Jeden řetězec, pět kroků, tři vrstvy palby

Oficiální zpráva tchajwanské Military News Agency popisuje cvičení jako ověření kompletního kill chainu, řetězce od průzkumu přes identifikaci cíle, jeho přidělení konkrétnímu střelci až po samotný úder. Do tohoto řetězce byly zapojeny lodní radary, vzdušné prvky řízení boje, mobilní radarové vozy, bezpilotní prostředky, velitelské uzly a softwarové rozhraní TAK, které celou síť propojovalo.

Právě TAK je technický detail, který odlišuje cvičení od pouhé přehlídky odpalů. Jde o systém, jenž umožňuje sdílet data mezi americkými i domácími platformami v reálném čase, a podle nás je to nejdůležitější zpráva celého cvičení. Tchaj-wan se nesnaží jen nakoupit moderní zbraně. Snaží se je naučit mluvit jedním bojovým jazykem.

Námořní vrstvu palby představovaly protilodní střely Hsiung Feng II (dosah přibližně 100–120 km, bojová hlavice kolem 225 kg, podzvuková rychlost) a jejich nadzvuková varianta Hsiung Feng III (dosah odhadovaný na 130–200 km, rychlost kolem Mach 2, tedy přibližně 2 450 km/h). Pobřežní vrstvu zajistila barážující munice ALTIUS 600M-V, americký systém schopný kroužit nad oblastí, vyhledat cíl elektrooptickou kamerou a následně na něj zaútočit. Mobilní raketovou vrstvu doplnil HIMARS.

Co HIMARS skutečně střílel, a co ne

Pod zkratkou HIMARS si mnozí představí hluboký úder střelami ATACMS s dosahem přes 300 km nebo novějšími PrSM. Realita zářijového cvičení byla střízlivější. Podle CNA raketomety odpalovaly cvičné střely M28 zkráceného doletu, stejně jako při červnové ostré střelbě na západním pobřeží ostrova.

Systém HIMARS M142 přitom umí nést šest řízených střel GMLRS (dosah asi 70 km) nebo jejich prodlouženou verzi ER GMLRS (přes 150 km), dvě střely PrSM (dosah uváděný kolem 500 km) nebo jednu balistickou ATACMS (až 300 km). Pro srovnání: ruský ekvivalent BM-30 Smerč střílí neřízené rakety na 70–90 km, čínský PHL-03 má podobné parametry. HIMARS ale vyniká přesností řízených střel a hlavně mobilitou: po odpalu dokáže rychle opustit palebné postavení, což dramaticky snižuje riziko protiúderu.

Při červnové střelbě Tchaj-wan navíc poprvé veřejně předvedl režim TOT (časově sladěný dopad více raket do cílové oblasti). To znamená, že i když rakety odstartují v různých okamžicích, dopadají na cíl prakticky současně. Právě tato schopnost dává smysl formulaci „pálily najednou“; nešlo nutně o stisk spouště ve stejné sekundě, ale o koordinovaný společný úder v rámci jednoho kill chainu.

Fregata bez zbraní, ale se skutečným trupem

Terčem cvičení se stala Lan Jang (trupové číslo 935), fregata třídy Ťi Jang odvozená z americké třídy Knox. Do služby tchajwanského námořnictva vstoupila v srpnu 1995, vyřazena byla v lednu 2025. Po demontáži zbraní, radarů a citlivých systémů ji armáda převedla na cílovou loď.

Proti skutečné bojeschopné fregatě samozřejmě chybělo všechno podstatné: aktivní senzory, obranné systémy, klamné cíle, manévrující posádka. Vypovídací hodnota cvičení je proto silná pro ověření zásahu a síťové koordinace palby, ale slabší pro simulaci boje proti plně vyzbrojené a reagující lodi. Otevřené zdroje přitom nepotvrzují, zda byla Lan Jang po střelbách skutečně potopena, nebo zůstala na hladině jako poškozený vrak.

I tak má reálný ocelový trup na moři hodnotu, kterou žádný simulátor nenahradí. Raketa, která v počítači „zasáhne“, může v praxi selhat kvůli mořskému stavu, odrazům od vln nebo chybě v navigaci. Tchaj-wan si tohle potřeboval ověřit naostro.

Cvičení pod tlakem, ne ve vakuu

Střelby na Ťiou-pchengu neprobíhaly v klidných vodách. Podle denních hlášení tchajwanského ministerstva obrany se v okolí ostrova ve dnech cvičení pohybovalo 19 až 28 čínských vojenských letadel a sedm až jedenáct lodí denně. Tlak PLA neklesl ani po skončení střeleb; hlášení z 19. září uvádí 20 letadel, 11 lodí a tři úřední plavidla.

Prezident Laj Čching-te, který cvičení osobně navštívil, ho zarámoval jako ukázku toho, že bezpilotní prostředky a klasické zbraně musí fungovat společně, protože právě to odpovídá moderní válce. Politické sdělení směřovalo dovnitř i ven: Tchaj-wan investuje do asymetrické obrany, která má útočníkovi maximálně prodražit pokus o výsadek.

Pro kontext: americká agentura DSCA v červnu 2024 schválila Tchaj-wanu nákup až 291 systémů ALTIUS 600M-V. V červnu 2026 tato barážující munice poprvé zasáhla námořní cíl se stoprocentní úspěšností. Zářijové cvičení bylo dalším krokem: ne izolovaný test jednoho systému, ale propojení více nových prostředků do jednoho scénáře.

Co cvičení ukázalo, a co ne

Třídenní ostré střelby na Ťiou-pchengu ověřily to, co by Čína při invazi musela rozbít jako první: senzory, spojení a společnou palbu. Selhání v kterémkoli bodě kill chainu rozbije celý řetězec, i kdyby samotné střely byly špičkové. Tchaj-wan si právě tenhle řetězec testoval pod reálným tlakem čínské vojenské přítomnosti kolem ostrova.

Samo o sobě ale cvičení neodpovídá na otázky zásobování municí, odolnosti infrastruktury po prvním úderu ani délky případného konfliktu. Válka v Tchajwanském průlivu, pokud by k ní došlo, by s vysokou pravděpodobností zasáhla globální dodávky čipů a elektroniky s dopadem i na evropský průmysl včetně českého automotive. Tchaj-wan v září ukázal, že umí propojit americké a domácí zbraně do jedné sítě. Teď musí dokázat, že ji udrží funkční i poté, co na ni někdo začne střílet.

Článek Tchaj-wan ukázal, jak si představuje obranu. HIMARS, drony a protilodní rakety pálily na fregatu najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna HIMARS a proč teď

Systém M142 HIMARS je šestikolový odpalovač, který dokáže během několika minut vypálit řízenou raketu a okamžitě změnit pozici. Právě tato kombinace přesnosti, mobility a rychlosti z něj udělala jednu z nejúčinnějších zbraní současného bojiště; Ukrajina to potvrdila od léta 2022 opakovaně. Platforma sama o sobě je „jen“ nosič; její smrtící potenciál určuje munice. A právě v munici se skrývá klíč k celému švédskému plánu.

Švédská armáda potvrdila, že HIMARS zaplní mezeru, kterou dosud nedokázalo pokrýt nic z jejího vybavení. Houfnice Archer ráže 155 mm, kterou Švédsko provozuje, střílí na vzdálenost přes 50 km. HIMARS s řízenými raketami GMLRS zasáhne cíle kolem 80 km, s balistickými střelami ATACMS až 300 km. A nástupce ATACMS, střela PrSM, posouvá dosah za hranici 400 km, podle některých údajů až k 500 km, a navíc se do jednoho podu vejdou dvě místo jedné. To je dvojnásobek palebné kapacity na jeden odpalovač.

Raketometná jednotka v rámci nové divize

Švédské obranné rozhodnutí na období 2025–2030 počítá s vybudováním divizní schopnosti pozemních sil. Součástí tohoto plánu je vznik nové raketometné jednotky; nejde tedy o samostatnou divizi raketometů, ale o klíčový prvek v rámci budované divize, který švédské armádě dodá schopnost zasáhnout hluboké cíle protivníka. Ministr obrany Pål Jonson v rozhovoru pro Breaking Defense upřesnil, že Švédsko pořizuje „něco přes deset“ odpalovačů. První dodávky mají dorazit od roku 2027.

Proč je to důležité v regionálním měřítku? Švédská obranná komise ve své zprávě z června 2026 označuje Rusko za nejvýznamnější přímou a dlouhodobou hrozbu a severní křídlo NATO za prostor, kde je třeba posilovat odstrašení. Stockholm navíc vede alianční předsunutou přítomnost ve Finsku, takže nejde jen o obranu vlastního území, ale o schopnost bránit celý sever Evropy.

Výroba munice v Evropě: Saab a Lockheed Martin

Tady příběh přestává být jen o nákupu a začíná být o průmyslové suverenitě. Švédská vláda ve svém oficiálním prohlášení mluví o výrobě munice pro HIMARS a další systémy na švédském území, konkrétně zmiňuje integraci střely GLSDB. Ministr Jonson šel v rozhovoru pro Breaking Defense dál a výslovně spojil tento rámec i se střelou PrSM.

Saab a Lockheed Martin podepsaly dopis o záměru k prozkoumání možností společné výroby. Šéf divize Saab Dynamics Görgen Johansson sám upozornil, že jde zatím o první krok, nikoli o závaznou výrobní smlouvu. Saab přitom už buduje muniční výrobní kapacitu v americkém Graylingu v Michiganu a evropská výroba je podle Johanssona otevřená jako další logický krok.

Pokud by se podařilo vyrábět PrSM nebo její komponenty přímo ve Švédsku, znamenalo by to kratší logistický řetězec, menší závislost na amerických výrobních kapacitách a možnost udržovat zásoby munice blíž potenciálnímu bojišti. Podle nás je právě tohle ta skutečná změna, ne samotné odpalovače, ale schopnost je dlouhodobě zásobovat z evropské půdy.

Finsko jako servisní páteř celého regionu

Spolupráce se neomezuje na papírovou deklaraci. Finsko už provozuje pásový raketomet M270 MLRS, který používá stejnou rodinu munice jako HIMARS. Obě země se dohodly na společném výcviku, údržbě, rozvoji schopností i sdílení muničních zásob. Lockheed Martin navíc buduje v Tampere první evropské servisní centrum pro HIMARS a finský ministr obrany Antti Häkkänen ho popisuje jako zázemí, které má podporovat celou Evropu, nejen Finsko.

Švédsko se tak stává prvním novým uživatelem, který se o toto centrum opře. Vzniká přeshraniční ekosystém: švédské odpalovače, finský servis, společná munice, sdílený výcvik. Pro severní křídlo NATO je to kvalitativní skok.

Severovýchodní oblouk NATO houstne

Švédsko nevstupuje do prázdného prostoru. Podívejme se na regionální kontext:

• Polsko uzavřelo rámcovou dohodu na 486 odpalovačů HIMARS v programu HOMAR-A, jde o vůbec největší objednávku tohoto systému mimo USA.
• Litva podepsala kontrakt na první baterii osmi HIMARS a letos přidala druhou.
• Lotyšsko pořizuje šest kusů s dodávkami rovněž od roku 2027.

Švédských „něco přes deset“ kusů je v absolutních číslech skromný počet. Ale v kombinaci s finskou interoperabilitou, průmyslovou ambicí a strategickou polohou mezi Baltem a Arktidou jde o víc než jen o další řádek v tabulce. Celý severovýchodní oblouk NATO se přezbrojuje na stejnou rodinu systémů, a to Moskvě výrazně komplikuje jakýkoli kalkulovaný nátlak v regionu.

Pro srovnání: Česká republika řeší modernizaci dělostřelectva jinak. Objednávka 62 samohybných houfnic CAESAR ráže 155 mm s dostřelem kolem 40 km pokrývá jinou vrstvu palby. Systémy kategorie HIMARS se v českých akvizičních plánech zatím veřejně neobjevují.

Švédsko vsadilo na to, že odstrašení nestojí jen na počtu hlavní, ale na schopnosti zasáhnout hluboko, zásobovat se blízko a spolupracovat bezešvě. Pokud se podaří dotáhnout výrobu munice na evropské půdě, severní křídlo NATO získá něco, co dosud nemělo: palebnou hloubku s vlastním zásobovacím řetězcem.

Článek Švédsko změní celou severní Evropu. Vybuduje divizi nejsmrtelnějších raketometů NATO a střely PrSM bude vyrábět samo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se mělo stát u Dobropilje

Dobropilský směr patří na začátku září 2026 k nejaktivnějším úsekům fronty. Nezávislá polská analytická skupina OSW potvrzuje, že jižní a východní okraj Dobropilje byl zónou bojů a zásobovací silnice na Kramatorsk se nacházela pod tlakem. Velitelská stanoviště a logistické uzly v tomto prostoru jsou logickými cíli, to nikdo nerozporuje.

Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že dvě vysoce přesné řízené rakety Tornáda-S zasáhly podzemní velitelské stanoviště. Konkrétní typ střely ministerstvo neupřesnilo. Klip ukazuje výbuch v terénu, ale bez přerušené sekvence, bez orientačních bodů pro geolokaci a bez následné dokumentace škod nelze z něj vyčíst víc než samotný fakt exploze. Podle metodiky Bellingcatu pro verifikaci bojových videí je takový materiál primárním sdělením zainteresované strany, nikoli důkazem.

Tornádo-S vs. HIMARS: kde srovnání funguje a kde končí

Ruský slogan „vlastní HIMARS“ zní líbivě. Oba systémy jsou dálkové raketomety na kolových podvozcích, oba střílejí řízenou munici a oba slouží k ničení bodových cílů v operačním týlu. Tím ale povrchní podobnost končí.

Britský think-tank RUSI výslovně upozorňuje, že Tornádo-S je kapacitou dvanácti střel blíž americkému M270, tedy „dvojitému HIMARS“, a že ekvivalence s HIMARS končí právě u navedení a přesnosti. Analytik Samuel Cranny-Evans z RUSI tuto korekci formuluje jasně: vnější podobnost existuje, ale v kritických parametrech rovnítko neplatí.

Síla HIMARS nikdy nespočívala jen v samotném nosiči. Spočívala v celém ekosystému: satelitní navigaci odolné vůči rušení, rodině munice od GMLRS přes ER GMLRS až po balistické ATACMS, a především v celém řetězci od průzkumu přes rozhodnutí po palbu, kde tyto fáze tvoří sevřený cyklus s veřejně doloženými výsledky. Právě tady je propast nejhlubší: zatímco ukrajinské údery HIMARS prošly desítkami nezávislých OSINT verifikací, u Tornáda-S se opíráme téměř výhradně o materiály ruského ministerstva obrany.

Přesnost pod lupou: co říkají nezávislé zdroje

Technický základ pro přesnost Tornáda-S existuje. Janes potvrzuje, že řízené střely 9M544 a 9M549 používají aerodynamická kormidla a inerciální navigační systém, což znamená, že při rušení satelitního signálu úplně „neoslepnou“. Jenže inerciální navigace bez satelitní korekce akumuluje chybu s každým kilometrem letu, a při dostřelu 120 km to není zanedbatelné.

Ruský Rostec prostřednictvím agentury TASS v březnu 2026 tvrdil, že Tornádo-S dosahuje „chirurgické přesnosti“ i pod elektronickým rušením, a v červnu 2026 přidal tvrzení o vysoké pravděpodobnosti průniku ukrajinskou protivzdušnou obranou. Obě tvrzení pocházejí od výrobce zbraně distribuovaného státní tiskovou agenturou. Žádný nezávislý zdroj je nepodepřel tvrdými daty. Představme si, že by Lockheed Martin prohlásil, že jeho střely jsou nezastavitelné, a Pentagon to bez dalšího převzal jako fakt; skeptická reakce by byla na místě. Stejný metr platí i tady.

Proč Moskva potřebuje příběh o „vlastním HIMARS“

Od roku 2022 se HIMARS stal globální značkou západní přesné raketové války. Zásahy na ruské muniční sklady, velitelství a logistické uzly v prvních měsících po dodání systémů Ukrajině vytvořily mediální i vojenský narativ, který Rusko dodnes nedokázalo plně vyvážit. Tornádo-S je pokusem o protiváhu, ne nutně technickou, ale komunikační.

Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a obě strany soutěží nejen na bojišti, ale i v informačním prostoru. Krátké emotivní klipy s minimálním kontextem a maximalizací dojmu přesnosti jsou součástí ruské státní komunikace, nikoli neutrálním důkazním materiálem. Novinka není samotná existence Tornáda-S, systém slouží v ruské armádě od roku 2016. Nové je, jak agresivně Moskva jeho nasazení mediálně prodává jako chirurgický nástroj proti velitelským uzlům.

Český kontext: munice místo zázračných zbraní

Čím častěji Rusko ukazuje přesné zásahy na operační týl, tím silnější je v české debatě logika průběžného zásobování Ukrajiny. Česká republika hraje v tomto příběhu specifickou roli, ne jako dodavatel jedné „zázračné“ zbraně, ale jako koordinátor muniční iniciativy, která Ukrajině zajišťuje velkorážovou munici z globálních zdrojů. Generální tajemník NATO při návštěvě Prahy v dubnu 2026 výslovně zmínil zásadní dopad této iniciativy. Vládní souhrn české pomoci uvádí mimo jiné raketomety RM-70 Vampír, protidronové systémy Viktor a objemy munice za desítky miliard korun; žádný z těchto systémů ale není určen specificky k zachytávání 300mm řízených raket Tornáda-S.

Odpověď Ukrajiny na hrozbu typu Tornádo-S ostatně nestojí primárně na sestřelování každé rakety. Stojí na rozptýlení velitelství, maskování, neustálém přesunu, elektronickém boji a ničení ruského průzkumu dřív, než vůbec dokáže předat souřadnice. RUSI v srpnu 2026 popisuje ukrajinskou vrstvenou protivzdušnou obranu jako napjatou, ale funkční, klíčovou hlavně proti dronům a střelám s plochou dráhou letu, méně jako jednoduchý štít proti všem dělostřeleckým raketám.

Jeden dvaadvacetisekundový klip na Telegramu nedělá z Tornáda-S ruský HIMARS. Dělá z něj ale připomínku, že Rusko investuje do přesných úderných prostředků a do příběhu kolem nich. A právě ten příběh, ne samotná exploze, je to, co má čtenář vidět jako hlavní zbraň.

Článek Rusko tvrdí, že má vlastní HIMARS. Tornádo-S srovnalo se zemí pozice Ukrajinců a Kreml ukazuje záběry jako důkaz přesnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co video skutečně ukazuje, a co je technická schopnost

Titulkových 300 kilometrů je maximální dosah systému HIMARS při použití raket ATACMS. Standardní přesně naváděné rakety GMLRS, které tvoří každodenní „chléb“ posádek, létají do vzdálenosti zhruba 80 kilometrů. Samotné zveřejněné video neupřesňuje typ použité munice ani přesnou vzdálenost cíle, jde o bojovou práci, ne o technický briefing.

Co ale záběry dokládají jednoznačně: dva odpalovací vozy koordinovaně pálí na ruské pozice, přičemž čas mezi jednotlivými odpaly je extrémně krátký. Starší video téže brigády, které v červenci 2025 převzal ArmyInform, popisuje jako cíle sklady munice, velitelská stanoviště a opevněné pozice. V květnu 2026 Censor.NET zveřejnil konkrétní výsledek práce 19. brigády na záporožském směru: dvě houfnice D-30 ráže 122 mm, dvě Msta-B ráže 152 mm a jedna Giacint-B ráže 152 mm, vše zničeno.

Proč Rusové nemají čas reagovat

Celý řetězec od detekce cíle po dopad rakety je navržený tak, aby protivníkovi nechal minimum prostoru. Průzkumný dron pracuje v ruském týlu a v reálném čase předává obraz. Pozorovatel potvrdí cíl, souřadnice putují přes palebný řídicí prvek k operátorům HIMARS. Odpal. A pak to nejdůležitější: odpalovací vůz během minut opouští palebnou pozici a mizí.

Britský think-tank RUSI ve své analýze zdůrazňuje právě tuto kombinaci přesnosti, rychlosti a schopnosti přežít. Rusko mělo od počátku problém HIMARS lokalizovat a zničit, protože systém na jednom místě jednoduše nezůstane dost dlouho. Šestikolový podvozek M1140 není obrněnec, je to nákladní auto s raketnicí, které po výstřelu ujíždí po silnici jako běžný kamion. A právě v tom je jeho síla.

Svatá Barbora: jméno, které zavazuje

19. raketová brigáda nese čestný název „Svatá Barbora“ od 5. prosince 2019, kdy jej udělil prezident Ukrajiny. Svatá Barbora je v evropské vojenské tradici patronkou dělostřelců a raketových vojsk, a brigáda, která operuje s jedním z nejpřesnějších raketových systémů na světě, to pojmenování naplňuje doslova.

Ukrajina dnes disponuje více než 40 systémy HIMARS dodanými Spojenými státy, k nimž Německo přidalo další 3 HIMARS a 5 pásových MARS II. Německý MARS II nese 12 raket oproti šesti u HIMARS a pojíždí na pásech, ale používá stejnou munici GMLRS s dosahem kolem 84 km. Dohromady tvoří tyto systémy páteř ukrajinské schopnosti přesně zasahovat cíle hluboko za frontovou linií.

Rusko se přizpůsobuje, ale za vysokou cenu

Bylo by naivní tvrdit, že Rusko na HIMARS nijak nereagovalo. Po bolestivých ztrátách skladů munice a velitelských stanovišť v letech 2022 a 2023 začalo rozptylovat logistické uzly, maskovat pozice a přesouvat zásoby do menších depotů. Jenže právě to je paradox: samotná adaptace je důkazem, že systém funguje.

Rozptýlená logistika znamená pomalejší zásobování. Menší sklady znamenají častější konvoje. Přesunutá velitelská stanoviště znamenají delší komunikační řetězce. Analytici RUSI to shrnují jasně: Rusko sice snížilo okamžité ztráty, ale trvale si tím podkopává vlastní efektivitu. Každý kilometr, o který musí odsunout muniční sklad dál od fronty, je kilometr navíc pro každý zásobovací kamion. A těch kamionů Rusko nemá nazbyt.

Český kontext: munice ano, rakety pro HIMARS veřejně ne

Česká republika patří k nejvýraznějším podporovatelům Ukrajiny v poměru k velikosti ekonomiky. Během prvního roku války putovalo na Ukrajinu přes 1,5 milionu kusů munice, více než 60 tisíc raket a 33 salvových raketometů. Česká muniční iniciativa, která zprostředkovává nákup velkorážné munice od třetích zemí, podle vládního vyjádření z ledna 2026 pokračuje, byť už bez dalších peněz z českého státního rozpočtu.

Veřejně dostupné vládní materiály ale výslovně neuvádějí dodávky raket GMLRS ani ATACMS kompatibilních s HIMARS. Česká pomoc míří primárně do dělostřelecké munice a zprostředkování. To neznamená, že se na financování raket pro HIMARS nepodílí nepřímo, ale veřejně to doložené není.

HIMARS sám o sobě válku neukončí. Žádná jednotlivá zbraň to nedokáže. Ale systém, který nutí protivníka přeorganizovat celý týl, zpomaluje jeho zásobování a ničí mu dělostřelectvo dřív, než stihne vystřelit, není jen taktický nástroj. Je to strategický tlak, a 19. brigáda „Svatá Barbora“ ho umí vyvinout.

Článek Video: HIMARS ze Svaté Barbory přesnými údery na 300 km nedal Rusům šanci a proměnil je v prach se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dva systémy, dva kontinenty, jedna strategie

Estonsko nesází na jednu kartu. Americký M142 HIMARS od Lockheed Martin tvoří páteř úderné kapacity už od loňska, kdy země převzala prvních šest odpalovačů. Dne 11. dubna 2026 estonské investiční centrum RKIK oznámilo kontrakt na další tři kusy s dodáním v roce 2027. Celkem tedy devět HIMARS.

Paralelně běží jihokorejská větev. V prosinci 2025 Estonsko podepsalo s firmou Hanwha Aerospace smlouvu na šest raketometů K239 Chunmoo v hodnotě přibližně 6 miliard korun. A 11. května 2026 objednávku rozšířilo o další tři kusy, na celkových devět. První dodávky mají dorazit ve druhé polovině roku 2027.

Proč dvě platformy najednou? Logika je trojí:

• Diverzifikace dodavatelů – závislost na jediném výrobci v době, kdy válka na Ukrajině trvá déle než čtyři roky, je riziko, které si malá země nemůže dovolit.
• Rychlé navyšování kapacity – paralelní nákupy zkracují cestu k osmnácti odpalovačům.
• Průmyslová stopa – Lockheed Martin v Estonsku buduje servisní centrum HIMARS pro celý baltský region, Hanwha zase vrací část hodnoty zakázky do estonského průmyslu.

Co přesně tyto systémy umí

HIMARS je šestikolový nosič s jedním kontejnerem pro šest řízených raket kalibru 227 mm nebo jednu taktickou balistickou střelu ATACMS. Estonské materiály ho popisují jako systém schopný přesných úderů za hranici 300 kilometrů. Na Ukrajině se od léta 2022 osvědčil při ničení muničních skladů, velitelských uzlů a logistických center. Pentagon tehdy veřejně hodnotil jeho nasazení jako zásadní pro narušení ruského zásobování.

Chunmoo je těžší, stojí na podvozku 8×8 a nese dva zásobníky. Každý pojme buď šest řízených raket ráže 239 mm s dosahem do 80 kilometrů, nebo jednu taktickou balistickou střelu CTM-290 ráže 607 mm s dosahem 290 kilometrů. Právě CTM-290 dělá z Chunmoo nástroj hlubokého úderu srovnatelný s HIMARS.

Pro srovnání: Rusko disponuje vlastní kategorií těžkých raketometů v linii BM-30 Smerč a jeho modernizované verze Tornado-S ráže 300 mm s udávaným dosahem kolem 120 kilometrů u starší munice, u novějších řízených střel údajně výrazně více. Funkčně jde o ekvivalent třídy, ale filozofie nasazení se liší. HIMARS i Chunmoo kladou důraz na přesnost a mobilitu jednoho nosiče, zatímco ruská doktrína tradičně pracuje s masivní salvou celé baterie.

Kronštadt a Petrohrad: proč právě tyto cíle

Estonsko-ruská hranice probíhá u dvojměstí Narva–Ivangorod. Odtud je to ke Kronštadtu na ostrově Kotlin zhruba něco přes sto kilometrů vzdušnou čarou. Petrohrad leží od hraničního prostoru řádově v nižších stovkách kilometrů, podle zvoleného bodu a způsobu měření.

Kronštadt přitom není jen historická námořní pevnost. Podle studie švédské obranné výzkumné agentury FOI zde sídlí velitelství Leningradské námořní základny, která spadá pod Baltskou flotilu. Celkové velitelství flotily je sice v Kaliningradu, ale Kronštadt představuje klíčový námořní uzel ve Finském zálivu: přístavy, opravárenské kapacity, kotvící lodě. Právě ten je nyní v dosahu estonských raketometů.

Válka na Ukrajině přitom ukázala, že ani moderní ruská protivzdušná obrana není neprůstřelná. Ukrajinské ministerstvo obrany v březnu 2026 popsalo sérii úderů na ruské prostředky PVO včetně odpalovače systému S-400 na Krymu. Přesné údery dokázaly „otevírat mezery“ v protivzdušném deštníku. Pro ruské velení v Leningradské oblasti to znamená nepříjemný precedent: cíle, které dosud vnímali jako relativně bezpečné, najednou bezpečné nejsou.

Estonsko v evropském kontextu

Devět HIMARS a devět Chunmoo, to zní skromně vedle Polska, které v rámci projektu Homar-K pořizuje celkem 290 modulů Chunmoo. Norsko podepsalo kontrakt na šestnáct kusů. Jenže Estonsko má 1,3 milionu obyvatel a rozlohu menší než Morava. Na velikost země a délku hranice s Ruskem je osmnáct přesných odpalovačů dlouhého dosahu mimořádně ambiciózní investice.

Česká republika šla jinou cestou. Raketomety RM-70 vyřadila z výzbroje už ke konci roku 2010 a od té doby modernizaci dělostřelectva staví na hlavňových systémech, konkrétně na samohybných houfnicích CAESAR ráže 155 mm. Koncepce výstavby AČR 2035 sice obecně zmiňuje potřebu přesného působení na velkou vzdálenost, ale konkrétní projekt zavedení raketometů typu HIMARS nebo Chunmoo ve veřejných dokumentech nefiguruje. Estonská cesta ukazuje, že i malá země může budovat schopnost hlubokého úderu, pokud se rozhodne, že ji potřebuje.

Víc než nákup zbraní

Estonsko nestaví jen arzenál. Buduje infrastrukturu. Dne 19. března 2026 estonské ministerstvo obrany oznámilo dohodu s Lockheed Martin o vybudování servisního centra HIMARS, které bude obsluhovat systémy všech pobaltských států. Estonsko se tím stává regionálním uzlem údržby, ne jen koncovým uživatelem.

K tomu přibývá munice. Dubnový kontrakt na další tři HIMARS zahrnuje i nákup dalších řízených střel. U Chunmoo jsou potvrzené tři rodiny munice: řízené rakety CGR-080, střely středního dosahu CTM-MR a taktické balistické střely CTM-290. Protilodní balistická varianta CTM-ASBM se v debatách objevuje, ale estonský nákup ji v dohledaných primárních zdrojích nepotvrzuje.

Celý projekt má jasnou logiku: zdražit Rusku jakoukoli formu nátlaku v prostoru Finského zálivu natolik, aby se nevyplatila. Osmnáct mobilních odpalovačů rozptýlených v estonském terénu, schopných zasáhnout cíle od Kronštadtu po okolí Petrohradu, mění kalkulaci rizika na ruské straně. Nejde o to, že by Estonsko mohlo Rusko porazit. Jde o to, že útok na člena NATO s touto výzbrojí by Rusko stál víc, než si dosud muselo připouštět.

Článek Rusové by si neměli zahrávat. Estonsko dostalo raketomety, které dosáhnou na Petrohrad i Baltskou flotilu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letecká puma, která startuje ze země

Celý koncept stojí na elegantní myšlence: vzít osvědčenou leteckou pumu GBU-39/B Small Diameter Bomb I, která je v plné sériové výrobě od roku 2006, a připojit k ní raketový stupeň z rodiny MLRS. Výsledkem je munice, kterou lze odpálit z pozemního odpalovače HIMARS (M142) nebo M270, tedy z platforem, které Ukrajina už vlastní. Podle produktového listu Boeingu dosahuje GLSDB maximálního doletu přibližně 150 km, tedy zhruba dvojnásobku standardní rakety GMLRS.

Klíčové parametry systému:

• Dosah: cca 150 km
• Přesnost: pod 1 m CEP50 (polovina zásahů dopadne do kruhu o poloměru jednoho metru)
• Navedení: GPS s inerciální navigací a ochranou proti rušení
• Hlavice: penetrační tříštivotrhavá s programovatelnou roznětkou
• Hmotnost bojové části: cca 93 kg (SDB I)
• Kompatibilní odpalovače: M142 HIMARS, M270 MLRS, jihokorejský Chunmoo

Po raketovém vynesení se motor oddělí a bomba přechází do klouzavého letu. Právě v této fázi se odehrává to, co dělá GLSDB výjimečnou: střela nepadá po předvídatelné balistické křivce, ale aktivně manévruje. Saab uvádí schopnost útoku v plném 360stupňovém rozsahu, obcházení terénních překážek včetně hor a takzvané zásahy za odvrácený svah. Boeing dokonce zmiňuje možnost zasáhnout cíl nacházející se až 70 km za odpalovacím postavením, tedy v opačném směru, než by obránce čekal.

Proč kopec přestal být úkrytem

Více než čtyři roky trvající válka na Ukrajině ukázala, že terén je jedním z nejcennějších spojenců obránce. Ruská armáda systematicky využívá terénní zlomy, zadní strany kopců a údolí k ukrývání skladů munice, radarů protivzdušné obrany, velitelských stanovišť i shromaždišť techniky. Klasická dělostřelecká palba, ať už z houfnic nebo raketometů, míří po relativně předvídatelné trajektorii. Pokud je cíl za terénní hranou, granát ho jednoduše mine.

GLSDB tuto logiku rozbíjí. Díky klouzavému letu a průběžným korekcím kurzu dokáže bomba přiletět z jiného směru, než ze kterého byla odpálena. Terénní kapsa, která dosud poskytovala ochranu, se mění v past, protože obránce neví, odkud úder přijde. V okruhu 150 km od fronty tak dramaticky klesá počet míst, která může ruská strana považovat za relativně bezpečná. Nejde o doslovnou nezranitelnost zbraně ani o absolutní nemožnost se schovat, ale o zásadní zúžení prostoru, kde se dá operovat bez rizika přesného zásahu.

Ruské rušení a lekce z bojiště

Žádná zbraň není všemocná a GLSDB není výjimkou. Agentura Reuters v květnu 2024 informovala, že ruské prostředky elektronického boje dokázaly rušit navigaci prvních kusů nasazených na Ukrajině a zhoršovat jejich přesnost. Pro zbraň závislou na GPS navedení je to kritická zranitelnost.

Odpověď přišla v podobě modernizace. V březnu 2025 Reuters psal o návratu vylepšených GLSDB s posílenou odolností proti rušení, přičemž proběhlo devatenáct testovacích odpalů nové verze. Samotný fakt, že americký průmysl musel munici urychleně upravovat, paradoxně dokazuje dvě věci najednou: že Rusko bere GLSDB vážně a investuje do protiopatření, a že západní dodavatelé jsou schopni na bojiště reagovat rychleji, než se čekalo.

Kromě elektronického boje mohou GLSDB v terminální fázi letu teoreticky ohrožovat i systémy krátké a střední protivzdušné obrany. Ruský Tor-M2 je konstruován proti malým cílům včetně přesně naváděné munice a dronů, Pancir-S1 zvládá subsonické střely. V praxi to znamená, že GLSDB není „nezastavitelná superzbraň“, ale další vrstva v komplexním souboji útoku a obrany.

Kde se GLSDB řadí v arzenálu Ukrajiny

Kyjev dnes disponuje několika vrstvami přesných úderných prostředků dlouhého dosahu a GLSDB vyplňuje specifickou mezeru mezi nimi:

Generál Christopher Cavoli při slyšení v americkém Kongresu uvedl, že na kontraktu pro Ukrajinu bylo dvanáct odpalovačů a 606 kusů GLSDB s očekávaným dokončením dodávek ve fiskálním roce 2025. To je vojensky relevantní množství pro cílené hluboké údery proti bodovým cílům (skladům, velitelským uzlům, radarům), ale ne objem, který by nahradil masivní dělostřeleckou palbu.

Americké závazky vůči Ukrajině k lednu 2024 zahrnovaly celkem 39 systémů HIMARS, k nimž se přidaly britské M270 a německé MARS. Česká republika se na dodávkách podílí především municí, zprostředkováním nákupů a výcvikem; salvové raketomety Armáda ČR neprovozuje od října 2010, kdy skončily poslední RM-70, a veřejně oznámený program pořízení HIMARS nebo M270 se dosud neobjevil.

Co GLSDB skutečně mění

Nejdůležitější na této zbrani není samotné číslo 150 kilometrů. Je to kombinace dosahu, přesnosti pod jeden metr a schopnosti útočit z nečekaného směru, která nutí ruskou armádu přestat věřit třem věcem najednou: vzdálenosti od fronty, terénnímu krytí a předvídatelnosti nepřátelské palby. Každý sklad munice, každé velitelské stanoviště, každá baterie protivzdušné obrany v tomto okruhu musí počítat s tím, že úder může přijít zpoza kopce, z boku, nebo dokonce zezadu.

Ruská strana už reaguje elektronickým bojem, rozptylem logistiky, přesuny. Válka na Ukrajině je nekonečný souboj adaptací. GLSDB ale přidala do tohoto souboje novou proměnnou, se kterou se ruský týl teprve učí žít.

Článek Rusové se nemají kam schovat. Bomba GLSDB trefí cíl na metr přesně ze 150 km a zaútočí i za kopcem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se stalo a kdo za tím stojí

Dne 14. června 2026 zveřejnil ukrajinský vojenský portál ArmyInform oficiální potvrzení: 148. brigáda 8. sboru Desantně-úderných vojsk (DŠV) má HIMARS na bojové službě. Záběry z prvního nasazení se přitom objevily už kolem 8.–9. června prostřednictvím reportáže televize ICTV a sekundárních zdrojů. Přesný typ zasaženého ruského cíle na oleksandrivském směru ukrajinská strana veřejně nerozvedla, ale kontext je jednoznačný: šlo o reálné bojové použití, nikoli o ukázkový odpal.

Osmý sbor DŠV není žádná improvizovaná skupina. Pod jeho velením operují elitní brigády (46., 71., 80., 82. a 95.) a právě 148. brigáda plní roli sborového dělostřelectva. Vznikla v roce 2023 přetvořením 148. samostatného samohybného houfnicového oddílu, takže její personál měl dělostřelecké zkušenosti dávno předtím, než se na lafetách objevil HIMARS.

Proč „vlastní“ HIMARS mění pravidla hry

Klíčové slovo není HIMARS. Klíčové slovo je „vlastní“. Spojené státy dodaly Ukrajině podle prosincového souhrnu Pentagonu z roku 2024 více než 40 systémů HIMARS s municí. Raketomet tedy na ukrajinském bojišti není novinkou; novinkou je jeho organické přidělení přímo do sborové struktury výsadkářů.

Za tím stojí sborová reforma, kterou prosazuje velitel DŠV generálmajor Oleh Apostol. Oba sbory DŠV (sedmý i osmý) mají podle jeho vize disponovat vlastním kompletním souborem bojových a logistických jednotek. Velitel 147. dělostřelecké brigády 7. sboru Viktor Dovhal to popsal otevřeně: přechod na sborový systém vyžaduje, aby měl každý sbor vlastní sborové palebné prostředky. Prakticky to znamená kratší cestu od zjištění cíle průzkumem k jeho zásahu. Žádné čekání na „externí“ podporu z vyššího stupně velení, žádný mezičlánek navíc.

Sedmý sbor potvrdil svůj HIMARS o necelé tři týdny dříve: 28. května 2026 ArmyInform oznámil, že 147. brigáda už prvními misemi zničila několik ruských děl v kontrabaterijním boji. Osmý sbor tedy nebyl první, ale tempo nasazení ukazuje, že reforma není jen papírová.

HIMARS vs. dosavadní výzbroj: co se mění v dosahu

Před příchodem HIMARS měla 148. brigáda veřejně doloženou výzbroj ve formě francouzských samohybných houfnic CAESAR 6×6 a amerických tažených houfnic M777. Obě jsou 155mm systémy, ale jejich dosah se výrazně liší od toho, co nabízí raketomet:

• M777 – tažená houfnice ráže 155 mm, hmotnost přibližně 4 200 kg, maximální dostřel 24,7 km standardní municí a přes 30 km s raketově asistovanými střelami. Rychlost palby až 5 ran za minutu. Vynikající přesnost, ale omezená mobilita, potřebuje tahač.
• CAESAR 6×6 – samohybná houfnice ráže 155 mm na podvozku 6×6, dostřel přes 40 km standardní municí a přes 55 km s raketově asistovanými střelami. Čas rozvinutí a opuštění pozice pod minutu. Výrazně mobilnější než M777.
• M142 HIMARS – kolový raketomet na podvozku FMTV 6×6, nese šest řízených střel GMLRS ráže 227 mm s dostřelem přes 70 km, případně jednu balistickou střelu ATACMS s dostřelem výrazně přesahujícím 100 km. Hmotnost naložené platformy kolem 16 tun, maximální rychlost na silnici přes 85 km/h. Čas odpálení celé salvy a opuštění pozice v řádu minut.

Rozdíl není jen v kilometrech. HIMARS zasahuje cíle v takticko-operační hloubce (velitelská stanoviště, sklady munice, logistické uzly, dělostřelecké baterie) s přesností řízeného náboje. Houfnice drtí přední linii a blízké týlové pozice. Raketomet sahá tam, kam si sbor dříve musel žádat o podporu zvenčí.

Pro srovnání: nejbližší ruský analog je 300mm raketomet 9K515 Tornado-S, který na papíře dosahuje až 120 km. Je ale výrazně těžší, méně kompaktní a jeho přesnost řízených střel podle dostupných informací nedosahuje úrovně GMLRS. Skutečný rozdíl navíc nespočívá jen v papírových parametrech, ale v kombinaci mobility, přesnosti, logistické stopy a napojení na průzkumný řetězec, a právě tam má ukrajinská strana s HIMARS náskok.

Oleksandrivka: proč právě tady

Oleksandrivský směr není náhodně zvolený sektor. Leží na styku prostorů klíčových pro obranu Dněpropetrovské a Záporožské oblasti a patří k nejaktivnějším úsekům fronty v celé válce, která trvá už přes čtyři roky a čtyři měsíce. Už v únoru 2026 DŠV oznámily, že cílem operace je zmařit ruský postup, ničit jeho síly a vytlačit je zpět. Generál Syrskyj tehdy uváděl znovuzískání přibližně 400 km² a osmi obcí od konce ledna.

V březnu 2026 důstojník právě 148. brigády popisoval koordinaci pěchoty, dělostřelectva a dronů na tomto směru. HIMARS tedy nevstupuje do vakua, ale do už fungujícího systému palebného ničení. V květnu prezident Zelenskyj osobně navštívil velitelské stanoviště na oleksandrivském směru a zmínil potřebu dalekonosné dělostřelecké munice. Syrskyj sektor označoval za jeden z nejnáročnějších a popisoval aktivní obranu s lokálními útočnými akcemi.

Kdo tady kontroluje hlubokou palbu, ovlivňuje přístupové trasy, zásobování a manévrový prostor na širším jižním křídle. Organický HIMARS dává 8. sboru schopnost zasáhnout ruskou logistiku a baterie v pásmu přes 70 km bez čekání na vyšší stupeň velení. Pro pevně odhalený cíl v hloubce obrany to znamená minimum času na reakci, a přesně to se u Oleksandrivky stalo.

Český kontext: výcvik a munice, ne samotný HIMARS

Česká republika patří k nejvýznamnějším evropským podporovatelům Ukrajiny, ale ve veřejně odtajněných seznamech české vojenské pomoci HIMARS nefiguruje. Ministerstvo obrany ČR uvádí obecně 12 raketometů a 4 900 raket pro raketomety, nikoli konkrétně systém M142. Český příspěvek je ale prokazatelný jinde: ve výcviku ukrajinských vojáků na území ČR i v Německu, v zapojení do dělostřelecké koalice a v muniční iniciativě zaměřené na velkorážovou munici. Čeští instruktoři připravují ukrajinské vojáky průběžně od roku 2022 a mise pokračuje i v roce 2026.

Přímý český výcvik obsluhy HIMARS veřejně doložený není. Ale každý vycvičený dělostřelec, každý dodaný granát a každá raketa pro raketomety jsou součástí řetězce, na jehož konci stojí i ta salva u Oleksandrivky.

Organický HIMARS v rukou výsadkového sboru není zázračná zbraň, která překreslí celou frontu přes noc. Je to ale přesně ten druh strukturální změny, která se projeví v tempu a kvalitě lokálních operací: rychlejší kontrabaterie, ničení skladů, kratší rozhodovací smyčka. Pro ruské pozice v dosahu 8. sboru to od června 2026 znamená jednu věc: méně času na cokoli.

Článek Ukrajinští výsadkáři dostali vlastní HIMARS a okamžitě vytáhli na Rusy. U Oleksandrivky jim nedali nejmenší šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři kroky jednoho zásahu

Pořadí zbraní nebylo náhodné. Jako první zasáhl cíl dron HX-2 od německé firmy Helsing, elektricky poháněná přesná munice s doletem do 100 kilometrů, palubní umělou inteligencí a odolností vůči elektronickému rušení. Helsing ho navrhoval přímo proti dělostřeleckým a obrněným cílům a od začátku roku 2026 ho dodává Ukrajině po stovkách měsíčně v rámci objednávky na šest tisíc kusů.

Po prvním zásahu přišel na řadu americký jednorázový útočný dron Hornet. Ten operuje v pásmu zhruba 50 až 150 kilometrů a jeho úkolem bylo udržet tlak na už rozpracovanou pozici, komplikovat obsluze záchranu, opravu nebo odsun poškozené houfnice. Hornet není žádná frontová improvizace: americká armáda s ním v květnu 2026 cvičila v Polsku a Pentagon ho vede na oficiálním seznamu dodávek Ukrajině.

Třetím a posledním krokem byl HIMARS. Vysoce mobilní raketomet nepůsobil jako lovec, tu práci odvedly drony. Velení si ho podle popisu uskupení „Kursk“ vyžádalo pro „garantované zničení“ cíle. U čtyřicetitunové pásové houfnice to dává smysl: po zásahu dronem může být poškozená, hořet, mít vyřazenou obsluhu, ale stále existuje šance, že ji Rusové odtáhnou a opraví. Přesná raketa tu šanci eliminuje.

Proč 48 kilometrů nestačilo

Rusové volili maximální možnou vzdálenost palby záměrně. Ukrajina totiž systematicky vede takzvané „middle-strike“ operace, údery v pásmu 30 až 200 kilometrů za linií dotyku, zaměřené na dělostřelectvo, logistiku a protivzdušnou obranu. Ukrajinské ministerstvo obrany tuto kategorii operací veřejně popsalo v červnu 2026 a mezi klíčovými platformami jmenovalo právě Hornet, ale i drony Bulava a FP-2.

Čtyřicet osm kilometrů je hodně na klasický protibaterijní radar. Ale pro dron s doletem přes sto kilometrů a raketový systém HIMARS je to pohodlný dosah. Rusové se pokusili schovat za vzdálenost, jenže Ukrajinci na ně měli delší ruku, a hlavně víc vrstev, jak ji natáhnout.

Ekonomika boje se mění

Nejzajímavější na celé akci není samotný výbuch, ale logika, která za ním stojí. Ukrajina nejprve nasadila levnější bezpilotní prostředky a teprve poté drahou přesnou raketu. HX-2 a Hornet stojí řádově méně než střela GMLRS pro HIMARS. Pokud drony cíl dostatečně poškodí nebo zničí samy, raketa se nemusí odpálit vůbec. Pokud ne, přijde jako pojistka.

Tohle není jednorázový trik. Podle červencového hodnocení Critical Threats / ISW Ukrajina v rámci druhé fáze operace Auchan v červnu zasáhla 231 ruských dělostřeleckých cílů a 171 z nich úplně zničila. Zásahy probíhaly v hloubce 74 až 118 kilometrů od fronty. Pion u Sum byl jedním článkem v dlouhém řetězu.

Důležitý je i institucionální kontext: od června 2026 je veřejně známo, že HIMARS provozuje i 148. brigáda 8. sboru Vzdušně-výsadkových sil. Kombinace průzkumných a útočných dronů s raketomety na úrovni sboru naznačuje posun od izolovaných zásahů k integrovanému systému hloubkových úderů.

Co to znamená pro Sumy

Odstranění jednoho Pionu přináší úlevu konkrétnímu sektoru palby. Ale Sumská oblast zůstává pod mimořádným tlakem. Jen za jeden den začátkem července tam ukrajinské úřady zaznamenaly téměř 110 ostřelování ve 26 obcích. Od začátku roku napočítaly přes 12 000 ruských úderů všeho druhu. Ministr obrany při pracovní návštěvě regionu 9. července mluvil o „bezprecedentním palebném tlaku“.

Jeden zničený Pion tedy válku na severu nerozhodne. Ale desítky a stovky podobných zásahů, systematicky, vrstvu po vrstvě, dronem i raketou, ruské dělostřelectvo v příhraničí postupně degradují. A hlavně mu berou iluzi, že čtyřicet osm kilometrů od fronty znamená bezpečí.

Článek Ruský Pion ostřeloval Sumy ze 48 km, Ukrajinci ho dostali trojkombinací: drony Hornet, HX-2 a doražení HIMARSem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Severní Korea odpálila

KCNA popsala tři typy munice vystřelené z „nově vyvinutého lehkého víceúčelového odpalovacího raketového systému“:

• 240mm řízená raketa s ultrapřesným autonomním navigačním systémem.
• Taktická balistická střela s blíže nespecifikovanou „speciální bojovou hlavicí“; podle analýzy snímků USNI News jde o typ vizuálně blízký Hwasong-11D.
• Taktická střela s plochou dráhou letu kombinující autonomní navigaci, TERCOM (sledování terénu) a funkci terminálního navedení pomocí AI s udávaným dosahem 100 km.

Titulková zkratka „HIMARS s umělou inteligencí“ si proto zaslouží upřesnění. Doložený prvek AI se váže primárně ke střele s plochou dráhou letu a k terminálnímu navedení, nikoli k samotnému odpalovači. Kim po testu navíc zmínil, že byly „finálně aktualizovány systémy řízení palby a automatizace všech odpalovacích vozidel“; to naznačuje širší modernizaci palebné architektury, ale konkrétní technické detaily chybí.

Proč se mluví o severokorejském HIMARS

Podobnost není náhodná. Americký HIMARS je lehký kolový nosič na podvozku 6×6, který nese modulární kontejner: šest raket GMLRS, dvě PrSM, nebo jednu ATACMS s dosahem do 300 kilometrů. Severokorejská novinka kopíruje tutéž logiku: kolový podvozek, zadní modulární odpalovací sekce, důraz na rychlý odpal a okamžitý přesun. Analytici z Korea JoongAng Daily ji po říjnové přehlídce přirovnali i k jihokorejskému systému Chunmoo.

Jenže mezi tvarem a výkonem zeje propast. U amerického HIMARS existují tisíce hodin bojového nasazení, standardizovaná logistika, digitální síťové propojení a nezávisle měřená přesnost. U severokorejského systému máme zatím snímky z testu a tvrzení KCNA. Analytici z CSIS u severokorejských dronů opakovaně upozorňují, že Pchjongjang dokáže rychle převzít západní tvar, ale ne nutně srovnatelnou palubní výbavu. Stejnou opatrnost je na místě držet i tady.

Přesto je posun zřejmý. Starší severokorejský KN-25 je 600mm kolos na pomezí raketometu a balistické střely s dosahem 380 km; těžkopádný, pomalý na přesun, snadno zaměřitelný. Nový lehký systém naopak cílí na mobilitu a přežití po odpalu. To je přesně filozofie, která dělá HIMARS na Ukrajině tak účinným.

AI jako násobič, ne jako zázračná zbraň

Stimson Center ve své únorové analýze popisuje severokorejské snahy v oblasti AI jako „násobič síly“; nástroj, který zvyšuje přesnost, zkracuje dobu od detekce cíle k úderu a posiluje odolnost proti elektronickému rušení. Ne jako důkaz plně autonomních robotických zbraní.

Analytici z 38 North zároveň varují, že u severokorejských systémů může označení „AI“ sahat od reálného naváděcího softwaru až po propagandistické nadsazení. Původcem tvrzení o květnovém testu je výhradně KCNA, nezávislé ověření neexistuje. Přesto: i kdyby šlo „jen“ o vylepšenou autonomní navigaci s korekcí podle terénu, v kombinaci se stovkou kilometrů doletu a modulárním odpalovačem je to pro jihokorejskou obranu nepříjemná novinka. KCNA systém explicitně váže na nasazení u dlouhodosahových dělostřeleckých brigád v jižním pohraničí. Z tamních pozic dosáhne na velitelská stanoviště, sklady, radarové pozice i letištní infrastrukturu v operačním týlu.

Stín nad Ukrajinou, a nad Evropou

Otázka, zda se nový systém může dostat do ruských rukou, nemá zatím odpověď v podobě důkazu. Precedent je ale alarmující. Zpráva Multilateral Sanctions Monitoring Team z května 2025 dokumentuje přes 20 tisíc kontejnerů munice a materiálu odeslaných z KLDR do Ruska, nejméně sto balistických střel nasazených v roce 2024 a také dodávky 240mm raketometů a 170mm dělostřeleckých systémů. NATO to označuje za nebezpečné rozšíření války.

Pro Česko je to relevantní nepřímo, ale reálně. Každá nová vrstva severokorejských dodávek zvyšuje tlak na Ukrajinu, a tím i na evropské zásobování municí a protivzdušnou obranu. Česká muniční iniciativa přitom podle Petra Pavla přišla o polovinu přispívajících zemí, z osmnácti na devět. Kyjev nicméně oficiálně počítá s jejím pokračováním bez zdržení.

Tempo, které znepokojuje víc než jednotlivá zbraň

Britský think-tank RUSI to v květnové analýze shrnul bez obalu: síla, která dnes stojí proti USA a Jižní Koreji, je podstatně nebezpečnější než před dvěma lety. V březnu 2025 Kim ukazoval drony s umělou inteligencí určené k sebevražedným útokům. V říjnu 2025 se na přehlídce objevil kolový raketomet. V květnu 2026 následoval ostrý test s trojicí různých munic. Pchjongjang zjevně přebírá logiku zbraní, které se osvědčily na Ukrajině (lehká mobilita, modulárnost, přesný úder) a osazuje je vlastní municí a domácí výrobou.

Nejznepokojivější na květnovém testu proto není samotná vizuální podobnost s HIMARS. Je to rychlost, s jakou Severní Korea přechází od kopírování tvaru k funkčním zkouškám, a od těžkopádných salvových systémů k platformám, které po odpalu zmizí.

Článek Severní Korea ukázala vlastní HIMARS s umělou inteligencí. Zasahuje na dálku přes 100 km a zvládne i balistickou raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je HIMARS pro výsadkáře zlomový

Desantně-útočná vojska Ukrajiny patří podle ministerstva obrany k nejbojeschopnějším složkám armády. Nasazují se na nejtěžších úsecích fronty, a právě tam operuje i 7. sbor rychlé reakce, vytvořený na konci roku 2023 v Žytomyru jako součást korpusové reformy. Cílem bylo přizpůsobit řízení boje realitě poziční války, kde klasický letecký výsadek ztratil smysl a rozhoduje palebná síla na zemi.

Jenže výsadkáři dosud spoléhali hlavně na houfnice. Brigáda disponuje francouzskými samohybnými CAESAR a americkými taženými M777, systémy s dosahem kolem 40, respektive 30 kilometrů. HIMARS je jiná liga. Není to klasická houfnice, ale nosič řízených raket, který dokáže zasáhnout cíle výrazně hlouběji za frontovou linií. A hlavně: umí to s přesností na jednotky metrů.

Kolik těch kilometrů vlastně je

Tady je potřeba být přesný. Oficiální oznámení 7. sboru mluví o předání systému HIMARS, ale neuvádí typ použité munice. A právě na raketě záleží víc než na samotném odpalovači. Podle amerických primárních zdrojů má standardní řízená raketa GMLRS dosah 70 kilometrů. Novější varianta ER GMLRS, u které americká armáda dokončila kvalifikační testy v únoru 2026, dosahuje až 150 kilometrů.

Titulkových 92 kilometrů tedy nelze z dostupných zdrojů jednoznačně potvrdit jako parametr právě této dodávky. Co potvrdit lze: i se standardní municí GMLRS dostává 7. sbor schopnost zasahovat cíle téměř dvakrát dál než jeho nejlepší houfnice. V praxi to znamená ruské baterie, sklady munice nebo velitelská stanoviště, která se dosud cítila relativně bezpečně.

Jeden odpalovač frontu neobrátí, ale mění pravidla hry v sektoru

Buďme féroví k číslům. Spojené státy dodaly Ukrajině podle posledního oficiálního souhrnu Pentagonu více než 40 systémů HIMARS. Jeden další kus v rukou 147. brigády neznamená strategický zlom. Znamená ale něco jiného: sbor, který působí na klíčovém pokrovském směru, kde v únoru 2026 hlásil vyčištění východní části obce Hryšyne, teď má vlastní organický nástroj pro rychlé hloubkové údery.

Rozdíl oproti houfnicím nejlépe ilustruje srovnání:

• CAESAR – 6 ran a odjezd z pozice do 1 minuty 40 sekund, dosah do 40 km standardní municí
• M777 – tažená houfnice, dosah kolem 30 km, pomalejší přesun
• HIMARS s GMLRS – řízená raketa na 70 km, GPS navedení, mobilní odpalovač na podvozku nákladního vozu

HIMARS doplňuje houfnicovou vrstvu tam, kde její dosah končí. Ruská Akacija, jeden z nejrozšířenějších protivníkových systémů, střílí na 18 kilometrů běžným granátem a 24 kilometrů aktivně-reaktivním. Proti HIMARS je to jako nůž na přestřelku.

Sbor, který se učí inovovat za pochodu

Předání raketometu zapadá do širšího příběhu. V červenci 2025 vznikla 147. brigáda jako sborová dělostřelecká jednotka, tedy palební páteř celého 7. sboru. V dubnu 2026 sbor otevřel vlastní Centrum inovací a technologií, které má šířit úspěšná lokální řešení napříč brigádami. Mezi projekty patří integrace systémů identifikace „svůj–cizí“ s radary nebo zavádění exoskeletů pro dělostřelce.

Česká stopa v tomto příběhu je nepřímá, ale měřitelná. Přes českou muniční iniciativu, do které v červnu 2026 Německo přidalo dalších 300 milionů eur, putovalo na Ukrajinu do konce září 2025 přes 3,7 milionu kusů velkorážové dělostřelecké munice. Ta živí hlavně houfnice typu CAESAR a M777, tedy přesně ty systémy, které 147. brigáda denně používá vedle nového HIMARS.

Na pokrovském směru teď ruské baterie čelí soupeři, který vidí dál, střílí přesněji a odpovídá rychleji. Jeden odpalovač je začátek. Pro obsluhy ruských děl v dosahu 7. sboru je to začátek nepříjemný.

Článek Ukrajinských výsadkářů ze 7. sboru se Rusové bojí jako čert kříže. Mocný salvový raketomet je trestá až na 92 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od ATACMS ke střele, která mění pravidla

Aby bylo jasné, co tisíc kilometrů znamená, stačí se podívat na to, co HIMARS umí dnes. Stárnoucí ATACMS doletí zhruba 300 kilometrů a do jednoho podu se vejde jediná střela. Základní verze PrSM (Increment 1), která loni v červenci dostala zelenou pro sériovou výrobu, zdvojnásobuje náklad na dvě střely v podu a prodlužuje dosah za hranici 400 km. Increment 2, poprvé letově testovaný letos v březnu, přidává vícemodový hledač schopný zasáhnout pohyblivé cíle včetně lodí.

Increment 4 je ale jiná liga. Nejde jen o silnější motor na stejném principu, jde o zcela novou pohonnou architekturu. Booster plus ramjet. Výsledek: střela, která má z mobilního odpalovače doletět dál než tisíc kilometrů, a přitom se vejde do stejného transportního kontejneru jako její předchůdkyně. Žádné nové nosiče, žádná nová logistika. Tohle je klíčové, protože HIMARS už Ukrajina má.

Co to znamená pro Rusko

Dnes končí ukrajinský hloubkový úder z pozemních odpalovačů někde kolem 300–500 km za frontovou linií. To stačí na sklady munice, velitelská stanoviště a letiště v relativně blízkém týlu. Ale ruská vojenská logistika se adaptovala: kritická infrastruktura se přesouvá hlouběji, mimo dosah.

Střela s dosahem přes 1 000 km by tuhle adaptaci znehodnotila. Podívejme se na mapu:

• Rostov na Donu, klíčový logistický uzel jižního směru, leží od Záporoží pouhých 350 km. Už dnes je teoreticky v dosahu.
• Voroněž, Kursk, Bělgorod, celé ruské zázemí podél hranice by spadalo hluboko do dostřelové obálky.
• Moskva, ze Sum je to vzdušnou čarou 569 km, z Charkova 655 km. Ze severovýchodní Ukrajiny by hlavní město bylo v dosahu. Ze Záporoží už ne, tam kalkulátory ukazují lehce přes 1 031 km.

Nejde o to, že by někdo plánoval střílet na Kreml. Jde o něco strategicky cennějšího: Rusko by ztratilo pocit bezpečí v hloubce, která ho dosud chránila. Každý sklad, každé letiště, každý velitelský uzel by musel počítat s tím, že mobilní odpalovač kdesi na ukrajinském území ho může zasáhnout. A rozptýlení logistiky na takové vzdálenosti stojí čas, peníze a operační kapacitu.

Průlom, nebo zbrojařské PR?

Tady je potřeba rozlišovat dvě věci. Technologický milník je reálný, Lockheed Martin ho oznámil s konkrétními detaily a armáda má na Increment 4 vlastní rozpočtovou linku. Zároveň ale platí, že 3. června 2026 proběhl pozemní test pohonu, nikoli letová zkouška hotové zbraně.

Časová osa z oficiálních rozpočtových dokumentů americké armády vypadá takto:

• Podzim 2026, první letové testy Lockheedovy nabídky
• Pozdní fiskální rok 2026, první projektová ocenění od armády
• 2027–2028, soutěžní srovnávací lety mezi uchazeči
• 4. čtvrtletí fiskálního roku 2028, demonstrace plného systému
• Následuje pětiletý kontraktní výkon směrem k operační způsobilosti

Pro srovnání: teprve Increment 1 loni v červenci prošel schválením pro sériovou výrobu. Increment 4 je o několik vývojových stupňů zpět. Mezi úspěšným pozemním testem pohonu a sériově vyráběnou střelou ve výzbroji leží roky testování, kvalifikace a výrobního náběhu.

Kdy by ji mohla dostat Ukrajina, a Česko?

Odpověď je střízlivá. Americká armáda si nejprve musí střelu zavést sama, a už u základní verze PrSM objednala první dodávku 400 kusů Incrementu 1. Teprve po americkém zavedení přichází na řadu exportní rozhodnutí. Veřejný harmonogram dodávek spojencům pro Increment 4 neexistuje.

Pro Ukrajinu to znamená horizont konce dekády, spíše později. Pro Česko je situace ještě vzdálenější. Armáda ČR vyřadila raketomety RM-70 z výzbroje už v roce 2010 a kompatibilní nosič typu HIMARS v inventáři nemá. Bez něj je jakákoli úvaha o PrSM čistě akademická.

Přesto má samotná existence programu strategický význam i dnes. Ruské operační plánování musí počítat s budoucností, ve které mobilní pozemní odpalovač dokáže zasáhnout cíl za tisíc kilometrů. A plánovat proti hrozbě, která ještě neexistuje, ale prokazatelně vzniká, je drahé. Právě v tom spočívá skutečná síla oznámení z 3. června: ne v hotové střele, ale v tom, že její příchod přestal být otázkou „jestli“ a stal se otázkou „kdy“.

Článek „Putin a Medveděv se teprve začnou bát.“ HIMARS s novou střelou zasáhne na 1 000 km a změní celou válku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od jedenácti kusů ke sto jedenácti

Příběh tchajwanských HIMARS se začal psát v říjnu 2020, kdy Washington notifikoval Kongresu prodej 11 odpalovačů a 64 taktických střel M57 ATACMS. V prosinci 2022 přibyl rozšiřující balík: dalších 18 HIMARS, 20 kontejnerů ATACMS a 144 kontejnerů naváděných raket M31A2 GMLRS. Celkem 29 odpalovačů v první linii, zbylých 18 má podle tchajwanských zdrojů dorazit během roku 2026.

Zásadní zlom přišel 17. prosince 2025, kdy americká agentura DSCA schválila navazující prodej: 82 dalších HIMARS, 420 střel M57 ATACMS, 756 kontejnerů M31A2 a 447 kontejnerů M30A2 s alternativní hlavicí. Tchajwanský ministr obrany v březnu 2026 potvrdil doručení nabídkového dopisu. Pokud se všechny dávky dokončí, Tchaj-wan bude disponovat 111 odpalovači a více než pěti stovkami střel ATACMS. Z omezené schopnosti se stává masový nástroj odstrašení.

Co vlastně dolétne na čínské pobřeží

Ne každá munice pro HIMARS je extrémně silná raketa s dostřelem přes průliv. Standardní naváděné rakety GMLRS mají dosah kolem 70 kilometrů, dost na obranu pláží, ale málo na hluboký úder. Klíčem k ohrožení čínského zázemí jsou taktické střely M57 ATACMS s dostřelem 300 kilometrů. Právě ony dělají z HIMARS průlivovou zbraň.

Při plánovaném předsunutí odpalovačů na souostroví Penghu a ostrov Dongyin se dostřel posouvá hluboko do provincie Fujian. Podle informací listu Taipei Times s odkazem na vojenský zdroj by v dosahu byly:

• Shromaždiště a přístavy v Xiamenu, Quanzhou a Zhangzhou
• Námořní základna Sanduao a ústí řeky Min
• Uzly PLAN Fujian Base ve Fuzhou
• Letecké základny Longtian, Hui’an a Shuimen
• V širším dosahu i námořní základna Wenzhou v provincii Zhejiang

Zasažení těchto uzlů by neznamenalo „vypnutí Číny“. Znamenalo by ale narušení nástupních prostorů, zásobovacích tras a letových cyklů PLA v úvodních hodinách konfliktu, tedy přesně ve chvíli, kdy čínský plán počítá s maximálním tempem.

Proč je to pro Peking horší, než se zdá

Čínská armáda disponuje vlastním ekvivalentem, raketovým systémem PCH191/PHL-16, který podle analýzy americké Naval War College dosahuje vzdáleností blížících se 500 kilometrům. V absolutním dostřelu má Čína navrch. Jenže problém neleží v tom, kdo střílí dál.

Hodnota tchajwanských HIMARS spočívá v kombinaci mobility, přesnosti a schopnosti „vystřelit a zmizet“. Mobilní odpalovač na horské silnici je nesrovnatelně těžší cíl než pevná raketová baterie. A právě proto musí čínské plánovače znervózňovat scénář, v němž stovka rozptýlených odpalovačů systematicky ničí přístavy, sklady paliva a radary ještě před tím, než první výsadková loď opustí přístav.

Tchajwanské ministerstvo obrany rámuje HIMARS jako nástroj „přesného úderu a posílení odstrašení“. Analyticky přeloženo: PLA by musela část sil, zásob a bojových letounů stáhnout hlouběji do vnitrozemí. Tím se prodlužuje čas potřebný k útoku a zkracuje šance na „rychlou a rozhodnou“ operaci, na kterou čínská doktrína sází.

Peking reaguje výhrůžkami a plány na preemptivní úder

Mluvčí čínského ministerstva obrany Ťiang Pin v únoru 2026 varoval před „vlastní zkázou“, pokud se Tchaj-wan pokusí vyprovokovat válku předsunutím HIMARS na ostrovy blíže k pevnině. Rétorika je ostrá, ale za ní stojí reálná doktrinální úvaha. Čínské vojenské myšlení v rámci konceptu „aktivní obrany“ připouští preemptivní konvenční raketové údery, tedy snahu zničit klíčové odpalovače a základny ještě před jejich plným rozvinutím.

Právě tady vidíme jádro dilematu. V míru HIMARS posilují odstrašení: zvyšují náklady a nejistotu čínské operace. V akutní krizi ale mohou zvyšovat nervozitu obou stran. Čína má motivaci zaútočit dřív, než budou odpalovače rozptýlené a připravené. Tchaj-wan má motivaci rozmístit je co nejrychleji, aby odstrašení fungovalo. Jak upozorňuje analýza CSIS, strategie „odepření přístupu“ má tento dvojí efekt: v klidu odrazuje, ale v krizi může urychlovat eskalaci.

Co by to znamenalo pro Česko

Ve veřejně dostupných zdrojích česká ani evropská stopa na dodávkách HIMARS Tchaj-wanu nefiguruje. Nepřímý dopad případné eskalace v průlivu by ale česká ekonomika pocítila tvrdě. Tchajwanský průliv je jednou z nejfrekventovanějších námořních tras světa a Tchaj-wan vyrábí většinu světových pokročilých čipů. Česká Národní polovodičová strategie označuje čipy za kritické pro automobilový průmysl, sektor s obratem 1,57 bilionu korun a téměř 141 tisíci zaměstnanci. Výpadek tchajwanských polovodičů by zasáhl dodavatelské řetězce od Mladé Boleslavi po Nošovice.

Sto jedenáct mobilních odpalovačů samo o sobě Tchaj-wan nezachrání. Ale každý z nich je kalkulace, kterou musí čínský štáb zahrnout do plánu invaze, a každá taková kalkulace ten plán dělá pomalejší, dražší a méně jistý.

Článek Čína má vážný problém. Tchajwanské HIMARS dostřelí až na její pobřeží extrémně silnými raketami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvojnásobek, ale oproti čemu

Titulková „dvojnásobná palebná síla“ vyžaduje upřesnění. HIMARS nese jeden pod se šesti raketami GMLRS, jednou střelou ATACMS nebo dvěma novými PrSM. GMARS nese pody dva. Výsledný loadout:

• 12 raket GMLRS nebo ER-GMLRS (dosah přes 150 km)
• 2 balistické střely ATACMS (dosah přibližně 300 km)
• 4 střely PrSM (dosah přes 400 km)

Dvojnásobek tedy platí striktně vůči jednomu HIMARSu. Pásový M270, který v Evropě slouží od osmdesátých let, nese totéž, dva pody a dvanáct raket. Jenže M270 váží přes 25 tun, potřebuje tříčlennou osádku a na silnici se pohybuje rychlostí obrněnce. GMARS podle Rheinmetallu zvládne přesun se dvěma lidmi v kabině a logisticky sdílí díly se široce rozšířenou rodinou nákladních vozidel HX. Pro evropské armády, které potřebují rychle přesunovat palební prostředky po tisícikilometrových komunikacích od Baltu po Černé moře, je to zásadní rozdíl.

Schopnost, kterou Evropa ztratila

Konec studené války přinesl evropským armádám masivní škrty v dělostřelectvu. Česká armáda vyřadila poslední raketomet RM-70 na podvozku Tatra T-813 na konci roku 2010. Nebyla sama, studie IISS z roku 2025 popisuje evropské „hardware gaps“ v dlouhodosahových úderech jako systémový problém. Koncepce výstavby AČR 2035 otevřeně přiznává „limitované schopnosti vedení přesných paleb na velké vzdálenosti“.

GMARS tuto mezeru neřeší sám, ale nabízí průmyslově ukotvené řešení: evropský podvozek, evropská montáž, evropská servisní síť, a přitom plná kompatibilita s americkou municí, na níž dnes stojí západní přesná raketová palba od Chersonu po Záporoží. Klíčová munice, GMLRS, ER-GMLRS, ATACMS, PrSM, zůstává americká. Evropa se tedy nezbavuje závislosti na Washingtonu v oblasti střeliva, ale přestává být závislá na americké výrobní kapacitě samotných odpalovačů.

Co na to Rusko

Rusko disponuje Iskanderem s dosahem až 500 km a bojovou hlavicí 480–700 kg, raketomety Tornado-S i starším Smerčem. Tabulkově tedy nelze tvrdit, že by mu dlouhý dosah chyběl. Analytici RUSI ale upozorňují na něco jiného: ruský problém není v dostřelu, nýbrž v průzkumně-úderném řetězci. Nedostatek naváděcích sad, mezery v průzkumu a disperze cílů limitují reálný efekt ruských raketometů v praxi. GMARS oproti tomu vstupuje do ekosystému, kde GPS-naváděná GMLRS rutinně zasahuje bodové cíle na vzdálenost desítek kilometrů a PrSM totéž slibuje za horizontem čtyř set kilometrů.

Skutečná asymetrie tedy neleží v počtu trubek, ale v přesnosti a v integraci do západního velitelského řetězce. Dvanáct naváděných raket na jednom kolovém podvozku, který se po salvě přesune rychlostí dálničního kamionu, je pro protiúder výrazně těžší cíl než pásový M270 plížící se po polní cestě.

Kdy to bude skutečnost

Časová osa programu je krátká, ale stále neúplná. V dubnu 2023 podepsaly Rheinmetall a Lockheed Martin memorandum o spolupráci s explicitním cílem vytvořit řešení pro Německo s maximálním podílem domácí výroby. V březnu 2025 proběhl summit pro čtrnáct zemí. V srpnu 2025 první ostrá střelba. Oba výrobci mluví o „rychlé kvalifikaci a uvedení na trh“. Pevné datum sériové výroby ani první dodávky ale veřejně neoznámili.

Pro Česko by systém dával schopnostní smysl, a precedent existuje: protivzdušný SPYDER jezdí na podvozcích Tatra 815-7, historické RM-70 stálo na Tatře T-813. Rozpočet MO na rok 2026 počítá s investicemi 56,1 miliardy korun; plnohodnotný balík šesti odpalovačů s municí a podporou by podle estonského benchmarku stál řádově nižší desítky miliard. Reálné, ale jen jako velký strategický projekt.

GMARS zatím nevystřelil v boji a žádná armáda ho dosud formálně neobjednala. Přesto už není papírovým konceptem, je to fungující stroj, který v srpnu 2025 na poušti v Novém Mexiku dokázal, že umí to, co slibuje. Zbytek je otázka politické vůle a průmyslové kapacity. Obojího má Evropa v posledních třech letech víc než kdykoli od pádu Berlínské zdi.

Článek Kontinentu se vrací síla, o jaké si Rusko může nechat zdát. Evropský HIMARS má dvojnásobnou palebnou sílu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně ATACMS umí a proč je to problém

ATACMS je pozemně odpalovaná taktická balistická střela s GPS/INS navedením, kompatibilní s odpalovači HIMARS i M270 MLRS. Podle amerického armádního přehledu zbraňových systémů existuje několik variant s doletem od zhruba 70 do 300 kilometrů. Ukrajina nejprve dostala kratší verzi s kazetovou hlavicí a dosahem přes 160 km. V březnu 2024 pak USA tajně dodaly delší variantu schopnou zasáhnout cíle až 300 km daleko, což potvrdila agentura AP v souvislosti s dubnovým úderem na ruské vojenské letiště na Krymu.

Klíčová kombinace vlastností:

• Mobilní odpal – stejné vozidlo, které včera vystřelilo běžnou raketu GMLRS na 80 km, dnes může odpálit ATACMS na 300 km. Protivník neví, co přilétá, dokud je pozdě.
• Balistická dráha – extrémně krátký varovný čas pro obránce.
• Přesné navedení – kombinace GPS/INS umožňuje zasáhnout konkrétní hangár, ne jen „oblast letiště“.

Ztráta bezpečného zázemí

Tvrzení, že se před ATACMS nikdo neschová, neznamená, že ji nelze zachytit. Ruská vrstvená protivzdušná obrana teoreticky dokáže balistický cíl sestřelit. Jenže praxe ukazuje něco jiného: průniky se dějí a cíle hoří.

Skutečný efekt je systémový. Rusko musí:

• Odsouvat letiště, sklady a štáby desítky kilometrů dál od fronty.
• Rozptylovat techniku, která dřív stála pohodlně pohromadě.
• Přidávat vrstvy protivzdušné obrany k objektům, které dřív žádnou nepotřebovaly.
• Prodlužovat logistické trasy, což zásobování zdražuje a zpomaluje.

Každý z těchto kroků stojí čas, techniku a lidské zdroje – i bez toho, aby jediná další střela skutečně dopadla. Právě tohle je podle nás jádro strachu na ruské straně: ne samotný výbuch, ale permanentní nejistota v prostoru, který býval klidným zázemím.

Od prvního úderu k ruské půdě

Chronologie ukrajinského nasazení ukazuje postupnou eskalaci:

Politické uvolnění pravidel pro použití ATACMS proti cílům na ruském území přišlo poté, co Moskva nasadila severokorejské balistické střely a zintenzivnila útoky na civilní infrastrukturu. Jake Sullivan z Bílého domu to v dubnu 2024 výslovně pojmenoval jako důvod změny amerického postoje.

Proč USA tak dlouho váhaly

Pentagon měl dva doložitelné důvody k opatrnosti. Prvním byl dopad na vlastní připravenost – americké zásoby ATACMS nejsou neomezené a brigádní generál Pat Ryder v září 2023 výslovně řekl, že každé rozhodnutí o dodávce zohledňuje bojovou připravenost americké armády. Druhým byla eskalační opatrnost: střela s dosahem 300 km mění charakter konfliktu, protože umožňuje zasáhnout cíle hluboko na ruském území.

Nástupce ATACMS už existuje. Precision Strike Missile (PrSM) s oficiálně uváděným dostřelem přes 400 km americká armáda převzala v prosinci 2023. O jeho případném dodání Ukrajině se zatím veřejně nerozhodlo.

ATACMS versus Storm Shadow: dva způsoby hlubokého úderu

Občas zaznívá otázka, proč Ukrajina potřebuje ATACMS, když už má britsko-francouzské střely Storm Shadow/SCALP. Odpověď je jednoduchá: jde o zcela odlišné zbraně pro odlišné scénáře. Storm Shadow startuje z letounu, letí nízko nad terénem a je optimalizovaná na předem plánované údery proti tvrdým pevným cílům – bunkrům, mostům, velitelským komplexům. ATACMS startuje ze země, letí balistickou dráhou a je rychlejší v celém cyklu od rozhodnutí po dopad. Ukrajina tak disponuje dvěma komplementárními nástroji: jedním pro chirurgické letecké údery, druhým pro bleskové pozemní zásahy v hloubce.

ATACMS není zbraň, která válku ukončí jedním úderem. Je to zbraň, která Rusko každý den nutí utrácet čas, techniku a logistiku jen za to, aby přežilo v prostoru, kde se dřív cítilo v bezpečí. A to je typ tlaku, který se na mapě neprojeví posunem linie – ale v ruském týlu se projevuje každou noc.

Článek Rusové se jí děsí, a zcela oprávněně. Jakmile Ukrajinci nasadí ATACMS, nikdo se před ní neschová se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bulhaři by museli na HIMARS čekat

Bulharsko se rozhodlo, že si pořídí celkem 12 raketometů MARS 3. BnrNews uvádí, že ale původně chtělo nakoupit systémy HIMARS. Hlavním oficiálním důvodem pro nákup evropského protějšku byla nakonec skutečnost, že je o americkou zbraň takový zájem, že je na ni dlouhá čekací doba. MARS 3 má ale přijít mnohem dříve. Půjde o zbraně z Německem objednaných stovek kusů raketometů, protože část z nich má být právě pro spojence.

Ruský pilot s Il-20 otravoval u hranic. Naštvaní Poláci a Francouzi vůbec nečekali, co udělal

Dalším důvodem odmítnutí HIMARSu může být, že MARS 3 může Bulharsko snadno financovat. Použije totiž peníze z evropského programu SAFE, uvádí Novinite. Tento mechanismus úvěrů prioritně podporuje nákup zbraní od evropského zbrojního průmyslu. Dalším, ovšem podle názoru Armádního Zpravodaje skrytým důvodem, může být současná politika amerického prezidenta, který s mnoha spojenci nejedná zrovna v rukavičkách. Ti se tak v obavách z budoucnosti raději ohlížejí po zbraních od jiných než amerických dodavatelů.

MARS 3 má širokou škálu munice

MARS 3 je produktem spolupráce Německa a Izraele a je umístěný na kolovém podvozku. KNDS ho popisuje jako otevřenou platformu schopnou odpalovat řadu střel, raket i dronů, a to do vzdálenosti až 300 km. Používá třeba rakety Accular ráže 122 mm, střely EXTRA s dosahem 150 km či kvazibalistickou raketu Predator Hawk. Do budoucna je zvažována také integrace protilodní střely Naval Strike Missile nebo střely s plochou dráhou letu JFSM.

Ukrajinci se ženou na 160m vyvýšeninu a připravují si půdu pro útok na Huljajpole. Kdo ji drží, ten rozhoduje o hranicích na jižní frontě

Ačkoliv se zdá, že výrobce HIMARS nemusí ztráta malé zakázky v Bulharsku příliš trápit, protože zájem o jeho systém je stále vysoký, může toho do budoucna litovat. Ukazuje se, že mnozí výrobci, a to nejen v Evropě, existují i v Jižní Koreji, Turecku a dalších zemích, vyrábějí nebo brzy budou vyrábět zbraně podobné kvality. To znamená, že Američanům seberou do budoucna zakázky, což se samozřejmě projeví na příjmech jejich zbrojovek.

Článek Američané přišli o zakázku. Žádný HIMARS, převálcoval ho evropský raketomet budoucnosti. A následky jsou větší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výroba raket PrSM vzroste 4krát

Na navýšení výroby PrSM se dohodl Lockheed Martin s ministerstvem obrany. Jeho zpráva uvádí, že by se tak měla brzy produkce zvýšit zhruba 4krát, ale bez uvedení počtu. BusinessInsider uvádí, že za poslední 2 roky vyrobila společnost 328 raket PrSM, a v letošním roce by mělo přibýt ještě dalších 124 kusů. Dá se tedy očekávat, že by se roční produkce v případě dostatečného financování mohla vyšplhat zhruba na necelých 800 kusů.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

Během akcí proti Íránu byla PrSM využita, ale není jasné, v kolika případech. Armádní Zpravodaj se domnívá, že půjde o jednotky. Američané mají ale problém s počtem střel Tomahawk, které jsou nejčastěji odpalované z lodí a ponorek, i když k tomu existuje i pozemní systém. Proti Íránu jich vystříleli zhruba 850, uvádí Reuters, což je vysoký počet, a ubývají závratným tempem, přičemž doplnění bude trvat dlouho. Pokud by Američané produkovali Tomahawk i PrSM současně, byl by schodek přesných zbraní dlouhého dosahu významně kratší.

Raketa pro raketomet HIMARS

PrSM je balistická raketa krátkého dosahu a později by se svým doletem měla dostat do kategorie raket středního doletu, uvádí Wikipedia. Jde o jiný typ zbraně než Tomahawk, protože to je střela s plochou dráhou letu létající velice nízko nad zemí, a ne raketa dosahující výšek desítek kilometrů a letící po balistické křivce. PrSM je odpalována hlavně z raketometu M142 HIMARS, i když existují plány na její odpalování z lodí za pomoci odpalovače Mk 41. V budoucnu by měla být určena nejen proti pozemním cílům, ale i proti námořním.

„Stále jsou plně připraveni způsobit absolutní chaos v celém regionu.“ Írán má mohutný arzenál, kterým může vytrestat Ameriku

Současná varianta PrSM má mít dolet kolem 500 kilometrů a má naváděcí systém založený na GPS. V budoucnu je ale počítáno nejen s prodloužením jejího doletu zhruba na 1 000 kilometrů, ale i s dalšími druhy navádění. Armádní Zpravodaj soudí, že by to mohlo řešit problém s rušením satelitní navigace, případně sloužit k tomu, aby mohla raketa zasahovat námořní a jiné cíle. Hmotnosti hlavice má být asi 100 kilogramů, což je výrazně méně než u balistické rakety MGM-140 ATACMS, ale tu HIMARS odpálí jenom 1, zatímco PrSM nese 2.

Článek Amerika šlápla vedle, proti Íránu se vyčerpala. Schází jí zbraně dlouhého dosahu, ale má nové eso v rukávu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Írán odstřelovaný raketomety HIMARS

Využití těžkých raketometů k odstřelování íránských cílů je vhodným doplněním leteckých a námořních útoků. Video (níže) ukazuje odpálení balistických raket MGM-140 ATACMS z několika M142 HIMARS, což jsou raketomety na podvozku nákladního automobilu, a každý může odpálit 1 raketu, uvádí Wikipedia. Američané evidentně používají salvu několika raketometů najednou – vidět jsou jen tři, ale nad nimi se ještě mihnou další tři rakety.

Írán dává zabrat americkému letectvu. Balistickými raketami mu zasáhl hned pět obrů. Washington volá po odvetě

Raketa ATACMS se k útokům na Írán hodí. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že nejspíše míří na cíle blíže pobřeží, jelikož mají novější verze max. dolet 300 km, uvádí Wikipedia. Rakety jsou podle všeho odpalované ze stanoviště nějakého amerického spojence v Perském zálivu, takže je jasné, že hluboko do nitra země proniknout nemohou. Díky navádění pomocí GPS jsou velice přesné a mají několik typů hlavic včetně kazetové; penetrační explozivní má mít pak hmotnost 247 kilogramů, což se zhruba vyrovná letecké pumě.

ATACMS zničila ponorku třídy Kilo

Cíle raket ATACMS v Íránu nejsou známé, ale Twz uvádí, že jedna z nich měla zničit íránskou ponorku třídy Kilo. Musela být zakotvená v přístavu, pravděpodobně v Bandar Abbásu, protože rakety nemají schopnost útočit na pohyblivé cíle. Ztráta ponorky je pro íránské námořnictvo citlivá. Na začátku války mělo ve výzbroji jenom tři. Jde o sovětskou konstrukci s dieselelektrickým pohonem vyzbrojenou šesti torpédy ráže 533 milimetrů, uvádí Wikipedia.

Stahují se mračna, Amerika přitvrdila. Přes 2 000 mariňáků míří k Íránu až z Pacifiku

Bránit se proti balistickým raketám íránská protivzdušná obrana nejspíše nemůže. Měla sice systémy S-300, které v některých verzích tuto schopnost mají, i když velmi limitovanou a diskutabilní. Hlavní ale je, že podle dostupných informací jsou všechny tyto systémy zničené. Balistické rakety má sice umět zachytávat ještě íránský systém dlouhého dosahu Bavar-373, uvádí Wikipedia, což je údajně obdoba ruského S-400, ale jde o tvrzení Íránu a nelze ho ověřit. I tyto systémy navíc měli Američané a Izraelci v prvních dnech války zničit.

Footage of U.S. Army HIMARS systems conducting a mass ATACMS tactical ballistic missile launch at Iran.

At least 6x launches can be seen. pic.twitter.com/tLixdlJPfg

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) March 12, 2026

Odpálení raket ATACMS na Írán (zveřejněno 12. března 2026)

Článek Americká armáda přitvrzuje. Zasypala Írán salvou balistických raket ATACMS. Jedna zničila sovětskou ponorku (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na frontu už posily nedorazí

Záběry z útoku na ruský konvoj jsou pořízené z nějakého průzkumného dronu, který pravděpodobně sledoval posily směřující k Huljajpole. Ukrajinci v oblasti zahájili protiofenzivu, a to tak velkou, že by ji Rusové nebyli schopní bez posil zastavit. To ale znamená, že se musí na cestách směrem na bojiště pohybovat více jednotek, a vzhledem k neustálé činnosti průzkumných dronů je snadné je odhalit a následně zasypat útoky.

Ruská jižní fronta se hroutí, Ukrajinci hlásí velký průlom a osvobození téměř celé oblasti. Rusové ztratili měsíční postup

Ruský konvoj se skládal z několika automobilů, čtyřkolek, motocyklů, a minimálně svou náklaďáků. Armádní Zpravodaj se podle tvaru jednoho z nich domnívá, že by se mohlo jednat o Ural 4320. Jde o jeden ze standardních vojenských nákladních automobilů ruské armády pocházející z doby Sovětského svazu a je určený do těžkého terénu. Wikipedia uvádí, že je schopen přepravovat 27 vojáků nebo náklad o hmotnosti 5 až 6 tun, záleží na verzi.

Na konvoj na křižovatce nejspíše zaútočil dron, nebo ho zasáhl minometný granát, protože první exploze je malá a zdá se, že jeden z automobilů poškodila. Navíc zůstaly v místě křižovatky stát nákladní automobily a pohybovali se tam i vojáci. Toto shromáždění se ukázalo jako zranitelné, načež ho zasáhla přesně naváděná raketa. Několik automobilů skončilo v plamenech a exploze zabila nejspíše i některé vojáky, i když jiní se i po výbuchu v místě pohybovali.

Putin se pomátl, chce válku za každou cenu: „Soudní rozhodnutí, s nímž nesouhlasím? Pošlu armádu,“ schválil si nový zákon

Raketomet HIMARS má v odpalovači 6 střel GMLRS. Wikipedia uvádí, že jsou schopné zasáhnout cíl do vzdálenosti až 92 km a jsou naváděné prostřednictvím GPS. Pokud není tento signál rušen, jsou mimořádně přesné, což se stalo i v zaznamenaném případě. Pravděpodobně se jednalo o jednu raketu s explozivní hlavicí hmotnosti 91 kilogramů. Ta zničila nejdůležitější část konvoje, takže se k Rusům na frontu nedostanou potřebné zásoby ani posily.

Článek Video: velká ruská kolona dorazila mířila k ohroženému Huljajpole, ale nedojela. Ukrajinci ji přivítali HIMARSem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

MARS 3 pro Bundeswehr i spojence

Německo, které bylo v první polovině 20. století velmocí a zahájilo první i druhou světovou válku, po skončení studené války armádu zredukovalo. Jako jiní podlehlo dojmu, že v Evropě bude mír, a nemusí proto být tak silná jako dříve. Ruská invaze na Ukrajinu a situace ve světě však Němcům otevřela oči a plánují být opět evropskou velmocí. Hartpunkt uvádí, že jedním z plánů je objednávka až 500 raketometů MARS 3. Část z nich by však měla být určena německým spojencům, aby je kupovali za stejných podmínek jako Bundeswehr.

iZdroj fotografie: KNDS

KNDS popisuje zbraň jako flexibilní raketomet umožňující palebnou podporu na dlouhé vzdálenosti, přičemž má být autonomní a schopen automaticky zaměřovat cíl. Zároveň je možno ho umístit na různé typy vozidel, a hlavně bude užívat široké spektrum střel, což z něj dle Armádního Zpravodaje činí široce multifunkční zbraň. Základní verze je umístěna na podvozku Iveco Trakker 8×8 a má hmotnost 40 tun a rychlost až 90 km/h. K obsluze pak stačí 2 až 3 vojáci. Minimálně papírově se jeví ještě lepší než americký M142 HIMARS.

Raketomet zvládá mnoho typů munice

Největší předností MARS 3 mají být rakety, které jsou v pouzdře. ArmyRecognition uvádí, že může používat třeba rakety Accular ráže 122 milimetrů s doletem 35 km, a ráže 160 milimetrů s dosahem 40 km. Na střední vzdálenost má pak sloužit raketa EXTRA s dosahem 150 km a přesností 10 metrů, a dále je MARS 3 schopen odpálit kvazibalistickou raketu Predator Hawk s dosahem 300 km. Měl být nicméně otestován i k odpálení protilodní střely Navall Strike Missile, jejíž nejnovější verze by měla mít dosah větší než 300 km.

200 dronů zdecimovalo Rusům loďstvo. Ukrajinci mají Černomořskou flotilu přesně tam, kde chtěli

Do budoucna by měl zvládat i střely s dosahem 500 km, případně sloužit jako odpalovač dronů. To by z něj dělalo systém, z něhož by ruská armáda musela mít doslova hrůzu, protože by umožňoval ničit její strategické pozice na stovky kilometrů. Němci plánují, že k němu pořídí desítky tisíc střel, a pokud by MARS 3 koupily i jiné armády, vyloučena není ani česká, jíž podobná zbraň schází, udělalo by to z něj alternativu k americkému HIMARSu.

Článek Stará velmoc povstává a bude to hodně velké. Koupí stovky evropských raketometů nové generace lepších než HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Armáda stále nepřišla s řešením proti dronům

Pancir-S1 je ruský hybridní protiletadlový systém krátkého a středního dosahu, který kombinuje dvanáct naváděných raket 57E6 s dvojicí 30mm rychlopalných kanonů, uvádí Wikipedia s tím, že je navržen k ochraně bodových cílů, jako jsou baterie S-400, ropné rafinérie, velitelství atd. před velkými drony, střelami s plochou dráhou letu a přesnou municí.

Poláci mají blízko ke zbrani budoucnosti, na kterou Rusko odpovědět neumí. Vectis zcela promění nebe

Cíle dokáže sledovat a ničit do vzdálenosti 20 km a výšky až 15 km, ovšem proti malým dronům je, stejně jako většina ruské PVO, bezmocný. Verze na podvozku BAZ-6909-019 pak představuje specifickou a vizuálně unikátní modifikaci. Zatímco standardní využívá KamAZ, tento podvozek s konfigurací 8×8 pochází z Brjanského automobilového závodu, kde byl navržen pro exportní zakázky a náročné terénní podmínky vyžadující vyšší nosnost a stabilitu.

To může svědčit o nedostatku systémů PVO v ruské armádě, což ji vede k využívání zbraní, které měly odejít do zahraničí. Nebylo by to poprvé, již dříve Rusové ukradli indické tanky T-90 poslané na modernizaci, uvádí BulgarianMilitary. Podvozek BAZ-6909-019 přitom vyniká svou robustností a schopností operovat v extrémních teplotách, což z něj činí ideální platformu pro ochranu strategických objektů nejenom na domácí v Arktidě, ale také v poušti.

Video: rozklad „ruského“ Krymu. Ukrajinci provádí chirurgicky přesné údery na PVO a působí Rusku obří potíže

Armádní Zpravodaj připomíná, že má tento model nižší siluetu kabiny, což mírně zlepšuje jeho přepravitelnost a maskování v terénu. Vzácnost této varianty v ruské výzbroji je dána především tím, že byla většina produkce původně určena pro armádu SAE (Spojených arabských emirátů), potvrzuje ISWnews, která si objednala různé verze od roku 2000.

Výzbroj nicméně zůstává identická se standardním Pancirem, ale integrace na podvozku BAZ umožňuje lepší rozložení hmotnosti, což teoreticky zvyšuje přesnost střelby za pohybu. V bojových podmínkách se tato varianta objevuje zřídka, často jako součást ochrany velitelských stanovišť nebo baterií S-400, a na Ukrajině byly zaznamenány jen v jednotky kusů.

Salva, která smaže ruské armádě celou základnu. Český raketomet RM-70 se vrací do moderní války

Ale jako u jiných, i jejich slabinou jsou drony, které neumí rozpoznat, resp. je nejspíše vnímají jako šum na pozadí nebo ptactvo, a proto na ně neútočí. Není to vyloženě technický nedostatek, k návrhu systému došlo již v roce 1990, ačkoliv produkován je teprve od roku 2008. Ani tehdy však drony takové velikosti neexistovaly, resp. jenom ojediněle, a nikdo s jejich masovým nasazením nepočítal. Ruští inženýři se nicméně stále neumí moderní hrozbě přizpůsobit.

Velice oblíbený je při ničení systémů ruské PVO ukrajinský dron FP-2 s doletem až 200 km, na nějž unese hlavici těžkou až 105 kg, potvrzuje Militarnyi. Tu obvykle tvoří OFAB-100-110, což je gravitační puma s vysoce tříštivou hlavicí proti živé síle a lehkým cílům. V jiných případech se však může ukrajinská armáda uchýlit k nasazení tzv. Middle Strike bezpilotních systémů.

Putin s obavami sleduje sílící evropskou velmoc. Francie aktualizuje jadernou doktrínu

Ty mají podle Pravdy dosah několik desítek až stovek kilometrů a nesou různě těžké hlavice, které překlenují mezeru mezi krátkodosahovými a strategickými sebevražednými drony. Důvodem k jejich vytvoření je zřejmě kritický nedostatek střel pro zbraně, jakou je raketomet M142 HIMARS s dostřelem až 92 km, potvrzuje Wikipedia, i když ATACMS dosáhne až 300 km.

Zničení ruského systému Pancir-S1 na podvozku BAZ-6909-019 pomocí dronu Middle Strike

Článek Video: ukrajinské síly použily „efekt HIMARSu“ a zničily Rusům vzácnou verzi systému Pancir-S1. Ubránit se neměla šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské armádě začaly explodovat sklady

O tom, co raketomet M142 HIMARS znamená pro ukrajinské ozbrojené síly, velice dobře svědčí reportáž kanálu Armes de la Victoire. Ukazuje vlastně bezmoc, s jakou se musela v létě a na podzim roku 2022 vypořádávat ruská armáda. Ukrajina totiž najednou mohla naprosto přesně mířit na její cíle ve vnitrozemí do vzdálenosti desítek kilometrů. Ruské armádě začali jeden po druhém explodovat velké sklady munice a techniky i další významné cíle. Ukrajinští vojáci to komentovali slovy: „Zasahujeme hluboko za frontou s absolutní přesností.“

Rusové už jsou zoufalí. Ukrajinské drony s protiletadlovou ochranou na frontě debutují

Zásadní byl HIMARS pro ofenzivu okupovaného města Cherson. Wikipedia uvádí, že probíhala od srpna do listopadu roku 2022, přičemž ruská armáda mohla své jednotky na západním břehu řeky Dněpr zásobovat jenom po několika mostech. Ty ovšem raketomet významně poškodil, a Rusům najednou hrozilo, že skončí bez zásobování a posil. Ze západního břehu se tak raději potupně stáhli, a měl tak prakticky rozhodující slovo. Ruská protivzdušná obrana se přitom ukázala proti raketám z HIMARS naprosto bezmocná.

iZdroj fotografie: Associated Press / Creative Commons / CC BY-SA

I když dnes ruská armáda řeší zásobování do značné míry konvoji ze vzdálenějších skladů, stále musí budovat i taktické blíže fronty, kde mohou být cílem raketometu HIMARS – stejně jako ovšem stále schopnějších dronů. V podstatě to znamená, že přispívá k zamezování zbudování stálých postavení i daleko za frontou, což ruské armádě komplikuje operace.

HIMARS používá mnoho typů munice

Mezi významné výhody raketometu HIMARS patří také poměrně pestrá škála munice. Wikipedia uvádí, že nejběžnější jsou rakety GMLRS s doletem až 92 km, ale některé údaje uvádí 80 km. Naváděné jsou prostřednictvím GPS a jejich přesnost je kolem 1 metru, což jim umožňuje trefit v podstatě cokoliv, na co obsluha míří. Mají také různé typy hlavic, od explozivní přes kazetovou až po speciální se 180 tisíci wolframových kuliček. Ale raketomet HIMARS dokáže odpálit i balistickou raketu s doletem 300 kilometrů a mnoho dalších střel.

Rusové se pořádně zapotí, společné evropské úsilí překvapilo. Ukrajina získala mikroraketu proti dronům, na které sází nejvíce

Jedinou možnou obranou, která částečně funguje, je rušení signálu GPS, kdy dojde ke snížení přesnosti střel. Na druhou stranu Rusko toto rušení používá jenom v některých případech, protože to ruší i jeho systémy. I jeho armáda má přitom raketomety, třeba 9K515 Tornado-S, ale ty nedokáží HIMARSU konkurovat. Nevýhodou je, že má Ukrajina max. 40 kusů a postrádá do něj dostatek raket, a proto je jeho vliv sice významný, ale ne rozhodující.

Článek HIMARS očima vojáků: Rusové se děsí, neumí se bránit. „Zasahujeme hluboko za frontou s absolutní přesností“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačila jedna rána a bylo po jednotce

M142 HIMARS je vícenásobný salvový raketomet těžké ráže, konkrétně 227 mm, potvrzuje Wikipedia s tím, že ačkoliv umí odpalovat i několik střel těsně po sobě, obvykle slouží naopak k přesným úderům jednou jedinou. V tom je totiž jeho největší síla, jelikož umí s přesností na metr zasahovat cíle do vzdálenosti až 92 km, i když to často bývá méně.

F-16 nefungují proti Rusku tak, jak si Američané mysleli. Ukrajinský pilot kriticky zhodnotil F-16 po více jak 1 roce užívání

Ukrajinská armáda s ním v tomto případě zasáhla čtyřkolku, a to bez jakékoliv odchylky, ale v útoku posléze nejspíše pokračovala drony. Sice to není moc patrné, ale na místě město ihned zamřít 10 ruských vojáků, a vypadá to, že tím HIMARS plánovaný útok zcela zhatil. Dokonce jsou poté vidět vozidla, která pouze projedou a zamíří směrem od města.

Ostatní čtyřkolky v blízkosti zásahu byly přitom nejspíše poškozeny odlétajícími šrapnely, takže je vojáci na místě nechali. Poloměr výbuchu je ostatně pár metrů, což je na záběrech velmi dobře vidět, ale zranit nebo poškodit nepancéřované cíle umí střely z HIMARSU na mnohem větší vzdálenost. Vojákům přitom nepomůže ani dobrá balistická ochrana.

Kreml nevěří, co mu vyrostlo pod rukama. Ukrajinci zvládají výrobu smrtonosného dronu se 120kg hlavicí pro údery v týlu

I když ruská strana ráda tvrdí, že má v Pokrovsku iniciativu, Armádní Zpravodaj připomíná, že se jedná o území nikoho. To znamená, že nad ním nemá kontrolu ani Ukrajina, ani Rusko, a vlastně slouží jako místo neustálých bojů, v němž je obtížné zřizovat základny. Výhodou ruské armády však je, že má početní převahu, díky čemuž si může dovolit posílat stále další vojáky.

Článek Video: Rusové se shromáždili k útoku na Pokrovsk. Ukrajinci jim zasadili ránu raketometem, který dostřelí skoro 100 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani početná skupina Rusům nepomohla

I když ruská strana ráda tvrdí, že má v Pokrovsku iniciativu, pravdou je, že se jedná o území nikoho. To znamená, že nad ním nemá úplnou kontrolu ani jedna strana, a prakticky slouží jako místo neustálých bojů, v němž je velmi obtížné zřizovat základny. Výhodou ruské armády však je, že má početní převahu, díky čemuž si může dovolit posílat stále další vojáky.

Video: Rusové se u Pokrovsku prozradili rádiem. Ukrajinští speciálové je záhy sejmuli

Zda je to efektivní, ať si každý posoudí sám, ale redakce Armádního Zpravodaje je názoru, že nikoliv. Na záběrech je ostatně dobře vidět, jak se daří ukrajinským jednotkám nepřátele ničit po skupinách, aniž by se s nimi přímo střetly. Hned zpočátku to odnese shromaždiště trojice aut a jedné čtyřkolky, a následně i jednotliví vojáci nebo samostatná vozidla.

Vidět je kupříkladu UAZ-452 známý také jako Buchanka, což je malá terénní dodávka s pohonem všech kol, uvádí Wikipedia, vyráběná od roku 1958 až dodnes. Je totiž jednoduchá, lehká a uveze dle typu od 850 do 1 075 kg, a místo má až pro 10 pasažérů. Umí přitom ujíždět rychlostí až 127 km/h, ale v terénu to bude asi jenom něco přes polovinu.

Video: Rusové vyslali opancéřovanou bestii T-90M, aby vyčistila cestu. Ukrajinci natočili, jak dopadla

Rusové ale nasadili i menší vozidla, včetně bugin, u nichž se evidentně spoléhali na rychlé proniknutí k pozicím, vyskočení z nich a zabrání nějakého domu. Nebylo jim to nicméně moc platné, jelikož je tam ničily bombardovací i sebevražedné drony, které zřejmě odvedly většinu akcí, ale nasazen měl být i salvový raketomet M142 HIMARS.

Jeho řádění na záběrech vidět není, ale Armádní Zpravodaj připomíná, že má střely schopné ničit vojáky v budovách i otevřeném terénu, a to na vzdálenost až 92 km s přesností v nižších jednotkách metrů, uvádí Wikipedia – a přesná munice M982 Excalibur má dokonce odchylku jediného metru. Výsledkem ukrajinské obrany je pohřbení desítek ruských vozidel.

Rusové našli slabé místo v ukrajinské PVO. Obchází ji přes nejbližšího spojence a nelze s tím nic dělat

Spolu s nimi muselo padnout možná i několik desítek vojáků, ale na sestříhaných záběrech jich lze pozorovat jenom několik. Ruská armáda tím značně utrpěla, protože Ukrajinci ukázali, že jí umí zlikvidovat trasu pro zásobování města vojáky i zbraněmi a materiálem blízko Pokrovsku; její pohyb vedl konkrétně z Ševčenka, které leží 3 km jihozápadně od města.

Článek Video: Ukrajinci u Pokrovsku rozmetali více shromaždišť ruské pěchoty. Cestu vydláždili desítkami vozidel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci mají plány na svůj raketomet

Plány na ukrajinský salvový raketomet odhalil zástupce velitele ukrajinských dělostřeleckých a raketových vojsk Andrij Žuravlev. RBC uvádí, že je cílem vyvinout vlastní multifunkční raketomet na různé typy střel se schopnostmi, jaké má HIMARS. Bližší informace k tomu ale nejsou k dispozici – není známo, v jaké fázi se projekt nachází, ani zda by měl odpalovat munici používanou raketomety HIMARS nebo jemu příbuznými, případně nějakou jinou.

Ukrajinské Flamingo zaujalo zahraniční investory. Oceňují efektivní a levný nástroj, který děsí Kreml

Základní střely do raketu HIMARS mají ráži 227 milimetrů. Wikipedia uvádí, že jsou schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 92 kilometrů a mají hlavici o hmotnosti 91 kilogramů. Ta může být explozivní, ale i s kazetovou submunicí, případně speciální s mnoha wolframovými kuličkami působícími jako brokovnice. Zároveň lze z raketometu odpálit balistickou raketu MGM-140 ATACMS s dosahem až 300 kilometrů a vysokou přesností.

Ukrajina má potřebné technologie

Armádní Zpravodaj se domnívá, že Ukrajina schopnosti raketomet s parametry HIMARS vyvinout má, protože některé takové technologie již vlastní. Příkladem je systém 1KR1 Sapsan známý i jako Grom. Wikipedia uvádí, že jde o balistickou raketu krátkého doletu s hlavicí těžkou 480 kilogramů a dosahem 300 kilometrů, ale někdy je udáváno až 500 kilometrů. Schopnostmi se tak přibližuje raketě ATACMS. Armádní Zpravodaj je názoru, že má tak Ukrajina jak raketovou technologii, tak schopnosti střely a rakety přesně navádět.

Video: Ukrajinci zcizili ruské armádě nejsilnější protitankovou střelu světa a rozstřelili jí tank T-90M

Multifunkční raketomet by zastal více činností. Vyloučeno není používání pouzdra s raketami ráže 122 milimetrů, jaké jsou nabíjeny do systému BM-21Grad. Obdobné systémy ostatně už ve světě existují. Limitujícím faktorem může být hlavně to, kolik raket bude Ukrajina schopna do nového raketometu vyrábět, jelikož bez nich je k ničemu. Ukazuje to i případ HIMARS, pro nějž často není dostatek munice k tomu, aby mohl zasahovat všechny možné cíle.

Článek Kreml žasne, Ukrajinci chystají proti jeho hordám mimořádně dobrou zbraň. Vytvoří si raketomet pro přesné údery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sekundární výbuch dílo zkázy dokonal

I když nelze s jistotou říci, jakou houfnici chtěli ruští vojáci v zalesněném pásu ukrýt, vešla se do nákladního automobilu, podle čehož lze usuzovat, že byla tažená. V jejich výzbroji bývá hojně zastoupena D-20 ráže 152 mm zavedená koncem 40. let 20. století, jejíž dostřel je 17,4 km, ale s raketově poháněnými projektily až 24 km, uvádí Wikipedia, a pálí 5 ran v minutě.

Video: Rusové ztratili tři nejmodernější tanky, T-90M Proryv-3, v jedné bitvě. Nestává se často, aby jich poslali tolik

K dalším adeptům patří D-30 s dostřelem 15,4 km, kdežto s raketově poháněnými projektily až 21,9 km, uvádí Wikipedia. Z linek sjížděla o cca 20 let později, a stejně jako D-20 vyžaduje k obsluze osm členů, ale zpočátku má rychlost střelby 10 až 12 ran za minutu, při trvalé klesá na polovinu. Nevýhodou obou děl je, že musí být blízko bojové linie.

To se plně projevuje na záběrech, kdy nákladní auto objevily průzkumné drony, které operují v blízkosti fronty nepřetržitě, díky čemuž je v podstatě nulová šance, aby jim nepřítel proklouzl, i když si to myslel. Jakmile tedy dojel na pozici, M142 HIMARS vystřelil a jednou ranou ho zničil včetně houfnice a munice, jejíž explozi je na záběrech velmi dobře vidět.

Video: Ukrajinci vytrestali ty nejlepší z ruské armády. Udeřili na speciální jednotky, když byly pohromadě, a 120 jich pohřbili

Kdo by namítal, že už je HIMARS starý, nemá úplně pravdu. Sice byl zařazen již roku 2005, ale je neustále vylepšován, díky čemuž patří k nejlepším na světě. Jeho dostřel je až 300 km, pokud se jedná o balistické rakety ATACMS, ale běžně se pohybuje do 92 km, potvrzuje Wikipedia s tím, že může odpalovat jak klasické, tak kazetové rakety (některé mají kratší dosah).

Článek Video: HIMARS z nenadání rozmetal ruské vojáky, když zaujali pozici. Chtěli odstřelovat Ukrajince dělem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dolet 150 km, navádění z AASM Hammer

Thundart je produktem francouzské společnosti MBDA. Twz uvádí, že se jedná o raketu ráže 227 milimetrů, tedy naprosto stejné, jakou mají ty pro HIMARS, ale do něj určena není. Cíle by měla zasahovat do vzdálenosti až 150 kilometrů, což ji schopnostmi řadí na úroveň nových standardních střel pro HIMARS, jakými jsou ER GMLRS. Navádění by pak měla mít odvozené od přesných francouzských pum s pomocným raketovým pohonem AASM Hammer.

Video: Ani Středozemní moře není pro Rusy bezpečné. Ukrajinci jim zaútočili na ropný tanker u Řecka

Zatím není jasné, jaké další přesné parametry by raketa Thundart měla mít, ale MBDA uvádí, že by měla být schopna útoku na statické i pohyblivé cíle. Zaměřování na dlouhou vzdálenost není problém proti těm, které se nepohybují. Armádní Zpravodaj doplňuje, že k tomu slouží GPS, infračervené vyhledávání a další metody. Jestli jsou přitom pohyblivými cíli myšleny tanky a jiné obrněnce, znamenalo by to, že raketa bude muset mít nějaké speciální navádění, které je dokáže na velkou vzdálenost zaměřit i za pohybu a udržet je v hledáčku.

Ještě je třeba dovyvinout raketomet

Vývoj rakety je jenom jedním z kroků, jak se Francie, resp. Evropa, může stát nezávislou na amerických dodávkách těžkých raketometů dlouhého dosahu, což je důležité i vzhledem k současné nevypočitatelné americké administrativě, ač existují alternativy, jako je jihokorejský K239 Chunmoo. Dalším krokem je pak samotný raketomet, z něhož budou rakety odpalované. Francie na něm pracuje v rámci programu označovaném FLP-T.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

ArmieRecognition uvádí, že by FLP-T mohl být představen v průběhu roku 2026, a s velkou pravděpodobností půjde o podobný systém jako HIMARS. Lze předpokládat, že bude na kolovém, a nikoliv na pásovém podvozku, protože ten zajišťuje výrazně lepší pohyblivost, což ho ochrání před mnoha útoky. Nabíjení by pak mohlo být kontejnerového typu, protože umožňuje snadnou a rychlou manipulaci se střelami. Francie také počítá s tím, že by v budoucnu vyvinula další rakety do systému s dosahem 500 km, a výhledově až 1 000 km.

Článek Francouzský ekvivalent HIMARS o sobě dává vědět. Inženýři vyvinuli stěžejní raketu s dlouhým dosahem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové trénovali boj v zákopech

Zveřejněné video z ukrajinského útoku na ruské cvičiště pochází ze záběrů pořízených dronem. Lze důvodně předpokládat, že ukrajinský průzkumný letoun objevil tréninkový polygon, kde vojáci trénovali zákopový boj. Lze to odvodit ze skutečnosti, že je na záběrech vidět klikatící se zákopový systém, přičemž se jednotky pohybují kolem něj. Právě v tento okamžik přišel ukrajinský raketový útok, který připravil mnohé z nich o život.

Ukrajina oznámila historickou dohodu, Francie si mne ruce. Rusko bude čelit Rafale i jednomu z nejlepších systémů PVO Evropy

Podobný trénink je pro ozbrojené síly velice důležitý a provádí ho všechny. NvGazeta uvádí, že Rusové trénují v prostorech, kde jsou zákopy, zemní kryty i budovy věrně simulující postavení nepřítele, v tomto případě myšleno Ukrajiny. I když mohou být v řadách jednotek vojáci se zkušenostmi, jsou tam i úplní nováčci, takže musí výcvikem procházet od začátku, aby si pravidla osvojili, což výrazně zvyšuje jejich šanci na přežití na frontě.

V zaznamenaném případě lze předpokládat, že ruští velitelé udělali fatální chybu a tréninkový prostor zřídili příliš blízko bojové linie. Wikipedia totiž uvádí, že klasické rakety z raketometu M142 HIMARS mají dosah až 92 kilometrů, ale na druhou stranu ho obsluha většinou drží i desítky kilometrů od fronty, aby se vyhnula útokům hlavně ze strany ruských dronů. Lze tedy předpokládat, že se polygon nejspíše nenacházel od fronty dále než 50 kilometrů.

Video: Rusové se usadili na západě Pokrovsku. Ukrajinci okamžitě vyslali komando, které je zneškodnilo

Po explozi jediné rakety lze vidět, jak se řada vojáků v okruhu desítek metrů kácí k zemi a malé obláčky prachu zvedající se ze země. Armádní Zpravodaj to proto tipuje na raketu M30A1. Ta má hlavici, v níž je 182 tisíc malých wolframových kuliček, vhodnou k plošnému ničení nejen živé síly, ale i nepancéřované nebo slabě pancéřované techniky. Kuličky se rozlétnou do všech stran a cíle na velké ploše doslova rozsekají na kusy.

Článek Video: Rusové nezodpovědně zřídili cvičiště nedaleko fronty. HIMARS vojáky nekompromisně smazal se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Průzkum věděl o radaru hned od začátku

Obsluha ruského radaru Jestřáb-AV měla tu smůlu, že ji v okamžiku, kdy se postavila na pozici, objevil ukrajinský dron. Je to poznat podle toho, že video ukazuje vztyčování antény, což svědčí o tom, že ho zrovna připravovala k akci. Není jasné, jak dlouho mohl radar na pozici stát, než ho zasáhla ukrajinská raketa, ale v tu chvíli už měl radarovou anténu rozloženou.

Video: Ruský Ka-52 dostál svému jménu a zničil ukrajinský tank. Stačila mu na to jedna dobře vedená rána

Jestřáb-AV je nejmodernější zbraní svého typu v ruských ozbrojených silách. ArmyRecognition uvádí, že ji dostaly nejspíše v roce 2022. Nejsou přitom známy přesné parametry, ale ruská média ji popisují jako systém schopný detekovat pozici dělostřelectva na vzdálenost až 40 km, a to s mimořádnou přesností 5 až 10 metrů. Ruské armádě to tedy poskytuje velmi dobrou možnost zaměřit houfnici dělostřelectvem nebo raketomety a zničit ji.

Použití raketometu HIMARS je od ukrajinské armády velice moudré rozhodnutí. Wikipedia uvádí, že jeho střely dokáží přesně zasahovat cíle na vzdálenost až 92 km, což znamená, že se raketomet může postavit mimo dosah radaru Jestřáb-AV, a přitom ho zasáhnout, aniž by bylo možné zjistit, kde se nachází. Navíc se zdá, že ke zničení ruského radaru stačila jediná střela.

Foto: Ukrajinci ukázali dron, který doletí až do hloubi Sibiře. Shazuje 100kilové bomby a může být naprosto kdekoliv

Záběry ukazují, že explodovala nikoliv při zásahu radaru, ale těsně nad ním. Zdá se tak být téměř nepoškozený, protože vozidlo i anténa stojí. HIMARS může však použít i raketu M30A1, v jejíž bojové hlavici je 182 000 malinkých wolframových kuliček – a právě ta byla s největší pravděpodobností použita. Po výbuchu se tyto kuličky chovají jako obrovská brokovnice, takže musí být v radaru tisíce děr, které z jeho vnitřností udělaly kaši.

Článek Video: HIMARS vytřel Rusům zrak. Nasadili proti němu nejmodernější radar, jaký mají, ale než stihl pracovat, bylo po něm se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničení houfnice umocnil výbuch munice

Sice není možné s jistotou určit, jakou houfnici chtěli ruští vojáci v zalesněném pásu ukrýt, ale protože se vešla do nákladního automobilu, byla 100% tažená. Často používají D-20 ráže 152 mm zavedenou do výzbroje koncem 40. let 20. století, jejíž dostřel je běžně 17,4 km, ale s raketově poháněnými projektily až 24 km, uvádí Wikipedia, a pálí rychlostí 5 ran v minutě.

Foto: Rusové sestřelili ukrajinskou střelu s doletem 3 000 km, které se Putin poslední týdny bojí. A ukázali, jak vypadá uvnitř

K dalším hojně užívaným patří D-30 vyráběná o cca 20 let později, jejíž dostřel je 15,4 km, kdežto s raketově poháněnými projektily až 21,9 km, uvádí Wikipedia. Vyžaduje přitom stejně jako D-20 posádku z osmi členů, ale její rychlost střelby je 10 až 12 ran v minutě, i když při trvalé klesá asi na polovinu. Nevýhodou obou pak je, že musí být celkem blízko fronty.

To se ostatně ukazuje i na záběrech, protože se podařilo náklaďák objevit průzkumným dronům, které operují v blízkosti fronty de facto non-stop právě z důvodu, aby odhalily pohyb nepřítele. Když potom dorazilo vozidlo na svou pozici, udeřil na něj M142 HIMARS a jednou ranou ho zničil včetně houfnice a munice, jejíž explozi zřetelně záběry zachytávají.

Ukrajina dostane metlu ruských dronů a řízených střel, která jen tak něco nepustí. Paradoxně ji zaplatí Rusové

Jedná se o vícenásobný raketomet zařazený roku 2005, ale je neustále vylepšován, díky čemuž se řadí mezi nejlepší na světě. Jeho max. dostřel je 300 km, ale to platí pro balistické rakety ATACMS, které slouží proti strategickým cílům. Běžně se pohybuje do 92 km, potvrzuje Wikipedia s tím, že může odpalovat jak klasické, tak kazetové rakety (některé mají kratší dosah).

Článek Video: Rusové chtěli skrytě převézt houfnici, aby odstřelovali Ukrajince. Ti je nečekaně rozmetali HIMARSEM se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvojnásobný počet střel než u HIMARS

Raketomet GMARS je sice novou zbraní, ale je vlastně s americkým M142 HIMARS kompatibilní; německý koncern ho totiž vyvinul ve spolupráci s Lockheed Martin, tedy výrobcem „vzoru“. Využívá proto i naprosto shodné muniční pouzdro s různými typy střel, ale do GMARS je lze nabíjet dvě, takže má tedy dvojnásobnou palebnou sílu než menší HIMARS, potvrzuje Twz. To může být v boji samozřejmě výhodou, ale zase to může komplikovat přepravu nebo maskování. Proti Rusku se nicméně podobný typ zbraně velice osvědčil.

Ukrajinské letectvo Gripeny dostane. Švédsko má ale podmínku, že se nezapojí do války s Ruskem

Výhodou by pro českou armádu mohlo být, že bude vyráběn v Evropě, a lze předpokládat i jeho zavedení do evropských armád, potažmo NATO, třeba německé, kde soutěží s raketometem Euro-PULS, uvádí Wikipedia. Odpalovací systém je umístěn na taktickém vozidle HX 8×8 a jeho hmotnost i s nákladem střel má být téměř 40 tun. I tak by však vozidlo mělo být schopné na silnici dosahovat rychlosti až 100 km/h, a tedy se zvládat rychle přemístit na místo určení. Armádní Zpravodaj nevylučuje možnost použití českého podvozku Tatra.

Střely z GMARS jsou velmi přesné

Kompatibilita s raketometem HIMARS, a také M270, znamená výhodu ve společném výcviku a jednotné munici, neb tyto systémy používá celá řada zemí. Základem je muniční pouzdro se 6 střelami GMLRS, které mají buď explozivní hlavici, nebo speciální se 182 tisíci wolframových kuliček, uvádí Wikipedia. Navádění pak zajišťuje GPS, díky čemuž mají velmi vysokou přesnost. Jejich dosah je až 92 km a GMARS odpálí takových střel najednou až 12.

Video: Krymská PVO ztratila dva cenné radary, které vidí nejnovější ukrajinskou střelu Flamingo, a též F-35 až na 600 km

Z raketometu je však možné odpalovat i zbraně mnohem delšího dosahu. Nová ER GMLRS doletí až 150 kilometrů, podobně jako GLSDB využívající klouzavou pumu GBU-39 SDB coby hlavici. Použít pak lze i taktickou balistickou raketu MGM-140 ATACMS s doletem až 300 kilometrů, a novou PrSM s doletem 499 kilometrů. Někteří výrobci navíc pracují na řešeních, která by umožňovala vypouštět z raketometu i některé typy dronů či dronových střel.

Článek AČR by se hodil raketomet NATO s dvojnásobnou silou amerického HIMARS. Rusku by vzal šanci na lepší vyhlídky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Útok byl roznesen do posledního kusu techniky

Z dlouhodobého sledování je Armádní Zpravodaj názoru, že se jedná o středně velký konvoj, protože jindy obvykle čítá několik nižších jednotek vozidel. Jsou sice známy i případy, kdy ruská armáda vyšle několik desítek obrněnců, ale ty jsou spíše výjimečné. V tomto případě se útoku účastnilo 7 obrněnců a 3 motocykly, a dohromady asi 100 vojáků.

Levná, a přesto účinná PVO: 49 dronů najednou zničila vmžiku nová americká mikrovlnná zbraň

Video jasně ukazuje, že šlo o zastavování konvoje formou hybridní taktiky, kdy do něj místy střílí salvový raketomet M142 HIMARS, který dle Wikipedie dostřelí až 92 km, ale v tomto případě to nejspíše bylo na kratší vzdálenost. Jeho max. dosah je tedy 499 km, ale to se jedná o taktické balistické rakety PrSM, které budou nahrazovat současné ATACMS.

V některých chvílích se ruský konvoj rozděloval a zase spojoval, ale v průběhu jednotlivá vozidla lovily drony, které je buď rovnou odbouchly, případně když to nevyšlo, tak alespoň znehybnily, aby na ně následně udeřil M142 HIMARS, ačkoliv zvládal zasahovat i pohybující se cíle, nejspíše po naplánování úderu na konkrétní místo v momentě, kdy na něj měl konvoj dojet, jelikož dnes neexistuje projektil pro HIMARS schopný ničit pohybující se cíl.

Rusko doplňuje ztráty Černomořské flotily. Jako posilu dostala korvetu se střelami Kalibr, které útočí na 2 500 km

Ze záběrů nelze většinu techniky rozpoznat, ale nejméně jednou je vidět typický tvar korby bojového vozidla pěchoty BMP, nejspíše BMP-2, které má ruská armáda ve vysokých počtech. Wikipedia doplňuje, že jenom v SSSR vzniklo v počtu přesahujícím 20 tisíc kusů. Má přitom až žalostný stupeň ochrany, ale Rusové se ji snažili posílit protidronovými zábranami.

Ty sice v některých případech útokům odolaly, aly ne na dlouho. V jednom případě je také vidět úder na již znehybněné BMP-2, k němuž se blížil dron, na což ruští vojáci reagovali útěkem, ale nejspíše marně – mohutný výbuch zjevně odpálil vezenou munici, načež z něj začaly odlétat kusy trosek, a tlaková vlna dokonce odmrštila i několik z nich.

Článek Video: HIMARS rozstřílel 10členný ruský konvoj v pohybu. Kdo se mu vyhnul, toho vymazali vojáci ze vzduchu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kazetový munice byla možná až zbytečná

Zoopark-1 je protibateriový radarový systém, který představuje pro nepřítele na bojišti velikou nepříjemnost, jelikož je schopen detekovat 12 cílů současně, a to včetně řady dělostřeleckých a minometných granátů, stejně jako raket, na vzdálenost až 50 km, potvrzuje Wikipedia. Vidí ovšem i pozemní pohybující se cíle, které detekuje až do 40 km.

Video: M2 Bradley za pár vteřin rozstřílel ruské MT-LB. Snažilo se ujet, ale nemělo šanci takovou palbu přežít

Usazen je přitom na podvozku pásového obrněného vozidla MT-LB, díky němuž má celkem dobrou mobilitu, ale osádce poskytuje ochranu jenom proti ručním zbraním – třeba kulomet, natož pak dělostřelecká palba nebo sebevražedný dron s kumulativní, případně explozivní hlavicí, je pro něj tedy konečná – navíc nebývá osazován přídavnou ochranou.

Ta by mu akorát bránila v činnosti, takže ho dle Armádního Zpravodaje nelze zabezpečit ani lehce proti dronům. Vystaven byl navíc na otevřeném poli, což je ale pro jeho fungování nezbytné. Zároveň se mu to však stalo handicapem, jelikož ho dokázal objevit průzkumný dron, který následně zaznamenal jeho zničení pomocí kazetové munice.

Nejspíše se jednalo o raketu M31A,1 jelikož ji odpaloval M142 HIMARS, vysoce přesný salvový raketomet, který však umí střílet i jednotlivě. Dosah je s touto střelou až 92 km, jak potvrzuje Wikipedia, ale jelikož slouží Zoopark-1 k detekci na vzdálenost max. 50 km, u minometných cílů max. 20 km, zřejmě mu byl mnohem blíže, ale jak moc, odhadovat nelze.

Německo začíná zbrojit tak mohutně, že vytře zrak i Rusku. K tisícovce Leopardů 2 nakoupí i 8,5 tisíce obrněnců a 20 Eurofighterů

Na záběrech je vidět, jak jeho pozici i území na desítky metrů od něj pokropila submunice, načež se z radaru začalo kouřit, což ho pravděpodobně vyřadilo na minimálně několik měsíců, než bude opraven. Redakce Armádního Zpravodaje nicméně připouští, že se mohl později rozhořet a být zcela zničen, což ovšem na videu pozorovatelné není.

Ke zničení by šla jistě použít klasická raketa s explozivní hlavicí, ale zřejmě nebyla k dispozici. Armádní Zpravodaj připomíná, že je Zoopark-1 velmi vzácný systém, jelikož vznikl pouze v desítkách kusů, potvrzuje Armforc, a výroba nových je nejspíše velmi pomalá.

Článek Video: M142 HIMARS zničil kazetovou municí extrémně vzácný ruský radar Zoopark-1, který je na bojišti velkou výzvou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úderu kazetové munice se nedalo vyhnout

M142 HIMARS vstoupil do služby teprve roku 2010, uvádí Wikipedia, ačkoliv jeho návrh probíhal od 90. let 20. století. Osvědčil se přitom v několika válkách – v Iráku, Afghánistánu, Sýrii, a nakonec také na Ukrajině, kde podal řadu skvělých výkonů. Za jeden z nich lze označit právě i zničení trojice houfnic M1979 Koksan ve stejný čas jednou ranou.

Video: Bombardovací dron skvěle využil vítr ke zničení ruského tanku. Pumy se k němu ladně snesly a proměnily ho ve šrot

Armádní Zpravodaj odhaduje, že k tomu konkrétně posloužila raketa M30A nebo M31A1 ráže 227 mm, která nese 404 kusů submunice DPICM M101. Její dosah je 15 až 92 km, díky čemuž ji může odpálit mimo dosah naprosté většiny nepřátelských dělostřeleckých systémů a dronů. Na záběrech nicméně nejsou vidět následky úderu, například výbuch.

Z jakého důvodu jsou useknuté, není jasné, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že vzhledem k hustotě zásahů na pozicích houfnic musel k jejich zničení dojít. Nejsou totiž nijak pancéřované, takže na ně stačí i slabší výbuch – to dokazuje jiný případ, kdy to M1978 schytala dronem, následkem čehož zřejmě explodovala její munice a celá shořela.

Video: Voják počkal, než ruský vrtulník Ka-52 přeletí, a pak ho zezadu ztrestal desítky let starou střelou. Ale k zemi nešel hned

M1978 je potom velmi těžké samohybné dělo severokorejského původu, přičemž číslo v jeho označení značí rok zavedení do výzbroje. Ráže 170 mm na dnešní poměry atypická – zatímco v zemích NATO je standard 155 mm, v Rusku a postsovětských státech to je 152 mm. Její dostřel je potom až 60 km, ale efektivní se pohybuje mezi 40 a 50 km, uvádí Wikipedia.

Za její velký handicap považuje redakce Armádního Zpravodaje nízkou rychlost střelby, neboť vychází na pouhé 1 až 2 rány za 5 minut, zatímco třeba ruská Msta-S zavedená roku 1989 střílí dokonce 6 až 8 ran v minutě, zatímco vylepšená M2 až 10 ran za minutu, potvrzuje Wikipedia. Když má ale armáda nedostatek systémů, je to rozhodně lepší než nic.

Zničení tří severokorejských houfnic M1978 Koksan jednou raketou s kazetovou municí z M142 HIMARS

Článek Video: 1 střela s kazetovou municí z M142 HIMARS naprosto přesně zničila 3 supertěžké houfnice najednou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Každý kamion by mohl být zbraní

Americká armáda má podle dostupných informacích schopna skrýt do klasického nákladního kontejneru odpalovací systém na základě M142 HIMARS. Twz uvádí, že by se v takovém případě vlastně každý nákladní automobil schopný přepravovat kontejner mohl přeměnit v raketomet. To znamená, že by jím mohl být třeba obyčejný kamion. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by se dal kontejner umístit kdekoliv a ztratil by se mezi obrovským množstvím stejných přepravních boxů. Nepřítel by pak nevěděl, kde se tato cenná zbraň ukrývá.

iZdroj fotografie: GoodFon

Raketomet M142 HIMARS je vlastně odpalovací systém standardizovaného zásobníku s raketami nebo dalšími zbraněmi různé velikosti a dosahu. Wikipedia uvádí, že zvládá odpalovat třeba těžké rakety ráže 227 milimetrů s dosahem až 92 kilometrů, které jsou přesně naváděné za pomoci GPS a mají i různé typy hlavic, nejčastěji tříštivé, ale existují třeba i kazetové a další. V kontejneru by měly být dva zásobníky stejně jako na raketometu M270.

Z kontejneru by startovala balistická raketa

Kdekoli umístěný kontejner by se mohl stát také taktickou zbraní dlouhého dosahu třeba za použití balistické rakety MGM-140 ATACMS. MissileTreat uvádí, že má v nejnovější verzi dosah až 300 kilometrů a může mít hlavici o hmotnosti až 247 kilogramů, což ji činí účinnou podobně jako těžší letecké pumy. Je velice přesná a díky své trajektorii i obtížně sestřelitelná.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Ale kontejner by mohl mít ještě delší dosah, a to 500 km, ale v budoucnu možná i více. Umožňuje to střela PrSM schopná přesně zasahovat pozemní cíle, uvádí Wikipedia, a v plánu je i protilodní varianta. Má mít nejenom systém navádění GPS, ale i další typy, což by mělo umožnit operace i v rušeném prostředí. Američané a další západní státy navíc uvažují, že budou pro raketomety jako HIMARS vyvíjet i další typy munice, třeba dronové.

Článek Mimořádně důmyslné řešení může přeměnit každý kamion na M142 HIMARS s dosahem 500 km. Vyřešilo by to nedostatek raketometů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet KN-09 má dosah až 200 km

Záběry, které můžete vidět níže, ukazují celou řadu útoků na ruské cíle ze strany ukrajinských dronů nebo dělostřelectva. Až téměř na konci se potom objeví i raketomet, který byl dle všeho připravený k palbě, vedle něhož po chvíli dopadne střela. Jednat se má o severokorejský KN-09, i když záběry nejsou zcela čisté. Jde o raketomet používající rakety ráže 300 milimetrů, jichž mí být v odpalovači celkem 8 raket, a každá je údajně schopna doletět do vzdálenost až 200 kilometrů, uvádí MissileTreat, i když jde hlavně o odhady.

„Kimskander“ je velice moderní taktická balistická raketa, kterou může Severokorejcům sestřelit jenom pár systémů na světě

Zbraní použitou ke zničení KN-09 měl být původem americký raketomet M142 HIMARS. Ten vystřeluje rakety ráže 227 milimetrů, jichž uveze 6, a ačkoliv jeho střela dopadla vedle, přesto vypuknutí plamenů na severokorejském raketometu naznačuje jeho zničení. Armádní Zpravodaj soudí, že byla použitou střelou M30A1, která obsahuje 182 tisíc malých wolframových kuliček, uvádí Wikipedia. Ta v okolí dopadu působí jako brokovnice a nejspíše nějakým způsobem zažehla raketové palivo v raketometu, což byl jeho konec.

Článek Video: pokud se na nejlepší severokorejský raketomet KN-09 zaměří americký HIMARS, může ho jednou ranou zničit, i když mine se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I když HIMARS minul, KN-09 shořel na popel

Zničení KN-09 mělo dnes už zcela standardní průběh – nejdříve ho lokalizoval dron, konkrétně z ukrajinského 4. pluku známého jako „Rangers“, který na něj navedl dělostřeleckou palbu. Úkolu se tradičně zhostil M142 HIMARS, jelikož je mimořádně přesný i na dlouhou vzdálenost. Dle výrobce Lockheed Martin dokáže dostřelit až 300 km a s přesností kolem 1 metru.

Pilot se katapultoval z neovladatelného letounu F/A-18 Hornet, který začal z ničeho nic hořet. Zřítil se na finskou vojenskou základnu

Nestává se tedy často, aby cíl vyloženě minul, ačkoliv i to se stává. Armádní Zpravodaj v dubnu 2025 poukazoval na případ, kdy se těsně netrefil do ruského BM-27 Uraganu, což je sice malé „selhání“, ale úspěchu stejně dosáhl, jelikož ho i tak dokázal zničit. V případě KN-09 byl ovšem o něco přesnější, přičemž na něj použil střelu M30A1 fungující jako brokovnici.

Ta v místě neničí cíl explozí, ale vychrlí na něj 180 000 wolframových kuliček, které udělají díry do každého méně pancéřovaného cíle, poničí jejich šasi, systémy apod., vysvětluje americká armáda. Začátkem dubna redakce Armádního Zpravodaje ukazovala následky úderu střelou na dva ruské vrtulníky, z nichž byl jeden zcela na odpis a druhý na dlouho vyřazen.

Zdrcující porážka pro Rafale a dominance Číny: Indie proti Pákistánu trpí, čínská J-10 jí sestřelila dva francouzské Rafale

I v tomto případě přitom M142 HIMARS svůj cíl minul, a to hned o několik metrů – ale přesto se mu ho opět povedlo zničit. Wolframové kuličky se totiž rozletí do všech stran, a jak je ze záběrů patrné, podařilo se jim zasáhnout odpalovací zařízení. V tom byly evidentně ještě nabité rakety, i když není jasné, jak nakonec KN-09 dopadl, protože bylo video ukončeno.

S největší pravděpodobností došlo ale k explozi raket a jeho zničení. Armádní Zpravodaj také ověřil u OSINT analytika, že byl KN-09 zničen u obce Pervomajskij v Kurské oblasti.

Článek HIMARS zdánlivě selhal, když minul o dobrých 5 metrů – ale přesto zničil severokorejský raketomet KN-09 brutální ráže (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet pro Evropu místo HIMARS

Francie dnes využívá systém LRU, což je upravený americký raketomet M270, a Wikipedia uvádí, že má v aktivní služně jenom 13 kusů. Snaží se přitom o jeho náhradu, která by se měla na základě praktických zkušeností s jeho užíváním podobat americkému HIMARS. Vyrobena by měla být z evropských komponent, aby se snížila závislost na USA a jiných zemích, a posloužit k rozvoji evropského zbrojního průmyslu. Kromě Francie by mohla zaujmout i další evropské armády, a není vyloučeno že i českou, domnívá se Armádní Zpravodaj.

NATO chce navýšení výdajů na obranu o 50 % pro všechny. Kvůli Rusku si zjevně všichni v Evropě pořádně připlatí, ČR nevyjímaje

S vývojem Francie spěchá, jelikož mají mít její systémy LRU životnost jenom do roku 2027, uvádí DefenseNews. V roce 2026 by se tak raketomet Foudre měl představit veřejnosti a mít za sebou i některé testy. V úvodní fázi má být schopen zasahovat cíle do vzdálenosti 150 kilometrů, a k přesnému navádění má využívat technologii použitou na přesně naváděné francouzské pumě AASM Hammer. Ta využívá GPS, ale také infračervený zobrazovač či laserové navádění. Francouzská zbraň má tak potenciál připravit USA o zakázky.

Foudre zvládne mnoho druhů střel

Raketomet Foudre má být namontovaný na podvozku Renault Trucks Kerax 6×6 a nést pouzdro se střelami, jako třeba M31 používanými v HIMARS a M270, uvádí ArmyRecognition. Zvládat by ovšem měl i balistickou raketu MGM-140 ATACMS, případně PrSM, a eventuálně také francouzskou raketu Thundart. V budoucnu je pro něj zamýšlena ještě pozemní řízená střela LCM vyvíjená koncernem MBDA, jejíž dolet má být až 1 000 kilometrů.

Článek Nad americkým zbrojním průmyslem se stahují mračna dříve, než se zdálo: Francie už brzy představí alternativu k HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

3 zemřeli hned, poslední až po 1,5 měsíci

Armádní Zpravodaj připomíná, že k útoku došlo již koncem března 2025, ale teprve nedávno měl ještě dohru. Tehdy informoval Vyšetřovací výbor Ruské federace, že bylo zahájeno trestní řízení týkající se smrti novinářů a civilistů v důsledku odstřelování vesnice Michajlivka. Zda ukrajinské síly mířily přímo na ně, není jasné, ale schytat to měli dvěma raketami z M142 HIMARS.

Ukrajinské speciální jednotky ukázaly totální dominanci: 3násobnou přesilu Severokorejců beze ztrát rychle pobily (video)

O jaké šlo, není jasné, jednat se mohlo třeba o M31, která je přesná a k tomuto účelu vhodná, ačkoliv se redakce Armádního Zpravodaje domnívá, že byly cílem spíše budovy než samotní lidé. K jejich přesné eliminaci by totiž lépe posloužily sebevražedné drony, třeba s hlavicí z RPG-7. Na místě měli tehdy zemřít tři z propagandistů, a zatímco třetí, Nikita Goldin, přežil.

S těžkými zraněními byl převezen do nemocnice, kde bojoval o život 1,5 měsíce; 24. 04. 2025 pak vyšla zpráva MK, která s odvoláním na své vlastní zdroje tvrdí, že nakonec následkům podlehl. Následoval tak své kolegy, kteří zemřeli už v den úderu – Alexandra Fedorčaka, vojenského zpravodaje Izvestija, a dvou příslušníků štábu ruského televizního kanálu Zvezda – kameramana Andreje Panova a moderátora natáčecí skupiny Alexandra Sirkeliho.

Nad ruským zbrojním průmyslem se stahují mračna. Indie ho chce ve světě nahradit na trhu se zbraněmi. Možnosti k tomu má

Ruský režim tak přišel o silné podporovatele, kteří musí ve své roli šířit přesně to, co si přeje. V opačném případě by je mohl potkat stejný osud jako třeba Vadima Stroykina. Armádní Zpravodaj informoval začátkem února 2025, že ho nechali vypadnout z okna jenom proto, že se vyslovil proti válce na Ukrajině. Zkrátka „demokracie“ a svoboda slova, jak se patří.

Článek Rusko přišlo o velmi silné hlasy: M142 HIMARS omylem zabil skupinu propagandistů, když natáčela válku v Luhanské oblasti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základní střely by létaly až 150 km

Vývoj francouzského raketometu probíhá v rámci programu FLP-T. ArmyRecognition uvádí, že by měl být hotový v roce 2026, kdy rovnou začniu jeho testy. O schopnostech raketometu je však známo minimum – jenom to, že by jeho střely měly být schopné zasahovat cíle do vzdálenosti až 150 kilometrů a v budoucnu dokonce 500, případně až 1 000 kilometrů.

Armagedon pro ukrajinská města: nasadí-li Rusko své raketomety, doslova je smaže. Použít může i obávané termobarické zbraně

Raketomet má být alternativou M142 HIMARS, případně M270, přičemž se parametry střel vlastně podobají. Základní M31 do amerického raketometu má dosah až 92 kilometrů, uvádí Wikipedia, ale existují i nové ER GMLRS s dosahem 150 km. Balistická raketa MGM-140 ATACMS má pak dosah až 300 km, a nová Precision Strike Missile dokonce 500 km. Armádní Zpravodaj předpokládá, že by francouzský systém také mohl být založený na kontejneru se střelami, a není vyloučeno, že by ho šlo použít jak ve francouzské, tak v americké zbrani.

Raketa do neexistujícího raketometu už je

Základem francouzského raketometu by se mohla stát raketa Thundart ráže 227 milimetrů vyvinutá společnostmi MBDA a Safran, uvádí TurDef. Francie ji plánuje využít ve svých M270, jimiž je nyní vyzbrojena, a které jsou založeny na stejném principu jako novější HIMARS. Raketa by měla být přesná, spekuluje se o navádění založeném na principu navádění klouzavých pum s pomocným raketovým pohonem AASM Hammer od Safran.

iZdroj fotografie: GoodFon

Hodnotit schopnosti francouzského raketometu však nelze do doby, než bude reálně existovat a bude otestovaný. Vlastně ani nikdo neví, zda bude na kolovém či pásovém podvozku, i když zmínky o alternativě HIMARS naznačují spíše kolový. Redakce Armádního Zpravodaje každopádně nepochybuje, že má francouzský zbrojní průmysl schopnost raketomet se schopnostmi M142 HIMARS vytvořit.

Záležet však také bude, jaká bude výrobní kapacita, aby stačila uspokojit potřeby nejenom domácí armády, ale i jiných, zpravidla evropských, zemí. Jestliže bude všechno na dobré cestě, může tím Amerika postupně přijít o obrovské zbrojní zakázky – třeba takové Polsko si objednalo 500 kusů M142 HIMARS, ale pokud by mělo možnost zvolit místní alternativu, je možné že by se rozhodlo právě pro ni – tak jako možná v budoucnu jiné země.

Článek Francouzská alternativa M142 HIMARS má dostřelit až 1 000 kilometrů. Amerika by tím mohla přijít o obrovské zbrojní zakázky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BM-27 Uragan nebyl vůbec ukrytý

Video ke zhlédnutí níže ukazuje, jak ruský raketomet BM-27 Uragan zaujal postavení na nekrytém prostranství, kde ho pravděpodobně objevil průzkumný dron. Redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že jde o velmi silnou zbraň. ArmyRecognition uvádí, že má v odpalovači 16 raket ráže 220 mm s dosahem až 40 km, a jak je patrné, zrovna byly v raketometu nabité – není jasné, zda se obsluha zrovna chystala ke střelbě a potřebovala volný prostor, avšak možné je i to, že se pouze porouchal motor vozidla, které tak uvízlo a bylo vydané napospas nepříteli.

Souřadnice BM-27 poslal průzkumný dron obsluze raketometu M142 HIMARS, které na něj vyslala jenom jedinou střelu ráže 227 milimetrů, možná M31. Wikipedia uvádí, že je naváděna prostřednictvím GPS a velice přesná, ale přesto se do raketometu netrefila a dopadla vedle. I to však nakonec stačilo, protože exploze hlavice dokázala BM-27 Uragan poškodit, načež začal hořet. Armádní Zpravodaj soudí, že se mu vymstilo, že v něm byly zrovna naložené rakety, kdy se min. jedna samovolně odpálila, a u dalších zřejmě začala hořet pohonná náplň.

Článek Video: i když jinak přesný M142 HIMARS mine ruský raketomet BM-27 Uragan, může ho se štěstím na ránu zpustošit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet s polovinou střel než HIMARS

Na raketometu HPRS pracuje společnost Hanwha Aerospace a je podle všeho založen na ve světě úspěšném K239 Chunmoo, který si do výzbroje pořizuje například Polsko. AsianMilitaryReview ho popisuje jako raketomet umístěný na podvozku 6×6 (oproti 8×8 u K239), který má používat jenom 1 nabíjecí pouzdro namísto 2. Koncepčně se tak podobá M142 HIMARS, což je vlastně odlehčená verze M270 na kolovém podvozku a s polovičním množstvím munice.

South Korea’s HPRS Rocket Launcher to Rival US-Made HIMARS in Coastal Defense |#SouthKorea’s development of the #HPRS #rocket #launcher aims to challenge the U.S.-made M142 #HIMARS in coastal defense. While HIMARS is globally recognized for its precision, mobility, and range… pic.twitter.com/OMG4ncYA7l

— NexDef (@nex_def) April 4, 2025

HPRS však nemá být jenom odlehčenou verzí konstruovanou třeba pro snazší použití při vyloďovacích operacích. Jeho hlavní zbraní má být totiž protilodní balistická raketa CTM-MR. GlobalTendernews uvádí, že by měla být hotová v roce 2027 a HPRS by měl být schopen odpálit 4 kusy. Je o ní také známo, že by měla mít dosah až 160 km a přesnost kolem 9 m. Armádní Zpravodaj soudí, že jde o údaj týkající se jejího použití coby zbraně proti pozemnímu cíli, protože na pohybující hladinovou loď je nutné navádění třeba pomocí radaru.

HPRS bude mít širokou škálu munice

Chystaný jihokorejský raketomet by měl být schopen používat asi veškerou munici, jakou dnes disponuje K239 Chunmoo. Wikipedia uvádí, že je to třeba nabíjecí modul s 20 raketami ráže 131 mm s dosahem 36 km, což Armádní Zpravodaj považuje za obdobu BM-21 Grad s méně střelami. Další možností je třeba modul s 6 raketami ráže 239 mm s dosahem 80 km, takže jde o uspořádání podobné munici GMLRS na HIMARS. K dispozici bude i balistická raketa Ure-2 s dosahem 290 km, což je zase ekvivalent MGM-140 ATACMS.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Na první pohled se zdá, že by HPRS mohl HIMARS i překonat minimálně ve flexibilitě zbraní, ale v Americe nyní probíhá vývoj dalších raket nebo střel, takže tomu tak být nemusí. Příkladem je nová balistické raketa PrSM s dosahem min. 499 km, která má vzniknout i v protilodní variantě. Wikipedia uvádí, že již byla otestována a s jejím zavedením se počítá v roce 2028. HIMARS a HPRS tak budou existovat vedle sebe jako konkurenti, ale vzhledem k zájmu o tento typ zbraní se na trhu spíše doplní, podobně jako s evropským GMARS.

Článek Budoucí jihokorejský raketomet HPRS vyzve americký M142 HIMARS. Odpalovat zvládne i balistickou protilodní raketu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden vrtulník dopadl hůře než druhý

Informací není k incidentu mnoho, ale video toho prozrazuje dostatek. Jedním ze zasažených byl Mi-28, což je ruský bitevní vrtulník ve verzi N zařazený do výzbroje v roce 2009 (jinak pochází až z 80. let 20. století, upřesňuje Wikipedia). Primárně byl určen k ničení tanků a obrněných vozidel, a například na rozdíl od Mi-24 nemůže převážet výsadek ani náklad, ačkoliv má místo pro tři pasažéry – to se hodí třeba v momentě, že zachraňuje osádku sestřeleného vrtulníku.

Izraelské letectvo bombarduje Sýrii, aby jí zdevastovalo vojenskou infrastrukturu. Obrana ani neproběhla (video)

Druhým zničeným byl potom Mi-8, tedy víceúčelový vrtulník, který už může nést posádku nebo náklad, ale také být vyzbrojen, a to např. 57mm raketami S-5, pum, případně střelami 9M17 Phalanga, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj připomíná, že se jedná o jeden z nejrozšířenějších vrtulníků na světě, vzniknout měl v počtu více než 17 000 ks, a užívá ho také AČR.

K zasažení vrtulníků byla použita raketa M30A2 odpálená z M142 HIMARS. Wikipedia uvádí, že obsahuje 182 tisíc wolframových kuliček a v místě dopade funguje jako obří brokovnice, která cíl proděraví. Což je také velmi dobře viditelné. Ruský voják při prohlídce upozorňuje třeba na poškození palivových nádrží, což potvrzují i kaluže pod vrtulníky.

2 ruské čety měly dobýt strategickou obec nedaleko ještě důležitějšího města. Dělostřelectvo je pohřbilo i kazetovou municí (video)

Armádní Zpravodaj soudí, že Mi-28NM bude v podstatě neopravitelný, jelikož utrpěl rozsáhlá poškození na trupu a nejspíše i hydraulických systémech. Některé části však zjevně odolaly, neb jsou chráněny pancéřovanými pláty – kupříkladu motor. Vrtulník tak nejspíše půjde opravit, i když to asi nebude úplně rychlé. Vyřazen může být nejméně několik měsíců.

Oproti tomu Mi-8 dopadl mnohem hůře a nejspíše poslouží jako zdroj náhradních dílů pro jiné stroje. Záběry ukazují třeba vytržené dveře od nákladního prostoru, zatímco díry po dopadu rakety jsou de facto všude. Rusové to nemají v Belgorodské oblasti snadné; Armádní Zpravodaj informoval koncem března 2025 o útoku ne čtveřici jiných vrtulníků.

Článek Ruský voják zveřejnil následky útoku M142 HIMARS na vrtulníky Mi-28 a Mi-8 v Belgorodské oblasti. Nejméně jeden je na odpis se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GMARS odpálí 2krát více raket než HIMARS

Raketomet GMARS je společným projektem zbrojních gigantů amerického Lockheed Martin a německého Rheinmetall. Wikipedia uvádí, že jejich spolupráce začala v roce 2023 a jejím cílem bylo vyvinout raketomet využívající stávající systémy a munici z výzbroje NATO. Má být schopen zasahovat cíle do vzdálenosti přes 400 kilometrů, což je něco, čeho například ruské raketomety schopné nejsou a nemají ani takovou přesnost. Navíc to řeší problém s nedostatečnou kapacitou výroby HIMARS, o nějž je enormní zájem.

iZdroj fotografie: Rheinmetall

Rheinmetall na svých stránkách uvádí, že GMARS používá mnohé komponenty z HIMARS a M270 a jsou do něj nabíjeny stejné kontejnery s raketami nebo střelami jako do těchto systémů. Armádní Zpravodaj vyzdvihuje, že je odpalovač umístěn na vozidle HX 8×8 německé společnosti, takže má podobnou mobilitu, jakou se vyznačuje HIMARS, ale unese hned dva pouzdra se střelami, nikoliv jedno, což znamená, že má palebnou sílu jako méně pohyblivý pásový M270. Na jeho obsluhu navíc stačí jenom dvoučlenná osádka.

Rakety mohou mít i speciální hlavici

Munice do GMARS je naprosto shodná s tou do amerických raketometů. Základem jsou tedy střely GMLRS ráže 227 mm s dosahem až 92 km, které jsou naváděné prostřednictvím GPS, uvádí Wikipedia. Mohou mít explozivní hlavici, speciální se 182 000 wolframových kuliček, ale také kazetovou, i když ta v případě evropských zemí nejspíše nepřipadá v úvahu. Navíc existuje nová munice GMLRS ER tohoto typu s prodlouženým dosahem až na 150 km.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Z raketometu mohou být vypáleny i balistické rakety MGM-140 ATACMS s doletem až 300 km a nové PrSM. Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že by měly mít dokonce dosah až 499 km, a v procesu jsou navíc i další typy munice, které by byly využitelné pro západní raketomety. Měl by také vzniknout modul s raketami ráže 122 milimetrů, a plánu je i možnost odpalovat z raketometu řízené střely, případně nějaké typy naváděných dronů.

Článek Rusko si může nechat zdát: evropsko-americká spolupráce přinese raketomet s dosahem 400 km. Značně překoná i M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-400 dokáže ničit i balistické rakety

Armádní Zpravodaj objevil video (níže, na němž je vidět, jak se podařilo zničit v lesním pásu ukryté odpalovací vozidlo systému protivzdušné obrany. Naše redakce ho identifikovala jako S-400, což potvrzuje i příspěvek na X. Jedná se o ruský systém PVO dlouhého dosahu, který má být schopen likvidovat letadla, řízené střely, ale také balistické rakety, uvádí ArmyRecognition, a jeho střely jsou dle typu schopny zasahovat cíle až do vzdálenosti 400 km. Objevit se ho zjevně podařilo průzkumnému dronu, který předal informace dělostřelcům.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Zbraní použitou ke zničení S-400 byla s největší pravděpodobností střela ze systému M142 HIMARS. Její dosah je dle výrobce Lockeed Martin minimálně 70 kilometrů, takže není problém, aby zničila cíl i daleko za frontovou linií. Zásah raketou naváděnou prostřednictvím GPS byl naprosto přesný, přičemž Armádní Zpravodaj soudí, že exploze odpálila i jednu ze střel S-400, čímž zkázu ještě zvětšila. Ale není čemu se divit, Wikipedia uvádí, že může mít hmotnost až 1 863 kilogramů, kdy většinu z toho tvoří raketové palivo a explozivní hlavice.

Článek Video: ačkoliv je ruský S-400/S-300 ukrytý v lese, může ho jednou dobře mířenou ranou rozmetat střela z HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice M1989 Koksan nebyly maskované

Na videu níže můžete vidět situaci, kdy obsluhy tří severokorejských děl M1989 Koksan zastavily v zalesněném terénu nedaleko od sebe. Jelikož jsou veliká, ArmyRecognition uvádí, že mají hmotnost 40 tun a délku 6,28 m, takže je obtížné je zamaskovat, o což se ovšem obsluhy zřejmě ani nepokusily. Proto je snadno objevil průzkumný dron a jejich souřadnice předal dělostřelcům, kteří proti nim použili minimálně 1 střelu z raketometu M142 HIMARS.

Severokorejské houfnice M1989 Koksan zasáhnou cíle až na 60 km, ale jejich historie je záhadou. A i když jsou prehistorické, mají význam

Armádní Zpravodaj soudí, že na děla nejspíše zamířila střela M30. Wikipedia uvádí, že je naplněná 404 kusy submunice DPICM M101, a je vidět, jak vybuchuje na pozicích dělostřelectva, kdy pokryla oblast, v níž všechny tři zbraně stály. Submunice je dvouúčelová – může ničit obrněnou techniku a zároveň vytváří střepiny účinné proti pěchotě a měkkým cílům, vysvětluje Twz. Zřejmě tak byla všechna děla zničena a nejspíše zahynuly i jejich osádky, pakliže se v tom okamžiku nacházely v blízkosti nebo uvnitř vozidel.

Článek Video: pokud stojí 3 severokorejské houfnice M1989 Koksan vedle sebe, může je „odpravit“ jediný útok M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-400/S-300 byl zasažen raketometem M142

O incidentu je dostupných jenom velice málo informací – redakce Armádního Zpravodaje může de facto vycházet jenom z toho, co zveřejnila nadace Come Back Alive. Uvedla, že se 43. dělostřelecká brigáda ozbrojených sil Ukrajiny postarala o zničení odpalovacího zařízení ruského systému protivzdušné obrany S-400/S-300 (použít ho lze u obou).

Rusové si pořádně zavařili. Zaútočili balistickou raketou na loď, ale zabili své chtěné spojence (foto)

Žádné další podrobnosti ovšem nesdílela, ani jakým způsobem ke zničení došlo. Armádní Zpravodaj se však na základě zhlédnutých záběrů domnívá, že se jednalo o útok raketometem M142 HIMARS amerického původu, který k tomu využil vysoce přesné střely. Pravděpodobně se jednalo o klasické M31 zasahující až na 92 km s poloměrem 1 metru.

Vidět jsou dvě exploze těsně nad odpalovacím zařízením, což už by ho samo o sobě zničilo, ale jejich účinek podpořil ještě výbuch nejméně jedné protiletadlové rakety. Následně došlo k rozptýlení trosek po okolí nejméně v okruhu vyšších desítek metrů. Odpalovací zařízení bylo umístěno na okraji lesnaté části, v níž se zřejmě ukrývala jeho obsluha.

Rusové lžou, ale usvědčuje je satelitní snímek. Ukrajinci vzali útokem obří ruskou rafinerii už počtvrté v tomto roce

Je možné, že byla explozí zabita nebo alespoň raněna, ale informace chybí. S-400 (Triumf) je mimochodem zaveden v ruské armádě od roku 2007, uvádí Wikipedia, a patří mezi nejlepší svého druhu na světě, ačkoliv třeba při indickém testování dosáhl pouze 80% úspěšnosti. Není to sice špatné, ale rozhodně nesplnil očekávání, jaká od něj byla.

Armádní Zpravodaj nedávno upozorňoval na záběry, na nichž je vidět, jak raketomet M142 HIMARS funguje. Jedná se nejspíše o nejlepší zbraň svého druhu.

Zničení odpalovače systému S-400/S-300 ruské protivzdušné obrany

Článek 2 přesné zásahy a ruský S-400 vybouchl. Mohutná exploze ho roztrhala na kusy, jde o naprosto ojedinělý případ (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M142 HIMARS využívá různé druhy střel

Na videu níže lze vidět ostrou střelbu baterie raketometů M142 HIMARS. Jeho výrobce, Lockheed Martin, ho popisuje jako cenově dostupné sofistikované dělostřelecké řešení, jehož výhodou je možnost použití různých druhů munice. Nejčastěji je to šest raket typu GMLRS, a právě ty odpalují i raketomety na videu. Jinak ale může použít i taktickou balistickou raketu MGM-140 ATACMS nebo střely PrSM, což z něj dělá multifunkční zbraň.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Použité rakety, pravděpodobně se jedná o M31, mají dolet až 92 km, uvádí Wikipedia. Naváděny jsou prostřednictvím GPS a jejich přesnost je kolem 1 metru, jejich hlavice je přitom těžká 91 kg. Může být explozivní nebo kazetová, případně vybavená množstvím wolframových kuliček. Zajímavostí je, že bylo při ostrých střelbách dbáno i na protivzdušnou obranu – vidět je systém RBS 70. Výrobce Saab uvádí, že jeho nejnovější verze RBS 70 NG má dosah až 9 kilometrů do dálky a 5 kilometrů do výšky, a že jsou střely naváděné prostřednictvím laseru.

Střelby raketometu M142 HIMARS

Článek Video: ukázka ostré střelby z M142 HIMARS, jehož rakety zasáhnou cíle přesně na více než v 90 kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Turecký raketomet lze srovnat s HIMARS

Hlavním tureckým producentem raket a střel je společnost Roketsan, která se postarala i o vývoj rakety TRG-230. Užívána je v raketometu Multi-Barrel Rocket Launcher, který může mít různé typy konstrukce a většinou bývá umístěn na podvozku nějakého nákladního automobilu. Ve spojení s TRG-230 to z něj dělá zbraň podobných schopností, jaké má M142 HIMARS v okamžiku, kdy používá střely typu GMLRS, například M31.

TAYFUN BF, SUNGUR MANPADS, TRG-230 güdümlü roket ve KARAOK ATGM için seri üretim sözleşmeleri imzalandı.

Türkiye bölgesindeki artan tehditler nedeniyle ROKETSAN’a hava savunma ve saldırı amaçlı farklı tiplerde binlerce füze/roket siparişi verdi. pic.twitter.com/0piSphPIHD

— Yusuf Akbaba (@ssysfakb) February 3, 2024

Společnost Roketsan na svých stránkách uvádí, že je střela TRG-230 určena k zásahům různých cílů vysoké priority, jednat se může o různá velitelství a sklady, ale i cenné zbrojní systémy, třeba stanoviště protivzdušné obrany. Naváděna je za pomoci GPS nebo systému GLONASS a její přesnost je 10 metrů, což je sice méně než udávaný 1 metr u střely M31, ale i tak to v naprosté většině případů bude ke zničení cíle stačit, a navíc lze z raketometu odpálit více střel.

TRG-230 má dosah 70 km a možná i více

Raketa, jejíž ráže je 230 milimetrů, má dosah 20 až 70 kilometrů, uvádí Wikipedia, což je hodně podobné s M31, i když u ní některé zdroje udávají dolet až 92 kilometrů. Hlavici má o hmotnosti 42 kilogramů s poloměrem účinku kolem 55 metrů, což je mimo menší přesnost asi jediná nevýhoda oproti M31, protože má její hlavice 91 kilogramů a může být i kazetová nebo vybavená množstvím wolframových kuliček, které působí jako obří brokovnice.

LRU M270 je vylepšená verze slavného raketometu. Již ale neodpaluje v mnoha zemích zakázanou kazetovou munici, Kyjevu se bude jistě hodit

Roketsan pak sestrojil ještě upravenou verzi této rakety označovanou jako TRLG-230. Ta užívá ke svému naváděn laser, uvádí Twz, což znamená, že musí cíl osvětlovat návodčí, dron nebo třeba letoun. Její přesnost má být 2 metry, ovšem M142 HIMARS podobný ekvivalent nemá. Existuje pak varianta TRG-230-İHA určená k odpalování ze vzduchu, konkrétně byla použita na dronu Bayraktar Akinci; její dosah je díky startu z výšky až 140 kilometrů.

Článek Turecké střely TRG-230 jsou určeny proti prioritním cílům. Raketomet se s nimi hravě vyrovná americkému M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na důstojníky udeřil raketomet HIMARS

Jak může vypadat útok na setkání vysokých důstojníků ruské armády, ukazuje video níže. MilIn uvádí, že se ukrajinské rozvědce podařilo zjistit, kde se potkají tři vysocí armádní důstojníci jednotek nasazených v boji, a místo pečlivě monitorovala. Když potom dorazily automobily na místo určení, následoval útok raketometem M142 HIMARS. Záběry ukazují, že na shromaždiště dopadlo několik raket různého typu s explozivní i kazetovou hlavicí.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Minimálně dva dopady vypadají jako při použití raket M31, z nichž v sobě má každá hlavici o hmotnosti 91 kg, uvádí Wikipedia. Její dosah je pak až 92 km, a v případě, že jsou známy souřadnice cíle, je velice přesná. Takové údaje v tomto případě k dispozici byly, jelikož bylo místo útoku pod dozorem dronu. Důstojníci s doprovodem přijeli v několika civilních autech, v jednom případě šlo o UAZ-469. Stránky americké armády uvádí, že jde o lehké terénní vojenské vozidlo, které postrádá pancéřování a nemohlo tedy osádku nijak ochránit.

Článek Video: velmi důležitý zářez se může povést v momentě, když se 3 ruští důstojníci sejdou na jednom místě a schytají to raketometem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O setkání Ukrajinci věděli, tak se připravili

Eliminace ruských důstojníků se účastnilo několik organizací, a to Obranné zpravodajství ukrajinského oddělení aktivních operací, Bezpečnostní služba Ukrajiny, Síly bezpilotních systémů a operačně-strategická skupina Tavria, informuje Obranné zpravodajství Ukrajiny (DIU).

To také sdělilo, že obdrželo informaci o plánovaném setkání důstojníků velení 4. gardové vojenské základny ruských invazních sil, které se účastní války na proti Ukrajině. Že je pravdivá, si nejdříve ověřilo, načež začalo připravovat úder, který by důstojníky eliminoval.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Ukrajinští vojenští zpravodajští důstojníci vypracovali operační plán, k němuž se připojila operačně-strategická skupina Tavria, Síly bezpilotních systémů a taktická skupina SSU Typhoon. Ihned po zahájení polního setkání pak zasáhl důstojníky přesný úder z raketometu M142 HIMARS, který rozprášil celé shromáždění včetně vozidel kazetovou municí, uvádí MilIn.

1 proti 4: tankový souboj ve stepích ruští vojáci prohráli, záběry ukazují, jak ukrajinský tank z 60. let dva T-90 zničil a zbylé zahnal

Z akce se podařilo pořídit záběry pomocí dronu, který vše sledoval. DIU uvedla, že: „Po příjezdu evakuační skupiny byli okupanti napadeni útočnými drony ukrajinských obranných sil.“

Během útoku M142 HIMARS přišli o život následující ruští důstojníci:

• kapitán Dmitrij Olegovič Nagornyj, velitel 1. praporu 135. motostřeleckého pluku Ozbrojených sil RF
• kapitán Grigorij Alexandrovič Krokhmalov, zástupce náčelníka zpravodajského štábu a náčelník průzkumu 135. motostřeleckého pluku Ozbrojených sil RF
• kapitán Jurij Viktorovič Fomin, velitel protiletadlové baterie 4. gardové vojenské základny Ozbrojených sil RF

Článek Hrozná smrt 3 ruských kapitánů – jednou ranou je smetl raketomet. O jejich setkání Ukrajinci věděli, někdo je prásnkul (video) se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničena mohla být i munice pro děla

Video níže ukazuje následky útoku na nedostatečně zabezpečený ruský muniční sklad, který se podle MilIn podařilo zasáhnout raketami z raketometu M142 HIMARS. Útok byl určitě úspěšný, protože lze jasně pozorovat a slyšet vybuchující munici, i když jsou záběry méně kvalitní, neboť byly pořízeny přes okno. Jaké množství a jaká munice byla konkrétně zničena, není jasné, ale mohlo se jednat např. o dělostřelecké granáty ráže 152 mm užívané v houfnicích 2S19 Msta. ArmyRecognition uvádí, že dokáží zasáhnout cíl do vzdálenosti až 24,7 km.

Video: ani mohutný ranní útok nepřináší Rusům vítězství, Ukrajinci jich u Novodoněcku pohřbili 50 a sledovali, jak se na bojišti opouští

Ke zničení skladu mohly posloužit dvě rakety. V prvním případě se mohlo jednat o klasickou M31 ráže 227 mm, která má dle Wikipedie dolet až 92 km a hlavici o hmotnosti 91 kg. V tom druhém mohlo jít o raketu MGM-140 ATACMS, což jsou taktická balistická raketa s doletem až 300 kilometrů. Oproti první zmíněné je silnější, jelikož má hlavici těžkou 230 kilogramů, díky níž může také mj. snáze proniknout třeba do odolného bunkru.

Článek Video: není-li ruský muniční sklad dostatečně hlídán, mohou ho vyhodit do povětří rakety. Vojákům to pak může vše zkomplikovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stojící vozidla to schytala i „kazetovkou“

Klasický útok na přesouvajícího se nepřítele lze vidět na videu níže. V jeho první fázi zastavila dvě ruská vozidla, která se pravděpodobně spoléhala na to, že je kryje tma a stromy – jenomže je objevil průzkumný dron s termovizí. MilIn uvádí, že na ně pak navedl palbu z raketometu M142 HIMARS, přičemž byly použity tři rakety. Jejich výrobce Lockheed Martin na stránkách uvádí, že mají hlavici o hmotnosti 91 kg, takže je pochopitelné, že byla vozidla zničena kolem nich jsou nehybné postavy – všichni vojáci pravděpodobně zahynuli nebo byli zraněni.

Video: ani výstřel ruského T-72 nedokáže vždy zničit slabě pancéřované BVP M2 Bradley, které dokáže i přes vážné poškození odjet

Z dvojice nákladních automobilů lze rozeznat KamAZ 5350. Wikipedia uvádí, že má nosnost 6 tun a na korbě uveze zhruba 20 vojáků, a dokonce může být vybaven pancéřovanou nástavbou s otvory pro střelbu. Průzkumný dron ale počkal na evakuační tým, který přijel v několika autech, na nějž nakonec navedl další raketu z M142 HIMARS, tentokrát však s kazetovou hlavicí. Submunice pokryla celý prostor, takže lze předpokládat, že většinu osob zabila nebo zranila. Obětí bylo pravděpodobně nakonec několik desítek.

Článek Video: stane-li se ruská vojenská formace cílem M142 HIMARS, mohou v ní díky kazetové munici zahynout i desítky vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa z HIMARS zasypala konvoj submunicí

Skvěle provedený noční úder na ruský konvoj s elitními výsadkáři lze vidět na videu níže. Záběry ukazují, že ho objevil dron vybavený termovizí, který na něj pak podle MilIn navedl palbu z raketometu M142 HIMARS. V první fázi zasáhla pohybující se konvoj raketa s kazetovou hlavicí – s největší pravděpodobností se jednalo o raketu M26. Wikipedia uvádí, že obsahuje až 644 kusů submunice účinné proti živé síle i obrněné technice a zničila dvě vozidla.

Video: pokud se důležitý ruský konvoj zastaví, může ho během chvíle celý zasypat kazetová munice a zmasakrovat auta i vojáky

Zbytek konvoje z cesty uhnul a zastavil, i když muselo být jeho veliteli jasné, že je pod dohledem průzkumných dronů. Vzápětí na něj proto také přišel úder, a to minimálně dvěma střelami – tentokrát už se však nejednalo o kazetovou munici. Zcela zničena nebo poškozena byla další vozidla, mezi nimi BMD-4, což pásové vozidlo určené pro výsadkáře a vybavené kanonem ráže 100 milimetrů, uvádí ArmyRecognition. Má dvoučlennou osádku a uveze výsadek dalších 6 vojáků, přičemž při úderu pravděpodobně většina z nich zahynula.

Článek Video: jinde zakázaná kazetová munice může zničit celý ruský konvoj, pokud ho dobře trefí. Ke všemu, když nezodpovědně zastaví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jihokorejský raketomet K239 Chunmoo je levnější

Srovnat ceny raketometu HOMAR-K a M142 HIMARS lze pouze z otevřených zdrojů, z nichž vyplývá, že je americká zbraň o více než 1/3 dražší. Wikipedia uvádí, že v roce 2024 americká armáda ve svém rozpočtu na nákup jednoho kusu předpokládala 4,9 milionů dolarů (asi 113 milonů Kč), ale naproti tomu v roce 2020 stál jeden jihokorejský raketomet K239 Chunmoo, z něhož polská zbraň vychází, 2,94 milionu dolarů (asi 68 milionů Kč).

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Oba raketomety jsou si přitom v mnohém podobné, i když je mezi nimi pár odlišností. Jejich základními střelami jsou těžké rakety s dosahem zhruba 80 kilometrů. ArmyRecognition uvádí, že do systému HOMAR-K jsou používány střely ráže 239 milimetrů a Polsko si dokonce bude jeden z typů vyrábět. Rakety do systému HIMARS pak mají ráži 227 milimetrů. Oba systémy mohou také odpalovat balistické rakety s dosahem okolo 300 kilometrů, ale do HOMAR-K lze nabíjet i rakety menší ráže, a to konkrétně 131 milimetrů, což je výhoda.

HOMAR-K má dvojnásobný počet střel

Systém HOMAR-K, případně jihokorejský K239 Chunmoo, je větší než M142 HIMARS a střely má umístěné v jakýchsi pouzdrech – ta mohou být konkrétně dvě a v každé po 6 střelách, kdežto jeho protějšek může mít jenom jedno se stejným počtem raket. V podstatě lze tedy tvrdit, že má jihokorejský systém dvojnásobnou palebnou sílu, i když na druhou stranu bude HOMAR-K o něco větší a tím pravděpodobně i těžkopádnější.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Sama polská armáda bude moci posoudit přednosti (a případné zápory) obou systémů, protože bude disponovat značným počtem obou typů. V případě HOMAR-K by měl jejich počet dosáhnout až 290, v případě M142 HIMARS to bude dokonce 500 ks, uvádí DefenseNews. Polsko původně chtělo jenom americký systém, ale vzhledem k dlouhým dodacím lhůtám a možnosti si systém vyrábět doma, se dohodlo i s Jihokorejci. Po kompletním vyzbrojení bude mít polská armáda pravděpodobně nejsilnější raketové vojsko v Evropě.

Článek Polský raketomet HOMAR-K přispěje k největšímu raketovému vojsku Evropy. Je 2krát silnější než americký M142 HIMARS, ale levnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Několik raket z M142 HIMARS most zdevastovalo

Možností, jak zničit na větší vzdálenost most přes řeku, je více, a jednu z nich ukazuje video níže. MilIn uvádí, že na strategický most zamířily rakety z raketometu M142 HIMARS, a záběry ukazují, že ho zasáhly minimálně tři a jeho důležitou část strhly do řeky. Na útok byly pravděpodobně využity střely M31, k nimž Wikipedia uvádí, že je v každé hlavice o hmotnosti 91 kilogramů. I proto zřejmě dopadlo střel více, aby most zničily úplně a nebylo ho možné po nějakých opravách a úpravách použít hlavně k přesunu těžké techniky.

Improvizovaná bariéra z potopených lodí je poměrně účinná a Krymský most může ochránit, i tato stará taktika má ale slabiny

Záběry ukazují, že v mostu vznikly obrovské díry a jeho velká část skončila ve vodě. I přesto by ho pěšáci možná stále mohli využít, ačkoliv vozidlo těžko. Jednou ranou by takový most zřejmě dokázala zničit v případě raketometu M142 HIMARS pouze raketa MGM-140 ATACMS. MissileThreat uvádí, že může mít tato taktická balistická raketa hlavici o hmotnosti až 560 kg, takže by při zásahu určitě napáchala obrovské škody.

Článek Video: zaměří-li se na strategicky důležitý most M142 HIMARS, může ho „pokropit“, až ho strhne do řeky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-300 objevil Shark, zničil ho HIMARS

Zničení jednoho systému protivzdušné obrany je vidět na záběrech níže. MilIn uvádí, že ukazuje likvidaci ruského S-300, jehož pozici objevil průzkumný dron Shark – a to i přesto, že se ho obsluha snažila ukrýt v zalesněném pásu. Úspěch navcí podtrhlo, že se podařilo lokalizovat nejenom odpalovací zařízení, ale také radar systému stojící nedaleko. Ačkoliv byl S-300 uveden do výzbroje již v roce 1978, uvádí Wikipedia, byl často modernizován a dodnes patří k nejlepším zbraním svého druhu na světě. Jde tedy o cenný zářez.

Americký dron RQ-20 Puma je lovec ruských systémů S-300 a dalších takto ceněných zbraní. Ve výzbroji ho má také AČR

Ke zničení S-300 byla použita kombinace zbraní – na radarovou část zamířily hned dvě rakety GMLRS z raketometu M142 HIMARS, pravděpodobně se jednalo o M-31. WeaponSystems uvádí, že jde o rakety s hlavicí těžkou téměř 100 kg, takže si s radarem dokázaly velice lehce poradit. Nejsou-li v rušeném prostředí, jejich přesnost je zhruba 2 metry – k navádění používají GPS. Samotné odpalovací vozidlo pak podle záběrů zničil nějaký sebevražedný dron, ale jelikož je video pořízeno z větší dálky, nelze určit, o jaký typ se jedná.

Článek Video: kombinovaný úder může poslat ruský systém S-300 na věčnost. A to i přesto, že patří mezi nejlepší na světě a je skvěle maskovaný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Údery zajistily rakety opatřené pumami

Na videu níže můžete vidět údery přesnými zbraněmi na dva mosty a jeden systém PVO – podle MilIn se jednalo o pumy SDB, což je označení pro klouzavé pumy GBU-39. Namontovány jsou na raketách M26 pro systém M142 HIMARS, které nejdříve vynesou pumu do výšky, kde se odpojí a za pomoci satelitního navádění doplachtí k cíli. Wikipedia uvádí, že je hlavice této zbraně těžká asi 93 kg a dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 150 kilometrů. Na videu to odnesly dva pontonové mosty a systém protivzdušné obrany 9K33 Osa.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Jedná se o zbraň krátkého dosahu, jejíž historie sahá do roku 1970, takže je dnes považována za zastaralou, ale rozhodně ne bezmocnou. Může totiž ohrožovat například vrtulníky nebo větší drony a její střely mají dosah až 10 km, uvádí Weaponsystems. Ve videu asi bránila oblohu nad pontonovými mosty a obsluha průzkumného dronu ji objevila v okamžiku, kdy se přesouvala – zaznamenala, jak se s ní osádka schovává pod stromy. Následně nahlásila její souřadnice a zásah přišel naprosto přesně – stejně jako na dva pontonové mosty.

Článek Video: i když střeží mosty u bojové linie schovaný ruský systém 9K33 Osa, může vyčistit cestu jediná dobře mířená rána se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Uspěla až druhá, první střela minula

Nešťastný osud zastihl osádku ruského systému krátkého dosahu Pancir-S1, což je zachyceno i na videu pod tímto článkem. MilIn uvádí, že průzkumníci – podle všeho průzkumným dronem – objevili místo, kde se systém nachází. Následně na něj navedli dělostřelce s raketometem M142 HIMARS. V prvním případě ale střela netrefila a jen ho poškodila – neznámo proč. K zaměřování střel z HIMARS slouží GPS, uvádí Wikipedia, a jsou přesné, ale možná byly nepřesné souřadnice nebo probíhalo elektronické rušení, což přesnost ovlivní.

Opět skvělé řešení protivzdušné obrany krátkého dosahu: německý Skynex pálí kanony, lasery i raketami a předčí ruský Pancir S-2

Na záběrech je vidět i druhý útok, neb je snímaný termovizí – s největší pravděpodobností se tedy odehrál v noci. Obsluha se s Pancir-S1 přemístila jinam a domnívala se, že je v bezpečí, ale neviděla dron a asi ani letící střelu. Ta pak vozidlo zasáhla a způsobila jeho explozi. Na jeho korbě se nachází odpalovací systém s až 12 raketami, uvádí MissileThreat, a munice dle všeho vybuchla také. Součástí systému je dále dvojice rychlopalných kanonů ráže 30 mm a disponuje i radarem se schopností detekovat cíle do vzdálenosti až 36 km.

Článek Video: ruský Pancir-S1 nemusí být v bezpečí, ani když ho první střela z M142 HIMARS mine; „vypnout“ ho totiž může druhá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systém 9K37 Buk se mezi stromy (ne)schoval

Na videu pod tímto článkem lze vidět případ, kdy se operátorovi dronu podařilo lokalizovat umístění ruského systému protivzdušné obrany 9K37 Buk, uvádí MilIn. Není jasné, zda byl zrovna v činnosti, ale vzhledem k tomu, že ho obsluha zaparkovala v zalesněném pásu, nejspíše ne, protože by neměl dostatek prostoru pro své fungování. Záběry jsou bohužel pořízené z tak velké dálky, že není možné určit, o jakou verzi systému se jedná, je jich totiž několik. Rozpoznat pak nelze ani to, zda jde o odpalovač typu TEL nebo TELAR, který má i radar.

iZdroj fotografie: Uživatel 3dmardivcommstrat / Creative Commons / CC BY-SA

Zbraní použitou ke zničení systému se pravděpodobně stala střela z raketometu M142 HIMARS. Wikipedia uvádí, že může zasahovat cíle do vzdálenosti až 92 kilometrů a je vybavena hlavicí o hmotnosti 91 kilogramů, přičemž její přesnost je až 1 metr. Do odpalovacího vozidla se střela trefila naprosto přesně, načež přišel obrovský výbuch – pravděpodobně explodovaly rakety na něm umístěné, jejich části létaly desítky metrů okolo.

Na vozidle 9K37 Buk jsou 4 velké rakety

Jestli byl ve vozidle někdo z obsluhy, pravděpodobně zahynul; ArmyRecognition uvádí, že systém obsluhují tři vojáci. Na velmi rozšířeném vozidle typu TELAR jsou umístěny 4 střely, z nichž každá váží 690 kg a má hlavici o hmotnosti 70 kg. Jejich exploze je proto doslova obří; cíle pak dokáží zasahovat do vzdálenosti až 32 kilometrů a výšky 22 kilometrů, což stále dělá ze systému 8K37 Buk dělá obávanou zbraň. Neporadí si však s malými typy dronů.

Článek Video: pokud se M142 HIMARS v ukrajinské výzbroji zaměří na ruský 9K37 Buk, nemůže to skončit jinak než jeho úplnou devastací se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

První střela ruský Pancir-S1 minula

Útok na systém protivzdušné obrany lze vidět na videu níže. MilIn k němu uvádí, že zobrazuje zničení ruského Pancir-S1, a že je na začátku videa identifikovatelné, že ho obsluha používá, protože se otáčí anténa radaru. V tom okamžiku ho zachytil průzkumný dron, jednalo se konkrétně o Shark. UkrSpecsySytems uvádí, že jde o 12,5 kilogramů těžký průzkumný dron létající ve výšce 3 kilometrů schopný přenést data do vzdálenosti až 80 kilometrů.

#Ukraine: A Russian Pantsir-S1 air defence system was destroyed in the South of #Donetsk Oblast earlier this month by a Ukrainian strike- as claimed, GMRLS (Fired from HIMARS/M270) were used. pic.twitter.com/cgYGZSiM5k

— 🇺🇦 Ukraine Weapons Tracker (@UAWeapons) May 16, 2023

Video je i důkazem toho, že moderní systém Pancir-S1, který byl dle ArmyRecognition představen v roce 1995, má s menšími typy dronů potíže. Ačkoliv Shark poletoval kolem něj, obsluha si ho pravděpodobně vůbec nevšimla, a tak dron bez rizika navedl na systém střelu z raketometu M142 HIMARS. První raketa však nezasáhla zcela přesně a cíl jenom poškodila, ale druhá střela již byla úspěšnější a podařilo se jí vozidlo zapálit, přičemž posádka unikla.

Vyspělý systém, který chrání i Moskvu

Ztráta systému Pancir-S1 je velice citelná, jelikož jde o jednu z nejmodernějších protiletadlových zbraní krátkého dosahu ruské armády. Tvoří ji odpalovač protiletadlových raket umístěný na podvozku nákladního automobilu, doplněný je přitom dvojicí kanonů ráže 30 milimetrů. Střely dokáží zasahovat cíle do vzdálenosti až 12 kilometrů, zatímco kanon do vzdálenosti 4 kilometrů. Systém Pancir-S1 je používán nejenom ochraně jednotek přímo na bojišti, ruská armáda ho rovněž umístila v Moskvě jako obranu proti dronovým útokům.

Článek Video: ačkoliv je ruský Pancir-S1 vystaven na otevřeném poli, může ho první zásah z M142 HIMARS pouze poškodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Schování systému 9K37 Buk-M1 nevyšlo

Video níže ukazuje, jak se díky skvělé práci obsluhy průzkumného dronu podařilo zničit ruský systém protivzdušné obrany 9K37 Buk-M1, uvádí MilIn. Záběry prozrazují, že obsluha chtěla vozidlo schovat do zalesněného pásu tak, aby ho nebylo možné odhalit, ale dronu se ho podařilo objevit v okamžiku, kdy ještě schované nebylo. Operátor ho nejspíše celou dobu sledoval a souřadnice systému poskytl obsluze raketometu M142 HIMARS.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Raketomet M142 HIMARS je podle internetových stránek jeho výrobce, společnosti Lockheed Martin, určen k přesným zásahům na dlouhou vzdálenost. A přesně to se jeho obsluze evidentně povedlo, jelikož záběry ukazují náhlý zásah a okamžitý výbuch vypadající jako ohňostroj. Střela z raketometu, jejíž dosah může být až 92 kilometrů, zasáhla přesně a nejspíše způsobila explozi pohonných hmot a nesené munice – na odpalovači byla podle videa nejspíše už jenom jediná střela, což znamená, že ostatní obsluha použila.

9K37 Buk zničí cíle na 35 km daleko

Systém Buk byl vyvinutý ještě v Sovětském svazu a je schopen zasahovat cíle na střední vzdálenosti. ArmyRecognition uvádí, že střely z modernizované verze M1, která byla zničena, mohou zničit letouny do vzdálenosti až 35 km a výšky až 22 km. Cílem mohou být i řízené střely, větší drony nebo vrtulníky. Zničené vozidlo typu TELAR obsahuje i radar, takže může systém fungovat zcela samostatně, ale lze ho propojit i s dalšími vozidly a koordinovat.

Článek Video: zničení ruského protiletadlového systému Buk-M1 může vypadat jako ohňostroj, pakliže se do něj útočník dobře trefí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Minomet u lesa moc maskovaný nebyl

Jedním z těžkých minometů současnosti je ruský systém 2S4 Tulpan umístěný na pásovém podvozku, a video pod tímto článkem ukazuje, jak se ho podařilo lokalizovat a nakonec zničit. Obsluha umístila minomet v sousedství zalesněného pásu, pravděpodobně aby ho dokázala lépe skrýt, což se jí ale tak docela nepovedlo. Objevil ho tam totiž průzkumný dron vznášející se přímo nad ním, a záběry jasně ukazují, že osádka o průzkumném dronu na obloze a následném útoku nic netušila a nadále se věnovala nejspíše střelbě na nějaký cíl.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Operátor průzkumného dronu tak přesně zaměřil souřadnice a poslal je dále, načež jeho kolegové na minomet zaútočili přesnou municí. MilIn uvádí, že se jednalo zřejmě o střelu z raketometu M142 HIMARS, která ho zasáhla naprosto přesně a nejspíše i zničila, a s velkou pravděpodobností také eliminovala osádku minometu, neboť se pohybovala okolo.

2S4 Tulpan nemá dosah, je tak snadným cílem

Minomet 2S4 Tulpan je relativně stará zbraň, MilitaryToday uvádí, že byl do výzbroje v Sovětském svazu zaveden již v roce 1971. Používá projektily ráže 240 mm o hmotnosti 130 kilogramů, což je slušné, ale nevýhodou je krátký dosah – běžné projektily doletí do vzdálenosti jenom 9,6 km, takže se minomet musí držet blízko u bitevní linie. Existuje však i raketově poháněná munice s dosahem až 20 km, a některé typy mohou být přesně naváděné.

Video: když ruští vojáci podcení maskování, může být těžký minomet 2S4 Tulpan snadným cílem, byť je krytý lesem

Pro raketomet, jakým je M142 HIMARS, je 2S4 Tulpan ideálním cílem, jelikož ho může zasáhnout z bezpečné vzdálenosti. Wikipedia uvádí, že běžné střely ráže 227 mm naváděné přes GPS mají dosah až 92 km, přičemž disponují hlavicí těžkou 91 kg, což na zničení samohybného minometu opatřeného slabým pancířem stačí. Existují ale i hlavice alternativní se 182 tisíci malých wolframových kuliček působících v místě zásahu jako obrovská brokovnice.

Článek Video: pokud se ruští vojáci zrovna věnují palbě z minometu 2S4 Tulpan, nemusí přilétající střelu vůbec postřehnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hyacint-S nelze při střelbě maskovat

Na videu níže můžete vidět přesně případ, kdy se průzkumnému dronu podařilo objevit těžkou samohybnou houfnici v okamžiku, kdy její obsluha pálila na nepřítele. Na záběrech je vidět, že dělo – jedná se o ruskou houfnici 2S5 Hyacint-S, uvádí MilIn – dokonce dvakrát vystřelí, což umožní jeho pozici ze vzduchu perfektně zaměřit, i když je mezi stromy.

1/ Russia has lost at least 55 (visually confirmed) of their 100 pre-war active 152mm 2S5 Giatsint-S self propelled guns, with 10 more units being damaged. In this thread I will show how many 2S5 they had in storage and how many might be left⬇️ pic.twitter.com/OZj5EjDZKa

— high_marsed (@HighMarsed) April 6, 2024

Po dokončení střelby obsluha s houfnicí dle všeho zajela hlouběji mezi stromy, a záběry naznačují, že se ji pokoušela maskovat pomocí větví. Jenomže v tu chvíli ji zasáhla střela z raketometu M142 HIMARS – velký oblak dýmu naznačuje, že musela být zničena. Údajně se jednalo o střelu se 182 tisíci kuliček, ale to ze záběrů nejde přesně poznat.

Pancíř proti přesné raketě neochrání

Houfnice 2S5 Hyacint-S byla zkonstruována ještě v Sovětském svazu a do výzbroje byla zavedena v roce 1978, uvádí ArmyRecognition. Užívá přitom střelivo ráže 152 mm a má zásobu na 30 ran. S běžnou municí může zasahovat cíle do vzdálenosti 28,4 km, s municí s posilovačem pak až do 37 kilometrů. Pásový podvozek poskytuje osádce ochranu jenom proti střepinám a lehkým ručním zbraním, ale při střelbě se musí pohybovat venku.

Ruská houfnice 2S35 Koalice-SV se vyrovná i nejlepším západním dělům. Její dostřel je až 80 km a opustila sovětské standardy

Systém M142 HIMARS se ke zničení Hyacintu-S skvěle hodí, neb se s dosahem nejspíše až 92 km, jak udává Wikipedie, může držet mimo dosah. Ze záběrů je jasné, že se Rusové nesnažili dělo chránit nějakým rušením signálu GPS, neboť přesně ten střely z HIMARS využívají. Ale v tomto případě se trefila naprosto přesně na souřadnice dodané průzkumným dronem.

Článek Video: ani když je ruské těžké dělo Hyacint-S schované mezi stromy, nemusí být v bezpečí a může ho tam „vypnout“ HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Točka ani BM-30 Smerč přesně nezasáhnou

Většina spojenců dnes umožňuje Ukrajině používat zbraně proti vojenským cílům v Rusku, uvádí MilIn, a třeba Američané konkrétně proti těm, které mohou útočit přes hranice (tedy raketomety, balistické střely, letadla atd.). Ukrajina měla dříve jenom málo vlastních zbraní toho schopných, třeba balistickou raketu OTR-21 Točka, jejíž přesnost je však mizerná. Využít mohla i sovětské raketomety BM-27 Uragan a BM-30 Smerč, ale to jsou zbraně s plošným účinkem a o přesnosti nemůže být řeč. Aktuálně má ovšem mnohé západní systémy.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Z těch jsou nejsilnější asi taktické balistické rakety ATACMS z USA, ale zrovna těmi nesmí zasahovat cíle v Rusku, ačkoliv na Krymu ano, neboť jde o okupované území. Totéž pak neplatí pro střely GMLRS z raketometu M142 HIMARS a dělostřeleckou munici. Střely GMLRS pro HIMARS a (a rovněž M270) jsou naváděné za pomoci GPS, uvádí na svých internetových stránkách Lockheed Martin, a jejich dosah je až 70 kilometrů, takže na cíle v Rusku dostřelí.

Storm Shadow nebo schopné houfnice

Z Velká Británie a Francie má pak Ukrajina řízené střely Storm Shadow/SCALP-EG, což jsou v podstatě stejné zbraně, akorát je každá země označuje jinak. Odpalovány jsou z letadel, konkrétně k tomu ukrajinské letectvo používá staré upravené taktické bombardéry Suchoj Su-24 Fencer. Wikipedia uvádí, že tyto střely mají speciální penetrační hlavici určenou třeba proti bunkrům, takže mohou zničit třeba velitelské bunkry či opevněné sklady. Jejich dosah je kolem 400 km a díky kombinaci několika typů navádění jsou velice přesné.

Americké tanky M1 Abrams nejspíše na Ukrajině způsobí paniku, ruské T-90M Proryv 3 jim 1 vs. 1 mohou čelit jen těžko

Mezi další zbraně, které na cíle v Rusku dosáhnou, patří děla. Těch má dnes Ukrajina celou řadu, třeba německou PzH 2000, francouzský CAESAR nebo polský AHS Krab, ale i další. Většinou přitom mají podobné parametry; ArmyRecognition uvádí, že houfnice PzH 2000 mají dosah se speciálním střelivem až 40 kilometrů, takže jsou vhodné k ničení shromaždišť, kolon, protibaterijní palbě a dalším úkolům, ačkoliv příliš daleko za frontu nedosáhnou. To platí i pro české raketomety RM-70 Vampire s ještě menším dosahem.

Článek Jaké západní zbraně může Ukrajina používat proti Rusku: cíle dokáže ničit i stovky kilometrů za hranicemi, ale s omezením se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Samo Polsko má M142 HIMARS objednaný

Vyrábět rakety do M142 HIMARS a jemu podobných raketometů v Polsku je vlastně logické, a navíc mu to umožní zapojení se do projektu světové úrovně. I tamní armáda si objednala celkem 486 těchto raketometů, uvádí ArmyRecognition, a bude tak jejich největším evropským uživatelem, což znamená i nároky na munici. M142 HIMARS pak mají i některé další evropské země a jiné si ho nejspíše pořídí – mezi nimi by mohla být dokonce i ČR, zatímco munice vyráběná u sousedů by možná byla levnější než ta z Ameriky.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Raketomet M142 HIMARS je umístěn na podvozku nákladního automobilu a do výzbroje byl zaveden v roce 2005, uvádí WeaponSystems. Do odpalovacího systému je nabíjeno pouzdro s raketami – nejčastěji se jedná o GMLRS ráže 227 mm, jichž je v jednom 6 kusů. Může se však jednat také o pouzdro s taktickou balistickou raketou ATACMS nebo dvěma řízenými střelami Precision Strike Missile, event. 6 raket GLSDB k vynesení klouzavé pumy GBU-39 SDB.

Polsko by produkovalo nejpoužívanější munici

V Polsku by nejspíše mohly být vyráběny nejpoužívanější rakety GMLRS. Lockheed Martin na svých internetových stránkách uvádí, že jich v současné době produkuje několik typů. Klasická raketa GMLRS má explozivní hlavici o hmotnosti 91 kilogramů a je schopna zasahovat cíle do vzdálenosti více než 70 kilometrů, ale některé zdroje uvádí vzdálenost až 92 kilometrů. Všechny rakety typu GMLRS pak mají satelitní a inerciální navádění.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

K dalšímu typu patří střela s takzvanou alternativní hlavicí, která nahradila dříve používanou kazetovou hlavici, od níž je upouštěno. V jejím vnitřku je 182 tisíc malých wolframových kuliček, které se v cíli rozletí a dokáží provrtat i lehce obrněné cíle – jejich účinek je tedy plošný. Nejnovějším druhem munice je pak GMLRS-ER se zvýšeným dosahem, která by měla být schopná zasahovat cíle do vzdálenosti až 150 km. Jak silná je její hlavice, však společnost neuvádí; do výzbroje by každopádně měla být zavedena v roce 2025.

Článek Polsko by mohlo „mluvit na světové úrovni“: podílet se může na výrobě munice pro M142 HIMARS, který by mohla koupit i AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GMARS odpálí dvojnásobek střel než HIMARS

Výrobcem raketometu GMARS by měl být koncern Rheinmetall, který se na jeho vývoji dohodl s výrobcem HIMARSu, tedy americkou společností Lockheed Martin, uvádí Defence-Blog. Jako on bude umístěn na kolovém podvozku a tedy bude mít i podobnou mobilitu. Na podvozku však bude místo na dvě pouzdra s raketami jako na starším pásovém M270, zatímco HIMARS má jenom jedno pouzdro – GMARS tak bude mít dvojnásobnou palebnou sílu.

iZdroj fotografie: Rheinmetall

Evropská verze raketometu by měla být konkrétně umístěna na podvozku Rheinmetall HX 8×8, uvádí BreakingDefense, kdežto americký raketomet je na menším podvozku 6×6. Mezi evropskými zeměmi existuje hned několik potencionálních zákazníků: GMARS může nahradit starší MARS II, což je upravený M270, nebo doplnit jeho počty, neb třeba Německo chce v budoucnu raketometů více. Teoreticky by o GMARS mohla projevit zájem i česká armáda, která žádné raketomety nemá, i když by ho asi chtěla na podvozku Tatra.

Kolový podvozek umožňuje snadný přesun

Rheinmetall na svých internetových stránkách uvádí, že stačí k obsluze raketometu dvoučlenná osádka. Na originálním podvozku má být raketomet schopen rychlosti až 100 km/h a dojezd by mít 700 km, takže se může snadno přesouvat po vlastní ose. Využívat navíc bude munici zavedenou v mnoha armádách, nejčastěji se jedná o rakety GMLRS ráže 227 milimetrů s hlavicí o hmotnosti 91 kilogramů, jichž by ve 2 pouzdrech bylo 12. Naváděny jsou za pomoci GPS a dolet mají přes 70 kilometrů, ač některé zdroje tvrdí až 92 kilometrů.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Do raketometu lze ale nabít i dvě taktické balistické rakety ATACMS s doletem až 300 km, a dále pak střely GLSDB, které vynáší do výšky klouzavé pumy GBU 39 SBD s dosahem až 150 km. Případně může jít také o nové řízené střely Precision Strike Missile s dosahem až 500 km, které jsou v jednom pouzdře dvě. V budoucnu je také počítáno s pouzdrem na rakety ráže 122 milimetrů s kratším dosahem a střelou Surface-Launch Cruise Missile.

Článek GMARS bude evropský M142 HIMARS, o který by mohla jevit zájem i AČR. Oproti němu však nabídne dvojnásobek raket se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zkázu mohou přinést rakety z M142 HIMARS

Případ, kdy obsluha systém protivzdušné obrany dostatečně nemaskovala a nechala ji na volném prostranství na okraji pole, můžete vidět na videu pod článkem. Je na něm vidět zničený Pancir S1, což je ruský systém protivzdušné obrany krátkého dosahu. Jeho zkázou se podle všeho staly rakety z amerického raketometu M142 HIMARS, uvádí MilIn. Znamená to nicméně, že byl nejdříve objeven zřejmě dronem, který jeho souřadnice nahlásil.

iZdroj fotografie: Picryl

Zásah systému Pancir S1 byl nejspíše velmi tvrdý, protože z něj zbyly jenom ohořelé trosky a zahynuli i někteří členové posádky. Není však jasné, zda ho zasáhla raketa s tříštivou nebo třeba s kazetovou hlavicí, protože takovou zkázu může způsobit nejenom samotný výbuch střely, ale také exploze nabitých protiletadlových raket v samotném systému, event. munice do jeho kanonů. Nástavba podvozku ležela dokonce několik metrů od něj.

Pancir S1 má dosah 20 kilometrů

Pancir S1 je vcelku moderní systém určený k tomu, aby sestřeloval letouny, vrtulníky, řízené střely a větší typy dronů do vzdálenosti 20 km a výšky 10 km, uvádí MissileThreat. Je umístěn na podvozku nákladního automobilu, na němž je odpalovač 12 střel a dvojice kanonů ráže 30 mm. K dispozici má vlastní vysokofrekvenční radar pro vyhledávání a zaměřování cílů, a může mít i termovizní senzor. V jednom okamžiku je schopen útočit na čtyři cíle najednou.

Do Moskvy už nic nepronikne, „vytunila“ svou protivzdušnou obranu: systémy Pancir-S1 na střechách budov, S-300, S-400 i S-500 poblíž

Americký raketomet M142 HIMARS je umístěn na podvozku nákladního automobilu a může odpalovat různé typy munice, nejčastěji jsou to rakety ráže 227 mm, uvádí WeaponSystems. Jimi dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 92 km, a pokud je použita balistická raketa ATACMS, může cíl zasáhnout na vzdálenost až 300 km. Střely jsou většinou naváděny prostřednictvím GPS, takže pokud o nich nepřítel ví, může se pokusit jejich navádění rušit.

Článek Video: zůstane-li ruský systém Pancir-S1 nekrytý na okraji pole, může se stát až příliš snadným cílem pro raketomet M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron objevil Hyacint-S, když zrovna pálil na cíl

Způsobů, jak zničit dělostřelectvo, je celá řada – jeden z nich ukazuje video pod článkem. MilIn uvádí, že zachycuje situaci, kdy se průzkumnému dronu podařilo objevit ruskou samohybnou houfnici 2S5 Hyacint-S, jejíž obsluha s ní zastavila mezi stromy – nejspíše doufajíc, že je tak dostatečně chráněná před průzkumem. Dělo dokonce vystřelilo několik ran, což je na záběrech znatelně pozorovatelné, ale nic více nesvedlo, protože to záhy „schytalo“.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Dron na něj navedl přesně naváděnou raketu ze systému M142 HIMARS, přičemž stačila jediná rána; Wikipedia uvádí že je tato raketa naváděna prostřednictvím GPS a je velice přesná. Použitá munice byla konkrétně raketa M30A1, což je střela s hlavicí naplněnou 182 tisíci wolframových kuliček. Ty jsou v cíli explozí vymrštěny do okolí a provrtají vše jako jakási veliká brokovnice. Neodolají jim dokonce ani slabě pancéřované cíle.

Houfnice klasické sovětské ráže 152 milimetrů

2S5 Hyacint-S je houfnice pocházející ze Sovětského svazu, kde byla do výzbroje zavedena v roce 1976, uvádí WeaponSystems. Jde o zbraň používající klasickou sovětskou munici ráže 152 milimetrů, jejíž dosah je až 28,4 kilometrů, ale v případě použití raketově asistované munice je to až 37 kilometrů, a systém si s sebou vozí munici vystačující na 30 ran.

Video: Ukrajinci vyhodili do povětří ruskou těžkou houfnici 2S5 Hyacint-S. Je to velký úspěch, i dnes totiž dokáže velmi silně udeřit

Houfnice má 5člennou obsluhu a je umístěna na pásovém podvozku, jehož ocelový pancíř ji chrání před střepinami a projektily z ručních zbraní. Ovšem v okamžiku, kdy dělo střílí, se osádka pohybuje kolem a není nijak chráněna. Proto nejspíše v zaznamenaném útoku raketou M30A1 celá obsluha zahynula. V případě jízdy po silnici se může vozidlo pohybovat rychlostí až 63 km/h, v terénu je ale rychlost kolem 30 km/h, a dojezd pak až 500 km.

Článek Video: ani mezi stromy nemusí být ruská houfnice Hyacint-S v bezpečí. I jediná raketa ji může proměnit ve šrot a zabít osádku v okolí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Úder zničil radar i velitelské centrum

Zničit mozek a oči moderního ruského systému protivzdušné obrany S-400 je rozhodně velikým úspěchem. Takový je zaznamenaný i na videu pod článkem, kdy se podařilo zlikvidovat nejenom jeden z radarů onoho kompletu, ale zasaženo mělo být i velitelské stanoviště a další technika, uvádí MilIn. Ze záběrů z větší vzdálenosti nelze bohužel poznat, jaký typ radaru byl konkrétně zničen, protože jich S-400 používá několik a jsou si velmi podobné.

iZdroj fotografie: Národní garda Severní Karolíny

Útok se pravděpodobně odehrál v okamžiku, kdy průzkumný dron objevil radar a velitelské stanoviště rozestavěné na poli. Ani jedna část zřejmě nebyla chráněna a ze vzduchu šla dobře vidět, takže na ni mohla být navedena palba raket ze systému M142 HIMARS. Na zničení byla potřeba téměř celá salva, video totiž zobrazuje minimálně 5 explozí počínaje zásahem cíle ve větší vzdálenosti od radaru a dalších vozidel; M142 HIMARS má 6 raket.

S-400 má rakety z M142 HIMARS zvládat

Zasažený radar mohl být multifunkční radar 92N6E, k němuž Wikipedia uvádí, že jde o zařízení se skutečným dosahem detekce kolem 340 km, a na jehož fungování jsou závislé střely ze systému S-400, ale přesně to určit nelze. Má plochou anténu umístěnou na vozidle podvozku 8×8, ale velmi podobně vypadá i výškový radar 96L6E schopný detekovat až 20 cílů ve velkých výškách a jehož dosah má být 300 km, případně mohlo jít o radar 92N2.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

M142 HIMARS zasáhl radar a velitelské stanoviště pravděpodobně raketami M31 – na videu se totiž zdá, že jsou exploze klasické výbuchy explozivních hlavic. Wikipedia uvádí že takovéto střely mohou zasahovat cíle až do vzdálenosti 92 km a naváděné jsou prostřednictvím systému GPS, kdy má každá raketa hlavici o hmotnosti 91 kg. Rusko v minulosti uvádělo, že S-400 zvládá střely raketometu M142 HIMARS likvidovat, praxe ale ukázala, že tomu tak není vždy.

Článek Video: ačkoliv má ruský S-400 rakety z M142 HIMARS likvidovat, v praxi tomu tak vždy není. Někdy mu proklouzne i celá salva se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nerozvážně nekryté centrum na poli

Objevit velitelské centrum systému protivzdušné obrany určitě nebude jednoduché, protože se jej nepřítel snad vždy snaží ukrývat. To se ale nejspíše nestalo v případě zachyceném na videu pod tímto článkem, kde můžete vidět zničení řídícího centra ruského systému S-300 nebo S-400, uvádí MilIn. Umístěno bylo na nějakém poli a spolu s ním byl zničen i radar, pravděpodobně se jednalo o 92N6E. Nelze to ale říci přesně, protože systém používá několik velmi podobných radarů a záběry nejsou příliš ostré; na výsledku to nicméně nic nemění.

Photo evidence have emerged, proving that a Russian command post of the S-400 Triumph air defense system 55K6E was HIMARSed in the Kherson region around 10 days ago.

🇺🇦 pic.twitter.com/pL8LzFPBVq

— Visegrád 24 (@visegrad24) May 30, 2023

Zbraní použitou k likvidaci řídícího stanoviště a radaru byl raketomet M142 HIMARS, ale na cíl rozhodně nestačila jedna raketa – obsluha raketometu jich vypálila minimálně pět. Jednalo se o střely M30A1 se speciálním hlavicí obsahující 182 tisíc wolframových kuliček. Tyto kuličky působí po explozi hlavice plošně a jsou schopné provrtat i slabší pancíř. Střela je pak naváděna za pomoci GPS, a Wikipedia uvádí, že má dolet až 92 kilometrů.

Řídící stanoviště plné specialistů

Wikipedia uvádí, že je řídící stanoviště označované jako 55K6E umístěno na podvozku nákladního automobilu Ural-5323 a obsluha z něj může velet celému praporu S-400 složeného z několika radarů dodávajících potřebná data a odpalovacích vozidel. Jednotlivé části praporu mohou být od řídícího stanoviště vzdálené až 100 kilometrů, a na tomto velitelském stanovišti by měli rovněž sloužit vysoce vyškolení specialisté.

„F-16 nemůže bojovat, pokud stojí proti ruskému systému S-400,“ uvedl zkušený americký pilot John „JV“ Venable

Radar 92N6E je pro práci systému S-400 klíčový, protože slouží k zaměřování střel na cíle. RadarTutorial uvádí, že je dokáže detekovat do vzdálenosti 340 až 400 kilometrů a je umístěn na podvozku nákladního automobilu MZKT-7930 8×8, což mu zajišťuje relativně vysokou mobilitu. Zničit takovýto radar asi není pro raketu nijak obtížné, jde o citlivé zařízení a není ani jasné, jestli je vůbec alespoň kabina pro osádku pancéřovaná.

Článek Video: stačí pár raket z HIMARS a ruské velitelské stanoviště S-300 / S-400 nerozvážně „vystavené“ na poli může být minulostí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cenný radar zasáhla raketa z M142 HIMARS

Na fotografii v tomto článku publikované na síti X lze vidět, jak dopadl útok na ruský radar protivzdušné obrany 92N6E. Jde o velmi cenný systém, protože je používán spolu se systémy S-400, případně S-300. K útoku na něj byla použita raketa vypálená z raketometu M142 HIMARS, uvádí Defence-Blog, a ze záběru je jasné, že se útok velice dobře povedl, ačkoliv byly nakonec potřeba 4 střely, jak ukazuje video údajně zobrazující útok.

The cabin of the 92N6E multifunctional radar (code-named ‚Grave Stone‘) of the Russian S-400 air defense system shows signs of damage following a strike by HIMARS. pic.twitter.com/wKkcIPaqrC

— Military Cognizance (@MiliCognizance) April 24, 2024

Na fotografii se sice zdá, že jsou v radaru jenom malé dírky, ale jinak vypadá téměř v pořádku. Zdání však může velice klamat, protože uvnitř bude téměř jistě vše úplně na kaši, a to doslova. Právě dírky viditelné v kabině naznačují, že obsluha raketometu využila k zásahu speciální raketu M30A1, jejímž nejničivějším prvkem je 182 000 wolframových kuliček uvnitř bojové hlavice. V místě cíle působí jako jakási obří brokovnice, přičemž jsou projektily schopné proletět i slabšími typy pancíře a uvnitř techniky poté nadělat naprostou paseku.

Radarový systém 92N6E uřídí až 12 střel

Multifunkční radar 92N6E je primárním radarem hlavně u systému S-400. RadarTutorial uvádí, že je umístěn na podvozku nákladního automobilu MAZ-7910 8×8, což mu zajišťuje velice slušnou mobilitu, a dosah ploché radarové antény má být kolem 320 km. Radar má pak být schopen navádět až 12 střel 40N6 proti 6 různým cílům najednou. Takové střely teoreticky dokáží zasahovat cíle vzdálené až 400 kilometrů, i když v praxi to je mnohem méně.

Vzácná kazetová dělostřelecká munice poslouží dobře i jako zbraň pro drony, rozebírat ji (ke všemu bruskou) ale nedává smysl

V případě videa musela obsluha umístit radar relativně nedaleko bojové linie, neb dosah střel M30A1 je maximálně 92 km, uvádí Wikipedia, ale většinou se udává vzdálenost kolem 80 km. Střela je naváděna prostřednictvím GPS, takže je velice přesná, ale na druhou stranu je toto navádění možné rušit a mást. Vyvinuta byla jako náhrada střely z kazetovou hlavicí, jejíž submunice nemusela v některých případech explodovat a zůstat tak nebezpečná.

Článek Foto: byť se zdá ruský radarový systém 92N6E jenom poškozený, uvnitř může být doslova na kaši, zasáhne-li ho raketa z HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

R-330Zh se snažila osádka zamaskovat

Jednou z armád disponujících celou škálou zbraní pro vedení elektronického boje je ta ruská. Velice aktivně ji v oblasti bojů používá, a na videu pod tímto článkem lze například vidět, jak ruské jednotky přišly o systém R-330Zh Zhitel. Že je prioritním cílem, si byla jeho osádka pravděpodobně vědoma, protože systém ukryla mezi stromy, kde ho ještě zakryla maskovacími sítěmi. Zkušené obsluze průzkumného dronu ale neušel.

iZdroj fotografie: Uživatel 3dmardivcommstrat / Creative Commons / CC BY-SA

Když zjistila polohu zbraně, navedla na ni palbu ze systému M142 HIMARS, uvádí MilIn. Právě ten by měl být jedním z cílů R-330Zh, protože je schopen rušit jeho navádění – ale zdá se, že buď rušení nefungovalo, nebo byl systém zrovna mimo provoz. Raketa z raketometu HIMARS se trefila naprosto přesně a systém elektronického boje umístěný na nákladním automobilu zničila jedinou ranou, jejíž hlavice obsahovala tisíce fragmentů.

V oblasti zásahu těžko něco přežije

R-330Zh je moderní systém, jehož úkolem je rušit různé druhy signálu – například satelitní telefony, mobilní telefony, a je schopen rušit i systém GPS, uvádí Wikipedia. Rušička je umístěna na podvozku nákladního automobilu Ural-43203 nebo KamAZ-43114 a nejnovější verze tohoto systému by měly být schopny rušit signály do vzdálenosti až 30 km, a údajně byly zaznamenány i případy, kdy dokázaly zablokovat některé schopnosti letounů AWACS.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Na zničení systému R-330Zh použili dělostřelci obsluhující systém HIMARS speciální raketu označovanou M30A1, což má být munice nahrazující rakety s kazetovou hlavicí. Forbes uvádí, že je v této raketě hlavice obsahující 182 tisíc malých kuliček z wolframu speciálně rozmístěných kolem výbušného jádra. V cíli se kuličky rozletí a jsou schopny ničit nejenom živou sílu, ale i slabě pancéřované cíle. Jedna raketa je jimi schopna doslova prošpikovat území o velikosti tří fotbalových hřišť, a nic (krom těžkých obrněnců) na něm nemá šanci přežít.

Článek Video: M142 dokáže zničit i hodnotný a dobře skrytý ruský systém R-330Zh jedinou ranou, která ho doslova prošpikuje skrz naskrz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Během přesunu lze 9K37 Buk snadno odhalit

Zničení systému protivzdušné obrany 9K37 BukM-1-2 ukazuje i video pod tímto článkem. Jeho obsluha si byla vědoma zranitelnosti, proto se ho pokoušela ukrýt v zalesněné oblasti. Zdá se ovšem, že při přesunu na novou pozici spatřil vozidlo průzkumný dron, což znamenalo pro něj a jeho obsluhu osudový okamžik. Když 9K37 Buk zastavil ve svém úkrytu pod stromy, průzkumníci přesně znali jeho pozici, a jakákoliv další snaha o ukrytí byla marná.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Ke zničení systému byl nasazen raketomet M142 HIMARS, uvádí MilIn, a podle pořízených záběrů stačila na zničení protivzdušného systému jediná střela, která zasáhla velice přesně. Následné výbuchy naznačují, že byly v systému 9K37 Buk stále nabité střely, protože po zásahu nakonec explodovaly a létaly všude kolem. Síla exploze svědčí o tom, že byl komplet zničen definitivně, a pravděpodobně zahynula i jeho osádka.

9K37 má ve výbavě 4 rakety a vlastní radar

Systém Buk byl do výzbroje sovětské armády zaveden již v 70. letech 20. století, ale byl opakovaně modernizován, takže je dodnes silnou zbraní, ale záleží na verzi. ArmyRecognition uvádí, že je systém umístěn na pásovém podvozku a nese čtyři protiletadlové rakety. Jejich dosah je u BukM-1-2 slušných 42 kilometrů do dálky a 25 kilometrů do výšky. Zničené vozidlo označované jako TELAR má i vlastní radar, díky němuž může operovat samostatně. Ale systémy Buk se dají i navzájem propojovat a existují vozidla pouze k odpalování raket.

HIMARS použitý ke zničení systému je americký raketomet umístěný na kolovém podvozku. Nejčastěji využívá rakety ráže 227 mm s dosahem zhruba 80 km. Wikipedia uvádí že taková střela má bojovou hlavici o hmotnosti 91 kg a naváděna je prostřednictvím GPS. Pokud tedy obsluha zná přesné souřadnice svého cíle, dokáže ho zasáhnout s přesností zhruba na jeden metr. Pro stojící systém jako je 9K37 Buk je pak jediná raketa smrtící.

Článek Video: ani když se ruský 9K37 Buk skrývá mezi stromy, nemusí být v bezpečí. Jediná raketa s ním udělá krátký proces se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketa z M142 HIMARS ke zničení Leer-3 stačí

Možností, jak zničit systém elektronického boje, je mnoho – jeden ukazuje i video pod tímto článkem. V daném případě se jedná o ruský systém RB-341V známý také jako Leer-3. Zbraní určenou k jeho likvidaci byla přesná raketa naváděná pomocí GPS z amerického raketometu M142 HIMARS, uvádí MilIn. A jelikož byl útok úspěšný, mohly jednotky opět používat svá komunikační zařízení, což jim nejspíše značně ulehčilo jejich bojovou činnost.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Základem úspěchu takového útoku je ale systém elektronického boje najít, a hlavně rozpoznat. K tomu v tomto případě posloužil nějaký typ průzkumného dronu, a i když se Leer-3 schovával mezi stromy, byl z výšky rozpoznatelný a obsluha ho i správně identifikovala. Umístěný je nicméně na podvozku běžného nákladního automobilu KamAZ-5350, uvádí Wikipedia, a mohl by působit jako jakékoliv jiné vozidlo, na které se útok drahou střelou nevyplatí.

Leer-3 obsahuje i dron Orlan-10 s vysílačem

Zmíněný ruský systém je zaveden ve výzbroji ruských ozbrojených sil od roku 2016, přičemž dokáže blokovat provoz jakýchkoliv zařízení na určených frekvencích, vysvětluje ArmyRecognition. K tomu používá běžný ruský dron Orlan-10 vybavený speciálním vysílačem radiového signálu, a jeho dosah je zhruba 30 kilometrů. Teoreticky přitom zvládá frekvence rušit po dobu více než 10 hodin, poté se ale musí vrátit a dobít. Jedná se hlavně o rušení zařízení GSM, jichž může v jednom okamžiku údajně blokovat více než 2 tisíce.

Fotky: jak udělat nepříteli radost? Stačí, aby nekompetentní velitel nakupil desítky kusů techniky na 1 místě a nechal je naráz zničit

Jak jsem už zmínil, rušení není jedinou schopností Leer-3; tou další, a možná ještě nebezpečnější, je detekce zařízení využívajících GSM komunikaci, například tedy telefonů, tabletů nebo notebooků. Jejich pozici je systém schopen zanést do digitální mapy, která pak poslouží k zaměření útoků třeba za pomoci dělostřelectva, případně by bylo možné k cílům poslat průzkumné nebo sebevražedné drony, ale také je to důležité jako součást průzkumu.

Zničení ruského systému RB-341V Leer-3

Článek Video: zničit klíčový ruský systém rozvazuje vojákům ruce natolik, že se mohou opřít do akce naplno. Dobře poslouží M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stojící BM-21 Grad je snadným cílem

Klasický boj raketometu proti raketometu zobrazuje video ze sítě X, které můžete vidět pod tímto článkem. Ukazuje, jak dvojici ruských raketometů BM-21 Grad objevil průzkumný dron, upřesňuje MilIn, přičemž byla umístěna v mírně zalesněném terénu – nejspíše se jednalo o snahu ji alespoň trochu zamaskovat, ale zároveň jí nechat potřebné místo, aby mohla vést palbu. Odhalení takové pozice je ovšem pro dron na nebi velice jednoduché.

iZdroj fotografie: Cpl Jamie Peters RLC / MOD / OGL v1.0

K útoku na raketomety BM-21 Grad potom stačilo nahlásit souřadnice GPS, jelikož se nehýbaly. Vzápětí na ně přiletěly v rozmezí pravděpodobně jenom několika sekund dva přesné údery, a to z raketometu M270 nebo M142 HIMARS. Obě rakety trefily velice přesně, načež z cílů zbyly jenom trosky. V jednom byly nejspíše stále nabité rakety, protože začaly létat všude okolo.

Sovětský BM-21 Grad je velmi rozšířený

BM-21 Grad je nejrozšířenějším raketometem na světě, přičemž pochází ještě z dob SSSR – do výzbroje byl zaveden na začátku 60. let 20. století, uvádí ArmyRecognition, a umístěn bývá na různých typech podvozků. Do mnoha zemí byl pak vyvezen a všude po světě vznikly jeho různé licenční kopie. Využívá rakety ráže 122 mm a v odpalovači jich má až 40; ty standardní mají dosah kolem 20 km, ale některé moderní varianty zvládají dokonce 35 až 40 km.

Česko poskytlo Ukrajině i raketomet BM-21MT Striga, což je „vytuněný“ BM-21 Grad na podvozku Tatra. Jde o vskutku nesnadný cíl

M270 a M142 jsou pak americké raketomety, z nichž první je pásový, a druhý na podvozku nákladního automobilu. Využívají přitom různé druhy munice, ale proti Gradům pravděpodobně nasadily střely M31, což jsou rakety ráže 227 milimetrů. Ty jsou naváděny prostřednictvím GPS a jejich přesnost je kolem 1 metru, zatímco dosah nejspíše až 92 kilometrů, uvádí Wikipedia. Mají 91 kilogramů těžkou bojovou hlavici obsahující 23 kilogramů trhaviny.

Знищено одразу 2 російських Гради!

Спільна робота батальйону К-2 54 ОМБр, бригади НГУ Рубіж та невідомих старших начальників.

Виявлення і коригування здійснювалось у тому числі за допомогою оплачених вами розвідувальних дронів. pic.twitter.com/iEUvEXLSCt

— Serhii Sternenko ✙ (@sternenko) February 27, 2024

Zničení dvou raketometů BM-21 Grad

Článek Video: když se dvojice ruských BM-21 Grad nehýbe, stačí na její zničení jenom několik vteřin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systém Palantin je ve výzbroji jenom 5 let

Palantin je vcelku nový a docela vzácný, ve výzbroji ho má pouze ruská armáda. Janes uvádí, že do služby vstoupil v roce 2019, a při jeho vývoji inženýři počítali s různými prostředky moderní výzbroje, které je potřebné rušit. Mimo to je velice mobilní, takže zvládá rychlý přesun po vlastní ose, neboť je umístěn na podvozku KamAZ-63501 8×8. Když s ním vycvičená obsluha dorazí na místo, je schopno ho připravit k činnosti do půl hodiny.

Ukrainian Special Forces Eliminate Russian Palantin EW System with a HIMARS strike. pic.twitter.com/j1NyZ5OL78

— René Duba (@ReneDuba) March 11, 2024

Umístění na velikém nákladním automobilu však znamená, že ho lze docela snadno objevit např. průzkumným dronem, jako tomu bylo na videu pod článkem, i když se ho osádka snažila zamaskovat v porostu. Na Palantin vzápětí letěly 2 střely vypálené z raketometu M142 HIMARS. První z nich se netrefila, což umožnilo dvěma členům obsluhy uniknout, uvádí MilIn, ovšem o několik sekund později přiletěla druhá a osud vozidla definitivně zpečetila.

Palantin vytváří jakousi ochrannou kopuli

Systém Palantin je nesmírně užitečný. ArmyRecignition uvádí, že je navržen tak, aby automaticky vytvořil jakousi ochrannou kopuli nad jednotkami, což má umožnit účinnou detekci a boj proti dronům i dalšímu nepřátelskému vybavení. Dosah této kopule je kolem 20 kilometrů, přičemž umožňuje i rušení nepřátelské komunikace a internetového připojení, a některé zdroje tvrdí, že by mohl být schopen narušovat také satelitní navigaci.

Video: těžká rána pro Rusko, po jediné ráně ztratilo výjimečný systém elektronického boje Palantin, jehož obranu paradoxně zdolal dron

I to může být důvod, proč první střela z HIMARS minula, protože střely jako M30 a M31 mají inerciální a GPS navádění, uvádí Wikipedia. Jejich přesnost je udávána na 1 metr, což v tomto případě rozhodně neplatilo. Hlavně pak u první střely, kdy rušení satelitní navigace nejspíše kompenzovalo navádění inerciální. Na druhou stranu fakt, že systém objevil dron a celý útok nasnímal, svědčí o tom, že ani moderní Palantin evidentně nedokáže vyrušit všechnu komunikaci, protože obsluha dronu o ni prokazatelně nepřišla.

Článek Video: velmi vzácný ruský systém Palantin dokáže odklonit raketu z M142 HIMARS, ale paradoxně ho může „načapat“ i dron se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Radar může být objeven při přesunu

Možností, jak takový radar zaměřit, je řada – lze třeba detekovat jeho radarové signály a z nich odvodit jeho pozici. Video níže ale ukazuje asi tu nejjednodušší variantu, a tou je detekce za pomoci průzkumného dronu. Na záběrech je vidět, jak dron zachytil systém Zoopark zrovna v okamžiku, kdy se nacházel na otevřeném prostranství, uvádí Defence-Blog, načež následoval útok systému M142 HIMARS nebo M270, který ho zničil jedinou ranou. Video ukazuje i zraněnou obsluhu a fakt, že nejspíše nezraněný ruský voják od zraněného utekl.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Ruská obsluha si evidentně byla vědoma zranitelnosti radarového systému, a proto pro něj vybudovala kryt v zalesněném prostoru, který vypadal jako garáž. Jeho střecha udělaná z větví pravděpodobně může systém nejen skrýt, ale i ochránit před útoky dronů. Stěny úkrytu přitom byly z celty. Jenomže když obsluha dronu jedoucí radar po celou dobu sleduje, je jí jasné, kde se nachází, takže stačí nahlásit jeho souřadnice, jakmile se zastaví.

Zoopark detekuje cíle až na 40 kilometrů

Radar Zoopark existuje v několika verzích a každý z nich představuje ve výzbroji ruské armády cenný systém. TheDefensePost uvádí, že dokáže detekovat 12 cílů současně, a to včetně řady dělostřeleckých granátů a raket, na vzdálenost až 40 km, což záleží na typu radaru a druhu detekované munice. Např. vzdálenost detekce pozice minometu je nižší než pozice raketometu. Systém je umístěn na podvozku pásového obrněného vozidla MT-LB, což mu zajišťuje velmi dobrou mobilitu a osádce ochranu proti střelbě z ručních zbraní.

„Lovec ruských S-400“, protiradarová střela AGM-88G AARGM-ER zničí cíl vzdálený i 300 km, piloti tak zůstanou v bezpečí

Pancíř vozidla ale nemůže odolat raketě z raketometu, jakým je například M142 HIMARS nebo M270. Jeho běžně užívané rakety M31 mají hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, uvádí Wikipedia, a mohou cíl zasahovat do vzdálenosti až 92 kilometrů, přičemž se na něj navádí za pomoci GPS. Jejich udávaná přesnost je kolem 1 metru, takže pokud průzkumný dron nahlásí souřadnice správně, nemá poměrně rozměrný radar ani jeho obsluha šanci.

_ 1 ruSSian Zoopark radar.
HIMARS at work pic.twitter.com/6sTJ75Ho8o

— 𝔗𝔥𝔢 𝔇𝔢𝔞𝔡 𝔇𝔦𝔰𝔱𝔯𝔦𝔠𝔱 🇬🇪🇺🇦🇺🇲🇬🇷 (@TheDeadDistrict) March 7, 2024

Zničení radaru Zoopark jedinou střelou

Článek Video: ačkoliv je ruský radar Zoopark velice schopný, není k jeho zničení třeba nic více než jediný zásah z M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron našel Zhitel a odposlouchával vojáky

Případ využití systému elektronického boje a útoku na něj zachycuje i video pod článkem. Konkrétně jde o odhalení ruského R-330ZH Zhitel, uvádí Defence-Blog, který byl podle všeho objeven průzkumným dronem, jak se schovává v lesním porostu, ale stromy bez listí ho kryly nedostatečně. Dron byl pravděpodobně určen k odhalování podobných systémů, protože dle všeho zachytil i komunikaci ruských vojáků, která je rovněž součástí videa.

iZdroj fotografie: Denis Abramov / Creative Commons / CC BY

R-330ZH Zhitel je rušící komunikační stanice a ve výzbroji ruských ozbrojených sil je již několik let. ArmyRecognition uvádí, že ji tvoří nákladní automobil Ural-43203 nebo KAMAZ-43114, a dále jakýsi přístřešek se čtyřmi teleskopickými stožáry. Systém nemá dle dostupných informací žádné pancéřování a v případě objevení je velmi lehkým cílem. Tvar na videu zachycené exploze při zásahu vozidla svědčí o tom, že ho nejpravděpodobněji zničila střela M30A1 užívaná v systémech M142 HIMARS nebo M270.

R-330ZH Zhitel ruší komunikaci až na 30 km

Zhitel je na moderním bojišti poměrně cenná zbraň. Její osádka ji mimochodem může připravit do 40 minut, a pak detekovat a rušit nepřátelské mobilní stanice družicové komunikace Inmarsat či Iridium, ale i mobilní telefony, a také rušit satelitní navigaci GPS. A to se 100% účinností do vzdálenosti 20 až 30 km, což záleží i na terénu. Z toho plyne, že osádka musí systém umístit relativně blízko fronty, pakliže chce nepřítele rušit do větší hloubky.

V takovém případě lze ale vozidlo objevit třeba zmíněným dronem, a pokud na něj zaútočí střela M30A1, je pro něj smrtící. Wikipedia uvádí, že v sobě má 182 tisíc malých wolframových kuliček, které z cíle doslova udělají řešeto. Raketa ho dokáže zasáhnout do vzdálenosti až 92 kilometrů a její přesnost je kolem 1 metru. Naváděna je prostřednictvím GPS a R-330ZH Zhitel by ji paradoxně měl být schopen vyrušit, což se v případě zachyceném na videu nejspíše nepovedlo, ale také je možné, že v danou chvíli zrovna nefungoval.

Článek Video: s raketou z HIMARS by si měl jeden z nejmodernějších ruských systémů poradit, ale opak může být pravdou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani pancíř navíc přežití Buk-M3 nezajistí

Systémy protivzdušné obrany, které objeví drony, se mohou stát cílem útoků sebevražedných dronů, dělostřelectva, ale i přesných raket. Například ze systému HIMARS, i když Buk-M3 může zničit i klouzavá puma, jak ArmádníZpravodaj psal. Systém je umístěn na pásovém podvozku řady GM, který osádku nejspíše chrání proti střelbě z ručních zbraní, což není moc. Video pod tímto článkem však ukazuje, že mají některé ruské Buk-M3 přídavné pancéřové desky – jejich úkol je jediný – zvýšit odolnost proti různým útokům a zajistit přežití.

Russia equips its latest Buk-M3 systems with added armor.
But like in the last image, nothing will change for they will all be destroyed by more lethal warheads like the 2 Pantsir-S1s destroyed today with loitering ammunition. pic.twitter.com/RjkmAAsdfR

— Midobecker 🇺🇸🇺🇦 🇮🇹🇮🇱 (@midobecker_1) January 6, 2024

Ochrana je podle všeho namontovaná na kritických místech systému, tedy zejména kolem prostoru osádky, uvádí Defence-Blog. Jak silné přídavné pancéřování je, není jasné, z publikovaných záběrů lze usuzovat asi 10 až 15 milimetrů, ale jde jenom o odhad. Na videu je vozidlo TELAR se střelami a radarem, přičemž se zdá, že nástavba, a pochopitelně samotný radar, pancéřované nejsou. V případě útoku jsou tedy tyto části zranitelné jako dříve, ale stoupá šance na přežití osádky, což uchrání cenné životy vycvičených vojáků.

Střelu sice nezastaví, ale dron ano

Zda dokáže přídavný pancíř vozidlo opravdu ochránit, je sporné. Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že střela M31 z HIMARS má hlavici o hmotnosti 91 kg, což je dost i na zničení tanku, natož mnohem slaběji pancéřovaného vozidla. Její přesnost je navíc 1 metr, takže trefit cíl pro ni není problém, což mnohokrát prokázala v praxi. Jiná ale může být situace třeba u menšího nebo FPV sebevražedného dronu, který už nemusí pancířem proniknout, ačkoliv se operátor samozřejmě téměř jistě zaměří na nepancéřovanou část.

Pro ruskou armádu je Buk-M3 velmi důležitý a jedná se o moderní systém. Není proto divu, že se ho snaží chránit, jak se dá. MilitaryToday uvádí, že jeho střely zasáhnou cíle do vzdálenosti až 70 km a výšky 35 km, a mají být schopné i útoku na balistické rakety. Jsou vysoce manévrovatelné a zvládnou údajně vymanévrovat jakýkoliv bojový letoun, a ke všemu mají velmi účinnou tříštivou hlavici. V případě potřeby je lze omezeně použít i proti námořním cílům.

Článek Nejlepší verze ruského Buk-M3 je i s přídavným pancéřováním stejně zranitelná jako dříve, smysl ale přece má se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani raketově poháněná munice nestačí

2S9 Nona-S je zbraň primárně vyvinutá pro potřeby výsadkových vojsk, takže ji lze i vysadit ze vzduchu. Do výzbroje sovětské armády vstoupila v roce 1981, uvádí MilitaryToday, a dodnes zůstala nejenom v té ruské, ale stejně tak v mnoha postsovětských státech, a dostala se třeba i do výzbroje Sýrie. Jako hlavní zbraň je použitý jakýsi hybrid minometu a houfnice označovaný jako 2A51 ráže 120 milimetrů, jehož dosah je necelých 9 kilometrů s běžnými projektily, a 12,8 kilometrů s raketově asistovanou municí.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

To znamená, že se 2S9 Nona-S pohybuje blízko fronty a lze ji objevit třeba drony. Na videu pod tímto článkem se zrovna tomu podařilo zjistit dokonce polohu dvou kusů, jejichž obsluhy je nerozumně postavily vedle sebe, což z nich udělalo neobyčejně lákavý cíl. Poté stačila jenom jediná střela z raketometu M142 HIMARS, která s sebou vzala dva jednou ranou. Z obou zbraní nepřekvapivě zbyly jenom hořící a doutnající trosky.

2S9 Nona-S má jenom slabý pancíř

Těžký minomet má být odolný proti mnoha úderům, i proto ho konstruktéři umístili na podvozek pásového transportéru BTR-D. Pochází přitom ze 70. let 20. století, a jak uvádí WeaponSystems, byl používán sovětskými výsadkáři. To ale znamenalo, že musel být relativně lehký, aby ho bylo možné přepravovat vzduchem – hmotnost 2S9 Nona-S je tak jenom 8,5 tun. Opatřena je také relativně slabým hliníkovým pancířem chránícím proti ručním zbraním a střepinám, ale explozi rakety ráže 227 milimetrů z HIMARS odolat nedokáže.

Neobvyklý sovětský hybrid mezi houfnicí a minometem Nona-K je silný jako dělo a zvládá používat i Západní munici, šlo o sovětský záměr

Přesto by bylo chyba se domnívat, že je Nona-S na dnešní poměry slabou zbraní. Její projektily se totiž mohou účinkem proti pěchotě vyrovnat i těžkým dělům, a navíc jde o velmi mobilní systém s rychlostí až 60 km/h a dosahem kolem 500 km. V případě výsadkových operací tak může poskytovat výsadkářům neocenitelné služby. Pokud je ale nasazena na klasické frontové linii, může být kombinace menšího dosahu a slabého pancíře handicapem.

Článek Video: dva jednou ranou, proti zásahu z M142 HIMARS neměly dva vedle sebe stojící samohybné minomety 2S9 Nona-S žádnou šanci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Umístění na kopci má výhodu, ale je riskantní

O tom, jak schopný systém 9K37 Buk je, rozhoduje jeho verze – od roku 1980, kdy vznikl, jich je několik, a svými výkony se výrazně liší. K zajištění co nejvyšší účinnosti přitom nesmí jeho střelám, a hlavně radaru (je jedno, zda instalovanému samostatně nebo na odpalovacím vozidle) nic bránit ve výhledu. Ideální je tedy umístit ho na nějaké nekryté návrší, což dokonce může s detekcí cílů pomoci. Nevýhodou však je, že tam je snadno odhalitelný a tedy i zničitelný, takže se vojáci vlastně potýkají s dilematem, jaký přístup zvolit.

Vysvětlitelný paradox: dronům bez obtíží podlehnou i protiletadlové systémy 9K37 Buk ruské armády, které je běžně mají ničit

Takový případ dobře dokladuje video pod tímto článkem, kdy se ruští vojáci rozhodli 9K37d Buk, zřejmě verzi M2, umístit na návrší v odkryté krajině, informuje Defence-Blog. Obsluha tam měla přehled, ale také to umožnilo dronu, aby ho objevil a předal souřadnice nejspíše obsluze raketometu M142 HIMARS. Jeho střela si následně se systémem snadno poradila a změnila ho doslova v ohnivou kouli; jeho kusy na záběrech létají do velké vzdálenosti.

Buk-M2 zničí cíle i na 50 km daleko

Vozidlo zničené na záběrech je takzvané TELAR, které obsahuje nejenom 4 střely, i když v konkrétním případě byla nejspíše nabitá jenom jedna, ale také radar. Army-Recognition uvádí, že Buk-M2 může zaútočit na široké spektrum cílů včetně letadel a řízených střel do výšky 24 kilometrů a vzdálenosti 50 kilometrů. Baterie pak zvládne zasáhnout v jednom okamžiku až 24 různých cílů, ale to musí být navzájem propojeno několik vozidel dohromady.

Video: M142 HIMARS ze hry, na vzdálenost 50 km zničila ruský 9K37 Buk protiradarová střela, i když byl radar vypnutý

Systém 9L37 Buk je velice mobilní, neb je umístěný na pásovém podvozku, a často takk doprovází vojenské jednotky, aby jim poskytoval ochranu vzdušného prostoru na střední vzdálenost. Konkrétně vozidlo TELAR může operovat zcela samostatně, a vzhledem ke způsobu jeho nasazování blízko bojů může mít vysoké ztráty. Systém podle všeho není schopen vidět a zničit menší typy průzkumných dronů, což jim umožňuje bezpečně zaměřit jeho pozice.

Článek Video: ruský systém protivzdušné obrany 9K37 Buk-M2 Ukrajinci doslova spálili, byl totiž vystaven na odiv v otevřené krajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Klouzavá puma na vyřazovaných střelách

Systém GLSDB (zkratka pro Ground Launched Small Diameter Bomb) je vlastně spojení dvou existujících zbraní, a stojí za ním společnosti Boeing a Saab, které na něm ale spolupracují i s dalšími firmami. Cílem bylo vyvinout zbraň s výrazně delším doletem pro již existující těžké raketomety, případně aby ji šlo odpalovat ze speciálních kontejnerů, a zároveň musela být cenově přijatelná – asi netřeba dodávat, že čím levnější, tím lepší.

Rusko chce dobývat Ukrajinu až do roku 2026, přípustné ztráty stanovilo na 100 000 vojáků ročně

Zmíněné firmy k tomu vyžily americkou malou klouzavou pumu GBU-39 SDB (Small Diameter Bomb) a rovněž americké nepotřebné vyřazované rakety M26 pro systémy HIMARS a M270, jichž jsou na skladech v USA i dalších zemích údajně statisíce kusů. A jelikož Ukrajina výše zmíněné raketomety má, ale munice do nich jenom omezeně, je pro ni takoví zbraň vhodná.

iZdroj fotografie: Saab

Zjednodušeně jde tedy o to, že klouzavá GBU-39, jejíž dolet je po klasickém odhození z letadla asi 65 km, jak uvádí PopularMechanics, je připojena k raketě M26. Ta vynese bombu do výšky, kde se od ní v určitém bodě oddělí, načež puma rozevře křídla a doletí ke svému cíli. Její dosah je až 150 kilometrů a k jejímu vypuštění nejsou potřeba bojové letouny. Těch má ostatně Ukrajina zatím nedostatek, a navíc jsou ohroženy ruskou protivzdušnou obranou.

Sice malá hlavice, ale vysoká přesnost

Puma GBU-39 není nějak extrémně silná, její hmotnost je ostatně 130 kilogramů, z čehož připadá na trhavinu pouze 16 kilogramů. Saab ovšem na svých webových stránkách píše, že má hlavice programovatelný elektrický zápalník a dokáže proniknout i do velmi odolných cílů. Puma navíc využívá pokročilý inerciální navigační systém a GPS, díky čemuž je její přesnost zhruba 1 metr. Existuje nicméně i verze s laserovým naváděním schopná zasahovat také pohyblivé cíle. GBU-39 má i nějakou míru stealth, takže by měla snáze pronikat protivzdušnou obranou.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Spojené státy americké přitom schválily dodání GLSDB Ukrajině již v únoru 2023, ale doručení bylo zdrženo. MilIn k tomu uvedl, že je ale Boeing už Američanům dodal, a v prosinci 2023 by mělo probíhat testování – na Ukrajině se tedy nejspíše objeví začátkem roku 2024. Ukrajinské útoky na delší vzdálenosti tím budou výrazně posíleny, střely z raketometů by totiž dokázaly pokrýt celý sever Krymu a zřejmě i zbytek okupovaného ukrajinského území.

Ruskou armádu to může donutit k odsunutí důležitých skladů i výcvikových a velitelských center podstatně dále – bavíme se o možná 80 kilometrech, jelikož má být dosah zmíněné zbraně dvojnásobný oproti současným raketám odpalovaným z HIMARS a M270. To by agresorovi ve výsledku značně zkomplikovalo i související logistiku a schopnost rychlého doplňování zásob. Pochopitelně ani tato zbraň průběh války nezvrátí, resp. nepřinese Ukrajině vítězství, ale vzhledem k počtu raket na skladech jí může opravdu výrazně pomoci.

V Německu pochybují, že by střely Taurus s dosahem 500 km ve válce na Ukrajině cokoliv změnily – přitom by mohly zničit most na Krym

Na konec ještě připomeňme, že Ukrajina sice v současnosti má střely s dlouhým dosahem, například britsko-francouzský Storm Shadow (ve Francii označovaný jako SCALP-EG) nebo německo-švédský Taurus KEPD 350 apod., ty jsou ale primárně určeny proti jiným cílům, a navíc jich je jenom velice omezené množství, takže zdaleka nepokryjí veškeré potřeby.

Článek Rusům může na Ukrajině pěkně zatopit nová raketa pro M142 HIMARS s dosahem až 160 km. A mohou jí být statisíce kusů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinské drony Shark není snadné odhalit

Jedním ze špičkových ukrajinských dronových útvarů je jednotka Flying Skull (Létající lebka), která působí v Chersonské oblasti, a její činnost lze spatřit na videu pod tímto článkem. Vybavena je ukrajinskými průzkumnými drony Shark UAS, což jsou stroje vybavené sledovacím systémem s 30násobným zoomem, a výrobce Ukrspec Systems na svých webových stránkách uvádí, že je obtížně zachytitelný. Pohybovat se může ve vzdálenosti až 80 kilometrů od operátora a ve vzduchu vydrží až 4 hodiny. Jeho max. rychlost je pak 115 km/h a dostup 3 km.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY SA

Portál Milin uvedl, že se operátorům z Flying Skull podařilo proniknout nad pozice ruských jednotek na východním břehu Dněpru, kde má ukrajinské armáda předmostí, ale protože nemůže přes řeku jednoduše přepravit techniku, podporuje vojáky z druhého břehu dělostřelectvem a raketomety. A právě bezpilotní letouny slouží k průzkumu ruských pozic, a jako v případě zachyceném na videu se jim podařilo objevit samohybnou houfnici 2S7 Pion, a po pečlivém sledování také zjistit, kde zaparkoval protivzdušný systém krátkého dosahu 9K33 Osa.

Houfnice 2S7 Pion má i jadernou munici

Samohybnou houfnici Pion, resp. 2S7 Pion, byla „schovaná“ mezi stromy, ale ze vzduchu byla viditelná na dlouhou vzdálenost. Jde o nejtěžší dělo ve výzbroji ruské armády, jeho ráže je 203 milimetrů. Jednat se přitom mohlo také o vylepšenou verzi 2S7M Malka, která zvládne vystřelit 2,5 rány za minutu, uvádí MilitaryToday, kdežto starší varianta děla má rychlost střelby jenom 1,5 rány za minutu. Projektily přitom mohou zasahovat cíle do vzdálenosti až 47 km, a to i pokud se jedná o jadernou munici, ačkoliv ta moc nasazována není.

Na Ukrajině se používají extrémně těžká samohybná děla Pion a Malka. Zbraně ráže 203 milimetrů mohou odpálit taktické jaderné střely

Dobrým úspěchem byl pak v případě zachyceném na videu i systém 9K33 Osa, který operátor dronu zahlédl na cestě, když se přesunoval, a zjistil, kde přesně ho Rusové ukryli mezi stromy. Tento systém na kolovém podvozku má vlastní radar a nese 6 střel s dosahem 12 kilometrů, uvádí Army-Technology, a jelikož tato zbraň i houfnice zrovna stála na místě, bylo je možné jednoduše zaměřit a předat jejich souřadnice obsluze raketometu M142 HIMARS. Jeho střely mají přesnost zhruba 1 metr, a na zničení každé ruské zbraně stačila jediná.

Článek 2 zářezy najednou: postrach ruské armády, ukrajinská „Létající lebka“ zničila nejtěžší ruské houfnice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nepřítele je nejlepší k frontě nepustit

Překročení řeky jako je Dněpr a následné udržení pozic na druhé straně je obtížný úkol, neboť hlavně možnost dopravovat vojáky, zásoby a těžkou techniku je velmi omezená. Ovšem jednou z možností, jak jednotkám na druhém břehu pomoci, je dělostřelecká a raketometná palba – pokud možno co nejhlubší, aby protivníkovi maximálně komplikovala zásobování. Velmi účinné jsou přitom opakovaně americké raketomety M142 HIMARS. I u Dněpru se postaraly o smrt mnoha ruských vojáků, což ukazuje i video pod tímto článkem.

Video: Rusové na to šli od lesa, ale z výhody se stala nevýhoda. Ani útok v husté noční mlze Ukrajince nezaskočil

Zveřejněné záběry jsou klasickým příkladem využití spolupráce průzkumných dronů a přesných raketometů. Ukrajinský bezpilotní letoun typu Shark objevil ruskou jednotku v obci Brylivka, popisuje portál MilIn. Vojáci tam sesedli z nákladních automobilů a rozhodli se ubytovat ve dvou místních domech – celou dobu je ale sledoval operátor dronu, který na ně později navedl střely. Ty postupně přiletěly dvě (obě z raketometu HIMARS) a zničily obě osídlené budovy. Trosky přitom naznačují, že musela být šance vojáků na přežití minimální.

Střely z M142 HIMARS jsou přesné

Americký raketomet HIMARS využívá hned několik druhů munice – v případě videa z něj ale ukrajinská obsluha pravděpodobně vystřelila rakety M31. Portál MilitaryToday pak uvádí, že jde o střelu s vysoce výbušnou explozivní hlavicí o hmotnosti 90 kg, i když některé zdroje ji uvádí o kilo těžší. Naváděna je přes GPS, takže když se průzkumu podaří získat souřadnice cíle, trefí ho s přesností až 1 metru. Její dosah je až 92 kilometrů, díky čemuž může být raketomet relativně daleko od fronty, a zároveň pálit na cíle hluboko ve vnitrozemí.

Poloha obce Brylivka na východě Ukrajiny

To byl i případ u obce Brylivka, která se nachází asi 45 km od pravého břehu Dněpru ovládaného Ukrajinou. Zajímavé je, že v této oblasti evidentně operují ukrajinské drony bez většího omezení, ačkoliv by mělo východ země kontrolovat Rusko. V případě útoku na dvojici domů se přitom postaral o navedení palby ukrajinský dron Shark, jehož nejnovější verze má mít dolet až 80 km, uvádí Defence-UA. Otázkou ale je, zda byl vyslaný z území ovládaného Ukrajinci, anebo ho nasadily speciální jednotky či partyzáni v ruském týlu; vejde se totiž do 2 batohů.

Článek Video: když se neměli ruští vojáci na pozoru, zasypal je raketomet M142 HIMARS v domech se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci zahlédli přistání ruského dronu

Snížit schopnost průzkumu nepřítele je něco, o co se ve válce na Ukrajině snaží obě strany. Dobrý příklad, jak se to může efektivně povést, ukazuje video pod tímto článkem – je na něm zachyceno, jak se ukrajinské armádě podařilo eliminovat stanoviště a sklad průzkumných ruských dronů ZALA 421-16E2. A to poté, co pomocí bezpilotního letounu zaznamenala ruské vojáky, jak do budovy schovávají dron, který zrovna přistál na padáku.

A Ukrainian National Guard serviceman with a captured Russian ZALA 421-16E2 UAV found near the border in Kharkiv Oblast.https://t.co/TEiGOA8jVz pic.twitter.com/n0q7zNaZRp

— Rob Lee (@RALee85) October 2, 2022

Ukrajinský průzkum vyhodnotil budovu jako sklad průzkumných dronů (a nejspíše i stanoviště jejich obsluhy), což je tak cenný cíl, že na něj stálo použít střelu z raketometu M142 HIMARS nebo M270. Podle charakteristického dopadu se zdá, že se jednalo o střelu M30A1 se 182 tisíci wolframových kuliček, které dokáží prorazit i odolné cíle a zničit vše v okolí výbuchu. Portál Defence-Blog uvedl, že exploze pravděpodobně zlikvidovala nejen sklad dronů, ale i obsluhu.

Dron s vyspělou kamerou a termovizí

Nejznámějším výrobkem ruské společnosti ZALA je sebevražedný dron ZALA Lancet; vyrábí však i další vyspělé stroje. Jedním z nich je právě průzkumný dron ZALA 421-16E2, který Ukrajinci zahlédli, když se zrovna snášel na padáku zpět k obsluze. Společnost na svých webových stránkách uvádí, že dosahuje hmotnosti 7,5 kilogramů a unese náklad těžký až 1,5 kilogramu. V průzkumné verzi by měl potom mít kameru s 60násobným zoomem a termovizní modul, aby dokázal vyhledávat cíle v noci a za snížené viditelnosti.

Sebevražedné ruské drony Lancet zničí i 5 systémů protivzdušné obrany za 24 hodin: za oběť může padnout S-300 i německý Gepard

Dron má potom rozpětí křídel 2,8 metrů a pohyb mu zajišťuje elektrický motor. Obsluha ho vypouští ze speciální pneumatické rampy a přistává tak, že se snese k zemi na padáku. Letoun pak může ve vzduchu operovat až 4 hodiny, a to ve vzdálenosti větší než 30 km od operátora. Jeho rychlost je až 125 km/h a dokáže se dostat do výšky 5 km. Operovat však může pouze tehdy, kdy nefouká vítr silnější než 15 m/s, a zvládne i extrémní teploty od +40 do -50 stupňů Celsia, takže lze jeho nasazení očekávat i uprostřed zimy.

Zničení skladu a stanoviště dronů ZALA 421-16E2

Článek Video: velice přesná eliminace cenného ruského skladu a vojáků pomocí HIMARS, od něhož vzlétaly drony ZALA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raket ATACMS je málo, ale mají náhradu

Ukrajina již předmětné rakety dostala, ale pravděpodobně jenom ve velmi omezeném množství. Jak upozornil portál TheDrive, jedním z hlavních argumentů, proč je nechtěla Amerika dodávat, je jejich relativně nízký počet ve výzbroji, i když přesné číslo je tajné. Tyto balistické rakety jsou resp. pro Spojené státy americké velmi důležité, a panovaly obavy, že by jejich dodání na Ukrajinu omezilo americkou obranyschopnost. Druhým argumentem byla i možná eskalace konfliktu, pokud by je Ukrajinci použili proti cílům v Rusku.

Konečně nasazené rakety ATACMS dokáží Rusa zaskočit a proniknout i přes S-400, jsou novou „prodlouženou rukou“ Ukrajiny

Taktická balistická raketa ATACMS je unikátní tím, že ji lze odpalovat z raketových systémů M142 HIMARS a M270, a její dosah je ke všemu, jak poznamenává MilitaryToday, 300 kilometrů. Díky navádění GPS je navíc velice přesná, a cíle pak ničí hlavicí o hmotnosti 230 kilogramů, což Ukrajině umožňuje zasahovat i velmi odolné objekty jako bunkry, sklady, nebo třeba most na Krym. Rusko přitom dokáže taktické balistické rakety sestřelovat, ale Ukrajina již nejednou ukázala, že je schopna protivzdušnou obranou projít a chtěné cíle zničit.

A v případě raket ATACMS to není výjimka, konkrétně ruské letectvo pocítilo jejich sílu poté, co dopadly na letiště v Berďansku a Luhansku, kde poničily nejenom samotnou dráhu, ale současně i zničily několik letounů, a ani systém S-400 nedokázal střely zastavit.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Americkou neochotu rakety ATACMS dodat mohla nakonec narušit nová zbraň Precision Strike Missile označovaná i zkratkou PrSM, která má být zavedena do výzbroje ještě v roce 2023, a měla by postupně rakety ATACMS nahradit – snad i proto se nakonec Spojené státy k dodávkám odhodlaly. Nové střely mají mít přitom dolet 500 kilometrů, ale možná i více, ovšem přesné specifikace zatím nejsou známy. Jejich první verze bude určena proti pozemním cílům, pozdější má však být schopna zasahovat dokonce i ty námořní.

Západní země postupně mění postoje

Mezi západními spojenci Ukrajiny se postoje s prodlužováním války neustále mění. Na počátku byla ochota dodávat vyspělé zbraně (kromě protitankových) takřka nulová, ale v mnoha zemích nakonec názory postupně přehodnocovali. Nejprve v oblasti dělostřelectva a raketometů, jmenovitě šlo třeba o HIMARS, až nakonec skončil i původní odpor k dodávkám západních tanků – Ukrajina má již Leopard 2, Challenger 2 a M1A1 Abrams, ale dostat měla i Leclerc.

Co je známo o nejlepším sériovém ruském tanku T-90M Proryv-3, který si dokáže poradit i s tanky jako Leopard 2 a Challenger 2

Stejné postoje měly západní země původně k letounům, velké obavy opět vyvolávala možná eskalace ozbrojeného konfliktu, nebo že by jimi Ukrajina začala útočit na cíle v samém Rusku, čemuž se Amerika i ostatní snaží předcházet. I tak nakonec napadená země obdrží bojové letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon a další zbraně.

K dispozici má tak třeba střely s dlouhým doletem, konkrétně britské Storm Shadow, případně jejich francouzskou variantu SCALP. Díky nim již Ukrajina dokázala zničit hodnotné cíle jako loděnici v Sevastopolu i s výsadkovou lodí a moderní ponorkou, či zasáhnout velitelství černomořské flotily, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali. Plní přitom slib, že zbraně nevyužije pro cílům v Rusku, i když tento požadavek je některými experty považován za nesmyslný a diskriminující. Např. Německo ale své střely dlouhého doletu Taurus KEPD 350 Ukrajině poskytnout nechce.

Německé rakety dlouhého dosahu Taurus KEPD 350

Článek Americké taktické balistické rakety ATACMS jsou na Ukrajině „game changer“, Rusko je proti nim bezradné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za hranicí dostřelu byli Rusové v bezpečí; byli

Raketomety HIMARS a M270 dostala ukrajinská armáda již v létě roku 2022, a do bojů ve válce na Ukrajině přinesly novou dimenzi. Rusové nejednou nebyli v bezpečí ani 80 kilometrů od fronty, takže se museli přizpůsobit například při skladování zbraní a munice, ale za dosahem střel z raketometů si stále mohli dělat, co chtěli. Jedním ze způsobů, jak je v tom omezit, mohly být právě střely s delším doletem, třeba taktické balistické rakety ATACMS. Ale Američané se dlouho zdráhali je dodat, protože jich zase tolik nemají, a také se obávali Ruska.

That’s an unexploded M74 APAM submunition at the Russian-occupied Berdyansk Airfield.

Only found in an MGM-140 ATACMS BLK 1. pic.twitter.com/gKh2y7v36C

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) October 17, 2023

Ovšem útok 17. října 2023 na letiště v Berďansku a Luhansku ukázal, že Ukrajina již střely dostala, ačkoliv jenom starší verzi MGM-140A. Rusko evidentně útok nečekalo, čemuž nasvědčuje, že nechalo na obou letištích zaparkované helikoptéry, které jinak využívalo například proti obrněným útokům během ukrajinské ofenzivy. Střely ATACMS přitom našly svůj cíl přesně, britská tajná služba ve své analýze tvrdí, že v Berďansku zničily 9, a v Luhansku pak 5 vrtulníků. Jednat se mělo i o cenné bitevní helikoptéry Kamov Ka-52 Alligator.

Submunice, co pokryje veliký prostor

MGM-140A jsou starší verzí ATACMS, podle MilIn má dosah 165 kilometrů a není přesná tak jako moderní typy s doletem 300 kilometrů. Jejich menší přesnost ale kompenzuje hlavice kazetové munice o hmotnosti 560 kilogramů – ta obsahuje 950 kusů submumice, každý o velikosti zhruba baseballového míčku. Před dopadem se tyto malé bomby rozptýlí do prostoru o průměru asi 200 metrů, a každá se po výbuchu rozletí na 260 úlomků. Pro zaparkovanou neobrněnou techniku nebo proti živé síle je tato kombinace doslova smrtící.

Ruská protivzdušná obrana je proti střele Storm Shadow spolehlivá pouze na 62 %, odhadl indický analytik Vijainder K Thakur

ATACMS je 4 metry dlouhá, v průměru má 610 milimetrů, a její hmotnost je 1 670 kilogramů. Do raketometu HIMARS se vejde 1, do M270 pak 2. Jde o balistickou raketu, která může při letu dosáhnout výšky až 50 kilometrů a rychlosti Mach 3. Rusko by ji mělo být schopné ničit například systémy S-400 nebo S-350, ale ukazuje se, že jeho obranou proniknout dokáže, nebo na ni prostě nebyla připravena. A pokud by Ukrajina dostala i moderní verzi s dosahem 300 kilometrů, získala by přesnost na 9 metrů s hlavicí o hmotnosti 230 kilogramů.

Článek Konečně nasazené rakety ATACMS dokáží Rusa zaskočit a proniknout i přes S-400, jsou novou „prodlouženou rukou“ Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nikdo tolik moderních raketometů nemá

Množství budoucích polských těžkých raketometů je na evropské poměry, tedy s výjimkou Ruska (to ovšem disponuje v takovém počtu spíše staršími a většinou nepříliš přesnými raketovými systémy), naprosto bezprecedentní. Pro srovnání, nejvíce HIMARS má mít v Evropě Rumunsko, a to 36, jinde jde o několik kusů. Systém M270, což je dvojnásobný počet odpalovačů stejných raket na pásovém podvozku, má pak Německo, i se zásobami ve skladech se jedná o cca 150 kusů. Z Polska se tak během několika let stane raketometná velmoc.

iZdroj fotografie: Jelcz

Polský HOMAR-A se má přitom od klasického HIMARS v několika ohledech odlišovat. Odpalovací systém bude samozřejmě totožný, ale umístěn bude na polském nákladním podvozku Jelcz 6×6 (na podvozku od stejné společnosti budou umístěné i jihokorejské K239 Chunmoo). Ty se vyznačují dobrou průchodností terénem a mají pancéřovanou kabinu. Dalším rozdílem bude integrace polského systému řízené palby a bitevního pole TOPAZ, což umožní užší spolupráci s dalšími dělostřeleckými a průzkumnými jednotkami.

Polsko může koupit i střely ATACMS

Polská armáda má získat kromě samotných raketometů i desetitisíce raket, takže lze očekávat, že půjde hlavně o střely M31 s přesným naváděním prostřednictvím GPS, doletem až 92 kilometrů a hlavicí o hmotnosti 91 kilogramů, případně se může jednat o rakety M30A1 se stejným dosahem a naváděním, ale hlavice tentokrát obsahuje 182 tisíc wolframových kuliček (působí tak jako obří brokonvice). Systém je schopen odpalovat i taktické balistické rakety ATACMS s dosahem 300 kilometrů, ale není jasné, zda si je Polsko koupí.

Jihokorejský salvový raketomet K239 Chunmoo je vycházející hvězdou, v některých směrech překoná i slavný americký HIMARS

Vedle toho už polská armáda vlastní několik klasických systémů HIMARS, případně je má objednané, a celkem jich bude i s HOMAR-A vlastnit 506. Výhodou Polska je, že montáž objednaných HOMAR-A bude probíhat na jeho území, takže bude silně zapojen domácí průmysl. Celková zakázka na raketomety a munici má mít hodnotu 230 miliard korun – jen pro srovnání, česká armáda kupuje nová BVP za necelých 60 miliard korun. První objednané raketomety dostanou polské ozbrojené síly už na konci roku 2025.

Článek Skoro 500 raketometů HIMARS udělá z Polska největší raketometnou velmoc Evropy; a všechny smontují polské fabriky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsluhu vypátrají průzkumné drony

Videa na sociálních sítích (dvě z nich můžete vidět níže) ukazují, že je někdy nejlepší obranou útok, a tak někteří ukrajinští operátoři doslova loví ty ruské, i když se před nimi všemožně skrývají. Za frontou po nich pátrají za pomoci průzkumných dronů, a jakmile je objeví, navedou na ně palbu. Rusové se tomu pochopitelně snaží předcházet a odpalovací rampy umisťují co nejvíce skrytě, třeba do blízkosti stromů a budov – v jednom případě je rampa s dronem dokonce na přívěsném vozíku za terénním automobilem, aby s ní mohli snadno měnit pozice.

Ukrainian GMLRS strike destroying a Russian Lancet loitering munition launcher. pic.twitter.com/HfcRdXpQBt

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) September 7, 2023

Přesné zásahy naznačují, že ukrajinská armáda neváhá použít ke zničení stanoviště dronu ani drahé a nedostatkové přesně naváděné střelivo jinak určené pro důležité cíle. V případě rampy na přívěsném vozíku je systém zničený střelou M30A1 ze systému HIMARS nebo M270 – na vyschlém poli je totiž zřetelně vidět účinek 182 tisíc wolframových kuliček v ní obsažených namísto klasické kumulativní hlavice. V dalších případech se ale může jednat také o munici jakou je M982 Excalibur do houfnic ráže 155 milimetrů.

Dron Lancet v několika verzích

Dron ZALA Lancet byl poprvé představen v roce 2019, a už o rok později jej ruští vojáci otestovali v Sýrii. Ukázal se jako velice schopný, pročež byl zařazen do výzbroje a hojně využit i při invazi na Ukrajinu. Jedná se přitom o celou rodinu bezpilotních letounů, v současné době mají existovat minimálně 3 verze různé velikosti. Všechny se přitom vyznačují typickými křídly do kříže a podobně tvarovanými – ale menšími – kormidly v zadní části. Dron je bez ohledu na typ poháněn elektrickým motorem s tlačnou vrtulí.

Video: jak i přes 60 let starý dvojitý protiletadlový kanon ZU-23-2 posílá k zemi ruské sebevražedné drony Lancet z korby náklaďáku

Větší verze Lancet-3 má mít hmotnost 12 kilogramů a disponuje hlavicí o hmotnosti 3 kg. Ve vzduchu vydrží až 40 minut a může se pohybovat rychlostí až 110 km/h, ve střemhlavém letu v závěrečné fázi ještě rychleji. Údajně existuje ještě větší varianta s 5kilogramovou hlavicí, případně i kumulativní, která dokáže prorazit i tankový pancíř. Záběry z bojů například ukazují, že jeden z dronů Lancet dokázal poničit vysoce obrněný německý tank Leopard 2.

🇺🇦Himars took out Crew of 🇷🇺ZALA 421-16E & kamikaze ZALA Lancet in the #Kherson region pic.twitter.com/FtDt4tdJke

— C4H10FO2P ☠️ (@markito0171) September 10, 2023

Článek Video: ani úkryt jim nepomůže, ukrajinské dělostřelectvo loví obsluhy ruských kamikadze dronů velmi vytrvale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jaderná reakce prudce ohřeje vodík

Loď DRACO od americké společnosti Lockheed Martin má mít reaktor, v němž se budou štěpit nízko obohacené atomy uranu, při čemž vznikne teplo. Do reaktoru pak bude proudit podchlazený vodík, a teplo ho rychle změní na velmi horký stlačený plyn. Ten bude ven proudit tryskou a ta vesmírné plavidlo pohánět. Takovýto pohon má mít dvojnásobnou účinnost oproti současně používaným na chemické palivo, a loď by mohla díky němu dorazit k Marsu mnohem rychleji, případně nést i těžší náklad.

Americká vesmírná satelitní síť uvidí celý svět, doslova. Primárně má monitorovat hypersonické zbraně, využití může mít ale širší

Silnější pohon přináší pochopitelně mnoho výhod – cesta by nejenom byla kratší a posádka by nebyla vystavena takové míře kosmického záření, ale také by nebylo nutné vždy čekat na nejlepší startovací okno při vhodném postavení planet – příležitostí by tak bylo mnohem více. Raketa DRACO by navíc byla použitelná opakovaně a měla by dostatek energie i mimo dosah slunce. Vodík by pak šlo získávat ze zásob vody na Měsíci a Marsu. Atomový pohon by loď zapínala jen mimo Zemi, čímž by se eliminovalo riziko zamoření v případě nějaké nehody.

Mise míří hlavně k Měsíci

Vesmír je v současné době cílem mnoha výprav, a to nejen tradičních velmoci jakými jsou USA a Rusko (dříve SSSR). Třeba na Měsíc se vydala i Čína, a docela nedávno také Indie, ale chystané jsou i další projekty. Pro mnoho zemí a investorů je navíc vesmír příležitostí k budoucím ziskům, a dokonce existují iniciativy, které se snaží rozprodávat pozemky ve vesmíru, ačkoliv nemá žádná mezinárodní charakter a není uznávaná. Každopádně platí, že pokud některá velmoc zaváhá, může na to v budoucnu doplatit.

Just 10 days after the Chandrayaan-3 spacecrafts successful deployment of a lander and rover to the lunar south pole, the ISRO (Indian Space Research Organisation) continues its track record for success with today’s launch of the PSLV-C57/Aditya-L1 Mission. pic.twitter.com/dndScjY0YJ

— Boldly Going! Mars, The Journey! (@StarFleetMars) September 2, 2023

Už teď mají některé země ambice na ovládnutí vesmíru, případně jeho využití ve svůj prospěch na Zemi. Třeba americká armáda chce vybudovat nepropustnou protiraketovou síť kolem celé planety, jiní zase testují zbraně, které se spustí na cíl z vesmíru, takže je bude velmi obtížné detekovat. Kolonizace Marsu je tak téměř jistě pouze prvním krokem, po němž může přijít využití jaderného pohonu i ke stavbě dalších vesmírných lodí, a to i pro vojenské účely. De facto tak může vzniknout nový standard války, o jakém se ještě nedávno nikomu ani nezdálo.

Jižní Korea odhalila design budoucího vojenského letadla, které má být schopno vynášet rakety do vesmíru či doplňovat za letu palivo dalším strojům

Loď DRACO by přitom mohla provést demonstraci svého pohonu již v roce 2027, možnost pilotovaného letu k Marsu pak experti často vidí již ve 30. letech 21. století. Bude to ovšem záležet na vývoji technologií a množství peněz, které budou na projety k dispozici. Někteří vědci však upozorňují, že se žene lidstvo do vesmíru, a přitom ani pořádně nezná svou planetu – např. hlubiny oceánu mohou skrývat tajemství, o nichž zatím věda nemá tušení.

Článek Kosmická loď DRACO s jaderným pohonem může dostat Američany na Mars již za pár let, téměř jistě položí i nové základy války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vzdálenost od fronty navozuje bezpečí

Zaútočit právě na nekrytou střelnici je relativní zárukou, že budou způsobeny škody. Mnohé armády ji mívají i nedaleko fronty, vojáci si na ní před cestou na frontu osvěžují některé dovednosti, případně tam mohou nacvičovat určité situace, jimž budou muset v blízké době čelit. A jak ukazuje video pod článkem, právě v těchto chvílích mohou být jednotky velice zranitelné, a zvláště když se domnívají, že jsou zcela v bezpečí daleko od fronty.

iZdroj fotografie: North Carolina National Guard / Flick / CC BY-ND

V případě videa se nacházela ruská střelnice 50 km od bojové linie, což je pravdu mimo dosah mnoha zbraní, ale rozhodně ne střel z raketometu M142 HIMARS. Takže pokud takovou jednotku objeví průzkumný dron, přijde úder jako blesk z čistého nebe a zahynou desítky vojáků. Cílem může ale nemusí být jenom ti na střeleckém stanovišti, ale i ubikace, kde se běžně nachází další lidé, případně tam může být sklad zbraní nebo střeliva.

Přesnost 1 metr i na 80 kilometrů

Výhodou salvového raketometu HIMARS je, že i jeho standardní střely ráže 227 milimetrů zvládají zasahovat cíle na vzdálenosti přes 80 kilometrů. Stačí do nich jenom nahrát přesnou pozici nějakého objektu nebo vojenské jednotky, a následně ji navede systém GPS. Přesnost těchto střel je přitom zhruba 1 metr. V raketometu jich je 6 a každou je možné vypálit na jiný cíl; krátká salva jich tak zlikviduje více najednou.

Ukrajina zjevně nasadila účinnou izraelskou, avšak běžně nepovolenou, kazetovou munici: pokropí rozsáhlé území a zničí i tanky

Ze záběrů je patrné, že ukrajinská armáda použila střely M3A1. Ty neobsahují standardní explozivní hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, ale protipěchotní a protimateriálovou s obsahem 182 tisíc wolframových kuliček a úlomků. Ty se na místě úderu rozletí do všech stran a působí jako obrovské brokovnice, což je smrtelné pro personál i slabě pancéřované cíle. Tyto střely jsou náhradou kazetové munice, od jejíhož užití mnohé armády ustoupily.

Článek Video: rozmetat ruské armádě střelnici s vojáky je stejně důležité jako zničit techniku, stačí k tomu přitom 1 úder z M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

S-300V může být v dosahu průzkumu

Ruská armáda má dobrý důvod, proč takový systém u fronty soustředí, protože je dobrý nejen proti letadlům a větším dronům, ale například i proti raketám Točka-U, a pravděpodobně i proti střelám systému S-200, který může být provizorně upravený k odpalování balistických raket. To ale znamená, že je pak v dosahu ukrajinského dronového průzkumu, a video níže ukazuje, že pokud operátoři části systému objeví, snese se na něj z nebe doslova hromobití.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Zbraní proti S-300V se v případě zachyceném ve videu staly přesné střely M31 používané v amerických raketometech HIMARS, ale nabít je lze i do M270. Jelikož mají navádění prostřednictvím GPS, zvládají zasahovat cíle na 80 kilometrů daleko s přesností zhruba 1 metru. Vyplatí se proto počkat si a zmapovat, kde se nachází jednotlivá vozidla, a jedním útokem tak zničit i 3 vozidla TELAR a minimálně poškodit 2 radary (i ty jsou ale v podstatě alespoň dočasně vyřazené ze služby); pokaždé na první ránu.

Cíl může být i 200 km daleko

S-300V je jednou z variant sovětského systému S-300, a bývá umístěn na pásovém podvozku MT-T. Oproti jiným variacím je však více specializovaný na likvidaci balistických střel, i když samozřejmě zvládá i letadla. Jeho střely mohou zasáhnout letouny a řízené střely do vzdálenosti až 100 km, a pokud se jedná o modernizovanou verzi MV zavedenou do výzbroje v roce 2013, tak dokonce do 200 km. Výška dosahu střely je pak až 30 kilometrů.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Samotný systém se skládá z různých radarů, velitelského vozidla, a nakonec různých druhů odpalovacích zařízení. Existují 2 základní modely odpalovacího vozidla TELAR s vlastním radarem se 2 nebo 4 střelami, dále pak 2 druhy nabíjecích, případně odpalovacích vozidel, jejichž střely jsou pak řízeny z jiného vozidla TELAR. Například modernější verze MV má ve výzbroji nejenom Rusko, ale i Egypt nebo Indie.

Článek Video: HIMARS si poradí s ruským systémem S-300V hned na první dobrou, až mimořádně přesně mu zničí i 3 vozidla naráz se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konvoj s děly zastavil na rovné silnici

Z popisů na sociálních sítích vyplývá, že konvoj zastavil na silnici někde v oblasti Záporoží, které je okupované Ruskem od invaze na Ukrajinu v únoru 2022. Vypátral ho tam ukrajinský průzkumný dron, z nějž také pochází záběry z útoku. Ruský velitel udělal pravděpodobně školáckou chybu, když zastavil na cestě k odpočinku, přičemž vozidla stála na rovné silnici lemované alejí stromů mezi poli, kde zůstala zcela nekrytá, a zároveň byla v dosahu ukrajinských raketometů.

iZdroj fotografie: Uživatel Mil.ru / Creative Commons / CC BY-SA

Ukrajinská armáda pak využila k útoku pravděpodobně přesně naváděné rakety ze systému HIMARS nebo M270, neboť byl úder velice přesný – nejednalo se o klasický salvový raketomet spoléhající se na plošné pokrytí. Střely z těchto raketometů mohou zasahovat cíle do vzdálenosti zhruba 80 kilometrů, a díky pokročilému navádění s přesností až 1 metru. Mají explozivní hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, což na zničení nákladních automobilů více než dostačuje, ale mohou mít i hlavice se 182 tisíci kusy wolframových kuliček.

Houfnice D-30 jsou velmi rozšířené

Pro Ruskou armádu musely být ztráty po útoku citelné – na záběrech je vidět, že byl konvoj tvořen minimálně 4 nákladními automobily, pravděpodobně se jednalo o Ural 4320, a ke všemu se zapřaženými houfnicemi D-30. Jde o sovětské zbraně vyvinuté kolem roku 1960 a ve výzbroji je má nejenom Rusko, ale i Ukrajina a desítky dalších zemí. Tažené dělo má ráži 122 milimetrů a dosah 15,4 kilometrů. I přes to, že již nepatří k nejmodernějším, je stále hojně využívána.

Vozidla Ural 4320 pak patří ke standardním středním nákladním automobilům používaným ruskou armádou, ale stejně tak byly vyvezeny do řady zemí. Jejich konstrukce pochází z dob Sovětského svazu, konkrétně ze 70. let 20. století. Existují ve variantách 4×4 i 6×6, a v tomto případě se jednalo o jejich šestikolovou verzi. Podle typu mohou přepravovat náklad o hmotnosti 5 až 6 tun a táhnout až 11,5 tun, přičemž dosahují rychlosti kolem 80 km/h. Mají velmi dobrou průchodnost terénem a jsou proto často užívána jako dělostřelecké tahače.

⚡️Zaporozhye direction. The 🇷🇺Russian convoy of military equipment was destroyed by 🇺🇦GMLRS missiles. 47.3327, 35.9925 pic.twitter.com/RBH3foeaOr

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) July 14, 2023

Článek Video: stačí, aby velitel udělal školáckou chybu, a několik přesných střel může zdevastovat celou kolonu ruských vojenských vozidel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely z S-400 zasáhnou i pozemní cíl

Využívat vyspělý systém protivzdušné obrany S-400 k útokům na pozemní cíle je možná trochu zoufalství a svědčí o tom, že Rusko nejspíše nemá dostatek jiných prostředků k podobnému úkolu, ale možná jenom zkouší jeho účinnost. Střela 40N6E, v současnosti běžně využívaná v odpalovačích S-400, toho každopádně schopna je, i když má problém s přesností. Její hlavice o hmotnosti 180 kilogramů dokáže napáchat veliké škody, a pokud trefí například sklad munice nebo velitelské stanoviště, může být úder doslova devastující.

The Armed Forces of Ukraine report that HIMARS destroyed the S-400 missile system Russia used to strike a cafe in Kramatorsk resulting in 12 people including 3 children losing their lives and 60 wounded.

„According to the data available at the Center for Strategic… pic.twitter.com/7TzLuwaGB6

— Natalka (@NatalkaKyiv) July 15, 2023

Ukrajina přitom ukázala, že pokud Rusko umístí odpalovací vozidlo S-400 kvůli podobnému úkolu blíže frontě, dokáže na něj citlivě udeřit. Podařilo se jí tak střelami z raketometu HIMARS zničit třeba odpalovací systém, který odpálil střely na město Kramatorks a zabil několik lidí včetně dětí. Americká zbraň přitom využívá k navádění GPS, takže museli Ukrajinci přesnou polohu S-400 nejdříve zjistit, a to nejspíše dronem. Klasickými střelami ho pak mohli zasáhnout na vzdálenost 80 km, ale pokud využili střely GLSDB, měli dosah až 150 km.

Střely z S-400 jsou velmi efektivní

Systém S-400 je velmi efektivní při zachytávání vzdušných cílů, přičemž střely 40N6E mají zvládat zásahy až do vzdálenosti 380 kilometrů, i když na tak velkou vzdálenost ještě zásah zaznamenán nebyl. Mají aktivní radarové navádění, což šanci na zásah zaměřeného cíle značně zvyšuje. Účinné jsou i proto cílům letícím v extrémně nízkých výškách, a měly by být schopné si poradit třeba i s britskými střelami Storm Shadow, pakliže se je podaří zaměřit radarovému systému z S-400. Rusko v něm používá hned několik typů radarů.

Rusko má jeden nepříliš známý systém protivzdušné obrany zvaný S-350 Vityaz: skvěle doplňuje S-400, útočí na velmi krátkou vzdálenost

Například Turci tvrdí, že jejich z Ruska zakoupený systém S-400 dokázal detekovat i americká letadla F-35 prolétající nad jejich zemí, ale není jasné, na jakou vzdálenost a za jakých okolností. Ve válce na Ukrajině se ovšem ukázalo, že systém zdaleka neumí vše, co jeho výrobce a armáda deklarují. Selhal například proti raketám odpalovaných ze systému HIMARS, což v roce 2022 vedlo ke značnému ruskému zklamání, ale přesto ho nelze podceňovat.

Článek I „nejlepší“ systém protivzdušné obrany na světě, ruský S-400, může shořet na popel, pokud se na něj zaměří HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruský BM-30 Smerč je výrazně větší

V porovnání velikosti je ruská zbraň jednoznačným vítězem, jde totiž o raketomet ráže 300 milimetrů s 12 odpalovacími tubusy. Proto také bývá umístěn na osmikolovém, ale někdy i na desetikolovém podvozku. Naproti tomu americký HIMARS používá jen 6kolový podvozek, což ho činí mnohem mobilnějším. Na druhou stranu má ale střely ráže „pouze“ 227 milimetrů, a ke všemu v polovičním počtu. Umí ale něco, co ruský ne, lze do něj totiž nabít i taktickou balistickou střelu MGM-140 ATACMS k ničení pozemních cílů nebo podpoře jednotek.

Zhodnocení vojenského potenciálu M142 HIMARS ve válce na Ukrajině: je relativně slabý, ale přesto vysoce účinný

Nabíjení je pak další, v čem se systémy odlišují. M142 HIMARS používá jakási pouzdra, v nichž jsou rakety uloženy již z výroby, přičemž dokáže použité pouzdro snadno odhodit a ze země si sebrat nové s konkrétními střelami, které chce osádka použít. Systém nabíjení je přímo na vozidle a přebití je otázkou několika minut. To BM-30 Smerč musí být naopak doprovázen přebíjecím vozidlem s náhradními střelami a jeřábem o nosnosti 850 kilogramů, aby mohla obsluha s těžkými střelami manipulovat; časově je to docela náročné.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Na druhou stranu: větší ráže znamená těžší střely, a tím i větší bojovou hlavici – ta může mít u BM-30 Smerč až 280 kilogramů, zatímco u HIMARS mají klasické explozivní střely hlavici těžkou jen 91 kilogramů. Ruská armáda pak v raketách často používá kazetovou hlavici, většinou s 72 kusy submunice. Taková munice sice existuje i pro HIMARS, ale není používány, neboť se jí mnohé státy zřekly; zajímavá je ale hlavice s 182 000 wolframových kuliček působící jako obří brokovnice. Třeba střela ATCMS má ale hlavici o hmotnosti 230 kg.

Větší ráže znamená delší dosah

U raketometů je rovněž velmi důležitý jejich dosah, který se liší podle typu použitých střel. Třeba rakety M31, které používá do M142 HIMARS nejčastěji ukrajinská armáda, mají dosah kolem 80 km, ale některé údaje říkají až 92 km. U výše zmíněných ATACMS je to pak dokonce 300 km, ale ty ukrajinská armáda nedostala; k dispozici má však mít alespoň střely GLSDB s doletem až 150 kilometrů. Ruský raketomet BM-30 však dostřelí i díky své velikosti dále, standardní střely 120 kilometrů, a střely 9M544 dokonce až 200 kilometrů.

Naprostá většina raket do systému BM-30 Smerč je ale neřízená a slouží k plošnému pokrytí cíle, který sice dokáže zdevastovat, ale na dlouhé vzdálenosti jsou střely nepřesné. Naproti tomu rakety do HIMARS mají navádění pomocí GPS, takže je jejich přesnost (není-li signál rušen) udávána asi na 1 metr, což znamená, že na zničení cíle stačí 1 střela i s menší hlavicí. Rusko pak z raketometu BM-30 Smerč vyvinulo systém Tornádo-S, jehož střely jsou naváděné pomocí GLONASS, ale je poměrně vzácný a dle zkušeností i méně přesný.

Co přinese IDEX 2023 Rusku, nebo spíše Rusko IDEXU: zaujmout chce zejména raketometem Tornado-S s údajným dosahem až 300 km

Ve výsledku tak vychází M142 HIMARS jako jednoznačně lepší pro přesnou eliminaci jednoho cíle, a navíc je odpálení jedné střely i levnější (třeba M31 stojí 500 000 dolarů, tj. asi 10,9 milionů Kč), než když jich ruský BM-30 odpálí třeba všech 12 najednou (jedna dle některých zdrojů stojí asi 50 000 dolarů, tj. asi 1,09 milionu korun). Na druhou stranu je zase vzhledem ke své síle mnohem účinnější ke zničení rozsáhlé plochy, ať se v ní nachází cokoliv, ovšem bez jistoty, že jedna cíl skutečně zasáhne, takže je někdy potřeba pálit víckrát.

Článek Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketomet je neustále v pohybu

HIMARS je kolový raketomet vyvinutý v 90. letech 20. století v USA na základě staršího, již zmíněného, M270. Velikost odpalovače je však oproti němu poloviční, což ho umožnilo umístit právě na kolový podvozek. Po silnici se díky tomu může poměrně snadno přemisťovat vysokou rychlostí, čehož se ukrajinská armáda naučila skvěle využívat, a v podstatě mění jejich polohu vždy po odpálení střel/y, čímž nepříteli znesnadňuje jejich zaměření a zničení.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Do odpalovacího systému raketometu M142 HIMARS je přitom nabíjeno jakési pouzdro se střelami, v případě Ukrajiny jde o střely GMLRS, kterých lze naráz připravit 6. Cíle zvládnou zasahovat do vzdálenosti zhruba 85 km a jsou naváděné pomocí GPS, což jim zajišťuje mimořádnou přesnost. Ukrajina má přitom střely vybavené buď vysoce explozivní, případně hlavicí obsahující 200 tisíc malých wolframových kuliček, jejichž dosah je po zásahu 100 m. V okolí výbuchu pak nemá šanci přežít nic živého a trpí i lehce pancéřovaná technika.

Síla hlavice není extrémně vysoká

Ukrajina dokázala za pomoci M142 HIMARS velmi efektivně zničit řadu skladů a velitelských center, stejně jako shromážděných jednotek. Rusko se jejich působení přizpůsobilo a velké sklady drží za hranicí dostřelu, případně je umisťuje do odolných budov. Střela má totiž hlavici o hmotnosti jen 91 kg – její nižší síla byla vidět při útocích na Chersonský most, jehož zničení si vyžádalo téměř měsíc a mnoho střel. Rozptýlením jednotek a skladů samozřejmě účinnost raketometu poklesla, ale i tak je stále vysoká a dokáže působit významné škody.

Rakety, které mají šanci změnit válku na Ukrajině. Do systémů HIMARS a M270 se nabíjí několik základních druhů střel

Co ale Ukrajině chybí, je schopnost silného úderu na dlouhou vzdálenost – ačkoliv do systému existuje balistická raketa ATACMS (nabít do něj lze pouze jednu) s doletem 300 kilometrů a hlavicí o hmotnosti 230 kilogramů – Ukrajina ji k dispozici nemá, Američané ji opakovaně odmítají dodat. „Žlutomodrá země“ má tak k dispozici alespoň GLSDB, což jsou malé klouzavé pumy GBU-39 vynášené starším typem rakety M26, které se následně za navádění přes GPS snesou klouzavým pohybem k cíli.

Jejich dosah je však „pouze“ 150 kilometrů, čímž sice představují jakousi prodlouženou ruku s možností působit nepříteli škody i dále od fronty, ale i ony mají hlavici těžkou jenom 96 kg, takže na silně obrněné cíle nestačí. Vedle toho má Ukrajina i několik dalších střel s ještě delším dosahem, ty ale slouží k jiným účelům a obvykle je nelze odpalovat tak operativně.

Článek Zhodnocení vojenského potenciálu M142 HIMARS ve válce na Ukrajině: je relativně slabý, ale přesto vysoce účinný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré zbraně potřebovaly vyměnit

Jižní Korea je stále ve válečném stavu se svým severním sousedem, vypuknutí „horkých” bojů brání jen křehké příměří. KLDR má nejsilnější zbraň ve svém dělostřelectvu a raketometech. Není tak divu, že i Jihokorejci se snaží mít v této oblasti to nejlepší. Dlouhá léta měli k dispozici vlastní raketomety K136 Kooryong, které vznikly jako odpověď na severokorejské BM-21. V novém tisíciletí se však v Jižní Koreji rozhodli pro vývoj modernějšího typu s rozšířenými schopnostmi. V roce 2013 tak začal staré raketomety ve výzbroji nahrazovat moderní Chunmoo.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Jižní Koreji / Creative Commons / CC BY-SA

Již na první pohled je jasné, že jde o raketomet podobný americkým M270, které má Jižní Korea také ve výzbroji, případně HIMARS. Těm se podobají o něco více, protože odpalovač je umístěn na kolovém podvozku K239L 8×8. Má pancéřovanou trambusovou kabinu, jež chrání tříčlennou posádku před palbou z ručních zbraní a střepinami dělostřeleckých granátů. Ovšem na rozdíl od HIMARS zvládá střelbu ze dvou nesených kontejnerů s raketami naráz jako M270, nikoli jen z jednoho jako HIMARS.

Kontejnery jsou podle všeho kompatibilní s americkými systémy, protože jednou z použitelných raket je M26, což jsou neřízené střely pro M270. Pravděpodobně tedy zvládá, nebo po úpravě může zvládat i řízené M31, které jsou používány například na Ukrajině. Jižní Korea však zkonstruovala tento raketomet tak, aby mohl využít i celou řadu dalších raket a odpalovacích kontejnerů.

Unese mnoho raket

Odpalovací zařízení K239 může nést i dva odpalovací moduly, které pojmou další tři typy raket, například 20 střel K33 ráže 131 mm s dosahem 36 km (40 celkem), dříve používaných na K136 Kooryong, nebo šest raket KM26A2 230 mm, které jsou založeny na neřízené raketě M26 227 mm DPICM používané v raketometech M270 MLRS ve výzbroji jihokorejské armády, s dosahem 45 km (celkem tedy 12). Může také použít šest 239mm řízených i neřízených raket s buď vysoce výbušnými penetračními hlavicemi, nebo jako nosičů kazetových bomb.

Těchto střel může být najednou odpáleno celkem 12. Neřízené střely mohou zasahovat cíle do vzdálenosti až 80 kilometrů, řízené s inerciálním naváděním a GPS do 150 kilometrů. Jižní Korea navíc vyvíjí balistickou raketu krátkého dosahu, která by měla mít dolet kolem 300 kilometrů, právě pro tento raketomet. Jednalo by se o jakousi obdobu amerických ATACMS.

Systém je mimořádně pohyblivý a zvládá i náročný terén a překážky. Po silnici se dokáže pohybovat rychlostí až 90 kilometrů v hodině. Je 9 metrů dlouhý a 2,5 metru široký, přepravitelný letadly C-130 Hercules. Spolu s raketometem většinou operuje i speciální přebíjecí vozidlo umístěné na shodném podvozku, jež má na korbě 4 plné kontejnery, kterými lze samotný raketomet velmi rychle přebít.

Kromě Jižní Koreje mají tyto raketomety ve výzbroji i Spojené Arabské Emiráty. Jejich novým uživatelem se má stát Polsko, které v současnosti nakupuje jihokorejské zbraně ve velkém počtu. Chtělo si pořídit 500 raketometů HIMARS, ale vzhledem k omezeným kapacitám a zájmu by na ně muselo čekat dlouhá léta. Proto se rozhodlo koupit 300 jihokorejských raketometů a amerických méně. První systémy by k našim severním sousedům měly dorazit již v roce 2023.

Článek Mimořádně pohyblivý jihokorejský K239 Chunmoo je obdoba raketometu HIMARS. Zvládá i kazetovou munici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Manévrující střely S-400 na cvičení zvládl

Je i oblíbeným cílem pro videoreportáže, protože odpal velkých raket, které umí překonat několik set kilometrů, je velmi efektní. Příkladem může být cvičení na cvičišti Kapustin Yar v Astrachaňské oblasti. Obsluhy zbraní měly za úkol zasáhnout osm vysokorychlostních nízko letících objektů, jež byly schopny manévrů. Údajně byly úspěšné, i když na záměrech je vidět jen připravování zbraní a start raket z odpalovacích vozidel, nikoli samotné zásahy.

Systém S-400 je určen k likvidaci letadel, balistických raket a řízených střel. Parametry se liší hlavně podle typu použitých střel, kterých pro S-400 existuje několik druhů. Například střely 40N6E mají být schopny dosahovat rychlosti až Mach 14 a dosáhnout na až 400 kilometrů vzdálený cíl. Jsou určeny i pro velmi malé výšky. Jiné rakety zase mají menší vzdálenostní dosah, ale vyšší výškový.

Radar systému má být schopen detekovat cíle vzdálené až 600 kilometrů. Střely, podle použitého typu, pak dokážou zničit letadla ve vzdálenosti 2 až 400 kilometrů a výšce od 5 metrů. Dosah systému je do výšky až 185 kilometrů, zde samozřejmě zasahuje proti balistickým raketám. Jeden kompletní systém má být schopen sledovat až 80 cílů najednou. Pokud je má k dispozici, zvládne odpálit až 160 interceptorů.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Nasazen byl i k ochraně Krymu

Systém S-400 je přímým nástupcem sovětského S-300, ze kterého byl vyvinut. Do služby byl uveden v roce 2007. Rusko je poté začalo nasazovat hlavně na exponovaná místa, jako byla ochrana hlavního města, Kaliningradské oblasti a po roce 2014 okupovaného Krymu. Postupně starší S-300 nahrazuje. Systém lze integrovat s dalšími zbraněmi. Může využívat několik typů radarů, má řídící středisko a odpalovací vozidla většinou se čtyřmi střelami. Prvky systému jsou mobilní na nákladních automobilech.

Ačkoli Rusko se rádo chlubilo schopnostmi S-400, na Ukrajině se ukázalo, že není tak efektivní. Jako bezbranný se ukázal hlavně proti raketám M31 odpalovaným z raketometů HIMARS a M270. Ačkoli si podle výrobce měl se střelami poradit. Zranitelný je samozřejmě i protiradarovými střelami AGM-88 HARM, které před nedávnem Ukrajina dostala. Rusko většinu systémů mělo stáhnout mimo dostřel ukrajinských zbraní, blíže frontě nasazuje raději starší S-300. V současné době ruská armáda do své výzbroje zavádí novější systém S-500.

Článek S-400 je protivzdušný systém velmi dobré kvality opěvovaný ruskou propagandou. Ale není rozhodně všemocný, na HIMARS nestačí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Detekce cílů na stovky kilometrů

Podle schopností, jež jsou prezentovány o tomto stroji, by měl být schopen zaměřit třeba pozemní cíle na vzdálenost až kolem 200 kilometrů. Letoun je především nejen detekční, ale i řídící centrum, které by mělo být schopno na cíl navést bojové letouny. Těch by mohlo být až 30 v automatickém režimu, plus polovina v manuálním. Proto je samozřejmě otázka, jak moc je schopen systém zaměřit vysoce pohyblivé raketomety HIMARS, jež v posledních týdnech Rusku ničí velitelská centra a sklady. Zatím se zdá, že v této úloze letoun příliš úspěšný není.

Berijev je postaven na platformě známého sovětského nákladního letounu Il-76MD. Byl vybrán mimo jiné proto, že měl značnou nosnost a prostorný trup. Tehdejší sovětská elektronika byla totiž velmi těžká a rozměrná. Příkaz k jeho vývoji byl vydán 7. srpna 1969. Protože vývojové kapacity Iljušina i Tupoleva byly v té době zaměstnány jinými úkoly, celý projekt nového ruského AWACSu (původně označován Il-70) se přesunul do méně vytížené konstrukční kanceláře Berjeva, která dosud vyvíjela především vodní a obojživelná letadla.

Tam nakonec obdržel označení, pod kterým ho dnes známe, tedy A-50. Prototyp poprvé vzlétl 19. prosince 1978. Hlavní část společných továrních a státních zkoušek byla realizována v letech 1980 až 1985 na letecké základně Vladimírovka, domovské základně Státního zkušebního institutu vojenského letectva GK NII VVS, která se nachází v Achtubinsku. Do služby vstoupil o šest let později. Sériovou výrobou nového ruského AWACSu A-50 (Mainstay A) byl v prosinci roku 1984 pověřen závod č. 84 (TAPO) z Taškentu.

Instalace veškerého speciálního elektronického vybavení však probíhala v závodu č. 86 z Taganrogu. Ještě nevybavené letouny typu A-50 (Mainstay A), které opouštěly brány závodu TAPO, byly známy jako Il-76A. Odtud možná pramení nesprávná informace, že A-50 vznikly přestavbou již dříve vyrobených a jako transportních letadel používaných Il-76. V letech 1985 až 1991 přitom z linky zmíněného podniku sjelo prvních celkem 25 sériových A-50 Mainstay A (Il-76A). VVS první letouny tohoto typu převzaly již v roce 1985.

Letadlo bylo nabídnuto Číně

V roce 1984 se rozeběhly další vývojové práce na nástupním projektu A-50 v podobě pokročilé modifikace A-50 (Mainstay A) s instalací nového palubního vybavení, nového radiolokačního komplexu typu Šmelj-2 a nových motorů typu PS-90A (D-90A). Díky rozsáhlým škrtům ve zbrojním rozpočtu Ruska ale takto modifikovaný A-50 (Mainstay A), s vyhrazeným názvem A-50M, zůstal jen v projektu. Ruské VVS nakonec zvládly pouze původní A-50 (Mainstay A) podrobit méně nákladnému modernizačnímu programu.

Ten se týkal radarového komplexu, komunikačního vybavení a obranného systému, a to především komplexním přechodem veškeré elektroniky v letounu z analogové na digitální. Poslední takto modifikované A-50 (Mainstay A), které nesou staronové označení A-50M (Mainstay B), byly přitom VVS předány v roce 2011. V říjnu 2011 také VVS převzaly též první exemplář ještě pokročilejšího modelu A-50U (Mainstay D). Ten zase vznikl v rámci druhé etapy modernizačního programu AWACSů řady A-50 (Mainstay) Ruských vzdušných sil.

Kromě výrazně modifikovaného DRLO a navigačního komplexu obdržel též objemnější palivové nádrže. VVS s A-50U počítají do příchodu nového DRLO speciálu typu A-100 Premier, který vychází z transportního letounu typu Il-76MD-90A. Zajímavé je, jak tato verze vznikala. Někdy kolem roku 2000 letecká konstrukční kancelář TANTK G. M. Berjeva spolu se společností Afrus (projektující a instalující interiér prezidentských speciálů vycházejících z Il-96-300) z vlastní iniciativy zpracovala technický návrh alternativní modifikace AWACS speciálu typu A-50EI.

Návrh byl s instalací radiolokačního komplexu využívajícího anténu s elektronickým formováním a vychylováním paprsků (AESA) domácí konstrukce a nabídlo ho Číně. Berjevova TANTK chtěla totiž vývoj modifikace tohoto stroje pro Ruské VVS financovat právě z čínských peněz. Krátce nato vedení TANTK G. M. Berjeva předložilo technický návrh letounu typu A-100E konstrukční kanceláři NPO Vega-M (radar), ta se ale na projektu A-100E odmítla podílet.

A-50 je i ve výzbroji Indie

Technický návrh tohoto stroje však získal podporu ze strany vedení moskevského vědecko-výzkumného institutu NIIP V. Tichomirova. Okolo roku 2002 firma TANTK G. M. Berjeva prezentovala svůj projekt generálnímu štábu VVS. Ten po určitém váhání v dubnu 2004 nový stroj schválil jako náhradu starých A-50. Letové zkoušky jediného exempláře tohoto speciálu, který vznikl konverzí sériového A-50M (Mainstay B, rudá 52), se však rozeběhly až dne 26. října 2016.

Od standardních A-50 se liší novým komplexem nazývaným Premier, novým letově navigačním systémem typu PNK-PM a celou řadou drobných změn draku i elektronice. Má nové motory D-90. Ale zpoždění zkoušek je značné, teprve 10. 2. 2022 byl nový radar na prototypu poprvé zapnut za letu. Dnes proto existuje ruský letoun AWACS stále jen ve verzi A-50. I když se mluví o tom, že existuje údajně ve 40 exemplářích, je známo pouze 25 vyrobených sériových kusů, z nichž dva byly dodatečně přestavěny na jiné verze, čtyři na export a tři prototypy pro zkoušky.

Slouží nejen v ruském letectvu, ale ve výzbroji je má i Indie (3 stroje A-50EI). Jeden exemplář byl vyvíjen ve spolupráci s Izraelem pro Čínu, s instalací výkonnějšího radiolokačního komplexu DRLO typu EL/M-205 Phalcon AEW izraelské značky IAI, jenž využívá anténu kategorie AESA. Tento model byl navržen na základě zadání čínského PLAAF. Jediný exemplář letounu A-50I se od vzletové dráhy poprvé odlepil 28. července 1999. Díky silnému politickému tlaku ze strany USA na Izrael byl nakonec Číňanům předán bez instalace zmíněného radiolokačního komplexu.

Prvním provozovatelem AWACS speciálů A-50 (Mainstay A) se stal 144. samostatný letecký pluk s domovskou základnou u litevské Šaulaje. Až do roku 1990 se všechny letouny typu A-50 (Mainstay A) vydávaly k rutinním letům výhradně z této litevské základny. Po rozpadu SSSR byla většina strojů A-50 přesunuta na základnu Berjozovka.

Ta se nachází na poloostrově Kola, poblíž Pečory. Další A-50 (Mainstay A) skončily na základně Černomořské flotily VMF nacházející se na poloostrově Krym. Jiné se zase staly součástí Dálněvýchodního vojenského okruhu. V roce 1999 nakonec VVS převážnou většinu letounů typu A-50 (Mainstay A) dislokovaly na jediné základně, a to Ivanovo-Severnyj.

Schopnost detekce by měla být až do 500 km

Letadlo je 46,59 metru dlouhé a rozpětí jeho křídel činí 50,5 metru. Výška se stávajícím systémem radaru činí 14,76 metru a hmotnost při startu dosahuje 190 000 kg. Je poháněno čtyřmi dvouproudovými motory Solovjov D-30KP-2 o maximálním tahu 122,58 kN každý. Jsou mu jsou schopny udělit rychlost až 810 kilometrů v hodině. Letadlo je schopno vystoupat do výšky až 12 kilometrů, ale při svých misích se pohybuje ve výškách od 5 do 10 kilometrů. Má pětičlennou letovou posádku a dalších 10 členů posádky obsluhuje vybavení uvnitř trupu.

Dolet letadla je 7 500 kilometrů, ale může tankovat za letu. Jeho nejdůležitějším vybavením je komplex DRLO typu Šmelj. Ten se skládá z radiolokátoru typu Šmelj (Squash Dome), systému pro zpracování dat, systému pro zobrazování dat (jeho součástí jsou pracovní konzole deseti operátorů s barevnými CRT displeji), identifikačního systému „vlastní-cizí“, datalinku pro předávání informací pozemním a hladinovým velitelským stanovištím i stíhacím letounům v reálném čase, systému pro kódování a dekódování a systému pro zaznamenávání dat.

iZdroj fotografie: Uživatel Cantiana / Creative Commons / CC BY-SA

Na hřbetě trupu za odtokovou hranou křídla je posazen na dvou pylonech otočný čočkovitý radom antény RA-10 radiolokačního systému. Kryt antény je vyjma středové obdélníkové části zhotoven z dielektrického materiálu, má průměr 10,8 m, výšku 2 m a otáčí se rychlostí 6 ot/min. Kromě hlavního radaru je letoun vybaven i modifikovaným povětrnostním radarem typu Groza.

Podle různých antén viditelných na povrchu trupu má zcela jistě celou řadu vybavení pro radiotechnický boj a obranu, pro satelitní spojení SATCOM (anténa na hřbetě trupu za kabinou), atd. Na místě bývalého zadního střeliště je dielektrický kryt antény stanice pro radiotechnický průzkum. Schopnosti letounu, tedy ty deklarované, jsou velmi impozantní. Měl by být schopen detekovat vzdušné cíle až do vzdálenosti 500 kilometrů. Pokud jeho posádka hledá cíle na moři, měla by být schopna je spatřit ve vzdálenosti 350 kilometrů.

A-50 je schopen operovat za každého počasí

Pozemní radar, jak již bylo řečeno, detekuje na 200 kilometrů. Přístroje jsou schopny sledovat několik desítek cílů v jednom okamžiku. Kromě průzkumu pak letoun může sloužit jako řídící centrum pro vedení útoků na detekované cíle. V průběhu hlídkových misí tyto stroje obvykle létají nízkou rychlostí ve výšce 10 000 m. Dráha jejich letů mívá tvar číslice osm se vzdáleností středů obou kružnic cca 100 km.

Přestože radarový komplex letounu A-50 (Mainstay A) vykazuje v porovnání s radarovým komplexem např. Boeingu E-3 Sentry menší dosah, údajně je méně náchylný na klamné odrazy od zemského povrchu, což ho činí efektivnějším při sledování nízkoletících vzdušných cílů. Letouny typu A-50 (Mainstay A) ruských VVS většinou operují v součinnosti s přepadovými stíhači řady MiG-31 (Foxhound), které mohou díky instalaci výkonného radaru typu Zaslon (Flash Dance) samy o sobě zastávat roli (mini) AWACSu, a těžkými frontovými stíhači řady Su-27 (Flanker).

Přenos dat o zjištěných cílech stíhacím letounům v reálném čase je přitom realizován automaticky, a to buď prostřednictvím datalinku, nebo za pomoci kódovaného hlasového záznamu. Zatímco v m a dm pásmu lze pozemním velitelským stanovištím předávat informace na vzdálenost 350 km, dosah komunikace letounu A-50 (Mainstay A) v UHF pásmu činí 2 000 km. Přenos informací na delší vzdálenosti je realizován přes satelitní komunikační systém.

Letoun je schopen operovat za každého počasí ve dne i v noci, a to i z běžných travnatých letišť. Letadlo má být vybaveno obranou proti přilétajícím střelám, především světlicemi k matení tepelně naváděné střely, má být též schopno rušit řídící systémy radarově naváděné střely. Předpokládá se ale, že při misi mu budou ochranu poskytovat především doprovodné stíhačky. Vzhledem k dosahu svých systémů však letouny při současném konfliktu nad ukrajinské území nelétají.

Proč Rusko není schopno detekovat a zničit systémy HIMARS?

Zdroj: ArmedConflicts, AirforceTechnology

Článek Ruský AWACS letoun Berijev A-50 Titan je schopen detekovat cíle až do vzdálenosti 500 km. Proti HIMARS se zdá bezmocný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

HIMARS je odlehčená verze M270

Schopnosti raketových systémů HIMARS a M270, jež jsou ve výzbroji mnoha západních států, se v posledních týdnech skloňují hlavně kvůli konfliktu na Ukrajině. Systém M270, o který Ukrajinci žádali původně, se skládá ze dvou základních částí –⁠ pásového podvozku M993 a odpalovacího modulu M269, jenž byl do služby v USA zařazen v 80. letech 20. století jako prostředek vyrovnání palebné převahy.

Modul nese dva kontejnery uložené vedle sebe. V každém z nich je šest raket ráže 227 mm o délce 394 cm. Hmotnost plně naloženého vozidla je 24 756 kilogramů, maximální rychlost s pásovým podvozkem M993 činí 64 km/h při dojezdu 480 km. Komplex dále tvoří velitelské centrum na samostatném vozidle M577 a nabíjecí kolové vozidlo, které veze dva kontejnery s raketami, z toho jeden na přívěsu.

Americká strana však dodala Ukrajině systémy HIMARS, což je odlehčená kolová verze raketometu M270 umístěná na standardním pětitunovém nákladním automobilu M1140 rodiny FMTV, která disponuje jen jedním kontejnerem se šesti raketami. Když byl HIMARS vyvinut v USA, zpočátku byl vyzbrojen především kazetovou municí (M26, M39) určenou k útokům na plošné cíle. Později se výzbroj rozšířila i o přesně naváděné rakety GMLRS umožňující útoky na bodové cíle –⁠ základny, velitelská stanoviště, sklady munice nebo paliva.

Navádění inerciálně v kombinaci s GPS

Je třeba si uvědomit, že schopnost těchto zbraní se odvíjí hlavně od střel, které jsou do nich nabity. Ty se dodávají ve speciálních pouzdrech, jež se pak vkládají na odpalovací vozidlo. Nejpoužívanějšími střelami jsou dnes rakety M30 a M31. Tyto střely jsou výsledkem programu GMLRS ATD, zahájeném v roce 1994 po zkušenostech z války v Perském zálivu. Cílem programu byl vývoj naváděné munice, která při dopadu výrazně sníží kruhovou odchylku.

Finálním produktem se stala dvojice raket M30 a M31, přičemž raketa M30 nese kazetovou munici modernějšího typu M85, zatímco M31 je osazena konvenční výbušnou hlavicí o hmotnosti 90 kilogramů. Oba typy jsou naváděny kombinovaně inerciálně i pomocí GPS, pro lepší manévrovatelnost pak v přední části přibyly čtyři pohyblivé ovládací plošky.

Testování obou modernizovaných raket začalo v květnu 1998 a skončilo úspěšně v prosinci 2002, respektive zkoušení ověřovací série v armádě proběhlo do prosince 2004. Kolem roku 2020 do výzbroje US Army přišla v rámci programu GMLRS-ER další vylepšená raketa řady M 30/31, s koncovým navedením a dostřelem zvýšeným až na 150 kilometrů.

Pouzdra se šesti střelami se nabíjí velmi rychle

Raketové střely pro HIMARS i M270 jsou dodávány v pouzdrech, přičemž v každém je umístěno šest těchto střel. Jak bylo výše uvedeno, lehčí HIMARS nese jedno pouzdro, těžší pásový M270 a jeho odvozeniny jsou určeny pro dvě pouzdra. Ta slouží pro skladování i odpalování těchto raket. Jejich využití dává systému velkou flexibilitu a výrazně zrychluje nabíjení. Západní systémy odpalovačů lze přebít za 3–⁠4 minuty. Zatímco nabíjení ruských Smerč či Uragan, kde se manipuluje s jednotlivými raketami, je ve srovnání relativně velmi zdlouhavé.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public domain

Střely mají hmotnost přibližně 300 kilogramů. Jejich ráže činí 227 milimetrů. V zadní části mají čtveřici malých výklopných ocasních ploutví sloužících ke stabilizaci a řízení, u nejnovějších verzí jsou sklopná kormidla i na špičce střely. U obou je dolet udáván až 84 kilometrů. Minimální vzdálenost, kterou musí mít cíl od místa odpalu raket, je udávána jako 10 kilometrů. Zasahovat zvládají cíle s odchylkou maximálně jednotek metrů, pokud využívají k zaměření vojenskou část systému GPS. K tomu však musí USA dodat Ukrajině příslušné kódy, které jsou jinak přísně tajné.

Z obou střel byla M30 zařazena do výzbroje jako první. Má integrovaný naváděcí systém s přijímačem signálu GPS. Používá hlavici nabitou submunicí. Ukrajina měla obdržet k prvním HIMARS rakety M30 s hlavicí se 404 kusy submunice. Existují i varianty s alternativními hlavicemi. Protože se však ve světě obecně od kazetové munice ustupuje a mnohé země ji označují za zakázanou, přestaly se tyto zbraně vyrábět.

Od kazetové munice se ustupuje

Novější typ rakety M31 z M30 přímo vychází. Již nemá submunici, ale vysokoexplozivní tříštivou hlavici. Její hmotnost je kolem 90 kilogramů a obsahuje speciální výbušninu PBX-109, jež je velmi stabilní. Je ve speciálním ocelovém pouzdru, které je konstrukčně připraveno na vysokou fragmentaci při detonaci výbušniny. Hlavice varianty M32A1 má navíc obsahovat 180 tisíc wolframových kuliček, a tak se z ní po výbuchu stane jakási brokovnice, která kosí vše živé v dosahu.

O tom, jak jsou tyto zbraně silné, svědčí jejich současné nasazení na Ukrajině. Ta nejprve dostala do bojů čtyři HIMARS, podle posledních zpráv už má nasazeno devět kusů těchto odpalovačů. Ukrajinci se s raketami zaměřili hlavně na ruská skladiště munice. Tvrdí, že za týden jich zničili minimálně 16. Na některých úsecích fronty to mělo výrazně omezit činnost ruského dělostřelectva, které nemá střelivo na nepřetržité bombardování, k němuž se v posledních týdnech uchylovalo a působilo tak Ukrajině vysoké ztráty.

iZdroj fotografie: U.S. Marine Corps / Public Domain

Dalším využívaným typem střel pro HIMARS jsou rakety ATACMS, které mají dolet 300 kilometrů a jsou přesně naváděné. V pouzdře je vzhledem ke své velikosti jen jedna. Ukrajina tyto rakety ale nedostala, Američané se obávali, aby s nimi nezasahovala cíle poměrně hluboko v ruském území. Před dokončením je však v USA i střela Precision Strike Missile, která by měla mít dosah přes 500 kilometrů.

Jak by Ukrajina měla nejlépe použít rakety do HIMARS ve válce s Ruskem?

Zdroj: BulgarianMilitary

Článek Rakety, které mají šanci změnit válku na Ukrajině. Do systémů HIMARS a M270 se nabíjí několik základních druhů střel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.