímavého.

Zdroj: Defence Blog

Článek Jižní Korea odhalila design budoucího vojenského letadla, které má být schopno vynášet rakety do vesmíru či doplňovat za letu palivo dalším strojům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejprve cvičný letoun

Před devatenácti lety se poprvé k nebi vznesl prototyp korejského nadzvukového letounu. Jednalo se o cvičný T-50, který vyvinula společnost Korean Aerospace Industries ve spolupráci s Lockheed Martin. Později konverzí letounu vznikl i bojový stroj KA-50. Kromě Koreji létá třeba v Iráku, Thajsku nebo na Filipínách.

iZdroj fotografie: Korean Aerospace Industries

Moderní bitevník

Jižní Korea ale potřebovala opravdu plnohodnotný stroj jako náhradu za starší americká letadla. Nakupuje sice moderní stíhačky F-35 páté generace, ty jsou ale drahé a mají vysoké provozní náklady. Proti soupeři ze Severní Koreji ale stačí moderní stroje nižší kategorie. Tak vznikl nápad vytvořit vlastní stíhací stroj 4,5 generace, který by se sice nevyrovnal F-35 a F-22, ale byl lepší než F-16, Rafale a další podobná letadla.

Prototyp je hotov

V dubnu letošního roku Korean Aerospace Industries poprvé veřejně představila prototyp letounu, který dostal název KF-21 Boremae. V příštím roce firma plánuje zahájení leteckých zkoušek, jež by měly trvat zhruba čtyři roky. K nim postaví šest prototypů, další dva pak k pozemním zkouškám.

iZdroj fotografie: Korean Aerospace Industries

Vlastnosti letounu

Boramae nebude letoun typu stealth, ale je na něm uplatněna řada prvků, které snižují radarový průřez. Dva motory General Electric F414, které využívá třeba F-18 Super Hornet, mu umožní dosahovat rychlosti Mach 1,8. Letoun má mít na deseti závěsnících schopnost nést rakety vzduch-vzduch americké, evropské i korejské konstrukce, rakety vzduch-zem, bomby a protilodní střely.

Spolu s Indonésií

V roce 2018 se do projektu zapojila Indonésie, která má v plánu stíhačkou vyzbrojit svoje letectvo. Jižní Korea zatím uvažuje o pořízení 120 strojů. V budoucnu se počítá i s exportem letadel, především do zemí jihovýchodní Asie, které mají s Jižní Koreou dobré obchodní vztahy.

Autor: Tomáš Brzobohatý

Článek Jižní Korea bude mít moderní stíhačku KF-21 vlastní konstrukce. Nebojí se s ní konkurovat ani sousedovi ze severu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.