Španělé pošlou stovku vozidel

Poslední rozhodnutí španělské vlády mluví o tom že na Ukrajinu odejde stovka obrněných vozidel URO VAMTAC, uvádí Ukrinform. Doplní je pak munice a ráže 155 milimetrů, kolik kusů je přesně Španělsko na Ukrajinu dodá, nebylo specifikováno. Mluví se také i o několika střelách PAC-2 pro systém MIIM-104 Patriot. Ačkoli na první pohled nejde o něco mimořádného, není pochyb po tom že ruskou armádu musí takovéto dodávky trápit a v reality frontě nakonec i bolet.

iZdroj fotografie: Militarnyi (Ukrajinské vojenské centrum)

URO VAMTAC se nápadně podobá americkému vozidlu HMMWV, ale nemá s ním nic společného. Wikipedia uvádí, že když v 80. letech 20. století španělská armáda hledala nový typ lehkého obrněného vozidla, vypsala podobné parametry, jako má americký stroj. Ten byl mimochodem v soutěži konkurentem URO VAMTAC, ale Španělé nakonec dali přednost domácí produkci. Dovnitř se vejdou 4 vojáci, má maximální rychlost 135 km/h a dojezd 600 kilometrů. Na střechu lze umístit zbraně od kulometu přes granátomet až protitankovou střelu.

Munice pro Bohdany

I dodávky dělostřelecké munice mají podle názoru Armádního Zpravodaje pro Ukrajinu význam, i když se již nepotýká s jejím kritickým nedostatkem jako v minulosti. Ukrajina ale má stále větší počet dělostřelectva západní ráže. Jejím základním systémem je domácí houfnice 2S22 Bohdana. Defence-Ua uvádí, že jich je schopná vyrobit zhruba 30 až 40 kusů měsíčně. Je tedy jasné že i přes nějaké ztráty jsou dodávky pro ukrajinské dělostřelectvo klíčové.

Pokud se potvrdí i dodávka několika střel PAC-2 pro systém MIM-104 Patriot, bylo by to vítané posílení protivzdušné obrany i když pravděpodobně ne nějak významné. Wikipedia uvádí, že tento typ střel se hodí více k ničení klasických vzdušných cílů, jako jsou letadla nebo řízené střely, má jen velmi omezenou schopnost zasahovat proti balistickým raketám. Ale i řízené střely, například Ch-101, Rusko na Ukrajinu pravidelně odpaluje.

Článek Španělsko spěchá Ukrajině na pomoc, dny ruských pěšáků se chýlí ke konci. Mohutná dodávka je srovná do latě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně dohoda znamená a odkud se vzala částka 1,5 bilionu

Program Ukraine Support Loan vznikl právně 24. února 2026, tedy přesně ve čtvrtém výročí ruské invaze. Implementaci pro rok 2026 Rada EU finalizovala 23. dubna a první peníze začaly proudit už v červnu. Celková obálka činí 90 miliard eur, z toho 30 miliard pokrývá rozpočtovou a makrofinanční pomoc a 60 miliard je vyčleněno čistě na obranné kapacity. Právě těch 60 miliard eur, při kurzu kolem 25 korun za euro, dává v přepočtu přibližně 1,5 bilionu korun.

Británie do programu nevstoupila automaticky. Musela uzavřít zvláštní smlouvu a zavázat se ke „spravedlivému a přiměřenému“ finančnímu příspěvku odvozenému od hodnoty kontraktů, které její firmy získají. Dne 22. července 2026 pak účast Londýna formálně schválily státy EU zapojené do posílené spolupráce. Nejde tedy o pouhý politický slib, jde o podepsanou, ratifikovanou a už fungující finanční linku.

Tři programy, které se pletou: úvěr, SAFE a Nástroj pro Ukrajinu

Veřejná debata často směšuje tři různé věci, které je třeba odlišit:

• Ukraine Support Loan (90 mld. eur) – úvěr přímo pro Ukrajinu na roky 2026–2027. Kyjev z něj nakupuje obranu i pokrývá rozpočet. Británie sem právě získala přístup.
• SAFE (150 mld. eur) – fond pro společné obranné investice členských států EU, schválený už v květnu 2025. Slouží k přezbrojení samotných evropských armád, nikoli Ukrajiny. Británie sem přístup nezískala, jednání ztroskotala na sporu o výši britského příspěvku.
• Nástroj pro Ukrajinu – širší unijní rámec, v němž Británie získala reciproční přístup už 26. června 2026, tedy ještě před červencovou obrannou dohodou.

Červencový podpis tak nebyl prvním průlomem, ale klíčovým rozšířením na obrannou složku, kde se točí největší peníze. Jen pro rok 2026 Komise vyčlenila na obranné kapacity Ukrajiny až 28,3 miliardy eur a 30. června už vyplatila 3,9 miliardy eur výhradně na drony.

Jaké britské zbraně Ukrajina pravděpodobně nakoupí

Dohoda konkrétní systémy nejmenuje, ale dosavadní britské dodávky a výrobní kapacity naznačují tři hlavní okruhy:

Thales LMM/Martlet – lehká víceúčelová střela o hmotnosti kolem 13 kilogramů, navržená proti dronům, lehce obrněným vozidlům i malým plavidlům. Dosah se pohybuje kolem 8 kilometrů. Británie pro Ukrajinu už dříve objednala 650 kusů a následně dalších více než 5 000. Proti ruskému masivnímu nasazení dronů Šáhid a podobných typů je to přesně ten druh munice, který Kyjev spotřebovává v obrovských objemech.

MBDA Brimstone – přesná protitanková a úderná střela schopná zasáhnout rychle se pohybující vozidla, tanky, obrněnce i opevněné pozice. Využívá kombinaci radarového a laserového navedení, což jí dává schopnost operovat i za snížené viditelnosti. Srovnatelným systémem je americký AGM-114 Hellfire, ovšem Brimstone nabízí vyšší přesnost proti pohyblivým cílům díky aktivnímu radaru. Británie už Ukrajině dodala desítky těchto střel a výroba běží.

CAMM / Land Ceptor – pozemní protivzdušný systém s dosahem do 25 kilometrů, určený k ochraně vojsk a kritické infrastruktury. Rodina CAMM zahrnuje i variantu CAMM-ER s prodlouženým dosahem přes 45 kilometrů. V kontextu NATO jde o systém srovnatelný s americkým NASAMS, ovšem s modernějším aktivním radarovým naváděním střely. Pro Ukrajinu, která čelí každodenním raketovým a dronovým útokům na města i energetickou síť, je pozemní protivzdušná obrana doslova otázkou přežití civilní infrastruktury.

Proč Moskva zuří a co to znamená pro frontu

Kreml sice k samotné úvěrové dohodě nevydal izolované prohlášení, ale pařížský summit Koalice ochotných rámoval jako další nepřátelský krok Západu. A má důvod k nervozitě. Rozšíření dodavatelského okruhu o britské firmy znamená, že Ukrajina získává přístup k systémům, ve kterých je Británie světovou špičkou, tedy k řízeným střelám a protivzdušné obraně. To jsou přesně segmenty, které ruské armádě komplikují život nejvíc: protivzdušná obrana chrání ukrajinská města před raketami a drony, přesné střely typu Brimstone ničí ruskou obrněnou techniku a logistiku.

Neznamená to, že se fronta přes noc zhroutí. Znamená to ale vyšší hustotu ukrajinské obrany a úderů v období 2026–2027, kdy program počítá s desítkami miliard eur na zbrojní nákupy. Rychleji se projeví dodávky munice, dronů a lehčích střel, pomaleji komplexnější systémy protivzdušné obrany. Podle nás je skutečný zlom v tom, že Kyjev přestává být závislý na úzkém okruhu evropských dodavatelů a získává konkurenční prostředí, které tlačí na cenu i rychlost.

Český paradox: platíme, ale nerozhodujeme

Pikantní detail celého příběhu se týká Česka. Spolu s Maďarskem a Slovenskem se Praha rozhodla program Ukraine Support Loan nepodpořit, a proto byl přijat režimem posílené spolupráce 24 členských států. Česko tak nehlasovalo ani o schválení britské účasti 22. července. České zbrojní firmy přitom jako subjekty z EU zůstávají v oprávněném dodavatelském okruhu, formálně se jejich pozice nezhoršila. Reálně ale čelí tvrdší konkurenci: britské firmy nově získaly přímý přístup ke kontraktům a v oblastech jako protivzdušná obrana a řízené střely mají co nabídnout.

Dohoda z Paříže není zázračná zbraň, která válku ukončí jedním úderem. Je to ale finanční a průmyslový mechanismus, který Rusku systematicky prodražuje každý den konfliktu, a to je přesně ten druh tlaku, který Moskva snáší nejhůř.

Článek Rusové zuří, EU otevře Ukrajině přístup k britským zbraním za 1,5 bilionu Kč a „Rusáci“ pocítí peklo na zemi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Matematika opotřebování: proč čísla mluví proti Moskvě

Jádro Foltýnovy teze není geopolitická spekulace, ale aritmetika. Ruské ztráty podle něj už čtvrtý měsíc v řadě převyšují nábor nových vojáků. Každý čtvereční kilometr, který ruská armáda na frontě získá, stojí podle jeho odhadu 100, 200, někdy i 400 vojáků. Ukrajinská strana přitom podle Foltýna vědomě obchoduje malé územní ztráty za obrovské ruské lidské náklady.

Tato logika má svou materiální oporu. Ukrajina vybudovala hluboký dronový systém, který omezuje ruské možnosti desítky kilometrů za frontovou linií. Podle údajů ukrajinské Národní bezpečnostní a obranné rady má země kapacitu vyrábět přes 8 milionů FPV dronů ročně a zapojuje více než 160 výrobců. Foltýn k tomu dodává, že ukrajinská armáda zvládla logisticky integrovat desítky různých zbraňových systémů od různých dárců, což by většinu evropských armád paralyzovalo.

Výsledek? Armáda, která zastavila sílu vydávanou Kremlem za „druhou na světě“, je dnes podle Foltýna nejsilnější bojovou armádou v Evropě. Má největší zkušenost, nejsilnější vůli a technologický náskok v oblasti, která definuje moderní bojiště.

Čína jako tichý vítěz a ruská past

Jeden z nejzajímavějších momentů rozhovoru se netýká fronty, ale geopolitiky za ní. Foltýn tvrdí, že skutečným vítězem války, bez ohledu na její výsledek, je Čína. Rusko podle něj válkou ničí vlastní budoucnost a propadá se do stále hlubší závislosti na Pekingu: na průmyslových vstupech, technologiích i ekonomickém kyslíku.

A pak přichází pointa, která stojí za pozornost: skutečné riziko pro Rusko po válce neleží na západě, ale na východě. Sibiřský prostor a jeho zdroje jsou pro Čínu dlouhodobě lákavé. Putin se podle Foltýna zapíše jako jeden z „mohylářů“ Ruska, člověk, který impérium nepohřbil zvenčí, ale zevnitř.

Je fér dodat, že jde o Foltýnovu geopolitickou dedukci, ne o bezprostředně měřitelný fakt. Ale logika závislosti je viditelná i bez analytického vzdělání: země, která se odstřihla od západních technologií a trhů, nemá kam jinam jít než do čínské náruče. A ta náruč má svou cenu.

Co Foltýn vytýká Česku, a co říkají čísla

Foltýn je ve vztahu k české podpoře Ukrajiny kritický. Podle jeho slov je Česko „pod evropským průměrem v tom, co jako stát dává Ukrajině“, zatímco čeští občané patří k nejštědřejším v Evropě. Tvrdí také, že česká muniční iniciativa zajistila téměř polovinu granátů, které Ukrajina vypálila, což je ovšem jeho tvrzení z rozhovoru, které se v otevřených zdrojích nepodařilo nezávisle ověřit.

Proti tomu stojí oficiální data: Ministerstvo obrany ČR už v únoru 2024 uvádělo vojenskou pomoc přesahující 6 miliard korun a výcvik 4 300 ukrajinských vojáků v rámci mise EUMAM. Všechny členské země NATO navíc podle výroční zprávy Aliance za rok 2025 splnily nebo překročily hranici 2 % HDP na obranu. Foltýnova výtka tedy míří spíš na celkovou ambici a tempo než na absenci pomoci.

Zvlášť ostrý je v oblasti dronů. Český plán počítá s výdaji přes 350 milionů korun v roce 2026 a s 3 000 bezpilotními systémy do roku 2028. Foltýn to označuje za řádově méně, než by bylo potřeba. Když Ukrajina vyrábí miliony dronů ročně, tři tisíce kusů za dva roky skutečně vypadají jako jiná liga.

Strategická komunikace: zrušený úřad, nezrušený problém

Foltýn byl od května 2024 do října 2025 vládním koordinátorem strategické komunikace. Po jeho rezignaci funkce zůstala neobsazená a v únoru 2026 byla formálně zrušena, stejně jako celý odbor strategické komunikace na Úřadu vlády. Paradox: starší bezpečnostní usnesení, která po státu budování systému strategické komunikace vyžadují, zrušena nebyla. Úkol tedy formálně existuje, ale centrální kapacita pro jeho plnění zmizela.

Foltýn to vysvětluje absencí politické vůle. Část politiky podle něj dává přednost krátkodobému zisku před obhajobou hodnot. Ve chvíli, kdy Rusko vede kromě kinetické války i válku informační, je to podle něj rezignace na obranu vlastního prostoru.

Učit se od těch, kdo bojují

Nejpraktičtější část rozhovoru se týká přenosu zkušeností. Foltýn opakovaně zdůrazňuje, že bojová zkušenost je na válce nejcennější komodita, a v evropském měřítku ji dnes ve velkém má jen Ukrajina. Evropské armády by se podle něj měly systematicky učit od Ukrajinců: rozšířit společný výcvik, vtahovat ukrajinské poznatky do vlastní přípravy, propojovat dodávky zbraní s výměnou know-how. Ministerstvo obrany ČR potvrzuje, že kontakt s ukrajinskými vojáky s bojovými zkušenostmi už dnes přináší české armádě cenné poznatky.

Zároveň ale Foltýn varuje před iluzí, že po případné porážce Ruska nastane klid. „Denacifikace“ Ruska po vzoru poválečného Německa by vyžadovala okupaci, a tu u země této velikosti nikdo neplánuje ani nemůže provést. Z toho plyne nepříjemný závěr: jakýkoli scénář po konci války bude pro okolí i pro samotné Rusko nebezpečný.

Foltýn může mít pravdu v diagnóze a mýlit se v načasování, sám přiznává, že před únorem 2022 podcenili ochotu Kremlu k tak „iracionálně arogantní chybě“. Ale jeho centrální argument, že o evropské bezpečnosti se rozhoduje rychlostí, jakou dokážeme Ukrajinu vyzbrojit a převzít její zkušenosti, je těžké odmítnout. A na ten žádný termín rozpadu impéria čekat nemusíme.

Článek „Pád Ruska je blízko.“ Otakar Foltýn v rozhovoru vysvětlil, proč Putin nemůže proti Ukrajině vyhrát. Prohrál už na začátku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Polsko poslalo tanky i další techniku

Vojenská pomoc Polska napadené Ukrajině je velmi rozmanitá. Netýká se pouze dodávek zbraní, ale v částce 103 miliard korun je zahrnuta i oprava vojenské techniky, výcvik ukrajinské armády a další položky, uvádí GeekWeek. Technika je ale nejspíše nejdůležitější, tvoří ji třeba 318 tanků, 586 obrněných vozidel, 137 dělostřeleckých systémů, 10 bojových letadel a stejný počet bitevních vrtulníků, nebo stovky přenosných protiletadlových systémů. Kreml musí z takových dodávek pochopitelně zuřit, jelikož mu to výrazně komplikuje tažení.

„Co Írán světu udělal?,“ nechápou Češi. Je toho hodně. Válka jenom tak neskončí, Američané jsou připraveni útočit na Írán půl roku

Mezi tanky dodanými Polskem na Ukrajinu bylo několik Leopardů 2A4, T-72 nebo PT-91 Twardy, což je dle ArmyRecognition významná polská modernizace T-72. Zůstal jí kanon ráže 125 mm, ale dostala nový systém jeho stabilizace a řízení palby, což značně zvýšilo schopnosti. Její ochranu pak zvyšuje instalované reaktivní pancéřování polské konstrukce a disponuje systémem upozorňující na laserové zaměření, což je důležité například při zaměření ruskými střelami, jakou je 9M133 Kornet, upozorňuje Armádní Zpravodaj.

Došlo k posílení dělostřelectva i letectva

Významná byla také oblast dělostřelectva, protože jak v množství houfnic, tak munice do nich, tahala Ukrajina ve válce dlouhou dobu za kratší provaz. Polsko jí dodalo sovětské 2S1 Gvozdika ráže 122 mm, ale hlavně pak domácí AHS Krab. Jedná se o konstrukci spojující podvozek jihokorejské houfnice K9 Thunder a britské věže AS-90M Braveheart, uvádí Wikipedia s tím, že užívá dělostřeleckou hlaveň západní ráže 155 mm o délce 55 ráží, a dokáže zasahovat cíle s běžným střelivem na vzdálenost 40 km. Jde tedy o moderní západní zbraň.

Video: tak tvrdou odplatu Rusové nečekali. Ukrajinci zasypali doněcké letiště balistickými raketami ATACMS a střelami Storm Shadow

Polsko pomohlo i ukrajinskému letectvu, dodat mu mělo zatím 10 bojových letadel Mikoyan MiG-29 Fullcrum. Wikipedia uvádí, že jde původem o sovětské víceúčelové letouny zavedené do výzbroje v 80. letech 20. století, a protože je má ve výzbroji i Ukrajina, nemusela na ně přeškolovat své piloty a mohla je okamžitě nasadit do boje. Používá je nejenom k bombardování ruských cílů na frontě, například za pomoci klouzavých pum, ale rovněž pomáhají chránit ukrajinský vzdušný prostor hlavně proti útokům ruských dálkových dronů.

Článek Polsko se nebojí a rozkrývá rozsah pomoci Ukrajině. Putin není nadšený, co všechno jí poslalo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Speciální drony, které srazí ruské Gerany

Ukrajina čelí ruskému bombardování prakticky každý den, a snad vždy jsou do něj zapojeny dalekonosné drony Shahed 136, potvrzuje Generální štáb ozbrojených sil Ukrajiny. Původ mají sice v Íránu, ale Rusko je vyrábí v licenci pod označením Geran-2. Dolet mají až 2 000 km, na něž unesou 50kg hlavici, a ukrajinská PVO je není schopna pochytat všechny.

Putin s obavami sleduje další kroky NATO. Už mu odmítá trpět neustálé útoky, zvažuje agresivnější reakce

Vymyslela proti nim nicméně i speciální stíhací drony, tzv. interceptory, které jsou mimořádně účinné. Dokazuje to i nedávný rekord, kdy jich ukrajinský voják sestřelil za jedinou noc 24. Nemá však dostatek prostředků k ochraně všech pozic, což se snaží změnit i česká sbírka nazvaná „Charlie One“ nazvaná po přezdívce Karla Řehky, armádního generála a náčelníka generálního štábu Armády České republiky, jemuž tak říkají kolegové odjakživa.

Ten je také předsedou Skupiny D, která za sbírkou stojí, a vysvětlil, že je cílem zejména ochrana civilistů, proti nimž Rusové často drony Geran-2 vysílají. Příkladem, že se to děje, je útok na školku v Charkově, v níž se v době útoku nacházelo 48 dětí. Všechny přežily, ale budova byla z velké části zdevastovaná, uvádí BBC, a dokazuje to, že na ni Rusové mířili zcela záměrně.

Ukrajinci nevědí, kdo bude pilotovat nové stíhačky. Sen o jednom z největších letectev Evropy se rozpadá

I proto se snaží sbírka „Charlie One“ zásobit Ukrajinu drony, na něž může přispět každý. „CHARLIE ONE je specializovaný obranný dron určený k likvidaci útočných dronů před dosažením jejich cílů v bezpečné vzdálenosti od obydlených oblastí. Startuje během několika minut, vyhledá vzdušnou hrozbu, sleduje svůj cíl a zničí ho přímo ve vzduchu. Dokáže operovat ve dne i v noci,“ uvádí CharlieOne s tím, že z taktických důvodů nezveřejňuje výrobce ani parametry.

Redakce Armádního Zpravodaje nicméně připomíná, že mívá takový interceptor podobu krátké střely s křídly, díky nimž může létat jako klasické letadlo, ač startuje kolmo za pomoci čtyř rotorů, takže ho lze vypustit kdekoliv. WildHornets vysvětluje, že se jedná o hybrid, který umí okamžitě odstartovat bez dlouhé přípravy a srazit Geran-2 z oblohy dříve, než bude pozdě.

Ukrajinci se přizpůsobili změně ruské taktiky. Drtí je fragmentační municí, která je totální masakr

Jeden dron v české sbírce má stát 60 000 Kč, dodací lhůta je 4 až 5 týdnů, a nabízí 80% úspěšnost sestřelu. Ovšem i přesto, že ruská armáda prokazatelně a opakovaně útočí na civilisty, jsou někteří Češi názoru, že by Skupina D rozhodně pomáhat neměla, protože jde o přímou dodávku zbraní jedné z válečných stran, což vtahuje NATO do ozbrojeného konfliktu.

To je ovšem nesmysl, protože členské země NATO působí jako dodavatelé zbraní, materiálu nebo informací, stejně jako finančních prostředků, ale přímo jeho zbraně ani vojáci proti Rusku žádné akce neprovádí. Navíc je třeba zdůraznit, že přijímá ruská armáda dlouhodobě pomoc třeba od Severní Koreje, Íránu nebo Číny, a tyto země také nejsou oficiálně ve válce s NATO.

Video: 2 ukrajinští speciálové rozprášili mnohonásobnou přesilu. Rusové to potupně „projeli“

Ačkoliv by to tedy někdo mohl brát jako záminku pro rozpoutání války s nejsilnější vojenskou aliancí světa, NATO, šlo by uplatňovat stejnou logiku i na „tiché společníky“ Ruska. Vedle toho je dobré připomenout, že Vladimir Putin provokuje evropské země dlouhodobě a vyhrožuje řadě zemí, takže Rusko jednoznačně představuje bezpečnostní riziko.

Článek Češi se rozčilují kvůli sbírce na drony pro Ukrajinu. „Máme za cíl vybrat co nejvíce finančních prostředků,“ tvrdí náčelník Karel Řehka se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

ČR získala refundace, zbrojní zakázky i zkušenosti

Česká pomoc ukrajinskému lidu patří mezi výrazné, ačkoliv jsme poměrně malá země. Za zmínku stojí jak jednotlivé balíčky zbraní, munice a techniky, tak finanční pomoc nebo výcvik vojáků – v roce 2024 například vycvičila AČR několik tisíc ukrajinských vojáků, stejně tak muniční iniciativa vedená ČR, která zajistila Ukrajině více než 2 miliony dělostřeleckých granátů.

Kdysi radikální fotbaloví fanoušci, dnes speciální jednotka, jíž se Putin bojí. Devastuje mu armádu tam, kde běžní vojáci selhávají

Samotnou pomoc České republiky lze rozdělit do pěti oblastí, vysvětluje vláda ČR. Tou první jsou dary nepotřebné techniky a munice ze skladů armády, z nichž bylo od roku 2022 dodáno Ukrajině celkem 390 kusů nepotřebné techniky a desítky tisíc kusů velkorážové munice různých druhů v celkové účetní hodnotě 5,77 miliard korun – včetně tanků, vrtulníků, bojových vozidel pěchoty, houfnic nebo obrněných kolových vozidel, upřesňuje Ministerstvo obrany ČR.

Druhou oblastí je finanční příspěvek na vojenskou asistenci Ukrajině, která obdržela od České republiky vojenský materiál za 6,5 miliard korun pořízený výhradně u českých výrobců za ceny stejné nebo nižší, než jaké měli zahraniční partneři, včetně Ukrajiny. V rámci muniční inciativy pak ČR zafinancovala 1,7 miliardy Kč z celkových 93,3 miliard Kč od zahraničních dárců.

Ukrajinci smutní, 71 švédských Gripenů nedostanou. Jsou přitom ideální do jejich podmínek

Neméně důležité oblasti pomoci pak tvoří výcvik ukrajinských ozbrojených sil na území ČR i v okolních zemích za 334 milionů korun, národní příspěvky do Evropského mírového nástroje (EPF), Komplexního balíčku pomoci NATO (NATO CAP) a též do fondu Dronové koalice ČR. Česká republika celkem přispěla 3,1 miliardy korun. Mnohem více se jí však vrátilo.

Odměnou za pomoc byly totiž mnohé refundace, ať už finanční z Evropské unie, nebo materiální z Německa a Spojených států amerických, což potvrzuje i dodávka 28 tanků Leopard 2A4, dvou vyprošťovacích vozidel Buffalo a 8 vrtulníků H-1 v celkové hodnotě 23,7 miliard korun. Finanční refundace pak dosahovala 1,3 miliardy Kč, takže celkem ČR získala zpět 25 miliard.

Video: Ukrajinci nabídli Rusům kapitulaci, ale odmítli. Záběry z helem ukazují, jak je postupně z velkého úkrytu vypráskali

Armádní Zpravodaj nicméně připomíná, že to zdaleka není to jediné. Ukrajina totiž vytvořila řadu velkých zbrojních zakázek u českých firem, a například útočné pušky CZ BREN 2 si dokonce vyrábí v licenci sama. Výrobci to přináší peníze, může zapracovat poznatky z reálného boje, a do budoucna získat kontakty. Totéž pak platí pro české houfnice Dana M2, které jsou podle ArmyRecognition v ukrajinské armádě ceněné pro dostřel i rychlost střelby.

Článek Pomoc Ukrajině se ČR vyplatila. Sice vydala přes 17 miliard, ale vrátilo se jí to s tučnými úroky. Získala i nezaplatitelné zkušenosti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

V hlavní roli odminovací vozidla Božena 5

Slovensko poskytlo ukrajinské armádě například letouny MiG-29 nebo systémy protivzdušné obrany S-300, za což současná vláda později stíhala minulého ministra obrany, která také krátce po nástupu k moci zrušila tehdejší plánovaný 14. balíček pomoci pro Ukrajinu. Armádní Zpravodaj připomíná, že Robert Fico, premiér slovenské vlády, zastává proruské názory.

Video: Ukrajinci dali Rusům zakusit vlastní střelu Dlouhý Neptun s dosahem 1 000 km. Ropná rafinerie skončila v plamenech

„S radostí oznamuji, že jsme společně s ministrem Šmyhalem (ukrajinský ministr obrany) právě podepsali memorandum o 14. podpůrném balíčku, který poskytne Ukrajině pomoc při odstraňování min, a také další ženijní a zdravotnické prostředky,“ řekl Robert Kaliňák při svém pondělním projevu na třetím Mezinárodním fóru obranného průmyslu (DFNC3).

Mezi ně patří i myšlenka, že dodávkami zbraní Západ jenom prodlužuje válku s Ruskem, což v praxi znamená, že pokud by se všichni řídili jeho slovy, prakticky by Ukrajinu obětovali. S agresorem by navíc velmi rád obchodoval, zájem má především o levnější ruský plyn a ropu, ale Ukrajinci opakovaně útočí na infrastrukturu, která by jejich transport umožňovala.

Rekordní dolet na maximu možného: Ukrajinské drony zasáhly ropnou rafinerii 2 000 km od hranic. Rusko už neví, jak se bránit

O to překvapivější je, že Slovensko nějakou pomoc posílá. Na druhou stranu to neznamená, že by na válce neprofitovalo, jelikož přijalo zakázku na výrobu houfnic Zuzana 2 od německého ministerstva obrany, které je průběžně na Ukrajinu dodává, uvádí ArmyRecognition. Parametry jsou docela povedené, neboť nabízí dostřel 41 km, s raketovými projektily přes 50 km.

Rychlost střelby je 5 ran za minutu, uvádí Wikipedia, takže je lze považovat za srovnatelné s ukrajinskými 2S22 Bohdana, jejichž výroba rekordně vzrostla. Vedle toho se snaží Slovensko s Ukrajinou rozvíjet obrannou spolupráci, což má být jedním z hlavních témat. Ukrajinských ministr obrany uvedl, že má jeho země obdržet ze Slovenska pět odminovacích vozidel Božena.

Video: Ruský S-400 vůbec nezvládal taktické balistické rakety ATACMS, i když měl. Podařilo se jim rozmetat celou baterii

Ministerstvo obrany ČR vysvětluje, že jde o dálkově ovládaný samojízdný odminovací stroj určený k plošnému odminování terénu od protipěchotních i protitankových min. Jeho pracovní rychlost vychází na 4 až 9 km/h, a funguje na principu válce, který je přivede k výbuchu. Ovládat ho lze na dálku až 5 km, a nabízí vysokou odolnost, až 9 kg TNT, proti výbuchům.

Článek Slovensko se probralo a poprvé za 2 roky poskytne Ukrajině vojenskou pomoc. I přesto, že ji proruský Robert Fico dlouho blokoval se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M110A2 mají nejlepší za sebou, tak doslouží

Ukrajina má dostat od řeckého ministerstva obrany 60 samohybných houfnic M110A2, které jsou výsledkem modernizace původní M110A1. Do výzbroje byly zařazeny roku 1977, jde tedy o velmi letitou konstrukci, která rozhodně nesplňuje požadavky dnešního bojiště, ale v době nedostatku takových systémů si ukrajinská armáda nemůže vybírat a bere doslova cokoliv.

Rusko už nebude nikdy v bezpečí. Ukrajinci obešli Západ a vytvořili střelu tak mocnou, že mu zasadí rány na 3 000 km

Jedná se původně o americké dělo s hmotností 31,2 tun, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že bude na Ukrajině o něco vyšší, protože ji vybaví nějakou přídavnou ochranou, aby ji nebylo tak snadné zničit. Její předností je ráže 203 mm, což znamená, že budou projektily v místě dopadu opravdu ničivé, ale na druhou stranu má poměrně krátký dosah.

Wikipedia vysvětluje, že vychází s běžnými projektily na 16,8 až 25 km, s raketový poháněnými potom na 30 km, ale ani jedno dnes není uspokojivá hodnota. Houfnice tak bude muset armáda používat relativně blízko fronty, což znamená vyšší riziko jejich zničení drony, event. děly, a to včetně tažených, protože třeba ruská D-30 dostřelí přes 20 km, uvádí Wikipedia.

Spolu s houfnicemi do nich má Ukrajina dostat také 150 000 granátů, z nichž bude 30 tisíc tzv. kazetových M509A1, kdy každý obsahuje 180 kusů submunice. Účinné jsou hlavně proti živé síle a málo pancéřované technice, ať už pozemní nebo letecké, pakliže je zaparkovaná. Transport má přitom proběhnout přes Českou republiku, ale bližší informace nejsou známy.

Video: Silná rána pro ruský ropný průmysl i armádu. Ukrajinci na 800 km zasáhli 2. největší ropnou rafinerii, zpracuje 6,4 % produkce

Houfnice je jinak vhodná k ničení pevněných pozic, velitelských stanovišť, muničních skladů a dalších strategických cílů. V zemích NATO byla od roku 2000 vyřazována jako zastaralá, a Řecko je de facto poslední zemí Evropy, která ji ještě používá. Jelikož jich má mít ve výzbroji 145, je zřejmé, že s nimi ještě nějakou dobu počítá, ačkoliv je rovněž nahrazuje lepšími.

Článek Slušná posila: Řecko pošle přes ČR na Ukrajinu dosloužit 60 těžkých houfnic ráže 203 mm, a přidá k nim i kazetovou munici se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západu pomalu dochází s Ruskem trpělivost

Aby konflikt zbytečně neeskaloval a ruský prezident Vladimir Putin se nemohl odvolávat na to, že ukrajinská armáda devastuje jeho zemi, takže má plné právo v agresivní válce pokračovat, zakázali západní spojenci Ukrajině používat střely s plochou dráhou letu proti cílům na území Ruska. To se však změnilo poté, co Západu konečně došlo, že V. Putin není diplomat.

Ukrajinci budou zažívat těžké časy. Ruská armáda táhne na jejich druhé největší město, kde připravuje letní ofenzivu, míní odborníci

Své podmínky si snaží prosadit za každou cenu, a jak opakovaně ukázal, nedělá mu problém hnát do války klidně celý národ. Armádní Zpravodaj ostatně začátkem května 2025 upozornil na slova Dmitrije Peskova, mluvčího Kremlu, podle nějž je Rusko připraveno okamžitě mobilizovat jako za druhé světové války. Jenom pro představu, v roce 2025 má mít zhruba 144 milionů obyvatel, a jak zhodnotila studie ISW, současným tempem bude Rusko dobývat Ukrajinu 83 let.

Zdá se ovšem, že Vladimirovi Putinovi nedělá problém zavléct celou zemi do dlouhotrvající války bez rychlých výsledků. Znelíbil se tak dokonce i americkému prezidentovi Donaldu Trampovi, který na své sociální síti Truth napsal, že se úplně zbláznil.

Evropa zjistila, že Rusko sama neporazí, jelikož nedokáže pro Ukrajinu vyrobit dostatek zbraní. Američané pro ni ale mají plán

„Vždy jsem měl s Vladimirem Putinem z Ruska velmi dobré vztahy, ale něco se mu stalo. Úplně se zbláznil! Zbytečně zabíjí spoustu lidí, a to nemluvím jen o vojácích. Rakety a bezpilotní letouny jsou stříleny na města na Ukrajině, a to zcela bezdůvodně. Vždy jsem říkal, že chce CELOU Ukrajinu, ne jen její část, a možná se to ukazuje jako správné, ale pokud to udělá, povede to k pádu Ruska!,“ rozčílil se s tím, že kdyby byl tehdy prezident, k válce by nedošlo.

Výsledkem ruského neoblomného postoje je, že západní země – konkrétně Francie, Velká Británie, Německo a Spojené státy americké – přehodnotili zákaz užívání střel s plochou dráhou letu proti cílům v Rusku, a Ukrajina má nyní volnou ruku. Německý kancléř Friedrich Merz 26. května 2025 v rozhovoru sdělil, že: „Pro zbraně dodávané na Ukrajinu již neexistují žádná omezení doletu – ani od Britů, ani od Francouzů, ani z naší strany, ani od Američanů.“

Nizozemsko příští týden ukončí dodávky F-16 Ukrajině. Odhalilo zároveň celkové počty – jde o desítky kusů

Dodal, že se tak Ukrajina nyní může bránit například údery na vojenské pozice na ruském území, což dříve dělat nemohla – tedy nikoliv těmito západními zbraněmi, a tak k tomu využívala drony s dlouhým dosahem, které vyvinula. V případě střel má k dispozici:

• Storm Shadow / SCALP-EG z Velké Británie / Francie (jde o stejnou střelu, akorát s jiným označením) odpalované ze Suchoje Su-24M
• ATACMS z Ameriky odpalované z raketometů M142 HIMARS a M270
• GLSDB (kombinace malé bomby s plochou dráhou letu s raketovým motorem) odpalovaná z raketometů M142 HIMARS a M270
• Harpoon z Ameriky (protilodní střela, ale v některých variantách může útočit i na podzemí cíle) odpalované z pozemních platforem i lodí

Otázkou je, zda – nebo spíše kdy – dodá Německo na Ukrajinu své střely s plochou dráhou letu KEPD-350 Taurus. Zatímco minulý rok to striktně odmítalo, v dubnu 2025 uvedlo, že k tomu může dojít, pokud nebudou použity proti cílům v Rusku. To se však změnilo, takže je pravděpodobné, že je napadená země obdrží také, i když to zatím nikdo oficiálně nepotvrdil.

Záběry ukazují, jak Ukrajinci zapálili ruský vlak s palivem. Požár to byl mohutný a způsobil vážné narušení logistiky

Armádní Zpravodaj vybral v listopadu 2024 několik ruských systémů, které mají možnost střely zachytit, je však důležité připomenout, že nikoliv s příliš vysokou úspěšností – navíc nemá těchto systémů dostatek, aby pokrylo celé území frontové linie, natož vnitrozemí.

Střely s plochou dráhou letu se vyznačují dlouhým dosahem – u Storm Shadow to je až 400 km, zatímco u Taurusu o sto více, kdežto Harpoon doletí do 140 km, potvrzuje Wikipedia. Zároveň mají silnou bojovou hlavici, která si poradí i s odolnými cíli, jakými jsou bunkry nebo opevnění. K těm letí obvykle vysokou podzvukovou rychlostí těsně nad terénem, aby je bylo obtížné zaměřit radarem a sestřelit. Jsou navíc velmi přesné, většinou v řádech několika metrů.

Článek Rusko na sebe přivolalo zhoubu, s jakou se bude vypořádávat jen těžko. Západ povoluje Ukrajině útoky dříve zakázanými střelami se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinský prubířský kámen

Je pravdou, že jsou západní tanky technicky nejpokročilejší na světě. Platí však, že mají i velké slabiny, které se nyní naplno projevily v bojích na Ukrajině, a v poslední době o nich začala informovat i mainstreamová media jako německá ARD nebo britský TheTelegraph. Hlavní stesky padají na pýchu německého průmyslu, a sice Leopardu 2, ale ani britský Challenger 2 a americký M1A1 Abrams nezůstaly ušetřeny.

Britské královské letectvo vyprovodilo hned tři ruské letouny, které kroužily nad Pobaltím. Včetně dvou těžkých stíhačů

V čem jsou největší problémy se západními tanky? Nejvíce Ukrajince trápí nedotčená možnost oprav a údržby přímo v poli. I systémy nepoškozených tanků jsou velmi komplikované a potřebují specialisty, speciální nástroje a zařízení. Obrněnce proto musí být staženy k údržbě do týlu, či dokonce odvezeny do továren v zahraničí.

iZdroj fotografie: Uživatel Airwolfhound / Creative Commons / CC BY-SA

Tanky tak nejenom, že chybí na bojišti, ale extrémně to prodražuje i jejich provoz. Navíc musí být v takto moderních strojích vše dokonale synchronizované. Pokud totiž plně nefunguje jeden systém, ovlivňuje bojeschopnost celého tanku, což u jednoduchých konstrukcí z dob SSSR neplatilo a bylo snadné vést palbu i bez elektronické podpory míření.

Dědictví studené války

Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že je obrovský problém už v samotné koncepci všech moderních západních tanků. Byly totiž konstruovány a postaveny pro bojiště studené války v západní Evropě s dostatkem dobré infrastruktury. Hlavní tedy nebyla pohyblivost v různých terénech, ale maximální ochrana posádky před tanky nepřítele.

Velký americký úspěch sráží Rusko: Vietnam kupuje desítky F-16 a má nakročeno k největší obranné dohodě v historii

Leopardy 2, Challengery 2, ale i Abramsy měly být v první řadě pojízdné pevnosti se skvělou palebnou silou, a být schopné eliminovat z velké vzdálenosti co největší množství techniky útočícího Varšavského paktu. Veškeré zázemí se přitom mělo nacházet v blízkosti a nemělo docházet k velkým přesunům.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

I úspěchy v pouštní válce typu dvou válek v Zálivu navíc vedly k ukolébání Západu ve své tankové dominanci. Rovný „nekomplikovaný“ pouštní terén a nesrovnatelně slabší nepřítel nebyl prubířským kamenem. První problémy se začaly objevovat až se saudskou invazí do Jemenu a tureckým dobrodružstvím v Sýrii, ale teprve Ukrajina ukázala limity západních tanků.

Tanky jenom pro léto a zimu

Největším problémem je vysoká hmotnost. Leopard 2 váží 63 tun a mnohde na Ukrajině není schopen překročit most. Podobně jsou na tom však i Challenger (od 62 tun) a Abrams (57 tun). V létě a třeskuté ukrajinské zimě je situace poměrně dobrá, pevný povrch jim dovoluje operovat neomezeně, ale během jara a podzimu, tedy tání a dešťů, je operační rádius omezen na pevné cesty. To však platí často i pro lehčí techniku.

Dassault Rafale vs. Eurofighter Typhoon: zásadní rozdíl lze najít jenom těžko, oba dva jsou skvělé a k podobným účelům

Mimo ně se ovšem stávají snadnou kořistí. Mnozí argumentují, že selhání západních tanků na Ukrajině připomíná selhání tech německých v SSSR během 2. světové války, ale není tomu tak. Ukazuje se, že v boji tanku proti tanku jsou stále velmi účinné, nicméně na jiné hrozby připraveny nebyly.

iZdroj fotografie: Picryl

Novým nebezpečím jsou moderní pěchotní protitankové zbraně jako RPG-32, a především pak drony. Navíc Abramsy i Challengery byly před dodáním Ukrajině downgradeovány a bylo z nich odstraněno pancéřování s ochuzeným uranem. Dodání kinetického pancéřování sice ochranu zvýšilo, ale také zvýšilo hmotnost. A jaké je řešení? Zdá se, že pouze nové lehčí konstrukce. Supertěžké nepohyblivé stroje velkou budoucnost nemají.  

Článek Velké varování: ve válce na Ukrajině se naplno projevují slabiny tanků Leopard 2, Abrams i Challenger 2. Západ se musí poučit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednotka, která má sabotovat pomoc Ukrajině

Hlavní správa generálního štábu Ozbrojených sil Ruské Federace, jinak známá jako GRU, vytvořila novou strukturální jednotku určenou k provádění sabotážních operací v Evropě. S odvoláním na západní zpravodajské služby o tom informoval theWallStreetJournal. Jednotka byla založena v roce 2023 a skládá se ze zkušených agentů s pestrou minulostí.

Zelenskyj: nadešel čas vytvořit proti Rusku evropskou armádu, jelikož na Ameriku už se spoléhat nelze

Údajně jsou mezi nimi i takoví, kteří se například podíleli na otravě Sergeje Skripala v roce 2018. Ten pracoval během 90. let 20. století a počátku 21. století jako dvojí agent ve službách Velké Británie, za což ho „doma“ později zatkli a odsoudili za velezradu. V roce 2010 se ale v rámci výměny agentů do ostrovní země vrátil a usadil, vysvětluje Wikipedie.

O osm let později ho však přijeli ruští agentu GRU „dorazit“, když jemu i jeho dceři podali novičok. Otravu však oba přežili. V čele sabotážní jednotky stojí generálplukovník Andrej Averjanov, veterán čečenských válek, po němž pátrá česká policie za odpálení muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014. A pestrou minulost má i jeho zástupce generálporučík Ivan Kasjaněnko.

Ministerstvo obrany: česká podpora Ukrajiny má být mnohem větší. Zbrojovky jednaly, co všechno pro ni mohou udělat

Ten koordinoval operace nejen proti západním zemím, ale také aktivity soukromých vojenských uskupení, jakým byla Wagnerova armáda poté, co byl její vůdce Jevgenij Prigožin zabit. Oddělení zvláštních úkolů má tři hlavní úkoly: organizování atentátů a sabotáží v zahraničí, infiltraci západních společností a institucí, a nábor zahraničních agentů.

Mnoho jejích operací je zaměřeno na oslabení Západu v reakci na jeho podporu Ukrajině. Mezi nejvýznamnější incidenty patří použití zápalných zařízení v nákladních letadlech DHL, stejně jako pokusy o žhářské útoky v evropských městech, včetně Lipska a Varšavy.

Článek Kam zajde Rusko tentokrát? GRU vytvořila sabotážní jednotku, která má útočit po celé Evropě. Vede ji agent, jehož každý Čech nesnáší se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinu zachránila jenom pomoc Západu

Před ukončením pomoci Ukrajině varoval německý ministr obrany Boris Pistorius, který dle Pravdy uvedl, že pokud přestane Západ podporovat Ukrajinu, bude to znamenat její konec, tedy konec konec suverénního, svobodného státu ve středu Evropy. Jen pomoc a vojenské dodávky západních spojenců jí pomohly bránit se ruské agresi, která začala před téměř třemi lety. V NATO dokonce existují i úvahy, že by Evropa mohla platit za americké zbraně pro Ukrajinu, jak ArmádníZpravodaj informoval v lednu 2025 s tím, že toho „musí být schopna“.

Amerika na válce na Ukrajině slušně vydělala. V roce 2024 utržila za vývoz zbraní obří sumu, o 29 % více než předchozí rok

Konce západní podpory se mnozí obávali s nástupem nového amerického prezidenta Donalda Trumpa, jelikož dodávky jeho země jsou pro Ukrajinu klíčové. Amerika totiž po jeho inauguraci pozastavila poskytování některé zahraniční pomoci na 90 dní, jak ArmádníZpravodaj informoval, ovšem s tím, že na Ukrajinu proudí americká vojenská pomoc i nadále, což později potvrdil i Pentagon. AP pak uvádí, že ale není jasné, jak je to s humanitární pomocí.

Vladimir Putin připravuje válku

Mezi vysokými evropskými představiteli panuje aktuálně obava, že by Rusko mohlo během 3 až 5 let zaútočit na evropské země NATO, ale Vladimirovi Putinovi do hlavy nikdo nevidí. Velmi pravděpodobně také bude měnit své choutky podle toho, jak dopadnou setkání s Donaldem Trumpem. Toho jediného totiž pravděpodobně vnímá jako skutečného soupeře, s nímž se může domluvit, za jakých podmínek válka na Ukrajině skončí.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Ukrajinská rozvědka nedávno zpracovala zprávu, jak je na tom ruská ekonomika a armáda a nakolik je země schopná pokračovat ve válce. Vyplynulo z ní však hlavně to, že se bude ruský prezident pravděpodobně manipulovat toho amerického a jeho mírové snahy. Na podmínkách ukončení invaze se totiž ani jedna válčící strana v tuto chvíli neshoduje.

Třeba ukrajinský prezident zdůraznil, že jeho země potřebuje pevné bezpečnostní záruky, za což považuje zejména vstup do NATO a EU, jak ArmádníZpravodaj informoval. Úplně jinak to ovšem vidí ruský prezident, který požaduje úplnou kapitulaci Ukrajiny, její značné odzbrojení a slib, že do Severoatlantické aliance nevstoupí a zůstane neutrální.

Připravenost NATO bránit svou východní hranici prezentuje i „moře“ americké techniky v Polsku, takovou sílu by Rusko zřejmě neustálo

Dokonce i Boris Pistorius se obává, že by Rusko mohlo v případě vítězství na Ukrajině zaútočit na Evropu. „Je pravda, že to není naše válka, ale mohla by se stát naší. Každý, kdo poslouchá Vladimira Putina, může dojít k jedinému závěru: Putin se připravuje,“ prohlásil podle Zeit.

Článek Evropa musí Ukrajinu ve válce podporovat, jak to jenom bude možné. V opačném případ to bude válka nás všech, tvrdí Němci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 má Ukrajina nejspíše jenom 9

Výzbroj ukrajinského letectva tvoří především sovětské letouny, například Suchoj Su-27 Flanker nebo Mikoyan MiG-29 Fulcrum, ale i další. Wikipedia ale uvádí, že má rovněž vyspělejší americké F-16, i když jde pravděpodobně o pouhých 9 kusů. To je velice malý počet a v podstatě to znamená, že jich nemá ani na plnohodnotnou letku. Pokud by se jí ale podařilo získat dalších 6, jak uvádí MilIn, bylo by to vlastně navýšení počtu o plné dvě třetiny.

Denmark will transfer two more batches of F-16 fighters to Ukraine , the country’s Prime Minister announced.

„Six have already been delivered. That was the first batch. We have been training since August last year. It was difficult, but we did it, the process continues. Then… pic.twitter.com/LExc4dHezd

— OSINT (Uri Kikaski) 🇺🇸 🇨🇦 🇬🇧 🇺🇦 🇮🇱 (@UKikaski) November 19, 2024

Ukrajina má konkrétně dostat letouny F-16 MLU, což rozhodně nejsou moderní verze a nelze je srovnávat s nejnovější F-16 Block70/72. Portál F-16 uvádí, že pochází z 80. let 20. století, ale v průběhu své služby prošly zásadní modernizací. Mají např. vylepšený radar, i když se stále nejedná o typ AESA, a mohou také používat celou řadu moderních západních zbraní. To znamená, že jsou mnohem lepší než Su-27 nebo MiG-29 v současné výzbroji.

F-16 je menší, ale unese silnou výzbroj

Verze F-16 MLU má podobné specifikace jako další letouny z rodiny F-16. Jedná se o jednomotorový stroj vyznačující se dobrou manévrovatelností, a Wikipedia doplňuje, že je jeho maximální rychlost Mach 2,05 a může se pohybovat ve výšce až 15 kilometrů. Nejedná se ale o veliký letoun, jeho délka je jenom 15,06 a rozpětí křídel 9,96 m, takže je tady mnohem menší než stávající ukrajinské protějšky sovětské konstrukce, ovšem nosností zbraní se jim vyrovná.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Zásadním posílením ukrajinského letectva může být hlavně to, že F-16 umožňuje bez problémů používat vyspělé západní zbraně – jednat se může například o radarově naváděnou střelu vzduch AIM-120 AMRAAM, ale stejně tak může plně využít schopnosti amerických protiradarových střel AGM-88 HARM, které umožňují útoky na stanoviště protivzdušné obrany s vysokou pravděpodobností jejich zničení. K dalším zajímavým zbraním potom patří třeba střela AGM-158 JASSM zasahující pozemní cíle do vzdálenosti až 370 kilometrů.

Článek I pouhých 6 bojových letounů F-16 by mohlo Ukrajinu znatelně posílit. Jsou totiž výrazně lepší než cokoliv jiného, co má se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Všechno poslat dřív, než přijde Trump

Současná americká administrativa má na pomoc Ukrajině k dispozici zhruba 6,3 miliard dolarů (148 miliard korun), a Politico uvádí, že to všechno plánuje utratit do doby, než prezidentský mandát převezme Donald Trump. Obává se totiž, že by mohl tyto peníze na vojenskou pomoc Ukrajině zastavit. Pokud však budou prostředky a hlavně zbraně poslané do 20. ledna, budou je Ukrajinci mít k dispozici a nejspíše být na několik měsíců zabezpečení.

Britská pomoc Ukrajině je jednou z největších, vojáci už se učí s tanky Challenger 2; ty umí zničit osádku nepřítele „zevnitř“

Není to ale tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo. MilIn upozorňuje, že v praxi každá oznámená americká pomoc fyzicky na Ukrajinu dorazí až za několik měsíců – a vzhledem k tomu, že zbývá jenom něco přes 2 měsíce, jde o velice šibeniční termín. Problém je, že Spojené státy americké většinou posílají materiál ze svých skladů v okamžiku, kdy dostanou nový objednaný od zbrojovek. Jenomže výroba materiálu a zbraní není tak rychlá, což by mohlo znamenat, že i když jsou k dispozici peníze, produkty nikoliv.

Američané posílají celé spektrum výzbroje

Ukrajina potřebuje celé spektrum výzbroje a Američané jsou jejím největším dodavatelem. Například v posledním balíku slíbili dodat systémy protivzdušné obrany, munici pro dělostřelectvo a raketomety, obrněná vozidla nebo protitankové střely. Situace si je dle všeho vědom i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, který po zvolení Trumpovi srdečně blahopřál a vyjadřoval přání, aby Američané i nadále Ukrajinu podporovali, uvádí CNN.

Další americká pomoc přijde Ukrajině ještě do konce prosince 2023. Bílý dům našel způsob, jak obejít nesouhlas republikánů

Již v létě roku 2024 Reuters uvedl, že podle zpráv z Trumpova okolí může být plánem Ukrajinu dotlačit k jednání a ústupkům Rusku pod hrozbou zastavení vojenské pomoci. Bez ní by totiž nebyla schopna nadále vzdorovat, jelikož evropští spojenci americké dodávky plně nenahradí. Na druhou stranu, kdyby musela Ukrajina přistoupit na pochybný mír s tím, že se i vzdá části svého území, znamenalo by to porušení slibu, že bude Amerika a další země její suverenitu bránit – daly jí ho v 90. letech 20. století za to, že se vzdala jaderných zbraní.

Článek Než se Donald Trump chopí moci, chce Amerika napumpovat Ukrajině masivní finanční podporu na nákup zbraní a zabezpečit ji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyřazené švédské obrněnce jely na Ukrajinu

Jak může vypadat přeprava zmíněné techniky přes Českou republiku, je možné vidět na videu níže. MilIn uvádí, že jsou na něm vozidla Pansarbandvagn 302 pocházející ze Švédska, které je už před několika lety vyřadilo z výzbroje a nahradilo modernějšími BVP CV90, ale pro případ potřeby si je nechala ve skladech. Nyní však poslouží ukrajinské armádě, a ArmyRecognition uvádí, že jí bylo darováno 239 kusů, což rozhodně není málo.

AČR zná konečnou podobu svých nových BVP CV90 MkIV: významně přispějí i české firmy, na rozdíl od Gripenů jsou švédský úspěch

Na záběrech je tak evidentně jenom část z dodávky; ale jestli poputují přes Českou republiku všechna vozidla, není jasné. Podobné zásilky bývají utajované, i když na železnici je samozřejmě nelze přehlédnout. Pansarbandvagn 302 je totiž veliké vozidlo, jehož délka je 5,35 metrů a hmotnost 14 tun, uvádí Wikipedia. Do jeho útrob se přitom vejde kromě tříčlenné osádky ještě 8 členů pěchotního výsadku a jsou v něm chráněni proti palbě z ručních zbraní. Pokud jde o palebnou podporu, tu jim může poskytnout kanon ráže 20 mm, což je jeho hlavní zbraň.

Článek Video: BVP mohou být v rámci pomoci Ukrajině přepravována i přes Českou republiku, kde rozhodně nemusí ujít zrakům lidí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Sklady i základny, to jsou důležité cíle

Západní státy mají bezesporu zbraně, které by mohly Ukrajině poskytnout, a ta by tak byla schopna zasahovat různé druhy cílů. K těm nejcennějším by patřily např. sklady munice a zbraní, výrobní závody munice a zbraní, rafinerie, ale určitě i vojenské základny. Některé vhodné zbraně sice Ukrajina má, příkladem mohou být střely Storm Shadow nebo balistické rakety MGM-140 ATACMS. Jenomže problém je, že s většinou z nich nesmí na Rusko útočit.

iZdroj fotografie: Armáda USA

Ony balistické rakety ATACMS jsou odpalovány z raketometu M142 HIMARS nebo M270, uvádí na stránkách Lockheed Martin. a jde o velmi účinnou zbraň s dosahem až 300 km. Může mít přitom explozivní hlavici těžkou 214 kg nebo obsahovat kazetovou submunici. Britské střely Storm Shadow jsou zase odpalovány z letadel a jejich dosah je přes 250 km, uvádí výrobce MBDA na svých stránkách, přičemž mají speciální hlavice s hmotností 450 kg.

Některé systémy Ukrajina zřejmě nezíská

Existují ovšem i další zbraně, jimiž by mohli západní spojenci Ukrajině pomoci. Dobrým příkladem jsou německé řízené střely Taurus KEPD 350, které jsou principem podobné Storm Shadow. Jejich ekvivalentem jsou pak třeba americké střely AGM-158 JASSM, které existují v mnoha verzích – ta základní má dosah 370 km a hlavici těžkou 450 kg, uvádí MissileThreat. Odpalovat je lze z letounů General Dynamics F-16 Fighting Falcon, které Ukrajina má.

Názor: co vše by mohla vrhnout německá armáda do boje s Ruskem, kdyby opravdu musela: bojovat by vydržela možná jenom dny

Ukrajina by mohla teoretický využít i řadu dalších zbraní, ale jejich předání ze strany západních spojenců je krajině nepravděpodobné, protože jde o opravdu nové systémy, jichž je doslova hrstka. Tím nejvyspělejším je systém Typhoon, který zvládá odpalovat řízené střely Tomahawk, uvádí NavalNews; donedávna byly odpalovány pouze z lodí a ponorek. Jejich dosah je více než 1 600 kilometrů a disponují hlavicí s hmotností 450 kg.

Článek Ukrajina má několik zbraní Západu, jimiž by mohla na Rusko útočit. Stačilo by svolení a udeřila by na stovky kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Munice pro sovětské systémy je málo

Ačkoliv jsou obecně západní a sovětské systémy protivzdušné obrany postavené na odlišných principechm přesto je lze spojit. Existuje několik případů, a jsou funkční. Největší problém totiž je, že je pro sovětské či ruské systémy nedostatek munice, protože je produkována hlavně v Rusku. Příkladem mohou být střely do systému 9K37 Buk, i když z něj lze odpalovat i americké střely RIM-7 Sea Sparrow. Jde přitom o první a úspěšný příklad FrankenSAM.

⚡️🇺🇦Ukraine, 🇺🇸US create FrankenSAM ‚hybrid air defense‘ program – now combining advanced Western-caliber surface-to-air missiles with upgraded Soviet-era launchers or radars – The New York Times pic.twitter.com/1JDrKdDlRM

— 🇺🇦Ukrainian Front (@front_ukrainian) October 29, 2023

Tento hybrid by měl být schopen zasahovat cíle do vzdálenosti asi 15 km, přičemž je naváděný radarem, uvádí Forbes. To je sice méně než s klasickými střelami s dosahem 30 i více km, ale stále je to lepší než nic. Druhým hybridem z rodiny FrankenSAM má být neznámé odpalovací zařízení využívající střely AIM-9M Sidewinder, jak uvádí Defence-UA. Jde o infračervené střely vzduch-vzduch, ale v tomto případě odpalované ze země, a jejich dosah bude v jednotkách kilometrů. Výhodou u obou typů střel je, že jich je na západě velké množství.

Spojení MIM-104 Patriot se sovětskými radary

Projekt FrankenSAM se ale podle všeho zabývá i možností zásahů cílů na dlouhé vzdálenosti. TheDefensePost uvádí, že se jedná o kombinaci střel systému MIM-104 Patriot se staršími typy sovětských radarů, ale detaily jsou neznámé. Střely nejspíše budou odpalovány z originálních odpalovacích systémů, ovšem otázkou zůstává, zda bude řídící středisko takové baterie postavené na sovětské nebo americké technologii. Každopádně dosah střel systému MIM-104 Patriot je až 160 km, a tento hybridní systém by mohl být levnější než originální.

Neobvyklý sovětský hybrid mezi houfnicí a minometem Nona-K je silný jako dělo a zvládá používat i Západní munici, šlo o sovětský záměr

Jak budou tyto systémy účinné, se teprve ukáže v praxi, ale teoreticky by mohly být i řešením pro některé členy NATO. Např. FrankenSAM postavený na střelách Sidewinder by se mohl ukázat jako účinný proti některým typům dronů. Vyřešit otázku obrany proti nim je pro mnohé armády NATO akutní problém a nejspíše si nemohou dovolit čekat, až zbrojaři vyprodukují nějaké nové systémy. I použití střel ze systému Patriot může znít pro některé armády zajímavě.

Článek FrankenSAM je inovace z nutnosti vhodná i pro NATO, spojit totiž dokáže i MIM-104 Patriot a sovětskou techniku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velké balíky pomoci nejsou schválené

Ukrajina se spoléhá na pomoc od spojenců již od začátku války, tedy od února 2022. V současné době to ale s ní ale nevypadá dobře. V Bruselu Orbán zablokoval evropské peníze, jak ArmádníZpravodaj informoval, a hádají se i politici ve Spojených státech amerických. Zelenskyj tam osobně žádal o podporu, ale velký balík peněz zatím Kongresem neprošel. Nebude-li ale pomoc Západu urychleně schválena, nemůže se Ukrajina sama ubránit, řekl ukrajinský prezident dle France24.

I tak ovšem vyjádřil ukrajinský prezident v Norsku víru v budoucnost. „Nemůžete prohrát, protože vše, co máte, je naše země,“ řekl podle KyivPost. V současné době má na frontě mnohem větší iniciativu Rusko, a rozhodně se nezdá, že by chtělo s invazí skončit, dodává APNews. Podle některých analytiků dokonce počítá s dobýváním Ukrajiny až do roku 2026.

Článek V. Zelenskyj přiznal, že může Ukrajina ve válce s Ruskem prohrát se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron LUNA NG doletí až 300 km

Na zbrojním trhu je LUNA NG poměrně žhavou novinkou, a produkuje ji německý koncern Rheinmetall poté, co převzal společnost EMT, která ji původně vyvinula. Cílem bylo získat dron krátkého dosahu, ale dostatečně výkonný, aby zůstal na obloze i delší dobu. Na délku má 3 metry a rozpětí jeho křídel je 5,3 metrů, uvádí Army-Technology. Maximální vzletová hmotnost je pak udávána na 100 kilogramů, přičemž vystoupá do výšky až 5 kilometrů.

iZdroj fotografie: Rheinmetall

Ukrajina už má sice třeba domácí dron SHARK UAS, je ale menší než LUNA NG, a tím jsou slabší i jeho výkony, i když to neznamená, že je špatný. Německý dron má však delší výdrž, a to až 12 hodin, kdežto ten ukrajinský „pouze“ 4 hodiny, udává portál UkrSpecSystems, což je značný rozdíl. Mnohem delší je potom i dosah; SHARK může operátor obsluhovat do vzdálenosti 80 km, a LUNA NG až do 100 km. Možná se to nemusí zdát, ale rozdíl je to značný.

Rheinmetall navíc upozorňuje, že ho lze dodatečně osadit satelitní komunikací StaCom, jejíž dosah je až 300 km. A jelikož má dron dostatek energie na až 12hodinový provoz, může se teoreticky pohybovat i stovky kilometrů za frontou, zatímco operátor zůstane v bezpečí.

Kromě kamer i zvuková a spektrální analýza

Jelikož větší dron také více unese, má LUNA NG nosnost až 30 kilogramů. Ve standardním provedení jí nechybí pozorovací systém vybavený moderní optikou nebo infračerveným systémem. To třeba SHARK obsahuje také, ale německý dron jde osadit i zařízením na akustickou nebo spektrální analýzu, a může tak sloužit třeba i k elektronickému průzkumu. Dron má navíc velmi tichý benzinový motor a max. rychlost 150 km/h.

Ukrajinští elitní vojáci mají podivný špionážní dron SpyGun, který je z více než 80 % průhledný; a právě v tom je jeho ultimátní síla

Ovšem ačkoliv má větší LUNA NG výhodu ve vyšší nosnosti, nemusí to být ve válce na Ukrajině vždy výhoda. Rusko má silnou protivzdušnou obranu, a čím je dron větší, tím větší je riziko, že ho zachytí a sestřelí. Na druhou stranu je německý dron vyrobený hlavně z plastu zesíleného uhlíkovými vlákny, což je materiál na radaru obtížně zachytitelný. Jak proti ruské obraně obstojí, ukáže až praxe, a Rheinmetall tak zjistí, nakolik je tento koncept vlastně dobrý.

Článek Německý špionážní dron LUNA NG by Ukrajincům pomohl odhalovat ruské cíle daleko za frontou, ani na 300 km neztratí spojení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

BTR-60 jsou staré, ale stále se hodí

Transportéry BTR-60 jsou stará vozidla ještě ze sovětské éry, a mezi vojáky si vysloužily přezdívku „rakev“, neb mají velmi slabé pancéřování. Na Ukrajině je používají obě strany a Bulharsko by jich mělo mít ve skladech několik stovek. Ačkoliv již nevyhovují dnešním požadavkům, mohou být transportéry stále užitečné, neboť se do dle verze vejde výsadek 8 až 14 vojáků, a bývá vyzbrojen kulometem ráže 14,5 mm, který umí skrze pěchotu udělat cestu.

iZdroj fotografie: Kancelář prezidenta Ruské federace / Creative Commons / CC BY

Rumen Radev je známý svými proruskými postoji, přičemž se s prozápadně orientovanou vládou a parlamentem nedokáže na stanovisku k Ukrajině dlouhodobě shodnout. I přesto to bylo ale právě Bulharsko, které dodalo napadené zemi až 100 % munice. Když přitom prezident původní rozhodnutí poslat vozidla na Ukrajinu vetoval, argumentoval tím, že by je mohly bulharské složky použít ve stavu nouze. RFERL nicméně uvádí, že byly transportéry aktuálně umístěné ve skladech naposledy nasazeny v 80. letech 20. století, upřesnil MilIn.

Bulharsko ale pomáhá Ukrajině i jinak – především sice tím, že vyrábí munici pro zbraně sovětských typů, neboť mu zůstal průmysl z dob Varšavské smlouvy, ale dodávat jí chce i staré protiletadlové střely, a mj. souhlasilo, že mohou ukrajinští piloti s F-16 trénovat v jeho vzdušném prostoru. Kdy je ale nasadí proti Rusku, není jisté, Ukrajina je chce totiž modernizovat.

Článek Bulharsko odhlasovalo, že dodá Ukrajině 100 transportérů BTR-60, i když byl proruský prezident zásadně proti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střela Meteor je evropská, ne americká

Nejlepší zbraně a technika pochází často z USA (jmenovitě právě F-16, F-35A, které pořizuje i AČR, těžké raketomety M142 IMARS a M270, systém protivzdušné obrany MIM-104 Patriot atd.), což ale neznamená, že by evropské země nějak zaostávaly. V mnoha směrech produkují skvělou techniku světové úrovně. A příkladem je i střela Meteor, což je evropský projekt z 90. let 20. století, tehdy na popud britského královského letectva.

Ruští piloti mají nad ukrajinskými bezkonkurenční výhodu: vidí je totiž mnohem dříve a pálit mohou z dálky až 400 km, bránit se jim nemohou

Web MilIn uvádí, že vzneslo požadavek na střelu vzduch-vzduch s doletem alespoň 200 kilometrů, která by se rozměrově podobala americkým AIM-120 AMRAAM, jejichž dosah je podstatně menší (dle verze od 50 do 160 km). Unikátní je přitom na evropské střele to, že nepoužívá klasický raketový pohon, ale náporový motor, což jí dává hned několik výhod. O její výrobu se pak zasluhuje evropské konsorcium firem MBDA.

iZdroj fotografie: MBDA

Střely Meteor nakoupily hlavně evropské země, jejichž společnosti se podílí na konsorciu MBDA. Kromě Velké Británie to je třeba Německo, Francie, Itálie nebo Švédsko. I proto je certifikována na evropské letouny jako Eurofighter Typhoon, Dassaut Rafale, Saab Jas-39 Gripen atd. Nikoliv však na americká letadla F-16 a další, protože s tím Američané nesouhlasili. Výjimkou bude jenom Lockheed Martin F-35 Lightning II. Pokud by je tedy chtěli Ukrajinci na F-16, musely by souhlasit v USA, ale i v evropských zemích, které produkují Meteor.

Uniknout střele Meteor je obtížné

Meteor je označovaný za současnou nejlepší radarově naváděnou střelu vzduch-vzduch zemí NATO. MBDA na internetových stránkách uvádí, že je vybavena pokročilým aktivním radarovým vyhledávačem a umožňuje zasáhnout cíl za každého počasí. Náporový motor jí pak dává tah až do konce, díky čemuž má největší zónu bez úniku ze všech střel vzduch-vzduch na světě. Její hlavice potom vybuchuje v optimální vzdálenosti pro zničení cíle.

Nejlepší Západní protiletadlová střela není americká, ale evropská: Meteor je extrémně drahý a nestačí na ruskou „bestii“ R-37M

Ovšem problém by v případě využití na F-16 nebyl jenom souhlas, pro správné fungování střel by musel software letounů projít aktualizací. Jejich schopnosti by navíc bez modernizace omezoval již zastaralý radar AN/APG-66 nebo AN/APG-68, jimiž jsou vybaveny právě současné verze F-16 slíbené Ukrajině. K optimálnímu fungování by byl tedy potřeba AN/APG-83 AESA, který je v nejnovějších verzích, tedy Block 70/72.

Zelenskyj představil své požadavky americkým zbrojovkám. Chtěl by, aby vyráběly na Ukrajině. Slíbil jim rychlou návratnost

Ty starší lze samozřejmě modernizovat, ale vyžadovalo by to nejen souhlas USA, ale i čas nutný k úpravám, čímž by se dodávka F-16 zdržela. Ano, aktuálně to možná nemusí dávat smysl, neboť ke vzdušným soubojům prakticky nedochází, ale v budoucnu tomu může být jinak. Ruský prezident má totiž údajně v plánu dobývat Ukrajinu až do roku 2026, což by znamenalo, že v brzké ukončení války sám nevěří. Přesný stav ruské armády však nikdo z nás nezná.

Článek Nejsilnější střela NATO by byla skvělou výzbrojí pro F-16. Meteor zasáhne cíl na 200 km a má největší „bezúnikovou“ zónu na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M120K Rak patří mezi nejlepší

Slib dodat Ukrajině tuto moderní zbraň dalo Polsko v dubnu 2023, uvádí MilIn, podle nějž jich mělo být dohromady 24 kusů, i když do budoucna samozřejmě nelze vyloučit i další dodávky. Potvrzení o jejich využívání ale přineslo až video, které můžete zhlédnout níže – minomety jsou na něm vidět již přímo u bojových jednotek. Dodání se mimochodem zpozdilo o několik měsíců. Nejspíše proto, že je Polsko nedávalo ze svého, ale nejdříve je vyrobilo. Ukrajinci však alespoň měli dost času na trénink, který absolvovali přímo v dárcovské zemi.

iZdroj fotografie: Jarosław Wolski / Creative Commons / CC BY-SA

Do rukou se jim přitom dostala jedna z nejmodernějších zbraní ve své kategorii, její sériová výroba ostatně běží teprve od roku 2016. Jde o minomet ráže 120 milimetrů, který zasype nepřítele až 10 ranami za minutu, jak jsme již v ArmádnímZpravodaji popisovali. Nábojů má k tomu v zásobě 46. Samotná zbraň je umístěna na podvozku obrněného transportéru KTO Rosomak, což je osmikolové vozidlo zařazené ve výzbroji polské armády. A jelikož ho Ukrajina dříve rovněž dostala, zjednodušuje to údržbu a logistiku.

Malý dosah, ale vysoká odolnost

Těžký minomet ráže 120 milimetrů používá projektily, které se silou často vyrovnají těm do těžkých houfnic. Střepiny z nich se navíc po explozi šíří rovnoměrněji, takže jsou tedy hlavně v otevřeném terénu mnohem smrtelnější. Díky trajektorii projektilu mohou navíc střílet za různé překážky. Jejich nevýhodou je však dosah, Military-History uvádí, že je 12 kilometrů, takže se musí k frontě přiblížit více než mnohé samohybné houfnice. Tím se pochopitelně vystavuje nebezpečí, a to hlavně v podobě ruských sebevražedných dronů.

Na druhou stranu, odolný podvozek z KTO Rosomak tento handicap značně eliminuje. Rychlost jízdy 80 km/h sice nená dostačující, aby M129K RAK dronu ujel, ale znesnadňuje mu zaměření i útok. Na videu navíc minomet zajíždí pod jakousi konstrukci, která ho má nejspíše chránit právě před drony. Budou-li ho tedy ukrajinští vojáci využívat správně, je jisté, že ruským způsobí nemalé ztráty a pořádně je potrápí. K palbě pak dokáže 4členná osádka minomet připravit během 30 sekund, a po jejím skončení zase do 15 sekund opustit pozici.

Článek 24 polských samohybných minometů M120K Rak poslouží Ukrajincům nejlépe proti pěchotě. Navíc dobře odolávají dronům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Maďarsko pomoc vetovalo, ale není to konec

Viktor Orbán je jediný z vůdců evropských států, který s finanční pomocí Ukrajiny nesouhlasí. „Shrnutí z noční směny: veto na další peníze pro Ukrajinu,“ cituje France24 Orbánův komentář na sociálních sítích. Peníze přitom mají sloužit na financování potřeb Ukrajiny v příštích 4 letech. Reuters pak také upozornil, že Viktor Orbán v minulosti spojoval pomoc Ukrajině s uvolněním evropských peněz pro Maďarsko.

Neschválení tohoto balíku ovšem neznamená, že by nastala úplná stopka evropské pomoci Ukrajině. Uvedl to dle BBC nizozemský premiér Mark Rutte: „Máme ještě nějaký čas, Ukrajina v příštích několika týdnech nebude bez peněz.“ Evropští lídři tak budou o pomoci „žlutomodré“ zemi nadále vyjednávat, protože má zablokovaný balík obsahovat peníze nejenom pro Ukrajinu. Nebude to ale hned, další summit je nejspíše v plánu koncem ledna 2024.

Malý postup Ukrajinců přinesl zdánlivě bezcennou „hromadu hlíny“ u Horlivky. Do zajetí jim navíc padlo 5 Rusů

Ukrajina v současnosti čelí velikým potížím, a to nejenom těm finančním. Po její nevydařené letní ofenzivě totiž začalo postupně přebírat iniciativu na frontě Rusko, a podle všeho se rozhodně nechystá polevit. „Když dosáhneme našich cílů, bude mír,“ cituje TheGuardian ruského prezidenta Vladimira Putina. Ukrajina ale zcela bez prostředků nezůstává, ještě do konce prosince 2024 jí má dorazit americká pomoc, a to již 53. v řadě.

Článek Orbán zablokoval evropské peníze pro Ukrajinu, ta z nich přitom měla „žít“ další 4 roky. Ještě to ale bude mít dohru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Klouzavá puma na vyřazovaných střelách

Systém GLSDB (zkratka pro Ground Launched Small Diameter Bomb) je vlastně spojení dvou existujících zbraní, a stojí za ním společnosti Boeing a Saab, které na něm ale spolupracují i s dalšími firmami. Cílem bylo vyvinout zbraň s výrazně delším doletem pro již existující těžké raketomety, případně aby ji šlo odpalovat ze speciálních kontejnerů, a zároveň musela být cenově přijatelná – asi netřeba dodávat, že čím levnější, tím lepší.

Rusko chce dobývat Ukrajinu až do roku 2026, přípustné ztráty stanovilo na 100 000 vojáků ročně

Zmíněné firmy k tomu vyžily americkou malou klouzavou pumu GBU-39 SDB (Small Diameter Bomb) a rovněž americké nepotřebné vyřazované rakety M26 pro systémy HIMARS a M270, jichž jsou na skladech v USA i dalších zemích údajně statisíce kusů. A jelikož Ukrajina výše zmíněné raketomety má, ale munice do nich jenom omezeně, je pro ni takoví zbraň vhodná.

iZdroj fotografie: Saab

Zjednodušeně jde tedy o to, že klouzavá GBU-39, jejíž dolet je po klasickém odhození z letadla asi 65 km, jak uvádí PopularMechanics, je připojena k raketě M26. Ta vynese bombu do výšky, kde se od ní v určitém bodě oddělí, načež puma rozevře křídla a doletí ke svému cíli. Její dosah je až 150 kilometrů a k jejímu vypuštění nejsou potřeba bojové letouny. Těch má ostatně Ukrajina zatím nedostatek, a navíc jsou ohroženy ruskou protivzdušnou obranou.

Sice malá hlavice, ale vysoká přesnost

Puma GBU-39 není nějak extrémně silná, její hmotnost je ostatně 130 kilogramů, z čehož připadá na trhavinu pouze 16 kilogramů. Saab ovšem na svých webových stránkách píše, že má hlavice programovatelný elektrický zápalník a dokáže proniknout i do velmi odolných cílů. Puma navíc využívá pokročilý inerciální navigační systém a GPS, díky čemuž je její přesnost zhruba 1 metr. Existuje nicméně i verze s laserovým naváděním schopná zasahovat také pohyblivé cíle. GBU-39 má i nějakou míru stealth, takže by měla snáze pronikat protivzdušnou obranou.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Spojené státy americké přitom schválily dodání GLSDB Ukrajině již v únoru 2023, ale doručení bylo zdrženo. MilIn k tomu uvedl, že je ale Boeing už Američanům dodal, a v prosinci 2023 by mělo probíhat testování – na Ukrajině se tedy nejspíše objeví začátkem roku 2024. Ukrajinské útoky na delší vzdálenosti tím budou výrazně posíleny, střely z raketometů by totiž dokázaly pokrýt celý sever Krymu a zřejmě i zbytek okupovaného ukrajinského území.

Ruskou armádu to může donutit k odsunutí důležitých skladů i výcvikových a velitelských center podstatně dále – bavíme se o možná 80 kilometrech, jelikož má být dosah zmíněné zbraně dvojnásobný oproti současným raketám odpalovaným z HIMARS a M270. To by agresorovi ve výsledku značně zkomplikovalo i související logistiku a schopnost rychlého doplňování zásob. Pochopitelně ani tato zbraň průběh války nezvrátí, resp. nepřinese Ukrajině vítězství, ale vzhledem k počtu raket na skladech jí může opravdu výrazně pomoci.

V Německu pochybují, že by střely Taurus s dosahem 500 km ve válce na Ukrajině cokoliv změnily – přitom by mohly zničit most na Krym

Na konec ještě připomeňme, že Ukrajina sice v současnosti má střely s dlouhým dosahem, například britsko-francouzský Storm Shadow (ve Francii označovaný jako SCALP-EG) nebo německo-švédský Taurus KEPD 350 apod., ty jsou ale primárně určeny proti jiným cílům, a navíc jich je jenom velice omezené množství, takže zdaleka nepokryjí veškeré potřeby.

Článek Rusům může na Ukrajině pěkně zatopit nová raketa pro M142 HIMARS s dosahem až 160 km. A mohou jí být statisíce kusů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co obsahuje 53. balíček pomoci Ukrajině

I když republikáni nějakou rozsáhlejší pomoc napadené zemi blokují, uvolní potřebnou výzbroj, munici a další vybavení ze svých zásob americké ministerstvo obrany. To poskytne prostředky protivzdušné obrany, dělostřeleckou munici nebo protitankové zbraně včetně střel do FGM-148 Javelin a přenosných raketometů AT-4, které se ve válce na Ukrajině mimořádně osvědčují a mají na svědomí mnoho ruských tanků i jiných obrněnců.

Vedle toho pošle také munici do děl ráže 155 a 105 milimetrů, tedy do zbraní dodaných západními spojenci, rakety do raketometů M142 HIMARS nebo M270, což zase umožňuje ukrajinské armádě provádět přesné údery na dlouhé vzdálenosti. Již v minulém fiskálním období pak američtí politici schválili nějaké peníze na munici, která odejde až v tomto 53. balíčku, v němž jsou také asi 4 miliony nábojů do ručních zbraní, dodává NBCNews.

Ani kolosální ztráty 340 000+ vojáků Rusko dosud neodradily, jenomže největší boje zřejmě teprve přijdou

Zajímavou položkou na seznamu jsou potom protiletadlové střely AIM-9M Sidewinder vzduch-vzduch, které jsou krátkého dosahu. Využívány jsou primárně letadly a vrtulníky, ale Američané je adaptovali i na použití v systému země-vzduch FrankenSAM, aby posílili ukrajinskou protivzdušnou obranu, jak uvedla ČT24. Ukrajina mimochodem také přizpůsobila 9K37 Buk k odpalování protilodních střel RIM-7 Sea Sparrow, jak upozornil ArmádníZpravodaj.

Balík americké pomoci obsahuje také střely AGM-88 HARM, s nimiž může ukrajinské letectvo útočit na postavení ruské protivzdušné obrany, a nechybí ani demoliční munice pro odstraňování překážek, vybavení na ochranu kritické vnitrostátní infrastruktury, nebo na zimu důležité náhradní díly, generátory, technika na údržbu a další pomocná zařízení.

Článek Další americká pomoc přijde Ukrajině ještě do konce prosince 2023. Bílý dům našel způsob, jak obejít nesouhlas republikánů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ani výhra v Černém moři nepřesvědčila

Zelenskyj se snažil znesvářené politiky přesvědčit o tom, že podpořit Ukrajinu proti Rusku je smysluplné. „Naše síly postupují. A úspěšně jsme porazili Rusko v Černém moři. Rusko ukrývá zbytky své námořní flotily v odlehlých zátokách,“ uvedl podle webových stránek své kanceláře. A dodal také, že Ukrajina zřídila a zabezpečila exportní koridor v Černém moři, aby mohly zahraniční lodě nadále odvážet tolik potřebné suroviny, třeba obilí. Na druhou stranu, ukrajinská letní ofenziva příliš nevyšla, vojáci postoupili jenom o několik kilometrů.

Aby toho nebylo málo, tak někteří ruští politici stále slovně útočí na USA. Třeba NewsWeek uvádí, že blízký spojenec ruského prezidenta Vladimira Putina, Sergej Mironov, vyzval, aby Amerika dala Mexiku sousedící Texas a Rusku vrátila Aljašku, považuje to za jakési „osvobozování“ Ameriky. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov pak zase obvinil USA a Západ z 500 let bezohledného vykořisťování národů. „Existuje jediné místo, kde Spojené státy zasáhly vojenskou silou, a život se tím zlepšil?“ cituje ho web ruského ministerstva zahraničí.

Ukrajinci chtějí ničit ruskou logistiku

Američtí politici, hlavně republikáni, se ani přes výzvy Volodymyra Zelenského a ostré ruské výzvy k navracení území neshodli, ačkoliv jsou pro podporu Ukrajiny i některé vlivné osobnosti – třeba John Kirby coby mluvčí Rady pro národní bezpečnost Bílého domu:

„Je to přesně ten správný čas na to, aby byl prezident Zelenskyj ve městě a vedl tyto diskuse, kvůli tomu, co se děje na Ukrajině, kvůli zvýšené aktivitě, kterou vidíme u ruských ozbrojených sil s blížící se zimou, ale také kvůli tomu, co se děje na Capitol Hill,“ uvedl dle ArmyTimes John Kirby (v Capiton Hill sídlí americká vláda, pozn. redakce).

Ukrajinský prezident po USA žádal, aby zejména pomohly zlepšit protivzdušnou obranu Ukrajiny a posílily její možnosti v ničení ruské logistiky. Právě to by podle něj vzalo Rusku nadvládu ve vzduchu a narušilo jeho útočné operace. Aktualizace: I když v menším rozsahu, využil nakonec prezident Joe Biden svých pravomocí a uvolnil spolu s ministerstvem obrany 53. balíček pomoci Ukrajině, která ho má obdržet ještě do konce roku 2023.

Článek Zelenskyj osobně požádal Washington o podporu proti Rusku, které chce „osvobodit“ Ameriku, a zdůraznil ukrajinské úspěchy se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank PT-91 Twardy vychází z T-72

Polsko, stejně jako Československo, vyrábělo licenčně sovětské tanky T-72M, a po rozpadu Východního bloku mu jich hodně zbylo. Na začátku 90. let 20. století se ale ukázalo, že již zdaleka nestačí na moderní západní konkurenci, a nastala proto jejich modernizace. V roce 1995 tak vznikl T-91 Twardy s mnoha vymoženostmi hlavně polského původu, a armáda jich získala 232 kusů. Jelikož ale dnes nakupuje tanky M1 Abrams a K2 Black Panther, rozhodla se na začátku roku 2023 dodat PT-91 Twardy Ukrajině, o čemž jsme na ArmádnímZpravodaji psali.

iZdroj fotografie: Uživatel Pibwl / Creative Commons / CC BY-SA

Na záběrech z Ukrajiny bylo již několikrát vidět, že jsou PT-91 Twardy v současné době ve výzbroji brigády, která působí v Záporožské oblasti na východě země, uvedl portál MilIn. První tanky přitom dostali Ukrajinci v létě 2023, a jelikož vychází ze sovětských, naučili se je tankisté údajně ovládat za 5 týdnů. V současnosti slouží hlavně k odstřelování ruské pěchoty ze zabezpečených pozic, naopak tankové souboje jsou ve válce na Ukrajině zřídkavé.

Ochrana tanku PT-91 je velmi silná

Oproti T-72M má polská modernizace řadu vylepšení a v ruském arzenálu by ji šlo nejspíše nejlépe přirovnat k tanku T-72B3. Polští konstruktéři se pokusili zlepšit hlavně ochranu, dle MilitaryToday k tomu použili i reaktivní pancíř ERAWA zvyšující odolnost tanku o 30 až 70 procent. Bloky pancéřování jsou rozmístěné na přední části tankové věže a trupu, ale i tak mají být tanková děla ráže 120 milimetrů schopná do tanku prorazit.

Co si Polsko objednalo od Jihokorejců před pár měsíci, už představilo na cvičišti. Nákup skoro 2 000 kusů techniky za 340 miliard měl smysl

PT-91 Twardy je vyzbrojen dělem ráže 125 milimetrů s automatickým nabíjením odvozeným od sovětského děla, a k tomu dostal nový stabilizátor a nový systém řízení palby, který značně zlepšuje jeho schopnosti. Tank také získal silnější motor, což mu vylepšuje pohyblivost, ačkoliv maximální rychlost zůstala 60 km/h. K jeho obsluze pak stačí, stejně jako u tanků s automatickým nabíjením, tříčlenná osádka. Po vzoru sovětské konstrukce mu však nejspíše zůstala slabina v podobě špatně uložené munice, která při zásahu snáze exploduje.

Článek Polské tanky PT-91 Twardy jsou na Ukrajině nasazovány jenom velmi opatrně, i když jsou až o 70 % odolnější než T-72 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

K dispozici je zatím 6krát Mirage 2000

O tom, že mohou letouny Mirage 2000 zásadně podpořit Ukrajinu, jsme na ArmádnímZpravodaj již před delší dobou informovali, ale vypadalo to, že se jednání nikam nepohnula. Někdy od listopadu 2023 to ale vypadá, že probíhají intenzivní diskuze o převedení šesti letadel, uvádí AirRecognition. Další možností pak je, že by francouzská letadla nedostala Ukrajina, ale posloužila by jiným zemím, ty by za to mohly ukrajinskému letectvu poskytnout Mikoyan MiG-29 Fulcrum, s nimiž ukrajinští piloti dlouhodobě létají, případně F-16, na nichž se učí.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických / Public Domain

Jenom 6 letounů by ale situaci na Ukrajině samozřejmě nezachránilo, a navíc je nelze dodat hned. Stejně jako v případě F-16, ani s Mirage 2000 neumí ukrajinští piloti létat a museli by se to naučit. To samé ale platí pro pozemní personál, který by se měl o letouny starat. Třeba u F-16 trvá tento výcvik několik měsíců, a pokud by letadel Mirage 2000 bylo nakonec pouze 6, bylo by to nejspíše plýtvání energií, a západní státy by udělaly lépe, kdyby poslaly o to více F-16. Francouzi jim navíc mohou kromě Mirage 2000 poskytnout i moderní Dassault Rafale.

Letoun Mirage 2000 není nejnovější

Od Mirage 2000 nelze očekávat, že by mohl situaci na nebi nějak výrazně zvrátit. Jde ostatně o letadlo zavedené do výzbroje v roce 1984, uvádí Airforce-Technology. Není to tedy žádný supermoderní stroj, ačkoliv existují i jeho modernizované varianty jako Mirage 2000-5. Většinou jsou jednomístné, i když některé i dvoumístné. Délka letounu je 14,36 metrů a rozpětí křídel 9,13 metrů. Má jeden motor a dosahuje maximální rychlosti až Mach 2,2, ovšem i nejmodernější varianty používají dnes již nedostačující pulzně-dopplerovský radar.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Francouzský letoun má velmi dobrou manévrovatelnost a je schopen se pochlubit i relativně silnou výzbrojí. Základem je dvojice kanonů ráže 30 mm, na závěsnících pak Mirage 2000 unese výzbroj o hmotnosti až 6,3 tun. Může se jednat o střely vzduch-vzduch MICA s dosahem 60 kilometrů, což by na ruské letectvo nedostačovalo, vedle toho může nést i různé druhy naváděných pum, případně sloužit k odpalování řízených střel včetně SCALP-EG, které již Ukrajinci od spojenců dostali a aktivně je využívají.

Článek Na Ukrajině by mohly létat Dassault Mirage 2000, nejspíše by to ale bylo zbytečné plýtvání a na situaci se nic nezměnilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Je třeba posílit obranu i nahradit S-300

Během zimních měsíců bude Ukrajina pravděpodobně čelit útokům na energetickou infrastrukturu – Rusko už navíc dle satelitních snímků hromadí v blízkosti bombardéry a střely, jak jsme na ArmádnímZpravodaji upozorňovali. A jedinou šancí, jak je odvrátit, je dostatečně robustní protivzdušná obrana. Ukrajina už sice řadu systémů dostala, ale vzhledem k velikosti země jich není dost. A problémem také je, že hlavně do sovětských S-300 dochází munice.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Norska / Public Domain

Web MilIn uvádí, že by měly v koalici hrát hlavní roli Německo a Francie, i když nelze opomenout ani ostatní země, které se shodly na balíku pomoci za zhruba 31 miliard korun. Jeho součástí jsou právě i mnohé systémy protivzdušné obrany, konkrétně by se mělo jednat o MIM-104 Patriot a IRIS-T. Ty však nebudou zahrnuty jako jediné, mluví se také o dalších dodávkách systému NASAMS – dva dodá nově i Litva. Vyslány však budou i Flakpanzer Gepard proti dronům, jichž Německo dle DefensePost koupilo 60 od Jordánska, aby je Ukrajině poslalo.

Systémy již mají Ukrajinci vyzkoušené

Všechny výše zmíněné systémy již Ukrajina aktuálně má, byly součástí dřívější pomoci. Třeba MIM-104 Patriot je americký systém zaměřený nejenom proti letadlům a řízeným střelám, ale i proti balistickým raketám – zvládl dokonce sestřelit ruské balistické rakety 9K720 Iskander nebo hypersonickou balistickou raketu Ch-47M2 Kinžal. Jakožto nejlepší ze všech přitom chrání Kyjev. IRIS-T je pak německý systém krátkého až středního dosahu, dle střel může zasahovat cíle do vzdálenosti až 40 km uvádí MilitaryToday. Na Ukrajině se již velmi osvědčil.

Trasovací munice je účinnou zbraní proti dronům. Německé Gepardy při střelbě vypadají, jako by propalovaly oblohu laserem

Skvělé výsledky má však také norsko-americký NASAMS, což je rovněž systém středního dosahu, který využívá jako munici hlavně střely vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM, kterých mají západní země ve skladech značné množství. Tento i německý systém je účinný hlavně proti řízeným střelám nebo větším dronům – na ty je však skvělý i systém Gepard, což je dvojice rychlopalných děl ráže 35 milimetrů na pásovém podvozku s vlastním radarem. Proti dronům se již mimořádně osvědčil, a navíc je jeho provoz ze všech jmenovaných nejlevnější.

Článek Obrovská solidarita: 20 zemí vytvořilo novou koalici protivzdušné obrany pro Ukrajinu, která teď pomoc Západu zoufale potřebuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Caracal lze přizpůsobit různým rolím

Německé vozidlo Caracal od společnosti Rheinmetall bývá označované jako útočné vozidlo přepravované vzduchem (přepraveno může být jak v podvěsu, tak na palubě letadel nebo velkých transportních vrtulníků), a portál MilIn uvedl, že se Ukrajina stane jeho prvním uživatelem. Vojáci by ho měli dostat někdy koncem roku 2023 nebo na začátku roku příštího. Určeno bude pro ukrajinské speciální jednotky, což je přesně úloha, pro níž bylo toto vozidlo zkonstruované. Do výzbroje ho pak plánuje zařadit i německá a nizozemská armáda.

iZdroj fotografie: Rheinmetal

Společnost Rheinmetall na svých internetových stránkách uvádí, že jde o vozidlo na podvozku 4×4, konkrétně jde o podvozek založený na nejnovějším podvozku Mercedes-Benz třídy G, který má civilní původ. Caracal je postaven tak, aby speciálním nebo výsadkovým jednotkám umožnil rychlý pohyb, poskytoval alespoň základní ochranu (hlavně zespodu proti minám, pancéřovaný je pak celý předek včetně motoru), a zároveň ho bylo možné silně vyzbrojit. Caracal má modulární konstrukci a lze ji snadno přizpůsobit – kromě přepravy jednotek třeba k průzkumu, zdravotnickým či ženijním operacím, ale i na velitelské vozidlo.

Velice rychlé a uveze hned 6 vojáků

Vozidlo je 4,35 metrů dlouhé a 1,85 metru široké, přičemž uveze náklad o hmotnosti až 2 tuny. Při takových rozměrech a hmotnosti je možné přepravit hned dvě tato vozidla pomocí vrtulníku jako Boeing CH-47F Chinook nebo Sikorsky CH-53K King Stallion, oba mají v Evropě značné zastoupení. Na silnici se dokáže Caracal pohybovat rychlostí až 130 km/h, což je u vojenských vozidel opravdu dobré. Podle nákresů a fotografií uvedených v propagační brožuře Rheinmetallu se navíc zdá, že může v automobilu sedět 6 plně vyzbrojených vojáků.

Rheinmetall vytvořil BVP Lynx „nové generace“, které patří k nejlepším. Česko ho přesto odmítlo, úspěch má ale v Řecku nebo Maďarsku

Caracal má sice otevřenou konstrukci, ale osádce přesto poskytuje z některých směrů ochranu proti palbě z ručních zbraní, a případně na něj lze namontovat ještě dodatečné pancéřování. Vyzbrojený pak může být kulometem nebo automatickým granátometem na střeše, a další kulomet lze namontovat vedle místa spolujezdce. Vozidlo má vedle toho i držáky pro zbraně včetně přenosných protitankových zbraní, udeřit tedy dokáže velice tvrdě.

Článek Ukrajina jako první na světě otestuje otevřený Mercedes-Benz G-Class v podání útočného vozidla Caracal, navíc sviští až 130 km/h se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Švýcarské tanky na Ukrajinu nesmí, ale…

Švýcarsko má mít ve skladech 96 zakonzervovaných tanků Leopard 2A4, resp. jejich speciální variantu Panzer 87 Leopard. Západní země přitom hledaly způsob již dříve, jak šalamounsky těmito tanky Ukrajině pomoci, o čemž jsme na ArmádnímZpravodaji psali. Požadavek švýcarské vlády, aby nebyly obrněnce zapojeny do války, je logický, země si udržuje svou neutralitu zhruba 200 let, i když někteří její politici dříve uvažovali, že by tanky pro Ukrajinu uvolnili. Možností tak je, že budou tanky Leopard 2A4 prodány zemi, která aktuálně neválčí.

iZdroj fotografie: Uživatel R888 / Creative Commons / CC BY-SA

Výsledkem jednání má být nakonec dohoda, podle níž koupí 25 švýcarských tanků Německo – samozřejmě s podmínkou, že se nedostanou na Ukrajinu, uvádí MilIn. To je pak může samo využít nebo je dodat do některého státu NATO / EU. Zde se například nabízí možnost, že by mohly být švýcarské tanky z části těmi, které Německo slíbilo Česku nebo Slovensku za dodávky vojenského materiálu na Ukrajinu, případně by si je Německo nechalo a poslalo na Ukrajinu své vlastní, čímž by nebyla podmínka porušena, byť pouze na oko.

Leopard 2A4 je nejpočetnější verze

Tank Leopard 2A4 je nejpočetnější verzí Leopardu 2, vyráběna byla v letech 1985 až 1992. ArmyRecognition uvádí, že oproti předchozím zahrnovala změny jako automatický systém pro potlačení požáru a výbuchu, plně digitální systém řízení palby schopný zvládnout nové typy munice, a vylepšení věže. Tank je vyzbrojen dělem ráže 120 milimetrů s hladkým vývrtem o délce hlavně 44 ráží a je schopen pohybovat se rychlostí až 72 km/h.

Česká armáda obdrží 14 starých tanků Leopard 2A4, a to darem od Německa za pomoc Ukrajině. Ta už s nimi má své plány

Ačkoliv jde o dávno překonanou verzi, je stále lepší než většina ruských tanků; i proto už dostala řadu Leopardů 2A4 Ukrajina. Německo přitom nemusí dodat švýcarské tanky zrovna do České republiky, ale může je využít i pro svoje účely. Tanky je totiž možné hluboce modernizovat, nainstalovat na ně věž s lepším pancéřováním i výkonnějším dělem o délce hlavně 55 ráží, a rovněž posílit ochranu na jiných místech nebo je vybavit různými moderními přístroji tak, aby dosahovaly parametrů verzí tanků A6 nebo A7 (nejlepší je přitom A8).

Článek Obchází Švýcarsko svou neutralitu? Desítky tanků Leopard 2 prodá Německu, to je ale může „vyměnit“ a poslat Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Potřeba jsou nové radary i moderní zbraně

Ukrajinští piloti v současnosti trénují na letadlech F-16 u svých spojenců, a na obloze nad Ukrajinou by se měly objevit někdy začátkem roku 2024. Portál MilIn s odvoláním na rozhovor s poslankyní Oleksandrou Ustinovou uvedl, že Ukrajina vede se spojenci rozhovory o tom, že by byly letouny ještě před dodáním modernizovány. Týkalo by se to především instalace nových radarů a možnosti používat nejmodernější typy zbraní. Souhlasit by ovšem musely hlavně Spojené státy americké, kde by také modernizace pravděpodobně probíhala.

iZdroj fotografie: Air National Guard / Public Domain

Oleksandra Ustinová měla upozornit na to, že by budoucí ukrajinské letouny F-16 v současné konfiguraci sice zvládaly zaměřovat ruská letadla přímo bombardující jednotky na frontě, ale nemohly by lokalizovat a útočit na letadla, která odpalují řízené klouzavé pumy. Ruské letectvo konkrétně využívá FAB-500 M-62, o nichž jsme na ArmádnímZpravodaji psali, a další typy stále častěji. Takto vylepšené lze bomby svrhávat několik desítek kilometrů od cíle, tedy klidně z vnitrozemí Ruska, přičemž jsou naváděny za pomoci GLONASS.

Radar AESA dává letadlu řadu výhod

Když Ukrajinci mluví o modernizaci radarů, myslí nejspíše o nahrazení pulzně dopplerovského radaru AN/APG-66 za moderní radar AN/APG-83 typu AESA, který má F-16 Block 70/72. Oproti staršímu má mnoho výhod, umožňuje třeba rychle a na velké vzdálenosti detekovat, sledovat a identifikovat mnoho cílů, ale i operovat v prostředích nepřátelské elektronické války, uvádí MilitaryAerospace. F-16 by s ním viděly mnohem dále než ruská letadla, možná s výjimkou Suchoj Su-57 Felon; radar je navíc odolný proti rušení a má mnoho dalších schopností.

„F-16 bude pro naše stíhačky Suchoj a Mikojan těžký soupeř,“ uvedl ruský vyznamenaný ex-kapitán a vojenský expert Dandykin

Lepšími zbraněmi jsou pak nejspíše myšleny nové typy střel AIM-120 AMRAAM, neboť starší verze F-16 zvládají jenom střely verze C s dosahem zhruba 105 km. Novější verze D má však dosah až 160 km a lepší navádění. I tak ale mají některé ruské střely vzduch-vzduch ještě větší dosah, i když by se tím rozdíl výrazně snížil. Ukrajinci by nakonec mohli chtít i možnost odpalovat řízené střely AGM-158 JASSM – pokud by jim je spojenci dodali, mohli by jimi přesně zasahovat pozemní cíle na stovky km daleko, vysvětluje Oleksandra Ustinova pro EuroIntegration.

Článek Ukrajina chce dodat až modernizované F-16. Starší verze by nejspíše na lepší ruské letouny nestačily, důvod to ale není jediný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vojenská pomoc nebyla tak úplně zdarma

Nová slovenská vláda zastavila začátkem listopadu 2023 dodávky vojenské pomoci ze zásob slovenské armády, jak uvedly Aktuality – jde o slib, který dal Robert Fico svým voličům. Hodnota původně plánované pomoci byla v přepočtu 901 milionů Kč, uvedl portál MilIn, nakonec z ní ale Ukrajina neuvidí ani náboj. V balíčku měly odejít na pomoc napadené zemi třeba 4 miliony nábojů ráže 7,62 milimetrů, přes 5 tisíc kusů granátů pro tanky, stejně jako minomety s municí. Vzhledem k očekávaným ruským útokům však může citelně chybět zejména 140 střel do protivzdušného systému 2K12 Kub.

Čechy zaplacené slovenské bezpilotní odminovací vozidlo Božena-5 pro Ukrajinu je velký „čistič“ na primitivním principu

Slovensko patřilo v minulosti mezi významné dárce zbraní a další pomoci pro Ukrajinu, jíž poskytlo například systém protivzdušné obrany S-300, který pocházel ještě z dob Československa – Slováci ho tehdy získali po rozdělení federace. K tomu země poslala i své letouny Mikoyan MiG-29 Fulcrum a další techniku, za což na druhou stranu dostala kompenzace od spojenců. Např. stejně jako Češi dostala od Německa starší, ale stále velmi schopné, tanky Leopard 2A4. A z USA pak zase bitevní Bell AH-1Z Viper, pěchotní zbraně, peníze na modernizaci a další.

Zastavena je pomoc jen ze skladů armády

Ačkoliv to před volbami vypadalo, že je Robert Fico zcela proti jakýmkoliv dodávkám zbraní na Ukrajinu, realita je po ustanovení jeho vlády velmi odlišná. Jak uvádí HnOnline, ve skutečnosti se to totiž týká jenom bezplatné pomoci poskytované ze skladů slovenské armády. Zastavení posledního balíčku pomoci je sice pro Ukrajinu nepříjemné, ale Slovensko jí už většinu zbytného materiálu z armádních zásob dodalo.

iZdroj fotografie: Srđan Popović / Creative Commons / CC BY-SA

Jinak je to ovšem s komerčními zakázkami. Se zbraněmi nebo municí, kterou Ukrajina nebo někdo ze spojenců slovenským firmám zaplatí, nemá nová slovenská vláda problém a „válku tak klidně živí“. Aby to nevyznělo blbě, ano, dělají to mnohé jiné země, ale jde o to, jak slovenská vláda změnila svůj postoj, ačkoliv se její politici před volbami dušovali, že dodávání zbraní válce na Ukrajině neprospěje a akorát to povede k jejímu prodlužování.

5 000 amerických útočných pušek M4A1 na Slovensku nahradí staré Sa vz. 58. Alternativou mohl být CZ BREN 2, ale něco českého přece sdílí

Příkladem placené dodávky může být 16 samohybných kolových houfnic Zuzana 2, jejichž výrobu platí Norsko, Dánsko a Německo. Robert Fico i jeho spojenci totiž rázem zaujali postoj, že takové zakázky zaměstnávají Slováky a přináší firmám zisky a státu daně, takže je to v pořádku. A dokonce promluvil o dodávce odminovací techniky, kterou považuje za humanitární pomoc. Nakolik svým přístupem dodržel předvolební sliby, ať každý zhodnotí sám. Někdo by ale mohl označit za pokrytecké, když někteří kritizují za totéž, co nakonec sami dělají.

Článek Slovensko zrušilo poslední balíček vojenské pomoci Ukrajině, válku se ale nakonec rozhodlo podporovat a těžit z ní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 pro Ukrajinu chybí modernizace

Letouny F-16 samozřejmě zvládají americké a některé další západní zbraňové systémy, ale není to tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Jak uvádí portál MilIn, letadla určená pro Ukrajinu jsou F-16 Block 20 MLU, což je verze, na níž byly modernizovány někdy v 90. letech 20. století. To jim umožňuje používat hlavně zbraně z té doby, ovšem pokud neprošly nebo neprojdou nejnovějšími úpravami, nezvládnou žádné modernější (a tedy účinnější).

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Příkladem jsou střely vzduch-vzduch; nejmodernější americkou střelou na krátké vzdálenosti je AIM-9 Sidewinder, resp. její verze AIM-9X s dosahem až 30 km, vylepšeným naváděním a rychlostí. Jenomže F-16 slíbené Ukrajině nemají pro tuto střelu rozhraní, takže ji jednoduše nevystřelí. Využívají pouze předchozí AIM-9M z konce 80. let 20. století, a její dosah je pouze 21 km, a i další parametry jsou horší. Na druhu stranu nebudou ukrajinské letouny tyto střely příliš potřebovat, boje na krátkou vzdálenost totiž ve válce na Ukrajině neprobíhají.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Jinak je tomu ale u radarem naváděné AIM-120 AMRAAM určené pro střední vzdálenost. I zde platí, že nejmodernější AIM-120D s dosahem 160 kilometrů letadla nezvládnou, mohou však používat AIM-120C. Ta má maximální dosah 105 kilometrů, i když efektivní kolem 50. Dobrá bude např. proti řízeným střelám, ale ani s ní by se ukrajinští piloti raději neměli pouštět do boje. Zvláště pak, když budou mít ruská letadla často lepší radary a střely s delším dosahem.

Řízenu střelu JASSM Ukrajinci neodpálí

Ukrajinské letectvo bude využívat F-16 hlavně k bombardování, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali. Zajímavou zbraní k ničení ruských pozemních cílů by byla střela AGM-158 JASSM, v nejnovější verzi může mít dosah až 1 000 km. Portál MilitaryToday uvádí, že její vývoj začala na konci 90. let 20. století, ale hotová byla až po modernizaci letounů F-16 Block 20 MLU. Ty tedy opět nejsou pro její použití uzpůsobené a musely by projít nějakou modernizací.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Přece jenom však existují výkonné zbraně, s nimiž mohou být ukrajinské F-16 úspěšné. Jednou z nich je klouzavá puma AGM-154 JSOW, Airforce-Technology uvádí, že má dosah až 130 km od místa shozu, ale záleží na výšce a rychlosti. Její hmotnost je podle typu skoro 0,5 tuny a může používat různé typy hlavic. K těm patří i hlavice speciálně uzpůsobená k prorážení pevných stěn, tedy třeba bunkrů nebo chráněných skladů munice. Takovou pumu přitom Ukrajina dosud nemá.

Ve výzbroji má ale klasickou americkou gravitační pumu s konverzní sadou označovanou jako JDAM, díky níž je změněna na pumu klouzavou. Je mnohem levnější než AGM-154 a za pomoci navádění GPS může zasahovat cíle do vzdálenosti až 80 kilometrů od místa shozu. Další možností je pak malá klouzavá puma GBU-39 SBD, jejíž hmotnost je jen 129 kilogramů a F-16 jich může nést 8. Má přitom dosah až 150 kilometrů od místa odhození.

Článek Samotné F-16 ještě nejsou pro Ukrajinu výhra, potřebovat bude i zbraně – jenomže ty nejlepší nezvládají a arzenál tak bude dost omezený se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Hodnota zbraní a munice je 6,2 miliard korun

Z dokumentu umístěném na stránkách ministerstva obrany plyne, že hodnota zbraní, munice a dalšího vybavení z armádních skladů činila 6,2 miliard korun. Jsou v něm přitom uvedeny kategorie zbraní, jejich počty a data pořízení, ale bez uvedení konkrétních typů, které lze ale v mnoha případech odvodit. Např. u letecké techniky jsou uvedeny 4 kusy, a z dřívějších informací z české i ukrajinské strany je zřejmé, že se jedná o bitevní vrtulníky Mil Mi-24.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

Z dat dále vyplývá, že odešlo na Ukrajinu z českých armádních skladů 62 tanků. V tomto případě se bude bezesporu jednat o T-72M nebo M1, což jsou nemodernizované tanky vyráběné licenčně v Československu, o jejichž vzniku i službě jsme na ArmádnímZpravodaji psali. V případě bojových vozidel pěchoty se pak bude jednat o BVP-1 a BVP-2, která byla opět vyráběna podle sovětských vzorů v ČSSR, ale s několika úpravami. První je přitom vyzbrojeno dělem ráže 73 mm, a druhé pak rychlopalným kanonem ráže 30 milimetrů.

ČR poskytla Ukrajině i děla a raketomety

Na Ukrajinu zamířily vedle výše zmíněného také další systémy – třeba 13 samohybných houfnic, přičemž jde určitě o československé kolové ShKH vz. 77 DANA ráže 152 mm, a 12 raketometů, pravděpodobně RM-70, což je československá úprava sovětského BM-21 Grad ráže 122 milimetrů. Zároveň na Ukrajinu odešlo více než 82 tisíc dělostřeleckých granátů a 4 900 raket. Mezi 16 kusy kompletů protivzdušné obrany pak bude systém 2K12 Kub.

Seznam ale obsahuje například i ruční zbraně, – je známo, že na Ukrajinu odešly třeba útočné pušky Sa vz. 58, kulomety UK vz. 59 nebo samopaly Sa vz. 61 Škorpion. Do ručních zbraní pak 4,63 milionů kusů nábojů. Ministerstvo obrany dodalo, že za poskytnutou pomoc dostává ČR od spojenců 15 tanků Leopard 2A4 a 8 vrtulníků (6 bitevních Bell AH-1Z Viper a 2 univerzální Bell UH-1Y Venom), a konkrétně z USA dále 6,73 miliard korun na modernizaci či vojenskou americkou techniku, a 1,91 miliardy korun z evropského programu EPC.

Článek Ministerstvo obrany ČR odtajnilo informace o vojenské pomoci Ukrajině, takže už víme, kolik toho ČR poskytla. Mnohé zbraně lze odvodit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajina zatím dostala jen 300 tisíc granátů

Dodávka milionu dělostřeleckých granátů ráže 155 milimetrů hrazených Evropskou unií měla Ukrajině spolu s americkými dodávkami pomoci udržet krok s ruskými dělostřelci, a taktéž významně pomoci v osvobozování jejího ztraceného území. Ukrajinci jich však doposud dostali zhruba 30 procent, uvedl portál MilIn. Z evropských zemí, ale také ze samotné Ukrajiny, tak stále častěji zaznívají obavy, že nebude zbytek munice dodán v termínu.

The US has struck deals with Bulgaria and South Korea to supply 155 mm ammunition to #Ukraine, and is holding talks with Japan to do the same.

The US is currently ramping up its own 155 mm artillery shell production by building new factories and enlarging the existing ones. pic.twitter.com/wGrcMoQgQO

— 𝗡 𝗢 𝗜 𝗦 𝗘 (@NoiseAlerts) August 2, 2023

Mluví tak například německý ministr obrany Boris Pistorius, uvádí portál Reuters. Podle něj jsou sice na munici k dispozici peníze, ale chybí dostatečné kapacity. Většina dodaných granátů měla přitom pocházet ze zásob evropských zemí, u výrobců má být objednaných pouze kolem 180 tisíc granátů. Zbrojovky ale dle všeho nemají dostatečné kapacity a jejich navyšování je velice obtížné a pomalé. Navíc jde zhruba 40 procent evropské produkce dělostřelecké munice mimo území unie, a na dodávky Ukrajině se tak nedostává dostatek.

Rusko vyrobí až 2 miliony granátů ročně

Zejména v dalších měsících to může být pro ukrajinskou armádu problém. TheDefensePost totiž uvedl, že by mohl ruský zbrojní průmysl v roce 2024 vyprodukovat až 2 miliony dělostřeleckých granátů, tedy dvojnásobek toho, co není schopna dodat ani celá a mnohem bohatší EU. Rusové navíc uzavřeli dohody o dodávkách munice ze Severní Koreje, což znamená, že by se jim mohlo dařit udržovat vyšší intenzitu dělostřelecké palby než ukrajinské armádě. Ale asi už nebude tak vysoká jako v roce 2022, kdy spotřebovali 10 až 11 milionů granátů.

Bulharsko hned na začátku války Ukrajinu zachránilo, dodalo jí až 100 % potřebné munice. A také dnes tvoří až 1/3 dodávek

Ukrajina se ještě může spoléhat na dodávky z USA, ale i tam jsou výrobní kapacity omezené. Stále navíc používá i dělostřeleckou munici ráže 152 a 122 mm do děl sovětského původu, což dokáže zásobovat hlavně Bulharsko, neboť si zachovalo zbrojní průmysl z dob Varšavské smlouvy. A v okamžiku, kdy je válka na Ukrajině v patu, může být dělostřelecká munice jedním z klíčových faktorů. Kdo jí bude mít více, má větší šanci prorazit obranu soupeře.

Článek Rusku ani zdaleka nestačíme, EU nedokáže Ukrajině dodat 1 milion dělostřeleckých granátů, zbrojní průmysl to nestíhá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Němci se mohou bát ruské reakce

Váhání německé vlády s uvolněním střel Taurus má nejspíše několik důvodů – není přesně jasné, kolik jich Německo vlastně má, a hlavně kolik z nich je v použitelném stavu, protože ne všechny mají být provozuschopné (nic nenasvědčovalo, že by jich bylo třeba, tak nebylo jejich skladování v „topu“). Dalším důvodem však může být obava z reakce z Ruska – portál MilIn např. citoval německého ministra obrany Borise Pistoriuse, podle něhož musí země brát ohledy i na vlastní zájmy, což může tuto obavu naznačovat, i když to nespecifikoval.

Video: Taurus je německá obdoba střel dlouhého doletu Storm Shadow, je ale těžší a silnější, zničit tak dokáže i náročnější cíle

Nejde však jenom o samotnou dodávku, ještě větší obavy mohou mít Němci z toho, že by Ukrajina zasáhla střelami území Ruska. „ATACMS, který USA vyslaly na Ukrajinu, má dosah 160 km, a Taurus má dosah 500 km. To je úplně jiný systém,“ uvedl Pistorius o dodaných zbraních.

Zrovna americké ATACMS už přitom Ukrajina otestovala, když jimi zaútočila na letiště v Luhanské oblasti, kterou Rusko dobylo – a jak bylo slíbeno, na území samotné Ruské federace ani jedna z nich neletěla. Na druhou stranu k tomu Ukrajina využívá svých dronů s dlouhým dosahem, jimiž dokázala udeřit třeba poblíž Moskvy, jak jsme rovněž na ArmádnímZpravodaji informovali.

iZdroj fotografie: MBDA

Ale zpět k Německu – střely KEPD 350 Taurus by opravdu mohly napadené zemi otevřít nové možnosti. V první řadě by jimi mohla úplně zničit důležitý Krymský most, který zajišťuje silniční i železniční dopravu. Pro Rusko by to byla obrovská rána a mohlo by nějak zareagovat – jak, to ale není jasné. Nelze si představit, že by vyvolalo další ozbrojený konflikt, ale mohlo by např. omezit dodávky plynu do Evropy, což zrovna žádoucí není.

Taurus dolétne dále než exportní Storm Shadow

Střely KEPD 350 Taurus jsou sice trochu podobné britsko-francouzským Storm Shadow, které už Ukrajina má a používá, i když ani jimi na území Ruska neútočí. Podle webových stránek koncernu MBDA, který za německými raketami stojí, má jedna hmotnost 1 400 kg, z čehož připadá skoro 0,5 tuny na hlavici. Její dolet je pak 500 km, zatímco na Ukrajinu dodané exportní varianty Storm Shadow ho mají zhruba poloviční, a americké ATACMS dokonce jenom 160 km – Ukrajina totiž dostala pouze starší verzi, nikoliv novou, která doletí až 300 km.

Ruská protivzdušná obrana je proti střele Storm Shadow spolehlivá pouze na 62 %, odhadl indický analytik Vijainder K Thakur

Ničivá síla německých a britských střel pak bude nejspíše hodně podobná – zatímco německý Taurus má bojovou hlavici o váze 481 kg, britský Storm Shadow ji má pouze o 31 kg lehčí. I kdyby ale Německo nakonec kývlo, bylo by nejspíše nutné upravit některá ukrajinská letadla – například bombardéry Suchoj Su-24 Fencer – aby mohla střely KEPD-350 Taurus nést.

Taurusy se přitom pohybují vysokou podzvukovou rychlostí v malé výšce a mají sofistikované navádění kombinující GPS, snímkování terénu a další prvky, díky čemuž jsou velmi přesné. Jejich hlavici pak lze naprogramovat tak, aby daný cíl zničila s co největší efektivitou.

Odpálení střely KEPD 350 Taurus z letounu McDonnell Douglas F-15 Eagle

Článek V Německu pochybují, že by střely Taurus s dosahem 500 km ve válce na Ukrajině cokoliv změnily – přitom by mohly zničit most na Krym se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Užívání MIM-23 Hawk potvrzuje video

Že Ukrajina systém MIM-23 Hawk dostala se mluví již zhruba od léta 2022 – poprvé ho dodalo Španělsko. Video pod tímto článkem informace potvrzuje, protože ukazuje jeho nasazení při obraně ukrajinského nebe. Záběry vznikly v nočních hodinách a je tedy obtížné rozeznat, zda se opravdu jedná o tento systém, ale nejspíše ano. Obsluha z něj odpálila dvě střel, z nichž pak na nebi obě explodovaly. Portál MilIn uvedl, že byl zásah úspěšný, ale cíl neupřesnil – nejspíše se jednalo o dron nebo řízenu střelu, proti nimž je Hawk jako dělaný.

iZdroj fotografie: Public Domain

Kolik systémů MIM-23 Hawk Ukrajina vlastně v současné době má, není zcela jasné. Ví se, že ze Španělska jich měla dostat nejspíše 6, přičemž je pravděpodobně myšleno 6 baterií, ale některé informace zmiňují i další chystanou španělskou dodávku. Starší repasované systémy v neupřesněném počtu pak měli poskytnout i Američané, a dokonce je prý mohli nakoupit z jiných zemí – mluvilo se o Tchaj-wanu, protože vlastní Hawky již před mnoha lety vyřadili.

Nejlepší střely mají dosah až 40 km

Systém MIM-23 Hawk není zrovna nová zbraň, portál ArmyRecognition uvádí, že byla do výzbroje americké armády zařazena už v roce 1960. Tradičně však byla postupně vylepšována a dnes existující systémy jsou proto mnohem lepší a mají výkonnější radary, spolehlivější střely a větší dosah. Nejmodernější verze je Hawk Phase III, její střely by měly být schopné zasahovat cíle do vzdálenosti 35 až 40 kilometrů, a to ve výšce až 18 kilometrů.

Invence umí zázraky: stařičké jugoslávské dělo Zastava M55 dostalo průmyslové kamery a zabíjí jeden dron za druhým

Zbraňový systém je přitom účinný proti letadlům, vrtulníkům, větším dronům a řízeným střelám, ale už nezvládne balistické rakety nebo hypersonické střely (s těmi mají ostatně problém i některé moderní systémy). Typická baterie se skládá z několika radarů a 6 odpalovacích systémů – na každém jsou 3 střely, a nechybí velicí a řídicí stanoviště. Komponenty bývají umístěny na speciálních vozících, které lze v případě potřeby je zaháknout za automobil a odvézt. Součástí jsou i elektrické generátory a další vybavení.

Odpálení střel MIM-23 Hawk na Ukrajině

Článek Video: Ukrajinci předvedli „malý“ a starý americký systém protivzdušné obrany MIM-23 Hawk. I ten má nezastupitelnou roli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ukrajinské piloty čekají ostré lety

Výcvik ukrajinských pilotů v zahraničí, do něhož se celkem zapojilo 11 zemí, již nějakou dobu probíhá. I my na ArmádnímZpravodaji jsme informovali, že se někteří školí přímo v Americe, takže by jejich kvalita měla být vůbec nejvyšší, a tedy by měli absolvovat ty nejtěžší mise.

Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí

Portál MilIn citoval mluvčího ukrajinského letectva Yurii Ihnata, podle něhož jsou zahraniční partneři překvapení, jaké dělají Ukrajinci pokroky. „Očekáváme, že první skupina pilotů, kteří v současnosti trénují na simulátorech, leteckých simulátorech, které plně reprodukují kokpit, bude brzy létat na skutečných stíhačkách F-16 pod vedením instruktorů. K tomu by mělo dojít v blízké budoucnosti,“ uvedl. Výcvik by tak mohli stihnout dříve.

iZdroj fotografie: Martijn Geerlings / Creative Commons / CC BY-SA

Problém ukrajinských pilotů však není jenom létání s letouny a osvojení si ovládání, ale například i angličtina, protože vše v letadle je anglicky. Tu si proto museli před celým výcvikem vylepšit, ale třeba mluvčí amerického ministerstva obrany, generál Patrick Ryder, nadšení Ukrajinců na konci října 2023 mírnil. Portál Nv uvedl, že podle něj bude výcvik ukrajinských pilotů trvat 5 až 9 měsíců, přičemž bude hlavně záležet na individuálních schopnostech každého z nich. Výcvik musí zvládnout komplexně, jinak by nemuseli v očekávaných bitvách uspět.

Letecká převaha je důležitá

Ukrajina potřebuje bojová letadla, aby mohla alespoň vyvážit leteckou převahu Ruska. I ta je jedním z důvodů, proč se jí příliš nedaří v ofenzivě proti ruské obranné linii. Nasazení letadel by však mohlo pomoci s jejím proražením, a to hlavně v případě, že by opevnění bylo možné masivněji bombardovat ze vzduchu, čehož s nepočetným a bitvami oslabeným letectvem dnes Ukrajina schopna není. Rusko naopak letadla nasazovat může a také to dělá – využívá je hlavně k bombardování z dálky třeba klouzavými pumami.

„Ukrajina je omráčená pod ničivou silou ruských klouzavých 1,5tunových pum,“ přiznal mluvčí ukrajinského letectva

I to je úloha, jakou budou F-16 na Ukrajině primárně mít, zatímco na nějaké letecké souboje nejspíše vůbec nedojde, i když zcela vyloučit je samozřejmě nelze. Zatím je jasné, že by mělo 42 letounů poskytnout Nizozemí, a dalších 19 Dánsko, přičemž první nizozemské stroje mají být připraveny v Rumunsku někdy v polovině listopadu 2023. Další letadla pak slíbilo Norsko, a v roce 2025 nejspíše nějaká uvolní i Belgie. I když počty nejsou nijak vysoké a letouny jsou starší, jsou mnohem lepší než letadla sovětského typu, která má Ukrajina k dispozici nyní.

Výcvik pilotů na F-16

Článek Ukrajinští piloti jsou nevídaně dobří, výcvik na F-16 zvládnou s velkým předstihem. Zpočátku však dostanou pouze 61 letounů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pašování zbraní do Libye hlídá EU

Na moři působí vojenská mise Evropské unie, jejímž úkolem je dohlížet na dodržování zbrojního embarga OSN uvaleného na dodávky zbraní do neklidné Libye. Jak uvedl portál MilIn, její členové na konci roku 2022 zastavili poblíž jihoafrického pobřeží nákladní loď MV Meerdijk, na jejíž palubě byly zbraně včetně 41 obrněných vozidel BATT UMG. Ta přitom pocházela z továrny ve Spojených arabských emirátech a směřovala do Libye k silám generála Chalífy Haftara. Vojáci je proto zabavili a nikomu dnes vlastně nepatří.

iZdroj fotografie: The Armored Group

Později však byla na několika plavidlech zabavena více než stovka dalších vozidel, a jelikož jen tak stojí ve skladu, snaží se někteří poslanci v europarlamentu prosadit rezoluci, aby byly vozy poskytnuty Ukrajině – šlo by tedy o stejný scénář, jako když Američané dodali Ukrajincům íránské zbraně včetně minometů směřujících do Jemenu poté, co je jejich námořnictvo našlo na různých kontrolovaných plavidlech. Celkem by se mělo jednat o 146 různých vozidel. Ale konečné, zda vozidla na Ukrajinu zamíří, bude mít evropská rada.

Vojenské vozidlo na podvozku od Fordu

Vozidla BATT UMG Ukrajina již ve výzbroji má, měla jich totiž v loňském roce koupit rovnou stovku. Portál ArmyRecognition uvádí, že jde o vozidlo navržené americkou společností The Armored Group, přičemž využívá hlavně civilní díly. Postaveno je na podvozku vozidla Ford F550, což znamená, že je na něj řada dílů běžně dostupná a není problém s jeho údržbou. Militarizované vozidlo má různé stupně ochrany, ale i v té nejnižší je určitě odolné proti střelbě z ručních zbraní, a má mít také vysokou odolnost proti minám a náložím.

Letecké neřízené střely Hydra 70 na vozidlech Humvee jsou „vzácné“ a velmi efektivní, snadno zdecimují vozidla i bunkry

BATT UMG je automobil o délce 6,02 metrů a hmotnosti 10,1 tun, ale záleží na namontovaném pancéřování a vybavení. Do jeho vnitřku se vejdou 2 členové obsluhy a do zadní části pak až 8 dalších vojáků. Na silnici je vozidlo schopné dosáhnout rychlosti až 100 km/h, a výrobce na svých stránkách udává, že může být vybaveno třeba termokamerou, držáky zbraní, interkomem, případně také dálkově ovládanou zbraňovou stanicí.

Prezentace vozidla BATT UMG

Článek Skoro 150 zabavených obrněných vozidel BATT UMG stojí ve skladech a nikomu nepatří, pro Ukrajinu by ale znamenala vítanou pomoc se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západních zbraní není pro Ukrajinu dost

Západní spojenci poslali od začátku války na pomoc celou řadu zbraní včetně moderních systémů jako MIM-104 Patriot, NASAMS a IRIS/T. Ty velice pomáhají, ale není jich dostatek, aby pokryly celé rozlehlé ukrajinské území. Je proto nutné, aby zůstaly v činnosti i bývalé sovětské systémy, jinak by v protivzdušné obraně zůstaly značné díry. Ale udržet je v činnosti se může povést jedině v případě, že se pro ně najde náhradní munice ze západních skladů. Docela to vypadá, že v tomto směru Rusku vychází opotřebovávací taktika.

iZdroj fotografie: Vitalij V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Portál MilIn uvedl, že by mohla být řešením střela RIM-7 Sea Sparrow, což ostatně naznačuje i balíček americké vojenské pomoci, který obsahuje právě tyto střely s poloaktivním radarovým naváděním. Na západě jich je ve skladech velké množství a technikům se je podařilo do sovětského systému integrovat. Bylo třeba aktualizovat software, změnit naváděcí frekvence a udělat samozřejmě další úpravy, ale střely je prý možné nyní odpalovat.

Střely určené na obranu lodí

RIM-7 Sea Sparrow je střela do amerického protivzdušného systému krátkého dosahu určeného pro lodě, a americké námořnictvo uvádí, že poskytuje spolehlivou ochranu proti různým vzdušným a povrchovým hrozbám včetně vysokorychlostních protilodních řízených střel v malé výšce. Využívat ji začalo v roce 1976, ale byla postupně modernizována. Střela má mít dosah kolem 19 km a rychlost větší než Mach 2, ale přesné hodnoty jsou utajované. Výhodou pak je, že jsou značně rozšířené i u amerických spojenců, takže jich je dostatek.

Vysvětlitelný paradox: dronům bez obtíží podlehnou i protiletadlové systémy 9K37 Buk ruské armády, které je běžně mají ničit

Sea Sparrow ovšem není jediná západní střela vhodná pro 9K37 Buk. Ve Velké Británii pracují například na využití střel AIM-132 ASRAAM, což jsou infračerveně naváděné střely vzduch-vzduch, a v USA zase na podobném systému FrankenSAM využívajícím střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder. Obě země mají v plánu je co nejdříve poslat na Ukrajinu, aby pomohly s očekávanými zimními ruskými útoky. Na základě zkušeností by pak mohly podobné systémy začít sloužit i v jiných armádách – třeba jako zbraně proti dronům.

Odpálení střely RIM-7 Sea Sparrow

Článek Americké střely RIM-7 Sea Sparrow odpalované ze sovětského dědictví 9K37 Buk? Realita, která Rusku nedovolí prorazit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

České granátomety pro ukrajinskou brigádu

Nejznámější sbírkou české veřejnosti pro nákup zbraní ukrajinské armádě je iniciativa Dárek pro Putina, pod níž patří i Zbraně pro Ukrajinu. Na svých internetových stránkách nyní sbírá peníze na nákup tisícovky českých protitankových granátometů RPG-75M, které má dostat 41. mechanizovaná brigáda, což by výrazně posilnilo její možnosti boje proti obrněným vozidlům, ale například i proti opevněným pozicím nepřítele. Na nákup 1 000 granátometů je potřeba 23 milionů korun, z čehož je zatím vybraná více než polovina.

iZdroj fotografie: Uživatel Petrtlach / Creative Commons / CC BY-SA

Granátomet RPG-75, případně jeho modernizovaná verze M, je označovaný jako přenosná jednorázová protitanková zbraň, ale pravdou je, že proti tankům zase tak moc účinný není. Jeho hlavice má průbojnost jenom kolem 300 milimetrů RHAe, což na většině míst tank prorazit nedokáže – je však více než dostatečná proti bojovým vozidlům pěchoty nebo obrněným transportérům, jichž je na bojišti značné množství, a mnohdy pochází z dob SSSR. Existuje pak i verze s termobarickým granátem vhodná třeba proti opevněné pozici.

RPG-75 je starý, ale stále účinný

Granátomet RPG-75 byl vyvinutý v 70. letech 20. století a v modernizované podobě je vyráběn dodnes. Je teleskopický a portál MilIn uvádí, že jeho hmotnost je pouhých 3,2 kilogramů. Pěšáci si ho tak mohou velice snadno nést s sebou, přičemž po odpálení prázdný tubus odhodí. Maximální možný mířený dosah granátometu je 300 metrů, proti jedoucím vozidlům pak 200 metrů. Má mechanická mířidla se 4 nastaveními podle různé vzdálenosti.

Český MR-2 Viktor kosí na Ukrajině jeden dron za druhým už více než rok, přišel mezi prvními a mezi vojáky je velmi oblíbený

Iniciativa k výběru prostředků na zbraně ukrajinské armádě je velice úspěšná. Podařilo se jí dodat třeba v Česku modernizovaný tank T-72 přezdívaný Tomáš, ale i raketomet RM-70 přezdívaný Přemysl. Další vítanou pomocí byla vozidla Viktor s kulometným dvojčetem ráže 14,5 milimetrů a zaměřovacím systémem na sestřelování dronů. S nebezpečnými minami má potom pomoci slovenský odminovávací systém Božena 5, o němž jsme rovněž psali.

Granátomet RPG-75M na Ukrajině

Článek Češi Ukrajině stále pomáhají, 1 000 granátometů RPG-75M české výroby za 23 milionů Kč výrazně posílí boj proti BVP i vojákům se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boj v zákopech je velmi specifický

Boj v zákopové linii je velice obtížný. Před zákopy většinou bývají překážky, v případě Ukrajiny jsou to minová pole a protitankové bariéry bránící nasazení těžké techniky. I po jejich překonání však na vojáky čeká těžký boj v samotných zákopech, kde je jen minimum prostoru, a za každým záhybem může čekat nepřítel. Taktika úspěšného boje je zde velice složitá a zároveň náročná na psychiku – mají-li proto vojáci uspět, musí mít vše pečlivě zažité.

V Libavé se vojenští řidiči účastnili speciálního výcviku, který je má připravit na nejtěžší situace

I proto 72. mechanizovaný prapor, který má na starosti výcvik ukrajinských vojáků v prostoru Libavé, podle tiskové zprávy českého ministerstva obrany postavil maketu zákopového systému. Na žádost ukrajinské strany se přitom co nejvíce podobá ruským zákopům na Ukrajině. Jsou přitom zbudovány tak, aby umožňovaly vojákům bezpečně cvičit, a to i za použití ostré střelby z ručních zbraní, a rovněž umožňují trénovat i hod granátem.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Zákopy si dokonce vyzkoušeli i sami čeští vojáci – podle dostupných obrazových materiálů při tom nasadili i samohybné minomety PRAM. Jde o zbraň ráže 120 milimetrů postavenou na podvozku bojového vozidla pěchoty BVP-2, a na její obsluhu je potřeba čtyřčlenná osádka. Minomet dokáže zasahovat cíle do vzdálenosti 8 kilometrů a v první minutě vystřelit až 20 ran. Uvnitř vozidla má pak osádka k dispozici zásobu 80 granátů.

Během výcviku jsou používány i drony

Ukrajinští vojáci trénovali tak, aby byla situace dobývání zákopu co nejvíce podobná realitě. V první fázi museli nejdříve pečlivě zmapovat zákopový systém, což dostal za úkol průzkum, jehož součástí byli i operátoři průzkumných dronů. Ženijní jednotky díky tomu mohly udělat průchody v bariérách, a pak následovala minometná palba na postavení protivzdušné obrany, což umožnilo zaútočit také ze vzduchu, a následně minomety spustily palbu přímo na zákopy.

22 týdnů, tak dlouho trvá velmi zkrácený výcvik Ukrajinců pro tanky Abrams: odborníci z nich nebudou, ale zvládnou bojovat

Tyto údery musely být načasované tak, aby držely obránce linie v zákopech po dobu, kdy se přibližoval úderný tým, ale zároveň jeho členy nezranily. Poté mohli vojáci zaútočit přímo na zákop za použití ručních zbraní a granátů. Jejich postup a činnost nepřítele sledoval celou dobu průzkumný dron, což je velice důležité, aby měli přehled o situaci a nepřítel jim nepřipravil překvapení, které by mohlo úspěšnému dobytí pozice zabránit.

Článek Výcvik Ukrajinců na Libavé: čeští vojáci je učí, jak co nejlépe dobýt zákopy ruské obranné linie, boj si navíc sami vyzkoušeli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raket ATACMS je málo, ale mají náhradu

Ukrajina již předmětné rakety dostala, ale pravděpodobně jenom ve velmi omezeném množství. Jak upozornil portál TheDrive, jedním z hlavních argumentů, proč je nechtěla Amerika dodávat, je jejich relativně nízký počet ve výzbroji, i když přesné číslo je tajné. Tyto balistické rakety jsou resp. pro Spojené státy americké velmi důležité, a panovaly obavy, že by jejich dodání na Ukrajinu omezilo americkou obranyschopnost. Druhým argumentem byla i možná eskalace konfliktu, pokud by je Ukrajinci použili proti cílům v Rusku.

Konečně nasazené rakety ATACMS dokáží Rusa zaskočit a proniknout i přes S-400, jsou novou „prodlouženou rukou“ Ukrajiny

Taktická balistická raketa ATACMS je unikátní tím, že ji lze odpalovat z raketových systémů M142 HIMARS a M270, a její dosah je ke všemu, jak poznamenává MilitaryToday, 300 kilometrů. Díky navádění GPS je navíc velice přesná, a cíle pak ničí hlavicí o hmotnosti 230 kilogramů, což Ukrajině umožňuje zasahovat i velmi odolné objekty jako bunkry, sklady, nebo třeba most na Krym. Rusko přitom dokáže taktické balistické rakety sestřelovat, ale Ukrajina již nejednou ukázala, že je schopna protivzdušnou obranou projít a chtěné cíle zničit.

A v případě raket ATACMS to není výjimka, konkrétně ruské letectvo pocítilo jejich sílu poté, co dopadly na letiště v Berďansku a Luhansku, kde poničily nejenom samotnou dráhu, ale současně i zničily několik letounů, a ani systém S-400 nedokázal střely zastavit.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Americkou neochotu rakety ATACMS dodat mohla nakonec narušit nová zbraň Precision Strike Missile označovaná i zkratkou PrSM, která má být zavedena do výzbroje ještě v roce 2023, a měla by postupně rakety ATACMS nahradit – snad i proto se nakonec Spojené státy k dodávkám odhodlaly. Nové střely mají mít přitom dolet 500 kilometrů, ale možná i více, ovšem přesné specifikace zatím nejsou známy. Jejich první verze bude určena proti pozemním cílům, pozdější má však být schopna zasahovat dokonce i ty námořní.

Západní země postupně mění postoje

Mezi západními spojenci Ukrajiny se postoje s prodlužováním války neustále mění. Na počátku byla ochota dodávat vyspělé zbraně (kromě protitankových) takřka nulová, ale v mnoha zemích nakonec názory postupně přehodnocovali. Nejprve v oblasti dělostřelectva a raketometů, jmenovitě šlo třeba o HIMARS, až nakonec skončil i původní odpor k dodávkám západních tanků – Ukrajina má již Leopard 2, Challenger 2 a M1A1 Abrams, ale dostat měla i Leclerc.

Co je známo o nejlepším sériovém ruském tanku T-90M Proryv-3, který si dokáže poradit i s tanky jako Leopard 2 a Challenger 2

Stejné postoje měly západní země původně k letounům, velké obavy opět vyvolávala možná eskalace ozbrojeného konfliktu, nebo že by jimi Ukrajina začala útočit na cíle v samém Rusku, čemuž se Amerika i ostatní snaží předcházet. I tak nakonec napadená země obdrží bojové letouny General Dynamics F-16 Fighting Falcon a další zbraně.

K dispozici má tak třeba střely s dlouhým doletem, konkrétně britské Storm Shadow, případně jejich francouzskou variantu SCALP. Díky nim již Ukrajina dokázala zničit hodnotné cíle jako loděnici v Sevastopolu i s výsadkovou lodí a moderní ponorkou, či zasáhnout velitelství černomořské flotily, jak jsme na ArmádnímZpravodaji psali. Plní přitom slib, že zbraně nevyužije pro cílům v Rusku, i když tento požadavek je některými experty považován za nesmyslný a diskriminující. Např. Německo ale své střely dlouhého doletu Taurus KEPD 350 Ukrajině poskytnout nechce.

Německé rakety dlouhého dosahu Taurus KEPD 350

Článek Americké taktické balistické rakety ATACMS jsou na Ukrajině „game changer“, Rusko je proti nim bezradné se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Za hranicí dostřelu byli Rusové v bezpečí; byli

Raketomety HIMARS a M270 dostala ukrajinská armáda již v létě roku 2022, a do bojů ve válce na Ukrajině přinesly novou dimenzi. Rusové nejednou nebyli v bezpečí ani 80 kilometrů od fronty, takže se museli přizpůsobit například při skladování zbraní a munice, ale za dosahem střel z raketometů si stále mohli dělat, co chtěli. Jedním ze způsobů, jak je v tom omezit, mohly být právě střely s delším doletem, třeba taktické balistické rakety ATACMS. Ale Američané se dlouho zdráhali je dodat, protože jich zase tolik nemají, a také se obávali Ruska.

That’s an unexploded M74 APAM submunition at the Russian-occupied Berdyansk Airfield.

Only found in an MGM-140 ATACMS BLK 1. pic.twitter.com/gKh2y7v36C

— OSINTtechnical (@Osinttechnical) October 17, 2023

Ovšem útok 17. října 2023 na letiště v Berďansku a Luhansku ukázal, že Ukrajina již střely dostala, ačkoliv jenom starší verzi MGM-140A. Rusko evidentně útok nečekalo, čemuž nasvědčuje, že nechalo na obou letištích zaparkované helikoptéry, které jinak využívalo například proti obrněným útokům během ukrajinské ofenzivy. Střely ATACMS přitom našly svůj cíl přesně, britská tajná služba ve své analýze tvrdí, že v Berďansku zničily 9, a v Luhansku pak 5 vrtulníků. Jednat se mělo i o cenné bitevní helikoptéry Kamov Ka-52 Alligator.

Submunice, co pokryje veliký prostor

MGM-140A jsou starší verzí ATACMS, podle MilIn má dosah 165 kilometrů a není přesná tak jako moderní typy s doletem 300 kilometrů. Jejich menší přesnost ale kompenzuje hlavice kazetové munice o hmotnosti 560 kilogramů – ta obsahuje 950 kusů submumice, každý o velikosti zhruba baseballového míčku. Před dopadem se tyto malé bomby rozptýlí do prostoru o průměru asi 200 metrů, a každá se po výbuchu rozletí na 260 úlomků. Pro zaparkovanou neobrněnou techniku nebo proti živé síle je tato kombinace doslova smrtící.

Ruská protivzdušná obrana je proti střele Storm Shadow spolehlivá pouze na 62 %, odhadl indický analytik Vijainder K Thakur

ATACMS je 4 metry dlouhá, v průměru má 610 milimetrů, a její hmotnost je 1 670 kilogramů. Do raketometu HIMARS se vejde 1, do M270 pak 2. Jde o balistickou raketu, která může při letu dosáhnout výšky až 50 kilometrů a rychlosti Mach 3. Rusko by ji mělo být schopné ničit například systémy S-400 nebo S-350, ale ukazuje se, že jeho obranou proniknout dokáže, nebo na ni prostě nebyla připravena. A pokud by Ukrajina dostala i moderní verzi s dosahem 300 kilometrů, získala by přesnost na 9 metrů s hlavicí o hmotnosti 230 kilogramů.

Článek Konečně nasazené rakety ATACMS dokáží Rusa zaskočit a proniknout i přes S-400, jsou novou „prodlouženou rukou“ Ukrajiny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Abrams je dobře chráněný a rychlý

Unikátní je na Abramsu zejména jeho pohon tvořený plynovou turbínou, což mu dodává vysokou rychlost 72 km/h i při jeho hmotnosti 63 tun (pakliže jde právě o verzi M1A1). Silný pancíř pak zaručuje dobrou ochranu, ale rozhodně to neznamená, že by se mohly tanky pustit přímo proti ruským liniím. Kombinace min, protitankových zbraní, zastříleného dělostřelectva nebo bitevních vrtulníků by zastavila a zničila i je. Tanky Abrams tak neznamenají nějaký výrazný zlom, díky němuž by mohla Ukrajina rychle prorazit a vyhrát.

❗️ US approves shipment of first batch of Abrams tanks to Ukraine

It is reported that the tanks will arrive in #Ukraine in early fall. This was announced by the #US assistant secretary of the Army for acquisition, logistics, and technology, Douglas Bush.

„They are ready. Now… pic.twitter.com/oAknb0qj4e

— NEXTA (@nexta_tv) August 7, 2023

Skvělé však mohou být v okamžiku, kdy se podaří na některém místě ruské linie opravdu prorazit, dostatečně eliminovat dělostřelectvo a odstranit miny, k čemuž už možná mají Ukrajinci blízko. Pak by se spolu s BVP Bradley, s nimiž spolupracují i v americké armádě, mohly do tohoto „okna“ nahrnout, využít vysoké mobility a vyrazit kupředu nebo do křídel a rozdrtit ruské síly v oblasti. Takovou akci ale bude třeba velmi pečlivě naplánovat i provést, neboť může přinést velké zisky, ale při nějaké chybě také vysoké ztráty.

Obranou systému Patriot nepronikne ani ruská střela Kinžal; možná by ji ale šlo zdolat počtem, neb za 120 vteřin vypálí i 6 % roční produkce

Jistě budou někteří namítat, že Rusko a moderní zbraně nejdou dohromady, ale to je tvrzení hodně přehnané. Je pravda, že zdaleka nepředvádí, co by mnozí od moderní armády očekávaly, ostatně vyslalo do boje i tanky z dob Stalina, ale stejně tak má v arzenálu i řadu nebezpečných zbraní. Ano, ani vychvalovaný hypersonický Kinžal sice nepronikl před obranu MIM-104 Patriot, ale třeba některé západní tanky v čele s Leopardem 2 již na Ukrajině padly. Rusové tedy mají prostředky, jak zničit i nejsilnější techniku, je-li nasazena špatně.

Ukrajinci cvičili na M1A1 Abrams 3 měsíce

Dodávka amerických tanků slíbených již na jaře 2023 se nakonec protáhla na dlouhé měsíce. Údajně proto, že je bylo třeba upravit, potažmo je kompletně repasovat, aby byly v dobrém technickém stavu, ale také z nich bylo třeba odstranit přídavné pancéřování z ochuzeného uranu – Američané ho totiž nikomu neposkytují. Ukrajinští vojáci a technici pak museli projít 3 měsíce trvajícím výcvikem. Tank je totiž náročný na údržbu a jeho dodávka se zdržela mnohem více než u dávno poskytnutých Challenger 2 nebo Leopard 2.

22 týdnů, tak dlouho trvá velmi zkrácený výcvik Ukrajinců pro tanky Abrams: odborníci z nich nebudou, ale zvládnou bojovat

Nejde ale říci, že by Abramsy byly díky své složitosti vyloženě lepší než jiné, většina odborníků se naopak shoduje, že jsou srovnatelné s moderními verzemi Leopardu 2 i Challengeri 2. Na druhou stranu mají některé rozdíly, které mohou být v určitých situacích lepší. Kupříkladu jsou vybaveny dělem ráže 120 mm, které je stejné jako Leopard 2A4, ale třeba Leopard 2A6 má hlaveň delší a přesnější. Američané však k dodávce přidali velmi účinnou protitankovou munici z ochuzeného uranu, která nevýhodu kratší hlavně velmi dobře kompenzuje.

Ruské zbraně mohou Abrams zničit

Ani M1A1 Abrams nemůže sám rozhodovat bitvy, a pokud, tak nepříliš významné. Podobně jako jiné tanky totiž musí velice úzce spolupracovat s ostatními jednotkami ve svém okolí, a při nasazení být krytý pěchotou a nejlépe i protivzdušnou obranou. Odolá sice mnoha protitankovým zbraním, ale ty nejsilnější jako 9M133 Kornet nebo z vrtulníků odpalované 9K121 Vikhr a LMUR na něj pravděpodobně stačí.

iZdroj fotografie: Námořní pěchota USA

Velmi zajímavý by však mohl být případný souboj tanků Abrams a nejnovějšího ruského T-90M Proryv-3 jeden na jednoho. Určitě by se jednalo o jinak vyvážené síly a jen těžko by se opakovala historie z Perského zálivu, kde stály staré sovětské tanky irácké armády proti nejlepším Abramsům. Jeho verze dodávaná Ukrajině sice dokáže ruský tank zničit, ale ten má zesílený pancíř a používá i lepší a silnější munici, modernější zaměřování a řízení palby.

Americké tanky M1 Abrams nejspíše na Ukrajině způsobí paniku, ruské T-90M Proryv 3 jim 1 vs. 1 mohou čelit jen těžko

Znamená to tedy, že ačkoliv ho dokáže americký tank zničit jedinou ranou, neznamená to vždy, že co rána, to úspěch – ruský T-90M Proryv-3 má rozhodně šanci ustát i zásah municí z ochuzeného uranu, bude to však záviset na tom, kam přesně „to schytá“, z jaké vzdálenosti apod. Ukrajinští vojáci potom tvrdí, že střelba z M1A1 Abrams je mnohem přesnější než z ruských tanků (ukořistili a odzkoušeli totiž víceméně vše, co Rusko poslalo do boje).

Článek Jak a kde na Ukrajině nasadit tanky M1A1 Abrams? Střílí sice i munici z uranu, ale proti moderní armádě samy nestačí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsluha zůstává v bezpečné vzdálenosti

Božena-5 je čistě slovenským produktem vyvinutým na začátku 21. století. Jde o dálkově ovládané vozidlo, kdy od něj může být operátor vzdálený až 5 kilometrů, což značně snižuje riziko jeho zranění, protože se nachází v dostatečně velké vzdálenosti od iniciovaného výbuchu. Božena-5 není žádnou novinkou, ve výzbroji ji má i česká armáda a několik dalších ozbrojených sil po celém světě. Jde navíc o systém nejednou vyzkoušený v praxi.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Odminovací komplet Božena-5 likviduje miny za pomoci rotačního cepového zařízení; princip je to veskrze primitivní a zaveden byl již za druhé světové války. Osazena však může být i speciální frézou. Při práci se pohybuje rychlostí až 9 kilometrů za hodinu, ale záleží na terénu. Odminovací pás má pak šířku 2,6 metrů, a za hodinu tak zařízení zvládne vyčistit až 6 tisíc metrů čtverečních. Účinné je proti klasickým protipěchotním i protitankovým minám, asistovat ale může i při likvidaci improvizovaných výbušných nástrah.

Božena-5 vydrží i silný výbuch

Vozidlo Božena-5 je umístěno na pásech, takže se může pohybovat i v náročném terénu, a zvládne i brodění do hloubky 80 centimetrů. Jeho délka je 7,3 m a šířka 2,4 m, což znamená, že je užší než odminovací pruh. Zařízení je přitom zkonstruováno tak, aby vydrželo výbuch miny o hmotnosti až 9 kilogramů TNT. Do nádrže vozidla se vejde 270 litrů paliva, takže zvládne pracovat i několik hodin v kuse. Baterie v dálkovém ovládání pak vydrží až 11 hodin.

Český MR-2 Viktor kosí na Ukrajině jeden dron za druhým už více než rok, přišel mezi prvními a mezi vojáky je velmi oblíbený

Nutno zdůraznit, že Božena-5 není určena přímo na bojiště, takže pokud by ji Ukrajinci chtěli použít při své současné ofenzivě, nejspíše by ji nepřítel rychle zničil. Nasazována je běžně v oblastech, kde se již nebojuje, ale po válce tam zůstaly miny ohrožující hlavně civilisty. Češi již dříve přispěli Ukrajincům i na zbraně, například na modernizovaný tank T-72 nazývaný Tomáš, nebo třeba na protivzdušné systémy Viktor určené hlavně proti dronům. Zajímavé je, že se do české sbírky na Boženu-5 výrazně zapojila i tchajwanská vláda.

Článek Čechy zaplacené slovenské bezpilotní odminovací vozidlo Božena-5 pro Ukrajinu je velký „čistič“ na primitivním principu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré F-16 mají slabé radary i střely

Ačkoliv dnes existuje velmi silná modernizace F-16, konkrétně Block 70/72, na Ukrajinu se pochopitelně nepodívá. Naopak, na pomoc napadené zemi zamíří staré verze, které pochází někdy z 80. let 20. století. Jako zastaralé je totiž vyřazují Nizozemsko, Dánsko a Norsko, což naznačuje, že již nesplňují současné požadavky, i kdyby prošly modernizací.

„F-16 je zranitelným cílem pro ruský systém S-300 i letouny Su-35 a MiG-31,“ myslí si americký bojový veterán Davis

Slabé jsou hlavně radary AN/APG-66 s dosahem max. 150 km, kdežto ruské Suchoj Su-35 a Mikoyan MiG-31 mají výkonnější radary typu PESA, a Suchoj Su-57 a poslední Suchoj Su-35 pak údajně i ještě lepší typu AESA. Je však nutné připomenout, že těch nemá ruské letectvo velké množství, a prakticky se vším ostatním v jeho výzbroji by si měly i takto staré F-16 poradit.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Zmíněné ruské letouny mohou navíc nést střely vzduch-vzduch s mnohem větším dosahem, než jaký mají americké AIM-120 AMRAAM s doletem zhruba 160 km; nejvyspělejší je R-37M s dosahem až 398 km. Tato ruská letadla tak mají nad F-16 v boji na dlouhou vzdálenost výhodu.

iZdroj fotografie: Anna Zvereva / Creative Commons / CC BY

Naopak boje na krátkou vzdálenost nejsou vzhledem k přesycení oblohy pozemní protivzdušnou obranou očekávané, neboť se letouny ani nevydávají do jejího dosahu. Naštěstí pro Ukrajinu ale nemá Rusko moderních letounů nadbytek, Suchoj Su-57 je asi 10, kdežto Suchoj Su-35 zhruba stovka, a stejně tak i MiG-31. Pochopitelně je to oproti F-16 stále přečíslení, nejspíše ale ničemu nepomůže a „ef-šestnáctky“ budou Ukrajině i tak pomáhat.

Výcvik Ukrajinců ještě potrvá

Jak vzájemný souboj letectev dopadne, bude jasné až za několik měsíců. Ukrajinští piloti aktuálně prochází výcvikem, do něhož se zapojily i USA. Trvat bude ještě několik měsíců, neboť se piloti musí naučit novým způsobům ovládání a taktice boje, obojí je jiné než u starých sovětských letadel, které jinak Ukrajina používá. Kromě pilotů je pak třeba vyškolit i mechaniky a další personál. Nelze tedy předpokládat, že budou F-16 na Ukrajině dříve než v zimě.

F-35 jsou dlouhodobě lepší volba a standard NATO, staré JAS-39C/D Gripen ani novější Jas-39E/F letectvo nespasí, i když jsou levnější

Jak již bylo naznačeno, Ukrajinci téměř jistě nevyužijí F-16 k bojům s ruskými letadly, ale pravděpodobně k bombardování pozemních cílů. Třeba klouzavými pumami se sadou JDAM mohou zasahovat cíle do vzdálenosti 80 km, díky čemuž se mohou držet mimo jejich dosah, a bude-li příležitost, dokáží odpálit protiradarové střely AGM-88 HARM proti protivzdušné obraně. Amerika může navíc dodat i střely s delším dosahem, třeba AGM-158 JASSM s doletem 370 kilometrů, s nimiž by Ukrajinci dosáhli i na Kerčský most.

Článek Jak Ukrajina F-16 využije je už teď patrné, moc možností nemá. Postavit se jim navíc může jen hrstka ruských Su-57 a Su-35, ty je ale nezničí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M109 prošla za 60 let velkým vývojem

Houfnice M109 byla do amerických ozbrojených sil zařazena již v roce 1963, ale postupem doby se velice měnila. Především dostala výkonnější dělo s delší hlavní, čímž byl prodloužen i dostřel, stejně jako lepší systémy řízení palby nebo kvalitnější ochranu osádky. Model M109A6 Paladin začala americké armáda používat na začátku 90. let 20. století a vyrobeno ho bylo téměř tisíc kusů. Ukrajinská armáda jich zatím dostala 18, ale má i velké množství starších verzí. Americké ozbrojené síly totiž přechází na modernější M109A7.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Paladin se nevyniká nějakým obrovským dosahem, s běžným střelivem zasahuje cíle do vzdálenosti pouze 24 kilometrů, i když se speciálním i dále. Ukrajinští dělostřelci ho údajně nasazují asi jen 10 kilometrů daleko od fronty a nejčastěji do něj nabíjejí obávanou kazetovou munici. Využívají přitom jeho skvělé pohyblivosti. Většinou vystřelí jen 2 rány a okamžitě změní pozici. Ruští dělostřelci pak sice dokáží třeba s pomocí radaru odhalit, odkud houfnice M109 střílela, ale než na místo navedou palbu, je dávno někde jinde.

M109A6 Paladin je velice přesná

Houfnice M109A6 má na délku 9,1 metrů a na šířku 3,15 metrů, kdežto její hmotnost přesahuje 29 tun. Přesto se dokáže pohybovat rychlostí až 56 km/h. Čtyřčlenná osádka přijímá povely pomocí zabezpečeného digitálního komunikačního systému a dokáže zbraň připravit ke střelbě během minuty. Moderní systém řízení palby přitom zajišťuje velmi vysokou přesnost. Věž houfnice má kromě pancíře i kevlarové obložení, což značně zvyšuje ochranu osádky.

Tahoun z „šedesátek“ patří k nejlepším houfnicím na Ukrajině: M109 Paladin si přitom vojáci chválí více než moderní stroje

Houfnice disponuje dělem ráže 155 milimetrů o délce hlavně 39 ráží. Vybavena je buď nabíjecím hydraulickým systémem nebo poloautomatickým nabíjením, a může dosahovat rychlosti střelby až 8 ran za minutu. Kromě klasické munice může používat i přesně naváděné granáty M982 Excalibur s dosahem až 40 km. Osádka má také na věži k dispozici kulomet ráže 12,7 milimetrů, použít ho lze na obranu proti pěchotě nebo i dronům.

Článek Staré houfnice M109 Paladin jsou pro ruské střelce „příliš mazané“. I přes své stáří se ukazují jako nepolapitelné záškodnice se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadla dostala speciální pylony

Zní to možná jednoduše, ale problém Ukrajiny zprvu byl, že původně sovětské letouny nemají zařízení, na něž by je bylo možné zavěsit. Technici je proto museli vyvinout, a několik málo dostupných fotografií ukazuje, že jsou umístěny nejen na letounech Mikojan-Gurevič MiG-29 Fulcrum, ale i na větších Suchoj Su-27 Flanker. Jsou kovové a jejich zpracování naznačuje, že jsou dělané zakázkově, a v přední části nejspíše disponují nějakým speciálním elektronickým či radarovým zařízením. Kolik takto upravených letounů Ukrajinci mají, není známé.

„Happy Ukrainian Independence Day!“
Lieutenant General Mykola Oleshchuk. pic.twitter.com/CCUmClvJsy

— Ukrainian Air Force (@KpsZSU) August 24, 2023

JDAM-ER většinou tvoří klasická puma Mk 82 se speciální sadou na trupu a ocasní části. Letouny pak pumy obvykle shazují z vysoké výšky, aby měly co největší dolet, v tomto případě až 80 kilometrů. Po shození se z trupové části vyklopí jakási křidélka, díky nimž puma klouže, kdežto zadní část slouží k jejímu řízení. O zaměření se stará modul naváděný prostřednictvím GPS a směřuje na konkrétně zadaný cíl. Puma je tak mimořádně přesná, ale dojde-li k rušení GPS, musí se spolehnout na ne tolik přesné inerciální navádění.

Po odhození musí pilot ihned zmizet

Instalace pylonů i na Suchoj Su-27 naznačuje, že Ukrajina nejspíše nemá dostatek letounů, i když Suchoje mohou mít oproti MiG-29 výhodu, neb dokáží letět s nákladem rychleji. Pilot se tak může dříve dostat do nutné výšky, pumy odhodit a zase co nejrychleji zmizet z možného dosahu protivzdušné obrany. Manévr je to riskantní a Ukrajinci se při něm často drželi při zemi, což ale velmi snižuje dosah pum. Podobně upravené pumy používá i ruské letectvo, jehož konverzní sady údajně nejsou tak přesné a dolet je o něco menší než u amerických.

Z hloupé pumy se stala chytrá s dlouhým dosahem: nikdy nemine cíl a je 24krát levnější než Tomahawk. Ukrajina má americkou sadu JDAM

Ukrajina používá sady JDAM-ER pravděpodobně od května 2023, a zvládnutí jejich nasazení může být klíčové v okamžiku, kdy dostane slíbené General Dynamics F-16 Fighting Falcon. Ty už jsou pro shazování těchto pum optimalizované, a lze předpokládat, že právě k bombardování budou sloužit nejčastěji. A pokud bude pum dostatek, mohou jimi Ukrajinci zdevastovat ruská opevnění na frontě a výrazně tak pomoci postupu pozemních jednotek.

Článek Speciální pylon umožňuje nést ukrajinskému Su-27 okřídlené bomby JDAM-ER; ty mohou ničit nepřítele na dálku až 80 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kazetovou munici tvoří submunice

Kazetové munice je v principu velmi jednoduchá – nejedná se o jediný granát s nějakou výbušninou, která v cíli exploduje, ale obsahuje velké množství malých granátů – ty se nad cílovou oblastí rozletí a zasáhnou nějakou plochu (její velikost záleží na typu munice). Je tak mnohem účinnější a může např. spadnout i do zákopů, kde se vojáci schovávají. Municí ráže 155 mm je třeba M483A1, v níž je celkem 88 malých granátů dvou typů M42 a M46 – ty se liší hlavně tím, že M46 má odolnější konstrukci, protože je v hlavni děla blíže hnací náplni.

Ukrainisches Militär sägt US-Streumunition M483A1 ab und rüstet Drohnen mit geborgener M42- und M46-Submunition aus https://t.co/DZlOgAFh2y pic.twitter.com/AbQDAcQIGE

— gagadget Deutsch (@gagadget_de) August 27, 2023

Video z Ukrajiny (níže) ukazuje, že ukrajinští vojáci minimálně jednu z těchto střel za pomoci klasické brusky rozebrali (což může trochu vyvolávat obavy) a jednotlivé granáty z ní vybrali. Po drobné úpravě pak 2 z nich umístili do spodní části komerčního dronu, a těsně před startem je odjistili tak, aby při dopadu explodovaly, a použili je jako dronovou mikromunici. Tyto granáty nejenže při dopadu vytváří nebezpečné střepiny, ale dokáží prorazit i pancíř o síle až 70 milimetrů RHAe, takže jsou účinné i proti některým obrněným vozidlům.

Kazetové munice není nadbytek

Velikou otázkou ale je, proč se ukrajinští vojáci vlastně do rozřezání střely pustili. Kazetová munice je velmi žádaná a rozhodně jí není nadbytek, připravili se tak o jednu ránu dělem. Možností je, že mohl být granát nějakým způsobem vadný, a tak se ho rozhodli zužitkovat, ale rovněž je ve hře úvaha, že budou-li svrhávat 88 granátů z jedné střely přesně a cíleně, mohou napáchat více škod, než kdyby spoléhali na plošný zásah, kdy jde značná část submunice mimo.

Ukrajina zjevně nasadila účinnou izraelskou, avšak běžně nepovolenou, kazetovou munici: pokropí rozsáhlé území a zničí i tanky

Pravdou pak zůstává, že Ukrajina již v minulosti žádala Spojené státy americké o dodávky staré kazetové munice s tím, že by ji mohla rozebrat a použít jiným způsobem. Malé pumy pro drony dělají vojáci často z jiných druhů munice, třeba z granátů do granátometu ráže 40 mm, nebo z protitankových a minometných granátů. Tyto neortodoxní metody se někdy ukazují jako velmi účinné, granáty svržené z dronu mohou při správném zásahu zničit i hlavní bitevní tank.

Článek Vzácná kazetová dělostřelecká munice poslouží dobře i jako zbraň pro drony, rozebírat ji (ke všemu bruskou) ale nedává smysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trénink Ukrajinců byl zkrácený

Ukrajinské osádky začaly cvičit na tanky Abrams zhruba koncem května 2023, přičemž trval jejich trénink přes 3 měsíce. Může se to zdát hodně, ale například americká národní garda uvádí, že základní výcvik osádky tohoto tanku trvá 10 týdnů, pokročilý pak dalších 22, což znamená, že ukrajinští tankisté prošli nějakou hodně zkrácenou, avšak intenzivní, formou. Na druhou stranu se jedná o vojáky s nějakými znalostmi tankového boje – i když jezdili se stroji sovětského typu, mnohé základy a zkušenosti i z bojiště pravděpodobně měli.

M1A1 Abrams tanks equipped with anti-mine rollers. Currently in Germany. Soon to be in Ukraine. ✊ pic.twitter.com/Ohh3a848Dd

— Igor Sushko (@igorsushko) July 14, 2023

Nejde ale pouze o osádky, vojáků totiž v Německu trénovalo kolem 200. Vzhledem k tomu, že osádka M1A1 Abrams je 4členná, stačí jich vzhledem ke slíbenému počtu tanků jen 124, ale jistě budou i nějací náhradníci, a další vojáci by měli být mechanici a členové obslužného personálu. Ti se musí naučit řadu novinek, například o plynové turbíně tanku zajišťující mu rychlost až 72 km/h. Mimo to ale obsahuje i mnoho moderních systémů.

M1A1 Abrams má i zařízení proti minám

Lze předpokládat, že budou ukrajinští tankisté zvládat i pokročilé taktiky nasazení. Na sociálních sítích se například objevily fotografie tanků s minovými válci v jejich přední čísti. Strojům by měly umožňovat průjezd minovým polem, což je pro ukrajinskou armádu v současnosti asi největší problém. Až praxe ale ukáže, jak se osvědčí, protože minová pole vytvořená na Ukrajině ruskými vojáky jsou mimořádně hustá.

Americké tanky M1 Abrams nejspíše na Ukrajině způsobí paniku, ruské T-90M Proryv 3 jim 1 vs. 1 mohou čelit jen těžko

Ukrajinští tankisté se museli pochopitelně naučit mnoho nových věcí, tanky M1A1 Abrams mají třeba pozici nabíječe, což ukrajinské (potažmo sovětské) ne, jelikož disponují automatickým nabíjením. Museli si také zvyknout nejen na vyšší rychlost stroje, ale také na jeho vyšší hmotnost, která u verze M1A1 přesahuje 63 tun, zatímco staré sovětské tanky mají zhruba 50 tun. První Abramsy by se mohly teoreticky zapojit do bojů na Ukrajině ještě v září 2023, a následně se naplno projeví, co se osádky stihly naučit.

Éra Stalinových tanků končí a nastává „věk T-90M“; tedy pokud jim osádky 60letých T-55 odsouzené k smrti získají čas

V případě, že byl výcvik opravdu tak intenzivní, že si během něj alespoň částečně osvojily to, co se jiní učí i celé roky, mohou být na bojišti značnou silou. Třeba Rusko o většinu svých zkušených tankistů dávno přišlo (ačkoliv i Ukrajina jich ztratila dost) a ani jeho nejmodernějších tank T-90M Proryv-3 nemusí být v rukách nedostatečně vycvičených vojáků tak schopný. Odolat M1A1 Abrams pro něj navíc bude dosti obtížné, bude totiž čelit i munici z ochuzeného uranu.

Článek První ukrajinské osádky tanků M1A1 Abrams stihly výcvik skoro 3krát rychleji než je běžné, budou asi tím nejlepším na bojišti se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané na Ukrajinu nepojedou

Ukrajinští piloti, ale i další personál, přijedou cvičit do USA, což má hned několik důvodů. Prvním je bezpečnost, neb pokud by instruktoři jeli na Ukrajinu, mohli by se stát cílem ruské odvety, stejně tak jako letouny. Druhá věc je praktičnost, výcvik není jenom o létání v letadlech, ale vyžaduje i mnohá speciální zařízení jako simulátory, vybavené učebny, různé makety aj. To vše v USA je, a vozit to kvůli několika pilotům na Ukrajinu, by rozhodně nedávalo smysl. Třeba český simulátor na Ukrajině je, je však pouze virtuální, ne plnohodnotný.

iZdroj fotografie: Uživatel rhk111 / Creative Commons / CC BY-SA

Hned první část výcviku ukrajinských pilotů a mechaniků však nebude o praxi, ale o angličtině. Zkušenosti ukazují, že i když piloti jistou úroveň angličtiny mají, potřebují se naučit speciální (odbornou), aby dokázali bez váhání číst údaje z přístrojů, ale nejspíše i správně rozuměli různým manuálům. Nebudou přitom jen zahálet v učebnách, čekají je i různé fyzické tréninky, například na centrifugách, aby lépe zvládali přetížení.

F-16 a sovětské stroje jsou rozdílné

Ačkoliv mnozí piloti z Ukrajiny již s bojovými stroji létali, budou pro ně F-16 nejenom nové, ale hlavně úplně jiné. Jejich staré sovětské letouny měly klasický knipl, ovšem F-16 se řídí za pomoci joysticků. Má také jen jeden motor, Ukrajinci ale byli většinou zvyklí na motory dva. Alespoň zbraně budou však takové, které znají, třeba protiradarové střely AGM-88 HARM, které jsou do F-16 přímo integrované. I proto projdou kompletním výcvikem od základů létání, přes klasické souboje, až třeba po útoky na pozemní cíle. Trvat to bude cca 5 měsíců.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Náročný bude ale i výcvik pozemního personálu, nároky F-16 na údržbu jsou jiné než například u Suchoj Su-27 Flanker. Vyžaduje mnohem „jemnější“ zacházení, a zejména čisté a kvalitní letištní plochy, na což si bude muset personál zvyknout. I přes masivní zapojení Američanů do výcviku nicméně odborníci upozorňují, že to chce čas. Ačkoliv zkušení piloti se stihnou přeškolit ze sovětských strojů na F-16 nejspíše za několik měsíců, dostatek pilotů pro všechny slíbené F-16 může Ukrajina mít až za několik let, což bude nejspíše pozdě.

Dodávka F-16 Ukrajině je nezbytná, a i když to nebude „game changer“, může Rusy vytrestat a pomoci k vítězné ofenzivě

I menší počet amerických General Dynamics F-16 Fighting Falcon však Ukrajině pomůže, i když to nebude znamenat, že by jenom díky nim automaticky vyhrála. Bude však schopna za pomoci těchto letounů prorážet cestu pozemním jednotkám z takové dálky, že zároveň nedojde k jejich ohrožení ruskými protějšky, ba ani protiletadlovou obranou. Současně pak budou F-16 v rukách Ukrajinců držet na uzdě nepřátelské letouny, např. Suchoj Su-57 a Suchoj Su-35, ačkoliv na první ze zmíněných nemusí mít dostatečný dosah radar ani střely.

Článek Výcvik ukrajinských pilotů pro F-16 bude efektivnější přímo v Americe, kde je mohou zkušení „pardálové“ naučit, jak si poradit s Rusem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

F-16 podlehly stejnému počtu Mirage 2000

Tchajwanské letectvo trénuje vzhledem k hrozbě čínského útoku velmi intenzivně, a v simulaci přiřadilo svým 4 letounům F-16 roli útočníků, zatímco proti nim vyslalo stejný počet Mirage 2000 v roli obránců. Výsledek možná mnohé překvapil, protože vzájemný souboj skončil sestřelením všech F-16, zatímco z francouzských strojů se poroučel k zemi jenom jeden. Naznačuje to, že staré verze F-16 nejsou v soubojích tak silné, což je sice logické, ale může to být problém, pokud by se měly postavit čínskému letectvu, které je navíc početnější.

iZdroj fotografie: Gerard van der Schaaf / Creative Commons / CC BY

Na druhou stranu odpovídá výsledek podobě dnešních soubojů letadel na obloze. Už jenom výjimečně by k nim mělo docházet na krátké vzdálenosti, případně v podobě klasického dogfightu, takže záleží při souboji letadel především na 2 aspektech: 1) schopnostech radaru na letounech, a 2) dosahu jejich střel vzduch-vzduch dlouhého doletu. Jednoduše, kdo spatří nepřítele první a bude mít zbraň, s níž ho dokáže zničit, je pravděpodobný vítěz.

Radar Mirage 2000-5 je lepší než u F-16

Francouzský letoun zapojený jako obránce je vybaven radarem RDY, kdežto ve starší verzi F-16 je AN/APG-66. V obou případech se jedná o starší typy radarů, ale testy již v minulosti naznačovaly, že ten v Mirage 2000-5 je výkonnější. Měl by být totiž schopen odhalit cíle na vzdálenost až 110 km. Tchajwanské letectvo si pak k letadlům pořídilo i střely MBDA MICA s dosahem 100 kilometrů, jimiž je schopné ničit stroje s horším radarem na delší vzdálenost.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Odhalená slabina F-16 Fighting Falcon přitom ukazuje, že starší verze s nevýkonnými radary jsou proti čínskému letectvu ve velké nevýhodě. To totiž disponuje mj. moderními letouny Shenyang J-16 nebo Chengdu J-20 Mighty Dragon s výkonnými radary AESA, a navíc mají i čínské radarově naváděné střely PL-15 s dosahem 300 kilometrů. Vedle toho dokáže země draka produkovat zmíněné stroje mnohem rychleji než americké továrny, a to i výhledově. Za několik let tak může dojít i k výraznému přečíslení F-16 a dalších západních strojů.

Ze stejného důvodu pak nemusí splnit očekávaní ani dodávky F-16 Ukrajině, protože i v tomto případě půjde nejspíše o starší typy letadel se starými radary, a mnohá ruská letadla je mají výkonnější. Jmenovitě třeba Suchoj Su-57, i když těch je jenom velmi omezené množství, a stejně tak Suchoj Su-35 s dosahem až 400 km v případě vzdušných cílů. Na druhou stranu, na střety letectev nejspíše jen tak nedojde, na obou stranách je totiž hustá protiletadlová obrana.

Dodávka F-16 Ukrajině je nezbytná, a i když to nebude „game changer“, může Rusy vytrestat a pomoci k vítězné ofenzivě

Rusko se sice nechalo již dříve slyšet, že mohou jeho letouny Su-57 takovou obranou proniknout, zničit ji a vytvořit tím cestu pro méně schopné – avšak početnější – letouny, ale jak vidno, dosud k tomu nedošlo a nejspíše ani nedojde. Ani jeho generálové tak nejspíše úrovni stealth příliš nevěří. Obecně tak nelze tvrdit, že by dodání F-16 zajistilo Ukrajině vítězství – spíše jí to dá nové možnosti, jak např. prorazit nepřátelskou obranu a držet na uzdě některé její systémy.

Článek F-16 slíbené Ukrajině mají kritickou slabinu, odhalila ji simulace souboje proti Mirage 2000; i ruské letouny jsou tak ve velké výhodě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely jsou vhodné pro rozličné cíle

Kolik přesně má Ukrajina k dispozici samotných raket nebo odpalovacích zařízení systému Patriot, není jasné, ale v jedné baterii by jich mělo být pravděpodobně 6 až 8 (může se to lišit). Každé odpalovací zařízení má přitom obvykle od 8 do 16 odpalovacích kontejnerů, což závisí na typu střel. Existují však i variace v jiných počtech, kdy je možné různé střely kombinovat – některé jsou přímo určené (případně dosahují lepších výsledků) proti konkrétnímu cíli, čímž stoupá efektivita obrany a naopak klesá jejich plýtvání.

iZdroj fotografie: Uživatel MApN / Creative Commons / CC BY-SA

Nejzajímavější a zároveň nejmodernější střelou do MIM-104 Patriot je PAC-3 MSE, která byla zavedena do výzbroje v roce 2015. Primárně je určena k sestřelování balistických raket a má vysokou manévrovatelnost, a je to nejspíše ona, kdo stojí za sestřelením hypersonických balistických raket Kinžal při útoku na Kyjev; ruské superzbraně měly být přitom nesestřelitelné. Má aktivní radarové navádění, její vyhledávač je považován za velice vyspělý.

„Ruský systém protivzdušné obrany S-350 Vityaz je lepší než americký Patriot,“ pochvaloval si ruský expert Alexander Michajlov

Vzdušné cíle dokáže ničit do vzdálenosti 100 km, balistické pak na 30 kilometrů. Mimochodem ještě mnohem lepší má být izraelsko-americký systém David’s Sling zvaný Kouzelná hůlka, a v armádě židovské země by měl také MIM-104 postupně nahrazovat (na Ukrajinu by se však podívat neměl). Není to ostatně první izraelská zbraň, kterou lze označovat za nejspíše nejlepší na světě, patří k nim například i střela Sky Sonic létající rychlostí až Mach 10.

Nejpočetnější varianty střel jsou PAC-2

Mezi další 3 typy patří rozličné varianty PAC-2, které mají různá vylepšení nebo modifikace. Původní střely PAC-2 byly zavedeny na konci 80. let 20. století, ale při válce v Perském zálivu vykazovaly smíšenou úspěšnost, načež byly vylepšeny na verzi GEM, což je také nejstarší verze dodaná na Ukrajinu. Ta dostala vylepšené navádění a lepší hlavici, a její dosah by měl být až 160 kilometrů proti vzdušným cílům. Zároveň platí, že mají střely PAC-2 lepší účinky třeba proti letadlům než proti balistickým raketám, kdežto u PAC-3 je to naopak.

Americký systém Patriot je tak schopný, že ho může Ukrajina použít jenom výjimečně. Cenou převyšuje izraelský SPYDER více než 7krát

Další dvě varianty střel jsou PAC-2 GEM+ a GEM-T; jde o dále vylepšené verze GEM, které mají vyšší výkon a lepší přesnost. Verze GEM-T přitom byla optimalizována hlavně proti taktickým balistickým raketám. Poslední variantou střel na Ukrajině jsou nakonec PAC-3 CRI. Jde jen o mírně vylepšenou verzi střely PAC-3 a zavedena byla v roce 1997. Má ale menší dosah než varianta MSE, proti vzdušnému cíli 70 km, a proti balistickým střelám 20 km.

Článek „Sklepe“ i nesestřelitelný Kinžal, MIM-104 Patriot střílí na Ukrajině po všem ruském hned 5 typy střel, nejschopnější je PAC-3 MSE se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Díky F-16 bude boj více vyrovnaný

Bojové letouny F-16 patří i přes své stáří bezesporu k těm nejmodernějším na světě (tedy pakliže mají modernizaci), a dokáží zastávat celou řadu úloh. Jako víceúčelové se prosadily v boji proti jiným letadlům, ale unesou i širokou škálu zbraní pro útoky na pozemní nebo hladinové cíle. Ačkoliv bude záležet na tom, jakou verzi Ukrajina dostane, každá dostupná je lepší než to, co má její letectvo k dispozici nyní.

Mnohým ruským letounům tak budou zhruba vyrovnané, případně je převýší; tedy snad jenom s výjimkou několika letounů páté generace. Těch má ale ruské letectvo opravdu pomálu, konkrétně se jedná pouze o 21 kusů Suchoj Su-57, které nejsou špatné, ale v takovém počtu neudrží všechny potencionálně dodané F-16 v šachu, a navíc je může ohrožovat protiletadlová obrana.

Ukrainian pilots will start training on F-16 fighter jets in August 2023

This was announced by Volodymyr Zelenskyy at a meeting with heads of Ukraine’s foreign diplomatic institutions.

„F-16. This month will begin training of our Ukrainian pilots. Now it is worth working 100%… pic.twitter.com/rdmWYMHcVC

— NEXTA (@nexta_tv) August 2, 2023

Spojenci ale dodávky F-16 Fighting Falcon z několika důvodů dlouho odmítali: 1) prvním byla snaha neprovokovat Rusko, ale toto přesvědčení nejspíše se stále trvající válkou a ruskými válečnými zločiny končí; 2) druhou byla náročnost výcviku, a to nejen pilotů, ale i ostatního personálu; 3) a posledním důvodem pak také skutečnost, že F-16 potřebuje kvalitní letištní plochy, kterých je na Ukrajině jenom několik, a jelikož o nich Rusko dobře ví, mohlo by na ne zaútočit a minimálně tak poškodit samotné ranveje.

Zničit F-16 asi Rusko nedokáže

Na druhou stranu je nutné vyzdvihnout, že Ukrajina průběžně dostává řadu moderních systémů protivzdušné a protiletadlové ochrany, takže by měla být schopna F-16 dostatečně chránit, i když to nelze dělat 100%. Problém tak bude spíše výcvik, ale i proto budou letadla dodána na Ukrajinu nejspíše až někdy koncem roku 2023 nebo později. Největším argumentem je pak velmi pomalý postup ukrajinské ofenzivy, což několik desítek letounů nezmění, neboť hlavním problémem jsou miny a zákopy; ale mohou v mnoha směrech pomoci.

„Největším soupeřem je pro stíhačku F-16 ruský Su-57, dokáže ji zaměřit, aniž by o tom věděla,“ srovnal letouny vysloužilý indický pilot

Rusko totiž používá svá letadla a vrtulníky i k obraně, ale drží je v bezpečí mimo dosah ukrajinské protivzdušné obrany. F-16 ale mohou její dosah prodloužit a Rusy trochu „vytrestat“, případně jejich operace omezit. Americké stroje dokáží také používat různé druhy přesných zbraní i s delším dosahem, pumy nebo střely lze použít třeba k útokům na odolné ruské cíle, mezi něž patří sklady munice, bunkry a další. Pokud se díky nim podaří omezit ruskou logistiku a velení, mohou mít pozemní jednoty větší šanci prorazit, navíc za cenu menších ztrát.

Článek Dodávka F-16 Ukrajině je nezbytná, a i když to nebude „game changer“, může Rusy vytrestat a pomoci k vítězné ofenzivě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Letadla F-16 jsou stará, ale po modernizaci

Nizozemí a Dánsko nakoupily letouny při společné dodávce na přelomu 70. a 80. let 20. století, a v současnosti je nahrazují moderními Lockheed Martin F-35 Lightning II. Konkrétně se jedná o letouny F-16 Block 20, ale v polovině své životnosti prošly tzv. modernizací MLU, čímž se dostaly na úroveň vyšších verzí a mají možnost odpalovat i novější verze leteckých zbraní, například střely AIM-120 AMRAAM a další. Dohromady by jich měly mít obě země 45.

iZdroj fotografie: Martijn Geerlings / Creative Commons / CC BY-SA

Jak si tato letadla na ukrajinském nebi povedou, bude záležet hlavně na jejich nasazení. Jisté je, že se jedná o výkonnější a schopnější letadla, než jaké napadená země v současnosti má; dnes totiž používá ještě sovětské (a většinou nemodernizované) stroje, k nimž mají třeba střely vzduch-vzduch s kratším doletem, než jaké mohou používat zvažované F-16. Původně americká letadla by měla mít i mnohem lepší radar, což znamená snazší odhalování ruských letounů. Na druhou stranu bude mít Rusko i nadále přesilu v počtu.

F-16 se s hlavními ruskými letouny ještě nestřetly

Posuzovat, jak si F-16 z Dánska a Nizozemí mohou vést proti ruským letounům, především pak proti Suchoj Su-30 Franker-C a Suchoj Su-35 Flanker-E (což jsou hlavní víceúčelové letouny Ruska), je obtížné, protože se dosud nikdy nestřetly. Záležet to bude i na míře modernizace, a to jak u F-16, tak u ruských strojů, a také na schopnostech pilotů a pozemní podpoře. Nepochybné ale je, že si stíhací letouny ze Západu mohou snadno poradit s bitevníky jako jsou Suchoj Su-25 Foxfood, které jsou využívány k útokům na pozemní cíle v blízkosti fronty.

„F-16 nemůže bojovat, pokud stojí proti ruskému systému S-400,“ uvedl zkušený americký pilot John „JV“ Venable

Až Ukrajina po očekávaném cca 4měsíčním výcviku pilotů F-16 dostane, mohla by mít pro letouny i jiné úlohy než přímé středy s nepřítelem. Stroje jsou uzpůsobeny třeba k odpalování protiradarových střel AGM-88 HARM mnohem lépe než upravené staré ukrajinské letouny. Unesou navíc i značný náklad pum, a to včetně bomb o hmotnosti 450 kg s konverzními sadami JDAM, což z nich dělá klouzavé přesně naváděné pumy s dosahem až 80 km.

Článek I 45 stíhaček F-16 by bylo velké posílení ukrajinského letectva: s klidem by zvládly třeba ruské Su-25, proti Su-35 ale nelze soudit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Challengery už má Ukrajina ve výzbroji

Na tancích se velmi dobře ukazuje, jak k pomoci Ukrajině přistupují dva její velcí podporovatelé, a sice Velká Británie a Spojené státy. Třeba Britové byli vůbec první, kdo v polovině ledna 2023 oznámil, že napadené zemi dodají moderní tanky. Američané to naopak dlouho odmítali, a teprve po Britech a dalších spojencích se přidali. Je v tom ale háček, zatímco s tanky Challenger 2 se začali ukrajinští vojáci učit již koncem ledna a slíbených 14 tanků už mají, americké stroje teprve dorazily do Německa, a výcvik na nich začne někdy koncem května 2023.

Výhodou Challengerů 2 bylo, že je Britové zrovna měli tou dobou k dispozici, jelikož počet tanků snižují a starší „dvojky“ budou modernizovat na Challenger 3 (i když ne všechny). Dle všeho se rozhodli dát Ukrajincům tanky v provedení, v jakém jsou, maximálně jen s malými úpravami (třeba pokud jde o přístroje ke komunikace). Američané museli naopak tanky zprovoznit, a hlavně z nich odstranit některé technologie – třeba přídavné pancéřování z plátů z ochuzeného uranu, které mají Američané jen pro své ozbrojené síly, a ani spojencům ho neposkytují.

Jaký tank je pro Ukrajince vhodnější, je těžké posoudit, protože se v mnoha ohledech různí. Oba jsou odolné, ale Challenger 2 bude po odstranění ochuzeného uranu z Abramsů lepší (minimálně zepředu, je tím proslulý). A na rozdíl od jiných Západních tanků má dělo s drážkovanou hlavní, což mu zajišťuje větší přesnost i dostřel, ale jeho protipancéřová munice typu HESH zase nebude proti silně chráněným strojům účinná jako munice typu APFSDS z Abramsu.

Abrams je složitý a má náročnou údržbu

Challenger 2 je o něco pomalejší než Abrams, protože ten není osazen vznětovým motorem, ale plynovou turbínou. To ale znamená i mnohem vyšší spotřebu a menší dojezd, takže je otázkou, co je pro Ukrajinu lepší. Až na T-80 je totiž i Challenger rychlejší než většina ruských tanků, a naopak plynová turbína a další technologie dělají z Abramsu velmi složitý stroj proslulý náročností na obsluhu i údržbu, což samozřejmě znamená komplikace.

Americké stroje každopádně teprve v květnu dorazily do Německa, kde na nich mají ukrajinští tankisté trénovat, a cvičit se mají také technici v jejich údržbě. Výcvik má být ale dokončen až na začátku podzimu 2023, a nikdo neví, v jaké fázi bude tou dobou válka na Ukrajině. Možná to také naznačuje, že Američané s rychlým vítězstvím Ukrajiny a vytlačením všech ruských jednotek ze svého území v roce 2023 nejspíše nepočítají.

Článek Zatímco britské tanky Challanger 2 bylo možné dodat Ukrajině rychle, na americké Abramsy M1 je z více důvodů dlouhá „čekačka“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Do armády narukovali mnozí dobrovolně

Jedním výcvikovým turnusem prochází v severoanglickém táboře 200 ukrajinských vojáků. Jedná se o dobrovolníky, kteří se rozhodli narukovat z jediného důvodu – aby bránili svou zemi proti invazi. Takový přístup má třeba rekrut Pasha, který v době začátku války pracoval jako svářeč v Belgii. Jeho rodiče mu z Ukrajiny volali, aby zůstal v bezpečí a nevracel se, on to ale přesto udělal, za což sklidil od otce velké uznání. Podle něj totiž není jiná alternativa, někdo přece musí ženy, děti, staré lidi, ale i suverenitu Ukrajiny, bránit proti ruské invazi.

Ve výcvikovém táboře je trénink nesmírně intenzivní. Britští instruktoři vysvětlují, že své svěřence učí dovednostem, jaké běžně získávají vojáci britské armády nejdříve po několika dlouhých měsících. Ukrajinští vojáci to však musí zvládnout za 5 týdnů, což je na kvalitní výcvik nesmírně krátká doba. „V zápřahu“ jsou od rána do večera, přičemž byl výcvik maximálně zintenzivněn – problém ale je, že není moc času na opakování, pokud se něco nedaří. Každá správně osvojená dovednost může v boji ukrajinským vojákům v budoucnu zachránit život.

Vojáci přespávají přímo v přírodě a učí se tak životu v polních podmínkách. V prvních dnech jde především o nácvik přežití nejenom v přírodě, v následujících se pak jedná o přípravu k boji. Všichni musí vědět, jak zdolávat opevnění v terénu, ale i jak bojovat ve městě, protože i do takových situací se pravděpodobně dostanou. Součástí je také psychologická příprava, protože musí být všichni připraveni na to, že budou muset zmáčknout spoušť a zabít, stejně jako kdykoliv zemřít (třeba když se dostanou do místa, kde je ruské jednotky přečíslí).

Překladatelka každý turnus obrečí

Ve výcvikovém táboře je spolu s ukrajinskými dobrovolníky i překladatelka Aliia, která v něm působí od července 2022. Je neustále s instruktory a jejich svěřenci, aby tlumočila příkazy, k čemuž se ale nejdříve musela naučit hodně z vojenské terminologie. Přiznává, že se zpočátku pokoušela se s ukrajinskými dobrovolníky nesbližovat, protože věděla, že půjdou mnozí na smrt, ale je to prý nemožné a s mnoha z nich si za 5 týdnů vytvoří pouto. Pak ale následuje loučení plné slz, a raději si od vojáků ani nebere kontakt, protože ví, že už jsou mnozí po smrti.

Po absolvování výcviku se ukrajinští vojáci vrací na Ukrajinu, aby se zapojili do bojů. S novými zkušenostmi od instruktorů, kteří patří k nejlepším na světě, a také s doporučením, kdo z nich by mohl být dobrým velitelem – jako již zmíněný Pasha. Západní spojenci podle dostupných informací pomohli v posledních měsících vycvičit minimálně 9 útočných brigád po vzoru Západních standardů, a vybavili je mnoha moderními zbraněmi. Ruské okupanty tak pravděpodobně čeká velmi horké léto.

Bez nadsázky je možné tvrdit, že jeden takto vycvičený ukrajinský voják zmůže v boji (samozřejmě pokud ho kupříkladu nezasype dělostřelecká palba) vydat za několik ruských. Útočná federativní armáda totiž podle všeho opět upřednostňuje kvantitu před kvalitou, a tak její branci prochází obvykle jenom velmi základním výcvikem, přičemž často „vyfasují“ nedostačující vybavení. Například „hezky oblečenou“ helmu z druhé světové války.

Článek Jak to vypadá uvnitř britského výcvikového tábora, kde se Ukrajinci učí proti Rusům bojovat i zemřít. Intenzivní výcvik trvá jenom 5 týdnů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Americký drak s britskými motory

Westland WS-61 Sea King jsou helikoptéry zařazené do výzbroje britského námořnictva již v roce 1969, takže je jejich konstrukce opravdu letitá. Jde vlastně o licenčně vyráběné americké stroje Sikorsky S-61 Sea King, ale s mnoha britskými úpravami nebo vlastními motory. Vrtulníky byly nebo stále jsou užívány jako námořní hlídkové stroje, stejně jako v protiponorkové roli, jako stroje vzdušné výstrahy a varování, ale i jako pátrací a záchranné.

A právě takto vybavené vrtulníky Ukrajina od Velké Británie dostala, nejsou totiž vyzbrojené. Podle osádek jednoho z nich je Ukrajinci používají například k převozu důležitých materiálů, evakuaci raněných, nebo třeba k záchraně sestřelených pilotů. Stroje hodnotí jako velmi povedené, protože jsou spolehlivé, velmi příjemné na pilotáž, a dokáží se vypořádat i s mimořádně obtížnými podmínkami. Navíc mají vysokou nosnost a ekonomický provoz.

Jeden ze strojů používaných Ukrajinou se přitom prokazatelně účastnil války o Falklandy v roce 1982. Ví se také, že tehdy na jeho palubě sloužil britský princ Andrew (dnes známý třeba pro spojení se sexuálními skandály). „Žlutomodrým“ pilotům každopádně stáří stroje nijak nevadí, podle nich je totiž i mnohá další používaná sovětská technika podobně stará, takže jsou zvyklí. Velká Británie nicméně vrtulníky renovovala a modernizovala, takže z některých starých součástek téměř nic nezůstalo.

Sea King nosily i jadernou hlubinnou pumu

Zmiňované vrtulníky mívají osádku sestávající z dvou až čtyř členů, přičemž stroje na Ukrajině létají se 4 osobami na palubě. Westland WS-61 Sea King jsou i s rotorem 22,5 metrů dlouhé a jejich prázdná hmotnost dosahuje lehce přes 5,5 tun, zatímco maximální vzletová hmotnost je pak 9 752 kg. Pohání je dvojice motorů, a to max. rychlostí 225 km/h, dostup vychází na 3,2 km, a dolet na 962 km. Některé verze bývaly vyzbrojené kulometem ve dveřích kabiny a mohly nést až 4 protiponorková torpéda nebo protilodní střely, a dokonce i jadernou hlubinnou pumu.

Velká Británie se přitom touto pomocí nezbavuje „nepotřebného harampádí“, vrtulníky Sea King totiž dodnes (a to velmi dobře) slouží v několika ozbrojených silách. Stále je například používá Německo, Egypt, Katar, Indie, Pákistán a další. V poslední zmíněné zemi je dokonce část strojů upravena k použití francouzských protilodních střel AM.39 Exocet.

Článek 40letý britský vrtulník WS-61 Sea King je stále platný i ve válce plné moderních zbraní. Ze všeho nejvíce je spolehlivý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pohyblivé vozidlo do drsného terénu

Již od začátku 20. století se Francouzi soustředili na konstrukci a výrobu kvalitních terénních podvozků do nejhorších podmínek. Země „vína“ totiž kolonizovala rozsáhlá území v Africe a pokoušela se ovládnout prakticky celou Saharu. Což šlo ale vzhledem ke vzpurným domorodcům a neschůdnému terénu jenom ztuha. Francie se proto rozhodla pro nasazení moderních vojenských automobilů, jejichž hlavní zbraní byl kulomet.

Na začátku 20. let 20. století bylo do pouště vypraveno několik vědeckých expedic, které sponzorovala francouzská armáda. Vedle vypracování podrobných map došlo i k otestování různých typů podvozků. Nejlépe si vedl polopásový, ale ten byl složitý a náročný na údržbu. Ideální se proto ukázal náhon na všechna kola, přičemž nejlepší z předválečných vozidel byl Panhard 176. Z původních 4×4 tak byly nakonec vyvinuty stroje 6×6.

iZdroj fotografie: Public Domain

O 50 let později byla francouzská koloniální říše minulostí, země galského kohouta se však především v Sahelu (název území v severní Africe na jižním okraji Sahary) stále angažovala. V oblasti proto bylo třeba vhodného bojového prostředku. Francie v té době zavedla pasový transportér AMX-10 P, který se ale hodil spíše pro Evropu. Firma Giat pak při stavbě nového stroje použila převodovku a časti šasi pro úsporu času tak i financí. Práce začaly v roce 1970 a o šest let později byl hotov první prototyp; 5 let poté se rozjela sériová výroba AMX-10 RC.

Silný kanón prorazí až 350mm pancíř

AMX-10 RC (Roues-Canon, kola-kanón) je šestikolové obrněné průzkumné vozidlo s náhonem na všechna kola, vyzbrojené je přitom kanónem 105 mm. Délka stroje je 6,24 metrů (s kanónem 9,15 m), šířka 2,78 m a výška 2,56 m. Hmotnost základní verze AMX-10 RC vychází na 15,8 tun. Na obrněnec je stroj poměrně lehký, na jeho výrobu byly totiž použity slitiny hliníku. Čelo má odolat munici ráže 23 mm ze vzdálenosti 300 metrů. Boky a záď pak nábojům 14,5 mm.

Srdcem stroje je více-palivový motor V8 Hispano-Suiza HS 115-2 s výkonem 249 koní (183 kW). Ten byl roku 1985 nahrazen dieselem Baudouin Model 6F11 SRX o stejném výkonu. Maximální rychlost na silnici je 85 km/h, mimo ni pak 40 km/h, zatímco dojezd 500 km. Opravdovou francouzskou chloubou bylo odpružení stroje, to je totiž hydropneumatické. AMX-10 RC tak může měnit světlou výšku nerovnoměrně na všechny strany, a navíc tak dokáže i upravovat náměr kanónu.

iZdroj fotografie: Uživatel Officier communication du 4e RCh / Creative Commons / CC BY-SA

Samotný poloautomatický kanón 105 mm F2 BK GIAT MECA L/47 vyžaduje speciální francouzskou munici 105×527R, přičemž kumulativní náboj dokáže probít až 350 mm oceli. Kanón však není stabilizován a obrněnec musí před každým výstřelem zastavit. Vedle toho je na vozidle ještě spřažený kulomet NF-17,62 mm, a na věži pak kulomet 12,7 mm M2HB a šest dýmovnic.

AMX 10-RC má pestrou historii

Posádku tvoří čtyři muži, kteří jsou chráněni nejen proti zbraním hromadného ničení, ale díky výkonné klimatizaci také proti horkému klimatu. Celkem bylo vyrobeno 472 strojů, v prototypech zůstal ještě transportér a protiletadlový speciál. V roce 2010 bylo 256 strojů francouzské armády modernizováno na verzi RCR, v níž je nová elektronika, lepší pozorovací prostředky, nová převodovka a odpružení.

Vedle Francie koupilo 198 AMX-10 RC také Alžírsko, 12 kusů pak Katar, a 6 jich provozuje Kamerun. V marockých službách se stroje zapojily mezi lety 1975 a 1991 do bojů o Západní Saharu, a rovněž do spousty střetů s povstalci. Služba ve francouzské armádě byla však daleko intenzivnější. Vozidla AMX-10 RC se objevila třeba v operaci Pouštní bouře v roce 1991, v misích na Balkáně (včetně Kosova) roku 1999, nebo v Afghánistánu. 

Ve francouzské armádě je už pomalu čekal odchod na odpočinek, když náhle vypukla válka na Ukrajině, přičemž prezident Emmanuel Macron slíbil někdy na přelomu roku 2022/2023 poslat 54 vozidel na pomoc; 14 z nich bylo přitom dodáno už před časem. I přes svůj věk má AMX-10 RC stále silnou výzbroj srovnatelnou třeba se staršími sovětskými (potažmo dnes ruskými) tanky T-55. Problémem může být zásobování specifickou municí a údržba, pokud to však bude podchyceno, získají Ukrajinci velmi cenného bojovníka.

Článek Francouzská průzkumná vozidla AMX-10 RC jsou světovým unikátem: vyrovnají se i některým ruským tankům a jsou extrémně pohyblivá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tisíce dělostřeleckých granátů denně

Větší důraz na dělostřelectvo klade ve zmíněném probíhajícím konfliktu (válce, chcete-li) Rusko, v době největšího nasazení mohli jeho vojáci denně vystřelovat až 60 tisíc granátů, ale v současné době je spotřeba výrazně nižší. Oproti tomu ukrajinští dělostřelci údajně denně spotřebují 5 až 7 tisíc kusů munice, což je sice menší, ale stále obrovské číslo. Pro představu: před začátkem tohoto konfliktu vyráběly zbrojovky ve Spojených státech jenom kolem 15 tisíc kusů měsíčně, což by tedy Ukrajině vystačilo na nejvýše tři dny.

Sama přitom munici nevyrábí a spoléhá se na dodávky Západních zemí, třeba Evropská unie by jí měla dodat asi milion dělostřeleckých granátů, hlavně tedy pro děla ráže 155 milimetrů, což je nejběžnější typ dělostřelecké munice pro houfnice NATO. Čerpáno bude nejenom z armádních skladů, ale zároveň mají evropští výrobci navýšit své kapacity. Bude totiž nezbytné jak dodat munici bojujícím ukrajinským vojákům, tak doplnit sklady Západních armád, a navíc by mělo dojít k jejich navyšování oproti stavům před válkou na Ukrajině.

Munice má dosah i desítky kilometrů

Dělostřelectvo spotřebovává především klasickou dělostřeleckou munici (Rusko mj. s oblibou i „slepou“, tedy bez výbušné hlavice), ale na Ukrajinu dodávají evropští spojenci i munici dlouhého dostřelu s běžným dosahem kolem 40 kilometrů, případně s raketovými posilovači. V ní je ale menší množství výbušniny, proto i když doletí dále, má menší ničivý účinek. Například z Německa by ale Ukrajina měla dostávat novou munici Assegai se zhruba o 30 procent delším dostřelem než klasické granáty, avšak při zachování stejné síly.

Z evropský zbrojovek potom proudí na Ukrajinu i chytré druhy munice, například německé SMArt 155 nebo francouzsko-švédské 155 Bonus. Ty jsou schopné zasahovat tanky a obrněná vozidla i na více než 30 kilometrů a na zaměřený cíl se dokáží navést samostatně. Z Itálie zase mohou ukrajinští vojáci dostávat přesně naváděnou munici Vulcano využívající laserové zaměření s dostřelem až 80 kilometrů. Je navíc možné, že pokud Ukrajina skutečně obdrží vysoké množství munice, tak svou střelbu zintenzivní a spotřeba tím tedy naroste.

Článek 1 milion kusů dělostřelecké munice z EU by Ukrajině nemusel stačit ani na 5 měsíců: pomoci může vyprázdnění skladů, ale jen dočasně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tréninkem prochází osádky nejmodernějších strojů

Podle vyjádření ruského ministerstva obrany se aktuálně tankové osádky učí využívat hlavně největších slabin západních tanků, aby je při vzájemném střetnutí dokázaly snáze zničit, upřesňuje slova DefenseMirror. Zajímavé je, že podle této zprávy prochází výcvikem osádky nejmodernějších tank T-90M, ačkoliv nejpočetnější alternativou v ruském arzenálu by měly být různé modifikace tanků T-72. A do služby by navíc mělo být povoláno až 800 starších tanků T-62, které nejspíše obstojí jenom těžko. Na druhou stranu Ukrajina nejspíše dostane i starší obrněnce Leopard 1.

Američtí, evropští, ale i další experti porovnávali ruské a Západní tanky již mnohokrát. A většinou se shodli, že druhá ze skupin je v mnoha ohledech lepší. Vozidla bývají pohyblivější, a když má jejich dělo ráže 120 milimetrů o 5 mm menší ráži než ruské, munice by měla být účinnější. Západní tanky také mají v přední části silnější pancíř, lepší systémy detekce nepřítele, stejně jako řízení palby. Ve prospěch federativních naopak hovoří nižší silueta a možnost vystřelovat řízené střely.

Tankisté se učí spolupracovat s dronem

Tamní ministerstvo dle Mil tvrdí, že spolu s teoretickým výcvikem sbírají ruské osádky i praktické zkušenosti, například nácvik toho, jak nepřítele ničit na dlouhé vzdálenosti ve spolupráci s dronem. Připravovat se ale mají i na specifické podmínky ukrajinského terénu, protože jestliže se nyní tankisté potýkají s bahnem, v němž je mimo zpevněné cesty obtížné až nemožné bojovat, v létě ho střídá sucho. Bude to tedy příhodný terén pro průjezd těžké techniky, ale zase je třeba počítat s množstvím zarostlých míst, která budou poskytovat velmi dobrý úkryt.

Ujišťování ruské propagandy, že budou tankisté na Západní tanky připraveni, má nejspíše jenom utlumit různé obavy obyvatel i vojáků. Zkušenosti z více než rok bojů ukazují, že se tanky ve vzájemných soubojích utkávají jenom zřídka. Hlavní podíl na počtu zničených tanků mají totiž přenosné protitankové zbraně používané pěchotou, miny, dělostřelectvo, případně různé typy přesně naváděné munice, která mnohdy ničí i takové skvosty jako těžký minomet 2S4 Tulpan.

Nelze proto očekávat, že by se to s příchodem (potažmo příjezdem) Západních tanků na bojiště mělo nějaký způsobem měnit. Přinejmenším to ale Rusku zkomplikuje, ne-li zcela znemožní, masivní tankový útok. Nasadit má sice stovky modernizovaných strojů T-90M, ale obecně řada expertů uvádí, že osádky Západních tanků mohou nepřítele zaměřit (a tedy na něj i zaútočit) díky moderním systémům mnohem dříve, než si jich vůbec všimne. Na druhou stranu ale nelze třeba výsledek střetu T-90M a Leopard 2 odhadovat, když se podobné stroje nikdy dříve nesetkaly.

Článek „Tankisty cvičíme k boji proti tankům NATO,“ ujišťuje a uklidňuje Rusko. Na vývoj války na Ukrajině to ale nemusí mít žádný vliv se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Transportérů Spartan má Ukrajina mnoho

Starších britských obrněných transportérů Spartan má být na Ukrajině minimálně stovka. Vláda ostrovní země jich ještě za Borise Johnsona slíbila dodat 120, a dalších minimálně 50 se podařilo získat ze soukromých zdrojů za pomoci crowdfundingové výzvy nadace Prytula. Volných strojů je přitom relativně dostatek, protože jich byla za celou dobu zkonstruována téměř tisícovka, a v minulých letech je Britské ozbrojené síly vyřazovaly z výzbroje.

Výhodou transportérů Spartan je přitom právě jejich velikost, díky níž je lze skrytě přepravovat pomocí kamionů. Vozidlo je zhruba 10,5 tun těžké, na délku má 5,16 metrů, zatímco na šířku 2,48 metrů. Základní osádku tvoří 3 vojáci, v zadní části je pak prostor pro 4 další vyzbrojené bojovníky. Spartan se pohybuje na pásovém podvozku, jeho maximální rychlost je 60 km/h a na plnou nádrž dojede až 510 kilometrů.

Spartan je odvozenina britských pásových vozidel

Vozidla byla do výzbroje britské armády přijata v roce 1978 jako transportéry odvozené od rodiny Combat Vehicle Reconnaissance (CVR). Mezi jeho blízké příbuzné tak patří třeba lehké průzkumné tanky Scorpion a Scimitar, velitelské a řídicí vozidlo Sultan, a řada dalších. V britské armádě byl Spartan používán pro přesun specializovaných týmů, například protiletadlových raketových pluků, a to častěji než v roli klasického transportéru.

Výzbroj vozidla Spartan není nijak ohromující, standardně ji tvoří pouze lehjý kulomet ráže 7,62 milimetrů. Používána byla i protitanková varianta vyzbrojená protitankovými střelami MILAN s názvem FV120 Spartan MCT, ale není známo, zda byla vozidla v této konfiguraci dodána i na Ukrajinu. Vedle toho se dostala do výzbroje i dalších zemích, asi stovku jich má Irák, používá je ale také Lotyšsko nebo Jordánsko.

Článek Civilní kamion tajně převáží britské obrněné transportéry Spartan na Ukrajinu, ruští špioni je neodhalí. Žádnou revolucí ale nejsou se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Objekty jsou vytvářeny vrstvením materiálu

Technologie 3D tisku je vyvíjena již několik desetiletí, ale teprve v posledních letech (řekněme v posledních 10 letech) zažívá markantní rozmach. Proces je v podstatě jednoduchý: pomocí zařízení (3D tiskárny) dojde k vymodelování zadaného prostorového objektu, který je složen z několika tenkých vrstev materiálu. Ty na sebe navazují a dohromady tak vytváří jednotný celek. Konkrétní tvary a další pokyny nebo parametry jsou přitom obsaženy v elektronickém souboru.

Společnost Babcock chce svojí technologií vyrábět v podstatě libovolné kovové díly. Mohlo by se jednat například o komponenty pušek, automobilů, tanků, ale v podstatě i čehokoliv jiného. Vojáci by tedy nemuseli držet skladem hromady různých dílů pro případ, že budou zrovna nějaký potřebovat, anebo zařízení odstavit, pakliže by díl neměli. Značně by to zjednodušilo logistiku, která bývá už tak značně komplikovaná.

Tiskárna zvládne ocelové díly do 20 kilogramů

V lednu 2023 vyzkoušela firma Babcock svou technologii poprvé, konkrétně vyrobila na 3D tiskárně díl pro obrněné vozidlo, a to postupným nanášením slabých vrstev oceli. Jelikož je zařízení velmi přesné, dokáže vyprodukovat i opravdu jemné a drobné díly, u nichž není prostor na kompromisy. Současně je už společnost tak daleko, že takto dokáže vyrobit téměř jakékoliv kovové součástky do hmotnosti až 20 kilogramů. Třeba s kanónem tak počítat nelze; prozatím, do budoucna může být vše jinak (a je to ostatně i výhled firmy).

Vše bude pravděpodobně během několika měsíců vyzkoušena přímo v terénu. Představitelé firmy se netají záměrem poskytnout technologii ukrajinské armádě, aby mohla snáze opravovat techniku poškozenou v bojích s ruskou armádou. Z takové spolupráce by těžily obě strany – zatímco Ukrajinci by získali moderní technologii, která by jim umožnila provádět opravy de facto ihned, Babcock by zase své zařízené otestoval v praxi.

Následně by mohlo dojít na základě získaných zkušeností technologii ještě více vylepšit a snad i pokročit k větším a těžším dílům. Ve srovnání s klasickou výrobou v továrnách jsou přitom díly svou kvalitou zcela srovnatelné. Pochopitelně je v tuto chvíli řeč výhradně o zmíněných ocelových komponentech, kdy ke zpracování materiálu není potřeba technologie, která by byla nějak ojedinělá nebo nezvládnutelná v různých podmínkách.

Článek 3D tištěné náhradní díly pro tanky i jinou techniku mohou být revolucí, poprvé je otestuje Ukrajina. Kvalitní jsou stejně jako ty klasické se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Továrna na tanky za skoro 5 miliard korun

Představitelé německé společnosti se domnívají, že i přes ruské útoky by bylo možné takový podnik na Ukrajině postavit a provozovat. Teoreticky by pak mohl vyrábět až 400 zmíněných tanků za rok, což dnes nejspíše nedokáže žádná evropská zbrojovka. Na výstavbu takové továrny by údajně bylo třeba kolem 4,7 miliard korun, a kromě výroby tanků a bojových vozidel pěchoty by v ní bylo možné stroje opravovat mnohem rychleji než za hranicemi. Otázkou ale je, zda vůbec Ukrajina může takové množství tanků do budoucna potřebovat.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany ČR

Je více než jasné, že by kolem továrny musela být rozmístěna i kvalitní protivzdušná obrana, která by ji bránila před ruskými útoky. Ty by mohly přicházet z lodí nebo bombardérů, a to i v případě, že by továrna byla úplně na západě země. Ukrajina by musela na její ochranu vyčlenit (nebo obdržet) další systémy v dostatečném počtu, které by se dokázaly vypořádat i s hromadnou salvou. Pravděpodobně by to znamenalo i rozmístění amerického MIM104 Patriot. I přes takové požadavky by to ale pro napadenou zemi mělo nesmírný přínos.

Nový evropský tank s nevídaně silným dělem

Panther KF51 je vlastně postaven na podvozku německých Leopardů 2, díky čemuž má mnoho společného s tanky, které mají Ukrajině dorazit v rámci Západní pomoci. Oproti nim by měl ale dostat zejména novou věž s dělem ráže 130 milimetrů, jehož síla bude mnohem vyšší než u dosud používaných zbraní v Evropě. Díky modernímu automatickému nabíjení má pak dosahovat i vysoké rychlosti palby. Rheinmetall na něj chce navíc instalovat systém aktivní ochrany, který by měl údajně zvládat nejen protitankové střely, ale i kinetické penetrátory z tankových děl.

Dalším produkovaným strojem má být vysoce moderní bojové vozidlo Lynx, které si zatím pořídilo Maďarsko nebo Řecko, zatímco ČR ho odmítla. Mj. dokáže přepravit 3člennou osádku a výsadek až 8 vojáků. Standardně je vybaveno dělem ráže 30 nebo 35 milimetrů a mohou na něj být namontovány i protitankové střely; například Spyke. Vedle toho existuje také možnost instalovat na podvozek věž s tankovým dělem ráže 120 milimetrů a používat ho jako lehký tank, a stejně tak může sloužit třeba v roli nosiče těžkého minometu.

Článek Německo chce na Ukrajině postavit továrnu na tanky, a to hned největší v Evropě: chrlit by dokázala až 400 nových tanků Panther KF51 ročně se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Navádění pum pomocí GPS nemůže ovlivnit počasí

Vznik JDAM se datuje do 90. let 20. století, kdy americké letectvo při akcích zjistilo, že přesné laserem naváděné pumy za špatné viditelnosti ne vždy správně fungují. Vznikl proto nápad na zařízení využívající GPS, neboť tento navigační systém nemůže být ovlivněn počasím. První soupravy k testování dostalo letectvo v roce 1997, a zjistilo, že pumy vybavené naváděním GPS dokáží zasahovat cíle s přesností zhruba 10 metrů.

Myšlenka na sadu JDAM je vlastně nesmírně jednoduchá, a hlavně také využívá zásoby starších „hloupých“ bomb. Těch je nejen velké množství, ale jsou i levné. Souprava vlastně spočívá jenom v naváděcí hlavici, v níž je inerciální navádění a GPS, a k tomu jsou na běžné pumě přidělané řídící plochy. Ukrajina měla přitom dostat sady JDAM-ER se speciálními křídly, která mění pumu v klouzavou. Může tak zasahovat cíle až 80 kilometrů od bodu, kde ji letoun odhodil, což je výhodné hlavně v oblastech se silnou protivzdušnou obrannou.

Soupravy jsou montovány na běžné pumy o hmotnosti 230 až 910 kilogramů, ale není přesně jasné, jaké ukrajinské letectvo obdrželo. První testovaná verze JDAM-ER byla však na pumě o hmotnosti 230 kilogramů, takže lze předpokládat, že i zbytek bude stejný. Pro Ukrajinu je to velmi důležité, protože i když mohla už dříve zasahovat 80 kilometrů vzdálené cíle střelami z raketometu HIMARS, jednalo by se o mnohem dražší řešení, a navíc není hlavice tak silná jako letecká puma. Nově se tak může zaměřit i na velmi odolné cíle.

Dostatek sad JDAM a celkově levné řešení

Výhodou také je, že na rozdíl od mnoha jiných druhů přesně naváděné munice nebo řízených střel jsou pumy s JDAM relativně levné a je jich hodně, jenom v roce 2020 bylo vyrobeno 430 tisíc souprav. Dle odhadů stojí jedna puma se soupravou JDAM kolem 30 tisíc dolarů, tj. asi 665 tisíc Kč. Jistě, není to vyloženě levné, ale pro srovnání – střela Tomahawk vychází na minimálně 730 tisíc dolarů, což je 16,1 milionů Kč. Oproti nim jich tedy lze Ukrajině dodat relativně vysoký počet.

Otázkou zůstává, jaká ukrajinské letadla jsou schopna plnit roli nosičů nových pum, sady JDAM-ER byly totiž uzpůsobeny pro letouny vyráběné Západními zeměmi. Ale jelikož se už v minulosti podařilo na „žlutomodrá“ bojová letadla instalovat systémy na odpalování protiradarových střel AGM-88 HARM, byly stroje nejspíše i tentokrát nějak upraveny. Pomoci s tím mohlo třeba Polsko, protože má ve výzbroji nejenom pumy se sadami JDAM, ale také stále provozuje bojová letadla Mikoyan MiG-29 Fulcrum, která jsou shodná s těmi v řadách napadené země.

Článek Z hloupé pumy se stala chytrá s dlouhým dosahem: nikdy nemine cíl a je 24krát levnější než Tomahawk. Ukrajina má americkou sadu JDAM se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Leopardy 2 vyrábělo Švýcarsko v licenci

Švýcarské tanky pochází z 80. let 20. století, kdy je země vyráběla v licenci, přičemž se od modelu Leopard 2A4 v některých detailech liší. Mají jinou komunikaci, kulomet, lepší ochranu proti zbraním hromadného ničení, stejně jako zařízení snižující hlučnost při průjezdu zastavěnou oblastí. Krom toho jde ale v podstatě o stejné tanky s dělem ráže 120 milimetrů a hlavní o délce 44 ráží, jaké Německo daruje Česku za tanky T-72 a další výzbroj odeslanou na Ukrajinu. Shodné pak mají i ochranu nebo jízdní vlastnosti.

České orgány informaci ze švýcarského ministerstva obrany o žádosti o koupi tanků nijak nekomentovaly, resp. podle Ministerstva obrany ČR jednání o něčem takovém neproběhla, ale naše země by údajně přivítala, kdyby jí Švýcarsko tanky jako ocenění české pomoci Ukrajině nabídlo. Jestli tedy byla taková žádost skutečně vznesena, co v ní přesně stojí nebo proč k ní vůbec došlo, je jen předmětem spekulací.

Ke spojování České republiky a nepotřebných švýcarských Leopardů 2 začalo docházet v souvislosti s Ukrajinou již někdy na přelomu ledna a února 2023, kdy je někteří švýcarští politici navrhovali prodat za symbolickou částku, což by ale vedlo k přetržení 200leté neutrality. Kromě Česka připadalo v úvahu také Polsko nebo Slovensko. Celý nápad spočíval v triku pomoci švýcarskými zbraněmi Ukrajině, aniž by došlo k jejich přímému dodání právě napadené zemi. Veřejné mínění Švýcarů se totiž k této variantě přiklání a země je zároveň pod tlakem Západu.

Německé Leopardy 2 na Ukrajinu, švýcarské do Česka

Česká republika má za svoji pomoc Ukrajině z Německa dostat 14 tanků Leopard 2A4 a jeden vyprošťovací tank. První stroj k nám dorazil před Štědrým dnem 2022 a další mají následovat. Česko by pak mohlo podle nápadu politiků ze švýcarské strany FDP koupit za symbolickou částku zmíněné tanky a používat je, zatímco ty německé by poslalo na Ukrajinu. Tím by vlastně byly naplněny všechny podmínky švýcarské neutrality uplatňované již od roku 1815. I když někteří to tak nevidí.

Jestli je za českou nebo německou nabídkou tato úvaha, není jasné. České republika by ale mohla mít s tanky i další plány. Jednou z možností je, že by na Ukrajinu poslala další T-72, jejichž místo by v tuzemském arzenálu zastoupily právě švýcarské tanky. Německé zbrojovky navíc umí starší typy Leopardů modernizovat na modernější verze s lepším dělem, pancéřováním a vybavením, což by teoreticky mohla být levnější cesta české modernizace tankového vojska namísto nákupu zcela nových Leopardů 2A7+. Ale v úvahu připadají i další scénáře.

Článek Švýcarské nevyužité tanky Leopard 2A4 by mohly posílit AČR, ale také Ukrajinu: Ministerstvo ČR to přímo nevyvrátilo, ale ani nepotvrdilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Raketově poháněná munice je slabší

Projektily vystřelované ze Západních zbraní s dlouhou hlavní, většinou tedy o délce 52 ráží, doletí v základní podobě do 30 kilometrů. A pokud má letět výrazně dále, bývá nejčastěji použita munice s raketovým posilovačem. Přídavný pohon je přitom přímo v projektilu, což znamená, že tím ubírá místo explozivní součásti. Takže i když má delší dolet, exploduje s méně ničivou silou. Německým konstruktérům se ale podařilo toto omezení vyřešit.

O eliminaci negativ se totiž postarala munice s takzvaným plynovým generátorem. Záběry ukazují, že mají dělostřelci v německé houfnici PhH 2000 (Panzerhaubitze 2000) dodané Ukrajině k dispozici projektily z rodiny Assegai od německého koncernu Rheinmetall, které využívají právě plynového generátoru. Jedná se přitom o vůbec první zaznamenané použití takové munice v současném konfliktu.

Zařízení snižuje podtlak při výstřelu

Plynový generátor je vlastně velmi jednoduché řešení, jak prodloužit dostřel klasické munice, a to až o 30 procent. Je namontován na spodní části střely, ale neslouží k jejímu pohonu – pomáhá pouze redukovat podtlak při výstřelu, což výrazně snižuje odpor střely. Kolik podobné munice Ukrajina dostala, není jasné, ale dá se předpokládat, že i tak zůstanou hlavním používaným typem běžné varianty jako je DM121.

Rheinmetall ve svých materiálech uvádí, že munice splňuje parametry pro zbraně NATO ráže 155 milimetrů, takže by měla tedy být využitelná i v dalších typech děl; nejenom v německé houfnici. Zbraně s hlavní o délce 52 ráží mají s touto municí dosah 40 km namísto klasických 30, a pokud má hlaveň délku 39 ráží (což je případ třeba amerických houfnic M109), pak je dosah prodloužen z 24,7 kilometrů na 30,8. Delší dostřel umožňuje nejenom ničit nepřítele z delší vzdálenosti, ale zbraně mohou být také dále od fronty, čímž klesá riziko jejich zničení.

Článek Nová německá munice do těžkých houfnic doletí až o 30 % dále i bez raketového posilovače. Vděčí za to levnému plynovému generátoru se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pomoc z Černé Hory odešla 7krát

Vcelku malý přímořský stát (je asi o 1/5 větší než náš Středočeský kraj) má jenom něco přes 600 tisíc obyvatel a v přepočtu na obyvatele ani nepatří k zemím s vysokým HDP. Její celkový roční rozpočet na obranu dosahuje pouhých 1,64 miliardy korun, ale přesto si během celého loňského roku dokázala ze svých peněz značnou část odkrojit. Celkem totiž tamní vláda schválila Ukrajině 7 balíků pomoci ve výši zhruba 234 milionů korun.

iZdroj fotografie: Bundeswehr / Creative Commons / CC BY

Jednou z nejvýznamnějších částí pomoci byly starší sovětské systémy protivzdušné obrany MANPADS 9K32 Strela-2M. Jde o vylepšenou verzi systému, který byla zavedena do výzbroje již v roce 1970, ale oproti původním má dosah prodloužený z 3 700 na 4 200 metrů, a střely s hlavicí o hmotnosti 1,15 kg se mohou pohybovat ve výšce až 2,3 kilometrů. Proti moderním letounům už sice nejsou příliš účinné, ale například vrtulníky bez světlic nebo drony jim odolat nemusí.

Pomoc je někdy symbolická, ale udělá své

Z Černé Hory zamířila na Ukrajinu například munice ráže 57 milimetrů, kterou obránci používají do starých sovětských protiletadlových děl AZP S-60. Ty byla sice do výzbroje zavedena již v roce 1950 a proti letadlům příliš nezmohou, ale jsou velmi užitečná v boji proti dronům, a to hlavně proti sebevražedným Shahed 136 z Íránu, jimiž Rusko útočí na ukrajinskou infrastrukturu. Napadená „žlutomodrá“ země by přitom měla mít těchto děl více než 400.

V některých směrech pak byla pomoc Černé hory spíše symbolická (ale i to se počítá!), například když dodala pouze stovky minometných granátů do minometů ráže 60 a 82 milimetrů. Vedle toho ale země ve svých skladech našla i 2,3 milionů kusů nábojů ráže 7,62 milimetrů nebo náhradní díly na víceúčelové vrtulníky Mil Mi-8. Na začátku konfliktu pak třeba napadené zemi poskytla balistické helmy a vesty, stejně jako potravinové dávky pro vojáky.

Článek Ukrajině až překvapivě pomáhají i malé země se skromným rozpočtem, třeba Černá Hora pro ni uvolnila už 14 % svého „budgetu“ na obranu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Houfnice M119 vznikla z britské zbraně

Děla M119 nejsou žádnou novinkou, do výzbroje amerických ozbrojených sil byla zavedena v roce v roce 1989, ale jejich konstrukce je mnohem starší. Jedná se totiž o licenčně vyráběné britské dělo L119, které sloužilo v britské armádě již od roku 1976. I ta mimochodem ukrajinská armáda dostala v rámci Západní pomoci. Verze M119A3 je nicméně modernizována a standardně může nabídnout třeba digitální systém řízení palby nebo inerciální navigaci.

Co vše ale mohou moci ukrajinští dělostřelci z této moderní výbavy využít, je velkou otázkou, neboť dle dostupných informací byly právě tyto technologie před dodáním odmontovány; zřejmě aby nepadly do rukou ruského okupanta. Zbraně jsou bez nich samozřejmě funkční, ale střelba z nich není tak přesná. Ukrajina ovšem může americké systémy nahradit svými, případně je získat ze třetích zemí, a schopnosti děl tak vylepšit.

Dosah houfnice M119 je téměř 20 kilometrů

Houfnice M119 využívá celou škálu standardní munice ráže 105 milimetrů, která byla zavedena v zemích NATO. Dostřel se pak odvíjí od jejího konkrétního typu, pohybuje se od 11 do 19,5 kilometrů, přičemž nejdelší dosah má s raketově poháněnými projektily M913 HERA. Houfnice dokáže střílet rychlostí až 6 ran za minutu a k její obsluze je standardně zapotřebí 7 vojáků.

Výhodou děla je jeho poměrně nízká hmotnost, a to 2 050 kilogramů. V americké armádě je vojáky velmi často přepravováno v podvěsu pod vrtulníkem, ale na Ukrajině slouží hlavně jako kanón tažený za nějakým automobilem. Dodávky M119 zahájily Spojené státy americké již v létě 2022 a celkově jich poskytly 72. Jejich nasazení do bojů ale nějakou dobu trvalo, protože bylo potřeba vycvičit dostatečný počet dělostřelců.

Článek Amerika dodala na Ukrajinu i starší houfnice M119A3: slouží jako silná podpora nablízko, v řadách nepřátel snadno nadělá „paseku“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dron Warmate zasáhl dům s ruskými vojáky

Potulující se munice může mít na bojišti mnoho úkolů, ale záběry ukrajinských vojáků – pravděpodobně z oblasti Chersonu, neboť je na nich vidět velká řeka – ukazují, jak je lze využít proti schovaným vojákům. Nějaký z průzkumných dronů, přičemž není 100% jisté, zda to byl samotný Warmate, protože je na videu vidět jeho start, který působí jako příprava k útoku, odhalil skupinu ruských vojáků ukrývajících se v budově. A později je vidět, jak má ona budova poničenou střechu.

Sebevražedné drony Warmate vyrábí polská společnost WB Electronics, která je poprvé představila v roce 2014, a o dva roky později je do výzbroje zavedla polská armáda. Podle dostupných údajů si jich objednala zhruba 1 000 kusů. Po invazi Ruska na Ukrajinu však některé ze svých zásob poskytla napadené zemi, ale kolik přesně, to není známo. Lze navíc předpokládat, že Polsko vyrábí další a dodávky pokračují.

Na obloze vydrží dron Warmate až hodinu

Warmate je malý dron, jeho maximální vzletová hmotnost činí pouze 5,7 kilogramů, a je tedy snadné ho přepravovat. Má 1,1 metru na délku a rozpětí jeho křídel dosahuje 1,6 metru. Pohání ho elektromotor s tlačnou vrtulí, cestovní rychlost je udávána na 80 km/h, útočná pak na 150 kilometrů v hodině. Ve vzduchu vydrží až 60 minut a za tu dobu dokáže urazit kolem 30 kilometrů. Jeho dostup jsou až 3 kilometry, ale běžně se pohybuje zhruba 200 metrů nad zemí.

Do polského dronu Warmate existují 3 druhy hlavic podle toho, k jakému úkolu je zrovna nasazen. První je klasická explozivní o hmotnosti 300 gramů, další může být termobarická, a poslední kumulativní proti obrněným cílům. Poslední z nich zvládne prorazit pancíř o síle až 240 milimetrů, a protože útočí shora, kde bývá nejslabší, dokáže si poradit i s tankem. Zkušenosti pak ukazují, že přesnost dronu je 1,5 metru. Existuje také v průzkumné verzi s různými kamerami a laserovým značkovačem cíle.

Článek Video: sebevražedný polský dron Warmate vyčkal na ruské vojáky a ukázal jim, že v domě se před ním neschovají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Západní tanky jsou mnohem těžší než sovětské

Ukrajinští tankisté mají bezesporu řadu zkušeností, a to i praktických přímo z bojů, což může být pro používaní nových strojů určité výhoda, i když rovněž velký handicap. Západní tanky jako je Abrams a Leopard 2 jsou totiž od sovětských jako T-64 a T-72, které Ukrajina používá v nejvyšších počtech, v mnohém odlišné. Například onen americký ve verzi A2 má hmotnost kolem 70 tun, kdežto T-64 jenom 38 tun, což je značný rozdíl. Sovětské tanky pak mají zásadně 3člennou osádku, kdežto Západní vyžadují v drtivé většině případů o vojáka navíc.

Jak bude takový výcvik vypadat lze odvodit od některých standardů, i když není pochyb tom, že se ho instruktoři budou snažit zrychlit. Ovšem jenom základní výcvik na americké tanky Abrams trvá 22 týdnů, a na skutečného odborníka se musí voják vzdělávat a trénovat rok. Mnohé se přitom nebudou muset ukrajinské osádky učit, ale například s pozicí nabíječe nemají vůbec žádné zkušenosti. Nejde přitom jenom o to, naučit se do dělové hlavně vkládat munici, ale celá osádka se musí se systémem sžít a velitel jí správně velet.

Třeba na britský Challener 2 již výcvik začal někdy počátkem února a trvat má kratší dobu, možná jenom 6 až 8 týdnů, což je oproti americkým alternativám mnohem méně, ale Ukrajina by v nejlepším případě potřebovala mít silné Západní tanky schopné akce ihned. Vzhledem k nadcházející rasputici (území Ukrajiny a Ruska se přemění v extrémně blátivé až bažinaté) má sice ještě nějaký čas, jenomže třeba americké Abramsy musí nejdříve projít rozsáhlými opravami, takže jich Ukrajina nemusí dostat zavčasu dostatek.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Ačkoliv je americký tank těžší, musí si osádky zvyknout, že je také o něco rychlejší, neboť dosahuje až 70 km v hodině, kdežto většina sovětských strojů o deset kilometrů méně. Má pochopitelně i jiné přístrojové vybavení a vyžaduje odlišné nasazení a využití. Mnohé vlastností tanků ale dají ukrajinským tankistům naopak výhodu, jde například o lepší systém řízení palby, stabilizaci děla, delší dohled apod. Pokud si ale osádka výhody neosvojí, nebude v noci schopna bojovat s ruskými tanky tak efektivně. A často to bude vyžadovat opustit léta zažitou praxi ze starých strojů.

Bez údržby Západní tanky ani nevyjedou

Zvládnout ovládání obrněnců nebude jediné, co si musí ukrajinská armáda osvojit. Důležité bude rovněž zajistit přípravu tanku a jeho údržbu. Jenom pro představu: aby mohl americký Abrams působit hodinu na bojišti, potřebuje zhruba tříhodinovou přípravu. Což je nejen úkolem osádky, ale i techniků, kteří budou potřebovat nejenom výcvik, ale i speciální nástroje a náhradní díly, munici a další vybavení. Ukrajina pak bude muset mít i servisní střediska pro vykonávání velkých oprav.

Otázkou ale je, zda budou přímo na Ukrajině nebo za jejími hranicemi, což by bylo bezpečnější, i když časově náročnější. Výše popsané však nebude zdaleka jedinou překážkou, Ukrajina má totiž dostat minimálně 3 typy tanků, a například u Leopardů 2 půjde ke všemu o vícero odlišných verzí. To vše bude vyžadovat stálé zásoby náhradních dílů i různě proškolené techniky.

V opačném případě by se mohlo stát, že bude efektivita nových zbraní jenom zlomkem jejich skutečných schopností. Prozatím se ale může Ukrajina spolehnout alespoň na polskou pomoc, která zahrnuje i modernizované tanky PT-91 Twardy, které přímo vychází ze sovětského obrněnce, a pro osádku to tedy znamená jenom minimum učení se.

Výcvik na tanku M1A2 Abrams

Článek 22 týdnů, tak dlouho trvá velmi zkrácený výcvik Ukrajinců pro tanky Abrams: odborníci z nich nebudou, ale zvládnou bojovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Storm Shadow mají Britové i další spojenci

Střela Storm Shadow je společným projektem Velké Británie a Francie, v současné době ji vyrábí koncern MBDA. Do výzbroje byla zavedena v roce 2002 a je odhadováno, že by jich Velká Británie mohla mít ve skladech až tisícovku. K dispozici je má samozřejmě i Francie, ale její představitelé zatím dodání žádných zbraní dlouhého dosahu nepotvrdili; mimo tyto dvě země ji používají i některé další, např. Itálie, Egypt, Katar a další.

Jedná se o střelu primárně určenou k odpalování z letadel, i když existuje i nová speciální verze určená pro ponorky nebo válečná plavidla. Problém je, že schopnost odpalovat Storm Shadow mají hlavně bojová letadla vyráběná v Evropě, jde třeba o Panavia Tornado, Dassault Mirage 2000, Dassault Rafale nebo Eurofighter Typhoon. Ovšem ani jedno z letadel Ukrajina ve své výzbroji nemá, takže je otázka, jak by je používala.

iZdroj fotografie: Geoff Lee / Creative Commons / OGL

Jednou z možností je, že by Britové spolu se střelami mohli dodat i několik letounů Tornado, které vyřadili nebo vyřazují. Francie pak v minulosti naznačila ochotu poskytnout vyřazované letouny Mirage 2000, a poslední možností je úprava některého z ukrajinských strojů. Podobně jako se podařilo letouny Mikoyan MiG-29 Fulcrum a Suchoj Su-27 Flanker upravit pro protiradarové střely AGM-88 HARM. Nejpravděpodobnějším kandidátem se pak jeví taktické bombardéry Suchoj Su-24 Fencer.

Z Ukrajiny doletí Storm Shadow až do Moskvy

Střela Storm Shadow je impozantní zbraň o hmotnosti 1,3 tuny a délce 5,1 metrů, disponuje přitom bojovou hlavicí o hmotnosti 450 kilogramů navrženou tak, aby dokázala prorazit i zdi silných bunkrů. Střela se pohybuje ve výšce 40 až 50 metrů nad zemí, aby byla obtížně zachytitelná, a to rychlostí kolem 1 000 kilometrů v hodině. Její dolet je 560 kilometrů, což znamená, že by z ukrajinského vzdušného prostoru dokázala zasáhnout i cíle v Moskvě, což by zcela změnilo pravidla hry v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.

Hlavní město Ruska navíc začalo nedávno posilovat obranu, takže už se možná necítí tak neohroženě. Storm Shadow má inerciální navádění, používá GPS, a zároveň disponuje infračerveným hledačem pro identifikaci zadaného cíle. Programována je před odpálením, během letu již nejde cíl změnit. Dokáže navíc fungovat i v oblasti, kde je signál GPS rušen. Velká Británie nebo Francie ji nasadila třeba v Iráku, Sýrii nebo Libyi. Střela Storm Shadow se ukázala jako mimořádně přesná a dokázala zničit například i velmi silně opevněné bunkry Islámského státu.

Článek Británie může změnit osud války na Ukrajině: dodá zemi zbraně dlouhého doletu, které ohrozí i Moskvu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Staré T-72M jsou jen základní tanky

Polsko si ponechávalo silné tankové jednotky, ale jejich základ v minulosti tvořily exportní verze T-72M, což je stejný typ tanku používaný československou armádou; v Česku jsou přitom stále ve skladech. Oproti klasické verzi T-72B nemají kompozitní pancéřování a disponují mnohem jednodušším řízením palby. Tyto základní tanky T-72M poslalo na Ukrajinu nejen Polsko, ale i Česká republika. Ukrajinci je vybavili reaktivním pancéřováním, aby zvýšili ochranu, a možná ještě dalším dodatečným vybavením.

Tyto tanky rozhodně nestačí na modernizované verze ruských T-72, což ovšem neplatí v případě polské modernizované varianty PT-91 Twardy zavedené do výzbroje v roce 1995. Polští konstruktéři se během modernizace snažili napravit většinu slabin tanků T-72 a postavit lepší stroj s mnohem vyšší ochranou, palebnou silou nebo rychlostí. Modernizovaných jich bylo necelých 300 kusů.

iZdroj fotografie: Uživatel Raf24 / Creative Commons / CC BY-SA

Největší viditelnou změnou je reaktivní pancéřování typu ERAWA, které zvyšuje nejen ochranu proti kumulativním hlavicím až o 70 procent, ale také až o 40 % proti kinetickým penetrátorům typu APFSDS vypalovaných z tankových děl. Na věži a podvozku tanku PT-91 Twardy je umístěno celkem 394 kostek reaktivního pancíře. Jeho zásadní výhodou je, že při zásahu projektilem do ráže 30 milimetrů neexploduje.

Úprava zlepšila přesnost tanku PT-91 Twardy

Tanky Twardy jsou vyzbrojeny stejně jako běžné T-72, tedy dělem ráže 125 milimetrů s hladkým vývrtem. Polští technici ho ovšem vybavili moderním dvouosým stabilizátorem a novým řízením palby, což značně zlepšuje přesnost střelby. Tanky pak dostaly i nové systémy nočního vidění nebo lepší automatický nabíječ zvyšující rychlost palby.

Modernizace tanku znamenala navýšení jeho hmotnosti, pročež dostal nový silnější motor a lepší převodovku. PT-91 Twardy je tak schopen na silnici dosahovat rychlosti až 70 km/h. Vyměněny ale byly také kulomety sovětské konstrukce za zbraně využívající střelivo zavedené v zemích NATO. Celkem existují 3 verze tanků PT-91, ovšem jaké přesně Ukrajina dostane, není jisté. Měly by se nicméně vyrovnat nejpočetnějším ruským tankům T-72B3, a výhodou je, že je zvládnou ukrajinské osádky snadno ovládat.

Článek Polsko může Ukrajině poskytnout zbytek tanků T-72 a modernizované tanky PT-91 Twardy, které se vyrovnají ruským T-72B3 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tanků Abrams dostanou Ukrajinci jenom 31

Vláda Spojených států amerických slíbila v rámci tankového balíčku Západní pomoci poslat na obranu napadené „žlutomodré“ země pouze 31 tanků Abrams M1A2. Ale zatím se nezdá, že by to bylo otázkou dnů nebo týdnů, Američané je totiž musí nejdříve upravit, a to nejen kompletně zrestaurovat, ale také z nich vyjmout některé technologie. Především pak dodatečné pancéřování z ochuzeného uranu, které má pouze pro svou potřebu a nikomu ho nedodává.

Staré tanky mohou být v amerických skladech už řadu let a je otázkou, v jakém jsou stavu. Jejich kompletní přestavění není jednoduchou záležitostí na dny nebo týdny, u většího počtu si to vyžádá opravdu spíše měsíce. Ale i kdyby byly k dispozici ihned, jedná se o tanky velmi odlišné od sovětských typů používaných Ukrajinou, takže budou tankisté vyžadovat dlouhý výcvik, aby zvládli nejen jejich ovládání, ale i správnou taktiku nasazení. Ovšem pravdou je, že zrovna tohle bude problém každého Západního tanku, ačkoliv třeba s britskými Challengery 2 už trénují.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

Například německé Leopardy 2 ale mají oproti Abramsům několik výhod – zejména už jsou v Evropě, takže jejich dodání není tak náročné na přepravu, i když americké stroje lze samozřejmě do Evropy dopravit námořně. Jenomže Abramsy jsou pověstné svou logistickou i technologickou náročností, takže jejich dodání vyžaduje i zajištění náhradních dílů a techniky na jejich údržbu, stejně jako vyškolení techniků. U německých tanků je to mnohem jednodušší, protože technologická základna není tak daleko a stroj zároveň není tolik náročný.

Tank Abrams je žíznivější než Leopard 2

Dobrým příkladem technologické náročnosti Abramsu je spotřeba paliva. Zatímco Leopard 2 potřebuje 7,2 litrů pohonných hmot na 1 kilometr jízdy, u Abramsu je více než 2násobek, resp. 14,9 litrů. A i když jeho plynové turbína zvládne různé druhy paliva a má také o něco delší dojezd a vyšší rychlost než Leopard 2, může být pro Ukrajinu velmi náročné udržovat ho v chodu a zásobovat vším potřebným.

Proto je celkem logické, že v souvislosti s Ukrajinou mluví Západ nejčastěji o Leopardech 2, které se nakonec asi opravdu stanou nejvíce zastoupeným Západním tankem v její výzbroji. Je samozřejmě otázkou, v jak velkém počtu, protože jejich zásoby nejsou nevyčerpatelné a stav mnohých, příkladem španělských, není příliš dobrý. Ale stále to vypadá jako lepší volba než masivní dodávka náročných Abramsů.

Článek 3 000 nevyužitých tanků M1 Abrams stojí ve skladech USA, na Ukrajinu se ale jen tak nedostanou; jsou náročné a neměl by je kdo ovládat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ne všechny Západní tanky jsou špičkové

Igor Girkin se obává, že kdyby Ukrajina dostala 300 Západních tanků, 300 bojových vozidel pěchoty a dostatek dělostřeleckých systémů, mohla by vytvořit obrněnou brigádu se schopností smést cokoliv, co proti ní Rusko vyšle, přebírá jeho slova Tech-WP. Západní země přitom o 300 tancích opravdu uvažují, ale pravdou je, že jenom část z nich bude ruské stroje převyšovat; jedná se jmenovitě o německé Leopard 2, britské Challenger 2, americké M1A2 Abrams, francouzské Leclerc… dohromady jich mají být spíše vyšší desítky, možná až 100 kusů.

V dalším případě slibují Západní země třeba polský PT-91 Twardy, což je upravený tank T-72, nebo starší Leopard 1. Ale i když nemají být všechny stroje světovou špičkou, jsou schopnosti mnoha z nich oproti těm ruským jednoznačně lepší. Dříve se objevila také zmínka, že by jim mohly čelit ruské tanky T-14 Armata, ale těch existuje jen několik prototypů a jejich sériová výroba nikdy nezačala, uvádí Forces.

Ovšem ani to nezabraňuje ruské propagandě, aby stroj vyzdvihovala „až do nebes“. Není tomu tak dlouho, co například uvedla, že je T-14 Armata zásadně lepší než jakékoliv Západní tanky, a že ho díky vyspělému systému obrany ani nedokáží zasáhnout. Vše ostatní ve výzbroji ruské armády jsou potom upravené nebo modernizované sovětské stroje, případně z nich konstrukčně alespoň vychází. A dokonce ani nejnovější tank T-90M nedosahuje kvalit těch nejlepších západních strojů. Uvědomují si to mnozí experti, tedy až na na některé ruské: například Andrej Frolov uvedl, že jsou nejnovější tanky T-90 lepší než americké Abrams, které mají dorazit na Ukrajinu.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creactive Commons / CC BY

Vyspělost Západních tanků se projevuje hlavně v oblasti pancéřování, nočního vidění, zaměřování a řízené palby. To v podstatě znamená, že osádky moderních Západních strojů uvidí své ruské soupeře mnohem dříve, takže na ně zároveň budou moci jako první zamířit a vystřelit, což je v tankovém boji klíčová schopnost. Dříve přitom dostávaly moderní vyspělé systémy nočního vidění i ruské tanky, ale po začátku války na Ukrajině o tuto možnost v důsledku embarga přišly. Musí se tak spoléhat na systémy domácí produkce s pouze polovičním dosahem.

Rusové vytahují ze skladů i tanky T-62

Federace má nejspíše uskladněno mnohem více obrněné techniky než všechny zainteresované Západní země dohromady, přičemž ji může opravit nebo různě modernizovat a poslat na bojiště. Ale v mnoha případech už nebude dosahovat kvalit tanků modernizovaných před válkou na Ukrajině. Zvláště citelné to přitom bude u tanků T-62, jimiž Rusko ve značné míře doplňuje ztracené stroje. I přes modernizaci jsou to zbraně v podstatě neschopné se postavit těm Západním, a to jak kvůli slabému pancíři, tak pro kvůli slabému dělu ráže 115 milimetrů.

Ovem číslo není vše, protože i tanky s děly ráže 125 milimetrů budou mít proti zbraním NATO ráže 120 milimetrů problém. Západní munice je obecně výkonnější než ruská a pancíř ruských tanků je naopak slabší než ten u Západních strojů. Federace má nyní jen malé časové okno, kdy může využít své obrněné převahy, protože ne všechny tanky Ukrajině slíbené jsou k dispozici ihned, a navíc se je tankisté musí naučit ovládat. Za několik měsíců se tak může obrněná převaha alespoň na určité části bojiště překlopit ve prospěch Ukrajiny.

Článek Ruský důstojník GRU se obává, že jsou tanky NATO lepší než ruské: mohou obrátit vývoj války, federace proti nim nemá co nasadit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mirage 2000 je skoro 40 let starý

Myšlenka je o to překvapivější hlavně z důvodu, že o těchto letounech v minulosti nikdo neuvažoval. Ovšem nikoliv proto, že by nebyly k dispozici, ale protože jsou relativně staré. Konstrukce Mirage 2000 začala již v 70. letech 20. století a do výzbroje je francouzské letectvo zařadilo v roce 1984. Jsou to tedy letadla podobně stará jako ta ve výzbroji ukrajinského (ale i ruského) letectva. A jelikož je Francie v současné době nahrazuje, poukazuje to, že se již nejmodernějším letadlům nevyrovnají.

Jejich výhodou přitom je, že jich má Francie relativně dostatek, a jestli se o ně správně starala (což nejspíše ano), mohou být v dobrém a okamžitě bojeschopném stavu. Záleželo by však také na tom, jakou verzi letounu by Francie byla ochotna Ukrajině poslat, neboť některé – především pak Mirage 2000-5 – jsou mnohem schopnější než jiné modely. Například jejich radary i používané zbraně jsou ovšem horší než u moderních ruských strojů Suchoj Su-35.

iZdroj fotografie: Letectvo Spojených států amerických

Mirage 2000 je jednomotorový víceúčelový letoun s delta křídlem a existuje v jedno nebo dvoumístném provedení. Je 14,36 metrů dlouhý a rozpětí jeho křídel dosahuje 9,13 metrů. Pohybovat se dokáže relativně vysokou rychlostí Mach 2,2, a vystoupat pak zvládá do výšky až 17 kilometrů, přičemž jeho dolet je při použití přídavných nádrží až 3 300 kilometrů. A i když běžně nebývají letouny s delta křídlem dobře ovladatelné, Mirage 2000 je výjimkou, jeho konstrukce je poměrně zdařilá.

Střely z Mirage 2000 nemají velký dosah

Základem výzbroje letadla jsou dva kanony ráže 30 milimetrů, každý se zásobou 125 nábojů. Stroj unese až 6 300 kilogramů výzbroje nebo přídavného vybavení na 9 závěsnících. Hlavní zbraní pro letecký souboj jsou pak francouzské střely MICA s dosahem 60 kilometrů, což má do schopností střel ruských hodně daleko. Na krátkou vzdálenost pak používá střely R.550 Magic. Letoun ale může nést i různé druhy pum, a to včetně laserově naváděných, případně protilodní AM.39 Exocet. Verze letounu N je uzpůsobena i k přepravě jaderných pum.

Francie jich vyrobila Mirage 2000 kolem 600 a rovněž se jí dařilo letouny úspěšně exportovat. Ve výzbroji je tak má třeba Indie, Tchaj-wan nebo Řecko, ale i další země. Francie nasadila letadla například ve válce v Perském zálivu nebo v misích nad bývalou Jugoslávií, kde bylo jedno sestřeleno přenosnou protiletadlovou střelou. Indie je zase použila ve svých střetech s Pákistánem. Dalších Západních letadel vhodných pro Ukrajinu je přitom hned několik.

Článek 40leté letouny Mirage 2000 mohou zásadně podpořit Ukrajinu, bývaly tahouny francouzského letectva a mají unikátní konstrukci se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.