Co přesně firma tiskne, a co ne

Představa, že z 3D tiskárny vyjede hotový pancíř nebo hlaveň kanónu, patří do science fiction. Realita je prozaičtější, ale pro armádní logistiku překvapivě cenná. ADMASYS veřejně uvádí konkrétní kategorie dílů, které pro obranný sektor vyrábí nebo je schopna vyrábět:

• elektronické schránky a kryty
• držáky senzorů a ovládací prvky
• kabelové konzoly a vzduchovody
• montážní a servisní přípravky
• transportní pomůcky
• malé série specializovaných komponent

Nejde tedy o náhradu celé tovární výroby. Jde o díly, u kterých rozhodují dny, ne měsíce, a kde klasický dodavatelský řetězec selhává buď rychlostí, nebo tím, že daný díl prostě nikdo sériově nevyrábí. Martin Kalous z ADMASYS to v rozhovoru pro Army Recognition shrnul jasně: průmyslový 3D tisk nenahradí každou výrobní metodu, ale tam, kde jde o rychlost, flexibilitu a nízkoobjemovou výrobu bez vysokých vstupních nákladů, má obrovskou hodnotu.

Digitální sklad místo fyzického

Nejzajímavější posun, který ADMASYS na Future Forces představí, není samotná tiskárna. Je to koncept digitálního skladu. Místo regálů plných náhradních dílů, z nichž část stejně zastará nebo se nikdy nepoužije, firma nabízí knihovnu schválených výrobních souborů. Díl se vytiskne až ve chvíli, kdy ho někdo skutečně potřebuje.

Tohle není česká specialita. Americká armáda provozuje digitální repozitář RAPTOR, kde uchovává ověřené 3D modely, a v rámci programu BDRF tiskne dočasné náhrady dílů s dlouhou dodací lhůtou pro pozemní vozidla. Podle oficiálních zdrojů U.S. Army to prokazatelně zkracuje dobu, po kterou je technika mimo provoz. Nizozemské ozbrojené síly zašly ještě dál: provozují polní kontejner s 3D tiskárnou, kde menší díl vznikne za pár hodin, složitější za den až dva. Jejich letectvo už tiskne ventily pro stíhačky F-16 a držáky pro vrtulníky CH-47 Chinook, ovšem až po schválení leteckou autoritou.

ADMASYS se v tomto kontextu profiluje jako technologický integrátor: dodává hardware, software, materiály, školení i konstrukční podporu. Ve svém portfoliu má značky jako Markforged, UltiMaker, Formlabs nebo MiniFactory, přičemž právě tiskárna MiniFactory Ultra 2 zvládá vysokoteplotní polymery typu ULTEM AM9085F s tepelnou odolností do 170 °C nebo TPI odolávající teplotám až 240 °C. To už je pásmo materiálů pro náročné průmyslové a potenciálně i vojenské aplikace, daleko za možnostmi běžného hobby tisku.

Jak daleko je česká armáda

Veřejně dostupné informace ukazují, že spolupráce ADMASYS s českým obranným sektorem existuje, ale je zatím spíš ve fázi budování kapacit než plošného nasazení. Firma uvádí přímou spolupráci s Univerzitou obrany, kde se testovaly technologie Markforged a UltiMaker. V registru smluv je dohledatelná zakázka pro Vojenský výzkumný ústav. Ministerstvo obrany navíc letos v srpnu zadalo opravu 3D skeneru, což minimálně dokazuje, že resort tuto techniku aktivně provozuje.

Důkaz o tom, že by Armáda ČR veřejně popsala ostré nasazení 3D tisku v údržbě své techniky prostřednictvím ADMASYS, se nám v otevřených zdrojích najít nepodařilo. Bezpečnější je tedy říct, že existují testy, zakázky a zájem, ale k plošnému zavedení, jaké mají Američané nebo Nizozemci, je ještě kus cesty.

Pro českou armádu, která provozuje i starší techniku se stále obtížnější dostupností originálních dílů, by přitom digitální sklad výrobních souborů mohl být mimořádně praktický. Naskenovat opotřebený kryt, vytvořit model, ověřit materiálové vlastnosti a vytisknout náhradu: to je postup, který může vrátit do provozu stroj, na jehož originální díl by se čekalo měsíce. Nebo který už nikdo nevyrábí.

Co všechno je potřeba kromě tiskárny

Koupit 3D tiskárnu a začít tisknout vojenské díly, tak jednoduché to není. Aby armáda nebo obranný výrobce mohl aditivní výrobu provozovat ve vlastní režii, potřebuje celý ekosystém: tiskárnu odpovídající typu dílu, 3D skener, CAD software, vhodné materiály, postprocessingové vybavení, řízené prostředí provozu, kvalifikační a zkušební postupy, školení obsluhy a v neposlední řadě pravidla pro ochranu duševního vlastnictví a kybernetickou bezpečnost. U citlivějších aplikací, typicky v letectví, musí materiálová data, pevnostní podklady i procesní nastavení schválit příslušná autorita ještě před nasazením dílu.

Regulace americké armády AR 70-1 výslovně stanoví, že takto certifikované díly mohou být považovány za ekvivalent originálních dílů od výrobce, ale zároveň varuje, že pokročilá výroba není vhodná ve všech situacích. Schvalování, materiálové zkoušky a kontrola kvality nikam nezmizely. Změnil se jen způsob, jakým díl fyzicky vzniká.

Co uvidí návštěvníci v říjnu

Future Forces Exhibition & Forum 2026 se koná od 21. do 23. října v areálu PVA EXPO PRAGUE. Organizátoři očekávají přes 400 vystavovatelů z více než 35 zemí a kolem 9 000 profesionálních návštěvníků. Součástí programu jsou i pracovní skupiny NATO a odborné panely; právě proto je veletrh relevantní i pro technologie, které na první pohled nevypadají jako klasický obranný hardware. ADMASYS bude vystavovat v hale 2 a chce ukázat kompletní postup od 3D skenování přes přípravu dat až po finální tisk. Přesnou sestavu exponátů firma zatím veřejně neupřesnila.

Válka na Ukrajině, která trvá už déle než čtyři roky, ukázala jednu věc naprosto jasně: moderní konflikt je i válka logistiky a údržby. Kdo dokáže opravit poškozenou techniku rychleji, má výhodu. A právě v tom může 3D tisk sehrát roli, kterou si ještě před pár lety málokdo uměl představit.

Článek Česká firma tiskne náhradní díly pro armádu na 3D tiskárně. Na veletrhu v Praze ukáže, co už zvládne bez továren se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kde přesně Konkurs v AČR žije

Konkurs není samostatný program ani izolovaná zbraň v regálu skladu. Je to organická součást výzbroje BVP-2, odpalovací zařízení sedí na věži vozidla vedle 30mm automatického kanonu. Podle Velitelství pozemních sil AČR jsou BVP-2 s Konkursem nasazena u tří klíčových útvarů 7. mechanizované brigády:

• 71. mechanizovaný prapor v Hranicích na Moravě,
• 72. mechanizovaný prapor v Přáslavicích,
• mechanizovaná rota 73. tankového praporu.

Okrajově se Konkurs objevuje i jako pomocná výzbroj 120mm samohybného minometu PRAM. Přesný počet odpalovacích kompletů v aktivní výzbroji české armády veřejně dostupné zdroje neuvádějí, ale s ohledem na několik mechanizovaných rot jde minimálně o desítky vozidlových odpalovacích míst.

Čtyři kilometry, drát a nervy z oceli

Označení 9M113 nese protitanková řízená střela s kumulativní hlavicí, která dokáže prorazit pancíř o síle kolem 600 milimetrů oceli. Nominální maximální dostřel činí 4 000 metrů, minimální asi 75 metrů. Střela letí rychlostí přibližně 200 metrů za sekundu, na maximální vzdálenost tedy zhruba dvacet vteřin. Celou tu dobu musí střelec držet záměrný kříž na cíli, protože systém pracuje v režimu SACLOS: poloautomatické velení na linii pohledu s naváděním po drátovém vodiči.

Dvacet sekund zní krátce. Na moderním bojišti, kde protivník disponuje drony, termovizí a rychlou protipalební smyčkou, je to ale věčnost.

Přesto platí, že kumulativní hlavice nestárne tak rychle jako elektronika. Tank není pancéřový monolit stejné síly ze všech stran. Bok, záď, strop, oblast motoru, optické systémy, to všechno jsou zranitelné sektory, kde i starší střela dokáže napáchat fatální škody. Proti starším typům tanků zůstává Konkurs plně relevantní. Proti nejmodernějším strojům s reaktivním pancířem a aktivními obrannými systémy typu Trophy nebo Afganit je situace složitější, ale zásah do správného místa pod správným úhlem může být smrtelný i pro ně. Formulace „rozlouskne i ten nejlepší tank“ tedy obstojí, ovšem s podmínkou, že střelec trefí zranitelný sektor a přežije dostatečně dlouho na to, aby střelu dovedl do cíle.

Proč jsou dny sečteny, a proč ještě nenastal konec

Ministerstvo obrany v komunikačním materiálu z dubna 2025 výslovně uvedlo, že BVP-2 pocházejí z éry sedmdesátých let a „už nesplňují požadavky moderního bojiště“. Jako generační náhradu Česko pořizuje 246 vozidel CV90 od švédského BAE Systems Hägglunds. První kusy mají dorazit v roce 2026, první kompletně přezbrojený prapor by měl být hotový v roce 2027. Každý mechanizovaný prapor 7. brigády dostane 56 vozidel.

Nová CV90 přinesou víc než jen novější pancíř. Zvýší počet převážených vojáků z šesti na osm, což mění organizaci celého mechanizovaného družstva. Přinesou digitální architekturu propojenou se síťovým bojem standardu NATO. A přinesou i jinou protitankovou logiku, moderní systémy, které nevyžadují dvacetisekundovou expozici střelce.

Jenže přezbrojení armády není přepnutí vypínače. Dodávky CV90 se táhnou do let 2026 až 2029. Musí proběhnout výcvik osádek, vybudování servisní infrastruktury, zavedení nové munice, reorganizace praporů. Do té doby musí starší schopnost zůstat v provozu. Proto Konkurs zatím nemizí.

Dvě generace vedle sebe

Česká armáda dnes provozuje sovětskou i natovskou generaci protitankových schopností současně. Na kolových transportérech Pandur II už slouží izraelský systém SPIKE-LR, střela s dosahem rovněž kolem 4 000 metrů, ale s režimem „vystřel a zapomeň“, útokem shora a optickým datovým spojením. V dubnu 2025 s ní čeští vojáci ostře cvičili. Novější verze SPIKE-LR2 podle výrobce EuroSpike nabízí dosah až 5 500 metrů a možnost korekce letu střely po odpálení.

Rozdíl mezi oběma generacemi nejlépe ilustruje právě otázka přežití obsluhy. Střelec se SPIKE odpálí a okamžitě opustí pozici. Střelec s Konkursem musí zůstat a vést. Na bojišti, kde válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, denně ukazuje, jak rychle drony a termovize odhalí statický cíl, je to rozdíl mezi životem a smrtí.

Pro srovnání: i Rusko samo šlo po Konkursu technologicky dál. Nástupnický Kornet-E podle exportní brožury Rosoboronexportu nabízí laserové navádění, denní dostřel 5 500 metrů a deklarovanou průbojnost 1 000 až 1 200 milimetrů za reaktivním pancířem. Konkurs vedle něj vypadá jako relikvie, a přesto na Ukrajině slouží dál, protože i ukrajinské vojenské akademie s ním v roce 2025 stále pracovaly ve výukových materiálech.

Ne zaostalost, ale přechodová bolest

Používání Konkursu neznamená, že česká armáda je zaostalá. Znamená, že je uprostřed generační výměny, která má jasný plán i rozpočet, ale vyžaduje roky realizace. Část těžkých mechanizovaných sil jede na technice ze studené války, část už operuje v natovském standardu. Tenhle kontrast je viditelný, někdy nepříjemný, ale nikoliv fatální, protože modernizace běží a její tempo se zrychluje.

Konkurs zůstane v českých zbrojnicích ještě nějaký čas. Ne proto, že by ho někdo miloval, ale proto, že dokud poslední BVP-2 neodjede z kasáren, potřebuje armáda každý nástroj, který dokáže zastavit tank. Včetně toho, který k tomu potřebuje dvacet sekund a nervy z oceli.

Článek Její dny jsou sečteny, přesto Konkurs stále používá i AČR. I ten nejlepší tank rozlouskne až na 4 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč se mluví o změně od základu

Formulace není přehnaná, pokud se podíváme na to, co přesně se mění. Nejde jen o výměnu jednoho typu vozidla za jiný. Celá 7. mechanizovaná brigáda, páteř české těžké síly, přechází ze sovětské platformy BVP-2 na západní, digitálně propojenou architekturu. Mění se ochrana vojáků, způsob velení, senzorický přehled, logistický řetězec, výcvik osádek i průmyslová základna, která vozidla udržuje.

BVP-2, v mezinárodním označení BMP-2, je konstrukčně platforma ze 70. let minulého století. V československém prostředí se sériově vyrábělo v letech 1987–1989. Váží pouhých 14 tun, nese 30mm kanon 2A42 a kulomet PKT ráže 7,62 mm, pojme osádku tří vojáků a sedm pěšáků, dosahuje rychlosti 65 km/h a dojezdu 600 km s motorem o výkonu 221 kW. Na papíře stále funkční stroj. V praxi ale platforma, jejíž ochrana, senzory a digitální schopnosti jsou o generace jinde než to, co vyžaduje současné bojiště, jak ukazuje válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky.

Samotné Pozemní síly AČR popisují BVP-2 jako „starší generaci techniky“, kterou je nutné nahradit. Označení „sovětský šrot“ v nadpisu je redakční nadsázka, ale opírá se o reálný stav: vozidlo konstruované v éře Brežněva prostě nemůže konkurovat moderním hrozbám včetně dronů, protitankových střel nové generace a digitálně řízené palby.

Co přesně Česko dostane

Číslo 246 není jen o bojových verzích s věží a kanonem. Ministerstvo obrany veřejně potvrdilo rozpad do sedmi modifikací:

• 141 bojových vozidel pěchoty
• 31 velitelských vozidel
• 18 průzkumných vozidel
• 13 ženijních vozidel
• 12 dělostřeleckých pozorovatelen
• 15 vyprošťovacích vozidel
• 16 zdravotnických vozidel

Původně armáda poptávala 210 kusů s opcí na dalších 36. Nakonec se opci podařilo vtělit přímo do kupní smlouvy při zachování původní jednotkové ceny, což ministerstvo samo prezentovalo jako vyjednávací úspěch.

Samotné CV90 MkIV je ve srovnání s BVP-2 stroj z jiné planety. Hmotnost 38 tun, motor Scania DP V8 o výkonu 746 až 896 kW (výrobce u verze MkIV uvádí až 746 kW / 1 000 koní), rychlost přes 70 km/h na silnici a dojezd přes 900 km. Posádku tvoří tři členové osádky a osm vojáků. Česká armáda si zvolila 30mm kanon kvůli kompatibilitě s výzbrojí AČR a rozšíření této ráže v NATO. Vozidlo má modulární pancéřování, novou elektronickou architekturu a připravenost na aktivní ochranné systémy.

Pro srovnání: slovenská verze CV9035 MkIV nese těžší 35mm kanon Bushmaster III a podle BAE i integrovanou protitankovou střelu. Německá Puma váží až 43 tun, má osádku 3+6 a 30mm kanon MK 30-2/ABM s mimořádnou úrovní ochrany. Americký Bradley A4 se svými 36,3 tunami, 25mm kanonem Bushmaster a střelami TOW je zase prověřený masovým nasazením. České CV90 MkIV nabízí lepší dojezd než oba konkurenti a vyšší mobilitu než Bradley, technologicky patří mezi špičku NATO.

Kdy to přijde a kolik to stojí

Harmonogram dodávek je veřejný a překvapivě konkrétní. V roce 2026 dorazí prvních 10 kusů. Pak tempo prudce naroste: 50 vozidel v roce 2027, 79 v roce 2028, 89 v roce 2029 a posledních 18 v roce 2030. První mechanizovaný prapor má být přezbrojen v roce 2027, kdy ministerstvo počítá s počáteční operační schopností. Plná operační schopnost celé brigády je naplánována na rok 2030.

Cena základního kontraktu činí 59,7 miliardy korun včetně DPH. Financování jde výlučně ze státního rozpočtu, z kapitoly Ministerstva obrany. Resort výslovně uvedl, že nepočítá s úvěrem ani s kompenzačním financováním za pomoc Ukrajině. Ve smlouvě je ovšem indexace vstupních nákladů, za sedm let trvání kontraktu může cenu navýšit o jednotky miliard korun podle vývoje cen práce a materiálů.

Česká stopa ve výrobě

Podle smlouvy musí minimálně 40 procent zakázky pokrýt český obranný průmysl. V praxi to znamená, že z 246 vozidel jich 207 vznikne přímo v České republice a pouze 39 ve Švédsku. Mezi hlavní domácí partnery patří VOP CZ, Excalibur Army, VR Group, Ray Service a Meopta. Zapojeny jsou i další firmy: Pramacom-HT, OPTOKON, URC Systems, DELINFO, SVOS či Charvát Group.

Nejde jen o výrobu. Součástí kontraktu jsou simulátory, výcvikové pomůcky, přeškolení instruktorů i výcvik osádek pro vojskové zkoušky. Čeští vojáci, kteří v dubnu 2025 cvičili s nizozemskými CV90 na Hradišti, popisovali zásadní rozdíl proti BVP-2: více elektroniky, datového spojení a decentralizovaného rozhodování. Aktivní záloha nová vozidla dostane až poté, co profesionální jednotky nasbírají dostatečné zkušenosti.

Co to znamená pro obranu země

Ministerstvo obrany při podpisu smlouvy výslovně spojilo akvizici s vybudováním těžké brigády jako klíčového aliančního závazku. Bez ní Česko nesplňuje to, co po něm NATO požaduje. S ní získává interoperabilní, síťově propojenou jednotku schopnou působit vedle spojenců, kteří CV90 už provozují: Švédska, Norska, Finska, Estonska, Dánska, Nizozemska a nově i Slovenska.

Válka na Ukrajině přitom ukázala, jak fatální může být nedostatečná ochrana posádky a absence moderních senzorů. Ministerstvo samo přiznalo, že v průběhu vyjednávání upravovalo část specifikace podle poznatků z probíhajících konfliktů. BVP-2 na Ukrajině hoří po zásahu běžným dronem za pár tisíc korun. CV90 MkIV je stavěné tak, aby takový zásah přežilo.

Za čtyři roky by měla 7. mechanizovaná brigáda vypadat úplně jinak než dnes. Poprvé od vzniku samostatné České republiky bude mít těžkou brigádu postavenou na technice, která patří do 21. století, ne do muzea studené války.

Článek Česko změní armádu od základu. Dostane 246 vozidel CV90 Mk IV a konečně se zbaví toho sovětského šrotu BMP-2 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je UTAAS a proč se mluví o sestřelení stíhačky

Zkratka UTAAS znamená Universal Tank and Anti-Aircraft System. Nejde o žádný zázračný kanón, ale o sofistikovaný senzorický a palebný celek, který proměňuje 30mm automatický kanón Bushmaster II v něco podstatně nebezpečnějšího, než je pouhá hlaveň na věži.

Saab na produktové stránce systému veřejně deklaruje „vysokou pravděpodobnost zásahu vzdušných cílů na vzdálenost do 2 000 metrů“. Klíčem je stabilizovaná nezávislá záměrná osa: střelec drží cíl ve středu osnovy po celou dobu zamíření, zatímco palebný počítač automaticky řídí pokládání zbraně, nastavuje náskok, převýšení i režim zapalovače. Saab výslovně dodává, že velké odchylky v azimutu a elevaci jsou zásadní právě pro boj s rychlými letouny. Systém navíc disponuje laserovým dálkoměrem a lze jej osadit termovizí třetí generace v pásmu 8–12 nebo 3–5 μm, což znamená plnohodnotnou schopnost bojovat v noci i za zhoršené viditelnosti.

Formulace o sestřelení stíhačky tedy stojí na konstrukční schopnosti systému zasáhnout rychlý vzdušný cíl v krátkém okně na krátkou vzdálenost. Ve veřejných primárních zdrojích není doložen konkrétní bojový sestřel pilotované stíhačky. Mnohem pravděpodobnějšími cíli v reálném nasazení jsou vrtulníky a drony, a právě tam je přínos pro českou mechanizovanou brigádu obrovský.

Bojově prověřeno: co znamená „exceluje na Ukrajině“

Švédsko předalo Ukrajině padesát kusů CV90 a systém UTAAS je na nich ve službě. Saab jej označuje za bojově prověřený, a to nejen z Ukrajiny, ale i z dřívějších misí v Afghánistánu a Libérii. Ukrajinské ministerstvo obrany v dubnu 2025 označilo švédské CV90 za techniku, která se na bojišti prokázala jako spolehlivá, a obě země pokračují v rozšiřování spolupráce na servisu, údržbě i dalším rozvoji platformy.

Ukrajina je dnes nejtvrdší evropská laboratoř moderního pozemního boje. Míchá se tam dělostřelectvo, drony, miny, protitankové řízené střely i vysoká intenzita nasazení, která trvá déle než čtyři roky. Když v takových podmínkách platforma obstojí a provozovatel ji chce dál rozvíjet, je to argument, který žádný katalogový list nenahradí. Podle nás právě tady leží rozdíl mezi papírovou schopností a technikou, kterou někdo opravdu tlačí do boje.

Konkrétní demonstraci proti vzdušným cílům přitom BAE Systems předvedlo i mimo Ukrajinu. Na mediálním briefingu v září 2025 firma popsala zásah bezpilotního vzdušného cíle z jedoucího CV90 s 30mm kanónem a municí s programovatelným zapalovačem při rychlosti kolem 50 km/h. Programátor munice, který automaticky nastavuje druh střeliva, vzor dávky i zapalovač, je přitom standardní součástí palebného systému rodiny CV90.

Česká verze: 246 vozidel, sedm variant, domácí průmysl

Česká armáda nepřebírá jen jednu verzi. Celkem jde o 246 kusů CV9030 MkIV rozdělených do sedmi modifikací:

• 141 bojových vozidel pěchoty
• 31 velitelských
• 18 průzkumných
• 13 ženijních
• 12 dělostřeleckých pozorovatelen
• 15 vyprošťovacích
• 16 zdravotnických

Z celkového počtu vznikne 39 vozidel ve Švédsku, zbylých 207 se bude vyrábět v České republice. Nejde přitom jen o montáž. Přerovská Meopta v dubnu 2025 předala první periskopovou soustavu pro česká CV90 a podle ministerstva obrany vyrobí celkem 500 těchto systémů i pro další zákazníky. Sama firma současně uvádí výrobu a testování kompletního UTAAS pro programy do roku 2030. Český průmysl tedy z projektu netěží okrajově, získává reálnou výrobní linku optických a zaměřovacích technologií.

Pro srovnání: sousední Slovensko pořizuje CV9035 MkIV s 35mm kanónem, tedy odlišnou verzi. České vozidlo s 30mm Bushmasterem II je jiná konfigurace, optimalizovaná pro požadavky AČR.

Generační skok od BVP-2 a srovnání s konkurencí

Dosavadní BVP-2, sovětská konstrukce z osmdesátých let, dává mechanizované pěchotě základní 30mm palebnou podporu a protitankové řízené střely Konkurs. Pozemní síly samy zdůrazňují, že dnešní bojiště vyžaduje vyšší ochranu, lepší situační přehled, digitální propojení a moderní senzory. Nic z toho BVP-2 nenabízí. Přechod na CV90 s UTAAS, architekturou hunter-killer, programovatelnou municí a výcvikovými simulátory je skok o celou generaci.

Zajímavé je srovnání s ruským BMP-3. Ruský exportér Rosoboronexport u něj deklaruje možnost použití 30mm kanónu proti vzdušným cílům do 4 000 metrů, na papíře tedy větší dosah. Jenže ruský údaj neobsahuje srovnatelně konkrétní popis specializovaného protiletadlového palebného systému s nezávislou záměrnou osou, automatickým řízením pokládání a programátorem munice. Deklarovaný dosah a reálná pravděpodobnost zásahu rychlého cíle jsou dvě zásadně odlišné věci. Právě v přesnosti a automatizaci celého palebného řetězce UTAAS vyniká.

Proč to trvalo tak dlouho a co to mění

Česká cesta k novým BVP nebyla přímočará. Realizace začala až po zrušení předchozí soutěže a následném mezivládním jednání se Švédskem. Podpis kontraktu přišel v květnu 2023, devět let po rozhodnutí nová BVP pořizovat. Přenos výroby do ČR, zapojení domácího průmyslu a vývoj českých variant harmonogram prodloužily. Ministerstvo obrany projekt přímo spojuje s plněním aliančního závazku vybudovat těžkou brigádu podle NATO Capability Targets.

Na taktické úrovni to znamená zásadní změnu. České mechanizované jednotky budou proti nízko letícím vrtulníkům, dronům a dalším vzdušným hrozbám výrazně samostatnější, než kdy byly s BVP-2. Nebudou muset čekat na specializovanou protivzdušnou obranu, aby reagovaly na bezprostřední hrozbu z nízké výšky. Nejde o náhradu vrstvené PVO státu, tu NATO i AČR chápou jako širší systém senzorů, velení a specializovaných prostředků. Jde o zpevnění posledních stovek až nízkých tisíců metrů kolem manévrujících jednotek. A na moderním bojišti plném dronů je právě tahle vrstva často tou nejkritičtější.

První české CV90 by měla posádka v Přáslavicích převzít na konci roku 2026, přezbrojení prvního praporu je plánováno na rok 2027. Do roku 2030 by měla být dodávka kompletní, a česká těžká brigáda konečně vybavená technikou, která odpovídá tomu, co se dnes děje na frontové linii.

Článek Česko už brzy dostane CV90 se systémem UTAAS, který umí sestřelit i stíhačku kanónem na 2 km. Na Ukrajině exceluje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Česko za 11,3 miliardy skutečně dostalo

Částka 11,3 miliardy korun bez DPH, kterou ministerstvo obrany zveřejnilo, není cena jednoho letounu. Je to celý kontrakt podepsaný v říjnu 2024, který zahrnuje:

• dva letouny C-390 Millennium (druhý má dorazit v prosinci 2027),
• pozemní vybavení, počáteční náhradní díly a spotřební materiál,
• výcviková zařízení a školení létajícího i pozemního personálu,
• podporu vojskových zkoušek,
• moduly pro MEDEVAC, pátrání a záchranu, tankování za letu, hasicí systém MAFFS II s kapacitou 12 000 litrů vody, přídavné nádrže a systém vlastní ochrany.

Při kurzu ČNB z 10. července 2026 jde orientačně o 466 milionů eur, respektive 533 milionů dolarů. Ministerstvo obrany upřesňuje, že v částce je zahrnutá i kurzová rezerva a že jednotkovou cenu letounu považuje za obchodní tajemství. Rozpadnout 11,3 miliardy na „cenu za kus“ tedy nelze, a bylo by to zavádějící.

Proč je C-390 v českém kontextu „transportní obr“

Stačí postavit čísla vedle sebe. CASA C-295MW, páteř dosavadní české transportní flotily, uveze podle Airbusu maximálně osm tun nákladu a sedmdesát vojáků rychlostí 480 km/h. C-390 nabízí 26 tun, 80 cestujících nebo 64 plně vyzbrojených výsadkářů a cestovní rychlost přes 870 km/h. Dolet přesahuje 6 000 kilometrů, s přídavnými nádržemi až 8 000.

V praxi to znamená, že do nákladového prostoru C-390 vjede obrněný transportér Pandur II nebo rozložený vrtulník Black Hawk, věci, o kterých se u CASA nedá ani uvažovat. Proti americkému C-130J-30 Super Hercules, etalonu aliančního transportu, vychází brazilský stroj na papíře rychlejší a nosnější: Lockheed Martin uvádí u Hercula nosnost necelých 20 tun a rychlost 660 km/h. Hercules si drží výhodu v některých konfiguracích přepravy osob a v desetiletích prověřeném zázemí, ale C-390 proti němu míří jako novější proudová alternativa ve stejné váhové kategorii.

Ministerstvo obrany argumentaci pro nákup postavilo na konkrétních zkušenostech. Evakuace z Afghánistánu v roce 2021 a ze Súdánu o dva roky později ukázaly, že armáda nemá letoun schopný rychle přesunout větší počet lidí z krizové oblasti na velkou vzdálenost. Teď ho má.

Kdo všechno v NATO po C-390 sahá

Aliance má 32 členů, takže doslovná půlka znamená šestnáct. K červenci 2026 je tvrdě doložitelných šest aliančních zemí s provozem nebo podepsanou objednávkou: Portugalsko, Maďarsko, Nizozemsko, Rakousko, Česko a Švédsko. Sedmé je Slovensko, které podepsalo dopis o záměru a veřejně označilo C-390 za nejvhodnější volbu. Litva typ vybrala pro jednání v létě 2025, ale v lednu 2026 akvizici odložila a z programu vystoupila.

Šest nebo sedm států není šestnáct. Jenže příběh nekončí u podpisů. Portugalsko otevřelo deset opcí pro budoucí evropské a alianční zákazníky, švédský kontrakt obsahuje dalších sedm opcí pro jiné evropské státy. Embraer v červenci 2025 uváděl jedenáct zemí světa, které si typ zvolily. Kolem C-390 se v Evropě zjevně skládá nový standard středního transportu, a poptávka roste rychleji, než se ještě před dvěma lety čekalo.

Důvody se napříč zeměmi opakují: interoperabilita s NATO, společné nákupy snižující cenu, sdílený výcvik a logistika, vyšší přepravní výkon a nižší životní náklady než u starších typů. Nizozemsko a Rakousko objednaly společně devět kusů právě kvůli synergiím v podpoře a údržbě. Švédsko se připojilo ke stejnému modelu. Podle nás jde o nejpřesvědčivější argument: nejde jen o letadlo, ale o ekosystém, do kterého se Česko právě zařadilo.

Cesta k plné operační způsobilosti

Na kbelské základně se na přílet připravovali měsíce. Šest pilotů, šest palubních techniků a dvanáct pozemních techniků absolvovalo dvouměsíční výcvik přímo v Brazílii. Po přistání prvního stroje pokračuje výcvik dalších šest měsíců pod dohledem instruktorů Embraeru: piloti mají před sebou tři seznamovací a jedenáct přepravních letů, pozemní technici intenzivní měsíční kurz komplexní údržby. Certifikace českých posádek by měla proběhnout do tří měsíců od příletu.

Druhý stroj dorazí v prosinci 2027. Plnou operační způsobilost celé dvoukusové flotily ministerstvo oficiálně nedatovalo, ale realisticky vychází nejdříve na rok 2028. CASA C-295MW přitom ze služby neodchází, zůstávají jako taktický „pracant“ pro regionální a rotační úkoly, kde jejich menší rozměr a provozní nenáročnost dávají smysl.

Součástí projektu je i průmyslová spolupráce za více než dvě miliardy korun, do které jsou zapojeny LOM Praha a Aero Vodochody Aerospace. Nový letoun tak nepřináší jen vojenské schopnosti, ale i zakázky pro český obranný průmysl.

Co to mění v aliančním kontextu

Česko dosud přispívalo do společných operací transportní kapacitou, která stačila na lehčí náklady a menší skupiny lidí. S C-390 se nabídka radikálně mění: evakuace většího rozsahu, přeprava těžší techniky, tankování za letu, vzdušné hašení, MEDEVAC s plnohodnotným vybavením. Prakticky to zvyšuje hodnotu českého příspěvku v každé mnohonárodní misi, kde aliance potřebuje rychle přesunout víc než pár tun na vzdálenost přesahující tisíc kilometrů.

6. července 2026 ve Kbelích nepřistál jen nový letoun. Přistála schopnost, kterou česká armáda třicet let postrádala, a platforma, kolem níž se v Evropě rodí nová vrstva společné vzdušné mobility.

Článek České letectvo převzalo první C-390 Millennium za 11,3 miliardy. Brazilský transportní obr přistál ve Kbelích, chce ho půlka NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od T-72 k Leopardu: co se vlastně změnilo

Dne 21. prosince 2022 převzal prapor v Přáslavicích první Leopard 2A4 z německé kompenzační dodávky. Symbolicky tím skončila éra výhradní závislosti českého tankového vojska na sovětské technice. Přezbrojení ale běží po etapách: nejprve čtrnáct darovaných tanků a jedno vyprošťovací vozidlo Büffel, poté druhý německý balík ve stejném rozsahu a nakonec nákup dalších čtrnácti kusů. Výsledkem má být 42 bojových tanků Leopard 2A4 a dvě vyprošťovací vozidla.

Rozdíl mezi oběma stroji není jen v označení na věži. T-72M4 CZ, česká modernizace sovětského základu, má tříčlennou osádku s automatem nabíjení a 125mm kanón 2A46. Leopard 2A4 přináší čtyřčlennou osádku s nabíječem, hladkohlavňový 120mm kanón Rheinmetall L44 s efektivním dostřelem přes 3 000 metrů, motor MTU MB 873 Ka-501 o výkonu 1 500 koní (1 119 kW) a bojovou hmotnost 55,15 tuny. Jenže klíčový posun neleží v číslech na papíře. Leží v celé „škole“ použití: jiná organizace osádky, jiná údržba, jiný systém velení, jiná logistika, a především plná kompatibilita s NATO. Od 1. července 2024 přešly tři tankové roty na čtyřčlenné osádky, což samo o sobě změnilo dynamiku uvnitř věže i způsob výcviku.

Proč by stará taktika znamenala smrt

Suchý v rozhovoru nejmenuje abstraktní hrozby. Popisuje dvě konkrétní vrstvy změny, které udělaly ze sovětského modelu nasazení tanků smrtelnou past.

První vrstva je konec účinnosti masových tankových náporů. Ukrajinské bojiště opakovaně ukázalo, že kolony obrněné techniky bez ženijní podpory končí v minových polích. Bez schopnosti prorážet zátarasy roste riziko zničení dramaticky, a právě tuto schopnost prapor přechodem z T-72 na Leopard 2A4 dočasně ztratil, protože česká konfigurace Leopardu zatím odminovací zařízení nemá. Armáda potřebu uznává, veřejný harmonogram návratu schopnosti ale dosud nezveřejnila.

Druhá vrstva je průhlednost bojiště. Drony, termovize a elektronický průzkum zkrátily okno, ve kterém se tank může bezpečně pohybovat a pálit. Velitel čety dnes musí řešit rozptyl, maskování, termální disciplínu, bezpečnost komunikace a koordinaci s pěchotou, ženisty i protivzdušnou obranou. Prostor pro „sólo“ akce tanků se dramaticky zmenšil. Suchý to shrnuje jednoznačně: nasadit tankový prapor samostatně, bez podpory ostatních druhů vojsk, by bylo mylné a nesprávné.

Nejde přitom o odsudek starých tankistů. Jde o varování: kdo se nepoučí z Ukrajiny, zaplatí krví.

Leopard 2A4 jako mezistupeň, ne provizorium

Bylo by snadné odbýt Leopard 2A4, stroj z osmdesátých let, jako dočasnou záplatu. Suchý to ale vidí jinak a nazývá ho „krásným mezistupněm“. Základní obsluha je podle něj podobná budoucímu Leopardu 2A8, takže osádky si zvykají na západní platformu, aniž by musely čekat na dodávky nejmodernější verze.

A ty dodávky mají svůj vlastní příběh. Politicky se mluví o zavedení Leopardů 2A8 „od roku 2028″, jenže projektová karta strategických projektů AČR rozepisuje fyzické dodávky do ČR jinak: šestnáct kusů v roce 2029, dalších šestnáct v roce 2030, osmnáct v roce 2031 a jedenáct v roce 2032. Celkem 61 vozidel Leopard 2A8 v šesti modifikacích, přičemž první smlouva kryje 44 velitelských a bojových tanků. Oproti současnému Leopardu 2A4 přinese verze 2A8 kanón Rheinmetall L55A1 s delší hlavní a vyšší úsťovou rychlostí, digitální datovou komunikaci, třetí generaci termovizí, dálkově ovládanou zbraňovou stanici a výrazně silnější modulární pancéřování. Skok bude obrovský, ale bez mezikroku přes 2A4 by osádky neměly na čem se učit.

Jeden prapor pro celou armádu

Česká republika soustřeďuje veškerou tankovou schopnost do jediné jednotky. Na české poměry a model jedné těžké brigády to dává doktrinální smysl; prapor je určen k samostatnému působení i k boji v sestavě 7. mechanizované brigády. Naplněnost na 85 procentech tabulkových míst Suchý označuje za „hezké číslo“, což v praxi znamená, že zhruba každé šesté až sedmé místo zůstává neobsazené. Solidní stav pro růst, nikoli však plná bojová síla.

Pro srovnání: Polsko už převzalo 180 tanků K2 Black Panther z první smlouvy a na léta 2026–2030 má nasmlouvaných dalších 180 kusů K2/K2PL. Česká tanková kapacita je tedy řádově jinde; jeden prapor proti ambicím obrněného vojska regionální velmoci. Koncentrace celé schopnosti do jednoho útvaru zároveň znamená absenci zálohy: pokud by prapor utrpěl těžké ztráty, náhrada neexistuje.

Proč velitel odmítá „českou cestu“

Suchý v rozhovoru říká přímo: u leopardí platformy si Česko nemůže dovolit razit vlastní cestu. Leopard používá většina armád NATO a přebírání systému Bundeswehru není ztrátou samostatnosti, ale zrychlením interoperability. Prapor přejímá německé výcvikové standardy, logistické postupy i organizační strukturu, a zároveň se učí z ukrajinského bojiště v maskování, ochraně komunikace a nutnosti ženijní podpory. Čtyři konkrétní poučení, která Suchý jmenuje: konec masových tankových náporů, důraz na maskování a termální disciplínu, zásada, že tank nikdy nebojuje sám, a návrat požadavku na prorážení zátarasů.

Přeměna 73. tankového praporu není jen o novém železe v hangárech. Je to přechod od sovětského myšlení k západnímu způsobu boje, vynucený realitou bojiště, kde drony vidí všechno a minová pole zastaví cokoliv. Leopard 2A4 je první krok. Ten rozhodující přijde s verzí 2A8, pokud armáda stihne připravit lidi stejně rychle jako techniku.

Článek 73. tankový prapor AČR přesedlal z T-72 na Leopardy 2A4 a velitel přiznává: „Stará taktika s ruskými tanky by dnes znamenala smrt“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč musel vz. 58 odejít

Vz. 58 nebyla kopie Kalašnikova, jak se občas traduje, šlo o originální československou konstrukci s vlastním mechanismem. Jenže právě její ráže 7,62 × 39 mm se po vstupu Česka do NATO stala problémem. Koaliční logistika počítá s municí 5,56 × 45 mm NATO a čeští vojáci v zahraničních misích potřebovali kompatibilitu se spojenci. Přezbrojení nebylo otázkou prestiže, ale provozní nutnosti.

Armáda přitom nechtěla jen koupit hotovou zahraniční pušku. Požadavek zněl: domácí vývoj, modulární systém a schopnost přejít na ráži NATO, ale zároveň si ponechat možnost využít i starší 7,62 × 39 mm, praktický ústupek pro přechodové období i pro potenciální exportní zákazníky mimo alianci.

První generace v číslech

V listopadu 2013 náčelník Generálního štábu na tiskové konferenci shrnul první etapu přezbrojení: armáda převzala 7 937 útočných pušek CZ 805 BREN, k tomu 572 kompaktních verzí PDW a 5 570 pistolí. Celý balík stál 1,232 miliardy korun. Podle odpovědi ministerstva obrany na žádost dle zákona 106/1999 vyšla jedna puška CZ 805 BREN na 80 069 Kč včetně DPH.

Technicky šlo o moderní pušku s hmotností 3,49 kg, účinným dostřelem 500 metrů a možností přestavby mezi dvěma rážemi. Ve své třídě stála vedle zavedených rivalů:

Silnou kartou CZ 805 byla právě multirážovost, žádný z hlavních západních konkurentů ji v základu nenabízel. Slabinou se postupem času ukázala ergonomie a hmotnost, což nepřímo potvrdil další vývoj.

Z jedné pušky celá rodina

Kdyby příběh skončil u sedmi tisíc pušek pro českou armádu, šlo by o solidní, ale lokální úspěch. Neskončil. Česká zbrojovka na základě zkušeností z bojového nasazení CZ 805 vyvinula druhou generaci, CZ BREN 2. Rozdíl je hmatatelný: varianta s hlavní délky 11 palců (28 cm) váží jen 2,99 kg, tedy o půl kila méně než předchůdkyně. Ergonomie, ovládací prvky, přesnost, vše prošlo přepracováním.

V červnu 2024 firma představila třetí generaci, CZ BREN 3. Tři generace za zhruba patnáct let, tempo, které v segmentu armádních pušek není samozřejmé.

Samotná Armáda České republiky mezitím pokračuje v přezbrojování. V roce 2020 podepsala rámcovou smlouvu na až 39 000 ručních zbraní, z toho více než 16 000 pušek BREN 2. Vláda přitom výslovně zdůraznila, že nákup od domácího výrobce má podpořit český průmysl a udržet pracovní místa. CZ 805 z armády nezmizela ze dne na den, ještě v roce 2025 ji náborové materiály uvádějí u některých pozic a strakoničtí záložáci teprve letos přecházeli z CZ 805 na BREN 2. Starší kusy míří do aktivních záloh a operační rezervy.

Kam až sahá zahraniční stopa

U samotné první generace CZ 805 jsou veřejně doložitelné exportní kontrakty užší, než by se mohlo zdát. Nejtvrdším dokladem je oficiální zpráva mexické Poslanecké sněmovny z roku 2016, která uvádí pušky CZ 805 BREN A1 ve výzbroji taktického prvku federální Gendarmerie. Ministerstvo obrany v roce 2012 zmiňovalo i možnou účast v indickém tendru, zájem tedy existoval, ale veřejně potvrzený kontrakt z Indie se nám dohledat nepodařilo.

Skutečný exportní průlom přišel až s celou platformou CZ BREN. Česká zbrojovka dnes oficiálně uvádí uživatele ve Francii (elitní jednotka GIGN), Mexiku, Portugalsku (letectvo) a Maďarsku (ozbrojené síly). Nejde tedy o to, že by jedna konkrétní puška dobyla svět, jde o to, že z ní vyrostla platforma, která se na zahraničních trzích prosadila napříč generacemi.

Podle nás je právě tohle podstata příběhu. CZ 805 nebyla finální produkt, ale startovní bod. Bez ní by nevznikl BREN 2, bez něj BREN 3. A bez první armádní zakázky za 1,2 miliardy by Česká zbrojovka těžko měla referenci, se kterou se dá klepat na dveře francouzských nebo maďarských generálů.

Co to znamená pro českou zbrojovku

Radek Hauerland, tehdejší technický ředitel České zbrojovky, už v roce 2012 na brněnské prezentaci prohlásil, že „o zbraň je velký zájem“. Firemní optimismus je třeba brát s rezervou, ale zpětně se ukázalo, že nešlo o prázdná slova. Z jednoho armádního projektu vznikla exportovatelná rodina zbraní, která dnes figuruje ve výzbroji bezpečnostních složek na třech kontinentech.

V kategorii standardní armádní útočné pušky jde o nejviditelnější český obranně-průmyslový úspěch za poslední dekády. Ne jediný, ale takový, který má jasnou vývojovou linku: vz. 58, CZ 805 BREN, CZ BREN 2, CZ BREN 3. Každá generace vyrostla z té předchozí.

Puška, která v roce 2011 poprvé nahradila padesát let starou legendu, se ukázala být víc než náhradou. Byla prvním krokem řetězce, který Českou zbrojovku vrátil mezi relevantní světové výrobce vojenských pušek.

Článek Česká útočná puška CZ 805 vytlačila legendární vz. 58, ale to byl jenom začátek. Zájem v zahraničí je obrovský se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co znamená „první v NATO“

Tvrzení, že Česko je první v celé Alianci, vyžaduje přesný výřez. Spojenci samozřejmě bezosádkové pozemní systémy testují: americká armáda provozuje rozsáhlý Yuma Proving Ground v Arizoně, autonomní testy běží v areálu R2C2 u Baltimoru už od roku 2021 a britská Dstl předvedla logistické UGV trialy ještě dříve. NATO navíc buduje síť inovačních center DIANA.

Jenže žádný z těchto projektů není totéž co NATEP UGV. Americké proving grounds jsou obří víceúčelové areály pro celé spektrum pozemní techniky. Britské trialy ověřují konkrétní systémy v rámci jednotlivých projektů. Česko zvolilo jinou cestu: úzce specializovaný polygon s přesně definovanými překážkami, standardizovanou metodikou hodnocení a ambicí na budoucí alianční certifikaci. V této konkrétní kategorii (specializované pracoviště výhradně pro UGV se standardizovaným testovacím profilem) skutečně nemá v NATO obdobu.

Za pár týdnů, ale po osmnácti měsících příprav

Rychlost stavby je reálná, ale zaslouží si kontext. Projekt se podle armádních zdrojů připravoval zhruba osmnáct měsíců, od prvních analýz přes výběr lokality až po detailní návrh překážek a metodiky testování. Samotná fyzická výstavba ale začala teprve 7. dubna 2026. Podplukovník Vít Knapek, velitel Centra nasaditelných systémů AKIS, tehdy na LinkedInu oznámil start prací s tím, že stavební jádro má být hotové do konce dubna.

A bylo. Ženisté 153. praporu připravili terén, vybudovali překážky, vyznačili komunikace a vytvořili manipulační plochy. Během května přibyly odstavné plochy, skladovací prostory, značení a kamerový systém. 3. června už polygon přivítal první demonstrace. Od prvního bagru po slavnostní otevření uplynulo necelých osm týdnů. „Za pár týdnů“ tedy sedí, na stavební fázi. Osmnáct měsíců příprav za tím ale stojí jako neviditelný základ.

Proč to armáda stavěla sama

Rozhodnutí nesvěřit stavbu civilní firmě není náhoda. Zapadá do širší linie, kterou armáda razí minimálně od roku 2025, kdy Lipník nad Bečvou začala otevřeně profilovat jako budoucí technologické centrum s menší závislostí na externích dodavatelích. Knapek už tehdy říkal, že některé technologie musí armáda vyvinout, přizpůsobit a ověřit sama, aby garantovala funkčnost i bezpečnost.

Koncepce výstavby Armády České republiky 2035 tento přístup ukotvuje systémově: počítá s posílením vlastních kapacit v oblasti testování a rozvoje technologií, přičemž klíčovou roli má hrát právě Centrum nasaditelných systémů v podřízenosti AKIS. Polygon tak není osamocená atrakce ani PR gesto. Je to první viditelný výstup strategie, která říká: chceme umět posoudit, co kupujeme, a chceme to umět sami.

Co se tam bude testovat a proč začíná logistika

Armáda zatím nezveřejnila konkrétní katalog platforem, které polygonem projely při slavnostním otevření. Z dřívějších vyjádření Knapka ale plyne jasná priorita: první praktické nasazení bezosádkových pozemních systémů vidí armáda v logistice. Přeprava munice, evakuace zraněných, zásobování jednotek v terénu. Teprve později mají přijít na řadu složitější nebo přímo bojové role.

Dává to smysl. Logistické úlohy jsou předvídatelnější, riziko selhání je zvládnutelnější a přínos okamžitě měřitelný: každý robot, který doveze munici místo vojáka, je voják, který nemusí riskovat na otevřené cestě. Polygon přitom nabízí čtyři konkrétní vrstvy přínosu:

• Srovnatelnost – různé platformy projíždějí stejnou trať za stejných podmínek, takže výsledky nejsou zkreslené prostředím.
• Bezpečný výcvik – operátoři se učí ovládat systémy v kontrolovaném prostoru, ne na ostrém cvičení.
• Datová základna – armáda sbírá tvrdá data ještě před rozhodnutím o nákupu.
• Metodika – polygon vytváří standardy, podle kterých půjde hodnotit i budoucí systémy, které dnes ještě neexistují.

Součást většího plánu

Polygon se otevřel necelé dva týdny před tím, než ministerstvo obrany 16. června 2026 schválilo Koncepci zavádění UGV do AČR. To není náhoda; obě události jsou součástí jedné linie. Armáda nejdřív postavila místo, kde může systémy ověřovat, a vzápětí přijala dokument, který říká, jak je bude systematicky zavádět do výzbroje. Koncepce vznikala ve spolupráci s Univerzitou obrany, Radou ministerstva obrany pro umělou inteligenci a robotiku i státními podniky.

Polygon je přitom od začátku koncipovaný jako otevřený spolupráci: konference, na které byl představen, počítala s účastí akademické i komerční sféry a armáda u polygonu mluví o podpoře vědeckých a výzkumných projektů. Konkrétní režim přístupu pro firmy či spojence zatím zveřejněn nebyl, ale směr je zřejmý.

Česko si neuzurpuje celé pole alianční robotiky. Obsadilo ale konkrétní výklenek rychleji než kdokoli jiný v NATO, a udělalo to vlastními silami, za zlomek nákladů, které by spolkla civilní zakázka. Teď musí dokázat, že polygon nebude jen ukázkový areál, ale místo, kde se skutečně rodí rozhodnutí o tom, jaké stroje půjdou do boje místo lidí.

Článek ČR je první v celé NATO: Česká armáda postavila polygon pro testování robotů. Vznikl za pár týdnů a vlastníma rukama ženistů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od Venomů k Viperům: proč na tom záleží

Česká mise v Polsku běží nepřetržitě od podzimu 2025. Rotace se střídají zhruba po třech měsících, jednotku tvoří přibližně sto lidí a vrtulníky začleněné do integrované protivzdušné a protiraketové obrany NATO (NATINAMDS). Jenže dosud tam létaly UH-1Y Venom, stroje, které umí leccos: přepraví osm plně vyzbrojených vojáků, nesou zbraně, zvládnou průzkum i podporu. Jsou to ale víceúčelové platformy s transportně-podpůrnou koncepcí.

Viper je jiná kategorie. Tandemový kokpit pro pilota a střelce, 20mm kanón v přídi, šest závěsníků pro rakety Hellfire, neřízené rakety i střely Sidewinder vzduch-vzduch. K tomu elektrooptické a infračervené senzory třetí generace se systémem přesného zaměření na dlouhé vzdálenosti a přilbový zaměřovač TopOwl. Maximální rychlost 370 km/h oproti 296 km/h u Venomu. Zkrátka: Česko do Polska poprvé neposílá jen „přítomnost“, ale údernou platformu navrženou pro ničení cílů ve vzduchu i na zemi.

Podle nás je právě tohle nejdůležitější posun. Pátá rotace s Venomy byla historicky prvním zahraničním nasazením českých strojů H-1 vůbec. Šestá rotace s Vipery už dokazuje, že program H-1 přešel z fáze zavádění do fáze reálné alianční služby.

Co přesně budou Vipery v Polsku dělat

Oficiální úkol zní jasně: působit proti nízkoletícím cílům a posilovat ochranu polského vzdušného prostoru. To je formulace z webu zahraničních misí AČR. Přesná pravidla zapojení, tedy za jakých podmínek může český pilot otevřít palbu na konkrétní dron, zveřejněna nebyla. Stejně tak není veřejně známa konkrétní zbraňová konfigurace pro polskou misi ani přesná základna, kde jednotka operuje. Víme jen tolik, že jde o východní hranici Polska.

Kontext ale mluví sám. Polská vláda po zářijovém incidentu identifikovala jako nejohroženější vojvodství Podlesí, Mazovsko a Lublinsko, regiony přímo sousedící s Běloruskem. Premiér Donald Tusk tehdy zdůraznil, že část dronů přiletěla nad Polsko přímo z běloruského směru, ne jen přes Ukrajinu. A polský ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz v únoru 2026 výslovně uvedl, že v rámci aktivity Eastern Sentry Polsko využívá příspěvky spojenců v podobě letadel, vrtulníků a protidronových schopností. České Vipery do tohoto rámce zapadají přesně.

Cesta k misi: od výcviku po certifikaci

Příprava šesté rotace nezačala v červnu. Už od podzimu 2025 čeští vrtulníkáři z 221. letky trénovali postupy boje proti nízkoletícím cílům, takzvané C-UAS procedury. V únoru 2026 pak absolvovali závěrečné certifikační cvičení VORTEX, při kterém národní hodnotitelé podle standardů NATO TACEVAL prověřovali:

• plánování misí v mezinárodním prostředí,
• schopnost jednotky působit v polních podmínkách,
• komunikaci s nadřízeným velením, hostitelskou zemí i spojenci,
• reakce na simulované situace odpovídající reálným hrozbám v Polsku.

Hodnocení řídilo Velitelství pro operace AČR společně s velitelstvím Vzdušných sil. Teprve po úspěšné certifikaci dostala jednotka zelenou k nasazení.

Eskalace, nebo obrana aliančního prostoru?

Nasazení bitevních vrtulníků na východní hranici Polska přirozeně vyvolává otázku: posouvá se Česko blíž k přímé konfrontaci s Ruskem? Institucionálně odpověď zní ne. Mise běží na základě bilaterální dohody mezi Českem a Polskem, s mandátem ministerstva obrany a v rámci aliančního systému NATINAMDS. Čeští piloti operují nad polským územím, nikoli v ukrajinském vzdušném prostoru.

Nejbližší precedent pro situaci, kdy spojenecký stroj zasáhne ruský dron, nabízí právě září 2025. Polsko tehdy tři drony sestřelilo, podalo protestní nótu, iniciovalo jednání Rady bezpečnosti OSN a aktivovalo konzultace podle článku 4 Severoatlantické smlouvy. Premiér Tusk přitom výslovně řekl, že není důvod tvrdit, že se země ocitla ve stavu války. Sestřelení dronu nad vlastním územím bylo rámováno jako obranný akt, ne jako vstup do konfliktu.

Novinkou tedy není právní rámec, ten se nemění. Novinkou je typ techniky. Poprvé v historii české armády stojí na zahraniční misi stroj, který je od prvního šroubu navržený k ničení cílů. A poprvé stojí tam, kde ty cíle reálně létají.

Co to znamená pro budoucnost programu H-1

Česká republika pořizuje celkem dvacet strojů H-1, deset Venomů a deset Viperů, včetně výzbroje Hellfire a Sidewinder, výcvikového zázemí v Náměšti a průmyslové podpory přes LOM Praha. Polská mise je prvním ostrým testem toho, zda investice funguje nejen na cvičišti, ale i v reálném aliančním nasazení.

Pokud se rytmus rotací nezmění, aktuální viperová jednotka by měla v Polsku působit přibližně do září 2026. Důležitější než datum konce je ale signál, který mise vysílá: české H-1 už nejsou akvizičním projektem. Jsou nasaditelnou schopností, kterou spojenci počítají do obrany východního křídla. A to je pro zemi, která ještě před třemi lety létala na sovětských strojích, zásadní proměna.

Článek Z Náměště nad Oslavou na východní křídlo NATO. České Vipery budou v Polsku sestřelovat drony z Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se za „praporem robotů“ skutečně skrývá

Označení „prapor robotů“ je zatím spíš politicko-vojenská zkratka než hotový útvar s tabulkovými počty strojů. Organizační struktura, počet platforem ani finální cena nebyly veřejně zveřejněny. Jisté jsou tři věci: experimentální skupina ve Vyškově už existuje, ministerstvo obrany potvrdilo pět veřejných zakázek na téměř 3 000 dronů s dodáním do roku 2028 a na nákup bezpilotních systémů letos jde přes 350 milionů korun.

Nejde přitom o stavbu na zelené louce. Armáda má precedens: v roce 2020 založila 533. prapor bezpilotních systémů s cílovým stavem až 300 vojáků a plnými operačními schopnostmi od ledna 2025. Nová vyškovská skupina na tuto zkušenost navazuje, ale ambice je širší: zahrnout nejen vzdušné drony, ale i ozbrojená pozemní vozítka, protidronové systémy a robotické zbraňové stanice.

Smart Shooter, ozbrojená vozítka a test v ostrých podmínkách

První velkou zkouškou má být systém Smart Shooter, izraelské řešení pro ničení dronů přímo z pušky. Armáda ho chce ve druhé polovině roku 2026 otestovat v domácích podmínkách, konkrétně ověřit detekci cíle, efektivní dosah, vhodnou munici, chování při rušení signálu a použitelnost proti většímu počtu dronů najednou. Výrobce deklaruje schopnost zasáhnout malé rychlé drony na vzdálenost až 250 metrů, ale to jsou parametry z produktového listu. Česká vojsková zkouška teprve ukáže, co systém zvládne v praxi.

Vedle toho se testují ozbrojená pozemní vozítka. Generál Petr Milčický v rozhovoru pro Seznam Zprávy popsal model, kdy lidská jednotka dostane do sestavy vozítko se zbraní, které může vjet do nebezpečného prostoru a vést palbu, aniž by voják riskoval vlastní život. Vojenský technický ústav přitom veřejně zmiňuje zbraňovou stanici MARTA jako prostředek právě pro takové platformy. Dosavadní armádní roboti sloužili hlavně k ženijním a pyrotechnickým úlohám, tedy k odstraňování min či sběru vzorků. Nový směr je výslovně bojový.

Nahradit vojáka neznamená vyřadit člověka

Ministr obrany Zůna mluví o tom, že armáda chce „nahradit vojáka na bojišti technologiemi“. V praxi to ale neznamená frontu bez lidí. Jde o přesun nejrizikovějších úkolů na techniku: průzkum, vyhledání cíle, boj s drony, ochrana základen, logistika v ohroženém prostoru. Člověk zůstává v roli operátora, rozhodčího a velitele.

Ministerstvo současně zdůrazňuje, že robotizace zvyšuje nároky na kvalitu vojáků, ne že by je snižovala. Vyškovská skupina má sdružovat technické experty, právníky i ekonomy, právě proto, že zavádění autonomních systémů naráží na otázky, které čistě technický tým nevyřeší.

Zákon jako brzda a alianční tlak jako motor

Milčický otevřeně pojmenoval klíčovou překážku: zákon o veřejných zakázkách umí pracovat s výzkumem, vývojem a prototypem, ale sériový nákup po úspěšném testu naráží na delší standardní režim. Vojáci něco otestují, výrobce upraví, a pak se čeká měsíce na formální akvizici, zatímco bojiště se mění. Armáda prosazuje zkrácení prodlevy mezi ověřeným prototypem a nákupem, konkrétní paragrafové znění novely ale veřejně zatím není.

Tempo přitom diktuje i alianční kalendář. Na summitu NATO v Ankaře 7.–8. července 2026 se bude měřit, jak členské státy plní haagský závazek investovat do roku 2035 celkem 5 % HDP do obrany a souvisejících výdajů. Česko pro letošek počítá s celkovými obrannými výdaji 184,7 miliardy korun, tedy asi 2,06 % HDP; do cíle 3 % v roce 2030 je daleko. Robotizace a bezpilotní schopnosti nejsou izolovaný český nápad, ale součást širší alianční agendy, která domácí modernizaci dává tvrdší termíny.

Česko dohání, ale má systém

Spojenci experimentují ve větším měřítku. Americká armáda v projektu Flytrap přímo v Litvě testuje protidronové technologie společně s britskými výsadkáři a výsledky rovnou překlápí do doktríny. Britové v projektu NYX financují autonomní drony jako „wingmany“ k vrtulníkům Apache. Česko v tomto srovnání není na špici, ale dělá něco, co řada spojenců teprve řeší: zakládá stálou experimentální kapacitu, která má z jednorázových testů udělat systém.

Právě v tom je skutečný průlom vyškovské skupiny. Ne v počtu dronů, ne ve slově „prapor“, ale v tom, že armáda poprvé staví most mezi laboratoří a bojištěm a snaží se ho zpevnit dřív, než po něm bude muset přejít pod palbou.

Článek Česko do toho šlape a buduje prapor robotů. Ve Vyškově už testuje, jak nahradí vojáky na frontě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě procenta nestačí, když chybí brigády

NATO nehodnotí spojence jen podle toho, kolik utrácejí. V rámci obranného plánovacího procesu (NDPP) přiděluje každému státu konkrétní schopnostní cíle s prioritami a termíny. Přezkum pak zkoumá skutečné síly, techniku, velení, logistiku i finanční plány. Vstupní metrika (kolik procent HDP jde na obranu) a výstupní metrika (co za ty peníze reálně existuje) jsou dvě odlišné věci.

V roce 2025 všechny členské státy NATO poprvé splnily nebo překročily starý cíl dvou procent HDP. Česko je v aliančním přehledu výdajů odhadováno na 2,00 % HDP, tedy na úrovni Slovenska (2,04 %) a Maďarska (2,06 %). V tabulce výdajů nevypadá Praha jako outsider. Jenže tabulka výdajů neukazuje, že těžká brigáda stále nemá klíčovou techniku, střední brigáda čeká na modernizaci a dělostřelectvo se zpožďuje. Právě tady se rozevírají nůžky mezi obrazem Česka na papíře a jeho skutečnou vojenskou váhou v Alianci.

Osm let zpoždění a závazky z roku 2017

Jádro problému popsal sám Zůna v rozhovoru pro e15: těžká brigáda byla naplánovaná v době, kdy obranný rozpočet činil asi 80 miliard korun. Rozpočet od té doby výrazně narostl, ale realizace brigády se proti původním plánům posunula o osm let. Závazky přijaté vůči NATO už v roce 2017 nejsou dodnes splněné. Ministr přitom zdůrazňuje, že příčina není v objemu financí, nýbrž v koncepci a prioritách, které se měnily s každou vládou a každým vedením resortu.

Konkrétní časová osa klíčových akvizic ukazuje, proč se dluh kumuluje:

• CV90 (bojová vozidla pěchoty): Vláda schválila pořízení 246 kusů až v květnu 2023. První vozidla mají dorazit v roce 2026. Od rozhodnutí vozidla pořizovat po jejich zavedení uplyne devět let.
• CAESAR (samohybné houfnice): Původní harmonogram počítal s první tranší v dubnu 2026 a dokončením dodávek do srpna 2027. V květnu 2026 ministr přiznal, že není jasné, kdy budou děla převzata, nebyly odstraněny všechny nedostatky a vojskové zkoušky ještě nezačaly. Zůna tvrdí, že zpoždění není na české straně.
• Střední brigáda: Resort veřejně deklaruje, že pro kolektivní obranu musí Česko dodat dvě plnohodnotné pozemní brigády. Vedle rozestavěné těžké brigády je třeba kompletně modernizovat i brigádu střední. Tato druhá velká pozemní schopnost ale zatím není dotažena do stejné konkrétnosti jako projekt těžké brigády.

Těžká brigáda má v cílové podobě zahrnovat tři mechanizované prapory, tankový prapor, dělostřelecký oddíl, ženijní a logistickou podporu. Bez CV90, bez houfnic CAESAR a bez dokončené logistiky existuje jen na papíře.

Co armáda umí už dnes

Obraz není černobílý. V prosinci 2025 7. mechanizovaná brigáda úspěšně završila certifikační cvičení AMBER LIONHEART 25 a potvrdila připravenost působit v rámci Mnohonárodní divize severovýchod a plnit úkoly kolektivní obrany NATO. Česká armáda má reálně použitelné a certifikované uskupení. Problém není v tom, že by neexistovala žádná bojeschopná jednotka, problém je v tom, že cílová podoba obou brigád se všemi klíčovými systémy zůstává nedokončená.

Zůna v květnu 2026 také upozornil, že rok 2026 ještě není aliančně finálně vyhodnocen a že se stále dobíhá starší plánovací cyklus. Připravuje se nový výhled obrany do roku 2040 i zvláštní útvar pro efektivnější čerpání finančních nástrojů NATO a EU. Podle ředitele sekce obranné politiky Jana Jireše by hlavní závazky měla Praha splnit do roku 2032. Koncepce výstavby armády pak běží do roku 2035.

Proč veřejné přiznání a co z něj plyne

Přesné alianční „vysvědčení“ jednotlivých států není celé veřejné. NATO provádí podrobné přezkumy schopností, ale nezveřejňuje jednoduchou ligovou tabulku, kde by stálo, kolik procent schopnostních cílů která země splnila. Automatický sankční mechanismus (pokuta nebo pozastavení členství) v otevřených dokumentech Aliance neexistuje. Dopad neplnění je reputační, plánovací a vojenský: slabší vyjednávací pozice, menší vliv na alianční rozhodování, nižší důvěryhodnost při plánování společné obrany.

Právě proto je Zůnova otevřenost strategická. Ministr soustavně přesouvá veřejnou debatu od samotného čísla HDP ke schopnostem. Říká tím dvě věci najednou: rozpočet je historicky nejvyšší, ale předchozí vlády nezvládly peníze včas převést do reálné techniky a struktur. A zároveň nastavuje očekávání, že dotažení klíčových projektů potrvá roky, ne měsíce.

Nejdřívější obhajitelný horizont, kdy by Česko mohlo mít většinu klíčových závazků splněnou, jsou první roky po roce 2030. Do té doby bude Aliance vidět zemi, která rozpočtově splnila, co měla, ale na cvičišti a v plánovacích tabulkách stále dluží brigády, děla a logistiku, které sama slíbila před téměř deseti lety.

Článek Česko plní závazky vůči NATO jen z poloviny. Zůna přiznal, že armáda selhává na těžké a střední brigádě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tendr, který rozhodla cena

Zakázka byla zveřejněna 18. 11. 2009, nabídky se podávaly do 18. 12. téhož roku a hodnoticí komise pracovala od 6. do 28. 1. 2010. Ministerstvo obrany nastavilo čtyři kritéria s jasnou hierarchií: cena měla váhu 60 %, hmotnost kompletu 20 %, účinný dostřel 15 % a životnost hlavně 5 %. Jinými slovy – armáda hledala nejlevnější zbraň, která bude dostatečně lehká a přesná na operační vzdálenosti NATO. CZ 805 BREN vyhrál.

Kusová cena zbraně činila podle MO ČR 80 069,28 Kč včetně DPH. Prostý dopočet za samotné pušky a karabiny tak dává přibližně 635,5 milionu korun. Celá zakázka ale zahrnovala i podvěsné granátomety CZ 805 G1, optiku, munici a náhradní díly, takže skutečný balík byl vyšší.

Dvě konfigurace, jedna platforma

Označení A1 a A2 nejsou střelecké režimy ani softwarové přepínače. Jde o dvě fyzické konfigurace jednoho modulárního systému, které se liší délkou hlavně a tím i účinným dostřelem:

• CZ 805 BREN A1 – hlaveň 360 mm, účinný dostřel 500 m, hmotnost bez zásobníku a popruhu 3,580 kg.
• CZ 805 BREN A2 – hlaveň 277 mm, účinný dostřel 400 m, hmotnost bez zásobníku a popruhu 3,390 kg.

S plným zásobníkem a popruhem se A1 dostane na 4,265 kg, A2 na 4,075 kg. Obě varianty nabízejí tři režimy střelby: jednotlivé rány, dvouranné dávky a plnou dávku. Ovládací prvky jsou oboustranné, lišty Picatinny umožňují montáž moderní optiky a přísvitů, přesně to, co vz. 58 ze šedesátých let nabídnout nemohl.

Modulární konstrukce umožňuje změnu konfigurace výměnou horní části zbraně. Otevřené zdroje potvrzují, že přestavba je záměrně rychlá, přesný změřený čas ale oficiální dokumenty neuvádějí. V praxi A1 slouží jako standardní pěchotní puška pro práci v otevřeném terénu, A2 dává smysl do vozidel a zástavby, kde centimetry navíc překážejí.

Těžší než M4, ale funkční v boji

Údaj 3,5 kg zní lákavě, jenže ve světě útočných pušek NATO to není žádné pírko. Americký Colt M4 Carbine váží oficiálně 2,95 kg. A1 je tedy o 630 gramů těžší, A2 o 440 gramů. Na celodenním pochodu v afghánském horském terénu se každý gram počítá. Právě vyšší hmotnost patřila k nejčastějším výtkám vojáků spolu s napínací rukojetí, která se při střelbě pohybuje společně se závěrem.

Přesto BREN svou roli splnil. Oficiální armádní reportáže potvrzují jeho nasazení v Afghánistánu i v Mali, kde česká jednotka operovala právě s puškami BREN. Zbraň zvládla pouštní prach i tropické vlhko. A co je důležitější, dala výrobci i armádě zpětnou vazbu, kterou žádný polygon nenahradí.

Od mezikroku k BREN 2

Česká zbrojovka od začátku koncipovala platformu jako multikaliberní, vedle ráže NATO 5,56 × 45 počítala i s možností přerážování na 7,62 × 39, tedy munici východního původu. Cílila tím na exportní trhy, kde zákazníci chtěli obě varianty. Armáda ale nakupovala výhradně v ráži NATO.

Zkušenosti z provozu a z misí vedly k zásadnímu kroku: vývoji druhé generace CZ BREN 2, která řeší právě limity první série, nižší hmotnost, lepší ergonomii a modernější konstrukci. Podle ministerstva obrany mají být profesionální jednotky AČR unifikovány na BREN 2, zatímco starší CZ 805 a jeho varianta MC zůstávají u aktivních záloh a jako operační rezerva. Resortní text z roku 2024 konstatuje, že CZ 805 se v armádě „částečně používá dodnes“.

Zbraň, která naučila armádu myslet v NATO logice

CZ 805 BREN nebyl dokonalou puškou. Byl ale přesně tou zbraní, kterou česká armáda v roce 2010 potřebovala, domácí, modulární, v ráži spojenců a za cenu, kterou rozpočet unesl. Největší hodnota první generace BREN možná neleží v jejích technických parametrech, ale v tom, co po sobě zanechala: armádu zvyklou na standardy NATO a výrobce, který uměl naslouchat a postavit lepší zbraň.

Článek CZ 805 BREN: česká útočná puška, kterou si armáda zamilovala. Váží 3,5 kg a voják ji přepne na karabinu za pár vteřin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čísla, která mluví jasně

Nejprve tvrdá data z oficiálních technických listů FN Herstal:

Kadence Evolys je o něco nižší, ale stále plně v kulometném pásmu. FN Minimi ve svých otevřených listech účinný dostřel přímo neuvádí, takže přímé srovnání v této položce chybí. Kde ale čísla mluví jednoznačně, je hmotnost. Služební česká puška CZ BREN 2 v ráži 5,56 mm váží podle oficiálního katalogu CZ zhruba 3,0 kg bez zásobníku. Evolys 5,56 je tedy těžší jen o 2,5 kg, kdežto Minimi 5,56 je od Brenu vzdálený o celých pět kilogramů.

Jak se zbavit kilogramů a neztratit kulomet

Evolys střílí z otevřeného závěru, používá krátký zdvih plynového pístu, podává pás z boku přes patentovaný mechanismus a nabízí jak plně automatický, tak poloautomatický režim. To poslední je u pásových kulometů neobvyklé a přibližuje zbraň ovladatelnosti pušky. Verze 5,56 pracuje se schránkami na 100 nebo 200 nábojů, verze 7,62 s padesátiranovou schránkou. Ovládání je plně oboustranné, horní lišta Picatinny je z jednoho kusu a konstrukce počítá se střelbou s tlumičem.

Kde se vzala ta úspora hmotnosti? Podle výroční zprávy FN Browning Group za rok 2024 stojí za ní především hliníkový receiver, třikrát lehčí než ocelový, a podávací plato vyráběné aditivní technologií, tedy 3D tiskem. Výrobce zároveň tvrdí, že nižší hmotnost nebyla vykoupena ztrátou spolehlivosti ani životnosti dílů. Stejná zpráva potvrzuje, že Evolys v roce 2024 přešel do plné sériové výroby a první kusy putovaly na demonstrace a testy pro NATO a evropské armády.

Proč Česko sáhlo po Minimi

Časová osa je klíčová. Už v listopadu 2020, tedy půl roku před oficiálním představením Evolys, psal ministerský A-report o plánovaném nákupu 950 kusů FN Minimi s dodávkami v letech 2021–2025. Ještě dříve, v roce 2019, podepsalo ministerstvo obrany smlouvu na 70 kusů Minimi 7,62 Mk3 Tactical za necelých 73 milionů korun. Podle ročenky MO za rok 2023 pak v rámci rámcové dohody na období 2022–2025 v celkovém objemu 1,465 miliardy korun dorazilo jen v roce 2023 celkem 506 kusů Minimi 7,62 Long Rail a 10 kusů Minimi 5,56 Tactical.

AČR zkrátka nakupovala v okně, kdy Evolys neexistoval jako hotový produkt. A i po představení zbraň procházela hodnoceními, ještě v červnu 2024 FN Herstal oznamoval ergonomické úpravy na základě zpětné vazby od testujících armád. Sáhnout po bojově prověřené, logisticky zavedené platformě nebylo konzervativní rozhodnutí. Bylo pragmatické.

Evolys není náhrada Minimi. Je to jiná kategorie

Tady je podstatný detail, který snadno zapadne v nadšení z lehkého kulometu. Sám FN Herstal na svém webu výslovně píše, že Evolys nemá nahrazovat těžší systémy typu Minimi nebo MAG. Má vyplnit mezeru mezi útočnou puškou a klasickým lehkým kulometem, poskytnout podpůrnou palbu tam, kde dosud střelec nesl buď příliš těžkou zbraň, nebo žádnou automatickou oporu neměl.

Belgická ministryně obrany Ludivine Dedonder to v parlamentní odpovědi řekla prakticky napřímo: Evolys se hodí pro specifické úkoly a lehké jednotky včetně Special Operations Regiment, ale nemůže být považován za náhradu Minimi. Belgie v roce 2023 nakoupila 20 kusů pro testování u speciálních sil, další nákupy měly záviset na výsledcích.

Pro průzkumné roty, speciální jednotky a mobilní pěchotu v městském prostředí, kde každý kilogram navíc zpomaluje přesun mezi patry, ztěžuje lezení a prodlužuje reakci na cíl ve výšce, je Evolys přesvědčivý argument. Pro plošné přezbrojení celé armády? Podle nás ne nutně. Minimi zůstává robustnější platformou s vyšší kadencí, druhou hlavní pro výměnu a desítkami let bojových zkušeností.

Co to znamená pro českou armádu

Veřejně není známo, že by AČR FN Evolys oficiálně testovala nebo zvažovala jeho pořízení. Dostupné dokumenty ministerstva obrany potvrzují pokračující dodávky Minimi. To ale neznamená, že se cesty obou zbraní v budoucnu nekříží. Evolys je od roku 2024 v sériové výrobě, zájem NATO roste a kategorie ultralehkého pásového kulometu se teprve etabluje.

Pokud by AČR hledala zbraň pro své lehké a průzkumné jednotky, kde mobilita převažuje nad objemem palby, Evolys by patřil na krátký seznam kandidátů. Minimi ale z výzbroje neodejde, a ani by neměl. Dva a půl kilogramu úspory mění pravidla hry pro speciální síly. Pro mechanizovanou pěchotu s obrněným transportérem za zády je důležitější spolehlivost a logistická stopa, kterou Minimi nabízí už dekády.

Článek Lepší než Českem kupovaný FN Minimi: FN Evolys váží jako puška, ale pálí jako kulomet se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se skrývá pod označením M2

TITUS KOVVŠ/M2 je kolové obrněné velitelsko-štábní vozidlo na podvozku Tatra 6×6. Písmeno „M2″ označuje druhou modernizační generaci, a rozdíl proti starší verzi M1 není v siluetě, ale v tom, co se děje za pancířem. Podle oficiálních materiálů Velitelství pozemních sil přináší M2 robustnější komunikační výbavu navrženou podle architektury Systému taktické rádiové komunikace AČR, širší funkcionalitu C4ISTAR a schopnost distribuovat obraz a data z bezpilotních prostředků přímo do velitelského pracoviště.

Prakticky to znamená, že velitel brigády nebo praporu dostává živý obraz z dronu, fúzovaná zpravodajská data a situační přehled na jednom místě, a může je okamžitě sdílet po stupních velení i se spojenci. Řetězec „senzor–štáb–rozhodnutí“ se zkracuje o mezikroky, které dřív stály minuty. Na rychle se měnícím bojišti jsou to minuty, které rozhodují.

Prvky umělé inteligence: podpora velitele, ne jeho náhrada

Oficiální texty hovoří o „implementaci prvků umělé inteligence“ a o vyhodnocování velkých objemů bojištních informací v reálném čase. Konkrétní software, modely ani pracovní postupy ale veřejně popsány nejsou, a to záměrně. Z dostupných zdrojů vyplývá analytická podpora: třídění, priorizace a fúze příchozích zpravodajských, komunikačních a obrazových dat tak, aby se k veliteli dostala relevantní informace včas a v použitelné podobě.

Právě tohle považujeme za nejsilnější „AI moment“ celého projektu. Nejde o autonomní rozhodování o použití síly ani o nahrazení velitele algoritmem, to zdroje nepotvrzují. Jde o to, že v záplavě dat z dronů, senzorů a spojeneckých sítí dokáže systém odfiltrovat šum a nabídnout veliteli to podstatné. V prostředí, kde protivník aktivně ruší komunikace a nasazuje drony, je rychlost a kvalita informací otázkou přežití osádky i celého štábu.

Zkušenosti z Ukrajiny jako katalyzátor

M2 nevznikla ve vzduchoprázdnu. Ministerstvo obrany i resortní časopis A-report explicitně uvádějí, že nová generace je upravená na základě zkušeností z války na Ukrajině a poznatků od spojenců, zejména v oblasti elektronického boje, komunikačních a navigačních systémů. Posílená ochrana proti bezpilotním prostředkům je jedním z nejviditelnějších důsledků, i když technická konfigurace ochranného systému zůstává neveřejná.

Projekt přitom není náhlý nákup. Armádní experti vybrali platformu TITUS už v roce 2015, vláda pořízení projednala v červenci 2017 a první zakázka na 62 vozidel ve třech verzích byla dokončena v roce 2024. Dnešní M2 je druhá, specializovanější vlna, a zároveň odpověď na to, jak se za tu dobu změnilo bojiště.

Čísla a harmonogram

Oficiální Q&A Ministerstva obrany uvádí následující parametry zakázky:

• Počet: 22 kusů KOVVŠ/M2 + 2 vozidla pro výcvik řidičů
• Celková cena: 4,068 mld. Kč bez DPH
• Cena jednoho M2: cca 137 mil. Kč bez DPH; nad rámec toho nové technologie za 38,7 mil. Kč na vozidlo
• Dodavatel C4ISTAR: společnost Eldis
• Smlouva podepsána: 2. července 2025
• Dodávky dokončeny: do konce listopadu 2027

Cena může na první pohled vypadat vysoká. Jenže většina nákladů nejde do pancíře a podvozku, jde do elektroniky, šifrovaných komunikací a softwarové integrace, tedy do toho, co z obrněnce dělá velitelský uzel digitálního bojiště.

Federated Cloud 2026: test v aliančním rámci

Cvičení Federated Cloud 2026 proběhlo 8.–24. dubna 2026 na více lokalitách v Česku a bylo postavené na standardech NATO Federated Mission Networking. Nešlo o českou přehlídku spojaře, šlo o mezinárodní ověření toho, zda komunikační a informační systémy AČR dokážou bezpečně sdílet data se spojenci v podmínkách blížících se reálným operacím.

Cíle zahrnovaly propojení systémů velení podle FMN, bezpečnou výměnu dat, činnost v prostředí elektronického rušení a protidronovou ochranu. Pro novou generaci M2 bylo cvičení jedním z kroků k budoucí akreditaci NATO, přičemž plná akreditace má vycházet ze zkušeností s probíhající akreditací starší verze M1. Přesný termín plné akreditace M2 veřejně oznámen nebyl, ale dodávky do konce roku 2027 naznačují, že armáda počítá s operační způsobilostí v horizontu dvou let.

Česká armáda si nekupuje dvacet dva obrněnců. Kupuje si schopnost řídit boj v prostředí, kde rozhoduje ten, kdo vidí a rozumí dřív.

Článek AČR se adaptuje na moderní válku, klíčem jsou obrněná vozidla TITUS M2. AI v nich vyhodnocuje data přímo z bojiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně KNDS postavil

Leopard 2A-RC 3.0 není sériový tank. Je to vývojový demonstrátor, který KNDS označuje za přemostění mezi dnešními Leopardy 2 a budoucím evropským tankem MGCS (tisková zpráva KNDS). Klíčové parametry podle oficiálního datového listu:

• Osádka: 3 členové, všichni v chráněné buňce v korbě
• Věž: bezosádková, dálkově ovládaná, extrémně plochá
• Hlavní výzbroj: 120mm L44 nebo L55, s možností přechodu na 130/140 mm
• Sekundární výzbroj: 30mm kanon + protitankové řízené střely
• Autoloader: 3 rány za 10 sekund
• Výška: 2,44 m ke střeše věže, 2,84 m k periskopickému zaměřovači PERI
• Zranitelná obsazená plocha: snížena o 30 %

Poslední bod si zaslouží zpřesnění. Často citovaných „30 % snížení profilu“ neznamená, že tank je o třetinu nižší než klasický Leopard 2. Oficiální formulace KNDS zní „snížení obsazené zranitelné plochy o 30 %“ — jde o zmenšení té části siluety, kde sedí lidé. Mechanismus je dvojí: extrémně plochá věž bez posádky plus nižší usazení osádky v kompaktním prostoru korby. Pro srovnání: Leopard 2A8 měří k PERI 3,18 metru, A-RC 3.0 jen 2,84 metru. Rozdíl je reálný, ale není to třetina celkové výšky.

Proč je to relevantní pro českou armádu

AČR dnes provozuje 14 tanků Leopard 2A4 a po naplnění smluv jich má mít 42. Současně běží kontrakt na 44 kusů Leopard 2A8 za 32,76 miliardy korun s DPH, s rámcem až 77 vozidel v šesti modifikacích. Dodávky osmičkové verze mají začít od roku 2028. Tohle je pevně daný plán a A-RC 3.0 ho nenahrazuje, protože zatím neexistuje jako objednatelný produkt.

Kde ale koncept začíná dávat smysl, je budoucnost těch 42 kusů 2A4. Ministerstvo obrany samo počítá s tím, že po příchodu 2A8 budou starší čtyřky postupně přesunuty do aktivní zálohy, výcviku nebo mobilizační rezervy. KNDS přitom výslovně deklaruje, že „jakákoli varianta Leopardu 2 v současné službě může být upgradována“ na standard A-RC 3.0. Česko tedy nemusí kupovat novou platformu, teoreticky může část stávajících korb přestavět.

Právě tohle považujeme za nejzajímavější scénář: po roce 2030 vzít část leopardích korb 2A4, které by jinak stárnuly v hangárech, a povýšit je na stroje s bezosádkovou věží, menší osádkou a integrovanou ochranou proti dronům. Ne jako náhradu osmičky, ale jako doplněk, levnější „druhou linii“ s moderní architekturou.

Nižší silueta nestačí, ale pomáhá

Zkušenosti z Ukrajiny ukázaly, že nízký profil sám o sobě tank nezachrání. Analytici RUSI připomínají, že sovětské tanky T-72 a T-80 měly historicky nižší siluetu než západní protějšky, ale jejich karuselový autoloader pod věží se stal smrtící pastí: zásah ze strany nebo shora vede k detonaci munice a odtržení věže.

KNDS u A-RC 3.0 volí jinou filozofii. Osádka je kompletně oddělena od věže v chráněné buňce v korbě. Věž je bezosádková, takže i při jejím průniku nehrozí přímá ztráta na životech posádky. K tomu přidává aktivní ochranný systém a 30mm zbraň schopnou ničit drony a přilétající střely. Detailní architektura uložení munice a existence výbuchových panelů ale veřejně popsány nejsou, takže kategoricky tvrdit, že problém ruských tanků je zde vyřešen, zatím nelze.

Co říct lze: kombinace nižší obsazené plochy, oddělení osádky od věže a aktivní obrany je v součtu výrazně odolnější koncept než pouhé snížení výšky.

Kdy a za kolik — otázky bez odpovědi

K dnešnímu dni neexistuje veřejně oznámený sériový kontrakt na Leopard 2A-RC 3.0. Žádná armáda ho oficiálně neobjednala. KNDS ho označuje jako „ve vývoji“ a zasazuje do dekády 2030+. Cena konverze ze stávajícího Leopardu 2 nebyla zveřejněna. Vzhledem k rozsahu přestavby, nová věž, autoloader, přemístění osádky, změna architektury ochrany, nepůjde o levnou dílčí modernizaci, ale o hlubokou rekonstrukci srovnatelnou spíš s pořízením nového subsystému než s běžným upgradem.

Pro kontext: 14 Leopardů 2A4 stálo Česko 3,98 miliardy korun bez DPH včetně munice a příslušenství. Jeden Leopard 2A8 vychází zhruba na 745 milionů korun s DPH. Konverze na A-RC 3.0 se cenově pravděpodobně pohybuje někde mezi těmito hodnotami, ale bez oficiálních čísel je jakýkoli odhad spekulací.

Konkurence: Panther KF51

A-RC 3.0 není jediný koncept nové generace. Rheinmetall nabízí KF51 Panther, rovněž s tříčlennou osádkou a autoloaderem, ale s novým 130mm kanonem Future Gun System a hmotností pod 59 tun. Panther je ale zcela nová konstrukce bez zpětné kompatibility se stávajícími Leopardy. Pro armádu, která už investovala miliardy do leopardí logistiky, výcviku a muničních zásob, je modernizační cesta od KNDS přirozenější volbou.

Leopard 2A-RC 3.0 dnes není tank, který si AČR může objednat. Je to ale nejkonkrétnější ukázka toho, kam se platforma, na které Česko staví celou svou těžkou brigádu, může posunout v příští dekádě. A právě proto stojí za to ho sledovat dřív, než bude v katalogu.

Článek Řešení pro AČR, které stojí za úvahu. Leopard 2A-RC 3.0 je revoluční, profil má snížený o 30 % se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se mění na zemi: asfalt, Mirošov a konec Dobříva

Nejviditelnější změna se odehraje ještě dřív, než návštěvník dorazí k tribunám. Parkoviště v Dobřívi, tradiční výchozí bod pro tisíce aut, letos poprvé neexistuje. Nahrazuje ho nové parkoviště v Mirošově s kapacitou přibližně dvou tisíc vozidel, vzdálené zhruba šest kilometrů od areálu. Druhý parkovací bod ve Strašicích zůstává a jeho kapacita roste na čtyři tisíce míst.

K areálu vede nově asfaltová přístupová cesta, detail, který zní banálně, ale kdo někdy táhl kočárek po rozježděné polní cestě v červnovém dešti, ocení ho víc než defilé tanků. Kyvadlová autobusová doprava z obou parkovišť je potvrzena, konkrétní jízdní řády pro rok 2026 ale organizátoři dosud nezveřejnili.

Uvnitř areálu se mění dispoziční řešení. Hofírek mluví o lepších výhledech na dynamické ukázky a o přestavbě prostoru tak, aby návštěvník viděl víc a chodil méně. Cíl je jasný: méně chaosu, víc řízené podívané.

Co zůstává: tanky, historie, rodiny

Kostra programu zůstává čitelná a pro pravidelné návštěvníky povědomá:

• 10:45 — defilé historické techniky
• 11:05 — defilé AČR
• 11:45 — historická ukázka „Hon na kočku 1945″
• 12:45 — kombinovaná dynamická ukázka 4. brigády rychlého nasazení a 7. mechanizované brigády
• 15:50 — ukázka jízdních vlastností pásové techniky

Vedle toho organizátoři počítají s doprovodnými aktivitami pro rodiny, airsoftové střelnice, překážkové dráhy, přímý kontakt s technikou. Z veřejných podkladů neplyne, že by se akce zpoplatnila nebo uzavřela; poslední oficiálně dohledatelné pozvánky k Bahnům uváděly vstup zdarma a nic nenasvědčuje změně.

Prestižní neznamená exkluzivní. Hofírek výslovně zmiňuje širokou paletu návštěvníků včetně rodin s dětmi. Bahna zůstávají veřejnou akcí, jen lépe organizovanou.

Proč právě teď: CV90, Leopardy a 2,2 % HDP

Armáda má letos poprvé co skutečně nového ukázat. Podle ministerstva obrany mají první kusy CV90 dorazit do Přáslavic v roce 2026; celkem jde o 246 vozidel, z nichž 39 vznikne ve Švédsku a 207 zkompletuje VOP CZ. Vedle CV90 budou na tankodromu opět Leopardy 2A4 a jako průmyslová premiéra se představí dva kusy techniky ASCOD, ty ovšem nejsou novou výzbrojí AČR, jde o partnerskou expozici.

Širší kontext dodávají čísla, která vysvětlují, proč armáda cítí potřebu silnější veřejné komunikace. Vláda v březnu 2025 schválila postupné navýšení obranných výdajů na nejméně 2,2 % HDP pro rok 2026 s trajektorií ke třem procentům do roku 2030. Koncepce výstavby armády do roku 2035 počítá s masivními investicemi právě do pozemních sil, těžké brigády, dělostřelectva CAESAR, logistiky. Když stát utrácí desítky miliard za obrněnce, potřebuje platformu, kde to lidem vysvětlí.

A pak je tu nábor. Armáda pro rok 2026 cílí na 2 250 nových rekrutů a sama uvádí, že veřejná prezentace patří mezi faktory zvyšující zájem o službu. Bahna tak nejsou jen show, jsou i rekrutační nástroj.

Pozemní odpověď na Ostravu

Dny NATO v Ostravě nabízejí dvoudenní program, přes 90 dynamických ukázek, 70 letadel ze 17 zemí a koncept partnerského státu. Bahna jsou jednodenní, výrazně pozemní a bez leteckého programu. Přiblížení k ostravskému modelu proto neznamená kopírování formátu, znamená převzetí ambice. Být akcí, na kterou se odkazuje, kterou sledují zahraniční partneři a která definuje, jak česká veřejnost vnímá pozemní síly.

Mezi hlavními partnery letošních Bahen figurují BAE Systems a VOP CZ, tedy přesně ty firmy, které stojí za projektem CV90. Modernizační linka se propsala i do partnerské struktury akce. To není náhoda, to je strategie.

6. června u Strašic se nerozhodne, jestli Bahna přežijí. Rozhodne se, jestli česká armáda dokáže svou největší pozemní přehlídku proměnit v něco, co odpovídá tomu, čím se za poslední tři roky stala, a čím se teprve stává.

Článek Česká armáda mění Bahna od základu. Z lidové podívané má vzniknout prestižní prezentace pozemních sil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě brigády pro deset milionů

Česká republika má dvě vševojskové brigády: 4. brigádu rychlého nasazení a 7. mechanizovanou brigádu, která se přezbrojuje na těžkou techniku, konkrétně na tanky Leopard 2A8, bojová vozidla CV90 a houfnice Caesar. Vedle nich rostou teritoriální prapory u krajských vojenských velitelství a aktivní záloha čítající 57 jednotek po celé zemi. To je celá manévrová masa státu, který leží na klíčové tranzitní ose NATO.

Estonsko se svými 1 362 954 obyvateli, podle předběžných dat estonského statistického úřadu k 1. lednu 2026, provozuje 1. a 2. pěší brigádu sdruženou pod Estonskou divizí. Divize propojuje brigády s teritoriální obranou na celém území státu a vytváří velitelskou nadstavbu, kterou Česko nemá. Litva s necelými třemi miliony obyvatel šla ještě dál: v dubnu 2026 slavnostně předala velení klíčových pozemních prvků své 1. divizi, která zastřešuje tři brigády, Iron Wolf, Griffin a rozvíjenou brigádu Aukštaitija, plus dělostřelecké, ženijní a protiletadlové pluky.

Společný jmenovatel s Českem? Počet hlavních brigádních formací. Rozdíl? Hloubka, velitelská struktura a tempo růstu.

Co NATO chce a co Česko dává

V červnu 2025 schválilo NATO nové Capability Targets (CT25). Po České republice nově požaduje vybudovat dvě plné brigády namísto dosavadní jedné, výrazně posílit protivzdušnou obranu a logistiku. Ministerstvo obrany samo přiznalo, že splnění těchto cílů bude v příštích deseti letech stát „několik stovek miliard korun“ nad rámec dvou procent HDP.

Jenže rozpočtová realita jde opačným směrem. Předchozí vláda Petra Fialy v březnu 2025 schválila trajektorii 2,2 % HDP pro rok 2026 a 3 % HDP do roku 2030. Kabinet Andreje Babiše po nástupu do úřadu nastavil obranný rozpočet na rok 2026 takto:

• Rozpočet MO: 154,791 mld. Kč
• Celkové obranné výdaje: 184,694 mld. Kč (cca 2,1 % HDP)
• Snížení oproti návrhu předchozí vlády: 21 mld. Kč
• Plánované projekty přesunuté do roku 2027: 16,4 mld. Kč

Ministerstvo tvrdí, že žádný zahájený modernizační projekt nebude ohrožen. Ale nezahájené projekty, další vrstvy protivzdušné obrany, systémy C-RAM a C-UAS, střední vrtulníky, transportní letouny a rozšíření brigádních struktur, zůstávají v čekárně.

Teritoriální prapory místo třetí brigády

Místo nové manévrové brigády Česko od října 2025 buduje prapory územní obrany u krajských vojenských velitelství. Jde o transformaci dosavadních rot aktivní zálohy do větších celků. Teritoriální síly navíc v roce 2026 přebírají prapor podpory nasaditelných sil v Rakovníku, určený pro logistickou podporu spojeneckých jednotek procházejících českým územím.

Je to krok správným směrem, ale není to totéž co třetí brigáda schopná manévrového boje. Teritoriální prapory plní obranu objektů, ochranu území a Host Nation Support. Koncepce výstavby AČR 2035 počítá se stmelením aktivní zálohy „až do stupně prapor“, nikoli do brigádního svazku. U 4. brigády rychlého nasazení dokument zmiňuje záměr výstavby čtvrtého praporu. To je maximum, které schválené státní dokumenty obsahují.

Proč na tom záleží

Argument není o tom, že Česko stojí mimo alianční obranu. Článek 5 platí, spojenci plánují posily, na území ČR se cvičí a přesouvají spojenecké jednotky. Ale dvě brigády bez divizní nadstavby znamenají, že v případě konfliktu vysoké intenzity nemá český generální štáb dostatečnou hloubku pro rotaci, ztráty a současné krytí více směrů. Menší státy na východním křídle, s několikanásobně menší populací, tuto hloubku budují rychleji.

NATO po Česku chce víc. Česká koncepce to uznává. A přesto vláda v roce 2026 ubírá z rozpočtu miliardy a posouvá projekty do dalších let. Nejde o vědomé ignorování hrozby, jde o rozpočtové rozhodnutí, které fakticky zpomaluje růst armády v momentě, kdy alianční požadavky rostou nejrychleji od konce studené války.

Estonsko staví divizi pro 1,36 milionu lidí. Česko se svými deseti miliony zatím staví prapory.

Článek Česko se není schopné bránit a vláda to odmítá řešit. Milionová země má stejnou armádu jako my se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě procenta, která nemusí být dvěma procenty

Česká vláda pro rok 2026 vykazuje obranné výdaje ve výši 184,7 miliardy korun rozprostřených napříč kapitolami. Dvouprocentní hranice HDP přitom odpovídá 175,7 miliardy. Na papíře je tedy závazek splněn. Jenže Národní rozpočtová rada upozornila, že samotná kapitola ministerstva obrany činí 154,79 miliardy, tedy 1,73 % HDP. Zbylých 29,9 miliardy pochází z jiných resortů a z toho 19,6 miliardy tvoří dopravní výdaje, jejichž obranná relevance je přinejmenším diskutabilní.

Po odečtení sporných dopravních položek zbývá zhruba 165,1 miliardy korun, tedy asi o 10,6 miliardy pod dvouprocentní hranicí. Pavel proto mluví o „stagnaci“ a o tom, že čísla neodpovídají úkolům a cílům České republiky v Alianci. Už 20. března to napsal přímo Pražský hrad v tiskové zprávě k podpisu rozpočtového zákona. A 17. března totéž zaznělo po jednání prezidenta s premiérem. Nejde tedy o jednorázovou předvolební hlášku, ale o opakovanou prezidentskou linii.

V regionálním srovnání to pro Česko nevychází lichotivě. Podle přehledu Evropského parlamentu z března 2026 Slovensko i Maďarsko zůstávají nad dvěma procenty, Polsko míří ke 4,8 % HDP. Česko patří spíše k zemím, které budou svůj závazek vysvětlovat.

Co NATO skutečně měří – a proč nemocnice nestačí

Rozpočet je ale jen první rovina. Druhá, podle Pavla závažnější, se týká takzvaných Capability Targets 2025, aliančních cílů schopností, které NATO schválilo v červnu 2025. Pro Česko z nich vyplývají konkrétní úkoly:

• Vybudovat dvě plnohodnotné brigády
• Posílit protivzdušnou obranu
• Zajistit logistické kapacity pro aliační operace
• Zavést stíhací letouny 5. generace

Ministerstvo obrany samo odhaduje, že splnění CT25 bude v příštích deseti letech stát několik stovek miliard korun nad rámec výdajů na úrovni dvou procent HDP. Pavel říká, že tyto cíle Česko plní zhruba z padesáti procent. Přesný rozpad není veřejný, alianční hodnocení podléhají utajení, ale veřejně dostupné dokumenty ministerstva potvrzují, že stav „stále není optimální“ a že za dvě dekády podinvestování vznikl vůči armádě dluh přibližně 600 miliard korun.

Do tohoto kontextu vstupuje Babišův plán vojenské nemocnice. Premiér ho oznámil 26. dubna ve videu na síti X: nemocnice v Letňanech má být vojenská, inspirovaná izraelským modelem, s podzemními podlažími a možností krizového řízení. Babiš sám projekt spojil s debatou o obranných výdajích a závazcích vůči NATO. Pavlova odpověď je přímočará: NATO nehodnotí politicky atraktivní infrastrukturu, ale to, co lze nasadit okamžitě. Nemocnice s horizontem výstavby v řádu let nepředstavuje odstrašující sílu. Certifikovaná brigáda ano.

Armádu tvoří lidé, ne jen smlouvy a stavby

Třetí rovina, která se v debatě často ztrácí, je personální. Armáda ČR v dubnu 2026 otevřela nové rekrutační pracoviště v Praze a veřejně říká, že bez lidí zůstane i nová technika nevyužitá. Náborový cíl pro letošní rok je 2 250 osob. O povinné vojenské službě se nemluví, armáda sází na dobrovolný nábor, stipendia, aktivní zálohu a dobrovolná vojenská cvičení.

Co to znamená v praxi, ukázalo únorové cvičení Steadfast Dart 2026, při kterém NATO aktivovalo síly rychlé reakce. Česká armáda tam nasadila jednotku, která prošla certifikačním procesem, tedy přesně ten typ síly, o které Pavel mluví. Vycvičení vojáci s interoperabilní technikou, schopní přesunu a nasazení v řádu dnů. To je v aliační logice odstrašení. Ne projekt na papíře, ne nemocnice za deset let.

Babišovy priority versus Pavlova logika

Bylo by neférové tvrdit, že Babišova vláda obranu ignoruje. Veřejně jmenuje konkrétní priority: mechanizovaná brigáda, protidronové schopnosti, protivzdušná obrana, větší armáda. Po jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem v dubnu premiér deklaroval, že Česko chce závazky splnit. Problém ale leží v rozpočtové realitě a v tom, co z priorit zbude po střetu s čísly.

Pavel a Babiš se v zásadě shodnou na tom, co armáda potřebuje. Rozcházejí se v tom, jak rychle a za kolik. Pavel prosazuje logiku „nejdřív reálné schopnosti a cesta k aliančním cílům“, včetně nového závazku 3,5 % HDP plus 1,5 % na investice do roku 2035. Babiš odmítá fixaci na procenta a do obranné debaty vnáší projekty, které jsou politicky srozumitelné, ale v aliančním hodnocení nemusí obstát. Vojenská nemocnice je toho symbolem.

Skutečný spor tedy není „armáda versus zdravotnictví“. Je to otázka, zda Česko investuje do toho, co protivníka odradí v příštích letech, nebo do toho, co dobře vypadá na tiskové konferenci dnes. Šest set miliard korun dluhu za dvě dekády ukazuje, kam vede druhá cesta.

Článek Protivníka neodradí nemocnice, ale vycvičené jednotky. Prezident Pavel zpochybnil Babišův plán a odhalil reálný stav české obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Problémem jsou výdaje na obranu

Funkční období náčelníka Řehky končí v srpnu. A ministr ho evidentně neoslovil, aby pokračoval dále. Se Zůnou se například neshodne v problematice výdajů na obranu, což je v současnosti citlivá otázka. Vláda je v roce 2026 zkrátila a neplní slib daný spojencům s NATO, což Řehka kritizoval. „Je odborný názor a je laický názor na výdaje na obranu. On se vyjadřuje k věcem, které nikdy v životě nedělal,“ komentoval jeho názory Zůna, informovaly Novinky.

Írán dává zabrat americkému letectvu. Balistickými raketami mu zasáhl hned pět obrů. Washington volá po odvetě

Rozdílné pohledy se měly projevit na únorovém velitelském shromáždění, kde Řehka varoval před snižováním rozpočtu. „Musíme do obrany investovat více, pokud chceme požadované schopnosti dosáhnout. Ano, obrana a bezpečnost jsou drahé,“ uvedl. Zůna o 21 miliard nižší rozpočet, než plánovala předchozí vláda, hájil. Podle něj to ale neohrozí modernizaci armády. Armádní Zpravodaj konstatuje, že rozpory obou mužů jsou dle všeho zásadní.

Řehka má za sebou vynikající kariéru

Řehka se stal náčelníkem generálního štábu v roce 2022, dříve byl ředitelem Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost, uvádí Wikipedia. Má za sebou bohatou armádní kariéru. Vystudoval Vysokou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově a absolvoval roční důstojnický kurz v Královské vojenské akademii v Sandhurstu ve Velké Británii nebo kurz Rangers ve Spojených státech amerických. Byl také na zahraničních misích a ředitelem Ředitelství speciálních sil Ministerstva obrany České republiky.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Bohatou historii má však i Zůna a jeho požadavky jsou jistě relevantní. Je však na místě připomenout, že minimálně zpočátku svého jmenování se v některých otázkách neshodoval s SPD, které mu „šláplo na krk“ a de facto ho přinutilo k názorům, které jemu samotnému evidentně nebyly příjemné. Kupříkladu názor na muniční iniciativu nebo ohlášená návštěva Ukrajiny, kam dostal pozvání, a kterou mu Tomio Okamura a Radim Fiala zakázali.

Video: měla to být rychlá akce, ale Putin dostal „facku“. Ruský voják natočil, jak Ukrajinci nad Hostomelem sundali vrtulník Ka-52

Na post nového náčelníka generálního štábu má několik kandidátů, a podle něj by mělo jít o vojáka, který bude stratégem, uvádí CNN Prima News. Údajná jména, která má v hlavě, probíral i s Řehkou, a měli se shodnout. Jméno není ale jenom na ministru obrany, ten vládě předloží svého kandidáta, a teprve ta ho musí schválit. Do funkce ho potom jmenuje prezident.

Článek Řehka v čele AČR počítá poslední dny. Zůna z SPD už hledá náhradu. „Mluví o věcech, které nikdy nedělal,“ zdůvodňuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pandur II není slabý, ale moc nevydrží

Pandur II je víceúčelové obrněné kolové vozidlo sloužící v české armádě ve více rolích. Tou nejpoužívanější je verze KBVP, tedy kolové bojové vozidlo pěchoty. Wikipedia uvádí, že jde o stroj vyzbrojený dálkově ovládanou zbraňovou stanicí RCWS-30, v níž je kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů, kulomet M240 ráže 7,62 milimetrů a dva odpalovače protitankových řízených střel Spike-LR. Má přitom tříčlennou osádku a uveze výsadek 7 vojáků.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Na první pohled vypadá Pandur II jako skvělé vozidlo, ale problémem je, že má slabiny. Tou největší je nízký stupeň ochrany, v základní verzi odolá jenom munici do ráže 7,62 milimetrů, s přídavným pancéřováním potom do 14,5 milimetrů. Zranitelná je však i jeho dálkově ovládaná stanice, uvádí SoapBox. Armádní Zpravodaj soudí, že v bojích vysoké intenzity, jaké vládnou dnes na Ukrajině, by ruská armáda neměla problém transportér zničit řízenými střelami. Ovšem nejvíce zranitelný je ze strany dronů, proti nimž nemá žádnou ochranu.

Transportér Pandur II je rychlý a plave

Česká armáda nemá jenom verzi kolového bojového vozidla, ale například i zdravotnickou, velitelskou, ženijní a další; dohromady jich je 8, uvádí na svých stránkách. Pandur II je 7,9 metrů dlouhý a jeho základní hmotnost je 19 tun, a pokud je v něm posádka a plné vybavení, tak 20,6 tun. Na silnici dokáže vyvinout vysokou rychlost až 105 km/h, a dokonce dokáže rychlostí až 10 km/h plavat. Ovšem plavba je možná pouze v případě, že celková hmotnost vozidla nepřesahuje 20,1 tun – je tedy jasné, že tehdy nemůže být úplně naložené.

Úder na 1 400 km nikdo nečekal, Flamingo zasáhlo Rusům strategickou továrnu. Putin ví, že má problém větší, než zvládne

Slabin vozidla si je česká armáda evidentně vědoma, jelikož uvažuje o jeho výměně. Army-Technology uvádí, že je důvodem i zastaralý software, který je založen na Windows 98. Případná modernizace vozidla by tedy byla nejenom drahá, ale vzhledem k jeho parametrům v mnoha aspektech i nemožná. Definitivní rozhodnutí o náhradě však ještě nepadlo. Největšími favority jsou nicméně v možné budoucí soutěži Pandur EVO vyvinutý českou skupinou CSG a Patria AMV, což je obrněné vozidlo zavedené v mnoha armádách NATO.

Článek Pandur II české armády není špatný, ale v konfliktu vysoké intenzity by ho Rusové smazali. Náhrada je nezbytná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čeští technici pracují i v Přáslavicích

Tanky Leopard 2A4 české armády opravují technici ze společnosti VOP CZ, která na sociálních sítích oznámila, že se poprvé její zaměstnanci vydali do Přáslavic, aby tam potřebné práce provedli. Ale doprovázeli je ještě technici z německé společnosti Rheinmetall, s níž má česká firma dohodu o údržbě českých tanků. Je to přitom vůbec poprvé, co se česká společnost stará podobným způsobem o pozemní techniku západní výroby.

Fotografie: novináři poprvé ukázali komponenty rakety Orešnik, které se podařilo získat. A zjevně má velké problémy

Způsob, jakým jsou Leopardy 2A4 české armády udržovány, je takový, že vojáci uzavřeli smlouvu s Rheinmetallem, a ten se dohodl s VOP CZ. Ta uvedla, že tato dohoda s německým partnerem platí po dobu 7 let. Čeští technici byli v Německu již v roce 2025, aby si tam potřebné dovednosti osvojili. Česká firma s údržbou obrněné techniky zkušenost má, ale německá je samozřejmě odlišná hlavně od sovětské, na které se v minulosti zaměřovala.

AČR bude mít 42 tanků Leopard 2A4

Česká armáda by v budoucnu měla mít celkem 42 tanků Leopard 2A4, z nichž 28 z nich získala jako kompenzaci za vojenské dodávky Ukrajině. Ministerstvo obrany uvádí, že dalších 14 si pak ČR koupila, přičemž nahrazují T-72M4CZ, které jsou zastaralé, a hlavně existují problémy s jejich údržbou. Dále si pak česká armáda koupí zcela nové tanky Leopard 2A8. Jejich údržbu bude zajišťovat také česká společnost, v jejich případě Excalibur Army.

iZdroj fotografie: Picryl

Leopard 2A4 není nic moderního, do výzbroje byl zaveden v 80. letech 20. století. ArmyRecognition uvádí, že jde o nejrozšířenější verzi Leopardu 2, má čtyřčlennou osádku a je osazený kanonem ráže 120 milimetrů o délce hlavně 44 ráží. Jeho hmotnost je 62 tun a dokáže se pohybovat rychlostí až 72 km/h. Má nicméně i slabiny, například na některých místech nemá dostatečné pancéřování. Lze je však odstranit případnou modernizací.

Článek Historický milník nastal, Češi budou samostatní. Naučili se udržovat a opravovat tanky Leopard 2A4 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na podzim 2026 dostane AČR první CV90

Ve VOP CZ v současné době vrcholí přípravy na výrobu a montáž bojových vozidel CV 90, uvádí NatoAktual s tím, že bude nutné připravit i testovací polygon. Vedení firmy předpokládá, že první vyrobené bojové vozidlo pěchoty by mělo z výrobní linky sjet zhruba na podzim roku 2026. Její kapacita bude 20 vozidel měsíčně a montována budou jak ze zde vyrobených dílů, tak z dovezených ze Švédska nebo od dalších českých výrobců.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Česká armáda si objednala celkem 246 vozidel CV90, takže je jasné, že bude jejich výroba probíhat minimálně rok, ale v budoucnu bude ve VOP probíhat i jejich údržba. Ministerstvo obrany uvádí, že cena vozidel bude necelých 60 miliard korun, přičemž česká armáda dostane nejenom klasická bojová vozidla pěchoty, ale také šest dalších variant – například velitelská, průzkumná nebo dělostřelecká. Armádní Zpravodaj soudí, že vojáci tak budou mít k dispozici na pásové platformě vše, co potřebují k obraně země i případnému útoku.

CV90 se dobře osvědčilo i v boji

Vozidlo CV90 je původem ze Švédska a do výzbroje tamní armády vstoupilo v roce 1994, uvádí Wikipedia. Výrobce BAE Systems ho ovšem neustále upravoval a vyvíjel, a česká armáda tak dostane variantu vycházející z nejmodernějšího Mark IV. CV90 je BVP známé vysokou odolností, což prokázalo i v bojích na Ukrajině. Navíc je velmi modulární, takže ho lze přizpůsobit různým požadavkům zákazníka, což proběhlo i v případě české armády.

Ukrajinci zaseli strach mezi nejvyšší velení ruské armády. V samotné Moskvě zlikvidovali na ulici vysoce postaveného generála

Klasická verze vozidla pro ni bude vyzbrojena kanonem ráže 30 milimetrů, tedy stejným, jaký je používán na transportérech Pandur II. Ten bude doplněn protitankovými řízenými střelami Spike. Vozidlo by mělo mít podle verze hmotnost od 35 do 37 tun, a kromě 3členné osádky uveze až 8 členů výsadku, zatímco se pohybuje rychlostí až 70 km/h. Zatím neexistují oficiální informace o tom, zda bude vybaveno nějakým systémem aktivní ochrany, ale na prezentaci prvního vozidla smontovaného ve Švédsku nějaký dle všeho instalovaný je.

Článek 20 bojových vozidel pěchoty měsíčně. Česko se připravuje na zahájení výroby CV90 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdysi nejlepší verze T-72, jaká existovala

T-72M4CZ je hlubokou modernizací původně sovětského T-72, který se rozhodli čeští inženýři zhotovit namísto nákupu nových, na něž armáda neměla peníze. Armádní Zpravodaj ho již dříve hodnotil jako nejlepší variantu „té-sedmdesát-dvojky“ ve své době, ačkoliv dnes ji v některých směrech překonává například ruská T-72B3M. Stále je však velmi schopná.

Rusové to nepřiznají, ale vědí to. Polsko si v noci přivezlo to nejlepší, co se může na bojišti objevit. Přes 30 amerických tanků

Její předností je sovětský kanon 2A46M ráže 125 mm, z nějž lze střílet i vysoce průbojný projektil APFSDS-T, který probije na vzdálenost až 2 000 m pancíř o síle 500 mm RHAe, tvrdí Wikipedia. To postačuje asi na většinu obrněných vozidel vyjímaje tanků, kdy to minimálně zepředu ustojí i ty mnohé starší, ale například z boku nebo zezadu by mohly mít vážný problém.

(Ne)výhodou je potom třeba automatické nabíjení, které sice snižuje počet členů posádky o nabíječe na tři namísto čtyř typických u valné většiny západních protějšků, ale zároveň kvůli tomu trpí obrovskou slabinou sovětské konstrukce, a sice rizikem výbuchu munice v prostoru pro osádku. Výsledkem bývá její okamžitá smrt a naprosté zničení tanku zevnitř.

Video: Rusové zaútočili 2 tanky na strategické opevnění u Pokrovsku. Ukrajinci je spálili na popel

Ukrajinská armáda je přitom na sovětské tanky zvyklá, takže by neměla prakticky žádný problém je zařadit a ihned používat; tedy pokud by je dostala. Ministerstvo obrany ČR totiž rozhodlo, jak informovalo 02. prosince 2025, že smlouvu z roku 2020 na modernizaci T-72M4CZ pozastavuje, potažmo ruší, protože byly zjištěny technické překážky, které nelze vyřešit.

Kontrolní zkoušky ukázaly problém s tzv. rektifikací, tedy s přesností střelby tanků. Způsoben byl chybovostí vybraných elektronických komponentů systému řízení palby, které původně nebyly předmětem zhodnocení, a jejich oprava není technicky možná, což potvrdil i jejich italský výrobce. Jedinou možností by tak byla kompletní výměna systému řízení palby, a tedy investici.

Tajná akce odpálila ropovod Družba, pro ruskou ekonomiku i Evropu jde o citelnou ztrátu. Ukrajinci si to ještě drze natočili

Ta byla však vyhodnocena jako neefektivní, jelikož se jedná o zastaralou platformu, kterou AČR do budoucna nepotřebuje. Armádní Zpravodaj připomíná, že přechází na německé tanky Leopard 2, z nichž už má verzi A4. Tu obdržela v počtu 14 ks od Německa jako náhradu za pomoc Ukrajině, přičemž aktuálně provozuje již dvě celé roty – třetí dostane do konce roku 2026.

V srpnu 2025 byl potom schválen také nákup nejmodernějších A8, což znamená, že pokud by sama česká armáda ještě provozovala T-72M4CZ, měla by je pravděpodobně pouze uskladněné. V případě převozu na Ukrajinu by tedy měly okamžité uplatnění, ale vzhledem k problémům s nimi už počítat nemůže, což je v vhledem k více jak 30 kusům vcelku citelná ztráta.

Článek ČR zrušila modernizaci tanků T-72M4CZ pro Ukrajinu. Ukázalo se, že jsou nefunkční a oprava drahá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CV90 je modulární a v mnoha verzích

Bojové vozidlo pěchoty CV90 není novinkou, do výzbroje se dostalo již v roce 1994, uvádí Wikipedia. Švédsko ho však neustále modernizuje a posouvá, takže se nejnovější verze MKIV od těch starších v mnohém odlišuje – setkat se sním tedy lze v mnoha verzích, a protože je velmi modulární, tak také v mnoha variantách. Právě variabilitu a modularitu lze označit za jednu z jeho předností, pročež uspělo u mnoha armád – včetně české, finské, dánské, ale třeba i švýcarské. Je tak základem mnoha mechanizovaných sil budovaných kvůli Rusku.

Češi se rozčilují kvůli sbírce na drony pro Ukrajinu. „Máme za cíl vybrat co nejvíce finančních prostředků,“ tvrdí náčelník Karel Řehka

Jeho modularitu lze dokumentovat například na možnosti použité výzbroje. Nejčastěji jde o kanon ráže 35 milimetrů, ale zbraň nebo věž může být dodána i jiná podle přání zákazníka. ArmyRecognition uvádí, že existuje kupříkladu ve verzi s kanonem ráže 30 milimetrů, kterou si objednala česká armáda, aby měla shodný kanon, jaký používá na obrněných transportérech Pandur II. Vedle toho existuje ve verzi s kanonem ráže 40 milimetrů, ale lze ho dokonce osadit i tankovým kanonem a používat jako lehký tank CV90120, který zvažuje Slovensko.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Výzbroj lze doplnit také kulometem a protitankovými řízenými střelami, a opět je možnost různých variant. Například česká armáda bude používat izraelské střely Spike LR, což je v případě CV90 asi nejpoužívanější typ. Dosah mají 4 kilometry, uvádí Wikipedia. Na cíl může útočit seshora, díky čemuž existuje vysoká pravděpodobnost, že ho také zničí.

Vysoká ochrana a zapojení průmyslu

Kromě tříčlenné osádky má CV90 prostor pro výsadek 7 nebo 8 vojáků, což opět záleží na požadavcích dané armády. Poskytuje vysokou míru ochrany, což se například projevilo i při bojích na Ukrajině, kde vydrželo mnohé zásahy od dronů i střel. Lze ho navíc vybavit přídavným pancéřováním nebo odlehčit, aby mohlo plnit mise dle požadavků. Instalovaný na něj může být také systém aktivní ochrany, což ho chrání před přilétajícími střelami a drony, a rovněž bývá vybaven plachtami, které zmenšují infračervenou avradarovou signaturu.

Video: Kadyrovci pocítili ukrajinský hněv na 1 100 km. Svědek natočil, co zbylo z jejich základny

Švédové jsou také známi tím, že nabídku bojových vozidel CV 90 podporují různými investicemi nebo zapojením místního průmyslu. Tuzemské ministerstvo obrany uvádí, že se české firmy na výrobě a montáži českých vozidel budou podílet minimálně ze 40 procent, což může mít rovněž dopad na jeho oblíbenost. Hlavně u severských států pak může hrát roli konstrukce přizpůsobená místnímu terénu. Vozidlo je totiž stabilní v bahně a dokáže odolat i krutým klimatickým podmínkám, takže je mimořádně vhodné i do bojů na východě.

Článek Evropa nastavuje Rusku tvrdou pěst a AČR bude u toho. CV90 se stává novým základem mechanizovaných sil NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Manuály nepočítají, že jsou na bojišti drony

Některé postupy se nejspíše ještě dlouho nezmění, například způsob boje v zákopech, kterým procházeli Ukrajinci na Libavé již v roce 2023, a v roce 2024 jich přislíbila připravit další tisíce, což stále pokračuje. Jak se ovšem ukázalo, čeští instruktoři postupují dle zastaralých manuálů NATO, které nezohledňují aktuálně největší hrozbu – všudypřítomné drony.

Video: 15 Rusů se jihozápadně od Pokrovsku vzdalo, a jako bonus přenechalo Ukrajincům vzácné trofejní BVP

Za příklad slouží tzv. zlatá hodina, tedy čas, do kdy je potřeba evakuovat raněného vojáka z bojiště, přičemž Military-Medicine uvádí, že se to často dařilo už během několika minut pomocí vrtulníků, ale i armádních sanitek. To už dnes ovšem možné není, protože jim i samotnému vojákovi hrozí, že je ještě cestou k pozici napadne a zničí bezpilotní letoun.

Ukrajinští mariňáci byli proto překvapeni scénářem, kdy obrněný transportér překračuje řeku, jelikož k něčemu takovému dnes téměř nemůže dojít. Instruktorům proto vysvětlili, že bude jakékoliv vybavení zničeno drony ještě před tím, než se přiblíží ke břehu. Uvedli také, že raněný voják někdy čeká na záchranu i den, a musí tak umět pracovat se škrtidlem a jinými prostředky, aby do té doby přežil, protože se k němu nelze kvůli dronům dostat.

Ukrajinci stvrdili historickou dohodu na obrovské posílení letectva. Nakoupí 100 letadel Rafale z Francie

Během jednoho scénáře museli čeští výsadkáři útočit na ukrajinské pozice, kde operovaly bezpilotní letouny Mavic. Ovšem už po prvním pokusu ho instruktor zastavil a zeptal se, zda je možné drony odstranit, protože je nachází příliš rychle. Na tom jim odpověděli, že pokud to udělají, nepůjde o moderní bojiště, ale o návrat scénáře z roku 2010.

Vedle toho se ukrajinští vojáci pozastavili na užíváním papírových map, ačkoliv dnes vojáci i v první linii běžně užívají tablety s mapami digitálními. Armádní Zpravodaj připomíná, že Mavic je označení pro celou rodinu komerčních dronů, které našly pro svou nízkou cenu, jednoduché ovládání a dobré letové schopnosti uplatnění na bojišti jako sebevražedné, bombardovací, ale rovněž průzkumné, a často slouží i k útokům na jednotlivé vojáky.

Video: Rusové nezodpovědně zřídili cvičiště nedaleko fronty. HIMARS vojáky nekompromisně smazal

Z dostupných informací vychází, že unesou dle typu od 1 do 30 kg, ale nejčastější jsou ty malé, které zvládají užitečné zatížení do cca 3 kg. Ty slouží hlavně jako průzkumné a sebevražedné, kdy unesou například protitankový granát z RPG-7 s průrazností 500 mm RHAe, uvádí Wikipedia, což je dostatečné pro zničení i nejodolnějšího ruského tanku, tedy T-90M.

Redakce Armádního Zpravodaje připomíná několik případů, v nichž rozhodly bitvu jenom drony. Kupříkladu u Kramatorsku zdevastovaly těžké ruské dělostřelectvo, zatímco na obrovský konvoj s desítkami obrněnců zase naváděly palbu houfnic a tanků, které by ho jinak zaměřovaly těžko. A jsou i případy, kdy Rusové útočí na evakuované vojáky opět pomocí dronů.

Článek Zmatek na cvičišti: Češi měli připravit Ukrajince na moderní válku, ale sami uznali, že vůbec nepobírají, co se děje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zamítnutí nemusí být definitivní

Stopka na společný nákup velkorážové munice od ÚOHS zatím není definitivní. Vyplývá to i z vyjádření ministerstva obrany, které Armádnímu Zpravodaji sdělilo: „Vzhledem k probíhajícímu správnímu řízení nebudeme do jeho ukončení předmětnou záležitost podrobněji komentovat.“ Z toho se dá vyvozovat, že definitivní rozhodnutí antimonopolního úřadu dosud nepadlo. Nelze tedy předjímat, jak to dopadne, ale záležitost se minimálně komplikuje.

Budoucnost bez vojáků ukázal robopes CODiAQ. Zvládne podmínky jako člověk, ale útočí skrytě, aniž by se prozradil

Munici ráže 30, 120 a 155 milimetrů chtěla obě ministerstva nakoupit od slovenské firmy ZVS holding z Dubnice nad Váhom. Jde sice o slovenskou společnost, ale Czecholovak Group českého zbrojního magnáta Michala Strnada uvádí, že spadá pod ni. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že velký výrobce velkorážové munice existuje i v ČR, konkrétně jde o STV Group zbrojaře Martina Drdy. Je jasné, že i on musí mít o zakázku pro českou armádu zájem.

Munice pro houfnice a obrněnce

Z výčtu poptávané munice je jasné, že má být určena pro moderní zbraně české armády. Třeba granáty ráže 155 milimetrů jsou jistě pro houfnice západní konstrukce. Wikipedia uvádí, že má AČR objednáno 62 samohybných houfnic CAESAR, které ji používají. Munice ráže 120 milimetrů je pak pravděpodobně pro tanky, konkrétně pro Leopardy 2, i když může jít i o munici minometnou. Ráže 30 milimetrů je zase užívána buď v kanonech vozidel Pandur II a bojových vozidlech pěchoty CV90, nebo může jít též o sovětský typ pro BVP-2.

Kanada zrušila dodávku obrněných transportérů Coyote pro Ukrajinu. Mají silnou výzbroj a vidí vojáky až na 20 km, tanky na 12 km

MOČR, pokud ÚOHS opravdu nákup zatrhne, může mít veliký problém, protože bude potřebovat munici nakoupit. Modernizace a posilování ozbrojených sil je totiž nejen o nákupu zbraní, ale též o dostatečných zásobách munice ve skladech pro ni. Při intenzivním konfliktu ji mohou vojáci spotřebovat obrovské množství – na Ukrajině je denně vypáleno i několik desítek tisíc dělostřeleckých granátů. Armádě nesmí dojít, jinak by byla bezmocná.

Článek ČR chtěla ušetřit, tak plánovala koupit munici pro AČR na Slovensku. Plány ale překazil úřad, možná kvůli českým zbrojařům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdysi nejlepší modernizace podobná ruské B3

T-72M4CZ je hluboká česká modernizace T-72M vyráběných na území dnešního Slovenska v sovětské licenci, které české armádě zbyly po rozpadu Československa. Nebyly úplně nejlepší, a navíc válka v Perském zálivu naplno ukázala na slabiny sovětské konstrukce. Jenomže na nové neměla AČR peníze, tak se je rozhodla modernizovat doma, uvádí Wikipedia.

Engels-2: Kdysi domov nejlepších strategických bombardérů, jaké Rusko má, dnes už jenom připomínka upadající síly

Původně jich přitom mělo být přes 300, ale z finančních důvodů jich vznikla pouze 1/10. Hlavními změnami byla lepší ochrana osádky a možnost zničit cíl na relativně velikou vzdálenost, stejně jako lepší mobilita. Úroveň T-72M4CZ měla být dokonce srovnatelná s moderními tanky třetí generace. Oproti sovětským přitom T-72M postrádal reaktivní pancéřování.

Jeho kritická místa proto dostala vrstvené pancéřování včetně keramické části, a rovněž reaktivní pancéřování DYNA zvyšující nejen ochranu proti kumulativním hlavicím, ale také proti dalším projektilům. Verze je vybavena i bočními zástěnami nebo aktivní ochranu „soft kill“, která detekuje zaměření laserovým paprskem používaným k navádění protitankových střel.

Pro případ zasažení pak disponuje i moderním protipožárním systémem. Kanon mu přitom zůstal původní, 2A46M ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem, ale byla pro něj vyvinuta wolframová munice APFSDS(-T) se schopností prorazit na 2 km pancíř o síle 500 mm RHAe, a nechybělo ani nové řízení palby nebo laserový dálkoměr a termovize k boji za horší viditelnosti.

Video: Ukrajinci zničili dva ruské raketomety tak strašné, že se vojáci třesou jenom při vyslovení jejich názvů

Armádní Zpravodaj soudí, že ačkoliv už mají i naše tanky nejlepší za sebou, mohou se při správném nasazení stále uplatnit. Srovnatelné jsou ostatně s ruskými T-72B3, což je jedna z jejich nejlepších modernizací, ačkoliv existuje i lepší B3M. Úprava českých T-72M4CZ má přitom stát stovky milionů korun za výměnu komponentů a uvedení do bojeschopného stavu.

Ministerstvo obrany ČR tvrdí, že nejde o rozhodnutí současné vlády, ale minulé, která kontrakt uzavřela ještě před válkou na Ukrajině, protože neměla prostředky na nákup nových tanků. Dnes má ale k dispozici Leopardy 2A4 a dostane Leopardy 2A8, jejichž nákup byl nedávno schválen. V rámci úspor má proto dojít k opravě jenom toho nejnutnějšího, načet chce Karel Řehka doporučit vláda, resp. ministerstvu obrany, darování tanků T-72M4CZ na Ukrajinu.

Rafale porazil další ruské letadlo. Mikoyan MiG-29 v Srbsku končí, kupuje francouzské letouny za desítky miliard

Ta má přitom se sovětskými, resp. ruskými tanky bohaté zkušenosti, protože je od dob SSSR sama užívá, včetně T-72, potvrzuje Wikipedia. V různých modernizacích ho měla ve stovkách kusů, a mnoho dalších dostala od západních spojenců. Největším přispěvatelem bylo Polsko, které na ni převezlo T-72M/M1 a z něj vycházející PT-91 Twardy, nebo T-72M1R.

Článek Česko chce Ukrajině předat desítky tanků T-72M4CZ. Úpravy stojí stovky milionů, aby byly bojeschopné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Leopard 2 bude servisován v nové hale

K údržbě tanků Leopard 2 je určena nová hala Excalibur Army spadající do zbrojařského koncernu CSG. Společnost se na tom dohodla s výrobcem Leopardu 2, tedy německou KNDS. Nutno dodat, že v hale, jejíž rozloha je 6 600 metrů čtverečních, bude servisována i jiná bojová technika, například houfnice, bojová vozidla, raketomety a další.

iZdroj fotografie: CSG

Česká armáda získá tanky Leopard 2A8 v 6 verzích, a v první vlně jich dostane 44 velitelských a bojových. Měly by být v konfiguraci jako pro německé ozbrojené síly, ale takzvaně bohemizované, aby odpovídaly požadavkům české armády třeba v oblasti komunikace, nátěru atd. Kromě toho armáda disponuje i staršími tanky Leopard 2A4, jichž bude celkem provozovat 42; některé dostala jako kompenzaci za pomoc Ukrajině, zbytek si kupuje.

AČR kupuje to nejlepší, co Evropa nabízí

Leopard 2A8 je nejnovější typ německého tanku řady Leopard 2. Při jeho konstrukci bylo dbáno na vysokou ochranu, ArmyRecognition uvádí, že má zesílený vícevrstevný pancíř, a také izraelský systém aktivní ochrany Trophy. Jeho nejnovější varianty zvládají nejenom protitankové střely, ale jsou účinné i proti dronům. Tank je osazený kanonem ráže 120 milimetrů o délce 55 ráží schopným střílet třeba programovatelnou munici DM11, a na rozdíl od T-72 má čtyřčlennou osádku (přibyl nabíječ), a dosahuje rychlosti 70 km/h při dojezdu 450 kilometrů.

Francouzská pěst se přiblížila k Moskvě: Putin nešťastně sleduje, jak Rafale schopné nést jaderné střely přistály v Polsku

Tank Leopard 2A4 je pak starší verze, Wikipedia uvádí, že byl do výzbroje zaveden v roce 1985 a jde o nejpočetnější verzi Leopardu 2. Má menší stupeň ochrany, ale disponuje kanonem ráže 120 milimetrů, byť o délce hlavně 44 ráží. Hodnocený je lépe než i modernizované T-72, a bude bude zhruba srovnatelný s ruským T-90M. A přestože má jisté slabiny, lze je kompenzovat mnoha modernizačními balíčky, čehož může AČR v budoucnu využít.

Článek Tak to má být: Servis tanků Leopard 2A8 v Česku zajistí pro AČR česká zbrojovka. Kupujeme to nejlepší, co Evropa nabízí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

PLESS zaměřuje vysílaní signály

Pasivní radarový systém PLESS popisuje jeho výrobce jako dalekodosahový systém se schopností vidět až za horizont, a pracuje na principu lokalizace vysílaných signálů. Má tak být schopen lokalizovat, identifikovat i sledovat cíle ve vzduchu, na moři a na zemi, a to i takové, které se pomalu pohybují. Zaměřuje se přitom na signály z radarů, rušiček a komunikačních prostředků. Výhodou je, že nepřítel nemá jak zjistit, že byl tímto systémem zaměřen.

Video: Ukrajinský pilot riskoval život a přiblížil se k frontě, aby pomohl jednotkám na zemi. Ruskou armádu rozmetal pumou

Dosah PLESS má být 700 kilometrů, uvádí Janes, a Armádní Zpravodaj se domnívá, že bude samozřejmě záležet hlavně na síle vysílaného signálu, i když má využívat i odrazu signálů v troposféře. Měl by tak být schopen lokalizovat třeba letouny nebo drony, ale také polohu vysílacího zařízení sloužícího k řízení dronů. Pokud by se ho podařilo zničit, mohlo by to narušit operace bezpilotních letounů mnohem více než obyčejné sestřelení dronu.

K zaměření využívá PLESS triangulaci

Pasivní radarová technologie není žádnou novinkou, ale v poslední letech je na vzestupu díky růstu rychlosti a přesnosti výpočetních systémů, potvrzuje Wikipedia. Pracuje totiž na základě triangulace signálů, což znamená, že potřebuje více přijímačů na různých místech, a na základě jejich dat je potom schopna vypočítat, kde se daný cíl nachází. Samozřejmě s různou přesností, která je ovlivněna celou řadou faktorů, takže to nemusí být vždy 100%.

iZdroj fotografie: Era

Armádní Zpravodaj je přesvědčený, že podobná technologie pravděpodobně nemůže sloužit k přesnému navedení zbraní, ale je schopna obsluze říci, kde se zhruba nachází nepřátelský cíl a jakého je typu. To může sloužit k základnímu přehledu o činnosti nepřítele, zatímco přesnou polohu lze určit jinými prostředky, např. použitím klasických radarů, dronů a dalších.

Článek AČR má šanci zajistit bezpečnost země jako v 21. století českými radary. Detekují za horizontem až na 700 km a nepřítel to neví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AČR vsadí na aktuálně nejlepší evropský tank

Leopard 2A8 je poslední verzí německého hlavního bojového tanku Leopard 2, která se od předchozích liší hlavně výkonnějším motorem, systémem sdružujícím údaje z různých senzorů nebo spoluprací s drony, a zejména systémem aktivní ochrany Trophy, který ho má chránit proti přilétajícím střelám a granátům, uvádí Wikipedia, a nejspíše i dronům. Vedle toho má vylepšený pancíř proti kinetickým i kumulativním hrozbám.

Americké supermoderní lodě Independence jsou extrémně drahým zklamáním. Měly působit v týlu nepřítele, ale ve službě končí

Oficiálně byla představena v roce 2023 a představuje to nejlepší, co může aktuálně evropský tankový průmysl nabídnout, i když existuje například projekt KF51. Hlavní zbraní Leopardu 2A8 je klasické 120mm dělo L/55, na němž Armádní Zpravodaj oceňuje o spolupráci s pokročilými zaměřovacími systémy, stabilizací a možností střelby za pohybu i v noci.

Vylepšena byla však také elektronika, optika a komunikační propojení se sítí ostatních jednotek (networking). Vedle toho je Leopard 2A8 upraven pro ještě větší pohodlí posádky, například tedy dostal pokročilý klimatizační systém, ale zvládne i mrazivé klimatické podmínky. Je určen k nasazení v evropském prostoru, zejména v kontextu ruské hrozby a změny obranných strategií NATO, ale na východní bojiště je moc těžký, což ovšem nevadí.

Je to vůbec reálné? Trump prolomil mlčení: v roce 2025 ztratilo Rusko 14krát více vojáků než Ukrajina

Armádní Zpravodaj zdůrazňuje, že je NATO obranná aliance, která nemá zájem na nikoho útočit, natož pak na Ruskou federaci, jak mnozí v diskuzích prezentují – logicky by už jenom za tímto účelem nakupovali alianční členové i jinou techniku, potažmo takovou, která by jim dávala výhody na východním bojišti bez zpevněných cest, což se ovšem neděje.

První objednávky na Leopard 2A8 přitom přišly z Německa a Norska, a právě k „sousedům“ se chtěla od počátku připojit Česká republika, aby byla cena při odběrů vícero kusů nižší. Resort obrany nakonec schválil v první fázi nákup 44 velitelských a bojových tanků za 32,76 miliard korun, a další 1,49 miliardy padne na tzv. bohemizaci, tedy „počeštění“.

Ukrajina používá československé letouny Z-137 Agro Turbo vyvinuté pro NDR na souboje vzduch-vzduch. Vychází ze „Čmeláka“ (video)

Jedná se o standardní úpravu, a Ministerstvo obrany ČR vysvětluje: „Ministerstvo obrany pořizuje tanky za stejných podmínek a ve stejné konfiguraci jako německá armáda. Výjimkou jsou komunikační a spojovací prostředky (tzv. C4ISTAR – zkratka pro velení, řízení, komunikaci, počítače, zpravodajství, sledování, akvizici cílů a průzkum – Command, Control, Communications, Computers, Intelligence, Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance), kamuflážní nátěr, národní označení a kulomety pro 44 nyní nakupovaných tanků.“

Rámcová smlouva přitom umožňuje ČR koupit až 58 tanků v této verzi, a zbylých 14 bude koupeno dle finančních možností. Současně však ministerstvo počítá s koupí až 19 tanků ve čtyřech dalších verzích (ženijní, vyprošťovací, mostní a pro výcvik řidičů), ale na ty uzavře separátní smlouvu, pakliže Německo dokončí jednání s dodavateli.

Rusko musí kvůli ukrajinské taktice spotřebovat až 16krát více bomb FAB. Vzala mu jednu z jeho největších výhod

„Tanky mají na moderním bojišti i nadále své nezpochybnitelné místo a jsou nezbytnou součástí moderní armády. Kvalita tanku Leopard 2A8 – od palebné síly přes ochranu posádky až po technologickou vyspělost – zajistí, že Armáda ČR získá špičkový nástroj pro obranu státu,“ poznamenal dle ministerstva náčelník generálního štábu Karel Řehka.

Dohromady tak může Česká republika získat nejméně 61, maximálně však 77 tanků Leopard 2A8. Armádní Zpravodaj připomíná, že to zdaleka není jediná modernizace – česká armáda dostane také bezmála 250 bojových vozidel pěchoty CV90, za něž uhradí 59,7 miliardy korun, nebo třeba 24 letounů F-35 páté generace za zhruba 172 miliard korun.

Článek Ministerstvo obrany ČR schválilo nákup tanků Leopard 2A8 v 6 verzích. Zaplatí i jejich bohemizaci dle potřeb AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německo jich chce stovky, AČR projevila zájem

Skyranger patří k nejnovějším zbraňovým systémům svého druhu na světě. Wikipedia uvádí, že vstoupil do výroby teprve roku 2024, a ačkoliv ještě nesjíždí z výrobních linek, má jeho výrobce, německá zbrojovka Rheinmetall, již 93 závazných objednávek na stovky kusů. Aktuálně ho využívá pouze Německo, ale již v příštím roce jej obdrží i další země.

Video: radar ruského S-500, který vidí F-35 až na 2 000 km, vyřazen jednou ranou. Systém je chloubou ruské armády

Mezi těmi bude například Nizozemsko, Dánsko nebo Rakousko, a v plánu je má mít také Belgie, Maďarsko nebo Česká republika, která by systém osadila na Pandury II 8×8 Evolution. Skyranger 30 je totiž označení pro samotnou věžovou zbraň, která může být instalována jak stacionárně, tak na různé platformy – Boxer, Lynx, Pandur, Piranha, ACSV apod.

Konkrétně Německo vsadí pochopitelně na Boxer, což je původně obrněné bojové vozidlo vyvinuté ve spolupráci s Nizozemskem, potvrzuje Wikipedia. Hartpunkt tvrdí, že má do konce tohoto roku oznámit nákup za 6 až 8 miliard eur (asi 147 až 196 miliard korun). Koresponduje to s nedávnou zprávou, na níž Armádní Zpravodaj upozorňoval, že chce německá armáda nakoupit cca 8 500 obrněných vozidel, v nichž mají být i ta pro Skyranger.

Rusko stanovilo stěžejní podmínku, za jaké zastaví válku proti Ukrajině. Je na kolenou, ekonomicky vyčerpané

Součástí zakázky by mělo být také dodání 4,5 až 5,4 milionů nábojů, počítáno je s 300 na každý systém, a k tomu 135 až 162 tisíc střel SADM, kdy jich má každé vozidlo nést devět. Skyranger je v podstatě kanon ráže 30×173 mm s rychlostí střelby 1 200 ran/minuta a úsťovou rychlostí hezkých 1 050 m/s, přičemž zničí cíle na vzdálenost až 3 km, střela pak na 5 km.

Kromě dronů si má přitom Skyranger 30 poradit s letadly a střelami s plochou dráhou letu, a vzhledem k dosahu je jasné, že jde o protivzdušnou obranu na krátkou vzdálenost, takže bude sloužit i jednotkám přímo na frontě. Cena jednoho systému se bude lišit podle konfigurace a platformy, ale třeba Maďarsko si jich objednalo 18 za 735 milionů korun. Jeden tedy vychází na necelých 41 milionů korun, což je u systému PVO velmi přijatelná cena. I její provoz bude navíc násobně levnější než u alternativ založených výhradně na raketách.

Článek Německo našlo odpověď na drony, kterou může koupit i ČR. Říká „ne“ drahým zbraním, pořídí 600 systémů Skyranger 30 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modernizace F-35 je hodně radikální

Systém TR-3, který je základem modernizace Block 4, přináší do F-35 nový hardware a software, popisuje FlightGlobal. Údajně jde o nejagresivnější modernizaci v historii, která mu dodá nejenom vyšší výkon zpracování dat, ale hlavně nové senzory, zbraně a lepší schopnosti spolupráce – pravděpodobně je myšleno s letouny, drony, ale i dalšími složkami ozbrojených sil. Block 4 by měl být základem i 24 letounů objednaných Českou republikou.

iZdroj fotografie: GoodFon

Problémem však je, že měl být TR-3 v letounech zavedený již někdy v roce 2023, jenomže se program potýkal se zpožděním a zvýšením nákladů, uvádí DefenseOne, takže musel být přepracován. Vázly kvůli tomu i dodávky takto vybavených letadel, ale již by jich mělo být hotovo kolem 200 kusů. Zvýšení nákladů je špatnou zprávou pro všechny, kdo uvažují o koupi. Letoun určitě nebude nijak zlevňovat, domnívá se Armádní Zpravodaj. Cenovka je zhruba na 80 milionech dolarů (1,73 miliardy Kč), a výrobce musí náklady v budoucnu pokrýt.

F-35 dostane nový radar i zbraně

O modernizaci Block 4 je známo, že by měla do budoucna zahrnovat nový výkonnější radar AN/APG-85, uvádí Wikipedia. Není ovšem jasné, zda bude instalovaný i do starších letadel, nebo jim zůstane starý; možné je obojí. Jde pochopitelně o radar typu AESA, který je schopen nejen odhalovat vzdušné cíle na dlouhé vzdálenosti, jako jsou letadla, drony či řízené střely, ale též slouží k mapování pozemních cílů ve vysokém rozlišení.

Železná opona se vrací: 5 zemí NATO nastraží podél celých hranic s Ruskem smrtící zbraně. Pro armádu nebude možné, aby prošla

Z nových zbraní by měla být integrována evropská střela vzduch-vzduch MBDA Meteor, a ArmyRecognition uvádí, že má být letoun schopen používat i americkou AIM-260 JATM, která je odpovědí na ruské a čínské střely vzduch-vzduch dlouhého dosahu. Také má ale umožnit používání protilodní střely AGM-158C LRASM s dosahem minimálně 370 kilometrů a malých střel s plochou dráhou letu SPEAR 3 s dosahem přes 140 kilometrů.

Článek Dosud „nejagresivnější“ modernizace F-35 se prodraží, ale schopnosti zvýší neskutečně. Dostanou ji i ty objednané Českem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Do výroby CV90 se zapojuje také český průmysl

Česká republika si objednala celkem 246 nových švédských bojových vozidel pěchoty CV90, jak potvrzuje ministerstvo obrany s tím, že je má armáda dostávat od roku 2026, a dodávky budou trvat až do roku 2030. Celkem za ně uhradí 59,7 miliard korun, jedno tedy vychází na zhruba 242 680 000 Kč. Armádní Zpravodaj ji pro zajímavost srovnal s jinými.

Chameneí nechal odpálit nejsilnější balistickou raketu z výzbroje Íránu. Chorramšahr-4 nese hlavici těžkou 1,8 t a létá rychlostí Mach 16

Takováto cena se totiž může zdát hodně vysoká, ale například Německo v roce 2023 oznámilo koupi 50 domácích BVP Puma za 34,75 miliard korun, uvádí Reuters, tedy jedno za 735 milionů korun. Výrazně levnější jsou např. rakousko-španělská BVP ASCOD, která se též ucházela o místo v Armádě České republiky, ale z různých důvodů neuspěla. TheDefensePost uvádí, že Litva koupila 42 kusů za 8,3 miliard korun, jedno tedy v přepočtu za 197 milionů korun.

VOP CZ, s.p. vráží do modernizace a přestavby výrobního závodu 80 milionů korun a aktuálně už probíhá transfer technologií ze Švédska. Největší investice se týká rekonstrukce výrobních hal a vybudování nové pro uskladnění BVP, do níž se jich vejde asi dvacet. Vůbec první CV90 pro českou armádu je potom plánováno na září 2026. Společnost také rekonstruuje venkovní polygon, na němž musí každé vozidlo odjezdit 10 až 15 kilometrů.

Satelitní snímky ukazují následky dopadu 6 bomb GBU-57A/B na hlavní íránské jaderné zařízení. Skoro nic se na pohled nezměnilo

Na tom dojde k úpravě některých povrchů, vytvoření sklonů, nerovností apod., aby bylo co nejlépe simulováno reálné bojové prostředí. Přípravy na výrobu CV90 jsou v plném proudu i přesto, že Ministerstvo obrany ČR čelilo v dubnu tohoto roku nařknutí ze strany ANO, že se na výrobě málo podílí český průmysl – to však ministryně obrany odmítla.

Redakce Armádního Zpravodaje hodnotila CV90 již dříve s tím, že všechna vozidla určená pro naši armádu vychází z nejmodernější verze, a došla k závěru, že bude mít dokonce sílu, aby vyhrála boj s nejlepším ruským tankem a aktivní výzbroji, a sice s T-90M. Do toho by se ideálně dostat nemělo, ale pokud by to hrozilo, rozhodně by nezůstalo bezbranné.

Článek CV90 pro ČR jsou extrémně drahá, armáda mohla ušetřit 45 milionů na každém BVP, kdyby zvolila ASCOD. Byl ovšem horší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Životnost balistických vest je 5 let, tvrdí armáda

Samotné stahování nebo výměna balistických vest by nebylo tak neobvyklé, jednou za čas, resp. na konci životnosti nebo při nějakých komplikacích, je to standardní. Do skladu jich je stahováno asi 1 500 kusů z roku 2020, přičemž armáda původně nakoupila 5 500 vest, které dodala do konce roku 2020 společnost Argun s.r.o. ve čtyřech etapách, uvádí MOČR.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Armáda České republiky za ně zaplatila 254 milionů korun a měly mít životnost 10 let, ale ke stahování některých dochází v polovině jejich životnosti – a dle prohlášení armády je to v pořádku: „Vesty první generace (VOBU I) nebyly v půlce životnosti, ale na jejím úplném konci. Životnost používaných balistických vest je standardně 5 let,“ vysvětlila.

„Pět let není výjimka, ale běžná norma – materiál časem degraduje a opotřebením ztrácí své balistické vlastnosti. Před vyřazením vždy probíhají certifikované zkoušky. Když vesta obstojí, může se její životnost prodloužit. Když ne, je okamžitě vyřazena z ostrého použití a slouží už jen pro výcvik,“ doplnila s tím, že to je v souladu s uzavřenou smlouvou.

🔍 Pozoruhodná zpráva – až na to, že je to celé jinak:

1️⃣ Vesty první generace (VOBU I) nebyly v půlce životnosti, ale na jejím úplném konci. Životnost používaných balistických vest je standardně 5 let.

2️⃣ Pět let není výjimka, ale běžná norma – materiál časem degraduje a… pic.twitter.com/n8RmbOazph

— Armáda ČR (@ArmadaCR) June 19, 2025

V té jsou prý určeny takticko-technické podmínky, které definují garanci jakosti vest – až 10 let životnosti v případě jejich skladování, nebo 5 let při jejich používání. Pokud se ovšem prokáže, že vesty VOBU 1 nesplňují vlastnosti garantované výrobcem v těchto podmínkách, budou v souladu se smlouvou reklamovány. Armádní Zpravodaj dohledal takticko-technické požadavky ve schválených dokumentech, podle nichž je životnost následující:

„VOBU si musí zachovat stanovenou balistickou odolnost při používání po dobu minimálně 60 měsíců, a to i po předchozím maximálně 60 měsíčním skladování v centrálním skladu AČR; potah VOBU VP musí zůstat po tuto dobu funkční…“ – zdá se tedy, že balistické vesty české armády 5letou lhůtu splnily, pakliže byly užívány – 10letá platí tehdy, že jsou 5 let skladovány a dalších 5 let užívány – pak skutečně musí mít požadovaný stupeň ochrany 10 let.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

VOBU I (Vesta Ochranná Balistická Univerzální) je základním prvkem osobní balistické ochrany vojáka Armády České republiky. Jedná se o modulární vestu určenou k ochraně trupové části těla před účinky střel z ručních zbraní a střepin, a umožňuje vložení měkké i tvrdé balistické ochrany – základní měkké panely poskytují ochranu proti střepinám a některým pistolovým rážím, zatímco keramické destičky zvyšují odolnost proti puškovým střelám.

Slovensko trestá vojenskou pomoc Ukrajině. Za nelegální převod S-300, MiG-29 a dalšího vybavení chce zatknout bývalého ministra obrany

Balistická vesta je navržena s důrazem na ergonomii, kdy umožňuje nastavení velikosti a nabízí řadu upevňovacích prvků MOLLE pro přichycení další výstroje. Ve výzbroji AČR slouží zejména u bojových jednotek, jimž poskytuje potřebnou ochranu v rizikovém prostředí.

Článek AČR ihned stahuje 1 500 balistických vest, údajně v polovině životnosti. Jdou prostřelit, ale podle armády je to normální se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripeny budou AČR sloužit o 8 let déle

Ačkoliv by si někteří přáli koupit Gripeny verze E/F, trvá Ministerstvo obrany ČR na koupi F-35, které redakce Armádního Zpravodaje hodnotila jako nejlepší možnou volbu, pokud chce být na stejné úrovni jako ostatní partneři NATO. Je to nicméně velmi drahá záležitost, v červnu 2024 jsme upozornili, že bude stát roční provoz jedné F-35 přes 200 milionů korun.

ČR dodala Bulharsku modernizovaný L-39ZA Albatros. K hlavním cílům patřilo zbavit se ruské avioniky. Létat může dalších 1 500 h

Jenomže dodávky váznou a ve výzbroji AČR tak brzy nebudou, nejdříve v roce 2031, jak jsou naplánovány dodávky. Současný pronájem Gripenů C/D však končí už za dva roky, takže bylo nutné najít do té doby přijatelnou náhradu. Rozhodnutí nakonec padlo na prodloužení pronájmu Gripenů – 10 ve variantě JAS-39C, a 2 ve variantě JAS-39D.

Letectvo má aktuálně „céček“ o dvě více, ale na překlenovací období by měl stačit zmíněný počet. Pro rozpočet je navíc velmi pozitivní, se se podařilo oproti původní nabídce vyjednat významnou slevu, a to plných 25 %, což je vzhledem k dohodnuté částce 16,695 miliard korun 5,565 miliard. Ministerstvo upřesnilo, že většinovou částku netvoří pronájem, ale údržba, jelikož budou letouny provozovány už třetí dekádu, konkrétně tomu je od roku 2004.

Záběry: pohotoví civilisté se pokusili překazit ukrajinský útok – házeli na drony kamení, aby ochránili bombardéry. Ovšem marně

„Po sérii jednání se zástupcům ministerstva obrany podařilo domluvit oproti původní švédské nabídce z loňského roku významně výhodnější podmínky. Nalezení dohody je dobrá zpráva pro Českou republiku a pro zajištění její obranyschopnosti,“ uvedl Lubor Koudelka, vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic Ministerstva obrany České republiky.

Článek ČR schválila prodloužení pronájmu Gripenů do roku 2035, získala ho o 25 % výhodněji. Provozovat je bude po boku F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AČR dostane houfnice s bojovými zkušenostmi

České ministerstvo obrany původně objednalo houfnic CAESAR 52, uvedlo MOČR v roce 2021, ale později se rozhodlo pro nákup dalších deseti. Ačkoliv redakce Armádního Zpravodaje soudí, že jsou schopnostmi k dispozici i lepší konstrukce, rozhodně nešláplo vedle. Jedná se o povedené zbraňové systémy, s nimiž počítá sama Francie, která také 3násobila jejich produkci.

Video: ukrajinský MiG-29 exceloval. Zničil nedaleko hranic sídlo ruské bezpečnostní služby dvěma zásahy

Kromě domácí armády si je však objednalo i několik zahraničních. Armádní Zpravodaj ji hodnotil v červnu 2022 s tím, že má i bojové zkušenosti. Ukrajinským vojákům se podařilo za ani ne minutu palbou ze tří houfnic zničit dva tanky, dvě obrněná vozidla a nákladní vůz s municí. V polovině května 2025 také Armádní Zpravodaj upozorňoval, že dojde k jejich vylepšení právě na základě bojových zkušeností získaných na Ukrajině, ale dodávky to zpozdit nemá.

KNDS k brzkému spuštění montáže v ČR uvedla: „První dodávky jsou naplánovány na rok 2026. První dva prototypy jsou již připraveny k účasti na vojenských zkouškách, které má AČR provést letos v létě. Posádky děl a údržbářský personál již byly ve Francii vycvičeny.“

Ukrajinská rozvědka vytvořila proti Rusku nové speciální jednotky. Mají odstraňovat vysoké velitele a sbírat utajované informace

Zbrojovka Excalibur Army je zodpovědná až za finální montáž, zatímco společnost Retia zajistí komunikační zařízení a hardware systému řízení palby, Tatra Defence Vehicles a Tatra Trucks zase kabinu a podvozek. Ve spolupráci s českým výrobcem dělostřelecké a jiné (nejenom velkorážní) munice, STV, potom probíhá certifikace munice české výroby ráže 155 mm.

Armádní Zpravodaj připomíná, že má houfnice CAESAR dostřel se standardním střelivem 42 km, zatímco s raketovým přes 50 km, uvádí Wikipedia, přičemž je osazena hlavní o délce 52 ráží. Stojí za to připomenout, že AČR obdrží verzi označenou jako Mark I, ačkoliv mý být v tomto roce spuštěna i výroba Mark II (též známá jako CAESAR NG). Ta poskytuje lepší ochranu posádky, mobilitu a výkonnější motor, stejně jako prvky umělé inteligence.

Článek Česká Excalibur Army začne za pár dní montovat francouzské houfnice CAESAR. První dodá AČR ještě letos se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

AČR reaguje na poznatky, aby byla o krok napřed

I když měla česká armáda jasně definované požadavky, v jakých parametrech chce dělostřelecké systémy z Francie obdržet, došlo průběžně k jejich úpravě, a to na základě praktických zkušeností získaných v bojích na Ukrajině, kde jsou CAESARy od počátku. Armádní Zpravodaj sice v červnu 2023 upozornil na vyjádření francouzského odborníka, podle něhož se rozpadají a nevydrží tolik, kolik by měly, ale je zvykem, že výrobce rychle sjednává nápravu.

Chybělo málo a americká F-35 to schytala. Teroristé ji zkusili sestřelit, ale neuspěli, jelikož provedla úhybné manévry

Na Ukrajině byla dokonce testována i verze s tatrováckým podvozkem, tedy přesně ta, jakou má obdržet Armáda České republiky. Jinak ale Armádní Zpravodaj zhodnotil houfnici CAESAR v červnu 2022 jako velice schopnou, ačkoliv na světě pochopitelně existují i lepší. Na druhou stranu počítá s jejím užíváním řada dalších armád, a to včetně domácí francouzské.

Armáda ČR už nové houfnice nutně potřebuje, ty stávající mají totiž sloužit jenom do roku 2027; dodávka prvních francouzských CAESARů je plánována na duben 2026. Náčelník dělostřelectva AČR, plukovník gšt. Marcel Křenek, přitom vysvětlil možnou nedůvěru veřejnosti, když dochází k posouvání termínů zkoušek, avšak ujistil, že armáda trvá na dodržení termínů dodávek.

Uvedl přitom, že je naprosto běžné při jakékoliv armádní zakázce nejen u nás, ale kdekoliv jinde v zahraničí, že jsou během postupných testování identifikována rizika, na něž je třeba reagovat.

Rusové opakovaně udeřili na klíčové město na východě a získali jedno strategické postavení. Samotný Pokrovsk jim však stále odolává

„To se děje i v tomto případě. Prostě naším cílem jako armády je dostat za peníze daňových poplatníků nejlepší možný výrobek, který nám bude svědomitě sloužit další desítky let. Vidíme, co se děje na Ukrajině, s jakými problémy se potýká tamní dělostřelectvo a jak je složité a drahé nedostatky v běhu napravovat. My se snažíme být o krok napřed, nic nezanedbat a přemýšlet i o těch nejmenších detailech,“ uvádí s tím, že z důvodu bezpečnosti nelze sdělit podrobnosti.

„Rád bych, aby veřejnost armádě v tomto důvěřovala. Ukrajina je pro nás unikátní testovací laboratoř, kterou jsme nikdy předtím neměli k dispozici. Stavíme techniku na další čtyři dekády. Chceme, aby systém byl co nejdéle udržitelný a vydržel funkční. Pokud bychom zkušenosti ukrajinských dělostřelců nevyužili a nepropsali je do nové techniky, utratili bychom 10,3 miliardy zbytečně,“ vysvětlil plukovník gšt. Marcel Křenek ve vyjádření MOČR.

Ojedinělé záběry ukazují, jak ukrajinský voják sestřelil ruský Suchoj Su-25 starou zbraní z ramene. A to hned na první dobrou

Nutno zdůraznit, že není dodávka oproti původně dohodnutým termínům opožděna, takže se i přes aplikaci nových poznatků z Ukrajiny daří smlouva dodržovat. Redakce Armádního Zpravodaje navíc v dubnu 2025 upozorňoval, že se výrobci KNDS France podařilo ztrojnásobit produkci houfnic CAESAR, aby uspokojila nejenom zahraniční, ale i domácí poptávku.

Houfnice CAESAR (CAmion Équipé d’un Système d’ARtillerie) je francouzský samohybný dělostřelecký systém umístěný na podvozku nákladního automobilu (každá armáda si volí jiný). Je vybavena 155mm kanónem a její maximální dostřel činí přibližně 42 km s klasickou municí, s prodlouženým dosahem pak přes 50 km, uvádí Wikipedia. Rychlost palby má zpočátku až 6 ran za minutu, což jí umožňuje efektivně udeřit a rychle se přemístit, než ji nepřítel objeví.

Izraelský ATMOS 2000 je moderní houfnice podobná CAESARU, který pořizuje AČR. Obsluha však při střelbě podstupuje smrtelné riziko

Obsluha systémů obvykle čítá pět vojáků, ale v nouzi ji zvládnou i tři. CAESAR je vybaven moderním systémem řízení palby, který umožňuje přesnou střelbu, ale redakce Armádního Zpravodaje považuje ze nevýhodou, že musí být vojáci venku, kde jim hrozí třeba útok dronem. Systém je považován za jednu z nejefektivnějších houfnic své třídy na současném bojišti.

Článek Houfnice CAESAR vylepší ČR podle ukrajinských zkušeností. Náčelník dělostřelectva si přeje, aby veřejnost armádě věřila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Méně Gripenů než doposud, ale levněji než F-35

Aktuálně má české letectvo celkem 14 švédských letounů, z jich je toho 12 ve variantě JAS-39C, a 2 ve variantě JAS-39D, potvrzuje Wikipedia. Do budoucna jich zvažuje o dva méně; dvoumístná „déčka“ by měla zůstat ve stejném počtu, ale „céček“ o dva méně. České ministerstvo obrany to považuje za efektivní řešení až do doby, než začnou nad Českem létat F-35.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

„V kontextu akvizic pořizovaných a plánovaných schopností pro AČR, a v oblasti taktického letectva zejména vzhledem k harmonogramu pořízení schopností letounů 5. generace v programu F-35, je z pohledu velení Vzdušných sil AČR aktuální švédská nabídka přijatelná. I s nižším počtem letounů zvládneme plnit úkoly ochrany vzdušného prostoru České republiky,“ uvedl generálmajor Petr Čepelka, velitel Vzdušných sil AČR.

Ty mají konkrétně přicházet od roku 2031 a všechny být dodány během několika let – celkem si jich Česká republika objednala 24 kusů. Redakce Armádního Zpravodaje nicméně upozorňuje, že to nemusí být směrodatné, jelikož výrobci Lockheed Martin chybí některé klíčové komponenty. Na druhou stranu může dojít k urychlení dodávek, pokud z programu nakonec někteří zájemci odstoupí. Armádní Zpravodaj psal v březnu 2025, že to hrozí u Portugalska.

Fenomenální úspěch pro JAS 39 Gripen: v Kolumbii nahradí zastaralý izraelský Kfir. Jde o stejně dobrou volbu, jakou by byla F-16

Mnozí přitom nákup F-35 kritizují s tím, že jsou pro rozpočet České republiky extrémně drahé. A je to pravda, redakce Armádního Zpravodaje upozorňovala, že jediný rok provozu jednoho letounu vyjde na 205 milionů korun. Na druhou stranu jde skutečně o jedinou možnost, jak mít v letectvu stroj 5. generace, jelikož jiné alternativy teď neexistují (sice má svůj letoun Rusko a hned dva také Čína, na dalším pak pracuje Turecko, ale ty do NATO nesmí).

Nová švédská nabídka na pronájem letounů JAS-39 Gripen mimochodem uvádí, že by české letectvo zaplatilo za pronájem, servis a výcvik mezi lety 2027 a 2035 celkem 16,65 miliard korun včetně DPH (při současném kurzu). Redakce Armádního Zpravodaje vychází z oznámení Ministerstva obrany ČR, které tvrdí, že by většinu ceny netvořil samotný pronájem, ale údržba, jelikož budou letouny ve službě již třetí dekádu, navíc vzrostly ceny materiálů.

JAS-39E/F Gripen vs. F-16 Block 70: oba letouny jsou skvělé a oba mají šanci sloužit v Thajsku. Gripen má však možná navrch

U současně užívaných letounů by navíc muselo ministerstvo zaplatit modernizaci, jejíž cena by byla dle návrhu 3,9 miliard korun včetně DPH. Oproti nákupu a provozu F-35 jde jednoznačně o mnohem nižší částku, i když jich je zase výrazně méně. Za 24 „ef-třicet pětek“ by totiž měla ČR v průběhu let vydat nejméně 172 miliard korun (zřejmě by to ale bylo méně).

„Protože první nabídky nesplňovaly naše očekávání, požádali jsme švédské partnery o nový návrh. Po náročných jednáních jsme nyní dospěli k variantě, která je pro Českou republiku významně výhodnější. Oproti původní nabídce jsme vyjednali slevu přibližně 25 procent,“ uvedl Lubor Koudelka coby vrchní ředitel sekce vyzbrojování a akvizic.

Článek ČR si ještě na drahé F-35 počká, jedná proto o dalším pronájmu Gripenů. Později by ale chtěla provozovat oba letouny současně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bránit se RBS-70 je de facto nemožné

Švédsko začalo s vývojem přenosného systému PVO na konci 60. let 20. století a jeho první verze vstoupily do výzbroje v roce 1977, uvádí Wikipedia. Může se zdát, že jde o starou konstrukci, ale RBS-70 byl opakovaně modernizován a vylepšován, a ve své kategorii patří k nejlepším na světě. Třeba pro ruské piloty musí být doslova noční můrou, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje, takže jistě rádi udělají vše, aby se mu vyhnuli, neboť je v případě zaměření vysoká pravděpodobnost zásahu a únik před vypálenou střelou je takřka nemožný.

iZdroj fotografie: Litevská armáda

RBS-70 je označován jako MANPADS, ale Armádní Zpravodaj upozorňuje, že vypadá jinak než známé zbraně tohoto typu, třeba FIM-92 Stinger a podobné. Neodpaluje se totiž z ramene, neb je objemově a hmotnostně větší. Česká armáda, která ho má ve výzbroji, na stránkách uvádí, že stojan, zaměřovač a střela mají dohromady 87 kilogramů. Součástí stojanu je i sedačka, na níž obsluha sedí, a pomocí zaměřovače může určit cíl.

RBS-70 zvládne letadla i řízené střely

V čem je systém RBS-70 rovněž unikátní, je jeho navádění. Výrobce, společnost Saab, vysvětluje, že je laserové, takže obsluha na cíli drží laserový zaměřovač, a střela se na něj jeho prostřednictvím navádí. V takovém případě ji – na rozdíl od běžnějšího infračerveného navádění – nelze nijak rušit, a je tedy vysoká pravděpodobnost, že zasáhne cíl. Tím může být letoun, vrtulník, větší typ dronu, nebo i řízená střela. Na druhou stranu je obsluha systému náročnější na výcvik než u jiných typů MANPADS – obsluhu mají navíc na starost tři vojáci.

Čeští vojáci sestřelili během výcviku tisíce letadel. Již umí plně ovládat protivzdušný systém RBS-70NG

Dosah RBS-70 záleží na jeho typu a použité střele. Nejmodernější verze má označení RBS-70 NG, z níž dokáže střela zasáhnout cíl do vzdálenosti až 9 km a výšky 5 km, což je mezi systémy „MANPADS“ nadstandardní. Pohybuje se přitom rychlostí Mach 2, bojová hlavice váží 1,1 kg a obsahuje 3 000 wolframových kuliček. Na cíl tedy působí jako jakási obří brokovnice.

Článek Metla na ruské piloty: jakmile se na ně zaměří švédské RBS-70, které má i AČR, jednoduše končí. Uniknout je téměř nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jde o hybrid mezi střelou a dronem

O střele LRAM nejsou známé podrobnosti, s výjimkou tiskové zprávy amerického námořnictva doplněné o nepříliš ostrou fotografii, na níž je vrtulník Viper s neznámým typem střely. Má se jednat o úspěšně otestovanou zbraň schopnou zasahovat cíle na dlouhé vzdálenosti – nejspíše jde tedy o LRAM. Armádní zpravodaj se na základě kusých dat domnívá, že půjde koncepčně o podobnou zbraň, jakou je ukrajinský hybrid řízené střely a dronu Peklo, i když s jinými parametry. Je navíc nepravděpodobné, že by měla raketový pohon.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

O vývoji střely LRAM informoval NavalNews již v roce 2023. Má se jednat o zbraň schopnou zasahovat cíle na dlouhé vzdálenosti, konkrétně stovky kilometrů. Ničit má nejenom cíle pozemní, ale i námořní – lze tedy očekávat, že bude mít propracované navádění a schopnost trefit se i do pohybujících se cílů. Na druhou stranu nemůže být příliš těžká, protože vrtulníky mají velmi omezenou nosnost. Třeba standardní střela AGM-114 Hellfire má hmotnost 48,5 kilogramů, uvádí MissilleTreat, ale LRAM bude jistě větší.

Viper s LRAM by se držel v bezpečí

Testování zbraně na Viperu, což je bojová helikoptéra vyvinutá pro americkou námořní pěchotu, jak uvádí Wikipedia, je zajímavé i pro Česko. Má ho totiž ve výzbroji a podobný typ střely by dokázal značně zvýšit údernou sílu. Jestliže je totiž vrtulník při odpalu Hellfire s doletem 11 km v dosahu nepřátelské protivzdušné obrany, LRAM mu umožňuje útočit z bezpečí vlastního vzdušného prostoru a de facto se přiblížit možnostem bojových letounů.

Havárie ruské stíhačky MiG-31: dramatické video ukazuje selhání motoru a katapultování pilotů v ohrožení života

Pokud se podaří LRAM úspěšně dotáhnout, mohla by být dle Armádního Zpravodaje zbraní nejenom pro Viper, ale i další helikoptéry, letadla nebo drony. Rovněž není vyloučené, že by ji bylo možné upravit pro odpalování ze země nebo z plavidel. I případ ukrajinské střely Peklo ukazuje, že lze takovou zbraň vyrábět relativně levně a ve značných počtech.

Článek Nová střela LRAM udělá z amerického vrtulníku AH-1Z Viper, který si pořídila i AČR, brutálního zabijáka. Vyrovná se letadlům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Český podíl na CV90 údajně jenom 11 %

Karel Havlíček coby předseda stínové vlády na tiskové konferenci obvinil vládu, že je podíl českého průmyslu na CV90 pouhých 11 % a nikoliv 40 %, jak deklarovala a slíbil to dodavatel. Podle něj totiž státní podnik VOP jakožto český integrátor projektu bude údajně jenom nakupovat a přeprodávat produkty, někdy i s nulovou marží, aby došlo k vykázání českého podílu. Informace měli Karel Havlíček a stínový ministr obrany Lubomír Metnar získat při osobních setkáních s devíti dodavateli pro CV90; reakce ministryně obrany na sebe nenechala dlouho čekat.

ASCOD jsou schopná BVP, která se ucházela o místo v AČR. Ačkoliv boj prohrála se švédskými CV90, nebyla by chybou

Ministryně obrany Jana Černochová označila na Facebooku podobná tvrzení za drzost a lež. „BAE má v současné době uzavřeny smlouvy s 20 českými dodavateli a s dalšími jedná,“ prohlásila. Nechápe tedy, jak mohou opoziční politici vycházet z údajů pouhých 9 společností. BAE přitom slibuje, že podíl českých dodavatelů na CV90 bude dokonce vyšší než slibovaných 40 procent, uvádí na svých stránkách české ministerstvo obrany.

ArmádníZpravodaj v listopadu 2023 informoval, že má BAE uzavřít smlouvu s nejméně 40 českými firmami, mezi nimiž zazněla například VOP jako integrátor a spoluvýrobce podvozku, Meopta, která zajistí optiku, Pramacom-HT a OPTOKON zase komunikační systémy, Ray Service, VR Group a VTÚ/VVÚ, ale také pražská univerzita ČVÚT. Opomenout však nelze ani Excalibur Army, dle dostupných informacích by měl zajišťovat věž vozidla.

AČR zřejmě nekoupí tanky Leopard 2A8. „Nejsou peníze,“ uvedl generál Řehka. Přednost by měly dostat třeba F-35

V květnu 2024 také ArmádníZpravodaj informoval, že by jich přes 200 mělo být zkompletováno v ČR, což významně podpoří tuzemský průmysl. Vozidlo CV90 má mimochodem ve výzbroji více zemí NATO, především severských, ale objednalo si je i Slovensko, byť s jinou výzbrojí, a které zvažuje i lehké tanky z nich vycházející, a tisícovku jich chtěla Ukrajina.

První BVP mají AČR dorazit v roce 226

Česká republika objednala 246 vozidel CV90, a to v 7 variantách, uvádí Wikipedia. Zaplatit by za ně měla zhruba 59,7 miliard korun a první obdržet v roce 2026, vychází ze stránek Ministerstva obrany ČR, jemuž se podařilo realizaci vyjednat necelý rok od chvíle, kdy vedení resortu rozhodlo o zrušení původního tendru, jelikož někteří zájemci podmínky odmítli.

Článek ANO obviňuje vládu, že se český průmysl málo podílí na vozidlech CV90 objednaných AČR. „Je to drzost,“ reaguje Černochová se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ministerstvo vynakládá na obranu stále více

Výdaje České republiky na obranu vzrostly v posledních 10 letech více než 3krát. Z údajů na stránkách NATO plyne, že v roce 2014 vynaložila přes 41 miliard korun, zatímco za rok 2024 by to mělo být více než 159 miliard korun. Sumy ale nelze úplně porovnávat, je třeba zohlednit např. inflaci. Lepší je tak srovnání s výší hrubého domácího produktu – zatímco před 10 lety na obranu směřovalo méně než 1 procento, v roce 2024 to je 2,1 procenta.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Z dokumentů českého ministerstva obrany potom plyne, že si armáda nutnost modernizace dobře uvědomuje. Do roku 2035 přitom potřebují vyměnit nebo si pořídit celou řadu zbrojních systémů – týká se to mnoha druhů obrněných vozidel, letectva, protivzdušné obrany i dalších oblastí. Některé akvizice již ministerstvo udělalo, na další nákup musí ale počkat, neboť ani přes zvyšování rozpočtu není peněz dostatek, aby se vše provedlo během krátké doby.

iZdroj fotografie: Picryl

Nejdražším projektem, který Česká republika realizuje, je modernizace letectva. Jedná se hlavně o nákup 24 letounů páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II; Česko tak získá nejlepší bojový letoun, jaký je v současnosti na trhu. Jenomže modernizace letectva se týkala i vrtulníků, ve výzbroji má už první bitevní Bell AH-1Z Viper a univerzální vrtulníky Bell UH-1Y Venom. Obdržet má pak i dva transportní letouny Embraer C-390 Millennium.

AČR potřebuje BVP, tanky i systémy PVO

Během několika let by měly být špičkovým vybavením vyzbrojeny i obrněné síly AČR. Klíčovým je v současnosti projekt nákupu 246 bojových vozidel pěchoty CV90, z nichž má být více než 200 vyrobeno v Česku. Obměňováno je ale i tankové vojsko, kdy armáda dostala nebo koupí 42 starších tanků Leopard 2A4, uvádí Janes. Chtěla by také až 77 nejmodernějších Leopardů 2A8, ale z velení armády přichází informace, že kvůli jiným projektům není dostatek peněz.

iZdroj fotografie: Uživatel Ereshkigal1 / Creative Commons / CC BY

V oblasti dělostřelectva pak armáda dostane 62 francouzských samohybný houfnic CAESAR ráže 155 mm, uvádí Wikipedia. Dodávku ale provází problémy a nejspíše bude opožděná. Armáda by také nejspíše potřebovala raketomety, které se ukazují jako velice užitečné, zvláště s přesně naváděnými raketami. Zatím však žádný podobný kontrakt vypsaný není.

V oblasti protivzdušné obrany potom Česká republika dostane do roku 2026 celkem 4 baterie izraelského systému SPYDER, uvádí AČR na svých stránkách, a který ArmádníZpravodaj v březnu 2022 hodnotil s tím, že patří mezi to nejlepší na světě, co si může pořídit. Je totiž schopný ničit letouny, vrtulníky, větší drony a řízené střely.

Noční můra ruských pilotů: jakmile švédský protiletadlový systém RBS-70 zaměří cíl, téměř jistě ho i zasáhne. Šance na únik je malá

Česku ovšem schází a zatím ani nemá objednaný žádný systém protiraketové obrany a není se tak schopno bránit třeba proti balistickým raketám. Až na švédský RBS 70 mu také chybí obrana krátkého dosahu, zvláště taková, které by si poradila s drony. Je proto jasné, že bude muset do armády v dalších letech směřovat ještě mnoho prostředků.

Článek Za posledních 10 let zvýšilo Česko výdaje na obranu 3krát. Ale pořád to nestačí, projektů modernizace je mnoho se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

TRG-22 byla odolná a jednoduchá puška

Předchůdce firmy Sako, jak píše firma na svých stránkách, vznikla roku 1919 jako Opravna zbraní generálního štábu Civilní obrany. Tato jistě honosně znějící jméno přitom zakrývalo, že dílna sídlila v bývalém pivovaru. Roku 1921 byla ale přesunuta do města Riihimäki, 48 km od Helsinek, kde vznikla i munička. Do 2. světové války se firma zabývala jenom výrobou munice a zásobníků a teprve roku 1942 začala vyrábět i pušku L42 7x33mm Sako.

iZdroj fotografie: Public Domain

Předchůdce armádou pořízené TRG-22 (finsky Tarkkuuskivääri Riihimäki G-sarja – Přesná puška Riihimäki Série G), tedy TGR-21, vznikla roku 1989, přičemž vycházela z civilní zbraně. Požadavky zněly: schopnost střelby nejen v arktické zimě, ale i ve vlhkých pralesních oblastech a v suchém a prašném prostředí pouští, a jednoduchost použití i údržby. Obojí vyšlo na jedničku.

Starý, ale osvědčený mechanismus

TRG-21, jejímž základem byla terčová puška Sako TR-6 a finská „snajperka“ Valmet M86, oba požadavky zcela naplňovala. V roce 1999 pak přišla do výroby modifikace TRG-22 s vylepšenou ergonomií pažby a s maximální délkou náboje 75 mm. Její základní provedení s hlavní dlouhou 500 mm, kterou má také ve výzbroji Armáda České republiky, měří 1 000 mm (s úsťovou brzdou pak 1 200 mm) a hmotnost prázdné zbraně je 4,9 kg.

Česká velkorážní odstřelovací puška OP Falcon si poradí i s 25mm pancířem, kořeny má ještě v ČSLA a je veskrze unikátní

Pro maximální spolehlivost byl potřeba co nejspolehlivější, nejjednodušší a časem osvědčený mechanismus. Konstruktéři proto, jak píše Wikipedia, oprášili místo poloautomatiky ten ze staré dobré opakovací pušky Mauser s válcovým otočným odsuvným závěrem. Užívá standardní puškový náboj 7,62 x 51 NATO (308 Winchester) a zásobníky má na 5, 7 a 10 nábojů.

Fin pro české speciály

Tělo pušky dodává výrobce dle potřeb zákazníka v zelené, hnědé nebo černé barvě. TRG-22 je přitom vybavena úsťovou brzdou, která částečně kompenzuje zpětný ráz, ale případně ji lze ze zbraně zcela odstranit – stejně jako moderní optiku – u naší armády jde o Leupold & Stevens VX-3 6,5-20×50 nebo Schmidt & Bender PM II s pevným nebo proměnným zvětšením, a používat místo ní jenom železná mířidla, s nimiž je efektivní dostřel 800 m.

i

Do výzbroje AČR byla puška zavedena s intervencemi v Iráku a Afghánistánu, kde našim vojákům taková zbraň akutně chyběla. Nejprve jí byla vybavena speciální jednotka Vojenské policie SOG, a po jejím rozpuštění se dostala i k vojákům 4. brigády rychlého nasazení a mechanizovaných jednotek. Pušky řady TRG využívá řada států po celém světě, dokonce i Rusko, USA nebo Ukrajina. Dostat se navíc mohou i k civilním zájemcům, vyjde zhruba na 100 000 Kč.

Článek AČR nemohla udělat lépe, když pořídila svým snajprům odstřelovací pušku Sako TRG 22. Byla špičkovou zbraní profesionálních lovců se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lehké tanky by asi byly levnější

Že by mohla slovenská armáda nakoupit lehké tanky na základě CV90, uvádí třeba slovenský DennikN. Jedním z důvodů je nedostatek peněz, a je pravděpodobné, že by lehké tanky vyšly levněji než silně obrněné Leopardy 2A8, které si chce pořídit česká armáda. Ale i ta se potýká s nedostatkem peněz a není vyloučeno, že bude plánovaný nákup až 77 kusů odložen.

🇸🇰#Slovakia: Bratislava considering CV90120 instead of Leopard 2A8

Slovak Defence Minister Kaliňák has previously mentioned an interest in acquiring up to 104 Leopard 2A8 tanks, but now it seems that the ministry has run up against the state’s financial capabilities and is… pic.twitter.com/YlQXUEhk31

— 𝕻𝖗𝖆𝖎𝖘𝖊 𝕿𝖍𝖊 𝕾𝖙𝖊𝖕𝖍 (@praisethesteph) January 10, 2025

Lehký tank CV90120 představil jeho výrobce BAE Systems na slovenské výstavě IDEB v roce 2024, uvádí DefenseMagazine. Jde vlastně o podvozek bojového vozidla, ale vybavený jinou věží a osazený tankovým kanonem ráže 120 mm s hladkou hlavní, uvádí Wikipedia. Zvládat by měl standardní tankovou munici NATO, takže by měl CV90120 stejnou palebnou sílu jako standardní tanky, ale mnohem slabší pancíř.

Lehký tank by měl díly shodné s BVP

Slovenská armáda objednala 152 bojových vozidel CV90 Mk IV, udává Ministerstvo obrany Slovenské republiky, a pokud by si pořídila lehký tank na stejném podvozku, zjednodušila by si logistiku – mnohé náhradní díly i údržbové postupy by totiž byly shodné právě s BVP. Na druhou stranu by museli vojáci přijmout speciální taktiku, protože se lehký tank nemůže postavit do klasického souboje s hlavním bitevním tankem – de facto každý zásah by ho téměř jistě zničil. Musí tak využívat rychlost a útočit ze zálohy do boku nebo zezadu.

Článek Ani Slovensko už Leopardy 2A8 nechce. Zvažuje místo nich lehké tanky na základě BVP CV90, které kupuje také AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V rozpočtu armády je nedostatek peněz

Na nedostatek peněz upozorňuje samo velení armády, konkrétně generál Karel Řehka, který adresoval dopis ministerstvu obrany. MilIn uvádí, že v něm žádá o přerušení nákupu Leopardů 2, resp. nejspíše o jeho odložení. Problémem má být skutečnost, že je ve schválením rozpočtu méně peněz, než se předpokládalo, a navíc konkurují nákupu tanků jiné projekty.

KNDS Leopard 2A8 pic.twitter.com/DDn5sGDHHA

— Ulises (@Ulis3s679) January 7, 2025

Vláda v roce 2024 schválila přistoupení ke společnému nákupu tanků s německým Bundeswehrem, aby se díky větší zakázce dostala na lepší ceny. České ministerstvo obrany na svých stránkách uvádí, že má být pořízeno minimálně 61 Leopardů 2A8 s možností nákupu 16 dalších, což znamená dohromady 77 kusů. Plánovaná cena je přitom 52,1 miliard korun a všechny tanky měli vojáci dle původního záměru dostat do konce roku 2030.

Česko kupuje nová BVP a letadla

V posledních letech a měsících začala AČR hlavně z důvodu zhoršené bezpečnostní situace objednávat novou techniku, takže v současnosti běží několik velkých projektů. K těm zásadním patří nákup bojových vozidel pěchoty CV90, letounů 5. generace Lockheed Martin F-35A Lightning II nebo transportních letounů Embraer C-390 Millennium. Jako nutnost se však ukazuje i posílit protivzdušnou obranu, pořídit další drony a mnoho dalšího.

76 německých tanků Leopard 2A8 by AČR významně posílilo. Stejně jako desítky starších Leopardů 2A4 coby „sekundantů“

I kdyby ale nakonec k odložení nákupu Leopardů 2A8 došlo, bez tanků vojáci nezůstanou. Stále mají staré T-72M4CZ, a navíc dostali nebo kupují 42 postarších – avšak stále schopných – tanků Leopard 2A4, i když na 2A8 pochopitelně nemají. Ty totiž disponují výkonnějším kanonem ráže 120 mm o délce hlavně 55 ráží, uvádí ArmyRecogniton, zesíleným pancéřováním, systémem aktivní ochrany Trophy, pokročilejší optiku, systémem řízení palby a mnohým dalším.

Článek AČR zřejmě nekoupí tanky Leopard 2A8. „Nejsou peníze,“ uvedl generál Řehka. Přednost by měly dostat třeba F-35 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skoro stovka houfnic AHS Krab a podpůrná vozidla

Celkem si polská armáda objednala 96 nových samohybných houfnic AHS Krab ráže 155 mm, což je v NATO standardem. Spolu s nimi má dostat také velitelská a štábní vozidla, obrněná vozidla k přepravě munice a opravárenská vozidla. Zakázku má realizovat společnost Huta Stalowa Wola S.A. (člen Armaments Group (PGZ), tedy dlouhodobý domácí dodavatel, uvádí MilIn.

Za celou zakázku má polská vláda zaplatit asi 17 miliard polských zlotých (asi 100 miliard Kč). Její součástí mají být i školicí a logistické balíčky, ale bližší informace sděleny nebyly. Polský ministr obrany, Władysław Kosiniak-Kamysz, také poznamenal, že podpis této dohody je investicí do bezpečnosti i do polské ekonomiky, a též oznámil zvýšení výdajů na obranu pro příští rok.

V Polsku se formuje Ukrajinská legie, která zasáhne proti Rusku. Je to prý otázka cti, výcvik bude po vzoru NATO

DziennikZbrojny uvádí, že jsou dodávky houfnic AHS Krab plánovány mezi roky 2027 a 2029. Asi polovina z nich má být přitom v modernizované verzi, mj. i s automatickým zásobníkem munice, automatickým nabíjecím zařízením, dálkově ovládaným modulem s kulometem ráže 12,7 mm a systémem, který umožní 360° pohled kolem houfnice.

AHS Krab budou sloužit v polské armádě po boku téměř 700 jihokorejských protějšků K9 Thunder, k nimž pořizuje také 500 amerických M142 HIMARS, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali. AČR má mít mimochodem pouze 62 houfnic CAESAR, uvádí Ministerstvo obrany ČR.

Článek Polsko kupuje nové houfnice, aby zvládlo odolat Rusku. Je jich mnohem více, než jich bude mít AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mina zničí i tank, co na ni nenajede

Praktické zkušenosti armád dokazují, že jsou protitankové miny nesmírně účinné hlavně v obraně, a není proto divu, že si budou moderní typy pořizovat i čeští vojáci. Model SENTRY označuje výrobce STV GROUP za chytré tvarované nábojové protitankové miny nové generace se systémem dálkového ovládání. Díky této technologii jsou mnohem bezpečnější pro vojáky, kteří je používají, a naopak nebezpečnější pro nepřítele.

Video: BMPT Terminator může zklidnit i jediná stará hlavice RPG-7, které by měl odolat, lépe však nedopadá ani tank T-80

Hmotnost jedné miny SENTRY je 10,5 kg a obsahuje výbuchem tvarovaný penetrátor. Ten je podle Cat-Uxo schopen prorazit pancíř o síle až 140 mm RHAe, což se nezdá být mnoho, ale spodní části tanků nejsou silně pancéřované, takže je dokáže naprosto určitě zastavit – klidně i když jde o moderní tank, jakým je ruský T-90M. Navíc má senzory, takže ho nad sebou zaznamená, i když na ni přímo nenajede pásem, a exploduje v ten nejvhodnější okamžik.

Miny SENTRY lze vypínat a zapínat

Specifikem miny je také možnost síťového propojení, což znamená, že jsou s ní vojáci v neustálém šifrovaném spojení, i když může v případě jeho rušení fungovat i samostatně. Díky tomu lze např. celé minové pole nebo jeho určitou část deaktivovat, když přes něj přechází přátelské jednotky, a pak ho zase aktivovat, uvádí MilIn. SENTRY v sobě má mimochodem systém GPS, takže vojáci vědí, kde přesně se nachází, a po deaktivaci ji lze sebrat a opětovně použít.

Forcit displayed the Sentry mine system at Eurosatory this year for the first time. They’re a 10.5 kg mine with mesh connectivity to enable remote operation. It includes a communication link with a rugged control unit that marks the location of the mine with GPS. pic.twitter.com/ZLYCc2ywKR

— Sam Cranny-Evans (@Sam_Cranny) October 24, 2024

Pro nepřítele je naopak mina nebezpečnější více než ta klasická. Jelikož je v plastovém pouzdru, není snadné ji lokalizovat, a ani když se to ženistům nepřítele povede, nemají vyhráno, protože je vybavena systémem, který ji přivede k výbuchu, když se s ní někdo pokouší manipulovat. Pravděpodobně je navíc možné SENTRY odpálit i na dálku, například v okamžiku, kdy se k ní nepřítel přiblíží a její „majitel“ ho sleduje a může ho tak překvapit.

Článek AČR vsadí na velmi chytré protitankové miny, které zničí klidně moderní ruský tank T-90M, aniž by na ně přímo najel se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Leopard 2A4 byl v Polsku pěkně vylepšen

První tanky Leopard 2 získalo Polsko již v roce 2002, ale jednalo se o starší německé Leopardy 2A4, uvádí Wikipedia. Tedy ty samé, jaké Německo věnovalo české armádě za pomoc odeslanou na Ukrajinu. Poláci si ale byli vědomi toho, že již nesplňují parametry těch nejmodernějších tanků a rozhodli se je značným způsobem vylepšit – posílili ochranu, palebnou sílu a instalovali řadu moderních systémů. Nejprve tak vznikla verze PL a posléze i vylepšená PL M1.

iZdroj fotografie: Michał Derela / Creative Commons / CC BY-SA

Jednou ze základních změn je na polské verzi tanku dodatečné pancéřovaná věže, uvádí MilMag. Ochranu to mělo zesílit natolik, že je lepší než u pozdějšího Leopardu 2A5. Instalován byl také modernější protipožární a protivýbuchový systém a systém varování informující o zaměření. Dostalo se každopádně i na nové obložení zabraňující vytváření úlomků, čímž zásadně vzrostla ochrana osádky. Co ale zůstalo nezměněno, je pancéřování podvozku, které je původní. Instalována byla nakonec ještě nová pomocná energetická jednotka.

Kanon zůstal, ale zvládá novou munici

Také hlavní zbraň zůstala na polské verzi tanku Leopard 2 nezměněna. Jde o kanon ráže 120 mm s délkou hlavně 44 ráží – dnešní moderní nástupci mají mimochodem délku 55 ráží. MilitaryLeak uvádí, že bylo dělo upraveno tak, aby zvládalo nejnovější typy munice pro kanon ráže 120 mm jako je protipancéřový granát DM96 nebo programovatelná munice DM11. Namontována byla i nová optika, termovize a další vylepšení zlepšující palebnou sílu.

76 německých tanků Leopard 2A8 by AČR významně posílilo. Stejně jako desítky starších Leopardů 2A4 coby „sekundantů“

Polsko by nakonec mělo mít přes 140 tanků Leopard 2 PL nebo PL M1, a k tomu disponuje ještě stovkou Leopardů 2A5. I přesto je však jasné, že vzhledem k akvizici amerických a jihokorejských tanků budou tyto obrněnce v menšině, i když jejich modernizace svědčí o tom, že je polská armáda rozhodně hodlá využívat. Její zkušenosti s přestavbou tanků by se mohly stát inspirací i pro českou armádu, až se bude rozhodovat, zda nezmodernizuje své 2A4.

Článek Polský tankový arzenál skýtá i zásadně modernizované tanky Leopard 2PL M1. Totéž by mohla (a měla) udělat i AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Litva se cítí ohrožena Ruskem

Litva patří ke státům NATO a v posledních letech vydává na svou obranu významnou část rozpočtu. Je to dáno hlavně možným ohrožením ze strany Ruska, s nímž má i společnou hranici, a které ji coby bývalé území Sovětského svazu stále považuje za sféru svého vlivu, i když tomu tak dávno není. ArmyRecognition uvádí, že moderní kulomety se snaží litevská armáda získat co nejrychleji a bude je mít nejenom ona, ale například i pohraniční stráž.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Země se konkrétně rozhodla pro kulomet verze FM Minimi Mk3 využívající munici ráže 7,62×51 milimetrů. Litevské ministerstvo obrany na svých stránkách uvádí, že to je stejná ráže, jakou zvolila česká armáda, která nahrazuje vz. 59 Rachot. Tento kulomet slouží jako základní podpůrná zbraň družstva vojáků a výhodou je, že ho unese jediný voják. Ale pokud je třeba, lze ho umístit i na trojnožku nebo namontovat na nějaké vozidlo.

Litva zvolila pro FN Minimi silnější munici

Kulomet je vyráběn ve dvou základních rážích, uvádí Wikipedia, a to 5,56×45 mm, což je munice používaná v útočných puškách, a 7,62×51 mm, kterou najdeme třeba u odstřelovačských pušek – je tedy výkonnější. S druhou zmíněnou může vést FN Minimi účinnou palbu do vzdálenosti 1 kilometru a kadenci má až 1 150 ran za minutu.

Kulomet a útočná puška v jednom: FN Evolys může vojákům významně pomoci ve městech, je lepší než Českem kupovaný FN Minimi

Výhodou FN Minimi je relativně nízká hmotnost 7,1 kg, takže s ním může bez problémů manipulovat jediný voják. Zvyšuje ji samozřejmě hmotnost nabité munice, nejčastěji jsou užívány pásy se 100 nebo 200 náboji; pak má hmotnost až kolem 10 kg. Jednoduchým způsobem lze ale místo nich použít zásobník standardu pušky M16. Kulomet má také vynikající ergonomii a střelec si může nastavit třeba délku pažby či přidělat různé vybavení.

Článek Litevská armáda vsází proti Rusku na lehký kulomet FN Minimi, jaký má ve výzbroji AČR. Jde o skvělou volbu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

RBS-70 je dobrý, ale proti dronům drahý

Jedinou zbraní schopnou zajistit ochranu nebe nad českými vojáky je v současnosti systém RBS-70 nebo jeho novější verze RBS-70 NG. Čeští vojáci disponují 32 kusy, od každého typu jich mají 16. Jedná se o švédský protiletadlový komplet krátkého dosahu určený proti letounům, střelám s plochou drahou letu a dalším cílům, uvádí armáda na svých stránkách. Jde sice o velmi kvalitní zbraně s dosahem až 8 kilometrů, ale není jich mnoho, a střely do nich jsou navíc poměrně drahé, což je hlavně proti levným dronům značný handicap.

iZdroj fotografie: Litevská armáda

Ve světě existují i další systémy schopné podobné úlohy zajistit. Pokud by vojáci hledali velmi jednoduchou a levnou ochranu proti dronům, mohli by teoreticky zvolit i český MR-2 Viktor. Jde o vylepšený systém ZPU-2 vybavený 2 kulomety ráže 14,5 mm umístěný na podvozku Toyota, uvádí ArmyRecognition. Vylepšený je tak, že disponuje denním a nočním zaměřovačem umožňujícím vést účinnou palbu na letící cíle vzdálené až 2 km.

Skyranger 30 je vhodný, má kanon i střely

Existují nicméně i mnohem sofistikovanější zbraně – příkladem může být německý systém Skyranger 30 nebo Skyranger 35 ráže 30 nebo 35 mm. Wikipedia uvádí, že jde o věžový systém, který je možný umístit na různé podvozky třeba obrněných transportérů nebo BVP, ale i dalších, a kromě kanonu ho lze vybavit ještě protiletadlovými střelami. K detekci cílů je používán moderní radar typu AESA, avšak lze ho doplnit i dalšími senzory.

2v1 systém protivzdušné obrany Skyranger 30 pro Maďarsko principem žádná novinka není, ochranu jednotkám však zajistí slušnou

Česká armáda by ale mohla sáhnout i po moderních technologiích, jakými jsou lasery, příkladem může být HELWS od společnosti Raytheon umístěný na vozidle. TheDefensePost uvádí, že systém testuje britská armáda a dokázal úspěšně eliminovat cíl na vzdálenost větší než 1 kilometr. Výhodou laseru je jeho levný provoz, což z něj dělá skvělou zbraň proti levným dronům. S výkonnými lasery je počítáno i na obranu proti různým střelám nebo projektilům.

Článek Systém, který ve výzbroji AČR rozhodně chybí, je mobilní protivzdušná obrana na krátkou vzdálenost. A rozhodně by ji potřebovala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ANTOS-LR má prodloužený dosah

Český lehký minomet ANTOS-LR je produkt státního podniku Vojenský technický ústav a jde vlastně o pokračování lehkého minometu ANTOS. Oproti němu je o něco větší a těžší, ale vojákům to poskytuje mnohem větší dosah. Minomet je vyroben z vysoce pevných slitin hliníku a titanu a plastů, uvádí ArmyRecognition, což jeho hmotnost významně snižuje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Vojenský technický ústav na svých stránkách uvádí, že ANTOS-LR slouží hlavně k posílení palebné síly výsadkářů, průzkumných jednotek a speciálních jednotek, a je užíván na úrovni čety, přičemž dokáže zasahovat proti pěchotě a palebným postavením v nechráněných zákopech. Jednotka ho ale může použít např. i ke zničení barikád, pozorovacích bodů či shromáždění jednotek, a rovněž může být účinný proti nepancéřovaným vozidlům.

Minomet zvládne t i některou munici NATO

Minomet ANTOS-LR má ráži 60 mm a lze do něj použít minometnou munici vyráběnou v ČR, stejně jako a vybrané minometné projektily stejné ráže z výzbroje NATO. Takovéto minomety většinou používají vysoce explozivní munici, která ničí cíle v místě dopadu explozí a střepinami. Existuje však i speciální munice, například kouřová.

Česká zbrojovka stvořila BREN 3, který pomáhaly vylepšit i speciální jednotky. Snad bude mít ve světě úspěch jako předchozí

Aby mohli vojáci minomet snadno přenášet, musí být co nejlehčí. Wikipedia uvádí, že jeho celková hmotnost je i se zaměřovačem menší než 15,6 kg a dosah jeho střelby je 2,9 km, ale některé údaje udávají téměř 3,1 km, což je na lehký minomet velmi dobrá hodnota. Ve výzbroji ho má česká armáda a hlavně speciálním jednotkám poskytuje v boji velikou výhodu. Minomet má ale šanci uchytit se i ve výzbroji jiných armád NATO.

Článek Český lehký minomet ANTOS-LR z výzbroje AČR má na svou kategorii velmi dobré hodnoty a poskytne slušnou palebnou sílu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

TAROS již ve čtyřech generacích

Vozidlo TAROS je konstrukce vyvinutá státním podnikem VOP CZ spadajícím pod Ministerstvo obrany ČR. Firma na svých stránkách uvádí, že disponuje pokročilými autonomními funkcemi řízení a navádění, které mu umožňují nepřetržitý provoz a nasazení ve složitých a rizikových prostředích. Opatřit ho navíc lze různými nástavbami, dostupné fotografie ukazují vozidlo osazené třeba kulometem nebo jakýmsi košem k převážení materiálu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Přesné parametry vozidla společnost nezveřejnila, ale rychlost má být až 20 km/h. Ministerstvo pak ve své tiskové zprávě uvedlo, že 102. průzkumný prapor používal třetí generaci vozidla TAROS s nosností 320 kg, kdežto čtvrtá generace už má mít nosnost 1 tunu. Disponovat má i pasivním chlazením elektromotoru, z čehož lze odvodit typ pohonu a skutečnost, že by konstrukce měla být obtížněji zachytitelná například prostřednictvím termovize.

TAROS používá kolový podvozek

Autonomní robotická vozidla začali konstruktéři vyvíjet již na začátku 20. století, uvádí Wikipedia, ale jejich masivní rozvoj umožnily technologie až v posledních letech. Existují v různých velikostech a jsou většinou opatřena pásy nebo koly, což je příklad i české konstrukce. Z existujících protějšků by se dala přirovnat třeba k jihokorejskému robotickému bojovému vozidlu Arion-SMET, které má nosnost 550 kilogramů a rovněž ho lze vyzbrojit.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Vozidla, jakým je TAROS, mohou mít velikou budoucnost, s jejich schopnosti budou pochopitelně záležet i na vybavení. Kromě výše zmíněné bojové či přepravní funkce mohou sloužit jako platforma pro strážení nějakých významných cílů, vykonávat průzkumné úkoly a pomáhat s likvidací min. Využití však mohou najít uplatnění i v civilní oblasti, třeba jako pomocník složek Integrovaného záchranného systému, pomáhat v zemědělství či při nějakých katastrofách.

Robotické vozidlo TAROS

Článek Vyvíjené české autonomní vozidlo TAROS pod záštitou ministerstva má obrovskou budoucnost a již ho testovali vojáci AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Uběhnout 5 kilometrů je začátek dne

Na videu níže můžete vidět, že začíná den u dělostřelectva během dlouhým 5 kilometrů, po němž následuje cvičení a posilování zahrnující třeba série kliků, sklapovaček, angličáků a dalších cviků. Vojáci pluku zkrátka potřebují skvělou fyzičku stejně jako jiní, protože se rozhodně jenom nevozí. Internetové stránky pluku prozrazují, že je složen ze dvou oddílů, mezi nimiž existuje zdravá soutěživost o to, který je lepší, což se projevuje i na videu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Ani poté se vojáci kupodivu nepřesouvají k dělostřeleckým systémům, ale k činnostem souvisejícím s jejich naváděním. K tomu jsou vybaveni dvěma typy vozidel – první jsou NEXTER Titus, a jak ministerstvo obrany na stránkách uvádí, hned 20 jich je určených ke koordinaci palebné podpory. Ta druhá jsou lehká obrněná vozidla dělostřeleckého průzkumu na bázi automobilu IVECO M65E19WM. Z něj youtuber s průzkumníky a přístroji na zaměření cíle vyrazí do terénu, kde pochopí, k čemu vlastně dělostřelci potřebují tak skvělou kondičku.

Houfnice DANA je krásná, ale zastaralá

Hlavní zbraní dělostřeleckého pluku je samohybná kolová houfnice ShKH vz. 77 DANA, o níž čeští dělostřelci říkají, že je nejkrásnější na světě. WeaponSystems uvádí, že byla zkonstruována v Československu v 70. letech 20. století a používá sovětskou munici ráže 152 milimetrů. S tou základní má dosah 18,7 kilometrů a se speciální až 28,2 kilometrů. Ve své době patřila mezi opravdovou špičku, ale dnes jsou již její parametry nedostatečné.

Akce AČR „Vojákem na zkoušku“ pro veřejnost: vojákem se mohl stát na chvíli kdokoliv, plat a benefity jsou navíc zajímavé

Dělostřelci se proto dočkají výměny, konkrétně si Česko objednalo moderní francouzské houfnice CAESAR, jichž bude celkem 62 kusů. ArmyRecognition uvádí, že jde o dělo ráže 155 mm s hlavní o délce 52 ráží, které dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti až 40 kilometrů, se speciální municí ještě dále. Verze určená pro českou armádu bude na podvozku Tatra s pancéřovanou kabinou, což zajistí dobrou ochranu osádky a skvělou průchodnost terénem.

Článek Video: jak vypadá den u dělostřelectva AČR, ukazuje youtuber, který se setkal i s nejkrásnější houfnicí na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Díky nižší věži se profil tanku zmenší

Nápad konstrukce tanku Leopard 2A-RC 3.0 je vlastně jednoduchý a efektivní, protože využívá osvědčeného podvozku Leopardu 2, na němž je umístěna revoluční bezosádková věž, uvádí ArmyReciognition. A jelikož nemusí mít prostor pro osádku, je mnohem nižší než věže používané na existujících Leopardech 2, čímž snižuje profil tanku o 30 %. To ho dělá hůře zasažitelným, a navíc je vybaven automatickým nabíjením, takže je osádka pouze tříčlenná.

A few asking what’s clever about Leopard 2A-RC 3.0’s (Gods that name is horrid, even if the tank is a lovely bit of engineering) unusual double-trunnion gun mount, most recently seen on the RCT120 turret last year.

TLDR – greater elevation/depression for a given turret height. pic.twitter.com/Z9pS38VUZW

— Jon Hawkes (@JonHawkes275) June 13, 2024

Tank může být osazen buď klasickým kanonem ráže 120 mm používaným ve většině tanků NATO, nebo novým kanonem ráže 140 mm s větší silou. NationalInterest uvádí, že rychlost střelby jsou 3 rány za 10 sekund a že má být automatické nabíjení odlišné od toho v sovětských nebo ruských konstrukcích – neměla by se tedy vyskytovat známá slabina, kdy se po zasažení vznítí munice v prostoru osádky a výbuch katapultuje věž do dálky.

Osádka bude velmi dobře chráněna

Hmotnost Leopardu 2A-RC 3.0 má být pod 60 tun, což je méně než u většiny stávajících západních tanků, zatímco rychlost až 65 km/h. KNDS ve své tiskové zprávě uvádí, že by měl poskytovat osádce vysokou míru ochrany a měl by mít i systém aktivní ochrany – snímek na sociální síti ukazuje vybavení tvarově se podobající izraelskému systému Trophy. Na podvozku jsou také viditelné bloky reaktivního pancéřování, ale není jasné, jakého je typu, ačkoliv nejmodernější verze zvyšují odolnost proti kumulativním i kinetickým projektilům.

76 německých tanků Leopard 2A8 by AČR významně posílilo. Stejně jako desítky starších Leopardů 2A4 coby „sekundantů“

Výhodou konceptu Leopard 2A-RC 3.0 je i skutečnost, že není nutné vyrábět od začátku nový tank, neboť na něj lze modernizovat všechny typy Leopardů 2. Vzhledem k tomu, že je zaveden v mnoha armádách, má velice dobrý potenciál na rozvoj a úspěch. Teoreticky by ho mohla v budoucnu využít i česká armáda, protože má již 14 tanků Leopard 2A4, kdežto o darování a koupi dalších jedná s Německem, a celkem by jich mohlo být až 42. Nehledě na kupované nejmodernější Leopardy 2A8, jejichž nákup už byl schválen, uvádí AČR.

Článek Exkluzivní tank Leopard 2A-RC 3.0 s revoluční bezosádkovou věží sníží profil o 30 %, modernizovat by na něj mohla i AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Leopard 2A8 je nutný pro těžkou brigádu

O koupi Leopardů 2A8 spekuluje ČR již řadu měsíců, ale až nyní je jasné, že se připojí k nákupu prováděném německou vládou, čímž získá až 77 kusů, uvádí ArmyRecognition. Jistý je nákup 61 tanků, protože ty Česko potřebuje na vybudování těžké brigády, k níž se země zavázala u spojenců. Mělo by ji sice mít již v roce 2026, což ale nestihne, protože první nové tanky začne dostávat až v roce 2027, a na dalších 16 tanků má mít potom Česko opci. Za všechny má zaplatit 52 miliard korun a počítá s nimi zhruba do roku 2060.

There’s been much speculation about what features the new Leopard 2A8 will have. The Euro-MBT shown at Eurosatory last year provides some clues. Expect a new turret with autoloader, deletion of hull ammo storage, APS, counter-UAS weapon, and the ability to control a UGV wingman. pic.twitter.com/CqZnJioZtd

— Nicholas Drummond (@nicholadrummond) May 18, 2023

Jedná se rozhodně o jednu z nejlepších koupí, neboť je tank Leopard 2A8 nejmodernější hlavní bojový tank na evropském trhu. Vychází z předchozích modelů Leopardu 2, takže bude vyzbrojen kanonem ráže 120 mm s délkou hlavně 55 ráží a bude mít i případné moduly výrazně zvyšující jeho ochranu. Velkým rozdílem oproti předchozím modelům je systém aktivní ochrany Trophy, uvádí Wikipedia. Ten dokáže ničit přilétající protitankové střely a nejspíše i drony. Vedle toho má mít i nový systém senzorů schopný fúze dat.

Česko má mít i starší Leopard 2A4

Tanky Leopard 2A8 však nejsou jediné, na něž česká armáda sází. Jak již bylo řečeno, má i 14 straších modelů 2A4 s vyprošťovacím vozidlem, a další takové může získat – starší tanky by tak těm novým sekundovaly. Další dar z Německa a koupě tanků by mohlo znamenat 42 Leopardů 2A4 a 3 vyprošťovací vozidla. Tanky budou sloužit k výcviku, ale třeba i pro potřeby aktivních záloh. Lze je navíc modernizovat na úroveň, kdy jsou uvnitř jako Leopard 2A7 a zvenku jako Leopard 2A4. Podobný postup volí třeba Rakousko, uvádí Defence-Ua.

Český tank T-72M4CZ: ve své době byl nejlepší T-72 světa, ale dnes už nestačí. V AČR ho nejspíše nahradí Leopard 2A8

Ač není koupě tanků za 52 miliard levnou záležitostí, zkušenosti ukazují, že jsou silné obrněnce nezbytnou součástí armád. Spolupracovat také budou s nejmodernějšími BVP CV90, které Česko kupuje. Těžká brigáda tak bude jednou z nejlépe vybavených jednotek v Evropě a po jejím dokončení snese srovnání s jakoukoliv podobnou jednotkou v NATO. Vybavit ji bude nutné i dalšími systémy, třeba mobilními prostředky protivzdušné obrany krátkého dosahu.

Článek Až 77 moderních tanků Leopard 2A8 by z AČR udělalo jednu z nejlépe vybavených v Evropě. Sloužit nám budou minimálně 30 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čeští speciálové trénovali zničení náklaďáku

Také čeští vojáci chtějí podle všeho držet krok s moderními trendy, takže se již v jejich výcvicích začínají sebevražedné drony objevovat – obvykle jsou udělané z běžných FPV modelů. Svědčí o tom i video, které speciální síly Armády České republiky publikovaly na sociálních sítích. Je na něm vidět, jak vojáci za pomoci dronu trénují zničení jedoucího nákladního automobilu, uvádí MilIn. Viditelně se přitom jedná o běžný komerční dron, na němž je připevněný čtvercový předmět – tam má pravděpodobně imitovat hlavici.

🇷🇺RUSSIA’S NEW SUICIDE DRONE

It’s reported that the new ‘Piranha’ FPV attack drone likes to target U.S M1 Abrams tanks.

Source: Sputnik pic.twitter.com/IF6RT3xtuY

— Mario Nawfal (@MarioNawfal) March 8, 2024

Video ukazuje, jak si vojáci nejprve dron připravují, a poté jak startuje – nejspíše z kufříku používaného k jeho přenášení. Operátor používá k jeho řízení dálkové ovládání a speciální brýle napojené na kameru dronu. K nákladnímu automobilu opatřenému plachtou a jedoucímu po cestě přiletí zezadu a narazí mu do korby. Běžně by následoval výbuch, ale jelikož šlo o cvičení, dron jenom lehce dosedl do plachty. Kdyby se jednalo o ostrou akci, na korbě nákladního vozidla by explodoval, čímž by ho zničil nebo alespoň poškodil.

AČR má aktuálně hlavně průzkumní drony

Česká armáda má v současné době ve výzbroji různé typy dronů, ale většinou jsou určeny jenom k průzkumu a není jich mnoho. Wikipedia uvádí, že jedním z těch moderních je např. AeroVironment RQ-20A Puma nebo jeho vylepšená verze Puma 3 AE. Vojáci disponují také drony Boeing Insitu ScanEagle a AeroVironment RQ-11 Raven. V lednu 2024 pak armáda publikovala zprávu a fotografie z cvičení, kde používá i nějakou kvadrokoptéru.

2 letci AČR by mohli poprvé v historii velet vzdušným operacím NATO. Je to nesmírně zodpovědná a náročná pozice

V roce 2023 Ministerstvo obrany ČR rozhodlo, že pro armádu nakoupí 200 menších taktických dronů namísto středně velkých, uvádí v tiskové zprávě. Mělo by se jednat o letouny od malých kvadrokoptér po 20 kilogramů těžké stroje s dlouhou vytrvalostí; střední drony budou nakoupeny až později. Nemusí to však dostačovat, neb zkušenosti z probíhajících konfliktů ukazují, že jsou armády schopny spotřebovat i stovky sebevražedných dronů denně, jelikož nahrazují i dělostřelectvo. I AČR se tomu bude muset přizpůsobit.

Článek Ani čeští speciálové nezahálí a trénují útoky pomocí dronů. Zatím jich však mají jenom hrstku – potřebují jich násobně více se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na Slovensku dokonce čeští vojáci velí

Asi neviditelnější misí současnosti je účast na úkolovém bojovém uskupení Slovensko. Jedná se o mnohonárodní prapor pod patronací Severoatlantické aliance, jehož cílem je odstrašit případné protivníky, čímž je myšleno především Rusko, na východní alianční hranici. Tento prapor tvoří 4 roty z Česka, Německa, Slovinska a Spojených států amerických. Naše země mu v současnosti velí, uvádí ministerstvo na svých stránkách, a hlavní bojovou silou jsou BVP-2.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Další vojáci působí v Pobaltí v rámci Alianční předsunuté přítomnosti eFP, informuje ministerstvo obrany na svých stránkách. V Lotyšsku je nyní 50 vojáků z čety ochrany z 22. základny vrtulníkového letectva z Náměšti nad Oslavou a 53. pluku průzkumu a elektronického boje, respektive 532. praporu elektronického boje z Opavy, a 2 vojáci jsou dokonce členy aktivních záloh. Vojáci mají k dispozici vozidla IVECO LMV.

České Mi-171Š mohou vozit speciální jednotky

Velké uskupení českých vojáků se pak nachází v Polsku, kde slouží zhruba 100členná jednotka vybavená víceúčelovými vrtulníky Mil Mi-171Š. Jejich úkolem je zde spolupracovat s polskou armádou a podporovat alianční Mnohonárodní sbor Severovýchod. V případě potřeby by vrtulníkáři z Náměšti nad Oslavou ve svých letounech mohli přepravovat i alianční speciální jednotky, uvádí Ministerstvo obrany na svých stránkách.

Braniborský pluk, speciální německé jednotky, jejichž cílem bylo překvapit nepřítele a vyvolat puč. Jejich důmyslnost neznala mezí

Většina dalších misí české armády je velice malá, ale to neznamená, že by nebyla důležitá. Čeští vojáci například slouží na Sinaji, kde dohlíží na dodržování mírových dohod, čtveřice vojáků je pak na izraelsko-syrské hranici, kde se podílí na dohledu dodržování míru mezi Izraelem a Sýrií. Zástupce české armády lze rovněž najít například v jednotkách podílejících se na dohledu nad embargem na Libyi, ale působí i v Kosovu, Středoafrické republice a Kongu, a jeden voják je dokonce na hranicích mezi Indií a Pákistánem.

Článek Kde ve světě má AČR vojáky a proč: třeba na Slovensku je součástí skupiny pro odstrašení Ruska a dokonce jí velí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velitelem mise může být Čech poprvé

Aby mohl pilot v nějaké mezinárodní misi zastávat pozici velitele mise, musí na to být náležitě kvalifikován; NATO na to má velmi přísné požadavky. České ministerstvo obrany v tiskové zprávě uvádí, že se této kvalifikace podařilo dosáhnout dvěma českým pilotům, a je to poprvé v historii, kdy by mohl český letec velet mezinárodní operaci. Oba složili zkoušku ve Španělsku na cvičení programu Tactical Leadership Programme.

Čeští piloti budou pro NATO nepostradatelní. Jako jediní budou totiž detailně znát F-35 i JAS-39 Gripen

Tento program je také známý jako Pilotní škola NATO. Wikipedia uvádí, že jde o organizaci tvořenou 10 stálými členskými zeměmi NATO, ale podílí se na ní i další členské země aliance, a zapojit se mohou i některá pozvaná nečlenská letectva. Škola je centrem pokročilého výcviku pro piloty a letecké navigátory, sídlí na letecké základně Los Llanos ve Španělsku.

Češi létali po boku ostatních kolegů

Na cvičení ve Španělsku nebyli dva čeští piloti sami. Běžně se ho účastní několik desítek letadel z několika zemí, a proto po jejich boku létaly Eurofighter Typhoon z Itálie a Španělska, Dassault Rafale z Francie, General Dynamics F-16 Fighting Falcon z Řecka a švýcarské McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Z čáslavské základny bylo ve Španělsku 30 lidí, ať se jednalo o piloty nebo technický personál pro trojici letounů JAS-39 Gripen.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

ArmyAviationMagazine uvádí, že je Mission Commander určený pilot velící všem letadlům během operace. Dohlíží na to, aby jednotlivá letadla splnila úkoly, a nakonec je všechna dovedl v pořádku na základnu. Misi sám neplánuje, ale samozřejmě se na plánování podílí, a nakonec má právo rozhodnout o její finální podobě. To vše vyžaduje, aby byl nejenom zkušený a dostatečně vyškolený, ale musí mít i předpoklady pro taktické velení.

Článek 2 letci AČR by mohli poprvé v historii velet vzdušným operacím NATO. Je to nesmírně zodpovědná a náročná pozice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Členství v aktivních zálohách má podmínky

Pokud se někdo chce stát příslušníkem aktivních záloh, může se přihlásit buď on-line nebo se dostavit do jednoho ze 13 rekrutačních středisek Armády České republiky, uvádí aktivní zálohy na svých stránkách. Členem se může stát každý občan ČR ve věku od 18 do 60 let, musí být trestně bezúhonný, nepodporovat žádné extrémistické hnutí a samozřejmě musí být dostatečně tělesně zdatný, aby službu se zbraní v ruce zvládl.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Když je zájemce do aktivních záloh přijat, musí absolvovat základní kurz vojáka v délce 4 týdnů, který se koná na Vojenské akademii ve Vyškově – většinou jsou během roku konány 4 kurzy. Během nich členové aktivních záloh projdou intenzivním teoretickým i praktickým cvičením, uvádí akademie na stránkách, přičemž jsou adepti vystaveni zvýšenému fyzickému i psychickému zatížení, což je má připravit na budoucí úlohy a otestovat, zda jsou schopni je plnit. Výcvik se netýká toho, kdo již dříve profesionálním vojákem byl.

Motivací může být pro záložníky i odměna

Členové aktivních záloh musí na několik týdnů v roce na cvičení v jednotce, v současné době jich je po Česku 56 a mají různá zaměření. Zaměstnavatel povinen člena aktivních záloh na výcvik uvolnit, přičemž členové aktivních záloh dostávají finanční příspěvek, což jim má kompenzovat jejich službu a zároveň motivovat občany České republiky, aby se do záloh hlásili. Členové aktivních záloh pak mohou dokonce sloužit i v zahraničí misích.

Akce AČR „Vojákem na zkoušku“ pro veřejnost: vojákem se mohl stát na chvíli kdokoliv, plat a benefity jsou navíc zajímavé

Wikipedia uvádí, že se aktivní zálohy dělí na teritoriální pěší roty, jednotky u jednotlivých útvarů Armády České republiky, vojenské policie, hradní stráže a vojenského zpravodajství, a další členové záloh mohou sloužit i na štábech a velitelstvích. V současnosti mají aktivní zálohy necelých 4 500 členů a armáda se netají snahou jejich počet navýšit, protože současný stav je vzhledem k bezpečnostní situaci nedostatečný.

Článek Jak vypadá cvičení záloh AČR, a kdo se (ne)může stát součástí: armáda se netají, že by počty záložníků ráda navýšila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Významná podpora českého průmyslu

Podepsání dohody o dodávkách CV90 neznamená, že začnou okamžitě proudit. Už jenom proto, že výrobce BAE Systems přizpůsobuje nejmodernější verzi MKIV českým požadavkům. Už dnes ale jezdí do Švédska zástupci české armády, a to včetně budoucích instruktorů, aby dohlédli na to, že dostanou přesně to, co chtějí. Ministerstvo obrany na svých stránkách uvádí, že je jim k dispozici i přesná 3D maketa, kterou si vojenští instruktoři osahali.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Na dodávku prvních CV90 si ale vojáci budou muset ještě počkat. V roce 2025 bude hotový teprve první prototyp, který čeká ho řada zkoušek. Do Česka pak první vozidlo dorazí někdy v průběhu roku 2026. Na výrobě se přitom bude podílet i několik českých firem – třeba VOP CZ by měl být hlavním integrátorem a vyrobí části podvozků, kdežto Excalibur Army zase věž, uvádí Wikipedia, ale podílet se budou i další společnosti. V ČR bude zkompletováno více než 200 kusů objednaných CV90, poslední vozidla pak armáda dostane do roku 2030.

Česká verze vychází z té aktuálně nejmodernější

Ve službě švédské armády je CV90 od roku 1994, ale bylo modernizováno a jeho nejnovější verze MkIV je v mnohém vylepšená. Má mít lepší ochranu nebo mobilitu, uvádí ArmyRecognition. Česká verze bude vyzbrojena kanonem ráže 30 mm, což byl český požadavek, ale BVP mívá i jiné kanony. Dále ponese protitankové řízené střely Spike-LR a nechybí mu kulomet. Uveze výsadek až 8 vojáků a v přední části má odolat minimálně munici ráže 30 mm.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Česká republika se o výběr nových bojových vozidel pěchoty snažila několik let – v soutěži bylo nakonec kromě CV90 ještě vozidlo ASCOD od španělského GDELS a německý Lynx od Rheinmetallu. Čeští vojáci se nakonec rozhodli pro švédské, údajně jim nejvíce vyhovovalo. Jde o osvědčené BVP používané některými státy NATO, kromě Švédska třeba Norskem, Finskem a Dánskem, spolu s českou armádou ho koupí i slovenská, i když vybavené jiným kanonem.

Článek AČR dostane první nejmodernější BVP CV90 již za 2 roky, více než 200 jich bude zkompletováno u nás se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Seskoky v horách dělali jenom specialisté

Speciální zimní cvičení napoprvé absolvovalo 35 vojáků z prostějovského 102. průzkumného praporu v Krkonoších, konkrétně se odehrálo na Labské louce, uvádí ministerstvo obrany na svých internetových stránkách. Jednalo se o mimořádný počin, který si vyžádal 3 roky příprav – v minulosti dělali podobné seskoky jenom specialisté a instruktoři, protože jsou velmi náročné z hlediska zabezpečení. Na druhou stranu musí výsadkáři umět v horských či arktických podmínkách operovat i hromadně, a tak je něco podobného nezbytné.

Akce AČR „Vojákem na zkoušku“ pro veřejnost: vojákem se mohl stát na chvíli kdokoliv, plat a benefity jsou navíc zajímavé

Labská louka se nachází v nadmořské výšce 1 350 až 1 400 metrů nad mořem, uvádí Wikipedia, a v době seskoku průzkumníků byla samozřejmě pod sněhem – cvičení vojáci připravovali spolu s Horskou službou ČR a správou národního parku. Jejich prací bylo určit, kde mohou vojáci dopadnout. Ti nakonec seskočili 350 metrů nad terénem z vrtulníků, kdy kvůli počasí nemohli použít padáky typu křídlo, ale museli zvolit ty s kruhovým vrchlíkem.

Pohyb na sněžnicích i příprava na lavinu

Samotným seskokem, při němž se mohli orientovat jenom podle kolíků, ale cvičení jenom začalo – po přistání totiž průzkumníci plnili další úkoly. Byli například vybaveni sněžnicemi, aby se mohli pohybovat i v hlubokém sněhu, a také vyzkoušeli dva typy skialpinových lyží, trénovali přesuny na sněhu a na ledu, ale stejně tak záchranu lidí při zavalení lavinou. V budoucnu by se podobná cvičení na sněhu měla opakovat.

Největší výcvik NATO od dob studené války má zajistit koordinovanou obranu všech členů. Nechybí na něm AČR a je tak trochu premiérou

Onen 102. průzkumný prapor generála Karla Palečka je přitom jediným průzkumným praporem v AČR. Na svých rekrutačních stránkách armáda uvádí, že průzkumníci mají za úkol vytvářet úkolová uskupení a plnit úkoly hloubkového, bojového a optoelektronického vzdušného průzkumu, a též úkoly zpravodajství z lidských zdrojů. Výsadku jsou schopni na padáku a z vrtulníku, a působí ve dne i v noci ve ztížených povětrnostních i terénních podmínkách.

Článek Unikátní milník pro AČR: její vojáci seskočili v zasněžených horách vůbec poprvé, jde o jediný průzkumný prapor u nás se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Leopardy 2A8 by doplňovaly verze 2A4

O možnosti pořídit si tanky Leopard 2A8 mluví české ministerstvo obrany již delší dobu a intenzivně o tom jedná s německou stanou. Novinky s odvoláním na náměstka ministryně obrany Františka Šulce uvedly, že Česko konkrétně jedná o pořízení 76 kusů tanků verze 2A8. Dohoda ještě není uzavřena, takže není jasné, kdy by vojáci mohli tanky fyzicky obdržet, ani jaká by byla jejich cena, ale mluví se o částce ve výši zhruba 50 miliard korun. Česká republika by chtěla tanky nakoupit spolu s německou vládou, aby byla cena co nejnižší.

Germany has started negotiations on the sale of Leopard 2A8 tanks to the Czech Republic, Lithuania, Sweden and the Netherlands.

We hope that old versions of tanks will be sent to Ukraine, as happens with many types of equipment.

In total, the countries that previously sent… pic.twitter.com/dzy9NOInUN

— Jürgen Nauditt 🇩🇪🇺🇦 (@jurgen_nauditt) December 2, 2023

Čeští vojáci již na Leopardech 2 cvičí, protože Česko dostalo od Německa darem 14 starších Leopardů 2A4 a 1 vyprošťovací vozidlo Büffel 3 na podvozku stejného tanku. To přitom nabízí darování dalších 15 tanků, a dalších 15 by si Česko mohlo koupit. Mělo by pak 42 kusů Leopard 2A4 a 3 vyprošťovací vozidla, uvedl iRozhlas. Tím by mohli vojáci sekundovat dalším 76 nejmodernějším Leopardům 2A8 – tedy pokud bude uzavřena dohoda o jejich koupi. Leopard 2A4 lze navíc modernizovat a zlepšit tak jeho schopnosti i ochranu.

Leopard 2A8 má nejmodernější vybavení

Leopard 2A8 vychází z předchozí verze A7, ale oproti ní má být zesílena ochrana, a také dostal modernizovaný motor. ArmyRecognition uvádí, že jeho hlavní zbraní je kanon s hladkou hlavní ráže 120 mm o délce hlavně 55 ráží se schopností využívat nejnovější typy tankové munice. Osádka se v boji může spolehnout na pokročilou optiku, vyspělé řízení palby zaručující vysokou pravděpodobnost zničení cíle první ranou nebo třetí generaci termovize.

Hlavní bojový tank T-72M4CZ v AČR ještě nějakou dobu zůstane, i když by ho měl nahradit Leopard 2A8. Nic lepšího asi není

Velkým plusem je také u Leopardu 2A8 zvýšení ochrany osádky – v základu by se měl spoléhat na posílený kompozitní pancíř složený z oceli, wolframu, kompozitní výplně a keramických komponent, doplněn by měl potom být pasivním pancéřováním. Zesílena je na tanku také střecha, což se hodí proti dronům, a podlaha proti minám. Vedle toho dostane i systém aktivní ochrany Trophy se schopností ničit přilétající protitankové střely, než se dostanou k tanku. Zatím není známé, zda tank dostane i nějakou ochranu proti sebevražedným dronům.

Článek 76 německých tanků Leopard 2A8 by AČR významně posílilo. Stejně jako desítky starších Leopardů 2A4 coby „sekundantů“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vzpomínkový pochod se velice rozrostl

Praporčík Jaroslav Nábělek dělal během 25leté služby v armádě mnohé, včetně akcí zaměřených na školy. Před lety ho zaujal příběh Jaroslavy Krejsové, přeživší účastnice holokaustu, když ji slyšel vyprávět ve škole o jejích životních zážitcích. Rozhodl se, že veřejnost nesmí na tuto událost zapomenout, a pustil se do pořádání pochodu Military Death March. Před 11 lety se ho účastnilo 150 lidí, nyní jich je 1 700, uvádí v tiskové zprávě ministerstvo obrany.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Jako voják působil praporčík Nábělek se svými kolegy i v zahraničních misích – dvakrát tak třeba pořádali vzpomínkový dálkový pochod v Litvě. Tam akcí zaujali vojáky z Německa, a ti ji už třetím rokem pořádají v německém Münsteru. Jeden z německých organizátorů se ale při své práci ocitl ve Spojených státech amerických, konkrétně v Norfolku, kde se pochod uskuteční také, a je tedy šance, že se akce může stát tradicí také za mořem.

Pochod zaplatilo mnoho žen životem

Jak jsem již zmínil, pochod smrti z německého koncentračního tábora Grünberg začal již v lednu 1945, uvedly Novinky. Nacisté nelítostně poslaly kolem 1 200 žen na 400 kilometrů vzdálený Helmbrechts, kam jich ovšem dorazila jenom polovina. Ale ani tam cesta neskončila, nakonec se totiž dostaly až na Prachaticko, a v okolí Volar nakonec našlo smrt 95 žen – na hřbitově, kde jsou pochované, je památník tohoto pochodu.

5 důvodů, proč Japonci neprovedli třetí nálet na Pearl Harbor. Zničující úder mohl změnit průběh celé války

Za druhé světové války nebyly pochody smrti výjimečné, uskutečnilo se jich mnoho. Vlastní zkušenost s ním mají i Američané a spojený je dokonce s občany Československa. Japonci na jaře 1942 nechali poražené americké vojáky pochodovat na filipínském poloostrově Bataan, kde zemřelo až 650 Američanů a 18 tisíc Filipínců. Mezi nimi bylo i 14 Čechoslováků z pobočky továrny Baťa, a někteří pracovníci konzulátu. Česká ambasáda v Manile na svých stránkách uvádí, že 7 z nich během pochodu nebo posléze v zajetí zemřelo.

Článek Český voják „průkopník“: již před 11 lety založil akci, kterou nejdříve inspiroval Němce, a později dokonce Američany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-35 a JAS-39 Gripen budou mít jenom Češi

Zmíněný americký letoun se pomalu stává standardem v letectvech NATO; má ho objednaná řada zemí, ale není jediným, s nímž se budou letci setkávat. Švédské Gripeny má kromě ČR také samo Švédsko nebo Maďarsko. Lze tedy předpokládat, že budou při různých cvičeních i v bojových akcích spolupracovat. České letectvo bude přitom jediné s praktickou zkušeností s oběma typy letounů, uvádí ve své tiskové zprávě ministerstvo obrany.

iZdroj fotografie: Milan Nykodym / Creative Commons / CC BY-SA

Třeba Švédsko totiž o pořízení F-35 ani neuvažuje, neboť pochopitelně prosazuje využívání domácích Gripenů. Do výzbroje tak zavádí novou variantu označovanou jako JAS-39E/F, které má objednáno 60 kusů, uvádí Wikipedia. Jako alternativu k F-35 ji nabízelo i ČR, ale to ji odmítlo. Maďarsko má pak JAS-39C/D, tedy stejná letadla, jaká provozuje i české letectvo, a v dohledné době je asi nahrazovat nehodlá. Naopak se se Švédskem začátkem roku 2024 dohodlo na dalších 4 Gripenech, jimiž doplní stávajících 14, upozorňuje BreakingDefense.

Pronájem JAS-39 Gripen až do roku 2035

České letectvo má od Švédska smluvně zajištěn pronájem Gripenů do roku 2027, ale na spadnutí je dohoda o prodloužení pronájmu, než budou plně bojeschopné slíbené F-35. Ta by měla zajistit provoz švédských letounů až do roku 2035, a to samozřejmě spolu s jejich údržbou a potřebnými modernizacemi, například pokud jde o software, ale i jiné komponenty. Letouny jednoduše mít být plně bojeschopné a plnit své úkoly.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

První F-35 má do České republiky dorazit v roce 2031, uvedla ČT24, z čehož jasně vyplývá, že Češi budou mít plné 4 roky na to, aby testovali vzájemné (ko)operace starých a nových letounů a načerpali řadu zkušeností. Budou mít příležitost si i bez pomoci spojenců vyzkoušet, jak mohou F-35 se schopností stealth, skvělým radarem a senzory bojovat s letouny nižší generace, které sice tyto přednosti nemají, ale zase jsou rychlejší a hbitější.

Článek Čeští piloti budou pro NATO nepostradatelní. Jako jediní budou totiž detailně znát F-35 i JAS-39 Gripen se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Místo 5 let studia stačí jenom 3,5 roku

Budoucí vojenští piloti na Univerzitě obrany ČR dosud studují magisterské obory Vojenský pilot a Řídící letového provozu, které však nový program nahradí. Výhodou je, že již bude stačit pouze 3,5 roku studia namísto 5, jako tomu bylo doposud. Jenom bakalářské studium vojenských pilotů je totiž v západních armádách běžné, uvádí ministerstvo obrany ve své tiskové zprávě. Neznamená to ale, že by absolvent byl rovnou pilotem, i když bude mít základní letecký výcvik – po studiu musí ještě do Centra leteckého výcviku v Pardubicích.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota Spojených států amerických

Celkem se v roce 2024 dostane ke studiu oboru Vojenský letový provoz 20 studentů, z toho jich bude 12 určených pro pilotní specializace. Současní studenti – tedy budoucí piloti letadel – budou během svého výcviku létat v letounech Aero L-159 Alca a Saab Jas-39 Gripen, a v budoucnu budou nejspíše přeškoleni na F-35. Nové absolventy však čeká jiná cesta – výcvik budou provádět již na nových Aero L-39NG, z nichž poté přejdou na F-35.

První F-35 přijdou v roce 2031

O tom, k jaké zbrani bude pilot přeřazen, by se mělo rozhodnout během studia dle jeho předpokladů. Nejatraktivnější budou samozřejmě letouny páté generace F-35A, o nichž Military uvádí, že jde o jednomístné a jednomotorové víceúčelové letouny se schopnostmi stealth a pokročilým senzorovým balíčkem, jaký nemá žádný jiný bojový letoun na světě. Česká republika jich nakoupí celkem 24 kusů a první z nich dostane v roce 2031.

Americké bitevní vrtulníky AH-1Z Viper pro AČR jsou velkou posilou, letectvo získává snáze opravitelné moderní stroje světové úrovně

Atraktivní může být i pilotování vrtulníků Venom a Viper, jichž bude mít české letectvo 10 od každého typu. WeaponSystems uvádí, že bitevní Viper je stroj využívaný hlavně americkou námořní pěchotou a jde o dvoumotorový vrtulník s dvoučlennou osádkou, kanonem a raketami jako AGM-114 Hellfire nebo Hydra 70. Transportní Venom má přitom s Viperem mnoho dílů společných, ale uveze kromě osádky i 10 členů výsadku nebo náklad. Může být vyzbrojen kulomety či raketami Hydra 70, případně APKWS II, uvádí Wikipedia.

Článek Univerzita obrany ČR bude od začátku trénovat budoucí piloty F-35 a vrtulníků Venom a Viper. Stačit jim bude bakalářský titul se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení NATO za účasti 90 tisíc vojáků

Ukázkou schopností aliance je hlavně cvičení Steadfast Defender 24 probíhající od ledna až do května 2024. Dohromady se do něj zapojí 90 tisíc vojáků ze všech členských států, a NATO na svých internetových stránkách uvádí, že jde o největší podobnou akci od dob studené války. Podobně velkou akci uskutečnilo v roce 1988, kdy se konalo REFOGER 88 za účasti 125 tisíc vojáků, i když v té době měla aliance jenom 16 členů.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Na Steadfast Defender 24 je navázána i řada dalších aliančních cvičení a akcí, příkladem může být Loyal Leda 2024 konané v Česku a Polsku za účasti 750 aliančních vojáků, uvádí v tiskové zprávě české ministerstvo obrany. Cílem akce bylo procvičit vedení společných operací kolektivní obrany – jednalo se o štábní cvičení, všechny manévry a incidenty probíhaly pouze simulovaně. V Česku se vojáci pohybovali na letišti v Bechyni a na cvičišti Tisá.

Ochrana Evropy od severu k jihu

Steadfast Defender 24 je velice komplexní cvičení, během něhož například určené jednotky ze severní Ameriky, tedy USA a Kanady, překročily Atlantik, aby se podílely na společné obraně. V první fázi se kromě přesunu síly zaměřily na zabezpečení samotného Atlantiku a Arktidy, a v další fázi pak na obranu jednotlivých částí Evropy od nejsevernějších oblastí až po jih kontinentu. Pro NATO to je v určitém ohledu premiéra, protože na severu přibyli noví alianční členové, tedy Švédsko a Finsko, a druhý z nich má dlouhou hranici s Ruskem.

Kdyby Rusko zaútočilo, chtělo mu Polsko ještě před lety obětovat až 40 % svého území. Tehdy ale přecenilo sílu ruské armády

Jednou z akcí uskutečněnou v rámci Steadfast Defender 24 byla třeba operace Dragon 24, uvádí na svých stránkách britské ministerstvo obrany. Zde vojáci několika aliančních členů trénovali přechod přes řeku Vislu, a to relativně blízko ruského a běloruského území. Během cvičení se musela přes 320 metrů široký tok dostat i těžká technika, jako tanky Leopard 2, M1 Abrams nebo bojová vozidla pěchoty M2 Bradley.

Článek Největší výcvik NATO od dob studené války má zajistit koordinovanou obranu všech členů. Nechybí na něm AČR a je tak trochu premiérou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rekruti složí slib, základní výcvik je 12 týdnů

Naposledy se počet nových vojáků Armády České republiky zvýšil v březnu 2024, kdy složilo přísahu 200 nových vojáků, jak informovalo ministerstvo obrany ve své tiskové zprávě. Jde o absolventy kurzu základní přípravy, který je v Česku pořádán ve Vyškově. Takový výcvik trvá 12 týdnů a je složen z teoretické i praktické části. Vojenská akademie na svých stránkách uvádí, že vojáci mají budíček již v 5 hodin ráno, zatímco večerku v 10 večer.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Armáda má ale s náborem nových rekrutů docela problém. Například Novinky přinesly informaci, že v roce 2023 byl čistý přírůstek 600 rekrutů, ale podle náčelníka generálního štábu by armáda potřebovala alespoň dvojnásobný. Dlouhodobá koncepce totiž předpokládá, že do roku 2026 by měly mít ozbrojené síly 30 tisíc vojáků; loni jich mimochodem bylo necelých 27 tisíc.

AČR by chtěla v roce 2024 hned 1 100 vojáků

Plány Armády ČR na rok 2024 jsou docela ambiciózní. V publikované prezentaci na rok 2024 armáda tvrdí, že by chtěla počet profesionálních vojáků zvýšit o 1 100 osob oproti roku 2023, a již v roce 2023 proto spustila intenzivní náborovou kampaň zaměřenou hlavně na mladé muže a ženy, protože problémem není jenom nedostatek vojáků, ale i poměrně vysoký věk, který se v průměru pomalu začíná blížit 40 letům, což není moc dobré.

AČR může v roce 2024 vycvičit další tisíce Ukrajinců a předat jim své zkušenosti, na boj ve velké armádě je ale nepřipraví

Armáda přitom potřebuje jak profesionální vojáky, tak i dostatečné aktivní zálohy, jejichž počty se pohybují jenom kolem 4 500, což je málo. Jedním z lákadel vojáků však může být, že se mohou těšit na některé typy nové techniky, které jsou atraktivnější než byly (a jsou) ty z dob SSSR. Určitě půjde o nová bojová vozidla pěchoty CV90, ale armáda také intenzivně jedná o tancích Leopard 2, a to včetně nákupu nejnovější verze 2A8. Jisté také je, že začnou vojenští piloti po roce 2030 létat v letounech Lockheed Martin F-35 Lightning II 5. generace.

Článek AČR má 200 nových vojáků, potřebovala by jich však výrazně více, a problémem je i věk. Na rok 2024 má vskutku ambiciózní plány se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-24 byl na českém nebi od roku 1978

Vrtulník Mi-24 byl sériově vyráběn od roku 1972, uvádí na svých stránkách Armáda české republiky, ale do tehdejšího Československa dorazil až v roce 1978, a to ve vylepšené verzi Mi-24D. V posledních letech pak čeští letci používali modernizovanou verzi Mi-24V, které měli nakonec ve výzbroji celkem 13 kusů. Některé z nich přitom Česká republika poslala na Ukrajinu, která je měla ve výzbroji rovněž, takže se piloti nemuseli učit ničemu novému.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

České letectvo zvolilo jako jejich náhradu americké vrtulníky Bell AH-1Z Viper používané hlavně americkou námořní pěchotou. V současné době jsou však v ČR pouze 4 kusy, přičemž je ministerstvo obrany koupilo spolu s 8 kusy Bell UH-1Y Venom – dalších 6 Viperů a 2 Venomy pak Česko dostane jako dar za pomoc Ukrajině, doplňuje AČR. Jedná se však o již použité stroje, takže musí před zařazením do výzbroje projít modernizací, kterou nicméně uhradí USA; tyto vrtulníky mají být přitom zařazeny do výzbroje do roku 2026.

Mi-24 Hind zvládal kromě boje i výsadek

Vrtulník Mi-24 je veliký stroj. Trup má na délku 17,5 metrů, uvádí Wikipedia, má 2 nebo 3 členy osádky a v zadní části i prostor pro výsadek až 8 vojáků. Jeho výzbroj je buď kulomet nebo kanon, ale může nést i různé typy neřízených a řízených raket, pum a mnoho dalšího vybavení. Poslední verze používané v ČR byly značně modernizované, měly nové motory, GPS nebo optoelektronický systémem nočního vidění FLIR, a jejich rychlost byla až 310 km/h.

České vrtulníky Mil Mi-24 na Ukrajině stále válí: jsou to sice „staré křápy“, ale vojáky dokáží podpořit střelami i morálně

Oproti tomu nastupující AH-1Z Viper je menší a rychlejší; WeaponSystems udává jeho délku na 14,6 metrů a maximální rychlost 337 km/h. Má přitom dvoučlennou osádku a nedisponuje žádným místem pro výsadek, stavěn je totiž pouze na boj, a to za jakéhokoliv počasí. K tomu nese trojhlavňový kanon ráže 20 milimetrů a může používat i známé protitankové řízené střely AGM-114 Hellfire, případně neřízené rakety Hydra 70 a jejich naváděnou modifikaci APKWS, stejně jako střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder.

Článek Vrtulníky Mil Mi-24 už AČR zcela uzemnila, na zbytek Bell AH-1Z Viper si však bude muset ještě počkat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bez nákladních aut se neobešla již 2. světové válka

Současná moderní armáda stojí na obrněné a další technice, ale její tanky, BVP i transportéry spotřebují ohromné množství paliva, ale i střeliva a dalšího, a veliké jsou i potřeby vojáků. To platilo vždy, ač se to masivně projevilo až za druhé světové války, kdy armády bez flotily nákladních vozidel nezmohly nic. Příkladem jsou automobily Studebaker US6, jak uvádí Wikipedia, jejichž flotila poskytnutá z USA do SSSR umožnila rozsáhlé sovětské ofenzivy.

iZdroj fotografie: Martin Pettitt / Creative Commons / CC BY

V současnosti má být jedním z pokračovatelů tohoto nákladního vozu Mack Defense MMT určený pro americkou námořní pěchotu. Společnost Mack Defense ve své tiskové zprávě uvádí, že vozidlo bude ve třech konfiguracích, a to dle velikosti nákladu. K tomu má mít i hybridní pohon, což bude znamenat nižší spotřebu paliva, a tím prodloužený dojezd. V případě potřeby může přepnout jenom na elektrický pohon, což mu umožní bezhlučný provoz.

Většina provozu Mack Defense MMT je v terénu

Americká námořní pěchota v současnosti disponuje středními taktickými vozidly Oshkosh, která budou postupně nahrazována, a to nejenom v oblasti zásobovacích vozů, ale třeba i cisteren nebo tahačů, uvádí TheDefensePost. Vojenské nákladní automobily musí být velmi kvalitní a odolné – jenom pro představu, u Mack Defense MMT se počítá s tím, že bude 70 % činností provádět v terénu, a jen 30 % na silnici. Má také schopnost přebrodit vodní tok o hloubce až 1,5 m a poskytovat jednotkám v terénu elektrickou energii.

Zrozena v mrazu Sibiře uchvátila Tatra 815 i Sovětský svaz, a absolutní světovou špičkou je dodnes nejenom ve službách AČR

Velkou flotilu nákladních automobilů mají všechny moderní armády; třeba ta česká se spoléhá hlavně na automobil Tatra T-815, jehož má mít v různých variantách přes 2 700, uvádí Wikipedia. Vyznačuje se velmi dobrou průchodností v terénu, ale není jediným nákladním vozem ve výzbroji. Ve střední třídě jde o automobil Tatra T 810 Tactic, což je náhrada legendárního nákladního automobilu V3S, o němž jsme mimochodem také psali.

Článek Jsou stejně důležité jako tanky nebo BVP a boj by bez nich ani nezačal. Taktické náklaďáky nové generace přitom jezdí na elektřinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pro nový kulomet NSV vznikla i nová fabrika

Pod kódovým jménem „Útes“ vznikal v 60. letech v Ústředním konstrukčním a výzkumném úřadu sportovních a loveckých zbraní v Tule. NSV pak byla první písmena jeho tvůrců – Nikitin-Sokolov-Volkov. Zbraň byla hotova v roce 1968, ale její výroba byla zahájena až v roce 1972. Bylo totiž rozhodnuto vybudovat pro ni zbrusu nový závod Mettalist ve městě Uralsk v Kazachstánu, kam bylo přesunulo i mnoho dělníků z Tuly.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY

NSV není žádný drobek, samotná zbraň váží 25 kg, s lafetou 6T7 pak 41 kg. K tomu musí být připočtena hmotnost krabice s 50 náboji, která váží 11 kg, přičemž délka zbraně je 1 550 mm (z toho délka hlavně 1 100 mm). Automechanika je založena na dlouhém odvodu plynů a mechanismus spouště je stejně jednoduchý, přičemž nemá ani natahovací páku, a je elektromechanický nebo elektrochemický.

Dovoluje ovšem jenom automatickou palbu. NSV má přitom kadenci 700 až 800 ran v minutě, avšak konstruktéři doporučují pálit v dávkách 5 až 6 ran, neb se po 100 ranách zasekne.

Výkonný kulomet NSV slouží dodnes

První hlavně měly výdrž pouhých 4 000 ran, takže je začaly v Metallistu chromovat a do munice přidávat speciální chemikálie – pěchotní a verze na vozidla NSVT je rovnou dodávána se třemi vyměnitelnými hlavněmi. NSV má dostřel 2000 m a je vybaven výkonnou optikou. Podle Militaryfactory byl v boji poprvé nasazen v Afghánistánu, přičemž na něm všichni oceňovali jeho palebnou sílu a spolehlivost v drsném klima při teplotách -50 až +50 °C. Pěchotní verze nicméně působila tak obrovský hluk, že vojáci při jejím užívání omdlévali.

Video: co dokáže zničit nejsilnější sovětský samopal PPŠ-41 Špagin; i dnes může být obávaný, americkou balistickou ochranu rozlámal

I přesto se stal NSV hlavním kulometem tanku T-72 a dalších ruských obrněných vozidel. Jeho výroba probíhá dodnes v Kazachstánu, Srbsku a Polsku a vzniká i v ráži NATO 12,7 × 99 mm. Ostatně mnoho zemí NATO, včetně ČR, jak potvrzuje AČR, má zbraň stále ve výzbroji. Ukrajina pak od roku 2001 vyrábí vlastní modernizovanou variantu K-12,7, kdežto Rusko šlo vlastním směrem a zavádí od roku 1998 kulomet Kord (6P50), byť stále užívá i NSV.

iZdroj fotografie: Public Domain

Článek Sovětský 12,7mm těžký kulomet NSV byl velice spolehlivý a stal se metlou bojiště až na 2 km. Dodnes slouží také v AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Desítky let strávila armáda s Rachotem

Český, respektive československý problém s lehkými kulomety nastal již v 50. letech minulého století. ČSSR zůstávala v rámci Varšavského paktu zemí, která do výzbroje zaváděla téměř výhradně svoje vlastní zbraně – a taková praxe měla zůstat i u kulometů. Po dlouhém a svízelném vývoji byl proto zaveden Univerzální kulomet vz. 59 ráže 7,62 x 54 R.

iZdroj fotografie: Uživatel Michal Maňas/ Creative Commons / CC BY-SA

Radost ze zbraně však trvala krátce – Rachot, což byl obchodní název, trpěl velikými problémy s opotřebením součástek a spolehlivostí, a byl i příliš těžký (8,67 kg) – i přesto zůstal ve výrobě do roku 1975 a ve výzbroji je dodnes. Už ČSLA se ho pokoušela nahradit kompletem LADA 2000 na základě sovětského Ak-74, který obsahoval nejenom kulomet, ale i útočnou pušku a karabinu, popisuje web MilitaryHistory. Po revoluci roku 1989 šel však celý program k ledu.

FN Minimi je klasika NATO pro české speciály

Jako nejvhodnější náhrada za Univerzální kulomet vzor 59 se během let ukázal belgický Fabrique Nationale (FN) Minimi, který byl představen již roku 1974, a roku 1980 byl jako M279 SAW přijat americkou armádou. Později byla zbraň přijata i jinými armádami NATO, jak popisuje web Powderandlead, a AČR dostane již modernizovanou verzi Mk.3, která je uzpůsobena 21. století – je z kompozitních materiálů a lze k ní pomocí lišt připojit řadu příslušenství.

Video: Američané si vyzkoušeli střelbu z téměř 100letého sovětského kulometu Děgťarjov (DP) – balistickým plátem kulka neprošla

Zbraň má uzavřený závěr s kladkovým vedením, což vede k maximálnímu zjednodušení mechanismu a jeho spolehlivosti. FN Minimi má jak automatický a poloautomatický režim, tak umožňuje střelbu dávkou. Vedle pásu ho lze nabíjet také v ráži 5,56 mm i všemi zásobníky z pušek M-16 nebo M4. Na zbrani je i sledování zbytku nábojů a v zimních oblastech lze odmontovat lučík pro usnadnění střelby v rukavicích.

AČR se rozhodla pouze pro jednu verzi

FN Minimi má délku 1 040 mm (délka hlavně je 602 mm) a hmotnost 8,2 kg, zatímco účinný dostřel je 1 000 metrů a kadence 600 až 800 ran v minutě – po 100 ranách nepřetržité palby však musí dojít k výměně hlavně. Zbraň je dodávána ve dvou rážích: 5,56 × 45 mm NATO nebo 7,62 × 51 mm NATO. Česká armáda přitom odebírá pouze druhou verzi. V bojích se ukázalo, že verze 5,56 mm není dostatečně výkonná a její účinný dostřel je pouze poloviční.

iZdroj: Public Domain

Nyní mimochodem dochází k modernizaci optických schopnosti zbraně, kdy nová optika Elcan SPECTER skokovým zvětšením 1–4krát v kombinaci s termovizní předsádkou TigIR, jak píše web CZDEFENSE, zajišťuje skvělý přehled na bojišti. Bohužel je s nákupem FN Minimi spojeno i podezření, že byla celá transakce za 1,5 miliardy na 949 kusů předražena. Faktem však zůstává, že AČR získala do výzbroje jeden z nejlepších kulometů dneška.

Článek Univerzální lehký kulomet FN Minimi vyřešil dlouhodobý problém AČR. Konečně se tak podařilo nahradit vz. 59 Rachot se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bunkr protivzdušné obrany komunikuje s NATO

Jaká přesně je lokalita bunkru, z něhož je protivzdušná obrana českého státu řízena, se z videa samozřejmě nedozvíte, ačkoliv třeba oficiální sídlo má 261. středisko řízení a uvědomování v obci Hlavenec ve Středočeském kraji, jak uvádí Wikipedie. Záběry z videa přitom dokazují, že je bunkr střediska silně zabezpečený, a nikdo si nesmí vzít dovnitř ani mobilní telefon, záznamové zařízení nebo další věci, tedy samozřejmě s výjimkou těch schválených. Celé centrum se asi nepřekvapivě nachází pod zemí, aby bylo schopno odolat případnému útoku.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Srdcem bunkru je řídící středisko, které pracuje nepřetržitě24 hodin denně, a propojené je s integrovanou obranou všech zemí NATO. K tomu portál NATO uvádí, že tzv. NATINAMDS je integrovaná protivzdušná a protiraketová obrana, potažmo jde o síť vzájemně propojených národních a aliančních systémů složených ze senzorů, prostředků velení a řízení, a nakonec i zbraňových systémů. České centrum má na přístrojích a obrazovkách přehled o všech letounech, které přilétají do vzdušného prostoru ČR nebo někde u nás odstartovaly.

Obsluhu tvoří vycvičení specialisté

Řídící centrum je plné obrazovek, takže obsluha vidí, co se nad celým územím děje. Lidé, kteří v něm pracují, jsou pouze profesionálové, a aby získali všechny potřebné dovednosti, trvá to několik let. V roce 2023 se mimochodem účastnili unikátního cvičení Clear Sky všech prvků integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany, uvádí na svých stránkách AČR. Na tom trénovali nejen vlastní střežení a zásahy, ale museli se také vypořádat třeba s výpadkem elektrické energie, znečištěním zdroje vody nebo s útokem hackera.

Největší úkryt světa leží pod Pekingem už 40 let. Kapacitu měl až pro 6 milionů lidí a nahlédnout do něj umožňuje video

I youtuber Hanko dostal možnost vyzkoušet si, jak to vypadá, když dojde k nějaké nečekané události a ve vzdušném prostoru se ocitne letoun, který neodpovídá na výzvy dispečerů. Na simulátoru k takovému objektu vyslal bojové letouny Saab Jas-39 Gripen ze základny v Čáslavi, aby ho zkontrolovaly, i když ve skutečnosti stíhačky nikam neletěly. S piloty celou dobu udržoval spojení a říkal jim, co mají dělat. K tomu je třeba znát celou řadu pokynů a bez pomoci to laik rozhodně nezvládne. Jedná se každopádně i velmi unikátní záběry.

Článek Unikátní video: v tajném bunkru AČR, kde sídlí centrum protivzdušné obrany, jemuž neunikne jediný letoun na české obloze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Povinná vojenská služba jenom ve 14 zemích

Na otázku, které země v Evropě mají povinnou vojenskou službu, je odpověď jednoduchá: je jich 14; pokud nepočítáme Turecko. Ovšem jenom 7 z nich je v NATO, a po vstupu Švédka vzroste jejich počet na 8. Mezi státy s nepovinnou vojenskou základní službou je i Česko, kde skončila povinná vojenská služba na konci roku 2004. V současné době se proto ČR spoléhá na plně profesionální armádu, kterou doplňují aktivní zálohy.

iZdroj fotografie: Miroslav Matejka / Creative Commons / CC BY-SA

České ozbrojené síly jsou portálem GlobalFirePower řazeny ve světě na 46. místo. Disponují 28 tisíci profesionálních vojáků a 4 200 rezervistů, což jsou ale jenom průměrná čísla, neboť se samozřejmě v průběhu roku mění. Do armády by ale podle portálu bylo možné povolat přes 4 miliony obyvatel, což je nicméně až maximální extrém. Většina z nich ovšem nemá žádný výcvik a nikdy nedržela zbraň v ruce. Vojáci a rezervisté by je tedy museli vycvičit, ovšem další problém je výbava. Někdy proto zaznívají úvahy o znovuzavedení povinné vojenské služby.

Lepší cestou je profesionální armáda

Vycvičit všechny muže (a možná i ženy) by na jednu stranu mohlo dávat smysl. I politici přiznávají, že konflikt v budoucnu hrozit může, a TheGuardian citoval nedávné vyjádření německého ministra obrany Borise Pistoriuse, že útok Ruska na nějakého člena NATO by mohl být možný za 5 až 8 let. Dávalo by tedy smysl se na něj připravit a mít dostatek vycvičených branců. Ale na druhé straně je úvaha, zda by nebylo lepší o něco navýšit počet profesionálních vojáků a špičkově je vycvičit i vybavit. Spojené síle takových armád by asi nikdo vzdorovat nemohl.

Německé dělostřelectvo je žalostně slabé, spoustu let ještě bude, a i kdyby své počty zdvojnásobilo, nejsilnější v Evropě zdaleka nebude

Plány na případný konflikt už dle všeho existují, a třeba EuroNews uvedl, že v Německu unikl plán vlády na přípravu ruské agrese proti NATO. Předpokládá, že by NATO v tu chvíli umístilo na východní hranici kolem 300 tisíc vojáků, aby ho od akce odradilo. I v tomto případě je jasné, že by se jednalo o profesionály, a evropští členové aliance k tomu mají sil dostatek. Zda by měly být k dispozici i vycvičení branci, je k úvaze a diskuzi, ale v případě, že evropské státy nebudou zanedbávat profesionální síly, by to nutné být nemuselo.

Článek Povinná „vojna“: zastaralý koncept, nebo možná budoucí potřeba v ČR i ostatních zemích NATO? Snad je způsob, jak se jí vyhnout se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ASCOD se v něčem CV90 podobá

Bojové vozidlo ASCOD je produktem španělské společnosti Empresa Nacional Santa Bárbara a rakouské Steyr-Daimler-Puch Spezialfahrzeug, což je součást koncernu GDLS. ArmyRecognition uvádí, že vývoj vozidla začal v 90. letech 20. století, a jednotliví uživatelé mají vozidlo upravené dle svých požadavků. Španělská armáda ho označuje jako Pizarro, a rakouská zase Ulan. Jako základ u nového BVP použila ASCOD i Velká Británie, kdy je výsledkem vozidlo Ajax.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Výhodou Vozidla ASCOD je otevřená architektura, takže ho lze postavit jako pásový obrněný transportér, bojové vozidlo pěchoty, lehký tank nebo nosič minometu, a existují i další možnosti. V mnohém je to podobné jako u švédského CV90 a jednotlivé verze a varianty se liší třeba mírou ochrany – ta by měla být až do úrovně STANAG 6, což znamená odolnost až proti munici ráže 30 milimetrů, což je opět podobné švédskému vozidlu.

Od kulometu až po tankový kanon

Volitelná je na ASCOD také výzbroj. Česká armáda požadovala na testovaných BVP kanon ráže 30 milimetr a dostala ho, a třeba modernizovaný typ označovaný jako ASCOD 2 má u obrněného transportéru dálkově ovládanou věž s kulometem ráže 12,7 milimetrů. U BVP pak věž s kanony ráže 30, 35 nebo 40 milimetrů, uvádí MilitaryToday, který mohou doplňovat nějaké protitankové řízené střely. Lehký tank Sabrah pro filipínskou armádu má třeba na podvozku ASCOD věž s tankovým kanonem ráže 105 milimetrů, uvádí Janes.

Nová bojová vozidla CV90 pro Armádu ČR: Na jejich výrobě mají spolupracovat české firmy

ASCOD 2 má na délku 6,98 a na šířku 3,15 m, a jeho hmotnost může být až 42 tun, což záleží na vybavení a úrovni ochrany. Kupříkladu nejtěžší CV90 má 38 tun. Španělsko-rakouský produkt má 3člennou osádku a dle verze a požadavku uživatelů místo pro výsadek 6 až 8 vojáků. Jezdit dokáže rychlostí až 70 km/h a jeho dojezd je na plnou nádrž 500 km. Rychlostí je tedy srovnatelný se švédským vozidlem, to má ale o něco větší dosah.

Článek ASCOD jsou schopná BVP, která se ucházela o místo v AČR. Ačkoliv boj prohrála se švédskými CV90, nebyla by chybou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tanků T-72M4CZ má AČR jenom hrstku

Česká armáda má pouhých 30 tanků T-72M4CZ, které vznikly z T-72M1 vyráběných v licenci v bývalém Československu. Vojáci je dostali v letech 2003 až 2005, uvádí MilitaryToday, a ve své době se jednalo nejspíše o nejlepší modernizaci tanku T-72. Mají účinné reaktivní pancéřování DYNA zvyšující ochranu, nový motor s automatickou převodovkou, automatický hasicí systém, nové řízení palby, i balistický počítač a řadu dalších inovací.

Leopard 2A4 doplněný o sovětský reaktivní pancíř Kontakt-1 je výrazně odolnější, tank může vydržet i proti silnějším zbraním

Ačkoliv má armáda v současnosti 14krát Leopard 2A4, zůstávají modernizované tanky T-72M4CZ její hlavní tankovou zbraní, a v případě nějakého konfliktu by vojáci využili hlavně těch. Leopard 2A4 je totiž primárně určen k výcviku – jde hlavně o to, aby se čeští tankisté naučili správně používat tanky západní konstrukce. Má 4člennou osádku, uvádí ArmyRecognition, kdežto v T-72 je 3členná. Sovětské tanky tedy ještě ve výzbroji zůstanou, a jak dlouho, to bude záležet na případné budoucí (dnes neexistující) smlouvě o pořízení nových tanků.

Leopard 2 je mnohem přívětivější tank

T-72 a Leopard 2A4 jsou podobně staré tanky, oba pochází hlavně z 80. let 20. století. A přesto např. v podcastu na stránkách české armády tankisté tvrdí, že byli německými stroji příjemně překvapeni. Podle nich jsou uživatelsky mnohem přívětivější než tanky T-72, a oceňují i jejich kanon ráže 120 milimetrů, protože je schopný mimořádně přesných zásahů. Velmi si cení také možnosti relativně rychle s tanky couvat nebo se otočit na místě, což jim dává mimořádnou obratnost, ačkoliv se oproti sovětským jedná o těžší stroje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

A jestli česká armáda nakonec koupí Leopardy 2A8, získá tanky ještě mnohem vyššího levelu. Oproti verzi A4 mají lepší a delší dělo s vyšší úsťovou rychlostí a přesností, uvádí ArmyRecognition, a vylepšené je i pancéřování. Ve výbavě je navíc systém aktivní ochrany a nejmodernější optika i řízení palby, ale i řada dalšího. Pokud armáda tanky získá, pravděpodobně se zbaví zbytku nemodernizovaných T-72. Lepší T-72M4CZ by pak mohly skončit ve výbavě aktivních záloh, případně budou zakonzervované v armádních skladech.

Unikátní tank T-72M1 sovětské éry byl vyráběn i v Československu. Ani přes pokročilý věk se ale do výslužby nechystá

Leopard 2A8 přitom patří mezi absolutní světovou špičku (samozřejmě, že ho i tak lze zničit), a to po boku M1A2 Abrams nebo Challenger 2, ačkoliv existuje třeba ještě evropský tank KF51 Panther a ve vývoji jsou nástupci jako britský Challenger 3. V případě AČR však dává největší smysl právě německý stroj, který nabízí vedle svých kvalit také snadnou logistiku náhradních dílů, školení personálu apod. Sice je pravda, že třeba Polsko sází ve velkém také na americké M1 Abrams, ale německé tanky jsou významné i z pohledu podpory unijní ekonomiky.

Článek Hlavní bojový tank T-72M4CZ v AČR ještě nějakou dobu zůstane, i když by ho měl nahradit Leopard 2A8. Nic lepšího asi není se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Skyranger 30 zavedou 2 evropské země

Nedostatku protivzdušné obrany krátkého dosahu si je armáda vědoma, a dokonce již testovala, jak v její roli využít Pandur II, ale jde o nouzové řešení. A právě systém Skyranger od Rheinmetall je pro tuto úlohu přesně stavěný. Jde vlastně o věžový modul s výkonnou rychlopalnou zbraní umístitelný na různé platformy, přičemž má i řadu senzorů k detekci vzdušných cílů a sofistikované řízení palby. Nic by asi nebránilo instalaci i na české obrněnce, a navíc je Pandur II v ČR vyráběn, takže by tím došlo k podpoře českého průmyslu.

Zdaleka bychom nebyli jedinou zemí, která by takové řešení zvolila. Jedná se o velmi kvalitní a ne až tak drahý systém, který už zavádí Německo nebo Maďarsko, které ho však bude mít vylepšený dle svých požadavků, konkrétně ho doplní protiletadlovými střelami.

Now that Ukraine receives ATACMS missiles of various kinds, attention might be directed at cheaper ways to kill drones.

Here are two candidates:
1. the lightweight Boxer 8×8 mounted Skyranger 30
2. the Skyranger 35 with the Oerlikon 35 gun.

And cheap means: with bullets. pic.twitter.com/kQZoLZHbRA

— René Duba (@ReneDuba) October 29, 2023

Rheinmetall potom na svých stránkách uvádí, že je Skyranger 30 vybaven revolverovým kanonem, který využívá munici 30 x 173 mm, tedy tu samou, jakou česká armáda používá do kanonů v Pandurech II, a v budoucnu také v CV90. Zbraň dokáže efektivně zasahovat cíle do vzdálenosti 3 kilometrů a kadence jejího děla je 1 200 ran za minutu. Proti zaměřenému cíli však pálí v krátkých dávkách, a výhodou je, že je tato munice relativně levná.

Skvělé detekční schopnosti

Velmi důležitou součástí moderního systému protivzdušné obrany jsou detekční systémy, které lze na Skyranger namontovat dle přání zákazníka. Wikipedia uvádí, že se může jednat o radar typu AESA schopný zachytit cíl o velikosti 1 m čtvereční na vzdálenost 20 km, ale lze ho doplnit i dalšími radary. Možností je i infračervený senzor detekující cíle produkující teplo, kamery a termokamery. Všechna data se pak sbíhají do řídicího systému, kde jsou vyhodnocována.

„Evropský nebeský štít“ by mohl zajišťovat protivzdušnou obranu téměř celé Evropě, zachytit by dokázal i hypersonické zbraně

V základu poskytuje věž Skyranger 30 ochranu proti běžným střelným zbraním, a volitelně ji lze posílit až proti projektilům ráže 14,5 mm. Samotnou osádku by pak chránil podvozek, ale záleželo by na jeho odolnosti. Např. Maďarsko použije bojová vozidla pěchoty KF-41 Lynx, Německo pak obrněné transportéry Boxer, a Dánsko zase Mowag Piranha V. I z toho je zřejmé, že podobně velký Pandur II by byl nejspíše velmi vhodným podvozkem.

Osobně si myslím, že se jedná o velmi schopný systém, který by byl pro naši zemi dostačující, ačkoliv má armáda objednaný i izraelský SPYDER. Právě ten má nahradit starý sovětský 2K12 KUB vstoupivší do služby už roku 1967. Vedle toho mají vojáci k dispozici ještě přenosný protiraketový systém RBS-70NG, ale to nelze se Skyrangerem 30 srovnávat.

Článek Vynikající řešení pro AČR, která by získala pořádnou protivzdušnou obranu, existuje. A může zároveň podpořit český průmysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za 74 sekund má hotovo a dostřelí až 60 km

S vývojem L52 Archer začala společnost BAE Systems již na konci roku 1995, ale doladit ji trvalo ještě dlouhou řadu let. I proto vstoupila poprvé do služby teprve roku 2016, a to konkrétně ve švédské armádě. Jeho základem se stala tažená houfnice FH77 západní ráže 155 mm, ale hlaveň byla prodloužena na délku 52 ráží, udává WeaponSystems, což je dnes západní standard. S běžným střelivem z něj může L52 Archer pálit na vzdálenost až 40 kilometrů, a s přesně naváděným (např. M982 Excalibur) zvládne až 60 km, uvádí ArmyRecognition.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Největší předností L52 Archer je však její rychlost – dělo je plně automatické a umístěné na kloubovém 6kolovém nákladním podvozku Volvo, a ke střelbě je připraveno za zhruba 20 až 30 sekund od příjezdu na místo – za podobnou dobu pak zvládne pozici i opustit. Jeho kadence je až 8 ran za minutu, a první z videí pod tímto článkem ukazuje, jak L52 Archer pozici zaujme, vypálí 3 rány, a zase ji opustí – to vše za 74 sekund. V momentě, kdy ujíždí, ještě ani první projektil nedopadl na cíl, což nepřítele znemožňuje vést na houfnici odvetnou palbu.

Zásobník na 21 ran dobijí za 10 minut

L52 Archer je plně automatická houfnice, vše totiž zajišťuje kompaktní systém umístěný na kolovém podvozku. V zásobníku je munice na 21 ran a celý ho může dělo vystřílet za 2,5 minuty. Za pomoci speciálního přebíjecího vozidla potom může osádka, kterou většinou tvoří 3 nebo 4 vojáci, doplnit zásobu za zhruba 10 minut, a poté pokračovat v boji. Zbraň je vybavena moderním systémem řízení palby a radarem úsťové rychlosti, uvádí Army-Technology, díky němuž získává řízení palby potřebné údaje a zajišťuje vysokou přesnost.

iZdroj fotografie: Uživatel Ibaril / Creative Commons / CC BY-SA

Délka L52 Archer je 14,1 metrů a hmotnost 30 tun. I tak se může pohybovat rychlostí až 90 km/h a dojezd má kolem 500 km. Nechybí pancéřovaná kabina chránící osádku proti palbě z ručních zbraní a minám do hmotnosti 6 kg, přičemž ji osádka v boji neopouští. V případě ohrožení se může bránit dálkově řízenou kulometnou stanicí na střeše kabiny, a navíc L52 Archer nemusí střílet jenom jako houfnice nepřímo, ale umožňuje i přímou palbu na viditelný cíl.

Možná konečně úspěch pro švédské JAS-39 Gripen – co umí by mohly letouny předvést na Ukrajině, jejíž piloti už s nimi umí

Naopak mnohé další samohybné houfnice – například francouzské CAESAR, které si pořizuje i AČR, jak ArmádníZpravodaj informoval – jsou obsluhovány zvenčí, což vystavuje posádku značnému nebezpečí. V ten moment totiž není kryta ani proti střelbě z ručních zbraní, i když mnohem větší nebezpečí jí nejspíše hrozí od dronů. Houfnice navíc zvládne odpálit během 120 sekund pouze 6 ran, což je ve srovnání s L52 Archer výrazný rozdíl.

A podobně jsou na tom často i další samohybné houfnice, přičemž ty, v nichž může osádka během střelby zůstávat, zase zdaleka nejsou tak rychlé nebo přesné, případně ztrácí v jiném směru. I když třeba německá houfnice RCH 155 dokáže v první minutě vypálit 9 projektilů, a jako první na světě zvládá střílet i za jízdy, takže může být stále v pohybu.

Článek Švédská houfnice L52 Archer je zcela výjimečná. Z místa ujede dříve, než zasáhne cíl, a významně překonává i CAESAR pro AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sice pořád BREN 2, ale se spoustou změn

První útočné pušky BREN 2 začala Armáda ČR přebírat již v roce 2016, a v roce 2020 pak Česká zbrojovka v Uherském Brodě získala také zakázku na Pušku pro Přesné Střelce (PPS). Nejdůležitějším rozdílem je, že namísto nábojů 5,56×45 mm NATO, které užívá „obyčejný“ BREN, je PPS kalibrována na mnohem výkonnější ráži 7,62×51 mm NATO. Ta jí dovoluje vést palbu na daleko větší vzdálenost a s mnohem vyšší přesností, uvádí AČR.

iZdroj fotografie: Česká zbrojovka Uherský Brod

Oproti standardnímu BRENU 2, z něhož vychází, má PPS několik konstrukčních změn. Pro odlehčení je puška vyrobena z lehké hliníkové slitiny, zatímco na délku měří 1 005 mm – s vysunutou opěrkou 1 075 mm, ale tu lze kdykoliv sklopit, a její hmotnost je 4,6 kilogramu. Závěr je potom uzamčený rotací závorníku a poháněný plyny z hlavně pomocí pístu. Tak jako standardní BREN 2, tak i PPS má ovládací prvky umístěné na obou stranách, a nakonec lze dle přání střelce i napínací rukojeť přestavit na levou nebo pravou stranu.

Využití tam, kde útočná puška nedosáhne

S BREN 2 PPS lze vést palbu pouze jednotlivými ranami, a vedle mechanických mířidel s možností nastavení na 100 až 600 metrů je PPS vybavena puškohledem ATACR 1-8x24F1 s osminásobným zvětšením, který lze doplnit noktovizorem a infračerveným osvětlovačem SPIR pro vedení noční palby. Střelec může mít po ruce zásobníky na 10 nebo 25 ran, přičemž účinný dostřel pušky je 800 metrů. Údržba a rozborka zbraně je potom prakticky stejná jako u standardního BREN 2, což je velká uživatelská výhoda a vojáci se nemusí učit nic nového.

iZdroj fotografie: AČR

PPS ovšem není klasická odstřelovačská puška, jejím hlavním úkolem je umožnit jednotkám vyřazovat důležité cíle ve vzdálenostech, do nichž útočné pušky nedostřelí. PPS navíc splňuje jako jedna z mála normu 2 MOA, tedy zásah kružnice o průměru 360 mm na vzdálenost 600 m, a navíc má i odolnost útočné pušky. U naší armády dosud sloužila v této roli legendární SVD Dragunov, tu ale PPS překonala jak v přesnosti, tak odolnosti. Armáda zatím koupila a převzala 350 kusů BREN 2 PPS, které získaly speciální jednotky, a o nákupu dalších uvažuje. 

Článek Poslední z rodiny českých útočných pušek BREN 2 PPS zlikviduje cíl až na 800 metrů, v AČR nahradila staré sovětské SVD Dragunov se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Atomovky jsou blíže, i nejsou

Aktuálně se mají na území Běloruska nacházet primárně balistické rakety krátkého doletu 9K720 Iskander, jak uvádí Defence-Blog, a stejně tak 10 letadel schopných nést jaderné zbraně – pravděpodobně jde o Mikoyan Gurevich MiG-31K Foxhoud vybavené hypersonickou balistickou střelu Ch-47M2 Kinžal s jadernou hlavicí. Ovšem ač to může znít hrozivě, Evropa se nemusí cítit být ohrožena ruskými jadernými zbraněmi o nic více než dříve, i když to má v případě „prodloužené ruky“ přes Bělorusko dopad také na Česko a Slovensko.

Nejsilnější jaderná zbraň v ruském arzenálu je nepředstavitelně silná, jediná by jako nic vymazala všechna krajská města ČR

A teď bych rád rozebral proč. Rusko už má totiž dávno letouny a balistické rakety schopné nést jaderné hlavice v nedaleké Kaliningradské oblasti (kdo by nevěděl, přikládám i mapu; leží mezi Litvou a Polskem). Třeba dolet 9K720 Iskander je ale podle MissileThreat asi 500 kilometrů (i když pravděpodobně o něco více), takže ani když budou na jihozápadní hranici Běloruska, Evropu jako celek nijak více neohrozí. Doletět by však dokázaly na naše Ostravsko, což z Kaliningradu možné nebylo, a na velkou část Slovenska, i když ne do Bratislavy.

Iskander je taktickou jadernou zbraní

9K720 Iskander by měl být schopen nosit hlavici o síle 5 až 50 kilotun, což by ho řadilo do kategorie taktických jaderných zbraní. U Ch-47M2 Kinžal pak některé zdroje dokonce uvádí hlavici silnou až 200 kilotun, a MissileThreat udává jeho dosah až 2 000 km – v tomto případě lze dokonce říci, že posunutí základen s letouny o pár stovek km by bylo téměř zanedbatelné – tedy z hlediska, kam střely doletí z Běloruska, a kam z Kaliningradu. Ještě jednou ale upozorňuji, že to je třeba brát v celkovém měřítku EU, byť pro ČR a Slovensko to je horší.

ASN4G jako atomová pěst Paříže: stealth hypersonická střela má uletět až 1 000 km rychlostí až Mach 8, je evropským průkopníkem

Navíc hlavními nosiči ruských jaderných zbraní nejsou 9K720 Iskander, ale mezikontinentální balistické rakety, rakety z ponorek a střely ze strategických bombardérů. Řízené střely přitom mají dosah tisíce kilometrů, a mezikontinentální rakety mohou zasáhnout jakýkoliv cíl na planetě. Takže z tohoto pohledu by bylo i pár desítek 9K720 Iskander v Bělorusku skoro bezvýznamná hrozba. I bez nich totiž mohou Rusové zaútočit, kde chtějí.

Vlastně ani nevím, o co přesně by se mohlo Rusko takovým krokem pokoušet. Ano, sice by dosáhlo o něco dále, a je pravda, že třeba AČR je proti jeho atomovkám de facto bezradná, ale většina zemí na území Evropy je v NATO, které udržuje naopak svůj jaderný arzenál v několika zemích EU, např. v Německu a Itálii. Odstrašení je tak vzájemné, a je jasné, že jakmile by atomovku odpálila jedna strana, zamířila by na ni co nevidět také. Navíc by asi bylo docela naivní si myslet, že úder na ČR by Rusku v případě konfliktu s NATO něco zásadního přinesl.

Článek Proč by to Rusko dělalo? Kdyby rozmístilo atomovky až v Bělorusku, dosáhlo by sice na ČR i Slovensko, ale nic zásadního nezískalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Aktuální stav českého dělostřelectva

Jediným klasickým dělostřeleckým systémem ve výzbroji Armády České republiky je dnes samohybná houfnice ShKH vz. 77 DANA. Mělo by se přitom jednat o 86 kusů, ale počet nelze ověřit, neboť armáda oznámila, že z důvodu přerušení provádění Smlouvy o konvenčních silách v Evropě nebude přehledy výzbroje zveřejňovat. Mezi dělostřelecké zbraně lze pak připočítat ještě 8 samohybných těžkých minometů ShM vz. 85 PRAM-S a 85 klasických vz. 82 PRAM-L. Od roku 2024 však začnou vojáci dostávat 62 objednaných houfnic CAESAR.

iZdroj fotografie: The Joint Multinational Training Command Public Affairs Office / Creative Commons / CC BY

Československé houfnice ShKH vz. 77 DANA mají ještě sovětskou ráži 152 milimetrů, vždyť do výzbroje byly zařazeny již v roce 1981, a ačkoliv byly tehdy světovou špičkou, dnes již hodně zastarávají. Mají totiž krátký dosah, konkrétně 20 kilometrů, uvádí MilitaryToday, a ani jejich přesnost není na moderní úrovni. Naopak francouzské houfnice CAESAR mohou dle ArmyRecognition zasahovat se standardní municí cíle do vzdálenosti 40 km, se speciální pak dále. Jsou také přesnější a lze z nich odpalovat i řízené projektily jako M982 Excalibur.

DANA osádku při střelbě chrání, CAESAR ne

Nové houfnice ve výzbroji české armády budu mít ráži 155 milimetrů, což je standard odpovídající NATO, a budou tedy kompatibilní s dělostřelectvy českých spojenců. Mají ovšem jednu nevýhodu, a tou je nutnost obsluhovat je při střelbě zvenčí, tedy mimo pancéřovanou kabinu, zatímco u DANA osádka ochranu pancíře neopouští. Na druhou stranu, houfnice CAESAR mohou být díky svému dostřelu mnohem dále od fronty – rád bych ale připomněl, že měla AČR také nabídku slovenských ShKH ZUZANA 2, které ochranu poskytují.

„Houfnice CAESAR se rychle rozpadají a nejsou vhodné pro vojenské akce na Ukrajině,“ myslí si francouzský ex-výsadkář Xavier Moreau

Až do roku 2026 dorazí všechny objednané houfnice CEASAR, převede česká armáda houfnice DANA nejspíše k záložákům, případně do skladů. Není přitom vyloučeno, že si vzhledem ke stále obrovskému významu děl pořídí později další – tehdy by se nabízely další CAESAR, anebo v Česku vyvíjené kolové samohybné houfnice DITA a MORANA. Pokud by vojáci chtěli houfnice pásové, ideální volbou by byly německé PzH 2000, polské AHS Krab, případně jihokorejské K9 Thunder pořizované Rumunskem, Polskem, Norskem či Finskem.

Článek České dělostřelectvo nemá ani 100 houfnic a spoléhá na československé ShKH vz. 77 DANA; francouzské CAESAR budou mnohem lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vývoj nože trval rok a půl, tekla při něm krev

Vývoj vlastního nože inicioval dle AČR sami vojáci strakonického pluku, a ve spolupráci s nimi ho vyrobila ANV KNIVES. V české armádě přitom nejsou výjimkou, je v ní celá řada jednotek, která se pyšní vlastním ostřím. Samotný vývoj a následný proces testování trval rok a půl, a během této doby procházel nůž mnoha zátěžovými zkouškami. Vojáci s ním rozhodně nejednali v rukavičkách, ostatně bylo cílem vyvinout nůž, který není toliko nástrojem bojovým, jako spíše nástrojem pracovním. A podle toho s ním také bylo zacházeno.

Výcvik Ukrajinců na Libavé: čeští vojáci je učí, jak co nejlépe dobýt zákopy ruské obranné linie, boj si navíc sami vyzkoušeli

Vybraní vojáci převzali prototypy nožů, které testovali jak při výcviku, tak i ve svém volném čase. Zkoušeli například jak obstojí během přežití v přírodě, kde s nimi sekali, řezali větve, stavěli nouzová obydlí a připravovali jídla. Otestovat bylo rovněž potřeba jeho vlastnosti při řezání materiálů o různé tvrdosti. Jeden z vojáků dokonce sevřel nůž ve svěráku, aby vyzkoušel jeho limity pružnosti. Nůž při tom sice nakonec zlomil, ale jak sám uvedl, byl tento test hodně daleko za hranicí toho, k čemu je nůž určen.

iZdroj fotografie: kapitánka Jana Samcová / AČR /

Vojáci, kteří měli testování prototypů nože na starosti, uvedli, že se jeho původní návrh od toho současného liší, a během zátěžových zkoušek bylo otestováno hned několik verzí. Původní prototypy měly jiné ostří a jejich řezivost byla tak vysoká, že se několik vojáků při zátěžových zkouškách pořezalo. Údajně je celý průběh zátěžových testů a zkoušek přišel na 30 stehů. Výsledek celého konání ale určitě stojí za to a strakoničtí borci mohou být na svůj nůž opravdu hrdí. Je to totiž skutečný unikát, který je v mnohém reprezentuje.

Nůž zamkne raketu i rozdělá oheň

Nakonec bylo rozhodnuto o dvojím provedení nože, které vojáci do výstroje přijali. Liší se použitou ocelí, přičemž je na výběr ocel Sleipner nebo Elmax. Každý nůž může být vybaven i nouzovým měřítkem na mapu a škrtadlem pro rozdělání ohně, což záleží na osobní preferenci každého vojáka. Na noži nesmí samozřejmě chybět ani znak pluku (v tomto případě oválný štít vyplnění žlutou barvou s červeným spartským klínem), osobním číslem vojáka a mottem „Nad námi jen čisté nebe“. Každý vyrobený nůž tak bude naprostým unikátem.

Armádní technika ČSLA: nezapomenutelná sovětská BVP, vrtulníky a stíhačky, ale i vlastní technika, která neměla obdoby

Třešničkou na pomyslném dortu je i skutečnost, že je možné nůž použít k uzamčení rakety do protiletadlového kompletu RBS-70. Tím je symbolicky dáno najevo, že jde o nástroj určený pro protiletadlové síly. Cena nože se pohybuje údajně mezi čtyřmi a šesti tisíci korunami, a pokud jste fanoušci vojenských nožů, existuje také jeho civilní verze označená jako M25 k dostání za necelých pět tisíc korun, ovšem bez insignií.

Článek Unikátní nůž strakonických vojáků: tradice a historie protiletadlového pluku zastoupená jedinečným ostřím; „Nad námi jen čisté nebe“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi a Ukrajinci mají podobný mix výzbroje

Výhodu české armády je, že si musela projít přechodem ze sovětských standardů na západní, takže byla a částečně pořád je ve stejné situaci, s jakou se potýká armáda ukrajinská. Ta začala s přecvičováním již po první ruské invazi v roce 2014 a stále v něm pokračuje – hlavně u mobilizovaných záložníků. Výzbroj a vybavení ukrajinských ozbrojených sil je navíc dnes mixem staré sovětské techniky a různého západního vybavení od staršího až po supermoderní, což je často i stav AČR. To vše je přitom třeba skloubit pro hladké fungování.

Rusko chce dobývat Ukrajinu až do roku 2026, přípustné ztráty stanovilo na 100 000 vojáků ročně

Čeští instruktoři mohou předat ukrajinským vojákům mnoho dovedností, např. v tom, jakým způsobem nejlépe dobývat zákopy, o čemž jsme již na ArmádnímZpravodaji psali. Zákopový boj je na Ukrajině standard od doby, co se válka změnila v opotřebovávací, tedy hned několik měsíců po jejím rozpoutání, kdy Rusko pochopilo, že Kyjev zabrat nezvládne. Výcvik zákopového boje přitom vyžaduje určité postupy a koordinaci jednotek, a probíhá v mnoha oblastech od velení, přes spojení, zdravotnický výcvik a specializace (např. odstřelovači).

Českými cvičáky prošlo 3 500 Ukrajinců

Ačkoli patří česká armáda v NATO k těm menším, tak té ukrajinské významně pomohla. V roce 2023 jí totiž vycvičila 3 500 vojáků v Česku, a dalších 500 v sousedním Polsku, uvedl Milin. A spolupráce bude pokračovat i v roce 2024, což již schválila i Poslanecká sněmovna ČR. Měla by mít podobnou podobu a rozsah jako v roce 2023, a zajímavé je, že se do výcviku Ukrajinců v Česku zapojí i instruktoři z některých spřátelených zahraničních armád.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Výcvik jednotek spojenci je pro Ukrajinu velice důležitý, sama totiž takové úrovně nedosáhne a ani pro to nemá zázemí, ačkoliv je nutné vnímat, že není spasitelný. Svědčí o tom i počty „žlutomodrých“ vojáků, kteří prošli českými kurzy – v počtu, v jakém trénink probíhá, se naučí spolupráci pouze v rámci menších jednotek, ale už ne v rámci velkých útvarů, tedy třeba na úrovni brigád. Na druhou stranu jsme na ArmádnímZpravodaji již před nějakou dobou upozorňovali, že konkrétně na Ukrajině vyhrávají válku spíše malá úderná komanda.

F-16 může situaci na frontě změnit, ale výhru Ukrajině nezajistí. Stát bude proti početnému a silnějšímu ruskému letectvu

V nějakém větším rozsahu, potažmo začlenit i takto vycvičené jednotky, si pak musí Ukrajina zajistit sama. Nemusí to však být úplně snadné, neboť právě nedostatek zkušeností v koordinaci větších útvarů mohl stát i za nepříliš vydařenou ukrajinskou letní ofenzivou. Je ale jasné, že se z ní Ukrajinci v mnohém poučili, a spojenci vycvičené jednotky ještě doškolí.

Článek AČR může v roce 2024 vycvičit další tisíce Ukrajinců a předat jim své zkušenosti, na boj ve velké armádě je ale nepřipraví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hodnota zbraní a munice je 6,2 miliard korun

Z dokumentu umístěném na stránkách ministerstva obrany plyne, že hodnota zbraní, munice a dalšího vybavení z armádních skladů činila 6,2 miliard korun. Jsou v něm přitom uvedeny kategorie zbraní, jejich počty a data pořízení, ale bez uvedení konkrétních typů, které lze ale v mnoha případech odvodit. Např. u letecké techniky jsou uvedeny 4 kusy, a z dřívějších informací z české i ukrajinské strany je zřejmé, že se jedná o bitevní vrtulníky Mil Mi-24.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Z dat dále vyplývá, že odešlo na Ukrajinu z českých armádních skladů 62 tanků. V tomto případě se bude bezesporu jednat o T-72M nebo M1, což jsou nemodernizované tanky vyráběné licenčně v Československu, o jejichž vzniku i službě jsme na ArmádnímZpravodaji psali. V případě bojových vozidel pěchoty se pak bude jednat o BVP-1 a BVP-2, která byla opět vyráběna podle sovětských vzorů v ČSSR, ale s několika úpravami. První je přitom vyzbrojeno dělem ráže 73 mm, a druhé pak rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů.

ČR poskytla Ukrajině i děla a raketomety

Na Ukrajinu zamířily vedle výše zmíněného také další systémy – třeba 13 samohybných houfnic, přičemž jde určitě o československé kolové ShKH vz. 77 DANA ráže 152 mm, a 12 raketometů, pravděpodobně RM-70, což je československá úprava sovětského BM-21 Grad ráže 122 milimetrů. Zároveň na Ukrajinu odešlo více než 82 tisíc dělostřeleckých granátů a 4 900 raket. Mezi 16 kusy kompletů protivzdušné obrany pak bude systém 2K12 Kub.

Seznam ale obsahuje například i ruční zbraně, – je známo, že na Ukrajinu odešly třeba útočné pušky Sa vz. 58, kulomety UK vz. 59 nebo samopaly Sa vz. 61 Škorpion. Do ručních zbraní pak 4,63 milionů kusů nábojů. Ministerstvo obrany dodalo, že za poskytnutou pomoc dostává ČR od spojenců 15 tanků Leopard 2A4 a 8 vrtulníků (6 bitevních Bell AH-1Z Viper a 2 univerzální Bell UH-1Y Venom), a konkrétně z USA dále 6,73 miliard korun na modernizaci či vojenskou americkou techniku, a 1,91 miliardy korun z evropského programu EPC.

Článek Ministerstvo obrany ČR odtajnilo informace o vojenské pomoci Ukrajině, takže už víme, kolik toho ČR poskytla. Mnohé zbraně lze odvodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Generálem se voják nestane ze známosti

Český prezident Petr Pavel byl dříve náčelníkem generálního štábu a působil i na nejvyšší vojenské pozici v NATO. S řadou českých důstojníků se tak pochopitelně osobně zná. V projevu zveřejněném na webových stránkách hradu však zdůrazňuje, že jsou generálské hodnosti udělovány za zásluhy, nikoliv ze známosti, jak si někteří myslí. Po více než 3 desetiletích se tak do vrcholných pozic v armádě dostávají vojáci, kteří za sebou mají řadu zkušeností ze spoluprací se západními kolegy, a mnozí i praktické zkušenosti z misí.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Magdalena Dvořáková, mluvčí Generálního štábu AČR, ArmádnímuZpravodaji sdělila, že: „K dnešnímu dni Armáda České republiky má 40 generálů.“ Z nově povýšených pak mají s generálskou hodností zkušenost dva představitelé armády, a to Robert Bielený a Václav Vlček. Oba totiž měli před svým povýšením nejnižší generálskou hodnot, což je brigádní generál – prezident je přitom povýšil na generálmajory. První z nich je ředitelem sekce logistiky Ministerstva obrany ČR, a druhý pak velitel Velitelství pro operace AČR.

Plukovníci jsou brigádními generály

Šest nových generálů mělo před svým povýšením hodnost plukovníka, a v současné době mají na uniformě označení brigádního generála. Prvním z nich je Miroslav Heger pracující jako zástupce ředitele sekce logistiky Ministerstva obrany ČR, druhým pak Miroslav Hofírek, což je ředitel Ředitelství speciálních sil Ministerstva obrany ČR.

AČR je dlouhodobě podfinancovaná a zakázky neuvěřitelně předražené. Zacelit její zcela zásadní nedostatky bude trvat minimálně několik let

Generálskou hodnost získal i Jaroslav Jírů, ředitel Agentury logistiky AČR, nebo Jiří Roček velící české vojenské policii. Posledními dvěma povýšenými jsou Jana Susekár a Jaroslav Tomaň. První z nových generálů působí jako zástupce ředitele sekce plánování schopností Ministerstva obrany ČR, a druhý je velitelem 21. základny taktického letectva AČR.

Článek 6 nových generálů a 2 generálmajoři AČR: dnes už jich je 40, povýšení přitom není ze známosti, podle prezidenta si ho zaslouží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi cvičili s Poláky a Němci manévrový boj

Ministerstvo obrany ČR ve své tiskové zprávě uvádí, že čeští piloti běžně cvičí s kolegy z Německa nebo z Polska souboje jeden na jednoho, případně dva na jednoho. Jde přitom o manévrový boj, kdy na sebe piloti vzájemně vidí – v takových situacích bývají obvykle používány buď palubní kanony, případně infračerveně naváděné střely jako AIM-9 Sidewinder. Ovšem při cvičení ve Španělsku se piloti vzájemně neviděli a museli proto spoléhat na radar a přístroje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Celého cvičení se účastnilo téměř 40 letounů z různých aliančních zemí. Vzájemné souboje tak Češi s trojicí Gripenů, kterým byla přidělena role útočného červeného týmu, cvičili proti letounům jako General Dynamics F-16 Fighting Falcon, Dassault Rafale, McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, Dassault Mirage 2000, Eurofighter Typhoon a Panavia Tornado. Kromě toho se do výcviku zapojily i speciální jednotky a protivzdušná obrana.

Úkolem českých Gripenů bylo útočit

Jeden z českých pilotů popsal, že bylo na ranním briefingu určeno, jakého protivníka, typ letadla a výzbroj budou letci v daný den představovat. Jakou taktiku boje v souladu s pravidly vzdušného boje zvolí, pak bylo na samotných pilotech. Češi tak coby červený tým útočili na soupeře bránící prostor NATO; v útoku jim přitom pomáhal německý letoun Learjet 35A s přístroji na rušení radarů a komunikace, čímž obráncům práci komplikoval.

Čeští piloti tuzemských letounů L-159 ALCA v Maďarsku předvedli, co umí. Sestřelit z oblohy vrtulníky nebylo jednoduché

České letouny JAS-39 Gripen mají podle AČR víceúčelový radar PS-05/A schopný zjišťovat, zaměřovat, identifikovat a automaticky sledovat současně více cílů v horní i dolní polosféře, a zároveň řídit odpálené střely. Mimo vizuální dosah pak používají střely AIM-120 AMRAAM, které nejspíše nasadily i na cvičení. Jeho průběh komplikoval silný vítr, kvůli němuž byly některé lety zrušeny, ale i tak Češi odlétali 50 hodin. A jelikož létali nad mořem, museli používat neoprenový voděodolný izolační oděv, který zabraňuje podchlazení v případě pádu do vody.

Článek České letouny JAS-39 Gripen útočily na F-16, F/A-18 Hornet nebo Mirage 2000 ve Španělsku, úkol to pro ně nebyl jednoduchý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

TITUS nahradí legendární vejtřasky

Ze zmíněného počtu získají 21 vozidel TITUS vojáci 13. dělostřeleckého pluku. Podle tiskové zprávy ministerstva obrany nahradí letitá legendární vozidla Praga V3S (lidově vejtřaska) sloužící již od 60. let 20. století. Například Tomáš Burian, starší operátor družstva řízení palby, tvrdí, že je TITUS neuvěřitelně intuitivní vozidlo s úžasnými jízdními vlastnostmi a získalo si ho hned napoprvé. Pochvaluje si třeba ovladatelnost, řiditelné zadní nápravy, odpružení nebo klimatizaci.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Zrovna dělostřelci přitom budou patřit k významným uživatelům vozů TITUS, protože 20 z objednaných je ve verzi určené ke koordinaci palebné podpory. Nainstalovaný na nich bude automatizovaný systém řízení palby dělostřelectva Adler III, a zvládnou i komunikaci s jinými jednotkami vojsk NATO. Dalších 42 vozidel je pak ve verzi velitelsko-štábní a spojovací. Vojáci tak získají systémy pro zabezpečenou komunikací na digitální bázi kompatibilní s NATO, a dokáží se spojit s kýmkoliv na Zemi, ale např. i spolupracovat s jednotkami IZS při katastrofách.

Francouzská konstrukce na českém podvozku

Vozidlo Nexter TITUS je francouzsko-českým systémem, resp. ho vyvinula francouzská společnost Nexter, ale používá podvozek Tatra 6×6. Jde o vozidlo s vlastnostmi MRAP, ale s mnohem vyšší pohyblivostí v obtížném terénu. Osádce poskytuje ochranu proti palbě z pěchotních zbraní a střepinám, a má též vysokou odolnost proti náložím a minám. Podle varianty a stupně ochrany může pak vozidlo o délce 7,72 metrů vážit až 27 tun.

Modulární Titus je budoucností AČR. Francouzsko-český obrněný kříženec na 6 kolech s podvozkem Tatra

TITUS se na silnici pohybuje rychlostí až 110 km/h a jeho dojezd na plnou nádrž je 700 km. Díky možnosti zapnout pohon všech 6 kol zvládne i náročný terén, a dokonce vydrží až 30% náklon. Na jeho střeše může být také dálkově ovládaná zbraňová stanice s kulometem či granátometem. Čeští vojáci se s prvními TITUSy, které dostali v létě 2023, budou několik měsíců seznamovat a cvičit, aby je dokonale ovládali. První ostré nasazení je potom bude nejspíše čekat u 71. mechanizovaného praporu, kdy na přelomu roku vyrazí na Slovensko.

Představení vozidla Nexter TITUS

Článek Po 70 letech konečně výměna: vejtřasky nahradí špičková vozidla TITUS s podvozkem Tatra 6×6, vojáci je chválí od prvního dne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nabídkové ceny byly doslova astronomické

Původně odhadovaná cena za nákup terénních vozidel byla 4,6 miliard korun, ale firmy nakonec požadovaly mnohem více. Z dokumentů na Národním elektronickém nástroji vyplývá, že 4 uchazeči nabídly ceny od 7,8 do 11,2 miliard Kč, i když dva z nich nakonec ministerstvo vyřadilo – zbyly tedy nabídky 8,7 a 9,1 miliard korun. To je pochopitelně velké překročení odhadovaných nákladů, a ministerstvo obrany také tvrdí, že se situace změnila.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Resort ve své tiskové zprávě uvedl, že dalším důvodem zastavení zakázky byly změny operačních požadavků plynoucích z nových poznatků ze soudobých konfliktů, zejména z toho na Ukrajině, ale možná také v Izraeli. Problémem měla být už samotná konfigurace vozidel, stejně jako zbraňové systémy. Ministerstvo tak bude vypisovat zakázku novou, a to s novými požadavky – zatím ale není jasné, jak a do jaké míry budou změněny.

Kajman je dobrý, ale již zastaral

Výsadkáři používají v současné době Land Rover Defender 130 Kajman na podvozku 4×4, ale i když je ujde, pomalu zastarává a je nutné ho vyměnit. Do vozidla se vejde kromě řidiče také osádka 5 vojáků, jejíž bezpečí zajišťuje protistřepinová ochranou v přední a zadní části. Bývá také silně vyzbrojené, jedna možností uchycení zbraně je ve středu, druhá pak po pravé straně. Výzbroj tvoří třeba těžký a lehký kulomet, případně se dá instalovat i automatický granátomet. Vozidlo se pohybuje rychlostí až 110 km/h a dojezd je 600 km.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Zakázka na lehká vozidla pro výsadkáře se přitom potýkala s řadou problémů, nejenom s cenou nebo dnes již nevyhovujícím zadáním konfigurace. Kvůli soutěži se také dvě firmy, LLP a Colt CZ Defence Solutions, obrátily na antimonopolní úřad, a ten v létě 2023 zakázal ministerstvu obrany uzavřít s někým smlouvu. Vzhledem ke všem problémům je ale jasné, že výsadkářům nezbude nic jiného, než si ještě nějakou dobu vystačit se svojí zastarávající technikou. Na novou mohou čekat i několik let.

Ukázka vozidla Land Rover Defender 130 Kajman

Článek Ke zrušení veřejné zakázky „Lehké útočné vozidlo“ přistoupila AČR kvůli penězům, nabídky byly až 2krát vyšší a vozidla mohou být i lepší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi vsadili na RBS-70, Slováci na 9K38 Igla

Všemožné bezpilotní letouny jsou aktuální hrozbou pro všechny armády světa. Jak moc, to skvěle předvádí válka na Ukrajině. Co proti nim zmohou se snažili zjistit vojáci 252. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic, a rovněž jednotky z protiletadlové raketové brigády ze slovenské Nitry. Češi si k tomu přivezli své komplety RBS-70 či jejich vylepšenou variantu NG, slovenští kolegové pak starší systémy 9K38 Igla, ale snažili se využít i jiných zbraní a taktiky.

České ministerstvo obrany ve své tiskové zprávě uvedlo, že Češi stříleli ze svých RBS-70 (protiletadlový raketový systém velmi krátkého dosahu) na vlečný rukáv i tažený bezpilotní prostředek. Původem švédská zbraň je naváděná za pomoci laserového paprsku, takže je odolná proti rušení, ale vyžaduje velmi dobře vycvičenou obsluhu. Dosah jejích střel je přitom až 9 km.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Oproti tomu slovenskými vojáky užívaný systém 9K38 Igla (sovětský z ramene odpalovaný přenosný protiletadlový raketový komplet) je lehčí a má střely s dosahem až 6 km. Jeho navádění je potom infračervené, což znamená, že detekuje teplo, a proto slovenští vojáci pálili na speciální zářič. Jaký typ dronů ale cíle představovaly, není přesně známo.

Protiletadlové týmy vysadily vrtulníky

Velice zajímavá byla také ale i taktika, jakou protiletadlovci z obou zemí v boji zvolili. K dispozici měli transportní vrtulníky – české letectvo poskytlo Mil Mi-171š, a ze Slovenska přiletěl Sikorsky UH-60 Black Hawk. Protiletadlové týmy je využily k tomu, aby je vysadily na místě jejich působení – cílem bylo natrénovat dovednost dostat protiletadlový tým co nejrychleji do ohrožené oblasti, aby mohl zasahovat tam, kde ho je právě třeba.

5 000 amerických útočných pušek M4A1 na Slovensku nahradí staré Sa vz. 58. Alternativou mohl být CZ BREN 2, ale něco českého přece sdílí

Zajímavou novinkou byl pak při cvičení obrněný transportér Pandur II české armády, s nímž přijeli vojáci ze Žatce. Poprvé v historii si vyzkoušeli, jakým způsobem lze k protivzdušné obraně využít dělo transportéru Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů – pálili z něj na meteorologický balón simulující vrtulník ve visu, ale také na simulátor bezpilotního letounu. Kanon Bushmaster II je k tomuto někdy používán, největším problémem je ale zaměření cíle, protože zbraň transportéru není k něčemu podobnému primárně určena.

Článek Tobruq Arrows 2023: česko-slovenské cvičení na obranu proti dronům mělo i zajímavou vsuvku, Pandur II v roli protiletadlové obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

CV90 přijde v barvách české armády

Česká vozidla se budou dle tiskové zprávy ministerstva obrany v některých detailech lišit od originálu, za který lze považovat CV90 ve výzbroji švédských ozbrojených sil. Asi nejmarkantnější změnou bude kamufláž, již ve výrobě bude barva uzpůsobena tak, aby odpovídala standardům v české armádě. Vozidla ale dostanou i spojovací techniku zavedenou v Armádě České republiky, a na každou verzi jsou i další specifické požadavky.

Jas-39 Gripen E je „evropská F-35“, tedy velmi schopný i silně vyzbrojený letoun. Přesto ho víceméně nikdo nechce

Viditelnou změnou bude například hlavní zbraň. Zatímco originální švédská vozidla používají kanon ráže 40 milimetrů, portál MilitaryToday uvádí, že nikdy nebyl exportován, a i české stroje tak budou mít kanon Mk44 Bushmaster II ráže 30 mm. Jde o stejnou zbraň, jakou je vyzbrojen obrněný transportér Pandur II ve službách české armády, a používají ji i mnozí spojenci, což usnadní logistiku. Navíc bude ve výzbroji i kulomet a řízené protitankové střely Spike.

CV90 byl vylepšován, zvýšila se i ochrana

Vozidlo CV90 vzniklo v 80. letech 20. století, a první kusy začaly do výzbroje švédské armády přicházet v roce 1993. Konkrétně verze MkIV je vylepšenou variantou s mnoha obměnami – má například nový motor, systém rozšířené reality nebo vylepšenu ochranu. V přední části je schopna ustát střelbu ze zbraní do ráže 30 milimetrů, ale po stranách zvládne max. 14,5 milimetrů – na CV90 je ale možné namontovat přídavný keramický pancíř a jeho ochranu tak podstatně zvýšit. A možná je dokonce montáž aktivního systému obrany.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Bojové vozidlo pěchoty CV90 MkIV je dlouhé 6,8 metrů a jeho hmotnost činí 38 tun. Bude mít tříčlennou osádku a do bojového prostoru se vejde výsadek až 8 vojáků. Na silnici se dokáže pohybovat rychlostí do 70 km/h a jeho dojezd je min. 300 kilometrů, ale po silnici mnohem delší. Vozidlo má ve výzbroje více zemí NATO, především severských. Nově si je kromě ČR objednalo i Slovensko, ovšem s jinou výzbrojí, a tisícovku jich pořídí také Ukrajina.

Zájem o ně tedy evidentně je, což se ale nedá říci o letounech JAS-39 Gripen, které chce do budoucna využít v modernizované verzi pouze švédská vláda a v omezeném počtu také Brazílie. Většina zemí NATO naopak přechází na F-35 Lightning II. Švédský SAAB se proto snažil současné letouny ve výzbroji českého letectva udat na další období, a k nim nabídnout i vylepšenou verzi E, jejíž cena je nakonec vyšší než u letounů amerických. Mnozí lidé se tak shodují, že je JAS-39 Gripen pouze neúspěchem, který by měl konečně skončit u ledu.

(Ne)chtěně vyzrazené čínské bojové vozidlo VN22B je určeno zemím NATO, standardy má splňovat na výbornou

Ministerstvo obrany mimochodem přiznalo, že ne všechna CV90 budou úplně vybavena. Na svých webových stránkách uvedlo, že nebudou mít vždy 3 druhy maskovacích sítí, tedy do lesa, sněhu a pouště, a mnohá vozidla rovněž nedostanu rušičky signálů improvizovaných náloží – bude ale možné je kdykoliv dokoupit. Portál Novinky pak uvedl, že z návrhu rozpočtu ministerstva obrany vychází cena vozidel na téměř 71 miliard, což je oproti původně předpokládaným 59,7 miliardám korun značné navýšení.

Na druhou stranu výrobce BAE Systems, což je sice britská firma, ale v tomto případě byly podrobnosti ujasňovány se zástupci její švédské pobočky, uvádí, že naváže průmyslovou spolupráci s více jak 40 českými společnostmi. Jde třeba o Meopta, Ray Service, Pramacon, VR Group a VTÚ/VVÚ, ale třeba také s pražskou univerzitou ČVÚT.

Vozidlo CV90 MkIV pro českou armádu

Článek AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Detekovat cíl česká obrana umí, ale…

Na podzim roku 2023 se české ozbrojené síly zapojily do jedinečného cvičení všech prvků integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany. Podle tiskové zprávy ministerstva obrany spolupracovaly s mezinárodním centrem vzdušných operací (CAOC) v německém Uedemu. Potěšující je, že Česko řadu úkolů zvládá, a to hlavně v oblasti detekce. K dispozici má třeba moderní radary EL/M-2084, ale i pasivní lokátor Věra a další systémy. Jak už bylo zmíněno, problém by mohl nastal, kdyby měli čeští protiletadlovci něco sestřelit.

iZdroj fotografie: Uživatel Ereshkigal1 / Creative Commons / CC BY

Jejich nejvýkonnějším systémem je totiž starý sovětský 2K12 Kub, a i přes jeho vylepšování je již na hranici životnosti – ostatně jeho první verze pochází z konce 60. let 20. století. Ty zvládají sestřelovat cíle do vzdálenosti 24 kilometrů, ale třeba balistické rakety by nezvládly. Jak jsme dříve informovali, nahradit je má moderní izraelský systém SPYDER s dosahem 80 km. Česko má objednané 4 baterie, ale i u tohoto systému platí, že zvládá jenom letadla, vrtulníky, řízené střely a větší drony, ale nikoliv balistické rakety či hypersonické zbraně.

Řada částí protivzdušné obrany Česku chybí

V oblasti zbraní velmi krátkého dosahu se může zdát výzbroj relativně dostačující, ale tvoří ji pouze 16 systémů RBS-70 a stejný počet výkonnější varianty RBS-70NG. Jde o moderní systémy s laserovým naváděním a dosahem 9 km do dálky a 5 do výšky, ale pro celou ČR jich je žalostně málo. Vojákům navíc chybí např. mobilní systém umožňující chránit jednotky v poli, což je vystavuje možným útokům nejen letectva, ale i dronů, které jsou v současnosti velký problém. Do protivzdušné obrany je ale nutné započítat ještě 14 letounů Saab JAS-39 Gripen.

Jak silná je vlastně atomovka a co by proti ní zmohla AČR: možná by ji sestřelila, ale proti silné obranu nemá. Následky ukazuje simulace

V podstatě zcela bezbranné by také Česko bylo v případě útoku balistickými raketami, a to i taktickými nebo krátkého dosahu, např. ruskými 9K720 Iskander. Totéž pak platí pro případ útoků hypersonickými zbraněmi. Česko se proto připojilo do evropské iniciativy protiraketové obrany vedené hlavně Německem, což by umožnilo sdílet systémy a tedy i náklady. Počítá se s využitím systémů jako MIM-104 Patriot a pravděpodobně také izraelských Arrow 3.

Střelba českého systému 2K12 Kub

Článek Protivzdušná obrana ČR je extrémně žalostná: před čím by nás dokázala ubránit, když nemá skoro nic použitelného? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boj v zákopech je velmi specifický

Boj v zákopové linii je velice obtížný. Před zákopy většinou bývají překážky, v případě Ukrajiny jsou to minová pole a protitankové bariéry bránící nasazení těžké techniky. I po jejich překonání však na vojáky čeká těžký boj v samotných zákopech, kde je jen minimum prostoru, a za každým záhybem může čekat nepřítel. Taktika úspěšného boje je zde velice složitá a zároveň náročná na psychiku – mají-li proto vojáci uspět, musí mít vše pečlivě zažité.

V Libavé se vojenští řidiči účastnili speciálního výcviku, který je má připravit na nejtěžší situace

I proto 72. mechanizovaný prapor, který má na starosti výcvik ukrajinských vojáků v prostoru Libavé, podle tiskové zprávy českého ministerstva obrany postavil maketu zákopového systému. Na žádost ukrajinské strany se přitom co nejvíce podobá ruským zákopům na Ukrajině. Jsou přitom zbudovány tak, aby umožňovaly vojákům bezpečně cvičit, a to i za použití ostré střelby z ručních zbraní, a rovněž umožňují trénovat i hod granátem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Zákopy si dokonce vyzkoušeli i sami čeští vojáci – podle dostupných obrazových materiálů při tom nasadili i samohybné minomety PRAM. Jde o zbraň ráže 120 milimetrů postavenou na podvozku bojového vozidla pěchoty BVP-2, a na její obsluhu je potřeba čtyřčlenná osádka. Minomet dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 8 kilometrů a v první minutě vystřelit až 20 ran. Uvnitř vozidla má pak osádka k dispozici zásobu 80 granátů.

Během výcviku jsou používány i drony

Ukrajinští vojáci trénovali tak, aby byla situace dobývání zákopu co nejvíce podobná realitě. V první fázi museli nejdříve pečlivě zmapovat zákopový systém, což dostal za úkol průzkum, jehož součástí byli i operátoři průzkumných dronů. Ženijní jednotky díky tomu mohly udělat průchody v bariérách, a pak následovala minometná palba na postavení protivzdušné obrany, což umožnilo zaútočit také ze vzduchu, a následně minomety spustily palbu přímo na zákopy.

22 týdnů, tak dlouho trvá velmi zkrácený výcvik Ukrajinců pro tanky Abrams: odborníci z nich nebudou, ale zvládnou bojovat

Tyto údery musely být načasované tak, aby držely obránce linie v zákopech po dobu, kdy se přibližoval úderný tým, ale zároveň jeho členy nezranily. Poté mohli vojáci zaútočit přímo na zákop za použití ručních zbraní a granátů. Jejich postup a činnost nepřítele sledoval celou dobu průzkumný dron, což je velice důležité, aby měli přehled o situaci a nepřítel jim nepřipravil překvapení, které by mohlo úspěšnému dobytí pozice zabránit.

Článek Výcvik Ukrajinců na Libavé: čeští vojáci je učí, jak co nejlépe dobýt zákopy ruské obranné linie, boj si navíc sami vyzkoušeli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Někteří civilisté o cvičení ani nevěděli

České jednotky vyčleněné do Sil rychlé reakce NATO musí být nejen připravené na akci, ale také co nejlépe vycvičené. I proto členové 42. mechanizovaného praporu podle tiskové zprávy českého ministerstva obrany poprvé v historii cvičili v běžném prostoru mimo vojenské cvičiště, kde se pohybovali civilisté. Místní sice byli o cvičení pokud možno informováni, ale přesto měli vojáci šanci potkat osoby, které o jejich akci neměly ani potuchy, a museli s nimi komunikovat za situace, kdy probíhala bojová akce, během níž se dokonce střílelo.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Četa vojáků měla v prostoru za úkol přepad nepřátelského postavení a získání zpravodajských informací. Nejprve byla tajně vysazena v prostoru ovládaném nepřítelem, poté stanoviště nepřítele přepadla a během akce sebrala různé zpravodajské materiály. Cvičení počítalo také s tím, že se při střetu zraní člen jednotky, jehož bude nutné ošetřit a na nosítkách transportovat do bezpečí. Vojáci se museli také postarat o zraněného zajatce.

Jednotky jsou na východní hranici

Síly rychlé reakce NATO vznikly v roce 2003 na základě pražského summitu v roce 2022 a podle stránek aliance se je členské země rozhodly posílit v roce 2014, potažmo po ruské anexi Krymu a zorganizování povstání na Donbase. V současné době by je mělo tvořit kolem 40 000 vojáků a vůbec poprvé byly aktivovány a vyslány na východní hranice v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. Jejich fungování by se ale mělo změnit, respektive mají být početnější a akceschopnější – v roce 2022 bylo oznámeno, že jejich počet vzroste na 300 000 vojáků.

„Tankisty cvičíme k boji proti tankům NATO,“ ujišťuje a uklidňuje Rusko. Na vývoj války na Ukrajině to ale nemusí mít žádný vliv

Tomu bude pochopitelně přizpůsobeno i množství techniky. Skládají se přitom z pozemních, námořních, vzdušných a speciálních jednotek a fungují tak, že jednotliví členové NATO po dohodě vyčlení konkrétní jednotky a ty jsou jejich součástí následujících 12 měsíců. Jednotky by měly být schopné prvotního rozmístění průzkumných týmů do 5 dní a do celkem 30 dní má dojit k nasazení celého velitelství Joint Task Force a Immediate Reaction Force kdekoliv na světě.

Činnost Sil rychlé reakce NATO však nemá spočívat jenom v čistě bojových akcích – část jednotek byla např. zapojena do evakuace civilistů z Afghánistánu v roce 2021, ale nasazeny mohou být i v případě nějaké velké katastrofy – příkladem je letecký transport humanitární pomoci do Pákistánu po zemětřesení v roce 2006.

(Ne)chtěně vyzrazené čínské bojové vozidlo VN22B je určeno zemím NATO, standardy má splňovat na výbornou

Článek Poprvé v historii cvičily české Síly rychlé reakce NATO mezi civilisty. Takové jednotky teď hlídají i východní hranici kvůli Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ve své době nejlepší T-72 na světě

Modernizaci českých tanků dostal na starosti Vojenský opravárenský závod v Novém Jičíně, a výsledkem byla velmi dobrá verze, která byla v době svého vzniku (roku 2003) nejspíše nejzdařilejší modernizací tanku T-72 na světě. České vylepšení přineslo lepší ochranu osádky a možnost zasáhnout a zničit cíl i na relativně velikou vzdálenost, stejně jako lepší mobilitu. Úroveň tanku měla být dokonce srovnatelná s moderními tanky 3. generace.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Tanky T-72M neměly, na rozdíl od verzí používaných v SSSR, kompozitní pancíř, ale T-72M4CZ má na nejexponovanějších místech vrstvené pancéřování včetně keramické části. Dále na něj bylo namontováno reaktivní pancéřování DYNA zvyšující nejen ochranu proti kumulativním hlavicím, ale i proti dalším projektilům. Stroj pak dostal i boční zástěny nebo aktivní ochranu „soft kill“, která detekuje zaměření laserovým paprskem používaným k navádění protitankových střel. Pro případ zasažení pak disponuje i moderním protipožárním systémem.

T-72M4CZ získal novou munici

Ačkoliv zůstal tank vyzbrojen dělem 2A46M ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem, byla pro něj vyvinuta wolframová munice APFSDS(-T) se schopností prorazit na 2 kilometry pancíř o síle 500 milimetrů RHAe. Získal také nové řízení palby, což značně zvýšilo šance osádky na zásah cíle již prvním výstřelem. Vedle toho má k dispozici laserový dálkoměr nebo termovizi, která osádce umožňuje i boj v noci a za zhoršené viditelnosti.

Základní kostra tanku zůstala stejná, ale dostala nový a výkonnější motor. Ten umožnil mírně zvýšit rychlost až na 61 km/h na silnici, ale zásadnější je mnohem vyšší zrychlení, což osádce dává možnost pružněji reagovat na některé situace. Po zhruba 20 letech od modernizace však ani T-72M4CZ nesplňuje to, co je pro moderní válku a standardy NATO žádoucí. Česká armáda je proto chce nahradit, a to pravděpodobně tanky Leopard 2A8. České T-72M4CZ následně nejspíše uloží do skladu nebo je budou používat aktivní zálohy.

Článek Český tank T-72M4CZ: ve své době byl nejlepší T-72 světa, ale dnes už nestačí. V AČR ho nejspíše nahradí Leopard 2A8 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Důležitý radar je velmi podobný

Gripen E je letoun generace 4,5 (ano, „čtyř a půlté generace“), což znamená, že byl silně modernizován a jsou v něm použity technologie z letounů generace páté, ale ne všechny. Jednou z nejdůležitějších je osazení radarem typu AESA, což je standard těch nejmodernějších strojů. Dává jim to možnost vidět cíle z velké vzdálenosti, odolávat rušení a mnoho dalšího. V tomto se tedy F-35 nejspíše vyrovná. Má mít navíc i další detektory, ale nejspíše neumí tak hluboké fúzování a sdílení dat jako Lightning II, který je touto pokročilou schopností proslulý.

iZdroj fotografie: Robert Sullivan / Public Domain

V čem má pak F-35 Lightning II oproti Jas-39 jednoznačně navrch, je schopnost stealth. Švédský letoun ji jednoduše nemá, i když díky použitým materiálům je jeho radarový odraz menší než u jiných stejně velkých letounů. Na radarech by byl tedy pochopitelně vidět mnohem dříve než F-35. Saab ale tvrdí, že je schopen tento handicap kompenzovat různými elektronickými protiopatřeními, ale z praxe to není jasné. Gripen E ale zase dominuje v rychlosti, létá totiž Mach 2, a též je mnohem obratnější. Oproti staré verzi má i výrazně delší dolet.

Výzbroj F-35 bude zlepšována

Výzbroj letounů je na tom velmi podobně, i když Jas-39 Gripen E dokáže už dnes používat Meteor, tedy nejvyspělejší radarem řízenou střelu vzduch-vzduch ve výzbroji NATO, kdežto F-35 nikoliv; prozatím. Vzhledem k rozšíření amerického letounu lze totiž předpokládat, že budou evropské zbraně postupně integrovány. Třeba zmíněná střela Meteor je v plánu do roku 2027. K boji s letouny stealth jsou pak oba stroje vybaveny i zařízením IRST, které se soustředí na teplo vycházející z motorů, čímž stoupá šance na zásah v případě střetu s letadlem 5. generace.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Největším problémem Gripenu E pak je, že si ho ze západních zemí objednalo jenom Švédsko, a ve světě je dalším zákazníkem Brazílie, ale nikdo jiný. Celkem je tedy objednáno pouhých 92 kusů. Už z toho je jasné, že se standardem naprosté většiny spojenců v NATO stane letoun F-35, což znamená snazší koordinaci. Vzhledem k počtu již existujících a objednaných F-35 je také zřejmé, že bude integrace nejmodernějších systémů jasná priorita, a naopak provádět nějaký drahý upgrade jen pro hrstku Jas-39 Gripen E nebude příliš rentabilní.

Článek Jas-39 Gripen E je „evropská F-35“, tedy velmi schopný i silně vyzbrojený letoun. Přesto ho víceméně nikdo nechce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na Dny NATO lákaly hlavně letouny F-35

Více než 185 000 návštěvníků se mělo letos na co těšit. Hlavním lákadlem byly letouny páté generace Lockheed Martin F-35 Lightning II, a to jak verze A, o jejímž pořízení vážně uvažuje české ministerstvo obrany, tak i verze B určená pro operace z výsadkových plavidel, menších letadlových lodí nebo provizorních ploch. Respektive z takových, kdy je k dispozici pouze krátká startovací / přistávací dráha, neb zvládá kolmé přistání a s omezenou zátěží i kolmý start.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Dalšími zajímavými stroji z oblasti letectví byly dva obří transportní letouny. Američané do Ostravy poslali Boeing C-17 Globemaster III, letoun se 4 proudovými motory a nosností 77,5 tun, takže uveze třeba tank M1 Abrams nebo 102 parašutistů. O něco menší byl pak Airbus A400M Atlas se čtyřmi turbovrtulovými motory. Do jeho útrob se vejde 37 tun nákladu a patří mezi letouny, o jejichž pořízení může v budoucnu uvažovat i české letectvo.

Zářil i nejmodernější Leopard 2

Dny NATO nejsou jenom o letectvu, a jinak tomu nebylo ani v roce 2023. Představena byla opět i pozemní technika a jednotky. Kromě českého tanku T-72M4CZ, což je česká komplexní modernizace sovětského T-72, byl k vidění i moderní Leopard 27V, z něhož budou vycházet budoucí Leopardy 2A8, o jejichž koupi česká armáda rovněž uvažuje. Třeba Polsko pak předvedlo svou samohybnou houfnici AHS Krab ráže 155 mm, která sklízí úspěchy na Ukrajině, tahákem ale byla i ukázka slavné polské speciální jednotky Grom.

Kromě letadel předváděla letectva ještě vrtulníky, návštěvníci tak mohli vidět kupříkladu novinky v české výzbroji, a sice bitevní vrtulník Bell AH-1Z Viper a transportní Bell UH-1Y Venom, a zároveň se rozloučit s končícími vrtulníky Mil Mi-24 Hind. Prohlédnout si bylo možné také transportní helikoptéru Boeing CH-47 Chinook, jejíž pořízení rovněž není českým letectvem vyloučeno. Ukázat se nicméně přiletělo mnohem více strojů, například i známé univerzální vrtulníky Sikorsky UH-60 Black Hawk nebo NHIndustries NH90 TTH.

Článek Dny NATO v Ostravě 2023 byly i přehlídkou modernizace AČR: k vidění byly letouny F-35, nové vrtulníky i český tank T-72M4CZ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Gripeny budou lepší, F-35 příliš dobré

Jak společnost Saab, tak i Švédsko samotné se snaží za letouny lobbovat, přičemž argumentují nejen cenou, ale i skutečností, že jsou čeští piloti na letadla zvyklí. Zastánci této cesty pak tvrdí, že výkonný a komplexní letoun jako je F-35 Česko nepotřebuje, a navíc mají nové Jas-39E/F řadu schopností, jimiž se starší verze Gripenu, tedy Jas-39C/D, chlubit nemohla. Jde třeba o větší dolet a nosnost zbraní, a hlavně o výkonný radar typu AESA.

iZdroj fotografie: Lockheed Martin

I na Ministerstvu obrany České republiky přitom přiznali, že mají letouny Lockheed Martin F-35A Lightning II schopnosti, které české letectvo v současné době nevyužije. Neznamená to však, že by je v budoucnu využívat nepotřebovalo – naopak s nimi v dlouhodobých plánech počítá. Příkladem může být využití rozsáhlého senzorového vybavení F-35, což z něj činí i unikátní průzkumný letoun, který dokáže sbíraná data okamžitě sdílet s jinými armádními složkami. Vedle toho by se stal schopnou součástí protivzdušné obrany.

Cena za pořízení a provoz F-35A a Jas-39E/F

Hlavní otázky se točí kolem ceny letounů. Problém je, že konečná čísla nejsou veřejná, a o ceně F-35 stále probíhají jednání. Známý je pouze strop stanovený americkým Kongresem, a ten je maximální, nikoliv konečný. Kolik by naopak stály letouny Jas-39E/F, jasné není. Ministerstvo obrany přitom tvrdí, že švédská firma požaduje za jeden kus dokonce více, než na kolik má vyjít jedna F-35A, a není prý pravda, že by tedy byla švédská letadla levnější.

Americký superletoun F-35A Lightning II může v blízkosti bouřky až explodovat, zrovna ten chce přitom AČR; jde o kritický problém

Jinak je tomu ale s ročními provoznímu náklady. Zde propočty údajně vychází tak, že náklady na jeden F-35A budou asi o čtvrtinu vyšší než jsou za Jas-39C/D, a kolik by byly za novější verzi Gripenu, ministerstvo údajně neví. Materiály společnosti Saab však tvrdí, že jsou o něco vyšší než u staré verze. Druhou stranou celé úvahy je pak skutečnost, jak dlouho by mohly dané letouny v letectvu sloužit, než by si Česko muselo pořídit nové.

Ministerstvo kupříkladu obrany tvrdí, že starší Jas-39C/D už budou velmi rychle zastarávat, a 12 nových Jas-39E/F by nebyl pro letectvo dostatečný počet, takže by stejně bylo potřeba brzy koupit letouny další. Navíc začnou ve 30. letech 21. století přicházet na trh letouny 6. generace, a letadla generace 4. jako jsou Gripeny budou zastarávat velmi rychle. Naopak letouny generace 5., tedy třeba F-35A, budou stále schopné, a vzhledem k jejich počtu a rozšíření v zemích NATO pro ně určitě budou existovat modernizace.

iZdroj fotografie: Milan Nykodym / Creative Commons / CC BY-SA

Ve výsledku by pak měla být celková cena za pořízení i veškeré náklady spojené s provozem F-35 asi o 1/4 vyšší než v případě Jas-39E/F. A o i díky tomu, že se údajně podařilo srazit cenu za jednu letovou hodinu amerického letounu na asi 25 000 dolarů, což je asi 573 000 Kč. Nějaké hlubší zhodnocení však není možné, protože není známa cenová nabídka ani jedné strany, a názory se velmi rozchází i v odborných kruzích. Jedno je ale jisté – nákup letounů je třeba vnímat s dlouhodobým výhledem a nesoustředit se pouze na současnost.

Univerzálnost F-35 uzemní stroje L-159

Ačkoliv jsou letouny Gripen Jas-39 stejně tak víceúčelové jako Lockheed Martin F-35, obecně platí, že schopnosti amerického stroje 5. generace ty švédské převyšují. Jsou totiž stealth, což Gripen být nemůže, mají lepší senzory i sdílení dat, a také na ně lze zavěsit mnohem širší spektrum zbraní. Vzhledem k jejich rozšířenosti půjdou navíc použít i takové, které jsou aktuálně ve vývoji, což ale o Gripenech říci nelze. Ministerstvo obrany ČR také tvrdí, že díky univerzálnosti F-35 bude možné v budoucnu ukončit provoz letounů Aero L-159 Alca.

24 letounů F-35A Lightning II pro AČR znamená to nejlepší, co na světě existuje; ve výzbroji mohou zůstat i desítky let

F-35 Lightning II se stávají ve většině zemí NATO standardem, což by českému letectvu umožnilo snazší spolupráci se spojenci. Naopak letouny Jas-39E/F má jen švédské letectvo a pořizuje si je Brazílie (starší má třeba JAR a Maďarsko). A jelikož není jasné, jestli budou i další zájemci, nelze vzhledem k jejich omezenému počtu počítat s nějakou rozsáhlou modernizací. Českému letectvu by nyní samozřejmě stačily, otázkou ale je, na jak dlouhou dobu.

Článek F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nejvíce září zbraně od České zbrojovky

Asi nejviditelnějším českým vybavením v české armádě jsou ruční zbraně. Hlavní útočnou puškou českých vojáků je CZ BREN 2 a její další odvozeniny od České zbrojovky z Uherského Brodu (stejné používají mimochodem francouzské speciální jednotky). Od této firmy pochází zároveň i služební pistole CZ P-10 C nebo CZ-75, kdy druhá z nich patří mezi nejznámější pistole na světě. Představena byla v roce 1975 a došlo i na jejích vývoz; stejně jako u jiných produktů. Povedený a zavedený nejen v české armádě je pak i samopal Scorpion EWO 3 rovněž od CZUB.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

České zbraně pak mají zastoupení i mezi odsřelovacími puškami. Opět z České zbrojovky pochází třeba puška z označením CZ 750, zatímco společnost ZVI je zase známá svou antimateriálovou puškou Falcon ráže 12,7 milimetrů. Vybavena je českou (přerovskou) optikou firmy Meopta, a kromě Česka působí také v Gruzii, na Slovensku, a nyní i na Ukrajině. S mnoha ručními zbraněmi souvisí i munice, s jejíž výrobou je spojena společnost Sellier & Bellot z Vlašimi. Pohonnou směs do nábojů, nitrocelulózu, zase produkuje pardubická Synthesia.

Avia BH-21 – letoun, který udělal z Československa akrobatickou velmoc

V několika armádách je rozšířená také česká protitanková zbraň RPG-75 od společnosti Zeveta z Bojkovic, využitelná je přitom hlavně proti lehčím obrněným vozidlům. Krom České republiky ji používá třeba Polsko, Ukrajina, Slovinsko nebo Alžírsko. Firma ale produkuje třeba i dýmovnice a granáty. Společnost VOP Šternberk, která je v přímém vlastnictví Ministerstva obrany ČR, zase vyrábí velmi schopný 60mm lehký minomet ANTOS.

V Česku vzniká Pandur II i známá letadla

Mezi nejtěžší zbraně produkované v Česku, i když licenčně, jsou obrněné transportéry Pandur II od Tatra Defence, a kromě české armády si je pořídila třeba Indonésie. Zbrojovka je přitom dodavatelem nákladních automobilů a podvozků pro mnohé zbraně nejenom v ČR, ale i v dalších zemích. Mj. se podílí i na konstrukci velkého MRAV Nexter Titus 6×6.

iZdroj fotografie: Karel Šubrt / Creative Commons / CC BY-SA

České zbrojovky se pak mohou pochlubit i leteckými výrobky. Úspěšný v armádě – ale nakonec i ve světe – byl lehký bitevník Aero L-159. Jeho výrobce začal nedávno také s produkcí nového cvičného letounu Aero L-39NG, který odebere nejen české letectvo, ale také Vietnam nebo Maďarsko. S letectvem pak souvisí i známé české pasivní radiolokátory Věra společnosti ERA, a kvalitní jsou i radary jako ReVisor od společnosti Retia.

AČR by mohla mít i samohybné houfnice

Zatím se jedná stále o docela opomíjenou oblast českého zbrojního průmyslu, konkrétně jde o oblast dělostřelectva a raketových zbraní. Česká armáda si totiž objednala francouzská děla CAESAR – sice na tatrováckém podvozku – ale děla umí i šternberská Excalibur Army, i když je zatím nevyrábí (existují jen prototypy). Firma představila hned dvě samohybné kanónové kolové houfnice, a to DITA a MORANA. Navíc na základě systému BM-21 Grad produkuje značně modernizovaný RM-70 Vampire zakoupený Indonésií a dodaný na Ukrajinu.

Aero Vodochody modernizují vzácný letoun L-39ZA Albatros: ten dokáže tvrdě udeřit jako bitevník, ale stejně tak cvičit piloty

Konkrétně Excalibur Army ze skupiny Czechoslovak Group je ale mnohem známější díky modernizacím tanků, zejména pokud jde o staré sovětské T-72 a T-55, a rovněž zajišťuje vylepšení BVP-1 a BVP-2. Z jejích dílen pak pochází i třeba vozidla Patriot, Patriot II a Triton, nebo různá ženijní. Zejména o tancích modernizovaných šternberskou zbrojovkou je slyšet ve spojitosti s válkou na Ukrajině, kdy zajišťovala vylepšení i zahraničních strojů.

AČR chce pořídit 10 let stará vozidla, která jinde vyřazují. Levněji a lépe by pořídila u českých výrobců

Vedle všeho zmíněného však existuje ve výzbroji české armády i méně známé, avšak neméně významné vybavení. Zajímavý je například systém STARKOM určený k elektronickému boji, za jehož vývojem stojí Vojenský výzkumný ústav Brno. Z bojů na Ukrajině je pak známý i systém Viktor určený hlavně k sestřelování nepřátelských dronů. České firmy pak umí vyrábět i různé drony, ale česká armáda je (prozatím) ve výzbroji nemá.

Italský vrtulník AW249 Fenice mohl být vhodnou a levnější alternativou pro AČR namísto „Viperů“, ale čekat na něj nešlo

Vyjmenovat tu úplně všechny české výrobky, zbrojovky a obecně společnosti, které dodávají nějaká vojenská zařízení, by zabralo hodně času, alespoň některé významné si ale zmínku zasloužily, a lze předpokládáš, že mnohé z nich na svém významu doma i ve světě ještě naberou. Domácí zbrojní průmysl by měl být ostatně tím hlavním, z něhož AČR čerpá (pakliže skutečně neexistují mnohem lepší alternativy), ačkoliv na něco nejspíše nikdy stačit nebude – třeba na vlastní pokročilé bojové letouny, vrtulníky a tanky, jejichž vývoj je extrémně drahý.

Článek Zbrojní průmysl ČR v kostce: co u nás vlastně vyrábíme, když toho tolik nakupujeme ze zahraničí, ač jsou české výrobky světové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportní letoun, který lze využít i jinak

Společnost CASA začala s vývojem nového transportního letounu v 90. letech 20. století, a to na základě svého předchozího stroje CASA/IPTN CN-235. K jeho pohonu přitom využila dvojici turbovrtulových motorů. Jeho nosnost dosahuje 7 tun nákladu, a v případě nutnosti přetížení až 9,25 tun, takže unese například 3 lehká vojenské vozidla, ale naopak opravdu těžká se do něj už nevejdou. Byl však koncipovaný jako víceúčelový, letectva v různých zemích ho používají i v jiných než transportních úlohách, a to včetně bojových.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Polska

Letoun C-295 je 24,46 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel vychází na 25,81 metrů – nákladový prostor má pak rozměry 12,69 x 1,90 x 2,70 metrů. Na jeho palubu se tak vejde 71 vojáků, a v případe použití v roli výsadkového letounu z něj může seskočit až 48 výsadkářů. Slouží ale i k přepravě zraněných, kdy se do jeho prostoru vtěsná až 24 nosítek a 7 zdravotníků. Dosahuje cestovní rychlosti 482 km/h a dolet je při běžném zatížení 1 555 kilometrů – modernizovaná verze MW (AČR má k dispozici dva tyto stroje) má pak dosah o něco delší.

Letoun C-295 může i bojovat

CASA C-295 může sloužit například i jako zpravodajský a průzkumný, případně hlídkový a bojový. Existuje například verze C-295 MPA/Persuader v roli hlídkového a protiponorkového letounu, takže nese i příslušnou výzbroj. Tou může být třeba italská protilodní střela Marte s hlavicí o hmotnosti 70 kilogramů. Vedle toho lze C-295 vybavit i jako tankovací letoun nebo létající bojový křižník s kanony na palubě, aby podpořil pozemní operace.

Největší britské armádní letadlo, C-17 Globemaster III, je opravdu obří, pojme i přes 800 lidí; ale na ukrajinský Antonov An-225 dost ztrácí

Ačkoliv je C-295 vcelku moderní letoun, je omezen nosností a doletem. I proto české letectvo uvažuje například o tom, že by si pořídilo i transportní letouny střední třídy, které mají v obou směrech lepší parametry. Nejčastěji se mluví o Lockheed C-130J Super Hercules nebo Embraer C-390 Millennium. Mají větší dolet a do jejich prostoru lze naložit i větší vozidlo, v případě české armády třeba obrněný transportér Pandur II a houfnice CAESAR.

Článek Transportní letoun CASA C-295MW nahradil v AČR sovětské dědictví Antonov An-26. Je všestranný a schopný, ale nestačí na vše se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K výrobě dílů je třeba licence

Je pravdou, že se v ČR nachází hned několika firem, které mají s výrobou různých leteckých dílů zkušenosti, a navíc je v tuzemsku vyráběn i letoun Aero L-39NG a další. Lze se tedy domnívat, že by díly na sovětské vrtulníky vyrobit dokázaly, ale má to několik háčků. Tím hlavním je, že to prostě udělat nemohou – ČR není Írán ani Čína, ale právní stát, v němž je na patenty a licenční práva dbáno (alespoň většinou). U vrtulníku Mi-24 je ale drží Rusko, které by je vzhledem k podpoře Ukrajiny proti jeho invazi udělilo českým firmám jen těžko.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

„Namítači“ by jistě opět byli názoru, že není třeba se Ruské federace ptát – hlavně poté, co napadla Ukrajinu – a prostě to udělat. Jenomže vyrábět náhradní díly načerno by byla ostuda, která by Česko i její firmy poškodila. A to nikoliv v očích Rusů, s nimiž už AČR v budoucnu téměř jistě nepočítá, ale v očích zbytku světa. Ostatní výrobci by si tak mohli říci, že jim začnou české firmy kopírovat výrobky, pročež by si mohli obchody dvakrát rozmýšlet.

České vrtulníky Mil Mi-24 na Ukrajině stále válí: jsou to sice „staré křápy“, ale vojáky dokáží podpořit střelami i morálně

A pak také výroba leteckých součástek, zvláště těch vojenských, není jednoduchá. Díly musí být certifikované a splňovat řadu podmínek a parametrů (dokonce i ty ruské), nelicenčně vyráběné kopie by takovou certifikaci jistě nedostaly. Předpisy českého letectva pak určitě nepovolují lety se stroji s necertifikovanými součástkami, něco takového by bylo flagrantním porušením všech pravidel. Takto opravené Mi-24 by jistě nemohly ani na cvičení, spojenci by určitě nechtěli riskovat životy svých vojáků, i kdyby se o něco takového pokusila AČR.

Konstrukce Mi-24 je velmi stará

Vrtulníky Mi-24 sloužily v českém, respektive československém letectvu 45 let, a právě o nich je tedy možné tvrdit (na rozdíl od AH-1Z Viper), že pochází ještě z doby války ve Vietnamu, i když ty ve službách AČR byly o něco mladší. České letectvo si pak pořizuje kromě Bell AH-1Z Viper i víceúčelové helikoptéry Bell UH-1Y Venom. Ty mají s „Vipery“ 85 procent shodných dílů, což letectvu výrazně zjednoduší situaci, protože bude mít na bojové i transportní verze většinu dílů shodných, a tím bude levnější i snazší údržba.

Co přinese modernizace českých vrtulníků AH-1Z Viper a UH-1Y Venom, a nakolik jsou adekvátní náhradou za sovětské Mil Mi-24

Existují ale i další důvod, proč bylo nutné Mil Mi-24 vyměnit; nešlo jen o stáří a díly. Moderní „Vipery“ mají mnohem lepší schopnosti, dokáží snadno operovat v noci a za zhoršené viditelnosti, a jejich výzbroj je mnohem sofistikovanější. Mi-24 rozhodně nemohly odpalovat tak vyspělé protitankové střely jako jsou AGM-114 Hellfire nebo naváděnou verzi střely Hydra 70 APKWS II, což je díky AH-1Z Viper něco, co zvedají sílu českého letectva.

Sovětský bitevní vrtulník Mi-24 nemá ve světě obdobu. Dostal se do výzbroje desítek států, používají ho i obě strany na Ukrajině

To samo pochopitelně tak silné není, má však závazky vůči NATO (stejně jako ono vůči němu), a třeba kompatibilní střely mají do Bell AH-1Z Viper i jiné členské státy. Na scéně se pak objevil ještě třeba italský AW249 Fenice, o němž někteří tvrdí, že mohl být klidně o polovinu levnější než americké stroje, a Ministerstvo obrany ČR tak mohlo výrazně ušetřit – teoreticky ano, jenomže AW249 je stále ještě ve vývoji, kdežto náhrada za Mi-24 byla třeba již nyní.

Jejich koupě byla přitom schválena již před lety, konkrétně v roce 2019, kdy ještě nikdo o budoucí ruské invazi na Ukrajinu nevěděl. Rozhodnutí tak nesouvisí právě s tímto aktem, ačkoliv je pravda, že zamířily Mil Mi-24 namísto do šrotu právě na pomoc „žlutomodré“ zemi.

Článek Sovětské vrtulníky Mi-24 si AČR prostě nechat nemohla – logických důvodů je hned několik, o „pomstu“ Rusku zdaleka nešlo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velký stroj s výzbrojí a výsadkem

Bitevní vrtulník začali ruští konstruktéři vyvíjet v 60. letech 20. století, ale vydali se jinou cestou než tehdejší západní rivalové. Chtěli vytvořit jakési „létající bojové vozidlo pěchoty“, které mělo nést silnou výzbroj sestávající z kulometu nebo kanonu a různých typů střel, případně pum. Zároveň však mělo mít prostor pro poměrně velký výsadek nebo zraněné vojáky. I proto je Mil Mi-24 tak mohutný. Do výzbroje sovětské armády se pak dostal v roce 1972.

📷🇨🇿 Czech-supplied Mi-24 attack helicopters in the service of Ukrainian Air Force. #UkraineRussiaWar #CzechRepublic pic.twitter.com/bhC6xmhRRZ

— MilitaryLand.net (@Militarylandnet) July 9, 2022

Jedním z důvodů, proč se Česko rozhodlo vrtulníků ve prospěch Ukrajiny vzdát, byla jejich zastaralost, kterou šlo oproti strojům dnešních standardů pozorovat ve všech směrech. Vedle toho na ně ale není dostatek náhradních dílů, které jsou vyráběny v Rusku, a Česko navíc kupuje nové víceúčelové i bitevní vrtulníky z USA. Ukrajina tak získala narychlo relevantní pomoc, jíž může použít k podpoře pozemních jednotek. České stroje byly přitom opakovaně zachyceny, jak pálí po ruských jednotkách na bojišti, což je jejich hlavní bojový úkol.

Italský vrtulník AW249 Fenice mohl být vhodnou a levnější alternativou pro AČR namísto „Viperů“, ale čekat na něj nešlo

Střely S5 odpaluje Mi-24 z dálky

Vrtulník Mil Mi-24 má v přední čísti zabudovaný kulomet nebo rychlopalný kanon, a na externích nosnících má pak nejčastěji raketnice s neřízenými střelami S5, jichž může nést až 128. Taktika ukrajinských pilotů je přitom taková, že se strojem letí co nejníže nad zemí, aby se tak vyhnuli radarům, a těstě před odpalem vrtulník mírně zvednou, odpálí střely v oblouku a stahují se pryč, aby je nedostihla ruská protivzdušná obrana. Znamená to ale, že jsou rakety nepřesné, a tak spíše slouží k pokrytí nějakého území a morální podpoře jednotek na zemi.

Mi-24 může ale nést i protitankové střely, i když starších konstrukcí, jejichž použití je tak dnes omezené. Vedle toho pak může shazovat i pumy, ale jejich svrhávání těsně nad bojovou linií nebo za ní by bylo extrémně riskantní, a podle všeho tak Ukrajinci české vrtulníky takto nepoužívají. Názory na ně se přitom různí – zatímco někteří je považují za „staré křápy“, které už dávno neměly být ve výzbroji jakékoliv země, která se hlásí k Západu, jiné si jich cení pro relativní jednoduchost, odolnost i palebnou sílu. Zastaralé nicméně jsou, o tom žádná.

Americké bitevní vrtulníky AH-1Z Viper pro AČR jsou velkou posilou, letectvo získává snáze opravitelné moderní stroje světové úrovně

Asi všechny moderní vrtulníky jsou dnes výrazně lepší, ostatně i sama Ruská federace využívá například Kamov Ka-52 Alligator, ačkoliv ho zdaleka nemá v počtech, jaké by chtěla nebo potřebovala. Vrtulníky Mil Mi-24 (ani jemu podobné) tak nejspíše ze scény ještě hodně dlouho nezmizí. A možná, že až do Česka dorazí další vrtulníky z USA, pošle ministerstvo obrany na podporu napadené zemi i zbylé stroje, které již používat neplánuje.

Článek České vrtulníky Mil Mi-24 na Ukrajině stále válí: jsou to sice „staré křápy“, ale vojáky dokáží podpořit střelami i morálně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.