Co přesně Francie boří, a proč teď

Dosavadní standard francouzské těžké kavalerie je čitelný a prověřený: tankovou četu tvoří čtyři Leclercy a čtyři vozidla VBL, které dohromady manévrují pod velením poručíka. Stejný princip sdílí i Bundeswehr se svým Panzerzugem o čtyřech Leopardech 2, i americká armáda. Funguje to desítky let. Jenže válka na Ukrajině, která trvá už přes čtyři roky, ukázala, že každé větší seskupení obrněnců se na „transparentním bojišti“ stává magnetem pro průzkumné drony, FPV kamikadze a dálkovou palbu. Velký shluk tanků dnes neznamená sílu, znamená cíl.

Francouzi proto zkouší rozdělit četu na menší moduly. Původně testovali buňku o jednom Leclercu a jednom VBL. Vyhodnotili ji jako příliš malou, zranitelnou a takticky omezenou. Pracovní verze, se kterou brigáda operovala během Orionu, je dvojice tanků a dvojice VBL. Klíčový rozdíl oproti běžnému dělení čety na poloviny spočívá v tom, že tyto bloky nemají být nouzovým řešením, ale základním stavebním prvkem pro různé typy úkolů, od průzkumu po průlom.

Leclerc XLR: těžké jádro lehké buňky

Tank Leclerc ve verzi XLR zůstává srdcem každé bojové buňky. Nejde o to, že by Francie tank opouštěla. Jde o to, jak ho používá.

Základní parametry Leclercu XLR podle výrobce KNDS France:

• Hlavní zbraň: hladkohlavňový kanón ráže 120 mm / délka hlavně 52 ráží, automatické nabíjení
• Osádka: 3 členové (velitel, řidič, střelec)
• Motor: 1 500 koní (1 103 kW), maximální rychlost kolem 72 km/h
• Digitální architektura: SCORPION, síťové propojení s ostatními vozidly a velitelskými stanovišti
• Doplňková výzbroj: dálkově ovládaná zbraňová stanice
• Nová úprava: protidronová klec nad věží, už se vyrábí a dodává jednotkám

Pro srovnání: německý Leopard 2A7, hlavní západoevropský konkurent, má rovněž 120mm kanón (L/55), ale čtyřčlennou osádku a manuální nabíjení. Leclerc je díky automatickému nabíjení a tříčlenné posádce kompaktnější, což v modulární buňce o dvou tancích znamená menší logistickou stopu. Na druhou stranu menší osádka klade vyšší nároky na každého jednotlivce, a právě to je jeden z důvodů, proč nová doktrína tolik zdůrazňuje autonomii nižších velitelů.

Průlom v éře dronů: rozptýlit se, a pak udeřit

Náčelník francouzské armády Pierre Schill v červnovém rozhovoru pro Defense News popsal budoucí bojiště jako prostor nasycený senzory, drony, elektronickým bojem a dálkovými údery. Odpovědí nemá být návrat k zákopům, ale kombinace pěti principů: rychlost, klam, disperze, saturace a znovuobnovení manévru.

Právě tady vstupuje do hry „ruská obrana budoucnosti“. Nejde o vyhlášený plán útoku na Rusko. Jde o doktrinální koncept: Francie se připravuje na prolomení obrany, která vypadá jako ta, kterou Rusko buduje na Ukrajině, tedy vrstvy minových polí, dronový dohled v hloubce desítek kilometrů, elektronické rušení a schopnost zasáhnout jakýkoli větší cíl dálkovou palbou. Klasický tankový nájezd v četové síle by v takovém prostředí skončil dřív, než by dosáhl první linie.

Nová taktika proto staví na jiné logice. Malé buňky se rozptýlí po širokém prostoru, každá z nich je pro protivníkovy senzory méně atraktivní cíl než čtyři tanky pohromadě. Teprve v rozhodujícím okamžiku se více bloků rychle soustředí k jednomu bodu průlomu. Do Tran k tomu dodává, že přímá palba „kanón proti kanónu“ může ustupovat, větší díl palebné síly přebírají dělostřelectvo a drony. Tanky ale budou dál potřeba k vytvoření taktického průlomu a jeho využití. Nekončí tank, končí stará představa, že průlom obstará hlavně hromadný čelní nájezd.

Limity, které Orion odhalil

Cvičení Orion 2026 nebylo jen triumfální přehlídkou nového konceptu. Odhalilo i praktické problémy. Do Tran přiznává, že kvůli mírovým a právním omezením se obrněnce pohybovaly převážně po silnicích, takže brigáda nemohla plně procvičit disperzi a opětovnou koncentraci v terénu. Le Monde ve své reportáži z konce dubna doplňuje, že i protidronový boj a nasazení vlastních dronů mimo základny narážely na limity „mírového času“.

Druhá výzva je lidská. Modulární buňka vyžaduje, aby poddůstojník, typicky seržant velící dvojici tanků, chápal záměr velitele, dokázal převzít iniciativu bez přímé přítomnosti poručíka a fungoval v rozptýleném, informačně přesyceném prostředí. Francouzské velení to nazývá „velením záměrem“. Prakticky to znamená víc autonomie, vyšší rozhodovací jistotu a schopnost pracovat s grafickými rozkazy posílanými datalinkem přes systém SCORPION. Výcvik takových velitelů teprve začíná.

Do Tran navíc nepřenáší princip lego bloků jen na tanky. Stejnou modularitu zavádí i u velitelského stanoviště brigády, které rozděluje do pěti samostatně fungujících částí. Menší stopa velení, rychlejší tok informací, těžší cíl pro protivníkovy drony a rakety. Nejde o izolovanou tankovou novinku, je to širší proměna způsobu, jakým francouzská armáda velí a bojuje.

Co to znamená pro NATO, a pro Česko

Francouzský experiment se neodehrává ve vakuu. 7. obrněná brigáda současně vede alianční battlegroup v rumunském Cincu a NATO procvičuje rychlé posílení předsunutých uskupení na východním křídle až na úroveň brigády. Právě tam dává smysl ověřovat disperzi, interoperabilitu a rychlé znovusoustředění, protože právě tam by se nová doktrína mohla poprvé uplatnit naostro.

Pro českou armádu je to relevantní nepřímo, ale výrazně. Přáslavický prapor letos dokončil převzetí 42 tanků Leopard 2A4, 7. mechanizovaná brigáda se přezbrojuje na moderní těžkou brigádu určenou pro alianční úkoly. Veřejně dostupné české zdroje zatím nehovoří o francouzském typu modulárních buněk, ale reakce na dronovou hrozbu je zřejmá: cvičení Drone Shield 2026 testuje obranu proti bezpilotním prostředkům, armáda prioritně nakupuje dvě stě menších dronů pro taktické jednotky a strakoničtí vojáci určení pro brigádní úkolové uskupení už cvičí ničení dronů různými zbraňovými systémy. Lekce z Ukrajiny mění i alianční armády mimo Francii, jen každá z nich na ně reaguje vlastním tempem.

Francie neříká, že tank končí. Říká něco důležitějšího: bez nové organizace, dronů, klamu a autonomie malých velitelů už samotný tank průlom nezajistí. A pokud se tato teze potvrdí, čtyřtankovou četu jako základní stavební kámen západních armád čeká proměna, jakou nezažila od konce studené války.

Článek Francie boří tankovou doktrínu, testuje novou průlomovou taktiku s Leclercem v čele. Chce zničit ruskou obranu budoucnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Deset dní pod neviditelným okem

Širší rotace trvala měsíc a zapojila celou brigádu, ale Watsonova rota měla vlastní desetidenní fázi. Proti ní stála Nemesis, od 1. listopadu 2025 formálně 412. samostatná brigáda bezpilotních systémů ukrajinských ozbrojených sil, jednotka s více než deseti tisíci bojovými misemi za sebou. Západní média ji často stále označují jako „412. pluk“, ale v době cvičení už šlo o brigádu s rozsáhlou frontovou zkušeností z více než čtyř let války.

Nemesis fungovala jako součást OPFOR, simulovaného nepřítele. Její operátoři nasadili přesně ty metody, které denně používají proti ruské technice: trvalé pozorování shora, rychlé předávání souřadnic a okamžité přidělování simulovaných zásahů. Podle The Wall Street Journal byly ztráty amerických jednotek na brigádní úrovni tak vysoké, že rozhodčí museli některé „zničené“ prvky vracet do hry jako nové, aby scénář mohl pokračovat. Bradley M2A4, vozidlo s bojovou hmotností 36,3 tuny, motorem o výkonu 675 koní (503 kW), maximální rychlostí 66 km/h a kapacitou až deseti osob, se ukázal jako snadno čitelný cíl, pokud se pohyboval po předvídatelných trasách.

Co velitel roty odmítá

Watson svůj pohled na cvičení publikoval začátkem září 2026 jako komentář na serveru Task & Purpose. Nešlo o popření ztrát, ty potvrzuje. Šlo o odmítnutí mediálního rámce, který z celé rotace udělal jednostranný výprask.

Jeho argumenty jsou tři. Za prvé: rota se adaptovala během hodin, ne dní. Změnila způsob přesunu, opustila obvyklé cesty a začala využívat strmé rokle, zalesněná údolí a takzvaný mrtvý prostor, místa, kam dron obtížně nahlédne. Za druhé: i pod dronovým tlakem plnila bojové úkoly, ztrácela i vyhrávala. Za třetí, a to je možná nejdůležitější bod: ve druhé polovině cvičení přešla Nemesis na stejnou stranu a předávala americkým vojákům své zkušenosti. Watson mluví o mistrovské lekci v levném létání na velké vzdálenosti a v řízení celého řetězce od nalezení cíle po doručení účinku.

Spor tedy není o tom, zda drony zabíjely. Spor je o to, co si z toho vzít. Mediální zkratka říká „americká armáda nezvládá drony“. Watsonova verze říká „americká armáda se učí drony zvládat a tady je návod“.

Čtyři věci, které zabraly

Watson ve svém textu popisuje konkrétní taktické změny, které jeho rota zavedla pod tlakem:

• Maskování a signatura shora. Vojáci se naučili dívat se na vlastní pozice očima dronu, ne ze země, ale z výšky. Každá pozice se hodnotila podle toho, jak vypadá na termovizi a v optickém spektru shora.
• Maximální rozptyl. Vozidla i pěšáci přestali operovat v kompaktních formacích. Čím větší vzdálenost mezi prvky, tím obtížnější je pro jednoho operátora pokrýt celou jednotku.
• Stromy místo otevřeného terénu. Bradley pod hustou korunou je pro dron prakticky neviditelný. Rota začala systematicky využívat zalesněné úseky k ukrytí techniky.
• Rokle a mrtvý prostor místo cest. Opuštění silnic a zpevněných tras ve prospěch strmých svahů a terénních zlomů, kam drony nemají přímý výhled.

Watson to shrnuje jednou větou: když jeho vojáci začali manévrovat tak, že se lovci z Nemesis cítili jako lovení, tlak ze vzduchu polevil. Nejde o technologické řešení. Jde o disciplínu, terénní cit a ochotu opustit pohodlné návyky.

Proč americká armáda nemá plošnou obranu proti dronům

Otázka, která se nabízí, zní jednoduše: jak je možné, že nejsilnější armáda světa nemá funkční protidronový systém v každé rotě? Watson na ni odpovídá přímo, jeho brigáda nebyla součástí programu Transformation in Contact a neměla k dispozici protidronové schopnosti, které by chtěla.

Na systémové úrovni je obraz složitější. Podle zprávy GAO se americký program Family of Counter-UAS Systems stal formálním akvizičním programem teprve v červenci 2024, po šesti prototypových iteracích. Na jaře 2026 probíhaly první polní testy systému Golden Shield u 1. jezdecké divize, tedy přesně u té divize, jejíž brigáda cvičila v Hohenfelsu. A teprve v červnu 2026 vznikla ve Fort Drum specializovaná C-UAS Academy pro systematický výcvik.

Americká armáda problém rozpoznala, ale mezi rozpoznáním hrozby a plošným zavedením ochrany zeje mezera. Úprava doktríny už běží, aktualizovaný FM 3-0 pracuje s konceptem „ochrany před nepřetržitým pozorováním“ jako se standardem, nikoli výjimkou. Jenže doktrína na papíře a schopnost v poli jsou dvě různé věci.

Co si z toho vzít v Česku

České ozbrojené síly provozují obrněná vozidla CV90, Pandury i starší BVP a čelí stejnému problému: plošná ochrana proti dronům zatím chybí. Odborné publikace AČR přitom dospívají k překvapivě podobným závěrům jako Watson, základem ochrany před drony je utajení, vysoká mobilita a kvalitní maskování ve všech spektrech. Detektory a přenosné rušiče jsou převážně u specializovaných útvarů a ani dobře nakonfigurovaný protidronový systém nezajistí stoprocentní ochranu.

Experimentální cvičení Drone Shield 2024 ve Vyškově testovalo české systémy STARKOM a DPET. Česká armáda se v roce 2022 účastnila Combined Resolve a v srpnu 2026 se Česká republika i Ukrajina společně zapojily do cvičení Saber Junction 26, které výslovně pracovalo s lekcemi z elektronického boje a bezpilotních systémů. Přímou spolupráci AČR s brigádou Nemesis z otevřených zdrojů potvrdit nelze, ale trend je zřejmý: aliance se učí od těch, kdo mají frontovou zkušenost.

Praktický přesah pro české mechanizované jednotky je přímočarý: učit posádky pohybu mimo předvídatelné trasy, práci v rozptylu, organickému využití vlastních malých dronů pro přehled o situaci a těsnému propojení s prvky elektronického boje. Hohenfels ukázal, že to není otázka budoucnosti. Je to otázka příštího cvičení.

Cvičení v Bavorsku neprokázalo, že obrněnce jsou mrtvá technika. Prokázalo, že éra pohodlného přesunu po otevřených cestách pod nekrytou oblohou skončila. Kdo se nepřizpůsobí, zaplatí, zatím simulovanými zásahy, na frontě životem.

Článek Ukrajinské drony rozmetaly americké obrněnce při cvičení v Německu. Velitel roty říká, že to bylo jinak, a popisuje, co zabralo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co znamená „smazat Kaliningrad“

Nejde o fyzické zničení města s půl milionem obyvatel. Ve vojenském jazyce to znamená neutralizovat vojenskou funkci exklávy: oslepit radary protivzdušné obrany, rušit komunikační a navigační systémy, rozložit velení a otevřít vzdušný prostor pro alianční operace. Analytická studie RAND Corporation výslovně uvádí, že NATO by v případné krizi muselo nejprve učinit kaliningradskou protivzdušnou obranu nefunkční, aby vůbec získalo přístup do prostoru. Dosah tamních systémů S-400 přesahuje 400 kilometrů a vytváří takzvanou bublinu odepření přístupu (A2/AD), tedy zónu, do které se bez předchozího potlačení obrany nedá bezpečně vstoupit.

Právě proto se v nadpisu objevují „hodiny“. Nejde o dobytí exklávy, ale o úvodní fázi případného střetu: rychlé rušení, získání situačního obrazu a potlačení protivzdušné obrany. To je práce na hodiny, ne na týdny. A přesně tohle sestava z 18. srpna nacvičovala.

Řetězec, který dělá balík smrtícím

Síla akce nespočívala v jednom „zázračném“ letounu. Spočívala v propojení celého řetězce, kde každý článek plní jinou roli a bez ostatních by nefungoval:

• EA-37B Compass Call II – platforma širokoplošného elektronického útoku. Podle oficiálního listu amerického letectva umí popírat, degradovat a ničit protivníkovu komunikaci, radary včasné výstrahy i navigační systémy. Většina jejích komponentů je utajená.
• E-3A AWACS – létající velitelské stanoviště. Nejen radar, ale řízení celého boje: sledování ruských strojů, detekce střel, předávání společného vzdušného obrazu politickému i vojenskému vedení aliance.
• A330 MRTT – tankery, které drží ostatní stroje déle ve vzduchu. Bez nich by balík nad Baltem vydržel zlomek času. S nimi může operovat hodiny.
• AH-64E Apache Guardian – útočné vrtulníky pro přesné ničení pozemních cílů a průzkum. V kontextu Kaliningradu jde o úderný doprovod, ne o hlavní nosič destrukce.

K tomu se přidaly VIP a průzkumné platformy: americký C-40A Clipper, Bombardier Challenger 650, polské Gulfstreamy G550 či litevský Let L-410UVP. Šlo o vícevrstvý velitelsko-průzkumný balík, ne o přelet několika stíhaček. NATO konkrétní detaily mise odmítlo zveřejnit s odkazem na operační bezpečnost. Vojensky to dává smysl: čím cennější je znalost, jak přesně aliance ruší a koordinuje útok u Kaliningradu, tím méně ji odhalí.

Proč právě teď, a proč „vlastní medicína“

Akce nebyla izolovaným výstřelkem. Spadá do operace Eastern Sentry, kterou NATO spustilo v září 2025 po sérii ruských porušení aliančního vzdušného prostoru. Generální tajemník Mark Rutte a vrchní velitel SACEUR tehdy oznámili posílení východního křídla o další stíhačky, vrtulníky, průzkumné prostředky a tankery. Od té doby Eastern Sentry běží průběžně a 18. srpen 2026 byl jejím zatím nejviditelnějším projevem.

Moskva roky vytvářela tlak u hranic NATO. Ruské letouny se opakovaně přibližovaly k aliančnímu vzdušnému prostoru bez standardních bezpečnostních procedur, často na trase mezi pevninským Ruskem a právě Kaliningradem. V březnu 2021 NATO zaznamenalo neobvykle vysokou úroveň ruské vzdušné aktivity, kdy alianční stíhačky musely opakovaně vzlétat k identifikaci. Teď se role obrátily. Tentokrát to byla Moskva, kdo sledoval cizí vojenské stroje v těsné blízkosti vlastního území, a navíc stroje, které by v případě krize dokázaly její obranu systematicky rozložit.

Český podíl a širší kontext

České letouny se ve veřejně sledované sestavě z 18. srpna neobjevily. Česko se ale na aliančním vzdušném dohledu podílí nepřímo, jako člen programu NAPMO financuje a spoluprovozuje flotilu AWACS. A od léta 2026 drží v Polsku vrtulníkovou jednotku na posílení východního křídla. V červnu se pět českých gripenů a padesátka příslušníků zúčastnilo velkého cvičení Ramstein Flag. Bezpečnost Česka se nebrání nad Prahou, ale už stovky kilometrů severněji v aliančním prostoru.

Jedna akce rovnováhu sil v Baltském regionu nepřepisuje. Mění ale něco důležitějšího: připravenost a signál. NATO Rusku 18. srpna ukázalo hotový návod (senzor, rušení, tankování, řízení boje), jak by v krizi skládalo útok proti kaliningradské vojenské infrastruktuře. Ne hrozbu, ne rétoriku. Funkční řetězec v reálném prostoru, v reálném čase, přímo u nejcitlivější ruské exklávy v Evropě.

Článek Putin okusil vlastní medicínu. NATO poslalo ke Kaliningradu letadla, která by ho pomohla smazat během hodin se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co znamená „bez kyslíku“ a proč žádné bubliny

Formulace „pod vodou bez kyslíku“ neznamená, že operátor nedýchá. Znamená, že nepoužívá klasický otevřený potápěčský přístroj, jaký znají rekreační potápěči. Běžná výstroj funguje jednoduše: potápěč vdechne stlačený vzduch z lahve, vydechne do vody a každý výdech vytvoří proud bublinek viditelný desítky metrů daleko.

Bojoví potápěči Zelených baretů pracují s uzavřeným kyslíkovým okruhem, takzvaným rebreatherem. Přístroj zachycuje vydechovaný plyn, chemicky z něj odstraňuje oxid uhličitý a doplňuje čistý kyslík zpět do okruhu. Navenek neuniká nic. Žádné bubliny, žádný hluk, žádná viditelná stopa na hladině. Podle armádního popisu kurzu díky této efektivitě vydrží potápěč pod vodou až čtyři hodiny, mnohonásobně déle než s otevřeným systémem.

Proč je radar slepý a kamera bezmocná

Pro běžné povrchové sledování platí neviditelnost bojových potápěčů téměř doslova, i když realita je o něco složitější.

Radar pracuje s elektromagnetickými vlnami, které mořská voda extrémně pohlcuje. Technický materiál amerického námořního výzkumného střediska NAVSEA výslovně uvádí, že radar dokáže detekovat pouze objekty na hladině. Potápěč metr pod povrchem je pro něj neexistující. Optické sledování (kamery, termovize, pozorovatel na břehu) zase potřebuje viditelný projev: bubliny, vlnění, siluetu. Rebreather nic z toho neprodukuje.

Absolutně nepolapitelní ale nejsou. Pod vodou existují specializované senzory, především aktivní sonar, který americké námořnictvo samo označuje za nejúčinnější prostředek k lokalizaci podvodních cílů. Jenže i námořnictvo přiznává, že tiché a malé podvodní objekty jsou pro sonar mimořádně obtížný cíl. Jednotlivý potápěč s rebreatherem, bez motoru, bez kovového trupu, je z hlediska akustické stopy téměř nerozlišitelný od okolního prostředí. Právě to z bojových potápěčů dělá tak cenný nástroj: ne absolutní neviditelnost, ale dramatické snížení stopy vůči všem běžným vrstvám sledování.

Nejtěžší kurz: svázané ruce, patnáct metrů pod vodou na jeden nádech

Cesta k odznaku bojového potápěče začíná ještě před samotným kurzem. V lednu 2026 absolvovali kandidáti z 1. skupiny speciálních sil takzvaný Maritime Assessment Course, fyzickou a psychickou předzkoušku, která má odhalit, kdo vůbec zvládne tlak pod vodou.

Samotný Combat Diver Qualification Course trvá šest týdnů. Obsahuje potápění s otevřeným i uzavřeným okruhem, denní a noční podvodní navigaci, hluboké ponory, vyhledávací ponory, fyziologii potápění, práci s proudy a přílivem. Ale skutečnou pověst kurzu budují stresové testy:

• Uplavat přibližně 14 metrů (50 stop) pod vodou na jeden nádech.
• Takzvaný „drown-proofing“, tedy udržet se na hladině se svázanýma rukama i nohama.
• Nouzové dýchání a simulované záchranné scénáře pod vodou.

Riziko smrti není marketingová nadsázka. Předpisy Camp Pendletonu pro vodní operace vyžadují bezpečnostní člun, záchranné prostředky a zdravotnický personál u každého výcvikového ponoru. Každoroční rekvalifikace pak ověřuje, že voják tyto dovednosti neztratil. Pokud kvalifikaci nechá propadnout, přijde nejen o status bojového potápěče, ale i o finanční příplatek za potápěčskou službu.

Proč právě Camp Pendleton, a proč právě teď

Základna námořní pěchoty Camp Pendleton leží přímo na pacifickém pobřeží jižní Kalifornie. Její vlastní provozní předpisy ji popisují jako místo s pobřežní výcvikovou infrastrukturou, „jakou nenabízí žádná jiná základna ministerstva obrany v kontinentálních Spojených státech“. K dispozici je přístav Del Mar Boat Basin, prostor pro výcvik obojživelných vozidel i reálné podmínky příboje a přílivu.

Rekvalifikace proto nezahrnuje jen samotné ponory. Zelené barety při ní nacvičují průjezd příbojem na malých člunech, vylodění na pláži, navigaci na dlouhé vzdálenosti a spolupráci s americkým námořnictvem. V roce 2023 se rekvalifikace na Camp Pendletonu účastnili i švédští obojživelní komandos v rámci bilaterálního cvičení, které ukazuje alianční rozměr celé schopnosti.

A právě ten rozměr vysvětluje, proč se o bojovém potápění mluví víc než kdykoliv v posledních dvaceti letech. Po dvou dekádách protiteroristických operací v pouštích a horách se americké speciální síly vracejí ke schopnostem, které potřebují pro velký konvenční konflikt. 10. skupina speciálních sil má velitelství na Fort Carson v Coloradu, ale část jednotky trvale sídlí ve Stuttgartu v Německu. Její oficiální mise zahrnuje přípravu na krizové situace a rozsáhlé bojové operace, a v evropském kontextu to znamená Baltské moře, Černé moře, norské fjordy, řecké ostrovy.

NATO SOFCOM otevřeně váže námořní speciální operace k dnešní kolektivní obraně a k prostoru, kde válka na Ukrajině změnila bezpečnostní rovnici. Tichá infiltrace pobřeží není akrobacie pro filmové kamery. Je to schopnost dostat malý tým tam, kam ho pozemní ani letecká cesta nedostane: k přístavu, radaru, velitelskému stanovišti, komunikačnímu uzlu.

Kdo další to umí, a kdo se o to pokouší

Bojové potápění není americký monopol. Čína podle amerických obranných analýz rozšířila námořní pěchotu PLA na šest manévrových brigád a vybudovala v jejím rámci brigádu speciálních operací s expediční ambicí. Podobné schopnosti historicky budovalo i Rusko, ale aktuální úroveň ruského výcviku v této oblasti veřejné důvěryhodné zdroje potvrzují jen obtížně, a s ohledem na více než čtyři roky trvající válku na Ukrajině, která ruské speciální síly výrazně vyčerpala, je otázkou, kolik z těchto schopností Moskva reálně udržuje.

Podstatné je, že 10. skupina speciálních sil je „ta evropská“, jednotka, se kterou české speciální síly mohou spolupracovat v rámci aliančních struktur. Interoperabilita aliančních speciálních operačních sil je jedním z hlavních témat NATO SOFCOM a bojové potápění je přesně typ schopnosti, kde společný výcvik dává smysl.

Zelené barety z Camp Pendletonu se v těchto dnech suší na kalifornském slunci. Za rok budou zpátky ve vodě, protože schopnost, kterou netrénuješ každý rok, není schopnost. Je to jen vzpomínka.

Článek Zelené barety znovu trénují nejtěžší disciplínu americké armády: Pod vodou bez kyslíku, neviditelní pro radary i kamery se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konec dvojí dobrovolnosti

Dosavadní systém stál na principu, který ministr obrany Boris Pistorius opakovaně označil za neudržitelný: aby záložník nastoupil k výcviku, musel souhlasit on sám i jeho zaměstnavatel. Stačilo, aby firma řekla ne, a armáda zůstala bez člověka. Pro éru zahraničních misí v Afghánistánu nebo Mali to snad fungovalo. Pro obranu vlastního území a rychlé posílení aliančních sil to nestačí.

Nový zákon o posílení rezerv tuto dvojí dobrovolnost ruší. Rezervista dostane povolávací rozhodnutí, standardně osm týdnů předem, a musí se dostavit. Zaměstnavatel bude vyslechnut, může žádat odklad při nepostradatelnosti zaměstnance, ale nemá právo veta. Stát na oplátku zvyšuje kompenzace: firmám do 249 zaměstnanců nabízí paušál 500 eur při cvičení delším než 30 dnů a proplácí náklady na náhradní pracovní sílu.

Koho se to týká a jak dlouho budou sloužit

Zákon definuje rezervistu jako bývalého vojáka Bundeswehru, který neztratil hodnost, nebo osobu s přijatým závazkem. Věkové hranice a délka služby jsou odstupňované:

• Méně než 6 měsíců předchozí dobrovolné služby – bez povinného povolání.
• 6 měsíců až 1 rok služby – povinné povolání možné do 45 let věku, maximálně 3 týdny ročně, celkem nejvýše 6 měsíců za život.
• Více než 1 rok jako voják z povolání nebo na dobu určitou – povinné povolání až do 65 let, až 12 týdnů ročně, celkem nejvýše 12 měsíců.

Kdo se nedostaví, riskuje pokutu; návrh mluví o správním deliktu, konkrétní horní hranice zatím nebyla zveřejněna. Odklad je možný z důvodů zdravotních, osobních, ekonomických i kvůli politickému mandátu.

Proč zrovna teď, a proč kvůli Rusku

Německá vláda reformu výslovně odůvodňuje změněnou bezpečnostní situací po ruské plnohodnotné invazi na Ukrajinu v únoru 2022. Rusko je v návrhových dokumentech i na tiskové konferenci po obranném kabinetu pojmenováno jako hlavní hrozba. Pistorius to řekl přímo: armáda musí být schopna rychlého narostení z mírového na krizový stav, protože Moskva svou agresí prokázala ochotu použít vojenskou sílu v Evropě.

Právně ale aktivace povinného výcviku nestojí na jednom konkrétním ruském kroku. Zákon je nástrojem, který bude k dispozici po schválení Spolkovým sněmem. V napěťovém či obranném stavu nebo při zvláštním rozhodnutí vlády podle článku 80a německé ústavy lze povolat i bez standardní osmitýdenní lhůty. Jde o přípravu, ne o mobilizaci.

Současně s personálním zákonem kabinet schválil i zákon o urychlení infrastruktury Bundeswehru. Větší armáda potřebuje kasárny, výcvikové plochy, sklady munice. Zákon zrychluje stavební procesy a umožňuje znovu aktivovat nevyužívané vojenské nemovitosti. Bez střech nad hlavou by 460 tisíc vojáků zůstalo číslem na papíře.

Tři různé režimy, ne jeden

Mediální zkratka „návrat branné povinnosti“ je zavádějící. Ve skutečnosti Berlín staví tři odlišné pilíře:

• Služba v záloze – povinný výcvik bývalých vojáků, právě schválený kabinetem.
• Nová základní služba – od 1. ledna 2026 platí rámec pro mladé ročníky. Od roku 2026 dostávají osmnáctiletí dotazník, od 1. července 2027 mají muži z ročníku 2008 povinný odvod k lékařské prohlídce a zhodnocení způsobilosti.
• Branná povinnost podle potřeby – plná branná povinnost pro mladé ročníky, kterou by musel zvláštním zákonem schválit Spolkový sněm, pokud by se bezpečnost dramaticky zhoršila nebo nestačili dobrovolníci.

Každý pilíř má jiný spouštěč, jinou cílovou skupinu a jiný právní režim. Povinná služba v záloze míří na lidi, kteří už uniformu znali. Základní služba pracuje s novými ročníky. A branná povinnost podle potřeby je pojistka pro nejhorší scénář.

Jak se na to dívají Němci, a co Česko

Průzkum Ipsos z července 2025 ukázal 62 % podpory pro znovuzavedení branné povinnosti v Německu. I mezi lidmi ve věku 18–39 let bylo pro 52 %. Podpora principu ale neznamená osobní ochotu nastoupit; to je zásadní rozdíl, který čísla nepostihují.

Česká republika jde jinou cestou. V míru zůstává branná povinnost realizována na základě dobrovolnosti; povinný režim nastupuje až při stavu ohrožení státu nebo válečném stavu. Aktivní záloha je dobrovolná, vojáci v běžné záloze nejsou pravidelně cvičeni. Personální ambice české armády je do roku 2030 dosáhnout 30 tisíc profesionálů a až 10 tisíc příslušníků aktivní zálohy, řádově jiné číslo než německých 460 tisíc, ale i Praha řeší totéž téma: jak mít dost lidí, kdyby bylo nejhůř.

Německo nestaví válečnou ekonomiku. Staví pojistku proti scénáři, ve kterém by Rusko testovalo odhodlání NATO, a Bundeswehr by neměla koho poslat.

Článek Německo chce skoro 0,5milionovou armádu. Záložníci musí povinně do uniformy, kdyby dělalo Rusko problémy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se na dráze skutečně děje

Bayonet Assault Course není nostalgická připomínka první světové války. Je to stresový filtr. Studenti běží zhruba 400 metrů (čtvrt míle) přes terénní překážky, nízké zídky, zákopy a tunely, v hustém kouři útočí nasazeným bajonetem na silikonové figuríny a teprve potom přecházejí na původní překážkovou dráhu Malvesti. Celé to trvá minuty, ale cílem není naučit se šermovat. Cílem je od první minuty kurzu vštípit odhodlání a razanci v útoku, jak to popsal velitelský seržant Patrick Hartung z Ranger Training Brigade.

Důležité zpřesnění: „rangeři“ v tomto kontextu neznamená automaticky příslušníky 75th Ranger Regiment, tedy elitního útvaru speciálních operací. Ranger School je výcvikový kurz zaměřený na vedení a boj malých jednotek, kterým procházejí vojáci z celé armády i dalších složek. Absolventi se vracejí do svých jednotek jako nositelé dovedností a prestiže. Změna výcviku na této škole proto vysílá signál celé armádě.

Proč zrovna teď: ukrajinská lekce

Američtí důstojníci to na jaře 2026 řekli veřejně a bez obalu. Na symposiu AUSA Global Force plukovníci Burr Miller a Ryan Bell popsali, že řada amerických systémů „nepřežila kontakt s prostředím“ na Ukrajině, protože nebyla připravená na systematické rušení a zachycování spojů. Jako hlavní problémy jmenovali navigaci závislou na GPS a řídicí linky dronů.

Technicky to funguje takto: protivník vysílá silnou elektromagnetickou energii do pásem, na nichž běží radiové řízení, GPS signál nebo videopřenos. Legální signál se „utopí“, dron ztratí kontrolu nebo polohu, jednotka přijde o spojení a přehled o situaci. Druhá vrstva je ještě nebezpečnější: radiofrekvenční zaměřování odhaluje, odkud kdo vysílá. Řídicí stanice dronů, retranslační body i velitelská stanoviště se tak stávají cílem palby. Podle odborné literatury Army University Press se ukrajinský cyklus od detekce cíle k palbě zkrátil na tři až pět minut.

Nejde o to, že by drony přestaly fungovat. Fungují. Ale jejich spolehlivost v rušeném prostředí dramaticky klesá: měsíční ztráty malých bezpilotníků jsou na Ukrajině obrovské a některé jednotky počítají s velmi nízkou úspěšností jednotlivých misí. Kdo vysílá, ten svítí. A kdo svítí, ten se stává cílem.

Bajonet jako součást širší proměny

Bayonet Assault Course není osamocená kuriozita. Je to malý, ale symbolicky výrazný dílek v mozaice, kterou americká armáda skládá od roku 2025. V březnu 2025 aktualizovala klíčovou doktrínu FM 3-0, v březnu 2026 oznámila celoplošnou doktrinální změnu kvůli dronům, včetně zásad pro boj pod permanentním pozorováním a v rušeném elektromagnetickém spektru. Současně urychluje akvizice v elektronickém boji: v květnu 2026 spustila prototypování modulárního systému ERIS pro elektromagnetické operace, v únoru otevřela nové nákupní procesy pro EMSO s důrazem na rychlost, umělou inteligenci a edge computing.

Peníze tedy netečou „místo dronů do bajonetů.“ Tečou do redundance. Do systémů, které nezkolabují po prvním rušení. A vedle toho do výcviku, který počítá s tím, že i ty nejodolnější systémy jednou selžou.

Česko a NATO: stejná lekce, jiná dráha

Podobné scénáře už cvičí i Armáda ČR. V dubnu 2026 testovala spojovací systémy v podmínkách rušení GPS a GSM, aktivního elektronického průzkumu a simulovaného fyzického vyřazení vlastních komunikačních prostředků. Už v roce 2024 cvičení Ramstein Guard testovalo schopnosti vzdušných sil při rušení navigačních, komunikačních i zbraňových systémů včetně spoofingu. NATO Baltic Trust 25 v Pobaltí šlo ještě dál: taktické scénáře zahrnovaly zákopovou válku, celý cyklus boje proti dronům a elektronické působení.

Žádná z těchto armád neopouští technologie. Všechny ale přijímají fakt, že proti vyspělému protivníkovi digitální komfort není standard. Je to luxus, který může kdykoli zmizet.

Psychologie bodáku

Námořní pěchota podobný výcvik vysvětluje už roky jako „inokulační efekt“: opakovaným vystavením stresu a fyzickému kontaktu se snižuje strach z boje zblízka. Armádní program combatives k tomu přidává budování sebevědomí, mentální odolnosti a „kontrolované agrese.“ Bajonet v rukou studenta Ranger School není zbraň budoucího bojiště. Je to nástroj, který má v hlavě přepnout přepínač z „operátora za obrazovkou“ na „vojáka schopného fungovat, když obrazovka zhasne.“

Britové v Iráku v roce 2004 podle sekundárních rekonstrukcí nasadili bajonety v ostrém boji, po přepadu, s docházející municí, proti nepřátelským pozicím. To byla improvizace z nouze. Americká armáda v roce 2026 dělá něco jiného: institucionalizuje přípravu na nouzi, která ještě nenastala, ale o které ví, že přijde.

21. dubna 2026 proběhla první třída novou dráhou ve Fort Moore v Georgii. Studenti útočili bajonetem na silikonové figuríny v kouři, přeskakovali zídky a prolézali tunely. Nejmodernější armáda světa tím řekla jednu větu: počítáme s tím, že jednou nebudeme mít nic než sebe.

Článek Američtí rangeři se znovu učí s bajonety. Válka na Ukrajině jim ukázala, jak snadno vyřadí GPS i drony se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sedm dovedností, které dělí připravené od nepřipravených

Caudillův seznam vypadá na první pohled banálně. Stavba úkrytu. Rozdělání ohně. Získání a úprava pitné vody. Orientace v terénu. První pomoc. Situační povědomí. A nakonec mindset, schopnost klidně se rozhodnout pod tlakem. Sedm bodů, které spojují přežití v lese s přežitím při povodni nebo blackoutu.

Překryv je větší, než byste čekali. Úkryt a teplo potřebujete v Krkonoších i při evakuaci z vytopené obce. Vodu musíte vyřešit na horské túře stejně jako při třídenním výpadku proudu. A první pomoc nerozlišuje, jestli se zranění stalo na hřebeni, nebo v zatopené ulici. Rozdíl je ve scénáři: v přírodě dominuje terén, počasí a navigace bez signálu; při katastrofě doma přibývá evakuace, zásoby a práce s informacemi z rádia.

Klíčové je, že Nature Reliance u každého bodu trvá na praktickém nácviku. Přečíst si, jak se staví přístřešek, nestačí. Caudill to shrnuje jednou větou: „Nevystoupáte na úroveň situace, spadnete na úroveň svého tréninku.“

Jak rychle se situace zvrtne

Podchlazení nepatří jen do arktických filmů. Podle U.S. Forest Service může vzniknout i při teplotách nad 4 °C, stačí promoknout v chladném dešti nebo spadnout do studeného potoka. Zákeřné je, že hypotermie napadá mozek: zhoršuje úsudek a koordinaci, takže člověk přestává být schopen si pomoct právě ve chvíli, kdy to nejvíc potřebuje.

U bleskových povodní jde o minuty. NOAA uvádí příklad horského potoka, který se z běžných patnácti centimetrů zvedl na tři metry za méně než hodinu. V českém kontextu to není abstrakce, Krizport Jihomoravského kraje řadí přívalové povodně a bouřky s nárazovým větrem mezi nejpravděpodobnější hrozby. A při blackoutu, který může spustit větrná smršť nebo námraza, se najednou ocitáte bez elektřiny, bez informací a bez fungující infrastruktury na několik dní.

Řetězec selhání je vždy podobný: zmatek, špatné rozhodnutí, zpoždění, fyzický kolaps. U srdeční zástavy mimo nemocnici v USA přežívá méně než 10 % postižených ošetřených záchrannou službou. Každá minuta bez resuscitace snižuje šanci. A právě proto Nature Reliance i armádní výcvik SERE staví psychiku a rozhodovací proces nad samotné vybavení, česká Vojenská policie Olomouc to formuluje jako „vůli žít a správné nastavení mysli“.

Největší slepá skvrna: nikdy jste to nezkoušeli

Položte si pět otázek. Umíte bez telefonu přečíst mapu a udržet směr? Založili jste někdy oheň ve vlhku? Vyzkoušeli jste filtraci nebo chemickou úpravu vody? Víte, jak zastavit masivní krvácení? Máte doma sbalené evakuační zavazadlo?

Pokud jste na většinu odpověděli ne, nejste výjimka. Australský Červený kříž v roce 2025 zjistil, že připravena byla jen třetina respondentů. Hlavní bariéry? „To se mi nestane“ a „není to na mém radaru.“ Reprezentativní český výzkum těchto konkrétních dovedností neexistuje, ale American Red Cross nastavuje laťku minima poměrně vysoko: znát lokální hrozby, mít nacvičený rodinný plán, připravený nouzový kit a alespoň jednoho člena domácnosti vyškoleného v první pomoci a resuscitaci.

Podle nás je největší problém právě ten rozdíl mezi „vím, že bych měl“ a „udělal jsem to“. Lékárnička bez znalostí je jen krabička s náplastmi a nadějí. GPS bez powerbanky je mrtvý displej. A evakuační plán, o kterém nikdo v rodině neví, není plán.

Co s tím: první kroky bez výmluv

Dobrá zpráva: základy se dají naučit rychle. American Red Cross cituje studie, podle nichž lze první pomoc učit i děti v krátkých blocích pod hodinu. V Česku nabízí Český červený kříž veřejné kurzy od čtyřhodinových po čtyřicetihodinové. Situační povědomí můžete trénovat při každé procházce, všímejte si východů, únikových cest, chování lidí kolem. Navigaci si vyzkoušejte s papírovou mapou města a vypnutým telefonem.

Pro outdoor dovednosti, jako jsou oheň, přístřešek nebo úprava vody, existují v Česku komerční survival školy jako Artio Survival Academy, Survival Club nebo Kurzy přežití, které nabízejí jednodenní i víkendové programy pro veřejnost.

A pak je tu evakuační zavazadlo. HZS ČR doporučuje konkrétní obsah:

• Pitná voda a trvanlivé jídlo (zásoby alespoň na 3 dny)
• Osobní doklady a hotovost
• Pravidelně užívané léky a lékárnička
• LED svítilna a FM rádio na baterie
• Mobil s nabíječkou a powerbankou
• Pevná obuv a pláštěnka

Jeden detail od Horské služby ČR, který nestojí ani korunu: před každým výletem předejte někomu svou trasu a předpokládaný čas návratu. Funguje to v horách, funguje to i ve městě při povodni.

Trénink pod tlakem, ne seznam na papíře

Armádní instruktoři SERE přizpůsobují kurzy konkrétnímu prostředí nasazení, jiná rizika čekají v Afghánistánu, jiná v Pobaltí. Civilista v Česku nepotřebuje přežít v džungli, ale měl by zvládnout chladný déšť v říjnových Beskydech, přívalovou povodeň na Moravě nebo třídenní výpadek elektřiny v paneláku. Prostředí se mění, jádro zůstává: úkryt, teplo, voda, orientace, první pomoc, čtení situace a schopnost jednat.

Caudill z Nature Reliance to opakuje jako mantru: nestačí číst, nestačí koupit, musíte to udělat. Pod stresem, v nepohodě, nanečisto. Protože až přijde ostrá situace, nebudete mít čas googlovat.

Článek Záchranáři varují: základní dovednosti přežití v přírodě i při katastrofě musí znát každý. Většina lidí ale nezvládne ani jednu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyři týdny, čtyři fáze

Spring Storm 2026 trvá od 4. května do 1. června a má přesně rozfázovanou strukturu. První týden patřil velitelskému cvičení, od 10. května běží společný výcvik, hlavní manévry přijdou 18.–22. května a celé to vyvrcholí ostrými střelbami od 23. května do konce měsíce. Geografické těžiště leží v okresech Põlva, Tartu, Valga, Viljandi a Võru, tedy v estonském pohraničním zázemí. Část aktivit se odehrává i v severovýchodním Lotyšsku.

Jde o dvacátý ročník cvičení. V letech, kdy Estonsko pořádalo větší manévr Hedgehog/Siil (2015, 2018, 2022, 2025), Spring Storm ustoupil. Letošek se ale vrací s rozšířeným záběrem: delší trvání, vícefázová struktura a poprvé tak silný důraz na přeshraniční spolupráci s lotyšskou armádou.

Drony jako nová vrstva bojiště

Oficiální popis cvičení výslovně říká, že letošní scénář přebírá lekce z ruské války proti Ukrajině „včetně použití bezpilotních systémů“. Nad celým Estonskem poběží letecké aktivity s nasazením dronů, a to jak průzkumných, tak útočných.

Kontext dodává březnové cvičení Digital Shield 2.0, které v Estonsku testovalo centralizované řízení obrany proti bezpilotním prostředkům: propojení senzorů a velitelství v reálném čase, interceptorové drony, střely Piorun a systémy CV90. Spring Storm teď tyto schopnosti ověřuje v širším manévru s tisíci vojáky v terénu. Už v roce 2024 Estonsko poprvé zapojilo civilní aplikaci „Ole valmis!“, přes kterou mohli obyvatelé hlásit letadla a drony nad svými hlavami. Důraz na bezpilotní hrozbu tedy není jednorázový experiment, je to trend, který rok od roku sílí.

Přeshraniční operace: ne útok, ale příjem posil

Formulace „přeshraniční operace“ může znít ofenzivně. Ve skutečnosti jde o obranné manévry v pohraničním prostoru dvou spojeneckých zemí. Estonská armáda nacvičuje posilování přeshraniční vojenské spolupráce, lotyšská strana k tomu doplňuje přípravu na přijetí přicházejících sil a odstraňování byrokratických překážek pro pohyb spojeneckých vojsk.

V praxi to znamená: když se na východním křídle zhorší situace, britská 4. brigáda nebo jiná alianční jednotka musí být schopna dorazit, překročit hranice a zapojit se do obrany bez administrativních prodlev. Právě tuto proceduru, Reception, Staging, Onward Movement, Spring Storm 2026 testuje v co nejrealističtějších podmínkách. Součástí cvičení je i ověřování nových řešení obranného průmyslu přímo v terénu.

Česko na seznamu, Pobaltí v české strategii

Estonská armáda Česko uvádí na oficiálním seznamu účastnických zemí. Konkrétní česká jednotka ani její přesná role ale k dnešnímu dni veřejně oznámena nebyla. Český kontext je přesto jasný: náčelník Generálního štábu Karel Řehka v dubnu navštívil Estonsko a Litvu a veřejně popsal Pobaltí jako místo, kde se ukazuje, „co znamená být připravený bránit zemi“. Čeští ženisté se letos vrátili do Lotyšska v rámci předsunuté alianční přítomnosti a NATO současně přes cvičení Steadfast Dart 2026 testuje rychlou aktivaci a přesun sil napříč Evropou, logiku, kterou Praha sama podporuje.

Pro Česko tak Spring Storm není vzdálená pobaltská záležitost. Je to součást téhož systému, v němž se česká armáda pohybuje.

Proč je to víc než rutina

Estonsko v roce 2026 zvedá obranné výdaje na 5,4 % HDP, téměř čtyřnásobek oproti roku 2021. Buduje Baltic Defence Line, hostí NATO Forward Land Forces i Baltic Air Policing. Spring Storm do tohoto rámce zapadá jako praktická prověrka toho, zda infrastruktura, procedury a lidé fungují dohromady.

Ruská strana na letošní cvičení dosud veřejně nereagovala. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová ale v dubnu hovořila o „rusofobii“ Tallinnu a „proporční odpovědi“, Spring Storm tedy probíhá v prostředí, kde napětí existuje nezávisle na tom, kolik vlajek vlaje nad cvičištěm.

Pobaltí už nenacvičuje symbolické uklidňování spojenců. Nacvičuje obranu od první hranice, veřejně, opakovaně a s konkrétními procedurami, které mají zkrátit čas mezi varováním a bojem.

Článek Jasný vzkaz Rusům: „Evropa už se nebojí. Nechoďte sem.“ V Estonsku cvičí 20 zemí včetně ČR boj s drony i přeshraniční operace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Scénář, který nepojmenovává Rusko, ale myslí na něj

Oficiální dokumenty cvičení pracují s fiktivní mapou. Expanzivní stát Mercure destabilizuje sousední Arnland hybridními operacemi, podporuje milice na jeho území a snaží se zablokovat jeho přiblížení k Evropské unii. Šestého ledna 2026, ve scénáři, Francie přebírá vedení koalice ORION na obranu Arnlandu a „zachování evropské rovnováhy“.

Nikde v otevřeném scénáři nestojí slovo Rusko. Ale konstrukce je průhledná: východní agresor, hybridní rozklad souseda, blokování západní integrace. Francie si tím nerepetuje koloniální expedici. Připravuje se na roli rámcového státu pro velkou konvenční válku na východním křídle Evropy v rámci NATO.

Cvičení běželo od 8. února do 30. dubna ve čtyřech fázích, napříč devatenácti departmenty. Zapojilo 25 lodí, zhruba 140 letadel a vrtulníků a poprvé v takovém rozsahu vyvedlo alianční velitelské sítě z kanceláří do polních podmínek. Poslední fáze validovala nasazení 1. armádního sboru jako takzvaného Warfighting Corps, bojového jádra, které má být podle francouzských plánů plně připravené do roku 2030.

Průhledné bojiště: co cvičení skutečně odhalilo

Dvě vrstvy problému vypluly na povrch. První je taktická. Předsunuté velitelské stanoviště sboru vysílá: komunikuje s podřízenými divizemi, přijímá data, koordinuje palbu. Každá emise je ale podpis. A na moderním bojišti, kde i levný komerční dron unese termokameru, je podpis totéž co souřadnice pro dělostřelectvo nebo řízené střely.

Druhá vrstva je materiální a bolí víc. Francie zatím nemá plošnou ochranu svých obrněných sil proti dronům. Specializovaná antidronová varianta obrněnce SERVAL, kterou představila firma KNDS France, má do armády vstoupit až od roku 2028. V první várce jde o 24 kusů, výhledově 48. Aktualizované francouzské obranné plány přitom počítají s tím, že armáda obětuje asi padesát standardních Servalů, aby získala pouhých 24 dalších antidronových systémů. To není masová saturace. To je začátek.

Ukrajinská válka přitom denně ukazuje, co se děje, když obrněná technika nemá organickou ochranu proti FPV dronům: tanky a bojová vozidla pěchoty se stávají cíli zranitelnými shora, z boku i zezadu. Ruská armáda pod tlakem ztrát zavedla vozidlové rušiče a antidronové pušky už koncem roku 2023, improvizovaně, ale rychle a v masovém měřítku. Francie jde cestou čistšího, průmyslově řešeného systému. Jenže ten bude v brigádách nejdřív za dva roky.

Kde je Francie napřed, a kde ji ostatní předbíhají

Bylo by nepřesné číst ORION 26 jen jako katalog selhání. Francie v Evropě patří k hrstce zemí, které dokážou postavit sborové velení a řídit koalici pěti národních divizí v poli. Přestavba mobilního velení sboru zabrala podle Desmeullese méně než osmnáct měsíců. To je tempo, které většina evropských armád nedosahuje.

Ale v rychlé, masové adaptaci na dronové bojiště ji jiní předbíhají:

• Polsko staví vrstvu protidronové obrany v měřítku celé země: program SAN počítá s 18 bateriemi, 52 palebnými četami a 703 vozidly, první komponenty od roku 2026.
• Británie institucionalizuje ukrajinské lekce přes nově založené Drone Centre a investici přes pět miliard liber do autonomních systémů a zbraní směrované energie.
• Rusko, paradoxně, adaptovalo ochranu vozidel proti dronům nejrychleji ze všech, protože ji vynucovaly denní ztráty.

Analytici z britského think-tanku RUSI to shrnují přesně: francouzský model je transformačně koherentní, drží pohromadě celou sílu a upřednostňuje velké průmyslové programy. Ale právě ta koherence brzdí rychlost zavádění technologií, které se na Ukrajině mění v řádu měsíců.

Co to znamená pro Česko a menší spojence

Česká armáda je v podobné fázi jako Francie, jen v menším měřítku. Na cvičení Drone Shield 2024 testovala desítky antidronových řešení ve spolupráci s domácím průmyslem. Nové CV90 MkIV mají potenciál pro systém aktivní ochrany, výsadkáři z 43. pluku už trénují s FPV drony i obranu proti nim. Ale plošná saturace těžké techniky antidronovou ochranou veřejně doložená není, stejně jako ve Francii.

Pro menší členy NATO z toho plyne nepohodlný závěr. Spojenecké záruky platí, ale jsou čím dál víc podmíněné kvalitou technologické adaptace. Francie umí postavit sbor a převzít rámcovou roli. Nemůže ale za každého spojence vyřešit elektronický boj, protidronovou vrstvu a muniční zásoby. Kdo se spoléhá jen na papírovou velikost armády vedoucího státu, spoléhá se na iluzi.

Závod s časem do roku 2030

Francie si stanovila jasné milníky: divize připravená k válce do roku 2027, celý sbor do roku 2030. ORION 26 je kontrolní mezikrok na této cestě, ne izolovaná jednorázová přehlídka. Desmeulles sám říká, že Ukrajina byla hlavním zdrojem inspirace, ne však šablonou pro všechno.

Skutečná otázka proto nezní, jestli Francie cvičí válku. Cvičí. Otázka zní, jestli stihne proměnit poučení z Ukrajiny v běžnou výbavu brigád dřív, než by je musela použít doopravdy. Prvních 24 antidronových Servalů v roce 2028 je odpověď, která zatím nestačí.

Článek Francie se chystá na velkou válku v Evropě. Největší cvičení v dějinách země odhalilo zásadní slabinu její armády se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinci předají dronové zkušenosti

Vojáky Bundeswehru mají ukrajinští veteráni naučit především to, jak v bojových situacích využívat nejefektivněji drony, uvádí Militarnyi. Ale i druhá nejdůležitější oblast se týká dronů, ale tentokrát toho, jak se proti nim co nejlépe bránit. Ukrajinští vojáci musí tyto dovednosti používat každý den, protože již 4 roky trvající válku s Ruskem právě drony doslova ovládají. Ještě před několika lety přitom byly ukrajinské ozbrojené síly hodnoceny jako slabé.

Nečekaná hvězda ukrajinské PVO, na níž se vyláme jeden ruský útok za druhým. Vojáci ukázali, jak Gepardem zneškodnili řízenou střelu

Jak jsou zkušenosti s drony důležité, se ukázalo i při cvičení sil NATO v Estonsku, kterého se účastnila skupina ukrajinských dronařů. Defence24 uvádí, že během půl dne operátoři simulačně zničili 17 obrněných vozidel 2 praporů aliance, kdy provedli dalších 30 útoků na blíže nespecifikované cíle. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že prapory sice nezničili, i když i takové titulky se objevily, ale rozhodně způsobili obrovské škody, a je třeba se z toho poučit.

Předávání informací funguje 2 roky

Severoatlantická aliance plánuje sbírat zkušenosti od ukrajinských veteránů delší dobu. Na svých stránkách uvádí, že již na začátku roku 2024 se s Ukrajinci dohodla na vytvoření společného analytického, výcvikového a vzdělávacího centra. Lze proto předpokládat, že její experti dostávají potřebné informace o tom, co se na ukrajinském bojišti děje a jaké jsou poznatky ukrajinských ozbrojených sil na různé hrozby, případně na obranu používanou Ruskem. Otázkou je, jak se informace propíší do výcvikových plánů jednotlivých národních armád.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

Na druhou stranu může platit, že ne vše, co Ukrajinci dělají a zjistí, může být pro alianci v reálu použitelné. TheDefensePost s odvoláním na experty upozorňuje, že schopnosti aliančních armád jsou jiné než schopnosti armády ukrajinské. Třeba v oblasti operací v hloubce nepřítele či kybernetiky. Je také jasné, že by NATO mělo převahu ve vzduchu i na moři, kterou by využilo, což Ukrajina nemůže. Jde tedy nejspíše o to vybrat přesně ty segmenty, které by aliančním armádám pomohly se na možný budoucí konflikt připravit co nejlépe.

Článek Putin si vůbec neuvědomuje, co způsobil. Ukrajinští veteráni proškolí německou armádu na nejmocnější zbraně bojiště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na akci přijedou i čeští pozorovatelé

Cvičení Balitakan 2025, což je tradiční americko-filipínská akce, má zahrnovat hned několik zemí. Redakce Armádního Zpravodaje vychází ze zprávě americké námořní pěchoty, podle níž se ho přímo účastní i ozbrojené síly Japonska a Austrálie, což má být velký vzkaz směrem k asijské velmoci; a také pozorovatelé z 16 zemí včetně České republiky. Armádní Zpravodaj upozorňuje, že je oblast velice důležitá, protože jí prochází významná část světového námořního obchodu a moře je bohaté na přírodní zdroje od ryb až po ropu a zemní plyn.

Čínský J-20 se ukazuje jako horký kandidát k nahrazení F-35, ale ne vždy musí dostat přednost, když je ve hře evropský letoun

Cílem sváru je tzv. devítičárková linie vytyčená Čínou. Scmp vysvětluje, že jde o velikou část Jihočínského moře, o němž Čína prohlašuje, že nad ním má suverenitu. Zasahuje do výhradních ekonomických zón několika zemí, kromě Filipín např. Vietnamu a Bruneje, ale i dalších. Operuje tam čínská pobřežní stráž a polovojenské námořní milice a často napadají lodě jiných států. Výjimkou není ani narážení do lodí, používání vodních děl či oslepujících laserů. Cvičení jako Balikatan má tak Číně vyslat vzkaz, aby nepřekračovala určité linie.

Akce se má účastnit přes 14 000 vojáků, resp. kolem 9 000 Američanů a 5 000 Filipínců, ale i 200 Australanů. PhilStar uvádí, že z USA přiletí letouny Boeing F/A-18E/F Super Hornet a General Dynamics F-16 Fighting Falcon, a Filipíny zase nasadí své nejmodernější lodě, zřejmě i vyloďovací plavidla třídy Tarlac nebo moderní fregaty třídy Jose Rizal.

NMESIS je hrozba pro čínské lodě

Není divu, že je Čína z velkého cvičení nervózní a podobné akce odsuzuje, ačkoliv je sama v průběhu roku pořádá. Zajímavé je, že má být při Balitakanu 2025 vůbec poprvé v oblasti nasazen systém NMESIS, který mají američtí mariňáci jenom 4 roky. Jde o vysoce mobilní pobřežní protilodní raketovou zbraň umístěnou na podvozku vozidla JLTV, popisuje ArmyRecognition, která používá střelu Naval Strike Missile s dosahem přes 200 kilometrů. Čínská plavidla ve sporných oblastech tak budou na dostřel z pobřeží Filipín.

Tchajwanská hypersonická střela dosáhne až 2 000 km a čínská obrana s ní může mít veliké problémy. Odpalovat ji pomůže česká Tatra

Není to však jediný systém, z něhož má Peking dle Armádního Zpravodaje těžkou hlavu a opakovaně protestuje. Po dohodě v filipínskou vládou totiž Američané rozmístili na Filipínách odpalovací systém Typhoon. Wikipedia uvádí, že je schopen odpalovat rakety SM-6 a střely Tomahawk, kdy SM-6 je střela protivzdušné obrany účinná i proti balistickým raketám a lze ji použít jako protilodní střelu s dosahem až 460 km. Tomahawk je zase střela s plochou dráhou letu schopná zasahovat přesně pozemní a námořní cíle do vzdálenosti 1 600 km.

Článek „Štít proti drakovi“: vojenské cvičení Balikatan 2025 je důkaz americko-filipínské spolupráce, která má ukázat Číně, kde jsou hranice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V pohotovosti má NATO 100 tisíc vojáků

Na východním křídle Severoatlantické aliance je v současné době rozmístěno zhruba 40 tisíc vojáků, jak Armádní Zpravodaj dohledal v materiálech NATO. Není to však jediná síla připravená zasáhnout, další jednotky jsou v pohotovosti na celém evropském území. V první fázi by je tvořilo dalších 100 tisíc vojáků s potřebným vybavením a zásobami, 130 bojových letounů a asi 140 plavidel. Tyto síly by se musely velice rychle přepravit na východní hranici, což by byla náročná operace, kterou rozhodně nelze provést lusknutím prstů.

5 nejlepších stíhaček v NATO: jen máloco se jim může na nebi rovnat, jsou absolutní světovou špičkou

Jednotky NATO se na tuto situaci připravují, příkladem může být zmíněné cvičení Steadfast Dart 25 probíhající hlavně v Rumunsku, které je jednou z klíčových zemí východního křídla. ArmyRecognition uvádí, že se ho zúčastnilo 10 tisíc vojáků a prim v něm hrála Francie coby jedna z evropských velmocí. Cílem bylo nacvičit, jak by se síly různých zemí mohly rychle rozmístit v Rumunsku a Bulharsku, a jak zajistit koordinaci a schopnost společné reakce.

Jako první by dorazila lehčí vozidla

Hlavní jednotkou cvičení byl francouzský 3. pěší výsadkový pluk námořní pěchoty, který se pro rychlost spoléhal na dva typy vozidel. Prvním je Serval VBMR, k němuž Army-Technology uvádí, že jde o lehké víceúčelové obrněné vozidlo stavěné ve více variantách a dosahující rychlosti až 90 km/h. Druhým je Fardier, vozidlo velice lehké a určené pro leteckou přepravu, popisuje výrobce UNAC. Vyzbrojené může být dvěma kulomety a táhnout přívěsný vozík.

Co má NATO připraveno na východních hranicích pro případ války: asi se to nezdá, ale všeho má násobně více než Rusko

V případě nějaké krize by tato a podobná vozidla dorazila na místo jako první – buď je lze snadno přepravit nebo se mohou pohybovat po vlastní ose po silnicích. Ale musela by je samozřejmě následovat i další technika, třeba obrněná vozidla, BVP a tanky, jejichž přesun už je obtížnější a pomalejší. Ještě více by však bylo třeba zásob – od paliva přes střelivo až třeba potraviny, protože moderní armáda není schopna bez jejich stálého přísunu fungovat.

Článek Cvičení Steadfast Dart 25 bylo vzkazem pro Rusko, že je NATO schopno ihned posílit východní hranici. V pohotovosti je 100 tisíc vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Specnaz je obecný pojem pro více jednotek

I když by se to mohlo zdát, Specnaz nejsou pouze jedna jednotka, ale obecný termín pro útvary speciálních sil používaný na základě historické tradice ze sovětských dob nejen v Rusku, ale i v dalších postsovětských státech, vysvětluje Wikipedia. Historie speciálních sil ruské armády se odvíjí od speciálních sil sovětského GRU; další známou ruskou jednotkou Speznaz je Alfa, která pro změnu spadá pod ruskou bezpečnostní službu FSB. Výcvik se tak může v něčem lišit, třeba Alfa má být více zaměřena na boj s terorismem.

Video: i ruská elitní jednotka SPECNAZ může být naprosto „smazána“, když čelí zahraničním dobrovolníkům a starému tanku T-64

Výcvik jednotek Specnaz je obecně znám svou tvrdostí a kladením důrazu na fyzickou zdatnost a boj zblízka, což vyžaduje mj. rychlost, sílu a vytrvalost. SuperSoldierProject popisuje, že jednou ze specialit je užívání závaží zvaných Kettlebell, která mají různé hmotnosti a vojáci s nimi provádí všemožné cviky, nosí je s sebou jako zátěž a mnoho dalšího, aby svou fyzickou sílu zvýšili. Oblíbenou metodou jsou také vytrvalostní běhy, překážkové dráhy nebo kliky, přičemž si vojáci při tréninku často musí doslova sáhnout na dno.

Specnaz ovládají mnoho disciplín

Při boji zblízka je jedním ze stylů takzvaná Systěma, kterou Incredible-Adventures popisuje jako bojové umění za využití úderů otevřenou rukou, kopů nebo obrany na zemi. Jeho smyslem je naučit člověka bránit se v jakékoliv pozici, neobvyklé situaci či místě a zneškodnit zbraně protivníka. Dalším bojovým stylem je potom ruské Sambo, v němž jde v podstatě o co nejrychlejší zneškodnění protivníka, aby se ani nezmohl na jakoukoliv akci.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Důležité je však pro vojáky ze Specnaz i ovládání různých typů zbraní, ať jde o nůž, pistoli, pušku nebo třeba výbušniny. Nehledě na to, že musí být schopni přežít v přírodě jenom s minimálním vybavením nebo se umět maskovat i v případě jakéhokoliv nepohodlí. Podobně jako jiné speciální jednotky potom mají i výcvik v seskoku padákem a slaňování se z vrtulníku, potápění nebo například specifického boje v uzavřených prostorách.

Ruští Specnaz se rádi předvádí na různých vystoupeních, ale to, co ukazují, je především atraktivní show pro diváky a nikoliv skutečné bojové dovednosti. Našel jsem, že Military popsalo zkušenosti bývalého člena amerických zelených baretů ze spolupráce s příslušníky Specnaz na hranicích mezi Kosovem a Srbskem – podle něj měli všichni skvělou fyzickou kondici, dobře stříleli, starali se o výstroj a zajímali se o taktiku. Měl vůči nim profesionální respekt.

Článek Ruským Specnaz vysekl poklonu i americký voják. Co obnáší jejich výcvik, který je dostane na hranici sil a připraví na nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ostrá střelba poblíž v norských hranic

Klasickým případem možného nátlaku nebo provokace soupeře může být cvičení ruského námořnictva Kumža 2024. ArmyRecognition uvádí, že během něj ruská plavidla prováděla i ostrou střelbu, což by nebylo nic divného, dělají to ostatně námořnictvo všech zemí, ale problémem je místo střelby. Rusko tak totiž činilo jenom 8 km od hranic Norska, což znamená jednoho z členů Severoatlantické aliance, s nímž má Rusko v poslední době napjaté vztahy.

ZVEZDA: To automatism: the best shots of the Kumzha exercises of the Northern Fleet https://t.co/A3Uxj56vs2 pic.twitter.com/SOgSM3HpiT

— Russian Exercises (@RUSexercises) June 1, 2019

Co může být hlavním důvodem takového ruského cvičení, není jasné. TheBarentsObserver informoval, že může být jeho obsahem 5 scénářů. Ty zahrnují třeba akci proti rychle plujícím nepřátelským motorovým člunům, vyhledávání a útoky na nepřátelské ponorky, a také cvičení protivzdušné obrany. V minulosti bylo cvičení Kumža prováděnoi ve spolupráci s Norskem, to však v dnešní situaci spíše situaci bedlivě monitoruje a je připraveno adekvátní reagovat.

NATO cvičí na více místech, ale dále

Cvičení svých námořních sil samozřejmě provádí i státy NATO, a to jak samostatně, tak ve spolupráci s ostatními. Tyto velké akce jsou ale podle všeho dostatečně vzdálené od ruského pobřeží, aby nevyprovokovaly nějakou nežádoucí reakci. Posledními velkými akcemi námořních sil NATO byla cvičení Dynamic Mongoose 24 v severním Atlantiku a Neptun Strike 24-1 ve Středozemním a Jaderském moři, a rovněž v části Baltského, uvedl NewsUsni.

Názor: „do svidaniya“, Admiral Kuzněcov; mohutná ruská letadlová loď může jít pro svůj stav ke dnu, země ji přesto nikdy nevyřadí

Ruské námořnictvo se svou silou ale v žádném případě nemůže rovnat spojeným silám Severoatlantické aliance. Jenom samotné americké námořnictvo má ve své výzbroji 11 velkých letadlových lodí s jaderným pohonem, kdežto Rusko disponuje jenom jedinou zastaralou letadlovou lodí s konvenčním pohonem, která již na několik let prochází opravami. Nebezpečnější je pak ruská ponorková flotila, ale i ve střetu ponorek by aliance měla převahu.

Článek Ruská ostrá střelba sotva 8 km od norských hranic NATO může žádat pozornost, ale obvykle jde pouze o provokaci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruské cvičení blízko hranic NATO

Jednoduchým způsobem, jak jaderný arzenál využít v mezinárodní politice a k různému nátlaku, je pořádání cvičení jaderných sil. Klasickým příkladem může být cvičení taktických jaderných sil v ruském Jižním vojenském okruhu konané v květnu 2024 relativně blízko hranic Severoatlantické aliance. Defence-Blog uvádí, že Rusko během něj nejen odpalovalo taktické rakety, ale nasadilo i letecké síly s hypersonickými balistickými raketami Ch-47M2 Kinžal.

Otázkou zůstává, jak na podobná ruská cvičení nahlížet – pravdou totiž je, že je ve stejném duchu pořádají i státy NATO. To na svých stránkách informuje třeba o cvičení Steadfast Noon konaném v říjnu 2023, jehož se účastnily letouny ze 13 zemí aliance včetně bojových letounů a strategických bombardérů schopných nést jaderné zbraně. Podobné cvičení probíhá každý rok a nelze pochybovat, že vlastní ho při nasazení taktických a strategických jaderných zbraní pořádají samostatně i Amerika, Velká Británie a Francie.

iZdroj fotografie: Alexej Ivanov / Creative Commons / CC BY

I když je cíl ruských a aliančních cvičení v podstatě shodný, rozdíl přece jenom existuje. Jde přitom nejen o to, aby si armáda osvojila dovednosti při používání jaderných zbraní, ale také tím vysílá druhé straně signál, že je schopna a připravena zbraně použít. Rusko ale většinou podobná cvičení pořádá s velikou pompou a chce veřejně ukazovat svaly či vnést nejistotu mezi soupeře. Alianční cvičení naopak probíhají naprosto standardně a není kolem toho žádný veliký mediální humbuk, i když se o nich obvykle dobře ví.

Možnosti obrany jsou velmi omezené

Kdyby Rusko chtělo jaderné zbraně nasadit (je jedno, jestli taktické nebo strategické), musela by se aliance pochopitelně bránit. Proti taktickým zbraním – třeba raketám 9K720 Iskander, Ch-47M2 Kinžal nebo řízeným střelám Ch-102 – by bylo možné použít systémy jako MIM-104 Patriot nebo SAMP/T. Ze států aliance blízko Rusku je má Polsko a Rumunsko, uvádí Wikipedia, ovšem mnohé státy včetně Česka by balistické rakety vůbec zastavit nedokázaly, i když není na jejich území vyloučeno rozmístění protiraketových systémů spojenců.

Jak silná je vlastně atomovka a co by proti ní zmohla AČR: možná by ji sestřelila, ale proti silné obranu nemá. Následky ukazuje simulace

Jiná by ovem byla situace při použití strategických zbraní; zemí schopnou několik mezikontinentálních balistických raket s jadernými hlavicemi sestřelit je Amerika, ale ani ta nezvládne větší salvu raket. Jedinou obranou, která dnes existuje, je taj jaderné odstrašení. Jaderná velmoc, ať už je to kterákoliv na světě, ví, že pokud použije jaderné zbraně proti jiné velmoci, případně proti NATO, nezůstane to bez odpovědi. I proti ní by rakety s jadernými hlavicemi odstartovaly – proto by jadernou zbraň proti někomu použil jenom šílenec.

Článek Co může znamenat ruské jaderné cvičení u hranic NATO? Jde hlavně o ukazování svalů, ať svět vidí, jak je Rusko mocné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čeští speciálové trénovali zničení náklaďáku

Také čeští vojáci chtějí podle všeho držet krok s moderními trendy, takže se již v jejich výcvicích začínají sebevražedné drony objevovat – obvykle jsou udělané z běžných FPV modelů. Svědčí o tom i video, které speciální síly Armády České republiky publikovaly na sociálních sítích. Je na něm vidět, jak vojáci za pomoci dronu trénují zničení jedoucího nákladního automobilu, uvádí MilIn. Viditelně se přitom jedná o běžný komerční dron, na němž je připevněný čtvercový předmět – tam má pravděpodobně imitovat hlavici.

🇷🇺RUSSIA’S NEW SUICIDE DRONE

It’s reported that the new ‘Piranha’ FPV attack drone likes to target U.S M1 Abrams tanks.

Source: Sputnik pic.twitter.com/IF6RT3xtuY

— Mario Nawfal (@MarioNawfal) March 8, 2024

Video ukazuje, jak si vojáci nejprve dron připravují, a poté jak startuje – nejspíše z kufříku používaného k jeho přenášení. Operátor používá k jeho řízení dálkové ovládání a speciální brýle napojené na kameru dronu. K nákladnímu automobilu opatřenému plachtou a jedoucímu po cestě přiletí zezadu a narazí mu do korby. Běžně by následoval výbuch, ale jelikož šlo o cvičení, dron jenom lehce dosedl do plachty. Kdyby se jednalo o ostrou akci, na korbě nákladního vozidla by explodoval, čímž by ho zničil nebo alespoň poškodil.

AČR má aktuálně hlavně průzkumní drony

Česká armáda má v současné době ve výzbroji různé typy dronů, ale většinou jsou určeny jenom k průzkumu a není jich mnoho. Wikipedia uvádí, že jedním z těch moderních je např. AeroVironment RQ-20A Puma nebo jeho vylepšená verze Puma 3 AE. Vojáci disponují také drony Boeing Insitu ScanEagle a AeroVironment RQ-11 Raven. V lednu 2024 pak armáda publikovala zprávu a fotografie z cvičení, kde používá i nějakou kvadrokoptéru.

2 letci AČR by mohli poprvé v historii velet vzdušným operacím NATO. Je to nesmírně zodpovědná a náročná pozice

V roce 2023 Ministerstvo obrany ČR rozhodlo, že pro armádu nakoupí 200 menších taktických dronů namísto středně velkých, uvádí v tiskové zprávě. Mělo by se jednat o letouny od malých kvadrokoptér po 20 kilogramů těžké stroje s dlouhou vytrvalostí; střední drony budou nakoupeny až později. Nemusí to však dostačovat, neb zkušenosti z probíhajících konfliktů ukazují, že jsou armády schopny spotřebovat i stovky sebevražedných dronů denně, jelikož nahrazují i dělostřelectvo. I AČR se tomu bude muset přizpůsobit.

Článek Ani čeští speciálové nezahálí a trénují útoky pomocí dronů. Zatím jich však mají jenom hrstku – potřebují jich násobně více se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik na F-16 podstupují 2 skupiny pilotů

Výcvik na moderní bojová letadla není nic jednoduchého a vyžaduje čas. Hodně času. MilIn uvádí, že se mají v současné době učit na F-16 dvě skupiny ukrajinských pilotů – jedna v Dánsku a druhá v Americe. A právě z první jmenované země pochází unikátní záběry z výcviku ukrajinských pilotů, kteří tam trénují po boku svých západních kolegů. Na letounech F-16 již létají, trenažéry tedy mají za sebou, a pilují své dovednosti. Současně s nimi se cvičí i členové pozemního personálu, aby se dokázali o letouny na zemi postarat.

iZdroj fotografie: Martijn Geerlings / Creative Commons / CC BY-SA

Jeden z pilotů například uvedl, že je F-16 mnohem hbitější a lepší letadlo než Mikoyan MiG-29 Fulcrum, na němž v minulosti létal. Lze proto očekává, že bude mít ukrajinské letectvo s novými letouny větší údernou sílu než dosud. Ukrajina by měla postupně dostat 24 letadel z Nizozemska, 22 z Norska, 19 z Dánska, a prozatím nespecifikovaný počet jí poskytne Belgie, uvádí LeMonde. První z nich by měla dorazit v létě 2024, ale ve výcviku je údajně zatím jenom 10 ukrajinských pilotů, a dalších 6 jich má později být v USA.

F-16 MLU byl výrazně modernizovaný

Ukrajinské letectvo má konkrétně dostat letouny F-16 MLU, což jsou starší verze z 80. let 20. století – zkratka MLU v jejich označení znamená modernizaci ve středním věku. Wikipedia uvádí, že byla tato letadla upgradována na ekvivalent F-16 Block 50/52, takže mohou používat radarem naváděné střely vzduch-vzduch, zvýšila se jejich provozní výkonnost a spolehlivost, a dostala modulární počítač mise s rychlejším zpracováním dat či lepší radar.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

NewsWeek doplňuje, že Ukrajina dostane letouny známé svou všestranností a manévrovatelností schopné nést mnohem větší spektrum zbraní než stará letadla ukrajinského letectva z dob SSSR. Nejspíše budou schopny se vyrovnat většině soupeřů, snad kromě letadel 5. generace jako je Suchoj Su-57 Felon, ale těch je velmi málo. Ukrajina však bude pro F-16 potřebovat dostatečné zázemí, kvalita letounu je vykoupena náročnou údržbou.

Článek „F-16 je mnohem lepší než MiG-29,“ výcvik ukrajinských pilotů po boku letců NATO ukazuje unikátní video se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik na PzH 2000 probíhá pod patronací EU

Německá PzH 2000 je považována v oblasti dělostřelectva za světovou špičku, ale to s sebou samozřejmě přináší i nutnost umět obsluhovat její moderní systémy, třeba řízení palby. Evropská unie se proto v projektu Vojenská asistenční mise Evropské unie na Ukrajině zavázala vojáky vycvičit, uvádí MilIn. Na videu pod článkem můžete vidět unikátní záběry z výcviku ukrajinských jednotek ve středisku spadajícího pod německý Bundeswehr.

iZdroj fotografie: Litevská armáda

Základy dělostřelby sice zůstávají stejné, jsou hlavně o balistice, ale PzH 2000 je docela složitý stroj. Výhodou pro ukrajinské vojáky je, že má Německo k dispozici speciální trenažéry umožňující realistický výcvik – záběry na videu proto ukazují, jak na nich dělostřelci intenzivně trénují. Následně se mohli vrhnout i na ostrý výcvik se samotnými houfnicemi. Jenom z Německa jich Ukrajina dostala 14 a v následujících letech má dle zdroje výše slíbené i další kusy, případně RCH 155, které používají podobný systém jako PzH 2000.

Houfnice PzH 2000 dostřelí hodně daleko

PzH 2000 je společným dílem německých zbrojovek KMW a Rheinmetall. Vyvinuta byla přitom v druhé polovině 90. let 20. století, uvádí ArmyRecognition, přičemž užívá hlaveň ráže 155 milimetrů o délce 52 ráží vyrobenou tak, aby zajistila vysokou přesnost a dobrý dosah. Se základním střelivem může zasahovat cíle do vzdálenosti až 30 kilometrů, s raketově podporovanou municí pak do více než 50 kilometrů, a testované byly i granáty s ještě větším dosahem. V zásobníku houfnice je munice na 60 ran, kadence má až 10 ran za minutu.

Ukrajina by mohla získat světovou extratřídu pro své dělostřelectvo, houfnice PzH 2000. Výrobci tlačí liknavou německou vládu

Na věži má PzH 2000 fázovaný radar pro měření úsťové rychlosti každého vystřeleného náboje, uvádí Wikipedia, což jí umožňuje velice přesně řídit palbu. Podvozek houfnice je pásový a z velké části shodný s podvozkem německého tanku Leopard 2, díky němuž se může na silnici pohybovat rychlostí až 60 km/h a dojezd má 420 km. K obsluze systému je zapotřebí 5 vojáků, v pancéřované korbě jsou chráněni proti střelbě z ručních zbraní a střepinám.

Článek Ukrajinští dělostřelci to s německými houfnicemi PzH 2000 opravdu umí, jak ukazují záběry z výcviku pod patronací EU se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Síly v Estonsku musí být 100% připravené

Jedná se pochopitelně pouze o scénář „co by kdyby“, ale dnes je asi potřeba počítat úplně se vším. NATO již má v Estonsku rozmístěné svoje síly, které by měly s obranou země v případě napadení pomoci. Musí být ale dobře zkoordinované jak s jednotkami zde dislokovanými, tak i s případnými posilami. Způsob, jak toho dosáhnout, je pořádání velkých cvičení – to letošní je nazvané Spring Storm 2024, tedy Jarní bouře 2024. Bloomberg uvádí, že akce konaní v první polovině května 2024 měla Rusku vyslat jediný vzkaz: „Nejezděte sem.“

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Estonska

Cvičení na území Estonska se účastnilo 14 tisíc vojáků, uvádí estonské ministerstvo obrany na svých internetových stránkách, z nichž mělo být 9 tisíc členů estonské armády nebo záložníků, a zbylí vojáci pocházeli ze 14 zemí aliance. Mezi zúčastněnými armádami byla i ta česká, přičemž vojáci nasadili výzbroj od tanků přes bojová vozidla pěchoty, dělostřelectvo a raketomety, až po mostní techniku, a spolupracovali i s bojovými letouny, vrtulníky nebo drony.

V Estonsku jsou i Britové, angažuje se Francie

Kromě estonských ozbrojených sil se má na obraně země v případě napadení podílet také bojové uskupení, v jehož čele stojí Velká Británie. AtlanticCouncil uvádí, že se již v zemi na půlročních misích vystřídalo přes 10 tisíc příslušníků britské armády, ale samozřejmě tam působí i vojáci z jiných zemí – čím dál aktivnější začíná být třeba Francie. V dalších letech by pak měli spojenečtí vojáci v Estonsku dostat větší možnosti v oblasti sledování a zpravodajství, ale rovněž možnosti zásahu na delší vzdálenosti nebo posílení letecké síly.

Jasný vzkaz pro Kim Čong-una: už rozsáhlé námořní cvičení amerických a jihokorejských vojáků demonstruje jednoznačnou převahu

Rok 2024 je v historii NATO zásadní, protože probíhá největší série cvičení od dob studené války, která má zajistit koordinovanou obranu všech členů; Steadfast Defender 24. Estonská akce je jednou z jejích významných částí, ale zdaleka ne jediná. Série cvičení totiž probíhá během roku od nejsevernějších až po nejjižnější oblasti Evropy spadající pod deštník NATO. Akcí se celkem zúčastní na 90 tisíc vojáků ze všech aliančních zemí při využití všech druhů zbraní.

The best moments from the exercise Spring Storm. pic.twitter.com/5EqPqze4mN

— Estonian Defence Forces | Eesti Kaitsevägi (@Kaitsevagi) May 20, 2024

Záběry ze cvičení Spring Storm 2024

Článek Rozsáhlé vojenské cvičení v Estonsku bylo i vzkazem Rusku: „Nejezděte sem!“ Účastnila se ho také AČR se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Členství v aktivních zálohách má podmínky

Pokud se někdo chce stát příslušníkem aktivních záloh, může se přihlásit buď on-line nebo se dostavit do jednoho ze 13 rekrutačních středisek Armády České republiky, uvádí aktivní zálohy na svých stránkách. Členem se může stát každý občan ČR ve věku od 18 do 60 let, musí být trestně bezúhonný, nepodporovat žádné extrémistické hnutí a samozřejmě musí být dostatečně tělesně zdatný, aby službu se zbraní v ruce zvládl.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Když je zájemce do aktivních záloh přijat, musí absolvovat základní kurz vojáka v délce 4 týdnů, který se koná na Vojenské akademii ve Vyškově – většinou jsou během roku konány 4 kurzy. Během nich členové aktivních záloh projdou intenzivním teoretickým i praktickým cvičením, uvádí akademie na stránkách, přičemž jsou adepti vystaveni zvýšenému fyzickému i psychickému zatížení, což je má připravit na budoucí úlohy a otestovat, zda jsou schopni je plnit. Výcvik se netýká toho, kdo již dříve profesionálním vojákem byl.

Motivací může být pro záložníky i odměna

Členové aktivních záloh musí na několik týdnů v roce na cvičení v jednotce, v současné době jich je po Česku 56 a mají různá zaměření. Zaměstnavatel povinen člena aktivních záloh na výcvik uvolnit, přičemž členové aktivních záloh dostávají finanční příspěvek, což jim má kompenzovat jejich službu a zároveň motivovat občany České republiky, aby se do záloh hlásili. Členové aktivních záloh pak mohou dokonce sloužit i v zahraničí misích.

Akce AČR „Vojákem na zkoušku“ pro veřejnost: vojákem se mohl stát na chvíli kdokoliv, plat a benefity jsou navíc zajímavé

Wikipedia uvádí, že se aktivní zálohy dělí na teritoriální pěší roty, jednotky u jednotlivých útvarů Armády České republiky, vojenské policie, hradní stráže a vojenského zpravodajství, a další členové záloh mohou sloužit i na štábech a velitelstvích. V současnosti mají aktivní zálohy necelých 4 500 členů a armáda se netají snahou jejich počet navýšit, protože současný stav je vzhledem k bezpečnostní situaci nedostatečný.

Článek Jak vypadá cvičení záloh AČR, a kdo se (ne)může stát součástí: armáda se netají, že by počty záložníků ráda navýšila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Seskoky v horách dělali jenom specialisté

Speciální zimní cvičení napoprvé absolvovalo 35 vojáků z prostějovského 102. průzkumného praporu v Krkonoších, konkrétně se odehrálo na Labské louce, uvádí ministerstvo obrany na svých internetových stránkách. Jednalo se o mimořádný počin, který si vyžádal 3 roky příprav – v minulosti dělali podobné seskoky jenom specialisté a instruktoři, protože jsou velmi náročné z hlediska zabezpečení. Na druhou stranu musí výsadkáři umět v horských či arktických podmínkách operovat i hromadně, a tak je něco podobného nezbytné.

Akce AČR „Vojákem na zkoušku“ pro veřejnost: vojákem se mohl stát na chvíli kdokoliv, plat a benefity jsou navíc zajímavé

Labská louka se nachází v nadmořské výšce 1 350 až 1 400 metrů nad mořem, uvádí Wikipedia, a v době seskoku průzkumníků byla samozřejmě pod sněhem – cvičení vojáci připravovali spolu s Horskou službou ČR a správou národního parku. Jejich prací bylo určit, kde mohou vojáci dopadnout. Ti nakonec seskočili 350 metrů nad terénem z vrtulníků, kdy kvůli počasí nemohli použít padáky typu křídlo, ale museli zvolit ty s kruhovým vrchlíkem.

Pohyb na sněžnicích i příprava na lavinu

Samotným seskokem, při němž se mohli orientovat jenom podle kolíků, ale cvičení jenom začalo – po přistání totiž průzkumníci plnili další úkoly. Byli například vybaveni sněžnicemi, aby se mohli pohybovat i v hlubokém sněhu, a také vyzkoušeli dva typy skialpinových lyží, trénovali přesuny na sněhu a na ledu, ale stejně tak záchranu lidí při zavalení lavinou. V budoucnu by se podobná cvičení na sněhu měla opakovat.

Největší výcvik NATO od dob studené války má zajistit koordinovanou obranu všech členů. Nechybí na něm AČR a je tak trochu premiérou

Onen 102. průzkumný prapor generála Karla Palečka je přitom jediným průzkumným praporem v AČR. Na svých rekrutačních stránkách armáda uvádí, že průzkumníci mají za úkol vytvářet úkolová uskupení a plnit úkoly hloubkového, bojového a optoelektronického vzdušného průzkumu, a též úkoly zpravodajství z lidských zdrojů. Výsadku jsou schopni na padáku a z vrtulníku, a působí ve dne i v noci ve ztížených povětrnostních i terénních podmínkách.

Článek Unikátní milník pro AČR: její vojáci seskočili v zasněžených horách vůbec poprvé, jde o jediný průzkumný prapor u nás se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení NATO za účasti 90 tisíc vojáků

Ukázkou schopností aliance je hlavně cvičení Steadfast Defender 24 probíhající od ledna až do května 2024. Dohromady se do něj zapojí 90 tisíc vojáků ze všech členských států, a NATO na svých internetových stránkách uvádí, že jde o největší podobnou akci od dob studené války. Podobně velkou akci uskutečnilo v roce 1988, kdy se konalo REFOGER 88 za účasti 125 tisíc vojáků, i když v té době měla aliance jenom 16 členů.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Na Steadfast Defender 24 je navázána i řada dalších aliančních cvičení a akcí, příkladem může být Loyal Leda 2024 konané v Česku a Polsku za účasti 750 aliančních vojáků, uvádí v tiskové zprávě české ministerstvo obrany. Cílem akce bylo procvičit vedení společných operací kolektivní obrany – jednalo se o štábní cvičení, všechny manévry a incidenty probíhaly pouze simulovaně. V Česku se vojáci pohybovali na letišti v Bechyni a na cvičišti Tisá.

Ochrana Evropy od severu k jihu

Steadfast Defender 24 je velice komplexní cvičení, během něhož například určené jednotky ze severní Ameriky, tedy USA a Kanady, překročily Atlantik, aby se podílely na společné obraně. V první fázi se kromě přesunu síly zaměřily na zabezpečení samotného Atlantiku a Arktidy, a v další fázi pak na obranu jednotlivých částí Evropy od nejsevernějších oblastí až po jih kontinentu. Pro NATO to je v určitém ohledu premiéra, protože na severu přibyli noví alianční členové, tedy Švédsko a Finsko, a druhý z nich má dlouhou hranici s Ruskem.

Kdyby Rusko zaútočilo, chtělo mu Polsko ještě před lety obětovat až 40 % svého území. Tehdy ale přecenilo sílu ruské armády

Jednou z akcí uskutečněnou v rámci Steadfast Defender 24 byla třeba operace Dragon 24, uvádí na svých stránkách britské ministerstvo obrany. Zde vojáci několika aliančních členů trénovali přechod přes řeku Vislu, a to relativně blízko ruského a běloruského území. Během cvičení se musela přes 320 metrů široký tok dostat i těžká technika, jako tanky Leopard 2, M1 Abrams nebo bojová vozidla pěchoty M2 Bradley.

Článek Největší výcvik NATO od dob studené války má zajistit koordinovanou obranu všech členů. Nechybí na něm AČR a je tak trochu premiérou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulníky musí přepravit speciály skrytě

Ministerstvo obrany na svých internetových stránkách uvádí, že jednotky SOATU mají speciální výcvik, jsou schopné působit ve dne i v noci, a oproti konvenčním operují v menších počtech. Jejich letecká podpora je pak zajištěna leteckým odřadem speciálních sil umístěným u 222. vrtulníkové letky na 22. základně vrtulníkového letectva v Náměšti nad Oslavou. Jejím úkolem je přeprava týmů do a z cílové oblasti (pokud možno skrytě), poskytovat jim informace, a v případě potřeby i palebnou podporu a zajistit komunikaci.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Společný výcvik speciálů a k tomu určených vrtulníkových osádek začal již v roce 2010. Asi nepřekvapivě začíná teorií, po níž následuje praxe, a osádky musí splnit 120 až 200 letových hodin, z toho zhruba 70 % v noci. Musí být schopné létat v co nejnižších výškách na dlouhé vzdálenosti, a během 30 sekund přistát na omezené ploše nebo umět vysadit tým speciálů na lanech. Výcvik je mimochodem certifikován podle standardů platných v NATO.

Operace SOATU využívají vrtulníky Mi-171Š

K operacím SOATU má česká armáda vrtulníky Mil Mi-171Š; jedná se o variantu sovětského, respektive ruského vrtulníku Mil Mi-17, uvádí Wikipedia, a je to jeho nejpokročilejší exportní verze, která může nést různou výzbroj a lze ji vybavit třeba elektrooptickým systémem FLIR. Má pak tříčlennou osádku a unese až 24 osob. Vrtulníky užívané k operacím SOATU jsou ale ještě dále upravení, například mají moderní navigační a komunikační systémy.

Univerzální lehký kulomet FN Minimi vyřešil dlouhodobý problém AČR. Konečně se tak podařilo nahradit vz. 59 Rachot

Úpravu vrtulníků prováděl podnik LOM Praha, který na stránkách uvádí, že jde o nejlépe vybavené Mi-171Š na světě. Dostaly např. nové jeřáby s vyšší nosností, rychlým navíjením a hákem Tyler k zavěšení lana fast-rope nebo horolezeckého lana pro výsadky. Vrtulníky mají také nově zkonstruované desky palubních rotačních kulometů M-134DH Minigun.

Článek SOATU jsou precizní české jednotky k podpoře speciálů. K dispozici mají nejlépe vybavené vrtulníky Mi-171Š na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Manipulace s jeřábem i rozebírání protiletadlového systému

Jelikož pořádali akci strakoničtí „protiletadlovci“, bylo jasné, že se budou zájemci pohybovat hlavně kolem protiletadlové techniky. Adepti si mohli vyzkoušet střelbu na nepřátelský letoun v trenažéru protiletadlového kompletu RBS-70, nebo třeba rozebrání, přenos a opětovné zkompletování skutečného protiletadlového kompletu RBS-70, vojenský dril, taktiku, manipulaci se zbraní a hlídkování v určených oblastech.

Velkým úspěchem byla také simulace přepadení hlídkujících vojáků a následné stažení se do bezpečného prostoru. Instruktoři přitom adepty nijak nešetřili. Vzduchem létaly dýmovnice, ozýval se řev účinkujících vojáků, a po okolí se nesla staccata střelby ze slepých nábojů, jimiž instruktoři umocnili dramatickou atmosféru. Akce měla už posedné veliký úspěch a vojáci doufali že jim přinese co nejvíce nových kolegů – ostatně zaznamenali velký ohlas i mezi zájemci mladých lidí do 30 let, což představuje ideální věk pro vstup k ozbrojeným silám.

Armáda láká na benefity a peníze

Česká armáda se snaží už nějakou dobu nalákat nové vojáky také na poměrně slušné finanční ohodnocení. To se odvíjí od tabulkového řádu, podle něhož je průměrný plat vojáka 50 447 hrubého. Ovšem kromě základního platu, který závisí na hodnosti vojáka, k němu náleží ještě celá řada příplatků a benefitů. Například svobodník má přitom základní plat bez bonusů 30 310 Kč, četař 33 630 Kč, kapitán pak 57 300 Kč, plukovník 86 150 Kč, a pokud budete mít štěstí a stanete se armádním generálem, je to dokonce 143 850 Kč, uvádí AČR.

Znáte všechny současné hodnosti Armády České republiky? Některé jsou jiné než na „vojně“, byly totiž přizpůsobeny standardům NATO

Různé bonusy a benefity jsou potom samostatnou kapitolou. Pro mnoho zájemců je asi nejlákavější nástupní bonus, a to až 250 000 Kč, pakliže u armády odslouží první dva roky. Dále jsou v nabídce příspěvky na různá pojištění, odsloužená léta, dojíždění do práce, příplatky za zahraniční angažmá, vynikající službu, a samozřejmě po 15 odsloužených letech také výsluha. Armáda určitě neplatí špatně a jde o velmi stabilní a pestré zaměstnání.

Článek Akce AČR „Vojákem na zkoušku“ pro veřejnost: vojákem se mohl stát na chvíli kdokoliv, plat a benefity jsou navíc zajímavé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi a Ukrajinci mají podobný mix výzbroje

Výhodu české armády je, že si musela projít přechodem ze sovětských standardů na západní, takže byla a částečně pořád je ve stejné situaci, s jakou se potýká armáda ukrajinská. Ta začala s přecvičováním již po první ruské invazi v roce 2014 a stále v něm pokračuje – hlavně u mobilizovaných záložníků. Výzbroj a vybavení ukrajinských ozbrojených sil je navíc dnes mixem staré sovětské techniky a různého západního vybavení od staršího až po supermoderní, což je často i stav AČR. To vše je přitom třeba skloubit pro hladké fungování.

Rusko chce dobývat Ukrajinu až do roku 2026, přípustné ztráty stanovilo na 100 000 vojáků ročně

Čeští instruktoři mohou předat ukrajinským vojákům mnoho dovedností, např. v tom, jakým způsobem nejlépe dobývat zákopy, o čemž jsme již na ArmádnímZpravodaji psali. Zákopový boj je na Ukrajině standard od doby, co se válka změnila v opotřebovávací, tedy hned několik měsíců po jejím rozpoutání, kdy Rusko pochopilo, že Kyjev zabrat nezvládne. Výcvik zákopového boje přitom vyžaduje určité postupy a koordinaci jednotek, a probíhá v mnoha oblastech od velení, přes spojení, zdravotnický výcvik a specializace (např. odstřelovači).

Českými cvičáky prošlo 3 500 Ukrajinců

Ačkoli patří česká armáda v NATO k těm menším, tak té ukrajinské významně pomohla. V roce 2023 jí totiž vycvičila 3 500 vojáků v Česku, a dalších 500 v sousedním Polsku, uvedl Milin. A spolupráce bude pokračovat i v roce 2024, což již schválila i Poslanecká sněmovna ČR. Měla by mít podobnou podobu a rozsah jako v roce 2023, a zajímavé je, že se do výcviku Ukrajinců v Česku zapojí i instruktoři z některých spřátelených zahraničních armád.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Výcvik jednotek spojenci je pro Ukrajinu velice důležitý, sama totiž takové úrovně nedosáhne a ani pro to nemá zázemí, ačkoliv je nutné vnímat, že není spasitelný. Svědčí o tom i počty „žlutomodrých“ vojáků, kteří prošli českými kurzy – v počtu, v jakém trénink probíhá, se naučí spolupráci pouze v rámci menších jednotek, ale už ne v rámci velkých útvarů, tedy třeba na úrovni brigád. Na druhou stranu jsme na ArmádnímZpravodaji již před nějakou dobou upozorňovali, že konkrétně na Ukrajině vyhrávají válku spíše malá úderná komanda.

F-16 může situaci na frontě změnit, ale výhru Ukrajině nezajistí. Stát bude proti početnému a silnějšímu ruskému letectvu

V nějakém větším rozsahu, potažmo začlenit i takto vycvičené jednotky, si pak musí Ukrajina zajistit sama. Nemusí to však být úplně snadné, neboť právě nedostatek zkušeností v koordinaci větších útvarů mohl stát i za nepříliš vydařenou ukrajinskou letní ofenzivou. Je ale jasné, že se z ní Ukrajinci v mnohém poučili, a spojenci vycvičené jednotky ještě doškolí.

Článek AČR může v roce 2024 vycvičit další tisíce Ukrajinců a předat jim své zkušenosti, na boj ve velké armádě je ale nepřipraví se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Stačí jenom mýdlo a benzín

K rozdělání ohně samozřejmě existují i komerční přípravky, včetně tuhých podpalovačů, které byly dříve běžné v mnoha domácnostech. Místo nich si ale můžete připravit účinnější náhradu, a to klidně doma (nebo raději někde na vzduchu), jak uvádí Cpykami. Stačí k tomu jenom dvě suroviny, které jsou dostupné – první je klasický benzín, a tou druhou mýdlo na praní. Jasně, benzín hoří, to je mi novinka – ono to ale není pouze o něm. A ne, není to ani napalm.

Jak vyrobit účinnou zápalnou směs

Mýdlo můžete k výrobě použít jakékoliv, dobré je ale 72procentní mýdlo na praní. Stačí to nejlevnější, které seženete za pár desítek korun, utrácet peníze za drahé je zbytečné a na efekt to nemá vliv. Pak už stačí jenom kostku mýdla nastrouhat na hrubém kuchyňském struhadle a mýdlové hoblinky nasypat do běžné plastové lahve o objemu 0,33 litru – na výrobu zápalné směsi jde o ideální velikost, ale samozřejmě jí lze připravit i více.

iZdroj fotografie: Malene Thyssen / Creative Commons / CC BY-SA

K těm potom přilijte benzín v takovém množství, aby dosahoval cca 1 cm od hrdla lahve. Následně v ní směs uzavřete a nechte 1 až 2 dny stát na nějakém teplejším místě (ne na slunci, ale aby nebyla v chladu). Benzín se s mýdlem pěkně promísí a vytvoří jakousi zápalnou pastu, kterou půjde z lahve velice jednoduše vymáčknout lehkým stisknutím, ale zároveň nebude tekutá, abyste jí nevymáčkli moc nebo jí něco nechtěně nepolili.

Vojenské a jiné triky pro přežití v přírodě i do běžného života: na ránu cukr, vodu získáte z indiánské studánky, močí se zbavíte bakterií

Takováto pasta hoří velice dobře za jakéhokoliv počasí, stačí ji jenom vymáčknout na kousek dřeva a zapálit. Chytí v podstatě okamžitě i za deště nebo silného větru, což bohužel o řadě tuhých podpalovačů tvrdit nelze, případně velice rychle zhasnou, když na ně naprší. Kdybyste přitom použili pouze benzín, nejspíše by velice rychle shořel, ale směs s mýdlem vydrží mnohem déle, a proto od ní velice dobře chytá i mokré dříví. Není sice k dennímu užívání, ale jako nouzová se v jistých situacích určitě hodí.

Zápalnou užívejte pouze venku

Ještě než se k vytvoření takového podpalovače odhodláte, mějte na paměti zásady bezpečné manipulace s hořlavými látkami. K rozdělání ohně pak není třeba příliš veliké množství směsi, obvykle stačí „kapka“ 2×2 cm. Třetinková lahev vám tedy vystačí poměrně dlouho. Pokud ale budete na ohni něco opékat, nezapomeňte počkat, dokud všechna směs vyhoří. Doma (v krbu, kamnech…) pak tuto směs vůbec nepoužívejte, pouze venku pod širým nebem a za předpokladu, že v okolí není nic, na co by se mohl oheň nekontrolovaně rozšířit.

Článek Způsob, jak rozdělat oheň i z mokrého dřeva a za silného větru. Znát by ho měl každý, je velice jednoduchý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi cvičili s Poláky a Němci manévrový boj

Ministerstvo obrany ČR ve své tiskové zprávě uvádí, že čeští piloti běžně cvičí s kolegy z Německa nebo z Polska souboje jeden na jednoho, případně dva na jednoho. Jde přitom o manévrový boj, kdy na sebe piloti vzájemně vidí – v takových situacích bývají obvykle používány buď palubní kanony, případně infračerveně naváděné střely jako AIM-9 Sidewinder. Ovšem při cvičení ve Španělsku se piloti vzájemně neviděli a museli proto spoléhat na radar a přístroje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Celého cvičení se účastnilo téměř 40 letounů z různých aliančních zemí. Vzájemné souboje tak Češi s trojicí Gripenů, kterým byla přidělena role útočného červeného týmu, cvičili proti letounům jako General Dynamics F-16 Fighting Falcon, Dassault Rafale, McDonnell Douglas F/A-18 Hornet, Dassault Mirage 2000, Eurofighter Typhoon a Panavia Tornado. Kromě toho se do výcviku zapojily i speciální jednotky a protivzdušná obrana.

Úkolem českých Gripenů bylo útočit

Jeden z českých pilotů popsal, že bylo na ranním briefingu určeno, jakého protivníka, typ letadla a výzbroj budou letci v daný den představovat. Jakou taktiku boje v souladu s pravidly vzdušného boje zvolí, pak bylo na samotných pilotech. Češi tak coby červený tým útočili na soupeře bránící prostor NATO; v útoku jim přitom pomáhal německý letoun Learjet 35A s přístroji na rušení radarů a komunikace, čímž obráncům práci komplikoval.

Čeští piloti tuzemských letounů L-159 ALCA v Maďarsku předvedli, co umí. Sestřelit z oblohy vrtulníky nebylo jednoduché

České letouny JAS-39 Gripen mají podle AČR víceúčelový radar PS-05/A schopný zjišťovat, zaměřovat, identifikovat a automaticky sledovat současně více cílů v horní i dolní polosféře, a zároveň řídit odpálené střely. Mimo vizuální dosah pak používají střely AIM-120 AMRAAM, které nejspíše nasadily i na cvičení. Jeho průběh komplikoval silný vítr, kvůli němuž byly některé lety zrušeny, ale i tak Češi odlétali 50 hodin. A jelikož létali nad mořem, museli používat neoprenový voděodolný izolační oděv, který zabraňuje podchlazení v případě pádu do vody.

Článek České letouny JAS-39 Gripen útočily na F-16, F/A-18 Hornet nebo Mirage 2000 ve Španělsku, úkol to pro ně nebyl jednoduchý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proti L-159 ALCA stálo několik vrtulníků

Speciální cvičení Helicopter Tactics Instructors Course za účasti 6 spojeneckých zemí se konalo v Portugalsku, ale jeho praktická část v Maďarsku. A zatímco Češi přispěli účastí 4 letadel L-159, Slovensko vyslalo vrtulník Sikorsky UH-60 Black Hawk, a Německo a Maďarsko zase vrtulníky Eurocopter M145M. Rakušané pak přispěli vrtulníkem Bell OH-58 Kiowa a Portugalci zase AgustaWestland EH101 Merlin. Kromě toho nasadili domácí Maďaři i své JAS-39 Gripen.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Velitel českého kontingentu, Pavel Linhart, v tiskové zprávě ministerstva obrany uvedl, že je toto cvičení jakýsi vrtulníkářský Top Gun, kdy instruktoři předávají své zkušenosti z ostrého nasazení, což pak umožňuje lepší spolupráci v praxi. České letouny přitom měly na cvičení roli agresorů, konkrétně tedy měly za úkol sestřelovat všechny přítomné vrtulníky. Ty se naopak snažily protiletadlovým střelám nebo projektilům z kanonu uniknout nebo vyhnout a přežít (pochopitelně nešlo o ostrou palbu). Náročný úkol to byl pro obě strany.

Piloti L-159 museli zapojit oči

Výhodou českého bitevníku byla podzvuková rychlost, zatímco vrtulníky létají pouze rychlostí kolem 200 km/h. I tak ale byly velmi obtížnými cíli. Jak uvádí portál Airforce-Technology, české stroje mají ještě dopplerovský radar, který poskytuje o vrtulnících v malé výšce jenom omezené množství údajů, a piloti se tak nakonec museli spolehnout hlavně na své oči. K útoku jim pak posloužil buď kanon PL-20 Plamen ráže 20 milimetrů, nebo teplem naváděné střely AIM-9 Sidewinder. Vrtulníky se tomu mohly bránit vystřelováním flér a manévry.

Kdo byla ukrajinská letecká legenda „Juice“ a tvář odboje proti Rusku, která zahynula v letounu L-39 Albatros od zbrojovky Aero Vodochody

Pro piloty letounů L-159 ALCA jde o velmi cenné zkušenosti, protože vrtulníky či malá sportovní letadla by mohla někdy posloužit třeba k teroristickým útokům. Jeden z pilotů uvedl, že je lov vrtulníků velmi vzrušující a nikdy nelze říci, jak se vyvine. V okamžiku, kdy oponenta zachytil, musel s letadlem vystoupat výše, ale zároveň ho neztratit z dohledu. Poté se na něj vrhl střemhlav, ale vrtulník zvládl uhnout. Manévr proto zopakoval a použil střely Sidewinder, samozřejmě jen cvičné, které nakonec signalizovaly zaměření a zásah.

Článek Čeští piloti tuzemských letounů L-159 ALCA v Maďarsku předvedli, co umí. Sestřelit z oblohy vrtulníky nebylo jednoduché se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Češi vsadili na RBS-70, Slováci na 9K38 Igla

Všemožné bezpilotní letouny jsou aktuální hrozbou pro všechny armády světa. Jak moc, to skvěle předvádí válka na Ukrajině. Co proti nim zmohou se snažili zjistit vojáci 252. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic, a rovněž jednotky z protiletadlové raketové brigády ze slovenské Nitry. Češi si k tomu přivezli své komplety RBS-70 či jejich vylepšenou variantu NG, slovenští kolegové pak starší systémy 9K38 Igla, ale snažili se využít i jiných zbraní a taktiky.

České ministerstvo obrany ve své tiskové zprávě uvedlo, že Češi stříleli ze svých RBS-70 (protiletadlový raketový systém velmi krátkého dosahu) na vlečný rukáv i tažený bezpilotní prostředek. Původem švédská zbraň je naváděná za pomoci laserového paprsku, takže je odolná proti rušení, ale vyžaduje velmi dobře vycvičenou obsluhu. Dosah jejích střel je přitom až 9 km.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany České republiky

Oproti tomu slovenskými vojáky užívaný systém 9K38 Igla (sovětský z ramene odpalovaný přenosný protiletadlový raketový komplet) je lehčí a má střely s dosahem až 6 km. Jeho navádění je potom infračervené, což znamená, že detekuje teplo, a proto slovenští vojáci pálili na speciální zářič. Jaký typ dronů ale cíle představovaly, není přesně známo.

Protiletadlové týmy vysadily vrtulníky

Velice zajímavá byla také ale i taktika, jakou protiletadlovci z obou zemí v boji zvolili. K dispozici měli transportní vrtulníky – české letectvo poskytlo Mil Mi-171š, a ze Slovenska přiletěl Sikorsky UH-60 Black Hawk. Protiletadlové týmy je využily k tomu, aby je vysadily na místě jejich působení – cílem bylo natrénovat dovednost dostat protiletadlový tým co nejrychleji do ohrožené oblasti, aby mohl zasahovat tam, kde ho je právě třeba.

5 000 amerických útočných pušek M4A1 na Slovensku nahradí staré Sa vz. 58. Alternativou mohl být CZ BREN 2, ale něco českého přece sdílí

Zajímavou novinkou byl pak při cvičení obrněný transportér Pandur II české armády, s nímž přijeli vojáci ze Žatce. Poprvé v historii si vyzkoušeli, jakým způsobem lze k protivzdušné obraně využít dělo transportéru Mk44 Bushmaster II ráže 30 milimetrů – pálili z něj na meteorologický balón simulující vrtulník ve visu, ale také na simulátor bezpilotního letounu. Kanon Bushmaster II je k tomuto někdy používán, největším problémem je ale zaměření cíle, protože zbraň transportéru není k něčemu podobnému primárně určena.

Článek Tobruq Arrows 2023: česko-slovenské cvičení na obranu proti dronům mělo i zajímavou vsuvku, Pandur II v roli protiletadlové obrany se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boj v zákopech je velmi specifický

Boj v zákopové linii je velice obtížný. Před zákopy většinou bývají překážky, v případě Ukrajiny jsou to minová pole a protitankové bariéry bránící nasazení těžké techniky. I po jejich překonání však na vojáky čeká těžký boj v samotných zákopech, kde je jen minimum prostoru, a za každým záhybem může čekat nepřítel. Taktika úspěšného boje je zde velice složitá a zároveň náročná na psychiku – mají-li proto vojáci uspět, musí mít vše pečlivě zažité.

V Libavé se vojenští řidiči účastnili speciálního výcviku, který je má připravit na nejtěžší situace

I proto 72. mechanizovaný prapor, který má na starosti výcvik ukrajinských vojáků v prostoru Libavé, podle tiskové zprávy českého ministerstva obrany postavil maketu zákopového systému. Na žádost ukrajinské strany se přitom co nejvíce podobá ruským zákopům na Ukrajině. Jsou přitom zbudovány tak, aby umožňovaly vojákům bezpečně cvičit, a to i za použití ostré střelby z ručních zbraní, a rovněž umožňují trénovat i hod granátem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Zákopy si dokonce vyzkoušeli i sami čeští vojáci – podle dostupných obrazových materiálů při tom nasadili i samohybné minomety PRAM. Jde o zbraň ráže 120 milimetrů postavenou na podvozku bojového vozidla pěchoty BVP-2, a na její obsluhu je potřeba čtyřčlenná osádka. Minomet dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 8 kilometrů a v první minutě vystřelit až 20 ran. Uvnitř vozidla má pak osádka k dispozici zásobu 80 granátů.

Během výcviku jsou používány i drony

Ukrajinští vojáci trénovali tak, aby byla situace dobývání zákopu co nejvíce podobná realitě. V první fázi museli nejdříve pečlivě zmapovat zákopový systém, což dostal za úkol průzkum, jehož součástí byli i operátoři průzkumných dronů. Ženijní jednotky díky tomu mohly udělat průchody v bariérách, a pak následovala minometná palba na postavení protivzdušné obrany, což umožnilo zaútočit také ze vzduchu, a následně minomety spustily palbu přímo na zákopy.

22 týdnů, tak dlouho trvá velmi zkrácený výcvik Ukrajinců pro tanky Abrams: odborníci z nich nebudou, ale zvládnou bojovat

Tyto údery musely být načasované tak, aby držely obránce linie v zákopech po dobu, kdy se přibližoval úderný tým, ale zároveň jeho členy nezranily. Poté mohli vojáci zaútočit přímo na zákop za použití ručních zbraní a granátů. Jejich postup a činnost nepřítele sledoval celou dobu průzkumný dron, což je velice důležité, aby měli přehled o situaci a nepřítel jim nepřipravil překvapení, které by mohlo úspěšnému dobytí pozice zabránit.

Článek Výcvik Ukrajinců na Libavé: čeští vojáci je učí, jak co nejlépe dobýt zákopy ruské obranné linie, boj si navíc sami vyzkoušeli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Někteří civilisté o cvičení ani nevěděli

České jednotky vyčleněné do Sil rychlé reakce NATO musí být nejen připravené na akci, ale také co nejlépe vycvičené. I proto členové 42. mechanizovaného praporu podle tiskové zprávy českého ministerstva obrany poprvé v historii cvičili v běžném prostoru mimo vojenské cvičiště, kde se pohybovali civilisté. Místní sice byli o cvičení pokud možno informováni, ale přesto měli vojáci šanci potkat osoby, které o jejich akci neměly ani potuchy, a museli s nimi komunikovat za situace, kdy probíhala bojová akce, během níž se dokonce střílelo.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Četa vojáků měla v prostoru za úkol přepad nepřátelského postavení a získání zpravodajských informací. Nejprve byla tajně vysazena v prostoru ovládaném nepřítelem, poté stanoviště nepřítele přepadla a během akce sebrala různé zpravodajské materiály. Cvičení počítalo také s tím, že se při střetu zraní člen jednotky, jehož bude nutné ošetřit a na nosítkách transportovat do bezpečí. Vojáci se museli také postarat o zraněného zajatce.

Jednotky jsou na východní hranici

Síly rychlé reakce NATO vznikly v roce 2003 na základě pražského summitu v roce 2022 a podle stránek aliance se je členské země rozhodly posílit v roce 2014, potažmo po ruské anexi Krymu a zorganizování povstání na Donbase. V současné době by je mělo tvořit kolem 40 000 vojáků a vůbec poprvé byly aktivovány a vyslány na východní hranice v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu. Jejich fungování by se ale mělo změnit, respektive mají být početnější a akceschopnější – v roce 2022 bylo oznámeno, že jejich počet vzroste na 300 000 vojáků.

„Tankisty cvičíme k boji proti tankům NATO,“ ujišťuje a uklidňuje Rusko. Na vývoj války na Ukrajině to ale nemusí mít žádný vliv

Tomu bude pochopitelně přizpůsobeno i množství techniky. Skládají se přitom z pozemních, námořních, vzdušných a speciálních jednotek a fungují tak, že jednotliví členové NATO po dohodě vyčlení konkrétní jednotky a ty jsou jejich součástí následujících 12 měsíců. Jednotky by měly být schopné prvotního rozmístění průzkumných týmů do 5 dní a do celkem 30 dní má dojit k nasazení celého velitelství Joint Task Force a Immediate Reaction Force kdekoliv na světě.

Činnost Sil rychlé reakce NATO však nemá spočívat jenom v čistě bojových akcích – část jednotek byla např. zapojena do evakuace civilistů z Afghánistánu v roce 2021, ale nasazeny mohou být i v případě nějaké velké katastrofy – příkladem je letecký transport humanitární pomoci do Pákistánu po zemětřesení v roce 2006.

(Ne)chtěně vyzrazené čínské bojové vozidlo VN22B je určeno zemím NATO, standardy má splňovat na výbornou

Článek Poprvé v historii cvičily české Síly rychlé reakce NATO mezi civilisty. Takové jednotky teď hlídají i východní hranici kvůli Rusku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Usnout lze už do 60 sekund

Je známo, že během cvičení ani ostrého nasazení toho vojáci moc nenaspí. Nedostatek spánku přitom negativně ovlivňuje fyzickou i psychickou stránku, vnímání a celkový stav jedince. Když už se ale vojáci ke spánku alespoň na čas dostanou, je obtížné nabuzené tělo uklidnit a rychle usnout, takže ještě než pořádně „zaberou“, musí opět vstávat. Jak vojákům dopomoci alespoň k rychlému „powersleepu“ se zabývali psychologové z americké Námořní předletové školy:

• Vojákům nejdříve doporučí uvolnit obličejové svaly včetně čelistí, jazyka a svalů kolem očí
• Následně je třeba udělat to samé s rameny a celými horními končetinami
• Po úplném uvolnění má voják vydechnout, uvolnit hrudník a obě dolní končetiny, tím má první fázi usínání za sebou
• Během druhé fáze má voják mysl napřít na něco klidného a relaxujícího, nejlépe na nějakou činnost, kterou rád vykonává pro vlastní potěšení – může jít o rybaření, ležení v houpací síti apod., ale nikoliv o nic akčního a adrenalinového

Ovšem nutno podotknout, že je třeba být k rychlému usínání trénován, kýžený výsledek se pravděpodobně nedostaví hned napoprvé. V případě rutinního ovládnutí této metody však dokážete bez problémů usínat do minuty. To se bezpochyby hodí i v běžném životě, a zejména těm, kdo mají na spánek málo času a potřebují proto využít každou možnou minutu. A pokud potřebujete usnout v hluku, noste s sebou špunty do uší.

Cukr na odřeninu i jinou ránu

Některé metody vám běžně nepředávají ani zdravotníci nebo různí instruktoři, nejsou zkrátka obvyklé. Třeba cukr na ránu je hodně netradiční, avšak někdy používanou metodou při péči o povrchové rány a odřeniny, má totiž lidem málo známé účinky:

• Nejdříve je důležité ránu důkladně očistit tekoucí vodou nebo dezinfekčním roztokem; rána by měla být co nejčistší, aby voják předešel jinak možné infekci, případně eliminoval vše „cizí“, co by mohlo uškodit
• Na čistou a suchou ránu pak nasype cukr, který slouží jako osmotický prostředek, což znamená, že vytahuje ven z rány vlhkost – cukr tak může pomoci odsát bakterie a hnis, což přispívá k vyčištění rány
• Rána by měla být zakryta sterilním obvazem, aby nedošlo ke kontaminaci, obvaz by měl být pevný, ale nikoliv příliš těsný

Jedná se přitom pouze o první pomoc! V žádném případě o dlouhodobé řešení. Voják se pak musí tak či tak svěřit do péče lékaře / medika, který mu ránu ošetří a řádně převáže.

Udržení ohně pomocí soli

Kempování v přírodě je zážitek, ale je třeba se chovat ohleduplně a maximálně zodpovědně. Na některých místech přitom vůbec není povoleno oheň rozdělávat, a kde ano, měl by člověk vždy dbát, aby se nemohl z ohniště rozšířit. Zvýšená opatrnost je pak třeba i při použití – ta je totiž dobrá, pokud oheň vyhasl – ihned ho zase můžete rozhořet tím, že jí hodíte na žhavé uhlíky. Sůl obsahuje chemické sloučeniny, které fungují jako termický reaktant, a z uhlíků okamžitě vyletí plamínky. Velmi praktické při grilování a přípravě potravin na otevřeném ohni.

Jak si v přírodě obstarat vodu

Hydratace je nesmírně důležitá, a nemáte-li žádnou zásobu, zkuste se v přírodě podívat po zdrojích vody, někdy je najdete i tam, kde byste je nečekali:

• Najít jakýkoliv tok (řeku, potok, pramen…) nebo rybník, tůni aj. je nejlepší, vodu byste ale měli vždy přefiltrovat – pokud s sebou nemáte přenosný filtr, tak alespoň přes mech
• Dešťová a rosa jde „nachytat“ těžko, pomůže ale, pokud ji necháte stékat třeba po igelitu, pláštěnce, celtě, plachtě apod. do nějaké nádoby, v níž její střed zatížíte např. kamenem
• V zimě poslouží jako dobrý zdroj vody led a sníh, které stačí rozpustit
• Hydratovat vás může i různé jídlo, zejména tedy zelenina (třeba okurka, rajče) a ovoce (meloun, broskev, meruňka, ale i jablko…)
• Zní to paradoxně, ale také pod vyschlým vodním tokem můžete najít vodu, někdy totiž prostupuje zeminou i pod tím, co můžete vidět – zkuste proto kopat do hloubky, můžete narazit alespoň na malý zdroj vody
• Tzv. indiánská studánka se zaplní spodní vodou, pakliže na vlhkém místě vykopete díru asi 30 cm širokou a půl metru hlubokou (event. o něco více)
• V krajním případě je pak možné vypít vlastní moč (nikoliv však cizí)

Jednoduchý přístřešek máte za chvíli

Jestli musíte v přírodě přespat nebo se jenom schovat před deštěm či jinou nepřízní počasí, a není k dispozici žádný skalní útvar apod., můžete si snadno udělat přístřešek i z napadaných větví, případě je nasekat / utrhnout. Nejjednodušší je, pokud o něco zapřete klacky (např. o stěnu skály) ve sklonu asi 45 stupňů a přes ně potom skládáte jehličnaté nebo i listnaté větve, které při dostatečném množství nepropustí vodu ani vítr.

Moč využijete i jako dezinfekci

Sice to zní nechutně, ale moč funguje i jako desinfekce, kterou lze využít třeba k vyčištění rány nebo ošetření omrzlin, a stejně tak můžete tímto způsobem „vyčistit“ třeba veřejnou sprchu (nemáte-li k dispozici přezůvky), než si do ní stoupnete (bývá totiž líhní různých plísní, které za to opravdu nestojí). V příručkách z 1. světové války bylo dokonce doporučeno namočit močí šátek a přiložit ho přes dýchací cesty jako ochranu před plyny.

Několik dalších (nejen) vojenských triků

Podobných rad existuje obrovské množství, některé jsou přitom do běžného života užitečnější, jiné využijete pouze ve velmi specifické situaci, a jiné možná vůbec, následující se však hodí:

1. Chcete-li rychle a spolehlivě rozdělat ohně, zabalte trochu vazelíny vatového tamponu, a ten použijte jako podpalovač (v přírodě je pak dobré využít smůlu ze stromů)
2. Pokud chcete zbavit boty zápachu, vložte do každé z nich lístek šalvěje
3. Naučte se vázat základní uzle, hodí se to častěji, než si myslíte
4. Aby vám boty nesklouzávaly, udělejte několik uzlů podél tkaniček
5. Dámské tampony a vložky jsou perfektní prostředek k zastavení krvácení z povrchových poranění
6. Vložky navíc dobře fungují i jako tepelný izolant, vložte je do bot a neomrznou vám nohy
7. Nikdy nepijte vodu z podezřelého zdroje, otrava zkaženou vodou může člověka zabít do několika málo hodin
8. Mokré sirky nejrychleji usušíte v suchých vlasech
9. Vždy s sebou noste alespoň skládací nůž, má všestranné využití

Článek Vojenské a jiné triky pro přežití v přírodě i do běžného života: na ránu cukr, vodu získáte z indiánské studánky, močí se zbavíte bakterií se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z brokovnic střílí i bez míření

Jedním z důvodů, proč mohou střelci z Dude Perfect dosahovat takových výkonů, jsou samotné zbraně, v nichž mají více nábojů, a navíc střílí v poloautomatickém režimu, což jim umožňuje pálit více ran za sebou. Ale je to pouze jedna z podmínek, tou nejdůležitější bude dozajista usilovný trénink. Je jisté, že museli vypálit na střelnici doslova tisíce ran, než se naučili své zbraně tak perfektně ovládat, jelikož někdy zasahují i bez míření.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Už úvod, kdy střelci ukazují střelbu na čtveřici disků, dokazuje, že jejich umění není ledajaké; vyhodit totiž čtyři předměty vlastní rukou, a pak je jeden po druhém sestřelit, je velice obtížné. Stejně tak jako střílet při klikování, nebo dokonce z pravé, a záhy z levé ruky. Neméně působivé je, když vezme střelec do každé ruky jednu pušku, zatímco jeho kolega vyhodí dva disky, a on je ve stejném okamžiku z obou zbraní zasáhne.

Sestřelovat dokáží i přes zrcadlo

Další zajímavý kousek představuje střílení bez míření. Ačkoliv to není jednoduché, střelba od boku asi tolik nepřekvapí, ovšem ani střelba na disk letící za střelcovými zády, a to jenom s pomocí zrcadla, není problém. Stejně tak jako zasahování cílů z brokovnice držené nad hlavou, a přitom ani nevadí, že jich je hned 7. Co rána to zásah. Střílet ale dokáží také z otočky, a rovněž sestřelovat vyhazované patrony s naprostou přesností.

Video-test ukazuje, kolik za sebou postavených 300kg ocelových trezorů dokáže prostřelit tank M4 Sherman z 2. světové války

Vedle toho jsou tu ale i zásahy doslova z kategorie zázraků. Představte si, že vyhodíte disk, přítel vám hodí z výšky patronu, kterou zachytíte v nabíjecím otvoru, a disk stačíte sestřelit. Oslnivé je i přehazování zbraně a nábojů jeden druhému, a sestřelování letícího cíle vyhozeného v ten samý okamžik; stejně jako usměrnění basketbalového míče přímo do koše. Umění střelců asi nemá praktické využití, ale jako show je prostě skvělé.

Článek Až neuvěřitelné záběry ukazují, jak střílí z brokovnice naprostí mistři; problém jim nedělá střelba z otočky nebo bez míření se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáky našlo jen 1 % tipujících

Fotografie zveřejněná britskou armádou zachycuje 6 jejích členů zamaskovaných v lesním terénu. Armáda dala lidem za úkol je najít, ale ukázalo se to jako neuvěřitelný oříšek. Sami se můžete podívat na fotografii pod tímto odstavcem, vojáci na ní skutečně jsou. Ale z více než 100 tisíc respondentů zvládlo odhalit pozici jenom jediného vojáka, natož všech, pouhé procento, což svědčí o tom, že jsou vojáci jsou zamaskovaní mimořádně dobře. Správné řešení pak naleznete na fotografii ve spodní části článku.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Velké Británie

Metod maskování existuje mnoho, a obecně platí, že specialisté, u nichž na tom mimořádně záleží, si vyvinuli řadu postupů, z nichž jsou některé zcela individuální. Základním předpokladem maskování je výběr místa, odstřelovač nebo průzkumník musí zvolit takové, aby nebyl vidět, ale aby on zároveň vidět mohl. Proto si musí pečlivě prostudovat terén, ale také ho co nejméně poškodit, aby nebyly vidět stopy prozrazující, kudy se na místo dostal.

Lidské oko lze určitými metodami oklamat

Principy maskování vychází z toho, jak funguje lidský zrak, a nejde jen o kontrast barev. Zrak totiž dokáže rozlišit různé siluety a geometrické tvary, je tedy nutné tyto tvary nějakým způsobem rozbít, aby se člověku zdálo vše přirozené. Samozřejmě je nutné se vyhnout všemu, co by by barevně vyčnívalo nebo se nějak lesklo. Platí to i pro lidskou pokožku, zvláště u světlých obyvatel Evropy může být velmi demaskující. Zároveň ale platí i pravidlo být potichu, a pokud možno se nehýbat, i když v případě fotografie je to irelevantní.

Vojáci nejčastěji používají pro tyto účely speciální splývavý oblek, v Česku je nazývaný „hejkal“. Ten je opatřen splývavým materiálem, který rozbíjí siluetu; samozřejmě musí korespondovat s okolím. Zároveň je na něm síťovina, do níž vojáci připevňují přírodní materiály z místa maskovaní, aby splynuli ještě lépe. Dovednosti těch nejlepších jsou takové, že je v určitém terénu nemusí vidět ani slyšet, ačkoliv budete sotva metr od nich.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Velké Británie

Článek 99 % lidí nenajde na fotografii ani 1 maskovaného vojáka, natož všech 6; jsou tak precizně ukrytí, že je nespatříte ani při bližším pohledu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičení za účasti vojáků desítek armád

Video pod tímto článkem například ukazuje rozsáhlé cvičení vojáků NATO krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu. Konkrétně se do něj zapojili členové z 27 zemí, kteří se museli vypořádat se zimním počasím na severu Norska i dalšími překážkami; trénovali jak na souši, tak na moři a ve vzduchu. V poslední době probíhá hlavně v Německu velké letecké cvičení za účasti asi 250 vojenských letadel, a to nejen z NATO, ale třeba i z Japonska.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Aliance kvůli ruské invazi posílila i takzvané síly rychlé reakce – jde o jednotky v počtu 300 tisíc vojáků, letců a námořníků – všichni z nich jsou připraveni v podstatě okamžitě vyrazit na nějaké místo určení. Jejich reakční doba je 30 dní, ale třeba průzkumné a lehčí jednotky by reagovaly mnohem rychleji. Každá jednotka – v pozemním pojetí se většinou jedná o brigády s 5 000 vojáky – je nejprve na účast v těchto silách připravovaná po dobu 6 až 18 měsíců.

Armády NATO jsou velmi standardizované

Vojáci Severoatlantické aliance se musí vypořádávat i s tím, že jsou členy různých armád, z nichž mívá každá i vlastní – a od ostatních tedy odlišné – vybavení i výcvikem, ačkoliv se NATO snaží co nejvíce systémů a postupů standardizovat. Týká se to například používané munice do všech druhů zbraní, ale i způsobů velení, komunikace a dalšího. Dále pak existuje i jazyková bariéra, ale obecně platí, že hlavním dorozumívacím jazykem je angličtina, a hlavně důstojníci (i když nejenom oni) ji musí velmi dobře ovládat.

Jak to vypadá uvnitř britského výcvikového tábora, kde se Ukrajinci učí proti Rusům bojovat i zemřít. Intenzivní výcvik trvá jenom 5 týdnů

Státy NATO se přitom pro zlepšení obrany zavázaly poskytovat na armádu minimálně 2 procenta svého HDP, což ale dříve mnohé – včetně České republiky – neplnily. V poslední době se to ale mění, stejně jako rozmístění sil, potažmo jejich navyšování na východním křídle, tedy například v Pobaltí, na Slovensku a v Rumunsku. Jejich úkolem je především odrazovat Rusko od některých neuvážených akcí a bránit spojence v okolí v případě jakéhokoli útoku. Státům se slabým letectvem pak také pomáhají s ochranou vzdušného prostoru.

Článek Video: uvnitř výcvikového tábora NATO v Norsku aneb Síla 27 zemí Evropy a jejích spojenců na jednom místě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Do armády narukovali mnozí dobrovolně

Jedním výcvikovým turnusem prochází v severoanglickém táboře 200 ukrajinských vojáků. Jedná se o dobrovolníky, kteří se rozhodli narukovat z jediného důvodu – aby bránili svou zemi proti invazi. Takový přístup má třeba rekrut Pasha, který v době začátku války pracoval jako svářeč v Belgii. Jeho rodiče mu z Ukrajiny volali, aby zůstal v bezpečí a nevracel se, on to ale přesto udělal, za což sklidil od otce velké uznání. Podle něj totiž není jiná alternativa, někdo přece musí ženy, děti, staré lidi, ale i suverenitu Ukrajiny, bránit proti ruské invazi.

Ve výcvikovém táboře je trénink nesmírně intenzivní. Britští instruktoři vysvětlují, že své svěřence učí dovednostem, jaké běžně získávají vojáci britské armády nejdříve po několika dlouhých měsících. Ukrajinští vojáci to však musí zvládnout za 5 týdnů, což je na kvalitní výcvik nesmírně krátká doba. „V zápřahu“ jsou od rána do večera, přičemž byl výcvik maximálně zintenzivněn – problém ale je, že není moc času na opakování, pokud se něco nedaří. Každá správně osvojená dovednost může v boji ukrajinským vojákům v budoucnu zachránit život.

Vojáci přespávají přímo v přírodě a učí se tak životu v polních podmínkách. V prvních dnech jde především o nácvik přežití nejenom v přírodě, v následujících se pak jedná o přípravu k boji. Všichni musí vědět, jak zdolávat opevnění v terénu, ale i jak bojovat ve městě, protože i do takových situací se pravděpodobně dostanou. Součástí je také psychologická příprava, protože musí být všichni připraveni na to, že budou muset zmáčknout spoušť a zabít, stejně jako kdykoliv zemřít (třeba když se dostanou do místa, kde je ruské jednotky přečíslí).

Překladatelka každý turnus obrečí

Ve výcvikovém táboře je spolu s ukrajinskými dobrovolníky i překladatelka Aliia, která v něm působí od července 2022. Je neustále s instruktory a jejich svěřenci, aby tlumočila příkazy, k čemuž se ale nejdříve musela naučit hodně z vojenské terminologie. Přiznává, že se zpočátku pokoušela se s ukrajinskými dobrovolníky nesbližovat, protože věděla, že půjdou mnozí na smrt, ale je to prý nemožné a s mnoha z nich si za 5 týdnů vytvoří pouto. Pak ale následuje loučení plné slz, a raději si od vojáků ani nebere kontakt, protože ví, že už jsou mnozí po smrti.

Po absolvování výcviku se ukrajinští vojáci vrací na Ukrajinu, aby se zapojili do bojů. S novými zkušenostmi od instruktorů, kteří patří k nejlepším na světě, a také s doporučením, kdo z nich by mohl být dobrým velitelem – jako již zmíněný Pasha. Západní spojenci podle dostupných informací pomohli v posledních měsících vycvičit minimálně 9 útočných brigád po vzoru Západních standardů, a vybavili je mnoha moderními zbraněmi. Ruské okupanty tak pravděpodobně čeká velmi horké léto.

Bez nadsázky je možné tvrdit, že jeden takto vycvičený ukrajinský voják zmůže v boji (samozřejmě pokud ho kupříkladu nezasype dělostřelecká palba) vydat za několik ruských. Útočná federativní armáda totiž podle všeho opět upřednostňuje kvantitu před kvalitou, a tak její branci prochází obvykle jenom velmi základním výcvikem, přičemž často „vyfasují“ nedostačující vybavení. Například „hezky oblečenou“ helmu z druhé světové války.

Článek Jak to vypadá uvnitř britského výcvikového tábora, kde se Ukrajinci učí proti Rusům bojovat i zemřít. Intenzivní výcvik trvá jenom 5 týdnů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojáci nevěděli, co s kompasem ani mapou

Vědět, kde přesně se nachází a jak se dostane na nějaké místo, je pro vojáka jedna z klíčových dovedností. Problém je, že americká armáda a její vojáci mají ve svém vybavení sofistikované přístroje využívající GPS, s jejichž pomocí naprosto přesně vědí, kde jsou. Mnozí z nich proto jednoduše ani nepotřebovali umět s klasickou mapou nebo kompasem zacházet, a stejně tak vytěsnili určování vzdáleností. Nelze jim to však mít za zlé, mohou za to i „ti nahoře“

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Pozemní navigaci bez přístrojů totiž americká armáda před 4 lety zrušila, ale podle všeho to byla veliká chyba. Nelze ale říci, že by vojáci vůbec neuměli ovládat kompas nebo nevěděli, jak se z jednoho místa dostat na další. Test se navíc týkal pokročilé navigace zahrnující mnoho dovedností. Přesto jsou však jeho výsledky velkým varováním a americké ozbrojené síly, neprošla jím více než polovina z 914 vojáků. Ale například v kurzech do elitních jednotek Rangers v podobném testu selže asi jenom 6 procent vojáků.

Jeden z účastníků, který test neudělal, si později postěžoval, že „takové prehistorické nástroje“ nejsou pro něj, když má k dispozici tolik moderních přístrojů. Zjevně tak pořádně nepochopil, k čemu by mu takové dovednosti byly. Možná ho časem přesvědčí, že nebude moci postoupit do vyšší hodnosti. V nepřátelském území a daleko od „svých“ může každopádně znamenat ovládání kompasu a papírových map přežití. Doslova.

Signál GPS mohou oponenti rušit

Důvodů, proč je vhodné ovládat „staré metody“, je ale více. Spoléhat se jenom na přístroje může být pro vojáky nesmírně problematické, pakliže se ocitnou v situaci, kdy minimálně některé z nich nebudou k dispozici, případně budou nefuknční. I zkušenosti z Ukrajiny ukazují, že třeba ruská armáda disponuje přístroji schopnými rušit signál navigace, minimálně civilních verzí. A lze předpokládat, že bude mít podobné i třeba Čína, což je nejpravděpodobnější americký soupeř; a proto na to musí být armáda připravena.

Problémy s navigací ale nejsou jenom americkou doménou. Hlavně na začátku války na Ukrajině se ukázalo, že ruští vojáci a důstojníci v některých částech země doslova bloudí. I když problém nemusel být jenom v tom, že by neuměli používat kompas nebo jiné navigační pomůcky. Někteří byli vybaveni desítky let starými mapami, na nichž nebyly zakreslené mnohé nové komunikace a sídla. Situace došla tak daleko, že u zajatých ruských vojáků Ukrajinci nacházeli mapy vytisknuté z Google Maps, protože byly mnohem spolehlivější.

Článek Více než 50 % nižších poddůstojníků americké armády neumělo použít kompas ani mapu: „Tohle není nic pro mě,“ postěžoval si jeden z nich se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Speciální plavidlo přepraví stovky kusů techniky

Loď USNS Mendonca, která techniku do Polska přepravila, je speciální neozbrojené plavidlo třídy Bob Hope určené primárně pro přepravu vozidel. Je 290 metrů dlouhá a uzpůsobená tak, aby na ni mohla technika najíždět podobně jako na trajekt. Skýtá přitom prostor pro přepravu nákladu na ploše až 28 tisíc metrů čtverečních, což umožňuje naložit i stovky vozidel. K obsluze pak slouží smíšená osádka civilních a vojenských námořníků; loď dokáže plout rychlostí až 24 uzlů.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Americké tanky M1A2 Abrams na její palubě jsou považovány za jedny z nejlepších na světě, své kvality prokázaly hlavně za války v Perském zálivu, ale tehdy se jednalo o starší verze – současné jsou modernizované s lepší ochranou, řízením palby, nebo i se systémy na sdílení informací. Disponují dělem ráže 120 milimetrů s hladkým vývrtem a délkou hlavně 44 ráží, ve výbavě jim ale nechybí ani kulomety. M1A2 Abrams se dokáže pohybovat rychlostí až 67 kilometrů v hodině, a USA jich mimochodem mají 3 000 nevyužitých ve skladech.

Vozidla Bradley jako zabijáci tanků

I bojová vozidla pěchoty Bradley se měla osvědčit v Iráku, kde zničila dokonce více tanků než výše zmíněné Abramsy. K obsluze jednoho slouží 3členná osádka a má prostor pro výsadek, počet členů se ale liší podle varianty. Jako primární zbraň používá rychlopalné dělo ráže 25 milimetrů, k ničení tanků pak slouží dvojice odpalovačů řízených protitankových střel BGM-71 TOW s dosahem až 3 750 metrů a průbojností pancíře 900 milimetrů RHAe. Bradley se dokáže pohybovat rychlostí až 56 kilometrů v hodině.

Cougar je pak obrněné vozidlo typu MRAP odolné proti minám a existuje ve variantách na podvozku 4×4 i 6×6. Americká armáda ho používala ve velkém v Iráku nebo Afghánistánu právě z důvodu častého nebezpečí různých improvizovaných náloží. Vozidlo má dvoučlennou osádku a prostor pro 4 plně vyzbrojené vojáky, s nimiž se dokáže pohybovat rychlostí až 65 km/h. Na střeše bývá vybaveno dálkově řízenou stanicí s kulometem nebo granátometem.

O jak ohromné množství techniky se jedná si běžný člověk nejspíše nedokáže tak snadno představit. S ohledem na „příspěvky“ ostatních členských států se pak jedná už jenom v rámci cvičení Atlantic Resolve o sílu, s níž by Rusko mohlo soupeřit jen těžko (a to kvůli němu je akce od roku 2014 pořádána). Už teď utrpělo ve válce na Ukrajině značné ztráty a podle všeho naráží zejména technologickou vyspělostí. Kupříkladu tanky T-14 Armata dosud pořádně nejezdí, o schopnostech letounů Su-57 jsou zase značné pochybnosti, a navíc jich je pouze pár desítek.

Článek Připravenost NATO bránit svou východní hranici prezentuje i „moře“ americké techniky v Polsku, takovou sílu by Rusko zřejmě neustálo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velké vojenské cvičení v Koreji dlouho nebylo

Předchozí jihokorejská administrativa se snažila se Severní Koreou, respektive jejím neomezeným vládcem Kim Čong-unem, vycházet po dobrém. Žádné velké cvičení podobného rázu se proto od roku 2017 neuskutečnilo. Severní Korea nicméně v poslední době zvyšuje napětí, když opakovaně testuje balistické rakety; a spekuluje se také o možném jaderném testu. Současný jihokorejský prezident Jun Sok-jol je však politik, který razí vůči severnímu sousedovi mnohem tvrdší postoje než jeho předchůdci.

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Lze proto předpokládat, že by do cvičení měly být zapojeny rozsáhlé síly. Mluví se například o stíhacích strojích Lockheed Martin F-22 Raptor, což jsou podle všeho stále nejschopnější stíhací letouny páté generace na světě. Američané je mají umístěné na Okinawě a na Jihokorejský poloostrov by měly přelétnout. Aktuálně existuje pouze 187 těchto letounů a Severní Korea nemá nic, čím by se jejich schopnostem přiblížila, natož vyrovnala.

Vojenského cvičení se zúčastní i tanky Black Panther

Samozřejmě to ale není jenom o Američanech, Jihokorejci zřejmě nasadí své moderní tanky K2 Black Panther, což je jeden z nejmodernějších (a nejdražších) tanků na světě. Jižní Korea je má ve výzbroji od roku 2008 a před několika týdny se tyto tanky rozhodlo nakoupit Polsko. Stále navíc zůstávají kandidátem na nový tank pro českou armádu, pokud by nedopadla jednání o koupi strojů Leopard 2A7+. Disponují velmi silným pancířem a dělem ráže 120 milimetrů, stejně jako pokročilými technologiemi.

Dle některých je toto vojenské cvičení nutné, neboť Severní Korea v posledních měsících odpálila celou řadu balistických raket, a to i delšího doletu, kdy například přelétaly Japonsko. Vzhledem k nedávno odhalené spolupráci Severokorejců a Ruska navíc není vyloučeno, že by Kim dostal i silnější ruské balistické střely. Mnoho odborníků se domnívá, že se severokorejský režim snaží některé státy dotlačit k různým ústupkům a zmírnění embarga, ale jde i o signál pro domácí publikum. Severokorejské hospodářství je totiž ve velmi špatné kondici a v zemi opět hrozí hladomor, a právě vojenská síla má opět udržet národ „disciplinovaný“.

Článek Američané před branami Severokorejců: jdou Kim Čong-unovi připomenout, jak silnou armádu mají a co dokáží. Hrozí další vypětí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bez maskování to nejde

Že je třeba působit nepozorován si uvědomuje každý odstřelovač už do doby, co na svět přišly zbraně s přesným dlouhým dosahem. Třeba stovky metrů se sice mohou zdát jako dálka, ale mnohdy tomu tak není. Odstřelovač navíc musí zaujímat takovou pozici, aby z ní dobře viděl cíl, ale zároveň on sám viděn nebyl. Prozrazený odstřelovač se totiž jinak může stát lovnou zvěří.

Pro maskování platí několik zásadních pravidel vycházejících ze schopností lidského zraku. Lidské oko například velmi dobře rozeznává různé siluety nebo geometrické tvary a dokáže také identifikovat nějaké odlišnosti okolí. A právě proto je třeba vše takové rozbít. Samozřejmě platí, že velmi dobře viditelné jsou lesklé předměty, ale například i světlá lidská kůže. Co není na obrázcích vidět, ale odstřelovače může prozradit, je i hluk, a má-li nepřítel vycvičené psy, tak i pach.

Snipeři používají hejkala

Odstřelovač se také musí flexibilně přizpůsobit pozici, na níž se nachází. Může se totiž stát, že v případě změny pozice jen o několik metrů nebude jeho původní maskování funkční. Proto snipeři, včetně českých, při maskování v přírodě používají speciální oblek nazývaný hejkal. Ten je opatřen síťovinou, k níž jsou přichyceny různé maskovací materiály, a to jak umělé, tak přírodní. Obecně platí, že během maskování je na takovém obleku o něco méně materiálu umělého a více přírodního, poměr a vzor si volí sám odstřelovač.

iZdroj fotografie: Irish Defence Forces / Creative Commons / CC BY

Ovšem ani to nestačí, odstřelovač si musí být vědom například toho, jakým směrem, tedy od země nahoru, roste okolní vegetace, a na hejkala přírodní materiály umístit ve správním směru, jinak bude maskování neúčinné. Když navíc změní svou polohu, je třeba materiál okamžitě upravit. Nutností je zatmavení kusů kůže, aby se neleskly, rozbitá silueta zbraně nebo zamezení odlesku optiky a hodinek. Může se ale jednat i o jiné prvky. Třeba úspěšný odstřelovač druhé světové války Simo Häyhä (přezdívaný bílá smrt) si do úst v zimě dával sníh, aby ho neprozradila kondenzace při výdechu.

Článek Málokdo je odhalí: zkuste na fotkách najít odstřelovače, kteří se umí maskovat tak dobře, že nejsou vidět ani tehdy, kdy o nich víte se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vědět, co přijde, a být na to připraven

Asi to je dnes možné považovat za „úhelný kámen“ výcviku pilotů moderního bojového letectva. A je zajímavé, že i tak konzervativní organizace jako je americká armáda si z těchto zkušeností vzala velmi rychle ponaučení. V letectvu, stejně jako v ostatních složkách ozbrojených sil USA, proto došlo a ještě dochází k horečné transformaci systémů výcviku tak, aby odpovídaly aktuálním poznatkům.

Ze zveřejněných analýz USAF vyplývá, že budou budoucí vzdušné souboje zahrnovat větší rychlost, dosah, vlastnosti stealth a vysokou míru „rychlé smrti“, kterou přinesou nesené zbraňové systémy. Stejně tak bude ale ve velkém zapojena nová úroveň autonomie, takže potřeba připravit se a trénovat proti široké škále situací je až extrémně kritická. V minulosti byla přitom řada z nich nepředvídatelných. Zásadní přitom bude správné využití ekonomie času během samotné bojové činnosti.

To zahrnuje nejen provádění rychlých manévrů během vzdušného boje, aby se zabránilo efektivitě nepřátelské obranné palby a přesnosti zásahů raket PVO i z nepřátelských stíhaček. Důležitá je také okamžitá a zautomatizovaná (např. pomocí AI) změna kurzu v nahodilém algoritmu při dokonalé znalosti okolního vzdušného prostoru a v něm se pohybujících letadel i dronů, zvláště pak při prolétávání oblasti pokryté nepřátelskou PVO.

Neméně důležitá ale bude i schopnost předcházet kolizím při bleskových skupinových útocích letadel, která musí být rozptýlena kvůli PVO nepřítele. K tomu bude třeba využití pokročilých počítačových algoritmů s umělou inteligencí (AI) pro zpracování dat o zaměření nepřítele. To vše jsou kritické oblasti, na něž dnes učitelé létání amerického letectva své studenty připravují.

Nový Top Gun v americkém letectvu

Výše popsaný koncept tvoří základ inovovaného výcvikového programu „Red Teamu“ amerického letectva, kde skupiny letadel a pilotů se společným zadáním cvičného úkolu a mise čelí konkrétním předpokládaným nepřátelským hrozbám v realistických bojových scénářích. Pokrok v počítačové technologii navíc umožňuje stále více replikovat nepřátelská letadla, zbraně, taktiku manévrů, a dokonce i výpočetní výkon prostřednictvím pokročilých počítačových simulací.

Tyto fiktivní skutečnosti pak zvládá během cvičných misí „nahrát“ do řídících elektronických systémů trénujících letadel a pilotů tak, aby odpovídaly v nejvyšší možné míře realitě. Jedná se o výcvikové zaměření, které americké letectvo (ale například i americké námořnictvo) stále více zdůrazňuje v úzké koordinaci se scénáři výcviku v živé palbě prostřednictvím cvičení, jakým je právě Red Flag.

Fanoušci počítačového létání by dnes v Top Gunu jen tiše zírali

Protože pokrok v systémech a schopnostech elektronické simulace neustále roste, zlepšuje se i výcvik prostřednictvím simulovaných síťových technologií v oblastech, v nichž bylo dříve možné trénovat jen na skutečných letounech při reálném letu. Toho se podařilo docílit spoluprací integrovaného procesu americkým letectvem v koordinaci s průmyslovými partnery. Efektivita takovéhoto výcviku je tak mimořádná.

Ale aby to nebylo jenom o teorii: Cubic Mission and Performance Solutions, divize Cubic Corporation, nedávno získala další zakázku amerického letectva na upgrade svého bojového výcvikového systému P5 (P5CTS). Aktualizace zabezpečení systému P5 (SSU), resp. řešení pro šifrování typu drop-in, je však součástí rozsáhlejšího technologického upgradu. Jeho cílem je výrazně zlepšit výcvik pilotů amerického letectva a námořnictva pro pokročilé a vysoce nebezpečné bojové scénáře, a to na základě pokročilé počítačové simulace, bezdrátové sítě a organizace dat s podporou AI.

Co si pod tímto strohým technickým popisem představit ukazuje velmi názorně nedávno promítaný film Top Gun Maverick, který je odborníky široce chválen pro své přesné zobrazení nejmodernější vojenské technologie a jejího využití včetně reálných scénářů dnešních vzdušných bojů. A je dobré si všimnout, že během filmu je v hlavní technické roli stíhačka F/A-18E se systémem P5 Pod.

Článek Top Gun dělá z pilotů chladnokrevné stroje: jde o neuvěřitelný výcvikový systém amerického letectva, který připraví i na nemožné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mnoho střelnic, ale žádné náboje

Na sociální sítě pronikly informace, jak jsou vojáci v největším tréninkovém středisku nedaleko Moskvy, jenž nese přezdívku Park Patriot, nespokojení. Na velké ploše by tam mělo být téměř 30 střelnic, na nichž se „zelenáči“ učí ovládat střelné zbraně a zasáhnout cíl. Tedy měli by. Dle dostupných informací zde každý z mobilizovaných dostal pouhých 15 nábojů na trénování. Je pochopitelné, že s takovým množstvím munice se nejsou schopnu naučit bojovým dovednostem, s nimiž by v bitvách obstáli.

Vojáci tvrdí, že největší část výcviku v centru probíhá tak, že trénují pochod na parkovišti a dostávají dril. Možných vysvětlení je hned několik:

1) Jedním z důvodů může být, že je mobilizovaných příliš a jednoduše pro ně nezbývá munice, které má nyní Rusko obrovskou spotřebu, a proto šetří. To by ale znamenalo, že ruská armáda je na tom ještě hůře, než se mnozí domnívají. Podle expertů však tato varianta nejspíše pravdivá není, alespoň pokud jde o munici do ručních zbraní.

2) Druhou možností je, že není dostatek instruktorů na výcvik takového množství vojáků, pročež dochází k improvizaci. Mnoho zkušených důstojníků a vojáků padlo nebo bylo těžce zraněno, a Rusko takové množství lidí najednou dlouho necvičilo a nemá na to kapacity. Vojáci tedy procházejí jen zdánlivým výcvikem, jeho praktická hodnota je přinejmenším sporná. I když dril je alespoň může naučit poslouchat nějaké příkazy. Otázkou samozřejmě je, zda je budou schopni plnit i v přímé bitvě.

3) Mnozí vojáci se domnívají, že velení armády ani důstojníci na ně nechtějí příliš plýtvat zdroji, protože ví, že tito „mobilizované posily“ mají v boji na Ukrajině jen malou šanci na přežití, prořež mohou vynaložení materiálu i zásob na jejich výcvik považovat za plýtvání cennými zdroji. O tom může svědčit i skutečnost, že se objevily záběry vybavení jako jsou rezavé útočné pušky, shnilé oblečení a boty nebo plechové helmy desítky let staré. Ovšem může jít jen do důsledky korupce a šlendriánu v ruských ozbrojených silách.

Článek Odraz zubožené ruské armády? „V boji nemáme šanci, nic neumíme a na výcvik máme jen 15 nábojů“, tvrdí ruští branci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Historie a organizace 4. pěší divize

Dále se zúčastnila osvobození Paříže, bitvy v Ardenách a překročení Rýna. Od roku 1966 působila 54 měsíců ve Vietnamu. Po většinu doby byla rozdělena do tří vzdálených operačních sektorů. Po návratu roku 1970 byla ve Fort Carson (Fort Kid Garson) reorganizována a následně zprofesionalizována. Zúčastnila se operace Pouštní bouře, kde operovala z Kuvajtu. Následně některé jednotky působily v Bosně. Roku 1995 byla redislokována do Fort Hood.

Tam začala reorganizace na digitální divizi podle programu Force XXI. Roku 2003 se podílela na válce proti Iráku a tažení ukončila severně od Bagdádu. Poté se podílela na stabilizaci v takzvaném Sunitském trojúhelníku kolem Tikrítu. V následujícím roce byla z větší části odsunuta domů, kde pokračovala reorganizace na Modulární divizi. Divize má ve znaku čtyři břečťanové listy tvořící kříž. Nazývá se Ivy division (břečťanová) nebo Ironhorse division (železný kůň).

iZdroj fotografie: 4. pěší divize US Army / Public Domain

Úspěšné operace Pouštní štít a Pouštní bouře byly částečnou realizací nové formy konfliktu, a to paralelní války. V jejím rámci dochází k současnému ničení center velení, řízení a spojení protivníka, což vede ke zhroucení systémové činnosti jeho ozbrojených sil, které se rozpadají na separované, jednotlivé, nekoordinovaně bojující útvary a jednotky. Uvedený systém byl prvním krokem k realizaci programu Force XXI (Síla 21). V polovině 90. let se centrem vývoje nové armády stala 4. pěší divize. Roku 1995 byla provedena redislokace divize do Fort Hood v Texasu.

Na základě 72 různých iniciativ byla zahájena realizace programu Force XXI. Divize se v té době skládala ze čtyř brigád. Z nich tři byly tvořeny jedním pěším, dvěma obrněnými a jedním ženijním praporem. Dále leteckou brigádou, tvořenou dvěma leteckými (vrtulníkovými) prapory a jednou letkou. Dále divizním dělostřelectvem, zálohou, podpůrnými jednotkami a velitelskými jednotkami. Prvním stupněm modernizace se stalo využití výpočetní techniky. Jejím úkolem bylo zefektivnění spojení, průzkumu a systému velení.

Modulární bojové týmy

V praxi se jednalo o ABCCS Army Battlefield Comand and Control System (armádní polní systém velení a řízení). Ten má šest podsystémů, konkrétně Dělostřelecký taktický systém, Analytický systém, Brigádní řídící a navigační systém, známý jako taktický internet, Podpůrný bojový a velící systém, Stanice protiletecké a protiraketové obrany a Systém monitorování pohybů vojsk.

Zásadním kladem uvedeného systému je předávání, zpracování a distribuce získaných informací v reálném čase. To umožňuje neprodleně reagovat na změny situace, soustřeďovat síly a vést přesné údery. Taktický stupeň reorganizace byl proveden podle programu Force XXI. K jeho zahájení došlo roku 2004. První stupeň se ukázal jako technologicky důležitý, avšak divize ve staré organizaci zůstávala těžkopádná.

iZdroj fotografie: 4. pěší divize US Army / Public Domain

Nová organizace má více odpovídat současným požadavkům. Jejím základem jsou BCT Brigade Combat Team (brigádní bojové týmy), podporované leteckou brigádou. Základní organizace pěchotních Brigádních bojových týmů je v podstatě stejná. Disponují 3 300 vojáky rozdělenými do dvou pěších, jednoho palebného a jednoho podpůrného praporu a průzkumné roty. Dřívější typ divize nebylo možné v rozsáhlejší míře zesilovat a oslabovat přidáváním nebo odebíráním útvarů a jednotek.

V takovém případě docházelo k výrazným změnám bojeschopnosti divize. Podpůrné prostředky byly soustředěné pro potřeby divize. Nový model organizace divize dostal označení Modulární. Moduly tvoří brigádní bojové týmy. Ty lze do značné míry libovolně redislokovat, protože jsou ve srovnání s dřívějším stavem nezávislejší a disponují i určitým množstvím podpůrných prostředků. Z bojových týmů lze v podstatě vytvářet skládanku podle aktuálních požadavků, a formovat tak různě silná úkolová uskupení.

Obecně řečeno se jedná o decentralizaci bojových sil a sil podpory s výjimkou velení divize. Čtvrtá pěší divize přitom plní především úkol výcvikového centra. Posledním stupněm do budoucna v obdobích příštích má být přezbrojení novými typy techniky a výzbroje. Jedná se o novou obrněnou techniku, přičemž probíhá dosud neukončený vývoj a výběr nových tanků i obrněných vozidel. U nich se předpokládá nový systém elektrického pohonu. Probíhá výběr nových typů bojových i průzkumných, pozemních i vzdušných robotů.

​Současná výzbroj a organizace

Základní výzbroj každého Brigádního bojového týmu tvoří modernizované tanky M1 Abrams, bojová vozidla pěchoty M2 Bradley, jejich průzkumná verze M3, samohybné kanónové houfnice M109A6 Paladin ráže 155 mm a vyprošťovací tanky M88A2 Hercules. Jako sanitní vozidla slouží obrněné transportéry M113. Dělostřelecké jednotky divize jsou vyzbrojeny raketomety MLRS ráže 227 mm, obrněnými buldozery M9 ACE a protiletadlovou verzí bojového vozidla M2, vyzbrojenou protiletadlovými řízenými střelami Stinger.

Letecký prapor je vyzbrojen bitevními vrtulníky AH-64 Apache, víceúčelovými vrtulníky UH-60 Blackhawk v různých verzích a těžkými transportními vrtulníky CH-47 Chinook. Základní pěchotní výzbroj tvoří samonabíjecí pistole Beretta, automatické karabiny M16 a M4, některé vybavené podvěšenými granátomety M203 a různými optickými přístroji, kulomety M249, automatické granátomety M19 a odstřelovačské pušky Barrett. Vojáci by měli být vybaveni komplety odpovídajícími programu takzvaného vojáka budoucnosti, není známo, jaké byly výsledky testů na bojišti.

iZdroj fotografie: 4. pěší divize US Army / Public Domain

Velitelství divize podléhá přímo prapor speciálních sil, čtyři brigádní bojové týmy, letecká brigáda, dělostřelecká brigáda a podpůrná brigáda. Brigádní bojové týmy mají shodnou organizaci. Každý se skládá z praporu speciálních sil a dále z tankového, pěšího (mechanizovaného), jízdního (mechanizovaného), dělostřeleckého a podpůrného (logistického) praporu. Letecká brigáda se skládá ze čtyř vrtulníkových praporů a podpůrného leteckého praporu. Dělostřelecká brigáda se skládá ze dvou raketometných praporů a podpůrného (logistického) praporu.

Formování podpůrné brigády nebylo vzhledem k jejímu nasazení v Iráku podle dosažitelných informací dokončeno. Spadají pod ni finanční prapor, prapor personálních služeb, zdravotní, dopravní a další jednotky. Vysoký počet speciálních jednotek vnuká otázku, zda se při velkém počtu vojáků podaří dodržet odpovídající kvalitu. Čtvrtá pěší se však každopádně stala vzorem pro digitalizaci dalších amerických divizí.

Článek První digitální útvar, čtvrtá pěší divize US Army se blíží konceptu vojenských jednotek budoucnosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

První mise Delty byla velkým selháním

Jak již bylo zmíněno, většina informací týkající se jednotky Delta Force i útvaru Delta je přísně tajná. To platí i pro operace, které jsou příslušníkům těchto skupin přidělovány. Veřejnost se proto o mnohých z nich nemusí nikdy dozvědět. Nicméně občas se k uším obyčejných smrtelníků podrobnosti některých uskutečněných operacích přece jen dostanou. Zejména, pokud jde o zabití extremistických vůdců či osvobození rukojmích.  

Mezi nejznámější operace patří jedna z úplně prvních, ne-li i úplně první mise Delty. Ta sice nebyla dotažena do konce, ale v historii amerických speciálních sil své místo rozhodně má. Dne 4. listopadu 1979, jen krátce poté, co byla jednotka oficiálně uvedena do služby, bylo na americkém velvyslanectví v íránském Teheránu zajato 53 amerických pracovníků. Načež v noci z 24. na 25. dubna 1980, v rámci operace Orlí dráp, dostala Delta rozkaz vstoupit nepozorovaně do země. Rukojmí měla Delta osvobodit za jakoukoliv cenu.  

iZdroj fotografie: U.S. Army

Operace však byla nakonec přerušena, a to v důsledku naprostého selhání letectva. Revizní komise, která operaci zpětně prověřovala, zaznamenala celou řadu problémů. Včetně jen těžko uvěřitelné srážky vrtulníku s pozemním tankovacím letounem. A rovněž několika mechanických problémů, jež snížily počet dostupných vrtulníků pro misi z osmi na pět. 

Po dosti tvrdé srážce s realitou si americká vláda uvědomila, že k tomu, aby speciální síly mohly skutečně fungovat, je třeba provést celou řadu změn. V elitních jednotkách jako takových problém nebyl. Po nezvedené operaci však stratégům došlo, že jednotky samotné na operace nestačí. K vysoce specializovanému útvaru je totiž zapotřebí i vysoce specializovaná a spolehlivá podpora, a to ve vzduchu i na moři.  

Pro speciální operace vyžadující leteckou podporu byl proto založen 160. letecký pluk speciálních operací Airborne, lépe známý pod jménem Night Stalkers. Zatímco námořní a protiteroristické operace zajišťuje veřejnosti jistě známý SEAL Team 6 (nyní DEVGRU), který si připsal například zneškodnění teroristického vůdce Usámy bin Ládina. 

Boj proti Islámskému státu

V současné době se Delta Force skládá ze dvou rot, přičemž každá rota má pod sebou zhruba sto mužů, rozdělených do čet po šestnácti vojácích. V rámci bojového nasazení jsou pak čety členěny na menší skupiny po osmi, čtyřech, či dokonce jen dvou mužích – vše v závislosti na náplni mise. Asi nejatraktivnějším faktem o jednotce je skutečnost, že má Delta Force k dispozici jakékoliv zbraně, které při plnění svých přísně tajných operací potřebuje, a to téměř bez omezení.  

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Základní výzbroj se pak skládá z pistole SIG-Sauer o ráži 9 mm, německých samopalů Koch MP5 a Heckler, odstřelovacích pušek McMillan a Barrett a lehkého kulometu M249. Kulomet je dodáván ve výsadkové verzi se sklopnou pažbou. V základní výzbroji vojáků Delta Force samozřejmě nechybí ani veškeré standardní pěchotní zbraně americké armády. Oproti jiným zvláštním jednotkám je u Delty nutnost vysokoškolského vzdělání a znalost cizích jazyků, protože jeden z hlavních úkolů je dokonalá infiltrace.

Příslušníci Delta Force působili například během války v Zálivu, kdy po boku britských SAS naváděli z týlu nepřítele letouny na irácká stanoviště obávaných řízených střel SS-1 Scud. Společně s DEVGRU pak jednotka působila také v Sýrii, Iráku i Afganistánu. Aktivně zasahovala / zasahuje například i proti teroristické organizaci Islámský stát. Velmi známou událostí je smrt dvou členů jednotky v somálském Mogadišu při operaci proti generálu Aididovi.

Článek Delta Force: Elitní protiteroristická jednotka americké armády působila ve válce v Zálivu a zasahovala proti Islámskému státu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko kazašský polygon aktivně využívá

Systémy protiraketové obrany se nacházejí ve výzbroji ruských leteckých i kosmických sil a jsou pochopitelně určeny především k ochraně před údery nepřátelských leteckých a raketových především strategických prostředků. A samozřejmě jako každá vojenská zbraň, i protiraketové systémy musí být před zařazením do služby pečlivě testovány. Sary-Šagan je rozlehlá pustina nacházející se v Kazachstánu.

🇷🇺The Russian military conducted another test launch of the latest anti-missile missile defense system.
/ Sary-Shagan, Kazakhstan /
#Russia pic.twitter.com/2WOUU94zW0

— The Rage X (@theragex) September 17, 2021

Jedná se o jediné místo, kde jsou podle ABM smlouvy (Anti-Ballistic Missile Treaty) z roku 1972, uzavřené mezi USA a Sovětským svazem, povoleny testy ruských protiraketových systémů. Sary-Šagan disponuje téměř ideálními podmínkami pro raketové testování. Po většinu roku zde totiž panuje slunné počasí a široko daleko nenarazíte ani na živáčka. Lokalita má na délku kolem 480 km, což umožňuje testování na velké vzdálenosti.

Arzenál hlavního areálu Sary-Šagan je vybaven raketami MR-9 a kazašskými Baloban. Kromě vlastního testovacího areálu patří k oblasti i vojenské zařízení, které se nachází v nedalekém městečku Priozersk. Protože jde o území Kazachstánu, v současné době jsou zařízení v Sary-Šaganu pronajata Rusku, ale řada jiných vybudovaných za SSSR byla převedena na kazašské Národní centrum pro radioelektroniku a komunikaci.

Kazachstán očekává sdílení technologií

V nadcházejících letech pak Kazachstán plánuje posílit spolupráci s Ruskem při využívání a pronájmu testovacího areálu, přičemž peníze z pronájmu Sary-Šaganu mají být vynaloženy především na modernizaci samotného testovacího areálu. I když vzhledem k událostem na Ukrajině se vyjednávání o bližší spolupráci pravděpodobně poněkud protáhne. 

V každém případě Kazachstán očekává, že o výsledky testů a vývoje nových protiraketových zbraní se bude moci s Ruskou federací podělit, a přitom bude inkasovat slušné nájemné. Pragmatismus v geopolitických vztazích prostě hraje prim. Jen tak pro zajímavost, intenzivní testování zde probíhalo zejména v 60. a 70. letech minulého století, spolupráce obou zemí však pokračuje i dnes.

V roce 2019, 2020 i 2021 byla například na ruských sociálních sítích zveřejněna videa z testů nových ruských protiraketových střel. Dle slov generála Andreje Djomina, velitele 1. armády protivzdušné a protiraketové obrany, byly testy blíže nespecifikovaných raket úspěšné. 

Článek Rusko testuje nové protiraketové systémy na zkušebním polygonu Sary-Šagan v Kazachstánu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Francouzský voják budoucnosti

Potřebu nově koncipovaného vybavení vojáka pro informační bojiště 21. století pochopili francouzští specialisté na základě analýz počátkem 90. let minulého století. Problém se jim podařilo velmi přesně definovat. Jako první program lze uvést výstroj pro vysazovaného bojovníka ECAD (Equipement du Combattant Debarque). Ve druhé polovině 90. let byl zahájen program integrovaného výstrojního a komunikačního kompletu pěšáka FELIN (Fantassin á Equipements et Liaisons Intégrées).

Oficiálně je tato zkratka používána od roku 2000. V ženském rodu se jedná o kočkovitou šelmu – pumu. V rámci FELIN je voják považován za systém a zároveň součást vyššího systému, především z hlediska informací. Prakticky se jedná o takzvaný boj v informační síti. Systém jednotlivého vojáka zahrnuje výzbroj, výstroj a další specializované vybavení. V základním provedení se technologicky jedná o integrovaný komplet nesený pěšákem, který vytváří rozhraní mezi člověkem-vojákem a dalšími technologickými komponenty mimo něj.

iZdroj fotografie: David Monniaux / Creative Commons / CC BY-SA

Projekt FELIN řídí francouzský hlavní úřad pro vyzbrojování, DGA (Délegation Générale pour l´Armement). Cílem je navýšení bojových schopností jednotlivého vojáka a základních jednotek do stupně čety. Jedná se hlavně o ty jednotky pozemních sil, které jsou určeny k rychlému nasazení v zahraničí. Vývojem se zabývá především konsorcium SAGEM, jež vyhrálo již roku 2004 výběrové řízení.

Podle dosažitelných informací mělo být dodáno 22 588 kompletů pro mechanizovanou pěchotu, 3 576 (původně 9 000) pro ženisty, 2 801 pro průzkumné obrněné jednotky a 2 480 pro dělostřelce. Počty však byly redukovány v rámci reorganizace francouzské armády. Podle původního programu měly být dodávky kompletů zahájeny již roku 2006, avšak k reálnému startu vyzbrojování dochází až o dva roky později.

FELIN na více způsobů

Je třeba uvést, že program měl několik vývojových fází, které je možné označit jako cestu od ideálu k praxi. Nejstarší verze výstroje měly téměř uzavřenou přilbu vybavenou mohutným průhledným krytem. Výzbroj tvořila obrovitá neforemná zbraň označovaná jako víceúčelová zbraň pro více druhů munice PAPOP (PolyArme POlyProjectiles) vyvinutá ve dvou verzích. Pěšák měl problém ji vůbec uchopit a držet.

Uvnitř se nalézaly útočná puška FAMAS vyrobená ve zbrojovce Saint-Étienne (Fusil d´Assaut de la Manufacture d´Armes de Saint-Etienne), granátomet a elektronika. První FELIN měl tři verze. Vývoj se do značné míry podobal americkému programu Land Warrior, jehož starší provedení připomínala spíše vybavení kosmonautů. Výsledná verze FELIN, známá také jako FELIN V1, má pět základních verzí a řadu z nich vycházejících modifikací.

iZdroj fotografie: Daniel Steger / Public Domain

Celkově by se mohlo jednat až o 150 různých typů. Základní verze jsou: 1. plně vybavený systém, 2. plně vybavený systém bez integrované zbraně (zbraň chybí nebo se jedná o jiný typ zbraně nezapojený do systému, např. odstřelovačskou pušku nebo pancéřovku), 3. systém bez integrované zbraně a vybavení pro průzkum a zaměření cílů, 4. systém bez integrované zbraně, vybavení pro průzkum a zaměření cílů a komunikačních prostředků (v rámci družstva), 5. systém zahrnující pouze bojovou výstroj a ochranu.

Kromě uvedených kompletů existují samostatné, například spojovací prostředky malé jednotky, systém velení a řízení jednotky a specializované systémy pro různé odbornosti. Vývoj zdokonalené verze FELIN V2, která měla být podle původního plánu zavedena do výzbroje roku 2015, byl reálně ukončen nedávno. Modernizace zahrnuje snížení hmotnosti a zvýšení integrace na základě využití nových technologií.

FELIN takticky a technicky

Základem systému je modulární koncepce. Jedná se o kombinaci zbraní a vybavení pro průzkum a zaměření cílů, a to v rámci jak vojáka, tak družstva a čety. Hlavní výzbroj družstva a čety tvoří útočné pušky FAMAS vybavené termovizním zaměřovačem FAMAS IR s dosahem 500 m, univerzální kulomety MINIMI vybavené termovizními zaměřovači a používající náboje rozměrů 5,56×45 mm. FAMAS jsou v současnosti nahrazovány německými útočnými puškami HK.

Výzbroj družstva doplňuje odstřelovačská puška FR-F2 vybavená termovizním zaměřovačem, používající náboje rozměrů 7,62×51 mm a podvěšené granátomety na FAMAS. Jako podpůrné prostředky působí pancéřovky APILAS (Armour-Piercing Infantry Light Arm System) nebo AT4CS a protitankové řízené střely ERYX. Velitelé čet, družstev a sekcí jsou vybavení ručním optoelektronickým infračerveným pozorovacím přístrojem JIM MR pro střední vzdálenosti nebo velké vzdálenosti LR.

iZdroj fotografie: Daniel Steger / Public Domain

Ten obsahuje termovizní kameru, laserový dálkoměr, přijímač signálu GPS a rozhraní Bluetooth pro spojení s osobním nebo datovým velitelským terminálem. Dosah přístroje se pohybuje kolem dvou kilometrů a umožňuje navádění palby podpůrných prostředků praporu, především minometů. K transportu pěchoty slouží nová kolové obrněná bojová vozidla pěchoty VBCI, případně starší kolové obrněné transportéry označované jako VAB (Véhicule de l´Avant Blindé) nebo kloubová pásová vozidla BV206 švédské výroby.

Četa má kromě družstev velitelskou sekci a podpůrnou sekci. Součást průzkumného vybavení čety má tvořit také malý bezpilotní letoun či spíše vrtulník ODIN. Pravděpodobné je rovněž použití malého pozemního robota. Klíčové vlastnosti systému FELIN jsou ničivá síla, mobilita a navigace v terénu, schopnost přežití, tzv. schopnost výdrže daná logistickým zabezpečením, schopnost komunikace a schopnost získávat a přijímat informace. Za nejdůležitější je považováno propojení zbraně s optoelektronickým vybavením pro průzkum a zaměření cíle.

Budoucnost je v robotizaci

Všechny výše uvedené zaměřovače jsou opatřeny výstupem pro video, a mohou tak přenášet obraz do datového terminálu vyššího stupně velení. To umožňuje vysokou úroveň koordinace bojové činnosti, zvyšující zásadně její efektivitu a zároveň eliminující ohrožení a ztráty vlastních vojáků. Dalším kladem je propojení zaměřovače s displejem na přilbě vojáka.

To umožňuje střelbu za roh nebo z okopu bez toho, že by vystavoval palbě protivníka víc než ruce a zbraň. Veškeré zdroje elektronického vybavení lze za jízdy nabíjet pomocí konektorů umístěných u sedadla každého pěšáka ve vozidle družstva nebo sekce. Systém pěšáka programu FELIN se skládá z integrované přilby, která poskytuje ochranu hlavy a slouží jako nosič zobrazovacího displeje, a osobního přístroje nočního vidění OVD.

Dále ovladače rozhraní člověk-stroj MMI (Man-Machine Interface) upevněného na prsou neprůstřelné vesty, který zajišťuje ovládání všech přístrojů nesených vojákem. Důležitými prvky jsou osobní rádiová stanice a osobní datový terminál napájené akumulátory. Zaměřovač zbraně je propojen kabelem k akumulátorům a bezdrátově do systému.

Velitel čety používá systém velení a řízení pro sesednutou četu SIT, přičemž existují verze ALAT pro vrtulníky, V1 pro průzkumná vozidla, ICONE pro tanky, základní terminál informačního systému SITEL (Systéme d´Information Terminal Elémentaire) pro obrněné transportéry a COMDE pro sesednuté jednotky.

Dalším vývojovým stupněm má být takzvaný síťový systém systémů označovaný rovněž jako vzdušně-pozemní operační bublina bojového systému BOA (Bulle Opérationelle Aéroterrestre) určený pro kombinované operace vzduch země, v jejichž rámci se předpokládá použití bojových robotických vozidel.

Zdroj: autorský komentář MVK, ArmyTechnology

Článek FELIN – francouzský voják budoucnosti, komplexní vybavení vojáka už připomíná dřívější sci-fi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tajemství je v kulce

Dlouhou dobu odstřelovači experimentovali s různými rážemi munice. Legendární velká ráže .50 BGM se zdála být ideální, ale ukázalo se, že zbraně pro tento náboj jsou extrémně těžké a nemobilní. Ráže .338 byla naopak příliš lehká. Jako ideální se nakonec ukázala munice .408. Ta v sobě spojuje dostatečný výkon pro palbu až do 4 000 metrů a udržitelnou hmotnost zbraně.

Náboj má balistický plášť a olověné jádro. Jádro z tvrdého kovu se nedoporučuje, neboť ovlivňuje přesnost munice a ničí hlaveň zbraně. Špičkoví snipeři používají dokonce prodloužené náboje speciálně soustružené s vyleštěným povrchem. Velice důležitá pro zachování přesnosti je i úsťová rychlost střely. Pokud dosáhne rychlosti 1 000 m/s, náboj se deformuje, ztrácí balistické vlastnosti a přesnost. Podle expertů je ideální rychlost mezi 840–900 m/s.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Velmi důležitá je i rotace kulky, která zvyšuje dostřel a přesnost. K tomu slouží vývrt hlavně. Ideální je, pokud se kulka po výstřelu otočí jedenkrát kolem své osy na dráze letu cca 8 palců (kolem 20,5 centimetrů). Opět se jedná o vědu. Pokud se kulka roztočí rychleji, může se změnit její trajektorie a cíl může být „přestřelen“. Pomalu rotující kulka naopak k cíli ani nedoletí.

Puška je malý zázrak

Jaká má být tedy ideální odstřelovačská puška? V první řadě se musí jednat o mohutnou, robustní a těžkou zbraň. Kvůli přesnosti puška nesmí „odskočit“, tedy udělat velký pohyb při výstřelu. Zpětný ráz musí být příjemný i pro střelce a nesmí dojít ke zraněním při práci s vysoce výkonnou municí.

Na druhou stranu nesmí mít zbraň až příliš velkou hmotnost a rozměry. Musí být zajištěna mobilita zbraně a pohodlí práce s ní. Ideální délka hlavně pro zachování všech balistických vlastností je 32 palců (74 centimetrů). Puška musí být velmi dobře vyvážená. Zároveň by měla být zbraň upravitelná podle osobních potřeb střelce.

iZdroj fotografie: Mil.ru / Creative Commons / CC BY

Mezi takové zbraně patří americká THOR M408, kanadská C14 Timberwolf, kterou používaly kanadské speciální sily a britské SAS v Afghánistánu nebo ruská SVLK-14S, která byla nyní poprvé nasazena v bojích na Ukrajině. U všech těchto zbraní je účinný dostřel přes dva kilometry a maximální přes 4 000 metrů. Takové zbraně vyjdou až na 20 000 USD (500 000 Kč).

Puška není vše

Puškou to ovšem pouze začíná. Extrémně výkonná optika musí mít korekci na velkou vzdálenost a velké zvětšení. V poslední době tuto oblast klasických optik dobývá digitalizace. Absolutně nutný je pak výkonný balistický kalkulátor. Palba na velkou vzdálenost se totiž nevede napřímo a fiktivní převýšení zaměření nad cíl nutné k zásahu třeba na dva tři kilometry je i několik metrů. Další významnou součástí odstřelovačského kompletu je přesný dálkoměr.

V současné době se vedle laserových používá i nenápadnější optický, neboť laser může být zachycen senzory. Poslední, ale rozhodně ne opomenutelnou součástí sniperské výbavy, je výkonná meteostanice často založená na lidaru. Ta měří průměrnou rychlost větru, teplotu vzduchu, relativní vlhkost, rosný bod, atmosférický tlak či nadmořskou výšku. I to je nutné znát a respektovat pro docílení přesného zásahu na velkou vzdálenost.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Pokud je totiž ve výšce země rychlost větru 2 m/s, ve výšce 8 metrů už to je 10 m/s. Nejdůležitější je zjistit rychlost větru v nejvyšším bodě trajektorie, neboť tudy letí kulka nejdéle. Při výstřelu kulkou ráže .338 na vzdálenost 1,5 kilometru při rychlosti větru 5–6 m/s korekce dosahuje horizontálně 6 metrů a vertikálně 8–10 metrů. Teprve poté, když sniper zohlední všechna tato data, trefí do černého.     

Zdroj: Peter Brookesmith, Odstřelovač, Praha, 2005.

Článek Zapomeňte na akční filmy! Přesný zásah snipera je věda. Bez matematiky, geometrie a meteorologie se neobejde se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Poslední útok provedla jaderná ponorka

Dle scénáře cvičení byla loď nejprve odhalena japonským průzkumným letounem, a poté vystavena raketové palbě japonských torpédoborců. Poprvé se do námořního cvičení zapojily také americké pobřežní protiraketové systémy. Na cíl bylo vypáleno celkem 15 raket, včetně několika amerických HIMARS a čtyř japonských pozemních protilodních střel.

Jednalo se o vůbec první společné cvičení, kdy se japonské protilodní střely odpálily pod velením amerických vojenských sil. Mezi dalšími účastníky mezinárodního cvičení byla například i Austrálie, která použila jeden ze svých nejnovějších námořních hlídkových letounů, konkrétně americký P-8 Poseidon, k odpálení podzvukových protilodních střel AGM-84 Harpoon.  

Výsadková USS Racine si vedla během celého cvičení docela znamenitě, stále na hladině odolávala mnoha střelám a zásahům. Rozhodující ránu jí nakonec zasadila až americká útočná jaderná ponorka třídy Los Angeles USS Olympia, vybavená ponorkovou verzí protilodní střely Harpoon; UGM-84. Kromě protilodních střel vypálila ponorka rovněž torpéda Mark 48, určená k ničení vysoce odolných hladinových lodí či jaderných ponorek.

Výsledky cvičení prochází řadou analýz

Torpéda tohoto typu se během obdobně koncipovaných cvičení využívají obvykle až jako poslední. A to primárně kvůli jejich ničivé schopnosti „zlomit hřbet“ i těm nejodolnějším bojovým lodím. A skutečně, v důsledku posledního tvrdého zásahu tímto torpédem se USS Racine blízko přídě rozlomila a asi po hodině šla ke dnu. Jen tak pro zajímavost, RIMPAC 2018 se podobně jako letos odehrával bez čínských pozorovatelů, neboť Pentagon v důsledku neustálého růstu čínské vojenské přítomnosti a militarizace v Jihočínském moři jejich pravidelné zvaní zrušil.

Toto do značné míry realistické cvičení se dnes považuje nejen za důležité z hlediska výcviku útočících posádek a jednotek, prověrky velení a koordinace jednotlivých složek účastnících se cvičení, ale jde také o reálnou prověrku účinnosti použité vojenské techniky, ať už průzkumné sítě včetně spolupráce námořních AWACSů s hladinovými průzkumnými jednotkami, tak i vlastních střel a torpéd.

A to z hlediska jejich skutečné ničivosti v cíli po zásahu, jejich ovladatelnosti po odpálení, jejich časů dosáhnutí pohotovosti, atd. V neposlední řadě se vyhodnocuje i konstrukční odolnost cílové lodě, jak koresponduje s představami a konstrukčními řešeními jejích tvůrců právě v tomto ohledu, protože takovéto zkušenosti nelze jiným způsobem kromě ostrého konfliktu vůbec nabýt. I v tomto směru toto cvičení zcela splnilo svůj účel.

Zdroj: TechInsider, TheDrive

Článek Cvičení ve velkém stylu: Během námořního cvičení RIMPAC poslaly útočící jednotky cvičně ke dnu cílovou vyřazenou loď USS Racine se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trénink nočního střelce je náročný

Jestliže odstřelovači procházejí velmi náročným tréninkem, pro jedince, kteří mají jako zaměření noční střelbu, to platí dvojnásob. Takový odstřelovač musí znát vše jako kolega střílející za denního světla. Plus mít řadu dalších znalostí, jak používat noční zaměřovače, jež mu jeho práci umožňují. Ty jsou různých typů, záleží na tom, jakou techniku má daná armáda k dispozici. Například je známo, že ruské a nejspíše i čínské systémy nočního vidění jsou horší než ty západní.

Jako první se objevily zaměřovače zesilující světlo, jež lze v noci využít, protože ve venkovních prostorách nic takového jako absolutní tma neexistuje. Samozřejmě při jejich použití záleželo i na počasí. Nejsilnějšími přirozenými zdroji nočního světla jsou měsíc a hvězdy. Pokud je měsíc ve fázi novu a je pod mrakem, šance na spatření cíle takovýmto typem zaměřovače jsou menší než za jasné oblohy a úplňku.

Zaměřovače využívající tepla

Mnohem sofistikovanějším systémem jsou avšak termovize. Ty využívají skutečnosti, že různé objekty mají různou teplotu a obraz pak vykreslují podle této veličiny. Jelikož lidské tělo má běžně teplotu 36 až 37 stupňů Celsia, což je mnohem více než okolní terén v nočních hodinách, člověk v takovémto termovizním zaměřovači svítí jako vánoční stromeček. Před takovým přístrojem je možná těžší se skrýt než za plné viditelnosti za dne. Zde žádná maskovací uniforma nepomůže.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

To však neznamená, že by s takovými přístroji měli odstřelovači nějakou jednoduchou práci. Termovize mají třeba omezené rozlišení. Samozřejmě záleží na typu zaměřovače, jeho stáří a kvalitě. Rozlišení přístrojů se totiž stále zlepšuje. Ale i tak na větší vzdálenosti, zvláště u starších přístrojů, cíl může pokrývat jen několik pixelů na zobrazovacím displeji. Trefit se zbraní do takového cíle, který se může jevit jakoby rozmazaný, není rozhodně jednoduché.

V poslední době se vyskytují stále sofistikovanější systémy, které mají třeba laserový dálkoměr, meteostanici, GPS, balistický počítač a další vymoženosti. Na základě údajů mohou nočnímu střelci v mnohém pomoci. I když samozřejmě platí, že vlivy, jako je rychlost větru, musí sniper nakonec posoudit sám a zaměření podle toho náležitě upravit. Ale už se vyvíjejí systémy, jež by pomáhaly tyto údaje vyhodnocovat. Je tedy možné, že se dočkáme doby, kdy zaměřovač s počítačem bude nakonec přesnější než sebelépe vytrénovaný střelec.

Zdroj: TechInsider

Článek Práce odstřelovače v noci je nesmírně komplikovaná. Není možná bez speciálních zaměřovačů a tréninku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Důležité je zachovat klid

Pokud někdy, nedej bože, uslyšíte výstřely, či snad dokonce exploze, v první řadě je třeba zachovat chladnou hlavu a nepropadat zbytečné panice. Jakmile se vám podaří zklidnit dech, ujasněte si, z jakého směru zvuky přicházejí. Abyste se mohli vydat, ideálně okamžitě, opačným směrem. Pokud vám však situace nedovoluje snadno opustit vaši polohu, je dobré alespoň zjistit, jak daleko od vás ke střelbě došlo.  

S vypjatými nervy to pro někoho nebude jednoduché, ale je to možné. A i přes to, že výpočet možná nebude nejpřesnější, bude vám stačit minimálně k tomu, abyste si udělali představu o přibližném časovém úseku, v němž musíte podniknout kroky pro svou ochranu. Pokud jsou viditelné záblesky výstřelu, je třeba stanovit čas od okamžiku, kdy uvidíte záblesk, do okamžiku, kdy uslyšíte zvuk výstřelu. 

Věnujte pozornost povětrnostním podmínkám

V létě je při průměrné teplotě a na rovinatém terénu slyšet výstřel až do vzdálenosti 5–10 km. A menší výbuch až do vzdálenosti 15–20 km. Vzhledem k tomu, že nelze určit, jakou zbraň případný útočník použije, lze vzdálenosti odhadnout pouze přibližně, stejně jako směr, ze kterého je střelba slyšet. Světlo se šíří téměř okamžitě, zatímco rychlost zvuku ve vzduchu je přibližně 330 m/s (1 km za 3 s). Je možné vypočítat dobu od záblesku do zaslechnutí výstřelu, která pak udá přibližnou vzdálenost od vaší polohy k místu výstřelu.

iZdroj fotografie: Autor neznámý

K výpočtu je zapotřebí jednoduchého vzorečku D = t/3, kde D je vzdálenost k cíli v km, t je čas a 3 je doba, za kterou zvuk urazí 1 km vzduchem. Pokud tedy mezi zábleskem a zvukem uplynulo 12 sekund, dostaneme podle vzorce (D = 12/3) vzdálenost 4 km. Je však důležité uvědomit si, že slyšitelnost je rovněž ovlivněna prostředím a povětrnostními podmínkami. Věnujte proto pozornost také směru větru.

Pokud fouká směrem k vám, dá se předpokládat, že se k vám zvuk donese rychleji. Jestliže nemáte po ruce hodinky nebo stopky, můžete si odpočítávat dvoumístná čísla –⁠ vyslovení jednoho čísla pro sebe a následně jednoho nahlas je přibližně rovno jedné vteřině. 

Jak reagovat v nebezpečné situaci s aktivním střelcem?

Zdroj: TechInsider

Článek Výstřely a výbuchy: Bývalý voják vyzradil armádní metodu, jak pohotově spočítat jejich vzdálenost a včas se zachránit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Znáte nějaké další způsoby maskování?

Zdroj: TechInsider

Článek Armádní test všímavosti: Maskované odstřelovače speciálních jednotek najdete na fotografiích jen těžko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kulka prochází tělem bez problému

Pro výrobu ochranných neprůstřelných vest jsou nezbytné přesné údaje, ovšem samotný okamžik, kdy se kulka střetne s lidskou tkání, je z etických důvodů téměř nemožné zachytit. Kulka letí obrovskou rychlostí a jediné prostředí, které nám umožňuje do jisté míry zkoumat destrukci, je vepřová mršina či balistický gel. Balistický gel vyrobený z želatiny je analogem živých tkání a díky specifickým vlastnostem, které umožňují využít gel k napodobení struktury lidského těla, slouží jako nenahraditelný zkušební komponent pro testování střelných zbraní.

Ve chvíli, kdy kulka vniká do lidského těla, neproráží pouze svalovou tkáň, ale také kosti. Pro větší autentičnost se tak do balistické želatiny mohou často zalévat také prasečí kosti. Pro představu, pistole menších ráží dokáží bez větších potíží penetrovat až 30cm balistické želatiny.

Samozřejmě, v množství energie spojené například s kulkou z lehké poloautomatické pušky AR-15 nebo běžné pistole, je obrovský rozdíl. Pokud například kulka z ruční devítimilimetrové pistole zasáhne játra, poraní orgán tím, že do něj udělá díru, přičemž naruší tkáně pouze v okolí dráhy střely. Ovšem u poloautomatické zbraně dochází k masivnímu narušení tkáně a způsobené škody mohou být 4x až 5x větší, nežli u ruční pušky.

Jak spolehlivé jsou podle vás testy na balistické želatině?

Zdroj: BallisticMag, TechInsider

Článek Co se stane s vaším tělem, když vás zastřelí? Video ukazuje, jak kulka proráží maso, trhá cévy a ničí svaly se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Personální a materiální podpora

Veškerá materiální podpora, které se Ukrajině dostávalo od jejích západních spojenců již od samého počátku války, je dobře zdokumentována a poměrně snadno dohledatelná. Balíky válečné podpory sehrávají důležitou roli při zpomalování ruského postupu v zemi. Jejich pravidelné dodávky jsou i nadále bezpochyby nezbytné. Méně medializovaná, a přitom přinejmenším stejně důležitá, je pak role amerických i aliančních vojenských představitelů, kteří často podporují válečné úsilí ukrajinské armády zpoza neprůhledné opony.  

Jedná se například o celou řadu vojenských dodavatelů, především pak pracovníků zpravodajských služeb. Dále také vojenských instruktorů z řad americké, britské, kanadské, francouzské i litevské armády. I když americké armáda těsně před vypuknutím války stáhla z Ukrajiny značnou část svých vojenských instruktorů, zdá se, že jako náhrada byla zřízena síť v utajení působících komand a špionážních jednotek. Právě ty podle všeho pokračují ve školení ukrajinských vojáků a zajišťují plynulou spolupráci mezi Ukrajinou a jejími západními spojenci. 

Do bojových operací personál CIA a Pentagonu údajně nasazen nebyl. Frontovým jednotkám však zcela nepochybně poskytuje poradenství z velitelství v jiných částech Ukrajiny. Jak uvádí deník The Times: „Známky skryté zahraniční logistické, výcvikové i zpravodajské podpory jsou na bojišti hmatatelné.“ 

Materiální a personální podpora byla tedy doplněna přístupem k obrovskému množství zpravodajských informací. Ukrajinští důstojníci byli navíc vybaveni moderními tablety s mapovacími aplikacemi, které jim mají na bojišti usnadnit zaměřování a likvidaci ruských jednotek. Ukrajinským silám byly rovněž zpřístupněny satelitní snímky z celé řady amerických satelitů. Nehledě na to, že i některé soukromé satelitní firmy povolily Ukrajině přístup ke svým satelitním záznamům. 

Ukrajina čelí i nadále obrovské přesile

Důkazy o tom, že se Ukrajině dostává významné zahraniční pomoci, lze spatřit i na samotných uniformách ukrajinských vojáků, například těch působících na Donbase. Na vybavení ukrajinských speciálních jednotek si lze například všimnout nášivek americké vlajky. Samozřejmě nelze též opomenout západní zbraně, kterými jsou jednotky vybaveny. Zbraňové dodávky putující na východ Ukrajiny se sice dosti zdržely, ovšem dle snímků kolujících po sociálních sítích se zdá, že značná část již dorazila do cíle. 

I přes západní pomoc však Ukrajina, co se zbraní i personálu týče, stále značně zaostává za svým silnějším soupeřem. Řízená podpora západních spojenců na území Ukrajiny i mimo něj je tedy i nadále naprosto nezbytná. Řada členských států NATO se proto ujala výcvikové role a své domácí základny poskytla k výcviku ukrajinských jednotek. Například v Německu na letecké základně Ramstein probíhal výcvik ukrajinského letectva personálem amerického letectva Národní letecké gardy. Současně pak americké speciální síly cvičily na německých základnách ukrajinská speciální komanda.  

Zlepšení efektivnosti výcvikových postupů

Vojenští představitelé téměř 50 zemí se na nedávném setkání v Bruselu zavázali k navýšení dodávek moderních dělostřeleckých systémů a dalších těžkých zbraní na Ukrajinu. To je bezpochyby skvělá zpráva, ovšem je třeba vzít v úvahu skutečnost, že americkým vojákům trvá šest až osm týdnů, než se naučí systémy spolehlivě obsluhovat.  

Naproti tomu Ukrajinci prochází pouze dvoutýdenním výcvikovým rychlokurzem, což se pak samozřejmě odráží na efektivnosti v boji. Někteří bývalí západní vojenští představitelé tak nad určitými výcvikovými postupy vyjadřují jistou dávku zklamání. Zároveň upozorňují na fakt, že je třeba výcvikové postupy zlepšit, a to nejen v oblasti vedení boje. Pozornost by měla být směřována také k výcviku první pomoci a evakuačním postupům. 

Ukrajinské síly totiž momentálně čelí značným potížím s evakuací raněných na frontových liniích. Nácviku první pomoci, ruku v ruce s postupy pro vytvoření efektivní sítě mobilních nemocnic pro stabilizaci a převoz zraněných, by se tak měli ukrajinští vojáci při zahraničních školeních věnovat daleko intenzivněji, než je tomu nyní. „Denně ztrácejí přes 100 vojáků. To je pro nás téměř jako vrchol vietnamské války, je to strašné,“ uvedl bývalý úředník Trumpovy administrativy.  

Na co by měl Západ při výcviku ukrajinských jednotek klást největší důraz?

Zdroj: MilitaryWatchMagazine, TheTimes

Článek Utajené operace komand CIA a NATO na Ukrajině: Američtí vojáci cvičí ukrajinská komanda a koordinují informační tok v zemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konfigurace simulátorů bude proměnlivá

Armáda a Rheinmetall na projektu pracují již od roku 2020. Díky němu se podařilo soustředit řadu expertů z dalších partnerských firem, kteří se na přípravě cvičebních center podílejí. V celé Kanadě by jich nakonec mělo vzniknout pět, a to v hlavních místech soustředění armády, aby se výcviku mohlo snadno účastnit co nejvíce příslušníků ozbrojených sil.

Výhodou center bude skutečnost, že se nebude jednat o jeden simulátor, kde by nějaké posádka cvičila. Naopak ho bude tvořit celá řada středně a vysoce pokročilých simulátorů, které budou navzájem síťově propojeny. Cvičit se na nich budou společně posádky lehkých obrněných vozidel, taktických obrněných hlídkových vozidel nebo hlavních bitevních tanků Leopard 2. Jednotlivé pracovní stanice by měly simulovat různá vozidla.

iZdroj fotografie: Uživatel Amqui / Creative Commons / CC BY-SA

Jednotlivé trenažéry bude možné měnit podle toho, jaké situace a jaká vozidla budou v té době potřebovat výcvik. Využívat by se mělo i prostředí rozšířené virtuální reality, které by dokonce simulovalo bojové situace. Díky síťovému propojení tak budou moci jednotlivé posádky spolupracovat podobně, jako by tomu bylo ve skutečnosti.

Kanada předpokládá, že díky výstavbě center by v místě jejich vybudování měla vzniknout vysoce kvalifikovaná pracovní střediska, jejichž pracovníci budou nutní pro jejich obsluhu. Bude také potřeba změnit řadu současných výcvikových metod. V podstatě to bude znamenat, že vojáci budou v menší míře se svými vozy jezdit na skutečná cvičiště, i když samozřejmě ani tento výcvik nezmizí, protože nejde ničím zcela nahradit. Ale sníží se tak spotřeba pohonných hmot a také se tak prodlouží životnost jednotlivých bojových strojů.

Armáda zaspala dobu

Výše uvedené informace prokazují v podstatě to, že někteří vojenští velitelé konečně pochopili, že jejich děti a vnuci na síťových hrách s válečnou tematikou, například ve známém Worlds of Tanks, dokážou pomocí svých domácích počítačů s několika obrazovkami a díky speciálním perifériím velmi rychle a efektivně zvládnout nejrozmanitější vojenskou pozemní techniku, jejíž skutečné funkce v boji dokázali dnešní tvůrci síťových her dokonale naprogramovat.

Většinou tak věrně, že přesně kopírují vlastnosti a schopnosti jednotlivých vojenských vozidel, obrněných transportérů a tanků přímo v terénu a simulovaném boji. Bez ohledu na stupně různých utajení a „neveřejnosti“ řady dat a údajů. Podobným vývojem prošly herní simulátory letecké, které byly velmi populární a již v 80.–90. letech minulého století dospěly do takových forem, že běžný civilní uživatel / letecký fanoušek si mohl koupit doslova „kokpit“ jím zvoleného letadla v měřítku 1 : 1.

Do toho se mohl posadit, předtím k němu mohl dokoupit příslušnou hru, speciální hrací helmu atd. a po síti začít „létat“, bojovat, navazovat spojenectví s podobně „postiženými“ fandy on-line, absolvovat s nimi téměř reálně probíhající letecké válečné kampaně na historických i soudobých elektronicky generovaných letounech apod. Letecké simulátory přitom v primitivnějších formách používala různá letectva ve světě již v dávnověku, známé jsou třeba velmi jednoduché československé simulátory PCK z 50. let.

Nebo mechanické simulátory vyráběné v továrně Letov pro L-29 a později s televizními obrazovkami pro L-39. Ale až rozvoj moderních počítačů a obrovský boom síťových leteckých her – simulátorů dokázal přesvědčit i sebekonzervativnější vojenské plánovače, že v této oblasti vznikly pro výcvik vojenských pilotů kvalitativně nové a netušené možnosti. Dá se říci, že totéž se značným zpožděním pochopili vojenští páni i co se týká pozemní vojenské techniky. Inu, daňové poplatníky v Kanadě to bude něco stát…

Jak velkou část výcviku vojáků podle vás mohou nahradit simulátory?

Zdroj: ArmyTechnology

Článek Posádky bojových vozidel kanadské armády budou konečně cvičit i na pokročilých simulátorech, a to i bojové situace se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Poslední přezkoušení před zahájením  

Jednotka zastupující českou armádu v Polsku bude vyzbrojená protiletadlovým raketovým systémem 2K12 KUB. Zatímco jednotka mířící do Lotyšska, která je mimo jiné již čtyři měsíce na zahraniční misi v Pobaltí, se představí s protiletadlovými systémy RBS-70. Obě jednotky trávily poslední týdny přípravami, včetně důkladných závěrečných kontrol zbraňových systémů, spojovacích prostředků a veškeré potřebné techniky.

„Jedná se již o druhou jednotku, kterou jsme vyčlenili ve prospěch alianční mise předsunuté přítomnosti a jejímž úkolem je zabezpečovat pozemní protivzdušnou obranu mezinárodnímu bojovému uskupení, jež působí na území Litvy. Naši vojáci tak získávají důležité zkušenosti, které uplatní mimo jiné i při rozvoji a modernizaci vojska pozemní protivzdušné obrany,“ nastínil velitel 25. protiletadlového raketového pluku plukovník Luděk Teger. 

Vyjma již zmiňovaných jednotek ze Strakonic se mezinárodního cvičení zúčastní také příslušníci velitelství Vzdušných sil a 26. pluku velení, řízení a průzkumu ze základny v Brandýse nad Labem. Ti budou působit jako zástupci AČR v mezinárodním řídícím štábu. Dále by měl na cvičení dorazit také český zástupce z aliančního specializovaného „Centre od Excellence“ pro protivzdušnou a protiraketovou obranu zemí NATO, jenž se nachází na Krétě. 

Cvičení umožní českým vojákům oprášit staré i získat nové informace potřebné pro výcvik a přípravu vojáků jak proti hrozbám současným, tak i těm budoucím. Samozřejmě nejvíce budou z výcviku benefitovat mladí plukovníci, kteří dostanou jedinečnou šanci načerpat v rámci náročného cvičení cenné zkušenosti.  

Vojáky čekají náročné týdny  

Hlavní náplní cvičení budou bojové střelby, na které se čeští vojáci intenzivně připravovali již několik měsíců. Samozřejmě účast na cvičení není garantována jen tak, vojáci musí své schopnosti prokázat hned během několika prověrek. Poslední takovou prověrku podstoupila jednotka obsluhující systém 2K12 KUB na vojenském letišti v Bechyni. Stejně jako cvičení, které vojáky čeká, ani samotná přezkoušení nejsou zrovna procházkou růžovým sadem. Vojáci musí dokázat, že svou techniku mají zvládnutou naprosto dokonale. 

A to nejen samotnou obsluhu systému. Zvládat totiž musí i opravy drobných závad či jiné nečekané situace, jež by mohly na ostrém bojišti nastat. Je však jasné, že hlavní pozornost směřovala během prověrek ke schopnosti vojáků zachytit, identifikovat a zlikvidovat určené vzdušné cíle. Útoky byly přitom simulovány pomocí vrtulníků a bojových letounů z 21. základny taktického letectva a 22. základny vrtulníkového letectva.  

Jednotky se přesouvají do Lotyšska 

Nácvik bojových střeleb samozřejmě neminul ani vojáky nacházející se na zahraniční misi v Litvě. V podstatě po celou dobu mise podstupovali vojáci různé prověrky a přezkoušení, na základě jejichž výsledků byli pro jednotlivé úlohy cvičení Ramstein Legacy 2022 vybráni ti nejschopnější střelci-operátoři.

Praktické části prověrek se přitom skládaly zejména ze splnění časových norem pro rozložení, složení či přebití protiletadlového raketového kompletu RBS-70. A samozřejmě rovněž ze zachytávání simulovaných cílů. Pro účast na cvičení Ramstein Legacy 2022 se vojáci obsluhující komplet RBS-70 musí přesunout z Litvy na území Lotyšska.

Přičemž mezinárodní cvičení i přesun jednotek samozřejmě probíhají v souladu s usneseními a úkoly, které české jednotky plní v rámci předsunuté přítomnosti NATO v Pobaltí. „Během čtyř měsíců prošli naši vojáci zde v Litvě náročným výcvikem a prokázali své vysoké kvality. Pevně věřím, že úkol zvládnou,“ uvedl zástupce velitele palebné baterie.

Jak si podle vás povedou čeští vojáci na cvičení Ramstein Legacy 2022?

Zdroj: AČR

Článek Zahájení mezinárodního cvičení protivzdušné obrany Ramstein Legacy 2022: České jednotky se představí se systémy 2K12 KUB a RBS-70 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přípravy trvaly několik měsíců

Strakonické vojáky čeká při střelbách v Polsku nácvik situací, které mimo jiné aktuálně zažívá ukrajinská protivzdušná obrana. Vojákům budou simulovány útoky dronů, jež při reálném scénáři dokážou pozemní jednotky protivzdušné obrany nejen zahltit, ale hlavně pořádně vyvést z míry.

Vrchní praporčík 251. protiletadlového raketového oddílu František Hammerbauer prozradil, že podobná cvičení jsou doprovázena určitým prvkem soutěživosti, jednotky se totiž navzájem motivují tím, kdo sestřelí více cílů. Důraz bude kladen především na vedení společných protivzdušných operací vysoké intenzity. 

iZdroj fotografie: Armáda ČR

Čeští vojáci i jejich zahraniční kolegové se na cvičení Ramstein připravovali již několik dlouhých měsíců. Podle Jany Samcové, tiskové a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku, podstupovaly strakonické jednotky přípravu nejen na své domovské základně, ale také například na vojenských letištích v Čáslavi a v Bechyni.  

Nácvik společných protivzdušných operací

Náplní příprav pak bylo především zachytávání, identifikace a samozřejmě také cvičné sestřelování vzdušných cílů. Díky spolupráci s leteckým personálem 21. základny taktického letectva a 22. základny vrtulníkového letectva, se mohli vojáci zdokonalovat v zachytávání nejen klasických vrtulníků a bojových letadel, nýbrž také bezpilotních letounů vybavených koutovým odražečem. 

Při nácviku sestřelování obdobných cílů se jako terč běžně využívá MJ-7 Szogun, jenž se řadí do komplexu imitátoru vzdušných cílů VERMIN. MJ-7 Szogun se vyznačuje nízkou radiolokační odrazovou plochou. Proto se využívá zejména při výcviku jednotek obsluhujících protiletadlové komplety, jež k navádění využívají infračervené záření, fotokontrast či radiolokaci. Při zachycení a vlastním sestřelení cíle radiolokátorem rozhoduje jeho odrazná plocha, nikoliv velikost. Hraje se tedy především na rychlost. V Polsku pak čeká na české vojáky terč s podobnými vlastnostmi.  

Praktický výcvik mladých důstojníků

Pozornost si pak zaslouží také fakt, že téměř polovinu české vojenské delegace budou tvořit nováčci, kteří u strakonického útvaru neslouží déle než dva, maximálně tři roky. Se systémem 2K12 KUB tedy nemají žádné zkušenosti podobného charakteru. „Máme za sebou poslední etapu výcviku, jejímž hlavním cílem bylo sladit celou jednotku. V nadcházejících dnech nás čeká ještě certifikační cvičení,“ sdělil František Hammerbauer. 

iZdroj fotografie: Armáda ČR

Na vojenské přípravě budoucích důstojníků spolupracuje se strakonickým útvarem také brněnská univerzita, a to již od roku 2015. Významných cvičení v rámci NATO se proto běžně účastní jak samotní pedagogové a odborní asistenti, tak i vybraní studenti. Dle podplukovníka Jaroslava Sekaniny, velitele 251. protiletadlového oddílu, je praktické zapojení studentů neodmyslitelnou součástí náročné přípravy budoucích důstojníků.  

Jak si podle vás povedou čeští vojáci na mezinárodním cvičení?

Zdroj: AČR

Článek Vojáci ze Strakonic se připravují na cvičení Ramstein Legacy 2022: Na programu bude protivzdušná obrana se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V USA již trénují boj s dezinformacemi

Americká armáda již začala pořádat tréninkové kurzy, ve kterých se z poznatků rusko-ukrajinského konfliktu vychází. Nejsou zatím zaměřeny na konkrétní bojové situace, i když i na ty nejspíše brzy dojde. Nyní se pokouší své jednotky vycvičit v tom, jak používat informace, respektive dezinformace, a jak se v nich vyznat. Také v tom, jaká v současných moderních konfliktech mohou hrát roli sociální média.

iZdroj fotografie: Uživatel spoilt.exile / Creative Commons / CC BY-SA

V národním výcvikovém středisku již proběhlo cvičení, ve kterém hráči mluvící rusky využívali tato média k vytváření konkrétního obrazu o americké armádě. Zároveň měli odstřelovat města plná civilních obyvatel. Účastníci kurzu se tak měli seznámit s dezinformačními metodami a narativy, která používají státem vlastněná ruská média. Ta často na základě některých záznamů vytvářejí jiné obrazy skutečnosti.

Na druhou stranu je nutné přiznat, že sociální sítě a různé dávkování informací využívá i ukrajinská strana, ačkoli s jiným cílem. Ukrajinská vláda v čele s prezidentem Zelenským velmi dobře prezentuje své postoje, dávkuje informace a vytváří tak pozitivní mínění o ukrajinské účasti v konfliktu. To podporuje ochotu mnoha zemí dodávat Ukrajině vyspělé zbraně, kterými se může ruské invazi bránit.

Taktika tanků, dronů nebo letadel

Poučení v následujících týdnech a měsících jistě přijde i v oblastech jako je vedení tankového a obrněného boje, obraně proti němu, využívání dronů nebo letectva. Jde o práci pro analytiky a taktiky, ale již dnes se ukazuje, že taktika zvolená Ruskem proti sice slabší armádě, ale vyzbrojené moderními přenosnými protitankovými zbraněmi, byla chybná. Bude proto třeba najít metodu, jak se s touto hrozbou vypořádat, a v jaké úloze třeba používat tanky a obrněnou techniku.

iZdroj fotografie: Uživatel Tksteven / Creative Commons / CC BY

Tyto informace ale jistě nesledují jen státy NATO a jejich spojenci. Důležité mohou být pro Čínu. Nemalá část její techniky má základ v sovětských nebo ruských zbraních, i když mnohé moderní systémy již nová velmoc produkuje sama. Stejně tak to může být poučení i pro Tchaj-wan, který v budoucnosti může čelit riziku čínské invaze. Pro prvního to znamená vzít si poznatky nutné pro útok, pro druhou zemi pro obranu.

Invaze by měla jiný průběh než ruská, protože Čína by při ní musela překonat po moři zhruba 150 kilometrů a na ostrově se vylodit. Potřebovala by proto získat vzdušnou nadvládu a eliminovat pobřežní obranu. Tchaj-wan přitom od USA nyní nakupuje třeba systémy Patriot nebo pobřežní obranný systém Harpoon. Potopení křižníku Moskva ukazuje, jak mohou být lodi zranitelné raketami. Navíc, pokud by šlo o výsadková plavidla plná vojáků. Jako ukrajinská obrana by pak na pobřeží mohla být houževnatá i ta tchajwanská.

Jaká největší poučení pro armády podle vás přinese konflikt na Ukrajině?

Zdroj: BusinessInsider

Článek Válka na Ukrajině je důrazným poučením pro mnohé armády. Američané již na základě zkušeností upravili výcvik se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik je nemilosrdný

Výběrové řízení do BUD/S není příliš náročné. Skládá se z plavání na 450 metrů pod 12 minut, běhu na 2,5 kilometrů pod 11 minut spolu se 42 kliky, 6 přítahy a 50 sedy lehy. Ovšem nároky, jež jsou pak kladeny na vojáky během BUD/S, jsou o tolik vyšší, že vstupní požadavky vedle nich působí směšně. Dvoukilometrové plavání proti proudu, až příliš velká překážková dráha a tisíce kliků si vyberou svou daň i na těch nejtvrdších mužích.

A když se k tomu přidá ještě nutnost fyzicky i psychicky zvládnout silný vítr, písek v očích a divoké vlny, které musí v moři sedící kandidáti na SEAL dlouhé hodiny vydržet, zvládnou výcvik SEAL opravdu jen ti nejlepší. Do BUD/S přicházejí muži různých původů, ať už je člověk chudý nebo bohatý, středoškolák či vysokoškolák, na ničem z toho nezáleží.

iZdroj fotografie: Autor neznámý / Public Domain

Všichni jsou si zde rovni, bok po boku čelí téměř nepřekonatelným překážkám a plní náročné mise. I když je výcvik navržen tak, aby jeho podstatou bylo budování týmu, muži pod tlakem mají často tendenci uzavírat se do sebe. Úkolem instruktorů v takové situaci je naložit vojákům ještě těžší úkoly, aby je tak vytrhli z jejich vlastních myšlenek a přinutili k týmové spolupráci.

Kostěná žába jako znak SEAL

Fyzická příprava začíná každý den ve 4 hodiny ráno a věřte tomu, že je opravdu brutální. Nekonečné kliky a sedy lehy jen rámují ostatní fyzicky a psychicky náročné úkoly, které musí kandidáti v průběhu výcviku plnit. Jednou z nejhorších disciplín je rozhodně „Surf Conditioning“, jež si od starých SEALů vysloužila přezdívku „Surf Torture“, tedy doslova mučení. Uchazeči ulehnout do mělkých mořských vod a ruku v ruce musí přetrpět po vyměřený čas, který sami neznají.

Příbojové vlny ledové mořské vody, které s nimi házejí ze strany na stranu jako s hadrovými panenkami. Slaná voda v očích, písek v ústech i v nose a do toho neúnosný chlad zapříčiní, že i pouhé minuty plynou jako věčnost. Jedním z ikonických znaků SEAL se proto stala po předchozím symbolu tuleně kostěná žába. Obojživelník má symbolizovat odhodlání mužů a je kostěný, neboť každý muž je připraven bez výhrad položit život za svou zemi i svou jednotku.

Náhlá smrt mladého kadeta

Mladý námořník Kyle Mullen a uchazeč o místo u prestižní jednotky SEAL zemřel nečekaně 4. února 2022, pouhých několik hodin poté, co se svou jednotkou v rámci BUD/S úspěšně dokončil obávaný „Pekelný týden“. Teprve čtyřiadvacetiletý Mullen pocházel z Manalapanu v New Jersey a byl zařazen k Velitelství zvláštní námořní bojové činnosti.

Poté, co si mladý Mullen společně se svým kolegou stěžovali na neobvyklou nevolnost a bolesti, byli oba vojáci převezeni do nemocnice Sharp Coronado, kde Mullen neznámé nemoci nakonec podlehl. Zdravotní stav druhého kadeta byl stabilizován. Příčina smrti Kyla Mullena zůstává zatím neobjasněna a je stále předmětem vyšetřování, zároveň však v řadách veřejnosti vyvolala řadu otázek týkajících se náročného tréninku, jenž mladí kadeti podstupují. Velitel zvláštní námořní bojové činnosti admirál H. W. Howard vyjádřil rodině zemřelého upřímnou soustrast.

Jaký máte názor na náročnost speciálního tréninku amerických SEAL vy?

Zdroj: Military, NavySeal

Článek Brutální výcvik amerických speciálních jednotek SEAL: Smrt mladého kadeta při Pekelném týdnu vyvolala řadu otázek se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

O nebezpečí vojáci věděli od začátku

Výcvik probíhal tak, jako by se jednalo o skutečnou situaci. Protože bylo vyhlášeno riziko chemického a radiačního nebezpečí, vojáci měli filtrační převleky a připravené masky v pohotovostní pozici. Během jedné ze zastávek se dělostřelci s technikou dostali do styku s chemickou látkou. Aby bylo cvičení co nejvěrohodnější, byla použita značkovací látka, která chování nebezpečných bojových chemikálií velmi věrně simuluje, i když jde o neškodnou sloučeninu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Vojáci v kabinách houfnic jsou chráněni filtroventilačním systémem, venku si ale musí co nejrychleji nasadit masky a, pokud možno, se obléci do protichemického obleku, nebo musí mít upravenou uniformu tak, aby co nejvíce omezili pronikání chemických látek. Vojáci musí postupovat naprosto rutinně a velmi záleží i na rychlosti.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Zjistit, jakou látku nepřítel použil, překonat zamořený prostor a zamířit k odborné dekontaminaci všeho, co přišlo s bojovou látkou do styku, to jsou základní úkoly jednotek, které se se svým chemickým napadením musí vypořádat. Dekontaminace se týká veškerého vybavení vojsk, počínaje ručními zbraněmi přes těžkou techniku až po odmoření samotných vojáků.

Sprchou je třeba projet správně

Na prvním stanovišti chemici zjišťují, kdo a co je bojovou látkou zasaženo a jaká je úroveň kontaminace. Vojáci dostávají instrukce, jak se očistit a správně svlékat. Řidiči techniky zase jak postupovat se svými stroji. Zamořené míří ke sprchovací bráně, kterou musí kontaminované vozidlo projet – správným způsobem a rychlostí. Po osprchování chemici vše kontrolují. Pokud jsou na vozidle stále stopy znečištění, průjezd branou se opakuje.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Druhé stanoviště se stará o samotné vojáky. Nejprve musí vybít své zbraně a pak se pustit do jejich očisty. Když skončí, mohou se jejich zbraně uložit do čisté oblasti a přichází na řadu lidé. Nejdříve si navzájem očistí své masky, dostanou registrační karty a míří do svlékacího stanu. Odtud jdou do sprch se speciální pěnou, kde si musí i vypláchnout ústa. Pak jsou zase zkontrolováni, zda jsou opravdu odmořeni. Pokud ano, dostanou čisté uniformy, mohou si dojít pro svoje zbraně a pokračovat ve své práci.

Jak hodnotíte úroveň českého chemického vojska?

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Článek Liberečtí chemici s dělostřelci cvičili protichemickou obranu. Odmořit museli i houfnice DANA se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výcvik dostali vojenští policisté a veterinář

Právě takovým výcvikem prošli v listopadu roku 2021 v tři psovodi vojenské policie a jeden příslušník Vojenského veterinárního ústavu Hlučín. Jsou to vůbec první čeští vojáci, kteří podobný kurs a výcvik absolvovali. V německém Baumholderu jej pro ně uspořádali příslušníci americké armády, kteří jako první na světě tento problém systémově ve své armádě vyřešili.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Kurz se nazývá K9 Tactical Combat Casualty Care, což v překladu znamená první pomoc pro služební psy v boji. Americká armáda ho vyvinula v roce 2019. Až do té doby ani ona žádný podobný systém neměla. Na rozdíl od vojáků nemají služební psi žádnou osobní balistickou ochranu. Přesto způsoby, jak pomoci čtyřnohým partnerům vojáků v případě jejich zranění, vycházejí ze zásad, které armáda používá i při poskytování první pomoci zraněným lidem. Jsou samozřejmě přizpůsobeny anatomii psů. Cílem je zvýšit možnost přežití služebního psa v případě jeho zranění.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Psovi se při záchraně nasazuje náhubek

„Během výcviku jsme drilovali algoritmus záchrany, v přesném pořadí jsme se naučili provádět příslušné zákroky. Například nejdříve musíte psovi nasadit náhubek. Pak zkontrolujete, zda masivně nekrvácí, jak dýchá, jaký je krevní oběh, jestli nemá zraněnou hlavu, není podchlazený a vše postupně řešíte,“ vysvětlil kynolog vojenské policie František Hanslík.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Kurz se skládá ze tří částí. První vojáky učí, jak se o zraněné psy postarat v případě, že jsou pod palbou nepřítele. V druhé fázi pak, jak postupovat, když se z oblasti dostanou. Poslední částí jsou pravidla pro transport zraněných psů. Vojáci vše trénovali na speciálních psích figurínách, které velmi realisticky modelují všechny možné nejběžnější zranění psů v boji. Vše probíhá za simulace bojové situace, kolem se střílí a vybuchují granáty, neboť je důležité se i při samotném výcviku přiblížit co nejvíce realitě.

Jak byste se postarali v vážně zraněného psa?

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Článek Správný postup při záchraně čtyřnohého parťáka mu může zachránit život. Čeští vojáci se učili jak na to se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Přistání letounů C-130 na zamrzlé ranveji

iZdroj fotografie. U.S. Army / Public Domain

Vykopávání vozidla zapadlého do sněhu v provincii Zábul (Afghánistán)

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Slaňování ledových útesů s lezeckou výstrojí

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Rozbíjení stanu v teplotách pod nulou

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Stísněné podmínky, ale alespoň je teplo

iZdroj fotografie: U.S. Air Force / Public Domain

Hlídka ve sněhovém objetí

iZdroj fotografie: USMC / Public Domain

Mrznoucí posádka letadlové lodi čeká na návrat stíhačů

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

…zatímco jiní se zahřívají parou z katapultu

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Tenhle nešťastník zabezpečuje oblast, zapadlý ve sněhu

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Japonští mariňáci se při patrole prodírají sněhovou vánicí

iZdroj fotografie: Marine Expeditionary Force / Public Domain

Hlídka ve vesnici Marzak v Afghánistánu

iZdroj fotografie: U.S. Army / Public Domain

Kandidáti na důstojníky USMC se potýkají s těžkým nákladem v mrazivém počasí

iZdroj fotografie: USMC / Public Domain

Odklízení prvního sněhu na bagramském letišti v Afghanistánu

iZdroj fotografie: 455th Air Expeditionary Wing Public Affairs / Public Domain

Odklízení sněhu z Chinooku v Bagramu

iZdroj fotografie: 159th Combat Aviation Brigade Public Affairs / Public Domain

Námořník zprůchodňuje přístup k ponorce USS Missouri

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Navigování letounu E/F-18 Growler uprostřed sněhové bouře

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Posádka letadlové lodi uklízí sníh z paluby

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

…zatímco jejich nadřízený utilizuje sníh kolem

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Mariňáci ukazují, že je zima jen tak nezastaví

iZdroj fotografie: Lee Jin-man / Public Domain

Zvládli byste práci v mrazivých podmínkách?

Zdroj: Wearethemighty

Článek Pod bodem mrazu: 19 fotografií vojáků v akci, ze kterých budete vděční, že jste v teple se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vrtulník nemůže na mnohých místech přistát

Technika se ve velmi hrubém českém překladu nazývá systém spouštění/vytahování speciálních hlídek. Známá je pod zkratkou SPIE. V principu jde o to, jak dostat nějakou skupinu vojáků, většinou členů speciálních jednotek, bezpečně a rychle na nějaké místo nebo z něho. Celý takový výsadek dejme tomu deseti mužů může při dobrém tréninku trvat i jen několik vteřin.

iZdroj fotografie: Steven Young / Creative Commons / CC BY

Vše musí probíhat rychle, protože v mnoha případech hrozí, že se v okolí místa výsadku budou pohybovat nepřátelské jednotky, které mohou po komandu i po vrtulníku střílet. Tato technika se v posledních letech příliš nevyužívala, ale přesto ji vojáci i piloti vrtulníků trénují, a to i piloti a osádky vrtulníků v ČR. Může se hodit, pokud by vypukl konflikt třeba někde, kdy na tom místě není přistávací plocha.

iZdroj fotografie: U.S. Navy / Public Domain

Metodu SPIE vynalezly jednotky SOG složené ze zelených baretů, Navy SEALs, průzkumníků a domorodých sil za války ve Vietnamu. Operovaly často například na území Kambodži, Laosu nebo v Severním Vietnamu, kde oficiálně neměly správně být, a sbíraly zpravodajské informace nebo podnikaly výpady proti Ho Či Minově stezce. Tým SOG měl zpravidla 14 členů a mohl se snadno ocitnou na území, kde bylo tisíce nepřátelských bojovníků.

Přistávací místa dělaly i bombami

Týmy místa pro přistávání vrtulníků, hlavně pro zpáteční cestu budovaly za pomoci výbušnin, někdy dokonce přivolaly bombardér a nechaly ho pumou vytvořit kráter, kam se mohl vrtulník snést. Když ale nebylo nic z toho možné, musely se spokojit s vytažením z „horkého území“ na laně visícím pod vrtulníkem. Aby to bylo možné, musel být každý člen jednotky vybaven speciálním postrojem, který nosil neustále u sebe. K evakuaci mohlo tak v případě nebezpečí dojít velmi rychle.

iZdroj fotografie: USASOC News Service / Creative Commons / CC BY

Jakmile dorazil vrtulník na místo, jeho velitel za pomoci zátěže na konci s pytlem písku hodil lano čekajícím vojákům. Ti se za pomoci postroje připoutali ke kroužkům upevněným na laně. Vrtulník pak jednotku mohl zvednou nad koruny stromů a v závěsu s nimi odletět do bezpečí. Je zaznamenána řada případů, kdy tato technika vojákům i celým jednotkám doslova zachránila život. I v dnešní době speciální jednotky techniku SPIE pravidelně trénují.

iZdroj fotografie: USASOC News Service / Creative Commons / CC BY

Pro vojáky i piloty jde o velmi náročný a nebezpečný manévr. Lano se může někde zachytit, zvláště když jde o vyzvednutí osob například se skalní stěny či hlubokého kaňonu. V mnoha situacích může rotor vrtulníku vířit prach nebo vodu z vodní hladiny, a vše tedy probíhá za ztížené viditelnosti. I při letu samotném musí pilot pamatovat, že pod strojem visí lidská těla a na laně fungují jako kyvadlo. Ale je nutné tuto techniku velmi dobře ovládat, protože na příštím bojišti se může ukázat jako nezbytná.

Jak nebezpečné může podle vás být letět v podvěsu pod vrtulníkem?

Zdroj: Wearethemighty

Článek Metoda rychlého výsadku z dob války ve Vietnamu umožňuje vojákům dostat se na nebezpečná místa i z nich se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Cvičili jako samostatná baterie

Doupovskými horami otřásly začátkem listopadu ohlušující exploze minometných granátů. Vypukl snad konflikt? Ne, to jen příslušníci minometné baterie hranického 71. mechanizovaného praporu spustili cvičnou palbu ze svých 120 mm minometů vz. 82. Po dvou letech klidu, způsobeného covidem, si tak odzkoušeli ostrou střelbu při plnění neobvyklých úkolů.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Vojáci cvičili jako samostatná minometná baterie, což jim dalo dostatek prostoru pro procvičení celé řady různých variant minometného boje. Oproti běžnému cvičení, kdy baterie funguje jako součást mechanizovaného praporu, a je omezena plněním úkolů v rámci celého taktického námětu velitele praporu, to vojáci vnímali jako podstatnou výhodu.

Plnili i palebné úkoly v angličtině

Vojáci si nejprve procvičili nepřímou střelbu ze zakrytého palebného postavení, a to až do vzdálenosti 8 kilometrů. Poté se soustředili na plnění individuálních úkolů, kdy přímou střelbou útočili na vytyčené taktické cíle, zatímco velitel podle výsledků dopadu granátů upravoval zamíření. Jedním z úkolů byla i palba z chodu, která vyžadovala, aby si velitelé samostatně počítali opravy pro střelbu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Zástupce velitele baterie, Jiří Havelka, cvičení okomentoval slovy: „Tím jsme maximálně využili čas k procvičení velitelů, protože ne vždy jsou k dispozici počtáři či dělostřelečtí pozorovatelé. V tom bylo cvičení unikátní a maximálně efektivní.“ Velkou výhodu také představovalo plnění úkolů v angličtině ve spolupráci s 13. dělostřeleckým plukem, protože si tak členové baterie mohli procvičit dovednosti, klíčové k efektivní palebné podpoře spojeneckých jednotek.

Jak vnímáte přínosy těchto cvičení pro naše vojáky?

Zdroj: ACR

Článek Hraničtí vojáci si procvičili ostrou střelbu z minometů. Úkoly, které plnili, byly vskutku neobvyklé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sport, hněv i ohrožení života

Veškeré záchvaty a výbuchy obrovské síly nebo rychlosti začínají, kdykoli organismus podstupuje výraznou aktivitu. Žlázy uvolní adrenalin do krevního řečiště a do svalů se dostane příval kyslíku. Právě tento impuls dodá tělu onu neuvěřitelnou sílu a také téměř nadlidskou vytrvalost. Síla tohoto typu stojí za tím, že v případě skutečné potřeby zvedne člověk i několik víc jak stovku kilogramů.

iZdroj fotografie: Pxhere

Poté, co na kyslík velmi bohatá krev opustí svaly, musí se vrátit do plic pro novou dávku. Z toho plyne, že při takovém vypětí člověk nevyhnutelně dýchá mnohem rychleji a prudčeji. Ačkoli to vypadá, že máme vlastně kdykoli dostupné extrémní zesílení, naše vlastní tělo nás před jeho používáním chrání. Aspoň do té doby, než dojde na skutečně závažnou situaci. Příliv adrenalinu je totiž extrémní zátěž a může způsobit i vážná zranění.

Kombinace s endorfinem, který tlumí bolest

Během masivního příkonu adrenalinu, který z nás dělá skoro superhrdiny, znecitliví endorfiny jakékoli naše vnímání bolesti. Z toho důvodu dávají perfektní smysl veškeré příběhy vojáků, kteří byli postřeleni a ani si svého zranění nevšimli. Pro organismus je tohle dočasné posílení spolu s odolností na vnější vlivy vždycky velmi vyčerpávající. A opakované umělé navození by nevyhnutelně vedlo ke zraněním a nejspíš i smrti.

iZdroj fotografie: Pxhere

Univerzita v Tokiu provedla studii ohledně toho, jak moc vlastně dokáže adrenalin konkrétního člověka posílit. Se začátkem pokusu vědec vystřelil do vzduchu, což zvýšilo sílu účastníků o 10 %. To je masivní nárůst výkonu během velmi krátkého času. Nejde o komiksovou supersílu, i tak je to ale úžasné. Naše tělo je studnicí možností, které se dají využít, pokud to situace vyžaduje. A když se něčemu brání, nejspíš je pro to důvod.

Zranili jste se někdy, aniž jste si to uvědomili?

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek Jak funguje nával adrenalinu a jaký dopad má na vaše chování? V kombinaci s endorfiny z vás vytvoří superhrdinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Táborští vojáci absolvují podobná cvičení pravidelně

Cvičení pro situace, které vyžadují hromadný příjem raněných, cvičí táborští vojáci pravidelně. Výcvik nese název MASCAL (Mass Casualty, volně přeložitelné jako hromadné neštěstí) a na jeho úspěšné zvládnutí je kladen velký důraz. Vojáci ho využijí nejen v případě pomoci českému integrovanému záchrannému systému, ale rovněž při obdobných situacích, se kterými se mohou setkat během svého zahraničního nasazení.

Výcvik MASCAL klade na vojáky i jejich velitele celkově vyšší nároky, je tudíž mnohem obtížnější. Hlavní rozdíl, kterým se odlišuje od standardních cvičení, je obsáhnutí civilního obyvatelstva (v tomto případě hraného studenty). Během standardních cvičení se vojáci totiž zaměřují pouze na boj s nepřítelem, kterého se snaží zneškodnit. Jsou-li v rámci cvičení zahrnuti i civilisté, musí vojáci kromě zajištění samotného prostoru ještě ošetřit zraněné a zabezpečit jejich transport do nemocnic.

Cvičení bylo přínosné pro vojáky i pro studenty

Do proběhnuvšího výcviku se tudíž zapojili i armádní zdravotníci – tzv. CLS týmy (Combat Lifesaver, volně přeložitelné jako bojoví záchranáři), kteří se procvičili v péči o desítky zraněných. Celkem se výcviku zúčastnilo na sedmdesát vojáků a pět desítek studentů (30 z nich hrálo rozrušený dav a dalších 20 z nich představovalo raněné). Studenti českobudějovické Střední zdravotní školy byli profesionálně namaskováni ve spolupráci s praporním úvazištěm.

Cvičící vojáci se během několika málo hodin museli vypořádat jak s útočníky, tak s zraněnými (bylo nutné ošetřit popáleniny, průstřely či ztráty končetin) a s civilisty v šoku. K výcviku byl vyčleněn prostor odbavovací haly letiště a přilehlá bývalá kasárna (komplex tvoří asi 20 budov). Pro úspěšné absolvování výcviku museli vojáci zajistit celou oblast včetně budov.

Jak silnou hrozbu teroristického útoku proti České republice pociťujete?

Zdroj: MOČR

Článek Teroristický útok na letišti. Studenti střední školy si zahráli raněné na speciálním armádním výcviku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odvaha jít do všeho po hlavě

Děti vojáků jsou – především ve velkých zemích – nuceny často se stěhovat podle toho, kam je jejich otec (může to však samozřejmě být i matka) převelen. Časté stěhování klade na děti zvláštní nároky: musí se seznamovat s novým prostředím, s novou školou, s novými kamarády. A tyto děti dobře vědí, že brzy mohou být opět na cestě jinam. Proto je třeba neotálet a vrhnout se do nového prostředí po hlavě.

iZdroj fotografie: Pixabay

Vědomí, že vše zkrátka kontrolovat nelze

Děti vojáků dobře vědí, že lidé zkrátka nemohou v životě kontrolovat všechny síly. Někdy je třeba se přizpůsobit. Velmi dobře tak pochopí, že dobré okamžiky střídají ty horší a naopak. Uvědomění si tohoto faktu znamená, že si dokážou vzít z každé situace to pozitivní, překonat případné problémy a pokračovat dál.

Nebát se říct o pomoc je užitečnou vlastností

Ve vojenských rodinách často tráví s dětmi většinu času pouze jeden z rodičů. To, že si občas řekne o pomoc, využije nabídku přátel apod. je nejen v pořádku, ale navíc ukáže dětem sílu přátelství i nezištné pomoci. Toto vědomí je pro život dětí velmi užitečné. Budou se totiž pravděpodobně chovat přesně podle tohoto vzorce.

Učení se respektu jako součást výchovy

Pro život je zdravá asertivita důležitá, stejně tak je ale potřebné umět projevit respekt těm, kteří si to zaslouží. V tomto ohledu je pro děti armáda vzorem. I v tomto případě platí, že vzorce chování, které uvidí i rodičů, si děti přenesou do svého dospělého života. Jestliže je jeden aspekt života ve vojenské rodině naučí přizpůsobivosti, tento je naučí umět projevit také respekt.

iZdroj fotografie: Pixabay

Hlavní lekce: v životě nejde jen o tebe

S tím, jak děti stárnou a jsou schopné dát si řadu věcí do souvislostí, pochopí, proč jejich rodiče dělají to, co dělají. Pochopí tak, že jejich rodiče mají ve své práci na mysli ostatní lidi spíše než své vlastní pohodlí a bezpečnost. Je skvělé, když v zemi vyrůstají děti, které budou k životu přistupovat stejným způsobem.

Znáte někoho, kdo vyrůstal v takové rodině?

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek 5 fíglů na výchovu dětí, které používají vojenské rodiny. Jde o životní lekce, které by měl znát každý rodič se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zavržení rodinou může mít fatální důsledky

Příběh mladého vojáka, který během zahraniční mise přišel o končetiny, vede k zamyšlení nad vlastním přístupem k handicapovaným lidem. Tento voják vykonával svoji službu svědomitě, avšak po několika střetech s nepřáteli utržil vážná zranění, když šlápl na minu. Aby mu lékaři zachránili život, byli nuceni amputovat mu ruku a nohu. Voják se plně zotavil a těšil se domů za svojí rodinou. Nicméně měl obavy, jak ho jeho rodiče přijmou, proto se rozhodl provést test.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Když svým blízkým zavolal, oznámil jim, že se vrací zpět domů. Reakce rodičů byla předvídatelná – měli radost a na syna se těšili. Mladý voják však posléze dodal, že s sebou chce vzít i svého přítele, který byl v bojích těžce zraněn a byla mu amputována horní a dolní končetina. Zde rodiče reagovali daleko rezervovaněji – prý by bylo lepší, kdyby šel vojákův přítel do ústavu, popřípadě se o sebe postaral sám. Rodiče zdůrazňovali břemeno, které handicapovaný člověk pro zdravé znamená.

Ze smrti svého syna se nevzpamatovali

Příběh má bohužel smutný konec. Mladý voják mluvil o sobě, chtěl zjistit, zdali by ho rodiče přijali i s handicapem. Když slyšel, jak se podobné zátěže jeho blízcí bojí, rozhodl se vzít si život. Jeho rodiče se z události nikdy nevzpamatovali a nedokáží si odpustit, že svého syna nevědomky zavrhli. Každý, kdo z nějakého důvodu přišel o končetinu, musí tento životní otřes nejprve sám zpracovat. Aby se tak stalo snáze, je důležitá podpora rodiny a blízkých.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Bez fyzioterapeuta, který handicapovaného na nové životní cestě provází, bez lékaře, jenž dohlíží na jeho rehabilitaci a zdravotní stav a bez rodiny, jež je mu pevnou oporou, je velmi těžké novou situaci vstřebat. Většina lidí, kteří amputaci prodělali, se sice plnohodnotně vrátila do života, ale často za sebou měla právě podporu ze strany svých bližních. Pokud tato podpora chybí, je těžké najít odhodlání a vůli, jež stojí na počátku procesu návratu do běžného života.

Zdroj: Transparency, Mojeproteza

Článek Voják přišel při misi o ruku a nohu. Rodina se bála, že péče o handicapovaného bude zátěž. Rozhodl se proto vzít si raději život se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rovné příležitosti pro ženy i muže

Někdo může vnímat zvyšující se počet žen v české armádě za problematický – zejména pak v rozdílné fyzické výkonnosti, která může ovlivňovat plnění zadaných úkolů. Avšak minimálně u Čestné stráže Armády České republiky není tento problém aktuální. Nejen, že jsou na muže a ženy kladeny shodné nároky (a to jak v oblasti psychické odolnosti, tak v oblasti fyzické zdatnosti), ale ženy je s přehledem zvládají. V současné době proto slouží u Čestné stráže AČR již přes 12 % žen.

Ovšem ještě před pěti lety měly ženy nástupní podmínky značně ztížené. Jejich velitelé ani kolegové nevěřili, že dokáží plnit náročné úkoly a v útvaru vydrží delší dobu. Aby získaly současný respekt svých kolegů, musely si ho vojákyně vysloužit. Stejně jako jejich mužští kolegové, prošly náročným výcvikem a musely zdokonalit svoji motoriku, smysl pro rytmus a nacvičit si zacházení a cviky s věnci, smutečním samopalem a s puškou.

Kariérní postup nejdéle sloužících žen

Součástí Čestné stráže je i tzv. exhibiční jednotka, která celý útvar reprezentuje. Aby se k ní vojáci a vojákyně dostali, musí projít dalším kolem náročných tréninků a cvičení. (Například puška, s níž se cvičí, váží asi 4 kilogramy, což od vojáků / vojákyň vyžaduje dostatek síly pro provedení požadovaných cviků na excelentní úrovni.) Celá příprava trvá asi jeden rok a je zakončena týdenním soustředěným tréninkem se závěrečnou zkouškou. Exhibiční jednotku můžete vidět např. na vojenských výstavách, na dětských dnech či na různých festivalech.

Její pyšnou součástí je i desátnice Tereza Kuldová, která k Čestné stráži nastupovala před pěti lety. Aby se k exhibiční jednotce dostala, musela strávit náročným tréninkem celé dva roky – napoprvé totiž výstupní zkouškou neprošla. Nyní ovšem tvoří stabilní součást exhibičního družstva. Dalšími úspěšnými ženami působícími v Čestné stráži AČR jsou četařky Kateřina Samiecová, Lenka Heblingová a Libuše Masárová. Všechny tři ženy začínaly na nejnižších pozicích a svá povýšení si musely zasloužit.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Naštěstí se pohybují ve férovém prostředí, kdy nezaznamenaly žádné naschvály či podrývání autority ze strany svých mužských kolegů. Naopak, četařka Libuše Masárová je známá pro náročné kruhové tréninky (s nimiž mají problém i zkušení velitelé), četařka Lenka Heblingová byla vyslána jako první žena z praporu do zdravotnického kurzu CLS a četařka Kateřina Samiecová se stala první ženou v armádě, která dosáhla licence instruktora speciální tělesné přípravy – základy přežití.

Co si myslíte o působení žen v Armádě České republiky?

Zdroj: MOČR

Článek Své místo u Čestné stráže si české ženy právem vydřely a nyní tvoří její významnou část se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Příprava na misi zabrala více než půl roku

Aby byli čeští ženisté na misi co nejzevrubněji připraveni, probíhala příprava na ni déle než šest měsíců. Během té doby byli vojáci intenzivně proškolováni a jejich odborné a vševojskové znalosti byly prohlubovány. Protože se mise nebudou účastnit jen příslušníci pontonové roty, ale doplní je i příslušníci jiných ženijních jednotek, bylo nutné nejprve sjednotit znalosti a dovednosti všech vojáků. Na jejich požadovanou úroveň se ovšem vojáci dostali velmi rychle – již během několika společných výcviků.

Hlavní náplní cvičení byla přeprava vojenské techniky přes vodní překážku – tento úkol má několik částí, a sice rekognoskace (čili průzkum) vodní překážky a okolního terénu, zajištění bezpečného přesunu jednotky a vozidel na místo určení, zřízení přívozového přepraviště (unese až 120 tun techniky a materiálu najednou) a přeprava vojenské techniky přes vodní překážku. Mimo hlavní úkol se vojáci během cvičení setkali i s řadou dílčích úkolů – namátkou s chemickým útokem, napadením nepřítelem či dopravní nehodou.

V Lotyšsku pak ženisté uplatní nabyté a prohloubené dovednosti v praxi. Kromě vynikajících teoretických znalostí je velmi důležitá i schopnost spolupracovat. Minimálně v rámci skupiny, která na misi vyjede, nemají vojáci s týmovou spoluprácí a souhrou žádný problém. Lze tedy očekávat, že s ní nebudou mít sebemenší problém ani během mise. Ostatně všeobecná ženijní podpora pohybu vojsk pro spojenecké jednotky je základním úkolem do Lotyšska vyslaných ženistů.

Mise přinese cenné profesní zkušenosti

Takřka pro všechny vojáky, kteří byli Armádou České republiky vysláni na zahraniční mise, představuje aktivní nasazení cenné profesní zkušenosti. Výjimkou nejsou ani vyslaní bechyňští ženisté. Kromě podpory úsilí NATO budou vojáci reprezentovat Českou republiku a zároveň cvičit a spolupracovat s jednotkami jiných států. To vše jim přinese kýžené zkušenosti, které jsou důležité mj. i při dalším kariérním postupu v rámci AČR.

Myslíte si, že byste dokázali také projít náročným vojenským cvičením?

Zdroj: MOČR

Článek Čeští ženisté úspěšně prošli náročným certifikačním cvičením pro misi v Lotyšsku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Modelová situace vyžadovala řešení několika úkolů najednou

Při tvorbě cvičiště školitelé (certifikovaní instruktoři) dbali na to, aby vytvořili takové podmínky, které by co nejvíce odpovídaly realitě. Modelová situace se odehrávala ve fiktivním zajateckém táboře, kde došlo ke vzpouře zajatců. Její součástí byla rovněž eliminace aktivního střelce. Celá situace měla pečlivě připravený scénář a vybavení, které mělo celému cvičení dodat na reálnosti (používaly se dýmové granáty, zásahové výbušniny, hořící barikády z aut, vodní dělo, apod.)

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Pro navození co možná nejreálnějších podmínek se používaly dýmové granáty, zásahové výbušniny, hořící barikády z aut, vodní dělo, apod. V rámci cvičení spolupracovali příslušníci Vojenské policie s Policií České republiky, Vězeňskou službou nebo s psovody Městské policie. Již samotná kooperace znatelně prohloubila schopnosti a znalosti všech zúčastněných a naplnila jeden z cílů pětidenního kurzu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Samotný scénář modelové situace byl následující – v koloně se zajatci dojde v blízkosti české patroly k explozi a pokusu zajatce osvobodit. Pro řešení situace byly aktivovány jednotky CRC, jež počaly řešit několik taktických úkolů najednou (odražení útoku zajatců a potlačení jejich vzpoury, překročení barikád z hořících aut či odsun zraněných). Někteří ze zajatců se nicméně osvobodili, ozbrojili a utekli do přilehlé budovy – Vojenská policie následně musela řešit zpacifikování nebezpečného střelce.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Pro tento účel byl proveden výsadek z vrtulníku Mi-17 z 24. základny dopravního letectva Praha – Kbely. Po úspěšném vyřešení všech úkolů následovala kontrola zajatců a jejich následné eskorty do zabezpečeného prostoru fiktivního uprchlického tábora. Poté, co byli všichni zajatci v uprchlickém táboře, následoval odsun jednotek CRC zpět na základnu a modelová situace byla ukončena.

Kurz byl ukončen ukázkou nacvičené situace

Instruktoři Vojenské policie, kteří kurzem procházeli kvůli získání potřebné certifikace, nabyli i řadu dalších zkušeností. Získané znalosti a schopnosti budou moci využít v případech, kdy do budov resortu obrany vniknou narušitelé, při pacifikování agresivních davů, které ohrožují vojenské jednotky a základny v zahraničí nebo při ochraně majetku v péči Ministerstva obrany. Rovněž budou moci vést školení k dané problematice.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

V rolích demonstrantů v davu se prezentovali studenti Vojenské střední školy, studenti Vyšší odborné školy Ministerstva obrany v Moravské Třebové a příslušníci 141. zásobovacího praporu (Pardubice) a 143. zásobovacího praporu (Lipník nad Bečvou). V poslední den kurzu byla předvedena část nacvičené modelové situace hlavním funkcionářům za jednotlivé cvičící složky.

Byli jste někdy součástí agresivního davu, který musela usměrňovat Vojenská policie?

Zdroj: MOČR, Vojenskapolicie

Článek Vojenská policie certifikovala nové instruktory pro oblast zvládání a potlačení agresivního davu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nalezení vody

Pokud jdete na jednodenní výlet, pravděpodobně máte vodu jen na jeden den. Pitný režim je velmi důležitý pro zachování dostatku sil, proto se budete muset snažit najít vodu vhodnou k pití. Poslouchejte, zda neuslyšíte vodu téci nebo zkuste následovat zvířata. Voda také teče z kopce do nižších míst. Pokud ji najdete, převařte ji, pokud máte kovovou nádobu. Vezměte si s sebou na výlet čistící tablety. Případně zkuste sběr vody pitné, třeba rosy.

iZdroj fotografie: Pixabay

Rozdělání ohně

Mít s sebou suché zápalky nebo zapalovač je výhra. Prodávají se u křesadla na túry, o něž lze křísnout nožem. Pokud je nemáte, lze využít třeba zvětšovací skla nebo se zkuste naučit některou metodu jakými jsou tření dřev. Samozřejmě na tyto metody je nutné najít vhodný suchý materiál na podpal.

iZdroj fotografie: Pixabay

Neztrácejte tělesné teplo

Pokud bude pršet, rozdělání ohně bude asi nemožné. Proto se snažte co nejvíce zůstat v suchu, protože voda teplo rychle odvádí. Pokud je mokrá zem, musíte se izolovat například větvemi, listím nebo podobným materiálem, abyste neleželi v mokru. Při namáhavé činnosti se snažte nezpotit se, raději si odložte oblečení.

Vyberte si místo pro tábor

Vše se zjednoduší, pokud najdete dobré místo, kde si budete moci odpočinout. Ideální je místo chráněné před nepřízní počasí, například převis nebo velké balvany ale i velký kmen stromu. Vyhněte se níže položeným místům u vody, zde hrozí bleskové záplavy. Vhodná není ani vysoká tráva, ve které se mohou skrývat jedovatí hadi a zvěř.

iZdroj fotografie: Pixabay

Postavte si přístřešek

Pokud nenajdete jeskyni nebo převis, kde byste byli chránění před deštěm, větrem nebo slunečním svitem, je dobré zbudovat si přístřešek. Samozřejmě nejlepší je mít s sebou nůž a plachtu. Pokud je nemáte, snažte se najít nejhodnější materiál kolem. Bude záležet v jakém typu prostředí se nacházíte.

iZdroj fotografie: Pixabay

Ovládejte navigaci

Jestliže máte mapu krajiny, ve které se nacházíte, máte z velké části vyhráno. V kombinaci s kompasem, hlavně v lese, je přímo ideálním pomocníkem. Směr cesty se dá ale určit i jinak, například pomocí polohy slunce. V Čechách se mech většinou nachází na severu, stejně tak letokruhy pařezů jsou na severní straně užší.

iZdroj fotografie: Pixabay

Zkuste najít jídlo

Bez jídla člověk vydrží měsíc, ale mít dostatek energie je základ pro přežití. Pokud budete mít šanci, můžete zkusit ulovit nějaké živočichy jako jsou ptáci, hlodavci nebo hadi. Jíst se dá i hmyz, larvy nebo jedlé rostliny. Ale konzumujte jen ty, u kterých opravdu víte, že jsou jedné. Jedovaté mohou vaši situaci jen zhoršit.

iZdroj fotografie: Pixabay

Předcházejte zranění

Zranit se v přírodě daleko od pomoci je velká komplikace, proto se pohybujte tak, abyste jakýmkoli zraněním pokud možno předešli. Neriskujte, i kdyby to znamenalo, že budete muset ujít mnohem delší cestu při obcházení překážky. Nepřekračujte své limity, raději si chvíli odpočiňte. Unavený a oslabený člověk se zraní mnohem snáze.

Ovládejte první pomoc

I na krátké vzdálenosti byste s sebou měli mít základní cestovní lékárničku, protože se můžete ocitnout zranění kilometry daleko od pomoci. Je dobré znát způsoby, jak ošetřit nejběžnější zranění od ran přes popáleniny až zlomeniny. V případě otevřených ran je nutné zastavit krvácení a ránu něčím čistým překrýt, aby se zamezilo infekci.

iZdroj fotografie: Pixabay

Mějte u sebe provaz

Lano nebo kus provazu je v přírodě velmi potřebná věc. Dají se vyrobit i z přírodních materiálů, ale musíte vědět u jakých a jak, případně si můžete pomoci metodou pokus a omyl. Na výlety jsou ideální paracordové opasky a náramky vyrobené ze spletené padákové sňůry. Ta se dá v případě potřeby využít.

iZdroj fotografie: Pixabay

Ovládáte základy přežití v divočině?

Zdroj: Wearethemighty

Článek Deset dovedností, které vám mohou zachránit život, pokud zabloudíte na túře se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak usnout do 10 vteřin

Většina lidí si myslí, že usnout tak rychle není možné, nebo to vyžaduje nějaké magické kouzlo. Existuje však vojenská metoda, která to vše zařídí. Vznikla v námořnictvu a jejím úkolem bylo pomoci členům armády usnout nejpozději do dvou minut. Trik je však nutné nějakou dobu trénovat, aby dobře fungoval. Jeho celková délka je přibližně 120 sekund, avšak posledních 10 stačí k nejrychlejšímu usnutí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Postup je jednoduchý. Nejprve uvolněte celý obličej, včetně svalů uvnitř úst. Následně pusťte ramena, uvolněte napětí a nechte ruce klesnout na stranu těla. Vydechněte, uvolněte hrudník, nohy, stehna a lýtka. Dále si vyčistěte mysl na 10 vteřin tím, že si představíte nějakou relaxační scénu. Pokud to nezabralo, tento krok zopakujte. Pomocí tohoto triku byste měli usnout za několik málo sekund.

Jak spolehlivě usnout do 60 sekund

Jednoduchým trikem pro mnohem rychlejší usnutí je metoda dýchání 4–7–8. Nejprve položte špičku jazyka k hornímu patru za přední zuby. Na tomto místě držte jazyk po celou dobu cvičení, pouze v případě nouze si navlhčete rty. Mírně otevřete pusu a při vydechování vydávejte hlasitý zvuk. Následně zavřete pusu, nadechněte se nosem a počítejte do 4. Poté na 7 sekund zadržte dech s následným 8sekundovým hlasitým výdechem. Nakonec se už jen čtyřikrát plně nadechněte.

Jak usnout do 120 sekund

Nejprve si zkuste říct, že chcete zůstat vzhůru. Paradoxně může tento způsob fungovat a vy tak usnete rychleji. Z různých průzkumů a testu vyplynulo, že ten, kdo má paradoxní úmysl, usíná mnohem rychleji než ostatní. Další možností je vizualizace nějakého klidného místa. Pokud tedy nemůžete usnout, zkuste si ho představit. Zapojte fantazii a v hlavě si vybavte vodopád, vůni mechu, vody nebo jiné uklidňující zvuky a věci.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Další možnosti, jak rychleji usnout

Pokud vám ani tyto metody nezabírají a vy se celé noci pouze převalujete ze strany na stranu, zkuste několik běžných způsobů, které mohou pomoci. Dejte si například před ulehnutím do postele teplou sprchu, vyhněte se alespoň půl hodiny před plánovaným spánkem televizi nebo počítači, zkuste umístit mobilní telefon do větší vzdálenosti od postele nebo si v místnosti otevřete okno, aby se zchladil vzduch uvnitř.

Zdroj: Healthline

Článek Sekundový armádní trik pomůže usnout kdekoliv a kdykoliv do 10 vteřin. Už žádné probdělé noci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak se pokusit uvolnit pouta na rukou a zápěstích

Uvolnění svázaných rukou není jednoduché a začíná již ve chvíli, kdy člověka jeho věznitelé svazují. V tu chvíli je třeba získat každou, byť minimální možnou výhodu. Ta má podobu milimetrů místa navíc v prostoru zápěstí. Svazovaný je může získat tak, že ve chvíli svazování tlačí proti provazům, snaží se držet ruce co nejvíce od sebe, případně je nastaví tak, aby byly zápěstí proti sobě svými stranami a tím vzniklo co nejvíce místa.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V případě, že těch několik málo milimetrů člověk skutečně získá, může se potom snažit pohybem zápěstí snažit o další uvolnění provazů. Ideální je, pokud má možnost využít ze stěny trčící hřebík apod., se kterým je uvolnění provazů snadnější. S jeho pomocí může pouta uvolnit definitivně. Pouta lze v některých případech uvolnit také zuby.

Jak zkusit uvolnit nohy, pokud má člověk pouta na nohou a kotnících

To samé, co pro ruce, platí i pro nohy a kotníky. I v tomto případě je třeba, aby člověk na provazy při svazování vytvářel protitlak. Poté může být opět možné pohybem a dalším tlakem provazy dostatečně uvolnit a končetiny ze smyčky dostat. I věznitel může udělat chybu a člověka sváže tak, že může tělo složit do takové polohy, že rukama – byť svázanýma – dosáhne na pouta na nohou.

iZdroj fotografie: Pixabay

Provazy přes trup a pokusy o jejich uvolnění

Obecná logika je při uvolňování trupu převázaného provazy opět stejná. Při svazování tak pomůže, pokud se člověk zhluboka nadechnout, zvětšit tak zdánlivě objem i obvod hrudního koše. Ramena musí člověk také nastavit tak, aby zabrala co nejvíce místa. Při osvobozování potom člověk musí zkusit pracovat s těmi několika málo milimetry. Pokoušet se dostat z provazů je však vždy podnik se značně nejistým koncem.

Zdroj: WorstScenario

Článek Co dělat, když vás někdo sváže? Voják speciálních jednotek prozradil, jak se snadno a rychle osvobodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejské speciální síly jsou největší na světě

Status speciálních sil má v Severní Koreji celkem 30 brigád speciálního určení a pět praporů určených pro výsadkové operace. Jde celkem o 200 000 mužů a žen, což z této části ozbrojených sil KLDR činí největší skupinu speciálních sil na světě. Velitelství, pod které speciální síly spadají potom nese název The Light Infantry Training Guidance Bureau.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jejich výcvik je zaměřen na akce v prostředí Korejského poloostrova a jeho hornaté krajině. Severokorejské ozbrojené síly na tyto speciální jednotky hodně sázejí. Není to proto, že by snad chtěly získat titul „nejrozsáhlejších speciálních sil“, ale proto, že jim je určena výjimečná a zásadně důležitá role při případném ozbrojeném konfliktu.

Plány nasazení speciálních sil Severní Koreje

Technika, kterou má Severní Korea ve výzbroji, je v naprosté většině případů hodně letitá. Její tankové síly jsou založeny především na derivátech tanků T-62 z šedesátých let, které doplňuje jen hrstka tanků T-72. Letectvo stále spoléhá na obstarožní stroje MIG-21 či MIG-23 a opět provozuje jen několik málo relativně moderních stíhaček MIG-29.

iZdroj fotografie: Mark Fahey / Creative Commons / CC BY

Právě speciální síly by proto hrály v případném konfliktu s Jižní Koreou a Spojenými státy významnou úlohu. Jsou cvičeny k akcím v týlu nepřítele, sabotážím či obsazování opěrných bodů po výsadku za frontovou linií. I proto Severní Korea zbudovala síť tunelů pod demilitarizovanou zónou, skrze které by mohly právě speciální jednotky proniknout do Jižní Koreje.

Zdroj: NationalInterest

Článek Severokorejské speciální jednotky mají přes 200 tisíc příslušníků. Šílené, ale skutečné číslo děsí armády z celého světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak dotáhnout vzhled bot k dokonalosti

Při mytí a leštění bot jsou nejproblematičtějšími místy pata a špička. Právě těchto částí si každý všimne na první pohled, a tak je důležité, aby byly čisté a lesklé. Armáda má pro dosažení dokonalého vzhledu jednoduchý trik, na který vám postačí pouze obyčejná vata. Stačí vzít vatový tampon, namočit jej do vody, vymačkat a poté trochu vyleštit povrch bot. Následně naneste leštidlo na špičku a patu. Pomalými krouživými pohyby tyto části vyleštíte až k dokonalosti. Buďte trpěliví a výsledek se dostaví.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jak nejlépe poskládat tričko

Armáda má jednoduchý trik, pomocí něhož jednoduše poskládáte tričko. To se navíc nepokrčí a zabere podstatně méně místa. Stačí jej položit na rovný povrch, přibližně o 10 cm přeložit z obou stran a odspodu začít rolovat. Je důležité rolovat tričko tak, aby bylo stále napnuté a nevznikaly záhyby, které by následně způsobily jeho pokrčení. Tento způsob se hodí při balení věcí do kufru, kde je k dobru každé místo navíc.

Kofeinová žvýkačka

Většina veteránů armády přiznala, že kofein jim v mnoha případech pomáhal zůstat vzhůru. Z toho důvodu se začaly vyrábět žvýkačky s obsahem kofeinu. Vojáci je pak žvýkají a postupně tak dostávají do těla kofein, který je udrží ve větší bdělosti. Jsou navíc k tělu šetrnější než káva, která dává zbytečně velké množství těchto látek a navíc jednorázově. Jedna žvýkačka má přibližně 100 mg kofeinu, zatímco velká káva asi 250 mg. Kromě toho mají žvýkačky tu výhodu, že zvyšují duševní výkonnost.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Vodotěsné obaly z kondomů

V armádě se mimo jiné využívají také běžně dostupné pomůcky. Jedná se například o kondomy, které se dají využít pro vyrobení voděodolného pouzdra. Stačí z jedné strany navléknout kondom třeba na telefon, uvázat uzel a následně jej ještě pro jistotu zalepit lepidlem na neopren. Kondom je v tomto daleko lepší než například igelitový sáček. Lépe totiž přilne ke zvolené věci a navíc také lépe těsní. Je rovněž důležité použít obyčejný kondom bez lubrikačního gelu a barev.

Jak zabránit krčení košile těsně nad pasem

Většina košil má tendenci se krčit v pase. Přestože hned po upravení a zastrčení do kalhot je úhledná, po chvíli už je tomu jinak. Její pokrčený spodek se totiž z kalhot povytáhne a působí ne příliš dobrým dojmem. Existuje však jeden vojenský trik, který se s tímto problémem dokáže spolehlivě vypořádat. Stačí udělat jednu jednoduchou věc. Před zastrčením spodní části košile do kalhot je důležité ji na boku přehnout. Zůstane tak více upnutá na tělo a nebude se povytahovat a vytvářet nevkusný efekt.

Zdroj: Lifehacker

Článek Vojenské triky, které vám usnadní běžný život. Už nikdy nebudete muset řešit krčení košile se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Problémy s usínáním má významná část lidí

V roce 1981 vyšla ve Spojených státech kniha „Relax and Win“ od Lloyda Wintera. Určena byla sportovcům a dalším fyzicky aktivním lidem a poprvé představila koncept rychlého usínání. Ten pochází právě z armádního prostředí, ve kterém je dostatek odpočinku extrémně důležitý a podmínky pro něj jsou obzvláště těžké.

iZdroj fotografie: Pixabay

Postupy, které byly v knize popsány, ale od té doby využilo i mnoho lidí, kteří nemají s armádou nic společného. Problémy s usínáním a nespavostí má totiž nezanedbatelná část populace a potíže, které jim to následně způsobuje v pracovním i osobním životě, rovněž nelze brát na lehkou váhu.

Jak rychle usnout po armádním způsobu?

Jak zní tedy rada armádních odborníků pro rychlé usnutí? Lehněte si na záda a můžete se pustit do jejich zkoušení. Prvním krokem bude uvolnění obličejových svalů, a to těch okolo očí, čelistí, a dokonce i jazyka. Ruce si dejte podél těla co nejníže a rovněž je uvolněte stejně jako všechny další části těla. Zhluboka dýchejte.

iZdroj fotografie: Pixabay

Nohu můžete pokrčit, ruku zvednout. Vždy však volte takovou polohu, aby vaše svaly byly maximálně uvolněny. Nyní přichází druhá fáze, kterou je maximální uvolnění mysli. To se samozřejmě snáze řekne, než udělá. Doporučováno je představovat si nějakou klidnou scenérii, např. plavbu v kánoi pod modrým nebem apod. Pomoci může i obligátní „počítání oveček“.

Zdroj: BrightSide

Článek Naučte se usnout do 2 minut. Armádní trik, díky kterému vojáci spí i uprostřed válečného pole se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Selhání ohrozilo loď i posádku

Bojová loď ruského námořnictva testovala odpálení rakety s plochou dráhou letu 3M-54 Kalibr, která někdy také nese označení 3M14. Tyto rakety se dají odpalovat buď z lodí, nebo k tomu uzpůsobených ponorek. Ruské armádě se tyto rakety velmi osvědčily při boji v Sýrii, kde odpálili celkem 26 kusů této nejmodernější zbraně. Kromě této techniky nesla na palubě ruská bojová loď také nejmodernější zbraně ruského námořnictva – hypersonické střely Cirkon.

iZdroj fotografie: Námořní síly sebeobrany / Creative Commons / CC BY-SA

Vládní propaganda Ruska je velmi přísná a jakýkoliv podobný nepovedený test by jí výrazně poškodil jméno. Proto není divu, že se snažila tuto nepovedenou událost ututlat. Rusko se k nevydařené zkoušce své účinné rakety příliš nehlásí. Na internet však proniklo video, které jasně ukazuje nepovedené odpálení rakety z ruské bojové lodě a následný pád jen několik metrů od její paluby. Tato nekontrolovatelná střela mohla mít fatální následky jak pro loď, tak pro její posádku.

Loď má dlouhou a zajímavou historii

Torpédoborec Maršál Šapošnikov byl zařazen do aktivní služby již v roce 1985. Toto ruské plavidlo mělo za cíl chránit hladiny vod proti nepřátelské technice, zejména tedy ponorkám. Loď je známá především díky tomu, že zachránila unesený tanker bez jediné ztráty. Tento raketový test si ale za rámeček nedá. Nejednalo se však o první nezdařenou zkoušku ruského námořnictva.

Zdroj: Shepard News

Článek Na ruské bojové lodi došlo k neuvěřitelnému faux pas. Selháním techniky při odpalu rakety se málem sama odpálila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kobercová páska a bandážování nohou

Vojenské boty nejsou vždy synonymem pohodlí. V armádě se zkrátka nenosí měkké bačkory. Na bandážování nohou klasickou lepící kobercovou páskou, především na patách, si vojáci zvykli, aby se vyhnuli puchýřům, otlačeninám apod. Pokud běháte na dlouhé vzdálenosti nebo jste si pořídili nové boty, můžete udělat to samé. Stačí přilepit lepicí pásku na místa na nohou, která se o botu nejvíce otírají, a máte vyhráno.

Uzly na tkaničkách, aby se boty nerozvazovaly

I v tomto případě zůstaneme u vojenských bot. Na vysokých botách mají tkaničky často tendenci se rozvazovat nebo se posouvat od středu boty. Vojáci si proto často dělají na tkaničkách uzly. Díky nim se budou tkaničky méně hýbat a budou na botě dobře držet.

iZdroj fotografie: Pixabay

Dámské vložky proti krvácení i omrznutí nohou

Zranili jste se a teče vám krev? Pokud nemáte po ruce obvaz, můžete s úspěchem použít dámské hygienické potřeby. Vložku přiložte na ránu a zafixujte – improvizovaný obvaz je na světě. Dámská vložka je také vhodným prostředkem, díky němuž vám v botách nebudou mrznout nohy.

Cukr na ráně zabrání bakteriím v množení

Rčení o soli sypané do ran znají asi všichni, o cukru ale slyšel málokdo. A přitom právě cukr je často opravdu užitečné na rány nasypat, neboť se potom díky tomu nemohou množit bakterie. Pokud tedy po zranění nemůžete hned vyhledat lékařskou pomoc, může jít o užitečné dočasné řešení.

Aby se boty dokonale leskly

Leštění bot je častou činností vojáků v kasárnách. I pro tuto aktivitu si ale dokázali nalézt usnadnění. Použijte velkorysou dávku leštidla na boty a po 10–15 minutách ho vystavte teplu, například od zapalovače. Boty potom přejeďte vlhkým hadrem a uvidíte, jak se budou lesknout.

iZdroj fotografie: Pixabay

Vyrobte si podpalovač za pár vteřin

Ne snad, že by v obchodech nebyl dostatek pevných i tekutých podpalovačů. Vyrobit si ale můžete i svůj vlastní. Hořlavou vazelínou napuštěná koule vaty tuto roli zastane hravě. Připravte si jich několik třeba před kempováním a ušetřete tak za podpalovač.

Zdroj: BrightSide

Článek 7 vojenských triků, které by měl znát naprosto každý. Můžou vám nejen usnadnit, ale i zachránit život se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Neodkládejte budík

Spousta lidí vstává až s několikátým budíkem, aby si po probuzení mohli ještě chvíli užívat povalování v posteli. Právě to je však jedna z nejhorších věcí, kterou můžete udělat. Při druhém, třetím nebo i dalším zazvonění budíku totiž budete mnohem více unavení a ospalí než při tom prvním. Je to způsobeno tím, že si tělo myslí, že nepotřebuje vstávat, a přepne na režim ještě hlubšího spánku, pokud tedy usnete. Na tento problém existuje jednoduché řešení. Vstávejte na první dobrou.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Budík v dostatečné vzdálenosti od postele

Většina lidí používá budík na mobilním telefonu, který během noci nabíjí někde blízko postele, aby na něj ráno při vypínání budíku dosáhli. To je ovšem jedna z nejčastějších chyb, protože následně ráno budík pouze odložíte a spíte dál. Mnohem efektivnější metodu představuje umístění mobilního telefonu nebo budíku někde dál od postele. Při jeho vypnutí totiž budete muset vstát, udělat několik kroků tam a pak zase několik zpátky. To vás dostatečně probere na to, abyste už opět neusnuli.

Při probuzení nepřemýšlejte nad tím, co budete v průběhu dne dělat

Mnoho lidí ihned po probuzení začne přemýšlet a plánovat denní činnosti. To je častá chyba. Celý denní program by měl každý člověk vymyslet už předchozí večer. Ráno se tak probouzí s přesným cílem, za kterým si okamžitě půjde. V opačném případě u přemýšlení můžete znovu usnout nebo zůstat ospalí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Světlo jako klíč k lepšímu probuzení

Každý člověk má zkušenost s tím, že se lépe usíná ve tmě, než když vám v místnosti svítí světlo. Armádní rady jsou proto jednoznačné. Jakmile se probudíte, okamžitě se vystavte světlu. Můžete například zkombinovat trik s umístěním budíku daleko od postele právě s tímto. Stačí večer nastavit budík a položit ho do blízkosti vypínače. Ráno ihned po probuzení jej půjdete vypnout a zároveň si rozsvítíte. To by vás mělo spolehlivě probrat a učinit dostatečně bdělými na všechny potřebné činnosti.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Nastavte si večerku a dodržujte spánkový limit

Pravidelný a dostatečný spánek je v armádě jednou z nejdůležitějších věcí. Jedině tak mohou vojáci být spolehlivě připraveni plnit své úkoly a budit se s pocitem pohotovosti. Pravidelný a dostatečně (přibližně 8 hodin) dlouhý spánek je totiž klíčem k úspěchu. Pokud budete dodržovat tyto dvě věci, bude mnohem jednodušší budit se ve správnou dobu a v plné pohotovosti. Spánek navíc přispívá ke zdraví, tudíž není radno jeho délku podceňovat.

Zdroj: Romper

Článek Dostaňte se do stavu plné bdělosti a připravenosti za pouhé 2 minuty po probuzení. Armáda ví, jak na to se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lehce na cvičišti i na bojišti

Na cvičení nebo v boji se prostě nestane, že by si vojáci na životně důležitý spánek mohli vyhradit větší časový úsek. Vojáci se tak rychle naučí, jak usnout, kdykoliv se jim naskytne příležitost, zatímco se dusí ve své výstroji a drží zbraň. Najdou si pěkné, útulné místečko pod vozidlem džípem na ostrém slunci, kde jim k pohodlí stačí jen puška a oblázky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

K tomuto ovládnutí vlastního spánku nejvíce přispívá fakt, že vojáci jsou neustále v pohybu. Lidské tělo je uzpůsobeno jen k určitému výkonu a tuto hranici všichni vojáci denně překonávají. Za normálních okolností tělo potřebuje, jak pravidelně spát, aby obnovilo poškozené svaly, tak jíst zdravou stravu, aby doplnilo to, co ztratilo.

Peklo pro tělo

Vojáci to vyvažují udržováním nadprůměrného příjmu kalorií. Předpokládá se, že průměrný aktivní muž ve věku kolem dvaceti let by měl přijmout asi 3000 kalorií, aby mohl normálně fungovat. Průměrný nasazený voják spořádá denně až tři dávky MRE, což představuje celkem 3750 kalorií.

Pokud se pohybujete tak často a s takovým zatížením jako vojáci, je takový příjem kalorií naprosto nezbytný. Ale takový příjem kalorii také znamená, že tělo je více vyčerpané jejich příjmem a má více práce, když má konečně možnost a čas načerpat síly. Vojáci se vyčerpávají neustálým pohybem. Když se naskytne příležitost k nabití sil, i kdyby to bylo jen na pár minut, využijí ji.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dalším přispívajícím faktorem je, že vojáci jsou obecně nevyspalí a jejich spánkový cyklus je neustále přerušován. Počínaje základním výcvikem může velitel výcviku všechny vzbudit v 01:00 kvůli cvičnému poplachu, ve 03:00 nechat někoho speciálního vytáhnout hlídku a zbytek vojáků vzbudit v 05:00. Všichni vojáci jsou pak vzhůru celý den.

Raději to nezkoušejte

Tělo se nejvíce dobíjí během cyklů spánku REM.  První fáze REM spánku začíná zhruba po 45 minutách po usnutí a další za dalších 45 minut nastává další fáze – hluboký spánek. Náročnost výcviku však vojákům málokdy dovolí dosáhnout více cyklů REM, takže se tělo snaží co nejvíce dobít během těchto prvních 45 minut. Jakmile se tento vzorec přerušovaného spánku stane normou, tělo se přizpůsobí a potřebuje méně času, aby se dostalo do cyklů REM.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V podstatě se tento vzorec podobá polyfázovému spánku – což je hrozné zkoušet, aniž byste do toho přidali solidní 6 – 8hodinovou porci odpočinku. Tělo ve skutečnosti tento typ spánkové deprivace nezvládá, ale silou vůle (a metrákem kofeinu) mohou vojáci varovné signály svého těla vypnout.

Tělo vojáků to vydrží několik dní, typických pro bojové mise během nasazení, ale nedostatek spánku nemůže trvat týdny. Vždy nastane chvíle, kdy vojáci narazí na svůj strop, a naprosto nutně se musí odpočinout celou noc. A když k tomu dostanou příležitost, je to jeden z nejlepších spánků, jaký kdy měli.

Zdroj: WeAreTheMighty

Článek Největší vojenské tajemství odhaleno aneb Jak to, že vojáci usnou v jakýchkoliv podmínkách? Lekce pro každého se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Organizace a počty severokorejských speciálních sil

Jakkoliv to není příliš známé, Severní Korea disponuje pravděpodobně nejpočetnější skupinou sil označovaných jako speciální na světě. Celkově čítají severokorejské speciální síly asi 200 tisíc mužů (a žen). Jejich činnost koordinuje tzv. „Light Infantry Training Guidance Bureau“ coby analogie amerického U.S. Special Operations Command.

iZdroj fotografie: Pixabay

Takto masivní počet příslušníků speciálních sil není náhodný. Sever Korea si dobře uvědomuje své zaostávání v ozbrojené technice, která je stále založena převážně na výzbroji z doby hluboké Studené války. V případě konfliktu s Jižní Koreou a Spojenými státy by se tento nedostatek snažila dohnat právě operacemi speciálních sil v týlu nepřítele.

Členění severokorejských speciálních sil

Většina z 200 tisíc vojáků speciálních sil (asi 150 tisíc) spadá do kategorie lehké pěchoty. Jejich hlavní činností je provádění obchvatných manévrů a útoků na zadní voje nepřítele, případně jejich infiltrace. Terén na korejském poloostrově je právě pro operace tohoto typu velice vhodný.

iZdroj fotografie: Mark Fahey / Creative Commons / CC BY

Dále jsou zde tří výsadkové brigády, které mají plnit úkoly typu obsazení a zajištění kritických infrastrukturních či terénních bodů. V neposlední řadě disponuje armáda osmi tzv. „odstřelovačskými“ brigádami. Ty jsou speciálními jednotkami v pravém smyslu, analogické k americkým Seals nebo Rangers. Strukturu speciálních sil doplňují další průzkumné či podpůrné jednotky.

Jak chce Severní Korea dostat své speciální síly do akce?

Prvním krokem k tomu, aby mohly speciální síly začít operovat na území nepřítele, je dostat je tam. K tomu by Severní Korea využila tunelů, které má k tomuto účelu pravděpodobně pod více než 250 km dlouhou demilitarizovanou zónou zbudované. V omezeném množství by mohlo speciální jednotky přepravit námořnictvo.

Vzdušné výsadky by čelily nepochybně zničující palbě jihokorejských a amerických zbraní, malé jednotky by ale mohly využít i transportu na první pohled obstarožními letadly typu An-2. Jejich výhodou je ovšem schopnost letu v minimální výšce a vyhnutí se radarům.

Zdroj: NationalInterest

Článek Jak moc nebezpečné jsou severokorejské speciální síly? Více než 200 tisíc vojáků nahání hrůzu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Maso si připravíte na žhavém kameni

Prvním způsobem, jak si v případě absence nádobí pomoci s vařením, je přírodní pánev v podobě hladkého, dostatečně velkého kamene. Ujistěte se, že je kámen čistý nebo ho omyjte vodou, a položte ho tak, aby jej zespodu zahříval oheň. Potom už stačí jen na něj položit maso a dělat to, co byste dělali v kuchyni u pánve.

Vajíčko lze uvařit i v pomeranči

Pomeranč nebo grep, resp. jejich slupku lze využít jako nádobu pro vaření vajíčka. Vydlabejte jí (obsah samozřejmě v ideálním případě zkonzumujte), rozklepněte do slupky vajíčko a tuto improvizovanou misku položte na žhavé uhlíky. Za chvíli bude vajíčko uvařené. Slupka pomeranče vám následně poslouží i jako miska.

iZdroj fotografie: Pixabay

Špízy na klacíku jsou klasika

Zde není co řešit, prostě klasika nejklasičtější. Maso, uzenina, zelenina… to vše lze seřadit na vhodný, do špičky ořezaný klacík a opéct nad ohněm. Stejně jako opékáte buřty, si uděláte i špízy. Nejste-li zrovna člen speciální jednotky na misi a o opékání špízů v přírodě víte předem, kousky masa si předtím doma naložte.

Kouzlo alobalu tkví v jednoduchosti

Další jednoduchý způsob vaření na ohništi bez nádobí je založený na použití alobalu. Jednoduše do něj zabalte ingredience (může jít o maso, zeleninu, ale klidně i ananas nebo jiné ovoce, které si chcete připravit v teplé podobě) a pevně zabalený „balíček“ položte na žhavé uhlíky. Chvíli vydržte a večeře je hotová.

iZdroj fotografie: Pixabay

Vejce se slaninou v papírovém sáčku

Na závěr jedna specialita. Výborné vejce se slaninou lze připravit dokonce i v klasickém papírovém sáčku. Spodní část papírového sáčku je nejprve potřeba potřít sádlem ze slaniny. Poté je možné nalít syrová vejce do sáčku a propíchat špejlí horní část sáčku. Sáček potom několik minut opékejte na mírném ohni a vajíčka jsou hotová.

Zdroj: Wonder How To

Článek Jak si v přírodě připravit jídlo bez nádobí a dalších kuchyňských vymožeností? Zálesácké triky pro každého se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Když jeden alarm nestačí

Pokud jste si koupili alarm, který pokryje pouze část vašeho pozemku nebo nemovitosti, můžete stát o druhý, který by zajistil zbylou část. Nebo jste se vydali kempovat a kolem stanu si chcete vytvořit bezpečný prostor, do kterého nikdo nevnikne bez vašeho vědomí. V obou případech se dá použít „vychytávka“, kterou si vyrobíte pomocí části ručního dýmového granátu. Obecně je možné rozlišovat granáty signální a útočné. K výrobě avizovaného alarmu je potřeba zapalovač dýmového, čili signálního granátu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

K výrobě budete potřebovat část zapalovače ručního dýmového granátu (tedy hlavu granátu, zbavenou o vrhovou pojistku a další mechanismy, které by koupi činily ilegální), zápalky, provázek (lanko nebo cokoliv podobného) a jeden šroub a hřebík. V USA příslušné pomůcky koupíte ve specializovaných obchodech. V České republice seženete pouze zápalky, tedy iniciátory palných zbraní. (Zápalka je mechanicky iniciovaný roznětný iniciátor, který se používá k zážehu nábojek malorážového střeliva.)

Postup je triviální

Nejprve si vytyčíte prostor, který chcete zabezpečit. Vždy to musí být plocha, přes kterou se dá napnout lanko, třeba mezi dvěma stromy. Ve druhém kroku si vezměte k ruce šroub a šroubovák a na první strom šroub částečně přišroubujte. Do vzniklé mezery mezi hlavičkou šroubu a stromem omotejte jeden konec lanka, pevně ho zavažte a volný konec odstřihněte. Nyní přejděte k druhému stromu. Zde budete připevňovat zapalovač granátu, a to ve stejné výšce jako šroub. Skrz díru po vrhové pojistce protáhněte hřebík a celek přitlučte ke stromu.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Dejte při tom pozor, aby vám pouzdro na zápalky směřovalo kolmo nahoru. Poté protáhněte druhý konec lanka očkem pojistky, napněte ho a uvažte. V posledním kroku vložte zápalku do pouzdra. Myslete na to, že zápalka musí jít do pouzdra snadno vložit.

V tomto bodě máte alarm připravený. Když „vetřelec“ zavadí o lanko, pojistka granátu se vysune a mechanicky se aktivuje zápalka. Tato aktivace vydá hlasitý zvuk, který zní jako výstřel. Protože se jen vysunula pojistka, můžete alarm nastavovat opětovně, a to vždy výměnou zápalky a natažením a zajištěním zapalovače granátu.

Zdroj: Skilled Survival

Článek Granát může posloužit jako alarm. Stačí ho jen trochu upravit. Při výpadku proudu vás nezklame se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obchodování (nejen) s kancelářskými potřebami

V americké armádě lze formou výměny získat mnoho zajímavých a užitečných věcí. V běžném vojenském životě zde tak dochází k „taktickému“ využívání kancelářských zásob. Čeští vojáci mají podobné zkušenosti z Afghánistánu, kde nebyl problém za tzv. sixpack nealkoholických piv, získat zdroje do radiostanic, antény či jiné (pro Američany) odepsatelné vybavení. Podobný přístup se nicméně povětšinou v civilní firmě netoleruje a označení za zloděje je zde nasnadě.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Sprosté nadávky mezi kolegy

Ideálem je, když mají mezi sebou vojáci až bratrské vztahy a fungují stylem jeden za všechny a všichni za jednoho. V takovém prostředí je pak běžné, že se vojáci titulují všemožnými nadávkami během většiny situací. Ovšem zkuste v civilní firmě při pondělní poradě nazvat kolegu „mužským přirozením“, nezbude vám pak nic jiného než podobný úlet svést na nedostatek ranní kávy a doufat, že to nadřízenému vysvětlíte.

Rozbití drahého vybavení

Americká armáda má oproti té české výhodu v tom, že disponuje dostatkem finančních prostředků. Je zde tak téměř vše postradatelné, na vše existuje odborník, který to opraví, a nedochází zde ke zbytečným mnohadenním prostojům, kdy vybavení chybí. Bezohledné zacházení s vojenským materiálem je tu tedy tolerováno, ale podobné zacházení s vybavením, nedej bože úmyslné rozbití, by v civilu (ale ani v české armádě) zcela jistě pozornosti neuniklo.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Žertování na pracovišti

V armádě obecně je běžné, že si vojáci navzájem provádí různé žertíky. Výjimkou tak není krém na boty vymačkaný na kliku nebo úmyslně vylitý šampon v batohu. To by ostatně pravděpodobně prošlo i v civilu. Ovšem nechat své podřízené nasbírat okolo 150 šneků a následně je kolegovi v kanceláři schovat úplně všude, to už je minimálně na zdlouhavé vysvětlování v kanceláři nadřízeného.

Zbraň nošená neustále u sebe

Voják si neustále hlídá svoji zbraň. Po návratu ze cvičení, nebo ze zahraniční operace, tak může nastat několik velice nervózních chvil, než mu dojde, že je v supermarketu s rodinou. Pokud si však pro svůj lepší pocit pořídí zbraň i v civilu, může vzniknout problém. Asi v žádné civilní firmě mu nošení zbraně na pracoviště neprojde. Nezbývá pak nic jiného než se vyhazovu vyhnout tím, že zbraň nechá doma v trezoru.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Každodenní kocovina na pracovišti

Téměř každý si tu a tam večer po práci dá skleničku či dvě alkoholu. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou vojáci odloučeni od rodiny a z konzumace alkoholu si vytvoří své druhé zaměstnání. Po prohýřených večerech následují těžká rána, která se činností vojáka dají relativně snadno skrýt, ale v civilních firmách (obzvlášť v kancelářích) nezbývá nic jiného než se přimknout ke kávě a „alkoholismus“ nechat na víkend.

Specifický smysl pro humor

V armádách po celém světě mívají vojáci poněkud rozdílnější smysl pro humor než zbytek populace. Tento smysl pro humor je většinou černější, morbidnější a mnohdy se nesetkává s pochopením. Po odchodu do civilu ale není dobré tento smysl pro humor skrývat. Důležité je naopak přistoupit k vysvětlení, proč takový smysl pro humor člověk má. Zejména proto, aby si jeho kolegové nemysleli, že je šílený psychopat.

Zdroj: Wearethemighty

Článek V armádě zcela běžné situace, ale v civilu by vám za ně hrozil vyhazov. Co všechno si vojáci mohou dovolit? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hranice 6,5 metru

Mnoho lidí samozřejmě razí přístup, že musíte za každých okolností bojovat a útočníkovi se nepodvolit. Tím ale můžete v mnoha okamžicích velmi riskovat. Proto opravdu kvalitní instruktoři střelby by vám měli dát rady, co za každé situace dělat. Jedním z takových zlatých pravidel je vzdálenost 21 stop, což je přibližně 6,5 metru. Pokud je vám ozbrojený útočník blíže, bránit se pravděpodobně nemá cenu.

iZdroj fotografie: Pixabay

To je pravidlo, které poprvé definoval policista ze Salt Lake City Dennis Tueller v článku nazvaném Jak blízko je příliš blízko? Zkušený policista velmi zjednodušeně vysvětlil, že útočník může vzdálenost 6,5 metru mezi vámi a jím překonat za zhruba 1,5 sekundy. To je doba, za kterou zvládne trénovaný střelec vytáhnout pistoli z pouzdra a útočníka zneškodnit dříve, než by mohl ublížit on jemu. Na kratší vzdálenost to prostě nejde.

Zbraň skrytá pod oblečením se tasí pomalu

Navíc problém je, že toto pravidlo stanovil pro trénované policejní střelce. Pokud jste rekreační střelec, který občas tráví čas na střelnici, pravděpodobně tak rychle tasit, odjistit zbraň a ještě z ní vystřelit ani nezvládnete. Navíc policisté většinou používají otevřená pouzdra připevněná vně oblečení u jejich boku. Vaše zbraň ale bude skrytá pod oblečením, což dobu na její použití ještě více prodlužuje.

iZdroj fotografie: Pixabay

Odborníci doporučují si takovou zkoušku udělat na střelnici. Kdy třeba váš kamarád bude v nějaké vzdálenosti od vás a v jednom okamžiku k vám vystartuje, samozřejmě z bezpečného směru, a vy se budete snažit trefit terč, než dorazí k vám. Existují i další faktory, kdy pravidlo platit nemusí. Použití zbraně je stresová situace a její tasení na živého člověka je mnohem obtížnější, než střelba na terč. Ten se navíc nepohybuje, ale stojí na místě. Proto je třeba si každé použití zbraně dobře rozmyslet a být vždy připraven.

Zdroj: Wearethemighty

Článek Obranné pravidlo 6,5 metru není radno podceňovat, může vám zachránit život. Měl by ho znát každý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Koho vlastně označuje MI6?

Britská rozvědka SIS, známější spíše jako MI6, byla založena již v roce 1909 s cílem provádět zahraniční špionáž. Oficiálně byla existence MI6 vládou přiznána v roce 1994 a v tomto roce byl také prostřednictvím speciálního zákona definován její status a definována pravidla jejího fungování a kontroly.

iZdroj fotografie: Pixabay

MI6 má povoleno provádět operace výslovně pouze proti osobám mimo Britské ostrovy. To, co ale většinu lidí zajímá nejvíce je, zda mají její agenti ono legendární „povolení zabíjet“, stejně jako jejich filmový kolega James Bond. A odpověď zní: ano, mají. Alespoň při splnění určitých podmínek.

Kdy mohou agenti MI6 zabíjet?

Způsoby fungování tajné služby byly hojně diskutovány v období po úmrtí princezny Diany. MI6 totiž čelila obviněním, že její smrt zosnovala právě ona na příkaz královské rodiny. Toto podezření bylo samozřejmě vyvráceno, celá aféra ale poodhalila leccos z toho, jak MI6 funguje. A v mnohém toho odhalení „naplnilo očekávání“.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Agenti mohou skutečně zabíjet. Potřebují k tomu tzv. „autorizaci sedmé třídy“ (Class Seven Authorization), která je tedy onou pověstnou „licence to kill“ známou z filmů a knížek. V průběhu vyšetřování smrti princezny Diany to uvedl tehdejší šéf SIS, Richard Dearlove. Popsal také, co je potřeba k získání této autorizace.

iZdroj fotografie: Pixabay

Schvalování povolení má tři úrovně, od „regionální autority“ přes vedení SIS až po ministra zahraničí (MI6 spadá do gesce právě tohoto ministerstva). Četnost schválených povolení tedy pravděpodobně závisí mimo jiné na to, kdo zrovna sedí v ministerském křesle. Lze předpokládat, že někteří ministři schvalují podobná povolení s lehčí rukou než jiní.

Zdroj: We Are The Mighty

Článek Mají agenti MI6 doopravdy povolení zabíjet? Podívejte se pod pokličku tajně operujících agentur se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1. Vždy mějte záložní plán

Agenti se řídili pravidlem, že by měli mít vždy a za všech okolností otevřená zadní vrátka. Na takovém místě jako je Moskva se situace mohla změnit každým dnem. Agent tak musel vždy počítat s tím, že podmínky, se kterými počítá při plánování další akce, už nebudou druhý den platit.

2. Vaše setkání, vaše podmínky

Kdykoliv agent plánoval setkání s jiným agentem, přebíral zprávu či realizoval jakoukoliv jinou akci, měl to být on, kdo vybírá místo a určuje pravidla, podle kterých se daná akce uskuteční. V opačném případě nezbývalo nic jiného, než se spolehnout na svůj instinkt.

3. Věřte svému instinktu

Důvěra ve vlastní instinkty byla nutná a vydá za samostatné pravidlo. Pokud agent cítil, že něco není v pořádku, měl ony varovné signály poslechnout. „Šestý smysl“ mohl agentovi zachránit život. Propisovaly se do něj náročný výcvik i zkušenosti, které agent postupně získával.

iZdroj fotografie: Pixabay

4. Nikdy není nic jisté

Dalším důležitým pravidlem bylo pro agenty CIA v Moskvě bylo to, že nikdy nesmí nikdo nic považovat za definitivní. Toto pravidlo se trochu překrývá s pravidlem č. 1, lze jej považovat za jeho rozšíření. Spadá pod něj samozřejmě i prověřené „nikdy nikomu nevěř“. S tím potom souvisí i pravidlo č. 5.

5. Každý je potenciální nepřítel

Agent by měl vždy počítat s možností, že každá osoba, se kterou má co do činění, patří k nepříteli. Rozhodně nešlo o přehnanou opatrnost, nebylo tajemstvím, že alespoň polovina barmanů v lepších moskevských podnicích pracuje pro KGB, stejně jako taxikáři. Nepřátelský agent se ale mohl skrývat i v prodavači zmrzliny.

6. Pořád vás sledují

Americký agent v Moskvě musel předpokládat, že jeho byt je odposloucháván a on sám je sledován. KGB přitom nemusela vždy je sbírat konkrétní informace, velmi často si tímto způsobem obstarávala kompromitující informace, které následně využívala k vydírání.

7. Vždy se chovejte v souladu se svým krytím

Každý agent CIA byl v Moskvě krytí určitým příběhem. Z něj nesměl nikdy vystoupit. Jakákoliv odchylka mohla jeho krytí zničit a upozornit na něj protivníka. Bez ohledu na to, zda agent právě řešil „pracovní“ věci nebo věci soukromé, vždy se musel bezpodmínečně držet své krycí legendy.

iZdroj fotografie: Pixabay

8. Neupozorňujte na sebe a neprovokujte

I zdánlivá hloupost jako nezastavení na značce STOP může k agentovi přilákat nežádoucí pozornost. Agent tak musel (nejen kvůli tomuto pravidlu) zůstat neustále ve střehu a ani na chvíli nepovolit v pozornosti. Sebemenší chyba mohla být fatální, bez ohledu na to, zda souvisela s vlastní špionážní činností nebo ne.

9. Vytvořte v protivníkovi pocit bezstarostnosti

Opět v souladu s předchozím bodem se agent musel snažit o to, aby jeho protivník uvěřil, že se špionáží nemá naprosto nic společného. Nejde o to, aby vás nechytil přímo při „činu“, jde o to ukolébat jej natolik, že poleví v pozornosti a začne dělat chyby.

Zdroj: We Are The Mighty

Článek 9 pravidel agentů CIA během studené války v Moskvě. V mnohém skvěle poslouží i v běžném životě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trénujte na střelnici

Na skutečnou sebeobranu má jednoznačný názor – nejlepší je k tomu skrytě nošená zbraň. Podle něho se prostě může stát, že se ocitnete proti lidem, kteří mají také střelné zbraně nebo nože. Jiní mohou mít psychické potíže nebo být pod vlivem drog. V takovém případě by prostě měl člověk bránit svůj holý život. Vyžaduje to samozřejmě pečlivou průpravu na střelnici, abyste věděli, jak a hlavně kdy zbraň použít. V Česku i potřebná povolení na její držení.

iZdroj fotografie: Kru Tony Moore / Creative Commons / CC BY-SA

Pokud se ale jedná o klasická bojová umění, jednoznačně preferuje brazilské jiu-jitsu. To vás prý dokáže připravit na boj i s mnohem silnějším soupeřem a budete vědět, jak se zvednout a pokračovat. Ale nezatracuje ani klasický západní box, který člověka naučí, kam správně a tvrdě udeřit a přitom se stále pohybovat. Špatný není ani thajský box nebo wrestling. Klasický, nikoli show z televize.

Musíte chodit do tělocvičny

Willink upozorňuje, že mnozí lidé hledají jakéhosi kouzelného instruktora, který by je naučil se bránit proti přesile útočníků. Takovým bojovým uměním je třeba izraelský krav maga, ale ten by podle něho měl být spíše nadstavbou. A dodává, že samozřejmě žádný kouzelný instruktor není, ale je to jen o vaší píli. Prostě vydržet dvakrát až třikrát týdně chodit do tělocvičny a zdokonalovat se pokud možno celý život.

iZdroj fotografie: Public Domain

Kdo si myslí, že nemá ostatek času na to se to naučit, se podle něho mýlí. Protože pravděpodobnost, že vás někdo přepadne příští týden nebo měsíc, je opravdu malá. Takže dost času na kurzy má v podstatě každý. Navíc mají takové tréninky ještě jeden velký klad krom umění sebeobrany. Lidi se zde dokáží naučit pokoře a disciplíně.

Zdroj: Wearethemighty

Článek Vyznamenaný bývalý člen Navy SEAL se podělil o pár triků k co nejlepší sebeobraně. Zvládne je i úplný začátečník se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jaký byl hlavní cíl cvičení LSE 2021?

Předchozí cvičení, která simulovala útok technologicky vyspělého protivníka na americkou vojenskou infrastrukturu odhalila, že v komunikačních a logistických systémech jsou „díry“, čehož může protivník využít a narušit je. Právě implementace změn v komunikačních a logistických sítích byla v rámci cvičení testována.

iZdroj fotografie: Pixabay

Z širšího pohledu šlo o otestování schopnosti vedení komplexních operací na moři i na pevnině a na více frontách současně. Simulované operace probíhaly v celkem 17 časových pásmech od Jihočínského moře až po Černé a Středozemní moře. Simulovány byly jak ofenzivní operace, tak obrana vybraných prostorů před nepřítelem.

Cvičení LSE 2021 je interpretováno jako demonstrace síly vůči Rusku a Číně a jako připomínka toho, že Spojené státy jsou stále schopné vést „velkou“ válku na více frontách a své síly přitom koordinovat lépe, než kdykoliv předtím.

Nové strategie inspirované v minulosti

Schopnost amerických námořních sil operovat současně na více frontách v minulosti limitovalo přílišné soustředění se na několik málo operačních svazů vytvořených kolem velkých letadlových lodí (Carrier Strike Groups). Místo toho se che US Navy vrátit ke konceptu, který tak skvěle zafungoval za Druhé světové války.

iZdroj fotografie: Pixabay

Budoucí operace totiž chtějí Spojené státy založit na velkém množství levného, přitom však dostatečně kvalitního vybavení, které lze díky tomu nasadit na více frontách v dostatečném počtu (a lze si jej také dovolit ztrácet).  Dokonalá koordinace a komunikace mají dát americkým silám další výhodu.

Zdroj: WarHistoryOnline

Článek Proběhlo největší cvičení US Navy a Námořní pěchoty od konce Studené války. Co bylo hlavním cílem? se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Důraz je kladen na zvýšenou fyzickou zdatnost

Obecně platí, že psychická a fyzická odolnost a připravenost je důležitá pro všechny vojáky v aktivní službě. Nicméně u ženistů toto platí dvojnásob. Mohou se totiž dostat do situací, kdy musí vynaložit velké fyzické úsilí. Jako příklad lze uvést situaci, kdy je nutné skrytě položit minové pole – během toho se vojáci plazí mnoho desítek metrů s desetikilogramovými minami v každé ruce. Může také nastat moment, kdy musí za použití vlastních sil přenášet např. rozsocháče, které váží 300 kg.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany

Zmíněné požadavky na zvýšenou fyzickou odolnost jsou sice platné, avšak ženisté k plnění těch nejtěžších úkolů využívají ženijní techniku a logistiku. I přesto, že Česká republika nedisponuje nejmodernější armádní technikou, jsou naši ženisté schopni se vyrovnat svým zahraničním kolegům. Nováčci se na kurzu dále učí správné maskování, stavění tzv. rohatky a ježka nebo vystrojení dílu pontonové mostové soupravy (používá se při stavbě pontonových mostů či přívozových soulodí).

Umět číst v okolním terénu je klíčové

Vzhledem k faktu, že ženisté zajišťují budování okopů, ochranných staveb, odstraňování překážek či nevýbušných zátarasů a v neposlední řadě udržují – popřípadě upravují – hlavní zásobovací cesty, je důležité, aby uměli číst v terénu okolo sebe. Takzvaná rekognoskace (průzkum) zahrnuje zjištění parametrů zejména přístupových cest. Vojáci musí být schopni zjistit únosnost terénu, výšku a šířku cesty v koruně, poloměry zatáček i sklony stoupání.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany

V případě, že ženisté zjistí nějaké nedostatečnosti na zvolené cestě, musí být schopni ji z dostupných zdrojů opravit. Ty podmáčené se kupříkladu zpevňují za pomoci tzv. hatí. Z dostupných zdrojů musí být vojáci rovněž schopni vybudovat efektivní zátarasy, které jsou dostatečně pevné a je těžké je překonat, ale zároveň neomezují pohyb vlastních jednotek. Klíčovou je rovněž schopnost předvídání počasí či vnímání okolního terénu a jeho členitosti.

Zdroj: MOČR

Článek Doškolovací výcvik 152. ženijního praporu je drsnou zkouškou odvahy a výdrže. Nováčci zde ve velkém přichází o iluze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Na výcvik ženistů se přijel podívat i náčelník Generálního štábu Armády ČR

Aby mohli být vojáci součástí zahraniční operace eFP v Lotyšsku, museli již v květnu absolvovat certifikační cvičení, kde pod vedením svých nadřízených plnili úkoly podobné reálnému nasazení. Z velké části se tedy jednalo o zřízení přívozového přepraviště a přepravu bojových vozidel přes vodní překážky. „Příprava pro nasazení do zahraniční operace eFP Lotyšsko je důležitá kromě jiného i z toho důvodu, že zesílená pontonová četa bude do sestavy zúčastněných jednotek zařazená vůbec poprvé,“ popsal velitel výcviku.  

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

V Lotyšsku čeká naše vojáky především zabezpečování všeobecné ženijní podpory pohybů všech vojsk pro spojenecké jednotky. Na výcvik vojáků se přijel podívat také náčelník Generálního štábu Armády ČR armádní generál Aleš Opata. Ten zhodnotil výcvik a dodal, že si chce ověřit schopnost českých ženistů také v Pobaltí, a to jak v jejich prospěch, tak v prospěch koaličních partnerů. Podle armádního generála je totiž zahraniční nasazení jednou z příležitostí, která dokáže dostatečně prověřit získané dovednosti v praxi.

Co to je Alianční předsunutá přítomnost

Alianční předsunutá přítomnost je jedním z hlavních zavedení Varšavského summitu, které bylo sděleno v červenci roku 2016. Celá úmluva tak spočívá ve vytvoření čtyř bojových uskupení s dostatečně posíleným praporem, které jsou umístěné v Polsku pod vedením USA, v Litvě pod vedením Německa, v Lotyšsku pod vedením Kanady a v Estonsku pod vedením Velké Británie. Příspěvky vojsk z členských států jsou tak akorát potvrzením tohoto závazku, který vyplývá z principu kolektivní obrany NATO. 

iZdroj fotografie: Depositphotos

Doteď působilo v Lotyšsku v rámci Alianční předsunuté přítomnosti eFP 6. úkolové uskupení, které operaci ukončilo koncem července tohoto roku. Jádro jednotky tvořilo především 56 příslušníků minometné čety 72. mechanizovaného praporu. Některé jednotky Armády České republiky tak již zkušenosti s Pobaltskými zeměmi mají a je otázkou, jak dlouho bude operace Alianční předsunuté přítomnosti eFP (Enhanced Forward Presence) trvat.

Zdroj: MOČR

Článek První nasazení českých ženistů v Lotyšsku jako součást Alianční úmluvy již běží na plný plyn se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Do Litvy odcestovaly dvě skupiny vojáků

Již na začátku července se do zahraničí, konkrétně do Litvy, přesunula první vybraná skupina vojáků. Pro dopravu využili vlak s technikou a doprovodem pro případ nouze. Zbytek vyvolených mužů odletělo 20. července z vojenského letiště v Pardubicích. České vojáky si na této misi vezmou pod křídla němci, kteří ji povedou. Mise se soustředí na kolektivní obranu NATO v době míru, krize a případného konfliktu. Velit celé skupině vojáků bude major Roman Dvořák.

iZdroj fotografie: Úřad vlády ČR

Jednotka se na akci připravovala téměř rok

Česká jednotka v Litvě zahrnuje celkem 131 vojenských příslušníků. Jedná se o vojáky z 252. protiletadlového oddílu, kteří jsou doplněni jejich kolegy ze zbývajících částí strakonického pluku a dalších útvarů Armády České republiky. Přípravy na tuto misi odstartovaly už téměř rok zpátky a dohlíželi na ni zástupci z nadřízených oddílů a Velitelství pro operace. Ještě před samotnou misí museli vojáci prokázat své dovednosti hned při několika testovacích zkouškách.

Důležitá spolupráce s ostatními členy NATO

Čeští vojáci si v Pobaltí zdokonalí schopnosti během společného výcviku s dalšími aliančními státy. Čeká je mimo jiné také zabezpečování protivzdušné obrany. Celá mise je pro vojáky velmi cennou zkušeností. Přestože se už někteří účastnili různých misí po celém světě, tato je pro samostatnou jednotku první. Velitel skupiny, major Dvořák, uvedl, že je tato mise nesmírně přínosná pro všechny zúčastněné vojáky. Budou si totiž moci rozvinout schopnosti ve spolupráci s ostatními jednotkami NATO.

iZdroj fotografie: Úřad vlády ČR

Samotní vojáci prozradili, že kromě svých vojenských dovedností si na této misi zdokonalí také své jazykové schopnosti. Ještě před samotným odjezdem museli být vojáci kvůli epidemiologickým opatřením v povinné karanténě. Kromě vojáků projdou těžkou zkouškou i jejich rodinní příslušníci, kteří bez nich budou muset vydržet.

Zdroj: MOČR

Článek Zkouška ohněm, vojáci ze Strakonic odcestovali do zahraničí. V Litvě je čeká speciální alianční mise se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mise pomohla k profesionalizaci české armády

Za devatenáct let působení zde sloužili vojáci ze strážních jednotek, chemické a biologické ochrany, rekonstrukčního týmu Lógar či polní nemocnice. Podle náčelníka Genrálního štábu Armády ČR, arm. gen. Aleše Opaty, pomohla afghánská mise obecně k profesionalizaci české armády, kdy vojáci získali obrovské bojové zkušenosti. Prověřili si svoji vycvičenost a připravenost v reálném boji, v praxi otestovali memorované taktické postupy, vyzkoušeli nejrůznější vybavení, zbraně a techniku.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Na základě získaných zkušeností z ostrých bojů ve složitém terénu (provincie Warda, Hílmand, Lógar, Kandhár či Fajzabád) se upravily postupy vedení bojové činnosti na zemi i ve vzduchu. Dále došlo k modernizaci zbraní, uniforem, spojovací techniky atd. Zkušenosti nabraly i letecké a logistické jednotky. Své znalosti rozšířili i lékaři během válečné chirurgie. Celkem se zde od roku 2002 vystřídalo na 11 500 vojáků, z toho někteří opakovaně. Čtrnáct vojáků během trvání mise bohužel zemřelo.

Návrat do vlasti se plánoval měsíce

Před samotným plánováním návratu je do místa nasazení vyslána odborná komise, která vybavení a materiál zhodnotí z hlediska dalšího využití, kategorizuje ho a porovná cenu za jeho přepravu s pořizovací cenou. Vzhledem k hospodárnosti české armády byla dovezena většina vybavení, výzbroje i techniky. Celkem bylo nutné vypravit tři velkokapacitní letouny Ruslan a jeden letoun Airbus, které přivezly celkem 170 tun materiálu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Veškerý dovezený movitý majetek Armády České republiky byl převezen do Centra podpory operací v Pardubicích-Semtíně. Zde bude vydezinfikován a následně bude zhodnocen jeho technický stav, popřípadě dojde k opravám k obnovení provozuschopnosti a bojeschopnosti. Poté bude s nejvyšší pravděpodobností předán jednotlivým útvarům po celé republice.

Výjimečná avšak předčasně ukončená mise

Ministr obrany Lubomír Metnar vyzdvihl výjimečnost afghánské mise hned z několika důvodů – jedná se vůbec nejdelší misi, které se Armáda České republiky účastnila, vystřídalo se zde nejvíce českých vojáků a také jich zde, bohužel, nejvíce zahynulo. Česká armáda nicméně v Afghánistánu úplně působit nepřestala. Stále je zde nasazená jednotka Vojenské policie KAMBA, jejímž úkolem je osobní ochrana členů diplomatické mise a obrana a ochrana objektu zastupitelského úřadu ČR v Kábulu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Ukončení vojenské mise v Afghánistánu je však podle mnohých vrcholných politických představitelů předčasné a může vést až k destabilizaci země. Lubomír Metnar sice zmínil, že země o českou podporu nepřijde, avšak je diskutabilní, zdali si udrží pokrok, který se tam za téměř dvacetileté působení odehrál. ČR se z Afghánistánu stáhla v souvislosti s tím, že ukončení mise oznámilo NATO. Podle některých zdrojů však již nyní dochází v zemi ke znepokojujícímu vývoji, který může vést k radikalizaci.

Zdroj: Armadaceskerepubliky, ČT24

Článek Česká republika výjimečně a předčasně ukončila misi v Afghánistánu. Naši vojáci zde působili celkem 19 let se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co dělat, když neznámá osoba klepe na dveře

Je důležité si uvědomit, že vloupání často začínají něčím neškodný, což může být například pouhé zaklepání na dveře. Lidé mnohokrát na klepání nereagují, protože si myslí, že po nich někdo něco zase chce. Avšak v případě, že je za dveřmi lupič, bude si akorát myslet, že je čistý vzduch. Důstojník Frisk doporučuje, abyste vždy reagovali způsobem, jakoby byl váš dům plný lidí a to i v případě, že tomu tak není. Poté vypněte domácí alarm a zapněte všechna světla v domě. 

iZdroj fotografie: Depositphotos

Zločince totiž odrazují místa, která jsou hodně nasvícená. Člověk by tak totiž mohl zahlédnout jejich obličej nebo jiné rysy. V případě, že můžete pozorovat cizince z okna nebo máte kamery, zkuste ho identifikovat. Pokud však nevíte, o jakou osobu jde a přijde vám poněkud zvláštní, je třeba volat policii. Firsk říká, že je na svobodě mnoho lupičů a pokud člověk zavolá policii a potvrdí identitu hledaného lupiče, rozhodně jim to pomůže chytit hledaného trestance. 

Co dělat, když je lupič v domě

Pokud se lupič dostal již dovnitř vašeho domu, situace nabírá úplně jiný spád. Pomyšlení na takovou věc je sice alarmující, ale je potřeba nepanikařit a zvolit jednoduché řešení. Prvním krokem by mělo být okamžité opuštění vašeho baráku či bytu a následné ukrytí v okolí, abyste mohli lupiče pozorovat. Až budete v bezpečí, ihned volejte policii. Ve vážných situacích je samozřejmě vhodné zvolit úplný útěk či se zabarikádovat se a počkat na policii.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V případě barikády je důležité připravit si také nějakou zbraň. Podle Friska to nemusí být střelná zbraň, postačí klidně baseballová pálka, pánvička či nůž. Pokud vás lupič objeví, snažte se bránit a zasáhněte ho do slabých míst, jako je krk nebo obličej. Policii volejte ihned poté, co budete v bezpečí, protože hovor bude nějakou chvíli trvat. Snažte se však lupiče sledovat, abyste ho dokázali popsat policii. Zaměřte se na oblečení, pohlaví, věku, rasy nebo popis jeho vozu a SPZ.

Co se ale stane, když budou doma pouze vaše děti?

Když někdo klepe na dveře, některé děti mají sklon otevřít a zjistit, o koho jde. Musíte je však takového nutkání zbavit a vysvětlit jim, co by se mohlo stát. Děti by nikdy neměly nikomu odemykat nebo otevírat dveře, zvláště pokud jsou doma samy nebo bez dozoru. Frisk doporučuje, abyste jim to zarili do hlavy a vyzkoušeli tzv. planý poplach: „Požádejte někoho, aby zazvonil na zvonek u dveří. Tím zjistíte, jestli se vaše dítě opravdu zachová tak, jak jste ho to učili.“

Zdroj: Safety

Článek Důstojník radí lidem, jak by se měli vypořádat s vloupáním. Vašim dětem by doporučil následující se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co jsou to Aktivní zálohy

Aktivní záloha je plnohodnotnou součástí ozbrojených sil České republiky a oficiálně vznikla na základě potřeb Armády ČR. Dobrovolníci, kteří chtějí pomoci v případě ohrožení vlasti se tak mohou zapojit do vojenského života. Její členové se během roku po několik týdnů aktivně věnují výcviku a ve zbylém čase chodí do svého civilního zaměstnání. Mají tak možnost kombinovat dvě povolání.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Příslušníci AZ jsou potřeba především pro doplňování ozbrojených sil za stavu ohrožení státu, při válečném stavu při živelných či ekologických katastrofách. Členem se může stát jakýkoli občan České repoubliky, který je ve věku od 18 do 60 let, prokáže trestní bezúhonnost a uzavře dohodu o zařezení do AZ. Během koronavirových opatření prováděli členové Aktivních záloh cvičení pomocí e-learningu. 

Provedli past na vozidlo a složili zátěžový test

29 záložníků nastoupilo na výcvik Aktivních záloh 74. mechanizovaného praporu Bučovice. Jedná se především o IT specialisty, kteří chtějí přispět k posílení obranyschopnosti České republiky. Dalšími členy jsou bývalí vojáci z povolání. Výcvik Aktivních záloh má za úkol především zdokonalení schopností a dovedností vojáků. Během výcviku se zdokonalovali ve střelbě z ručních zbraní, patrolování či bojových drilech.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Mezi zadanými úkoly je čekalo také vymyslet a provést past na vozidlo. Tu měli provést po několikakilometrovém přesunu a přenocování v lese. Na konci cvičení absolvoval každý z vojáků ještě zátěžový test. Velitel AZ a nadporučík Jiří Groll k provedenému výcviku prohlásil, že jej příslušníci nepřestávali překvapovat svým odhodláním, motivací a zápalem. 

Zdroj: AČR

Článek Návrat výcviku Aktivních záloh po koronavirové přestávce v plné síle se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nenahraditelný výcvik pro piloty

Vojáci měli být po cvičení schopni zvládnout a upevnit si jejich praktické dovednosti a návyky během letových aktivit v tomto složitém terénu. V horách a vysokých nadmořských výškách je řidší vzduch, mohou se zde vyskytovat vzdušné proudy a náhlé výkyvy teplot. Do zahraničí jezdí čeští piloti trénovat z toho důvodu, že u nás nejsou vhodné podmínky.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Francouzské výcvikové středisko

Jako nejvhodnější místo pro celý výcvik se ukázalo výcvikové středisko Sainte Léocadie. Bylo založeno už v roce 1960 a bylo součástí letecké školy francouzské armády. V poslední době ho využívá nejen místní armáda, ale také ostatní armády jako například Belgie, Velká Británie nebo třeba Německo. Velkou výhodu poskytují rozsáhlé horské oblasti, které jsou odděleny hlubokými údolími. Takovýto terén představuje pro piloty možnost zkoušky pilotování i v těch nejsložitějších terénech, s jakými se mohou v praxi setkat.

Důležité cvičení a spolupráce s Francouzi

Pro cvičení byly vrtulníky typu Mi-171Š/ŠM a piloti si osvojovali a zdokonalovaly své schopnosti létání ve vysokých výškách v horách. Součástí nácviku byla i agnoskace vhodných míst pro přistání v jednotlivých místech a následné přistání v tom nejvhodnějším. Ve spolupráci s francouzskou armádou provedli také několik zásobovacích letů s potřebným materiálem do špatně přístupných míst v horském terénu. V neposlední řadě si piloti také trénovali chování vrtulníků v krajních mezních limitech.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Nedílnou součástí výcviku je i letecký personál

Tento zvolený terén není výzvou jenom pro piloty vrtulníků, ale také pro personál, který zajišťuje veškerou potřebnou techniku. Jen díky těmto lidem a logistické podpoře se dá zorganizovat dostatečně kvalitní výcvik, který pilotům dá všechno, co potřebují. Všechno nešlo úplně podle plánu, když se objevila porucha vrtulníku. Ta se však během několika málo chvil podařila opravit a vzniklé zpoždění se podařilo dohnat.

Zdroj: MOČR

Článek Ve Francii proběhlo známé cvičení Mountain Flight, kterého se zúčastnili i vrtulníkáři z Náměště se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kapitán Igor Hásek přiblížil podrobnosti o výcviku

Podle velitele uskupení kapitána Igora Háska se úkolové uskupení NRF momentálně připravuje a vojáci nyní prochází pravidelným výcvikem. Kromě běžného výcviku je nutné, aby vojáci splnili i kurz přežití v tísni nazývaný S.E.R.E. úrovně B. Dvoutýdenní příprava zahrnuje jak střeleckou, chemickou, topografickou, spojovací a ženijní, tak zdravotnickou přípravu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Vojáci musí bezpodmínečně zvládnout kurz přežití v tísni

Vojáci, kteří jsou zařazeni do jednotek aliančních sil NRF musí splňovat mimo jiné jednu základní podmínku. Tou je úspěšné absolvování kurzu S.E.R.E. úrovně B.  Tato zkratka vyjadřuje anglická slova Survival (přežití), Evasion (únik), Resistance (odolnost) a v poslední řadě Extraction, což znamená vyzvednutí. Tento kurz je zvláštní v tom, že není určen pro skupinu vojáků, ale pouze pro jednotlivce.

Oproti běžným kurzům je tento rozdílný

V běžném vojenském kurzu jsou vojáci rozděleni do skupin minimálně po dvou, ve kterých společně řeší problémy. Tento kurz má však jednotlivce připravit na situaci, kdy bude z nějakého důvodu odloučen od zbytku, a musí si poradit s vlastní silou a hlavou.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

NRF zahrnuje všechny vojenské sektory

Síly rychlé reakce NATO se skládají z pozemního, námořního i leteckého sektoru. Jedná se o speciální alianční mnohonárodní jednotky, které jsou v pohotovosti a schopné zasáhnout prakticky kdekoliv a kdykoliv. Celá řada jednotlivých států pravidelně přispívá do jednotek NRF, včetně České republiky.

Zdroj: MOČR

Článek Armádní cvičení v Doupovských horách. Účastnili se ho logistici vyčlenění pro alianční síly NATO se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré desky nebo kusy dřeva

Ze dřeva se dá vyrobit skoro všechno. Například z jedné staré desky nebo pevné větve stromu se dá vyrobit provizorní luk, pomocí kterého s trochou šikovností ulovíte něco na zub. Stačí si najít vhodnou větev nebo desku, kterou na obou koncích nožem trochu zúžíte. Dále je třeba udělat na každém konci zářez pro upevnění provazu. Pokud však nebudete mít k dispozici právě ten, můžete ho nahradit třeba něčím jiným, co naleznete v přírodě, například liánou. Pak už stačí provaz nebo liánu jenom dobře našponovat a vyrazit na lov.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Kromě luku budete potřebovat pro úspěšný lov také šípy. Ty si jednoduše vyrobíte z tenkých, ale pevných větví. Aby byl šíp účinný, je nejlepší mu vyrobit nějakou kovovou špičku. Na tu se dá použít například obyčejná kuchyňská lžíce. Stačí nějakým způsobem oddělit tu část, kterou při jídle držíte v ruce, a upevnit ji na špičku šípu. Ke správnému vyvážení a směru letu šípu jsou také zapotřebí letky na jeho konci. Ty můžete vyrobit buď z obyčejné lepicí pásky, ptačího peří nebo třeba nějakých pevnějších listů.

Kopí pro lov ryb

Lžíce se dá kromě šípu použít také pro výrobu kopí, které může být účinné především pro lov ryb. Stačí ji celou zbouchat do placatého tvaru. K tomu vám spolehlivě poslouží kámen nebo jiný tvrdý předmět. Následně stačí najít vhodnou dlouhou větev a upravenou lžíci upevnit na její špičku. K tomu můžete využít buď zubní niť, plastové stahovací pásky, provaz nebo liány, které určitě najdete v lese.

Mravenčí larvy

Mravenčí larvy obsahují vysoké množství bílkovin a jsou vhodným řešením potravy v krizových případech. Pokud se však budete snažit larvy vybírat z velkých mravenišť, budou si je mravenci zodpovědně hlídat a nebude to vůbec jednoduché. Můžete je však jednoduše přechytračit. Stačí vzít kousek nějaké plachty, kterou dáte k mraveništi a přehnete její okraj tak, aby udělal takovou malou skrýš. Pak stačí mraveniště rozhrábnout a mravenci začnou nosit larvy do bezpečí – právě do přichystané plachty, odkud si je pak jednoduše vyberete.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Žáby jako potrava

Velká spousta lidí má vždy u sebe pinzetu. Ta je dobrá nejen na vytahování třísek, ale můžete pomocí ní také ulovit žáby, které představují úžasný zdroj potravy při boji o přežití. Stačí připevnit pinzetu na nějakou delší, ale pevnou větev a lov může začít. Špičky pinzety není třeba nijak ostřit, protože jsou dost ostré už tak. Musíte si však dát pozor na to, že pinzeta nemá protihroty, o které by se žába zachytila. Je tedy nutné ji bodnout, držet u země a chytit rukou, protože jinak by z pinzety vyklouzla.

Zdroj: Media Fireo

Článek Jak si zpestřit kempování? Jednoduché triky, které obstarají výživnou a teplou večeři se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Základní je znalost vícera metod

Aby byl voják v této oblasti řádně vycvičen, musí prokázat znalost několika možných metod násilných vstupů do objektů, přičemž ty se často diametrálně odlišují. Jedno však mají vyučované metody společné – vždy se soustředí na nejslabší článek celého objektu, což zpravidla bývají okna, či dveře, a skrze ten se snaží do objektu proniknout. A také, všem metodám nejprve předchází teorie či nutné školení a cvičný nácvik.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

První skupinou prostředků spadající do metody mechanického breachingu jsou různá páčidla, pákové kleště či beranidla. Druhým z vyučovaných způsobů je balistická metoda vniknutí, kdy se nejslabší článek (zpravidla zámek) odstřelí za použití speciálních nábojů brokovnicí. Třetí metodou vyučovanou na červnovém kurzu je breaching za použití náloživa. Jak z názvu vyplývá, jedná se o metodu nejnáročnější, kterou mohou provádět jen proškolení vojáci.

Breacher má obrovskou zodpovědnost

 Breacher je při násilném vstupu do objektů klíčovou osobou, právě on totiž odpovídá za správně zvolené prostředky a bezpečnost svých kolegů. Musí mj. zvážit jaké množství nálože a kam umístit, aby se jí použilo pouze nutné množství pro daný cíl, který má určitou odolnost. Pro někoho je tato oblast tvorby vlastního názoru a následného rozhodování, kdy je ponechán prostor pro kreativní řešení každého breachera, zátěž, jiní ji hodnotí kladně a získaná zodpovědnost je baví.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Po zkušenostech z letošního cvičení se posádky v Bechyni i v Prostějově shodují na tom, že podobné kurzy budou pořádat každý rok. Je ale dost pravděpodobné, že se uskuteční ještě jiný typ kurzů, a sice příprava instruktorů, kteří budou tuto problematiku vyučovat. Posádka 15. ženijního pluku v Bechyni přípravu instruktorů absolvovala na podzim roku 2020, ale pokud by se podobně měli proškolit vojáci napříč celou Armádou České republiky, můžeme tušit, že bude třeba instruktorů více.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR

Článek Vojáci Armády České republiky získávají výcvik v dalších klíčových oblastech. Násilné vniknutí do objektu již ovládají brilantně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Druhá světová válka se začala obracet proti Adolfu Hitlerovi

Rusové operovali na východě, britské a americké vojska se pomalu pohybovali přes Itálii na sever. Nejrychlejší cesta do Německa však vedla přes Francii, která zůstala nedotčena. Její napadení nepředstavovalo jednoduchý úkol. Němci s ním počítali a severofrancouzské pobřeží silně opevnili. Přeprava vojska přes kanál La Manche se jevila jako velké riziko. Úspěšnost mise závisela na složitém plánování celé situace do posledního detailu, protože se jednalo o největší námořní a vzdušnou invazi na světě.

iZdroj fotografie: Uživatel Hugh David Loxdale / Creative Commons / CC BY-SA

Plánování akce a důkladný průzkum terénu

Velitelé Spojeneckých sil stáli před obrovskou výzvou. Naplánovat tak velkou akci nebylo jen tak, a vyžadovalo to soustu zkušeností a přesné práce. Životy stovek tisíc mužů a svoboda milionů lidí v celé Evropě. To všechno bylo v sázce. Již několik měsíců před plánovanou invazí létaly několik tisíc hodin průzkumné letouny nad Francií, aby zajistily co nejvíce potřebných informací.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tento průzkum byl velmi nebezpečný, protože posádky neměly žádné zbraně, jen kamery pro snímání terénu, nepřátel a průmyslu. V roce 1942 přišel do BBC požadavek, aby zveřejnila pohlednice a fotografie z pobřeží Evropy. Následně tyto snímky v kombinaci s těmi leteckými pomohly spojencům vybrat místa přistání a vytvořit podrobné 3D modely terénu.

Důležitou roli hrál průzkum pláže a následné zkoušky

Spojenci potřebovali co nejlépe znát celé místo invaze. Z toho důvodu byly vyslány malé týmy v trpasličích ponorkách, které měly za úkol tajně prozkoumat vhodná přistávací místa na pláži. Důležité byly analýzy vodní hladiny, gradienty na plážích a německé obranné překážky. Pro jistotu také odebrali vzorky písku, aby zjistily, jestli v něm nebudou mít problém s pohybem spojenecká vozidla.

iZdroj fotografie: US Army / Creative Commons / Public Domain

Německo o plánované invazi vědělo

Němci se pod velením polního maršála Erwina Rommela připravili na plánovanou invazi. Přestože s jistotou nevěděli, kdy nebo v jaké síle přijde, počítali s ní. Nacisté měli přichystanou pevnou obranu, kterou tvořila velká palebná síla, různé překážky a minové pole. S touto výzbrojí si mysleli, že útok odrazí a vítězství se přikloní na jejich stranu.

Spojenci si pro invazi vybudovali vlastní přístav

Invaze o tak velkém rozsahu, jak byla plánována, vyžadovala obrovský přístav. Z toho důvodu se rozhodli spojenci vybudovat svůj vlastní. Během šesti měsíců byly postaveny dočasné přístavy „Mulberry“, na nichž se podílelo přibližně 55 000 pracovníků. Pro výstavbu potřebovali celkem 210 000 tun oceli a milion tun betonu.

iZdroj fotografie: National Museum of the U.S. Navy / Public Domain

Oklamání nepřítele a umělá armáda

Spojenci měli velmi efektivní plán. Nejprve chtěli oklamat němce, kteří by pak nevěděli, kde přesně k invazi dojde a tím pádem by byli ve velké nevýhodě. Hlavním krokem plánu bylo vytvoření falešné armády, která by zmátla nepřítele. Na silnice a pole byly umístěny figuríny tanků, nákladních automobilů a další vojenské techniky. Podél jihovýchodního pobřeží Anglie byly umístěny přistávací čluny. Spojenecká letadla i těsně před invazí shazovala figuríny parašutistů na jiné místo, aby udržela Nacisty v domnění, že k invazi dojde více na severu.

iZdroj fotografie: U.S. Army / Creative Commons / Public Domain

Klíč k úspěchu – zachování tajných informací

O skutečných plánech invaze věděli pouze nejstarší britští a američtí velitelé. Na jihu Anglie byl omezen pohyb již několik měsíců před plánovaným začátkem invaze. Vznikl pobřežní pás, který byl přístupný výhradně pro oprávněný personál. Při invazi se potvrdila myšlenka a připravenost spojenců. Němci byli velmi zmateni a nevěděli, přesný čas ani místo, kde skutečně dojde k invazi.

Zdroj: BBC

Článek Vylodění v Normandii aneb Jak začala největší invaze na moři? Dnu D předcházely velké přípravy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.